Karel Poláèek:

MICHELUP

A MOTOCYKL

1) ROBERT MICHELUP byl v Americe, ale ona Ame-

rika jevila se mu jako vysoké døevìné stavení, rozdìle-

né pøepážkami na množství malých komùrek. Úèetní

Michelup obdržel v Americe dva krajíce chleba s máslem

úplnì zdarma. Snìdl je s chutí; tu však pozoruje, že zá-

stup mladých mužù bìží nìkam s aluminiovou miskou

pro kávu, Michelup se pøipojil k zástupu; hroznì zatou-

žil po vøelé kávì. Bìží po chodbì, vyptává se mladých

mužù, kde je pojízdná kuchynì, která rozdílí kávu, bìží

divoce, ale vždycky narazí na døevìnou pøepážku. Døe-

vìná budova se hroutí, Amerika se rozplývá a úèetní

Michelup cítí, že se probouzí. Avšak chce lstivì zadržeti

sen a ještì v polospánku šeptá: ,,Jen co dostanu kávu,

pak se mohu probudit...“ Potom zamlaskal a otevøel oèi.

V sluneèním paprsku kmitala se zrneèka prachu, zlost-

ná vosa, žalostnì bzuèíc, otloukala si hlavu o okenní

tabuli. Jaro se dralo do dusné ložnice, jaro útoèilo na zdi

mìsta, i zdálo se, že také temné a zasmušilé domy

mìsta Karlína se rozjasnily. Z vìže blízkého kostela

vyzvánìjí zvony, z dálky neurèitì a bodøe zvoní pouliè-

ní dráha a nìjak obzvláštì jasnì je slyšet klepání žen-

ských podpatkù o dláždìní. Úèetní se protahuje

na svém loži a shovívavì se usmívá pošetilému snu.

Nikdo by nevìøil, jaké výstøednosti se mohou zdát dva-

aètyøicetiletému a vážnému èlovìku. Tìší se, jak roz-

veselí svou manželku, až jí bude pøi obìdì vypravo-

vat, co se mu zdálo. Jenomže je svízelné vypravovat

obsah snového pøíbìhu. Má mnoho dìje a není v nìm

rozumný poøádek. Avšak manželka se neusmívá žád-

nému snu. Jako každá øádná žena vìøí ve sny a zna-

mení. Zamyslí se a poène si lámat hlavu, neobsahuje-

li zmatený sen nìjakou vìštbu. Nechystá snad závisti-

vý osud nìjaké úklady její rodinì? ,,Radìji jí nic neøek-

nu,“ umiòuje si úèetní, ,,ona si pak dìlá myšlenky.“

Bilo deset hodin a Michelup se pokáral, že tak dlouho

leží v posteli. Øvavì zazíval a vklouzl do pantoflí. Bylo

mu pøíjemnì u vìdomí, že dnes je nedìle a že není tøe-

ba spìchat. Dnes jsou staženy závìsy u amerického

nábytku v jeho kanceláøi, nezvoní telefon a není slyšet,

jak pod podlahou temnì hluèí tiskaøské stroje. V nedìli

sedí ve vratech tiskárny nahluchlý domovník, ète noviny

a vedle nìho leží šedý vlèák a vyplazuje jazyk.

Úèetní vstal a pøistoupil k oknu. Pod okny jeho pøíbyt-

ku rozkládal se chudobný, soumìrnì rozdìlený park.

Trávník se nesmìle zelenal a forzýtie nasazovaly žluté

kvìty. Po záhonech dovádìli dva psi. Objevil se muž

ve stejnokroji hlídaèe parku: rozzlobil se, zahulákal

a zamával holí nad hlavou. Psi se polekali a prchli pøed

hlídaèem, jemuž je poddána mìstská pøíroda.

Paní Michelupová uslyšela, že manžel vstal, a naøídila

své dceøi: ,,Skoè tatínkovi pro noviny.“ Dìvèe vyletìlo

ze dveøí. Jeho hubený oblièejíèek i nosík, støíknutý pi-

hami, vyjadøují dychtivost po pohybu. Matka ji nutí, aby

pomáhala v kuchyni. Nudná a strastiplná práce!

V kuchyni není místa pro dobrodružství. Matka má ost-

rý hlas a nic jí neujde. A v ložnici jsou rozválené poste-

le, a než se uklidí, možno si vymyslit zajímavou hru. Stùl

se pokryje prostìradlem a tak se zmìní v stan.

Pod stanem se sedí s koleny pod bradou a zpívají

se táborové písnì. Potom se popere se služebnou, kte-

rá pøichází, aby ustlala postele; bere prostìradlo a ruší

stan. Matka vždycky najímá služky z nìmecké krajiny,

protože poèítá s tím, že se dìti od ní nauèí nìmecky

a tím se ušetøí honoráø uèiteli. Máòa vynakládá veškeré

úsilí na to, aby služku nauèila èesky. Avšak dìvèe

z Kašperských Hor si nic nepamatuje a všemu se hloupì

hihòá. A poøád si prozpìvuje: ,,Vaterland, deine Kinder

weinen...“ Vždycky veèer píše domù psaní a Máòa jí pliv-

ne do inkoustu.

Máòa jde pro noviny, ale nikoli jako jiní lidé; to by ne-

bylo zajímavé. Skáèe po jedné noze a vždycky po pátém

schodu pøestoupí z levé nohy na pravou. V každém po-

schodí nutno zastavit pøed zrcadlem. Máòa spatøí svùj

obraz a poène se pitvoøit. V tom okamžiku se zmìní

v uèitelku, která øíká: ,,Zuby jsou nejkrásnìjší ozdoba

úst.“ Slovo ,,úúúst“ protáhne a vycení chrup. Mnoho pro-

žije Máòa, než zazvoní u dveøí pana Kafky, s kterým její

si otec spoleènì pøedplácí denní list.

Z jídelny ozývá se mruèení. Úèetní Michelup rozezná-

vá slova: ,,Semeník spodní jest jednopouzdrý a nese

vajíèka na dvou nástìnných semenících, skládá se tedy

ze dvou plodolistù... ze dvou plodolistù... skládá se tedy

ze dvou plodolistù, což poznáváme též podle toho, že

ènìlka... že ènìlka jest vidliènatì rozdìlena...“

Úèetní potichu otevøel dveøe a uvidìl bledého hocha

s brýlemi na nose. Chlapec sedí ohnut nad knihou a me-

chanicky se klátí. Zpozoroval svého otce i vstal, políbil mu

ruku a zpìvavì pøál dobrého jitra.

Michelup mu pohladil hlavu a otázal se: ,,Uèíš se, Ji-

øíèku? To je dobøe, chválím tì, hochu. Copak se to uèíš?“

,,Pøíroïák, tatínku,“ odvìtil student, ,,zítra máme pøí-

roïák a já budu tasenej.“

Otec se zaškaredil: ,,Pøíroïák! Pøíroïák! Tasenej!“ rep-

tal, ,,kolikrát jsem ti pøikazoval, aby ses nevyjadøoval

neuctivì o vyuèování. Jak se to øíká?“

,,Prosím, tatínku, zítra máme pøírodopis a já budu vy-

volán,“ opravil poslušnì chlapec.

,,Tak se to patøí. Vzdìlaný èlovìk má se vyjadøovat

podle pravidel. Proto jsem tì dal studovat, abych mìl

z tebe radost. Vzdìlaného èlovìka poznáš, jakmile ústa

otevøe. Tak je to... O jmìní mùžeš pøijít, ale vìdomosti ti

nikdo nevezme...“

Úèetnímu se zachtìlo tlachati. Nemá nic na práci a je

dlouho do obìda.

,,Když jsem já byl v tercii,“ vypravoval, ,,tak jsme mìli

na pøíroïák... totiž na pøírodopis, kantora Korna... pana

profesora Korna. Tomu jsme øíkali ,starej Koøen’... To

byl takový podivín. Když nìkoho táhnul... když nìkoho

vyvolal, tak chtìl, aby se vypravovalo rychle, bez roz-

mýšlení. Tak vyvolaný žák nìco rychle drmolil, profesor

neposlouchal a napsal mu dobrou známku. Hlavní vìc

byla rychlost. Proto jsme se na pøíroïák... totiž

na pøírodopis, nikdy nepøipravovali...“

Chlapec se usmíval a se zájmem naslouchal.

,,Vypravuj, tatínku,“ žebronil, ,,co jste ještì provádìli

kantorùm.“

Tváø otcova rázem zvážnìla. Zaškaredil se a pravil:

,,Ne abys... aby sis bral z toho pøíklad, co jsem ti vypra-

voval... Já jenom pro pøíklad, rozumíš? My jsme vždyc-

ky své uèitele ctili, to nebylo jako dnes... Radìji se uè,

abych neslyšel na tebe stížnosti...“

Michelup se zdvihl a odešel do koupelny. A v jídelnì

se opìt ozývá: ,,Semeník jest jednopouzdrý a nese va-

jíèka na dvou nástìnných semenících...“

,,Hodný hoch...,“ mruèí Michelup s uspokojením, ,,nìco

mu musím koupit. Ale co? Však já už na nìco pøíleži-

tostného a levného pøijdu.“

Z koupelny proniká crkot tekoucí vody. Úèetní prohlíží

v zrcadle svùj oblièej. Zjišuje, že na tváøi zhoustla sí

fialových žilek. Váèky pod oèima nabìhly, rysy zhrubly.

S povzdechem si øíká, že stárne... Otevøel ústa a rozve-

selil se. V ústech svítí dva zlaté zuby. Úèetní pøimhouøil

oko a kochá se leskem zlata. Usmíval se poouchle, když

si vzpomnìl, že lékaø pracoval na zlatých zubech odda-

nì a peèlivì a netušil, že ošetøuje pacienta na úèet ne-

mocenské pokladny; pracoval svižnì a bodøe a obve-

seloval pacienta svými šprýmy. Teprve když bylo dílo

skonèeno, pøedstavil se úèetní jako pacient nemocen-

ské pokladny. Lékaø se zasmušil a jeho slova byla stro-

há a úøední. Úèetní si musí zaplatit materiál, jinak by

lékaø pøišel ke škodì. Nato pacient odpovìdìl, že si beze

všeho pøiplatí. Malý èlovìk musí užívat lsti, jinak by byl

ustaviènì utiskován.

Úèetní se dal do zpìvu. ,,Je-li vùle Tvá, bych nevrátil

se víc, ochraò mnì milku moji, s níž duše má se pojí,

ochraò ji horstva duch. Zdaø Bùh! Zdaø Bùh!“ Studující

si zacpal uši a drmolí: ,,Pod pìtilistým kalichem jest ješ-

tì kalíšek, jehož pìt kopinatých lístkù se støídá s lístky

kališními...“ Michelup si vypoèítal, že musí sedmkrát za-

zpívat hornickou píseò, než jeho tváø bude dokonale

namydlena. Pak si pøipravil holicí strojek.

Vyšel z koupelny se svìžím pocitem a hladil si namod-

ralou bradu. Chlapec se klaní jako pravovìrný žid, hledí

na strop a ševelí rty. Otec se u nìho zastavil a dìl: ,,De-

setkrát jsem se oholil jedním želízkem. Vypoèítej mi, stu-

dente, kolik bych za tu dobu musel zaplatit holièovi? Ano,

kamaráde, to je vyšší matematika...“

2) KDYŽ služka pøinese na stùl polévku, tehdy jako by

vztyèený prst neviditelné ruky velel ticho. Nedìlní obìd

u Michelupù je jako smírná obì bohùm domácího krbu:

pára, která stoupá z hrncù, lahodí lárùm, kteøí

s blahovolným úsmìvem shlížejí na rodinnou pospoli-

tost.

V èelo stolu usadili babièku, vysokou, zlou a svéhla-

vou staøenu. Projevuje neobyèejnou žravost. Její èerné,

jedovaté oèi závistivì odhadují porce, které paní Miche-

lupová klade na talíø ostatním èlenùm rodiny. Zejména

soupeøsky mìøí Máòu, nebo se jí zdá, že dìvèátko pøí-

liš rychle jí; je zmítána obavou, že na ni nic nezbude.

Michelup si babièky vážil jako odkazu po pøedcích,

nebo vše, co mìlo peèe minulosti, úèetního dojímalo

a povznášelo. Vážil si jí, jako si malý èlovìk cení staro-

bylé, èervotoèem prolezlé skøínì, jejíž køídla se otvírají

s krákoravým kvílením.

Babièka žila zpoèátku s rodinou ve spoleèné domác-

nosti. Avšak naplòovala pøíbytek náøkem, že nemá klidu

a že ji schválnì chtìjí utýrat hlukem. Najali jí v domì

svìtnici, a babièka žehrala na samotu. Chtìli se jí zba-

vit, to je jasné. Kdyby se jí nìco stalo, nebude nikoho,

kdo by jí podal vody. Ve slabomyslné duši doutnala uráž-

ka jako uhlík pod sazemi. Staøena se tetelí rozkoší

pøi vzpomínkách, kolikrát byla v tomto domì uražena.

Vyhrožuje, že odejde do chudobince, tam si najde kou-

tek, ve kterém tiše zemøe, proklínajíc nevdìèné potom-

stvo.

Pro sekundána Jiøího je spoleèný obìd utrpením. Brej-

latý chlapec se neodvažuje zdvihnout oèi. Vedle nìho

sedí babièka. Studentovi se hnusí její veliké uši jako

z vydìlané jirchy; a když staøena pohybuje èelistmi, tu jí

pod bradou skáèe ohryzek jako tkalcovský èlunek. Na-

proti sedí Máòa, která èeká na pohled svého bratra, aby

zkroutila oblièej do smìšné grimasy. Student ví, že by

se neudržel smíchy, a to by bylo hrozné. Otec nepøipus-

tí, aby byl obøad obìda svévolnì porušen.

Michelup pohlíží s rozjasnìným oblièejem na svou man-

želku. Líbí se mu její úèes, rozdìlený uprostøed rovnou

cestièkou. Má rád její hnìdé, dobrácké oèi, kulatou bradu

a mìkká, chutná ústa. Je do ní zamilován, jako když ji spatøil

poprvé. Dojat øíká si v duchu: ,,Mám hodnou a chytrou ženu.

A hezkou ženu, budiž jméno boží pochváleno!“

S chutí ohlodává kost a brada se mu leskne tukem.

Manželka praví, že schválnì vstala èasnì ráno, aby

v tržnici získala levnou husu. Zvìstovala: ,,Mladá husa,

a bude mít dva žejdlíky sádla. To by nikdo nevìøil.“

Úèetní pøikývl pochvalnì hlavou, ale babièka

se zatetelila urážkou. Zaskøípala: ,,Se mnou se nikdo

neporadí. Jenom peníze se vyhazujou!“ Je v pokušení

odejít okamžitì od stolu, kde si jí neváží; ale pøíliš

se tøese na mouèník.

Pøi obìdì posluhuje dìvèe z Kašperských Hor. Paní Mi-

chelupová ji provází oèima, když odchází s prázdnými pøí-

bory. Když dìvèe zavøelo dveøe, pronesla: ,,Jak ztloustla!

Je jako mìch. Musím ji dát pryè.“

V Michelupovì rodinì je pøísný zákon, že na talíøi ne-

smí zùstat zbytek jídla. Služce náleží, aby dojídala zbyt-

ky. Tím se tak vykrmí, že ztratí pohyblivost a upadne

do strnulé lenosti. Nato se vypoví z domu, odjede

do Kašperských Hor a pošle za sebe do služby vychrtlou

sestru. Ta zùstane u Michelupù tak dlouho, až se vykrmí

a je nehybná jako zakuklená ponrava.

Michelup pøisvìdèil: ,,Má sádlem zalité oèi. Nejvyšší

èas, aby byla z domu.“

Babièka zachrochtala: ,,Služkám se nemá dávat tolik

jíst. Zbujní a potom kradou. Já to vždycky øíkám, ale to

se ví, v tomto domì nikdo nedá na má slova.“

Laènì dojedla dort, a protože se jí zdá, že Máòa do-

stala vìtší porci mouèníku, urazila se, odstrèila talíøek

a zdvihla se od stolu.

,,V tomto domì,“ zavøeštìla, ,,jsem odstrkována

a ponižována.“ Pøiložila k oèím kapesník: ,,Mám já

to stáøí! Jakých èasù jsem se doèkala!“ Tragicky

se zapotácela a dìvèe z Kašperských Hor pøiskoèi-

lo, podepøelo kolísající staøenu a odvedlo ji do její

svìtnice.

Obìd skonèil. Úèetní se chopil novin a odebral

se do ložnice. Student usedl nad pøírodopisnou uèebni-

cí a Máòa pøemítá. Má mamince ukrást z hrneèku peníz

a koupit za to èemeøici? Kýchacím práškem by posypa-

la babièce kapesník. Zábava by to byla, což o to. Musí

se to uvážit.

Michelup se odebral do ložnice, rozložil se na pohovce

a chopil se novin s oním zasmušilým, ironickým pohle-

dem, který praví: ,,Podívám se, jaké špatnosti provedl

dnes tento svìt.“ Èetba novin pùsobí úèetnímu jakýsi

sladký, trochu zlomyslný pocit; Michelup se povznáší,

nebo noviny mu dokazují, že je øádný, prozíravý a vzdá-

len lehkomyslnosti. Nikdy se omylem nenapije žíraviny

a je vylouèeno, aby ze msty zapálil stoh.

Pro nìho byl denní list seznamem høíchù, nepravostí,

lehkomyslných kouskù a zvláštních nedorozumìní. Bylo

to køivé zrcadlo, které ukazovalo jen vady a nedostatky

svìta. Aby tak k Michelupovi pøišel losový podvodník

a chtìl ho napálit! Žádná síla by nepøinutila úèetního,

aby vraždil ze žárlivosti. Dumal: ,,Hle, také já platím

na kriminál, ale nikdy ho neužiju.“ Malý èlovìk cítil ne-

dùvìru ke konferencím státníkù.

Mnoho se mluví a konce to nemá. Onehdy Mussolini

pronesl øeè ke studentùm. Jednou rukou mával knihou

a v druhé tøímal karabinu. Uvidíme, co z toho vzejde.

Kdyby mìl úèetní tu možnost, pøistoupil by k italskému

premiérovi a dùraznì by promluvil. ,,Pane,“ øekl by mu,

,,málo-li bìd a hoøe jste uvalili na lidstvo? Pane, chovej-

te se skromnì, my, malí lidé, nebudeme se na to poøád

dívat, mlèet a platit.“ V republice Nikaragua bylo zemì-

tøesení a zahynulo tisíce lidí. Je pøirozené, že v zemi,

která nese takové výstøední jméno, hynou tisíce lidí.

Úèetní pøíliš nevìøí v Nikaraguu, není v okruhu jeho pøed-

stav. Lhostejnì pøihlíží k tomu, že tam tisíce lidí zahynu-

lo. Naproti tomu ho dojala zpráva, že zesnul po dlouhé

trapné nemoci jistý Ferdinand Svoboda, prokurista zá-

vodu, který prodává potøeby pro lékaøe. Podívejme se!

Michelup ho dobøe znal. Byl dojat a poslal za zesnulým

dobrá slova.

Výbuch petrolejových nádrží v Argentinì. Úèetní zazí-

val. Bouøe a zátopy na Slovensku. Oheò z neopatrnosti.

Neznámý cizinec zemøel ve Znojmì. Vlakoví lupièi za-

tèeni. V pondìlí veèer, když se vrátil úøedník Vilém Rei-

lich z kanceláøe do svého bytu v Nových Pavlovicích,

nalezl dveøe uzamèené... Úèetní zavøel oèi a èasopis mu

vyklouzl z ruky. Zabruèel: ,,V tìch novinách zase nic

není...“

3) V PÙL ÈTVRTÉ odpoledne ho manželka vzbudila.

V tu dobu se chodívá na nedìlní procházku. Dìti byly

už ustrojeny a èekaly na otce. Máòa se mraèila. Mìla

s pøítelkyní smluveno, že pùjdou spolu do biografu

na pøedstavení dìtem nepøístupné. Je to nuda, chodit

s rodièi na procházku! Brejlatý student má ustaraný vý-

raz. Jeho myšlení je pøipoutáno k pøírodopisné knize.

Už se domníval, že je pøipraven, a najednou mu nauky

vyprchaly z hlavy. Jaká svízel! A jeho profesor pøikazu-

je, aby se úkol odøíkával slovo od slova. Jiøí ho podezí-

rá, že si svévolnì vymyslil ty blizny a semeníky, aby ztrp-

èil žákùm život.

Služka hlásila, že rodina Kafkova je pøipravena a èeká

pøed domem. Babièka zírá z okna pøízemní svìtnice jako

sova z dutiny staré jívy. Pohybuje významnì èerným

oboèím a jedovaté oèi mìøí nevraživì pøíbuzenstvo. Její

myšlenky lze lehce uhodnout: ,,Vida je! Jdou užívat a mì,

starou, neduživou ženu, nechají samotnou. Kdyby se mi

nìco stalo, není tu nikoho, kdo by mi podal sklenici vody.“

Cestující Kafka smekl klobouk a galantnì políbil staré

dámì ruku. Neuèinil tak ze zdvoøilosti, ale pro komický

úèinek, nebo Kafka je humorista.

,,Jak se máte, milostivá? Jsem slepý, že se tak mùžu

ptát. Vidím, že kvetete jako rùžièka.“

,,Pìkná rùžièka, pane Kafko,“ pravila stará dáma

s povzdechem. ,,Jak mnì mùže být, když mám kolem

sebe lidi, kteøí by mne nejradìji vidìli pod drnem. Jsou

jistí lidé, pane Kafko, kterým jsem na obtíž, a ti lidé, máte

vìdìt, pane Kafko, mne chtìjí utýrat hladem. To vám

øíkám, pane Kafko, abyste vìdìl, jací lidé jsou moji pøí-

buzní.“

Úèetní Michelup chvatnì pøerušil tuto scénu.

,,Babièko,“ dìl omlouvavì, ,,my nebudeme dlouho ven-

ku. Vyšli jsme si trochu na zdravý vzduch. Hnedlièko jsme

zase doma.“

,,Nechci nic vìdìt a nejsem na nic zvìdava,“ houkla

sveøepá dáma a pøirazila okno.

Úèetní pokrèil rameny a Kafka na nìho mrkl, jako že

rozumí.

Pohybovali se zvolna, èasto se zastavovali, aby poèkali

na paní Kafkovou, která trpìla na nohy. Byla to okrouh-

lá paní s malinkými ústy, které pøipomínaly kvìt japon-

ského srdíèka. Vlekla velikou kabelu, zhotovenou

z pestrých korálkù.

Rodinu doplòoval chlapec se zøetelným chmýøím nad

horním rtem, odìný v koverkotový kabátek; nohy vìze-

ly v golfkách a odstávající uši podpíraly placatou èepici.

Mìl hranaté pohyby dospívajících výrostkù. Matka

se snažila ho pøimìt, aby pozdravil spoleènost, ale vy-

nutila z nìho pouze temné zahuèení. Paní Kafková si

zoufala. Vidìl-li svìt takového velkého studenta, který

neumí pozdravit? Úèetní ji tìšil s úèastnou tváøí, s lehkým

nádechem soustrasti. To se poddá, mínil. Až mladý muž

dospìje, tehdy osvojí si slušné zpùsoby. Avšak v duši

ho blažilo vìdomí, že jeho dìti vynikají v mravech nad

hranatým výrostkem. Cestující Kafka uhodl jeho myš-

lenky a poèal hlasitì velebiti svého syna.

,,Nevidím, že by nìkdy vzal knihu do ruky,“ hlásal, ,,a

pøece všechno umí.“

,,Mohl by býti ve škole první, kdyby se uèil,“ doplnila

jeho manželka.

Tomuto útoku musel úèetní Michelup èelit; i otázal

se brejlatého studenta: ,,Jiøí, povìz, jaké jsou dùkazy

toho, že u nás byla doba ledová?“

,,Dùkazy toho, že u nás byla doba ledová,“ odpovìdìl

chlapec rychle, ,,jsou tyto: Za prvé bludné balvany, jichž

hojnost v našich krajinách nalézáme. Za druhé...“

Úèetní se vítìznì podíval na cestujícího.

,,Jsem absolvent reálky,“ øekl, ,,ale nedovedl bych dnes

už øíci, jaké dùkazy potvrzují, že byla u nás doba ledo-

vá...Ano, dnešní mládež se uèí mnoho...“

Nato se cestující pochlubil, že jeho syn se zúèastnil

plaveckých závodù za klub Hagibor a získal cenu junio-

rù. Paní Kafková se zasmála a povìdìla, že jednou za-

stihla chlapce, jak se pøed zrcadlem uèí kraulovat.

Úèetní se zasmušil a prohlásil, že svým dìtem nedo-

volí plavat. Horlil proti dnešnímu svìtu, který vìnuje ne-

smírný zájem sportu, a stranil duchovnímu vzdìlání.

Chlapec s knírem trpìl pod pochvalami svých rodièù.

Mimoto mìl za to, že sportsmanovi se nesluší chodit

s rodièi na procházku. Zvolòoval krok a pásl

po pøíležitosti, aby se mohl ztratit.

Rozpøedla se rozmluva o výchovì dìtí. Úèetní sdìlil,

že chlapce dal pokøtít a dceru posílá na židovské nábo-

ženství. Jeho manželka, aè køesanka, chtìla, aby i Jiøí

byl vychováván po židovsku. Leè úèetní odporoval. Dá-

val pøednost katolickému duchovnímu pøed rabínem.

Velebníèek, mínil, má univerzitní vzdìlání, kdežto rabín

bývá èasto èlovìk polovzdìlaný. Mimoto rabíni bývají

líní a dìti od nich mnoho nepochytí. V hodinách izrael-

ského náboženství se uèí pouze Starému zákonu, kdežto

katecheta za stejné výlohy vykládá i Nový zákon. Úèet-

ní jde vždycky tam, kde za své peníze obdrží nejvìtší

výhody.

Na Poøíèí se pøipojil k zástupu jistý Max Hájek s chotí.

Pan Hájek byl èistý staøec; vrásky v levé polovinì rùžo-

vého oblièeje byly obráceny vzhùru. Také mìl svislé víè-

ko levého oka a napadal na levou nohu. Paní Hájková

mìla vrtivou, preciózní chùzi, jaká byla módní pøed èty-

øiceti lety. Manželé byli si ostatnì fyzicky velmi podobni.

Z obou vanul jakýsi starobylý parfém, smíšený

se zápachem staroby. Mìli dùstojný a melancholický

vzhled lidí, kteøí poznali lepší èasy , což hlásal také tuhý

límeèek a bìlostné manžety pana Hájka a okrouhlý klo-

bouk, plný kvìtinových ozdob, jenž sedìl na temeni jeho

manželky.

Úèetnímu bylo známo, že Max Hájek ztratil celé svoje

jmìní ve váleèných pùjèkách, a to zvyšovalo jeho zá-

jem o staré manžele. Ztráta cizího jmìní pùsobila Mi-

chelupovi sladké trnutí a roznìcovala jeho obraznost,

jako dìti poutá a dìsí vypravování strašidelných pohá-

dek. Visel starému pánovi na rtech a doufal, že poène

hrobovým hlasem vypravování o tom, jak býval bohatý,

jak se tìšil úctì a jak se jeho jmìní nenadále rozplynu-

lo. Avšak Max Hájek mlèel a jenom s pøívìtivým úsmì-

vem naslouchal tomu, co øíkají jiní. Jak se mùže usmí-

vat muž, jenž pøišel o všechno, divil se úèetní. A pøed-

stavoval si, že se kolem takového èlovìka rozprostøela

vìèná tma.

Paprsky mladého slunce hrály na okenních tabulích,

vrabci rozèilenì hovoøili, na øímsách se nadýmali holubi

a z komínù stoupal dým pøímo k èistému nebi. Mezi domy

se zmatenì potácela pestrá baboèka, kterou vítr zanesl

do mìsta.

Hej! jdi mi z cesty, loudavý tvore! zavøeštìla znenadá-

ní automobilová trubka. Úèetní odskoèil na chodník.

Kolem zafrèel automobil. Michelup zesinal. Cítil, že se mu

zastavilo srdce. Postøehl, že øidiè vozu uèinil pohrdlivý

posunek. Sleèna, která sedìla vedle volantu, usmála

se povýšenì. Úèetní nabral dechu a poèal spílat. Cítil

vøelou nenávist vùèi samolibým, nadutým automobilis-

tùm a jejich prùvodkyním, kteøí pohrdavì shlížejí

na temný, utlaèený zástup pìších. V této dobì se svìt

rozdìlil na tábor Loudavých a tábor Rychlých, kteøí od-

òali bohùm sílu a snesli ji na zem. Rod Rychlých zaha-

luje rod Loudavých oblaky prachu a nutí je k pøekotným

pohybùm. Každý Rychlý má po boku dámu, která zbož-

òuje pána, jenž se povýšil na vládce prostoru.

Michelup mával rukama a oznaèil automobilisty

za lupièe a vrahy, útoèníky na veøejný poøádek. Zavøít

je, všechny zavøít, køièel. Døít z nich kùži zaživa! Nebu-

de pokoje, pokud poslední automobilista nebude zahla-

zen. Cestující Kafka se smál. Také na tváøích manželù

Hájkových zaševelil vetchý úsmìv.

,,Vy se smìjete?“ horlil úèetní. ,,Vìru, není se èemu

smát. Èetli jste dnešní noviny? Šofér jel zakázanou

rychlostí a nedával znamení. Povalil školaèku a smr-

telnì ji zranil. Dostal šest mìsícù vìzení. To je toho!

Takového by mìli na místì povìsit. Kdo vrátí rodièùm

dítì?“

Došli k nábøeží. Zástup lidí se opíral o zábradlí a zá-

dumèivì pohlížel do vody. Po široké a mírné øece supal

veselý parníèek a unášel shluk výletníkù.

Pod vyšehradskou skalou se bìlaly plachetnice a vrèe-

ly motorové èluny. Všechno hlásilo pøíchod bujného

a ztøeštìného jara. Zdáli bylo slyšet zvuk kolovrátku. Kví-

livá a dudlavá melodie znìla kupodivu jasnì.

Z barrandovských skal vanul horký dech, pøedzvìst brz-

kého léta. To úèetnímu pøipomnìlo, že se mu bude sta-

rat o letní byt. Spoleènost se oživenì rozhovoøila. Vyno-

øily se vzpomínky na loòské letovisko; pøírodní krásy

a ceny pokrmù a bytù byly podrobeny zkoumání.

Max Hájek na dotaz úèetního vyjevil, že tráví svùj letní

pobyt každoroènì v Išlu. ,,Byli jsme tam velmi spokoje-

ni,“ podotkla jeho manželka. Letos však neví, protože

pro valutní potíže lze nyní velmi tìžko cestovat do ciziny.

Úèetní vyslechl toto sdìlení se zájmem a poèal

se dotazovat, jaké slevy se poskytují v lázních Išlu. Max

Hájek pokrèil rameny. Neví nic o nìjakých slevách. Mi-

chelup užasl. Snad tedy vymohli si aspoò sníženou jíz-

denku na dráhu? Paní Hájková objasnila, že jeli za plnou

cenu. Úèetní zavrtìl hlavou a podotkl, že to nemùže po-

chopit. Vymìnil si se svojí manželkou pohled, který pra-

vil:

,,Høíšní, lehkomyslní manželé! Jedou do cizozemských

lázní a nepostarají se o slevu. Vìru, pak mají nìco mít...“

4) VEÈER sestoupil na Michelupovu rodinu, dìti polí-

bily rodièùm ruce a šly spat. Máòa se svinula do klubíèka

a okamžitì usnula, ale brejlatý student uložil do lùžka

zkormoucené srdce, obtížené neblahým myšlením

na pøírodopisnou hodinu. Úèetní sedìl u stolu a probíral

se v èasopise Über Land und Meer. V pøedsíni mìl nì-

kolik svázaných roèníkù tohoto èasopisu, který získal

od obchodníka za cenu starého papíru. Prohlížel si po-

dobizny nìmeckých knížat a obrazy význaèných budov;

výjevy ze života barevných národù a podoby divokých

zvíøat; usmíval se žertùm na Francouze, kteøí prohráli

tažení s Prusy, a zkoumal módy z let osmdesátých. Èetl

již ponìkolikáté milostný pøíbìh pastorovy dcery, kterou

pojal za manželku major od granátníkù, a mír se rozhostil

v jeho duši.

Potom zhasl a uložil se vedle manželky. Venku šeptal

laskavý jarní vítr a zdálky bylo slyšet zakvílení autobu-

sové brzdy. Ložnicí se míhaly svìtelné stíny. To vítr po-

hyboval lampami.

Úèetní zíral do hebké tmy a velebil den, který právì

uplynul, i žádal osud, aby mu dopøál prožíti ještì nesèí-

slnou øadu takových dnù, ustaviènou pohodu, bez vzru-

šení a bez dobrodružství. Byl ctitel stálosti, nemìnnosti

a nepøítel pøekotných pohybù.

Avšak stává se, že nevydrží klidnì ležet; znepokojuje

ho myšlenka, zda dìti klidnì spí a zda nìco neohrožuje

jejich spánek. Vstal a odkradl se do dìtského pokoje.

Máòa leží, ponoøena oblièejem do podušky, svinutá

do kotouèku jako koèka. Student má otevøená ústa, jako

by nechápavì naslouchal nesrozumitelné øeèi. Mysl ho

zanesla nìkolik rokù zpìt; i vidí své dìti jako vrásèité,

èervené kojence, øvoucí a hltavé. S dojetím je vláèí

po svìtnici, bruèí neumìlou písnièku a ustaviènì mluví

a vypravuje, pøesvìdèen, že mu nemluvòata rozumí.

Odkradl se k oknu a pohlédl na námìstí. Dva strážní-

ci spolu hovoøili. Jakýsi muž s hudebním nástrojem

v pouzdøe spìchá k domovu. Naslouchal poryvùm vìt-

ru, který spìchal neklidnì ulicemi ztichlého mìsta.

Potom se uvidìl, jak vede chlapce poprvé do školy.

Koupil mu penál, ozdobený pestrým barvotiskem. Hošík

užasl nad obrázkem a zdá se mu, že na svìtì není nic

krásnìjšího než ono pouzdro s barvotiskem. Máòa do-

stala zástìru z èerného klotu. Byla velmi pyšná a udatnì

vykroèila z domova. Jakmile uvidìla školní budovu, za-

èala breèet. Rodièe s ní vedli marný zápas a museli ji

odvést domù.

Spí mìsto Karlín, odpoèívajíc na solidním geologickém

základì; v nièem se nepodobá Nikaragui, kde je divoký

lid a øádí zemìtøesení. Proto zøídkakdy pøijde Karlín

do novin. Strážníci patrolují ulicí a na štaflu hrají šoféøi

orel - panna, pokøikujíce sípavými hlasy.

Opìt ulehl a opatrnì se obrátil na bok, dbal na to, aby

se manželka neprobudila. Zaslouží svùj odpoèinek, tato

rázná, èilá žena. Vyvolil si ji mezi všemi ženami a nikde

se nenajde jí rovné. Má hnìdé, pøítulné oèi a smavá ústa;

vždycky je dobré míry. Pøíbuzenstvo žehralo, že si bere

køesanku, jako by nebylo dost nevìst mezi židovkami.

Pøíbuzenstvo šumìlo jako rákosí, ale on provedl svou.

Nechte si své nevìsty, já vím, co dìlám.

Pøíbuzenstvo vrtìlo hlavami, vzdychalo a prorokovalo

úèetnímu zkázu. To se ví, penìz s ní nedostal. Ona byla

èlenkou spolku pro vybavování nevìst, ale ten spolek

pøišel do konkursu a žena pøišla o vìno. Je to škoda,

ale i jiní pøišli o peníze.

Myšlenky mu pøeskoèily na manžele Hájkovy, kteøí ztra-

tili velké jmìní ve váleèných pùjèkách. Michelup by rád

vìdìl èíslici. Již nìkolikrát obmyslnì zaèal øeè o tom,

ale Max Hájek mlèel. Úèetní vidìl v obraznosti mnoho-

místnou cifru, kterou zanesl na úèet ztrát. Roznìcovalo

ho to a naplòovalo nepokojem. Byl pøitahován mystic-

kou mocí èíslic jako vyznavaè èerné magie.

Manželé Hájkovi by mìli být pokoøeni ranou osudu,

ale nejsou. Mìli by být zdeptáni a ranìni nevyléèitelným

smutkem. Mìli by se žalem seschnout a rozpadnout

v popel. Avšak oni dýchají, hovoøí a smìjí se jako jiní

lidé. Jiný by trávil život o suchém chlebì a kvílel by

za ztraceným jmìním. Oni však si klidnì jedou na letní

byt do Išlu a nepostarají se o to, aby získali nìjakou sle-

vu. Lehkomyslní, høíšní manželé!

,,Ráda bych vìdìla,“ ozvala se nenadále paní Mi-

chelupová, ,,z èeho Hájkovi žijí? Jak si mùžou dovo-

lit nákladnou cestu do ciziny? Mnì tohle nejde

na rozum. Oni tam v Išlu musejí mít nìjaké pøíbuz-

né, jinak to pøece nejde.“

Naslouchali, jak venku mumlá vítr a jak zdálky zahou-

kala p횝ala vlaku.

Úèetní zabruèel: ,,Já se o nikoho nestarám. Každý

a si žije podle svého...“

Manželka odpovìdìla: ,,Já že bych se starala, to

se nestarám. Já èistì jenom se divím...“

Na okenní tabule zabubnoval d隝.

5) DÙM, do nìhož úèetní dennì vstupoval za svým za-

mìstnáním, se vyznaèoval ctihodnou zchátralostí a ba-

rokní støechou. Šlo se podjezdem, který se podobal tu-

nelu. V tom podjezdu, zahaleni šerem, sedávali u stolù

zelináøi nad talíøem drškové polévky, koèí s mìdìnými

oblièeji a s modrými zástìrami. V pondìlí se naplnila

chodba venkovskými výrostky, kteøí pili èerné pivo a hluè-

nì smlouvali termíny na fotbalové zápasy. Podjezd ústil

ve dvoøe, jejž uzavírala novostavba, pøipomínající továr-

nu. Budova zvuèela jako telegrafní drát, okna se tøásla,

neviditelné stroje lomozily.

Domovník, který sedìl za vraty, zíral na dvùr prázd-

nýma oèima a pøežvykoval bezzubými èelistmi. Setr-

vával ve strnulém klidu; vzrušoval ho jenom pohled

na kluky, kteøí se pøikrádali na dvùr, aby sbírali barev-

né ostøižky papíru. Jeho pes se pøiplížil, aby èichl

k nohavicím úèetního. Rozeznal zápach olova, lhos-

tejnì ulehl a poèal si olizovat mokvající tlamu. Také pes

stáøím zmalomyslnìl a jevil lhostejnost ve službì. Jeho

èich otupìl; nemohl-li rozeznat pøíslušníka závodu, teh-

dy, nedívaje se na pøíchozího, dvakrát lhostejnì zaš-

tìkal.

Kanceláø, ve které úèetní pracoval, byla prostorná

a zalitá svìtlem. U moderních psacích stolù, u strojù a te-

lefonu sedìly sleèny, jež jako by vyšly z dílny jednoho

výrobce figurín. Všechny nosily zvlnìný, støíbøitý úèes,

mìly mléènou ple a nehybné rysy. Dotýkaly

se pìstìnými prsty klávesnice psacích strojù; zdálo se,

že je znepokojuje jediná obava. Neleskne se jim nos?

Nezachytila se saze na mléèné tváøi? Støíbøité sleèny

se pohybovaly v bludném kruhu. Pracovaly v kanceláøi,

aby mìly prostøedky na zlepšení pleti, jež vadla sedì-

ním v kanceláøi. V prsou hýèkaly jediné pøání, aby si je

oblíbil starší továrník, který by jim platil náklady, spoje-

né s udržováním platinové barvy vlasù a mléèné pleti.

Hladoví ze zásady, aby si udržely linii. V každé kancelá-

øi však se vyskytuje sleèna, která má pøirozenì zbarve-

ný vlas a zasmušilou ple. Zasmušilá sleèna hladoví

z nutnosti, protože jí plat nestaèí. Zasmušilé sleèny pìs-

tují nadìji, že je z kanceláøe vysvobodí starší øemeslník.

Úèetního vyhledal v kanceláøi cestující Kafka. Rozložil

se v židli, hlaholil, vyøizoval pozdravy a nemìl

se k odchodu. Michelup na nìho zíral s podezøením.

Nepøišel si vypùjèit? Avšak cestující zahnal jeho obavy

a neustále hovoøil. Vzdychal, že jsou špatné obchody;

zøejmì ho muèila dlouhá chvíle a namáhal se zabít èas.

Lelkoval a snažil se s jakousi køeèovitou veselostí uplat-

nit anekdoty. Šilhal po støíbøitých sleènách a toužil je roz-

veselit svými šprýmy. Avšak sleèny zachovaly vážnost,

dobøe vìdìly, že smích varhaní ple.

Aby se ho zbavil, nabídl mu úèetní, že ho provede zá-

vodem. Cestující se zdvihl. Michelup ho mìl k tomu, aby

se podivoval zaøízení telefonní centrály, kde vyskakují

barevná svìtla a kde sleèny hbitì pøehazují kolíèky. Vedl

ho do sazárny, kde typografové vybírají litery z pøihrádek

a souhlasnì s pohyby rukou kývají hlavou, jako by nì-

èemu pøisvìdèovali. Úèetního se zmocòovalo nadšení

pøi pohledu na sázecí stroje, které neúnavnì pohybo-

valy pákami. Toužil po tom, aby s ním Kafka sdílel jeho

nadšení. Úèetní prýštil horlivostí, když vysvìtloval zaøí-

zení strojù. Cítil k nim náklonnost, jako by ony stroje sám

vynalezl a vdechl jim život. Cestující nešetøil chválou

a Michelup se rdìl nadšením jako zanícený rodák, pøed

nímž cizinci chválí jeho rodné mìsto.

Sestoupili do podzemní místnosti, kde jednotvárnì hlu-

èela rotaèka; z jejích útrob vycházel pruh potištìného

papíru jako z úst varietního kouzelníka. Nejnovìjší nì-

mecký stroj, vysvìtloval úèetní. Stál nás horentní pení-

ze. Mnoho práce, mnoho práce, vzdychal. Èím vìtší

hospodáøská tíseò, tím více se vyrábí potištìný papír.

Potom vyvedl cestujícího na dvùr. Tam stál køiklavì

žlutý automobil, pøipomínající obrovitou želvu. Pan Kaf-

ka, který také patøil k rodu Loudavých a s úèetním sdílel

nenávist k domýšlivým vozùm, které ohrožují veøejnou

bezpeènost, nemohl potlaèiti zálibu pøi pohledu

na pøepychový stroj. Odìl se v tváønost znalce, dotýkal

se chladièe a tiše si popískával s výrazem zájemce.

,,Pìkná vìc,“ øekl s uznáním.

Úèetní se zaškaredil. Pøál si, aby cestující nechválil

automobil.

,,Komu to patøí?“ chtìl vìdìt pan Kafka.

,,Našemu šéfovi,“ zamumlal Michelup. Z jeho hlasu

znìla nelibost. Stával se nevraživým satirikem, když pøi-

šla øeè na majitele závodu.

,,Ptáte se, èí je to vùz,“ skøípìl, ,,máte vìdìt, že je to

auto pana Artura Hahna...“

Úèetní byl pøírodou urèen k tomu, aby ctil své pøedsta-

vené, ale tohoto pana Hahna ctít nemohl. Jak by mohl

ctít pána, který se zaøadil mezi svìtáky; kteøí se tìší

z toho, když ho støíbøité sleèny dùvìrnì oslovují ,,Turl“.

Majitel velkého závodu, a podpisuje se Turl Hahn jako

agent s pohlednicemi. Nemiloval toho pána, protože

na nìho pokøikoval He! a že k nìmu mluvil pøíliš hlasitì,

jako by byl nedoslýchavý a nechápavý. Kdo je u tebe

He!? Úèetní je absolvent reálky, kdežto Turla vyhodili

z obchodní akademie. Byl pobouøen a pøál Turlovi zká-

zu.

S povzdechem si vzpomnìl na Turlova otce. Byl to slav-

ný muž. S holýma rukama vybudoval velký závod. Vidí

ve vzpomínkách velkého muže, jenž v polední pøestáv-

ce s hlavou sklonìnou slídí po dvoøe. Hùlèièkou šátrá

v hromadì odpadkù. Nìkdy objevil høebík nebo zrezi-

vìlou podkovu. Nalezené vìci odnáší do své kanceláøe

a ukládá na psací stùl. Èíhal na dìlníky, kteøí odcházeli

z práce, a ohmatával jim kapsy, aby se pøesvìdèil, zda

neodnášejí kousek olova. Ctil zboží a peníze se mu od-

vdìèovaly svou pøízní. Svého syna poslal do Anglie, aby

se rozhlédl po svìtì a nabyl vzdìlání. Avšak Turl obje-

vil i v Londýnì kmen Turlù a z Anglie si odnesl pouze

zálibu ve whisky, anglickém suknì a krvavém bifteku.

Cestující pøisvìdèoval, tak, tak, zcela správnì, to jinak

nejde, teï jsou jiné èasy. Michelup zvìstoval, že jeho

paní slaví pøíští týden narozeniny; doufá, že Kafka ho

poctí návštìvou. Cestující pøislíbil.

6) DVAKRÁT týdnì vycházel Michelup z domova mezi

lidi. Vyhledával kavárnu, kde mìl sídlo klub šachistù. Jako

hráè neslynul vìhlasem. Prohrával i se slabým soupe-

øem. Avšak byl vážen jako obìtavý a horlivý spolkový

pracovník. Kdo opatøil šachistùm klubovní místnost? Kdo

vyjednával meziklubové turnaje? Úèetní získal také èle-

nùm spolku legitimaci, která jim zajistila slevu pøi nákupu

v nìkterých obchodech. Sám pro sebe si vymohl

na kavárníkovi slevu pøi úètování za útratu.

Procházeje kavárenskou místností, seznával ke svému

uspokojení, že se tìší hlaholivé popularitì, která

se projevuje šoucháním do bøicha, poplácáváním

po zádech, chlemtavými øeèmi a pochechtáváním. Støežil

a rozmnožoval svou oblíbenost. Mìl šastný dar uzaví-

rat užiteèné známosti a odpuzovat škodlivé lidi. Vplížil

se do pøíznì státních úøedníkù, pøirozených nepøátel

malého èlovìka. Na úøední pùdì se pohyboval bezpeè-

nì; mnohý zápas se sveøepou úøední mocí rozhodl

ve svùj prospìch.

Kavárník poruèil šachisty odstranit do zastrèené míst-

nosti, kde by nebyli na oèích svìtu. Nepovažoval je

za ozdobu své živnosti. Na šachistech není nic, co by je

øadilo mezi svìtáky. Jsou to zamlklí problematikové

a málo utratí. Pøi sklence minerální vody dovedou strá-

vit nesèetné hodiny.

Michelup zavedl svou paní do klubovní místnosti. Tam

sedìli nad šachovnicemi zasmušilí pánové, kteøí ševelili

rty, pohybovali prsty nad figurkami a vesty posypávali

tabákovým popelem. Úèetní nabídl jim svou ženu jako

sladký zákusek; pøál si, aby se šachisté rozjaøili

pøi pohledu na ženské pùvaby a aby pochválili její svì-

žest. Ale šachisté se øadí duševním ustrojením mezi

vegetariány, sektáøe a lidi se špatným zažíváním. Pøiví-

tali paní Michelupovou mdle a roztržitì. Byli odvráceni

od svìta a jeho radostí, ženské vnady jimi nepohnuly.

Úèetní zpùsobil poplach mezi èíšníky, kteøí zavíøili vzdu-

chem, aby obsloužili paní Michelupovou kávou a mód-

ními èasopisy. Michelup usedl k šachovnici a paní

se zadumala nad literaturou. Obkreslovala støihy, zkou-

mala, èím mùže jídelníèek pøispìt k osvìžení její kuchy-

nì. Rozjímala nad dopisy zneuznaných a oklamaných

žen, i velebila své spoøádané manželství. Vstøebávala

romány, ve kterých si krásný letec oblíbí chudou proda-

vaèku, a historie, ve kterých nejrozpustilejší studentka

pojme za chotì rozpaèitého, ale hezkého profesora. Toto

písemnictví ji vznìcovalo a dojímalo.

Èas od èasu ji vyrušil úèetní poznámkou: ,,A zase jsem

prohrál. Co tomu øíkáš, Rùženko?“

,,Musíš dát pozor,“ napomenula ho manželka. Nerada

vidìla, když mìl nìkdo nad úèetním vrch.

,,Pøehlédl jsem, že mám ohroženou vìž,“ omlouval

se Michelup, ,,už jsem mìl partii vyhranou. Co dìlat, hrají

to na mì ostøe.“

Èas pokroèil a Michelup zavolal èíšníka. Potvrdil

na úètence, že mu byla poskytnuta desetiprocentní sle-

va, a opatrnì vybíral mince z tobolky, aby zaplatil øád.

Doma je vítala vùnì domácího krbu, složená z výparù

jídel, plyšové pohovky a èehosi, èím páchnou domác-

nosti malého èlovìka. Paní Michelupová nahlédla

do spižírny , aby zjistila, nemlsalo-li dìvèe z Kašperských

Hor cukr a nesnìdlo-li zbytek sýra. Úèetní zkoumal, je-li

plynový kohoutek øádnì uzavøen, a pak se odplížil

do dìtského pokoje, aby se pøesvìdèil, že nic neruší

spánek dìtí. Potìšil se pohledem na dìvèátko, jež sni-

lo, stoèeno do kotouèku, a na studenta, který mumlal

a skøípal zuby. Upravil dìtem pokrývku a kradmo

se vzdálil.

7) ÚÈETNÍ vyslal dìvèe z Kašperských Hor

do pøízemní komùrky se vzkazem, aby se babièka úèast-

nila hostiny na oslavu narozenin paní Michelupové. Slu-

žebná zastihla divokou staøenu v posteli. Byla zasaže-

na novým nevdìkem, jehož se na ní dopustili pøíbuzní,

kteøí ji nevzali s sebou na nedìlní procházku. Prohlási-

la, že èeká na smrt.

,,Zeptá-li se vás nìkdo,“ vyzvala dìvèe z Kašperských

Hor, ,,kdo je vinen mou smrtí, pak øeknìte, že vlastní lidé

mne pøipravili do hrobu.“

Služebná se vrátila, pøinášejíc divokou kletbu rodinì.

Michelupovým se ulevilo. Obávali se, že staøena

se dostaví k slavnosti a že bude urážet hosty. Paní Mi-

chelupová vyslala dìvèe z Kašperských Hor podruhé

k babièce a dívka se dostavila s podnosem obtíženým

lahùdkami. Byla to obì zlostnému bùžku domácího krbu.

Sedìla na lùžku, pohybovala èerným oboèím a pøemí-

lala èelistmi. Pronášela vzrušená a zmatená slova. Spøá-

dala fantastické pøíbìhy o nevdìku a køivdách. Pøítom-

nost se jí zbortila a prolnula do minulosti. Byla osamìlá

jako sova v dutém stromì a jejími jedinými spoleèníky

byly pøízraky.

Zákusky posupnì odmítla.

,,Jsou falešní a nechci jejich mlsky,“ brumlala. ,,A

se sami nacpou. A puknou!“

Nicménì neodolala a žádostivì se vrhla na lahùdky.

Byla žravá jako larva. Polykala pokrm a tøásla

se dychtivostí. Spìchala s jídlem, jako by se obávala,

že jí nìkdo vyrve koøist.

Huhlala: ,,Odbyli jste mì zbytky, darebové...! Sami

hodujete a necháte babièku o hladu. Budete litovat, až

se dovíte, že jsem majetná. Mám jmìní, ale nic vám

neodkážu, když jste takoví. Lenorka je jiná, Lenorka dá

babièce najíst.“

Rozmlouvala s pøízrakem, který nazvala Lenorkou,

a tomuto pøízraku slibovala, že mu odkáže dìdictví. Dìv-

èe z Kašperských Hor odnášelo prázdný podnos a di-

voká staøena stále zpívala jednotvárnou píseò o køivdách.

První se ke slavnosti dostavili manželé Hájkovi. Max

Hájek podal se starodávnou poklonou paní domu kytici

rùží. Paní Hájková pøinesla dìtem krabici cukrovinek.

Paní Michelupová pøijala dary a její pohled se zkøížil

s pohledem manželovým. Její oèi pravily: ,,Pøišli o jmìní,

a dìlají si takovou škodu.“ Oèi úèetního: ,,Lehkomyslní,

høíšní manželé! Zase vyhodili houf penìz. Pak mají nìco

mít.“ Manželka: ,,Kdyby si to radìji schovali na stará

kolena.“ Nahlas øekla: ,,Ale, ale, to pøece nemuselo být.“

Manželé Hájkovi stydlivì odmítli chválu a usedli vedle

sebe, tiší, usmìvaví, s èisounkými, rùžovými oblièeji.

Potom se dostavil cestující Kafka s manželkou. Nepøi-

nášeli žádné dary a úèetní je za to v duchu pochválil.

Pohled, vyslaný k paní Michelupové, pravil, že muž, utis-

kovaný chudobou, má jevit pokoru a nevychloubat

se okázalými dary. Paní Kafková zato pomáhala hosti-

telce v úpravì slavnostní tabule.

Pak pøišli ještì dva mladí mužové, ale zanedbaní

a neohrabaní. Byla to deputace šachistického klubu. Za-

nedbaní mladíci vyslovili blahopøání a pak usedli a za-

mlkle èekali na jídlo.

Naposled se pøihnal dìtský lékaø dr. Hugo Geschmay.

Malý zavalitý mužík mìl vzhled uèence, èásteènì pak

herce a obchodníka. Na èele mìl napsáno: ,,Já to tìm

lidem nemohu udìlat, abych nepøišel.“ Zavalil byt zápa-

chem éteru a lyzolu. Pøinesl úèetnímu darem bednièku

importovaných doutníkù, nebo ve své roztržitosti nevì-

dìl, koho zde oslavují, zda pána èi paní domu. Doutníky

obdržel od prezidenta obchodní komory, jemuž

s úspìchem léèil dìti. Bojoval krutý boj, než se od nich

odlouèil, nebo laènil po nikotinu, ale bál se kouøit. Vìøil,

že má angínu pectoris, i polykal jakési kapky a ustaviè-

nì se zkoumal.

Byl pøijat s okázalými poctami. Úèetní si vážil toho uèe-

ného muže, vyhledávaného lékaøe, jenž mìl mnohé

a užiteèné známosti. Šachisté vstali a zasmušile

se uklonili, manželé Hájkovi se mírnì usmívali a cestující

Kafka se pitvoøil a chechtal.

Lékaø se posadil a na jeho èele zøetelnìji vyvstala pís-

mena, která dávala vìtu: ,,Já to tìm lidem nemohu udì-

lat, abych nepøišel.“ Roztržitì se podíval na hodinky.

I když nepohnutì sedìl, vypadalo to, jako by se øítil

po návštìvách.

Michelup pøivedl brejlatého studujícího a postavil ho

pøed lékaøe se žádostí, aby chlapce prohlédl. Hoch si

nestìžoval na žádnou nemoc, ale úèetní si myslil: ,,A.

Když už je doktor tady, a ho prohlédne. On za to nic

nevezme.“

Dr. Geschmay se zmocnil chlapce nìkolika navyklými

hmaty, a hnìvivì bruèel, velel mu, aby otevøel ústa.

Úèetní si stýskal, že hoch má nepokojné spaní a že

èasto vykøikuje ze sna. Obává se, aby to nebyla vážná

choroba. Lékaø posvítil si kapesní lampièkou chlapci

do hrtanu a potom zamumlal: ,,Nic to není. Trochu chu-

dokrevný. Nìco mu pøedepíšu.“

,,Velmi vám budu dìkovat,“ blahoøeèil Michelup.

Avšak chlapec vìdìl, že to není neduh, který plaší jeho

spánek, ale že je to semeník spodní jednopouzdrý, kte-

rý se každé noci plíží do jeho snù; že je to Rostlinopis

pro nižší oddìlení støedních škol, který na sebe bere

nevýslovnou a dìsivou podobu a postává u jeho lože,

aby pøinášel mámení a bludy. Nerad uléhal na lože

a s bázní oèekával chvíli, ve které se dostaví semeník

spodní jednopouzdrý, jenž nese vajíèka na dvou nástìn-

ných semenících...

Michelup si pøál, aby se chlapec pøed lékaøem vy-

znamenal vìdomostmi; avšak dr. Geschmay

se odvrátil, svraštil oboèí a zkoumal si tep.

Studující se zpùsobnì uklonil a chtìl se porouèet.

Avšak lékaø ho znenadání zachytil svou chlupatou ru-

kou. Hledìl na nìho pøes brýle svýma roztržitýma oèi-

ma; najednou se otázal: ,,Jezdíš rád autem?“

,,Prosím, ano,“ odpovìdìl chlapec.

,,Pojedeš se mnou pøíští nedìli na výlet.“ Støihl prud-

kým pohledem po úèetním a dodal: ,,Zvu vás.“

Michelup zaševelil, že ho to velmi tìší.

Protože veèeøe nebyla ještì pøipravena, rozhodl

se úèetní, že se pochlubí svým zaøízením. Hosté

se namáhavì prodírali mezi nábytkem. Pøíbytek man-

želù Michelupových byl pøeplnìný jako krám starožitní-

ka a fantastický jako smetištì. Stály zde tìžké a bach-

raté skøínì, nehybné, jako by nikdy nemínily opustit vy-

kázané místo.Úèetní se láskyplnì dotýkal každého pøed-

mìtu a vykládal hostùm jeho historii. Tento taburet kou-

pil z pozùstalosti jednoho notáøe, který se zastøelil, zpro-

nevìøiv klientùm peníze. Ona pohovka náležela kdysi

baronce Aspahsové. Je vycpána pravými žínìmi, nikoli

moøskou travou, raète se pøesvìdèit. Hosté ohmatali

pohovku. Nábytek èpìl naftalínem a dýchal melancho-

lickou vùní minulosti.

Úèetní ctil minulost, jejíž obrazy trèí na jednom místì,

pokojné a mírumilovné. Nemiloval pøítomnost s jejím

vzrušením a svárlivým hlukem. Minulost je soumìrná

a zaokrouhlená jako císaøovy licousy na støíbrném zlat-

níku, kdežto pøítomnost nemá solidního tvar.

Michelup se narodil roku 1892, ale nosil v sobì mír-

nou a pokojnou duši m욝áka z osmdesátých let. Tehdy

døímal posluha na Václavském námìstí u ruèního vozí-

ku; bosí kluci se honili na Mùstku; drožkáø skrýval tváø

v haveloku; a mezi dlažebními kostkami bujela tráva.

Úèetní cítil náklonnost k hedvábným vestám a škrobe-

nému prádlu; nejradìji by nosil cylindr, kdyby se nebál,

že vzbudí pozornost.

Také obrazy, které zdobily stìny, dosvìdèovaly záliby

úèetního. Pastevec s rozhaleným krkem a romantickým

úèesem snil uprostøed stáda ovcí. Komický obraz ne-

zkušeného jezdce. Rytina, která pøedstavuje biblický

výjev; pod obrazem je nápis: Agar présentée a Abraham

par Sara. Rokokoví kavalíøi a dámy v krinolínách si hrají

na slepou bábu. Alpy, snivé jezero, unylý západ slunce.

Úèetní se zardívá vzrušením a vypráví, za jakých okol-

ností získal tyto obrazy. A když mluví o cenì, kterou za-

platil za milovaný pøedmìt, tehdy mhouøí rozkoší oèi

a lišácky se usmívá. A každý zví, jak výhodnì dovede

Michelup nakupovat! Byl lovec pøíležitostných koupí, kte-

rý bezpeènì dovedl svou koøist vystopovat v houštinì

denních cen. Ctil zboží jakéhokoli druhu, barvy a tvaru;

pro cenu, která je ve zboží obsažena, a pro èástku, již

dovedl usmlouvat.

,,A rámy k tìm obrazùm jsem poøídil zdarma,“ hlásil

vítìznì svým hostùm. Vysvìtlil, že mu rámy zhotovil je-

den øemeslník z vdìènosti za to, že mu opatøil místo

bankovního sluhy.

Hosté mdle naslouchali. Zasmušilí šachisté mysleli

na jídlo, manželé Hájkovi se usmívali prázdným a neú-

èastným úsmìvem, cestující se pitvoøil a lékaø se øítil

po návštìvách.

Koneènì zvala hostitelka s paní Kafkovou k tabuli.

Šachisté se laènì vrhli na obložené chlebíèky. Dr. Ge-

schmay jedl roztržitì a chvílemi si ohmatával tepnu. Paní

Hájková uvázala svému manželi ubrousek kolem krku

a dbala na to, aby si nepotøísnil odìv. Šprýmaø Kafka

mával ubrouskem a dìlal èíšníka. Paní Kafková

se zajíkavì smála a øíkala: ,,Ten mùj muž sní ještì hod-

nì krajícù chleba, než dostane rozum.“

Úèetní dával k lepšímu svoje vzpomínky z války. Do-

vedl výmluvnì líèit vražedné bitvy, hromadné umírání,

nevýslovné útrapy jako každý, kdo prožil válku

u zásobovacího sboru. Dámy vzdychaly a hrozily se.

Michelup polkl sardinku a spokojenì pronesl: ,,Hlavní

že to máme za sebou a že jsme vyvázli živi a zdrávi.“

Lékaø, naklonìn k oblièeji Maxe Hájka, žehral, že ho lidé

budí nìkolikrát za noc, že pacienti jsou zdraví, ale on je

tìžce nemocen, to však mu nikdo neuzná; a nejhorší je,

že lidé dneska neplatí. Podivil se, když odpovìï vyšla

z úst paní Hájkové; teprve nyní si všiml, že si celou dobu

stìžoval této paní.

K tìmto øeèem pøipíjeli hosté domácí šípkové víno

a èokoládový likér. K èaji se pøikusovaly doma upeèené

sušenky; domácí paní byla té zásady, že se nemá ku-

povat nic, co se mùže doma vyrobit. Michelup

se s rozkoší díval na její buclaté, zardìlé tváøe, mírné

oèi a chutná ústa a øíkal k šachistùm: ,,Kamarádi, mám

já to ženu, co? Že byste chtìli mít také takovou bytost

kolem sebe?“

Šachisté se odtrhli od pokrmu a pøikývli. Úèetní rozja-

øen poèal hlasitì velebit manželku. To je žena, jakou by

nikde nenalezl. Pravda, nepøinesla s sebou vìno, ale bez

krejcaru také není. Hosté musí vìdìt, že paní Michelu-

pová bývala døíve poštovní úøednicí a nyní dostává penzi.

Není to sice mnoho, ale dneska, páni, je každý pøíspì-

vek dobrý. Úèetní si blahoøeèí, že získal manželku

s výhodou.

Hodina pokroèila a hosté se poèali louèit. Dámy objaly

paní Michelupovou a pøály jí s mlaskavým polibkem:

,,Dušinko, buïte hodnì zdráva a mnoho užijte!“ Šachis-

té nìkolikrát klopýtli, než se dostali do pøedsínì. Lékaø

stál, držel svrchník v ruce a dumal, že toho nemìl na noc

tolik jíst. ,,Podkopávám své zdraví,“ øekl si hoøce.

Michelup mu úslužnì pomáhal do kabátu a dr. Ge-

schmay nenadále vybafl: ,,Tak v nedìli! Rozumíte?

V nedìli pro vás pøijedu s autem. Dìti musejí trochu

na vzduch, rozumìl jste? To nejde, aby poøád trávily svùj

vìk mezi starožitnostmi. Vzduch, hodnì vzduchu! Vìt-

rat a ty starožitnosti vyhodit! Ta veteš ubírá dìtem

vzduch!“

,,Jsem vám díky zavázán, pane doktore,“ dìl úèetní,

,,s radostí užijeme vaší laskavosti.“

Odkašlal si a pøipojil: ,,A pøi té pøíležitosti bych vás o nìco

prosil...“

,,A!?“ zaštìkl lékaø.

„Kdybyste se svým vozem laskavì zastavil na rohu. Já

bych nerad, abyste pøedjel až pøed dùm.“

,,Proè?“

„Já bych nechtìl, aby se babièka dovìdìla, že jedeme

na výlet. Ona by totiž chtìla s sebou a to se jaksi neho-

dí... Musíte vìdìt, že ona je trošku dìtinská... jinak je to

ctihodná paní. Dejž Bùh, aby ještì dlouho s námi pøebý-

vala... ale ona by nadávala, kdyby se dovìdìla, že jsme

odjeli bez ní...“

8) PØ͊TÍ nedìli zastavil šestisedadlový vùz lékaøe dr.

Geschmaye v jisté vzdálenosti od domu, kde bydlela

rodina úèetního. Klakson vyrazil tøi úseèné skøeky, což

bylo smluvené znamení. Michelupova rodina byla shro-

máždìna za pøivøenými dveømi a napjatì poslouchala.

Když se ozval signál, zdvihl úèetní ruku a pøidušeným

hlasem zavelel: ,,Teï!“

Podle pøedem uváženého plánu první vyrazila Máòa.

Dostalo se jí napomenutí, aby po schodech nehluèela.

Dìvèátko proklouzlo jako myška; sjelo po spirále zábra-

dlí. Pak následoval brejlatý student. Sestupoval

po schodech po špièkách a tajil dech. Pod oknem pøí-

zemní komùrky se sklonil a pak upaloval k automobilu.

Úèetní vzrušenì naslouchal, a když zanikl zvuk krokù,

s úlevou si oddechl. Zašeptal vroucnì: ,,Chválabohu, nic

se nedìje.“

,,Doufejme, že to dobøe dopadne,“ odpovìdìla man-

želka.

Pøijala ponauèení, že má dobøe uzamknout a pak tiše

následovat svého muže.

Oèekával je lékaø, odìný v kožený kabátec; hlavu mìl

pokrytou plochou èapkou. Zdálo se, že je zmìnìn.

Z oblièeje se vytratila únava a roztržitost; dýchala z nìho

bodrá svìžest a dobrý rozmar. S rukama na kyèlích obe-

šel vùz; pobzukoval si falešným hlasem jakousi melodii.

Znìžnìlý pohled jeho oèí zálibnì pohladil lesklou karose-

rii. Skvrnitý teriér útoèil na dvíøka vozu a zaléval

se nadšeným štìkotem. Lékaø ho získal od jisté sleèny,

kterou páni èasto vozili v automobilu; i psík zbožòoval auto:

nenáležel k onìm psùm, kteøí se vrhají za jedoucím vo-

zem s hlasitým zloøeèením; teriér byl stoupenec rodu Rych-

lých.

,,Raète, panstvo, nasedat,“ velel lékaø.

Vtom rozlehl se køik. Divoká staøena se vyøítila z domu

a klusala k vozu. Mávala pìstmi nad hlavou a její tváø

byla zrùznìna zlostí.

,,Babièka,“ zaúpìl úèetní.

,,Honem do vozu!“ zaøval lékaø.

Paní Michelupová vtlaèila dìti do auta a pøibouchla

dvíøka. Lékaø spustil motor.

,,To jsme to vyvedli!“ brebtal zmatenì úèetní, ,,a pøece

jsme byli tak opatrní...“

,,Kdo to mohl babièce prozradit?“ pátrala paní Miche-

lupová a pohlédla s podezøením na Máòu.

,,Máòo!“

,,To já ne, maminko!“ bránilo se dìvèátko.

A pøece to byla Máòa, která vydala tajemství nepøíteli.

Vìdìla, že babièka na ni nevraží, a Máòa jí oplácela

s onou mírou zlomyslností, která je v dìtech. Babièka

stáøím oslábla na duchu a propadla se do dìtského vìku;

i dívala se na Máòu jako na sokyni.

Máòa si èasto pøedstavuje, že chodí s babièkou do školy.

Babièka sedí ve škamnì vedle ní, ruce na lavici, a pozor-

nì sleduje vyuèování. Máòa pitvornì kroutí oblièej, aby

se babièka musela smát. Babièka se neudrží a uèitelka ji

postaví na hanbu. Máòa se zajíká rozkoší, když si pøed-

staví, jak babièka stojí èelem ke zdi. Na cestì ze školy

strhne z babièky kabelu a kluci do ní budou kopat jako

do mièudy.

,,Ta bude zase vyvádìt,“ vzdychal úèetní.

,,Nevídáno,“ reptala manželka, ,,kvùli ní aby jeden se-

dìl poøád doma!“

,,Nemluv!“ pokáral ji Michelup, ,,je sice trochu dìtin-

ská, ale je to dobrá, ušlechtilá žena, která mnoho zkusi-

la...“

Máòa si pevnì vtiskla v pamì podobu staøeny-výtrž-

nice, která stojí uprostøed ulice, mává rukama a kráká

jako podìšená slípka. Až pøijde domù, postaví se pøed

zrcadlo a pokusí se pohybovat oboèím a mlít èelistmi

jako babièka. Proto jí prozradila, že se dnes pojede

na výlet. Chtìla ji vidìt rozhorlenou a bouøící.

Umiòuje si: ,,Ve škole budu holkám dìlat babièku. To bude

legrace!“

Sedí vedle lékaøe, který øídí, a pozoruje jeho tváø. Lé-

kaøùv oblièej má velitelský, hrdopyšný výraz, jak se sluší

na èlovìka, který ovládá stroj. Máòa objímá hrdlo skvr-

nitého teriéra. Pes vystrkuje hlavu z okna a dychtivì lapá

vítr.

Auto supí ulicemi a trubka úseènì a bøesknì udílí chod-

cùm napomenutí a výstrahy. Mnohý z Loudavých smìš-

nì uskakuje. Jiný schválnì zvolòuje krok, aby dal auto-

mobilu najevo své plebejské opovržení.

Michelup reptal: ,,Jak ti lidé chodí, to je k neuvìøení.

Já se nedivím, že se každou chvíli stane neštìstí!“

,,Ba, pražští chodci nemají žádnou disciplínu,“ pøisvìd-

èil lékaø, ,,èlovìk musí mít oèi jako ostøíž.“

,,Policie by na to mìla dbát,“ bouøil úèetní, ,,a každého

hned pokutovat. Však oni by se nauèili chodit!“

Klakson zaøval, jeden staøec chvatnì uskoèil. Bylo vi-

dìt, jak mává deštníkem a zlostnì povykuje.

,,Kde mᚠoèi, ty moulo!“ zahoukl úèetní z okna.

Mìsto klouže dozadu, již se zjevují zelináøské zahra-

dy, svahy porostlé chudými køovisky, barákové kolonie,

kde se na napjatých motouzech tøepetá pestré prádlo.

Pohlédneš-li zpìt, uvidíš tovární komíny a v dáli petøín-

skou rozhlednu v modré páøe.

Ve vzduchu je cítit jaro. Støíbrnì se blyští lepkavé pu-

pence kaštanù a zlaté jehnìdy vrb. Nad fotbalovými høišti

pleskají vlajky. Pod dotekem jarního slunce se probudili

flašinetáøi k novému životu. A pod nebeskou bání, kde

za starých èasù táhlo hejno èápù, vrèí letecká eskadra.

Podél øeky ubíraly se proudy pestrých, nedìlních lidí.

Pohybovali se velmi zvolna; i zdálo se, že trèí na jednom

místì. Když úèetní spatøil na tento dav, usmíval

se útrpnì.

,,Ubozí lidé,“ dumal, ,,jaký strastiplný jest jejich život,

jaká svízelná jejich cesta! Horko je dusí a krmí

se prachem silnic!“

Pøál si, aby ho spatøili pøátelé z rodu Loudavých. Za-

mával by jim kloboukem na pozdrav a oni by za ním hle-

dìli se závistí a úctou.

Zakvílela brzda automobilu a cestující poskoèili

na sedadlech. Mimo nì smýklo se auto s nákladem

prázdných lahví od sodovky. Z oken vozù vyklonily

se zarudlé, øíèné oblièeje.

,,Kam koukáš, ty náno?“ sípal šofér.

,,Nauè se jezdit, mamute!“ burácel lékaø.

Rozvinula se prudká rozmluva, pøi které oba soupeøi

hýøili v nadávkách. V lékaøovì hlase se ozývalo ono drs-

né sípání, kterým je zabarven hlas øidièù z povolání. Tak

na sebe sípali pøed dávnými vìky služebníci, kteøí

v nosítkách vlekli dámy v krinolínách.

Soupeøi si navzájem nabídli všecky urážlivé výroky,

kterými se oznaèují neopatrní øidièi; avšak v onìch po-

tupných výrazech ozývalo se pøátelství silnice, které

zahlazuje tøídní rozdíly a které pojilo i lékaøe s mužem

z lidu.

Osvìžili se vydatnými nadávkami a rozlouèili se se

zpìnìnými ústy, ale pøíjemnì rozjaøení a spokojení.

Uá! Uá! øvala trubka. Topolová alej se rozestupovala,

milníky oživly a utíkaly zpìt. V oèích obou dìtí bylo blouz-

nivé nadšení z rychlé jízdy. Pes dychtivì lapal

ve vzduchu stopy lidí a zvíøat. Také úèetního se zmocnilo

uspokojení. Jenom z tváøe paní Michelupové nezmizel

napjatý, starostlivý výraz.

Lékaø se obrátil k úèetnímu.

,,Slyšíte, jak ten motor zpívá?“ zeptal se nadšenì. ,,Po-

slouchejte, jak zpívá ten stroj... Všechny kopce bere

na pøímý zábìr. Moji kolegové by už dávno na to museli

vzít trojku. Má dobré srdce a zdravý dech. A to, prosím,

má už skoro sto tisíc kilometrù...“

Michelup cítil, že musí nìco podotknout.

,,Dáváte tomu dobrý olej?“ otázal se s úèastí.

,,Hochu, kde bych byl, kdybych nemazal?“ zvolal dr.

Geschmay .

V hlase lékaøovì se zachvìly lyrické struny.

,,Prvotøídní olej tomu dávám,“ øekl dojatì, ,,já nejsem

takový, abych tomu ubližoval. Já tomu dávám to nejlep-

ší a stroj to ví... Já se strojem cítím a stroj cítí se mnou.

Nejsem jako nìkteøí moji kolegové... Jsou takoví, a tìch

je mnoho, že jsou na stroj tvrdí. A pak mají z vozu sta-

rou øehtaèku...“

,,Pìkný stroj,“ dìl úèetní uznale.

Lékaø junácky posunul èapku do týla.

,,A kouknìte se – ten lak, co? Jako by to byl nový vùz.

A co už zkusil! Ten by mohl vypravovat...“

,,Dìlal jste už generálku?“ pátral úèetní.

V odpovìdi lékaøe bylo slyšet rozhoøèení.

,,Copak amerika potøebuje generálku?“ opáèil

s opovržením. ,,I toto! Amerika udìlá svých dvì stì tisíc

kilometrù a pak se koupí nová.“’

Úèetní uctivì zmlkl.

9) JE JEZÍRKO s betonovou hrází a nad jezírkem

se terasovitì rozkládá restaurace. U zahradních stolkù,

pokrytých bílými ubrusy, nad kávou a nad grenadinou

sedí sváteèní, køièící a nepokojný dav. A mezi stolky

zmítají se èíšníci, s hlavami úslužnì naklonìnými

na stranu, pikolové v bílých kabátcích, s odstávajícíma

ušima. A nad tím hluèícím a klábosícím množstvím øve

truhlièka rádiového pøístroje jakousi operní melodii.

Úèetní pátral po volném stole a pøi té pøíležitosti

s uspokojením zjistil, že i zde má øadu známých.

Z mnoha stran vstávají páni ze svých míst, aby potøásli

Michelupovi pravicí.

Jsem nìkdo, øíká si úèetní s hrdostí. Mám mnoho uži-

teèných známostí. Já se, paneèku, nedám prodat a všu-

de se vyznám.

Rodina se umístila u stolu a úèetní zakøièel junácky.

,,Udìláme bílou kávu. Pane vrchní, ètyøi bílé kávy!

A koláèe! Dobré koláèe!“

Manželka ho zatahala za rukáv.

,,Zákusky mám s sebou z domova,“ dìla polohlasem,

,,není tøeba utrácet.“

Avšak úèetní byl rozjaøen a naklonìn k hýøení.

,,Ženo,“ øekl s výèitkou, ,,ty by ses nestydìla pøed spo-

leèností rozkládat svoje zásoby? Já to nedovolím. Já

tady porouèím, já platím. Budeme užívat.“

Paní Michelupová si tichounce vzdychla a umlkla.

,,Kde máme pana doktora?“ ptal se starostlivì Miche-

lup.

Lékaø se zdržel, protože se musel rozlouèit se svým

vozem. Mírnì se kolébaje v kyèlích, obešel automobil,

ohmatal pneumatiky a láskyplnì pohladil stroj. Chvíli

postál rozkochanì, zádumèivì si vzdychl a odebral

se za spoleèností. Pøi vstupu do restaurace byl pøepa-

den matkami, které mu strkaly svá dìcka. Lékaø jimi

cloumal navyklými pohyby, rozkládal rukama a vyrážel

úseèná, uèená slova. Když se mu podaøilo ze sebe

setøást matky a jejich dìti, vyhledal stùl rodiny Miche-

lupovy , zasmušilý a nemluvný. Objednal si sklenku

minerální vody a polkl pilulku. Vytáhl hodinky a starost-

livì si zkoumal tep.V hlavì mu šumìlo; v duchu se øítil

po návštìvách.

,,Co je vám, pane doktore?“ zeptal se Michelup

s úèastí.

,,Jsem chorý muž,“ zasténal lékaø.

,,Jdìte! A pøece tak dobøe vypadáte.“

Lékaø se rozveselil.

,,Opravdu? Že dobøe vyhlížím?“ dorážel dychtivì, ,,ne-

mýlíte se?“

Úèetní ho ujišoval na svou èest, že vidìl málo pánù

v jeho vìku, kteøí by se tìšili tak kvetoucímu vzezøení.

Dr. Geschmay sál žíznivì jeho slova. Avšak brzy opìt

poklesl na duchu.

,,Jsem chorý muž, mùj stav je beznadìjný. Srdce mi vyne-

chává... A nikdo mnì nepomùže. Ich bin geliefert. Jeden

kolega øíká to, jiný zase ono. Dohromady nic nevìdí...“

Truhlièka rádiového pøístroje drnèela nad jejich hlava-

mi vojenský pochod. Vanul milostný vìtøík a èechral od-

barvené kadeøe. Støíbøité sleèny plnily popelníèky èer-

venì zbarvenými zbytky cigaret. Potom, jaty náhlým

nepokojem, zkoumaly v kapesním zrcátku, neleskne-li

se jim nos. Jinoši v pestrých svetrech se øehonili. Izrael-

ští obchodníci zoufale okøikovali svá nepokojná dìcka.

Úèetní se náhle zamraèil. Mezi stoly si brázdil cestu

Artur Hahn, zvaný Turl, následován Turlem podøízené-

ho významu a dvìma støíbøitými sleènami. Oba Turlové

byli odìni v golfové kalhoty, mìli srkavé, mlaskavé rty

a v hrdle jim klokotala pražská nìmèina.

Turl odhalil mezi davem úèetního a zavøeštìl:

,,He! Pan Michelup? Co je, pane Michelup? Co se dìje,

pane Michelup? Jak se vede, pane Michelup?“

Úèetní sklopil oèi a zavrèel. Postøehl však, že Turl

šouchl do boku Turla podøízeného významu a tento

ménì významný Turl se hlasitì zaøehonil.

Michelup zesinal a pravil k lékaøi: ,,O tom pánovi bu-

deme ještì èíst v novinách. Pamatujte si, že jsem vám

to dneska øekl.“

Avšak lékaø ho neposlouchal; vytøeštìnì hledìl

na hodinky a ševelil rty.

Truhlièka rádiového pøístroje nyní chrochtala komický

popìvek; úèetní pokyvoval hlavou a klepal do taktu ká-

vovou lžièkou; jeho tváø øíkala: ,,Jsme venku, daleko

za Prahou, jsme èilí a zdraví, budiž Bohu chvála.“

A množství se zmítalo a hluèelo a lidé na oslavu slièné-

ho jarního dne polykali koláèe.

Náhle se úèetní zarazil a pohlédl tupì pøed sebe.

,,Kde jsou dìti?“ zakøièel.

,,Pøed chvilkou zde byly,“ odvìtila manželka, ,,právì

se musely vytratit...“

Michelup vyskoèil.

,,Kde jsou dìti? Mùj Bože, kam se podìly dìti?“

Zbledl a poèal dorážet na manželku.

,,Proè nedávᚠpozor? Kde mᚠoèi?“

,,Já...,“ poèala manželka.

,,Ty... ty...,“ supìl Michelup, ,,jsi lehkomyslná žena... je

tady jezero... já musím mít oèi všude... jestli se dìtem

nìco stane... jsem nešastný, nešastný èlovìk...“’

,,Poèkej, vždy...“

Avšak úèetní neposlouchal a odbìhl.

Pobíhal kolem hotelu a vyrážel zoufalé volání:

,,Máòo! Jiøíku! Kde jste? Už a jste tady! Sem, ke mnì...

Pojïte k tatínkovi...!“

Na dvoøe v pùlkruhu parkuje øada automobilù. Kolem

vozù lelkovali všelijací lidé, m욝ané s doutníky v ústech,

oèumovali tu mladíci v pestrých pulovrech, pøírodní svì-

táci v golfkách a s dýmkou v ústech; i venkovští mladíci

v neohrabaných sváteèních šatech, zkornatìlí

a s modrýma, prázdnýma oèima. Všichni tito lidé

se pohledem vpíjeli do lesklé limuzíny, zádumèivì

se dotýkali strojù, svìtáci v golfkách obcházeli vozy, leh-

ce se kolébajíce v kyèlích; i zdálo se, že všichni tito lidé

celebrovali tichou bohoslužbu na oslavu bùžka Rychlosti

a klanìli se jeho obrazùm v podobì limuzín, kabrioletù

a sportovních vozù.

A zde spatøil Michelup brejlatého chlapce s dìvèátkem.

Slyšel, jak chlapec povídá: ,,Tohle je správnej osmivá-

lec!“

,,Hlupáku,“ horlí dìvèátko, ,,to není osmiválec, to je

náhodou šestiválec, abys vìdìl...“

,,Ty seš hloupá! Podívej se na tu dlouhou kapotu... To

pøece nemá žádný šestiválec.“

,,Radìji to pøed nikým neøíkej, nebo se blamuješ,“ po-

smívá se Máòa, ,,to je šestiválec s pøedním náhonem,

proto má tak dlouhou kapotu...“

Student se poddává. Dìvèe má pravdu. Aby si úplnì

nezadal, pøipojuje znalecky: ,,Ale bourák je to pìknej...“

,,Bourák je to pìknej,“ uznává Máòa, ,,ale žere...“

,,Spotøebu má velikou,“ dumá Jiøí, ,,a to je chyba...“

Objevil, že je to cizozemský vùz, protože má øízení

na levé stranì, a tímto poznatkem stoupl ve vážnosti své

sestry .

Úèetnímu se ulevilo, když uvidìl, že dìti jsou bez

úhony. Vyslechl jejich poznámky o automobilech a pro-

jevil, že nemá rád, když si dìti zacpávají hlavu hlou-

postmi. V mozku musí zùstat místo pøedevším

pro nauky placené. Dlužno dávat pøednost vìdìní kou-

penému.

,,Kdybyste si radìji vzali knížku a uèili se,“ reptal, ,,já

tadyhle musím kupovat drahé uèebnice... a vy se obíráte

zbyteènostmi...“

V duchu však plesal, že má všímavé a bystré dìti.

,,Jsou to mudrcové, o to nic... Všudybylové... Všech-

no vidí, oèi mají jako myšky...! To jsou moje dìti! Nìco

jim musím koupit, až se nahodí pìkná pøíležitostná kou-

pì...“

,,U nás v boudì,“ øekl chlapec, ,,si dìlají nìkteøí kluci sbír-

ku z evidenèních znaèek. Vede Krejza Josef z naší klády.

Ten má v notýsku zaznamenáno nejvíc èísel. Zato však

Mikyška Zdenìk má celý CD.“

Úèetní chtìl vìdìti, co je to CD.

Studující mu vysvìtlil, že to je evidenèní znaèka vozù

diplomatického sboru.

,,To nic není – CD,“ vykládá brejlatý chlapec, ,,jeden

kluk od nás, nìjaký Steinbach Karel, má velkou sbírku

cizozemských vozù. Podaøilo se mu ulovit i znaèku vozu

siamského krále. To je, paneèku, co øíct...“

,,A jak se uèí ten Steinbach Karel?“ zkoumal úèetní.

,,Mìl napínáka z frániny,“ doznal Jiøí.

Úèetní se rozhorlil.

,,Jak to mluvíš, ulièníku? Øíká se: Byl napomínán

z francouzského jazyka... Už jsem ti to jednou øekl, aby ses

o uèení nevyjadøoval neuctivì... Takovou ti dám, až

se otoèíš! Styï se! To jsi vzdìlaný hoch? Dìlᚠtatínkovi

pìknou radost... A opovaž se s tím Steinbachem chodit...!“

,,Já s ním nechodím...,“ hájil se student.

