- 1 -

Jaroslav Vrchlický

Noc na Karlštejnì

Veselohra o tøech dìjstvích

ORBIS – PRAHA

1953

- 2 -

DIVADELNÍ KNIHOVNA

Hry klasické – svazek 14

Právo provozovat tuto hru zadává pouze Èeskoslovenské divadelní a literární jednatelství, Jeèná 6, telefon 233586 a

235140. Každé provozováni hry nutno hlásit tomuto jednatelství, a to nejpozdìji deset dní napøed.

- 3 -

OBSAH

Osoby .......................................................................................................................... 4

První dìjství ................................................................................................................5

l. Výstup ...................................................................................................................... ............... 5

2. Výstup .................................................................................................................................... 6

3. Výstup .................................................................................................................................... 7

4. Výstup .................................................................................................................................... 9

5. Výstup.................................................................................................................................... 9

6. Výstup.................................................................................................................................. 13

7. Výstup .................................................................................................................................. 13

8. Výstup.................................................................................................................................. 16

9. Výstup.................................................................................................................................. 17

10. Výstup................................................................................................................................ 22

11. Výstup ................................................................................................................................ 23

12. Výstup................................................................................................................................ 23

13. Výstup ................................................................................................................................ 24

14. Výstup................................................................................................................................ 25

Druhé dìjství ............................................................................................................. 26

l. Výstup ................................................................................................................................... 26

2. Výstup .................................................................................................................................. 26

3. Výstup.................................................................................................................................. 29

4. Výstup .................................................................................................................................. 30

5. Výstup .................................................................................................................................. 31

6. Výstup .................................................................................................................................. 32

7. Výstup.................................................................................................................................. 33

8. Výstup .................................................................................................................................. 34

9. Výstup .................................................................................................................................. 34

10. Výstup ................................................................................................................................ 39

11. Výstup ................................................................................................................................ 41

12. Výstup ................................................................................................................................ 42

Tøetí dìjství ............................................................................................................... 43

1. Výstup .................................................................................................................................. 43

2. Výstup .................................................................................................................................. 47

3. Výstup.................................................................................................................................. 47

4. Výstup .................................................................................................................................. 49

5. Výstup .................................................................................................................................. 49

6. Výstup .................................................................................................................................. 49

7. Výstup.................................................................................................................................. 53

8. Výstup .................................................................................................................................. 53

9. Výstup .................................................................................................................................. 54

10. Výstup ................................................................................................................................ 57

11. Výstup ................................................................................................................................ 59

- 4 -

Osoby

KAREL IV., císaø a král èeský
ALŽBÌTA, jeho manželka
ŠTÌPÁN, vévoda bavorský
PETR, král cyperský a jerusalemský
ARNOŠT Z PARDUBIC, arcibiskup pražský
JEŠEK Z WARTENBERKA, purkrabí na Karlštejnì
ALENA, jeho ne
PEŠEK HLAVNÌ, èíšník císaøùv
HLÁSNÍK na Karlštejnì
Dvùr císaøský. Panoši a zbrojnoši.

Dìj se koná na Karlštejnì v èervnu roku 1363.

- 5 -

První dìjství

První nádvoøí na Karlštejnì. Hrad v pozadí. Napravo brána hradní, vlevo vchod ve

pøíbytek purkrabího. Blíže brány košatá lípa, pod ní sedátko.

l. Výstup

PURKRABÍ A PEŠEK

Pøi vyhrnuti opony je slyšeti troubení. Z purkrabství vystoupí pan Ješek z Wartenberka, proti nìmu

Pešek Hlavnì.

PEŠEK

(vejde branou) Vìru, dnes pytel s hosty se roztrhl! Od božího rána až do slunce západu most nestaèí se
zvedati.

PURKRABÍ

(vyjde ze dveøí) Je to už Jeho Milost snad? Ó, ne, to nemùž’ být. Myslím, že Jeho Milost asi právì teï Prahu
opouští. Kdo jen to pøijel?

PEŠEK

Host. - Vévoda Štìpán bavorský.

PURKRABÍ

Mluvil jsi s ním, pane šenku?

1

PEŠEK

Náhodou byl jsem pøítomen, když slézal s konì, jenž pokryt byl celý bílou pìnou jak druhou èabrakou

2

.

Jak se zdá, má pan vévoda velmi naspìch.

PURKRABÍ

Nu, a co øíkal?

PEŠEK

Ptal se krátce, je-li Jeho Milost na hradì.

PURKRABÍ

A tys na to odpovìdìl?

PEŠEK

Co jsem vìdìl. Že tu okamžitì není, ale že dnes veèer jistì sem pøijede.

PURKRABÍ

A on øekl?

PEŠEK

Že zùstane, že se musí doèkati pøíjezdu Jeho Milosti.

PURKRABÍ

Zle pochybils, pane šenku. Vévoda Štìpán pøijíždí jistì za politickými záležitostmi. Víš, že Jeho Milost zde
nerad politikou se zabývá.

- 6 -

PEŠEK

A co mìl jsem dìlat?

PURKRABÍ

Poslat jej do Prahy.

PEŠEK

Když je císaø na cestì sem? Potkali by se v pùli cestì. A pak, není to mùj úøad, pøijímati zde hosty - a nemìl
jsem také rozkazu.

PURKRABÍ

Vida mládež! Pro slovo nakvašen! Však musím státi na svém. Jeho Milost jede sem pouze na dva nebo tøi
dny; - zde chce míti pokoj, chce si odpoèinout; ještì tu není, a již jest klid jeho v nebezpeèí! Proto vìru není
vystavìn Karlštejn! Nech klubko pletich státnických jinde se zaplétá, zde císaø chce v zátiší užívat jen
ovoce své èinnosti.

PEŠEK

Nu, a což víme my, pane purkrabí, zda mu nejede pan vévoda ocukrovat to ovoce?

PURKRABÍ

Špatné vtipy, pane šenku? Vévoda bavorský tak nìkdy nìkomu nìco ocukroval. Nevím, nevím, bude-li Jeho
Milosti pøíchod pana vévody právì po chuti. Mohl dobøe poèkat pan vévoda v Praze na Jeho Milost. Snad
by se tam lépe bavil než zde.

PEŠEK

To všecko mu ještì mùžeš sám øíci, pane purkrabí. Zde právì pøichází.

PURKRABÍ

Nu, jest již tady. - Co naplat! (Obrací se vstøíc pøicházejícímu vévodovi) Buï vítán, vznešený pane, na
Karlštejnì!

2. Výstup

ŠTÌPÁN a PØEDEŠLÍ

ŠTÌPÁN

Dìkuji, pane purkrabí, za pozdrav tvùj. Myslil jsem urèitì, že naleznu zde Jeho Milost císaøe! Pøijíždím
pøímo ze Salcburku a pøináším dùležité státní jednání. Pan šenk byl tak laskav a povìdìl mi, že Jeho
Milost jistì dnes veèer sem zavítá; prosím, bys mnì a prùvodu mému vykázal sebe skrovnìjší hospodu.
Chci, ba musím se doèkati císaøe.

PURKRABÍ

Vèas i v nevèas pøijel jsi, pane, na Karlštejn.

ŠTÌPÁN

Já - v nevèas?

PURKRABÍ

Odpust mé upøímnosti, pane vévodo. V nevèas, chceš-li o státnických záležitostech jednat s Jeho Milostí.
Vždycky vèas, chceš-li užíti pohostinství, jakého mùže poskytnouti Karlštejn.

- 7 -

ŠTÌPÁN

Dìkuji za výklad tvùj, pane purkrabí. Nutnost vìci ospravedlní kroky mé v oèích císaøe. Za pohostinství
napøed dìkuji. - Zdá se, že nejsem prvním hostem na Karlštejnì? .

PURKRABÍ

Jeho Milost Petr král cyperský a jerusalemský mešká od rána zde.

ŠTÌPÁN

Pøijel sám?

PURKRABÍ

V prùvodu dùstojného otce, arcibiskupa Arnošta.

ŠTÌPÁN

A kde jest král Petr? (K sobì) Ten mi nepøekáží!

PURKRABÍ

Prohlížel si hrad - nevím, pane šenku . . .

PEŠEK

Byl s arcibiskupem právì teï v kapli sv. Mikuláše , kde mu ukazoval tento illuminátorské práce pana
Zbyška z Trotiny . . .

ŠTÌPÁN

(s úsmìvem) Které asi velmi málo bavily krále jerusalemského.

PURKRABÍ

(se dívá do pravé kulisy) Však tu právì pøichází.

3. Výstup

PETR, ARNOŠT Z PARDUBIC, ŠTÌPÁN, PURKRABÍ a PEŠEK

(Vzájemné úklony)

ARNOŠT

Pane vévodo!

ŠTÌPÁN

Bud zdráv, dùstojný otèe!

ARNOŠT

(k Petrovi) Pan vévoda bavorský.

PETR

Aj - jaké to shledání! Pamatuji se dobøe na pana vévodu.

ŠTÌPÁN

Ze slavností krakovských . . .

PETR

Ovšem, ovšem. To byly èasy, pánové! Tak veseli již nebudem. - Ale prosím vás, co øíkáte tomu, že jsem
posud v Èechách?

- 8 -

PURKRABÍ

Tìšíme se tomu, že se Tvé Milosti u nás líbí.

PETR

Líbí! - To je málo, pane purkrabí. Zbožòuji tvou zem a tvého císaøe. Nevím vìru, kdo je šastnìjší, on, že má
takovou zemi, èi ona, že má takového krále. Nechce se mi odtud. Chtìl jsem již zcela opravdovì tøikrát
odjíždìt - po prvé se to nikdy s odjezdem nemyslí doopravdy. - Ale jak odjet, když slavnosti se stíhají jako
pršky dubnové. Šastná to zemì!

ARNOŠT

Díky pánu nebes, že slavnosti ted se u nás stíhají. Však bývalo hùøe ještì pøed nedávnem. Mor, hlad a
zemìtøesení stíhaly se tu o pøekot. Nyní vìru šastný zaèíná vìk této vlasti. My, již jsme zažili dnù zlých,
tím více oceòujeme blaho nynìjší.

PETR

A máme proto podstatné pøíèiny býti veselými. Nebo jak dáti jen svou vdìènost najevo, než veselosti?
Proto já jsem poøád vesel a proto uvázl jsem zde, že je tu tak veselo! Jak pravím, tøikrát chtìl jsem odjeti,
ale Jeho Milost ani slyšet; nedovolil, pøemlouval a já jsem slabý èlovìk, pánové, já zùstal v nadìji, že Cypr
do moøe se nepropadne.

ARNOŠT

(s jemnou výèitkou) A hrob Spasitelùv beztoho zùstane i nadále v rukou pohanù.

PETR

Mᚠpravdu, otèe. I o tom mluvil jsem s Jeho Milosti; tak mimochodem, mezi ètvrtým a pátým pohárem
mìlnièiny.

ARNOŠT

A marnì jsi se namáhal. Zlaté doly Jílovské døív vyèerpáš, než v tom Jeho Milost o jiném pøesvìdèíš. U
vìci té je svým, a nech i srdce køesana nemùže schvalovati jeho náhledy, duch rozumného vlastimila je
pochopuje.

PETR

Tak tedy zùstal j.sem. Vidìl jsem Prahu, Vyšehrad i nové mìsto Karlovo, které takøka zázraènì vyrùstá pøed
zrakem cizince. Vidìl jsem most, kostely, kláštery a koleje vysokých škol a dnes mne blaží Karlštejn svými
divy. Pan arcibiskup je mi tu svìdomitým a vzorným prùvodèím.

ŠTÌPÁN

A nedaruje ti ani jediné iniciálky v misálech a žaltáøích

3

.(ironicky) Ó, vzácné umìní pana Zbyška, králové

obdivují se tobì!

ARNOŠT

Ba, vzácné jest, pane vévodo, vzácnìjší, než na první pohled zdá se velmožùm tohoto svìta, již korunami a
žezly hrají o blaho národù! (K Petrovi) Však nesmíme maøiti drahý èas, Milosti, èeká nás ještì kaple sv.
Kateøiny, aè ne ještì úplnì vyzdobená.

PETR

Odpust, dùstojný otèe! Pìt hodin prohlížíme již malby, svaté ostatky a všecky poklady, které bohatou rukou
nakupil zde velký panovník a vzácný bratr náš. Vìru, máte v Praze i zde druhé nebeské království, majíce

- 9 -

ostatky všech svatých vyznavaèù a muèenníkù, mnichù a biskupù, panen a vdov. Ostatnì myslím a doufám,
že zde nejsem naposled.

ŠTÌPÁN

Milost královská pøeje si oddechu. Chápu to. Znám to ze zkušenosti, jak unavuje ustavièné sklánìní se nad
knihami a obrazy. To vìru horší než pochod v poli nebo honba.

PETR

A nejvíc unavují malby na stropì, dùstojný otèe; necítím již vaz ani køíž a prosím, bys mìl se mnou aspoò
do zítøka smilování.

ARNOŠT

Nemám nijak v úmyslu ochotou svou obtìžovati vzácného hostì svého vladaøe. Raè vládnouti, pane, èasem
i mnou dle libosti. Jdu na nešpory do kaple sv. Mikuláše, nalezneš mne tam vždy ochotného k dalším tvým
rozkazùm. (Pozdravuje všecky) Zatím s Bohem, pánové. (Odejde)

PETR

Mé díky, dùstojný otèe! (K Štìpánovi) A nyní užijem krásného veèera, pane vévodo.

4. Výstup

Pøedešlí bez ARNOŠTA

PURKRABÍ

Mohu nìèím sloužiti vzácným hostùm?

PETR

Jsi vtìlená úslužnost, pane purkrabí.

ŠTÌPÁN

Dìkuji, nevím vìru . . .

PURKRABÍ

Pak nebudem déle obtìžovat svou pøítomností; pojï, pane Pešku! (Úklony. Odejde s Peškem do strážnice)

5. Výstup

PETR a ŠTÌPÁN

PETR

Koneènì jsme sami!

ŠTÌPÁN

I pohostinství nìkdy pøekáží.

PETR

Jsem rád, že jsem se shledal s tebou, pane vévodo.

ŠTÌPÁN

I mne to tìší. Jak se bavíš v Èechách?

- 10 -

PETR

V Praze dobøe...

ŠTÌPÁN

A zde?

PETR

Zde mne arcibiskup div již neumoøil. Krásné vìci kolem, èarovné. Div svìta a století je tento Karlštejn
ale...

ŠTÌPÁN

Ale?

PETR

Známe se a rozumíme si, pane vévodo. Této dokonalosti a nádheøe zdejší chybí koruna.

ŠTÌPÁN

Nerozumím, králi...

PETR

Ta nádhera, ten lesk a pøepych, to vše zdá se býti stvoøeno kvùli nìèemu jinému než kvùli rameni sv. Víta
nebo lopatce sv. Anežky.

ŠTÌPÁN

Nechápu, kam smìøuješ...

PETR

Soudím jako èlovìk a tvrdím smìle: ta nádhera a pøepych, ten lesk a bohatství jsou zde pro - ženu nebo
ženy!

ŠTÌPÁN

Pak neznᚠcísaøe...

PETR

Mnì arcibiskup Arnošt nièeho nenamluví. (Oba usednou na lavièku) Kvùli korunovaèním klenotùm vystaví
se dobøe opevnìná vìž, ale nikoli zámek, v nìmž pøepych severu si podává ruku s obrazností východní! Pro
ostatky svatých zbudují se ovšem nádherné kaple, nikoli však v sousedství jich útulné komnaty, tak malé
a tìsné, jako hnízda vlaštovèí. Ovšem staèí právì pro dva! A pak ty dvojí schody, jedny obkládané mramo-
rem a zlatem - pro každého; druhé hlemýždí, ukryté, pøíkré jako tajné cesty vášnì, smìøující v ráj lásky, kde
vám udýchaným klesne v náruè paní vašich snù a myšlenek! Ó, pane vévodo! Karlštejn je dívèí past, kde
krok je tlumen brokáty a zrak zdráhající se a blažeností zpitý, když patøiti má okem k oku, tlumen jest
odleskem drahokamù.

ŠTÌPÁN

Jsi na omylu, pane. Jet pøece svìtoznáma zbožnost a pøísnost Karlova.

PETR

Což vyluèuje zbožnost lásku? Naopak láska je též zbožností, pane vévodo!

ŠTÌPÁN

Dej si øíci. Karlštejn jest v první øadì urèen pro klenoty zemské, v druhé pak jest útoèištìm císaøovým,
když naò doléhají trudy vladaøské.

- 11 -

PETR

(vstane) To mi zpíval také celý den arcibiskup, pane vévodo. Ale nemìj mi, prosím, za zlé, že ani jemu ani
tobì víry dáti nemohu. Znám svìt a lidi, Stále, procházeje se nádhernými komnatami, èekal jsem, kdy roz-
vine se tìžká opona u protìjších dveøí, kdy vyhlédne z ní kadeøavá hlavinka s úsmìvem zvìstujícím nejvyš-
ší blaho lásky a opojení - ale nadarmo. A tak unaven poutí a prohlížením missálù a žaltáøù, obrazù Dìtøicha
Wurmsera, hotových i nedodìlaných, stojím pøed tebou nevyléèen, øeknìme tøeba ze své fantasie, spíše
hladov a laèen nových dobrodružství a výbojù.

ŠTÌPÁN

(vstane též) Pokládá tedy Milost Tvá Karlštejn za jakýsi druh harému, o nichž zpívají dobrodružné zvìsti
výprav køížových? U vás, to ovšem jinak! Pøece nerozehøívá zlato cyperských hroznù tvoji krev?

PETR

Mìlnièina má také své kouzlo, pane vévodo - je sice trpká, jako to mé zklamání ve zdech karlštejnských, ale
dovede i pøitom rozehøáti srdce a vyjasniti zrak. (Rozhlíží se kolem) Však zde, kde nic, tu nic - ostatky a
zas jen ostatky!

