François Villon

Básnì

pøeložil: Otokar Fischer

François Villon

Básnì

Balada

kterou Villon napsal léta Pánì 1458 na námìt, jejž u svého dvora

v Blois urèil vévoda Orleánský
Já u pramene jsem, a žízní hynu;

horký jak oheò, zuby drkotám;

dlím v cizotì, kde mám svou domovinu;

aè blízko krbu, zimnici pøec mám;

nahý jak èerv, odìn jak prelát sám;

smìji se v pláèi, doufám v zoufání;

mnì lékem je, co jiné poraní;

mnì pøi zábavì oddech není pøán;

já sílu mám, a žádný prospìch z ní,

srdeènì pøijat, každým odmítán.
Je mi to nesporné, co plné stínù;

kde svìtlý den, tam cestu sotva znám;

kde prùzraènost, tam výkladem se minu;

svou znalost vdìèím náhlým náhodám;

vše vyhrávaje, èím dál smolnì hrám;

dím „dobrý veèer„, jitro-li se skví;

když ležím naznak, strach mám z padání,

bohatství èekám, nièí nejsem pán;

mám vše, co chci, - nic, na èem srdce lpí -,

srdeènì pøijat, každým odmítán.
K vìcem, jichž neznám, horoucnì se vinu,

ženu se k cíli, jehož nežádám;

kdo ke mnì vlídný, tomu dávám vinu;

kdo mluví pravdu, tomu lháøù lám;

mùj druh je ten, kdo vemluví mnì klam

a „labu èerná je jak havran„ dí;

v tom spojence zøím, kdo mi ublíží;

mnì jedno, jsem-li šalbì vepsí dán;

mám v mysli vše, jen ne to nejbližší,

srdeènì pøijat, každým odmítán.
Ó kníže, každý, kdo to ète, nech ví:

nic neznám, aè mám o všem vìdomí.

Jsem stranický, jsem zastánce všech stran.
Co chci? Být z tìch zas, plat kdo bráti smí,

srdeènì pøijat, každým odmítán.

Balada Fortunina

kterou Villon složil v létì 1461, jsa vìznìn v Meung nad Loirou
„Fortunou mne už nazývali staøí,

a ty mi laješ, že jsem vražednice,

ty, jehož svìtýlko tak kalnì záøí?

Jsou zdatnìjší než ty, a musí døít se,

když do lomù je štvu a do mlýnice;

ty, v hanbì živ, si budeš stìžovat?

Vždy nejsi sám, naè tedy bìdování?

Jen hleï, jak s velkými já nakládám;

co hrdinù já už na svìdomí mám!

A co jsi proti nim, ty kuchtíèku?

Tak se jen utiš, já ti povídám,

buï ještì rád a nehuè, Františku!
Já vìru pøed králi a pøed císaøi

si nikdá nevedla jak slitovnice.

Priam byl zabit pøed své choti tváøí,

též jeho vìrní padli bojujíce,

valem a hradbou nechránìni více.

Kles Hannibal – a doved bojovati!

Mrtev je Scipio – a znal se rváti!

Pompeia znièil promyšlený klam,

Caesara vydala jsem nástrahám,

zle pykal Jason za svou vyjížïku;

ba jednou Øím jsem zapálila sám.

Buï ještì rád a nehuè, Františku!
Král Alexandr, jejž boj slávou daøí,

až k samým hvìzdám toužil vyvýšit se:

já kynu jen – a všechno se mu zmaøí.

A stejnì tyran Médù. Nechci pøít se,

já zkrátka jsem už jednou ukrutnice…

Též Holoferna jmenovat ti znám,

jejž Judith zabila. Tak všecky sklám,

zrovna jak šplhají se na výšku.

Též Absolon, ten pyšný, je ten tam!

Buï ještì rád a nehuè, Františku!
Já, lidé, místo Boha vládnout vám,

na tìle hadøíèku vám nenechám;

tak nepøej si mít se mnou rozmíšku,

sic za jeden ti deset štulcù dám;

buï ještì rád a nehuè, Františku!„

Balada – Epištola

poslaná Villonem z téhož vìzení, ve kterém ho držel biskup Thibaut

d´Auxigny
Ach, smilujte se, smilujte se pøec,

vy aspoò, pøátelé, jimž byl jsem druh!

Zde v díøe ležím, bídný zajatec,

sem vržen Fortunou – tak velel Bùh -,

kde hloh ni palma nekvete, jen puch.

Galáni, holky – rùže na líci -,

kejklíøi po provaze køepèící,

bìžci, že sotva šíp vás pøekoná,

pijáci chrabøí, sudy dunící,

chudáka necháte tu Villona?
Vy šašci, z nichž je každý umìlec

a rozradostní lidem zrak i sluch!

Však jeho posadili v ztuchlou klec,

kam nezaproudí svìtlo ani vzduch.

Ty hráèi sem – ty šejdíøi -, jsi hluch?

Vy písnièkáøi, rondeau pìjící,

kujoni, poøád nìco kující,

chcete mu šodó dát, až dokoná?

Jde to s ním s kopce a vy, hýøící,

chudáka necháte tu Villona?
Pøijïte si lehnout na ten kavalec,

vy kavalíøi, jejichž smìlý duch

ni krále nedbá – leda nakonec

že Bohu splatí desátek a dluh.

Zde úpí v brlohu, jenž plísní ztuch,

on, jemuž vzali stùl i židlici,

on, dnem i nocí hubu sušící;

katarem støev se na smrt rozstoná –

to z kùrek ne snad samou ústøicí;

chudáka necháte tu Villona?

Vy, které volám, starci, mladíci,

na pana krále jdìte s peticí

a vylovte mì jménem zákona!

Tak pojïte, honem, bando kvièící!

Jak jeden pískne, bìží, vepøíci.

Chudáka necháte tu Villona?

Závì

Závì

kterou Villon skládal r. 1461 v okolí Paøíže, kam se uchýlil, byv

propuštìn z vìzení biskupova
V tøicátém roce mého žití,

ne zbrklého, ne zmoudøelého,

bylo mi hanbu na dno píti.

Ba, pøemnoha jsem zažil zlého,

a kdo je strùjcem toho všeho?

Nikdo než Thibaut d´Auxigny.

Biskupa ctí v nìm velebného.

Však já ho ctít? To nikoli!
Nedal mi ani grešle pùl

a nemám, proè bych se mu koøil,

rab jeho nejsem ani mul,

a nijak si mì nevyšòoøil.

O vodì, o chlebu mì moøil

celièké léto vìzením

a jako skrblík na mnì spoøil.

Jak se mnou on, tak Pánbùh s ním!
A jestliže mì lidé haní,

že prý mu zloøeèím a lám,

já odpovídám: ne tak, páni

ne, nezloøeèím, pøísahám,

naopak, já zaò prosbu mám:

On-li byl ke mnì milostiv,

ty, Ježíši, jenž vládneš nám,

buï duši jeho milostiv!
Však byl-li jsem jím sužován –

a víc než budu vykládati -,

nech se ho rovnìž ujme Pán

a nech mu stejné stejným splatí!

Církev, jež uèí milovati,

„modli se za své vrahy„ dí;

nuž, stydím se a chci se káti –

a si to Bùh s ním vyøídí!
Teï pomodlím se zaò, a rád:

budiž mi svìdkem nebožtík

pan Jean Cotart, mùj advokát;

a øeknu nazpamì svùj dík,

neb v písmáctví mi chybí cvik.

Už modlitba mi sedí na rtu.

Nuž, pomodlím se, jak je zvyk

v kacíøských zemí u pikhartù.
Ba, ježto se zaò modlit máme,

lze tomu pøání sluchu dáti.

Jestliže žaltáø trochu známe,

co tušíme tam psáno státi?

Já dovolím si citovati,

co stý devátý žalm dí:

„Nech se dnové jeho zkrátí,

nech pøijde o své biskupství!„
I volám k Pánu Ježíši,

požehnanému synu Pánì,

a modlitbu mou vyslyší,

s níž se mu blížím odevzdanì.

Pán potupné mì vyrval hanì

a setøel se mne onen kal:

buï chvála Synu, chvála Pannì.

A pochválen buï Ludvík Král!
On Šalamoun buï moudrostí,

mìj Jakubovo posvìcení;

co do síly a chrabrosti,

té má, že víc už možno není;

i do pøíštího pokolení,

jež bude hostit tato zem,

buïtež mu dnové pøipoèteni:

žij dlouho jak Methusalem!
A krásné dìti – samé kluky –

a a jich plný tucet má!

A zdravím kvetou jako buky,

a každý v boji vyniká

jak Karel Veliký; veliká

buï jejich ctnost. A všichni z lože,

nad nímž znak našich králù plá!

Posléz ho vem v svùj ráj, ó Bože!
Protože sláb si pøipadám –

ne zdravím jen, spíš na statcích -,

pokavad vtip a smysly mám

(sic Bùh se nepøedal mi v nich

a já jich nebral od jiných),

poslední to poøízení

jsme udìlal, jež v èástech svých

ni v celku zrušitelné není.
Já roku jednašedesát

jsem psal to poøízení své,

kdy král mi milost ráèil dát

v hladové tvrzi mehunské,

že na svìte jsem podruhé.