,,No, proto! Ten by tì nauèil pìkným vìcem. Máš

se pøátelit s tìmi, kteøí ve škole prospívají, a vyhýbat

se špatným studentùm...“

10) STÍNY se prodloužily, krajina potemnìla i zavrtìl

se chladný vìtøík. M욝ané popudlivì a s mnohým po-

vykem dávali najevo, že chtìjí platit. Mezi stoly poleto-

vali èíšníci, hlavu úslužnì na stranu, a sèítali øád. Piko-

lové s odstávajícíma ušima sbírali ze stolù mince. Lid

se zdvíhal a hlomozil.

Lékaø spouštìl motor a z jeho tváøe opìt zmizela roztrži-

tost; povadlý oblièej se napjal a oèi zazáøily bodrostí.

Z neduživého muže se promìnil v podnikavého svìtáka,

pána nad prostorem a vládce èasu.

,,Škoda,“ litoval úèetní, ,,že babièka nebyla s námi. Celý

den sedí doma a nikam nevyjde. Nic neužije, ubohá...

Je tøeba, aby obèas se nadýchala svìžího vzduchu

a naplnila se novými dojmy...“

Paní Michelupová neodpovìdìla, ale myslila si: ,,To

tak! Málo jí užijeme doma?“

Hle, v dìdinách zaplanula svìtla a také na nebi

se rozsvítily hvìzdy. V polích vržou cvrèkové a odkudsi

zdálky je slyšet harmoniku. Uzounký srpek mìsíce si

klestí cestu mezi rozedranými obláèky. Vytrvale, jednos-

tejnì huèí stroj a lékaø dojatì naslouchá jeho písni, i øíká

si: ,,Ta moje amerika! Kdo se jí vyrovná? Každému

se postaví...“

Motocykly sledují dlouhý, lesklý vùz jako žraloci ko-

ráb. Ctižádostivé sleèny podnìcují své milence, aby pøed-

hánìli všechny vozy. Motocyklisté napínají síly a snaží

se, aby se pøed svými milenkami vyznamenali.

Lékaø nevraživì zírá na motocykly a opovržlivì mruèí:

,,Silnièní vši! Moc si dovolujete. Troufáte si na ameriku.

Já vás nauèím!“

Pøidal plynu a motocykly letí dozadu.

,,Aáá!“ øièel lékaø, ,,všechny vezmu! Všechny pokoøím!“

Také úèetní se rozjaøil.

,,Aáá!“ øièel, ,,ber ho! Vem ho!“

Uá! Uá! tøeštila trubka, z cesty, vy dýchavièné drndy.

Dozadu, vy staromódní košatiny! Volnou cestu zpupné

americe!

Topolové aleje se rozestupují a vùz se øítí do temnot

jako do hluboké studny. Fiu! Fiu! probuzený vichr

se snaží pøeøvat huèení motoru.

Kdykoliv americký vùz pøemùže soupeøe, obrací

se Michelup zpìt, pošklebuje se a strouhá mrkvièku: ,,Sta-

rá košatino! Jaká jsi, øehtaèko?“

,,Všechny kopce bereme na jednu zápøež!“ jásá lékaø,

,,a to nìkdo dokáže! A poøád devadesátkou! Neslevím

ani èárku!“

,,Devadesátkou! Stovkou!“ blouzní Michelup, ,,jedeme

jako páni!“

Odložil všechnu rozšafnost a mírnost malého èlovìka.

Promìnil se v chlapce, jímž lomcuje náruživá touha

po pohybu.

,,Pane doktore!“ zaúpìla paní Michelupová, ,,mìjte

rozum! Ne tak rychle, ne tak rychle, pro Kristovy dra-

hé rány! Máme s sebou dìti... Vy byste z èlovìka duši

vydìsil... Prosím vás... stane se neštìstí...“

Dr. Geschmay zchladl a zmírnil jízdu.

,,Máte pravdu, paní,“ huèel zahanbenì, ,,já nevím, co

mne to posedlo. Vždycky jsem se domníval, že už jsem

tak blazeovaný, že bych mohl být šoférem z povolání.

Mám vùz pøece už nìkolik let a zvykl jsem si. A najed-

nou si poèínám jako chlapec...“

Uá! Uá! volají dohánìjící vozy. Lékaø vystrkuje ruku

z okna na znamení, že jim dává pøednost. ,,Prosím, raè-

te,“ mluví jeho ruka, ,,my nemáme naspìch...“

Motocykly dohánìjí americký vùz a sleèny

se posmìšnì šklebí. Úèetní sklapl jako zavírák a sveøe-

pì zírá za nimi. Mruèí nevraživì: ,,Prosím, když vás to

baví... My máme èas. Nepospícháme. My bychom moh-

li, ale nechceme...“

Silnice se zdvíhala v pozvolné vlnì. Za obzorem vytryskla

oslnivá záøe.

,,Co je to?“ podivil se úèetní, ,,vypadá to jako požár.“

,,To jsou ty malinké vozy,“ zabruèel lékaø v odpovìï,

,,malé vozy rády hodnì svítí...“

Mimo nì se pøehnal s náramným hlukem miniaturní

vozík.

,,Vidíte ho, ulièníka!“ vztekal se lékaø, ,,a neztlumí svìtla

a neztlumí. A rámus dìlá jako autobus!“

Malé vozy, rozjímal lékaø, se rády nechávají vidìt. Dì-

lají hluk na celý svìt. Rády se dávají slyšet. Oslòují svìt-

lem, aby nebylo vidìt jejich nepatrnost. Hlukem se snaží

zamluvit svou chudobu. Velké vozy kloužou neslyšným

letem noèních motýlù. Nemusí na sebe upozoròovat;

jsou si jisty svou velikostí a silou; nic neohrožuje jejich

sebevìdomí. Kolem bohatce se rozprostírá zamlklý klid;

avšak chudoba se naparuje a hluèí.

U pohranièní èáry mìsta se všichni sešli. Mohutné li-

muzíny, elegantní kabriolety, skromné a starobylé vozí-

ky, ctižádostivé dvouválce a tandemy. Závody skonèily

a vozy stojí pìknì v øadì a èekají, až se pøiblíží zøíze-

nec, aby vybral dlažebné.

,,Lumpárna je to...,“ žehrá lékaø a obrací se na Michelupa:

,,Víte, naè mì to zastavení pøijde? Na deset korun. Efek-

tivnì na deset korun! To máte zvýšenou spotøebu benzi-

nu, opotøebování brzd a pneumatik. Garanci a umoøování

ani nepoèítám. To bych se musel zjevit...“

,,Deset korun jenom zastavení...,“ ševelí úèetní

s úctou, ,,to se dá slyšet...“

Pohltily je ulice nesmírného mìsta. Tramvaje

se s tìžkopádným kvílením rozjíždìjí, na stupátkách visí

hrozny lidských tìl. Mladíci s pitvornými èepièkami,

s kytarou zavìšenou kolem plecí; ženy s haluzemi kve-

toucí støemchy v náruèí; ospalá, kòuèící dìcka, hartusí-

cí živnostníci, chechtavé dívky. Z vìží lkavì zaznívají

zvony a z výèepù øinèivá hudba, chraptivý zpìv opilcù.

Služky bìží po ulici se sklenicí piva. Ve výšinách obchod-

ních palácù se mihotají pohyblivé nápisy, èervená, mod-

rá, zelená písmena. Z otevøených oken zírají na ulici star-

ci a psi. Nìkde chraptí gramofon píseò o tom, že mé oèi

to poznaly...

Vùz zastavil a rodina úèetního se louèila s lékaøem. Dr.

Geschmay se zamyslil, posunul èapku do týlu, potom

se zahledìl na úèetního a pronesl: ,,Naè myslíte, že mì

pøijde takový výlet? Spotøeba benzinu, oleje, umoøování

stroje...! Já, ne abyste myslili... Bùh uchovej...! já jenom

pro zajímavost...!“

Úèetní hledal odpovìï, avšak lékaø se podíval

na hodinky a zabìdoval: ,,Propána! Mám nejvyšší èas!

Nikdy nemám pokoj...“

,,Opravdu, naè takový výlet pøijde?“ dumal úèetní. ,,Já

si to musím vypoèítat. To by byla zajímavá kalkulace.Vím,

že to mùže stát hrozné peníze...

A! Takhle jsme levnì užili. Mám mnoho známostí, mám

samé užiteèné známosti...

Kdyby se to rozpoèítalo,“ rozjímá úèetní, ,,mùže

na každého z nás pøijít ètyøicet korun. To si musím po-

znamenat...“

,,Babièka bude asi vyvádìt,“ pronesla paní Michelu-

pová.

,,Však ona se upokojí,“ odpovídá úèetní roztržitì

a v duchu dále poèítá: ,,Kolik je to asi kilometrù? Oprav-

du, dnes jsme ušetøili hodnì penìz...“

Uá! Uá! zavøeštìla náhle trubka. Z cesty, loudavý tvo-

re! Tady jedou páni!

Úèetní uskoèil a zatetelil se leknutím a zlostí. Mimo nì

švihl automobil, obsazený rozjaøenými pány.

Michelup zdvihl pìst a zazuøil: ,,Mᚠnaspìch, rošá-

ku? Vrahové! Všechny vás pozavírat! Tady jde o život!“

Jeho hlas nebyl bodøe sípavý; byl to pøimìøený, plaèti-

vý hlas malom욝áka, jenž brojí proti zloøádùm.

11) MYŠLENKA, kterou nejèastìji pronáší malý muž,

je, že ten èas utíká. Støídání èasu vzbuzuje v malém muži

ustaviènì svìží, naivní podiv.

Michelup vidìl z okna svého bytu, že v parku rozkvet-

ly šeøíky; potom povadly hrozny bezu a keøe zrezivìly.

Èas zažehl svíèky kaštanù; uvadly kvìty kaštanù

a na nábøeží rozkvetly akáty a jejich kvìty dýchaly mdlou,

starodávnou vùní. Slunce na své dráze stoupalo stále

výše a výše. Dìlníci rozkopali ulice a navršili stavební

kostky. Z otevøených jam èpí odporný zápach svítiply-

nu. Pøed kavárnu vynesli èíšníci bílý nábytek

a pro ozdobu rozestavili koøenáèe s oleandry. U stolkù

sedávají obyvatelé velkého mìsta, pijí limonádu, ètou

veèerníky a tìžce oddychují. A když soumrak vystøídá

tìžký, dusný den, tehdy je ze všech stran slyšet ševele-

ní houslí a beèení saxofonu.

Pøíchod slunovratu se oslavuje v domácnosti malého

muže hlomozným úklidem. Rozèilení lomcuje pøíbytkem.

Paní Michelupová a dìvèe z Kašperských Hor s hlavou

ovázanou šátkem pobíhají po schodech na dvùr,

ze dvora na pùdu a vynášejí pøedmìty, které v domì

navršil èas a ustavièná, bdìlá shánivost úèetního. Vy-

prazdòují se zásuvky, které odhalují svoje polozapome-

nuté zásoby. Chuchvalce vaty, prázdné krabièky

od pilulek, trosky dìtských hraèek, manžety a kravaty

s vyhaslým, hedvábným leskem. Od žádného

z pøedmìtù, který tvoøil jeho domácnost, se nechtìl úèet-

ní odlouèit. Malému muži nikdy nepøišlo na mysl, aby

uvažoval o nesmrtelnosti duše; ale urèitì vìøil

v nesmrtelnost zboží. Nemohl pochopit, že šnìrovaèka,

kterou zhotovil dovedný øemeslník z dobré látky, by

mohla úplnì pozbýt svou cenu.

Obnažené dráty sluneèníku se pokryjí novým hedvá-

bím a sluneèník bude opìt konat službu. V pøedsíni je

kout, kde odpoèívají krabice s rajèím peøím, celuloido-

vým ovocem, které zdobilo starodávné klobouky; zažlout-

lé èasopisy, balicí papír, svazky motouzu a vysoké šnì-

rovací botky. Na skøíních se povaluje osleplé zrcadlo,

pásky na vousy a vosk na knír, na nìmž lpìjí ještì štìti-

ny pøedkù.

Zboží sní v temných koutech, v zásuvkách

a na skøíních, pøed svátky se pak vytáhne na svìtlo, oèis-

tí se a opìt uloží. Dìvèe z Kašperských Hor leští petro-

lejovou lampu a pøitom zpívá: ,,Vaterland, deine Kinder

weinen...“ Úèetní se zálibou pozoruje její práci a myslí

si: ,,Pìkná lampa. Solidní kousek práce. Takové se dnes

nevyrábìjí. Je vyvedená z broušeného skla a z bronzu.

Má krásné rùžové stínítko. A mi nìkdo øekne, že to nemá

žádnou cenu...“

Manželka èistí støíbrné pøíbory, svatební dar, který

po mnohé mìsíce odpoèívá nepovšimnut v sametovém

pouzdøe. Støíbro se v domácnosti malého muže nepouží-

vá, ale ctí se pro vzpomínky na významnou chvíli. Z vitríny

vytáhne èajový pøíbor, dar šachového spolku. Konvice je

v podobì hradu s cimbuøím a šálky jsou obrazem domeè-

kù. ,,Znamenitá práce,“ žasne Michelup, ,,mùže se ještì

nìkdo pochlubit takovým kouskem?“ A nabádá manželku

i dìvèe z Kašperských Hor, a opatrnì a jemnì zacházejí

s tìmito poklady. Je oddán onomu zboží, k nìmuž se váže

historie rodu malého muže. Na denním svìtle se objeví sta-

rodávná hebrejská kniha s utrženými deskami. Paní Rù-

žena nedovolí, aby se kniha zmaøila, nebo se z ní modlí-

val dìdeèek pøi svìtle voskovic.

Nad mìstem zaplanul èervenec a skonèil školní rok.

Michelup se vydal na návštìvy, aby se pochlubil vy-

svìdèením svých dìtí. Manželé Hájkovi blahopøejí úèet-

nímu k šastnému ukonèení školního roku. Velebí Máòu,

která si pøinesla samé jednièky. Bystré dítì, znamenitá

hlava! Michelup se zardívá a jeho srdce trne rozkoší.

Vìru, Máòa má dobrou hlavu, jenom je ponìkud nepo-

sedná. Paní Hájková ji omlouvá. ,,Prosím vás, dìti! My

jsme nebyli v jejím vìku lepší.“ Jiøík má také pìkné vy-

svìdèení, jenom z pøírodopisu má dostateènou. Ten pro-

fesor nemá srdce, takhle zkazit chlapci radost. Hoch

naøíká a bìduje.

,,Neøekl bych nic,“ praví úèetní, ,,kdybych nevidìl, že

se chlapec uèí. Celé veèery sedìl nad pøíroïákem... nad

pøírodopisnou knihou. Opravdu, to nám ten profesor

nemìl udìlat...“

Manželé Hájkovi ho chlácholí. Co se stalo, to se stalo –

nevídáno. Však on se chlapec pøièiní, aby udìlal rodièùm

radost. Úèetní ukládá školní zprávy do kapsy a jde

ke Kafkovým. Tam se Michelup dožil zklamání a hoøe.

Kafka si dal pøedložit školní zprávu brejlatého studenta

a pokrytecky pochválil vysvìdèení. Pak zavolal svého

syna a pøimìl ho, aby i on ukázal svou školní zprávu.

Výrostek s èerným chmýøím se vzpouzel; Michelup

se domníval, že se stydí za špatné známky. Ukázalo se,

že Kafkùv student je s vyznamenáním. Oblièej úèetního

se protáhl; vzchopil se a kysele blahopøál. Výrostek zbru-

nátnìl a bouchl dveømi. Cestující se pitvoøil a Michelup

brebtal: ,,Tak vida... a poøád, že nic... to je radost, když

se má takového syna... pøijmìte mou gratulaci, pane Kaf-

ko... kdo vám to nepøeje, a praskne, já jsem poslední,

který by vám to nepøál...“

Nemohl snést pohled na samolibý úsmìv šastného

otce a kvapnì se porouèel. Jasný den pohasl a úèetní

cítil v srdci trpkost.

,,Víte, co jste, pane Kafka?“ oslovil v duchu svého ne-

pøítele, ,,u mì jste šmok, pamatujte si to. Vy s tím vaším

vyznamenáním... Na mì se nebudete šklebit, za to vám

ruèím. Co jste vy, to jsem já už dávno. My mùžeme být

také s vyznamenáním, to je dneska to nejmenší... Já

dobøe vidìl, že jste se chechtal... No, vždy... Budeme

si to na vás pamatovat...

A ten kluk,“ huèel, ,,ten mohl také koukat, aby

se vyznamenal. Jak já teï vypadám? Kdyby byl trochu

pøitáhl, mohl by být tak daleko jako ten Kafkùv. Ale on

má v hlavì samé hlouposti, to je to... Vidím, že nesmím

už být takový dobrák...“

V bytì dr. Geschmaye musel úèetní èekat celou hodi-

nu, než vyhlášený lékaø ukonèil své návštìvy. Pøišel una-

ven a zachmuøen. Roztržitì pohlédl na návštìvníka

a pøíkøe vybafl: ,,Co je?“

Michelup se vytasil s vysvìdèením brejlatého studen-

ta. Lékaø si nasadil brýle. Potom složil školní zprávu a tiše

zaèal bìdovat. Nemá chvilku volnou. Každý podomek

se má lépe. V noci ho burcují nesvìdomití lidé. Je chorý

muž, sám potøebuje ošetøení. Ale to nikdo neuzná.

Úèetní uctivì vyslechl vyhlášeného lékaøe a potom

poèal opìt o vysvìdèení. Má velkou starost, že se jeho

chlapec tak špatnì uèí, zatímco ten Kafkùv syn je

s vyznamenáním.

,,Co s vyznamenáním?“ zaskøípal lékaø, ,,Já nikdy ne-

byl s vyznamenáním!“

,,Jak? Co to slyším, pane doktore?“ podivil se Michelup,

,,vy že jste nebyl nikdy s vyznamenáním?“

,,Co na tom?“ bruèel lékaø, ,,co bych dnes z toho mìl?

Nevídáno! Mnohý si nosí domù samá vyznamenání a pak

z nìho nic není. Takových pøípadù já znám...“

Chytil se za srdce a tiše bìdoval.

,,Jaké já už mùžu mít vyznamenání... Celé dni a celé

noci jsem v jednom kole. Nemám chvilku pro sebe. Jiný

na mém místì povìsil by praxi na høebík a pomyslil by

si: Mìjte mì všichni rádi...“

,,Tak vy jste nikdy nebyl s vyznamenáním...,“ žasl Mi-

chelup.

,,Opakuji vám, že já o žádné vyznamenání nestojím,“

huhlal doktor, ,,já chci mít pouze klid, rozumíte? Jedno-

ho dne se svalím, a bude! Mám zvýšený krevní tlak. Dal

jsem se vyšetøit, ale kolegové nic nevìdí. Jeden øíká to,

jiný zas ono. Tomu se øíká medicínská vìda! Jdìte mi

k šípku, fušeøi! Já dobøe vím, na èem jsem...

A vás nenapadne dát svého syna na medicínu!“ har-

tusil, ,,je nás už na každém rohu deset. A pacienti ne-

platí. Kdybych mìl ty své pohledávky, tak jsem bohatý

muž. Takhle jsem neduživý muž, èlovìk nad hrobem. To

je moje vyznamenání...“

Úèetní ho zaèal tìšit, ale vyhlášený lékaø ho neposlou-

chal. Smáèkl si tepnu, vytøeštìnì zíral pøed sebe a še-

velil rty.

Když se Michelup ocitl opìt na ulici, tu se mu vyjasnil

zrak a pozvedla mysl.

Usmíval se a takto k sobì hovoøil: ,,No, pane Kafko,

co tomu øíkáte, pane Kafko? Tak vᚠsyn je

s vyznamenáním. Dobøe. Mùj syn není s vyznamenáním.

Taky dobøe. Vy se domníváte, že se trudím, že

se rozèiluji. Vùbec se nerozèiluji, pane Kafko...

Zbyteènì se šklebíte, pane Kafko. Znám ten váš

úsmìv, ale já si myslím své. Nejsem tak žádostivý

na vyznamenání, pamatujte si to, pane Kafko.

Slyšel jste, že vyhlášený lékaø nebyl nikdy

s vyznamenáním. Co tomu øíkáte, pane Kafko? Vyhlá-

šený lékaø povídal, že ze studentù, kteøí domù nosili vy-

svìdèení s vyznamenáním, zøídkakdy co bývá. No, pane

Kafko! Teï máte slovo vy, pane Kafko! Šmok jste, pane

Kafko, s tím svým vyznamenáním. Já se bez vyzname-

nání také obejdu, pane Kafko!“

Záøil, mluvil k sobì a rozhazoval rukama. Svého ho-

cha kárat nebude. Je to hodné dítì a jistì tatínkovi udì-

lá radost. A když bude chtít studovat medicínu, dá ho

na medicínu. Nebude litovat nákladù. Celému svìtu

se zjeví, kdo je Michelupùv syn...

12) NAZÍTØÍ nesl školní zprávy svých dìtí

do kanceláøe. Pøemítal, má-li se pochlubit také støíbøi-

tým sleènám. Zavrhl tu myšlenku. Sleèny nevìøí v sílu

vzdìlání; nekoøí se naukám a o vìdì nemají žádného

mínìní. Jsou starostlivé o lakované nehty a porculáno-

vou ple. Ustaviènì zápolí s proudem èasu a bojují proti

plíživé chorobì stárnutí.

Vstoupil do kanceláøe a svraštil oblièej, jako by se napil

nìèeho nechutného. Spatøil Turla v jezdeckých kalho-

tách a ve vysokých, lesklých botách. Mladý muž pošvi-

hával bièíkem o holínky, houpal se v bocích a ukazoval

se støíbøitým sleènám z profilu. Vanulo z nìho sebevì-

domí a bezstarostnost. Byl sražený a zapadlých prsou;

ale sám sebe pokládal za sportovní zjev a byl pøesvìd-

èen, že je nejménì o dvì hlavy vìtší než ve skuteènosti.

Jeho jezdecké kalhoty vykøikovaly. ,,Jsem decentní.

Jsem fashionable. Jsem dernier cri.“ ,,My sportovci! My

svìtáci!“ vykøikovaly vysoké boty.

Turl vypravoval støíbøitým sleènám anekdotu; a když

vyrazil pointu, tu po zpùsobu kabaretních komikù hlou-

pì se zatváøil a odbìhl stranou. Sleèny se chechtaly

a na odulých rtech mladého svìtáka hrál sebevìdomý

úsmìv.

Spatøiv úèetního, zakøièel: ,,He! Pan Michelup! Co je,

Michelup? Co se dìje, Michelup? Máme se, Michelup?“

,,Nìkolikráte jsem vás žádal, pane Hahne,“ odpovìdìl

úèetní nespokojenì, ,,abyste na mì nepokøikoval. Po-

køikujte si na své pøátele. Já nejsem kolega od vás...“

Avšak Turl ho neposlouchal; odvrátil se od nìho a švi-

hácky si nasadil jezdeckou èapku. Nato objal jednu

ze støíbøitých sleèen, vtiskl jí mlaskavý polibek a vzdálil

se taneèním krokem, jenž naznaèoval, že mladý muž

zná svìt a jeho radosti a že dovede píti, jak se øíká, pl-

nými doušky z poháru rozkoše.

,,No ne! Takový protiva!“ vykøikla støíbøitá sleèna

a starostlivì si zapudrovala místo, kam pøilnuly srkavé

a mlaskavé rty.

,,Nièemný, prázdný èlovìk...,“ šeptal úèetní pobouøen.

Psací stroje klapaly, Michelup sklonìn nad úèetní kni-

hou psal èíslice a obèas poodstoupil, aby se pokochal

svým krásným písmem.

Po chvíli odložil péro a zdušeným hlasem se otázal

jedné sleèny, je-li pan øeditel volný. Sleèna pokynula hla-

vou. Úèetní sáhl si na kravatu a stáhl vestu; shrbil se a

zaklepal.

Øeditel Pazderník sedìl za psacím stolem a psal. Když

uslyšel kroky, sòal brýle a zadíval se na pøíchozího.

,,Ano...,“ pronesl tichým hlasem, ,,pan Michelup... áno...

co mi nese pan Michelup?“

Øeditel pracoval v závodì za starého Hahna jako dìlník.

Byl však inteligentní, houževnatý a plebejsky ctižádostivý.

Za úzkým èelem sídlila svéhlavá neústupnost, dychtivá

touha se povznésti. Po práci navštìvoval veèerní kurzy,

sedával v lavici jako žáèek a žíznivì sál vìdomosti. Starý

šéf, který sám zaèal jako typografický dìlník, ho bedlivì

pozoroval a byl mu naklonìn, i svìøil mu vedení firmy.

A ještì nyní navštìvovali ho uèitelé, aby øeditele vyuèovali

cizím jazykùm.

,,Ano...,“ opakoval øeditel a vyèkávavì se zahledìl

na úèetního.

Michelup sáhl do kapsy a pøedložil Pazderníkovi škol-

ní zprávy.

,,Vysvìdèení mých dìtí...,“ zabrebtal, ,,dovoluji si pøed-

ložiti...“

,,Ano... vysvìdèení... dìkuji za pozornost...“

Nasadil si brýle a zahledìl se do školních zpráv. Mi-

chelup ulpìl pohledem na oblièeji, kde sídlil smáèknutý

nos a pod úzkým èelem hrála malá, šedá oèka. Od té

doby, co øeditel stoupal na dráze úspìchu, zbytnìla mu

dolní èelist a stala se ètverhrannou. To bylo od toho, že

si øeditel navykl stiskat zuby, aby mu neproklouzlo zby-

teèné slovo. Pøestal být dìlníkem a vzdal se výøeènosti

malého èlovìka, který plýtvá slovy, jediným jmìním, které

má.

Øeditel složil papíry, sòal brýle a s pøívìtivým úsmì-

vem obrátil se na Michelupa.

,,Áno...,“ poèal svým rozvláèným zpùsobem, ,,pìkná

vysvìdèení... áno... blahopøeji... rád vidím dobrý pro-

spìch... no, potìšil jste mne... áno, dìkuji vám, pøíteli...“

Vstal a podal úèetnímu ruku.

,,A rodina zdráva, zdráva...?“

,,Dìkuji, pane øediteli,“ zardíval se Michelup, ,,všecko

je v poøádku...“

,,To rád slyším... áno...,“ a øeditel se odmlèel. Nevì-

dìl, co by ještì øekl; nebyl mistr spoleèenské konverza-

ce.

Michelup se nemìl k odchodu. Odkašlal si a poèal:

,,Mìl bych jakousi stížnost, pane øediteli...“

,,Áno?“

,,Totiž takovou stížnost... Prosil bych o zastání...“

,,Mluvte, pøíteli, rád vyhovím... áno... stížnost máte,

jakou?“

,,Pan Hahn se ke mnì nezdvoøile chová,“ mluvil žalost-

nì úèetní, ,,on na mne pokøikuje, a už jsem ho nìkolikrát

prosil, aby pøestal. Vypadá to, jako by si tropil ze mì šprý-

my, a to, prosím, nejde, já jsem už starší èlovìk a on je

proti mnì cucák, že to mám tak sprostì øíci...“

Øeditelova tváø potemnìla.

,,Áno...,“ zaskøípal, ,,mladý pan Hahn... áno... oblíbil si

komickou roli... áno... zbyteèný èlovíèek... taneèník...

whisky and soda... známe, známe... allround sportovec,

ale v obchodì nepotøebný... áno...“

Pøistoupil k úèetnímu a pokraèoval: ,,Jeho otec výteè-

ný, pracovitý, šetrný... synáèek hejsa-hopsa... to tak

nejde... nestrpím... áno... já ho zdrtím, zruším... špatný

pøíklad ostatním... vytrhnu s koøenem, zašlápnu...“

Položil úèetnímu ruku na rameno a tlaèil ho ke dveøím.

,,Odejdìte s pokojem... áno... bez starosti... otcovský

podíl se mu ztenèil... brzy nebude nic... vyrazím, vyra-

zím s ním dveøe... vy-ra-zím... a památky po nìm ne-

zbude...“

,,Vyrazí s ním dveøe,“ opakoval Michelup s rozkoší

u úèetnického pultu. ,,Vyhodí, vyrazí, a jaký jste, pane

Turl? Už nebudete pokøikovat, pane Turl. Vyrazí, áno,

zruší, áno, zdrtí, áno, øeditel je chlapík. Øeditel je pašák,

dej mu pánbùh zdraví!“

13) PANÍ Michelupová a dìvèe z Kašperských Hor

sbalily koberce a sòaly obrazy ze stìn. Vypraly prádlo

a uložily je do skøíní. Nábytek pokryly novinovým papí-

rem. Pøíbytek zpustl a podobal se skladišti. Rodina

se chystala na letní byt.

Dostavil se cestující Kafka se zprávou, že vyhledal

letní byt pro sebe a své pøátele. Jsou to malé klima-

tické láznì v severních Èechách. Velebil ono místo.

Jsou tam lesy, koupání a klid. Úèetní pøerušil jeho zur-

èivou øeè. Chtìl vìdìt, je-li v onìch lázních bezpeè-

no. Nepotulují se tam škodliví lidé? Nemohou tam dìti

pøijít k úrazu?

Paní Kafková se vmísila do øeèi; pravila skoro uraže-

nì: ,,Jedou tam také Hájkovi. Ti by se pøece vyhnuli mís-

tu, kde je nìco v nepoøádku.“

Michelup se zamyslil a pak dìl: ,,Hájkovi? To je ovšem nìco

jiného...“

Avšak znovu se vrhl na cestujícího a chtìl znát pøes-

né èíslice. Vyptával se na ceny potravin a bytu, ces-

tující byl zasvìcen do každé podrobnosti. Rozpøedla

se vášnivá debata; èíslice poletovaly vzduchem a du-

nìly v prázdných prostorách vyklizeného bytu.

Paní Michelupová toužila vìdìt, pøedkládají-li se v ta-

mìjších hostincích dobrá a výživná jídla; zejména je

dùležité, mùže-li pro dìti objednat polovièní porci. Dìti

se totiž ponimrají v pokrmu a je to škoda, vyhodit tolik

penìz za nic.

Cestující horlivì pokøikoval: ,,Jsou to láznì bez soutì-

že! Obsluha je prvotøídní. Já jsem Kafka – za všecko

ruèím. Nebudete-li spokojeni, pak nejsem Kafka!“

Vynoøily se vzpomínky na letní pobyt v minulém roce.

Paní Michelupová øekla snivì: ,,My byli v Letohradì. Bylo

tam krásnì. Dostávali jsme porce, že jsme to nemohli

ani sníst. A denní penze dìlala tøicet korun. Já vám øí-

kám – to byla pohádka!“

,,A my,“ povzdychla si paní Kafková, ,,byli v Nových

Mlýnech. Penze se vším všudy ètyøicet korun. Bydlili jsme

ve vile. Krásná vyhlídka. To byla pohádka, øíkám vám...““

,,Byla to pohádka...,“ zaševelil úèetní zádumèivì. Nic-

ménì nerad se vrací tam, kde byl. Dìti rády poznávají

cizí místa. Otec podporuje tuto zálibu. Chce, aby dìti

rozšíøily své zemìpisné vìdomosti.

Okamžik, okamžik, prosím... Paní Michelupová by ráda

vìdìla, je-li v onìch lázních spoleènost.

,,Ano, spoleènost, to je dùležité,“ pøipojil se úèetní,

,,my bychom neradi byli sami. Máme rádi spoleènost.

Je tøeba navazovat užiteèné známosti...“

Cestující vyrazil nadšený výkøik. Spoleènost? Ó jé! Že

se mùže úèetní tak hloupì ptát. Spoleènost je tam pr-

votøídní. Loni tam meškali Korecovi, Kantorovi, Košerá-

kovi, Kominíkovi, Koralkovi, Neviklufovi, pan doktor Bi-

šický s chotí, pan doktor Hasterlo s chotí, Sinkovi, Polá-

kovi, Vohryzkovi, pan doktor Štìdrý s chotí, Orenstein

se svým bratrem panem Orlickým a Morgenstern

se svým bratrem panem Monterem...

,,Bìda!“ vzdychla paní Michelupová, ,,to tam panuje

asi velká paráda...“

,,Jaká paráda, paní?“ opáèil cestující, ,,v tomhle bodì

mùžete být klidná. Vždy tam jezdí i státní úøedníci. Loni

tam byl odborový rada Krosnaø, ministerský tajemník Pi-

laø s chotí, revident Peyer, finanèní komisaø Dlask, dva

úøedníci zemského výboru Uxa a Srnec, docent dr. Ho-

man, sekèní šéf Knobloch... prosím vás, jaká paráda?

Mùžete chodit docela po domácku, na moje odpovídání,

paní Michelupová...“

Rozlouèili se pozdì veèer unaveni, ale pøíjemnì rozja-

øení. Dali si slovo, že se spoleènì vypraví do onìch láz-

ní.

Leè odjezd na letní byt nebyla pro Michelupovi jedno-

duchá a všední záležitost. Pro úèetního to byl projekt,

a to projekt nesmírnì složitý. Michelup, vášnivý sbìra-

tel slev a výhod, nemínil ani za letní byt zaplatit plnou

a pøedepsanou cenu. Hvozdy, luèiny, potùèky, celá pøí-

roda nemá pro nìho ceny, nemùže-li užívat jejích pùva-

bù s výhodou. Krása v jeho oèích zvìtrá, není-li poskyt-

nuta se slevou.

Láznì mu nemohou poskytnout zotavení, má-li za to

platit tolik jako jiný.

Druhý den lovec výhod naplnil hruï chrabrostí, opásal

se odhodláním a vydal se na výboj. Michelup neztratil

ducha ani na pùdì úøadu a dovedl èeliti každému nepøí-

teli za stahovacím okénkem. Jeho zbraò byla trpìlivost

s výmluvností a neochvìjná zdvoøilost. Takto vyzbrojen

vyhledal budovu nemocenské pojišovny.

Byl to moderní betonový palác v podobì kostky, ale

vládla v nìm sveøepá kyselost jako ve starých, zvìtra-

lých tereziánských budovách, kde straší duchové dáv-

no zesnulých aktuárù. Úèetní vyhledal v kanceláøi

pro styk se stranami úøedníka, aby mu pøednesl svou

žádost. Byl to ještì mladý muž, ale sveøepost z nìho

èišela, jako by se vykoupal v kyselinì. Mladý muž vy-

slechl s pohrdáním žádost úèetního a pouèil ho, že ne-

mùže dostat lázeòskou slevu, protože není nemocen.

Mladý úøedník se domníval, že po tomto vysvìtlení

se Michelupa zbaví. Byla to pošetilá pøedstava. Úèetní

zaèal znovu pøednášet svou žádost; mladý úøedník zno-

vu a znovu vysvìtloval, úèetní ho zdvoøile vyslechl

a spustil opìt svou jednotvárnou píseò. Mladý úøedník

ochabl a rozhodl se uvésti žadatele k referentovi

pro povolování lázeòské léèby.

Úèetní èekal hodinu, než ho pozvali do kanceláøe. Se-

dìl klidnì jako fakír, bez hnutí a rozechvìní, jako muž,

jenž zná své dobré právo.

Referent ho zdvoøile vyslechl s hlavou trochu naklo-

nìnou ke stranì. Pak se marnivì pousmál a jal

se zdvoøile vykládat, že úèetnímu vyhovìt nelze, pro-

tože není nemocen. Michelup mu vpadl do øeèi a zo-

pakoval svoji žádost stejnými slovy jako úøedníkovi

v pøijímací kanceláøi.

Referent pokrèil rameny a poèal žadateli citovat pøíslušná

zákonná ustanovení. Michelup s úctou sledoval tento vý-

klad, vzdal zákonùm svoji poctu, ale znova zaèal pøedná-

šet svou žádost. Referent zrudl a poèal køièeti. Úèetní

nepohnul brvou. Když se referent vykøièel, tu znovu po-

èal svou jednotvárnou píseò. Jeho slova huèela jako tkal-

covský stroj. Bez vzrušení huhlal svou žádost. Referent

složil svou hlavu do dlaní a øeè úèetního huèela a huèe-

la... Potom vstal a prohlásil, že této žádosti mùže vyhovìt

pouze øeditel pojišovny.

Dlouhé, pøedlouhé hodiny uplynuly, než úèetní pronikl

tìžkými dveømi, než mu bylo dopøáno rozhrnout plyšový

závìs a stanout tváøí v tváø øediteli pojišovny. Avšak jeho

bojechtivost byla neztenèena a odhodlání vyøídit svou

vìc bylo svìží.

Øeditel pojišovny vyslechl úèetního s chladným klidem,

který vyznaèuje vysoké úøedníky. Potom nespìchaje,

rozvláènými slovy odmítl prosebníka s tím, že jeho žá-

dost postrádá zákonného podkladu. Úèetní stejnými slo-

vy opakuje svou žádost. Vysoký úøedník zrudl a poèal

vøískat. Slova úèetního huèela, huèela jednotvárnì jako

tkalcovský stav. Øeditel vraštil tváø a chtìl žadatele pøe-

rušit; ale úèetní huèel, huèel... øeditel si hladil èelo a vzdy-

chal; úèetní šumìl s vytrvalostí podzimního deštì. Ko-

neènì øeditel zvadl a pokoøil se.

Nato byla mezi ústavem a Michelupem uzavøena úmlu-

va, podle níž má úèetní dát písemný závazek, že zaplatí

výlohy vzniklé ubytováním, jestliže pojišovna vydá po-

ukaz k ubytování na její vlastní úèet. Michelupovi byla

vydána písemnost na správu lázní a podle této písem-

nosti bude rodina úèetního ubytována na úèet pojišov-

ny. Láznì vyúètují ústavu ubytovací výlohy

s dvacetiprocentní srážkou a úèetní pojišovnì tento

snížený náklad zaplatí.

,,No tak, vidíte, že to šlo,“ prohodil Michelup

k betonovému paláci. ,,Rozumní lidé se vždycky doho-

voøí. Je tøeba míti jenom trochu dobré vùle...“

Leè jeho tažení za výhodami nebylo skonèeno. Téhož

dne se vydal do kanceláøe øeditelství státních drah, aby

si vymohl slevu jízdného. Dostalo se mu pouèení, že

cestu do lázní musí plnì zaplatit a snížení jízdného zís-

ká tím zpùsobem, když správì lázní pøedloží poukaz ne-

mocenské pojišovny na povolení pobytu; pøi návratu

pøedloží pokladnì dráhy potvrzení lázní o pobytu a pak

zaplatí jen polovici jízdného.

,,Dobrá...,“ mruèel úèetní, ,,to by šlo... Jenomže, jak

mùžete ode mì žádat, abych cestu tam platil v plné hod-

notì? Zdá se, že neznáte Michelupa.“

Rozumí se, že Michelupa ani nenapadne, aby platil

za nìco plnou cenu. Z toho dùvodu pøihlásil se i s

manželkou k turistickému spolku, jehož èlenové mají

nárok na slevu jedné tøetiny jízdného. Pøipoèítáme-li

mezi ztráty za èlenský pøíspìvek spolku a turistický

odznak, pak zjistíme, že jsme pøece jenom získali.

Ovšem získání této slevy pøedpokládá, že se musí ces-

tovat v sobotu.

,,Beze všeho pojedeme v sobotu,“ prohlásil úèetní. ,,Nám

je to jedno.“

Vracel se do svého pøíbytku znaven, jako by celý den

okopával øípu, ale nezdeptán, s hrdým èelem vítìze.

Oznámil manželce výsledek své výpravy a barvitì lí-

èil, jak pokoøil betonový palác. Pohladil svou družku

po tváøi a vítìznì se otázal: ,,Co tomu øíkáš? Jsem nì-

kdo?“

Objala ho a pravila: ,,Jsi moudrý muž. Takového bych

nenašla, kdybych lán svìta prochodila.“

14) NYNÍ ŠLO o to, oznámit babièce, že rodina poje-

de na letní byt. Michelupovi pøipadl údìl vstoupit do jámy

lvové a šetrnì pøipravit staøenu na tuto zvìst.

Prudce mu bilo srdce a jeho údy spoutala mdloba; se-

schl a zmenšil se, když pøedstoupil pøed strašlivou sta-

øenu.

Sedìla v lenošce jako slípka v kukani. Èerné oboèí

se prudce pohybovalo a jedovaté oèi jí hrály.

Úèetní si odkašlal, aby si proèistil stísnìné hrdlo,

a tichounce poèal. Ujistil babièku svou úctou. Nic, ujiš-

oval, neleží mu tak na srdci jako starost o její blaho.

Je zvykem, že rodiny s nastávajícím létem opouštìjí

své pøíbytky, aby se zotavily v pøírodì –

Divoká staøena spustila pokøik.

Ó, zná dobøe své lidi, jí se nemusí nic povídat. Ona by

mohla vyprávìt, kdyby chtìla. Bylo by jí lépe, kdyby strá-

vila zbytek svého života v chudobinci. Cizí lidé mají více

uznání než vlastní.

,,Babièko,“ kvílel úèetní, ,,my pøece... my vás máme

všichni rádi... My vás neradi opouštíme, ale když...“

,,Mlè, bídáku!“ osopila se divoká staøena, ,,mám tì pro-

hlédnutého skrz naskrz. Tebe i tvoji ženu. Chcete, abych

tu sama bez pomoci zahynula. Má se stát po vašem.

Brzy umøu a nebudu vás obtìžovat. Doèkáte se!“

,,Babièko!“ lkal Michelup, ,,to je høích, jak vy mluvíte...

Kdopak èeká na vaši smrt? Co bychom si bez vás poèali?

Rùženka vždycky øíká...“

,,Dej mi pokoj se svojí ženou!“ zaburácela divoká sta-

øena, ,,pøede mnou nevyslovuj jméno té osoby! Já ji dobøe

pozoruji... jak ona mastí, co se u vás másla spotøebu-

je... Huby se vám lesknou mastnotou, ale bába u vás

trpí hlady. Všichni lidé se mì ptají, proè tak špatnì vy-

padám. Co jim mám odpovìdìt? Nedají mi najíst. Bùh

mne potrestal necitelnými pøíbuznými...“

Èerné oboèí se prudce pohybovalo, a jak mlela bez-

zubými èelistmi, poskakoval na vyschlém krku ohryzek

jako tkalcovský èlunek.

Úèetní tesknì mávl rukou a vzdálil se. Zaznìly poslední

povely k odjezdu. Vstrèili do pøedsínì rohožku a spustili

závìsy v oknech. Rodina se pohnula. Napøed supìl otec,

obtížený dvìma kufry. Matka vlekla pøíruèní brašnu.

Chlapci vtiskli do ruky aktovku a Máòa nesla pletenou

kabelu se zásobou potravin.

Nádražní dvorana huèela jako mlýn. Našim cestovate-

lùm zjevil se obraz zmatku. Rozjaøení, znepokojení, roz-

èilení lidé poskakovali a hluèeli. A do toho povyku zou-

fale øval vrátný, vyvolávaje jména stanic. Pøed zamèe-

nými dveømi, které vedly na peron, tlaèil se nesmírný dav.

Selky s nùšemi, dìveèky s pletenými koši, batohy, mod-

ré bandasky, uzlíèky, mandolíny, svetry trampù a jejich

dívky v lodenových kazajkách, knìz s deštníkem, aktov-

ky úøedníkù, drùbež v koši, kojenci v peøinkách, vojáci

s balíky... A toto množství èekalo, až zøízenec odemkne

dveøe, aby se s pokøikem vrhlo do vlaku.

Paní Michelupová si pøi pohledu na tento hrozivý zástup

zazoufala.

,,Pro boha vìèného, jak se dostaneme do vlaku?“

Úèetní ji uchlácholil sebevìdomým posunkem. Všec-

ko uspoøádá. Jenom žádné rozèilení. A to manželka

svìøí jemu.

Michelup myslí na všechno. Všecko pøesnì uváží.

A proto doma otevøel bednièku doutníkù, kterou dr.

Geschmay uctil svátek jeho manželky. Tyto doutníky

zamkl do psacího stolu a umínil si, že je nabídne pouze

význaèným návštìvám. Sám by si nedovolil kouøit im-

portované doutníky; je to pøíliš drahé kouøení pro malého

muže.

Z krabice vyòal jeden doutník, zabalil ho do hedvábného

papíru a takto vyzbrojen odebral se do èekárny druhé tøí-

dy. Tam stál zøízenec a støežil vchod na peron. Úèetní ho

znal z vojny. Zøízenec mìl nízkou hodnost, ale Michelup

ho zaøadil do sbírky užiteèných známostí.

Úèetní na nìho zaútoèil, aby pustil jeho spoleènost

druhou tøídou do vlaku. Zøízenec zaváhal a tu mu Mi-

chelup nabídl importovaný doutník.

Zøízenec prozkoumal dárek a pak øekl: ,,Nejsem dout-

níkový. Ale já si to cigáro nacpu do dýmky.“

Vložil doutník do èapky a pak poradil úèetnímu, aby

nenápadnì dopravil svou rodinu do èekárny druhé tøídy.

Michelup vyšel a spatøil svou manželku v rozèileném

rozhovoru s paní Kafkovou a cestujícím. Zdvihl ruku

a zavelel: ,,Za mnou!“

Na tento rozkaz chopila se spoleènost zavazadel a øí-

tila se do èekárny druhé tøídy. Zøízenec je oèekával

a odemkl dveøe.

Vtrhli do kupé, kde u okna sedìl pouze jediný cestují-

cí, seschlý, vrásèitý staøík. Zdálo se, že kmet je pobou-

øený a rozhoøèený pøi pohledu na tu nepokojnou spoleè-

nost, která hluèela a lomcovala zavazadly. Snad se starý

muž v celém životì nedopustil pøestupku proti zákonùm

lidské spoleènosti. Než nyní, podle nevraživého pohle-

du, kterým vítal vetøelce, dalo se soudit, že by byl ocho-

ten spáchat sedminásobnou vraždu. S lehkým srdcem

utratil by Michelupa s manželkou, cestujícího a jeho paní,

brejlatého studenta a jeho sestru i výrostka s èerným

chmýøím na hoøejším rtu. Spáchal by tento do nebe vo-

lající zloèin a pak by s uspokojením zjistil, že je v oddìlení

sám. Kmet však nikoho nezavraždil, jenom rychle za-

žvýkal bezzubými èelistmi a nesrozumitelnì huèel hnì-

vivé vìty.

Úèetní umístil zavazadla, usadil spoleènost, utøel si øíè-

nou tváø a øekl spokojenì: ,,Tak, to bychom mìli.“

,,To bychom mìli,“ opakoval cestující.

,,Sedíme jako páni,“ pravila paní Michelupová.

Zasmáli se.

,,Haló, kde jsou Hájkovi?“ znepokojil se úèetní.

,,Manželé Hájkovi,“ vysvìtlil cestující, ,,pojedou dru-

hou tøídou.“

Michelup vymìnil si s manželkou užaslý pohled: ,,Leh-

komyslní manželé! Ztratili jmìní ve váleèných pùjèkách,

ale musejí jezdit druhou tøídou...“

Pøedložil tento názor cestujícímu. Ten pokrèil rameny.

,,Èím jsou starší, tím jsou lehkomyslnìjší,“ žehral.

,,Mìli by myslet na zadní koleèka,“ pøipojila

se manželka.

Spoleènost vidìla budoucnost manželù Hájkových

v èerných barvách.

,,Ty konce!“ hrozili se. ,,Jaká mùže být budoucnost lidí,

kteøí nemají krejcar úspor. Ach! Jejich stáøí bude bìdné!

Budou litovati toho, že si nic neodepøeli, ale to už bude

pozdì...“

Ve vagónu zadunìlo; ozvalo se dusání, výkøiky, kletby

rozèileného množství. Lidé vtrhli do vlaku.

Ustaviènì nahlížel nìkdo do oddìlení, kde sedìla Mi-

chelupova spoleènost. Úèetní mával rukama a køièel:

,,Všecko obsazeno!“

,,A my sedíme jako páni,“ dìla blaženì paní Kafková.

Vlak se pohnul. Scvrklý staøec schoulil se do kouta a oka-

mžitì usnul.

Úèetní oznámil, že musí navštíviti ve druhé tøídì man-

žely Hájkovy, aby se pøesvìdèil, jsou-li dobøe umístìni;

považoval se za vùdce výpravy, cestovního maršála.

Manželé Hájkovi sedìli osamìlí v kupé druhé tøídy. Max

Hájek mìl nohy zabaleny v pestrém plédu. Na hlavì mu

sedìla cestovní èapka. Paní Hájková sedìla naproti

nìmu, oblièej zahalený do šedého závoje. Loupala své-

mu muži hrušku. Max Hájek se pøívìtivì zatváøil a pøiví-

tal úèetního pokynem ruky, odìné do kožené rukavièky.

Michelup se otázal po jejich zdraví. Dostalo se mu

uspokojující odpovìdi. Na další dotaz odvìtili, ano, díky,

jede se jim velmi pøíjemnì. Úèetní vyzvídal, jak to, že

jedou druhou tøídou. Paní Hájková mu s lehkým podi-

vem odvìtila, že jsou zvyklí jezdit pouze druhou tøídou.

Na stará kolena nebudou mìnit své zvyky. Úèetní hájil

tøetí tøídu; i tam se jede docela pohodlnì; není tøeba plýt-

vat penìzi. Paní Hájková mínila, že ve tøetí tøídì je hluk

a kouø; cestující tøetí tøídy jsou nepokojní a dotìrní.

Úèetní se odmlèel a po chvíli oznámil, že získal slevu

jízdného. Když vidìl, že toto odhalení neuèinilo

na manžele Hájkovy žádný dojem, ponìkud se zamrzel

a rozlouèil se. Max Hájek mu pøívìtivì pokynul rukou,

odìnou do hladké rukavièky.

Michelup se prodíral zástupy cestujících, kteøí se tísnili

na chodbì, a vzpomínal na manžele Hájkovy, øíkal si

mstivì: ,,Však si to jednou povíme!“

V oddìlení tøetí tøídy byla družná zábava. Cestující

žertoval, paní Kafková pištìla a øíkala: ,,Ne, ten mùj! Ten

si odpoèine, až dostane rozum!“ Paní Michelupová roz-

dìlila mezi dìti tabulku èokolády. Výrostek s èerným

chmýøím na horním rtu dostal také svùj díl. Pøijal a mraè-

nì zahuhlal. Matka ho pokárala: ,,Nevíš, jak se øíká?

Také bys mohl hezky nahlas podìkovat. Styï se, takový

velký hoch!“

Paní Michelupová se ho ujala: ,,Však on Zdenìèek

se to jednou nauèí.“

Rozhovoøili se o budoucnosti dìtí. Michelup pøál si míti

ze svého chlapce advokáta. Je to vážený stav a nechte

být, advokáti si pøijdou na své. Cestující popleskával

hranatého výrostka po zádech a hovoøil: ,,A tenhle bude

jednou velký uèenec, uvidíte! Nìco vynalezne a udiví

celý svìt. Kdepak! To je hlava!“

Na hlavu zasmušilého chlapce se sesypala hluèná chvá-

la, které se úèastnil i úèetní s manželkou. Kníratý výrostek

se zardíval; trpìl pod pøívalem pochval a muèivì se hanbil.

Odvracel tváø a v jeho prsou se rojila hnìvivá slova: ,,A prá-

vì ne! Žádný badatel ze mne nebude! Žádnou radost vám

neudìlám za to, že mne chválíte! Samou hanbu, samou

neplechu natropím. Uprchnu z domova a pøipojím

se k bandì komediantù. Uvidím, budete-li se potom mnou

vychloubat...“

Máòa pøilnula nosem k okenní tabuli a poèítala tele-

grafní tyèe, které pádily dozadu. Kdykoli nìkdo v poli

zamával vlaku na pozdrav, vyplázla jazyk. Brejlatý stu-

dent si pøièinlivì zaznamenával do zápisníku jména sta-

nic. Otec ho za to pochválil.

Vlak se ocitl v zatáèce, vagon se prudce zakymácel

a scvrklý staøec se probudil. Rozzlobil se a poèal spílat

židùm. Tøetí tøída a výèepy jsou místo, kde malý muž

provozuje vysokou politiku. Kmet soèil na vládu, kterou

posílal k èertu. Zmatenými slovy dokazoval, že drahota

je dílem svobodných zednáøù a židù.

Paní Michelupová se bojovnì naježila.

,,Co máte proti židùm?“ zaútoèila na vrásèitého anti-

semitu.

Úèetní, který nemiloval hádky, se pokusil zprostøedko-

vat.

,,Hlavní vìc je svornost,“ prohlásil.

Avšak scvrklý staøec nevraživì na nìho pohlédl a za-

svištìl: ,,Možná že jste také zaprodanec židù!“

,,Nechte si to!“ osopila se na nìho paní Michelupová,

,,my si vás nevšímáme a vy nám dejte pokoj!“

Kmet bublal: ,,Byl jsem tu sám a teï je vás tu plno...

A pokoj nebude a nebude... Není tu k hnutí a poøád nì-

kde táhne... Mìlo by to vzít už jednou dùkladný obrat...“

Spoleènost umlkla. Všechny pojila jedna myšlenka:

,,Musíme být opatrní na slova. Nevíme, s kým sedíme.“

A úèetní si øíkal: ,,Poøád jsem se na toho starce díval

a ještì jsem si myslel, že by to snad mohla být užiteèná

známost. A on se tak vybarvil...“

15) NA OBZORU se zdvíhaly obrysy hor, podobné

nehybným mraènùm. Krajina potemnìla a vlak hulákal

mezi vysokými náspy a èasto se vnoøil do tunelù. Zava-

nulo vlhkem, pryskyøicí a èerstvì oloupanými kmeny.

Na silnicích bylo vidìt muže se slamìnými klobouky

kuželovitého tvaru a ženské v èerných jupkách. Dìdiny

byly èistší, domky se tulily k sobì a ve smrèinách sviš-

tìla parní pila. Tmavozelené, svìží luèiny, prorvané hluè-

nými potùèky. Místo hostincù se zjevovaly gasthausy

v gotickém písmu. Máòa, s nosem pøitisknutým k okenní

tabuli, pozorovala, jak se vynoøují a opìt klesají

v plavných vlnách telegrafní dráty. Brejlatý student si za-

znamenával do zápisníku èeské a nìmecké názvy sta-

nic.

Vynoøila se opuštìná, rzí rozežraná továrna, zpustlá

jako rozvaliny loupežnického hradu. Zmizela

za obnaženou skalou, pokrytou ostružinami. Vlak vy-

pouštìl èerná oblaka mouru a tìžce supal do vrškù; ža-

lostnì hvízdal a znepokojené hvozdy odpovídaly. Mezi

rozeklanými skalami se zabìlelo mìsteèko s nevlídnou

kostelní vìží. Vily se sráznými štíty a švýcarské domky

s èernì natøenými trámy. Mìsteèko zmizelo, pohlceno

kotlinou, a zjevilo se z druhého konce; p횝ala vlaku za-

sténala, lokomotiva zavalila kouøem nádražíèko, zarost-

lé øeøichou.

Na nádraží se rozlouèila rodina Kafkova s rodinou úèet-

ního. Cestující již napøed opatøil byt. Michelup byl opatr-

ný. Chtìl se vlastníma oèima pøesvìdèit o jakosti obyd-

lí, které hodlal najmout. Rozkázal své rodinì, aby po-

èkala u zavazadel na nádraží, a sám se vydal

na obchùzku.

Cesta ho vedla na obecní úøad; v hlavì, plodné

na objevování výhod, vynoøila se myšlenka, jak by si

na správì mìsteèka vymohl slevu lázeòské taxy.

V duchu si sestrojil øeè, kterou mínil omámit úøedníky.

Bude jimi cloumat tak dlouho, až z nich vytøese promi-

nutí lázeòské taxy.

Úøedník vyslechl jeho pøání a potom vyjevil, že lázeò-

ská taxa se promíjí pouze novináøùm. Úèetní zachytil

pouze zvuk slov úøedníkových a ani se nesnažil si uvì-

domit jejich smysl.

Poèal huèet svoji jednotvárnou, bublavou píseò. Úøed-

ník mával rukama a odmlouval. Michelup byl pøipraven

udávit ho svou øeèí, když tu jeho zrak utkvìl na stìnì,

kde visel plán mìsteèka. Pøistoupil k obrazu a zamyslel

se. Na plánu byly hranice lázní vyznaèeny èervenou

èarou. Za tou hranicí bylo nìkolik domkù.

Otázal se úøedníka, zda povinnost platit lázeòskou taxu

náleží také hostùm, kteøí se usídlí mimo obvod lázní.

Úøedník odpovìdìl, že tito hosté pøirozenì nepodléhají

tomuto ustanovení. Michelup zjasnil tváø a porouèel se.

Úèetní vyhledal za mìstským pomezím jeden domek,

který na štítì nesl název Villa Weidmannsheil. Nebyla

to vila, ale jakýsi pøechod mezi mìstským domkem

a hospodáøským stavením. Na první pohled bylo zøej-

mé, že v tomto obydlí má dobytek a drùbež pøevahu nad

lidmi. Úèetní vstoupil do dvorku a byl uvítán ohlušivým

hýkáním hus, které se máváním køídel snažily zapudit

cizince. Podìšené slepice se rozprchly. Kohout vyletìl

na zídku, nadmul se a zakokrhal. Na øetìze se zmítal

usmolený pes, dusící se chraptivým štìkotem.

Michelup narazil na šlachovitého, žilnatého muže

se svislým knírem a otázal se ho, má-li byt k pronajmutí.

Šlachovitý muž odpovìdìl øeèí, které bylo tìžko rozu-

mìt. Pes nepøestával chraptìt. Šlachovitý muž

se na nìho osopil, pes se polekal, zalezl do boudy

a odtud si nedùvìøivì mìøil cizince. Michelup se znova

pokusil navázat rozmluvu, ale z hrdla šlachovitého muže

vycházely jenom zvuky jako ,,hulda-mulda“. Úèetní po-

klesl na duchu, když tu na dvùr vyšla hospodynì, paniè-

ka se skøipcem na nose, pravá nìmecká Mütterchen.

Paní oslovila úèetního spisovnou nìmèinou. Když Mi-

chelup obnovil svou snahu najmout v tomto domì byt,

zašvitoøila a vedla úèetního do stavení.

Ukázala mu pokoj, vyzdobený barvotisky svatých, míst-

nost s nízkým stropem, kde døímaly mouchy, které

se pøi šramotu paprskovitì rozletìly a opìt usedly na svá

místa. Bylo tam dusno, jak tomu bývá ve všech staveních,

kde dobytek má poèetní pøevahu nad lidmi. Úèetní prohlá-

sil, že se mu pøíbytek zamlouvá, a ptal se na výši nájem-

ného. Paní vyslovila cifru; Michelup se postavil na odpor;

zdvoøile se na sebe usmívali, podávali a vraceli si èíslice;

úèetní projevil vìtší odhodlanost v tomto zápase; provedl

svou a paní pøijala závdavek.

Vrátil se na nádraží se zprávou, že nalezl byt. Paní Mi-

chelupová ho pøijala se zkormouceným, pokleslým výra-

zem. Cestující Kafka asi lhal. Zpozorovala, že v tìchto láz-

ních panuje velká paráda a elegance.

,,A já jsem si nic nepoøídila,“ zavzdychala, ,,jak budu

vypadat?“

Úèetní ji upokojil.

,,Nebudeme si nikoho všímat,“ rozhodl, ,,budeme si

žít sami pro sebe. Co je nám do lidí?“

Odmítl výrostka, který se klackoval po nádraží, a sám

se ujal vakù. Zpocený dovlekl zavazadla do nového

obydlí.

Volbou bytu zavdìèil se Michelup všem èlenùm rodi-

ny. Jiøíkovi a dìvèátku zalíbilo se nové místo pro klády,

které byly navršeny na dvorku. Nic nedovede rozèeøit

tak dìtskou obraznost jako klády. Na kládách je možné

se houpat. Za kládami si lze hrát na skrývaèku.

Po kládách lze chodit po jedné noze. Klády jsou hrad,

tvrz, loupežnická skrýše, klády jsou všecko.

Paní Michelupová zase nalezla zalíbení v paní

se skøipcem a tato žena si oblíbila novou nájemnici. Pro-

mluvily spolu nìkolik slov a už seznaly, že mezi nimi

se utvoøilo pouto nehynoucího pøátelství. Sblížil je fana-

tický zájem o domácí hospodáøství. Jenom odborníci

dovedou pro sebe tak zahorovat. Rozhovoøily

se o nakládání ovoce, o šatech, dìtech, ruèních pracích,

nemocech, o uklízení, služkách, o rzivých skvrnách

na prádle, a tváøe jim zrùžovìly. Úèetní se rozradoval, když

vidìl na svou manželku.

,,Nalezl jsem si ženu k sobì,“ vynášel se, ,,není druhá

taková žena. Každému se dovede postavit. Každému

se vyrovná. Znamenitá žena! Není druhé paní Michelu-

pové!“

Povolil si límeèek, oblékl si zelenou kazajku a nasadil si

bílou èapku; tak se promìnil v letního hosta. Vyšel pøed

vrata, ruce za zády, obrátil se napravo, obrátil se nalevo

a s rozkoší sál do sebe svìží vzduch.

,,Ten vzduch!“ mluvil s nadšením, ,,to je vzduch! A já

jsem ho získal se slevou...“

Panièky švitoøily, husy kýhaly, kury kdákaly, jenom muž

se svislým knírem si nevšímal cizincù a klátil se po dvoøe.

Nikdo nerozumìl jeho øeèi, jenom dobytek ho chápal a on

zase rozumìl mluvì zvíøat.

Máòa se pøiblížila k psovi, který se zbìsile zmítal

na øetìzu. Pes umlkl a zastavil se vyèkávavì. Dìvèátko

ho pohladilo po hlavì. Pes strnul a pak s hlasitým blaho-

øeèením pøevalil se na záda a u vytržení zatøepal všemi

ètyømi okonèetinami ve vzduchu. Takové pocty

se usmolenému a blechatému zvíøeti nedostalo za celý

život. Hospodáø, šlachovitý muž s knírem, ho neuznával;

ctil pouze užiteèný dobytek. Pøíležitostnì ho kopl do boku

nebo po nìm hodil polínkem. Život zneuznaného psa

se jevil ve vzpomínkách jako øada létajících polínek, vìè-

ného hladu, tìžké nudy na øetìzu a žravých blech.

Pes si umínil, že od nynìjška bude uznávat pouze

Máòu, jí se bude koøit, jenom ji bude vzývat a na ni mys-

let. Vzepøel se na øetìzu a snažil se olíznout tváø zbož-

òované bytosti.

Jiøík zase objevil kozla v chlívku a vyzkoumal, že jeho

tváø pøipomíná profesora pøírodopisu. Také kozel má

pod bradou štìtku a na rtech zlomyslný, úskoèný úsmìv.

Tak se tváøí profesor, když vyvolá nepøipraveného žáka

a píše do zápisníku nedostateènou. Jenomže, dumal,

kantor nemá rohy a kozel postrádá zápisník.

Paní Michelupová složila vìci, upravila pøíbytek a po-

tom rodina vyšla, aby se porozhlédla po mìsteèku.

Obraz lázeòského místa se skládal z vilových domù

s norimberskými štíty; v prùèelí nesla každá vila ženské

jméno, napsané švabachem. Byla vila Elfriede, Liselotte,

Kathe, Toni... Každá vila mìla balkon a na tom balkonì

sedìl pán v domácím pyžama, zádumèivì míchal v šálku

èernou kávu a èetl noviny. Naproti nìmu sedìla dáma

v koupacím úboru a pletla džempr.

Cukráøství s kavárenskou zahrádkou, kde sleèny líza-

ly zmrzlinu, starší dámy hrály karty a páni starostlivì èetli

noviny. Hostince, kde pøed vchodem stál ohebný èíšník

s rukama v kapsách. Za oknem bylo vidìt pány, kteøí

zamraèenì èetli noviny.

Obraz doplòovaly ošatky s ovocem, kádì s okurkami,

stojany s pohlednicemi, otevøené okno fotografa, kde

se sušily filmy, salámy a konzervy ve výkladních skøíních

lahùdkáøského obchodu; v oknech pletence nakrájených

hub; z okenních rámù visely vlhké plavky; èervená sta-

nice na èerpání benzinu; obchody s plovacími pásy

a zvíøaty z gumy; nápisy ,,scharfer Hund“ a ,,bitte klin-

geln“...

Uvidìli Maxe Hájka, který sedìl na balkonì, zarost-

lém petúniemi. Mìl pøes plece pøehozený pl᚝ a na tváøi

jednotvárný, mdlý úsmìv. Paní Hájková spoèívala

ve skládací židli a pohybovala dráty na pletení. Max

Hájek zpozoroval rodinu úèetního a pøívìtivì pokynul

rukou v šedé rukavièce.

Balkon s petúniemi náležel ke grandhotelu. V každém

letním sídle nalezneme grandhotel s petúniemi,

s otáèecími dveømi, které obsluhuje hoch v livreji; bývá

tam vyvýšený parket a každého veèera hraje hudba;

schodištì bývá pokryto èerveným bìhounem a zdi po-

skytují pohled na tapety s divokými vzorky; vedle kuchy-

nì bývají umístìny dveøe s nápisy Messieurs a Dames;

stoly zdobí vázy s umìlými kvìtinami.

Paní Hájková zavolala z balkonu: ,,Máme zde krásnou

vyhlídku!“

,,Jak jste spokojeni s ubytováním?“ optal se úèetní.

Paní na balkonì podìkovala úèetnímu za zdvoøilost.

Ano, jsou velmi spokojeni. Personál je tak pozorný. Man-

žel doufá, že se zotaví. A vyhlídka je rozkošná.

Úèetní zkøížil pohled s manželkou; tento pohled vyslo-

voval nedùvìru lehkomyslným manželùm, kteøí plýtvají

penìzi a bezstarostnì se ubytují v nejdražším hotelu.

Michelup smekl èapku a pøál manželùm Hájkovým

dobrého dne. Max Hájek pokynul rukou a jednotvárnì

se usmíval.

,,Co tomu øíkáš?“ zeptal se Michelup.

Manželka pokrèila rameny a odpovìdìla hlasem,

ve kterém kypìla nevole: ,,Já už tomu neøíkám nic!“

Úèetní vrtìl hlavou a obracel oèi k nebi.

,,Potøebují bydlet v grandhotelu, jako by byli multimili-

onáøi... Odkud jenom berou ti lidé peníze? Tohle pøece

nejde...“

Proti nim se pohybovala rodina Kafkova. Cestující

oznámil, že se ubytovali ve vile Elfriede, a dodal: ,,Máme

krásnou vyhlídku!“

Paní Michelupová poskytla mu zprávu, že i oni mají

krásnou vyhlídku. Úèetní se zajímal o to, kolik Kafkovi

platí. Zazurèely èíslice. Ponoøili se v rozèilený hovor

o ubytování, cenách a výhodách. Ukázalo se, že si úèetní

vybojoval nejvíce výhod.

Cestující pohlédl na nìho s úctou a velebil jeho zdat-

nost. Úèetní se rdìl jako umìlec, jemuž pochválili dílo.

16) KLIDNÉ jezero, vklínìné mezi nevysoké, kuželo-

vité pahorky, porostlé borovicemi. Nad hladinou

s pronikavým pokøikem krouží elegantní rackové, vìè-

nì hladoví a v neustálém shonu. Tento pokojný, utìše-

ný obraz mohl by zdobit obal švýcarské èokolády. Je

vidìt, že se zøídkakdy vzruší hladina tohoto mírumilov-

ného jezera; a ustaviènì ukazuje tváø záøící pohodou,

družností a jasnou myslí.

Zato však plហje naplnìna pokøikem jako tržištì.

V horkém písku se válejí bílá a tuèná tìla, pøipomína-

jící mouèné èervy. Nohaté a opálené sleèny provozují

rytmiku. Kolem gramofonu sedí soukromí úøedníci a zpí-

vají s pøístrojem šansony z nìmeckých filmù. Èernooká

a ušatá dìcka pobíhají mezi ležícími tìly a pokøikují:

,,Mutti! Pappi!“ Obchodníci sedí ve skládacích židlích,

vyhøívají své køeèové žíly na slunci a ètou s mraèným,

starostlivým výrazem noviny. Nìkdy sejmou skøipec

a zahledí se vytøeštìnì na jezero. Tehdy odhodí noviny

a ozve se zoufalý, nervózní køik: ,,Gerti! Pa........ aufauf-

die Kinder! Um Gotteswillen, podívej se, co to dítì dìlá...

kolikrát jsem øíkal, a nelezou do té hloubky... ich will es

nicht, já to nechci!“

Slunce stoupá výše a výše a ženy rozkládají mastné

papíry, svolávají dìti a podìlují je krajícem chleba

s máslem. Plហse promìnila ve stovky žvýkajících èe-

listí; a sluneèní paprsky si hrají s kousky staniolu, které

se blýskají v písku.

Paní Michelupová s paní Kafkovou pøivlekly pestré plé-

dy a cestující zhotovil stan z plachtoviny. Sedí pøed sta-

nem a úèetní vzdychá: ,,Krásná, krásná krajina...“

,,Opravdu, romantická krajina,“ pøitakává cestující.

,,Vìru, dobøe jsme volili!“

Za nimi se ozývá hlas. Nìjaká paní vypravuje lázeò-

skému dozorci: ,,Loni jsme byli v Klášterci. Mìli jsme

tam lesy, koupání a všechno. Bydleli jsme ve vile

od našich známých, mìli jsme krásnou vyhlídku. A pla-

tili jsme všeho všudy tøicet korun. Já vám øíkám – to byla

pohádka. Fabelhaft! Das war ein Märchen!“

Ve vodì skotaèí státní úøedníci se svými manželkami.

Drží se za ruce a zpívají: ,,Kolo, kolo mlýnský!“

Výrostek s èerným chmýøím nad hoøejším rtem rozpa-

žil ruce a spustil se do døepu. Pak vztyèil své bronzové

tìlo, na nìmž hrál každý sval. Rozbìhl se ke bøehu, vy-

šplhal se po žebøíku na mùstek, pøedpažil a pak

v pùvabném oblouku vskoèil do vody.

,,To je kluk, co?“ chlubil se cestující, ,,hotový atlet...

kdyby umìl všechno, jako umí plavat... co je vám, pane

Michelupe?“

Úèetní vyskoèil a vytøeštìnì zíral, jak výrostek mohut-

nými rozmachy míøí k ostrùvku uprostøed jezera.

Zbledl a utíkal k vodì, lomì rukama. Pobíhal podél

bøehu jako kvoèna, které uplavala kachòata, a zoufale

hulákal: ,,Zdenku! Zden-kúúú! Hned a se vrátíš! Utopíš

se! A jsi tady! Slyšíš? A jsi tady! Slyšíš? Já to nebudu

dvakrát opakovat! Propánaboha, co ten hoch dìlá...!

Pane Kafko, poruète mu, a se vrátí!“ dorážel

na cestujícího.

Cestující se smál.

,,Kdepak, tomu se nic nestane! Kdybychom my dva

umìli tak plavat jako ten chlapec, ó jé! Je první mezi

dorostenci plaveckého odboru Hagiboru, má rekord

na vytrvalost a všechno...“

,,Pane Kafko, já to nemùžu vidìt, mnì se dìlá špatnì,

vždy tady jde o život...“

,,Co si to tak berete, pane Michelupe?“ divil se cestující,

,,kdyby to byl vᚠhoch, to bych nic neøekl...“

Paní Kafková se pøipojila k úèetnímu.

,,Opravdu, to nemusí být,“ øekla káravì, ,je to hezké,

když se nìco umí, ale nemá se to pøepínat. Ono se neví,

co se mùže jednou stát. Já to také nerada vidím, pane

Michelupe, vìøte mi to...“

Odbìhla a bylo slyšet, jak volá: ,,Zdìno! Jdeš mi z té

hloubky ven? Nebo na tebe vezmu prut!“

Starší, rozložité dámy poskakují v písku a vyhazují

gumový, pestøe zbarvený míè. Jedna paní dojedla chléb

s máslem, zahodila papír a bìžela k osobní váze, umís-

tìné pøed kabinami. Zahledìla se na èíslici, kde

se zastavila ruèièka, vzdychla a dala se do vzrušeného

hovoru se svou pøítelkyní.

Obchodníci doèetli noviny, podívali se na hodinky

a tesknì poèítali chvíle, které chybí do obìda. Bylo sly-

šet, jak jedna paní domlouvá plešatému pánovi

s kosmatou hrudí: ,,Alfréd, pojï do vody!“

,,Nech mne být!“ vøískal kosmatec.

,,Alfréd, voda je teplá...“

,,Nech mne být, povídám!“

,,Alfréd, voda je jako louh, voda je jako v lázni...“

,,Jdi si sama. Já nejsem na to naložený.“

,,Alfréd, abych tak zdráva byla...“

,,Jdi pryè!“

,,Alfréd, já jsem pøisahala...“

Paní vedla kostnatého muže ke bøehu; muž dotkl

se bílýma nohama vody a bolestnì zasykl. Paní mu ne-

pøestávala domlouvat a zarostlý muž znenadání zaøièel

a se zoufalým odhodláním se ponoøil. Potom bylo vidìt,

jak ho manželka tøe ruèníkem a kostnatý muž vykládá

pøátelùm o svém dobrodružství. Usmívá se, drkotá zuby

a praví: ,,Opravdu, voda je teplá. To bych býval nevìøil.

Mìli byste jít také do vody...“

Pøíbuzní odmítavì mávají rukama, ale kosmatý muž

jim dùraznì domlouvá: ,,Mìli byste jít do vody, když

už jste jednou tady. Povídám vám, že tak se nejlépe

zotavíte. Èestné slovo!“

Kníratý výrostek vylezl z vody a udìlal nìkolik pøeme-

tù. Úèetní øíkal: ,,Hochu, tys mi dal. Ještì teï mi bije

srdce!“

Zdenìk se usmíval a odpovìdìl: ,,To pøece nic neby-

lo, pane Michelupe. O mì nemusíte mít strach...“ A opìt

odbìhl.

,,Je to divoch, ale moc hodné dítì,“ pravila paní Kaf-

ková s pýchou.

,,Mutti! Pappi!“ vøískají èernooká, ušatá dìcka.

,,Truderle! Buberle!“ pokøikují nervózní obchodníci.

A pokojné, mírumilovné jezero, smavé pahorky, po-

kryté borovými lesy, vracejí zmatený pokøik nepokojné

a vzrušené pláže.

Stíny se zkrátily, pøiblížila se polední hodina a lidé

se zdvíhají. Sbírají se v dlouhý prùvod širokých bokù,

kosmatých prsou, koupacích pl᚝ù, ušatých dìcek,

pestrých plédù, kbelíèkù a lopatek, míèù a gumových

zvíøat, skøínek s gramofony, skládacích židlièek...

Pomalu, za pøekotného švitoøení šine se prùvod

do hostincù. Slunce opírá se žhavými paprsky o støechy

verand, pod nimiž sta èelistí žvýká obìd.

17) ÚÈETNÍ stál u stánku s ovocem a podezíravì hle-

dìl prodavaèce na prsty. Bába naplnila sáèek hruškami,

klepla na misku se zbožím a chystala se sáèek zabalit.

,,Neklepat, paní. Já chci správnou míru!“ napomenul ji

Michelup.

Tato ovocnáøka poslouží mu vždy dobrým ovocem a lev-

nìjším než jinde. Ale to ji Michelup nemohl odnauèit, aby

mezi øeèí nenápadnì neukala do misky, takže vždycky

aspoò trošku ošidila na váze.

Dnes mìla ovocnáøka zarudlé oèi a byla zamlklejší než

jindy.

,,Já dávám dobrou míru,“ hájila se žena.

,,A poslednì byla polovina jablek èervivá,“ reptal úèet-

ní.

,,Co dìlat, já do zboží nevidím,“ hájila se ovocnáøka,

,,jak koupím, tak prodám...“

Zavzdychala a utøela si zástìrou oèi.

,,Co je vám, paní?“ otázal se Michelup s úèastí.

Ovocnáøka se rozeštkala a nemohla odpovìdìti.

,,Mùj hoch...,“ pronesla pøerývanì, ,,mùj hodný hoch,

chudák...“

Její syn minulého týdne zemøel. Nenadále

se roznemohl, dostal horeèku, ulehl a už nevstal.

,,Mìl tak dobré místo... páni si ho chválili... on se vyuèil

umìlému zámeènictví... pìknou práci dìlal... i nevìstu

si našel, hodné, poøádné dìvèe... maminko, øíkal, ne-

chᚠvšeho a odstìhuješ se k nám, potøebuješ si taky

odpoèinout... ještì nìèím posloužím, pane? Vezmou ty

ryngle. Koupìjí si sladké, medové ryngle. Jsou zralé –

jen se vypijí. Budou mnì dìkovat...“

,,Zatím nic nepotøebuji,“ odmítl úèetní a dodal s úèastí:

,,Tak hoch vám umøel? Ale to vás moc lituji, paní. A co-

pak, copak?“

Bába zaplakala.

,,Volala jsem doktora a ten poruèil obklady. Celou noc

jsem u nìho sedìla, chlapec byl rozpálený, oèi mu svíti-

ly, poøád chtìl vstávat, volal mámu, copak, hochu, ma-

minku voláš? ona u tebe sedí... k ránu se utišil a usnul...“

,,Každý máme svoje soužení,“ pouèil ji úèetní, ,,a všich-

ni jsme hosty na této zemi. Starý musí, mladý mùže, jak

se øíká... No, no, paní, už neplaète, já to nerad vidím...“

,,Koupil si motocykl,“ kvílela ovocnáøka, ,,tak mìl ten

stroj rád... Poøád ho èistil a pøitom si zpíval. V noci ne-

spím a poøád vidím hocha svého zlatého, jak se dívá

na ten svùj motocykl a oèi mu radostí záøí...“

,,Nu, nu...,“ bruèel úèetní, ,jenom se už, matièko, uklid-

nìte... Dìláte mi tìžké srdce. Co je pryè, to je pryè, ja-

kហpomoc...“

,,Nevìstu si vozil na výlety... tak se mìli rádi... zaplatil

poslední splátku a zemøel...“

Michelupovi bylo tìžko u srdce i cítil, jak se mu hrdlo

svírá. Uchopil sáèek s ovocem a zamumlal: ,,Pánbùh vás

potìš, matièko, víc vám nemùžu øíci...“

,,Pane, pane!“ zavolala za ním ovocnáøka, ,,nevìdí

nìkoho, kdo by koupil motocykl? Je to úplnì nový stroj.“

Úèetní se obrátil.

,,Zatím nevím. Ale já se poptám,“ slíbil.

,,Moc jim budu dìkovat,“ blahoøeèila ovocnáøka,

,,stroj stál osmnáct tisíc, ale já bych ho dala za tøi tisí-

covky. Jen abych to mìla z domu...“

,,Jak jsem pravil. Já se vám po nìkom ohlédnu...“

Došel na dvùr svého obydlí. Brejlatý student s Máòou

šplhali po kládách, skákali a pokøikovali.

,,Kolikrát jsem vás napomínal,“ mrzel se otec, ,,abyste

po tìch kládách nebìhali. Mùžete pøijít k úrazu a potom

budu doktorovat.“

,,My si, tatíèku, hrajeme na školu,“ zvìstovalo dìvèát-

ko.

,,Nu, což... a to se ve škole bìhá a skáèe?“

,,My teï máme hodinu tìláku,“ objasnil Jiøí.

,,Neøíká se tìlák, ale tìlocvik,“ reptal otec, ,,kdy se už

nauèíte poøádnì mluvit?“

Zašel do domu, aby vyhledal manželku. Paní Michelu-

pová byla v kuchyni a krájela nudle s paní domácí. Obì

ženy s tváøemi zanícenými vášnivì si vykládaly názory

o nakládání brusinek.

,,Mìla by ses podívat, jak si ty dìti krásnì hrají,“ dìl

Michelup. ,,Tak si ti krásnì hrají, hodnou chvíli jsem je

pozoroval...“

,,Mùj muž chtìl ty klády odklidit,“ pravila Mütterchen

se skøipcem, ,,ale já jsem nedovolila. Dokud ty dìti tady

jsou, musejí klády zùstat na dvoøe.“

,,Celý den by chtìly být na tìch kládách,“ reptala paní

Michelupová, ,,ani mi k obìdu nechtìjí. Vždycky je mu-

sím honit.“

,,To jinak nejde,“ vece paní se skøipcem, ,,dìti jsou dìti.

Já to znám.“

Úèetní chvilku postál, a když seznal, že si ho ženy ne-

všímají, vyšel opìt na dvùr. Pøipadla mu na mysl ovoc-

náøka, i zasmušil se.

,,Je to neštìstí,“ rozjímal, ,,jediný syn a ona teï niko-

ho nemá... A o èem to ještì mluvila? Teï si nevzpome-

nu, kdyby mì zabili...“

Nahlédl do chléva; ovanul ho teplý, dusný zápach; pøe-

žvykující kráva upøela na nìho lesklé oko. Chtìl pohla-

diti kozla, ale zvíøe bojovnì sklonilo hlavu.

,,Kuš ty...!“ ulekl se Michelup.

,,Mají pìkné hospodáøství. krávu mají, kozu i kozla,

husy, králíky, drùbež... Kolik asi takové hospodáøství

nese? I letní hosté vynášejí. Dobøe si ti lidé žijí...“

Zastavil se u hospodáøe, který vlekl trakaø s nákladem

lucinky. Poèal se ho vyptávat. Jaká bude letos úroda?

Mnoho-li se trží za polní plodiny?

Avšak šlachovitý muž se svislým knírem mumlal své

,,hulda-mulda“; úèetní chvíli trpìlivì naslouchal tìm zvu-

kùm, ale nièemu neporozumìl.

Pod prahem vìdomí ho znepokojovala zasutá myš-

lenka; tlaèila ho jako zrnko písku mìkké tìlo plže.

,,Co jsem to jenom chtìl...? Aha, ta ovocnáøka... syn jí

umøel, ano, ale o èem to ještì mluvila? Moje hlava

už opravdu nestojí za nic... A poøád šidí, poøád šidí. Ne-

dává dobrou váhu, ale ovoce má dobré...“

18) UMLUVILI SE, že se vydají odpoledne

na procházku. Úèetní se zastavil pod okny vily Elfriede

a zahvízdal. Na toto znamení vyšel cestující, zazíval

a pohlédl slepenýma oèima na oblohu: ,,Co dìlá poèa-

sí?“

Michelup ho ujistil, že poèasí vydrží. Cestující, podr-

bávaje se, kvílivì zazíval a šoural se dovnitø. Bylo sly-

šet, jak volá: ,,Malvíno!“

Po chvíli se objevila na balkonì paní Kafková. Také

ona zkoumala oblohu: ,,Jestlipak nám to vydrží?“

,,O to žádný strach,“ upokojil ji úèetní.

Paní Kafková je ujistila, že za malý okamžik bude dole.

Lelkovali pøed domem a úèetní trpìlivì holí kreslil do písku

jakési cifry. Po ulici se procházely nohaté, opálené sleèny

v krátkých kalhotkách, s obnaženými rameny a bøichem;

oboèí vyholené a narýsované tuší; karmínovì èervená

ústa jako nakrojený meloun; jejich hruï byla zahalena

do pestrého šátku.

Paní Michelupová pohlížela za veselými a žvatlavými

sleènami a dumala zarmoucenì: ,,Nemám nic na sebe.“

Také úèetní se otáèel za nohatými sleènami a øíkal si: ,,Dìv-

èata tu nejsou špatná. Být tak svobodný, dal bych si øíci.“

Nahlas prohodil: ,,Mìla bys si také nìco takového po-

øídit. Figuru na to máš. Zahanbila bys mnohou mladou

holku.“

,,Kdepak!“ bránila se manželka, ,,ani bych to nevzala

na sebe. Jaká už nejsem. Budu ze sebe dìlat maška-

ru...“

Dìti byly mrzuty, že je otec pøimìl, aby opustily zají-

mavou hru na kládách a úèastnily se rodinné vycházky.

Student se mraèil a Máòa fòukala.

,,Pøestaò!“ zahartusila matka, ,,nebo tì už nikdy

s sebou nevezmeme!“

Cestující koneènì vyšel z domu, mrzutý a rozespalý.

Nevlídnì pohlédl na oblohu, kde záøilo žhavé slunce,

a projevil myšlenku, že se poèasí kazí. Za ním se objevila

manželka s plédem pøes ruku: ,,Doufám, že nezmok-

nem!“

,,Nemìjte obavy,“ chlácholil ji úèetní, ,,v novinách psa-

li, že poèasí je stálé.“

,,Copak noviny...,“ zabruèel Kafka.

Michelup zdvihl hùl a dal znamení k pochodu. Cestující

ho zadržel. Musí se poèkat na pøíbuzné. Pøislíbili svou úèast

na spoleèné vycházce.

Uplynulo drahnì chvil, cestující se podrbával na zádech

a mraènì zíval, úèetní kreslil do písku ornamenty a dámy

se daly do hovoru. Koneènì spatøili, jak ze sousedního

domku vyšly tøi dámy, tøi sestry, tøi sestøenice cestujícího

Kafky, všechny tìlnaté, s úèesy pod síkou, s velkými

kabelami, podobnými kravskému vemenu.

Za sebou kráèely tøi sestøenice: Ema, Hedvika a Ida;

a za nimi se zjevili tøi mužíèkové, ploskonozí, s pestrými

plédy pøes ruku, všichni s èervenými, jakoby omrzlými

tváøemi, tøi švagøi, Leopold, Hugo a Richard. Pomalu

se odvíjelo klubko pøíbuzných.

