PROČ DALŠÍ KNIHA O ZDRAVÍ?

Tato kniha vznikla proto, abyste se také Vy dozvěděli, co

potřebuje Vaše buňka. A to každá Vaše buňka. Naše fyzické

(a v některých případech i duševní) zdraví je totiž podmíně­

no zdravím našich buněk. A každý člověk, který chce být

zdravý, potřebuje vědět, jak může co nejlépe „pečovat" o své

buňky.

Buňky vytvářejí tkáně a orgány. Nemocné srdce - to

jsou nemocné, tedy vlastně „porouchané" buňky srdečního

svalu a buňky cév, jež zásobují srdeční sval. Nemocná játra - to

jsou nemocné jaterní buňky. Také žlučníkové kameny, zápal

slepého střeva, nervozita, bolesti hlavy, rýma, rakovina, cuk­

rovka a spousta dalších onemocnění jsou důsledkem „porou­

chaných" buněk.

Buďte však opatrní: tato kniha není „kuchařka", kterou

můžete otevřít na kterékoli straně. Úvodní kapitola nemá za

cíl Vás vystrašit, chce pouze vykreslit zdravotní situaci člo­

věka, který žije ve střední Evropě na konci 20. století. Pak ná­

sleduje kapitola, v níž se na buňku chceme podívat detailněji.

O vlivu našeho způsobu života na vnitřní prostředí organismu

pojednává třetí kapitola. Také kapitola o chlorofylu Vás, dou­

fám, zaujme - předkládám v ní dostatek důvodů pro hojnější

konzumaci zeleniny a naklíčených semen. Předpokládám, že

i kapitola o enzymech, vitaminech a minerálech vám přinese

mnoho nového. Takřka detektivní odhalení velkého záškod-

níka v našem těle slibuje kapitola osmá. A kapitola o imunitním

systému? To je velké dobrodružství mikrosvěta, ve kterém se

odehrává neustálý boj o naše zdraví! Na úrovni buňky, samo­

zřejmě. Každá kapitola končí stručným shrnutím a návodem,

jak získané informace použít.

7

Zkuste se tedy začíst do prvních stránek a pochopíte, že

„revoluce" v našem zdraví musí začít zespodu - od buňky.

Pokusme se společně porozumět principům, které udržují

buňku zdravou - pak možná zjistíme, že není složité je vyu­

žít ve svůj prospěch.

Přeji Vám příjemnou četbu, - a také užitek z ní.

Igor Bukovský

1. HLEDÁ SE ZDRAVÝ ČLOVĚK!

Asi jen málokdo by mohl říct, že nezná ve svém okolí

nikoho, kdo by právě nebojoval s nějakou těžkou chorobou.
Často slyšíme o někom, komu „přišli" na rakovinu, docela
běžně se setkáváme s těmi, které „potkal" první infarkt. Po­
čet lidí, kteří v České republice umírají ročně na rakovinu
a srdečně-cévní choroby, představuje obyvatelstvo jednoho
průměrně velikého města. Možná, že vás tento údaj nijak ne-
ohromuje. I na ty horší věci si člověk zvykne. Srovnejme
však současnou situaci se situací na začátku století. Tenkrát

byly srdečně-cévní choroby a rakovina velmi vzácnou příči­
nou úmrtí i u lidí vysokého věku. Co zapříčinilo, že se za

krátkých devadesát let počet umírajících na tyto choroby

zvýšil.z pouhých několika případů na desítky tisíc ročně?

Náš srdeční problém

Nemoci oběhové soustavy představují 56 % úmrt­

nosti v naší zemi (rok 1996). Obyvatelé České republiky se
dnes dožívají o pět až devět let nižšího věku než lidé v USA
či v Japonsku. V mnoha vyspělých zemích Evropy a Severní
Ameriky začali před deseti až dvaceti lety s cílenou a syste­
matickou osvětou. Oficiální instituce těchto zemí přišly s řa­
dou preventivních programů s cílem snížit výskyt nejčastěj­

ších degenerativních onemocnění. I dnes přináší osvěta dobré
výsledky. Rozdíly v počtu onemocnění mezi námi a třeba Ja-

9

ponci, Američany či Skandinávci se stále prohlubují. Přitom

se přehlíží fakt, že klinické formy kardiovaskulárních one­

mocnění (vysoký krevní tlak, ischemická choroba srdeční,
infarkt myokardu, mozkové příhody ap.) postihují stále nižší
a nižší věkové skupiny obyvatelstva. Navíc nejde jen o pro­

blém čistě medicínský. Tyto nemoci přinášejí také řadu sociál­

ních a ekonomických potíží. Na jedné straně je například
z našich daní dotována výroba některých nezdravých potra­
vin. Na druhé straně stoupají náklady na léčbu chorob, jejichž
výskyt se právě konzumací nezdravých potravin rychle zvy­

šuje. Pěkně zamotané, viďte! Nemá však smysl podlehnout

poraženeckým úvahám. Stále ještě máme dost příležitostí le­
dacos zlepšit. Pokud máte chuť nepustil své zdraví úplně
„k vodě", nabízím vám pomocnou ruku.

Rakovina byla na začátku slolctí tak vzácná, že se pro­

fesoři navzájem zvali k pitvám pacientů s nádory - byla to

pro ně zvláštnost, rarita. Za posledních třicet lei však lékaři

zaznamenali 200-300% nárůst výskytu rakoviny.

Co se vlastně stalo? Odpověď není jednoduchá. Určitě je

však nutné jednu z příčin hledat ve změně stravovacích zvyk­

lostí. Podle American Institute of Cancer Research (Ame­

rický institut pro výzkum rakoviny) je vliv stravy na výskyt

rakoviny dělohy, prsu, vaječníků, tlustého střeva, konečníku,

prostaty apod. velmi značný a podílí se na něm až šedesáti

procenty! Podle všech dostupných informací ovlivňuje strava

přinejmenším stejným dílem vznik srdečně-cévních chorob.

Není tedy nic divného, že každá moderní léčba začíná vhod­

nou dietou. Ovšem je na místě se ptát, proč až léčba. A proč

až dieta? Na XV. světovém kongresu o výživě v Adelaide

v Austrálii, kterého jsem se nedávno zúčastnil, se kladly prá­

vě takové otázky. Je dobré, že se o těchto problémech začíná

vážně diskutovat, nutno však přiznat, zeje nejvyšší čas s ni­

mi konečně něco udělat.

10

Ach, ten nešťastný „cukr"

Diabetes mellitus (cukrovka) je nemocí známou sice

už z dob faraónů, ale světovým problémem se stává až dnes.
Od roku 1975 stoupl v České republice počet registrovaných
diabetiků z 2319 na 5650 na každých 100 000 obyvatel v roce

1996! Za dvacet let se výskyt cukrovky více než zdvojnásobil!

Podle statistik je u nás evidováno více než 580 000 nemoc­
ných cukrovkou. Není to příliš? Nikdo dnes nepochybuje, že
na zvýšeném výskytu tohoto onemocnění se největší měrou
podílí právě výživa.

Existují dva typy cukrovky - první je závislý na příjmu

umělého (exogenního) inzulínu; druhý - alespoň v začátku
onemocnění - na jeho příjmu závislý není. Oba typy mají ne­
příznivou prognózu. Vlivem dlouhodobé porušené regulace
hladiny krevního cukru a krevních tuků (lipoproteinů) se roz­
víjí angiopatie (poškození cév). Postižené jsou zejména
drobné cévy, což ohrožuje pacienta neurologickými poru­

chami, poškozením zraku až slepotou, impotencí a poru­
chou prokrvení dolních končetin a ledvin. Tato porucha
může vést až k amputaci gangrenózní (odumřelé) části dol­
ních končetin, u ledvin k jejich poškození až selhání. Poško­
zené ledviny mohou způsobit otravu organismu jedovatými
látkami. Často přehlížený a tolik rozšířený nesprávný způsob

stravování a životosprávy vůbec způsobují dramatické změ­

ny v našem těle. Jejich nebezpečí a škodlivost si obvykle
uvědomíme, až když je nám zle. Často to však, žel, zname­
ná, že je také pozdě. Přitom by stačilo riziko vzniku cukrov­
ky II. typu zredukovat na takřka zanedbatelnou úroveň úpra­

vou tělesné hmotnosti, dostatečným příjmem komplexních
sacharidů, obsažených v obilovinách, luštěninách, brambo­
rech ap., omezeným příjmem tuků a živočišných bílkovin
a přiměřeným tělesným zatížením. Takové změny pomáhají

11

nejen předcházet diabetů a léčit ho, ale zvyšují odolnost or­

ganismu i vůči jiným nemocem.

Cyklisté a traktoristé

Další „epidemií" je nadváha a obezita. Téměř každý

třetí muž a každá druhá žena trpí nadváhou nebo obezitou.

Mnozí z nás na sobě nosí větší či menší „pneumatiku". Dě­

tem dáváme nafukovací kruh, aby je držel nad vodou, nás

však naše „pneumatika" táhne ke dnu. Hlavu jsme zabořili

do vlastního tukového polštáře a dusíme se v něm. Lidé

s nadváhou a obezitou trpí asi pětkrát častěji cukrovkou, šest­

krát častěji jsou postiženi žlučníkovými kameny a jsou vysta­

veni pětinásobnému riziku zvýšené hladiny cholesterolu v krvi

a tím i kardiovaskulárních onemocnění. Zvyšuje se tím nejen

jejich krevní tlak, ale také pravděpodobnost, že je potká moz­

ková příhoda. Ale to stále ještě není všechno. U lidí s nad­

váhou je několikanásobně vyšší riziko rakoviny tlustého střeva,

konečníku, prsu, prostaty, žlučníku, vaječníků, dělohy. Trpí

rovněž častěji osteoartrózou (nezánětlivé degenerativní one­

mocnění kloubů) a bolestmi páteře. Mohl bych uvést mnoho

dalších zdravotních problémů, které souvisejí s nadváhou.

Jednoduše řečeno: ČÍM DELŠÍ OPASEK, TÍM KRATŠÍ

ŽIVOT!

Každý půlkilogram navíc ubírá měsíc života (30 kg

nadváhy - o 5 let života méně)! Nadváhu a obezitu může za­

příčinit nejen přejídání se, ale i nedostatečná výživa - pod-

výživa. Ve třetím vydání odborné americké publikace

Nutrition Almanac (Ročenka výživy) se uvádí, že „... podvý-

živa je s velkou pravděpodobností jednou z hlavních pří­

čin obezity a nadváhy. Když člověk nepřijímá dostatek

všech esenciálních prvků výživy, tuky nemohou být efek­

tivně spalovány." Co si můžeme v našem prostředí předsta-

12

vit pod pojmem podvýživa? Nejspíš přijímání potravy, která

má sice vysoký obsah energetický, ale nízký obsah biologic­

ký. Jednoduše řečeno: jíme mnoho, ale na úkor kvality.

Navíc strava bohatá na tuky a energii ještě dále prohlubuje

„vnitřní nedostatek" důležitých látek v organismu. Pro správ­

né spalování tuků v těle jsou potřebné i mnohé vitaminy a ji­

né biologicky aktivní látky - esenciální prvky. Jestliže je

člověk nepřijímá v potravě v dostatečném množství, proces

enzymatického odbourávání tukové tkáně je zpomalený.

Ovšem člověk „s nějakým tím kilem navíc" by ho potřeboval

ještě urychlit.

Ještě stále nejsme u konce

vN

Existuje ještě další medicínský problém, kterému se za­

tím nevěnuje u nás dostatečná pozornost - osteoporóza (od-

vápnění kostí). Starší lidé a zejména ženy postižené odváp-

něním kostí podléhají komplikacím při léčbě zlomenin krčku

stehenní kosti nebo obratlů - což je častý důsledek tohoto

onemocnění. V posledních letech vzrostl mnohonásobně počet

případů osteoporózy. I tato nemoc zvyšuje podíl na celkovém

počtu úmrtí v naší zemi. Existuje dostatek důkazů, že vyso­

ký příjem fosforu a kyseliny fosforečné (obsažených zvláš-

tě v mase a nealkoholických nápojích) zhoršuje vstřebávání

vápníku ze střeva, podporuje jeho vylučování močí a tím

způsobuje ztrátu pevnosti zubů, kostí a nehtů. Dr. Hagiwara

píše: „Kombinace měkké vody a fosfátů má katastrofální do­

pad na kosti... Když množství přijímané kyseliny fosforečné

překročilo určitou hodnotu (ve studii, která sledovala vliv

stravy na pevnost kostí u krys), objevily se u krys výrazné

deformace kostí. Další zvyšování dávky kyseliny fosforečné

ve stravě vedlo k poškození plodů u těhotných krys až ve 40 %

případů."

1

Americká vláda upozornila jistého světového vý-

13

robce nealkoholických nápojů, aby upravil množství kyseliny

fosforečné ve svých výrobcích, protože její vysoká hladina

v nápojích má s největší pravděpodobností nežádoucí účinek

na kosti dětí.

A ještě něco

Alergie se stala velice častým předmětem rozhovorů

maminek malých dětí. I alergie se šíří stále rychleji a stává se

pro lékaře vážným problémem. Desetitisíce z nás trpí těžce

zjistitelnými a ještě hůře léčitelnými alergiemi na různé lát­

ky, léky či potraviny.

Artritida (zánět kloubů) a dna (zánět kloubů v důsled­

ku zvýšené hladiny kyseliny močové v krvi) trápí už nejen

staré lidi. Spotřeba léků u takto postižených lidí zvyšuje ná­

klady na jejich léčbu na milionové částky.

Bolesti hlavy jsou dnes trochu módní a tím také dost

nakažlivou záležitostí. Farmaceutický průmysl buduje svůj

komerční úspěch na vitaminech a lécích proti různým boles­

tem. Kdoví, jestli je skutečně potřebujeme. Miliony, které za

léky utratíme, by se daly využít mnohem lépe. Třeba tam,

kde děti trpí hladem nebo hroznými důsledky válek a pří­

rodních katastrof.

Cirhóza (tvrdnutí) jater je klasickým příkladem onemoc­

nění, které se vyskytuje v civilizované a již značně degenerova­

né společnosti. Zvyšující se spotřeba alkoholu nepřináší nic

dobrého. Snad ani nemusím připomínat, že spotřebou alkoholu

se mezi ostatními státy světa řadíme na přední místo.

Duševní choroby často provázejí mnohé z uvedených

diagnóz, ale vyskytují se samozřejmě i samostatně. Setkáváme

se dnes často se strachem, hněvem, žárlivostí, zatrpklostí, neu­

rózami a psychózami. Kromě toho zná medicína předlouhý

seznam tzv. psychosomatických chorob - tj. chorob, které

14

postihují duševní rozměr člověka, i když se projevují poško­

zením tělesných funkcí nebo orgánů.

Hypertenze (vysoký krevní tlak) se stala běžným poj­

mem v našem každodenním slovníku. Napětí stoupá nejen

ve světě kolem nás, ale i v našich cévách! Jak dlouho ještě

vydrží stoupat? (Hypertenze patří k nejčastějším příčinám

mozkové mrtvice.)

Ledvinové kameny se také vyskytují čím dál častěji.

Strava bohatá na cukr způsobuje koncentraci vápníku v moči.

Také při vyplavování vápníku z kostí v důsledku nadměrného

příjmu fosforu v masité stravě, jak již bylo řečeno, dochází ke

zvýšené koncentraci vápníku ve filtračním aparátu ledvin,

a tím ke zvýšenému riziku krystalizace močových kamenů.

Zažívací potíže jsou další výbornou příležitostí pro byz­

nys farmaceutických firem. „Stravujete se nesprávně? Bolí

vás po obědě břicho? Máte zácpu? Pálí vás žáha? Nefunguje

žlučník? Vezměte si naše tablety! Užívejte náš gel!..." vykři­

kují sugestivně a my jim věříme.

Varixy (křečové žíly) trápí lidi starší i mladé. Na dolních

končetinách i v konečníku („zlatá žíla"). Odmítli jsme vlák­

ninu v naší stravě i pohyb v našem životě, - a tady jsou dů­

sledky.

Zubní kaz má asi každý. (Vy ne? Jste šťastný člověk!

Dávejte si dobrý pozor- každou chvíli může být tady.) A při­

tom jsou na světě oblasti, kde by zubní lékař totálně zkra­

choval - nesehnal by jediného pacienta! Národy, pro které je

cukr stále drahý a také zbytečný, stomatologické ambulance

nepotřebují.

Žlučníkové kameny se dnes „operují na vrátnici". Pohled

na operační program velkých nemocnic by nám ukázal, že ope­

rací žlučníku se dnes a denně uskuteční v ČR několik desítek.

Jen pro srovnání - známý britský chirurg dr. Denis Burkitt

o svých zkušenostech mezi domorodými obyvateli v Africe ře­

kl: „Za celých 20 let jsem Afričanům odstraňoval žlučník

15

ve dvou případech - jedním z nich byla královna. A tak 50 %

vyoperovaných žlučníků v Africe patřilo královnám."

První pomoc, nebo zábradlí?

„Když lidé padají přes okraj propasti dolů a způsobují si

zranění, existují dvě řešení. Buď zřídíme na dně propasti prv­

ní pomoc, anebo nahoře postavíme zábradlí. Žel, naše spo­

lečnost věnuje příliš mnoho sil budování první pomoci na

dně propasti, místo aby zkusila jednodušší řešení - postavit

zábradlí," říká dr. Burkitt. Má pravdu? Seznam chorob a vý­

čet lidského utrpení je téměř nekonečný. Lékaři se však v pří­

stupu k řešení těchto problémů rozcházejí. Obrovská přesila

zdravotníků na všech stupních bojuje ve smyslu učení kla­

sické medicíny - proti příznakům (symptomům). V „bojo­

vém" nadšení pak pacient uniká lékaři jako trojrozměrná

(duchovní, duševní a tělesná) bytost. Tím se vytrácí skutečný

smysl poslání lékaře i skutečná příčina choroby. Dr. Black

o tom píše: „Oddělením choroby od pacienta a přidělením

bojového postavení lékaři proti chorobě na druhé straně bari­

kády fixuje medicínská logika lékařovu pozornost na choro­

bu, a ne na pacienta."

2

Trochu se divím, že právě tato skupina lékařů přísahá

slovy Hippokrata a zároveň odmítá jeho veliké myšlenky:

„Nemoc by měla být vyléčena přirozenou silou - odolností

člověka; lékař by měl jenom pomáhat", anebo již chronicky

známé: „Vaše potrava nechť je vaším lékem."

To chcete žít sto dvacet let?

Často slyším tuto ironickou poznámku, když skončím

s výčtem nemocí. Obvykle na ni reaguji slovy: „Kdyby to

šlo, proč ne? Jsem však realista. Nemyslím, že bych se chtěl

16

dožít sto dvaceti let. Cítím však, že je možné dožít se prů­

měrného věku a přitom polovinu života netrpět. Nemusím

už od čtyřicítky chodit k lékaři jako na hodiny klavíru."
Trpíme zbytečně spoustou nemocí. Kdo by chtěl popřít, že

čas od času máme všichni co do činění s chronicky nemoc­

ným člověkem? Denně se setkáváme s někým, kdo má vysoký

tlak, aterosklerózu, cukrovku, je obézní nebo má rakovinu.

A proto:

Hledá se zdravý člověk!

Zdravých už není mnoho. Je třeba něco podniknout.

Zkusíme to spolu? Dejme se do toho!

17

2. BUŇKA MUSf BÝT ZDRAVÁ

Byl bych rád, kdybychom si v úvodu této části uvědomi­

li dvě důležité věci. Za prvé: Každá buňka je vybudována

jen z toho, co sníme. Za druhé: Žádná nemoc nevznikne

přes noc. Všechny chronické degenerativní choroby (známé

také jako tzv. civilizační choroby) se vyvíjejí léta. Deset,

dvacet, čtyřicet let. Choroby, kterými trpíme, se do nás poma­

lu pomaloučku vkrádají. Když zjistí, že nikomu nepřekážejí,

pěkně se „zabydlí" a potom už bez dlouhého otálení „okupují"

náš organismus. Tento pro člověka nevýhodný „pronájem"

organismu nazýváme v jeho počátcích vertikálním obdobím'

nemoci. Tehdy jsme stále ještě schopni vstál, chodit, nosit

svého „hosta" - nemoc. Necítíme se však dobře. Nejčastější­

mi příznaky takového údobí je únava, deprese, bolesti svalů,

nespavost, zažívací potíže, nedostatek motivace, ztráta kon­

centrace, bolesti hlavy a celá řada dalších příznaků.

Jestliže přetrvává příčina onemocnění, je pouze otázkou

času, kdy nastane tzv. horizontální období nemoci. To už pře­

staneme pracovat i chodit a musíme si lehnout.

S určitostí lze říci: „O našem zdraví rozhoduje zdraví

našich buněk! Zdraví každé buňky!"

Dobrý den, buňko!

Bude užitečné, když si alespoň stručně řekneme, co to

vlastně buňka je a jak vypadá.

Buňka je univerzální typ uspořádání malého „králov­

ství", ve kterém má všechno svou důležitou funkci. Univerzál­

ní proto, že buněčnou organizaci nalézáme u jednobuněčných

18

i vícebuněčných organismů, v říši rostlinné i živočišné.

A království proto, že buňka má svůj „královský dvůr" (jád­

ro), odkud jsou řízeny všechny buněčné procesy, „továrnu na

výrobu energie" (mitochondrie), „řemeslné spolky a továr-

ničky" na výrobu a přeměnu stavebních látek (endoplazma-

tické retikulum, Golgiho aparát, ribozomy), „spoje a komu­

nální služby" (vezikuly, vakuoly, lysozomy), vlastní „vnitřní

prostředí" (cytoplazma) a konečně i svoje „hradby" (buněč­

ná membrána). To všechno pracuje dokonale a nenápadně

v zájmu našeho zdraví. Každá buňka komunikuje s okolními

buňkami a spolupracuje s nimi lépe než kterýkoli skutečný

stát se svým sousedem. Miliony těchto maličkých „králov­

ství" - buněk - se sdružují do různých tkání (epitel, svalová

vlákna, šlacha, kost, nervová vlákna, krev atd.). Tkáně pak

mohou tvořit orgány (játra, pankreas, mozek, žaludek atd.).

Zázračný a krásný princip stvoření, viďte.

Jak to vlastně bylo?

Podívejme se na chvíli zpátky - do historie biologických

věd. Člověk nezná buňku „odjakživa". Studium buňky (cytolo­

gie) začalo - s velkými krůpějemi potu na čele - asi v r. 1665.

Nejdříve se studovaly buňky rostlinné. Až do zlepšení mikro­

skopické techniky (zhruba okolo roku 1830) jsme však nechá­

pali skutečnou funkci cytoplazmy buněk - životně důležité

hmoty. Zhruba v této době vědci Schleiden, Schwann (1839)

a Purkyně (1837) konstatovali, že všechny rostliny, živoči­

chové a člověk jsou tvořeny buňkami.

3,4

Ponořeny do života

Věnujme se nyní „životnímu prostředí našeho malého krá­

lovství" - cytoplazmě. To, co platí v našem životě nebo v ži-

19

votě naší Země, platí i v životě buňky. Vše, co se děje, děje

se v určitém prostředí, a toto prostředí určuje do značné

míry rozsah, směr a rychlost dějů. Tekuté prostředí buněč­

ného království se skládá z cukrů, bílkovin, tuků, iontů, vody

a dalších součástí, které se množstvím a složením liší podle

druhu buňky. Je to prostředí dokonale stvořené k životu. Všech­

ny buněčné částice (organely) by byly jen „zapomenutými

součástkami", kdyby nebyly „ponořeny do života" cytoplaz-

my. Cytoplazma je úžasný komplex látek, velice specificky

přizpůsobený funkci buněčných organel. Její složení je zá­

vislé na našem způsobu života - a obzvlášť stravování, pro­

tože každá buňka může být vybudovaná jen z toho, co

sníme.

Pozvánka na koncert

Už jsme se usadili. Na pódium přicházejí členové velké­

ho filharmonického orchestru a my očekáváme krásný záži­

tek. V sále se setmělo. Ještě pohodlněji se usadíme ve svém

sedadle, a už můžeme vychutnat první tóny. Jemný nástup

houslí, pak se postupně přidávají ostatní smyčcové nástroje.

Poté nastoupí hoboje a lesní roh. Za zvuku nástrojů se ryt­

micky ozývají tympany a jemně i triangl. Úžasné! Mohutný

proud zvuků! Krása symfonie! Desítky hudebníků S různými

nástroji. Není slyšet jediný falešný nebo zbytečný tón! Kdyby­

chom naslouchali jednotlivým nástrojům zvlášť, asi bychom

si v některých případech, obzvlášť u těch, které jsou často jen

rytmickým doprovodem, moc radosti z hudby neužili. Dílo

pokračuje dál, hudební myšlenka se rozvíjí. Hudebníci hrají

podle not a pod taktovkou dirigenta svoje party. .Spokojeně

nasloucháme...

Než jste přečetli tento odstavec, vaše srdce se asi pade­

sátkrát stáhlo a vytlačilo krev do cév. Srdce je tvořeno hlav-

20

ně buňkami srdeční svaloviny. Tak jako v orchestru sedí po­

hromadě houslisté, i buňky se stejnou funkcí se spojují do

tkáně. Tkáň jednoho druhu je závislá na další tkáni. Pro vý­

kon své funkce (zvládnutí svého partu) potřebuje spolupráci

s jinou tkání. Jako příklad může posloužit mozek.

Mozek zpracovává informace, které právě přijímáte na­

příklad čtením. Nemohl by to ovšem dělat sám o sobě. Po­

třebuje dostatek energie a kyslíku. Energii a kyslík mu přináší

krev. Krev se může okysličit jen tehdy, když správně fungují

plíce, a energie se získává z potravy trávené v trávicím systé­

mu. Do mozku se krev dostane díky čerpací funkci srdce

a neporušenosti cév. Činnost srdce je řízená nervovým sys­

témem. A tak dále, a tak dále... Náš organismus skýtá desítky

příkladů podobné vzájemné spolupráce.

Na funkcích našeho těla mají podíl i orgány. Představte

si žaludek. Vnitřní stěnu tvoří jeden druh tkáně (epitel), za­

tímco jiná tkáň (sval) zabezpečuje pohyby celého žaludku.

Ne, žaludek není žádný turista, ale má-li natrávit všechny ty

„pochoutky", potřebuje trochu „hnout kostrou". Další druh

tkáně (žlázy) vylučuje trávicí šťávy. Žaludek obsahuje i ner­

vovou tkáň, která řídí činnost celého orgánu.

Když takhle hezky čtete, dějí se ve vašem těle úžasné

věci. Obrovský pohyb. Neustálá výměna a obnova. Velice dy­

namicky popisuje tento zázrak dr. Král ve své knize „Život -

náhoda, nebo záměr?": „Každá ze 100 trilionů buněk, které

vlastníme, je jako plně automatizovaná továrna a vyrábí sou­

časně tisíce základních látek, které potřebuje živá bytost pro

svůj chod. Do těchto procesů se zapojuje genetický materiál

a tak obstarává a řídí všechno, co v těle probíhá. Tuto orga­

nizaci a spolupráci umožňují i všechny další buněčné mole­

kuly. Na rozdíl od továrny, buňky nikdy nepřestávají pra­

covat. Buňky mohou zázračným způsobem věrně reprodu­

kovat samy sebe, tudíž jsou schopné udržet se jako celek v tr­

valé akci sebeobměny. Každou vteřinu umírá asi 50 milionů

21

buněk, které jsou nahrazeny dalšími. Takto zůstává přiroze­

nost a stavba těla nedotčena. Za období jednoho roku se 98 %

atomů lidského těla tímto jedinečným způsobem vymění

a nahradí."

6

To všechno navzájem ladí dokonaleji než nej­

lepší orchestr. Práce buněk zdravého těla je nejhezčí symfo­

nie na světě.

Buňka potřebuje váš úsměv na tváři a radost v srdci.

22

Co musí buňka dokázat

Už nám je asi jasné, že bez zdravé buňky se nikam ne­

dostaneme. Buňky jsou bezpodmínečně zodpovědné za
všechny funkce živé hmoty. „Povinnosti" buňky jsou proto
velice přesné a specifické. Každá buňka v tom obrovském or­
chestru hráčů musí dokonale zvládat svůj part. Dokáže to,
ovšem jen pokud je zdravá!

Buňka je zdravá tehdy, když je schopna vykonávat

celou škálu svých funkcí.

