První české gymnázium v Karlových Varech

Rozvoj českého školství

v období na přelomu 19. a 20. století

Předmět:Dějepis

třída: 3.A jméno a přijmení : Marek Macháček, Daniel Kroupa

Tato práce bude pojednávat o rozvoji českého školství na přelomu 19. a 20. století. Budu popisovat stav českého školství po zavedení povinné školní docházky a snahu o reformu.V poslední části této práce budu popisovat rozdělení Karlo-Ferdinandovi univerzity.

6.prosince 1774 byla císařovnou Marií Theresií zavedena povinná školní docházka. Triviální školy měly být zřízeny v každém městě a vesnici s farou. Školy měla až do roku 1848 na starost šlechta. Žáci se učili číst, psát, počítat a náboženství. Úroveň triviálních(obecných) škol byla na nejnižší představitelné úrovni. Výuka probíhala bez jakékoli snahy o aktivní zapojení rozumu a spočívala často v bezduchém memorování. Úroveň učitelů lez ukázat na záznamu výběru nového učitele, kterou prováděl farář: "

1. Marin Oves, zdejší švec, 30 let stár, zpíval v kostele tri písně, ale měl by se učiti ještě mnohé melodie, také hlas jeho mohl by býti lepší. Četl z knihy obstojně a slabikoval jakž takž. Tři rukopisy četl prostředně. Zodpovídal tři otázky z rozumu dosti dobře. Recitoval z katechismu o svátosti oltářní bez chyby. Napsal tři řádky diktanda - 4 chyby. Počtů však jest úplně neznalý.

2. Jakub Moučka, tkadlec z D., má padesátku za zády, zpíval tři písně, ale melodie přecházela do mnoha jiných písní, hlas měl by míti silnější, vícekráte vykvikl, což by nemusilo býti. Četl Jana 19, 1-7 s deseti chybami, slabikoval Jana 18, 23-26, bez chyby. Tři rukopisy četl - slabě a zajíkal se. Z rozumu tři otázky zodpovídal dobře. Z katechismu recitoval bez chyby. Diktanda napsal tři řádky a 5 chyb. Počty také neznal.

3. Václav Senohrab, krejčí z S., stařec šedesátiletý, měl raději zůstati doma. Zpíval 2 písně; hlas má jako bečící tele, také stále upadal do melodií jiných písní. Četl z Josua - hrozně, slabikoval s velikým namáháním; velké "T" bylo mu kamenem úrazu. Z rozumu 3 otázky - zůstal na holičkách. Maje čísti 3 rukopisy, přiznal se, že neumí. Z diktanda napsal velmi obtížně 3 slova - byla k nepřečtení. Počítati neuměl zhola nic. Počital si na prstech jako malé dítě. Bylo mu řečeno, že jednal zpozdile, když se hlásil k próbě, což sám - sleze a vzlykaje - uznal.

4. Jan Sejkora, kotlář zdejší, padesátník, zpíval tři písně dobře. Četl a slapikoval Genesis 10, 13-18 dobře. Při katechismu zpozorováno, že se v některých částech neprocvičil. Diktranda napsal 3 řádky - ušlo to, pokud týče se písmen, ale udělal 10 chyb. Z počtů znal jen addici.

5. Jan Vojtů, poddůstojínk z N., ztratil v bitvě nohu, 45 let stár, zpíval 3 písně dobře, má silný hlas, ale melodie chyběla. Tři rukopisy četl hbitě. Četl a slabikoval z Genesis 10, 13-18 obstojně. Katechismus uměl dobře. Čtyři otázky z rozumu - tak tak. Diktando 3 řádky, ale 8 chyb. Z počtů znal addici a trošku subtrakce.

Protože Jakub Moučka vždy "bonae famae" byl a přímluvčích mnoho měl, dostal místo učitele."

Od 80. let 19. století se česká pedagogická teorie i praxe začaly výrazněji orientovat na pedagogické dění ve světě a tak se i v našem prostředí postupně měnily názory na postavení člověka ve společnosti a spolu s tím i na poslání výchovy a školy. Ačkoli se mohutné hnutí za novou výchovu vznikající u nás na přelomu století dělilo na množství proudů často si vzájemně i odporujících, odráželo zřetelně dvě základní tendence: 1) úsilí o národní charakter obecné školy, jež bylo pokračováním snah z 1. poloviny století, 2) úsilí o zkvalitnění vnitřní práce školy, jež bylo odrazem stavu a vývoje pedagogického myšlení. Základním cílem reformního úsilí bylo vychovat jedince schopného tvořivě se účastnit pracovního procesu i života společnosti. V důsledku tohoto obecného východiska se také změnil názor na postavení žáka ve vyučovacím procesu, na obsah