Nastalo vítání a pøedstavování. Úèetní se zálibou pøe-

hlédl zástup a radoval se: ,,To je nás hodnì!“

Zástup se pohnul a brázdil si cestu jako parní válec.

A ze dveøí domkù, které nesly na štítech ženská jména,

vycházeli noví pøíbuzní; pøidávala se okatá, køiklavá

a nezpùsobná dìcka. Dav rostl a zaplavil ulici. Koneènì

pøipojila se také paní Hájková, vedouc pod paží svého

rùžového a usmìvavého muže.

Úèetní se veselil, nebo mìl rád velkou a hluènou spo-

leènost. Ujal se velení a snažil se dav udržet pohroma-

dì.Leè je velmi svízelné pøimìt pøíbuzenstvo, aby

se podrobilo pochodovému øádu. Stává se, že

se sestøenici rozváže tkanièka. Švagr Leopold se skloní

k její obuvi. Hugo podpírá manželku, aby si mohla

ze støevíce vysypat písek. Ida si najednou vzpomene,

že zapomnìla zamknout skøíò. Richard se musí vrátit

a spoleènost èeká. Dámy se dávají do rozèileného ho-

voru o cenách potravin, o dìtech a o služkách. Zapome-

nou na celý svìt, zastavují se uprostøed cesty a prudce

rozhazují rukama.

,,Lidièky, vy nám moc utíkáte,“ stýskají si sestøenice.

A Michelup obíhá zástup, velí, napomíná k poøádku.

Spoleènost pøekroèila železnièní koleje a míøí k lesu.

Proti nim vyrazil zástup turistù v pochodové formaci.

Ženy s uzlem plavých vlasù, ètverhranných oblièejù

a s obnaženými lýtky. Krátkonozí, svalnatí muži

s pøísnými oblièeji. Ohýbají se pod tìžkými tlumoky,

ovìnèenými svinutým pláštìm. Zardìlí, znavení, zviøují

prach tìžkými turistickými botami. V èele kráèí pán

se skøipcem, s vyholenou hlavou, ozdobenou na temeni

èupøinou èerných vlasù. Na krku se mu kymácí kukátko

a pøes plece má zavìšenu mapu v celuloidovém pouzdøe

a fotografický aparát.

Vùdce obrátil se k svìøenému houfu, uèinil nìkolik kro-

kù pozpátku a zarachotil: ,,Kinder, nicht schlapp werden!

Ausrichten! Decken!“

Tlupa vyrovnala krok, napøímila se, srazila øady. Za-

zvonily polní láhve a zadusaly kroky.

Vùdce zdvihl ruku a zazpíval: ,,Wenn die Kanone blitzt

und kracht, das Herz im Leibe lacht –“

,,Ja im Leibe lacht,“ pøipojil se zástup.

Pøíbuzní ustoupili z cesty, pøitiskli se k banketu a vy-

èkali, až turisté pøejdou. Pohlíželi posupnì za nimi, jak

se vzdalovali pevným, vojenským krokem; za ohbí silni-

ce zmizeli jejich zrakùm, jenom k nim doznívala slova

písnì:

,,Da hei........t es stramm marschieren,

den Mut nicht zu verlieren.

Legt an! Gibt Feuer! Und ladet schnell,

weich´ keiner von der Stell,

ja von der Stell –“

Úèetní pøerušil ticho.

,,Roztahují si hubu,“ dìl nevraživì, ,,jestlipak by si náš

èlovìk dovolil v Berlínì takhle øvát?“

Pøíbuzenstvo zaševelilo jako rákosí. Ne, opravdu, to-

hle pøestává všechno. Mìlo by se proti nim zakroèit.

Kdo však má zakroèit? Úøady? Jsou liknavé a nevido-

mé. Jenom když jde o danì, tehdy znají svou vìc. Muži

se rozpálili a úøady dostaly svùj díl. Došlo i na vládu, kte-

rou dùraznými slovy pokárali. Posaïte tam nahoru dob-

rého obchodníka a uvidíte! K ruce mu dejte obezøetné-

ho úèetního a všecko bude v poøádku. Vláda, tvrdil Mi-

chelup, je v podstatì problém úèetnický. Zde je stránka

Má dáti – tam je Dal. Obì stránky musejí souhlasit. Pro-

sím! Úèetní se zastavil a pobouøenì rýsoval holí

do prachu èíslice.

Nìkolika pádnými vìtami uspoøádali vesmír. Jejich

myšlenky byly nejasné, zato však slova byla urèitá. Po-

kárali evropské státníky. Politikové se jim jevili jako smì-

sice básníkù s pouovými vyvolávaèi. Zøídkakdy mívá

malý muž takovou pevnost v hlase, jako když poøádá

veøejné záležitosti.

Úèetní se obrátil, aby se poohlédl po spoleènosti. Za-

vrtìl nespokojenì hlavou. Daleko vzadu zùstaly tøi se-

støenice a oživenì rozkládaly rukama. Také švagøi

s pestrými plédy se opozdili. Michelup reptal: ,,Takhle

se nikam nedostaneme.“ Holí opisoval kruhy. ,,Do hou-

fu, panstvo, poøádek musí být!“

Cesta vedla tunelem, utvoøeným z vìtví olší, jilmù

a jasanù; nìkde bublal neviditelný potok. Stromy

se rozestoupily a objevila se luèina, ozáøená sluncem.

Vonìlo mateøídouškou a køižíkem. Na louce

se na rozprostøených pokrývkách usídlila rodina, slože-

ná z pána s obnaženým krkem a dámy, která pletla

džempr. Opodál pohybovalo dìvèe v úboru ošetøovatel-

ky dìtským koèárkem. Pán èetl se zakabonìným èelem

noviny a vztekle se pleskal do týla, zahánìje komáry.

Pøed nimi vyvstala èerná hradba lesa. Spoleènost

se zarazila a zaèala nedùvìøivì vìtøit. Ozývaly se hlasy,

že bude nejlepší se vrátit. Beztoho už je pozdì a stíny

se prodloužily. Necítili náklonnost k hvozdu, z nìhož to

èišelo chladem. Z hloubi lesa se ozývaly jakési duté rány

a zdálo se jim, že slyší podezøelé zvuky. V lese je tem-

no, vlhko, jehlièí padá za krk a v houštinách se ukrývá

zlá zvìø. Možná že by potkali zarostlého muže sprosté-

ho vzhledu a ten muž se znenadání rozhuláká a zaène

dorážet.

Lidský dùmysl zlepšil a zreformoval pøírodu, aby zís-

kala náklonnost støedního stavu. Divokou a nevlídnou

pøírodu promìnil v parky a zvelebil restauracemi. Cesty

opatøil znaèkami a šipky ukazují k hostincùm, odkud je

krásná vyhlídka. Znenadání se les otevøe, i objeví

se široký, stinný strom uprostøed paseky; pod stromem

jsou stolky a židle, støední stav mùže zde vypít kyselou

smetanu, pojíst chléb s máslem a pøeèíst si noviny. Ješ-

tì schází takové zaøízení, které by z pøírody odstranilo

prùvan.

Pøesto se však nepodaøilo pøekonat vrozenou nedù-

vìru støedního stavu. Sestøenice naøíkají, že je bolí nohy.

Páni se dávají slyšet, že nejsou na les zvìdavi. Je sly-

šet, jak se ve mìsteèku rozklinkal zvonek na kostelní

vìži.

Sestøenice Hedvika praví: ,,Dnes budeme mít k veèeøi

ledvinky.“

,,Jak to víš?“ pátrá švagr Leopold.

,,Dala jsem si v poledne ukázat jídelní lístek,“ objasni-

la sestøenice. ,,A zítra je k obìdu srnèí. Já ráda srnèí.“

Vzpomínka na jídlo rozjaøila spoleènost. Oživenì

se rozhovoøili a pøidali do kroku.

Po silnici zarachotil motocykl a zanechal za sebou

sloup prachu.

Úèetní se uhodil do èela a zvolal: ,,Á! Už vím, co jsem

chtìl øíci. Ovocnáøka chce prodat motocykl. Rùženko,

slyšíš?“

,,Co je?“ opáèila roztržitì manželka, ,,motocykl...? Co je

s motocyklem?“

A obrátila se k jedné ze sestøenic, aby pokraèovala

v øeèi:

,,A pro støihy si ke mnì pošlete, já vám je mileráda

pùjèím.“

,,Motocykl v cenì osmnácti tisíc,“ bruèel Michelup a holí

naèrtl do prachu èíslici 18.

Postál, zadumanì pohyboval rty a potom èíslici pøe-

škrtl.

,,Já mám jiné starosti,“ zahuèel a dohonil spoleènost.

19) DO LÁZEÒSKÉHO MÌSTA se vplížil mìkký sou-

mrak; kolem svítilen tanèily mùry a na ulicích v prachu

se popelily výskající dìti. První hvìzda zazáøila na nebi.

V chalupách štípají døíví a je slyšet, jak zvoní odskakují-

cí polínka. V zahrádkách s praskotem syèí voda z hadic;

muži, obnažení po pás, kropí pestré záhony rùží a roz-

èepýøené hlavy pivonìk. Dìlníci s unavenými døevìný-

mi tváøemi vracejí se na kolech z práce a lázeòští hosté

v pestrých kabátcích a s pitvornými èepièkami na hlavì

se pohybují smìrem k hostincùm.

Michelup s rodinou vydal se na veèerní procházku.

Šinou se podél plotù zahrad, z nichž sladce dýší fialy

a rezeda. Úèetní mhouøí oèi a nadšenì vzdychá. ,,Ten

vzduch, ten vzduch... Dìti, dýchejte zhluboka, takový

vzduch v Praze nemáme...“

Brejlatý student stíná prutem hlavièky bodláku a pus-

toší kopøivy, které se pøiživují u zahradních zídek.

S bojovným výrazem mává prutem a pokøikuje: ,,Zahu-

bím tì, botaniko!“

Máòa pøemýšlí o tom, že se na pláži seznámila

s jedním dìvèátkem. Domluvila se s novou pøítelkyní, že

obì mají rády ananasovou zmrzlinu, ale pøítelkynì ne-

chodí na náboženství a desky její èítanky jsou rùžové,

kdežto Mániny jsou šedivé.

,,A jmenuje se Sylva,“ zazpívala nahlas...

Potom dumá o tom, že až dospìje v sleènu, musí jí

maminka koupit plážové pyžama s krátkými kalhotami

a v duchu si vybírá šátek, kterým si zakryje òadra. Kal-

hoty musejí být ze surového hedvábí, k tomu si poøídí

modré bolero.

,,Mnì také sluší béžová barva,“ a nahlas: ,,Maminko,

koupíš mnì tepláky? Všechny holky od nás mají teplá-

ky.“

Matka ji pøíkøe odbývá: ,,Nemusíš mít všechno, co vi-

díš.“

Avšak otec se usmívá, pohladí její pøistøižený, chlapec-

ký úèes a praví: ,,Možná... až jak, podle toho... možná

že budou tepláky.“

Paní Michelupová zahuèela po nìmecku: ,,Nemìl bys

ty dìti tak rozmazlovat...“

Úèetní mávl rukou a utrousil: ,,Dìti jsou dìti, co se dá

dìlat.“

Pod verandami, v zahrádkách u cukráøství, za okny hos-

tincù žvýká sto párù èelistí. Mezi stoly krouží èíšníci s hlavou

na stranu a pokøikují: ,,Momang, meine Herrschaften.“ Pi-

kolíci v bílých kabátcích, s vytahanými boltci, se uèí klanìt

a sbírat ze stolù mince. Odnášejí prázdné pøíbory, jeden

pár èelistí po druhém pøestává žvýkat. Letní hosté pøeha-

zují párátko v ústech a tesklivì pøemítají: ,,Jídlo je snìde-

no, a co teï? V Praze v tuto dobu již vyšly noviny. A tady

není nic ke ètení.“

Jako každý veèer i nyní berou do ruky rozedrané a ušpi-

nìné obrázkové èasopisy, myslivecký vìstník, lázeòské

prospekty, místní týdeník a list hostinských; pasou

se na tiskaøské èerni a se zamraèenou, starostlivou tváøí

znovu a znovu proèítají známé èlánky.

,,Dlouhý èas! Pøedlouhý, mrzutý èas!“ praví jejich usta-

rané tváøe.

Michelup pozoroval žvýkající èelisti a mraènì pravil:

,,Jeden se musí divit, co ti lidé mají co poøád sedìt

v hospodì.“

,,Za kávu tady èítají tøi koruny a je špatná,“ prohodila

manželka.

,,Když nìkdo chce utrácet, já mu v tom nemùžu bránit,“

huèel úèetní.

Na drátech telefonního vedení se usídlily vlaštovky

k noènímu odpoèinku. Máòa zatahala otce za rukáv

a upozoròovala: ,,Podívej se, já jsem si všimla, že vždyc-

ky dvì vlaštovky sedí s hlavièkou obrácenou do ulice

a druhé dvì naopak. Proè to?“

Úèetní se podíval vzhùru a dìl: ,,Opravdu! Ani jsem si

nevšiml!“

,,Proè je to?“ doráželo dìvèátko.

,,To je proto... hm... já sám nevím...“

Máòa se zamyslela a pak prohodila: ,,To je snad pro-

to, aby snad dávaly pozor na obì strany, kdyby se blížilo

nebezpeèí.“

Otec zvolal: ,,Vida, to je možné.“ Hlasitì velebil dceru:

,,Podívejme se, co ona všechno vyzkoumá. Já bych na to

nebyl pøišel...“

,,Nemám ráda, když se dìti chválí,“ pøidušenì

a po nìmecku zareptala paní Michelupová a nahlas

se osopila na dceru: ,,Ty radìji koukej na cestu, a

do nìèeho nešlápneš!“

,,Nech ji,“ mrzel se úèetní. Vzal dceru za ruku a nabá-

dal ji, aby se ve škole pøihlásila a øekla sleènì uèitelce,

èeho si povšimla.

,,Moje dìti,“ pravil, ,,mají být ve škole první.“

Vyšli z mìsteèka, sešli ze silnice a brali se polní pìšinou.

Za zubatým cimbuøím hvozdu vyšel mìsíc a ukazoval lesk-

lou tváø se strnulým úsmìvem. Ohlušivì zurèeli cvrèkové

svou jednotvárnou píseò. Zadýchlo èerstvì poseèenou ota-

vou. Z úvozu se vynoøila babka s plachetkou na zádech

a zpìvavì pøála dobrého veèera. Pøed nimi ležela luèina

v unylém mìsíèním svìtle a po ní byly rozesety pøízraèné

stíny stromù, tragických ve své opuštìnosti. Z blízké dìdi-

ny znìla dechová harmonika a zoufale vyl pes. Na nebi

se zableskl meteor a zmizel v hluboké tùni nebes. Z bažiny

stoupala mlha a neúnavnì skøehotaly žáby.

,,Ááá,“ zazíval úèetní, ,,leze na mne spaní. Dìti, musí-

me domù.“

Obrátili se k mìsteèku. Potkávali zavìšené milence,

rozjaøené a øehonivé, kteøí míøili k hájku. V ložnicích

se rozsvìcovala svìtla a dámy snímaly z okenních rámù

uschlé plavky.

Paní Michelupová uložila dìti a pak ulehla vedle své-

ho manžela a zhasla svìtlo. Rozprostøelo se takové ti-

cho, že bylo slyšet, jak ve skøíni vrtá èervotoè. Venku

panovala mìsíèní noc, která všechny pøedmìty zasadi-

la do støíbra. Èerná a bílá noc.

Bylo dusno, jak tomu bývá v pøíbytcích, kde má doby-

tek pøevahu nad obyvateli. Úèetní se pøevaloval na loži

a sténal. Do tváøe mu horce dýchala stáj, i páchlo

po slepicích a sušených houbách.

Znenadání se mu pøiplížila myšlenka na motocykl, který

ovocnáøka nabízela levnì ke koupi. Zachvátilo ho ono

sladké chvìní, které umìlci znají pod jménem inspira-

ce. Tvùrèí pud, onen hoøící keø, který plápolá v prsou

každého èlovìka, se u nìho projevoval shánìním vý-

hod a nakupováním pøedmìtù pod cenou bìžného ob-

chodu. Mít všeho hodnì! Opatøit si levnìji než druzí! To

byla síla, která pohánìla úèetního k èilému zmítání.

On i jeho manželka vìøili, že zboží má duši; nesmrtel-

nou, nepomíjivou duši. Èlovìk zahyne, všechno zmizí,

ale zboží nepomine. Až se rozpadne v prach, tehdy jeho

potomci budou obklopeni pøedmìty, jež nashromáždil

za levnou cenu, a tak budou uctívat jeho památku.

Z hostincù znìla taneèní hudba, ševelily housle, bøin-

kal klavír a beèely saxofony. Lidé ponocují a utrácejí.

Michelup nerozhazuje, ale shromažïuje. Navrší pyra-

midu zboží, koupeného pøíležitostnì a pod cenou. Jeho

památka bude trvalejší než kov.

,,Tedy ten motocykl...“

Bránil se a bojoval proti pokušení. Snažil se uzavøít

v lhostejnost.

Øíkal si: ,,Nemusím mít všecko, co vidím. Dovedu jít

chladnì kolem takového pøedmìtu. Holeèku, mne tak

hned nìco nerozpálí. Jsem opatrný a dobøe si rozmys-

lím, než do nìèeho skoèím. Ano, tak je to...“

Obrátil se na druhý bok. Vedle nìho pravidelnì oddy-

chuje manželka. Dobrá, výteèná žena! Vyvolil si ji mezi

všemi ženami a nepochybil. Michelup nikdy nechybí, pøes-

nì dovede odhadnout cenu. Jeho žena mu stojí po boku

a s ním bojuje, snažíc se obelstít ceny zboží.

Tedy ten motocykl...

Jaký motocykl? Ostatnì stojí ta vìc za to? Budu radìji

myslet na nìco jiného. Naè napøíklad? Napøíklad, že...

Øeknìme napøíklad, že by Kafka nemìl svého ho-

cha nechat plavat do hloubky. Je ovšem hezké, když

se nìco dovede, ale tady jde o život. Už jenom to po-

myšlení... Je to veliká odpovìdnost, pane Kafko.

Podívejte se na mne. Já radìji koupím dìtem nìco

dobrého k snìdku. Koupím jim ovoce... Ona mívá dobré

zboží, ale šidí na váze. Nedávᚠpozor a ona klepne

do misky a pøitom hovoøí a hovoøí jako kouzelníci

ve varieté, aby odvrátili pozornost... A syn jí zemøel, je

to trpké, ztratit jediného syna – pomysleme si! Zanechal

po sobì motocykl, co ona teï s tím...? A na ten stroj

se mùžu podívat, to mne pøece nic nestojí...

Ouvé! Ouvé! Už zase na to myslím!

Mysleme na nìco jiného. Tihle Hájkovi musejí bydlet

v grandhotelu... Noblesa! Lehkomyslní, zavrženíhodní

lidé. Vaše stáøí bude bìdné... Na ten stroj se jedním

okem podívám a pak øeknu: Matièko, z toho nic nebu-

de...

,,Koneènì, na ten motocykl se mùžeš podívat, to tì nic

nestojí,“ ozvala se náhle manželka.

20) OVOCNÁØKA naplnila sáèek slívami, postavila

zboží na váhu a chystala se klepnout do misky. Úèetní

jí zadržel ruku: ,,Nic takového. To se netrpí!“ Pøihodila

do sáèku dva plody a øekla rezignovanì: ,,A mám ško-

du...“

Zabalila zboží a vyèkávavì se zahledìla na zákazníka.

Úèetní vylovil z tobolky mince, spustil je ovocnáøce

do dlanì, uchopil sáèek, dotkl se klobouku a mìl

se k odchodu.

Pod lhostejnou a nezúèastnìnou škraboškou však

skrýval napìtí závodníka pøed rozhodujícím zápasem.

Poèínal si jako rohovník, jenž vstupuje mezi provazy

s ohnutým høbetem, jenž pøedstírá únavu a se svislýma

rukama naznaèuje èlovìka omrzlého a neteèného. Jak-

mile však stane soupeøi tváøí v tváø, nenadále se vymrští

a zasypává soka krupobitím ran. Tak zkušený stopaø

výhod a lovec pøíležitostných koupí pøedstíral ledový

chlad a nezájem.

Ovocnáøka ho zadržela.

,,Co je s tím motocyklem, pane?“

Michelup svraštil èelo, jako by se rozpomínal.

,,S jakým motocyklem?“

,,Pøece jste mi slíbil, pamatujete se, pane... víte, ten

stroj, co mi tu zùstal po chlapci...“

,,Á, bodej! Už si vzpomínám. Víte, paní, poptával jsem

se na rùzných místech, ale nebyl zájem. Jednoduše to

nikdo nechce.“

Ovocnáøka zalkala.

,,Já to vìdìla... Nemám štìstí, to je to... Ráda bych

ten stroj mìla z domu, ani dívat se mi na to nechce...“

,,Nenaøíkejte, paní,“ tìšil ji úèetní, ,,snad se nìco na-

jde...“

Odmlèel se a pak utrousil: ,,Já bych se tøeba na tu vìc

podíval.“

,,Vy byste koupil?“ oživla bába.

,,To jsem neøekl. Ale podívat se mùžu.“

V každé obci žije starší a neholený muž, který

za krásného poèasí postává, opøen o zeï pokuøuje dým-

ku, mhouøí oèi pøed sluneèními paprsky, mlèí a rozjímá.

Když pak prostál u zdi mnohou øadu dní, všelicos pro-

myslel a rozvážil, odejde z tohoto svìta tiše a nepoznán.

Místo u zdi zaujme potom jiný neholený starší muž.

Na tohoto pána zavolala ovocnáøka: ,,Hucle, buïte tak

dobrý a poèkejte mi v kvelbu. Kdyby nìkdo pøišel, já jsem

tu v cuku letu.“

Starší muž zahuèel v souhlas a zdlouhavì se rozložil

za pultem. Ovocnáøka vybídla Michelupa, aby ji násle-

doval.

Vešel s ní do stavení, vstoupili na dvorek, kde v koutì

pod pavláèkou stál stroj, pøikryt starou koòskou houní.

Ovocnáøka sòala pokrývku a odhalila motocykl

s pøívìsnou korbou.

Úèetní se zadíval na stroj, sple lesklých trubic, drátù

a pák, na rudì zbarvenou nádržku na benzin, ozdobe-

nou zlatým, cizozemským nápisem, na zvarhanìlé vál-

ce. Pøipomínal mladého býèka, plného utajené, zlovìst-

né síly.

Než Michelup nevidìl stroj, který nenadále dovede

zahudrovat, který z nozder chrlí oheò s dýmem a bujnì

vyrazí vpøed. On uvidìl zboží, které vyzývá, aby se nad

ním chopil panství, pøedmìt, který rozmnoží jeho bohat-

ství a upevní vážnost mezi lidmi.

,,Pìkná vìc,“ dìl se zálibou, jako by motocykl byla sta-

rá, dávno mrtvá arkebuza, pistole nebo kinžál

z pozùstalosti nìjakého šlechtice; pøedmìt, kterému je

urèeno zdobit kout v domácnosti.

,,Pìkný kousek,“ opakoval. ,,Co byste za to vzala,

paní?“

,,Syn za to zaplatil osmnáct tisíc, a já bych... já bych to

dala za ètyøi...,“ opravila se, když vidìla, že úèetní uèinil

odmítavý posunek, ,,øeknìme, za tøi tisíce...“

,,Paní, to snad nemyslíte vážnì?“ zeptal se Michelup

hrozebnì.

,,Já levnìji nemohu...,“ zanaøíkala bába.

Michelup v duchu uznával, že ovocnáøka nabízí stroj

nepøimìøenì levnì. Avšak stlaèit cenu mu kázala spor-

tovní èest. Rozdíl mezi cenou nabídnutou a zaplace-

nou byl vítìzný pohár, který si odnášel z høištì.

,,Tak kolik byste podal?“ naléhala prodavaèka.

,,Kolik bych podal? To máte rùzné...,“ odvìtil Michelup

neurèitì.

,,Já, abyste vìdìla...,“ objasnil, ,,nepotøebuju tu vìc

pro sebe, ale pro jednoho kolegu. On totiž... se nedávno

etabloval, takže nìco takového, víte, by potøeboval

pro obchod...“

,,Rozumím,“ pøitakala ovocnáøka, ,,tak jakpak to tedy

udìláme?“

Úèetní pøimhouøil jedno oko.

,,Co byste tomu øekla,“ zaševelil sladce, ,,kdybych øekl jedno

slovo...“

Ovocnáøka byla žádostivá znát ono slovo.

,,Jedno slovo: Dva tisíce a osm stovákù.“

Bába zabìdovala.

,,Pane, to já nemùžu. Já bych byla škodná, to uzná-

te...“

,,Paní, já nechci, abyste škodovala, to by nemìlo žád-

ný smysl. Øekl jsem dva tisíce a osm stovákù, to je vel-

ké slovo. Jdìte a hledejte dneska takové peníze na ulici.“

,,Když já...“

,,Matko, rozmyslete si to. Já to s vámi myslím dobøe.

Nejlépe udìláte, když se s nìkým poradíte. Zatím tu ostá-

vejte s pánembohem.“

Obrátil se k odchodu. Ovocnáøka ho zachytila za kabát.

Bránil se a umdlenì øíkal, že tu vìc rád ponechá nìko-

mu jinému, který má peníze na vyhazování.

Znovu se rozvinul zápas. Avšak bába se chabì bráni-

la a brzy podlehla zkušenému a zocelenému soupeøi.

21) TOHO DNE odpoledne se vydal se úèetní s rodinou

do lesa. Manželka se domácí paní vyptala na všechna

památná místa, partie, procházky a krásné vyhlídky.

V okolí je také historická zøícenina, kterou dlužno na-

vštívit. Michelup nerad chodil, partie a krásné vyhlídky

ho nelákaly, pøíroda ho nedovedla roznítit; zlézání skal

a vrškù považoval za opovážlivost a nezbednost. Nic-

ménì uznával, že dlužno vidìt všechno a vše poznat,

a cítil by se ošizen a zkrácen, kdyby zanedbal jednu krás-

nou vyhlídku. Rozumí se, že hlavnì nechtìl pøijít o tu

historickou zøíceninu. Pro nìho to není, øíkal, on by svùj

vìk dožil i bez zøíceniny; ale jde o dìti; ty nesmìjí zane-

dbat žádné pøíležitosti k pouèení.

Byl veselý a rozjaøený. Upozoròoval dìti na stromy, kvì-

tiny a kameny, které nedovedl pojmenovat. Máòa hopko-

vala po lesní pìšinì, zpívala si a broukala, opojena vzní-

cenou obrazností. Brejlatý student mlèel, klopil hlavu

a pro pøírodní krásy mìl pohled plný nevraživosti a pode-

zøení. Stromy, keøe, ptáci a tanèící mušky mu pøipomínali

strastiplné hodiny pøírodopisu. Obával se, že znenadání

vystoupí z houštiny profesor, v jedné ruce drží bylinu

a táže se: ,,Jak se nazývá tato rostlina? Jaké jest její jméno

vìdecké? K jaké èeledi ji dlužno èítat? Má koøen vøeteno-

vitý, listy krátkoøapièné, lodyhu jednoduchou, èi vidlièna-

tì rozdìlenou? Mluvte, studente, odpovídejte, rychle, já

nemám èasu nazbyt. Nevíte? Vidím, že jste

se nepøipravoval. Píši vám nedostateènou. Nejevíte zá-

jem o pøedmìty vyuèovací, i bude vám tudíž pøedèasnì

vstoupit do života praktického...“

Nad polovyschlým, umdleným potokem se pnuly ho-

molovité, pískovcové skály, obrazy jakýchsi pohanských

chrámù. D隝 vyhlodal v jejich stìnách podivné obrazy,

pøipomínající hebrejské nápisy. Skály byly strakaté žlu-

tým lišejníkem a mezi balvany se zachytily bøízky a zkrou-

cené koøeny borovic.

Ze slují èišelo chladem, cesta se úžila a obklopil je stín.

Mimodìk zmlkli a hledìli ostražitì. Z hloubi lesa zavola-

la hrdlièka. Znìlo to jako: ,,Truderle – Buberle!“ Slunce

se ukrylo za hustou spletí stromù. Jenom místy vrhalo svì-

telné obrazce na pìšinu jako kouzelná svítilna.

,,Tak co?“ otázala se pøidušenì paní Michelupová.

,,Nu co,“ opáèil její muž. ,,Mluvil jsem s ní. Vidìl jsem

tu vìc.“

,,A co bylo?“

,,Co myslíš?“

,,Co ty myslíš. Ty jsi muž.“

Máòa nastražila uši.

Matka se na ni osopila: ,,Neposlouchej, když se nìco

mluví, a koukej na cestu!“

,,Já neposlouchám a koukám na cestu,“ zavøeštìlo

dìvèátko.

Matka velela, aby se dìti držely pøi rodièích, chovaly

se zpùsobnì a dbaly toho, aby si nepoškodily šaty.

Pod nohama zachrastìla suchá vìtev. Jakýsi ptáèek

rozhorlenì vykøikl: ,,Mutti – Pappi!“ a prudce vyletìl vzhù-

ru.

Kráèeli úzkou pìšinou mezi stìnami pískovcových skal,

vyhýbali se omšelým a kluzkým balvanùm. Cesta i mírnì

stoupala a úèetní rudnul a lapal po dechu. Paní Miche-

lupová, obraz pøièinlivé slípky, pátrala po lesních plodi-

nách. Zde zobla a utrhla malinu, onde vztáhla ruku

po jahodì. Uvidìla-li obzvláštì veliký a zralý plod, teh-

dy hlasitì svolávala dìti.

Úèetní ji objal pohledem, a zmìkèen, rozmìlnìn, za-

pìl v duchu píseò k oslavì své manželky, rodiny a své-

ho jména: ,,Mám hodnou, ztepilou a pùvabnou ženu. Jiné

rozhazují, tato však snáší. Zplodil jsem dvì zdárné dìti.

Máòa má èilou hlavièku, plnou vrtochù a nápadù. Jiøí

se dobøe uèí a bude s vyznamenáním. To nejde, aby pou-

ze syn jistého Kafky pøinášel dobré vysvìdèení. Jiøí

se nade všechny pozvedne a já se všem budu hrdì dí-

vat do oèí.

Až budu ležet na høbitovì, tehdy bude vedle mne od-

poèívat manželka, která mne neopustí ani po smrti. Pøi-

jdou dìti, aby se poklonily stínùm svých pøedkù, jsouce

pamìtlivy toho, že je rodièe uvedli na správnou cestu.

Mám chanukový svícen, který náležel pøed dávnými

vìky jistému uèenci. Mám koberec šíráz z majetku cen-

trálního øeditele panství. Mám takovou žertovnou vìc,

pøedstavující ètyøi sleèny, sedící rozkroèmo na koštìti;

a v té vìci je vyryt nápis: Lise, Lene, Lore, Lotte. Nemá

to snad umìleckou cenu, ale je to milé. Vyhrál jsem to

ve vìcné loterii.

Mám mnoho pøedmìtù, jaké nikdo nemá. Až umru,

zbude po mnì mnoho památek.“

Pøimhouøil s rozkoší oèi a pøedstavil si motocykl. Vidìl

dùmyslný stroj, složený z lesklých trubek, drátù a pák;

rudou nádržku na benzin, ozdobenou zlatým, cizokraj-

ným nápisem. Vidìl zvarhanìlé válce a pøívìsnou kor-

bu v podobì tureckého pantofle.

V duchu postavil motocykl na èestné místo ve své do-

mácnosti. Pøijdou návštìvníci a pokloní se té skvìlé vìci,

kterou získal za smìšnì levnou cenu.

Z myšlení ho vytrhl dusot, pleskání bosých nohou. Tlu-

pa bìlovlasých opálených dìtí nesla košíky s borùvkami.

Dìti pozdravily nepøirozenì silným a zpìvavým hlasem,

jakým pozdravují chudé dìti mìstsky obleèené lidi.

Úèetní se zastavil, vyptával se jich na jména a jak se ve

škole uèí. Odpovídaly pøièinlivì vysokými hlásky. Dota-

zoval se po cenì nasbíraného ovoce. Nic nekoupil

a obdaroval je dvacetníkem. Propustil je rozjaøen a díval

se za nimi, jak pleskají bosýma nohama a svírají v pìsti

minci. Pøikyvoval a øíkal: ,,Dìti, dìti, copak je to platné...

Už od mládí si musejí vydìlávat a pomáhat rodièùm.“

Les se rozevøel a objevila se luèina, zalitá slun-

cem.Uprostøed se táhl úzký pruh bramboøištì.

Úèetní se najednou zarazil a sevøel studentovi rame-

no.

,,Pššt!“ zasyèel.

,,Co je?“

,,Tam - tam...,“ ukazoval Michelup. ,,Tiše, a ji nevy-

plašíte...“

,,Kde? Já nevidím...“

,,Ti-cho!“

Z lesa se vyhoupla srnka. Udìlala nìkolik krokù smì-

rem k bramboøišti a zastavila se. Hledìli na ni okouzle-

ni, napjati, s tlukoucím srdcem. Mìstský èlovìk jaksi

nevìøí v existenci vysoké zvìøe, kterou zná pouze

z barvotiskù, které zdobí jeho pøíbytek. Setká-li se s ní

ve skuteènosti, pak upadá v tøeštivé nadšení, jako by byl

pøítomen zjevení.

,,Já ji vidím!“ zakvikla Máòa.

Srnka zdvihla hlavu, zavìtøila a pak hup, hup, zmizela

v lese.

,,Vidíš, musela jsi ji vyplašit,“ reptal otec.

,,Ta byla krásná...,“ blouznila Máòa, ,,mìla takový èerný

èumáèek...“

,,My jsme srnku už mìli,“ mumlal student, ,,Krajcová

Vìra byla na ni tasená a dostala kouli.“

,,Mìla se uèit,“ podotkl otec káravì a podíval

se na hodiny. ,,Vida, už bude šest hodin,“ liboval si, ,,pøi-

jdeme tak právì k veèeøi.“

22) PLÁŽ na bøehu jezera se vlnila, jeèela, výskala.

Kostnatí obchodníci, kteøí vystavují slunci køeèové žíly,

co chvíli pøerušují ètení novin, vyskakují a pokøikují: ,,Tru-

de! Edith! Pa.......... auf auf Kinder! A mi nelezou do té

hloubky!“ ,,Alfréd, nebuï nervózní,“ odpovídá hlas z vody.

Obchodník se zarostlou hrudí vyèítavì pohlédne k nebi,

zavrtí hlavou a mumlá, že musí být nervózní a že toho

všeho má plnou hlavu. Sluneèní paprsky praží

do osmahlých tìl, pohrávají si s kousky staniolu, které

se tøpytí v písku. Fotografova trubka vøeští tutululu-tá!

a na toto znamení se tvoøí komické skupiny. Pøístroj fo-

tografùv pøistihl ministerské úøedníky pøi nezbednostech

a skotaèení.

Úèetní Michelup leží ve skládací židli, ruce založeny

v týl, a pohlíží na vlídné jezero, kde dovádìjí bílé pla-

chetnice a krouží hltaví rackové. Právì nyní vybìhl

na mùstek Zdenìk, syn cestujícího, atlet a èlen Hagibo-

ru. Rozpøáhl ruce a pùvabným pohybem vrhl

se støemhlav do vody.

,,Utop se!“ mruèí Michelup chmurnì, ,,když ti to táta

dovolí. Já nemám na tebe žádné právo...“

Pøimhouøenýma oèima mìøí stín, který vrhají kabiny plo-

várny. Hrot stínu dotkl se koøenù borovice; úèetní ví, že

nyní jsou tøi hodiny. Jakmile se stín vyšplhá do poloviny

výšky kmenu, tehdy je èas na návrat; pøiblíží se veèeøe.

Dlouhý, pøedlouhý èas... Obtìžuje ho lepkavé, dotìrné

vedro a nuda se plíží do nervù a cév. V poslední dobì ho

navštìvují nostalgické vzpomínky na kanceláø, kde sleèny

klepají na stroji, kde zvoní telefon a podlahou zachvívají

skryté stroje. V kanceláøi je chládek a klid, kdežto zde je

nesmyslný pokøik a zmatek.

,,Co je to platné...,“ vzdychá žalostnì, ,,když se musím

zotavit... A vzduch je zde opravdu skvìlý, zeleò, pøíroda

a tak... Mám to marné, musím se zotavovat...“

Dámy rozbalují mastné papíry a svolávají dìti, aby je

podìlily chlebem a máslem. Okatá a ušatá dìcka pøe-

skakují ležící tìla. Pøibìhl brejlatý student a žaloval, že

mu Máòa rozkopla umìlou stavbu, kterou si zhotovil

z písku.

,,Styï se, žalobníku!“ oboøil se na nìho úèetní, ,,máš

myslet na vìdu, a ne na hlouposti. Poøád abych vám

dìlal rychtáøe. Musím mít trochu klidu, když se mám

zotavit...“

,,A co jsem ještì chtìl?“ pøemítá úèetní usilovnì, ,,to

máme... aha, ten motocykl...“

Zavedl cestujícího s manželkou na dvùr, kam

se dostavil i Max Hájek s paní. Pøišli i tøi švagrové

s vyzáblými tváøemi, doprovázeni tøemi sestøenicemi.

Když se spoleènost shromáždila, sòal úèetní houni.

Spoleènost vyráží výkøiky obdivu. Michelup vyzývá

švagry, aby se hmatem pøesvìdèili o jakosti zboží. Muži

s vyzáblými tváøemi se bojácnì dotkli lesklých trubek.

,,Pìkný kousek!“ uznal Kafka znalecky.

Chytrák! On nìco mùže mluvit... Jako by se vyznal

v motorových vozidlech...

,,Co jste za to dal?“ pátrá spoleènost.

Michelup pøimhuøuje lstivì oèi. ,,Hádejte!“

Hádají – neuhodnou. Úèetní pronese cifru. Ozývá

se šum obdivu.

,,Zdatný, to se musí nechat!“ velebí ho Kafka.

Michelup se rdí jako umìlec, jemuž pochválili dílo.

,,Hezkou vìc jste si poøídil do domu...,“ pokraèuje ces-

tující. Zamyslel se, zavrtìl hlavou a pak se zeptal:

,,A to vy sám na tom budete jezdit?“

Spoleènost se prohýbá v køíži a hýká. Paní Kafková si

utírá uslzené oèi a škytá: ,,Ne, ten mùj... to je povedený

èlovìk. Kdypak už dostane rozum?“

Však je to také pomyšlení: Michelup, typický pøed-

stavitel rodu Loudavých, obraz smìlého jezdce, pán

èasu a vladaø nad prostorem...

Ani úèetní nemùže se ubrániti smíchu. Opravdu, to

se povedlo...

Spoleènost se zmítala v škytavém a dávivém smíchu.

Potom se cestující utišil a najednou øekne: ,,Nu, dob-

rá... Nebudete-li na tom jezdit, co budete se strojem

dìlat?“

Michelup se zarazil a lapá po odpovìdi. Po rozpaèité

chvilce nabídl cestujícímu nejasné vysvìtlení: ,,Co s tím

budu dìlat? To už nechte na mnì... Však já –“

,,Opravdu, já nevím...,“ poèal opìt Kafka.

Úèetní mu zhurta pøetrhl øeè: ,,Já... já si to nechám. Já

koneènì mùžu mít také nìco pìkného.“

,,To je pravda,“ pøisvìdèuje spoleènost.

Brejlatý student se vmísil do øeèi.

,,Já, tatínku,“ zvìstoval, ,,až budu velký, budu na tom

motocyklu jezdit.“

Úèetní se zachvìl a zaøval: ,,Ty...! Co jsi øekl? Jak se mùžeš

opovážit?“

Pojal ho zbìsilý záchvat.

,,Jak? Jak?“ kvièel, ,,ty že by ses opovážil? Týýý! Ne-

pøej si mne! Chceš, aby tì pøinesli domù zmrzaèeného?

Co? Jak? Kdo ti našeptal takové hlouposti, drzý chlap-

èe?“

,,Vždy já, tatínku,“ škemrá student, ,,budu opatrný...“

,,Ááá!“ øièí úèetní v jakémsi vytržení, ,,on bude opatr-

ný ... Slyšíte ho? Nedovolím! To nesmí být! Vezmi si

knížku a uè se! Co já s vámi zkouším, to se nedá vypo-

vìdìt...“

Domlouvali mu, aby se upokojil. Hoch to pøece nemyslel

vážnì. Vždy je to ještì dítì.

Avšak úèetní hledí strnule pøed sebe a oddychuje: ,,Ten

mi dal...“

Ještì nyní, když na to myslí, mu bìží mráz po zádech.

Tutululu-tá! vøeští fotografova trubka. Tìlnaté dámy si

pohrávají s gumovým míèem. Pod skupinou borovic

se utáboøil uèitel se svými žáky. Uèitel si hladí bøicho

pokryté plavkami, a klade otázky nahým klukùm. Dìti

nedávají pozor a posmívají se uèitelovu pupku. Uèitel

se rozèiluje a vyhrožuje tresty. Opodál rozbili skauti své

stany. Skauti vylezli na skalisko, drnkají na kytaru a unyle

zpívají o tom, že nikdy se nevrátí pohádka mládí. Byla

nedìle a pøibylo mnoho m욝anù na výlet. Pøírodní svì-

táci v pestrých svetrech, golfkách a s pitvornými èepiè-

kami pøijeli, aby hlasitým øehonìním oslavovali pøírodu.

Vrní gramofony a chraptí amplion, upevnìný na boudì,

která nabízí zmrzlinu.

Michelup pøivírá víèka a cítí, že se k nìmu plíží spá-

nek. Nenadálá myšlenka ho bodla a pøimìla, že otevøel

oèi.

,,Co je?“ vyrazil ze sebe. ,,Ano, to máme... Zase ten

motocykl...“ Ovocnáøka se ho zeptala: ,,Pane, kdypak

už si odklidíte ten stroj?“

,,A proè, paní?“

Ovocnáøka se divila.

,,Proè? Vždy je váš...“

Úèetní se zamyslil a pak dìl: ,,Však já už to nìjak udì-

lám...“

,,Nemùže tady zùstat,“ sténala ovocnáøka, ,,já ho tu

nechci mít...“ Utøela si oèi a pøipojila: ,,Poøád mi ten stroj

pøipomíná mého chlapce ubohého. Já skrz to myšlení

nemùžu tady motocykl nechat...“

Michelup se poškrábal za uchem a odešel, aby

se zeptal své domácí, mohl-li by stroj uložit u ní na dvoøe.

Mütterchen ho laskavì vyslechla a pak odvìtila, že jako

beze všeho by proti tomu nic nemìla, ale že to pùjde

ztìžka.

,,Proè?’“ pátral úèetní, ,,místa je pøece dost.“

To je právì to... Místo není. V kùlnièce je døíví, do stáje

ho nemùže dát, nebylo by tam k hnutí, nemohla by ruèit

za to, že by se stroj nepoškodil. A do dvora má každý

pøístup a motocykl by byl všem lidem na oèích. Nemoh-

la by ho uchránit pøed zlodìji.

Michelup se vrátil k ovocnáøce a oznámil kategoricky:

,,Stroj zùstane zatím tady.“

Ovocnáøka protestovala, ale úèetní tvrdošíjnì opako-

val: ,,Zatím zùstane tady a já už rozhodnu, co bude dále.“

,,Opravdu, co bude dále?“ dumá úèetní. Je vedro

a myšlenky se mu rozplývají.

,,Však já už...,“ mumlá mdle, „já už udìlám opatøení...

To je to nejmenší...“

Stín zvolna šplhá po kmeni borovice. Tu i onde

se zdvíhají plážová pyžama, pestré plédy , koupací pláš-

tì, zvíøata z gumy, kbelíèky a lopatky, skládací židle

a všechno se sbírá ve vøískající, køièící a povykující houf,

který se zvolna dává do pohybu.

Paní Michelupová se s nìkolika sestøenicemi rozložila

opodál. Bystøe se míhají dráty na pletení, pøekotnì jim

splývají ze rtù myšlenky o domácím hospodáøství;

a po jejich oblièejích bìhají zelené odrazy stromù

a svìtelné skvrny. V polospánku slyší úèetní slova: ,,Nu,

tam jsme se mìli bájeènì a nebylo to drahé. Musíme

se tam zase napøesrok podívat...“

23) HLAVA mu klesala na prsa a v nose mu tenounce

hvízdalo. Nebylo mu však dopøáno, aby si zdøíml. Neda-

leko od nìho ozval se meèivý zpìv. Zdvihl hlavu a pro-

mnul si oèi.

I spatøil Turla v plavkách, s výrazem rozmazleného, ale

všemi milovaného dítìte na srkavých a mlaskavých rtech.

Následovalo ho nìkolik stoupencù, Turlù nižšího význa-

mu, a dvì støíbøité sleèny. Kráèeli v husím pochodu, po-

skakovali na špièkách po pøíkladu revuálních dìvèat, dr-

želi v ruce klíèe od kabin a zpívali meèivým hlasem:

,,Eine Kabine für mich,

eine Kabine für dich,

dann freut sich meine Mama –“

Úèetnímu se zdálo, že se celá plហzavlnila nesèísl-

ným množstvím Turlù. Všude, kam oko dosáhlo, poska-

koval rod Turlù a naplòoval prostor meèivým zpìvem.

Skály pukaly a rodily Turly. Jezero se otevøelo, aby vy-

dalo rod vodních Turlù. Slyšel vrnìní gramofonu; ale

v pøístroji byl uzavøen Turl, který zpíval komickou píseò.

Zalomcovalo jím rozhoøèení a zhnusilo se mu mírné,

laskavé jezero, nad nímž rejdí køiklaví rackové, i pahorky,

zarostlé vážnými borovicemi, zhaslo slunce a nastalo

pøítmí.

,,Není zde klid, není zde radost,“ mruèel hnìvivì, ,,pøi-

jel jsem, abych se tu zotavil. Mohu se zotavit?“

Mocnì ho vábil pøelud kanceláøe, kde panuje klid

a vážné smýšlení. Kéž by se zbavil jezera, plážových

pyžam, zvíøat z gumy, pestrých plédù, pokøiku, chlebù

s máslem v mastném papíøe, úøedních titulù, neuraste-

nických otcù rodin, gramofonu a všech tìch zjevù, z nichž

se skládá letní byt.

Vztyèil se a zaøval: ,,Jde se domù!“

Nedovolil, aby dámy dopovìdìly své pøíbìhy, pøimìl je,

aby složily ruèní práce do kabel, sehnal dìti a poruèil, aby

se kvapnì oblékaly.

Byl ostatnì èas k návratu. Stín kabiny dotkl se vìtví

borovice. V hostincích nastal pohyb, hluk a halas. Ve-

randy a zahrádky a cukráøství se poèaly vlnit. Èíšníci

se probrali z letargie a jali se kroužit mezi stoly.

Pøed grandhotelem je prostranství, oznaèené bílým

písmenem P v modrém poli. Toto místo se naplnilo

automobily, které pøijely na víkend. Zástup jinochù

a mužù, dìtí a starcù se dostavil, aby vzdal poctu bùž-

kùm rychlosti. Dotýkají se uctivì chladièù a rozumují

hlasitì a okázale o vlastnostech jednotlivých znaèek.

Pøiloudali se i venkované se žilnatými a opálenými ší-

jemi: selský lid z hlíny zrozený, z hlíny upìchovaný

a loudavý zde ožil, rozumuje a rozkládá.

Umístily se zde pøepychové limuzíny, které do sebe

mohou pojmout celé pøíbuzenstvo, domácího uèitele

i dìvèe v úboru diplomované ošetøovatelky a množství

kufrù. Tísnily se tu malé, plebejsky hluèné vozy, zhoto-

vené z levného materiálu, ale natøené køiklavou barvou.

Svìtácké vozy výstøedního tvaru, s pestrou vlajkou

a množstvím všelijakých odznakù; vozy, které jsou ur-

èeny k tomu, aby vyvážely støíbøité sleèny do lesù. Ne-

vzhledné automobily, koupené z tøetí ruky, výmìnkáøi

a lazaøi mezi auty, jimž majitelé pyšnì øíkají ,,moje kára“.

Vozy, na nichž na první pohled bylo vidìti, že byly kou-

peny na protiúèet, a motocykly na splátky.

Obecenstvo z rodu Loudavých oèumovalo a hlasitì

vykládalo. Avšak majitelé vozù pokuøovali krátké dýmky

a tváøili se chladnì, odmítavì. Nechtìli se smísit s rodem

Loudavých.

,,Tadyhle ten motor, tatínku,“ øekl brejlatý student, ,,je

zrovna takový jako náš!“

Úèetní pohlédl na motocykl s pøívìsným vozíkem

v podobì tureckého pantofle a odpovìdìl vážnì: ,,Mý-

líš se, mùj hochu! Nᚠmotocykl je jediný svého druhu.

Nᚠmotocykl je nejkrásnìjší...“

Ano, nikdo se nemùže honosit tak krásným a tak lev-

ným strojem jako úèetní. Michelup cítí, že mu prsa za-

lévá horká vlna. Dobøe poøídil, že koupil ten stroj. Vždyc-

ky dobøe poøídí, to už nechte na nìm.

Jenomže... není jenom radost, je také starost. Bába

ovocnáøka velmi hartusí, aby si úèetní svùj majetek od-

klidil. Lehkomyslná je tvoje øeè, bábo ovocnáøko... Kde

mám ten stroj umístit, babo, raï!

A hele! Není tamhle pan doktor Geschmay? Opravdu,

je to vyhlášený lékaø... Stojí nad americkým vozem, ruce

opøené o kyèle, s roznìžnìlým výrazem si prohlíží svùj

stroj.

Pøitoèil se k nìmu, strhl èapku a zahlaholil: ,,Pìknì

vítám, pane doktore, tomuhle øíkám radostné pøekvape-

ní!“

Vyhlášený lékaø, vyrušen z rozjímání, utkvìl roztržitým,

nepøítomným pohledem na úèetním.

,,A copak, copak?“ dorážel Michelup spoleèensky, ,,na-

trvalo jste pøijel, èi pøechodnì?“

Dr. Geschmay poznal úèetního a potøásl mu rukou.

Není ještì rozhodnut, zùstane-li zde. Jezdil už nìkolik

dní z místa na místo, štván neurèitým neklidem. Známí

mu domlouvají a pøesvìdèují ho, že se musí zotavit a že

si musí odpoèinout. Nu, snaží se, dìlá, co mùže, aby

se zotavil... Avšak jakmile se nìkde objeví, hned je ob-

klopen panièkami, které mu nastavují svá okatá, ušatá

dìcka. Proklatý osud! Nemá nikde klid...

Hlas se mu chvìl rozhoøèením. Žádají od nìho zdar-

ma konzultaci. Každý ho chce využít, jako by ho studie

nic nestály, jako by nemìl žádnou režii... Dr. Geschmay

léèil zdarma chudé dìti z celé ètvrti. Kdykoli mu nìkdo

platil, tehdy se zaléval muèivým studem, vymlouval se a

zdráhal se pøijmout honoráø. Bohatí lidé znali lékaøovu

ostýchavost a neplatili úèty. A tu zase doktor zuøil, že ho

mají za cápka. Nejsem žádný tatrman! nejsem jejich blá-

zen! øádil. Postoupím úèty lékaøské záložnì a ta je bude

honit. Zatoèím s nimi! Nebudou si se mnou hrát!“

,,Mìl byste tu zùstat,“ domlouval mu úèetní horlivì,

,,krajina je tu pùvabná, zeleò, koupání a všude krásné

vyhlídky. A ten vzduch! Znamenitý vzduch, já vám øí-

kám...“

,,Opravdu se mi tu líbí,“ pøisvìdèil lékaø, ,,a zdá se, že

tu zùstanu nìkolik dní.“

,,V tom pøípadì bych vás prosil o malou laskavost, pane

doktore. Nechtìl byste se podívat...“ ,,Nechci se podívat

na vašeho chlapce!“ zaøièel dr. Geschmay, ,,vašemu chlap-

ci nic není. Kdybych já byl tak zdráv...!“

Lékaø prosil, aby s ním mìl Michelup uznání. Vždy je

vážnì nemocen. Celé noci nespí a srdce mu vynechá-

vá.

Michelup se ho snažil pøerušit.

,,To je nedorozumìní, pane doktore... Nejde o hocha,

ale o motocykl. Totiž, abyste vìdìl, já koupil motocykl...“

Avšak lékaø ho neposlouchal a vedl svou. Jaký moto-

cykl? Nemá na nic hlavu... ,,Dejte mi všichni pokoj!“ vo-

lal vášnivì. ,,Kolik života mnì ještì zbývá?“

Úèetní se nedal odbýt.

,,Vyslechnìte mne, pane doktore,“ prosil, ,,já mám

motocykl a tento... V pøípadì, že byste tady zùstal, mohl

bych si stroj dát k vám do garáže? On vám nebude pøe-

kážet...“

,,Já tu nezùstanu!“ vøeštìl lékaø, ,,je tu mnoho lidí.

Budou chtít ode mì porady. Abych jim zadarmo ordi-

noval! Ne! Nikdy! Uchýlím se nìkam, kde nikdo není,

a tam mne, prosím vás, nechte klidnì zemøít...

A nikam nepojedu! Do Prahy se vrátím! Tam mám prá-

ce nad hlavu. Všechno tam bude vzhùru nohama!“

Umlkl, stiskl si tepnu a zasmušile ševelil rty.

Úèetní byl zklamán. Tak se tìšil, že pøijde zdarma

ke garáži, a tak se to zhatilo. Lékaø by mìl mít uznání.

Poøád jenom mele o té své nemoci, starý sobec, ale

aby jednomu pomohl z tísnì, to ho nenapadne.

,,Jakហpomoc?“ povzdychl si, ,,tak se musím sám po-

starat. Ale o jedno bych vás prosil, pane doktore: Kdybys-

te se ráèil podívat na mùj stroj a posoudil ho jakožto od-

borník. Velmi vám budu dìkovat...“

,,Podívat se?“ vyjekl doktor, ,,podívat se mùžu...“

Úèetní ho zavedl k ovocnáøce na dvùr a odhalil houni.

Michelup se toužebnì zadíval na lékaøe.

,,Co tomu øíkáte, pane doktore?“

Dr. Geschmay položil si ruce na kyèle a zádumèivì si

prohlížel stroj.

,,Pìkná vìc, co?“ naléhal Michelup, ,,sáhnìte si na to

zboží!“

Lékaø mlèel a kolébal se v kyèlích.

,,Hádejte, co jsem za to dal. Hádejte hodnì!“

Doktor neodpovídal.

Úèetní vyslovil cifru a oèekával, že lékaø užasne a bude

mu blahopøát k výhodné koupi.

Avšak lékaø mlèel a tiše si pro sebe pohvizdoval.

Michelup neustával útoèit. Byla to koupì výhodná?

Nenapálil se? Pan doktor nech uváží, že úèetní je laik

v motorových vozidlech. Velmi rád by slyšel mínìní od-

borníka.

Koneènì se lékaø probral ze zamyšlení. Podíval

se upøenì na úèetního a ten postihl v jeho oèích jakýsi

soucit.

,,Bylo by vám lépe, pane Michelupe,“ promluvil doktor

zvolna, ,,kdyby se vám narodilo tøetí dítì... Lepší je dítì

než stroj v domì...“

,,Jak tomu mám rozumìt, pane doktore?“ naléhal úèet-

ní.

Avšak lékaø mávl rukou a vzdálil se.

24) KE KONCI mìsíce se nebe zatáhlo, zmizelo záøí-

cí slunce a po luèinách se plížila mlha. Skuèivý vítr pøi-

nášel drobné kapky deštì, ostré a pichlavé jako jehly.

Vlídné jezero se èeøilo a smavé pahorky potemnìly. Lidé

chodili zahalení do nepromokavých pl᚝ù, dívali

se kysele, zkoumali oblohu a zaèali se hádat

s pøíbuznými. V hostincích bylo syrovo, hrací karty zbled-

ly vlhkem jako zelné lupeny, mouchy spaly na stropì

a èíšníci hráli kuleèník. Vlaštovky na telefonním vedení

se tiskly k sobì, aby se zahøály.

Vlak vychrlil nové letní hosty, starostlivé a ujaømené otce

rodin, rozložité manželky, množství zavazadel, balíkù

a krabic, vøískající a ufòukané dìti. Také tito lidé dýchali

z plných plic a øíkali: ,,Ten vzduch, ten vzduch, zaè jenom

ten stojí?“ Budou zvolna poèítat plynoucí minuty, tìšit se,

až udeøí hodina obìda, a ukazovat fotografické snímky,

které sami zhotovili. Budou sedávat pod verandami a psát

pohlednice, posílat svým známým srdeèný pozdrav

ze zdaøilého výletu a Gru........ und Handku......... an die liebe

Mama. Starší páni budou postávat pøed papírnickým krá-

mem a trpìlivì èekat, až pošta pøiveze noviny. Potom

se laènì vrhnou na potištìný papír, s nedùvìøivým a sta-

rostlivým výrazem budou pøevracet listy a pak unyle poèí-

tat hodiny, které je dìlí od chvíle, kdy pošta pøinese veèer-

níky.

Jediný, kdo s uspokojením vítal zmìnu poèasí, byl

úèetní Michelup. ,,Já mìl krásnou dovolenou,“ øíkal, ,,ani

jednou mnì nesprchlo. Postaral jsem se, a nyní a

se starají jiní.“ Škodolibì a pokrytecky soudil, že je nej-

vyšší èas, aby sprchlo. Zemì potøebuje vláhu.

Louèili se s domácí paní a Mütterchen se slzièkou

v oku objala paní Michelupovou. Tato žena se jí zalíbila

a také paní Michelupová pojala vøelou náklonnost k paní

domácí. Vždy spolu strávily øadu utìšených chvil

ve vzrušených rozmluvách o pøípravì pokrmù, zavaøo-

vání ovoce, o dìtských chorobách a nevdìèných služeb-

ných. Pokusili se rozlouèit také s mužem se svislým kní-

rem. Avšak domácí pán ze sebe vydal nesrozumitelné

zvuky a pak se odvrátil, aby se obíral dobytkem. Dìti

se nerady rozlouèily s kládami, kde prožily øadu kouzel-

ných a nevídaných dobrodružství.

Stìhování rodiny je velmi složitý a svízelný úkol, který

vyžaduje organizaèní schopnosti. Tento úkol byl nyní

úèetnímu ztížen tím, že bylo také nutno odstìhovat mo-

tocykl. Paní Michelupová projevila názor, že by se stroj

mìl svìøiti zkušenému posluhovi, který by ho dopravil

na nádraží.

Úèetní se tomuto návrhu rozhodnì vzepøel. Nebude

pøece tak pošetilý, aby platil za službu, kterou dovede

obstarat sám. Nech ho manželka nechá. Ví si

s motocyklem rady.

Dal se do práce. Do pøívìsné korby napìchoval zava-

zadla, láhve s malinovou šávou, balíky koupacích pláš-

ù, plédù a rùzných ženských nezbytností; ke stroji pøi-

pevnil pytlík sušených hub, krabice s obuví a rùzné šat-

stvo. Drobných balíèkù se ujala manželka a dìti. Úèetní

se chopil øidítek a opøel se o stroj, aby jej dopravil

k nádraží.

Rodina obstoupila motocykl a vydala se na cestu. Pøi-

spìchal cestující Kafka s manželkou a vytáhlým synem,

aby je poctili doprovodem. Zjevil se Max Hájek a jeho

cho s pøívìtivým a mdlým úsmìvem na rùžových tvá-

øích. Pøikvaèili tøi švagøi se zprávou, že oni a jejich man-

želky se chtìjí s Michelupovými rozlouèit. Bylo nutno

èekat, až se loudavé a dýchavièné ženy pøipojí

ke spoleènosti.

Pomalu se rozvíjelo klubko pøíbuzných. Z domkù vy-

cházeli lidé, vesmìs nové známosti, se kterými se rodina

úèetního spøátelila na letním bytì. Prùvod rostl

do gigantických rozmìrù. Byla to manifestace družnosti

a pospolitosti i dùkaz, jak si dovedl Michelup získat obli-

bu. Brzy Michelup poznal, že se ujal nesnadného úkolu.

Stroj byl tìžký a úèetní musel napnout všecky síly, aby

ho dopravil do vršku. Když se cesta svážela, tu motocy-

kl jevil snahu dát se do prudkého cvalu. Smýkal úèet-

ním, cloumal jím ze strany na stranu, divže z nìho ne-

vytøásl duši. Michelup se domníval, že je pánem stroje,

ve skuteènosti motocykl vládl jím. Chtìlo se mu tam, kam

nechtìl úèetní. Zdálo se, že se chce vyhnout nádraží,

a jevil snahu dostat se na postranní cestu.

Zápas úèetního se strojem se neobešel bez pozornosti

obecenstva. Okna se otvírala a z nich se vyklánìli zvì-

daví diváci. Z krámù vybíhali pøíruèí a ve dveøích hos-

tincù stanuli èíšníci. Rozjaøení diváci pøihlíželi s napìtím

tomuto divadlu.

Úèetní zrudl námahou a tìžce dýchal. Praménky potu

mu zvarhanily límeèek. Pøitom ho zlobilo, že cestující

Kafka ho zasypával šprýmy. Zastavil se, aby si odpoèi-

nul. Ohlédl se a strašnì se vydìsil.

Prùvod totiž zatím vzrostl tak, že ulice byla naplnìna

jako pøi demonstraci. Pøipojili se výskající a jeèící ulièní-

ci, kteøí se radovali z nenadálého vyražení. Psi si to vy-

ložili tak, že se úèetní dopouští nìjaké nepøístojnosti,

a náramným štìkotem doráželi na Michelupa, chòapa-

jíce po nohavicích. Vynoøili se výrostci i muži, starci

i ženy, aby byli úèastni obecné veselosti.

Nebo nic nedovede tak podnítit ducha k satirickým pro-

jevùm jako stroj, který se nepohybuje vlastní silou. Kdyby

byl úèetní v této chvíli schopen se probírat ve své pamì-

ti, tehdy by vylovil vzpomínku, jak se nìkolikrát rozvese-

lil, když spatøil v ulici auto, vleèené na lanì. Po pøíkladu

ostatních pìších se zastavil a se škodolibým uspokoje-

ním pohlížel za invalidou a radoval se z jeho ponížení.

Stroj, který se musí strkat a vléci, to majestát, z nìhož

strhli hermelín. Tak se asi radovala paøížská luza, .když

vezli panovníka na popravèí káøe...

K hanbì paní Michelupové dlužno øíci, že v této tìžké

chvíli opustila svého manžela. Poprvé ve svém životì

se na nìm dopustila zrady. Nemohla si pomoci. Stydìla

se až k pláèi. Postøehla mezi diváky nìkolik známých.

Budou si o tomto výjevu vypravovat, vzniknou klepy

a rodina bude vydána posmìchu.

V duchu prudce útoèila na svého manžela a obviòovala

ho z malicherného skrblictví. Což si nemohl zjednat na tuto

práci èlovìka? Nestálo by to pøece jmìní. Mìl by mít ohled

na svùj stav a na dùstojnost rodiny. Nièeho se tak neobáva-

la jako veøejného pohoršení.

Zavzlykala a dala se do bìhu. Paní Kafková ji zadržo-

vala a tìšila.

,,Kdopak si to bude tak brát,“ domlouvala jí, ,,nesmíte,

miláèku, plakat, nestojí to za to...“

,,Ten mùj...,“ štkala paní Michelupová, ,,vìru, tohohle

mne mohl ušetøit... Já jsem si to nezasloužila...“

,,Inu, to víte – mužští,“ øekla paní Kafková s pohrdáním,

,,vezmou si nìco do hlavy a domnívají se, jakou chyt-

rou vìc neprovedli. A nám, ženám, pøísluší, abychom

mlèely a myslely si své...“

Brejlatý student kráèel v prùvodu zahanben,

se svìšenou hlavou. Ale Máòa se svého otce ujala.

Se slzami v oèích a se zaatými pìstièkami se vrhla

na výskající kluky.

,,Neposmívejte se mému tatínkovi!“ køièela a poèala

kolem sebe bít. Utržila nìkolik škrábancù a byla by jistì

podlehla v nerovném zápase, když tu dostala pomocní-

ka. Zdenìk, syn cestujícího, se objevil po jejím boku

a zaèal rozdávat dobøe míøené rány. Mladý atlet pra-

coval mlèky a zasmušile. Kluci s brekem opouštìli bo-

jištì. Zasmušilý výrostek je pronásledoval, a koho

dostihl, tím tøepal jako foxteriér kocourem.

Zjednal poøádek, pak se pøipojil k Mánì a spokojenì

zahuèel: ,,Tak jsem jim to nandal. Budou si mì pamato-

vat.“

Koneènì skonèila strastiplná pou! Michelup dopravil

stroj na nádraží a svìøil jej nádražnímu zøízenci. Byl uon-

daný a rozezlený, ale rozzuøil se ještì více, když

za motocykl musel zaplatit vìtší dopravné než za èlena

rodiny.

V této chvíli žehral na stroj a zahrnoval ho urážkami.

,,Dìlᚠmi pìknou radost. To jsem si o tobì nemyslel.

To jsi levná, pøíležitostná koupì, když mi dìlᚠútraty?“

Stroj mlèel a záhadnì, zlomyslnì se leskl.

Úèetní se upokojil a pøihlížel k tomu, jak zøízenci na-

kládají motocykl do vagonu pro zboží. Poskakoval ko-

lem a nabádal muže k opatrnosti. Teprve když byl stroj

øádnì uložen, staral se úèetní o to, aby rodinu pohodlnì

usadil do vlaku.

Umístil zavazadla, pøesvìdèil se, že má rodina pohod-

lí, a pak si utøel pot z èela a dìl s úsmìvem: ,,Stroj je

peèlivì uložený a my dobøe sedíme. Všechno je

v nejlepším poøádku. Doufám, že se motocyklu nic ne-

stane a my ve zdraví dojedeme. Dejž to Bùh!“

Vlak se pohnul.

25) OKRESNÍ MÌSTO uhnízdìné na úpatí nevysokých

hor, se v nièem nelišilo od vìtšiny venkovských mìst.

Takové mìsto zaèíná køivými chaloupkami zapadlými

do zemì; u každé takové chaloupky bývá zpustlá zahrád-

ka, jejíž pøebujelé kosatce a lilie povalily plot. V malinkých

okénkách bývá podivný kvìt muèenky; a za okénkem

sedí hladový øemeslník nad svým dílem. Kozy šplhají

po stráních zarostlých akátem, vazem a oøeším.

Øada chalup bývá pøervána továrnou s rozbitými okny.

Ze zdi, obklopující tovární budovy, vyrazila divizna, byli-

na zkázy, a na okraji zdìného plotu, chránìného pøed

škùdci støepinami skla, zachytilo se býlí a chromé bøíz-

ky. Kolem továrny je blok nevzhledných, nevlídných dìl-

nických domkù, kde se potulují umounìné dìti a rozlé-

hají køiklavé hlasy uzlobených žen.

Èím blíže k námìstí, tím jsou domky èistší, jasnì po-

malované, se zahradami, kde se pìstují všechny druhy

ovoce, zelináøství, chlupaté keøe angreštu; pestré záho-

ny s køiklavými pantoflíèky , rùže a floxy; u litinového plotu

se pøiživují kopøivy a laštovièník. Mezi tìmito domky

se obèas vyskytuje stavení, které si èiní nárok na to, aby

bylo zváno vilou, protože se honosí štukaturou a vìžiè-

kou, opatøenou vrzavým kohoutkem z plechu. Tyto vily,

obklopené tújemi a tisy, obraz náhrobku, mívají zpravi-

dla zelené žaluzie, které bývají spuštìny po celý den.

Nejsou-li okna zakrytá, tehdy je možné v nich spatøit

asparágus, posetý èervenými bobulemi, muškátový kvìt,

bledé koule hortenzií a bílý kornout áronu. Tyto kvìtiny

ošetøuje stará žena, která se bojí lidí a prùvanu a dbá

toho, aby zvenèí nepronikl do pøíbytku žádný hluk. Bývá

to vdova po c. a k. setníkovi, která žije z nuzné penze

a ze vzpomínek. Každý den, pøesnì o ètvrté hodinì od-

polední, vychází z domku, zastínìná sluneèníkem

s krajkami odìná do umínìné staré módy. Provází ji

vìkovitý žlutý psík, zkøivený dnou.

Na námìstí, vydláždìném koèièími hlavami, trùní bach-

ratá radnice s malovaným mìstským znakem v prùèelí,

úøady a šatlava. Mìstská spoøitelna, obyèejnì žlutì

omítnutá, mívá ve výkladní skøíni plakát s namalovaným

vèelím úlem. Je tu nesmírné množství hospod a nejvìt-

ší z nich se nazývá hotel Koruna. Má taneèní sál,kde

se poøádají schùze lidu a divadelní pøedstavení.

U vchodu je pøipevnìna mapa okolí mìsta pro potøeby

turistù. Uprostøed námìstí je socha svatého se slepým

zrakem, upøeným k nebi. Na podstavci sochy odpoèíva-

jí starci, kteøí pøišli z okolních vesnic. Stoletá bába pro-

dává jablka a zaprášené cukrovinky. Nad mìstem èní

hrabìcí zámek, barokní pivovar a kostel.

Je to mìsto, jež nikoho nectí, nikoho neuznává kromì

sebe, mìsto nadité místním vlastenectvím, pøezírající

cizince, jemuž je lhostejný svìt mimo hranice mìsta. Leè

události této nepokojné epochy se pøevalily i pøes okres-

ní mìsto a zanechaly tu své stopy. Na námìstí vyrostla

èervená benzinová stanice, u níž cizinci napájejí svá

auta. Místo okresní stravovny, kde vandrákùm prohlíželi

pracovní knížky a košile, nejsou-li v nich vši, vystavìli

betonovou budovu okresní sociální pojišovny. Pøed bi-

ografem postávají s rukama v kapsách øehoniví mladíci

v pletených vestách, vedou øeèi o výkonech, bodech,

o èasu a rekordech; plivají v oblouku a jejich mluva je

protkaná výrazy z laciných veèerníkù a pražské perife-

rie. Obchody osvojují si název obchodních domù;

a ve štítech místo jmen mívají výstøední zkratky. Veèer

svítí nad hospodou neonový nápis Bar. Tam se uèí ro-

dáci moderním tancùm, jenže místo koktajlù pijí slivovi-

ci. Ve fotografovì výkladní skøíni je možné vidìt podo-

benky støíbøitých sleèen se zasnìným výrazem filmových

hereèek. A koneènì v každém z tìchto mìst je pomník

padlým, uprostøed improvizovaného parèíku. Pomník

vìtšinou pøedstavuje rozkroèeného vojáka, tøímajícího

korouhev. O jeho nohy se otírá lev, jehož oblièej pøipo-

míná rokokového aktuára. A koneènì, což døíve nebý-

valo, stojí pøed okresní zprostøedkovatelnou práce zá-

stup unylých a ošumìlých mužù.

Do tohoto mìsta pøivezl úèetní Michelup svoji rodinu

a motocykl. Každý rok zde jeho rodina trávila druhou

èást své dovolené u pøíbuzných. Nebo si úèetní vypo-

èítal, že by mu pøišlo pøíliš draho, kdyby mìl po celé

prázdniny platit letní byt.

Teta úèetního Michelupa s dcerou Irmou vlastnily sta-

rý, zjizvený dùm na námìstí. Vpøedu byl krám, kde stál

pult s úèetní knihou, decimálka, hromada mašlovaèek

a pytle s peøím. Kolem domu, v chodbì, na dvoøe usta-

viènì poletovala pírka. V pøíbytku víøilo peøí, když

se otevøela skøíò, tu vyletìl oblak peøí. Teta Frony i dcera

Irma, obì kulaté a tuèné, mìly vlasy plné peøí, i na oboèí

i øasách se zachytila pírka. Obì mìly oblièej zarostlý

a na vousiskách se jim neustále chvìlo prachové peøí.

Teta odmítala za pohostinství brát penìžitou odmìnu

a úèetní ji ostatnì pøíliš nenutil. Místo toho jim pøinášel

praktické dárky. Jednou jim pøivezl sporák, nebo kam-

na se jim rozsypala, jindy zase pøíbory a nádobí. Kdysi

dal jim na svùj náklad spravit pavlaè, která se stáøím

hroutila. Obyèejnì pøivážel látku na šaty a rùzné pochout-

ky, jako jemný sýr, uherský salám a konzervy. Dámy

spustily nad dárky licomìrný jásot a litovaly úèetního,

že se pustil do takových výdajù. Veèer pak, když osa-

mìly, zkoumaly dárky ze všech stran, pomluvily pøíbuz-

né za skoupost a pak zboží uzamkly. Když se jim na-

skytla pøíležitost, tehdy dárky prodaly, nebo dovedly

ocenit pouze peníze a nic jiného na tomto svìtì pro nì

nemìlo pùvab.

Teta s dcerou uvítaly Michelupa s pøíbuzenským pokøi-

kem, který vyjadøoval radost ze shledání. Dlouze

se objímali a celovali a peøí víøilo kolem. Úèetní se vykázal

vysvìdèeními svých dìtí a dostalo se mu pochvaly. Pøi-

vezli pøíbuzným látku na zimní pláštì. Teta vykøikovala:

,,Propáníèka, to snad nemuselo být. Nemᚠsi, Roberte,

dìlat takovou škodu. Pamatuj, že mᚠdìti, a ulož radìji

pro nì groš stranou.“

,,To nic není, tetièko,“ bránil se Michelup skromnì.

,,Mám z toho velkou radost,“ hluèela teta, ,,aèkoli...,“

vzdychla, ,,aèkoli bych radìji vidìla, kdybys tadyhle Ir-

mièce pøivezl ženicha.“

,,Ale maminko!“ zastydìla se dcera.

Sestøenici Irmì šlo už na pìtatøicátý rok a matka se velmi

divila, že se o ni dosud nikdo neucházel, nebo považovala

svoji dceru za krasavici. Mìla pro tento úkaz rùzné teorie,

z nichž za nejpravdìpodobnìjší pokládala domnìnku, že

se sousedstvo spiklo proti ní a že každému ženichovi za-

braòuje vstup do domu. Michelupa èinila matka osobnì od-

povìdným za to, že Irma dosud nemá ženicha.

,,Tam v Praze,“ øíkala, ,,je všechno k mání. Všechno,

naè si pomyslíme. To není jako u nás, na malém mìstì,

kde je o ženichy nouze.“

Pokládala Prahu za mìsto, kde jsou ulice naplnìny

ženichy, kde se zmítá a èeøí pøíboj ženichù. Úèetní pod-

le jejího mínìní mìl øíci pouze slovo a už by pøiletìl zá-

stup ženichù.

,,Poptával jsem se všude,“ odpovídal Michelup rozpa-

èitì, ,,ale nic vhodného se nevyskytlo...“

,,Postarej se, hochu, buï tak hodný,“ domlouvala mu

teta, ,,já ti budu do smrti dìkovat. Ráda bych vidìla Ir-

mièku vdanou...“

,,Maminko!“ zasténala dcera.

,,Jdi do krámu, a kdyby nìkdo pøišel, odbývej lidi.“

Když dcera odešla, tu prohodila: ,,Víš, ona je trochu

stydlivá a já pøed ní nechci mluvit o takových delikátních

vìcech.“

Úèetní podotkl, že to chápe.

Staøena se naklonila k nìmu a zašeptala: ,,Nìco ti svì-

øím... okamžik!“

Vstala, aby se pøesvìdèila, že jsou dveøe øádnì uza-

vøeny. Potom pøidušenì, s tajemnou tváøí, zvìstovala:

,,Ona už jednoho má.“

,,Ale?“ podivil se úèetní.

,,Je to pan Hejèl. Znᚠpana Hejèla?“

Michelup ho neznal.

,,Ale jakpak by ne? Znᚠho urèitì. Jeho otec byl dlou-

há léta postilionem. Jezdil s poštovním vozem k vlaku.

Potom se mu stalo neštìstí. Vjíždìl s vozem do prùjezdu

poštovního úøadu, zapomnìl sklonit hlavu a srazil si vaz.

Bylo tenkrát velké pobouøení. Všichni ho velmi litovali,

protože to byl øádný èlovìk, aèkoli trochu pil. Jeho syn

vùbec není po nìm. Co je to hospoda, ani poøádnì neví.

Je to velmi vzdìlaný èlovìk, vždycky mi líbá ruku a øíká

mnì ,maminko´. Ale já na tyhle galantnosti nejsem.“

Úèetní øekl: ,,Tak Irmièka už má ženicha. No, to rád

slyším. Ale to mi øekni, teto, proè chceš, abych nìjaké-

ho ženicha pøivezl, když už se nápadník vyskytl?“

,,Z toho tì, hochu, vyvedu,“ odvìtila staøena, ,,má ženi-

cha, má hodného ženicha, zapla pánbùh. Ale neškodí,

když je nìjaký v zásobì. Ženich se pak víc snaží a dá si

na sobì záležet. A pak ti øeknu, že se mi pan Hejèl

v poslední dobì nechce líbit. Dìlá se moc hezkým, a já

nemám ráda ty sladké øeèi. Poøád na mne tlaèí, abych

mu nechala upsat dùm, až budou s Irmièkou svoji.

K tomu nemám dùvìru. Nìkdy si také myslím, že by si

rád s Irmièkou užil a pak ji nechal...“

,,Dìti, jdìte si na dvùr hrát,“ pobídla paní Michelupová

brejlatého studenta s dìvèátkem.

,,Nech je, a tu zùstanou,“ ohradila se staøena, ,,a

se pouèí, jaký je dnes svìt moderní...“

,,Nemusejí všechno slyšet. Lapají po každém slovu. Já to

nemám ráda.“

A vyhnala dìti od stolu.

,,Tak, kde jsem pøestala?“ pokraèovala opìt staøena.

,,On by s Irmièkou užil...,“ napovìdìla paní Michelu-

pová.

,,Správnì! On by jenom užíval, ale...“ Nebylo jí pøáno,

aby dokonèila svou ideu. Venku se ozval hluk. Do pokoje

vtrhla Máòa se zprávou: ,,Už ho pøivezli!“

,,Co je?“ znepokojila se teta, ,,co pøivezli?“

,,Ale nic, teto,“ chlácholil ji úèetní, ,,mùj vùz pøivezli...“

Byl pouèen svým dobrodružstvím s motocyklem, a pro-

to použil služebné své tety, aby stroj dopravila z nádraží.

Služka byla rozzlobena; na jejím zardìlém oblièeji bylo

vidìt, že se po cestì potýkala s ulièníky.

Staøena vtrhla na dvùr. Za ní se pøihrabal úèetní, je-

hož nejistý výraz svìdèil o špatném svìdomí. Pøikvaèila

též Irma, která z krámu uslyšela hluk.

,,Co to má být?“ zakvákala staøena, ukazujíc na stroj.

,,To je... jaksi... pøíkladnì... mùj motocykl...,“ vysvìtlil

Michelup.

,,Komu to patøí?“ vyslýchala teta.

,,Mnì, tetinko,“ odvìtil úèetní úlisnì.

,,Tobì? A proè?“

,,Tak... Koupil jsem ho z jisté ruky... Velmi výhodná

koupì, tetinko...,“ drmolil úèetní chvatnì, ,,pìkná vìc,

co? Sáhni si, tetinko...“

Zkamenìlá tváø tetinky nevìstila nic dobrého.

,,Co?“ zakvièela, ,,sáhnout si na to? Já bych si na to

nesáhla ani za nic. Jdi mi s tím pryè!“

,,Ale, tetinko...,“ zaúpìl Michelup, ,,vždy to nekouše.

Podívej se, já na to položím ruku, a nic...“

,,Ne! Ne! Ta vìc mi musí z domu! Já to tu nechci mít!“

,,My to tu nechceme mít!“ pøipojila se její dcera.

,,Dovol, teta, proè...?“

,,Nikdy jsme nic takového v domì nemìli. Vy vždycky

na mì pøijdete s nìèím... Já to tušila!“

Spustila žalobnou øeè na svùj strastiplný, tìžký život.

Svoje mládí promarnila tím, že jezdila na jarmarky. Za-

tímco její lidé užívali, ona si uhnala pakostnici. Je jako

lazar, nikdy jí nikdo nepolitoval a každý by od ní nìco chtìl.

V onom motocyklu spatøovala nìjakou léèku proti sobì.

Nedovedla vysvìtlit, v èem je ta léèka, ale byla rozèilena.

,,Jsem moc velká dobraèka,“ huèela, ,,ale tohle mi,

Roberte, nesmíš dìlat!“

,,Ale, kam to dám, tetinko, pochop pøece...,“ sténal ne-

šastný úèetní.

,,Dej si to, kam chceš!“ burácela staøena, ,,mnì do toho

nic není. Já vás mám plné zuby. Jste náramnì faleš-

ní...“

A znovu spustila náøek a její svéhlavá logika svedla

její hnìv proti nájemníkùm. Zahrnula je pohanou. Ti jsou

také takoví. Za zády se jim šklebí. Ženichy odhánìjí

od jejího prahu. Na všech stranách je spiknutí. Chce

se úèetní s nimi spolèit proti ní?

Michelup ji ujistil, že je vzdálen tohoto úmyslu. Obrat-

nì odlákal její pozornost od motocyklu a zaèal mluvit

o ženiších.

,,Takového ženicha vám pøivedu,“ zapìl tenounkým

hlasem, ,,že mnì do smrti budete dìkovat. Hodného,

pozorného, který kolem vás bude skákat. Uvidíte, jakou

radost budete mít. Já už jsem jednoho vyhlédl: je tichý,

nic pro sebe nepotøebuje a k vám bude vzhlížet jako

k svatému obrázku...“

,,No, takovou øeè ráda slyším,“ ulevila si staøena, ,,tìší

mne, že o nás tak peèuješ. My se ti odsloužíme.

A co...tahle vìc? Ten motocykl. Dlouho u nás zùstane?“

,,Ne dlouho, tetinko. Jen pár dní...“

,,To je dobøe. Já mám svého soužení dost.“

26) DRUHÉHO DNE Michelup odjel, aby nastoupil prá-

ci. Bylo mu vesele a bodøe jako èlovìku, který podstou-

pil svízelnou vìc, zhostil se svého úkolu a nyní svobod-

nì dýše. Naplnil kanceláø licomìrnými vzdechy, že krásný

èas dovolené je u konce a že nyní znova nastává døina.

Avšak upøímnì se radoval ze shledání s úèetními kni-

hami a se zalíbením pohlédl na své krásné, vypìstìné

písmo. Svlékl zelenou kazajku letního hosta, odìl

se do starého kanceláøského kabátu a s ním vzal

na sebe tváønost èlovìka, který nemá kdy na hlouposti.

Po úøedních hodinách podnikal dlouhé procházky,

dychtivì sál hluk mìsta, zastavoval se u výkladních skøíní

a rozjímal o zboží a o cenách. Èichal zápach

z rozpáleného asfaltu, ze stok a tržnic a øíkal si: ,,Špat-

ný vzduch! To není jako venku...“ Ale jeho výraz mluvil

o tom, že tento zápach mu není nemilý, že je mu dùvìr-

nì známý. Radoval se ze svìtelné reklamy, z pokøiku

kamelotù i ze stromù, zrezivìlých sluneèním žárem. Dí-

val se na Prahu srdeènýma oèima milence, který se tìší

ze shledání. A objevoval nové, bizarní podrobnosti

na prùèelích starobylých domù, jichž si døíve nepovšiml.

,,Copak Praha,“ øíkával hrdì, ,,v Praze je toho zadar-

mo vidìt víc než jinde za tisíce.“

Potkával známé, kynul rukou a hlaholivì zdravil jako

èlovìk, který je si jist svou oblíbeností. Pøátelé mu bla-

hopøáli, že je opálený a dobøe vypadá.

,,To víte, venkov, zdravý vzduch,“ odpovídal.

Ovšem, na venkovì je to jiné...

A co jinak? Jak se vám vede?

Muž støedního stavu nikdy neodpoví, že se mu vede

dobøe. Vzbudil by pátravou pozornost. Také nesmí øíci,

že se mu vede špatnì. Vyvolal by vodopád dotazù. Musí

odpovìdìt neurèitì.

To víte, poøád stejnì.

To už jinaèí nebude. Hlavní vìc je zdraví, co?

Moje øeè.

A co rodina?

Dìkuji, všecko v poøádku. Nyní nastala chvíle, kdy

se ukazují snímky z letního bytu. Pøátelé prohlížejí foto-

grafie a vyrážejí výkøiky zdvoøilého obdivu. To že jsou vaše

dìti? Moje dìti, prosím. Já bych je už ani nepoznal. Pa-

matuji si, když se to ještì vozilo v koèárku. Roste to jako

z vody. Na tìch dìtech se vidí, jak stárneme. Povzdech:

Copak je to platné. Dìti, dìti... Je to radost, je to však

také starost...

Stává se, že úèetní potká pøítele, který má také rodinu

na letním bytì. Zavìsí se do sebe, vypravují si lechtivé

pøíbìhy, rudnou a pochechtávají se. Nìkdy do sebe

šouchnou loktem a obrátí se.

Pìkná žába, co?