Funkcí, které vykonává, není málo:

• enzymatický rozklad přijaté potravy k zajištění více než

40 známých látek nutných pro stavbu, obnovu a udržo­
vání tkání a k zajištění energie,

• transport látek z vnějšího prostředí pro výkon výše uve­

dených funkcí,

• tvorba organických látek z menších složek,
• dýchání buňky, což umožňuje získat energii z koneč­

ných produktů trávení potravy,

• pohyb buňky a pohyb látek a organel v buňce,
• vylučování odpadních a toxických látek z buňky,
• udržování rovnovážného stavu buňky (zvaného homeo-

stáza), čímž je umožněno přežití buňky a její dělení.

7

K tomu, aby vrcholový sportovec podal maximální vý­

kon, potřebuje optimální podmínky. Také pro naši práci po­
třebujeme určité podmínky. Buňka je na tom stejně - dokáže
podávat výkon a udržet svoji integritu a všechny své funkce
na vysoké úrovni jen ve velmi úzkém rozmezí podmínek -

v homeostáze. Každá buňka pracuje v neustálé dynamické
rovnováze měnících se podmínek. Jestliže je změna příliš
velká, buňka ji nedokáže kompenzovat a umírá! Příklad: Při
vnější teplotě 21°C vydržíte skládat cihly tempem 5 koleček

23

za hodinu až osm hodin. Když vám „přitopíme" na 45 °C, slo­
žíte už jenom 3 kolečka za hodinu a po třech hodinách ohlásíte
„padla". A skládat cihly v sauně, to snad nikoho ani nena­

padne. Pokud by se k tomu přece jen někdo odhodlal, musí
počítat s vysokým rizikem srdečního selhání. Homeostáza
nemůže být udržena za extrémně nepříznivých podmínek.

Buňka nediskutuje

Buňka nediskutuje o podmínkách - bud jsou dány,

a všechno je O. K., anebo nejsou, a potom dostáváme K. O.

Než se podíváme na ty nejdůležitější, řekněme si ještě, co je
to životní prostředí buňky. Známe dvě složky takového pro­

středí - vnitřní a vnější. Biologické vědy dále intenzivně
studují obě složky a myslím, že v tomto případě jde o pozná­
vání prakticky nikdy nekončící. Zázrak stvoření a života po­
skytuje neomezenou inspiraci k dalšímu hledání a objevům.

Mým cílem je poskytnout základní přehled a nemám nic pro­
ti tomu, když vás přitom napadne ještě něco dalšího.

Teplota

Buňka pracuje normálně jenom ve velice úzkém teplotním

rozpětí. Pro většinu lidí je optimální teplota okolo 36,6 °C (do
37 °C). Tělesná teplota může klesnout na 30-32 °C, aniž by
narušila buněčnou činnost. Náš organismus vydrží dokonce
na krátkou dobu i snížení tělesné teploty na hodnotu okolo
25 °C. Takto podchlazený člověk nemusí ještě zemřít, ale
buňky v jeho těle jsou poškozeny a je nutné lékařské ošetře­
ní. Přechodné omezení krevního oběhu může vyvolat odu­
mření (gangrénu) určité tkáně, což si vyžádá amputaci po­
škozené části těla.

24

Na druhé straně buňky nedokážou pracovat dále, jestliže

se teplota zvýší nad 40-41°C. Při této teplotě se poškozují
a odumírají buňky v celém těle, zejména však v nervové tkáni,
kde se již nemohou obnovovat. Při vysokých teplotách jsou
výrazně zasažena i játra a ledviny. Poškození může být tak
velké, že způsobí smrt organismu. (Proto je důležité udržet
v průběhu nemoci, pokud je to možné, tělesnou teplotu pod
40 °C!) Vidíte tedy, že nepřiměřené změny teploty v obou
směrech způsobují problémy buňkám i celému tělu.

pH buňky

Jedná se o hodnotu, vyjadřující koncentraci vodíkových

iontů v prostředí. Vodíkové ionty určují kyselost chemického
prostředí: pH 7 je neutrální; čím je pH vyšší, tím je prostředí
zásaditější; čím je pH nižší, tím je prostředí kyselejší. Buňky
pracují perfektně pouze v úzkém rozmezí mírně zásaditého
vnějšího prostředí - při pH 7,36-7,44. Příliš kyselé anebo zá­
sadité prostředí organismu způsobí, že enzymy ztrácejí své
schopnosti a buňka své funkce.

Odpočinek

Dobře jste se najedli a jdete spát. Je teprve půl deváté.

Těšíte se, jak dobře se vyspíte, protože ráno můžete spát až

do půl sedmé. Ovšem ráno vstáváte unavení a první věc, kte­

rou potřebujete okamžitě, abyste se probrali, je šálek kávy.

Vaše večeře byla pěkně bohatá a „chlapíci z trávicí čety" mě­

li co dělat, aby stihli všechno ve vašem těle do snídaně ukli­

dit. Však se taky lopotili nepřetržitě celou noc. Pracovali pod

přímým dohledem nejvyššího velení - mozku. Vy jste spali,

ale určitá část mozku musela dávat pozor na trávení. Špagety

s uzeninou daly vašemu trávicímu systému pořádně zabrat.

Ledviny dostaly svůj příděl soli. Nutno poznamenat, že žád-

25

ný orgán ani žádná buňka si nemůže vyvěsit ceduli: „Přijdu

hned!" anebo „Z technických důvodů zavřeno!" Kdepak!

Jsou v neustálém zápřahu. Naštěstí jsou uzpůsobeny tak, aby

v určitém období došlo k utlumení aktivit, a aby biologické

procesy běžely v „šetřícím režimu". Jestliže se rytmu odpo­

činku buněk a orgánů přizpůsobíme tak, aby využívaly urče­

ný čas ke skutečné regeneraci sil, budou nám sloužit dlouho

a ochotně. Jestliže je budeme neustále zatěžovat, musíme po­

čítat s vyčerpáním a ztrátami.

Pravidelný cyklus práce a odpočinku je důležitý pro kaž­

dou buňku, tedy i pro nás coby harmonický celek. Takto jsme

byli stvořeni. Za Velké francouzské revoluce zavrhli sedmi-

denní týden s jedním dnem odpočinku a začali se řídit cyk­

lem dekád (desetidenní cyklus) se třemi dny volna. Moc

dlouho s tímto rytmem ve Francii nevydrželi. Řada lidí se doč­

kala psychického zhroucení a nezbývalo nic jiného, než se

vrátit ke starému dobrému týdnu. Ne, nejsme schopni bez od­

počinku neustále tvrdě pracovat. Tak proč k tomu potom nu­

tit naše buňky? Nechme je v noci odpočívat a dopřejme ta­

ké jim jeden volný den v týdnu.

Pohoda mysli

„Mohu tě ujistit, že kdybych se teď bez potravinových

zásob a patřičného vybavení ocitl za polárním kruhem, do 5 mi­

nut máme postaveny branky, seženeme nějaký míč a do desíti

minut hrajeme fotbal," říká jeden můj kamarád - úspěšný gy­

nekolog. Neříká to proto, že by byl náruživým fotbalistou.

Vyjadřuje tím jen svou značnou schopnost adaptace. V tak

extrémních podmínkách by na rozdíl od něho devadesát pro­

cent lidí bojovalo možná i zákeřným způsobem a na úkor ji­

ných o přežití. Je jen málo těch, kteří by jako můj kamarád

hráli fotbal. Přitom pozitivní přístup k životním situacím je

nezbytně nutný pro zdravý vývoj buněk. Mezi duševním, du-

26

chovním a tělesným rozměrem člověka existují velice úzký
vztah. Dr. Selye, který studoval souvislosti mezi výskytem
nemocí a neschopností lidí správně reagovat ve stresových

situacích, ve své knize „Život a stres" píše: „Vysoký krevní
tlak, choroby srdce a cév, choroby ledvin, eklampsie, revma-
tické a revmatoidní záněty kloubů, zánětlivá onemocnění ků­
že a očí, infekce, alergie a stavy přecitlivělosti, nervové a du­
ševní choroby, pohlavní úchylky, poruchy zažívání a látkové
výměny, rakovina a choroby z nedostatečné odolnosti vůbec

jsou ve velké míře vyvolány nesprávnou adaptací."

Chci vás však ujistit, že je možné se pozitivnímu přístu­

pu i k těm nejnepříjemnějším událostem v životě naučit. Jen
tak si lze totiž udržet homeostázu a tím zdraví.

Dr. John Graz k tomu dává tento návod: „Právě sis kou­

pil nové auto. Je krásné a celé se leskne. Když večer odchá­
zíš z práce, zjistíš, že ti nějaký 'dobrák' obešel nové auto s de­
setikorunou, takže karoserie má kolem dokola pořádný škrá­
banec. Máš dvě možnosti: Buď svraštíš čelo, kopneš do
pneumatiky, cestou domů budeš nadávat na všechny vandaly
a ještě druhý den budeš rozzuřeně vytáčet číslo autoservisu

a se studeným potem na čele si představovat sumu, kterou
musíš za nový lak zaplatit. Anebo si řekneš: 'Je to první škrá­
banec na mém autě. Ještě že je na autě, a ne na mně. Měl
bych to oslavit.' A pozveš na malé posezení své přátele. Bude

jim s tebou určitě moc dobře. Když se pak dovědí, co se ti

přihodilo, přispějí ti možná i na opravu."

Výzkumy z Kalifornie prokázaly, že lidé, kteří hodnotí

svůj život jako nešťastný, daleko častěji podléhají nemocem,
než ti, kteří hodnotí svůj život jako šťastný.

Kdysi jsme si mysleli, že deprese způsobuje obezitu.

Dnes víme, že obezita může vyvolávat depresi. Jedna z nej­
uznávanějších teorií vzniku drogové závislosti hovoří o tom, že

„dysforie" (opak euforie) je počátečním momentem narko-

27

manie. Dysforie je vlastně neurčitý pocit těla i duše, který by

se dal vyjádřit slovy: „Necítím se dobře. Cítím se špatně."

Už jsme si řekli, že dnešní medicína zná dlouhý seznam

psychosomatických chorob. Nejmodernější výzkumy potvr­

zují teorii psychosomatické choroby, protože ukazují, že

vztah mezi nervovým a imunitním systémem je velmi úzký.

Oba systémy patří v organismu mezi nejrozšířenější, a tak je

každá buňka pod jejich přímým či nepřímým vlivem.

Buňka prostě potřebuje váš úsměv na tváři a radost

v srdci.

Pohyb

Učebnice fyziologie uvádějí, že pokud by buňka nemoh­

la odstraňovat svoje zplodiny - toxické látky, odumřela by

do 24 hodin!

10

Znamená to tedy, že má-li se buňka očišťovat

a zbavovat odpadu, potřebuje pohyb! Ach jo, už se hrozíte,

s čím to zase na vás jdu? Snad abyste začali cvičil? Brr!

Prosím vás, počkejte ještě chvíli, neházejte knihu do koše!

Vždyť jde o vaše zdraví. Představte si sáček z vysavače. (Že

to nemá s cvičením nic společného?) No tak, zkuste si před­

stavit ten sáček. Je uložený na jednom místě a plní se a plní -

špínou. Najednou přijde chvíle, kdy musíte sáček vytáhnout

a pořádně s ním zatřepat a vyprášit ho. Nikdo vás sice nemů­

že donutit, abyste něco takového dělali, ale vy to rádi uděláte,

protože víte, že přeplněný sáček způsobí ucpání vysavače

a ten nebude schopný „spolknout" ani jediné zrnko prachu.

Přitom stačí trochu protřepání (vlastně tělocviku) - a vysavač

znovu pracuje výborně.

Jak vypadá „cvičení" buněk? Buňky téměř všech tkání

omývá tekutina. Tato tekutina podléhá neustálému koloběhu.

Přechází z cév do tkání, musí se filtrovat a znovu je odvádě­

na pryč. Tak se zabrání tomu, aby vám do gigantických roz­

měrů nenatekly nohy, víčka anebo jiné tkáně. Všechny tkáně

2.8

tuto tekutinu drénují (odvádějí) do lymfatického systému.

Lymfatický systém je tvořen lymfatickými cévami (kanali­

zační potrubí) a lymfatickými uzlinami (filtrační stanice). Je

to perfektně promyšlený systém očišťování buněk od toxic­

kých zplodin!

Tekutina protékající lymfatickým systémem se nazývá

lymfa a obsahuje bílkoviny a velké látkové částice, které ne­

mohou být odstraněny krví. Všechny jedy, bakterie, viry a ci­

zorodé látky jsou z buněk „spláchnuty" jakoby zatažením

„důmyslné páčky". Tou důmyslnou páčkou je činnost svalů

při pohybu. Činnost svalů působí - jako pumpa - na posun

lymfy v lymfatických cévách. A jsme u toho - zdraví buňky

vyžaduje pohyb! Nelekejte se! Nikdo nechce, aby se z vás

stali olympionici. Je prokázáno, že stačí třikrát týdně třicet

minut intenzivního cvičení. Tím dostatečně pomůžeme své­

mu tělu. Stačí rychlá chůze, tenis, fotbal, plavání. Že nemáte

čas? Týden má sto šedesát osm hodin a buňky po vás chtějí

jen hodinu a půl! Pokud patříte k těm, kdo jsou neustále

unaveni a necítí skutečnou radost ze života, „zacvičte"

svými buňkami třikrát týdně. A věřte, toto zpestření vám

brzy moc „zachutná".

Kyslík

Zkuste si teď ucpat pusu a nos a zadržte dech tak dlou­

ho, jak jen vydržíte. Tak co? Kolik sekund? Minuta? Jedna

a půl? Bez dýchání bychom dlouho žít nemohli, viďte? Teď

si ucpěte nos, do úst strčte brčko a zkuste dýchat přes ně. Jde

to? Co že jste tak zrudli? Protože se dusíte. Kdo? My.

Nezapomeňte. My - to jsou naše buňky! To se dusí naše

buňky, když nedýcháme tak, jak máme. Naše buňky při ne­

dostatku kyslíku mění barvu. Byt, auto, pracoviště, byt, ob­

chod, městské centrum, pracoviště, byt, autobus, byt, kino...

Pořád nutíme naše buňky dýchat jenom přes tenoučké brčko.

29

Dejme jim trochu víc kyslíku! Jestliže se rozhodneme svými

buňkami zahýbat, udělejme to - aspoň dvakrát týdně - někde

v přírodě, na čerstvém vzduchu. Že to tam u vás moc nevoní?

Najděte si lepší místo. Potřebujeme už konečně vytáhnout

brčko z úst našich buněk a rozdýchat se plnými doušky. Bez

přísunu kyslíku nemají buňky mnoho šancí na přežití.

Potrava

Tato kapitolka by měla být nejdelší. Jistě sami uznáte,

že zrovna česká kuchyně nemůže být vzorem racionálního

stravování. V našem jídelníčku je stále ještě co měnit. Zá­
kladní doporučení pro správné stravování, kterým se dá vý­
razně snížit riziko rakoviny, infarktu, aterosklerózy, cukrov­
ky apod., najdete v příloze na konci knihy. Vyloučit z našeho
jídelníčku škodlivé potraviny, jako jsou uzeniny, vnitřnosti

zvířat, červené maso, sladkosti, čokoláda, výrobky z bílé
mouky, rafinovaný cukr a tuk, slazené nealkoholické nápoje
či káva, se zdá možná náročné, ale často je to nezbytná cesta,
kterou musíme v zájmu svého zdraví a štěstí rodiny nastou­

pit. „Když se podíváte na dostupné informace a data, zjistíte,

že optimální množství červeného masa v našem jídelníčku je -
NULA," říká dr. Walter Willett, který byl vedoucím největší­

ho výzkumu rakoviny tlustého střeva, jaký kdy proběhl. Zdá

se - vlastně je to jisté - že rostlinná strava je pro člověka
optimální. Je proto na místě se ptát spolu s prof. T. Colinem
Campbellem, jedním z vedoucích výzkumných pracovníků
projektu Oxfordské a Cornellovy univerzity a Čínské aka­

demie věd, který se týká vztahu výživy k různým nemocem:

„Proč -jako lékaři - nedoporučujeme stravu, která je pro nás
nejvhodnější? Zbavme se představy, že veřejnost není připra­
vena využít nové informace. Já osobně lidem důvěřuji. Je na
čase jim říct, že strava z kořenů, bylin, semen, květů, listů

30

a plodů je nejzdravější a je jedinou výživou, kterou mů­

žeme schvalovat a doporučovat."

Stres
Mnohé látky, které jsou často předepisovány jako léky,

mají vedlejší účinky; negativně působí na buňky a jejich

funkce. Mohou sice příznivě ovlivnit jednu funkci, zároveň

však poškodí jinou. Přítomnost látek, které jsou pro buňku

nepřirozené, způsobuje buňce stres. Ukažme si fyzikální dů­

sledky přítomnosti jedné cizorodé látky v organismu. Tak na­

příklad alkohol. S alkoholem má u nás zkušenosti skoro kaž­

dý. Vyjmenujme si některé z jeho účinků:
• odvodňuje (dehydratuje) buňky sliznice dutiny ústní

a hrdla a vyvolává jejich znecitlivění,

• způsobuje podráždění, otok a zánětlivé změny tkáně hl­

tanu, žaludku, dvanácterníku, plicní tkáně a samozřejmě

jater,

• zabíjí buňky tkání uvedených orgánů a způsobuje tak

vředy, krvácení nebo perforaci (proděravění jejich stěny),

• narušuje normální funkci nervových buněk,

• vyvolává otravu buněk dýchacího systému a jater,

• působí toxicky na buňky mozku (zejména na centrum

volního konání, rozhodování a posuzování) a poškozuje

jejich funkci, způsobuje jejich atrofii (zmenšení) a odu­

mření.

Až budete opět držet sklenku alkoholu a cítit jeho láka­

vou vůni, vzpomeňte si na jeho účinky.

Voda

Voda, čistá voda - to je hlavní tekuté médium každé

buňky. Voda umožňuje rozpouštění a pohyb důležitých látek
v buňce. Voda se podílí na tvorbě struktury tkání. Bez vody
by bylo naše tělo pouhou třicetikilogramovou hromadou su-

31

é

ché hmoty. Je známým faktem, že jen málokdo přijímá do­

statečné množství vody. Naše buňky tak trpí chronickou

žízní. Kolikrát za den máte žízeň? Žízeň je projevem nefyzio-
logického, nenormálního stavu v organismu, kdy množství
vody klesne pod normu a „malé laboratoře", které neustále

provádějí chemický rozbor vnitřního prostředí, hlásí mozku,
že je potřeba pít. Žízni je nutné předcházet pravidelným re­

žimem pití přiměřeného množství vhodných tekutin.
Pokud by vás zajímalo, co tato formulace znamená, pak čtěte

pozorně následující řádky:

Pravidelně znamená především zohlednit při pití zaží­

vání. Proto je nejlépe pít ráno na lačno a potom vždycky jed­
nu až dvě hodiny po jídle, naposledy třicet minut před dalším

jídlem.

Přiměřené množství tekutin znamená asi šest až osm

skleniček (jedna sklenička představuje objem dva až tři del)

denně. V horkých dnech a při zvýšeném pocení je potřebné

zvýšit přívod tekutin. Na každý „ztracený" kilogram tělesné

hmotnosti o čtyři skleničky více. Dobrým indikátorem je bar­

va moči. Měla by být světlá až bezbarvá.

Vhodná tekutina je voda, minerální vody s nízkým

obsahem sodíku (Na

+

) anebo zředěné bylinkové čaje. Ani

zde však neplatí, že „pít dva a půl litru tekutin je dobré, ale

vypít pět litrů bude ještě lepší". Dlouhodobý nadbytek teku­

tin může také škodit. Nenechte se zlákat širokou nabídkou

nealkoholických nápojů. Obsahují příliš mnoho cukru, bar­

viv, sladidel a aromatických přísad. Buňka potřebuje čis­

tou vodu. Všechno ostatní si už namíchá sama.

Rozhodněte se správně

Myslím, že už máte dost informací na to, abyste se

správně rozhodli. Buňky na vaše rozhodnutí čekají. Jsou na

32

něm závislé. Patrně pro ně bude málo, budete-li se řídij^nžř-

votě pouze tím, co je vám sympatické nebo co vám chutná.

Ovšem jak víme, buňky nemají na vybranou. Záleží jen na

vás, zda jim vytvoříte vhodné prostředí pro jejich funkce,

a všechno bude O. K., anebo nade vším jen mávnete rukou,

což téměř pokaždé znamená, že dostáváte K. O.

STRUČNÉ SHRNUTI

ANEB

CO SI Z TOHO MŮŽEME VZÍT

1. Naše zdraví závisí na zdraví našich buněk.

2. Zdraví našich buněk je závislé na tom, jak se o ně stará­

me.

3. Správná péče o buňky vyžaduje:

• vhodnou, pestrou stravu s dostatkem všech potřebných

látek;
• dostatek tekutin (voda, minerálka, bylinkové čaje,

ovocné a zeleninové šťávy apod.);
• pravidelné a přiměřené tělesné zatížení (minimálně tři­

krát týdně třicet minut);
• dýchání „z plných plic", ne dýchání „přes břicho" -

spojte pohyb s důkladným okysličením v přírodě aspoň

dvakrát týdně;
• odstranění zbytečného stresu (kouření, alkohol, káva,

nedostatek odpočinku) a správné využití pozitivního

stresu (motivace, rozhodování, změna životních hod­

not);
• dostatek odpočinku (přestávka v práci, spánek, jeden

den odpočinku v týdnu, dovolená);

4. Buňka o podmínkách nediskutuje - buď jsou, a všechno

je O. K., anebo nejsou, a potom dostáváme K. O.

33

3. HP POTRAVY NA PH TĚLA

Zkratka pro koňskou sílu, která je vytvořena ze začátečních

písmen těchto slov v angličtině, je HP (Horse Power). Vzpo­

mínáte si ještě na hodiny fyziky? Koňská síla byla jednotkou

výkonu. Dodnes mluvíme o „koňských silách" pod kapotou

auta. O pH jsme se zase zmiňovali v předchozí kapitole naše­

ho povídání o zdraví. Je to veličina vyjadřující koncentraci

iontů určujících kyselost prostředí. Už jsme si připomenuli, že

neutrální prostředí má pH 7, a čím je pH vyšší, tím je prostře­

dí zásaditější a naopak. Nejkyselejší prostředí (nejnižší pH) má

hodnotu 0, nejzásaditější (nejvyšší pH) má hodnotu 14. pH

organismu musí být udržováno tak, aby bylo mírně zásadité,

tj. ve velice úzkém rozpětí 7,36-7,44. Proč?

Král vysílá své vojsko

Opět zkusme trochu zavzpomínat. Tentokrát na čas dět­

ských her. Rozdělili jsme se na dvě družstva a bitva mohla

začít. Vyhrála ta skupina, které se podařilo získat co nejvíce

zajatců. Čím bylo jedno družstvo větší, tím bylo druhé men­

ší. Na základě podobného principu dochází v našem těle

k neustálým přesunům kyselých a zásaditých látek.

Bez přestávky v něm hraje kyselé družstvo „A" (acid -

kyselina) a zásadité družstvo „B" (base - zásada) o che­

mickou povahu všech tekutin, buněk, tkání. (Za chvíli bude

zřejmé, jak se - možná nevědomky, ale výrazně - do této hry

zapojujeme.) V našem těle se většina procesů uskutečňuje

v mírně zásaditém prostředí. Organismus musí mít prostřed­

ky, aby takové prostředí zabezpečil a udržel. Podívejme se,

34

jak vypadá poměr mezi těmito dvěma družstvy v některých

důležitých prostředích:

. žaludeční kyselina 1,0

KYSELÉ P H

slina 6,3-6,8

moč 5,0-8,5

NEUTRÁLNÍ P H

čistá voda 7,0

ZÁSADITÉ PH

krev 7,4

pankreatická šťáva 7,1-8,5

žluč 7,6-8,6

semeno 7,3-7,5

Pokud bychom chtěli znát poměr sil obou družstev v tě­

le, určí nám lékař pH moči. Jestliže je vyšší než normál,

můžeme předpokládat, že máme dostatečně silné „B" druž­

stvo a organismus udržuje zásadité prostředí v pohodě.

Pokud je nižší než normál, je to pravděpodobně naopak.

Zapamatujme si, že pokud má být pH krevní plazmy - a tím

krve - v optimálním stavu, musí mít „B" družstvo (zásadi­

té) mírnou převahu.

Správné pH - klíč ke zdraví

Je večer. Přicházíš domů. Máš plné ruce tašek s nákupy

a teď ještě potřebuješ odemknout a otevřít dveře. Vytáhneš

svazek klíčů, vyhledáš ten pravý, odemykáš... Za dveřmi tě

čeká domov. Správné pH krve je jeden z klíčů k našemu bez­

pečnému domovu - zdraví.

Poruchy pH jsou často způsobeny nevyváženým příj­

mem tekutin a následným přebytkem anebo nedostatkem

vody v organismu. Zdůrazňuji nedostatkem VODY, ne

35

těch barevných, aromatických a přeslazených laborator­

ních výmyslů! Ty se nepočítají.

Dostatek vody rovněž pomáhá odstranit problémy se zác­

pou, zažívací potíže a bolesti hlavy. Když vynásobíte svoje

kilogramy číslem 28, dostanete množství vody v mililitrech,

které byste měli za 24 hodin vypít. (Můj příklad: 77 x 28 =

2156 ml = 2,21.)

Na udržení chemické rovnováhy v našem těle tvrdě pra­

cují ledviny a plíce. Bez nich by rychle došlo k výrazné pře­

vaze jednoho z družstev, a to by vůbec nebylo ideální.

Člověk s plicním onemocněním je ohrožen poruchou pH

vnitřního prostředí, stejně jako člověk s poškozenou funkcí

ledvin. Jestliže se v těle pohybuje příliš mnoho kyselin, druž­

stvo „B" se rozhýbe a tento nadbytek stáhne. Naopak to pla­

tí samozřejmě taky. Obě družstva jsou složitými chemickými

soustavami a porozumět jejich působení vyžaduje jisté zna­

losti z chemie, ale tím se nebudeme zabývat.

Jak strava ovlivňuje naše pH

Potrava, kterou sníme, se rozkládá, vstřebává a zpracová­

vá až na konečné produkty. Tímto konečným produktem je mi­

nerální „popel". Minerály se v těle nerozkládají - zůstávají

v podobě „popela", který je kyselé nebo zásadité povahy.

Podle této teorie potravina, jejíž koncový produkt - minerální

„popel" -je zásaditý, se nazývá zásadotvorná, a ta, která dává

produkt kyselý, je kyselinotvorná.

Zda bude „popel" zásaditý anebo kyselý, závisí na slo­

žení potraviny. Vápník, draslík, sodík a hořčík tvoří zása­

ditý „popel", a proto potraviny bohaté na tyto prvky působí

zásadotvorně. Chlór, síra a fosfor dávají „popel" kyselý

a potraviny, jež je obsahují, okyselují vnitřní prostředí orga­

nismu.

11

36

Citron není kyselý

Je třeba si uvědomit, že tyto pojmy nemají nic společné­

ho s naším pocitem chuti té které potraviny v ústech. Napří­

klad citron. Nenechme se oklamat vlastním jazykem. Citron

sice chutná kysele, ale jeho výsledný produkt zpracování

v organismu je výrazně zásaditý. Naopak cukr lahodí našim

chuťovým pohárkům registrujícím sladkou chuť, přitom však

prostředí organismu okyseluje. Mnozí lidé nechápou tento

princip a někteří dokonce říkají: „Říkejte si, co chcete. Citron

je pro mě příliš kyselý, dejte mi s ním pokoj." Jenže tak to

není. Jestliže nám citrusové plody způsobují nějaké problémy,

pak je to proto, že uvolňují již vzniklé kyselé látky v organismu

a podporují jejich vylučování. Může to být nepříjemné, aleje

to pro nás užitečné. Pokud nastanou po konzumaci citrusů

nějaké komplikace, stačí je na pár dní vyloučit ze stravy. Po

vymizení problémů můžeme citrusy v malém množství zno­

vu zařadit do našeho jídelníčku.

pH musí být v rovnováze - zásadité družstvo by mělo mít

stále mírnou převahu.

37

Cukříčku náš každodenní, proč jsi tak hořký?

Kolik lžiček cukru denně spotřebuje průměrný Evropan?

Nevíte? Asi pětatřicet. Co to znamená například pro obranný

systém našeho těla, se dočtete v 9. kapitole této knihy.

