24. Kroužkovci (Annelida)

• jejich tělo bývá válcovité a mírně zploštělé, na obou koncích zúžené, složené ze stejnocenných článků = homonomní segmentace

• na povrchu těla jsou umístěny štětinky (pomocné orgány pohybu), někteří (parazité) mají na koncích těla po jedné přísavce (přidržování a pohyb) - přední přísavka je spojena s trávicí soustavou

• článkování těla má za následek opakování některých tělních ústrojí v každém článku: nervová ústrojí (v břišní pásce), pohlavní orgány s vývody, vylučovací soust., pohybová svalovina - zbytek soustav prostupuje celým tělem

• obývají moře, sladké vody, vlhké části souší

• mohou se volně pohybovat v bahně, písčitých dnech i v zemi, nebo žijí v rourkách na dně moří, potoků a tůní…

stavba tělního článku:

1 pár coelomových váčků

1 pár vylučovacích orgánů = metanefridie

1 pár pohl. orgánů

1 pár nervových zauzlin

1 pár nečlánkovaných končetin = parapodie

• toto platí pro všechny články kromě prvního a posledního

• segmenty jsou od sebe odděleny blanitou přepážkou = dissepiment

• na povrchu těla kutikula ( obsahuje žlaznaté buňky - vylučují hlen, usnadňují pohyb ), pod ní kožněsvalový vak - je tvořen jednovrstevnou pokožkou a vrstvami hladké svaloviny

• fci kostry plní hydroskelet ( váčky plněné kapalinou )

nervová soustava:

• žebříčkovitá, spojena nervovými vlákny

• v hlavové části se vytvořilo nadhltanové mozkové ganglium - je spojeno s podhltanovým gangliem

trávicí soustava:

• průchodná, trubicovitá = začíná ústním otvorem na1-2 článku a končí řitním otvorem

cévní soustava:

• uzavřená = je tvořena 2 cévami : břišní a hřbetní, jsou navzájem spojeny spojkami

• hřbetní céva - rytmické stahy = pohyb

vylučovací soustava:

• vylučují pomocí metanefrídíí (nálevky), v každém článku 1 pár

• odvodný kanálek prostupuje dissepiment a ústí na povrchu

• začínají v 1 článku a končí v následujícím

dýchací soustava:

• celým povrchem těla nebo žábrami

pohlavní soustava:

• gonochoristi i hermafroditi…

Systematicky se třídí do 3 tříd, ale uvedeme jen dvě: Mnohoštětinatci a Opaskovci.

1 . třída : Mnohoštětinatci

• mořští živočichové

• mají vyvinuté parapodia (panožky )

• podél celého těla mají na článcích bradavky se štětinkami, s přívěsky a žábrami

• na 1. Článku mají tykadla + smyslové orgány :jednoduché oči

• mají vychlípitelný jícen (rypák), chitinovité čelisti

• gonochoristi, vývin nepřímý - přes larvu trochofora

• nepohlavní rozmnožování : fissiparie

1. podtřída: Bloudivci

Nereidka hnědá (žije dravě v mořích)

Nereidka nájemnice: obývá opuštěné schránky měkkýšů

Palolo zelený (uvádí se jako jedlý) žije také v moři severně od Austrálie

• odděluje zadní část těla, vypouští pohlavní b. - rozmnožování

Pískovník rybářský: žije na pobřeží moří, rybáři ho používají jako návnadu

• vyhlubuje si v písku chodbičky tvaru U - filtrace mořské vody, organického materiálu

Afroditka kostnatá: „ mořská myš“ má dlouhé štětiny k obraně, při nebezpečí se stáčí do klubíčka

2. třída: Opaskovci

- mají v předních článcích opasek - v době rozmnožování se zduří kožní žlázy, opasek se zvýrazní : produkuje sliz - pomáhá při přenosu spermií, při páření a produkuje obal pro vajíčka = kokon

• u vajíček nejsou vyvinuta tykadla ani parapodia

• mají přímý vývoj a jsou hermafroditi, dýchají celým povrchem těla

1. podtřída: Máloštětinatci

• zástupci jsou bez kusadel, tykadel, nemají vnější dýchací orgány

• cévní soustava uzavřená (hřebetní a břišní céva s postranními oblouky, svalnaté "rourkovité" srdce, krev je červeně zbarvená hemoglobinem)

• suchozemští dýchají povrchem těla, sliz podporuje rozpouštění kyslíku

• nervová soustava žebříčkovitá s několika hlavními uzlinami

• tvorové jsou pohlavními obojetníky, z oplozených vajíček se tvoří kokon (opasek), který např. žížala stahuje asi po jednom až pěti měsících přes příď těla