vyučování, ale zejména na vyučovací metody. Nesmělé pokusy o analýzu stavu školy z let 80. přerostly na přelomu století v ostrou kritiku, jež byla zaměřena především proti herbartismu, který byl pokládán za hlavní příčinu neuspokojivého stavu výchovy a vzdělání. Herbaritsmus je praktická aplikace metod a názorů německého filozofa a pedagoga Johanna Friedricha Herbarta. Ten kritizoval scholastickou výuku a přinesl mnoho převratných myšlenek, na kterých stojí dnešní systém výuky. Herbartismus ale vysvětloval Herbarta velice jednostraně a místo podporování zájmu o látku u žáků spíše potlačoval jakoukoli iniciativu. Napřiklad Lev Nikolajevič Tolstoj kritizuje tento systém a popisuje atmosféru strnulosti a strachu panující ve škole, tuhou kázeň spojenou s příkazy, zákazy a tělesnými tresty. Herbartismus byl oficiální metodikou výuky v Rakousku-Uhersku. Nejvýznamnějšími kritiky stavu českého školství byl Jan Mrazík a G. A. Lindner. Jan Mrazík interpretuje do českého prostředí víše zmíněného Tolstého. Byl autorem mnoha pedagogických spisů, jako např. O vyučování mateřskému jazyku (1885), čtení na vyšších stupních (1888), nebo O nutné reformě našeho školství (1900).

Významnou roli v procesu proměny české počáteční školy a výchovy čtenáře sehrál i vliv hnutí za uměleckou výchovu, které se v našem prostředí rozvíjelo v posledních desetiletích 19. století a bylo spojeno se jmény G. A. Lindnera (1828-1887), O. Hostinského (1847-1910), Fr. Bartoše (1837-1906) a dalších. Velké kritiku sklidila zvláště literatura předkládaná dětem ve školách. Fr. Bartoš označil poezii pro děti za abstraktní, didaktické sprostoty, které v dětech jen hubí "něžný cit a smysl pro krásu". Čítanky pro obecnou školu hodnotí slovy: "Kdo poznal jen poněkud ty bohaté poklady naší dětské literatury prostonárodní a srovnává s nimi tu duchovní stravu, již poskytují mládeži školní naše čítanky, tomu mimovolnš vyvstane na mysli obraz houževnatého lakomce, který nasbírav lopotně vzácných pokladů, nedopčeje z nich ani sobě, ani jiným ničeho, zamkne je v truhlách na devatery zámky, a moha sobě i své rodině opatřiti rozmanitých pokrmů zdravých a chutných, živí sebe i svou rodinu žebráckou polévkou a plesnivými kůrkami." Doporučoval vybírat do čítanek ze sbírek Erbenových, Sušilových, Kollárových a Dobšinského, z umělecké tvorby pro děti dával přednost zejména Sládkovi.

Kromě reformy základního vzdělání začalo vznikat větší množství gymnázií a s tím souvisí i větší příliv českých studetnů na Karlo-Ferdinandovu univerzitu. Roku 1855 měli převahu jen na filosofické a teologické fakultě, kde většina studentů pocházela ze selských a řemeslnických rodin, kdežto na právech a medicíně, kde převládaly děti šlechty a bohatých měšťanů, byla většina Němců. Roku 1875 už představovali Češi 65 % studentů a na teologii dokonce 83 %.

V roce 1864 předložil Purkyně zemskému sněmu petici o zrovnoprávnění češtiny na univerzitě a v následujících debatách už uvažoval o jejím rozdělení. Od roku 1869 se univerzitní vyhlášky vydávaly v obou jazycích a 1873 zřídil ministr vyučování Jireček českou komisi pro výběr gymnazijních profesorů. Značnou roli sehrály i studentské spolky a časopisy. Od roku 1849 byl Akademický čtenářský spolek, 1853 začala vycházet Purkyňova Živa, roku 1861 vznikl Spolek pro matematiku a fysiku a roku 1872 Spolek českých chemiků; 1868 byla založena Jednota českých filologů, 1869 Klub přírodovědecký a 1872 Historický klub.

Zde se vytvářela česká vědecká terminologie a vznikala původní vědecká literatura. Spolky, které vydávaly i učebnice, mohly z toho hradit vydávání odborných časopisů a budovat knihovny, jež pak sloužily českým fakultám. Oproti roku 1848, kdy vycházelo asi šest českých časopisů, roku 1877 jich pravidelně vycházelo nejméně 177 a vyšlo skoro tisíc českých knih. Nařízením císaře Františka Josefa I. z 28. února 1882 se Karlo-Ferdinandova univerzita rozděluje na dvě samostatné vysoké školy s českým a německým vyučovacím jazykem. Každý profesor si zvolil, ke které se přihlásí, a jeho ústav šel s ním. Jen knihovna a botanická zahrada zůstaly společné. Historické insignie připadly univerzitě německé, kdežto české byly vyrobeny kopie. V prvním roce své existence měly dvě fakulty české univerzity 1055 posluchačů, když k nim roku 1883 přibyla i lékařská, měly 1481 posluchačů proti 1368 posluchačům univerzity německé. Roku 1895 měla již česká univerzita dvojnásobek posluchačů.

Snahy o reformu triviálního a středoškolského školství vytvořily funkční školský systém a Československé školství před 2. světovou válkou bylo považováno za evropskou špičku.

Rekonstruovaná třída malé, vesnické, obecné školy. Zdroj: http://img4.rajce.idnes.cz/d0402/3/3140/3140526_24b83d66151d66688cc5bcf55b4e1e80/images/16_skolni_trida_z_19._stol..jpg

Zdroje:

Vlasta Řeřichová, Výchova čtenáře v české počáteční škole na přelomu 19. a 20. století

cuni.cz

wikipedia.org

hamelika.cz/ostatni/skolstvi.htm

---