Chci vìrnì poroben mu býti,

pokavad bije srdce mé.

Dobro se nesmí zapomníti.
Vím jedno ze svých toulek všech:

ta úzkost, v níž jsem naøíkal,

mé zoufalství, mùj každý vzdech,

jenž se tak strastnì z prsou dral,

až otupìl mùj bol a žal –

víc o života smyslu poví

než to, co Averroes psal

výkladem k Aristotelovi.
Když po svìte jsem køížem kráž

jak žebrák bloudil, køižák pìší,

za ruku vzal mì Mistr náš,

jenž – vím to z Písma – chodce tìší:

nech byl mùj život sebet잚í,

já mìsto Nadìj zøel tam státi;

nech sebehùøe høíšník høeší,

nejhùø je: v høíchu setrvati.
Já dobøe vím, že høíšný jsem,

však Tvùrce, jenž mì z prachu zdvih,

nechce mì pøec mít umrlcem;

chce, abych kál se z høíchù svých.

Smrt – to je totéž jako høích.

Bùh – život jest a k nám se sklání.

Budu-li kát se z èinù zlých,

Božího dojdu slitování.
Kdybych si myslil, že mým skonem

se krapet dobra vykoná,

já k smrti odsoudím se honem,

jak bych bestie byl zlá.

Mnou nikdo køivdy nedozná,

pìšky si choï, èi v truhle nes se.

Však chudák zemøe-li jak já,

hora se vìru nezatøese. –
Žil jednou jistý Diomed,

když Alexandr kraloval.

Ten jako násilník si ved

a cizí lodi raboval.

Koneènì chytli ho a král

s ním arci naložit chtìl zle:

když lupiè pøed ním v poutech stál,

mìl potrestán být na hrdle.
I táže se ho panovník:

„Proè pirátství se oddáváš?„

I odpoví mu loupežník:

„Proè, pane, pirátù mi láš?

Že vyjíždím – jak dobøe znᚠ–

jen s kocábkou, ne s dvojstìžníkem?

Mít výzbroj, jako ty ji máš,

byl bych, èím ty jsi: panovníkem!
Co dìlat! Èlovìk nemá viny!

Co naložil ti osud, nes!

Osud je vinen, nikdo jiný;

a já, já zkusil jako pes!

Když mùžeš, odpus mi! a vìz:

kde chudoby je víc než dost –

to ví už každé dítì dnes -,

tam nerodí se samá ctnost.„
Vrtalo mozkem knížecím,

co Diomed mu povìdìl.

až: „Tak ti osud zamìním:

z neštìstí na šastný,„ mu dìl.

Tu do sebe ten zbojník šel,

žil poctivì a podle práva.

Z latinsky dochovaných dìl

je tato historická zpráva.
Mne kdyby Bùh postavil

a kdyby král v svém dobrodiní

mne statky svìta obdaøil

a poøád já bych roven svini

ved høíšný život, který špiní –

tak a mì k špalku vleèe kat!

Nuzota z lidí lotry èiní

a vlky z lesù žene hlad. –
Je mi tak líto mého mládí,

kdy frajeøil jsem, dovádìl;

sám Bùh ví, kam ta léta pádí,

a já bych zadržet je chtìl.

Mùj mladý èas! Kam odešel?

Èi odklusal? Kdo mùže øíc?

Najednou nìkam odletìl

a nenechal mi vùbec nic.
Je pryè a pryè, a já tu trèím

jak nahý v trní, zdrán a mdlý,

já chudý na duchu se krèím,

bez renty, èerný, omšelý,

rozvadìn s pøízní, s pøáteli;

i nejmenší mì znát se vzpouzí –

prý nikdá se mnou nemìli;

a to jen proto, že jsem v nouzi.
Já za hýøení nevydával

ni za pamlsky vybrané,

a jestliže jsem milovával,

výdaje nemìl pøehnané,

a z cizích kapes teprv ne,

a zkrátka, moje živobytí

nebylo nijak nákladné,

abych snad výèitky mìl míti.
Já miloval, to nezapírám,

a miloval bych ještì rád,

teï øemenem však bøicho svírám –

a v srdci žal a v bøichu hlad,

to je pak tìžké milovat;

chceš-li se kochat svými city,

døív o žaloudek musíš dbát:

neb v lásce hbitý, jen kdo sytý.
Ach, kdybych já byl studoval

v svém mládí bláznivém, mùj Bože,

a na dobré se mravy dal,

teï mìl bych dùm a mìkké lože.

Však zpùsobné já dítì? Cože?

Já za školu jen chodil, bìda!

To slovo bolí jak hrot nože

a skoro dál mi psát už nedá.
Já lehkovážnì bral jsem slova:

„Radujž se ergo v jinošství,„

aè kniha Ekklesiastova

též jinou hude, ježto dí,

že nemáme dát na mládí:

„Jinošský vìk a mladá pýcha,„

tak nìjak onen výrok zní,

„ta marnost je a rozkoš lichá.„
Mí dnové byli rychlejší

než èlunek tkalce, beze mdlení

mi odlétli, jak Job to dí,

a tak jsou všichni pohlceni…

Dílo se spraví bez prodlení,

když zadrhne se nìkde nit.

Mnì nièeho se bát už není,

neb smrt je konec, smrt je klid.
Kde jsou ti švarní galáni,

co znal jsem za dnù odlétlých,

kde toulání a zpívání,

kde slova, samý žert a smích?

Nìkolik je už umrlých,

ni prášek z nich tu nezùstal:

jim pokoj buï tam na nebesích,

Bùh toho spas, kdo pozùstal!
Z tìch živých jedni, bohudíky,

jsou páni nebo v ouøadu,

druzí se stali hadrníky

a znají chléb jen z výkladù,

a tøetí šli zas do øádù,

však leckterý tenhle celestýn

nedìlá církvi parádu.

Tak rozhodil nás Hospodin.
Tìm velkým Bùh-li dobøe èiní,

o jejichž pokoj pouze dbá,

mimoøádného dobrodiní

jim doopravdy netøeba.

Však nás, kdo zbyli bez chleba,

nás, kterým život chutná hoøce,

nech trpìlivost kolébá!

Ti druzí mají vìtší porce;
víneèka mají chlazená,

omáèky, rybu, paštiku,

míchaná vejce, sázená,

i rùzné druhy mouèníkù;

a nepodobni zedníku,

jemuž jsou k ruce pøidavaèi,

nepotøebují èíšníkù:

sám každý ze sudu si stáèí.
Nuž, nechme bídu bídou být

a pøejdìm k lahodnìjší vìci;

kazí to beztak apetit,

nuzotou nudu zahánìt si,

nebo chudoba, jak známo pøeci,

a hlad a co jim podobno,

to buøièi jsou prostoøecí,

výøeèní aspoò pošeptmo.
Jsem chud od svého narození

a nuzný dùm to, jenž mì zplodil.

Otec mìl všeho víc než jmìní;

též po dìdeèku by se podíl

(jen kdyby jaký byl) mi hodil,

však zevšad bída na nás lezla.

Na rovu tìch, z nichž jsem se zrodil,

nevidìt koruny ni žezla.
„No, neplaè, co se vlastnì stalo?

Jen chudobu mᚠza malér?„

tak mì mé srdce tìšívalo;

„èlovìèe, radš to takhle ber:

a nemáš, co mìl Jakub Cuer,

nekøiè a nebuï nevdìèník:

líp kazajku mít plnou dìr

než boháè být, leè nebožtík!„
On boháè…byl. On pánem…byl.

Ach, pane mùj, a už jím není.

Jak že to žalm vyjádøil?

„Hledej ho. Není k nalezení.„

Dalšího nechám rozvedení,

jež se jen kazatelù týká;

k tomu jsou knìží stanoveni

z øehole mnicha Dominika.
Hvìzdnatý tedy diadém,

nech mì to sebevíce kruší,

já po andìlích nemìl jsem.

Mùj otec umøel, Bùh spas duši,

tìlo tlí v hrobì, jak se sluší.

I matièka mi dokoná,

chudìrka žena, však to tuší.

A po nich zemøu také já.
Já vím, že boháèe i chámy,

ctné, nectné, knìze, laiky,

m욝anky v èepcích, skvìlé dámy

s naškrobenými krejzlíky,

mudrce, blázny, skrblíky –

a je kdo skromný nebo hrd,

a malý nebo veliký –

odvede všechny stejnì smrt!
Nech Paris to, nech Helena je:

umírá; každý s bolestí.

Nedýchá, chroptí umíraje:

srdce se ještì v køeèi chví;

a pot, ten pot, ach, Bùh to ví!

A bratra není, sestry, dìcka,

kdo by moh obì pøinésti,

chtì trpìn zaò ta muka všecka.
Smrt pøišla. Zvadle ležíš, bled.

Nabìhnou žíly. Nos se zkøiví.

Krk do šíøky jde. Brada vpøed.

Otekou klouby. Prasknou èivy.

Ó ženo, zázraku ty živý!

Ty sladké tìlo záøivé,

hle, budoucnost, jež na tì civí!

V ráj mùžeš, ale neživé.