Mìøí ji kriticky pøimhouøenýma oèima.

No, ujde, zní blahovolná odpovìï.

Být tak svobodný, dal bych si øíci.

Dávají najevo vytøíbený vkus skeptických svìtákù.

Postava by ušla, ale nohy nemá pìkné.

Opravdu, nohy nejsou pìkné.

V tuhle dobu se vidí mnoho pìkných dìvèat v Praze,

co?

Také jsem si všiml.

Vy jste pìkný, hehehe... Poèkejte, já to øeknu vaší choti!

Nevídáno! Na pìknou tváøièku se podívat není žádný

høích...

Veèer zabrousí úèetní do své kavárny. Šachisté sedí

na svých místech, zamyšlenì ševelí prsty nad figurkami

a tichounce si pohvizdují. Uzel kravaty mají posunutý

a vesty posypané popelem. Jakmile udìlají tah, složí

ruce a zvrátí se nazad.

Vpadl do místnosti klubu šachistù bouølivì,

s rozzáøenou lící. Avšak šachisté ho vítali s odvrácenou

hlavou a na uvítanou mu podávali levou ruku. Také jim

se pochlubil fotografiemi z letního bytu; šachisté vìnují

snímkùm roztržitou pozornost a hned zase hloubají nad

figurkami.

Michelupovi se chtìlo vypravovat o dojmech z letního

bytu; že poèasí bylo nádherné, dobrá spoleènost, zají-

mavé partie a krásné vyhlídky; denní penze byla velmi

levná; stálo to opravdu za to; a ten vzduch, ten vzduch...

Šachisté dávají neostyšnì najevo, že jsou jim lhostej-

né zajímavé partie a krásné vyhlídky; a že jim staèí za-

kouøený vzduch v kavárnì. Naposled se úèetní pochlu-

bil snímkem motocyklu.

,,Co to má být?“ táží se šachisté roztržitì.

,,To je mùj vùz,“ hlásil úèetní s hrdostí. Oèekával, že

jeho pøátelé ze šachistického klubu onìmí údivem. Ša-

chisté však mlèeli a hledìli si svého. Když vùz, tak vùz,

co se dá dìlat?

Uražen vsunul Michelup snímek do náprsní tobolky

a pøihlížel høe.

Když udeøila jeho hodina, povzdychl si: ,,Už musím jít,

nic platno,“ a pøivolal èíšníka.

A doma ho obklopilo známé a pøítulné ovzduší, které

vydychují levnì nakoupené pøedmìty. Otoèil vypínaèem

a prošel pokoji zatarasenými nakupeným nábytkem.

Dotýkal se vìcí a ony mu vyprávìly svùj životopis. Bral

je do ruky, prohlížel je zkoumavì a vstøebával do sebe

poèestný zápach, složený z plyšové pohovky, naftalínu

a zažloutlých hebrejských modliteb.

Lehl si do postele se spokojeným povzdechem: ,,Tak

jsme zase doma...,“ a probíral se v novinách, jež si kou-

pil na ulici. Èetl, že se vyrábìjí konzervy pro válku; že

hypnotizovaná žena advokátova svìdèí proti vlastnímu

muži; o biømování pod ochranou èetníkù; že ponravy

chroustù pohybují parkem; o jedné ženì, napadené øí-

jícím jelenem, pøed nímž se v poslední chvíli zachráni-

la vyšplháním na strom.

Zamumlal: ,,Kdybyste mi už dali svatý pokoj.“ Zajíka-

vì zívl a zhasl svìtlo. V nastalé temnotì se pøedmìty

rozhovoøily prudkou, zimniènou øeèí. Nábytek zaèal pras-

kat. V koupelnì dopadaly kapky do umyvadla a vydá-

valy melodický akord. Kapesní hodinky tikaly jako ptá-

èek, který mluví ze sna.

Tma šumìla jako zpìnìná voda. Zamhouøil oèi a za-

èal myslet na motocykl, dìti a ženu.V duchu vypoèítá-

val, že stroj mu nadìlal už dost útrat a ještì ho poøádnì

neužil. Mìl pøíležitost se pochlubit levným nákupem pou-

ze nìkolika lidem a zdá se, že ani poøádnì neocenili jeho

jakost. Potmì vraštil èelo, dumaje o útratách za dvojí

pøepravu stroje. Nu, co dìlat, ale kousek je to znameni-

tý, to musí každý uznat. Radìji na to nebudem myslet...

Hlavnì aby dìti nepøišly k úrazu, zejména Máòa, to ztøeš-

tìné dìvèe. Pøeji si, aby byly tiché a chovaly se zdvoøile

k tetì Frony a její dceøi Irmì. Jsou to divné ženy, poøád

se jim zdá, že je nìkdo pronásleduje. Je s nimi tìžký

život, ale Rùženka je taktní a dovede se vyhnout nepøí-

jemnostem.

Jasný pruh svìtla rozšíøil temnotu, zvolna plul

po stropì a zapadl do kouta. Pod oknem se ozvaly hla-

sy.

,,Kdo to zase po nocích bouøí?“ huèel nevrle úèetní.

,,Kdybyste radìji neponocovali! Když mohu být já

v posteli, mùže být celý svìt. Tak je to...“

Rùženko, povídám, musíš udržet s pøíbuznými dob-

rou shodu. Buï moudrá, a kdyby nìco bylo, radìji uhni.

Kdo chce s pøíbuznými vyjít, musí leccos pøekousnout.

Já nemohu platit letní byt za celých osm nedìl. A co jsem

to ještì chtìl? To je zvláštní: Dotkneš se nìjaké myšlen-

ky a ona najednou tiše ujíždí nìkam do dálky. Nedá

se udržet...

Ženicha... Kde já seženu ženicha? Ale provedl jsem to

obratnì s tím motocyklem... Ona tedy svolila, že mohu

tam stroj mít, a tak ušetøím za garáž. Kam bych pøišel,

kdybych mìl platit za takové zbyteènosti? Jenomže...

komu já ukážu motocykl, když ho budu mít z domu?

Nebude nikoho, kdo by mne pochválil za výhodnou pøí-

ležitostnou koupi... Je to vlastnì zvláštní: koupím zboží

a nesklidím za to úspìch... Jenom aby motocykl nepøi-

šel k úrazu...

Pøistihl se, že v poslední dobì myslí v první øadì

na motocykl a pak teprve na dìti a manželku. Onen stroj

se povýšil na první osobu v domì. Zdá se, že si pøeje,

aby všechno kolem nìho tancovalo.

,,Dostane se ti pocty, jaká ti náleží,“ oslovil úèetní mo-

tocykl. ,,Jenom mi už nedìlej útraty. Rozumíš? Nemám

peníze na vyhazování...“

27) ZA TECHTO DNÙ žil Michelup svobodným živo-

tem, nejsa podroben žádnému poøádku. Chvílemi mu

bylo jako studentovi, jenž obývá pokojík s nábytkem

a nepoøádkem, mezi rozvalenými peøinami, rozházený-

mi papíry a zbytky od veèeøe. Nìkdy míval pocit, že nosí

mezi rameny šumivou studentovu hlavu, nad níž visí

kdesi vysoko tøpytné a neurèité nadìje. Lehce

se pohyboval, byl náchylný k žertovným rozhovorùm,

z jeho tváøe zmizel starostlivý a uspìchaný výraz otce

rodiny; zdálo se mu, že má mnoho zbyteèného èasu.

Na obìd chodíval do laciných restaurací, kde

se soukromým úøedníkùm poskytují obìdy za lidové

ceny. Sedával pod sádrovým poprsím historické osob-

nosti a polykal flíèkovou polévku a vepøové karé

s knedlíkem, pil dobré pivo a špatnou kávu. Tupil pokr-

my, hašteøil se s èíšníky pro liknavou obsluhu, ale bylo

mu volnì mezi skvrnitými ubrusy, reklamními plakáty,

rozvìšenými po stìnách, strojem na vyluzování hudby

a kovovými pokladnièkami pro národní úèely.

Zavádìl rozvláèné hovory s denními hosty a huboval

s nimi na špatné jídlo, na vedro a veøejné zloøády. Vyu-

žíval pøíležitosti, aby se mohl pochlubit s podobenkami

své rodiny. Každému, kdo byl ochoten vìnovat pozor-

nost, velebil svou manželku a zdárné dìti. Leè spolus-

tolovníci mu naslouchali roztržitì, s unaveným výrazem.

Nemìli pochopení pro cizí rodinné štìstí; možná že by

je zaujal vyprávìním o strastech, nehodách a rodinném

hoøi, pøíbìhy o spokojenosti pro nì byly nudné.

Veèer brousil po ulicích, klobouk pošinutý ponìkud

do týla, ohánìl se hùlkou a tiše si pohvizdoval. Zajímal

se o vývìsky, které lákaly do zábavních podnikù, ale vždy

odolal pokušení. Nahlížel do ozáøených oken kaváren

a v duchu vypoèítával, kolik takový podnik vynáší. Nì-

kdy se pøistihl, že rozjímá nad motocyklem, který stál

na ulici. Pøistoupil k nìmu, dotkl se lesklých trubek

a ohlížel se po majiteli, dychtil zavést s ním odbornou

rozmluvu. Pochválil stroj, uznal jeho pøednosti, ale ne-

mohl potlaèit mínìní, že jeho motocykl vyniká nad všech-

ny druhy. Rozzáøil se a oslovoval v duchu svùj motocykl

nìžnými jmény.

,,Jenom je-li dobøe uložen,“ staral se, ,,jestli mu nìco

nechybí. A mi k nìmu nikdo nejde! Kdyby se stroji nìco

mìlo stát, pak... no, potom by mne poznali!“

Tak se pohyboval mezi kanceláøí, lidovou restaurací

a svým pøíbytkem, bodrý a vždy v dobrém rozmaru.

Avšak jednoho dne dostal dopis. Byl z okresního mìs-

ta.

Roztrhl obálku a poznal písmo svého syna, brejlatého

studenta.

Jiøík psal: ,,Milý tatínku, oznamuji Ti, že jsme všichni

zdrávi a stále na Tebe vzpomínáme. Chodíme

na procházku. Poèasí je pìkné. Též se chodíme kou-

pat, ale voda není hluboká.

Nalezl jsem si pøítele, který se nazývá Polívka Jan

a pùjde do kvinty. Probíráme spolu rovnice druhého stup-

nì, které budeme mít napøesrok. Jeho otec je mysliv-

cem a tam se uèíme.“

Michelup kýval spokojenì hlavou a vzkazoval syno-

vi: ,,To rád slyším, mùj hochu, že ani o prázdninách

nezapomínᚠna nauky. Jen tak dál, abys to nìkam

pøivedl a já se mohl všem lidem postavit. Potom nám

cestující Kafka nic nedokáže se svým vyznamenáním.“

Další øádky byly od Máni. Psala: ,,Tetièka poøád hubu-

je, a když mluví, tak to vypadá, jako by mìla rýmu.

A poøád si vytírá koutky úst prsty. A když si dá brýle

na èelo, tak mnì pøipadá jako šicí stroj. Já nevím proè.

A mají kocoura, kterému øíkají Mlynáø. Zavírají ho

do krámu, aby chytal myši. On ale nechce chytat myši.

Jeden ho nesl za hlavu, jiný za nohy a tøetí za tìlo, ale

on se vytrhl a všechny nás poškrábal...“

,,To dìvèe má jen samé hlouposti v hlavì,“ rozhnìval

se úèetní, ,,já opravdu nevím, co si s tím dítìtem poènu.

Je to k neuvìøení, jaké hlouposti ji napadají, a písmo

má takové neúhledné, jako by chodila do první tøídy. No,

poèkej! Já už tì pøidržím k poøádku!“

Následovalo nìkolik øádkù od manželky. Její sdìlení

bylo zmatené a neurovnané. Psala o nìjakém nedoro-

zumìní mezi tetou a jí a znepokojený Michelup vycítil,

že hlavní roli v rodinném sváru hrál motocykl. Manželka

ho naléhavì žádala, aby pøijel. ,,Nezùstanu v tomto domì

ani hodinu.“

Proè? Co se stalo? To jsou nìjaké nesmysly... Teï

v polovinì léta pøijet do Prahy?

Absolutnì vylouèená vìc, paní! Co bych si s vámi tady

poèal? A dìti mají pøijít o zdravý vzduch? Slyšeli jste

nìkdy takový nesmysl? Kde jste, tam zùstanete!

Do toho mám ještì já co mluvit...

Ani mi nenapadne, abych pøijel! Budu pro nic za nic

vyhazovat peníze za dráhu! Kdybys byla rozumná žena,

dovedla bys tu vìc urovnat. Teta je podivínka, ale dobré

slovo všechno spraví. Já mám, prosím, jiné starosti!“

Jeho dobrý rozmar zmizel, zažehnán rodinným posel-

stvím. V tu chvíli zmalátnìl a jeho oblièej nabyl výrazu

ženatého èlovìka. Nasadil si klobouk rovnì, pøestal

se ohánìt hùlkou a nezajímal se o plakáty zábavních

podnikù. Jeho oèi jevily unylost slepice, kterou nesou

na trh se svázanýma nohama.

Pøíští nedìli jel do okresního mìsta. Sotva otevøel dve-

øe, vyvalil se na nìho s víøícím peøím podráždìný køik.

Staøena jeèela: ,,Tak tady jsi, filuto! Neøáde! Všechny

vás vyházím! Nechci vás vidìt! Poznala jsem vás! Kliï-

te se mi z domu!“

Michelup tápal v tomto køiku jako omámený.

,,Co se dìje, tetinko?“ dotazoval se, ,,prosím tì, ne-

rozèiluj se a vysvìtli mi, co se stalo. Já se v tom nevy-

znám...“

Avšak staøena výskala jako rozumu zbavená. Sestøe-

nice Irma kvièela a mnula si uplakané oèi. Paní Miche-

lupová stála pøi tom výstupu se svìšenou hlavou. Je-

nom Máòa se radovala z výtržnosti a dychtivì se vpíjela

do oblièeje rozlícené tety, dbajíc toho, aby jí neušlo ani

slovo.

Úèetní se marnì dotazoval a žádal vysvìtlení. Dveøe

bouchaly a peøí kroužilo vzduchem. Dùm se otøásal. Teta

se s dcerou uchýlily mezi žoky husích brkù a odmítly

další hovor s pøíbuznými.

Michelup osamìl s manželkou a ptal se jí po vysvìtlení.

Štkala a nemohla se upokojit. Úèetní neustával naléhat.

Posléze paní Michelupová nabyla ducha a zaèala vy-

právìt.

Jednoho dne pøišel do domu pan Hejèl, ženich. Uvidìl

motocykl a pravil: ,,Á, to je dobré. To si udìláme

s Irmièkou výlet.“

Prohlédl stroj a naplnil nádržku benzinem.

,,Co míníte dìlat, pane Hejèle?“ ptala se znepokojená

teta.

,,Pojedeme, matièko, pojedeme s Irmièkou na výlet,“

dìl rozveselený ženich.

,,Copak vy s tím umíte zacházet?“ pátrala staøena.

,,Já se ve všem vyznám,“ holedbal se ženich.

Teta mìla strach.

,,A to já,“ povídá, ,,nemohla bych dovolit. Ještì by

se Irmièce mohlo nìco stát. Dejte mi s tím svátek, pane

Hejèle.“

,,Nic se jí nestane,“ øekl ženich sebevìdomì, ,,dávám

své slovo.“

,,Nu, že jste to vy, pane Hejèle,“ svolila koneènì staøe-

na, ,,tak vám Irmièku svìøím. Jinému bych ji nesvìøila.

Ale jenom na hodinku. Já bych zemøela strachy.“

,,Za hodinku jsme zpátky,“ slíbil ženich. ,,V poøádku

jsem Irmièku pøijal, v poøádku ji zas odvezu.“

Sestøenice Irma s mnohým pitvoøením a výskáním

vsedla do pøívìsného vozíku a ženich se usadil v sedle.

Odjeli.

Minula hodina, minuly dvì... Staøena chodí po domì

a vzdychá: ,,A cože se ti moji lidé nevracejí? Aby se jim

tak nìco stalo... Propána, jen to ne!“

Minula tøetí hodina, ètvrtá hodina.

Staøena chodí vyhlížet na ulici a vyptává se lidí: ,,Ne-

vidìli jste takový a takový motocykl a na nìm pána

se sleènou?“

Lidé kroutí hlavou a øíkají, že nic takového nevidìli a že

nemají povìdomost o nìjakém pánovi a sleènì.

Teta vyslala Máòu se studentem, a bìží za mìsto vy-

hlížet. Dìti vybìhly z domu.

Sama si uvázala šátek na hlavu a bìží na kraj mìsta

a dívá se po silnici do dálky.

Již se stmívalo, ale po ženichovi s nevìstou ani vidu

ani slechu. Staøena pøevrátila celý dùm vzhùru nohama.

Zburcovala místní policii a žádala, aby pátrala

po nezvìstných snoubencích. Policie vyslechla lhostej-

nì onu zvìst a poznamenala, že má jiné starosti než

se shánìt po nìjakém ženichovi a nevìstì.

Teta strávila bezesnou noc a paní Michelupová ji

musela konejšit a ošetøovat. Pøi této pøíležitosti pro-

klela staøena celé své pøíbuzenstvo.

,,Stane-li se jim nìco,“ vyhrožovala, ,,ty a tvùj muž bu-

dete pykat!“

Druhého dne v poledne pøihartusí motocykl. Staøena

se vyøítila z domu a vrhla se na ženicha: ,,Kde jste byli?“

,,Kde bychom byli?“ odpovídá ženich pokojnì, ,,na výle-

tì jsme byli.“

,,Slíbil jste, že budete za hodinku doma, a tak jste spl-

nil slovo, pane Hejèle?“

,,Slíbil jsem, to je pravda, ale ono se to protáhlo...“

Staøena se osopila na dceru: ,,Tohle se dìlá? Tak si

poèíná vzdìlané dìvèe z dobré rodiny? Ta hanba! Celé

mìsto je vzhùru! Pro ostudu nemùžu z baráku!“

A znovu zaútoèila na ženicha: ,,To jste èestný muž,

pane Hejèle? To jste ženich?“

Mladý muž odpovìdìl cynicky: ,,Byl jsem ženich,

a už nejsem.“

,,Táák,“ protáhla teta, ,,pøivedl jste dìvèe do hanby

a pak se od toho odtahujete...“

,,To je právì to,“ dìl na to pan Hejèl, ,,že jsem žádné

dìvèe do hanby nepøivedl. Vidím motocykl. Dobøe.

K motocyklu patøí dìvèe. To by tu bylo. Myslel jsem si:

Užiješ.“

Zakøièel s nevolí: ,,A neužil jsem. Vùbec nic jsem neu-

žil! Vaše dcera není z masa a krve. To vùbec není žen-

ská. A jsem øekl, co jsem chtìl, nebyla s nièím svolná.

Mluvil jsem s ní jazykem andìlským, a nic mnì to neby-

lo platné. Tak jsem si øekl, že by to nebyla žena pro mì.

Užil bych s ní pìkné vìci...“

Irma plakala.

,,Teï pláèete, sleèno,“ zaskøípìl bývalý ženich, ,,už vám

to není nic platné. Dávám vám adijé a nikdy

na shledanou! Jaká jste vy ke mnì, takový budu k vám

já.“

28) Z DOMU se dral temný zvuk, kolem domu lítalo

peøí, když rodina Michelupova opouštìla pohostinný krov.

Úèetnímu se nepodaøilo usmíøiti pøíbuzné; nyní odchá-

zeli a cítili, že odcházejí navždy. Michelup v duchu vidìl

hrozivé ztráty, veliké výdaje a klesal pod tíhou tohoto

pomyšlení.

Musel zjednat posluhu, aby dopravil motocykl

na nádraží. Zmocnil se tohoto muže na námìstí, kde stál

na rohu, pokojnì kouøil a mžoural oèima do paprskù

zapadajícího slunce. Svedl s ním úporný zápas, smlou-

val o poplatek. Odcházel z tohoto utkání jako poražený.

Muž mu naznaèil, že je mu milejší na svém stanovišti

sledovat zajímavou hru svìtla a stínu, než se pachtit

se strojem. Michelup mu musel zaplatit, oè žádal.

Když pak sedìli ve vlaku, tu mu manželka položila ne-

smìlou otázku. Kde umístí v Praze motocykl? Hodlá úèet-

ní najmout garáž?

Michelup div nevyskoèil, když uslyšel tuto pošetilou

otázku. Zasmál se hystericky a prudce rozhodil rukama.

,,Garáž! Najmout garáž!“ povykoval, ,,kdo to jakživ sly-

šel? Copak já mám peníze na vyhazování? Víš, co stojí

nájem garáže, že se tak hloupì ptáš?“

,,Dobrá,“ odvìtila manželka mírnì, ,,ale øekni mnì tedy,

kam s ním?“

,,Všecko jsem uvážil,“ odpovídal Michelup, ,,a rozhodl

jsem takto: Pøedsíò se vyklidí, vìci se uloží na pùdu

a motocykl tam složíme. Místa je dost.“

Paní Michelupová pokrèila rameny a utrousila: ,,Jak

myslíš...“

Toto ledabylé pokrèení ramen, ve kterém úèetní vi-

dìl zlehèování své autority, popudilo tohoto pána. Cí-

til, že v jeho nitru kloktá, byl zachvácen zuøivostí

a musel vynaložit všechny síly, aby nevybuchl.

Motocykl vstoupil mezi manžele a škodolibì rozdmy-

choval svár.

,,Garáž...,“ kloktal Michelup temnì, ,,ona si øekne ga-

ráž. Èí peníze chceš vyhazovat? Kdo dobývá jmìní svým

potem a pílí? Ty, nebo já? Tak vidíš!

Kouká na mne, ta ženská, a má náušnice jako pecky.

Myslí si, že jí to sluší. Nic ti nesluší... A oblièej má napu-

drovaný. Potøebuje se malovat, vdaná žena, matka ro-

diny...

Garáž... Kolik jsi pøinesla z domu vìna, že mᚠtak leh-

ké peníze? Aha! Tak vidíš... A nekoukej se, není proè

se koukat...“

Paní Michelupová odpovídá asi takto: ,,Mluv si, co

chceš, já tì neposlouchám. Všichni muži jsou vrtáci a ty

jsi nejvìtší. Vymyslel sis úkryt pro svùj stroj. Kdo to jak-

živ slyšel, že se motocykl chová v pøedsíni.

Chytrák! Podívejme se na nìho, jak koulí oèima. Do-

mnívá se, že se ho leknu. Tuhle! Komický èlovìk. Has-

troš!

Jsem k politování. Co jsem s ním užila? Když má vy-

dat haléø, celý se tøese. Jiná na mém místì by od nìho

dávno odešla. Je celý scvrklý lakotou a na tváøích mu

vyrážejí fialové žilky. Za mnou se ještì leckterý mladík

ohlédne...“

Byl to mlèelivý svár, ale manželé slyšeli práskání dveø-

mi a tøeskot rozbíjeného nádobí.

,,Tatínku, co je to estetika?“ zeptala se najednou Máòa.

,,Estetika, to je...,“ zabruèel otec, ,,dej mi pokoj! Bude-

te se o tom uèit ve škole...“

,,Nech tatínka,“ napomenula ji matka, ,,vidíš, že má

starosti.“

,,A vùbec,“ zazuøil náhle Michelup a zahrozil dìvèátku

pìstí, ,,mᚠv hlavì samé hlouposti. Už tì dlouho pozo-

ruju. Já ti nasekám, uvidíš! Abyste mnì dìlali radost jako

jiné dìti, to ne! Já s vámi užiju... Jsem èlovìk

k politování...

Až pøijedeme do Prahy,“ pokraèoval hrozebnì, ,,budu

na vás dohlížet. Nebude žádné skotaèení a dovádìní.

Já vám tu špatnost vyženu...“

Umlkl, protože do oddìlení vstoupil jakýsi venkovan

s páchnoucí dýmkou.

Vlak s velkým hlukem vjel do sklenìné dvorany. Úèet-

ní vyzval manželku, aby šla s dìtmi domù, a sám za-

èal se starat o dopravu motocyklu. V duchu probíral se-

znam zasilatelských firem a k trapnému úžasu zjistil,

že nemá mezi pražskými speditéry ani jednoho zná-

mého. Nazval se lehkomyslným hlupákem. Jak mohl

on, zkušený a obezøetný lovec slev a výhod, opominout

toto dùležité odvìtví?

Nyní je však pozdì na náøky a výèitky. Vyhledal jednu

zasilatelskou firmu, která sídlila v ošumìlém domì.

Zmìøil oprýskaný portál, nahlédl dovnitø a vidìl, že kan-

celáøe jsou temné a neútulné. Z tìchto okolností pojal

nadìji, že mu v tomto podniku vyjdou vstøíc.

,,Snad mnì udìlají cenu,“ doufal, ,,dnes není mnoho

práce a oni se budou snažit.“

Pøednesl jednomu úøedníkovi svou žádost.

Úøedník pøijal zakázku, vzal tužku a zaèal poèítat. Mo-

tocykl z Masarykova nádraží do Karlína na námìstí. To

máme nanejvýš dva kilometry. Motocykl neváží více než

dvì stì kilo.

,,To je malièkost,“ prohlásil nakonec, ,,udìláme vám to

za patnáct korun.“

,,Není to mnoho?“ namítl úèetní ostýchavì. ,,Slevte

nìco, buïte tak laskav. Já vám dám pozdìji vìtší ob-

chod. Povedu vᚠzávod v záznamu.“

,,Bohužel...,“ vzdychl úøedník s politováním.

,,Jinde jsou levnìjší...,“ pokoušel se Michelup o štìstí.

,,Vylouèeno, pane!“ vykøikl úøedník, ,,je to pøesnì pod-

le tarifu.“

,,No, když jinak nedáte...,“ podvolil se zdeptaný úèet-

ní.

Onen dùm v Karlínì byl vzhùru, když ètyøi silní mužo-

vé vlekli motocykl do tøetího patra. Nájemníci otevírali

dveøe a pátrali, co se dìje. Pøikvaèila domovnice a uva-

žovala, není-li to proti domovnímu øádu, aby byl moto-

cykl uschován v bytì. Babièka, hlukem vylákána

ze svého doupìte, vybìhla ven a zaúpìla: ,,Já to vìdì-

la! Já nikdy nesmím mít trochu klidu.“

Michelup, upachtìný , rudý a zpocený, obíhal trans-

port a nabádal nosièe k opatrnosti. A nepoškodí stroj

a neotlukou ho o schody. Nechce mít v domì mrzutosti.

Doposud byl vzorem klidného a pokojného nájemníka.

Nechce pøijít o tuto kvalifikaci.

Ukázalo se, že stroj se nevejde do malé pøedsíòky.

Museli odmontovat pøívìsný vozík a po mnohé námaze

se jim podaøilo motocykl umístit, když byl šatník odstr-

èen do jídelny.

K této práci pøihlížela paní Michelupová se svìšenýma

rukama a na jejím èele si mohl úèetní pøeèísti zøetelnou

vìtu: ,,No, to jsem vìru žádostivá...“

,,Tak, to bychom jako mìli,“ zahuèel Michelup

s uspokojením.

,,Dalo nám to fušku,“ prohodil jeden z mužù.

Lelkovali a nemìli se k odchodu.

,,Co ještì?“ osopil se Michelup.

,,Dostaneme na pivo, pane?“ zeptal se jeden z nosièù.

Úèetní se rozèilil: ,,Co byste ještì chtìli? Myslíte si, že

peníze sbírám na ulici?“

A pøirazil jim dveøe pøed nosem.

Toho veèera kramaøil Michelup ve svém psacím stole

a vyhledal školní sešit. Byl èistý a v záhlaví bylo pozna-

menáno inkoustovou tužkou:

Tento sešit byl koupen dne 23. kvìtna roku 1933 za jednu

korunu.

Usmlouváno 20 haléøù.

Netto cena 80 haléøù.

Rozhodl se, že do tohoto sešitu bude zapisovat všech-

ny útraty spojené s vlastnictvím motocyklu.

Bylo urèeno, aby se onen sešit stal životopisem

motocyklu, kronikou, která bude vypravovat o osudech

tohoto stroje v rodinì Michelupovì.

29) LIDÉ se z letních bytù vrátili do mìsta, v ulicích

se vzpíral a pìnil pøíboj davù; dny se krátily a nad mìs-

tem planula záø svìtelných reklam. Pøicválal bouølivý

a hartusivý podzim, vichøice se hnala ulicemi jako ka-

melot, který vyvolává zvláštní vydání. Sady páchly mdlou

høbitovní vùní po tabáku a kadidle a tiše víøilo vzduchem

listí vytepané v mìdi.

Úèetní Michelup se pøistihl, že se nyní èasto zamýšlí

nad úèty, že mezi sloupci èíslic vídává obraz motocyklu,

který, uložen v pøedsíni, zatarasil vchod do pøíbytku.

Uvìdomil si, že v poslední dobì nerad chodí domù, že

okolkuje v kanceláøi a namlouvá si, že je zavalen prací.

Døíve chodil domù nejkratší cestou. Jakmile udeøila ho-

dina, svlékl si rukávy z èerného taftu, uložil své náèiní

a spìchal na tramvaj. Nyní se loudá po ulicích, nìkdy

rozhazuje rukama, jako by komusi odmlouval,

s mátožnou hlavou a mdlými údy.

Pøitahují ho osvìtlené výkladní skøínì, kde vystavují

optické pøístroje, barometry a teplomìry, zastavuje

se pøed knihkupectvím, kde ho lákají knihy v pestrých

obálkách; prohlíží si cukráøské peèivo, obchod s obuví

a závod s losy, kde se otáèí svìtelný kotouè s èíslicemi;

módní obchod, kde se zvolna otvírají listy velké knihy

s pestrými vzory látek; èichá èesnekovou vùni automatù,

kde opékají chléb.

Zastavoval se na malém prostranství, kde rozbila tá-

bor Armáda spásy, naslouchal neladné, plaètivé hudbì

v hlouèku povaleèù, vzal na vìdomí tvrzení muže

ve vojenské uniformì, že musíme kráèet za Ježíšem;

a potom když ženy v podivínských, starodávných klo-

boucích zamhouøily oèi, aby rozjímaly, svìsil i úèetní oèní

víèka a pøed jeho vnitøním zrakem se zjevil motocykl.

Onen motocykl se roztáhl po celém pøíbytku a zavalil

domácnost. Kdo chtìl vejít do pokoje, ten se musel bo-

kem protáhnout pøedsíní. A v jídelnì stál neohrabaný

šatník, který porušil soumìrnost, v níž se úèetnímu tak

spokojenì žilo. Pøipomínal kolozub v dásni. Všecko bylo

utištìno tím nestvùrným strojem v pøedsíni, který se ujal

velení nad rodinou. Zboží, které úèetní nakupoval

s výhodou, jevilo k nìmu pøíchylnost. Byl obklopen vìr-

nými, loajálními pøedmìty, které zvìtšovaly jeho vážnost

a vydychovaly dùvìrné ovzduší. Tyto vìci byly vždycky

v dobré míøe, vždy laskavé a pøívìtivé a rodinì oddané.

Naproti tomu motocykl je záhadný a nevraživý. Nelze

mu vìøit. Zdá se, že chová úskoèné úmysly.

Mezi manžely zavládlo jakési nevyslovené napìtí. Stá-

vá se, že manželka ukrojí krajíèek chleba a pøipojí k tomu

svoji oblíbenou prùpovídku: Chléb nᚠvezdejší dejž nám

dnes a hned se zasmìje a dodá: A s máslem. Døíve se to

Michelupovi líbilo. Dnes pøi tom pocítí zlobnou nevolnost.

,,Poøád mele jedno a totéž,“ vrèel zlostnì. ,,Èekám, že

si už jednou vymyslí nìco nového. Dejž nám dnes

a hned! Rád bych vìdìl, co je v tom komického?

,,Nemlaskej!“ osopil se na studenta, ,,neumíš poøád-

nì jíst, ty èunì? Já tì vyženu od stolu!“

Brejlatý student se bázlivì sklonil nad svým talíøem.

Paní Michelupová mlèela a pozornì zpytovala tváø

svého muže.

,,Všechno mlèí jako zaøezané,“ žehral úèetní. ,,Jako

by mìli pøede mnou nìjaké tajemství. A ona se nafukuje

jako holub. Raète odpustit, že jsem tady. Sotva vytáhnu

paty, mají øeèí jako vody. Øeknìte, že vám pøekážím!

Já, prosím, odejdu. Nemusím tu být...“

Po obìdì si obyèejnì zdøíml. Nyní nemá na spaní ani

pomyšlení. Vadí mu pohled na ten proklatý šatník, kte-

rý pošetile trèí uprostøed pokoje.

Usedl na pohovku a zapálil si doutník. Døíve nikdy

doma nekouøil, protože vìdìl, že manželka nemá ráda

tabákový dým. Kouøil drahé doutníky z bednièky, kterou

kdysi dr. Geschmay uctil svátek paní Michelupové. Úèetní

je schovával pro návštìvy; avšak nyní k nim nikdo ne-

pøichází. Døíve rád vítal hosty, jsa èlovìk družný a ho-

vorný. Kdo by však pøišel nyní, když motocykl zabraòuje

pøístupu do pøíbytku? Doutníky mu nechutnají, bolí ho

po nich hlava, ale kouøí ze svéhlavosti.

,,Je to pro mne pøíliš drahé kouøení, ale a! Beztoho

se u nás peníze zbyteènì vyhazují. Když nemám mít

nic, a nemám nic...“

Dýmal se svraštìným èelem a pozoroval svou man-

želku.

,,Koukáš, co? Koukej se! Nelíbí se ti, že kouøím? Øek-

ni, že se ti to nelíbí, a já ti nìco odpovím. Já si nedám

od nikoho porouèet...“

Z vedlejšího pokoje bylo slyšet, jak Jiøík odøíkává svoji

úlohu.

,,Matyášovo úsilí o korunu èeskou. MatyᚠKorvín po-

vznesl Uhry znamenitì... povznesl Uhry znamenitì. Staral

se nejen o hmotný blahobyt, nýbrž o kulturní... o kulturní

rozvoj státu. Když zemøel k zármutku celé zemì kníže po-

koje... k zármutku celé zemì... když zemøel celé zemì kní-

že... MatyᚠKorvín povznesl Uhry znamenitì...“

,,Poøád brebtá, poøád se uèí a nièemu se nenauèí. Hla-

va dubová! Nic z nìho nebude, z pitomce. Mìl jsem ho

dát do obchodu. Je to døíè, ale nadání nemá žádné.“

,,Když zemøel k zármutku celé zemì...,“ ozývalo se z

pokoje.

,,Ticho!“ zaøval úèetní, ,,copak nebudu mít chvilku klid?“

Zvuky ve vedlejší místnosti umlkly.

Michelup zavile rozjímá, že nemìl dát chlapce studo-

vat. Je to pøíliš velký náklad pro soukromého úøedníka,

prosím vás, kde má jeden ty peníze brát? Nyní chodí

i Máòa do gymnázia. Je to hloupost; jakou budoucnost

má dnes studovaný èlovìk? Musejí se kupovat knihy,

sešity... opravdu, èlovìk neví, kde mu hlava stojí...

Dìvèátko pøibìhlo do pokoje a vrhlo se k otci.

,,Víš, tatínku, jak mi pøipadá nᚠtøíïas? Jako jezdec,

který poøád padá z konì a pøitom nepøerušuje výklad...“

Máòa má zvyk, když nìco vypravuje, vyskakovat rovný-

ma nohama.

,,Víš,“ pokraèuje dychtivì, ,,jak to stojí v knize Alenka v zemi

divù. Tam byl jezdec, který poøád padal z konì, ale pøitom

nepøerušil výklad...“

Švitoøila a nepozorovala, že tváø otcova zbrunátnìla.

,,Co?“ zakvièel a vyskoèil. ,,Jaks to øekla? Tøíïas? Já

ti dám tøíïase! Uliènice darebná! Pìknì zaèínᚠstudo-

vat! Tak se øíká tøídnímu profesorovi?“

,,Ale vždy celá kláda øíká tøídnímu profesorovi tøíïas,“

namítla Máòa, ,,v boudì se jinak nemluví...“

,,Kláda! Bouda! Tøíïas!“ øádil úèetní, ,,já ti jednu tako-

vou vrazím... Já na nì platím takové horentní peníze

a oni si ze školy odnesou jenom sprosté øeèi... Pojï sem!

Tady! Ke mnì! Já ti dám! Kde mám hùl? Já tì nauèím...“

Máòa se dala na útìk. Otec se snažil ji chytit, aby ji

potrestal.

Paní Michelupová mu vkroèila do cesty.

,,Zaè chceš to dítì trestat?“

Úèetní ji chtìl odstrèit.

,,Já vím dobøe proè a neple se do toho...“

,,Nebudeš to dítì bít...“

,,Kdo mnì to zakáže?“

,,Já to nechci...“

,,Ty!“ øekl s opovržením. ,,Ty jsi jako ona a ona je jako

ty. Mají být ty dìti po kom...“

,,Ona nemùže za tvou špatnou náladu...“

,,Nu dobrá, dobrá...,“ bruèel úèetní a usmíval

se ironicky. ,,Já jsem u vás nikdo. Vidím, že jsem tu zby-

teèný. Já tu nesmím øíci ani slovo. Ostatnì, dìlej si, co

chceš. Já už neøeknu ani slovo...“

Zdvihl se a oblékl si zimník.

Pøi odchodu zahuèel: ,,Jednou budete litovat, ale bude

pozdì...“

Protáhl se kolem motocyklu, který ho zlomyslnì chytal

za šosy, a hluènì práskl dveømi.

Paní Michelupová udìlala to, co èiní ženy støedního

stavu v podobných chvílích. Otevøela skøíò a ronila hor-

ké slzy na složené prádlo, pøevázané hedvábnou stu-

hou.

Co se to dìje, mùj Bože, proè tohle všechno...? Vždy

on nikdy takový nebýval... Vždycky byl dobré nálady

a spokojené mysli. Jako by do nìho najednou vjel zlý

duch...

30) JIŽ delší dobu cítil v sobì dusný, neohranièený

vztek, zlost, která proti nièemu neútoèí a zahrnuje v sobì

celý svìt. Bylo mu, jako by byl zachvácen dosud neur-

èenou nemocí; neuzdraví se, dokud jeho nevraživost

nenabude objektivní tváønosti. Jeho nenávist zachvátila

všechny zjevy, které tvoøily jeho život. Díval se s nechutí

na manželku, jež chodí po pøíbytku, obíhá kolem sporá-

ku, hospodaøí, velí služce a vychovává dìti; nemìl ná-

klonnost k pøíbytku, pøeplnìnému pøedmìty, k nimž

se pojí vzpomínky, k vìcem, nakoupeným s výhodou, byl

nepøítelem motocyklu, který se roztáhl v pøedsíni,

a k šatníku, jenž nejapnì trèí uprostøed jídelny; dìti mu

byly nepokojné a sváøily se mezi sebou.

Rodina i vìci se spikly proti nìmu a uèinily ho cizin-

cem ve vlastní domácnosti. Nejhorší bylo, že všecko

utichlo, když pøišel domù z kanceláøe. Manželka bdí nad

tím, aby klid v domì nebyl nièím porušen. Dìvèe

z Kašperských Hor opatrnì zachází s nádobím; man-

želka chodí po špièkách; student se uklidí s knihou

do kouta, aby nebyl otci na oèích; Máòa krotí svou ne-

posednost a tiše si s ctnostnou tváøí vystøihuje panenky.

Jako vìtšina lidí oèekával ranní poštu s dychtivostí.

Když u dveøí zazvonil listonoš, spìchal otevøít dveøe

a doufal, že nyní koneènì pøichází ono osvìžující po-

selství, které zmìní jeho život. Poštovní zøízenec

se probírá v deskách a úèetní cítí, že mu srdce sladce

trne. Snad bodrý a vždy veselý poslíèek vyloví z desek

psaní, které zvìstuje úèetnímu nevídané štìstí. Avšak

dopadlo to jako obvykle. Listonoš mu do ruky vtiskl dva

tiskopisy, z nichž se jeden dùraznì vyptával, zásobil-li

se již uhlím na zimu; ve druhém oznamoval jistý holiè,

že si v místì otevøel kadeønický závod pro pány i dámy

a doufá, že mu obecenstvo vìnuje svou pøízeò. Tøetí

poselství byla šedá obsílka od berního úøadu; zvou ho,

aby se dostavil do úøadovny za úèelem výslechu. Miche-

lup zchumlal oba tiskopisy a pak zuøivì pøirazil dveøe.

Obsílku uložil do náprsní tobolky a nìkolik dní

se zamìstnával pøemítáním, co od nìho berní úøad chce.

Má pøece danì v poøádku; každý mìsíc mu strhávají

z platu ve prospìch eráru a jiné pøíjmy nemá.

,,Co se ještì ode mne chce? Dejte mi pokoj! Což ne-

mám jiné starosti? Já tam nepùjdu. Nemám s vámi co

mluvit...“

Pøece se však v urèený den a stanovenou hodinu do-

stavil do budovy berního úøadu. Musel dlouho èekat

v úzké pøedsíòce, naplnìné lidmi s ustaranými a skles-

lými tváøemi, jaké mívají pacienti v èekárnì zubního lé-

kaøe.

Michelup pátral, neobjeví-li mezi tìmito tváøemi jednu,

které by se mohl svìøit se svou starostí. Avšak tváøe byly

naplnìny svými starostmi a dávaly zøetelnì najevo, že

jim do cizích záležitostí nic není. Pokusil se zavést roz-

mluvu a narazil na posupné mlèení. Vždycky, kdykoli

stanul na pùdì úøadu, byl naplnìn jarou myslí a v hrudi

nesl bojechtivé srdce. Tentokrát jeho mysl poklesla a cítil,

že mu pùda pod nohama zakolísala.

Koneènì ho zavolali. Úèetní se ocitl tváøí v tváø ještì

mladému úøedníkovi s tvrdými vlasy, rovnì zastøižený-

mi, s oblou, samolibou lící. Probádal jeho oblièej a ne-

nalezl na nìm nic potìšitelného.

Úøedník nahlédl do spisù, potom zabodl oèi do èela

úèetního. Zeptal se ho, je-li pravda, že Michelup vlastní

motocykl.

Úèetní to pøipustil.

Úøedník povýšil hlas. Není Michelupovi známo, že

motorová vozidla podléhají zdanìní?

Úèetní odvìtil, že na to nepomyslel.

,,To je mi divné,“ praví úøedník, ,,pøece § 11 zákona

ze dne 14. èervence 1927, è. 116 Sbírky zákonù a naøí-

zení, pozmìnìný èlánkem VII, odstavcem 1 zákona

ze dne 6. kvìtna roku 1931, è. 76 Sbírky zákonù a naøí-

zení, výslovnì ukládá tuto povinnost.“

Michelup odvìtil, že o tomto zákonu nemìl tušení.

,,To by mohl øíci každý,“ poznamenal úøedník.

,,Mluvím pravdu,“ odvìtil úèetní s nevolí, ,,mùžete mnì

vìøit...“

,,Na berním úøadì nikdo nemluví pravdu,“ pøeal úøed-

ník vítìznì jeho øeè. ,,Kam bychom pøišli, kdybychom

stranám vìøili?“

Michelup zmalomyslnìl a ptal se úøedníka, kolik by mìl

platit.

,,Sazby danì z tuzemských motorových vozidel jsou

uvedeny v citovaném zákonì,“ øekl úøedník s marnivou

tváøí, jako by vynalezl onen zákon.

Úèetní podle svého zvyku zaèal jednotvárnì huèet,

prosil úøedníka, aby se slitoval nad jeho chudobou,

a dokazoval, že by nové danì znamenaly jeho zkázu.

Huèel a huèel, jeho slova splývala bublavì ze rtù, ale

úøedník zkamenìl, trpìlivì èekal, až bublání pøestane,

a s povýšeným úsmìvem ukal tužkou do stolu.

Michelup zeslábl a umlkl.

Úøedník využil této pøíležitosti a pánovitì pronesl:

,,Mohl bych vám napaøit pokutu, že jste motorové vozidlo

k zdanìní nepøihlásil, ale neuèiním to. Doufám, že svoji

chybu napravíte.“

Úèetního pojednou osvítila myšlenka, jíž se dychtivì

chopil.

,,Dovolte, prosím,“ zvolal, ,,proè bych mìl z motocyklu

platit daò, když jej nepoužívám?“

Úøedník se zarazil a pátravì ulpìl na jeho oèích.

,,Chcete øíci,“ poèal, ,,že vaše motorové vozidlo není

v provozu?“

,,Ano. Tak jest. Není v provozu,“ potvrdil úèetní.

,,Chcete øíci,“ rozpøádal úøedník, ,,že motorové vozi-

dlo nepoužíváte k jízdì, protože totéž je k jízdì nezpù-

sobilé?“

,,To jsem nechtìl øíci,“ namítl úèetní, ,,mùj motocykl je

k jízdì zpùsobilý.“

Úøedník se samolibì usmál, jako by chtìl øíci: ,,Teï tì

mám tam, kde jsem tì chtìl mít.“ Michelupovi se onen

úsmìv naprosto nelíbil.

,,Raète mnì øíci,“ pokraèoval úøedník ve výslechu, ,,co

tedy èiníte se svým motorovým vozidlem, když na nìm

nejezdíte?“

Michelup upadl v rozpaky. Co mu má povìdìt...?

,,Rychle, rychle, nemám èasu nazbyt,“ hartusil úøed-

ník.

,,Tak,“ zamumlal úèetní, ,,mám ho doma...“

,,Kde doma?“ chtìl vìdìt úøedník.

,,V pøedsíni...“

,,V pøedsíni! V pøedsíni!“ volal úøedník. ,,On ho má

v pøedsíni!“ Upadl do jakéhosi nadšení. ,,V pøedsíni! On

ho má v pøedsíni!“

,,Ano, v pøedsíni,“ potvrdil úèetní, ,,mùžete se o tom

pøesvìdèit, kdykoli chcete. Rád bych vìdìl, co je na tom

smìšného...“

,,V pøedsíni!“ hýkal úøedník, ,,on má motorové vozidlo

v pøedsíni! No, to se opravdu povedlo...“

Otøásal se hýkavým smíchem, a když se uklidnil, po-

èal znova: ,,A co dìláte s motocyklem... v pøedsíni...

smím-li se ptát? Díváte se naò, co?“

,,Dívám,“ odvìtil úèetní s nevolí.

,,On se dívá! On se dívá na motocykl v pøedsíni!

Áchich! Jiný si opatøí motorové vozidlo, aby na nìm jez-

dil, ale on se dívá... Proè jste si motocykl koupil, když

na nìm nejezdíte? Neráèil byste nám to vysvìtlit?“

,,Naskytla se výhodná koupì,“ snažil se objasnit Mi-

chelup, ,,tak jsem ho koupil...“

,,A uložil do pøedsínì!“ doplnil úøedník.

Pohladil si bradu a zadíval se vyzývavì na úèetního.

,,Vy si tedy myslíte,“ zaèal nápadnì tichým hlasem,

,,že si na úøadì mùžete mluvit, co chcete?“ Zesílil hlas:

,,Že mùžete vypravovat pohádky?“ Bouøil: ,,Že vám

musíme všechno vìøit?“ Burácel: ,,Že si mùžete dìlat

z úøadù blázny? A to ne, a to nikterak ne! To my známe!

Máme prostøedky, kterými dovedeme zkrotit šprýmaøe.

To se vám nepovoluje...“

,,Je to pravda,“ øekl úèetní plaètivì, ,,raète

se pøesvìdèit... netroufal bych si tvrdit nìjaký nesmysl.

Jsem vzdálen toho, abych si dìlal z úøadù dobrý den...“

,,Do tøí dnù,“ dìl úøedník tvrdì, ,,raète svoje motorové

vozidlo ke zdanìní pøihlásit. Dále s vámi nemám co mlu-

vit.“

Vstal a zapnul si kabát.

,,Já budu rekurovat,“ protestoval úèetní.

,,Odvolat se proti výmìru mùžete. Dokážete-li, že

motocykl není skuteènì v provozu, pak vám bude daò

vrácena. Ale platit musíte!“

,,Na to bych se podíval,“ zvolal Michelup trpce, ,,to by

byly pìkné poøádky. Platit a nevìdìt zaè...“

Úøedník se zabral do spisù. Úèetní chtìl ještì nìco

poznamenat, ale když se podíval na kamennou, samo-

libou tváø, mávl rukou a vzdálil se.

31) KDYŽ vstoupil do dveøí, jeho tváø hlásala, že od-

umøel svìtu a že nemùže již nic dobrého od života oèe-

kávat; zároveò varovala každého, aby se neodvážil pøi-

blížit. Motocykl se ho v pøedsíni snažil chòapnout

za nohavici; úèetní mu splatil mstivým pohledem.

,,Dlouho se mi tu roztahovat nebudeš,“ dìl onen po-

hled, ,,já už najdu prostøedky, abych tì zkrušil. On

se domnívá, že budu za nìho platit danì. Tady!“

Stroj neodpovídal, ale jeho trubky, péra, závity a páky

se leskly záhadným, zlomyslným úsmìvem.

Manželka mu nabídla veèeøi. Odmítl jídlo unaveným,

zlomeným hlasem a oèekával, že se paní Michelupová

znepokojí a zaène se vyptávat: ,,Co je? Nejsi nemocen?

Opravdu špatnì vypadáš.“ Avšak manželka nepatrnì

pokrèila rameny a mlèela.

,,Taková jsi tedy? No, dobrá... Poznal jsem tì, bezcit-

ná ženo. Vidím, že nemohu od tebe nic dobrého oèeká-

vat...“

Sáhl do bednièky s importovanými doutníky a zapálil

si. Kouøil se svraštìlým oboèím, dusil se a chrchlal. Man-

želka se rozkašlala a rozhánìla rukou oblaka dýmu.

,,Kouøím, milostpaní. Sedím si doma ve svém pøíbytku

a kouøím. Máte snad nìco proti tomu?“

Manželka zarytì mlèela. Usedla ke stolu s ruèní prací

a poèala se soustøedìnou tváøí poèítat oèka. Oknem

nahlížela do pøíbytku hustá, sychravá tma, okenní tabu-

le se zachvívaly pod drobnými kapkami deštì a kamna

zoufale huèela.

Šatník nejapnì trèel uprostøed jídelny, obraz poruše-

ného poøádku v Michelupovì domácnosti. Hodiny unyle

cvakaly, spìchajíce po cestì, která se nikde nekonèí.

Student sedìl s knihou v koutì, bradu zaboøenou

do dlaní. Máòa odbìhla k sousedce.

Úèetní dokouøil, odhodil oharek doutníku a zatoužil

po svázaných roènících èasopisu Über Land und

Meer. Vzpomnìl si však, že knihy odklidili na pùdu,

aby udìlali místo motocyklu. Vidìl pøed sebou dlou-

hý veèer, obklopený smutnými myšlenkami. Snažil

se vysvobodit se ze zajetí chmurného myšlení a za-

èal si vyprávìt vzpomínky z mládí, kdy všechno bylo

jasnìjší a utìšenìjší. Avšak myšlenky se tvrdošíjnì

vracely k zanícenému místu.

,,Nìco s tím prokletým strojem musím udìlat. Nesmí

mnì zùstat v domácnosti. Pøevrátil by všechno vzhùru

nohama.“

Zahrnoval motocykl v pøedsíni trpkými výèitkami. Ne-

hodná vìc! Nevdìèné zboží. Povýšil je mezi všemi lev-

nì nakoupenými pøedmìty na první místo. Nesnaží se,

aby mu dìlal radost. Naopak, tropí neplechu a uvádí

úèetního do nesnází a útrat. Mají-li pøedmìty duši, pak

byl tento stroj obdaøen úskoènou a lstivou povahou. Ne-

nadále pøed ním vyvstal dr. Geschmay a praví: ,,Lépe

by vám bylo, pane Michelupe, kdyby se vám narodilo

tøetí dítì... Lepší je dítì než stroj v domì...“

Nyní pochopil slova vyhlášeného doktora. Narodilo

se dítì, oèekávané s radostí a velkými nadìjemi. Porodní

bába s oblièejem, jenž pøipomíná souèasnì jeptišku

a kuplíøku, s úsmìvem velebným a necudným pøináší

na rukou kousek rudého a vrásèitého masa. Blahopøeje

otci k tomuto køiklounovi a její slova jsou sladká jako káva

pro dìveèky. Dùm se otøásá køikem, soumìrnost

v domácnosti byla porušena a všude se válejí jakési ple-

ny, zdravotní pøedmìty a pøíbytek je prosycen unylým

zápachem. Posel z nebes je nenasytný a žravý; nikomu

nedá zamhouøit oka. Je ho plný dùm; všechny odstrèil

a vyžaduje pro sebe neustálou pozornost. Když povy-

roste, všechno chce mít. Celý svìt je jeho. Celá rodina

úpí pod jeho hrùzovládou. Štípe vychovatelku do ramene

a sleèna ukazuje svoje modøiny. Potom krade otci dout-

níky, uèí se pokradmu kouøit, je mu špatnì a podìšení

rodièe volají k mazlíèkovi lékaøe. Když dospìje, opatøí

mu s námahou a s velkými pøímluvami místo

v pojišovnì, ale mladý muž falšuje smìnky, otec usta-

viènì platí, aby nevyšla hanba najevo...

Michelup se otøásl. ,,Èlovìk,“ praví žalostnì, ,,dìlá

pro nì, co mùže, a oni mu oplácejí nevdìkem. Strastipl-

ný život! Moje stáøí bude smutné...“

Z kuchynì sem doléhá táhlý zpìv. Dìvèe

z Kašperských Hor pìje: ,,Vaterland, deine Kinder wei-

nen...“

Úèetní zrudl a vyskoèil. Hnal se do kuchynì a povyko-

val: ,,Co je to? Je tu nìjaká zpìvní síò? Já vás spoøá-

dám! Každý si tu dìlá, co chce. Nesmím mít chvilku po-

koje...“

Zpìv umlkl. Zato však manželka promluvila. ,,Nech ji,“

zastala se služky, ,,jsem ráda, že ji mám. Dalo mnì to

dost práce, než jsem si ji vycvièila. Je hodná a poøád-

ná.“

Koneènì se manželka odhodlala mluvit. Michelup ožil

a opásal se bojechtivostí.

,,Já jí tedy køivdím, co?“ ptal se vyzývavì, ,,nemám právo

posuzovat její zpìv, jak? Jdi k ní a zpívejte dueto. Mám rád

hudební produkce...“

,,Proè by si nemohla zazpívat? Døíve ti to nepøekáže-

lo.Celý den se pachtí, a když je hotova s domácností,

musí ještì èistit motocykl. Jsou tøi pokoje, dvì dìti a ješ-

tì stroj. Hledej dnes služebnou, která se dá

na motocykl...“

,,Já pøece nic neøíkám. Já mlèím. Vždy já dobøe vím,

že nemám v tomto domì co mluvit...“

,,Beztoho se vzpouzí èistit stroj, a já se jí nedivím. Budu

jí muset pøidat na mzdì, abych ji udržela...“

,,Pøidat!“ pøitakal úèetní jedovatì, ,,ovšem pøidat se jí

musí. A to hned! Bezodkladnì. Penìz je nazbyt. To je to

nejmenší. Já beru peníze zadarmo, a proto se mùžou

vyhazovat.“

Mluvil podezøele pokojným hlasem a okázale dával

najevo tváønost èlovìka, smýkaného životem, který je

však se svìtem smíøen.

Manželka nemlèela a hlas úèetního pøecházel

do vyšších poloh. Koneènì se rozburácel a jeho slova byla

provázena práskáním dveøí.

Nájemníci ze sousedních bytù vycházeli na chodbu

a s rozkoší naslouchali. Hádka, která se drala

z Michelupova bytu, je naplòovala uspokojením a za-

dostiuèinìním. Tak vida! Žili spolu jako dva holoubci

a budili pohoršení svým pokojným životem. Manželé

dávali svým družkám za pøíklad paní Michelupovou

a manželky vychvalovaly úèetního. Až najednou... Ži-

vot je pøece jenom zajímavý...

Michelup si obléká kabát a tváøí se, jako by chtìl uprch-

nout z domova. Ale venku se rozburácela vichøice

a sychravý d隝 se linul v hustých stužkách. Manželé si

najednou uvìdomili, že dávají dìtem pohoršení. Zasty-

dìli se a umlkli. Paní Michelupová vyzvala hartusivým

hlasem studenta a Máòu, aby šli spát.

Také úèetní se svlékl a ulehl na lože. Manželka zhasla

svìtlo a ulehla vedle nìho. Bylo ještì pøíliš èasnì a ne-

chtìlo se jim spát. Hádka se rozpoutala znovu.

Hašteøili se pøidušeným hlasem, aby nerušili dìti

ve spánku. Syèivì vysílali do tmy jedovatá slova a z lože

po sobì støíleli otrávenými šípy.

Vyhrabali staré, dávno zasuté spory. Úèetní mluvil

o jisté sleènì, kterou mu kdysi nabízeli; vychvaloval

ctnosti této nevìsty, její pùvaby a pokojnou mysl; vzpo-

mnìl si na slova pøíbuzných, kteøí ho varovali, aby si

nevzal køesanku. Mìl poslechnout, nehledì k tomu, že

ona židovská sleèna by mu pøinesla vìno.

Paní Michelupová zase uvedla mínìní svých køesan-

ských pøíbuzných, kteøí se s nedùvìrou vyjadøovali

o sòatku s izraelitou. Mìli pravdu; dnes by byla šastná

a spokojená.

Michelup projevil pozdní žárlivost k jistému bankovní-

mu disponentovi, s nímž si kdysi manželka vymìòovala

dopisy. Paní Michelupová mu oplatila nìjakou dámou,

které úèetní vìnoval obzvláštní pozornost.

Znavili se tichou hádkou a ochraptìli. Manželka

se obrátila zády k svému muži a dala najevo, že chce

spát.

Nemohli však usnout, nebo jimi zmítala nevyslovená

jedovatá slova, jichž je v manželství hojná zásoba.

Michelup cítil, že by se nic nerozøešilo, kdyby se hádal

do rána. Byl to nesmyslný spor; a zatím se motocykl roz-

tahuje v pøedsíni, nehýbá se z místa a vyžaduje stále

nové náklady.

,,Já ho prodám,“ rozhodl se úèetní, ,,poøád abych pla-

til a konce to nebere. K èemu je mnì ho zapotøebí? Byla

to nešastná myšlenka, koupit vìc, která k nièemu není.“

Manželka najednou promluvila.

,,Podívej se,“ øekla vìcnì, ,,místo zbyteèných øeèí mìl

bys prodat ten motocykl. K èemu je nám ho zapotøebí?

Jenom peníze stojí –“

Michelupa rozezlilo, že manželka vyslovila jeho myš-

lenku. Chtìl, aby mu odporovala. Cítil se ošizen, okla-

mán a zaskoèen.

,,Proè bych ho prodával?“ zasípal, ,,nejdøív na mne nalé-

háš, abych ho koupil, a pak chceš, aby šel z domu. Èlovìk

se ve vás nevyzná. Takovou ženu jsem nevidìl. Nic

se nebude prodávat! Motocykl tu zùstane...“

,,Já že chtìla, abys stroj koupil?“ ohradila se manželka,

,,podívejme se, ještì mi bude dávat vinu. A sám byl

do toho jako žhavý...“

Hádka zaèala znova.

32) V KANCELÁØI, na ulici, mezi známými

se poptával, kdo by koupil motocykl. Nastrojil lhostejnou

tváø, aby neprozradil netrpìlivou touhu zbavit se stroje,

který všude pøekážel a který mu tak zašmodrchal život.

Dosud se ctil jako znamenitý lovec levných nákupù

a nechtìl ani sám sobì pøipustit, že utrpìl takovou po-

rážku. Ukázalo se, že se nikdo o motocykl nezajímal;

úèetní nemohl najít takového èlovìka, který by se toužil

stát vlastníkem znamenitého stroje. A pøi této pøíležitos-

ti Michelup poznal, že vadly jeho užiteèné známosti: stal

se èlovìkem zamyšleným, který chodil svìtem

s hloubavou, nevlídnou tváøí; motocykl vstoupil mezi

nìho a svìt. Jeho pøíbytek osiøel a vyprchala z nìho

družnost. Pøestal chodit i mezi šachisty a klub ho

pøi volbì funkcionáøù svrhl z místa pokladníka.

Z hlaholivého pána se zmìnil v zatrpklého snílka.

Poradili mu, aby hledal zájemce na motocykl inzerá-

tem. Rozhoøèenì odmítl, domnívají se, že má penìz

nazbyt? Nedá se svést k takové pošetilosti. Stále dou-

fal, že se mu podaøí sehnat kupce. Mezitím dalo dìvèe

z Kašperských Hor výpovìï. Ukazovalo své zamìstna-

vatelce psaní, ve kterém jí oznamovali, že matka one-

mocnìla. Tušila za tím psaním výmluvu a zavedla pøís-

ný výslech.

Služka se pøiznala, že nechce zùstat v domácnosti, kde

je motocykl. Nemá ani chvilku pro sebe. Mìla známost

s jedním øemeslníkem, který jevil vážné úmysly. Nìkoli-

krát mu nemohla pøijít na dostaveníèko, protože

se musela obírat strojem. Milenec ochladl, rozhnìval se a

zmizel. Služka požádala paní o svou pracovní knížku

a pøi té pøíležitosti øekla zamìstnavatelce mnoho drzos-

tí.

Svár mezi manžely znovu propukl. Z pøíbytku

se ozývaly podráždìné hlasy, dupání a temné rány. Dobøí

duchové rodinného krbu s náøkem opouštìli pohostinný

krov. Paní Michelupová zahrnula muže urážkami a úèetní

tak oslábl, že jenom chabì odrážel její útoky. Tehdy si

Michelup pøál, aby zlý duch odnesl Karlín do zemì Ni-

karaguy, kde øádí zemìtøesení. Nech se otevøe zemì

a plameny pohltí toto mìsto i ten dùm a jeho domác-

nost.

Nájemníci v domì byli rozhoøèeni tím, že musí spoleè-

nì bydlet s manžely, kteøí se hádají jako cikáni. A jed-

noho dne potkal na schodech Michelupa majitel domu,

starý, šedivý notáø , zastavil nájemníka a naznaèil mu,

že nevidí rád, když je klid v domì rušen. Jeho dùm sly-

nul odedávna dobrými, uhlazenými mravy; tìžce nese,

že úèetní ruší tuto tradici.

Michelup spustil žalobný náøek na svoji paní. Život s ní

je nesnesitelný. Je to žena, která ustaviènì vyhledává

svár. Snaží se udržet klid, ale nic nesvede s manželkou,

která je nepokojné a vznìtlivé povahy. Je tìžce potres-

tán a neví, zaè trpí. Život se mu zprotivil.

Notáø ho zdvoøile vyslechl a pak dìl, že se nechce

míchat do domácích sporù. Nemíní se stát rozhodèím

mezi manžely.

,,Radil bych vám,“ zakonèil svou øeè, ,,abyste si zregu-

loval životosprávu. To je hlavní podmínka pro zdárný

rodinný život. Poslechnìte mne a zregulujte si životo-

správu,“ opakoval, jako by se úèetní oddával nìjaké taj-

né neøesti.

Do tohoto temného života padl úèetnímu jeden mdlý

záblesk štìstí, který ho na chvilku osvìžil. Øeditel Paz-

derník si k sobì zavolal Artura Hahna, zvaného Turl,

a oznámil mu, že jeho dìdický podíl je vyèerpán a že ho

dále nemíní trpìt ve svém závodì. Turlovi se poprvé

v životì naskytla pøíležitost, aby pøemýšlel o své budouc-

nosti. Nakrabil srkavé a mlaskavé rty jako uražené dítì.

Za nìkolik okamžikù však z nìho starost vyprchala jako

éterický olej. Vzpomnìl si, že dnes veèer se sejde

se svými pøáteli a že bude veselí. Jeho pøátelé mají pe-

níze a nedají Turlovi padnout. Má mnoho známých, kte-

øí mu pùjèí. Rozjaøil se, zalaškoval se støíbøitými písaø-

kami, zatrylkoval píseò z filmové operety a taneèním

krokem odcházel ze závodu svého otce.

Koneènì se Michelup rozhodl, že bude hledat kupce

na motocykl inzerátem. S tìžkým povzdechem zazna-

menal do sešitu, v nìmž v cifrách byl sepsán životopis

motocyklu, položku za anonci, a oèekával zákazníka.

Brzy zaèali pøicházet zájemci; zvonili u dveøí a pøáli si

vidìt stroj. Objevovali se mladíci s odhodlaným, podni-

kavým výrazem, v pestrých svetrech, vyzývavých kra-

vatách, s krátkou dýmkou, trèící uprostøed oblièeje. Po-

stávali nad strojem s rukama v kapsách, se zádumèivým

výrazem a pohvízdávali si, jak se sluší na muže, kteøí

rozumìjí výbušným motorùm. Všichni si pøáli stroj vy-

zkoušet, ale úèetní se postavil rozhodnì na odpor. Ne-

bude snášet motocykl ze schodù a vyhazovat peníze

za benzin a olej. Mladík se na stroji projede a pak tøeba

nekoupí. A co potom? Pak aby se Michelup zase pachtil

s motocyklem do tøetího patra. Michelup øekne cifru,

za kterou je ochoten vzdát se stroje, a k tomu kupec

øekne své slovo, možná že úèetní nìco sleví, není èlo-

vìk, s nímž by se nedalo mluvit; kupec zaplatí a Miche-

lup mu stroj odevzdá. Potom si mùže kupec motocykl

vyzkoušet. Je to pøece velmi jednoduché, není-liž prav-

da? Avšak mladíci v pestrých svetrech s ním nebyli stej-

ného mínìní. Prohlásili, že nemíní koupit zajíce v pytli.

Pøicházeli i tací lidé, kterým ani nenapadlo nìco kou-

pit. Byli to muži nejrùznìjšího vìku, povolání a zá-

lib.Vìtšinou náleželi podle vzhledu k rodu Loudavých;

mezi nimi a motocyklem panovala cizota. Patøili k onomu

druhu lidí, kteøí se objevují všude, kde se nìco nabízí

a prodává, kteøí se vášnivì dostavují do dražební sínì,

pøihlížejí s napìtím, rozohòují se a pak odcházejí

s uspokojením, že jejich den byl pln zajímavých a rozèi-

lujících pøíhod. Nìkdy se zastaví pøed stánkem pouliè-

ního prodavaèe. Prohlížejí a ohmatávají zboží, haní

a smlouvají, a odcházejí, když se nasytili této hry.

Tito lidé sahali na lesklé trubky, dotýkali se pák a závi-

tù. Rozmýšleli se, nahlas uvažovali, vyptávali

se na každou podrobnost, trnuli nad cenou, která se jim

zdála být vysoká, zahýøili si ve smlouvání a pak odešli

se slibem, že budou o vìci uvažovat. Michelup pak mìl

výstup s domovnicí, která žehrala, že ji cizí lidé zneèisti-

li schodištì.

Mezi tìmito lidmi se zjevil štíhlý, uhlazený pán, který si

naléhavì pøál mluvit s panem Michelupem. Na jeho re-

zignované tváøi bylo vidìti, že musí mnoho trpìt spros-

áctvím lidí, kterým se snaží èelit elegantní mluvou

a vyžehlenými kalhotami. Manželé Michelupovi ho pøi-

jali mezi dveømi. Motocykl se ho snažil rafnout

za vyžehlené puky; uhlazený pán opatrnì ustoupil. Vy-

òal z aktovky tiskopisy a zaèal mluvit tichým, utrápeným

, hlasem.

,,Vám,“ oslovil úèetního, ,,jakožto výkonnému sportovci,

není neznámé nebezpeèí, s nímž je spojen motorismus.

Vy, jakožto motocyklista, máte zajisté pøíležitost uvažo-

vat o možných nehodách a neštìstích. Vezmìte do ruky

svùj èasopis a nahlédnìte do denních zpráv. Èeho

se doètete? Zde se zabil motocyklista a zanechal

po sobì nezaopatøenou rodinu. Jinde se tìžce zmrzaèil

sportovec a stal se invalidou, neschopným výdìlku. Co

zbývá nešastné rodinì? Jaká budoucnost kyne ubo-

hým sirotkùm? Vy mi, vážený pane, snad odpovíte, že

ovládáte stroj pevnou rukou, že jste zkušený jezdec, že

je vaše prozíravost znamenitá, vᚠzrak bystrý a že jste

ostøílený. Omyl, pane, velký omyl! Vy, sportovci, musíte

poèítat s nepøedvídanými náhodami. Malý kamínek

na silnici mùže zpùsobit vaši zkázu. Nenadálý smyk za-

viní, že ležíte na zemi s roztøíštìnou lebkou. A potom,

vážený pane, dejme tomu, že se na sebe mùžete

ve všem spolehnout. Avšak ptám se vás, ruèíte za to,

že motorista, který jede proti vám, je stejnì opatrný jako

vy?“

Mluvil jednotvárným hlasem, zurèivì a bez pøestávky

jako èlovìk, jenž odøíkává nauèenou úlohu.

,,Nᚠústav,“ pokraèoval, ,,který mám èest zastupovat,

je nejlepší záštita proti nehodám, které stíhají motoristy.

Naše pojišovací sazby jsou velmi levné. Raète nahléd-

nout. Nᚠzávod trvá již osmdesát let a slyne svou ku-

lancí a bonitou...“

Vtiskl Michelupovi formuláø do ruky.

,,Nevíme dne ani hodiny,“ dìl vyžehlený pán, ,,a jed-

noho dne mnì budete dìkovat. Využijte této pøíležitosti,

pane. Pojistil jsem již øadu motoristù. Mám èetné zná-

mosti a mohu se vykázat doporuèením Autoklubu, jehož

jste zajisté èlenem...“

Nedomluvil. Úèetní mu pøirazil dveøe pøed nosem.

33) PØ͊TÍ DEN doruèil listonoš Michelupovi ètyøi do-

pisy. První dva byly obvyklé tiskopisy. Jeden tvrdil, že

dobroèinnost úèetního je obecnì známá, a proto si po-

depsaný výbor dovoluje se obrátit na nìho s prosbou,

aby pøispìl malým dárkem ve prospìch zøízení uèòov-

ského útulku. V druhém tiskopise ho zval nìjaký odbor-

ný uèitel, aby navštívil jeho pøednášku na téma ,,Je Mars

obydlen?“ Režijní pøíspìvek jedna koruna.

Avšak dva dopisy ho zajímaly. Jeden z nich, kostrba-

tým, starostlivým písmem zval ke schùzce do kavárny

Universal. Dopis byl opatøen okrouhlým razítkem, které

oznamovalo, že firma Miroslav Dlabaè prodává motou-

zy a kartáènické zboží ve velkém i v malém.

Druhé psaní mìlo pyšné záhlaví v moderní typografic-

ké úpravì.

ING. JARDA NUC

DENTAL DEP......... OT & COMP. LMTD.

Telefon è.... Clearing è.....

Adresa telegramù JARNUC

Vìc: Koupì motocyklu

Vážený pane,

k Vašemu ct. inzerátu, ve kterém nabízíte ke koupi

motocykl, Vám zdvoøile sdìlujeme, že na týž reflektuje-

me. Žádáme Vás, abyste se za tím úèelem sešel v baru

Piccadilly s našim plnomocníkem, který Vám sdìlí své

podmínky. V pádu-li by Jste nemohl se k schùzce do-

stavit, raète telefonicky oznámit, jaké kroky hodláte pod-

niknout.

Razítko a pod ním energická klièka.

Ve stanovený den vyhledal Michelup kavárnu Univer-

sal. Bylo sobotní odpoledne a úèetní mìl prázdno. Usa-

dil se k prázdnému stolku, objednal si bílou kávu a dlou-

ho si vybíral rohlík z košíku, který stál pøed ním.

Dojedl, zapálil si doutník a díval se oknem, pod nímž

se zvolna a línì valila Vltava. Voda se èeøila deštìm, kte-

rý zasmušile crèel z kalného nebe. Pozoroval, jak se jezy

nadýmají zpìnìnými vlnami, rybáøe ve starém burnusu,

jenž v loïce nehybnì trèel u svého prutu.

Odvrátil unavený zrak od okna, nasadil si brýle a po-

èal pozorovat své okolí. U nepatrných, okrouhlých stol-

kù se tísnily rozložité, tìžké dámy s nakadeøenými úèe-

sy a s velikými butony; okusovaly dorty a mluvily maz-

livým hlasem, který vyznaèuje vyzrálé ženy. Výstøed-

nì rzivé sleèny kvetoucích úsmìvù, mladistvé a pruž-

né, pronikavì jeèely, obnažujíce zdravé, lesklé zuby.

Ustaraní úøedníci namáèeli rohlík do kávy a hltali novi-

ny, zatímco jejich ženy pøimhuøovaly oboèí a vrhaly

žádostivé pohledy na øehonivé mladíky.

Úèetní se pokusil èíst veèerník, ale nemohl

se soustøedit, nebo ho rušil hlasitý hovor u sousedního

stolu. Dva mladí páni sedìli naproti sobì, mávali ruka-

ma a snažili se pøekøièet kavárenský hluk.

,,Tak jsem si tì, èlovìèe, dal seštelovat brzdy a teï

otoèím na ètyráku,“ slyšel úèetní.

Jeho protìjšek nìco odpovìdìl, ale úèetní neslyšel.

,,Teï to poslouchá jako hodiny. Hádej, moc-li mnì to

trvalo do Mladý Boleslavi?“

Jeho druh nìco zahuèel.

,,Štíp sem to za ètyøicet minut. Nachlup.“

Zdálo se, že druhý pán odporuje.

Mluvèí se rozohnil.

,,Když tì øíkám. Mý èestný slovo, kolego. Dávám na to

ruku. Od akcízu až na námìstí. Já si to schválnì stopnul.“

,,Kdybys nemluvil,“ zasípìl jeho pøítel, ,,to bys to mu-

sel brát stovkou durch.“

,,Taky jo. Zatáèky sem bral na dvou kolech. Policajti

nestaèili psát. To tì byla hlína!“

,,To si vypravuj své babièce.“

,,Tak se zeptej Ády, ty chytrej! Putzi Löwy byl taky

s sebou. Ten ti to musí dosvìdèit. Šláp jsem na plyn

a vlasy nám takhle vstaly na hlavì. Kouøilo se z nás jako

z kadidla.“

Pøítel se zachechtal.

,,Pøechlastal se nám karburátor. Dávalo to rány jako

z kanonu...“

Kavárna hluèela jako tržištì. Muž v livreji zvonil jako

popeláø a vyvolával hosty k telefonu. Ustaviènì proudili

noví pøíchozí a pøinášeli vlhký zápach podzimního dne.

Mladí páni od vedlejšího stolu zaplatili a s velkým hlu-

kem odcházeli. Jejich místo zaujali dva hoši s vyžilými

oblièeji a s nevinnýma oèima. Oba vìzeli v rezivých ka-

bátcích, koketnì vzadu zdrhnutých; ty kabátce nazna-

èovaly, že hoši právì absolvovali dramatickou konzer-

vatoø a nyní hledají místo u divadla. Budoucí herci si

koupili trubièku se šlehaèkou a dali se do vášnivého

hovoru o umìní.

Úèetnímu køikem a hlukem opuchla hlava a bylo mu

tìsno. Minuty pomalu míjely. Jedna starší dáma

s ratlíkem v náruèí se ho ptala, je-li u stolu volno. Mi-

chelup zvedl hlavu a odpovìdìl, že èeká spoleènost.

Starší dáma ho potrestala nenávistným pohledem a rat-

lík vycenil zuby.

Z nudy si zaèal úèetní prohlížet obrazy rozvìšené

po stìnách. Jeden obraz pøedstavoval modrá játra

a zelená støeva, rozvìšená na šòùøe. Michelup dumal

nad tou kresbou, nic nerozluštil a obrátil se k druhému.

Z rámu zíralo cosi, co vyhlíželo jako rùžová zadnice;

avšak do rùžového masa byly zabodnuté pestré prapor-

ky, jaké se používají k oznaèování situace na bojišti. Jiný

obraz nabízel obvyklou pùlku kytary, kterou prostupuje

slaneèek a køivý pohár. Byly to obrazy, malované umí-

nìným, zoufalým štìtcem; podivínské oblièeje s jedním

okem, bez nosu, mrzáci se zohavenými údy, šílený rej

zmatených pøedstav bez rozumného poøádku. Z obrazù

dštila beznadìje a nuda. Úèetnímu bylo nevolno, jako

by se najedl døevìných pilin. Vzpomnìl si na šatník, který

nejapnì trèí uprostøed jídelny, ruší soumìrnost a navyk-

lý poøádek. Louèil se s obrazy nevraživým pohledem

a cítil, jak mu ve vnitønostech bublá tìžká zlost. Reago-

val na moderní umìní jako každý muž støedního stavu.

V duchu volal na malíøe policii.

,,Mìlo by se vám to zakázat,“ vrèel vztekle, ,,nìco ta-

kového se nemá trpìt. Tohle si mohou dovolit pouze

u nás. Moje žába by to lépe nakreslila. Já bych vás spo-

øádal!“

Podíval se na hodinky.

,,A co ten pan Dlabaè nejde?“ zareptal, ,,to je vìènost!“

Vtom postøehl staršího malièkého pána s šedivým kar-

táèkem pod nosem.

,,Pan Michelup?“ otázal se ten pán.

Úèetní vstal, aby se pøedstavil.

Malý muž mnul si ruce a hlásil, že dnes máme škare-

dý den, že je chladno a že neustále prší.

Michelup potvrdil tuto okolnost a pøipojil, že v tuto roè-

ní dobu jinak nebývá.

Pan Dlabaè projevil solidaritu s tímto mínìním. Nelze

oèekávat, že by se poèasí zlepšilo.

,,Kriminální èas!“ žaloval, ,,já mám doma celý špitál.

Žena leží, dìti kašlou, inu zatracené dílo!“

Úèetní øekl, že nyní je slyšet o samých nemocech. Sám

cítí, že není ve své kùži.

Malý muž zatleskal do dlaní a pøivolal èíšníka. Dlouho

uvažoval, co by si dal, a pak si poruèil malého kapucína

a sklenku minerální vody.

,,Èekal jste dlouho, pane Michelupe? Už jsem byl

na cestì a najednou mne zadržel švagr, jestli bych mu

neodkoupil lístek na koncert, že nemùže jít. Jáøku, co já

s lístkem? Já hudbì nehovím...“

,,Hodnì práce, co?“ ptal se Michelup.

,,Práce by bylo dost,“ zaškaredil se malý muž, ,,ale nic

z toho nekouká. Jenom samá svízel, samé pachtìní...“

Michelup mu pomohl žalovat na špatné hospodáøské

pomìry a nabídl mu nìkolik názorù na nynìjší krizi. Oba

páni se sjednotili v názoru, že malý muž je dnes odírán

bez nože a že by bylo nejvýš naèase, aby vìci vzaly

radikální obrat. Podrobili úøady nevlídné kritice a vyslo-

vili vládì nedùvìru.

,,No tak, abychom pøišli k vìci,“ øekl malý pán, ,,vy máte

motocykl?“

Úèetní pøisvìdèil. Má motocykl, je to krásný a skoro

nový stroj. Nerad by se od nìho odlouèil, ale je k tomu

jaksi nucen z rodinných dùvodù.

Pan Dlabaè kýval hlavou, že chápe.

,,A kolik byste za tu vìc vzal?“ zeptal se.

Michelup se kroutil, že to je jako tìžká vìc, kolik by

malý pán podal.

Ten pokrèil rameny.

,,To musíte sám øíci.“

,,Když to jsou tìžké vìci,“ váhal úèetní, ,,já nemám

zkušenosti v tomto oboru...“

V duchu: ,,Øeknu osm tisíc,“ a nahlas: ,,Vzal bych za to

sedm tisíc,“ v duchu: ,,Propána, teï jsem øekl moc!“

Oèekával, že pan Dlabaè rozhoøèen odejde. Ten zùstal

klidnì sedìt a ani nesmlouval.

Pravil: ,,S cenou bych souhlasil, jestli se mi ta vìc bude

líbit. Potøebuju nìco takového do obchodu na rozvážení

zboží. Dosud jsem mìl chlapce s pøíruèní károu. Ale ten

ulièník prolajdal celý den. To byla vìènost, než se mi

vrátil. Tak jsem ho dal pryè.“

,,Tak bychom byli jako zajedno,“ dìl úèetní, ,,a nyní...

Jak to bude s platebními podmínkami?“

Pan Dlabaè žádal úèetního, aby mu objasnil, co tím

míní.

,,Peníze dostanu hned pøi odevzdání zboží, èi jak to

bude?“

Malý pán vyvalil oèi.

,,Jaké peníze? Já vám nerozumím!“

Nyní bylo na Michelupovi, aby se podivil.

,,Vždy pøece...,“ øekl váhavì, ,,jak to...? Já vám pro-

dávám vìc a vy za ni zaplatíte peníze...“

Pan Dlabaè ho nenechal domluvit.

,,Peníze!“ zakøièel popudlivì, ,,kde já bych vzal pení-

ze?“

Úèetní se ho s nevolí otázal, jak chce malý pán kupo-

vat, když nemá peníze?

Ten se však nedal upokojit.

,,Peníze!“ køièel, ,,kdo platí dnes hotovými? Mnì také ni-

kdo neplatí!“

,,Mluvili jsme tedy zbyteènì...,“ øekl úèetní pochmurnì

a vstal.

Malý pán ho stlaèil do židle.

,,Po-poèkejte! Ještì jsem nedomluvil. Já vezmu moto-

cykl na protiúèet.“

Michelup nerozumìl a žádal za vysvìtlení.

,,To máte náramnì jednoduchou vìc. Dám vám

na protiúèet provaznické a kartáènické zboží ve výši

valuty.“

Úèetní zakvílel: ,,Co mám dìlat s kartáèi a motouzy?“

,,Copak o to! Nemùžete-li to potøebovat, prodáte to jako

nic.“

,,Kdo to ode mne koupí?“

Malý pán se rozpálil.

,,A kdo koupí ode mne? To není moje starost, to je

vaše starost! Mnì také zboží leží na skladì a nikdo

se na nì nezeptá. To jsou dneska obchody!. Achich!“

Prudce rozhazovali rukama a mluvili jeden pøes dru-

hého. Michelup popuzenì zavolal èíšníka a zaplatil útra-

tu.

Pan Dlabaè za ním køièel: ,,Pane, pane, do soboty

pøíštího týdne stojím ve slovì. Uvažte to dobøe a pak

mnì dejte vìdìt. Moje zboží je kvalitní, žádný šmejd...“

Michelup ho neposlouchal a vyrazil na ulici.

34) PØESTALO pršet, jen z okrajù støech crèely pra-

ménky. Na mokré ploše asfaltu se odrážela svìtla pou-

lièních svítilen. Michelupovi bylo, jako by mìl za sebou

dlouhou jízdu vlakem. Se sklonìnou hlavou si lokty bráz-

dil cestu davem, bruèel a rozkládal rukama. Chodci

se ohlíželi za pánem støedního vìku, jenž vrtìl hlavou

a pištivì se smál. Posedla ho jakási køeèovitá veselost.

Rozmlouval s nepøítomným kartáèníkem, šouchal ho laš-

kovnì do bøicha a øíkal: ,,Proè ne, pane? Pøijímám váš

návrh. Zítra složíme do bytu vaše zboží. V jídelnì,

v salonì i ložnici se budou povalovat rýžové kartáèe,

praseèí štìtiny, potøeby pro rybáøe, sítky, motouzy... Pro-

mìním svùj byt ve skladištì, protože beztoho

už se k nièemu nehodí. Mùj pøíbytek totiž, pane Dlaba-

èi, není vùbec žádný pøíbytek. Je to skladištì, kde mají

vìci pøevahu nad obyvateli. V pøedsíni se roztáhl moto-

cykl a vystrèil šatník do jídelny. Šatník pak stlaèil vše-

chen nábytek. Nábytek mne vypudil z domova. Musíte

vìdìt, milý pane Dlabaèi, že já nemám žádný domov.

Nemám kam jít. Nikdo mne nechce. V mém bytì je prù-

van jako na køižovatce ètyø svìtových stran.

Øíkáte, pane Dlabaèi, že snad moje manželka nestrpí,

abych v bytì složil provaznické zboží. Nemìjte žádných

obav, milý pane Dlabaèi! Je to dobrá, mírná žena, která

se vším souhlasí, co její manžel pokládá za vhodné...“

Zachechtal se. ,,Nenajde se druhé takové ženy, èest-

né slovo, pane Dlabaèi! Vyvolil jsem si ji mezi všemi že-

nami.Varovali mne, øíkali, že to nebude dìlat dobrotu.

Raète nás navštívit a vydáte nejlepší svìdectví o našem

rodinném životì. Kam jdu já, tam jde i ona. Slovíèka køi-

vého jsme si neøekli...