ŠTÌPÁN

Dovol jen, králi, jak mohla zmocniti se tebe taková myšlenka! Císaø pár mìsícù po svatbì, muž starší a
usedlý, v státnickém umìní, jež jest duší jeho života, skorem zešedivìlý - a dìvèata - a harém docela! Ne ne,
jsi pøíliš obrazností svou na východì, králi jerusalemský.

PETR

Možná, vévodo - ale nevzdám se tak snadno. Já vidìl, a to rozhoduje. Na vlastní oèi jsem vidìl...

ŠTÌPÁN

Snad ne ženu na Karlštejnì? - Jsi na omylu; pøísný zákaz vydán jest a znám v tom ohledu po celé zemi, že
nesmí žena pøenocovati v tìchto zdech. A nyní se chýlí k veèeru - musil by vìdìt o tom purkrabí.

PETR

Ani královna není vyòata z tohoto zákazu?

ŠTÌPÁN

Ani královna; tak posvátné je místo, kde uloženy jsou zemské klenoty. Pak nechce císaø v pobožnostech
svých býti vyrušován - ani vlastní ženou svou. Jsem cizinec, ale tolik již pøece vím.

PETR

Divné to máte mravy na severu.

ŠTÌPÁN

Je to ovšem trochu podivínské, ale my dva to sotva zmìníme.

PETR

Když jsem však vidìl...

ŠTÌPÁN

Co - zde?

PETR

(vede ho doprostøed jevištì, tajemnì) Zde právì ne. Pod hradem. Škoda, že byl arcibiskup se mnou a nehnul
se ani na krok ode mne. Vidìl jsem právì v lese pod hradem dámu na bílém komoni. Mihla se jako
paprsek tmavou zelení - ale pøece vidìl jsem v mžiku tom, jak spanilá byla. Nebýt arcibiskupa, ïábel by

- 12 -

mne nebyl zdržel, pustit se za ní nazpìt do lesa.

ŠTÌPÁN

A vidìl ji též arcibiskup?

PETR

O to jsem se nestaral; jen když já jsem ji vidìl. - Ó, pane vévodo!

ŠTÌPÁN

Však nevjela s vámi nebo za vámi pøes most?

PETR

Zmizela v šeru lesním - ale ne její obraz v srdci mém! Prosím tì, co by tu soudil každý rozumný smrtelník?
Šla se jen zdaleka podívat na Karlštejn? - Víla pøece to nebyla...

ŠTÌPÁN

Snad nìkdo z družiny královniny - Karlík

4

není tak daleko.

PETR

Buï kdo buï. Tvrdím smìle, dívka jest na hradì, aneb není-li posud, pøijde co nejdøív. Na to chci vzíti
hostii anebo vzdáti se trùnu.

ŠTÌPÁN

Myslím, že bys nehodnì pøijímal a zbyteènì se o korunu oloupil.

PETR

Co tedy chtìla ta dívka na bílém koní pod hradem v zeleni stromù? Èeká, až se setmí, a pøijde. - Za
nìkolik hodin pøijde též císaø. - Na hlavu by musel být padlý, kdy by tu nechápal. Jak pravím, pane vévodo,
dívka je buï zde, nebo pøijde co nevidìt.

ŠTÌPÁN

Zatím nezbývá, než vyèkat...

PETR

A pozor dát a hledat. - Pane vévodo, mohu se spolehnouti na tvou pomoc?

ŠTÌPÁN

Pøijel jsem v záležitostech politických - však nikdy jsem neprchal pøed dobrodružstvím sladké milosti, kde
se samo naskytlo.

PETR

To se mi líbí,jsi celý muž, pane vévodo!

ŠTÌPÁN

Je to, upøímnì øeèeno, zbyteèná práce - ale nìjak èas zabíti musíme do pøíchodu císaøova. A ponìvadž již
missálù a obrazù mᚠdost...

PETR

Až po krk, milý pøíteli a spojenèe, až po krk!

ŠTÌPÁN

Inu, uvidíme. Však buïme opatrni!

(Odejdou napravo)

- 13 -

6. Výstup

Pøestávka. Poté vystoupí branou královna ALŽBÌTA.

ALŽBÌTA

Koneènì jsem tady! - Jak se chvìji! Svìdomí praví mi, že nedìlám dobøe, ale hlas srdce je pøekøikuje a
volá: Musíš! Musíš! (Rozhlíží se kol) To tedy Karlštejn! (Venku slyšeti rachot mostních øetìzù) Nyní nemohu
ani odtud, kdybych i chtìla. - Jest pozdì. - Co podnikám, jest šílenství, vím to. Mìla jsem èasu dost na
rozmyšlenou, když èíhala jsem dole, nepozorována, v stínu lesním, až budu moci se pustit pøes most. - Ted
je tøeba zmužilosti. (Pøechází) Co teï! Jednám nerozvážnì, bez plánu. Každou chvíli mne nìkdo uvidí,
potká a vše jest ztraceno. - Co si poènu, co jen øeknu? - Ale co mi zbývalo èinit, když jej tak šílenì miluji?
(Zastaví se) A jaké mám vlastnì dùvody, nevìøiti jemu - zdá se mi, že i stín podezøení je tu høíchem; ale cítím
zároveò, že klid mé duše žádá této zkoušky. Tak dlouho jsem ho nevidìla! - Stále ty dvorní ohledy, a
panovnické starosti a práce! - Èím jsem já v tom? (Hledí vlevo ke vchodu) Ó, bìda, tam pøichází arcibiskup
Arnošt, skrýti se jest nemožno - pùjdu mu vstøíc a svìøím se mu. Je dobrý a snad mi porozumí. (Jde mu
vstøíc) .

7. Výstup

ARNOŠT a ALŽBÌTA

ARNOŠT

(vejde) Co vidím? - Tvoje Milost zde?

ALŽBÌTA

Nedivím se podivení tvému, dùstojný otèe...

ARNOŠT

A v této chvíli?

ALŽBÌTA

Vím, že na Karlštejn veèer vkroèiti ženì nedovoleno, leè manželka a královna snad...

ARNOŠT

Obávám se vìru, že ani ta nebude výjimkou. Císaø je neúprosný u vykonávání svých pøedpisù, a pak...

ALŽBÌTA

Pak?...

ARNOŠT

Odpus zvìdavosti mé, královská paní, ale nedovedu si vysvìtliti, co vedlo kroky tvé v tuto chvíli na hrad?

ALŽBÌTA

Co vedlo kroky mé? - A to díš tak chladnì, dùstojný otèe! Ach, vidím to zøejmì, žena vždy trpí, a nejvíc,
když miluje.

ARNOŠT

Láska tedy vede tì na Karlštejn! Tou vedena pøestupuješ tak chladnì rozkaz císaøùv...

ALŽBÌTA

Divíš se, ctihodný otèe, ovšem tys knìz, ale tys též velký èlovìk, Arnošte - a pøece se pozastavuješ nad

- 14 -

slovem tím, pøece je ti láska pohnutkou k mému kroku malou a nedostateènou!

ARNOŠT

Mnì nikoli, paní má! Vím, èím jest láska èlovìèenstvu, tøeba sám nepoznal jsem rosu její oblažující milosti!
Ale nechápu dobøe, jak mùže býti láska pøíèinou pozdní tvé návštìvy?

ALŽBÌTA

Ty nechápeš... Ovšem, nepoznals lásky... Ó, já jsem dvojnásob ubohá a nešastná, již proto, že jsi byl
prvním, jejž jsem potkala ve zdech tohoto nešastného hradu!

ARNOŠT

Nešastného? - Ty se chvìješ, královno! - Slzy v tvém oku? - Probùh, co se stalo?

ALŽBÌTA

Nic, dùstojný otèe, nic, než že jsem slabá, pošetilá žena, nic, nežli že miluji svého chotì až k šílenství! To
jsou ovšem malièkosti vùèi státnickým pletichám, kvùli kterým se cho mùj zavírá na tento hrad, to jest
ovšem høíšnou slabostí vùèi hrdinským skutkùm sebezapírání a køesanské pokory, které zde vykonává.
Cítím to, jak jsem dìtinská a pošetilá! Pùjdu, nevím, èeho bych zde více pohledávala. (Chce odejít)

ARNOŠT

Ty neodejdeš, dcero má! Ty stùnìš, tvá duše je rozjitøena do hlubin. Pøede mnou nestojí více královna, ale
pouze trpící žena. Ty zùstaneš, ty se vyznᚠze všeho.

ALŽBÌTA

(s bolným úsmìvem) Ty však nepochopíš, otèe...

ARNOŠT

Pochopil jsem døív, než jsem vidìl slzy tvé. Tobì se stýská, není-li pravda? - Ba více, ty žárlíš!

ALŽBÌTA

A je to - høíchem, otèe?

ARNOŠT

Høíchem to není, máme-li dùvodù, ale slabostí je to vždycky. - Mᚠpøíèiny k tomu, dcero?

ALŽBÌTA

Což nebyl mùj sòatek pouhým výsledkem státnické smlouvy?

ARNOŠT

A není to lásce šastné znamení stát se andìlem míru mezi rozvadìnými národy?

ALŽBÌTA

Ach, otèe, což se ptá srdce milující ženy po národech, což po jejich válkách a smíru jejich? Samo v nejkrutìjší
válku postaveno, zmítá se, dokud v odvetì lásky nenajde pravý a jediný svùj mír!

ARNOŠT

A myslíš, že by muž takový, jako je císaø, mohl bez lásky vzíti cho?...

ALŽBÌTA

To nemyslím. Ale on je spolu státníkem, a tìm je všecko dovoleno.

ARNOŠT

V oèích lidí snad, ale nikdy ne pøed vlastním jejich svìdomím. Domnìnky tvé jsou liché, královno, a cesta,
kterou jsi volila, je...

- 15 -

ALŽBÌTA

Ó, vyslov jen, co cítím sama v duše hlubinách! Cesta, kterou jsem volila, jest nedùstojná, královny nehodná!
Ale milující žena má jiná práva, než jaká uznává dvorní mrav. - A pak, co dìlat nyní? Jest pozdì. - Mìla jsem
mluvit døíve s tebou, dùstojný otèe!

ARNOŠT

A nebyla bys v hloubi duše své více pøesvìdèena než právì nyní. Kde jednou ujme se símì nedùvìry, tam
rychle bují v strom, jimž nezatøese více vánek moudré rozvahy, neøku-li by jej z koøene vyvrátil. Jsem starý
pøítel Jeho Milosti krále, provázím každý jeho krok a nemám té smìlosti, bych si namluvil, že slovo mé
mùže tebe pøesvìdèiti. Tys ranìna, tøeba léku na ránu tvou. Ty musíš býti sama pøesvìdèena, jak liché jsou
tvoje domnìnky, ty musíš na vlastní oèi vidìti, jak oddaný je ti císaø, jak tì zbožòuje . . .

ALŽBÌTA

(nivì) Jak mne zbožòuje... (S výèitkou) A kolik dnù mi vìnoval od sòatku našeho?

ARNOŠT

Nezapomeò, dcero, že jest prvním vladaøem Evropy...

ALŽBÌTA

(trpce) Pøi èemž srdce jeho ženy musí choditi almužnou. - Zprvu ty ohlušující slavnosti v Krakovì; poté
slavný pøíjezd sem, uvítání, pøedstavování duchovenstva a panstva, a mezi tím ani chvíle oddechu. Císaø
zabrán ve své vladaøské práce nebo své stavby - ostatní pohltí návštìva kostelù a klášterù...

ARNOŠT

I na ty žárlíš?

ALŽBÌTA

(vášnivì) Kdo opravdu miluje, žárlí na všecko! Ó, jak jsem se tìšila jako dítì na venkovský svùj hrádek,
myslila jsem, že odjedu z Prahy po jeho boku - ó, bìda, jaké zklamání! Vypravili mì napøed s hofmistryní
mou, tou vyzáblou na tìle i duchu paní Ofkou, na Karlík - a císaø jel ve svém voze, ve kterém prý celou cestu
pracuje, sem na Karlštejn. Zde zavøe se jako poustevník a žena nesmí pøekroèiti jeho práh. A potom pravíš,
že mì zbožòuje. - Ach, kdy jej zase uvidím?

ARNOŠT

(po chvíli) Ještì dnes, má dcero - ještì dnes.

ALŽBÌTA

(živì) A zde, otèe, není-li pravda? Ty pomùžeš mi k tomu? Ty pøemluvíš ho, aby zrušil ten nesmyslný
pøíkaz, že nesmí žena býti pøes noc na Karlštejnì! Ó, díky tobì, díky!

ARNOŠT

Ne, toho uèiniti nelze. - Císaø jest dùsledný a zákon jež dal, sám nejpøísnìji zachovává. - Ale rána v srdci
tvém, královno, je povahy takové, že tøeba pøiložit na ni ostrého nože ihned, okamžitì. Jsem nepøítelem
klamu i lsti - ale zde není pomoci.

ALŽBÌTA

Ty zamýšlíš?

ARNOŠT

Jsi odhodlána podrobiti se všemu, svìøiti se úplnì mému vedení?

- 16 -

ALŽBÌTA

S vdìèností pùjdu za tebou. Dìlej, co chceš, jen vra mi císaøe!

ARNOŠT

První podmínka je tìžká, královno. Nikdo nesmí zvìdìt, že jsi zde. Císaø by nesnesl tak zøejmé a okázalé
pøestoupení svého pøedpisu. Nikdo tì nesmí zde vidìt.

ALŽBÌTA

Což se mohu udìlati neviditelnou?

ARNOŠT

Skoro - aspoò pro oèi dvoøanù. Pojï, jsou hosti na hradì, a Jeho Milost mùže zde býti každou chvíli. Pojï
v jizbu mou, kde ti povím ostatní. Bùh bude s námi. Je to první klam, jehož se v životì dopouštím, ale
konám jej klidnì; vždy chci vrátit tobì mír srdce a vrátit tebe srdci svého pøítele.

ALŽBÌTA

Jak ti žehnám, otèe!

ARNOŠT

Až pozdìji, dcero... Snad budeme litovati oba. Ale èas kvapí a dílo naše jest dobré.

ALŽBÌTA

(odcházejíc s Arnoštem) Jak láska sama!

8. Výstup

PETR a ŠTÌPÁN

(S druhé strany vejdou král Petr a vévoda Štìpán)

ŠTÌPÁN

Chodíme zde stále dokola, jako bychom byli bludný koøen pøekroèili - a chodíme nadarmo.

PETR

Když nechceš nièeho vidìt, ani pochopit...

ŠTÌPÁN

Když Tvoje Milost zase pøíliš mnoho vidí a chápe.

PETR

Pøece mi nenamluvíš, pane vévodo, že onen panoš, jenž pøed chvílí vešel pøes most do hradu, je skuteèný
panoš. Je jím asi tak, jako já jsem králem jerusalemským - vypadá jako panoš, dá si tøeba øíkat panoš - ale
panošem není.

ŠTÌPÁN

A myslíš, že je dívkou! Tvoje Milost vidí ve všem a všady dcery Eviny, snad koneènì i starý purkrabí
karlštejnský neb arcibiskup Arnošt jsou jen zakuklené dívky!

PETR

Mluv co mluv, mé podezøení nevyvrátíš.

ŠTÌPÁN

A kde ti zmizela náhle ta vítaná koøist?

- 17 -

PETR

Vešel do strážnice...

ŠTÌPÁN

Patrnì panoš to, ostatnì zahlédl jsem ho také, mìl barvu purkrabího - uznᚠpøec, že se mýlíš.

PETR

Barvu purkrabího? - Pak se teprve nemýlím! V tom právì to vìzí. A chudák, jak v rozpacích se rozhlížel,
a ta chùze... ó, panoš v barvách pana z Wartenberka byl by trochu domácnìjším na Karlštejnì!

ŠTÌPÁN

Nu, a buï si - co zamýšlíš teï?

PETR

Èekat, až opustí strážnici, do rána tam pøece nebude.

ŠTÌPÁN

A kdyby byl?

PETR

Vejdeme do strážnice za ním a musí se pøiznati, kdo jest. Jsme tu hostmi a vstup máme všude. Èasu máme
dost, proè bychom se nepobavili!

ŠTÌPÁN

Ano, èasu máme dost. A císaø stále nepøijíždí. (Zvuk rohu v dáli)

PETR

Opìt nìkdo blíží se hradu - pojïme mu vstøíc.

ŠTÌPÁN

Inu, když se tak líbí Tvé Milosti, proè ne. Dal jsem ti slovo, že budu tvým spojencem, tedy již vytrvám.

PETR

Ale jen opatrnì, jen opatrnì!

(Zaèíná se stmívat. Odejdou branou)

9. Výstup

ALENA a PEŠEK

Vystoupí s druhé strany PEŠEK HLAVNÌ, za ním ALENA, jako panoš v barvách pana z Wartenberka.

PEŠEK

Divnì se ti nìjak jazyk plete, panici. Kdo že tebe vyslal a komu neseš list?

ALENA

Což neøekl jsem ti to zøetelnì, že panu šenkovi Peškovi; jsi-li ty to, vezmi jej bez okolku. (Podává mu list)

PEŠEK

(bere list) A v èí službì jsi, krásný hochu?

ALENA

(se smìje) Dìkuji za poklonu - ale mohl bys znáti barvy pana purkrabího!

PEŠEK

(podráždìn) Jsi všeteèka, hochu - ale roztomilý všeteèka. Nu, a co mi chce tvùj pán - divný to bude žert,
vždy jsem s ním pøed chvílí mluvil, naè teï posílá s listem panoše...

- 18 -

ALENA

(dìlá posunek, že chce list zpìt) Nechceš tedy ten list? - Dobøe, dej mi jej. Nezáleží-li tobì na jeho obsahu,
mnì teprve ne.