Balada o dámách nìkdejší doby

Kdeže, ba kde je – kdo as ví? –

ta Flora, co kdys v Øímì žila;

kde Alkipas, kde Thais dlí,

jež rodnou sestøenkou jí byla;

kde Echo je, ta horská víla,

jíž slova sladce se rtù jdou,

kde bohynì ta pøespanilá?

Ach, kdeže loòské snìhy jsou!
Kde uèenec ze Saint-Denis:

kde Abelardova je milá –

byl ztrestán za svou lásku k ní,

vzali mu úd, v nìmž mužská síla -,

dál: Marguerite, jež pøivábila

v svou vìž sta žákù choutkou lstnou,

aby je v Seinì utopila?

Ach, kdeže loòské snìhy jsou!
Kde se svou písní slavièí

královna Blanka, lilje bílá,

kde Alis, kde se Berta skví,

kde tak, jež v Anjou vévodila?

Kde Jana, jež se s Brity bila

a pak šla na smrt hrdinskou?

Kde jsou, ó Panno bohumilá?

Ach, kdeže loòské snìhy jsou!
Zanechte zbyteèného díla,

je po nich pátrat marnou hrou;

jen vùnì refrénu vám zbyla:

Ach, kdeže loòské snìhy jsou!
Nech se to hejskùm jinak zdá:

je pomíjivý tento svìt

a smrt nás všecky v hrsti má.

Tím utìšuje se chudý kmet,

jenž hýøil za svých mladých let

a popíjel a žertoval

a na nìjž smìšno pohledìt,

kdyby i v stáøí žil tak dál.
Líp sluší mu být žebrákem;

a tedy žebrá, je-li chud.

Po smrti touží nocí dnem

a tak ho tíží jeho trud,

že nemít z Boha strach a stud,

k èemusi hroznému by sáh;

a leckdy pøec ho zmùže blud

a skonèí jako sebevrah.
Nech v mládí žil, jak velí vkus,

teï za každé své slovo zkusí.

Z psa olezlého vždy jde hnus;

dìlej co dìlej, všem se hnusí.

Když mlèí, až se málem dusí –

no, nìmý blázen bezzubý!

Jak cekne, hned ji sklapnout musí:

prý nevidí si do huby.
A stejnì ubohé ty babky:

do èeho kousnout nemají;

a když tak vidí mladé žabky

se spouštìt – a ne potají -,

proè je tak dávno, reptají

a jakým právem stvoøil Pán.

A On, když baby spílají,

radš mlèí jak zaøezán.

Náøek nìkdejší slièné

zbrojmistrové

Slyším, jak babka naøíká,

jež slula „slièná zbrojmistrová„,

a nad ztraceným mládím lká:

„Ha, starobo„ zní její slova,

„ty z pokolení Jidášova,

cos na mne dolehla tak brzy?

Já chtìla bych být holka znova.

Zabila bych se, svìt mì mrzí.
Vždy moc já mìla nad písaøi

od Pánaboha samého

a nad knìzi a nad kramáøi.

Nebylo tenkrát mužského,

abych nemohla každého

si kolem prstu omotat,

jen vybylo-li na nìho,

co ani pes by nechtìl brát.
Co pánù jsem já hloupá husa

ze samé lásky oslyšela,

to pro jednoho miliusa,

anžto tak ráda jsem ho mìla!

A s jinými jsem vyvádìla,

ten surovec mé srdce mìl.

Ach, co jsem pro nìj vytrpìla,

a on jen prachy na mnì chtìl!
A já tím víc ho mìla ráda,

èím víc mì, sprosák, tlouk a bil:

mlátil mì pøes hlavu a záda,

ale jak „líbat!„ poruèil,

hnedlinko si mì ochoèil

a na chvilku ten pobuda –

co jsem to chytla! – nìžný byl.

Co z toho? Høích a ostuda.
Umøel, už je to tøicet let,

já stará rachota tu zbyla;

a když se takhle dívám zpìt,

èím teïka jsem a èím jsem byla,

tak jsem se tuze promìnila!

Když se tak vidím celá nahá,

jsem kost a kùže, mrcha shnilá,

až je mi mdlo: smrt na mne sahá.
Kde je to èelo bìlounké,

vyduté oboèí, blond vlasy,

kde ohnivé ty oèi mé,

kterými, když jsem zmanula si,

já každièkého nabrkla si?

Kde dùlek v bradì, pìkná ouška,

nosánek vyzývavé krásy,

kde tváø a pusa èerveòouèká?
Kde útlé paže, ramínka,

kde ruce s prsty hladícími,

solidní, pevná stehýnka,

kde taile s boky stvoøenými

chlubit se v lásce vítìzstvími,

kde prsíèka, dvì kuøátka,

kde nožky mé a mezi nimi

ta roztomilá zahrádka?
Teï èelo samou vrásku má,

teï zbìlel øiïounký mùj vlas,

oboèí moje pelichá,

mžourají oèi, oheò zhas;

tváø zvadlá, nakøápnutý hlas,

nos bambula a schlíplé boltce,

tohleto zbylo ze všech krás,

co závidìli mladé holce.
Takhle se konèí lidská krása.

Dennì se hrbím víc a více,

ruce mám bez krve a masa,

boky se tøesou viklajíce,

prsa se tratí scvrkajíce,

stehna, døív zlatý poklad mùj,

jsou skvrnitá jak jaternice,

a moje zahrádka – no fuj!
Tak, steré kurvy mezi sebou,

my svého mládí želíme,

jsme v chumlu, když nás hnáty zebou,

a v kamínkách si topíme

a na bobku tam døepíme.

A nìkdy leckterá z nás øekne:

Jo, svìta bìh tu vidíme…

A jednou byly jsme tak pìkné!„

Balada o slièné zbrojmistrové

nevìstkám

„Jen pomni, ach rukavièkáøko,

jež mnou jsi byla vyvádìna,

i pìkná Bìto pøíštipkáøko,

v èem že tvá jediná je cena.

Ber každého! Buï spokojena,

a cvalík je, a povytáhlý;

neb stáøí, to je bídná mìna

tak jako mince, kterou stáhli.
A tobì, hezká uzenáøko,

tím tancováním pobláznìná,

a tobì, Míno èalounáøko,

má zkušenost nic neznamená?

Však zavøeš krám, až nahrbená

budeš jak mnich a pysk tvùj zprahlý;

jak zestárneš, jsi vyøízena

tak jako mince, kterou stáhli.
A pozor, Žando èepièáøko,

malièko, a už nejsi chtìna,

a ty zas, Káèo košíkáøko,

nebuï k nim tolik nabruèena.

Babka je všemi odhánìna,

leda by koutky k vtipu stáhli;

je ohmataná a je cenná

tak jako mince, kterou stáhli.
Holky, co pøed vámi tu sténá,

tak propukla v svùj náøek táhlý,

protože už je vyøazena

tak jako mince, kterou stáhli.„
Tohleto mravné pouèení

jim dává kráska byvších dnù.

A lekce moudrá je èi není,

chtì mít ji do akt vloženou,

dal jsem ji zapsat Freminu;

ten lajdácký mùj tajemník

a udìlá, co kážu mu!

Je pán, jaký je služebník.
Zlé nebezpeèí známo je mi,

v nìž láska lidi uvrhá,

však èekám, že se namítne mi:

„Ta faleš odradit nás má,

k níž radila ta baba tvá?

To zrcadlo je trochu køivé

a ty jsi blázen, se nám zdá:

vždy to jsou ženské nepoctivé;
jen pro peníze milují,

milovány jen pro chvíli;

jim jedno, s kým se milkují,

jim k smíchu, mìšec kvílí-li;

v èích rukou dosud nebyly?

Proè jen ženì poèestné

má vìnovat své úsilí,

kdo èest má v tìle; jiným ne.„
Tomu, kdo vede tyhle øeèi,

dím, že nás nedovedou nikam

a nijak že mì nepøesvìdèí;

poèestných holek prý se zøíkám,

však otázka je – já zas øíkám -,

zda dívky ony prodejné,

s kterými já se dennì stýkám,

nebyly rovnìž poèestné.
Vždy nežli pøišli do toho,

co se jim dneska vytýká,

z nich každá jenom jednoho

si vzala za milovníka –

ta laika, ta klerika -,

to proto, aby uhasily

své lásky muka veliká,

jež v tìle jim jak oheò šílí.
Tak pøítele se vybraly,

jak radí mravù hlídaèi,

a potají se líbaly.

Leè bývá, že jim nejsladší,

je-li jen jeden, nestaèí,

i poènou se mu vyvíjet

a mìly by tak nejradši,

kdyby je líbal celý svìt.
Èastokrát si tím hlavu lámu,

èím k tomu ženské hnány jsou;

nu – aè mám v úctì každou dámu –

patrnì ženskou náturou,

a že jim poèty k duhu jdou:

neb všeobecnì známo jest,

že jednotka jen pùl je dvou

a dvakrát tøi že dìlá šest.

Dvojbalada o bláznovství

v lásce

Tak milkujte si jenom dál

a choïte, kde se slavnost slaví;

nikdo tím ještì nezískal

a natluèete si jen hlavy.

Bláznovské lásky smyslù zbaví:

Šalamoun mìl jich na tisíc,

Samson tím pøišel o své zdraví.