Mùj pøíbytek, milý pane Dlabaèi, je nehostinný jako špý-

char. Žijeme od jisté doby jako na pøestupní stani-

ci.Chcete-li u mne složit svùj sklad, prosím, já nemám nic

proti tomu. Byl jsem kdysi èlovìk, a nyní jsem pouze zbo-

ží. Dají se do mne moli. Kampak, pane Dlabaèi? Pospí-

cháte do svého skladištì? Poèkejte na mne, máme stej-

nou cestu...“

Pádící automobil na nìho vychrstl fontánu bláta. Jindy

by se obrátil za zlomyslným strojem, s hlasitým zloøe-

èením by se ohlížel po strážníkovi, shánìl by svìdky,

s nimiž by debatoval a bouøil proti nepoøádkùm. Nyní

však si otøel lhostejnì špínu z tváøe a pokraèoval v bludné

cestì, zapleten ve fantastické myšlenky.

,,Tak tedy mùj motocykl nikdo nechce,“ rozumoval.

,,Od kartáèníka nikdo nechce jeho zboží. On by byl

ochoten vzít mé zboží, kdybych ho zbavil jeho zboží.

Podivná doba!“ Úèetní si pamatuje, že kdysi pøed vál-

kou lidé vìøili v Boha, peníze a maturitní vysvìdèení.

Bùh odmìòoval vìènou blažeností nevinnì pronásle-

dované, ale vìøící. Peníze nesly úroky. Maturitní vy-

svìdèení otvíralo svìt a dávalo právo na pevná místa.

Na tìchto tøech jistinách spoèívala zemìkoule.

Potom pøišla válka, lidé odmítali peníze a pídili

se po zboží. Tenkrát byl i úèetní získán mezi vìøící, kteøí

vzývali zboží. Nyní cítí, že je jeho víra otøesena. Co zbý-

vá? V co doufat a co vyznávat? Michelup cítil nesmírný

zmatek. Veškeré lidstvo se potácí v bludech, svìt je ob-

razem jeho jídelny, kde nejapnì trèí šatník jako kolozub

v dásni.

Spatøil svoji tváø v odrazu výkladní skøínì. Ze zrcadlové

plochy se na nìho díval cizí, ztrápený oblièej

se zapadlými tváøemi a oèima v èerném rámci. Zkoumal

tuto tváø, ve které ztìžka rozeznával bodré tahy bývalé-

ho úèetního Michelupa, který zeširoka kynul pøátelùm,

družnì hlaholil a uzavíral èetné a užiteèné známosti. Stojí

pøed ním podivín, èlovìk obejdující po ulicích, zralý

pro útulnu.

,,Jsem nemocen,“ zašeptal a jakási chmurná radost

mu zahøála srdce. Je churav, taje jako vosk na slunci

a záhy vyprchá úplnì.

,,Brzy se mne zbavíte,“ øíkal si mstivì. ,,Už vám dlou-

ho nebudu pøekážet. Byl jsem špatný èlovìk, paní Mi-

chelupová, já to uznávám. Žil jsem pouze pro sebe, všec-

ko jsem utrácel a rodinu jsem utiskoval. Je to tak, paní

Michelupová? Proè pláèete, paní? Není tøeba plakat,

prosím. Nyní jste svobodná. Máte to, co jste chtìla. Na-

jdete si jiného manžela a poènete nový život. Já vás pro-

sím pouze o jedno, abyste na mì nevzpomínala, já to

nechci. Byl úèetní Michelup, a už není úèetního Miche-

lupa. Takový je poøádek. Já chci jenom malý kousek,

nepatrný kousíèek na høbitovì a tam se skrèím, abych

nikomu nepøekážel.“

Ulicí se táhlo zoufalé beèení: ,,Úplná úøednì kontrolo-

vaná listina státních stavebních losù a losù Èerveného

køíže.“ Jiný hlas odpovídal: ,,Elegantní kapesní manikú-

ra pouze za jednu korunu!“ ,,Za korunu a po korunì ty

krásné banány, pojïte, páni a dámy!“ Kameloti se øítí

s balíkem novin a útoèí na vozy elektrické dráhy

s pokøikem: ,,Zvláštní vydání! Senzaèní odhalení, pou-

ze dvacet haléøù...!“ Vyskakují písmena svìtelné rekla-

my; modrá, èervená a zelená svìtla tøíští tmu.

Úèetní vrazil do jednoho chodce a zavrávoral. Zabreb-

tal: ,,Promiòte, já nerad...,“ ale kdosi mu položil ruce

na ramena. Zdvihl hlavu a spatøil pøed sebou doktora

Geschmaye.

,,Jak se vede, pane Michelupe?“ otázal se vyhlášený

lékaø.

,,Špatnì,“ zašeptal úèetní.

,,Copak, copak?“

,,Jsem nemocen...“

A lékaø uslyšel nesouvislý a zmatený náøek na paní Mi-

chelupovou, na pøíbytek, jenž je nehostinný jako špý-

char, na motocykl, který zatarasil vchod, o jistém panu

Dlabaèovi, jenž nabízí provaznické a kartáènické zbo-

ží...

Lékaø položil mu ruku na èelo a pak dìl: ,,Horeèku

nemáte. Snad máte trochu podráždìné nervy... Nevíte,

co je nemoc. Jste chlapík. Na mì se podívejte a uvidíte

neduživého èlovìka. Jsem jednou nohou v hrobì. Pøed

týdnem jsem mìl lehký záchvat mrtvice. Ó, já dobøe vím,

co je to nemoc! Mìjte se dobøe. Já spìchám...“

Michelup ho zadržel za loket.

,,Pane doktore...,“ zaúpìl, ,,prosil bych o radu...“

,,Spìchám!“ zaøièel dr. Geschmay.

,,Jenom chvilinku... já jenom... co se týèe motocyklu... já si

nevím rady...“

,,Stroj,“ odpovìdìl lékaø silným hlasem, ,,stroj nepatøí

do pøedsínì. Stroj chce pracovat...“

,,Jak pravíte...?“

,,Motocykl chce jezdit!“ vykøikl lékaø. ,,A já spìchám.

Nemocní neèekají. Jsem poøád v jednom kole...“

Popamìti došel úèetní do Karlína, protáhl se kolem

motocyklu, který støežil vchod jako zlá doga, svlékl si

kabát i ulehl na pohovku, kterou koupil kdysi

z pozùstalosti baronky Aspahsové. Sténal, snažil

se vzbudit úèast své manželky; chtìl ji podìsit, aby byla

naklonìna k smíru, a vùbec toužil po tom, aby ho nì-

kdo politoval. Avšak manželka prohlédla jeho lest. Ženy

dobøe vìdí, že manželé a dìti se tváøí nemocnými, když

mají špatné svìdomí. Dùstojnì špulila ústa

a ve vztýèené hlavì nesla chladnou neúèast s osudem

svého manžela. Pohybovala se neslyšnì a nechodila

už plakat do prádelníku. Také úèetní už neøádil.

Z pøíbytku se neozývaly dusné rány pøirážených dveøí.

Manželé se znavili a ochabli; a pøíbytek se naplnil uny-

lostí.

Jenom nová služka tropila hluk, dupajíc velkýma no-

hama po kuchyni. Mìla neohrabané, èervené ruce, stvo-

øené k tomu, aby drtily køehký porcelán. V bledém, pro-

táhlém oblièeji sedìly dvì èerné malé oèi jako knoflíky.

Její oèi vìstí pohromu. Podívá se jimi na stìnu a již

se zøítí polièka s nádobím.

Úèetní pøimhouøenýma oèima pohlédl na její bázlivý

oblièej a vzdychl. Nová služka... Poøád nìjaké zmì-

ny. Nevìstí to nic dobrého. Zastesklo se mu po dìvèeti

z Kašperských Hor, která pøi mytí oken zpívala Vater-

land, deine Kinder weinen. Tahle jistì nezpívá.

A v nedìli pùjde na mši a pak do špitálu, navštívit ne-

mocnou tetu.

Máòa pøibìhla s rozpálenou tváøí, strhla èapku z hlavy,

zatøásla chlapeckým úèesem a vzkøikla: ,,Heè, my mìly

dneska hry!“

Otec na ni pohlédl vyèítavì.

Zastavila se pøed pohovkou a zeptala se: ,,Proè ležíš?“

,,Jsem nemocen,“ zasténal úèetní.

,,A zavolᚠdoktora?“ zeptala se se zájmem. Mìla ráda

události.

,,Víš,“ svìøovala se, ,,já ráda stùòu. Jenomže mnì

doktor pøedepíše jen hoøkou medicínu. Sylva Kratinová,

víš, ta, co se mnou chodí do klády, má kliku. Ona dostá-

vá sladkou medicínu. Ona také ráda stùnì.“

Posadila se k otci na pohovku.

Michelup ji vzal za ruku.

,,Co dìlá maminka?“

,,Co by dìlala? Sedí v kuchyni.“

,,A øíkala nìco?“

,,Nic neøíkala. Plete svetr...“ Napadla ji nová myšlen-

ka: ,,Já jsem si dnes musela vzít šedé punèochy, proto-

že všechny hnìdé mám v prádle. Je to úžasné, jak ta-

kový detail zmìní zevnìjšek. Že mnì šedé punèochy

nesluší?“

,,Musíš poslouchat maminku,“ domlouval jí otec tklivì,

,,ona je taková starostlivá a žije jenom pro vás. Slib mi,

že ji nebudeš trápit.“

,,Vždy já nic nedìlám,“ zakòourala Máòa, ,,já poslou-

chám...“

,,To je dobøe... Kdyby se mnì nìco stalo, budeš mít

jenom maminku...“

Máòa sklonila hlavu a pohrávala si s otcovým øetízkem.

,,Tatínku, vypravuj mi, co jste provádìli kantorùm, když

jsi chodil do reálky.“

,,My nikdy neprovádìli darebnosti,“ odvìtil otec dùstoj-

nì, ,,tiše jsme sedìli a dávali pozor.“

Její zájem rázem uhasl. Zamyslela se a øekla si, že

musí být nuda v takové tøídì, kde ve škamnách sedí samí

vážní, ženatí lidé.

35) POSLEDNÍ nadìji vložil do ing. Jardu Nuce; ten,

doufal, ho koneènì zbaví motocyklu. Mìl dùvìru v tohoto

neznámého inženýra; pøedstavoval si ho jako staršího

pána, s nímž lze vymìnit rozumné slovíèko. Nabídne mu

zboží, vysloví cifru, inženýr bude mírnì smlouvat, ale

obchod se uzavøe, protože i s úèetním je øeè. Michelup

doufá, že onen pán nebude v nièem podoben ztøeštì-

nému kartáèníkovi, který chtìl jeho byt zavalit skladem

zboží. Dopis neznámého pána se mu zalíbil více než

psaní kartáèníka; byl napsán na stroji a mìl solidní

vzhled obchodních dopisù. Jenom to ho znepokojovalo,

že inženýr si s ním dal schùzku v baru. Je to neobvyklé

místo pro obchodní jednání. Pokusil se ho zavolat

na udané èíslo. Ale telefon byl mrtvý a z trubky

se neozývalo ani šumìní.

Vypravil se na schùzku starostlivì, jako by se chystal

na dalekou cestu. Slovo bar znal pouze z inzertní rubri-

ky Kam dnes veèer?, kterou obyèejnì nevšímavì pøe-

hlédl.

Pod modravým nápisem PICCADILLY BAR ho uvítal

pán v uniformì generála exotické armády. Generálùv nos

byl ponìkud zarudlý, podepøený tlustým knírem; ale tahy

jeho oblièeje byly složeny do ušlechtilých vrásek. Gene-

rál smekl èapku a prudkým trhnutím otevøel dveøe a bla-

hosklonnì propustil úèetního do haly, zalesnìné hájem

oleandrù, fíkusù a palem. Kráèel po schodech, pokry-

tých èerveným bìhounem. V jedné zatáèce byl pøepa-

den tlupou, jíž velela stará paní s hrudí pokrytou špend-

líky. Paní popadla hosta za límec; dívka v bílém èepeè-

ku mu rozepínala zimník; chlapec v uniformì s dívèím

oblièejem a drzou pìšinkou ho tahal za rukáv. Pak se ho

zmocnil pán ve smokingu, podle vzhledu bývalý vycho-

vatel v královské rodinì nebo diplomatický pøidìlenec.

Jeho výraz svìdèil o tom, že už dávno na úèetního èe-

kal a že je neobyèejnì poctìn jeho návštìvou. Diplomat

ho vedl ke stolu s takovou šetrností, jako by Michelup

zapomnìl chodit, a umístil ho v køesle tak opatrnì, jako

by se úèetní zmìnil ve vetchou, ale velmi vznešenou

dámu. Nato k nìmu bokem pøiklusal èíšník a otázal se,

bude-li pán veèeøet. Michelup odvìtil, že je sytý. Èíšník

pøed nìho hodil destièky s ceníkem nápojù. Úèetní si na-

sadil brýle, zapletl se do spousty cizokrajných nápisù, ni-

èemu nerozumìl a tak zrudl a upadl do rozpakù . Èíšník

nad ním stál s pyšnou pokorou a jeho tváø jevila lehkou

netrpìlivost. Když vidìl, že host neví kudy kam, zakvákal

název nìjakého drinku. Rozpaèitý úèetní pøikývl a èíšník

si poskoèil, zmizel, opìt se objevil, pøinášel sklínku, napl-

nìnou žlutavou a rùžovou tekutinou, ve které plavaly ja-

kési chaluhy jako v akváriu.

Michelup seznal, že se octl v paláci filmového mahá-

rádži. Zdi byly pokryty rudými a zlatými tapetami divo-

kých ornamentù. Ptáci s dlouhými, pestrými chvosty sáli

šávu z fantastických kvìtù. Místnost se skládala ze dvou

dílù, oddìlených tìžkou portiérou; úèetní vìdìl

z exotických filmù, že za takovým závìsem prodlévá ma-

hárádža se sklenìnýma oèima a smyslnými pysky; ob-

klopen odaliskami naslouchá tlumené hudbì strunové-

ho nástroje; nebo nìkdo kape jed do køišálového pohá-

ru, naplnìného jiskøivým vínem. Naproti nìmu se šklebila

soška Buddhy, který se strnulým úsmìvem pozoroval

svùj pupek. Úèetnímu bylo nevolno a cítil rozpaky jako

chuïas, který byl pozván k dvorní tabuli a neví, jak pou-

žívat pøíbory a jak jíst neznámé lahùdky.

Iluzi mahárádžových komnat rušil pouze barový pult,

za nímž stála barokní kredenc, naplnìná pestrými lah-

vièkami. U pultu na vysokých židlièkách sedìlo nìkolik

smokingù; sály limonádu pomocí stébel; pøipomínaly

motýly, kteøí pøilnuli sosáky k vlhkému jílu. Za pultem trù-

nila jistá vznešená dáma žlutých vlasù, které šíøily vùni

heømánku.

Michelup se napil zažloutlé a rùžové tekutiny. Chutna-

la souèasnì hoøce a sladce, zadrhla mu hrdlo, až mu

vstoupily slzy do oèí, a pak mu v žilách zanítila oheò.

Snažil se pøekonat rozpaky; dodával si ducha: ,,Jen hla-

vu vzhùru, starý brachu! Nejsme dnešní. Posedíme,

podíváme se po lidech a pak pùjdeme po svých.“ Zne-

pokojivá myšlenka mu našeptávala: ,,Bude to tady hod-

nì drahé. Bùhví co si budou poèítat.“ Chlácholil se:

,,Snad to nebude tak zlé, a když, jaká pomoc! Udìláme

útratu...“

Lustry byly zahaleny èerveným krepem, mahárádžùv

palác se rozplýval v rudém oparu a podél zdí, na nízkých

hedvábných židlièkách se rozložily støíbøité a rzivé sleèny

s obnaženými rameny a s pøedloktím pokrytým øadou

chøestivých náramkù. Sleèny mhouøily dlouhé, nalepené

brvy a na rudých rtech tkvìl navyklý úsmìv.

Portiéra se rozhrnula a objevil se neobyèejnì dlouhý pán

s nesmírnì širokými rameny, vycpanými do ostrých hro-

tù. Vypadalo to, jako by ho právì vyklopili z krabice a pách-

noucího novotou ho poslali do svìta. Dlouhý pán

se rozhlédl po místnosti a pak zamíøil pøímo ke stolu, kde

sedìl úèetní. Obklopil ho výparem holièské oficíny, uká-

zal mu zlatý chrup, poskytl mu pohled na tence vyholené

licousy a sdìlil, že se jmenuje inženýr Jarda Nuc. Miche-

lup byl potìšen, uctivì vstal a potøásl pøíchozímu pravici.

Inženýr omlouval svùj pozdní pøíchod, pozdržel se v jed-

né spoleènosti; mìl nìkolik dùležitých konferencí; ostat-

nì nemíní pana Michelupa unavovat svými záležitostmi;

úèetní jako muž znalý svìta ho dovede pochopit.

Michelup to chápal.

,,Doufám, že jste se tu nenudil. Lokál je pìkný, není-

liž pravda?“

,,Ano, místnost je pìkná,“ pøisvìdèil úèetní.

,,Jednou jsem sem zavedl prince z Asturie, známost

z honù, víte?“ pøipojil ledabyle, ,,princ chtìl poznat náš

noèní život – vyhovìl jsem, náhodou jsem byl toho dne

volný – nemohl jsem ho odtud dostat – haló, èíšníku!

jedno cura.....ao...“

Musel umlknout, nebo na židli vystoupil jakýsi pán

ve smokingu, ale s pitvornou èepièkou na hlavì, a zaèal

pøednášet anglický kuplet. Meèel jako kozel, mával ru-

kama, kroutil hlavou, vyskakoval jak èert ze škatulky

a šklebil se jako pavián. Hudebníci napodobovali jeho

pohyby; vyskakovali a pitvoøili se. Trumpetisté obraceli

nástroje ke stropu, jako by pili z láhve. Primáš

se nadýmal jako holub a potøásal kadeøemi. Tympánis-

ta s olivovým oblièejem køepèil kolem bicích nástrojù, jako

by tanèil po rozžhavené plotnì. Saxofony beèely, klari-

nety štìbetaly a melodie se honily dokola jako suché listí.

Znìlo to jako ustavièné dobírání a škádlení. Úèetního

hudba rozèilovala jako obhroublý studentský argot jeho

dìtí.

Na parketu se otáèely smokingy, obnažená, napudrova-

ná záda, blýskavé pleše i naondulované kadeøe; mladí páni

se záøivým úsmìvem i staré, slabomyslné dìti

s nabarvenými kníry. Plavnì pohybovali rameny, kroutili

zadnicí a klepali podpatky. Hudba vyštìkla a umlkla.

Inženýr Nuc tleskl do dlaní a objednal si whisky. Úèet-

ní si odkašlal a zaèal mluvit o motocyklu.

,,Pravda!“ vzkøikl pán s ostøe vyholenými licousy, ,,má-

lem bychom zapomnìli na úèel své schùzky. Vypravujte

mi nìco o tom stroji.“

Michelup zaèal mluvit a vychvaloval motocykl. Inže-

nýr naslouchal pøívìtivì a obnažoval zlatý chrup. Úèetní

se chtìl právì zmínit o cenì stroje, když tu anglický

zpìvák zaèal opìt meèet. Tympánista tøískl do poklièky

a saxofony a klarinety obnovily svou honièku. Parket

se zavlnil a taneèníci natøásali boky. Najednou Miche-

lup uzøel ve shluku tancujících Turla. Držel v náruèí star-

ší dámu s rozverným úèesem neposedné dívky. Lech-

tal ji srkavými a mlaskavými rty na tváøi, starší dívka

se mazlivì smála a drolila nìžná slùvka. Potom úèetní

objevil i další Turly. Parket se zavlnil Turly. Natøásali

zadnicemi, plavnì pohybovali rameny a klepali podpat-

ky. Nic je netížilo a tak se vznášeli, jako by jejich údy

byly naplnìny balonovým plynem. Na jejich tváøích bylo

psáno, že se rozhodli užívat života a že tento úkol be-

rou vážnì a hodlají ho plnit svìdomitì. Žádná myšlen-

ka je neznepokojovala. Skepse se svìžích duší nedo-

tkla. Vzdìlání netížilo jejich hlavy. Na ploše nìkolika

ètvereèných metrù roztáèeli jmìní otcù, kteøí neznali

jiného potìšení než shánìt peníze, pìstovat svou cuk-

rovku a svádìt služky. Na tomto parketu se likvidovaly

staré závody a konèily m욝anské rody.

,,Kdyby tì tak nebožtík tatínek vidìl,“ oslovil Michelup

mladého Turla. ,,Je šasten, že se toho nedožil. Po celý

život se pachtil, staral se a peníze hromadil. Slídil

po dvoøe, sbíral podkovy a høebíky, prohlížel dìlníkùm

kapsy, neodnášejí-li kov z tiskárny, a po nocích se plížil

po závodì a nikomu nedùvìøoval.“

Diplomatický pøidìlenec se procházel mezi stoly

s blahovolným úsmìvem a dbal o to, aby hosté užívali

života. Barová dìvèata pøimhuøovala nastavené brvy

a usmívala se jednotvárným, svùdným úsmìvem. Ang-

lický zpìvák meèel, rozhazoval rukama a podnìcoval

hosty. Hudebníci se pitvoøili a vyskakovali; nástroje be-

èely, štìbetaly, pšukaly a synkopy klusaly za sebou ko-

lem dokola.

Úèetnímu bylo najednou nevolno jako žákovi, který

se octl ve škole neøesti a cítí, že není pøipraven. Meèivý

zpìvák, hudebníci a barová dìvèata jsou uèitelský sbor,

který pøednáší umìní užívat života. Pán s tváøí diplomata

je øeditel ústavu. Michelup má provinilé vìdomí, že mno-

ho zameškal z uèební osnovy. Bojí se, aby ho uèitel ne-

vyvolal; musel by koktat výmluvu, že se nemohl pøipravit,

protože...

,,Sednìte si, žáku!“ velí mu uèitel, ,,jste prašivá ovce

mezi mými chovanci. Takhle se jakživ nenauèíte užívat

života. Podívejte se na ostatní hosty, jak se pøièiòují.

Musím vás pokárat...“

36) MLUVIL o motocyklu vroucími slovy, jako by

v pohnutí dával své dítì do uèení a žádal mistra, aby bdìl

nad jeho blahem a mravností. Inženýr zdvoøile naslou-

chal a zaléval ho zlatým úsmìvem. Sedìl s hlavou ne-

dbale opøenou o dlaò a ukazoval tenký øetízkový nára-

mek s pøívìsky v podobì klíèkù. Michelup domluvil a na-

pjatì vyèkával, jak se pán se zlatými zuby vyjádøí. Ten

však tleskl do dlaní a zvolal: ,,Hennessy!“ Když ho ob-

sloužili, èichl si k nápoji, usrkl, svraštil èelo, øekl si mno!

a pøevrátil èíšku. Vytáhl hedvábný kapesník, rozšíøil vùni

exotické voòavky, utøel si ústa a poèal mluvit.

Mìl lichotivý hlas, kterým k sobì pøitahoval úèetního

za klopy kabátu a souèasnì mu ohmatával kapsy.

O motocyklu se zmínil pouze zbìžnì; jaksi ho odfoukl

jako pírko. Avšak naklonil se k uchu úèetního a tajemnì

mu sdìloval, že v krátké dobì bude bohatý èlovìk. Erár

mu dluží šestnáct milionù korun. Vykládal, že to jsou

nekolkované bankovky, které nepøihlásil k soupisu. Jeho

pøítel, ministr financí, mu dùvìrnì oznámil, že nyní bude

amnestován a peníze budou uvolnìny. Potíž je pouze

v tom, že nemá bìžný kapitál na zaplacení poplatkù.

Michelupa to nezajímalo a snažil se upoutat pozornost

pána se zlatými zuby k motocyklu. Inženýr mu stiskl lo-

ket a upokojil ho: ,,Zajisté, pane, já nezapomínám. Ale

koupì toho stroje je pouze detail. To se hladce vyøídí.

Mám však s vámi jiné plány. Vaše tváø se mi líbí. Mys-

lím, že vám mohu dùvìøovat...“

Vtom se zatmìlo, mahárádžùv palác se ponoøil

do modravého pološera, hudba nasadila kvílivé tóny

a jedna sleèna s obnaženým životem zaèala egyptský

tanec, chøestíc náramky. Lámala údy, kroutila se v bo-

cích a záhadnì se usmívala. Hudbu ráznì ukonèil úder

tympánu, taneènice zkøížila ruce na prsou a zazáøilo

svìtlo. Kmen Turlù i staré, slabomyslné dìti

s nabarvenými kníry zatleskaly. Jenom smokingy

u barového pultu nevšímaly si programu a sály šávu

ze štíhlých sklenic.

Opìt zaèal meèet anglický zpìvák, rozkládal rukama,

vyskakoval a pitvornì kroutil tváø. Hudebníci zabouøili

a Turlové se poèali kolébat, natøásat ramena a vrtìt zad-

nicí. Pán s oblièejem diplomatického pøidìlence pozornì

bdìl nad veselostí; zdálo se, že tleská do dlaní a napo-

míná: ,,Dìtièky, buïte pozorné a uète se užívat života.

Kdo nebude sledovat vyuèování, toho budu muset napo-

menout...“

Úèetní se krèil, aby si diplomat nevšiml, že málo utrá-

cí, a obával se, že na nìj budou èíšníci žalovat: ,,Pro-

sím, Michelup nechce užívat!“ Avšak èíšníci vìnovali

svou pozornost pouze svìtákùm.

Inženýr se zadumal a pak si objednal chartreusku.

Když mu èíšník pøinesl sklenku zeleného nápoje, zakrou-

til hlavou a pokáral se: ,,Co dìlám? Mìl jsem si dát džin.“

Pøece však pøevrátil do sebe sklínku. Potom mrkl

na Michelupa a otázal se: ,,Znáte ty dva èinžáky

na nábøeží? Víte, ty v gotickém slohu?“

Úèetní se upamatoval.

,,Ty jsou moje!“ prohlásil významnì.

Michelup mu blahopøál.

,,Zdìdil jsem je po své tetì,“ objasnil inženýr.

Úèetní se vyjádøil, že je pøíjemné být majitelem dvou

domù, nicménì však... Odkašlal si a poèal opìt

o motocyklu.

Zlatý úsmìv odfoukl stroj, ponìkud se zasmušil a do-

dal: ,,Ale vìc má malièký háèek.“

Michelupa háèek nezajímal, ale ze zdvoøilosti se otázal:

,,Jaký háèek?“

,,Totiž,“ vysvìtlil pán se zlatým chrupem, ,,nemám oka-

mžitì na dìdické poplatky. Jsem ponìkud imobilní. Fa-

tální situace!“

,,Co poøád žvaní?“ rozhoøèil se úèetní. ,,Co mnì je

do jeho domù a finanèní situace? Náramnì øeèný pán.

Já to nemám rád. Øekni mi, chceš-li koupit stroj, jinak

nemám s tebou co mluvit. Èlovìk se v nìm nevyzná...“

Inženýr zapomnìl na dva gotické domy na nábøeží

a zaèal hovoøit o svých spoleèenských stycích. Podle

jeho øeèi dalo se soudit, že má mnohé a velmi význam-

né známosti. Michelupovi pøedvedl revui bankovních øe-

ditelù, velitelù velkých prùmyslových závodù a politikù.

Èleny vlády oznaèoval zdrobnìlými køestními jmény. Mlu-

vil o nìjakém Jendovi a úèetní se domníval, že míní dru-

ha svých dìtských her. Ukázalo se však, že inženýr mìl

na mysli ministerského pøedsedu. Chválil ho jako dob-

rého a upøímného kamaráda, ale nemohl ho ušetøit leh-

ké výtky, že mnohdy dìlá hlouposti. Naznaèil Michelu-

povi, že se vládní kruhy obracejí k nìmu o radu a že in-

ženýr nešetøí dobrými ponauèeními.

,,Jenda je hodný hoch, a co se mnì na nìm obzvláštì

líbí, je to, že nezná falše. Co na srdci, to na jazyku. Není

jako Ruda...“

,,Ruda...?“

,,No, pøece... ten! Vždy ho znáte. Ministr železnic.

Bydleli jsme spolu dlouhá léta. Byl poøád Jardo sem,

Jardo tam, a teï skoro èlovìka nezná.“

,,Bývají takoví lidé,“ mínil úèetní.

,,Já o nìho nestojím,“ dìl inženýr zasmušile, ,,však on

èlovìka najde, až ho bude potøebovat. Pak mu øeknu,

co si o nìm myslím. Jenda je jiný. Ten kamaráda nezra-

dí...“

Michelup se pokradmu podíval na hodinky. Propána!

Hnedle budou dvì! A on tu sedí a poslouchá øeèi

o Jendovi. Hlava mu šla kolem. Mìl plné bøicho hudby,

køiku a kouøe. Manželka bude mít starost. Vždy léta

nebyl tak dlouho vzhùru. Tesknì dumal o tom, že paní

Michelupová ho uvítá nevlídnì. Co jí øekne? Rozhodl

se, že se energicky otáže inženýra, chce-li koupit moto-

cykl.

,,Struènì a jasnì: Koupíte, nebo ne? Já se nemohu

zdržovat, pane inženýre!“

Vtom pán se zlatými zuby mrkl na nìho a øekl: ,,My

dva spolu udìláme ještì mnohý obchod. My dva jsme

se dlouho hledali, až jsme se našli. Jsme to vykutálení

braši. Na zdraví!“

Chtìl pozvednout sklenku, ale poznal, že je prázdná. Ob-

jednal si tøešòovku, pøevrátil ji do sebe a pak pøidušenì ozná-

mil, že by mohl zdarma dostat zbytkový statek s pìkným

zámeèkem. Ale vìc má ovšem háèek.

Pøimhouøil levé oko a tøel ukazováèek o palec. Bylo by

zapotøebí podplatit jednoho úøedníka na Pozemkovém

úøadì. To je právì kámen úrazu. Nemá drobné, aby

uspokojil onoho úøedníka. Je nyní pøekapitalizován. Za-

hledìl se upøenì na úèetního a žádal ho, aby se vyjádøil

k tomuto projektu.

Ten však dal najevo, že se nezajímá o zbytkový statek

se zámeèkem, ale že mu na srdci leží motocykl.

,,Vy jste podivín se svým motocyklem,“ urazil se inženýr,

,,takovou podrobnost mùžeme vyøídit jedním slovem. Do-

mnívám se, že jste velkorysý muž, znalý svìta. Že bych

se ve vás mýlil? Tomu nevìøím...“

Mahárádžùv palác se poèal zvolna vyprazdòovat. Smo-

kingy slezly z vysokých židlièek. Staré, slabomyslné dìti

odcházely v prùvodu barových sleèen. Michelupovi

se zdálo, že diplomat jaksi úkosem mìøí stùl, u nìhož se-

dìl s inženýrem. Rozhodl se, že zaplatí a pùjde po svých.

Toužil po èerstvém vzduchu a nostalgicky vzpomínal na své

lùžko.

Zdálo se, že obraznost pána se zlatými zuby je nevy-

èerpatelná. Zapomnìl na zbytkový statek a zaèal

s velkým ohnìm mluvit o velkém obchodì s obrazy. Zís-

kal sbírku holandských a italských mistrù a chtìl by ony

originály propašovat do ciziny. Dolaroví magnáti se o ty

obrazy zajímají. Peníze leží na ulici, jenom se po nich

shýbnout. Jen proto, že si ho úèetní naklonil, mu chce

dát pøíležitost, aby na tom obchodì zbohatl.

,,Je to hladká záležitost,“ tvrdil, ,,a takøka na tom není

nic protizákonného. Jde jenom o to, obejít nìjaké for-

mality...“

Michelup se rozhnìval a otázal se: ,,Tak vy ten moto-

cykl nechcete koupit?“

Inženýr pokrèil rameny a znovu zaèal svým lichotivým

hlasem prohledávat úèetnímu kapsy. Vtom pøibìhla dív-

ka s èepeèkem a zvolala: ,,Pan inženýr Nuc k telefonu!“

,,Okamžik!“ dìl ten pán k Michelupovi, ,,nutná konfe-

rence. Malé strpení. Hned jsem tady.“ A odbìhl.

Michelup se zvrátil do køesla a èekal. Pohlédl

na hodinky. Bylo už pùl ètvrté. Zachvìl se. Diplomat ob-

cházel kolem. Uplynulo nìkolik minut a inženýr

se nevracel. Pak ètvrt hodiny. Hudebníci zaèali skládat

nástroje.

Èíšník se pøitoèil ke stolu a zasípìl: ,,Pán si pøeje pla-

tit?“

Michelup pøisvìdèil a poèal se probírat v tobolce. Ozná-

mil, že mìl americkou limonádu, a èíšník vyslovil tako-

vou èíslici, že úèetní div neomdlel. Byl pøíliš zdeptán,

než aby se odvážil nìco namítat.

,,A ten pán mìl: cura.......ao, whisky, koòak, džin, char-

treusku, griotku, moka a polévku...,“ zaèal hbitì vypoèí-

távat èíšník a plnil blok èíslicemi.

,,Který pán?“ podivil se Michelup.

,,Ten pán, co jste s ním ráèil sedìt,“ objasnil èíšník.

,,Ale dovolte!“ rozhoøèil se úèetní, ,,ten pán bude platit

sám. Já ho nehostil.“

,,Je mi velmi líto,“ èíšník nato, ,,ale ten pán už odešel...“

,,Není možná!“ zaúpìl Michelup, ,,vždy øekl, že

se vrátí...“

Èíšník pokrèil rameny. Úèetní vstal a zapnul si kabát.

Prohlásil energicky, že pana inženýra nezná, že ho ne-

zval a že mu do nìho nic není. Mìl se k odchodu, ale

èíšník ho zadržel.

Tváønost diplomata se rázem zmìnila. Sklouzl z nìho

pøívìtivý úsmìv a jeho rysy ztvrdly. Z diplomata stal

se profous. Poslali pro vrátného. Generál se promìnil

v kata. Z èíšníkù se vyloupli katovi holomci.

V mahárádžovì paláci, kde má znít pouze pøidušená,

kvílivá hudba ukrytého strunového nástroje, se ozývalo

øvavé hulákání. Generál uchopil úèetního za límec

a neomalenì jím cloumal. Diplomat se shánìl

po strážníkovi.

Michelup se lekl skandálu a zaplatil. Šatnáøka mu ho-

dila zimník na hlavu a hoch s nìžným dívèím oblièejem

se mu poškleboval. Generál otevøel dveøe a nešetrnì ho

vystrèil. Úèetní vyletìl na ulici, a než došel za roh, sly-

šel za sebou chraptivé nadávky muže v generálské uni-

formì.

37) DENNÍ SVÌTLO se mísilo s prchající nocí;

od pozadí blednoucího nebe se nejasnì odrážely vìtve

stromù pøipomínající rentgenový snímek lidské kostry.

Z otvorù kanálù dýchala bìlostná mlha. Lnula k oblièeji

jako pavuèiny a úèetní cítil na rtech její nakyslou chu.

Mìl tìžká víèka, hlavu prázdnou a ozvìna jeho krokù

se dunivì odrážela od mrtvých domù.

Popamìti míøil ke Karlínu, podoben znavenému, sko-

mírajícímu stroji. Nad mìstem ležel tìžký spánek, který

pøedchází probuzení. Dva strážníci prudce pohybovali

rukama, aby se zahøáli. Roztrhanými cáry mlhy bylo vi-

dìt bledý, neskuteèný pøelud mìsíce. Kolem párkaøova

stánku lelkovalo nìkolik dìvèat; bylo slyšet jejich zhrub-

lé hlasy a svištivý smích. Tu a tam v oknech zablikala

svìtla; zarachotil klíè v zámku a zaskøípaly veøeje. Den

se probouzel se slepenými víèky a øvavým zíváním.

V ulici stála øada zelináøských vozù s rozžatými svítilna-

mi. Konì, pokrytí plachtou, nehybnì stáli a pohazovali

pytlíkem ovsa. Zelináøi, zesurovìlí chladnem, se sípavì

hádali.

Nìjaký muž vynoøil se z mlhy, pøistoupil k Michelupovi

a pøiblížil zsinalá, zarostlá ústa k jeho tváøi. Úèetní ucítil

štiplavý dech, èpící po cibuli, a zápach koøalky. Èlovìk

mumlavì požádal o milodar; Michelup ho neslyšel a bral

se dále; muž za ním hulákal nadávky. To pøipomnìlo

úèetnímu vrátného v generálské uniformì, který ho pøed

chvílí nešetrnì vyprovodil z mahárádžova paláce. Na-

jednou si velmi zøetelnì, muèivì pøipomnìl onen nesluš-

ný výjev, jak s ním, mírným a spravedlivým èlovìkem

zacházeli jako s pobudou, který chce uprchnout a ne-

zaplatit útratu. Vidí pøed sebou øeditele podniku

se zkøivenou tváøí; cloumají jím rozlícení a zištní èíšníci;

huláká za ním vrátný jako hafan.

Slzy mu vstoupily do oèí. Pocítil nad sebou lítost. Tak-

hle jednali s úèetním v tiskárnì, otcem rodiny, který vždy

kráèel po øádných cestách, nedávaje pohoršení... kdy-

by ho tak vidìly jeho dìti a manželka, pøátelé a personál

v tiskárnì. Zasténal a otøel si oèi rukávem.

Co udìlal, èím se provinil? Nièím se neprovinil, jenom chtìl

prodat motocykl. Vztek se v nìm vzepjal proti nenávidìné-

mu stroji, který se uvelebil v pøedsíni a støeží vchod

do pøíbytku jako zlá doga. Roztáhl se, proklatý, nade všech-

ny se povýšil, celou rodinu ujaømil a odøízl ho od svìta. Od-

soudil úèetního k samotì a uèinil se pánem jeho osudu.

,,Cura........ao, whisky, džin, tøešòovka, chartreuska,

koòak, moka...,“ mumlal Michelup. ,,Všechno vychlastal

ten stroj a ještì je mu to málo. Já si nic nedopøeji,

na dìtech škrtím, nemají, chudinky, žádného potìšení,

ale pan motocykl musí užívat! Až pøijdu domù, vezmu

sešit a zatížím stroj položkou za ty nápoje. Aby za to èlo-

vìku udìlal radost, to ne... Zlomyslný, nevdìèný!“

Tak blábolil úèetní a v jeho mátožné hlavì toèil

se vìtrný sloup podivných pøedstav, útržkù obrazù

a zchumlaných myšlenek. Najednou ho napadla pohád-

ka, kterou èetl v knížce svých dìtí; nebo snad vùbec

neèetl? snad se mu to jenom zdá. Irská nebo arabská

pohádka. Jeden muž zapsal duši Zlému a ten mu pro-

dal lahvièku, ve které byl uzavøený džin, duch, který

mu opatøuje všechny požitky svìta. Jeho pozemský

život bude naplnìn rozkoší, ale po smrti propadne vìè-

né zkáze. Mùže od sebe toto neštìstí odvrátit, jestliže

se mu podaøí prodat lahvièku jinému zatracenci, ale

musí za ni vzít o haléø ménì, než za ni dal. Podaøí

se mu najít takového zoufalce; a ten se mùže zachrá-

nit pouze tím, že lahvièku prodá o haléø levnìji, než ji

koupil. Poøád levnìji se musí prodávat lahvièka

s prokletím, až koneènì ten poslední ji nemùže pro-

dat, protože ji koupil za haléø...

,,Podivné...,“ vrtí úèetní hlavou. ,,Zboží tì vábí a obluzuje

svými pùvaby. Koupíš je, a už vidíš, že jsi chybil. Okamžitì

ztratilo na cenì. Musíš najít hlupáka, který by tì zbavil

Èerného Petra. Smíš však žádat ménì, než jsi za zboží

dal. Dosud jsem vìøil zboží a ctil cenu vyznaèenou. Vidím,

že ani zboží nesmím vìøit. Myslel jsem, že jsem získal zboží,

ale zboží získalo mne. Stal jsem se jeho otrokem. Musím

je obskakovat a krmit... Nebudu volnì dýchat, dokud se ho

nezbavím...“

Když došel k domu, dveøe byly již otevøeny a u krámku

stál mlékaøský vozík. Na chodbì potkal babu s novinami.

Slyšel, jak z jeho pøíbytku rachotí kávový mlýnek. Ode-

mkl dveøe, protáhl se kolem motocyklu a odhodlanì

vstoupil do kuchynì.

Služka, která právì pøikládala do kamen, k nìmu

vzhlédla a na jejím protáhlém oblièeji postøehl výèitku

a úžas. Manželka, odìná do županu, chystala hrneèky

k snídani.

Michelup pozdravil nápadnì hlasitì a snažil se dodat

si výrazu èlovìka, který si nìkam odbìhl, vyøídil si nepa-

trnou záležitost a po malé chvilce se vrátil.

Paní Michelupová odpovìdìla s vyzývavým klidem,

køeèovitou zdvoøilostí, jako by vítala oficiální návštìvu.

,,Uf!“ ulehèil si úèetní, ,,to jsem prožil noc!“

,,To si mohu myslit,“ odvìtila manželka zdvoøile.

Pohlédl na ni s obavou. Avšak její tváø neprozrazovala

žádné hnutí.

,,Ani se neptáš, kde jsem byl,“ zaèal opìt Michelup.

,,Co bych se ptala?“ tence zapìla manželka, ,,ty jsi pán

a jdeš si, kam chceš. Nebudeš se mne pøece držet

za suknì.“

Zachmuøená tváø služebné vyjadøovala rozhoøèení a ne-

libost nad pánovým chováním. ,,Hanba, hanba, milostpa-

ne!“ pravila ta tváø, ,,takhle se chová vzdìlaný pán? Být

tak milostpaní, já bych ti dala, co se nejí!“

,,Vypadá to...,“ mumlal úèetní nespokojenì, ,,jako bych

já... jako by sis myslela, že jsem celou noc flámoval,

a zatím já...“

,,Nic si nemyslím,“ odvìtila manželka bøitce, ,,já už si

dávno odvykla myslet.“

,,Abys vìdìla, kde jsem byl, tak ti musím øíci, že jsem

prodával motocykl...“

,,Nìkdo prodává ve dne, jiný v noci. Jak se komu hodí.

Co je na tom divného?“

,,S tebou není rozumná øeè,“ mrzel se Michelup, ,,jiná

žena by mìla øeèi a dìlala rámus.“

,,Já nejsem jako jiné ženy,“ dìla paní Michelupová

spokojenì a nalila úèetnímu kávu. ,,Nedala jsem ti moc

tmavou?“ ptala se.

,,Ne, ne,“ odpovìdìl Michelup s chvatnou zdvoøilostí,

,,díky. Já radìji tmavší...“

Upíjel z hrnku a hledìl úkosem na ženu. Její tváø ne-

prozrazovala žádné hnutí mysli. Div že se neusmívala,

div že si netrylkovala. Úèetní ji nepoznával. Byl znepoko-

jen a neustále se snažil podat vysvìtlení.

,,To jsem unaven,“ poèal opìt velmi hlasitì a bodøe,

,,jsem jako rozlámaný.“

Manželka neodpovìdìla. Z koupelny bylo slyšet, jak

se dìti myjí a hašteøí. Paní Michelupová odbìhla, aby

uèinila poøádek. Bylo slyšet, jak hartusí: ,,Chcete, abych

vzala na vás metlu? Dìlejte, a nepøijdete pozdì

do školy.“ Pak se objevila opìt v kuchyni.

,,Jsem jako rozlámaný...,“ navazoval Michelup svou

øeè.

Žádná odpovìï. Dìti se s hlukem pøihrnuly

do kuchynì. Pohlédly ostýchavì na otce a hlasitì po-

zdravily.

,,Dobré jitro, dìti,“ odpovìdìl úèetní takøka uctivì. Pøi-

táhl je k sobì a okázale je polaskal. A ona vidí, že není

žádný zhýralec, ale dobrý otec rodiny.

,,Máte pøipravené uèení?“ vyptával se, ,,abyste si nic ne-

zapomnìli. A ve škole se hlaste a odpovídejte zøetelnì. Chci

na vás slyšet chválu...

Nemám nikoho než vás,“ mluvil vroucnì a hladil je

po hlavách, ,,slibte, že budete dìlat tatínkovi radost.“

,,Dneska se nezkouší,“ oznámila Máòa, ,,budeme opra-

vovat kónu.“

,,Neøíká se kóna, ale kompozice,“ opravil ji otec jem-

nì, ,,nu, jdìte, jdìte, a nezmeškáte...“

Bylo slyšet, jak dìti dusají po schodech.

Michelup pohlédl na manželku a zaèal: ,,Povídám,

jsem jako rozlámaný...“

Manželka vzala smeták a zaèala vytírat podlahu.

,,Nemᚠuž èas do kanceláøe?“ otázala se po chvíli.

,,No, pomalu abych se zvedal,“ odvìtil muž ochotnì.

,,Ale døíve bych... jáøku... ty si opravdu snad myslíš, ale

to by byla chyba... já opravdu... jeden inženýr, víš, co

mnì psal psaní...“

,,Jdi už, jdi, a nezmeškáš,“ pøerušila ho paní Michelu-

pová.

,,Neboj se, nepøijdu pozdì... A ten inženýr... bylo to

v jednom baru... já povídám: Tak chcete koupit, nebo

nechcete? Nechci se zdržovat. Nejsem zvyklý ponoco-

vat. Žena bude mít strach...“

,,Já nemìla strach,“ oznámila manželka, ,,vím, že jsi

dospìlý èlovìk a mᚠsvùj rozum.“

,,Nicménì...,“ zaèal opìt Michelup.

Paní Michelupová si zaèala zpívat. Úèetní zrudl a vy-

skoèil.

,,Jaká jsi ty žena?“ zakøièel.

,,Jaká jsem?“ ptala se nevinnì.

,,Ty jsi... ty jsi...,“ supìl úèetní.

,,No, jaká jsem?“

Náhle se rozlítil.

,,Køiè!“ zaøval, ,,køièet máš! Spílat máš! No, spus! Spus

koneènì! Já èekám! Už to nemohu vydržet! Tak øekni, co

jsem. Nazvi mne bídákem, flamendrem, zhýralcem, který

zapomnìl na svou èest a dobré jméno. Který utrácí pení-

ze svých dìtí. Který se potuluje po noèních místnostech

s podezøelými lidmi a který špatnì skonèí...“

,,Proè bych køièela? Proè bych spílala? Já taková ne-

jsem...“

,,Já to chci! Já na to èekal! Nemuè mne a spus povyk. Já

na to èekal!“

,,Nejsem taková, abych svému muži nadávala. Já ne-

mám tu povahu. Nejsem jako jiné ženy...“

,,To je právì to!“ øádil úèetní, ,,nejseš jako jiné ženy.

Jsi vùbec špatná manželka...“

,,Já jsem špatná? A to se podívejme...“

,,Jsi špatná. Jiná by tøeba muže zbila, ale mluvila by

s ním, rozumíš? Nadávala by, ale mluvila. Chci slyšet

slovo! Od své ženy mohu žádat, aby byla uražena, roz-

zlobena, aby si nedala nic líbit...“

Manželka pokrèila rameny.

,,To je tìžké. Já spílat neumím a nebudu. Musíš si vy-

hlédnout jinou ženu...“

Úèetní zaštkal.

,,Jenom slovíèko... hodnì hrubé slovíèko...,“ vzlykal,

,,abych vidìl, že mám nìkoho kolem sebe, abych nebyl

tak sám...“

Bylo ticho.

Michelup si povzdychl, tìžce se zdvihl a vybral se ze

dveøí.

Po jeho odchodu bìžela manželka do pokoje, otevøe-

la skøíò a ronila horké slzy do prádla, svázaného hed-

vábnou stuhou.

38) KDYŽ pøišel do kanceláøe, øekli mu, že má navští-

vit øeditele. Polekal se a pátral, co mu chce. Krèili ra-

meny a hledìli si práce. Na dveøích øeditelny svítil èer-

vený nápis Nevstupujte, na znamení, že šéf závodu má

návštìvu. Úèetní se sklonil nad tlustou knihou, ale vi-

dìl pouze matný sliz, ve kterém plavaly sloupce èíslic.

Oèi ho pálily a na místì, kam se zahledìl, se liknavì

pohybovala prùhledná tìlíska jako bakterie

pod mikroskopem. Byl naplnìný tabákovým dýmem

a štìbetavou hudbou; v ústech mìl pocit, jako by vypil

roztok hoøké soli; a jeho kùži dráždilo lepkavé svìdìní,

jako by se vykoupal v oleji a obalil sazemi. Psací stro-

je jednotvárnì klapaly a podlahou chvìly neviditelné

stroje. Michelupovo nitro spalovala neuhasitelná žízeò;

toužil po èistém prádle, koupeli a chladných peøinách.

Èervený nápis uhasl, ze dveøí se vyvalil tuèný pán

s aktovkou. Úèetní se zmenšil, odkašlal si, aby si pro-

èistil hrdlo, a jeho oblièej pravil, že tohoto dne už asi

neuslyší pøíjemnou zprávu.

Øeditel ho oèekával za psacím stolem, jeho rùžová tváø

byla plna rozpakù a oèi za skøipcem nepokojnì bìhaly.

Opøel lokty o stùl a spojil prsty v podobì støíšky. Uvítal

úèetního s mnohými áno, áno a ptal se Michelupa

po jeho zdraví. Úèetní odvìtil, že jeho zdraví je dobré.

Øeditel na to, že ho to, áno, áno, velmi tìší. Umlkl a hle-

dal výrazy; mìl malou zásobu slov a øeèník byl neobrat-

ný jako každý èinorodý muž nízkého pùvodu. Pak zase

zaèal:

,,Áno, áno, vidím... nerad vidím, že svoji práci, áno...

práci zanedbáváte... nejste už tak pøi vìci, trochu roztr-

žitý, áno... co se to s vámi stalo? Já vás nepoznávám...“

,,Já pøece nic nezkazil...,“ zamumlal úèetní.

,,Ovšemže ne... rozumí se, že nikoli... to jsem nechtìl

øíci... snad jsem se špatnì vyjádøil, áno, špatnì, špat-

nì...Ale pozoruji na vás jakousi... áno, ochablost, áno...

málo energie... špatný pøíklad pro ostatní mladé lidi, to

je to, áno... Snad jste nemocen?“

,,Trošku jako se necítím ve své kùži,“ chytil se tohoto

stébla Michelup.

Øeditel do nìho zabodl oèi a svraštil nos. Zdálo se mu,

že cítí tabákový dým a probdìlou noc.

,,No tak tedy nemocen...,“ dìl nedùvìøivì, ,,áno, áno...

nemám rád nemocné... sám nejsem nikdy nemocen,

protože nesmím...“

Michelup cítil v hrdle pìst. Vášnivì se mu chtìlo vypo-

vìdìt øediteli svou svízel, ale cítil, že se jeho prašivá

historie nedá vtìsnat do slov. Chtìlo se mu øíci:

,,To já, prosím, ne, to motocykl... On mne vlákal

do mahárádžova paláce. Já, prosím, nemám co dìlat

ve škole høíchu. Nemám na to povahu, prosím. Raète,

prosím, motocyklu domluvit. Je to úskoèný, lstivý a zlo-

myslný tvor. Moji domácnost obrátil v trosky. Celého mne

opanoval. Jsem na nìho slabý. Od vás si snad dá øíci. A

už mne nechá s pokojem. Mnoho jsem zkusil, ani vypo-

vìdìt to nemohu...

Já nechci užívat života. Pro mne to není. Vždycky

jsem rád sedìl doma a všechno mne tìšilo. Teï

už nemohu, protože se stroj roztáhl a porušil soumìr-

nost.“

Nahlas zabruèel: ,,Pøièiním se...“

Øeditel sòal skøipec, otøel si oèi a pak oznámil, že chtìl

úèetnímu tento mìsíc zvýšit plat, ale takhle to, áno,

áno...nejde, áno, radí úèetnímu pøitáhnout a oèekává,

že už ho nebude muset napomínat...

,,Pøièiním se,“ opakoval Michelup.

Vtom zaznìl telefon, øeditel propustil úèetního poky-

nem ruky.

A doma ho vítala bøitká zdvoøilost paní Michelupové.

Pøíbytek byl naplnìn ironií. Zmalomyslnìl, seschl. Byl

uctivý i k dìtem a k služebné. Pøipadal si jako podná-

jemník, který liknavì platí, a proto musí být na všechny

strany devótní. Rád by sedìl tiše v koutku, ale nedopøáli

mu klidu. Sotva usedl, již zjevil se džber s vodou a ženy

s hlukem zaèaly uklízet. Utìrák mu pleskal kolem a sme-

ták poletoval po svìtnici. Smýèily, posunovaly nábytkem

a bušily do koberce. Ustaviènì ho citelnì trestaly úkli-

dem.

Ještì jednou se vzepøel a vzdoroval. Když mu man-

želka podala jídlo, prohlásil s nápadnou lhostejností, že

nemá hlad. Èekal, že se paní Michelupová znepokojí

a poène se dotazovat, není-li nemocen. Odpovìdìl by

v tomto pøípadì mdlým hlasem a s dùrazným klidem, že

není churav; potom by manželka zaèala zmatenì pobí-

hat a obklady.

Avšak paní Michelupová nejen že se neptala po jeho

zdraví, ale pøipomnìla, že to považuje za samozøejmé;

nediví se, že úèetnímu nechutná; dovede strojit pouze

prosté a jednotvárné pokrmy; neuèila se vaøit pro svìtáky

a labužníky. Úèetní se urazil a odešel na obìd

do hostince.

Nìkolik dnù sedával pod sádrovým poprsím historické

osobnosti a pojídal obìd ve spoleènosti svobodných

soukromých úøedníkù. Sytil se hovìzím masem

s køenovou omáèkou, vepøovou peèení se zelím, hous-

kovými knedlíky a polévkou s flíèky. Žvýkal mdle, jako

by nesytil své tìlo, ale jedl za nìkoho jiného. Zdálo

se mu, že krájí maso motocyklu, že strká sousta a lije

polévku s flíèky, pivo a èernou kávu do benzinové ná-

držky. Položkou za obìdy v hospodì zatížil motocykl,

nebo tento stroj zavinil nepøedvídanou útratu. Motocykl

také zpùsobil, že mu nezvýšili plat. Pøemýšlel, o kolik

pøišel, a pak zapsal do sešitu pravdìpodobnou ztrátu.

Jeho známí, kteøí ho vidìli obìdvat v hostinci,

se podivovali: ,,A copak, copak? U vás se uklízí?“

,,Ano, uklízí se,“ odpovídal Michelup se zasmušilou iro-

nií. ,,Poøád se uklízí a konce to nebere. Vystrèili mne

na ulici.“

,,Hahaha, to my známe. To jinak nejde, hahaha.“

,,To jinak nejde, hahaha.“

Veèery prochodil Michelup po ulicích. Potácel se mezi

hluèícím zástupem, ztracen jako moucha v mléce. Pøipa-

dal si jako osamìlý poutník, jenž ustaviènì jde a jde, až

asfalt vystøídá hrbolatá dlažba, a pak se octne mezi továr-

nami, ohradami døíví, syrovými novostavbami a nouzový-

mi baráky. Poøád putuje po silnici, která se bìlá ve tmì;

jde dopøedu za neznámým cílem, neohlíží se nazpìt; nemá

proè se ohlížet, protože je bez domova. Je tma, vlhko a oèi

dráždí lepkavý sníh. V dálce se tøepetá nìkolik svìtel. Je

slyšet chraptivý štìkot psù. Dojde do vesnice, zaklepe

na první dveøe. Snad mu podají talíø vøelé polévky. Sní ji

pokornì na schodech, podìkuje jménem božím a vydá

se na další pou. Jednoho dne ho naleznou pøikrèeného

u zdi. Úøad prohledá jeho mrtvolu a zjistí, že to byl jistý Mi-

chelup, úèetní z Karlína. Když zvìst o jeho smrti pøikvaèí

mezi jeho známé, bude tu pobouøení.

,,Jak to, prosím vás?“ budou se vyptávat.

,,Inu, jeho žena, víte...“

,,Mnoho si vzala na svìdomí. Takový hodný èlovìk!

Je ho vìèná škoda...“

,,Copak je to platné... Chudáka nevzkøísíme...“

,,Tak, tak...“

A šachisté uctí jeho památku na slavnostní schùzi.

Pøedseda vysloví jeho jméno a všichni povstanou. Øe-

ditel Pazderník bude v nesnázích. Kde sežene tak pøes-

ného a svìdomitého úøedníka?

,,To všechno ona...,“ mruèí úøedník. ,,To ona zpùsobi-

la. Mohlo být všechno jinaèí...“

Potom se unavil a vrátil se domù. Pøíští den

už nevzdoroval, ale pokoøil se a jedl u spoleèné tabule.

Babièka se dovìdìla, že v rodinì úèetního není všech-

no v poøádku, a vydala se na výzvìdy. Motocykl ji však

nevpustil do pøíbytku. Když pak služebná pøišla poklidit

její svìtnièku, tu se zaèala vyptávat. Co se pøihodilo? Jí

nikdo nic neøekne. Každý má pøed ní tajnosti. Sedìla

vztyèená v posteli, prudce pohybovala èerným oboèím

a støílela jedovatýma oèima.

Služka øekla, že nic neví.

Babièka se rozhoøèila.

,,Jste ke mnì falešná,“ reptala, ,,kdybyste nebyla fa-

lešná, mìla byste u mne dobøe. Já bych se vám odslou-

žila!“

Ukázala jí vkladní knížku a balíèek cenných papírù, které

schovávala pod poduškou. ,,Jsem bohatá,“ brebtala, ,,jsem

mohovitá, ale tìm nahoøe nic neodkážu. Oni mne moøí hla-

dem. Jsem celá seschlá a neduživá. Všechno dostanou

po mnì cizí lidé. A nejvíc Lenorka, protože byla ke mnì

vždycky upøímná. Nezapomíná na starou, opuštìnou ženu...

Mám veliké jmìní, ale neøíkejte nic tìm mladým, oni

by mnì všechno vzali.“

39) ZVOLNA se otáèel øetìz dní v jednotvárném støí-

dání, pøiblížila se zima a zasmušilé nebe dštilo saze,

smíšené s vlhkým snìhem, který se pod nohama chod-

cù a pod koly vozù mìnil v èernou bøeèku. Na ulicích

vyrostla øada stánkù, které nabízely pražené mandle,

sudžuk a turecký med. Vyvolavaèi repetili, vychvalujíce

své patenty a vynálezy, jimiž možno zmìnit ponožku

v kravatu; zvláštní spínátka, kterými lze uèinit šle zby-

teènými; zázraèné mýdlo, které vyèistí každou skvrnu;

levnou voòavku ve tøech druzích; deset dopisních papí-

rù, deset obálek, tužku a gumu pouze za jednu korunu;

nùž na krouhání zeleniny; lepidlo, kterým lze spojit kaž-

dý rozbitý pøedmìt. Pouový fotograf lákal obecenstvo

do svého stanu; muž v tureckém fezu ukazoval kalhoty

dámy dvì stì padesát kilo tìžké; jiný vyvolavaè øval

do megafonu, že v jeho podniku lze spatøit divy a zázra-

ky indických fakírù; v jiném stánku bylo možno nalézt

pouèení o chorobách, které pronásledují lidský rod; roz-

jaøený muž pøedstavoval svého vousatého druha

s hlavou pokrytou turbanem, který tøi roky studoval okultní

tajemství v tibetských klášterech; manželé pøedvádìli

ochoèeného mývala a tøi veverky, které se vrtìly v kole;

mrzák vystavoval chrám svatého Víta, zhotovený

z døívek; slepec otáèel klikou u truhlièky, v níž tanèily

døevìné loutky; papoušek tahal planety a ve válci, napl-

nìném vodou, stoupal andílek vzhùru, když èert klesal

ke dnu. Silák prostøel na zemi pokrývku a ukazoval své

umìní, potulný artista metal pøemety, dva trampové, hoch

a dìvèe, zpívali za doprovodu harmoniky teskné písnì

o táboráku, kánoi a rudých rtech. Byl svátek štìdrého

svìtce Mikuláše a výkladní skøínì byly plny bonboniér

v podobì èertù s vyplazenými jazyky.

Toho dne obdržel úèetní poštou dva tiskopisy, z nichž

jeden žádal pøíspìvek na zmírnìní osudu nevidomých

dívek a ve druhém ho zval spolek koèích a závozníkù

Republiky èeskoslovenské, aby se úèastnil mikulášské-

ho veèera s veselým programem.

Potom se pøiblížily vánoèní svátky, na námìstích vzty-

èovali smrkový strom, ozdobený azbestovou vatou, pa-

pírovými fábory a sklenìnými ozdobami. V obchodních

domech, prùjezdech, výèepech a noèních lokálech

chraptil rádiový tlampaè, který vysílal vánoèní koledy

a omrzlí dráteníèkové postávali za dveømi a dvojhlasnì

zpívali o události ve mìstì Betlémì. Žebráci a žebraèky

s kojenci v náruèí a se zástupem usmolených a sešlých

dìtí vybírali vstupné do kaváren a cukráøství. Dìvèata

v kalhotách, muži s batohy a chlebníky se vrhali na vlak,

který je odvážel do hor. Ulice, autobusy a tramvaje byly

zavalené spoustou balíèkù, ozdobených smrkovou snít-

kou. Pøed lahùdkáøskými obchody visely srnky a bažan-

ti se skelnýma oèima a v kádích se pleskali tuèní kapøi.

Mìsto hluèelo jako velká voda a v ulicích se zmítal pøí-

boj davù.

Tehdy nalezl úèetní ve své schránce tøi pozlacené po-

hlednice s útržkem papíru, na nìmž bylo inkoustovou

tužkou psáno, že živitel èetné rodiny, toho èasu bez za-

mìstnání, prosí o sebemenší dárek. Vedle toho byl tam

tiskopis, který nabádal úèetního, aby se dal zapsat

do kursu moderních tancù.

Nadešel Štìdrý veèer, paní Michelupová napekla zá-

zvorové peèivo, jablkový závin a perníèky. Rozsvítili svíè-

ky na malém stromku, pod nìjž položili ponožky, prádlo

a dvì pohádkové knížky. Pak snìdli talíø rybí polévky,

vypili èaj a zasmušile louskali oøechy. Také služebná

obdržela talíø èervených jablek a oøechù a látku na šaty.

Políbila paní ruku a pak se odebrala do kuchynì a sklá-

dala psaní s blahopøáním pøíbuzným do vsi.

Mìsto ztichlo, netrpìliví èíšníci vybírali útratu a vyhá-

nìli poslední hosty z kaváren. Manželé Michelupovi po-

rozprávìli o starých èasech, vzpomnìli zemøelých a šli

spát. Nad mìstem se rozhlaholily zvony, ulice oživly

a úèetní slyšel pod okny sple rozjaøených hlasù, zpi-

tých punèem a rozpaøených èajem s rumem.

Byl Nový rok, listonoš doruèil Michelupovi poštovní

knížku, kominík pak kalendáø, na nìmž byl vyobrazen

veselý, oblý, rùžový kominík se šviháckým knírem. Oba

pøáli úèetnímu mnoho štìstí a vybrali spropitné.

Leden, únor, bøezen... Úèetní veèer posedává

na pohovce z pozùstalosti baronky Aspahsové a mno-

ho, vytrvale pøemýšlí. Svìt se vyjasnil, tají hromady snì-

hu, které nakupil motorový pluh, kapky vody se tøpytí

v omládlém slunci a zpìvnì zurèí voda v okapových rou-

rách.

Michelup ztichl a ustaviènì pøemítá. Ztichly i dìti, ba

ani neposedná Máòa neruší unylé ticho, které zavalilo

pøíbytek. Služebná zápolí s kbelíky špinavé vody,

s putnou uhlí, a paní Michelupová se vrtí kolem krbu

a vydává pøidušené rozkazy.

Úèetní neustále pøemýšlí... Venku pøistøihují dìlníci vìt-

ve stromù, hlídaè parku se prochází po písèitých cestách

a pídí po nepoøádcích; ohlušivì výskají dìcka, rozèilení

vrabci se domlouvají o svých záležitostech a milenci blou-

mají po ulicích v sladkých mrákotách. Novì zrozený vítr

zalomcoval okenicemi, bušil na vrata a dále pádil

se zvìstí, že pøichází jaro.

O èem úèetní pøemýšlí?

Pøemýšlí o motocyklu, který se rozvalil v pøedsíni a jako

zlá doga brání pøístupu do pøíbytku. Nìkdy bere do ruky

sešit, v nìmž je obsažen životopis stroje v èíslicích.

Se svraštìným oboèím sèítá sloupce cifer a dochází

k poznání, že motocykl už dávno nemùže se nazývati

levnì a výhodnì koupeným zbožím.

Úèetní pøemítá o slovech, která k nìmu pronesl vyhlá-

šený lékaø doktor Geschmay. Lékaø pravil: ,,Motocykl

chce jezdit.“

Michelup dumá o této vìtì a v hlavì mu svítá. Moto-

cykl chce jezdit. Stroj chce pracovat. Dosud kupoval

úèetní zboží statické, pøedmìty, které setrvávají

na jednom místì a milují klid jako on. Zboží, které plnilo

pøíbytek, vìci, s nimiž jsou spojeny vzpomínky. Zboží,

jež unyle vydechuje pokojnou vùni, jež sní v temných

koutech, zásuvkách a na skøíních. Bachraté skøínì ne-

míní opustit svoje místo. Taburet, který úèetní koupil

z pozùstalosti jednoho notáøe, který se zastøelil, když

zpronevìøil klientùm peníze, se nikdy nedá svést

ke vzpouøe. Pohovka po baronce Aspahsové je kdykoli

pøipravena pøijmout znaveného úèetního. Jsou to pøed-

mìty loajální, které vždy dìlaly Michelupovi radost; mohl

se jimi pyšnit; zdobily jeho život, vypravovaly mu

o minulosti, k níž cítil náklonnost, a zvyšovaly vážnost

mezi lidmi.

Avšak motocykl není pøedmìt statický. Podobá

se mladému býèku, v nìmž je skryta vznìtlivá, zlovìst-

ná síla. Nechce být okrasným pøedmìtem. Vzpírá

se zdobit pøíbytek. Neváží se k nìmu vzpomínky, nebo

motocykl není pamìtník starých, dobrých èasù. Není mu

nic do minulosti; je mlád a chce užívat života. Není divu,

že není spokojen se svým údìlem. Chce ukázat svou

sílu, polykat prostor a být pánem èasu.

,,Ne on, ale já chybil...,“ poznává úèetní. ,,On chce sloužit

podle své pøirozenosti, ale já mu nedopøál pøíležitosti.

Nechce se neèinnì váleti v pøedsíni. Je to spoutaný mla-

dý bùh a chce být svobodný; touží po svìtì. Jeho domov

je na silnici. Nyní se bouøí, nyní se mstí...“

Poèínal si proti stroji nesprávnì; chtìl, aby miloval klid

jako on. Chtìl ho pøetvoøit k svému obrazu. Tak si poèí-

nají lidé se zvíøaty. Domnívají se, že tím je zvíøe inteli-

gentnìjší a ušlechtilejší, èím více dovede napodobovat

lidská konání. Nutí hrdého kondora, který brázdil vzduch

nad rozeklanými horami, aby nehybnì sedìl v kleci

s opelichanými køídly. Vìzní divoké šelmy, které v zajetí

posléze zešílí nudou. Mají medvìda k tomu, aby si ne-

poèínal jako medvìd, ale jako taneèník. Z opice dìlají

šviháka, jenž dovede jíst s ubrouskem pod bradou, za-

cházet s pøíbory a kouøit cigaretu. Dají si práci, aby zmì-

nili slona v baletku, a tulenì nutí házet míèem. Papou-

šek musí vykøikovat slova v øeèi, které nerozumí. Lidé

dìlají z vážných a dùstojných zvíøat šprýmaøe. Pro radost

zevlounù jim pøidìlují neèestné úlohy.

,,Tak jako já s motocyklem...,“ usoudil úèetní.

A když cesty vyschly, milostné slunce zazáøilo na èistém

nebi a rozvinula se nádhera jara, tehdy se probudil

ze své zádumèivosti a prohlásil: ,,Bude se jezdit!“

Paní Michelupová se zeptala, co tím míní.

,,Budeme jezdit!“ opakoval úèetní rozjaøenì. ,,Máme

motocykl a budeme ho užívat. Každou nedìli si vyjede-

me do pøírody, jak to èiní jiní lidé.“

,,A co,“ pátrala manželka, ,,to ho vždycky vytáhneme

z pøedsínì a pak ho zase uložíme?“

,,Nikoli,“ hlaholil úèetní, ,,já najmu garáž.“

Paní Michelupová si blaženì povzdychla.

,,Koneènì... koneènì že mi pùjde z domu...“

,,Už nás to nebude strašit,“ pøitakal úèetní.

Paní Michelupová se zamyslela.

,,Ale poslyš...,“ namítla, ,,to nepùjde. Kdo bude stroj

øídit?“

,,Najmu si šoféra,“ dìl Michelup.

,,Garáž... šoféra...,“ dumala manželka, ,,to budou vel-

ké útraty...“

,,A, a!“ vykøikoval Michelup v nadšení, ,,když to mo-

hou dìlat jiní, proè ne my? Já myslím, že nezchudne-

me...“

,,Budeme jezdit!“ jásaly dìti.

,,Budeme jezdit!“ opakoval úèetní, ,,zaèneme nový ži-

vot. Od nynìjška bude všechno lepší...“

40) NÌKOLIK DNÍ se pídil po vhodné garáži pro svùj

motocykl. Pobíhal, shánìl, telefonoval, vyptával

se známých, až se mu koneènì podaøilo objevit ga-

rហv Libni. Jedna nafoukaná limuzína pøijala motocy-

kl za svého podnájemníka. V Michelupovi se probudil

starý stopaø výhod a bojovník za levné ceny. Podnikl

na majitele garáže prudký útok a po mnohém smlou-

vání urval slevu. Vrátil se domù uondán, ale

se spokojeným výrazem. Vzpøímil se, nabyl bodrosti

a zvuènì velel dvìma chlapùm, kteøí vyklizovali pøed-

síò. Doprovázel je po schodech, když vlekli stroj, a na-

bádal k opatrnosti. Všecek omládl a jeho život nabyl za-

jímavosti a rozmanitosti.

Osobnì dohlížel na to, když muži ukládali motocykl

v garáži. Pøijali z jeho ruky dosti štìdré spropitné a vzdálili

se. Úèetní potom postál v tichém zadumání; zdálo se mu,

že je rozmarný stroj nyní spokojen. Zde je jeho domov,

sem patøí. Jeho marnivost nesnášela, že by mìl meškat

mezi veteší.

Oslovil motocykl: ,,Máš, co jsi chtìl. Nyní mi nemᚠco

vyèítat. Postaral jsem se. Doufám, že spolu dobøe vy-

jdeme.“

Na odchodu se obrátil a zahrozil prstem: ,,Ty, ty, ty!

Natropil jsi mi neplech, kluku špatná! Duši bys z èlovìka

vystrašil. Div jsem z toho neonemocnìl...“

Stroj neodpovídal, a v pøítmí se blýskaly trubice, závi-

ty a benzinová nádržka záhadným, zlomyslným úsmì-

vem.

Šatník zaujal své staré místo. Do jídelny vstoupila sou-

mìrnost, všechno se zjednodušilo a pøíbytek se vyjasnil.

Paní Michelupová zrùžovìla. Zdálo se, že i bledý, podlouh-

lý oblièej služebné se usmívá. Také památné pøedmìty,

získané s výhodou, spokojenì oddechovaly. Nyní opìt

pøijdou ke cti; úèetní je bude pøedstavovat návštìvníkùm

a ti nebudou šetøit uznáním. V bytì nabyli lidští obyvatelé

pøevahu; a z nábytku èišel dùvìrný zápach, složený

z naftalínu, výparu plyše a starodávných židovských mod-

litebních knížek.

Pøi odchodu do kanceláøe poplácal úèetní paní Miche-

lupovou po zádech a pravil: ,,Tak, maminko, pøiprav nìco

moc dobrého k obìdu. Musí to být nìco delikátního.“

Ona se na nìj usmála chutnými ústy a odpovìdìla:

,,Dnes máme telecí hrudí. Øezník mnì vybral dobrý kou-

sek, tak nevím.“

,,Výteènì!“ pochválil ji manžel, ,,tak už se, maminko,

postarej,“ a vtiskl jí na tváø hluèný polibek.

Byl jasný, modrý a zlatý den, jako by Prozøetelnost chtìla

úèetního vyznamenat zvláštní milostí. Potkával známé,

kynul jim rukou a hluènì hlaholil. Byl s každým zadobøe;

všichni se na nìho dívali pøívìtivì. Také v kanceláøi ho

vítala jasná pohoda. Objal pohledem støíbøité sleèny, pøi-

poutané k psacím strojùm. Promluvil nìkolik žertovných

slov a byl spokojen, když se písaøky zachichotaly .

S obzvláštní chutí se vrhl na úèetní knihu a poèal sèítat

dlouhé sloupce èíslic.

Vìtší obtíž byla nalézt šoféra k motocyklu. Proèítal in-

zeráty v novinách, ale žádný neodpovídal na jeho nabíd-

ku. Navštìvoval kanceláøe, kde se zprostøedkují práce

a služby. Mluvil s nezamìstnanými šoféry . Mnozí žili

z ruky do úst a byli zjanèeni bídou. Avšak jeho nabídku

odmítali se zøejmou ironií. Pravý šofér neklesne tak hlu-

boko, aby øídil soukromý motocykl. Co by tomu øekli jeho

druhové?

Doma si úèetní naøíkal na své svízele a lál šoférùm.

Tady máme ty nezamìstnané. Nabízí jim práci, ale oni

radìji louskají cvrèky.

,,Brát podporu, to dovedou,“ bouøil, ,,ale dìlat se jim

nechce. Je to trápení! Já už opravdu nevím...“

Manželka ho tìšila. Netøeba klesat na mysli. Však on

už se nìkdo najde. Sama se poptá po svých známých.

Brejlatý student sedìl nad knihou, mechanicky kýval

tìlem a drmolil: ,,Prùseènice druhé promítací roviny dané

úseèky s druhou prùmìtnou... s druhou prùmìt-

nou...shoduje se s danou úseèkou... s danou úseèkou...

prùseènice druhé promítací roviny...“

Najednou zdvihl hlavu, zahledìl se na otce a pravil:

,,Jeden septimán by chtìl øídit motocykl. Jmenuje

se Poch Jindøich,“ a opìt zaèal: ,,Prùseènice druhé pro-

mítací roviny dané úseèky...“

,,Poèkej!“ zavelel otec, ,,teï nech to uèení... Cos to

øekl?“

,,Poch Jindøich ze septimy by chtìl øídit motocykl,“ opa-

koval student. ,,Chodí do naší boudy...“

,,Chodí do vašeho ústavu,“ opravil ho otec. ,,Poèkej!

Povídám! Teï odlož knihu a odpovídej jasnì a zøetelnì.

Jak to je? Kdo je ten Poch Jindøich?“

,,Vždy øíkám: Je to septimán z našeho ústavu. Uèí

nás hrát volejbal. Já jsem s ním o tom mluvil a on poví-

dal, že bude øídit nᚠmotocykl, když mu za to nìco dáš.“

,,To se ví, že dám,“ rozpálil se úèetní, ,,já nic zadarmo

nechci.“

,,Já nevím, jestli by se k tomu student hodil,“ zapochy-

bovala paní Michelupová. ,,Kdoví má-li vùdèí list. Vždy

je ještì mladý.“

,,Má vùdèí list,“ ujistil ji Jiøí, ,,a není mladý. On dvakrát

propadl.“

,,A vyzná se v øízení motocyklu?“ pátral Michelup.

,,Jak by ne! On chce být závodníkem.“

,,Tak ho pøiveï k nám. Slyšíš?“

,,Slyším... prùseènice druhé promítací roviny dané

úseèky...“

,,Nezapomeò!“

,,Já nezapomenu... dané úseèky s druhou prùmìt-

nou...“

Úèetní se zadumal. Hladil si bradu a tøel si nos. V jeho

plodné mysli se rodila nová idea. Inspirace rozpálila jeho

tváø.

,,Jak mùže jezdit s motocyklem,“ uvažovala paní Mi-

chelupová, ,,když se musí uèit. Chodí pøece do školy...“

,,Nemluv hlouposti. Nebude s námi pøece jezdit

ve všední den. Na to my také nemáme èas. Ale mám

nápad. Poslyš!“

Manželka naslouchala a úèetní rozvíjel svou myšlen-

ku. Najme toho mladého muže jako domácího uèitele.

Jiøí sice nepotøebuje instruktora, protože je to pilný hoch

a dosti dobøe se uèí. Avšak pøece jenom si potøebuje

polepšit známky. Proè by Michelupùv syn nemìl být

s vyznamenáním, když to docílí takový cestující Kafka

se svým synem? Proè se nemá úèetnímu dostat takové

pocty? Není pøece horší než cestující.

,,To je pravda,“ pøisvìdèila paní Michelupová.

Úèetní tedy spojí domácího uèitele se šoférem.

Ve všední den bude opakovat s Jiøíkem a v nedìli

se promìní v øidièe. Michelup tedy získá šoféra

s výhodou.

,,Co tomu øíkáš?“

Manželka mu blahopøála k tomuto nápadu. Pøíští den

pøivedl Jiøík vytáhlého mladíka v tmavé košili a s pestrou

kravatou. Byl odìn ve sportovní kabátec ze šedého lo-

denu a nohy vìzely v golfových kalhotách.

,,Harry Poch,“ zamumlal ten jinoch a vycenil velké,

nepravidelné zuby.

,,Pøišel jsem skrz to místo,“ dodal hluènì, ,,tak jak to

udìláme?“

Michelup si ho zevrubnì prohlížel. Byl to jeden z tìch

mladíkù, které je možno každý veèer spatøit pøed osvìt-

leným vchodem do biografu. Byl to jinoch klátivých po-

hybù, s úseènou, døevìnou øeèí, který co chvíli propu-

kal v neomalený øehot. Úèetnímu se nelíbilo, že je hluè-

ný a sebevìdomý. Stál pøed ním a necítil žádné rozpa-

ky. V nièem se nepodobal pøedváleèným studentùm, jak

si je Michelup pamatoval. Ti byli tiší, pokorní a velmi

zdvoøilí. Krmili se bledou, øídkou kávou svých bytných,

byli rozpaèití pøed staršími, vždycky upachtìní a udý-

chaní a žili v nadìji, že jednou dostanou místo a bu-

dou páni. Proto byli opatrní a nechtìli si zkazit budouc-

nost.

Tihle však nejsou pokorní, nikoho si neváží, protože

dobøe vìdí, že pro nì nebude místo a že po složení zkou-

šek nebudou zase nièím. Oni nevìøí v pevná místa,

v zajištìní i postavení; vùbec neuvažují o budoucnosti.

Harry Poch zaèal zhurta vyjednávat. Na otázku, mohl-

li by dávat hodiny, se opovržlivì zašklebil: ,,Abych neu-

mìl látku z tercie! To se ví, že to umím! Jak si to pøed-

stavujete?“

,,Zeptat se však smím,“ omlouval se úèetní mírnì.

,,Ptát se mùžete, proè byste se neptal?“

,,Dobrá...“ Úèetní se zamyslil a pak mu nabídl hono-

ráø. Jinoch ukázal, že není dnešní. Zaèal neostyšnì

smlouvat. Úèetní se bránil, ale Harry Poch koutkem úst

procedil, že když pan Michelup nechce, a nechá tak.

Jinoch se ohlédne po nìèem výhodnìjším.

,,Kdybych tak moc nepotøeboval prachy,“ vyjádøil se,

,,tak s vámi ani nemluvím. Jenomže já jsem momentál-

nì v úzkých. To je to.“

Úèetní se poddal. Uzavøel smlouvu slovy: ,,Doufám,

panu Pochu, že budeme oba spokojeni.“

,,To bych øek,“ pøisvìdèil mladík.

Potom ho zavedl do garáže, aby si prohlédl stroj. Zdá-

lo se, že motocykl poznal v mladém muži svého pána.

Stroj ho vítal radostnì a dùvìrnì. Pan Poch a motocykl

se oèichali a seznali, že jsou si navzájem sympatiètí.

Kdyby se stroj v tuto chvíli promìnil v psa, tehdy by po-

ložil tlapky na prsa mladého muže a snažil by se mu olíz-

nout tváø. Avšak na úèetního by vycenil zuby. Michelup

mìl aspoò takový dojem.

41) SYTÉ, radostné jitro se dralo hustými záclonami

do Michelupova pøíbytku. Zlatavá zrnéèka prachu honi-

la se s duhovými balónky jako drobné mušky nad ozá-

øenou lesní pìšinou. Pod okny šumìla nedìle.

Od èasného rána bylo obydlí naplnìno ruchem. Rodi-

na úèetního se chystala poprvé na výlet motocyklem.

Michelup pobíhal z kouta do kouta; zahánìl rozechvìní

ráznými rozkazy. Manželka pøipravila smažené øízky

a vajíèka natvrdo, aby rodina netrpìla újmy. Šlo nyní o to,

kdo se úèastní výletu, nebo motocykl mohl kromì øidi-

èe pojmout tøi osoby. Obì dìti se vtìsnají do pøívìsného

vozíku. Michelup domlouval své ženì, aby si vyjela. Celý

týden se pachtí kolem krbu a zaslouží si osvìžení. Paní

Michelupová odmítla. V nedìli si ráda posedí doma; vy-

spraví chatrné prádlo a nìco si pøeète; pak pùjde

na návštìvu. Radìji dopøeje tu radost svému muži

a dìtem.

Louèila se s rodinou a dùtklivì kázala úèetnímu, aby

byl na sebe a na dìti opatrný. Úèetní slíbil a zahnal její

obavy energickými slovy. Vzal na sebe tváø neohrože-

ného cestovatele; shovívavì dovolil, aby mu manželka

ovázala hrdlo hedvábným šátkem. Na odchodu si zavo-

lal služebnou a dùtklivì jí domluvil: ,,Ne abyste babièce

prozradila, že jedeme na výlet. Mìla by o nás strach, ta

dobrá duše...“

Studující Harry Poch je oèekával pøed garáží, malebnì

opøený o stroj v oné pozici, v jaké se dávají fotografovat

vìhlasní závodníci. Byl odìn do kožené kazajky

a na hlavì mu sedìla èapka se štítkem, obráceným do-

zadu. Pokuøoval cigaretu a plival v oblouku.

,,Všechno v poøádku, pane Pochu?“ otázal se ho Mi-

chelup s pøísnou tváøí zamìstnavatele.

,,Aby ne,“ znìla struèná odpovìï.

Dìti se umístily do pøívìsného vozíku v podobì turec-

kého pantofle. Objaly se kolem krku, tváøe rozpálené

dychtivým oèekáváním. Úèetní zaujal sedadlo za øidièem.

Student Harry Poch stiskl pedál, motor zafunìl, vypustil

modravý dým a s radostným zahudrováním vyrazil

vpøed, podoben vìznìnému zvíøeti, které se nenadále

octlo na svobodì.

Tú-tá! Všechno stranou! Úèetní vyjíždí na vlastním stro-

ji! Tú-tá! Hnìte sebou, Loudaví! Volnou dráhu stroji!

Na chodník, Loudaví! Tú-tá! Proè se nevraživì ohlížíte,

proè reptáte, Loudaví? Co se vám nelíbí?

,,Divní lidé, tihle pìší!“ uvažoval úèetní. ,,Domnívají se,

že ulice je jenom pro nì. Kdyby mohli, zakázali by všech-

na vozidla. Svévolný, závistivý lid...

Jak se to motáš, ty náno!“ zaøval na jednoho ustraše-

ného chodce. ,,Ti lidé nedovedou chodit... Mìly by být

nìjaké kursy pro pìší...“

Motocykl se prosmýkl vyšehradským tunelem a octl

se v køivolakých ulièkách mìsta Bráníka. Michelup he-

kal; køivolaká dlažba mu natøásala bøicho; chtìl se zeptat

dìtí, jak se jim cesta líbí; avšak slova se drolila

na nesouvislé slabiky. Nicménì cítil se pánem prostoru

a díval se kolem sebe junáckým zrakem.

Znenadání se za rohem køivé ulièky pøed nimi vynoøil

strážník. Velebnì vztyèil ruku v bílé rukavièce a kázal

stroji, aby zastavil.

,,Proè nedáváte znamení?“ otázal se pøísnì a vytáhl

zápisník.

Úèetní se zalekl, ale neohroženì odpovìdìl: ,,Proè

bychom troubili, pane inspektore? Nebudeme pøece

bouøit a rušit klid...“

Strážník se chladným pohledem podíval do místa, od-

kud vycházel ten zvuk, a znovu se oboøil na øidièe: ,,Proè

nedáváte znamení? Neznáte pøedpisy?“

,,Co bych nedával znamení? Já dával znamení,“ odmlou-

val pan Poch.

Strážník byl pøítelem diskuse; vášnivì rád se pøel s øidièi

motorových vozidel jako všichni pražští strážníci.

,,Vy jste nedával znamení, ne že jste dával znamení,“

poèal znova. Otevøel s patrným uspokojením blok a zvol-

na, jako by se chystal zasednout k bohaté a tuèné tabu-

li, pronesl: ,,Tak vás tedy musím trestat, abyste se nauèili

jezdit.“

,,Proè byste mne trestal, pane inspektore?“ zasténal

úèetní, ,,já se pøece nièím neprovinil...“

Strážník ho nevzal na vìdomí. Lecjaký pasažér si do-

voluje rušit diskusi s øidièem.