PEŠEK

Tak seèkej, až si to divné poselství aspoò pøeètu. (Otevøe list a ète) “Všem ètoucím pozdravení a vše dobré
od Boha nejmilejšího pøejeme a vìdìti lidem dobré vùle dáváme, pøi tom za svìdky je berouce, že sepsali
jsme dnešního dne poctivì a øádnì úpis tento, kterým slibujeme dáti dceru svou Alenu za muž šenkovi Jeho
Milosti královské panu Peškovi Hlavnì, aniž by získal, jak pùvodnì naším pøáním bylo, ostruh rytíøských,
pakli jmenovaná již dcera naše Alena toho dokáže, že proti zákazu našeho nejmilostivìjšího císaøe a krále
Karla, toho jména Ètvrtého, jejž Bùh všem vìrným Èechùm k radosti a slávì dlouhá léta zachovati raèiž,
jednu noc bez úrazu a úhonu na jeho hradì Karlštejnì stráví. Za to vyplatíme, kdyby toho nedokázala, sto
kop grošù støíbrných a deset soudkù mìlnického stateènému a urozenému panu Ctiborovi z Fuchsberka,
nejvyššímu lovèímu a purkrabímu v Dobøíši, milému pøíteli našemu, jakož i on, Alena-li toho dokáže, dá
tuto èástku jí v dar svatební...”

ALENA

(se smìje) Nu, co tomu øíkáš, stateèný pane šenku!

PEŠEK

Jaké to mumraje a žerty? Co s tím, hochu? Kdo to sepsal?

ALENA

Nu, tak si, moudrý pane, raè pøece pøeèísti podpis!

PEŠEK

(ète) Skuteènì - pan Ctibor z Fuchsberka i Jan z Wartenberka podepsali a sigillum své pøivìsili. (Prohlíží
Alenu, která se mu do oèí hlasitì smìje) Èi blázním já též? Mohu vìøit zrakùm svým? Aleno! Tys to?

ALENA

Nu, koneènì jsi mne poznal! Zkouška dopadla výbornì. Mohls oèi na mnì nechat a nièeho’s nepozoroval.
Je vidìt, že mi sluší dobøe barvy strýèkovy.

PEŠEK

Co zamýšlíš?

ALENA

Což jsi neèetl, èi nerozumíš? Tvá láska je velmi krátkozraká, pane Pešku! Co zamýšlím? Jsem, jak vidíš,
tady a chci vítìznì odtud odejít, nebo jde mi o ruku velmi dvorného, ale trochu nechápavého pána, který
pøed chvílí mne nazval krásným hochem. (Smìje se) Hlas srdce nepromluvil, pane Pešku, je to smutné
znamení!

PEŠEK

Zde chceš zùstat - kvùli té sázce? Divný to žert, Aleno, který naší lásce nijak neposlouží.

ALENA

Divný to žert, který nás jedinì spasí. Øekni sám, co máme jen poèít, abychom koneènì byli svými! Zde se
ti to podává takøka na dlani. - Nu, sáhni po tom bez rozmyšlení a bez rozpakù.

PEŠEK

Vyslov se jasnì, Aleno. Mluv rychle, neb každou chvíli mùže zazníti roh, zvìstující pøíchod Jeho Milosti.

- 19 -

ALENA

Císaø dnes pøenocuje na hradì? - Dobrá. Teï bude naše vítìzství ještì úplnìjší (Sedne na lavièku. Pešek vedle
ní) Nuže, tedy poslyš, mùj bázlivý rytíøi. Mùj otec, jak k svému smutku víš, vzal si jednou do hlavy, že
musíš získati døíve ostruh rytíøských, než mne povedeš k oltáøi. Ale, milý Bože, to se jen øekne, viï? Získat
ostruh - jak? Do Italie císaø již nejezdí, abys mu zachránil život v nìjakém spiknutí; války nejsou. Co
dìlat! Prosila jsem, plakala jsem, že toho ani nezasluhuješ...

PEŠEK

Ty zlaté srdce...

ALENA

Nic naplat... Tu pøišel vèera veèer k nám pan Ctibor z Fuchsberka, starý pøítel mého otce, dobrá a veselá
kopa. Sedli k stolu s otcem, pili, hráli v kostky, mluvili o Jeho Milosti, o zemi, o øíši a pletichách
zahranièních, že už jsem z toho zívala a chtìla odejít do své komnaty. Vtom zaèal pan Ctibor vypravovat o
tom novém zákonu, že nesmí žádná žena býti pøes noc na Karlštejnì. Mùj otec se dal do smíchu, tloukl na
stùl, vyskoèil a tvrdil, že by rád vidìl ten žert, kdyby nìkdo to pøece dokázal. Pan Ctibor odmlouval, to že
jest nemožné otec se durdil, že to lze uèiniti, slovo dalo slovo a vešli v sázku, jak jsi právì èetl. “Zlíbal bych
to dìvèe, které to podnikne,” pravil otec mùj a slzy mu tekly smíchem do poháru. “Já sama. to chci podniknout,”
zvolám. “Jak, ty; dítì!” vykøikl divokou radostí otec, “dobrá, zkus to a vyžádej si pak, co ti libo.” - “Ruku
pana Peška, tøeba nemìl ostruh rytíøských,” odvìtím, “svoluješ k tomu?” - “Dobrá, i k tomu svoluji,” pravil
otec rozjaøen. Sázka uzavøena - jak vidíš, kula jsem železo, dokud bylo žhavé. - Teï jsem tedy zde. A
spoléhám na tvou podporu, pane Pešku. To pøestrojení je moje myšlenka. Co - mlèíš? - Líbím se ti pøec?
(Vstane a pøejde vlevo)

PEŠEK

To je šílenství, Aleno! Aleno, to je èirý nerozum, který nás znièí a od cíle našeho jen zbyteènì vzdálí.
K tomu nijak nemohu pøivolit.

ALENA

Tys mi pìkný spojenec!

PEŠEK

Což nepomýšlel tvùj otec na hnìv císaøùv? Tobì se nedivím, tys blázínek, ale on...

ALENA

Dìkují za poklonu! Hnìv císaøùv - což nestojí naše láska ani za tolik? Však mne Jeho Milost ani neuvidí
- chceš-li, zùstanu mezi many

5

v strážnici - krátce: budu, kde chceš, udìlám vše, co se ti zlíbí, ale zùstanu

tady. Èi nestojím, nezdvoøilý pane, za to? Pak se seberu a dobrou noc!

PEŠEK

Jaký to šílený, ztøeštìný nápad! My se znièíme!

ALENA

Zvl᚝ budeme-li jen neustále naøíkati a bìdovati. Já jsem tady a nehodlám odejít.

PEŠEK

Ale co si poèneme?

ALENA

Tvoje starost, pane šenku! Uvedeš mne na strážnici. Sám jsi mne nepoznal, tím ménì mne poznají druzí.

- 20 -

Budu s nimi vrhcáby hrát a pít, a chceš-li i šermovat dle libosti! Vydej mne za svého mladšího bratra nebo
sestøence, mám barvy strýèkovy - to teprve nevzbudí podezøení. To však je všecko tvojí starostí - nu, namáhej
pøece také trochu svou hlavu!

PEŠEK

Nešastný, šílený nápad, Aleno!

ALENA

Poøád vedeš jen svou, jsi vìru smutný patron, pane Pešku, bývals veselejším, ale okolí císaøe je asi nesmírnì
smutné, soudím-li dle tebe, jak jsi vážný, rozumný a usedlý. Zato já budu dnes veselá! Je to pøece
dobrodružství, noc na strážnici, mezi panoši a many pøi poháru, co tu bude povídek a žertù, noc v takové
výšce blíže hvìzd a tebe! - Nu, doufám, že se také dᚠvidìt, ty mramorový ženichu?

PEŠEK

Já - pøece víš, že se nemohu hnouti od Jeho Milosti!

ALENA

Což pije celou noc až do rána?

PEŠEK

(káravì) Aleno!

ALENA

Nu, Bože, to je pøec otázka zcela pøirozená. Jsi jeho šenk, co dìlᚠjiného, než že naléváš? - Jeho Milost
pøece, doufám, také spí . . .

PEŠEK

Pak jsem v pøedsíni na stráži u nìho.

ALENA

Mùžeš tedy odejít, až usne...

PEŠEK

To právì nemohu!

ALENA

Pak dìkuji za takový úøad. Hlídat ho, když spí, a nalévat mu, když bdí. (Vzdorovitì) To jsem mìla vìdìt - to
bych se byla tak vydala sem - já blázen; mᚠpravdu, já se tìšila tak dìtinsky na to, že budeme spolu, že si
všecko povíme - a ty nechceš ani na chvilku pøijít.

PEŠEK

Když nemohu...

ALENA

Já ti nìco povím, Pešku. Kdo chce, ten mùže. Mnì také nìkdo mohl øíci, že je nemožno podniknout, co já
podnikám, a hle, jsem tu, protože jsem chtìla. Znᚠmne, že jsem neoblomná. (Urèitì) Doufám, že se
dnes v noci uvidíme.

PEŠEK

Inu, zkusím to tedy.

ALENA

A kde?

- 21 -

PEŠEK

Zde pod lipou. - Ale považ, Aleno, ještì jednou, v jaké nebezpeèenství se vydáváš! Co dnes hostí na
Karlštejnì!

ALENA

Tím spíše se ztratím já mezi nimi.

PEŠEK

A pak na strýce jsme docela zapomnìli, purkrabí tì pozná, víš, jak je pøísný!

ALENA

Vím také, jak mne miluje. A dobøe tak, strýce máme právì zapotøebí.

PEŠEK

Purkrabího?

ALENA

Pøece musí mému otci i panu Ctiboru z Fuchsberka nìkdo tøetí dokázat, že jsem tu byla, mnì ani tobì
neuvìøí, øekli by krátce, že jsme spolu umluveni. Když však dá strýc, sám purkrabí karlštejnský, na to své
slovo a peèe...

PEŠEK

A tím sám sobì krásné vysvìdèení, jak bedlivì ostøíhal rozkazù královských...

ALENA

Po tom se teï neptáme, pane Pešku. Strýèek to musí vìdìt, že jsem tu, aby to mohl dokázat a dosvìdèit. A
abych tebe trochu potrestala za tvou nehybnost, chladnost a ne právì velikou dvornost, ukládám a naøizuji
tobì, abys mu to se vší šetrností, ale zároveò urèitostí povìdìl!

PEŠEK

Jaké nemožnosti ode mne žádáš, Aleno! Pøijdu sem v noci, aè se vydám tím u veliké nebezpeèí - ale purkrabímu
neøeknu nièeho, pøednì by vše prozradil a pak...

ALENA

Nu a pak?

PEŠEK

Pak by myslil, že já vše nastrojil. Ostruhami rytíøskými chci tebe dobýti - ale lstí nikoliv.

ALENA

Inu, vidím, že musím jednati sama. Chtìj nebo nechtìj, øekni nebo neøekni, pøijï veèer nebo ne - já o tobì
nièeho nevím a ty o mnì rovnìž tak. Provedu si své sama, jak jsem zapoèala.

PEŠEK

Ty se hnìváš, Alenko?

ALENA

Naopak, miluji tì více než ty mne - to vše.

PEŠEK

Aleno, ty mùžeš pochybovat... (Bere ji za ruku a chce ji políbit. Zvuky trub zdola)

ALENA

(se mu vymkne a bìží vpravo) Na to teï, pane šenku, èasu nemáme. Znᚠteï svou úlohu - tøeba jednat
rozhodnì.

- 22 -

PEŠEK

Dole se míhají pochodnì - to jistì Jeho Milost pøijíždí, tøeba mu jíti vstøíc.

ALENA

Ètu v oèích tvých, že vykonᚠvšecko dle vùle mé. Tedy veèer zde pod lipou na shledanou.

(Odejde do strážnice. Pešek odchází druhou stranou; vtom vyjde arcibiskup Arnošt a zastaví se

v pøemýšlení, Pešek se zastaví na druhé stranì rovnìž zamyšlen. V první chvíli jeden druhého

nepozoruje)

10. Výstup

ARNOŠT a PEŠEK

ARNOŠT

(vyjde, pro sebe) To celkem dobøe vymyšleno! - Jak jen nyní odstranit pana Peška! Tøeba, aby královna stála
na stráži v pøedsíni ložnice královské. Pešek mi pøekáží. Co platno, musí s cesty, musí se rozstonat.

PEŠEK

(pro sebe) Ano, to se øekne pod lipou na shledanou! Ale jak se jen dostat z pøedsínì ložnice královské to je
jiná a trochu t잚í otázka - kdyby mì jen nìco napadlo. - Rozstonat se - starý prostøedek, ale vždy dobrý, lež
rodí lež, musím být nemocným. (Spatøí Arnošta) Aj, arcibiskup, dobrá, øeknu mu to hned.

ARNOŠT

(spatøil v téže chvíli Peška) Hledal jsem tì právì, Pešku. Jako na zavolanou vbìhl jsi mi do cesty.

PEŠEK

Pøeješ si, dùstojný otèe?

ARNOŠT

Záleží ti, pane šenku, na získání ostruh rytíøských?

PEŠEK

Otèe - jak by ne? To aspoò teï jediný a první cíl mé ctižádosti.

ARNOŠT

Pak poslechni mého rozkazu a ruèím ti za nì.

PEŠEK

Hoøím touhou...

ARNOŠT

Dnes musíš stonat, pane šenku. Dnes nebudeš nalévati veèer Jeho Milosti, ani míti strហv pøedsíni jeho
ložnice.

PEŠEK

(stranou) Sláva, vyhráno! (Nahlas) Ale mùj úøad, otèe... (Stranou) Proè bych teï nedìlal trochu drahotu?

ARNOŠT

Nenamítej nièeho, chceš-li vùbec pøijati mùj návrh, aniž se ptej po pøíèinách a dùvodech toho. Pøedstírej
chorobu a nevycházej z bytu purkrabího.

- 23 -

PEŠEK

(stranou) Tato podmínka se mi právì nelíbí. (Nahlas) Vìru nevím, otèe...

ARNOŠT

Mohl bych raditi nìco k tvému neštìstí nebo škodì tvojí?

PEŠEK

(po krátkém rozmýšlení) Rád poslechnu rozkazu tvého otèe!

ARNOŠT

Ty dnes tedy stùnìš, ale nezapomeò na to, nezapomeò! (Odcházeje obrátí se) Nezapomeò! (Odejde)

11. Výstup

(Po jevišti rozprostøena záøe zapadajícího slunce)

PEŠEK

(sám) Teï vìzím ve dvojí pasti. Od císaøe se mohu sice vzdálit, ale k Alenì nemohu. Však vyhráno mám
v obém pøípadì. Buï se povede plán Aleny a jest mou následkem sázky otce jejího, nebo se plán nepovede
a jest opìt mou následkem získaného rytíøství pomocí arcibiskupovou. Buï jak buï, Pešku, mᚠvíce štìstí,
než zasloužíš. Nepøijdu-li pod lípu, bude se ovšem Alena zlobit, ale co na tom, bude aspoò potrestána za
lehkomyslnost, jakou zosnovala celou tu hru. - Èi lépe snad vyhledati døíve Alenu mezi èeledí - a dát jí
zprávu? To nemohu, od této chvíle již jsem nemocen. - Tedy do purkrabství! - (Po chvíli) Snad kdybych se
pøece jen na chvilku v noci k Alenì podíval. Kdo to bude vidìt? - A co jen arcibiskup má za lubem! (Zvuky
trub stále bližší) Ovšem, teï je pozdì na všecky rozvahy císaø pøichází! Stùòu tedy, nic platno. Dobrou noc,
Alenko! (Odejde)

12. Výstup

KAREL IV., ARNOŠT, PURKRABÍ, PETR, ŠTÌPÁN a družina.

(Na jevištì hrnou se za hlaholu trub pážata, stráže a pánové èeští, v jejich støedu císaø Karel IV., za ním

purkrabí karlštejnský, Arnošt, král Petr, vévoda Štìpán, komonstvo, v nìmž nìkolik knìží

a církevních hodnostáøù. Trouby utichnou)

KAREL IV.

(rozhlíží se kolem) Koneènì opìt volnì dýši! Bohu a svatému Václavu chvála! - Mùj Karlštejn!

PURKRABÍ

(pøedstoupí) Je mi plesem a radostí vítati vznešeného vladaøe po dobì tak dlouhé.

KAREL IV.

Dìkuji ti, pane purkrabí. Zde rád se nechám vítati. Zde dýchám v srdci svého národa. Zde jsem mezi svými!
(Rozhlíží se kol po všech a kyne všem vlídnì, jak spatøí vévodu Štìpána, zachmuøí se) Pan vévoda? Buï
vítán! (Vévoda mlèky se ukloní) Doufám, že jen pøátelská návštìva tì zavedla na Karlštejn! (Uvidí krále
Petra) A tu nᚠvzácný a milý host, král Petr! Nu, prohlédl jsi sobì hrad, pane bratøe - a pak, upøímnì, jak se

- 24 -

ti líbí? Víš, je to ještì nehotové, je to teprve zaèátek mé myšlenky, a prosím, bys soudil shovívavì. Karlštejn
jest celý dílo mé, zde provádím své vlastní návrhy, (Usmívá se) a vìø, že èasto i k nelibosti stavitelù svých i
vzácných mistrù cechu malíøského.

PETR

(se uklání) S podivem prohlédl jsem, veden vzorným výkladem otce Arnošta, tvé dílo, a mlèím-li, je to je
hluboký úžas, nenalézající vhodných slov k chvále velebení.

KAREL IV.

Jsem rád že se ti to jen trochu líbí, pane bratøe. Pøepych východu zde ovšem nenajdeš - je to jen
útulek samotáøe, jen pevná schrána pro svaté naše klenoty korunní. Ach, pánové, jak se to volnì dýchá po
vykonané práci! Jedu z Prahy, pracuji jak obyèejnì celou cestu ve voze, v tom kmitnou se mi v zrak drahé
ty stránì nad Berounkou. Marnì! Musím vyhlížeti z okna vozu, kraj stokrát procestovaný novou mne láká
lahodou a tisícerými dýše pùvaby! Chlumy rostou, rozeznávám šikmý høbet “Ostrého” a zadumanou stráò
“Plešivce”, stopuji bøeh øeky, znám každou trhlinu ve skalách, kde hnízdí jiøièky! Nevidím posud svùj hrad,
tak jsem jej ukryl sám pøed sebou, ale tuším jej nablízku, pánové, èekám, kdy ustoupí poslední zelená
záclona lesnatých vrcholù a kdy kmitne støecha kostela svatého Palmatia mezi stromy! Koneèné jsem tady,
kde všecko jest moje, tak konejšivé, tiché, v klid vybízející! A dále Beroun - Verona mia... Nuž buïte
všichni vítáni na mém hradì! Pravím na mém, nebo Èechy patøí Èechùm, ale Karlštejn je mùj, mou prací i
myšlenkou! Rád bych, aby zde ovládal všecky týž pocit klidu a blahé spokojenosti, jako mne a tebe - mùj
Arnošte! (Podá mu ruku) A je veselo u stolu, pane purkrabí, a ocení moji hosté moje mìlnické, jako mùj
hrad! - Pojïte, pánové! (Karel, Arnošt, pážata a dva knìží odejdou. Ostatní odejdou do strážnice).