Šasten, kdo s tímhle nemá nic!
Na floutnu sladce Orfeus hrál

a dudal, dudal bez únavy,

aby ho Kerber nesežral,

pekelný netvor ètverohlavý.

A Narcis, krasavec ten pravý,

miloval poøád víc a víc,

až vrh se z toho v potok dravý.

Šasten, kdo s tímhle nemá nic!
Èi napøíklad Sardanapal!

Ten zaèal pøíst: on, rytíø rvavý,

tak si tu lásku k srdci bral,

až na sebe bral ženské hávy.

Èi David král, ten prorok lkavý:

zhléd v lázni pìknou zadní líc

a nechal žalmù, jak byl žhavý.

Šasten, kdo s tímhle nemá nic!

Syn Amon, ten to taky znal:

jak jed by koláèky, se staví,

to jenom, aby s Thamar spal,

svou sestøièkou, chlap dolézavý.

A Herodes, jejž tanec baví,

za rej a píseò dal si øíc:

sal Køtitele, jak Písmo praví.

Šasten, kdo s tímhle nemá nic!
A èímpak já se chudák stal?

Jsem z toho celý zmalovaný

a byl jsem nahý, naè bych lhal?

Kým vzkazy lásky té mi dány?

Káèou mi byly poslány

a Noel slíz jich polovic.

Ej, svatba! Pro Kristovy rány!

Šasten, kdo s tímhle nemá nic!
Tak tedy aby zanechal

tìch žaèek žáèek nenechavý?

A to zas ne! To radš by stál,

kde na hranici kouø je èpavý;

jsou sladší sirupové šávy!

A pøece volám z plných plic:

A neøád blond je nebo tmavý –

šasten, kdo s tímhle nemá nic!
Ta, které já tak vìrnì sloužil,

tak upøímnì, tak beze lsti,

ta, pro niž jsem se dlouho soužil

a snášel tolik neštìstí,

kdyby mi byla øekla: „Jdi!„

(ach, neøekla to), „nechci tì,„

byl bych se hledìl vyplésti

a uniknout jí ze sítì.
A cokoli jsem vykládal,

tak mì sic nepobízela,

však poslouchala pìknì dál;

v své blízkosti mì trpìla,

ba poblizouèku docela,

a tak mì k rùzným zábavám

i dùvìrnostem svádìla.

A nebyl to než pustý klam.

Ba klam, a pravdy ani stín.

Lhala mi, že je popel mouka,

a z bronzu dìlala cín,

z èepice klobouk, mùru z brouka;

øíkala „pole„ místo „louka„

a ambíèka mi pletla s terny;

prý noc je, když se oko kouká,

a bílý sníh byl zase èerný.
Prý z teletiny vzniká mrak

a na nebesích kastrol zøela,

prý líp než víno chutná lák,

kedlubny na kapustì chtìla,

za kavalíra mnicha mìla,

hýøila zvala škudlilem,

zkrátka a dobøe vyvádìla

mì v jednom kuse aprílem.
Tak jsem to samou láskou chyt!

Ta nabrala mì ze všech stran!

A kdopak by jí nenalít?

Buï ze støíbrné pøíze tkán,

pøec láskou nadranc bude zdrán.

Což nezøídila mne? Ach ano!

Kamkoliv vrtnu se, jsem zván

„milenec, jemuž košem dáno„.
Teï já však lásce dávám koš

a vojnu vypovím jí.

Už ani ránu! Ani groš!

Mne tyhle ženské zmáhají

a já jim dím: já nehraji!

Jestliže døív jsem tancoval

v tom mileneckém mumraji,

už, pøísahám, jsem dohopsal!
S láskou jsem hotov, jak jsem øek;

nech jiný, chce-li, o ni dbá.

Vracím se od tìch odboèek,

neb jinam míøí zpovìï má.

A jestli se mne nìkdo ptá,

proè lásce zloøeèím tak zle,

já odpovím: kdo umírá,

svým dìdicùm má øíci vše.

Jak mnich už chrchlám ukrutnì,

èekaje svoji hodinku,

a hrdlo, sakra, žízní schne.

„Tohleto,„ slyším Márinku,

„je mladík? Hele chudinka!

Vždy je to utahaný tahoun!„

Sípám jako dìdek, božínku,

a nejsem nic než mladý kapoun.
Buï chválen Pánbùh a ten chlap,

co mi tu díru nadrobil,

co udìlal mi z hrdla žlab,

aby tam samou vodu lil,

a roubíkem mì nakrmil.

Modlím se, když naò vzpomínám,

aby mu Pánbùh nadìlil…

S tím biskupem já úèet mám!
Jak jsem mu žehnal, žehnám dál;

s ním chci též správci dík svùj vzdát:

byl hodný též oficiál

pan Plaisance, jenž mìl plezír rád,

a rovnìž Robertek, ten kat,

co hostil hosty žaláøe.

Budu je všechny milovat,

jak Bùh miluje lichváøe.
Už roku šestapadesát

ledacos, jak mám v pamìti,

se uzdálo mi odkázat,

když z mìsta jsem chtìl odjeti;

nesprávný titul „Závìti„

byl tomu dáván z rùzných stran.

Jak se mám k tomu stavìti?

Èlovìk svých vìcí není pán.
Ty odkazy mé platí dál,

nech je v nich náklad nemalý.

A kdyby nìkdo nedostal

vìci, jež se mu pøipsaly,

hned jak mé tìlo zahalí,

jdi na mé hlavní vìøitele,

co zaživa mi sebrali

vše od svrškù až do postele.

Dost. S pøípravami hotov jsem

a zaènu tedy odkazovat:

Slibuji pøed svým písaøem –

nespí-li, má to zapisovat -,

že se chci velkodušnì chovat

k dìdici svému každièkému

v té závìti, již prezentovat

království možno francouzskému.
Srdce mi vypovídá již;

jen sípu, jak mi vázne dech.

Fremine, sedni k lùžku blíž,

a neslyší nás žádný špeh;

pojï, budu diktovat, mám spìch,

a inkoust, papír, péro vem.

Má to být dvakrát ve spisech;

dej to pak opsat. Zapoènìm.
Tak pøednì nebohou svou duši

vydávám svaté Trojici

a porouèím ji, jak se sluší,

Marii Pannì záøící;

já, o svou spásu prosící,

andìlských devìt vzývám kùrù,

a pøed nebeskou stolici

ráèí mou duši nésti vzhùru.
Item, své tìlo odevzdávám

velké naší matce, zemi,

èímž chudou stravu èervù dávám:

hlad sepsul mì jak úbytìmi.

Dát tìlo pùdì neleòte mi:

z prachu se zrodilo, v prach padá;

vždy každá vìc, jak známo je mi,

tam, odkud je, se vrací ráda.
Item, jenž nad otce mi byl,

mùj mistr Guillaume de Villon,

k nìmuž jsem já se pøitulil

jak dítì k matce místo bon;

z bryndy mì dostával, však on,

on nic se z toho neraduje;

leè vìz, že radostný je tón,

jímž se má láska ohlašuje.

Item, své chudé matièce

z vdìènosti píseò odkazuji

na poèest Boží rodièce;

já jejích trampot pamatuji

a nièím dost jí nedìkuji!…

Není nám azylu a statku,

když neštìstí a nouze dují,

než vzýváme-li Boží matku.

Modlitba k Pannì Marii

složená pro Villonovu matku
Královno nebes, je ti podrobena,

má knìžno, propast pekelná i zem;

pøijmi mì – buï si nicotná má cena –

k tìm vyvoleným svojim bytostem,

tvá ponížená køesanka já jsem.

Tvou milostí, má vládkynì a paní,

se rozhøeší mé høíšné putování,

neb nelze ráje bez ní dosíci.

Co øíkám, není plané povídání:

já v této víøe žít a umøít chci.
Tvým Synáèkem jsem všechna prostoupena.

Kéž stejnì pøímluvèího najdu v nìm

jak Maøí z Egypta, jak Majdalena,

jak Teofil; byl zlákán satanem

a zapsal se mu v pokoušení svém,

a pøeci u vás došel smilování.

Kéž toho høíchu láska tvá mì chrání,

ó Panno, tìlo Pánì nosící,

ty, jejíž panenskost se neporaní!

Já v této víøe žít a umøít chci.
Já chudinká jsem, staøièká jsem žena.

Èíst neznám, cizí naukám jsem všem.

Znám obraz v kapli, kde jsem pøifaøena:

zde ráj – je harf a svìtla pøíbytkem;

tam proklatci se smaží v ohni zlém.

Zde vidím hrùzu – tam zas libé hraní.

Ó, pøej mi, svatá, toho radování,

kam uchýlit se smìjí høíšníci,

když k víøe pøiznají se bez váhání.

Já v této víøe žít a umøít chci.
V sobì jsi, Panno, nesla požehnání,

Ježíše, vládnoucího do skonání.

Lidské vzal na se poklesky a lkaní.

Lét z nebe pøispìt zemi høešící.

On mladý život krvavou dal daní.

Nᚠpán je, pøed ním zbožnost má se sklání.

Já v této víøe žít a umøít chci.
Item, Ythieru Marchantovi,

jemuž svùj meè jsem kdysi dal,

verš dávám kratièký a nový,

aby jej v píseò pøedìlal

a jako „De profundis„ hrál

na rovem tìch, jimž galán byl.

