Eduard Bass

CIRKUS

HUMBERTO

Elektronické vydání pøipravily virtuální knihovny

ATHENEUM

a

RoboV knihy

(3)

Èást první

I

! H * V * Ì * Z * D * Y !

nechte si okénko

31. V. 1925

President O’Harrieh

Tento inserát se objevil v listopadu 1924 na celé stránce èasopisu

PROGRAM, odborného týdeníku Mezinárodní federace varietních

a cirkusových umìlcù. Vzbudil nesmírnou pozornost tajemným

obsahem i neobvyklou formou. Kterýpak artista se nepovažuje za

hvìzdu? A jaký závažný dùvod mohl pøimìti ctihodného presidenta,

aby doporuèil èlenstvu vynechat pøedstavení, tedy vìc, které se jevištní

nebo manéžový umìlec dopustí jen tehdy, když ho nemoc èi neštìstí

tiskne na obì lopatky? A vìc, která znamená ztrátu toho

nejnedotknutelnìjšího, co artista zná, zaè se bije a proè nasazuje život,

- ztrátu gáže?

Není tedy divu, že celé Mefevacium (Mezinárodní federace

varietních a cirkusových umìlcù) upadlo v rozèilení a že se generální

(4)

tajemník organisace, pan Lubitschke-Sailoni, div nezadusil v lavinì

dotazù. Psali mu artisté všeho druhu, umìlci na hrazdì i na bradlech,

pøízemní akrobaté, krasojezdkynì, clownové, krotitelé, imitátoøi,

kouzelníci, hadí mužové, skokani, taneènice španìlské, bøišní, javajské,

závojové, psali žongléøi, siláci, trhaèi øetìzù, polykaèi meèù, cvièitelé

opic a majitelé uèených psù, psali excentrikové, stepaøi, létající mužové

a padající mužové, psali trpaslíci, vousaté dámy, umìlci v pøemìnách,

fakiøi a otcové kejklíøských rodin japonských i èínských, psali

provazolezci, králové støelby, umìlkynì v potápìní a virtuosové na

xylofon, psali hypnotiséøi, a co to má k èertu znamenat, se psali i èetní

jasnovidci. Ale pøišel i velmi vážný, tak øíkajíc obrnìný dopis od

Mezorvacipod (Mezinárodní organisace varietních a cirkusových

podnikatelù) a na první pohled se zdálo, že Mefevacium

a Mezorvacipod se octnou po dlouhých letech míru a shody ve

váleèném stavu.

Pan Lubitschke-Sailoni býval slavný spodák, který s úsmìvem

držel na ramenou a hlavì pyramidu tøí mužù, dvou žen a pìti dìtí se

psem, ale tenhle pøíval, zdálo se mu, že neunese. Proklel presidenta

Mefevacium do horoucích pekel za neslýchaný nápad a nakonec se

rozhodl, že mu to všecko hodí na hlavu. V duchu sice cítil, že je to

marné. O’Harrieh mìl doktorský diplom právnické fakulty v Massa-

chusetts nebo v Indianapolis a dovedl by mrtvému vemluvit duši

novorozenìte. Jakýpak byl O’Harrieh umìlec: pùvodnì vlastnì hrával

jen šachy a ty hraje dodnes. A jako každý šachista byl od klukovských

let tarokáø a na tom velkém paklu si vytahal prsty a pak s nimi dìlal

kouzla a tak pøišel do lóže. A tou svou právnickou chytraèinou se stal

presidentem; kdopak má hlavu na advokátské fígle, èlovìk, dejme

tomu, si nahodí tøicetikilovou kouli a prožene ji po zádech a kolem

krku a stojí pod pyramidou, že mu agenti øíkají Žula-Rula, ale když

pak najednou z nièehož nic pøijde to tøesení ve svalech, pak už èlovìk

nemùže být untrman, to se ví; ale kde vzít najednou nápady, jako má

to oposum.

A jak to pan Lubitschke-Sailoni cítil, tak to i bylo, Mr.

(5)

O’Harrieh nalil rozèilenému silákovi whisky a dal mu tlusté cigáro a ze

šuplíku vytáhl arch papíru a na nìm už byl text odpovìdi, která se má

vytisknout a každému jako „pøísnì dùvìrné“ poslat. Nu, a co se vìci

týèe, teï už to Žula-Rula uznával: když se starý Karas louèí, to je

ovšem událost, k níž má pøijet každý, kdo se jen trochu mùže uvolnit.

A to je vìc, pøi níž ani Mezorvacipod nemùže napadnout

Mefevacium, to je jasné.

I zaèaly se tedy z ústøedny artistù tøetího dne rozcházet stohy

obálek známkovaných jako tiskopis a po celém svìtì se zaèala omílat

tហsenzaèní historie: papá Karas odchází z kamenného domu na

odpoèinek. V šatnách varietních divadel, v chodbách cirkusù,

v krèmách artistù v Berlínì, v Kodani, v Barcelonì, ve Vídni,

v Petrohradì, v Rotterdamu, v Chicagu, všude bzuèel týž rozhovor:

„Táta Karas odchází...“

„Tak už i on...“

„Když jsem pøed patnácti letu u nìho pracoval...“

„Když jsem se s ním setkal o svìtové výstavì v Paøíži...“

„To už mùj otec, slavné èíslo Riotard et Comp., pracoval s ním

nìkdy v letech devadesátých. To mu musím napsat...“

„Dìdeèek mé paní ho znával jako mladíka, viï, Alice?

Nezapomeò zapsat to datum do kalendáøe, Alice, pošleme aspoò tele-

gram.“

„On tedy vlastnì zaèínal od piky?“

„Jak se mùžete ptát. Takový èlovìk se nemùže jinde

vyskytnout. Takový èlovìk se mùže narodit jen na kolech.“

A to byl stavovsky hrdý závìr všech tìch hovorù: tito potomci

a nástupci pouových kejklíøù, medvìdáøù a provazolezcù, dnes slavná

esa pøepychových divadel rozmanitostí, placená v tisících dolarù a liber,

nemohli pøipustit, že by nìkdo znamenitý pøišel na svìt jinde než na

kolech, to jest v potulném voze koèovného cirkusu.

A pøece se mýlili.

(6)

II

Zaèátek... Kde vlastnì byl zaèátek? Patrnì u té malé sklenice

bledého, øídkého a slabì zpìnìného piva, kterou postavili pøes

Antonína Karase na plechový výèepní pult. Hein Moesecke se

jmenoval ten šenkýø a krèma slula U námoøníkovy nevìsty. Bylo to

v jedné z tìch klikatých, nebezpeèných ulièek, které e rozbíhají

v Hamburku na konci Reeperbahn vlevo i vpravo. Chodívali tam èeští

dìlníci sníst kousek bùèku krájeného vlastní kudlou a vypít sklenici

nejlevnìjšího piva. Toho dne však Antonín Karas nešel sem za krajany;

vracel se z Altony úplnì skleslý na duchu, a když minul køižovatku

U ètyø rohù, kde uprostøed mìsta královský stát pruský hranièil se

svobodným hansovním mìstem Hamburkem, odevzdal se už úplnì

proudu lidí jako loï, která ztratila øízení. Vráželi do nìho, strkali jím

sem a tam, zabrali ho jakýmsi jednotným tlakem a unášeli dál, od ulice

k ulici, podél kanálù, pøes mostky, po hlavní tøídì; a pak to najednou

osláblo a vyhodilo ho to na konci Reeperbahn a on už mechanicky

dotlapal k Námoøníkovì nevìstì, jako ztroskotanec leze z mìlèiny

na bøeh. A po celou tu hluchou cestu ho svírala jenom tupá pøedstava,

že není tu pro nìho práce, že se už neuchytí a co teï s chlapcem,

když všecko vsadil na jedinou kartu.

Už skoro dvacet let se sem jezdilo na léto na práci, docela

bezpeènì, protože tu bylo díla, že by ses mohl pøetrhnout. To tenkrát,

tak nìjak když se psalo v letopoètu ètyøicet, Hamburk vyhoøel. Oheò

to musel být hrozný, protože ještì on, Karas, boural po nìjakých

osmi letech kolikerou vyhoøelinu. Prý pøes šedesát ulic lehlo se vším

všudy, ani kostelùm se ten pekelný živel nevyhnul. Celý svìt na

nešastné mìsto sbíral, ale hlavnì se zvedli hamburští páni sami a usnesli

se, že postaví všecinko všudy docela nové, a to mohutnì, bytelnì,

pravé pøístavní velkomìsto. už pøíštím rokem se zaèalo budovat,

v ohromných neslýchaných rozmìrech, jen dìlného lidu zednického

a tesaøského bylo k tomu málo. Tehdy pøinesli Lannovi plavci na

Budìjovicko první zprávy o velké pracovní pøíležitosti a z té oné

(7)

vesnice se na jaøe vypravila parta na práci a na zimu se spokojenì

vrátila. Pak už to byl pravidelný tah z Podšumaví na Hamburk

a z Hamburku domù. Nìjaký Milner to zaèal v Horní Snìžné a Antonín

Karas se dal do jeho party. Milner byl partafír náramný, v podjaøí si

sjednal cestu na vorech a na podzim udìlal ze zedníkù muzikantskou

bandu, že vydìlávali i cestou domù. Do Horní Snìžné pøinesli penìz,

že to vesnice jakživa nevidìla. Hned se zaèaly zlepšovat chalupy,

pøikupovat kozy, zvìtšovat bramboráøská políèka. Antonín Karas sám

se na to oženil a pìknì mu to šlo, synka Václava mìl, kluka jak øimbuch,

jen Márinka od tìch èas postonávala, polehávala, že i to chalupní

hospodáøství stìží pøes léto zastala.

A pak pøišel tenhle rok 1862 a bylo to jako z uèarování.

Márinka po Novém roce lehla, a když Milner svolával partu, bylo jí

tak zle, že ji Toník nemohl opustit. Za týden po tom, co chlapci odešli,

Márinka, dej jí Pán Bùh lehké odpoèinutí, umøela. Pìkný pohøeb jí

karas vypravil, tøebaže ve vsi mužských nebylo, jen ženské a dìdci.

Pod mezemi ve stráòkách ještì ležel sníh, pùda byla, když kopali hrob,

jako z jednoho kusu, ale Karas nedal, pøinesl s Vašíèkem z lesa zelený

lerpán, takový malý modøínek, a zasadil jej nebožce za hlavu, aby ji

oèi nebolely od nebeského jasu. A pak ještì to spoøádal

s hospodáøstvím, nìco k Márinèinì matce, nìco k své sestøe, chalupu

po prvé zamkl na petlici a zámek a pak si pøehodil pøes záda batoh

s náèiním, trumpetou a nìjakou tou buchtou, vzal Vašíèka za ruku

a vykroèil dolù na Budìjovice. Moc penìz mu po tìch trampotách

nezbylo, sotva na cestu, ale když se koneènì doplavil do Hamburku

a pøitáhl za krajany k Námoøníkovì nevìstì, ohlásit s do party, zùstal,

jako když do nìho hrom udeøí: Milner nikde a parta pryè.

Stalo se, co se po dlouhé konjunktuøe pøichází: stavby toho

roku uvázly. Velké veøejné budovy byly už dávno pod støechou,

èinžovních domù vznikl nadbytek, ani se to do dvou let nedalo obsadit,

nìkde nìco vázlo v zámoøí, peníze podražily a nebylo jich, na pár

dodìlávek a správek staèili domácí dìlníci. Milner jako ostatní partafíøi

uèinil, co bylo jediné možné: druhý tøetí den sebral partu a táhl jinam,

(8)

protlouci se do šastnìjšího kraje a snad i domù. Ale co mìl dìlat

Antonín Karas, který tu stál s chlapcem a bez penìz, protože pevnì

vìøil, že rovnou pùjde na lešení! Sám se odtud pustit do Èech nemohl,

to by šlo leda žebrem. Dovedl tedy Vašíèka na nocleh, kde vždycky

spávali, u vdovy Langermannové, která taky naøíkala, že má obì

svìtnice prázdné. Vzala si Vaška na starost a karas se pokusil zdolat

osud. Vydal se na okraj mìsta hledat staveništì, pustil se i do pøístavu,

do dokù, do skladiš, zastavoval lidi, ptal se po nìjakém díle, po

jakémkoli, od cihly, od kamene, ode døeva, ale nikde nic, píchnout do

èeho nebylo; a kde se ještì nìjak rachotilo, byli lidé jako sršáni, aby

tam nepøišel cizí a zùstalo to zdejším.

A tak se octl zas u té Námoøníkovy nevìsty. Vlastnì se mu

ani nechtìlo pít, jen se nìjak zastavit a vzpamatovat, aby nepøišel

chlapci na oèi tak skleslý a nevystrašil ho. Vždy už sám nemìl v hlavì

jinou myšlenku než „hdá já nejèko najdu nìjaký dílo pro ty mý dvì

ruky?“

„Zum Wohlsein!“ povídá otylý Hein Moesecke a pøistrkuje

mu krátkými prsty pohárek bílého piva. Karas sotva podìkuje a Hein

Moesecke, který se vyzná ve svých lidech, sípá ochraptìlým hlasem:

„Tak co, Anton, nenašels nic?“

„Ani nezavadil,“ povídá Karas a napije se. Nìco z té skleslosti

spláchl, protože když postavil sklenici, vyšlo mu z úst samo od sebe:

„Krajchimlkrucifagotelement.“

„Dejž to Pánbù,“ povídá na to Hein Moesecke, „jen neztrácet

hlavu, Anton, ne? Hampuch je jako moøe, ne? Každému dá živobytí,

ne? Jen vydržet, ne? Mluvil jsi už tamhle s Karlíèkem? S tím musíš

promluvit, vždy jsi Èech, ne?“

A Hein Moesecke už volá do kouta, kde v šeru sedí nìjaký

mužský:

„Karlšen, mᚠtu krajana, mìl bys pro nìho nìco udìlat, ne?

Je to Èech, ne?“

Karas pokroèí k tomu stolu, èlovìk je tam jakýsi pomenší,

èerný, kuèeravý, èelo samá vráska, ale ne od stáøí, to jen tak, jak má

(9)

kùži pohyblivou a jak zvedl oboè, když se na Karase podíval. Pod

tìmi oblouèky záøily bystré èerné oèi.

„Ty jsi Èech?“ povídá a podává mu ruku.

„Ano. Od Buïouc.“

„Rochnì, viï?“

„Tak.“

„A teï jsi v hajzlu, viï?“

„To sem.“

„A makat bys chtìl? Každou práci, a je jaká chce? ... Bodej

by ne, dy jsi Èech.“

Karas zatím pøisedl a ten druhý mluví dál, neèekaje na jeho

souhlas.

„Koukej, já jsem nìjakej Kerholec, Karlík Kerholec z Libunì,

to staèí, kdybys mi chtìl psát nìkam do Evropy. Titul zatím žádnej,

eštì jsem se na nièem vhodném neustanovil.“

„Já sem zedník Karas Antonín z Horní Snìžné...“

„Zkrátka Tonda Karasù, rochnì - to už vím všecko. Umøela

ti máma, viï, a kluka jsi vzal s sebou. To bude pìkná starost, ale co

dìlat.“

„Jak ty to víš, že...“

„Na tom nezáleží, viï. Pøece sem k Heinovi Moeseckemu

chodila Milnerova parta. Táhli odtud na Štìtín, když zmerèili, že tu

chcíp pes. Ale to poøád vykládali, že ještì má pøicválat Tonda Karasojc

s chlapcem. Kluk je zdráv, doufám? Snese rajz?“

„O to nejni žádná starost.“

„Tak koukej, Tondo, dopij to požehnání a pùjdem mrknout,

jestli bys nemohl dostat nìjakou tu makandu. nìco bych mìl pod

placem, a když si plácneš, zaplatíš pivo.“

A Karlík Kerholec z Libunì hvízdá generálmarš, nahodí si na

kuèery šejdrem klobou, vytáhne z kapsy u kalhot peníze, jen tak do

hrsti, ne jako Karas úzkostnì uložené v tobolce, hodí pár fenikù na

pult a volá nìmecky:

„No, Moesecke, starý panèovníku, co si poèneš, až se ti

(10)

Námoøníkova nevìsta provdá?“

„Hehe, Karlšen, to hned tak nebude, ne? Trochu stará, ne? A

pìkná bìna, když k ní chodí takoví ctitelé jako Karlšen, ne? Pøijïte

to chlapci, zapít, ne? Servus Anton, žádné štìstí ti nepøeju, abych to

nezakøikl, ne?“

Karas si venku pøipadal jako kolohnát vedle malého Kerholce,

nicménì musel pìknì vykroèit, aby mu staèil.

„Není to daleko, jen tak za ruh na Reeper,“ povídá mu Kerhlec.

„A jaképak to bude dílo?“ zeptal se ustaraný Karas, „nìjaká

stavba?“

„Stavba a bouraèka, stavby, bouraèka, kamaráde, a vdycky

našup a moc jiného k tomu. A všecko nahonemhonem. To jako je to

hlavní: abys sebou umìl švihnout. Byls pøece akorïák?“

„Èlovìèe, to je má radost. To ti to kladu, že kluci nestaèí

pøisluhovat.“

„To by tedy bylo olrajt. A se døívím taky umíš, co, pøitesat,

pøiøíznout, pøibít?“

„Však jsem z lesù.“

„To jsem si právì øek. A natøít nìco, omalovat?“

„No, to patøí, když se to tak veme, k vìci.“

„A Milner poøád chtìl na tebe poèkat, že prý náramnì

troubíš?“

„Teda flígornu, to zas jo.“

„Se ví, dyk jsi Èech. Tak ti øeknu, Anton, že to bude dobrý,

esli ty sám to neudìlᚠšpatný. Karlíèek Kerholcù má nos. Tuhle vlevo

za ten kolotoè a už jsme tu.“

Vskutku došli asi do tøetiny Reeperbahn, kde tenkrát bylo

volné prostranství, obsazené boudami, houpaèkami, kolotoèi

a støelnicemi. Mezi tím vším stála vìtší døevìná budova, vpøedu

zaoblená, s nìjakým obrovským nápisem. Karas pøímo pøed ní pøeèetl

jen písmena SHUMBER. Marnì pøemýšlel, co by to mohlo být, když

už Kerholec otevøel menší dvíøka a køikl na nìkoho uvnitø:

„Je tu pan Steenhouwer, zrzounku?“

(11)

„V kanceláøi za pokladnou, protivo!“ odpovìdìl ženský hlas.

„Dìkuji za uctìní, zrzounku.“

Kerholec pøivøel s úsmìvem dveøe, šel k dalším a obrátil se

ke Karasovi:

„Teï si, chlapèe, drž palec a pøekroè tenhle práh pravou

nohou. A nic by ti neuškodilo, kdybs udìlal tøi køížky.“

Karas byl rozèilen. Nenadálé setkání s tímhle protøelým

chlapíkem, o nìmž nic nevìdìl, a jemuž pøece na první pohled vìøil,

náhlý obrat v beznadìjné situaci, jakási tajemnost neznámého

zamìstnání, nadìje, že snad bude v pøíštích minutách i s chlapcem

zachránìn, to vše ho po pøedchozí skleslosti silnì rozechvìlo. Bezdìky

uposlechl Kerholcovy výzvy a rychle se pokøižoval na èele, na ústech,

na prsou. Nad sebou spatøil pøitom písmena RKU.

Za dveømi byla krátká chodba, vylepená nìjakými obrázky

zvíøat. Kerholec zaklepal na další dveøe. Ozval se mužský hlas

a Kerholec kývl na Karase, aby s ním vstoupil.

„Dobrý den, mujnherr Steenhouwer!“

„Ach, tos ty, Karle? Dobrý den! Copak mi neseš?“

Jakýsi tuhý, podsazený pán øídkých svìtlých vlasù se pootoèil

od psacího stolu a nasadil si brýle.

„Øíkal jste, pane sekretáøi, že se už brzo pojede.“

„Ano. V nejbližších dnech. Mᚠvšecko v poøádku?“

„Dva tenáky bych potøeboval. Ale aspoò jednoho. A toho

vám vedu.“

„Je z oboru?“

„Ne. Ale je to mùj krajan.“

„Èech? Nu, když je Èech, tak ho vezmi. Podmínky jsou

obvyklé? Zná je?“

„Pøijímá všecko.“

„Dobrá. Na dlaò dostane sedm marek. Jak se jmenuje?“

„Karas Anton. Ale je tu ještì jedna vìc, mijnheer. Je vdovec

a má s sebou hocha.“

„To je zlé. Máme už houf dìtí a má pøijít ikarské èíslo. To jich

(12)

bude mít jistì pùl tuctu.“

„Ikarské èíslo má svùj vùz, mijnheer. A tohle je chlapec zdravý,

èiperný, dá se ho užít. Spát mùže s námi.“

„Nu, když myslíš... Jak se to píše: K-a-r-a-s? Dobrá. Sedm

marek k výplatì. Zajdi si s tím k pokladnì, Anton, a ostatní ti poví

Karel. Sbohem.“

Antonín Karas je zavalen vdìèností. Nejradìji by se vrhl

k sekretáøi a políbil mu ruku, ale ten pán už se otoèil, sòal brýle a zaèínal

psát. A Kerholec tlaèí Karase ze dveøí. Teprve venku se zedník podívá

na lístek a úžasem vytøeští oèi. Na lístku jsou písmena, která zahlédl

na budovì, spojena v celé záhlaví

CIRKUS HUMBERTO

Je angažován k cirkusu! Kouká vyjeven na Kerholce, ale ten

se jen šklíbí a pochechtává.

„Kerholec... èlovìèe... japa já k cirkusu... To sou tìžký vìce...

dyk já nic neumím...“

„Umíš, Tondo, umíš, jen se nelekej. Moc toho umíš, èeho je

tu zapotøebí... a co neumíš, to okoukᚠ- vždy jsi Èech.“

A Kerholec odhrnuje jakýsi sametový závìs a pøed karasem

se zvedá kulatá haluzna, kolem dokola obklopená stupni, které se

zvedají témìø až ke stropu, kde je plno oken a okének; proud

sluneèního svìtla padá jimi jako široký zlatý sloup do šera prostory,

na žlutavý kruh dole na zemi, kde v té záøi stojí vztyèen krásný èerný

kùò a na nìm jezdec s èerveným šátkem kolem hlavy. Kùò stojí na

zadních nohách, høíva mu vlaje, ohnutá hlava je jako zahryznuta do

udidla, pøední nohy bijí do vzduchu a jezdec žlutou hùlkou po nich

poukává.

Zedník Antonín Karas zírá na to jako na zjevení, jako na sen.

A jeho kudrnatý soudruh mu naléhavì vykládá, že CIRKUS

HUMBERTO je jeden z nejvìtších cirkusù v Evropì, že patøí nìjakému

panu Berwitzovi, že mají na šedesát èistokrevných koní a slona

a menažerii a že se to všecko teï dá do pohybu, na cesty, od jara až

do zimy. A na to že je zapotøebí party stavìèù, tenákù, jak si oni

(13)

øíkají, která dovede za dvì hodiny postavit stan a za pùl hodiny jej

rozebrat, a tu partu že panu Berwitzovi vede on, Karel Kerholec

z Libunì; do takové party že Karas nyní pøišel, na tom že není nic, jen

zvládnout tempo, aby jeden druhému zahrál do ruky; a na to že jsou

Èeši, pro ten fortel, který na všecko najdou; u všech cirkusù že prý

jsou na tu práci hledáni, a ovšem dìlají i jiné vìci, koòáky, stájníky,

krmièe, štolby, muzikanty, augusty, jak si co kdo najde, hlavní je ve

všem se vyznat a všude podle potøeby pomoci. Ale život je to krásný,

svobodný a volný, od mìsta k mìstu, celý svìt se uvidí, neznámé kraje,

neznámí lidé... a tìch krásných ženských! Po cirkusácích je každá

jako divá...

Karel Kerhlec najednou mluví tak nìjak mlsnì, snad aby

laskominy udìlal; ale zedník Karas vidí bezdìky jen malý modøínek

na krchùvku... copak by Márinka tomu øekla, že se dal k cirkusákùm!

Ke komediantùm, kteøí táhnou svìtem, bez kouska domova, bez kusa

pevné støechy nad hlavou, èlovíèkové všelijací, nedej Pámbù, snad

i pobertové; však se, pro Jezu Krista, po vesnici vždycky køièelo,

lidièky, zavøete chalupy, jdou cikáni s medvìdem, dìlat komedii! A

pan strážmistr hned tam byl, jako na koni, lejstra jim prohlížel jedním

okem a druhým jim šilhal do kotlíku, nemají-li tam panského zajíce. A

v hospodì u šenku se nejednou vyslovil, že by tu pakហnejradìji celou

vysmejèil. Do takového cechu se on teï dal, on, poèestný zedník,

øádnì usazený na chalupì, spravedlivý živitel rodiny, táta! jakživo se

nic takového u nich neslyšelo.

Ale tenhle Kerholec, to je marné, ten na cikána nevypadá,

vede si ve všem jako pán a Karas má k nìmu náramnou dùvìru. Ten

by pøece mezi ledajakou sbìøí nepobýval, to snad je tady pøece jen

nìco lepšího, než oni v Horní Snìžné znávali. A koneènì, komedii

nìjakou lidem on hrát pøece nebude, jeho práce bude jako každá jiná

práce. A Milnerova parta, bùh ví, jak ta se protlouká, Krèmáøík, Cerha,

Vašek Zelenkovo, Jirka Opoleckých, Padovec, poèestní kluci i tátové,

a teï tøeba troubí po nádvoøích a sbírají troníky a skrojky chleba

a v noci spí po stodolách a chlévech. To on se aspoò svìtem poveze

(14)

a Vašíèek nebude muset šlapat pìšky. Vašíèek, bože, Vašíèek, co ten

tomu všemu øekne? Musí mu na cestu koupit lepší èepici, než je ta

stará. A mùže koupit pìknou, dostane sedm marek na výbavu,

paneèku, co se hoši s Milnerem natrmácejí, než na jednoho z nich

vybude sedm marek!

„Tìch sedm marek, to mnì ještì teï vyplatí?“

„Ovšem, každý má nìjaké ty dloužky a nákupy a tím se to

srovná, aby byl po cestì pokoj. Kdybys ale nevydržel do zimy, to ti

tìch sedm marek srazí, to je smlouva. Mùžeš si pro nì zajít do

pokladny, to jsou ty dveøe vedle sekretáøových. Ale pojï si nejdøív

zkusit hábit. Možná, že budeš muset na nìm nìco pøešít.“

Šli ulièkou podle manéže. Kerholec pozdravil jezdce nìjakou

cizí øeèí a jezdec kývl hlavou, nespouštìje oèí s nohou konì, který

nyní kráèel jakýmsi podivným, umìlým krokem, jako by pomalu tanèil.

Na druhé stranì manéže byla mezi kruhovými stupni brána, na ní jakási

estráda. Kerholec zaboèil dovnitø, do polotmy chodby, která bìžela

v oblouku pod galeriemi. Bylo v ní plno dveøí, prý do garderob, jak

vysvìtlil Karasovi. Minuli jich nìkolik, pak Kerholec jedny otevøel.

Ukázala se velká, temná síò, plná všelikého podivného haraburdí, nad

nímž byly rozvìšeny spousty šatstva. Ze tmy vzadu se vyškobrtal

kulhavý mužský s hubenou tváøí plnou záhybù, jako by mu byla pøíroda

nadìlila mnohem více kùže, než staèilo na úzký oblièej. Zato nos

odpovídal rozloze kùže: byl dlouhý, pøevislý a dvì oèka tìsnì k nìmu

pøisedlá vyhlížela tak bezradnì a smutnì, že ses musel bezdìky smát.

„Nový muž v partì, Harwey,“ spustil na nìho Kerholec,

„vyhledej mu v té své hadrárnì mundur.“

„Pìkné bidlo, tohleto,“ odpovìdìl Harwey. „Nejsi Irèan?“

Karas se bezradnì podíval na Kerholce. Zøejmì nevìdìl, co

to je.

„Ne, Harwey, je to Èech,“ odpovìdìl Kerholec za nìho.

„To jsem rád, Karle, to jsem moc rád. Já nemohu Iry vystát.

Kdyby pøišel jediný Ir do spolku, otrávil by mi celý život. Tak Èech,

Èech. Tím líp, to si to mùže, nebude-li se to hodit, pøešít, když je

(15)

Èech. Snad by mu páslo tohle to po Rudolfovi, ten byl jen o malièko

menší, a u rukávù budou záložky.“

Harwey se odbelhal do tmy, kramaøil tam, supìl a koneènì

se vrátil. Nesl v náruèí nádhernou šarlatovì rudou uniformu se spoustou

zlatého premování na prsou, se zlatým tøepením na ramenou a se

zlatými portami na kalhotách. Karasovi až pøecházely oèi, jakživ nic

tak vznešeného nevidìl, leda jednou o biskupské visitaci

v Budìjovicích, když se tam sjeli Švarcenberkové, Bukvojové

a Èernínové se svými lokaji v plné parádì.

„Tohle si mám obléci?“

„To se ví, a hned, abychom to mohli posoudit, jaký dojem

udìlá na mezinárodní situaci.“

Karas shodil kabát a navlékl si ten šarlach se zlatem. Museli

mu ukázat, jak se to vpøedu zapíná na olivky. Harwey mu to pøitáhl

vzadu dolù k pasu, pak ho vzal za klopy a škubl jimi dvakrát, pak

pøihladil po ramenech.

„Jako ulito. Sedí bájeènì. Jen ty rukávy jsou krátké, ale ty si

povolí. Kalhoty zkoušet nemusíme.“

„Bájeèné, èlovìèe,“ mìøil si Karase Kerholec, odstoupiv na

dva kroky, „vypadᚠnejmíò jako turecký jenerál. Až tì uvidí starej,

bude tì hned šíbovat na køídlo. Harwey, dej sem cedulku, a ti Anton

potvrdí, že pøevzal dva kusy. A jedem dál.“

Karas se podškrábl dìtským písmem na potvrzenku a šel,

jak byl, plný zlata, starý svùj kabát a nové kalhoty pøes ruku, za

Kerholcem.

„Teï pùjdeme do pokladny, pro tìch sedm marek, to je pøece

to nejdùležitìjší,“ vykládal Kerholec po cestì. „Teï dávej pozor, co

ti øeknu. Ta bába pokladní je nìjaká pøíbuzná našeho direktora

Berwitze. Ona je od nás, Vídeòaèka, kdežto øeditelka je odnìkud

z Belgie. Až se setkᚠs direktorkou, pozdravíš ji jenom dobrý den,

madam, nebo dobrý veèer, madam, nic jinak, rozumíš? Ale na bábu

v kase musíš od první chvíle jen rucelíbám, milostivá paní, ponížený

služebník, milostivá paní, a ona ti øekne kryskot, Anton, a ty jí øekneš

(16)

frkelckot, gnädige, a budeš to mít dobrý, až budeš potøebovat zálohu.

Ona má kasírka zároveò pro nás šít a spravovat, ale ty musíš dìlat, že

si to všecko obstarᚠsám, jen aby ti pùjèila jehlu s nití a nùžky. Nato

se s tím budeš hrabat, i kdybys to umìl, a ona vyskoèí, vyrve ti to

z ruky a ušije ti to sama. Takhle se na ni musí, rozumíš, je to moc

hodná ženská, ale má své vrtochy. Je vdova po nìjakém majorovi,

Frau von Hammerschmidt, a má velké slovo u direktora. Kdežto na

direktorku pozor, to je sekant ženská. Potkᚠji v odøeným mužským

kabátì, v mužským klobouku, šesták bys jí nedal - a vona by ho

chtìla. Berwitz je pašák, velký komandant, ale má to všecko rád.

Tady vùbec...“

Kerholec se zastavil a vzal Karase za rameno.

„Tuhle jsou dveøe ke kasírce. Najdeš mì potom v manéži nebo

ve stájích. Jenom to jsem ti chtìl ještì øíci: tady vùbec všecko závisí

na tom, abys mìl to øemeslo rád. Lidi, zvíøata, materiál, práci, všecko.

Práce je tu moc a musí se dìlat, co pøijde pod ruku; ale máš-li vùli

k dílu, vjede to do tebe a do smrti nebudeš chtít dìlat nic jiného.

Protože my jsme tu taková parta, od direktora až do koòáka, všici na

sebe odkázaní, rozumíš, jeden na druhého, všecko to musí hrát a klapat.

Ale pak je to, chlapèe, radost.“

O ètvrt hodiny pozdìji sedìl Antonín Karas, zedník z Horní

Snìžné, pøed paní majorkou von Hammerschmidt, která mu drobnými,

obratnými stehy pøešívala rukáv u livreje. Zrovna jí dopovìdìl svou

historii o tom, jak pohøbil Márinku a jak s Vašíèkem uvázl bez

zamìstnání v Hamburku.

„To jste mìl tìžkou zkoušku, Anton, tìžkou zkoušku, to vám

vìøím,“ pokyvovala tlustá paní Hammerschmidtová hlavou, na níž byly

hnìdé, trochu prošedivìlé vlasy spleteny v mohutný vrkoè. „Ale teï

už mùžete být klidný, tady jste v dobrém podniku. Berwitzovi jsou

hodní lidé, pøísní na práci a na poøádek, to se ví, ale tomu vy pøece

vyhovíte, vždy jste krajan, vždy jste Èech. Božíèku, co jsem já

znala Èechù, se všemi bylo dobré vyjití. Ten poslední burš mého

nebožtíka pana majora von Hammerschmidt byl z Vysokého Mýta,

(17)

to je taky tam nìkde u vás, to byl èlovìk jak jiskra, naè se jednou

podíval, všecko umìl. A s tím vaším hošíèkem si nelamte hlavu. Máme

tu nìkolik dìtí ve spolku, taky Berwitzovi mají holèièku, Helenku,

kolikže je tomu vašemu? Sedm let, nu, to je ten pravý vìk, to už nedá

žádnou paplaèku a brzy se pøizpùsobí. Ten tu bude nejšastnìjší,

Anton, pamatujte na má slova. Tak ty rukávy bychom mìli, mùžete si

to vzít a dávejte na to pozor, to víte, je to naše jmìní, které vám tu

svìøujeme. Pan Berwitz má rád, aby všecko krásnì vypadalo, jen

musí mít naši lidé pro to cit, aby se nic zbyteènì nenièilo. Dost je, co

potrhají zvíøata. Toho chlapeèka mi odpoledne pøiveïte, a ho poznám,

já vám dám na nìho pozor. Tuhle máte tøi lísteèky, pro nìho a pro tu

vaši hodnou kvartýrskou i s dcerkou, a se odpoledne kouknou na

pøedstavení. Zkuste si ten kabát, èlovíèku, a se na vás kouknu... no,

padne, padne, inu bylo to šito ve Vídni, tam jsou krejèí, však jsou

vìtšinou Èeši. Vídeò, bože, Vídeò, to je mìsto, Anton, to je mìsto...“

Když procházel Karas manéží, konèil jezdec na èerném koni

své cvièení. Kùò byl zpìnìn a zpocen a pohazoval hlavou, když se

mu uzda koneènì uvolnila. Jezdec seskoèil a zahlédl rudou livrej

Karasovu.

„Vy jste tu nový, co?“ zavolal na nìho cizí nìmèinou.

„Ano, pane,“ pøikývl Karas.

„A odkud, jaký krajan?“

„Èech, pane.“

„Ah, Èech... to tedy mi mùžete odvést konì do stáje!“

Karas už pochopil, že tìmto lidem být Èech znamená všecko

dovést. A protože mu ještì znìly v uších pouèky Kerholcovy, vkroèil

do manéže a šel ke koni, jak by byl vrostl na statku. Aèkoli se v koních

nevyznal, chápal, když spatøil ušlechtilou hlavu a ohnivé oko, že tak

krásné zvíøe ještì nevidìl. Vzít je za uzdu bylo mu pøirozená vìc, ale

jak po ní sáhl, vynoøila se mu vzpomínka z dìtství, jak nesèetnìkrát

vídal v Budìjovicích o výroèních trzích pøedvádìt konì: vždycky

s hlavou vztyèenou. Vzal tedy pravicí uzdu pevnì pod bradou a zvedl

ji hezky vysoko. Kùò zastøíhal ušima, lehko se vzepjal a pak se rozbìhl

(18)

drobným klusem, trochu zadkem odboèuje, jak ho Karas vedl do

protìjší brány. Probìhli krátkou chodbou a vùnì stáje je ovála.

„Haló, Santos! Sem se Santosem!“ volal tam nìkdo na Karase,

ale vraník vìdìl sám, kam patøí, a u svého boxu zaboèil vlevo. Karas

pustil uzdu.

„Výbornì, Toníku,“ ozval se z druhého konce hlas Kerholcùv,

„dobøe jsi ho vedl. A teï pojï se mnou - pùjdeme na cihly!“

„Na cihly?“ opáèil pøekvapen Karas a prsty se mu bezdìky

napjaly právì na šíøi té èervené drsné hmoty, kterou byl od malièka

zvyklý vyhazovat, chytat, vážit v rukou, pùlit a pøiklepávat.

„Na cihly,“ pøitakal Kerholec, ale nepodal krajanu kladívko

nebo lžíci, nýbrž proutìné koštì a ohromnou lopatu s plechem po obou

stranách zvednutým vzhùru. A vedl ho stájí mezi šedesáti koni, kteøí

chroupali seno, funìli do žlabu a zvonili øetízky, do další sínì, která

byla o hodnì vyšší. Bylo v ní nízké podium a na nìm houpavì

pøešlapoval slon. Karas ještì nikdy nevidìl slona a zùstal trochu polekán

stát, když spatøil tu horu temného masa, na níž se plouhaly ohromné

uši.

„To je Bingo,“ povídal Kerholec, „chlouba našeho podniku.

Dobrý den, Bingo, jak se máš, staroušku?“

Slon natáhl chobot ke Kerholcovi, ten jej vzal do ruky

a nìkolikrát nìžnì do nìho dýchl.

„Jsi hodný, Bingo. Ale pus nás trochu dozadu za sebe.“

Popleskal mu chobot, z nìhož to spokojenì funìlo, a Bingo

popošel o dva kroky, které mu dovolovaly øetìzy na nohou. Kerholec

ukázal tam Karasovi.

„Tak tohle jsou ty vaše cihly,“ ušklíbl se Karas zklamanì. „Èisté

vepøovice!“

„Myslíš, že ti je budem vypalovat?“

Kerholec pøedvedl Karasovi, jak si má pod levou ruku založit

lopatu a jak vést pravicí koštì, aby co nejrychleji naložil hromské

cihly sloní velkovýroby. Když byli hotovi, zavedl Karase do oblékárny,

kde mu vykázal kolík, na nìjž Karas koneènì zavìsil svou nádhernou

(19)

livrej.

„Teï je polední pøestávka,“ povídá pak Kerholec, „ve tøi se

zaèíná pøedstavení, o pùl tøetí musíš být zase zde. A teï pùjdem

a vypijeme to pivo, které jsi slíbil zaplatit.“

„Nemohli bychom to nechat na veèír? Pít pivo pøed samým

obìdem...“

„Nepovídej, nepovídej. Bodej bys nešel na pivo - dy jsi

Èech.“

Tak pøišel Antonín Karas, zedník z Horní Snìžné, v podjaøí

roku 1862 k cirkusu. Odpoledne tam stanul, všecek užaslý, i jeho

sedmiletý Vašek.

III

Humbertové bývali slavná italská rodina jarmareèníkù.

Pùvodnì, pokud je známo, byli provazolezci a skákaèi. Jeden z nich,

Carlo Humberto, spadl jedno v Arrose, když pod ním povolilo špatnì

uvázané lano. Pøerazil si nohy, že již nemohl bezpeènì na provaz; chodit

mohl, ale ztratil cit v palci a pružnost v chodidlech a bez tìch dvou

vlastností se nelze na šòùru odvážit. Koupil si tedy medvìda a opièku

a vycvièil si psa a s tìmi doprovázel produkci své rodiny. Na jarmarku

v Lyonì se setkal s Luisou Bolierovou, jejíž rodièe mìli zvìøinec. Byla

to ubohá prùchodní bouda s pùltuctem opic, dvìma hyenami,

páchnoucí liškou a opelichaným lvem, který byl mrzutý, protože ho

bolely zuby. Carlo Humberto nebyl spokojen mezi svými, sourozenci

mu vyèítali, že nepotøebují k svému úspìchu jeho medvìda s opicí.

Luisa Bolierová byla nešastná, protože otec Bolier mohutnì pil

a zvíøata hladovìla. Rodinu živila vlastnì matka jako vykladaèka karet.

Carlo Humberto si tedy vzal Louisu Bolierovou, která mu vìnem

pøinesla menažerii; ze však navzájem musel ze svých úspor vyplatit

její rodièe tím, že jim koupil malou boudu, ve které by mohla madame

Bolier vystupovat jako vìštkynì a jasnovidka. Zprvu jezdily obì

(20)

domácnosti spoleènì, ale nedìlalo to dobrotu; když mìl papá Bolier

v hlavì, popletl si nìkdy vyvolávání a vykøikoval pøed boudou své

manželky, že jest tam k spatøení nejhroznìjší ze všech šelem; a nìkdy

ze starého zvyku vylezl na podium pøed menažerií a zval pány a dámy,

aby vstoupili a zvìdìli svou budoucnost. Byly z toho nepoøádky

a Humberto radìji znovu sáhl do sáèku a koupil tchyni malou korbu

s plachtou a vychrtlou herèièku a sám se svými dvìma vozy s klecemi

a se zeleným obytným vozem obrátil do Italie.

V Grenoblu se setkal s vysloužilým felèarem, který se mu

nabídl, že vytrhne lvovi tøi nemocné zuby. Zvíøe pak okøálo, že bylo

možno ve vìtší kleci provést s ním nìkolik primitivních kouskù dresury,

které si starý Hasan pamatoval ještì z mládí a které dìlal více ménì

proto, aby pak už mìl svùj svatý klid. Pøedtím v Marseilli získal

Humberto v pøístavu krajtu tygrovitou. Cestou do Alp cvièil selské

koníky, kteøí tahali jeho majetek, a po vsích posbíral pìt voøíškù, které

uèil chodit po zadních nohách a dìlat kotrmelce. S tím vším, i se svým

starým tanèícím a zápasícím medvìdem a s opièkou Fiamettou mohl

v Turínì zahájit znamenitý Národní cirkus Humberto, kde singora

Humbertová vystupovala jako anglická krasojezdkynì a indická hadí

taneènice a signor Humberto zápasil se lvem a s medvìdem a dva jejich

pomocníci dìlali šašky a pøevádìli psy s opicí. Za pár let mìl Carlo

Humberto šest ušlechtilých koní k produkci a ètyøi tažné, ve zvìøinci

párek mladých lvù, krokodýla a dvanáct klecí s rùznou havìtí

a v obytném voze dcerušku Antoinettu, která pùvabnì tanèila na

høbetech koní a skákala skrze zalepené obruèe. V Münsteru se k nim

pøidal mladý Bernhard Berwitz ze saské komediantské rodiny.

Vystupoval jako žonglér a vrhaè nožù, ale vedle toho si pøivedl skupinu

cvièeného osla, koza a prasete, které spojil s tradièními psy

Humbertovými ve velké komické èíslo. Po nìkolika letech si vzal

Bernhard Berwitz Antoinettu Humbertovnu a zaèal s nìmeckou

houževnatostí zvìtšovat rodinný podnik. Když se jim po letech narodil

syn Petr, mìli již pìkný kruhový stan s devítimetrovou manéží,

ètyøiadvacet koní, tøi lvy, dva tygry a zvìøinec, na který se chodily

(21)

dívat školské výpravy. Petr Berwitz vyrùstal ve voze svého italského

dìdeèka a francouzské babièky, po tátovi mìl obratnost, odvahu

a houževnatost, od nich však pøejímal zálibu ve všeliké okázalosti.

Starý Humberto byl slavný vyvolavaè, který v šesti øeèech dovedl

improvisovat fantastické kaskády ohromující výmluvnosti, a všecko,

co podnikal, zaplòoval oslòující pathetikou. Miloval krásná, zvuèná,

malebná slova, miloval vznešené, hrdinské i dvorné postoje a uhlazená

gesta, miloval tøpyt a lesk nádherných kostymù. Jeho žena mìla

podivuhodný talent, jak ze všelijakých strakamakatých zbytkù látek,

které za babku kupovala ve skladech velkých mìst, ušíti pøekvapující

úbory pro všechny èleny cirkusu, že se objevovali davùm jako hrdinové

a hrdinky z Tisíce a jedné noci. Carlo Humberto, který pro svùj úraz

nebyl voják, ctil nesmírnì uniformy, a kde se dalo, kupoval u vetešníkù

nebo z pozùstalostí staré barvité vojenské kabátce, èáky a helmy,

pokud se tøpytily zlatem, støíbrem nebo mosazí. V jeho cirkuse bylo

všecko nevšední. Nemìl-li dost penìz na jednotnou livrej štolbù

a koòákù, objevovali se tito jeho lidé v nevídaných uniformách jako

sbor nejexotiètìjších vojenských atašé. A jeho konì dostávali bìhem

doby stále dokonalejší, stále krásnìjší postroje z napouštìných kùží,

lesknoucí se tøpytnými kovovými zdobami a vrcholící se obrovitými

chocholy z pštrosích per nebo barevných žíní.

To všechno mìl Petr Berwitz od dìtství na oèích, slýchaje

zároveò proudy obdivných øeèí dìdových, který sám se opájel

pohledem na nádheru, kterou vlastníma rukama vytvoøil. Carlo

Humberto si ze všeho nejvíce zamiloval konì, protože cvièení s nimi

bylo nejpanštìjší a nejvznešenìjší. Ta láska pøešla od malièka na vnuka,

jemuž již v šesti letech poøídili malého pony, aby se úèastnil parádních

karavan, když Cirkus Humberto vjíždìl do nového mìsta. Petøík

prožíval tøi ètvrtiny svého mládí ve stájích a mezi koni; nejlepší

krasojezdci, které otec získal, uèili ho všem jezdeckým kouskùm,

nejzkušenìjší cvièitelé koní ho zasvìcovali do svých tajemství.

Bylo mu patnáct let, když jejich krasojezdkynì, sleèna

Arabella, mìla nehodu pøi skoku pøes objekt, jak se øíká tìm barevným

(22)

pruhùm látek, které se hvìzdicovitì rozepnou nad manéží, aby jezdkynì

je pøeskakovala. Sleèna Arabella pøi doskoku na naklonìné panneau

sklouzla, spadla a vymkla si nohu. Otec Berwitz prohlásil, že program

nemùže být bez krasojezdkynì; a protože jiné v tu chvíli nebylo, oblékli

nazítøí Petøíka do trikotu a gázových sukýnek, sešnìrovali ho v pase,

nalíèili a hoch jezdil, tanèil a skákal tøi nedìle jako M

lle

Arabella za

høímavých potleskù a se stále se zvìtšujícím úspìchem. Dopalovalo

ho zprvu, že musel pøijíždìt a dosedat po žensku, ne rozkroèmo, ale

pak si našel svou soukromou zábavu v tom, že se snažil dokonale

napodobit všechny ženské pózy. Dìda Humberto funìl a prskal rozkoší

za zelenou gardinou v bránì, když vidìl Petøíka, jak se dává se

vzpøímenou tajlí vyzvednout do štolby na konì. Kluk se potom zakousl

do produkce tak, že jim k úžasu obecenstva pøeskoèil poslední objekt

saltem. Po prvé, když to bez ohlášení provedl, byl by málem spadl,

protože si v chlapecké horkokrevnosti nerozvážil, že dopadne

o vteøinu pozdìji. Panneau mu také skuteènì probìhlo pod nohama,

ale hoch byl dost obratný, že se mìkkými støevíci udržel na širokém

zadku grošovatého høebce. Dostal za svou odvážnost od táty záhlavec,

ale ještì než sòal paruku, takže to nebylo tak zlé; že však byl jeho

nápad úspìšný, vidìl hned vzápìtí, když otec naøídil na ráno zvláštní

zkoušku, aby se vyzkoumalo, jak tøeba zpomalit bìh konì, aby hoch

doskoèil na panneau. Sleèna Arabella zatím zuøila a utíkala jim

z postele, ale všechna její žárlivost a øevnivost nepøekonala bolest

v levé noze. Musila se na èas smíøit se svou podvrženou sokyní. Za tøi

týdny se chlapec tak zdokonalil ve skocích a provádìl je s takovou

bravurou, že skákal saltem pøes osm objektù po sobì. Starý Humberto

záøil a pøi obìdì tloukl pìstí do stolu a pøesvìdèoval zetì, že je tu

definitivnì objeveno nové èíslo. Uznávali to všichni, a když pak v Ulmu

sleèna Arabella znovu nasedla na svého grošáka, nemohla zabránit

tomu, aby v druhé pùli programu nevystoupila Miss Satanella, která

bravurou skokù daleko zastínila její tradièní vystoupení.

Petr zùstal v roli akrobatické krasojezdkynì pùl druhého roku.

Dalo to nìkdy dost práce, ukrýt pøed veøejností jeho tajemství, zvláštì

(23)

když dùstojnictvo všelikých posádek si nìkdy naléhavì pøálo seznámit

se s odvážnou jezdkyní. Pøevleková jeho kariéra se skonèila však

dosti náhle v uherském Segedínì; tam se do Miss Satanelly zamiloval

devatenáctiletý syn hrabìte P. tak šílenì, že ji po všech marných

prosbách o seznámení a pozvánkách k veèeøi nebo k vyjížïce napadl

v zákulisí s pistolí v ruce. Dvì rány šly mimo, tøetí lehce škrábla

odvádìného høebce; a tak jistota, že døíve nebo pozdìji mohou

z podobné historie Berwitzovi pøijít buï o syna, nebo o konì, pøimìla

je, že Miss Satanella zmizela z programu. Berwitz otec to naøídil

okamžitì po støelbì, ale dìda Humberto ho pøi všem rozèilení okøikl

a prohlásil svým právem seniora, že èíslo zùstane. Naèež se oblékl do

fraku, pøipjal si všecky øády, uhladil starý cylindr a odjel za starým

hrabìtem P., aby mu v mnoha krásných a uhlazených øeèech vysvìtlil,

jaký spoleèenský skandál mladý hrabì zpùsobil, co dá práce, aby se

do pøíhody nevložila policie, a jak je Cirkus Humberto tìžce poškozen.

Byl to patrnì velkolepý výkon dìdy Humberta, nebo zùstal u hrabìte

P. až do rána, vypili spolu dvanáct lahví tokaje a tøi láhve koòaku

a dopoledne se Carlo Humberto vrátil k rodinì ponìkud unaven, ale

se skøínkou, v níž bylo sto zlatých dukátù, a s dvìma bílými valachy

lipicány, èímž hrabì P. kavalírsky urovnal koneèné zmizení Miss

Satanelly s povrchu zemì. Diplomacie dìdy Humberta byla tím

záslužnìjší, že Petrovi zaèínaly vyrážet dosti husté vousy a jeho hlas

mutoval, takže se již nemohl odvážit zvolat své vítìzné „Hussah-haou!“,

když se odrážel k pøemetu. Místo Miss Satanelly se objevil tedy

v programu Signor Pietro, ale jakkoli jeho znamenité výkony budily

obecnì úžas a obdiv, nikdy již nesklidil od svých ctitelù tolik kytic,

bomboniér, šperkù a vzácností jako za tìch osmnáct mìsícù, kdy

dennì na pár minut zapøel své pohlaví.

Byla to doba, kdy kvetla záliba v jezdeckých cirkusech.

Aristokracie stála ještì v èele stavovsky rozvrstvených státù a národù,

sama vìtšinou odchována anglickými mravy a anglickým vkusem.

Renesanèní typ šlechtice jako mecenáše vìd a umìní, který se mohutnì

pøesunul do baroka, vymíral v nìkolika jedincích; mnohem více bylo

(24)

zájmu o pøíjemné stránky života, mezi nimiž na prvních místech byla

vášeò pro ušlechtilé konì a pro umìní jezdecké. Pøijel-li do sídelního

mìsta dobrý cirkus, sjíždìla se za ním šlechta z venkovských zámkù

a zakupovala si na øadu dní lóže, aby dosyta užila pohledu na vybrané,

peèlivì pìstìné høebce, valachy a klisny, posuzovala umìní jejich

jezdcù a cvièitelù a v pøestávce vytváøela z cirkusových koníren svùj

spoleèenský promenoár. Velké gesto rytíøských turnajù, ona pathetická

apotheosa dobrodružného hrdinství, jež je ochotno padnout pro nic,

jen pro krásu postoje, dávno už vymizelo ze života dohoøívající panské

slávy, ale znovu se rodilo zde v tomto potulném bratrstvu rejtarském,

v tomto chudém rytíøstvu bez pùdy a erbu. Pokud ještì v umdlévající

pamìti šlechtických rodù doutnala tucha zaniklého bohatýrství, vábil

je zlatý kotouè manéže jako odlesk turnajového placu jejich pøedkù.

Šli jako somnambulové za touto lunou své minulosti; pøivádìla je

k lidem, kteøí se jako oni postavili mimo m욝áctví, tøebaže na opaèném

pólu. Vévodové a markýzové obklopovali jezdecké komedianty, kteøí

pro pár grošù dennì hráli o zlámání vlastního vazu. A zlatý d隝 pøíznì

a poct se snášel na luzné jezdkynì s vosím pasem, na tyto víly a sylfidy,

poletující nad hrdými zvíøaty a hledající graciesní dokonalost vyzývavì

až na samém pomezí života a smrti. Mnohé z nich skonèily svou hru

se zlomenými žebry pod tìlem pøevrátivšího se konì, mnohé však se

vznesly posledním pùvabným skokem do nejvyšších míst spoleènosti,

ke korunkám a k titulùm, jejichž nositelé v hloubi duše cítili, že se

v oèích svých dobyvatelských pøedkù nedopouštìjí žádné mesaliance.

Leè i ty ménì šastné byly vždy obklopeny rejem ctitelù;

i v malých, zapadlých mìstech byly jezdecké posádky a jejich

dùstojnictvo èekalo na pøíjezd cirkusu jako na nejvìtší událost roku.

Jízda byla tehdy považována za chloubu a páteø armády; husaøi,

dragouni, švališéøi, kyrysníci, huláni mìli aristokratické velitele, a mnohá

od svìta odlouèená garnisona dovedla uvítat ekvestrické umìlce

a umìlkynì tak bouølivì, že nìkolik dní pohostinství znamenalo pro

nìkteré z nich zadlužení na pár let.

Však se mnohdy slovo cirkus pøitom ani nevyslovovalo. Od

(25)

prvních hromadných výprav anglických krasojezdcù na pevninu až po

takového èeského direktora Beránka øíkaly si tyto hippické cirkusy

prostì Jezdecká spoleènost, Britská královská krasojízda

a podobnì. Málokteré z nich mìly své stany, vìtšinou vystupovaly

v „konstrukcích“, v døevìných kruhových budovách, které byly už pro

nì ve velkých mìstech zøízeny, nebo si je dávaly postavit, protože

pobyly na místì nìkolik mìsícù. Jejich program byl sestaven ze

standardních èísel královského umìní volné dresury a vysoké školy,

z øímské jízdy, èikošské pošty, parforsní jízdy, voltižování, z taneèkù

koní i z tancù a skokù jezdkyò a jezdcù. Nìkolik clownù vyplòovalo

pøestávky, než se znovu uhrabaly piliny v manéži. Mìla-li spoleènost

zvl᚝ cvièeného konì, bývala vrcholem veèera dramatická scéna, na

pøíklad „Arab a jeho vìrný oø“, v níž hrál chytrý høebec hlavní roli. A

na konec se provozovala velká pantonima, jíž se úèastnilo všechno

koòstvo spoleènosti a v níž se rozvinul co nejvìtší pøepych jezdeckých

kostymù.

Cirkus se svým typickým smíšeným programem žil tehdy jen

v malých rozmìrech na poutích a na jarmarcích, velmi èasto beze stanu,

jen pod širým nebem, kde se od divákù kolem vybíralo do talíøe.

Cirkus Humberto se tedy brzo od obojího typu odlišili tím, že spojoval

vìtší a pestøejší artistickou podívanou se zvìøincem a ze zvìøince zase

obohacoval svùj program. Za otce Humberta držel se ještì v mírných

rozmìrech støedního cirkusu tehdejších dob. Jeho manéž mìla

v prùmìru šestnáct hamburských loktù, právì tolik, kolik je tøeba pro

pøedvedení skupiny šesti koní. Když Petr Berwitz pøevzal Cirkus

Humberto, rychle zvìtšoval i zlepšoval rodinnou stáj, aby se dostal

mezi nejváženìjší podniky hippické. A podle toho musel myslet i na

prostornìjší stáj, ve kterém by se uplatnilo jeho rozmnožené koòstvo.

Po všech zkušenostech svých i svých jezdcù a cvièitelù pøešel k manéži

o prùmìru ètyøiadvaceti hamburských loktù. Shledalo se, že v tìchto

rozmìrech bìží kùò tak sklonìn ke støedu, že se na nìm nejlépe udrží

rovnováha, a že uklouzne-li jezdec nebo jezdkynì pøi akrobatice,

padají vždy do pilin a nikoli na vnìjší okraj, na pistu, jak padla na

(26)

pøíklad M

lle

Arabella. A pøi tomto prùmìru mohl Petr Berwitz pøedvést

ve volné dresuøe imponující už skupinu ètyøiadvaceti koní.

Cirkus Humberto spìl tedy mezi pøední podniky hippické,

ale Petr Berwitz se tím nezøíkal programu dìdova. Zvláštì zùstal vìren

babièèinì lásce ke lvùm a k jiným šelmám. Rozšiøoval svùj zvìøinec

nákupy i výmìnou a zùstal mezi tìmi nìkolika velkými direktory, kteøí

pìstovali i dresuru divokých zvíøat. Starý babièèin Hasan už byl dávno

mrtev a jeho kùže ležela v cestovním voze mezi postelemi,a le v klecích

menažerie pøebíhalo za møížemi pìt lvù, dva samci, tøi lvice, dva tygøi,

tøi medvìdi, všichni vycvièeni i pro vystoupení v arén. Tenkrát ještì

neznali rychlou stavbu møíží kolem manéže a pøevádìní vìtších skupin

šelem ve velkém prostoru. Staøí krotitelé se produkovali tak, že

vstupovali ve zvìøincích do klecí se šelmami. Klece byly hrubì tesané

bedny s jednou stranou zamøížovanou. Nebylo v nich místa na vìtší

skoky. Diváci žasli už nad smìlostí muže nebo ženy, kteøí se odvážili

s bièem a vidlicí mezi øvoucí a naježené lvy. Sama produkce byla

krátká, lvi museli na povel vstát, pøijít, sednout nebo lehnout, nìkdy

se krotitel s pìkným spolehlivým zvíøetem køížkoval a nakonec mu

dal ruku nebo hlavu do otevøené tlamy. Takové vystoupení se opakovalo

tøebas desetkrát za odpoledne, kolikrát se podaøilo sbubnovat diváky.

Staøí jarmareèníci mìli pro tyhle vysilující reprisy pøíznaèný výraz, øíkali

tomu šlachta, pracovat jak na jatkách. Také Carlo Humberto musel

ve svých zaèátcích provádìt produkci jak na porážce, aby mnohokrát

za odpoledne obmìnil publikum. Ještì když vystupoval pod

parapletem, jak se øíká malému, chudému stanu, dìlal program po

šlachtecku, ale pozdìji, se zetìm, byli už na tom tak daleko, že hráli

jen dvakrát za odpoledne. Veèerní produkce nebyly - nemìli svìtlo.

V konstrukcích se svítilo svíèkami a pozdìji petrolejem, stanaøi se však

dlouho báli osvìtlení, nebezpeèí požáru bylo pøíliš veliké.

Víc však ještì než po velkém stanu toužil starý Humberto pøi

pøedvádìní šelem po „kulaté práci“, jak øíkali cirkusovému uspoøádání

na rozdíl od jednostranné produkce divadelní, za jediné umìní, které

je opravdu ve styku s obecenstvem. Dresura ve zvìøincové kleci ho

(27)

mrzela, tam bylo všecko obráceno jen k møíži a tøi strany obzoru byly

mrtvé a hluché. Proto jak se Cirkus Humberto trochu vzmohl, poøídil

si pøevoznou klec, skuteènou klec, celou ze železného møížoví,

namontovanou na nízkých kolech, do níž vehnal ve zvìøinci šelmy urèené

k vystoupení a kterou pak ve ètyøspøeží slavnostnì pøitáhl do manéže.

Klec byla tøi metry na tøi metry, staèila tedy s nouzí na dvì zvíøata, ale

Carlo Humberto byl blažen, když mohl v ní, jak to tehdy bylo

krotitelskou módou, honit zvíøe z kouta do kouta, práskat bièem,

vystøílet spoustu slepých patron, donutit vydìšenou šelmu, že øvala

a cenila zuby, a nakonec ji pøimìt, aby si lehla s hlavou na prackách,

a on, dompteur signor Carlo, postavil pravou nohu theatrálnì na její

høívu za potlesku, který se k nìmu snášel ze všech stran.

Jednou zastihly velikonoce Cirkus Humberto v severním

Lombardsku. Na Zelený ètvrtek, Velký pátek, Bílou sobotu nemohlo

se italskému národu hrát. Ty dny byly urèeny pro vìtší správky a pro

opravy stanù, vozù i náøadí, nad èímž vždy dohlížel dìla Humberto

s babièkou Luisou. Tenkrát prohlásili Bernhardu Berwithovi, aby dozor

na opravy pøevzal sám. Ukázali mu, kde co vadného mìli v merku,

a odjeli. Pøi stlaní objevila Antoinette Berwitzová, že tatínek vzal s sebou

krabici od doutníkù, kterou si vždycky na noc dával pod polštáø. Byla

to škatule, ovázaná mnoha motouzy, kterou mu na smrtelné posteli

odevzdala matka Bolierová. Krabice byla skoro plná zlatých lousidorù,

které jasnovidka dovedla poschovávat pøed svým opilým krotitelem.

Antoinette vìdìla, že tatínek už dávno tu krabici doplnil. Otevøel ji jen

nìkolikrát za život, když stihla cirkus tìžká pohroma nebo když se

vyskytla neobyèejnì výhodná koupì drahého zvíøete. Pak však zase

škudlil a schránìl, dokud krabice Habanos nebyla zase plná. Berwitzovi

tedy vìdìli, že se nìco velkého s dìdou dìje. Na Bílou sobotu se

vrátil s babièkou jakoby nic. Teprve pøi božíhodovém obìdì se zatváøil

slavnostnì a pøi sklence èerveného vína jim zvuènou italštinou s mnoha

dvornými pøízdobami oznámil, že se toho roku dožívá sedmdesáti let,

že se cítí sice zdráv a svìží a mùže, jak celý svìt ví a uznává, kdykoli

pøevést svou produkci v plné síle, ale že boží moudrost doporuèuje,

(28)

aby lidé nepøepínali zbyteènì strunu života; a že se proto po pøíkladu

všech svých pøedkù, kejklíøù a provozovatelù slavného rodu

Humbertova, rozhodl uchýlit se na zasloužený odpoèinek, k èemuž si

právì s mama Louise zakoupil v Horním Savojsku pøíjemný domek,

obrostlý révou, se zahrádkou a dvorkem, kde hodlají v bázni boží

cvièit pro Cirkus Humberto psy, koèky, opice, papoušky a jinou

drobnou havì. A protože zásluhy, kterých si jako zakladatel podniku

dobyl, nelze pominouti mlèením a protože k železnému zákonu všech

lidí na kolech patøí povinnost všecko, co dìlají, dobøe prodat, žádá

a jako senioršéf zároveò naøizuje, aby se v každém mìstì, v kterém

do jeho odchodu budou pùsobit, uspoøádalo vždy jedno pøedstavení

v gala na rozlouèenou se signorem Carlem Humbertem, prvním

a nejvìtším krotitelem dravé zvìøe, slavným umìlcem na provaze,

obdivovaným cvièitelem koní a velezasloužilým zakladatelem tohoto

Cirkusu Humberto, jenž si dobyl slávy a pøíznì všech korunovaných

hlav Evropy. Dìda Humberto se dostal pøi svém proslovu do nejlepšího

svého vyvolavaèského ohnì, že mu rodina bezdìky zatleskala.

Toho roku se pak stala v rodinné kronice ještì jedna

znamenitá vìc. Spoleènost byla v Antverpách, když za nimi pøijel

z Bruselu starší ctihodný pán s licousy, provázený dvìma sleènami.

Dal se uvésti do direktorského vozu, kde požádal pana Berwitze

staršího, aby Cirkus Humberto uspoøádal v Bruselu dobroèinné

pøedstavení, pøi nìmž by vedle umìlcù a umìlkyò vystoupili také

pánové a dámy z nejlepší bruselské spoleènosti. Pán s licousy byl

královský podkomoøí hrabì d’Ascensons-Létardais, jedna z dam byla

jeho dcera Marie Anna, druhá její pøítelkynì Anežka Steenhouwerová,

dcera vládního komisaøe v Turnhoutu. Podkomoøí zaruèoval øediteli

normální pøíjem vyprodaného domu, pøítomnost krále a jeho rodiny

s celým dvorem, a bude-li Jeho Velièenstvo uspokojeno, zajisté také

nìjaký øád. Bernhard Berwitz pøijal ovšem tuto skvìlou nabídku a od

pøíštího dne zaèala již komtesa Marie Anna i její pøítelkynì docházet

dopoledne do koníren i do hlavního stanu a zkoušely se ve skocích

a v jízdì na nejlepších høebcích humbertovských. Pozdìji pøibylo ještì

(29)

nìkolik mladých dam a pánù, kteøí mìli jezdit ètverylku. Celému tomu

šlechticko-m욝anskému kroužku byl pøidìlen Petr Berwitz jako vrchní

štolba i uèitel. Po deset dnech opustil Cirkus Humberto Antverpy

a odjel do Bruselu, kde mìl již pøipravenou velikou reklamu. zahajovací

pøedstavení ve prospìch královského sirotèince mìlo obrovský úspìch,

hrabì d’Ascensons-Létardais vystoupil v nìm jako znamenitý støelec,

nìjaký mladý markýz dokonce jako clown a sleèna Anežka

Steenhouwerová vynikla nejen jako jezdkynì, nýbrž pøedvedla

nejkrásnìjší volnou skupinu šesti bílých lipicánù. Jeho Velièenstvo bylo

nadšeno, Bernhard Berwitz dostal øád velice vysoký, s palmetami

a s titulem královského dvorního štolby, dìda Humberto zlaté hodinky

a Petr Berwitz zlatý prsten s brilianty. Mimo to se Petr stal osobním

pøítelem mnoha mladých šlechticù a šlechtièen.

Cirkus Humberto zùstal v Bruselu pìt nedìl. Pøed koncem té

šastné doby v království, jež se vynoøilo z operní arie, pøišel Petr

Berwitz za maminkou, když ve voze strouhala brambory, a s mnohými

rozpaky se jí vyznal, že on a Anežka Steenhouwerová se milují a že

se chtìjí vzít a že komtesa Marie Anna to nadšenì schvaluje a slibuje

jim všechnu pøímluvu u rodièù Anežèiných. To byla vìc, kterou

maminka nemohla vyøídit sama. Šla na to oklikou pøes dìdu Humberta.

Škrabal se za uchem, mluvil cosi o morganickém sòatku umìlce

s m욝anskou dcerkou, ale pøipouštìl, že ta holka vedla lipicány

znamenitì a pøi skocích že sedìla v sedle jako pøibitá.

„Inu, pøi Panence Marii a svatém Ježíškovi,“ dodal pak,

zbožnì se køižuje, „všelicos na svìtì je možné, i to, že by se holka

z rodiny mohla dodat svobodnému umìní. Vládní komisaø není nijak

vìtší titul než dvorní štolba Jeho velièenstva krále všech Belgù. Jen by

se doporuèovalo pozeptat se její rodiny, jak ji míní vybavit. Já jsem

na medvìda a opici vyženil celý zvìøinec.“

Po tomto dobrém zdání dìdovì nemohl už Berwitz otec klást

žádné velké pøekážky. Vyžádal si den na rozmyšlenou, ale to bylo jen

proto, aby si ještì jednou prohlédl synovu nevìstu, když dopoledne

jezdila v manéži na høebci Pomponovi. Shledal, že dìvèe je štíhlé,

(30)

vysokých nohou a ohebných kloubù, že pìknì nese páteø a hlavu, že

má velitelský chod a že drží konì pevnou rukou. Pak už jen objal

Petøíka a pøál mu dobré poøízení v Turnohoutu. Tam byly svatební

námluvy t잚í, s køikem a slzami, ale po intervenci hrabìcí rodiny

ascensonské se to skonèilo tichou resignací rodièù a blaženým

vítìzstvím dcery jedináèka. Poslední potíže byly ještì pøi skládání

svatební smlouvy; zpùsobeny byly tím, že signore Carlo Humberto

neumìl èíst ani psát.

Tak se odchodem dìdy Humberta do savojského ústraní

posunula zároveò ostatní koleèka: otec Berwitz se stal šéfem seniorem

a Petr pøevzal rozhodování o firmì. To už pøestal jezdit divoké jízdy

se salty jako Signore Pietro. Otec si ponechal vystupování se šelmami

a Petr podìdil konì. Pod jménem Minsieur Alfred pøedvádìl velké

skupiny nádherných høebcù a jeho žena vynikla jako Madame Sylvia

ve vysoké škole na onom vraném Pomponovi, na nìmž si pøed tchánem

vyjezdila své štìstí. ku podivu se ukázalo, že Petr svou volbou nikterak

nechybil. Mladá øeditelka si pøinesla z domova znamenité vychování.

Nìkolika malièkostmi u stolu udìlala z prostého obìda hostinu a zvláštì

dìda Humberto si pøed svým odchodem liboval, že „ta holka zavedla

koneènì zpùsoby, jaké se sluší osobám, k nimž chodí králové na

návštìvu“. Mimo to byla Anežka velmi hospodárná. Nìkolik generací

úøednických kariér mìla v krvi a z toho umìní, jak poèítati s málem

a jak z mála udìlat mnoho. Necouvla pøed žádnou prací, která ji

èekala, ráno byla první na nohou, aby ostatním uvaøila snídani, veèer

po pøedstavení sedala s jehlou v ruce a spravovala garderobu nebo

šila novou. A do tøetice všech potøebných ctností milovala zvíøata.

Nedovedla projít stájí nebo podél klecí, aby se nepomazlila se vším

tvorstvem kolem a nedala každému nìjaký pamlsek. Šla-li do mìsta

nakupovat, mìla vždy o tašku více, aby do ní z kapesného, které jí

posílali rodièe, nakoupila mrkve, tuøínu, jablek, oøíškù, žemlí, cukru

a odøezkù masa. Zanedlouho byl každý její návrat z trhu provázen

velkým køikem, jekem, dupotem a pobíháním za møížemi menažerie

i veselým ržáním v konírnách. Z opièince trèelo padesátero chlupatých

(31)

pracièek, které rùžovým vìjíøkem lysých prstù žebronily o dárek.

Mývalové, lišky, vlk, jezevec, medvìdi stáli u møíže nebo sítì na zadních

nohou, lvi a tygøi se tlaèili k železným tyèím, aby ji zdaleka mohli

zahlédnout, papouškové se èepýøili a køièeli svou vlastní chválu, vlnité

ovce byly sraženy v popøedí kotce, cvièené husy kejhaly a starý kozel

Modrovous, kterému dìda Humberto barvil dlouhé vousy krásnou

azurovou barvou, div nevyrazil branku své ohrádky. Modrovous se

ètyømi bílými kozami vlastnì nic neumìl a vystupoval v cirkuse jen

v nìkdy pantomimách, když znázoròovali útìk sedlákù pøed cizím

vojskem. Pak se hnal divokým úprkem za letícím hejnem hus a za

jásotu dìtí pøeskakoval nejkrkolomnìjší pøekážky. Bylo to málo, co

za své neutišitelné žroutství poskytoval, jinak pùsobil jen samé

neplechy, ale vozili ho svìtem, protože se vìøilo, že kozy zahánìjí od

zvìøincù nákazy. Cirkus je pln všelijakých povìr a humbertovští lidé

nemálo oceòovali, že se nová principálka od první chvíle všemu

pøizpùsobila. Krátce po svatbì ji zachytila babièka Humbertová za

ruku, když chtìla položit spravený kostym na postel.

„Nom de Dieu, ma chère,“ vykøikla stará jarmareènice, „jen

to ne, jen to ne. Kostym pøes postel - pùl roku bez vystoupení!“

Anežka zvedla oboèí, pokývala hlavou a od té doby vždycky

hned kostym zavìšovala. Bylo jí jasno, že je ve svìtì, který má své

zvláštní, ale pevné øády.

Všecko tedy slibovalo nejblaženìjší budoucnost, kdyby cirkus

nebyl vìèná hra se smrtí. Zaèalo to tím, že tygøice Miuma mìla mít

mladé, ale v tom choulostivém èase se nachladila a pøes všechnu péèi

pìstitelù zašla. Tygr Paša osamìl a zøejmì se trudil. Anežka byla jediná,

která docházela k jeho kleci s mazlivým voláním a s nìžnými slovíèky.

Mužští mysleli, že šelmy nelze zvládnut jinak než údìsem

a zastrašováním. Paša byl pln nedùvìry k lidem a dost dlouho to trvalo,

než si zvykl na štíhlou ženskou postavu, která pøinášela kousky masa

i mimo èas krmení a nikdy mu neublížila. Pak už ji netrpìlivì èekal,

a jak se objevila, tøel ucho a krk a pak celý bok o møíž, vydávaje

tiché kòourání, kterým prosil o pomazlení. Anežka vztáhla ruku

(32)

a škrabala jej lehce, pak vydatnìji v naježené srsti. Sklopil uši a byl

by zøejmì vydržel tuto líbeznou hru celé hodiny. Když osiøel, stupòovala

se jeho náklonnost k Anežce pøímo v lásku. Nezajímal e o nic jiného

než o ni, pøicházela-li skákal za møížemi jako divý, odcházela-li, kòuèel

lítostí a dal se pak do neúkojného pobíhavého pøešlapování podél

møíže. Byl to opravdu krásný bengálský tygr v plné síle ètyøletého

samce. Anežka stále naléhala na tchána, aby k nìmu zase opatøil tygøici.

Než se nìjaká našla, pokoušel se starý Berwitz zabaviti Pašu tím, že

by ho vycvièil k spoleènému vystoupení se lvem Sultánem. Dalo to

dost práce, než se obì zvíøata v pøitažených klecích natolik sblížila, že

se mohl odvážit vpustit je do spoleèné klece bez rvaèky. Když se to

podaøilo, zaèal Berwitz s dresurou. Po prvních kouscích chtìl je nauèit,

aby usedli k závìru na vysoké podstavce, mezi nimiž by se krotitel

obecenstvu uklonil. Bylo to k jaru, cirkus tehdy zrovna zaboèil do

Švýcar. Když byly v Churu, pøišly najednou teplé vìtry, s temen Alp

válo podjaøí všelijakými vùnìmi.

„Paša je nìjaký neklidný,“ øekla jednoho veèera Anežka

tchánovi, „dejte si, tatínku, na nìho pozor. Dnes po mnì sekl prackou.

Jde na nìho jaro.“

„Paša je prevít,“ odpovìdìl tchán. „Mám vždy pøi sobì pár

pistolí. Ale ty k nìmu chodíš jen tak, ty mu nevìø.“

Ráno se opakovalo v cirkusové kleci cvièení s podstavci. Paša

se dlouho vzpíral skoèit nahoru. Koneènì ho Berwitz k tomu pøimìl

a Paša se tam usadil se zlým zeleným leskem v oèích, supì a prskaje.

Sultán zatím pobíhal v protìjším koutì møíže. Nyní došlo na jeho apel.

Biè zapráskal. „Sultán - hop!“ Sultán zarejdil zadkem až do kouta,

pak se pøikrèil a velkým skokem tìžce dopadl na podstavec. Skok

byl pøíliš prudký, podstavec se pøevrhl a lev na odskoku vrazil do

podstavce Pašova. Paša sklopil uši, zafunìl a pøikrèil se. A tu udìlal

Bernhard Berwitz osudnou chybu, že chtìl rychle zvednout padlý

podstavec. Jak se sehnul, Paša skoèil. Prackami mu dopadl na pravou

paži, kterou drápy rozdrásal. Jeho strašné tesáky se zahryzly

Berwitzovi do stehna. Krmiè, který stál u klece s vidlicí, spustil køik

(33)

a bìžel na druhou stranu klece, aby Pašu odehnal. Nemohl ho však

zasáhnout, protože vydìšený Sultán bìhal podle møíží a Paša vlekl

svou obì do støedu klece. Anežka v tu dobu poklízela ve voze, když

zaslechla køik lidí a øvaní lva. Vyrazila ihned skokem pøes schùdky

a pádila do stanu. Jak rozhrnula oponu, vidìla, co se stalo. Velitelsky

vykøikla: „Pašo!“ Tygr na její zavolání zvedl hlavu.

„Pašo! Pus!“

Paša se sklonil, aby pustil nebohého Berwitze. V té vteøinì

zaznìl výstøel. Paša nìjak zmìkl v køíži, vycenil zuby, ale zapotácel

se. Petr Berwitz, který zatím byl dobìhl z koníren, nabíjel po druhé.

Bylo to zbyteèné, tygr se položil. S krmièem zahnali lva do kouta

a vytáhli omdlelého otce. Za chvíli s ním odjíždìli do nemocnice.

Probudil se tam a usmál se, spatøiv nad sebou Antoinette i Anežku.

Lékaøi ujistili rodinu, že rány nejsou smrtelné a že jim tatínka za pár

týdnù vrátí. Cirkus Humberto odjíždìl co Curychu bez svého šéfa

seniora. A už se s ním neshledal. Bernhard Berwitz dostal z Pašových

drápù, plných setlelého masa, prudkou otravu krve. V Inšpruku obdržel

Petr matèin dopis, v nìmž mu oznamovala, že tatínek umøel, že ho

pohøbí na churském høbitovì a pak že odjede za rodièi do Savojska.

IV

Tak se Monsieur Alfred a Madame Sylvia stali nenadále

jedinými vládci nad firmou Cirkus Humberto. Podnik mìl spoleènou

prací tøí generací znamenitý základ a Petr byl odhodlán rozvinout jej

podle svých zálib, které se znaènì lišily od støídmého vkusu jeho otce.

Tu zimu, kdy ještì nosili smutek, vìnoval peèlivé obnovì veškerého

zaøízení a šití nových, fantastických kostymù. K pohádkovì nìžným

úborùm, které se uchovávaly ještì z dob babièèiných, pøibývaly nové,

prudkých, silných barev, exotických linií, plné zlata a støíbra a tøpytného

flitru. Po prvé oblékl Petr uvádìèe a sluhy do jednotné zelené livreje,

štolby a stájníky do modré, muzikanty do šarlatovì rudé. Zároveò

(34)

zaèal rozšiøovat zvìøinec.

Pøed nìkolika lety pøemìnil jakýsi pan Gottfried Hagenbeck

v Hamburku svùj obchod s moøskými rybami na dovoz cizokrajných

zvíøat. Pùvodnì kupoval jen podle náhody od lovcù velryb a od

vracejících se námoøníkù jejich všelijaké úlovky, tu pár tuleòù, tu lední

medvídì, tu papouška, tu opièku. Zaèal je vystavovat jako zvláštnost

na jarmarku u dómu, ale ukázalo se, že nakonec je ještì velmi dobøe

prodal potulným lidem komediantským. Dokonce se u nìho poptávali

i bìhem roku, shánìjíce všelikou exotickou zvìø i dravé šelmy, nebo

toto zboží chodilo do Evropy jen pøes Londýn a Liverpool a bylo

v librách hanebnì drahé. Zaøídil si tedy pan Gagenbeck na Starém

trhu v St. Pauli nový obchod, který byl hojnì zásoben, když kapitáni

i námoøníci zámoøských lodí zjistili, že tu dobøe zpenìží, co jindy

pøiváželi jen tak pro zábavu. Už otec Berwitz zaèal obchodovat

s panem Hagenbeckem a pochvaloval si dobrý a levný pramen. Nyní

se i Petr za ním rozjel a krom nákupu získal u nìho dvì cenné

zkušenosti. Pøedevším se tam setkal s Francouzem Henri Martinem,

krásným šedivým starým pánem, který celý život krotil a cvièil divoké

šelmy. Petr s ním strávil veèer a po prvé v žití od nìho slyšel, že všechna

ta zbìsilá „divoká dresura“ se støelbou a bitím zvíøat je hloupá surovost

a že on, Martin, už pùl sta let dovede ochoèit každou šelmu bez násilí

a bez trýznìní. Petr bezdìky vzpomínal na svou ženu, že opravdu svedla

pouhou laskavostí mnohem víc než dìda Humberto i nebožtík otec

bièem a vidlicí; vždy i ten Paša na pouhé její zavolání pustil otce,

a kdyby nebyl Petr v tu chvíli støelil, mohl mít to drahocenné zvíøe

dodnes.

Druhá dùležitá vìc, o níž se Berwitz u pana Hegenbecka

dovìdìl, bylo sdìlení, že na Reeperbahn je prostorná cirkusová

budova upravená na pøezimování a té chvíle volná a že v bohatnoucím

Hamburku lze se zmìnami programu provozovati cirkus po kolik

mìsícù. Nazítøí si tu konstrukci prohlédl a hned ji najal. Od tìch dob

mìl Cirkus Humberto zajištìno své pevné zimní pùsobení a nebyl

odkázán na náhodu a nemusel pausovat.

(35)

Pøíštího pak jara se Cirkus Humberto vydal na své slavné

tažení, o kterém snil Petr Berwitz nìkolik let. Pøes Varšavu a Rigu

putovaly jeho vozy, káry i karavana koní a hnané zvìøe do Petrohradu.

Hráli tam pøed carem a carským dvorem s nesmírným úspìchem. Stará

baltická šlechta zbožòovala cirkus a zahrnovala jeho umìlce dary, car

sám vyznamenal Berwitze øádem a daroval mu èerkeskou šavli. Pak

byly týdny a týdny s vyprodanými domy v Moskvì. Berwitz mìl dobrý

nápad, že pøibral do programu balaganèíky, ruské lidové šašky, kteøí

byli blaženi, že mohli provádìt své šprýmy a kejkle v tak vznešeném

prostøedí. a kolem dokola manéže se kupilo obecenstvo s hravì

veselou duší dítìte, zbožnì sledující každý odvážný výkon a bouølivì

se chechtající každému žertu. I ti bohatí moskevští kupci s baculatými

manželkami a po šlechticku vychovávanými dìtmi i ti vysocí státní

úøedníci se zlatem na límci a s krásnými ženami, které v lóžích hrály

samy o sobì velké divadlo, ti všichni dovedli pøijít nìkolikrát za sebou

na týž program a halasnì projevovat spokojenost a nadšení.

Charkovem poèínajíc zaèal Berwitz k balaganèíkùm pøidávat

i závody svých jezdcù s domácí jezdeckou elitou kozáckou. Nejednou

se stávalo, že jeho nejlepší hippisté byli zastínìni a poraženi divokou

bravurou ukrajinských hranièáøù, ale tím vìtší byl pak pøíliv

k pokladnám, tím nadšenìji se hrnuli lidé z daleka široka k Petrovu

stanu. Letìlo podél Donce i Donu slavné donesenije, jaký vydajušèicí

cirkus zavítal v gosudarstvo, jaká znamenitá tolpa vsadnikù je tu u

porogù dnìperských, jaká krasota každé jejich životnoje a jaký výzov

uèinili na vojenské bratrstvo kozácké. V Jekatìrinoslavi to už vypadalo,

jako by stará síè ožila ve své nejvìtší slávì a jako by se zas jednou

celé tovaryšstvo zvedlo pod košovým atamanem a táhlo na vragy, na

bisurmany, - tak byl stan do nedohledna obklopen koníky, na nichž se

sem sjelo návštìvnictvo, aby vidìlo vybrané vousaté Záporožce, jak

vjíždìjí do arény za zpìvu, který znìl z jejich mocných hrudí jako

varhany. a dál k Donu a dál mezi Kubánce, všechny gorodky, slobody,

selenije a chutory byly na nohou, aby vidìly Cirkus Humberto a triumf

svých jezdcù nad jízdou Západu.

(36)

A pak za Georgijevskem a Pjatigorskem pøišel rozeklaný

Kavkaz se svými vùnìmi. Stupnì sedadel kolem manéže byly pøeplnìny

podivnì krásným lidem rùzných kmenù, ale stejnì žhavých oèí a stejnì

vášnivého temperamentu. A Petr Berwitz vedl svou výpravu dál, pøes

strmé zelené hory na Tiflis a k øece Kuru a k bledým vodám

Kaspického moøe a znovu do hor, do tajemných konèin, kde se jim

objevovali osmahlí lidé na velbloudech a kde konèilo všecko

dorozumìní a tøi dragomani museli spoleènosti sloužit za tlumoèníky

perštiny. Prachem pouští a úhorem skal se karavana doplazila do

Teheránu.

Petrùv romantický sen se splnil. Nezjevil mu žádné rùžové

a zlaté sídlo orientální nádhery. Teherán byl nedohledná hromada hrubì

uplácaných, nevzhledných staveb a špinavých ulic, ale byl v nìm ten,

po kom Petr Berwitz v touze po mimoøádném dobrodružství prahnul,

byl v nìm perský šach, jmenoval se jako v pohádce Nasreddin, soudil

dopoledne mezi vodotrysky v šestém nádvoøí provinilce a dosuzoval

je k baštonádám a uøíznutí ucha a pak básnil milostné básnì, aèkoli

mìl k tomu u dvora svého korunovaného básníka. A šach Nasreddin

navštívil se svými rádci a generály Cirkus Humberto a sledoval

zamyšlenýma oèima zpod napolo spuštìných víèek bez pohnutí celý

poøad. Byl spokojen? Nebyl? Ani zkušená Anežka nebyla s to

uhodnout z té melancholické tváøe její tajemství. Ale druhého dne

pøivedli k Petrovi dùstojníka, který mu francouzsky oznámil, že Jeho

Velièenstvo šach všech králù bylo uspokojeno a veèer míní pøijít opìt.

A stalo se, že šach pøicházel den co den, stále se stejnì mrtvou tváøí,

která se nezachvìla pøi skoku smrti ani pøi reji šaškù, nehybné zjevení,

které uklonilo hlavu s vysokým fezem, jen když v závìreèné apotheose

rozvinuli pøed jeho lóží perský prapor. Zato dennì dostával Petr od

podivných starcù všelijaké svitky pergamenù, plné oblouèkù, èárek

a teèek, o nichž mu na velvyslanectví øekli, že jsou to verše perských

básníkù, opìvujících vznešenost umìní vzácných cizincù. Teprve když

Cirkus Humberto ohlásil konec svých pohostinských her, dostavilo

se, naè Petr tak toužebnì èekal a proè vlastnì až sem do Perise táhl:

(37)

šach mu poslal vlastnoruènì podepsaný list, v nìmž mu dìkoval za

požitky, které mu pøipravil. K listu byl pøipojen dokument, kterým byl

Monsieur Alfred jmenován Emírem bílých koní a udìlena mu hodnost

plukovníka perské jízdy. Poselstvo, které listy doruèilo, pøineslo

zároveò nádhernou plukovnickou uniformu, kterou Jeho Velièenstvo

darovalo panu Alfredovi na památku. Od tìch dob pøedvádìl Petr

Berwitz volnou dresuru koní v perské plukovnické uniformì,

s èerkeskou šavlí po boku.

Pùvodnì chtìl Petr z Teheránu ještì dál, bájil cosi o triumfální

cestì Indií, ale Anežka se tomu vzpírala. Její støízlivý rozum odhaloval

všechnu nedostateènost jejich pøípravy pro cestu nehostinnými zemìmi,

poruchy vozù, utrpení lidí a zvíøat, která namnoze byla pøímo ohrožena

na životì. Také obchodnì bylo to podnikání nejisté, když každá

stagiona byla vykupována cestou pøíliš dlouhou a pøíliš vysilující. Petr

na polovinu uznával, docela se však se svou myšlenkou rozlouèil teprve

tehdy, když si zde v Teheránu ovìøil, že jsou tu na prahu zemí, kde

kvetou zcela jiná kouzla než ta, která pìstoval Cirkus Humberto. I na

malých mìstských tržištích setkával se již s polonahými kejklíøi,

kouzelníky, akrobaty a fakiry, kteøí provádìli vìci v Evropì zcela

neznámé nebo dìlali jako nejvšednìjší vìc cviky, které se na Západì

už považovaly za vrchol. Našel tam arabské skokany, kteøí s úsmìvem

proletìli dvojím salto mortale, vidìl malé hochy, kteøí s pøekotnou

rychlostí provádìli pøemety na místì, takže jejich trup vypadal jako

kroužící kolo ve vzduchu. Na jednom prostranství objevil skupinu

šikmookých žlutých ošklivcù, kteøí balancovali roztoèené talíøe na

vysokých hùlkách s dokonalostí, jaké nikdy v Evropì nespatøil; a zcela

bìžné bylo narazit nìkde na fakira s tanèícími hady nebo na jiného,

který si probodával tìlo a jazyk a chodil po žhavém uhlí. Byli tu

kouzelníci, kterým z prázdné kovové misky vyrùstaly náruèe vonných

kvìtin, byli tu chlapíci, kteøí nemìli nic než špinavý hadr kolem beder,

misku na milodary a tyè, kterou volnì postavili na zem a pak na ni

dovedli vylézt a kroužit na ní, jako by to byl nejpevnìjší stožár. Vidìl

honce velbloudù, kteøí se svou oblíbenou velbloudicí provádìli

(38)

znamenité kousky dresury, aè každý ví, že velbloud je zvíøe

nejtvrdohlavìjší. Vidìl cvièitele huòatých koèek, kteøí hráli s nimi celou

divadelní hru. Vidìl taneèníky v ženských šatech a panáèková divadla

a kouzelné stínové hry a za mìstem objevil rozlehlé pøírodní divadlo,

kde hráli jakési pašije o svatém muèedníku Alim, pøi èemž na scénu

vjíždìly celé stovky jezdcù na arabských a perských koních. Na

jednom námìstí se setkal s krotkou tygøicí, kterou její majitel vedl na

øetízku po ulici. Vracíval se z tìch pøezvìdných výprav s tìžkou hlavou

a vzdychal Anežce pøi veèeøi: „To je zemì, panebože, to je zemì -

celou ji sebrat a odvézt do Evropy, to by byl teprve cirkus!“ Petr

Berwitz tu vytušil velké objevy. Zanedlouho potom pøišli do Francie

první arabští akrobati, pøišli èínští žongléøi a japonští ekvilibristé

a Evropa zaèala žasnout nad dokonalostí neznámých starých

kejklíøských kultur.

Jednou však pøibìhl Petr Berwitz za svou ženou obzvláštì

rozèilen; na jižním pøedmìstí Teheránu objevil cvièeného indického

slona. V oèích mu to hoøelo a ústy a rukama nestaèil vykládat, jaký je

to kolo a co všecko umí. Ještì neskonèil a Anežka už si pøipínala

klobouk. Vìdìla, co ho posedlo: slona koupit. Byl to jeden ze

záchvatù, kdy už svého Petr znala, že s humbertovskou tvrdošíjností

provede, co si vzal do hlavy, a to stojí co to stojí. Ale proti tomu „a

to stojí“ se bránila její støízlivá rozvaha. Proto se rozhodla sama se na

slona podívat a vsunout se se svým hospodáøským rozmyslem do celé

koupì. Byla to její taktika, jak s Petrem nejlépe pochodila, když se

za nìèím pobláznil: pustila se s ním do toho, ale pak ponenáhlu brzdila

a pøitlaèovala, až se vìc dostala do rozumných kolejí. Tentokrát, než

dobìhli do pøedmìstí, pøimìla Petra aspoò k poznání, že nesmìjí hned

vystoupit jako kupci a že se napøed musí pøeptat jinde, jakou cenu

má zde takové zvíøe. Proti slonu samému nemìla námitek, zalíbil se jí

na první pohled a sama ocenila, jaká by to byla na øadu let atrakce.

Také byly pìkné úspory ze šastného zájezdu v tìžkém kovaném kufru

a možná, že bylo rozumnìjší uložit exotické peníze do vhodného nákupu

než je se ztrátami mìnit v bankách. Muselo se však na to jít opatrnì.