Všechny druhy sacharidů, ať už jednoduchý cukr nebo

složitý škrob, zanechávají kyselý „popel". Jestliže tedy spo­

lykáte denně pětatřicet lžiček cukru, k tomu ještě nějaký ten

chleba z bílé mouky, rýži, dostává „B" družstvo pořádně za­

brat. Organismus má přebytek kyselých látek. Navíc naší

špatnou stravou trpí pankreas, celý krevní oběh a mozek tzv.

„jojo-efektem" nebo, chcete-li, „jízdou na dráze smrti".

Malá mezihra: Zábavná „dráha smrti"

S pH to asi moc nesouvisí, ale odpočiňme si trochu od

čtení náročnějších informací a navštivme spolu nějaký velký

zábavný park. Často v něm najdeme atrakci, která vyvolává

závrať, a jenom člověk s pevnými nervy a „kachním" žalud­

kem ji dokáže absolvovat. Tu nejhorší „dráhu smrti" jsem vi­

děl v zábavném parku v Bangkoku. Tam tomu samozřejmě

neříkají „dráha smrti". Takový název by návštěvníky asi moc

nelákal. Ve skutečnosti zní název mnohem atraktivněji.

Pokud se rozhodnete, že žaludek „necháte na tři minuty

v úschovně" a koupíte si lístek, vytáhnou vás v malých vo­

zíčcích pomalu po úzkých kolejích na jeden vrchol dráhy.

V Bangkoku to je do výšky asi padesát metrů. Tam se na

chvilku zastavíte. Začínáte vychutnávat kouzlo výšky. Okolo

vás poletují ptáci, všechno pod vámi je úžasně maličké a vy

máte pocit, že se co nevidět dotknete slunce. Najednou se

však dá celý svět do pohybu a ve zlomku sekundy letíte hla­

vou dolů a pak znova nahoru na druhý vrchol. Pak přijde

krátké zastavení. Jen tak krátké, aby vás doběhly všechny va­

še molekuly, uspořádaly se vaše buňky, a potom zase... a za-

38

*

se. Když vystoupíte, máte pravděpodobně stejný pocit jako

váš pankreas, když ho proženete „dráhou smrti" konzumací

čokolády, zmrzliny, Horalky či tyčinky Mars.

Požití jednoduchého cukru v jakékoli podobě vyvolá

prudké vyplavení, lépe řečeno vplavení cukru ze střeva do

krve. Jeho zvýšená krevní hladina (hyperglykemie) musí být

upravena inzulínem z pankreatu. Inzulín je hormon, který

„odklízí" cukr z krve do buněk. Pankreas nemůže odhadnout

dávku inzulínu přesně, takže - pokud ho uvolní víc - už za

několik minut hlásí unavený mozek (z nedostatku cukru v kr­

vi), že krevní hladina cukru klesla pod normál a je třeba při­

dat trochu cukru z jater. To obstarává jiný hormon - gluka-

gon. Ten se tvoří taky v pankreatu. Jenže pankreas nedokáže

přesně odhadnout ani potřebnou dávku glukagonu, a navíc

nemůže vědět, že vy se chystáte sníst zase něco sladkého,

a tak je za chvíli opět potřebný inzulín - glykemie je zvýše­

ná. Hotová „dráha smrti". Hladina cukru v krvi lítá z jedno­

ho extrému do druhého. Pankreas dostává každou chvíli jiné

příkazy. Začíná vás bolet hlava, nedokážete se soustředit, jste

nervózní. Jak často prožíváte tyto stavy? Dá se s tím něco

udělat? Určitě. Jediná možnost, jak se vyhnout nepříjemné

„dráze smrti", je obrátit poměr jednoduchých a složitých

(komplexních) sacharidů ve stravě. Ze všech sacharidů, kte­

ré člověk konzumuje, by měly ty komplexní (škrob, vlákni­

na) tvořit až 90 %. Zbylých 10 % mohou tvořit sacharidy

jednoduché (obsažené v cukru, medu, džemu, sladkostech

apod.). Ale jak vypadá ve skutečnosti naše strava? Pouhých

10-20 % sacharidů, které přijímáme potravou, tvoří sachari­

dy komplexní a zbylých 80-90 % ty jednoduché.

Vláknina a voda patří k sobě

O vláknině dnes slyšíme ze všech stran. Právem. Pokud

bychom zvýšili spotřebu vlákniny na 20-30 g denně, předešli

39

bychom mnoha případům rakoviny tlustého střeva a koneč­

níku - nejčastějšímu druhu rakoviny mezi muži v naší zemi.

Mnoho vlákniny obsahují obilniny, luštěniny, ořechy, čerstvé

ovoce, sušené ovoce, tmavolistá zelenina (kapusta, brokoli­

ce, zelí, kedlubny) a natě.

Nám již známý britský chirurg D. Burkitt pracoval přes

dvacet let v Africe mezi domorodci. Jejich strava byla složena

převážně (80 %) z komplexních sacharidů (obilniny, zeleni­

na, ovoce). Afričané „vypadali zdravě a neznali léměř žádné

naše choroby".

12

Lidé, kteří dávají přednost rostlinné stravě,

jsou skutečně zdravější. Potvrzují to všechny druhy výzkumů

a sledování. Strava bohatá na vlákninu a s dostatkem tekutin

pomáhá udržet optimální pH organismu. Vláknina podporu­

je trávení, a tím nás chrání před užíváním antacid (léky na

potlačení kyselosti žaludečního obsahu) a jiných léků s ne­

příznivými účinky na pH našeho těla.

Do laboratoře na oběd?

Vypadá to složitě? Máte pocit, že bychom měli pro jisto­

tu před jídlem zaběhnout s potravinami do chemické laborato­

ře, a dřív než se do nich pustíme, udělat jejich rozbor? Mohu

vás ujistit, že tak úzkostlivě si počínat nemusíme. V žádném

případě. I když mluvím o zásadotvorných a kyselinotvorných

potravinách. Kuchyň, jídelna, restaurace, bufety zůstanou i na­

dále vzdálené laboratorní chemii. Co pro nás v konečném dů­

sledku znamená chemický charakter potravy? Vybírat si potra­

viny pouze jednoho druhu? Jíst cokoli a kdykoli?

Organismus samozřejmě potřebuje oba typy potra­

vin. Zdá se však, zeje lepší, když mírně převažují potravi­

ny s větším podílem zásadotvorných látek. Naše tělo má

velkou schopnost poradit si se stravou, která překyseluje

vnitřní prostředí. Dnešní typická strava však obsahuje tolik

40

potravin okyselujících organismus (rafinovaný cukr, maso,

uzeniny, vnitřnosti, vejce, výrobky z bílé mouky, ryby, slad­

kosti), že v nás čím dál hlasitěji tiká bomba acidózy - pře-

kyselení.

Dělení potravin podle chemické povahy jejich

popela

Kyselinotvorné: maso, ryby, drůbež, ústřice, mušle, sý­

ry, vejce, obilniny, bílý chléb, bílá rýže, těstoviny, kukuřice,

čočka, švestky, brusinky, cukr, sirup, džem.

Neutrální: margarín, med, kukuřičný škrob, rostlinné

oleje, tapioka, káva.

Zásadotvorné: všechny druhy mléka, všechny druhy

zeleniny a ovoce (kromě kukuřice, čočky, švestek a brusi-

nek).

Acidóza a alkalóza

Nemůžeme říct, že by se přátelily. Kde je jedna, tam ne­

najdete druhou. Mnoho lidí trpí jejich přítomností. Když se

na vás pověsí, pořádně vám znepříjemní život.

Acidóza je stav, při kterém se pH krevní plazmy posou­

vá k hodnotám 7,35 až 6,8, což je méně zásadité až kyselé

prostředí. Poškozuje to funkce centrálního nervového systé­

mu, člověk se stává dezorientovaným, trpí depresí a postu­

pem času - pokud stav není léčený - upadá do komatu. V ex­

trémních případech může acidóza končit smrtí. Nesprávná

strava je pouze jednou z příčin acidózy. Existují i jiné: plicní

emfyzém (rozedma plic), edém (otok) plic, asfyxie (dušení),

diabetes mellitus, dlouhotrvající hladovka, průjmy, poruchy

vylučování (ledvinami), nadměrná konzumace alkoholu a ji­

ných škodlivých látek.

13

Acidóza může také vzniknout při

:

41

velkém stresu, obezitě, nadměrném příjmu soli, po mastném

jídle, při horečce, jaterních onemocněních.

Kromě celé škály biochemických a klinických příznaků

můžete překyselení organismu rozpoznat i sami podle „pálení

záhy", krkání a regurgitace (návratu kyselé natráveniny ze ža­

ludku zpět do hltanu a dutiny ústní), pocitu plnosti i po malém

jídle, nadýmání apod. Postižen je také srdečně-cévní systém.

Zvyšuje se tepová frekvence, hrozí nebezpečí poruchy srdeč­

ního rytmu, dilatace (roztažení) mozkových cév a následné bo­

lesti hlavy. Objevují se ještě mnohé další příznaky.

Na druhé straně alkalóza se vyznačuje posunem pH

krevní plazmy na zásaditou stranu - pH 7,45 až 7,8.

Nervozita, svalové křeče a záchvaty jsou potom důsledkem

dráždění centrálního i periferního nervstva. Typickou příči­

nou alkalózy je dráždění dýchacího centra v mozku: při du­

šení, nízkém krevním tlaku, u plicních chorob, u organických

chorob centrálního nervového systému, při narušené funkci

jater, graviditě a sepsi (otrava krve) z masivní infekce gram-

negativními bakteriemi. Jiné příčiny alkalózy jsou: zvracení

se ztrátami žaludeční kyseliny, porucha funkce nadledvin,

nedostatek draslíku a nadbytek soli, dále nadměrné užívání

alkalizujících prostředků, léčba diuretiky (léky na odvodně­

ní), otrava salicyláty, strach a hysterický záchvat.

1

'

1

Alkalóza je zjistitelná laboratorními vyšetřeními, ale

existují i její klinické příznaky: chronické zažívací potíže,

únava po jídle, tvrdý a pomalý puls, zvýšená náchylnost ke

vzniku močových kamenů, poruchy srdečního rytmu.

Co dělat?

Ani acidóza, ani alkalóza nejsou pro naše zdraví nijak

žádoucí. Špatné stravování přispívá hlavně ke vzniku acidó-

zy, a proto jsou klinické projevy alkalózy podstatně méně

42

časté. Pokud trpíte problémem acidózy, je třeba, abyste si

položili otázku: „Co se s tím dá dělat?" Odpověď byste

mohli znát už z toho, co jste přečetli v této kapitole. Nejdříve

však, co se s tím dělat nemá.

Nezačněte užívat antacida a jiné lehce dostupné bikar-

bonátové prostředky a alkalické soli. Jejich pravidelné užívá­

ní může převážit misku vah na druhou stranu - do alkalózy,

a váš problém bude ještě složitější.

Pokud jste se stali pravidelnými konzumenty antacid,

jste si vědomi i jejich vedlejších účinků? Víte, jaké látky jsou

ve vašich lécích proti „kyselému žaludku" obsaženy? Patří

k nim bikarbonát sodný („soda bikarbona" -jako malý kluk

jsem se vždycky divil, že nemá žádné bublinky, i když je to

soda). Pracuje rychle a spolehlivě: překyselený žaludek se

v momentě „umoudří". Není to perfektní? Jenže bikarbonát

sodný (v podstatě prášek do pečiva) může „rozházet" celou

chemickou rovnováhu - a vyvolat alkalózu. Tato „posila"

B družstva našeho těla obsahuje mnoho sodíku. Spotřeba

sodíku v naší zemi přesahuje bezpečnou dávku třikrát až

pětkrát. Nadbytek sodíku je častou příčinou záchvatů mig­

rény, zvýšeného krevního tlaku, rakoviny žaludku, po­

škození funkce ledvin. Dlouhodobé užívání přípravků s bi-

karbonátem sodným vede k tvorbě močových kamenů.

Dalším silným antacidem je uhličitan vápenatý. Často

vyvolává zácpu, a potřebujete další léky - projímadla. Pod­

poruje vznik močových kamenů, zvyšuje hladinu vápníku

v krvi. A aby toho nebylo málo - byl u něho prokázán tzv. re­

bound efekt. Po přechodné neutralizaci nadměrné kyselosti

dochází k ještě výraznější tvorbě kyseliny.

To je problém i dalšího z antacid - hydroxidu hlinité­

ho. Způsobuje zácpu a podle všeho se hliník vstřebává do kr­

ve a následně se akumuluje v některých tkáních. Při studiu

příčin Alzheimerovy choroby (druh předčasné demence) se

zjistilo, že v buňkách předního mozkového laloku se hromadí

43

hliník, který působí na nervové buňky toxicky. Není jisté, zda

je hliník v mozkových buňkách příčinou anebo důsledkem

Alzheimerovy demence, ale je jisté, že tam je. Rozhodněte se

sami, zda se budete hliníku vyhýbat či nikoli.

Nechci šířit paniku. Chci jen upozornil na možné nebez­

pečí, které pravděpodobně nevnímáte. Každé užívání antacid

musíte konzultovat s lékařem. Tyto chemikálie dráždí slizni-

ci trávicího traktu a mají přinejmenším již uvedené vedlejší

účinky. Měli byste sami sledovat složení léků, které si kupuje­

te, a neužívat ty, které obsahují látky zhoršující vaše potíže.

STRUČNÉ SHRNUTÍ

ANEB

CO SI Z TOHO MŮŽEME VZÍT

1. Naše buňky potřebují stabilní životni (chemické) pro­

středí.

2. Správné prostředí buňkám zabezpečíme, když:

• omezíme spotřebu jednoduchých sacharidů (cukru) a zvý­

šíme spotřebu vlákniny (zelenina, obilniny, luštěniny);

• upřednostníme zásadotvornč potraviny a omezíme po­

traviny kyselinotvorné (hlavně živočišného původu);

• budeme přijímat dostatek tekutin;

• správným způsobem zvládneme stres.

3. Vyhýbejme se užívání antacid a léků poškozujících rov­

nováhu vnitřního prostředí.

4. Nezapomeňme: Jestliže chceme mít v těle dostatek CHE­

MICKÉ zásady, potřebujeme změnit svoje ŽIVOTNÍ

zásady.

44

4. SEZNAMTE SE S CHLOROFYLEM

Co se vám vybaví, když slyšíte slovo chlorofyl? Podvě­

domé spojení s dávnými hodinami biologie? Pokud jste se ve

své mysli právě ocitli v dusné atmosféře zkoušení ve třídě plné

koster, plakátů s květy tulipánu, nakresleným lidským srd­

cem, plícemi či uchem, můžu vás ubezpečit, že se jedná sku­

tečně jen o sugestivní vzpomínku. Zkoušení se nechystá. Čas

školních lavic je už dávno za námi, ale pozor! Učení bychom

se ani dnes neměli vyhýbat. Vzpomínáte si ještě na hodinu

o fotosyntéze? Dnes si tu hodinu zopakujeme. Proč? Chcete

přece poznat všechny přírodní prostředky, které pracují ve

prospěch našeho zdraví, nebo snad ne?

Nejdřív trochu biochemie

Zelené barvivo, které barví všechnu zeleň i nezralé

ovoce okolo nás, je chlororyl. Tento barevný pigment tvoří

dvě hlavní barviva: modrozelený chlorofyl a a žlutozelený

chlorofyl b. Tito téměř nerozluční kamarádi se v přírodě vy­

skytují v poměra 3:1.

Jak uvidíte za chvíli, zelený chlorofyl je téměř totožný

s červeným hemoglobinem. (Že je to už příliš složité?

Vydržte ještě, prosím.)

Červené barvivo hemoglobin je „nacpané" v každé čer­

vené krvince a v našich cévách přenáší kyslík. Rozdíl mezi

oběma barvivy - kromě jejich barvy - ukazuje následující

obrázek, který vypadá podobně jako všechny ty dvojice ob­

rázků „Najděte deset rozdílů!" z populárních časopisů. No

tak, vidíte ten jediný?

45

3 Fe .CH

H

chlorofyl hemoglobin

Co snídají rostliny?

Na základě způsobu získávání živin známe autotrofní

rostliny, které se živí z vlastní přeměny vody, oxidu uhličitého

a ultrafialového záření, a heterotrofní živočichy, kteří jenom

využívají „cizích" výsledků této novotvorby složité organic­

ké hmoty, sami však nedokáží přeměnit primitivní látky na po­

travu.

Rostliny jsou tedy schopny využitím ultrafialového

záření ze slunečního světla tvořit z jednoduchých látek

organickou hmotu. Bez tohoto zázraku by nebyl možný ži­

vot v takové podobě, jakou známe.

Kdyby neexistoval chlorofyl, nebyla by fotosyntéza.

Kdyby nebyla fotosyntéza, neexistoval by rostlinný život.

Kdyby nebyl rostlinný život, nebyl by na této planetě žádný

živočich, ani člověk. Chlorofyl je pro nás velmi důležitá látka.

Od schopnosti chlorofylu zapojit se do nejúžasnějšího výrob­

ního procesu na světě se odvíjí celý potravinový řetězec.

Proč rostliny nepotřebují svaly?

Rozdíl ve způsobu získávání potravy je také příčinou

rozdílného chování rostlin a živočichů. V zemi setrvávající,

autotrofní (samoživící) rostliny potřebují mít na dosah půdu,

46

ze které získávají minerály a „pumpují" vodu. Potřebují rov­

něž atmosféru, ze které čerpají plyny, a sluneční energii.

Když všechno mají, zůstávají na místě. Nepotřebují už nikam

chodit. Ke všemu potřebnému se dostanou velice důmysl­

ným zařízením: hlouběji do půdy kořeny, blíže ke slunci

stonkem; listy zase maximálně zvětšují plochu dýchání a do­

padu slunečního záření.

Na rozdíl od živočichů rostliny nepotřebují hledat ji­

né organismy, aby se nakrmily, a tak nemají ani schopnost

aktivního pohybu.

Představení začíná: spouštíme fotosyntézu!

Rostliny tedy nejedí chleba s máslem ani palačinky, ba ani

bramborový salát. Cukry, škroby, bílkoviny, tuky, jednoduše

všechno si musí vyrobit samy. Recept na výrobu základní

energetické látky - cukru - je dost dlouhý a složitý, ale zjed­

nodušeně je možné ho napsat takto:

6 C0

2

+ 6 H

2

0 + světlo -> C

6

H

1 2

0

6

+ 6 0

2

Náš přítel chlorofyl v něm hraje jednu z hlavních úloh.

Chlorofyl je silná solární „anténa" absorbující světlo a pře­

měňující jej na energii, která se ukládá do vazeb organických

látek. Rád přenechám slovo specialistovi. Jeden z předních

českých odborníků na fotosyntézu, RNDr. Vladimír Král,

CSc, s jehož slovy jste se už v této knize setkali, říká: „Na

naší planetě neexistuje důležitější proces pro zachování života,

než je fotosyntéza. Primárním zdrojem energie pro život je

naše hvězda - Slunce. Avšak pouze zelené rostliny dovedou

sluneční energii využívat přímo a s její pomocí syntetizovat

složité molekuly svého těla z jednoduchých anorganických

látek. Rostliny a pak ještě fotosyntetizující bakterie umějí

přeměňovat světelnou energii na energii chemickou, ulože­

nou v organických sloučeninách. A tak základní rovnováhu

47

života na naší planetě zabezpečují rostliny. Žádné zvíře a ani

člověk si neumí vyprodukovat svoji potravu. Naštěstí to za

nás obstarají zelené rostliny, jinak by byl život nemožný.

Základní potravinový řetězec začíná rostlinami. Živočichové

přijímají potravu buď přímo - býložravci, nebo nepřímo - ma-

sožravci. Ale to zdaleka není všechno, co nám fotosyntéza

poskytuje. Umožňuje dále koloběh uhlíku v přírodě a vrací

do atmosféry kyslík. Ten kyslík, který je spotřebováván při

dýchání, při hoření a dalších oxidačních procesech v přírodě.

Všechen kyslík v atmosféře se obnoví za 3000 let. Z tohoto

hlediska představuje fotosyntéza základní biochemický po­

chod, který podmiňuje existenci živé přírody na zemi...

Napíšeme-li si základní rovnici fotosyntézy, pak všechno vy­

padá velice jednoduše...

Ve skutečnosti se ale jedná o velice složitý proces, pro­

bíhající podle přesného programu... Vraťme se k popisu zá­

kladní rovnice fotosyntézy: šest molekul suroviny, jíž je oxid

uhličitý, a šest molekul vody poskytne jednu molekulu glu­

kózy a šest molekul kyslíku. To ovšem pouze za podmínek

dodání vhodné energie a - což je klíčové - nádherného a ve­

lice složitého fotosyntetického procesu. Řada lidí si totiž

představuje fotosyntézu asi následujícím způsobem:

700 kg oceli + 220 kg plastů + 80 kg gumy —> 1 automobil

Funguje taková rovnice? Co je potřeba, aby se uskuteč­

nila? Je nutná energie a přesný program, který byl vytvořen

na základě dlouhého přemýšlení, návrhů, modelování na po­

čítači, zkoušek, testování. Asi máme představu o tom, kolik

stojí zavedení nového automobilu do výroby..."

15

Rostliny rostou v noci

Nádherný proces fotosyntézy se odehrává ve dvou fá­

zích. První série reakcí se jmenuje „světelný proces".

48

Všechno se děje velice rychle, ale dodnes přesně nevíme jak.

Světelná energie se na konci tohoto procesu uloží v „konzer­

vách" energie (molekuly látky ATP). Druhá fáze nastupuje za

tmy - konzervovanou energii rostlina využívá k vlastní tvor­

bě látek potřebných pro svůj růst. S trochou nadsázky lze říct,

že rostliny rostou v noci.

Uvěříte?

Zní to všechno abstraktně? Čtěte, co píše jiný expert -

dr. Rabinowitch: „Fixace (redukce) oxidu uhličitého zelenými

rostlinami je největší chemický proces na Zemi. Poskytuje

ročně produkci 10

1

' tun, což je víc, než vyrábí veškerý světový

chemický a metalurgický průmysl, který poskytuje úhrnnou

produkci asi 10

9

tun za rok. Přitom 90 % této průmyslové

produkce tvoří uhlí, ropa, oleje, čili původně produkty fo­

tosyntézy. Stejně působivé je porovnání energie zachycené

a uložené ročně rostlinami s energií, která je dostupná z ostat­

ních zdrojů. Energie přeměněná fotosyntetickým procesem je

asi lOOkrát větší, než teplo získané spálením veškerého vytě­

ženého uhlí za stejný čas a asi 10 OOOkrát větší, než energie

všech vodních elektráren. Každý rok produkují zelené rost­

liny 47 000 000 000 000 m

3

čistého kyslíku."

16

Barevná preludia

Položme na paletu trochu chlorofylu a chvilku si s ním

pohrajme. Je to velice zábavné.

Nejdřív odstraníme středový hořčík a chlorofyl se hned

„přemaskuje" na olivově hnědý feofytin. Kdybychom hořčík

nahradili kovovými ionty, například cínem (Sn

2+

) nebo žele­

zem (Fe

2+

), chameleon chlorofyl se změní na jinou - šedo­

hnědou látku. Pokud bychom měli po ruce měď anebo zinek

49

a vyměnili je za hořčík, nezjistíme nic - chlorofyl zůstane ze­
lený.

Přeměnu zeleného chlorofylu na olivově hnědý feofytin

dokážeme uskutečnit i v hrnci - tepelným zpracováním zeleni­

ny v mírně kyselém prostředí. Nejvýrazněji se změní zelený

hrášek, zelené fazolky, kapusta, růžičková kapusta a špenát.

Je známo, že čím je teplota vyšší a doba zpracování krat­

ší, tím více si zelenina udrží svou čerstvost, projevující se

jasnou zelenou barvou. Dlouhé vaření na mírném ohni způ­

sobuje největší ztráty chlorofylu.

17

Něco podobného se děje i s naloženými okurkami.

Enzymy rozkládající chlorofyl jsou v kyselém prostředí aktiv­

ní, a to způsobí, že vaše původně krásně Imavězelené okurky

se změní na olivově zelené."

Velký Malíř si hraje s barvami přírody také při sušení

zeleniny a jejím mrazení. Zelenina se nám „převléká z barvy

do barvy" přímo před očima.

Vařením a sterilizací ztrácí zelenina svůj pěkný chlorofyl.

50

A teď trochu historie

Vraťme se k využití chlorofylu. O zelené barvivo se za­

jímali lidé už na počátku našeho století. V roce 1913 německý

vědec Willstatter identifikoval chemickou strukturu chloro­

fylu.

18

V přibližně stejné době Švýcar Buergi objevil, že

chlorofyl podporuje růst tělesných tkání. Okolo r. 1933

konstatoval dr. Fischer, nositel Nobelovy ceny (1931) za vý­

zkum červeného krevního barviva - hemoglobinu, že výsled­

ky použití chlorofylu při léčbě pacientů jsou nadějné.

Potom se začalo objevovat čím dál víc výzkumných

prací pojednávajících o využití chlorofylu v léčbě různých

nemocí. Chlorofyl nebyl ani tak skutečným předmětem vý­

zkumu, jako spíš populárním všelékem. Svět byznysu rychle

pochopil, že chlorofyl může znamenat rychlé zisky, což sa­

mozřejmě znamenalo, že se nemínil ohlížet na konzervativ­

nější a důslednější vědce, kteří vyjadřovali jisté pochybnosti

nad „zeleným práškem".

Začala skutečná „zelená válka". Už v roce 1951 přes

čtyřicet amerických firem přidávalo chlorofyl do více než sto

padesáti výrobků. Kromě léků to byly žvýkačky, pěny do

koupele, vody po holení, ústní vody, šampony, zubní pasty,

deodoranty, antiperspiranty, kolínské vody, kosmetické mas­

ky, tablety na hubnutí, tablety proti kašli, cigarety, tabák, pa­

pírové kapesníčky a mnohé další výrobky.

Zastánci i odpůrci chlorofylu vedli tuto podivnou „zelenou

válku" a každý chvíli vítězil. Nejvíce diskutovali o jeho schop­

nosti potlačovat pachy a vůně. (Chlorofyl jako deodorant

můžeme použít i my. Pokud jste snědli topinky s česnekem

těsně před návštěvou divadla a nechcete své sousedy obtěžo­

vat vaší láskou k česneku, stačí, když budete chvíli kousat

kus petrželové natě.) Názory na deodorační vlastnosti chlo­

rofylu se rozprostřely od jednoho pólu - fanatické obhajoby -

ke druhému - fanatickému odmítání. Tato nejednotnost byla

51

pravděpodobně způsobena tím, že průmysl nestandardizoval

typ chlorofylu (a nebo b). Jejich rozpustnost ve vodě je však

rozdílná (chlorofyl a je nerozpustný), a proto ani intenzita je­

jich účinku není stejná. Navíc vědci experimentovali převážně

s chlorofylem, který měl odstraněny boční řetězce a centrální

hořčík byl nahrazený jiným iontem (železem nebo mědí),

čímž připravili různé chlorofyliny, které se rozpouštějí i ve

vodě. Chlorofyliny si udržují zelenou barvu i v podmínkách,

ve kterých chlorofyl svoji barvu už ztrácí. Výrobky se synte­

tickými chlorofyliny vypadají atraktivněji než výrobky s pří­

rodním chlorofylem, avšak jejich biologická účinnost je

20

pravděpodobné nižší, protože se hůře vstřebávají. Je to po­

dobné jako s „duhovými" nealkoholickými nápoji. Umělé

barvivo dokáže vyvolat zdání barev skutečných.

Podle výzkumů dr. Driskella z Viržinského polytechnic-

kého institutu se chlorofyl a vstřebává v tenkém střevě

a podstupuje stejnou cestu trávení jako vitamin A.

I když je konzumace špenátu, lístků ječmene a jiných na

chlorofyl bohatých rostlin nesrovnatelná s konzumací labo­

ratorních chlorofylinových přípravků, je jisté, že jak přírodní

chlorofyl, tak jeho deriváty (chlorofyliny) mají ohromný te­

rapeutický účinek.