(To bych se nediskrétním stal,

kdybych i jména vyzvonil).

Rondeau

Smrti, že potìšení mé

mi odešlo, jen ty mᚠvinu.

A nemᚠdosti na tom èinu?

Chceš odvésti si také mne?

Nuže, a mùj život povadne!

Ale proè pøišlas pro dívèinu,

Smrti?
Dvé tìl – a srdce jediné.

Když srdce zemøelo, nech zhynu,

èi a mám život, život stínu,

cos jak žití neživé,

Smrti!
Item, já svému obhájci –

už mrtev je, slul Jean Cotart –

svùj nedoplatek splatit chci.

Haléøù dlužil jsem mu pár

tenkrát, když pøísný soud svùj spár

pro jistou ženskou na mne vložil.

Prosbu, jež balady má tvar,

za jeho duši já jsem složil:

Balada a modlitba

Praotèe Noe, vinic pìstiteli,

Lote, jenž zpil ses do bezvìdomí,

až Amor, jemuž se tak tìžce èelí,

s dcerami tvými spát tì naved lstí

(èímž nijak nechci dotknout se tvé cti),

a ty, jenžs v Káni dbát mìl o pohár;

vás tré já vzývám: mezi vás a smí

ten slavný pijan, mistr Jean Cotart!
Byl téže krve, jakou vy jste mìli,

a bezvadnì to umìl, to se ví;

pro koèku jeho majetek byl celý,

však pil to nejlepší a nejdražší;

v té vìci nebyl nijak nedbalý,

džbán z rukou nevyrval mu žádný svár.

Nuž, v ráj a vejde, páni pøevzácní,

ten slavný pijan, mistr Jean Cotart!
Usínal zmožen, ne však na posteli.

Mùj zrak ho poøád potácet se zøí;

kdys v krámku se mu nohy porouèely –

to byla boule! posud vidím ji.

A zkrátka ranní èas, a pùlnoèní,

on bez únavy hasil hrdla žár.

Nuž, hluši nebuïte, až zabuší

ten slavný pijan, mistr Jean Cotart!
Vždy ani plivat na zem nemìl kdy.

Volal jen „Pít! Mám v hrdle suchopár„ –

on, který žízní, jako žíznil vždy,

ten slavný pijan, mistr Jean Cotart!
Item, dva bratry vyøazuji,

vykutálené klevetníky.

Perdrier Jan a Frantík slují;

jazyky mají jako dýky,

však já znám èelit, bohudíky,

tìm udavaèùm Perdrier.

Jak že lze vyzrát na jazyky?

Prostinký na to recept je:

Balada o jazycích klevetníkù

Vem arsenik a olovo tam vlej,

posypej sírou, co se svaøilo tu,

nehašeným to vápnem zamíchej,

pak rozkrájej tam propocenou botu

a z židovky tam vetøi neèistotu;

z malomocného opatøi si hlen,

žluè z vlkù, lišek, jezevcù a fen,

a utrejchem svaø to, zalej do aspiku,

aby to bylo hodnì ostré jen,

a škvaø v tom jazyky svých klevetníkù!
Z mozeèkù koèek pøísadu tam dej,

tìch, co se bojí vody – tak pùl lotu -,

dále – což nepøijde tì lacinìj –

ze vzteklé èubky nìco slin a potu

a z leklé tresky ploutevních dvé hrotù.
Potom to nakap do smrdutých pìn,

do nichž byl krysí èumák namoèen,

v nichž plovou pulci obouživelníkù

a v nichž byl potìr ropuch rozetøen,

a škvaø v tom jazyky svých klevetníkù!
Té smìsi se jen døívkem dotýkej,

sic by tì ohrozila na životu;

dvì kapky krve do ní zakvedlej,

co ranhojièi støíkly na kalhotu,

a pak tam seškrab ještì horší slotu:

vøed z rakoviny, otok zpuchlých vén

a konec koncù vraz tam z èankru šlem

a té – to bordelù dím zákazníku –

vodu, jež zbyla z jisté láznì žen,

a škvaø v tom jazyky svých klevetníkù!

Z tìch lahùdek-li ragout pøipraven,

proceï je plátnem z podìlaných plen –

to lepší je než lít to do cedníku;

trus prasat vem, to zvl᚝ si pøipomeò,

a škvaø v tom jazyky svých klevetníkù!
Item, pro mistra Courault je

tu pøipravena replika

na slavnou báseò „Franc Gontier„,

kde vzdána chvála veliká

všemu, èím venkov vyniká:

též chudobì tam vzdán je dík,

na niž pøec kdekdo naøíká.

Z té pochvaly mùj protest vznik:

Balada – protest

V útulnou komnatu já dírkou hledìl,

kde hoøí krb a èaloun stìnu kryje;

v lenošce tlustý kanovník si sedìl,

po boku ležela mu Sidonie,

pìstìná dáma snìhobílé šíje.

Jsou samý smích a žert a hodokvas

a líbají se v noèní, denní èas,

když pøitulí se k sobì, vysvleèeni.

jen jedním chmura rozptýlí se as,

žít v komfortu: ach, nad to v svìtì není!
Franc Gontier se svou Helou kdyby vìdìl,

jak slaïounce se v pohodlíèku žije,

tak byl by asi nadšenec ten nevìdìl,

že spása jediná jen v cibuli je

a v podmáslí, jež k èesneku se pije.
Pod rùží ležet je jim krásou krás?

Kde lože s lenoškou je – ptám se vás -,

zda v cenì nestoupne to poležení?

To pøec jen nìco jiného je zas!

Žít v komfortu, ach, nad to v svìtì není!
Jím chléb je stravou všedních dnù i nedìl,

jen vodu do sebe ten párek lije.

No, já bych ani den tam nevysedìl:

mnì všichni ptáèci, odsud do Sýrie,

nic nedí o vnadách své poezie!

A Gontierovic pijí vzduch a jas;

z pøírody sajte úžas nad úžas,

pod šípkem líbejte se do umdlení!

Necha je zdrávo pìstit štìp a klas –

žít v komfortu, ach, nad to v svìtì není!
Kdo tedy že má pravdu? Suïte nás!

Co mne se týká, øíkám bez muèení,

už v dìtství slyšel jsem ten moudrý hlas:

Žít v komfortu, ach, nad to v svìtì není!
Item, dbej, sleèna de BruyÀres,

jež výteènì se v písmu zná,

o vyšší vychování dcer

pomocí evangelia.

Ta cvièení svá odborná

s nimi, co klofou zobákem,

nech nìkde mimo høbitov má.

Nejradìj z tržištì je vem!

Balada o zobáèku Paøížanek

Sic dobrou vyøídilku mají

jak v Benátkách, tak Florenanky

a s kuplíøstvím to slušnì znají.

Vìru, že ani Lombarïanky

nenosí na svých pusách zámky,

vìru, že lecco svede Øím

i Savojsko a Janovanky –

však Paøíž, Paøíž hraje prim.
Prý náramnì též vynikají

v té vìci Neapolitánky

a povídalkám nezadají

Prušaèky ani Porýòanky:

též Øekynì jsou, Egypanky

a Maïarky a což já vím;

jsou Španìlky, jsou Kastiljánky –

však Paøíž, Paøíž hraje prim.
Švýcarky, ty jen zakoktají,

též Bretonky a Toulousanky.

Dvì, paøížsky co štìbetají,

usadí všechny venkovanky

i Pikardky a Lotrinèanky.

Když ke Calais se obrátím,

jsou také jakés Englièanky –

však Paøíž, Paøíž hraje prim.
Nechte mi moje Paøížanky!

Jsou první se svým umìním.

Žvatlají sic i Taliánky –

však Paøíž, Paøíž hraje prim.
Item, mám nìco pro Margot,

tu tlustou krásku, s níž jsme mìli,

já pøísahám, by´r Lord, by God,

vztah stejnì dùvìrný jak vøelý.

Jsem do ní ještì zbláznìn celý,

mne ona nemá nerada.

Kdo by jí nìco pøinést chtìli,

zde, prosím, pro ni balada:

Balada o tlusté Margot

Své dámì sloužím-li a mám ji rád,

zda sprostým ulpasem se proto zvu?

Dovede moc a opìtovnì dát

a z lásky k ní já sahám po kordu.

Jak pøijdou hosté, džbánek popadnu

a pro víno jdu, aniž ztropím hømot;

sýr, chléb a ovoce je další chod.

Dím: „Dík,„ když úèet tuènì vyrovnán,

„jak vás to chytne, buï vám to zas vhod

zde v hampejzu, kde rozbili jsme stan!„
Když nemá vindry a chce se mnou spát,

„No, to by tak hrálo,„ na ni øvu,

vidìt ji nechci, zabil bych ji snad,

pásek a spodnièku i šat s ní rvu,

hrozím, že jí to strhnu jako mzdu.

Za boky chytá se ta Astarot

a kvièí: „Ježíš Marja, na Margot

jsi krátký!„ Tøísku popadnu co zbraò,

abych ji tøeba do fròáku bod

zde v hampejzu, kde rozbili jsme stan.
Pak øekne: „Mír„ a pustí notný smrad –

má život nadmutý jak ropuchu –

a tahat zaène mì a muchlovat

a rozkøikne se: „Ne tak pomalu!„

Opilí usnem spánkem ožralù.