(39)

Slon patøil malé komediantské skupinì, patrnì rodinì, jíž pøedstavoval

celé jmìní. Ještì odpoledne obcházeli Berwitzovi evropskou kolonii

a radili se se spøátelenými obchodníky. Výsledek byl, co jim poradili

ti nejzkušenìjší: najít si domorodého vyjednavaèe, nejlépe molaha,

knìze-písaøe, a nabídnout komediantùm výmìnou za slona nìjaká

zvíøata ze zvìøince. A hlavnì nepospíchat. Týden nebo deset dní nesmí

pøi takovém obchodu zde nic znamenat. Ve skuteènosti trvalo

vyjednávání s Arr-Šehirem, majitelem slona, plných sedmnáct dní

a koupe by se nebyla uskuteènila, kdyby nebyla Anežka v kritické

chvíli pøišla se spásnou myšlenkou, že se slonem pøevezmou i Arr-

Šehira a jeho rodinu. Ukázalo se pak, že jde tu o pøíbuzenstvo trochu

rozvìtvené, v nìmž se zámìry køížily. Arr-Šehir sám se svou ženou

byl zøejmì získán pro myšlenku cestovat s bílými sáhiby po vzdáleném

svìtì, druzí však chtìli stále zpìt do Indie. Skonèilo se to tak, že Petr

Berwitz dal vzpurnému pøíbuzenstvu celou malou menažerii, Arr-Šehira

odškodnil hromadou perských a ruských penìz a tím, že ho i s jeho

ženou angažoval na pìt let jako kornaka, vùdce i ošetøovatele slonù,

s platem podle indických pøedstav knížecím. Tak se dostal slon Bingo

v Cirkus Humberto a paní øeditelka mìla o miláèka více.

S tímto ziskem se už Berwitz nebránil návratu. Zvolil pro nìj

karavanní cestu evropských kurýrù pøes Tabríz a Erzerum, cestu, na

kterou dohlížely tøi ambasády, anglická, francouzská a turecká, a kde

prý je pomìrnì nejvíc karavanserajù. Ale byla to neskonale horší jízda

než cesta tam. Domnìlá silnice byla pro vozy témìø nesjízdná, bez

mostù, dokonalý obraz státního názoru perského, že upravená cesta

pøivádí nepøítele do zemì. Místy se vlekli pouští, místy se museli bránit

Kurdùm. O výživu byla nouze, poèasí jim nepøálo. Vozy zùstávaly

trèet jednou v prachu, jednou v bahnì, jednou v rozsedlinách pùdy,

lidé dostávali nemoce, zvíøata byla leckdy polomrtvá žízní a hladem.

Na turecké stranì bylo to o nìco lepší, hlavnì se èastìji vyskytovala

mìsta, kde se mohli pár dní zdržet a trochu se zotavit. Ale zdálo se to

vysilující putování Malou Asií být bez konce a v nìkterých vozech se

už i ozvalo reptání, že všecko ještì cestou zahyne, jen aby si patron

(40)

dovezl plukovnické gatì.

Nejvíce energie mìli v tìch dnech Anežka a slon Bingo.

Anežka, všecka vyhublá vedry a námahou, objíždìla na svém

Pomponovi celou karavanu, pomáhala u každého zavázlého vozu,

vedla jezdecké výpravy za picováním, povzbuzovala ochablé,

navštìvovala nemocné a dovedla i v chudých, rozbitých vsích najít cosi

jako pamlsek pro svá zvíøata. Slon Bingo šel vytrvalým klidným

chodem uprostøed karavany, nevadil mu ani žár slunce, ani liják.

Kdekoli uvízl vùz a konì i lidé se marnì namáhali jej vytáhnout, slon

Bingo se opøel èelem a vytlaèil jej na sjízdné místo. Jen když pøišli

k nìjakému vodnímu proudu, nedal se zdržet, zvedl chobot

a s radostným troubením pádil do øeky, kde se vyplaval a vyválel

v bahnì, potápìl se a postøikoval za stálého spokojeného ryku.

Tak se pomalu v sedlech a vozech sunuli nevlídnou,

nehostinnou zemí, zastavujíce se jednou dennì i v malých, bídných

vsích, aby tam beze stanu, pod širým nebem poøádali „pøedstavení“,

to jest zkoušky, aby nevyšli ze cviku, pouhá pracovní opakování s lidmi

i se zvíøaty, pøi nichž vybírali od sbíhajícího se obyvatelstva vstupné ve

zpùsobì chleba nebo ovèího mléka a sýra. Petr Berwitz byl ze starého

kejklíøského rodu a vìdìl, proè tak houževnatì lpí na denním cvièení

a zkoušení. Znal nejeden pøípad, kdy mìsíc zahálky staèil, aby umìlec

klesl ve výkonnosti na celý rok. Ostatnì všichni cítili vášnivou potøebu

denní práce, na kterou si v tuhém svém životì navykli. A tak i nemocní

slézali o tìch zastávkách s vozù a spoluvytváøeli ta podivná

pøedstavení, k nimž dìlníci urovnali manéž mezi kruhovou hradbièku

kamení, pøesnì vymìøenou na svých ètyøiadvacet loktù.

A tak se nìkde nad vyschlou øekou Kizil Uzen èi na bøezích

jezera Urmijského èi na prahu horstva Kara Dagh náhle rozøinèela

plechová hudba a dva jezdci vjeli prudce do manéže, každý stoje na

dvou koních, zahajující èíslo, øímská jízda. A pak pøedvedl Monsieur

Alfred, práskaje bièem, volnou dresuru koní bez chocholù a bez cetek,

Madame Sylvia jela vysokou školu, jiní jezdci voltižovali, akrobati

skákali, clownové klopýtali a padali, Léon Gambier zápasil

(41)

s medvìdem a nutil lva chodit po kouli, šašek Hamilton pøijel na

divokém oslu a nakonec vešel rozvážnì obr Bingo a tanèil po

rozestavených lahvích, to všechno mnohdy znovu a znovu, když se to

nepovedlo, pod vysokou modrou oblohou Asie, za nevídaných

krajinných prospektù. Jednou hráli v rozvalinách nìjakého dávného

mìsta, na obzoru pøed sebou mìli obrovskou horu Kuhi Nuh, o níž

jim lidé vyprávìli, jak pøed nìkolika lety sopeèným výbuchem znièila

kolik osad na svých úboèích. Cirkusáci pøikývli a zkoušeli dál, nic

nevìdouce o tom, že Kuhi Nuh je persky Hora Noemova a že ta

probudivší se sopka je hora Ararat a ty zøíceniny kolem že je starovìká

armenská metropole Artaxata. Pobyli si týden v turecké pevnosti

Erzerum a nijak se nezajímali o boje, které tu svedl ruský generál

Paskeviè, když Erzerumu dobyl. Táhli podél øíèky Kara-su a nemìli

tušení, že je to horní Eufrat, na nìmž, po tisících mílích toku, leží biblický

Babylon. Hráli v Kaisarichu uprostøed øímských zøícenin a nestarali

se o to, že jsou to zbytky pyšné Caesareje, hlavního mìsta nìkdejší

Kappadocie, rodištì sv. Basilia. Putovali po bøezích Kizil Irmaku

a nevìdìli, že je to památný Halys, který tu kdysi tvoøil hranice Persie.

Když je vedl k mìstu Angoøe, podivovali se krásným vlnatým koèkám,

králíkùm a kozám, které tu pìstují, ale nic nevìdìli, že vstupují do

starovìké Ancyry, kterou založil král Midas, a že monumentální rozbité

sloupy, mezi nimiž dal Berwitz postaviti vozy, jsou zøíceniny mocného

chrámu Augustova. V Eskišehiru je zajímaly hroby nìkolika

mohamedánských svìtcù, u nichž se stále konaly pobožnosti, ale odkud

by mohli vìdìt, že zde byla vítìzná bašta rytíøe Gottfrieda z Bouillonu?

Byli prostí lidé, kteøí vìtšinou neumìli ani èíst, ani psát, a neznali nic

dùležitìjšího než jak udržet nebo zlepšit svou výkonnost. Všichni se

vrhali do práce s vášní lidí zamilovaných do svého øemesla,

zapomínajíce na strasti a utrpení s cítíce najednou, že jejich posláním

je dokonalost, kterou musí prokázat, a vystoupí pøed císaøem

francouzským nebo pøed otrhanými Kurdy, Armeny a Turky; a že práv

tou dokonalostí pro dokonalost samu tvoøí vyjímeèný celek, který

nemùže zahynout a ztroskotat a v nìmž není už jen pan Alfred nebo

(42)

pan Gambier nebo pan Hamilton, nýbrž spoleèný a nerozdílný Cirkus

Humberto.

Koneènì se pøiblížil den, kdy na oživenìjší silnici a na hustìjším

zabydlení kraje poznávali, že se blíží velkému mìstu. Petr s Anežkou

opustili zvolna se vlekoucí karavanu a klusali napøe, do stále

stoupajících vrchù, na jejichž høebenu nesèetné cypøiše jako èerné

svíce zvìstovaly høbitov. Manželé nedoèkavì vyjeli nahoru a na jednom

místì oba souèasnì zarazili konì. Hluboko pod nimi zelenavì záøil

Bosporus. Bílá pìna ovíjela oba bøehy, které se vpravo úžily a klikatì

se ztrácely do zamžené dálky. Tisíce bílých a barevných skvrnek se

tøpytlo na hedvábné hladinì, lodi a èluny, které pomalu brázdily

nehybnou vodní pláò. A po levé stranì naproti se vzdouvalo jiné moøe,

neklidnìjší a rozervanìjší, svítivì bílé moøe kamenných zdí, zvonových

kopulí, naježených minaretù, sevøené v dáli zubatými podvojnými

hradbami, jejichž èerné vìže stoupaly a klesaly pøes vrchy i údolí zase

až do ztracena, - Istanbul, Caøihrad, mìsto padišahovo. Anežka se

nemohla nasytit zázraèné krásy, která se pøed nimi rozprostøela. Petr

byl mnohem døíve u svých životních zájmù.

„Bájeèná dekorace,“ pravil po chvilce. „A hlavní vìc - koneènì

Evropa. Kdepak asi bydlí sultán? Musíme se usadit co možno nejblíž

u paláce. Ale kavalkádu bychom mìli provést z druhé strany, od

hradeb, nástup z pøístavu a z lodí by se dal tìžko provést. A

v Caøihradì se musíme dobøe prodat.“

Ještì jak tu tak stáli, zrála v jeho hlavì myšlenka provézt celý

podnik mìstem tajnì a nepozorovanì až za mìstské hradby, kde by

teprve pøipravili slavnostní vjezd do Caøihradu. Dva dny stály jeho

vozy ve Skutari, než si všecko projednal. Tøetího dne vpodveèer zaèali

nakládat na lodi, které najal, a už za tmy pøistával náklad za nákladem

u Zlatého rohu. Bylo to trochu obtížné, vyjíždìt s vozy a koòmi na

pøístavní mosty pøi svitu luceren a pochodní, ale podaøilo se to bez

nehody. Temnými, neosvìtlenými ulicemi plížil se pak vùz za vozem,

provázen nìkolika desítkami kavasù, neznámým mìstem, až se pøed

nimi otevøela èerná brána a po nìkolika krocích se octli ve volném

(43)

kraji. Zaboèili do strání vpravo a pomalu sjeli do údolí pod hradbami.

Za chvíli tu zazáøily mezi ohradou z vozù ohnì a opìt se zaèal táborový

život.

Zùstali v té zapadlé dolinì pìt dní, než bylo dokonale

vyspraveno, co se poškodilo trmácením po Asii. Zatím najal Berwitz

rozsáhlé zboøeništì u velké mešity Achmedovy a pøipravil si turecké

i francouzské ruèníky, jak se odjakživa øíká dlouhým úzkým cirkusovým

plakátùm. Šestého dne byl koneènì proveden slavný nástup. Všechno

pøíslušnictvo cirkusu muselo si vzíti nejparádnìjší kroje, ale Berwitz si

ještì projednal s úøady, že mu pùjèili sto padesát vojákù, které všechny

oblékl v kostymy z pantomim. I rozvinul se pak prùvod, jakého ještì

Caøihrad nevidìl.

Vpøedu za oddílem kavasù jeli dva støedovìcí heroldi se

støíbrnými dlouhými trubkami, jež hlaholily fanfáry, kdykoli hudba vzadu

doznìla. Pak se objevili tøi øímští jezdci s kovovými holenìmi na nahých

lýtkách, s antickými helmicemi nad bezvousou tváøí, prostøední z nich

nesl standartu Cirkus Humberto. A za Øímany jel plochý vùz, na nìmž

sedìli zády k sobì hudebníci v èervených a zlatých livrejích, vyhrávajíce

marš za maršem. Nato se za celým oddílem antické jízdy vynoøila

zlatá závodní kolesa øímských cirkù, tažená ètyømi koni vedle sebe,

na voze stál Petr Berwitz s nachovým pláštìm v póze Caesara. Za

tímto antickým zjevením jel vrchní štolba s Madame Sylvií, oba

v èervených anglických fracích a èerných èapkách, jako by vyskoèili

z nejmodernìjší londýnské rytiny. Za nimi tøi krasojezdkynì v rùžových,

krémových a azurových sukénkách; pak dva španìlští hidalgové, plni

støíbrného vyšívání, se sevillskými èernými plochými klobouky, jimiž

s velkou grandezzou pozdravovali všechna zamøížovaná okna. Pak

jel oddíl vojákù obleèených za Araby, v dlouhých splývavých pláštích,

a pak oddíl ruských kozákù. Tito vojáci se zprvu vzpírali obléci

uniformu d’aura a nepøítele islamu, až jim Berwitz namluvil, že je to

váleèná koøist. Tu teprve se jim zalíbilo koketnì si nasadit ruskou

èapku a jet mìstem s levicí opøenou v bok. Za nimi vedli modøe

livrejovaní podkoní chloubu stájí humbertovských, šest bílých lipicánù

(44)

s rùžovými chøípìmi. Potom šla skupina vojákù kostymovaných jako

perští sokolníci - to byla nová, teheránská myšlenka Berwitzova -

a na kožených rukavicích nesli pestrobarevné pokøikující papoušky.

Nato byla dvìma býky zebu tažena klec s tygry a ve ètyøspøeží vezena

klec se lvy. Za ní mašírovali vojáci obleèení do modroèervenozlatých

krojù, kterým se v cirkuse øíkalo marokánské. Nesli v rukou pozlacené

klece s malými opièkami. Osm najatých hamalù, zaèernìných ve tváøi

a na rukou, s obrovskými turbany s peøím na hlavách a ve fantastických

žlutých a èervených úborech nesou zdobná èínská nosítka, na nichž

sedìly dvì ženy artistù, pøemìnìné ve víly. A pak se zjevil užaslým

divákùm majestátní slon Bingo, ovìšený rudými èabrakami se zlatými

tøapci; na hlavì mu sedìl dùstojný Arr-Šehir v bílých šatech a zlatém

turbanu, na zádech se mu pohupoval palankin, z nìhož mávaly ètyøi

hurisky s tváøemi zakrytými závoji. Byly to ženy sluhù a koòákù, praèky

a myèky, které s nabarvenýma oèima vypadaly jako nejsvùdnìjší

zjevení. Ale to ještì poøád nebyl konec prùvodu. Ještì se objevili

strakatí šaškové s cvièenými psy, v èele pan Hamilton na divokém

oslu, který byl ku podívání poslušný. Mezi poskakujícími

a kotrmelcujícími augusty vezli sluhové kozla Modrovousa s jeho bílou

a nyní ovìnèenou družinou, párek muflonù, stádeèko ovcí, jezevce

a medvìda. Byla to nejstrakatìjší skupina, nebo sluhové mìli na sobì

všeliké ty staré pøepychové uniformy, které sbírával dìda Carlo. A

pak ještì jelo nìkolik støedovìkých zbrojnošù opìt se standartou

Cirkus Humberto a byl konec.

Vyplatilo se Petru Berwitzovi, že tolik péèe a nákladu vìnoval

režii svého vstupu do Caøihradu. Pøedstavení za pøedstavením bylo

natøískáno, evropská kolonie i podaní padišahovi pøicházeli znovu

a znovu. Sultán se neobjevil, ale vzkázal Berwitzovi, zda by nemohl

uspoøádat pro nìho a pro jeho dvùr zvláštní pøedstavení v císaøských

zahradách. Berwitz ovšem ochotnì pøipovìdìl a hrál pak tøikrát pøed

Jeho Velièenstvem a pøed tribunou zakrytou závoji, kde usedl celý

císaøský harém. Abdul Medžid byl tak spokojen, že si dal Berwitze

pøedstavit a pozval ho k prohlídce svých stájí. Petr Byl znalec koní

(45)

a byl hrdý na ušlechtilá zvíøata svého podniku. Ale v sultánských

konírnách nemohl utajiti pøekvapení a nadšení. V dlouhých øadách stáli

zde nejkrásnìjší potomci pìti posvátných kobyl Mohamedových,

Džulfé, Koheily, Maneti, Saklaví a Tusie, všichni s nádhernou hlubokou

hrudí, jemným svalstvem, dlouhou kostí ramenní a krátkými holenìmi,

krátcí v bedrech, a silní v útlých nohou, jako stvoøeni pro vytrvalý rychlý

bìh, praví pijáci vìtrù. Byli tu høebci z Nedžedu, nejlepší odchovanci

slavných pìstitelský kmenù Beni Sacher, Haddžerad, Muali, El Ruola,

El Sbaa; bylo tu i nìkolik bílých kobyl vytrvalecké rasy Tvaifé

a dlouhokrkých Manakui, jež chová kmen Vuold Ali. Petr to dovedl

ocenit, nebo vìdìl z tradice, že kobyly tìchto rodù se považují mezi

Araby za neprodejné. Všechny ty nedohledné stáje hostily samé

bìlouše. Byli všech odstínù: sametoví, støíbrní, železní, popelaví, mléèní,

èervení, modøí, byli tu mušky a pstružky a grošáci a jableèòáci a jako

nejvìtší vzácnost stáli zvl᚝ dva atlasoví s rùžovou pletí a s hedvábným

lesklým vlasem. Za araby se øadili nádherní høebci berberští

s vyklenutým nosem a jeleními krky, statní bìlouši z rodu Ben Chareb,

hnìdáci vysokého chodu z rady Haymur i drobní nezdolní vytrvalci

v cvalu rasy Maziris. A peršané tu byli, vznosní konì irakadženiètí

a hyskánští, a španìlé, pyšnì pompésní andalusijci ohnivých oèí

a vysoko se zvedajících kolenou. Petru Berwitzovi pøecházel zrak;

ale ještì musel zajít do anglické stáje, kde našel potomky nejvzácnìjších

dostihových plnokrevníkù, èleny slavných rodù Heroldù z Beverleye

Türka a matchem z Godolphina. Pak teprve stáli domácí konì tureètí,

kavkazští, armenští a jiní, drobné neznámé rasy užitkové. Ve stájích

se Abdul Madžid rozohnil a rozhovoøil, a Petr byl až udiven jeho

vìdomostmi hippologickými.

Když se obrátili do sultánova salónku a usedli s jeho

nejmilejším synem ke koflíèkùm èerné kávy, vyptával se sultán pøes

hodinu na všecky praktiky západního chovu, i na ošetøování

zhøebených klisen a na všeliké koòské medikamenty. Petr patrnì

obstál, nebo Abdul Medžid ho na sklonku rozhovoru pozval dál do

svých pokojù. Sál za sálem byly tu sbírky císaøského pokladu, úžasné

(46)

množství zdobných vìcí ze zlata a støíbra, v nìkterém pokoji jen

hromady a hromádky nejvzácnìjších kamenù. Uprostøed toho mrtvého

bohatství sultán opìt upadl v mlèení. Jen v síni tabatìrek se zastavil,

obešel stoly, vzal jednu tìžkou, zlatou, s rytými arabeskami a beze

slova ji podal Petrovi, který se hluboce uklonil. V síni drahokamù

rozhrnul sultán kopu zelených kaménkù na achátové míse, a vybrav

jeden z nejvìtších safírù, podal jej Petrovi s dvìma slovy: „Pro ma-

dame.“ A pak se se svým hostem rozlouèil.

Petru Berwitzovi bylo by toto vše staèilo k nejvìtšímu

osobnímu blaženství. Dostalo se mu však ještì více. Pøed odjezdem

z Caøihradu byl jmenován inspektorem císaøských otomanských

koníren s titulem liva-paša a obdržel øád pùlmìsíce II. tøídy a èestný

kaftan. Berwitz si hned pøipjal øád na uniformu perského plukovníka.

Také po obchodní stránce byl pro nì Caøihrad výnosný, zaplnil zase

pokladny vyschlé cestováním po Asii, a tak se Cirkus Humberto vracel

se slávou a spokojeností pøes malá závislá knížectví balkánská

k Budapešti a k Vídni.

Tam nalezl Berwitz svou sestøenici Elisu v hlubokém smutku

pro smrt jejího muže majora Hammerschmidta a v nemalých starostech

o budoucnost. Rozøešil to tím, že ji vzal s sebou jako pokladní. Nemohl

zapomenouti na to, jaká to byla výhoda, když ještì pøed nìkolika lety

byl Cirkus Humberto spravován a støežen šesti pøíslušníky rodiny.

Vìdìl sice, že má dobré a spolehlivé spolupracovníky, ale mìl to už

tak nìjak v krvi, že cirkus nemá být pouhý obchodní podnik, že jeho

prazáklad odjakživa byla rodina. Anežka to úplnì schvalovala, tøebaže

necítila, co v tom bylo tradièního. A když se z domova dovìdìla, že

její holandský bratránek Frans Steenhouwer dokonèil støedoškolská

studia a místo dalšího uèení že chce stùj co stùj do obchodní služby

v koloniích, dopsala mu po dohodì s Petrem a Frans Steenhouwer

ochotnì zamìnil svou touhu po vzdálené exotice za neménì

dobrodružné putování s cirkusem.

Tak se Cirkus Humberto ustálil a vykrystalisoval do té podoby,

v níž jej našel èeský zedník Antonín Karas ve dnech, kdy se zimní

(47)

pobyt v Hamburku konèil a všecko žilo v posledních pøípravách

k jarnímu odjezdu na turné.

V

Pøi tom poledním napití u Námoøníkovy nevìsty, k nìmuž ho

Kerholec vyzval, rozbøesklo se Antonínu Karasovi už nad slunce

jasnìji, že jednal správnì a že by bylo èirý nesmysl zahodit tuto

znamenitou pøíležitost. Jako by s nìho všecka starost spadla, pošoupl

si klobouk do týla a pøipíjel si s Kerholcem: „Ty kluku stará, na tvý

zdraví, kujóne, dyž se tak vyznáš!“ A Kerholec odpovídal: „Na tvý,

ty skopèáku, ty zednická tøísko, a jsem trajcén, esli nebudeš u

Berwitze paltafír!“ A Hein Moesecke sípal zarostlým krkem: „A slouží,

natoèíme ještì jednu, ne? Neøíkal jsem to, že Hampuch dá živobytí,

ne? Karlen, já si napìním taky jednu, ne? Správné pøiuknutí je

vždycky ve tøech, pánové, zum Wohlsein!“

S veselou se tedy Karas vracel domù, i do písnièky mu bylo,

ale když se octl na temném úzkém schodišti, kterým se lezlo až do

ètvrtého patra paní vdovy Anny Lngermannové, najednou se všecka

ta nálada vytratila. Nálada, bodej by ne nálada, èlovìèe, vždy ten

odulý sípák, ten Moesecke, jich do vás nalil v té ránì pìt, a na laèný

žaludek, bodej by vám nebylo do zpívání. Ale tady, Anton, tady

nahoøe, tam není žádná Námoøníkova nevìsta, tam je tvùj chlapec,

Tondo, tam je Vašíèek a ten už zoufale èeká, s jakou táta pøijde. A

táta pøijde, vod piva pøijde, potvora, a øekne: „Tak, Vašku, budeme

jezdit s cirkusem.“ A Vašíèek, co øekne Vašíèek? Zatracený schody,

konce jim není. Vašíèek neøekne nic. Vašíèek se jen podívá. A to je

právì to, že se podívá. Vždy to je, jako by se ona podívala, Márinka.

To jsou docela její oèi, takové modrozelené, èlovìk to ani správnì

nerozpozná, jaké jsou barvy, ale její oèi to jsou, ona tam leží, chudák,

pod modøínkem, ale její oèi jsou tu s ním a dívají se na nìho, co tu

(48)

s hochem tropí a jak to vede. A pak se ty oèi najednou nìjak stáhnou

a zaostøí. Kolikrát už si toho všiml, že hoch, když se na nìco upøe, má

najednou pohled jako kánì. A zrovna tak se po nìm dovedla podívat

nebožka, když se nìkdy vracel s Milnerem od vyhrávání, od muziky;

paneèku, Antone, to byl kukuè, pøed tím jsi poslední krejcar vyklopil,

aèkoli se ti kolikrát zachtìlo nechat si nìjaký šesták na útratu. A taková

hodná ženská to pøitom byla, do všeho jako drak. A ten chlapec je

po ní, mìkký i tvrdý, jak kdy - jakpak jen mu to øíci, že jsme se upsali

komediantùm.

Tìžce a s nechutí stiskl Karas kliku a pomalu vìšel klobouk

na vìšák u dveøí. Paní Langermannová otevøela dveøe kuchynì. Hoch

stál u ní a k nìmu se tlaèila šestiletá vdovina Rùženka.

„Táta!“ vykøikl Vašek radostnì.

„Tak co, poøídil, poøídil?“ ptala se paní Langermannová.

„Poøídil. Ale nìjak divnì - ani z toho radost nemám,“ odpovídal

Karas a pomalu šel do kuchynì, kde to vonìlo majoránkou.

„A jakpak to? Sednìte si, už èekáme s obìdem, to mi pak

musíte povìdìt.“

„Táto - mᚠdílo?“ zeptal se chlapec.

„Mám, Vašku, ale nevím, co tomu øekneš. Já jsem... totiž my

budeme spolu u cirkusu.“

Teï èekal to zlé odmlèení. Ale Vašek, kterému postaèilo, když

slyšel, že práce je a že zùstanou spolu, obrátil k nìmu své velké dùvìøivé

oèi a zeptal se klidnì:

„A co to je cirkus, táto?“

Karasovi se ulevilo. Neuvìdomil si, že chlapec nikdy ještì

nevidìl ani cirkus, ani komedianty, že k nim do zapadlé vsi jen zøídka

to slovo zaválo. Jako by mu kámen spadl s prsou, ožil a pøisedl blíže

k hochovi.

„To je takové divadlo, víš, tam jsou pánové a paní a ti ukazují

lidem krásné konì a všelijaká zvíøat a každé to zvíøe umí nìjaký

kousek, tøebas tancovat nebo hrát na flašinet, a to lidi baví. A když se

to skonèí, tak se to divadlo zbourá a naloží na vozy a jede se jinam. A

(49)

táta pojede s sebou a bude jim stavìt a bourat to divadlo a ty pojedeš

s tátou ve voze a uvidíš celý svìt.“

„A jaká jsou tam zvíøata, konì?“

„Konì a lvi a tygøi a oslíèek a kozel a medvìdi a slon...“

„Slon? Opravdický slon? Ten s rypákem?“

„Ano. Krucimordyánský zvíøe. Ten by se sem do kuchynì

nevešel.“

„Jo... A já k nìmu pùjdu a vylezu si na nìho a budu na nìm

jezdit. Pøece se jezdí na slonu, ne? Frau Langermann, Frau

Langermann, ich werde reiten Elephant!“

„Ale to víš, že jo, ty prcku,“ zasmála se vdova, nalévajíc

polévku. „Tak co jste to tedy pøinesl a co to má s tím slonem?“

Karas se jí nyní obšírnì vyzpovídal - i z toho, že si není jist,

udìlal-li dobøe.

„Ale božíèku, èlovìèe,“ spráskla rukama kvartýrská,

„podìkujte Pánu Bohu, že se vám to takhle pøitrefilo. A na nebožku

pøi tom nemyslete. Chodil jste stejnì za prací do svìta, copak ona

mohla tušit, jak žijete? A co tady ty tisíce ženských, kterým jdou muži

na loï a zmizí na pár let ve svìtì a nedají o sobì ani vìdìt; nakonec

tøebas jen dostanou zprávu, že... tento... že si voda vzala... co se k ní

hlásilo... Co bych mìla já øíkat?“

Paní Langermannové zvlhly oèi. Jako v mlze vidìla temný,

ošklivý den, kdy tu v té kuchyni stáli dva úøedníci pøeplavní spoleènosti

a ostýchavì jí oznamovali, že se pøístavní parníèek Rosamunda srazil

v mlhách s uhelnou lodí a že kormidelník Felix Langermann spadl pøi

tom do Labe, a že jak šly ledy, nebylo možno spustit èlun.

Pøemohla však pohnutí a dodala:

„To je mi takový cirkus tisíckrát milejší, ten aspoò jezdí poøád

po pevné zemi. A Vašek nìco užije, uvidí svìt, pozná lidi, to je, pane

Karas, pro hocha moc dùležité.“

Tak se Antonín Karas chtì nechtì vrátil pøi obìdì zas do

jasnìjší nálady. Musel novu a znovu vykládat Vaškovi o cirkuse, co

už tam tak pochytil. Ale hlavní ovšem bylo, když se vytasil s lístky na

(50)

odpolední pøedstavení.

Kterak Vašek prožil svou první návštìvu cirkusu, Karas

nevidìl. Odešel o hodinu døíve, trumpetu pod paží,a sotva se objevil

v boudì, zavolal ho Kerholec, vrazil mu do rukou hrábì a poruèil mu

pìknì urovnat piliny v manéži. Pak si ho pøibrali vzadu za branou, aby

pomohl odtahat nìkteré klece, prý kvùli lvùm nebo co, a aby umetl

místo, které se uprázdnilo. A už pøibìhl nìjaký hoch, kde prý je pan

Karas, že se po nìm shání pan kapelník.

Leopold Selnicki, Berwitzùv kapelník, byl Vídeòák, bývalý

regimentstambor u deutschmeistrù, chlap jako hora, s ohromnými kníry,

které si zesiloval i èástí vousù s tváøí. Také chundelaté oboèí vypadalo

hrozitánsky, ale oèní klapky a kùže kolem oèí byly jaksi pøevislé, patrnì

od pití, a celý pohled Selnického pøipomínal starého dobráckého

bernardýna. Tento muž byl snad jediný v celém podniku, pøed nímž

se zastavovala pøísná Berwitzova kázeò. Nemusil dìlat nic jiného než

dirigovat hudbu; jakoukoli pomoc pøi ostatních pracích v cirkuse

odmítal jako nehodnou jeho umìlecké osobnosti. Celé dni a noci se

zamìstnával neobyèejnì dùležitým problémem, kde se co dobrého jí

a pije. Nebyl jedlík v pravém slova smyslu, nikdy nezasedl

k bohatýrskému obìdu nebo k velkolepé veèeøi. Ale když se ráno

probudil, zamlaskl jazykem a shledal, že by teï „bodla“ šunka

s vajíèkem a jedna nebo dvì plzeòské. Nebylo-li všude plzeòské, šel

si i na obyèejné, jehož si však, že bylo slabší, dal o máz více. Míval

pro to mìøítko 2:3, prý „aby se v tìle srovnaly stupnì“. Pak si zaskoèil

do zkoušek, není-li tam tøeba nìèeho nového od muziky, poklábosil

s tím, poklábosil s oním, vypil tøi ètyøi sklenièky rumu a ohlásil, že je

èas na pøesnídávku. Naèež majestátnì opustil cirkus a vyhledal

nìkterou ze svých vináren, kde snìdl gulᚠnebo papriku, zapálil si

viržinku a pøi ètvrteèkách rakouského vína trpìlivì èekal, až se mu

ozve hlad. Když jej ukojil porcí uherského salámu, šel na obìd,

ponimral se v jídle, posteskl si sousedùm, že „pro nìho by obìd vùbec

mohl odpadnout“, on že nikdy „obìdu moc neudìlá“, to jen tak, „aby

mìl podklad“ pro dvì tøi piva. A pak šel na èernou a na koòak; byla-

(51)

li pøíležitost, zahrál si partii biliáru, pak si šel spravit chu osmièkou

vermutu, naèež se objevil pøed pøedstavením v cirkuse, oblékl se do

èerveného kabátu se zlatým límcem a zlatými epoletami, zvrátil pøitom

do hrdla nìjakou tu stupeèku rumu z láhve, kterou stále peèlivì

uchovával v šatnì. A pak dirigoval takøka bez zastávky, vìtšinou zády

k orchestru, všechen hudební doprovod pøedstavení, shodil uniformu

a odebral se na nìjaké osvìžení pøed veèeøí a nìjaké to popití po ní.

Ale Berwitz vìdìl, proè Selnického má: v žádném cirkuse

neznìla hudba tak bøesknì, nikde se nehrály tak strhující marše, nikde

nemìli takové fanfáry a tuše, a šlo-li o sentimentální místa

v pantomimách, nikdo se nemohl pochlubit tak jemnou eufonií jako

Cirkus Humberto. Ale to hlavní bylo o zkouškách. Nacvièili nìjaké

èíslo s dresurou koní, Selnicki se na to podíval svýma smutnýma oèima,

lokl rumu a øekl: „Tohle je Lannerùv Valèík margeritek,“ nebo „To je

Straussùv Kavalírský pochod,“ nebo „To dáme dohromady polku

Bohémiene a trio z Gavotte bleue a osm taktù ze Schubertova

Intermezza a tuš“. A bylo to. Jemu se každá produkce mìnila v noty,

v docela urèité skladby, které mu okamžitì znìly v uchu, jako by je

èetl v partituøe; a po každé to dokonale odpovídalo tempu produkce

a nesmírnì podporovalo zálibu koní v rytmu.

Pan Selnicki umìl z Vídnì trochu lámané èeštiny a tak také

uvítal na estrádì Karase, než pøešel v nonšalantní vídeòskou nìmèinu.

„Voni sou ten novej Èech, že jo? Tak pozdrav jich Pámbu!

Umìjí nìmecky, že jo? Nu tak, pane Karas, jakpak je to s vaším

troubením? Znáte noty?“

„Neznám, pane kapelníku.“

„No, to by nevadilo, to se èasem nauèíte. Ale troubit umíte?“

„Totiž tak, jak to bylo u nás potøebí. Vìtšinou pøiznávku, a když

už èlovìk ten kousek znal, pustil se i na druhý hlas nebo pøevzal pøi

repetici melodii.“

„To se ví. Já to znám, jak to u takové bandy chodí. Tak mi

tady, než pøijdou lidé, zatrubte nìco, a vidím, jak to svedete.“

Karas byl v rozpacích, bez party mu nechtìlo nic napadnout.

(52)

Ale cítil, že není vyhnutí. Vytáhl trumpetu, nasadil, pøivøel oèi, ètyøikrát

si udìlal pøiznávku na ländler, aby se do toho dostal, a pak, jako když

doma cvièíval vpodveèer na mezi, vynesl naplno tu svou nejmilejší:

„Všecky panenky z lesa jdou, jen ta moje nejde...“

V prázdné kulaté budovì to znìlo náramnou silou, sám se

toho zvuku lekl a pøi repetici nasadil pianissimo. A už ho to popadlo

za srdce, nesl tu hezkou melodii, jako by se s ní mazlil, mìkounko,

kulatì, jako by tiše hovoøil s kosem, kosem, èerným ptákem, o tom,

že té jeho znejmilejší všechna krev z tìla ujde.

Pak otevøel oèi a spatøil pana kapelníka, jak si nalévá rum.

Sklenièka na vteøinu témìø zmizela pod fròousy. Pak nalil podruhé:

„Tumaj, pane Karas,“ povídá po èesku, „jeden štamprlièku

na zdraví.“

A zatím co se Karas uctivì uklánìl a rum na dvakrát vypil,

pokraèoval pan Selnicki nìmecky:

„Tak tohle jo. Tohle je správné èeské troubení. O noty nejde.

Co my hrajem, budete všecko do týdne umìt. A kdyby pøišlo nìco

t잚ího, pøijdete za mnou a já vám to zapískám. Tak si sednìte

k tomuhle pultu sem a hrajte zatím pøiznávky. Ono se to ukáže. Ono

to èlovìku nedá, když to má nadìleno od Pána Boha.“

Pan Selnicki se napil znovu, naklonil se ke Karasovi, vzal ho

za rameno a øekl tišeji, po èesku a náramnì dùležitì:

„Muzika... vìdí... muzika holt není žádnej cirkus. Ale ten

písnièka si pamatujou... ten by se hodilo, až budou ty raphengsti

tancovat piaffe in der Balance. Servus!“

Zatím už pøicházeli lidé zdola, shazovali pracovní mundury,

oblékali rudé livreje a usedali s instrumenty na svá místa v orchestru.

Všichni si srdeènì potøásali ruce s Karasem jako nováèkem, øekli mu

i svá jména, ale to všecko Karas v rozèilení pøeslechl. Víc ho upoutalo,

že z protìjšího kouta orchestrální škeble zaslechl èeský hovor. Už si

tam chtìl zajít, když se dole ozvalo zatleskání.

„Haló, muziko, zaèít!“

Byl to Kerholec, který dal ten povel od hlavního vchodu.

(53)

Cirkus byl ještì prázdný, ale venku se hromadili lidé a muzika z vnitøku

jim mìla dodat chuti jít k okénku pokladny. Pan Selnicki se ještì

neobjevil. Muž s trubkou na pravém køídle se rozhlédne a povídá:

„Tak, lidièky, zaèneme.“

Nasadili nástroje, ten vpravo dvakrát trumpetou udal takt;

pak kývl a vtom spustili marš. Karas se pøidal. Vycítil, že je to nìjaký

bìžný pochod, jakých hrávali s Milnerem na stovky a èasto taky

rovnou bez zkoušky. Jen se díval po tom pravákovi, protože mu vyèetl

na oèích, kdy je pausa a kdy se hraje tišeji. Však ten èlovìk také

pomrkával po Karasovi, jak se s nimi shodne. Napoprvé to šlo docela

slušnì. Pak hráli nìco pomalého, to už musel Karas víc dávat pozor

a nejednou radìji odsadil a poslouchal, jak se neznámá melodie vine.

Hned nato pøišel valèík a to zase šlo: es tam tam, es tam tam. Ale

chlapci to øezali opravdu bez oddechu, sotva si dali èas na vyklopení

nástrojù. A všecko jen tak, bez not, kousek za kouskem. Karas

uznával, že je to náramnì sehraná banda.

Pak pøišel pan Selnicki. To si chvilku oddechli a Karas, to

se ví, natáhl krk, aby vidìl, co je dole. Šel odtamtud velký hluk a šum.

Kam se podíval, všude se už maèkali lidé, øada nad øadou, a noví

proudili a stoupali vzhùru kolikerými ulièkami. Nìjací kluci dole hlasitì

vyvolávali. Tady nìkde sedí Vašíèek, øekl si Karas, ale vzdával se vší

nadìje, že by ho mohl v té záplavì najít, a už taky nemìl kdy, už se

pan Selnicki postavil do popøedí, zasalutoval, protáhl kníry, vzal

taktovku, rozhlédl se a spustil. Paneèku, teï to teprv jelo, znova

a znova, sotva nástroj odtrhli od úst. A když už pan Selnicki odklepal

a zdola se rozletìl potlesk, ještì to nebyl oddech, ještì trèela taktovka

do vducu, najednou švihla a oni troubili intrády, dlouhé hømotné intrády

do potlesku a volání, intrády, v kterých modulovali v hlavních akordech

nahoru a dolù, dokud taktovka nepoklesla. Ale hned vzápìtí už se

spustil nový kousek a tak to letìlo tøi ètvrti hodiny, že se Karas ani

vzpamatovat nemohl. To byla jinší èína než sousedské vyhrávání

s Milnerem o posvícení!

Ale pak jim to najednou pan Selnicki ual a položil hùlku.

(54)

Všichni se na židlích protáhli a oddychovali. Karas byl zvìdav, co se

to dìje. Dosud nevidìl nic než záda pana Selnického a jeho taktovku

a nìkolik horních øad lidí. Co je dole, nemohl ze svého místa vidìt.

Nyní pøipovstal, když sebou všichni hnuli, a spatøil Kerholce, jak rychle

balí nìjaký koberec. Opodál nìho stáli v manéži pan ve fraku

a cylindru, s velkým bièem v ruce, a vedle nìho jakési podivné

chlapisko v strašnì širokých kalhotách, které se na nìm plandaly,

s velikou bílou vestou, která mu šla až skoro na kolena a z jejíhož

výstøihu dopøedu odstávala špinavá náprsenka. Nos mìl jako èervenou

bambulu, hubu bílou, pod bradou zrzavé fousy, na hlavì malinký

klobouèek s peøím.

„Tak ty myslíš, August, že v Hamburku jsou samí hloupí lidé?“

ptal se ten elegantní pán.

„Hohó,“ øekl ten pajda a odpovìdìl nìco, èemu Karas

neporozumìl, ale po èem obecenstvo zavýsklo a zabouøili smíchy.

„To je reprisa s augustem,“ vysvìtloval mu soused, „to je

k tomu, aby mohli pøipravit další èísla.“

Karas nechtìl vypadat zvìdavì, proto si zase sedl a slyšel jen

mezi výbuchy chechotu, jak se august znovu a znovu ptá toho druhého:

„Herr Stallmeister, víte už, jaký je rozdíl mezi koèárem a kastrolem?“

Tenhle starý vtip Karas znal, následovalo potom: Když ten

rozdíl neznáte, nesedejte si do koèáru, abyste si omylem nesed do

kastrolu. Dávali tu hádanku hádat všichni boudoví šprýmaøi na poutích,

ale Karas se bezdìky už pøedem smál, a lidé, když ta odpovìï padla,

teprve, jak ten skrèek toho vznešeného pána usadil. Škoda, øíkal si

Karas, tìmhle vìcem Vašíèek nebude rozumìt, tolik nìmecky neumí,

ale smát on se bude, jemu se pøece každá švanda vždycky líbila. Ale

vtom už pan Selnicki zaklepal a muzikanti zvedali nástroje, reprisa

byla u konce a hudba zas musela nasadit. Hrálo se veskrze zpamìti,

což Karase ani neudivilo. Ale nìkdy zpozoroval pøece jen nìco

zvláštního, naè nebyl zvyklý: nìkdy zavolal pan Selnicki tiše: „Pozor!“

a pak se díval upøenì dolù a dirigoval trochu markantnìji a tøebas

i nepravidelnì. Oèi šech muzikantù byly zavìšeny na jeho kostìné

(55)

hùlce, aby šli správnì s sebou. Karas mìl dojem, že v tìch chvílích

hudba nejde sama ze sebe, ale že se pøizpùsobuje nìèemu, co se dìje

dole. Byli to patrnì konì, nebo obèas zahlédl vysoké èervené nebo

bílé chocholy, jak se natøásaly ve výši v øádce vedle sebe. Jen dvakráte

za celou produkci mìli ještì oddech pøi mluveném èísle dole a jednou

pan Selnicki náhle pøerval hudbu, v celé budovì bylo ticho jako

v kostele.

„Skok smrti,“ zašeptal Karasovi soused. Dole zasvakalo cosi

jako pušky. Karas se neodvážil povstat, protože všichni byli pøipraveni

hrát a pan Selnicki mìl taktovku zdviženou. Náhle dole nìkdo vykøikl:

„Hól-la hop!“ A vtom práskla vzduchem salva výstøelù. A už kapelník

mávl a spustil ryènou fanfáru do obrovského potlesku a volání se všech

stran.

Karas si umiòoval, že se, hned jak se to skonèí, na tohle musí

pøeptat, co to vlastnì bylo, ale když dohráli a pan Selnicki odstoupil,

hnali se hudebníci jeden pøes druhého na schody a dolù. Karas nevìdìl

proè, ale šel za nimi a dole už ho chytil Kerholec a hodil mu do náruèe

velkou hromadu šedivého plátna. „Natáhni to pøes bariéru,“ køikl na

Karase, „jdi vpravo od brány a dìlej to jako ten vlevo.“

Kras se musel se svým balíkem prodírat do manéže, protože

všude proudilo plno odcházejících lidí. Celý dùm hluèel hovorem,

voláním, pokøikem davù. Zastavil se u levé strany brány a pochopil,

oè jde. Pøední stìna pøízemních lóží mìla plyšový okraj jako opìradlo

a on mìl v rukou ochranné povlaky. Vytahoval je tedy kus za kusem

a navlékal na rudý plyš. Šlo mu to napoprvé pomalu, dokonèil svou

polovinu o hodnì pozdìji než ten druhý. Lidé už všichni odešli, cirkus

byl najednou jako odumøelý. A už tu byl zase Kerholec, bez kabátu

a bez vesty, s vyhrnutými rukávy.

„Do koníren, Tondo, ke krmení - a hop-hop! Ale napøed

mundur dolù!“

Karas byl z toho všeho už celý zmámen. Ale cítil, že ve všech

lidech kolem je to jako oheò, doskoèil tedy do šatny, shodil se sebe

nádhernou livrej a jako Kerholec jen v košili a kalhotách bìžel do

(56)

koníren. stájníci odnášeli odtamtud plné náruèe krásných postrojù,

jiní pobíhali se štoudvemi vody, s odmìrkami ovsa, s náruèemi sena.

Kerholec stál pøi vydávání krmiva a hned zapøáhl Karase. Èlovìka,

který pøed ním utíkal s hromadou sena, Karas poznal, foukal s ním

celý veèer basbombardon. Když se Karas asi po tøetí vracel, šouchl

do nìho Kerholec:

„Tamhletu ženskou pozdrav, to je direktorka“

Karas zprvu žádnou ženskou nevidìl, jen nìjakého bezvousého

mužského v jezdeckých kalhotách, který prohlížel jednomu koni

kopyto. Teprve když pøicházel blíž, øekl si, že by to opravdu mohla

být ženská.

„Dobrý veèer, madam,“ øekl tedy, jak ho Kerholec ráno pouèil.

„Dobrý veèer,“ kývla hlavou, pak se na nìho podívala ostøeji

a pustila nohu konì. „Vy jste tu nový?“

„Poslušnì prosím, ano,“ odpovìdìl Karas a bezdìky srazil

paty, vypjal hruï a stál jako pøi raportu, „nový stavìè a muzikant,

Karas Anton.“

„Anton... Anton... myslím, že tu není žádný Anton,“ øekla

Anežka Berwitzová, mustrujíc si ho, „to si tì s žádným nebudeme

plést. Dobrá. Však se ještì seznámíme. A teï bìž, Antone, koníèkové

nesmìjí èekat.“

Kývla a obrátila se opìt ke kopytu. A Karas pochopil, proè ten

obecný kalup: ta nìmá tváø zde musí být pøedevším obsloužena a pak

mají lidé teprve èas na sebe samé. Po chvíli, když se s ostatními postavil

pøed Kerholce s hlášením, že je všecko hotovo, cítil se zase jako u raportu.

Ten èertùv Kerholec nebyl tu nikterak tím fidélním krajanem jako u

Námoøníkovy nevìsty, stál tu rozkroèen s papírem v ruce a ptal se hlasem

komandujícího:

„Kdo má noèní službu?“

Tøi se hlásili, Kerholec se podíval na papír a kývl hlavou.

„Ostatní jsou pro dnešek volni. Ale pozor - platí pro všecky

rozkaz øeditelstva: Pozítøí po obìdì se nastupuje do maringotek. Nový

muž, Karas Anton, bude spát v osmièce. Prohlédnìte si každý kavalec

(57)

a všecko zaøízení a hlaste mi odpoledne, je-li kde závada. A nyní

rozchod, dobrou noc!“

„Dobrou noc!“ zvolali mužové a utíkali jeden pøes druhého

k šatnám obléci se a vyrazit domù.

Karas se pozdržel, aby se zeptal Kerholce, oè vlastnì jde.

„Brzo už se pojede, Toníku, a je zapotøebí, aby si lidé po

zimní pøestávce zvykli zas na bydlení ve vozech a nesekýrovali nás

potom na cestì. Ty budeš spát se mnou, v osmièce. Pohodlné to není,

ale zvykneš si.“

„A chlapec?“

„Pojede s námi v našem voze. Pamatoval jsem na to.“

„Ještì nìco, Karle: kdypak se nastupuje ráno?“

„V šest hodin, Toníku. K rannímu krmení a úklidu stájí. Zeptej

se na mne, já už tu budu.“

„Dìkuji. Dobrou noc!“

„Dobrou noc.“

A Karas šel, maje najednou k tomu chlapíku zcela jinou úctu

než dosud. A když oblékal svùj kabát, pøepadlo ho, naè chvilku

zapomnìl: co Vašek, jak se mu v cirkuse líbilo. A Karas už pelášil

domù, dovìdìt se nìco o tom, v èem sám byl a co nevidìl.

Kdyby byl mìl Anton Karas vìtší vzdìlání, snad by si byl

ještì jinak vysvìtlil napìtí, které v tìchto dnech vùèi svému synu cítil.

Pravda bylo, že vlastnì Vaška velmi málo znal. Byl s ním pohromadì

vždy jen po nìkolik zimních mìsícù, kdy byly chalupy zaváty snìhem

a všechen život se odehrával v jejich malých sednicích jenom pøidušenì.

Když se otec pozdì na podzim vrátil domù, vrhl se zpravidla na døíví

a štípal v kolnì polena, dokud ho mrazy z ní nevyhnaly. Ve chvílích

oddechu si prohlédl chalupu, chlívky a celé zaøízení a provádìl malé

opravy tu a tam. Pøitom ucpal všechna okna mechem, vymazal trhliny

mezi trámy - chalupa byla døevìná -, nìkdy vytáhl ještì do lesa na

roští. To byl èas, kdy Vašek ještì stále mohl rejdit s kluky po vsi

a doma se ukázal jen když ho hlad pøihnal k mámì do kuchynì. Když

zaèal padat sníh, zalezlo se dovnitø. Karas mìl co dospávat a po èem

(58)

odpoèívat, po èem protahovat utrmácené údy. Ale dlouho si nehovìl,

brzo vytáhl pìkný kus tvrdého døeva a nožem zaèal vyøezávat buï

nìco do domácnosti, nebo figurky pro betlem. V sobotu zpravidla

zaukal u nich Milner a pak táhli spolu do nìkteré vsi na muziku

a vraceli se až v pondìlí.

Tu tedy nemìl Karas pøíliš mnoho èasu na Vašíèka. Byl sám

dost nemluvný, radìji zaboøen do práce než do pouhé zábavy,

a chlapec se zaøizoval podle toho. Vašek byl navyklý drsnému životu,

kolem sebe vidìl jen tìžkou, vysilující døinu a od malièka musil

vypomáhat, jak mohl. Ale pøitom to byl hoch neobyèejnì citlivý

a vnímavý. Postihl sám ze sebe, že máma postonává, že jí není dobøe

a že táta pøitáhne domù unaven. Pøizpùsobil se jim doma, nevyvádìl,

hledìl mámu zastat, kde se jenom dalo. Pøipadalo mu samozøejmým,

že nìkterý den jde z práce do práce, tu pomùže v kuchyni, tu poklidí

v chlévì, tu zas jde do lesa na klestí, na šišky, na houby, na borùvky,

na trávu. Ke všemu se mìl s obratností, kterou podìdil po tátovi.

S první kudlièkou, kterou dostal, naøezal jen pruty a bièe a na p횝alky,

ale zkoušel se už vyøezávat ze døeva všelicos, co za zimních dnù

odkoukal od táty. Když Karasová polehávala, šestiletý Vašek pøejímal

v létì celou domácnost, i kozu opatøil i na obìd postavil, a ve všem

ho pøímo tìšilo, že svede práci jako dospìlý èlovìk. Zato když se mu

uvolnilo, když mámì bylo líp a zavolala na nìho, aby se šel probìhnout,

vyrazil z chalupy jak vystøelený šíp.

A pak se vybíjel jeho temperament, že mu ani celá ves nestaèila.

Mezi ostatnímu kluky svého vìku byl brzo kápo, všecky pøepral

a pøedstihl ve skotaèení. Zrovna ho to vždycky hnalo, aby byl ve všem

mezi nimi první, aby nikdo tak neumìl bìhat skákat, lézt na stromy

a házet kamením jako on. Jarní hry do dùlku vynesly mu vždy nejvìtší

zásobu vyhraných fazolí a kulièek. První vìdìl o mladých uhýcích

v trní a o vosích hnízdech na polní mezi. Vašek si mezi všemi ostatními

vymyslil, jak se pøes ramena druhého dostat do pøevislých vìtví farské

zahrady a od humen sklízet tak první tøešnì a hrušky. Zachtìlo-li se

klukùm jít na raky, pøivolali vždycky Vaška jako pravého vùdce party.

(59)

Co se mohlo vyskytnout v dìtském obzoru, od kotrmelcù až po zpìv

v kostele, všeho se Vašek úèastnil a ve všem rozvinul okamžitì takovou

horlivost, že brzo byl v èele ostatním. Nìco zmohl silou, protože od

malièka byl do každé døiny jako drak, ještì víc však vyhrával svou

bystrostí a dùvtipem. Jeho oèím neušlo nic, co mohlo mít pro klukovský

život nìjakou cenu. Vybìhl pro trochu chrástu koze a už si všiml, kde

dozrává záhonek luskù a kde pøeletují drozdi kolem hnízda s mladými.

Každá nová práce ho vábila jako neznámé tajemství; z nejdivoèejší

honièky dovedl odskoèit a ustrnout pøed kovárnou, aby sledoval, jak

si starý Barucha žhaví ve výhni železo a jak si je pak kleštìmi pøidržuje

nad kovadlinou. Stejnì ho zajímala pøíprava pece na peèení chleba

jako míchání malty, když mìl táta nebo jiný zedník nìjaký melouch ve

vsi. V nedìli pøed velkou ho urèitì mohli najít ve zvonici, jak sleduje

kostelníka, jakými pohyby rozhoupává zvon, a pouhý pohøeb se mu

mìnil ve velké divadlo, v nìmž hltal každé gesto pana faráøe a pana

øídícího v èele zpìvákù. Závidìl-li nìkomu, tož jen klukùm ze statkù,

kde mìli velký dobytek a konì; to byla jeho touha, dostat se i tam

a moci køiknout na konì a trhat opratìmi a práskat bièem a klít jako

pacholci.

Ale co mu tam bylo odepøeno, nahrazoval si Vašek v lesích.

Snìženské lesy, ach bože, což to bylo zelené vábení! Ves a pole, to

mᚠsamé ostré svìtlo, urèité, tvrdé, neomylné, ale vejdi do lesa, a on

tu jen pøísvit, šero a záøení, jako bys samými závoji procházel a za

každou clonou se skrývalo velké tajemství. Šlojíøe smrkù, zelené

pentlení modøínù, sloupoví bukù a starý dub rozsocháè a mech jako

poduška a kupa skal jako oltáø obrù; øekneš les, a ono to hájemství

balad a pohádek. Sem se vnoøil Vašek nejradìji sám. Lesem se musí

potichu, polehounku, skoro aby ani vìtvièka nezapraskala. Jen tak je

možno odhalit jeho divy, bìh bažantího kohouta za slípkou, sojèí

ètveraèení, laò s kolouchy na paše, hru jezevcù pøed udupanou norou.

Jen opatrnými kroèeji pøijdeš na hnízdìní doupòákù, pelechy zajícù

a skrýše veverek; ale kolik tu potkᚠvìcí osudných, chuchvalec peøí

s krùpìjemi èernající krve, uhynulé králièí mládì, vybìlenou kostøièku.

(60)

Lesy jsou bez pohnutí a všecko v nich je v pohybu, ve hrách a v boji;

datlové krouží po kmenech stromù a jelen se tìžce prolamuje køovím;

kukaèka slídí po hnízdech a žluna se hlásí teskným voláním; zmije leží

stoèena v maliní a užovka se blyskotá mezi potoèními bøehy.

Všechno znát, všechno vìdìt! Vynoøí-li se hajný Mazur, kluci

se nejradìji rozutekou. Ale Vašek se nebojí, Vašek bìží k nìmu a už

se ho vyptává s pøekotnou zvídavostí dítìte. Otrlý Mazur nemùže

odolat; nikdo nemùže odolat té široké, osmahlé tváøi, která má plno

navýsost naléhavých otázek a na obrátku se rozehraje ètveraèením.

To má Vašek na rozdíl od nerudného táty: ve chvilce se søeèí a lidé ho

mají hned rádi.

Ale nebyla jen rodná ves a lesy; deset minut od Horní Snìžné

byla již první nìmecká vesnice, vìtší než Horní Snìžná, tam se chodilo

na poštu a tam byl velký kupec, nìkolik øemeslníkù a mlýn. Èeská

Snìžná byla odkázána na pravidelný styk s nìmeckými sousedy.

Nìmecké vsi se odtud táhly už nepøerušenì dál do Šumavy, osamìlé

královácké statky byly porùznu roztroušeny i mezi èeskými, nìmeètí

lidé táhli dennì èeskou vsí, kluci nejbližšího okolí se znali a stýkali ve

hrách, výpravách i rvaèkách, a každý Hornosnìžòák se nauèil už od

malièka zbìžnì domluvit nìmecky. Pro Vaška to bylo jen vzbuzení

nových zájmù, protože kousek pøes pole se už žilo, hospodaøilo, strojilo

a pracovalo jinak, a on pøece všemu chtìl pøijít na kloub.

Pro otce Karase, vracejícího se po osmi devíti mìsících

z velkomìsta do zapadlé vsi, byla Horní Snìžná malé, chudé hnízdo,

kde se nic zvláštního nedálo, než se tam lidé rodili, ženili a umírali. Ale

pro jeho syna byl ten malý kousek svìta pøebohatý událostmi, objevy

a zážitky; a to cizí sousedství pro nìho jen znamenalo, že brzo vytušil,

že svìt je víc než rodná ves a že je v nìm nesmírné množství vìcí,

které by stály za to, aby je poznal.

Tu jeho touhu po vìdìní a tu jeho rvavou chu po prvenství

táta jeho dost neznal a nevypozoroval, a proto si nebyl v Hamburce

jist, co Vašek øekne všemu tomu, co neslýchaného se teï s nimi dálo.

Z pøedsínì slyšel Vašíèkùv køik a práskání bièíkem. Vešel do

(61)

kuchynì, kde paní Langermannová právì vyklápìla hrnec brambor

do mísy. Vašíèek stál na židli na jedné noze a hulákal: „Hol-la hop!

Ou! Ela, ela!“ Rùženka bìhala kolem židle a pohazovala hlavou. Když

Vašek spatøil otce, práskl bièíkem, jejž si udìlal z hùlky a provázku,

a volal: „Táto, koukej, já jedu na koni - na jedné noze! A Rùženka je

ten strakatý koníèek, co bìhal dokola!“ Pak seskoèil a vrhl se k tátovi:

„Táto, viï, že mì zítra vezmeš s sebou! Já si stoupnu jako ten pán

s bièem doprostøed a koníèkové pøibìhnou a takhle si kleknou a zase

zvednou na zadní nohy, nebo pojedu a takhle skoèím, hop, skrze

obruè, a slona pøivedu a lvy...“

Hoch se až zalykal vzrušení, jak se mu pøed oèima kmitaly

jednotlivé výjevy, do nichž se ihned vžíval jako jejich hrdina. Karas se

spokojenì usmíval tomu pøekotnému zanícení.

„Tak se ti to líbilo?“

„Líbilo.“

„A co to bylo, jak pøi tom vystøelili?“

„To tam byl ten pán, víš, co poøád chtìl utíkat a vždycky upad,

my jsme se mu hroznì smáli, paní Langermannová a já a vùbec my

všichni, jak sebou vždycky prásk, a pak pøišli vojáci s flintama a takhle

se postavilo do dvou øad a takhle namíøili nahoru a ten pán se rozbìh

a skoèil pøes nì pøes všecky a takhle se ve vzduchu toèil a oni po nìm

vystøelili, ale netrefili ho, když se tak toèil, a tak jsme všichni tleskali,

že ho netrefili.“

„A co slon? Ten je velký, co?“

„Hm!“

„A co dìlal?“

„Obìdval.“

„Jak to - obìdval?“

„No ano, mìli tam pøece stùl a na nìm obìd a pán pozval

slona, aby si sed, a slon si sed a dostal cintáèek a pak vzal rypákem

lžíci a jed polívku a pak ještì nìco a chleba a pak si objednal pivo...“

„Objednal pivo?“

„Jé, táto, vždy ty nic nevíš! Pøece zacinkal na sklenici a oni

(62)

mu hned pøinesli pivo a on je vypil a ještì jedno a ještì jedno a pak

byl ožralý a motal se, až se pøevalil jako starej Zelenka, jak jsme

vždycky kolem nìho skákali a on nám nadával.“

„A jak to s tím slonem dopadlo?“

„On ti byl doèista jako mrtvej, ten pán si mu vylez na hlavu

a on se ani nehnul. Tak ten pán se poklonil a my mu tleskali a tím se

slon probudil a vùbec nevìdìl, že má toho pána na hlavì, a stydìl se

a šel domù spát a toho pána odnes s sebou.“

I vidìl Antonín Karas, že bylo mnoho vìcí, kterých nevidìl

a které si bude muset okouknout. Až do noci mu Vašíèek vykládal

o tìch zázracích, a když už šli na kutì a Vašíèek se pomodlil a bylo

ticho, ozvalo se najednou ve tmì:

„Táto...“

„Copaže eštì nespíš?“

„Táto, viï, že budu jezdec?“

„No budeš, dyž se ti to bude líbit, ale teï už spi!“

VI

Karas vyklouzl z postele ještì za šera, tiše se umyl a oblékl,

v kuchyni si vzal z trouby hrnec skoro už vystydlé bryndy, nalil si

poøádný kafáè, ukrojil krajíc chleba a posnídal. Pak si ještì vzal kus

chleba do kapsy a po špièkách vyšel z bytu. Nebylo ještì šest, když

vcházel do boudy cirkusu. Kerholec už tam byl a hned mu vykládal,

jaké bylo v noci rozèilení. Lvice Nataša se veèer okotila, má tøi malé,

na štìstí byla už pøipravena nová klec, jak ji vèera Karas pomáhal

vytáhnout. Tam dali lva Mahuma, který byl dotud s Natašou

pohromadì, kdežto v tøetí kleci byl starý lev Sultán s lvicemi Bessií

a Korinou. Radostná událost pøišla døív, než poèítali, proto zùstala

Nataša do poslední chvíle s Mahumem. Ale direktorka byla neklidná,

ještì pøed veèeøí si zabìhla do zvìøince a poznala, co se dìje. Okamžitì

poslali pro Gambiera, který mìl na starosti šelmy, taky Berwitz nechal

(63)

veèeøi veèeøí a s Kerholcem a s pár lidmi zaøizoval „pøeložení“

Mahuma. Direktorka zùstala s Natašou celou noc, aby se koatùm

nic nestalo. Ale Nataša byla zesláblá a sotva sebou pohnula. Ráno

øíkala direktorka, že jí budou asi muset lvíèata odebrat a živit je umìle,

že je to nìjaká špatná máma. Karas se šel na ni podívat. Nataša

ležela ve staré kleci apaticky natažena na boku a cosi malièkého se

vrtìlo ve slámì pod jejím bøichem.

Na koukání však nebylo kdy. Zvíøectvo kolem dokola se

dovolávalo snídanì. Karas se vrátil do stájí, konì mu byli pøece jen ze

všeho nejbližší a nejmilejší. Pomáhal je krmit a vynášet od nich hnùj,

pak se uèil u nìjakého Hanse správnì konì vykartáèovat a èistit jim

kopyta. Pak teprve mìl po prvé volnou chvíli, kdy si mohl projít celý

podnik a trochu se s ním seznámit. Cirkus mìl ústøední okružní chodbu,

kolem níž byly všecky jeho místnosti. Skladištì a zásobárny všeho

druhu i šatny personálu byly na vnitøní stranì, jako zasunuty pod

stupòovitá sedadla hledištì. Øeditelské místnosti, pracovny a šatny

lepších umìlcù byly na vnìjší stranì a mìly okna nebo aspoò okénka.

Mezi hlavním vchodem pro obecenstvo a boèním vchodem pro

úèinkující byl pokojík s kuchyní, kde bydlil kulhavý John Harwey,

vdovec a cirkusový invalida, s dcerou Alicí, nehezkým dìvèetem

krásných narudlých vlasù. Proti hlavnímu vchodu byla brána cirku,

nyní zatažena tmavoèerveným závìsem, nad ní škeble pro hudbu, za

ní vchody do koníren a do zvìøince. To byly dvì další rozmìrné

døevìné boudy, které dal pøistavìt Berwitz, když podepsal dlouholetou

smlouvu o nájmu hlavní budovy. V pravé boudì stáli v dlouhých øadách

konì, kterých se užívalo pøi pøedstavení. Tažné konì cirkusu mìl

Berwitz v konírnách porùznu najatých. V levé boudì byly klece se

zvíøaty. Na druhém konci se z obou síní mohlo vstoupit do novìjšího

vysokého pøístavku, kde na nízkém podiu pøešlapoval slon Bingo.

Tou èástí vybíhal už Cirkus Humberto do opuštìného volného

prostranství za Reeperbahn, kde stály kolem dokola Berwitzovy

maringotky, obývací vozy komediantské, nìkteré provedené se

znaèným pøepychem, nìkteré chudé, témìø každá jiná, jak je Cirkus

(64)

Humberto nebo jeho artisté v nejrùznìjších koutech Evropy získali.

V nìkterých bydleli Berwitzovi lidé i teï pøes zimu, kdy se nejezdilo,

zùstávajíce radìji vìrni malièkému domovu na kolech, než aby se

stìhovali do mìstských zdí. Volné prostranství mezi maringotkami

bývalo za teplého poèasí oblíbené cvièištì nìkterých umìlcù, byla

v nìm i vyznaèena a urovnána jakási manéž, aby cvièící mìli pøedstavu

o správných rozmìrech. Celé to prostranství bylo nejmilejší místo

oddechu pro všecky zamìstnance, kteøí tu sedávali na kládách nebo

na schùdkách vozù. Jinak tu visívalo mezi vozy prádlo, na jaøe mezi

sporou travièkou hrabalo pár slepic a volnì tu skotaèilo pìt nebo šest

cirkusáckých dìtí.

„To bude dobré místo pro Vašíèka, než odjedeme,“ øekl si

Karas, vraceje se z této obhlídky. Nemohl se už hocha doèkat. Smluvil

s bytnou, že mu ho pøivede, až pùjde do trhu nakupovat. Bylo už pùl

desáté, když se Alice Harweyová objevila u vchodu do manéže

a volala: „Pan Karas má tady návštìvu!“

První, komu Karas hocha pøedstavil, byl ovšem Kerholec.

„Tak ty jsi ten slavný Vašek Karasù z Horní Snìžné?“ oslovil

ho protøelý Kerholec, mrknuv znalecky po osmahlé tváøi venkovského

chlapce, z níž záøily velké, bystré oèi.

„Ano.“

„A už jsi byl v cirkuse?“

„Byl. Vèera.“

„Jak se ti to líbilo?“

„Bylo to pøekrásné?“

„A co se ti líbilo nejvíc?“

„Koníèky.“

„No, to mᚠdobré oko. A pojedeš s námi?“

„Pojedu.“

„A nebojíš se, že tì koníèky pokopají nebo kousnou?“

„Ne. Já na nì køiknu a prásknu bièem a oni si stoupnou do

øady.“

„Tak ty tedy budeš cvièitelem?“

(65)

„Ano, a jezdit budu tadyhle dokola a skákat na koni, táta mi

to slíbil, viï, táto?“

„Když ti to táta slíbil, to je ovšem jiná. Ale víš, že se budeš

muset moc uèit a že je to velká døina?“

„A.“

„A to nesmíš breèet!“

„Já nikdy nebreèím. Když jsme se doma prali s kluky, všichni

breèeli, když dostali kamenem, jenom já nebreèel, já jsem se za klukem

rozbìh a zbil jsem ho.“

„A co když ti utek?“

„Ále neutek. Já jsem je všecky dohonil. A když utek, tak

jsem ho chytil zejtra.“

„Tos byl tedy nejvìtší práè ve vsi?“

„To já nevím. Ale všecky jsem pøepral.“

„No, to mᚠtedy dobrý základ k cirkusu. Když to vydržíš,

budeš jednou direktorem.“

„No tøebas, ale hlavnì budu jezdit a skákat.“

Kerholec ho pohladil po hlavì a obrátil se na Karase:

„Kluk je poøízek. Ten by to moh k nìèemu dotáhnout, ale

musíš ho hned dát cvièit. Sedm let, to je nejvyšší èas pro dítì v cirkuse.

Ale teï ho zaveï ke kasírce, a se jí podìkuje za lístek. To jí bude

dìlat moc dobøe, to si ji koupíš a kluk pojede.“

Karas tedy vzal hocha, vedl ho k pokladnì a cestou mu

nacvièil potøebné „rukulíbám, milostpaní“. Frau von Hammerschmidt

uvítala chlapce sirotka s náramným rozechvìním. O klucích a rvaèkách

se s ním ovšem nebavila, ale mluvila dojatì o mamince na nebíèku,

které hodný hošíèek musí dìlat zde na zemi radost, aby nebyla pøed

Pánem Bohem smutná. A když slyšela, že Vašek chce jezdit na koni,

schválila mu to, že je to správné odhodlání, že nebožtík pan major

Hammerschmidt taky zaèal jezdit jako hošíèek a jaký pak to byl slavný

pøekážkáø, na knížecích parforsních honec vždycky na nìho èekali

jako na kápo. A ona že promluví s panem øeditelem Berwitzem

i s panem Perreirou, aby si hocha všimli. Nakonec vytáhla z háèkované

(66)

sdrhovací pompadurky pùl rohlíku, dala jej chlapci s tuèným polibkem,

podala ruku Karasovi a obrátila se k okénku a k lístkùm.

Když se vrátili do manéže, zùstal hoch jako uèarován: kruhem

tam bìželo šest pofrkávajících bìloušù, za nimiž bylo vidìt paní s bièem

v ruce Na její zavolání se šimlíci na zadních nohou otoèili a bìželi

obrácenì, a na další zavolání se pak obrátili a jeden druhého pøedbìhl,

až byli zase v øádce, a pak se najednou obrátili èelem k ní, zvedli se

na zadní nohy a pøišli k ní ze všech stran do støedu stáli tam, dokud

nespustila ruku s bièem. Vašek køeèovitì tiskl tátovi ruku a díval se na

bílé konì jako na zjevení. Cirkus byl prázdný, jen dole pod lóží stál

pan Selnicki s oèima trochu zaslzenýma a opíral se o bariéru, odkud

obèas vylovil láhev s rumem.

Karas si v té prázdnotì nebyl jist, zda nepøekáží, snad není

dovoleno dívat se na zkoušky. Odtáhl tedy chlapce zpìt do chodby,

obešel cirkus a zavedl ho do koníren. Cestou potkali dobøe deset lidí,

které už Karas od vidìní znal a kteøí se pozastavili teï, když nebyl

kalup, a zajímali se o chlapce, zda s nimi pojede. Karas mìl radost,

že ho všichni tak srdeènì vítají. Ve stáji zavedl Vaška k tomu Hansovi,

který ho ráno uèil èistit konì, a ohlásil mu, že mu vede pomocníka.

Hans si utøel širokou dlaò o modrou zástìru a potøásl Vaškovi rukou,

jako by to byl starý chlap. Tomuhle Hansovi Vašek mnoho nerozumìl,

mluvil jinou nìmèinou, než se mluvilo na Šumavì, ale dìtským pudem

pochopil, že je to hodný èlovìk. A pak byl od tìch koníèkù, znal

každého jménem; kterého zavolal, ten otoèil hlavu a velkýma oèima

se po Hansovi podíval. Ale co bylo to všecko proti tomu, když Hans

najednou vzal Vaška za rukáv a dovedl ho až na konec stájí, kde ve

zvláštní ohradì stáli ètyøi malí strakatí koníèkové, jako stvoøeni pro

takového kluka, jako byl Vašek. Vašek uchvácen zvedl obì ruce

a bezdìky vykøikl èesky:

„Ježíšmajnkote - bandurkové!“

Chovali takové roztomilé zakrslíky na Hluboké a dost daleko

s nimi zajíždìli. A lidé v kraji si našli pro nì výraznou pøezdívku:

bandurek, bandurkové. Zde tedy mìl Vašek pøed sebou ètyøi

(67)

bandurky, a když je Hans zavolal jménem, sebìhli se a jeden pøes

druhého natahovali krky. A Hans najednou popadl Vaška za ramena,

a než se nadál, posadil ho na krajního z nich. Vašek se trochu zalkl

pøekvapením, ale hned stiskl nohy a rukou se chytil høívy, aby nespadl.

Hans ho zprvu pøidržoval, ale teï ho pustil, otevøel vrátka a zavelel:

„Mary, pojï!“

Kobylka pohodila hlavou, vyšla s Vaškem do chodby a nesla

se drobným krokem Hansovi po boku chodbou dolù. Hans nìco køikl,

Mary se obrátila a rozbìhla se klusem k své ohradì, že mìl Vašek co

dìlat, aby nespadl. Ale udržel se a nìkolik koòákù s kartáèi v ruce

volalo na nìho „Bravo!“ V ohrádce sklouzl Vašek sám s bandurka

a poplácal si ho. Nechtìlo se mu od nìho, ale táta zavolal, aby šel, že

sám se tu musí dát do práce. A vyvedl hocha na zadní prostranství,

kde se také zrovna cvièilo.

„Vašku, tady musíš na mne poèkat, až bude èas jít na obìd.

Nikam mi nelez a hrej si tady. Koukej, tamhle vzadu sedí na schùdkách

dvì hezké dìtièky, s nimi si mùžeš tøebas hrát. Jdi k nim a seznam se

s nimi. Ale tuhle do toho kruhu, kde ti páni cvièí, nechoï, tam se

nesmí, tam bys jim pøekážel.“

Táta se vrátil ke koním a Vašek osamìl. V tu chvíli se mu

z mysli vytratili táta i koníèkové, nebo pøed sebou mìl náramnou

podívanou na dva pány, kteøí chodili dokola po rukou. To se mu tak

líbilo, že si poskoèil a rozbìhl se blíž k nim a tam si podøepl do trávy,

aby se na tu legraci dokonale koukl. Páni pøi tom všelijak kejklali

nohama, nìkdy zùstali stát, rozepjali nohy a spouštìli je pomalu až

k zemi a zase je zvedali vzhùru. A pak se najednou skoèky postavili

na nohy, otøepali si ruce, vyhrnuli spadlé rukávy košile, jeden na

druhého nìco køikl, ten se rozbìhl, ten první pøièapl k zemi a dal ruce

do klína, ten bìžící mu do nich skoèil, ten pøikrèený se najednou vzepjal

a vyhodil toho druhého daleko od sebe, takže ve vzduchu udìlal

kotrmelec. Bylo to tak pøekvapující, že Vašek vykøikl „Hóóó!“,

vyskoèil a radostí se otoèil na patì dokoleèka. Ale hned si zas sedl,

protože ti dva to opakovali. A udìlali to za sebou snad desetkrát.

(68)

Vašek uvažoval, že tohle je vlastnì ještì hezèí než jezdit na koni. Ve

vsi bylo nìkolik klukù, kteøí už jeli na koni; Franta Šemberù, co mìli

velké hospodáøství, jezdil dokonce s bratrem plavit konì do rybníka

a tam sedìl na lesknoucí se kobyle v promáèených kalhotách

a náramnì na ni køièel „Hýjo, starᓠa „Prr, starᓠa „Uhneš, ty mrcho

zatracená“; ale takhle skákat neumìl nikdo, to by teprve èubrnìli,

Franta a Pepík a Honza Bláhù a Jirka Cikhartovo a Tonda Cerhù.

Nebo takhle pøijít po rukou k babièce a nohou jí zaukat na dveøe, ta

by se vyjevila, paneèku!“

Kolem chodili lidé a vùbec si nevšímali cvièení. To se Vaška

až dotýkalo; podíval se po každém pøíchozím a oèekával pøi nejmenším

obdiv a uznání, ale všichni byli tuze lhostejní. To nebylo hezké k tìm

pánùm, kteøí se tolik namáhali udìlat pìknou psinu. Teï si tøebas našli

kousek pùdy, odkud odkopli každý kamínek, a pak ten jeden skoèil

tomu druhému rovnou obìma nohama na krk a ten druhý, jemináèku,

ten spodní se pøevalil a oba padali, ale nedopadli; jak mìl ten horní

natažené nohy, tak se na nì postavil a teï toho spodního mezi nimi

protáhl a vyzvedl ho na rukou do vzduchu a nad sebe, ve stojce, a tak

stáli jeden nad druhým, až pak ten vrchní odskoèil. Sakra, tohle to

umìt tøeba s Tondou Cerhù, to by ho Vašek protáhl a vynesl nahoru,

to by Cerhovo Nanynka koukala, jaký je Vašek silák a jak kunštovný.

Najednou cítil potøebu zkusit se a ukázat, že taky nìco dovede. Kde

jsou ty dìti, co o nich mluvil táta?

Opravdu, ještì tam sedí na schùdkách. Ale jsou to nìjaké

hroznì poøádné dìti, kluk má bílý límeèek a kravatu a holka sedí

v klobouèku a drží sluneèníèek. To se Vaškovi nelíbilo, ale byli asi tak

velcí jako on, zaboèil tam tedy pomalu a oklikami, pískal si a otáèel

se a velicos po cestì prohlížel, aby se nezdálo, že jde rovnou k nim.

Ale když k nim došel, bylo potøebí nìjak upoutat jejich pozornost.

Vašek tedy vykøikl „Hele!“ a udìlal u protìjšího vozu svíèku. Pak se

spustil a udìlal kotrmelec. Pak se postavil a koukl se, co oni. Holèièka

vyprskla do smíchu a šouchla do hošíèka, který se nìjak zakabonil.

Vašek se postavil proti nìmu, rozkroèil se a køikl:

(69)

„Jsi od cirkusu jako já? Já budu skákat!“

Hošíèek se zamraèil ještì víc. Vašek dal prsty do úst a hvízdl.

Pak se nafoukl a volal:

„Já budu skákat a chodit po rukou a dìlat kotrmelce ve

vzduchu. A co umíš ty?“

A teï se stalo cosi, co Vaška na chvíli úplnì ohromilo. Ten

zpùsobný chlapeèek sáhl za sebe, vytáhl cylindr a hùlku s kostìným

knoflíkem, zvedl se na schùdkách a øekl vztekle takovým tenkým,

zlobivým hláskem:

„Mladý muži, vy se mýlíte, když nás považujete za dìti, jako

jste vy. My jsme dospìlí lidé a plníme v cirkuse øádnì své povinnosti

trpaslíkù. Chcete-li si hrát, najdìte si nìkoho sobì roveò. Porouèíme

se vám. Emilie, pojï!“

Domnìlý chlapeèek si narazil cylindr, sestoupil se schùdkù

a podal ruku holèièce, která se pøedtím smála, ale teï honem zvážnìla.

I ona sešla dolù, sebrala pravicí vleèku suknì, levicí se zavìsila do

manžela a oba odešli s nosem zdviženým.

Vašek stál jako opaøen. Odjakživa slýchal o trpajzlících, že

jsou to takoví malí dìdeèkové s bílými fousy, a nikdy ho nenapadlo,

že taky musí být nìjací mladší trpajzlíci, než zestárnou a zalezou do

podzemních dìr. Ale pøitom pøece jen nemohl pøemoci dojem, že má

pøed sebou kluka s holkou a že utrpìl porážku a že by mìl tomu

klukovi napráskat, aby ta holka poznala, co on je zaè. Nicménì zùstal

z toho všeho zaražen a teprve po chvíli se vzpamatoval, a aby zachránil

reputaci, vyskoèil na schùdky vozu a køièel:

„Trpajzlík, trpajzlík,

nedosáhne na majzlík!“

Opakoval ten verš nìkolikrát, ale trpaslièí manželé, angažovaní

pro nadcházející turné jako Admirál Paleèek a Princezna Kulihráška,

nerozumìli jeho posmìšnému volání a odešli do boudy, ani se neohlédli.

Vaškovi se však zalíbilo na schùdkách, odkud pìknì vidìl

(70)

pøes celé prostranství. Chvilku ještì hulkal o trpajzlících a pak nìjakým

záhadným spojováním pøedstav došel pøes pomyšlení na pohádky a na

domov k nìèemu, co mu chybìlo od chvíle, kdy opustil vesnici:

k písnièce. Rozkroèil se, strèil ruce do kapes a z plna hrdla zaèal zpívat.

Ale nezpíval dlouho.

„Sacré nom d’un chien, qui est-ce qui fait ce sale bruit...“

Hrozný jakýsi hlas zabouøil neznámou øeèí pøímo za Vaškovými

zády. Vašek se lekl a sjel se schùdkù jako støelený Ohlédl se a po

prvé v životì se vydìsil tak, že klopýtl, pøevrátil se a pøevalil se na

zadnici. Dvíøka vozu, pøed nimiž zpíval, byla otevøena a v nich stál

velikánský obr s divoce rozcuchanými èernými vousy a vlasy,

s vykulenýma oèima, do pùl tìla nahý a celé tìlo i paže a ruce pokryty

nìjakými modrými obrázky. A na ramenou toho obra sedìla opièka,

všemi ètyømi se držela ramene a pronikavì jeèela do hlubokého øvaní

obrova. Vašek na zemi mìl ve svém údìsu jedinou pøedstavu: urazil

trpaslíky a teï na nìho pøišel lidožrout.

Ale ta rychlost, jak Vašek sletìl se schodù a jak si kecl na

zadek, a pohled na nìho, jak tu sedìl opøen o ruce, s vylekanou tváøí,

v níž témìø už nabíral moldánky, to vše pøivedlo obra do halasného,

dunivého smíchu.

„Hé, mon p’tit, tu as fait une belle courbette! Mais tu n’es pas

du métier, quoi? Du bist nischt vom Zirkus, was?“

Vašek ihned postøehl zmìnu v tónu a bleskem pochopil, že

nejde o život. Porozumìl také závìreèné otázce a už se sebral, aby

èelil poslednímu nebezpeèí, které ještì zbývalo. Chlap pøece mohl

myslit na výprask.

„To se mýlíte,“ odpovìdìl na francouzskou nìmèinu svou

èeskou, „my jsme od cirkusu, mùj táta a já, ale jsme tu noví.“

„No proto, jinak každý, kdo tu pár dní, už vìdìt, že když

kapitán Gambier vytáhnout modrou vlajku na hlavní stìžeò, všecko

kolem být ticho, protože kapitán Gambier spát. Rozumìl?“

„Nerozumìl,“ odpovìdìl Vašek nìmecky a èesky dodal: „A

jestli mi chcete nabít, uteèu pøivedu tatínka a ten vám namele.“

(71)

„Je ne comprends rein,“ zachechtal se obr a zeptal se nìmecky:

„Odkudpak jsi?“

„Z Horní Snìžné,“ odpovìdìl Vašek.

„Quoi?“

„Z Horní Snìžné!“ øekl Vašek hlasitìji.

„Nom de Dieu - qu’ est-ce que cela? Co ty povídat?“

„Z Horní Snìžné,“ køièel Vašek, „zhornísnìžné, zhornísnìžné,

zhornísnìžné!“

„Ah, est-ce qu’il n’est pas rigoo!“ smál se vousáè a v dobré

náladì dodal nìmecky: „Chceš kafe?“

Tomuhle Vašek porozumìl dokonale a najednou pocítil, že

má hrozný hlad.

„Hm,“ pøikývl, „chci.“

„Tak pojï,“ øekl obr, couvaje ze dveøí.

„Ale ta opice mì kousne,“ odpovìdìl opatrnì Vašek.

„Džoko kousnout? Džoko nekousnut, Džoko jít do klece.

Pojï!“

Obr vzal opièku, která se už utišila, do náruèí a Vašek šel. Ty

domeèky na kolech byly pøece pro nìho náramná hádanka, jakživ

takové nevidìl a od táty slyšel, že v nich budou jít. A teï se mu jeden

otevøel, klukovská zvìdavost byla probuzena. Ale paneèku, to byla

krása, ten domeèek uvnitø! Vaškovi pøipadalo, že je tu po tøetí

v pohádce: nejdøív byli trpajzlíci, pak obr lidožrout a teï cosi jako

perníková chaloupka. Napravo a nalevo byly postele, za nimi u okna

se záclonkami stolek, pak skøíò, na níž stála kec, do které pan Gam-

bier vstrèil Džoka. Na druhé stranì byla plotýnka s komínem,

umyvadlo a dvì židle zase pod okénkem. Po zemi ležely kožešiny

zvíøat, žluté s èernými pruhy, a také po obou stìnách nad postelemi

byly rozepjaty dvì s vypreparovanou hlavou. Nad nimi, skoro u stropu,

byla zavìšena úplná hlava stejného zvíøete s otevøenou tlamou

a vycenìnými tesáky.

Kapitán Gambier si navlékl široký, temnìrudý pl᚝, který

pøevázal šòùrou.

(72)

„Sedni si!“ ukázal Vaškovi na židli u stolu.

Pak šel k protìjšímu okénku, otevøel je a nìco zvenèí motal

a tahal. Vašek vypozoroval, že jsou to motouzy. Po chvilce se v okénku

objevily dva praporky, èervený a modrý. Obr modrý odvázal, èervený

zas vytáhl nahoru.

„To je modrý vlajka,“ øekl Vaškovi, položiv praporek na stùl,

„tamten èervený vlajka. Èervený vlajka znamenat: kapitán Gambier

je doma. Modrý vlajka: kapitán Gambier spát. Rozumìl?“

„Rozumìl. A co jste dìlal v noci?“

„Á v noci, hé, mon p’tit, v noci moc práce, rozumìl? Lvice

Nataša mít mladé, dostat koata, rozumìl? A kapitán Gambier být

pán od lvi a tygøi a medvìdi, rozumìl? A moc práce s Nataša, celou

noc, mon cher, celou noc!“

To už obr kramaøil u plotýnky a stavìl na stùl dva hrneèky

a nalil do nich z konvice bílou kávu. Pak postavil na stùl cukøenku,

misku s máslem a košík s nìkolika houskami.

„Vem si, mon p’tit,“ pobídl Vaška a sám si sedal naproti. „A

vem máslo a mazat.“

Vašek nebyl z klukù, kteøí se upejpají. Byl zvyklý brát všecko,

co ho v mladièkém životì potkalo, tak, jak to pøišlo, a hned se s tím

srovnat. Ze všeho pochopil, že rozcuchaný obr je hodný pán, který

má rád dìti, a že je pánem nad lvy a tygry v cirkuse. To se mu velmi

líbilo. Míchal si tedy kávu, ukousl už nedoèkavì špièku housky

a prohlížel si pøitom hostitele.

„Vy jste krotitel?“

„Oui, dompteru, oui.“

„A vy jste byl vèera v kleci, jak ten lev chodil po kouli?“

„Oui, mon p’tit, klec... a lev a koule. To jsem já.“

„A kde máte ty krásné modré šaty se støíbrem tady napøed?“

„Óhohó, ten modrá šaty být tady ve skøíò a èervená se zlato

a fialová se zlato...“

Francouz, navýsost pobavený klukovskou návštìvou, vyskoèil

a vytáhl ze skøínì tøi pestré, tøpytící se kabátce.

(73)

„Jé...“ uniklo Vaškovi nad tou krásou a lžièka mu vypadla

z ruky.

„Oui, c’est magnifique. Vem si ještì máslo,“ dodal, vraceje se

ke stolu. „Tak já dompteur, a co jsi ty?“

„Já budu skákat a chodit na rukou a takhle, hop, vyhodím

toho druhého do vzduchu a tak vùbec.“

„Oh, akrobat, trés bien, to je taky dobrá métier. A už

pracuješ?“

„Ne, táta pracuje, troubí v muzice a vodí koníèky a èistí je.

Ale já budu skákat, až budu velký... A taky budu jezdit na koníèkách

a cvièit je s bièem!“

„Ah, c’est comme ça, ty teprve chtìl být akrobat... a chtít být

jezdec...“ usmíval se Gambier.

„Ano,“ pøikývl hoch, ale v tu chvíli mu letìlo hlavou, že s tím

skokanstvím si zvolil nìco velmi šedivého, že takový krotitel je mnohem

krásnìjší, ty nádherné kabátce a ten domeèek a pak jak jde do klece

se lvy nebo s tygry, jaká je o nìho úzkost a jaký je vlastnì hrdina. A

k tomu je kapitán! Jak se Vašek odmlèel, zdálo se mu, že nejlépe by

pøece jen bylo stát se krotitelem. Ale mìl ještì jednu nejistotu, proto

se otázal:

„A ty lvi a tygøi - ti vás nekousnou?“

„Ó, nìkdy jsou zlí. Tamhleten,“ Gambier ukázal na tygøí hlavu

nad postelí, „ten být moc zlý, ten mì jednou popadnout za nohu -

koukej!“

Gambier natáhl nohu, zvedl plouhavou nohavici a Vašek spatøil

na lýtku jizvy.

„A co jste udìlal?“

„Já? Já ho bít na èumák, znova a znova...“

Kapitán zvedl strašnou svou pìst a ukazoval, jak ho bil. A

Vašek všecek vzrušen vidìl v duchu ne Gambiera, ale sebe, jak bije

pìstí tygra po èumáku.

„A co on, tygr?“ sotva zašeptal.

„Jusuf? Pustit noha a utéct do kouta!“

(74)

„Hernajs,“ vykøikl kluk a už byl rozhodnut, že nebude nièím

jiným než kapitánem nad lvy a tygry. Bouchl si levicí do stolu, postavil

se a køikl: „Hernajs, a to já taky. A zabiju lva a zabiju tygra a všecky

potvory se mì budou bát.“

„Óhohó,“ rozchechtal se Gambier. „Tak ne akrobat, ale

dompteur?“

„Dontér!“ pøikývl Vašek, a tím jako by to bylo u nìho vyøízeno.

Ale byla tu ještì jedna moc dùležitá vìc, na kterou se bylo nutno

pøeptat. A zatím co dopíjeli kávu, zamíøil Vašek rovnou k tomuto

pøedmìtu.

„A co ty obrázky?“

„Quoi?“

„No, ty obrázky, co máte tady na prsou a na rukou a na noze...“

„Ah, je comprends... ça, n’est-ce pas?“ kapitán s rozzáøenýma

oèima rozhrnul pl᚝ a ukázal na prsa. Byla tam modøe vypíchána

žena, ležící s rozpuštìnými vlasy pod palmou a dívající se na plachetní

loï, plující mezi vlnkami.

„Et ça?“

Natáhl pravici a na jejím høbetì uvidìl Vašek erb se vztyèeným

lvem, po jehož stranách byla písmena L. G.

„Ano,“ pøikývl.

„To je tatouage, víš, ta-tou-age!“

„Tatuáž. Ano. A to jste se tak narodil?“

„Comment? Nerozumìl! Co chceš øíct?“

„Jestli to máte od narození...“

„Óhohohó, non, non... to ne, to je píchané, pik, pik, pik,

rozumìl, jehla, pik, pik, pik a potom barva. Moc bolet, ale kapitán

Gambier všecko vydržet. Chceš jít se mnou ke lvy a tygry?“

„Chci,“ pøikývl Vašek, jemuž se velmi odlevilo, když se

dovìdìl, že ta tatuហje cosi umìlého. Obával se v duchu, že to snad

je nìjaký zvláštní národ, který se narodí s modrými obrázky po tìle,

jako tady v Hamburku vidìl lidi s èernou kùží nebo se žlutou. A už si

kombinoval, že dontéøi mohou tøeba být jen z toho národa, co má

(75)

kùži s modrými obrázky. Ale když je to takhle, to mu už nic nebrání

stát se dontérem, protože píchání se nebojí, to se s kluky doma píchali

nebo vèela bodla, to se všecko vydrží. Jen kdyby mìl tak mohutné

vousy, až bude kapitánem!

Léon Gambier zatím shodil pl᚝ a myl se v plechovém

umyvadle s velkým supìním a prskáním. Vašek nejprve vylovil

z košíèku ještì jednu housku, strèil ji do kapsy, pak se opøel lokty

o stùl a koukal se na obrázky, které mìl dontér na zádech. Byl tam

støelec, který opøen o balvan míøil na øvoucího lva, chystajícího se ke

skoku. za lvem vycházelo slunce, kdežto nad støelcem ještì byly hvìzdy.

Pod tímto výjevem byl stoèený had se zvednutou hlavou a po jeho

obou stranách dva krásnì vyvedené dívèí profily. Pak se zaèínala nìjaká

lesní krajina, ale Vašek vidìl jen špièky smrkù, ostatní mizelo pod

kalhotami. Na šíji byla nìjaká kulatá postava, sedící se zkøíženýma

nohama a s rukama sepjatýma. Vlevo od ní se táhla pøes rameno kotva,

vpravo sekyra. Na levé paži byl zase had, ale rozvinutý, pak nìjaký

náis v rámeèku a pak srdce s písmenami a rùžièka a ptáèek. Co bylo

na pravé ruce, Vašek nevidìl.

„Hm,“ sešpulil hubu, jak mìl tváø opøenou mezi dlanìmi,

a pokraèoval v pozorování a v úvahách, „takhle malovat dovede

Honza Bláhù taky. Až budu dontérem, dám se od nìho pomalovat.

Ale hada si tam nedám. Had je blbost. A ženský jsou taky blbost. Jak

mùže pøijít ženská dontérovi na kùži? Kotva na rameni, to ještì jde.