,,Musím vám napaøit pokutu,“ opakoval, ,,protože jste

netroubil, aèkoli máte troubit.“

,,Vždy já jsem troubil,“ hádal se student, ,,mám na to

svìdky, že jsem troubil.“

,,Co je mnì do svìdkù? Já tady øídím dopravní ruch,

a já musím vìdìt, jestli jste troubil.“

,,Když vám to øíkám... Já za to nemùžu, že jste to

pøeslechl...“

,,Já nic nepøeslechl, to je vylouèená vìc, abych nìco

pøeslechl, vy mnì nic nepovídejte a nezdržujte. Platíte

pìt korun!“

,,Pìt korun!“ povzdychl si Michelup, ,,není to moc, pane

inspektore?“

Strážník neodpovìdìl, vyplnil blok a podal jej panu

Pochovi.

,,Tamten platí,“ ukázal student palcem dozadu.

Úèetní vylovil z tobolky pìtikorunu a podal ji strážní-

kovi. Motocykl zahudroval a vyrazil. Michelup hodil

po strážníkovi zdrcujícím pohledem. A ví, co si o nìm

myslí. Avšak strážník si ho nevšiml a zvolna, velebnì

zašel za roh.

Dobrá nálada Michelupova pohasla. Hnìtlo ho, že pøišel

o pìt korun.

,,Z nièeho nic vytáhne z èlovìka pìtikorunu,“ vrèel.

,,Ono se øekne! Pìt korun nenajdeš dnes na ulici. Co

si myslíte? A hádat se s ním èlovìk nesmí. Jeden se se

strážníkem nemùže postavit. Ale do novin by se to mìlo

dát. Na pranýø se musí pøibít takový zloøád. Jestlipak

se mùže nìco takového pøihodit v cizinì? Pak se u nás

má vyvinout motoristický ruch, když se nám házejí klac-

ky pod nohy...“

Ještì více ho mrzelo, že s ním strážník nechtìl mluvit.

Obracel se se svými výtkami na pana Pocha, jako by

úèetního nebylo.

,,Prosím, pane strážníku... Mùj je motocykl a pan Poch

je mùj personál. Já ho platím. A když se vám tedy nìco

nelíbí, raète se obrátit pouze na mne. Tváøíte se, jako

bych byl nikdo, a to, dovolte mi øíci, je nehezké jednání

od úøední osoby. Jsem poplatník a zasluhuji respekt.

Nevíte, kdo já jsem, ale já, paneèku, mám známosti.

Mohl bych vás zkrušit...“

Vichøice mu øvala kolem uší a rvala dech od úst. Motor

jásavì zpíval píseò o svobodì, prostoru a chlemtal kilo-

metry. Po silnici pádil øetìz automobilù a motocyklù.

Lesklé, objemné limuzíny s dlouhými chladièi, solidní káry

pro rodiny, svìtácké vozy výstøedních tvarù, urèené

pro volnou lásku; rozvrzané vozíky, koupené z tøetí ruky;

tandemy s mladíkem vpøedu a jeho potìšením vzadu;

vozy na protiúèet a motocykly na splátky a u volantu øi-

dièi, jichž svìtový názor je na protiúèet a na splátky.

Motocykl si vedl zdatnì. Øítil se kupøedu jako bujný

býèek, jenž pronásleduje nepøítele. Nechával za sebou

rodinné káry, vítìzil nad svìtáckými vozy výstøedních

tvarù a pokoøil mnohý hrdopyšný osmiválec.

,,Znamenitý stroj,“ pochvaloval si úèetní. ,,Vìru, dobøe

jsem koupil. Je vidìt, že to není žádný brak. Kolik jsme

vozù vzali! Všechny pøedhoníme! Pøece jenom je to hez-

ké, mít takovou vìc. Pøed chvilkou jsme byli v Praze

a nyní jsme lán svìta. Motocykl je veliká vymoženost.

Kdyby tak naši pøedkové vstali, ti by vyvalovali oèi.

Na mou duši, to bych chtìl vidìt!“

Pak si opìt vzpomnìl na pìtikorunu, kterou musel za-

platit strážníkovi, a svraštil èelo.

,,Vìèná škoda tìch penìz,“ mumlal. ,,Mohl jsem kou-

pit dìtem nìco k snìdku. Nebo Rùžence kytièku konva-

linek, ona je má ráda. Z nièeho nic vyhodit pìt korun, to

èlovìka mrzí... A ten pan Poch mohl troubit, co by mu to

udìlalo. Má se troubit, když je to pøedpis. Musím mu

vyèinit. Na personál není dneska spolehnutí...“

Motocykl vjel na dvùr jednoho hotelu. Hlídaè automo-

bilù v zelené livreji pøemítal, má-li pozdravit, nebo ne;

byl zvyklý smekat pouze pøed automobilisty; zamyslel

se a pak posunul okrouhlou èapku.

,,Jedl bych, až bych breèel,“ hlásil studující Poch.

,,Máme s sebou zásoby,“ odpovìdìl úèetní, ,,mùžete

s námi pojísti.“

,,Kdepak!“ odpovìdìl jinoch, ,,to já radši nìco teplé-

ho.“

,,Snad by to nemuselo být...,“ vzdychl úèetní zasmuši-

le.

,,To já musím vìdìt lépe,“ odvìtil Harry Poch a objed-

nal si obìd.

Michelup rozbalil balík a podìlil dìti. Objednal pouze

bílou kávu. Zasmušile pojídal øízek, díval se pokradmu

na studujícího, který velikými zuby rozmílal pokrmy

a zaléval je pivem.

,,Ten si dává,“ bruèel nevraživì, ,,ten se má, to vìøím...

On to platit nebude. To bude zase útrata! Nesvìdomitý

hoch!“

Nahlas pravil: ,,A mohl jste troubit, mladíku! Nemuselo

mì to stát pìt korun. Já nekradu, víte?“

,,Vím,“ odvìtil mladík pokojnì, ,,mohlo se troubit, ale

už se stalo. Nìkdy si polda èlovìka nevšimne a jindy dìlá

brajgl. Podle toho, v jaké je náladì.“

42) VOLNÌ procházel restaurací, otáèel se na všechny

strany, nespatøí-li nìkoho ze známých; najednou

se zastavil; uzøel dva velké, rùžové oblièeje, úplnì stej-

né, až na to, že vrásky levé tváøe jednoho z nich byly

obrácené vzhùru. Manželé Hájkovi ho vítali s mdlým,

pøívìtivým úsmìvem.

Michelup zamával kloboukem: ,,Vy jste taky tady?“

,,Taky, taky,“ odpovídaly rùžové oblièeje. ,,A vy taky?“

,,Taky, taky.“

,,Je krásnì, co?“

,,Krásnì, krásnì... A kde jste se tu vzali?“

,,To víte, vyjeli jsme si na èerstvý vzduch...“

,,Všude musí být,“ pomyslel si úèetní káravì. ,,Jmìní

pohøbili ve váleèných pùjèkách, ale to se ví... Musí

se ukazovat. Vznešená žebrota! Kdybyste radìji šetøili

na stará kolena... Lehkomyslní, høíšní manželé! Vaše

konce budou truchlivé...“

,,A co vy?“ ptal se Max Hájek.

,,Jsem tu se svou károu,“ odvìtil Michelup pyšnì.

Z úst jednoho rùžového oblièeje vyšlo uctivé: ,,Ó!“

Druhý oblièej se pøipojil: ,,Podívejme se!“

,,Chcete se podívat na mùj vùz?“ vybídl je úèetní.

Paní Hájková vzala manžela pod paží a pomohla mu

vstát. Michelup je vedl k místu, kde parkovaly automo-

bily.

Studující Poch stál u motocyklu, ruce v kapsách, oha-

rek cigarety pøilepený k dolnímu rtu, a bavil se s nìjakým

dìvèetem.

,,Nevìdìla jsem, že máte motocykl,“ øekla sleèna, ,,proè

jste mi o tom nic nevypravoval, Harry?“

,,A co bych...,“ mumlal onen jinoch. Køivil ústa na stranu

a opovržlivì cedil slova, jak èiní zkušení svìtáci.

,,Musíte mne jednou svézt, Harry,“ dotíralo dìvèe.

,,Svezu, Marlis, ale až nìkdy jindy...“

,,Víte co?“ zaštìbetala sleèna, ,,zavezete mne dnes

do Prahy.“

,,Nemohu, já...“ Vtom se pøiblížil Michelup s manžely Háj-

kovými.

,,Jindøichu!“ zvolal úèetní, ,,všechno v poøádku?“

Studující neochotnì pøisvìdèil. Strkal sleènu stranou

a dával jí najevo, že má odejít.

,,Kdo je to?“ ptal se pan Hájek.

,,Mùj šofér,“ odpovìdìl úèetní nedbale.

Paní Hájková složila ústa v koleèko a vypustila uctivé:

,,Ó!“

,,Doporuèili mnì ho,“ vykládal úèetní, ,,je sice trochu

mladý, ale jinak jsem s ním spokojen. Rozumí dobøe své

vìci.“

,,Kdo je to?“ ptala se sleèna, ukazujíc na úèetního

a jeho spoleènost.

,,To je... to jsou pøíbuzní z venkova,“ odpovìdìl studu-

jící s jakýmisi rozpaky

,,Poch!“ zvolal úèetní.

,,Co je?“ zavrèel jinoch.

,,Pøipravit všechno k odjezdu! Za chvíli startujem!“ ve-

lel úseènì Michelup. Obrátil se k rùžovým oblièejùm

a dodal: ,,Vidí sleènu a už má myšlení jinde. Je to svízel

s personálem...“

,,To jinak nejde,“ dìl Max Hájek, ,,mladý èlovìk... My také

nebyli jiní...“

,,Ovšem,“ pøisvìdèil Michelup, ,,ale když je ve službì,

nemá mít myšlení na hlouposti. Já to nemám rád.“

Rozlouèil se s manžely Hájkovými, zaplatil v hotelu,

naložil dìti do pøívìsného vozíku a sám zaujal místo

za øidièem. Pøispìchal muž v zelené uniformì, smekl

okrouhlou èapku a nastavil ruku. Michelup se zamraèil,

zaváhal a pak podal onomu muži korunu.

Motocykl vypustil modrý dým a prudce zahudroval.

Úèetní si všiml, že vzbudil pozornost. Vztyèil se hrdì

na svém sedle a zíral kolem sebe, hledaje nìkoho, komu

by pokynul rukou. Zato však studující nelibì nesl úèast

obecenstva a byl rád, když se octli na silnici.

Ratatata! Tu-tá! Ratata! Michelup ujíždí na svém stro-

ji, na tom krásném motocyklu, který získal za levnou

cenu. Stromy a milníky øítí se nazpìt. Silnici vroubí prù-

vod Loudavých, prùvod zemìplazù, kteøí se krmí pra-

chem silnic. Míjeli rodinné vozy získané ze tøetí ruky,

ošumìlé, zablácené, s pomaèkanými blatníky.

,,Ááá!“ øièel úèetní s nadšením. ,,To je stroj! Ten se má

k svìtu!“

Ratatata! Tú-tá! Pøedhánìli automobily, koupené

na protiúèet, pestøe nalakované, šviháckých tvarù. Vich-

øice øvala kolem uší. Michelup se zalykal rychlou jízdou.

Tu-tá! Alej stromù se rozestupuje, aby je pohltila; mo-

tocykl hudruje a polyká kilometry.

,,Slyšíte, jak motor zpívá?“ øíká si úèetní dojatì. ,,Vý-

borný stroj! Všechny pøedhoní, všechny vezme! My nade

všemi zvítìzíme!

Kupøedu, kupøedu! Musíme být první!“

Leè jeden automobil je nechce pustit dopøedu. Kdykoli

motocykl uèiní pokus pøedjet, auto mu vjede do dráhy.

Je to sportovní, samolibý kabriolet, hejsek mezi vozy.

Tú-tá! øve na nìho motocykl. Z cesty, šviháku, my chce-

me být první! Avšak auto vjíždí do cesty a dìlá, jako by

neslyšelo.

,,Ulièník!“ mruèí úèetní. ,,To jsou zpùsoby!“

Koneènì se motocyklu podaøilo proklouznout kolem

kabrioletu. Úèetní se obrátil a zaøval: ,,Mezku! Pitomèe!

Neumíš jezdit?“

Vtom však kabriolet pøidal plynu, pøedhonil motocykl,

zahradil mu cestu a zastavil. Motocykl musel také za-

stavit.

Z vozu vystoupil mladý pán v pruhovaném gumáku

s ohrnutým límcem. Míøil pøímo k úèetnímu.

Mìl ostrý nosík, ostrou bradu, pichlavé oèi a tenký kní-

rek. Všechno na nìm bylo ostré. Z vozu se dívala an-

dìlská tváø nìjaké dívèiny s modrýma, snivýma oèima

a s kvetoucími ústy, v kterých se zrcadlila rozkoš.

Mladý pán nabodl Michelupa svýma pichlavýma oèka-

ma a zavøískl: ,,Kdo je mezek? Kdo je pitomec?“

Úèetní se polekal. V chování mladého pána bylo cosi,

co nevzbuzovalo dùvìru.

,,Totiž...,“ zabruèel.

Je dovoleno podle silnièního spoleèenského mravu,

aby motocykl tykal automobilu? Je pøípustno, aby mu

spílal? To je sporné. Motocykl ve spoleèenské hierar-

chii stojí hluboko pod automobilem; nebo v oèích au-

tomobilu je motocykl pouhou silnièní vší. Jisté však je,

že hrubostí se nesmí dopustit pasažér. Je z rodu Lou-

davých, a dìlá co chce.

,,Kdo je mezek? Kdo je pitomec?“ dotíral mladý pán.

Michelup naladil hlas do sípavé bodrosti. Chtìl mu èelit

šoférským hulákáním.

Avšak mladý pán odmítl tuto dùvìrnost. Poøád nutil

úèetního, aby opakoval svoje urážky. Michelup se zoufale

ohlížel po studujícím. Nech mu pomùže. Jistì má zku-

šenosti v silnièních konfliktech. Avšak Harry Poch sedìl

neèinnì na svém sedle a zdálo se, že se bavil. Zvolna,

s uspokojením si zapálil cigaretu a vyèkával, jak spor do-

padne.

Pán s ostrým knírkem pøistoupil až k úèetnímu, takže

se ho dotkl èelem, a stále žádal vysvìtlení.

Michelup se pokoøil a žalostnì vysvìtloval, že tady jde

o nedorozumìní a že nemínil toho pána urazit. Snad by

se pán s tenkým knírkem spokojil s touto omluvou, avšak

pøítomnost dámy s andìlskou tváøí ho mìla k tomu, aby

se choval výhrùžnì a rabiátsky.

,,Legitimujte se!“ hýkal mladý pán. Úèetní se zachvìl.

Tu však andìlská tváø zívla a kvetoucí ústa zašveholi-

la: ,,Johny! Nech toho. Zbyteènì se zdržujem. Snad

se nebudeš bavit s takovým blbounem?“

Ostrý pán pøimrazil úèetního svýma pichlavýma oèka-

ma, oprášil si dlanì, jako by se byl dotýkal nìèeho ne-

èistého, mávl rukou a vzdálil se. Domýšlivé auto

se rozjelo.

Potom Michelup zaujal své místo za øidièem, zamlklý

a schlíplý. Odhalil pro sebe jednu zásadu silnièního ko-

dexu slušnosti: Cestujícímu pøísluší skromné chování

a nemá se úèastnit konfliktù. Jako ve snách zaplatil vý-

bìrèímu poplatek za dlažebné a ani nepozoroval, že

se octli na asfaltu a že je pozøelo mìsto.

Mlèky se rozlouèil se studujícím Pochem a nevìnoval

stroji ani pohled. Vzal dìti za ruce a kráèel k domovu.

43) MANŽELKA ho uvítala: ,,Tak už vás tu mám. Dob-

øe jste se mìli?“

,,Dobøe, výteènì, Rùženko,“ odpovídal úèetní horlivì

a mnul si ruce. ,,Užili jsme èerstvého vzduchu a poèasí

bylo nádherné. Opravdu, pomìli jsme se dobøe.“

Sklonil se nad talíøem a s chutí polykal sousta veèeøe

jako muž, který vykonal tìžké a významné dílo. Vyøizo-

val paní Michelupové pozdravy manželù Hájkových.

O pøíhodì se strážníkem a konfliktu s ostrým pánem

se nezmiòoval.

Manželka si pøála, aby jí nìco povìdìl o manželech

Hájkových; milovala drobné klípky. Leè Michelup nedo-

vedl øíci nic jiného, než že lehkomyslní manželé musejí

všude být a že promarnili peníze za železnièní jízdenky.

,,My však, maminko,“ pøipojil, ,,jsme pøijeli na vlastním

stroji. To je nìco jiného. Takový motocykl je veliká vy-

moženost. Než si uvìdomíš, jsi daleko za mìstskou bra-

nou. Svìt dìlá neobyèejné pokroky a lidský dùmysl všu-

de vítìzí...“

Polkl koleèko salámu a opakoval s obzvláštní dùtkli-

vostí, jako by sám sebe pøesvìdèoval: ,,Výbornì jsme

se pomìli, krajinu jsme si prohlédli. Jsem spokojen.

Motocykl jsme si mìli už dávno poøídit. Je to vìc

k nezaplacení.“

Po veèeøi vytáhl sešit, v jehož záhlaví bylo psáno:

Tento sešit byl koupen dne 23. kvìtna roku 1933 za jednu

korunu.

Usmlouváno 20 haléøù.

Netto cena 80 haléøù.

Do sešitu zapsal výdaje, zpùsobené motocyklem

za dnešní den. Pokutu, zaplacenou strážníkovi.

,,To vìru nemuselo být,“ mruèel.

Obìd, který pozøel studující Poch.

,,Jí jako mladý slon. Tohle debužírování musí pøestat.“

Korunu, kterou dal muži v zeleném stejnokroji.

,,Zadarmo nìkteøí lidé berou peníze. Poøád mají ruku

nataženou.“

Jednu korunu padesát haléøù za dlažebné.

,,Je to nešvar. Platím danì, tak co se ještì chce ode

mì?“

K tomu se musí pøipoèíst spotøebovaný benzin, pojiš-

tìní a èástka pøipadající na amortizaci. Sloupce èíslic,

v nichž je obsažen životopis motocyklu, rostou pøíšer-

nì. Úèetní cítí, že se mu dech úží. Staèí se svým pla-

tem uživit rodinu i motocykl? Chvatnì tuto myšlenku

zamáèkl jako blechu a zavøel sešit.

Paní Michelupová projevila, že by šla ráda do biografu.

Strávila celé odpoledne doma a ráda by veèer nìco užila.

Mìla ráda filmy, a to zejména takové, které pøipomínaly usl-

zené romány v ženských èasopisech. Dojímaly ji pøíbìhy ,

v kterém dva mladí, hezcí lidé trpí pro vìrnou lásku, ale

po rùzných pøekážkách vìrná láska zvítìzí. Mìla všechny

záliby žen z lidu. Byla dcerou drobného øemeslníka a svoje

dívèí léta prožila jako švadlena v módním závodì. Ráda si

postála na rohu se sousedkami a probírala soukromý život

své pøítelkynì. Nìkdy si potají zašla do cukráøství, aby si

zamlsala, a mìla provinilý dojem, že zhøešila. Rozechvívaly

ji slavné pohøební prùvody a svatby; v myšlenkách se èasto

vdávala s mnohými mladými muži, a zejména filmovými

herci; byla mírnì povìrèivá; štítila se každého hmyzu; pištì-

la, když spatøila myš; bývala dojata, když vidìla malé dìti,

a cizí dìti vždycky pøirovnávala ke svým; její dìti byly nej-

hezèí a nejhodnìjší; její manžel byl bruèoun a nedovedl si jí

dost vážit;byl však nejlepší muž na svìtì.

,,Do biografu...?“ znepokojil se úèetní, ,,a já myslil, že

zùstaneme doma...“

,,Podívejme se na nìho,“ dìla manželka ètverácky,

,,sám užil a na ženu nemyslí. Tihle muži!“

,,To je pravda,“ omlouval se Michelup chvatnì, ,,pro-

miò, že jsem na to nepomyslil...“

V duchu zasténal: ,,A zase budou útraty! Kde na to má

jeden brát...?“

Paní Michelupová se ustrojila, napudrovala si tváø

a malièko si pøibarvila chutné rty. Úèetní se na ni

se zálibou díval a øíkal si s uspokojením: ,,Mám hezkou

ženu. Leckterá moderní krasavice by jí mohla závidìt...“

Sám pak si vzal èistý límec a odìl se v sváteèní kabát.

Louèil se s dìtmi a kladl jim na srdce, aby nedìlaly ne-

zbednosti a šly brzy spat. Brejlatý student slíbil, že bude

opakovat úlohu na zítøek. Máòa si umínila, že až rodièe

odejdou, pøedvede si pøed zrcadlem drama, jehož ob-

sahem bude konflikt otce se strážníkem a ostrým pá-

nem. Obì tyto osoby jí splynuly do jedné role intrikána.

Svému otci pøidìlila úlohu hrdinnìjší než ve skuteènosti.

Nakonec otec slavnì zvítìzí, porazí nepøítele a intrikán

zmizí s hanbou z jevištì.

V bufetu kinematografu koupil úèetní manželce tabul-

ku èokolády. V duchu byl na rozpacích, nemá-li touto

novou útratou zatížit úèet motocyklu. Nebo kdyby ne-

mìl z prvního výletu špatné svìdomí, byl by asi odepøel

jít do biografu a riskoval menší šarvátku. Potom však

usoudil, že stroj není vinen touto položkou.

Dutý, plechový hlas oznamoval: ,,Pøinášíme vám nej-

novìjší a nejzajímavìjší zprávy z celého svìta: Foxùv

zvukový žurnál!“ Zatroubila fanfára, pak se ozvalo

rrrrr!Obraz ukazoval závody automobilù. Mladý muž, ví-

tìz závodù, se klaní obecenstvu s bobkovým vìncem

na krku. Pak zase rrrrr! Závody motorových èlunù. Moto-

rové lodice kloužou po vlnách a zanechávají za sebou

zpìnìnou brázdu. Obraz zhasl a bylo slyšet shluk zma-

tených hlasù. Když se rozsvìtlilo, spatøili koòské dostihy.

Bariéry naplnìné rozèilenými, vyjevenými oblièeji. Kvìti-

nový karneval v Nizze. Obrovské figuríny s pitomými tvá-

øemi; je vidìt, jak se otáèejí kola ozdobená kvìtinami. Zase

pokøik, halas a výskání. Kovbojové ukazují své kousky

na divokých høebcích. Høebec se vzpíná, hrbí høbet a sha-

zuje jezdce do pilin. Diváci se upøímnì øehtají. Pøehlídka

nejkrásnìjších ženských lýtek a výstava vzácných psù.

Potom zase plavecké závody. Štíhlá, olympská tìla skáèí

z vysokých vìží. Zpomalený bìh aparátu ukazuje harmo-

nické pohyby ladných tìl. Vítìz, obklopený shlukem usmì-

vavých pánù, anglicky zažvýkal nìkolik slov. V Øímì: pøe-

hlídka bersaliérù. Mussolini øeèní. V Londýnì: pøehlídka

skotského pluku. Meèení dudácké kapely. Tichý oceán:

manévry amerického loïstva. Zase závody: tentokrát jde

o to, kdo sní nejvíce švestkových knedlíkù.

To je ozvìna svìta; tváø nynìjší doby. Zvukový žurnál øíká

úèetnímu a ostatním divákùm, že nejdùležitìjší v životì je

nejdále skoèit, nejvýše vyletìt, nejrychleji se pohybovat, sníst

nejvíce švestkových knedlíkù; èlovìk musí zlomit nìjaký re-

kord, nechce-li zemøít nepoznán.

Potom se rozsvítilo. Pøicházejí opozdilci. Biletáøi hlasi-

tì nabízejí program. Hluk sklápìcích sedadel. Zase

se setmìlo a plátno se ponoøilo do fialového pøísvitu.

Ozvaly se lkavé tóny. Obraz ukazuje mladého muže lesk-

lých kadeøí a cukrového chrupu. Ten jinoch se zamiloval

do dcery petrolejového krále; je však chudý a nemá pøí-

stup do bohatého domu, kde se tanèí, obìdvá

v nesmírnì veliké komnatì; kde je bìlovlasý a dobøe

vychovaný lokaj; a kde jsou i telefonní sluchátka výstøed-

nì luxusní. Mladá dívka se zamiluje do jinocha na první

pohled. Co je mu to však platné? Neurvalý miliardáø ho

odmítá a uštìpaèná lady, jeho cho, ho posmìšnì mìøí

svým loròonem.

,,No, poèkejte,“ øíká si spravedlivì rozhoøèená paní Mi-

chelupová. ,,Ještì budete rádi, když vaše dcera udìlá

takovou partii.“

Za pohádkových dob zabíjel mladý muž draka, aby

získal princeznu. Za starých èasù se snažil nahromadit

jmìní anebo si vydobýt trvalé místo pod penzí. V tìchto

dobách pak se dá jinoch k letcùm, aby zlomil svìtový

rekord a proslavil své jméno po celé zemi. Ruka bohaté

dìdièky je mu odmìnou.

Také mladík s lesklými kadeøemi se stane letcem.

Úèastní se šílenì odvážných závodù. Zvítìzí. Potom

nastává dramatický okamžik. Zøítí se s letadlem k zemi.

Je živ, èi mrtev? Nyní pøichází pro paní Michelupovou

okamžik, kdy rozbalí èokoládu. Zakousla se do pamlsku,

osoleného slzami. Èokoláda jí chutnala dvojnásob.

Hrdina se ovšem nezabil. Byl jenom zranìný. Ošetøo-

vala ho dcera petrolejového krále. Nakonec mladý letec

zarokotá tenorem roztouženou píseò; dcera petrolejo-

vého krále ho doprovází trylkujícím sopránem. Tenor

a soprán splývají; tváøe milujících pøižehnou k sobì.

Rozsvítilo se. Paní Michelupová si napudrovala upla-

kanou tváø. Na rtech cítila èokoládu, smíšenou se slanou

chutí slz. Vstøebala do sebe dojemný pøíbìh o dvou mi-

lujících srdcích, která došla štìstí. Cítila se povznesená,

nebo ji ještì po cestì domù neopouštìl pocit, že ona je

ta dcera petrolejového krále, jež pojala za chotì hrdin-

ného letce, mladého boha s lesklými kadeøemi.

44) A OPÌT uplynulo nìkolik nedìl. V poslední dobì

pocioval úèetní ke konci týdne zvláštní nepokoj.

V sobotu odpoledne, sotva poobìdval, dovedl celé ho-

diny vyhlížet z okna a bádat po obloze. V novinách ho

ze všech zpráv nejvíce zajímaly pøedpovìdi

o povìtrnosti. Paní Michelupová slyšela v kuchyni jeho

výkøiky. ,,Aj, na nebi se udìlal mráèek. Nonono, jen aby

se nám nezkazila nedìle...“

A po chvíli: ,,Co myslíš, maminko, bude pršet?“

,,Myslím, že nebude,“ odpovídá manželka.

Úèetního to jaksi zamrzelo.

,,Z èeho tak soudíš?“ vyptával se dùtklivì.

,,Když jsem byla nakupovat, nebe bylo úplnì èisté.“

,,To bylo pøed chvílí. Nyní je to jiné. Takový mrak

se udìlal...“

,,Kdepak!“ hlaholí to z kuchynì, ,,žádný d隝 nebude.“

,,Hloupá ženská,“ zasmušil se úèetní, ,,všecko ví. Jako

by byla nìjaký prorok. Noviny píší,“ køièel pøes pokoj

do kuchynì, ,,že máme oèekávat poèasí promìnlivé.“

,,Copak noviny!“ odpovídá kuchyò.

,,To se ví...,“ poškleboval se úèetní, ,,ty jsi nìjaká

moudrá... Rozumíš tomu víc než noviny...“

,,Tak co se mne ptáš, když nièemu nerozumím?“

Michelup umlkl. Bedlivì zkoumá obláèek, který stojí

nehybnì na obloze, okrouhlý, nadmutý, podobný selské

peøinì.

A po chvíli se zase ozývá jeho hlas: ,,A možná že bude

pršet. Bylo by ostatnì toho zapotøebí. Obilí vyroste

a bude úroda. Beztoho je všude slyšet, že je katastro-

fální sucho.“

Mluvil rozšafnì jako rolník, jehož blaho je závislé

na milosti nebes.

,,Vody je všude nedostatek. Slyšel jsem, že jsou obce,

kde se prodává voda. Džber za dvacet haléøù...“

Z kuchynì jsou slyšet zvuky údivu.

,,Když už se i voda musí kupovat, tak je to opravdu

zlé,“ míní paní Michelupová.

,,Tak vidíš... A v Labi se objevil kámen, na nìmž stojí

psáno: ,Když mne uzøíš, budeš plakat.’ Ano... Takové

sucho nepamatují ani nejstarší obyvatelé...“

,,Ovšemže by bylo potøebí, aby sprchlo,“ pøisvìdèuje

i manželka, ,,jenomže nemusí pršet právì v nedìli, když

se každý tìší na výlet...“

,,Když jde o obecné dobro,“ dìl úèetní káravì, ,,tak

všechny výlety musejí stranou... Mne to také mrzí, když

se nedìle pokazí,“ dodává pokrytecky.

Když je obloha èistá a slunce žhne celou silou, tehdy je

úèetní ve špatném rozmaru. Nevrle chodí po pøíbytku

a zasmušile bublá. Nic mu není vhod a je náchylný

k výtržnostem. Avšak jeho tváø se kouzlem zmìní, jakmile

se obloha zachmuøí a d隝 otøásá okenními tabulkami.

,,Jen houš, jen houš!“ volá jásavì. „Zlatý d隝! Nech

se nebesa otevøou a hrom bije! To já mám rád...“

Když venku prší, tehdy je pøíbytek pøíjemnìjší. Úèetní

se šourá po pokojích, prohlíží si památné pøedmìty, které

získal za levnou cenu, a osvìžuje si vzpomínky. Je

ve slunné náladì a žertuje s dìtmi.

Mráèek na obloze se tøepí a rozplývá. Michelupova tváø

se zachmuøuje. K èertu! Bude hezky a je tøeba jet

s motocyklem na výlet...

Léto onoho roku bylo velmi suché a úèetní musel kaž-

dou nedìli odhodlanì podnikat vyjížïky do pøírody. Mno-

ho vytrpìl, když vidìl, jak velké zuby studujícího Pocha

rozemílají pokrmy a dìlají mu znaènou útratu. Vracel

se z výletu a s úzkostnou tváøí sedával nad sešitem,

v nìmž byl v podobì èíslic zaznamenán životopis stro-

je. Zíral na stále rostoucí sloupec cifer, ševelil okoralými

rty.

Z ciziny k nám vniklo slovo standard of life. Toto cizo-

krajné slovo se velmi rozšíøilo v kruzích, v nichž vládne

svìtový názor na protiúèet, svìtový názor na splátky. Ono

slovo v podstatì znaèí, že je nutno vydávat více, než

vydìláváme, abychom kráèeli s duchem èasu. Od té

doby, co Michelup vlastnil motocykl, poznal, co je to ten

standard of life. Døíve trval na tom, aby se úèty platily

ihned. Zakládal si na spoøádaném hospodáøství a káral

lehkomyslné lidi, kteøí dìlají dluhy. Štítil se dluhù jako

odporného hmyzu. Nyní však odkládal úèty do zásuvky,

na upomínky neodpovídal a øíkával: ,,Kdo dneska platí

hotovými? Kdo platí ihned? Dnešní hospodáøství je za-

loženo na úvìru.“ A dodával s pouènou tváøí: ,,Úvìr je

hybná páka obchodu.“

Avšak pøes tyto uèené národohospodáøské teorie stal

se malicherný a škudlivý. Pro každý haléø se hrdlil

s manželkou, vztekal se a tropil povyk. Nahlížel

do kuchynì a kontroloval spotøebu potravin. Zdálo

se mu, že se mnoho peèe, vaøí a mastí. Všude vidìl žvý-

kající èelisti, i ve snu vídával otevøená ústa, která hrozi-

la ho pohltit.

Paní Michelupová, jako všechny ženy z lidu, byla mi-

losrdná k žebrákùm a lidem potøebným. Z opatrnosti je

však podìlovala pouze potravinami a odloženým šat-

stvem, jsouc pøesvìdèena, že každý žebrák propíjí mi-

lodary v koøalce. Døíve byl i úèetní štìdrý k chudobným

a jeho srdce se kormoutilo nad lidskou bídou. Nyní když

se ozvalo zazvonìní, sám otvíral dveøe a odhánìl pro-

sebníka vzteklými slovy. ,,Nadìl vám pánbùh! My sami

nic nemáme!“

Nìkdy se pøiplížil za manželkou, která právì obdaøila

žebráka starými škrpály. Vyrval mu dárek z rukou a vøís-

kal: ,,Boty jsou ještì dobré. Dají se podrazit a já je budu

nosit. Nemám penìz, abych si mohl opatøit nové...“

,,Ale dovol,“ napomínala ho manželka. ,,Vždy se ta

obuv válí ve skøíni bùhví jak dlouho a nikdo si jich nevši-

ml...“

Avšak on tiskl škrpály k hrudi a køièel: ,,Nedám! Ne-

dám! Mnì také nikdo nic nedá! Chtìjí ze mì døít kùži.

Chtìjí mne pøipravit na žebrotu...“

Chodil jako ve snách a mumlal nepøíèetnì: ,,Mám ne-

pøítele v domì. Jeho jméno je motocykl. On mne chce

sežrat. On mne také sežere. Už si opravdu nevím rady.

Èím jsem se provinil, že mám být tak trestán...?“

Nìkdy ho však pøepadla nezøízená štìdrost. Tehdy str-

kal žebrákovi všechny mince, které mìl v kapse.

,,Nate, nate!“ brebtal v rozèilení, ,,vezmìte ode mì

dárek a pamatujte si, že jsem úèetní Michelup. Já, ka-

maráde, mám srdce pro každého. Nemohu vidìt lidskou

bídu...“

Když ho manželka kárala z rozmaøilosti, tehdy øíkával

se záhadným úšklebem: ,,Jen mì nech! Jednou možná

budeme rádi, když k nám budou lidé milosrdní...“

,,Jaké to mᚠmyšlenky?“ hrozila se manželka.

,,Jeden neví...,“ mruèel úèetní, ,,nebude-li sám chodit

dùm od domu. Mnoho lidí pøišlo k znièení a bývali to velcí

majetníci...“

Dìtem odmítal dávat peníze na školní potøeby.

,,Øeknìte pánùm profesorùm, že máte nuzné rodièe

a že trpíte hlady. O chudé dìti se mají postarat úøady.

Dokud jsem mìl, dával jsem. Nyní nemám...“

Zachechtal se jízlivì: ,,My máme motocykl a jezdíme

každou nedìli do pøírody... Nemáme co jíst, ale na výlety

musíme. My jsme veselá bída...“

Služebná se vrátila jednoho dne se zvìstí, že hoky-

náø, u nìhož nakupovali potraviny, hledìl stranou a ne-

urèitì hovoøil o tom, že nekrade a že musí zboží platit.

Jemu nikdo neèeká, a proto on také nemùže nikomu

poèkat. Mìl dlouho strpení a neøíkal nic, ale co je moc,

to je moc...

Když se o tom úèetní dovìdìl, spustil šílený øev. Co je

to? Co to slyší? Hokynáøovi se neplatí úèty? Neslýchá-

no! Co si o nìm lidé pomyslí? Kdekdo si bude

v sousedství vypravovat, že se u Michelupù žije z ruky

do úst a že kupují na knížku. Úèty se mají platit hned.

To je jeho zásada, od níž neustoupí. Nedopustí, aby jeho

poèestné jméno pøišlo takhle vepsí.

Bìhal po pøíbytku, mával rukama a rozhorlenì opako-

val: ,,Kdo to jakživ slyšel? Nedovolím! To je nepoøádek!“

Paní Michelupová ho požádala o peníze, že dluh ihned

zaplatí. Úèetní schlípl, nìco zamumlal a umlkl. Toho dne

požádal v kanceláøi o zálohu. Poprvé ve svém životì.

Øeditel ho vyslechl, zamraèil se, udìlal si áno, áno, zá-

lohu, nevidí rád, když si personál bere zálohy, a zaèal mu

klást nepøíjemné otázky. Naè potøebuje pan Michelup to-

lik penìz? Nedovede pan Michelup srovnat pøíjmy

s vydáním? Je nespokojen, áno, áno, velmi nespokojen.

Je to špatný pøíklad, áno, áno, pro mladší personál...

Bývaly také doby, kdy po delším údobí skleslosti za-

chvátilo Michelupa rozjaøení a dùvìøivý optimismus.

Všechno se najednou obrátí a odnìkud pøiletí osvìžují-

cí poselství. Jak tomu bývá ve filmových operetách, na-

jednou vejde do domu štìstí a zahrne je hojností. Prch-

nou všechny svízele a nastane jasná pohoda.

,,Jen neklesat na mysli, maminko! Však my už to nìjak

zlomíme...“

45) ONA NEDÌLE slibovala opìt krásné poèasí a Mi-

chelup poruèil svému šoférovi, studujícímu Pochovi, aby

se s motocyklem dostavil pøed dùm. Tentokrát mìla paní

Michelupová užít pùvab výletu. Dlouho se zdráhala; ne-

touží po výletech; nemá ráda zástupy lidí, hluk a tlaèe-

nici; radìji posedí doma, nìco si pøeète a pak se bude

dívat z okna; miluje klid a popøeje tu radost dìtem.

Úèetní neustával naléhat. Takový výlet má mnoho

do sebe. Jízda motocyklem rozjaøuje. Musíme také èinit

nìco pro zdraví, není-liž pravda? Ven z tìsných zdí

do svìží pøírody!

,,Uvidíš, maminko, jak mi budeš dìkovat,“ ujišoval ji

horlivì. ,,Kdo by zùstal za takového krásného dne

ve mìstì? Napojíš se svìžím vzduchem a budeš dobré

mysli celý týden. Dìti mohou zùstat jednou doma; a si

napíšou úkoly; beztoho se mi zdá, že v poslední dobì

zanedbávají uèení.“

Paní Michelupová koneènì svolila. Sváteènì

se pøistrojila a napomenula dìti, aby nikoho cizího ne-

vpouštìly do bytu, a když se pod oknem ozval signál

motocyklu, vyšli pøed dùm.

Avšak nebylo paní Michelupové pøáno, aby

se úèastnila výletu. Když se již chystali nasednout, tu

nenadále vybìhla babièka ze své svìtnièky. Hluèící stroj

umlkl. Její zjev pøimrazil úèetního k zemi. Byla odìna

v hedvábí mìòavých barev, kolem plecí jí poletovala

starodávná mantila a na hlavì sedìl klobouk, obraz raj-

ské zahrady; pestré kvìtiny, celuloidové hrozny a upro-

støed hnízdil vycpaný pták s pestrým chvostem. Byla

podobou módní dámy z let sedmdesátých, která

se chystá na výlet do Kravína; ze starodávné parády

vanul zápach kafru.

Mávala sluneèníkem s krajkovými volány a divoce po-

køikovala: ,,Takoví jste! Máte pøíležitost, a ne abyste mne

vyvezli! Já chci také užít! Pojedu s vámi. Udìlám land-

partii...“

Paní Michelupové se ulevilo. Ochotnì postoupila ba-

bièce své místo v pøívìsném vozíku.

,,Babièka má pravdu,“ øekla, ,,celý èas sedí doma

a nikam nepøijde. A se trochu povyrazí...“

Úèetnímu nezbývalo než se pokoøit.

,,Ovšem, babi,“ dìl uctivì, ,,velmi rádi vezmeme vás

s sebou. Bude nám potìšením. Prosím, vezmìte mís-

to.“

Studující Harry Poch zíral na babièku s otevøenými ústy.

Snad se ještì nestalo, aby motocykl, stroj urèený k lásce

a rozkoši, vezl do pøírody takový starožitný zjev.

,,Máme málo benzinu,“ bruèel zarputile, ,,já nevím, jak

vystaèím. Musíme nìkde napájet...“’

,,Nemusíme,“ odvìtil úèetní øíznì, ,,pojedete pomalu

a vystaèíme. Poøád abych kupoval benzin. Kdo to má

vydržet?“

Studující pokrèil rameny a nasedl. Úèetní zaujal místo

za ním. Babièka se rozložila v pøívìsném vozíku. Moto-

cykl zafunìl a vyrazil.

Harry Poch si pøál v tomto okamžiku, aby se zmìnil

k nepoznání. Kéž by ho nespatøil nikdo ze známých! Zatne

zuby a umíní si, že se nebude dívat napravo ani nalevo.

Pøece však pozoruje, že se chodci zastavují a s podivem

se obracejí za motocyklem. Také úèetnímu bylo nevolno

a v jeho nitru se pøevalovaly popudlivé, kalné myšlenky.

,,Stát!“ zavøeštìla náhle babièka.

Motocykl nedbal jejího volání a pádil ulicemi.

,,Povídám: Stát! Zastavte!“ køièela babièka.

,,Zastavte, Jindøichu,“ velel úèetní a otázal se: ,,Co je,

babièko?“

,,Já jsem si zapomnìla vìjíø,“ hlásila staøena.

,,K èemu potøebujete vìjíø, babi?“ podivil se úèetní.

,,Tak...,“ øekla babièka svéhlavì, ,,já musím mít vìjíø...“

Pøedstavuje si, že je mladá dáma, která se v ekvipáži

projíždí Stromovkou. Proti nim klusal mladý poruèík

s navoskovanými kníry na svém ryzáku. Má jiskøivý zrak

a jeho prsa jsou pokryta zlatými šòùrami. Poruèík vrhne

na dámu v ekvipáži žhoucí pohled. Ona ukryje tváø

za vìjíøem a s dívèí ostýchavostí opìtuje koketní vyzvá-

ní.

Kolem motocyklu se již zastavují lidé a z hlouèku padají

jízlivé poznámky lidu pražského, vždy náchylného

k posmìšnému glosování.

,,Vrate se,“ poruèil Michelup vztekle studujícímu.

,,Když chce mít vìjíø, musí mít vìjíø, tady se nedá nic

dìlat...“

A potom bylo motocykl vidìt na silnici v øetìzu auto-

mobilù na splátky i na protiúèet, skromných vozù

s pomaèkanými blatníky; káry, koupené z tøetí ruky,

oprýskané a pokryté prachem, i nafoukané limuzíny

a marnivé svìtácké vozy výstøedních tvarù. Odvíjí

se stužka silnice. Stromy a milníky pádí nazpìt. Vichøi-

ce huláká kolem uší. Babièka sedí vztyèená v pøívìsném

vozíku, obraz slípky v kukani, dívá se pøísnì kolem sebe

a prudce pohybuje èerným oboèím. Stroj halasnì vrèí

a bezohlednì natøásá cestujícími. Krajkový sluneèník

poskakuje; babièka sotva udrží vìjíø v ruce; daleko širo-

ko není vidìt poruèíka s navoskovaným knírem, jenž

cválá na svém ryzáku. Nicménì babièce se zdá, že spo-

èívá na mìkkých polštáøích landauru a vidí pøed sebou

dva lesklé koòské zadky, které se pohybují v ladné har-

monii. Rychlostí sedmdesáti kilometrù se po silnici øítí

sedmdesátá léta minulého století.

Lesní chlad je objal. Kraj hvozdu je vroubený opuštìný-

mi auty a motocykly. Jejich obyvatelé, páni a sleèny,

se ukryli v houštinách, aby se oddávali lásce. Dále pádí

stroj; zanechává za sebou štíty s reklamními nápisy, kolo-

vrátky, které mazlavými hlasy prosí o boží dárek, rod Lou-

davých, jenž pøitištìn ke kraji silnice, živí se prachem, zví-

øeným motorovými vozidly. Tu-tá! Z cesty, loudaví tvorové!

Volnou dráhu motocyklu, jenž na svém høbetì nese úèet-

ního a dámu z let sedmdesátých! Tu-tá! Zde klusal vládce

èasu a pán nad prostorem...

Motocykl náhle zabublal a zastavil. Studující slezl

ze sedla, odšrouboval víèko nádržky a ponoøil proutek

dovnitø.

,,Vždy jsem to vìdìl,“ zareptal, ,,nemáme benzin...“

,,Tak musíme koupit,“ odpovìdìl úèetní zasmušile.

,,Jo. Ale kde?“ vrèel šofér, ,,vesnice je ještì daleko.

Teï jsme v rejži. Já jsem vám to øíkal.“

,,Nono,“ mumlal Michelup, ,,snad nebude tak zle...“

Sestoupil ze stroje a pomáhal panu Pochovi tlaèit. Slun-

ce opíralo se o šíje. Babièka zùstala sedìt v pøívìsném

vozíku a spokojenì se dívala, jak se muži namáhají.

Zakryla si tváø sluneèníkem a koketnì se ovívala vìjí-

øem. Mlèky, supající, tlaèili stroj do kopce.

Z lesní houštiny se náhle vynoøila èerná, opálená žena

s divoce rozcuchanými vlasy. Zamíøila pøímo

k Michelupovi. Chopila se jeho ruky a prohlásila, že mu

bude prorokovat osud. Chtìl ji prudce odbýti, ale tu zpo-

zoroval, že nedaleko táboøí cikáni. Nad ohništìm visí

prázdná krabice od konzervy a vousatý muž pøipravuje

obìd. Nìkolik umounìných dìtí se s pokøikem hašteøí.

Opodál sedí dìcko a snaží se hrát na housle se dvìma

strunami. Hubený koník okusuje lesní trávu.

Michelup se polekal a nastavil dlaò. Cikánka se vpila

do záhybù ruky a zpìvavým hlasem vìstila úèetnímu,

že má na cestì dopis s pøíjemným poselstvím. Ozna-

èila Michelupa za muže pevného charakteru, jenž je

na cestì za úspìchem a kterého èeká velké jmìní.

Znaèné peníze vyžení nebo zdìdí. Také v lásce bude

mít štìstí, musí si však dát pozor na vysokou rusou

ženu, která usiluje o jeho zkázu.

Vzala za vìštbu korunu, ale nemínila se vzdálit. Ci-

káòata obklopila motocykl a žebronila o tabák. Vousatý

muž vstal a zatváøil se hrozivì. Jiný muž s mosazným

cvoèkem v uchu vykroèil dopøedu. Úèetní poklesl

na duchu a také studujícímu bylo nevolno. Stmívalo se.

A kupodivu: daleko široko nebylo vidìt automobil, aèkoli

pøed chvílí byla plná silnice. Michelup se už vidìl do naha

svleèený a obraný o všechny peníze.

Pojednou se babièka rozèilila. Prudce pohybovala èer-

ným oboèím a mávala sluneèníkem. Cikáni se vyèkávavì

zastavili. Staøena poèala køièet: ,,Pryè, pryè ode mì!

Nechci vás vidìt! Jste špinaví a oškliví. Zavolám na vás

èetníka a ten vás odvede do šatlavy.“

Cikáni couvli. Babièka vylezla z pøívìsného vozíku

a jala se útoèit. Cikáni se polekali strašlivé staøeny, dali

se na útìk a ukryli se v lesní houštinì. Michelup si od-

dychl a s ním i studující Harry Poch.

46) MLÈKY tlaèili dva muži motocykl po silnici. Tma

houstla. Netopýøi poletovali klikatým letem. Louky znìly

jednotvárnou písní kobylek, jako když tisíc rukou nata-

huje tisíc kapesních hodinek. Noèní pták se neslyšnì

pøenesl pøes silnici. Daleko zaznìla p횝ala vlaku a bylo

slyšet supìní parostroje.

Tak-tak-tak... kdesi rachotil motor. Chvílemi pøinášel

vánek ztlumený rachot, potom bylo tak-tak-tak slyšeti

stále zøetelnìji. Na obzoru vzplanula oslòující záøe

a pak se pøihnal malièký vùz. Zsinalé svìtlo zalilo dva

muže, kteøí se opírali o motocykl, a starou dámu, která

nehybnì jako socha sedìla pod krajkovým sluneèní-

kem v pøívìsném vozíku. Prostoøeké tak-tak-tak umlk-

lo. Automobil se zastavil. Pán u volantu se naklonil

z vozu; najednou se ozvalo: ,,He, pane Michelup! Co

je, pane Michelup? Co se dìje, pane Michelup?“

Úèetní zdvihl hlavu a zlost jím zalomcovala, když po-

znal pana Turla. Ani si nevšiml, že auto, které øídil, ne-

byl již svìtácky výstøední vùz v podobì želvy, ale maliè-

ká kára, proletáø mezi auty, jenž na sebe rád upozoròu-

je prudkým svìtlem a halasem, aby zastøel svùj nízký

pùvod.

Turl pøirazil dvíøka vozu a pøistoupil k motocyklu. Za-

strèil ruce do kapsy a zpytavì si prohlížel stroj.

,,Co je, pane Michelup? Co se dìje, pane Michelup,“

splynulo opìt z jeho srkavých, mlaskavých rtù.

Popuzený úèetní se ho chystal odehnat pøíkrou po-

známkou, když tu studující odpovìdìl: ,,Pane, došel nám

benzin. Nemohl byste nám vypomoci?“

,,Ale prosím, velmi rád, velmi rád!“ vzkøikl Turl a odbìhl.

Po chvilce se vrátil s plechovkou; student odšrouboval

zátku a automobilista naplnil nádržku. Harry Poch

se opøel o pedál, ale stroj zafunìl naprázdno. Zkusil to

nìkolikrát, ale se stejným výsledkem.

,,Jdìte od toho,“ velel Turl, ,,já se podívám, co tomu chy-

bí. Já rozumím každému stroji.“ Usedl na stroj, stiskl pe-

dál, ale motor nezabral.

,,To jsem blázen...,“ bruèel. Rozsvítil kapesní lampiè-

ku a oba mladí muži sklonili hlavu a zkoumavì se dotýkali

lesklých závitù. Úèetní bezradnì pøihlížel.

,,Máte chlupatej benzin,“ øekl Turl pøemýšlivì, ,,nìjaký

defekt... Takhle se nedá nic vidìt. To by se muselo ro-

zebrat...“

,,Co budeme dìlat?“ zabìdoval Michelup.

,,Chce to správku, to je evidentní,“ usoudil Turl odbor-

nì.

,,Kde nyní najdeme dílnu? Už se dìlá noc. Zatracená

práce!“ zaklel student a posunul èapkou do týlu.

,,Nejbližší vesnice je dobrých osm deset kilometrù,“

dìl Turl pøemýšlivì, ,,za dvì hodiny to neudìláte. Kde-

pak!“

Zamyslel se a pak pravil: ,,Nic platno, já vás musím

vzít na lano a dopravit vás tam.“

S pomocí studujícího vytáhl lano a pøivázal motocykl

k autu. Úèetního zalila vlna vdìènosti. Øekl dojatì: ,,Pane

Hahn, musím øíci, že jsem na vás míval zlost, protože

jste na mì pokøikoval jako na kluka. Ale teï vidím, že jste

øádný muž. Nevím, jak se vám odsloužím.“

,,To nic...,“ odmítal pan Turl slova chvály, ,,my sportov-

ci si musíme navzájem pomáhat. To by bylo pìkné, abych

nechal kamaráda motoristu v nouzi. Jednou vypomùže-

te zase mnì.“

Usedl do auta a spustil motor. Lano se napjalo. Moto-

cykl se zaèal pohybovat.

Ve vsi je obklopil zástup klukù a nìkolik psù horlivým

štìkotem dávalo najevo svùj zájem. Nìjaký výrostek

se k nim pøipojil s nadìjí na výdìlek.

Turl svinul lano a pak se louèil s panem Michelupem.

,,Jak se vám vede, pane Hahne?“ ptal se úèetní.

,,To víte, pane Michelup,jak se má dnes jednomu vést?“

zaštìbetal pan Turl, ,,jednou je to takové, podruhé zase

onaké. Tak tak se klepu. Nemùžu si stìžovat. Když to

nechce být lepší... Víte,“ pøipojil oživenì, ,,já tu citronku

už nemám. Udìlal jsem s ní sto padesát tisíc a pak jsem

ji støelil. Poøídil jsem si bejbinku a jsem docela spokoje-

ný. Už má tøicet tisíc a je jako nová. Jenomže ty kopce

nebere tak, jak by mìla. Je to holt jiný materiál.“

Podal úèetnímu ruku. Vùz se pohnul.

,,Ještì jednou vám mockrát dìkuju,“ køièel za ním Mi-

chelup.

Výrostek se nabídl, že skoèí pro majitele autodílny.

Bìžel ke stavení s jasnì osvìtlenými okny, za nimiž

se ozývala øinèivá hudba a výskání rozjaøených hlasù.

Šrum-šrum bruèela basa, estam-estam dudlal obligát

a trumpety, cajrajraj šveholily klarinety. Hospoda

se otøásala. Báby a bosé dìti, opøeny o pažení oken, na-

hlížely do taneèního sálu.

Výrostek se vrátil s mužem rozježeného kníru

a s rozpaøenou tváøí. Michelupa ovanul zápach rumu.

Majitel správkárny se zeptal: ,,Tak co je s tím? Nejede

to?“

,,Nejede,“ pøisvìdèil úèetní.

,,Tak když to nejede, tak se na to podíváme,“ øekl muž

s rozježeným knírem. ,,A ono to pojede, ne že to nepo-

jede. Na to bysme se podívali. Hej, Toníku!“ zvolal

na výrostka, ,,skoè a pøines mi fidlátka. Hni sebou!“

Výrostek poskoèil a pøinesl nástroje. Majitel správkár-

ny poklekl a dal se do práce. Bruèe si pro sebe rozebral

stroj.

Z hospody bylo slyšet rozjaøený zpìv: ,,Když nepøi-

jdeš k nám, sama si tì vyhledám, vždy já na svìtì nic

jiné – ho nemám...“

Muž s naježeným knírem se vztyèil a podrbal se za

uchem. Stál nad hromádkou souèástek stroje a huhlal:

,,To jsem blázen... Nìco to chce, ale co to chce, to ne-

vím...“

,,Co tomu chybí, mistøe?“ otázal se úèetní. Správkáø

ho zdrtil pohledem odborníka.

,,Povídám: Nìco to chce, ale co to chce, nemùžu øíct tak

nahonem. Hromská práce! Musím se na to kouknout až ráno.

Teï na to nevidím...“

Ohnal se rukou a vykroèil smìrem k hospodì.

,,Tu to máme!“ zasténal úèetní. ,,Co budeme dìlat?“

ptal se bezradnì.

,,Abychom jeli domù vlakem, ne?“ navrhl student.

,,To asi nepùjde,“ vmísil se do rozmluvy výrostek, ,,pro-

tože stanice je odtud dobré dvì hodiny a první vlak, dìl-

nický, jede až v šest hodin ráno.“

,,Nic platno, musíme vlakem,“ rozhodl úèetní, ,,jinak

se domù nedostaneme.“

Nepoèítal však s babièkou. Stará dáma rozhodnì od-

mítla jít pìšky. Úèetní ji pøemlouval.

,,Podívejte se, babi, buïte rozumná,“ žadonil, ,,tady

pøece nemùžeme zùstat.“

,,Zùstaneme tady!“ køièela staøena svéhlavì, ,,já ne-

chci pìšky. Nohy mnì neslouží...“

,,Já pøece musím zítra do kanceláøe,“ lkal úèetní,

,,zmeškal bych úøad a budu mít nepøíjemnosti...“

Avšak babièka setrvala na svém. Chtìla do hospody.

Slyšela hudbu a chtìla vidìt, co se tam dìje.

Úèetní podlehl a rozhodl se, že bude ve vsi pøenoco-

vat. Vykroèili smìrem k hospodì. Avšak vchod byl za-

valen dvìma pány, kteøí na sebe dotírali; nìjaká žena

tahala jednoho z nich za kabát.

,,Øekni mi, že seš vìrnej,“ blábolil jeden z tìch pánù

a snažil se obejmout svého druha, ,,jestli mi nejseš vìr-

nej, tak bych tì musel ba – bacit...“

,,Pojï domù, starej,“ huhlala žena, ,,mᚠuž dost!“

,,Nech mne!“ zahulákal opilec, ,,on musí øíct to slovo...

já chci vìdìt, jestli se mnì nezpronevìøil...“

,,To víš, že jsem se nezpronevìøil,“ zaøval druhý pán,

,,jakej bych musel bejt... já kamaráda neopustím! Já ne!

To musí pøijít nìkdo jinej! Ještì se nestalo, aby Alois Chýle

nìkoho opustil... Spolu jsme bojovali, ve štelunkách trpì-

li... Tady stojím! Já vždycky jen èistou pravdu...“

,,S dovolením, páni...,“ upozornil Michelup, že by chtìl

dovnitø.

,,Franc, pus pána,“ napomenul podnapilý svého dru-

ha. Sám se hluboce uklonil a pravil: ,,Landšturminfan-

terist Chýle Alois se poslušnì hlásí. Všecko v poøádku,

pane hejtman...“

Michelup se protlaèil dovnitø a narazil na èíšníka, kte-

rý pádil kolem, obtížen nìkolika sklenicemi piva. Úèetní

se ho zeptal, nemohl-li by dostat nocleh pro tøi lidi.

,,Moment, k službám!“ zahlaholil èíšník a odkvapil. Bylo

slyšet, jak køièí: ,,Hoteliére! Jsou tady nìjaký páni a chtìli

by pøespat!“

Šrum-šrum. Estam-estam. Cajrajraj. ,,Poèkej, ty bu-

deš litovat, až poznᚠsvìt...,“ zpívají ochraptìlé hlasy.

Pivní pumpa hluèí: ,,Dyldyl-bum, dyldyl-bum...“

47) ZAŠOURALY plstìné baèkory a pøihrabal

se šenkýø; jeho v mìdi vytepaná tváø hrála do fialova

smaltovým odleskem; oèi mìl vlhké, lítostivé a z nosu

a uší mu divoce bujela køoviska šedivých chlupù. Trpìl

záduchou a jeho dech svištìl.

,,Nocleh si pøejí páni? A to je tìžká vìc. Nemám mo-

mentálnì nic volného. Ledaže –“

Køeèovitì se rozkašlal, ohýbal se v køíži a jeho tváø

se zabarvila do èerna.

,,Oho! Oho! Achich! Kašel mne souží... To jináè nejde,

jsou tady léta... Tak tedy nocleh? Oho! Oho! Achich! To

je smùla... Všecko mám obsazené. Ledaže by se ten

cesák ze šestnáctky hnul. Nechal se slyšet, že odces-

tuje...“

Posunkem zval spoleènost do sálu.

,,Raète do lokálu,“ sípal, ,,dnes je tam veselo. Vyslou-

žilci uspoøádali zábavu. Škoda že jste nepøišli døív. Moh-

li jste vidìt umìlecký program. Oho! Oho! Achich! Já

se toho kašle nezbavím...“

Vyhledal jim prázdný stùl. V sále, ozdobeném chvojím

a pestrými stuhami, se toèili nakadeøení mladíci

a venkované s vpadlými, do modra vyholenými tváøemi.

Nìkteøí mìli holý krk a zvarhanìlý límeèek jim vyhlížel

z kapsy. Nìkteøí drželi své taneènice obøadnì daleko

od tìla a opisovali nohama veliké kruhy; jiní pøižehli k líci

své dámy a pøešlapovali na místì. Blížila se pùlnoc

a mravy se uvolnily. Opilé hlasy se navzájem pøekøiko-

valy, sklenice øinèely a basa neúnavnì bruèela šrum-

šrum, housle odpovídaly estam-estam, tydli-tydli

a klarinet štìbetal cajrajraj.

Student Harry Poch oznámil, že má hlad, a po poradì

s èíšníkem si objednal guláš. Babièka následovala jeho

pøíkladu. Úèetní zmalomyslnìl divokým dobrodružstvím

a nemìl chu k jídlu. Se srdcem zkormouceným musel

hledìt na to, jak veliké zuby studujícího rozemílají po-

krm; babièka s ním závodila a ohryzek na vyschlém krku

poskakoval jako tkalcovský èlunek.

M-tata, m-tata... Hudba hrála smìs starodávných pís-

ní, ale v moderním rytmu. Nìkteøí hudebníci vyskako-

vali a pitvoøili se jako èlenové džezbendu. Trumpety

se pøi obzvláštì spletitých melodiích obracely ke stropu,

jako když pijí slepice. Taneèníci roztahovali nohy jako

kružítka; byli však takoví, kteøí potrhávali rameny, krou-

tili se v bocích a natøásali zadnice, naznaèujíce, že tan-

èí blues.

Harry Poch dojedl gulᚠa poruèil si salám. Babièka

nezùstala pozadu. Student se zaléval pivem a také sta-

øena nahýbala sklenici. Úèetní je pozoroval

se zachmuøeným èelem: ,,Udavte se! Snìzte si mne

celého, nesvìdomití!“

M-tata, m-tata... Saxofonista odložil nástroj, vstal

a zaèal zpívat klokotavým tenorem. Taneèníci vpadli

napitými hlasy:

...ty budeš litovat,

až pudem od sebe,

že jsme se tak milovali,

ty mì a já tebe.

Strop sálu se snížil hustými chuchvalci tabákového

dýmu. U jednoho stolu vznikl spor. Dva páni se vrhli

na sebe a snažili si ukroutit nos. Hostinský klidnì pøi-

stoupil a roztrhl soupeøe navyklým, bezpeèným hmatem.

Nikdo by netušil, že ten gichtický staøec s mrtviènou tvá-

øí má takovou sílu. Zacloumal rváèi a pak je stlaèil

do židle.

,,Ouha, páni, ouha!“ dodal k tomu, ,,já tyhle vìci ne-

mám rád. Když se chcete prát, jdìte si ven. V mém lo-

kále to nesmí bejt. Nechtìjte, abych vzal bejkovec...

Ocho! Ocho! Achich...“

Staøec odchrchlal a odšoural se za nálevní stùl. Jeho

dech svištìl jako rány bièem a tváø zèernala. Nicménì

jeho vlhká oèka byla bdìlá. Jakmile v sále pozoroval

nepokoj, již byl na místì a zbojník pøijal z jeho ruky pou-

èení v podobì pohlavku, až odletìl do kouta. Všecko to

dìlal s unylým klidem, jako by vykonával starodávný

obøad.

Student Harry Poch se zamyslel a pak si objednal emen-

tálský sýr. Staøena na nìho závistivì zírala a pak si také

poruèila porci sýra. Mezi ní a studujícím se rozvinuly závo-

dy v jídle. Jednou mìla vrch babièka, jindy vítìzil student.

Michelup je pozoroval, bledl a všecek se scvrkal.

,,To bude útrata!“ úpìl, ,,oba jedí jako nezavøení. Ó, já

nebohý! Jakých jsem se to doèkal èasù...“

Osopil se na žravého studenta: ,,Už byste mohl mít

dost!“

,,Ani nápad!“ odpovìdìl mladík cynicky, ,,já jsem po-

øádnì vyhladovìl.“

Staøena si poruèila èíšku rumu a její oèi se pokryly

hedvábným leskem. Zírala na tanèící mládež

a vzpomínky, podobné zažloutlým daguerrotypiím, se v

ní zatetelily. Hle, ona se vznáší v náruèí mladého švihá-

ka, krajkovou vleèku zavìšenou na malíèku levé ruky.

Hlavu, ozdobenou splývavými kadeøemi, snivì naklonì-

nou dozadu. Taneèník ji lechtá navoskovaným knírem

na oblé šíji a šeptá jí galantní slova. Koketnì ho udeøí

vìjíøem a praví vyèítavì: ,,Ó vy zlý!“ Švihák ji odvádí

do vestibulu a usedne s ní pod palmu. Je rozechvìlý

a mluví zajíkavì. Již dávno v sobì tajil horoucí city, ale

nic platno. Jeho srdce se bouøí a touží po ní.

,,Má bohynì, mùj živote, jsem vᚠoddaný škláv!“ volá

a ohýbá pøed ní koleno.

,,Vstaòte! Co to èiníte?“ šeptá ona zdìšenì, ,,což kdy-

by nás nìkdo spatøil?“

Stydlivì si zakrývá tváø.

,,Odejdìte!“ praví velitelsky, ,,chcete mne kompromi-

tovat?“

,,Ó, jen jediné slovo, jediné slovíèko, drahá – což je

vaše srdce ledové?“

,,Odejdìte, pravím! Jsem poèestné dìvèe. Nesmím

naslouchat takovým slovùm. Vždy bych se pøed matin-

kou svojí musela rdíti...

Odejdìte!“ opakuje a dupne nožkou.

,,Ó, jen jediné slovo, jediné slovíèko, drahá sleèno Flo-

ro, a budu blažen. Smím doufati?“

Ona sklopí oèi a mlèí.

,,Spanilá sleèno Floro,“ dotírá rozohnìný mladík, ,,hned

jak jsem vás poprvé spatøil, srdce mé promluvilo. Chtìl

jsem je utišit, hledal jsem zapomenutí v hluèném víru

života, ale vše marno. Všude mne pronásledovala vzpo-

mínka na vás a vaše lepá tváøièka se mi zjevovala

ve snách. Seznal jsem, že jsem propadl vašim kouzlùm,

spanilá èarodìjko... Smilujte se nad srdcem ranìným!

Bez vás nemá pro mì život pùvabu. Odpovìzte mi: Smím

doufati?“

Ona pøitiskne ruce na tváø a mladý muž slyší, jak šep-

tá: ,,Promluvte s mamá...“

M-caj, m-caj, m-cajcaj... Taneèníci podupávají

a junácky øièí: ,,Juch, juch, jujdá!“ Nìkteøí mladíci vyvá-

dìjí své sleèny ven do tmy. Studující Harry Poch si po-

ruèil uzenky s cibulí, pojedl, zalil je pivem a nyní úpornì

pøemýšlel, co by si mìl ještì dát. Leè babièka sní: Její

nápadník obdržel od ní zvadlou rùži, kterou sòala

z úèesu. Šastný jinoch pøitiskne ke rtùm zástavu lásky

vìèné... Michelup se podíval na hodinky a zhrozil se:

,,Propána, už je pùl druhé...“ Mezi taneèníky povstal

shluk, jeden chlap se ohání zavírákem a nepøíèetnì øièí.

Sleèny výskají a hrnou se ke dveøím. Šenkýø si vzdychl,

namáhavì vstal a pøibelhal se k násilníkovi; zatøepal jím

a pak ho vykopal ze dveøí. Ukonèiv toto dílo, køeèovitì

se rozkašlal: ,,Oho! Oho! Áchich. A nedají pokoj, dokud

nìkomu nezpøerážím všechny hnáty. Holota jedna ne-

vzdìlaná. Oho! Oho! Áchich...“

Babièka si poruèila ètvrtku vína a její oèi zasnìnì bloudí

po sále. Co vidí? Její otec prudce rozhazuje rukama

a láteøí: ,,Nedovolím! To není pro tebe žádná existen-

ce!“

,,Ale, papá!“ vzlyká Flora.

,,Mlè! Ani slovo nechci slyšet! Což jsem celý život

se i lopotil a støádal, abych pak své jmìní vstrèil

do chøtánu takovému nuzákovi? Ha! Nikdy!“

Flora se vztyèí a její oèi planou hnìvem.

,,Nedáte-li svého svolení,“ praví vzrušenì, ,,pak vám

pøísahám, že odejdu k tetince a nikdy se k vám nebudu

znát!“

,,Pro boha vìèného!“ zdìsila se matka, ,,jak to, dítì

pobloudilé, mluvíš?“

,,Nech ji,“ praví otec tvrdì, ,,ona má svou hlavu. Dob-

rá. Za starých èasù nebývalo, aby se dìti zdvihly proti

rodièùm. Tohohle jsem se tedy doèkal...“

Zastavil se pøed plaèící dívkou a øíká se vztyèeným

prstem: ,,Ale pamatuj si, dcero nezdárná, že mnì

na pohøeb nesmíš...“

,,Hoteliére!“ zakøièel èíšník, ,,cesák ze šestnáctky od-

táhl a pokoj je volný...“

,,A to je dobøe,“ zaradoval se šenkýø; vstal a pøiblížil

se k Michelupovi. Ptal se ho, nechce-li se podívat

na svou ložnici. Úèetní pøisvìdèil; hlava ho tížila a byl

ospalý. Také staøena se unavila vzpomínkami

a prohlásila, že chce spát.

48) HOSTINSKÝ otevøel dveøe pokoje a o úèetního

se opøel zatuchlý zápach, jako by onu místnost sto let

obýval podomek, naložený v pivì. Èpìlo tu po hmyzu

a myšinou. Naproti dveøím viselo zkøivené, poloslepé

zrcadlo, které s úšklebkem vracelo Michelupovu tváø.

Stìny byly pomalovány divokými kvìty a kdo by pøihlédl

blíže, zpozoroval by inkoustovou tužkou napsané èísli-

ce a rùzné klikyháky. Místnost hostila postel

s pruhovanými peøinami a hrbatou pohovku.

,,Tak, tady bychom byli,“ zasvištìl šenkýø, ,,dáma si mùže

lehnout do postele a pán musí vzít zavdìk pohovkou. Oho!

Oho! Áchich!“

Když se hostinský vzpamatoval ze záchvatu kašle, tu

se otázal: ,,A jak to udìláme s tím mladým pánem? Já

pro nìho nemám místo.“

,,Mladý pán,“ odvìtil úèetní zuøivì, ,,mùže si lehnout tøe-

ba na mez.“

,,To je nìco jiného. Ostatnì, jak jsem zpozoroval, on si

už našel dìvèe. Tak tedy na spaní nebude mít myšlení.

Oho! Oho! Achich! Mládí má svá práva... Oho! Oho!...

My jsme jinaèí nebyli... Pøeju vespolek dobrou noc...“

Vzdálil se, zalévaje se dusivým kašlem.

Staøena se svlékla a uložila se do postele. Michelup

se svalil na pohovku a zahalil se do hounì. Sotva ulehl,

zpozoroval, že se pokoj otáèí. Zprvu zvolna a pak stále

rychleji a rychleji. Snažil se, aby onen pohyb zarazil.

Pokoj na chvilku poslechl, ale pak se zaèal toèit opaè-

ným smìrem. Babièka, jak se zdálo, onen pohyb nepo-

zorovala, nebo sotva si lehla, klidnì usnula, vyluzujíc

nosem dva tóny, jeden bruèivý a druhý ostøe písklavý.

Hudba v sále provozovala neúnavnì své m-cadra,

estadra, šrum-šrum a cajrajraj, a rozpaøená hrdla nyvì

zpívala: ,,Hvìzdièky, hvìzdièky, vy jasnì svítíte, milá-

èek se na mì hnìvá, vy o tom nevíte...“ Bylo slyšet du-

sot nohou, výskání a jedovaté syèení èinelu.

Michelup si zoufale zahalil hlavu houní, aby neslyšel

ten povyk. Namáhal se, aby usnul; avšak hrbatá pohov-

ka mu valchovala záda a neviditelný hmyz udatnì úto-

èil, vyhledávaje si nejcitlivìjší místa na jeho tìle. Stoletý

zápach dráždil nozdry a hluk v sále neustával. Celý hos-

tinec rumploval, pohazoval rameny, natøásal boky, ráz-

nì dupal a rozjaøenì výskal. Ubohý úèetní proklínal ne-

pokojnou hospodu do nejhlubšího pekla. Zdálo se mu,

že se octl uprostøed kalného, zurèícího proudu. Žízeò

ho trápila a zdálo se mu, že má hlavu naplnìnou jakým-

si mátožným slizem. Odhodil pokrývku a rozpálenýma

oèima zíral do tmy. Pokoj se ještì nìkolikrát mírnì za-

kolébal a pak se zastavil. Avšak na stìnách se objevily

ohnivé nápisy.

A úèetní èetl:

Studující Jindøich Poch, gulᚠ.......... Kè 6,-

Babièka Flora Brumlik, gulᚠ.......... Kè 6,-

Studující, porce salámu .......... Kè 3,50

Totéž babièka Flora Brumlik .......... Kè 3,50

Studující, ementálský sýr .......... Kè 3,-

Totéž babièka Flora Brumlik .......... Kè 3,-

Nové položky se zjevovaly. Ohnivé èíslice tanèily. Miche-

lup sèítal, ustaviènì sèítal s horeènou hlavou. Sotva se-

èetl úèet za tlaèenku, pivo a debrecínskou peèínku, již tu

byla babièka s èíškou rumu, ètvrtkou vína a úètem

za míchaný náøez. Èíslice vyskakovaly jako na elektrickém

poèítadle. A Michelup poèítá a poèítá, ale sloupce rostou

do gigantických rozmìrù. Rozmachem ruky se snažil sma-

zat ohnivý sloupec. Avšak èíslice se sbìhly do kouta a tam

sršely chvostem jisker.

A babièka pokojnì døíme a z nosu vypouští dva tóny,

jeden bruèivý a druhý ostøe písklavý. Sál dole hude své

estadrata, tydlum-tajdum, šrum-šrum, m-tata, m-tata.

Zoufalý hlas zajeèel: ,,Hoteliére! On mì chce zabít!“ Je

slyšet svištivou odpovìï: ,,Podej mi bejkovec. Oho! Oho!

Já vás, mnì se zdá, srovnám!“ Potom zahlomozil pova-

lený stùl a nìkdo zoufale zaskuèel. Udatný hmyz neu-

stává útoèit na tìlo úèetního. Nicménì Michelup

se propadá do šedivé mdloby, podobné spánku. Stìny

pokoje se rozstoupily a skulinou se protáhl motocykl.

Podobá se mladému býèku, plnému utajené, zlovìstné

síly. Jeho trubky, písty, závity lesknou se mdlým, zlomy-

slným úsmìvem. Zdá se, jako by chtìl úèetnímu nìco

øíci.

,,Co chceš?“ táže se Michelup.

Stroj neodpovídá.

,,Ptám se tì, co zde pohledáváš?“ zvyšuje Michelup

hlas.

Stroj mlèí.

,,Kolikrát se tì mám ptát?“ rozèiluje se úèetní. ,,Co tu

stojíš jako sloup? Promluv nìco. Tvùj pán chce s tebou

mluvit.“

,,Nejste mùj pán,“ zašklebil se Stroj.

,,Co to mluvíš, nestoudný?“

,,Povídám, že nejste mùj pán,“ opakuje Stroj.

,,Jak bych nebyl tvùj pán? Což jsem tì nekoupil? Jsi mé

vlastnictví.“

,,Tøeba jste mne koupil, ale pøesto nejste mùj pán...“

,,Oho! To je pošetilá øeè. Koupil jsem tì, ne? Platím ti

garáž. Sytím tì benzinem. Kupuji olej. Platím za tebe

danì, pojištìní...“

,,A pøece nejste mùj pán,“ opakuje svéhlavì Stroj.

Michelup zaúpìl.

,,Tady pøestává všechno. Za všechno mám ještì sly-

šet drzosti. Nechtìl jsi spát v pøedsíni. Dobrá. Najal jsem

garáž, aby bylo po tvém. Chtìl jsi jezdit. Pøijal jsem šo-

féra. Co chceš ještì? Proè mne pronásleduješ? Co jsem

ti udìlal?“

,,Nejste mùj pán, protože jste z rodu Loudavých. Smí

se muž z rodu Loudavých spojit s výbušnou energií?

Nemùže. On je zemìplaz, který se krmí prachem silnic.

Loudavý nemùže být pánem èasu a vládcem prostoru.

Žádný slušný a své cti dbalý stroj nebude poslouchat

Loudavého.“

,,Já tì... já tì ztrestám za tvoji opovážlivost,“ vzteká

se Michelup. ,,Budeš pykat za svá drzá slova!“

,,Co mnì udìláte?“ táže se Stroj vyzývavì.

,,Já ti zacpu nestydatá ústa. Já tì rozbiji na kusy!“

,,Ó, to je nìco jiného... jen tak se mùžete stát pá-

nem nade mnou. Živého mne nedostanete, ale moje

mrtvé souèástky se mohou stát ozdobou vašeho sa-

lonu. Potom se promìním ve vìc, ve zboží, získané

se slevou, v pøedmìt, k nìmuž se váží vzpomínky.

Mùžete mne ukazovat a návštìvníci nebudou šetøit

slovy uznání...“

Stroj se otøásá posupným smíchem. Michelup zuøivì

vyskoèil, aby ztrestal posmìváèka. Avšak motocykl mizí

se slovy. ,,Uctivá poklona! Na shledanou, pane úèetní...“

Zdá se, že z hospody nìkoho vyhodili, nebo na ulici

jeèí zuøivý hlas: ,,Já vás vypálím! Všecky vás znièím!

Poznáte, kdo já jsem!“ Vzápìtí zaøinèelo rozbité okno.

Je slyšet dusot kvapných krokù a náøek: ,,On mì bodl!

Policie!“

,,Oho! Oho!“ odpovídá svištivý hlas, ,,kde seš, ulièní-

ku? Já tì musím pøerazit vejpùl!“

A hudba neúnavnì provozuje svoje estadrá, m-tadrá,

šrum-šrum, estam-estam, tydli-tydli, cajrajraj...

Úèetní se vztyèil, naslouchal bouølivému tlukotu svého

srdce a bojácnì sténal: ,,Kam jsem se to dostal? Do jaké

peleše jsem upadl? Vrahové! Pomoc!“

Babièka klidnì døíme a její nos vyluzuje jeden bruèivý

a jeden pronikavý tón.

,,Ona si tu spí,“ pøemítá úèetní nenávistnì, ,,a zatím

nás tu mohou pobít. Nikoho se nedovolám...“

Naposled hudba zakvikla a umlkla. Vzápìtí nato je sly-

šet hlomozné bouchání a rumplování. Èíšník a podomek

vrší stoly a židle na sebe. Slavnost vysloužilcù

se skonèila.

Okna zbledla a do pokoje se dere mléèné jitro. Udat-

ný hmyz opustil úèetního a odebral se do svých skulin.

A najednou, jakoby na povel, spustili ptáci na zahradì

ohlušující pískot a štìbetání, jako by se slétli k rozèilené

debatì.

Potom vyšlo vítìzné slunce a zalilo svìtlem hostinec

a celou krajinu. Michelup vstal, pøistoupil k umyvadlu,

šplouchal se, frkal a bruèel: ,,To byla noc! Pro pána krá-

le, to byla noc! Kdybych to nìkomu vypravoval, tak mi

neuvìøí...“

A babièka stále pokojnì døímala, vyluzujíc nosem dva

pravidelné tóny.

49) JEHO PRVNÍ starostí bylo dostat se z tohoto mís-

ta, kde byl pøinucen strávit strastiplnou noc. Vydal

se na cestu k automobilové dílnì s nadìjí, že motocykl

je již v poøádku a že bude možno odcestovat. Avšak

seznal, že stroj je v takovém stavu, v jakém ho veèer

zanechal. Nìjaký mladík v zeleném overalu èistil vùz,

tøímaje v rukou hadici. Michelup se ho zeptal po majiteli

dílny a mladík naznaèil, že pan šéf patrnì vyspává, pro-

tože se dosud neobjevil. Úèetního posedl hnìv. Byl

v pokušení opustit rozptýlené údy, tyto bìdné souèást-

ky, které byly kdysi strojem. Uprchnout! Zanechat zde tu

hromádku neštìstí! Osvobodit se z otroctví!

Avšak opanoval se a žádal mladíka, aby zavolal mis-

tra. Chlapec projevil pochybnosti, že dnes vyláká maji-

tele správkárny do práce. Nevšímal si zákazníka

a pokojnì chrlil vodu z hadice. Michelup naléhal, hartu-

sil; hoch s neochvìjným klidem pokraèoval ve své prá-

ci; úèetnímu se koneènì podaøilo vzbudit v jinochovi

zájem nadìjí na spropitné.

,,Tak já teda jdu,“ prohlásil, ,,ale nevím. Starej to nemá

rád, když se ho burcuje.“ Zatáhl vodu a odkvapil.

Michelup se posadil na bednièku a èekal. Trapné mi-

nuty míjely. Nepøicházel ani mistr, ani jeho pomocník.

Úèetního jímal nepokoj a vyskakoval; slunce se šinulo

po své dráze a obdaøilo Michelupa svou obzvláštní pøízní;

nastával parný den a dìdinou se ozývalo hluèné kýhání

hus a kuropìní drùbeže. Nevydržel na místì a dal

se na pochùzku vesnicí. Bilo deset hodin. Z budovy

obecního úøadu vyšel strážník s úøedními lejstry v ruce.

Dva bosí kluci házeli po sobì kamením. Jakýsi staøík

pøebìhl náves s putýnkou vody. Poblíž kostelní vìže

uzøel babièku, nastrojenou ve staré parádì, s kloboukem,

na nìmž hnízdil mezi kvìty a celuloidovým ovocem pták

s pestrým chvostem. Babièka mávala krajkovým sluneè-

níkem a živì se bavila s jakousi staøenkou. Úèetní zdál-

ky pozoroval, jak komíhá èerné oboèí a jak se pohybují

èelisti obou staøen.

Vrátil se k dílnì, usedl opìt na bednièku a složil hlavu

do dlaní. Èas prchal a úèetní žalnì uvažoval, že dnes za-

meškal kanceláø. Co mu øekne øeditel? V poslední dobì

se na nìho dívá úkosem a dává mu najevo, že jeho místo

dalo by se obsadit zdatnìjší a dbalejší silou. Michelup

se zachvìl. Aby ho tak vyhnali z práce. To tak ještì ke všem

strastem...

Koneènì se objevil pomocník. Úèetní se na nìho vrhl

s dychtivou otázkou, kdy pøijde mistr.

,,Hnedlinko tu bude,“ odpovìdìl hoch, ,,jen co

se obuje.“

Michelup chtìl vìdìt, jak dlouho trvá správka motocy-

klu.

,,To podle toho,“ objasnil pomocník.

Koneènì vidìl pøicházet pána s rozèepýøeným knírem.

Pøižejbroval se s tváøí pomaèkanou, oèima slepenýma

a se smrdutými ústy, v nichž se pøevalovala probdìná

noc.

Sotva vstoupil do dílny, již spustil na svého pomocní-

ka: ,,Oldo, skoè svýmu mistrovi pro pivo, buï tak hod-

nej, než ti jednu vlepím.“ Obrátil se k úèetnímu, mrkl

okem a dìl: ,,Musíme zavlažit, hlavní vìc je vlažièka,

než se do toho dáme...“

Usedl podle úèetního na bednièku, vylovil z kapsy oha-

rek cigarety a zapálil si. Vypustil nosem kouø, pohlédl

na hromádku souèástek motocyklu a brebtal: ,,Tak, Karlí-

èek Kejdanù se do toho opøe, Karlíèek se chopí díla a bude.

Práce musí pod rukama kvést, práce musí jednomu hrát,

jináè je nejlepší do toho kopnout. Jen co tu bude vlažiè-

ka...“

Pomocník pøispìchal s vlažièkou, mistr dychtivì pøevrátil

sklenici do sebe, ale nemìl se k dílu; poøád sedìl

na bednièce s oèima upøenýma na trosky motocyklu

a dumal: ,,Práce dlužno se chopit s fortelem. Když nemáš

fortel, uteè od toho a pus jinýho. Nemám pravdu, pane?“

Úèetní uznal, že v této sentenci je zrnko pravdy, nic-

ménì ostýchavì projevil mínìní, že by mistr mìl zaèít

práci.

Muž s rozèepýøeným knírem však pohrdavì mávl rukou

a vyjádøil se: ,,Abych se pøiznal, pane, nerad se obírám

melouchaøením. Pro mì taková práce není. Dejte Kadlovi

poøádný dílo a uvidíte, jak jím zatoèí...“

Vzlykavì zazíval, zimniènì se podrbal pod paží

a na zádech, a pak pøipojil: ,,Vèera jsem si dával

do lebedy. Á jo! Nechtìlo se mnì do hospody, ale vnitø-

ní hlas mnì poøád našeptával: Kadle! Jen jedním okem

tam mrkneš. Kadle! Musíš se trochu ukázat mezi lidma,

co by si o tobì pomysleli... Tak se mi vám nechtìlo jít...

Jako by mne vidlema poštuchovali... Tak jsem se poddal

a nakonec jsem tam zkejs. Jojo! Bude to dobrý pouèení

propodruhý...“

Tak tlachal mistr, vyslovuje si nelibost pro neøádné cho-

vání a zhýralost, a pronášel myšlenky o tom, že je lépe

vést øádný, bohulibý život a že se má èasnì chodit spát

a ráno se vesele mít k dílu.

Úèetní nervóznì vytahoval hodinky a dìsil se, jak èas

utíká. Avšak pan Kejdana to nepozoroval a stále

se oddával svým úvahám. Pak opìt pohlédl na trosky

stroje a otázal se: ,,To je vᚠmotocykl?“

Michelup pøisvìdèil.

Mistr zavrtìl hlavou, jako by nesouhlasil. Pravil: ,,Mo-

tocykl, to není to pravý pro vás. Motocykl je dobrej tak-

hle na vztekání, když se je mladej a má se dìvèe k tìlu.

Ale pro staršího, usedlýho pána to není mašina. Vy bys-

te si mìl poøídit nìco podstatnìjšího, takovýho øádnýho

bouráka. Vìdìl bych o jednom šestiválci, ten by byl

pro vás k mání...“

Úèetní projevil, že nechce šestiválec, že má motocy-

klu až po krk.