Ráno, když bøich ji vzbudí ze døímot,

pozornì, aby nezamáèkla plod,

lehá si na mne. Jsem jak rozmaèkán,

jak rajtuje si, vzteklá, èehý, hot,

zde v hampejzu, kde rozbili jsme stan.
Vše vystaráno! Nebojím se psot!

Jsme stejné ráže. Dvojice jsme slot.

Lehká a pasák. Špinavý jsme rod.

Lne rovný k rovné. Jako u tìch vran.

Och, tahle špína! Špína je nám vhod.

Nás život vypliv. Plijem na život

zde v hampejzu, kde rozbili jsme stan.

Balada mravouèná

A falešnì znᚠv kostky hráti

èi odpustky-li prodáváš,

znej lhát a køivì pøísahati,

v šejdíøù oleji se smaž,

padìlej minci, špatnì važ

èi lupièem buï sakramentským –

kam dìje se, co vydìláš?

Všechno jen do putyk a ženským!
Frašky a kouzla zdᚠse znáti,

v kuželky hrej a mariáš,

hrej na cimbál, uè rýmovati,

na flétnu pískej, dardu maž;

snad vandrovati s kumštem znáš,

a laickým èi náboženským –

tak se jen pøiznej, kam to dáš?

Všechno jen do putyk a ženským!
Tìm svinstvùm chceš se vyhýbati?

tak pùdu vzdìlávat se snaž

a konì uè se zapøahati,

aè studovat-li nehodláš.
Však ti to staèí, uhlídáš.

Ale kam dávᚠgroše – ven s tím! -,

co v konopí si nadìláš?

Všechno jen do putyk a ženským!
Co parády a botek máš,

co šatù s švihem cizozemským,

jdi promazat, a nastrkáš

všechno jen do putyk a ženským!
Item, èím slepcù pamatuji,

jichž vzpomínám si mnohé chvíle?

Já bez pouzdra jim odkazuji –

ke konci závìti se chýle –

zde tyto výteèné své brýle,

aby, až na høbitov by šli,

rozeznat lidi bohumilé

od nepoctivcù dovedli.
Pøestávám na høbitovì šprým.

K èemu je všeho svìta jmìní

a lùžko s peøím prachovým,

slast každonoèní, každodenní

a tanèení a dovádìní

a závra života i vína?

V rozkoších vìèného nic není

a pøetrvá jen høích a vina.
Když vidím tam ty lebky, ach,

jak rozhlížím se po márnici…

Rozhodovaly o prosbách?

Byli to dvorští úøedníci,

èi nosièi jen úpìjící?

Zde ten snad biskup nádherný –

zde ten, co chodil po ulici

a rozsvìcoval lucerny.
Ty lebky, co tu vidím, snad

se pøed tamtìmi uklánìly,

tìm jednìm dáno panovat,

co jiné sotva hnout se smìly;

a vida, jak by schùzku mìly,

teï leží v jedné kupì tam,

neb o vše pøišly, èím se skvìly:

vše jedno, vládce nebo chám.
S dušemi Bùh mìj slitování!

Co tìl se tkne, ta ztlela již.

Buïtež to dámy nebo páni,

co mìli smetánku a rýž

a tìlo hebouèké jak plyš:

už se jim kosti v popel mìní,

smíchem ni hrou jich nevzkøísíš.

Spasitel dej jim rozhøešení!
Item, Jakoubku pláteníku –

ne že bych se ho snad byl zøek –

však nemám, øeknu bez cavyku,

co by mu takhle pøišlo vdìk,

leda snad tenhle popevìk;

být zmìnìn v odrhovaèku

s pouovou notou Nanynek,

to by šel arci na draèku:

Rondeau

Teï, když jsem zpátky z vìzení,

kde málem vypustil jsem duši,

proè osud znova do mne buší?

Vždy pøece jeho šílení

mohlo už dojít smíøení;

naè tedy zas mi pokoj ruší

když jsem zpátky!
Když vytrvá v tom øádìní

a opravdu mì na smrt zkruší,

nebeský dùm kéž pøijme duši,

a mohu po všem soužení

k Bohu zpátky!
Item, kde náhrobek je mùj,

tam naøizuji: u mých hlav

velkými literami stùj,

psán tøeba uhlem, epitaf,

jenž vypíše mùj los a stav

(viz dále) bez pøídavku všeho;

a vdìèné potomstvo mne slav

co muže trochu potrhlého:
„Zde, støelen šípem lásky, spí,

jenž na svìtì mìl samý shon,

ten malý žáèek chudinký,

co zval se François Villon;

aè v kapse nemìl milion,

vše rozdal, stùl i kredenci

a poslední svùj groš a bon.

Nuž, modlete se, milenci.„

Rondeau

Nech lehké spoèinutí má,

nech v nebesích má vìènou spásu,

jenž sotva kdy si pøièich k masu

a znal jen léta hubená;

byl jako øedkev loupaná,

bez vousù, oboèí a vlasù.

Nech lehké spoèinutí má.
Svìtem ho hnala trýzeò zlá,

neb s protestem zbyl bez ohlasu;

z exilu dostával se v basu,

záda mìl celá zmodralá.

Nech lehké spoèinutí má.
Zchystejte tedy k pohøbu vše,

zvon na vìži i svíèek jas;

cíp neste mého rubáše,

mí dìdicové, prosím vás…

Všude, kde mìl jsem vous èi vlas,

a po hlavì èi na pohlaví,

všechno mì pálí; už je èas,

a skoncuji co høíšník lkavý :

Balada kajícná

Z kartouzy mniši – žebráci –

dominikáni – øeholníci –

holèièky v sukních – lajdáci –

parádní holky – služebníci –

kokety botkou klapající

a všemi mastmi mazané –

floutkové s pøezkou na støevíci:

odpuste, všichni køesané!
Komedianti na návsi –

nevìstky chodce lákající,

obnažujíce poprsí –

raubíøští chlapi výtržníci –

uliènice a ulièníci –

taškáøky s blázny sehrané –

šašci a masky v motanici:

odpuste, všichni køesané!
Leè lotøi, øezniètí vy psi,

pro nìž jsem ztenèenou mìl píci,

jen kùrkou zuby drtící,

vám chtìl bych nìco leda øíci

ne hubou, ale druhou lící…

Mùj zadek, žel, se sotva hne,

i dím – nebo rvaèek chci se støíci:

odpuste, všichni køesané!
Kéž vaše tìlo cukající

se do hmoždíøe dostane

a cucky zbudou pod palicí…

Odpuste, všichni køesané!

Balada závìreèná

To k závìti Epilogus:

Chudák už dotrpìl Villon.

Jdìte mu, lidi, na funus,

až uslyšíte zvonit zvon.

Vás odìv nachový mìj tón:

lásky se muèedníkem stal,

jak na své varle pøisáh on,

než se svìtem se rozžehnal.
Žil jako štvanec, byl to hnus;

láska naò podnikala hon,

i musil se dát na poklus,

a odsud až po Roussillon

køovisko není ani strom,

kde by byl rukáv nenechal

a kazajku èi pantalon,

než se svìtem se rozžehnal.
Hadøíèkù zbyl mu sotva kus,

když smrti si pøicházela proò,

a zakusil i horších hrùz:

byl zdrán jak od trní èi spon

- vìøte, já nejsem fanfarón -,

to osten lásky tak ho zdral;

i vydal ještì lásky ston,

než se svìtem se rozžehnal.
A když už nadcházel mu skon,

co myslíte, že udìlal?

Máz burgundského vyzunk on,

než se svìtem se rozžehnal.

Poslední básnì

Ètyøverší

jež, složiv svou Závì, napsal Paøížan Villon v paøížském Ch­teletu,

odsouzen k smrti obìšením
Františku, už tì nepotìší,

že Francouz jsi a ze vsi zdejší;

teï na krk oprátku ti vìší;

a pozná, oè je zadek t잚í.

Balada – epitaf

již Villon napsal sobì a svým druhùm, kteøí s ním byli odsouzeni

k obìšení
Kdož, lidé bratøí, pøežili jste nás,

nebuïte na nás krutí v srdcích svých:

tím spíše Tvùrce milost vám dá zas,

èím hloub vᚠnešastníkù dojme høích.

Zde zøíte pìt èi šest nás visících:

to tìlo, jež jsme zvyklí byli pásti,

tlí sežráno, nás vizte se tu tøásti –

nás: kosti, jež se v prach a popel mìní.

Nech nikdo nesmìje se naší strasti,

však Boha proste, a k nám tvrdý není!
Nemìjte ve zlé, bratry zvem-li vás,

tøeba nás ortel podle práva stih;

a pøimluvte se (zlomili vám vaz,

a víte pøec, že vedle rozumných

jsou lidé, z nichž se dere smích a pych),

aby Syn Panny nebyl bez úèasti:

kéž dá nám pít své milosti a slasti,

odvrátì od nás vìèné zatracení!