U nás na oltáøi byla taky vyšitá kotva. Ale hlavnì si dám vymalovat

tygra a lva, jak tahají dontéra každý za jednu nohu. A dontér je bude

mlátit po èumáku. A dozadu si dám namalovat koníèky, jak stojí vedle

sebe na zadních nohách. A pod to... tøebas... jó, pod koníèky, dám

vymalovat tátu, jak troubí. A když veèer budu svlíkat košili, øeknu:

Hele, táto! A táta se bude chechtat, až se uvidí, jak troubí.“

Mytí a èesání trvalo panu Gambierovi z celého oblékání

nejdéle. Hlavnì èesání, než si v tìch krakonoších chumlanic upravil

zas krásný mužný plnovous podle módy a než si rozježené vlasy srovnal

v uhlazený, napomádovaný úèes s pìšinkou uprostøed. Zpíval si pøitom

(76)

„Oh, ma chére Marie, vous êtes une belle fleur...“ hroznì hlubokými,

dunivými tóny, jako by šlapal po basech varhan. Ale pak, když odhodil

høeben, šlo to ráz dva, košile, kalhoty, støevíce, úzká tmavomodrá

kazajka se stojacím límeèkem a dlouhou øádkou knoflíkù. Nato si

nasadil šikmo zvláštní, trochu promáèknutou èapku s dlouhým, širokým

„nehtem“.

„Voilá mon p’tit, allons, jdeme do menažrí.“

Vašek seskoèil s židle, ulovil èepici a vybìhl ven, aby vidìl,

jak kapitán stahuje „èervený vlajka“. Pak klusal po boku obra do

protìjší boudy. Prostranství s cviènou manéží bylo v tu chvíli prázdné.

Vašek nebyl ještì ve zvìøinci, a když tam vstoupil, zùstal jako

omámen. Jak je možné, že mu o tomhle táta nic neøekl? Klec s opicemi!

Kozel s modrou bradou! Køiklaví papoušci! Podivná zvíøata v klecích.

Medvìdi! Oveèky! Tady bylo pøece zábavy na celé dni a táta vystrèí

kluka mezi vozy k nìjakým pitomým trpajzlíkùm. Teï si však to všecko

musel nechat na jindy, dontér šel velikými kroky rovnou ke lvím klecím

a Vašek ovšem s ním. Když se Gambier objevil mezi klecemi

koèkovitých, šelmy se vìtšinou zvedly, popošly ke møížím a tiše

mòoukajíce tøely tìlo o železné tyèe.

„Bon jour, Bessie, bon jour, Corinne, comment ça va,

Mahoum?“ volal Gambier na jednotlivá zvíøata tichým, mazlivým

hlasem, a jeho ruka zajíždìla jim do høívy a do srsti, muchlala je a tøela

a šelmy se chvìly pøíjemnou rozkoší. Oèima však tkvìl krotitel na

kleci s Natašou. Lvice ležela ospale a unavenì a nad ní stála v kleci

Anežka Berwitzová. Gambier nemìl tyhle direktoèiny svévole rád,

ale uznával, že to madame se zvíøaty umí a že si s nimi mùže dovolit

víc než kdo jiný. Pøesto byl spokojenìjší, když øeditelka, zaslechnuvši

jeho hlas, vyklouzla z klece a zaklesla její uzávìru. Gambier ji pozdravil

a Anežka, podávajíc mu drobnou svou ruku, rovnou oznamovala hlavní

novinu: lvíèata bude nutno Nataše odebrat, lvice si jich nevšímá a patrnì

nemá pro nì dost mléka. León Gambier pokýval hlavou:

„Zkusit se to mùže. Kdyby vyvádìla, mùžeme jí jedno lvíèe

na zkoušku vrátit. Vezmu si je k sobì, už jsem jich mìl hezkou øádku.“

(77)

„Ne, kapitáne, to mi nemùžete udìlat. Už jsem se rozhodla,

že lvíèata odchovám sama. Nᚠvùz je vìtší a pohodlnìjší.“

„Prosím, madame, jsou to vaši lvi, ne moji. Ale budete mít

s tím plno nepøíjemností, musíte si vzít ty tvoreèky k sobì do postele,

potøebují živoèišné teplo; a nejsou klidní a poøád vyrušují... a èistotní

taky nejsou...“

„Já vím, já vím. Ale já je miluji. Jsou takoví bezmocní. Nìco

s nimi už musíme vytrpìt, vždy je to kapitál. U nás jim bude líp. A

nebude-li žádný z nás doma, dá na nì pozor Helenka.“

Vašek všemu nerozumìl, mluvili spolu francouzsky. Stál zatím

u klecí a pozoroval mohutná zvíøata, která po prvé v životì vidìl

z takové blízkosti. Pak popošel a spatøil velké žíhané šelmy. Uvìdomil

si, že jsou to tygøi. „Hernajs,“ øíkal si, „ty ale mᚠzuby, ty prevíte, ty

bys šel po èlovìku. Ale opovaž se, já bych ti roztøískal èumák.“ Tygøi

si lenivì prohlíželi hocha pøed sebou, obèas nìkterý zívl. Nejvìtší z nich

byl pøimáèknut k møíži a snažil se zahlédnout Gambiera a Anežku, kteøí

stáli opodál.

Pak najednou nastal ruch. Sebìhlo se nìkolik mužù, Gambier

rozkazoval, mužští pøivlekli na kolech prázdnou klec a postavili ji pøed

klec Natašinu. Gambier vešel k Nataše, mazlil se s ní, domlouval jí.

Lvice se napùl zvedla a zaøvala. Lev Mahum jí odpovìdìl. Lvice Bessie

odpovìdìla Mahumovi. Lev Sultán zavrèel zle na Bessii. Vaška obešla

úzkost z toho dunivého rachotu strašných hrdel. Gambier laskal Natašu

za ušima a domlouval jí. Nìkdo pøinesl tøi kusy syrového masa. Anežka

si je vzala a vstoupila do prázdné klece. Otevøená dvíøka byla pøitlaèena

k dvíøkám klece Natašiny. Tøi krmièi stáli vedle s tyèemi a vidlicemi.

Gambier popošel ke dveøím, vzal od Anežky kus masa.

„Viens, Nataša, viens, ma chère!“

Hodil maso do nové klece. Nataša se zvedla, protáhla

a plouhavým krokem došla k dvíøkám.

„Pojï, Natašo,“ vábila ji Anežka, „pojï, malièká, tu máš

masíèko.“

Lvice èenichala, èenichala ke dnu klece, pak se drbala hlavou

(78)

o møíž, pak pomalu, pomalièku vstoupila, tiše, ale výhružnì vrèíc. A

pak skoèila k masu na zemi, pokryla je tlapou a zaøvala hlasitìji. Všichni

kolem, i Anežka i Gambier, stáli úplnì nehybnì.

„Nekøiè, miláèku, neboj se,“ øekla mìkce Anežka. „Je to tvoje,

nikdo ti to nebere. A tohle je taky tvoje a tohle taky.“ A hodila lvici

druhý kus a tøetí. Lvice oèichávala maso, lehla si k nìmu a vrèela.

Anežka pomalu, stále k ní mazlivì mluvíc, pokroèila k dvíøkám a pøešla

do protìjší klece. Dvíøka za Natašou zapadla a krmièi odtahovali její

klec. Z druhé klece sestupovala Anežka a za ní Gambier, nesa v náruèí

tøi vrnící koata.

Vašek stál celou tu dobu napjat, zaostøeným pohledem sleduje

všecko, co se tu dálo. A pìstièky mìl bezdìky sevøeny a v hlavì

odhodlání, že se vrhne na tu potvoru, kdyby nìco jeho kapitánovi

nebo té paní udìlala. Byl tak zaujat, že ani nepozoroval, že ho nìkdo

zatahal za kabát. Teprve když se to opakovalo, ohlédl se a s náhlou

radostí vykøikl pøidušenì: „Jé, táto!“

Øeditelka se ohlédla. Karas ji pozdravil.

„Ach, Anton! Dobrý den! Tak to je ten tvùj hoch? Švagrová

mi už o nìm vyprávìla. Hezký chlapec. Pojï se kouknout na lví

koátka. Ale ještì na nì nesahej. Až povyrostou, budeš si s nimi hrát.“

Vašek se natáhl ke Gambierovi, který se sklonil. Na levém

pøedloktí si pravicí pøidržoval tøi nehezká, vlhká zvíøátka, tichounce

kvikající.

„Nataša chce do hnízda,“ upozornil jeden krmiè. Obrátili se

a odstoupili. Lvice, která chvíli žvejkala a hryzala maso a smýkla jím

po zemi, nedojedla je a vrátila se k møíži.

„Vpuste ji zpátky,“ zavelel Gambier.

Pøitáhli tedy opìt klec, jak pøedtím byla, otevøeli dvíøka

a Nataša s masem v tlamì vskoèila velkým skokem do své vystlané

klece. Tam složila maso a jala se èenichem hledat ve slámì mláïata.

Dvíøka se za ní zavøela a dìlníci odváželi reservní klec. Nataša hledala,

hledala, až pøišla zase k masu a lehla si k nìmu, aby je ožírala.

„Špatná máma,“ øekla Anežka, „pojïte, kapitáne.“

(79)

„A my musíme k obìdu, Vašku,“ øekl táta hochovi. „Jak jsi se

mìl?“

Táhli spolu domù a celá cesta a celý obìd nestaèily k tomu,

aby Vašek tátovi a pak Rùžence vypovìdìl, co všecko vidìl a zažil.

A jediný závìr všeho byl, že Vašek bude dontérem.

„A co je to, ten dontér?“ ptal se táta.

„Pro pána krále! Táto! Ty nevíš, co je dontér?“ vytáhl se na

nìho kluk. A teï teprve následovalo vysvìtlení, že se dá Vašek tetovat,

bude mít dlouhé vousy a praporek na domì a bude chodit k šelmám

do klecí, a kdyby ho chtìly kousnout, že jim dá po èumáku.

Odpoledne byl ovšem Vašek znovu na pøedstavení. Karas ho

usadil na volném místì na galerii a pak sám bìžel do orchestru. Poznal

brzo, že program jde jako hodiny pøesnì tak jako vèera. Dnes byl už

s pøiznávkami bezpeènìjší a v jednom marši si v triu dovolil rozvinout

pøihrávku na kratièkou kontramelodii a pan Selnicki mu na to

pochvalnì pøikývl. Nebylo to nic víc než takové mcarára trádarata,

jakých užívali s Milnerem nesèetnì, Karas však byl velmi spokojen,

že s tím pøišel a že se to kapelníkovi líbilo. Po programu letìl už dolù

jako ti druzí, popadl svou náruè povlakù. Tentokrát byl hotov døív než

jeho partner, protože mìl smluveno s Vaškem, že pøijde dolù a že mu

pomùže. A pak bylo krmení a veèerní èištìní a to zas byla pro Vaška

podívaná, která ho náramnì zaujala. Koneènì bylo vše v cirkuse

skonèeno, noèní hlídky stanoveny a oba Karasové kráèeli spolu domù.

Zvláštì Vašek byl spokojen. Po prvé se úèastnil práce, s tìmi povlaky,

a to mu brzo vyrostlo v pøesvìdèení, že nebýt jeho zásahu, nebyl by

cirkus v poøádku.

Ale veèer, když ulehl do postele, ozval se pøed usnutím:

„Víš, táto, všecko je to hezké, ale já budu cvièitelem slonù.

Cvièit slona, to je pøece jen ze všeho to nejkrásnìjší!“

VII

(80)

Nazítøí v poledne obìdvali oba Karasové u paní

Langermannové naposledy. Po obìdì se podle rozkazu stìhovali do

maringotek. Louèení nebylo jednoduché, Karas byl tu pøece

podnájemníkem už kolikerý rok a tentokrát odcházel na prahu vlastní

sezóny. Byla to velká událost pro ty malé lidi, že se tak jako zázrakem

uchytil uprostøed nezamìstnanosti; a naopak zase on vìdìl, že hodné

paní Langermannové nastává ošklivé léto, když pøišla o celou partu

strávníkù. A pak tu byl Vašek, kterého si za tìch pár dní zamilovala,

a Vaškovi nadešel rozchod s Rùženkou, s tímto prvním koníèkem jeho

cirkusáckých snù. Tož tu byly i slzièky na krajíèku a mnoho slibù, že

vrátí-li se zdrávi na zimu do Hamburku, docela urèitì vyhledají paní

Langermannovou a snad se, doufejme, u ní i ubytují.

Za cirkusem bylo kolem maringotek rušno a hluèno, celý cirkus

si sem snášel zavazadla a všeliké libùstky, od nichž se lidé nerozluèují,

od klece s kanárem až po kvìtináèe s kytkami. Karas pøišel jen

s batùžkem. Vyhledal vùz èíslo osm. Když jej otevøel, našel uvnitø

Kerholce, rozvìšujícího své šatstvo vzadu na háky. Vašek vylezl hned

za tátou a byl velmi zklamán. Oèekával krásný pohodlný domeèek,

jako mìl kapitán Gambier, a našel pouhou dìlnickou noclehárnu na

ètyøech kolech. Vlevo i vpravo bylo nad sebou po tøech kavalcích,

takže každý nocležník tu lezl na své kutì spíše jako do šuplete než na

postel. A vzadu stála na dvou židlích dvì plechová umyvadla, dvì

konve na vodu, malá skøínka se šesti zásuvkami na klíè pro uložení

drobných vìcí a nad tím kol dokola trèely háky na šaty.

„Inu,“ povídal Kerholec, když spatøil udivený pohled Karasùv,

„øíkal jsem ti, že to hotel U arcivévody Štìpána nebude. Tak vznešený

raafák nemáš, aby se ti do tý ïoury nevešel, a až se ti bude chtít

kejchat, otoèíš se na bok, aby ses nebøink do èela. Bude-li horko,

otevøeme okna i dveøe a pokochᚠse nádherným vzduchem boží

pøírodièky, bude-li zima, to si tu spojenými silami zadejcháme jak

v lázni. Ostatnì je to tu jen na pøespání. Od rána do noci budeme

pøece venku, a jsme na place nebo a se jede. A kdybychom se jen

tak chtìli schovat v dešti nebo tak, dají se horní kavalce sklopit a na

(81)

støedních se pak sedí jako u maminky na kanapeti. Hlavnì, èlovìèe,

že to s tebou poøád jede, a se vrtneš kam se vrtneš, tvùj kutloch jde

s tebou a to je pøece náramný fortel.“

„Nu, spánembohem,“ odevzdával se Karas osudu, „jakpak

budeme ležet?“

„Já mám ètyøku. To je prostøední kavalec vpravo. Já musím

být první venku a kdykoli vyletìt, proto mám forhont. Ty budeš spát

na šestce pode mnou a Vašek na dvojce nahoøe. Mùžeš si to s ním

prohodit, ale neleze se tam lehce a takový kluk vyletí jako veverka.

Co øíkáš, Vašíku?“

Vašík neøíkal nic. Ale bylo na nìm vidìt, že se mu to nìjak

nezdá.

„Tobì se to nelíbí?“

„Já myslel, že budu mít domeèek, jako má dontér.“

„Jako kdo?“

„Jako ten kapitán.“

„Ach tak, jako dompteur, ale ano, Vašíèku, budeš mít takový

domeèek, ale až budeš tím dompteurem. A na to se teprve budeš

muset uèit. Vždy ty tu taky budeš jen na noc, u koní potøebujeme

každého, i takového chlapce, jako jsi ty. Líbili se ti koníèkové, viï?“

„Ano.“

„Jak tì Hans provezl na té malé strakaté Mary!“

„Ano. Mary pojede s sebou?“

„Ovšem, Vašíèku. A když se ti to tak líbí, pojedeš ve dne na

ní.“

„Jistì? Já pojedu na koníèku?“

„Když ti to povídám...“

„Jejda, táto, to bude ohromný. Vidìl jsi, táto, tu Mary? Ta ti

je krásná, jak fizule.“

„No vidíš, ale to se opravdu musíš uèit jezdit v sedle a pìknì

ji ovládat, aby s tebou neutekla.“

„Kdepak, to já si ji pevnì pøidržím. Jak jsem na ní jel, to

pøece nemìla žádnou uzdu!“

(82)

„Tak se zatím proskoè venku, abys nám tu nepøekážel, a já

pak øeku Hansovi, aby tì nauèil jezdit.“

„Hernajs, to bude bájeèný. Já se na ni pùjdu odívat. Smím se

jít podívat na Mary?“

„Smíš. A Hansovi øekni, že pan Kerholec poruèil, že pojedeš

na Mary.“

Vašek jásavì vyrazil z maringotky, narazil si svou novou èepici,

kterou mu táta pøed polednem koupil, a hvízdaje šupajdil si k stájím.

Karas starší rozepjal batoh a vytáhl své vìci. Dva háky mu staèily na

celou jeho i synovu hábu.

„Kdopak bude s námi na druhé pùlce?“ zeptal se pøitom

Kerholce.

„Samí hodní hoši a našinci,“ odpovídal Kerholec mezi

kramaøením, „to víš, že si k sobì do vozu nevyberu dacana. Èíslo

jedna...“

Karas si všiml pøi vstupu, že kavalce mají kovové štítky s èísly.

To byla taky jedna vášeò Petra Berwitze. Latinská krev v nìm vedla

ho k okázalostem a k pompésnosti, nìmecký základ se projevoval

stálým sklonem k poøádku, k pøesnosti a k dokonalé organisaci. Zaèal

èíslovat své vozy, když ještì je mohl na mrknutí oka pøehlédnout,

pak, když vozù pøibývalo, dal oèíslovat každé lùžko v nich

a Steenhouwer vedl výkaz, která lùžka jsou obsazena a která volná.

Dnes po hlášení Kerholcovì udìlal na svém plánu køížek v okénkách

VIII/2 a VIII/6, což znamenalo pøíchod obou Karasù do maringotky

Kerholcovy.

„Èíslo jedna,“ povídal tedy Kerhlec, „je nìjaký Honza Bureš,

bejvalej vzdìlanec. Co byl a co se s ním stalo, že šel k cirkusu, to

nikdo neví. A taky se tu nikdo po tom neptá. Tady platí èlovìk, co je,

a ne, co byl. Až budeš s námi delší èas, poznᚠu cirkusu plno

všelijakejch ,bejvalejch‘. Ale nikdo jim na to nemaká, když s tím

nezaènou sami. Copak èlovìk mùže vìdìt, co druhýho èlovìka

zmáèklo a na co je bolavej. Beztoho to všecko jednoho dne vyleze.

Když je èlovìk na kolech týdny, mìsíce a léta, každou chvíli pod

(83)

jiným nebem, jednou pøijde takový veèer, kdy i uèinìný Nepomuk

vyklopí svoje tajemství. U toho Bureše jsme jen pozorovali, že s námi

nikdហnevjel do Prahy. Tøikrát jsem tam byli, co je tady, a tøikrát se

vždycky pøed Prahou zdejch a pak zas nìkde za Prahou objevil. A

vždycky mìl takový pitomý výmluvy, že bychom jiného s tím hnali od

boudy. Ale Bureš je náhodou tak hodný kluk, že jsem øek ostatním,

aby nad tím udìlali køíž a nechali ho být. Mezi námi je von herec; to

von mluví, káže, deklamuje, hází rukama, pimprlákuje, hotovej Matìj

Kopecký. Ale to ti mᚠzvláštní: to všecko dìlá jen pro nás. V cirkusu

bys ho k žádný komedii nedostal ani za drahý kamení. My už ho do

toho štvali, já sám jednou i direktora popích, aby ho nauk, ale kdepak:

stál jako paøez, koukal se principálovi pøes rameno, a že prej ani

pomyšlení, von prej je jen na tu sprostou práci a že prej by se ani

neodvážil v tak nóbl podniku mezi umìlce. Ale já jsem si jist, že si v tu

chvíli dìlal z direktora prèu. Inu zlatej kluk, ale divnej. Povídají tady -

ale koukej, to se jen tak øíká, já sám o tom nic nevím - vykládají teda,

že prej tenkrát, když v Praze bouchli tu knìžnu Vindišgrécovou, že

von pøi tom taky nìjak mìl bejt... ale já nevím... jsou to jen lidský øeèi

a znáš, jak se mluví: co není, to se pøidá.“

„A ten prostøední?“ zeptal se Karas, kterého velmi zajímalo

zvìdìt nìco o nové partì.

„Trojka - jako Vosádka? Antone, kamaráde, to bych ti musel

vykládat celý veèer a celou noc. Já sám mu øíkám: Vosátko, ty kluku

rebelantská, ze ètyø vìtrù udìlaná, sluncem, deštìm pomazaná - ten

je tažená flinta, to poznᚠkosa, Antone. Ale já už musím jít a ty za pár

minut taky...“

Kerholec byl pøerušen otevøením dveøí. Na schùdkách stál

starý muž s tvrdými, šedivými, krátce støíhanými vlasy, s rozbrázdìným,

ošlehaným oblièejem a s nìjakým nákladem na rameni a v náruèí.

„Hele, táta Malina,“ vykøikl Kerholec, „copak nám neseš?“

„Fasoval jsem hamry a floky,“ odpovìdìl staøec.

„Tak to pones sem dozadu,“ zavolal Kerholec a dodal ke

Karasovi: „To jsou kolíky do zemì, floky nebo kotvy, na které

(84)

uvazujeme ségle. To jsou ta lana, co drží mast, stožár, rozumíš, a celý

tent... celé šapitó... no, stan. A to je práce nás tenákù, stavìèù, a já

mám rád, když je nádobíèko vždycky pøi ruce. A tohle je táta Malina,

pátej kavalec. Chlapci, domluvte se, já už bìžím.“

Karas poèkal, až starý složil svùj náklad - kladiva byla

poøádná, tìžká, na metrovém topùrku, kolíky železné, s placatou hlavicí

-, a pak se mu prostým zpùsobem pøedstavil.

„Karas, Karas,“ podíval staøec zamyšlenì, „jednou v Uhrách

byl s námi taky jeden Karas, to už je ale fùra let... a ne, já jsem si to

poplet, to byl Parma, Jozífek Parma, odnìkud od Olomouce... já

jsem si splet ryby, ale já už vím, karas je menší a parma je vìtší a má

fròousy... tak toho jsi neznal, viï, no, kde bys ho znal... on by moh

bejt tvùj táta... a to taky nejde, když byl Parma... ale co, z pøíznì

nebyl?“

„Ne, nebyl, táto, já žádnýho Parmu neznal,“ musel se Karas

starochovi usmát.

„Tak to je dobøe. On byl totiž velkej lump, ten Parma. On

nasypal jednou šípkový prášek mamzel Arabelle do trikotu a ona se

musela pøi krasojízdì poøád škrabat. S takovejma lidma je nejlíp nic

nemít. A odkud jsi ty?“

„Z Horní Snìžné. To je za Budìjovicema.“

„Á, Budìjovice. Vím. Tam nám jednou utek nedvìd a my ho

honili až do Jaromìøic.“

„To bylo asi v Moravských Budìjovicích? Já jsem od

Èeských...“

„Á, pravda, pravda. Ony jsou dvoje, no ovšem. Tak ty

Jaromìøice neznáš... no tak si pøedstav, že v tìch Jaromìøicích bìžel

ten medvìd v nedìli dopoledne pod podloubím a najednou švenknul

a rovnou do dílny k pernikáøi. Jo... a poèkej... já teï nevím, jak to

bylo dál... a ouplnì, jako by se mi ten medvìd u toho pernikáøe ztratil...

že vono bude èas jít do boudy? Víš, to když má být zaèátek, to se

mnì všecko zastaví, myšlení, øeè, no všecinko... a já vím, že mám jít

do boudy, a to je pak zaèátek a tam si zas na všecko vzpomenu. Tak

(85)

pojïme.“

Staroch se opravdu odmlèel. Zamkl za Karasem dveøe, strèil

klíè do kapsy a dlouhými kroky míøil k zvìøinci, úplnì zapomenuv na

svého druha. Karas s podivením zjistil, že pøišel do orchestru právì

ve chvíli, kdy dole Kerholec zatleskal, aby muzika spustila.

Tentokrát se mu troubilo náramnì, už se zaèínal cítit jako doma.

A pøi tom všem musel myslit na to, k jakým tøem podivným lidem se

dostal do party a že ten Kerholec je vlastnì taky záhad a to že asi

vylezou krásné historie, o jakých se u nich ve vsi nikomu ani nezdálo.

I foukal s velkým gustem a zas tu svou pøihrávku zatroubil, to svoje

mcaráa estadrata; ale pak, když odsadil, zatahal ho nìkdo za rameno.

Karas se až lekl. Když se ohlédl, spatøil starého Malinu v modré livreji,

jak se natahuje pøes cizí pult k nìmu s náramnì vážnou tváøí. Karas

se tedy naklonil, Malina mu položil ruku k uchu a pøidušenì mu øekl:

„On tam mìl med. Tak jsme ho tam naèapali.“

Karas div nevyprskl smíchem, ale staroch na nìho dvakrát

pokýval, teï že je ta historie v poøádku, a po špièkách odešel.

Vendelín Malina byl nejstarší souèást Cirkusu Humberto. Byl

v nìm déle než kozel Modrovous i než høebec Pompon i než šedivìjící

lev Sultán. Jak dlouho tu byl, nikdo nevìdìl, ani on sám. Petr Berwitz

se jen jasnì pamatoval, že ho Vendelín Malina jako malého chlapeèka

zvedal na osla a vozil ho tak manéží. Snad jediný dìda Humberto by

byl vìdìl, kde a kdy Vendelína Malinu sebral. Ve vzpomínkách

Malinových to bylo trochu nejasné. Mìl znamenitou pamì pro všechny

pøíhody a historky, které Cirkus Humberto potkaly, i pro spoustu osob,

s nimiž se v životì setkal. Byl v tom ohledu živá kronika podniku

a vyprávìl nìkdy vìci, které vypadaly jako legenda, a pøece byly

pravda. Jenomže si èím dál tím více pletl jména dobu, kdy se co stalo.

Øeèný v pravém slova smyslu nebyl, nìkdy za celé týdny utrousil sotva

pár slov, ve své zamlklosti ani nezdravil, a byl-li pozdraven, odpovídal

jen zabruèením. Ale když ho nìco zaujalo, když se mu v mozku

vyklubala nìjaká vzpomínka, dal se do pomalého, rozšafného hovoru,

kdy zase chtìl všecko vypovìdìt do puntíku. Pokud se z jeho výkladù

(86)

dala obnovit jeho vlastní historie, zdá se, že byl rodák odnìkud

z Orlických hor a že se jako mladý chlapec pøed dávnými lety pustil

se starším bratrem na vandr. Ten starší bratr Stanislav Malina byl už

pøedtím ve svìtì, podle všeho jako bednáøský tovaryš, a pracoval

nìkde ve Francii mezi vinaøi, kde se mu nesmírnì líbilo. Po dvou letech

se vrátil, hezkou hrst zlaákù v kapse, do rodné vsi, zahýøil si, zafuriantil,

o muzikách se vytancoval v celém kraji, ale pak to na nìho sedlo,

zachtìlo se mu zase èerveného vína a jídel na oleji, sebral mladšího

Vendelína a táhli spolu do Francie. Co bylo tam, tìžko øíct, patrnì

nìjaká milostná historie Standova, která se skonèila tím, že se Stanislav

Malina dal mezi námoøníky, jednoho dne odplul na velké, tìžké,

bachraté plachetnici a Vendelín zùstal v pøístavním mìstì sám. Kde to

bylo èert ví; mluvil jednou o Toulonu, jednou o Marseille a jednou

o Bordeaux. Jisto je, že všechna ta mìsta Vendelín Malina znal, to si

už v cirkuse pøezkoušeli pomocí rodilých Francouzù. Nu, tak v tom

nìkterém mìstì se Vendelín protloukal všelijakou tìžkou prací u

pøístavu a v lodìnicích a snad se mu ani špatnì nevedlo, ale posedla

ho taková strašná touha po domovì, tak se tam cítil osamìlým

a opuštìným, že ho nic netìšilo a on jen poøád myslel na cestu domù,

domù, domù. Jenže to nebylo tak lehké. Na chlapeckou cestu do

Francie se pamatoval jen jako na nekoneèné putování køížem krážem;

kudy jít zpátky, nevìdìl, èíst a psát neumìl, a když se tam, u moøe

nìkoho ptal, kde je Praha a kudy k ní, vrtìli hlavou, krèili rameny

a nejvýš se nìkdy pohádali, zda je to v caøství ruském nebo na

tureckém pomezí. Až se koneènì Vendelín setkal s èlovìkem, který

vìdìl o Praze a dokonce v ní byl; to když poznal, že s mariòáky nic

o Praze nepoøídí, zaèal si všímat potulných lidí pozemních, jarmareèníkù,

kramáøù, boudaøù, komediantù a všelikého toho lidu bludného. A mezi

nimi objevil koneènì hubatého taliánského cirkusáka, který na jeho

ostýchavou otázku odpovìdìl spoustou výkøikù:

„Ah, Praga! Si, si! Je la connais bien! La bellissima città! Le

pont, le Burg! Grandioso! Magnifique! La città di Bambino Gesú!

Guten Tag, gute Nacht, topri ten, topra noc, ecco!“

(87)

A když se Vendelín Malina ptal cirkusáka, zda nepojede snad

do Prahy, propukl v novou bouøi, bodej by nejel, všude jezdí, po

celém svìtì jezdí, pojede i do Prahy, krásná zemì, krásné mìsto,

ušlechtilý lid, miluje velkou podívanou, oceòuje pravé umìní. Nu a pak

se Malina pozeptal už docela skromòouèce, zda by ho nevzal s sebou.

Cirkusák se škrabal za ušima a køièel, že je to choulostivá vìc, cesta

do Prahy je dlouhá, všelicos se mùže pøihodit; a nakonec se ptal, umí-

li Malina nìjaký frajkumšt. Malina, že ne; ale že by spravil všecko na

vozech a vùbec co je ode døeva, a s koòmi že se vyzná ještì od sedláka

a že by všecko dìlal, co by bylo potøebí... a že by za to ani nic nechtìl,

jen kousek jídla, a to že mu staèí i brambory. Ten konec se cirkusákovi

zalíbil patrnì ze všeho nejvíc; a tak se stal Carlo Humberto principálem

Vendelína Maliny a Vendelín Malina souèástí podniku Cirkus

Humberto.

Ne že by v tom chtìl zùstat, chraò bùh! Vendelín nemyslel na

nic jiného než jak se dostat zpátky do Èech. A nikterak netušil, jak

dlouho ta cesta potrvá, dìlá-li se s cirkusem. Carlo Humberto mìl

tenkrát celý podnik na tøech vozech, tažených dvìma koni, to

znamenalo, že si všude museli zjednávat pøípøež. Nyní s Malinou zaèal

jezdit tak, že jeli vždy kus cesty s dvìma vozy, pak se Malina s jedním

konìm vrátil a pøivezl tøetí vùz, zatím co se Carlo Humberto pokusil

ve vsi o nìjakou malou produkci s medvìdem, opicí a se psy. Malina

dostal k tomu hubeného konì šimla, protože druhý, vraník, byl hezèí

a sloužil pøi velkých produkcích jako jezdecký kùò. Tak se stalo, že

Malina jel každý úsek jejich cesty tøikrát, ale nehnìval se na to, byl

nejšastnìjší, když byl se svým šimlíkem sám a mohl si s ním povídat

po èesku. Zanedlouho pøišel na to, že ten šimlík rozumí èesky; a byl

hroznì dojat, že v nìmém zvíøeti našel krajana. Však také šimlík miloval

Vendelína ze všech nejvíce, ve stáji, nebo když táboøili pod širým

nebem, vítal ho vždy zaøièením a olizoval mu tváø nebo krk, což

Vendelín trpìlivì snášel. Když se na šimlíku vracel pro opuštìný vùz,

byla to vždy dlouhá rozmluva, v níž Vendelín svému koni vykládal, co

se všecko za den zbìhlo a jak docela jinak je u nich v Èechách a jak

(88)

si oba, Vendelín i šimlík oddychnou, až se dostanou k Žamberku

a Vamberku. Šimlík si tak na ty rozhovory navykl, že upadl-li Vendelín

ve snìní a mlèení, šimlík sám ho øièením probouzel a povzbuzoval jeho

vyprávìní.

Tak spolu tøikrát od každé vsi ke vsi projeli celou Francii,

Nizozemí a všeliké nìmecké státy, ale o Èechách, o Praze, a Orlických

horách ani potuchy. Léto minulo, pøišel podzim s mlhami na lukách

a s ohníèky na strništích, pak sychravé plískanice a sníh, mnoho snìhu,

že se šimlík trudnì prohrabával kopyty ze závìjí a Vendelín radìji

šlapal vánicí podle nìho, aby mu ulehèil. Hráli po hospodách, v kùlnách

a ve stodolách, ale nikde nezùstali stá, poøád se jelo dál, podle

Malinovy domnìnky ku Praze. Nauèil se zatím zacházet se vším

ostatním u cirkusu a menažerie, stavìl boudu, krmil zvìø, vypomohl

pøi parádì i pøi pøedstavení, shánìl s principálkou u sedlákù živobytí

a krmivo, døel od úsvitu do noci jak ten jeho šimlík jen za to jídlo a za

tu nadìji v domov. A zatím pøišlo jaro a oni táhli proti øece Rýnu a do

zemì Helvecie a pøes hrozné hory na jih od Lombardska a do zemí

italských. Èím déle jeli, tím pekelnìjší bylo horko, šimlík byl celý schlíplý

a Vendelín nestaèil vyhledávat pro nìj stín. A sám si mu za letních nocí

stìžoval, když ho vzal kolem krku, jakou to mají dalekou cestu do

vlasti a do jaké ho to vzdálené Sakrabonie bratr Standa vytáhl, že

návrat z ní trvá tak dlouho. A pøišel zase podzim a zase se ocitli

v krajinách nìmeckých. Principál pøikoupil tøetího konì, návratové

cesty s pøípøeží pøestaly, všecko šlo kupøedu rychleji, Vendelín mìl

svùj stálý vùz se svým šimlíkem a tìšil se, že teï snad už brzo dojedou

do Èech. Ale poøád jen vidìl lány nìmecké zemì, tu hory, tu roviny,

až tak k podzimu tøetího roku, když byli ve mìstì Vratislavi, slyšel od

lidí, že èeská zemì není tu odtud daleko, tamhleto v tìch mracích že

jsou Krkonoše a tamhleto Snìžník.

Vendelína to trhlo a div se nedal do pláèe. Koneènì, koneènì

vidí kousek domova! A když vpodveèer skonèili komedii, nakrmil

šimlíka a pak šel za patronem. Carlo Humberto pøijal jeho rozèilené

sdìlení, že toho veèera odejde a pùjde domù, s hrozným rámusem,

(89)

køižoval se a dovolával se Matièky Boží, to že pøece nejde a to že je

holý nevdìk a èerná zrada na dobrodinci. A když Vendelín trval na

svém, zaklínal se Humberto všemi svìticemi, že sice pøijde na mizinu,

ale že je ochoten od nynìjška platit Malinovi pár tolarù roènì, jen aby

nemusel tady mìnit personál. V køiku a náøku dokonce zvyšoval ten

plat, ale Vendelín stál na svém a Humberto ho proklel hroznými

taliánskými kletbami jako nejvìtšího bídníka pod sluncem a pak ho

objal a pohubièkoval a pøál mu dobrou cestu a pøipomenul mu, že se

mùže kdykoli vrátit a Cirkus Humberto že mu vždy vlídnì otevøe svoje

brány.

Horší než to bylo Malinovi rozlouèení s šimlíkem. Tu si v tichu

stáje opravdu poplakal, než vyložil koníèkovi, jak velká vìc se stala

a že ho nemùže vzít s sebou, nechce-li ho principálovi ukrást. Svých

vìcí nemìl Vendelín Malina za ta léta exilu víc než malý pinkl. Když jej

sebral se zemì a pøehazoval si jej pøes rameno, šimlík otoèil za ním

hlavou a zaøehtal, tak smutnì zaøehtal, že Vendelín radìji utekl ven,

aby to smutné øehtání neslyšel. Zatím však je pak slyšel poøád. Bylo

vysoké hvìzdné nebe a chladná noc, šel celé dopoledne, stoupal do

hor, sprocházel lesy, po kouskách ujídal chleba se sýrem, jejž mu

principálka dala na cestu, napil se ze studánek nebo z potokù, šel dál,

pøešel vrcholy hor, sestupoval do údolí a najednou, najednou slyšel

z polí èeské volání. Bylo mu hroznì blaženì, že koneènì je mezi svými;

a když pøišel do vsi, zaèal se vyptávat, kudy dál, a hle, nebyl daleko

od rodné vsi, jen ještì nìjakou hodinku.

Bùh milý ví, co si Malina sliboval od návratu domù. Nejspíše

nemìl pøitom na mysli nic urèitého, jen líbeznou tuchu rajského

blaženství. Když však tam došel a rozpoznával známé kopce a hájky

a políèka a domky a když vešel do vsi, kde psi strhli strašný štìkot

nad cizím tulákem, najednou ho pøepadl bolestný pocit, že on sem už

vlastnì nepatøí, že byl pøíliš dlouho pryè a že domov zatím žil zcela

jinak než jak si to Vendelín z dìtství pøedstavoval. A tak nìjak to

opravdu bylo od prvního kroku: v otecké chalupì našel cizí lidi, kteøí

mu povìdìli, že táta a máma jsou už dávno mrtvi, tátu že zabila

(90)

borovice pøi kácení v lese, máma že pak umøela na horkou nemoc,

Standa že se nevrátil a mladší dìti že se rozešli do svìta, nikdo o nich

nic neví. Tak tu stál na prahu rodného domku, poukávaje rozpaèitì

holí, vyptávaje se bojácnì na toho nebo na onoho ze starých sousedù

a známých. Byli ještì mnozí naživu z nich, taky jeho kmotøièka, teï

prý staøenka na výminku. Nemìl, kam by šel jinam než k ní. Našel ji,

nepoznala ho, ale když se prohlásil, spráskla rukama a shánìla chléb

a máslo a trochu mléka. Sedìli spolu do noci. Znovu se dovìdìl

všechny ty smutné historie, a kdykoli se kmotøièka odmlèela, slyšel

jako z dálky, jak jeho šimlík po nìm volá táhlým øehotáním. Zùstal u

staøenky na noc, pøespal ve stodole, ráno se šel podívat na høbitov, na

ten zarostlý høbitùvek za kostelíkem, pak navštívil pár spolužákù, teï

už ženáèù a tátù rodin, povyslechl jejich náøky a stesky na tìžký život

a zase slyšel šimlíka zaøehtat. A vidìl, že je to tak, že se odtrhl od

domova a domov se odtrhl od nìho... a jeho domov že je teï na

ètyøech kolech a jeho jediný kamarád šimlíèek.

Tøetího dne ráno se rozlouèil s kmotøièkou. Vyškrabala

odnìkud z truhlice dva støíbrné zlatníky, které mu vtiskla do dlanì,

pak mu udìlala tøi køížky a Vendelín Malina odešel z rodné vsi. Pomalu,

skoro bez myšlenky, stoupal zase do hor, pøešel hranice a mašíroval

k Vratislavi. Když tam došel, dovìdìl se v hospodì, že cirkusáci odjeli

nìkam na Žitavu. Pustil se za nimi, od vesnice k vesnici slyšel, kudy

jeli; když dorazil do Žitavy, byly už zase pryè. Naèal už druhý zlatník

a mìl strach, stihne-li je vèas, než se vydá ze všeho a než by ho èetníci

zatkli jako obtížného tuláka. Ale dohánìl cirkus, to už vidìl, i rozbìhl

se s novou silou. Zvìsti o komediantech ho vedly do krásného kraje,

plného dubin a vod. Už nemohl být nijak daleko, snad den cesty, oni

ovšem na vozech, on pìšky. Jak to rázoval a krátil si to pìšinami,

pøicházel zase k jednomu lesíku u øeky. A když se k nìmu blížil,

najednou - ne, nemohl se mýlit, šimlík volal, jeho šimlík volal, a tentokrát

to nebylo jako sen, tentokrát to bylo skuteèné zaržání! A vtom dupot,

dupot, a hle, z dubiny vyrazil šimlík, jen tak v ohlávce, bez postroje,

a pádil vstøíc Vendelínovi. „Šimlíku!“ vykøikl Malina a vzápìtí už ho

(91)

objímal a šimlík ržál a funìl a lísal se k nìmu. Z dubiny vybìhli teï

s velkým køikem dva mužští a ženská a hnali se pìšinou za konìm.

Vendelín ho pohladil, poplácal a øekl: „Tak, šimlíku, pojï, už jsme

zase spolu.“ A po chvilce zvolal:

„Nebojte se, patrone, vedu vám šimlíka!“

Od té chvíle zùstal již Vendelín Malina v Cirkuse Humberto,

prožíval jeho rùst, vidìl pøíchod Bernharda Berwitze, vezl ho o svatbì

do kostela, byl pøi tom, když ho tygr Paša napadl, všecko všudy

s sebou prodìlal, i to asijské tažení, leckdy si zabruèel na neslýchané

nové moresy, tøebas na to, k èem je cirkusu tøeba slona, takové

hovado, oni že obstarali celý krásný program na tøech vozech. Jeho

šimlík už byl dávno a dávno mrtev, teï už on sám zešimlovatìl, ale

sloužil, sloužil, sloužil, pøi všem první, pøi všem poslední, tichý staroch,

bez nìhož si už ti ostatní nedovedli ani Cirkus Humberto pøedstavit.

Když jednou Karas se smíchem vyprávìl Kerholcovi, jak se

hned pøi prvním setkání Malinovi „zastavilo myšlení“ a jak mu pak

pøišel dopovìdìt pøíhodu s medvìdem, Kerholec zvážnìl.

„Èlovìèe, Antone,“ povídá mu, „to není jen tak. Ten dìdek ti

to má v hlavì jak hodiny. Proto ho mám u sebe ve voze. S ním

nepotøebuji žádného budíka. Jak pøijde èas k nìjaké práci v cirkuse,

v Malinovi jako když to hrkne. Kdyby spal, probudí se. Kdyby nìco

dìlal, ruce se mu zastaví. Kdyby mluvil, zapomene, co kváká, a kouká

jako pitomej, až se sebere a jde do cirkusu. A my s ním. Ale kdyby

jen to. Už se kolikrát stalo, že se najednou v hluboký noci dìdek

probudil, vstal, beze slova si navlík boty a šel jako námìsíènej do stájí

nebo ke klecím nebo do šapitó - a po každý tam byl v tu chvíli nìjaký

malér. Jednou se vodvázali konì, jednou byla špatnì zavøena klec se

lvy a zvíøata se dostala do chodby, jednou doutnalo v hromadì smetí

za stanem a to si mùžeš pøedstavit, co by udìlal oheò v šapitó. A tu

Malina ti vždycky jako stroj jde rovnou k tomu místu, kde je

nebezpeèí, vùbec nic neví vo tom, že tam jde, až to najednou spatøí

a ztropí poplach. Direktor o nìm øíká, že je to uèinìnej strážnej duch

cirkusu. A sám mi ho pøived, abych si ho vzal do vozu. ,Víš, Karl,‘

(92)

povídá direktor, ,já na žádný duchy nevìøím. Poøádek je nejlepší duch

v cirkuse. když každý udìlá svoje, mùžeme všichni vespolek klidnì

spát. Ale nìkdy je to, jako bys vjel do manéže zadkem, a to ten

zatracenej Vendelín nìjak cejtí. Kdybys ho teda vidìl v noci, jak se

štrachá z kavalce, nelenuj a koukni se za ním. Možná, že bude mít

jenom bøinkavku,ale možná že nám všem pùjde o kejhák,‘ povídal

Berwitz. A vono to tak je, èlovìèe Antone. Co jsem s tím dìdkem

pohromadì, bøinkavku ještì nemìl, spí jako dudek, i kdyby hromy

tloukly nalevo i napravo, ale když vyleze, dycky to nìco znamená...“

Toho dne, když se mìlo poprvé spát v maringotkách, nehnali

se muzikanti tak divoce ke stájím. Každý vìdìl, že má teï veèeøi

i kutì na tøicet krokù a ne až nìkde na druhém konci Hamburku, tož

to šlo všecko klidnìji. Pøi úklidu koní mrkl Karas do ohrádky poníkù

a vidìl, že jsou tam jen tøi. Dovtípil se, že Vašek venku znovu jezdí.

Pro jistotu se zeptal Hanse.

„Ja,“ kývl Hans a oblièej se mu rozzáøil. „Vašku je na Mary.

Moc hodný kluk, stateèný, a bude dobrý jezdec.“

Když bylo po raportu, vyšel Karas ven a spatøil pár lidí,

seskupených kolem venkovské manéže. Dívali se na cosi s velkým

zájmem a volali:

„Vašku, drž se!“

Karas popošel a spatøil Hanse, jak stojí uprostøed kruhu

s bièem v ruce a žene strakatého poníka v plném klusu kolem. Na

bandurku sedìl Vašek, ale uzda byla pøipjata k sedlu a Vašek mìl

obì ruce založeny za zády. Na koni se mohl držet jen nohama a pøitom

se musel pìknì v rytmu nadnášet. Nebylo to asi lehké, nebo mìl

èelo pøimraèeno a zuby stisknuty; tátu vùbec nevidìl.

„Bravo, Vašku!“ køikl teï Hans a zavolal na Mary, která

zvolnila krok a zastavila se, „pro dnešek je toho dost.“

Hoch seskoèil, ale hekl. Bolelo ho celé tìlo. Pøesto pokroèil

ke koni, poplácal si jej, rozvázal uzdu a vedl Mary ke stáji. Pøitom

zahlédl otce.

„Táto, vidìls?“ zavolal na nìho s velkou pýchou, „ta jezdí,

(93)

co? Tu jsem prohnal, paneèku!“

„Dobøe jsi se držel, už mi to øíkali. Ale teï jdi, podej Hansovi

ruku a podìkuj mu a øekni, že mu pomùžeš Mary vykartáèovat.“

Vašek, èepici na uchu, došel k Hansovi. Pøehodil si uzdu do

levé ruky.

„Hans, ich danke dir!“ a dìtská ruka se napøáhla k velkému

koòákovi.

„No dobrá,“ potøásl jí Hans, trochu v rozpacích a trochu dojat

tou zpùsobností malého hocha, „na první den to bylo až moc dobré.“

Poplácal Vaška po zádech a li spolu do stáje, Mary vedle

Vašíèka.

Karas šel k osmièce a cestou dohonil Kerholce.

„Zítra je gala na rozlouèenou,“ oznamoval mu Kerholec.

„Noviny jsou toho plny. To zase nᚠstarý dovede.“

„A kam vlastnì jedeme?“

„Pøes Harburg do Buxtehude na noc a pak na Brémy

a Oldenburg. To bývá obvyklý zaèátek.“

U osmièky stál hubený chlap v špinavé èervené košili, s velkou

lysinou nad èelem, pùl pravého ucha mu chybìlo, zato se mu odtut

táhla jizva pøes celou tváø až k nosu. Když se Kerholec pøiblížil, chlap

zvedl pravici a zasalutoval. Karas vidìl, že mu na ní chybí celý malíèek

a pùl prsteníku.

„Šéf kuchynì Vosátka Ferenc poslušnì hlásí,“ meldoval èesky,

„že za ètvrt hodiny bude veèeøe. Na jídelním lístku je gulášová plévka

s brambory, peèené kuøe se salátem a dukátové buchtièky se šodó.

To kuøe se salátem a buchty si musí každý vopatøit sám, polévku

s brambory dodám já. Komu to nešmakuje, mùže jíst á la carte tøebas

v hotelu Ambassador. Slušnost však by žádala, aby nás pozval

s sebou.“

„Tuhle mᚠzrovna nového strávníka, Ferenc,“ pøedstavil mu

Kerholec Karase.

„Seržán Vosátka Ferenc,“ cvakl chlap botami, „trés enchanté,

hrabì z Karasù, jak se daøí hrabìnce a komteskám? Vᚠpsinec, je

(94)

doufám, zdráv? Doufám, že se vám afghánská chrtice nepodnesla

s bulldogem, hrabì, a že také vaše mramorové stáje zùstaly ušetøeny

vozhøivky! A jak vám na novém sídle, Jasnosti, ráèí troubit trumpeta?

Vostro servitore odchází, žijte blaze, seòorové, au revoir pøi polívce!

Seržán Vosátka! Hier! Armas al hombro! Direkción la cuisine!

Pochodem v chod! Tratata dá, tratata dá, každá holka to má ráda...“

Vosátka za zpìvu odmašíroval, Kerhlec se usmíval.

„Tak jsi ho vidìl, kušnu. A s tím prolez Afriku i Ameriku, rapl

zatracenej.“

S druhé strany pomalu pøicházel Malina. Když došel ke

Karasovi, zvedl schýlenou hlavu a povídá:

„On se jmenoval Mates.“

„A kdo?“ zeptal se Karas.

„No, o kom mluvíme. Pøece ten medvìd. Tak jsme ho tam na

tom medu chytili a vedli zpátky do Budìjic. Ale to já jenom tak, že ty

jsi z tý krajiny. Už bude veèeøe?“

„Bude, táto,“ odpovìdìl Kerholec. „Vosátka už pro ni šel. A

tuhle pøichází zrovna Bureš.“

Kras se zvìdavì odhlédl na èíslo jedna. Byl to hezký, statný

muž s èernou kozí bradkou a s dlouhými èernými vlasy, které mu

vylézaly zpod širokého kalabréského klobouku.

„Pozdrav vás Pán Bùh! Pìknì tì vítám, krajane,“ zahovoøil

zvuèným a melodickým hlasem, podávaje Karasovi ruku. „Zase tedy

dvì semínka z èeské zemì zaváta do cizích konèin? Dej vám obìma

Bùh hodnì štìstí na pouti s námi. Není to vždycky samá slast, co nás

potká, ale je to život ve volnosti. Udìláš-li si své, nikdo si tì už nevšimne,

jsi zbaven pøedsudkù a pout, volný a svobodný jako pták. A jako

ptáèe stìhovavé dnes zde a zítra onde, zde zaplaneš milostnou touhou

a onde ji zase zapomeneš.“

„Jenomže když si nedᚠpozor,“ pøerušil ho starý Malina, „bude

tì holka honit z mìsta do mìsta, až tì uhoní. To jsme mìli jednou

jednoho krasojezdce, øíkal o sobì, že je Španìl, ale byl to Maïar

z pusty, ten taky všude holkám mámil hlavu. Jednou v Janovì se však

(95)

spletl... ne, ono to bylo v Ženevì... protože to byla dcera helvítského

pastora a nikde na svìtì nejsou takoví helvíti zarputilí jako v Ženevì.

Tak ten kluk, Kösteny Imre se jmenoval, namluvil té holce, že je hrabì

a že si ji vezme, holka se s ním zapletla, my odjeli a Kösteny s námi.

Chechtal se, jak jí utek, ale odpoledne, když jsme postavili šapitó,

najednou tady koèár a z nìho vystoupil pastor, a kde prej je direktor.

Tak jsme zavolali patrona. Humberto byl, paneèku, òákej direktor,

ten doved mluvit, ten jednou umluvil vochmistra vod grencvachy, že si

vzal urláb a vlastní rukou nám propašoval deset vozù bez povolení

pøes hranice. Ale s tím helvítským pastorem to starý Humberto projel,

šel na nìho francouzsky, taliánsky, nìmecky, ale pastor mu v tom ve

všem na vobrátku odpovídal a ještì latinsky, øecky a hebrejsky a poøád

se dovolával bible a dokazoval patronovi, že Kösteny Imre nesmí

vystoupit, nýbrž že si musí vzít pastorovu dceru. A ten pastor tak

Humberta tím svatým Písmem zjanèil, že patron šel a øekl Köstenymu,

aby radìji utek, jinak že je s ním konec. Kösteny fouk do Francie

a uchytil se v cirkuse u starého Zanfretta, co mìl na fraku místo knoflíkù

zlatý dvacítifranky a frak si na noc ukládal do pokladny. Ale byl u

nìho tøi dny a najednou tady koèár a pastor a malér zaèal znovu...“

„Horká polívka, prosím!“ ozval se vyvolavaèsky Vosátka,

„horká polívèièka!“

Nesl v obou rukou øádný hrnec, z nìhož èouhala nabìraèka.

Kerholec, Malina, Bureš se vrhli do vozu a každý vycházel

s plechovým talíøem a lžicí.

„Sakra, na talíø jsem si nevzpomnìl,“ zvolal Karas, „lžíce mám,

ale talíøe ne.“

„Vosátko, skoè k Harweyovým pro dva talíøe,“ porouèel

Kerholec, „a ty si je zítra kup.“

„Podle rozkazu, admirále,“ odsekl Vosátka, postaviv hrnec

na plošinku nad schùdky, „ono je patrno, že Jeho Výsost Karas III.,

kníže ispahánský, byl dosud zvyklý žrát z ruky. A tuhle, esli mì mùj

žárný pohled nemýlí, pøichází korunní princ a nìjak si drží ruce, kde

nemá.“

(96)

Vašek opravdu pøicházel, ale spíše jen lezl a rukama si držel

zadnici.

„Hernajs, táto,“ povídal rozvážnì, „mì ti bolí celý tìlo.“

„Já myslím, Vašku,“ smál se na nìho Kerholec, rozdíleje první

talíøe polévky, „že si dneska ani nesedneš. Když se jezdí první dny, to

mùže èlovìk jenom buï stát, nebo ležet.“

„Tak to je nᚠmladý Karas,“ zahovoøil Bureš, „jestlipak už

chodil do školy?“

„Zrovna zaèal,“ odpovídal za Vaška Karas, „ale pak to pøišlo,

že jsme museli odjet. Ale trochu èíst a psát už umí.“

„Nu, to nesmíme tady zanedbat,“ horlil Bureš, „to by byla

vìèná škoda. V práci a vìdìní je naše spasení. Mám ve voze pár

hezkých knížek, to si v nich budem øíkat, viï, Vašku?“

„Hm, tøebas jo,“ odpovídal pomalu Vašek, „ale až si budu

moct k tomu sednout. Táto, já už mám hrozitánského fabiána.“

„A oèistil jsi øádnì Mary?“

„Však jdu odtamtud.“

„Tu mᚠzatím kus chleba,“ pronesl Malina, který stál nahoøe

nade všemi a krájel spoleèný pecen osmièky. Polévka z hrnce a talíøù

vonìla nezvyklou vùní, a teï už i Karas cítil, že se mu sbíhají sliny. Na

štìstí se už vynoøil Vosátka s talíøi a Kerholec nalil tátovi i synovi

vrchovatì.

„Jejda, ta je dobrá,“ pomlaskl si Vašek.

„Pravá uherská,“ podotkl Bureš.

„Abychom nezapomnìli,“ ozval se nahoøe zase Malina, „ten

strýc Zanfretto se tomu pastorovi vzepøel, a ten pastor vylezl na estrádu

a zaèal místo komediantské parády kázat k lidu, jaká je to Sodoma,

ten cirkus. Zanfrettova rodina chtìla pastora zbít, ale pastor poslal

pro starostu a èetníky, Zanfretto musel pro výtržnost naložit boudu

a odjet a Kösteny Imre byl zhalfnut. Nejdøív mu øádnì napráskali,

pak ho vykázali z Francie a poslali zpátky do Švýcar, odkud pøišel. A

protože tu byl pastor s tím koèárem a hned se žandárùm nabíd, užili

pøíležitosti, a tak jel pastor pátky a vezl si Köstenyho s èetníky do

(97)

Ženevy. Teï už Kösteny vidìl, že už z toho tak hned nevyleze. Helvíti

v Ženevì ho rovnou zabásli. A ten pastor byl tam dennì, huèel do

nìho, hrozil tresty pozemskými i nebeskými, až ho tak kluka

maïarskýho zvrtaèil, že si tu holku vzal. Ale za dva mìsíce se u nás

objevil s manželkou, ale jen jako na návštìvì. Jel do Uher, kde jim

pastor koupil nìkde u Kecskemétu chalupu.“

„A jestli neumøeli, tak tam žijí podnes,“ dodal Bureš jako

v pohádce.

„To je možný,“ pøikývl docela vážnì Malina.

„Caramba, seòores,“ vložil se do toho Vosátka, „tohle není

žádný poøádek. Uherská polívka a uherská povídka, to èlovìk neví,

co je peprnìjší. Já jsem pro to, abychom si teï dali ještì talíø polívky

bez povídky. A aby nám korunní princ doskoèil pro džbánek piva.

Vono je to takový mravný povídání hroznì tvrdý sousto pro mladýho

idealistu, jako jsem já nebo tuhle pan vrchní ženský inspektor Carles

de Kerholec. To se musí trošku zavlažit. A mimo to dnes pøece

pøijímáme nové ctihodné èleny do naší Královský spoleènosti pro

pokoutní vìdy a umìní.“

„Vašku, pøines pivo,“ poruèil Karas, „musím pøec zaplatit za

pøijetí do cechu.“

„Bravissimo,“ zvolal Vosátka, „mistr lopatky a kladívka se

vybarvuje.“

„Tuhle je džbánek, Vìnceslave Antonovièi,“ pronesl svornì

Bureš, „a znamenitý mok najdeš na epu hospody U kotvy pøímo proti

cirkusu.“

„A dejte, dauphine, pozor, a ten bryndal nezašpiní džbán

vodou,“ pøipomínal Vosátka.

Byl vlahý veèer pøímoøského podjaøí, z Reeperbahn sem

doléhala hustá smìsice zvukù, jak tam hluèely davy, pokøikovali

vyvolavaè, kvièely kolovrátky, vøískaly harmoniky, bøinèely boudaøské

zvonce a hlaholily fanfáry parád. Pìt mužù s hochem táboøilo tu na

stupíncích maringotky a kolem nich a bezdìky vnímali zvenèí tu šumnou

harmonii vìèného jarmarku, pouti a kirmes, z níž se zrodilo jejich

(98)

živobytí. Kolem pøicházeli muži a ženy, kteøí patøili k témuž potulnému

spoleèenství, odnìkud zaznìla písnièka nebo mateøský køik a dìtský

pláè, z vozù zaèaly do rostoucí tmy pošlehávat žluté pruhy svìtel. Jejich

svìt, celý jejich zvláštní svìt na kolech se chystal k spánku,

k poslednímu zimnímu spánku ve mìstì Hamburku. Zítra veèer se

odtud vybatolí jedna maringotka za druhou a jim zase zapoène jaro.

Když koneènì shledali, že si toho pro ten veèer napovídali už

dost, zmizeli jeden po druhém ve voze a zaštrachali se na své kavalce.

Otevøenými okénky ještì sem slabì zaznívalo hluèení z Reeperbahn

jako nìjaká zválená hymna. Nìkteøí už usínali, když se ve tmì ozval

Malinùv hlas:

„To se ví, že jestli neumøeli, tak žijí podnes. To jináè ani není

možný. Ale v tom Kecskemétu už nežijí. Teï se mi rozjasnilo, že jsme

se s nimi setkali asi po desíti letech nìkde v Polsku, mìli takový paraple

asi pro sto lidí a pracovali tam o pouti po šlachtecku. Kösteny Imre

jezdil na dvou koních, tøi dìti dìlaly pøízemní akrobatiku a vona, ta

helvítka, skákala skrze vobruèe.“

„A já po celý tento skvostný veèer trnul strachem, že helvítská

víra je silnìjší než cirkus,“ odpovìdìl seržán Vosátka. „Teï tedy

mùžeme spokojenì usnout.“

Karas se nemohl pøemoci, vyprskl smíchem a praštil se do

èela o Kerholcùv kavalec.

„Nováèek udeøil na tamtam,“ podotkl znovu Vosátka, „nedejte

se vyprovokovat. Chròte královsky, meššurs!“

VIII

Ráno vstal a snídal Vašek s ostatními a rovnou s nimi do

koòské stáje. Hans ho tam uvítal širokým „Morchen“ a hned pøed

ním otevøel dvíøka k ohrádce ponyù. Bez dlouhých øeèí bylo už jako

smluveno, že Vašek se bude pod Hansovým dozorem starat o ty malé

strakáèe. A kluk zaèínal svou službu jako starý znalec zvíøat: mìl

(99)

v kapse kousek tøtinového cukru od snídanì a tajnì ukrojený krajíc

chleba. Mary dostala cukr s kouskem chleba, ti tøi druzí shetlandíci,

Fricek, Lady a Miss, dostali aspoò kousek chleba s jeho malé dlanì.

Karas otec už se naplno pouštìl do stájní práce i do vší ostatní rachoty.

A bylo jí toho dne od božího rána vrchovatì, protože se balila

a nakládala spousta vìcí ze skladiš. Kerholec komandoval všude

a ostøe zapøahal Karase, který zase neopominul si pøivolávat Vašíèka

na výpomoc. Vašek si vyøídil s Hansem ranní nakrmení poníkù a vklouzl

pak jako støela vedle do zvìøince, aby se podíval na ranní práci kapitána

Gambiera se lvy, tygry a medvìdy. Ale sotva se s ním pozdravil a stoupl

si ke kleci, už se ozvalo ode dveøí tátovo „Vašku!“ A ozývalo se pak

každé chvíle ve všech prostorách cirkusu i zvìøince, takže je brzy

pøejímali i ostatní lidé a Vašek se najednou pro všechny ostatní jmenoval

„Vašku“.

„Vašku tu není, Vašku šel do menažerie,“ odpovídal Karasovi

Hans z konírny.

„Tohle by mohl odnést Vašku,“ rozhodoval Harwey v šatnì.

A sám Karas, aby neztìžoval dorozumìní, øíkal už bìhem

dopoledne: „Nevidìli jste tady Vašku?“

Vašek byl po pravdì všude a nikde. Dnes po prvé zaèínal

užívat cirkusu naplno. U každé klece postál, aby pozoroval její

obyvatele, a už zase jako pstruh vyrazil kupøedu, aby mu neušla nìjaká

podívaná v chodbách nebo v manéži. Uprostøed všeho skládání

a stìhování bìžely zkoušky, jako by se nic kolem nedálo, øeditel si dal

pøivést své skupiny høebcù a klisen a opakoval s nimi volnou dresuru,

øeditelka prohánìla v kruhu lipicány, Pablo Perreira jezdil na Santosu

vysokou školu, krasojezdkynì se v pracovních úborech zvedaly na

høbety koní s líbeznými pohyby, nauèenými pro okouzlení divákù,

kterých nebylo, které jen chvílemi zastupoval Vašek. Kaskadéøi cvièili

skoky a pády a Léon Gambier dal pøivézti velkou pøedvádìcí klec,

v níž za huhlavého øevu šelem opakoval s nimi za hojného práskání

bièem jejich denní lekci. Zatím prošel manéží veliký pan Selnicki,

s dùstojnou nevšímavostí minul vše, co se tam dálo, vrátil se se sklenkou

(100)

a lahví a uložil si obé do lóže, kde s unaveným pohledem usedl, aby

se posilnil. Krátce poté, v 9,30, nadešlo nìco nového. Pan Petr Berwitz

pøišel s obìma trpaslíky a pøedstavil je panu Selnickému. Od zítøka

budou prý veèer vystupovat jako jedenácté èíslo - tøi krátké tance.

Pan Selnicki si otøel rukou oèi.

„Tedy muzika?“ obrátil se a pohlédl se své výše dolù na pana

Mittelhofera.

„Ano. A mám ji s sebou, rozepsanou pro orchestr. Výteèné

skladby.“

Paní Mittelhoferová rozvázala balík, jejž nesla, a její mužíèek

opatrnì vyòal svazek not.

„Èíslo první: Šeøíkový valèík od Winterthala.“

Podával noty panu Selnickému, ale ten se místo toho napil.

Když utøel kníry, zavrtìl hlavou:

„To nehraju.“

„Jak to?“ zarazil se pan Mittelhofer a zaèal rudnout, „dovolte,

taková krásná skladba, já ji získal za drahé peníze a vy ji nechcete

hrát?“

„Ne. Musíte tanèit nìco jiného.“

„Ale my neumíme nic jiného. My jsme angažováni, abychom

v pøevlecích tanèili valèík, menuet a selský tanec, tanèíme Šeøíkový

valèík, který je celým svìtem uznán za jeden z nejnádhernìjších valèíkù,

a já nechápu, jak se mùže vyskytnout kapelník, který to odmítne hrát.“

„Tak tedy se už vyskyt. Já vám to hrát nebudu.“

„Pane øediteli,“ køièel pisklavým hláskem Admirál Paleèek,

„je mi líto, že si už na prvním kroku musím vést stížnost. Je to neslýchaný

pøípad, aby se kapelník podniku takto postavil proti umìlci.“

„Opravdu, pane Selnicki,“ øekl s opatrnou smíølivostí Berwitz,

„máte nìjaký dùvod...?“

„To se ví, že mám.“

„A jaký?“

„Slon!“

„Co je se slonem?“

(101)

„Slon je dvanácté èíslo v programu, a to, co tancuje na lahvích,

je právì Šeøíkový valèík. Slonu nemohu hrát jinou muziku, a dvakrát

za sebou týž valèík, to taky nejde.“

„Ovšem, to nejde, to je pravda,“ pøikyvoval Berwitz, „to je

mi velmi líto, pane Mittelhofer, ale my opravdu za to nemùžeme, že vy

jste si zakoupil valèík, který u nás tanèí slon.“

„Ale to je taky pro nás ponižující, pane øediteli,“ køièeli teï

oba zakrslíci rozèilenì. „Dejte nás na jiné místo programu!“

„To nemohu. Máte èíslo jedenáct právì proto, že pak pøijde

slon. To je vìc režie, rozumíte, to je komposice poøadu, ten kontrast,

pidimužíci a mastodont.“

„Pak tedy z vaší viny odpadne èást našeho vystoupení!“

„To taky nejde. Máte ohlášeny tøi tance, a mimo to tu jde

o èas. Nemohu ztrácet draze zaplacené tøi minuty.“

„Co tedy máme dìlat?“

„Co máme dìlat, Selnicki?“ obrátil se øeditel dùvìøivì na

kapelníka, který pøece už tolik vìcí rozøešil.

„To je jednoduché, pane øediteli. Panstvo si bude tanèit svùj

valèík, ale já jim nebudu hrát Šeøíkový valèík od Winterhala, nýbrž

valèík Estrella od Goubina. Ten je komponován nachlup stejnì, jen

koda je jiná, a to se panstvo už pøizpùsobí.“

„Vašku!“ ozvalo se od brány, a Vašek vyrazil z pøítmí galerie,

proletìl kolem trpaslíkù a zmizel za závìsem.

„Ten kapelník je pašák!“ liboval si v duchu, že Selnicki tak

pansky sjel ty protivné trpaslíky. Táta ho poslal do stájí k Hansovi

a ten mìl pro Vaška milé pøekvapení: Mary stála pøistrojena a Hans

mu dovolil, aby si s ní vyjel do záboudí a jezdil si tam podle své libosti.

Hoch toho s jásotem užil. Objíždìl venkovskou manéž, ale

vyvedl Mary i mimo ni, mezi vozy, tu pobídl kobylku do klusu, tu ji

zastavil, seskoèil, pomazlil se s ní, zas nasedl a jel. Nebyla to vždy

jízda podle pøedpisu, leckdy to v nìm hrkalo, teï že už spadne, ale

nespadl, vždy se ještì udržel a koníka dovedl zastavit. Èím déle byl

v sedle, tím vìtším pánem si pøipadal a už se ho zmocòovala dìtská

(102)

hravost, už se mu chtìlo volat s konì na lidi a komandovat je, kam co

nosit a nakládat. Hernajs, tohle by mìla vidìt Rùženka! To je pøece

nìco jiného než ta hloupá hra onehdy, kdy ji honil dokoleèka a práskal

na židli bièem.

Z tìch hravých snù byl vyrušen køikem a hádkou nìkde na

samém konci vozù.

„Tøeba se tam komedianti poperou,“ øekl si hned, a už pobodl

Mary, aby o takovou podívanou nepøišel. Vidìl však nìco jiného: za

zadními maringotkami humbertovskými se objevila nová, krásnì

modrá, tažená dvìma koníky. Pøijela s druhé strany a její majitel se

halasnì domáhal, aby mu domácí vozy udìlaly místo, aby mohl vjeti

dovnitø.

„Alláh il Alláh,“ køièel bronzovì temný cizinec s vysokým

fezem na kudrnaté hlavì, „dove è il direttore? Il direttore! Padrone!

Directeur! Patron! Principal! Mašalah! Kousíèek uhnout! Anch’ io

Circus Humberto!“

Stál u svých kobylek a gestikuloval a køièel a zadní dvíøka jeho

modrého vozu se otevøela a z nich vybìhlo malé, èerné, kudrnaté dítì,

otrhané jak cikánì, pak druhé, tøetí, ètvrté, páté, vždy vìtší a vìtší,

šest nebo sedm jich bylo a všechny obklopily muže s fezem a všecky

køièely a jeèely s ním. Už sem však pøibíhal Kerholec.

„Achmed Roméo?“ volal na cizince.

„Si, si!“ kýval pøíchozí, a zvednuv obì ruce k nebesùm, volal

nadšenì: „Roméo! Achmed Roméo, fils de Mehmed Roméo, fils d’Ali

Roméo, fils du grand-papa Roméo! Tous Roméos, oust Tunisiens, de

Tunis de la Tunisie!“

Kerholec svolal pár lidí, aby nadzvedli zadky dvou maringotek

a odtáhli je kousek stranou. Vznikla tak ulièka, kterou už mohl modrý

vùz projet. Muž s fezem se také obrátil k svému spøežení a k té kupì

dìtí, zvedl biè vítìznì nad hlavu a znovu zvolal:

„Avanti, Roméos! Marchons vers la victoire!“

A obrátiv se opìt dopøedu, pohyboval bièem v pravici jako

tambor svým „tágem“ pøed muzikou a dal se na pochod, spøežení za

(103)

ním, chumel èerných dìtí napravo i nalevo od vozu, z nìhož vyhlížela

stejnì èerná a stejnì kudrnatá ženská s dìckem v náruèí.

Vašek pochopil, že je to ono nové èíslo, o kterém se mluvilo,

že se k nim pøipojí den pøed odjezdem. Mezi poskakujícími dìtmi

spatøil kluka, který mohl být o rok, o dva starší než o n sám. Okamžitì

se mu zachtìlo ukázat tomu odrbanci, že on, Vašek, je tady už dávno

doma a velikým pánem na zdejší pùdì. Proto obrátiv Mary, popohnal

ji a vjel do manéže, kterou zaèal objíždìt s takovou dùležitostí, jako

by na nièem jiném Cirkusu Humberto nezáleželo. Ale právì jak tak

klusem objíždìl kruh, poznali ti umounìnci, že je to manéž. Vašek

zaslechl velký jejich køik, a když se ohlédl, spatøil celou tu malou

smeèku, jak se žene k nìmu. Zatváøil se tedy, že je vùbec nepozoruje.

Ale tu se stalo nìco, èeho by se byl v žití nenadál: ten nestarší kluk,

který všecky ostatní pøedstihl, dobìhl právì k Vaškovi, výskl divoce,

odrazil se a skoèil velkým saltem Vaškovi pøes hlavu do manéže. Že

to bylo salto, Vašek nevìdìl. Nevìdìl v tu chvíli vùbec nic, protože

polekaná Mary vyhodila zadkem a Vašek sletìl jí pøes hlavu. Když se

vzpamatoval, døepìl na zemi zrovna tak jako vèera pøed lidožroutem

a kolem nìho hejno špinavých dìtí s vøískotem a výskáním dìlalo

kotrmelec za kotrmelcem, stavìlo se na hlavu a na ruce, pøeskakovalo

se navzájem, ten nestarší se otáèel nad zemí v protáhlých rychlých

pøemetech na ruce a na nohy a kolem nich bìhala Mary, všecka

zdivoèelá, ale stále vìrnì dodržujíc okruh manéže.

Vašek cítil, že si, hernajs, øádnì narazil hlavu a zadek,

a chvilièku se mu zdálo, že se snad ani nezvedne. Ale vtom už ten

nejvìtší cikán zarazil skokem své pøemety, nìco køikl a bìžel

k Vaškovi, podávaje mu ruku. A ti druzí se ze všech stran shrnuli

k nìmu, popadli ho za ruce a za ramena a pomáhali mu vstát, omakávali

mu nohy a ruce a køièeli: „Niente, niente!“ a nejstarší mu stiskl ruku

a zubil se na nìho neodolatelným úsmìvem a øíkal: „Scusi, scusi,

excusez-moi, entschuldigen - io sono Paolo, Paolo Roméo, fils

d’Achmed Roméo de Tunis!“

Vašek byl jako vyjeven z toho pøívalu køiku a ochoty, úsmìvù

(104)

a cizích slov, ale když ten druhý znovu a znovu ukazoval na sebe

a opakoval Paolo, Paolo, pochopil, že se ten èerný kluk tak jmenuje.

Stiskl mu tedy ruku a najednou mu vyklouzlo slovo, které tu v cirkuse

už mnohokrát slyšel: „Bon... bon...“

A Paolo se zasmál a objal Vaška a èerná mròata kolem jásala.

Teï potøeboval Vašek, aby se mu podaøilo nìco udivujícího. Nazdaøbùh

vykøikl: „Mary, pojï sem!“ A koník, který se zatím uklidnil, opravdu

se na zavolání obrátil a pøišel k Vakovi. Kluci ztichli, Vašek nasedl

a jako velký pán shlédl teï dolù na Paola, kývl mu vlídnì a øekl èesky:

„Ty vopice!“ Nato pobídl Mary a odklusal ke stájím.

Nebyl tak klidný, jak se navenek tváøil. Vašek mìl velkou

úctu k dospìlým, k jejich síle a zruènosti, jak dovedli pøemáhat vìci,

na které on dávno ještì nestaèil. Bylo mu to stálou vzpruhou; „až já

budu velký, to já taky tak jako táta, jako Kerholec, jako kapitán,

jako Hans“; a zatím všecko okukoval, jak se na co jde, jak se to bere

do ruky, jak se k tomu dospìlí stavìjí. Jejich pøevahu tedy uznával za

samozøejmou, ale hroznì ho dožíralo, jestliže nad ním vítìzili kluci,

jako byl on sám. Tady ten Paolùv skok pøes konì a jezdce, tøebaže

byli oba maliètí, tuze ho dopálil. To bylo nìco, v èem se s Paolem

nemohl mìøit. A vùbec, jak všichni ti èertovi cikáni skákali, jak dìlali

pøemety, jak to lítalo jeden pøes druhého, to bylo nìco pro Vaška

nevídaného a neslýchaného. Vašek byl z nejèipernìjších klukù ve vsi

a co vlastnì tìlesnì dovedl? Válet sudy, kotrmelcovat, udìlat svíèku,

chodit s rukama pod koleny jako žába, pøeskakovat patníky, šplhat

na stromy, bìžet po kládách a pøeklápìt se na závorách. Doma to

staèilo, ale tady zøejmì ne. Tady se musí nauèit mnohem víc, nemá-li

Paolo trvale nad ním vítìzit. Znovu vzpomínal na skoky krasojezdcù

pøes objekty a na udivující kejkle tìch dvou pánù vèera ve venkovské

manéži. Paolo už jim byl nespornì blíž; a nechtìl-li se Vašek dál

odsunout, musel to umìt nejmíò jako Paolo. Ale jak se tomu nauèit,

odkud to sebrat? Cítil, že v téhle vìci mu táta, jeho znamenitý, všechno

umìjící táta, nepomùže.

Zamyšlen odpínal s Mary postroj, když si všiml, že v ohrádce

(105)

jsou jen tøi poníci.

„Hans, kde je Miss?“

„Miss pracuje s Helenkou. Bìž se tam podívat. To bude nìco

pro Vašku.“

Vašek proletìl konírnou a vpadl do hledištì. Uprostøed žlutého

okruhu stál direktor s bièem v ruce a kolem obíhala drobným klusem

Miss. Na høbetì mìla malé panneau a na nìm stála hubeòouèká

bledolící holèièka s dlouhýma tenkýma nohama. Stála zrovna na levé

noze a snažila se udìlat váhu, pøedklon tìla s rozepjatýma rukama

a s pravou nohou zdviženou dozadu do stejné vodorovné linie jako

trup. Koník pod ní pravidelnì klusal a její levá noha musela stále

vyrovnávat otøesy jeho høbetu. Bylo to na spadnutí, ale holèièka byla

od pasu pøivázána k šòùøe, která nahoøe, hodnì vysoko, šla pøes

kladku. Druhý konec šòùry mìl v ruce mužský, který stál vedle øeditele.

Tøikrát se holèièka pomalu sklonila do váhy a zase se zvedla.

Když se naklánìla po ètvrté, zakolísala jí unavená noha a sklouzla.

„Hernajs,“ lekl se Vašek pádu pod konì, ale vtom ten mužský

prudce zatáhl za šòùru, holèièka vyletìla ve svých krátkých sukénkách

do výše a s roztaženýma rukama i nohama prolétla vzduchem do støedu

manéže. Øeditel ji tam zachytil a spustil na zem.

„Líp pérovat, Helenko,“ øekl direktor ostøe, „stojíš levou nohou

moc tupì. A postav si ji víc špièkou ven.“

„Tatínku, mì tolik bolí záda,“ zavzdychala Helenka.

„To já vím,“ odpovìdìl direktor, „proto musíme trik opakovat,

až si tìlo zvykne. Tak znovu na konì. Náskokem. Pìt krokù rozbìh,

teï!... Hop!“

Helenka se rozbìhla šikmo za konìm, odrazila se, ale

nedoskoèila. Muž zatáhl a ona obloukem se snesla k otci.

„Ostøejší odraz, holka, víc se vynést! Znovu! Opakujeme

rozbìh. Teï!... Hop!“

Berwitz práskl pøitom bièem. Ale Helenka klopýtla nahoøe

o panneau a už se jako motýlek vracela zpátky.

„Znovu. Rozbìh: teï! Hop!“

(106)

Nešlo to. Šestiletá dívenka stála pøed otcem a krèila

s provinilou tváøí ramena. Vašek cítil s ní nesmírnou lítost.

„Nic naplat. Opakovat. Teï!“

Berwitz ani nekøikl hop. Helenka ztratila tempo ke skoku.

„Znovu. Rozbìh: teï! Hop!“

Vašek div nevykøikl s sebou. Cítil tak pøesnì, jak se má asi

odrazit, aby doskoèila, v nohou mu to pøímo poškubávalo k bìhu

a skoku. Ale Helence tím nepomohl. Tøikráte se ještì rozebìhla se

šòùrou na zádech a tøikráte ji odškubli ze špatného skoku jako

chycenou rybièku.

„Co to je dneska s tebou, Helenko?“ durdil se øeditel.

„Já... tati... já už nemùžu...“ zajíkala se unavená holèièka.

„Nemùžu, nemùžu, neøíkej mi nemùžu,“ láteøil Berwitz, „èlovìk

vždycky mùže, když chce. Pro dnešek toho tedy necháme.“

A zapráskav semo tamo bièem, obrátil se a odešel do brány.

Jeho pomocník odepjal Helenku se šnùry, vyvlékl šòùru z kladky

a zaèal ji stáèet pøes levou ruku a loket. Vašek vyrazil a chopil za uzdu

Miss, která se zastavila, potøásala hlavou a hrabala kopýtkem.

„Mùžu ti odvést Miss do stáje, Helenko?“ oslovil holèièku,

která se všecka protahovala.

„Ty jsi zdejší?“

„Ano. My jsme tu s tátou noví. Ale já už všecko znám a jezdím

na Mary a Hans mi odevzdal do opatrování Mary a Miss a Fricka

a Lady.“

„To budeme asi jezdit spolu, protože Fricek a Lady jsou jeden

pár a Mary s Miss druhý. Jak se jmenuješ?“

„Václav Karas. Ale tady se mi øíká Vašku.“

„Vašku? To je jméno?“

„No asi.“

„A pojedeš s námi, Vašku?“

„Ano. V osmièce. S panem Kerholcem.“

„Ah, s Karlem. Já jsem s tatínkem a s maminkou v jednièce.“

„Já maminku nemám, ale kdyby ještì byla živa, ta by taky

(107)

s námi jela a prala nám a vìšela prádlo takhle mezi vozy. Je to moc

tìžké skoèit na koníèka?“

„Já jsem to pøedtím už dovedla. Ale pak jsem dìlala asi

dvacetkrát váhu na levou nohu a teï v ní nemám žádnou sílu.“

„A proè jsi se neodrazila pravou?“

„Já nevím. Pøi pìti krocích - to pøijde skok na levou nohu.“

„Vždycky?“

„Vždycky.“

„To je divné. To si musím vyzkoušet. Budeš tu o pøedstavení?“

„Ne. Já musím pomáhat mamince balit.“

„A když maminka pracuje se šimly?“

„To se koukám tuhle u gardiny.“

„No, tak to se tøebas uvidíme, tøebas budu mít chvilku volno

a tøebas tam pøijdu. Sbohem, Helenko, já musím odvést Miss.“

„Sbohem... Vašku.“

Helenka odhopsala a Vašek bìžel s Miss jako starý koèí.

Za konírnou se povalovaly všelijaké bedny. Vaškovi nešlo

z hlavy, jak je to s tou levou nohou pøi pátém kroku. Když spatøil

bedny, napadlo mu, že si na nich mùže vyzkoušet skok na konì.

„Tak pojï sem, ty stará, ty jsi Miss a já jsem krasojezdec

a budu na tebe skákat. Hýjo, bìž a nesplaš se. No, malá, no, Miss,

pozor, rozbìh na pìt krokù - teï!... Hop!“

Odrazil se levou nohou, vylétl v vršku prázdné bedny, která

byla nižší než pony, nedoskoèil, kopl do bedny, bedna se pøevalila,

a Vašek na ni a nehoráznì se uhodil do holenì.

„Hernajs, to jsem se bacil. No, stará, postav se. Musím

opakovat. Ostøejší odraz, víc se vynést! Znovu! Opakujeme rozbìh.

Pìt krokù - teï!... a hop!“

Tentokráte se vynesl nahoru, ale neudržel se tam, bedna se

zakolísala pod jeho dopadem, pak se pøevalila a on sotva odskoèil.

„Fuj, Miss, copak to je, takhle vyhazovat pod krasojezdcem!

A vy, pane, musíte líp pérovat a špièku nohy víc stranou. Opakujeme.

Rozbìh - teï... a hop!“

(108)

Znovu pøistál na bednì a znovu s ní sletìl.

„Kruci, hernajs, vždycky mì, potvora, shodí. Stùj, Miss,

pìknì stát! A nova. Opakujeme. Rozbìh - teï!... hop!“

Teï se tam vynesl, bedna se zaviklala, ale Vašek ji

rozkroèenýma nohama udržel v rovnováze.

„Vidíš, ty potvoro, že tì zkrotím! Znovu! Opakovat!“

Seskoèil s bedny a znovu se rozbìhl. Zase se to povedlo. Pak

už si tím byl jist, skoèil na bednu pìtkrát, osmkrát a vždycky se na ní

udržel. Všiml si, že se po každé odráží levou nohou. Zmìnil tedy rozbìh

a odrazil se pravou nohou. Levá pøišla na bednu døív, pravou dotahoval,

nedotáhl a sletìl. Opakoval si to a sletìl znovu. Rozbìhl se na pravou

nohu po tøetí a udržel se nahoøe jen s nejvìtší námahou.

„Hm, ono je to pøece lepší na levou nohu. Zkusíme to ještì

jednou. Rozbìh - teï!“

Vašek nemìl dost technické pøedstavivosti a zkušenosti, aby

si uvìdomil, že je to proto, že naskakuje s levé strany, z vnitøku domnìlé

manéže. Jemu staèilo jako vìtšinì cirkusových primitivù, že na levou

nohu se skáèe líp, a od té chvíle se odrážel poøád levou nohou. Ještì

párkrát vylétl na svou døevìnou Miss, až ho táta zavolal k obìdu.

Mezi polévkou a povidlovými knedlíky se dovìdìl od

Kerholce a od druhých, kdo je osazenstvo modré maringotky. Achmed

Roméo je prý potomek staré komediantské rodiny tuniské, jejíž

berberská krev se už dávno smìšovala s italskou a francouzskou. Se

svými dìtmi provádí jedno z nejlepších ikarských èísel na pevninì -

hromadné vystoupení otce i dìtí s pøekotnì rozvinutou pøízemní

akrobatikou, v níž už i tøíletí umìjí své kousky, stojíce aspoò na vrcholu

pyramidy s jednou nohou zvednutou nad hlavu.

„Povídejte si, co chcete,“ dodával do toho starý Malina, „co

ten Achmed s dìtmi provádí, je nejèistší stará škola. To se kluk

vychovává ke všemu. Klouby v tìle se uvolní, páteø povolí, takový

kluk mùže být všecko...“

„...i ministr,“ dodal s pošklebkem Vosádka.

„Za starých øádných dob,“ pokraèoval neúchylnì Malina,

(109)

„nebyl u cirkusu možný, kdo nemìl za sebou takovou školu. Tomu se

øíkalo být od piky, když už ètyøletému kroutili klouby a ohýbali páteø.

Pak se moh stát tøeba krotitelem nebo provazolezcem nebo hloupým

augustem, ale když všecko selhalo, vždycky se ještì uživil jako akrobat.

A hlavní vìc - žádnému se nikdy nic nestalo, leda z dopuštìní božího.

Já jsem znal nìjakého Coriniho, on se jmenoval Körner, ale pracoval

jako Corini, ten byl taky tak vycvikován od piky. Jeho oblíbené èíslo

bylo ,uzel na pochodu‘, to se tak zkroutil, že jsi nevìdìl, kde má ruce,

kde nohy, opravdu jako by ho nìkdo zkroutil a utáh na hodnì

sešmodrchaný uzel. A pak najednou vylezly odnìkud z toho balíku

dvì ruce a uzel se dal po nich na pochod. zadnici to mìlo nahoøe,

hlavu nìkde dole, nohy na zádech, no hrozno podívat. A ten Corini se

dal po letech taky na krotitelství a koupil si dva tygry. Sibiøské, ti jsou

nejhroznìjší. Chodil k nim do klece a uèil je, aby na stojanech udìlali

panáèka a salutovali. Já jsem mu povídal: ,Körner, neblázni, copak je

sibiøský tygr k tomu, aby salutoval?‘ Ale on, že nepovolí, i kdyby to

mìlo pìt let trvat. Tak vám je honil už asi pùl roku, nic jiného než na

podstavec a dìlat vojáèka, a to je pøitom bil a píchal, to se ví, to se

tehdy jinak nedìlalo, ne tak s mazlením jako tuhle Gambier. A ti tygøi

byli plni vzteku, jen to z nich frkalo žluèí na nìho, já sám jsem øíkával:

,Panenko na nebesích, z toho Coriniho bude jednou fašírka a z tìch

tygrù tepich.‘ A on se mi chlubil, co prý mi to napadá, že oni už zvedají

pracku až k prsùm, jednoho dne že øádnì zasalutují. Ale co jsem èekal,

to se stalo: ten vìtší z nich jednou po nìm v kleci skoèil. Corini ho

postøeh, jak se skrèil ke skoku, a uhnul. Ale teï se dožral ten druhý,

pøestal dìlat panáèka a sklouzl s podstavce, aby napad Coriniho

s druhé strany. Corini se octl mezi obìma a v tu chvíli pustil z rukou

biè a vidlici. Všichni jsme na to koukali jako ochromení a najednou se

tam nìco zachumelilo a Corini udìlal ze sebe uzel na pochodu. A tygøi

se toho neznámého, co se tam objevilo, tak vydìsili, že skákali po

kleci jeden pøes druhého, div se nepovalili, nakonec hups na

podstamenty a už dìlali panáèka a pravou prackou salutovali a ten

uzel pøed nimi mašíroval jako o pøehlídce.“

(110)

„To jsi nás, krajane Malino,“ podotkl Bureš, krájeje si knedlík,

„obohatil o pøíbìh opravdu povzbuzující. To se tedy ten tvùj skokan

dožil požehnaného vìku?“

„Ale kde,“ odpovídal Malina stále týž klidným tónem.

„Zakrátko po téhle pøíhodì s tygry seskakoval Körner s kozlíku

maringotky, sklouzl a kolo mu pøejelo pravou nohu. Mìl ji zlomenou

v holeni, felèaøi mu ji spravili, ale špatnì, tak mu to pak lámali znovu

a vono se to zanítilo a Corini celý otek a umøel. Však jsem, myslím,

povídal, že všecko jde, jenom na dopuštìní boží se musí dát pozor.“

„Nicménì je pravda,“ navázal Kerholec, „že je to moc dobrý,

mùže-li se kluk od malièka vycvièit na skákaèe a padaèe. A být, Anton,

na tvým místì, vzal bych Vaška do prádla. Tady de vo to, aby nepropás

šanci. Bejt stavìè, tlouct floky do zemì a tahat ségle, to dovede dycky,

ale Vašek mùže být nìco víc, jak se ke všemu má. A to je tátova

hlavní povinnost, dát klukovi šanci. A klukova vìc je, aby ji nepropás.“

„Generál Kerholec mluví jako bible,“ vložil se do toho Vosátka,

„jako nejdokonalejší, autorem schválená bible Královský britský

bibelní spoleènosti. A je-li k tomu potøebí nìjakýho vodstrašujícího

pøíkladu, nech pan pøedøeèník ukáže prstem na mne. Já jsem, ctihodní

pánové, mohl být v Nové Granadì guvernérem státu Bojaka a mít

takové lány zemì, že byste se mohli po nich prohánìt s deseti cirkusy.

Ale milovaný tatíèek mi nìjakým nedopatøením opomnìl dáti k tomu

šanci pøimìøeným vzdìláním a fajnovìjší výchovou. A já tu šanci,

kterou mi nedal, propás. Nebo jsme, pánové, hráli právì na cimøe

bézig, když na Nové Granadì propukl pøevrat. Lid povstal, ale já ne,

protož mi právì padala karta a vod takovýho požehnání se nepovstává.

A než jsme to dohráli, ti venku smetli vládu, provolali guvernérem

jednoho advokáta a vodtroubili. Tak jsem nakonec vyhrál patnáct

dolarù v bézig a prohrál latifundie ve státì Bojaka. Od té doby sloužím

lidstvu jako výstražné znamení v hodnosti seržána. Doufám, že si i náš

slovutný krajan a virtuosní trubiroh vezme ze mne pouèení, kam to

vede a tak dále a tak dále.“

„Vy jste, chlapci, všichni moc hodní,“ odpovídal Karas

(111)

v rozpacích, „a já vám do smrti nezapomenu, jak mì tuhle Kerholec

vytáhl z bryndy a jak vy druzí jste mì i Vaška tady pøijali. Pøi tom pøi

všem o mne dohromady nejde. Já už jsem si to v hlavì srovnal, že

jsem místo u Milnerovy party u Kerholcovy. Ouplnì jedno mi to taky

není, to zas vám nebudu hrát žádnou komedii. To z vás žádnej neví,

jaká je to radost, vzít pìknou zvonivou cihlu do ruky, povážit si ji

a posadit ji peknì mezi druhé a koukat, jak z toho roste jiným lidem

bydlení. Karlík Kerholec mi vyložil, jak je to fortelná a hezká vìc,

vytáhnout v pár minutách celý stan do výše, aby za dvì hodiny už

v nìm mohlo být pøedstavení, a pak to zas za pár minut rozebrat. To

já tedy uznávám a tìším se na to, ale vodpuste, že mi øemeslo zùstane

øemeslo a že vždycky budu s lítostí koukat na zedníky, když zdí dùm

a dìlají takovou bytelnou práci natrvalo.“

„Hele,“ øekl Vosádka, „vévoda z Malty se vyvyšuje nad pány

de Maringottes.“

„Kuš, seržáne,“ zakroèil Kerholec, „a ty, Anton, mluv. Tady

musí být všecko jasný.“

„Povídám jen,“ naèal znovu Karas, „že o mne nejde. Ale o co

jde, je tuhle Vašíèek. U nìho to znamená teprve celej život, že ano. A

to je na mne zatracená odpovìdnost, esli mám, esli mùžu, esli smím

z nìho udìlat komedianta. Dyk to dítì nepatøí jenom mnì, dyk je

taky Márinèino, a s tý stránky je to jedno, esli je rodièka mrtvá, -

nárok na dítì má a ten nárok jde skrze mý svìdomí. My jsme, pravda,

vlastnì nikdy spolu nemluvili o tom, co z hocha bude. Co by taky

mohlo být: zedník jako táta, s chalupou doma pro zimní èas, když

rachota stojí. Dyby šlo o cokoli jinýho; ale jak já mám pøijít jednou

do vesnice øíct sousedùm: Vodpuste, lidi, ale já se dal k cirkusu

a z Vašíèka jsem udìlal komedianta. To je na mne moc tìžký

rozhodování, to já nemùžu, vodpuste, pøátelé, to já opravdu jen tak

nemùžu. Dyby to byla nìjaká živnost, nìjaký øemeslo...“

„Milí pøátelé,“ ujal se dùraznì slova Bureš, aby zarazil nìjakou

štiplavou poznámku Vosátkovu, „dovolte mi, abych vaším jménem

projevil našemu drahému krajanu plné uznání za to, že s takovou

(112)

vážností pojímá své povinnosti otcovské. Básník praví: Blah, kdo

pìstoval své vlasti jednu rùži, jeden štìp. Ale, drahý Šumavane, nesmíš

zapomenout, že co tì nejvíce trápí, jsou vlastnì pøedsudky, pošetilé

pøedsudky lidské spoleènosti proti tìm, kteøí vìdomì se vytrhli z jejího

lživého prostøedí. Dovolávᚠse rodné vis a sousedù v ní. Ale tvá

horská vesnice uživí jen hrstku svých rodákù a ostatní musí za chlebem

do ciziny. Pokud mohou, vydìlávají si jej svým øemeslem. Øemeslo

má zlaté dno, ale nìkdy je to dno jen ze slabých drátkù jako øešeto

a moc blaha ti neuchovává. Co dìlᚠpotom, ctìný vlastenèe? Všecko,

co jen dovedeš; a øemeslo povìsíš na høebíèek. I na trubku troubíš,

aby ses uživil, a to už, pane, není žádné øemeslo, to už je frajkumšt

zrovna tak jako umìní, kterému se má vyuèit Vašíèek. Uvaž, pøíteli

drahý, že ti nedoporuèujeme, aby se z Vaška stal tulák a dareba; my

ti naopak radíme, abys ho dal øádnì vyuèit až do mistrovství, protože

pak to právì nebude žádný fušer a darmošlap. A kdybys mìl z toho

ze všeho špatné zkušenosti, vždycky ještì mùže vypøáhnout a jít za

tvou zednièinou. Èas tu neztratí. Èíst, psát a poèítat ho tu nauèím

a ostatního tu pochytí víc než v kterékoli škole.“

„Po mým soudu, Antone,“ øekl Kerholec, „povede se ti tu

mezi námi líp než na stavbì. Však taky už proto tu mezi námi jsi. Ale

dobøe jsi øek, že nejde o tebe a o nás. My jsme i tu poøád ještì

podøízený lid, kdežto Vašek, kdyby se zaèal teï cvièit, nemusel by

být žádným stavìèema moh by být ještì pìknìji živ než my. Byl by

pánem jako kapitán Gambier nebo Pabo Perreira nebo tøeba i jako

øeditel Berwitz. Tady se mu otevøe cesta nahoru, a to by, vìø mi, ani

tvoje nebožka nic nenamítala.“

„Ctihodná státní rado,“ ozval se najednou Vosátka, „tak se tu

ráèíte usnášet o pøíští korunovaci a eštì ste se nezeptali korunního

prince, esli vùbec o tu korunu stojí. Povídám, Vašku, kdepak je to

hezèí, doma na vesnici nebo tady u cirkusu?“

„Kdepak na vesnici,“ zazubil se Vašek, „to není ani srovnání.“

„Ale táta si myslí, že by z tebe mìlo být rochnì.“

„Táto!“ Vašíèkùv pohled se upøel do oèí Antonína Karase. A

(113)

Karas otec vidìl, jak se chlapci zase tak zaostøily zornièky, jako když

nìco rozhodnì chtìl.

