č 6 3 8

Graficky system zalożeny pouze na realistickych obrazcich by byl funkćne velmi omezeny, podobne jako fonicky system operujfcf pouze s imitativntmi znaky. V każdem puvodne obrazkovem pismu zrejme nastanę nutnost zavedenf znakti pro funkćnf slova

-    a vytvorem takovych znaku otvira cestu ke slabićnemu (prip. morfemickćmu) a alfa-betickemu pismu (ne vśechny psaci soustavy se ovśem'na tuto cestu vydaly a z tćch, ktere ji zvoIily, nedośly vśechny stejnć daleko).

Zalimco v otazce historicke prvotnosti mluveneho jazyka panuje mezi lingvisty temef naprosta shoda, pak nazory na pomer psaneho jazyka k mluvenemu ze synchron-niho hlediska jsou rOzne. Mnohdy vśak je tato rdznost spisę neż rtiznym pojetim jazyka a jazykoveho znaku zpusobena ruznym uhlem pohledu, ruznou terminologii' a tim, że jsou ruznymi autory akcentovany ruzne roviny (psaneho) jazyka. Prikladem muże byt polemika J. Vachka s R. Jakobsonem. Jakobson v nekterych svych pracich (Jakobson -Halle, 1956; Jakobson, 1962) odmitl glosematicke pojeti jazykove substance (zvukovó nebo graficke) jako pouhe promenne; v prolikladu k univerzalnimu fenomenu reći je podle nej pismo pfileżiioslnym, druholnym kodem, klery od svych uźivatelu vyźaduje schopnosl prevedeni do zakladniho zvukoveho kodu. Vachek (1965,1989) rovneż kriti-zuje glosematicke pojęli (zejmena tvrzeni, że obe substance jsou ekvipolenlni); sam uznava (s Jakobsonem) historickou odvozenost pisma, ale „normę psaneho jazyka” priznava jislou miru autonomie a mluvi o nijako o priznakovem ćlenu dvojice vedle nepriznakove „normy mluveneho jazyka”. Jakobsonova a Vachkova tvrzeni se nemusi nulne navzajem vylućoval. Problem je v tom, te u Vachkajezakladni pojmovou dvojici psami norma jazyka (norma psaneho jazyka) a mluvena norma jazyka (norma mluve-neho jazyka), prip. psany/mluveny projev; Jakobson - alespoń v pracich, na ktere Vachek reaguje - użiva vyrazu writing, grap/iic system vs. speech, languaue, phonemic system, prip. araphic si&ns nebo letters vs. phonemes. Vachek (1965) krilizuje udajne Jakobsonovo tvrzeni, źe „wrillen or prinled utlerances are symbols of symbols”; jenomże Jakobson (1962, s. 654) lvrdi pouze to, że „wrillen or prinled symbols are symbols of symbols". A to je rozdil; Jakobson loliż mluvi o pismenech a fonemech, o tom, że ve fonologickem pravopise każde pismeno zpravidla odkazuje k fonemu nebo k jisle omezene skupine fonemu. Na lelo (lonologicke) rovine je druhotnosl grafickych znaku zrejma. Zalimco fonemy nedenoluji nic jineho neż svou vlastni odliśnosl od jinych fonemu (olhemess), pismena (grafemy) denoluji kromę loho (a predevśim) fonemy. Situace se komplikuje aż u znaku yyśśich rovin; zatimco izolovany grafem odkazuje k urćilemu fonemu (nebo k nekolika fonemum), byva nekdy obtiżne urćit denolal jednolliveho grafemu v psanem slove. Grafemy se v komplexnejśich znacich chovaji ponekud jinak neż fonemy - a to prave popisuje Josef Vachek, kdyż mluvi o rozdilech mezi psanou a mluvenou normou jazyka. Jakobson dale na podporu sveho tvrzeni o odvozenosti, druhotnosli grallckych znaku uvadi, że „letters never, or only parlially, reproduce thc dilTerent dislinclive fealures on which the phonemic paltem is based and unfailingly disregard the struclural relationship of these fealures” (Jakobson

-    Halle, 1956, s. 17). Struklurace grafemu skulećne neni paralelni se slrukluraci 1’onemu; o grafemu nemużeme dosl dobre lvrdil, że łoje svazek dislinklivnich rysti. Je problemalicke vubcc ve spojeni s grafemem użival terminu dislinklivni rysy. Zalimco distinktivni rysy fonemu jsou vlaslnosli realizujici fonem svou simultanni prilomnosli (a naopak: samy prilomne jen jako vlaslnosti fonemu), pak to, co nekleri autori (napr. IJazell, 1966, s. 360) nazyvaji dislinklivni rysy grafemu, jsou jen grallcke elementy, z nichź jc grafem urćiiym zpCisobem slożen. Nekdy muże urćity graficky element zdan-livć korespondoval s dislinktivnim rysem fonemu - jako v priklade uvadenem v Mluv-nici ćcśliny I na s. 120, kdc prilomnosl, resp. nepfilomnosl dolniho obloućku u grafemu M, resp. P by mohla odpovidal prilomnosli, resp. ncpfilomnosli disiinklivniho rysu „znelosl”. Slaći vśak srovnal grafem B s jinymi grafemy oznaćujicimi znele fonemy, abychom vid eli, żc temuż dislinklivnimu rysu by muscl odpovidal pokażde jin^ gralicky element. Zalimco dislinklivni rysy fonemu majizasadni vyznam pro poslaveni

11

Slimt a slmesnmt. 54. 1993