13. Výstup

Vévoda ŠTÌPÁN, král PETR a PURKRABÍ

PURKRABÍ

(k Štìpánovi) Nu, nemìl jsem pravdu, pane vévodo?

PETR

Císaø se zasmušil, sotva tì uzøel, pane vévodo.

ŠTÌPÁN

Musím však dostat slyšení, musím.

PURKRABÍ

Øekl jsem ti, pane vévodo, zde nechce Jeho Milost ani slyšet o vìcech politických.

ŠTÌPÁN

Veliké služby mi prokážeš, pane purkrabí, jestliže mi vymùžeš pøece slyšení. Nezapomenu ti toho a bohatì
se ti odmìním.

PURKRABÍ

Což mohu já? Ale vidìl jsi, co mùže arcibiskup. Jestli ten ti, pane vévodo, nevymùže slyšení, je všecko
marné. Teï odpus, musím dbáti o stùl a sklep svých hostí. (Odejde do hradu)

- 25 -

14. Výstup

Vévoda ŠTÌPÁN a král PETR

ŠTÌPÁN

Tedy k arcibiskupovi! (Chce odejít)

PETR

(ho zadrží) Jsi mi pìkným spojencem, pane vévodo, jsem na stopì a ty mne opouštíš...

ŠTÌPÁN

Mám dùležitìjší starosti, pane...

PETR

Ale slyš jen - dívka je zde.

ŠTÌPÁN

V tvé hlavì?

PETR

Jak jsem ti pravil - v šatech panoše.

ŠTÌPÁN

Tedy pøece - zákaz císaøùv!

PETR

Jako všecky jiné zákazy, aby se neplnily, aby se lépe provedlo, co zakazují. Nu, chceš být mým spojencem?

ŠTÌPÁN

Jen slyšení dostat u císaøe, ještì dnes-

PETR

Promluvím s arcibiskupem, dá si øíci. Zde má ruka!

ŠTÌPÁN

Dobrá, tedy k arcibiskupovi!

PETR

(tiskne mu ruku) A pak - na lov za dívkou - za pážetem!

(Odejdou)

Opona spadne

- 26 -

Druhé dìjství

Ložnice na Karlštejnì. Síò prostranná ve slohu doby, bohatì vyzdobená, na stropì zlaté a støíbrné kvìty

na tmavorudé pùdì, mezi nimiž hvìzdám podobné zlaté høeby. Za oponou pod nebesy lože. Vedle nìho

stùl, pokrytý svitky pergamenu. Na levé stranì nádherné klekátko, na kterém otevøený misál. Napravo

menší stolek, na nìmž bohatì ozdobená støíbrná konvice a zlatý pohár. Stranou vchod do domácí kaple

císaøovy, zakrytý portiérou, na které jsou na zlaté pùdì vetkány svatováclavské orlice. V kapli jest skvìlé

osvìtlení, které proniká i portiérou. Právì naproti vchodu do domácí kaple jiná portiéra, za níž je vchod

do pøedsínì, kde stojí páže na stráži.

l. Výstup

ALŽBÌTA

(Pøi vyhrnutí opony je slyšet, jak doznívá v kapli zpìv veèerní pobožnosti vždy slabìji a slabìji; pøi

jeho posledních zvucích objeví se na prahu královna Alžbìta v odìvu pážat barvy pana purkrabího;

vyjde z pøedsínì a rozhlíží se plaše kolem)

SBOR

(zpívá za dveømi, kterými padá svìtlá záøe na jevištì)

Nedej zahynouti

nám i budoucím,

svatý Václave,

Kriste elejson!

(Ztichne)

ALŽBÌTA

(vyjde ze dveøí) Již stalo se. Nelze více ustoupiti. Strach svírá mi òadra. Teï teprve cítím, jak jsem se
prohøešila svou nedùvìrou. Císaø je tu každým okamžikem, a mne síly opouštìjí. Ó, Bože, Bože, jak velká
jsou to muka milovati tak horoucnì, tak plamennì, jako já miluji! Vždy mne pozná, musí mne poznati,
jak vejde. Jak budu zahanbena pøed ním! (Pomlèka) Ale což, miluje-li mne vskutku? Má pravdu Arnošt, že
láska má této zkoušky zapotøebí - èi naopak, má pravdu hlas mého srdce, který praví, že tato zkouška je
høíchem proti lásce? Kdo mi poví pravdu? - Však bud jak buï, já miluji a milovat budu - i oklamaná!
Slyším kroky Bože, stùj pøi mnì! (Jde do pozadí vpravo)

2. Výstup

KAREL IV., ARNOŠT a ALŽBÌTA

(Ze dveøí kaple vyjde Karel IV., za ním arcibiskup Arnošt; Alžbìta ustoupí až k portiéøe a uklání se

hluboko pøed vstupujícím císaøem)

KAREL IV.

(pøicházeje) A co se stalo našemu milému Peškovi? Jest nebezpeèné jeho onemocnìní?

ARNOŠT

Ne právì; obyèejné nachladnutí, Tvoje Milosti. Doufám, že již zítra bude zase k tvým službám zdráv i
ochoten.

- 27 -

KAREL IV.

(s pokynem na Alžbìtu) A zastává ho?

ARNOŠT

Mladý Olbramovic, syn purkmistra Novomìstského. Dávno toužil pøiblížit se k slunci tvojí velebnosti.

KAREL IV.

Jak umíš lichotit, milý Arnošte! Však z tvých úst zní to jinak než obyèejné, všední pochlebenství ješitných
a samolibých dvoøanù! (K Alžbìtì) Tedy první noc na stráži, hochu, pøed komnatou císaøe! Nu, neuvidíš tu
nic zvláštního, aby ti snad nedoèkavostí a napìtím srdce bušilo. Karel IV. pomodlí se k Bohu a lehne jako
poslední sedlák jeho øíše - snad umdlen víc - to celý ten rozdíl!

ALŽBÌTA

(se hluboce uklání, aby ukryla své rozpaky) Císaøská milosti!

ARNOŠT

Chvìje se celý, proniknut vahou svého nového úøadu.

KAREL IV.

Brzy tomu odvykne, milý Arnošte! (Postoupí do popøedí a více si Alžbìty nevšímá; ta ustoupí tìsnì k portiéøe
na prvnìjší své místo) Nu, teï teprve jsem doma! (Usedne za stùl na židli) Buï tak laskav, Arnošte, a nalej
mi trochu vína, musíš již zastati našeho nemocného èíšníka!

ARNOŠT

(nalévaje) S radostí, pane mùj!

KAREL IV.

Zde dobøe jest! Nu, a jak pokroèily, Arnošte, práce na Karlštejnì? Obdivoval prý se jim král jerusalemský?

ARNOŠT

Skuteènì stál pøekvapen pøed divy tvého ducha a dùvtipu, a jeho úsudek platí dvojnásobnì.

KAREL IV.

Proè, milý Arnošte?

ARNOŠT

Jest král Petr svìták, baví-li toho vìci posvátné a umìlecké tou mìrou, nejlepší to vysvìdèení o jich cenì a
hodnotì... A král byl vskutku nadšen, ba unešen.

KAREL IV.

(pije) To mne velice tìší. A což kaple svaté Kateøiny? Trochu se to protahuje s jejím vyzdobením, vìru
nevím, proè mistr Dìtøich tak otálí... (Pokyne Arnoštovi, aby se posadil)

ARNOŠT

(sedne na židli) Obyèejná to vlastnost všech mistrù cechu malíøského i sochaøského. Dávají si všichni
trochu na èas; však buïme spravedliví, Milosti, myšlenky naše letí ovšem rychleji než práce jejich namáhavá,
v podrobnostech se ztrácející. Ty vidíš v duchu svém vše záøící a skvìlé, mezi tím co oni pracnì kladou
barvu k barvì a kamének ke kaménku. Ty pojmeš bleskem myšlenky vyzdobení celého stropu, co mistr
stráví nìkolik dnù zlacením záøe kol hlavy svaté Panny nebo vykládáním lemu jejího roucha. Tak my jsme
jen netrpìliví, co oni jsou pracovití.

KAREL IV.

Mᚠpravdu, jako vždy, milý Arnošte. Nebudu již více dotírati na mistry.

- 28 -

ARNOŠT

Dìtøich dokonèil právì tvùj obraz nad vchodem kaple svaté Kateøiny. - Zbývá ještì obraz císaøovny.

KAREL IV.

Nu?...

ARNOŠT

Mistr váhá, mluvil jsem s ním vèera, nechce malovat zpamìti; snažnì mne prosil, abych vymohl aspoò
jedno sedìní Její Milosti císaøovny.

KAREL IV.

Jak to, Arnošte - to by bylo trochu divné pøekvapení pro císaøovnu! Má sedìti obrazu, který jí má býti
tajemstvím až do poslední chvíle? Je mi líto, že mistr Dìtøich nemùže trefiti její podobiznu zpamìti. Vìru,
je to škoda. Mám zkaženou radost. Chtìl jsem tím Elišku pøekvapit! (Zadumá se)

ALŽBÌTA

(v pozadí k sobì) Ó, Bože, on myslí na mne! - Jak jsem šastna!

KAREL IV.

(v snìní) Ano, chtìl jsem ji pøekvapit. Na místì, kde chci jediné sám ve vážných dnech posvátného téhodne
mluviti s Bohem svým, tam v modlitby mé má svítiti drahá její tváø, to jediné, co mne mùže vedle štìstí a
zdaru mých Èech poutati k této bídné zemìkouli. (Pije, - hlasitìji) Arnošte, øekni mistru Dìtøichovi, a
dokonèí ten obraz zpamìti, chci vésti jeho štìtec, kde chvìti se bude v rozpacích, znám každý tah jejího
oblièeje, každý vlásek jejích skrání, každý záhyb jejího úsmìvu! Povedu ruku jeho a vytvoøí velké dílo,
pøed nímž se zastaví budoucnost, nebo nebude malovati on, ale sama láska! Jsem snad dìtinský v oèích
tvých, Arnošte, ale já nestvoøil lásku, já ji jen vdìènì pøijímám z rukou velikého Boha.

ALŽBÌTA

(v pozadí k sobì) Ó, Bože, ó, Bože!

KAREL IV.

Ale teï toužím již po odpoèinku, Arnošte, dobrou noc!

ARNOŠT

(vstane) Odpus, královská Milosti - smím vznésti prosbu k tobì?

KAREL IV.

A ty se ptᚠ- ty pochybuješ?

ARNOŠT

Díky za dùvìru tvou! Chci mluviti krátce. Jednej, jak za dobré uznáš, zamítni tøebas prosbu mou, mne tím
nezarmoutíš.

KAREL IV.

Jsem dychtiv; vidím však spolu, že nejsi své vìci pøímluvèím pøíliš horlivým. Pøeješ si...

ARNOŠT

Nièeho pro sebe, ale vévoda Štìpán...

KAREL IV.

Chce slyšení - dovedu si to již domyslit. Nemám však chuti, milý pøíteli. Nerad bych, by po vzpomínce na
mou Elišku se mísil mezi ní a mezi Boha nìjaký stín svìtských záležitostí.

- 29 -

ARNOŠT

Však vévoda pøedstírá dùležité politické poslání...

KAREL IV.

Jehož jádrem jako vždy bude jen zisk a prospìch jeho domu. (Po chvíli pøemýšlení) Budiž tedy. Nemohu ti
nièeho odepøíti, Arnošte, a snad pøece nìco dùležitého bych mohl propásti svou umínìností. Vždy nemusím,
vyslechnu-li vévodu, pøistoupiti k jeho návrhùm. A tedy vejde. Ale prosím tì, a rychle pøednese, co chce,
jsem unaven a pak se obávám, že bych øekl vévodovi své mínìní pøíliš ostøe, kdyby mìl prodlévati a státi se
pøíliš dotìrným. A tedy vejde, ty laskavì poèkej s pážetem v pøedsíni.

ARNOŠT

Dìkuji jménem vévody.

KAREL IV.

Ještì nìco. Arnošte, chtìl jsem ti ukázati dar, skvostný pás, který chystám královnì.

ARNOŠT

Ale vévoda...

KAREL IV.

(rychle øeè obrátí) Mᚠpravdu. A tedy vejde!

ARNOŠT

(odejde)

3. Výstup

KAREL IV. Sám. ALŽBÌTA v pozadí.

(Karel pøejde vlevo, Alžbìta v pravé pozadí)

KAREL IV.

Jen co odbudu ještì tyto poslední záležitosti, pak chci býti více tvým, moje Eliško! Jsou to vìru divné
líbánky - v dubnu svatba - a druhý mìsíc poté jsme si jako cizí - tak to dále zùstati nemùže, ba nesmí! Ona
musí zvìdìt, jak je mi drahá, a to brzy, hodnì brzy! Kéž by to možno bylo zítra, ba co dím zítra, ještì dnes!
Ó, Eliško!

ALŽBÌTA

(v pozadí v tìžkém boji, postoupí vpøed a chce se již císaøi vrhnouti k nohám, ten zvedne hlavu;

v témže okamžiku vejde do ložnice vévoda Štìpán)

KAREL IV.

(se prudce vzchopí a myslí, že panoš ohlašuje pøíchod vévody) Ach ano, hochu, pøipomínᚠmi návštìvu
pana vévody - zapomnìl jsem...

ALŽBÌTA

(zmatena ustoupí za portiéru)

- 30 -

4. Výstup

KAREL IV. a vévoda ŠTÌPÁN

KAREL IV.

Buï mi vítán, pane vévodo!

ŠTÌPÁN

(se uklání) Dík nejhlubší, že’s mi povolil slyšení. Cítím, že nejsem právì ve chvíli této nejvítanìjším hostem
na Karlštejnì.

KAREL IV.

Dík za upøímnost. Jsem rovnìž pøímý, vévodo, a øeknu hned, že’s uhodnul. - Však prosím, k vìci! Sednìme!

(Oba usednou)

ŠTÌPÁN

(usedaje) Kladu v rozmluvu tuto poslední nadìji svou i domu svého.

KAREL IV.

(kývá povážlivì hlavou)

ŠTÌPÁN

Ty sám, který tak dbᚠo založení pevné a rozsáhlé moci rodinné, mne pochopíš, a doufám, že zmìníš své
úmysly ještì v poslední chvíli.

KAREL IV.

(stále kývá hlavou)

ŠTÌPÁN

Já i synové mojí prosíme Tvou milost, abys upustil od spolku s bratry mými, znᚠdùvody naše, starý spor
i jeho koøeny...

KAREL IV.

(prudce vstane) Dobøe dìls, že znám spor vᚠi koøeny jeho, Právì, že to vše tak dobøe znám, jest mùj úmysl
pevný a nezvratný. Øeknu ti krátce, vévodo, v záležitosti této jest marné všecko co podnikáš. Volils špatnou
chvíli i špatný zaèátek. Chceš najednou býti èistým v oèích mých a omlouvati a zakrývati mým pøíkladem,
co je tìžkým tvým provinìním!
Èi nestrhl jsi jen z dùvodu ryzího sobectví na sebe Horní Bavory? - Na to odpovìï mi dlužen zùstaneš!
Mᚠpravdu,já se starám o moc domu svého, ale dìje se to vždy jen po cestách pravých, se mnou je vždy svaté
právo a úradek bystré hlavy vždy jemu se ve všem podøizuje! Ty však jen násilím a libovùlí jsi se obohatil.
Tu ten rozdíl mezi námi. - Peèuj o moc a zvelebení domu svého v mezích zákona, a rád ti podám ke všemu
ruky pomocné i ochranné, proti bratrùm tvým však se nespojím s tebou, leda bys vrátil Horní Bavory.

ŠTÌPÁN

Však tito vždy se nezachovali tak vùèi Tvé Milosti, bys najednou jim podával ruku k smlouvì pøátelské.

KAREL IV.

Nezachovali? Ba že - ovšem že nezachovali! Ale kdybych chtìl poèítati a vìrnì pamìtliv býti, kdo kdy se ke
mnì nezachoval, musil bych s celou svatou øíší øímskou úètovati - leè to jsou, jak snadno pochopíš - vìci
mrzuté. Ty odbývám nejradìji za hranicemi této zemì, zde chci míti klid a mír.

- 31 -

ŠTÌPÁN

Jemuž obìtuješ klid a mír Nìmecka - širší, pravé øíše...

KAREL IV.

O klid a mír Nìmecka, vévodo, vy sami se postaráte, by dlouho netrval. A že mi starost o Èechy vyèítáš,
tomu jsem dávno zvykl od tvých krajanù. Nemusil bych ti ani odpovídat na tuto námitku, chci však, aby pro
budoucnost bylo zcela jasno mezi námi. Cizím statkem jsem sebe neobohacoval nikdy, násilím jsem nezískal
nièeho, já platil vždy hotovými penìzi, a smlouvy, které kdy jsem uzavíral, jsou veøejné - nebojím se
výtek pøítomnosti ani soudu dob pozdìjších. Nelichotím si, ano hádám, jaký bude asi o mnì úsudek pøíštích
èasù v ústech tvých krajanù, pane vévodo. V jednostrannosti své øeknou, že jsem byl Èechù otcem, øíše
øímské ale pouhým otèímem. Ale to mne nezarazí na dráze jednou nastoupené; vážil bych si pøátelství tvého,
ale hrozeb tvých lekat se vìru nemám pøíèiny.