„To pøece nemyslíš doopravdy! Já už tady mám koníèka a pan

Gambier mi slíbil, že si budu hrát se lvími koaty, a pan Arr-Šehir mi

slíbil, že mne sveze na slonu, - táto, viï, že zùstaneme u cirkusu?“

Vašek vztáhl k otci ruce a Karas mìkl. Objal hocha svýma

upracovanýma rukama.

„A ty bys, Vašku, chtìl, opravdu chtìl celý život jezdit

s cirkusem?“

„Nic jinýho, táto!“

„A chtìl by ses uèit skákat a jezdit a všecky ty kumšty, cos

tady vidìl?“

„Chtìl, táto,“ a oèi Vaškovy jen zasvítily, „jezdit na Mary, to

ještì nic není. To už umím. A Mary je malièká. Ale vyskoèit na velkého

konì v plném bìhu... a pøeskoèit ho i s jezdcem... a vùbec, jako ti

èerní kluci, hernajs, to kdybych umìl, to bych jim to teprve ukázal!“

„A víš, že je to tìžké uèení a velká døina a že tì to bude moc

bolet?“

„A! Však kdybych chodil do lesa kácet stromy, jako kluci

chodí, když vyrostou, taky bych se nadøel. A tady mám koníèky a lvy

a tygry a slona a budu jezdit v domeèku na kolech...“

Karas cítil, jak jeho námitky pod tím dìtským dychtìním

slábnou. Vašek jen hoøel a staøí cirkusáci si ho se zálibou prohlíželi.

„Ale Vašku, považ, co ti øekne kmotr, až pøijdeš domù jako

komediant?“

„A co by øekl! Koukat bude, až pøijedu do vsi tøebas na

Santosovi a Santos bude tanèit na zadních nohou na návsi. Všichni se

sebìhnou, Šemberovo, Bláhovo, Cikhartovo, Zelenovo, všichni,

a budou vyvalovat voèi, že tak krásného konì ještì nevidìli. A já

pøijedu tøebas na slonu... a nìco mu øeknu... a slon utrhne rùži a podá

ji Cerhovo Nanynce. A já s nìho seskoèím a tak budu skákat, že

všichni kluci budou èubrnìt. Hlavnì musím umìt skákat. Já už skákal

na bednu jako na Mary, ale to je málo, to já musím umìt víc. A tøebas

(114)

a to bolí.“

„Bravo, kadete,“ pøikývl mu Vosátko. „Plivnout si do dlaní

a rvát se s tou fuškou. Markýzi di Karaso, tohohle potomka nesmíte

zanedbávat, a vnìm mùže vzejít nový lesk vašemu zavápnìnému erbu.“

„Tak ti Roméovi kluci se ti líbili?“ zeptal se Kerholec.

„No, nelíbili se mi,“ odpovídal Vašek sebevìdomì jako rovný

mezi rovnými, „jsou to taková padavèata, aby si jich vzal èlovìk pìt

na pohlavek. Ale skákat umìjí jako vopice. Ale já se to taky nauèím

a skoèím rovnýma nohama na høbet tøebas Pomponovi.“

„Vašíèku,“ øekl Karas dojatì, „aby ti dal Pánbù požehnání. Já

ti v tvým štìstí bránit nebudu.“

„Myslím,“ øekl na to Kerholec Karasovi, „že bys mìl promluvit

s Achmedem Roméem. Bude s námi aspoò rok a mohl by vzít Vaška

do práce. Ostatnì bude nejlíp, když to s tím Berberem projednám já.

Ty bys nevìdìl, co vlastnì chtít.“

A ještì po poledni vzal Kerholec Vaška a zašel s ním k modré

maringotce. Pan Roméo ho pøijal s velkou uctivostí, vìdìl už, že dobøe

vyjít s Kerholcem je zaèátek dobré jízdy v Cirkusu Humberto. Mluvili

spolu pátou øeèí, jak øíkával Vosátka, to jest øeèí, která byla složena

ze ètyø rùzných jazykù; ale rozumìli si výteènì. Pan Roméo si pøitáhl

Vaška a za nezvyklého u nìho mlèení mu prohmatal svalstvo nohou

i rukou. Pak mu všelijak zkroutil údy i trup, div Vašek nevykøikl bolestí,

když ten cikán zkoušel, kam až mùže Vašek ohnout paži a páteø.

Výsledek byl pak ten, že Roméo slíbil Kerholcovi, že z ochoty procvièí

dennì tìlo jeho ochránce a udìlá z nìho obratného pøízemního

akrobata. Vaškovi nebylo pøi tom jednání zcela volnì. Cítil, že z prosté,

pøihroublé, ale srdeèné péèe otcovy pøechází pod komando

polodivošského násilníka, který se smìje bolestem a zuøivì jde jen za

svým cílem. Ale Vašek byl v tu chvíli odhodlán zvítìzit nad Paolem,

zvítìzit vùbec nad kdekým a podstoupit pro to tøebas i muèení.

Když odpoledne za koòské produkce vbìhl k bránì a našel

tam Helenku, prohlásil jí: „Až budeš zase skákat na konì a nepùjde ti

to, nic si z toho nedìlej. Já jsem teï akrobat a já ti to potom ukážu.“

(115)

Toto pøedstavení na rozlouèenou bylo tak dokonalé jako

kterékoli jiné a nikdo z divákù si nedovedl pøedstavit, že se vzadu

rozvíjí velké stìhování a že po každém druhém tøetím èísle odjíždí

uvolnìná èást personálu a zvíøat. Jen stáje zùstávaly stále pohromadì,

aby si je vznešení hosté mohli o pøestávce prohlédnout. Øeditel Berwitz

procházel jimi ve své perské uniformì a pøipomínal podkoním postup

jejich odjezdu po pøestávce. Pøitom padl jeho pohled na ohradu ètyø

shetlandských poníkù.

„Kdo povede ponye?“ zeptal se Hanse.

„Vašku,“ odpovìdìl Hans, „pojede na Mary a ti tøi pùjdou

s ním. Já ostatnì pojedu vedle Vašku a dám na nìho pozor.“

Vašku, Vašku, pøemítal direktor, kdo je tady Vašku? To jméno

ještì neslyšel. Ale nechtìlo se mu ptát se na to Hanse, aby se nezdálo,

že øeditel Berwitz nezná svùj personál. Po chvilce vyváželi z manéže

klec se lvy a kapitán Gambier se vracel od dìkování. Clownská reprisa

vyplòovala tuto chvíli pøíprav.

„Lvíèatùm se prý daøí dobøe,“ oslovil Gambier øeditele, „øíkala

mi madame, že se mají k svìtu a dobøe pijí.“

„Anežka si s nimi dává velkou práci,“ odpovìdìl øeditel, „na

dnešek si sotva zdøímla, mìla je v posteli a koata byla neklidná celou

noc. Povede-li se to, budou to naše první lvíèata. Dosud jsme s tím

nemìli štìstí.“

„Doufejme, øediteli, doufejme. Až se trochu vybatolí, mohl

byste posílat nìkoho s nimi o pøestávce do publika a ukazovat je

s talíøem. Lidé si rádi pohladí lvíèe a talíø vynese na jejich výživu.

Nejlépe by to mohl obstarat Vašku. Vašku je bystrý a kurážný. Pøi

každém krmení je se mnou.“

„Vašku - ovšem, Vašku. To je dobrý nápad. Dìkuji, kapitáne.

Tedy Vašku,“ schvaloval øeditel a v duchu si øíkal: „Tak tedy Vašku

není koèí?“

Hned po svém vystoupení spìchal Berwitz do maringotky -

krásný velký vùz èíslo 1 -, aby se rychle pøevlékl. Helenka s tetou

Elisou tam balily nìkteré vìci. Najednou zvedla Helenka hlavu.

(116)

„Pøíštì, tatínku, kdyby mi zase nešel skok na konì, už se na

mne nezlob. Vašku mi slíbil, že mì to nauèí.“

„Kdo? Vašku?“

„Ano.“

„Ó, Vašku se tuží,“ vmísila se do hovoru paní

Hammerschmidtová, „hned jsem si øekla, že to bude znamenitá

akvisice.“

Dveøe se otevøely, Anežka se vracela z produkce.

„Abych nezapomnìl,“ obrátil se k ní Berwitz, jak ji zahlédl,

„Gambier má dobrý nápad - ukazovat lvíèata, až prokouknou.“

„Ano, už mi to øíkal. Pùjde s nimi Vašku.“

Petr Berwitz zrudl a musel se pøemoci, aby nebouchl do stolu.

Celý cirkus, celá rodina zdají se být pobláznìni do nìjakého Vašku,

a on, patron, nemá o nìm ani potuchy! Neøekl však zase nic, ale vletìl

do civilního kabátu, vyrazil ven a obrátil se k dvojce. Maringotka èíslo

2 byla cestující úètárnou podniku, rajon bratránka Steenhouwera.

„Frans,“ houkl Berwitz na úèetního, „kdo je Vašku?“

Steenhouwer sòal brýle a nechápavì se na nìho podíval.

„Co si pøeješ, Petøe?“

„Abys mi pro pana krále øekl, kdo se v našem personálu

jmenuje Vašku a èím je.“

„Vašku? Jakživ jsem to neslyšel.“

Steenhouwer pro jistotu vytáhl seznam personálu a odklopil

písmenu W.

„Ne... u nás žádný Vašku není.“

„Tohle je bájeèné!“ vyvalil oèi Petr Berwitz. „Tohle se mi ještì

nestalo. Koòák, dompteur, kaskadér a bùhví co ještì a já nemám

o nìm ani potuchy!“

Steenhouwer se díval na nìho stejnì bezradnì. Berwitz se

otoèil a bez pozdravu vyšel ven. Z pøístavku za zvìøincem se vykolébal

slon Bingo, kornak Arr-Šehir s bílým turbanem mu sedìl na hlavì.

„Arr-Šehir! Nevidìl jsi Vašku?“ zavolal Berwitz, když slon

ho pomalu míjel.

(117)

„Vašku? Yes!“ pøikývl Ind s úsmìvem. „Vašku tam!“

A ukázal na boudu. Berwitz vrazil dovnitø zadními dvíøky. Bylo

už po pøedstavení, stupòovitá sedadla byla liduprázdná a noøila se

v šero. Nahoøe nad žlutým terèem manéže šikmo záøilo slunce a v jeho

svìtelných pruzích se míhavì tetelil zvíøený prach.

„Vašku!“ zaøval øeditel.

Byl to už jediný zpùsob, jak poznati tajemného muže.

„Vašku!“ zadunìlo to prázdnotou prostoru. Berwitz došel do

støedu manéže.

„Vašku!“

Závìs u brány se malièko pohnul a do manéže se vøítil malý

kluk s èepicí na uchu. Spatøiv øeditele, zastavil se v pilinách tøi kroky

pøed ním a zasalutoval.

„Ty jsi Vašku?“

Petr Berwitz, Emír bílých koní a plukovník perské jízdy,

turecký paša a inspektor císaøských koníren padišahových, øeditel

a majetník Cirkusu Humberto, pán jeho stájí a zvìøince, stál tu

s miniaturami exotických øádù na vyžehleném kabátì a pøed ním malé

lidské škvrnì s bystrýma, pozornýma oèima.

„Ty jsi tedy Vašku?“

„Ano, pane øediteli.“

Berwitz si vzpomínal, že v posledních dvou dnech tu a tam

zahlédl mihnout se stájemi nebo chodbami tohoto kluka.

„A co tu dìláš?“

„Všechno, prosím, co je tøeba.“

„Ajajaj. A èímpak vlastnì jsi?“

„Ještì nièím. Ale budu.“

„Hm, a èím budeš?“

„Vším. Budu jezdit na koni a skákat a krotit tygry a pøedvádìt

lipicány a vùbec.“

„Ale, ale - a co slon? Nechceš taky cvièit slona?“

„Ó, Bingo mì má rád, a až pan Arr-Šehir nebude moci

vystoupit, pøevezmu si tøebas Binga a budu s ním obìdvat.“

(118)

„Podívejme se!“ zvolal všemohoucí Petr Berwitz docela už

pobaven. „A což takhle direktorem - to nebudeš?“

„Budu.“

„Direktorem takového cirkusu, jako je Cirkus Humberto?“

„Vìtšího. Kdybych já byl direktorem, mìl bych osm slonù

a velikánskou kec se lvy a tygry a moc a moc koní...“

„Tak to abychom se tì vlastnì báli?“ smál se už Berwitz naplno.

Vašek se zazubil, cítil, že si mùže nìco dovolit.

„To nemusíte - já bych vás všecky angažoval, vás, paní

øeditelku a paní Hammerschmidtovou a Helenku a kapitána Gambiera

a Hanse - a tuhle pana Selnického taky.“

Obrovitý kapelník se pøed chvílí vynoøil z pøítmí a po prvé

sledoval se zájmem výjev v manéži.

„Tak my to máme u tebe, Vašku, dobrý?“ zahlaholil øeditel.

„Hm!“ pøikývl Vašek s hubou roztaženou na plné kolo a mrkl

na direktora tím šibalským pohledem, jímž si získal už tolik pøátel.

„Vašku!“ ozvalo se vtom od koníren.

„Pan Hans mì volá...“

„No, když tì volá pan Hans, to já tì musím propustit. Alou!“

Vašek zasalutoval a vyletìl. Berwitz se obrátil, tváøe ještì plné

úsmìvu, k Selnickému.

„Slyšel jste toho kluka? V tom je, mnì se zdá, jiskra!“

„Už jsem si ho taky všiml, pane øediteli.“

„A èí vlastnì ten kluk je?“

„Kerholec pøivedl nového stavìèe, Karas se jmenuje. Notu

nezná, ale je vám to eufonista, že ho rozpoznáte mezi padesát. Dovede

nasadit tón, jako když ženská pohladí. Inu, èeský muzikant. A ten

Vašku je jeho kluk.“

„Tak takhle to je,“ pokývl Berwitz hlavou, „koneènì o nìm

nìco vím.“

„Já ho tuhle zahlédl na Mary, kluk je do ní zbláznìn. A to vám

nìco povím, pane øediteli: ten Vašku na Mary a vaše Helenka na Miss,

to by bylo jiné entrée pro Binga než ti nafoukaní liliputáni. Kdyby ty

(119)

dvì dìti na ponících pøivedly slona, to by byl, paneèku, kontrastní

nástup. K tomu bych hrál intermezzo Gulliver mezi trpaslíky, fagot

a pikola sólo - direktore, to stojí za láhev rýnského.“

„Selnicki, budete ji mít. Vy jste jediný, který tu má nìjaký

nápad. Èlovìèe, kde vy byste už byl, kdyby vás ten cirkus zajímal

trošku víc než to vaše vìèné pití. Já ty liliputány taky nemùžu ani vidìt.

To jsou lidi na jarmark do boudy a ne do elitního cirkusu. Já to myslel

dobøe, ale takhle by to bylo mnohem, mnohem lepší. Servus, Selnicki,

musím hned sehnat Hanse, aby mi brzy toho kluka zajezdil. Hans!“

„Hans už odjel, patrone,“ hlásil Kerholec, když se Berwitz

vøítil za závì. „Mám mu nìco vzkázat?“

„Ne, není potøebí,“ odpovìdìl Berwitz, „já si to už zaøídím.“

Vytáhl z kapsy tužtièku, vysunul levou manžetu a napsal na ni:

„Helen - Vašku - Bingo, Selnicki, Johannisberg.“

Z koníren vyjíždìli poslední jezdeètí konì, pokrytí hounìmi,

aby se nenachladili. Zvìøinec už zel prázdnotou, jen starý Harwey se

jím belhal, šouraje holí do rùzných odpadkù, není-li v nich nic cenného.

Prostranství za boudou bylo témìø volné. Tøi ètvrtiny vozù zmizely.

Teï tu stálo asi tøicet koní, pohazovali hlavami, hrabali netrpìlivì

nohama. Štolbové a koòáci je spojovali po ètyøech, pak se sami

vyhoupli do sedla, a pìkná kavalkáda lehkonohých, temperamentních

zvíøat se dala do drobného klusu. Pak se hnula první ze zadních

maringotek a tažena párem koní pomalu se kolébala za koòským

transportem. U ostatních vozù bylo již zapøaženo a koèové stáli u

spøežení. Co tu zbývalo, vezlo mozek Cirkusu Humberto: jednièka

øeditelskou rodinu, dvojka úètárnu, trojka pokladnu a krejèovnu,

ètyøka Harweye s dcerou a nejdražšími rekvisitami, pìtka kapelníka

Selnického se šaškem Hamiltonem a s notami. Pak tu stála ještì

Kerholcova osmièka, ale v ní nebyl nikdo. Karas stál vedle koèího,

aby si pak k nìmu sedl na malou koèovskou plošinku, zatím držel

jezdeckého konì pro Kerholce, který s Harweyem prohlížel všecky

místnosti, zda se nic nezapomnìlo. Celá ostatní parta byla už pryè, na

koních nebo na vozech se zvìøí, i Vašek odjel na malièké Mary po

(120)

boku koèího Hanse.

Teï se rozjela jednièka, dvojka, trojka a pìtka, pak vlezl do

svého vozu Harwey, pøinášeje tam dvì nalezená košata a šòùrku

sklenìných perel, a ètyøka se dala do pohybu. Potom se vynoøil

Kerholec se stálým místním hlídaèem, pøibouchl vrata pøístavku, zamkl,

dal svazek klíèù hlídaèi, který mu pøál šastnou cestu.

„Všechno v poøádku!“ zavolal Kerholec na Karase, bera si

od nìho konì. „Jeïte za ostatními a na štaci je pøejdeïte, abyste byli

ráno v èele. Servus!“

Kùò s Kerholcem odskoèil a po nìkolika skocích zmizel

vpøedu. karas vylezl vedle koèího. Jak se konì hnuli, bezdìky se

pokøižoval. V tu chvíli mu bylo velice úzko. Vjeli do pøelidnìných

hamburských ulic, dostihli Harweyùv vùz, zavìsili se naò a kolébali se

po hrbolatém dláždìní z mìsta ven, na lehce rozblácenou silnici, do

houstnoucí tmy, do neznámých konèin, poslední èlánek dlouhé karavany

lidí, zvíøat a vozù, která se pomalu šinula vlhkým vìtrem, vezouc s sebou

sterou nadìji na zdar a úspìch.

Jakže se to jmenuje, kam jedou na noc?

„Buxtehude,“ odpovídá vedle koèí.

„Buxtehude, Buxtehude, Buxtehude, Buxtehude. Divné jméno,

jako zaklinadlo. Tajemné a záhadné, jako všecko, co pøijde.

Buxtehude, Buxtehude. Podkùvky koní to klapají, maringotky

tím drnèí. Všecko je zaplnìno neznámým jménem: Buxtehude.

Antonín Karas sedí a zírá do mokøavé tmy. Už i ty bøízy, silné

a mocné bøízy pøi silnici se ztrácejí, už není vidìt nic, nic nelze rozpoznat,

jen ozáøené okénko u Harweyova vozu. Všecko ostatní se utopilo

a pohøbilo ve tmì... Buxtehude, Buxtehude.

A z toho cizího zvuku se mu rodí vzpomínka za vzpomínkou

a každá se došeptává k nìmu zpìvavým náøeèím domova. Japa se

daøí nejèko Vaškovi na bandurku? A copa Vaškova maminka,

Márinka... eslipa by nebyla celá bez sebe... Vona chudìra, tam, v Horní

Snìžné pod lerpánkem... a ty, mandžel, tú tady v kerémsi Buxtehude...

Inu, co muší bejt, to hol muší pøijít, to ináè nejde... darmo si kormoutíš

srdce... A dyby tì zavezli až k sedmi kurfiøtùm, šady je, chlapèe, šady

je zem Pánì!

(121)

Èást druhá

I

Bylo to v jádøe poøád stejné. Pøedevším tu byl neznámý muž,

kterého Karasové spatøili až nìkdy v zimì. Jmenoval se Gaudeamus.

Bylo to podivné jméno, ale lidé v cirkusu nemìli ani potuchy, že nìco

znamená. Spíš jim pùsobilo potíže zapamatovat si slovo tak cizí; Malina,

který ho znal nejdéle, øíkal mu prostì Gajdámoš nebo Bìhák. Pan

Gaudeamus mìl tenké èapí nohy a jeho povoláním bylo být nohama

Cirkusu Humberto. O celé týdny døíve, než se cirkus dal na cesty,

vyjíždìl pan Gaudeamus s jedním pomocníkem v širokém landaueru

po trati, kterou mu øeditel Berwitz zhruba naznaèil. Jeho úkolem bylo

pøipravit cirkusu možnost existence. Na nìm bylo, aby projednal

s úøady všechna potøebná povolení, zajistil místo a rozvíøil první

reklamu. Pan Gaudeamus musel umìt promluvit se starosty mìst,

s okresními hejtmany, s policejním øeditelem, s èetnickým velitelstvím,

s majiteli panství, s veliteli posádek, ale nìkdy také s ministerskými

rady a ministry. Na jeho vystoupení, na jeho výmluvnosti, na

pohotovosti dùvodù a na schopnosti získat pøímluvèí záležel hlavní

úspìch, jak souvisle sestavit putování cirkusu, aby se nikde nemuselo

èekat a aby se na každém místì vytìžilo co nejvíce úspìšných

pøedstavení. Pan Gaudeamus musel odhadnouti každé mìsto, kolik

asi je s to ze sebe vydat, aby Cirkus Humberto mohl co nejvíc pøijmout.

A pan Gaudeamus, když všecko projednal, musel navštívit i redakce

novin a pøipravit s jejich pomocí náladu a pak sjednat roznášku

a vylepení plakátù a nìkdy i dodávku krmiva pro všechnu zvìø cirkusu

i menažerie. Bylo to nesmírnì mnoho, co provádìl sám na vlastní pìst,

vzdálen podniku a pøitom veden stálou starostí o nìj. Jeho postavení

bylo zcela zvláštní; zajišoval práci a blahobyt nìèeho, co by témìø

neuvidìl, nebýt zimní stagiony hamburské. Ale ani to nebyla pro nìho

doba odpoèinku, nebo v zimì jezdil vlakem obhledávat a pøipravovat

(122)

pùdu na místech nejdùležitìjších, zvláštì k zájezdùm do ciziny. Od

jara do zimy jej s Cirkusem Humberto spojovaly jen pošta a telegraf.

Pro tyto úkoly bylo tøeba nejen mimoøádných schopností, ale

i skuteèné pracovní vášnivosti. Vysoký, štíhlý pan Gaudeamus,

a hezkým plnovousem, rozdìleným uprostøed pìšinkou, s hladce

pøièísnutou patkou lesklých vlasù, s bystrým pohledem oèí a stálým

úsmìvem na rtech, umìl si získávat lidi a mìl i pracovní tempo. Ve

výjimeèných pøípadech, kdy selhávalo všechno osobní kouzlo

a všechna výmluvnost, sahával v náprsní tašce do zvláštní pøihrádky,

odkud vyòal navštívenku, kterou znalo jen málo lidí, navštívenku

s krátkým textem: Rytmistr baron v. Schönstein. Býval to poslední

zázraèný klíè, který vždycky otevøel vzdorující zámek.

Navštívenka nebyla podvržená. Baron Max ze Schönsteinu

sloužil u rakouských hulánù a mìl zvláštní štìstí, že s ním od

poruèických let vymetali nejzapadlejší, nejopuštìnìjší garnisony halièe

a Bukoviny. S ním, s krásným Maxem, který býval zvyklý oslòovat

vídeòské promenády a pyšnit se na dopoledních projížïkách v Prateru.

Postihla ho však jedna malá nehoda: byl pøi tom, když tenkrát „splašený

arcivévoda“ skoèil s konìm pøes rakev, nesenou na chudém

venkovském pohøbu tam venku za Brigittenau. Jeho Velièenstvo se

velmi rozezlilo, když mu poboèník podával zprávu o nemilé výtržnosti,

která pobouøila obyvatelstvo. Hnìv nejvyššího pána dopadl i na Maxe;

byl okamžitì komandován do Stanislavova. A nyní se zaèala

nejdivoèejší èást jeho života: šílené pitky, karban, bláznivé jízdy po

kraji, marné intervence v hlavním mìstì, návraty s kocovinou, pletky

se ženskými, pletky, které èasto hranièily na únos a na jiné delikty

podle trestního zákoníku. Konduitní jeho listina byla po té stránce

nevalná, ale voják baron Schönstein byl, to se nedalo upøít, jezdec

fenomenální; z dostihových závodù odjíždìl vždy se šerpou vítìze. Po

té stránce byl chloubou pluku, který se na nìho mohl spoléhat. Tahle

vlastnost a pak jakýsi oposièní duch v kavalerii, tiše bojující proti

císaøským rozhodnutím, zabezpeèovaly krásnému Maxovi postup pøes

všechnu nepøízeò. Jiné však to bylo s jeho jmìním. Podìdil postupnì

(123)

nìkolik milionù zlatých støíbra, ale vìtšina toho byla již pøedem upsána

ve smìnkách smeèce halièských upírù, kteøí umožòovali panu baronu

jeho nezøízené kavalírství. Byly to vìci, o kterých se vyprávìly celé

legendy; jedna z nich se týkala i Cirkusu Humberto, jejž si nadporuèík

baron Schönstein objednal ze Lvova ke zvláštnímu zájezdu do Kolmyje

a tam jej ètyøi dny se vším všudy napájel a hostil.

Pak pøišla ta nehoda v Mezohegyesi: pøi skoku na irské lavici

padl pod ním høebec Kolibri a zlomil si páteø a Schönstein byl potluèen

tak, že ho osm nedìl flastrovali a sádrovali ve špitále. Když vylezl, byl

poloinvalida, který se již nemohl posadit na dostihového konì. Pøeložili

ho ke kanceláøské službì, což pocioval jako nesmazatelné ponížení.

Pøišlo na nìho nìkolik let hoøkosti. Rodinné jmìní se smrsklo vniveè,

jezdecká sláva zmizela, zbyla jen služba pøi nákupu remont, futráže

a výstroje. Ve ztrpklém baronu se ponenáhlu zaèaly probouzet talenty,

kterými si jeho dìdeèek získal baronát. Okolo jeho nákupù se všelicos

pošeptávalo, ale rytmistr baron Schönstein zùstal oním krásným

Maxem, jemuž se po záøivý, neodolatelný úsmìv ve spoleènosti

všechno promíjelo. Jen on sám byl pod svùdným zevnìjškem krutì

nespokojen; co dìlal, neodpovídalo ani jeho ctižádosti, ani jeho neklidné

krvi; a mimo to cítil, že nevybøedne-li brzo z penìžních machinací, které

naèal, skonèí svou kariéru velmi ostudnì.

Tou dobou pøijel za ním mladý Berwitz. Šel si za osvìdèeným

mecenášem poptat se, nemohl-li by zase uspoøádat zvláštní pøedstavení

pro posádku, a našel šlechtice dùstojníka pøed úplným krachem.

Posedìli spolu ovšem po pansku pøi nìkolika lahvích vína, ale Berwitz

prohlédl zkušeným okem novou situaci a neváhal nabídnouti panu

rytmistru východisko z ní. A baron Schönstein, cítì, že se už nad ním

vlny zcela zavírají, pøijal. Za pár týdnù se posadil do úèetnického vozu

Cirkusu Humberto a za rok jel v landaueru do svìta jako pan

Gaudeamus, Gajdámoš, Bìhák. Udivoval svìt dokonalostí zpùsobù

i svìtáckou zkušeností, a všichni, kteøí s ním mìli co jednat, cítili, že

roztomilý pan Gaudeamus jest obklopen tajemstvím. Tím lépe však

se daøilo vìcem, které prosazoval, tím lépe se vedlo Cirkusu Humberto.

(124)

Petr Berwitz si mnul ruce, že zas jednou správnì rozpoznal vhodného

èlovìka.

Záhadný pan Gaudeamus byl tedy první etapa v putování

Cirkusu Humberto. Druhou mìl na starosti Karel Kerholec. První

pøijíždìl na místo, které jim Gaudeamus vyjednal, a jako placmistr

zkušeným okem rozhodl, na kterou stranu bude vchod cirkusu, kde

bude jeho zákulisí, a už šòùrou s kolíky rýsoval do pùdy ústøední kruh

manéže, pak obvod hlavního stanu, pak pùdorys pøedního stanu

ètvercového a zadní kryté chodby k stájím a zvìøincùm. Zatím už

dojíždìly první pracovní a zásobní vozy, party dìlníkù vyskakovaly

a každá rovnou se chápala své speciální práce. Ètyøi muži

z Kerholcova vozu nastupovali s kladivy a železnými kolíky. Pùvodnì

každý z nich zatloukal jeden kolík, ale Kerholec pøišel na to, že práce

postupuje rychleji a kolíky mohou být vìtší a bezpeènìjší, když všichni

ètyøi zatloukají vždy jeden kolík. Tìmto lidem, kteøí vesmìs pøišli

z vesnice, mìnil se hrubý nádenický úkol ve veselý rytmus mlatcù.

Starý Malina udeøil první a po nìm sletìla na plochou hlavici „kotvy“

tøi kladiva druhých; ramtadata, ramtadata, dopadaly údery ve

ètyøètvrteèním taktu a železo jelo do zemì jako do másla. A hop,

skoèilo se pár metrù dále k druhému kolíku, který již ležel pøipraven

na svém místì, a znovu se rozvíøil vzduchem ètvermonohý tanec kladiv.

Tak obešli rychlým tempem nejvìtší vnìjší obvod svého díla a pokroèili

o pár metrù blíž ke støedu, kde zaèali zatloukat runtovky, svislé tyèe

nesoucí pøíští plachtovou boèní stìnu. Jiná parta zatím vyhloubila dolík

pro patu mastu. To byl ústøední stìžeò, nesoucí celou vrchní konstrukci.

V tehdejších cirkusech byl jen jeden a zvedal se uprostøed manéže.

Teprve po letech se pøišlo na to, že jej není tøeba zapouštìt do jámy,

že jej lze zvednout na ploché zemi a ètyømi lany udržet v bezpeèné

rovnováze. A ještì pozdìji byla vynalezena konstrukce dvou šikmých

mastù s pøíèným bøevnem, které na háku drželo celý stan a dole

ponechalo manéž volnou. Když mast ležel na zemi pøipraven k vztyèení,

nadešla nejodpovìdnìjší práce Kerholcova, kterou nikdy nikomu

nepøepustil: upevnit na horní konec kladkostroje. Bylo to pár uzlù, na

(125)

nichž závisely životy všech lidí ve stanu. Pak bylo možno mast zvednou

a prvními ètyømi ségly, pevnými lany, jej køížovì pøipnout, zakotvit na

ètyøi protilehlé kolíky v zemi. Jiná parta rychle rozvíjela po zemi

hvìzdicovitou sí lan, na jedné stranì pøivázaných k železným kolíkùm,

na druhé se sbíhajících u stìžnì; a všichni se pak vrhli na široké

plachtové pláty, které se rozvalily po zemi a pøivazovaly k séglùm. A

pak placmistr Kerholec vytáhl p횝alku, spojené ruce se zachytily

provazcù kladkostroje a krátká hvízdnutí zdávala rytmus, jímž se šapitó

zaèalo zvedat od zemì jako obrovská šedivá houba. Bylo pak ještì

nutno upevnit boèní plachty na runtovky a propadající se, proborcené

dílce stropù vzepøít šikmými bøevny šturmovek, ale to už pojíždìly

vozy s vnitøním zaøízením a vyklápìly obloukovité gradiny, stupòovitá

sedadla, jež šla v pøesném poøádku èíslo za èíslem do stanu a rychle

se spojovala v kruhový amfitheatr. Ještì nebyly gradiny smontovány

a ještì se kulatá pista uprostøed nezaplnila pilinami neb pískem

z nesèetných pytlù a už se vzadu pod Kerholcovým komandem táhla

plátìná galerie s dlouhými žlaby, do níž mohli uvádìt konì a stavìt je

v témž poøádku, na nìjž byla zvíøata uvyklá. A vozy s klecemi zajíždìly

do sousedství, nìkteré také pod plachtovou støechu, nìkteré na volno,

a za nimi vlastní maringotky, pøedevším velký øeditelský vùz a pak

ostatní, jedny dokonalé obývací vozy, jedny jen starodávné domeèky

naložené prostì na valníky. Za pøíznivých okolností, nebylo-li pøekážek

a bylo-li všechno mužstvo zapracováno, dokázal Kerholec postavit

a upravit šapitó i s vedlejšími stanovými pøístavky za pùl tøetí hodiny;

to ovšem musel zabrat a nasadit kdekdo.

Pomaleji šlo to ve vìtších mìstech, kde Berwitz s oblibou

nastupoval v parádní kavalkádì. Tu mohla jít na stavbu jen èást

pracovních sil, kdežto druzí zùstali ještì u zvíøat. Nìkde na okraji

pøedmìstí se kavalkáda zformovala, mužové i ženy se oblékali do

nejbarevnìjších kostymù a pak vjíždìli do mìsta za zvukù trub

a s maršem vlastní kapely, vìtšinou sedíce na lesknoucích se koních,

se šelmami vezenými v pøedvádìcích klecích, se všelikou zvìøí, která

byla vedena v prùvodu, a s obrovským Bingem, jehož monumentální

(126)

zjev tvoøil vrchol této øinèivé, strakaté a vším svìtem milované reklamy.

Cesta mìstem byla vedena hodnì klikatì, aby pøivábila co

nejvíce divákù. A sotva prùvod dospìl k stanùm, první sklouzla

s hnìdé klisny Admiry tlustá paní Hammerschmidtová, a pozvednouc

širokou vleèku své jezdecké suknì, nemajíc kdy, aby sòala rokokový

klobouèek, nedbajíc toho, že pot se jí v letním vedru øine a prodírá

množstvím rýžové mouèky na tváøích, hnala se k svému pokladniènímu

vozu, už aby otevøela okénko pøedprodeje a vyklopila tabule s cenami

lístkù. Nebo její výsostnou povinností bylo ihned podchytit zájem

a prodávat, prodávat, prodávat - kromì jednoho jediného pøípadu:

kdyby nìkterého dne první k okénku pøišla stará ženská, mìla paní

Hammerschmidtová pøísnì naøízeno neprodat jí lístek, a s výmluvou

jakoukoli. A paní Hammerschmidtová více než sám Berwitz vìøila, že

by takovou neopatrností pøivodila toho dne nedozírné neštìstí.

Ostatní všichni, sotva se sebe shodili kostymy, spìchali do

stanù, vìtšinou ke zvíøatùm. Zvláštì Gambier mìl pøirozenou starost,

aby se jeho divocí svìøenci vèas uklidnili. Aèkoli si zvíøata navykla na

nepøíjemnosti cestování, stávalo se pøece, že nìkterá šelma znervosnìla

hlukem èi nenadálým otøesem, a bylo velmi potøebí, aby na koneèném

místì spatøila již navyklý poøádek a zaslechla utišující laskavé brumlání

svého obra krotitele. Pomìrnì nejspokojenìjší byli na cestì jezdeètí

konì, protože jim poskytovala pøíjemný pohyb v krátkém klusu. A

vìdìli již, že na cestách dostanou k svým dávkám ovsa a sena i trochu

bobù a solené mrkve.

Artisté, kteøí nepracovali se zvíøaty, tíhli rovnou do šapitó.

Pøedevším ovšem oba mužové z Trio Barnegos, lidských létavic,

hrazdoví akrobaté. Tehdy se v Evropì ještì nezajišovali ochrannou

sítí, a krásná, elegantní produkce vysoko u stropu byla denní hra se

smrtí. Frasquito Barengo byl plecitý Španìl od Cordoby, s tváøemi

a bradou modrými po vyholení, jeho manželka Concha byla oslòující

èernobrvá krasavice, kterou Frasquito stále støežil nìmým, zamyšleným

pohledem. Bylo-li nìkdy tøeba rozšíøit program, dovedl Frasquito

Barengo zapreludovat na své kytaøe nìkolik akordù, až mu vyplynul

(127)

rytmus nìkteré lidové alegrie, garrotinu nebo folie, k níž pak Concha

s ostøe vrèícími kastanìtami v dlaních, se žlutým mantonem pøes rudé

bolero, s pientou ve vlasech zavíøila v tanci, prohýbajíc se jako mladá

šelma. A Frasquito stál za ní pod svým sombrerem nehybný a zmrtvìlý

jako vyøezávaná socha. Jejich partnerem na hrazdì byl štíhlý Marseillan

Héctor Larbeau, velký vychloubaè v životì, ale nahoøe na trapezu

chladný a soustøedìný, s citem pro setiny vteøiny. „Vanidoso, mas

prudente,“ domýšlivý, ale opatrný, øíkával o nìm s uznáním Frasquito

a zvl᚝ chválil jeho pevnou, suchou ruku s bezpeèným hmatem. Jindy

øekl, probouzeje se z mlèenlivých dum, které vešly ve španìlskou

povahu s maurskou krví: „Héctor má cit pro linii.“ A to bylo asi to

nejvyšší, co dovedl k jeho chvále øíci, nebo v oèích Barengových

byla všechna vznešenost královského umìní hrazdy založena na kráse

linií. Øíkával také, že je to jediný pøípad, kdy èlovìk dokáže sám ze

sebe stvoøit vrchol umìlé krásy, arabesku. Ti dva se tedy první

objevovali ve výšinách stanového stožáru, aby opatrnì ohledali všechny

nosníky trapezu, každé bøevno, každý hák, každý kruh, každý kus

lana a každý uzel na nìm, aby nic nìkde nevázlo a nic nebylo zpuchøelé

nebo prodøené. Laribeau si leckdys chtìl tu cestu vzhùru uspoøit, ale

Barengo nedal. „U oltáøe a na hrazdì má èert vždy co dìlat,“ øíkal,

šplhaje se prvý po provazovém žebøíku.

Manéž však vábila i ty, kteøí nesázeli život v sázku nad hlavami

divákù. V cirkuse každý nìjak nesl svou kùži na trh, a nehrál-li o život,

hrál alespoò o zdraví svých údù a o úspìch. Všechno mohlo být

ohroženo nìjakým opominutím, a proto každý se staral, má-li náøadí

pøipraveno a v poøádku. I když vybývalo málo èasu, snažili se dostat

se ke zkoušce aspoò hlavních trikù, aby se ujistili, že také jejich svalstvo

úèinkuje s plnou pøesností. Pan Albert, starší z obou bratrancù

Gevaertsových, kteøí vystupovali jako Duo Bellini s pøízemní

akrobatikou - to byli ti dva páni, kteøí první den uchvátili Vaška Karase

na záhumní manéži -, hrál v reprisách hloupého augusta. I on vbìhl

aspoò do manéže a zahlaholil v ní a zajódloval, aby se pøesvìdèil, že

resonance jejich šapitó je v Mannheimu zrovna taková jako

(128)

v Duisburgu. Dokonce i pan Selnicki prošel dùstojnì novostánkem,

aby vlastní rukou uložil na správné místo láhev s rumem a zamezil tak

poruchy, které by v jeho mysli nastaly, kdyby nebylo vèas po ruce

posilnìní. Jediný z vedoucích lidí, kteøí do stanu nevkroèili, byl Frans

Steenhouwer. Tento Holanïan, který zbìhl ze studií, aby se mohl oddat

životu v divoèinì, aby mohl støílet tygry a pobíjet hady a protloukat se

pralesy, šel k cirkusu, že tam najde aspoò kus té romantiky, o které

jeho støedoškolská fantasie bájila. Když po prvé vcházel do šapitó

a do zvìøince, pøepadlo ho pøímo horeèné rozechvìní. Zdálo se mu,

že všechna zvìø džunglí z Jávy, Bornea a Sumatry ho obklopuje svými

zástupci a že on, mijnheer Steenhouwer, vstupuje pøed ni jako

nepøemožitelný lovec a slavný lapaè a pobijeè šelem. Bohužel se

ukázalo, že zvìø Cirkusu Humberto má pramálo úcty právì pøed tím

plavovlasým a obrýleným pánem džungle. Když vstoupil do konírny

a otáèel se mezi dveømi, Hamiltonùv osel, který stál proti dveøím a ve

stáji byl zmíry dobrá, vyhodil zadkem, nabral Steenhouwera kopyty

pod lopatky a pøímo ho vyrazil ze dveøí. Bylo to øádné kopnutí, které

bolelo, bolestnìjší však byl trapný pocit ponížení, když direktorèin

bratránek vyletìl ze stáje a za halasného smíchu všech koèí se rozplácl

všemi ètyømi na zemi. Pøi pøíští návštìvì mu slon Bingo sežral krásný

florentinský klobouk se zelenou mašlí. Potom po nìm drápla lvice

Korina, a aèkoli uskoèil, roztrhla mu šestibarevnou vestu, kterou

vlastníma rukama uháèkovala jeho matinka. Pak ho jeden z papouškù

klofl do ruky, až krvácel. A za týden poté, když se ochomýtal kolem

opièí klece, popadl opièák Bobeš jeho peèlivì vázanou bílou kravatu

a rval ji do klece s takovou silou a køikem, že pan Steenhouwer byl

pøesvìdèen, že ho Bobeš uškrtí. Bylo zøejmo, že divoká zvìø je proti

pánu džungle ve vzpouøe a má na nìho spadeno. Ale když jednou

v Hamburku se celý cirkus sbìhl do boudy pro zoufalý køik, který se

odtamtud rozléhal, a když tam spatøili pana úèetního zoufale utíkat

pøed rohy kozla Modrovousa, bylo o zápase Steenhouwer versus

menažerie rozhodnuto a mijnheer již do cirkusu ani do zvìøince nebo

stájí nešel. Zahloubal se ve svém voze do úètù a cifer, zaèal vypoèítávat

(129)

všeliké statistiky, kolik vlakù ovsa zkrmí Cirkus Humberto za deset

let, jakou èást rovníku objede na jednom turné, kolik maringotek by

muselo vjet na váhu, aby vyvážilo slona Bingo, kolik krychlových metrù

vzduchu obsahuje šapitó a jaké mìsto by vytvoøili všichni lidé, kteøí

bìhem roku zhlédnou Cirkus Humberto. Byly z toho podivuhodné

tabule a obrazy na stìnách vozu, které Petr Berwitz prohlížel s velkým

zájmem a uznáním. Když však zaèal Frans Steenhouwer vypoèítávat,

kolik by cirkus ušetøil, kdyby místo tøí kilogramù ovsa dával lipicánùm

dennì jen dva a pùl, prohlásil Petr Berwitz, že bratránek Frans je

matematický idiot a aby mu nechodil se svými úspornými objevy do

cesty, drží-li Petr v ruce biè.

II

To byl tedy nový svìt obou Karasù. Od svítání do tmy, nìkdy

i hluboko do noci zaplnìn prací, která šla za sebou v pøísném,

nezmìnitelném poøádku, zdánlivì zabírala všechen èas, hodinu po

hodinì, a pøece témìø dennì pøipravila nìjakou neèekanou událost,

která vyžadovala okamžitý zásah, rychlou improvisaci, dùvtip

a praktiku. V tom právì vynikal Kerholec, jak si se vším ihned vìdìl

rady, kterak umìl na všechno jít. A jeho èeská parta byla jako železná

garda Cirkusu Humberto, vržena vždy na nejt잚í, nejodpovìdnìjší

úkoly; znamenalo to opravdovou døinu a napìtí, ale zároveò také jakési

výjimeèné postavení. Ostatní dìláci chodili kolem mužù z osmièky

s jistou úctou a umìlci jednali s nimi jako se sobì rovnými.

Všechno vypadalo navenek stále stejné, a pøece jak rozdílný

byl tu najednou život otce a syna! Antonín Karas se rychle vžil

a vrozenou bystrostí rostl se všemi úkoly. Èistil a ošetøoval konì,

poklízel i stáj slona Binga, pøisluhoval cvièitelùm koní i krasojezdkyním,

stavìl a boural cirkus, hrál v bandì, zaskoèil tu i tam, nikde toho moc

nenamluvil, ale všude bylo hned cítit jeho šikovné ruce. Nedovedl

zahálet a ta mìnivá práce ho bavila, že se tak šlo poøád z jednoho do

druhého. Když nìkde na cestách míjeli vesnickou novostavbu a Karas

(130)

spatøil venkovské lešeníèko a na nìm mistra s pomocníkem, díval se

na nì se zájmem, jak kde berou dílo do ruky, ale lítost už pøitom

nepocítil. Mìl nyní svou fušku a vjelo do nìho, co bylo ve všech

ostatních: dìlat rychle a postavit práci, na kterou je spoleh. Ani na

cestách se mu nechtìlo jen tak se vézt, brzo si pøevzal od koèího

opratì a uèil se øídit konì a správnì zajet s tìžkým vozem. Pak jednou

v jedné kùlnì zahlédl šikovný špalík vyschlého døeva a už mìl o novou

práci postaráno. Na pár týdnù to bylo jeho tajemství, o kterém nesmìli

Kerholec a ti druzí vìdìt. Až jednou si je zavolal a mrkl na nì a ukázal

jim na zadní stìnu maringotky: na obou horních rozích byly

pøišroubovány dvì vyøezávané koòské hlavièky a nad vchodem kolo

jako talíø a z nìho vystupovala hlava slona s kly a chobotem. Nu, bylo

to pøekrásnì vyvedeno a vchod do maringotky vypadal najednou jako

branka letohrádku. Osmièkáøi to uznale obhlédli ze všech stran a pak

si postupnì pøivedli celý cirkus, aby se podíval na jejich parádu. Všichni

chválili Karasovu zruènost a nejvíce byl uchvácen Arr-Šehir, když

spatøil Bingovu podobu. Døíve než pronesl slovo chvály, zkøížil ruce

a poklonil se obrazu slona. A kdykoli mu pak bylo jít kolem osmièky,

vždycky se podíval nade dveøe a uctivì se uklonil, aby pozdravil

Posvátného, jejž Brahma stvoøil již první den z èisté nebeské slávy,

drže v každé ruce polovinu slunce.

„To jsme jednou mìli taky takového umìlce øezbáøe,“

vzpomnìl si Vendelín Malina asi pøi tøetí obhlídce hlavièek, „on to byl

vlastnì pimprlák a od táty se nauèil vyøezávat pimprlata. Ten èlovìk

mìl taky zlaté ruce. On k nám pøišel na foáru v Saing-Cloud nebo

v Saint-Amand, já už nevím, u kterého svatého. Pøišáral se jednou

za naším starým, jestli by ho nemoh potøebovat, že prý je taky

bøichomluvec a že má dvì figuriny, s kterými dìlá celé èíslo, a jinak že

dovede dìlat kdeco, no, vždy prej je rozený bankista. A že prej se

s tátou rozešel a se ženou taky a že už nechce dìlat do pimprlat,

a všelicos zmateného vykládal. A starý Humberto ho vzal. My jsme

ho znali, protože jsme se èasto s ním a s jeho tátou setkávali na

foárech, dokud ještì patron na nì jezdil. To teprve pozdìji, když

(131)

jsme se vzmohli, jel radìji do mrtvého mìsta než na jarmark. Co to je

mrtvé mìsto? No, to se u francouzských bankistù øíká, když se jede

do mìsta, kde není žádný trh nebo pou a žádná jiná atrakce. Tak ten

kluk pøišel, on se jmenoval Kleinfisch nebo Kleintier nebo

Kleinschneck... ne, poèkat, Schneckerle se jmenoval, ano, Krispian,

to je jako Kryšpín, Schneckerle, oni byli Elsasáci a dovedli mluvit

nìmecky jako francouzsky. A my ovšem špekulovali, co za tím vìzí.

Starý Schneckerle to mìl pøece dost velké, on mìl vedle pimprlového

divadla ještì panorámu slavných lidí, které s klukem vyøezávali, tam

jsi vidìl korunované hlavy, Napoleona, Luisu, sultána a takové rohouny,

a zase slavné loupežníky a mordýøe, všechno ve figurách jako živé,

a to paneèku, neslo. A pak mìl Kryšpín mladou ženu a k nám pøišel

bez ní, to se teda muselo nìco vìtšího šustnout. Ale on ani a, ani b,

koukal jak morous a jenom poøád hledal špalíky suchého døíví. Ve

voze to mìl brzo jako v døevníku, až patron nadával, že má vozy na

cirkus a ne na døíví. Ale ten kakabus jen se poøád tìmi špalíky

pøehraboval a shánìl jiné, až jednoho dne všecky vyházel a jen jeden

si nechal, poøádný kus døeva to byl, a na tom zaèal kudlou vyøezávat.

Koukali jsme, co z toho bude, a ona koule. Velká koule, tak pøes pùl

lokte. Když ji mìl èistì vyvedenou, zaèal vám do té koule øezat kulaté

díry a tìmi tu kouli z vnitøku vybíral až mu jádro špalku vevnitø zùstalo

volné. A teï zaèal skrze ty díry zase øezat ten vnitøek. Koukáme na to

a ona to zase koule. Rozumíte, koule v kouli. A tu druhou kouli zaèal

zase dlabat a v ní vyøezávat tøetí kouli. My byli z toho jako blázni, co

to bude. Takhle to vypadalo náramnì kumštovnì, tøi vyøezávané koule

s otvory, jedna v druhé, každý se divil, jak se to dovnitø dostalo. Ten

Kryšpín to takhle øezal pìt let. Pìt let nepromluvil ani slova, jenom

o pøedstavení, když rozprávìl bøichem; a v té dobì vyøezal sedm

dírových koulí, poøád menší a menší, všecky v jednom, a ještì mu

vevnitø zbýval takový malý špalíèek. Za tìch pìt let jsem ho pøece jen

trochu ochoèil, že už mi leccos øekl. A když už byl hotov s tou sedmou,

povídá: ,A teï tady dovnitø vyøežu toho proklatýho prevíta, aby tady

zùstal proklatej a zakletej a zloøeèenej na vìky vìkùv.‘ Já mu povídám:

(132)

,Pro pána krále, Kryšpíne, koho tam vyøežeš?‘ A on na to: ,Kohopak

jinýho: vlastního tátu.‘ Já jsem myslel, bùhví, že do nás v tu chvíli hrom

udeøí. Tak jsem vypálil z vozu a už jsem tam k nìmu nevstoupil. A to

bylo takhle: ten mladý, ten Kryšpín, si nìkde v Pyrenejích namluvil

a pøivedl džitánu, jako cikánku. A ten starý Schneckerle, Andreas,

ten mu ji potom pøebral. On to byl chlap mohutný, vokatý, fròák mìl

jak øípu a fousy jak Turek, v uchu nosil cvoèek a pøes vestu mìl øetìz

plný tolarù, kdepak Kryšpín, ten byl proti nìmu ouškytek. Ale on prý

mìl starý ještì taky nìjaké mìchuøinky s dukáty a to, myslím, bylo to

hlavní hejblo pro mladou, jako pro snachu. Oddáni a štolou svázáni ti

mladí nebyli; a kdyby byli, tak by to ještì žádná ohrada nebyla.“

„A co Kryšpín - vyøezal ho tam?“ zeptal se Karas.

„No, to je ta vìc. To jsem byli v jižních Uhrách a jeli jsem na

srbský Bìlehrad. Kryšpín byl celý zažrán, jak do toho kousíèku døeva

v sedmé kouli vyøezat lidskou podobu. Nos už to mìlo a oboèí, poøád

s tím sedìl ve voze u okénka a poøád dlabal a fidlal. A v Zemuni jsem

se pøeváželi na prámech pøes Dunaj a všecko muselo ke koním a tak

i ten Kryšpín nechal kouli na stolku u okna a šel držet konì. A když

jsem pøistávali, najednou to silnì drclo ke stranì, vùz se hnul a já

koukám a ta koule se šesti koulema se vykulatila z okna, cvrnkla o rám

pramice a pøeklopila se do Dunaje. A Kryšpín zaøval a skoèil za ní.“

„Utopil se?“

„Neutopil, bylo už to u bøehu, ale ta èarodìjná koule mu

uplavala.“

„A co øíkal?“

„Nic, koukal jako bez ducha, a když jsem vyjeli na bøeh, pustil

se po vodì hledat svou kouli, šel a šel a víc už ho nikdo nespatøil.“

„No a kam moh jít?“ zeptal se nìkdo.

„Copak já vím, kam Dunaj teèe?“ pokrèil rameny Malina.

„Dunaj se vlévá do Èerného moøe,“ poznamenal Bureš.

„Pro mne za mne...“ mávl rukou Malina.

Druhého dne po této rozprávce pøišel o polední pøestávce

(133)

i øeditel Berwitz zhlédnouti ten malý zázrak. Prohlédl si hlavy zvíøat

a prohlásil, že pro jeho vkus mají koòské hlavy trochu silné žuchvy,

ale jinak že jsou bez vady stejnì jako slon. A obrátiv se ke Karasovi,

nadhodil mu, že by mohl pøíležitostnì vyøezat tøebas dva vzpínající se

konì, které by umístili pøed bránu nebo by je dávali k nìkteré lóži,

kterou by chtìl oznaèit jako „královskou“.

„Což o to, pane øediteli,“ odpovìdìl Karas, „po chvilkách je

to možné, když mi opatøíte tvrdé døevo. Ale nejdøíve musím vyøezat

nìco pro paní Hammerschmidtovou. Byla tady pøed polednem

a objednala si to pro svùj vùz. Abych prý jí nad okénko s kasou vyøezal

takovou nìjakou bohyni Štìstìnu s rohem. Já jí to slíbil... ale já nevím,

jak to má vypadat. Já jsem jakživ žádnou bohyni s rohem nevidìl.“

„Bohyni s rohem?“ pozastavil se øeditel. „Co to toho blázna

napadlo? Bohyni s rohem! Ale to si ta hloupá ženská popletla, to ona

myslela kozu s rohem, rozumíš, Anton, jednorožce - to by bylo takové

pohádkové zvíøe. Jen jí vyøež kozu s jedním rohem na èele, to se k ní

zrovna hodí; Hammerschmidtka má zrovna potøebí bohynì!“

Petr Berwitz odcházel a ještì cestou se chechtal, jak si pøi

obìdì bude dobírat švagrovou, že si objednala na vùz místo kozy

bohyni.

Z vozu zatím vylezl Malina, který slyšel principálovy názory

a jako už tolikrát s nimi nesouhlasil.

„Èlovìèe, Karasi, nedej se mýlit. Když øekla bohynì, tak to

pøece není koza, to dá rozum.“

„No jo, Malino, ale jak vypadá bohynì? A kde má ten roh?

Na hlavì? Na èele?“

„Já, brachu, to já nevím. Rohatou bohyni jsem ještì nikdáž

nevidìl. Jednou jsme mìli sylfidu, moøskou pannu, ale to byl švindl, té

jsme vždycky odpoledne pøidìlávali rybí ocas. A rohatá nebyla.“

„Já už si s tím hodinu lámu hlavu. Snad to bude vìdìt Kerholec

nebo Bureš...“

„Bureš. To je to pravé. Bureš to ví. Já k nìmu skoèím.“

A staroch se zvedl, hlavu plnou pøemítání o rohaté bohyni.

(134)

Než však došel do menažerie, už si to v hlavì popletl. Bureš tam èistil

opièí klec.

„Povídám, Bureš,“ spustil na nìho Malina, „jakpak vypadá

bohatá rohynì?“

„Cože?“

„Bohatá rohynì jak vypadá...“

„Bohatá... co?“

„Rohynì.“

„Co to má být?“

„No pøece rohynì s bohem. Jenom tam s Antonem nevíme,

jestli ho má nahoøe nebo na èele.“

„Rohynì s bohem?“

Bureš se zkoumavì podíval po Malinovi. Nebylo vidìt, že by

starochu už pøeskoèilo.

„A Karas to chce vìdìt?“

„Ano. Kasírka si u nìho objednala, aby jí vyøezal rohyni

Štìstìny s bohem...“

V tu chvíli Bureš zaøval, až se zvìø kolem vydìsila, a zaèal se

svíjet smíchy.

„Táto Malinù... tohle je pìkná konina...“

„Jaká konina, Honzo?“ durdil se staroch. Ale nemohl

z rozøehtaného Bureše dostat žádné vysvìtlení. Proto se obrátil

a mašíroval zpátky k osmièce.

„Anton, neøezej kozu. Bureš øíká, že je to konina. A já tomu

vùbec nerozumím.“

Antonín Karas starší našel tedy v cirkuse celkem dobré bydlo,

lepší, než èekal. Ale velké starosti mu dìlal Vašíèek. Co se s Vaškem

dálo, na to nechtìl Karas ani pomyslet, natožpak to vidìt.

III

(135)

To si Karas hned první den Vaškova cvièení zaskoèil k modré

maringotce, aby vidìl, jak to synovi jde. Ale co spatøil, nad tím mu

srdce ustrnulo hrùzou. Ten Breber, ten machometán stál tam u schùdkù,

levou nohu mìl o jeden z nich opøenou, že mu šlo stehno vodorovnì.

A Vašek ležel zády pøehozen pøes stehno, hlava a ruce mu visely na

jedné stranì, nohy na druhé a ten divoch, ten násilník tiskl mu obìma

rukama hrudník a kolena dolù, nic jinak, než jako by chtìl Vaškovi

zlámat páteø.

„Lá iláha illáláh,“ supìl pøi tom nebo se opíral o hocha ze

všech sil, „violá, to to lupe... to to køupe... mašalah, kosti se lámou....

klouby se vytahují... všecko bolí, já vím, já vím, mio ragezzo, jen se

drž... je tøeba slogare il dorso, vykloubit høbet, la spina, tutto scheletro,

celou kostru... oh, oh, la vertebra... bene, bene benissimo... violá...“

Karas otec slyšel mezi tìmi výkøiky jen vzlyky, vzdechy

a úpìní svého syna. Nevidìl mu do tváøe, jak zbrunátnìla nahnanou

krví, jak je zkøivena bolestí, jak se zuby zoufale zakusují do rtù a z oèí

se bezdìky derou slzy. Nevidìl to, ale i tak se už øítil vpøed, aby to

hrùzné týrání zamezil. Vtom však proti nìmu vyrazil Paolo, který stál

vedle svého otce a všecko sledoval. Vbìhl Karasovi do cesty, a volaje

„Ecco, signore, ecco...“, pøeklopil se lehounce nazad, až ruce pøišly

na zem, ba až dosáhly nohou. A uchopiv nohy za lýtka, prostrèiv mezi

koleny hlavu, která se usmívala, zaèal pøed Karasem pobíhat

a poskakovat, naèež se jediným pružným vymrštìním narovnal, udìlal

velký divadelní úklon a zvolal znovu: „Fa niente, signore Antonio, to

nic není... schauen Sie...“ A provedl na místì tøi pøemety.

Opravdu tìmi kejkly zadržel Karase, že se vzpamatoval

z prvního rozèilení a obrátil se, aby trýznivou scénu nevidìl. Slíbil pøece

Kerholcovi rukoudáním, že se nebude do nièeho plést, co Achmed

s hochem podnikne. Kerholec vìdìl, že to bude utrpení, a stál na tom,

že zdravý chlapec všechno vydrží a že by Achmed sám Vaška

propustil, kdyby cítil, že není schopen cvièení. Koneènì tu byla jedna

nadìje: že Vašek v poledne prohlásí, že tohle nelze vydržet.

(136)

Karas tedy odešel, ale jak mu srdce pøetékalo bolem, svìøil

se se svou starostí prvnímu, s kým se dostal do hovoru. Byl to náhodou

pan Arr-Šehir, který pøišel za Bingem, právì když mu Karas poklízel

stáj. Ind vyslechl jeho stesky vážnì a pozornì. A usednuv mezi pøední

nohy Bingovy, který mu chobotem milostnì dýchal do ucha a za krk,

stejnì vážnì a zamyšlenì odpovídal moudrostí své vzdálené zemì:

„Vznešené vìci jsou plny tajemství. Jedinì èlovìk, jemuž víla

podala kvìt lotosu, dovede projíti zavøenými branami. Ale ani ten

neprojde jimi tak, jak se narodil. Vznešenost se otevírá jen vznešenému.

Èlovìk se rodí jeden jako druhý: na nejnižším stupni. A stoupá výš

jen tím, že se pøerozuje. Poznání je utrpení. Projdeš-li poznáním jako

utrpením, jsi jiný èlovìk, jsi o stupeò výše. Cesta pøemìn a cesta utrpení

je právì tak dlouhá jako cesta k moudrosti. Každé umìní má své

zákony. Nejkratší zákoník má umìní milovati. Nejvìtší zákoník má

umìní opatrovati slony. Psal jej jeden svìtec dvanáct tisíc let, kdy žil

v rajském pralese se slony jako se sobì rovnými, po boku své matky,

která byla bohynì, zakletá zlým jigim v slonici. Kdo se tolikrát pøerodil

bolestmi, že dospìl k posledním tajemstvím zákoníku, stane se králem

slonù, kteøí sami beze slova jdou za ním, aby mu sloužili. Ale, ach,

jeden život lidský nestaèí na tolik pøerodù. Je tøeba se mnohokrát

narodit a mnohokrát trpìt, aby se èlovìk stal králem a pánem

Posvátných. Moudøí pøijímají utrpení a stávají se moudøejšími. Vidìl

jsem Binga, který dýchal tvému Vašku do tváøe a ohledával jeho ruce.

Bingo vidí, co my nevidíme. Bingo ví, že Vašku nese kvìt lotosu. Bingo

èeká, že se Vašku pøerodí. Bingo se doèká. Vašku vydrží.“

Arr-Šehir pøešel do zpìvavého hlasu a slon nad ním se kolébal

k jeho zpìvu. Karas opøený o lopatu nerozumìl; bylo mu jako by

poslouchal nìjaké konejšivé evangelium. Arr-Šehir dozpíval a vztyèil

ruku. Slon objal jeho tìlo, zvedl nepøipoutanou levou nohu a postavil

si Arr-Šehira na její koleno. Arr-Šehir vznesl dlanì s prsty napjatými

do obloukù a jemnì hladil víèko jeho oka. Uši Bingovy se chvìly.

Arr-Šehir se mu uklonil. A Posvátný vzal Arr-Šehira a opatrnì jej

postavil na zem. Arr-Šehir se mu znovu poklonil a opustil stáj.

(137)

Karas cítil jakési uklidnìní, ale jeho nedùvìøivý mozek mu

vzápìtí našeptával: ten ti mnoho nepovìdìl. Jsi zas tam, kde jsi byl.

Odložil náøadí a šel do šapitó. V bránì stáli oba bratranci Gevaertsové

a èekali, až se uvolní manéž pro jejich cvièení. Karasovi napadlo, když

je spatøil, ti že jsou pøece mnohem lepší znalci než ten Indián. A

pozdraviv staršího Alberta, s kterým se již od vidìní znal, poprosil ho

o radu, co má dìlat.

Albert a Gustav Gevaertsové, Duo Bellini, byli Švédové

friského pùvodu; jejich dìdeèek se tam nìjak dostal s generálem

Bernadottem a zaøídil si v Uppsale obchod s ovocem, kávou a jižními

plodinami. Jeho dva synové, Johannes a Lambert, mìli studovat, ale

bìhem doby se ukázalo, že nejde ani to, ani ono, ani otcùv obchod,

ani studie synù. Oba mladé Gevaertsy rozhodnì víc bavil tìlocvik než

latina, a když si otec musel doznat, že nemá na jejich studie, ba že

sám se bude muset všelijak protloukat, smíøil se s tím, že hoši uèiní ze

své záliby živnost. Johannes a Lambert nacvièili spoleènì pozoruhodné

silácké èíslo akrobatické a jako Frères Gevaerts odjeli do Paøíže hledat

štìstí u cirkusu, který tam byl tehdy ve velkém rozkvìtu. Oba byli

štíhlých atletických postav, hezcí plavovlasí hoši, kteøí dobøe dovedli

prodat své vystoupení. Uchytili se, mìli úspìch, oženili se a z jejich

dvojího manželství vyšli bratranci Albert a Gustav, kteøí siláctví otcù

zjemnili na skoky, piruety a salta a dovedli „pracovat i na komiku“.

Jak skoro všichni praví artisté byli to lidé zamlklí; jejich celý život se

vybíjel jen za pøedstavení v manéži, a co žili kromì tìch ètvrthodinek,

byla jen stálá pøíprava a soustøeïování k výkonu. Tak jednoslabiènì

pøijal nyní Albert i Karase; ale brzy zaèal se zájmem naslouchat jeho

žalobám, ba pøivolal si ještì Gustava.

„Pojï sem, Gust, tohle je zajímavé. Tady Anton je otec toho

Vašku, znᚠho, a dal ho do uèení k Achmedovi. A Roméo zaèíná tím,

že mu láme páteø. Jakže to dìlá? Nohu na stupátku a hocha má pøes

ni pøehozeného? Na zádech, to se ví? A maèká ho, jako by ho chtìl

zlomit? A pøehazuje si ho na noze výš a níž?“

Karas bolestnì pøikyvoval a oba akrobati se podívali na sebe.

(138)

„Vidíš, Berte, tohle bude to pravé!“

„Ano, Gust. Otec vždycky øíkával, že starší komedianti mìli

zvláštní methody na každý trik.“

„A my jsme zaèínali hned opièím skokem. Ta vytahaná páteø,

to je, co nám poøád chybí.“

„A je to bájeènì jednoduché: ohnout pøes koleno. To mi otec

taky dìlával, ale obrácenì, pøi výprasku.“

„Èlovìk se poøád uèí. Bohužel, že je to pro nás už pozdì. Ale

kdybych se, Berte, oženil, to bych dìtem lámal páteø už od pìti let.“

„To se ví, Gust, èím døív, tím líp. To je ohromný objev, co jsi

nám tu, Anton, udìlal. My tam nemùžeme jít a èumìt tomu Breberu

do práce. Ale ty to budeš teï dennì sledovat, to bys nám moh po

každé øíc, co bude Achmed s Vašku dìlat.“

„Ale všecko, Anton, všecko, jak ho láme, jak ho svírá, jak

ho prohýbá, jak ho vykrucuje, natahuje, jestli ho sváže do kozelce,

jestli ho kope, oni prý také kopají...“

„Pro boha živého,“ vydìsil se Karas.

„Ano. Tedy kdyby ho kopal, to nám také øekni, kam, do které

èásti, kolikrát. Domnívám se, že na jisté vìci je kopnutí ohromnì

prospìšná vìc...“

„A hlavnì, jestli kope špièkou nohy nebo plochým chodidlem.

Já myslím, že chodidlem.“

„A až budou dávat facky... no, to on už nám Vašku ukáže

sám, jak Achmed uèí sázet facky...“

Duo Bellini bylo najednou plno ohnì a mlsnì toužilo po

kdejakém muèení, na které si dovedli vzpomenout. Karasovi, který si

pøišel pro útìchu, bylo z toho až zle.

„Pane Alberte, pro smilování boží... vydrží to ten chlapec?

Smím ho v tom nechat?“

Oba rozjaøení akrobaté se na nìho zadívali zprvu nechápavì.

„Ach tak,“ zvolal koneènì Albert a vracel se do své zamlklé

vážnosti, „nebuï, Anton, blázen. Buïto Vašku to v sobì má, nebo

nemá. Nemá-li to v sobì, uteèe už teï Achmedovi a víc ho tam

(139)

nedostaneš ani bitím. Ale protože tu ještì není, má to v sobì. A když

to má v sobì, nebude za týden cítit ani ránu, ani pád.“

„Je to tak, Anton,“ dodával Gustav Gevaerst, „a vìø nám, že

je to ta nejlepší škola. Nemám pravdu, Berte?“

„Mᚠpravdu, Gust. Gambier už odklízí klec, skoème tam

honem, než pøijdou konì.“

Karas mìl trapný pocit, že nepochodil, že se spletl, když hledal

radu u tìchto dvou. Vtom procházel kolem nìj kapitán Gambier. Karas

ho pozdravil bonžúr.

„Bonjour... oh, c’est Anton... já vidìt Vašku u Achmed...

gratuluji... famos, famos... il est vraiment magnifique, ce petit gars...

Vašku je bravo, moc bravo...“

Karas se na ty pochvaly uklonil a bylo mu zase hùø. Ale a se

po cirkuse vrtl kam se vrtl, všude mu všichni jen schvalovali, co

Achmed s Vašku provádí. Jen dvì osoby našel, které mu trošku

porozumìly. Jedna z nich byla paní Hammerschmidtová. Spínala ruce

a lomila jimi, když jí vyprávìl o ranním výjevu u modré maringotky,

volala „schrecklich! entsetzlich!“ a zase „das herzensgute Kind!“

a slíbila mu, že pøinese odpoledne pro Vašku dva vdoleèky od obìda,

aby si to živobytí osladil. A druhý èlovìk, který s brutalitou

Achmedovou nesouhlasil, byl pan Selnicki. Kapelník mìl pohled trochu

zamžený, když naslouchal Karasovi. Pak se tam objevila i slza, ale to

už Karas vìdìl, že nesmí pøièítat nìjakému dojetí. Však také pan

Selnicki klidnì všechno vyposlechl, napil se, pomlaskl a øekl: „Na ja,

co se tu dá oèekávat. Po mém názoru se má sedmiletý kluk uèit hrát

na klavír. Ale ty pøece nemùžeš zapøáhnout klavír do menažerie. To je

ta celá prašivina života a umìní. Servus.“

Po všech tìch rozhovorech zùstávalo to hlavní nakonec zas

jen na tom, s jakou pøijde Vašek v poledne.

Když se Karas pøihnal k osmièce, Vašek už tam sedìl na

schùdkách.

„Co, Vašku, Vašíèku, jaké to bylo u Achmeda?“

„Dobrý, táto,“ odpovìdìl Vašek s nezvyklou vážností. „Pùjde

(140)

to.“

„A co jste cvièili?“

„Dvì hodiny mne uèil dìlat taneèní kroky a dìkovat

obecenstvu.“

„Cože - dìkovat se?“

„Ano. Pan Achmed øíká, že nejt잚í je podìkovat se

a poklonit se obecenstvu, aby to šlo na všecky strany. On chce, aby

to bylo pìknì provedeno, podle pravidel, a øíká, že už to nikdo tady

neumí.“

„Ale já jsem tam ráno byl a vidìl jsem docela nìco jiného...

jak tì lámal...“

„Tys tam byl, táto?“ Vašek se podíval na Karase a zaostøil

oèi.

„Byl... a vidìl...“

„Tak to tedy nesmíš. To nesmíš, táto.“

Vašek mluvil, jak ho Karas ještì neslyšel. Nìco z dospìlého

znìlo v tom hlase a nìco rozhodného, jako u jeho maminky.

„A proè bych nesmìl...“

„Protože bys to nevydržel, táto,“ øekl pevnì Vašek a dodal:

„A já to vydržím.“

Pak v nìm zase zvítìzil dìtštìjší tón a on opakoval

s chlapeckou umínìností:

„Vydržím a vydržím a vydržím. A budu skákat líp než Paolo.“

Karas otec vidìl, že se tu nìco mezi nimi vztyèilo, nìjaká

pøehrada, a Vašek že se ocitá docela jinde, než si jeho táta myslel.

Nìchtìl-li ho ztratit, musel opustit své námitky a jít za ním. Byl z toho

zmaten, u srdce mu bylo úzko samou nìžností a láskou.

„Ale já, Vašíèku...“ zaèal mìkounce, jako na omluvu. Vašek

však hned vycítil, kam táta míøí.

„Táto!“ vkøikl ostøe a pozvedl se. Ale to jen napolo, nebo

v tu chvíli zasykl bolestí a sjel zpátky na stupínek.

„Hernajs,“ ujelo mu tiše.

„Tak vidíš,“ dodal táta polohlasem.

(141)

„Já vím,“ øekl Vašek a mávl rukou. „Je to, jako bych tam u

nás páèil paøezy.“

A øekl to tak, že se už Karas otec podrobil. A aby ukonèil

tento jejich první a nejzávažnìjší rozpor, dodal s umìlým klidem:

„Povídala paní Hammerschmidtová, aby ses u ní po obìdì

zastavil, že bude mít pro tebe vdoleèek.“

Vašek utøel si høbetem ruky nos.

„S povidly?“

„S povidly.“

„Fajn!“

A tak se docela vìcnou záležitostí vdoleèkù dostali z napìtí

zas do všedního života.

„A pan Albert z Duo Bellini se moc zajímá o tvou práci, a jak

to s tebou pan Achmed dìlá. Mám prý mu o všem vyprávìt, co

a jak...“

Kluk pøed ním pøimhouøil oèi a vteøinu mlèel. Pak zvedl prst

a s chlapeckou dùležitostí øekl:

„Ale to, táto, nedìlej!“

„Ne? A proè ne?“

„Pan Albert a pan Gustav,“ a Vašek se naklonil a mluvil tiše

a naléhavì, „oni by to chtìli okoukat... to nejde, táto... to je naše

tajemství...“

Karas zmlkl a zadíval se pøed sebe. V duchu vidìl kornaka

Arr-Šehira mezi èernými sloupy sloních nohou a slyšel jeho zpìvavý

hlas:

„Vznešené vìci jsou plny tajemství. Projdeš-li utrpením

a poznáním, jsi jiný èlovìk, jsi o stupeò výš.“

IV

Petr Berwitz nemìl poslední dobou øeditelování lehké.

(142)

Odvážnou výpravou do Ruska a do Asie se vyšinul mezi vedoucí

evropské podniky, ale toto postavení nebylo nikterak zajištìno. Berwitz

vìdìl lépe než ti druzí, že se v cirkuse stále musí zápasit o prvenství,

nemá-li rychle pøijít pokles a zánik. Každý artista v manéži musí dennì

bojovat o úspìch stále zlepšovat svùj výkon a také cirkus jako celek

musí být stále v bojovém støehu a napìtí. To bylo pøece to krásné, že

èlovìk žil v ustavièné aktivitì, ve stálém ohni a varu; Berwitz byl

nejblaženìjší, když opustili hamburský klid a octli se v plném ruchu

své pouti, s pøemnohými pøekážkami, nenadálými nehodami,

neèekanými potížemi, pøi nichž mohl ihned vyskoèit, rozhodovat,

zachraòovat, porouèet, jednat. Ale nešlo jen o takové episody, direktor

musel myslet také na celý podnik jako ústøední a souborné dílo, aby

nepokleslo, aby si uchovalo pùvab dokonalostí a krásou výkonù, aby

nebylo pøedstiženo jinými. A tu právì cítil Petr Berwitz v týle nepøíjemný

mrak, jehož krátké jméno bylo Kranz.

Co byl Kranz tenkrát, když už Petr øídil po boku svého otce

a dìda veliký cirkus se zvìøincem? Pouhý jezdec v manéži starého

Briloffa, který si øíkal královská pruská generálnì koncesovaná

jezdecká a umìlecká spoleènost. A co byl Kranz, když se Petr stal

samostatným pánem Cirkusu Humberto? Direktorem takové žabárny

s osmi lidmi a s desíti koòmi, pøi èemž v tìch osmi lidech byl už sám

Kranz s rodinou. Byl to ovšem rozený cirkusák, syn provazolezce

a sám vyuèený provazolezec, pak se nauèil jezdit u slavného Petra

Mahyeua nezapomenutelné pamìti a pak byl po léta prvním jezdcem

u toho Briloffa, kde jezdil stoje na ètyøech koních v plné kariéøe,

pracoval na volném lanì, zvedal závaží, voltižoval a skákal salta po

høbetech nesedlaných koní i provádìl batúdu, saltový skok s mùstku,

pøes osm koní. Ale když se po smrti Briloffovì udìlal se svým bìloušem

Solomanem pro sebe, mìl v celém cirkusu dohromady jednu

štolbovskou uniformu a do té se mužští museli stále pøevlékat, aby se

jeden po druhém mohli objevit pøed publikem. O takovém podniku

mohl Berwitz tenkrát mluvit s úsmìvem, ale když sám vytáhl na tøi

roky do ciziny a vrátil se zpátky do Nìmecka, s pøekvapením shledal,

(143)

kterak zatím Kranz vyrostl; usadil se v Berlínì a vešel do soutìže

s nejslavnìjšími cirkusy francouzskými, které tam tehdy mívaly zlatý

dùl. Takový Cuzent & Léjars, takový Dejeans byly elitní podniky,

pøepychovì vybavené, se starou manéžní kulturou, se znamenitými

umìlci a vynikajícím koòstvem, podniky, pracující s okázalou

dokonalostí a s neomylným vkusem; a tento zarputilý funambulista,

tenhle tvrdošíjný rejtar, který jednou na vzpurného zøízence utrhl tìžkou

oj od nákladního vozu, jako by to byla rákoska, ten si vzal do hlavy,

že vypudí Francouze z pøíznì dvora a šlechty, že je pøedèí, pøekoná,

porazí! Bylo to ztøeštìné šílenství - a byla to nakonec skuteènost:

Kranz opravdu ovládl Berlín, vystrnadil Francouze, sám se nasadil na

jejich místo, rostl a mohutnìl, odvažoval se víc a více a nyní byl opravdu

vážnou konkurencí Berwiztovi. Nièeho se nebál, nièeho se nelekal,

nejlepší jezdce a umìlce vyfoukl Berwitzovi pøed nosem, jako teï

toho Léotarda, toho létajícího Francouze, po kterém se pìt let bláznila

Paøíž, že se nosilo všecko á la Léotard, kravaty, klobouky, støevíce,

hole. A to jen proto, že Léotard proletìl dennì mezi rozhoupanými

hrazdami neslýchaný, nevídaný skok na vzdálenost 27 stop, pravý

skok smrti, vysoko v povìøí, bez ochranné sítì. Teï, když Léotard

nebyl u Berwitze, nýbrž u Kranze, øíkal si Petr pohrdlivì, co jen lidé

na tom ubohém skrèku vidí. To pøece není žádné dìlo, ty krátké,

slabé nohy dole a nahoøe na plecích a na rukou ty bochníky svalstva.

Vždy sám Léotard øíká, že je nejšastnìjší nahoøe na hrazdì, protože

si tam nepøipadá tak šeredný jako dole na zemi.

Ale toho Kranze taky musel teï mít Petr Berwitz stále na

oèích. Mìl taky najatou stálou budovu v Berlínì, pøed osmi lety vyhoøela

a byla postavena z gruntu nová, už to byl velký náskok, že byla

modernìjší, bytelnìjší a nádhernìjší než stará døevìná konstrukce

hamburská. Právì než odjel, poslal pan Gaudeamus Petrovi dùvìrnou

zprávu, že Kranz chce berlínskou budovu koupit. Berwitzovi se

rozbøesklo, že musí být teï ve støehu i v Hamburku, protože Kranz

tam taky nìkdy v létì pøijel a mohlo by se stát, že by mu vyfoukl i toto

jeho zimní sídlo.

(144)

Tak se stalo, že mezi posledními vìcmi, které Berwitz pøed

odjezdem zaøizoval, bylo i povìøení pana Hagenbecka mladšího, aby

se pokusil koupit starou konstrukci pro Berwitze a aby ji v pøíznivém

pøípadì dal pøes léto upravit, hlavnì zavést plynové osvìtlení, aby se

od zimy mohlo hrát i veèer jako v Berlínì.

I jinak sledoval Petr všechnu èinnost Kranzovu velmi bedlivì.

Byl to hlavnì pan Gaudeamus, který v zimì zajíždìl z jeho rozkazu

do Berlína, aby se tam pár dní zablýskl jako rytmistr a baron v zákulisí

cirkusu ve Friedrichstraße a vytáhl všeliké tajnosti z povídavých

krasojezdkyò, by i ze samotného Kranze, který byl posedlý úctou

k aristokracii a pro baronskou pøízeò by byl pøeskoèil vlastní biè.

Od pana Gaudeama vìdìl, že má Kranz namíøeno i na všeliké

lidské zrùdy jako na atrakce a že vyjednává o nìjakou Julii Pastranu,

mexickou zpìvaèku, která prý je celá ve tváøi zarostlá hustými èernými

vousy, má dvì øady zubù a zpívá hlubokým altem staré mexické ro-

mance. Její sestra jezdila u Kranze ve voltiži. A o Juliánì pøišla nyní

zpráva ze Španìlska, kde vystupovala mezi pouovými zvláštnostmi,

že se tam do ní zamiloval Yorick, lesní muž kordillerský, strašný obr

s vystávajícími tesáky, s modrým oblièejem, s pùlkou vousù èervenou

a s pùlkou žlutou. Ten Yorick zápasil v kleci s tøemi medvìdy najednou,

ale když ho Juliána Pastrana zamítla, zápasil špatnì a jeden z medvìdù

mu ukousl nohu. Tak to stálo v novinách, a Kranz nato hned porušil

své krasojezdkyni, aby té Mexikánce s plnovousem napsala.

Tyhle zprávy byly hlavní pøíèinou, že Petr Berwitz pøijal do

programu trpaslíky; ale od chvíle, kdy pøijeli, už toho litoval.

„To nejsou žádní cirkusáci,“ stìžoval si u rodinného obìda,

„poøád jsou samý náøek a samá žaloba k øeditelství, jako bych nemìl

nic jiného na starosti, než dostane-li mròavý pan Mittelhofer pro své

èíslo koberec a nebude-li paní Mittelhoferové postel ve voze pøíliš

vysoká. Èert mi je byl dlužen.“

„To není jen to, Petøe,“ odpovìdìla mu Anežka, „v tom je

ještì nìco jiného. Ty jsi vìdìl už pøedem, že trpaslíci nejsou cirkus.

Mᚠjasný cit pro to, co je èistá práce a linie. To není žádný styl, když

(145)

mezi krásné tvory a dokonalé výkony dᚠpárek lidí, na které pøíroda

zanevøela.“

„To mi bylo hned zøejmé, jak jsem je uvidìl.“

„No ovšem, vždy je to jako mušinec na obraze. Hledáme

poøád krásu, sílu, mládí, svìžest, pùvab, a najednou si pøivedeš dvì

lidské pitvory, dva nešastníky, kteøí mají neobratnou postavu dìtí

a k tomu mrzutý rozum zlobivých starcù. A nebyl bys to udìlal, kdyby

ses byl øídil vlastním vkusem. Ale to ti poøád vìzí v hlavì ten berlínský,

ten Kranz.“

„Dovol, Kranz pøece nemá trpaslíky!“

„Nemá, ale bude je mít. Kranz bude mít všecko, z èeho bude

cítit peníze. Ale byl by vzal Wollschläger do svého cirkusu zrùdu?“

„Wollschlägra mi nepøipomínej. Wollschläger zkrachoval.“

„Ano, ale ve cti a slávì. Všechno, co on dìlal, mìlo sloh.

Když jsme s Marií Annou jeli tenkrát za vámi do Antverp, øekl sám

hrabì d’Ascensons v koèáøe: ,Mes chères, ce que vous verrez, c’est

un cirque qui a du style.‘ Pamatuj si to: Cirkus, který má sloh. A to

nám ještì øíkal: ,Všecko, co má svùj sloh, je hodno úcty a obdivu

ušlechtilého èlovìka. Svìt se teï rychle mìní, kázají nám o vývoji

a revoluci. Ale ani vývoj, ani revoluce nepøinesou nic cenného, nedají-

li tomu zároveò sloh. Ztratíme-li styl, jsme jen nevýznamné množství,

kupa, hromada, chaos. Teprve forma, teprve sloh tvoøí krásu života.‘

To nám øíkal hrabì d’Ascensons, a pan podkomoøí byl znamenitý

èlovìk.“

„Inu ovšem, pan hrabì je pan hrabì, vysoké zvíøe...“

„Ne tak, Petøe. Pan hrabì mùže být také vrták. A èlovìk

z cirkusu mùže být vynikající osobnost, když je svùj a nešilhá za jiným.

S tìmi trpaslíky jsi zašilhal za Kranzem, a já jen èekala, až na to sám

pøijdeš. Pochop pøece, že jak se zaèneš zaøizovat podle nìho, odevzdal

jsi mu vedení a bezdìky pøed ním ustupuješ. Kdežto já chci, abyste

se zmìøili a každý ukázal, co máte v sobì. Snad bude Kranz lepší

obchodník a vydìlá miliony a my se snad ocitneme na mizinì. Ale my

budeme dìlat èistotnì svou vìc a nepustíme do ní žádný nešvar. Kranz

(146)

je velký èlovìk a silný, moc umí, podceòovat ho nesmíš; ale a si

stokrát øíká svému cirkusu institut, ty ještì poøád víš víc, co je

opravdový cirkus, než on.“

„Myslíš, že Kranz dìlá chyby?“

„Dìlá, jako ty je dìláš. Každý dìláme chyby. Ale jde o to,

abys dìlal své chyby a ne Kranzovy. Dvouhlavé tele bys nevystavil,

to bys hned cítil, že to je pro boudaøe a ne pro Cirkus Humberto. Já

chci, aby ses øídil podle svého. Tahle aféra nic není, smlouvu pøíležitostnì

rozvážeš, ale Kranzovy praktiky nech jemu.“

Petr Berwitz mìl pocit, že mu Anežka øádnì drhne hlavu. Aby

to skonèil, obrátil se k ní najednou s otázkou:

„A co dìlají lvíèata? Dnes jsem se na nì ještì nepodíval.“

„Vede se jim dobøe. Vašku by je mohl zaèít ukazovat, jsou už

ètyønedìlní.“

„Ah, Vašku. Pravda. Dobøe, žes mnì pøipomnìla. Musím se

pozeptat, co je s jeho ježdìním. To bych pak mohl trpaslíky vyndat.“

Vysunul pøitom levou ruku, až vylezla bìlostnì bílá manžeta.

„A pak tì ještì, Anežko, prosím, abys mi nikdy nedávala

manžety do prádla, dokud si neopíšu, co mám na nich zapsáno.“

V

Berwitz zamíøil ke stájím a zavolal si Hanse.

„Co je s Vašku? Uèí se jezdit?“

„Pane øediteli, Vašku je nám nevìrný. Vašku se dal,

s odpuštìním, ke komediantùm.“

„Co to povídáš?“

„Ke komediantùm, pane øediteli. Musím to na nìho žalovat.

Chyt se toho Afrikána, co vyhazuje nohama vlastní dìti do vzduchu,

a místo aby trpìlivì jezdil, šel k nìmu do uèení a dává si od nìho

kroutit tìlo.“

„Ale, ale,“ vrtìl hlavou Berwitz. „Vašku to bere vážnìji, než

(147)

jsem si myslil. To ho dal k Achmedovi otec?“

„Kdepak Anton. Ten je z toho celý nešastný. Já, prosím,

nechci žalovat, ale asi to spuntoval Kerholec. Nevyrostl u koní a je

mu to všecko jedno, jezdec nebo komediant. Ale Vašku, s dovolením,

má ke koním cajk, to èlovìk vidí, jak se k nim staví, jak je bere do

ruky. A nejvíc by to pan øeditel poznal na koních, jak ti pøijímají Vašku.

Shetlanïáci jsou pøece nìjak tvrdohlaví, ale Mary je pøed Vašku

mìkká na slovo. Ten hoch je vyložený koòák, pane øediteli, vyložený

koòák, a to nemá být, aby èlovìk od sedla zbìhl za komedianty, to je

hanba pro celou maštal, pane øediteli...“

Hans, rudý ve tváøi, hudroval, jak ho ještì Berwitz nevidìl

a neslyšel. Až se musel v duchu smát tomu, jak koèí opovrhuje

akrobatem; u cirkusu celkem vládla rovnost, ale u nižších lidí, jak

vidìl, žila pøece jen hierarchie a stavovská pýcha.

„Nu,“ øekl Berwitz, „kouknu se na to u Achmeda. Kdyby to

bral vážnì, taky by na tom nìco bylo. Ale Vašku pøece jezdí na Mary?“

„No, jezdí, jezdí,“ odpovídal Hans, „v kroku a v krátkém klusu

to jde, ale to se ví, figuru to nemá žádnou, ruce mu plavou, patu

nemá ještì prošlápnutou, neumí konì sebrat do pozoru, to všecko se

musí uèit; a teï, co mu ten Arab týrá tìlo, leze na Mary jako na pec

a sedí na ní jako potluèená opice. Ještì je zázrak, že vùbec má chu

jít do sedla, já myslím, že má tìlo od toho schinderhanesa zmasakrované

na nudle.“

„Hlavní vìc je, že ještì neztratil chu k ježdìní. To musíme u

nìho podporovat. Dneska je málo lidí, kteøí se tak dovedou zakousnout

do øemesla.“

„Proto o tom mluvím, pane øediteli. To jsem byl ještì u

Wollschlägra, co dìlal nejvìtší zázraky s koòmi, a ten už naøíkal, že

mu opravdový jezdecký hoch nepøijde pod ruku za celá léta. A tak

jsem si øek: Hans - ono to mìlo být mé tajemství, ale pan øeditel je

principál, že ano, tak jaképak pøed ním tajemství - øekl jsem si: Hans,

ty zvíøe èlovìèí, ty tu celý život soužíš tìm zvíøatùm - a naši konì jsou

pašáci, pane øediteli, to zas jo, veskrze samí pašáci - povídám tedy,

(148)

sloužíš tam pašákùm a nic po tobì nezbude, rajn kór senkrecht nic,

a tu je ten chlapec, který jednou mùže jezdit jako Guerra, - co kdybys

pro nìho pøipravil èíslo?“

„Èíslo pro Vašku?“ zvedl Berwitz oboèí a podíval se pozornìji

na rozohnìného Hanse.

„Myslil jsem si, že by se moc líbilo, kdyby po všech tìch

velkých èíslech s høebci a klisnami pøišli najednou naši ètyøi poníci ve

volné dresuøe a kdyby místo pana øeditele vedl ty koníèky chlapec,

který by byl obleèen jako velký, s cylindrem, ve fraku, v ruce biè,

a dìlal všecko jako dospìlý. Já bych konì vycvièil a pøipravil...“

Berwitz ho velmi pozornì poslouchal a nyní ho vzal za rameno.

„Pamatuješ se, Hans, na tu èervenou vestu, kterou jsem

nosíval, když jsem pøedvádìl rapy? Tolik se ti líbila.“

„Jak bych se nepamatoval. Bože, to byla vesta! Se zlatými

knoflíky. Nejkrásnìjší, jakou jsem kdy vidìl. Já jsem se kolikrát ani

na rampy nekouk, jak se mi líbila ta vesta.“

„Dej pozor, Hans, co ti povídám. Jestli nám pøipravíš s poníky

a s Vašku èíslo, které bude mít úspìch, dostaneš tu vestu.“

„To snad není ani možné, pane øediteli,“ užasl Hans.

