RADA EUROPEJSKA

Notatki z ćwiczeń

• FR uciskano w innych organach

• De Gaulle → zmiana opinii → krytyka głębokej integracji → unia polityczna = związek międzyrządowy (o charakterze politycznym)

• Motywacje:

  • Wzmocnić pozycje E → ograniczyć USA w E (inne stanowiska państw – ścisła współpraca)

  • Kontrola procesu integracji

• Hollstein: pogłębienie integracji w kierunku ponadnarodowym

• I. Kryzys pustego krzesła → FR nie uczestniczyła w negocjacjach → paraliż

  • Spór o finansowanie polityki rolnej

  • Hollstein x FR

  • Koniec kryzysu kompromis Luksemburski → sukces FR → zatrzymanie postępu

  • → Hollstein zrezygnował

• Inne państwa przeciwko wizji de Gaulla (zagrożenie dla nich → taka struktura by mogła zdominować wspólnotę)

• De Gaulle odszedł → wizja nowej struktury

• Summit w Haagu (1969) → decyzja o przyjęciu WB

• Rada Europejska (najwyższy przedstawiciele państw) → niejasny status x Rada ministrów (ministrowie)

• Rada Europejska nie jest organem wspólnoty

• 1986 JAE → związek funkcjonalny

  • Nie zmieniło się za dużo jeżeli chodzi o RE (tylko wspomienie)

  • Ważniejsze kwestie ekonomiczne → projekt wspólnego rynku

• 1992 Umowa o UE (Maastricht) → Rada europejska zarządzała drugim filarem (polityka zagraniczna + bezpieczeństwo)

  • Nie organem wspólnoty → organem UE

• Traktat konstytucyjny „Lisaboński” (2009) → likwidacja wspólnoty → nie moż być organem wspólnoty → Rada europejska jest organem UE

Literatura

• Pierwsze nieformalne spotkanie przywódców państw członkowskich → 1961r.

• „konference na szczycie“ = w celu rozstzrygnięcia istotnych wątpliwości mających znaczenie dla funkcjonowania Wspólnot

  • Potrzeba ustalenia wspólnej polityki zagranicznej + rozwiązywanie kryzysów i konfliktów + debatowanie na temat rozwoju Wspólnot

• 1974r.konferencja w Paryżu zaproponowano, aby spotkania odbywały się regularnie (3 razy w roku)

• 1986r. Jednolity Akt Europejski: podstawy prawne funkcjonowania Rady Europejskiej (skład + częstotliwość spotkań; nie charakter prawny tej instytucji)

• Nie posiada swojej siedziby (najpierw w państwie członkowskim, które aktualnie sprawowało prezydencję w Radzie UE → od traktatu z Nice w Brukseli)

• Spotkania przynajmniej 2 razy w ciągu półrocza

Skład i organizacja

• Szefowie państw lub rządów państw członkowskich, przewodniczący Rady europejskiej oraz przewodniczący Komisji

• W pracach Rady uczestniczy Wysoki przedstawiciel Unii do Spraw Zagranicznych i Polityki Bezpieczeństwa

• Nie jest instytucją kadencyjną → zmiany wynikają ze zmian na stanowiskach szefów państw i rządów oraz ministrów spraw zagranicznych w każdym z państw członkowskich

• Przewodniczący Rady Europejskiej jest wybierany przez Radę Europejską większością kwalifikowaną na okres 2,5 roku

  • Zadania:

    • Prowadzenie prac i przewodniczenie Radzie Europejskiej

    • Z przewodniczącym KE zapewnia przygotowanie i ciągłość prac

    • Wspomaganie osiągania spójności i konsensusu w Radzie Europejskiej

    • Przedstawia on PE sprawozdanie z każdego posiedzenia Rady

    • Reprezentuje UE w stosunkach zewnętrznych

    • Pierwszy stały przewodniczący: Rompuy

• Spotkania 2 razy w ciągu półrocza

  • Posiedzenie zwoływane przez przewodniczącego Rady Europejskiej

  • Obrady przygotowane przez Radę do Spraw Ogólnych

  • Rada działa na podstawie regulaminu wewnętrznego

  • Wspomaga jej Sekretariat Generalny Rady

  • Obraduje maksymalnie 2 dni + posiedzenia są niejawne

  • Może zostać zaproszony także przewodniczący PE w celu jego wysłuchania

  • Podejmuje decyzje w drodze konsensusu

  • Kworum wynosi 2/3 członków Rady Europejskiej

  • Przewodniczący RE oraz KE nie biorą udziału w głosowaniach

  • Z każdego posiedzenia sporządzany jest protokół

  • Rada jest zobligowana do przedłożenia PE sprawozdania z obrad

• Komptenecje:

  • Ogólny zarys kompetencji w TUE

    • RE nadaje Unii impulsy niezbędne do jej rozwoju i określa ogólne kierunki i priorytety polityczne

    • Funkcje RE mają głównie charakter polityczny

    • Nie pełni funkcji prawodawczej

  • Kompetencje:

    • Ogólne kierunki dla polityki gospodarczej państw członkowskich i Unii

    • Badanie zatrudnienia w Unii

    • Przyjmowanie corocznych sprawozdań EBC

    • Stwierdzanie naruszenia przez państwo członkowskie wartości

    • Przyjmuje decyzję określającą skład PE

    • Udział w powoływaniu i mianowaniu KE

    • Mianowanie Wysokiego Przedstawiciela Unii do Spraw Zagranicznych i Polityki Bezpieczeństwa

    • Określanie strategicznych celów i interesów UE

    • Określanie ogólnych wytycznych Wspólnej Polityki Zagranicznej i Bezpieczeństwa

    • Decydowanie o przyjęciu wspólnej polityki obronnej

    • Opracowywanie kryteriów kwalifikacyjnych (rozszerzanie UE)

    • Zwołanie konwentu lub Konferencji przedstawicieli państw członkowskich

    • Udział w procedurze wystąpienia państwa członkowskiego z UE

Pitrová – Evropská rada

Historie

• Setkání politických představitelů členských zemí na nejvyšší úrovni

• Založení bylo dáno potřebou konsultovat zásadní otázky evropské integrace přímo vedoucími představiteli

• Spojeno s Charlesem de Gaullem, který se 1961 snažil získat podporu pro svou koncepci evropské politické unie (Fouchetův plán)

• Summity:

  • Francouzské iniciativy

    • První setkání 10.-11. 2. 1961 v Paříži (francouzská koncepce politické unie)

    • 18.6.1961 – výzva k užší spolupráci mezi ministry zahraničních věcí a v kulturní oblasti

    • 1962 rozhodnuto o nepřijetí francouzského plánu (obavy hlavně Beneluxu z dominace FR ve Společenství)

  • Pozostavení summitů – důvody:

    • Obavy nekontrolovatelného vzestupu politického vlivu FR i Německa

    • Přesvědčení, že mezivládní jednání nemohou být tak efektivní jako jednání v existujících strukturách Společenství

    • Politická krize ve Společenství (vrcholila Lucemburským kompromisem 1966)

  • Slavnostní ceremoniál v Říme: 29.-30.5. 1967 (10.výročí podpisu Smlouvy o EHS a EUROATOM)

    • Setkávání na nejvyšší úrovni obnoveno

    • Spíše slavnostní ceremoniál

    • Důvody formálního charakteru setkání:

      • Doznívající politické krize

      • Nesoulad mezi státy ohledně rozšíření EHS o VB, Irsko, Dánsko, Norsko

      • Nejednotnost v otázce dalšího vývoje Společenství

  • Pokus o institucionalizaci po haagském summitu → Summit v Haagu 1.-2.12.1969

    • Dohoda o vstupu nových členů

    • Rozhodnutí o zavedení vlastních příjmů

    • Hledání možností dalšího rozvoje Společenství

    • Uspokojivé výsledky summitu → Georges Pompidou navrhl institucionalizaci summit

      • Návrh předpokládal zavedení pravidelných schůzek představitelů všech členských států (prostor pro vedení pravidelných politických konsultací

      • Návrh nebyl podpořen (obava států z přílišného posílení francouzských vlivů)

  • Založení Evropské rady

    • Kodaňský summit 14.15.12.1973 → návrh Pompidoua byl odmítnut, ale jeho návrhy odrazily se v závěrečné deklaraci

      • Větší ochota členských států k užší zahraničněpolitické spolupráci

      • Summity se budou konat, kdykoliv to bude potřeba

      • Příčiny změny postojů států:

        • Následky kolapsu brettonwoodského měnového systému; ropná krize; hospodářská nestabilita → pro překonání nutné diskuse o aktuálních otázkách

    • Pařížská deklarace

      • Summit v Paříži 14.9.1974 (FR předsedala ve Společenství); „picnic summit“ → cílem bylo připravit program následujícího setkání hlav států a vlád

      • Summit 9.-10.12.1974 → členské země přistoupily na návrh stanovit mechanismus setkávání na nejvyšší úrovni

      • Pařížská deklarace zavádí pravidelné schůzky 3x do roka

      • Doprovázeno přijetím kompromisní dohody, která předpokládala, že vznik nové instituce bude kompenzován zavedením přímých voleb do Evropského parlamentu (1979)

    • Londýnská deklarace 29.-30.6.1977 → shrnutí podmínek úspěšného vedení jednání na nejvyšší úrovni + základní zásada = summity musejí být konány v takovém pracovním prostředí, které zaručuje diskrétní podmínky pro vedení konsultací

      • Agenda Evropské rady rozdělena do 2 skupin:

        • Otázky, které musí státy nejprve prodiskutovat, aniž by byly stanoveny konkrétní závěry (potřeba maximálně diskrétní podmínky; žádný hlasový záznam)