ŠTÌPÁN

Smlouvou s domem mým bys k provedení zámyslù svých (Ironicky) - nám ovšem na ten èas nedostupných
- nabyl pevnìjší pùdy v Nìmecku.

KAREL IV.

Dìkuji za starostlivost tvou, pane vévodo. (Urèitì) Zde je každé slovo naprosto ztraceno! (Pøejde vlevo,
Pøívìtivì, pozdìji s rostoucím zápalem). Nyní však dovol, abych tì smìl dlouho pokládati za milého hostì
nejen na Karlštejnì, nýbrž i v Èechách, o které že peèuji, tak ostøe mi s krajany svými vytýkáš. Leè rci
sám, je možno, pane vévodo, abychom nemilovali to, co jest dílem naším? Chápeš lásku otcovskou, pane
vévodo? Je to zákon pøirozený, že dítì jest nám drahé nejen tím, že naše je, ale více proto, že jeho život je
životem naším. Když jsem pøišel do této zemì, nalezl jsem všady žalnì zírající pouš; mìsta ochuzená a
vyplenìná, vesnice zdrané a ožebraèené, panstvo zpupné, odbojné a loupeživé, lid zmalátnìlý, kleslý, duševnì
a tìlesnì utýraný. Zaèal jsem tìžkou práci. A nyní, když vidím, jak se dílo mé daøí, když vidím, jak zemì
pøed mým zrakem zkvétá a lid bohatne, jak snaha má je pochopena a uznána, když vidím, že jsem milován
- tu chci pøekonati sebe v lásce k této zemi. Je to pomìr otce a dìtí, co mne blaží v Èechách. V tom jest
klíè k tomu nepochopenému od vás tajemství mé horlivosti v Èechách a mých zde úspìchù. Však dosti o
tom. Kdyby každý uèinil ze své zemì za dobu svého panování, co já jsem z Èech uèinil, nepoznali byste
Evropu v nìkolika desítiletích! - Chci ještì vykonat v kapli malou pobožnost, pane vévodo. Dobrou noc!
Zítra, doufám, že budeš hostem mým na lovu, jejž podnikneme do lesù berounských. Dobrou noc!

(Kyne mu a odchází zvolna dveømi do kaple; vévoda se mlèky hluboce uklání)

5. Výstup

ŠTÌPÁN

(sám) Neoblomný a v zámyslech svých tajemný jako vždy! - Však co mi zbývá; tváøiti se sladce k tìmto
kyselým hroznùm. Ted mám ovšem dosti èasu býti nápomocen svému pøíteli, králi cyperskému, v jeho
honbì po dìvèatech. Ten blázínek každé páže div oèima neprobodá, (Ohlíží se kol) však ten hoch, co
v pøedsíni má stráž, mnì samotnému zdá se býti trochu podezøelým; upozorním naò krále Petra - a všimnu
si ho bedlivìji pøi odchodu. (Odejde dveømi)

- 32 -

6. Výstup

Král PETR a ALŽBÌTA

(Chvíli hluboké ticho. Poté slyšeti za portiérou, zvenku do ložnice Karlovy vedoucí, kroky a tlumený

hovor, který se stává rychle zøetelnìjším a prudším. Scéna tato mluví se po veliké pause za

dveømi)

PETR

(za portiérou) Když ti však, hochu povídám, že císaø dobøe ví o mojí návštìvì, že svolil k ní - že sám
arcibiskup Arnošt za mne mluvil...

ALŽBÌTA

(za portiérou) To všecko ti, pane, nepomùže. Mám pøísný rozkaz nepouštìti nikoho; jediný vévoda Štìpán
mìl slyšení, a ten právì odešel druhými schody nalevo.

PETR

(za portiérou) Právì s ním jsem na schodech se smluvil. Císaø na mne èeká - nedìlej tedy okolkù!

ALŽBÌTA

(s rostoucím hnìvem za portiérou) Budu volat o pomoc, to jest násilí, jak sem, pane, vnikáš!

PETR

(ještì za portiérou) Však ty popustíš - nerad lovím potmì... (Mezitím vtiskl Alžbìtu na jevištì)

ALŽBÌTA

(vybìhne ze dveøí, za ní Petr) Co chceš? - Já nesmím pustit nikoho a císaø je na modlitbách.

PETR

To mi právì vhod, milý panoši, nebo nejdu kvùli císaøi, ale kvùli tobì.

ALŽBÌTA

Jsi šílený. Proè kvùli mnì?

PETR

(se k ní blíží s rostoucí vášní) Naè pøede mnou tajností? - Vím všecko, všecko, sladký panoši - ty nejsi, co
se zdáš...

ALŽBÌTA

(ustupuje pøed ním) Nechápu, co pravíš - jsi na omylu. Nutíš mne, bych volal o pomoc. (Stranou) Bože,
Bože, co jen si mám poèíti?

PETR

Však bys tak pøede mnou neustupoval... Proè by muž muži nepodal bez ostýchání ruku? Dej mi polibek a
uvìøím - že nejsi dívkou!

ALŽBÌTA

Ty šílíš, pane! Pomni na hnìv císaøùv. Budu volati!

PETR

(ji stále pronásleduje) Políbení, nebo budu volati já!

ALŽBÌTA

(ustupuje) Toho neuèiníš!

- 33 -

PETR

(se k ní tiskne) Ba, že uèiním! Políbení jen jediné, mne neoklameš, já tì stopoval od øeky do lesa k hradu,
já vím, žes dívkou - já tì miluji!

ALŽBÌTA

(uèiní posunek, jako by tasit chtìla) Zpátky, smìlèe!

PETR

(V nejvìtším stupni vášnì) Tak tedy takto se mnou chceš hovoøit? Dobrá, snad spíše se smluvíme! (Tasí
rovnìž)

ALŽBÌTA

(Pøiskoèí rychle, vytrhne meè Petrovi, zlomí jej a hodí mu jej pod nohy) Zpátky, smìlèe! - Zde ses tìžce
zklamal, králi jerusalemský! Teï jdu pro císaøe! (Odchází k portiéøe u kaple)

PETR

(žene se po ní) Stùj, krásná zmije!

ALŽBÌTA

Sem! Pomoc! Na pomoc!

(Vtom vyjde z kaple KAREL IV. a za druhou portiérou objeví se arcibiskup Arnošt. Petr zaražen ustoupí,

císaø udiven vkroèí doprostøed, Arnošt s klidným úsmìvem pozoruje celé skupení)

7. Výstup

KAREL IV., ALŽBÌTA, PETR a ARNOŠT

KAREL IV.

Co jest - co se zde dìje? - Aj, nᚠmilý bratr a host v tak dùvìrném hovoru s mým pážetem. - To
dnes z noèních návštìv ani nevyjdu! (Zpozoruje meèe na zemi) A zbranì... tedy spor? Aj, co to znamená?

ALŽBÌTA

Jeho Milost násilnì pøes mùj odpor vnikl do této komnaty.

KAREL IV.

A tys horlivì zastával svùj úøad. (K Petrovi) Èím ti mohu posloužiti v tak pozdní chvíli, pane bratøe?

PETR

(ustupuje v rozpacích) Císaøský pane...

ARNOŠT

(pøedstoupí) Vina jest moje, Milosti. Zapomnìl jsem po veèeøi ti oznámit, že pøeje si král Petr prohlédnouti
domácí kapli tvou pøi osvìtlení; vyprávìl jsem mu totiž, jak lesk drahokamù zvýšen záøí tisíce svìtel kouzelný
dojem pùsobí. Páže nevìdìlo o pøíchodu Jeho Milosti. Já na to vzpomnìl právì pøed chvílí a chvátal jsem
pøedejíti nedorozumìní; vidím s lítostí, že pøišel jsem pozdì.

KAREL IV.

Vždy vèas, by vše bylo vysvìtleno, Arnošte! (K Petrovi) S radostí, milý pane bratøe, nejen skromná domácí
kaple moje, nýbrž i kaple sv. Køíže a sv. Kateøiny je ti k službám; doufám, že dal milý Arnošt rozsvítit
všecky svíce podél zdí! (Pokyne smìrem k domácí kapli) Arcibiskup bude tak vlídný, že provodí tì, jako ve
dne èinil, a svede tì pak druhými schody na dvùr. A nyní dovolte, pánové, bych vám pøál “dobrou noc!”

- 34 -

PETR

Teï mì skoro mrzí dìtinské pøání mé; odpus, že tak pozdì jsem vyrušoval, ctihodný Arnošt vìru vinen
jest...

KAREL IV.

Naopak dobøe èinil, že tì na noèní vzezøení kaplí upozornil. Lesk èeských drahokamù je pøi záøi svìtel
vskutku okouzlující (kyne k portiéøe) a stojí za podívanou. (Významnì) Dobrou noc, pánové!

ARNOŠT

Bùh s tebou, Milosti!

PETR

(k sobì) Nepovedlo se. - Aby to ïas!

(Odejde provázen Arnoštem do domácí kaple. Alžbìta se uchýlí za portiéru)

8. Výstup

KAREL IV.

(Sám. Pøejde ložnici, pak se na chvíli zastaví) To není pouhou náhodou! - Král Petr byl v rozpacích - páže
se rdìlo a tøáslo - jediný Arnošt opanoval klidnì, jak jeho obyèej, všech rozèilení! Ví Bùh a svatý Václav!
S tou kaplí pøi veèerním osvìtlení to byla pouze výmluva - vèasná výmluva - nic jiného! Král Petr mìl jiné
zámysly. (Pøejde a zastaví se) Ale jaké? - Proè pøišel hned po mé rozmluvì se Štìpánem? - Snad ho hledal
- není mi známo, že by tak dobrými byli pøáteli, aby zvìdìti musel hned král cyperský výsledek politického
poslání vévody bavorského. (Po chvíli pøemýšlení) Zeptám se Arnošta, je pøímý, jest mùj starý pøítel. (Náhle
se zarazí) Ale kdy se ho zeptám, dnes již nepøijde; poèkám do rána, musím poèkat. (Zamyslí se) A což
páže? - Ano, vyptám se teï pážete. (Jde k portiéøe vedoucí do pøedsínì a náhle se zastaví) Ten hoch se
podivnì chvìl, zdálo se mi, jako by v tom rozèilení zmìnil svùj hlas - ten hlas mi byl velmi známý - jeho
postava, tahy jeho oblièeje... Bože, mnì se rozednívá... (Uzøí na zemi pøelomený meè, zvedne jej a prohlíží)
Mám svìtlo! - Hoch láme tìžké damascenské meèe jako mrkve - kdo umí to v celé øíši? Císaøovna jedinì;
roztrhnouti kovový pancíø shora dolù jako kus plátna, pøelomiti podkovu jest jí hraèkou. To jest ona! (Jde
k portiéøe a opìt se zastaví) Jaké však by mohla míti císaøovna úmysly? Snad se pøece klamu? - Jednám
vždy s rozvahou, zde však nadarmo se namáhám pøekøièeti vnitøní hlas, jenž praví mi, že páže to jest císaøovna!
Praví mi to onen hlas proto snad, že toužím po ní, že milá a sladká by mi byla její pøítomnost? Což klamu-
li se? (Rozhodnì) Však pážete se vyptám, poznám pøece, na èem jsem, a je-li to ona a bude-li jako posud
hráti svou úlohu výbornì, budu s ní hráti také. Uvidíme! (Odhrne portiéru) Pojï sem, hochu!

9. Výstup

KAREL IV. a ALŽBÌTA

ALŽBÌTA

(vejde nesmìle)

KAREL IV.

Pøedstup blíže, hochu!

- 35 -

ALŽBÌTA

(postoupí o nìkolik krokù blíže kupøedu)

KAREL IV.

Ještì blíže. Jsi tedy po prvé na stráži?

ALŽBÌTA

(s bázní) Ano, císaøská Milosti! (Pohlédne naò)

KAREL IV.

(stranou) Ano, ona je to! Ona je to! (Nahlas) Dobøe jsi se držel - ale jsi zaèáteèník a nebude ti nazbyt
nìkolik pokynù. Posaï se. (Pøejde vpravo)

ALŽBÌTA

(stranou) Díky Bohu, on mne nepoznal. (Nahlas) Nemohu pøece sedìt, dokud vladaø mùj stojí.

KAREL IV.

Jen se posaï, usednu také, vezmi pohár a nalij mnì a sobì. Noc je dlouhá a nechce se mi spát. (Mezitím co
Alžbìta nalévá) Stát na stráži v pøedpokoji císaøe není ještì všecko, hochu.

ALŽBÌTA

(zùstane státi a nalévá vína) Vím, neusnout pøitom je vìtší umìní.

KAREL IV.

Mᚠovšem pravdu. Je však nìco, co jest nejvìtší umìní; baviti pána svého v bezesných nocech - a tìch mají
panovníci nejvíce.

ALŽBÌTA

Myslím však, Milosti, že je to jen vinou jejich.

KAREL IV.

Jsi trochu prostoøeký, hochu, ale sluší ti to, pij tedy! (Pije)

ALŽBÌTA

Dìkuji, Milosti, nepiji vína.

KAREL IV.

Aj, co to slyším? To se nesrovnává s tvou stateèností. (Dívá se upøenì na ni) Lámeš meèe jako tøísky a vína
bys nepil? Což, když si toho výslovnì král tvùj pøeje?

ALŽBÌTA

(chytne pohár) A tedy žije!

KAREL IV.

Kdo, mùj hochu?

ALŽBÌTA

( v rozpacích) Kdo? - Jak øíkáme, ten, koho milujeme!

KAREL IV.

Tož z duše ti pøipíjím! (Pijí oba) Co øíkᚠtomu vínu?

ALŽBÌTA

Nemohu pøece tobì, císaøská Milosti, hanìti tváøí v tváø, co je dílem tvým a pýchou tvou.

KAREL IV.

Tobì tedy pøíliš nechutná, jsi upøímný!

- 36 -

ALŽBÌTA

Je trpké, Milosti, trpké jako panská služba. (K sobì) Nièeho neví, jen zmužile a srdnatì.

KAREL IV.

Proè jsi ji tedy vyhledával? (K sobì) Drží se dobøe, já však ji lapím. (Nahlas) Ty, syn zámožného m욝ana,
sám neodvislý, naè ses pídil po službì u dvora?

ALŽBÌTA

Záleželo mi na tom seznati ji. Otec øíkává, že tøeba je znáti všecko.

KAREL IV.

A pøidržeti že máme se nejlepšího, praví apoštol. Ale jak vidím, není panská služba v oèích tvých tím
nejlepším. Brzy vrátíš se domù, viï, k lokti a váze svého otce, a vìø, že dobøe uèiníš.

ALŽBÌTA

Ano, vrátím se, (Smutnì) zvláštì když poznám, že nehodím se k tak dùležitému úøadu, jakým jest støežiti
osobu vladaøe a býti jeho spoleèníkem.

KAREL IV.

Co mluvíš, blázínku? Co si bereš do hlavy, že bys nestaèil mé službì? Naopak, mám tì rád, tvùj vzrùst a tvá
stateènost se mi líbí, jsi jedním slovem roztomilá - (Alžbìta sebou trhne) roztomilý hoch!

ALŽBÌTA

Jak jsi laskav, císaøský pane! (K sobì) Díky nebesùm, snad mne již nepozná!

KAREL IV.

Jak jsem pravil, jsi stateèný, roztomilý hoch. Ale, poslyš, nìco bych ti pøece vytýkal.

ALŽBÌTA

Jsem zvìdav, Milosti, a vìø, že vezmu si k srdci tvé nauèení.

KAREL IV.

Jsi zvìdav? Nu, dobøe, malý všezvìde. Mám ti mnoho co vytýkat, ano, bojím se, že celá noc nám ani nestaèí,
bys všecko zvìdìl, co se mi na tobì nelíbí.

ALŽBÌTA

(k sobì) Celá noc! Teï to zaèíná ztuha. - Celou noc, ó Bože. (Nahlas) Již poslouchám, Tvoje Milosti.

KAREL IV.

Pøednì ti vytýkám, že tak málo vína piješ. Hoši tvého vìku líp to umívají. Jsem však upøímný a øeknu ti
tajnou svou myšlenku. Ty piješ také dost - ale když tì nikdo nevidí, ty chceš pøede mnou býti vzorem
dokonalosti, chceš se tváøiti jako upejpavá panenka.

ALŽBÌTA

(se zapomene) Ne jako panenka, to právì nechci, císaøský pane mùj!

KAREL IV.

Tys ještì ke své prostoøekosti malý pokrytec, dokonalé páže!

ALŽBÌTA

Jak mi køivdí ten velký a vždy spravedlivý král!

KAREL IV.

Dokazuji právì pravdu slov svých - jsem spravedlivý, dávám ti stále pøíležitost k obranì - pij tedy a dokaž

- 37 -

opak! Vìø mi, je dobré a i burgundskému nezadá. Nuž tedy na zdraví toho, koho milujeme! (Pije)

ALŽBÌTA

(k sobì) Nic platno, musím pít - ale jak to dopadne! (Nahlas) Ale já nemiluji a nemohu tedy pít!

KAREL IV.

Vidíš, jak mám pravdu, že z pokrytectví tebe obviòuji; pøed chvílí jsi pil na zdraví toho, koho milujeme, a
teï najednou nikoho nemiluješ. Na konci mi namluvíš, že’s ani posud v životì ženy sobì nepovšimnul!
Tvé líèko ovšem tomu nenasvìdèuje. Což tedy nikoho nemiluješ? Hleï, jsme povinni milovati aspoò bližního
svého vùbec, a jsme-li tak zpùsobné páže, jak ty se býti zdáš, pána svého zvl᚝. Mne tedy také nemiluješ?

ALŽBÌTA

(opìt se zapomene) Ó, miluji, miluji nade všecko!

KAREL IV.

(K sobì) To šlo ze srdce. (Nahlas) Hezky jsi to øekl, jako bys dívkou byl.

ALŽBÌTA

(stranou) Nebesa!

KAREL IV.

