č 6 1 8

Psany jazyk, grafćmy, psanć texty

JAN ĆADIL

Zakladnf pójmy każde vedyjsou zśroveń pójmy (v jistem smyslu) nejkontroverznćjśimi. Od pojetf a vykladu takovych pojmO, jako je ćas, prostor, hmota, energie, żivot..., se odviji chapani a vyklad dalśich pojmO a cele konslrukce te ktere vedy. Obvykle existuje (nebo se alespoń pfedpoklada) jakasi obecna shoda v chapani techto zakladnich pojmu; na jejim zaklade Ize mluvit o pojmech użśich, dilćich, specialnejśich. A naopak: diskuse o pojmech specialnejśich a spory o tyto pójmy jsou vychodiskem pro (znovu)vytvafeni zakladnich pojmu. Zakladni pójmy każde vedy se tak formuluji znovu a znovu, ale zaroveń se stale pfedpoklada jakysi konsensus v jejich chapani, jinak by nebylo vubec możno o nich mluvit.

Takovym zakladnim pojmem je v lingvistice Jazyk”. Chceme-li mluvit o nejakem zvlaśtnim gramatickem jevu, pfedpokladame jiste porozumeni pojmu jazyk (aniź bychomje tfebasami formulovali). Chceme-li vśak mluvito mluvenem/psanemjazyce nebo o ćemkoli, co nejak souvisi s mluvenosti a psanosti, musime (si) vybudovat nebo pfijmout urćitou konstrukci. Jednou takovou konstrukci je Vachkova teorie dvou norem, normy jazyka mluveneho a normy jazyka psaneho (ktere se yyznaćujf urćitymi vlastnostmi, neni jim nadrazena żadna univerzalni norma, jsou v urćitem vztahu ke konkrelnim jazykovym projevCim - viz Vachek, 1973, 1989); jini autori mohou mftjinć konstrukce, ktere pak jsou v pozadi vykladu jednotlivych jevu souvisejici'ch s pismem, pravopisem, psanymi texty, jednotkami psaneho jazyka atd.

Vyklady psaneho jazyka jsou v podstate dvojf. Lze je demonstrovat na prikladu de Saussura a Uldalla. De Saussure tvrdi, że Jazyk a pismo jsou dva odliśne znakove systemy, prićemż druhy exisluje vylućne proto, aby reprezentoval prvni. Predmet ling-visliky nem vymezen kombi naci psaneho a mluvenehoslovaJejfmjedinym predmelem je slovo mluvene” (cii. podle ć. pfekl.: Saussure, 1989, s. 59). Jinymi slovy, texty psaneho jazyka jsou obrazem lexlu mluveneho jazyka a pismo je nastrojem vylvofeni tohoto obrazu. Podle Uldalla (1944) jsou (mluvena) reć a pismo vyrazy tehoż jazyka, prićemż żądny z techto systemu (sic!) neni primarni; jde jen o dvoji manifestaci tehoż, totiż jazyka. Pritom se Uldall odvolava prave na de Saussura a jeho lezi, że jazyk je forma, ne substance. Srovname-li obe pojęli,jeyicise na prvni pohled jako protikladna, nemusime nutne dojil k zaveru, że se navzajem vylućuji; v jistem smyslu se vzajemne doplńuji a nelze jen jedno z nich prijmout a druhe zcela zavrhnout; jde o zdurazneni dvou slranek leże veci. Pismo vzniklo proto, aby reprezentovalo mluvenou reć - ale jeho hlavnim ukolem mćla byt zfejme reprezentace obsuhu spiśe neż vyrazu; melo byljinym vyrazem tehoż obsahu. Da se tedy fici, że pismo je odvozene vzhledem k jazyku; ale lvrzeni, że psany jazyk je odvozeny vzhledem k mluvenemu jazyku, uż je ponekud problemalicke Qde zejmena o odliśeni diachronnia synchronni perspektivy). V prvnich pisemnych zaznamech patrne neślo ani lak o zachyceni zvukove slranky feći jako o zachyceni jejiho obsahu. (Lze ovśem vesl spory o to, co vlaslne mużeme povażoval za pismo; kdy manie mluvit o predpisemnych a kdy uż o pisemnych zaznamech, jinymi slovy, kdy grallcky zaznam presliWa byt jen obrazem nejake veci, udalosti atd. a stava se (i) „obrazem” feći, jazykoveho sdeleni.) V prObehu dlouheho vyvoje pisma (pisem) se ukazało jako vyhodne poużil k reprezenlaci obsahu reprezentace vyrazu - a jako jeśle vyhodnejśi: kombinace reprezentace obsahu a reprezentace vyrazu. Grafickou reprezenlaci pouze vyrazu (zvuku) je Ibneticka transkripce, kiera ma jen velmi specialni poużiti. Za grafickou reprezenlaci obsahu (a leprve zproslfedkovane jazykoveho vyrazu) mużeme povażovat napf. ćisla a jine malematicke a logicke symboly - i ty vśak maji zpravidla jen sve specialni poużiti omezene hranicemi jazyka prisluśne vedy.

9

Siovi> a .slovesnnst, 54. 1903