• vyleze z něj asi 20 malinkých žížalek

• štětin je málo, jsou krátké a pohyblivé v jamkách článků

• nemají oči (snad jen barevné tečky), hlava není oddělená, nemají ani tykadla

• poškozené tělo snadno a rychle regeneruje

k zemním tvorům patří :

Žížala obecná

• 1. článek má hmatovou fci

• 2. článkem začíná ústním otvorem trávicí soustava a končí posledním článkem

• každý článek nese 8 štětinek - pohyb

• živý se organickými zbytky v půdě - půdu polyká v celku, nestravitelné zbytky z ní vycházejí

• povrch střeva je zvětšen střevní řasou (z důvodu chudoby potravy)

• okolo střeva jsou chloragogenní buňky : slouží k ukládání odpadních l., syntetizuje se v nich glykogen

• žije v děrách mezi trávou, břišní strana je světlejší, zadeček je vždy zploštělý a zaoblený

• žížaly mají veliký půdotvorný význam, protože každá z nich dovede obrátit až 67 kg půdy na hektaru

• zajišťují fci provzdušňovací, tvoří humus

• vyskytují se na zahradách, na polích i v lesích

• známe asi 6000 druhů žížal

• většinou jsou dlouhé do 20 cm

• u nás v kompostu žije žížala hnojní, je na hřbetě tmavočervená

• je-li podrážděna, vylučuje mnoho žlutého a páchnoucího hlenu

• v pařeništích i na záhonech často najdeme světle narůžovělou žížalu růžovou (délka až 85 mm)

• žížala podhorská má zřetelné kroužkování, žije v trouchu pařezů a její sliz světélkuje

rozmnožování:

• hermafrodit - 2 jedinci : opasek produkuje sliz = páření, výměna spermií

• spermie si jedinec uschová do semenných váčků - přímo neoplodňují vajíčko

• zralá vajíčka se dostanou do kokonu (vznikl činností opasku, sliz ) - musí se dostat k vyústění semenných váčků - oplození

Naidka

• chobotnatá má dlouhý rypáček, dlouhé štětinky na hřbet, běžně žije v rybnících

Nitěnka obecná

• je známá všem akvaristům, neboť může sloužit jako potrava pro ryby

• žije v bahnité rource zalezlá přídí dolů, zadeček vystrkuje do vody a komíhá jím (nutnost - dýchání)
  

Roupice bělavá

• nejspíše se najde někde poblíž břehů vod v humózní půdě či opadance

• také se může chovat v laboratořích (i v domácnostech) jako krmivo pro akvarijní rybky
  

2. podtřída: Pijavice

• zástupci mají krátké zploštělé tělo se zřetelnými kroužky = homonomní segmentace, ale každý článek má na svém povrchu 3-14 dalších zářezů : s vnitřním článkováním nemají nic společného

• na obou koncích těla je jedna přísavka, 1. prochází ústní otvor a 2.slouží k přidržování

• živý se dravě = ektoparaziti

• některé pijavice mají chitinové čelisti - poškozují pokožku hostitele

• trávicí trubice začíná pilovitými čelistmi k nařezávání kůže hostitele, v jícnu je žláza vylučující hirudin - vpouští do rány, zabraňuje srážení krve, jícen ústí do střeva s postranními zásobními vaky

• nasátá potrava se trácí velmi dlouho

• krev je červená, cévní soustava je uzavřená, dýchají celým povrchem těla

• nervová soustava je žebříčkovitého typu, oči jsou pohárkovité

• pijavky mají i hmat a chemická ústrojí

• množí se jen pohlavně, jsou obojetníky, kokony snášejí ve vodě na rostliny a kameny

• regenerační schopnost je malá

• pohybují se píďalkovitě a dovedou vlnovitým způsobem plavat

Pijavka lékařská

• na hřbetě má černohnědočervenou kresbu, břicho je světlé a černě skvrnité

• v přírodě (napadne-li člověka) může na člověka přenést hnisavé bakterie a poraněná kůže je i tak zdrojem infekcí

• ve středověku se užívala k odnímání krve (i dnes v různých zemích)

Pijavka koňská

• je naše největší pijavka a najde se v návesních rybnících

• hřbet má tmavohnědý až černý, břicho šedozelené

Chobotnatka rybí

• přenáší krevní parazity, proto při přemnožení působí značné ztráty ryb

• má štíhlé a příčně pruhované tělo s velkou zadní okrouhlou přísavkou

• kokony lepí na vodní rostliny

Hltanovka bahenní

- je u nás nejčastěji, středně veliká, tělo má ploché, hnědě zbarvené se žlutými skvrnami na hřbetě