Je vidìt, že zkušený jsi v hrách a cviku sladké milosti! Hleï, zde je pás, zajisté mᚠtéž dobrý vkus a povíš
mi, jak se ti líbí. (Vezme se stolu pás) Døíve však buï tak hodný a povìz mi ještì jednou, jak mne miluješ.

ALŽBÌTA

(vyhýbavì) Jako pána svého, nadšenì i oddanì.

KAREL IV.

Opìt se pøetvaøuješ. To neznìlo jako po prvé. Chci se vsadit, že když po prvé jsi vyslovoval slovo “miluji”,
myslil jsi na nìkoho jiného, než na mne, starého a zasmušilého samotáøe. Však nechme toho, prohlédni si
tento pás (Podává jí ho) a povìz mi upøímnì, jak se ti líbí; vy mladí vìcem tìmto lépe rozumíte.

ALŽBÌTA

(prohlíží pás) Pìkný, ba nádherný jest! Jaké rytiny a drahokamy - a tu jsou nápisy, ano i verše!

KAREL IV.

(se zalíbením ji pozoruje)

ALŽBÌTA

(ète)

“Na tom svétì žádná jiná.” A zde:
“Nenie div, že túžím,
neb ze všech nejkrasšej slúžím;
mój milý, netuž mnoho,
aè chceš, však mᚠpro koho!”

Jaké to dojemné verše!

KAREL IV.

Líbí se ti ten pás? - Nu, vezmi si jej, dej ho své milence, jistì mᚠnìjakou, bude ti zajisté vhod...

ALŽBÌTA

(v rozpacích) Dìkuji, Milosti - nemám milenky a oloupil bych nìkoho jiného o tak vzácný dar, který jistì
pùvodnì nebyl pro mne uchystán.

- 38 -

KAREL IV.

Marné vytáèky, hochu! Vidím, žes také pyšný ke všemu! Dobøe, vìøím ti, že nemᚠmilenky. Proto vezmi
pás pøece na památku dnešní první své stráže. Mùžeš jej zcela dobøe také sám nosit. Pojï, zkusíme ho, zdá
se, že bude právì dobøe, jaky by na tebe schválnì dìlán byl.

ALŽBÌTA

(ustupuje) To sotva, císaøská Milosti.

KAREL IV.

Ty pochybuješ - proto právì to musíme zkusit! Což se mne bojíš, že pøede mnou prcháš? - Èi mám jako král
Petr tasiti na tebe? Chceš mi zlámati meè? To bych ti vìru neradil, je to kus vzácné práce! (Vstane) Ale
pás zkusíme!

ALŽBÌTA

(k sobì) Bože - teï to pøijde, jsem ztracena!

KAREL IV.

(k sobì) Teï mi neujde! ( Vezme ji za ruku, nahlas) Jak hebkou ruèku máš, a jak malou je vidìt. že’s pøíliš
mnoho tìtivu nenapínal, ani oštìpy neházel. (Vezme ji kol pasu a zkouší pás) Neøekl jsem to: jako by
schválnì byl pro tebe! A jak ti sluší: Ale ještì lépe by se vyjímal, kdyby zpod nìho splývala blankytná øíza,
mìl by pak mnohem vìtší význam! Však co vidím, ty se chvìješ - ty bledneš a klesáš?

ALŽBÌTA

(Klesá mu v náruè, omdlévajíc) Ó, Bože - ó, Bože!

KAREL IV.

Co je ti, hochu, ty omdléváš. Zdá se mi, že mᚠpøíliš tìsný kabátec! (Posadí ji do køesla) Dýchᚠtak zimniènì.
(Pro sebe) Jsem u cíle!

ALŽBÌTA

Díky, ó, díky, císaøská Milosti - již to pøešlo, je mi už lépe. (Stranou) Teï jistì ví už všechno.

KAREL IV.

Jsi mi to pìkný hrdina, dvì èíše vína tì porazily! Ale ještì nìco, hochu! Tys byl na stráži, konals dobøe
svou povinnost, ale králùm páže meèe z ruky netrhá, neláme je jako mrkve a nehází jim je pod nohy. To
nebylo pìkné, hochu; pøíštì se toho, doufám, uvaruješ!

ALŽBÌTA

(uspokojena k sobì) Snad pøece ještì mne nepoznal! (Nahlas) A co mi zbývalo jiného, když král Petr
tak na mne dotíral již za oponou?

KAREL IV.

(pobouøen) On se odvážil?

ALŽBÌTA

Ano, ruku mi tiskl a k sobì chtìl mne pøivinout, mluvil tak divnì a chtìl mne i políbit (Zapomene se) to by
pøece také tobì vhod nebylo.

KAREL IV.

(rovnìž se zapomene) To mᚠpravdu, to ne! (Vzpamatuje se) Ale celkem, co zlého na tom? Mladému
kvetoucímu hochu, jako ty, rádi poklepáme na rameno a štípneme ho i do tváøe.

- 39 -

ALŽBÌTA

Ale nelíbáme ho...

KAREL IV.

(s úsmìvem) Nikdy?

ALŽBÌTA

Nikdy, císaøský pane!

KAREL IV.

Jsou, uznᚠpøece, výjimky, jichž si mùže dovoliti hlava korunovaná.

ALŽBÌTA

Ani ta ne!

KAREL IV.

Výjimky, jichž si mohu dovoliti já. (Políbí ji) Viï, že mohu, Eliško?

ALŽBÌTA

(skrývá hlavu na jeho òadrech) Pane mùj!

KAREL IV.

Øekni “mùj Karle”! To ti lépe sluší!

ALŽBÌTA

Mùj Karle! Mùj drahý Karle!

KAREL IV.

(líbá ji opìt) Tak zdi karlštejnské vidìly po prvé a naposled zázrak políbení!

ALŽBÌTA

A ty se nehnìváš? Ty odpouštíš?

KAREL IV.

Rád bych jen vìdìl, proè jsi to uèinila - nevím však, proè bych se hnìval, ani co bych mìl odpouštìt. Hrála
jsi výbornì, má drahá - sluší ti roztomile oblek pážete. Arnošt se zasmìje, až se to doví, ale on jediný smí to
zvìdìt, nikdo jiný.

ALŽBÌTA

Ví o všem, sám radil k tomu a vše nastrojil. (Vtom vstoupí Arnošt)

10. Výstup

KAREL IV., ALŽBÌTA a ARNOŠT

ARNOŠT

Doufám, že odpustí Tvá Velebnost žert, který byl lékem zároveò.

KAREL IV.

Lékem? - Co pravíš?

ALŽBÌTA

Ó, pane, odpus! Odpus!

- 40 -

ARNOŠT

Císaøovna znepokojena tvým dlouhým pobytem mimo Prahu...

KAREL IV.

(vpadne mu do øeèi) Žárlila snad... Ó, sladká rozkoši! Tedy žárlila!

ALŽBÌTA

Ale vždycky dùvìøovala...

KAREL IV.

(s lehkou výèitkou) Tedy nebyla to pouhá zvìdavost, jež tì v tomto zakuklení vedla na Karlštejn? Chtìl
jsem tì pøekvapit, až bude hrad úplnì vyzdoben i až bude hotova tvoje podobizna v kapli sv. Kateøiny.

ALŽBÌTA

Vím všecko a v duši jsem ti již dìkovala!

KAREL IV.

(s lehkým úsmìvem) Ale pøece jen jsi žárlila!

ALŽBÌTA

Ovšem, jmenuj to tak, když se ti líbí. Ale rci sám, mohla jsem jinak? Stále byls na cestách, buï v Norimberce
nebo jinde, a sotva jsi v Praze tøi dny pobyl, již zase pospíchal jsi sem na Karlštejn, kam nesmí ženská noha
vkroèit.

KAREL IV.

Jak lze právì vidìt. Ale pravdu máš, Eliško. Ví Bùh, jak jsem dnes zatoužil po tvé slunné tváøi i dobrém
srdci tvém!

ALŽBÌTA

Já slyšela všecko a žehnala ti tisíckrát!

KAREL IV.

Tedy jsi také naslouchala? Opìt jedna dobrá vlastnost dobrých pážat, ale vìø, tvá žárlivost pøece mne trochu
znepokojuje.

ARNOŠT

Všecko je dílo mé, milostivý pane! Vidìl jsem smutek císaøovny i vzmáhající se símì, nechci øíci nedùvìry,
ale klíèící omrzelosti, a mým pravidlem jest, opøíti se zlu hned z poèátku a vyrvati je i s koøeny. Bylo tøeba
pádného dùkazu, že je císaøovna i v nejmenším záhybu své myšlenky na omylu - a to se podaøilo.

KAREL IV.

(podává mu ruku) Dìkuji ti, milý Arnošte, vrátils mi celé štìstí života! (Po chvíli k Alžbìtì) Však sladká
žárlilko, zde zùstat nemùžeš!

ALŽBÌTA

A proè ne?

KAREL IV.

Což mùže zákonodárce jednati proti zákonùm? - Jen jednou jsem nucen byl uèinit to a co zkusím od našeho
Arnošta! Jak tìžce mi vytýká pøíští korunovaci Václava! A proto úctu pøed zákonem nejvìtší mìjž zákonodárce
sám! My odjedeme.

ALŽBÌTA

A ještì teï? V èirou noc?

- 41 -

KAREL IV.

Ano, ještì teï! Pojedeme na tvùj hrad, na Karlík. Arnošte, buï tak laskav a naøiï purkrabímu, aby nám
obstaral konì. Ponìvadž však, jak pochopíš, mnì na tom velice záleží, aby umìní našeho pážete zùstalo
výhradnì tajemstvím nás tøí, ujedeme z Karlštejna tajnì - my prchneme, èi chceš-li, Eliško, já tebe unesu!

ALŽBÌTA

To je výteèný nápad! Budu unesena! Dobrodružství na dobrodružství! - Tedy pojïme.

ARNOŠT

Pešek Hlavnì mùže vás provodit.

KAREL IV.

Vždy stùnì.

ARNOŠT

(s úsmìvem) Doufám, že bude teï již také zdráv. (Odejde)

11. Výstup

KAREL IV. a ALŽBÌTA

ALŽBÌTA

(když Arnošt odešel, vrhne se císaøi v objetí) Ty se tedy nehnìváš? Ó, díky tobì, díky!

KAREL IV.

Nebylo by to moudré, moje Eliško, jako nebylo moudré, že jsem pro ohledy státní tebe tak dlouho zanedbával.
Však pøíroda vždy vèas sama nás pouèí. Cit, jejž vložil Bùh do srdce, jest všemohoucí. Slyšelas sama,
jak toužil jsem po tobì. - Teï však jsem tvùj - a tím již zùstanu! Buï žehnána na vìky, má duše!

ALŽBÌTA

Jsem trestána dosti strachem, jejž jsem vystála. Ó, nedùvìra je nejvìtší zlo na svìtì! Jak mohla jsem jen
domnívati se že by stín mohl padnouti na tebe, to si neodpustím do smrti.

KAREL IV.

Já ti z duše vylíbám každý nejmenší stín lítosti a smutku! (Vede ji k výklenku v pozadí) Hleï, jaká to noc,
jak vskutku jen k lásce stvoøena a ke štìstí! Údolí zahaleno v bílou, prùhlednou páru, stránì všecky zperlené
drahokamy rosy chvìjí se v slavnostním mlèení a s nebe po øetìze zlatých hvìzd sestupuje moøe míru
v moøe vùnì! Slyš teï zpívá slavík! - Ulétl jistì ze srdce tvého, ale viï, že netouží zpìt v domov svùj, ke
hvìzdám; že se mu lépe líbí tady u mne?

ALŽBÌTA

Zde naopak jeho pravý domov; pøej, by ti tlukem srdce mého zpívala láska má po celý, celý život!

KAREL IV.

(ji políbí) Až k hrobu, drahá! - Však nyní na Karlík! (Chtìjí odcházet, vtom vystoupí Arnošt všechen
podìšen)

- 42 -

12. Výstup

ARNOŠT a pøedešlí

ARNOŠT

(kvapnì vejde) Císaøská Milosti!

KAREL IV.

Nuže, je vše pøipraveno?

ARNOŠT

Naopak, všecko je vyzrazeno! Zdá se mí, že král Petr a vévoda Štìpán vìdí vše, aspoò obcházejí nádvoøí,
takže nemožno rozkaz tvùj vyplniti.

KAREL IV.

(se smìje) To je znamenité! Karel IV. je zajat tedy se svou ženou na Karlštejnì!

Opona spadne

- 43 -

Tøetí dìjství

Scéna jako v dìjství prvním

1. Výstup

S levé strany pøichází z purkrabství PURKRABÍ karlštejnský a PEŠEK HLAVNÌ.

PURKRABÍ

Co? - Výmluvy! - Tak jsme nedìlali my, když jsme byli mladí. Tu šlo vše rána na ránu, jako kladivo na
høebík.

PEŠEK

Nuž, tedy bez výmluv, pane purkrabí, užiji tvého pøirovnání.

PURKRABÍ

Jen dej pozor, pane podèeší, abych nebyl pøitom høebíkem.

PEŠEK

Nu, to nevím právì, jaký osud ti pøipadne, pane purkrabí!

PURKRABÍ

Naè mne tedy, u všech ïasù, dráždíš? Celý den nevyjdu z honu a shonu, a veèer, sotva utru s èela pot, ještì
pøijdeš ty a chceš zase Bùh sám ví co nemožného.

PEŠEK

Však neslyšels ještì prosbu mou a již ji zamítáš, jak tvým obyèejem.

PURKRABÍ

Protože vím napøed, že je pošetilá, jak vy mladí jen vùbec vymyslit si mùžete, samá hloupost a samý tret! Jdi
k šípku již a mluv. - Tìch návštìv dnes a trochu ne oddechu. - Co mlèíš?

PEŠEK

Vidím, že nejsi v dobré míøe, pane purkrabí, a nebudu tì tedy obtìžovat. Dobrou noc! (Chce odejít)

PURKRABÍ

(rozhorlen) To by ještì scházelo! Teï chce mlèet! Nejdøíve mne vede na vrch støechy a pak mne tam nechá
stát s otevøenými ústy! - Ale nový to opìt doklad stateènosti a dobrého vychování nynìjší mládeže. Samý
mluvka, ale skutek utek’. To my za našich èasù si dovolit! - Mìl jsem tì za chytøejšího, pane Pešku. Myslil
jsem, žes povaha mužná, odhodlaná k èinu, a ty zatím jen jazykem šermuješ, jako ostatní. Mᚠco dìlat,
abys napravil v mých oèích svou vinu.

PEŠEK

Nu, tedy, když se ti tak líbí, pane purkrabí, vìz tedy plnou pravdu. My jsme jednali!

PURKRABÍ

Kdo? Tu ho opìt máme! Samá neurèitost a samé vytáèky! My jednali! - Kdo je to my? - A co jsme jednali?
Co to je? - Jak jsem povídal, bude to asi hodný nerozum a pìkná pošetilost!

PEŠEK

Nu, ale vždy jsem posud neøekl!...

- 44 -

PURKRABÍ

A snad já ti v tom dokonce pøekážím? Ne? Tobì je to vìru podobno, mysli si cos takového. Je to koneènì
mou vinou, že tu hodnou chvíli pro nic a za nic klábosíme, že se rozèiluju a zbyteènì zlobím?

PEŠEK

(stranou) Jak se teprve bude zlobit, až všecko zví. (Nahlas) My jsme tedy jednali.

PURKRABÍ

(s rostoucím hnìvem) U všech èertù, už odejdu! Mám toho právì po krk!

PEŠEK

(K sobì) A se vzteká, jak chce, musí být mým spojencem, ven to musí. (Nahlas) My jsme jednali.

PURKRABÍ

To už je s tebou k zbláznìní - To slyším po tøetí a stále nevím kdo.

PEŠEK

Alena a já. - Nebo lépe, Alena sama.

PURKRABÍ

Nebo ještì lépe, ty sám a nejlépe, ani ona, ani ty, a vím zase tolik, co døíve. Ale nìco ti povím, pane šenku.
Upøímné slovo. Zase, jak slyším, zaèínᚠtu starou písnièku, kdežto jsem ti nìkolikrát pravil, že mi do toho
pranic není, a víš dobøe, do èeho mi nic není, do toho se nemíchám. Mùj bratr, otec Alenin, má svùj rozum,
a chce-li zrovna, aby jeho ze nosil rytíøské ostruhy, nemùže mu to nikdo za zlé míti, a nejménì já, jeho
bratr, který tak dobøe si dávám zakládati na erbu Wartenberských, jako on. To ti však nemusí být také
k urážce. Žij a jednej, bys erbu získal, a dostaneš Alenu; nìco za nìco. Alena, je-li hodná dcera - rozumná
øíci nemohu, nebo to víš sám nejlépe, že není - poslechne, a ty se pøizpùsobíš pomìrùm, a pak - oba dohromady
máte ještì èasu dost. To je moje poslední slovo v této záležitosti, a ted’ mnì již jednou dej pokoj. Dobrou
noc! Mùžeš èekat! (Chce odejít)

PEŠEK

Èekat - kruté slovo, pane purkrabí, stáøí ovšem jest již zvyklé na èekání...

PURKRABÍ

A mládež a se uèí. S Bohem. (Odchází)

PEŠEK

(k sobì) Zarytý a tvrdošíjný jako vždy - ale nemohu mu pomoci. (Nahlas) Pane purkrabí, ještì slovo: to, co
jsi slyšel z mých úst, nebylo to pravé, proè jsem chtìl s tebou mluvit. - Jiná vìc, vìc velké váhy mne sem
vedla...

PURKRABÍ

Vždy jsem si to myslil! - Takoví jsou všickni! Chce nìco a za chvilku chce nìco jiného. Bylo to to pravé a
nebylo to to pravé. Na konci neví sám, co chce, a musí si sáhnouti na hlavu, aby zvìdìl a se pøesvìdèil, sedí-
li mu ještì na plecích, anebo-li mu ulítla. Ó, Bože, to je k zbláznìní! - Co tedy chceš - ale rychle!

PEŠEK

Stalo se nìco.