        • Více formalizovaný typ diskuse zaměřený na speciální otázky; minimum přítomných úředníků + precizní úroveň přípravy podkladů

  • Evropská rada ve Slavnostním prohlášení o Evropské unii ze Stuttgartu 1983

    • Přípravný krok pro změny později ukotvené v JEA (Jednotný Evropský Akt)

    • ER dává obecný politický impuls pro budovu EU

    • Předkládá politické principy

    • Iniciuje spolupráci v různých odvětvích

    • Radě uložena povinnost adresovat Evropskému parlamentu zprávu o výsledcích svých jednání

  • Evropská rada v Jednotném Evropském Aktu (1986)

    • Revize primárního práva EU

    • JEA potvrdil dřívější dohody ohledně Evropské rady s jedinou změnou → byla snížena frekvence setkávání

  • Evropská rada ve Smlouvě o EU (1992)

    • Snaha o zpřesňování definice Evropské rady + zřetelné formulování jejich pravomocí a jejího postavení

  • Moderní reformy Evropské rady

    • Zasedání v Seville (21.-22.6.2002) → upravena frekvence jednání (minimálně 4xročně)

      • Body jednání rozděleny do 4 kategorií:

        • Body, které mají být podpořeny bez diskuse

        • Body k diskusi, jejímž cílem má být stanovení obecných politických vodítek

        • Body k diskusi, jejímž výsledkem má být přijetí rozhodnutí v souvislosti s výjimečnými případy a rozšiřováním

        • Body k diskusi, která nemá být uzavřena konkrétními závěry

      • Zavedení tříletého programu

    • Smlouva z Nice – od 2002 1 jednání se bude konat v Bruselu; až členských zemí bude 18, všechna zasedání v Bruselu

    • Konvent o budoucnosti Evropy, Lisabonská smlouva – cílem bylo zpřehlednit funkce předsedy z hlediska vnějších vztahů; nedostatečnou koherenci programových priorit;

Funkce Evropské rady

• Postavení velmi silné

1. Artikulace národních zájmů a hledání společného stanoviska

• Reprezentace národních zájmů členských států EU

• Mezivládní princip zaručuje rovnost a suverenitu

• Rozhodující platforma pro dosažení politického konsenzu a určuje všeobecnou linii integračního vývoje

1. Podpora fungování institucí Společenství

• Formulování obecných politických možností a limitů brání zablokování institucionální soustavy + přispívá k efektivitě jednání v rámci trojúhelníku (Rada, Komise, Parlament)

• Hledání politické dohody v Evropské radě snímá část odpovědnosti Komise a současně ji neoslabuje v její legislativní roli

1. Řešení politických krizí

• Založení Evropské rady přispělo k řešení krize ve Společenství v 1965 → nalezení východiska pro fungování institucionální struktury → hledání obecné politické vůle na nejvyšší úrovni oslabovalo možnost zablokování rozhodovací procedury v ostatních orgánech + ponechávalo jim to prostor pro technické dopracování řešeného problému

1. Role iniciátora a vztah ke Komisi

• Otázka, zda není existencí Rady fakticky zdvojována role Komise

• Zdvojení role iniciátora a orgánu formulujícího a kontrolujícího plnění stanovených cílů, vyžaduje vysoký stupeň koordinace činností mezi Radou a Komisí

→ přítomnost předsedy Komise na zasedání Evropské rady

Složení Evropské rady

• Z nejvyšších představitelů zemí Společenství

• Nemusí to být hlava státu, ale fakticky nejvyšší představitele exekutivy

• Různé politické systémy → představitelé měli různé pravomoci a mandáty → to snižovalo akceschopnost Evropské rady, ale oslabovalo to taky její pozici → vyřešeno přizváním na summity taky ministrů zahraničních věcí → zaručovalo to kompetentní mandát

Organizační zázemí

• Ve snaze omezit administrativní aparát bylo rozhodnuto, že Evropská rada a Rada EU budou mít 1 sekretariát

• Výhody:

  • Evropské radě to umožnilo dosáhnout snazší a rychlejší komunikace s dalšími orgány

  • Bránilo to růstu administrativy

  • Vedení agendy přenecháno v době summitů na půdě centrálního administrativního servisu, který disponoval dostatečně informovanými úředníky a funkčním technicko-organizačním zázemím

Zasedání Evropské rady

• Organizované předsedající zemí, ve většině případů na 2 dny

• Program z jednání nejvyšších představitelů a ministrů zahraničních věcí na plenárních zasedáních + v podobě méně formálních rozhovorů (posezení u krbu)

• Přítomen pouze minimální počet osob (předseda vlády + ministr zahraničí + 1 poradce + předseda Komise + komisař s generálním tajemníkem sekretariátu Komise a reprezentant sekretariátu Rady)

• Ostatní jsou kontaktováni prostřednictvím Anticiho skupiny (*1975; nemá formální status)

• Jednání řídí představitel předsedající země

• V závěru je publikována závěrečná zpráva (přijímána jednomyslně)