,,Neøíkejte, pane,“ odporoval majitel dílny, ,,ten vùz je

akorát pro vás dìlanej. Nic šikovnìjšího nenajdete. To

víte, já mám na to oko. Má udìláno padesát tisíc a není

to na nìm vidìt. Vždy nemusíte hned koupit, jenom

kouknout se mùžete, kouknutí nic nestojí. A budete mnì

ještì dìkovat....“

Zarazil se, mrkl na úèetního a udìlal si s køivým úškleb-

kem: ,,Že vím, co si myslíte? O co, že jsem to uhod?“

Michelup nevìdìl, co si myslí.

Pán s rozèepýøeným knírem mu to objasnil: ,,Myslíte

si, že ta mašina je tøebas kradená. A to jste na náramným

omylu. Karel Kejdanù se s takovýma vìcma nezabývá.

Karel s tím nechce nic mít, protože z toho nic dobrýho

nekouká. To se mùžete zeptat, koho chcete, a každej

vám øekne to samý. Jo, holenku, já mám z tìch vìcí

pojem. Nechtìl bych zas do nìèeho pøijít...“

Úèetní pøerušil toto rozjímání a úpìnlivì prosil, aby

se mistr dal už do práce.

,,No dy, dy...,“ bruèel ten pán, ,,právì jsem na to

myslil...“

Vstal, prohnul se v køíži a zaúpìl: ,,Hromský dílo! Oldo!

Vytáhni mi to gránichem na ponk a zašponuj mnì to vi-

dlicí do fajklubny. Vidíš, že se nemùžu shejbat...“

Pomocník uèinil, jak mu mistr kázal. Vytáhl jeøábem

motocykl a pøipevnil ho ke stolu.

Mistr loudal se kolem a bruèel: ,,A jo! Pro mì to není.

Už mne to všechno pøemáhá. Radši bych sedìl

na kanceláøi a koukal pøed sebe jako vy, pane. Jsem

stvoøenej pro nìco jemnìjšího...“

Bral jednu souèástku po druhé do ruky a huhlal: ,,Tak

se musíme podívat, co to chce... Jojo... Zadøenej píst...

hned jsem si to myslil. Taky svíèka je prasklá, nechali

jste ji øádnì zasvinit...

Oldo!“ vybuchl, ,,vypus olej ze skøínì a podej mi petrolej

a pemzlík...

Hned to bude, pane,“ chlácholil úèetního, ,,jen se nesmí

na mì kvaltovat. Vymìníme pakunky a stroj bude jako

ženich. Ale, jak øíkám: mìl byste se podívat na ten šes-

tiválec. Tohle není fáro pro vás...

Oldo! Podej mi francouze!“

Pomocník pøinesl francouzský klíè. Mistr se podíval

na nástroj a pak ho opovržlivì odhodil.

,,To jsem nechtìl,“ vrèel, ,,dej sem duršlok, ale honem!

Nebo tì musím nìèím praštit. Slyšíš? A mázlík potøebu-

ju...

A nemotejte se mi tu, pane!“ osopil se na úèetního, ,,já

vás tu nemùžu potøebovat. Až to bude, tak to bude. Všec-

ko musí jít po poøádku. A karbanátek máte taky zacpa-

nej. Jdìte mi do háje s takovým verglem! Kdybyste to

radši vzal domù, aby tím vaše manželka pohánìla šicí

stroj...

Oldo, kde mᚠkombinaèky? Na všecko abych mìl hla-

vu. Kluku špatná, já tì musím pøizabít. Mám já to perso-

nál... Pane, koukejte mazat, já vás tu nechci mít, ne že

bych vás nemìl rád, ale nemá se jednomu èumìt

do ruky...“

Úèetní se vymotal z dílny. Poblíž kostelní vìže stály

poøád ještì obì staré ženy. Nepozorován se k nim pøi-

blížil. Slyšel, jak babièka povídá: ,,Já mám, matko zlatá,

život! Oni by mì nejradìji utratili, jak je pánbùh nade

mnou, že nelžu...“

Její venkovská družka odpovídala: ,,Nemlich to samý

mám já, jemnostpaní. Všecko jsme dali tìm mladejm,

jenom já jsem polovièní zápisnice na barák. Teï

se bojím, aby mnì nepodstrèili falešný cukrátko. Jeden

není mezi nima jistej...“

Michelup pøistoupil k nim a pravil: ,,Babièko, chystejte

se, už brzy pojedeme.“

Stará dáma si ho zmìøila posupným zrakem a vybafla:

,,Nechte nás bejt! Nikdo vás nevolal! My si tu tak hezky

povídáme...“

Úèetní pokrèil rameny a vzdálil se. Slyšel ještì, jak

babièka øíká své pøítelkyni: ,,A tenhleten je ze všech

nejhorší. Ten by mne rád vidìl na prknì...“

Když se vrátil do dílny, seznal s úlevou, že je práce

skonèena. U motocyklu stál studující Harry Poch

s rukama v kapsách a s cigaretou, pøilepenou k dolnímu

rtu. Michelup se na nìho oboøil: ,,Kde jste byl celý ten

èas, že jste se nedal vidìt?“

Jinoch se zakomíhal v bocích a odvìtil drze: ,,Kde jsem

byl, tam jsem byl.“

,,Nepøejte si mne!“ zahlomozil úèetní, ,,vy jste pìkné

kvítko! Až pùjdete ode mì, nevím, jaké vám dám refe-

rence...“

Jinoch na to neodpovìdìl.

,,Tak bysme to jako mìli,“ øekl mistr Kejdana. Ohmatal

zkoumavì pneumatiky a prohlásil: ,,V gumách nemáte

ani pùl atmosféry. Je to jako uvaøený. Oldo! Napumpo-

vat vzduch! Nebo popadnu, co popadnu, a bude neštìstí

hotový...“

50) V TÉTO DOBÉ dostával úèetní mnoho pošty.

Ve své schránce nalézal nejen tiskopisy, ale i dopisy,

psané strojem i perem, ba i ušmudlané korespondenè-

ní lístky, popsané inkoustovou tužkou. Nyní však nevítal

se sladkým trnutím horlivého listonoše v modré pelerín-

ce; naopak vždycky zmalomyslnìl, když se ozvalo prud-

ké zazvonìní u domovních dveøí. Vìdìl, že žádný dopis

neobsahuje lahodnou zvìst, která ho povznese a osvìží.

Bývala to strohá, pøísná psaní, ve kterých se hartusilo

na liknavého dlužníka.

Michelup zvetšel, zpopelavìl. Nebyl to již onen èis-

ounký, hlaholivý mužík, který kroužil ve spoleènosti,

okázale zurèel a staral se o to, aby ho bylo všude plno

a nikdo ho nepøehlédl. Zakrsly výhody a slevy a zvadly

užiteèné známosti. Nepøedvídané výdaje bujely jako

plevel a k úèetnímu se hlásily nežádoucí známosti. Zti-

chl a na tváøi mu tkvìl provinilý úsmìv, který za starých

dob vyznaèoval úpadce. Pøátelé se mu vyhýbali; cítili

v nìm nuzáka; snad se obávali, aby si od nich nevy-

pùjèil. Michelup je ostatnì nevyhledával a byl rád, když

nikoho nepotkal.

Jednou, když se s hlavou sklonìnou, obtíženou nevlíd-

nými myšlenkami vracel z kanceláøe, narazil na manžele

Hájkovy, kteøí do sebe zavìšeni, konali svou zdravotní

procházku. Nemohl se již vyhnout. V jejich velikých, rù-

žových oblièejích sídlil jednotvárný, nemìnný úsmìv.

Ptali se ho pøívìtivì na zdraví, to a ono, jak se vede, co

dìlá rodina. Úèetní, hledì úkosem stranou, mumlal, že,

díky Bohu, zdraví je dobré a jinak že je všechno

pøi starém. Manželé zakývali hlavou na znamení, že rádi

slyší tuto zprávu.

Úèetní netrpìlivì èekal, až se manželé Hájkovi rozlou-

èí, aby se mohl oddat tesklivému hloubání. Avšak rùžové

oblièeje se nemìly k odchodu, ale snažily se vyzkoumat

úèetního názory na letošní poèasí.

,,Poèasí je pìkné,“ mumlal úèetní neochotnì.

,,Ba, velmi pìkné,“ pøisvìdèil pan Hájek.

,,Již léta nepamatuji tak pìkné poèasí,“ pøipojila se paní

Hájková.

Michelup nemìl, co by podotkl, a pøedmìt rozhovoru byl

vyèerpán. Nastalo ticho. Nicménì manželé váhali; zdálo

se, že mají nìco na srdci.

,,Promiòte, já spìchám,“ vybuchl úèetní.

,,Pane Michelupe, já... my...,“ zaèal váhavì pan Hájek

a pohlédl na manželku.

,,My bychom opravdu, milerádi...,“ øekla paní Hájková.

Michelup zdvihl hlavu.

,,Totiž... ze staré známosti...,“ a pan Hájek se zakuckal

rozpaky.

,,Jsme pøece staøí pøátelé...,“ mínila manželka.

Úèetní se zpytavì zadíval do rùžových oblièejù.

,,Kdyby snad náhodou...,“ poèal opìt Max Hájek, ,,to

se ví, stávají se takové pøípady... kdybyste snad náho-

dou...“

,,Kdybyste snad náhodou potøeboval nìjakou výpo-

moc...,“ doplnila jeho cho.

,,Jsme vám k službám...,“ doplnil s námahou Max Há-

jek.

,,Mùžete vždycky na nás poèítat...,“ pøisvìdèila paní

Hájková.

,,Jak tomu mám rozumìt?“ otázal se Michelup. V jeho

hlase se zachvìla nevole.

,,Máte se obracet na cizího...? To není dobré... Jsou

tu vaši pøátelé, kteøí vám rádi... tento... pùjèí každou èást-

ku...,“ domlouval Max Hájek srdeènì.

,,Jen si øeknìte, kolik potøebujete,“ povzbuzovala ho

paní Hájková, ,,my jsme vám k službám. Až budete moci,

vrátíte...“

,,Á, tak tomu mám rozumìt...,“ protáhl Michelup. Za-

chvìl se zlostí.

,,Kdo vám øekl, že potøebuji peníze?“ zeptal se ponuøe.

,,Tak... všelicos se proslýchá...,“ odvìtil Max Hájek.

,,Ááá... tak ono se proslýchá...,“ opáèil úèetní jedova-

tì. Najednou zaøièel: ,,To jsou klepy! Já nic nechci! Mám

všeho dost! Zakazuji si takové pomluvy! Rozumíte? Ka-

tegoricky si zakazuji! Absolutnì!“

Rozbìsnil se a vøískal.

Manželé Hájkovi se zatetelili. Zaèali mu domlouvat.

Nic ve zlém. Nechtìli urazit. Bùh chraò! Jenom

z dobrého srdce...

Michelup se nedal uchlácholit.

,,To je urážka, velectìní!“ øval, ,,to mi zodpovíte! Pro-

hlašuji, že budu každého stíhat, kdo bude rozšiøovat

nepøíznivé zprávy o mém finanèním stavu! Zakroèím! Já

to dám advokátovi...!“

Zarazil se, aby nabral dech. Pak jízlivì zaútoèil: ,,Vy

máte nejménì zapotøebí nìkomu nabízet pomoc. Sami

byste potøebovali. Víte, co jste? Vy jste u mì vznešená

žebrota. Tak! Svoje jmìní jste probendili, ale pøesto chce-

te užívat. Všude se necháte vidìt. Jednou pùjdete dùm

od domu prosit o almužnu, protože jste lehkomyslní

a nepamatujete na zadní kola. Když vám to ještì nikdo

nepovìdìl, øíkám vám to já, Michelup! A jednou si vzpo-

menete na má slova...“

Opustil úžasem ztuhlé manžele Hájkovy a prudce vy-

razil. Klusal ulicemi, vesloval rozhorlenì rukama. Neslý-

cháno! Co si nìkteøí lidé dovolují... Avšak on to tak ne-

nechá... Zjistí pùvodce klepù a pak ho bude prohánìt.

,,Já vás nauèím! Poznáte, kdo je úèetní Michelup! Kdo

z vás si vymyslel takovou nejapnou pomluvu? Sem

s ním! Nech pøedstoupí a podívá se mi do oèí! Tak, vy

jste to byl, pane? Jak jste se mohl opovážit? Cóóó? Ml-

èet! Vydám vás pøíkladnému trestu. Postarám se, abys-

te shnil v žaláøi! Co pravíte? Abych vám to laskavì od-

pustil? Nikdy! Byl jsem pøíliš dobrý, ale nyní mì pøešla

trpìlivost. Budu vás pronásledovat až do desátého ko-

lena. Já vás nauèím! Jak? Že už to víckrát neudìláte?

Tak dobrá, dobrá... Odpouštím vám, ale naposledy, ro-

zumíte? Slíbíte mi však, že budete všude chodit a pro-

hlašovat: Michelupùv finanèní stav je výteèný. Jeho jmìní

je konsolidováno. Mezi pøíjmy a výdaji bylo docíleno

naprosté rovnováhy. Mùže s dùvìrou hledìt vstøíc bu-

doucnosti...

Jsem pøíliš mìkký,“ vzlykal nad sebou. ,,Každému

odpustím a s každým dobøe smýšlím. Oni se mi pak

odmìòují škaredou pomluvou...“

Potom umlkl a rozèeøená mysl se uklidnila.

,,Proè tak vyvádím?“ napomenul se. ,,Zbyteènì jsem

se rozèilil. Oni to se mnou mysleli dobøe. Byl jsem vlast-

nì hlupák. Pøenáhlil jsem se. Mohl jsem je požádat

o pùjèku. Zùstalo by to mezi námi a mnì by se náramnì

ulevilo...“

Zaúpìl: ,,Hlupák jsem, nejvìtší ze všech hlupákù.Vèera

se k nám dobýval hokynáø s úètem a hulákal na celý dùm.

Mohl jsem mu dát tìch pár krejcarù a tak bych se ho zba-

vil. Tady máte, èlovìèe, a neobtìžujte. Zakazuji si váš

hrubý tón. Zároveò vám oznamuji, že ruším s vámi ob-

chodní spojení. Svoje potøeby budu od nynìjška krýt

u jiné, kulantnìjší firmy, která ví, jak dlužno zákazníkùm

vycházet vstøíc... Mìli jste vidìt, jak zkrotl. Byl takhle ma-

lièký. Že prý to tak nemyslel a kdesi cosi... Totiž... on by

býval zkrotl, kdybych nebyl tak pošetilý a neosopil

se na manžele Hájkovy... No, to je tìžká rada. Co si po-

ènete s takovým hlupákem jako já? Co si vlastnì o sobì

myslím? Jsem pyšná žebrota. Nejlepší pøátele si odra-

dím. Takoví milí, vzdìlaní lidé, ti manželé Hájkovi! Musejí

za svou úèinlivost slyšet hrubosti. Poslední slouha má

lepší zpùsoby než vy, pane! Styïte se, pane! Fuj na vaši

hlavu! Nejlépe bude, když se vám každý vyhne...“

Ach, peníze... Kde vzít peníze? Veèer sedává doma,

schoulen na pohovce z pozùstalosti baronky Aspahsové,

a myslí stále na jedno a totéž, jeho myšlenky se vrtí do-

kola jako bílá myška v døevìném kotouèi. Nyní pochopil,

že mohou být lidé, kteøí jsou ustaviènì sžíráni muèivou

touhou po penìzích. Tehdy se v nìm najednou vynoøila

vzpomínka na pána se zlatým úsmìvem. Možná že chy-

bil, když tenkrát toho podnikavého mladíka odbyl. Byl to

smìlý, èiperný pán a tøeba by se dalo s ním nìco vyzís-

kat. Svìtáci mívají nápady, jak pøijít k penìzùm. Naši-

nec sedí celý život na jednom místì, bere mìsíèní plat

a opatrnì obrací každý krejcar. Nyní je svìt jiný, milý

úèetní! Muži svìta mívají kouzelné proutky a ty je bez-

peènì zavedou ke skrytým zdrojùm.

Mnohdy se pøistihl, že snová v hlavì podivné myšlen-

ky. Dejme tomu, že by zøídil takový podnik... jak to øíkal

onen pán se zlatým úsmìvem? Michelup si láme hlavu,

ale nevzpomíná si. Pamatuje si jenom, že ten mladík

mluvil cosi o dvou gotických domech na nábøeží a po-

tom o nìjakých obrazech. Lehce a plynnì mluvil ten

mladík... Ale marná vìc, nevzpomene si. Vzdychl: ,,Já

na to nemám hlavu. Vyrostl jsem v pøedstavì, že jen pil-

ností a šetrností lze nabýt jmìní. Tehdy jsem však ne-

znal motocykl...“

Poèkat! Ve zprávách ze soudní sínì mùžeme najít trik,

jak si opatøit peníze. Podivoval se odvážným kouskùm

rùzných podvodníkù a rozjaøenì dával ve spoleènosti

k lepšímu historky, kterých se ve svých novinách doèe-

tl. Malý muž zpravidla straní šejdíøùm, kteøí smìle napa-

lují lidi a kteøí dlouho unikají spravedlnosti. Ètverák! Pro-

hnaný chlapík! Proè by si nepomohl, když jsou lidé tak

hloupì dùvìøiví? Pak mu však nìkdo ukradl rohožku

pøede dveømi a úèetní zuøil a žádal pro zloèince šibeni-

ci.

Najednou se vzpamatoval a zachvìl se.

,,Vida, kam jsem dospìl...,“ pokáral se, ,,celý život jsem

neudìlal køivý krok, a teï najednou tohle...“

51) ONOHO DNE se naplnila Michelupova poštovní

schránka mnohými zásilkami. Jeden tiskopis ho lákal,

aby zkusil své štìstí v tøídní loterii; druhý tvrdil: Zaøídím

Vᚠbyt modernì, úèelnì a levnì. A mezi nìkolika ne-

vlídnými, hartusivými dopisy nalezl úèetní cenzuru,

ve které se oznamovalo, že žák tøetí tøídy reformního re-

álného gymnázia Jiøí Michelup neprospívá z jazyka èes-

kého, z matematiky a fyziky. Musel zaplatit za toto po-

selství porto, nebo úøední spis nebyl frankován.

Byla to nová rána, která dopadla na hlavu utiskované-

ho úèetního.

,,Proè jenom já...?“ sténal, ,,èím jsem se provinil,

že mám tolik zkoušet?“

Lomcoval chlapcem a dorážel na nìho zuøivými otáz-

kami. ,,Proè se neuèíš, darebáku!“ jeèel, ,,proè mi dìláš

takovou hanbu?“

Hoch mrkal provinile za svými brejlièkami a nabíral

k pláèi.

,,Já se uèím...,“ vzlykal.

,,Kdyby ses uèil, tak bys umìl,“ bìsnil otec.

,,Já se poøád hlásím, ale prófa mì nechce tasit...“

,,Prófa! Tasit! Prófa! Tasit! Já ti dám prófu! Je vidìt,

jakou mᚠvážnost k svým pøedstaveným, když si dovo-

luješ takové výrazy...“

Zbìsile pobíhal po pokoji a vykøikoval: ,,Prófa! Prófa! Kdo

to jakživ slyšel! Teï už se nedivím, že propadá. Tasit! Ta-

sit! Mám v domì zloèince! Skonèí v kriminále! Prófa! Pró-

fa! Nechci vidìt toho prófu...!“

Opìt se vrhl na brejlatého studenta a lomcoval jím.

,,Chceš mne zahubit, co? Chceš mne pøipravit

do hrobu? Mluv!“

,,Nech-ci...,“ štkal nešastný student.

,,Ty chceš, ne že nechceš! Nièemo! Po prázdninách

pùjdeš do uèení. Hned ti budu hledat místo v obchodì.

Já se nedám od vás vydírat! Nejsem vᚠblázen! Poøád

se lopotím, namáhám, nic si nedopøeji, abych jim dal

vzdìlání, a oni se takhle odslouží. Z domu mnì musíš!

Aby památky po tobì nezbylo!“

Tento výbuch vystøídala elegická, slzavá nálada.

,,Podívejte se na mne, jak zkouším...,“ vzdychal Miche-

lup, ,,máte kousek citu v tìle, že mne necháte tak trpìt?

Nemáte. Jsem u vás nikdo. Jsem ten poslední èlovìk.

Jsem dobrý leda k tomu, abych vás živil a šatil. Je to tak

dobøe. Já si nezasloužím vašeho uznání. Nejlépe bude,

když odejdu z tohoto domu. Co se mnou? Takovému

èlovìku náleží, aby zdechl na smetišti. Budiž! Co jste

chtìli, máte mít. Já vám už nebudu pøekážet.“

Tato naøíkavá slova dopadala na nešastného stu-

denta jako rány bièem.

,,Tatínku!“ sténal, ,,já se pøièiním... uvidíš, že

se polepším... jenom, prosím tì, už nenaøíkej...“

Michelup ho však neposlouchal. Probudil se v nìm tra-

gický herec. Liboval si v roli zdrceného otce. Mluvil dále

zlomeným, osláblým hlasem jako èlovìk, jenž dožil svùj

vìk a nyní se chystá navždy zavøít oèi.

,,Kamkoli pohlédnu, všude vidím, že rodièe mají

ze svých dìtí radost... Všichni moji známí mají zdárné

dìti, které vìdí, že jsou svým rodièùm povinovány vdì-

kem a úctou. Vezmìme si jenom takového Kafku. Kdo

je Kafka? Nikdo. Ví nìkdo, kdo je pan Kafka? Je to ces-

ák, který je rád, když mu jeden dá krejcar vydìlat. A po-

dívejme se: Jeho syn je s vyznamenáním. Nosí domù

krásná vysvìdèení. Každý se tomu diví. Z nìho si mùže

vzít každý pøíklad. Zdenìk Kafkùv, to je u mì student.

Má svùj cíl pøed oèima a k nìmu smìøuje... A kdo je syn

úèetního Michelupa? Neptejte se. Nechtìjte nic vìdìt.

Prosím vás, mluvme radìji o nìèem jiném. Všude je

nìco. V každé rodinì najdeme nepodaøence, to je vì-

decky dokázáno. Já za to nemohu. Kupuji uèebnice, pla-

tím mu študenta, tak co mám ještì dìlat? Víc se nemùže

žádat...“

Pøi obìdì však úèetní odloží masku tragického herce

a zmìní se v satirika.

,,Maminko,“ táže se s øezavou ironií, ,,kdo to dnes s námi

sedí u stolu? Neznᚠtoho pána? Domnívᚠse, že je to tvùj

syn Jiøí Michelup, studující. Omyl, maminko, velký omyl! To

je známý a velký uèenec. Svìtlo vìdy! Musíš vìdìt, koho

mᚠpøed sebou. On leží celé noci v knihách, a proto všec-

ko ví. Když profesoøi nìco neznají, obrátí se na nìho. Ma-

minko, pøidej mu peèenì, aby se posilnil, nebo vìdecká

práce vysiluje...“

Ubohý chlapec se sklání hluboko nad svým talíøem a slzy

mu kanou do polévky. Neodvažuje se pozdvihnout hla-

vu, aby nemusel pohlédnout na Máòu. Ví, že jeho sestra

zkrucuje oblièej do pitvorných pošklebkù. Neudržel by

se smíchu a pak by vypukl pogrom.

Otec vede dále svou jedovatou øeè a student polyká

slané slzy.

Matka bere syna v ochranu.

,,Tak už ho nech, tati,“ napomíná úèetního, ,,dostal svùj

díl a já vím, že se polepší. Bude se snažit, uvidíš!“

Michelup odstrèil talíø, vstal od stolu a pronesl s líèenou

pokorou: ,,Nejsem hoden, abych sedìl pohromadì

s uèencem. Ostýchám se, protože jsem nepatrný, ne-

vzdìlaný èlovìk...“

Pøíštího dne se vydal do ústavu, aby se poptal

na prospìch svého syna. Musí se objasnit, proè

se chlapec tak najednou pohoršil. Vychladl, zlost ho pøe-

šla a jal se støízlivì uvažovat.

,,Tohle není samo sebou,“ rozumoval, ,,chlapec pøece

sedí ustaviènì nad knihou a poøád se uèí. Je to velký

døíè. Kdyby se to týkalo Máni, nic bych se nedivil. Ta

o uèení ani nezavadí. A pøece všechno umí. Má dobrou

hlavu. Kdyby Jiøík mìl jenom polovinu jejího nadání, bylo

by dobøe...“

Profesor je ještì mladý muž, na nìmž je vidìt, že ještì

nedávno bìhal po kondicích a chodil spát s hladovým ža-

ludkem. Avšak jeho hlas má již ono meèivé, pedantické

zabarvení a mrazivý, drtivý výraz.

,,Michelup Jiøí, tercie B,“ øíká a dívá se do svého zá-

pisníku. ,,Nuže, vᚠsyn, pane Michelupe, v poslední

dobì velmi polevil a postavil se do poslední øady. Nejen

já, ale i ostatní èlenové profesorského sboru si naò stì-

žují. Nesleduje vyuèování s patøiènou pozorností. Kdy-

koli je vyvolán, prozrazuje, že je duchem nepøítomen.

Doporuèuji vám, pane Michelupe, abyste ho vzal

z ústavu. Bude pro nìho lépe, oddá-li se praktickému

povolání.“

Ènìl nad Michelupem, jeho slova byla odmìøená

a tužkou ukal do stolu. Úèetní se zmenšil, jeho tváø pøi-

jala pokorný výraz a cítil, že se mu kolena chvìjí.

,,On se poøád uèí, pane profesore... Mùžete mnì vìøit...

Vidím, že poøád leží v knížkách... Já bych uctivì prosil, pane

profesore, kdybyste ho ještì jednou ráèil vytasit...vyvolat,

aby si mohl zlepšit známku...“

Profesor ho pøerušil.

,,Vᚠsyn, pane Michelupe, je prašivá ovce, která musí

být vyvržena z mého stáda. Spolužáky vyrušuje a jen tro-

pí alotria. Onehdy jsem mu zabavil dobrodružný román,

který èetl pod lavicí. Vùbec pozoruji, že projevuje vìtší

zájem o sport, zejména o automobilismus, než o nauky.

Prosím, nech se stane šoférem èi závodníkem, má-li

k tomu sklony. I tak se mùže stát platným èlenem lidské

spoleènosti. My však takového žáka nepotøebujeme...“

,,Mùj syn že by mìl zájem o sport?“ divil se úèetní, ,,to

slyším vìru poprvé...“

,,Opravdu, bude lépe, pane Michelupe, když hocha

vezmete z ústavu,“ opakoval profesor , ,,není tøeba, aby

každý studoval. Kdo chce vstoupit na vysoké uèení, musí

být dokonale vyzbrojen. Jsem pøísný uèitel a neslevím

nikomu nic. Máme tøídy pøeplnìné, i nebude na škodu,

když budeme prosívat...“

Michelup snažnì prosil, aby profesor dal synovi pøíle-

žitost polepšit si známky; sliboval, že chlapci dùkladnì

domluví, a je pøesvìdèen, že si dá øíci.

Profesor se dal posléze obmìkèit, a když propouštìl

úèetního, otázal se: ,,Je vᚠsyn osvobozen

od školného?“

Úèetní pøisvìdèil.

Profesor zdvihl tužku. ,,Pozor!“ øekl, ,,takhle by mohl

osvobození ztratit!“

52) ,,TAKHLE BY MOHL osvobození ztratit...“ Co se to

dìje? Jak to, že se Jiøík najednou octl mezi posledními

žáky své tøídy? Úèetní to nemùže pochopit. Nebýval, prav-

da, nikdy mezi prvními, ale byl snaživý a ctižádostivý. Jeho

tøídní profesor øíkával: ,,Dávám pøednost ménì nadaným,

ale pilným, pøed nadanými, avšak rozpustilými žáky, kteøí

jsou plni svévole a bujnosti a maøí kázeò, vnášejíce do tøídy

neklid.“ Uèitelùm se zalíbilo v studentovi Michelupovi, kte-

rý sedával bez hnutí a bedlivì sledoval vyuèování. Dávali

ho za pøíklad ostatním žákùm a slibovali mu dobrou bu-

doucnost. Nyní však ho nazývají prašivou ovcí a hrozí, že

ho vyvrhnou ze svého stáda.

,,Jestliže ztratí osvobození, pak èástkou za školní po-

platek zatížím úèet motocyklu. Protože od té doby, co

stroj vkroèil do domu, poèal Jiøí zanedbávat uèení a nyní

je v nebezpeèí, že propadne. Motocykl je vším vinen.

Vnesl do mého domu hoøe a zpùsobil mi nesmírné útra-

ty. Zkazil mùj život a ještì mne uvrhne do zkázy.“

Michelup bere do rukou sešit, v kterém je zazname-

nán životopis stroje v podobì èísel. Sloupec cifer vyros-

tl do závratné výše. Jsou mezi nimi položky, které zna-

menají posmìch a hanbu a za které úèetní nedostal

žádné náhrady v podobì požitku. Poplatek cikánce

za slabomyslné proroctví. Pokuta za pøestupek proti

dopravním pøedpisùm. Spropitné všelijakým cizopasní-

kùm. Neslýchané úèty hostinským za žravého øidièe

a babièku. Mnoho výdajù, mnoho strasti, ale málo ra-

dostí a požitkù. Životní bilance je pasivní. Motocykl je

železná kráva, nenasytný, chlemtavý tvor.

Úèetního pokouší myšlenka zbavit se cizopasníka stùj

co stùj. Vyvézt ho daleko za mìsto a pak ho opustit.

Uprchnout od nìho! Zapudit žravého køiklouna! Snad

se ho ujmou dobøí lidé a napojí ho benzinem. Možná že

se novým pìstounùm odmìní svou náklonností. Jen pryè

s ním, s cizím uchvatitelem moci, který ustaviènì vyža-

duje krvavou daò!

Po krátké úvaze však zavrhuje tuto myšlenku. Ví, že

by se motocykl zase k nìmu vrátil. Jako prašivý pes,

kterého v pytli odnesou nìkolik hodin cesty daleko, na-

jde zase svého pána. Motocykl se od nìho neodlouèí.

Nosil za òadry vejce èerné slepice, z nìhož se vyklubalo

hltavé kuøe. Ostatnì, kdo by se dobrovolnì odlouèil

od svého zboží? Dokud èlovìk žije, nevzdá se svého ma-

jetku. Zboží srostlo s majitelem a tvoøí s ním jeden ce-

lek. Jsou svázáni øetìzem nesmírných výloh.

A nejhorší je to, že onen zlomyslný stroj ustaviènì vy-

tlaèuje z pøíbytku pøedmìty klidné, které nedìlají úèet-

nímu žádné útraty, zboží naklonìné a oddané svému

pánovi, vìci získané s výhodou a se slevami, které tiše

trèely na svém místì a jež tvoøily minulost. Michelup, aby

odvrátil pohromu, postupnì prodává vìci, k nimž se váží

vzpomínky. Zanesl èajový pøíbor, dar šachistického spol-

ku, starožitníkovi. Vydal koberec šíráz do rukou obchod-

níka, jenž se ho dotýkal hrubými prsty a neomalenì jej

obracel ze strany na stranu. Chrapouna nedojímaly

vzpomínky, které se pojí k onìm pøedmìtùm. Zacházel

s tím, jako by to bylo pouhé zboží; hanìl jeho jakost

a pustil se s úèetním v zápas ve snaze docílit nejvìtších

výhod.

,,Nechcete-li prodat, nemusíte,“ øíkal cynicky. ,,Já ne-

stojím o takové šmízo. Mám toho plný kvelb. Nikdo

se mne po tom nezeptá. Co chcete, pane? Je to stará

veteš. Dneska nikdo nechce staré vìci. Každý baží

po novotách. Tak naposled se vás ptám: Dáte – nedá-

te? Nechcete-li, nezdržujte a jdìte s Pánembohem!“

Michelup nakonec podlehne a vydá milovanou vìc

za bídnou cenu obchodníkovi, který ji necitelnì pohodí

nìkam do koutu krámu. Tak kus po kuse zbavuje

se minulosti a za nìjaký èas budou dunìt kroky v prázdném

pøíbytku jako v tunelu. Úèetní vraští èelo pøi tìchto myšlen-

kách a jeho srdce se zmítá žalem. Pustne jeho pøíbytek,

pustne jeho život. A poøád musí jezdit na výlety a nesmí

klidnì posedìt doma...

Vedle v salonu sedí studující Harry Poch a opakuje

se svým svìøencem školní úlohy. Máòa vystøihuje

z pestrého archu panenky a pøitom si prozpìvuje:

Hošíèku mùj pošetilý,

ty nevíš, co láska jest,

ty nevíš, že za chvíli

ke všemu žena dá se svést.

Michelup, vyrušen z tesklivých myšlenek, oboøil

se na dìvèátko: ,,Co tu lelkuješ? Nemᚠse co uèit?“

,,Já všechno umím,“ odvìtila Máòa a zpívala dále:

Hošíèku mùj, jen nebuï bloud,

když ti láska kyne vstøíc –

,,Nech toho zpívání,“ velel otec, ,,a jdi si sednout vedle.

Poslouchej, co se uèí. Bude ti to k prospìchu.“

– s dìvèátkem svým zajdi si v kout,

nemluv moc a lííbej vííc...

Pøerušila zpìv a pravila: ,,Oni se beztoho neuèí. Mluví

jen samé hlouposti.“

Kdo miluje, nesmí se bát,

kdo slibuje, musí se vzdát.

,,Ticho! Pøestaneš s tím hloupým zpíváním!“ zakøièel

otec. ,,Co jsi to øekla? Že se neuèí? A co tedy dìlají?

O èem mluví?“

,,Ale... já sama nevím. Jednou jsem tam s nimi sedìla

a oni mì vyhodili...“

,,Tak...,“ pravil úèetní. ,,Tohle slyším pìkné vìci. Já tady

platím krvavé peníze, a oni se neuèí...“

Vstal a po špièkách se pøiblížil ke dveøím salonu. Na-

klonil ucho ke klíèové dírce. Slyšel slova, útržkové vìty,

ale nerozeznával jejich smysl.

,,Znamenitì akcelerující stroj von Stuckùv

v jedenáctém kole uhájil nástup...“

,,...na ètvrté místo se vypracoval Nuvolari, rychlejší do-

savadního nejlepšího èasu...“

,,...von Stuck, bývalý král hor, stal se králem Masarykova

okruhu...“

,,...Varzi jel pomìrnì dobrým tempem...“

,,...Caracciola se bil jako lev...“

,,Co to má být?“ žasl úèetní a zlehounka pootevøel

dveøe. Spatøil svého syna a studujícího Pocha

s rozpálenými tváøemi. Stojí proti sobì, prudce posun-

kují a oèi jim jiskøí. Uèitel Poch se táže svého žáka: ,,Kdo

zlepšil Chironùv rekord z roku 1931 a o kolik?“

Žák odpovídá: ,,Chironùv rekord z roku 1931 o 29,7

vteøin zlepšil Hans von Stuck èasem 13 minut 51,1 vte-

øin.“

,,Dobøe,“ pochválil ho uèitel, ,,a kdo utvoøil nový rekord

v druhém kole vozù silné skupiny?“

,,Prosím, Faggioli,“ odpovídá žák, ,,a to èasem

13:39,5.“

,,Tak za tohle já platím...,“ mumlá úèetní.

Tazio Nuvolari! Hans von Stuck! Chiron! Varzi! Faggio-

li! Vykøikují jména závodníkù s takovým nadšením, jako

když pobožný èlovìk vzývá svaté a vyvolené boží. Úèetní

byl pøítomen modloslužbì, celebrované na oslavu no-

vodobých bùžkù. Slova tohoto evangelia rozšiøuje zišt-

ná žurnalistika, rádio a filmové žurnály, které pøedstavu-

jí obraz boha rekordu s bobkovým vìncem na krku;

a tento obraz zažvýká nìkolik anglických slov, poselství

nové víry vìøícím. Bùh rekordu zazáøí na nebi jen nìko-

lik okamžikù, protože vzápìtí je svržen novým, úspìš-

nìjším svatým.

,,Já,“ øíká studující Harry Poch blouznivì, ,,já budu jako

Varzi. Rudý vùz, modrý dres, bílá kukla a cigareta

v ústech. To je mùj typ.“

,,A já,“ odpovídá žák, ,,já budu Hans von Stuck, vytr-

valý døíè, který jde neochvìjnì jen za svým úspìchem...“

,,V novinách bude mùj obraz,“ køièí Harry Poch, ,,budu

brát tìžké prachy a holky mnì budou házet kytky. Já

prasknu, ale vykašlu se na to. Nechám studií a stanu

se závodníkem.“

,,Já taky prasknu. Ale a!“ pøizvukuje žák, ,,budu zá-

vodníkem a proslavím se po celé zemi.“

Michelup prudce otevøel dveøe a vpadl do salonu. Uèi-

tel a žák ztichli. Brejlatý student mrkal oèima. Úèetní pásl

se na jejich rozpacích a pak spustil: ,,A jejej! Takhle se vy

uèíte! A to si nechám líbit! Mám velkou radost...“

,,My, tatínku,“ zabrebtal brejlatý student, ,,probrali jsme

všechny pøedmìty a nyní si povídáme...“

,,Tak... Vy si povídáte...,“ øekl Michelup jedovatì, ,,pìk-

né vìci si povídáte. Já teï chápu, že ti uèení nejde. To

se ví, když mᚠtakového uèitele, který místo aby tì na-

bádal k pilnosti, ještì tì vede k špatnostem...“

Studující Harry Poch si zapálil cigaretu a vstrèil ruce

do kapes.

Úèetní nabral dechu a zaøval: ,,Ven! Ven z mého

domu!“

Studující Harry Poch odfoukl kouø, pokrèil opovržlivì

rameny a procedil: ,,Esi si myslíte, že ste mì namích,

tak ste vedle. Sem rád. Beztoho sem se u vás votravo-

val.“

Michelup napøáhl ruku a opakoval: ,,Ven!“

Harry Poch uchopil èepici a øekl: ,,De se.“ A zmizel.

Po jeho odchodu zahrozil otec svému synovi: ,,S te-

bou si ještì promluvím slovíèko, mizero jeden mizerná!“

A ještì téhož dne dal do novin inzerát, kterým hledal no-

vého šoféra.

53) MICHELUP poobìdval a chystal se ulehnout

na pohovku baronky Aspahsové, když tu pøišla služeb-

ná se zprávou, že babièka leží v posteli a že se jídla ani

nedotkla. Úèetní se znepokojil a vstal. Nešlo mu

na rozum, že by staøena, která se vždy vyznaèovala

dobrou chutí, nic nejedla. Snad se nehnìvá; pátral ve své

pamìti, ale nenašel nic, èím by se babièka urazila. Za-

myšlen sešel do pøízemní svìtnièky.

Babièka odpoèívala na loži, v oblièeji podivnì rùžová,

a její ruce si nepokojnì hrály s tøepením pokrývky. Èer-

né oboèí se rychle pohybovalo, dívala se ke stropu

a nìco si broukala.

,,Co je vám, babi?“ tázal se úèetní, ,,proèpak jste nic

nejedla?“

Podívala se na nìho, ale zdálo se, že ho nepoznává.

,,Jíst se musí, babièko,“ domlouval jí Michelup, ,,ne-

budete-li jíst, zeslábnete. Dìláte nám starost. Aspoò

nìkolik lžic polévky byste mìla spolknout. Rùženka uva-

øila takovou dobrou polévku, slyšíte, babièko? Polévku

s játrovou rýží, tu vy ráda...“

Avšak babièka neslyší, poøád si hraje s tøepením po-

krývky a její okoralé rty cosi ševelí. Najednou se obrátí

k úèetnímu a zvìstuje mu s køeèovitou veselostí: ,,Tak

jsme se doèkali. Pøišlo psaní z Lince.“

,,Jaké psaní, babièko?“ ptal se úèetní zkormoucenì.

,,Pøijel koèár a z nìho vystoupila Lenorka a pøivezla dìti.

Pøistupte blíže, dìti, a se na vás podívám. Jak jste vy-

rostly! Zamhuøte oèi a otevøete ústa. Schovala jsem

pro vás cukrátka. Pøivezl mnì je Oskar...“

,,Proboha!“ ulekl se Michelup, ,,ona je nemocná...

Babièko!“ zakøièel, ,,babièko, slyšíte? Co je vám? Co

vás bolí? Nesmíte nám stonat...“

Staøena vykøikuje: ,,Hrejme si, dìti! Kdo si chce

se mnou hrát?“ Tleská do dlaní a zpívá tenounkým hlás-

kem: ,,Fuchs, du hast die Gans gestohlen, gib sie wie-

der her.“ Potom zakòourá: ,,Hedvièka si se mnou ne-

chce hrát. Já to povím!“

Michelup vybìhl nahoru a udìšenì hlásil: ,,Honem,

Rùženko, pojï se podívat na babièku! Zdá se mi, že

se nám chce rozstonat...“

,,Není možná!“ vykøikla manželka, ,,jdi tam a poèkej

u ní. Já zatím uvaøím èaj.“

Úèetní odkvapil a bìžel k telefonní budce, aby zavolal

lékaøe. Pøekotnì vytoèil èíslo, ale ze sluchátka se ozvalo:

,,Haló, zde kanceláø Pražských vzorkových veletrhù. Co

si pøejete?“ Položil sluchátko a znova hledal èíslo dok-

tora Geschmaye.

,,Haló, haló... pan doktor pøítomen...? Na návštìvì...?

To je hrozné...! Prosím vás, až se vrátí, a okamžitì mne

navštíví... dovolte, sleèno, ale pøípad je vážný... dìkuji,

sleèno, já ho budu oèekávat...“

Potom opìt usedl vedle babièèiny postele a vzal ne-

mocnou za ruku, smutný a ustaraný. Zkormoucenou

mysl utìšovala myšlenka: ,,Pan doktor Geschmay

za návštìvu nic nevezme. Udìlá to ze známosti...“

Paní Michelupová vstoupila s hrneèkem èaje. Úèetní

položil prst na ústa a zasyèel: ,,Pst! Ona spí...“

Staøena ležela se zavøenýma oèima a tìžce dýchala,

v prsou jí chrastilo.

„Mám já to smutný život,“ sténal úèetní, ,,jedna rána

za druhou a teï ještì tohle...“

,,Cože tak najednou?“ rozjímala manželka, ,,vèera byla

zdravá. Ještì vynadala paní správcové, že pustila

do domu cizího psa...“

Staøena otevøela oèi, vztyèila se na loži a øekla zvuè-

ným hlasem: ,,Vítám vás, paní Šnábl! Dìkuji vám

za vizitu, paní Šnábl! Cože jste taková vzácná? Já si

myslela, že už vùbec nepøijdete...“

,,Babièko,“ domlouvá jí paní Michelupová, ,,napijte

se èaje. To vám vypaøí žaludek a budete zase chlapík...“

Staøena odvrací tváø a uraženì brouká: ,,Ta husa mohla

mít svých dobrých sedm osm kilo. Mì se nikdo nezeptá,

každý si dìlá, co chce. Mnoho mastnoty! Mnoho mast-

noty! Spotøebujete spoustu sádla!“

,,Blouzní,“ zašeptal úèetní.

Paní Michelupová jí položila ruku na èelo.

,,Má horkost,“ zjistila.

,,Bože nebeský, èeho jsem se to doèkal...,“ zaúpìl

Michelup.

Kveèeru zahlomozilo pod okny auto. Michelup vyšel

lékaøi vstøíc.

,,Tak co je, co je?“ zahlaholil dr. Geschmay, ,,snad nám

nechcete, babièko, stonat? A to ne, to se vám nepovo-

luje...“ Zadíval se do tváøe nemocné a náhle zmlkl. Po-

tom vložil staøenì teplomìr pod paži a usedl na židli proti

Michelupovi.

Chvíli bylo ticho, pøerušované chrastivým dechem ne-

mocné.

,,A jak se jinak máte?“ zeptal se lékaø.

,,To víte, poøád stejnì,“ odpovìdìl úèetní.

,,Kam pojedete letos na letní byt?“

,,Ani nevím,“ vzdychl si úèetní.

,,Paní Kafková øíká, že letos asi pojede do Sedmi Mlý-

nù,“ vmísila se do rozmluvy jeho manželka, ,,povídala jí

paní Taussigová, že tam byla loni. Krajina je tam prý

nádherná. Lesy, koupání, krásné partie a vyhlídky.

A platila se vším všudy tøicet korun. To se nechá slyšet.

A kam vy pojedete, pane doktore?“

Vyhlášený lékaø se zasmušil.

,,Ještì jsem se nerozhodl,“ øekl temnì, ,,nìkam asi

pojedu. Já se musím zotavit. Každý mnì to øíká.“

Vzdychl si: ,,Mám práce nad hlavu. Jsem poøád jako

v kole. Ani v noci nemám pokoje. Tak nevím, jestli

se odtud dostanu...“

,,Letos,“ dìl úèetní, pohlížeje na nemocnou, ,,vezme-

me babièku s sebou. V pøírodì se osvìží a nabude no-

vých sil. Ona, chudinka, nic neužije. Já si kolikrát skrz to

dìlám výèitky...,“

Lékaø se podíval na teplomìr, zavrtìl hlavou a pravil:

,,Letos asi babièka nikam nepojede. Ta už má vysta-

ráno...“ Vstal, chopil se klobouku a vyšel na chodbu.

Michelup ho vyprovázel až k vozu.

,,Tak co je, pane doktore?“ optal se dychtivì.

,,Je to zlé,“ zahuèel lékaø, ,,zápal plic.“

,,Neøíkejte!“ vzkøikl zdìšenì úèetní, ,,a co... a prosím

vás, dostane se z toho?“

Dr. Geschmay pokrèil rameny.

,,Akutní zápal plic v jejím vìku...,“ mruèel, ,,musíte být

pøipraven na všechno. Podle mého soudu vydrží sotva

dva dni...“

Michelup zaplakal.

,,Pane doktore,“ štkal, ,,prosím vás, zachraòte ji! Co

bych si bez ní poèal?“

,,Nu, nu...,“ bruèel lékaø dojat, ,,tak už, prosím vás...

no vždy já... Tady je vìda v koncích... vzmužte se, mož-

ná že se mýlím... ale já se nemýlím...“

,,Ubohá babièka...!“ štkal úèetní.

,,Kdyby nìco bylo, tak mì zavolejte, tøeba v noci na mì

zazvoòte, já jsem tu jako na koni,“ øekl lékaø a vsedl

do vozu.

Když se vrátil úèetní k nemocné, tu se na nìho man-

želka tázavì zahledìla. Když spatøila jeho zdrcenou tváø,

všecko pochopila. Nos jí zduøel a po tváøích se koulely

slzy.

Sedìli naproti sobì, zahaleni v trudné pøemítání. Tak

tedy babièka je opouští...

,,Asi se nachladila na tom výletì,“ zašeptala manžel-

ka.

Úèetní žalnì pøikývl. Zajisté, i toto hoøe zpùsobil moto-

cykl, nepøítel rodiny. Kdyby jeho nebylo, byla by staøena

zdráva a její køik by se rozléhal po domì. Všechno by

zùstalo pøi starém a pospolitost by nebyla porušena. Zlý

osud se vtìlil v onen záludný stroj.

,,Všechno mi bere,“ dumal úèetní. ,,Vzal mnì koberec

šíráz, chanukový svícen z pozùstalosti uèeného rabína,

taburet, který zanechal jistý notáø, který se zastøelil,

zpronevìøiv klientùm peníze. Moje vìci, na nichž lpí pa-

mátka na minulost, odcházejí k obchodníkùm. Zpusto-

šil pøíbytek a vyhrožuje mnì zkázou. A naposled bere

i babièku, památku na staré, lepší èasy. Už nemám nic...“

Staøena pøestala sípat a okoralé rty se rychle pohybu-

jí. Náhle promluvila zvuèným hlasem. Manželé Michelu-

povi napjatì poslouchají. Co to mluví? Jako by pøedná-

šela báseò.

,,,A já jsem smrt,´ dí ona, ,a kdo jsi ty, ó, mluv!“ Pyšnì

odvìtí: ,Neznᚠmne? Jsem Na-póó-leon...“ A kam jste

mnì dali brejle? Vždycky mnì schováte brejle, hlupáci,

já se tolik zlobím...“

,,Babièko, my jsme u tebe, nechceš nìco?“ šeptá paní

Michelupová.

K ránu staøena zemøela.

54) SMUTEK po babièce pøinesl úèetnímu rozptýlení

a úlevu; dal mu na chvíli zapomenout na nevlídné, har-

tusivé dopisy a vùbec odvál myšlenky na bìdy

a trampoty, do kterých zabøedl. Byl cele zaujat myšlen-

kou, že pohøeb zesnulé musí být svìdectvím toho, že

Michelup byl babièce uctivým pøíbuzným; mìl být oká-

zalou a dùstojnou manifestací rodinné pospolitosti

a pøehlídkou rodinných citù. Nesmí být nikoho, kdo by

obøady pomluvil a kdo by mohl øíci, že smuteèní slav-

nosti byly ledabyle a skoupì odbyty. Chtìl, aby pøátelé

byli uspokojeni a dojati; každý bude povznesen a nikdo

neodejde zklamán.

Vyhledal pohøební ústav, aby objednal pohøeb. Vyslo-

vil své pøání a úøedník, který pøijímal objednávky, stiskl

úèetnímu ruku a nìkolika slovy vyjádøil upøímnou sou-

strast nad ztrátou, která ho stihla. Pøijal kondolenci

se zasmušilou a rezignovanou tváøí. Když pak pøišel

hovor na technickou stránku pohøbu, tu úøedník smyl

smutek ze své líce, oživl a s patrnou chutí se jal vyklá-

dat podrobnosti. Vysvìtlil Michelupovi, že jsou pohøby

pro bohaté, pro chudé, a jsou i pohøby prostøední jakos-

ti. Bohatci vyzvánìjí na poslední cestì zvony, hømí hud-

ba, rakev a pohøební vùz budí podiv svou nádherou, stej-

nokroje zøízencù jsou okázalé a nad otevøeným hrobem

zazpívají zpìváci dojemnou píseò. Na takový pohøeb

každý hledí s libostí a divák pozná, že se veze

k poslednímu odpoèinku èlovìk, který nashromáždil obe-

zøetnì a dùmyslnì veliké jmìní. Úøedník pøedložil ná-

vštìvníkovi prospekty, v kterých zøetelnì a v obrázcích

byly vyznaèeny všechny náležitosti pohøbu. Michelup

prohlásil, že babièka byla nepatrná žena, která nevyhle-

dávala okázalosti, žila v ústraní skromným životem a že

tomuto životu pøísluší pohøeb prostøední jakosti. Úøed-

ník s mrštnou ochotou dìl, že pøáním jeho podniku je

v každém smìru uspokojit zákazníka. Chválil svùj ob-

chod a mínil, že jejich obsluha zanechá v zákazníkovi

pøíjemnou vzpomínku. Nato se usnesli na cenì

a podrobnostech. Úèetní jako v mátohách, veden pou-

ze podvìdomým pudem, smlouval. Poèínal si mdle

a neprùbojnì. Nevìnoval se svému úkolu s obvyklou

vášní. Nemohl se také odvolat na známosti a protekce.

Nikdy si nepomyslel, že v oblasti pohøebních ústavù lze

navázat užiteèné známosti. Úøedník odrazil každý po-

kus snížit ceny. A Michelup odešel, ani si neuvìdomil,

že nedocílil výhod.

Pøijímal ve svém domì smuteèní hosty s pøidušenou

hlaholivostí, tiskl ruce a pøijímal projevy útìchy

s dùstojnou tváøností èlovìka, zdrceného neutìšitelným

žalem. Pøedstupovali pøátelé a známí a každý pronášel

myšlenky, pojící se k posledním vìcem èlovìka. Ach, co

jsme, my smrtelní? Ba, jsme pouze hosté tohoto svìta.

Mladý mùže, starý musí. Smrt nedìlá rozdílu. Všichni

se sejdeme na svatém poli. Poèala se øeè o zesnulé;

všichni velebili její dobré srdce a šlechetnou povahu.

Michelup tiskl šátek k oèím a pøerývanì tvrdil, že nic

nemùže vyrvat památku na nebožku z jeho mysli. Ne-

mùže uvìøit, že je mrtva. Poøád èeká, že s nimi zasedne

k obìdu, a nemùže pochopit, že její místo u spoleèné

tabule zùstává prázdné. Paní Michelupová nabídla hos-

tùm nìkolik pøíhod, které svìdèily o dobré chuti

a zdravém zažívání zemøelé paní; byla neobyèejnì pev-

né povahy a nikdo netušil, že to vezme tak zkrátka. Ná-

vštìvníci zádumèivì pøikyvovali. Tak, tak... Avšak co je

to platné? Jsme všichni v rukou božích. Všichni tam

musíme...

Pøed domem stojí pohøební vùz a konì kývají hlavami,

ozdobenými èernými chocholy. Na kozlíku nepohnutì

sedí vozka, pod èákou v podobì loïky. Vùz se podobá

výkladní skøíni. Na ètyøech rozích je ozdoben støíbrnými

andílky s pochodnìmi, obrácenými k zemi. Zøízenci

v šosatých stejnokrojích chopili se rakve a obratnì ji

zasunuli do vozu. Prùvod se seøadil, poøadatel zdvihl

ruku a vozka pohladil konì po lesklých zadcích.

V tu chvíli uchopí paní Michelupová svého muže

pod paží, tváøe pod oèima jí rudnou a ona ukrývá nos

v kapesníku. Úèetní litoval, že manželka není odìna

do hlubokého smutku, nebo truchlila po velmi vzdále-

né pøíbuzné; vzdala jí poctu pouze tmavým kostýmem.

Pøál by si podpírat ženu utopenou v èerný, splývavý zá-

voj, potácející se pod tíží rozryvného žalu. S nelibostí

pozoroval, že je náchylná k živým rozhovorùm a že bys-

tøe støeží dìti, aby se chovaly zpùsobnì a nedávaly pøí-

èinu k pohoršení.

Pomalu se šine prùvod; vùz se kymácí a konì kývají

hlavami, jako by pøisvìdèovali svým myšlenkám. Úèetní

si blahopøeje, že neobjednal pohøební automobil, který

mu byl úøedník pohøebního ústavu nabízel. Byl to pøepy-

chový vùz a jeho výkladní skøínì byly ozdobeny zlatými

ornamenty. Nicménì pohled na automobil, pádící s rakví

po ulici, je pohoršlivý. Mrtvým pøísluší zdlouhavá, dùstoj-

ná jízda, jakou jede král k zahájení parlamentu. Jenom

jednou se veze obyèejný èlovìk v pøepychovém, vyøe-

záváním a støíbrnými ozdobami okrášleném voze.

Nebeské slunce ponoøilo pohøební prùvod do vøelé láz-

nì. Úèetní cítí, jak mu po šíji prýští kapky potu; jeho škro-

bený límec zvadl; nohy pálí v tìsných lakýrkách. Zjišu-

je, kdo se úèastní smuteèní slavnosti, aby vzdal poctu

památce zesnulé. V prùvodu se pohybuje cestující Kaf-

ka s manželkou. Paní Hájková podpírá svého chotì, jenž

lehce napadá na levou nohu. Michelup byl dojat. Dobøí

lidé! Zapomnìli ve své ušlechtilosti na drsnou urážku.

Umínil si, že je požádá za odpuštìní. Nenápadnì

se ohlíží, aby odhadl velikost konduktu. Vidí

s uspokojením, že pøišlo mnoho lidí, aby zvelebili smu-

teèní slavnost. Úèetní oceòuje svou oblibu; jeho popula-

rita neklesla a svazek užiteèných známostí se neuvolnil.

Zasmušil se, když si uvìdomil, že bude babièce nutno

na hrobu vztyèit kámen. Budou opìt útraty. Ponìkud

se uklidnil, když si vzpomnìl, že má známého kamení-

ka, se kterým se jednou seznámil na akademii soukro-

mých úøedníkù. Zajisté že se dá s tím kameníkem mlu-

vit a získá náhrobek za mírnou cenu.

Na ulici se zastavují lidé a se zájmem si prohlížejí prù-

vod. Když míjí vùz s rakví, muži smekají klobouk a staré

ženy se køižují. Michelup se vztyèil a vystavoval na odiv

svùj vznešený smutek. Byl hrdý na to, že je souèást ve-

øejných obøadù, protagonista okázalého divadla. Mrzelo

ho, že poulièní ruch pøekážel prùvodu, aby plul neruše-

ným, pravidelným proudem. Rachotivá fùra uhlí

se postavila napøíè ulicí. Koèí huláká, mává bièem

a koòské podkovy se marnì snaží opøít o kluzkou dlaž-

bu. Pekaøský uèedník s nùší na zádech vjel se svým bi-

cyklem neomalenì mezi smuteèní hosty. Kropicí vùz

elektrické dráhy hlasitì troubí. Na køižovatce se musel

prùvod zastavit a èekat, až strážník pokyne rukou, odì-

nou do bílé rukavièky. Lidé kvaèí za svými cíli, nedbají

toho, že Michelup má smutek. Z pohøebního prùvodu

k nìmu dolétají slova, která svìdèí o tom, že se smuteèní

hosté dali do živého hovoru o všedních záležitostech.

Cestující Kafka, starý šprýmaø, pokoušel se dokonce

uplatòovati své anekdoty. Úèetní byl zasažen ve své

pýše.

,,Mají to chování nìkteøí lidé,“ mrzel se. ,,Mohl byste

vìdìt, co se sluší, pane Kafko! Nejste v kavárnì, pane

Kafko! Vaše žerty jsou nevhodné. Však já vám povím

své mínìní, pane Kafko! Neprosil jsem se o vaši úèast...“

Brejlatý student se vede s Máòou za ruce a kráèí

za rakví. Jiøí se nudí, zato však Máòa je nadšena. Radu-

je se z událostí a dbá na to, aby jí neunikla žádná po-

drobnost. Zajímá ji rabín v sametové èepièce

s bambulkou. S horlivostí se chápe malé lopatky, aby

vhodila hroudu do hrobu. Pozoruje, jak otec a nìkteøí muži

odøíkávají v høbitovní bránì modlitbu za zemøelé. Až pøi-

jde domù, zahraje si doma pohøební obøady. Pøedvede

rabína, pohøební zøízence, svého otce a ostatní smuteè-

ní hosty. Jiøí jí musí pomáhat. Bude to zajímavá hra; je-

nom aby ji Jiøík nezkazil. On je nudný, nemá žádnou ob-

raznost a každá zábava ho záhy omrzí. Mùže se mu pøi-

dìlit jenom nepatrná role. Bude hrát vozku, který sedí

na kozlíku smuteèního vozu.

Veèer pak poslal Michelup dìti brzy spát, a když se ocitl

s manželkou o samotì, s tváøí pohnutou a slavnostní

rozvázal balíèek, který zanechala nebožka. Byl jediný

dìdic, jsa nejbližší pøíbuzný, nebo babièka zemøela bez

závìti. Paní Michelupová s napìtím sledovala poèínání

svého manžela; mìla babièku za zámožnou; myslela si,

že by neškodilo, kdyby rodina nìco podìdila.

Úèetní rozprostøel na stole pestré papíry. Byla mezi nimi

obligace vídeòské obecní pùjèky z let sedmdesátých.

Dva staré srbské losy. Uherský los Dobrého srdce. Dlu-

hopis sedmihradské spoøitelny. Jeden turecký los. Dva

úpisy dolnorakouské hypoteèní banky. Obligace Rudol-

fovy dráhy v Solné komoøe. A nakonec spoøitelní knížka

s hotovostí ve zlatkách. Byly to vesmìs peníze, které stá-

øím ztrouchnivìly, promìnily se v pøelud a odešly do øíše

stínù.

,,Má to nìjakou cenu?“ ptala se manželka.

Michelup zavrtìl hlavou.

,,Ani krejcar,“ øekl, ale dodal pohnutì: ,,Myslela to

s námi dobøe, drahá duše. Po celý život støádala, aby-

chom byli šastní a spokojení. Dopadlo to jinak, jakáž

pomoc...“

Složil pestré papíry a opatrnì je uložil do psacího sto-

lu. Pak øekl slavnostnì: ,,Aspoò máme na babièku pìk-

nou památku...“

55) ,,ØEKNÌTE MI, èlovíèku, proè jste tohle všechno

dìlal?“ Staøecké oèi spoèívají na úhledném oblièeji ob-

žalovaného, který s rukama pøipaženýma stojí pøed køí-

žem.

Soudce si hladí bradu a mladý muž hledí na scvrklá,

staøecká ústa, obrostlá šedivým strniskem. Je

už k polednímu, jednací síò je prázdná a je slyšet, jak

péro zapisovatele skøípe.

,,Mìl jste toho zapotøebí?“ praví scvrklá ústa.

Obžalovaný nemìní vojenský postoj a hlasitì odpoví-

dá: ,,Nemìl, pane pøedsedo.“

Soudce odvrací pohled a bruèí: ,,Obžalovaný vypoví-

dá jako na èísle listu tøináct a dodává...“ Písaø se sklonil

nad archem papíru a jeho péro opìt zaskøípalo.

,,Tak se posaïte!“ velí pøedseda obžalovanému.

Mladý muž v hnìdém šoférském stejnokroji usedá

na své místo mezi dvìma obžalovanými.

,,Mìl jste to zapotøebí?“ doznívá mu v uších. ,,Nemìl,“

odpovídá sám sobì. ,,Proè jste to udìlal?“ ,,To kdybych

vìdìl...“ Podíval se nenávistnì na muže, který sedìl

po jeho levici.

,,Tenhle ví, proè jsem to udìlal. Ten pán mì do toho uvr-

tal.“ Kriste Pane! Jak se jenom mohl spustit s takovým èlo-

vìkem! Ovšem ten Lahùlek je rodák a spolužák. Nemohl

se mu vyhýbat, když s ním sedìl v jedné lavici. Poøád chodil

za ním a huèel: ,,Nebuï hloupý, Ludvo! Tady se dá nìco

trhnout. Byl bys sám proti sobì, kdybys nevyužil pøíležitosti.

Vìc je hladká, nemùže se nic stát. Já ti za to ruèím, pøece

mne znáš, ne? Když si mùžeme pomoci, proè bychom si

nepomohli, ne? Kradou jinší páni a taky se jim nic nesta-

ne...“ Vypínal se, pøimhuøoval oko jako muž, který se vyzná

a na nìhož jsou všichni krátcí, a dotíral svými chlemtavými

øeèmi, až Ludvík Marhan neodolal. A teï to má. Patøí mu to!

Pøedseda sliní ukazováèek a probírá se v listinách.

,,Ludvík Marhan. Ète se zpráva o povìsti, èíslo listu

pìt...,“

Mladík v hnìdé šoférské uniformì vstává, ale jeden

pøísedící mu kyne, že mùže zùstat sedìt. Usedl opìt

a oèima ulpìl na scvrklých ústech pøedsedy.

,,Èíslo listu pìt. Obžalovaný požívá dobré povìsti,

dosud trestán nebyl a je nemajetný... Co jste dìlal, než

vás zatkli?“ obrací se na obžalovaného.

Ludvík Marhan se vymrštil, srazil podpatky a odpovìdìl:

,,Naposled jsem byl zamìstnán jako osobní šofér pana

øeditele Hartenegga.“

,,A nyní?“

Obžalovaný sklonil hlavu a zašeptal: ,,Bez zamìstná-

ní...“

,,Sednìte si!“

Nyní je bez zamìstnání... A doma nesmí nic øíci.

Matka by to možná nepøežila. Každý den odchází

z domova jako døíve, celý den prolajdá, a vrací

se veèer, aby se matka domnívala, že má dosud prá-

ci. Bude to pro ni rána, až se to doví. Všude chodila

a vychloubala se svým synem. Má krásné místo, páni

se k nìmu chovají jako k vlastnímu a pøijde si

na pìkné peníze. Však už má svùj kapitálek na knížce.

Zaslouží si to za svou dobrotu, je to syn, jaký

se nenajde, svoji matku by na rukou nosil a za ni by

dýchal. Kupec naproti vyslechne tu chválu a nevrle

bruèí: ,,Nìkomu se dìti vyvedou, nìkomu ne. Jaké kdo

má štìstí. Já napøíklad to štìstí nemám. Mùj syn

k obchodu není, nikde v místì nevydrží, jenom by

se celý den flinkal. Holky, biograf, kamarádi. A tak dále.

Povedl se mi, synáèek!“

Jak to vlastnì bylo? Ludvík Marhan na to nerad myslí.

Jeho kamarád Vojtìch Lahùlek byl skladníkem u jedné

firmy. Laky, fermež, oleje, benzin. Lahùlek vynášel zbo-

ží ze skladištì a schovával je v prùjezdu. Marhan si

pro zboží chodil, roznášel plechovky s olejem po štaflech

a prodával šoférùm. Veèer se scházel se skladníkem

v hospodì a dìlili se o peníze. Po èase jim to bylo málo

a prodali vìtší partii kradeného zboží tomu chlapovi sta-

rému, co sedí po jeho pravici. Šéf obchodu uvidìl vel-

kou mezeru ve skladu a udìlal inventuru. Tak se na to

pøišlo.

Nejhorší je, že ten mizera Lahùlek se pøed soudem

zapøísahal svou nevinou a svádìl všechno na Marhana.

Takový špatný chlap! Je to charakter, co? Když nìco

provedu, tak se pøiznám jako muž a netahám do toho

druhého, ne? Však pan soudce byl hned doma a rovnou

povìdìl, co si o Lahùlkovi myslí. ,,Kdybyste radìji ne-

mluvil,“ usadil ho. ,,Marhan dosud nebyl trestán, ale vy

už jste dvakrát sedìl pro krádež. Zapíráním si nepomù-

žete a vzdáváte se závažné polehèující okolnosti.“ To je

také pro Marhana novinka, že spolužák a rodák Lahù-

lek byl dvakrát v kriminále. Tohle mìl vìdìt døív, jistì by

si s takovým sígrem nic nezaèal.

,,Není-li dalších návrhù, prohlašuji prùvodní øízení

za skonèené,“ øekl pøedseda. ,,Pane státní zástupce,

prosím o koneèný návrh.“

Veøejný žalobce se napolo zvedl, zabruèel, že trvá

na žalobì a žádá za potrestání všech tøí obžalovaných.

Pak si sedl. Zaèal mluvit Lahùlkùv obhájce.

,,Pøivedl si na to doktora,“ dumá Marhan zavile. ,,On

to mùže dìlat. Beztoho i mne okrádal. Sám si nechával

vìtší èást koøisti a mne odbýval nìkolika krejcary. Své-

ho zamìstnavatele okradl, kamaráda ožulil a teï ho má

doktor vytrhnout.“

Advokát pøimaloval svému klientovi andìlská køídla

a ukazuje prstem na Marhana a tøetího obžalovaného,

pøekupníka kradeného zboží. To jsou ti zloduchové, kte-

øí pøivedli jeho ubohého, dobromyslného a dùvìøivého

mandanta na špatné cesty. Marhanem to šije, nemùže

slyšet ty drzé lži a zdvíhá ruku a žádá o slovo. Chce tomu

advokátovi do oèí øíci, co si o nìm myslí. Avšak pøedse-

da kyne rukou a velí mu, aby klidnì sedìl. Tomu staré-

mu chlapovi po pravici je všechno jedno. Sedí línì, div

že neusne, a dívá se na svùj špinavý ukazováèek, oz-

dobený prstenem s velkým karneolem. Líèení nesledu-

je a tlach advokáta ho nezajímá. Ví, že bude zavøený

a nerozèiluje se. Kolikrát už sedìl pro koupi podezøelých

vìcí? Vìzení pokládá za èást své obchodní režie. Za-

vøou a opìt pustí. Posedí si tìch pár nedìl a pak bude

zas kupovat kradené vìci. Pak bude zase sedìt. Z toho

ještì nikdo neumøel.

Obhájce konèí: ,,Z uvedených dùvodù žádám

za zproštìní svého klienta. Kdyby však mimo nadání

se slavný soudní dvùr nepøiklonil mému mínìní, pak pro-

sím za milostivý rozsudek a podmínìný trest.“

Závìr této øeèi vyslechl soud už ve dveøích poradní

sínì a pøedseda, který se nedíval na advokáta, zahuh-

lal: ,,Soud se poradí,“ a písaø zavøel dveøe.

Po ètvrt hodinì se senát vrátil a oznámil obchodníko-

vi, že je vinen, ale že jeho trest je vazbou odpykán. Ob-

chodník se vzdálil se slovy ,,má poklona, dobré zažití

pøeju.“ Marhan byl odsouzen do žaláøe na ètyøi mìsíce,

ale bylo mu øeèeno, že si trest nemusí odpykat, bude-li

se dva roky øádnì chovat, neoddá-li se životu zahálèi-

vému a pohoršlivému a nedopustí-li se nového trestné-

ho èinu. Muž v hnìdém stejnokroji vyslechl rozsudek

ve vojenském postoji, pak se uklonil a srazil podpatky.

Lahùlek dostal tøináct mìsícù. Když ho dozorce odvá-

dìl do vazby, mìl na tváøi drzý, trestanecký výraz

a pokøikoval na chodbì na Marhana: ,,Tìbùh, Ludvo! Mìj

se tu parádnì a na shledanou!“

Marhan se zaškaredil, ukázal mu pìst, ale Lahùlek

se škaredì chechtal a kynul rukou.

Byl zardìlý a rozèilený, když se opìt ocitl na ulici. Cítil

hlodavý hlad, i vyhledal blízkou hospodu a poruèil si

polévku. Zatracená historie! Ohlíží se bojácnì, jestli

v místnosti není nikdo ze známých. Má strach, že je mu

vidìt na oblièeji, že mu pøed chvilkou namìøili ètyøi mì-

síce žaláøe. Avšak v hospodì je pouze jeden host, koèí

s modrou zástìrou. Sedí nad sklenicí piva a žmoulá roh-

lík. Také èíšník, jenž ho obsluhuje, nevidí, jak se zdá, ty

ètyøi mìsíce. Utírá stùl ubrouskem a øíká: ,,Prosím, vaš-

nosti.“

Ještì štìstí, že u soudu nebyl nikdo od novin. Kdyby

se ta hanba mìla rozhlásit, pak by byl Ludvík Marhan

úplnì znièený èlovìk, kterému by nezbývalo, než aby

vzal opasek a obìsil se. A maminka, co ta by, chudák,

dìlala?

,,Zasloužil bys, aby z tebe døeli kùži zaživa, to bys za-

sloužil za svou hloupost. A tomu ulièníkovi Lahùlkovi to

nedaruji. Má to marné. Však my se ještì sejdeme. Uvi-

dí, kdo já jsem. Má to pùjèené a já mu to oplatím i s

úroky.“

Laènì dojedl polévku, ale hlad ukonejšil pouze zèásti.

Dnes by spoøádal obìd, copak o to. Ale ví, že si to ne-

mùže dovolit. Úspory se mu ztenèily a brzy bude na dnì.

A sestra má po prázdninách chodit do prùmyslovky. Slí-

bil, že jí koupí barvièky a rýsovací prkno. Teï z toho

nebude nic. Chudák žába! Tak se na to tìšila...

Ludvík Marhan tiskne èelisti a úpí: ,,Mizera jsem jeden

mizerná, copak je to platné...“

56) SÒAL z vìšáku noviny, nikoli že by se zajímal o to,

co je ve svìtì nového, ale aby prozkoumal inzertní èást.

Rubrika Služby a práce byla nyní jeho denní èetbou. Byl

si vìdom toho, že s ním proèítá ty úzké sloupce anoncí

statisíce lidí, kteøí se poøád ještì snaží vklínit

do výrobního procesu. Se zástupem unavených

a sešlých mužù postával pøed zprostøedkovatelnami prá-

ce, pøed železnou møíží ztichlých továren a poøád ještì

doufal, že se objeví nìkdo, kdo baží po jeho službách.

Vždycky se však ukázalo, že pøišel pozdì; kdyby prý

pøišel o minutu døíve, dalo by se nìco dìlat; ale vždycky

tuto minutu zameškal.

Dnes nalezl mezi sloupci Malého oznamovatele inze-

rát, ve kterém jistý pán hledá šoféra k svému motocy-

klu. Obezøetného, zkušeného øidièe, bylo øeèeno v té

anonci. Zamyslel se. V øízení motocyklu se vyzná, což

o to. Rozumí všem benzinovým motorùm. Jenomže...

Dosud obsluhoval elegantní, tichý vùz, jenž všude budil

zbožòující podiv. V tomto automobilu vozil pána

s brejlemi, vroubenými želvovinou, a s aktovkou, napì-

chovanou spisy, které se nazývají expozé, elaboráty,

pøipomínky, dobrá zdání, pamìtní spisy, rezoluce

a protokoly. Nìkdy vozil také cho generálního øeditele,

nervózní dámu s rozmarnou, pyšnou tváøí, i její dìti, dva

chlapce v námoønických blùzách se zlatými knoflíky;

osobního tajemníka generálního øeditele s uhlazeným,

samolibým výrazem, a nìkdy anglickou vychovatelku.

Jako jeho otec byl i Ludvík Marhan zvyklý sloužit pan-

stvu. V tuto chvíli si na nìho vzpomnìl, na jeho koženou,

bezvousou tváø, zdobenou žlutými licousy. Sedával vzpøí-

mený na kozlíku lesklého koèáru, pod vysokým cylindrem,

zdobeným pestrou rozetou. Jeho zjev rozséval podiv

a vážnost; nedíval se napravo ani nalevo a na pozdravy

uctivých m욝anù odpovídal pouze tím, že se dotýkal cy-

lindru rukou v bílé rukavici. Byl to hrdý muž, jenž mimo

své pány uznával pouze sebe. Tak se ctil, že nemluvil ani

se svou ženou. Marhanova matka se neodvážila v jeho

pøítomnosti promluvit. Slyšel-li hlasitìjší slovo, tehdy

s nevolí vraštil tváø. V panském sídle byl zakázán hluk

a každý pøekotnìjší pohyb. Sluhové se promìnili v stíny,

jejich nohy byly plstìné, slova ztlumená a chodili, sotva

se dotýkali zemì.

Po pøíkladu svého otce dovedl i Ludvík tiše sedìt

u volantu a èekat nepohnutý dlouhé hodiny pøed mra-

morovým portálem bankovního paláce, ve kterém úøa-

doval øeditel Hartenegg. Když spatøil svého pána, tehdy

vyskoèil, vztyèil se po vojensku a jediným rozmachem

otevøel dvíøka. Pán urèoval cíl cesty úseèným, jinému

èlovìku nesrozumitelným zvukem. Šofér vìdìl, že se ho

nesmí na nic tázat; øeditel nechtìl být unavován zbyteè-

nými slovy.

Probral se ze vzpomínek a opìt upøel oèi na inzerát.

Hledá se šofér k motocyklu. Podivná vìc! Jací jsou to

páni, kteøí jezdí s motocyklem, øízeným najatým šofé-

rem? Má se hlásit o toto místo? Marhan váhá. Aby tak

nìkterý z jeho kolegù spatøil bývalého distingovaného

panského šoféra øídit motocykl... Slyší v duchu prosto-

øeké, uštìpaèné poznámky. Co by tomu øekl jeho pyšný

otec? Zajisté že by zavrhl nehodného syna, který klesl

tak hluboko, že se dal do služeb jakýchsi plebejcù.

,,A! Nyní si nemohu vybírat. Musím vzít, co je. Mìl

jsem dìlat dobrotu a nezaèínat si nic s tím šantalou La-

hùlkem. Budu rád, když to místo dostanu. Musím

se uchytit. Pak se tøebas naskytne nìco šikovnìjšího...“

Paní Michelupová pøijala mladého muže v elegantní,

èokoládové uniformì a ve vysokých, šnìrovacích botách.

Šofér se pøedstavil a pøednesl svou žádost. Vykázal

se svými papíry, které svìdèí o tom, že byl mnoho let

zamìstnán u osobního auta centrálního øeditele Harte-

negga. Paní Michelupová ho vede do salonu a žádá, aby

se posadil. Mladý muž odmítl a v jeho hlase zní podiv

nad tím, že by se sluha smìl posadit v pøítomnosti dámy

.

,,Dìkuji uctivì,“ odmítl s hrdou pokorou, ,,já postojím.“

Paní Michelupová je znepokojena tímto mladým mu-

žem s uhlazenými, zjemnìlými zpùsoby.

,,Musíte poèkat, pane,“ øíká nervóznì, ,,já nevím...

až co mùj manžel...“

,,Prosím,“ odpovìdìl mladík uctivì, ,,já poèkám.“

Rozpaky paní Michelupové se stupòovaly. Pán

v hnìdém stejnokroji stál nepohnutì, mírnì naklonìn,

s rukama svislýma a s uctivým, vyèkávaným výrazem

v oblièeji. Chtìla s ním zavést rozhovor. Mladík odpoví-

dal tichým, hedvábným hlasem pøesnì to, naè byl otá-

zán. Pak opìt umlkl a nepohnutì stál se svislýma ruka-

ma.

,,Že ten mùj cho už nejde?“ divila se paní Michelupo-

vá. Obyèejnì nazývá pana Michelupa ten mùj, ale

v pøítomnosti mladého uhlazeného muže špulí ústa a nutí

se do distingovaných výrazù. Nervóznì vyskakuje, ote-

vírá dveøe a naslouchá, není-li slyšet Michelupùv krok.

,,Co to je, že se tak zdržel? Už by tu mìl dávno být...“

,,Prosím, milostivá, já poèkám,“ odpovídá mladý muž

s nemìnnou uctivostí.

Koneènì je slyšet šramot klíèe v zámku. Paní Miche-

lupová se zaradovala. Velmi se jí ulevilo.

,,Mùj cho právì pøišel,“ hlásila, ,,hned tu bude. Pro-

miòte, že jsem vás nechala tak dlouho èekat.“

Mladý muž se mlèky uklonil.

Je slyšet, jak Michelup dupe po kuchyni a hluènými

slovy kárá pro cosi služku. Paní Michelupová

se zastydìla.

,,Má zpùsoby jako sedlák,“ pomyslela si. ,,Co si ten

pán o nás pomyslí? Sloužil ve vznešené rodinì a jistì

není zvyklý na takové mravy. Vùbec se ani nepodobá

šoférovi.“ Paní Michelupové pøipomíná svou úhlednou

tváøí a štíhlou postavou mladého letce, který si vezme

za manželku dceru petrolejového krále.

,,Roberte!“ zavolala.

,,Co je?“ ozvalo se z kuchynì.

,,Pojï sem. Máme návštìvu.“

,,Hned!“

Úèetní vešel do salonu. Byl bez kabátu a drhnul si oblièej

ruèníkem.

Paní Michelupová se zastydìla.

,,Strašný èlovìk... Chodí mi tu ve vestì, jak to, prosím

vás, vypadá?“

,,Mùj cho – pan Marhan,“ pøedstavovala.

Michelup odložil ruèník na židli, uklonil se a zaševelil:

,,Tìší mne velice. Èím mohu sloužit?“ a podával návštìv-

níkovi ruku.

Mladý muž váhavì pøijal nabízenou pravici a v jeho

pohledu tkvìlo jemné pokárání: Panstvo nikdy nepodá-

vá ruku služebnictvu.

Paní Michelupová se hluènì vmísila do rozmluvy. Vy-

svìtlila manželovi, že pan Marhan se uchází o místo

šoféra.

,,A tak...,“ zarazil se úèetní. ,,To ovšem... jaksi...“ Propadl

ostychu pøed tímto jemným pánem v hnìdém stejnokroji

a jal se pøekotnì vysvìtlovat, že to místo je skromné

a patrnì by pánovi nevyhovovalo.

,,My jsme jednoduchá rodina...,“ mluvil chvatnì, ,,vy

byste si u nás nezvykl. A také nemohu moc platit, to víte...

my... já... nevedeme velký dùm... všechno skromné...“

Šofér se uklonil a dìl, že by si pokládal za èest sloužit

v tomto domì. Neèiní si velké nároky. Naléhal, aby ho

úèetní pøijal a sliboval, že se bude snažit, aby v každém

ohledu uspokojil.

Michelup se zamyslel a pak oznámil mu výši mzdy, jakou

hodlá platit. Oèekával, že mladý muž se urazí a odejde. Ten

však chvatnì pøijal.

,,Dobrá... A co se toho týèe... Kde bydlíte? Víte, my

nemáme místo. Nᚠbyt je malý...“

Šofér ho upokojil. Bydlí u matky. Každého dne se bude

u Michelupa hlásit a žádat rozkazy.

A jak to bude se stravováním? Michelup nabídl šofé-

rovi malou mzdu, ale k tomu má nárok na obìdy

u spoleèné tabule. Mladý muž odmítl s tím, že se nesluší,

aby služebnictvo jedlo s panstvem u jednoho stolu. Bude

jídat se služkou v kuchyni.

Sjednotili se na podmínkách a úèetní vyprovázel mla-

dého muže ke dveøím. Uklonil se a podal šoférovi ruku

na rozlouèenou. Mladý muž ji s jistými rozpaky pøijal.

57) KAŽDÝ DEN pøicházel šofér do bytu Michelupo-

va, neslyšnì se zjevoval pøed úèetním, srážel podpatky

a ptával se tichým, hedvábným hlasem: ,,Nemáte pro mì

rozkazy, pane?“

Michelup upadal do rozpakù, kladl mladému muži ruku

na rameno a bez pøíèiny hlasitì odpovídal: ,,Dnes ne,

pøítelíèku, dnes jaksi... máte volno...“ Tlaèil ho ke dveøím

a bodøe se pochechtával. Šofér zdvižením oboèí nazna-

èoval, že neschvaluje dùvìrnosti mezi pánem a sluhou.

Vnášel do karlínského èinžáku diskrétní, zjemnìlé

ovzduší šlechtických komnat. Manželé Michelupovi cítili

v jeho pøítomnosti ono køeèovité napìtí, jaké bývá

pøi oficiálních slavnostech. Úèetní si mnul ruce, šoupal

nohama a bzuèel. Paní Michelupová nasazovala pípa-

vé, konverzaèní tóny, o nichž soudila, že se rozléhají

v salonech velkých domù. Úèetnímu pøipadalo, že jeho

hruï je sevøena tuhou náprsenkou, a paní Michelupová

mìla dojem, že je odìna ve velkou veèerní toaletu a že

její ramena jsou obnažena. Nemluvili jako obyèejnì,

nepohybovali se, jak bylo jejich zvykem; jaksi

se natøásali, dìlali drobné kroky a jejich mluva byla žva-

tlavá, drolivá.

Dùm v Karlínì se promìnil v šlechtické sídlo. Paní

Michelupová si záhy osvojila roli zámecké paní. Mìla

z kolportážních románù, které nabízejí ženské èasopi-

sy, jasnou pøedstavu o tom, jak si má poèínat paní vzne-

šeného domu. Mladý muž, obraz hrdinného letce, ji po-

vznesl do øíše iluzí. Pøipjala si velké, starožitné butony,

jaké nosí svùdné a ponìkud rozmarné dámy velkého

svìta. Pohrává si neviditelným vìjíøem a v tržnici si pro-

hlíží oškubanou drùbež neskuteèným loròonem. Paní

Michelupová ví, co se patøí, leè její manžel je, žel, ponì-

kud natvrdlý. Manželka mu vpravuje svoje znalosti jem-

ných mravù bez plebejského køiku, ale ráznì a energicky.

Michelup si nesmí v její pøítomnosti svléci kabát. Dbá

na to, aby se pøi obìdì sedìlo vzpøímenì a správnì

užívalo pøíborù. Stalo se poprvé v dìjinách domácnosti

støedních stavù, že paní domu vytáhla z vitríny svatební

støíbro a vydala je bez vnìjšího slavnostního dùvodu

k užívání. Panu Michelupovi zahradila pøístup k lenošce

po baronce Aspahsové. Nedovoluje mu, aby se rozvalil

na otomanu s novinami v ruce; dovolila by mu, aby klí-

mal ve starodávném fotelu; avšak takový nábytek

v domácnosti nebyl. Na brejlatého studenta se dívá jako

na majorátního pána a v Mánì vidí mladou komtesu.

Nedovoluje dìtem si hrát s dìtmi sousedù, obávajíc se,

aby se nenauèily hrubým mravùm. Máòa si ostatnì brzy

osvojila knikavý a drolivý zpùsob mluvy své matky.

Když vstoupila do kuchynì, tehdy šofér, který obìdval

u jednoho stolu se služkou, vstal a stál se svìšenýma

rukama tak dlouho, dokud se paní domu nevzdálila.

Ve své osobì spojoval panského koèího, který

pod lesklým cylindrem nepohnutì sedí na kozlíku, loka-

je, který vedle nìho trèí se zkøíženýma rukama, a sluhu,

jenž èeká za židlí svého pána, aby na nepostižitelný po-

kyn pøiskoèil a posloužil. Paní Michelupová se tváøí tak,

že nevstoupila do kuchynì za tím úèelem, aby se toèila

kolem krbu, nýbrž pouze aby dohlédla na služebnictvo.

Jenom služka nepochopila, že domácnost v Karlínì

se zmìnila v panské sídlo. Jako døíve chodí jako sloup,

její kroky se dunivì rozléhají po domì; má èervené roz-

prýskané ruce louhem a mydlinkami; pije kávu vestoje

a pøikusuje obrovské krajíce chleba; jen se podívá

na stìnu a již se zøítí polièka s nádobím a pod jejím po-

hledem puká porcelán. Služka zavádí rozhovory

se šoférem; ale ten vznešenì mlèí, nebo je

pod dùstojnost panského koèího bavit se s dìveèkou.