„Pamatuj si, že u mne je všecko možné. Jen a je to opravdu

dobré èíslo - a vesta bude tvoje.“

„Pane øediteli... a mì hrom... a mne Santos kopne, nebude-

li to prima produkce!“

Berwitz jen kývl hlavou a zanechal Hanse v rozèileném

pøemýšlení o volné dresuøe shetlandíkù. Po pravdì ta nádherná vesta

s mosaznými plackami místo knoflíkù už dlouho odpoèívala

v Berwitzovì garderobì, protože se na ní od tìch dob, co Petr zaèal

tloustnout, dìlaly nemilé varhánky. Odložil ji tedy pro strýèka Pøíhodu,

aby ji pøíležitostnì „dobøe prodal“. Teï se mu to naskytlo; shetlandíci

byli dosud jen dekor a samostatným èíslem by se uplatnili docela jinak.

Prošel konírnou k vozùm se zvíøaty a k maringotkám. Stálo to

všecko v pøedepsaném poøádku, takže nikterak nemusel hledat vùz, kde

sídlil kulhavý Harwey. Zabouchal zvenèí na dveøe. Otevøely se a hubený

(149)

Anglièan vystrèil z nich svou truchlivou tváø.

„Dobrý den, Harwey. Potøebuji nìjak adjustovat Vašku. Ještì

teï. Co bys mìl pro jeho postavu?“

„Vašku... A co by to mìlo být? Máme tu ètyøi pážata... pak

jednoho perského sokolníka... nìco arabského by se dalo seøídit...

rytíøského nebude pro nìho nic... øímského taky nic... jako

krasojezdkynì, to by se vám asi nehodilo... ještì tu bude jeden

marokánský kostým pro kluka...“

„To je to, Harwey. Prosím, hned vyzkoušet a vyžehlit. Servus.“

Berwitz šel dál, mìl namíøeno k modré maringotce. Chtìl tem

pøijít neèekanì, ale jak se k ní blížil, nìjaký umounìný kluk mezi vozy

vykøikl:

„Il padrone!“

A už se ozval dusot bosých nohou a ze všech stran se sbíhali

Roméovi kluci, køièíce jeden pøes druhého:

„Il padrone! Direttore! Attenzione!“

Všichni se schumelili kolem nìho, uklánìli se, mávali mu vstøíc

rukama. Okno vozu se otevøelo a z nìho se vyklonila paní Roméová,

z jejíž temné tváøe svítily zuby v úsmìvu. A z pozadí vozu vystoupil

Achmed Roméo a za ním Vašek.

„Che costa c’è... ah, buon giorno, singore direttore, bon jour...

jaká èest pro nᚠmodrý dùm... signora Roméo ještì nemìla potìšení...

Felicia, Felicia!“

Berwitz v duchu zaklel. Chtìl sem jen nenápadnì mrknout

a hroznì nenávidìl rodinné styky. Ale paní Felicia Roméo již

sestupovala s nemluvnìtem v náruèí po schùdkách a podávala mu

velkým gestem ruku. Hejno jejích dìtí stálo kolem a èekalo s napìtím,

co se z návštìvy vyvine.

„Tìší mne, madame,“ øekl Berwitz, nutì se do úsmìvu, „ale

jen se, prosím nikaj nevyrušujte. Já se vlastnì pøišel jen pozeptat, jak

se drží Vašku.“

„Ó, Vašku je stateèný hoch,“ odpovídal nadšenì Achmed.

„Vašku, uèiò panu øediteli velkou poklonu èíslo ètyøi... pravou nohou

(150)

velký oblou, tááák... obì ruce spodem od tìla... ke hrudi... ven...

bravo. Zrovna jsme cvièili stojku èíslo tøi. Chápe velmi dobøe. A hlavnì

má trpìlivost.“

Berwitz se ostøe podíval na hocha. Zdálo se mu, že na nìm

pozoruje únavu. Rozhodnì Vašek nejevil onu štièí mrštnost, která se

mu tak onehdy v manéži líbila. A také jeho úsmìv byl trochu nucený.

Petr si dovedl pøedstavit jeho stav podle zkušeností svého mládí

a vìdìl, jak je hochu tøeba povzbuzení. Popošel k nìmu a položil mu

pøátelsky levici na rameno.

„Tak co, Vašku - jak ti je? Celé tìlo tì bolí, že?“

„Bolí, pane øediteli,“ pousmál se Vašek.

„Já to vím, co to dìlá. Je to sviòská døina, krucityrkn, viï?“

„Hernajs, to je,“ pøikývl Vašek.

„Mordsetsakra døina,“ øekl s dùrazem Berwitz.

„Krajcelement!“ pøitakal Vašek.

„Himllaudondonrvetr,“ trumfoval Berwitz.

„Setsakra mordyje,“ pøebíjel Vašek.

„A nepovolíme, viï?“

„Nepovolíme.“

„Tak je to, chlapèe, správné. Drž a nepus! Ono se to zlomí,

najednou se to zlomí a pak už to všecko pùjde jak na drátkách. Chodit

mùžeš, to vidím. Mám tedy pro tebe úkol. Na pøíští štaci se oblékneš

do šatù, které ti pøipraví Harwey, a v pøestávce budeš chodit mezi

obecenstvem s jedním z našich lvíèat.“

„Ach, lvíèata, co dìlají? Já na nì zapomnìl.“

„Mají se k svìtu a už musejí na sebe vydìlávat. Vezmeš si

jedno do náruèe, ukážeš je lidem, nechᚠje pohladit a za to budeš

vybírat do talíøe, na mlíko pro nì a na maso. Rozumìls?“

„Rozumìl, pane øediteli.“

„Peníze i lvíèe odevzdᚠpo pøestávce v jednièce.“

„Ano.“

„Tedy se drž. Servus.“

Øeditel popleskal lehce Vaška po rameni a obrátil se

(151)

k Achmedovi.

„Myslete na to, Roméo,“ øekl mu francouzsky, „že toho hocha

potøebujeme na jezdectví. Nedìlejte z nìho kontorsistu, ale skokana.

Batoude, fricassé, saut périlleux a tyhle kejkle.“

„Rozumím, patrone,“ uklonil se Achmed, „flip, flic-flac, rondau

a tak dále a tak dále. Dám mu celou arabskou školu, abyste byl

spokojen a vidìl, co dovede Achmed Roméo.“

„Madame Felicia, bylo mi neobyèejným potìšením...“ obrátil

se øeditel k paní Roméové, potøásl jí rukou stejnì jako manželu,

a odmítnuv gestem její køiky, že by mìl zavítat do vozu, rychle se

vracel zpátky.

Achmedovi kluci se shrnuli kolem Vaška, plni obdivu, že on

byl vyvolen mocným øeditelem, aby chodil po šapitó s mladými lvy.

Pro Vaška to bylo jako rosa, že mezi tìmito kluky, kteøí zatím ve

skocích a obratech umìli daleko více než on, mohl se vypnout

a vytáhnout jako hotový krotitel. Pan Roméo a paní Roméová stáli

v pozadí, a když jim øeditel zmizel s obzoru, obrátili se k sobì, zvedli

oboèí, kázali si oèima po Vaškovi a pokývali navzájem hlavami. Na

celém svìtì, nejen v Tunisu, to znamenalo: „Hele, na tom klukovi jim

nìjak záleží - s tím musíme opatrnì!“

Druhého dne odpoledne vešel Vašek bìhem pøedstavení do

stanu, na sobì mìl èervenomodré „marokánské“ šaty, levou rukou

nesl na hrudi lví kotì, pravou talíø. Jak byla ohlášena pøestávka, dal se

na cestu podél lóží a pak mezi sedadly. Všude byli lidé nadšeni, že

vidí lví mládì, že si mohou na nì sáhnout, že je mohou vzít do náruèe.

A hezký kluk, který je nesl, sklízen nemenší úspìch. Se všech stran

cvrnkala do talíøe mince èerná a bílá. Když to pak ve voze poèítali,

vydala první tržba za lvíèe 7 marek 68 fenikù. Øeditel Berwitz, pøevleèen

již v perskou uniformu, s èerkeskou šavlí po boku, s øády na prsou,

kývl uznale hlavou, hrábl do mincí, a vyòav dvacetifenik, podal jej

Vaškovi:

„Zde vezmi!“

Bylo to vìtší a suverénìjší gesto, než když kdysi sultán podal

(152)

Petrovi ten královský safír.

Vašek blažen odbìhl za Harweyem, aby mu odvedl kostym.

A když táta pøišel k osmièce k veèeøi, Vašek stál na schùdkách

s nataženou dlaní, kde svítil dvacetník.

„Hele, táto! To jsem si vydìlal!“

Antonín Karas vzal peníz, poplival jej, vytáhl modrý kapesník

a minci opatrnì zavázal do jeho cípu.

Vašek byl zklamán - mìl tolik plánù, co si za ten dvacetník

v mìstì koupí, ale táta prohlásil, že bude potøebovat nové boty. Vašek

se tedy s tím smíøil, ale aspoò se pyšnì chlubil Kerholcovi, Burešovi

a tìm druhým, že odpoledne vydìlal v cirkusu dvacet fenikù.

„Až pøineseš dvacet marek, zaplatíš pivo,“ odpovìdìl

oblíbenou prùpovídkou Kerholec.

VI

Museli pøiznat Achmedu Roméovi, že Vaška zbyteènì netýral.

Vìdìl, že protahování svalù, ohýbání páteøe a uvolòování kloubù jsou

strašnì bolestné procedury, a znal ze zkušenosti, kolik dìtí se pøi tom

vydìsí tak, že s tuhostí tìla ztratí i odvahu ducha. Ale není nic pro

pohled truchlivìjšího než dítì, které dìlá své povinné kejkle jen proto,

že musí a že se bojí. Èím okamžitì vítìzili arabští, breberští

a marokánští akrobaté, když v celých rodinných skupinách vtrhli do

evropských cirkusù a pouových bud, to byla právì ohnivost jejich

produkce, divoký zápal, který pøecházel už i na malá batolátka, že

sama nabíhala na zdvižené nohy otce, ležícího zády na zemi,

a vyžadovala si, aby jimi aspoò pohazoval ve vzduchu. Ikarská

produkce se rozvinula vždy jako bouølivé víøení v pøemetech skocích

a Achmed dbal, aby žádný z jeho žákù neztrácel, èemu sám øíkal

plamen. Sám nìkdy, když leže na zádech chytal a vyhazoval svá dìcka

a hoši kroužili vzduchem a pøeletovali se, byl zasažen dravostí produkce

jako horeèkou, byl zachvácen tempem jako posedlostí, že najednou

(153)

zaèal s hlavou na podložce zpívat Súru koní z koránu: „Pøi koních

soptících, kopyty jiskøících, pøi koních šturmem se za jitra ženoucích,

pøi koních ve cvalu v prachu se kryjících, pøi koních v èelo vojsk vítìznì

bijících!“ A nohy Achmedovy pak hrály furioso a dìti lítaly jako

meteory a produkce byla jako ohòostroj a lidé zaèali tleskat, ještì

než Achmed dozpíval súru.

„Alláh je Alláh a strach je strach,“ øíkával, mluvì o své škole,

„bát se je èlovìku vrozeno, a nebát se, to je teprve výchova. A strach

strachem nevyženeš. Strach musíš pøemáhat a odstraòovat, jako

odstraòuješ slabost svalù. Cviè dobøe a slabost se mìní v sílu, strach

v odvahu, hoch v muže. Frankové zakazují práci dìtí v cirkusech. Alláh

ví, že se mne to netýká. Mùj pìtiletý syn je už pro utrpení muž

a pøipraven nésti svùj osud.“

Roméo, pravda, pøi cvièení øval a hulákal a koulel oèima a cenil

zuby, ale Vašek brzo poznal, že to všecko je na povzbuzenou a pro

ohlušení a že Achmedùv køik je jako chvaty jeho rukou pln citlivosti.

A shledal také, že Achmed nechce po nìm vše, co provádí se svými

dìtmi. Když už Vašek dokázal, že se prohnul dozadu tak, že se rukama

dotkl zemì, spokojil se Achmed tím, že ho jen cvièil, aby to bylo

pevné opøení; kdežto své dìti v tomto stadiu nutil, aby pøi tom

pøeklopení roztahovaly ruce na zemi dál a dál od sebe, což znamenalo

bolest stále stupòovanou.

„Vašku nebude hadí muž,“ øíkával Roméo Kerholcovi, když

se ten pøišel podívat, jak uèení postupuje. „Vašku bude skokan

a kaskadér a bude mít ušlechtilé mravy kejklíøe ze starého rodu. Dobré

mravy jsou v Evropì v úpadku. Vy Frankové jíte vidlièkou a utíráte

se ubrouskem a vážete si kravaty a to jsou samé vnìjší vìci; ale nevíte,

jaký je rozdíl mezí nástupní poklonou a poklonou ze zdvoøilosti a malou

dìkovací poklonou a velkou dìkovací poklonou a poklonou pøed

padišahem. Ale moje dìti, aby je Alláh zachoval, vìdí ještì, co je

riverenza lunga na šest taktù a riverenza grave na ètyøi a riverenza

minima a riverenza semiminima èili breve. To pøece patøí k vznešenosti

umìní, že uchovává a pøedvádí lidem dokonalé zpùsoby podle starých

(154)

jemných pøedpisù, které stanovili nejmoudøejší uèitelé ve svatém mìstì

Kairuánu, v oase Mursuk, ve mìstì el Obeïd v Korofanu, v Káhiøe

a v Damašku.“

„Dobrá,“ odpovídal Kerholec, „jde jen o to, aby Vašku, až

bude velký...“

„Vašku nebude velký,“ zavrtìl hlavou Roméo. „Alláh uèinil,

aby páteø èlovìka rostla vzpøímená. A když veliký uèitel umìní Ali

ben Rachmadin prosil archandìla Michaela, aby mu dovolil ohýbat

žákùm páteø pro vìtší slávu Aláhovu, vzkázal mu Alláh, jehož jméno

budiž pochváleno, že si mùže vybrat jen dvojí milost: buï pevnou

páteø, která poroste, nebo ohebnou, jejíž rùst se zastaví. A slovo

Alláhovo zùstalo. Nikdo z nás není velký, nebo tìlo, které se prohne

v kolo neroste.“

Kerholcovi napadlo, že opravdu všichni dobøí skákaèi, které

znal, byli menších postav, ale nepøemýšlel ani o legendì Achmedovì,

ani o skuteènosti, že chrupavky dìtí pøi akrobatice kostnatí a zpomalují

rùst. Chtìl jen vysvìtlit Roméovi, že u Vaška jde hlavnì o dobré

základy.

„Mašalah,“ zvolal Roméo, „nejlepší uèitel nedá dítìti víc než

dobré základy. Koukejte, na pøíklad tohle.“

Roméo se rozbìhl tøemi kroky a udìlal pøemet ve vzduchu.

„Ecco. Co to bylo? Pan Kerohoec øekne salto. Ale Achmed

Roméo pøitom uprostøed salta udìlal plnou piruetu kolem vlastního

tìla. Štièí skok, signore, a ne salto. A odraz se zemì, ne z vaší

trampoliny. A dopadnutí na zem pomalé a mìkké, jako by mne snášelo

sedm džinù. Jak dlouho jsem se tomu uèil? Šestnáct let, signore,

esercizio di sedici anni in totale, než jsem umìl i to splývavé pøistání na

zem; a opakovat to musím stále, un anno fa, una settimana fa, oggi,

domani e posdomani, dnes, zítra, i pozítøí - kde mám na to uèitele?

Ne, signore, uèitel jen dítì pøipraví, uvolní mu tìlo, upevní svaly, zocelí

srdce, ukáže kroky, jak se na to jde; a všecko ostatní je vìc žáka.

Achmed Roméo nenauèí Vašku opravdu víc než základy; ale budou

to základy nejlepší školy, signore.“

(155)

V jedné vìci mìli všichni cirkusáci pravdu: když pøedpovídali

Vaškovi, že bolesti bude cítit jen v prvních dnech. Myslíval si nìkdy,

že už to ani nevydrží, a jeho tiché hernajs stokráte mu vyklouzlo skrze

zaaté zuby. A hle, jednoho dne takøka rázem, tìlo jako když povolí,

všecko se to nìjak urovnalo, svaly a klouby se pøizpùsobily a Vašek

necítil vìtší bolesti než pøi kterékoli namáhavé høe. Bylo to ovšem

svìdectvím, že ho Roméo zpracoval velmi rovnomìrnì a dùkladnì.

Ale o tom Vašek nepøemítal. Cítil se najednou jako znovuzrozen a sám

vytrvale opakoval první cviky. Stojku vydržel nyní stát nehnutì, i když

ho Achmed vzal za ruce a zvedl. A ze stojky a z pøeklopení nazad

pøešel k prvním pøemetùm pøes ruce nazpìt, které se v hantýrce

nazývají flip. A pak cvièil opièí skok, salto pozpátku na jednu nohu,

pøipjat ke šòùøe, aby se nepotloukl a hlavnì aby si dodal kuráže. Ale

už ho také ani nebolely pády, protože se nauèil zapnout svaly zad

i nohou, takže dopadal na nì jako na tuhé polštáøe. I prsty mu zesílily

a on dovedl pøímým tìlem padnout dopøedu na holou zem a jeho prsty

rozevøené pøi tìle vypérovaly dopad bez nárazu.

Se zánikem bolestí se mu vrátila bývalá nálada. Už zase

nevydržel sedìt, už zase probíhal stáje i zvìøinec, aby u všeho byl,

a znovu se vrátil k Hansovi, aby se dál cvièil pod jeho dozorem v jízdì.

I to teï šlo ku podivu jinak, Vašek se vyšvihl do sedla s lehkostí, jaké

døíve neznal, a samo cvièení ho nijak neunavovalo, tøebaže Hans ho

prohánìl podle starých, hodnì bezohledných pravidel. Nejhezèí bylo,

když Hans dal Vaškovi do rukou míè, rozehnal Mary na lonži do

nejdelšího klusu a Vašek si pøitom musel míè vyhazovat a chytat, aniž

se mohl podívat na uzdu nebo na konì. Vašek to pøijal jako poutavou

hru a ve skuteènosti to bylo znamenité jezdecké cvièení pro uvolnìní

beder a mìkkost v sedle. Vašek se v Achmedovì škole nauèil nìèemu,

co ho døív nenapadlo; sledoval pohyby svého tìla oddìlenì. Zakousl-

li se do cvièení, pozoroval postupnì posuny nohou, rukou, trupu, hlavy

a jejich vzájemné pùsobení na rovnováhu; v podvìdomí se mu už vyvíjel

smysl pro kontrolu tìla, a když mu Hans øekl, že dobrý jezdec má

ruce s uzdou v pevné, klidné poloze nad sedlem a nerejdí s nimi, staèilo

(156)

to vysvìtlení, aby Vašek na Mary své ruce ihned zvládl.

Jednoho dne, když seskoèil se svého bandurka a odstrojil si

jej, zavolal ho Hans a Vašek užasl: Hans mu podával šambrieru, velký

cvièitelský biè.

„Tu máš, Vašku, s tím se taky musíš nauèit zacházet. Vem si

to ven a uè se tam zatím bez koní.“

Vašek div nevýskl radostí: biè, opravdický, velikánský biè,

zrovna takový, jako má direktor nebo pan Perreira! Vysoký biè,

mnohem vyšší než Vašek, nahoøe ohnutý krásným ohybem, s bílým

koncem, který se natøásal a poletoval jako støíbrné hádì. Vašek se

s ním hrnul ven s tváøí slavnostní a vzrušenou, nejdøíve stranou za vozy,

aby ho hned všichni nevidìli, jak s tím zápolí. Nebo hned shledal, že

je ten biè mnohem vìtší, než si pøedstavoval, a že tedy nebude pro

jeho klukovské ruce zrovna lehké jej zvládnout. Taky se to ukázalo:

takový biè, paneèku, je èertovská vìc, švihneš jím, a prásk, šòùra ti

odnìkud pøiletí a sekne tì pøes záda nebo po hlavì. A opravdu jím

zapráskat, na to je, hernajs, potøebí síly! První dny se Vašek spíš

s bièem potácel, než aby s ním doopravdy nìco dìlal. V takovou chvíli

se u nìho zastavil kulhavý Harwey.

„Halloh, Vašku, that is a wonderful whip! Nádherný biè -

kdopak ti jej dal?“

„Hans, pane Harwey!“

„A to s ním mᚠcvièit?“

„Ano, pane Harwey.“

„Hans je starý hlupák, když si myslí, že mùžeš držet takový

whiphandle. Pojï se mnou, Vašku, já ti vyhledám nìco lepšího.“

Harwey zamíøil k jednomu ze svých skladištních vozù, chvíli

v nìm kramaøil, pak vylezl a podal Vaškovi starý, odøený biè, ale

o hodnì menší a lehèí.

„Ten ti pùjde lépe do ruky. To je ještì po starém Humbertovi,

z doby, kdy mìli menší manéž. S tím budeš moci crackovat, víš, dìlat

crash!... no, práskat, yes.“

Vašek to zkusil, a opravdu, na tenhle svými silami staèil.

(157)

Jednou, dvakrát, tøikrát si práskl jak z pistole a poskoèil radostí.

„Hernajs, pane Harwey, ten práská, co? Slyšíte, pane Harwey,

jak práská? Co myslíte, pane Harwey, myslíte, že táta slyší, jak to

práská? Myslíte si, že si táta myslí, že to práskám já? Nebo si myslíte,

že si táta myslí, že to práská pan Berwitz?“

„Ou, ou, to je moc otázek na starého èlovìka. A nemysli si,

že práskání je všecko, co se s bièem dìlá. To se ví, musíš se uèit i to

crack, práskat, yes. A ne jen takhle. Koukej, to já prásknu dvakrát

na jedno švihnutí...“

Harwey trhl škubanì vìtším bièem a bílý konec dal dvì

tøaskavé rány.

„A ty musíš umìt udìlat i tøíkrál crash, yes. A dìlat to elegantnì,

aby se biè krásnì vinul, yes. Ale to není všecko. Koukej.“

Harwey vzal kus novin, zmuchlal je a hodil opodál na zem.

Pak si odmìøil od papíru celou délku bièe, tam si stoupl, švihl a papír

odletìl.

„Well, to je to! Strefit se! To nebudeš umìt okamžitì. To se

budeš uèit tøeba ètvrt roku, než se bezpeènì strefíš. A pak se budeš

uèit dál, yes. Musíš umìt strefit se ze støedu manéže na kterékoli místo

a buï tam prásknout, nebo jen štípnout, nebo jen se dotknout,

tušírovat. Musíš umìt tam zasadit švihnutí shora nebo zdola, zleva

nebo zprava. Taky se musí umìt lupnout bièem, že to jen koni prskne

u uší a nedotkne se ho to. A pak švihnout rychle za sebou na tøi rùzná

místa, jako kdyby ti tøi konì dìlali neplechu. Zkrátka, Vašku, biè musí

za tebe mluvit, I say, a musí za tebe povìdìt koníèkùm, co chceš:

rychleji, pomaleji, neskákat nebo skoèit, jednou pokárat a jednou

pochválit. Yes. To všecko je dùležitìjší než práskat bièem do vzduchu.

Nᚠdirektor má biè tak bezpeènì v ruce, že mu hodíš jablko a on je

ve vzduchu pøesekne. Poèítám, že tak za rok zaèneš trochu biè ovládat.

Protože biè, I say, cirkusácký biè je celá vìda. Yes.“

Vaškovi se tak zaèalo nové úporné cvièení, do kterého se

vložil se vší chlapeckou vážností. Roméovi kluci brzo objevili jeho

esercizio. Nejprve na nìho koukali s uctivým obdivem, brzo však se

(158)

pøi tom rozvinula velká zábava: místo do zmuchlaného papíru strefoval

se Vašek do pobíhajících èerných Roméovcù, kteøí se všech stran

vskakovali do okruhu jeho bièe, vyzývavì køièeli o ránu a strašnì øvali,

když ji opravdu dostali.

S tìmi kluky mìl Vašek vùbec svùj køíž. Už nelibì snášel, že

byli poøád pøi tom, když ho jejich táta prohánìl. To Vašek nemìl rád.

Byl pøece doma od malièka uznaným náèelníkem celé hordy klukù

a s jakousi chlapskou hrdostí dbal na to, aby ho žádný nepøistihl pøi

nìjaké slabotì. A tady najednou ta èerná chasa umìla všecko líp

a hraèkou jí šlo, co Vašek pøed nimi stále oral a oral. Nikdy se mu pøi

tom neposmívali, to je pravda, ale už to, že mu za stálého køiku

ukazovali, jak je snadné, co on nemùže svést, už to ho dìsnì žralo;

a v duchu si stokrát pøísahal, že to tìm umounìným panchartùm ukáže,

jen co zvládne aspoò první skoky.

Nejhorší a nejpodivnìjší byl jeho pomìr k Paolovi. Bylo to

tiché napìtí a mìlo svùj prapùvod snad v tom, že mu Vašek nemohl

nic vážnìjšího vytknout. Paolo byl o nìco starší, byl neskonale

protøelejší a cvièit umìl, že mu Vašek zatím jen závidìl. Paolo byl

hezký hoch, štíhlý, pružný, postavil-li se, stál vždycky trochu theatrálnì,

dìlal-li nìco, byly jeho pohyby ladné a líbivé. Vìdìl to o sobì a už tu

svou hezkost uplatòoval. Vašek se pøed ním cítil všecek jako sukovatý

a neohrabaný. Paolo mìl smìlý pohled, ba mohlo by se øíci drzý, jenže

mu v záøivých oèích hrálo cosi lišáckého, co bylo ihned pøipraveno

pøemìnit drzost v nevinné ètveraèení, kdyby snad pro drzost mìlo

pøilétnout okøiknutí nebo dokonce pohlavek: „Ó, snad byste nebyli zlí

na hezkého, nevinného Paola?“ Vašek byl prostý a pøímý a tohle

chytráctví cítil už jako faleš a zbabìlost. A pojal také hluboké

podezøení, že ani Paolova radost z Vaškových pokrokù není upøímná

a že je to jen lstivá komedie. Paolo byl pøi Vaškovi cosi jako

Achmedùv asistent, a když Vašek pochopil nìkolik základních trikù -

cirkusáci øíkají trik každé èásti výkonu, která se musí opìtovným

cvièením nauèit do úplné mechaniènosti -, Paolo sám bez otce bdìl

nad Vaškovými korepeticemi. Dìlal to velmi horlivì, dovedl znovu

(159)

a znovu s trpìlivým úsmìvem ukazovat Vaškovi správné našlápnutí,

odraz nebo chvat, a srdeènì mu zatleskal, když se cvik Vaškovi

podaøil. Ale právì ta ustavièná úsmìvná ochota, ta pozorná zdvoøilost,

ta nadšená úèast byly zdrženlivému Vaškovi nepøíjemnì podezøelé.

Takhle se nechoval žádný z klukù, s kterými se kde setkal; jeho dìtský

svìt byl drsnìjší, pøihroublejší, snad i sveøepìjší v žárlení a v závisti,

ale pøímý, otevøený a jasný. S Paolem mu bylo jako s kluzkým úhoøem,

který poøád nìjak uniká. Vašek pøece vìdìl, že ho Paolo nemá rád,

že to nedìlá ze srdeèného pøilnutí, naopak, že mu závidí.

Co mu závidí, to si Vašek nedovedl pøedstavit ani domyslit.

Pøipadalo mu, že všecko je tu tak pøirozené a prosté, ten život, do

nìhož tak rychle vklouzl, ta vlídnost dospìlých k nìmu, ten jeho podíl

na každé spoleèné práci. Byl vlastnì v Cirkusu Humberto jen o pár

dní déle než Paolo, ale byl tu úplnì doma, spøátelen a skamarádìn se

všemi, s Hansem, s dontérem, s Harweyem, s Arr-Šehirem. A to bylo

právì seménko Paolovy závisti: Vašek tu byl doma, byl tu usedlík,

kdežto Roméovci bìželi svìtem a pøitáhli sem jako lid potulný. Roméo

mìl s Berwitzem smlouvu na deset mìsícù, ale kdyby ji mìl i na dva

roky nebo na pìt let, bylo by to všecko doèasné a pomíjivé a jednoho

dne odboèí jejich modrá maringotka od vozù humbertovských a bude

koèovati s jinou spoleèností nebo boudaøit na jarmarcích. Kdežto

Vašek se svým tátou, aniž se o tom mluvilo, byl tu zakotven na celý

život. Problém domova se tu zvedal mezi nimi ve své sociální relativitì

a rýsoval jejich osudy. Pro Antonína Karase byla pøedstava domova

nezrušitelnì spojena s chalupou v Horní Snìžné; Vašek, jehož dìtská

pøizpùsobivost ochotnì pøijala velkou zmìnu, cítil svùj domov tu v tom

velkém, stìhovaném cirkuse, který mu se všemi svými lidmi i zvíøaty

byl cosi jako vesnice na kolech, vesnice mnohem kouzelnìjší

a zábavnìjší než Horní Snìžná; a Paolo, krásný, ubohý Paolo cítil, že

jeho domov je jen ta maringotka, kde spí namaèkáni v chuchvalce

lidských tìl a která je veze køížem krážem, pod sluncem i snìhem,

v dešti i v mrazu po celém svìtì a témìø každého roku se ozývá

vøískotem nového dítìte.

(160)

Z toho pohledu Paolo závidìl Vaškovi a øevnil na nìho. Mladý

ten poloberber se sžíral nepøejícnou touhou, když vidìl Vaška sedìt

s tak mocným pánem, jako byl Kerholec, u spoleèného hrnce, když

ho vidìl jezdit na Mary a opatrovat shetlandíky, když ho našel

v dùvìrném rozhovoru s kapitánem Gambierem a když ho spatøil

chodit o pøestávce se lvíèetem. Jak po tom všem sám toužil, jak rád

by také tak volnì probíhal stanem, stájemi zvìøincem! Ale tam všude

malého, krásného Paola vyhánìli, Hans u koní byl na nìho i na jeho

bratøíèky jako èert, jen hudroval, že by za nic nemohl ruèit, kdyby se

mu tam dostala ta cikáòata. A kapitán Gambier vydal dokonce zvláštní

obìžník, že se hochùm zakazuje pøístup ke klecím a k vozùm se

šelmami. Všichni mìli docela pøirozený strach pøed tímto novým,

rtuovitým živlem africkým, v nìmž to hrálo uliènictvím a vtìleným

pokušitelstvím; Vašku naopak byl klidný, rozvážný, cirkusáci cítili v nìm

kus dospìlého muže podle toho s ním jednali.

Jestliže však všichni byli na støehu pøed Roméovci, aby se

nestalo nìjaké neštìstí, jeden byl od první chvíle zaujat otevøeným

nepøátelstvím: pan Arr-Šehir, stráže a opatrovník slona Binga. Pokud

on tu byl, nesmìl malý, krásný Paolo ani zavadit o sloní stáj.

„Vyznavaèi Mohameda,“ øíkal Arr-Šehir starostlivì, „jsou plni

džinù, kteøí usilují o zdraví Posvátných. Položil jsem muøí nohy na práh,

ale džin by je mohl pøekroèit v tìle Paolovì.“

Stájníci muøí nohy na prahu nevidìli, ale vidìli rákosku, kterou

si Arr-Šehir postavil u vchodu. Když s ní po prvé vyrazil na Paola,

pøibìhl hoch k Achmedovi témìø plaèky a hoøce mu žaloval, jak ho

kornak honí. Achmed Roméo pokrèil rameny:

„Jak zní Súra slona?“

Paolo nevìdìl, Achmed Roméo sáhl do kapsy, kde mìl

rùženec, a uchopiv jednu kulièku, recitoval:

„Zda nevíš, jak naložil Pán s lidem, který pøivedl slony?“

„Ach, ano... to jsou ti ožraní...“ rozpomínal se Paolo. Achmed

kývl hlavou a pokraèoval:

„Seslal ptáky ababil, kteøí házeli po nich kamením, že byli jak

(161)

ožraná stébla.“

Uèil se tedy Paolo, že pomsta a odplata je v rukou

Alláhových, ale tím v nìm nezanikla žádostivost a závist. Umìl je

ovšem zakrývat. Za krátký svùj život vidìl už mnoho vìcí ve svìtì

a od malièka se uèil uklánìt se mocným pánùm poklonou èíslo tøi.

Jeho chytré oèi na první pohled postøehly postavení Vaškovo, a odtud

ta jeho vytrvalá úslužnost a horlivost. Bylo to v nich, v Roméovcích,

ve všech, proto i starý Achmed vítal poníženými úklonami Kerholce

a všecky jeho dìti s úsmìvy obskakovaly Vaška. Jenže Vašek tušil

bezpeèným dìtským instinktem, že je to nepøirozené a jenom hrané,

a nejednou, když se na nìho Paolo zubil co nejsrdeènìji, øíkal si

v duchu: „Ty hade!“

Zùstával tedy Vašek mezi jejich pøekotnou úlisností poøád nìjak

uzavøen a netýkavý, s docela pøesným pocitem, že tohle vìèné usmívání

jednou praskne a že si to pak s tìmi mouøeníny se všemi vyøídí. A

když teï, co se uèil ovládat biè, Roméovi kluci pøibíhali a volali si na

nìho o ránu, zaèala se hra, do níž Vašek vnášel i kus svého utajovaného

vzteku. Kluci byli rozestaveni kolem dokola, vbíhali mu na dosah rány

a Vašek po nich švihal seknutím, které bylo myšleno doopravdy. Jakživ

by se nebyl Vašek na mrtvém papíru nauèil tak rychle zasahovat cíl

jako v této høe, do níž mohl vložiti všecku náruživost.

Týdny to trvalo a švihy Vaškovy byly èím dál tím pøesnìjší

a hbitìjší a pokøiky Roméových klukù èím dál tím vyzývavìjší. „Vašku,

ecco, Vašku, qui, Vaškù...“ ozývalo se nepøetržitì, když se objevil

mezi vozy s bièem. A èím déle se ta hra provozovala, tím pestøejší

bylo volání a øádìní, všeliké posmìšky se do toho vtrousily, vyplazený

jazyk, dlouhý nos, fanfáry smíchu. A Vašek beze slova švihal a práskal,

jak mohl, stále více dopálen na tu rotu, která se mu už zøejmì posmívala,

když se jim daøilo uskoèit nebo padnout na zem a jít ránì. A jednoho

dne se obvyklý pokøik zmìnil náhle v strašný jek a øev, že koèoví

vyrazili z konírny a lidé vybíhali z maringotek. Na volném prostranství

vidìli jedno jediné klubko rvoucích se klukù, a když k nim dobìhli,

rozpoznali nejdoleji pode všemi Paola, na nìmž ležel Vašek a škrtil

(162)

ho, na Vaškovi leželi všichni Paolovi sourozenci, které Vašek podle

možnosti odkopával a setøepával.

Když je roztrhli, byl Paolo úplnì vysílen a bez dechu a Vašek

všecek zježen vzteky.

„Co to bylo?“ spustil na nì s jedné strany Hans a s druhé

Achmed.

Dlouho nechtìl nikdo s pravdou ven, až Vašek, aby se obhájil,

odpovìdìl:

„Paolo na mì køièel dablkau.“

„Dablkau - co to má být?“

„Já nevím. Ale já si to nedám líbit.“

„Dablkau - co je dablkau?“ ptal se Hans lidí okolo.

„Snad double cow,“ odpovìdìl pan Harwey. „To anglicky

znamená dvojí kráva.“

Další vyšetøování ukázalo, že je to správné. Svìtobìžní kluci

pøišli pøi høe s Vaškem na to, že Vašku je složeno s francouzského

vache a z nìmeckého Kuh, a že tedy je to dvakrát kráva. A Paolo

z toho tedy hned složil anglickou double cow.

Byl z toho kolem velký chechot, že Achmed Roméno

zapomnìl i na pohlavky a kopance. Jen Vašek, pobledlý, držel opìt

biè a stál mezi ostatními. Teï, když se mu dostalo vysvìtlení té nadávky,

pochopil, že to byla nebezpeèná pøezdívka, která by mu otrávila celý

život zde. Najednou tedy zapráskal bièem a vykøikl:

„A kdo to ještì jednou øekne, každého zbiju!“

Hans také vycítil, že by Vašku mohl být zesmìšnìn, a proto

dodal:

„Dobøe, Vašku. Nedej se. A uslyším-li to já od nìkoho, nevezmu

si na nìho biè, ale lonžový øemen. Alou, každý po svém!“

I shledal Paolo, že je nutno ještì více nenávidìti Vašku, nebo

všichni mocní se ho ujímají proti hochùm, kteøí umìjí víc. Ale je tøeba

si dát pozor, protože Vašku má zøejmì hroznou sílu a byl by snad

krásného Paola zabil.

(163)

VII

Historka s dvojitou krávou byla švanda, která mìla vážné

pozadí: Vašek èím dál tím víc mluvil øeèí, která nebyla žádný jazyk.

V cirkuse užívali všichni hantýrky, která byla složena z francouzských,

italských a anglických výrazù, èeští dìlníci do svých èeských hovorù

vplétali pokroucená nìmecká slova, ale Vašek k tomu všemu pøebíral,

dontérem poèínajíc, všeliké výrazy ze všech øeèí, které kolem sebe

slyšel. A volalo se tu i hovoøilo francouzsky, anglicky, italsky

a španìlsky, Gevaertsové nìkdy spolu mluvili švédsky, paní Berwitzová

se Steenhouwerem hovoøívala holandsky, Roméo klel nebo se

dovolával Boha arabsky a turecky. Cirkus Humberto byl jako jazyková

archa Noemova, kde mìli od každé øeèi po páru. Dospìlí si na to

navykli, ale u hocha, který v tom žil jako Vašek, nastávalo z toho

v hlavì babylonské zmìtení. Nìkdy promluvil tak, že mu už vlastní

táta nerozumìl a musel si to dát pøeložit; ale když Vašek zaèal øíkat

i „mašalah“ uznal Bureš, že už je nejvýš na èase ochránit jeho èeskou

dušièku pøed úplným zmatkem.

Tehdy vyhrabal Bureš vzadu v osmièce balík knížek svázaných

motouzem, a kdykoli se hodilo, zaèal z nich pøedèítat. Po prvé to bylo,

když Vašek u veèeøe rozèilenì vykládal, jak byl se byli toho dne málem

porvali tygøi se lvem; Gambier je cvièil k spoleènému vystoupení, ale

toho dne propuklo dávné nepøátelství obou koèkovitých, a nebýt

nìkolika hlídaèù, s tyèemi, byla by tekla krev. Osmièkáøi mluvili o tom,

jaká nenávist mezi nìkterými šelmami panuje, a Bureš si najednou

vzpomnìl, že je na to pøece i slavná báseò. A už povstal a hlaholivì

pøednášel: „Heøman z Bubna byl udatný pán, u svého krále na slovo

vzatý...“

Poslouchali zprvu s úsmìvem jeho pathetickou deklamaci, ale

najednou zvážnìli a sledovali básnické vyprávìní s odborným zájmem:

Heøman všeliké hrùzy prost

(164)

projíždí tam pouštì a lesy,

novou konaje myslivost,

jakoby zvyklý, potvory dìsí

Jednou žena se za pardem,

od komonstva se vzdaluje svého;

kùò tu zarazí v bìhu svém

a hlk dopadá ucha i jeho.

Rychle tam bodá odkud ten øev,

aè se kùò mu pøíèí a brojí,

dojel a vidí, an zápasí lev

se dvìma tygry v náramném boji.

„Jednomu na dva se pomoci má!“

praví a døevce svého se chopí,

a než ho dravstvo to znamená,

v tygra jednoho zarazí kopí.

Skoèí s konì a vytasí meè,

aby druhou potvoru ubil;

ale než ji dohonil v seè,

již ji lev svou dlápou byl zhubil.

I chvìl høívou, se zvedaje,

obou tygrù a svou krví zborcen,

vdìènì k ochránci vzhledaje,

lehnul k nohum jeho mu zkrocen.

Tady sebou pohnul Malina. Mìl patrnì nìjakou námitku, ale

poèkal, až jak to dopadne. Poslouchali tedy, jak Heøman ovázal lva

a jak ten šel za ním až do mìstské brány a jak potom žili v Èechách,

až rytíø umøel, a lev „žalostí hrùznì øval, nejedl, nepil, tøetí den pošel.“

(165)

„No, hezky jsi to, Honzo, sesadil,“ pochválil Malina Bureše,

„jenom ti nevìøím, že si mu ten lev lehnul k nohoum. Všecko, ale tohle

ne.“

„A proè ne?“ bránil Bureš fantasii Simeona Macháèka.

Z vdìènosti...“

„Neleh,“ zavrtìl hlavou Malina. „To dá rozum, že by se držel

toho tygra. Když má lev koøist, položí na ni pracku a vrèí nebo øve. A

pak ji vezme do zubù a cloumá s ní a tahá ji a poøád vrèí. To tam do

té básnièky pøidej: že vláèil tygra po pralese sem a tam a øval. To mi

tam chybí.“

„A ještì nìco,“ podotkl Kerholec. „On by si mu neleh

k nohám. Kdyby byl opravdu zkrocen, jak Bureš øíká, nejvýš by se

mu tøel hlavou o tìlo.“

„No, což o to,“ vpadl Vosátka s nezvyklým znaleckým

zájmem, „ona se Korina pøed Gambierem taky rozvalí.“

„Jo, lvice, to jo,“ hájil svou Kerholec, „ale pøevalí se na záda,

a ne aby si lehla k nohám.“

„Nu, on si samec taky nìkdy pøed dompteurem lehne,“ mínil

Malina, „lev by to moh být, ale starý a líný.“

„Jenže takový starý lenoch by se nerval s tygry,“ tvrdil

Kerholec, „ten by zaøval a utek. Povídám, že to byla lvice.“

„Ale pøátelé,“ hájil Bureš znovu báseò, „pøedstavte si, že to

bylo z vdìènosti, když mu ten Heøman z Bubna zachránil život a ovázal

rány!“

„Takové vìci se dìjí,“ pokyvoval Malina. „Lvi jsou vdìèni za

dobrotu. Jednou mìl dompteur Èervinka mladou lvici, jmenovala se

Kleopatra. Ta dostala zápal plic a on si ji ve strachu, aby o ni nepøišel,

vzal k sobì do postele a tak ji ošetøil, že se uzdravila. A ta Kleopatra

mu byla za to až do smrti vdìèná, jak k ní pøišel, už se zvedla na zadní

nohy, objala ho a lízala mu tváø...“

„No vida,“ obrátil se k ostatním Kerholec, „tak to byla lvice

a lízala mu tváø, a ne že by si lehla k nohám!“

„Zkrátka, Honzo,“ ušklíbl se seržán Vosátka, „nezbude ti než

(166)

to královské dílo pøedìlat, jedna aby lev nejdøív vysmejèil s tím tygrem

prales a pak aby z nìho byla lvice a olízala tomu tvému Heømanovi

z Bubna spanilé jeho líce.“

„To snad nejde,“ vmísil se skromnì Karas otec, „vždy by ho

pøi tom povalila.“

„Tak to bylo obrácenì,“ pøijímal to Vosátka, „to by tedy rytíø

Heøman ulehl k nohám lvici.“

Tomuto obratu ve znaleckém rozboru básnì se musel už i Bureš

dát do smíchu, ale pøe tím skonèena nebyla. Nebo Malina namítl, že

by rytíø nemusel padnout, protože stojí-li lev na zadních nohách, je to

jeho nejslabší posice a tak s ním èlovìk mùže i zápasit, drží-li ho pøi

tom od tìla. Pak se ještì chvíli uvažovalo o verši „nejedl, nepil, tøetí

den pošel“. Nìkteøí mysleli, že kdyby dostal jako zde v cirkuse deset

liber pìkné koniny, že by neodolal, jiní soudili, že by snad nežral, ale

pít že musí; jako nejvyšší autorita rozhodl Malina, že text je správný,

protože lev v rozèilení nebo zármutku nežere a nepije, a je jen otázka,

jestli by pošel už tøetího dne.

„To v nìm musela být ještì nìjaká nemoc,“ usoudil Malina,

„tøebas se o funuse nachladil. Docela zdravé zvíøe by žilo dýl, ale bylo-

li mu nìco, tak je to možné, že dovede lev zajít i za dva dny.“

Zdálo se, že tím je báseò definitivnì schválena, ale Karas otec

ještì mìl nìjakou starost. Jak prý to bylo tam s tím prùvodcem

a s vladykou. Bureš musel chvilku hledat v pamìti, než koneènì to

místo znovu odøíkal.

Kudy stoupal, mu po boku byl,

každý se divil prùvodci tomu,

a když vladyka poselství sdil,

následoval jej do Èech domù.

„To je to, èemu nerozumím,“ pøikývl Karas, „jak to, že ten

vladyka to poselství zdil. To je zazdili cihlama nebo co?“

Zednický problém básnì vyvstal opravdu všem jako záhada.

(167)

„Ale to je jen tak básnicky øeèeno,“ prohlásil Bureš, když

chvilku o tom pøemítal, „sdil - to tu pro rým místo sdìlil, jako povìdìl

nebo oznámil.“

Koukali se na nìho nedùvìøivì a prohlásili, že tomu nevìøí;

jakýpak by prý to byl básník, aby mluvil o zdìní, když chce øíci

oznámení; a kdyby prý tohle mohli básníci dìlat, nìco jiného myslet

a nìco jiného napsat, to že tøeba tu ve skuteènosti vùbec nešlo o lva,

tøebas to byla postøelená vopice a ten Heøman z Bubna byl tøebas ve

skuteènosti nìjaký Franta z Holešovic.

„Nu, já jsem znal jednoho Heømana z Bubna,“ prohlásil na to

Malina, „jmenoval se Poláèek a dodával nám, když jsme byli v Praze,

oves a seno a slámu.“

„Když se jmenoval Poláèek,“ namítl Bureš, „tak tedy nebyl

z Bubna.“

„A to zase byl,“ trval na svém Malina, „to mi nepovídej, já

sám jsem k nìmu jezdil brodem pod Štvanicí. A na druhém bøehu

hned byla Bubna a tam mìl ten Heøman Poláèek sklad.“

„To byly Bubny a ne Bubno, ty chytrý,“ vysmál se mu Bureš.

„Tohle je starý rod pánù z Bubna na Jelení...“

„A takhle je to tedy,“ ulevil si Karas otec, „já poøád myslel, že

on mìl nìjaký buben na jeleny. Ale co se toho poselství týèe, to je

marné, to oni to poselství asi zazdívali. Døívìjc se dálo všelicos.“

Touto obecnì uznanou pravdou byla nakonec báseò schválena

a rozhodnuto, že se mùže jít spát. Jen Bureš nebyl spokojen, protože

mu svými námitkami rozbili všechen estetický úèin.

„Vždy já to, vy kujóni, nepøednášel pro vaše menažerijní

rozumy,“ prohlásil jim, „já to deklamoval tuhle pro Vaška. Jakpak se

ti to líbilo?“

„Líbilo. Bylo to moc hezké.“

„Vidíte? Mládí má ještì smysl pro poesii. Mládí je ještì plno

posvátného nadšení a nepodléhá rozumáøství starých. Jaká je to útìcha,

že vìènì budou zde lidé kterým básníci mají ještì co øíci. Copak se ti

nejvíce líbilo?“

(168)

„To, co øekl ten vladyka, když vidìl ten zápas.“

„Jednomu na dva se pomoci má!“

„Ano! Jednomu na dva se pomoci má! A já, když jsem pral

Paola, mìl jsem jich na sobì sedm. Ale byl bych je všecky pøepral,

kdyby byl nepøibìhl Hans a ti druzí.“

„A ta stateènost èeského pána se ti nelíbila?“

„Ó ano. Ale já na jeho místì bych toho tygra neprobil. Já

bych ho bacil po èumáku a bil bych ho, až by lva nechal. To je pøece

škoda, zabít tygra.“

Bureš vidìl, že už i Vašek je zachvácen cirkusáckým cítìním,

ale utìšoval se tím, že v jeho mladé duši je ještì místo i pro jiné city. A

umiòoval si, že je bude nyní horlivì pìstovat, aby zachránil toto dítì

vyšším úkolùm i národu. Už pøíštího dne mu pøed polednem

deklamoval:

Slyš, kterako z daleka temný hluk

ty hory a doly probíhá!

Hle, táhne se nìjaký v rozbroji pluk

a trub jeho válku budící zvuk

se strašno po kraji rozlíhá,

a pakli se zbrojnošù statných ptáš:

„To jest Žižka, Žižka, vedoucí øeditel náš!“

Stará Šímova romance opravdu zaujala Vaškovu fantasii, že

mìl hlavu plnou vítìzného vojevùdce; a Burešovi dala pøíležitost, aby

mu na schùdkách maringotky vyprávìl, kdo byl jednooký hrdina

a jakou váleènou slávou slynuli staøí Èechové. Vašek naslouchal

napjatì, každé slovo hltal - to byly pravé pøíbìhy pro klukovskou

obrazotvornost. Jen v jednom cítil jakýsi nesoulad, o nìmž Bureš nemìl

ani tušení: Šírùv refrén v nìm vzbudil jasnou pøedstavu, že Žižka,

vedoucí øeditel náš, vypadal tak nìjak jako Petr Berwitz, když

pøedvádìl skupinu rapù ve volné dresuøe, a s tím tedy se tìžko slouèilo

líèení Žižky jednookého.

(169)

Ale Bureš horlivì utvrzoval ve Vaškovi správnou pøedstavu:

hned vzápìtí pøišel s Vocelovou básnièkou o sbìhu na Staromìstském

rynku, kde dva zamlklí muži naslouchají vyprávìní o smrti mistra Jana,

jeden král Václav, druhý

druhý tichý muž tam stojí

v kroji slovanském,

hlavu níže klonì, hledí

na tu pražskou zem;

pøitom jilec meèe drtí

svalovitá pìst,

vojína až k rozjímání

vzbudí jilce chøest;

hlavu plnou hnìvu zdvihna,

plaší z duše sen -

pod pøilbou, hle! záøí hrùznì

jedno oko jen.

Tento zlovìstnì uatý závìr velmi pùsobil na Vaška, který si

dával básnièku znovu a znovu opakovat. A neménì se mu líbil závìr

romance Èelakovského:

Sezimovo tìlo èní tam nad lomem,

záøe z hradu svítí ještì nad borem,

kudy roty táhnou dál na Rakusnice,

„Kdož jste boží bojovníci“ zpívajíce.

Tyhle vìci umìl Bureš pøednášet, pøimraèené oko šlehalo

blesky hnìvu a vzpoury, levice svírala hruï, pravice se patheticky

vznášela, hlas dunìl a høímal; Vašek zíral na nìho ve zbožné úct, cítì

bezdìky, že ho ty podivné, neslýchané verše unášejí ještì do jiných

krás, než byla poutavá lepost cirkusu a zvìøince kolem. Bureš

deklamoval vìtšinou zpamìti a znalec by byl poznal, že jeho repertoár

(170)

je trochu zastaralý, že èeská poesie v tìch letech už byla zase o kus

dál. Ale pro Vaška to bylo všecko nové a povznášející, zaplòovalo to

jeho mysl novými zájmy; netrvalo dlouho a Vašek sedìl s Burešem u

knížek a sám si pomalu slabikoval jejich obsah.

Bureš umìl ke všemu, co dal Vaškovi èíst, pøipojit nìjaký

výklad, vìtšinou o èeské zemi. Bylo to zvláštní: táhli daleko vzdáleni

od svého pravého domova, kolem nich se ozývala rùzná náøeèí

dolnonìmecká, friská, holandská a vlámská, plachty jejich stanù se

vzdouvaly vlhkými moøskými vìtry a nejednou se jejich vùz kolébal

pár sáhù nad pøíbojem vzdutého moøe - a tu v tìch neznámých

konèinách vyprávìl èernovlasý životní ztroskotanec malému hochovi

o lásce k vlasti, která ležela vzdálena za sedmerými horami, za

devaterou øekou, a hoch se rozhoøíval láskou k národu, z nìhož tu

mìl kolem sebe jen svého tátu a ètyøi vyvržence. Byli však takoví, že

je musel milovat, každý nìjak vynikal, všichni plní zážitkù a historií,

všichni byli pevní, tvrdí, chlapští a jednali s ním jako se sobì rovným.

Bureš mu vykládal o starém pánu, který všecku tu minulost objevil

a sepsal v krásných Dìjinách národu èeského. Jindy mluvil Bureš

o stateèném bojovníku panu Havlíèkovi, nebo mu se slzami v oèích

vyprávìl o utrpení Josefa Kajetána Tyla, který se obìtoval èeskému

divadlu a radìji zmíral hlady, než by je opustil. Vašek míval dojem, že

to všechno jsou lidé, s nimiž se Bureš osobnì znal a stýkal. Ale když

se ho jednou na to pøímo ptal, Bureš se zadíval stranou, pak mávl

rukou a nevrle prohodil:

„Ach, to by byly dlouhé historie.“

Jejich hovory vpadly ovšem èím dále tím èastìji do rozprávek,

které se vedly pøi veèeøi. A když se tak Bureš pøed hochem rozhovoøil,

aby líèil krásu zlaté, stovìžaté Prahy nebo nìjakou památnou pøíhodu

z dìjin, zmlkali i ti ostatní svìtobìžníci a tiše naslouchali vyprávìní

o domovì, vyprávìní o vlasti.

Nikdy se tak mezi nimi nemluvilo, byli navyklí drsné rvaèce se

životem a nemìli kdy na citlivosti. Ale když tu byl mezi nimi ten chlapec,

to lidské mládì, které nechtìli pøipravit o znalost tìch posvátných vìcí,

(171)

odsouvali se sebe tvrdou skoøápku a bezdìky se objevovali podobní

a blízcí jemu, prosté dìtské duše, toužící po víøe i po legendì.

Mìkkosti však nepodléhali a Vašek se bezdìky od nich uèil

pøijímat život tak, jak je. Zpravidla to bylo tak, že z krásného vyprávìní

vpadli do své cirkusácké skuteènosti. Pøíliš jí byli naplnìni, pøíliš v ní

žili, aby se mohli z ní vytrhnout na víc než na chvilku.

To tøeba, když už Vašek umìl plynnì èíst, poruèil mu Bureš,

aby se nauèil nazpamì Horymírùv skok. A jednoho dne stál Vašek

na schùdkách maringotky a dìtským hlasem recitoval:

Co lid všechen spìchá k Vyšehradu?

Co ten èetný shon as znamená?

Rytíø jeden, spáchav hroznou zradu,

meèem skonèiti dnes život má.

Pìt dospìlých mužù naslouchalo dál, jak byl rytíø Horymír

odsouzen k smrti, že zapálil støíbrné doly, a jak si vyžádal jako poslední

milost, aby e smìl projeti na svém Šemíku, a jak pak s ním pøeskoèil

vyšehradské hradby i skálu a všichni jen „spatøí letìti ho k Radotínu“.

Pìkný rytmus Jana Jindøicha Marka je ukolébal v pøíjemný poslech,

že se jim to velmi líbilo; ale vtom už se prodrala skuteènost jejich

snìním a seržán Vosátka luskl prsty:

„Hombre, seòores! Abych vám øekl, tohle byl asi náramný

cirkusák! Tady nejde jen o ten skok, ale o tu celou reklamu. Když lid

všechen spìchal k Vyšehradu, co je to, pánové, jiného, než že kolega

Horymír umìl své èíslo dobøe prodat!“

VIII

Paní Anežka Berwitzová byla smutná: jedno ze tøí lvíèat zašlo.

(172)

Bylo od narození slabouèké, zimomøivé, nijak se nemìlo k svìtu jako

obì druhá. Bìžela si s tím postesknout ke kapitánu Gambierovi. On

jen pokrèil rameny.

„Madame, s tím musíte vždycky poèítat. Udržet mláïata šelem,

když se cestuje, na to zpravidla nestaèí lidská péèe. To je víc štìstí

a zázrak. Ale ti druzí lvíèkové vypadají velmi zdatnì.“

„Ano. Doufám, že odchovám aspoò ty dva a jednoho dne

vám je odevzdám do výcviku.“

„Prosím, madame, udìlám co bude možné. Ale jen pro vaši

radost. A pøál bych si, aby vám ji pùsobili také oni. To ovšem tak jisté

není...“

„Proè tak soudíte, kapitáne?“

„Mám s tím už svou zkušenost. není nad syrové šelmy,

rozumíte, nad šelmy pøímo dovezené z pralesa. Ty nevìdí nic o èlovìku,

bojí se ho svým pøirozeným pudem, a seznají-li v krotiteli tvora, který

jim neubližuje, pøilnou k nìmu stejnì pøirozenì. Ale lev narozený v kleci

a odchovaný mezi lidmi je na nì navyklý, není to už primitiv, na jehož

pudy lze spoléhati. Èlovìk není pro nìho zvláštní zjevení, je pro nìho

tvor jaké kterýkoli jiný, a zachce-li se mu, skoèí na nìho, jako by

skoèil na kozu. Já vím, je to rozkošné, hrát si s koaty, ale když

dorostou, je to jiné. Já jsem se po všech zkušenostech rozhodl, že

chci vždycky pracovat jen se syrovými šelmami. Tam ví, na èem jsem.

Odchovaný lev nebo tygr je nevypoèitatelný.“

„A my jsme si s Berwitzem øíkali, že to teprve mohou být

zázraky dresury, když zvíøe od malièka vychováme.“

„To je bohužel omyl. Lidská spoleènost kazí dobré mravy

šelem.“

Starý Malina dostal rozkaz, aby zdechlinu zakopal. Zavolal si

k tomu Vaška.

„Nejedl, nepil, tøetí den pošel,“ odøíkával Vašek, pohladiv

vychrtlé tìlíèko.

„Jenže teï pùjdou za ním ještì dva,“ zabruèel Malina. „Smrt

chce mít vždycky troje vystoupení.“

(173)

Malina byl touto malou pøíhodou zøejmì vzrušen a veèer znovu

a znovu zavádìl øeè na to, kdo asi teï je na øadì. Nadarmo starocha

okøikovali.

„V cirkuse,“ odpovídal jim tvrdošíjnì, „neumøe nikdo sám.

To já mám už dávno oèíhnuto. Jako to bylo naposledy: nejprve tygøice

Miuma, pak bengálec Paša, pak starý Berwitz. To mi nikdo nevymluví.

O cirkus nemá smrt zavadit.“

Rozechvìný staøec upadl v zádumèivost a už nepromluvil.

V cirkuse ani ve zvìøinci se nic nestalo, programy probíhaly podle

pøedpisu, cesta Holandskem se rozvíjela v nejvìtším poøádku. Ale

Malina samotaøil, stìží tu a tam zabruèel slovíèko. A jednou uprostøed

veèeøe nedonesl lžíci k ústùm, zastavil se v jídle a pak rozpaèitì odložil

lžíci k ústùm, zastavil se v jídle a pak rozpaèitì odložil lžíci, pomalu se

zvedl a odešel. Kerholec kývl na ostatní.

„Jde k vozùm se zvìøí. Skoè za ním, Vašku, a pøijï nám øíci,

co se dìje.“

Jedli dál, ale s jakýmsi nepøíjemným napìtím. za chvilku pøibìhl

Vašek:

„Šel ke kozám - Modrovous dodìlává!“

Ètyøem stavìèùm pøešla chu k jídlu. Kozel Modrovous! Ten

žrout a neplecháø, který po každé nìco provedl, kdykoli jim unikl

z kozí ohrádky! Kolikrát už zhltl mužstvu obìd nebo veèeøi, kolikrát

sežral plakátové litografie, jak ohryzal Berwitzovi odložený biè! A jak

hnal tenkrát sekretáøe po celém šapitó! Bylo by to možno? Bylo to

možno. Byl pøece mezi zvíøaty cirkusu hotový Methusalem, nikdo øádnì

nevìdìl, jak dlouho už vede kozy v parádních prùvodech mìsty

a mìsteèky. Vypadal poslední léta jako ïábelský Mefisto, ale teï už

na nìm dlouho pozorovali, že zlenivìl a zpohodlnìl, a vìtšinu èasu

proležel a prospal.

Kerholec se zvedl a ostatní za ním. Mezi vozy s klecemi našli

starého Malinu. Sedìl na zemi a modrobradého kozla držel na klínì.

Modrovous mìl oèi zavøeny a dýchal tìžce. Nad ním stála Anežka

Berwitzová, hladila ho a šimrala mezi rohy a mluvila na nìho mazlivì,

(174)

ale kozel na to neodpovídal. Mužští se vytratili, jenom Kerholec se

tam vrátil a podal Malinovi houni. Malina kývl hlavou a pøikryl hubené

tìlo kozlovo. Bílé jeho družky se tísnily v koutì a meèely. Øeditel

Berwitz pøišel, ohmatal pevnou rukou Modrovousùv krk a bøicho,

ohnul mu pøední nohu a pokrèil rameny. Domluvil Anežce, aby šla

k veèeøi, ale Anežka ho nechala odejít samotného. Zùstala s Malinou,

a když se setmìlo, pøinesla si kovanou vozovou lucernu, rozsvítila ji,

a zachumlavši se do pláštì, usedla vedle Maliny. Obèas pøišla k nim

noèní hlídka a zase se vzdálila. Pomalu plynula bezhvìzdná noc, mùry

pøiletovaly k žlutému svìtlu lucerny, nìkde v dáli odbíjely vìžní hodiny

a po každé se rozeznìla zvonková hra. O pùl jedné vtáhl Malina ruku

ke kozlovì tváøi, napøímil tìlo a øekl:

„Už je...“

„Chudák Modrovous,“ zašeptala Anežka. Umøel jí kus toho

starého, milého svìta, do kterého se vdala, umøel jí kus Cirkusu

Humberto. hladila chvilku vychládající tìlo. Pak zvedla hlavu.

„Vendelíne,- nemohli bychom ho tu pochovat... hned teï...

my sami dva... Modrovous si to zasloužil!“

Malina kývl šedou hlavou. Vytratil se nìkam do tmy, vrátil se

s motykou a lopatou. Anežka pozvedla mrtvého kozla. Staøec vzal

lucernu. A šli tiše mezi spícími maringotkami ven, na píseènou stráòku,

kde se bìlalo nìkolik bøízek.

„Tady, Vendelíne!“

Postavil lucernu, obhlédl místo a zaèal kopat. Anežka složila

své bøímì, vzala pevnýma, vypracovanýma rukama lopatu a odhazovala

uvolnìnou hlínu s pískem. Bylo to v nejjižnìjším cípu Holandska,

v kopcovitém kraji valkenburském, nedaleko hranic Belgie i Nìmecka.

O pùl tøetí lezl staroch Malina po špièkách do vozu èíslo osm.

Spáèi sebou pohnuli, pozvedli hlavy.

„Jak mu je?“ zeptal se nìkdo pøidušenì.

„Zítra zemøe nìkdo tøetí,“ po dlouhé dobì opìt promluvil

Malina.

Zítra byl den rušné práce od úsvitu, mìlo se jet na Cáchy,

(175)

bylo tøeba pøekroèit hranice a bylo nutno nadehnat si zdržení, s nímž

tam mohli poèítat. Petr Berwitz byl od rána na nohou, ale než vyrazili,

poslal si ještì do Valkenburgu pro poštu. Pøijímání ranní pošt byl u

nìho obøad, jejž nejradìji vykonával ve velkém stanu. Postavil se na

okrajovou pistu, a hlasitì vyvolávaje adresy, odevzdával velkým

gestem jednotlivé dopisy èlenùm svého souboru nebo sekretáøi

Steenhouwerovi. Øíkalo se mezi uštìpky, že to dìlá, aby ukázal všem,

že umí èíst a že není jako ten rejtar Kranz, který s nouzí se nauèil

namalovat pìt písmen svého jména, a drže dopis vzhùru nohama, naøíkal

si na dlouhozrakost, nebo jako ten proslulý direktor Ravenelli, který

došlou poštu rozložil vždy po pistì, aby si každý vzal, co mu patøí,

a to, co zbylo, potom shrnul, odnesl do svého vozu a tam to spálil.

Negramotnost nebyla nic pøíhanného mezi cirkusáky, jejichž velká

vìtšina nikdy nechodila do školy. I v Cirkuse Humberto visel v tìch

letech na jedné opìrné tyèi u brány pøibitý program pro negramotné.

To bývala jedna z mnoha funkcí Vendelína Maliny, který, sám neumìje

èíst a psát, maloval tìžkou rukou na hrubý papír hieroglyfy, které

oznaèovaly jednotlivá èísla: obdélník s nožièkami konì, èárka

s koleèkem jezdce, oblouk slona, dva háky létající hrazdu a trojúhelník

šaškovskou èepici.

Tentokrát nebylo kdy na velký ceremoniel s poštou. Berwitz

popadl balík, letmo jej pøehlédl, aby jej celý odevzdal Steenhouwerovi.

Ale pøed koncem se zastavil a pomalu vyòal dopis s èerným rámeèkem.

Podíval se na Steenhouwera a pak energicky roztrhl obálku. Rozevøel

dopis a už zavolal pøidušenì na sekretáøe:

„Frans, zavolej Anežku. Dìda Humberto zemøel!“

Psala mu to matka ze Savojska. Ctihodný Carlo Humberto

zesnul tiše a blaženì uprostøed svých psù a koèek, s cvièitelskou

hùlkou v ruce. Na svých devìtaosmdesát let se zdál být tìlesnì

podivuhodnì svìží, rád si popil vínka a rád si pøi nìm i zaøeènil. Ale

jeho duch zøejmì ochaboval. Od loòska cvièil velké spoleèné èíslo se

psy a koèkami, ale za pùl druhého roku nemohl s ním být hotov, protože

si zaèínal plést, co od kterého zvíøátka požaduje. Nauèil na pøiklad

(176)

foxteriéra skákat øádný saut périlleux, ale pak po nìm chtìl, aby pøinesl

v košíku dvì angorské koèky, což byla úloha bulldogova. Od jara

cvièil s nimi na zahrádce, sedì pøitom na sluníèku lenošce, ale najednou

si pøitom zdøíml, až ho psi vyburcovali štìkotem, když se pøes všecku

dresuru dostali do sporu s koèkami. A tak tomu bylo i to pondìlí:

dìda Humberto sedìl odpoledne na zahrádce, ètyøi psíci s dámskými

a pánskými klobouèky tancovali pøed ním na zadních nožkách, dìda

naklonil hlavu k levému rameni, usmál se a umøel, a psíci tancovali

dál, bázlivì se ohlížeje po nìm a po jeho hùlce, a už je nožky bolely

a jeden po druhém se pomalu odvážil spustit se na všecky ètyøi. Hùlka

se nepohnula, pokárání s neozvalo; stáli a vrtìli rozpaèitì ocáskem,

až jeden s tyrolským klobouèkem se najednou zjevil a zaèal výt a po

nìm všichni ostatní, ti tøi taneèníci, ètyøi skákaèi, dva figuranti, dva

obleèení za policajty; dvanáct podivnì omaškarovaných psíkù vylo

v kruhu, až pøibìhly ženské a našly dìdu mrtvého mezi kvetoucími

oleandry, v zahradì plné vùní.

„No, dìda Humberto!“ øekl Petr Berwitz, když Anežka

doèetla dopis. „Krásný život, krásná smrt. Pøišij na všechny rukávy

smuteèní pásku. Za deset minut jedeme.“

Skon zakladatele podniku vzbudil po celé posádce této

pozemní plachetnice velký rozruch. Bylo o èem povídat a na koho

vzpomínat; nejvíce ovšem toho vìdìl starý Malina, který se starým

principálem projezdil dvì tøetiny svého života.

„Co jsem povídal?“ pohlédl na své souputníky pøi obìdì

pohledem, v nìmž nebyla žádná pýcha vítìzství, nýbrž jen potvrzení

hlásané pravdy. A aèkoli byl staroch tou tøetí smrtí nejvíce dojat, jeho

starostlivý neklid a nepokoj pominul a Malina zase rozvázal jazyk.

Tyto vìci se pomìrnì nejménì dotkly Karase. Byl nováèek,

nevìdìl nic o Humbertovi a jen se zájmem poslouchal, co Malina

vykládá a naè i druzí vzpomínali. Zpravidla mìl teï Karas pøi tìch

veèerních hovorech v rukou špalík a nùž, nebo od chvíle, kdy upevnil

první ozdobné emblémy na svùj vùz, nestaèil vyøezávat, co objednávek

se mu hrnulo. Vyšòoøená osmièka vzbudila závist všech ostatních

(177)

maringotek, a kdo mìl svùj vùz, každý se teï snažil nìjak jej zevnì

vyzdobit a zkrášlit. Nìkteøí jej aspoò nalakovali svítivými barvami,

aby se vyrovnali modrému vozu Roméovu, jiní si pestøe omalovali

rámování oken a dveøí a tu a tam se vyskytl i netušený mistr ornamentu,

který vytáhl podél støechy celý vlys. Ale nejvíc se toužilo po øezaných

hlavièkách nebo reliefech z ruky Karasovy.

Po koòských hlavách a po sloním reliéfu se objevil mezi

maringotkami nov zázrak: nad okénkem pokladny se vznášela soška

Fortuny, která z rohu hojnosti sypala jablka, kvítí a cosi, co mìly být

bankocetle. Jeden po druhém pøicházel obdivovat znamenitý

øezbáøský výtvor. Mezi jinými i kapitán Gambier, který svou krásnì

uèesanou hlavou pohodlnì dosahoval ke zvýšenému okénku, za nímž

sedìla paní Hammerschmidtová. Gratuloval jí ke krásné výzdobì

a hned se s ní hovornì zaèal radit, co by si mìl poøídit na svùj vùz, zda

lva nebo tygra nebo medvìda. Paní Hammerschmidtová doporuèovala

lva, to že je pravé zvíøe královské a heraldické. Kapitán Gambier se

pøiznával, že má radìji tygry, protože jsou mu mnohem nebezpeènìjší.

Pochlubil se jí, že má vycpanou hlavu tygra, který ho napadl, a že má

vùz vydekorovaný tygøími kožišinami. Paní Hammerschmidtová se

vyslovila, že to musí být asi nádherné a mnohem hezèí než u Berwitzù,

kde mají koberce ze lvích koží, které se rychle zašlapou a pelichají.

Nato považoval kapitán Gambier za svou povinnost pozvat milostpaní

na šálek kávy, aby si mohla prohlédnout jeho tygøiny. Paní

Gammerschmidtová se trochu upejpala, jestli je to dost vhodné, ale

pøislíbila to s podmínkou, že si bude moci vzít s sebou své pletení.

Zdálo se jí, že punèocha v ruce je nejsilnìjší obranou dobré povìsti

ovdovìlé dámy.

Tak se stalo, že o jednom odpoledním odpoèinku se vydala

paní Hammerschmidtová s pletením v kabelce do maringotky, nad níž

vlál èervený praporek. Kapitán Gambier ji uvítal velmi dvornì, na

stole svítily bílé koflíèky a zlatožluté rohlíky a z velké konvice vonìla

káva. Paní Hammerschmidtová mluvila francouzsky mnohem plynnìji

než Gambier nìmecky, a tak se kapitán mohl projeviti jako uhlazený,

(178)

duchaplný spoleèník. Za jeho vyprávìní paní Hammerschmidtová ani

nepozorovala, že hodina odpoèinku minula a vozy se daly zase do

pohybu. Teprve když kolo maringotky skoèilo pøes kámen, vùz

zaskøípìl a paní Hammerschmidtová se píchla drátem do prstu, vykøikla

pøekvapením, spopadala pletení a zvedala se ke dveøím. Gambier ji

však upozornil, že nemá smysl teï za jízdy odcházet, neví-li, kde je

její vùz; a paní Hammerschmidtová rozpaèitì uznala, že musí zùstat

ve voze. Kapitán jí za to ukázal všechny své tygøiny a sòal se zdi

vypreparovanou tygøí hlavu a povìdìl o svém zápase; ba vyhrnul

i kalhotu a ukázal na lýtku jizvy po tygøím kousnutí. Panní

Hammerschmidtová se chvìla hrùzou i obdivem k stateènému obru

a mimochodem zpozorovala, že kapitán je asi po celém tìle tetován.

Nikdy nemìla ráda tetování a vždycky o nìm mluvila jako

o námoønické ohavnosti, ale tady najednou cítila, že je to velmi

romantické, stát po boku ilustrovaného hrdiny. Vùbec ji obcházelo

jakési dávno zapomenuté pøíjemné vzrušení. Venku asi už zapadalo

slunce, protože se ve voze šeøilo a jedoucí pokojík nabýval zvláštní

intimity. Uvìdomujíc si tyto pocity, paní Hammerschmidtová se lekla:

netøímala už v rukou štít matronské dùstojnosti. Punèocha už dávno

odpoèívala v kabelce. Zmátla se tím znovu a pøihodilo se jí, co už

nikdo nepamatoval: došla jí øeè. Slova se jí nìjak zapletla a paní

Hammerschmidtová se odmlèela. Bezradnì se zadívala pøed sebe,

pøímo na jednu z obou postelí.

„Tady spí se mnou mùj pomocník,“ øekl náhle Gambier,

sleduje její pohled. „Není to nejvhodnìjší spolužití, které by mne mohlo

potkat, ale konec koncù... je-li èlovìk osamìlý muž...“

Tohle teprve paní Hamerschmidtové dodalo. Všecka zrudla,

ale zmohla se jen na nešastnou odpovìï:

„To se ví... vám by slušela jiná spoleènost...“

Gambier chtìl nìco na to øíci, ale paní Hammerschmidtové se

ulevilo: vùz se náhle zastavil, pak se zaèal otáèet a z køiku bylo patrno,

že jsou u cíle. Mohla se tedy z choulostivého thematu vyvléci

konstatováním, že koneènì dojeli a že to bylo velmi pøíjemné

(179)

odpoledne, což Gambier zanotoval tím hluènìji. Podìkovala mu za

pozvání a rozlouèila se.

Když vystupovala z vozu, shledala, že všecky maringotky

Cirkusu Humberto stojí tu zádí v kruhu jako chalupy kolem návsi. Ze

všech vozù vystupovali mužové a ženy a jejich zraky spoèinuly na paní

Hammerschmidtové. A jako by Cirkus Humberto byl opravdu vesnicí

na kolech, zašumìlo to od vozu k vozu:

„Hele, Hammerschmidtka leze od dompteura...“

Jen jediný èlovìk si jí nevšímal, aè sedìl na schùdkách pøímo

proti vou Gambierovu. Byl to starý Malina pøed osmièkou. Kerholcova

parta byla už dávno na místì a rozbìhla se za svou prací. Také Malina

mìl své zamìstnání. Když paní Hammerschmidtová k nìmu došla,

vidìla, že drží mezi nohama bradatého kozla a barví mu vousy na

modro.

„Ah, kozel redivius!“ prohodila paní Hammerschmidtová.

„Žádnej Redivius, milostpaní,“ odpovìdìl rozvážnì Malina,

„ale Modrovous II. Když mìla svoje vystoupení ta zubatá povídám,

že má mít svoje èíslo i život.“

Paní Hammerschmidtová se na nìho podívala, ale neøekla nic

a pomalu odcházela k pokladnì. Pøed oèima jí vyvstal tetovaný kapitán.

A povzdechla si:

„Ten Malina je docela moudrý dìda.“

IX

Pan Selnicki dostal svou láhev johannisberského.

Nebylo to tak jednoduché. Pøedevším se stalo, že jednoho

dne hlásil Hans øediteli, že Vašku je „fit“ pro manéž.

„To se ví,“ dodával k tomu na vysvìtlenou, „na voltiž to není,

ale pøi obyèejném vstoupení v sedle nám ani držením tìla, ani vedením

konì neudìlá žádnou ostudu.“

Berwitz kývl hlavou a v první volné chvíli poruèil, aby Vašku

(180)

na Mary pøijel k nìmu do manéže. Vašek pochopil, že se nìco dìje,

ale byl tak hrd na své ježdìní, že bez rozpakù vsedl na bandurka

a vjel rychlým klusem do manéže. Na tøi kroky pøed øeditelem zarazil

Mary a salutoval. Berwitz s bièem v ruce kývl a dal rozkaz, aby jel

krokem vlevo kolem. Vašek zaboèil k pistì a jel. Mary šla koketnì

jako taneènice a Vašek na ní se ani nehnul. Berwitz køikl:

„Krátký klus! Allez!“

Vašek se lehce nahnul, stiskl lýtky a kobylka zaèla pružnì

ubíhat.

„Dlouhý klus! Allez!“

Neviditelné stisknutí kolenou, sotva postøehnutelný pohyb tìla

a Mary vyrazila obìma pøedníma nohama vpøed. Berwitz se díval,

jak je Vašek „zašlápnut“ do tømenù, jak péruje pøi mírnì se vlnících

skocích, a sledoval údery kopyt.

„Krátký klus! Allez!“

„Obrátit a vpravo - allez!“

„Vlevo kolem, cval, allez!“

„Stát!“

Vašek zarazil prudce bìžící Mary a pøidržel ji na místì v plném

napìtí, zadní nohy trochu podsazeny, krk ohnut, všecky svaly

rozehrány. Berwitz se obrátil k bránì, kde stál Hans, a pokýval

spokojenì hlavou. Pak ukázal Vaškovi, že mùže odjet, a popošel

k Hansovi.

„Ano, Hans. Vašku mùže pøed publikum. Jak toho konì

zastavil a udìlal s ním figuru, na to by mìl potlesk.“

Nazítøí se na tabuli povinných zkoušek objevilo:

„V 9,20: Helena Berwitzová a Vašku. Na Miss a Mary.“

Mìl-li pravdu Achmed Roméo, že Vašek neporoste, pro

tentokrát se mýlil: pøed tou tabulí se Vašek náramnì vytáhl. A znovu

a znovu se vracel èíst to kouzelné oznámení: Helena Berwitzová

a Vašku. Ještì nevìdìl, oè pùjde, a už byl pøesvìdèen, že to bude

nejkrásnìjší èíslo programu, pøedstihující øeditelovy vraníky

i direktorèiny lipicány i Perreirovu vysokou školu. A žádná „firma“

(181)

uvedená na plakátech, mu neznìla tak líbeznì jako to: Helena

Berwitzová a Vašku.

Mnul si ruce na bájeèné spoleèné evoluce, zatím však úkol,

k nìmuž je cvièil øeditel, byl nesmírnì jednoduchý: Vašek s Helenkou

mìli spoleènì pøijet, pozdravit obecenstvo, objet manéž spoleènì jako

v promenádì, u brány se obrátit ke støedu, na protìjší stranì pisty se

rozdìlit, ona vpravo, on vlevo, a když objeli celý kruh a znovu se

sešli, mìli se spoleènì vrátit k bránì udìlat místo pro nástup slona.

pak spolu s ním mìli dojet do støedu, ukázat na nìj, uklonit se

a obloukem odjet. Bylo to opravdu jen uvedení tlustokožného obra,

ale Vašek to pøijímal jako nejdùležitìjší aféru svého života.

Úkol byl nevelký a obì dìti umìly dostateènì jezdit, aby jej

už na konci první zkoušky provedly podle pøedpisu. Ale pouhé „podle

pøedpisu“ nikdy nestaèilo ctižádosti Petra Berwitze. Všechno, co

pøedvádìl, chtìl mít svrchovanì dokonalé. Proto i Helenka s Vaškem

musela znovu a znovu kroužit a projíždìt manéží, aby minuciésnì sladili

krok svých koní i svá gesta. K jejich zkouškám zaèala docházet i paní

Berwitzová, aby jim upravila a urovnala pohyby. S Helenkou si byla

jista, ta byla od malièka cvièena v úklonách a pozdravech, kdežto

Vašku byl v oèích Anežèiných zdravý vesnický øimbuch, který dá asi

mnoho práce, než se ohobluje k úhlednému pohybu. K velkému jejímu

pøekvapení zdravil však Vašek neviditelné obecenstvo s dokonalou

grandezzou - vytrvalé Roméovo cvièení desaterých reverencí nauèilo

chlapce s hladkou jistotou zvedat klobouk a kreslit jím ve vzduchu

elegantní køivky, než v ruce nazad prohnuté dospìl až do nejnižší polohy.

Øeditelka byla nesmírnì spokojena. Na druhý den si pøizvala paní

Hammerschmidtovou; zaèaly se dlouhé porady, jak obì dìti obléci.

Koneènì bylo rozhodnuto, že pro Helenku se poøídí široká zvonová

suknì ze žlutého taftu, upjatý èerný živùtek se žlutou rùží a široký

slamìný klobouk. Hoch mìl míti štikovì šedé dlouhé kalhoty, krátkou

èernou pøiléhavou kazajku, široký bílý límec pøes ni a èerný nízký

cylindr s plochým okrajem. Pak ještì byl pøizván Selnicki, aby pro

jejich výstup urèil muziku. Koukl se na to a prohlásil: „Gulliver mezi

(182)

trpaslíky jak jsem to pøedem øek. A až pùjde slon, tak to budou fagoty.“

Hans vytrvale sledoval všecky pøípravy. Šlo pøece o jeho

odchovance i o konì z jeho stáje. Pøitom do poslední chvíle nevìdìl,

k èemu to je. Na samostatné vystoupení to bylo pøíliš krátké a chudé.

Teprve když Berwitz dal rozkaz Arr-Šehirovi, aby pøivedl slona, vidìl

Hans, že je to entrée. Díval se na zkoušku, šlo to na první ráz dobøe,

ale když poníci provedli svùj úkol, stala se neslýchaná vìc: Hans se

vøítil do manéže, aèkoli øeditel ještì neskonèil zkoušku. Berwitz se

také zamraèil a stiskl biè, aby jím po Hansovi švihl. Ale Hans mávl

rukama a køièel:

„Chyba! Chyba! Úplný omyl!“

Berwitz zatrnul nad tou drzostí, ale Hans rozèilen vyhrkl:

„To entrée nemá žádný závìr, pane øediteli, jen se na to

kouknìte! Copak je pro jezdce nìjaký závìr mávnout kloboukem?

A Vašku je jezdec, pane øediteli, a Helenka je jezdkynì prima!“

Berwitzova tváø se zatáhla jako mraènem. Biè v jeho pravici

se pomrskával. Ale øeditel se ještì ovládal.

„Co to øíkáš, Hans?“ otázal se ledovì.

Arr-Šehir na slonu, øeditelka za pistou, pan Selnicki na estrádì

ustrnuli. Vìdìli, že každou vteøinou nastane výbuch. Ale Hanse nebylo

možno udržet.

„Ty dìti nemají žádný odchod, pane øediteli! Ty dìti si zaslouží

jezdecký závìr!“

„A co to má být?“ Berwitz se stìží pøemáhal.

„Konì musí na konec vedle Binga pokleknout! Pokleknout

na pravé koleno! A k tomu teprve patøí poklona!“

„Ty blbèe,“ zaèal se uvolòovat Berwitzùv vztek, „copak Mary

a Miss umìjí pokleknout?“

„Umìjí, pane øediteli,“ sípal Hans, „jako že je Bùh nade mnou,

umìjí, všichni ètyøi poníci to umìjí, vždy už je to uèím šest nedìl!“

Øeditel se nìkolik vteøin nepohnutì díval do tváøe stájníkovy.

Pak se otoèil k Anežce.

„Madame,“ zvolal hlasem, jako by vydával zákon na hoøe

(183)

Sinai, „ohlaste v kanceláøi, že koèí Hans má pokutu pìt marek za

nedovolené vkroèení do manéže.“

Pak se obrátil smìrem k bránì.

„Arr-Šehir, Helena Berwiztová a Vašku znovu nastupují. Cvièí

se závìr. Cvièení øídí koèí Hans. Pane kapelníku, bude potøebí zmìnit

hudbu.“

„Hudba se nezmìní,“ obrátil se pan Selnicki nahoøe

k muzikantùm, „jen se po tìch fagotech udìlá tuš do F-dur. Dìkuji

vám, pánové, mùžete jít.“

Dole v manéži stál Hans a bylo mu horko i zima. Tohle ještì v životì

nezažil: dostat pokutu a zároveò být komandován k cvièitelství. V jeho

prostém myšlení nastal zmatek, jejž nebyl s to zvládnout. A hle, tu jde

direktor pøímo k nìmu a odevzdává mu šambieru! Hans ji beze slova

pøijímá, hranatì se ukloní, popojde do støedu manéže. Stojí tu náhle sám,

nebo øeditel dlouhými kroky odchází vchodem pro obecenstvo. Hans

neví, jak zaèít. Køeèovitì sevøe biè a tím se mu najednou sama ruka dá do

pohybu a biè tøikrát zapráská do prostoru. Nejhorší je pøekonáno. Hans

kývne do brány:

„Helenko, Vašku, prosím, ještì jednou nasednout. Ty, Arr-

Šehire, ještì ne, poèkej chvilku. Allez!“

Helenka, Vašek vjíždìjí pomalým krokem.

„Stát!“ zavelí Hans. A pak si stoupne mezi obì dìti a ukazuje

jim, jak mají pravou nohou naznaèit zvíøeti pokleknutí, jak mají povolit

uzdu a nachýlit se v sedle dozadu, aby zmìnily koni rovnováhu a udìlaly

si zároveò posici pro parádní pozdrav. Dìti to zkoušejí a Hans tiše

domlouvá koním. Mary i Miss frkají, ale chápou; po ètvrté zkoušce

jdou bezvadnì na koleno, s levou nohou nataženou vpøed, s hlavou

sklonìnou až k pùdì; a dìti provádìjí pozdrav obecenstvu. Pak se

vevalí do brány slon Bingo a všecko se to opakuje s ním. Povedlo se

to na první ráz. Paní Berwitzová zatleskala.

„Bravo, Hans!“

Ètyøi opakování, pìt, osm, deset - pokleknutí jde bezvadnì,

oba koníci pohazují pøi návratu hlavami, je v nich probuzena ctižádost

(184)

hry a produkce; a obr Bingo nad nimi pøemýšlivì sleduje, co se tu

zamýšlí, a pozornì si všímá, kam až se má v manéži dojít a v kterém

místì stojí pøi tom dìvèe a v kterém hoch.

„Bravo, Hans,“ opakovala Anežka, vstupujíc do manéže, když

koèí všecky propustil, „je to teï opravdu mnohem hezèí. Budu to

hlásit øediteli.“

Vzala si biè a zamíøila k øeditelskému vozu. Berwitz tam nebyl,

nýbrž Frans, který si pøišel pro pøesnídávku. Povìdìl jí, že Petr je

v úètárnì a že tam právì za ním pøišli Mittelhoferovi se stížností.

„To si vybrali pravou chvíli,“ zasmála se Anežka, „dnes jim to

mùže zlámat vaz.“

Berwitz šel ze stanu opravdu zle rozvztekán. Takové vpadnutí

do zkoušky, jakého se dopustil ten starý trulant Hans, porušovalo

všecku disciplinu. Jak by vypadal cirkus, kdyby v nìm zanikla kázeò?

A pak to s tím závìrem. To je pøirozené, že jeden mozek nemùže na

všecko pøijít, øíkal si Petr vždy, když mu nìkdo z personálu pøicházel

s nìjakou radou na zlepšení. Ale to se dálo skoro po každé jen mezi

ètyøma oèima, žádné velké øeèi se o tom nevedly, a když se nápad

uskuteènil, padla vždy nejvìtší sláva na øeditele, který jej provedl.

Petr Berwitz se nauèil pozornì naslouchat øeèem a názorùm svého

personálu, protože velmi èasto z toho vytìžil znamenité vìci. Ale hroznì

nerad by projevil, že to nejsou jeho nápady. Øíkal si, že má vlastnì

právo na všechen rozum svých podøízených. Nese za nì odpovìdnost,

když nìco vyvedou, proè by nemìl mít slávu, když tu a tam pøijdou

na nìco chytrého?

Ale tak, jak to dnes provedl Hans, to bylo neslýchané

a nemožné. Celá kupa lidí vidìla a slyšela, že on, øeditel Petr Berwitz,

nastudoval èíslo, které nemìlo dobrý závìr, a že ten koòák, ten koèí

mìl lepší nápad. Jak to pøijde, že vlastnì poøád mají jiní lidé lepší

nápady než on, Petr Berwitz? Rozebral si to poøádnì, musel si pøiznat,

že v tom vlastním, cirkusovém kumštu pøinesl sám velmi málo nového.

Jemu se v hlavì rodily spíš vnìjší vìci: jak všechno parádnì obléci,

jak rozvinout novou reklamu, co pøibrat a kam jet. Takový zájezd do

(185)

Persie: kdo by se toho z konkurence odvážil? Ani jeho nebožtík otec

by to nebyl svedl, natožpak dìda Humberto. Ti se poøád piplali a párali

s každým cvièením, ustaviènì všecko zdokonalovali, ale na nìco

opravdu velkého se nevzmohli. Kdežto Petr dostal cirkus do velké

linie - kolikpak podnikù v Evropì se mùže s ním mìøit? Co na tom, že

pøijímá cizí podnìty se všech stran, od Anežky, od Gaudeama, od

Selnického, od Gambiera, od Kerholce, od Arr-Šehira a teï tøebas

i od koèího Hanse; co by jim všem byly platny jejich nápady, kdyby

nebylo jeho, který je uskuteèní? Však se každému dovede za jeho

myšlenku odmìnit, myšlenku lze bohudíky zaplatit a jsme si kvit, ale

uskuteènit myšlenku, na to musí být jeho vùle a jeho možnosti, a tak

pøece jen je to on, Petr Berwitz, nejdùležitìjší osobou v podniku.

Trochu ho to uvažování nakonec uklidnilo, ale kus uražené

pýchy a ješitnosti zùstal zjitøen. A v té jeho naježenosti pøistoupil k nìmu

trpaslík Mittelhofer se svou ženou a žádal ho o vážnou rozmluvu.

„Tys mi zrovna pøišel vhod,“ blesklo Petrovi hlavou, „jako na

pod nùž.“

Ale navenek jen pøívìtivì kývl a øekl:

„Raète se mnou zde do úètárenského vozu.“

Kdyby byl pan Mittelhofer lépe znal øeditele Berwitze, byl by

se mìl velmi na pozoru pøed tím jeho „raète“. Když zaèal Berwitz své

zamìstnance oslovovat „raète“ a projevoval pøemíru zdvoøilosti, vìdìli

všichni, že v nìm doutnalo, a každý se radìji hledìl uklidit.

„Raète si, prosím, sednout,“ øekl Berwitz Mittelhoferovým ve

voze. „Co si ráèíte pøát?“

Pan Mittelhofer spustil zkrátka a zprudka, že Cirkus Humberto

vjíždí teï do alpských zemí, kde oni mají velké renomé, a že jim tedy

záleží na tom, aby tu mìli plný umìlecký sukces. Ale to není možné,

tanèí-li na cizí hudbu. Maestro že je zajisté prvotøídní, ale kousek,

který jim vybral, se pøece jen nevyrovná komposici, kterou si sami

pøinesli a kterou zde dávají hráti slonu. Takové znehodnocení je urážlivé

a nesnesitelné, a manželé Mittelhoferovi tedy resolutnì žádají, aby jejich

èíslo bylo oddìleno od sloního a aby se jim hrála jejich originální hudba.

(186)

„Prosím,“ øekl Berwitz, „ale raète si být jist, že na jiném místì

budete mít aspoò stejný sukces, jaký máte nyní?“

„Na kterémkoli místì,“ vyskoèil trpaslík podráždìnì, „na

kterémkoli místì v programu budeme mít dvojnásobný sukces, když

budeme mít svou hudbu. Nemám pravdu, Emilko?“

Paní Mittelhoferová rozhodnì pøisvìdèila. Øeditel zùstával

stejnì zdvoøilý jako dosud, jen jeho pohled byl chladný jako tulich.

„Ráèíte navrhovat kterékoli jiné místo. Prosím. Ale co když

se ukáže, že na tom jiném místì budete úplnì bez úspìchu?“

„To je vylouèeno, pane øediteli. Dejte nás kamkoli, ale dejte

nám pùvodní naši skladbu.“

„Ale co kdybych mìl pøece pravdu a sukces se nedostavil?“

„Pak, prosím,“ a pidimužík byl všecek rudý, „pak by to,

prosím, znamenalo... bez urážky prosím... že èisté umìní nepatøí do

cirkusu... a my bychom... s dovolením... byli nuceni považovat smlouvu

za neplatnou.“

„Vy tedy ráèíte být názoru, že kdybyste nemìli sukces na

kterémkoli jiném místì poøadu, považujete smlouvu za neplatnou. Tím

ráèíte pøedpokládat, že i já ji mám považovat za neplatnou?“

„To je samozøejmé, pane øediteli.“

„Hm, o tak dùležité vìci by bylo tøeba sepsati dodatek

k smlouvì, aby nebylo pak sporù. Ráèíte zajisté souhlasit?“

Pan Mittelhofer pøikývl a Berwitz zavolal Steenhouwera, který

se pøed chvílí vrátil a jedl v rohu kus chleba se sýrem. Berwitz mu

rychle nadiktoval dvì vìty o dodateèné podmínce smlouvy. Mittelhofer

to sebevìdomì podepsal. Berwitz naškrábl k tomu svou šifru.