Pokrevní příbuzní

Jednou z nejvíce fascinujících věcí bylo zjištění, že

krevní barvivo hemoglobin, které přenáší v živočišné říši

a u člověka kyslík, je ve své struktuře téměř identické s chlo­

rofylem, který je klíčovou látkou rostlinného života. V do­

bách empirického výzkumu se několik nadšenců pustilo do

sledování, zda je možné chlorofyl použít při léčbě anémie

(chudokrevnosti). Dr. Miller o tom napsal: „Když byla čás­

tečně natrávená tráva podávána krysám, přímo to stimulo­

valo tvorbu červených krvinek."

21

52

Pokud si dáte topinky těsně před návštěvou divadla,

použijte petrželovou nať.

Dnes je jistě možné mít námitky proti podobným výzku­

mům, ale i v moderních publikacích se uvádí: „I přes rozdíly

ve struktuře a funkcích existují opodstatněné domněnky, že

biosyntéza porfyrinu (část molekuly obou pigmentů - pozn.

autora) je ve všech biologických systémech v zásadě velmi

22

podobná." Mnohé enzymy, které se zúčastňují biologické

výstavby chlorofylu a hemoglobinu, jsou stejné.

53

Chlorofyl - léčitel

Dr. Gruskin později opakoval Buergiho sledování a po

testování 1200 pacientů zjistil, že „chlorofyl má stimulační

účinek na růst pojivové tkáně a podporuje tvorbu granulační

tkáně." " Granulační tkáň se objevuje v ráně během procesu

hojení. Podle těchto výzkumů chlorofyl proces hojení urych­

luje.

Uplynulo patnáct let a američtí vědci Sack a Barnard

(1955) ukázali, že „chlorofyliny zvyšují místní prokrvení".

Větší prokrvení zlepšuje zásobení tkáně výživnými látkami

a kyslíkem. Tím je v ní podpořen reparační a regenerační

proces.

Hojivé účinky chlorofylu byly pozorovány nejen v chi­

rurgii, ale i v dermatologii. Nejlepších léčebných úspěchů

s přípravky obsahujícími chlorofyl bylo dosaženo u „pacien­

tů s chronickými kožními vředy". Ti, kdo zkoumali účinek

chlorofylu při léčbě nosních, krčních a ušních chorob, se

shodně vyjádřili, že „je zajímavé, že neexistuje jediný sledo­

vaný případ, kdy by po použití chlorofylu nebylo pozorová­

no zlepšení anebo úplné vyléčení."

24

Chlorofyl má také dezinfekční vlastnosti, kterých se vy­

užívalo u pacientů s kolostomií (vyústění tlustého střeva na

přední stěnu břišní), kostními infekcemi, infekcemi v dutině

ústní, popáleninami apod., obzvlášť v průběhu druhé světové

války. V nesnadných válečných podmínkách museli lékaři

používat k léčbě neobvyklé metody. Např. „... dr. Warner F.

Bowers a jeho spolupracovníci ve všeobecné nemocnici ame­

rické armády aplikovali na otevřené rány chlapců ležících na

sále chlorofyl. Rány páchly tak silně, že nejen vojáci, ale i léka­

ři a sestry ztráceli chuť k jídlu. Z důvodu vědeckého srovnání

přikládali lékaři chlorofylový roztok na rány pouze u každé­

ho druhého vojáka. Zápach z ran ošetřených chlorofylem do

osmačtyřiceti hodin zmizel."

25

Vojáci, kteří nebyli ošetřeni

54

chlorofylem, se začali dožadovat „zelené medicíny" i pro se­

be. Problém zapáchajících otevřených ran byl vyřešen.

Co dělá chlorofyl teď?

Může se pochlubit velkým zájmem, který o něj vědci na

celém světě projevují. Rád se nechává prohlížet ze všech

stran těmi nejvýznamnějšími vědeckými kapacitami. Každý

rok se o něm publikuje sto dvacet až sto čtyřicet odborných

prací. Dál se zvyšuje jeho využití v lékařství.

Začátkem 90. let se začal ověřovat nadějný způsob léč­

by - tzv. fotodynamická terapie. Princip spočívá v podává­

ní látky, která se výrazně hromadí v konkrétní tkáni. Potom

je tkáň s nahromaděnou látkou ozářena určitým druhem zá­

ření. Tím se látka změní v aktivní formu, která produkuje

volné radikály. V tkáni postižené nádorovým procesem pů­

sobí volné radikály na rakovinné buňky ničivě. Tento způsob

léčby nejčastěji využívá látky příbuzné chlorofylu (deriváty

chlorofylu). Fotodynamická terapie se zkouší při léčbě růz­

ných nádorů

26

a také jako podpůrná léčba nádorů trávicího

systému.

Myšlenka využít deriváty chlorofylu v lékařství není

nová. Už staré léčebné postupy využívaly například výměš­

ky bource morušového. Výměšky této známé housenky to­

tiž obsahují deriváty chlorofylu z listů, které sama požírá.

V laboratorním experimentu se potvrdil silný léčebný účinek

derivátů chlorofylu obsažených ve výměšcích bource moru-

šového na nádorové - krysí i lidské - buňky.

Chlorofylin má schopnost potlačovat rakovinotvorný

účinek aflatoxinu

29

a bránit buněčným mutacím;

Bylo zjištěno, že čím je koncentrace podávaného chlo­

rofylu vyšší, tím lepší jsou jeho účinky antimutagenní a pro-

tirakovinné.

31

55

Chlorofyl je látka životně důležitá pro rostliny, a proto

nemůže být neužitečná pro člověka.

STRUČNÉ SHRNUTI

ANEB

CO SI Z TOHO MŮŽEME VZÍT

1. Chlorofyl je obsažen v každém kousku zeleně.

2. Podobnost mezi chlorofylem v rostlinách a hemoglobi­

nem v naší krvi ukazuje na možnost využití chlorofylu

pro člověka.

3. Nejúčinnější je chlorofyl v přirozeném (syrovém) stavu.

4. Zelenina (kapusta, zelí, natě, špenát, pažitka apod.), divo­

ká zelenina (kopřiva, pampeliška, česnek medvědí, řeři­

cha potoční) a bylinky jsou nejlepším zdrojem účinného

chlorofylu.

5. Chlorofyl můžeme používat i externě (např. chlorofylový

lihový extrakt na rány).

56

5. KDE JSOU NAŠE ENZYMY?

Už jste slyšeli o enzymech? Setkali jste se s nimi?

Udivuje vás, že se ptám zrovna takhle? Prosím o chvíli str­

pení. Pokusím se na tyto otázky sám odpovědět. Nejdříve vás

však někam zavedu.

Ve výrobní hale

Byli jste už někdy ve výrobní hale nějaké větší továrny?

Na jednom konci jsou hromady materiálu a surovin. Na dru­

hém konci sjíždějí z běžících pásů hotové výrobky. Je to vel­

mi zajímavý pohled. Mezi oběma konci, po celé hale, jsou

roztroušeni lidé v montérkách. Ano, dobře sehraná parta děl­

níků dokáže z plechu, plastů, gumy, kabelů a skla složit auto.

Výrobní hala by byla pouhým studeným skladištěm materiá­

lu, kdyby v ní nepracovali dělníci.

Jistou podobnost bychom mohli objevit v našem orga­

nismu. Bez „dělníků" - enzymů bychom byli jen skladištěm

aminokyselin, bílkovin, cukrů, tuků, vody a minerálů.

Jestliže máme na jedné straně molekuly aminokyselin

a na druhé polypeptidy nebo bílkoviny, určitě mezi nimi naj­

deme enzymy. Enzymy se v organismu zúčastňují všech che-

mických reakcí, tvorby i odbourávání látek - tj. metabo­

lismu. Určují naši odpověď na teplotní změny, zúčastňují se

výměny vzduchu v plicích, přenosu nervových vzruchů, jsou

potřebné pro svalové kontrakce, pro vylučování moče ledvi­

nami i tvorbu trávicích šťáv, zúčastňují se samotného trávení...

Jsou potřebné pro všechny životní funkce a pochody.

Rozhodují nejen o délce našeho života, ale - a to především -

i o jeho kvalitě. Určitě stojí za to lépe je poznat.

57

Co je to enzym?

Enzym je různě velká a složitá molekula (často makromo­

lekula), která se skládá z malých stavebních kamínků - amino­

kyselin. O tom, jak jsou aminokyseliny v molekule enzymu

uspořádány, rozhodují naše genetické informace, zapsané ve

struktuře kyseliny deoxyribonukleové. To, jak jsou aminoky­

seliny v molekule enzymu uspořádány, zase určuje jeho schop­

nosti a vlastnosti. Pořadí a prostorové uspořádání amino­

kyselin v enzymu je jako profese dělníka. Pořadí určuje, co

bude enzym dělat, jakou reakci má usměrňovat. Jestliže se

někdo vyučí klempířem, patrně dokáže velice dobře pracovat

s plechem. Jestliže má molekula enzymu v prostoru určitý

tvar, nejlépe „pracuje" s jednou konkrétní látkou, kterou pak

mění na jinou.

Nástroje

Víme dobře, že dělník nepracuje jen tak - holýma ruka­

ma, ale potřebuje k práci různé klíče, šroubováky a další spe­

ciální nástroje. Jen s pomocí dobrého nářadí může odvést

dobrou práci. Enzymy potřebují rovněž speciální nástroje

(koenzymy). Jsou jimi vitaminy a jejich deriváty. K vitami­

nům se dostaneme později.

Zkoušeli jste už někdy dotáhnout matku nohou? Ne, nejde

to. Ani zkušený dělník by to nedokázal. Na tu či onu určitou

práci máme specifické nástroje. Nikdo si přece nepřikládá

noviny k uším a ani se nesnaží chodit venku po rukou. Enzym

má na svoji práci také specifický nástroj - orgán.

Řekli jsme si, že enzym je malý dělník, který svýma

„rukama" uchopí surovinu a „vyrobí" z ní novou látku.

Víme však, kdo dělníka zaměstnává? Ano, určitě. Zaměstna­

vatelem enzymu se může stát každá buňka, každá tkáň

58

a každý orgán každého živého tvora. Enzymy si podle po­
třeby tvoří buňka sama. Všechno je řízeno geneticky. Stačí
geneticky „naprogramovaná" porucha tvorby jednoho kon­
krétního enzymu, např. fenylalanin-hydroxylázy, a organis­
mus je vážně postižen - rozvíjí se fenylketonurie. (Myslím,
že jste už o této chorobě slyšeli. Kromě jiného - dítě, které je
takto postiženo, duševně zaostává a hrozí u něj těžké dušev­
ní poškození - imbecilita.)

V našem organismu se odehrává asi sto tisíc chemických

reakcí, pro které je nezbytná přítomnost tisíců enzymů.
Všechno se děje bez našeho vědomí. Dost málo si uvědomu­

jeme, o jak velký zázrak v našem organismu jde. Všechno

pokládáme za samozřejmost a přirozený běh věcí, dokud se

v tom obrovském hodinovém stroji biochemie nezasekne je­
diné kolečko.

Nepřetěžujte své dělníky

Když výrobní halu na obou koncích uzavřete a pořádně

v ní zatopíte, dělníci se brzy unaví a přestanou pracovat.
K tomu, aby práce probíhala podle představ firmy, musí být
v hale optimální teplota.

Také enzymy potřebují určité podmínky. Zvlášť citlivé

jsou na teplotu a pH prostředí. Bílkovinná část molekuly

enzymu může být zvyšující se teplotou poškozena, a tím ce­
lý enzym přestává pracovat, tedy plnit svoji funkci. Ideální
teplotou pro práci našich enzymů je teplota těla. (Jak to
všechno krásně do sebe zapadá!) Enzymy v potravě jsou

aktivní - „živé" - asi do teploty kolem 40 °C. Nejodolnější

je peroxidáza brambor - vydrží teploty i přes 100°C. ~ Pro

správnou funkci enzymů je potřebné i optimální pH. Pásmo
tolerance pH většiny enzymů je 5,5 až 7,5.

59

Rodinné album

Nenechte se nikdy „zlákat" žádným enzymem k pro­

hlídce jeho rodinných alb. Skončilo by to asi špatně. Mohlo

by to trvat pěkně dlouho. Možná i několik let. Rodina enzy­

mů je totiž pořádně široká. Známe šest hlavních „rodů":

1. oxidoreduktázy;

2. transferázy;
3. hydrolázy;

4. lyázy;
5. izomerázy;
6. ligázy.

Tyto rody mají mnoho „podrodů" a ty zase „pod-podro-

dy". Jejich tolik, že ani nemají jména; rody a podrody se čís­

lují. A tak by to prohlížení rodinných alb mohlo vypadat asi

takto: „Podívej se, toto je naše teta 3.2.1.20 a toto můj bra­

tranec z druhého vodíkového můstku 5.3.99.1." Brrr. Říkám

vám, enzymů je opravdu moc.

Hlavním cílem této kapitoly je seznámit se s enzymy

účastnícími se trávení a vstřebávání výživných látek. Podí­

vejme se tedy společně, jak to tam vypadá.

Enzymy v akci

Dojedli jste. Cítíte se příjemně. Nejraději byste si šli leh­

nout. Jenže to si nemohou dovolit vaše enzymy. Ve vašich

útrobách právě začíná „směna". Bez enzymů byste trávili

a vstřebávali klobásu s hořčicí několik let. To byste samo­

zřejmě nepřežili. Z čeho byste ta dlouhá léta žili, viďte?

Naštěstí díky enzymům můžeme jíst častěji, i když právě tou

rychlostí enzymům často komplikujeme život.

60

Všechno, co přijímáme, musí být rozloženo na menší

částice, vstřebáno a krví rozneseno na místo určení. Tomu na

začátku pomáhají trávicí enzymy. Ty musí každý kousek

jídla, který jsme snědli, „svýma šikovnýma rukama" „roze­

brat" a „rozpojit" na základní stavební molekuly. Ty se po­

tom vstřebávají v tenkém střevě na obrovské ploše asi 100-

300 m

2

do krve.

Následující tabulka uvádí hlavní trávicí enzymy člověka:

Trávicí enzymy člověka - místo tvorby a funkce

Místo
tvorby
ústa
žaludek
pankreas

tenké střevo

Trávení
sacharidů

slinná a-amyláza
žádný
amyláza

pankreatická
a-amyláza
izomaltáza
Iaktáza
sacharáza
trehaláza

Trávení
tuků

jazyková lipáza

žádný
lipáza fosfoli-
páza A

2

choleste-

rol-esteráza

střevní lipáza

Trávení
bílkovin
žádný
pepsin
trypsin
chymotrypsin
elastáza
karboxypeptidáza

aminooli-
gopeptidáza
dipeptidáza

(Upraveno podle Gilberta A. Castro, Digestion and Absorption, in: L. R.

Johnson (Ed.), Gastrointestinal Physiology, Mosby Year Book, St. Louis,

USA, 1991, str. 176.)

Co už víme o enzymech?

V současné době jsou enzymy předmětem velmi inten­

zivního zkoumání. Už se také podařilo odhalit mnoho zají­

mavého z jejich „života". Říkám „života", protože aby moh­

ly enzymy plnit svou funkci, musí být „živé". Už víme, že

vysoká, stejně jako nízká teplota a extrémní pH poškozují

61

Enzymy se podávají také pomocí injekcí.

molekulu enzymu a mohou způsobit až její úplnou dezakti­

vaci - usmrcení.

Ovšem „usmrcení" nehrozí ani tak enzymům našeho

těla, jako spíše enzymům v naší potravě - v potravinách,

které se uvaří, usmaží, zavaří nebo chemicky zpracují.

Tepelná úprava potravin způsobuje při určité teplotě poško­

zení (denaturaci) enzymových bílkovin. Bez „živých" enzymů

je potom potrava pouhou hromadou stavebního materiálu,

který někdo, kdo slíbil, že vám postaví celý dům, vysypal na

váš pozemek a odešel. Zedníci, elektrikáři, tesaři, obklada-

či - nikde nikdo! Já vím, možná že dům si dokážete postavit

i sami. Totéž platí i o našem těle. Organismus si dokáže vy­

tvořit i vlastní enzymy na trávení. Podle jedné z teorií však

naše schopnost tvořit vlastní enzymy je limitována. Každý

dostane svoji dávku „enzymové energie" a je na nás, jak s ní

budeme hospodařit. Dokážeme to? Čím dřív člověk „vystřílí

svůj střelný prach" enzymů jedením tepelně a chemicky

upravené potravy obsahující jen umrtvené (denaturova-

né) enzymy, tím rychleji se blíží životnímu konci. Možná,

že to, co tvrdím, je hodně odvážné, ale moderní enzymologie je

stále ještě na začátku objevování souvislostí mezi enzymy při­

jímanými potravou a tvorbou enzymů v organismu. Experi-

62

menty a hlavně empirická zkušenost však naznačují, že takové

souvislosti existují.

34

Úloha rostlinných enzymů ve výživě

člověka je stále předmětem spekulací a bojů jejich obhájců

a odpůrců. Nic však nelze namítnout proti tvrzení, že lidský

organismus je schopen přijímat syrovou stravu s dostatkem

aktivních enzymů. Úloha enzymů ve stravě by tedy nemě­

la být podceňována. Všechny současné výsledky výzkumů

nás spíše opravňují k tomu, abychom častěji vyhledávali

zdroje aktivních rostlinných enzymů. Trávení syrové stravy,

bohaté na přírodní (exogenní) enzymy sice trvá o něco déle,

ale organismus nepotřebuje tolik vlastních (endogenních)

enzymů jako na trávení stravy vařené. Tím ušetříte svým or­

gánům (pankreas, játra, žaludek, střevo aj.) velký kus práce

a námahy.

Jenom na okraj: O síle enzymů se lehce přesvědčíte na

mechanicky poškozeném ovoci a zelenině, anebo na ovoci

a zelenině, které bylo nekvalitně zmraženo a znovu rozmra-
zeno. Tím, že se enzymy dostanou mimo porušené buňky,
začínají nekontrolované působit, a zelenina nebo ovoce po­

stupně zhnědnou a změknou. Taková změna je znakem ztrá­
ty biologické hodnoty rostliny.

Nové rozměry léčby

Enzymologie přináší nový pohled na léčbu mnoha one­

mocnění. Na základě poznatků o působení některých enzymů
na různé tkáně byly vyvinuty léky, jejichž hlavní složkou jsou

enzymy. Existují snahy, hlavně v zahraničí, léčit mnohé chronic­
ké zažívací potíže, cévní onemocnění (hlavně aterosklerózu),

zánětlivé procesy, bolesti, virové infekce, dokonce i některé
druhy rakoviny léky vyrobenými na bázi enzymů.

O využití enzymů při léčbě poslední jmenované diagnózy

píše dr. Janek ve své publikaci zajímavou věc: „Filozofie apli-

63

kace enzymů v tomto případě (rakovina - pozn. autora) vy­

chází z názoru, že ve zdravém těle dostatek enzymů a jiných

obranných látek zabezpečuje včasnou likvidaci buněk, které se

i 'vykolejily' a mohou způsobit rakovinné bujení. Rakovinná

1

buňka je údajně chráněná před zásahem 'tělesné policie' až

tehdy, když se připojí ke zdravé buňce a pokryje sítí vláken

fibrínu. Podaří sejí to tehdy, když je v těle nedostatek obran­

ných látek a enzymů, které rozkládají fibrin a udržují ho na

přiměřené hladině. Zvýšený přívod těchto enzymů zřejmě

působí rozklad fibrínu na rakovinných buňkách a umožní,

aby je jiné enzymy rozkládající bílkoviny zlikvidovaly...

Enzymy se podávají velice ofenzivním způsobem, pomocí

injekcí a klystýrů, případně mastí. Jde o specializované způ­

soby terapie, které patří do rukou odborníka."

35

Rozumného lékaře výše uvedená zpráva nepopudí. Ro­

zumný lékař rovněž nepodcení - sice zatím nepotvrzené, ale

ani nevyvracena - nadějné teorie. Ovšem zdá se racionálnější

chorobám předcházet. Rakovina je strašná nemoc. Mohl

bych hodně vyprávět o bolesti a utrpení mých pacientů umí­

rajících na rakovinu z doby mé praxe na geriatrickém oddě­

lení. Mám však pro vás dobrou zprávu. Rakovině a jejím

dalším kamarádům z „velké čtyřky" (rakovina, ateroskle-

róza, cukrovka a vysoký tlak) lze předcházet! Máte šanci

udělat něco pro to, aby riziko těchto onemocnění u vás

kleslo na minimum. Začít je možné kdykoliv.

„Výživová doporučení" starých patriarchů

Znáte „doktora" Levitika? Ještě jste o něm neslyšeli? Na

přednášku jednoho odborníka na výživu přišel také duchovní.

Vědec hovořil o důležitosti enzymů ve stravě. Mezi spoustou

moudrých vět vyslovil zajímavou myšlenku: „Protože prase

je nádobou plnou odpadků, konzumace vepřového masa vy-

64

zaduje tisíce enzymů, které musí ještě před trávením rozložit

jedy v něm obsažené." Zmiňoval se také o tom, že člověk ne­

ní schopen úplně strávit a vstřebat maso. Strava tak zůstává

dlouho ve střevech, podléhá hnilobným procesům, tvoří se

jedovaté tekutiny a plyny, vyvolávající rakovinu. Závěr před­

nášky byl jednoznačný. Odborník na výživu doporučil nejíst

vůbec vepřové maso. Duchovní si dodal odvahy a po skon­

čení přednášky přišel za lékařem a řekl: „Už Leviticus nám

radil, abychom nejedli vepřové, ale my jsme jeho rady nebra­

li vážně." Doktor pohotově odpověděl: „Nikdy jsem neslyšel

o doktoru Levitikovi, ani jsem nečetl žádnou jeho vědeckou

práci, ale z vlastního výzkumu vím, že konzumace vepřové­

ho masa může způsobit rakovinu."

Tak co, ani vy jste nečetli žádnou knihu od „doktora"

Levitika? Chcete vědět, kdo to byl a jakou zprávu nám vlastně

zanechal? Otevřete si Bibli a nalistujte 11. kapitolu 3. knihy

Mojžíšovy anebo 1. až 21. verš 14. kapitoly 5. knihy Moj­

žíšovy a najdete tam celý seznam „výživových doporučení".

Když k tomu přidáte 29. verš 1. kapitoly 1. knihy Mojžíšovy

o tom, co bylo člověku k jídlu určeno na počátku, zjistíte, že ra­

dy z dob starých patriarchů, dávno předtím, než byly známy vi­

taminy, enzymy, bakterie, bílkoviny, jsou stále aktuální. Je až

k neuvěření, jak věda potvrzuje další a další souvislosti a důvo­

dy těchto doporučení. Pro mě to bylo úžasné zjištění.

Jsme země stočených ocásků

Vepřové maso jsem zvolil jen jako ilustraci. Vepřové

maso je totiž naše národní pochoutka. Nedávno se mi jeden
pacient pochlubil, že chová osm prasat. Dvě už měl v mraz­
ničce. Dodal také, že prase poráží každé dva měsíce a vepřo­
vým masem zásobuje nejen celou rodinu, ale i velký okruh
svých známých a přátel. Ten člověk měl ve svých čtyřiceti le-

65

tech téměř úplně ucpané cévy. Měl se rozhodnout pro opera­

ci srdce a cév, ale strašně se bál. Jeho o pět let starší příbuz­

ný se podobné operaci podrobil, ale po dvou letech dalších

zdravotních komplikací zemřel. Jsme si opravdu vědomi, ja­

ké problémy nám nevhodná strava může způsobit? Můžeme

se bouřit proti rostlinným bílkovinám, můžeme se posmívat

každému, kdo se snaží chránit svoje zdraví, můžeme obdivo­

vat lidi, kteří kouří, pijí a jedí, co jim chutná. A není možné

popřít, že právě mezi takovými lidmi jsou ti, kteří pracují pro

blaho druhých a všemožně se snaží zpříjemnit jim život. Nic

však na tom nemění, že i z takových skutečně dobrých lidí se

jednoho krásného dne stanou maličké a smutné postavy v ne­

mocničním pyžamu. Ti, kdo nejsou ochotni respektovat jisté

zákonitosti svého těla, se smutnému konci těžko vyhnou.

Jestliže chcete předejít neštěstí a žít plnohodnotný život

bez degenerativních chorob, vaším prvním krokem by mělo

být vyloučení vepřového masa v jakékoli formě z vašeho

jídelníčku.

Ani ryby nejsou zdravé?

Tato otázka by mohla být námětem další knihy, protože

existuje dostatek důkazů o tom, že ryby (sladkovodní i moř­

ské) jsou ve velké míře postiženy nádorovým bujením zej­

ména lymfatické tkáně. Není úplně jisté, zda to může zna­

menat nějaké riziko pro člověka konzumujícího ryby. Proč

bychom ale měli jíst nádor živočicha? Při velkoprodukci

a výlovu ryb není možné kontrolovat všechny ryby a zabrá­

nit, aby se nemocné kusy dostaly na potravinový trh.

Nerad bych vám bral chuť k jídlu, ale ze stejných důvo­

dů, které jsme si uvedli u vepřového masa, můžete jako dru­

hý krok vyloučit ze stravy drůbež, ryby a ostatní mořské

živočichy. Jsou také „vakem plným odpadků současného

66

světa". Jedy obsažené např. v tělech vodních živočichů jsou

3500 až 70 OOOkrát koncentrovanější než v samotné vo­

dě

36

. Jedy pak musí být odbourány pomocí enzymů v na­

šem těle, což znamená velkou zátěž celého enzymatického

a vylučovacího systému.

STRUČNÉ SHRNUTI

ANEB

CO SI Z TOHO MŮŽEME VZlT

1. Každý biologický proces v živých organismech (včetně

zažívání) vyžaduje enzymy.

2. Existují enzymy exogenní (v potravě) a endogenní (vy­

tvořené v organismu).

3. Enzymy účinkují, jen pokud jsou aktivní - „živé"; ne­

příznivé teploty a hodnoty pH je ničí.

4. Pouze čerstvá, tepelně a chemicky neupravená strava

(zelenina, ovoce, ořechy, semena, obilniny) obsahuje ak­

tivní enzymy, které mohou být našemu tělu k užitku.

5. Nedostatek aktivních enzymů v organismu (vlastních či

přijímaných) vyvolává zdravotní problémy.

67

6. DALŠÍ V POŘADÍ -VITAMINY

Teď je čas vrátit se k tématu „nástroje enzymů". V před­

cházející kapitole jsme se dověděli, že enzymy potřebují - po­

dobně jako dělníci v továrně - ke své práci speciální nástro­

je. „Nástroje", s nimiž enzymy pracují, jsou vitaminy, jejich

různé deriváty, minerální látky, stopové prvky. Některé

vitaminy a prvky potřebuje organismus nezávisle na práci

enzymů.

Ačkoli se látky, o kterých je řeč, ještě v polovině našeho

století podceňovaly, dnes se odborníci stále častěji zamýšlejí

nad souvislostmi mezi určitými nemocemi a nedostatkem

těchto důležitých látek ve výživě. Odborníci lamentují a prů­

mysl se činí. Všude kolem nás šumí tabletky „plné" zdraví

a síly. Reklama do nás hustí, že „... broskev nemá žádné vi­

taminy a stopové prvky, ale NÁŠ přípravek vám dá VŠECH­

NO!" I přes neověřené údaje, že vitaminy a minerály mají

schopnost léčit i něco jiného než konkrétní, ale vzácné defici­

ty a poruchy vstřebávání, průmysl prohlašuje o svých multi-

vitaminových a minerálových preparátech, že odstraní bolest

a stres, zlepší paměť a sexuální funkce, zpomalí stárnutí. Je to

pravda? Jak vitaminy pracují? Potřebujeme jíst umělé vita­

minové a minerálové směsi, anebo můžeme ušetřit peníze

a získat to, co naše tělo potřebuje, z přirozené stravy? Pokus­

me se na tyto otázky odpovědět pěkně popořádku.

Záhadné objevy

Historie medicíny zná už dávno určitá onemocnění, kte­

rá lze léčit některými potravinami. Například nepříjemná

68

choroba beri-beri..>Po staletí umíraly tisíce lidí z celého

Východu na důsledky této záhadné nemoci. „Beri-beri" v do­

morodé řeči znamená: „Nemůžu, nemůžu." „Beri, beri," říkali

lidé v těžkých stadiích choroby. Měli poškozený nervový

systém, játra, trpěli anémií (chudokrevností), podvýživou

a téměř nebyli schopni se hýbat. Když se namísto bílé rýže

podala pacientovi rýže neloupaná, jeho stav se upravil.