Zlo nemùže nás, nebožtíky, másti

však Boha proste, a k nám tvrdý není!
D隝 pere nás a bílí drahný èas;

pak, èerní, schnem, jak úpal na nás dých.

Dík vranám, strakám bez vousù jsme, øas

a bez oèí – jen díry místo nich –

a klátíme se každý jako vích,

teï sem, teï tam, jak vítr do nás mastí

a tøepe námi, až kostrou chrastí.

Jsme rozklováni. Jsme jak prostøíleni.

Støezte se stopou naší bandy krásti,

však Boha proste, a k nám tvrdý není!
Slyš, pane Kriste, v nebeské své vlasti:

Kéž nestrhne nás ïábel do propasti,

z tìch hrùz a úètù kéž jsme vypuštìni!

Vás vtip se, lidé, nechtìj na nás pásti,

však Boha proste, a k nám tvrdý není!

Balada o odvolání

kterou Villon napsal v lednu 1463 po šastnì pøetrpìné zkoušce

vodou
Nu, byl bych blázen, klíèníku,

s tím odvoláním? Na mou duchu,

i zvíøe má tu taktiku,

když cítí, že má škvora v uchu

a vši mu lezou po kožuchu.

A když mi pro naøèení lichá

zakvílel žalm smrti v sluchu,

tak co? že mìl jsem zùstat zticha?
Já potomek být øezníkù,

z nichž byli Capeti, v tom puchu

jsem nebyl, v díøe høíšníkù,

a nemìl velkou vodu v bøuchu.

To byla, jáøku, švanda, juchù,

mít pumpu z huby, žumpu z bøicha

a po zloèinu ani èuchu…

Tak co? že mìl jsem zùstat zticha?
Což bylo k tomu podniku

filosofických tøeba vzruchù?

Tím, že jsem podal supliku,

já prostì spoleh na pøedtuchu.

Když notáøi, co sedí v suchu,

„Povìsit!„ vyøkli, splaskla pýcha,

a když jsem se už houpal v duchu,

tak co? že mìl jsem zùstat zticha?
Ta voda! Vždy šlo o záduchu!

Dýchal bych teï, jak mrtvý dýchá!

Ènìl jak klas! A v svìžím vzduchu!

Tak co? že mìl jsem zùstat zticha?

Balada – petice

pøedložená soudnímu parlamentu, který 05.ledna 1463 zmìnil

Villonùv ortel smrti na trest vyhnanství
Mé všechny smysly: zrak a chu a uši,

též oba zbývající: èich a hmat,

mé všechny údy, každý jak se sluší

a jak se patøí, musí provolat:

„Nejvyšší Soude, milost ráèils dát

a spasit nás a život prodloužiti.

A ježto jazyk neschopen se cítí

sdostatek opìvovat vìhlas pánù,

hromadný dík máš, Parlamente, míti,

otèe a bratøe mocných nebešanù!„
Nech roztá srdce mé, jež tvrdì buší,

a nemusím ho jehlou rozpíchat:

jen roztaj, oné skály nebuï sušší,

jež Mojžíšovou berlou poèla tát :

jen roztaj, slzami chci chválu vzdát

a Soud chci tìmi slovy oslaviti;
„Tvá záø se svìtlem nad nebesy nítí –

záø Francie, zažhnutá od krajanù -,

tvùj paprsek i nad cizinci svítí,

otèe a bratøe mocných nebešanù!„
A zuby a mì v písni nepøeruší;

z nich jeden každý musí dìkovat

tak hlasitì, že zvon ho nepøehluší;

ne kousat nutno, ale hymnus hrát.

Též vy si vzpomeòte, že byl bych zvad,

vy plíce, kudy krev se smí zas líti;

a tìlo mé, než znova Soud tì chytí,

ty medvìde, ty prase, smyj svou hanu

a modli se: „Kéž Bùh se odvdìèí ti,

otèe a bratøe mocných nebešanù!
Lhùtu tøí dnù jen raè mi povoliti,

pøejasný Soude; chci se rozlouèiti

a rozhlédnout se, zda nic nedostanu.

Vždy nemám na chleba, kde vzíti,

otèe a bratøe mocných nebešanù!„

Pøekladatelùv doslov

François Villon je jméno, jímž se v 15.století podepisoval francouzský

básník neznámého pøíjmení. Jeho otec slul po svém rodišti a po svých pánech

buï de Montcorbier, nebo des Loges. François se narodil v Paøíži v létì 1431,

nìkolik týdnù po upálení Panny Orleánské, v dobì, kdy hlavní mìsto, obsazené

Anglièany, bylo sužováno hladem a kdy v církevním francouzském vìdomí žila

ještì vzpomínka na poblouznìní husitské. Chudá matka, pøeživši brzkou

mužovu smrt, starala se láskyplnì o chlapce, který asi ve svém osmém roce byl

pøijat do benediktinského kláštera, kde se ujal mistr Guillaume, rodem z vesnice

Villon. Ve dvanácti letech zapsán na artistické fakultì, pøijal po svém pøíznivci

jméno Villon, dosáhl v roce 1449 hodnosti bakaláøské, r. 1452 licenciátu a

mistrovství. Puzen živým temperamentem, úèastnil se radovánek, snad i

výtržností univerzitní mládeže na levém bøehu Seiny a nalezl v nich popud ke

svému (ztracenému) románu „Pet-au-Deable„, pojednávajícímu o povìstném

kameni, jenž byl pøedmìtem hádek mezi studenty a úøady. Pro svou rozmarnou

letoru a naivní dùvìøivost oblíbený host-žertovník pøi bezplatných obìdech,

stával se Villon hrdinou noèních toulek u nevìstek i „bezstarostných dìtí„, ve

spoleènosti pijanù a dobrodruhù, z nichž dva skonèili na šibenici. Neblahé

zkušenosti milostné, výprask z návodu neúspìšnì uctívané milenky Catherine

de Vausselles za pøítomnosti jistého Noela, soudní potahování pro jistou ženu,

proti níž ho hájil advokát Jean Cotart, snad i láska k divadlu – ty a takové dojmy

uspíšily, že sešel s cest obèanské poèestnosti. Zatažen patrnì pro nìjakou

ženskou pletku do hádky a rvaèky, spáchal 05.èervna 1455 bezdìèný zloèin,

v sebeobranì na smrt poranil mnicha Philippa Sermoise, který umíraje mu

odpustil. Villon utekl z Paøíže a obrátil se k soudu s prosbou o prominutí trestu,

jež mu v lednu následujícího roku povoleno. Do mìsta se dlouho nevrátil,

nýbrž, chystaje se „na dalekou cestu„, složil o Vánocích svùj Odkaz (Le Lais) ,

jímž stanovil øadu žertovných dìdictví, a odebral se do Anjou; pøed odchodem

však, pøemluven Colinem de Cayeux, zúèastnil se smìlé loupeže, pøi níž jeho

spoluviníky byli Guy Tabarie a mnich Dom Nicolas. Zloèin byl teprve pozdì

odhalen a Villon, jemuž tím znovu znemožnìno vrátit se do svého rodištì,

pobýval nìjakou dobu v Blois, kde ho vévoda Charles d´Orleans, sám básník,

pøijal mezi své chránìnce, zajišuje mu vedle literárního uznání též penìžitou

podporu. Trvale se však dvoru nezachovav, protloukal se Villon rùznými

dobrodružstvími dál, uchytil se v Moulins u bourbonského vévody Jana II.,

opìvoval jej i jeho devízu „nadìje„ a pokraèoval ve svém koèovnictví, jež ho

pøivedlo až na jih Francie do Roussillonu nad RhÛnou. V létì 1460 byl

z neznámého, as velmi vážného dùvodu vìznìn v žaláøi vévody Orleánského, a

jen pøíjezd vévodské rodiny ho zachránil od dalšího strádání. Propuštìn na

svobodu, skládá vznešeným pánùm vznícené díkuvzdání, oddává se novým

toulkám a podnikùm a je znova, zase z neznámé pøíèiny, jat: léto 1461 tráví

v Meung nad Loirou v kobce, do níž ho uvrhl biskup orleánský, Thibaut

d´Auxigny.

Z vazby se obrací k pøátelùm, aby mu vymohli u krále milost, a zase je to

náhoda, která ho vyvádí na èerstvý vzduch. 20.øíjna vjel nástupce Karla VII.,

mocný Ludvík XI., do mìsta Meung, jehož vìzòùm prominuty tresty. Teprve

nyní troufal si básník aspoò na kratinký pobyt znovu do Paøíže. Zdržuje se pak

v blízkosti mìsta, sepsal svou èelnou skladbu Závì (Le Testament),

proniknutou záštím proti biskupu Thibautovi a jeho prý nespravedlivému

soudnictví. Pøestìhovav se do svého paøížského bytu, upadl – patrnì pøes

výstrahy svého otcovského pøítele, mistra Guillauma, jistì pøes svá nejlepší

kajícná pøedsevzetí – do svého nìkdejšího zpùsobu života. Poèátkem listopadu

1462 byl vsazen pro nové obvinìní z krádeže do paøížského Ch­teletu. Pøeèin

mu jasnì neprokázán, docházelo však nyní k øádnému projednání loupeže, jíž

byla pøed lety poškozena paøížská teologická fakulta a na níž mìl Villon

dosvìdèenou úèast. Výsledek byl, že nenapravitelný lupiè a rváè, pøistižený

nadto pøi dalších výtržnostech, byl se svými kumpány odsouzen k trestu smrti

obìšením. Ohlížeje se po ochráncích, podal apelaci, jíž vyhovìno v ten smysl,

že ortel smrti zmírnìn v desetileté vyhnanství. O dalším jeho životì zachovaly

se jen nezaruèené zprávy: tak o domnìlém pobytu v Poitou a o úèasti pøi

provozování pašijí. Jiné povìsti, o cestì do Anglie a rùzných kouscích na

francouzské pùdì, mají ještì silnìjší zabarvení anekdot a legend.