PURKRABÍ

Pro rány boží! Teï to zaène znova. Zase mne týrá a neøekne co. - A kde se to stalo?

- 45 -

PEŠEK

Zde na hradì.

PURKRABÍ

A bude to mít zlé následky, to já již znám, všecko vím napøed - samé zlé zprávy, samé pletichy, samé hlouposti.
Vždy nìkdo nìco vyvede proti rozkazùm císaøe, a já to musím pak srovnat. - Já, jen já, vždy jen já musím
sníst, co jiní nadrobili. Pìkný to úøad, pìkné to hospodáøství! Ale tedy k èertu mluv, co se stalo?

PEŠEK

Na hradì jest žena.

PURKRABÍ

(spráskne ruce) Svatý Palmatie! To nám chybìlo! A kde jest? Proè ji tu trpíte? - Proè ji nevyvedete? Dám ji
vyštvati z hradu. - Kdo je to?

PEŠEK

Alena!

PURKRABÍ

Rány boží! Kdo tohle spískal?

PEŠEK

Ona sama.

PURKRABÍ

To je pìkné nadìlení! Co jen øekne císaø, až se to doví! - Co teï jen poèneme?

PEŠEK

Ano, co poèneme...

PURKRABÍ

(zuøivì) Ano, co poèneme, to se jen øekne - ale proè se mi to neøeklo hned? - Naè jsem zde purkrabím? Co?
- Èi to jest to vaše jednání, kterým ses pøed chvílí vychloubal? Dìvèe jest bez rozumu, proto jej mᚠmíti ty.
Co jen øekne císaø?

PEŠEK

Prosím, bys jen nemyslil, pane purkrabí, že já ji sem vyzval - vše jest od zaèátku do konce dílo Aleny -
nebyl bych ani nièeho øekl, ale zdá se mi, že král cyperský podezøivì ji obchází, že jistì nìco tuší.

PURKRABÍ

Velké neštìstí! - Alena byla vždy ztøeštìná, ale že se odváží takové hlouposti - to jsem pøece nemyslil. A kde
jest? - Chci ji vidìt!

PEŠEK

V hlavní strážnici hraje s pážaty, jež mají stráž, v kostky, a kdybys ji vidìl, jak obratnì a nenucenì si
poèíná, jak jí ten oblek sluší, jak jí to jde všecko od ruky.

PURKRABÍ

Blázen jsi i s ní! - Jemu se to ještì libí, on jest nadšen! - Obratnì a nenucenì! - A rozumím-li, že oblek jí
sluší, jest snad pøestrojena?

PEŠEK

Ano, v šaty pážat tvé barvy.

- 46 -

PURKRABÍ

To nesnesu, to jest pøespøíliš høešeno na mou dobrotu to potrestám, pane šenku!

PEŠEK

To nepotrestáš, pane purkrabí!

PURKRABÍ

Však to potrestám!

PEŠEK

Však to nepotrestáš, neb jde o štìstí tvé schovanky, tvého miláèka, tvé Aleny!

PURKRABÍ

U vás jde hned všecko o štìstí! Každý komár sní hned vaši blaženost! Ale mnì jde o pøízeò mého císaøe, to
je také nìco.

PEŠEK

Alena je tu, aby odešla odtud mou ženou!

PURKRABÍ

Alena je tu, aby tebe i mne uvrhla svým bláznovstvím v nemilost císaøovu!

PEŠEK

Alena je tu, aby vyhrála sázku svého otce, kterou uzavøel s panem Ctiborem z Fuchsberka!

PURKRABÍ

Starý blázen, je vidìt, že Alena svého otce nezapøe. Ale co dìlat, co dìlat, jen cestu najít z toho bludištì!

PEŠEK

Mlèet, pane purkrabí - a se celá vìc rozpøede sama, jako sama se zapøedla.

PURKRABÍ

A naè mne tedy tím znepokojuješ? Co mi do toho, já o tom nevím. - Viï, to’s chtìl míti pro pøípad, kdyby
to zle dopadlo, zástìru, kam byste se oba uschovali! Známe to, známe. Strýèek vždy musí vytahovat z popelu
žhavé kaštany. Ale ne, tenkrát jste se se špatnou potázali, tenkrát budu nezlomný. Krátce a dobøe: nevím o
nièem, dìj se co dìj; a teï dobrou noc, vlastnì skoro již dobré jitro. Obrácený to život vedeme teï na
Karlštejnì! To se dobøe neskonèí. Však’s mi dlužen ještì odpovìï; naè jsi mne muèil a týral tím - co mi to
toho?

PEŠEK

To má rovnìž svùj dùvod, pane purkrabí. Povede-li se plán Alenin, tu potøebujeme ještì ctihodného svìdka,
jenž by dotvrdil na slovì i písmì pravdu, skuteènou pravdu, že Alena strávila noc na Karlštejnì. Jí nebo mnì
by pan z Fuchsberka sotva uvìøil, namítal by, že jsme spolu srozumìni; císaøe pøece za svìdka žádat nemùžeme,
ale milý nᚠstrýèek zajisté dosvìdèí . . .

PURKRABÍ

Èert vezmi vás, strýèky i všecky sázky vaše! Já neusnu rozèilením . . .

PEŠEK

Ale dokážeš vèas potøeby, oè jsem tì prosil - vždy blaho naše na tom záleží. Proto vèas jsem tobì všecko
oznámil a ted’ mám èest porouèeti se tobì a pøízni tvé. Dobrou noc! Dobrou noc, pane purkrabí! (Odejde)

- 47 -

2. Výstup

PURKRABÍ

Vìtroplach! Vìtroplach, ale srdce ryzí. - Pìkné to vìru nadìlení - ale co poèít? Nejlepší jest mlèet, nevìdìt
o nièem, dìlat udiveného. Pøece nemohu sám býti strùjcem neštìstí tìch dìtí! - Alena, má Alena! - Ale je to
chyba, když vìdí, jak je mám rád, pak høeší jen na mou lásku. Nejlíp udìlám, když pùjdu spat - jen usnu-
li rozèilením!

(Odchází, vtom vejde s opaèné strany vévoda Štìpán)

3. Výstup

Pøedešlí a vévoda ŠTÌPÁN

ŠTÌPÁN

Pane purkrabí, pane purkrabí! (Stranou) Tomu nasadím nìco do hlavy.

PURKRABÍ

(K sobì) Co zas? - Nikdy pokoje! (Hlasitì, jde vstøíc vévodovi) Co porouèíš, pane vévodo?

ŠTÌPÁN

Jen pøátelské pokynutí chtìl jsem ti dáti, pane purkrabí.

PURKRABÍ

Mnì? (K sobì) To zase bude pìkné nadìlení! (Hlasitì) Hoøím zvìdavostí, pane vévodo, musí to býti vìc
velmi dùležitá.

ŠTÌPÁN

Že tak pozdì tebe zdržuji, chceš øíci: ovšem velmi dùležitá, a týká se v první øadì tebe, jakožto purkrabího.

PURKRABÍ

Mne? Jakožto purkrabího? (Stranou) Ten již ví všecko! Já však nevím nic. (Hlasitì) Hoøím zvìdavostí...

ŠTÌPÁN

Nemýlím-li se, je zákaz, že nesmí žádná osoba ženského pohlaví býti pøes noc na Karlštejnì?

PURKRABÍ

(stranou) Již to ví, není vyhnutí! (Nahlas) Ano, tak jest, velmi pøísný zákaz, velmi pøísný.

ŠTÌPÁN

Za jehož zachování ruèí císaøi v první øadì pan purkrabí.

PURKRABÍ

Ano, ruèí - ale je snad porušen zákaz Jeho Milosti?

ŠTÌPÁN

Líto mi, že já, cizinec a host, musím to oznámiti panu purkrabímu. Zákaz jest porušen a zpùsobem takovým,
že to pøipouští jedinou domnìnku...

PURKRABÍ

Tvá øeè mne naplòuje hrùzou, pane vévodo...

ŠTÌPÁN

Ano, jedinou domnìnku, že o pøítomnosti této dívky ví buï pan purkrabí...

- 48 -

PURKRABÍ

Ne, ten neví o nièem.

ŠTÌPÁN

Tedy ví o tom císaø sám!

PURKRABÍ

Císaø sám - možná - já nevím! A co my v tom zmùžeme, pane vévodo? Je-li tomu tak, jak pravíš - pak ovšem...
Ale prosím tì, co víš o tom?

ŠTÌPÁN

Jeho Milost král cyperský setkal se u dveøí ložnice císaøovy s panošem, který panoš byl...

PURKRABÍ

Pan Pešek Hlavnì, šenk císaøùv.

ŠTÌPÁN

Který panoš byl dívka - v šatu tvé barvy, pane purkrabí.

PURKRABÍ

(K sobì) Èi by se Alena odvážila až v pøedsíò císaøskou? (Nahlas) To je mýlka, pane vévodo! To nemùže
být!

ŠTÌPÁN

Král cyperský se nerad mýlí, pane purkrabí.

PURKRABÍ

Jsem zdrcen tou zprávou, pane vévodo! Ale co zbývá dìlat?

ŠTÌPÁN

(jízlivì) To je pøece zjevné. Víš-li nebo domníváš-li se, že císaø o tom ví, pak ovšem nezbývá než mlèet a
koøiti se nejvyšší vùli nejmocnìjšího císaøe; myslíš-li, že o tom císaø neví, pak je aspoò pro tebe nejdùležitìjší
hájiti sebe a úøad svùj - ospravedlniti se císaøi pøed celým dvorem, dokázati, že’s nevinen, že nevíš, jak mohla
sem žena vplížiti se...

PURKRABÍ

A myslíš, pane vévodo, že císaø neví o tom...

ŠTÌPÁN

(ironicky) Jeho Milost pøece jest povznesena nad takové malichernosti.

PURKRABÍ

Pak se ovšem musím ospravedlnit, musím dokázat svou nevinu.

ŠTÌPÁN

Ano, a to hned, èím døív, tím líp.

PURKRABÍ

Hned ráno.

ŠTÌPÁN

Co ráno? Ještì teï v noci. Tomu pøece nemùžeš pøipustiti, aby s tvým vìdomím byla dívka po celou noc
v pøedsíni ložnice Jeho Milosti. Pomni pøece na svùj úøad, odpovìdnost za osobu a èest císaøovu - lidské
øeèi...

- 49 -

PURKRABÍ

Ovšem, ovšem. Ještì dnes, a to hned. - Ale což abych se pøesvìdèil, kdo je vlastnì na stráži?

ŠTÌPÁN

Ano, to bude to nejlepší, pøesvìdè se sám, a shledáš-li má slova pravdivá, zburcuj hrad a ospravedlò se pøed
vladaøem.

PURKRABÍ

Dìkuji ti, pane vévodo - jdu se podívat do pøedsínì císaøovy. Ó, Bože, jak to skonèí, jak to jen skonèí!
(Odejde)

4. Výstup

ŠTÌPÁN

(sám) Toho jsem již pobláznil! - Byla-li to vskutku dívka a pøivede-li purkrabí císaøe pøed celým dvorem do
rozpakù, jsem pomstìn. - Je to sice mravenèí pomsta na takovém obru, jako je Karel IV., ale i ta je sladká.
Dobrého poøízení, pane purkrabí! - Musím jít potìšit krále jerusalemského a povìdìt mu, co jsem vyvedl;
nebude-li tím bližší cíle - aspoò se zasmìje. (Odejde)

5. Výstup

ALENA

Pausa. Ze strážnice vystoupí Alena. Nejdøíve se peèlivì na všecky strany rozhlíží, pak postoupí k lípì.
(sama) Nu - koneènì! Jsem vìru již unavena tím pøestrojením. Mezi davem panošù mne nikdo nepoznal ale
byla to práce zbýti se jich koneènì a vyèkati tohoto okamžiku. (Rozhlíží se) Ano, zde je ta stará lípa!. Mìl by
tu již býti pan Pešek - není to dvorné, nechat mne èekati tak dlouho o samotì. (Pøechází) Cítím chlad noci
a on stále nejde. - Že by zapomnìl, ani mysliti nemohu, spíše se zlobí, co jsem to vyvedla, (Usedne pod
strom na lavièku) ale nebylo již pomoci, nìco jsem musila podniknout o své ujmì. - Jsem tak unavena od
toho køiku - musila jsem si pøihnouti také medoviny a kvasit

6

se stráží, abych se neprozradila. - A ten

Pešek nejde, a pøece ví, že tu èekám. (Skloní hlavu do dlaní ve snìní)

6. Výstup

PEŠEK a ALENA

Z domu purkrabího vyjde Pešek Hlavnì.

PEŠEK

(se rozhlíží, shlédne Alenu a mluví pøitlumeným hlasem) Aleno!

ALENA

(zvedne hlavu) Koneènì! - Nu, pojï pøec blíž! (Vstane a bìží k lavièce)

PEŠEK

Nejde to, Aleno...

ALENA

Proè?

- 50 -

PEŠEK

Nesmím.

ALENA

Jaké to žerty, Pešku, opravdu nemístné žerty!

PEŠEK

Nemohu. - Nemìl jsem ani vyjíti - ale to víš, láska k tobì.

ALENA

A proè nemùžeš?

PEŠEK

Slíbil jsem to arcibiskupovi Arnoštovi. Vidìl jsem tì a musím zpìt jít.

ALENA

Mùj drahý! S tím slibem to nebude tak doopravdy. Aspoò chvíli, Pešku! - A proè jsi to slíbil arcibiskupovi?

PEŠEK

Sám nevím, proè chtìl tomu, ale co mi slíbil, stojí za to, abych slib svùj dodržel. Rytíøské ostruhy, Aleno! -
Ale mlèet! (Klade prst na ústa) Vidíš, že se také starám...

ALENA

Jdi, ty mne škádlíš...

PEŠEK

Musím zase jít - ale víš, jeden polibek by neškodil.

ALENA

Raè si tedy proò pøijíti.

PEŠEK

Když nesmím...

ALENA

Tož tam zùstaò bez polibku!...

PEŠEK

Ukrutná! - Aspoò o krok se pøibliž, odvážím se také na jeden krok - dále nemohu.

(Mezitím se objevil v pozadí vévoda Štìpán a král Petr cyperský. Oba zùstanou v pozadí a mluví

ztlumeným hlasem)

ŠTÌPÁN

(ukazuje Petrovi Alenu) Ano, právì, to ten panoš.

PETR

Kterého jsem vyplašil v pøedsíni císaøské; týž vzrùst, týž šat - nemám chuti vzdát se tak lehce.

ŠTÌPÁN

Jen smìle, pane bratøe!

PETR

A hleï, má zde dostaveníèko. - Což abychom jim tu radost pøekazili?

ŠTÌPÁN

Spíš je pozorujme chvíli, až se zcela pøesvìdèíme.

- 51 -

PETR

Toho vìru již nepotøebujeme. Dva mladíci pøece v noci dostaveníèko si nedávají.

(Alena a Pešek mezitím posunky znamení si dávají)

PEŠEK

Tedy o krok, Alenko, o jediný krùèek...

ALENA

(uèiní krok kupøedu) Tento ti obìtuji, ale pouze ten jediný; víc nesmím obìtovati své hrdosti.

PEŠEK

(uèiní také krok) Krok tvé nožky není, Aleno, v žádném pomìru s mým krokem: když já udìlám jeden,
musíš udìlat aspoò dva.

ALENA

Jsi jako vždycky neskromný - to by bylo trochu mnoho. Na jeden krok se ještì odvážím - ale rychle.

(Uèiní krok kupøedu, Pešek rychle dva kroky a leží si v objetí)

ALENA - PEŠEK

(najednou) Mùj Pešku!

Má Aleno!

(Pausa, Petr a Štìpán šeptajíce ustupují více do pozadí)

PEŠEK

Za chvíli takovou bych dal deset životù . . .

ALENA

Já vìdìla, že pøijdeš... zùstaò...

PEŠEK

Nevzpomínej toho - èas prchá a musím jít.

ALENA

Mùj miláèku!

PEŠEK

Co je ti? Ty se chvìješ. Slzy v tvém oku...

ALENA

To štìstí!

PEŠEK

(vede ji na sedátko pod lipou) Ty klesáš. - Ó, má drahá!

(Sednou. Alena má hlavu na rameni Peškovì)

ŠTÌPÁN

Tuším, že jsme vidìli dost!

PETR

Teï je nejpøíhodnìjší chvíle, chceme-li je vyplašit.

ŠTÌPÁN

Lépe bude, pùjdeme-li vyhledat purkrabího. Hledá ptáèka nahoøe v pøedsíni císaøské, a on se zde zatím
cukruje.

- 52 -

PETR

Vìru, takhle se nezachází s panošem. - Pojïme, pane bratøe, purkrabí bude mít radost. (Odejdou)

ALENA

Hleï, co je hvìzd na nebi!

PEŠEK

Vidím všecky v oèích tvých a planou z modra jich krásnìjší než z modra nekoneèné oblohy.

ALENA

A co chce arcibiskup? - Za jakou pøíèinou jsi vìznìn dnes?

PEŠEK

Øekl jsem ti, že nevím. - Ale kdož by teï hlavu tím si lámal, teï mizí svìt kolem, co hlava tvoje leží na srdci
mém. (Objetí)

ALENA

Nìkdo pøichází.

PEŠEK

Skryjme se.

ALENA

Ale kam?

PEŠEK

(naslouchá) Jest jich více, a tuším, že jdou s pochodnìmi.

ALENA

Jsme prozrazeni, prchnìme! Zdá se mi, že jsou nám na stopì; král Petr s oèí mne nespustil pøi stole.

PEŠEK

Pojï do purkrabství, tam tì hledat nebudou.

ALENA

Ó, nikoli - co by øekl strýc! - Naopak, myslím, že tam by nás nejdøíve hledali.

PEŠEK

Naopak, Aleno, strýc ví o všem, sdìlil jsem s ním všecko.

ALENA

A zlobil se, zuøil...