„Dobrá,“ pravil, vzpøimuje se proti trpaslíkovi. „Jsem rád, že

jsme se dohodli bez soudu. Zítra budete tanèit pøi své pùvodní hudbì

a vystoupíte jako první èíslo v programu.“

„Ach!“ vykøikla paní Mittelhoferová, „to není možné!“

„To byste nás zabil!“ zavolal Mittelhofer.

„Lituji. Smlouva praví: na kterémkoli místì. Poøad urèuji já.

Tím je to vyøízeno. Porouèím se. Frans, otevøi panstvu dveøe.“

(187)

Bylo to, jak Berwitz poruèil. Døíve než do manéže vjela

divokým tryskem „øímská jízda“, ba døíve než se ozvaly obvyklé

zahajovací fanfáry, vešli do manéže oba liliputáni a zaèali tanèit. Lidé

se ještì hrnuli plnými proudy do hledištì, pøelézali stupnì, hledali místa,

volali na sebe, kupovali si programy. I ten, kdo už sedìl a rozevøel

program, nenašel v nìm, kdo to vystupuje. Opona u brány úèinkujících

byla ještì zastøena, celé èíslo vypadalo jako nìjaký ubohý zbytek ze

zkoušky nebo z pøedchozího pøedstavení. Mittelhoferovi zatanèili

jednou, zatanèili po druhé, zatanèili po tøetí. Hledištì hømotilo a potlesk

se neozval. Kapelník držel ruku pøipravenou pro tuš, ale snad po prvé

v cirkuse sklopil a odložil taktovku.

„Totálnì odsmrdìli!“ ušklíbl se k muzikantùm.

„Já ti dám sukces!“ øekl si v téže chvíli Berwitz, který stál

ještì v civilních šatech u vchodu mezi obecenstvem. Pak se podíval

nahoru k Selnickému.

„Zaèínáme! Fanfáry!“

Trubky, trouby a tympany zahlaholily, opona se rozhrnula, dvì

koòské hlavy s hvìzdou na èele se objevily za ní. Berwitz rychle

odstoupil a chytil Kerholce:

„Øekni Vašku, a se pøipraví. Pojede dnes s Helenkou entrée

k Bingovi.“

Oh, byl to pro Vaška den slávy a blaženství! Jak èamrda lítal

od jednoho k druhému, tátou poèínajíc, aby všem zvìstoval velkou

a znamenitou událost, že toho dne po prvé vystoupí v manéži. I tygrùm,

lvùm a medvìdùm to musel povìdìt, i dùstojnému nástupci

Modrovousovu, i psíkùm Hamiltonovým i koòùm a bandurkùm a za

nimi velkému Bingovi.

„Bingo, miláèku Bingo, dnes si tì pøivedu do manéže!“ Buï

hodný, Bingo, prosím tì, a dej si záležet - my ti za to s Helenkou

udìláme parádné entrée!“

V pøestávce vybral ten den se lvíèetem o nìjakou marku ménì,

protože byl posedlý strachem, že se vèas nepøevlékne do tìch

krásných šatù, které pro nìho pøipravili. Ale pak mìl dost èasu, aby

(188)

se vynoøil v orchestru, zatahal tátu za rukáv a ukázal se mu pøi troubení

s bílým límcem a èerným cylindrem. A když odtud sbíhal po schodech,

mìl ke všemu do štìstí, že dole právì narazil na pana Mittelhofera

s paní, kteøí s kuføíky v ruce velmi kysele odcházeli, s nikým se tu ani

nelouèíce. Ó, s jakou radostí jim Vašek vysekl velkou poklonu èíslo

ètyøi, jak zatoèil pøed nimi cylindøíèkem a šoupl nohou v lakovaném

støevíci! Ještì na tøi schody si povyskoèil, aby je vidìl, než zajdou,

a poøád mával kloboukem a volal:

„Farwell! Mit Gott! Allez! Šastnou cestu! Stia bene! Adios!

Glückliche Reise! Nejedl, nepil, tøetí den pošel!“

A z toho hned pøešel do zpìvného:

Trpajzlík, trpajzlík,

nedosáhne na majzlík! -

což si prozpìvoval, ještì když nasedal pod Hansovým dohledem

na Mary.

První vystoupení direktorovy dcerky a zájem o Vaška pøivábily

kdekoho ke vchodu do šapito i ke bránì. Orchestr hrál nástupní

pochod o jednu trubku slabìji, protože Karas to nevydržel, a dovoliv

se kapelníka, díval se dolù, jak to Vaškovi dopadne.

Nemusil mít žádný strach o výsledek. Vašek šel pøed publikum

s nesmírnou kuráží a jeho osmahlá klukovská tváø se širokým úsmìvem

a veselýma oèima pod šikmo nasazeným cylindøíèkem okamžitì si

získala diváky. A Helenka vedle nìho vypadala jako velká dáma en

miniature, pùvabná postavièka køehounké krásy. Obì dìti si vedly

v sedle znamenitì a jejich pozdravná gesta mìla dokonale vláènou

linii vyspìlé grandezzy.

„Oh, wie herzig!“ vzdychala paní Hammerschmidtová, „so

putzig!“

„Trés ercik, trés ercik,“ pøikyvoval jí kapitán Gambier.

„Sluší jim to,“ øekla Anežka Petrovi, „od podzimku dáme

Helenku v Hamburku do taneèní školy.“

(189)

„Je to dobré entrée,“ pøikývl polohlasnì Petr, „a ten kluk, ten

Vašku, kdo by to do nìho øekl, koukej na tu jeho bravuru!“

Bingo ještì nikdy nebyl uvítán takovou salvou potlesku jako

teï pøi figuøe, kterou vymyslil Hans. Bylo to všechno veskrze šastné

a Petr Berwitz si spokojenì mnul ruce, jak se zbavilo pøedražených

liliputù a oè dokonalejší náhradu nalezl. A ještì než se program skonèil,

poslal Selnickému slíbenou láhev.

Nejblaženìjší vedle Vaška byl dobrácký Hans. Jenže po

pøedstavení pøišla na nìj chmurka. Byl zrovna den gáže - v cirkuse se

všem mzdovým platùm øíká gáže. A jsou ètyøi dny gáže do mìsíce,

aby lidé na cestách lépe s penìzi vyšli: prvního, osmého, šestnáctého

a ètyøiadvacátého. Placmistr Kerholec vyplácel gáže stavìèù, koèí

a sluhù. Pøivlekl ji vždy v tìžkém pytli, protože pøíjmy cirkusu se u

pokladny sbíhaly vìtšinou v samých drobných a v drobných se musely

zase vydat. Placmistr Kerholec tedy po pøedstavení a po úklidu

vyvolával jednotlivé zamìstnance, ale koèí Hans se neobjevil. Zalezl

radìji, aby neslyšel o té pokutì. Nicménì Kerholec ho dal vyhledat;

a když se koneènì objevil, èetl mu z výplatní listiny:

„...sráží se pokuta 5 marek, vyplácí se odmìna za nacvièení

závìru s poníky 10 marek, èiní pøíplatek 5 marek...“

Nezbytný dùsledek toho byl, že Hans pozval Kerholce,

Karase otce a Vosátku na pivo, aby se šastný Vaškùv den oslavil.

Vašek zùstal po veèeøi jen s Burešem a Malinou sedìt u maringotky.

„A co jste tomu øíkal, støejèku Malino?“ zeptal se hoch staøíka,

nemoha se nabažit vyprávìní o vzrušující události.

„Co ti mám øíci?“ odtušil staroch, „jel jsi jako ten Horymír

z Bubna.“

X

Úspìch! Úspìch - jaká to vzpružina pro chtivé Vaškovo srdce!

(190)

jak to v nìm náhle všechno vzkypìlo touhou po èinnosti, po uplatnìní,

po vyniknutí! Staèí mu vùbec tento stan s konírnami a se zvìøincem?

Sedmiletému klukovi je to všechno málo. Ráno nemùže dospat, už

aby byl venku u vozù se zvìøí nebo v koòských stájích. Èištìní a krmení

ètyø bandurkù už si pøevzal úplnì sám. Hans jen nìkdy stojí u kùlu

a pouèuje ho: „Kartáèuj vždy tou rukou, která je blíž hlavì. Nikdy

nekartáèuj tak dlouho, až se ti ukáže bílý prášek. Høeblo je na kartáè

a ne na konì. Na oèi a na hubu mìj po každé zvláštní hadr. Kopyto

musíš èistì umýt a pak namazat mastí. Kopyto se èistí jen døevìným

nožem.“ A Vašek poctivì obsluhuje své ètyøi svìøence, naèesává jim

èupøinu, høívu i dlouhý ocas, èistí žlaby, kydá hnùj, vybírá pro svou

obùrku nejdelší slámu. Za pùl roku zná všecky koèovské praktiky

a nejednou stojí vedle Hanse, když velcí konì opouštìjí stáj, kouká

znalecky na jejich chod, kritisuje našlapování, pozoruje i cizí konì,

rozpoznává plošší kopyto a strmìjší, kozlí, stále veden Hansem k jeho

životní zásadì, že kopyto je nejdùležitìjší vìc, na nìm že je váha konì

i s jezdcem.

Ve stáji by vydržel Vašek celý den, ale jak by mohl vynechat

kapitána Gambiera, když v modré zástìøe vysekává koòské ètvrtky

na desítiliberní porce a roznáší je na vidlici tygrùm a lvùm! U toho

pøece musí Vašek taky být, pozorovat skoky zvìøe, když cítí potravu,

poslouchat chroptivé øvaní a hluboké vrèení šelem, když popadnou

maso mezi pracky, a dívat se na nì, jak po nakrmení pomalu,

s požitkem pijí vodu, sklonìny k nádobì krásnou protáhlou linií. A

pak je tøeba si zahrát s lvíèaty. Jsou teï ve voze Gambierovì, mají už

jméno, Borneo a Sumatra, a rostou jako z vody. Vašek už je pomalu

nebude moci o pøedstavení nosit, škrábou ostrými drápky, a protože

už dostávají masitou potravu, mùže být jejich drápnutí nebezpeèné.

Zato ve voze nebo na ohrazeném trávníku na slunci je s nimi podívaná,

jak si hrají, jak se honí, jak na sebe èíhají, jak se rvou, køížkují a jak

zase odskoèí. Pan Hamilton k nim pøidal mladou fenku teriéra a teï

je mezi tìmi tøemi mláïaty teprve šouchanice a vztekanice; a Vašek

u nich je jako ètvrté mládì, spustí se na všecky ètyøi a lvíèata s psíkem

(191)

na nìho dorážejí, udìlá jim ze zchumlaného papíru myšku a lvíèkové

se hrbí ke skoku jako pravé koèky, natáhne se na výsluní na vyhøátou

zem unavená koata se mu schoulí na prsou a pøedou, až usnou.

Ale Vašek nemùže dlouho odpoèívat. V menažerii je plno

zvíøat, která stojí za pozorování. Co zábavy dá jen neklidné stádo

opic! A vedle nich sedí na bidélku papoušek Fifi s rùžovou chocholkou,

nejuèenlivìjší ze všech, který pokøikuje šesti nebo sedmi jazyky, køièí

jako opice, štìká jako hyeny, hvízdá nìkolik taktù Ach, du lieber

Augustin, vrže jako skøípavé kolo u vozu, do toho pískne p횝alkové

signály Kerholcovy a zas volá obèas zaslechnuté výkøiky: „Anton,

Trikwasser! Pozor, Hans, jedeme! Arr-Šehir, allez! Bingo! Bingo!

Open the door!“ Vašek ho lehce šimrá na rozèepýøené hlavièce

a vytrvale mu pøedzpìvuje „Pepíku, Pepíku, copak dìlá Káèa?“, aby

rozšíøil jeho repertoár o novou notu.

Mezi zvìøincem a konírnami bývá umístìna stáj slona Binga.

Vašek nikdy nemùže vynechat tohoto svého velkého pøítele, který ho

vítá radostným troubením. A Vašek pomáhá panu Arr-Šehirovi polévat

v horkých dnech Binga džbery vody a sedá na bobku vedle nìho,

když Arr-Šehir velkým pilníkem hobluje Bingovy nehty. Arr-Šehir je

u svého Binga témìø ustaviènì. Musí-li odejít, Vašek si hraje s Bingem:

vezme jeho chobot a šeptá mu do nìho mazlivá slova; a Bingo prstíkem

u chobotu omakává hochovi tváø. Pak pøitáhne Vašek lehkou kupici

sena a Bingo vyškubává z ní chuchvalce a hází si je na temeno. Za

chvilku má hlavu jako ve vìnci a v závojích, až Vašek dole radostí

tleská rukama. A pak Bingo schýlí hlavu, natáhne chobot, Vašek se

pøitulí a Bingo si ho postaví na hlavu do senného hnízda. A Vašek sedí

blažen nahoøe, tøi metry nad zemí, a sní o tom, že vede posvátného

slona tam nìkde v Sonepuru na Gangu, v tom velkém støedisku

obchodu se slony, o nìmž mu tak èasto vyprávìl Arr-Šehir, že tam

jeho otec koupil pøed lety Hbinga. Arr-Šehir rád vypráví; nauèil se

bìhem let slušnì nìmecky a všechno, co øíká, mìní se mu v povídky

a prùpovìdi. Nejradìji usedne po práci Bingovi mezi nohy, Vašek na

zem proti nìmu, a Arr-Šehir zaène zpìvavì vyprávìt nìkterou

(192)

z desetitisíce povídek Školy života:

„Byl èlovìk lakota a kradl na poli cibuli. Chytli ho a pøivedli

pøed krále. Král je vyslechl a dal zlodìji na vybranou: buï zaplatí sto

dinárù, nebo dostane sto ran holí, nebo musí sníst sto cibulí. Èlovìk

lakota si ovšem vybral trest cibulí. Pøinesli jich sto a èlovìk lakota je

zaèal jíst. Snìdl jich sedm a ještì sedmkrát sedm a bylo mu tak zle, že

prosil krále, aby mu radìji dal baštonádu. Položili ho tedy a pøinesli

hole a dali mu sedm ran a ještì sedmkrát sedm ran. A èlovìk lakota

køièel bolestí a prosil, že radìji zaplatí sto dinarù. A tak se stalo, že

èlovìk lakota se dal potrestat na tøikrát, chichichi.“

Arr-Šehir se smìje tenkým, vysokým hláskem a cení pøitom

zuby. Když se jeho smích ozve, Bingo se pøestane kolébat, zvedne

chobot a tiše troubí. Vašek sedí naproti a vidí, že Bingo rozumí všemu,

co se povídá; dávno už vìøí Arr-Šehirovi, že Bingo je vyšší, vznešená

bytost, že jeho pramáti lítala prostorem na køídlech, než ji jogin zaklel

k chùzi po zemi, a že je tøeba být uctivý k Bingovi ve dnech sucha

i lijákù, nebo Bingo je pán dešù.

Ale jaký to dupot a jaké ržání se ozývá za plátnem konírny?

Teï asi skonèila direktorka své cvièení s lipicány a ti se vracejí. kdykoli

mají po práci, øièí rozkoší a ostatní konì jim odpovídají. Teï zaène

cvièit pan Perreira a Vašek utíká, aby pøi tom byl. To je nejdøíve øímská

jízda, divoký trysk kolem manéže, pøi nìmž stojí Perreira rozkroèen

na dvou koních, dvou krásných ryzkách s bílými hvìzdami na èele

a s bílými punèoškami na pøedních nohou. Vašek už je zná, jsou to

angliètí polokrevníci Leporello a Trafalgar; a když dvakrát objeli manéž,

pøibíhá zlatìplavá Valerie s temnou høívou a s tmavým pruhem na

høbetì, na jejímž levém stehnu je vypálené velké S, znamení høebèince

Schwaigangeru. S vlající høívou cválá za obìma koni, kteøí se v jízdì

trochu rozestupují, a Valerie vbíhá mezi nì, Perreirovi pod nohy, takže

Perriera jede teï rozkroèen nad tøemi nespoutanými zvíøaty. A už od

gardiny vybíhá valach Dahojem, svìtle izabelový, s rùžovou pletí a bílou

høívou, dohání cválající trojici, vsouvá se mezi Valentine a Trafalgara

a pan Perreira má pod sebou ètyøi konì, ženoucí se v kruhu v plné

(193)

kariéøe. Oba tmaví ryzáci jsou vnì, obì plavky uvnitø, ale pan Perreira

po chvíli pøekroèí s Trafalgara na Dahomeje, Trafalgar zvolní krok, že

zùstane zpìt, pak je dožene a sám vklouzne mezi Dahomeje

a Valentine. Pak se to opakuje s Leporellem a pan Perreira konèí jízdu

stoje na obou plavých koních a maje ryzky uvnitø mezi nimi.

Když seskoèí a dává všem ètyøem po kousku cukru, nasedá

Alice Harweyová, švadlena a krasojezdkynì; Vašek už ví, že tady

každý umí o mnoo víc, než se na první pohled zdá. Její kùò je tmavìšedá

brùna Bonnaserra, s èernou høívou a s èernou mouøenínskou hlavou.

V klisnì je andaluská a neapolská krev, má hrdý postoj, v kroku

vysoko zvedá kolena a vykraèuje pøímo nataženýma pøedníma

nohama. Pan Perreira øíká, že je zøejmì pøíbuzná s lipicány a že si ji

dlouho vyhlížel pro vysokou školu, ale že je mu pøece jen „na zadní

ruce“ slabá. Vaškovi trvalo pár týdnù, než se vyznal v tìch rùzných

koòských „rukách“, když tu mluvili o pøední ruce, o zadní ruce, o levé

a o pravé, než rozpoznal, že tím míní pøedek konì nebo zadek a jízdu

vlevo èi vpravo. Ale nyní již sám mluví v samých odborných koòáckých

výrazech, øíká, že Bonnaserra bodá zvysoka, po španìlsku. Pro konì

má Vašek oèi jako ostøíž, všeho si všimne a brzo vidí, že každý kùò

má nìjakou zvláštnost, nìjakou odlišnost. A hodiny by se vydržel

dívat na jezdce v práci, i tøebas na tu Alici Harweyovou, jak se vztyèí,

jak na koni tanèí, jak se zvedá na špièky a pak zase jak skáèe obruèemi

a pøes objekty. Je to podivné: Alice je pøece nehezké dìvèe, se silnì

pihovatou tváøí, ale zde na koni, v tøpytném letu, je to najednou pùvabná

krasavice, pružné štíhlé tìlo táhlých údù, vznášející se v ladném vlnìní

nad mohutným korpusem èernošedé klisny.

A pak se vrací pan Perreira se Santosem. Sedmiletý

hannoverský vraník je teï v létì v plném lesku svých èerných vlasù,

oko mu zrovna srší ohnìm, v útlých nohách mu to hraje tancem, ale

když s ním Perreira stane uprostøed manéže, stojí jako z kovu, jen

každý jeho sval je napjat a èeká na impuls k práci. Hudba nasadí

a Perreira témìø bez pohnutí uvede Santose v rytmisované figury

vysoké školy, jede s ním španìlským krokem na dvì tempa, pøejde

(194)

klusem v passage, ve cvalu provádí changement, renvers, passady,

zvedá jej k levadám a k mezairu, aby plavnými kapriolami ukonèil první

èást produkce. Vašek ještì nikterak nechápe na èem to všecko záleží,

ale to nejasnì cítí jako prostý divák, že tu se pøed ním rozvíjí vrchol

jezdeckého umìní theatrálního; každý krok a každý pohyb je tu umìle

stvoøená krása, nìco, co nebylo dáno pøírodou, co jen lidský dùmysl,

lidská vùle a lidská trpìlivost vypìstovaly k ideální dokonalosti. Hlídá

oèima každý ten nepatrný pohyb jezdcovy ruky nebo nohy, každé

posunutí v sedle, které vzápìtí pùsobí, že kùò tanèí nepøirozenými, ale

ladnými kroky, pøekonává tíži i setrvaènost, vznáší se na místì anebo

letí vzduchem ve zpomaleném, umìle zdržovaném pohybu. Je to všecko

klidné, mírné, skoro pomalé, øada cvikù je na místì, vypadá to jako

lehounká, pùvabná hra, ale Vašek vidí, jak krásná srst Santosova vlhne

krajním napìtím, a nejednou již byl pøi tom, když Perreira po produkci

shodil za gardinou šaty a dva mužové mu ruèníky drhli vysílené, zpocené

tìlo.

Po Perrierovi zkouší zpravidla Barengo. Vašek cítí zvláštní

úctu k tomu zádumèivému Španìlu, který je veskrze jiný než všichni

ostatní. To povykující pan Laribeau je Vaškovi mnohem bližší, hoch

tuší ve Francouzovi veselou krev mladého èlovìka, kypícího zdravím

a silou, kdežto pan Barengo je vznešený a uzavøený a koná všechno

jako obøad. Je to až neuvìøitelné, jak krásnì se tam nahoøe na hrazdì

vznáší, jak letí vzduchem jako støíbrný plamen, s jakou lehkostí

pøistává, jak tak pøilne, jako by uhlazenì kývl rukou; ale zde na zemi

- ne, Vašek ještì nepoznal nikoho tak odlouèeného od okolního svìta.

V prvních dnech mu zatanul na mysli pan faráø, ale hned to zavrhl;

kdepak jejich pan faráø, to byl uèinìný sedlák; leda o Božím tìle,

když šel s monstrancí pod baldachýnem, to ano, to se nìjak podobal

panu Barengovi, když se svou ženou a s panem Hektorem kráèí

k provazovému žebøíku. Vašek by se tak rád vyšplhal nahoru, už

z pouhé zvìdavosti, jak to tam pod støechou stanu vypadá. Když venku

vane ostrý vítr, všecko prý se tam nahoøe rozezní, napjatá lana na

stožáru bzuèí, plátno se chvìje tichounkou hudbou, vlajka nad stanem

(195)

drnèí, i døevo stožáru prý tam nahoøe zpívá. Ale když ho jednou

Laribeau chtìl vzít s sebou, pan Barengo je zastavil, pohladil Vaškovi

hlavu a øekl:

„Mi chicuelo, neopouštìj pevnou zem. Na ní je hrob

vzdálenìjší, kdežto my nahoøe jej máme pøímo pod sebou.“

Bylo to vážné a slavnostní, že Vašek bezdìky sklonil hlavu. A

nyní zùstává jen dole, zalezlý nìkde mezi gradin, aby se s otevøenými

ústy díval na ten úchvatný vzrušený rej, na to hebké proletování bílých

tìl, na to neslyšitelné víøení, v nìmž mizí síla napjatých svalù a zùstává

jen ladnì vykroužená køivka. Takhle nìjak létají andìlé, povzdechl si

zbožnì v prvních dnech, ale pozdìji, když už všemu lépe rozumìl,

øíkal si: Kdepak andìlé, copak andìlé dovedou v letu vytoèit dvojité

salto mortale?

Je toho všude plno, co Vašek musí sledoval a zkoumat, a co

toho teprve je, co sám musí dìlat! Jede se od mìsta k mìstu a Vašek

na Mary jest odpovìden za druhé tøi bandurky, kteøí klusají po jeho

boku. Zastaví se k nocování a už se musí stavìt pøenosná stáj a Vašek

stojí u svých dílù plátna a rychle spojuje jejich šnìrování. A pak

s koèími pro slámu, pro oves, pro seno, pro vodu; a vydrbat poníky

vìchty slámy; a ošetøit kopyta, jak dennì žádá Hans. A ráno se to

všecko zas rozbourá a naloží a jde se znovu do sedla a znovu na silnici,

do slunce, do vìtru, do deštì. A pak pøijde pøedepsané mìsto a je

nutno vypomoci i pøi stavbì a zøizování stanu a Vašek se lopotí s gradiny

a skládacími židlemi do lóží. Sesadí se pista uzavírající manéž a pøijíždìjí

vozy s pilinami. Pìt šest for pilin se vejde do manéže, je-li pùda rovná;

piliny se musí zadupat, což obstarávají nejt잚í tažní konì cirkusu,

a polévat vodou. To je plno práce pro kluka, jako je Vašek, kterého

si každý pøivolá na výpomoc a který je dobrý na tisíceré zaskoèení.

Ale když je pak veèerní odpoèinek a mužští usedají

s uvolnìnými svaly k hrncùm s veèeøí, pøichází Vašek do tátovy party

s tichým uspokojením, že postavil svùj kus díla. Vìdí o tom všichni

v cirkuse, malý Vašku není jim žádný dìtský mazlíèek, je to jen nejmladší

pracovník a mají ho rádi, že tak prostì, bez øíkání dovede opustit hru

(196)

a pomáhat, kde je zapotøebí zatlaèit. Když se tu objevil, pøijímali ho

s úsmìvem pro jeho roztomilost, teï však už mají dávno k nìmu jiný

pomìr. Dobyl si úcty a uznání; všichni vidí, že je v tom malém mrštném

tìle vážnost a houževnatost dospìlého èlovìka; a mezi ním a všemi

lidmi cirkusu se rozvíjí jakési tiché chlapské bratrství. Tohle není

spoleènost, ve které se øíkají nìžnosti. Rozcitlivìlý hoch by tu asi velmi

trpìl drsností prostøedí. To kupodivu i ten africký Paolo, protøelý,

ostøílený, otrkaný, zvyklý na rány a køiky, má nìkdy chvíle mìkkého

stesku, kdy je mu líto, že nikdo nepøijde a nepohladí malého, krásného

Paola, nepolaská se s ním hebkou rukou, hedvábnými slovy; jak by

byla jeho dušièka blažena, kdyby aspoò nìkdy pocítila teplou nìho,

vlahou mazlivost. Ale Vašek je sukovitì tvrdý, jeho nátura se projevuje

spíš zaklením a plivnutím do dlaní; je mu nevolno, když ho zaène objímat

taková cukrující bába, jako je paní Hammerschmidtová, jeho živel

jsou dospìlí mužští, pøedevším ti pašáci z osmièky, s nimiž táhne jako

rovný mezi rovnými.

Nejkrásnìjší jsou s nimi vlahé letní veèery, když se táboøí

venku na volném kraji. Tu se parta osvobozuje z tìsné klece

maringotky, jeden po druhém si pøinese houni, natáhnou se nìkde za

vozy do boží trávy, a jak se nad nimi lene vysoké nebe a vzduch se

chvìje milostným zpìvem cvrèkù, uvolòuje se vzpomínka za

vzpomínkou, mužští vyprávìjí a Vašek by poslouchal až do zblednutí

hvìzd. Pozdní léto má ještì jiné vábení: táhnou selskými kraji a choutky

venkovského kluka vítìzí nad hrdostí jezdce - Vašek odbíhá do polí,

aby si natrhal lusek èi makovic. A jak se blíží podzim a den se krátí,

probouzejí se i v seržánu Vosátkovi marodérské laskominy, vyvede

kamarády za tábor, rozdìlána úhoru mezi šípkovím oheò a peèe

brambory, které za jízdy natahal z opuštìných bramboøiš. Dubiny,

buèiny zlátnou a rudnou, svítivé bøízy shazují s korun denárky, po tváøích

jezdcù se motají nitky babího léta, deštì zaèínají crèet na tiše klusající

kolony koní, Arr-Šehir zpívá na hlavì Binga modlitbu na zastavení

dešù, Achmed Roméo, zachumlán do šátkù a šálù, odøíkává pøi

zamženém západu slunce Súru Sáby: „Urèili jsme v zemi své putování.

(197)

Jeïte po své cestì v bezpeèí dne i noci.“

Všichni už vìdí, že vytrvalé bubnování dešù na plátna stanù

pøivolává konec cesty a radostného tulaèení. V polou øíjna je tøeba

pøejít k zimnímu životu. Pro nìkteré to znamená odchod z cirkusu

a louèení. Melancholie se bezdìky brouzdá s nimi, když za mlhy tíhnou

sychravým jitrem opatøit hladovìjící zvíøata. Jediný pan Berwitz chodí

mezi nimi s hrudí pyšnì vypjatou a mne si rukama: koupil døevìnou

konstrukci na prostranství pøi Reeperbahn, dal ji upravit, je

svrchovaným pánem zimního sídla a Cirkus Humberto po prvé bude

pøezimovat na vlastní pùdì.

XI

Karas otec, Karas syn radostnì vtáhli do kvartýru paní

Langermannové. Koneènì se zas budou moci po chuti natáhnout na

slamníku a øádné posteli! Vdova je uvítala s velkou srdeèností. Nevedlo

se jí dobøe, co èeská parta odtud zmizela. Neslyšela nic o osudu

Milnerových zedníkù a nevìdìla také, jak se daøí Karasùm u cirkusu.

S podnájemníky nemìla štìstí, žádný solidní pán se nevyskytl, samí

pøelétavci, vìtšinou z lodí, nezamìstnaní stewardi a námoøníci, kteøí

tu pøespali pár nocí, než se nìkde uchytili nebo než jim došly peníze

a museli na herberk; vìru, nebylo oè stát. S Karasy jako by se vracel

zásvit starých klidných èasù. A ke všemu byli teï vìtší páni, byli umìlci.

To si vdova nedala vzít, že pan Karas je umìlec, když troubí v kapele.

Mìla zbožnou úctu k hudbì. Nebožtík pan kormidelník Langermann

hrával na tahací harmoniku a to bylo tak krásné - kolikrát se tehdy

rozslzela, když sedìli spolu v kuchyni na pohovce, na stole vonìla

bábovka a pan kormidelník Langermann hrál na ten námoønický klavír,

a zpíval: „Et wasen twei Kunnigeskinner. De hadden enander so leef.“

Rùženka povyrostla za ten rok o nìjaký coul. Vykulila oèi

a radostí upustila panenku, když spatøila Vaška vcházet do dveøí. Vašek

se v první chvíli choval náramnì vážnì a dùležitì, jako dospìlý mužský,

(198)

který už má za sebou všecky dìtské pošetilosti. Ale po pár minutách

to s nìho opadlo a nad Rùženèinými hraèkami se stal z nìho zase malý

chlapec, který tu mezi panenkami, kuchyòkou, kupeckým krámem

našel nový svìt pro svou bájivou fantasii. Osm mìsícù žil mezi velkými

lidmi, pøizpùsoboval se jim, pracoval s nimi a mìl èím dále tím ménì

kdy na skotaèivou hru; nyní se mu v kuchyni paní Langermannové, na

pohovce nebo pod stolem, na ètyøi mìsíce otvíraly kouteèky

zapíraného dìtství. V cirkuse zùstával vážnì upjat k úkolùm, které ho

obklopovaly, hovoøil s mužskými jako chlap, sakroval, plival a div že

si nezapálil cigáro; ale tu s Rùženkou zjihl a znìžnìl, vžil se do jejího

myšlení, a nad hadrovým panákem jako by si ulevoval od té pøedèasné,

umìlé vyzrálosti. Jen to jeho komandérství v nìm zùstalo, ve všem

všude musel vést on a Rùženka se podrobovat; na štìstí byla Rùženka

dušièka oddaná a povolná, plná obdivu k jeho ráznosti, a tu se tedy

ochotnì pøizpùsobovala, když jí všecko pøemìnil a pøetvoøil;

o pokojíèku pro panenky rozhodl, že to je maringotka, z kupeckého

krámu udìlal menažerii, z koèáru klec pro tygry. Ke všemu, co Rùženka

mìla a v èem žila, nasadil brýle svého vidìní a obì dìti se octly

v novém, dvojnásob zaèarovaném svìtì.

Jen jednu vìc pøeèarovati nemohl: Rùženèin slabikáø. Mìla

už svou první knížku s obrázky, s velkými literami, se slovy rozdìlenými

do slabik. Vašek nìkterá písmena švabachu znal, jiná si pletl, teï se

však do toho zakoukl a s celou svou úporností dennì si v slabikáøi

øíkal, až umìl celé stránky nazpamì. Táta pro tuto jeho ctižádost

nemìl mnoho smyslu, ale za tátou se k paní Langermanové pøistìhoval

Bureš a ten si každého veèera pøitáhl Vaška ke stolu a vyzkoušel ho

z nìmeckého ètení. A pak zpravidla vytáhl ještì nìkterou ze svých knížek

a pøedèítal nebo dal Vaškovi pøedèítat básnièky, které se mu líbily. Èítávali

je znovu a znovu a ponenáhlu to Vaškovi znìlo hlavou jako písnièka.

Šlo krásné dìvèe k klášteru,

byl právì strašný den.

Když k fortnì pøišlo, zvonilo,

(199)

èímž vrátného ven loudilo,

a ten hned pøišel ven.

Nìkdy šla z deklamovánky až hrùza:

Na silnici stojí bába

na dvì berle sehnutá,

škaredá co soví hlava,

jednooká, hrbatá,

v tváønosti je samá brázda,

ruka kùže jen a hnát...

A nìkdy to byla opravdu píseò, kterou bylo možno zpívat.

Když na ni poprvé pøišli, prohlásil Bureš, že to takhle nic není. A

druhého dne si pøinesl odnìkud od vetešníka starou hnìdou kytaru,

potáhl ji strunami, vyladil a k údivu domácích rozehrál na ní líbezné

akordy. A pak pøitáhl knížku a mìkkým hlasem zpíval:

Když mìsíèek spanile svítil,

vévoda Bøetislav vstal,

neb oheò, jejž k Juditì cítil,

jež e v nìm dávno byl vzòal,

k Juditì dávno byl vzòal.

Vašek ani zdaleka nerozumìl všemu tomu, co v tìch

básnièkách èetl. Bylo tam množství podivných, neznámých slov, pøi

nichž si nedovedl nic urèitého pøedstavit, jen cítil, že je v nich nìjaké

kouzlo, že znamenají cosi mocného a slavného. Když èetl: „A páni

znakù hvìzdy, trojøíèí, orlice, lva, ostrve a lekne pozdvihli pravice“,

pùsobilo to naò velebnì a vznešenì. Bylo mu pøi èetbì tìch èeských

veršù, jako by vcházel zase do hornosnìženských lesù, - zelené

pøísvity, modravé šero, zlaté záøení a za neznámými slovy velká, vábná

tajemství. Hoch se dožadoval, aby mu Bureš èetl dál a dál. Probrali

(200)

všecky knížky, až nakonec Bureš vytáhl malý sešitek, velmi odøený

a otrhaný, a jednoho veèera z nìho zaèal pøedèítat. Byla to dlouhá,

pøedlouhá báseò, nejdelší ze všech, které Vašek slyšel, a také nejménì

srozumitelná. Pamatoval se jen, že se zaèínala tak nìjak, že Èechové

jsou dobrý národ; vyprávìlo se v ní o májovém veèeru na modrém

jezeøe a to bylo pøekrásné; a pak tam byl nìjaký loupežník, kterého

vedli na popravu a on tam zvolal, aby pozdravovali od nìho tu jeho

zemi krásnou, zemi milovanou. Víc Vašek nevìdìl, protože když Bureš

pøišel k tomuhle místu, roztøásl se mu hlas a nemohl dále. Vašek myslí,

že zaèal plakat, ale urèitì to øíci nemùže, protože tenák Bureš se

najednou zvedl, strèil knížku do kapsy, popadl širák a vyrazil ven. A

pøišel nìjak pozdì v noci a paní Langermannová se mu druhý den

smála, že pøebral. Vašek pozdìji marnì na nìho naléhal, aby ještì

jednou èetl „tu májovou“, Bureš prudce odmítal, že se to pro nìho

nehodí; a Vašek se tak nedovìdìl, jaká deklamovánka to byla. A

pøece mu dlouho znìla v hlavì jako nìco zcela zvláštního a nezvyklého.

Básnièky patøily k veèernímu oddechu hamburské zimy. Ve

dne na nì nebylo pomyšlení. Práce èekala všude. Zdánlivì jí nebylo,

když odpadlo putování a stìhování stanù, ale mnoho pomocných

dìlníkù, „hilfákù“, odešlo a na zbylé padla péèe o všecko zvíøectvo

a obvyklé zimní správky všeho materiálu. Antonín Karas byl pùvodnì

pøijat také jen jako sezónní tenák a Kerholec se chystal, že si ho pak

na zimu vymùže. Ale v tom ani nemusel zakroèovat. Karas si koupil

Berwitze svými øezbami, které ponenáhlu, kousek po kousku, parádili

zevnìjšek cirkusu. A pak tu byl Vašek. Pøívažek, který nìkdy vážil

víc než hlavní kus. A zvláštì teï, když se chystalo jeho samostatné

vystoupení.

Vašek pøejímal od starého Hanse volnou dresuru ponyù.

Koníèkové byli dobøe pøipraveni, probíhali složitými figurami témìø

automaticky, šlo jen o to, aby si bezpeènì navykli na Vaška a Vašek

aby otrnul pro všecky možné pøípady. V prvních zkouškách byl

neklidný, hlava mu hoøela vzrušením a biè mu poøád poletoval

vzduchem. Za pár dní se však uklidnil a brzo si vìdìl rady i s druhým,

(201)

kratším bièem, jejž mu øeditel pøinesl, aby jeho vystoupení vypadalo

opravdu jako miniatura cvièitelského èísla. I uèil se zase znovu

šambrierou v pravici dávat tempo a impuls a bièem v levé ruce brzdit

a urovnávat figury, a jeho bandurkové, strakatí a lesklí jako èerstvì

vyloupnuté fazolky, sledovali pozornì každé jeho hnutí. A Hans za

pistou kontroloval jeho postoj, aby zùstal i v práci sevøený a vypjatý

jako pravý cvièitel, aby nerozkroèil nohy, aby se neohnul ve høbetì,

aby držel ramena jako ulitá. A pak pøišel den, kdy poníci dostali nové

postroje ze žluté kùže, pobité støíbrnými koleèky, se žlutými a modrými

chocholy na ohnutých hlavách, a kdy Vaška oblékli do èerveného

fráèku. Byl to pro nìho den nejvìtšího rozèilení: jednak se bìžel všem

ukázat, a nejvíce tìm, kteøí mìli v šatnì stojací zrcadlo, v nìmž se

mohl vidìt celý, jednak mìl hrozný strach, aby nìkde neupadl, aby ty

krásné šaty nezamazal nebo neroztrhl. Ale i tato tréma ho po

nìkolikerém ozkušení pøešla a pak koneènì ve vánoèním slavnostním

poøadu vystoupil.

Asistenci u gardiny mìl znamenitou, celý cirkus nastoupil

v bílých rukavièkách k „pánské službì“, aby dodal lesku prvnímu

vystoupení svého malého pomocníka. Ve dvou øadách od opony

k manéži stáli tu v lesklých livrejích kapitáh Gambier, Pablo Perreira,

John Harwey, pan Hamilton, oba Gevaertsové, Arr-Šehir, Achmed

Roméo s Paolem, pan Barengo, pan Laribeau a celé osazenstvo

osmièky mimo tátu, který se díval shora od pana Selnického. Na rohu

u krajní lóže stál øeditel Berwitz s Hansem a na židle pøistavené k lóži

si sedla paní Berwitzová s Helenkou a s paní Hammerschmidtovou.

Z této slavné asistence bylo Vaškovi víc úzko než ze všeho publika

kolem manéže, ale když jí prošel, když složil svou první poklonu

a práskl bièem, aby mu vpustili konì, tréma s nìho spadla. Vedl konì

s bezpeènou jistotou, bez pøekotnosti; ke konci, když už potlesk

odmìòoval jednotlivé figury, pøešla jeho vnitøní jistota už v lehkou

nonšalanci jako u zcela suverénních cvièitelù. A lidé byli z toho malého

klouèka jako diví, tleskot jim nestaèil, dupali a volali „Bravo!“ - byl to

veliký úspìch, nejvìtší úspìch nového programu. Jen malièký kaz

(202)

pøišel až na konec a zpùsobila jej paní Hammerscmidtová: ze samé

nìžnosti poslala Vaškovi kytici. S tou vìcí nikdo pøedem nepoèítal,

a když mu ji Hans uprostøed manéže podával, shledal Vašek s hrùzou,

že mu chybí tøetí ruka. Nevìdìl v rozèilení, co honem s bièi, a upadl

z toho na nìkolik vteøin do zmatku, v nìmž najednou vysvitlo, jaké je

to ještì dítì. Ale to právì chytlo u publika nejvíce a novu vzbouøilo

potlesk a jásot. A když se Vašek koneènì vracel do manéže, popadl

ho tam obr Gambier, køikl na Laribeaua a oba Francouzi vyzvedli

svého Vašku na ramena a nesli ho za potlesku bílých rukavic støedem

celého souboru.

A pak pøišel dozadu øeditel Berwitz v plukovnické uniformì

a popleskal Vaškovi po ramenì a øekl mu, že se dobøe držel a aby

tatínek zítra pøišel do kanceláøe. A paní Berwitzová ho pohladila po

tváøi a Helenka mu potøásla rukou a paní von Hammerschmidt div ho

neumaèkala, jak ho objímala a líbala. A na schodech od orchestru

stál táta a místo do trumpety troubil do kapesníku a utíral si oèi a u

vchodu ke konírnám chodil Hans jako páv volal na ostatní koèí:

„Neøíkal jsem to? Starý Hans má, pane, oko pro èíslo! Já už nìco

vidìl, vy cucáci! Tohle je sukces, jaký tu nebyl leta!“ Ale v tu chvíli se

Vašek vytratil z kruhu ženských, rozbìhl se k Hansovi, køikl „Hans -

hop!“ a táhlým obloukem skoèil koèímu do náruèe a s dìtskou

oddaností u zlíbal obì tváøe.

„Nonono! Vašku! Tohle není tøeba! To nemuselo být!“ bránil

se koèí a slze jako hráchy mu tekly po tváøích a kapaly na livrej. Ubohý

Hans! Netušil, co ho ještì v ten den jeho nejvìtší slávy potká. Nebo

po pøedstavení pøišel direktor a vlastnoruènì mu pøede všemi stájníky

odevzdal èervenou vestu se zlatými knoflíky, zabalenou do hedvábného

papíru. A Hans byl novým rozèilením jako bez sebe, okamžitì si vestu

oblékl, bìhal v ní po stáji bez kabátu, po práci se dooblékl a prohlásil,

že dnes se musí ukázat té holotì v hipodromu. To byla bouda se šesti

kobylami na druhém konci Reeperbahn, kam chodili opilí námoøníci

a vojáci s lehkými dìvèata jezdit za šesták na koni a dìlat kavalíry,

podnik rozkøièený, víc páchnoucí rozlitým pivem než koòskou vùní,

(203)

jeden z posledních zapadákù prohýøené noci, kde èasto docházelo

ke rvaèkám a k zranìním. Nicménì byl to podnik s koníèky a koèové

cirkusu chodívali za koèími hipodromu na nìjakou láhev piva, aby se

mohli pøed nimi chlubit a vytahovat. Tam se tedy vypravil Hans

s èervenou vestou, jenže po cestì bylo na Reeperbahn mnoho výèepù

se všelikými známými, kteøí dosud nic nevìdìli o èervené vestì. Kudy

ho cesta vedla a jaké byly jeho osudy, není známo. Známo je jen, že

ho o pùl tøetí hodinì ráno dopravili strážníci do Cirkusu Humberto

a odevzdali Alici Harweyové potluèeného, pobitého, s roztrhaným

kabátem, s utrženým límcem. Levici mìl poøezanou od skla, v pravé

paži mìl bodnou ránu nožem, na pravou nohu kulhal, na hlavì mìl cizí

klobouk, levé oko zavøeno velkou modøinou. Nepromluvil ani slova,

když ho Alice vedla do konírny na seno a celou cestu mu lála. Teprve

když ho opouštìla, zastavil ji, ve svitu lucerny pomalu rozepjal kabát,

s námahou upøel na ni jedno oko, a pozvednuv prst, pravil: „To nic

není... ty tøi museli doèista vodvízt... ale èervená vesta je zdravá!“

Ráno poklidil lipicány a vraníky spíš Vašek nežli Hans. Za

chvíli nato pøišel øeditel. Zastavil se u ovázaného Hanse a kýval hlavou.

„Hans, Hans... ani jsem si nemyslel, jaké jsi èunì!“

„Jsem, pane øediteli,“ pøitakával smutnì Hans, „jsem hrozné

prase, ale, s odpuštìním, jenom z pouhé radosti. Èistì z pouhopouhé

radosti. A já jsem ještì nemìl, co jsem živ, takovou radost jako vèera.“

„A co øekneme policii, až to bude vyšetøovat?“

„Ale nebude, pane øediteli, nebude. Dy to bylo v hipodromu.

Kampak by pøišla, kdyby mìla vyšetøovat každou rvaèku. Já jenom

budu muset ještì teï obstarat pro hipodrom tøi koèí, aby jim konì

nezùstali bez obsluhy.“

Pøes to, jak byl zkøesán, šel Hans s èervenou vestou veèer

znovu na pivo. Tentokrát ho vytáhl Karas a osmièkáøi zapít Vaškùv

úspìch. Šlo se k Námoøníkovì nevìstì, kde je Moesecke radostnì

uvítal. Karas platil tøi rundy. Byl to povinen, protože ráno, když pøijel

do kanceláøe, oznámil mu øeditel, že se rozhodl angažovat Vašku jako

mladého jezdce. To patøilo k Berwitzovým zásadám: radìji pøijít døív

(204)

s nabídkou, než lidé pøišli s požadavky. Byl pøesvìdèen, že takhle to

poøídí levnìji a ještì to pùsobí dobrým dojmem. Karas také bez

rozmyšlení a s uctivým díkem pøikývl k èástce, kterou Berwitz vyslovil.

Bylo to jen pár marek, ale Karas myslil v krejcarech a trojnících.

Všecko mu bylo jako s nebes darované, co tu chlapec vytìží.

Dvacetníky za obchùzky se lvíèetem zanikly, když lvíèata povyrostla,

ale Karas je mìl všecky uschovány. A nyní tedy bude k nim pøidávat

marky; Vašíèek nic nepotøebuje a a má nìjaké úspory, až odtud pùjde.

Té myšlenky se Karas v hloubi své duše nikdy nevzdával. Pro svou

osobu tu byl zcela spokojen, úspìchy Vaškovy a jeho štìstí ho blažily,

ale osten starých spoleèenských pøedsudkù byl hluboce uložen v nitru

poèestného zedníka. Aniž o tom mluvil, myslel pøece na to, že se

jednoho dne shodnou a opustí cirkus, aby zaèali doma nìco

poøádného. V tom pøemýšlení vadila Karasovi jen jedna vìc: že nic

neví o tom, jak to na jaøe dopadlo s Milnerovou partou. Vyptával se

na ni horlivì na všech možných místech, ale ani Moesecke, který by

první mohl mít o ní nìjaké zprávy, nevìdìl zhola nic. Odešli, zmizeli,

zapadli a nikdo bìhem roku nepøišel se zvìstí o nich.

Jak zima míjela, vzpomínal Karas, že zanedlouho zaène Milner

obcházet vesnice a sestavovat partu. Snad je Karas tady ještì zastihne,

snad se tu setkají a snad se tím nìjak urychlí rozhodnutí. Zatím o tom

nesmìl ani muknout, protože mu kdekdo vykládal, jak se Vaškovo

èíslo osvìdèuje, jak se lidem líbí a jak se i Vašek v nìm denním cvièením

zdokonaluje, že je to všecko teï jaksi kulatìjší a plynulejší než v prvních

dnech a že to bude znamenitá akvisice pro jarní turné. O tom už všelicos

proskoèilo, pan Gaudeamus byl poøád jako na koni, øíkalo se, že se

pojede tentokrát na východ, do Polska a jinam; Karas se ve svých

nejistotách ustavil na tom, že to ponechá øízení božímu. Objeví-li se tu

Milner, než odejdou, nasadí všecko, aby se vrátil k zednièinì; dá-li

osud, že odjedou døív, jaká pomoc, bude èekat na jinou pøíležitost.

Jedno zlé však vidìl: stavby se v Hamburku nehýbaly. Ve volných

chvílích mu nedalo, obcházel volná staveništì v mìstì a kolem nìho,

ale musel si pøiznat, že se nikde ani motyka nehne, aby pøipravila

(205)

zednické dílo. Pøijdou-li krajani, patrnì poøídí zase špatnì; a jasné

vìdomí téhle skuteènosti ho znovu tlaèilo k cirkusu jako k záchranì.

Tak stále kolísal v nejistotách o sobì a o Vaškovi, až jednoho

slunného dne hlásil Kerholec rozkaz pøipravit maringotky a nastìhovat

se do nich. Milner se neobjevil. A oba Karasové se rozlouèili s paní

Langermannovou i s Rùženkou a pustili se na druhou pou s Cirkusem

Humberto.

XII

Odjíždìli zhruba všichni, jako pøed rokem, i pan Achmed

Roméo si znovu plácl s principálem na dalších deset mìsícù. Ale

nechybìlo mnoho a osmièka by byla pøišla o jednu svou významnou

osobnost: seržán Ferenc Vosátka se octl ve velkém pokušení

odpadnout a opustit partu i cirkus.

To sedìli jednou u Moeseckeho pøi pivì, tlachali a chechtali

se a najednou jim Vosátka ustrnul. Uprostøed øeèi umlkl, znehybnìl,

jen oèi vytøeštil ke dveøím. Ohlédli se tam a vidìli, že do hospody

vešel podivný chlap, èerný, baòatý, s nosem jako bambulí a s hubou

tak širokou, že by se do ní vešlo kuøátko na jedno zaklapnutí. Byla to

huba mìkká, jako rozchechtaná, a taky pravé oko se smálo, kdežto

levé bylo skoro zakryto spadlým a opuchlým víèkem. Po tváøích a po

bradì se mu rozsévalo husté strnisko a v oblièeji mìl tmavé šmouhy

jako by byl umazán. Ale tento mohutný chlapík s odulým bøichem se

zadíval k jejich stolu, tváø se mu roztáhla a už se k nim hrnul, zatím co

Vosátka pomalu vstával, jako by ho tlusté zjevení hypnotisovalo. Chlap

došel až k nim, srazil paty, zasalutoval dlaní ven a brumlavým basem

zadunìl:

„Generále Vosátko, seržán Lebeda se poslušnì hlásí.“

Vosátka už stál napjat jako struna, tøemi a pùl prsty pravice

švihl jako stroj k pùlce svého ucha a øinèivì odpovìdìl:

„Generále Lebedo, seržán Vosátka je poslušnì k vašim

(206)

službám!“

Nato oba zvedli ruce, padli si do náruèe, líbali se a volali jeden

pøes druhého:

„Amigazo! Qué alegia! Cielos, vaya una sorpresa!“

Koneènì se Vosátka odtrhl a obrátil se k svým stolovníkùm:

Muy seòores míos, udìlejte vydatnì místo, tahle jemná dušièka

musí zasednout mezi nás. Dovoluji si pøedstavit: excelentísimo seòor

don José Lebeda z Hluboèep, mùj nejvìrnìjší amigo z celé Støední

Ameriky. Vždy my jsme se tam navzájem zajali! Pamatuješ, Pepíku,

na bitvu u hory Pico del Espuela?“

„Jak bych se nepamatoval, Ferenc, to pøece byla historie!“

To se ví, že všichni hned chtìli tu historii znát. A když se tedy

sesedli, zaèal Vosátka své vyprávìní o bitvì u hory Pico del Espuela.

„Slavná správní rado, já jenom nerad mluvím o svých

vavøínech. Ale obèas pøece jenom musíte vidìt, vy konihoòové, jaká

osobnost jezdí s vámi po tomhle shnilém starém svìtì. Hlavnì, že je

tu korunní svìdek. Tak to bylo tenkrát v Hondurasu... nebo

v Guatemale?“

„Ne, v Nicaragui, Ferenc,“ pomohl jeho pamìti pan Lebeda.

„Mìli jsme pøece na èepicích ty fedrpuše.“

„Hombre, ano, Nicaragua. Úchvatná republika, pánové.

Složená z moskytù a mesticù. A tenkrát pøišla taková nìjaká politická

rozmíška, že tam najednou byli dva presidenti. Presiden Colador,

a president Almirez. O co šlo, nevím, já byl ještì gringo, cizinec, já

jsem pøišel zrovna z Costariky, kde jsme tuhle s Pepíèkem dìlali

revoluci. V Nicaragui jsem se pøidal k presidentu Coladorovi, protože

prohlásil, že pohanu zemì lze smýt pouze krví. To byla øeè podle

mého gusta, a proto jsem vstoupil jako seržán do jeho armády. Vrchním

velitelem byl generál Chingolo, osvìdèený vlastenec. Armáda se

scházela dost rychle, vadou jen bylo, že nìkteré formace se vždy zase

po èase rozutekly. Ale protože se podaøilo jejich pøíslušníky pøemluvit,

by pøišli znovu, stoupaly pøírùstky do závratných èíslic. Mysleli jsme

zprvu, že už ty cifry odstraší nepøítele, ale president Almirez se chystal

(207)

k boji a jmenoval vrchním velitelem generála Platuda. Vidìli jsme tedy,

že nezbývá než bojovat. Když ještì pøišly z Kolumbie nìjaké pušky

a tøi dìla, vytáhli jsme do pole. Ve mìstì Matagalpa jsme dostali

zprávu, že generál Platudo postupuje smìrem k Rio Grande. Generál

Chingolo se tedy rozhodl, že v Matagalpì rozbije svùj hlavní stan a jiné

náøadí a že odtud vyšle èást vojska, aby zastavil postup nepøítele.

Velitelem této výpravy, pánové, jsem byl já, seržán Vosátka. Dostal

jsem asi dvacet milicianos a rozkaz. Ráno jsme stáli na námìstí pøed

kostelem, generl Chingolo pøijel na bílé kobyle, vytáh šavli a promluvil:

,Seržáne Vosátko,‘ prohlásil tam energicky, ,jdìte a potøete hydru

odporu. Bojujte stateènì jako hidalgo. Zákon musí mít prùchod.‘ Táhl

jsem tedy vstøíc vnitønímu nepøíteli. Takhle byla Matagalpa, nad ní

kopec, za kopcem celá Sierra, uprostøed ní hora Pico del Espuela.

O kus dále prý teèe Rio Grande. Když jsem s tìmi dvaceti mestici

pøitáhl pod tu horu, narazili jsme na takovou quebradu, na takovou

prùrvu po jarních vodách. A vtom se strhne pokøik a na druhém bøehu

té quebrady pobíhá pár otrhancù s peøím na èepici a schovává se za

balvany a kaktusy. Pánové, - narazili jsme na nepøítele!“

„I pro Krista Pána,“ uklouzlo Malinovi, „to bylo pìkné

nadìlení! To mi pøipadá zrovna tak, jako když jsem já jednou nesl

medvìdùm chleba a pøed medvìdí klecí stál tygr.“

„A to zas ne, pane stájní maršálku, to zas ne!“ odmítal jeho

úlek Vosádka. „My jsme byli pøece armáda.“

„A cos udìlal?“ zeptal se Kerholec.

„Dal jsem rozkaz, aby se zaujala bitevní posice.“

„To je bájeèné,“ øekl Malina. „Na to bych nepøišel.“

„Vidíš. A rozkaz byl ovšem zbyteèný, protože už všech mých

dvacet milicianos bylo poschováváno, že jsem je skoro nevidìl. A tak

se zaèala bitva u hory Pico del Espuela.“

„Bylo moc zabitých?“ zeptal se Karas.

„Moc. Hlavnì králíkù. Oni lezli z té hory a my po nich støíleli

s obou strana pak jsme si je pekli. Mimo to jsme zastøelili jednu mulu.

Nepøítel se nám chlubil, že zastøelil taky supa. Støílelo se zkrátka poøád,

(208)

lidé na štìstí zùstali ušetøeni. A tak jsme bojovali pod horou Pico del

Espuela asi týden. Postup nepøítele byl nespornì zadržen. Nicaragua

mohla hledìt vstøíc lepším dnùm. Zato mi vidìli pøicházet horší èasy,

protože králíci se rozutekli a nám zbývalo k jídlu jen kukuøièné choclo.

Tu jsem se vzchopil k rozhodnému kroku: poslal jsem k nepøíteli

parlamentáøe s výzvou, aby se vzdal. Parlamentáø se vrátil s odpovìdìl,

že oni si zase myslí, že bychom se mohli vzdát my a že by bylo nejlépe,

aby se oba velitelé zítra o tøetí hodinì odpolední sešli v té quebradì

a dojednali si to. Na tu èestnou nabídku jsem ve tøi hodiny slezl do té

strže a najednou jsem se musel dát do strašného smíchu: proti mnì se

vykulatil tuhleten buližník, Pepíèek Lebeda!“

„Oni byli na té protivné stranì?“ užasl Malina.

„Jó, byl. Já taky koukal, když se pøede mnou objevil Ferenc!

My o sobì už pùl roku nevìdìli!“

„A teï si pøedstavte, pánové, jak jsme se v té roklinì objali.

My se vláèeli sem a tam a jeden druhého se nemohli nabažit. A oba

jsme køièeli: ,To je bájeèný, to je macaòuda, ty jsi teï mùj zajatec!‘

Nu a pak jsme o tom jednali asi tøi dny. To nebylo lehké rozhodnout.

Já razil zákonu prùchod, on razil zákonu prùchod a uprostøed toho

prùchodu jsem se setkali. A než jsme se dohodli, naše vojska se nám

rozutekla...“

„Oni už nemìli co žrát,“ chechtal e Lebeda, „tak se vytratili

jako ti králíci.“

„A my zùstali,“ pøejímal vyprávìní zase Vosádka, „Doèista

sami v boží nicaragujské pøírodì. A tak jsme se usnesli, že bitva u

hory Pico del Espuela konèí úplnou porážkou presidenta Almoreza

a že tuhle Pepík bude mùj zajatec. K tomuhle výsledku jsem došli ze

strategických dùvodù, že mìsto Cuicuina bylo daleko a Matagalpa

byla blízko a my mìli hlad...“

„A hlavnì žízeò,“ chechtal se Lebeda.

„Tak jsme jeli spolu k Matagalpì a smluvili jsme se, že u

hospody pøed mìstem Pepík sleze s konì a pùjde mìstem vedle mne

pìšky jako zajatec. V té hospodì jsme si dali queso de chancho,

(209)

jako tlaèenku, a já se ptám, co to je, že nevidím žádné vojsko, když

tu je pøece hlavní stan. A hospodská mi povídá, že to už je pøece ètyøi

dny vyøízeno: národ pøece sesadil presidenta Coladora a generál

Chingoo je ve vìzení. Caramba, povídám Pepíkovi, kolo osudu se

obrátilo, ty pojedeš na koni a já ti budu dìlat zajatce, a žije Nicara-

gua. A tuhle Pepík povídá - a slavná státní rado, já si dovoluji upozornit,

že to byl mistrný kousek státnického umìní - povídá: ,Kuš, Ferenc,

teï to teprve vyžerem.‘ A koukne vám na hospodskou a takhle shora

na ni spustí: ,Matko pošlete nìkoho k panu faráøi a k alcaldovi, a

chystají uvítání, že tu jsou dva dùstojníci vítìzné armády z bitvy u hory

Pico del Espuela a že pøijíždìjí obsadit mìsto!“

„Vy grázlové!“ bouchl do stolu Kerholec, „a nepoznali vás?“

„Kdepak!“ hlaholil pan Lebeda, „galony nebo prýmky, to jsme

stejnì nemìli žádné, tam všecko záleželo jen na postoji. Jen když si

èlovìk troufnul.“

„A jak to tedy dopadlo?“

„Jak to dopadlo?“ odpovídal Vosátka. „Jeli jsme do mìsta pyšnì

jako dva hidalgové, alcalde s mìstskou radou a faráø s kalanem nás uvítali,

všecko bylo samé Excellenza sem, Excellenza tam, veèer byl na naši poèest

uspoøádán banket a po nìm ples...“

„Krásné ženy?“ zeptal se Kerholec.

„Ó,“ zvedl Vosátka jen oèi k nebi, „Lebedo, co? To byla noc,

he?“

„Cielos, vos sabés - qué chiche!“

„A jak to všecko dopadlo?“

„Tak to dopadlo, že jsme ráno dali rozkaz, aby generál

Chingolo byl propuštìn, pak jsme si vybrali nejlepší dva konì pro

vyjížïku a po slavnostním obìdì na faøe jsme vyfoukli pøes hranici

do Hondurasu.“

„Ya, ya,“ povzdechl si pan Lebeda, „byly to krásné èasy. Nová

Granada, Costarica, Nicaragua, Honduras, Guatemala, Yucatan,

Mexico, Texas, Arizona - to bylo revolucí, pøevratù, povstání, válek,

to byl život, to byla radost.“

(210)

„A Santa Anna - žije ještì?“

„Ani, kamaráde, nevím.“

„Co je to za svatou?“ zeptal se Bureš.

„Pìkná svatá,“ ušklíbl se Vosátka, „nejdivoèejší diktátor

Mexika, Antonio Lopez de Santa Anna, generál. Pùl tuctu presidentù

svrhl, pak se sám všeho zmocnil a pustil se do války s Unií. Šelma

krutìjší než ty Gambierovy koèky u nás. Ale vojákovalo se pod ním

dobøe, co, Pepíku?“

„Slavnì. Pamatuješ na tu dvojí øež u Contrerasu

a Churubuska? San Diego, to jsme pøed Amerikány utíkali! Tys tam

nechal ucho, viï?“

„Ne, až v Chapultepeku.“

„Tys byl v té obležené tvrzi? A vzdal jsi se?“

„Já a vzdát se? Já jsem jim utek. A pùl ucha mì to stálo a ještì

kus mé neodolatelné krásy. Vždy jsme se pak sešli v Pueblu.“

„Mᚠpravdu. Já už zapomnìl na souvislosti. Tys tenkrát chtìl

na jih?“

„Ano. Nahoøe to už moc èpìlo velmocemi. Šel jsem dolù, do

Uruguaye, za Garibaldim. Tam byla ještì øádná partyzánská válka.

Ale on už dojíždìl do Evropy, tak jsem se svezl s ním.“

„To já, Ferenc, šel právì naopak. Na sever. Do Kalifornie.

Tam byl tehdy život. Našli tam první zlato. Moc zlata. Strašnì moc

zlata. Ale šlo pøi tom poøád o kejhák. Nebyl bych z toho ani vylez,

nebýt kamaráda, nìjakého Hawkinse. Neznals ho? Ohromný

compadrito, pùvodnì pùsobil v Ecuadoru, když se odtrhl od

Kolumbie. Byl starší než my.“

„Hawkins? Nìjaký Hawkins øádil za mých dob v Panamì.“

„Možná, že to byl on. To všecko byl jeho rayon. Ale pùvodem

byl ze severu, taková tichá, kalifornská povaha. Nemluvil a hned støílel.

Nebýt jeho, nebyl bych se dostal do Friska se zdravými údy. Tam se

slezli raubíøi a mordýøi, že byl Jeho Excelence Santa Anna proti nim

jehnì.“

„A kolik jsi toho zlata ukoøistil, ty mameluku? Hoï nám nìjaký

(211)

valounek na pospas!“

„Ya, ya, Ferenc. Bejvávalo. Bejvávalo. On je to, víš, moc

mìkký kov, a když pøijde do blízkosti alkoholu, tak se vypaøuje. To

je velká vada, Ferenc, velká vada.“

„Tak tedy jsi zas èistì hidalgo, nezatížen žádným jmìním?“

„Vos sabés. Èistì hidalgo. V kapse mám jen pár cobres. Ale

je ve vzduchu velká vìc a pro tu tì vlastnì hledám. Vždy já jdu za

tebou po èichu pøes pùl Evropy. Jak jsem se o tom dovìdìl, øekl jsem

si: To je tip pro Ference Vosátku. Žádný jiný s ním nehne!“

„Don José, - nechcete, aby se snad zardíval? V Nové Granadì

jsme tomu øíkali macaòa, tady bych øek, že si mì, Pepíku, navaluješ!“

„Ne, Ferenc. Nejvážnìjší vìc. Hledají se staøí Mexikáni.“

„Ale! Snad z nich nechtìjí utvoøit akciovou spoleènost na

zužitkování zahojených šrámù?“

„Ne. Nebo možná, že ano. Jak se to vezme. Že se to v Americe

mele, to víš?“

„Sever proti Jihu, ano. Øíkají, že jde o otroky, a zatím obìma

jde o kapitál.“

„To je vedlejší. Ale teï se to hýbe i v Mexiku. Juarez bude

vyøízen...“

„Ten mestic? To sotva. To je taky taková chytrá šelma.“

„Bude vyøízen, povídám ti to. A teï jde o to, aby se tu vèas

našlo tøi sta starých Mexikánù, jako jsi ty a já, a abychom se do toho

zamíchali. Je to ohromná vìc, øíkám ti. Plavbu do Vere Cruzu mám

zajištìnou. Pak je jen potøebí se pustit nahoru na Soledad, Orizabu,

Pueblo a Mexiko a být tam, až se to rozhoupá.“

Vosátka se zadíval na dobrodruha a všichni ostatní ztichli

v napìtí. Cítili, že se tu pøed jejich kamarádem vynoøilo nejsilnìjší

vábení, jež ho mohlo potkat: svìt jeho nejdravìjšího mládí.

„Orizaba... Pueblo... Mexiko...“ opakoval Vosátka jako

omámen.

A najednou jako by je všemi póry cítil, ošlehl ho žhavý vzduch

píseèných pouští, vidìl v prùzraèné výši bílé koruny hor, vnímal pach

(212)

peonských chatrèí, cítil pod sebou klus strakatého pinga,

nejoblíbenìjšího svého konì. Pøed oèima se mu zvedly podivné ploché

chrámy a paláce na nesmírnì rozlehlých prostranstvích, slyšel buèení

stád na zelené ploše jarní savany, vdechoval tìžký vzduch tropù

s vùnìmi pralesa a zas slyšel køik papouškù nebo suché praskání lodních

stìžòù a pleskot napjatých plachet. Vùnì, zvuky, barvy a tvary nìkolika

zemìpásù na nìho dorážely a slévaly se v jedno jediné strašné mámení,

v pocit svrchované volnosti a nespoutanosti, v pocit divoce bujarého

mládí. A jako by to všechno chtìlo být ještì znovu ztìlesnìno,

zakroužila mu pøed zraky vyzývavá tìla bílých a snìdých žen,

s tajemným voláním èerných propastnch oèí, se jmény, jež sama byla

jak temnì smyslná hudba: Dolores, Rosario, Soledad, Encarnación,

Guadalupe, Concepción, Eduvigis, Esperanza, Asunción, Gracia, Fé.

Jizva ve tváøi mu zrudla a žíly ve spáncích a krku vystoupily.

Kerholec, Karas, Malina, Bureš ještì nikdy nezahlédli svého

øeènivého seržána v takovém vytržení. Jako dusný pøíkrov doléhala

na nì jistota, že teï se z jeho záhadné minulosti vynoøilo nìco, co je

nad všechnu jejich soudržnost. Kerholec bezdìky myslil na ten

nenadálý vzdušný vír, který je jednou z èista jasna pøepadl v Uhrách,

pøerval jim lana a odnesl vršek stanu vysoko do èistých nebes.

V Karasovi se trochu zatajil dech: teï snad je chvíle, kdy nìkdo jiný

poruší pouta, která vázala i jeho. Malina byl, jako když se mu myšlení

zastaví, a všecko ho pudilo, aby šel a položil Vosátkovi ruku na hlavu.

Nepøímo to však provedl Bureš. Cítil, že se musí nìco stát, aby byl

seržán vrácen skuteènosti. A už mu bleskla hlavou ta pravá otázka.

„A kdo, pane Lebedo, platí tu cestu do Vera Cruzu?“

Vosátka sebou trhl a upøel oèi na Bureše.

„Cos to povídal?“

„Ptám se pana Lebedy, kdo zaplatí pøeplavbu do Vera Cruzu,

když øíká, že cesta tam je zajištìna.“

„Pravda, Pepo,“ a Vosátka zabubnoval prsty na stùl, „kdo to

platí?“

„Vera Cruz padl,“ odpovìdìl ten èerný.

(213)

„Cože?“

„Vera Cruz je dobyt a obsazen.“

„A kým? Snad ne Amerikány?“

„Ne. Mají jej Francouzi, Španìlé a Anglièané. Juarez je na

ústupu a vyjednává. Ale Francouzi pùjdou dál. Jestli ti druzí, to nevím,

ale Napoleon ano. To vím urèitì, a proto jsem tady. Hledá se øádná

montoneza, kolona dobyvatelù. Ferenc, tady se mùžeš stát generálem

doopravdy.“

„Fííí,“ hvízdl Vosátka táhle, „na útraty Francie?“

Lebeda pøikývl.

„A on se chce zmocnit Mexika?“

Lebeda se rozhlédl, pak se pøisunul se židlí blíž mezi nì,

a nakloniv se k nim, mluvil skoro šeptem:

„To je ještì tajemství. Kolonie to nemá být, ale nìco velikého,

aby tam byl konec všem zmatkùm. Snad království nebo císaøství

nebo co. To já nevím. Ale rozhodnì se v tom dá zalovit. Nikdo nezná

Mexiko.“

„A komu to chtìjí dát? Nìkomu z Bonapartù?“ Vosátka

najednou mluvil stejnì tišì, ale ostøe a konkretnì. Bureš s pøekvapením

cítil, že tenhle jejich posmìvaèný tlachal musel mít v minulosti mnohem

vìtší politickou zkušenost, než tušili.

„Ne,“ odpovìdìl Lebeda. „Je k tomu vyhlédnut Habsburk.

Bratr Frence Josefa. Ferdinand Maxmilián. Oba císaøi se už dohodli.“

„Tak to tedy je,“ vydechl Vosátka. A po vteøinì mlèení jím

najednou zabouøila vzteklá hoøkost. „Velmocem se zase sbìhly sliny

na koøist. Svobodné státy v zámoøí je vábí a lákají. Zase se pùjde

loupit a vraždit ve jménu civilisace a poøádku, aby kapitál mìl

pohodlnìjší cestu k otroèinì. Ti v Mexiku a na šíji mají za sebou

krvavých padesát let. Ale bojovali mezi sebou ve jménu své svobody

a každým desítiletím se o krok pøiblíží svému ideálu. Nyní však se jim

místo prolévání krve hodí na krk chomout a oni nebudou krev prolévat,

ale cedit. Císaøské hyeny už tedy zaèínají výt. Na takový zpìv seržán

Vosátka odpovídal puškou. Ne, Pepíèku, zmýlil jsi se, když jsi se za

(214)

mnou rozjel. Ten Santa Anna byl hrùzný netvor, ale sloužil jsem mu,

když hájil svobodné Mexiko. Nedám se propašovat na mexický bøeh,

abych pomáhal pohøbít jeho volnost. Sestav si sám svou montonezu.

Nebudu ti to mít za zlé. Contra gustos no hay disputa. Ale seržán

Vosátka zùstane radìji pøi smradu potulných koníren.“

„Výbornì, pøíteli,“ polohlasnì vykøikl Bureš. „A pamatuj si

jedno: je-li pravda, co øekl tady krajan Lebeda o tìch Habsburcích,

tak to vùbec špatnì dopadne. To je rod, na kterém lpí kletba.“

Všichni kolem horlivì pøikyvovali. Pan Lebeda roztáhl hubu

k rozpaèitému úsmìvu a špinavou rukou se drbal ve vlasech.

„No, no,“ odpovídal smíølivì Vosátkovi, „jen mì taky nesežer

za to, že jsem za tebou pøijel. Myslel jsem, že to uvítᚠs radostí.“

„Ne,“ odpovìdìl Vosátka rozhodnì, „s tímhle nechci nic mít.“

Lebeda nebyl z lidí, kteøí by se dali lehce odbýt, ale patrnì

znal svého seržána a vìdìl, že je tu všecko mluvení marné.

„Zas jedna zhrzená láska v životì,“ ušlíbl se a zvedl sklenici.

„Na tvý zdraví, Ferenc, - pojedu tedy do Mexika bez kamaráda.“

ukl si se všemi; rádi spláchli tu chvíli rozèilení. Nejvíce byl,

jak se zdálo, vzrušen Malina.

„Mnì jde z toho hlava kolem,“ posteskl si, postaviv sklenici

na stùl. „Já tomu dost dobøe nerozumím, ale tak mi to pøipadá jako

tenkrát s tou krajtou tygrovitou. Ale vùbec nevím, proè.“

Všichni vybuchli v smích.

„Co to mᚠzase s krajtou tygrovitou?“ chechtali se, jsouce

rádi, že se naèíná z jiného soudku.

„No, mìli jsme jednou taky krajtu tygrovitou,“ odpovídal

staroch. „Pøece víte, co je to krajta tygrovitá. Ta naše byla ohromný

klacek. Starý Humberto ji vždycky anoncoval, že má zdéli ètyøi sta

osmdesát pìt florentinských coulù. Jestli to bylo pravda, nešlo

pøezkoumat, protože žádné florentinské coule nejsou.“

„Krajty jsou obrovské užovky tropù,“ pøispìchal s pouèením

Bureš.

„Ještì øekni, že je to vìtší žížala,“ durdil se Malina. „Jestli je

(215)

krajta tygrovitá užovka, tak je tuhle seržán Ferenc holoubátko.“

„Nerozèiluj se, táto, a povídej,“ domlouval mu Kerholec.

„Inu, to je tìžká vìc, když jiní chtìjí všecko vìdìt líp. Tu

krajtu tedy pøedvádìla direktorka. Ale když se pak octla v jiném stavu,

nemohla tu Honzovu užovku nosit, jak byla pro ni tìžká. Tak si na to

Humberto pøibral holku, moc hezkou holku, hotovou Taliánku. Ve

všech vesnicích byli kluci za ní jako diví. Ve voze pro ni nebylo místo,

spávala v hospodì nebo po chalupách, a to se ví, jak je to všelikde

zvykem, kluci hned k oknu a uk, uk, aby je pustila dovnitø. Jenomže

ona mìla povinnost vzít bednu s hadem na noc domù, aby se krajta

tygrovitá nenastydla. a jak se v noci ozvalo ukání nebo vùbec nìjaký

šramot, krajta tygrovitá pšššš-pšššš, už se vysoukala z bedny a plazila

se kolem hledat, co je to za šramot. A když holka otevøela okno

a zaèala se s galánem cucmat, za chvilku vylezla mezi nimi obrovská

hadí hlava a kluk zaøval a dal se na útìk. Ta holka byla z toho celá

nešastná, ve dne ji hlídali Humbertovi, v noci had, a ona chtìla nìèeho

užít. Tak jednou pøišla za mnou, div nebreèela; že prý má ženicha, ale

jak k ní pøijde, had z bedny a pšššš-pšššš, už se sype na mládence.

Já jí povídám, pro pána krále, tohle se nesmí starej dovìdìt, on má

hrozný strach, aby se mu krajta tygrovitá neošoupala, on na novou

nemá. A ta Marie zaèala natahovat breèky, že jí je to už jedno, jestli

se krajta tygrovitá ošoupe nebo neošoupe, jen kdyby prej nedìlala to

pšššš-pšššš a nezahánìla jí ženichy. To jsem chápal, že to musí být

hrozné, pøijít si za holkou a najednou pšššš-pšššš, ona tu krajta

tygrovitá. Tak jsem jí povídal, ty holka hloupá, povídám jí, øekni tomu

tvému chlapci, a veèer pøinese s sebou živého králíka; hodíš ho krajtì,

ta se nažere a týden nebude žádné pšššš-pšššš. Marie mi podìkovala

za radu a šla. Za nìjaký týden se jí ptám: Tak co, eštì pšššš-pšššš? A

ona povídá: I dejte mi pokoj s tìmi podaøenými kluky, myslíte, že

nìkterý z nich obìtuje králíka? Všecko by chtìli zadarmo, halamové,

a krajta tygrovitá poøád pšššš-pšššš. Já myslím, že už je celá

prošoupaná.“

„To je bájeèný pøíbìh,“ chechtali se chlapi, „ale kde to má co

(216)

spoleèného tady se seržánem?“

„No,“ durdil se Malina, „vždy jsem povídal, že nevím, že

tomu nerozumím, ale tak mnì to s tou krajtou tygrovitou pøipadlo. A

vùbec, pojïte spát.“

Uznali to a zvedli se. Tlustý Mexikán nebyl nikterak rozmrzelý

pro nezdar, s nímž se tu setkal. Vypil ještì s Vosátkou u pultu tøi sklenice

rumu na rozlouèenou, pak se objali a políbili a don José Lebeda

z Hluboèep zmizel v neznámu, jak se byl z neznáma vynoøil.

Tenácká part šla kus cesty spolu. Na Reeperbahn se

oddìloval Malina. Spal i v zimì v osmièce, nemohl se od cirkusu

odlouèit. Už se rozešli, když na nì zavolal: „Hej! Pojïte sem!“

Vrátili se pár krokù a Malina se zdviženým prstem jim

zvìstoval:

„Já už vím, jaká v tom byla souvislost. Jak jsem se na toho

Lebedu koukal, na tu jeho tlamu, tak jsem si, kdykoli ji otevøel, øíkal:

Pro pána krále, ten by spolk živého králíka. A takhle mi tedy pøišla na

mysl ta krajta tygrovitá a to pšššš-pšššš. A co se té Marie týèe, to

ještì musím dodat dùležitou vìc, aby se na nic nezapomnìlo. To, co

jsem povídal, to bylo v Baboøích, že ano. Ale když jsme potom pøišli

k øece Rejnu, tak to zas bylo jinaèí. Jinej kraj, jinej mrav! Tam jí ti

kluci nanosili každé noci králíkù, že krajta tygrovitá byla nacpaná jako

mikulášská punèocha a vùbec nemohla dìlat pšššš-pšššš. A jakorát

když byla direktorka natolik pohromadì, že si zas mohla krajtu pøevzít,

to už ji Marie nemohla uzvednout, jak v tom byla. Nìkde v Trieru

jsme ji museli propustit. Však jsem jí na rozlouèenou povídal: Vidíš,

holka, poøád jsi nechtìla, aby ti krajta tygrovitá dìlala pšššš-pšššš,

a teï budeš sama dìlat pšššš-pšššš u kolíbky. Tak, teï je to všecko

v poøádku. Dobrou noc.“

XIII

Malá Helenka Berwitzová se vrací k jezdecké práci. Celou

zimu jí byla ušetøena, aby se výhradnì mohla vìnovat cvièení u ma-

dame Delaglio.

(217)

Tereza Delaglio byla nafintìná a namalovaná babka s èernýma

uhranèivýma oèima, ostrým nosem a hrubým, skøehotavým hlasem.

Záda se jí už zaèínala klenout, ale nožièky mìla na vysokých podpatcích

jako strunky, a když si podkasala suknì, dovedla ještì provésti détiré,

akrobatický baletní postoj s nohou zdviženou podle hlavy a s druhou

rukou zdviženou en demilyre. Prožila svùj život jako burleskní

pantomimu, v níž pletla hlavu harlekýnùm a utíkala za svitu luny s pieroty.

Pøišla na svìt v pøedsíni baletní sínì milánské Scaly, kde její matka

byla uklizeèkou. Od tøí let se jako malá opièka otáèela po vzoru

taneènic, od sedmi let vystupovala na jevišti. V jedenadvaceti letech

byla primabalerinou v Rize, pak ve Varšavì a Drážïanech. Staré její

modlitební knížky jsou proloženy milostnými básnìmi, které na ni

skládali poetové šesti nebo osmi národù. A je po Evropì mnoho

starých šlechtických sídel, kam kdysi pøijíždìla jako útlá a køehká

bohynì Vítìzství, majíc u svých nohou statky i erby svých vznešených

ctitelù. Nakonec se provdala za basistu Delaglia, který pil, obèas jí

ztloukl, a prohýøiv všecky její úspory, zemøel v blázinci.

Nyní žije madame Delaglio v neèistém bytì v Hamburku, kde

její dvì dcery, Marietta a Gioconda, tanèí v baletním souboru

mìstského divadla. Nejsou již zrovna nejmladší, ale madame Delaglio

ostøížím pohledem støehne jejich ctnost - to jest shání pro nì kavalíry,

aranžuje neviditelným zpùsobem dostaveníèka a vpadává do nich

v pravou chvíli, aby pak v pláèi a køiku provádìla elegantní vydírání.

Burleskní pantomima pokraèuje, jenže není v ní už lunárních pierotù,

jsou jen zazobaní Panteleoni a Colombina se pøehrála na komickou

starou.

Denní život dcer se prodlužuje tìmito avanturami hluboko do

noci, ale madame Delaglio je vyhání z postelí brzo dopoledne.

O desáté, nìkdy o deváté se zaèíná její baletní škola. Mladá dìvèátka

z hamburských rodin pøicházejí k umìlkyni, jejíž slávu znávali jejich

dìdeèkové a otcové. V nepoøádku rozházených peøin, mezi

povalujícími se souèástkami velkých toalet, nad nedopitou snídaní se

ospale potácejí rozcuchané a neupravené sleèny Delagliovy

(218)

a s batonem v ruce ostøe komanduje stará prima, zbytky veèerní rouge

ještì na tváøi, pichlavé oèi široce podmalovány, krákoravé strašidlo

noci v mdlém svìtle zimního odpoledne.

Tu se Helenka se šesti jinými dívkami uèí pìti základním

postojùm klasického baletu, vykrucuje nohy patami k sobì, špièkami

od sebe, nebo stojí pata pøed patou, zvedá se na špièky, vypíná tìlo,

a spouští se zas na plné chodidlo. Sleèny jí ukazují, jak vést pøitom

ruce do šesti hlavních posic pažových; co na jevišti je sám pùvab,

vyrùstá tu v øemeslné nechuti pøed vyjevenými zraky dìtí

v panoptikovou karikaturu. A namalovaná madame pøedvádí, kterak

mají elegantnì zakroužit nohou, a pak komanduje rozevøení,

roztahování nohu až na écart, a tu již zaèínají její klofance a hnìvivé

skøehotání zápasit s bolestmi nepružných ještì tìlíèek. A baton bije

do podlahy a holèièky cvièí tempa, andìlské tempo, rybí tempo a první

umìlé kroky a skoky, a zas jak vydržet na jedné noze v arabesce

nebo v attitudì a jak provést malé, støední a velké battement. Jsou to

jen první nepatrné zaèátky královského umìní baletního, ale už dávají

podklad pro nesèetné kombinace postojù a pohybù, které se spojují

v cviky adagio a v cviky allegro, jimiž se má ustavit výrazná graciesnost

mladého tìla.

Hodiny u madame Delaglio ovšem nepostaèují. Kudy Helenka

chodí, všude si provádí své repetice. Je teï èasto v boudì cirkusu

a opøena o bariéru lóži zkouší své postoje s chodidly vytoèenými a snaží

se, aby pøitom nohy zùstaly po celé délce spojeny, „collées“. Z šera

budovy se tu a tam vynoøí Paolo, syn Achmeda Roméa. Je pln zájmu

o podivné vìci, které vidí u malé Helenky, a shledává, že mnohé z toho

je velmi podobno cvikùm, kterým ho uèil jeho otec podle školy, která

dbala prastarých zásad formální dokonalosti. Jen názvy jsou jiné a jiné

je užití. U nich všecko smìøuje k prudkému pohybu, ke skoku jako

když vystøelí; co pøináší Helenka, jde zatím spíš na postoj, na výdrž

a k zvednutí tìla na špièky palcù. Paola to nesmírnì zajímá, jeho štíhlé

tìlo je rozené tìlo taneèníka a cítí v sobì potøebu i ladných pomalých

gest, volné hry s vlastní krásou. Paolo je už teï do sebe zamilován, už

(219)

teï laèní po pochvale a obdivu; se zálibou se zhlíží v zrcadle, a mluví-

li s Helenkou, zdá se mu, že by balet byl pro nìho neskonale vhodnìjší

než víøivá akrobacie.

Je v tom pravý opak Vaška. Také Vašek pøichází po

kamarádsku k Helence, okukuje její cviky, nìco z toho zkusí, ale pak

ohrne nos; tohle všecko jsou kejkle pro holky. Stát na plném chodidle,

stát na špièkách, stát takhle a takhle, poøád jen stát, stát a stát a dìlat

se hezký - to pøece není nic pro mužského. Pro mužského je skok,

rozbìh, odraz a vzlet; a teï, když letíš, když jsi mimo zem, teï udìlej

své kouzlo s tìlem.

Vašek už ví, o které kouzlo by nejvíc stál. Dovede je pan

Hamilton a dovedou je oba Gevaertsové z Dua Bellini. Chodí se na

nì dívat, když se v tom cvièí, a èumí na nì se založenýma rukama i o

pøedstavení, je-li to právì v programu. Je to batúda, veliký skok

s trampoliny do dálky, pøes høbety nastavených koòù nebo nad hlavami

celého dvojstupu sluhù, skok s krásnì vykrouženým saltem. Dvanáct

koòù postavit vedle sebe a pak se vymrštit a letìt vzduchem nad nimi!

Nebo postavit ètyøiadvacet mužù v dvojstupu, s puškami a bajonety,

které se jim køížem krážem zježí nad hlavami a ještì o pùl metru zvýší

tu živou pøekážku; a teï, chlape, skoè a dostaò se nad nì a dostaò se

pøes nì, nesvedeš-li to, odnesou tì prošpikovaného jako zajíce; a když

jsi nad nimi a zaèínᚠvyklápìt vymrštìné tìlo s hlavou mezi koleny,

šlehne to mezi blyštícími se bajonety a bum - prásk, chlapi vystøelí

a ty proletíš jako dìlová koule a už se musíš vzpøimovat a brzdit dopad.

To je, paneèku, velký kumšt, to musíš mít celé tìlo tak øíkajíc v hrsti;

a neskoèíš to, èlovìèe, nevezmeš-li ten odraz, neøekneš-li si: Buï

pøeletím, nebo jsem mrzák. Jak to øíkává pan Hamilton, když se ho

Vašek ptá, èím se tak silnì vymrští, jestli nohama nebo trampolinou:

„Srdcem, Vašku, na salto mortale v batúdì musíš mít srdce. Ti, co

dole vystøelí, to je ètyøiadvacet vojákù. Ale ty musíš nad nimi letìt se

srdcem velitele: buï - anebo.“

Leè Achmed Roméo nedbá Vaškových pøedèasných tužeb.

Školení musí jít po poøádku. Vašku umí flip a skáèe opièí skok, dobrá,

(220)

teï se bude cvièit flic-flac, pøemet pøes ruce dopøedu, a saut périlleux,

salto pozpátku, které je lehèí. A teï teprve, když tohle zaèíná mít

v malíku, pøichází se na salto mortale, skok s pøemetem vpøed, tìlo

skrèeno, kolena u brady. Stokráte se Vašek za Achmedova pokøiku

rozbíhá a odráží a stokráte ztroskotává nepøíjemným, ohavným

trhnutím v bøiše, jak ho ochranná šòùra vyrve z nešastného pádu. Je

to vlastnì jako odporný úder do žaludku a po dvaceti tøiceti nezdarech

se Vaškovi motá hlava a chce se mu zvracet, ale Achmed se chechtá

a halasí, to že nic není a že se to musí znovu zkoušet a znovu a znovu,

jednou že Vašku rázem na to pøijde, na ten trik jak se „dostat do

vlny“, a pak že to pøijde samo.

Vašek ještì myslí, že se mu to nedaøí pro slabý odraz.

Nechápe, že umìlým skokùm vládne setrvaènost a že je tøeba se

pøizpùsobit síle, která nese tìlo vzduchem. Staèí malé pohnutí a síla

má jiný úèin; za jistých podmínek tì sama protoèí v prostoru a pøivede

zase na nohy. Je to jeden jediný, nepatrný zlomeèek vteøiny, kdy musí

pøijít tvùj impuls do souhry setrvaènosti a tíže, a pak se náhle zjeví

kouzlo pohybu. Tohle však mu Achmed Roméo neumí øíci. To mu

nedovede øíci ani pan Hamilton, ani ten nebo onen Gevaerst. Ti všichni

to prostì dovedou a nevìdí, jak to pøijde. Pro nì je to „trik“. Jediný,

který by mu to dovedl øíci, protože to ví, je Frasquito Barengo, letecký

akt. Ale Frasquito Barengo mlèí. Frasquito Barengo dumá. Dumá

o tom, jaké odlišné køivky kreslí ve vzduchu ruce, nohy a hlava, když

se po šestém rozkmihu pustí hrazdy a letí volnì vzduchem; dále o tom,

jak by se ideálnì vytváøel tento let, kdyby mìl èlovìk nohy co nejslabší

a plece co nejrozvinutìjší; a dále o to, zda ho Concha zradí s tím

žvanivým Héctorem nebo nezradí. Žádnou z tìchto vìcí nedovede

Frasquito Barengo domyslit až do jasného konce, po každé pøijde

k jistému bodu, kdy je mu všechno další záhadné a kdy se mu myšlení

tøíští a do pøedstav mozku proniká odkudsi z hlubin jen vytrvalý rytmus

kytarového doprovodu. A pak Frasquito Barengo sedí nehybnì jako

vyøezávaná socha a naslouchá celé hodiny hudbì, která v nìm hraje

stále týmž omamnì pomalým kolébáním, až se z ní jako z mlh zvedne

(221)

obraz domova, skalnatá pouš se spálenou trávou a vyprahlým

øeèištìm, kde po lomeném mostì jede na vysokém koni seòor Juan

Gonzalo Barengo, otec, vzpøímený, s pláštìm pøehozeným pøes levé

rameno, za ním na zadku konì jeho manželka Rosita, za nimi mezek

s pytli obilí, jež vezou do vìtrného mlýna.

Vašek si tedy svùj unavující nezdar se smrtelným saltem

vysvìtluje nedostateènou pøípravou svalstva. I vrhá se zuøivì do nových

pomocných cvièení. U bratøí Gevaertsù objevil švihadlo a s tím teï

zarputile skáèe ve všech svých volných chvílích. Skáèe vùbec všude,

kde se k tomu udá pøíležitost; a jednoho dne objevuje cvik, který má

pro nìho zvláštní pùvab: jockeyský skok. Kdykoli nìkterý z jezdcù

zkouší voltižování bareback, bez sedla, Vašek si podrží po jeho cvièení

konì, vystoupne na špièky, potøe mu høbet znovu kalafunou a pak se

uèí vyskoèit mu na záda rovnýma nohama se zemì. Je to mnohem

t잚í než jeho nìkdejší skoky na bandurka, zato se mu lépe daøí udržet

se nahoøe na širokém høbetì. Po tøech týdnech nabývá jistoty v odrazu

i v pøistání a pak mu Hans musí konì uvést v krok a Vašek se uèí

vzlétnout na nìj i v pohybu. Pokud mùže, dìlá to všecko tajnì,

v ukradených minutách, kdy nikdo není u manéže; je to jeho vrozená

ctižádost, pøekvapit hotovou dovedností a neukazovat, co ještì neumí.

Nejèastìji se mu naskýtá šedìplavý valach Ajax. Je o nìco

nižší než prùmìr ostatních, klidný a spolehlivý, má pomìrnì široký

høbet a pádí manéži v dokonale vyrovnaném pohybu. Pro tyto vlastnosti

jej Berwitz vybral k dalšímu výcviku Helenèinu. V Hamburku mìla

Helenka volno, ale teï, když se s baletní školou skonèilo, vrací se

Helenka každé ráno k voltiži. Všecko jí celkem jde, ale když se

ctižádostivý Berwitz rozhodl chtít po ní i jockeyský skok, Helenka

ztroskotává. Pokud se mùže pøi skoku opøít o vidlici, pøipevnìnou na

obøišníku, vyhoupne se na Ajaxe lehce a pùvabnì i v klusu. Ale na

pøímý skok se zemì je zøejmì ještì pøíliš slabá. Ale Berwitz žije ve

vzpomínce, že on sám v tìchto letech provádìl již jockeyský skok

pøed publikem. Naøizuje tedy vytrvale nové repetice a Helenka vždy

znovu skonèí jen houpaèkou na záchranné šòùøe. Berwitz nekøièí

(222)

a neláteøí, ale ponenáhlu pozbývá laskavosti. V duchu zaèíná dìvèeti

vyèítat, že nemá dost pevné vùle. Jemu se zdá, že každý úspìch je jen

vìc tuhé, sevøené vùle, zarputilého odhodlání. A øíká si, že nemìl

ženským povolovat s tím baletním švindlem. Pustil holku na ètyøi mìsíce

z cviku a teï to má, dìvèe se zkazilo, zmìklo, lýtka má jako z tvarohu

a bude to mìsíce trvat, než ji zase otuží na øádný skok.

Èasto, když se Helenka se slzami v oèích po dvacáté marnì

rozbíhá, vynoøují se v pøítmí stanu dvì postavièky, které s velkým

zájmem sledují její marný a vysilující zápas: Vašek a Paolo. Oba kluci

se cítí velkými odborníky ve skocích a Helenèina nemotornost je jim

podnìtem ke znaleckým úvahám.

„Já,“ povídá Paolo jednoho dne, když usedají spolu na bednu

za stanem, „já bych jí to ukázal, jak vyletìt nahoru. Ale Hans mne

nepustí ke koòùm, takže to nemohu ani zkusit.“

„Skok na konì,“ odpovídá Vašek, který na tomto poli cítí

koneènì svou pøevahu nad Paolem, „je jako kterýkoli jiný skok. Na

tom nic není.“

A v duchu si myslí: Jen to zkus, ty kominíku, a pøerazíš si nohy.