V průběhu dlouhých zaoceánských plaveb se námořníci

stravovali velmi jednotvárně. Jejich jídelníček se skládal ze

sucharů, sušeného masa, piva a pražených bobů. Několik po­

zorných lodních lékařů však naštěstí nad problémy námořníků

způsobených jednostrannou stravou nemávlo rukou. Přízna­

ky skorbutu (tak se jmenuje nemoc, kterou trpěli námořníci

v minulých stoletích) - velké skvrny na pokožce, vypadává­

ní zubů, otoky dásní, hnisající rány - se nedaly přehlédnout.

Pak někoho napadlo naložit na loď cibuli, citrony a kysané

zelí. U námořníků, kteří dostávali pravidelný příděl těchto

potravin, se zdravotní problémy neobjevily.

Začátkem našeho stolelLse výzkumníci přiblížili k defi­

nitivní odpovědi na otázku, proč a jak působí některé po­

traviny na zachování zdraví organismu. Laboratorní krysy,

které byly živené tzv. čistou stravou z bílkovin, sacharidů, tuků,

vody a soli, za krátkou dobu onemocněly a postupně umíraly.

Když se k takové stravě přidalo aspoň trochu mléka, zvířata

byla zdravá a čilá.

Příliš vitální aminy

Potom to už netrvalo dlouho. Roku 1912 objevil polský

chemik žijící v Londýně, Casimir Funk, látku podobnou ami­

nokyselině, která dokázala zabránit vzniku beri-beri. Všem

podobným neznámým látkám, které dokázaly zabránit vzni­

ku nějaké choroby, dal tento muž jméno VITální AMINY -

69

Přehled vitaminů rozpustných v tucích

VITAMIN

CO VITAMIN DOKÁŽE PŘÍZNAKY NEDOSTATKU

PŘÍZNAKY NADBYTKU

NEJVHODNĚJŠÍ ZDROJE

A

(retinol)

Udržuje zdravou sliznici,

pokožku, zuby, kosti, nehty,

dásně a činnost žláz. Podpo­

ruje vidění za tmy. Brání

vzniku některých druhů ra­

koviny. Chrání mastné ky­

seliny před oxidací.

Šeroslepost, poškozený

vývoj dětí, suchá pokožka,

časté infekce.

Bolesti hlavy, únava, ne­

ostré vidění, průjmy, suchá

pokožka, poruchy men­

struace, kožní vyrážky, ne­

chuť k jídlu, svěděni, vypa­

dávání vlasů. Poškození

plodu v těhotenství.

Žlutá, oranžová a tmavo-

listá zelenina, ječmenné

lístky, žluté a oranžové

ovoce, obohacené nízko-

tučné mléčné výrobky, obo­

hacené cereálie.

D

(kalci feroly)

Pomáhá budovat a udržo­

vat zdravé kosti a zuby. Je

potřebný pro vstřebávání

vápníku.

Rachitis (křivice) u dětí,

měknutí kostí u dospělých.

Osteoporóza.

Vápenatění tkání (srdce,

ledviny, cévy). Křehké

kosti, vysoký tlak, průjmy,

zvýšený cholesterol.

Přiměřené opalování, obo­

hacené mléčné výrobky

a cereálie, vaječný žloutek

(1-3 týdně).

E

(tokořeroly)

Pomáhá při tvorbě červe­

ných krvinek, svalů a ji­

ných tkání. Chrání mastné

kyseliny před oxidací

a buňky před poškozením.

Zvýšená oxidace mastných

kyselin a tím zvýšené rizi­

ko aterosklerózy a infarktu

srdečního svalu.

Pravděpodobně snížení se­

xuálních funkcí...

r

Olejnatá semena, rostlinné

oleje, ořechy, obilné klíč­

ky, obohacené cereálie, ku­

kuřice.

K

(chinóny)

Je potřebný pro správné

srážení krve a metabolis­

mus kostí.

Zvýšené krvácení, poško­

zení jater.

Žloutenka u dětí.

Tvoří se v organismu vlast­

ními střevními bakteriemi.

Špenát a jiná tmavolistá ze­

lenina, oves, pšeničné klíč­

ky, zelí, brambory, obilniny.

(Upraveno podle V. Herbert, Vitamins and Minerals in V. Herbert and G. J. Subak-Sharpe, Ed., The Mt. Sinai

School of Medicine Complete Book of Nutrition, St. Martin's Press, New York, USA, 1990.)

vitaminy. Pak napsal o vitaminech svoji první knihu. Až poz­

ději se zjistilo, že ne všechny vitaminy jsou aminy. Tento

název však používáme dodnes.

Zní to jako abeceda...

... ale abeceda to není. Co to je? Veliká rodina vitaminů:

A, B, C, D, E, K, P. Existuje už mnoho knih, které popisují

jednotlivé vitaminy, a já bych nerad opakoval stále dokola již

napsané. Ve třech tabulkách na dalších stranách uvidíte pře­
hled zdrojů a funkcí nejznámějších vitaminů. Chtěl bych vám
tak přiblížit méně známá fakta o jednotlivých vitaminech.

Vodníci a tučňáci

Uvolnit se dokážete jen v určitém prostředí. Tam, kde se

cítíte příjemně, kde nemáte zábrany říct, co si myslíte, kde si
nemusíte dávat pozor, jak držíte lžičku a zda máte správně
rozprostřený ubrousek na kolenou. Většina z nás se raději ne­
chá pozvat svým spolužákem na tenis než na narozeniny ke
staré tetě z druhého kolena, kde bude šestadvacet lidí.

Vitaminy si taky „vybírají" prostředí, ve kterém mají exis­

tovat a „pracovat". Podle toho, jaké prostředí si pro svoji

práci volí, dělí se na dvě skupiny - buď se cítí lépe ve vodě,
a jsou to „vodníci" (vitaminy rozpustné ve vodě - vitaminy
skupiny B

y

vitamin C), anebo raději zalezou do nějaké skvr­

ny tuku, a potom jsou to „tučňáci" (vitaminy rozpustné

v tucích - vitaminy A, D, E a K). Rozdíl v rozpustnosti má

své specifické požadavky. Účinnost vitaminů rozpustných

v tucích je závislá na správné činnosti jater, žlučníku a na
dobrém trávení a vstřebávání tuků. Vitaminy rozpustné ve
vodě se mohou vstřebávat ze zažívacího traktu do krve přímo

71

anebo pomocí enzymů a transportních systémů. Nadbytek vi­

taminů rozpustných ve vodě dokáže organismus do určité

míry kompenzovat vylučováním. (Tento mechanismus nemá

však neomezené možnosti a nadbytek vitaminů B a C může

být také škodlivý.) Nadbytek vitaminů rozpustných v tucích

se rychle stává nebezpečný - rozvíjejí se příznaky toxické

hypervitaminózy.

Vitamin A a polární medvědi

Vitamin A je tvořen skupinou látek, které mají aktivitu

retinolu. Nacházejí se pouze v živočišných tkáních. Největší

zásoby máme v játrech, ale také v ledvinách, plicích a tuko­

vé tkáni.

V poslední době se často mluví o karotenoidech, které

mají protirakovinný účinek. Jaký je vlastně vztah mezi vita­

minem A a karotenoidy? Vitamín A se tvoří v lidském orga­

nismu z karotenoidů, které můžeme najít pouze v rostli­

nách. Karotenoidy jsou skutečným hitem biomedicínského

výzkumu. Jsou to žlutá barviva zeleniny a ovoce, která nás

poctivě chrání před rakovinou. Nejznámější z asi tří set zná­

mých karotenoidů je beta-karoten, který má také nejsilnější

účinek. Molekula beta-karotenu se rozštěpí na dvě molekuly

retinalu a ty se potom přemění na vlastní retinol (vlastní vi­

tamin A). To je také důvod, proč existuje otrava vitaminem

A (hypervitaminóza A, která může končit i úmrtím), jestliže

člověk přijímá nadbytek živočišných potravin bohatých na

tento vitamin, ale neexistuje otrava karotenoidy. Organismus

si přemění jen tolik vitaminu A, kolik potřebuje. Kdyby kdy­

si polární badatelé nejedli játra ledních medvědů (obsahují

mnoho „hotového" vitaminu A), ale raději pili mrkvovou šťá­

vu (mnoho karotenoidů - polotovarů vitaminu A), nemuseli

by zaplatit životem za předávkování vitaminem A.

72

Vitamin D není hnědý

Krev pulsuje téměř nepozorovatelně v kožních kapilá­

rách a sluneční paprsky snad ještě nepozorovatelněji dopada­

jí na vaši pokožku. Krev obsahuje mnoho složitých látek

a mezi nimi i 7-dehydrocholesterol, ze kterého vzniká půso­

bením ultrafialového záření vitamin D. Když je kůže vysta­

vena slunečnímu záření, hnědne, protože se v jejích povr­

chových vrstvách koncentruje hnědý pigment. Ale pozor!

Hnědý pigment není vitamin D. Pigment má chránit pokož­

ku před dalším působením UV záření. Čím je barva pokožky

tmavší, tím méně ultrafialových paprsků pronikne ke kožním

kapilárám a tím méně vitaminu D se může vytvořit. Zjistilo

se, že stačí dva až třikrát týdně patnáct minut na sluníčku,

aby vzniklo tolik vitaminu D, kolik organismus potřebuje na

celý týden.

37

Při delším pobytu na sluníčku se tvoří nadbytek

vitaminu D. Ten se ukládá v nejlepší zásobárně - v játrech.

Že se máme opalovat velmi obezřetně, to už snad víme.

Vitaminy rozpustné v oleji.

73

Vitamin E má dobrého kamaráda

Vitamin E nás chrání před působením zákeřných lá­

tek - volných kyslíkových radikálů. Volné radikály se tvoří

v buňkách našeho těla, do těla se však dostávají i z tabá­

kového kouře a znečištěného ovzduší. (Budeme o nich ví­

ce mluvit v 8. kapitole.) Vitamin E je odstraňuje a zneškod­

ňuje.

A ještě něco: Vitamin E nijak nezlepšuje sexuální funk­

ce. Nespoléhejte na vysoké dávky vitaminu E. Na začátku sto­

letí se zjistilo, že nedostatek tohoto vitaminu ve stravě vyvolá­

vá neplodnost - sterilitu - u některých laboratorních zvířat,

ale u člověka se jeho vliv na sexuální funkce neprokázal. Ve

snaze „pomoci si" užíváním vitaminu E můžete spíše ohrozit

své zdraví jeho nadbytkem. Podívejte se do tabulky, co silám

o tom píše.

Vitamin K a Šípková Růženka

Vzpomínáte si na opuštěnou věž, kde Šípková Růženka

našla kolovrátek a píchla se vřeténkem? Co se stalo potom?

Vykrvácela? Ne, usnula. Mohla usnout, protože měla dosta­

tek vitaminu K.

Srážení krve a zastavení krvácení představuje několik

složitých chemických reakcí. Vitamin K se přímo či nepřímo

podílí minimálně na čtyřech z nich. Ještě štěstí, že Šípková

Růženka jedla dostatek rostlinných potravin, které tento dů­

ležitý vitamin obsahují, jinak by princ našel už jen vysušenou

krásu v bílých šatech - úplně bez krve.

Vitamin K je také potřebný pro tvorbu energetických zá-

^ J sob v játrech. Je zajímavé, že ho lze bez obav použít jako

konzervační činidlo, které zabrání fermentaci potravin.

Nemá žádné škodlivé účinky a pomáhá udržet i čerstvou bar­

vu ovoce.

38

74

Tak to bychom měli „tučňáky". Měříme je v mezinárod­

ních jednotkách - IU, na rozdíl od „vodníků", které udáváme

obvykle v miligramech - mg. Vitaminy rozpustné Iv tucíchj

dokáže organismus uskladnit i na několik měsíců. Ani vita­

miny rozpustné ve vodě není potřebné přijímat denně. Jejich

zásoby vydrží několik dní a v některých případech několik

měsíců i let. Pojďme, budeme se jim věnovat trochu víc.

Vitaminů B je celá tlupa

Příčinou nemoci beri-beri byl nedostatek vitaminů

B v jednostranné stravě, jejíž hlavní složkou byla bílá rýže.

Vitaminy skupiny B se nacházejí v povrchových vrstvách

obilnin. Jejich vymíláním na bílou mouku, a to platí i pro bí­

lení rýže, se většina těchto vitaminů ztrácí. Ztráty jsou ob­

rovské. Všimněte si následující tabulky:

Ztráty vitaminů B vymíláním pšenice na bílou mouku

VITAMIN

B,
B

2

B

6

Kys. nikotinová

CELOZRNNA

MOUKA

5,1 mg/kg

1,3 mg/kg

4,4 mg/kg
57,0 mg/kg

BÍLÁ

MOUKA

0,7 mg/kg
0,4 mg/kg
2,2 mg/kg
7,7 mg/kg

ZTRÁTA

8 6 %
6 9 %
5 0 %
8 6 %

Parta v akci

Vitaminy skupiny B pracují jako sehraná parta pomoc­

níků mnoha enzymů (koenzymy). I když jeden z nich často

stačí na odstranění konkrétní „poruchy", je lepší, když je

k práci pozvete všechny. Kromě léčby příznaků způsobených

75

c 5,

Přehled vitaminů skupiny B / " S ^ > >

VITAMIN

B Í

(thiamin)

B

2

(riboflavin)

B

3

(kyselina

nikotinová,

niacin)

B

5

(kyselina

pantotenová)

B

6

(pyridoxin)

B

1 2

(kobalamin)

biotin

kyselina listová

Co DOKÁŽE

Podporuje získávání

energie z cukrů, chuť

k jídlu, trávení a nervo­

vou činnost.

Potřebný pro metabolis­

mus každé potraviny.

Udržuje sliznice a je po­

třebný pro správné vi­

dění.

Potřebný pro metabolis­

mus každé potraviny.

Podporuje chuť k jídlu.

Podporuje tvorbu ně­

kterých hormonů.

Podporuje metabolis­

mus buněk, činnost nad-

ledvin, tvorbu látek re­

gulujících nervovou čin­

nost.

Podporuje metabolis­

mus bílkovin a cukrů,

tvorbu červených krvi-

nek, nervovou činnost.

Potřebný pro tvorbu

nukleových kyselin a tím

pro všechny buňky.

Tvorba červených krvi-

nek.

Potřebný pro metabolis­

mus glukózy a někte­

rých mastných kyselin.

Pracuje téměř v každé

buňce.
Potřebná pro tvorbu nu­

kleových kyselin, tvor­

bu červených krvinek.

PŘÍZNAKY NEDOSTATKU

Strach, hysterie, depre­

se, nauzea (pocit na

zvracení), svalové kře­

če, ztráta chuti k jídlu.

Časté u alkoholiků.

Extrém: beri-beri.
Poruchy zraku, potíže

s polykáním, zanícené

a bolestivé ústní koutky.

Průjmy. Zanícené ústní

koutky, v extrémních

případech vzniká pela-

gra (zanícené kožní vy­

rážky a mentální poru­

chy).

Známé jen z experi­

mentů: hypoglykemie,

dvanácterníkové vředy,

onemocnění kůže.

Deprese, únava, záněty

sliznice dutiny ústní,

svěděni a olupování ků­

že. Záchvaty křečí u dě­

tí. V těhotenství může

nedostatek vitaminu po­

škodit plod.

Anémie, poškození ner­

vových funkcí. Nedos­

tatek B

1 2

se projevuje

u striktních makrobioti­

ku, při poruchách vstře­

bávání.

Vzácné - bolesti svalů,

únava, ztráta chuti k jíd­

lu, nespavost.

Megaloblastická ané­

mie, průjmy, krvácení

z dásní, ztráta hmotnos­

ti, dráždivost.

ř

PŘÍZNAKY NADBYTKU

Nadbytek jednoho z vi­

taminů B může vyvolat

nedostatek jiného. Nad­

bytek Bj „vytlačuje" B

2

aB

6

.

Může „vytlačovat" Bj

a B

6

. Zvýšené ztráty bíl­

kovin.

Peptické vředy (žalud­

ku a dvanácterníku),

porucha funkce jater.

Srdeční arytmie, zvýše­

ná hladina cukru a ky­

seliny močové v krvi.

Může „vytlačovat" B].

Megadávky mohou vy­

volat průjmy a otoky.

Megadávky mohou vy­

volat ztrátu citlivosti

prstů. Interakce s někte­

rými léky.

Výjimečně u dětí s ge­

netickými poruchami.

Jako vitamin B

12

.

Záchvaty u epileptiků.

Megadávky narušují

vstřebávání.

NEJVHODNĚJŠÍ ZDROJE

Obilniny, cereálie, celo-

zrnná mouka, obilné

klíčky, kvasnice, luště­

niny, neloupaná rýže,

ořechy, ječmenné lístky.

Tmavolistá zelenina,

obilniny, ječmenné líst­

ky, sója, nízkotučné

mléčné výrobky, kvas­

nice.

Arašídy, brambory, hou­

by, olejnatá semena, só­

ja, kvasnice.

(Tvoří se ve střevě.)

Obilniny, celozrnné vý­

robky, ořechy, zelenina,

kvasnice, klíčky.

Pšeničné klíčky, obilni­

ny, ječmenné lístky,

kvasnice, sója, banány,

pohanka, špenát, bram­

bory.

(Tvoří ho bakterie -

v ústech i ve střevě.)

Nízkotučné mléčné vý­

robky.

(Tvoří ho bakterie ve

střevě.) Ořechy, seme­

na, žampiony, sója,

kvasnice, neloupaná rý­

že, zelenina, klíčky.

Pšeničné klíčky, tmavo­

listá zelenina, luštěniny,

citrusové šťávy.

(Upraveno podle V. Herbert, Vitamins and Minerals in V. Herbert and G. J. Subak-Sharpe, Ed., The Mt. Sinai

School of Medicine Complete Book of Nutrition, St. Martin's Press, New York, USA, 1990.)

nedostatkem některého vitaminu byla „béčka" úspěšně pou­

žita při léčbě demence, alkoholismu, těhotenského stresu,

nemoci z ozáření, chronické artritidy a kardiovaskulár­

ních chorob.

39

Loupežné přepadení

Vitaminy B potřebujete denně, ale jsou situace, kdy se

jejich spotřeba ve vašem těle zvyšuje. Bývá to zpravidla teh­

dy, kdy je váš kalendář nabitý pracovními setkáními, nebo

když něco slavíte v kruhu rodiny. To jsou chvíle, kdy se čas­
to ocitnete se skleničkou alkoholu v ruce. Celý den běháte od

jedné povinnosti ke druhé, nemáte čas na žádnou tělesnou

aktivitu a večer se dostanete ke studeným mísám plným uzenin
a sýrů, smažených, grilovaných a pečených mas s bramborovým
salátem, ke krémovým zákuskům. Po dobrém jídle následuje

káva a pak ještě dlouho vysedáváte s přáteli či obchodními

partnery u lahve koňaku nebo vína. Říkáte si: „A proč ne?"
Pak byste měli vědět, že to, co jsem vám právě popsal, je scé­
nář loupežného přepadení. V tomto případě jste se necha­

li okrást o velké množství vitaminů skupiny B.

Možná že mé vylíčení loupežného přepadení má příliš

slavnostní charakter, proto vás chci upozornit, že ne vždy to
vypadá tak decentně. Někdy možná zaléváte alkoholem svo­

je trápení, a kdoví, zda jste si alespoň na jednu malou skle­

ničku nezvykli tak, že bez ní nedokážete už ani relaxovat.
Počítejte s tím, že potřeba vitaminů skupiny B v těchto

případech vždycky stoupá. Proto byste se měli postarat
o zvýšený přívod potravin bohatých právě na tyto vitaminy.

Pel-mel o vitaminu B

• Některé z vitaminů skupiny B tvoří střevní bakterie.

Příznivý vliv na tuto přirozenou střevní flóru mají níz-

78

kotučné mléčné výrobky a nenasycené mastné kyseliny

(rostlinné oleje).

• Antibiotika ničí střevní bakterie, a proto je nutné jejich

užívání důkladně zvážit. Po léčbě antibiotiky je vhodné

přeléčit střeva bílým nízkotučným jogurtem (ne smeta­

novým).

• Sulfonamidy, prášky na spaní, insekticidy a estrogen

(ženský pohlavní hormon) ničí vitaminy B už ve střevě.

• V přírodě neexistuje ani jeden z vitaminů B samostatně.

V přípravcích, které obsahují jednotlivé B vitaminy, ne­

jsou vitaminy v přírodní, ale v syntetické formě.

• / Mnoho lidí trpí mezním nedostatkem B vitaminů, a pro­

to jsou i příznaky tohoto deficitu velice rozšířené.

Jednou z příčin nedostatku vitaminů je konzumace te­

pelně upravené a rafinované stravy. Další příčinou nedo­

statku je strava s nadbytkem cukru a bílkovin. Cukr

a bílkoviny v množství, které sní průměrný občan České

republiky, vytvářejí „vnitřní deficit" B-vitaminů.

• Kofein obsažený v kávě, černém čaji, v nápojích cola,

v čokoládě a podobných potravinářských výrobcích ničí
B-vitaminy.

• Jestliže prožíváte velký stres, mírně zvýšená dávka B-vi­

taminů může mít příznivý účinek.

• Vitamin B, (thiamin) ničí enzymy, které se nacházejí

v syrových ústřicích, mušlích a rybách.

40

• Vitamin B

3

(kyselina nikotinová, niacin) ovlivňuje vylu­

čování HCl v žaludku, a měl by být proto užíván po jídle.

• Vitamin B

6

podporuje tvorbu HCl v žaludku, proto je

nutné v případě žaludečních nebo dvanácterníkových

vředů jeho zvýšený příjem konzultovat s lékařem.

• '

l/

Užívání projímadel snižuje zásoby vitaminu B

I2

.

• Jestliže to s projímadly nebudete přehánět, podle dr.

Herberta, odborníka na vitamin B

12

, zásoby tohoto vita-

79

minu - i po úplném vynechání všech jeho zdrojů, což

prakticky není možné - vydrží na dvacet až čtyřicet let. '

Vegetariáni, kteří konzumují mléčné výrobky, nejsou

ohroženi nedostatkem vitaminu B

12

ani anémií. I vegani,

kteří nekonzumují žádné živočišné potraviny, mají do­

statečný příjem kobalaminu, a nejsou ohroženi jeho de­

ficitem.

• Některé antikoncepční tablety „vytlačují" kyselinu listo­

vou a zabraňují jejímu vstřebávání.

Vitamin C a „běžný chřipkový virus"

Kdo by neznal vitamin C? Námořníci v dávných dobách

trpěli skorbutem právě pro nedostatek tohoto populárního vi­

taminu.

Teď mám ovšem před očima reklamu na šumivý vitamin C,

ve které vypasený virus padne po vypití jedné sklenice šumi­

vého céčka jako podťatý, a přemýšlím, co s tím. Proč? Pro­

tože to, co nám reklama předvádí, je lež. Takové podvádění

zákazníků by si žádná seriózní firma neměla dovolit.

Vitamin C ještě nikdy nezabil ani jediný - a nejen chřip­

kový - virus! Tuto reklamu nelze chápat ani obrazně. Vita­

min C sice podporuje správné funkce imunitního systému,

ale jeho užívání v průběhu infekce nemá žádný léčebný

efekt. Množí se dokonce důkazy o škodlivosti nadměrných

dávek ve stresových situacích (většina multivitaminových

preparátů obsahuje v jedné šumivé či obyčejné tabletě dva­

krát až pětkrát více vitaminu C, než ve skutečnosti potřebu­

jete) a o tom, že v průběhu infekce mohou zhoršit stav, pro­

t o ž e vitamin C má mírný antihistaminový účinek.

42

Kromě

toho, dlouhodobý nadbytek vitaminu C může způsobit vznik

oxalátových močových kamenů, plynatost a kožní vyrážky.

Všechny stavy, při kterých je hladina mědi nebo železa

v krvi zvýšená (schizofrenie, antikoncepční tablety, poslední

80

Připijte si „na zdraví'

to-"""?

í

trimestr gravidity) vyžadují«:více|vitaminu C na ochranu srd­

ce a cév. Alkohol, kouření^tfés, strach, poranění, operace,

vyčerpání potřebu vitaminu rovněž C zvyšují.

Podívejte se, co vám nabízí reklama. Dejte si jedno šu­

mivé céčko a já vám vysvětlím, co se ve vašem těle děje.

Vitamin C se vstřebává ze střeva do krve. Tam dosáhne ma­

xima asi za dvě až tři hodiny. Zatímco následuje pokles jeho

hladiny v krvi, stoupá jeho hladina v moči. Většina vitaminu

C, který jste na doporučení reklamy vypili (jen se podívej­

te, kolik céčka obsahuje váš přípravek), je z vašeho těla pryč

už za tři až čtyři hodiny. Ujišťuji vás, že za šest hodin z ně­

ho nemáte už téměř nic. Kolik jste zaplatili za tu krásnou

krabičku? Už víte, proč svým pacientům říkám, že užívání

umělých vitaminů je nejlepší cesta ke drahé moči?

Čím větší je dávka vitaminů, tím je jeho vstřebatelnost

nižší. Daleko spolehlivější jsou přírodní zdroje (ovoce,

zelenina, obilné klíčky, ječmenné lístky, klíčené luštěniny

apod.). Jimi dodáváme tělu vitaminy v menších dávkách bě­

hem celého dne.

V í

Také vitaminy si raději vybírají prostředí, ve kterém

mají existovat.

•

81

Jeste něco?

Ano. Kromě již zmíněných vitaminů existují ještě tzv.

pseudovitaminy. I těch je dost. Jsou to kyselina orotová

(„vitamin B

13

"), inozitol, cholin, methionin, kyselina paraa-

minobenzoová (PABA), karnitin („vitamin B

4

"), bioflavonoi-

dy („vitamin P"), pangamin („vitamin B

i5

"), amygdalin

(„vitamin B

17

"), gerovital („vitamin H

3

") apod.

43

Význam

pseudovitaminů pro zdraví člověka není zatím úplně objas­

něn, ale bezvýznamné nejsou, protože jejich nedostatek vy­

volává jisté, přestože málo určité příznaky.

STRUČNÉ SHRNUTI

ANEB

CO SI Z TOHO MŮŽEME VZlT

1. Téměř každý biologický proces v živých organismech

vyžaduje vitaminy.

2. Existují vitaminy rozpustné v tucích (A, D, E a K) a ve

vodě (B, C).

3. Vitaminy účinkují, jen pokud jsou aktivní - „živé".

Nepříznivé teploty a hodnoty pH, světlo, kyslík a kovy

mohou především vitaminy rozpustné ve vodě „umrtvo-

vat".

4. Čerstvá, tepelně a chemicky neupravená strava - přede­

vším zelenina, ovoce, ořechy, semena, obilniny - obsa­

huje aktivní vitaminy, které slouží v našem těle lépe než

vitaminy syntetické (v tabletách).

5. Nevhodné trávicí pochody (nadměrná produkce střev­

ních plynů, zácpa apod.) brání přiměřené tvorbě a vstře­

bávání některých vitaminů. Tyto problémy lze řešit úpra­

vou stravy.

82

6. Dlouhodobé užívání nadměrných dávek syntetických vi­

taminů může být škodlivé; vitaminy rozpustné v tucích

mohou být toxické.

7. Nepřiměřené užívání jednoho vitaminu nebo nevyváže­

ného multivitaminového přípravku může vyvolat nedo­

statek jiných vitaminů.

8. Dlouhodobé užívání syntetických vitaminů by měl sle­

dovat lékař.

9. Nedostatek vitaminů v organismu je spojený s různými

chorobnými projevy (i nespecifickými, jako např. ner­

vozita, bolesti hlavy, nesoustředěnost atd.), které obvyk­

le vymizí, když zajistíme přísun potřebných vitaminů

vhodnou stravou.

7

83

7. A JEŠTĚ DALŠÍ - MINERÁLY

Vzpomínáte si ještě na Mendělejevovu tabulku prvků?

V ní bychom našli další prvky, s jejichž pomocí enzymy pra­

cují. Krátká procházka naším tělem by mohla být zajímavá.

Pojďme.

„Prach země"

„I vytvořil Hospodin Bůh člověka, prach ze země..."

(Gn 2,7), píše se v Bibli už na druhé stránce Starého zákona.