Pravdìpodobnì zemøel brzy po svém vyobcování z Paøíže, jež se stalo skutkem

v lednu 1463.

Krátká pohnutá dráha, pøi jejímž posuzování je pøihlížeti k divokým

mravùm patnáctého století, byla doprovázena literární èinností, jež, podmínìna

životem, byla subjektivního rázu a z níž se zachovala tato díla, úhrnem asi 3000

veršù:

1.

Le Lais: 40 osmiverší s rýmovaných schématem ababbcbc;

odkazy vesmìs šprýmovné; dovádivá nevážnost.

2.

Le Testament: 173 strofy téhož složení, mezi nì vøazeny tøi písnì

formy rondeau, jeden „Náøek„ a jedna „Lekce„ a 16 balad, z nichž nìkteré

napsány pro „Záv을, vìtšina vybrána z autorových zásob døívìjších. Obsah

„Závìti„ upomíná na Odkaz, celkový ráz je daleko vážnìjší a zralejší,

východiskem i vùdèím námìtem jsou invektivy proti biskupovi Thibautovi,

podkladem úvahy o smrti a umírání. Též èetné polemiky vyznaèují se proti

ranému pokusu stupòovanou silou, nešetrností útoku, trpkým výsmìchem.

3.

16 „rozmanitých„ básní, vìtšinou balad, do „Testamentu„

nepojatých a skládaných od Villonova mládí po leden 1463.

4.

7 básní v žargonu doby po „Testamentu„.

Prvý tisk Villonových básní je z roku 1489, v 16.století je vydal básník

Clément Marot; odborné bádání poèíná se v dobì francouzské romantiky;

vìdeckou biografii zahájil Auguste Longnon 1873 a 1877, obohatili ji Gaston

Paris (1901, druhé vydání 1910), jakož i Marcel Schwob a Pierre Champion

(1913), edice a komentáøe (W.v.Wurzbach 1903, Longnon a Foulet 1914)

pøedstiženy trojsvazkovým vydáním, ve kterém Louis Thuasne shrnuje a

doplòuje všechny výtìžky villonovského zkoumání (Paris, A.Picard 1923).

Vedle uèeného zájmu postupuje umìlecký, jímž básník 15.vìku chránìn

od zapomenutí a oživován ve své podnìtné síle, stále ještì nevyèerpané a

mocné. V 16.století naò navazuje Rabelais, v 17. zná jej, sotva podle jména,

Boileau; Villonùv kult má svùj poèátek po Èervencové revoluci u Theóphila

Gautiera, jehož prostøednictvím nalézá Villon pokraèovatele jednak v Mussetovi

a Verlainovi, jednak asi v Heinovi; jejich pak mediem pùsobí na soudobou

poezii i subjektivní i sociální takøka u všech národù.

Øada evropských literatur má pøeklady buï v souboru nebo ve výboru

jeho básní: v Anglii, kde se utvoøila zvláštní Villon Society, tlumoèil ho John

Payne, pøíležitostnì Rossetti a Swinburne; v Nìmecku K.L.Ammer (1910), též

Dehmel a Klabund; ve Švédsku A.Randel (1922), v Polsku Boy-Zelenski (1917

a 1927). Beletristicky zpracovali Villonùv osud R.L.Stevenson („A Lodging for

the Night„), K.Edschmid („Die Herzogin„ ve sbírce „Timur„, 1917), Francis

Carco (1926) aj. K tøem baladám („své pøítelkyni„, „na Pannu Marii„, „o

zobáèku Paøížanek„) složil hudbu Claude Debussy.

Èeská tradice villonovská, zapoèatá v r. 1883 Jaroslavem Vrchlickým,

dospívá vstupním èíslem sbírky „Prokletých básníkù„ k prvému výboru z díla

francouzského autora, jež za použití vìdeckých vydání a komentáøù, zvl᚝

Thuasnova, je pøeloženo skoro z polovice. Uspoøádání je pøibližnì

chronologické (dùsledný èasový princip je neuskuteènitelný, ježto v

„Testamentu„ jsou shrnuty a pøeházeny balady z rùzných dob), od dosavadních

vydání liší se nᚠvýbìr tím, že „rozmanité„ básnì, z nichž sem pojato sedm,

rozloženy na dvì skupiny: na oddíl pøed „Testamentem„ a na poslední výtvory

z r. 1462-1463. Naznaèuje se tím zhuštìný životopis básníkùv, zahájený jeho

zásadním pøiznáním k nutnosti vnitøních protikladù („Balada ze soutìže

v Blois„) a ukonèený zoufalým výkøikem provinilého žebráka, který nemaje na

chleba, chystá se k další toulce. Z „Testamentu„ vedle 82 osmiverší) pøeloženy

všechny vsuvky písòové a výpravné s pìti výjimkami. Nepøihlíženo k „Lais„ ani

k baladám v žargonu; na nìkterých místech „Testamentu„ , zvl᚝ ve

spojujících místech mezi baladami, text vìdomì parafrázován, vynecháno vše,

co by bylo opakováním a pøetížením, vše, co se zdálo nezralým pokusem anebo

básnictvím pouze pøíležitostným, místním, podmínìným úzce osobnì a èasovì,

srozumitelným leda s podrobnými výklady z kulturních dìjin. Tím arci leckterá

konkrétnost musela být nahrazena náznakem. Zato bylo pøekladatelovou

snahou vyzvednouti ve Villonovì poezii složky obecnì lidské a posud naléhavé,

dávati do odlehlých narážek pointovaný výklad, nahrazovat uèené a biblické

nápovìdi pøímými citáty, psát soudobým slovníkem a též jinak pøibližovat

originál našemu cítìní. Pøitom však má tu být Villon podán ve všech souèástech

své protimluvné bytosti, i ze svých drsnìjších stránek, nerozluènì spjatých

s jeho sladkým a hlubokým lyrismem, i ve svém buøièství a cynismu i ve své

touze po šosáctví i ve své alchymii zášti, zkrátka v celé své složitosti, z níž nic

prudnì nezatajováno a neretušováno.

Zásady zde naznaèené vycházejí z tlumoèníkova vztahu i

k pøekládanému autoru i k otázce pøekládání (nìkolik údajù je ve stati o Heinovi

a Villonovi, Prager Presse ze 16. a 23.øíjna 1927, a v èlánku o Villonovi

v Èechách, Literární svìt, I, è. 4). Nejen v materiálu, i v provedení je každý

pøeklad podmínìn urèitým výbìrem, vìdomým zdùrazòováním složek jednìch

(zde napøíklad strofických a rýmových), vìdomým nedbáním jiných (škrtání

oslovení „Prince„ na poèátku poslání apod.). Cesta k Villonovi takto

zèeštìnému šla, mimo leccos jiného, útoènou oblastí Heinovou. Již z toho

vyplývá, že myslitelný i zcela jinaký èeský Villon vedle tohoto, který má

ctižádosti a snad jednostrannost i vady v tom, že chce podati nikoli náhradu za

originál, nýbrž – v jeho duchu – ostrou a pøítomnostní obdobu.

V prosinci 1927 Otokar Fischer

Obsah

Balada ................................................................................................................. 5

Balada Fortunina ................................................................................................ 6

Balada – Epištola ................................................................................................ 7

Závì ................................................................................................................... 9

Závì ................................................................................................................... 9

Balada o dámách nìkdejší doby ....................................................................... 17

Náøek nìkdejší slièné zbrojmistrové ................................................................. 18

Balada o slièné zbrojmistrové nevìstkám ......................................................... 21

Dvojbalada o bláznovství v lásce ...................................................................... 23

Modlitba k Pannì Marii .................................................................................... 28

Rondeau............................................................................................................ 29

Balada a modlitba ............................................................................................. 30

Balada o jazycích klevetníkù ............................................................................ 31

Balada – protest ................................................................................................ 32

Balada o zobáèku Paøížanek ............................................................................. 33

Balada o tlusté Margot ...................................................................................... 34

Balada mravouèná ............................................................................................ 35

Rondeau............................................................................................................ 37

Rondeau............................................................................................................ 38

Balada kajícná ................................................................................................... 39

Balada závìreèná .............................................................................................. 40

Poslední básnì .................................................................................................. 41

Ètyøverší ........................................................................................................... 41

Balada – epitaf .................................................................................................. 41

Balada o odvolání ............................................................................................. 42

Balada – petice .................................................................................................. 43

Pøekladatelùv doslov ......................................................................................... 45

Obsah ................................................................................................................ 49

http://atheneum.zde.cz