„Já jen nechápu,“ uvažuje Paolo, „že se Helenka nevynese až

nahoru. Odraz pøece provádí správnì.“

„Holka je na to slabá,“ ohrnuje Vašek pysky, „a nepøijde na

žádný fortel.“

„Myslíš, že je na tom nìjaký fortel?“ ptá se Paolo.

„Nemyslím. Vím.“

„Jakýpak, prosím tì...“ zahraje lišácký Paolo nedùvìøivost.

A podráždìný Vašek se hned vytáhne se svou odbornou znalostí.

„Podložit nohu,“ povídá, jako by to byla nejobyèejnìjší vìc

pod sluncem.

„Podložit nohu? Co tím myslíš?“

„Koukej: Helenka jde na ten skok jako na soprasalto,

s rovnýma nohama, collé. Jako by se chtìla vznést do vzduchu. Ale

ona se tam takhle ještì nedostane. Narazí vždycky nohama o nìco

níž. Ale kdyby pravou nohu skrèila, vytáhla ji vzhùru, tak si to ulehèí.

(223)

To by už našlápla na høbet. A jen by se pak musela okamžitì vztyèit

a levou dotáhnout. Non e cosi?“

„Jak to myslíš?“ ptá se Paolo, který ještì nechápe.

Vašek mu to ukazuje. Pøíkladem se dorozumívají lépe než

slovy. Paolo si tleskne do dlanì.

„Per vita mia, tohle je správné! Jak jsi na to pøišel?“

„To je moje vìc. To si pamatuj, že Vašku umí trochu víc, než

si myslíš.“

A Vašek odchází, ruce v kapsách kalhot, odkopávaje cestou

kamínky. To stálo za to, øíká si uspokojen, jak jsem ho, kluka

špinavého, utøel! Koneènì to mohu tìm èerným klukùm ukázat!

Paolo zùstává sedìt na bednì a oèi má pøimhouøeny. Ecco,

øíká si, teï jsem to z nìho dostal. Je to vlastnì velký koèièí skok do

výše. S tím se mohu odvážit skoèit na konì i bez pøípravy.

A nazítøí, když Helenka nastupuje, Paolo vklouzne do šapitó

a ponenáhlu se víc a víc blíží manéži. Helenka si odbyla voltiže a nyní

zaèíná s jockeyským skokem. Po prvé, po druhé, po tøetí, marnì.

Berwitz je pøimraèen, zaèíná bièem práskat po koni, aèkoli Ajax bìží

jako stroj, Helenka se zase rozbíhá a zase nedoskoèí. A v tu chvíli už

se Paolo, laèný nìjakého efektu, nemùže udržet, vskoèí do manéže

a volá:

„Signore direttore...“

Berwitz ustrne. Zase už se nìkdo opovažuje rušit mu zkoušku

a vkroèit do manéže? A to ten bosý kluk?

Berwitz se zachvìl vzteky a práskl bièem.

„Au!“ zajeèí Paolo a svalí se na zem. Pak se zvedá a s køikem

a vytím utíká pryè. Lýtka ho pálí, jako by je biè pøesekl. A pod pravým

kolenem je opravdu kùže roztržena a z ní se øine krev. Berwitz v manéži

ještì práská bièem naprázdno, aby si ulevil, Hans za jeho zády tiše kleje,

Helenka stojí ulekána v zoufalé bezradnosti, ramínka se jí škubají k pláèi,

ale je jako lapené zvíøátko, pøipoutána k šòùøe; a jen Ajax kluše kolem

toho výjevu stále týmž plavným krokem.

Teï se rozhrnula gardina a Vaškova rozjívená tváø nakukuje

(224)

v šapitó, co se tu dìje. Berwitz jej spatøí a najednou má pocit, že musí

nìjak tu scénu skoncovat.

„Vašku!“ houkne na kluka.

Vašku vybìhne.

„Troufᚠsi na jockeyský skok?“

„Troufám, pane øediteli!“

„Pojï sem a ukaž tedy Helence, jak se to skáèe.“

Hans odvazuje Helenku, ale než se obrátí k Vaškovi, aby ho

pøipjal, Vašek už stojí Ajaxovi na høbetì.

„Ještì jednou, Vašku. Allez!“

Vašek se rozbìhne podél konì, odrazí a už mu nohy nahoøe

pérují doskok.

„Dobrá, dìkuji. Pro dnešek dost. Takhle se to dìlá, Helenko!

A Vašku je jen o rok starší.“

Berwitz opouští manéž. Ajax se zastavuje, Vašek sklouzne

s jeho høbetu do pilin a pak ho odvádí do stáje, aby ho otøel slámou.

Hans uklidòuje Helenku nìkolika dobráckými slovy a pak jde za

Vaškem. Helenka se rozhlédne a rozbìhne se tím smìrem, kde prve

zmizel Paolo.

„Helenko!“

Nahoøe na posledním gradinu sedí Paolo a kýve na ni. Vybìhne

k nìmu.

„Moc tì to bolí, Paolo?“

„Ecco, teèe mi krev. Ten mi dal, ten surovec!“

„To nesmíš øíkat. Je to mùj tatínek. Nemᚠšátek?“

„Nemám.“

„Já taky ne. A ta rána by se mìla ovázat!“

„I ne. K èemu? Asi umøu. Asi mì tady musíte tøeba pohøbít.

Copak jsem dìlal nìco zlého? Já jsem ti chtìl pøece pomoci!“

„Já jsem si to myslela. Ty jsi hodný hoch, Paolo. Já tì mám

ráda.“

„Radìji nežli Vašku?“

„Vašku je taky hodný hoch. A jezdí se mnou. Ale co udìláme

(225)

s tou nohou?“

„Nic. Já si potom dám na ni pavuèinu. Pojï si ke mnì

sednout.“

Helenka se posadí vedle Paola. Je tu ticho, je tu šero, dole

matnì záøí opuštìná manéž, jsou tu jako v zapomnìní. Paolo beze

slova pøitahuje dìvèátko blíž k sobì, klade mu ruku kolem krku; na

obì dìti sestupuje lehounké rozechvìní, nejasná tucha jakéhosi

mámivého blaženství. Bezdìky mluví šeptem.

„Co budeš dìlat, Helenko, až budeš velká?“

„Budu jezdit.“

„Já budu taneèník. Už jsem se rozhodl. Povedu velký balet.“

„To bude hezké!“

„Mohla bys tam tanèit se mnou, budeš-li se uèit dál.“

„Budu, urèitì budu. Maminka to povídala. A to bychom my

dva byli dvojice?“

„Ovšem. Já tam budu mít sice plno baletek, ale na sólo si

vezmu jenom tebe. A budeme mít obrovský sukces.“

„Já prý budu moc dobøe tanèit na špièkách, øíkala madame

Delaglio.“

„To je dobøe. To musíš umìt. A co kdybychom se vzali?“

„Ne - èi ty myslíš, že ano?“

„Ovšem. Ty mì mᚠpøece ráda?“

„Ano.“

„Paolo je pøece hezký hoch?“

„Ano.“

„A Paolo ti chtìl pomoci a byl za to bit!“

„Ano.“

„Tak vidíš. Paolo tì má rád, Paolo tì bude chránit, Paolo

z tebe udìlá slavnou taneènici.“

„To bude velmi, velmi krásné.“

„Slibuješ mi tedy, že se vezmeme?“

„Slibuji, Paolo. Ale co bude øíkat tatínek?“

„To je jedno. Když nám bude bránit, já tì unesu, uteèeme

(226)

mu.“

„Tøebas na koních.“

Tenhle návrh trochu porušil Paolovo nadšení. Uvìdomil si

starou bolest, že není jezdec.

Za jejich zády se ozval tlumený hluk. Patrnì se nìkdo chystal

ke zkouškám v manéži. Paolo tedy spìchal s rozhovorem.

„Tøebas na koních nebo v koèáøe. Jak se to bude hodit. A

teï mi podej k tomu ruku. Slibuješ?“

„Když chceš, Paolo, tedy slibuji.“

„Na èestné slovo?“

„Na èestné slovo.“

„Tak si to pamatuj. Teï jsme jako svoji. Tøebas se rozejdeme,

my tøebas s tatínkem pojedeme jinam, ale ty musíš na mne poèkat, až

pøijdu a unesu tì.“

„Ano, Paolo.“

Helenka to všechno shledávala úplnì v poøádku. Paolo se jí

líbil, byl hezký, doma o nìm øíkali, že znamenitì pracuje, dneska byl

zranìn, protože jí chtìl pomoci pøi jockeyském skoku. Tatínek byl se

snad zlobil, ale madame Delaglio by jí to schválila. Madame Delaglio

vždycky holèièkám øíkala, aby si hledìly najít ženicha, co budou moci

nejdøíve, aby to pak s nimi nedopadlo jako prý s tìmi jejími dcerami.

Dole pøišel pan Hamilton a volal na kohosi, že je manéž volná.

V gardinì se objevil mladší pan Gevartes. Paolo tedy naposledy tiskne

ruku Helence. Oba se zvedají. Ještì mu napadlo, že by ji mìl políbit,

ale jsou na samém kraji schùdkù a tøebas by spadli. Paolo tedy praví

nahlas, když spolu sestupují:

„Neøekl ti Vašku, jak mᚠskákat jockeyský skok?“

„Ne, Paolo, on mi to ukazoval, ale neøekl nic.“

„To už ti taky mohl vysvìtlit. Já jsem mu to vèera vyložil, jak

se na to musí jít. Ale on to asi nepochopil. Je to teprve takový

zaèáteèník.“

„A jak to mám skákat, aby se tatínek nezlobil?“

„Já ti to povím, Helenko, abys vidìla, jaký je Paolo. Ty dìláš

(227)

chybu, že se chceš dostat nahoru rovnýma nohama. Musíš se levou

nohou odrazit a pravou ve skoku zvednout nahoru. Takhle, koukej.“

A krásný Palo jí dole pøedvádí tajemství, které se vèera

dovìdìl od Vaška. A Helenka si to zkouší, zatím jen tak, a pak letí

domù. Je jí do zpìvu, protože se domluvila s Paolem, bude primou

balerinou, Paolo ji unese a Paolo je vùbec nádherný hoch, který se

nebojí rány a který ví, jak skákat jockeyský skok.

XIV

O neèekaném setkání s don José Lebedou se mezi osmièkáøi

za zády Vosátkovými mnoho mluvilo. Odhalilo jim kus minulosti, o níž

kamarád mlèel.

„To je ukrutánské,“ vrtíval hlavou Karas, „v kterých èertech

peklech se ten èlovìk prohánìl.“

„Já ti to øíkal,“ pøikyvoval Kerholec, „ten chlap má historii

vìtší než Napoleon. Paneèku, ten je vostøílenej - vod kanonù nahoru.“

„Mnì se líbí,“ dodával Bureš, „jak z nìho vyšlo, že vždycky

bojoval za ideály. To je dùležité, že krajan Ferenc nebyl pouhý

dobrodruh. Èlovìk musí jít za nìjakým ideálem.“

„Mìl by to sepsat,“ mínil Karas, „to by lidé èetli.“

„I dej pokoj,“ broukl rozhoøèenì Malina, „snad bys nenavádìl

tenáka, aby se s odpuštìním stal z nìho škrabal? Taková ohavnost

tu ještì nebyla.“

„Nìco by se mìlo s tím udìlat,“ øekl Kerholec a svraštil èelo,

„je to vìèná škoda, nechat to ležet ladem, takové zkušenosti a tu

chytrost.“

Kerholec neøíkal takové vìci naplano. Kerholec mìl vyøídilku

dobøe proøíznutou, ale netlachal zbùhdarma. V jeho hlavì pracoval

bystrý a èiperný mozek, v kterém se rodily praktické myšlenky.

Takové tyto hovory jej pøivádìjí k nápadu, který je zprvu neurèitý

a nejasný, ale pak se rychle vytøíbí. A Kerholec bez dlouhých øeèí

(228)

a pøíprav jde o jedné zastávce za Berwitzem.

„Mìl bych, pane øediteli, myšlenku,“ povídá mu s kloboukem

v týle. Berwitz stojí u své maringotky bez kabátu a bez vesty, nohu

má opøenou o schùdky, v hubì cloumá doutník.

„Tak ji vyklop, Karle,“ povídá direktor. „Žádná myšlenka není

k zahození. Z každé se dá nìco vydresírovat.“

Berwitz zná Kerholce a ví, co v nìm je. Kdyby se mu všecko

rozuteklo a mìl by zaèínat znovu, první, o koho by stál, by byl tento

èeský tenák, který mìl myšlenky.

„Už jsme dlouho nemìli žádnou pantomimu.“

„Ano. Je to všecko obehrané a okoukané.“

„Právì. Muselo by se pøijít s nìèím novým. My dìlali poøád

jen pohádky a Královnu ze Sáby a takové historie a to už je jen pro

malé dìti. Muselo by se najít nìco, co by chytlo dospìlé.“

„To je správné, Karle, to já taky øíkám. Ale co by to bylo?

Našels nìco?“

„Myslím, že ano. Žádná pohádka - muselo by to být nìco

strašnì napínavého a ze souèasného života, o èem všichni lidé poøád

mluví.“

„A je nìco, o èem všichni lidé poøád mluví? Já nic nevím.

Mnì mluví poøád žena o tygrach, holka o baletu, Frans o èíslicích

a Hamerschmidtová o punèochách - z toho pøece neudìlám žádnou

pantomimu.“

„Ne. Ale je tu ještì válka.“

„Proboha, válka? Kde je válka? Aby nám nesebrali konì...“

„V Americe je pøece válka!“

„Ach, v Americe. No, tam a si válèí. Tam my nepojedeme.

Tak v Americe je válka! Pro mne a za mne. Já to neètu. Já nemám

kdy na žvanìní novin. A kdo se to tam bije? Já myslel vždycky, že je

to ráj.“

„Je to válka v Unii. Severní státy proti jižním. Pro zrušení otroctví.“

„Ajajajaj. Takové vìci jsou ještì na svìtì?“

„Jsou a to právì všecky lidi zajímá. Každý den je v novinách

(229)

o nìjakém hrdinství nebo ukrutenství. Kdybychom si pro hamburskou

zimu pøipravili o tom pantomimu, byl by to ohromný obchod.“

„No snad, ale jak na to jít? To by tam byli Indiáni, co?“

„Indiáni a èernoši, støelci, cowboyové a kavalerie. Hlavnì jízda.

Udìlat v manéži celou bitvu.“

„Poèkej, nejdøív prchající obyvatelstvo. Abychom tam mohli

hnát ovce husy a Modrovousa s kozami. To má vždycky sukces. A

pak bitvu - a èlovìèe, Karle, to bych já vystoupil jako støelec. Já to

umím po tátovi a ty jeho ládovaèky poøád vozím s sebou. To by bylo

znamenité èíslo. Slon by tam nemoh být? Já bych tøebas støílel se

slona.“

„To se musím zeptat, jsou-li v Americe sloni. To víte, my

bychom to museli dìlat co nejvìrnìji, veritábl.“

„Ovšem. Èernochùm dáme ty marokánské šaty a pro Indiány

pøešijeme tøebas ty perské sokolníky.“

„To nám poradí, kdo to tam zná.“

„Zajisté. Jen kde ho vezmeme, když jsem každý den jinde.“

„On tu je a jezdí s námi. Je v mé partì: tenák Ferenc.“

„Ferenc? On tam byl? Výbornì. No a jak to bude: on to sepíše

nebo co...? Já si nedovedu pøedstavit jak se taková pantomima sesadí,

my jsme vždycky hráli, co jsme už vidìli. A tohle je úplnì nová

myšlenka...“

„Já myslím, abyste to nechal mnì. Já mám ve voze ještì jednoho

šikovného kluka, Bureše, my to už nìjak sestavíme a pøineseme vám

to hotové.“

„Ano. Ale musí tam být prchající obyvatelstvo a støelec,

pamatuj mi také na to, Karle. A jak se to bude jmenovat? To je taky

moc dùležité!“

„Jmenovat... jmenovat... no, nejlíp snad tak, jak to je: Sever

proti Jihu.“

„Sever proti Jihu. To je velkolepé... Ano... Sever proti Jihu...

Sever proti Jihu... To je náramné. Má to zvuk: Sever proti Jihu. Ale

poèkej, jakpak, nebude to vadit, jestli nám boudu jinak postavenou...

(230)

víš, myslím, že gardina bude Sever a vchod bude Jih, ale co jestli je

gardina na západ?“

„Ale to nevadí, pane øediteli.“

„No, já vím, že ne, ale když jsi øíkal, že všecko má být veritábl.

No tak s pomocí boží: Sever proti Jihu. A Karlíèku, když se to vydaøí,

pamatuj, že øeditel Berwitz bude uznalý. Øeknìme: padesát marek. A

když to bude i velký sukces, tož tøebas i šedesát. Servus!“

A øeditel Berwitz se vzpøímil a šel za paní øeditelovou, aby jí

oznámil, že právì pøišel na geniální nápad vytvoøit strhující aktuální

pantomimu Sever proti Jihu a že podrobným propracováním povìøil

Kerholce s celým štábem spolupracovníkù. A sám že bude krejírovat

hlavní roli zázraèného støelce, aby to byl dokonalý sukces.

Což s Berwitzem mìl Kerholec jednání lehké, obtížnìjší bylo,

jak pøimìt takového Vosátku a Bureše, aby dali nìco vážného

dohromady. Najednou je s tím pøekvapit nesmìl, na nì se muselo

opatrnì, od lesa. Nechal si to na veèer, když spletli horu knedlíkù se

zelím a leželi na zemi s bøichem pøíjemnì nadmutým. Jako každý den

zabrousilo se i dnes do vzpomínek a Kerholcovi nebylo za tìžko natoèit

hovor na staré pantomimy. Nejvíc mu v tom bezdìky pomohl Malina,

který se všecek rozzáøil.

„Jó, pantomimy,“ pøevzal hned první narážku, „to byla nesmírná

krása. Èervená Karkulka, Snìhurka a trpaslíci. Sem Švábù, to byla

náramná podívaná, to se lidem tuze líbilo. V Sedmi Švábech jsem hrál

sedmého Švába a to byla moc tìžká role, ono se vždycky tìch šest

pøedních svalilo na toho zadního na jednu hromadu. Ale mnì to

nevadilo, starý Humberto mì chválil, že jsem to dobøe pojal a že toho

sedmého švába podávám s citem. Bodej by ne s citem, když na mnì

leželo šest chlapù s holinkami, to by tu roli procítil, i kdyby byl jako

houžev.“

„A že se teï nic takového nedává,“ nadhodil Karas, „o té

Èervené Karkulce jsem slýchal už od báby, ale nikdy jsem to na vlastní

oèi nevidìl.“

„Pohádky jsou už zastaralé,“ pøisunul Kerholec øeè blíž ke

(231)

svému ohníèku, „to by se muselo pøijít s nìèím doèista novým.“

„To já bych, pane tajný rado, vìdìl o sensaèní novince,“ omoèil

se Vosátka. „Takhle udìlat potopu svìta, to by byla pantomima pro

cirkus! Noe and Sons! Vrchol dresury! Všechna zvìø svìta

v spoleèném vystoupení! Jedineèná vìc v dìjinách lidstva!“

„A to taky, zasmál se Bureš, „už pøidej: Miliardy krychlových

metrù vody zaplaví manéž ze všech prùchodù nebeských!“

„Zcela správnì, ty dunící veršomluve. A jako zvláštní atrakce:

ekvilibristka holubce s ratolestí.“

„A co výprava, seržáne? Duha nad Araratem!“

„A velké ballabile všeho tvorstva!“

„A na konec živý obraz: maestro Selncki co by Noe holduje

poháru vína.“

Chechtali se tìm nápadùm, jen Malina zùstal vážný.

„S tou duhou na Araratu je omyl,“ prohlásil, když se utišili.

„Taky jsem vždycky o tom slýchal, ale na vlastní oèi jsem se pøesvìdèil,

že na Araratu žádná duha není. To jsou babské plky. Na Araratu jsou

mraèna.“

„Vy jste byl na Araratu, strejèku?“ vyvalil oèi Vašek.

„No, na nìm jsem nebyl, kdopak byl lezl do takového kopce.

Ale pod ním jsme byli asi týden a nahoøe se poøád válely mraky.“

„A vidìl jste tam ještì nìco po té povodni?“

„Ano, chlapèe. Byl tam na jednom místì ještì ukrutný moèál.

NᚠBingo se tam chvíli válel v bahnì.“

Vašek zmlkl, protože si hned umiòoval, že musí zajít k Bingovi

a vyptat se Arr-Šehira, jak to bylo, když se Bingo koupal v povodni

svìta pod Araratem.

„Vidíte, kluci,“ obracel nyní øeè Kerholec, „tak jste tu

vyfantasírovali pantomimu, že už k tomu scházel jen nápis:

Spravedlivým vstup volný. Ale co kdybychom si vymysleli nìco

opravdového, co by se dalo sehrát? Cirkus Humberto by už to moc

potøeboval.“

„Pámbù s námi a zlé pryè,“ div se nepokøižoval Malina. „Snad

(232)

bys nechtìl, aby ti tady sepsali pantomimu?“

„Proè ne? Je to nìco nemožného?“

„Jdi mi ty blázne. Slyšel jsi už, že si nìkdo nìkdy vymyslel

pantomimu? Pantomimy se pøec hrají tak, jak jsou, ty si nikdo

nevymýšlí.“

„Tys tomu dal, Vendelíne. A jak myslíš, že vznikly ty staré

pantomimy?“

„To já nevím, ale rozhodnì je nikdo nesepsal. Cirkus

a pantomimy, to jsou vìci, které tu byly odjakživa, a nic nového si

v tom nevymyslíš.“

„Heleïte ho, dìdu. Oè se vsadíš, že si vymyslíme úplnì novou

vìc?“

„Ale tøebas o tuplák, vy blázni. Jste blázni a blázni zùstanete.

Budou mnì tvrdit, že si jde pantomimu vymyslet! To jsou, èlovìèe,

obrazy a dìje a strašná spousta vìcí, to musíš vidìt hotové, abys to

doved udìlat, a ne z nièehož nic!“

„Slyšeli jste ho, kamarádi?“ obrátil se Kerholec rychle na

Vosátku a Bureše. „O tuplák piva - vsadíme se?“

„Vsadíme,“ vykøikl Ferenc, „a potøeme sedmého Švába.“

Tímto zpùsobem tedy dostal Kerholec Bureše a Vosátku, že

dali hlavy dohromady a ze sèetlosti jednoho, ze životních zkušeností

druhého složili jednoduchý cirkusácký dìj, v nìmž otrokáøi s pomocí

èernochù pøepadli malý severský oddíl jízdy, ale indiánský hoch, jejž

hrál Vašek, pøivedl posilu, která porazila jižní odbojníky. Pan Berwitz

dostal v té høe dvojí úlohu: jednak jako znamenitý støelec byl náèelníkem

Jižních, jednak v závìru pøijel jako rozhodující šerif Severu. Úspìch

byl nesmírný a Sever proti Jihu se stal zaèátkem dlouhé øady slavných

pantomim, které vesmìs skládali Bureš, Vosátka a Kerholec. Jejich

novost byla v tom, že se opíraly o populární aktualitu. Po dalekém

svìtì se zaèínaly velké velmocenské výboje, Rusko tíhlo do støední

Asie, Francouzi na Dálný Východ a do Tichomoøí, Anglie do Afriky

a k panství indickému, exotické zemì se najednou objevovaly v obzoru

ètenáøù novin a Cirkus Humberto pøicházel každý rok s heslem, jež

(233)

se zdálo ony neznámé konèiny se všemi jejich divy pøedvádìt

hladovému zraku lidového diváctva. Po høe z obèanské války americké

pøišlo Dobytí Mexika, pak Japonská slavnost kvìtù, Emír bucharský,

Princezna Anamu, Napøíè Afrikou, Román indické bajadéry, a do toho

se vkládaly hrdinné motivy z evropských válek, Noèní hlídka u Sedanu,

Hadži Loja, Kozáci na Šipce. Dohromady to všecko bylo stluèeno na

jedno brdo, ale diváci se hrnuli, paní Hammerschmidtová mívala

vyprodáno na kolik dní a Berwitz z rostoucích pøebytkù kupoval nová

a nová zvíøata, poøizoval kostymy a dekorace, zlepšoval stany a pøijímal

do souboru exotické umìlce, kteøí se teï èím dál tím hojnìji objevovali

v Evropì a v pantomimách mìli své zvláštní úlohy.

Valný podíl na libretním žánru osmièkáøù mìla hospoda

U námoøníkovy nevìsty. Toho veèera však, když tam pøišli propít

Malinùv tuplák a roztoèit nìco z Berwitzovy padesátimarky, nezasípal

jim vstøíc Moeseckùv vyšeptalý hlas: za výèepnickým pultem se otáèela

ženská. Moesecke se nachladil a musel si lehnout a na jeho místo si

stoupla jeho paní. Pøedtím ji parta nikdy nezahlídla a Moesecke sám

se o ní nikdy nezmínil. Bylo to velké pøekvapení, a jak si doznali, docela

pøíjemné. Místo hranatého výèepníka usmívala se na nì baculatá bytost

s dùleèky na tváøích, s èernýma jiskrnýma oèima a s èernými kadeøemi

vlasù.

„Jak pøišel ten ohava Moesecke k tomuhle pokladu?“ to byla

bezdìèná jejich první vzájemná otázka. Ale tihle svìtobìžníci se netrápili

nìjakou záhadou. Kerholec první si pošupl klobouk do týla a už se

s Vosátkou postavili k pultu, aby paní Moeseckovou øádnì vyzpovídali.

A Vosátka brzo pomrkával po Kerholcovi, to že není jen tak, ta že se

vyzná, paneèku, ta umí odseknout jako sekyreèkou; a Kerholec

pøikyvuje, ta žena je tažená, Ferenc, ta žena je tažená; a už si pøiukávají

a už zvedají èíše na její krásu, už popleskávají prsty o hranu pultu

a objednávají znovu, ïas ví, kamarádi moji, v èem to je, že se hned

jinak pije, když tu místo odulého panèovníka rejdí taková molet

osùbka! I trunèí se toho veèera do haleluja a zvláštì seržán Vosátka

je všecek rozkocouøený, už jim neøíká „Slavný senáte“ a „Vysoká

(234)

Poroto“, je samá americká španìlština, Adéle Moeseckové øíká „Òa

Misia“ a „dulce pobete“ a „mío damasco“ a ke všemu zaèíná zpívat.

S narudlou jizvou, s oèima pøimhouøenýma se naklání k Adéle

a lehounce pobzukuje jakousi cizokrajnou píseò. Je to pomalé tango

milonga, jedna z onìch tristes, které se zpívají v pampách

a v nekoneèných, stále improvisovaných slokách oslavují krásu ženy.

Smrt nesou mi ty oèi její,

ty oèi jako drahokam,

Otevøe-li je, zabíjejí.

A zavøe-li je, umírám.

Takhle ještì svého seržána nevidìli; najednou byl z nìho

mexický dravec, taková puma nìjaká, která jde za koøistí, všechno

v nìm hrálo, všechno v nìm jiskøilo jako elektøinou, a ta èerná ženská,

která mu najednou pøipomnìla krasavice Nové Granady, na té bylo

pøímo vidìt, jak na ni ty jiskry pøeletují a jak se už všecka pod nimi

zapaluje. Kerholec byl taky divoch, když pøišel k sukni, a setsakra

umìl zahrát na ženskou, ale proti seržánovi bezdìky ustupoval, kdepak,

ten šel vpøed, jako by mìl skoèit batúdu pøes šestnáct koní, zab konì,

zlom vaz, allez! Teï tu stojí, s èíší ve tøech nezchromených prstech,

otluèený, ale nezdolatelný bitec, a naèíná novou španìlskou sloku:

Dovolte, aby se vám øeklo,

že vaše krása je zlá vìc,

pro oèi ráj, pro duši peklo

a pro mùj váèek oèistec.

Prásk! letí vypitá èíše na zem a seržán komanduje:

„Láhev akvavitu!“

„I pro pána krále,“ vyhrkl pøidušenì Malina, „a to já se,

kamarádi, zdejchnu. Tohle byl mohlo špatnì dopadnout. Španìlské

zpívání a švédská koøalka, to vypadá na pár mrtvých a ranìných.“

(235)

Karas mìl z toho taky strach, oba se tedy vytratili a uhánìli

na Reeperbahn, kde si dali dobrou noc. Když Malina míjel boèní

vchod do cirkusu, pootevøely se tam dveøe a nìkdo vyhlédl. Malina

se zastavil a rozpoznal zlatìèervené vlasy.

„Alice! Zrzounku!“ zvolal potichu, „copak tak pozdì

vartuješ?“

„To jste vy, otèe Malino?“

„Ano, já v celé své kráse. Ale na mne pøece neèekáš?“

„Ne, to ne. Ale pan Kerholec není ještì doma.“

„Kerholec? Ach, mᚠpravdu, vždy mi sám øíkal, že se

nastìhuje letos do boudy. To je cimra noèního hlídaèe, že ano?“

„Ano. Od nás pøes chodbu. Pan Kerholec je vždycky tak

poøádný a dnes po prvé nepøišel. Mìla jsem strach, jestli se mu nìco

nestalo...“

„Ne, Alice, dosud se mu nestalo nic. Ale ani na nìho neèekej.“

„Kde je.“

„To víš, mužský.“

„Cože... u holek?“

„Ale to ne, to ne. Je s partou. Ale jak to dopadne, nevím.“

„To jsou nìkde u dìvèat.“

„Povídám, ještì nejsou. A kdyby byli, tobì to mùže být jedno.

Jdi spát, a neprobudíme Harweye.“

„Dobrou noc.“

Dveøe se zavøely a Malina tlapal tmou k vozu èíslo osm. Okno

u jizbièky Alice Harweyové se nerozsvítilo, Anglièanka vklouzla po

špièkách dovnitø, usedla na postel a potmì naslouchala, zda otec vedle

spí. Bylo ticho, v nìmž slyšela jen bušit své vlastní srdce. Co se to s ní

dìje, že od chvíle, kdy Kerholec spí na druhé stranì chodby, nemùže

nikdy usnout a èeká vždy na jeho návrat? Taková léta žijí vedle sebe

a nikdy nepocítila žádné vzrušení. Vždy vlastnì pøi nìm vyrostla, byl

už placmistrem, když ona zaèala jezdit, kolikrát jí pomáhal místo štolby

na konì, kolikrát stál s bílými rukavicemi u gardiny a díval se na její

voltiž a pak si ji dobíral pro její rudé vlasy! Míval pro ni takovou

(236)

podivnou øíkanku ve své rodné øeèi, takové cosi „zerzy zerzy cótje

merzy“, dobøe si to Alice pamatuje, protože jí to øíkal na potkání

a ona ho za to štípala do paže, - mùj bože, to všecko bylo takové

nevinné, kamarádské, nikdo pøi tom na nic nemyslil; proè teï najednou

je už po týdny veèer rozechvìna pøedstavou, že on vchází do dveøí

naproti? Kolik let tu pøezimovali, vždycky tam spal nìjaký mužský,

kterého si majitel konstrukce platil jako noèního hlídaèe, a teprve když

pan Berwitz boudu koupil, propustil ho jako zbyteèného a pøenechal

ten kamrlík Kerholcovi. Proè se jí døíve nikdy nedotklo, že tam nìkdo

spí a kdo to je, a proè první noc, když tam pøišel Kerholec, posedlo

ji rozèilení, že se uzamkla na dva západy a naslouchala daleko pøes

pùlnoc každému šustotu, každému zapraskání ve staré budovì? A

ještì si to všecko ani tak neuvìdomila, když pøicházíval zcela

pravidelnì, ale dnes, když najednou nepøišel, dnes ji to popadlo, dnes

to najednou vidí, že se s ní nìco dìje, co snad ani nemá být. není to

hanba, že podléhá takovému vzrušení? Nemìla by se tomu bránit?

Ale což se lze ubránit nìèemu, co je v nás a co námi omcje jako

horká vichøice? Mùj boøe, kde se to v ní vzalo? Je to snad, je to po

matce? Byla to snad tahle horeèka, která zpùsobila, že matka tenkrát

zmizela s tím Irèanem, když otec ležel v bandážích? Asi je to v krvi,

kterou má po matce a která se dožaduje svého... Nejde nìkdo? Ano...

je to on...

A Alice Harweyová rychle vyskoèí, a aniž se rozmýšlela,

prudkým povelem pudu popadne na stolku se zrcadlem lahvièku

s voòavkou a skropí jí svùj živùtek. A pak vyklouzne ven, k domovním

dveøím.

Je to Kerholec, který se vrací. Dospìli s Vosátkou a s tou

èernou koèkou do stadia, kdy si Kerholec øekl, že nebude kamarádu

pøekážet. Když vyšel s Burešem ven, mìl v hlavì po té spoustì lihovin

trochu zamženo, ale nìkolik hlubokých vdechù èistého vzduchu, který

líbeznì v mìsíèní noci chladil, odválo to omámení. Zbyla jen prudká,

vyburcovaná touha.

„Kam pùjdeme?“ obrátil se na Bureše.

(237)

„Nikam, Karle. Mᚠu sebe pøíliš mnoho penìz.“

„Nesmysl. Vím, co dìlám. Mohli bychom jít k Modrému

hroznu. Tam jsou slušné holky... Ale je už pozdì... už to bude všecko

na pokojích... fuj, to je ohavný život... dìvky, dìvky a nic než dìvky...

Tu ta Adéla, taková pøíjemná, èistotná, pìkná... Psí bestie, ten

Ferenc!... Šeredný a divoký jako ïábel... Na mou duši, koukej,

Honzo, jedinou ženskou nepotkáme! Všecko už je to v rukou,

rozebráno, zadáno, vyprodáno, mordkrucielement, èlovìk by øval.

Kam jít, Honzo? Øekni, kam jít, kde bych nael krásnou a èistou

ženskou bytost? Pøemýšlej, Honzo, kruci, jsi pøece vzdìlaný èlovìk...“

Ale Honza Bureš trval na jeho vlastním poznání, že už pøišli

pozdì, teï že by našli všude jen hanebné odpadky a že je jediné

rozumné jít domù. Tak dovedl Kerholce až do pùle Reeperbahn,

pøevedl jej pøes ulici k prostranství pøed cirkusem, poplácal mu na

rameno a poslal ho spát.

Kerholec popošel k cirkusu, ale zastavil se, když Bureš zašel.

„To pøece není možné,“ huèelo mu to v mozku, „abys po

takovém veèeru zùstal nakonec sám. Aspoò tu postùj... aspoò poèkej...

tøebas náhodou nìco pøijde... bílá, krásná, vonící... tøebas už sem jde

a bylo by høích ji propást... poèítej aspoò do sta, máš-li štìstí, pøijde...

je-den... dva... tøi... èty-øi...“

Kerholec stojí v mìsíèním svìtle, za ním bouda s pohaslými

svìtly, pøed ním liduprázdná ulice, kterou jen tu a tam projde potácející

se opilec. Kerholec poèítá, pomalu poèítá, protahuje èíslice se - -

dum - - a - - - dva - - - cet... ale štìstí se neobjevuje. Nedopoèítal se

stovky, mávl rukou, postrèil klobouk do týla a obrátil se k boudì. Psí

život, tohleto; a teï ještì musí vyburcovat starého Harweye, aby mu

otevøel dveøe.

Ale co to? Dveøe jsou pootevøeny? Kerholec zaostøí oèi -

ano, dveøe nejsou zavøeny! A nìkdo v nich stojí... nìkdo bílý...

Kerholec zrychlí poslední kroky...

„Zrzounku! Co tu dìláš?“

„Èekám na vás!“

(238)

„Na mne?“

„Ano, abyste nemusil budit tatínka.“

Alice stojí v temnu chodby, vysoká, štíhlá, a její šepot doráží

k nìmu jako mazlivé hlazení. Kerholec náhle stojí u ní a cítí plno vùnì.

Ruka se mu bezdìky vznese, obejme ji, uchopí vzadu pod tou spoustou

vlasù. Alice stojí ztuha, jako zmrazena; nìjakou malou vìènost ji tak

drží, a najednou vzpurná páteø zmìkne a ona se beze slova pøichýlí

k nìmu a náhle prudce k nìmu pøilne, rukama, ústy, hrudí, vším.

Pomalu, pomalounku sahá Kerholec po klice svých dveøí,

pomalu, pomalunku pøisouvá se k nim i tím žhavým tìlem, které je na

nìm zavìšeno. A když pøekroèují práh, je mu sladko a blaze a mozkem

bleskne vítìznì: „Osmadevadesát, devìtadevadesát, sto!“

V tu chvíli sedí eržán Ferenc Fosátka s Adélou Moeseckovou

za zavøenými dveømi Námoøníkovy nevìsty, probírá se jejími èernými

vlasy a zpívá:

Tvé èerné oèi se mne ptají,

ty oèi tvé mne prosí též,

ty oèi tvé mnou pohrdají

a oèima mne zabiješ!

XV

Pan Gaudeamus pøijel nenadále z Berlína a rovnou z nádraží

šel za øeditelem Berwitzem.

„Už je to hotová vìc,“ spustil, jakmile byli sami pohromadì.

„Kranz koupil konstrukci v Berlínì na Friederichstraße, kde bývaly

francouzské jezdecké spoleènosti. Je to velmi pøíhodná budova a dal

by se tam udìlat na jaøe dobrý obchod, kdybyste se s Kranzem

dohodli. On by rád pøišel na nìjaký týden do Hamburku a je ochoten

navzájem pùjèit vám svoji berlínskou boudu.“

Berwitz byl okamžitì vzburcován. Dostat se aspoò na nìjaký

(239)

èas do Berlína, to byl jeho sen; ale vždycky tam nìkdo sedìl s koncesní

výsadou, takže konkurence smìla jen na dalekou periferii. Ale zároveò

se v nìm naèepýøila pýcha staré cirkusácké dynastie proti èlovìku,

který se vynoøil odnikud. Stal-li se Kranz teï majitelem budovy, byl

Berwitz domácím pánem jen o pùl roku déle, ale nicménì byl tu

v Hamburku starousedlík a ten chlapík tam mu pøipadal jako

pøivandrovalec. Tu se tedy Berwitz octl v rozporu tak závažném, že si

na to pøedevším musel zapálit doutník. Vytáhl si velký, èerný, pravý

hamburský, ukousl mu špièku jen to cvaklo, a olíznuv ránu, kterou

tím zpùsobil v listech tabáku, pomalu a obøadnì pobafoval nad ohnìm

sirky. Øíkal si, že tím získává èas na pøemýšlení, ale po pravdì si

nemyslil nic jiného, než že získává èas a že to dobøe pùsobí, když

vypadá zamyšlenì.

„No dobrá, barone,“ prohodil koneènì, „tedy Kranz se uchází

o hostování v mé budovì. A já abych vystoupil v jeho. No, barone,

dejme tomu, ale je ta jeho bouda dost velká a dost representativní,

aby se v ní mohl Cirkus Humberto objevit? Já ji neznám... nikdy jsem

se o ni nezajímal... a mám teï velký program, nastudoval jsem aktuální

pantomimu, obrovský sukces, to musíte vidìt. Sever proti Jihu - žádný

na takovou vìc nepøišel, až já. Pracuji v ní jako støelec a jako šerif,

no, to zkrátka musíte, barone, vidìt, a pak je otázka, je-li Kranz dost

velký, aby mohl vùbec tady vystoupit. To víte, publikum je tu navyklé

dostávat jen docela mimoøádné vìci a poøád nìco nového... tomu

chlapíkovi nebude lehko držet krok s Cirkusem Humberto...“

Pan Gaudeamus provedl poté nemalý kousek slovní

ekvilibristiky, když vychválil Kranze, ale poøád uznával, že Berwitzovi

se ovšem nevyrovná. Mluvil s ohnìm, protože mu Kranz slíbil tisíc

marek, když se dostane do té hamburské boudy a bude moci tomu

nafoukanci Berwitovi ukázat, zaè je toho loket. Pan Gaudeamus miloval

takové diplomatické úkoly s finanèní pointou. Po léta žil ve styku

s cirkusem, jeho povoláním bylo dennì vychvalovat manéžní umìlce

a umìní, mìl na to už celou švádu krásných výrazù a úchvatných

pøirovnání, ale sám pro sebe se na cirkusáky koukal jako na bodré

(240)

a pošetilé chasníky, kteøí touží po takových nicotných cetkách, jako

je slovíèko umìlec. Pro nìho existovalo jediné skuteèné, vzácné

a vysoké umìní: umìní žít. Slýchával ve vídeòské spoleènosti, že velcí

a skuteèní umìlci se proderou k své znamenitosti jen tìžkými

zkouškami, strádáním a utrpením. Co jiného byla pro nìho ta ohavná

léta vyvržení halièského? Tam se nauèil ocenit každou krásnì a plnì

prožitou chvíli a nespoutanou volnost života. Proto nakonec miloval

své nekoneèné jízdy ve službách Cirkusu Humberto. Byl v nich sám

svým svrchovaným pánem, mohl zmìøit své schopnosti v zápasech

s denními pøekážkami a mohl kdykoli a kdekoli odložit masku pana

Gaudeama a s grandseigneurským gestem vejít na scénu jako rytmistr

baron von Schönstein. Hrál dvojí úlohu, hrál ji s rozkoší a hrál ji do

všech dùsledkù: pan Gaudeamus nikdy neopominul pøipravit pøíjemné

veèery panu rytmistrovi. Pøíjem, jejž mu poskytoval Cirkus Humberto,

nebyl by ovšem staèil pro obì role, byl slušný pro živobytí pana

Gaudeama, ale pan baron by pøi nìm vyšel jen potenku. Tu právì se

muselo rozvinout vyšší umìní, jehož základy byly již v kanceláøské

a nákupní službì halièské. Pan Gaudeamus dovedl s krásným gestem

uplácet úøady na prospìch Cirkusu Humberto, ale neménì elegantnì

dovedl pøijímat podmazánky dodavatelù. A pøi své hybnosti, bezpeènì

se opíraje o svùj roztomilý zjev, umìl si pøièarovat pøátele, kteøí byli

šastni, smìli-li jej pohostit a zahrnout dary, dovedl i prostøedkovat

pletky a spekulace, z nichž mu vždy vyplýval nìjaký vdìèný podíl.

Nebýt jeho baronské role, byl by mìl již znaèní jmìní uloženo pro léta

budoucí, ale baron v nìm dovedl lehounkou rukou rozsypat, co pan

Gaudeamus obratnì navršil. Ale pan Gaudeamus se proto nehoršil -

vždy to byla právì krása života, že se tak lehce pohupoval nahoru

a dolù; a konec koncù nejvìtší úspìch mìl bravurní Max vždycky co

baron a rytmistr. Tak ho také znal Kranz; a ve své hluboké, pøímo

zbožòovatelské úctì ke všemu aristokratickému byl tento koòák od

píky uchvácen, mohl-li platit za pana barona útratu a smìl-li mu

nabídnout nìkdy i vìtší výpomoc, která se panským gestem pøijímala

na vìènou oplátku. Myšlenka na vzájemné hostování obou podnikù

(241)

byla myšlenka Gaudeamova. Vemluvil ji pùvodnì Kranzovi a nyní pro

ni získával Berwitze; zdálo se mu, že vìtší souhrou obou cirkusù

vznikne i pro nìho množství zásluh, které bude moci sklízet na obou

stranách.

S Berwitzovými pøedsudky a nechutìmi nemusel pøíliš dlouho

zápasit, hlavní pomoc proti nim mu pøinesla vlastní Berwitzova ješitnost

a samolibost. Jakže, on že by se mìl báti této soutìže? On že by mìl

couvat, když Kranz sám se vlastnì pokoøil a pøichází s nabídkou?

Skonèilo se to tedy právì tak, jak si pan Gaudeamus pøál: dohodli se,

že Kranz pøijede do Hamburku, navštíví Cirkus Humberto a pak že

se oba øeditelé sejdou v hotelu, aby se domluvili. S Kranzem pøijede

pan Gaudeamus a bude hrát jakoby jeho partnera. Berwitz si za svého

dùvìrníka pøibere nìkoho zdejšího, nìkoho, kdo mùže nahlédnout

do podvojné existence Gaudeamovy a neztropí z toho žádné øeèi.

Berwitz se po krátkém pøemýšlení rozhodl, že nejvhodnìjší k této

úloze bude kapelník Selnicki.

Žádný reportér nebyl na nádraží, aby popsal Hamburèanùm

slavnostní a témìø dìjinný okamžik, kdy se oba králové cirkusu po

prvé setkali. Bylo to velmi obøadné. Baron ze Schönsteinu stál po

boku Kranzovì se vznešeností šéfa protokolu a pan Selnicki

v mohutném kožichu vypadal pøi Berwitzovi jako tajný státní rada.

Když si Kranz s Berwitzem šli se smeknutým kloboukem v levici vstøíc,

po prvé se v nich ozvala bezdìèná shoda v myšlení, obìma totiž

zároveò blesklo hlavou: „Hele ho, chytráka, on si taky na to koupil

nový cylindr!“

Øeditel Kranz, atlet se širokými rameny a hustým èerným

knírem pod mohutným nosem, napøáhl ruku v hrubé žluté vepøovici

a øeditel Berwitz ji pøijal v bílé glacé rukavièce. Stisknutí bylo jadrné,

div rukavièky nepraskly; a po pár zdvoøilých otázkách se šlo ven pøed

nádraží, kde èekal Han s otevøeným koèárem, do nìhož byly zapøaženi

dva lipicáni. Byli to Orestes a Kardinál, jediní dva, kteøí kdysi chodili

v koèáøe a vysokým krokem byli na míli nápadni. Berwitz mìl pùvodnì

v úmyslu namluvit Kranzovi, že to jsou dva kladrubáci, které si drží

(242)

pro svou soukromou potøebu, ale pak si øekl, že Kranz má jist pro

konì oko, a že by tedy tento podvùdek brzy odhalil. Pánové nasedli

do koèáru velmi obøadnì a jeli mìstem s takovou grandezzou, že starší,

zkušení policisté jim salutovali, tušíce v nich nìjaké velké státní panstvo.

Po pøíjezdu se šlo hned do koníren. Bylo ta milé teplo a oba direktoøi

brzo nestaèili stírat pot, který jim vyrážel na brunátných tváøích,

stísnìných tvrdým stojacím límeèkem. Kranz si v duchu øíkal, že tomu

zpychlému Berwitzovi nebude nikterak podkuøovat, ale když vešel

do stáje a mrkl na podlahu, která byla vydrhnuta, koukl ke žlabùm

a ony vymyty, sehnul se ke stelivu a vidìl krásnou, dlouhou, èistotnou

slámu, pøiznal si, že tohle má ten turecký paša v náramném poøádku.

Koèové a stájnící stáli pøi koních v bezvadných livrejích a salutovali,

když panstvo pøicházelo. „Komediant je dobrý,“ øíkal si Kranz, „ale

touhle opièinou mne nedobìhne.“ A pøistoupil k nejbližšímu koni,

pohladil jej a nenápadnì se podíval na rukavici. Nu, nedalo se nic øíci,

na rukavici neuvízl ani prášek. Pak ovšem, když stanul pøed lipicány,

musel pøiznat, že takovou skupinu ve svých stájích nemá. Jeho zálibou

byli trakehnští konì, ohniví, houževnatí, ke všemu se hodící; potøeboval

konì uèelivé, bystré a trpìlivé, pro krásný vzhled mìl jen nìkteré,

zde však u Berwitze musel uznat, že vybrané skupiny koní jednoho

typu tvoøí ještì svou zvláštní krásu. Tím se pánové koneènì rozhovoøili

po svém, a s cylindry v týle, s límeèky ponenáhlu se bortícími, chodili

od zvíøete k zvíøeti, omakávali svalstvo, prohlíželi zuby a kopyta, mìøili

výšky a délky, hádali se o to, jsou-li šimlové opravdu váhaví, vraníci

melancholiètí a hnìdky divoké a je-li užiteènìjší veèerní krmení nebo

ranní a kolik litrù vody se má dát koni vypít po pøedstavení.

Uprostøed tìch debat, pro které by vždy znovu zapomnìli na

celý svìt, vøískal jim za zády hudba, zaèátek pøedstavení se blížil. Pan

Kranz se tedy už jen spìšnì podíval na slona Bingo a na zvìøinec,

který jej nijak nezaujal. Sám slona nemìl, ale mìl ètyøi velbloudy

a žirafu, a co se šelem týèe, byl pøesvìdèen, že jeho sibiøští tygøi jsou

mohutnìjší a budou lidem více imponovat. Ale pak najednou ztratil

zájem o klece: zaèal cítit, že obecenstvo „je na pochodu“, a tu byl

(243)

pøíliš direktorem, než aby pøi tom nebyl. Zaène-li publikum pøicházet,

je-li, jak øíkají, na pochodu, žádný øeditel svìta nevydrží doma nebo

v šatnì, každý je nenápadnì mezi tìmi proudícími davy, nìkde mezi

branou a vlastním cirkusem, aby si sám oèenichal své dnešní

obecenstvo, je-li nedoèkavé nebo lhostejné, je-li nároèné nebo lidové,

je-li mìstské nebo venkovské. To všechno a ještì plno jiných vìcí má

vliv na prùbìh pøedstavení, a zkušený direktor se svými nejstaršími

lidmi rozpozná už z nástupu publika, jaká bude nálada a komu dnes

kyne nejvìtší úspìch. Jak to vìdí, to je záhada, jsou pøece èasto

v neznámé zemi, v neznámém mìstì, mezi cizím lidem, z jehož øeèi

nerozumìjí ani slovíèku; ale staèí jim pouze to pùlhodinové tøení

o proudící davy, aby se zmagnetisovali fluidem, které davy vytváøejí.

To tiché, ale pozorné, vnímavé tøení je direktorská ouvertura, o kterou

nechtìjí nikdy pøijít. A Kranz, všecek posedlý zvìdavostí na hamburské

pomìry, musel to pøece ozkusit i vlastním tìlem. Stál tedy s Berwitzem

v koutì hlavního vchodu, sledoval pokøik biletáøù a kontrolorù, klouzal

oèima po lidech, a když hlavní nával minul a uvnitø se hrál poslední

pochod, obrátil se k Berwitzovi a øekl:

„Mᚠto bájeèné. Prima lidi. Domptéøi a vysoké škola budou

mít sukces.“

Pøedstavení, které se toho dne konalo, bylo ovšem zcela

jedineèné. Berwitz nic navenek neoznámil, ale pro udolání svého

soupeøe naøídil parforsní poøad, dvaatøicet èísel místo jedenadvaceti,

a tu tedy to letìlo v strhujícím tempu, z pøekvapení do pøekvapení.

Kranz sedìl s baronem Schönsteinem roztažen v lóži, ale jeho oèím

neušlo ani jedno prohrábnutí pilin v manéži. A cylindr mu na hlavì

pøejíždìl brzo do týla, brzo do èela, podle tichého Gaudeaova

upozornìní nejbezpeènìjší to dùkaz, že ho to chytlo.

Veèer zasedli oba magnáti se svou asistencí k mohutné veèeøi

v hotelu Metropol. Pan Gaudeamus už všecko objednal, želví polévku,

Saumon du Rhin grillé, sauce anchovis, Boeuf salé à l’anglaise, légumes,

Poulard au consommé, sauce béarnaise, Talmousse au fromage de

Parme, Meringues à la crême, Glaces, Desserts. Veèeøe hodná

(244)

panovnického rodu humbertovského Všechno bylo pøipraveno,

i poøad nápojù, pánùm jen staèilo pøivázat si servítek pod bradu.

Nicménì když se šedovlasý vrchní pøiblížil s lahví zlatého sherry, aby

s levicí ohnutou za záda uctivì naplnil první kalíšky, pan Kranz položil

na sklenku svou mocnou tlapu a žoviálnì prohlásil:

„Já myslím, abychom si dali žampaòský!“

Pan Gaudeamus mínil, že na šampaòské je ještì èas, teï že

se hodí jiná vína. Ale Petr Berwitz se pøidal ke Kranzovi.

„Jiná vína?“ odpovìdìl panu Gaudeamovi suverénnì, „pijte

si, barone, podle libosti, ale na mou kapsu ohled brát nemusíte já

mohu dát žampus vod zaèátku!“

Také pan Selnicki, chtìjící jednou užít vzácného nápoje do

libosti, byl toho názoru, že bude líp nemíchat pití, aby se to v tìle

nepopralo. A tak k tiché žalosti gurmánského srdce Schönsteinova

zmizely se stolu sklenky pro sherry, pivo, moselské a burgundské víno

a k hustému vývaru polévky se pilo koøenné šampaòské.

Vzhledem k tomu snažil se pan Gaudeamus, aby se už pøi

rybì projednalo, proè se vlastnì sešli. Vzájemnou situaci vysvìtlil tak

obratnì, názornì a jednoduše, že oba soupeøi, kteøí se stále na sebe

chystali, podívali se na nìho s pøekvapením a uznali, že to tak jde.

Byla to prostá výmìna budov po skonèení zimního údobí, pro dobu

šesti nedìl, s právem prolongace. Bližší doba se mìla urèit vždy

zvláštním jednáním podle plánu každého z obou podnikù. Chvilku se

tedy ještì mluvilo sem a tam, ale než pøinesli další chod, plácli si Berwitz

s Kranzem do dlaní a pan Selnicki rychle naplnil èíše. Jedlo se a pilo

nyní veseleji a hovor se rázem uvolnil.

Poøad jídel byl panu Gaudeamovi pochválen, zvláštì tou

hovìzinou pøišel obìma magnátùm náramnì vhod, ménì už poulardem,

který Kranzovi trochu rejdil po talíøi. Ale Petr Berwitz ke konci shledal,

že se zapomnìlo na nìco, co považoval za nezbytnost parádní veèeøe:

kaviár! Pan Selnicki usoudil, že co není, mùže být, a hned si luskl

prsty na èíšníka. Vrchní jídlonoš ponìkud ustrnul, když mu mezi

zmrzlinami poruèil pøinést kaviár, ale okamžitì se zatváøil, že je to

(245)

samozøejmost. Za chvilku už šel na stùl „ten èernej šrot“, jak øíkal

Kranz. A Petr Berwitz, supì z pøeplnìného života a všecek rudý jídlem

i vínem, mìl tu koneènì pøíležitost, aby povìdìl tomu „berlínskému

rajtknechtovi“, co se najedl kaviáru tenkrát v Petrohradì, když za

ním chodil Jeho Velièenstvo car všech Rusù. Teï teprve, tímto

kouzelným slovem car, dostal Berwitz pravé tempo, a hltaje kaviár

po lžicích, zahrnoval svého soupeøe vychloubáním a holedbáním.

Ponenáhlu to vypadalo, že si Berwitz s carem tykali. Kranz také vyslovil

jakousi nedùvìøivou poznámku, zda byli opravdu s carem tak intimní.

„Jakpak by ne,“ vytáhl se Berwitz, „na to je v archivu Cirkusu

Humberto i písemný doklad. Byl tam v Pitìru jeden starý, šedivý

profesor, dvorní rada, takový šoura, který poøád nìco sepisoval. A

ten chodil za mnou a tahal ze mne historii Cirkusu Humberto a celého

našeho umìní, a pak mi ještì nìkolikrát psal. Právì že šlo o umìní

a ne o nìjakou boudu. A ten profesor vìdìl, že jsem byl carùv

nejoblíbenìjší spoleèník, a proto je na každém psaní nahoøe jako

oslovení napsáno: Carissime! To mùžeš u nás vidìt, Frans to schovává

jako dokument!“

„Ten starej ho polejvá, co?“ naklonil se pan Selnicki k panu

Gaudeamovi. „Teï mu ještì dá sežrat perskýho šacha a tureckýho

sultána a pak si vynadají.“

„Perský šach by ještì šel,“ odpovìdìl klidným polohlasem

pan Gaudeamus, „ale turecký sultán bude už pro Kranze moc tlustý.

Budeme muset pøed Caøihradem uhnout nìkam jinam.“

„K holkám...“ vyhrkl starý Selnicki a zaslzel.

„Mám to èíslo na programu,“ kývl baron.

Opravdu, marnì se Kranz snažil navzájem pøetrumfnout

Berwitze svými úspìchy u nejvznešenìjší šlechty. Co je takový

kurhessenský vévoda proti perskému šachovi? Se zaatými zuby musel

vyslechnout teheránskou epopej. Jen pøi ní se vypilo pìt lahví; a protože

pánové mìli už hodnì v hlavì, navrhl pan Gaudeamus, aby si zašli

nìkam na èernou kávu.

„A na koòak,“ dodal pan Selnicki. „Teï je svrchovaný èas na

(246)

koòak - ledaže by se to pøed ním øízlo ještì slivovicí.“

Trochu hluènì se panstvo zvedlo a ještì hluènìji sestupovalo

do sklepní místnosti Elysia, do lóže, potažené èerveným plyšem,

s vysokým zrcadlem v pozadí, pøed nímž stála makartovská kytice

a dva stojany s umìlými palmetkami. V sále pøed nimi hrál kvartet,

primarius se jim hluboce uklánìl. A vedle hudby bylo podium, na nìmž

osm polonahých dívek tanèilo kadrilu, zakonèenou kankánem.

„Heleï, Berwitzi,“ pøitáhl si ho Kranz k okraji lóže, „ta tøetí

od levé ruky, ta èernovlasá fuksa, ta péruje, co?“

„Láhev koòaku do ledu!“ porouèel pan Selnicki.

„To je pìkný jukøík,“ pøikyvoval Berwitz Kranzovi, „ale co

tahle zlatá izabelka vpravo, koukni tu vysokou akci kolen.“

„Jó, ale až zùstane stát, bude mít široké rozkroèení,“ namítal

Kranz.

„I kdepak, podívej na délku tìch šimpánù! Ta má nohy jak

valencienská klisnièka!“

„Pánové, nalévá se koòak,“ pøerušoval je zezadu Selnicki.

„Velejemný Meunier! Stokrát dùležitìjší než ten vᚠženský hipodrom!“

„Myslím, pánové,“ zvedal èíšku pan Gaudeamus, „abychom

nejdøíve pøipili úspìšnému zdaru dnešního našeho vyjednávání a pak

se vìnovali pùvabùm této manéže. Prosit!“

Pøipilo se jednou, pøipilo se dvakrát, pøipilo se po tøetí. Dìvèata

dole zaèala znovu tanèit a Berwitz s Kranzem shledávali, že ta lesklá

vranka, co má ofinu jako skotský pony, vypadá náramnì èistokrevnì.

Ale taky ta srnèí brauna na její pravé ruce ukazuje pìknou figuru, má

trochu myší ouška, ale bude o pùl pìsti ještì vyšší.

„Vobì mají voheò, barone,“ tvrdil Kranz Gaudeamovi,

„koukejte, ten dlouhý krok, to je, paneèku, rasa.“

„Ale ta brauna,“ povídal Berwitz, „nìjak nemá dech, to ta

èerná dotanèí ještì fullhands.“

„Mùžeme si je sem pozvat,“ navrhl pan Gaudeamus.

„No, já nevím, jak budeme spolu tajlírovat,“ slabounce se

pokusil Berwitz o odmítnutí.

(247)

„Jen je pozvete, barone,“ kývl Kranz, „tady zas platím všecko

já. Holky beztoho klusají kolem jako na lonži. Já se aspoò té praunì

kouknu na høbet, nemá-li tam úhoøí pruh. Všecky srnèí prauny mají

po zádech klikatinu.“

„A kteroupak si vybere baron?“ chechtal se Berwitz. „Co

tamhleta èerná, ta vypadá jak trakehnské høíbì?“

„Ne. Já mám u ženských radši kladrubský typ. Pro mne bude

ta šimlovitá vzadu.“

„A Selnicki?“

„Nic, pánové, nic. Nebudu vyrušovat. Já...“ a Selnicki se

nejistì zvedl, „já vám jdu zahrát Radecký-marš. A Radecký-marš, to

je jako válka, vedená primabalerinou. Všecka sláva monarchie na

špièkách. Jedineèná muzika, pánové... jedineèná... šampaòské

pøekomponované pro plukovní bandu...“

O hodinu pozdìji volal pan Kranz na pana Berwitze:

„Pojï sem, ty tureckej menažeristo, pojï na mou pincgavskou

hruï!“

A protože Berwitz místo na jeho hruï padl mezi øièící braunu

a výskající šimlu, obrátil se pan Kranz k panu Gaudeamovi, vzal ho

kolem krku a šeptal mu s hrozným zamraèením:

„Barone, pøísahám ti, že ho budu, až s tím umìním zkrachne,

vozit a vystavovat jako perskýho plukovníka!“

Když se Petr Berwitz o pùl ètvrté ráno vracel domù, mìl nový

cylindr dokonale otluèený, ale na rtech tisíc úsmìvù z krásného veèera.

Jak vstoupil do ložnice, rozsvítila Anežka svíèku a usedla v posteli

zpøíma. Mžikem vidìla celou situaci, ale neøekla ani slova.

„Má drahá,“ pomalu spustil Petr, strhávaje se sebe šaty, „na

jaøe pojedeme do Berlína. Všecko je hotovo... Bylo to opravdu

velkolepé. Ta hostina, kterou jsem poøídil... to vyjednávání potom

v Elysiu... opravdu velkolepé... bájeèné... mìlo to linii... To jsme tomu

koèímu ukázali... co je to dynastie...“

„Nu...“ øekla zvolna Anežka, „a nebyl jsi k tomu boudaøi

sprostý?“

(248)

„Ne. Nikoli,“ vrtìl hlavou Petr. „Chtìl jsem, ale nikoli. Po

každé jsem si øekl: Pozor, Petøe, pozor... seš vod koní... seš gentle-

man...“

„Nu, tak si lehni. Ale zítra pøi pantomimì budeš støílet jen do

terèe. Zítra ti nebudu držet vajíèko mezi prsty.“

„Nesmysl...“ brumlal Petr už v peøinách, „teï, v tuhle chvíli,

bych dovedl pistolí prostøelit prsten...“

Nicménì zítra pøi pantomimì se mu po prvé stalo, že støelil

a rána šla o chlup mimo.

XVI

Berwitz byl po tom vyjednávání v znamenité náladì a toho

užil Karas, že z nìho vymámil neslýchanou vìc: pìtidenní dovolenou

pro sebe i pro Vaška. Položil ji do mrtvého týdnu mezi vánocemi

a Novým rokem, a Berwitz pøikývl. Odjeli v noci po sv. Štìpánu, po

prvé v životì vlakem. Z Prahy museli ještì po staru, vozem, ale i tu si

mohl Karas dovolit nebývalý pøepych, jeli do Budìjovic poštovským

koèárem. Èím více se jim rodné hory blížily, tím byl Karas více

rozechvìn. Všecek zjihl a zmìkl; vždy do této návštìvy skládal už

dva roky tolik nadìjí, že ona rozhodne o Vaškovì osudu. Tìžko,

pøetìžko je prostému èlovìku èinit tak závazná rozhodnutí. Svìdomí

je poplašeno a rozum nestaèí. Lidé kolem radí, hodní lidé snad, ale

odpovìdnosti ti s beder neuberou; nad synkem stojíš jen ty a ta mrtvá.

A je-li kdo, komu ještì pøísluší slovíèko rozhodné, je to jistì jen rodná

vesnice. Ta má právem domova nárok na všecky. Všichni jsme se

tam narodili, všichni tam patøíme, a to nikoli jen úøední cedulí. Vesnické

spoleèenství nás vychovalo stejnì jako sama máma; vìru že si pak

mùže èinit na nás nárok. A Karas ten nárok uznává a ctí; vždy, bože

mùj, je to i úleva, že mᚠza sebou celou tu obec strýcù a tet, která ti

poradí, když si na rozpacích, a okøikne tì, když dìlᚠhloupost. Èlovìk

je hned sám sebou jistìjší; myslel jsem to dobøe, ale ves byla proti

(249)

tomu, chválabohu, èlovìk ví, jak se zaøídit.

To je celý Karas: tichý, myslivý, houževnatý v práci, ale závislý

na jiných, když jde o rozhodování. A hlavnì je mu proti srsti vyboèit

nìjak z øádu. Jakživ nebyl tak šasten a spokojen jako ta dvì léta u

cirkusu, ale pøiznat si to, to by už považoval za høích. Poøád na nìm

leží pomyšlení, že to nemìlo být a že mu to doma neschválí. A domnívá

se, že to postaèí, aby to Vaška odvrátilo od svùdné, ale nevhodné

dráhy.

Tu tedy si šlapou domù pro rozhodnutí. Je tu všude plno snìhu,

slabší stromy v lese se pod ním ohýbají a ticho je tak svátostnì, jako

když jdeš ke zpovìdi. A tuhle ještì pár krokù, heleï, Vašíèku, tuhle

je Horní Snìžná... Bláhovo chalupa, Cerhovo, Šemberovo stodola,

faráøovo zahrada, chumel støech a èerného stromoví a kostel. Pánu

Bohu budiž podìkováno, že jsme zdrávi došli. Hele, Cerha má na

chalupì nový kryt a Bláha má vìtší chlívky. Ale teï není kdy na

svìtskou zvìdavost, teï musíme nejdøív tuhle nahoru, do té stráòky,

k tìm topolùm.

Tadyhle vpravo to je, Vašíèku, poslední hrob; a koukej, už

není poslední, tøi ještì umøeli, co jsme tu nebyli. A lerpánek se ujal,

povyrostl. Pozdrav Pán Bùh, Márinko, tak nás tady máš. Udìlej

mamince køížek na hrobeèek. Klekneme si, Vašíèku, tøebaže do snìhu.

Otèe náš... Zdrávas Maria... Tak jsem ti ho, Márinko, ve zdraví pøived,

hoch je to hodný a pøièinlivý, slùvka bych nemoh proti nìmu pøiložit.

Ale teï, prosím tì pìknì, musíš mi být ku pomoci, co s ním dál. Já

udìlám všecko pro jeho dobro, jenom mi, prosím tì, ve vsi naznaè,

co to má být. A doprovázej ho dál, Márinko, svojí ochranu, je to

pøec tvoje dítì, požehnaná jsi mezi ženami, požehnaný plod života

tvého, amen.

„Tak, Vašíèku, tøi køížky na hrob. Maminka to tu má hezké,

viï. Takové ticho. Nu tak, otøi si slzy. Pùjdeme tudy mezi topoly ke

vsi. Èípak to pes tak štìká? Není to Opoleckých?“

„Ne, táto, to je Cerhovo Voøech, urèitì je to Cerhovo voøech!“

„Že by nás cítil? A tamhle nás už nìkdo vyhlíží. Kterýpak to

(250)

je? Ale ovšem, Krèmáøíkovo dìrek, bodej, tomu aby nìco ušlo.

Pozdrav Pámbù, dìrku!“

„Dejšto - a mùrdije, heleme se, Karasovo Anton, hdepá se

tu, èlojíèku, berwš, dyk tys tu, pro pána Jána, nebyl jak vod koèièího

moru! Tudlej sme zrouna s Vaškem Zelenkovo vo tobì hovoøili, esli

siš eštì morcdudy živej anebo si zatøepál baèkorama a kudá tì èerti

noší. Nú tak, pìknì vítám, pìknì vítám, zdrávi se vrátili. A co ten tvùj

legrut, ani ti kór moc nevyrost, ale chlapák je, mùrdije, ten by už

mejknul parezem, co, Vaièku? A já porád, odkud vy to tudyto, - dyk

vy mùrdije ze øbitova, ovšemž, ovšemž, vod Márinky, japané. Tak ty

na ni eštì porád pamatuješ, nu, to siš øádnej mandžel, Antone, to se ti

nedá popøít, mandželka je holt mandželka, i dyž je morcdudy pod

drnem. Což, japa se ti to fur hospodaøí bez ní, bez ženský? Inu, mùrdije,

že se tak ptám, šak si to mùžu domyšlet, kerak nìco nejni, tak to holt

chybí, to je jednou istotná vìc. Nú a pote dál, a tu nestojíme jako tøi

turecký svatý na mrainì, fuèí to dneska, potfora, to se na Štìpána

votoèil vítr a tuï je nejlepèi zalízt na láfèijku u pece. Ale mùrdije,

lidièky, dyk vy ani k tìm vašim nejèko nemùžete, dyk voni táhli vobá

po poledná s dílem, no toceví, na nìmeckou stranu, vopálky vezli,

vokøíny, hrabice a tak šelicos, to voni nepøídou døív než tak k vùsmej.

Jak se jim daøí? No to víš, Antone, vono se i na malým mlátku za rok

nìco vymláti, a kerak neteèe, tak aspoò ukapává. Jenže to holt dá,

mùridje, starosti, no japané, von znièehožnic z pìtníku šesták nenaroste,

to je jednou istotná vìc. Ale taghle, to voni kozu mají a kterási kvíèala

jim taky na krmníku prozpìvuje, tak vono se to živobytí už nìjak

sešejtrokuje. Nú a co ty nejèko, nejèko by, mùrdije, bylo nejlepèí jít

zrouna do hospody, tuná k Novotnejm, ty mají porád vodzandáno.

Ale mùridje, di mi do hajzlu, snad by ses neupejpal, cirgusák a bude

se bát píva. Jen pojï, Vašek si mùže vodskoèit tøebas k hoøejším

Cikhartojc, Cikhartovo Jirka bude valit voèi, mùrdije. A strejèkovi,

Vašku, jako Jirkovo tátovi, vyøiï, aby pøišel k Novotnejm na pívo, že

sme tam s tvojím tátou. Pozdrav Pámbu Novotná, koukejte, žencká,

jakýho vám vedu hosta, mùrdije, Karasovo Anton, cirgusák, no jo, je

(251)

to von, dite do hajzlu, copá ste to hned nepoznala, dyk von je fur tak

tlustej jako sedlák pod kolenama. Tak nám nalejte dva èbánky, a se

mùžeme, mùrdije, pøivítat. Tuhle mᚠseslík, Anton, a udìlej si, mùrdije,

komót. Tak na tvý zdraví, chlapèe, ani nevíš, jak sem rád, že tì zas

vidim, žes tam nezheb.“

Teprve napití pøervalo hubatému Krèmáøíkovo dìrkovi øeè.

Ale sotva se nalapal vzduchu, už mu zase jela:

„Vy, Novotná, povidám, žencká, pošlite nìkoho po vsi, do

Zelenkovo chalupy a do Cerhovo a k Vopoleckejm a k Padovcojc

a vùbec, co kde je zednickýho, že jim zkazuju, aj sem hned pøídou,

že je tu host. Co povidáte? Ale dite do hajzlu, žencká, povidám, pošlite

ke všem vyjmac sedláky, sedlák nám, mùrdije, mùže políbit šos a zeptat

se wos, my tu chcem bejt sví. Šak voni pøibìhnou šicí, bodej by né,

takovej zedník se eštì nenarodil, aby nepøibìh, dyž beèka zavolá.

Tak co, Antone, cirgusáku, povídej, jakýpa sou ty cirgusaèky, mùrdije,

mají to prej bejt tuze mámivý žencký, až prej uhranèivý, krucinál,

mùrdije, to sis užil, co, inu jo, kerak je žencká mrcha, tak je holt øádná

potfora, to je jednou istotná vìc, to se holt nedá pøevorat, ale kterak

má èlovìk babu, nú, to si holt muší nechat zajít laskominy, mùrdije,

nad kravincem se muškátu nedoèucháš. Jó, pane, taková cirgusaèka...

nú, jáøku, kerak nìco nejni, tak to holt chybí, to sou tìžký vìce, ale

s tím mým sakramentem, to je marný, kerak je nìèeho moc, tak je

toho pøíliš, to je jednou istotná vìc...“

„Poèkejte, dìrku,“ pøerušil ho koneènì Karas, „mì zajímá

hlavnì jedno: kerak vy víte, že jsem s Vaškem u cirkusu? Žádnému

jsem nepsal...“

„Ale mùrdije, dyk to tenkrát pøinesli Milnerovi klucí, toceví,

pøijeli po apoštolským koni, vyzáblí jako suchá kánì a penìz mìli

jako žába chlupù. Ale šicí vykládali, copá prej Karas, ten to navlík,

my chodili po muzice a von se chyt cirgusu...“

„Ale vždy já se se žádným nesetkal!“

„Nú, mušeli ti òák na to kápnout, mùridije, sami si to

nevymyšleli, dyž to byla pravda. Dyk my tu celou zimu vo tom mluvilái,

(252)

kerak je zednický dílo v hajzlu a kerak si se chlapácky zavopatøil.

Nú, a dyž mrklo jaro, klucí se zvedli a místo na stavbu marš za

cirgusem...“

„Co to povidáte, dìrku?“ vykøikl Karas a chytil Krèmáøíka

za ruku.

„Nú, co bych povidal, toa to povidám, mùrdije, kerak to bylo,

parta se rozešla po cirgusech, protože žádnej tak velkej nenašli, aby

tam mohli jít šicí. Nú a tak tam zvostali od jara do zimy, taghle zaèátkem

listopádu se to zas tady ecko slezlo a mùrdije, to bylo vyprávìní, co

hde a jak, jaký hde byly cirgusaèky a tentononc, dyk mùrdije vod

nich já to šecko vo tìch cirgusaèkách vim, hdepá bych já na to pøišel,

jaký sou to žencký k tìlu, nú napovidali toho, že bys to na volovo kùži

nesepsal, a šicí jako jedna litanie, ten Karasovo Anton, to je hlava,

ten mìl fištróny, mùrdije, tomu prej by mìla vobec postavit pamìtní

sloup...“

„Mùrdije, dìrku, copá to drmolíte?“

„Šak je to jednou istotná vìc, Anton, dyk ty siš jako zachránce

celý vsi, dobrodìj ve hladu, ináè tu vo tobì nejèko neni øeè, než že tys

vokázal lidem, kerak najít živobytí...“

„A oni šli potom k cirkusu?“

„Šicí, Anton, šicí, morcdudy, mùrdije, jako jeden muž, Cerha,

Zelenka, Opolecký, Cikhart, Padovec, nᚠFranta, dolní Bláha, nú,

povidám, šicí, kam koukneš, samej cirgusák, hdepá zednièina, ta je

v hajzlu, povidám...“

„A co Milner, partafír?“ vykøikl karas v údivu témìø bolestném.

„Milner? I di mi s ním do hajzlu, jakýpa paltafír, Milner je vùl

jako my šicí. Kerak nìco bìží, tak to holt de, to je jednou istotná vìc,

ale kerak to stojí, jó, kamaráde, nejèko ukaž, co umí paltafír! Ale

Milner, hdepá, to najednou nebyl ani k øeèi, ani k seèi, až pøišli na

nìho ten Cikhartovo a ten Bláhovo a prej, tak co, Milnere, dyž siš

paltafír, mùrdije, máme si vìchtem zastrèit díru nebo prej co? Tak dyž

nevíš co, Milnere, tak my ti to, mùrdije, povíme, pudem k cirgusu

jako Karasovo Anton, tam je eštì fur práce pøes leto vodzandaná.

(253)

Nú a von, jako Milner, povidá, nú, mùrdije, tocevi, vono to nemá

krunt, ale máme chodit po hraní, tak a to prej radìj máme istý.

Mùrdije, jakejpa je to paltafír, ten k tomu pøišel jako valach k øíbìti;

tocevi, kerak je cesta proražená, tu holt jí i vùl projde, ale vyèíhnout

to hned zprvku, hdá neviš kudy kam, abys nevlít do lokáèe, to muši

mít jeden v hlavì roužnuto, to je jednou istotná vìc...“

Karas už žvavého dìrka ani neposlouchal. Ruce mu klesly.

Tohle je tedy vytoužená odpovìï rodné vsi, to je tedy ta spása, v kterou

doufal, že ho vytrhne, že ho vyrve z toho toulavého koèování! Tady

èekal posilu ve svém vnitøním odboji proti cirkusu, a zatím celá ves se

dala na tenáctví, zradili jeho svìdomí, vpadli mu do zad, prodali ho

a zaskoèili. A ani se nemùže s tou bláznivou myšlenkou øádnì vyrovnat,

už jsou tu, jeden za druhým, Vašek, Jirka, dolní Franta, horní Franta,

kamarádi dobøí, už ho vítají a objímají a popleskávají a už mu pøipíjejí

a už ho vychvalují a oslavují - morcsecdudykrajchimllaudondonrvetr,

že by to bylo všecko správnì a v poøádku? Šenkovna hluèí jako o trhu,

jeden pøes druhého se chlubí, kde se uchytil, ti dva jsou u Kranze, ten

jezdí s Golowetzkým, ten je u Cirkusu national a ten zase dìlá koèího

v menažerii. A všici radostní a veselí, to že je život, ségle, lanka,

runtovky, ženský i zatroubit si èovìk mùže, a to všecko jsi zpùsobil

ty, Antone, Toníku, Tondo, ty kluku chytrá Karasovo!

Je tím vším zprvu jako zavalen, poøád se mu v hlavì ozývá

Krèmáøikovo „kerak je toho moc, tak je toho pøíliš“, ale nic platno,

lichotí mu ta netušená oslava, natahuje se a nafukuje, dìlá starého,

okøikuje cucáky a zase si pøicvakává džbánkem s ostatními. Ponenáhlu

jako by se všecka tíže, co na nìm ležela, rozplynula, sladko je mu

a veselo, teï by se sám nejradìji znovu se všemi objímal za to, že mu

tak ulevili v jeho starostech. A Vašíèek pøibíhá a je všecek rozzáøen,

jak prý to klukùm ukázal, že všichni èubrnìli na jeho tric-trac a na

opièí skok a na salto. A pak pøichází do hospody i sestra Karolina,

zrovna se vrátila s mužem a slyšela, kdo to nenadále pøijel. To si ho

pak s Vaškem odvádìjí domù k veèeøi a v té jejich chudé kuchyni se

dovršuje vnitøní Karasova pøemìna. Oba ti udøení lidé, švagr i sestra,

(254)

zpívají mu až do haleluja, jaké udìlal štìstí, že to u toho cirkusu vzal,

jaká je teï v horách bída a jak je zle i s celou zednièinou. Pámbù

s námi, kde by se teï octly všechny rodiny, kdyby mladí tátové se

nebyli chytli Karasova pøíkladu a nepøinesli na podzim nìjakou tu

naspoøenou stovku. Všichni tu krom sedlákù musí nìjak ven, i oni

sami bìhají aspoò po kraji se zbožím, které táta vyøeže; a kolikrát si

už pøitom povzdychli, jaká je to døina úmorná a nevdìèná. Z jejich

náøkù a stýskání vidí Karas, jak trudnì by se doma protloukal,

a bezstarostný život na kolech mu pøipadá jako hotový ráj.

Dost pozdì jdou toho veèera spát, dlouho trvalo, než se ze

všeho vypovídali. A když teï leží Karas v seknièce pod tìžkými,

studenými duchnami, urovná se mu to v hlavì už docela urèitì: poprosil

Márinku, aby mu dala ve vsi znamení, a dostalo se mu ho na na každém

kroku. Od dìrka Krèmáøíka, od rodákù a vrstevníkù, od dìtí ve vsi,

od vlastní rodiny: dobøes udìlal, že ses chytil práce, žádná hanba to

není, nijak ses z rodné vsi nevyvrhl. Nemùžeme-li se tu uživit, musíme

ven, do svìta, do zápasu, to jinak nejde, nesmíme tu pøece uhynout

nouzí a bídou. A jde jen o to, zùstat si i tam vìrný, neztratit se v tom

velkém rejdišti, vracet se ke svým a pak jim prospívat. Ano, takhle

nìjak je to; a Vašíèek tedy pùjde dál a výš než jeho táta, to už je jisto,

a dá Pán Bùh, že taky nezapomene na hnízdo, z nìhož se rozletìl. A

to tedy je ta odpovìï, kterou mu pøipravila Márinka. Zapla ti to,

holka, Pán Bùh, je tedy rozhodnuto, amen.

Nazítøí má Karas na celý den co kutit ve vlastní chalupì. Je

trochu dojat, když ji odemyká a když vstpuje do seknice, která byla

kus jeho života. Ale city sem, city tam, tu je hlavnì plno prachu a pavuèin

a tamhle, zdá se, trochu zatéká a bude se nutno kouknout na støechu.

Nu, však se do toho s Vaškem pustí a do odpoledne je všecko

v poøádku. Pak se jde ještì na návštìvy, k Márinèinì pøíbuzenstvu,

ke kmotrùm a kmotrám; a všude je velké vítání a objímání a všude

radost, že jsou oba zdrávi a že se jim dobøe daøí. A pak ještì jedna

noc, a ráno, ještì za tmy, šlapou si to táta se synkem zase dolù do

mìsta, do Budìjc; tak se tu mìjte hezky, vy snìženské chalupy, a ta

(255)

vaše zlatá svìtélka nepohasnou a komíny a nepøijdou o své kouøové

chocholy - my na vás, viï, Vašíèku, nikdy nezapomeneme,

a kdybychom i mìli cikánit celý život.

Po návratu do Hamburku nemohli osmièkáøi Karase otce ani

poznat, jak ožil a jak se mu jazyk rozvázal. Až se jim zdálo, že snad si

doma šastnì namluvil nìjakou ženskou, - kdepak by tušili, že to se

mu jen ulevilo v svìdomí. A v té radostnìjší náladì rychle probìhl

masopust, minula zima a první jarní vìtry pøinesly zas pøípravy na novou

pou. Tentokráte nejel s nimi Roméo. Berwitz shledal, že má teï

s Vašku dosti skokanù v souboru a neobnovil smlouvu. Bylo z toho

mnoho pláèe a køiku mezi roméovskou drobotinou, která se nechtìla

rozlouèit s krásným životem pøi velkém podniku. Ale bìhem dní se

podaøilo bdìlému otci vypohlavkovat jim z hlavy všecky jejich místní

záliby a jednoho ètvrtka stála celá èerná rodina kolem modré

maringotky, k ní papá Achmed pøipøáhl zase své koníèky. Kdo byl

kolem, každý jim naposled stiskl ruce, Achmed Roméo, syn Mehmeda

Roméa, syna Aliho Roméa, syna Omara Roméa, hadžiho, obrátil se

k východu a zahlaholil velkou melodii, klouzající do pùltónù:

„Lá iláha illa-láh, Muhammadun rasulú-lláh!“

Pak práskl bièem a zazpíval Súru vèely:

„Bùh uèinil vozy vaše obydlím a uèinil vám z koží dobytèat

stany, jež jsou lehké, když se stìhujete z místa na místo.“

Dìti se opøely o vùz, který se na podzim pøíliš zaboøil do

rozmoklé pùdy a nyní tìžko vyjíždìl ze zamrzliny, paní Roméová

zamávala z okna šátkem, cirkusáci volali „Na shledanou, auf

Weidershen, au revoir, a revedenci!“ a modrá maringotka zmizela

v hamburských ulicích.

Vašek stál pøi tom louèení nejblíž. Odcházel mu první jeho

uèitel, a pøes to, že to bylo víc muèení než uèení, Vaškova dušièka

byla všecka rozlítostnìna, když ho pan Achmed Roméo objal a políbil

na obì tváøe. A taky ty jeho kluky ztrácel nerad, byla to holota, byla

to verbež, kolikrát se musel Vašek s nimi seprat; ale teï, když se

(256)

shrnuli kolem nìho a jedn po druhém mu podávali zpùsobnì ruku,

bylo mu smutno, že tak køiklavá spøež zmizí a že už se s ní nikdy

nesejde. Bezdìky mu vyrazily slzy a pomalu tekly po tváøích k hubì.

Olízl je, aby je nikdo nevidìl, a podivil se, jak jsou slané. A nové se

mu hrnuly z oèí, které vidìly odjíždìjící maringotku jako køivým sklem.

Jenže v tu chvíli, když zahýbala za roh, Paolo u zadního trámku se

otoèil, zamával rukama a vykøikl: „Dablkau!“ Vašek se bleskurychle

shýbl k zemi pro kámen, ale zem byla zmrzlá, a než kámen uvolnil,

Paolo zmizel. Otøel si tedy oèi, které rázem pøestaly slzet, a obrátil se

k boudì. Proti nìmu bìžela klopýtavì Helenka a plakala na celé kolo.

„Co beèíš, Heleno?“ køièel na ni Vašek.

„Já... já tu nesu... já chtìla ještì dát Paolovi kus buchty...

a oni jsou už pryè!“

Vašek se skoro rozhoøèil, ale pak se ovládl.

„Nebreè, Heleno. Paolo byl rošák. A když už tu mᚠtu

buchtu, koukej, mùžeme ji sníst spolu.“

Vešel do neosvìtleného hledištì a témìø na tomtéž místì, kde

se nedávno Paolo vyznal Helence, slavily obì dìti buchtový hodokvas

na pamì mladého Afrièana, k nìmuž dívka byla plna nìžnosti a hoch

pln opovržení.

Za pár dní nato hnul se i Cirkus Humberto. Když už vozy

zaèaly vyjíždìt, pøišel Vosátka se zprávou, že Hein Moesecke té noci

zemøel. Tøikrát za zimu vstal s chøipkou a postavil se k výèepu, po

tøetí dostal zápal plic a nevydržel.

„A my mu ani nepùjdeme na pohøeb,“ pokýval hlavou

Kerholec, stojící uprostøed vytáèejících se vozù.

„Nemohli bychom tak jako tak,“ vysvìtloval Vosátka, „funus

nebude tady. Pøál si, chudák odulá, aby ho pochovali, kde se narodil.“

„A kam ho tedy pøevezou?“ zeptal se Bureš, sedící už v sedle

a držící konì pro Vosátku.

„Do Buxtehude,“ odpovìdìl seržán, pøitáhl koni obøišník

a vyhoupl se do sedla.

„Buxtehude... Buxtehude...“ zašeptal Karas. Z jakési velké

(257)

dálky pøiletìla k nìmu slabá vlna dojetí. Pravda; Buxtehude byla první

obec, kam tenkrát jeli jako do neznáma, když zaèínali tenhle život.

Tehdy mu to znìlo jako záhadná sudba. Byla v tom všecka tajemná

nejistota, jíž šel vstøíc. Dnes to pocítil jen jako závan vzpomínky, jinak

nic. Buxtehude... jméno jako jiné. Rodí se tam lidé jako kdekoli jinde.

Rodí se a umírají. Nebo se tam vracejí umøít. A vracejí se tam i mrtví.

To byla poslední myšlenka, k níž Karas dospìl, když odjíždìl

se svým oddílem:

„Jako ten tlustý Hein Moesecke... Zùstat vìren Horní Snìžné!“

(258)

Èást tøetí

I

Je pøekrásná nedìle v bøeznu, podél nábøeží poletují rackové,

s vìže Sv. Pavla odbíjí desátá hodina. Sleèna Rùžena Langermannová

pøichází dlouhými kroky ke vchodu do mìstských sadù. Má malièký,

šikmo nasazený klobouèek a dlouhou sukni vzdutou vzadu honzíkem.

Spìchá a musí se pøitom usmívat, nebo onen mladý muž v šedivém

paletu, který tam pøechází, je pøece Vašku, obdivovaný krotitel šelem

v Cirkusu Humberto. Už na ni netrpìlivì èeká a ona se pøece

nezpozdila! Což nezašeptal vèera: „Pøesnì v deset?“ A málo chybìlo

a byla by zmeškala, troje jarní šaty museli ještì dnes v závodì

dodìlávat, aby je mohli bìhem dopoledne odvést. Šila na nich u své

mistrové do desíti veèer a o pùl osmé už pøišla v nedìli do práce, aby

to bylo hotovo. Nu, jí jde vždycky práce od ruky, ale dnes jí jehla jen

hrála, když srdce bylo plno blaženství, že v deset hodin je ta krásná,

slastná vìc, první schùzka...

Božíèku, co je vlastnì k tomu zapotøebí, aby došlo

k šastnému dostaveníèku? Mìla toho Vašku ráda od dìtských let,

kdy se k nim pøihrnul s tátou a velitelsky vpadl do jejích nevinných

her. S jakou srdeènou úèastí sledovaly s matkou jeho postupný vývoj

od dob, kdy se malý Vašku uèil jezdit a skákat. Rok co rok se vracel

k nim s otcem a po každé umìl zas nìco nového, až vzbudil obdiv

jako znamenitý jezdec a nevyrovnatelný skokan. To bylo asi pøed tøemi

roky, kdy pan Bureš prohlásil, že Vašku je už hotový muž a že už

dovede všecko, co se mùže po znamenitém jezdeckém umìlci chtít.

A za pár dní nato pøišel Vašku a s velkým smíchem vyprávìl, jaká

byla v cirkuse paseka, když jim krotitel utekl, ten obrovitý francouzský

kapitán, v hrùze utekl pøed tou babou Hammerschmidtovou, uprchl

i s tygry ve strachu, že jí neunikne, že si ji bude muset vzít. A lvi

a medvìdi jim zùstali, to byl berwitzovský majetek, ale kdo je mìl

(259)

najednou pøevzít, když Gambier vzal s sebou i svého pomocníka! Nu,

kdo by je pøevzal, Vašku je pøevzal, vždy v tom cirkuse s nimi vyrostl,

dennì je krmil a ošetøoval a ty dva nejmladší, Sumatru a Borneo,

nosíval jako chlapec v náruèí. Rùženka se živì pamatuje, jak se

vydìsila, když slyšela, že Vašku bude nyní chodit dennì do lví klece;

bylo to po prvé, kdy ji tak podivnì bodlo u srdce pomyšlení, že by se

tomu hochovi mohlo nìco stát. Ale Vašku se jen smál a odbýval ji

sebevìdomì, to že nic není, lvi a tygøi že jsou jen velké hravé koèky

a že se to s nimi musí umìt. Nemohla se tím nijak uklidnit a po prvé si

tehdy uvìdomila, jak ho má ráda, jako rodného bratra. A moc se jí

líbilo, že taky pan Karas nebyl spokojen a rozmlouval to Vašku, aby

si se šelmami nezahrával, konì a lvi že je velký rozdíl. Ale Vaku si

nedal nic øíci: Všude to na nás èíhá, tatínku, povídal tehdy, na koni

a pøi saltu se stejnì mohu zabít, ani se nenadìju. U lvù aspoò vím,

jaké nebezpeèí mám pøed sebou; a mimo to prý cirkus se pøece nemùže

zastavit, podnik musí mít své, to je služba, to je povinnost, dílo musí

bìžet. Tak si ty lvy a medvìdy pøevzal a za rok zaèal cvièit i nové

tygry, které si Berwitz opatøil. Co strachu o nìho vystála, s jakým

napìtím èekala každý den, až se na schodech ozve jeho krok, jak ho

rychle pøelétla pohledem, nemá-li ruku v bílém obvazu! A když na

jaøe odjeli, taková opuštìnost ji pøepadla, smutek a stesk - tu najednou

vidìla, jak ho má ráda, bratr by snad tolik nemilovala. Všecka se

chvìla ve vzpomínkách na nìho a byla bez sebe radostí, když dostaly

s matkou lístek, že se cirkus už vrací a Vašku je zdráv. Nemìl o tom

ani potuchy, jak k nìmu vzhlížela. Pøijíždìl k nim rok za rokem stejnì

osmahlý, svalnatý, klidný a vyrovnaný v každém pohybu, choval se

k ní se stejnì srdeèným kamarádstvím... ale právì že jen tak. Teprve

tuhle, nedávno, pøed ètrnácti dny, se na ni zadíval, a jinak zadíval než

dosud, horko jí z toho bylo a zmatenì. A pak ji jednou, když byli

chvilku sami, chytil za ruce a øekl: „Víš, Rùženko, že jsi moc hezké

dìvèe?“ A pak ji párkrát pohladil, když se nìkdy v pøedsíni nebo na

schodech setkali. A vèera... vèera za ní vklouzl, když poklízela pokoj,

stiskl ji odzadu za ramena a tiše øekl: „Rùženko... my dva... nemìli

(260)

bychom si my dva nìco øíci?“ Všecka se zajíkla a ani neví, jak ze

sebe vypravila: „Když myslíš... Vašku...“ A on, ten silný, sebevìdomý

Vašku, který pohledem zvládne tygry a lvy, se bojácnì ohlédl

a zašeptal: „Tak pøijï... zítra v deset... k bránì parku...“ a pak rychle

utekl. A teï je tu, èeká tu, už ji spatøil, už jde vstøíc, smeká klobouk

a øíká nìjak dojatì:

„To jsi hodná, Rùženko, že jsi pøišla!“

Potøepou si rukama a Rùženka trochu pøekotnì vypráví, jak

musela pospíchat se šitím a jak mìla strach, aby nemusela jít ještì

odvádìt šaty, to že by se sem nedostala, ale mistrová to na štìstí dala

mladším holkám. A Vašku, jak už jdou parkem, vykládá, jaký byl

dnes neklid v klecích, na zvíøata že jde jaro, že jsou rozèilená a nervosní.