PEŠEK

Ovšem, ale vìøím pevnì v jeho dobrotu. (Nové kroky) Ale nyní tøeba prchnouti. - Kam? Do purkrabství, tam
jsme jisti, rychle! (Táhne Alenu ke dveøím do purkrabství a otvírá je) Zavøeno. - Co nyní?

ALENA

Nezbývá, než abychom oba prchli do strážnice.

PEŠEK

Tedy rychle! Bezpeèni tam ovšem nebudeme, ale co nám zbývá?

(Odejdou v pozadí do strážnice)

- 53 -

7. Výstup

Vejdou vévoda ŠTÌPÁN a král PETR

ŠTÌPÁN

Hrdlièky již ulétly - to je škoda!

PETR

Tvá to vina, pane bratøe, mìli jsme na nì ihned udeøit; co s purkrabím?

ŠTÌPÁN

Však nebudou daleko, a my již nepovolíme. My s jedné a purkrabí s druhé strany je vezme do kleští.

PETR

Ubohý staøec, chvìje se celý rozèilením, ba šel i vzbudit císaøe. Ted’ to zaène!

ŠTÌPÁN

Pojï hledat dále naše cukroušky. - Snad se uchýlili do strážnice. Ten panoš má opravdu vkus.

(Odejdou do strážnice)

8. Výstup

Vystoupí KAREL IV., za ním ARNOŠT

KAREL IV.

Tak to nepùjde, milý Arnošte! - Pan purkrabí sám všecko svým láteøením pøekazil. Pamatuj, co jsme povinni
své dùstojnosti!

ARNOŠT

Purkrabí jedná, jak úøad jeho mu velí. - Teï musíme...

KAREL IV.

S barvou ven - jiného nám nezbude. Každá lest je nás nedùstojná. - Co na tom? Císaøovna pøijela za mnou.
Zalíbilo se jí tak.

ARNOŠT

To lépe øekneme, že vyjela si èasnì zrána na hon do lesa a ztratila svùj prùvod a zabloudila; co pøirozenìjšího,
než že hledala zde útulku?

KAREL IV.

(v pøemýšlení) Zabloudila. - Ale její pøestrojení?

ARNOŠT

O to již je postaráno, Milosti. Když jsem slyšel, jak purkrabí bouøí v pøedsíni, odvedl jsem císaøovnu
toèitými schody do podhradí, kde se mùže pohodlnì v dolejší jizbì pøevléknout.

KAREL IV.

Nu, a dále?

ARNOŠT

Mezitím co bude purkrabí láteøit a hledat domnìlou ženu, budeš ty státi na svém, že nevìøíš tomu a že chceš
na vlastní oèi se pøesvìdèit, že chceš sám vidìt vinnici. Patrnì sbìhne se celý hrad. V zmatku tom vstoupí
Její Milost do nádvoøí, jako by právì pøijela. Pùjdeme jí vstøíc, její neoèekávaný pøíchod zmate všecky a

- 54 -

odvrátí jejich pozornost od hledání dívky - aspoò na chvíli. Stojí-li purkrabí na svém, pøejme mu tu radost,
a si hledá, ty mùžeš jednati, jak tobì se zlíbí; buï zùstati zde s císaøovnou, nebo volnì odjeti na Karlík.

KAREL IV.

Pochybuji však, milý Arnošte, že se tím spokojí naši hosté. Král Petr prohlížel dobøe císaøovnu v pøedsíni
mé ložnice, víš, že se chtìl odvážit ji políbit - pozná ji.

ARNOŠT

Nepozná ani on, ani vévoda. Štìpán. V pøedsíni bylo pøece pološero, nadto slušelo pøestrojení císaøovnì
výteènì, k nepoznání.

KAREL IV.

Ale co když budou státi na svém, purkrabí se bude chtít ospravedlnit a vše dopodrobna vyšetøit, a hosté naši,
víš, jaký berou podíl na každém hnutí našem.

ARNOŠT

Nu, co si poènou? A hledají a vyšetøují. Tu radost, až bude Její Milost zde, jim dopøáti mùžeme s lehkým
srdcem. Jen spoléhejme na náhodu a dùvìøujme ve štìstí!

KAREL IV.

(s úsmìvem) Ty vše vysvìtlíš a omluvíš - však slyším kroky.

ARNOŠT

A hlas purkrabího. - Teï opatrnì!

9. Výstup

PURKRABÍ, ARNOŠT, KAREL IV. a nìkolik sluhù s pochodnìmi a vytasenými meèi

PURKRABÍ

(ještì za scénou) Jeho Milost již opustil Karlštejn! Ó, bìda, bìda, jdìte a hledejte, sto kop, kdo najde tu
nešastnici! (Vejde. Jak spatøí císaøe, vrhne se pøeci ním na kolena) Milost! Milost! Císaøský pane! Nehodný
sluha tvùj skládá v ruce tvé úøad, jejž tak špatnì zastával.

KAREL IV.

(udiven) Co slyším? - Co se stalo, pane purkrabí?

PURKRABÍ

Hledal jsem tì po celém hradì, nejjasnìjší vladaøi jistì již vyplašilo tì z komnat tvých to hrubé porušení
tvého zákazu, že jsi na odjezdu, teï v noci! Ó, bìda, bìda!

KAREL IV.

Co se stalo? Vstaò, pane z Wartenberka!

PURKRABÍ

Co stojí Karlštejn, co tuto hlavu šedivou nesu na plecích, nestalo se, co dnes! Jeho Milost král Petr a vévoda
Štìpán vidìli na vlastní oèi, nelze mi tedy déle zapírat a stavìt se nevìdomým. Ale já jsem nevinen, Milosti!
Já ani tu nešastnici nevidìl.

KAREL IV.

Nešastnici? - Nechápu ani slova, pane purkrabí.

- 55 -

PURKRABÍ

Tvùj úsmìv dodává mi síly, abych se vyznal ze všeho. Mùj bratr Mikulᚠ- znᚠho, jaký jest blázínek...

KAREL IV.

(k Arnoštovi) Co ještì uslyším?

PURKRABÍ

Má dceru Alenu, pravý to otcùv kontrfej

7

; dìvèe jest zamilováno po uši do tvého šenka, Pana Peška Hlavnì.

KAREL IV.

Proto pøec nemusíš kleèeti, pane purkrabí. - Však naè mi to všecko teï vypravuješ? Když se mají rádi, a se
vezmou, já Peškovi bránit nebudu!

PURKRABÍ

Ale bratr nechce svolit, dokud pan Pešek nezíská ostruh rytíøských.

KAREL IV.

Nu, snadná pomoc. Dáme mu je.

PURKRABÍ

To já také øíkal, mìli poèkat - a ne dìlat hlouposti, ale již se stalo, jíž se stalo. - Svrhni všechen hnìv svùj na
mne, ale ty dìti netrestej!

KAREL IV.

Já tu dívku ani neznám - já ji nikdy nevidìl - ale posud nechápu, kam smìøuješ, pane purkrabí?

PURKRABÍ

Vidìls ji, Milosti! - Stála na stráži ve tvých komnatách.

KAREL IV.

(udiven) Na stráži? - V mé ložnici?

ARNOŠT

(k císaøi) Výbornì! Je na falešné stopì!

KAREL IV.

Nevšímal jsem si stráže. (Náhle pøísnì) Znᚠvšak rozkazy naše, pane purkrabí. Když to pravíš, je to asi
pravda; jak tam pøišla ta dívka?

PURKRABÍ

Otec její, mùj bratr Mikuláš, vešel v pošetilou sázku s panem Ctiborem z Fuchsberka, že toho dokáže, by
proti zákazu tvému dívka zùstala pøes noc na Karlštejnì. Alena zkusila to, hnána beznadìjnou láskou
k Peškovi. Má vina jest, že dostala se v pøestrojení mých barev na hrad - ale v dnešním shonu a víru mohlo
se to lehce stát i jinému. Já nevìdìl o nièem, zapøísahám se svatým Václavem!

KAREL IV.

Nyní chápu ovšem nemoc pana Peška. - Alena byla tedy dnes na stráži v mých komnatách? - To je vìru
trestuhodné, pane purkrabí. A v jakém šatu tam byla?

PURKRABÍ

V šatu mých barev, Milosti!

ARNOŠT

(k císaøi) V stejném šatu, jaký mi opatøil Pešek pro císaøovnu. Výbornì, jsme zachránìni!

- 56 -

KAREL IV.

(se zdánlivou rostoucí pøísností) To dvojí pøestupek, pane z Wartenberka. Zjevná neuctivost a nešetrnost
k pøedpisùm našim se strany pana Mikuláše a zpupná nedbalost ve službì, pane purkrabí! Vidím, že musím
pøísným trestem stanoviti pøíklad. I Pešek je vinen, zle se prohøešil!

PURKRABÍ

Tresci mne i jeho, ale jen Alenu ne, milostivý císaøi! Dìtský nerozum a pak jedno, co všecko omlouvá...

KAREL IV.

Nevìdìl bych co...

PURKRABÍ

Láska, císaøská Milosti!

KAREL IV.

(s úsmìvem k Arnoštovi) Té ovšem kvùli musíme již dnes mnoho odpouštìt. (K purkrabímu) Uvidíme, co
se dá dìlat, pane purkrabí; tøeba døíve vyslechnouti vinníky, ty odvážné milence, kteøí si dávají dostaveníèka
v pøedsíni ložnice císaøské!

PURKRABÍ

Vìru, uznávám tu smìlost...

ARNOŠT

(K císaøi) Která nám pøišla vhod.

KAREL IV.

Dej vyhledati vinníky, pane purkrabí, a pøivésti je sem. Chceme na místì soudit a trestat!

PURKRABÍ

Ó, Bože, kde jen jsou, kde jen jsou!

(Mezitím co dává v pozadí rozkazy strážím, vznikne za scénou hluk a tøeskot meèù. Petr šermuje

s Alenou, Štìpán s Peškem. Všichni vyjdou ze strážnice)

ŠTÌPÁN

(za scénou) Drží se to dìvèe, jak pravý šermíø!

ALENA

(za scénou) A nepoddá se!

PEŠEK

(za scénou) Tu urážku ti splatím, pane vévodo!

PETR

(za scénou) Však já tì neopustím, pane bratøe!

KAREL IV.

(postoupí vpøed) Jak? - Potyèka v mé pøítomnosti? - Stùjte!

(Na jevištì vrazí divoce Štìpán a Petr, šermujíce s Peškem a Alenou)

- 57 -

10. Výstup

KAREL IV. ARNOŠT, PURKRABÍ, ŠTÌPÁN, PETR, ALENA, PEŠEK,

stráže a lid karlštejnský s pochodnìmi

ŠTÌPÁN

Již couvají!

PETR

Císaø!

ALENA

Bìda!

PEŠEK

Však se nepoddáme!

KAREL IV.

(Postoupí jim vstøíc, velkým hlasem) Zarazte! Což ani velebnost císaøe vášeò vaši zbìsilou neudrží na uzdì?
Šílíte všichni dohromady? Aj, pane vévodo, divnì ctíš pohostinství a zachovávᚠèest rytíøskou - se zbrojnoši
se potýkᚠa s dívkami!

ALENA

Císaø ví všecko!

PEŠEK

Milost! Milost!

(Oba pustí meèe a klesnou pøed císaøem na kolena)

ŠTÌPÁN

(zastrkuje meè) Byl jsem nucen k boji, uražen tímto panošem, který jest dívkou.

PEŠEK

Já jen bránil svou nevìstu!

ŠTÌPÁN

V hrdlo lžeš!

KAREL IV.

Ticho! Mluvte bez vášnì, a mohu klidnì soudit!

PEŠEK

Ve strážnici pustili se oba pánové v hru v kostky, pøi èemž za cenu dával pan vévoda èest mé nevìsty, tasil
jsem, to vše.

ŠTÌPÁN

Nešlo mi o tvou nevìstu, pane šenku - chtìl jsem jen zvìdìt, kdo je tvùj spanilý soudruh - pak jsem ti chtìl
povìdìt, jak pìknì šetøíš zákonù císaøských.

PEŠEK

Nuž, tedy vìz, mou nevìstou je Alena, dcera pana Mikuláše z Wartenberka...

PURKRABÍ

Nešastné, zaslepené dítì!

- 58 -

PEŠEK

A co se rozkazù císaøských týèe...

KAREL IV.

(ironicky k vévodovi) Nech, já se podìkuji sám panu vévodovi bavorskému, jak bedlivì zastával v úøadì
našeho milého purkrabího. Však dosti sporu! Odvážlivou hru jsi nastrojil, Pešku. Vidíš, bez tvé pomoci
nám víno také chutnalo. Jdi, nemám tebe více potøebí.

PEŠEK

Milost! Milost!

ALENA

Odpuštìní, Milosti! Jediné já jsem vším vinna, Pešek nikoli! Na mne padniž veškeren tvùj hnìv! (Kleká)

KAREL IV.

(zvedá ji se zemì) Nerad bych se sklánìl k zemi tam, kde rád se podívám okem k oku.

PURKRABÍ

Císaø odpouští!

ALENA

Milosti, díky, díky!

KAREL IV.

(s úsmìvem) A ponìvadž se ukázalo, že nám bez pana rytíøe Peška...

PURKRABÍ

(k Alenì) Rytíøe, slyšíš?

KAREL IV.

...víno také chutnati mùže, propouštíme ho ze služeb svých v plné milosti své a dáváme mu v uznání zásluh,
jež získal si po léta o naši osobu, dùm, který jsme získali od žida Ebruše na Starém Mìstì pražském - o
statky a jiné zboží postarají se pan Mikulᚠi pan Ješek z Wartenberka.

PEŠEK

ALENA

Ó, díky, ó, díky!

PURKRABÍ

Sláva císaøi! (K Alenì) Ale nahnalas mi strachu, ještìøièko!

(Karel IV. rozmlouvá s Arnoštem v prostøedku jevištì. Purkrabí, Alena a Pešek stojí po jedné, Štìpán a

Petr po druhé jeho stranì)

PETR

(k Štìpánovi) Nu, nejsem znalec, pane vévodo?

ŠTÌPÁN

Škoda. Nepovedlo se.

PETR

Teï vìøíš, že mi zlomila meè a hodila pod nohy, když jsem jí chtìl dát v komnatì císaøovì políbení?

ŠTÌPÁN

Ted nezbývá nám, než si navzájem gratulovati, pane bratøe!
(Tisknou si ironicky ruce)

- 59 -

11. Výstup

Pøedešlí a ALŽBÌTA

Vtom ozve se troubení na podhradí, všichni se obrátí, branou vejde císaøovna Alžbìta v obleku jako

v prvním dìjství.

VŠICHNI

Co to znamená?

PURKRABÍ

To fanfára, oznamující vznešenou nìjakou návštìvu. (Vejde Alžbìta)

VŠICHNI

Císaøovna!

KAREL IV.

Jaká to návštìva, paní má — a v tuto dobu? (Jde vstøíc a políbí ji na èelo)

ALŽBÌTA

(v rozpacích) Vyjela jsem èasnì z rána do lesù kolem Karlíka na hon-

ARNOŠT

(vpadne jí do øeèi) A vzdálila se zajisté, nepovìdoma cesty, pøíliš daleko?

KAREL IV.

(rychle za ním) A zabloudila snad?

ALŽBÌTA

Uhánìla jsem tryskem za jelenem, jejž psi z brlohu vyplašili, a tak se stalo, že pojednou ztratila jsem smìr
cesty a zbloudila, až místo Karlíka bleskly mi vìže karlštejnské. Co zbývalo, - i hledám pohostinství a
pøístøeší u svého vládce a pána.

ARNOŠT

Jaké to štìstí, že stojí Karlštejn, a vìru stálo by za to zboøiti jej hned, jak jej opustíš, dostaèil úplnì svému
úkolu.

KAREL IV.

Je mi líto, milý Arnošte, že nemohu sdíleti - snad po prvé - tvoje náhledy. Nejsem tak dvorský, i nad
zákonodárcem jest zákon, a ten praví, že nesmí žena ani královna ubytovati se na Karlštejnì. Doprovodím
sám Její Milost na Karlík. Zákon je svatý!

ALŽBÌTA

Ty sám bys chtìl?

KAREL IV.

(s úsmìvem) Ano, je to krásný a blažící pocit uvádìti zbloudilé na pravou cestu. (Šeptem) Budu tì dobøe
baviti. (Nahlas) Povím ti, co zatím zde se stalo mezi milenci, které tvé zvláštní pøízni doporuèuji.

PURKRABÍ

(pøedstavuje Peška i Alenu, kteøí se hluboce kloní) Má neteø Alena a pan Pešek Hlavnì.

ALENA

Rytíø, strýèku!

- 60 -

ALŽBÌTA

A v obleku panoše? - A tìchto barev?

KAREL IV.

Cestou ti všecko vysvìtlím. Pane purkrabí, dej osedlati konì.

PURKRABÍ

Hned se stane, Milosti.

(Zavolá družinu královu ze strážnice a z hradu. Odchází)

KAREL IV.

Naši hosté (K Štìpánovi a Petrovi) vezmou, doufám, za vdìk pohostinstvím naším ještì na nìkolik dnù.
My se opìt vrátíme zítra, abychom spoleènì užili jarních dnù v lesích berounských.

ŠTÌPÁN

(rychle k nìmu pøistoupí, polohlasnì) A moje záležitost? - Nemohu míti žádné nadìje?

HLAS V̎NÍKA

(vpadne právì) Dále od hradu, dále, a nepotká neštìstí tebe nenadále!

KAREL IV.

V tom slyšels urèitì mou poslední odpovìï, pane vévodo! (Štìpán se ukloní a vmísí se mezi dvoøany) A
nyní na cestu!

(Trouby, Napøed oddìlení zbrojnošù. Císaø s Alžbìtou procházejí støedem, všem laskavì kynouce. Za

nimi druhé oddìlení stráže s pochodnìmi a družina Karlova, mezi nimi Alena a Pešek)

ALENA

(žertovnì podává ruku Peškovi) Vaši ruku, pane rytíøi!

PEŠEK

Zde máš. Však nezapomenu co živ na tuto noc na Karlštejnì!

(Odcházejí)

Opona spadne