Směšné? Pan Effel se také posmíval a ve svém filmu o stvo­

ření nakreslil Pána Boha jako dědečka, který modeluje po­

stavu člověka z bláta. Asi nepochopil, o co jde, protože už

školák přece ví, že lidské tělo opravdu obsahuje právě ty

prvky, které najdeme v zemi. Jednoduchým jazykem tehdy

autor knihy Genesis napsal, že člověk byl stvořen z anorga­

nických prvků. Věda to potvrdila: víme, že právě čtyři prvky,

ze kterých je vybudován základ živé hmoty (vodík, uhlík, du­

sík a kyslík), jsou na naší planetě nejrozšířenější. Zázrak

stvoření je o to větší, že tyto čtyři nejmenší a nejlehčí prvky

mohou zabezpečit stabilní chemické vazby a vytvářet složité

organické molekuly.

Na naší zemi známe asi 59 minerálních prvků a z toho

asi 20 má důležitou funkci i v lidském organismu. Většina

z nich je přímo dostupná ze zemské kůry a do našeho těla se

dostává potravou. Vodík, uhlík, dusík a kyslík přijímáme ve

formě aminokyselin, bílkovin, sacharidů, tuků, vody a vzdu­

chu. Ostatní prvky přijímáme jako minerální soli. Jejich

množství, potřeba a funkce v organismu se značně liší, ale lze

k nim uvést i několik všeobecných poznámek.

84

Přátelské minerály

Minerály si výborně rozumějí s vitaminy a jejich účinek

na náš organismus je na jejich spojení přímo závislý. Napří­

klad vitaminy skupiny B se vstřebávají jen tehdy, je-li pří­

tomný fosfor. Vitamin C významně napomáhá vstřebávání

železa a vápník by se nemohl vstřebávat, kdyby mu v tom ne­

pomohl vitamin D. Zinek podporuje uvolňování vitaminu

A ze zásob v játrech. Některé minerální prvky jsou součástí

dalších vitaminů. Vitamin B

{

obsahuje síru a B

12

zase kobalt.

To je jen několik příkladů intenzivních „společenských"

vztahů mezi vitaminy a minerály.

Co mají minerály na práci?

Rozhodně se nenudí. Tvoří sice jenom 4 až 5 % hmot­

nosti lidského těla (z dospělého muže, který váží sedmdesát

kilogramů, by nám zbyla asi tříkilogramová hromádka popela),

ale jsou potřebné pro mnoho chemických reakcí a biologických

procesů v našem organismu. Všechny buňky, tkáně a orgány

obsahují minerály. Minerály jsou stavebním materiálem

kostí, zubů, svalů, krve a nervových buněk. Minerály jsou ne­

vyhnutelně potřebné pro činnost svalů, přenos informací

v nervovém systému, trávení a metabolismus. Zúčastňují se ta­

ké tvorby hormonů.

Minerály pomáhají udržovat správný poměr tekutiny

v krvi a buňkách. Na správnosti poměru pak závisí správnost

tělesných a duševních funkcí.

Minerály udržují také chemickou rovnováhu našeho

vnitřního prostředí - správné pH. Pomáhají při výměně růz­

ných látek procházejících buněčnou membránou směrem ven

i dovnitř. Zúčastňují se procesu „výroby" protilátek v tajných

laboratořích armády našeho těla. Minerály mohou mít dvě

85

/

Přehled makroelementů

PRVEK

vápník (Ca)

fosfor (P)

draslík (K)

sodík (Na)

chlór (Cl)

Co DOKÁŽE

Potřebný pro pevné

kosti, zuby, činnost sva­

lů a nervů, srážení krve.

Aktivuje enzymy látko­

vé výměny.

Potřebný pro pevné kos­

ti, zuby, činnost svalů

a nervů, pro výstavbu

genetického materiálu.

Udržuje pH, aktivuje en­

zymy látkové výměny.
Udržuje objem těles­

ných tekutin, pH. Po­

třebný pro přenos ner­

vových vzruchů, práci

svalů a metabolismus.
Udržuje objem tělesných

tekutin. Potřebný pro

přenos nervových vzru­

chů a svalovou práci.
Udržuje pH, je potřeb­

ný pro trávení (součást

žaludeční kyseliny).

PŘÍZNAKY NEDOSTATKU

Měknutí kostí, osteopo-

róza u dospělých, křivi­

ce u dětí.

Vyskytují se řídce. Sla­

bost, bolest v kostech.

Svalová slabost, srdeční

arytmie. Zvýšená dráž-

divost, zažívací potíže.

Vyskytují se řídce. Sva­

lové křeče, bolesti hla­

vy, slabost.

Zřídkakdy. Poruchy pH.

PŘÍZNAKY NADBYTKU

Ledvinové kameny, vá­

penatění měkkých tkání

(srdce, cévy, pankreas).

Zhoršuje vstřebávání ji­

ných prvků.
Snížená hladina vápní­

ku v krvi. Poruchy me­

tabolismu.

Průjem, pocit na zvra­

cení, srdeční arytmie až

zástava činnosti srdce.

Vysoký krevní tlak, po­

škození ledvin, srdeční

selhání.

Poruchy pH.

NEJVHODNĚJŠÍ ZDROJE

Mák, sezam, tofu, sója,

mandle, růžičková ka­

pusta, brokolice, ječ-

menné lístky, nízkotuě-

né mléčné výrobky.

Dýňové semínko, obil­

niny, ječmenné lístky,

mák, luštěniny.

Ječmenné lístky, baná­

ny, sušené ovoce, citru­

sy, zelenina, brambory.

Kamenná a mořská sůl,

konzervované potravi­

ny, mléčné výrobky,

chléb.
Kamenná a mořská sůl,

pitná voda.

(Upraveno podle V. Herbert, Vitamins and Minerals in V. Herbert and G. J. Subak-Sharpe, Ed., The Mt. Sinai

School of Medicine Complete Book of Nutrition, St. Martin's Press, New York, 1990, str. 796.)

\

ni i

podoby - organickou (vázané v organických sloučeninách

rostlinných a živočišných tkání) a anorganickou (čisté mi­

nerály nebo anorganické sloučeniny). Pro vstřebávání, pře­

měnu a využití minerálů v organismu je výhodnější přijímat

některé prvky v organické podobě. (Těžko lze například na

doplnění hladiny železa doporučit pití vody ze zrezivělých

hřebíků, i když je plná anorganického železa. Možná vás to

udiví, ale i s takovým nápadem jsem se setkal. Dokonce u lé­

kaře.) Jiné minerály zase přijímáme v podobě anorganických

sloučenin (sodík a chlór ze soli). V anorganické podobě však

mohou být určité minerály pro naše buňky jedovaté.

Čistý, klasický deficit minerálů není v našich podmín­

kách častý. Mnohem častěji se v našem případě projevuje ne­

rovnováha minerálů. Nadměrný příjem jednoho prvku

způsobuje zvýšené ztráty jiného. I za těchto okolností se

samozřejmě nedostatek projevuje stejnými příznaky jako de-

ficit klasický.

Makro a mikro

Podle množství, ve kterém se jednotlivé prvky v orga­

nismu nacházejí, je můžeme rozdělit na makroelementy

a mikroelementy. Makroelementů je v těle podstatně více

a jejich příjem měříme v miligramech. Mikroelementy nám

stačí ve velice malých, stopových množstvích (od této sku­

tečnosti se odvozuje název stopové prvky). Jejich množství

v organismu udáváme v mikrogramech. Tak máme v našem

těle například asi 1,5 kilogramu vápníku (makroprvek), za­

tímco železa (mikroprvek) by se v něm našlo sotva na jeden

hřebík.

Přehled makro- a mikroelementů, jejich funkce a zdroje

ukazují dvě tabulky uvedené dále v této kapitole. Teď nabí­

zím krátký souhrn některých zajímavostí.

87

Přehled mikroelementů

PRVEK

železo (Fe)

měď (Cu)

zinek (Zn)

jód (I)

selen (Se)

mangan (Mn)

fluór (F)

chróm (Cr)

molybden (Mo)

síra (S)

kobalt (Co)

Co DOKÁŽE

Součást hemoglobinu,

který přenáší kyslík.

Součást enzymů, pod­

poruje vstřebávání žele­

za a tvorbu pigmentu.

Tvorba červených krvi-

nek, pojivové tkáně.
Aktivuje přes sto enzy­

mů ovlivňujících zaží­

vání a metabolismus.

Potřebný pro tvorbu ty-

roxinu.

Spolupracuje s vitami­

nem E na ochraně bu­

něk, tuků a vitaminů.

Potřebný pro pevnost

šlach a kostí. Součást

několika enzymů.
Potřebný pro pevnost

zubů a kostí. Podporuje

vstřebatelnost vápníku.
Pracuje s inzulinem při

metabolismu glukózy.

Součást metabolických

enzymů.

Potřebná pro zdraví vla­

sů, nehtů a kůže.

Součást několika ami­

nokyselin.
Součást vitaminu B

1 2

,

tvorba červených krvi-

nek.

PŘÍZNAKY NEDOSTATKU

Slabost, únava, bolesti

hlavy, anémie.

Zřídkakdy. Anémie spo­

jená s poruchou pig-

mentace kůže, vývoje

kostí.

Zhoršené hojení ran,

ztráta chuti k jídlu.

Zaostávání fyzického

i duševního vývoje.
Struma. Poruchy men­

tálního vývoje dětí.

Nespecifické poruchy.

Nespecifické poruchy.

Zubní kaz.

Příznaky cukrovky.

Nespecifické poruchy.

Nespecifické poruchy.

Perniciozní anémie.

PŘÍZNAKY NADBYTKU

Toxické hromadění v ját­

rech, srdci. Cukrovka,

cirhóza jater, ateroskle-

róza, rakovina.
Zřídkakdy. Poškození

jater, průjmy, zvracení.

Snížení hladiny zinku

v krvi. Ateroskleróza.

Zvracení, bolesti bři­

cha, krvácení do žalu-

deční sliznice.

Poškození činnosti štít­

né žlázy. Struma.

Zvracení, průjmy, po­

škození vlasů a nehtů.

Únava, podrážděnost.

Poškození nervového

systému.

Skvrny na zubní sklovi-

ně. Měknutí kostí.

Z potravy neznámé.

Bolesti kloubů.

Z potravy neznámé.

Z potravy neznámé.

NEJVHODNĚJŠÍ ZDROJE

Luštěniny, sušené me­

ruňky, sezam, dýňové

semínko, len, mák, ko­

kos.
Luštěniny (hrách), oře­

chy, tmavolistá zeleni­

na, ječmenné lístky, ži­

to.

Dýňové semínko, pše­

ničné klíčky, ječmenné

lístky.

Jodidovaná mořská

a kamenná sůl, mořské

řasy.
Obilniny, kukuřice, ce-

lozrnné výrobky, hou­

by, cibule, česnek, bro­

kolice.

Otruby, luštěniny, oře­

chy, celozrnné výrobky,

ječmenné lístky.

Voda, mořská sůl a řasy,

zubní pasty.

Celozrnné výrobky, obil­

niny, kvasnice, kukuři­

ce, arašídy.
Luštěniny, tmavolistá

zelenina, obilniny, celo­

zrnné výrobky.
Pšeničné klíčky, luště­

niny, arašídy.

Mořské řasy. Součást

vitaminu B

12

-

(Upraveno podle V Herbert, Vitamins and Minerals in V. Herbert and G. J. Subak-Sharpe, Ed., The Mt. Sinai

School of Medicine Complete Book of Nutrition, St. Martin's Press, New York, 1990, str. 796.)

Makro pel-mel

K makroprvkům patří:

vápník - Ca

hořčík - Mg

sodík - Na

fosfor-P

draslík - K

chlór - Cl
Snad každý ví, na co je dobrý vápník. Prý hlavně na kos­

ti. Jenomže pro správný růst a pevnost kostí je potřebný

také vitamin D, fosfor, měď, zinek, bór a mangan.

Užívání přípravků obsahujících pouze vápník („šumivé

kalcium") nemá bez těchto ostatních látek žádný lé­

čebný účinek. Reklama mlékárenského průmyslu zdů­

vodňuje například své vnucování mléka nesmyslným tvr­

zením, že bílou barvu mléka způsobuje velké množství

vápníku. Ale tak to není. Z čínského zelí, růžičkové ka­

pusty, brokolice získáte více vápníku než z mléčných vý­

robků. Dvě polévkové lžíce sezamového semínka mají

tolik vápníku jako dva decilitry mléka. A co je v tom mlé­

ku ještě navíc, nechtějte raději vědět!

Optimální poměr mezi příjmem vápníku a fosforu je

1:1 (pro kojící ženy a děti 1:1,5). Maso, drůbež, ryby,

rybí kosti obsahují asi dvacetkrát více fosforu než váp­

níku. Člověk se konzumací těchto potravin vystavuje

nevyváženému příjmu důležitých prvků. Užívání anta­

cid s obsahem hydroxidu hlinitého (např. Anacid) zase

znemožňuje vstřebávání fosforu.

Hořčíku máme všeobecně zřejmě málo. Přítomnost hoř­

číku je velmi významná. Tento prvek aktivuje v těle přes

300 enzymů. Jestliže konzumujete alkohol, přijímáte

nadbytek hořčíku. Pokud se léčíte diuretiky (močopudné

léky), hořčík se z organismu ztrácí.

90

Draslík, sodík a chlór jsou tři „šviháci", kteří se necha­

jí obklopovat prostopášnými molekulami vody a udržují

tak dostatečný objem tělesných tekutin v každém „oddě­

lení". V důsledku všeobecně nadměrného příjmu sodíku

(třikrát až pětkrát více, než je vhodné), márne nedostatek

draslíku. Tato nerovnováha se projevuje poruchami pH,

poškozením činnosti ledvin či srdce. Draslík má svoje

hlavní sídlo v buňce, sodík a chlór mimo ni. Chlór přijí­

máme v podobě kuchyňské soli a pitné vody. Nadbytek

soli přispívá ke zvýšení krevního tlaku, ale může vyvolá­

vat také záchvaty migrény, rakovinu žaludku a poško­

zení ledvin. Chlór z pitné vody ničí vitamin E a střevní

bakterie. Bylo zjištěno, že rovněž zvyšuje riziko rakovi­

ny tlustého střeva.

Míkro pel-mel

K mikroelementům zařazujeme následující prvky:

železo - Fe

selen - Se

molybden - Mo

měd - Cu

mangan - Mn

síra - S

chróm - Cr

zinek - Zn

fluór - F

kobalt - Co

j ó d - I

Dosáhnout doporučenou dávku železa je těžké jakouko­

li stravou. Přesto podle posledních informací trpí asi dva­

cet procent americké populace nadbytkem železa. To

zvyšuje riziko cirhózy jater, cukrovky, rakoviny, infark­

tu myokardu a aterosklerózy

44

(Nadbytek železa podpo-

91

ruje tvorbu volných radikálů, které poškozují buňky.
Kdo potřebuje doplnit železo v organismu, může využít
železo obsažené v rostlinných potravinách. Je také dobré
vědět, že v přítomnosti vitaminu C a ovocných kyselin je
organismus schopen vstřebat železo asi pětkrát lépe.

• Jód je součástí hormonu štítné žlázy (tyroxinu). Ten

ovlivňuje v našem organismu skoro všechno. Je to tako­
vá „šedá eminence" našeho těla. Rozhoduje o využívání
energie, ovlivňuje růst a diferenciaci tkání a také men­
tální funkce. Zelí a jemu podobná zelenina obsahuje lát­

ky zhoršující vstřebávání jódu, ale na to, aby byla touto

cestou u zdravého člověka vyvolaná struma (zvětšení
štítné žlázy), bychom museli jíst aspoň 2,5 kg zelí ne­

bo kapusty denně po dobu několika týdnů. Lidé s níz­
kým příjmem jódu anebo poruchou funkce štítné žlázy
by však měli být na zelí opatrnější a nejíst je každý dru­
hý den.

• Zinek je velice ambiciózní prvek - je potřebný při tvor­

bě genetického materiálu a aktivuje přes sto enzymů. Je
také součástí enzymu, který rozkládá alkohol. Při pravi­
delném pití alkoholu jeho potřeba stoupá.

• Síra bývá označována také jako „minerál krásy", proto­

že bez ní si vlasy a pokožka neudrží krásný zdravý
vzhled. Je součástí inzulínu.

• Chróm je součástí látky GTF, která pomáhá inzulínu

v jeho těžké práci vypořádat se s cukrem. O dostatek
chrómu by se měli zajímat zejména diabetici a „kandi­
dáti" na cukrovku.

• Selen pomáhá udržovat pružnost našich tkání. Jeho

množství ve stravě závisí také na množství prvku v pů­
dě. V organické podobě je pro náš organismus velmi dů­
ležitý. V anorganické podobě je však jedovatý. Tepelnou
úpravou potravin a rafinováním obilnin na bílou mouku

92

se ztrácí čtyřicet až padesát pět procent selenu. Proto je

naše strava na selen zpravidla chudá.

• Také jedovaté prvky, jako arzen - As, křemík - Si, olo­

vo - Pb, nikl - Ni jsou pro náš organismus potřebné.

Ovšem dostatek těchto látek se nezajišťuje polykáním

arzénových zrnek, ani konzumací ovoce ze stromů ko­

lem silnic.

To je chaos!

Všechny vitaminy a minerály jsou pro naše zdraví důle­

žité. Stačí nedostatek jednoho z nich, a pomalu se rozvíjejí

nepříjemné důsledky. Z komplikovaných vztahů a účinků

jednotlivých vitaminů a minerálů nemějme žádný strach!

Pestrá výživa, složená z obilnin, luštěnin, ovoce, zeleniny,

ořechů a olejnatých semen, s mírou doplněná nízkotučnými

mléčnými výrobky, zabezpečí všechny potřebné vitaminy

a minerální látky v optimálním množství. Užívání syntetic­

kých prostředků by měl zvážit váš lékař.

^•STRUČNÉ SHRNUTÍ

ANEB

CO SI Z TOHO MŮŽEME VZlT

1. Téměř každý biologický proces v živých organismech

vyžaduje minerály.

2. Minerály potřebné pro člověka můžeme rozdělit podle

potřebného množství na makroelementy (vápník - Ca,

fosfor - P, hořčík - Mg, draslík - K, sodík - Na a chlór -

Cl) a mikroelementy (železo - Fe, měď - Cu, zinek -

Zn, jód - 1 , selen - Se, mangan - Mn, fluór - F, chróm -

Cr, molybden - Mo, síra - S, kobalt - Co).

93

Každá potravina obsahuje různý poměr makro-

a mikroelementů. Jednotlivé prvky jsou zastoupeny

v různých potravinách v rozdílném množství.

Nevhodné trávicí pochody (nadměrná produkce střev­

ních plynů, zácpa apod.) brání optimálnímu vstřebávání

minerálů a stopových prvků.

Dlouhodobě užívané nadměrné dávky makro- a mikro­

elementů mohou být škodlivé. (Např. nadbytek sodíku

vyvolává vysoký krevní tlak, rakovinu jícnu a žaludku,

nadbytek vápníku může urychlit kornatění cév apod.)

Nepřiměřené užívání jednoho minerálu nebo nevyváže­

ného minerálového přípravku může vyvolat nedostatek

jiných prvků.

Dlouhodobé užívání syntetických minerálových pří­

pravků by měl sledovat lékař.
Nedostatek makro- a mikroelementů v organismu je

spojen s různými chorobnými projevy (i nespecifickými,

jako např. nervozita, bolesti hlavy, nesoustředěnost aj.),

které zpravidla vymizí po doplnění potřebných prvků.

Pestrá strava, založená na obilninách a výrobcích z nich,

luštěninách a výrobcích z nich, zelenině, ovoci, ořeších,

olejnatých semenech, případně doplněná nízkotučnýmí

mléčnými výrobky, zabezpečí dostatek všech potřeb­

ných minerálů i stopových prvků.

94

8. RADIKÁLNÍ NEBEZPEČÍ

Ve školce jsme kdysi hrávali hru s židličkami. Na začát­

ku jsme seděli v kruhu. Každý na své židličce. Jen co paní
učitelka zapískala na píšťalku, vyskočili jsme a začali běhat
dokola. Když se ozvala píšťalka podruhé, měli jsme si rych­

le sednout. Jenže v průběhu našeho běhání jedna židle „zmi­
zela ze scény", a tak na jedno z dětí židlička nezbyla. Ten,
kdo nebyl dost rychlý, zůstal stát a ze hry vypadl. Pískání
a běhání se opakovalo až do té doby, než zůstal jen jeden hráč -
vítěz. Měli jsme tu hru docela rádi a nejraději jsme ji hrávali,
když ve školce nebyl Radek. Byl to velice agresivní kluk, kte­
rý chtěl vždycky a za každou cenu vyhrát. Když se stalo, že
zůstal stát bez židle, zuřivě se snažil shodit ze židličky něko­
ho jiného a získat tak právo pokračovat ve hře. Nedokázal se
vyrovnat s tím, že přišel o svou židličku. Chtěl vyhrát stůj co

stůj. Problém byl ale v tom, že někdo slabší zůstal bez židle
místo něho.

Volné radikály na scéně

Slyšeli jste už o volných radikálech? Dnes jsou v módě.

Pochopili jsme, že jsou zodpovědné za mnohé chorobné pro­
cesy v živých organismech, za ničivé důsledky řetězových
reakcí, ve kterých stojí na samém začátku. Co to vlastně jsou

volné radikály? Jsou to atomy anebo skupiny atomů (mole­
kuly), které mají aspoň jeden nepárový elektron. Ještě pořád

je to složité? Tak dobře.

Z hodin chemie si jistě pamatujete, že látky, hmota,

všechno okolo nás se skládá z atomů. Atomy jsou částice,

95

které mají kladně nabité jádro a okolo něho kroužící nega­

tivně nabité částice zvané elektrony. V podstatě jde o naši

představu uspořádání hmoty. Většinu těchto a dalších ještě

menších částic dokáže věda vypočítat, prokázat jejich exis­

tenci, dokonce je i zobrazit. Těžko si ovšem udržíme před­

stavu o atomech při pohledu na jablko, botu, pero či dítě.

Přesto jsou atomy všude a ve všem. Všechno je tedy složeno

z atomů, v nichž nacházíme elektrickou vyváženost kladné­

ho jádra a jeho negativních „satelitů" - elektronů. Elektrony

se pohybují v přesně vymezených drahách, které nazýváme

orbitaly (to celé je takový maličký vesmír obíhajících částic).

V každém z těchto vymezených prostorů okolo jádra se za

normálních okolností nacházejí maximálně dva elektrony.

Tehdy je celý atom stabilní - „nemá zájem" napadnout jiný

atom, jinou molekulu, a reagovat. Jestliže se však v některém

orbitalu nachází jenom jeden elektron, celý atom je nesta­

bilní - hledá někde ten chybějící elektron, aby si „doplnil

prázdný prostor". Chová se podobně jako Radek, který chtěl

za každou cenu sedět.

Ještě jednou si zopakujme definici volných radikálů, bu­

de už jasnější: Jsou to atomy anebo skupiny atomů (moleku­

ly), které mají aspoň jeden nepárový elektron.

Kde se berou volné radikály?

Ještě před sto lety vědci nepřipouštěli možnost existen­

ce nepárových elektronů. Tento jev se potvrdil asi před pade­

sáti lety k velkému údivu samotných vědců.

Volné radikály jsou v organismu neustále přítomny - zú­

častňují se mnohých chemických reakcí a jsou pro organis­

mus dokonce potřebné. (Fagocyty - bílé krvinky zodpovědné

za zneškodnění a likvidaci choroboplodných zárodků, cizo­

rodých látek i vlastní poškozené tkáně - používají v našem

96

vlastním zájmu volné radikály.) Problém nastane, když se je­

jich tvorba vymkne přirozené kontrole.

Původ volných radikálů v našem těle může být různý.

K nejvýznamnějším zdrojům patří záření. V podstatě každé
záření, kterému jsme vystaveni - ultrafialové ze slunce, radio­
aktivní gama záření všude okolo nás, róntgenové záření při
lékařském vyšetření, kosmické záření dopadající na naši pla­
netu, či - v zanedbatelné míře - elektromagnetické záření te­
levizního, rozhlasového a telekomunikačního signálu. Ato­
my a molekuly se pod silným „tlakem" záření nestandardně
rozkládají za vzniku volných radikálů. Tak například z mole­
kuly vody (H

2

0) vznikne hydroxylový a hydrogenový ra­

dikál. Hydroxylový radikál .OH (ta malá tečka představuje
volný elektron, kterým jsou volné radikály tak nebezpečné)

je nejagresivnějším radikálem, který napadne a poškodí

všechno, co mu stojí v cestě. Podle dr. Herberta je zodpo­
vědný za největší část oxidačního poškození organismu.
Hydroxylový radikál se za normálních okolností v živých or­
ganismech nevyskytuje, ale například po masivním ozáření

může způsobit smrt. Záření však není jedinou příčinou pří­

tomnosti volných radikálů v našem těle. Zdrojem energie po­
třebné k rozštěpení chemických vazeb za vzniku radikálů mů­
že být i teplo, světlo, chemická reakce apod. Volné radikály
vznikají také v průběhu choroby, po požití drog a některých

léků, toxických látek, těžkých kovů. Volné radikály přijímáme
ze znečištěného ovzduší. Aktivní a pasivní kuřáci také vde­
chováním kouře ze spáleného tabákového listí. Volné radiká­
ly vznikají při nedostatku kyslíku, stejně jako při samotném

dýchání buněk. V tomto případě však tvorba volných radiká­

lů podléhá kontrole a neohrožuje nás. Ovšem kouření, smog,
alkohol, léky, drogy..., to je jiná! Tady hrozí určité nebezpe­
čí. Nikdo z nás neví, kdy se to „překulí" a nadbytek volných
radikálů rozstřílí miliony našich buněk.

97

Elektronová smršť

Agresivita a zákeřnost volných radikálů spočívá v reak­

tivitě, kterou se vyznačují. Chovají se jako Radek ve chvíli,
kdy zůstal stát. Rychle někoho vyhodil ze židle, jen aby si
mohl sednout. Podobně se chovají radikály. Elektrony nesnáše­

jí samotu. Jsou nanejvýš „společenské" - vyžadují společnost
jiného elektronu a ten si vezmou, kde se jim zachce. Zpra­

vidla to bývá nejbližší molekula - ať je to cokoli. Důležitá
bílkovina v krvi, mastná kyselina v buněčné membráně, de-
oxyribonukleová kyselina v jádru buňky nebo Inkové částice
(lipoproteiny) v krvi. Volný radikál si absolutně bez ptaní
přivlastní z nic netušící sousedky - molekuly jeden elektron.
Tím původní volný radikál zanikne. (Životnost volných radi­
kálů je jen několik tisícin až desetin sekundy loje rychlost,

s jakou uspokojí svoji potřebu po „spáření" elektronů,) Zdálo
by se, že je všechno v pořádku, ale...

Co se stane s „okradenou" molekulou? Stane se volným

radikálem, protože přišla o jeden elektron a len druhý v po­

škozeném orbitalu zůstal nepárový. (Jako když Radek vyho­
dil někoho ze židle a ten zůstal bez místa. Představte si, že
bychom i my ostatní byli jako Radek. Znamenalo by to, že
budeme jeden druhého vyhazovat ze židle, až se nakonec

strhne hotová bitva.) Okradená molekula se -jako nový vol­

ný radikál - v průběhu stejně krátkého času postará o chybě­

jící elektron od další molekuly, ta potom od další, ta od dal­

ší... atd... Ve zlomku vteřiny se krevními částicemi, buňkami,
tkáněmi prožene skutečná elektronová smršť, která po sobě
zanechá pořádnou spoušť. Poškodí molekuly, poškodí mem­
brány, poškodí geny...

Populárně se dnes tomuto útoku volných radikálů říká

také oxidační stres.

98

Škodí cévám, škodí srdci

Mnozí z nás už mají svoji první zkušenost s ateroskle-

rózou. Podepisuje se pod infarkt myokardu, ischemickou

chorobu srdeční (např. angina pectoris), mozkovou mrtvici,

poškození zraku, impotenci, odumírání měkkých tkání (gan-

gréna)... Ateroskleróza postihuje naše cévy - a přiznejme,

dáváme jí k tomu dost prostoru. Ateroskleróza startuje od

narození a střídavě postihuje různé cévní úseky. Jestliže pro­

ces značně pokročí, objeví se problémy.