Ludvík Marhan zamìnil zlatá písmena O H, iniciálky

jména bývalého zamìstnavatele, která zdobila okrouh-

lou èapku, za písmena R M, což znaèí Robert Michelup.

Tato okolnost dovršila zmìnu, která se udála v duši úèet-

ního. Kdyby vznešený Michelup potkal nepatrného úèet-

ního Michelupa, pak by ho jistì nevzal na vìdomí. Mi-

chelup øíkává nyní svým známým: ,,Raète nás poctít

návštìvou. Pošlu vám svùj vùz. Mùj šofér vás bezpeènì

doveze. Je to spolehlivý øidiè, èestné slovo! Vzal jsem

ho na doporuèení generálního øeditele Hartenegga.“

Když se rodina vypravuje na výlet, tehdy èeká Ludvík

Marhan vzpøímenì pøed domem s rukou položenou

na øidítkách. Vytrvává nepohnut a zkamenìlý, jako èe-

kával ve voze pøed bankovním palácem na generálního

øeditele. Když se objeví jeho pán, smeká èapku

a pomáhá úèetnímu do sedla. Brejlatého studenta titu-

luje mladý pane a Máòa je mu sleènou.

Na výletì následuje rodinu, s pokrývkou pøes ruku

a v urèité vzdálenosti. Jakmile pozoruje, že se Michelup

s dìtmi chce usadit, tehdy pøiskoèí a rozprostøe houni.

Potom poodejde nìkolik krokù a èeká se vztyèeným tì-

lem a svislýma rukama na rozkaz.

Zpoèátku ho úèetní nabádal: ,,Pane Ludvíku, dejte si

pivo. Na mùj úèet. Jen se neostýchejte. Potøebujete

se osvìžit. Já to platím!“

Šofér odpovídá hebkým hlasem: ,,Dìkuji, pane. Prosím

za prominutí. Já nikdy ve službì nepiju.“

Povytažené oboèí naznaèuje, že kárá dùvìrnost panstva

k služebnictvu.

Michelup pøijal toto nauèení s rozpaky, ale v duchu

velebí svého šoféra: ,,Hned poznᚠvzdìlaného èlovì-

ka... Promiòte, pane, já ve službì nepiju... Tak to má

být...“ A vzpomíná na studujícího Harryho Pocha: ,,Ten

by mì nejradìji sežral celého. Jemu to bylo jedno. Ani

se neptal, jestli smí nebo ne. Žral a chlastal bez dovole-

ní, že to mám tak sprostì øíci. Jenom když si vzpomenu

na ty velké zuby, mám toho dost. To byl nìjaký prezent.

Dobøe že jsem ho vyrazil... Zato pan Ludvík by mohl

mladým lidem dávat hodiny slušného chování. Podíváš

se na nìho a už je ti pøíjemnìji. Výteèný muž! Mìl bych

mu nìco koupit, jenom nevím, jestli se to patøí...“

Leè i do vznešeného, panského sídla nalézají cestu

nevlídné, hartusivé dopisy. Neubývá jich, ba zdá se, že

jich pøibylo. Schránka na dveøích je každého dne pøepl-

nìna. Mezi tìmi dopisy bývají i šedé, nevzhledné obál-

ky od úøadù. Obsahují žaloby vìøitelù.

Hokynáø netuší, jaká promìna se stala s domácností

úèetního, a jako døíve dobývá se do pøíbytku a øvavì

se domáhá zaplacení. Paní Michelupová mìøí výtržníka

neviditelným loròonem. Pohodí pyšnì hlavou dozadu

a pohledem drtí nepatrného plebejce, který si dovoluje

v jejím domì hulákat.

,,Milý muži,“ praví shovívavì, ,,není tøeba tak køièet.

Nejsem na to zvyklá, rozumíte? Mùžete klidnì odejít,

dostane se vám vbrzku zaplacení...“

Obchodník je zpoèátku zmaten tímto hrdopyšným tó-

nem. Záhy však nabyl ducha a spustil na celé kolo: ,,Já

chci své peníze, rozumíte, panièko? Já se beru jen

o svoje. Poøád jenom slyším, že dostanu své peníze,

ale zlaté oèi, které je uvidí. Už toho mám dost. Já to

dám doktorovi!“

Paní Michelupová zapomnìla v tom okamžiku, že je

vznešená dáma. Probudila se v ní žena z lidu, která

na jedno slovo má deset.

,,Kdo je u vás panièka, vy sprosáku jeden sprostá!“

kvièela. ,,V mém domì si nebudete roztahovat hubu.

Já vás nauèím slušným mravùm, vy holomku!“

Bojovnì pokroèila vpøed s planoucí tváøí.

Hokynáø ponìkud zkrotl. Sbírá ducha a reptá: ,,A já

nejsem zase u vás milý muž. Já jsem živnostník podle

paragrafu osmatøicet. Na hrubý pytel hrubá záplata. Když

vy køièíte, tak já budu držet hubu, ne? Dejte mnì, co mi

patøí, a já pùjdu po svém. Mnì také nedá nikdo nic za-

darmo.“

,,My od vás zadarmo nic nechceme,“ køièí paní domu.

,,My vám zaplatíme, jen co...“

,,Kdy to bude?“ ptá se hokynáø posmìšnì.

,,Zítra! Zítra budete mít peníze, a teï koukejte mazat.

Já nemám na vás èas.“

Hokynáø zkrušen a s myslí pokleslou se šourá pryè, ale

jakmile dojde do pøízemí, najde opìt výbojného ducha

a vøíská: ,,Žebroto jedna žebrácká! Já nekradu, ani ne-

sbírám peníze na ulici. Budete si na mì vyskakovat. Oho!

Hned to dám doktorovi. Já se zlobit nebudu...“

A brzy potom pøijala zámecká paní druhou nemilou

návštìvu. Pøišel pán s aktovkou, ze které vytáhl jakýsi

spis. Paní domu se pokouší šermovat s neviditelným

loròonem a drtí návštìvníka hrdým pohledem. Avšak ten

pán toho nedbá. Oznamuje paní domu suchým hlasem,

že pohøební ústav vede proti panu Michelupovi exekuci

pro nezaplacený úèet za slavný pohøeb nebožky babiè-

ky. Rozhlíží se, pøistoupí ke skøíni a neomalenì poène

ohmatávat šatstvo. Paní Michelupová ví z literatury

a z filmu, že se èasto stává starobylým šlechtickým ro-

dùm, že se octnou ve spárech lichváøù. Zdrcena žalem

klesá do židle a zastírá si tváø rukama. Soudní vykona-

vatel necitelnì brousí po pøíbytku a zkoumá pøedmìty.

Polepil nábytek okrouhlými nálepkami, které znaèí, že

bachraté skøínì, jež odedávna stojí nepohnutì

na jednom místì, jednoho dne opustí krov úèetního

a octnou se ve dražební síni. Tam budou tyto ctihodné

pøedmìty obklopeny køièícím davem; zištní kramáøi

se budou dotýkat pohovky po baronce Aspahsové, støí-

brníku a všech vìcí, k nimž se váží vzpomínky; budou

pøihazovat, aby se zmocnili zboží, získaného se slevou

a s výhodami.

Paní Michelupová vidí svou domácnost rozptýlenou

po krámcích obchodníkù; i cítí bolest nad znièenou ro-

dinou, jejíž statky pøišly na buben. Vyhnána z rodného

sídla, bere dìti za ruku a odchází do chudého pøíbytku,

kde bude žít ze vzpomínek na uplynulé štìstí. Avšak

každý pozná na této zlomené ženì její urozený pùvod;

její jemné mravy prozrazují, že se jí dostalo ušlechtilého

vychování a že poznala lepší èasy...

58) VEÈER se sklánìl nad krajinou, na ztmavìlém nebi

se mihotala osamìlá hvìzda, ztracená v nesmírném pro-

storu. Po silnici pádil øetìz motorových vozù; unášel lidi

pøíjemnì znavené výletem. A v tom vìnci se øítil

i Michelupùv motocykl s pøívìsným vozíkem v podobì

tureckého pantofle, jenž hostil dvì dìti. Napøed sedìl šofér

Ludvík Marhan a za ním se usídlil úèetní, rozjaøený

a ve spokojené náladì. Byl hrdý na mladého muže

v èokoládovém stejnokroji, na zlatá písmena R M

na okrouhlé èapce, i to, že motocykl a obzvláštì pan Lud-

vík budili všude pozornost.

,,Užili jsme,“ øíká si úèetní, ,,porozprávìli jsme si

s mnohými váženými lidmi, nadýchali se svìžího vzdu-

chu, naèerpali nových sil a zítra znovu do práce! Tak to

má být. Celý týden se lopotíme, sháníme a staráme,

a proto je v nedìli nutno se trochu povyrazit...“

Mladý muž v hnìdé uniformì sedí vzpøímenì, jeho oko

je bystré a zkušené ruce obratnì øídí stroj. Nepatøí

k onìm nerozvážným, ctižádostivým lidem, kteøí

se pøedhánìjí, a rád dává pøednost svìtáckým vozùm,

sportovním kabrioletùm, ba i liknavým, ošumìlým kárám,

koupeným ze tøetí ruky.

,,Prosím, raète,“ praví Michelup, když se za nimi ozve

netrpìlivé houkání. ,,My máme dost èasu. Chce-li si

nìkdo srazit vaz, nemohu mu bránit. My nejsme žádní

nováèkové, kteøí se rádi dávají vidìt, jsme staøí, zkuše-

ní motoristé...“

Michelup zaplatil na obvodu mìsta poplatek

za dlažebné a za chvíli huèel motocykl køivolakými uli-

cemi mìsta Bráníka.

,,Haló, pane Ludvíku!“ zvolal úèetní.

,,Prosím, pane?“

,,Tady musíte moc troubit,“ pouèoval ho Michelup, ,,víte,

moc dávat signály. V tìchto místech panuje takový pøed-

pis.“

Zdálo se, že šofér nechápe. Úèetní vysvìtloval: ,,Jed-

nou jsem zde musel platit pokutu, protože jsme netrou-

bili. Stálo mne to pìt korun. Podruhé bych se nerad spálil.

Pìt korun pro nic za nic, to èlovìka bolí.“

Šofér stiskl klakson, který vyrazil dva struèné skøeky.

,,To je málo,“ reptal Michelup, ,,musíte hodnì troubit!“

Klakson zavyl.

,,Víc, víc,“ povzbuzoval úèetní, ,,chci, aby se vidìlo,

že poslouchám naøízení.“

Zdálo se, že mladý muž chce nìco øíci; avšak mlèel,

nebo vrozená kázeò mu bránila, aby odporoval svému

pánovi.

,,Uá-uá!“ hulákala trubka.

Najednou se pøed nimi vynoøil strážník. Zdvihl velebnì

ruku v bílé rukavici a velel stroji, aby zastavil.

,,Co je?“ reptal Michelup, ,,co se dìje?“

Strážník si ho nevšiml a obrátil se na šoféra. Bylo

na nìm vidìt, že se tìší na obsáhlou a podrobnou dis-

kusi s øidièem.

,,Copak to je?“ høímal, ,,co to slyším? Takové troubení

jako pøi požáru. Jak si to vlastnì pøedstavujete?“

,,Ale, pane inspektore,“ promluvil úèetní s údivem,

,,vždy my podle pøedpisù...“

Uniformovaný muž se podíval s opovržením v ona mís-

ta, odkud vycházel ten zvuk, a opìt se oboøil na šoféra:

,,Tak páni tedy nevìdí, co se patøí. Páni se domnívají, že

je dovoleno rušit noèní klid. Páni si troubí a obyvatelstvo

to má poslouchat. Páni si to divnì pøedstavují.“

,,Dovolte, pane inspektore,“ reptal Michelup, ,,nedáv-

no jste mne pokutoval, protože se netroubilo. Nyní nás

káráte, že jsme troubili. Raète nás pouèit, jaký zákon

tedy platí: Troubit, èi netroubit?“

Strážník ho nevzal na vìdomí. S patrnou rozkoší vy-

táhl blok a skøípal: ,,Já teï pánùm napaøím pokutu, aby

pánové vìdìli, co se smí, a co ne.“

Michelup se rozèilil.

,,Jak to, dovolte!“ vøískal, ,,jak já bych k tomu pøišel.

Zase platit, poøád platit, jeden neví proè a zaè, tohle pøe-

stává...“

Strážník se opøel mocným pohledem o oblièej úèetní-

ho.

,,Varuji vás,“ vrèel, ,,dejte si pozor! Není dovoleno mí-

sit se do úøedního výkonu. Já mám tadyhle nìjaké øíze-

ní se šoférem a vy mlète a odpovídejte, když jste tázán.“

,,Se mnou máte mluvit!“ burácel úèetní, ,,já jsem tady

od toho. Motocykl je mùj a øidiè je mùj personál. Co

se chce ode mì?“

Strážník naslinil tužku a pravil: ,,Platíte pìt korun po-

kuty za rušení noèního klidu.“

,,To by bylo pìkné!“ zaržál Michelup, ,,netroubíš – pla-

tíš pokutu. Troubíš – zase platíš pokutu. Jak tomu mám

rozumìt? Kde má jeden peníze poøád brát?“

,,A teï toho mám akorát dost!“ zaøval strážník. ,,Za-

platíte pokutu a sypte odtud, a vás nevidím. Nebo vás

musím zjistit.“

Kolem tohoto výjevu se utvoøil kruh lidí, kteøí

s nadšením naslouchali debatì. Zástup rostl. Noví a noví

obèané pøibíhali, aby byli pøítomni zajímavému divadlu.

,,Zjistit! Zjistit!“ poškleboval se úèetní, ,,to se ví... Ji-

nou starost nemá slavná policie. Aby chytala vrahy, to

ne, ale obtìžovat poøádné obèany, na to jich užije!“

Bylo slyšet hlas ze zástupu: ,,To je pravda!“

Strážník se vztyèil.

,,Kdo to povídal?“ zahømìl, ,,kdo se to opovažuje?“

Nikdo se neozval. Strážník pøemìøil dav mrazivým

pohledem a pravil: ,,Nìkdo má hubu. Nìkdo a si dá

pozor! Abych dotyèného nemusel trestat!“

Pak se zase oboøil na úèetního: ,,Tak co bude?“

,,Nepøejte si, abych øekl, co si o tom mám myslet,“ bouøil

úèetní, ,,nemyslete si, že máte pøed sebou nìjakého

obejdu. Já mám velké známosti. Mohl bych vás znièit

jedním slovem. Já to dám jednomu poslanci. Tohle už je

opravdu lumpárna.“

,,To je pravda,“ ozvalo se ze zástupu.

Strážník zastrèil blok a popadl Michelupa pod paždí.

,,Teï pùjdete se mnou!“ velel, ,,alou! šupito! Já vás

nauèím!“

Brejlatý student se zdìsil a zaplakal. Máòa zakvièela:

,,Nechte tatínka na pokoji, jo? Nebo vám vyškrábu oèi,

zlý èlovìèe!“

,,Co jsem udìlal?“ úpìl Michelup, ,,proè mne chcete vzít?

Já pøece...“

,,Rušení úøedního výkonu. Urážka stráže. To si vypije-

te!“ odpovídal strážník a cloumal zatèeným.

Úèetní rozkládal rukama a obracel se k zástupu: ,,Páni,

buïte mi svìdky, že jsem nic neøekl. Páni, vy jste vidìli,

že jsem nevinen!“

,,To je pravda!“ ozval se hlas ze zástupu.

Michelup žádal souhlasný výkøik, aby pøedstoupil a šel

mu za svìdka. Nikdo se nepøihlásil.

Zástup vzrostl, až zaplavil ulici. Rozjaøené množství

následovalo strážníka s delikventem. Lidé opouštìli své

pøíbytky a pøidávali se k prùvodu. Ulièníci poskakovali

a výskali. Byla to lidová slavnost. Dav nadšenì hluèel

a uvažoval.

Úèetní ztratil klobouk a brejle. Šofér zdvihl uválený

a ušpinìný klobouk a nesl jej za svým pánem; brejle roz-

drtily nohy zástupu. Michelup kráèel s obnaženou hla-

vou, všecko se mu rozplývalo v mlze a ruka strážníka

tvrdì svírala jeho rameno.

Hoøekoval: ,,Já pøece nic neudìlal... Jedeme, jedeme,

a poøád nic... Hledíme si svého a chováme se slušnì...

Pane inspektore, já jsem úèetní Robert Michelup

a bydlím v Karlínì. Na mì se mùžete zeptat, koho chce-

te, a každý vám dá ty nejlepší informace. Nejsem žádný

zloèinec, abyste mì takhle vedl. Co jsem vlastnì udì-

lal?“

,,Jen pojïte, pojïte,“ odpovídal strážník tvrdì, ,,u nás

se všechno dovíte!“

Došli ke strážnici a uniformovaný muž mocným rozma-

chem postrèil zatèeného dovnitø. Tam ho, zdrceného

a zmateného, posadil na lavici. Za nimi vstoupil šofér,

uhladil a oèistil loktem pánùv klobouk, posadil jej úèet-

nímu na hlavu, uctivì se uklonil a pravil: ,,Pane, já nyní

dopravím mladého pána a sleènu domù. Nemáte pro mì

ještì nìjaké rozkazy?“

Michelup si zakrýval oèi, štkal a neodpovídal.

Šofér si odkašlal do dlanì a pøipojil: ,,Já zpravím mi-

lostivou paní o této nemilé pøíhodì a okamžitì se vrátím.

Doufám, že se zatím ta vìc objasní...“

Úèetní troubil do kapesníku a oddával se svému žalu.

Nìjaký pán v uniformì se osopil na Marhana: ,,Èlovì-

èe, koukejte mazat, nebo si vás tady taky necháme!“

Mladý muž srazil podpatky, uklonil se svému pánovi

a vyšel. Venku stály hlouèky zvìdavcù a dlouho ještì

debatovaly o této pøíhodì.

59) ŠOFÉR zavezl motocykl do Karlína a pak vyhle-

dal paní Michelupovou, aby jí oznámil, co se pøihodilo.

Stál pøed touto dámou vzpøímen, uctivì si odkašlal

do dlanì a pravil: ,,Musím sdìlit, milostivá paní, že

se pánovi stala, bohužel, malá nehoda...“

Paní Michelupová zalomila rukama a úpìla: ,,Co

se stalo? Mluvte, pane Ludvíku! Ó, nemuète mne... Je

živ, èi mrtev? Mluvte, mluvte... Stalo se neštìstí? Je

zranìn? Proè mlèíte? Ó, mé srdce tuší nìco hrozného!

Já to vìdìla... celý den jsem cítila takový neklid... ne-

mìla jsem nikde stání... mluvte, rychle mluvte! Co

se pøihodilo mému choti...?“

Klesla do židle a pøikryla si oèi.

Pan Ludvík vyèkal, až paní domluví, a potom øekl:

,,Nic takového se nestalo, milostivá paní... pána odve-

dl strážník, a proto patrnì nepøijde vèas k veèeøi...“

Vtom vrazila do pokoje Máòa s rozpálenými tváøemi,

a zalykajíc se dychtivostí, vyrážela: ,,Maminko, mamin-

ko! Tatínka si vzal policajt... On se s ním pral... protože

policajt chtìl pokutu a tatínek se zlobil... moc se zlobil

a køièel... strážník taky køièel... bylo u toho moc lidí

a všichni køièeli... já jsem taky køièela... strážník ho vzal

za ruku, aby šel s ním... tatínek nechtìl a srazil mu pøíl-

bu... tatínek by ho pøemohl, protože je silnìjší, ale pak

pøišel ještì jeden... tak se tatínek poddal... a strèili ho

do žaláøe a on tam teï sedí... maminko, pojï, vysvobo-

díme tatínka... když budeme na nì dvì, tak je pøemùže-

me... dáme jim ránu, policajti se svalí na zem, my vez-

meme tatínka za ruku a uteèeme... mami, slyšíš?“

Paní Michelupová vyskoèila a oboøila se na dìvèátko:

,,Takhle se chodí domù? Neumíš pozdravit? Mᚠpodiv-

né chování! To jsi studentka? Jeden se musí za vás sty-

dìt.A jak to vypadáš? Jsi rozcuchaná jako cikánka – jdi

se uèesat, jinak tì nechci vidìt.“

A obrátila se k šoférovi, který tu stál se sraženými pod-

patky; na jeho diskrétním oblièeji bylo vidìt, že nic ne-

vnímá a nic neslyší.

Paní Michelupová zalkala: ,,Ten mùj cho... vidíte, pane

Ludvíku, jaký to je èlovìk... Dospìlý muž, a pere se se

strážníkem jako nìjaký ulièník... Ta hanba! Co si o nás

lidé pomyslí? Na mì nebere ohled, ten necitelný palièa-

tý èlovìk. Já už jsem celá usoužená. Co s ním mám

dìlat, pane Ludvíku?“

Pan Ludvík se vyhnul této otázce, zakašlal diskrétnì

do dlanì a pak se otázal svým hebkým, plyšovým hla-

sem: ,,Porouèíte, milostivá paní, abych pro pana Miche-

lupa dojel?“

,,Ano! – Ne! – Nechte ho tam, kde je... Já ho nechci

vidìt, toho hrubého, nevzdìlaného èlovìka! A shnije

v žaláøi! Nesmí mnì na oèi... já už jsem s ním tolik zku-

sila...“

Šofér zdvihl oboèí na znamení, že neschvaluje dùvìr-

nost panstva k služebnictvu, že vidí a nevidí, slyší

a neslyší a že se nechce úèastnit rodinných scén.

,,Okamžitì ho pøivezte!“ køièela paní Michelupová, ,,já

si s ním promluvím slovíèko! Nedovolím, aby mne kom-

promitoval... Už a je tady! Má se naè tìšit ten... ten...

blázen, ten výtržník...“

Pan Ludvík se uklonil a zaševelil: ,,Prosím, milostivá

paní...“

V tu chvíli zapadly za panem Michelupem dveøe šatlavy

a zarachotil klíè v zámku. Úèetní se octl v šedé, beznadìj-

né místnosti, kde byly pouze dvì pryèny a nic víc. Na jedné

pryènì sedìl prstýnkáø, kterého strážník pøistihl, když chtìl

jednomu venkovanovi prodat mosazný klenot. Druhý oby-

vatel kobky, malý mužík s nazrzlým vousem, byl zatèený

pro žebrotu. Policie mu pøi té pøíležitosti zabavila èerné brej-

le a berlu.

Michelup se vrhl ke dveøím, kopal, bušil a plaètivì hu-

lákal: ,,Puste mne! Slyšíte? Co si to dovolujete? Já jsem

nic neudìlal...

Já tu nechci být! Já musím domù! Zítra mám v kanceláøi

mnoho práce! Kdo to za mì udìlá?“

Žebrák na nìho pohlédl unylým zrakem a zachraptìl:

,,Nedìlejte rámus, èlovíèku. To nemá žádnou cenu.“

,,Jak je to možné?“ vøískal úèetní, ,,já jsem tu nevin-

nì... já nic neudìlal...“

,,Povídám, že to nemá žádnou cenu,“ opakoval žeb-

rák, ,,že jste tu nevinnì, na to se nic nedá...“

,,To nesmí být! Já to tak nenechám! Budu si stìžovat!“

,,Sednìte si a buïte zticha. Máte to marné. Zavøou

a zase pustí. To jinak nejde.“

Unylý hlas žebráka mìl na Michelupa uklidòující vliv.

Usedl na pryènu a tupì zíral pøed sebe.

,,Já jsem vyvádìl jako vy,“ mluvil lhostejnì žebrák,

,,když mì sebrali poprvé. Pak jsem si zvykl.“

Jednotvárným hlasem vypravoval, že byl pro potulku

a žebrotu trestán již sedmadevadesátkrát. Brzy bude

slavit jubileum stého zatèení. V oèích úèetního probudil

se jakýsi zájem. Otázal se: ,,Prosím vás, kolik vám vy-

náší žebrota? Naè si tak pøijdete?“

,,Jak kdy,“ odpovìdìl žebrák.

„Já to nechci vìdìt pøesnì. Øeknìme tak prùmìrem...“

,,To máte rùzné... tak sto, sto dvacet korun dennì.

Nìkdy ani stovku neutržím. Podle toho, v jaké jsou lidé

náladì.“

Michelup vyvalil oèi. ,,To není špatné,“ øekl s úctou.

,,Není to zlé,“ liboval si žebrák, ,,bývalo to ovšem lep-

ší, ale v nynìjší kritické dobì musíme být rádi, že se tak

klepeme...“

,,Ta krize...,“ pøitakal úèetní zamyšlenì. ,,A nechce to

být lepší,“ vzdychal. ,,Pohybujeme se jako v bludném

kruhu. Páni si lámou hlavy, ale rady si nevìdí.“

Žebrák se pohrdlivì ušklíbl a mínil, že se hospodáøská

situace nemùže zlepšit, když jsou kapitáni prùmyslu

a penìžnictví diletanti. Podle jeho mínìní je pøíèinou

nynìjší tísnì vysoký diskont.

,,Kdyby vláda pøimìla banky, aby snížily úrok, pak

se situace rázem zlepší. Kola továren se roztoèí, protože

úvìr je základ moderního podnikání.“

,,Právì naopak,“ odporoval Michelup, ,,já tvrdím, že pøí-

èinou hospodáøských zmatkù je nadužívání úvìru. Podí-

vejte se, napøíklad... pøed válkou si takový pøíruèí ušetøil

nìjaké peníze a s tìmi úsporami si zaøídil obchod. Tomu

já øíkám podnikání na zdravé základnì...“

,,Ale, pøítelíèku,“ namítl žebrák, ,,to bylo... V dnešní

pokroèilé technice není možný takový zpùsob podniká-

ní...“

,,Dovolte!“ køièel Michelup.

,,Vy mì nebudete uèit znát bankovní politiku... Prosím

vás, nenechte se vysmát...,“ povykoval žebrák.

,,Prosím vás, co vy víte o penìžnictví?“ zeptal se úèetní

zvysoka.

,,Víc než vy, milý pane,“ opáèil žebrák, ,,já byl bankov-

ním disponentem. V roce dvacátém prvém jsem

se úèastnil stávky bankovního úøednictva a byl jsem pro-

puštìn. Pak jsem agentoval, nešlo to, a nakonec jsem

se chytil žebroty. Mnì nikdo nemùže øíci, že nerozumím

bankovní technice...“

,,Já vám to neberu, ale...,“ chtìl øíci Michelup.

Vznikl vášnivý spor. Každý ze soupeøù vìdìl nejlepší

lék proti krizi. Úèetní vyslovil obdiv pro Roosevelta

a pro jeho tabulární standard.

Žebrák vztyèil prst a pokøikoval: ,,Nebezpeèný sys-

tém! Jsem proti indexové valutì. To je skok do tmy.

Odkud zaèínáme, víme, kde skonèíme, nevíme. Na-

zvete mne zpáteèníkem, ale já jsem pro zlatý standard.“

,,Haha!“ smál se Michelup ironicky, ,,kde je zlato? Kdo

má dneska zlato, pane žebráku... é... pane disponen-

te?“

,,Zlata je, pane úèetní... Kdybychom mìli ty zlaté ba-

rely, které jsou ve sklepeních národních bank, bylo by

nám obìma pomoženo. Ale to není ono... poslyš-

te...hlavní je...“

Úèetní ho neposlouchal a žebrák neposlouchal úèet-

ního. Jak tomu bývá v každé národohospodáøské deba-

tì, každý ze soupeøù naslouchal pouze svému hlasu

a sledoval svou myšlenku.

Prstýnkáø sedìl na pryènì a s otevøenými ústy chòa-

pal neznámá slova. Snad poprvé v životì slyšel výrazy

autarkie, celní hradba, cenová hladina, inflace, deflace,

redeflace, expanze, úvìrová restrikce, exportní prémie,

damping, doložka nejvyšších výhod... Znìlo mu to jako

èarodìjné zaklínání.

,,Já vám nìco øeknu,“ øval žebrák, ,,jsou to bøemena

daòová a sociální, která zvìtšují riziko podnikání...“

,,Kartely, milý pane, kartely!“ burácel úèetní. ,,Já vám

dám pøíklad. Proè napøíklad... ale dovolte... švédský papír

je levnìjší a lepší... ale když vy mnì nedáte domluvit...“

,,Kartely! Co chcete?“ odvìtil žebrák, ,,kartely jsou lo-

gický dùsledek liberalismu... Buï stojím na zásadì vol-

ného obchodu, nebo jsem pro státní zásah... Jsem proti

mísení tøetího èinitele do výrobního procesu... Ostatnì

vám øeknu, že nejsem proti hospodáøské sobìstaènos-

ti. Jsem pro posílení národního sebevìdomí. Musíme

být odolní a pøipraveni na všechno...“

,,Koneènì, já vám nìco øeknu, pane disponente,“ køi-

èel úèetní, ,,nás se krize netýká. Naopak, èím vìtší kri-

ze, tím mají tiskárny víc práce. Protože èím vìtší hospo-

dáøská tíseò, tím vìtší politické zmatky a vášnivìjší agi-

tace. A my tiskneme ve dne v noci. Jednou pro, jednou

proti... Máme poøád co dìlat. Ale...“

Stáli proti sobì, s oèima zuøivì planoucíma, šermovali

rukama a hulákali.

Nìkdo zatloukl na dveøe.

Ozval se hlas: ,,Budete tam tiše, holoto, nebo ne? Já

vám ty huby zacpu!“

Soupeøi ztichli a zaèali šeptat. Žebrák zlostnì syèel:

,,Vzdìlání vám chybí, vzdìlání, pane úèetní. Nedošel

jste dál než k fyziokratùm a merkantilismu. Prosím vás

o jedno: Èetl jste aspoò Adama Smitha Blahobyt náro-

dù?“

,,Nìkdo leží poøád v knížkách,“ syèel úèetní, ,,a nic

neví. Jsem muž praxe...“

,,Dejte si svátek, moulové!“ zareptal prstýnkáø, ,,víte

oba starou belu. Vy to nepøedìláte a já chci spát...“

Avšak odpùrci, èelo na èelu, pìsti zaaty, bzuèeli dále

a pøeli se celou noc.

Již se rozednívalo, když žebrák zakonèil diskusi.

,,Vytýkáte mnì konzervativní svìtový názor, pane,“

dìl hlasem vysušeným vášní, ,,leè mìjte na pamìti,

že obhajuje stávající poøádek, hájím i svùj stav. Sou-

kromá

dobroèinnost

kvete

pouze

v soukromokapitalistickém zøízení. Bude-li tento øád

podvrácen, co bude s námi? Potom budeme my žeb-

ráci úplnì znièeni.“

Venku stál šofér Ludvík Marhan a nehybnì èekal

na svého pána.

60) ÚÈETNÍ klesl do náruèí své manželky se slovy.

,,Jsem zloèinec!“ Paní Michelupová s šoférovou po-

mocí svlékla chorého muže a uložila ho do postele. Bránil

se a blábolil: ,,Jsem zloèinec, paní... Seberte své dìti

a vystìhujte se z tohoto domu. Nebudete pøece

pod jednou støechou se zloèincem...“

Pøíbytek v karlínském domì se zmìnil. Poøádek

v domì byl porušen. Na židli se objevilo umyvadlo

s vodou; po nábytku se válely ruèníky, pleny a pùlky ci-

tronu; páchlo to tu rozestlanou postelí a vøelým èajem.

Ženy mluvily šeptem a øinèely nádobím. Dorozumívaly

se syèením a jejich kroky dupaly po bytì.

Ustaraná paní poslala pro doktora Geschmaye. Vyhlá-

šený lékaø pøispìchal ve svém americkém voze a naplnil

pokoj unylým doktorským zápachem. Nepromluvil ani

slova, zmocnil se nemocného, pøevrátil ho na bøicho

a pøiložil mu ucho na záda. Otevøel úèetnímu ústa a vstr-

èil mu do hrtanu èajovou lžièku. Naèež se zdvihl s tváøí

zarudlou, zavrtìl hlavou a mruèel: ,,Nic nepozoruji...

žádný objektivní nález... Co se pøihodilo?“

Paní Michelupová vypravovala o dobrodružství svého

muže. Když ukonèila, pohlédl lékaø zkoumavì

na nemocného a utrousil: ,,Tak je to tedy...“ Zamyslel se a

pak pøipojil: ,,Neschází mu nic. Má trochu horeèku

z rozèilení. To pøejde.“

,,To já ne, to motocykl...,“ zasténal chorý, ,,raète, pane

komisaøi, uvalit na ten stroj øádnou vyšetøovací vazbu.

Ten je vším vinen, pøísahám! Raète se jenom podívat

na jeho poouchlou tváø. Už za ten oblièej by zasloužil

deset let kriminálu. Mne ale raète propustit, nebo jsem

èlovìk spravedlivý...“

,,Nìco mu pøedepíši,“ øekl lékaø, ,,ale to není ono. Hlav-

ní vìc je, aby mìl pacient klid.“

,,Bude mít klid,“ slibovala paní Michelupová. ,,Nikdo

se nesmí ani hnout. Já se o to postarám.“

Lékaø zavrtìl hlavou.

,,Nebude klidu, dokud ten motocykl nepøijde z domu.

Stroj a pan Michelup k sobì nepatøí. To nemùže dìlat

dobrotu. Víte, pan úèetní a motocykl, to je, abych tak

øekl, neèistý sloh; z toho povstávají nejvìtší zmatky.

Doporuèuji vám, paní, abyste dala ten motocykl z domu.

Tady nemá co dìlat. Uvidíte, že se pak všechno zjedno-

duší.“

Tak pravil moudrý lékaø. Paní Michelupová odpovìdì-

la: ,,Já bych se toho stroje ráda zbavila, ale nikdo to

nechce, v tom je ta svízel.“

Avšak lékaø ji neposlouchal. Zdálo se, že se obírá svý-

mi myšlenkami. Nemocný se zmítal na loži a v horeèných

snech se znovu potýkal se strážníkem, hašteøil

se s motocyklem a psal, poøád psal nekoneèné sloupce

èíslic do sešitu, který obsahoval životopis stroje.

Po chvíli mlèení doktor Geschmay promluvil: ,,A co

jsem chtìl ještì øíci? Znáte Gräfenberg? Víte, povídají,

že bych tam mìl jet na letní byt.“

Paní Michelupová ožila.

,,Gräfenberg neznám,“ øekla horlivì, ,,ale nechala jsem

si øíci, že tam má být moc krásnì. Zeleò, koupání, mnoho

partií a krásné vyhlídky. Loni tam byl pan Bondy, paní

Kantorová, paní doktorová Štìdrá, prokurista Pick s chotí,

pan Ganz, co mìl na Malém rynku galanterii, a všichni si

to velmi pochvalovali. Paní inženýrová Alt-schulová øíká,

že platili ètyøicet korun penze a že to byla pohádka.“

Vyhlášený doktor vyslechl tuto zprávu se zamraèenou

tváøí a pak sklesle zamumlal: ,,Letos pojedu

do Gräfenbergu. Øíkají mnì, že se musím zotavit, tak

co mám dìlat...?“

Zdvihl se a zaèal se louèit. Na odchodu pravil: ,,Kdyby

se nìco mimoøádného stalo, tak mne zavolejte. Ale nic

to není. Za dva dny bude pan Michelup chlapík.“

Po jeho odchodu otevøel nemocný oèi a promluvil:

,,Hodný èlovìk je pan doktor Geschmay, já nevím, jak

mu mám dìkovat... A za návštìvu nic nevezme... to je

ještì štìstí...“

,,Hodný èlovìk,“ pøisvìdèila manželka, ,,ale ty nemluv

a spi. Víš, že se nesmíš namáhat...“

Svoje mínìní o vyhlášeném lékaøi neprozradila. Prá-

vì dnes pøinesl listonoš lékaøùv úèet za ošetøení ne-

božky babièky. Vìdìla, že se lékaø nedávno oženil.

A tak se stalo, že doktor Geschmay se z lékaøe lidu-

mila promìnil v manžela. A jeho paní velmi bedlivì bdí

nad tím, aby se pacientùm posílaly úèty. Paní dokto-

rová vede velký dùm a ve velkém domì nemá dobro-

èinnost místo. A doktor Geschmay nemùže nyní hýè-

kat své neduhy, nesmí se oddávat hypochondrii; je to

ženatý èlovìk; musí se pachtit, zmítat a vydìlávat

na velký dùm.

Paní Michelupová nesmí manželovi svìøit, že úèet vy-

hlášeného doktora je mastný. Rozèilil by se, chudák,

a velmi by mu to ublížilo. Až se uzdraví, pak mu øekne,

že doktor Geschmay je dneska ženatý èlovìk, takže již

nelze poèítat s jeho laskavostí.

Máòa pøišla ze školy a posadila se k otci na postel.

,,Stùnìš, tatínku?“ ptala se dychtivì.

,,Jsem velmi... nemocen,“ odpovìdìl otec namáhavì.

,,Mᚠštìstí,“ øeklo dìvèátko závistivì, ,,a já bych tak

ráda stonala, a poøád jsem zdravá...“

Pøedstavuje si, že leží chorá v posteli.

,,To bych ale musela mít na sobì pyžama ze surového

hedvábí, co má široké, zelené pruhy. Mnì zelená velmi

sluší. A na noèním stolku by musela být štíhlá vázièka

z broušeného skla a v ní snítka turecké tøešnì. Rùžová

a zelená jdou dobøe k sobì.“

Pøimhuøuje oèi a blouzní.

,,A možná že by mnì doktor pøedepsal ananasovou

zmrzlinu. To by bylo dobøe. Ach, já bych byla krásná,

kdybych stonala...“

Odpoledne pøispìchal pan Kafka s chotí. Paní Kafko-

vá se vyptávala, co øíkal a co naøídil lékaø. Vyslechla

zprávu paní Michelupové a opovržlivì ohrnula ret.

,,Tihle doktoøi nièemu nerozumí,“ øekla. ,,Nejlepší bude,

když mu dáte na bøicho dva obklady. Vespod teplý

a navrch studený. Mnì to vždycky udìlá dobøe. Poslech-

nìte mne a uvidíte, že jsem vám dobøe poradila.“

,,A co vy, chlapíku,“ dorážel ètveraèivý cestující

na neduživého, ,,v posteli se válet, to vìøím, vy líná

kùže... To já bych také chtìl, copak o to!“

,,Mám velké bolesti,“ sténal nemocný, ,,jako by mì ta-

dyhle... žhavým železem vrtal...“

,,Asi jste chytil prùvan,“ jistil cestující. ,,To já znám.

Hlavní vìc je vypotit se. Pak budete zase kabròák.“

Setrvali valnou chvíli a s chutí hovoøili o nemocech,

nehodách a neštìstích.

Vystøídali je dva zasmušilí, nerudní a neholení mladíci,

deputace šachistického spolku. Stydlivì pøinesli sáèek

s pomeranèi zároveò s pøáním klubu, aby se pan Miche-

lup brzy uzdravil. Nemocný ožil a zajímal se o výsledky

posledního šachového turnaje. Mladíci umlkli, dívali

se na strop a pøemítali, jak by se zase dostali na ulici. Paní

Michelupová je uctila sklenkou šípkového vína domácí vý-

roby. Poslušnì ho vypili, mumlavì podìkovali a pak

se poèali neobratnì louèit.

Jak zakopli o dveøe, Michelup se ohlížel za nimi, na-

slouchal dusotu jejich krokù po schodech a šeptal doja-

tì: ,,Mají mne všichni rádi. Já také s každým dobøe smýš-

lím, a proto jsem tak oblíbený.“

Bylo mu blaze v teplém lùžku jako štvanému zvíøeti,

které se uchýlilo pøed smeèkou zuøivých psù

do bezpeèného doupìte.

Potom pøišli manželé Hájkovi s velikými rùžovými obli-

èeji, na nichž byl pøipevnìn mdlý, nemìnný úsmìv. Paní

Hájková pøinesla chorému na posilnìnou veliký, okrouhlý

dort. Paní Michelupová plísnila dárkyni za lehkomyslnou

štìdrost a s náramným blahoøeèením se zmocnila dor-

tu a okamžitì ho uklidila do bezpeèí. V duchu rozkrájela

pochoutku a uèinila své dispozice; dìti dostanou

po kousku a ostatní se uschová a pøedloží návštìvám.

Když pak za touto návštìvou zapadly dveøe, zarepta-

la: ,,Ti lidé nedostanou nikdy rozum. Svoje jmìní po-

høbili ve váleèných pùjèkách, ale nevzali si z toho pou-

èení. Mají lehkou ruku na rozdávání. Kdyby si radìji tìch

svých pár krejcarù schovali na stará kolena! Jeden neví,

co se mùže stát...“

Úèetní vzplanul.

,,Nedovolím, abys je pomlouvala,“ øekl s nevolí, ,,ne-

zaslouží si toho za svou dobrotu. Mᚠostøe nabroušený

jazyk. Dej si pozor!“

,,Už mlèím,“ konejšila ho manželka, ,,já jenom tak vše-

obecnì... Nesmíš se rozèilovat, víš, že ti to doktor zaká-

zal...“

61) PO NÌKOLIKA dnech úèetní vstal. Byl ještì ma-

látný, avšak myšlenka, že mu hrozí trestní stíhání

pro zloèin veøejného násilí a pøestupek urážky stráže,

dodala jeho údùm hbitosti. Zaèal pobíhat, jako kdyby

mu hoøely šosy; zaklepal tu, zaklepal onde a všude

se dožadoval pomoci v tìchto tìžkých chvílích. Musí

uèinit všechna opatøení, aby se vyhnul žaláøi.

Pøíbuzenstvo se zavlnilo, aby pøiložilo ruku k dílu. Paní

Kafková si vzpomnìla na jednu paní, s níž navštìvova-

la kurs šití prádla. Tato paní má bratrance, váženého

advokáta.

,,Je to vyhlášený doktor,“ pravila, ,,rozumí své vìci. Když

se o nìco vezme, tak to prosadí.“

,,Jen aby, paní,“ zapochyboval Michelup, ,,oni toho na mì

vìdí mnoho. Když brali na policii se mnou protokol, sesa-

dili toho ètyøi strany. To je co øíci! Moje vìc není jenom tak.

Kdyby to byl jenom jeden paragraf, ale je toho celá síla.

Mùžu mít z toho velkou polízanici.“

,,Nebojte se, pane Michelupe,“ chlácholila ho ta paní,

,,doktor Glücklich doposavaï pomohl každému lumpo-

vi. Má všechny paragrafy v malíèku. Moc bych se divila,

kdyby vás z toho nedostal, když vyseká každého vra-

ha.“

,,Bude ale asi drahý, ten pan doktor Glücklich, co?“ vy-

zvídal úèetní.

,,To víte, že si to nechá zaplatit,“ pøisvìdèila paní Kaf-

ková, ,,zato však bude vìc v dobrých rukou. Já však mám

jednu známou, co je pøíbuzná od pana doktora Glückli-

cha, a já jí øeknu, aby se za vás pøimluvila. Pan doktor

vám udìlá cenu.“

,,Moc vám budu dìkovat, paní,“ blahoøeèil úèetní.

Pøíbuzenstvo napjalo síly, aby proklestilo Michelupovi

cestu k výhodì. A pøíští den vyhledal úèetní advokátní

kanceláø.

Slovutný obhájce pøijal zloèince ve své kanceláøi, zavale-

né knihami a spoustou písemností. Naklonil hlavu a úèetní

mu zaèal šeptat své høíchy do ucha. Doktor Glücklich vy-

slechl Michelupùv dobrodružný pøíbìh, pak se zamyslel

a požádal úèetního o zálohu. Michelup se zhrozil nad výší

požadované èástky a chtìl nìco namítnout. Avšak obháj-

ce pokynul mu rukou a ponoøil se do ètení nìjakého fasci-

klu. Úèetní po špièkách vyšel z advokátovy kanceláøe, za-

stavil se v pøedsíni a tam vložil zálohu do ruky trudovitého

písaøe.

,,Drahý, drahý doktor,“ šeptal s úctou, ,,jen se na nìho

podívᚠa už tì to stojí horentní peníze. A to mám, pro-

sím, ještì slevu! Kolik bych asi musel platit, kdybych

nemìl protekci?“

Poèítal v duchu a došel k takové èíslici, že se jí zhro-

zil, a litoval nešastníky, kteøí padnou vyhlášenému ob-

hájci do rukou a nemohou se odvolat na užiteèné zná-

mosti.

Doma okamžitì vyhledal sešit, v nìmž je obsažen živo-

topis motocyklu v èíslicích. Pøipojil k pøevelikému sloupci

poplatek, jejž musel složit v advokátní kanceláøi. Pøitom

seznal, že celý sešit je již popsán; zbýval jenom malý

kousek poslední stránky. Zadumal se. Co si poène? Po-

daøí se mu získat nový sešit se slevou? Sotva. Vždy onen

papírník, který mu slevil dvacet haléøù z kupní ceny, je již

mrtev. Kde sežene jiného papírníka, který by byl tak bla-

hovolný jako nebožtík?

S velikými obavami vstoupil do kanceláøe. Shrbil se, svlékl

kabát, oblékl si pracovní rukávy a usedl k svému pultu.

Pokradmo se díval na úøednice; nešeptají si? Nevìtøí v nìm

zloèince? Avšak støíbøité sleèny neúèastnì ukaly

do klaviatury psacích strojù a jiné sleèny se popelily

v registratuøe. Asi netušily, že úèetního brzy ustrojí

do šedého trestaneckého stejnokroje a zapadnou za ním

žaláøní vrata.

Musí však uvìdomit øeditele o svém zlém skutku.

Se slabým srdcem a chvìjivými koleny pøestoupil práh

øeditele kanceláøe. Co uèiní øeditel Pazderník, až

se doví, že ve svém podniku zamìstnává zloèince? Za-

hømí velikým hlasem a vykáže ho ze své kanceláøe.

Bude živoøit s mnohými vyvrženými na okraji spoleèen-

ského øádu.Vzpomnìl si na žebráka, se kterým

se seznámil ve vyšetøovací vazbì. Bude jako on stát

pøed vchodem kavárny s obnaženou hlavou a mumlat

o milodar? Otøásl se.

Øeditel Pazderník sòal brejle a pøivítal úèetního tázavým

pohledem.

,,Copak, copak dìlá nᚠpan úèetní...? Nevidìli jsme

ho, áno, áno, nevidìli nìkolik dnù... áno... byl nemocen,

áno, áno?“

Michelup pøisvìdèil. Byl velmi nemocen. Potácel

se mezi životem a smrtí. Lékaøi o nìm pochybovali.

,,A copak, copak...?“ znepokojil se øeditel.

,,To byla podivná vìc,“ objasnil úèetní, ,,doktoøi si lámali

hlavu a nikdo neumìl moji nemoc pojmenovat. To mìlo být

nìco zvláštního. Pan doktor Geschmay pravil, že taková

choroba se vyskytuje jednou za sto let.“

,,Co to bylo?“

,,Nemohu sloužit, pane øediteli. Doktor øekl jedno ta-

kové latinské slovo. Já jsem je zapomnìl. Bylo to nìco

s nervy...“

,,Tak, tak... áno, áno... nervy... trochu jste pøepadlý,

áno, áno, je vidìt, že jste trpìl, áno... Jsem rád, že jste

zase v poøádku.“

Nasadil si brýle, aby naznaèil, že je slyšení skonèeno.

,,Teï to pøijde,“ pomyslel si úèetní. ,,Jestlipak mne vy-

slechne? Asi ne. Øeknu jedno slovo a vyletím na ulici.

Copak je to platné? Jen s tím ven! A to mám za sebou.“

,,Pane øediteli...,“ poèal.

Pazderník si nasadil brýle.

,,Áno...?“

,,Pane øediteli, já...“

Øeditel složil ruce na bøiše a naklonil se dozadu.

,,Mluvte, pøíteli, já poslouchám...“

Michelup vykoktal: ,,Já jsem totiž zloèinec...“

Øeditel vyvalil oèi: ,,Zloèinec, áno, áno, pan úèetní zlo-

èinec? Copak provedl pan úèetní?“

Michelup mu tøesoucím hlasem pøedložil své dobro-

družství. Dokonèil, sklonil hlavu a øekl si: ,,Tak. Nyní

se dìj vùle pánì!“

Øeditel se znenadání rozchechtal.

,,Áno, áno... pan Michelup je zloèinec, áno...,“ hýkal,

,,bude sedìt v žaláøi, áno, áno... podívejme

se na nìho...“

Zrudl a jeho bøicho se otøásalo smíchem.

,,Chlapík...,“ škádlil úèetního, ,,on se pere s policajty,

áno, áno... nikdy bych to do nìho neøekl...“

Ubohému Michelupovi vytryskly slzy. Sepjal ruce.

,,Pane øediteli...,“ zaprosil, ,,mám rodinu...“

Øeditel pištìl.

,,Rád bych to vidìl, áno... jak se pan úèetní potýká

se strážníkem... áno, to byla asi podívaná...“

Michelup zaštkal.

Pan Pazderník se na nìho drsnì oboøil.

,,Copak to je? Dospìlý muž a tohle... nemohu vidìt,

áno, áno, slzy u dospìlého muže...“

Vstal, sevøel rameno úèetního svou mohutnou tlapou

a pøinutil ho, aby se posadil.

,,Nesmíte si to tak brát,“ huèel, ,,co mi to tu vyvádíte?

Já se opravdu rozzlobím, áno, budu zlý, áno...“

,,Ta hanba!“ sténal úèetní.

,,Jaká hanba? Zavøou a opìt pustí, áno, nenechají si

tam pana úèetního. Slyšíte, èlovìèe! Vždy já také se-

dìl!“

Michelup údivem otevøel ústa.

,,Pan øeditel sedìl...?“

,,Áno, v žaláøi sedìl...“

Zamyslel se a oèi se mu pokryly nostalgickou mlhou.

,,Jako mladý èlovìk,“ zaèal tesknì, ,,kolik mnì bylo

rokù? Áno, sedmnáct, typografický uèeò, áno, áno, úèast-

nil se bitvy s buršáky... áno... krvavá bitva v Krèi... áno...

kde jsou ty èasy...? Kde jsou moje mladá léta...? Byli

jsme ostøí hoši, áno... politika a podobnì... nikdy nechy-

bìli v žádné tlaèenici, áno...“

Setøásl ze sebe pohnutí, vzbuzené vzpomínkou

na uplynulou mladost, a pokraèoval: ,,Dobré to bylo...

Žaláø mnì prospìl... áno... opatøil si knihy a vzdìlával se...

historie, sociologie, základy národohospodáøství, áno,

áno... uèil se cizím jazykùm... nikde tolik èasu jako

v kriminále, áno... mnoho vìcí promyslel... duševnì uzrál,

áno...“

Michelupovi se ulevilo.

,,Tak pan øeditel také sedìl...,“ šeptal.

,,Také, také, hehe... A co...? Trestní øízení proti vám

už bylo zahájeno?“

,,Ještì ne.“

,,Dobrá... áno, áno... postarám se... áno, aby pan

úèetní nemusel sedìt.“

Michelup zakoktal slova díkù.

,,Nic, áno... odejdìte s pokojem, áno... vìc se, áno,

likviduje...“

Strkal úèetního ke dveøím a opìt se rozchechtal.

,,A co vy? Strážníkovi srazil pøílbu, áno?“

Michelup se uctivì usmíval.

,,Srazil, prosím...“

,,Chachacha... Rozmáchl se a srazil, co?“

,,Srazil, prosím...“

,,Áno, hihihi... to se povedlo... a co on? Nadával?“

,,Nadával, prosím. A natøel pendrekem, prosím.“

,,Natøel pendrekem...? Achich, áchich... hoho... a bolelo

to?“

,,Bolelo, prosím. Ještì dnes to cítím.“

,,Hahaha... pobavil jste mne, pøíteli, dìkuji vám...“

62) A OPÌT pøišla nedìle. Úèetní Michelup vyšel

na balkon a zpytoval oblohu. Podíval se na západ, po-

díval se na východ, pohlédl vzhùru; všude záøivé mod-

ro, jenom nízko pøi obzoru pluly dva nevinné obláèky.

Úèetní se zamraèil, poškrabal se na zádech, vešel

do pokoje a mdle hlásil: ,,Udìlalo se hezky.“

,,Moc hezky,“ pøitakala manželka radostnì.

,,Nevím, z èeho se tak tìší,“ pomyslel si úèetní smutnì.

,,Je hezky, a co z toho?“

Nahlas zabruèel: ,,Pojedeme na výlet.“

,,Pojedete na výlet,“ opáèila paní Michelupová. ,,Však

to potøebuješ, aby ses osvìžil po té nemoci.“

Úèetní se zaškaredil, rozvalil se na pohovce

po baronce Aspahsové a chopil se novin. Mdle pøevra-

cel stránky nedìlního èísla. Èasopis mu zvìstoval, že

v Makedonii se na obzoru objevuje postava obrovské-

ho váleèníka v plné výzbroji, v pøílbou na hlavì

a s meèem v ruce. Uèenci soudí, že je to duch Alexan-

dra Makedonského. Obrátil list a dovìdìl se, že muž

v plavkách pøepadl na silnici dceru rolníka. Jeden ame-

rický uèenec zjistil, že koupací vana je tisíckrát nebez-

peènìjší než vlak a dvìstìkrát nebezpeènìjší než leta-

dlo. Na Slovensku porodila jedna selka dìvèátko, které

mìlo místo prstù drápy a mezi pažemi a tìlem blány.

Staøenka se zadusila polknutou kostí. 60 000 divákù vi-

dìlo porážku Arsenalu a slavný automobilový závodník

Louis Chiron není rozhodnutý, na jakém voze bude pøíští

rok jezdit. Nakonec èasopis oznamoval úèetnímu, že

poèasí je stálé a na západì je sklon k srážkám.

,,Zase v tìch novinách nic není,“ reptal Michelup, ,,já

už je nebudu držet. Nemá to žádnou cenu. Jenom pení-

ze stojí.“

Mrštil novinami na podlahu, vstal, pøitiskl pìsti na oèi

a zazíval. Potom zavolal: ,,Rùženko!“

,,Prosím?“ ozvala se paní Michelupová.

,,Dnes pojedeš se mnou na výlet.“

,,Abych ti øekla, já... opravdu ani o to dvakrát nestojím.

Radìji zùstanu doma a pùjdu si naproti poslechnout rá-

dio.“

,,Proè bys nejela, ty hloupá? Takový výlet má svou

cenu. Svìží vzduch, zeleò a tak dále. Mùžeme se také

vykoupat.“

,,Nechce se mi. Bude tam mnoho národa.“

,,Tím lépe. Alespoò bude veseleji.“

,,Jen si jeï sám. Já si doma odpoèinu.“

Michelup se náhle rozlítil.

,,Á!“ zaøval, ,,poøád jenom já, všechno já, ona si chce

doma odpoèívat a já abych se trmácel po výletech v tom

žáru, polykal prach a namáhal si údy. Copak já nemám

právo na trochu klidu? Jsem vᚠotrok, nebo co? Proè

jenom já musím dìlat ty pøírody s sebou a proè ty ne?

Celý týden se moøím v kanceláøi a v nedìli abych

se harcoval po všech èertech a ïáblech. Sobecká žen-

ská! Nemᚠse mnou soucit, to je to. Snad si zasluhuji

trochu ohledù...“

Paní Michelupová vstoupila do pokoje.

,,Co køièíš, divochu jeden divná? Když se ti nechce

na výlet, nikdo tì nenutí. Zùstaneš se mnou doma.“

,,Tak...,“ vrèel úèetní jedovatì, ,,podle tebe budu pro nic

za nic vydržovat motocykl, platit šoféra. Budou se poøád

vyhazovat šílené peníze a nakonec se zùstane doma.

K èemu myslíš, že mám vùz? Abych se na nìj díval? Abych

k nìmu èuchal? Co? Mᚠrozum, matko?“

Zavøískal: ,,Když já, chorý, slabý èlovìk, musím

na výlet, pojedeš se mnou. To nejde, abych já všecko

za vás vylízal. Motocykl je pro jednoho jako pro druhého.

Zdravý vzduch, zeleò a ty krásné vyhlídky nebyly vyna-

lezeny pouze pro mì. Pojedeš na výlet, ne že nepoje-

deš.“

,,Tak tedy pojedu...,“ chlácholila ho manželka, ,,poje-

du do pøírody, aby bylo po tvém. Jenom, prosím tì ,

už nekøiè. Mám z tebe hlavu jako škopek.“

Chvatnì poobìdvali, paní Michelupová napomenula

dìti, aby nevyvádìly a nikoho cizího nepouštìly do bytu.

Potom, když se pod oknem ozvala trubka, vyšli man-

želé Michelupovi pøed dùm. Šofér Ludvík Marhan

se vzpøímil, usadil paní Michelupovou v pøívìsném

vozíku, úèetní pak zaujal místo za øidièem, motor za-

hudroval, vypustil modrý dým a stroj prudce vyrazil

dopøedu.

Nad bílou silnicí visel nehybný žár, vzduch se tetelil

a zdálo se, že z dozrávajícího osení a ze støech dom-

kù šlehají støíbrné plaménky.

Tu-tá! Motocykl pádil po asfaltové silnici jako dychtivý

pes, paní Michelupová poskakovala v pøívìsném vozí-

ku, stromoøadí rejdilo v kole jako taneèníci, milníky oživ-

ly a daly se na úprk. Pestrý, sváteèní dav vroubil ban-

ket, unylá píseò kolovrátku šlehla do uší, invalida

se svým nástrojem se najednou vynoøil a ihned byl po-

hlcen prostorem. Michelup cítil, jak pot, smíšený

s prachem, mu leptá kùži. Trápila ho žízeò a vábil ho

pøelud pohovky po baronce Aspahsové. Nicménì

se obrátil k manželce a zavolal ve snaze pøekøièet hluk

motoru: ,,Jak se ti to líbí?“

,,Prosím?“

,,Jak se ti to líbí?“ zaøval Michelup.

,,Nerozumím...“

,,Jak – se – ti – to – líbí?“

,,Je to – velmi – krá – sné...,“ odpovìdìla dáma

v pøívìsném vozíku.

Ocelová modø nebes zšedla. Obilí se zavlnilo, jako by

jím probìhlo jakési èiperné zvíøátko. Na obloze se jasnì

rýsoval mrak. Chvílemi se podobal vandrákovi s pytlem

na zádech, pak se zmìnil v bublavého starce, ale v nìkolika

okamžicích byl staøec zaklet v podobu ulity s jasnì žlutým

okrajem. Na silnici zatanèil sloup prachu.

Gluglugluglu..., zamumlala posupná nebesa. Krajinu

pokryl zelenavý šerosvit.

,,Jestli jsem si to nemyslel...,“ zanaøíkal Michelup, ,,do-

staneme bouøku. Pane Ludvíku! Pane Ludvíku!“

,,Prosím, pane?“

,,Honem... honem... a se dostaneme do bezpeèí...!“

Šofér pøidal plyn.

Rarararach! nebe se roztrhlo vedví.

Paní Michelupová se pokøižovala: ,,Pánbùh s námi

a zlé pryè!“

Rách! Rách! Na obloze vzklíèil ohnivý keø. Padly první

kapky.

Z postranní cesty nenadále vyrazil dlouhý, lesklý vùz.

Rrrrách! Úèetní nechápe, co se stalo. Ví jenom tolik, že

ho mocná síla vynesla do povìtøí a pak jím mrštila

do pøíkopu. Nejasnì zahlédl, jak se pøívìsný vozík v podobì

tureckého pantofle toèí na silnici jako káèa. Potom cítil, jak

se jeho oblièej ponoøil do smrdutého bahna.

V následujících okamžicích ho nìkdo zdvihl a dva muži

ho pod paždí vedou k dlouhému lesklému vozu. Spatøil svoji

manželku uválenou v prachu; krev se jí øine po oblièeji. D隝

pleská a bouøe øádí.

Paní Michelupová se vrhla ke svému manželovi.

,,Roberte!“ køièela ,,neudìlal sis nìco?“

,,Oj, oj, oj...,“ vrnìl úèetní.

Nad ním se sklánìl velký, tuèný pán v dlouhém plášti.

V jeho oblièeji je vidìt zoufalství.

,,Pane, pane...“ volal, ,,pane, jste živ? Mluvte, pane!“

Aèkoli se d隝 lije proudem, pøece za chvilku bylo místo

neštìstí obklopeno zvìdavci. Rozkládají, uvažují a dávají

své rozumy k lepšímu. Nìkteøí se hlásí za svìdky. Hod-

lají pøed soudem odpøísáhnout, že dlouhý, lesklý vùz je

vinen srážkou. Jel velkou rychlostí a nedával znamení.

Úèetní se ohlédl a spatøil svùj motocykl. Avšak nebyl

to již bujný stroj, ve kterém byla skryta zlovìstná síla

jako v mladém býèkovi. Pøilnul ke kmeni stromu, zvar-

hanìlý , schlíplý , ubohý lazar, z nìhož vyprchal život;

rozptýlené údy, tìlo zohavené, které vydechlo naposle-

dy. Michelup na nìho vrhl pohled na rozlouèenou. Trub-

ky a závity se již neleskly záhadným, zlomyslným úsmì-

vem; zdálo se, že stroj pokornì prosí za odpuštìní; úèet-

ní pocítil v srdci lítost nad pokoøeným nepøítelem.

,,Pane, pane!“ køièel velký, tuèný pán zoufale, ,,pane,

prosím vás, nezemøete, já vám všechno vynahradím...!“

Z okna dlouhého automobilu vystrkovala hlavu rozèe-

pýøená dáma a divoce pokøikovala na zástup: ,,Lidièky,

nebojte se! Mnì se nic nestalo!“

Zdálo se, že velký, tuèný pán poznal šoféra Ludvíka

Marhana. Vrhl se k nìmu: ,,Ludvíku! Vy jste zde? Kde

se tu berete?“

Šofér vysvìtlil nìkolika slovy, že slouží nyní úèetnímu

Michelupovi. Pán zaúpìl: ,,Ludvíku, prosím vás, sednì-

te si k volantu. Já se na toho chlapa nemohu spoleh-

nout. On pije! Já z nìho cítím pivo! On to všechno zavi-

nil! Ludvíku, já vás pøijímám nazpìt. Co je mnì po tom,

že jste mìl nìjakou aféru... Jste hodný èlovìk, obezøet-

ný øidiè, a žádný vrah jako vᚠnástupce. Ten nás všech-

ny pøivedl do neštìstí...“

,,Prosím, pane øediteli,“ dìl pan Ludvík, ,,pøijímám vaši

nabídku... ovšem, jestli mne pan Michelup propustí...“

,,Lidièky! Lidièky, nebojte se!“ pokøikovala rozèepýøe-

ná dáma, ,,mnì se nic nestalo!“

,,Ale, Daisy,“ reptal generální øeditel, ,,prosím vás, mlè-

te. Jsem z vás nervózní...“

,,Mnì se opravdu nic nestalo!“ køièela dáma hysteric-

ky.

,,Budeš zticha, nebo ne!“ zaøval generální øeditel, ,,nebo

po tobì skoèím! Pane, pane...,“ obrátil se opìt

na Michelupa, ,,jste živ, èi mrtev? Mluvte, proboha! Nebo

ne! Mlète radìji, já vám všechno vynahradím. A co ta

dáma?“ shánìl se po paní Michelupové, ,,je živa...? Mùj

Bože, to je neštìstí...!“

Paní Michelupová byla živa a starala se o to, aby své-

ho manžela usadila do vozu.

,,Lidièky, nebojte se! Mnì se nic nestalo!“ pokøikovala

rozèepýøená dáma. Z davu zaèaly padat jedovaté po-

známky a paní Daisy zmlkla a vtiskla se do koutku vozu.

63) ØEDITEL HARTENEGG se usadil vedle volantu;

panu Michelupovi bylo vykázáno místo vedle paní Harte-

neggové; paní Michelupová se octla v sousedství býva-

lého šoféra. Když byl vùz obsazen, tu poruèil øeditel šofé-

rovi panu Ludvíkovi, aby vyjel. Chtìl se co nejdøíve vzdá-

lit z místa neštìstí. Automobil vyrazil a zanechal za sebou

hlouèek vzrušenì debatujících svìdkù. Glugluglu..., huh-

lala ustupující bouøe. Proøídlými mraky prodral se chvost

sluneèních paprskù a osvítil vlhkou silnici jako reflektor.

Z luèin se zdvíhaly chuchvalce páry a nad krajinou

se vyklenul oblouk duhy. Úèetní cítil, jak na jeho oblièeji

stydne bahno; po tìle se rozlézalo svìdìní; jeho odìv byl

na nìkolika místech potrhán. Také paní Michelupová ne-

vzbuzovala pocit libosti. K její tváøi pøilnul zaschlý koòský

trus a v tìle cítila dusnou bolest z pohmoždìnin.

K dovršení jejích svízelù bývalý šofér usnul a sklonil hla-

vu na její prsa; z jeho dechu èpìl zápach piva.

Paní Harteneggová se štítivì schoulila do kouta, dba-

jíc toho, aby mezi ní a úèetním byla mezera. Vraštila

nos a žalostnì kòourala: ,,Osvalde, ten pán ošklivì za-

páchá...“

Øeditel se obrátil na svém sedadle a napomenul svou

cho: ,,Mlète, Daisy, proboha vás prosím...!“

,,On strašnì zapáchá, Osvalde...“

,,Když zapáchá, tak zapáchá. Co má dìlat? Vyválel

se ve hnoji a nezbývá mu nic jiného než páchnout... Jak

se vám daøí, pane?“ obrátil se na úèetního, ,,neublížil jste

si pøíliš?“

,,Oj, oj, oj...,“ sténal Michelup.

,,No, no...,“ chlácholil ho øeditel Hartenegg, ,,snad to

nebude tak zlé... prosím vás, uklidnìte se, já vám všech-

no vynahradím...“

,,Nechali jsme... tam... motocykl...,“ vydechl úèetní tìž-

ce.

,,Nevadí, pane, nevadí...,“ zašvitoøil øeditel, ,,všechnu ško-

du hradím...“

,,Ale když já... my jsme... ho mìli tak dlouho... a teï

tam... leží opuštìný...“

S jakousi tesklivostí vzpomínal na onen stroj, úskoè-

ného domácího nepøítele, svìdka jeho utrpení, pùvod-

ce všech tìch podivných a spletitých dobrodružství.

Motocykl vnesl vzrušení do jeho tichého, spoøádané-

ho života. Tisíckrát ho proklel, tisíckrát zavrhl svého

nepøítele, který jím zmítal z místa na místo a nedal mu

klidnì vydechnout. Nyní však poznává, jak si na onu

poouchlou bytost zvykl. Bude mu chybìt ten stroj

s lesklými trubicemi, pákami, zvarhanìlým válcem

a s pøívìsným vozíkem v podobì tureckého pantofle...

,,Oj, oj, oj...,“ zaúpìl.

,,Bolí to, pøíteli, bolí?“ vyptával se øeditel úèastnì, ,,no,

já doufám, že jste si vážnì neublížil. Já vám to vynahra-

dím, budete spokojen.

A jak se daøí vám, madam?“ obrátil se na paní Miche-

lupovou.

,,Jsem z toho... celá... smrtelná...,“ zakvílela ta paní.

,,Bìda!“ vzdychl si pan Hartenegg, ,,jaké to neštìstí!

Jsem absolutnì deprimovaný...“

Pohrozil bývalému šoférovi pìstí.

,,Ulièníku! Darebo! Já si na tì posvítím! Já tì... no,

poèkej!“

Avšak pùvodce nehody neslyšel, jsa ponoøen v nevinný

spánek.

,,Osvalde!’“ zafòukala jeho cho, ,,ale ten pán skuteè-

nì ošklivì páchne. Já to nevydržím...“

,,Daisy!“ zahlomozil øeditel, ,,už nechci slyšet ani slo-

vo. Jsem z toho celý nervózní...“

Šofér Ludvík øídil zkušenou rukou volant, díval

se dopøedu a jeho neúèastný oblièej hlásal, že si nevší-

má toho, co se ve voze dìje. Øeditel Hartenegg se však

vrtìl na svém sedadle a neustále útoèil na úèetního svý-

mi dotazy.

,,Já, pane,“ mluvil, ,,nechci, aby z toho byly nìjaké

soudy. Bylo by mnì to krajnì nepøíjemné, kdybych z toho

mìl mít nìjaké popotahování. Rozumíte mnì. Jsem

znám ve spoleènosti... chápete... nechci, aby moje jmé-

no pøišlo do novin... Doufám, že se ta vìc dá vyøešit

v dobrém. Co o tom soudíte?“

,,Oj, 0j, oj...,“ slyšel místo odpovìdi.

,,Pane úèetní!“ volal øeditel žalostnì, ,,nedìlejte mnì

tìžkou hlavu. Øeknìte mnì laskavì, kolik požadujete

za svou škodu? Jsem pøipraven na každou èástku.“

Vzadu zaznìlo – oj, oj, oj – v zesíleném mìøítku. Také

paní Michelupová pochopila, že nyní nastala vhodná

chvíle, aby své bìdování spojila s náøkem svého man-

žela.

,,Mluvte, pane,“ dorážel øeditel, ,,jak vysoko si ceníte

svou újmu? Promluvte slovo, abychom mohli vyjedná-

vat.“

,,Oj, oj, oj...“

Paní Michelupová propukla v hlasitý náøek.

,,Prosím vás, øeknìte nìco vy, madam,“ domlouval jí

øeditel. ,,Kolik byste si tak vzala? Dám vám deset tisíc,“

nabízel pan Hartenegg, ,,pìkná èástka, co?“

,,Oj, oj, oj...“

,,Dám vám dvacet tisíc, pro mì a za mì... Souhlasí-

te?“

,,Oj, oj, 0j...“

Naštìstí zaèala vøískat také paní Daisy.

Øeditel Hartenegg upadl v jakési tøeštìní.

,,Ticho budu prosit, ti-cho! Já neslyším vlastního slo-

va. Dám tøicet, dám –“

Zaèal zbìsile pøihazovat jako pøi dražbì. Stroj vytrvale

bzuèel, šofér Ludvík sedìl nepohnutì u volantu a zdálo

se, že nepozoruje, že vedle nìho rozhazuje øeditel ru-

kama a rozèilenì pokøikuje.

Než však vùz vjel do ulic mìsta, umlklo žalostné ,,oj,

oj, oj“ a v automobilu nastalo ticho.

Veèer sedìli manželé Michelupovi u stolu, vykoupaní

a rùžoví, s oblièeji polepenými náplastmi. Doktor Ge-

schmay je prohlédl a zjistil pouze nìkolik modøin, po-

hmoždìnin a škrábancù. Pøedepsal obklady, octan hli-

nitý a klid.

Noc se sklánìla nad mìstem. Z ulice zaznívaly hlasy

opoždìncù, trubky automobilù a øinèení tramvají. Michelu-

povy dìti spaly. Úèetní po špièkách zašel do dìtské ložni-

ce a shledal, že Máòa døíme stoèená do kotouèku a že stu-

dent sní s otevøenými ústy a mumlá ze spánku. Snad ho

ve snu navštívila geometrie nebo nìjaký jiný pøízrak.

Michelup se vrátil, vytáhl ze zásuvky sešit, v kterém byl

v èíslicích obsažen životopis nebožtíka a jal se poèítat.

Paní Michelupová složila ruce do klína a blaženì si ho-

vìla..

Úèetní dokonèil své dílo a zvedl hlavu.

,,Rùženko,“ øekl, ,,srovnáme-li výši nákladù, spojených

s cenou a udržováním motocyklu, s náhradou, kterou

jsme obdrželi od øeditele Hartenegga, pak docházíme

k poznání, že jsme vysoce aktivní. Naše bilance je potì-

šitelná, díky Bohu! Hádej, moc-li jsme vydìlali?“

Paní Michelupová se k nìmu naklonila a úèetní jí po-

šeptal cifru. Manželka se zardìla radostí.

,,Pak se øekne,“ liboval si úèetní, „že já neumím naku-

povat. Co jsem musel slyšet øeèí pøes ten motocykl!“

,,Já ti nikdy nic nevyèítala,“ hájila se paní, ,,ode mne

jsi neslyšel ani slovo.“

,,Od tebe ne,“ pøisvìdèil Michelup, ,,ale od jiných. To

bylo poøád nìjakého povídání!“

Vstal, procházel se kolem stolu a hlasitì blouznil.

,,Nyní jsme ze všeho venku. Dluhy poplatíme a ještì

si uložíme hezké peníze, abychom nebyli jen tak, kdyby

nìco pøišlo. Povedeme klidný a spokojený život...“

,,Já se poøád nemohu uklidnit,“ pravila manželka, ,,ani

vìøit se tomu nechce...“

,,Už je tomu tak, matko,“ odvìtil úèetní s nadšením,

,,postaral jsem se. Dobøe jsem si to vypoèítal. Já vìdìl,

že nechybím, když ten motocykl koupím. Ten mùj èich

mne nikdy neklame...“

,,Ty jsi hlava, to se musí nechat!“ zvolala paní Michelupo-

vá s obdivem. Objala manžela kolem krku a vtiskla mu

do tváøe mlaskavý polibek.

Úèetní si opìt sedl a vzal do ruky šek, který obdržel

od øeditele Hartenegga. Chvilku ho zádumèivì prohlížel

a potom dìl: ,,Podívejme se... Èlovìk by ani neøekl. Je

to generální øeditel a má docela pìkné písmo...“

64) UPLYNULO nìkolik dnù. Úèetní Robert Michelup

sedí u okna, ruce složené na mírumilovném bøichu,

a dívá se na námìstí. Domy mìsta Karlína vydechují

tupý žár, neurèitì hlaholí nedìlní jitro, hudrují motory

automobilù a táhle vyjí klaksony. Na okenní øímsu pøile-

tìl kos, naklonil hlavièku a zpytavì se zahledìl na pána,

který sedìl uvnitø.

Úèetnímu je blaze, asi jako bylo moøeplavci Odysseo-

vi, který se po nesmírných strastech a divokých dobro-

družstvích vrátil domù. Kouøí doutník prostøední jakosti,

dívá se na parèík zrezivìlý vedrem a usmívá se sytì,

blahobytnì.

,,Maminko!“ volá, ,,co myslíš, vydrží to?“

,,Já myslím, že nìco pøijde,“ ozývá se manželka, ,,je ná-

ramné dusno.“

,,Hloupá,“ kárá ji Michelup, ,,noviny píší, že bude stálé

poèasí.“

,,Copak noviny...“

,,Podívejme se na ni! Chce být moudøejší než redak-

toøi. Noviny si dobøe rozmyslí, co napíší. Je-li jednou

napsáno, že bude poèasí trvalé, pak je to svaté...“

Tu-tá! zavøeštìla trubka automobilu. Úèetní se poouchle

usmívá.

,,Tak, tak...,“ bruèí, ,,na výlet, hoši, na výlet. Jen do toho!

Žádné okolky! Když jsi motorista, musíš do pøírody. Žád-

ná pomoc! Nadýchᚠse svìžího vzduchu, zotavíš se a

budeš celý týden dobré mysli. Že se ti nechce? Že bys

radìji posedìl doma? Hoho! Jen kupøedu do volné pøí-

rody! Ahoj! Mᚠto marné...“

Na taburetu z pozùstalosti jednoho notáøe, který

se zastøelil, když zpronevìøil klientùm peníze, stojí rádi-

ový pøístroj. Veliká bednièka v podobì varhan. Miche-

lup otoèí knoflík, v bednièce se rozsvítí, ozve se jakési

šumìní a praskání a po chvíli jsou slyšet zvuky decho-

vé hudby.

Esta-esta-estadrá a cajrajraj a cajrajraj... Úèetní mhouøí

oèi a kolébá se v kyèlích. Pìkná, øízná muzika. Ta dove-

de èlovìku rozehøát krev v žilách. Tohle rádio, to je vy-

moženost! Kdyby tak naši pøedkové vstali a poslechli si

tenhle kousek. Znamenitá vìc! Úèetní hladí lesklé boky

té truhlièky. Všechno se mu líbí, co vychází z jejích útrob.

Øinèivá hudba, obhroublé, slabomyslné šprýmy jakých-

si komikù, pouèné pøednášky, žvanivé fejetony o støídání

roèních poèasí... Ba i zemìdìlský rozhlas se mu zamlou-

vá.

U dveøí zadrnèel elektrický zvonek a vzápìtí je slyšet

pøíbuzenské povykování. Návštìva pøišla. Michelup záøí.

Miluje návštìvy a hlaholivý spoleèenský život. Oživly

užiteèné známosti, jakoby postøíklé živou vodou.

Vchází pan Kafka. Ètverák pokøikuje: ,,Copak, pane

Michelupe, sedíte doma? Takový krásný den, vy líná

kùže... Vzhùru do zelenì!“

,,Jdìte si vy do zelenì, pane Kafko,“ šklebí

se Michelup, ,,já zùstanu, kde jsem. Mám té vaší zelenì

po krk.“

,,Jsem s vámi zajedno, pane Michelupe.“ Cestující

se posadil.

,,Co je nového, pane Kafko?“

,,To víte, všechno pøi starém. A co je nového u vás, pane

Michelupe?“

,,To víte, poøád stejnì. Pomalu si žijeme.“

,,To vìøím. Jen týden pøed smrtí bych se chtìl mít tak

jako vy, pane Michelupe.“

,,A co dìlá rodina? A co pan student?“

Cestující se zachmuøil. ,,Kluk se mi nìjak pohoršil,“ øíká,

,,dostal napasa z rýska.“

Michelupem probìhlo sladké chvìní. Tak vida! Zdenìk

Kafky, ten premiant, byl napomínán z rýsování. Každé-

mu hrají jenom chvilku...

Nahlas pravil s pøedstíranou soustrastí: ,,To mne mrzí,

pane Kafko... Máte starosti, co?“

,,Ani ne,“ odpovìdìl cestující lehkomyslnì, ,,však on

se zase zlepší. A co ten vᚠdorost?“

,,Máòa je s vyznamenáním,“ hlásil úèetní vítìznì, ,,ta

má hlavu, ta holka! Nìkdy si myslím, že se to nedá udr-

žet, protože se na knihu ani nepodívá. Ovšem Jiøík, to

se ví... Mìl napasa z èéniny, frániny, fýzy i matiky, mu-

sel dìlat postupky... Zkusil jsem moc strachu. Ale ob-

stál. Ptal jsem se na nìho tøíïase a on si ho moc chválí.

Prý se tuží a jeví zájem. Tak nevím...“

Z vedlejšího pokoje jsou slyšet oživené ženské hlasy.

Paní Kafková klokotá: ,,Podívejme se, ukažte se mi, otoè-

te se, miláèku, a si vás prohlédnu, mmm-cs!-cs!-cs! to

je krása! to je apartní! Deliciés...! Kdo vám to šil?“

Paní Michelupová odpovídá: ,,Kdo mnì to šil? Paní Ca-

rola Knina.“

,,Ó! Paní Carola Knina. Podívejme se! Vy to vedete

nóbl, miláèku... Paní Altschulová má nìco podobného,

jenomže v zelené. A na ramenou to má malièko štyrc-

nuté... Mmm, to je krása! Já bych si mìla také nìco ta-

kového poøídit. Kolik jste platila za fazonu?“

,,Ani ne moc. Musíte vìdìt, že Carola Knina dává sle-

vu èlenkám Spolku dobroèinných paní a dívek karlín-

ských.“

,,Proto! Jinak by to jeden nemohl dìlat, protože Caro-

la Knina je drahá jako lékárna...“

Úèetní nabídl cestujícímu doutník. Kafka si zapálil

a zabafal. Pak øekl: ,,Víte, že se pan doktor Geschmay

oženil?“

,,To vím,“ odpovìdìl Michelup zasmušile, ,,a také s ním

od té doby není žádná øeè. Zkazil se. A jaký to byl zna-

menitý lékaø. Svìtová kapacita!“

,,Jojo...,“ vzdychl si cestující, ,,on je hodný, ale ona! Ta

je! On musí, chudák, kolem ní tancovat jako pimprle.

Mìl s námi jet na letní byt do Sedmi Mlýnù. Ale ona že

nechce. Že v Sedmi Mlýnech není žádná spoleènost. Že

se musí do Gräfenbergu... Co ona vyvádí, to je

k neuvìøení. Musíte vìdìt, pane Michelupe, že ona si

nechá poslat letadlem nejnovìjší model z Paøíže, má to

na sobì dva dni a pak to dá pryè, že se jí to nelíbí...“

Ve dveøích se objevila paní Michelupová a za ní paní

Kafková.

,,Co?“ zajeèela paní Michelupová, ,,model z Paøíže?

To je neslýchané! Podívejme se na paní Geschmayo-

vou! Jako bychom nevìdìli, z èeho je... Z domu si ne-

pøinesla ani košili, paní Geschmayová. Vdala se nahá

jako Eva, paní Geschmayová, a teï ze sebe dìlá ne-

vím jakou...“

,,Jo, to jsou vìci...,“ vzdychl si její manžel. Potom si

na nìco vzpomnìl a obrátil se na cestujícího.

,,Chtìl jsem se vás zeptat, vy to budete jistì vìdìt... Co

dìlá pan Turl?“

Cestující Kafka se široce zasmál. ,,Pan Turl! Bodej,

pan Turl! Náhodou jsem se s ním srazil v baru, víte...“

Michelup pøikývl. Zná bar, jak by nevìdìl, jak to chodí

v baru... Mùj Bože, také jsme byli jednou mladí... Tam

se vyvádí, v tìch barech, tam je život... Známe, známe,

také jsme si trošièku zaøádili... Úèetní poouchle zavírá

jedno oko a šklebí se na cestujícího. ,,A co vy, pane

Kafko, co jste mìl v baru k pohledávání?“

Cestující se trochu pøed manželkou ostýchá

a naznaèuje, že tam mìl co dìlat obchodnì. Jo, aby-

chom nezapomnìli svou øeè... Tak pan Turl je nyní ma-

nažer v baru Piccadilly. Uèí mladý dorost rodu Turlù roz-

táèet jmìní otcù na ploše v rozmìru nìkolika ètvereè-

ných metrù. Pan Turl si to chválí a øíká, že si pøijde

na moc penìz.

Úèetní pøikývl a øekl vážnì: ,,Z toho je vidìt, že každý

najde svoje místo. V našem oboru neobstál. K tomu

nemìl vlohy. Vždycky cítil náklonnost k noèním podni-

kùm. Šel, kam ho to táhlo, no, a dìlá štìstí. V každém

èlovìku je jiskøièka, která èeká na pøíležitost...“

Z rádiové truhlièky se vyøinul klokotavý ženský zpìv.

Cestující ulpìl zrakem na pøístroji a øekl si: ,,Pìkný kou-

sek...“

,,Znamenitý!“ zvolal Michelup s nadšením, ,,chytám

na to celý svìt. Otoèím kotouèkem a slyším øeè pana

Hitlera. Chvilku poslouchám, pak mám toho dost. Pane

Hitlere! Úèetní Michelup vám bere slovo! Pan Hitler

umlkne, jako když utne. Chcete slyšet milánskou Sca-

lu? Prosím – máte ji slyšet. Nebo máte rád sbor balala-

jek? Beze všeho – pustím vám Moskvu. Snad by se vám

líbilo anglické divadlo nebo negerský džez z New Yor-

ku. Raète, mohu posloužit. Nebo snad nìco z domova?

Tady to je: pøednáška o družstevnictví v Dánsku. Paneè-

ku, to je vìc!“

,,Kolik jste za to platil?“

Úèetní mhouøí jedno oko.

,,Hádejte!“

Cestující se poddává.

,,Nic jsem za to nedal,“ vyrazil úèetní vítìznì.

,,Nic? Jak to nic.“

,,To máte tak...“

Úèetní vysvìtluje. Jedno lázeòské místo si dalo u jeho

firmy tisknout prospekty a ceníky. Michelup ten obchod

zprostøedkoval. Dobrá. Prospekty se vytiskly a láznì

poslaly tiskárnì vagon minerální vody na protiúèet. To

víte, hotovými se dnes neplatí. Dobrá. Tiskárna pøijala

alkalickou kyselku a zaplatila jí úèet za stavební hmoty

jedné firmì, která provádìla v tiskárnì jakési stavitel-

ské práce. Dobrá. Ta stavitelská firma poslala vagon

kyselky jistému závodu, který jí zaøizoval telefonní ve-

dení. Dotyèná firma nabídla pøed èasem své rádiové

pøístroje Svazu hostinských. Protože se ty pøístroje zdály

být hostinským drahé, pøidala ona firma vagon minerál-

ní vody. Tak se ten obchod uskuteènil. No, a úèetní do-

stal za zprostøedkování onoho obchodu rádiový pøístroj.

Cestující vyvrací oèi k nebi a praví s úctou: ,,Zdatný!

Zdatný je úèetní Michelup, to se musí nechat...“

,,A kam pojedete, pane Michelupe, na letní byt?“ ptala

se paní Kafková.

Úèetní se zachechtal.

,,Nikam, paní, nikam. My máme letních bytù po krk.

Dìti dáme letos do skautského tábora a sami pojede-

me do lázní.“

,,Do lázní?“

Michelup se samolibì podíval na popel doutníku

a pøipojil: ,,My máme totiž v onìch lázních, o kterých

jsem vám øíkal, tøínedìlní pobyt zdarma. Na protiúèet.“

Cestující rozpøáhl ruce a zvolal nadšenì: ,,Zdatný,

zdatný , zdatný je pan úèetní Michelup...“