Musíme si uvědomit, že i ateroskleróza je onemocnění

buněk! Jsou při něm poškozeny buňky vnitřní stěny cév (en­

dotel). Přestávají plnit svoji funkci bariéry a začnou propouštět

tuky (včetně cholesterolu), které se usazují v hlubších vrstvách

cévních stěn. Tam postupně vytvářejí tuková ložiska, která se

rozpadají, krvácejí, tuhnou, a co je nejhorší, vytvářejí podmín­

ky pro vznik krevní sraženiny - trombu. Takto zjednodušeně

popsaný proces vede k postupnému ucpávání cév. V důsledku

toho se buňky, které jsou v dodávce kyslíku závislé na ucpané

cévě, „dusí". (Je to, jako bychom dýchali přes brčko.) Pokud

je ucpání více než sedmdesátiprocentní a trvá déle než několik

minut, „přidušené" buňky odumírají. Pokud člověk takové po­

škození (infarkt) přežije, tkáň se sice zahojí, ale jizva, která

v ní zůstane, je celému tělu jen na obtíž.

A kde jsou volné radikály? Od samého začátku tohoto

procesu volné radikály poškozují endotel v cévách (příčina

selhání jeho funkcí). Jsou rovněž zodpovědné za přeměnu

krevních tuků (zejména lipoproteinů o nízké hustotě - LDL),

která z nich dělá aterogenní (aterosklerózu vyvolávající) čás­

tice (oxidované LDL).

Volné radikály napadnou membrány endotelových bu­

něk, čímž se endotel postupně stává nefunkčním. To kromě

jiného znamená, že endotel není schopen bránit průniku ne-

99

žádoucích látek z krve do cévní stěny. Mezi takové nežádoucí

látky ve stěně cévní patří cholesterol. Cholesterol se pohybuje

v krvi vázaný na molekuly lipoproteinů. Bílkoviny, choleste­

rol a mastné kyseliny lipoproteinů jsou zdrojem chybějících

elektronů pro volné radikály. Když se volné radikály „pře­

množí" a přiblíží k lipoproteinům „na dostřel", prožene se li-

poproteinovými částicemi hrozná elektronová smršť a pů­

vodně neškodné lipoproteiny se stávají hlavním faktorem

rozvoje aterosklerózy.

Volné radikály tedy přispívají k ucpávání cév. A jako by

to nestačilo, člověk, kterému se ucpávají cévy zásobující sr­

deční sval (koronární arterie), je po krátkém i delším nedo­

statku kyslíku (např. po záchvatu anginy pectoris nebo po

překonaném infarktu) vystaven intenzivní tvorbě volných ra­

dikálů v místě ucpání cévy. Pokud už došlo k infarktu, je na

tom lépe ten, kdo má v krvi dostatek antioxidantů, protože ty

ho dokáží částečně ochránit před novou elektronovou smrští.

„Rezignované" geny a rakovina

Jádro každé buňky obsahuje genetický kód uložený do

složité struktury deoxyribonukleové kyseliny (DNA). Tento

kód určuje všechny naše tělesné a mnohé duševní znaky. Kód

rovněž určuje, kdy se zastaví růst a dělení buňky, jakou funk­

ci bude buňka plnit a podobně. Tento genetický kód, vlastně

struktura DNA, se při každém dělení buňky musí přepsat.

Vzhledem k obrovskému množství údajů může dojít při přepi­

su k chybě. Za normálních okolností bývá chyba odstraněna,

anebo buňka se změněným genetickým kódem odumře. Rako-

vinná buňka se liší od zdravé buňky změněným genetickým

kódem a navzdory této změně přežívá. Důsledkem je nekon­

trolovatelný růst a množení - z jediné rakovinné buňky

vzniká obrovský počet dceřiných buněk, které se dále množí,

až se objeví zduření - nádor. A je problém!

100

Pokusme se tomuto problému vyhnout a udělat všechno

pro to, aby se genetický kód v našich buňkách nebezpečně
neměnil. Teď bych musel začít psát novou knihu o ochraně
před rakovinou, protože to se nedá odbýt jednou větou. Já

jsem však chtěl ukázat na úlohu volných radikálů při vzniku

rakoviny. Takže - volné radikály proniknou do jádra buňky,
napadnou DNA a způsobí její poškození anebo dokonce roz­
pad. Poškozená DNA není schopna řádně kontrolovat důležité
buněčné procesy a buňka se může změnit na rakovinnou. Už
víme, že na začátku je to jen jedna jediná buňka.

Radikály proti mládí

I když pořád přesně nevíme, co to stárnutí vlastně je

a čím je způsobeno, existuje několik zajímavých prací, které

aspoň ukazují možný směr našich úvah při hledání správné

odpovědi.

V laboratorních podmínkách se zdravé (nerakovinné)

lidské buňky dokážou rozdělit asi padesátkrát. (Dělení je zá­
kladem regenerace, protože každé dělení znamená přírůstek
nových výkonných buněk nahrazujících buňky staré.)

Můžeme se tedy domnívat, že počet možných dělení zdra­
vých buněk je omezený. Nevhodným způsobem života při­
spíváme k tomu, že se naše buňky musí obměňovat rychleji.

To znamená, že limitovaný počet dělení se uskuteční dříve

u člověka, který se o svoje buňky nestará, než u toho, komu

tyto věci nejsou lhostejné. Jinak řečeno: kdo si dříve vystřílí
střelný prach, bude dříve bezbranný.

Negativní vliv volných radikálů se projevuje postupným

„ochabováním" schopností buněk; mezi ty nejdůležitější
schopnosti patří regenerace - obnovování buněk. Podle ně­

kterých teorií snažících se o vysvětlení stárnutí jsou právě

101

volné radikály zodpovědné za vyčerpání podstatné části bu­
něčného regeneračního potenciálu. Molekuly a buňky napa­
dené nadbytkem volných radikálů jsou poškozeny a musí být
nahrazeny novými buňkami. Výsledek je jasný. Zásoby

„střelného prachu", původně určené na celý život, jsou vy­
střílené ve čtyřicítce, padesátce. A dále jsme bezmocní.
Bezmocní ale určitě nejsme předtím, než se to stane. Komu
na tom záleží, může se chránit i před zbytečně rychlým stár­
nutím. Přemýšlejte o tom!

Jak na to?

Existuje určitá ochrana. Něco jsem už naznačil dříve.

Nyní se k tomu vrátíme. Už víme, že se máme chránit přede­

vším před příjmem volných radikálů zvenčí. Takže: přestane­
me kouřit, přestaneme „tolerantně" dýchat zakouřený vzduch,
svoje tělo přiměřeně okysličíme. Můžeme si však zajistit
dobrou ochranu také před vnitřními radikály. Mohli jsme se
už mnohokrát přesvědčit, jak dokonale jsme stvořeni. Náš or­
ganismus má obrovskou schopnost odolávat nepříznivým

vlivům. Škoda, že to bereme jako naprostou samozřejmost.
Snad proto nás najednou překvapí poznání, že tato schopnost
má svoje limity a že tyto limity sami svévolně překračujeme.
Za prvé: máme vrozený systém kontroly působení volných
radikálů. Ten představují některé enzymy (konečně něco zná­
mého). K nejúčinnějším z nich patří superoxid dismutázy

(SOD), glutathion peroxidázy (GPx) a katalázy. Tyto enzymy
dokážou udržet množství vznikajících volných radikálů na
bezpečné úrovni. Řídí reakce, ve kterých se nadbytek vznik­
lých volných radikálů chemicky odstraní. Množství a aktivita

našich ochranných enzymů jsou dány geneticky, ale můžeme

je sami příznivě nebo nepříznivě ovlivnit. Můžeme například

102

přijímat ochranné enzymy v tepelně neupravených rostlin­
ných potravinách a doplnit tak (i přes určité ztráty při tráve­
ní) svoje vlastní enzymatické zdroje. U aktivních i pasivních
kuřáků je zjištěna snížená aktivita SOD v důsledku jejího
nadměrného vyčerpávání. Méně ochranných enzymů mají
zpravidla i lidé pobývající v silně znečištěném prostředí, lidé
s nízkou tělesnou aktivitou a lidé obézní.

Za druhé: protektivně v naší krvi působí i látky, o jejichž

schopnosti ochrany před volnými radikály se dosud vědělo jen
málo. Jsou to různé molekuly - „vazače a nosiče" (albumin,
haptoglobin, hemopexin, transferin, ceruloplazmin), nebo pro­
dukty látkové výměny (bilirubin, kyselina močová).

Za třetí: na poškozené molekuly DNA se hned „vrhnou"

čety enzymů - opravářů, které se snaží poškozená místa

opravit. Také aktivita těchto enzymů je dána geneticky, ale
sami můžeme významně přispět k jejich vyčerpání anebo po­
vzbuzení.

Za čtvrté: samozřejmě nesmíme zapomenout na antioxi-

danty, které jsou dnes tak populární. Určitě jste slyšeli o vi­
taminech E, C, beta-karotenu, selenu. K účinným ochráncům
však patří i stovky a tisíce rostlinných látek, které zatím pouze
objevujeme a zjišťujeme, jak jsou důležité. Nacházejí se všu­
de - v rajčatech, třešních, rybízu, angreštu, jahodách, citru­
sech, jablkách, hruškách, banánech, zelí, mrkvi, obilných

klíčcích, rostlinných olejích lisovaných zastudena, hrášku,
cibuli, brokolici, meruňkách, hroznovém víně... Nacházejí se
v listech, kořenech, plodech, květech, bulvách, jádrech, ston­

cích. Nacházejí se nejen v čerstvém, ale i v sušeném a mra­
ženém stavu (méně po tepelné úpravě). Čím více takového
druhu potravy přijímáme, tím lépe nám poslouží. Ať si však
nikdo nemyslí, že když bude mít dost vitaminu E, A a C v kr­
vi, může se dál bez rizika přejídat, kouřit a jen sedět. Ani ná­

hodou !

103

Je možné se nějak chránit?

Kromě již zmíněných srdečně-cévních a nádorových one­

mocnění se volné radikály přímo či nepřímo účastní chorob­

ných procesů u více než sta onemocnění. Kdybychom to vzali

„od hlavy k patě": Downův syndrom, schizofrenie, maniode-

presivní psychóza, katarakta, ateroskleróza, infarkt myokardu,

ischemická choroba srdeční, respirační distresový syndrom do­

spělých, cystická fibróza plic, hepatitida, revmatoidní artritida,

cukrovka, nedostatečnost a následné selhání ledvin, Crohnova

choroba, mužská neplodnost, imunitní nedostatečnost, poruchy

struktury hemoglobinu, AIDS a mnohé jiné. Vypadá to tak, že

se potřebujeme před nepříznivým vlivem volných radikálů

opravdu důkladně chránit. Je to však vůbec možné?

Samozřejmě! Existuje už dostatek vědeckých prací

a studií, které mluví o tom, že ti, kdo se přiměřeně chrání,

jsou vystaveni nesrovnatelně menšímu riziku poškození

volnými radikály. (Za všechny - právě v souvislosti s atero-

sklerózou - uvedu aspoň zjištění, že muži, kteří konzumují

čerstvou zeleninu méně než dvakrát týdně, mají ve srovnání

s těmi, kteří ji konzumují více než třikrát týdně, cévy výrazně
poškozenější.

46

'

47

)

A co je to přiměřená ochrana? Pokud se vám zdá, že ne­

umíte sami odpovědět na tuto otázku, měli byste se hned ted

vrátit na úplný začátek knížky a začít ji číst pozorně znovu.

STRUCNÉ SHRNUTÍ

ANEB

CO SI Z TOHO MťJŽEME VZlT

1. Z normálních neškodných molekul se mohou stát půso­

bením chemické nebo fyzikální energie agresivní volné

radikály.

104

2. Volné radikály jsou pro naše zdraví potřebné - obranný

systém jimi například likviduje záškodníky v těle.

3. Volné radikály se do organismu dostávají také z vnějšího

prostředí (znečištěné ovzduší, kouření, pobyt v zakouře­

ném prostředí).

4. Pokud máme volných radikálů „přebytek", mohou vy­

volat nebezpečné řetězové reakce, poškozující molekuly,

geny, buňky.

5. Potřebujeme se důsledně chránit před zbytečným přísu­

nem volných radikálů do organismu, protože nevíme,

kdy se jejich množství stává pro nás nebezpečné - pře­

staňme kouřit, přestaňme se zdržovat v zakouřených

místnostech, omezme spotřebu alkoholu a léků.

6. Před nadbytkem volných radikálů chrání náš organismus

jeho vnitřní systém enzymů, některé bílkoviny a látky

v krvi (ceruloplazmin, ubichinon, haptoglobin, transferin,

albumin, kyselina močová apod.) a různé antioxidanty

(vitamin E, C, beta-karoten a jiné karotenoidy, rostlinná

barviva, rostlinná aromata a mnoho dalších tzv. fytoche-

mikálií).

7. Čerstvá, tepelně a chemicky neupravená strava (zeleni­

na, ovoce, ořechy, semena, obilniny) obsahuje množství

fytochemikálií s antioxidačními vlastnostmi a jejich úči­

nek v našem těle je závislý na jejich dostatečném příjmu.

8. Užívání tablet s nějakým „zázračným" antioxidantem je

spojeno se zbytečnými finančními výdaji a okrádáním se

o ostatní antioxidační látky (např. užíváni pouze beta-ka-

rotenu v tabletkách nás okrade o dalších více než 300

karotenoidů, vyskytujících se v zelenině a ovoci), které

mají rovněž ochranný účinek.

9. Nedostatek antioxidantů v organismu je spojen se zvý­

šeným rizikem aterosklerózy, infarktu, některých druhů

rakoviny, cukrovky, revmatických onemocnění aj.

105

9. IMUNITNÍ SYSTÉM - NÁŠ

„TĚLESNÝ STRÁŽCE"

Člověk je neustále vystaven obrovské invazi cizorodých

látek a mikroorganismů ze svého okolí. Naštěstí má svoji

vlastní obranu, svou „tělesnou stráž" - imunitní systém.

V dnešním, povětšinou zdegenerovaném světě rozhoduje o na­

šem přežití do značné míry právě stav tohoto systému obrany.

Také proto je dnes imunitní systém středem pozornosti mno­

hých vědců na celém světě. Intenzivní zájem o studium imu­

nitního systému dokumentuje i počet publikovaných prací

z oblasti imunologie. Ročně jich vychází přes 7000 ve více než

800 periodikách celého světa.

48

Nevyhlášená válka

Útok! Ze všech stran se valí útočníci, vyzbrojeni důmy­

slnými zbraněmi, vycvičeni v teroristických táborech! Nad

hlavami burácí bojové letky, odhodlané zahájit útok!

Výsadkářské oddíly už dosedly na zem a chystají organizo­

vanou činnost v týlu. Školení teroristé pronikají stále hlouběji.

Začala skutečná válka. Mikroorganismy nemilosrdně zaúto­

čily! Jak se budeme bránit?

Náš spojenec na bojišti mikrosvěta

Dříve než zatroubíme do boje i my, pojďme společně na

prohlídku armády. Vidíte ty nedozírné řady důvěryhodných

bojovníků, připravených kdykoli zasáhnout v našem zájmu?

106

Tady, v prvních řadách, stojí velcí, tlustí vojáci - rnak-

rofágy. Jejich nejoblíbenější zábavou je jídlo. Ostatní se jim

sice smějí, že se už narodili s uvázaným bryndákem a lžičkou

v ruce, ale uvidíte, co dovedou. Hned za nimi jsou připrave­

ni příslušníci „B" divize (bílé krvinky typu B - lymfocytů).

Jejich hlavní úlohou je tvorba protilátek, kterými zneškodní

útočníky a jejich vybavení. Pracují okamžitě. V pojízdných

laboratořích tvoří B-lymfocyty tisíce různých druhů protilá­

tek, přičemž každá četa vyrábí jen jeden druh. Protilátky ne­

působí stejně - některé zneškodní nepřátelské útočníky tím,

že je „slepí" dohromady a znemožní jim další činnost. Jiné

představují „lahodný dressing", který „ochutí" nepřátelské

bojovníky, a potom si na nich „zgustnou" ti velcí „jedlíci"

z prvních řad. V rámci „B" divize existuje několik „oddílů"

různých specializací. Všechny vzorně spolupracují.

Divize „B" a „T" má menší oddíly svých „historiků-archivá-

řů ", kteří mají nepřítele ve „fotografické imunopaměti".

107

Trochu dál vidíme „T" divizi (bílé krvinky typu T-lym-

focytů). Tito chlapíci dokážou ledacos. Pomáhají „B" divizi

rozpoznat nepřítele a po skončeném a vyhraném boji ohlásí

konec. Je mezi nimi i speciálně vycvičené komando NK

(obratní a neomylní zabijáci), které dokáže přímo napadat

a usmrcovat útočníky agresora. NK komando je vybaveno

i pro noční akce - kontroluje celý terén a likviduje tajné zá-

škodníky.

Když boj skončí, nastoupí ještě tanková rota, která zkon­

troluje celý terén. Všechno, co se udalo, zůstane dobře za­

znamenáno v archivech armády. „B" i „T" divize mají menší

oddíly svých „historiků-archivářů", kteří ukládají informace

o nepříteli do „fotografické imunopaměti", a kdykoli se ne­

přítel opět přiblíží s úmyslem zaútočit, celá armáda reaguje

ještě rychleji a efektivněji, než tomu bylo poprvé. Na každý

post v armádě existuje neustále připravená náhrada. Bojov­

ník, který podlehl v boji za nás, je z této rezervy ihned nahra­

zen. Zdá se vám mé líčení příliš děsivé? Ano, velký spor mezi

dobrem a zlem se odehrává stejně jako v makrosvětě vesmíru

i v mikrosvětě buněk. Ale nebojte se příliš. Celá ta bránící se

armáda jsou vlastně miliony vašich bílých krvinek, tvořících

část imunitního systému. Místem boje je krev, sliznice anebo

jiné tkáně vašeho těla.

Tajné informace o vaší armádě

Imunitní systém je po nervovém systému druhým nej­

složitějším informačním a regulačním systémem v těle. Je

vysoce interaktivní sám v sobě, jako i se všemi ostatními

systémy organismu, třebaže nemá orgán centrální kontroly.

49

Obranných funkcí této „armády bez velitelského štábu" se

zúčastňují mnohé metabolické procesy a funkce. Způsob

stravování a stav výživy může ovlivnit obranyschopnost všu-

108

de tam, kde se různé výživové prvky podílejí na některé

z těchto funkcí.

50

Jestliže obranný systém nepracuje adekvátně, příčin

může být, jako skoro vždycky v medicíně, mnoho. Jednou

z nejčastějších příčin je nesprávnou stravou a způsobem

života dlouhodobě vyčerpávaný imunitní systém. Tělo má

miliardy obranných buněk, které jsou „strategicky rozestavě­

ny" po celém organismu - v dýchacím, trávicím, pohybo­

vém, cévním a nervovém systému. „Jedlíci" z prvních řad -

makrofágy - najdou, pohltí a rozloží cizorodé látky, částice,

mikroorganismy. Nejpočetnější zastoupení mezi obrannými

buňkami mají Iymfocyty. Jak víme, právě ty při AIDS selhá­

vají. Lymfocyty jsou ti „vojáci B a T divize", kteří se mohou

pohybovat po celém organismu, vyhledávají cizorodé látky,

buňky, choroboplodné zárodky a zneškodňují je. Pro svoji

činnost si lymfocyty kladou určité podmínky: musí být dob­

ře živené, vyvinuté a vycvičené. Jejich výkon při neustálém

nasazení klesá. Nejvíce je vyčerpává nepřetržité pronásledo­

vání a likvidace cizorodých látek. Takové látky jsou bohatě

obsaženy v mase, mléčných výrobcích, vejcích, nevhodně

pěstované zelenině a obilninách, špatně uskladněné po­

travě, v barvených a aromatizovaných „umělých" potra­

vinách ap. (Příklad - různé epidemie salmonelózy ze zmrz­

liny, majonéz, ap.) Naše tělo obsahuje okolo 200 cizorodých

syntetických látek, které musí být vylučovány, protože je­

jich hromadění by znamenalo postupnou otravu. Mezi nimi

jsou tak silné jedy, jako DDT, dieldrin, dioxin, polycyklické

bifenyly. Tyto látky už v téměř nezměřitelně nízké koncen­

traci 1:1 miliardě mohou vyvolat poškození plodu a rakovinu

laboratorních zvířat.

51

Potraviny živočišného původu obsa­

hují také bakterie, viry a parazity - salmonely, Tbc bakterie,

leukemické viry, viry hovězího AIDS, listerie, trichinely... To

všechno jsou nepřátelé, které tělo svou statečnou armádou

imunitního systému musí zdolat. Naše tělo prohrává:

109

1. když má nedostatek obranných buněk,
2. když jsou obranné buňky nadmíru vyčerpány a jejich

„chování" není fyziologické,

3. když je agresorů nezvládnutelná přesila.

Rýmy přežijeme, ale...

... imunitní systém nás přece chrání i před mnohem váž­

nějšími onemocněními. Ano. Existuje rakovina. Existují i ji­

né vážné choroby. A taky AIDS. Současné odhady například

předpokládají, že z těch, kteří jsou vystaveni působení viru

HIV, onemocní chorobou AIDS asi 25-75 % lidí. Nebezpečí

této smrtelné choroby, která bude pravděpodobně největší

epidemií v historii lidstva, ještě více podtrhuje důležitost

správně fungujícího imunitního systému.

Víme, že hromadění toxických látek v organismu posti­

huje obranný systém. Víme také, že lidé, kteří mají oslabenou

odolnost, častěji podléhají nemoci AIDS. Proto mnoho vědců

Cukr omezuje akceschopnost bílých krvinek.

110

chápe šíření této epidemie, přinejmenším zčásti, jako důsle­

dek znečištění životního prostředí.

Imunitní systém nás chrání i před rakovinou. Denně

vznikají v našem těle desítky rakovinných buněk, které je

nutno rozpoznat, zachytit a zničit, dřív než se stihnou ně­

kam „usadit" a spustit nekontrolovatelný proces bujení.

Zabránit takové invazi dokáže jen imunitní systém, který má

dobrého „správce".

Jak pomoci svému imunitnímu systému

Cokoli uděláme na podporu svého imunitního systému,

je důležité. Jak na to?

• Zabraňme zbytečnému vstupu škodlivých látek do těla.

• Přijímejme dostatek přirozených vitaminů, minerálů

a stopových prvků.

• Regenerujme imunitní systém přiměřeným tělesným

zatížením a správným okysličováním organismu.

Uveďme citát Johna Robbinse, autora amerického best­

selleru Diet for a New America. Jeho slova zní naléhavě:

„Ve světle současných poznatků o imunitním systému je

smutné, jak často lidé ignorují úlohu, kterou hraje při udrže­

ní dobrého stavu imunity výběr stravy. Neznalostí důsledků

konzumace potravin, které stojí na samém konci potravino­

vého řetězce (potraviny živočišného původu - pozn. autora),

se člověk zbytečně vystavuje nejhoršímu nebezpečí, jaké kdy

imunitní systém poznal."

52

Do jaké míry ovlivňuje strava imunitní systém?

Správná otázka. Vím, že jste už mnohokrát slyšeli, jak

moc důležitá je vhodná strava, ale je třeba si znovu připome­

nout: Co jíš, takový jsi. To znamená: Jestliže se stravuji

111

kvalitně, moje tělo pracuje v pohodě a pro mne. Jestliže

si ale myslím, že tělo je jen jakási pec, do které mohu na­

házet všechno, co chci, a ono se to už nějak „spálí", mu­

sím počítat s problémy.

Některé oblíbené potraviny doslova paralyzují náš imu­

nitní systém. Klasickým příkladem takového „trojského koně"

je tuk. Není to žádný miláček vaší osobní „armády". Mnoho

vědeckých prací dokazuje, že strava s vysokým obsahem tu­

ků nepříznivě ovlivňuje výkonnost imunitního systému na

různých úrovních. Naproti tomu strava s nízkým obsahem tu­

ků a vhodným podílem polynenasycených mastných kyselin

(zejména rostlinné oleje) netlumí žádné imunitní funkce.

Existují důkazy o tom, že strava s nízkým podílem tuků do­

konce podporuje „vojáky z NK komanda", kteří mají největ­

ší podíl na ochraně před rakovinou.

5

Není rozumné nahradit

jedno máslo denně jednou lahví byť toho nejlepšího oleje,

protože nadbytek jakéhokoli tuku poškozuje imunitní

systém.

55

Jsem si jist, že byste nebyli nadšeni, kdybyste se dozvě­

děli, že jste dostali rakovinu jen kvůli jedné jediné rakovinné

buňce, která „proklouzla" kontrole oslabeného imunitního

systému, protože jste si nedokázali odříct Horalku, Super DĚLI

anebo klobásu.

Cukr pravděpodobně také poškozuje imunitní systém.

Spotřeba cukru v naší zemi je průměrně 35 lžiček na obyva­

tele a den. Pokud naše bílé krvinky ještě trochu pracují, je to

asi proto, že těch 35 lžiček cukru nepřijímáme najednou.

Jaká má být naše strava

Kromě vyváženého příjmu hlavních výživových prvků

(sacharidů, tuků a bílkovin) potřebuje naše „armáda" také

dostatek látek, které se v potravě vyskytují v mikromnož-

112

stvích, ale bez nichž si organismus nedokáže udržet neporu­
šené vnitřní prostředí, a tím zdraví. Těmito podpůrnými lát­

kami jsou vitaminy, minerály a stopové prvky.

Vitamin A je už dlouho známý tím, že podporuje ne­

specifickou odolnost vůči široké škále choroboplodných zá­
rodků.

56

Udržováním integrity (neporušenosti) pokožky a sliznic

pomáhá vitamin A udržovat ochrannou bariéru proti mikro­
organismům vstupujícím do těla. Vitamin A je rovněž po­
třebný pro tvorbu lysozymů slin, slz a potu, které rozpouštějí
bakteriální stěnu. Vitamin A a karotenoidy působí podle vše­
ho - zejména při imunitních aktivitách působících proti růstu
nádorové tkáně - nezávisle na sobě.

V souvislosti se skutečností, že imunitní systém brání

růstu nádorů, se studuje vztah mezi vitaminem A a aktivitou
„vojáků NK komanda". Podle současných poznatků předpo­
kládáme, že nedostatek vitaminu A a karotenoidů má imuno-
supresivní účinek (potlačuje imunitní reakce), zatímco fyzio­

logická dávka má naopak účinek imunostimulační.

Nedostatek celé škály B-vitaminů snižuje tvorbu proti­

látek a poškozuje buněčnou odolnost.

57

Konzumace bílé rý­

že, výrobků z bílé mouky, sladkostí a cukru vyvolává v orga­
nismu deficit B-vitaminů.

Vitamin B, (thiamin) také podporuje bojeschopnost na­

ší „armády". Při nedostatku tohoto vitaminu je lymfatická
tkáň menší a klesá i počet vojáků (lymfocytů) „T a B divi-
ze".

58

Další vitamin skupiny B - B

2

(riboflavin) - je rovněž

pro činnost imunitního systému důležitý. V experimentu na
zvířatech vyvolává jeho nedostatek snížení tvorby protilá­
tek.

59

Vitamin B

6

(pyridoxin) patří mezi nejdůležitější látky,

které imunitní systém pro svou činnost potřebuje. Jestliže ho

113

nemáme dostatek, ubývají nám „vojáci obou divizí", výraz­
ně klesá také tvorba protilátek a ztrácí se chuť „velkých jed­
líků" pohlcovat nepřátelské mikroorganismy.

60

Pokud nám dlouhodobě chybí kyselina listová, lymfa-

tická tkáň se zmenšuje a počet „oddaných vojáků" klesá.

Vitamin C podporuje buněčnou imunitu. Je znám svou

schopností blokovat působení histaminu. Histamin potlačuje
aktivitu imunitního systému, a proto má vitamin C ve fyzio­
logické dávce určitý imunostimulační efekt. Vitamin C nemá -
na rozdíl od všeobecně přijímaného názoru - téměř žádný
účinek, když se užívá v průběhu léčby. Nenechte se oklamat
vtíravou reklamou. Vitamin C (ani v šumivé tabletě) nemá

schopnost zabíjet chřipkové (ani žádné jiné) viry! Nadměrné

dávky vitaminu C při velkém stresu a chorobě jsou nao­
pak škodlivé!

61

Vitamin C má ochranný účinek, pokud ho

přijímáme v přiměřené dávce pravidelně a dlouhodobě.
Působí preventivně. Je proto rozumnější pravidelně konzu­
movat potravu s dostatkem vitaminu C.

Rovněž minerální látky a stopové prvky jsou nezbytné

pro optimální funkci imunitního systému. Podle všech do­

stupných pramenů se zinek (Zn) jeví jako jeden z nejvý­
znamnějších mikroelementů. Jeho nedostatek, který může
být způsoben nekvalitní stravou, podvýživou, onemocněním
ledvin, diabetem, alkoholismem, nádorovým onemocněním
ap., vyvolává zpomalení růstu, anémii, hypogonadismus (ne­
úplné vyvinutí pohlavních žláz), hepatosplenomegalii (zvět­
šení jater a sleziny) a duševní poruchy. Vztah mezi zinkem
a imunitou se intenzivně sleduje a ukazuje se, že různé okol­
nosti mohou potřebu zinku v organismu měnit. Největší po­
třebu zinku vykazují NK-buňky (příslušníci NK komanda),

zejména v boji proti nádorovému bujení.

62

Nedostatek zinku

ve stravě a následně jeho snížená hladina v krvi a buňkách

nepříznivě ovlivňuje tvorbu protilátek a buňkami („velkými

114

jedlíky") zprostředkované pohlcování cizorodých částic.

Snížená je výkonnost „vojáků" celé „T divize".

63

Naše stra­

va má důležitého zinku nedostatek. Je proto důležité postarat
se o dostatečný příjem potravinových zdrojů zinku, nikoli
však zinku v tabletách.

64

Nadbytek, který hrozí při pravidel­

ném a dlouhodobém užívání farmaceutických vitaminovo-
minerálových směsí obsahujících zinek, může také poškodit
funkci bílých krvinek.

65

Dalším sledovaným a rozporuplným prvkem je železo

(Fe). Deficit železa poškozuje imunitní systém, zvyšuje ná­
chylnost k infekčním onemocněním. (Nedostatečné imunitní
funkce mohou být někdy upraveny doplňkovými Fe-příprav-
ky. Nadbytek Fe - jako druhý extrém - rovněž poškozuje
obranný systém a může vyvolávat některé chorobné procesy.
Nedávno mě překvapilo oznámení na XV světovém kongresu

o výživě v australském Adelaide, že nadbytek železa vyvo-

Pestrá výživa doplněná nízkotučnými mléčnými výrobky

zabezpečí všechny potřebné vitaminy a minerální látky

v optimálním množství.

115

lává cukrovku, jaterní cirhozu, srdeční onemocněni a ra­

kovinu. Pozor na multivitaminové a minerálové přípravky!

Jejich nadměrným užíváním ohrožujeme tělo nadbytkem že­

leza a jiných prvků. Lepší jsou přírodní zdroje železa.

Naši odolnost také snižuje nedostatek mědi (Cu). Kvalitní

přísun přírodních zdrojů mědi postačí zajistit její potřebnou

dávku v organismu. Není vhodné naordinovat si přípravky

s obsahem mědi bez lékařské konzultace a vyšetření.

Co z toho plyne?

Pokud chci být zdravý, musím udržovat svoji osobní

„armádu" - imunitní systém - v dobrém stavu a v doko­

nalé pohotovosti. Všechny potřeby naší „ochranky" nejlépe

zabezpečí pestrá a vyvážená strava, složená z obilnin, luš­

těnin, zeleniny, ovoce, ořechů a olejnatých semen, dosta­

tek pohybu, odpočinku a dobrá nálada. Jestliže se vám

zdá, že pro svoje zdraví potřebujete udělat ještě něco víc,

anebo se vám zdá cesta změny stravovacích návyků příliš

složitá a namáhavá, nesahejte po umělých přípravcích, che­

mických výrobcích. Existují přírodní zdroje všech již zmí­

něných vitaminů a minerálů, které bez vedlejších účinků

pomohou vyrovnat možný nedostatek konkrétního vitaminu

či prvku.

STRUCNÉ SHRNUTÍ

ANEB

CO SI Z TOHO MŮŽEME VZlT

1. Před chorobami a negativním vlivem stresu nás chrání

imunitní systém, který je úzce propojený s nervovým

a oběhovým systémem.

116

I

2. Imunitní systém chrání nás, ale vyvstává otázka, kdo bude

chránit imunitní systém. Můžeme to dělat jen my sami.

3. Nejlépe to dokážeme pomocí pestré a vyvážené stravy

(složené z obilnin, luštěnin, zeleniny, ovoce, ořechů a olej­

natých semen), když si uchováme vždy dobrou náladu,

budeme mít dostatek pohybu a odpočinku.

4. Omezení spotřeby tuků a cukru podpoří obranyschop­

nost organismu.

5. Z vitaminů máme jen malý užitek, začneme-li je přijímat

až tehdy, když už jsme nemocní; potřebujeme je, když

jsme ještě zdraví.

6. Umělé vitaminy mohou být ve velkých dávkách škodlivé.

7. Minerály a stopové prvky (zinek, měď, železo) raději za­

bezpečujme přirozenou stravou (zelenina, ovoce, oře­

chy, klíčky).

8. Podle možností se vyhýbejme všem „útokům" proti na­

šemu imunitnímu systému (kouření, pobyt v zakouřeném

prostředí, alkohol, silně znečištěné pracovní a životní

prostředí, azbest, virové infekce, salmonelové infekce [ze

zmrzliny, majonézových salátů a mléčných výrobků

v letním období], paraziti v potravinách živočišného pů­

vodu, aromatizované, přibarvované a chemicky konzer­

vované potraviny ap.).

117

SLOVO NA ZÁVĚR

Co říci závěrem? Před vámi je už jen malý kousek cesty

k cíli. Zbývající úsek půjdete sami, bez mého doprovodu.

Určitě to zvládnete.

Omlouvám se, pokud moje slova zněla někomu příliš na­

léhavě nebo vyhraněně. Jsem však přesvědčen, že informace

o udržování našeho organismu jsou na naší cestě životem moc

a moc potřebné. Možná že bych měl mít pro všechny, kdo kni­

hu dočtou až sem, připravenu odměnu. Ale co kdybyste se od­

měnili vy sami? Stačí, když se rozhodnete pro pozitivní

změnu ve svém životě...

118

VÝŽIVOVÁ DOPORUČENÍ PRO VAŠE

ZDRAVÍ

• Konzumovat pestrou a vyváženou stravu,

• svoji hmotnost upravit a udržovat na optimální hodnotě,

• snížit spotřebu tuků pod 30 % denního kalorického příj­

mu a zabezpečit pro organismus dostatek nenasycených

mastných kyselin,

O snížit spotřebu cholesterolu pod 300 mg/den,

• snížit spotřebu bílkovin na přiměřenou hodnotu (0,8 g bíl­

kovin/kg hmotnosti/den) a omezit bílkoviny živočišného

původu ve všech formách,

• zvýšit spotřebu komplexních sacharidů (škrob, vláknina),

• konzumovat denně minimálně 100 g ovoce nebo zeleni­

ny na každých 10 kg vaší hmotnosti - především tmavě-

zelenou listovou zeleninu a citrusové plody,

• omezit spotřebu soli, solených, uzených, chemicky ošet­

řených a konzervovaných potravin,

• omezit spotřebu alkoholu, tabáku, kofeinu a ostatních

dráždivých, toxických a návykových látek,

• vyhýbat se pravidelnému a nadměrnému užívání synte­

tických vitaminových a minerálových přípravků.

119

'

SLOVNÍČEK MÉNĚ ZNÁMÝCH VÝRAZŮ

acidóza

posun pH (viz pH) do oblasti chemicky kyselé, důsledek

zvýšené koncentrace kyselých látek v krvi

aflatoxin

toxin (jed) produkovaný plísněmi typu Aspergillus fla-

vus a parasiticus, které napadají různé potraviny (luště­

niny, obilniny, maso, konzervy, uzeniny, mléko apod.),

některé aflatoxiny se považují za rakovinotvorné a jejich

obsah v potravinách se proto sleduje

albumin

krevní bílkovina se schopností vázat a přenášet jiné

látky

alkalóza

posun pH (viz pH) do oblasti chemicky zásadité, důsle­

dek zvýšené koncentrace zásaditých látek v krvi

aminokyseliny

deriváty organických kyselin obsahující dusík, základní

stavební jednotky peptidů a velkých molekul bílkovin

anémie

chudokrevnost - snížená hladina hemoglobinu v krvi

pod normál, projevuje se celou řadou příznaků

angiopatie

blíže neurčené chorobné postižení cév, strukturálně nebo

funkčně se projevující změny cév

antacida

léky proti žaludeční kyselosti

antihistaminový účinek

účinek potlačující přecitlivělost organismu vyvolanou

působením histaminu

120

antimutagenní

mající schopnost bránit mutacím (viz mutace)

nrytmlť (srdeční)

porucha srdečního rytmu z různých příčin

aterogenní

vyvolávající aterosklerózu

atorosklordza

koinalřnl cév proces postihující tepennou (arteriální)

čásl krevního řečiště, charakterizovaný tvorbou tuko­

vých rozpadajících se ložisek

bílkoviny

organické laiky budované z menších stavebních jedno­

tek (aminokyselin), představující jeden ze základů živé

hmoty

cytoplii/mn

základní hmota (lekutina) vyplňující buňky, ve které se

nacházejí buněčné organely

dcgťiiťmllviif onemocnění

onemocnění, je?, jsou důsledkem degenerace tkání a or­

gánů (irdečně-cévnl, nádorová, metabolická onemocně­

ní apod.), někdy nazývaná jako civilizační onemocnění

eklampile

komplikace těhotenství, způsobené metabolickými po­

ruchami a projevující se hlavně křečemi

endotel

vnitřní výstelka cév a tělních dutin - speciální buňky za­

bezpečující potřebné funkce (ochranu, vstřebávání, tvorbu

a uvolňování důležitých látek); v našich cévách se nachází

asi 1,5 kg endotelu, což je hmota buněk velká jako játra

fermentace

kvašení, při kterém se na chemickou přeměnu substrátu

využívají enzymy mikroorganismů

fytochemikálie

látky rostlinného původu s různou biologickou aktivitou

121

fyziologický

normální, zdravý, pohybující se v intervalu normálních

hodnot, týkající se zdravého organismu

glukagon

hormon tvořený v pankreatu, reaguje na sníženou hladi­

nu cukru v krvi uvolňováním cukru z jater

glykémie (hyperglykémie, hypoglykémie)

hladina glukózy v krvi; hyperglykémie - představuje

zvýšenou hladinu, hypoglykémie - naopak sníženou

hladinu glukózy v krvi

gramnegativní bakterie

bakterie, které se při standardním mikrobiologickém

barvení nebarví fialovou barvou; podle tohoto dělení

známe dvě skupiny mikrobů - gramnegativní a grampo-

zitivní.

granulační tkáň

nově vytvořená vazivovo-cévní tkáň v místě poškození,

touto tkání se rána hojí a z ní vzniká jizva

HC1

kyselina chlorovodíková

hemoglobin

červené krevní barvivo, přítomné v červených krvin-

kách, přenášející kyslík; složitá molekula se schopností

vázat kyslík v plicích, přenášet ho v červených krvin-

kách na místo spotřeby a tam ho zase uvolnit

histamin

organická látka se širokým spektrem účinků v organis­

mu (rozšiřování cév, podpora vylučování žaludeční šťá­

vy, účast při alergických reakcích)

hypervitaminóza, avitaminóza

hypervitaminóza je stav nadbytku daného vitaminu v or­

ganismu, který se může projevit i chorobnými příznaky;

avitaminóza je opačný extrém - absolutní nedostatek da-

122

ného vitaminu v organismu, který má vážné chorobné
projevy

cholesterol

bílá krystalická látka skupiny steroidů, je součástí každé
buňky (přítomný v buněčné membráně), je „polotova­
rem" při tvorbě vitaminu D a pohlavních hormonů, je
součástí žluče, žlučových kamenů, vaječného žloutku;
v naší krvi se pohybuje převážně vázaný v lipoprotei-
nech, kde může být vlivem volných radikálů změněný
na aterogenní faktor

imunosupresivní, imunostimulační

imunosupresivní - potlačující obranyschopnost organismu

imunostimulační - podporující obranyschopnost organismu

infarkt myokardu

přechodné ucpání cév vyživujících srdeční sval (myo­
kard), které - pokud postižený tento vážný stav přežije -
zpravidla vede k následnému trvalému poškození čin­
nosti srdce

insekticidy

chemické prostředky na ničení hmyzu, jejichž zbytky se
dostávají do organismu zejména v živočišném tuku
a vnitřnostech zvířat

inzulín

hormon tvořený v pankreatu, reaguje na zvýšenou hladi­
nu cukru v krvi přenosem cukru z krve do buněk

ischemická choroba srdeční

chorobný proces na srdečních cévách (nejčastěji atero-
skleróza), projevující se přechodným a opakovaným ne-
dokysličením srdečního svalu (myokardu) spojeným
s bolestí za hradní kostí, která může vyzařovat do růz­
ných částí těla

kardiovaskulární (systém, onemocnění)

srdečně-cévní

123

karotenoidy

rostlinná barviva žluté a oranžové barvy se silným anti-

oxidačním a antimutagenním účinkem

kobalamin

vitamin B12, taky kyanokobalamin

kyselina deoxyribonukleová

molekula složité chemické struktury, která uspořádáním

stavebních částic, z nichž pozůstává, kóduje genetické

informace v našich buňkách

lipoprotein

molekula složená z bílkovin a tuků; krevní cholesterol se

vyskytuje vázaný právě v molekulách lipoproteinů

lymfocyty

druh bílých krvinek, součást imunitního systému

mastné kyseliny

organické kyseliny, stavební složky, jež jsou součástí tu­

kových látek

mitochondrie

buněčné organely (mikroskopické „orgány"); jejich

pravděpodobně hlavní funkcí je dýchání buňky

mutace

náhlá změna v genetickém kódu, která může být spojená
s chorobnými projevy

nukleové kyseliny

kyselina ribonukleová a deoxyribonukleová (viz kyselina

deoxyribonukleová)

osteomyelitida

zánět kostní dřeně

osteoporóza

řídnutí kostí v důsledku úbytku pevných minerálových

struktur kosti

oxalát

sůl kyseliny šťavelové; za nepříznivých okolností z ní

vznikají tuhé usazeniny - kameny

124

pankreas

slinivka břišní - orgán produkující hormony (inzulín

a glukagon) a enzymy potřebné pro trávení potravy (bíl­

kovin, sacharidů a tuků) v tenkém střevě; hormony jsou

vylučovány do krve, zatímco enzymy přímo do střeva

peroxidáza

enzym s antioxidační aktivitou chránící buňky před to­

xickým působením volných radikálů

PH

zkratka veličiny (vodíkového exponentu), kterou se vy­

jadřuje povaha chemického prostředí:

pH = 7 představuje neutrální chemické prostředí

pH pod 7,0 představuje kyselé chemické prostředí

pH nad 7,0 představuje zásadité chemické prostředí

polypeptid

látka „v polovině cesty" mezi aminokyselinami a bílko­

vinami, aminokyseliny jsou poměrně malé stavební bloky

velkých až obrovských molekul bílkovin, menší počet

aminokyselin tvoří peptidy a polypeptidy

prevence

předcházení nežádoucím jevům, např. chorobě

pseudovitaminy

látky, které se vitaminům podobají, ale skutečnými vita­

miny nejsou

sacharidy (komplexní, jednoduché)

organické látky tvořené uhlíkem, vodíkem a kyslíkem,

důležitá součást každé buňky. Pojem cukr používáme

hlavně na označení jednoduchých sacharidů (složených

z jedné, dvou nebo tří základních molekul - příkladem

jednoduchých sacharidů je stolní cukr sacharóza, ovocný

cukr fruktóza, mléčný cukr laktóza), zatímco pojem kom­

plexní sacharidy se používá na označení sacharidů tvo­

řených desítkami, stovkami a tisíci základních cukerných

125

•i

molekul (příkladem komplexních sacharidů je škrob

a vláknina)

salicyláty

látky obsahující kyselinu salicylovou a její deriváty (lát­

ky z ní odvozené)

sulfonamidy

růst bakterií zastavující léky obsahující síru

vegani

zastánci striktní vegetariánské stravy, tj. stravy bez ja­

kýchkoli živočišných produktů (tzn. i bez vajec a mléč­

ných výrobků)

vláknina

komplexní sacharidy tvořené velkým množstvím mole­

kul jednoduchých sacharidů; organismus je sice netráví,

ale jsou pro naše zdraví nepostradatelné

126

POUŽITÁ LITERATURA

1. Dr. Yoshihide Hagiwara, Green Barley Essence, Keats

Publishing, Inc., New Kanaan, 1985, str. 9-10.

2. D. Black, Health at the Crossroads, Tapesry Press, 1988,

str. 3.

3. William P. Pinkston, Jr., Biology, Bob Jones University

Press, Greensville, 1980, str. 71 in: Mary Ruth Swope,

Green Leaves of Barley, Swope Enterprises, Inc.,

Phoenix, 1987.

4. Stanislav Rosypal a kol., Přehled biologie, SPN, Praha,

1987, str. 32-33.

5. Arthur Guy ton, Textbook of Medical Physiology, W. B.

Saunders Co., Philadelphia, 1981, str. 12.

6. Vladimír Král, Život - náhoda, nebo záměr?, Adventure,

Praha, 1991, str. 132.

7. Stanislav Rosypal a kol., Přehled biologie, SPN, Praha,

1987, str. 216-227.

8. Hans Selye, Život a stres, Obzor, Bratislava, 1966, str.

173-174.

9. John A. Scharffenberg, Lifestyle and Health Appraisal,

The Journal of Health and Healing, sv. 14, č. 1.

10. Arthur Guy ton, Textbook of Medical Physiology, W. B.

Saunders Co., Philadelphia, 1981, str. 370.

11. S. G. Dudek, Nutrition Handbook for Nursing Practice,

J. B. Lippincott Company, Philadelphia, 1987, str. 168.

12. D. Burkitt, Don't Forget Fibre in Your Diet, Martin

Dunitz Ltd., London, 1983, str. 23-24.

13. T. Kadlic, Disturbationes Acidobasicae, Alcalosis,

Acidosis, str. 794-798 in: Kol., Vademecum Medici,

Osvěta, Martin, 1985, str. 1630.

127

14. T. Kadlic, Disturbationes Acidobasicae, Alcalosis,

Acidosis, str. 794-798 in: Kol., Vademecum Medici,

Osvěta, Martin, 1985, str. 1630.

15. V. Král, Život - náhoda, nebo záměr?, Adventure, Praha,

1991, str. 101-103.

16. E. Rabinowitch, Fotosyntéza in: V. Král, Život - náho­

da, nebo záměr?, Adventure, Praha, 1991, str. 103.

17. H.-D. Belitz, W. Grosch, Food Chemistry, Springer

Verlag, Berlin, Heidelberg, 1987, str. 569-570.

18. L. M. Miller, Chlorophyll for Healing, Science News

Letter, 15. března 1941, str. 170 in: M. R. Swope, Green

Leaves of Barley, Swope Enterprises, Inc., Phoenix,

1987, str. 221.

19. P. de Kruif, Nature's Deodorant, Reader's Digest, srpen

1950, sv. 57, str. 139 in M. R. Swope, Green Leaves of

Barley, Swope Enterprises, Inc., Phoenix, 1987, str. 221.

20. Y. Hagiwara, Green Barley Essence - the Ideal „Fast

Food", Keats Publishing, Inc., New Canaan, 1985,

str. 68.

21. L. M. Miller, Chlorofyl for Healing, Science News

Letter, 15. března 1941, str. 170 in: M. R. Swope, Green

Leaves of Barley, Swope Enterprises, Inc., Phoenix,

1987, str. 221.

22. G. A. Hendry, O. T. Jones, Haems and Chlorophylls:

Comparisons of Functions and Formation, Journal of

Medical Genetics, 17. února 1980, č. 21, str. 14.

23. B. Gruskin, Chlorophyll - Its Therapeutic Place in Acute

and Suppurative Diseases, Am. Journal of Surgery, čer­

venec 1940, str. 50 in: M. R. Swope, Green Leaves of

Barley, Swope Enterprises, Inc., Phoenix, 1987, str. 221.

24. B. Gruskin, Chlorophyll - Its Therapeutic Place in Acute

and Suppurative Diseases, Am. Journal of Surgery, čer­

venec 1940, str. 54 in: M. R. Swope, Green Leaves of

Barley, Swope Enterprises, Inc., Phoenix, 1987, str. 221.

128

25. P. de Kruif, Nature's Deodorant, Readers's Digest, srpen

1950, sv. 57, str. 139-140 in M. R. Swope, Green Lea­

ves of Barley, Swope Enterprises, Inc., Phoenix, 1987,
str. 221.

26. Y. Yamashita et al., Photodynamic therapy using pheo-

phorbide-a and Q-switched Nd: YAG laser on implanted
human hepatocellular carcinoma, Gatroenterol. Jpn., ří­

jen 1991, sv. 26, č. 5, str. 623-627.

27. S. Evrard et al., La therapie photodynamique en chirur­

gie digestive oncologique, Presse. Med., 16. listopadu

1991, sv. 20, č. 38, str. 1892-1898.

28. R. Dai et al., Characterization of silkworm chlorophyll

metabolites as an active photo sensitizers for photody­
namic therapy, J. Nat. Prod., září 1992, sv. 55, č. 9,

str. 1241-1251.

29. R. H. Dashwood et al., Chemopreventive properties of

chlorophyllin: inhibition of aflatoxin Bl (AFBl)-DNA
binding in vivo and antimutagenic activity against AFB1
and two heterocyclic amines in the Salmonella mutage­
nicity assay, Carcinogenesis, květen 1991, sv. 12, č. 5,

str. 939-942.

30. R. H. Dashwood et al., Inhibition of 2-amino-methyli-

midazol (4,5-f) quinoline (IQ)-DNA binding by chlo­
rophyllin: studies of enzyme inhibition and molecular

complex, Carcinogenesis, červenec 1992, sv. 13, č. 7,
str. 1121-1126.

31. J. M. Gentile, G. J. Gentile, Metabolic activation of 4-

nitro-o-phenylendiamine by chlorophyll-containing
plant extracts, the relationship between mutagenicity

and antimutagenicity, Mutat. Res., září-říjen 1991,

sv. 250, č. 1, str. 79-86.

32. H.-D. Belitz, W. Grosch, Food Chemistry, Springer

Verlag, Berlin, Heidelberg, 1987, str. 113.

129

)

33. E. Howell, Enzyme Nutrition, Avery Publishing Group,

Inc., Wayne, 1985.

34. M. Janek, S. Muntág, Enzymy, vitamíny a minerálie

v nasej stravě, Vega, Martin, 1992, str. 8.

35. M. Janek, S. Muntág, Enzymy, vitamíny a minerálie

v nasej stravě, Vega, Martin, 1992, str. 10-11.

36. A. Rérat, Food, Nutrition and the Environment, 15.

Světový kongres o výživě, září 1993, plenární přednáška.

37. V. Herbert, Vitamins and Minerals in V. Herbert and G.

J. Subak-Sharpe, Ed., The Mt. Sinai School of Medicine
Complete Book of Nutrition, St. Martin's Press, New
York, 1990, str. 95.

38. L. J. Dunne, Nutrition Almanac, Third Edition, McGraw-

Hill, Publishing Company, New York, 1990, str. 58.

39. G. Null, The Complete Guide to Health and Nutrition,

A Delta Book, New York, 1984, str. 252.

40. L. J. Dunne, Nutrition Almanac, Third Edition, McGraw-

Hill, Publishing Company, New York, 1990, str. 21.

41. V. Herbert, Vitamin B

12

, přednáška, II. International

Congress on Vegetarian Nutrition, červen-červenec

1992, Washington.

42. V. Herbert, Vitamins and Minerals in V. Herbert and G.

J. Subak-Sharpe, Ed., The Mt. Sinai School of Medicine
Complete Book of Nutrition, St. Martin's Press, New
York, 1990, str. 102.

43. National Research Council, Recommended Dietary

Allowances, National Academy Press, Washington DC,

1990, str. 262-269.

44. V. Herbert, Mount Sinai and Bronx Veterans Affairs

Medical Centers, New York City, září 1993, osobní ko­
munikace.

45. Herbert V, Shaw S., Jayatilleke E., Stopler-kasdan T:

Most free-radical injury is iron-related: it is promoted by

130

iron, hemin, holoferritin and vitamin C, and inhibited by
desferoxamine and apoferritin. Stem. Cells. Dayt., 12,

1994, str. 289-303.

46. Bukovský I., Lang M., Pullmann R., Országh M.,

Hybenová J., Kosková E.: Endothelial dysfunction and
dietary habits - starting point for middle-aged men?, 7th
European Congress on Nutrition, Vienna, květen 1995,
přednáška. Abstrakt: Congress Book of Abstracts, p. 85.

47. Bukovský I., Pullmann R., Lang M., Országh M.,

Hybenová J., Kosková E.: Endothelial function - the
function of oxidative status in middle-aged men?, The
First FEPS Congress, Maastricht, září 1995, přednáška.

Abstrakt: Eur. J. Physiol, 1995,430 (Suppl. 4), p. R66.

48. Bruce Halstead: Immune Augmentation Therapy,

Journal of the International Academy of Preventive
Medicine, 9, 1985, str. 5.

49. Sherman A. R., Hallquist N. A.: Immunity, str. 463-476.

In: M. L. Brown, L. J. Filer Jr., H. A. Guthrie, O. A.
Levander, D. B. McCormick, R. E. Olson, R. D. Steele
(Ed. com.): Present Knowledge in Nutrition. 6th ed.
Washington DC, Intl. Life Sciences Institute, Nutrition
Foundation 1990, str. 532.

50. Bukovský Igor, Imunita a výživa, Československá fysio-

logie, 1993, roč. 42, str. 120-123.

51. J. Culhane, PCB's: The Poisons That Won't Go Away,

Reader's Digest, prosinec 1980, str. 113, 115 in: John
Robbins, Diet for a New America, Stillpoint Publishing,
Walpole, 1987, str. 431.

52. John Robbins, Diet for a New America, Stillpoint

Publishing, Walpole, 1987, str. 326.

53. Kelley D. S., Nelson G. J., Branch L. B., Taylor P. C,

Rivera Y M., Schmidt P. C: Salmon diet and human im­
mune status. Eur. J. Clin. Nutr., 1992, sv. 46, str. 397-404.

131

54. Barone J., Hebert J. R., Reddy M. M.: Dietary fat and

natural-killer-cell activity. Am. J. Clin. Nutr., 1989, sv. 50,

str. 861-867.

55. Morrow W. J., Ohashi Y., Hall J., Pribnow J., Hirose S.,

Shirai T., Levy J. A.: Dietary fat and immune function.
I. Antibody responses, lymphocyte and accessory cell
function in (NZBxNZW) Fl mice. J. Immunol., 1985,
sv. 135, str. 3857-3863.

56. Susan C. Darbro, Immune System - Your Personal Star

Wars, str. 84 in: Mary Ruth Swope, Green Leaves of Bar­
ley, Swope Enterprises, Inc., Phoenix, 1987, str. 221.

57. R. K. Chandra, Nutrition and Immunity - Basic Conside­

ration. Part 1, Contemp. Nutr., 1986, sv. 11, č. 11.

58. Michael A. Weiner, Maximum Immunity, Pocket Books,

New York, 1986, str. 111.

59. W. R. Beisel, Single Nutrients and Immunity, Am. J.

Clin. Nutrition, 1982, sv. 35, str. 417-468.

60. J. A. Levy, Nutrition and the Immune System, in D. P.

Stites et al., Basic and Clinical Immunology, 4th Edition,
Lange Medical Publication, Los Altos, 1982, str. 297-305.

61. J. Richardson, Vitamin C and Immunosuppression, Med.

Hypothesis, 1986, sv. 21, č. 4, str. 383-385.

62. Bunk M. J., Galvin J. E., Young Y, Dnistrian A. M.,

BlanerW. S.: Relationship of cytotoxic activity of natu­
ral killer cells to growth rates and serum zinc levels of
female RIII mice fed zinc. Nutr. Cancer, 1987, sv. 10,
str. 79-87.

63. Fraker P. J., Gerschwin M., Good R. A., Prasad A.:

Interrelationships between Zinc and Immune Function.
Fed. Proc, 1986, sv. 45, str. 1474-1479.

64. Duchateau J. et al.: Influence of oral zinc supplementa­

tion on the lymphocytes response to mitogens of normal

subjects. Am. J. Clin. Nutr, 1981, sv. 34, str. 88-93.

132

65. Chandra R. K.: Excessive intake of zinc impairs immune

responses. JAMA, 1984, sv. 252, str. 1443-1446.

133