Rùženka øíká, že její mistrová taky byla v posledních dnech nervosní,

že jim všecko házela pod nohy, snad že na ni taky jde jaro jako na ty

šelmy. Vašku soudí, že je to možné, nìkteøí lidé že jsou tak citliví jako

zvíøata, ale vìtšinou ne, vìtšinou jsou lidé otrlejší nežli šelmy a sloni.

„Což sloni jsou taky citliví?“ ptá se udivenì Rùženka.

„Ó, sloni jsou nejcitlivìjší ze všech zvíøat,“ ujišuje ji Vašku.

„Sloni se vydìsí každé malièkosti. Jednou nám utekla z klece veverka

a vbìhla do sloní stáje. To jsi nevidìla ten povyk, co našich šest slonù

spustilo. Øvali, troubili, trhali øetìzy a tøásli se rozèilením po celém

tìle, my jsme vùbec nevìdìli, proè to je, až jsme nahoøe na trámì

objevili pøikrèenou veverku.“

„A co tomu øíkal Arr-Šehir?“

„Arr-Šehir se zlobil. Øíká, že sloni a husy jsou strážci

pravidelného poøádku ve svìtì, a že kdyby každý správnì vykonal

svou povinnost, nemuseli by se jeho miláèkové rozèilovat. A žádal

potom, aby veverka byla pro výstrahu popravena.“

„Ale to jste neudìlali...“

„Ne, a Arr-Šehir nám vynadal, že nejsme z královského rodu.

On už stárne. Letos si musel koupit brýle a má s nimi trápení, ti dva

mladí sloni mu je poøád kradou s nosu.“

„Cože... sloni kradou?“

(261)

„Ano, všecko, co se jim zlíbí. Nejradìji klíèe od svých øetìzù.“

„A co s tím dìlají?“

„Buïto to schovají do sena, nebo sežerou. Ponejvíce to

sežerou. Se slony je velké trápení!“

Vašku se odmlèel a také Rùžence došla øeè. Kráèeli teï tiše

vedle sebe, zapomnìli na zvíøata a na mistrovou a jen v duchu si øíkali,

jaké je to hezké, že mohou takhle spolu jít. Vašku vzal Rùženku za

ruku a Rùženka se podivila, jakou on má tvrdou, mozolovitou dlaò.

Ale šel z ní proud tepla a pøíjemného rozechvìní, pod nímž se zastavilo

všecko myšlení. Zùstával jen prostý pocit blaha. Vašku si namáhavì

uvìdomoval, že by teï mìl øíci nìco milostného, když je s Rùženkou

na dostaveníèku, ale nevìdìl, jak do toho. Všechno, co ho napadlo,

zdálo se mu hroznì hloupé; a kdykoli zavadil oèima o Rùženèinu

planoucí tváø a záøivý pohled, zdála se mu tak nebesky krásná, že

znovu onìmìl. Tohle pøece už nebyla Rùženka z jeho dìtských her, to

byla elegantní mìstská sleèna. A co byl on proti ní? Pouhý cirkusácký

chasník od koní a od klecí. Nesmírné jeho sebevìdomí se najednou

scvrklo a kamsi zalezlo. Mìl by teï promluvit a øíci jí, co si myslí, ale

protrhnout to sladké mlèení je t잚í než vlézt mezi lvy a tygry. A co by

jí mìl øíci? Rùženko, já tì miluji? Rùženko, ty jsi krásná? Kdyby jí

aspoò mohl vykat, to by lépe odpovídalo jeho obdivu. A pak je tu

ještì ta znepokojující vìc: copak mu ona na jeho vyznání øekne?

Nevysmìje se mu? Neurazí se? Vašku má pocit, že ne, že tohle ani

není možné, ale co kdyby... co kdyby už byla Rùženka zadána a tu

s ním šla jenom jako s kamarádem! On jí tøebas øekne: „Rùženko, já

tì miluji,“ ale ona nato mùže odskoèit a øíci: „Vašku, je mi líto, ale já

už mám jiného...“

Ne, tohle pøece není možné. To by byl už nìco vypozoroval.

To by nepøišla jen tak na schùzku. Ale pøesto jsou to hrozné rozpaky,

které cítí. Tolikrát se mluvilo v osmièce o ženských, tolik rad, pouèení

a výstrah mu dávali, a žádný z nich mu vlastnì nikdy neøekl, jak se to

dìlá, když se má èlovìk dívce vyznat. To se ví, oni šli na všecko

hrubì, kdežto Rùženka je nìžné a jemné stvoøení, žádné takové se u

(262)

cirkusu nevyskytlo. Jak se jí to má øíci? A kde, když je tady všude

plno lidí, hlavnì zamilovaných. Ti už to mají nìjak za sebou, to je vidìt

na jejich blaženosti, všichni jsou šastnìjší než on. Už tak spolu bloumají

dobøe pùl hodiny beze slova. Bože, co si ona o nìm pomyslí, mìl by

ji pøece nìjak zabavit, ale o èem, pøece ne o tom, jak ráno vysekával

pùlku konì na porce pro zvíøata nebo že høebec Kismet nechtìl vèera

žrát, jen tak oves rozházel... A jiného nic mu v tu chvíli nenapadá.

Ale v tu chvíli právì mu Rùženka lehce stiskla ruku a øekla:

„Heleï, Vašku... to je krása!“

Podíval se tam, kam ukazovala, a opravdu, byla to krása,

stálo tam celé skupení keøù a už kvetly. Lísteèku ještì nikde není a tu

jsou již ty keøíky obsypány žlutým kvìtem, svítí to a záøí jako nejèistší

zlato. Jdou k nim blíž, už jsou mezi nimi, dokola obklopeni tou planoucí

nádherou... sami dva mezi kvìty... a tu se najednou Vaškovi zvedá

ruka, vklouzne Rùžence kolem krku na rameno... Bože, jak se to

dìvèe zachvìlo! Vašek neví, co se to stalo, ale najednou ji strhl k sobì,

má ji v náruèí a líbá ji, líbá ji dlouhým polibkem a zmámen cítí její

vlahou vùni.

„Vašku... malý... milý... milovaný...“

Slast, horko, zmatení, rùžová mlžina; a pak najednou

pøekypující pocit vítìzné jistoty, jásavé sebevìdomí, síla a víra. Kde

je jaká pøekážka, kterou by on, Vašku nezdolal? Podívejte to tìlo, je

jako z ocelových per, podívejte ty oèi, dravec pøed nimi coufá, co je

v nich vùle; jak bych tì, Rùženko, jak bych tì nedobyl? Všeho dobudu,

celého svìtì dobudu pro tvùj úsmìv, pro tu tvou oddanou nìhu.

Najednou je tu plno vìcí, o kterých je nutno e vymluvit a vyhovoøit,

aby si srdce ulevilo, a dohromady je to všecko jen jedna jediná vìc:

že se máme... nu, øekni to, Rùženko, sama, od tebe je to tak sladké..

že se máme rádi.

Na vìži Svatého Pavla odbíjí poledne a Vašku s Rùženkou

kráèejí zavìšeni a pøituleni domù k obìdu, k paní Langermannové,

k otci Karasovi, aby jim zvìstovali velkou a slavnou novinu o svém

zasnoubení. Jde jaro, cirkus zase vyrazí do svìta, ale až se na podzim

(263)

vrátí, vystrojí se svatba. A Rùženka Langermannová se stane Rùženou

Karasovou, manželkou Vašku, jezdce a krotitele v Cirkuse Humberto.

II

Je pøekrásná nedìle v bøeznu, podél nábøeží poletují rackové,

s vìže Sv. Pavla odbíjí desátá hodina. Sleèna Helena Berwitzová vybíhá

drobnými krùèky z domu svých rodièù. V chùzi ještì si zapíná

rukavièku. Za rohem se zastavuje, rozevírá pompadurku a chvatným

pohybem z ní vytrhává malé psaníèko. Zapamatovala si dobøe, co

tam napsal? Je to tak pøekvapující a rozkošné, že to musí znovu a znovu

èíst:

„Milovaná Helenko! Pamatuješ se ještì na slib, který jsme si

kdysi dali na stupních Cirkusu Humberto? Je to už mnoho a mnoho

let, byli jsme malé dìti. Ale já na nìj nezapomnìl, po celou tu dobu

nosím v srdci Tvùj drahý obraz a vzpomínka na Tebe hoøí v mé toze,

a mne umìlecká cesta vede ve svìtì kamkoli. Nyní však mne pøivedla

do Tvého domova, jsem angažován jako první taneèník

k hamburskému divadlu a dneska jsem pøijel. Má první vzpomínka

platí Tobì, Ty kouzelná lásko mého dìtství a hvìzdo mého života.

Cítíš-li ještì nìjakou náklonnost ke mnì, pøijï, prosím, v nedìli o 10.

hodinì k divadlu a pøines mi pøed mým vystoupením kus štìstí a nadìje.

Líbá Tì Tvùj vìrný a nezapomínající Paolo Roméo.“

Ano, už je to hroznì dávno, už je to skoro jako sen. Ale

Helena je tím lístkem vzrušena, jako by jí projel elektrický proud.

Paolo, krásný Paolo... Co s ním bylo, s tím snìdým hochem, který jí

tehdy povìdìl, jak má provést jockeyský skok? Pøece je tedy z nìho

taneèník, jak tehdy chtìl? A jak to, že opustil cirkus a rodinu? A že na

ni nezapomnìl, je od nìho opravdu roztomilé. Byla to jen taková dìtská

pošetilost, to zaslíbení tehdy, ale pøece jen to trošièku zavazuje. A je-

li pravda, že on je ještì do ní zamilován... A proè by nebyl? Mužští

jsou takoví smìšní, jako tuhle ten s tím bílým šeøíkem. Tøi týdny jí už

(264)

veèer co veèer posílá kytici bílého šeøíku, teï pøed jarem, jaký je to

výdej! A vùbec se neobjeví, ani znamení nedá, lísteèek, visitku,

oslovení, nic, nic, nic než jen ten šeøík, tìžký a nádherný. Kdo to je?

Boháè musí být a èlovìk znamenitého vkusu; ale starý? mladý? krásný?

šeredný? Nic z toho nelze uhodnout. Alice Kerholcová øíká, že to

bude starý, vyžilý a ohavný dìdek, který se ani neodváží objevit, ale

tohle je taky jenom dohad a Alice jej øíká se smíchem, aby pozlobila

Helenu. Alice má na Helenu tajnou pifku, že se sama nestala první

krasojezdkyní, když Helenina matka v pøechodu pøestala jezdit. Jenže

to je nesmysl. Helena pøece byla od malièka vychovávána pro

krasojízdu a vysokou školu, to bylo samozøejmé, že dcera øeditele je

nìco víc než žena placmistrova. A pak má mít ta zrzavá ženská taky

trochu rozumu, pro pána, máma tøí dìtí nemùže mít takové tìlo jako

mladé dìvèe, to uznávají všichni. Proto jí chce Alice neznámého ctitele

zesmìšnit, ale to je hloupost; mnohem spíš je to vysoká, svrchovanì

diskretní osobnost, která se jednoho dne pøihlásí. A jsou-li takoví

oddaní ctitelé, proè by nemohl být stále do ní zamilován Paolo? Bývala

prý už jako holèièka hezká, øíkají rodièe, to by tedy nebylo nic divného,

kdyby v nìm zanechala nepohasínající dojem. Všichni jí píší a vzkazují,

že je jejich snem, že po ní touží, že na ni nemohou zapomenout, - proè

by to neplatilo i pro toho ohnivého hocha? Jen jestli ho pozná po

tolika letech! Tenhle tlustý vousáè u divadelního kandelábru to nemùže

být, tamhleten v haveloku taky ne, ale... Paolo! Bože, ten je krásný!

Jako z nìjakého obrazu vystoupil pøed ní, štíhlý a elegantní,

a jak elegantní! Jde si už po jarním slunci bez svrchníku, má modrý

kabátec, upjatý v úžasnì úzkém pase, má brokátovou vestu a svìtle

karírované kalhoty, má žlutou kravatu s èervenými kvítky a v ní

zabodnutou velkou perlu, má hnìdou buøinku s prohnutým okrajem

nad èernými kuèerami, má v ruce tenkou bambusovou hùl a na ruce

plno tìžkých prstenù, ale co je to všecko proti jeho jemnému, snìdému

oblièeji, kde záøí dvì veliké, temné, zasnìné oèi pod dlouhým

hedvábem øas! Jeho nos je neuvìøitelnì jemný, opravdu aristokratický,

ústa jsou krásná, jako øezaná, a z nich se tøpytí svítivý chrup.

(265)

Ale také Paolo je zøejmì pøekvapen pùvabem mladé

krasojezdkynì, bezdìky pøimhouøí levé oko a znalecky si ji zmìøí od

hlavy k patì, než zase znovu rozžehne oheò v pohledu a pokroèí jí

vstøíc.

„Oh, ma bella, bellisima Helena,“ øíká mìkkým, lahodným

tenorovým hlasem, líbaje jí ruku, kterou pak tiskne k svému srdci,

„teï vidím, jak neskonale slabá je má obrazotvornost, že takhle

krásnou jsem si tì v mysli nedovedl pøedstavit. Jsi rozkošná, dítì,

opravdu rozkošná. Ach, jak jsem byl asi pošetilý, když jsem snil, že

tento kvìt vykvétá pro mne... Èi snad mohu doufat? Žádný manžel?

Ženich? Nápadník? Ó, to je až neuvìøitelné. Ale osud patrnì

podporuje èisté dìtské rozhodnutí...“

A Paolo se zasouvá pravicí pod paži Heleninu a vede si ji

klidným, sebevìdomým zpùsobem, jako by jemu pøíslušelo rozhodovat.

A hebký jeho hlas stále lichotivì zní jí do uší, záøný pohled jí každé

chvíle vnikne naplno do oèí, že jí projede lehké chvìní, hlava, ruce,

bok se hravì naklánìjí a letmými doteky jí sdìlují svou žhavost.

„Páni rodièe zdrávi? Podniku se, doufám, daøí? A co ten

hloupý Dablkau - udìlal svou koòskou kariéru?“

„Nemluv tak opovržlivì, Paolo, já pøece také udìlala koòskou

kariéru. A kouskem jsi se o to pøièinil i ty - tenkrát, když jsi mi ukázal,

kterak na konì.“

„Já že ti nìco ukázal s konìm? Na to se už nepamatuji - kde

bych byl já pøišel k jezdectví?“

„Nebylo to zrovna jezdectví, šlo jen o skok, jockeyský skok

pøímo na høbet konì, víš, jak tì otec sekl šambrierou...“

„Ah, už se mi to trochu vybavuje. Ano... doufám, že jsi

nevyprávìla pøíteli Dablkauovi, jak jsem tì pouèil? On by asi mìl

hrozný vztek na mne, že se pletu do vìcí, kterým on chtìl rozumìt

lépe. Nu, ovšem... to švihnutí, vidíš, to už jsem tehdy pro tebe trpìl. A

od té doby nesèetnìkráte, tøebaže jinak. Poøád jsem snil, že my dva

bychom byli bájeèná taneèní dvojice. Tys tedy zùstala pøi panneau.

Slyšel jsem o tobì, hned jak jsem pøijel. Bylo to pøímo jako pokyn

(266)

osudu. Pøedstav si, pøišli jsme s mou partnerkou do divadla, do šatny,

obhlédnout si to... a šatnáøka tam je stará babice, Italka, signora

Delaglio. A jak jsem se zaèal vyptávat na vaše, ona hned, že tì zná, že

tì kdysi uèívala tanèit. Od ní jsem se dovìdìl, jaká jsi krásná a žes

dosud svobodná. A signora Delaglio se mi také nabídla, jakmile má

partnerka odešla, že ti doruèí billet doux... a kdybychom prý se chtìli

sejít zcela nerušenì... že má tichý, bezpeèný byt... kde lze aranžovati

intimní veèeøe nebo èaj nebo jen popít láhev vína. Pøedstav si, Helenko,

dostat takovou nabídku pøi prvním vkroèení do mìsta, kde jsem nebyl

od chlapeckých let!“

„To je hrozné... Doufám, žes to té kuplíøce odmítl?“

„Ale kde,“ zasmál se Paolo tichounce, „pøijal jsem to, Helenko,

s nadšením pøijal... a nemáš-li nìjakou závažnou pøekážku, mùžeme

tam zrovna teï zajít... aspoò se podívat, jak bude vypadat pøíští naše

hnízdeèko...“

„Paolo!“ vykøikla Helena v úplném ustrnutí.

„Nu co? Snad se nelekáš?“

Stáli proti sobì, Helena v zmatku a úzkosti, on s frivolním

úsmìvem, z nìhož teprve teï pøecházel v pozornìjší pohled na ni.

„Snad mi... Helenko... nechceš namluvit, že ty, krasojezdkynì,

ještì se držíš starosvìtských pøedsudkù, které se hodí pro dcerku

buržoasie a ne pro moderní umìlkyni? To by bylo ovšem velké

pøekvapení... a nìco, s èím jsem se ještì nesetkal, ani u sleèinek ze

spoleènosti.“

„Paolo,“ pøemáhala Helena své rozèilení, „nevím, s kým se

stýkᚠa jak si žiješ. Ale cos tady pro mne pøipravil, je pøi nejmenším

opovážlivost. Jsme ovšem cirkusáci, krasojezdkynì, krasojezdci,

krotitelé, koòáci, vyber si, co chceš opovržlivého, jsme snad bez

domova, cikáníme po svìtì... ale pøes to pøese vše jsme dobrá rodina,

rozumíš? A žádná z nás není k tomu, aby si nìkdo mohl jen zakývat

prstem...“

Po Paolovì tváøí jako když pøejede stín. Tøpyt oèí pohasl,

úsmìv zmizel, víèka s dlouhými øasami poklesla... Jednou, na zlomek

(267)

vteøiny, vyrazil z nich pátravý pohled. Když pak po chvilce vzhlédl,

byly jeho oèi plny lítosti.

„Oh, bìda, Helenko, teï teprve vidím, do jakého ohavného

omylu mne uvedla ta babice, ta Delagliová. Proboha tì prosím, odpus

mi to. Nikdy bych si nebyl dovolil... kdyby ona nebyla naznaèovala...

Fuj, jak hnusné je prostì o tom mluvit...“

„Delagliová. To je jí podobno!“

„Nu, právì! Pøísahám ti, že já sám... mùj bože, pøece je to

jasné, vždy to byla jen vzpomínka z dìtství! Nejèistší obrázek!

Nejnevinnìjší city! Ah, pokusme se zapomenout na dílo pekelnice.

Vždy mezi námi jsou ještì jiná pouta a já bych nechtìl o žádné z nich

pøijít. Tolik let jsem se jimi utìšoval...“

„Jak jsi vlastnì pøišel k divadlu, Paolo?“ zeptala se Helena,

sama toužíc dostat se rychle od té hanebné episody.

„Ó, divadlo!“ zazáøil Paolo v radosti, že mu takto podala

pomocnou ruku. „Kdopak probudil v malém Paolovi touhu po baletu?

Nepamatuješ se už na hubenou holèièku, která se tady v Hamburku

uèila prvním krokùm a ukazovala je malému Paolovi? Tys to byla,

miláèku, která jsi mne k tomu pøivedla. Vidìl jsem tenkrát, jak je to

všecko blízké tomu, co jsem už umìl, ale oè to bylo krásnìjší než ty

bezduché pøemety a kozelce, které mne èekaly na akrobatickém

koberci po celý život. A pak pøišla jednoho dne ta chvíle, která èeká

všecky ikarské rodiny, - kluci odrostou tak, že už je táta nemùže

vyhazovat nohama do vzduchu. Papá Roméo si zaèal naøíkat, že už

jsem pro jeho chodidla pøíliš tìžcí a že by se mìlo celé vystoupení

pøepracovat. Byli jsme tehdy v severní Italii, v Milánì, a já mu navrhl,

aby èíslo pøedìlal beze mne. Byly z toho nìjaké hádky, ale protože já

byl z chlapcù nejt잚í, pøijal to a já bìžel do divadla nabídnout se pro

balet. Uložili mi zkoušku a baletní mistr shledal, že sice nemám správnou

školu, ale že v nìkterých skocích a v piruetách pøedèím všecky ostatní.

Byl jsem pøijat a brzo jsem tanèil sóla, ba psaly se pro mne i zvláštní

role. A zaèala se má sláva... už jsem nebyl malý, ubohý Paolo, ale

vychvalovaný a oslavovaný virtuos skokù a pøemetù...“

(268)

„A ty jezdíš po divadlech nebo jsi v stálé práci?“

„Hledám si vždycky nìjaké volnìjší angažmá. Víš, být zavázán

v urèitém místì pro tolik a tolik vystoupení za sezónu a moci pøitom si

odjet pro pohostinská vystoupení jinam.“

„A teï mᚠsvou základnu v Hamburku?“

„Ano. Proto jsem se tìšil, až se spolu zde setkáme.“

„Nevím, Paolo, jak to pùjde. Otec se už chystá k odjezdu.“

„Ach, to je pro mne smutná zvìst. Helenko, drahoušku,

pohleï, velmi jsem se proti tobì provinil. Ale pøi naší vzpomínce

z dìtství, prosím tì, zapøísahám tì, dopøej mi pøíležitost, abych to mohl

napravit!“

Zastavil ji lehounkým dotykem paže a podíval se jí dlouhým

prosebným pohledem pøímo do oèí. A Helence bylo, když zírala v ty

hluboké, smutné oèi orientálce, jako by se pùda pod ní propadala.

„Slib mi, Helenko, že se zítra zase uvidíme. Tøebas nakrátko.

Na pùl hodinky. Na ètvrt. Jakkoli. Potøebuji tì. Toužím po tobì. Jsi

pro mne víc, než tušíš. Ty, Helenko... jediná... mne mùžeš zachránit...“

Øíkal to tiše, s prudkou naléhavostí. Jeho ruka sálala žhavì.

Jeho oèi volaly. Helence se toèila hlava. Nebyla s to domyslit, pøed

èím a jak ho má zachránit. Cítila jen, že podléhá jeho nesmírnému

kouzlu a že se musí z toho dostat.

„Hleï, Paolo, pøedevším už musím bìžet domù. Zdrželi jsme

se pøíliš dlouho... A co se zítøka týèe, já nevím... já mám strach... aby

mi doma na to nepøišli... a mám zkoušku... ale když myslíš, tedy snad...

ve tøi odpoledne...“

„U divadla jako dnes, ano? Díky, Helenko, neskonalé díky.

Dovol, abych ti zlíbal ruku za tvou laskavost. A tìším se na zítøek. Ve

tøi. U divadla. Sbohem, má krásná Helenko!“

„Sbohem, Paolo!“

Na vìži Svatého Pavla odbíjí poledne a Helena Berwitzová

pádí domù, aby pøišla vèas k obìdu. A Paolo Roméo, taneèník, jde

opaèným smìrem, pohvizduje si, otáèí hùlkou, pak jí najednou udeøí

o zem:

(269)

„Alláh ill Alláh - nevidìl jsem krásnìjšího dìvèete. Ale oheò

v ní už hoøí. Bude moje.“

III

Je krásná nedìle v bøeznu, podél nábøeží poletují rackové,

s vìže Sv. Pavla odbíjí desátá hodina. V hale hotelu Réunion pøechází

mladý muž, velmi svìtácky nafintìný, s vysokým cylindrem na

kuèeravých vlasech. Obèas netrpìlivì hartusí na personál, kdy už

pøijde posel, na kterého èeká. Pak koneènì vbìhne do dveøí

premovaný hoch s kyticí v rùžovém papíru, mladý muž ji uchopí, vyøítí

se ven, vskoèí do èekajícího fiakru a jede k Cirkusu Humberto na

Reeperbahn.

V nedìli odpoledne se zkouší jen to nejnutnìjší. V onu hodinu

je už øeditel Berwitz volný a usedl ve své kanceláøi. Za poslední léta

zešedivìl, podstatnì ztloustl, mohutná záda se mu vyklenula. Na ètení

korespondence musí si nasadit brýle. Vprostøed té práce ho vyrušuje

paní Hammerschmidtová, která má nyní vlasy èerné jak temný uhel.

Nìjaký pán prý si pøeje s Berwitzem mluvit a vypadá velmi

šaramantnì. Berwitz se podívá letmo na navštívenku a kývne hlavou.

Paní Hammerschmidtová s líbezným úsmìvem vpouští muže z hotelu

Réunion a zmizí.

„Èím vám mohu vyjít vstøíc, pane hrabì,“ táže se øeditel,

odkládaje dùstojným gestem brýle.

„Pane øediteli,“ odpovídá mladík s kyticí v ruce, „pøicházím

k vám... v zále... v záležitosti velmi delikátní. Pøál bych si opravdu,

abych vás za... zastihl v nejlepší náladì a abyste v klidu... mohl...

vyslechnout, co mám na srdci.“

Mladý muž je velmi rozechvìn, v jeho øeèi se objevuje

trémovitá køeè, na nìkterá slova se rozbíhá, jako by koktal.

„Prosím, pane hrabì, usednìte,“ odpovídá klidným pokynem

Berwitz. Jeho zkušené oèi spoèívají na rozèileném návštìvníkovi

(270)

a zjišují, že je to asi ètyøiadvacetiletý muž hezké bledé tváøe, ale nìjaký

slaboch, který to nemá zcela v poøádku s nervy. Obleèen je bezvadnì.

„Pøál bych si, abychom spo... abychom spolu mluvili co muž

s mužem, pøí... pøímo a otevøenì. Co mne k vám pudí a ja... jaký je

mùj vztah k vašemu ctìnému podniku, naznaèím... naznaèím snad

nejkratšeji, když vám odevzdám... tuto kytici.“

Chvìjící se ruka strhává rùžový papír a podává øediteli nìkolik

snítek tìžkého, bílého šeøíku.

„Ach, pane hrabì, tedy vy jste onen tajemný neznámý, který

vyznamenával nᚠpodnik tak vzácnou pozorností?“

„Ano. Vᚠpodnik... lépe øeèeno jednu osobu... jednu bytost

v nìm: vaši sleènu dceru. Víte... já nemám dost slov, abych to vyjádøil...

mademoiselle Helène je pro mne... je pro mne zjevení, opravdu zjevení.

Já nevím, co se se mnou dìje od chvíle... od chvíle, kdy jsem ji spatøil.

Já jsem pøijel do Hamburku jen náhodou... na návštìvu... veèer jsme

si øekli, no co, a nìco užijem, pojïme do cirkusu... ale to bylo

neuvìøitelné, co jsem pak... co jsem zažil a procítil... mademoiselle

Helène... úplný otøes...“

„Snad jste neupadl do nemoci? To by nám bylo líto!“

„Do nemoci? Hùø... mnohem hùø, drahý pane... do transu jsem

upadl... do vidin... já nevím, je to takové proskribované slovo, které

teï vyslovím... ale obávám se, že je jediné vystihující... upadl jsem do

lásky. Comprenezvous? Já nevím, jak se vy v cirkuse na lásku díváte...

já jsme se tomu slovu vždy posmíval... ale teï vím, co to je. Trýzeò,

pane, trýzeò a muka a soužení a strach... nejsem s to odjet, nejsem

s to promluvit... nejsem s to napsat domù... jsem úplnì jako ochromen

a jenom každý veèer bìžím do vašeho pøedstavení. A tak ve mnì,

v té mé bezradnosti, vzklíèilo jedno rozhodnutí... promluv... poraï

se... dohovoø se s mužem, který stejnì bude o všem rozhodovat. tím

mužem jste ovšem vy, pane øediteli. Víte... na jedné stranì je to

nesmírnì obtížná vìc... morganatický sòatek, vydìdìní, ztráta majetku

a posice... na druhé stranì, kdybych to riskoval, padl bych vám na

krk... a co vy se mnou, já umím jezdit jen tak v sedle, ale bez sedla

(271)

bych spadl, to je mi jasné, a skákat neumím a nic neumím... a život

bez ní si nedovedu pøedstavit. Prosím vás, poraïte mi: smím vás za

takových okolností požádat za ruku sleèny dcery?“

„To je opravdu tìžký pøípad, pane hrabì,“ pomalu odpovídal

Berwitz, „vy chcete, abych rozhodoval v nìèem, v èem se musí

rozhodnout vždy èlovìk sám. Øeknìte mi: mluvil jste již s Helenou?“

„Ne, pane øediteli... ani slova... nemohu se odvážit...“

„A své rodinì jste také nic neøekl?“

„Ne, starý pán není zde, rozumíte? Ten sedí doma, v Hogy-

Mezö-Vásárhely... víte, to je u Segedína...“

„U Segedína?“ vykøikl Berwitz a zaèal se ohlížet po odložené

navštívence. „Jaké je, prosím, ctìné jméno?“

„Herbert Remigius Maria hrabì Pallachich...“

„A na svém panství pìstujete lipicány?“

„Ano, máme tak øíkajíc sekundogenituru po høebci Dahaby...

odkud to víte... a proè se tak smìjete?“

Berwitz se skuteènì rozesmál. Nejprve tiše, aby to host

nepozoroval, ale nepøemohl to, slzy mu vstoupily do oèí a Berwitz

zahlaholil mohutným chechotem.

„Tohle je bájeèná situace, hrabì, jedineèná situace... až to

pochopíte...“

Hrabì Herbert Remigius Maria Pallachich sebou nervosnì

zavrtìl na židli.

„Zatím nic nechápu, pane øediteli!“

„Ano, ale já vám to povím. Ta švanda je v tom, že vy nejste

první Pallachich, který se zamiloval v Cirkuse Humberto. První byl

vᚠotec. A víte, do koho se zamiloval? Do mne, pane hrabì, do mne,

do Petra Berwitze! Není to komické?“

„Jakže... starý pán? Hrabì Edmund Maximin Bruno

Pallachich?“

„Ano. Jeho Milost pan hrabì Edmund Maximin Bruno

Pallachich byl zachvácen šílenou láskou ke hvìzdì Cirkusu Humberto,

a tou hvìzdou, chachacha, tou hvìzdou jsem byl já!“

(272)

„Jak je to možné, pane øediteli?“

„Chtìl líbat moje útlé ruèky, chachachá, a to jsou, pane, tyhle

paøáty, hohohó...“

„Dovolte, nechápu...“

„Vrhal se k mým božským nožkám, chachachá, a to jsou,

pane, tyhle moje haxny, hohohó...“

„Jak si to mám vysvìtlit?“

„Šílil po mé úbìlové pleti, chachachá, a to je, pane, tahle moje

sviòská kùže, hohohó...“

„Proboha, øeknìte mi...“

„Mùj zlatý vlas ho uvádìl v opojení, chachachá, ale to, pane,

nebyly tyhle mé štìtiny, to byla paruka, hohohó, nebo já jsem byl

kluk a byl jsem pøevleèen za krasojezdkyni, rozumíte... Bože, jakou

jsme s ním mìli v Segedínì švandu! Každý den jsem mìl od nìho

kytku a koše s vínem a nìkdy i šperk...“

„Ano, papá byl vždy na tom lépe než já!“

„A on sedìl každý den v lóži... a když jsem vyjel, zrudl jako

rak... a já s ním koketoval, já jsem se pøed ním pýøil, já dìlal stydlavou,

chachachachá, já se upejpal a zase na nìho mrkl, všichni chlapi

v cirkuse se chechtali...“

„Oh, což bylo to jeho poblouznìní tak veliké?“

„Veliké? Obrovské! Grandiosní! Gigantické! Poblouzení jako

hrom! A tomu se øíká neomylný pud lásky!“

„Ale jak mohl starý pán...“

„Nu tenkrát nebyl starým pánem, tenkrát byl on tak ve vašem

vìku. Jenže to nevzal tak spoleèensky jako vy, on nepøišel na námluvy

s kytkou, ale s pistolí a div mì nebouch!“

„To je strašné... já jsme taky už myslil na revolver, ale netroufal

jsem si...“

„To vᚠtáta, hrabì, si troufl a málem by ho byli za to zavøeli.

Tak to je má historie s hrabìtem Pallachichem v Segedínì a teï

pochopíte, že se musím smát, když mi na stará kolena pøijde jeho syn

vyznávat lásku k mé holce. Èlovíèku, vždy vy taky nevíte, jestli je to

(273)

vùbec holka! Co je-li to zase pøevleèený mužský? My cirkusáci jsme

prevíti, my sehrajeme svìtu všelijaké komedie!“

Mladý hrabì Pallachich sedìl na židli s oèima vytøeštìnýma

a jenom si hedvábným kapesníkem stíral pot s èela. Toto nenadálé

odhalení mu úplnì zmátlo náladu a všecky výmluvné øeèi, které si po

týdny pro tento okamžik pøipravoval.

„Pane øediteli... uvedl jsme mne v úplný zmatek... v nehorázný

zmatek... opravdu... je to zoufalé... prosím vás, co mám dìlat?“

Berwitz se již utišil ze záchvatu smíchu a zadíval se na mladého

muže s trochou soucitu.

„Podívejte se, pane hrabì, to je ošemetná vìc. Já jako táta

nemohu dopustit, aby se s dcerou stalo nìco pošetilého. Kdybyste

byl už pánem na svém panství... a pøišel mi s ní, že jste se dohodli, že

se máte rádi... no, spánembohem. Ale tak, jak jste mi to naznaèil, to

je beznadìjné. Uvažte, že kdybyste i pøed ni pøedstoupil a vyznal jí

svou lásku, jak øeknete hrabì Pallachich, dá se vám do smíchu, protože

zná historii vašeho otce se mnou. A smálo by se i všecko kolem,

protože je to pøíbìh, který koluje ustaviènì po šatnách. Zde tedy vám

nekyne žádné šastné rozuzlení. Smím-li vám nìco radit, jeïte domù

a dejte si od starého grófa vyprávìt, jak se vyléèil z té lásky k Miss

Satanelle. Byla to velká láska, opravdový otøes, jako u vás; a vidíte,

pøešlo to a gróf si našel štìstí jinde a je zajisté spokojenì živ. To tak

bývá v životì, rozumíte? Vy sám patrnì za to nemùžete, to už asi mají

Pallachichové v krvi, takovou náklonnost k cirkusu...“

„Asi ano. O otci jsem to nevìdìl, ale o dìdeèkovi se

vyprávìlo, že byl náramný ctitel cirkusových umìlcù, i konì prý mezi

nì rozdával.“

„To je pravda, o tom bych vám taky mohl nìco vyprávìt. A

nebyl to ostatnì žádný špatný návyk, to je krásné gesto, které vám mohu

jen doporuèit, až budete pánem v Hogy-Mezö-Vásárhely.“

Pallachich sedìl ochable na židli a zíral do prázdna.

„Já jsem to cítil, že to jaksi nepùjde... já to tušil, proto bylo ve

mnì takové rozèilení. Ale že se to takhle zhroutí... Co já si teï poènu?

(274)

Jak se z toho dostanu?“

„To vám, hrabì, nepovím. U nás v cirkuse se takovéhle vìci

nedìjí. Leda v obecenstvu, to se ví. Za lidstvo direktor nemùže. Já

vám mohu dát jen jedinou radu, jeïte domù a uchylte se k rodinnému

receptu, kterým se Pallachichové osvìdèenì léèili z lásky

k cirkusaèkám. To je všechno, co vám mohu øíci. A co se té kytice

týèe, - odevzdám ji, dovolíte-li, naší Helence jako vᚠpozdrav na

rozlouèenou. Platí?“

„Na rozlouèenou...“ šeptal Pallachich. Ale protože se Berwitz

zvedl a dal najevo, že rozmluva je u konce, povstal i mladý hrabì,

podléhaje jeho energické pøevaze.

„Na rozlouèenou,“ opakoval, „jste velmi laskav. Ale jak já

k tomu pøijdu, abych trpìl za hloupý omyl svého otce?“

„Tomu se øíká snímat viny svých rodièù,“ zasmál se Berwitz,

podávaje mu ruku. „Pozdravujte, prosím, starého pána doma od Miss

Satanelly. Øeknìte mu, že jste se s ní setkal a že je z té krasavice

starý táta, který má velké soužení se svou dcerou - a s jejími ctiteli.

Sbohem, pane hrabì, tìšilo mì. Sbohem.“

Petr Berwitz zùstal stát v kanceláøi, chvilku mu bylo ještì do

úsmìvu, když si vzpomínal, kterak tehdy pøed Pallachichem vyhrnoval

sukýnky. Pak se mu ponenáhlu úsmìv vytratil, když místo sebe vidìl

v duchu na høbetì koní svou dceru.

Když pøišel v poledne k obìdu, nebyla Helenka ještì doma.

Zavolal si tedy Anežku, zavøel se s ní do svého pokoje a vyprávìl jí

dnešní pøíhodu. Vrtìla užasle hlavou, jaké náhody se v cirkuse dìjí.

„O tuhle historku mi není,“ obrátil však Berwitz øeè, „ta mi jen

ukazuje, že je na èase, aby se s Helenou nìco stalo. My si to ani

neuvìdomujeme, že je to vyspìlá žena...“

„Ty si to snad neuvìdomuješ,“ odvìtila Anežka, „ale já to

vím. Èlovìk sám na sobì pozoruje, jak léta utíkají.“

„Ano. A je už potøebí myslet na to, co bude dál. S námi,

s Helenou, s Cirkusem Humberto. Už bych byl rád, kdyby se objevil

ženich, kterého bych s radostí mohl pøijmout. Má snad Helena nìjakou

(275)

náklonnost?“

„Nemá, Petøe. Aspoò jsem nic nepozorovala. A od tìch

mužských, kteøí jí pøíležitostnì nadbíhají, je lépe být dál než blíž.“

„Hm, pro ni by se nejlépe hodil nìkdo od profese. Nìkde

nìjaký mladý majitel cirkusu nebo menažerie...“

„Ano, ale žádný takový není. Už jsem probrala všecky rodiny.

Všude jsou vak mladí muži ženatí. Nebo jsou to teprve chlapci.“

„To je mrzuté, Anežko. Cirkus Humberto je teï tak veliká

firma, že do ní nemohu vzít nìkoho, na koho není úplné spolehnutí.“

„Jednoho takového znám. Ale není z principality.“

„Kdo to je? Znám ho taky?“

„Ovšem - Vašku!“

„Vašku! Syn tenáka... hm, ovšem, Vašku... ano, je to marné,

Vašku je klasa. Vašku šel od píky vším a všemu rozumí. Je to solidní

hoch, žádný flamendr. A myslíš, že by ho Helena chtìla?“

„Mùj bože, zaruèit ti to nemohu, ale kamarádili spolu od mládí,

hoch je to pøíjemný a úèinlivý, myslím, že by si Helena dala øíci. Ona

má pøece taky rozum, že do firmy nemùže pøivést jen tak nìkoho

z ulice.“

„Vašku. Ano, Vašku,“ pokyvoval si hlavou Berwitz, „to není

špatné. Musíme to, Anežko, pøipravit. A radìji hned, než až bude

pozdì.“

A s tímto rozhodnutím šli k obìdu, kde na nì už èekala Hel-

ena, hlavu plnou Paola.

IV

Má drahá, nejdražší Rùženko!

Pøedevším Tì stotisíckrát pozdravuji a líbám a také Tvé

milé mamince posílám své pozdravení. Taky táta se dává porouèet

i pan Bureš. Jsme teï už tøetí den v Curychu ve Švýcaøích

a pobudeme zde ještì pár dní, mám tedy víc èasu, abych Ti mohl

(276)

psát.

Jak se Ti, drahá Rùženko, vede? Doufám, že jsi zdráva

a že Tì Tvá paní nepøetìžuje prací. Bývá mi Tì líto, když si

vzpomenu na Tvé bílé ruce, že musí poøád jen od rána do noci

píchat jehlou. Ale dá Pán Bùh, že se to brzo zmìní, až se vrátím

a až si urèitìji povíme o svatbì.

Tady se mnoho nezmìnilo od tìch dob, co jsme odjeli

z Hamburku. Jsem teï celé dny u svých zvíøat. Když nepracujeme

ani necvièíme, vysedávám ostatní èas u klecí, abych pozoroval ty

svoje miláèky, zvláštì nové tygry. Víš, to je to hlavní tajemství

celého domptérského kumštu: že musí èlovìk všecka svá zvíøata

do podrobností znát,. a s tím nemùžeš být snad nikdy hotova.

Každý kus je jiné nátury a jinak se u rùzných vìcí chová. Na

pøíklad Nero, to je ten velký tìžký lev z jižní Afriky, s hnìdou

høívou, ten je vyložený lenoch, nejradìji by se jen válel a na každé

vyrušení nadává, jako když nad Šumavou høímá. Jeho zajímá

jen žrádlo, to už ètvrt hodiny pøed krmením je na nohou a první

zvedá pøední pracky, aby si stáhl svou porci koòského masa

s vidlice. V tom zná èas, jako by mìl v kleci budíka. To se nemusím

ani o nic starat, jak vidím, že se Nero zvedl, vím, že je hodina

výseku. Ale povahou je to dobrák, který nejvýš jen øve a jinak

nic nedìlá. Chce jen mít svùj poøádek a klid. To už Borneo

a Sumatra, které jsem vlastnì odchoval, jsou horší. Mají už svùj

pìkný vìk a jsou na všelicos mrzutí, pøi každém rozkazu ohrnují

pysky a vrèí. Ale když mì vidí sáhnout po bièi, uhánìjí na svá

místa a tam pak po mnì huhlají. S Ramonou a Nìgušem se rádi

rvou, a nerozeženeme-li je dost rychle, bývá klec plná vyrvané

vlny. Nìkdy mezi nimi udìlá poøádek Nero, když ho to už dopálí,

nejèastìji se však do nich pustí Fifina. To je ta fenka foxteriéra,

kterou kdysi pan Hamilton pøidal k Borneovi a Sumatøe, když byli

ještì maliètí. Teï už je to ctihodná støenka, bradu má celou

šedivou, bøicho odulé, mìla šestkrát štìòata a pak ztloustla, že

už moc bìhat nemùže, nevystaèí s dechem. Ale když se lvi poperou,

(277)

vlítne hned o klece, pustí se do nich, kouše je do uší a do nohou

a do brady a tak štìká a tak vyvádí, že se ty velké šelmy vždycky

vydìsí a zalezou do koutù a Fifinka pak jde a vychlastá jim všecku

vodu, jak je tou rvaèkou uštvaná. Ta fenka je u nich nejvìtší

paní, ještì žádný z nich se neodvážil nìco jí udìlat. Je už chudák

skoro bez zubù, ale srdce má stateèné. A lvi jsou takové velké,

hromotlucké ovce, jdou za Neronem jako za beranem, protože je

nejsilnìjší, a vùbec uznávají autoritu a tu si Fifinka nedá vzít. Ta

jim kolikrát za den vskoèí do klece, proèmuchá jim slámu a jde

zas pryè, hotová direktorka. To ty dánské dogy, co øeditel poslednì

koupil po produkci, jsou proti ní uèinìné baby a v kleci jsou

dohromady jenom pro figuru. Lidé si myslí, že mne chrání, ale

kdyby k nìèemu, nedej Bùh, došlo, musel bych asi já pøedevším

zachraòovat dogy. Ale teï vidím, že je tu opravdu velká novinka,

o které jsem Ti nepsal. Máme totiž novou klec pro vystoupení

šelem, vlastnì to už ani není klec, nýbrž železná møíž kolem celé

manéže, která se tam pøed mým èíslem namontuje. Ve Francii

a jinde to už mají dávno. To bys teï koukala, jaká je to teprve

krása, když tam mohu vpustit všecka zvíøata a pracovat s nimi

ve vší volnosti. To se ví, musí se teï všechno pøeuèit, protože teï

je na skoky a na figury a na každý trik víc místa. Šelmy jsou v tom

velmi šastné, protože jim pøece jen chybí pohyb a tady mohou

bìhat i skákat naplno. Nechávám jim ráno pøed zkouškou volnou

pùlhodinku a jen sedím a dívám se na nì, jak si hrají. Jsem

pøesvìdèen, že ta stará dresura s bitím a honìním za nic nestála;

myslím si, že tygøi i lvi jsou zrovna jako lidé, každý jednotlivec

mezi nimi má k nìèemu schopnost a nìco mu nejde, a to má dobrý

domptér vìdìt. Proè bych mlátil Ramonu, aby chodila po kouli,

když vidím, že z ní má i tak hrozný strach a že okamžitì odskoèí,

když se ta koule v manéži vùbec pohne. Patrnì je jí to tajemné

a podezøelé a bojí se toho, jako my jsme se v dìtství báli stínù.

Naproti tomu Borneo ví, že koule je hraèka a hned po ní skoèí, to

mi tedy ukazuje, že Borneo mùže na ní stát a mùže ji i valit pod

(278)

sebou. Vùbec se mi zdá, že nejlepší triky v dresuøe jsou ty, které

má zvíøe samo rádo.

Milá Rùženko, to jsem Ti napsal vèera veèer, než se naše

parta vrátila z hospody. Dnes jsem zase sám, a mohu tedy

pokraèovat. Pøedevším Ti musím øíci, že se mi o Tobì v noci zdálo.

Byl to takový neurèitý sen, já jsem šel do klece a Ty jsi najednou

u ní stála v tìch rùžových šateèkách a plakala jsi a volala, abych

ty dveøe neotvíral, že se mi nìco stane. Byl to tak živý sen, že

jsem ráno opravdu mìl nepøíjemný pocit, když jsem u té velké

klece otvíral zástrèku. Ale pøemohl jsem to a jen jsem dával pozor.

Myslím, že tygr Šejk, ten královský indický, chtìl po mnì skoèit,

aspoò jsem ho pøistihl pøikrèeného a oèi mu svítily jako dva zelené

ohnì. Ale pak jsem na nìho køikl, zaèal prskat a zalez. Taková

vìc mezi námi nic neznamená. Šejk je lovec, ten vždy by chtìl na

nìco skoèit, je to v nìm. Hlavní vìc je, že já jsem jako jeden

z nich, já jsem mezi tygry jako nejt잚í sibiøský tygr a mezi lvy

jako nejstarší habean. Jedni mì milují, nejvíce lvice, ty mi poøád

vyznávají lásku, ti druzí cítí ke mnì úctu a mají strach. Zlé jenom

je, že pøitom mezi sebou žárlí a že jsou ochotni poprat se mezi

sebou pro mou pøízeò. Musím být poøád mezi nimi spravedlivý,

ke všem stejnì spravedlivý, jinak bych to prohrál. To je poøád

ještì lepší než u medvìdù. U tìch není spolehnutí na nic, to jsou

záludní prevíti, kteøí ustaviènì žebrají o lahvièku se syrupem, ale

pøitom jsou kdykoli ochotni kousnout. Tu je èlovìk musí udržovat

pøi vìdomí, že nejsem jeden z nich, jen tím, že na nì poøád mluví.

U lva a tygra vím, kdy je podráždìn nebo ve špatné náladì, u

tìchto hnìdých potvor se to nepozná, medvìd zùstane dokonale

klidný, dìlá si své kotrmelce nebo tancuje, a najednou rafne. To

jsou mi lvi a tygøi mnohem, mnohem milejší, ti aspoò mají svou

pøedehru, nežli skoèí, a èlovìk se mùže pøipravit. Nejkomiètìjší

je to s tygøicí Kambodžou, ta je do mne tak zamilována, že bys

na ni mohla vìru žárlit. Kde jen mùže, rozvalí se pøede mnou na

záda a olizuje mi boty. A když se mi má podívat do oèí, tøese se

(279)

na celém tìle, šeptá svoje pøøø, pøøø, to je takový mazlivý zvuk,

a hned odvrátí hlavu a líže mi ruku, div ji drsným jazykem

nepodrápe. Je to nádherná, štíhlá krasavice ze Sumatry, a to je

dost podivné. Gambier aspoò vždycky øíkal, že tygøi odtamtud

jsou nejúkladnìjší, protože žijí v temnu džungle.

Ale ach, co jsou všecky šelmy džungle proti lidem! Nechtìl

jsem Ti to pùvodnì ani psát, ale mezi námi pøece nesmí být žádné

tajemství, a proto Ti vyjevím i tohle. Nevím, odkud to pøichází,

ale poslední dobou dìlají na mne se všech stran nátlak, abych se

ucházel - o Helenu Berwitzovou. Milovaná Rùženko! Pøi všem,

co je mi nejdražšího, Ti pøísahám, že jsem sám na Helenu

Berwitzovou ani stínem myšlenky nepomyslil. Znám se s ní od

svého pøíchodu k Cirkusu Humberto, stýkali jsme se v manéži už

jako malé dìti, jezdili jsme spolu své první èíslo a mìli jsme velký

sukces. A pak jsme rostli vedle sebe jako dobøí kamarádi, ona

pracovala jako krasojezdkynì a velmi se osvìdèila, já jsem

pracoval ve voltyži a v batúdì a všelijak, takže jsme byli každý

veèer pohromadì, ale ani ona, ani já jsme se na sebe nepodívali

jinak než jako øádní artisté. Teï, co pracuje jako domptér, je

tìch stykù ještì míò, nìkdy se za celý den ani nespatøíme. A když

se støídáme o zkouškách nebo v programu a promluvíme spolu

pár slov, je to vždy, jako by to ani ženská nebyla. To bys musela

znát ten pravý život u cirkusu, abys pochopila, že tu chodí mužští

i ženské vedle sebe a mají na mysli jen svùj trik a sukces a ne

nìjaké pitomé pletky. Na to není tady ani kdy, ani nálada.

Proto jsem byl úplnì pøekvapen, když se mi najednou

zaèalo nadhazovat, že bych já a Helena... Když jsem to slyšel po

prvé, dal jsem se prostì do smíchu a víc jsem s o to nestaral. Ale

tím to odbyto nebylo, narážky na to byly stále èastìjší a teï už se

o tom šeptá po celém cirkuse. To je pro mne hrozná vìc, protože

o tom nechci ani slyšet. Co je mi do Heleny Berwitzové, když já

mám a miluji svou Rùženku, své poupátko, svou lásku jedinou

a nehynoucí, které zùstanu vìren na celý život a kterou si nikým

(280)

nedám vyrvat. Kdybych jen vìdìl, do ty bídné øeèi roztrušuje!

Zdálo se mi, že to vychází od Kerholce, a udeøil jsem tedy na

nìho. Odpovìdìl mi: „Já nic neroztrušuji, ale já ti pøímo

a otevøenì øíkám, že to mᚠudìlat. Berwitz stárne a nebude-li

mít vèas spolehlivého nástupce, mùže to znamenat konec Cirkusu

Humberto a bídu nìkolika desítek rodin.“ Šel jsem na Bureše,

znᚠho, jaký je to ideální èlovìk. Položil mi obì ruce na ramena,

díval se mi upøímnì do tváøe a povídal: „Vašku, já vím, jaké

posvátné city v tobì planou. Mladý kamaráde, mám k nim

nesmírnou úctu. Já jsem taky jednou zahoøel láskou a byl jsem

ochoten všecko pro ni obìtovat. Ale po všech zkušenostech života

ti musím øíci, že jsou nìkdy vìci, které jsou vážnìjší nežli láska.

Stát se pánem takového velkého podniku, to událost nemalá. A

pro nᚠnárod by mìla cenu znamenitou. Nechci tì pøemlouvat,

ale radím: rozmysli si to!“ Byl jsem tím všecek zdrcen, od Bureše

jsem toho neèekal. Bezdìky jsem si o tom posteskl pøed tátou,

táta pokýval hlavou a povídá: „Inu, jsou to opravdu tìžké vìci.

Do tvé budoucnosti ti ovšem mluvit nebudu. Vím, jaká je Rùženka

hodná holka a že budete jistì spolu šastni. Ale to mi zùstaneš na

celý život u tìch šelem a já mám strach, že to pak nebude dlouhý

život... rozumíš... že ti jej nìkterá ta potvora zkrátí. Kdybys byl

pánem cirkusu, nemusel bys dìlat práci tak nebezpeènou. Mysli

na to, Vašku... prosím tì...“

A tak to bìží jako na kolovrátku, každý jinak, a pøece

všichni stejnì: Vezmi si Helenu Berwitzovou. I ten starý Malina,

považ, shledal tuhle za dost dùležité povìdìt mi široce a dlouze,

jak se Bernhard Berwitz, jako otec našeho principála, pøiženil do

rodiny Humbertovy a jak se tím stal z pouhého žongléra pánem

celého podniku. Ale já nechci takové øeèi slyšet! Je to všecko

hloupost a nesmysl a jenom mi tím otravují život. Já už své

rozhodnutí uèinil; pro mne není žádná jiná než ty, má sladká,

sladká Rùženko. Na Tebe poøád myslím, o Tobì sním a život bez

Tebe je teï pro mne opravdu utrpením. Jak nesmírnì se tìším na

(281)

naše shledání! Jak poèítám již dny, kdy se zaèneme obracet

k severu, a kdy žloutnoucí listy na stromech budou pro mne jako

nové jaro, v nìmž opìt budu moci uzøíti Tebe! Nyní, když jsem to

všecko vypsal na papír, co mne tu pronásleduje, když jsem to ze

sebe vysypal a zbavil se té mùry, je mi najednou zas mnohem

lehèeji a veseleji. Ó, jak jsem blažen, že mám Tvou dobrou duši,

které se mohu svìøit se svými bolestmi. Ty jediná mi rozumíš, Ty

jediná mì chápeš. Ty jediná mᚠpro mne srdce, protože víš, jak

nesmírnì Tì miluji a že od Tebe nikdy, nikdy, nikdy neustoupím.

Tisíckrát, stotisíckrát Tì líbám, Ty má drahá, jediná,

milovaná, krásná moje nevìsto!

Tvùj vìènì po Tobì toužící

Vašku

P. S. Než jsem toto psaní moh odeslat, sekla mì Kambodža

prackou do levé paže a trochu mi rozedrala maso. U Berwitzù

mì ošetøili. Buï klidná, nic to není, vidíš, že Ti mohu psát. Buï

sb., moje milov.!

V

Žhavé léto míjí, den za dnem z nìho ubývá se støíbrnými vodami

øeky Rýnu. Požehnaný podzim nadchází, na stráních zlátnou

a zamodrávají hrozny. Ráno se podél vod plouží mlhy a oddíly

Berwitzovy karavany zapadají do ní jeden po druhém. Kde se silnice

níží, není vidìt na deset krokù. Proud koní a vozù se trhá a Kerholec

jede ostrým klusem od zadního houfu vpøed, aby každému oddílu

povìdìl, kde se bude odpoèívat, kdyby ztratili styk s pøedními. Kùò,

na nìmž jede, je Admirable, trakehnský høebec, který má klus, jako

by se vznášel. Už minuli vedoucí skupinu, ale Kerholec se nezastavuje.

Jaká to rozkoš, letìt takto tím chladným, svìžím jitrem! I Admirable

(282)

cítí blaho z pohybu, pofrkává si a pohazuje høívou. Teprve daleko

vpøedu, osamìlý a ztracen v lze, Kerholec se napøimuje a Admirable

poslušnì pøechází v krok. Za nimi buší údery kopyt v plném cvalu.

Kerholec zaboèí s konìm k pravému okraji silnice. Z šedé clony se

vynoøí Anežka Berwitzová na Chérii. Jak míjí Kerholce, pøevede konì

v klus a o kus dále jej zastaví. Pootoèena v sedle èeká, až Kerholec

dojede.

„Pøece tedy je to Admirable. Nemohli jsme ho v té mlze

s Petrem rozpoznat a hádali jsme, že je to Sirius. Šel ti znamenitì,

myslela jsem, že takovýhle kus má jen Sirius.“

„Admirable je zanedbáván, madame,“ odpovídá Kerholec,

„ten høebec potøebuje víc pohybu.“

„Vidím to. Co je nového s Vašku?“

„Nic, madame. Bojuje. Jak se Helenka ujala jeho ošetøování,

to na nìho velmi zapùsobilo. Také plno našich vývodù uznává. Ale

nechce povolit. Že prý miluje a že už dal slovo. Jako ve všem, je to

velký palièák.“

„Vašku je charakter. To je na nìm to nejkrásnìjší... Vzácný

hoch... Èím dál tím víc si ho vážím. Kdepak se dnes veèer zastavíme?“

„V Honnefu, madame. V Bonnu by bylo pøenocování pøíliš

drahé. A zítra máme pracovat v Kolínì.“

„V Honnefu pod Sedmihoøím?“

„Ano.“

„To je zvláštní náhoda,“ prohodila øeditelka a ostrá, ošlehaná

tváø se jí zjasnila. „Tedy v Honnefu. To je nádherné... Prosím, Karle,

zaøiï mi, aby po ètvrté hodinì pøišel ke mnì Vašku. A a si vezme

lepší šaty, pùjdeme nìkam na návštìvu.“

„Prosím, madame, zaøídím to.“

Øeditelka obracela konì, ale než jej pobídla k odskoku,

dodala:

„A buï tak laskav - ty mᚠoèi po všechno: kdybys cestou

mohl koupit pìkného lososa, pošli mi jej do vozu.“

„S radostí, madame,“ pøikývl Kerholec a Anežka odcválala.

(283)

V osmièce si pøi obìdì lámali hlavu, co tu v Honnefu mùže

zvláštního být, proè se má Vašek hodit do gala, koho to pùjdou navštívit

a pro koho bude ten znamenitý losos. Nedohádali se však nièeho

a Vašek s naèesanou patkou šel o ètvrté hodinì nazdaøbùh

k øeditelskému vozu. Kolem to hluèelo obvyklým táborovým životem,

konì stáli již v plachtových stájích a sloni postrkávali ještì nìkteré

vozy s klecemi na lepší místo. Ležení bylo zøízeno na suchém palouku

pod lesem, kde maringotky utvoøily celé námìstí. Za nimi a za vozy se

zvìøí byla zøízena kovárna, kde už rozdmychávali oheò. To byla také

novota, kterou si opatøil Berwitz, když zjistil, kolik penìz ho stojí

kováøská a podkováøská práce na cestách a jak konì èasto trpí

špatnou venkovskou prací. Pøi kovárnì stál vùz, na nìmž frkal motor,

ženoucí pumu pøenosného vodovodu.

Øeditelka, kterou všichni znali jen v polomužském obleèení,

objevila se na schùdkách svého vozu ve velmi elegantním mìstském

úboru, s upjatým èerným živùtkem, jehož jedinou ozdobou byl bílý

límeèek. Bylo jíž už pøes padesát let, kadeøe jí silnì prokvétaly støíbrem,

ale oèi mìla jako rys. Za ní se vyhoupla Helenka v letních šateèkách,

se sluneèníkem v ruce, netušenì krásný zjev v tomto drsném cikánském

prostøedí.

„Dobrý den, Vašku,“ pozdravila Anežka uklánìjícího se

mladého muže, „co dìlá tvoje rameno, zlobí ještì?“

„Ne, madame, dìkuji za optání, ale ruka je v poøádku.

Helenka je znamenitá ošetøovatelka.“

„Však jsem jí vždycky ukazovala, jak se pøikládají a vážou

ovazy, to se u cirkusu mùže kdykoli potøebovat. Hlavní vìc je, že

nepøišla otrava krve. Drápy šelem jsou hotové paøeništì.“

„Na štìstí se mi Kambodža nedostala na holé tìlo. A udeøila

jen jednou. Jak jsem se na ni ohlédl, odvrátila hlavu a kòourala

o milost.“

„Zbil jsi ji?“ zeptala se Helena.

„Ale kde, což by to mìlo nìjaký smysl? Jednala z nìjakého

popudu, proti kterému se nemùže bránit. Možná, že z lásky. Kambodža

(284)

mì opravdu miluje.“

„To je správné,“ pøikývla øeditelka. „Když jsme si usmyslili žít

mezi dravci, nemùžeme jim mít za zlé, co je jejich pøirozenost. Pùjdeme

teï do Honnefu. Bydlí tam kdosi, koho musíš, Vašku, poznat. A taky

Helena. Jsem si jista, že mi budete oba za to vdìèni.“

Vašek se ovšem zeptal, kdo to je, ale madame se jen usmála,

to že musí být pro oba pøekvapení. A šli tedy do obce, kde se Anežka

zeptala na cosi nìjaké ženy. Ta jí ochotnì ukázala do boèní ulièky:

„Poslední domek vpravo, paní, ten obrostlý vínem.“

Zaboèili tam a vstoupili do zahrádky, kde kvetly rùže a jiøiny.

Dùm sám byl zavøen a øeditelka zazvonila. Bylo slyše lehký krok. Zelené

dveøe se otevøely. Pøed nimi stál drobný, velmi starý pán, nachýlené

postavy a ušlechtilé tváøe, s bílým knírem pod orlím nosem.

Pøekvapením se mu oboèí zvedla ve vysoké obrouèky.

„Promiòte, že vás pøepadáme,“ øekla Anežka, sama také trochu

vzrušena. „Jsem paní Berwitzová, øeditelka Cirkusu Humberto.

Náhodou zde pøenocujeme a já jsem nechtìla minout Honnef

a nenavštívit vás.“

„Oh, madame, pùsobíte mi neobyèejné potìšení. Raète,

prosím, vstoupit. Dovolíte-li, pùjdu napøed a otevøu dveøe. Zde,

prosím...“

Vešli do malého salónku, jehož široké okno vedlo do rýnského

údolí a bylo nyní ozáøeno sluncem. V rohu pøi oknì stál èerný klavír,

jinak byly stìny obklopeny skøínìmi s množstvím knih. Na skøíních

byly rozestaveny sošky koní a jezdcù, vìtšinou pobronzované kopie

antických a renesanèních skulptur. Nad klavírem visely v úzkých

rámech staré anglické a francouzské rytiny a litografie závodních koní.

„Mám opravdu velkou radost z vaší roztomilé návštìvy, ma-

dame,“ navázal starý pán, když Anežka usedla na chaiselongue

a Helena s Vaškem do køesel. „Èlovìk je tu daleko mimo svìt, ponoøen

v zapomenutí, a vy jej najednou vyznamenáte svou pozorností. I

poustevník, který nepropadl nenávisti k životu, by se zaradoval z tak

milého vyrušení. To jsou vaše dìti, madame?“

(285)

„Jen dìvèe, pane øediteli, Helenka. Jezdí od malièka zrovna

jako zde pan Vašku. Ten není z naší rodiny, ale je nᚠodchovanec. Je

to nᚠnejlepší jezdec, pane øediteli, ale pracuje taky jako dompteur.

Øekla jsem si, že mi bude vdìèen, umožním-li mu vás poznat.“

„Oh, madame,“ uklonil se bìlovlasý hostitel, „velmi lichotíte

starému èlovìku, který pøežil svou slávu. Tito lidé z mladé generace

už sotva o mnì uslyší. A já si už navykl žít se jménem, které ztratilo

lesk a je už jen zvuk.“

„U nás, pane øediteli, je zaslechnou velmi èasto. Dovolte,

abych jim øekla, u koho jsou. Ponechala jsem si to jako pøekvapení.

Helenko, Vašku, jste v domì pana Eduarda Wollshlägera.“

Helena vìdìla, že to jméno rodièe doma èasto vyslovili, ale

nemohla si nikterak vzpomenout, v jaké souvislosti. Pozvedla se tedy

k pùvabnému pukrlátku a pohlédla na pana Wollschlägera s poctivým

úsmìvem. Zato Vašek div úžasem neotevøel hubu. Wollshläger,

Wollschläger... to byl pøece muž, o kterém se znovu a znovu mluvívalo

ve stájích i v maringotkách a u nìhož se vyuèil Hans, to byl ten slavný

cirkusový principál, o kterém se tvrdilo, že mìl nejkrásnìjší konì svìta

a že s nimi dìlával pravé zázraky.

„Vyslovujete mrtvé jméno, madame,“ usmál se staøík

s neskrývaným smutkem v hlase. „Co mùžete vìdìt vy, mladý pane,

o èlovìku, který unikl svìtskému zájmu døív, než jste se narodil!“

„A pøece vím, pane øediteli,“ vzmohl se Vašek na odpovìï,

sevøev jednou rukou opìradlo svého køesla. „Vy jste... Arab a jeho

kùò!“

Pan Wollschläger nìkolikrát rychle zamrkal.

„Podivná vìc, madame, jak málo jsme obrnìni proti slávì!

Hle, cítím skoro dojetí! Arab a jeho kùò! Nejslavnìjší moje kreace!

Tolikrát napodobená - i v slovutném Cirkuse Humberto! Hrál jsem

rád umírajícího Araba. Ne proto, že by to byla nìjaká velká role.

Míval jsem parádnìjdší, hrál jsem, dejme tomu, Julia Ceasara, jak

umírá v plném trysku, s Brutovou dýkou v hrudi. Role Araba nebyla

tak úchvatná - ale ten šedouš Hippolyt, jak ten rád hrál onen dramolet!

(286)

Jak støíhal ušima, když cítil, že ztrácím síly, jak sklopil uši, když mne

na zemi oèichával, jak øièel s ohonem zdviženým, když pøivolával

pomoc, jak mne opatrnì zvedal zuby - madame, Hippolyt tu scénu

nehrál, Hippolyt ji prožíval se vší úzkostí vìrného koòského srdce!

Pro nìho jsem umíral a on každý den nasazoval za mne život!“

„Je ještì živ?“

„Není, madame, pøed devíti lety se odebral k svým

angloarabským pøedkùm. Mìl jsem ho zde a nechal jsem ho tu za

jeho oddanost v klidu a pokoji dožít. A nedaleko odtud jsem koupil

louèku u lesa a tam jsem ho mezi tøemi duby pohøbil. Byl to mùj

nejvìrnìjší pøítel. Od té doby jsem tu sám - ledaže jsem tu znovu

objevil pøátele, které jsem v pošetilém mládí zradil a opustil: Vergilia,

Horáce, Marciála. Èlovìk prý se vždy vrací k svým prvním láskám.

Zvláštì k tìm, kterých tehdy ve své hlouposti nepochopil. s lidskými

láskami se to daøí jen ve snu, ale dvì vìci hodné pomilování uvítají

ztraceného milence i v šedinách: knihy a rodná zemì.“

„Vy jste z Porýní?“

„Ano. Ale vy, myslím, nejste zdejší?“

„Ne. Jsem Belgièanka. A nejsem ani du métier. Mùj otec byl

vyšší úøedník a já vyrostla v domì pana hrabìte d’Ascensons-

Létardais. Snad jste ho v Bruselu znal.“

„Vysoký, štíhlý, s plnovousem rozdìleným ve dvì špièky, že

ano, - krásný zjev. Pan podkomoøí byl vzácný aristokrat. Mìl to

nejvyšší, co èlovìk mùže mít: dokonalou harmonii srdce i ducha. Býval

jsem u nìho na honec a veèeøe v jeho letním sídle byly opravdový

požitek. Co komteska - vdala se?“

„Nevdala. Podivnou vášní jí bylo provdat všecky své

pøítelkynì, i mne, podle toho, jak se zamilovaly; a sama zùstala

svobodná. Dopisuje si s námi se všemi a prožívá, jak øíká, desateré

manželství s jeho radostmi a žádné s jeho zklamáním.“

„Zdá se tedy zùstávat dcerou svého filosofického otce. A zde

sleèna dcera, øíkala jste, jezdí?“

„To víte. Už ze mne je úplná cirkusaèka, natožpak z ní.

(287)

Narodila se ve voze.“

„A mladý pán... pan Vašku... je tedy krotitel?“

„Ano. Ale od sedmi let u nás jezdí. Zaèínal s Helenkou na

ponících, ale už v deseti letech pøešel na vysoké konì. Vyzná se ve

všem, i ve volné dresuøe. A je taky spolehlivý kaskadér, pro batúdu

a pro všechny skoky na koni i na zemi. A rozumí i slonùm.“

„Výbornì, mladý muži. Cirkus je krásné zaøízení, ale žádá,

aby se v nìm umìlo všecko. Nechci se rouhat, ale cirkus mi vždy

pøipadal jako svatá církev: poznamená své vyznavaèe neporušitelným

znamením a žádá po nich vìrnost až za hrob.“

Starý pán sedìl proti Anežce, s nohou lehce pøehozenou,

a rozhovoøil se, obraceje se støídavì k obìma mladým lidem.

„Umíte všecko a milujete všecko. Ale pamatujte si, že

nenajdete ušlechtilejšího tvora, než je kùò. Žena, muž, milenka - vìøte

zkušenému, že nikdo se nevyrovná oddanosti a moudrosti vìrného

konì. A ta krása èistokrevného zvíøete! Dìlá se s nimi mnoho

zázraèných vìcí. Není kejkle, aby jej inteligentní kùò nepochopil a aby

v nìm neprojevil svou ctižádost. To svádí lidi cirkusu k omylùm.

Ukazují rádi krkolomnosti a sílu. Pamatujte si však, je jen jediná vìc,

která produkci povyšuje na umìní: ve výkonu musí být poesie. Snad

už mi ani neporozumíte. Jsem èlovìk staré doby, která nade vše

milovala krásu. A mluvím k vám, k dìtem jiného vìku, který se

pøedevším žene za úspìchem. Úspìch, mùj bože, úspìch, pøed

hloupými davy - jak málo k tomu staèí! Trochu rutiny, trochu šablony,

vystihnout,co se líbí, a pak toho nevybíravì využít; vím, jak to teï

v manéžích bìží, a øeknu vám, ž to bìží k úpadku. My staøí museli mít

pøedevším myšlenku. A kdo dbal na èest, hledal svou vlastní myšlenku

a jak ji krásnì vyjádøit. Taky myšlenka není všecko, moji drazí;

myšlenka je ovšem vznešená vìc a povinnost umìlce, který chápe

vznešenost, je odít ji formou, která je jí hodna.“

Jeho hosté sedìli proti nìmu a mlèeli. Anežka vidìla v nìm

onoho znamenitého tvùrce cirkusových kouzel, jemuž se v Bruselu za

jejího dìtství tolik podivovali a na nìjž nemohli zapomenout. Naè sáhl,

(288)

všecko mìlo zvláštní peèe. Krásní konì, krásné jezdkynì; a kolik

harmonie bylo v každém vystoupení! Kostym u nìho nikdy nebyl hadr,

do kterého se navléklo hrubé rajtarské tìlo. U Wollshlägera se

s kostymem pøemìòovali lidé, aby vytvoøili vždy nový zjev. U nìho

hráli i konì, jako by vìdìli, že nesou svìtu na odiv nìco nevídaného,

krásu, s jakou se lidé nikde jinde nesetkají. Ze všeho jako by sršel

oheò, tak byla každá Wollschlägerova kreace proniknuta zanícením.

Nìjakým vyšším darem umìl do všeho vložit napìtí. Napìtí plálo

z ohnivého oka høebce i z každého jeho vzrušeného svalu, napìtí cítils

v každém pohybu jezdce, napìtí bylo mezi jezdcem a konìm, mezi

jezdcem a publikem. všechno všude bylo vystupòováno, umocnìno,

rozehráno s vítìznou, prudkou podmanivostí. Pan Wollschläger dovršil

starou francouzskou školu umìlé krasojízdy, dovedl ji k vrcholkùm,

naplnil všecko jemností, vkusem a gracií - ale jeho vpravdì umìlecký

duch nebyl dost urputný, aby dovedl vítìzit i finanènì. Hrubá

a nevybíravá soutìž získávala si nesoudné davy køiklavými okázalostmi

a podlamovala jeho tichou, trpìlivou práci. Eduard Wollschläger zápasil

po øadu let, a když shledal, že uprostøed doby, ztrácející vkus a smysl

pro krásu, mohl by se udržet jen velkými ústupky nižším zálibám

obecenstva, zøekl se takového úspìchu, rozpustil svùj podnik a s malým

jmìníèkem se usadil ve svém rodném kraji jakou soukromník, který

se mohl oddat svým kulturním zálibám.

Helena nerozumìla valnì tomu, co s takovou naléhavostí

vykládal. Sledovala jen oèima jeho zachovalou ple, záøící oèi, peèlivì

pìstìný knír a bezvadnì vázaný bílý jezdecký plastron. Pøipadal jí

jako jeden z tìch starých, vznešených markýzù, o jejichž mecenášství

se v cirkusáckých vagonech vypravovaly celé legendy. A jednou se jí

mihla hlavou pošetilá myšlenka, že za takového staøíka by se dovedla

ihned provdat. Také Vašek by nebyl mohl øíci, že všemu správnì

rozumìl. ale celou svou zbystøenou vnímavostí cítil, že sedí se skuteèným

velmistrem královského umìní jezdeckého a cvièitelského. Se zbožným

obdivem lpìl na jeho rtech a hltal každé slovo.

„Víte, jednou mìl Fillis takovou vtipnou myšlenku: dát skupinì

(289)

koní na hruï tabulky s èísly, jednomu dát tabulku se sèítacím

znaménkem + a jednomu s rovnítkem = a pak je nacvièit, aby se volnì

v bìhu pøeskupovali tak, že vždycky utvoøí souèet. Na pøíklad 1 + 2

= 3 nebo 2 + 3 = 5. Dalo to mnoho práce, ale Fillis to provedla mìl

s tím i úspìch u obecenstva. Ale mnì se to nelíbilo. Byl to nový nápad,

ano, ale nebyla v tom žádná poesie. Víte, já jsem matematiku vždycky

nenávidìl. A snižovat nádherná koòská stvoøení k pøedstavì, že

sestavují rovnice, to mi bylo pøímo odporné.“

„A které bylo vaše nejkrásnìjší èíslo, maestro?“ zeptala se

Anežka.

„Nejkrásnìjší... Hm... Jednou jsem si odchoval ètyøi mladá

dìvèata na krasojezdkynì. Víte, já se nespokojoval s pìstováním koní,

já pìstoval i èistokrevné ženské. Je to t잚í a nebezpeènìjší, i to mì

vábilo. A jednou mi tedy štìstí pøálo, že jsem mìl najednou pohromadì

ètyøi nejluznìjší ženské bytosti jaké svìt kdy vidìl. Každá z nich mìla

nádherné èerné vlasy, velké èerné oèi a rudé rty a každá se nesla ztepile

jako korunní princezna. A ze všech zrovna tryskalo a prýštìlo žhavé

mládí. Cítil jsem, že je na mnì, abych z tak vzácného materiálu vytvoøil

nìco jedineèného. Nejdøív jsem je zkoušel v kvadrile v lehounkých

gázových šatech, ale to nebylo správné. Ponenáhlu jsem na to pøišel.

Dal jsem jim ušít ètyøi tmavorudé kostymy s dlouhými suknìmi, které

se bohatì øasily na boku konì, s útlými živùtky, z nichž bílá ramena

a hlava záøily jako èemeøice. Tak jsem je posadil na ètyøi anglické

høebce, èerné jako uhel. Už to byl úžasný dojem, suknì ležely na koni

jako rubínová èabraka a pod jejich pøehozem byl èerný kùò a bílá

žena jako jeden jediný zázraèný, nádhernì živoèišný organismus. Ale

pak jsem s nimi nacvièil pomalé španìlské bolero. Dìvèata mìla

v rukou kastanìty a konì na štíhlých nohou rolnièky temného zvuku.

V základì to byla kvadrila - ale jaká vášnivì pathetická krása se

zrodila z té ètveøice vzpínajících se høebcù a vítìznì je ovládajících

jezdkyò, z pohledù, úsmìvù, tance a zvukù! To už nebyla krasojízda,

to byla dokonalá ekvestrická báseò.“

„Jak dlouho to pak ty dámy jezdily?“ zeptala se Helena.

(290)

„Ach, jenom krátce. Myslím, že necelý rok. Bylo to pøíliš

omamné. Do roka se všecky ètyøi provdaly. Mimo cirkus ovšem, dvì

do šlechty, jedna si vzala bankéøe a jedna nìjakého diplomata. To je

ten trpký údìl, když se krása vytváøí z lidského materiálu. A ti blázni

mužští, zamilovali se do noèní bouøe a každý si urval kousek obláèku.

Pak se divili, že už nikdy nezažili nic tak úchvatného. A mnì... mnì

rozbili èíslo... Vzdal jsem se pak výchovy dìvèat. Byla to nevdìèná

práce. Je potøebí mít silné cirkusácké srdce, aby nepodlehlo vábení

lásky a setrvalo pøi povinnosti.“

„Vy tedy, maestro, neuznáváte výsostné právo lásky?“ zeptala

se tiše Anežka.

„Neuznávám, madame, jakmile jakkoli smìøuje mimo naši

sféru. Dokonalosti se dosáhne jen nejvyšším sebeobìtováním. My

lidé tohoto prastarého umìní musíme mít sílu zøíci se všeho, co nás

odvádí pryè. Zøekli jsme se domovù, spoleènosti, civilního života, klidu

a pohodlí, bezpeènosti a jistoty žití, konvence a bùhví èeho ještì.

Postavili jsme se mimo svìt. Je to hrdé, ale je to taky kletba. Dali

jsme si jiné zákony, než vládnou mezi lidmi, a ztratili jsme právo na

civilní štìstí. Každý z nás tak nebo onak hraje se smrtí a dennì zkouší,

jak daleko lze v té høe jít. Madame, to není normální život. Ani rytíøi

ve støedovìku, ani voják ve válce neopakuje sázku života den za dnem,

mìsíc po mìsíci, rok co rok. To èiní jen lidé zvláštní øehole, kteráž

sluje cirkus. A kdo se té øeholi zaslíbil, nemá právo se zamilovat. Nemá

právo porušit spoleèenství, které nás vždycky víže dohromady. Nikdo

z nás není sám o sobì, každý je spjat s tìmi druhými a buï posiluje

nebo oslabuje celek. Láska v našem bratrstvu má jen tehdy oprávnìní,

když neoslabí celek, ale posílí. To je zákon lidí jsoucích mimo.

Nedodržuje se a naše umìní upadá. Vymírají v nìm lidé, kteøí mu

dovedli obìtovat všecko, a pøibývá umìlcù, kteøí touží po obèanském

poøádku. Jenže kdo tam zatouží, otvírá v srdci branku tomu, co je

nám nejzákeønìjší: strachu o život.“

Vašek naslouchal nenadálému obratu všecek zbledlý. Kdyby

nebyl svìdkem, jak celé to setkání bylo náhodné, byl by také tuto

(291)

episodu považoval za potmìšilou intriku. Ale tady vidìl velmistra,

kterému od první chvíle na slovo vìøil, a ten netuše zabodával dýku

do nejcitlivìjšího místa Vaškovy hrudi. Vaškovi bylo z toho úzko a zle,

a zdálo se mu, že pøestává vidìt a že jen z dálky slyší hlas jako ortel.

Srdce se mu zastavovalo pøi pomyšlení, jak se toho øeditelka chopí.

Ale k údivu a úžasu slyšel ji, kterak se zvedá a odpovídá s tichým

rozechvìním:

„Pane øediteli, odpuste, že pøerušuji vaše výklady. Ale

odpoledne se chýlí k veèeru - nechtìl byste se podívat na naše stáje?

Jistì vás to bude zajímat. A po prohlídce byste mohl zùstat u nás na

veèeøi - zas jednou pojíst v maringotce. Mùj muž by byl nesmírnì rád,

kdyby vás mohl osobnì poznat.“

„Madame, nemùže být pro mne radostnìjšího pozvání. Nám

starým idealistùm zní zcela jinak volání: Konì! Konì! Království za

konì!“

Když došli k táboru, uvítal Petr Berwitz soka svých rodièù se

vší grandezzou Emíra bílých koní. Pan Wollschläger mu ihned nabídl

tykání. Anežka s Helenou se omluvily, že se musí poohlédnout po

kuchyni, a Vašek spìchal ke klecím chystat krmení. Berwitz zamíøil

tedy sám se svým hostem ke konírnám. Když u nich odhrnul oponu,

ozval se nenadále výkøik:

„Mùj Bože! Pan Wollschläger! Je to možné? Maestro.. Mae-

stro!“

Koèí Hans s vlasy bílými jako mléko bìžel hosti vstøíc

s rukama nataženýma a tváøí rozzáøenou. Pan Wollschläger se zastavil,

ostøe si starce prohlížel, pomalu se probíral ve své pamìti, až najednou

øekl:

„Hans! Nemýlím se? Hans! Jak se máš, starý brachu? Tys

tedy ještì u øemesla. No, to je od tebe hezké, žes mì poznal.“

„Jak bych nepoznal,“ koktal Hans všecek rozechvìlý, „jak

bych mohl zapomenout na službu u pana Wollschlägra! Maestro se

mne pøece ujal... maestro mì vycvikoval... do smrti budu vdìèen...

Ne, taková pocta naší stáji! Taková návštìva! A já si nezval èervenou

(292)

vestu...“

Pan Wollschläger mu poklepal na rameno, to že tedy nevadí,

a už se otáèel po vùni stáje. Oèi mu záøily, když sptøil dlouhé øady

koní. A s nejvìtší znaleckou jistotou šel pøímo k nìm nejkrásnìjším

kusùm. Berwitz spokojenì nadýmal hruï: Wollschläger vyhledával

právì ty, kterých si Berwitz cenil nejvíce. A také na stáji bylo vidìt, že

do ní vstoupil velmistr. Zamlaskal, zavolal a neklidní høebci stáli

okamžitì v pozorném soustøedìní. Jejich tøpytné oèi se zahledìly na

drobnou postavu, a když k nim Wollschläger popošel, žádný neuhýbal,

žádný se neplašil. Zajel jim prsty do høívy, popleskal je po krku, pohladil

nos, podíval se na zuby - i ti nejdivoèejší mezi nimi snášeli dotek jeho

pevné, velitelské ruky. U každého si dal øíci jeho jméno, které nìkolikrát

mazlivì opakoval. A když šel dál, všecky ty krásnì klenuté hlavy se

za ním otoèily a nejedna se natáhla k lehkému zaøièení.

Veèeøe ve voze byla bohatá. Anežka nasadila na ni všechnu

svou kuchyòskou i hostitelskou dovednost. Mìla k své potìše hosta,

který zplna ocenil každou finesu. Hovor bìžel, jako pøi každém

cirkusáckém setkání, ve vzpomínkách na lidi, mìsta a zvíøata. Pan

Wollschläger byl znamenitý vypravìè a okouzlil zvláštì paní

Hammerschmidtovou uhlazenou dvorností. Ve všem však u nìho

pronikal melancholický stesk nad zapadající hvìzdou cirkusu.

„Nechci být jen mrzutý opìvaè starých èasù. Je dost smutné,

když si musíme øíci s Horácem: Bìda, Postume, Postume, prchavì

mizejí léta. Radìji bych si tento svùj stesk oslavil pohledem na zdárný

rùst nových sil. Mùj básník mì uèí, že krátký úhrn žití nedovoluje zaèít

si s dlouhými nadìjemi; pøesto jsem míval takové nadìje à la longue,

protože jsem vìøil v dorost. A teï, když už jsem tuze, tuze stár, vidím

stále jen jedno: velcí jezdci všeumìlci vymírají a s nimi jejich výkony.

Noví lidé jdou mechanicky v tom, èemu se nauèili, a nijak nezvyšují

úroveò. Já jsem skákal hoøící obruèí, která mìla v prùmìru pouhých

dvaadvacet palcù. Dnes nikoho ani nenapadne, aby si do takové míry

zhoršoval pøekážky. Já jsem si pøi saltu na jedoucím koni obul ve

vzduchu trepky - dnes už se o takovém triku ani neslyší. Místo toho

(293)

se radìji rozšiøuje program. Vidìl jsem vaše slony, lvy, tygry a medvìdy.

Za èas pøijdou pštrosi, velbloudi a žirafy a snad mroži a tuleni a klokani

s vakem na bøichu, poøád víc, poøád jiné, poøád nová dráždidla, ale

smysl pro vznešenou krásu konì v každém jeho postoji zajde. Vymírá

šlechta, vymírají jezdci, vymírají znaleètí diváci. Zbývají jen davy, které

musíte sbubnovat a zjanèit. Nemáte lehkou práci.“

„Ach co,“ namítl Petr, rozjaøený vínem, „za našeho života to

ještì vydrží. A co pøijde potom, to už bude starostí jiných.“

Když vyšli z vozu, aby hosta doprovodili, plul veliký siný mìsíc

nad borovinou a palouk byl ozáøen støíbøitým jeho svìtlem. Z okének

maringotek prošlehovaly žluté a narudlé záøe, odnìkud bylo slyšet

pøidušené hovory, nìkde u kovárny hrál kdosi na harmoniku.

„Mohl bych se ještì jednou, na rozlouèenou, podívat na konì?“

obrátil se Wollschläger na Petra. „Víš, je to možná naposledy, kdy

vidím takový výbìr.“

Polichocený Petr ochotnì svolil. U stáje sedìli Kerholec, Hans

a Vašek, a Hans pobafávaje z dýmky vyprávìl o kumštech, které

provádìl s koòmi Eduard Wollschläger. Nyní vyskoèil a s dýmkou pøi

noze hlásil principálovi, že ve stáji je všechno v poøádku - jen z koní

že žádný nelehl a nespí, všichni stojí, jako by èekali na pøedstavení.

„Èekají na mne!“ usmál se Wollschläger a vstoupil. Konì obou

øad obrátili k nìmu hlavu a lehká vlna neklidu proletìla stájí.

„Sirius! Daimon! Admirable! Cyrus! Kismet! Heros!“

Pan Wollschläger volal jednotlivá jména a každý zavolaný se

vzepjal, nìkteøí zaržáli.

„Mon Dieu, mon Dieu...“ prohodil staøec dojat, „moci tak

ještì jednou vzít biè do rukou...“

„Vašku,“ zvolala Anežka, která stála vedle nìho, „skoè do

jednièky a pøines obì šambriery!“

„Madame,“ obrátil se k ní Wollschläger radostnì, „myslíte,

že by to bylo možno?“

„Pøeji si to, maestro,“ odpovìdìla krátce a pevnì. Petr Berwitz

se na ni rozpaèitì podíval, ale od jejím energickým pohledem jen

(294)

pøikývl. Pan Wollschläger se uklonil, šel mezi konì a dvanáct

nejkrásnìjších uvolnil. Každého pøitom polaskal, pošeptal mu do ucha

jeho jméno, pøitiskl svou tváø na jeho. Vašek pøinesl dlouhý i krátký

biè. Starý pán je potìžkal v ruce, vyvážil a spokojenì pøikývl

Berwitzovi:

„Správné! Já jsem své konì pøedvádìl bez bièe... ale s cizími

bych se to napoprvé bez tušírování neodvážil.“

Vyšel ven, do mìsíèního svìtla, doprostøed jasnì ozáøeného

prostranství, a tøikrát práskl velkým bièem. Ve stáji se ozval dupot

kopyt.

„Open the door! Avanti!“

Hans s Vaškem odtáhli závìs a uvolnìní konì, bez postrojù,

jen v ohlávce, s vlající høívou a zdviženými ohony se øítili vpøed a rovnou

k muži, který je volal. Starý pán je však na délku bièe zarážel a obracel

nalevo. Veliká šambriera poletovala vzduchem jako blysknavý hádek

a drobná volání Wollschlägerova, pobídky a lichotky, se køižovaly

s letmými doteky bièe. Høebci i klisny klusali v nejvyšším napìtí, uši

i oèi ctižádostivì soustøedìny na každý jeho povel. Od maringotek se

zaèali lidé sbíhat, ale než dobìhli, klusalo všech dvanáct nádherných

zvíøat v dokonale uzavøeném kruhu.

„Potztausend!“ ozvalo se tiché zaklení a Vašek cítil, jak mu

nìkdo prudce stiskl paži. Vedle nìho stál Berwitz, všecek vyjevený.

„U všech hromù... koukejte na nì... koukejte na nì... oni jdou

na pravou ruku!“

Byl to opravdu neuvìøitelný zázrak, konì, kteøí jako všude u

cirkusu byli celý život cvièeni kroužit nalevo, tady najednou pod povely

Wollschlägerovými bìželi opaènì.

Nyní ten drobný staøík vykøikl, mávl bièem a konì se prudce

zastavili, na zadních nohou a obrátili ètvrtpiruetou ke støedu a stáli èelem

k Wollschlägerovi. Obešel je dvakráte kruhovým pohybem šambriery,

aby je nechal oddechnout a soustøedit se. A pak, po nehybné vteøinì,

rozpøáhl ruce a zvolal:

„Vzhùru! En parade!“

(295)

Devìt koní se okamžitì zvedlo na zadních nohou do levady,

tøi, kteøí nebyli cvièeni na vysokou školu, øièeli a vzpínali se, bylo vidìt,

jak ochota poslechnout zápasí v nich se strachem a nejistotou, ale

staøec uprostøed kruhu mìl nyní oboèí staženo, z oèí mu sršela

porouèivá vùle, ruce poškubávající se vzhùru jako by podpíraly

a zvedaly koòská tìla, a po chvilce váhání stálo všech dvanáct

vztyèeno v mìsíèním svìtle, høívu rozvlátou, uši zdviženy, oèi rozèilené,

pøední kopyta bijící do vzduchu, lesknoucí se bøicha vyklenutá pod

nimi. Diváci kolem podlehli velkolepému výjevu a zaèali, sami otrlí

cirkusáci, tleskat.

Pan Wollschläger se uklonil, zavelel a konì se opìt ètvrtinou

piruety jako pøi courbette pootoèili a spustili na všechny ètyøi. Biè

prolétl vzduchem a celá ronda se jala opìt kroužit vpravo.

„Cyrus! A gauche!“

Biè lehounce práskl a Cyrus, ocitnuvší se právì pøed vchodem

do stájí, odboèil a bìžel domù. Jeden za druhým tak z rondy odpadal,

až poslední Kismet vbìhl do stáje, kde se všichni konì rozeržáli.

„Madame,“ øekl pan Wollschläger Anežce s velkým dojetím,

„nikdy nezapomenu na veèer, jejž jste mi pøipravila.“

„Tím ménì zapomeneme na vás my,“ odpovìdìla paní

Berwitzová.

„Obávám se,“ øekl Berwitz, „že tomu nebudu, až se vyspím,

vìøit. Vést neznámé konì na pravou ruku a takhle je zvednout do

levady, to mi bude zítra pøipadat jako nemožný sen. Jsi opravdu mae-

stro, Eduarde.“

„Jste velmi laskaví k starému èlovìku. Pøeji vám všem hodnì,

hodnì štìstí.“

Rozlouèili se ve velkém dojetí. Øeditelka požádala Vaška, aby

pana Wollschlägera doprovodil. Starý pán sice uèinil odmítavý pohyb,

ale svolil. Vašek šel velmi rád. Ještì nikdy nemìl k nikomu takový

pocit úcty, obdivu, zbožnìní. V duchu si opakoval, co veèer øíkal Hans:

„To není principál, to je èarodìj.“ A sám pro sebe nemìl jiné tužby

než pøipodobnit se tomuto kouzelníku, dokázat takové divy, dovést

(296)

své umìní tak vysoko a umìt s takovou moudrostí se dívat na celý

svìt. Vašek se tìšil, že se „starý idealista“ ještì jednou s ním rozhovoøí

o cirkuse a že se bude moci zeptat na tajemství jeho magického vlivu.

Byl by ochoten ho poslouchat celou noc a pøedem uvìøit každému

jeho slovu. Leè pan Wollschläger šel po jeho boku mìsíèní nocí

a Vaška jako by nebylo. Jednou se na cestì zastavil a zíral pøed sebe

a usmíval se. Vašek cítil: teï nìco øekne. Teï pøijde nìjaká krásná,

velká, utìšující pravda. A vskutku, rty pánì Wollschlägerovy se

zachvìly a tøikrát po sobì z nich blaženì zaznìlo, èemu Vašek

nerozumìl:

„Non omnis moriar! Non omnis moriar! Non omnis moriar!“

A pan Eduard Wollschläger sòal klobouk a velkou úklonou

se dìkoval mìsíci na nebesích.

Pak už nepromluvil, až když stanul u své branky. Odemknul si

ji, otevøel, a stoje mezi veøejemi, obrátil se náhle k Vaškovi. A vztyèiv

se pevnì, jako když zvedal høebce do levady, zaostøil oèi k pohledu,

který pronikal Vaškovi až do mozku, pronesl pøísnì a velitelsky:

„Jsi mezi dvojí zradou. Vezmeš-li si to hamburské dìvèe, zradíš

své umìní. Chceš-li sloužit svému umìní, musíš zradit to dìvèe. Není

jiná cesta. Buï - anebo. Vybojuj si to v sobì. Všichni velcí jsme museli

prožít tuto strašnou hoøkost, nebo velkost nemùže vyrùst z idyly. Slyšel

jsem a vidìl jsem dost, abych ti mohl øíci: Jsi jeden z vyvolených. Jsi

jeden z vyvolených! Ale pro vyvolené je urèen jen boj a zápas, nikoli

pokojné štìstí lásky. Naše umìní spìje k zániku. Vᚠcirkus je ohrožen.

Berwitz to neudrží. Berwitz je stár. A Berwitz je hloupý. Pro èasy,

které na vás pøijdou, musí být v èele èlovìk zcela jiné síly. Chceš-li

zachránit Cirkus Humberto, vezmi si Helenu Berwitzovou.“

Vašek stál úplnì ustrnulý. Pan Wollschläger se na nìho díval

a jeho pohled zmìkl.

„Ubohý, ubohý hochu, jak chápu tvou bolest. A nemohu ti ji

utišit žádným balzámem. Zavrhneš štìstí a nezískᚠnic než trudnou

starost. Ani jmìní tì neèeká, ani pohodlí, ani klid a bezpeènost osudu,

jen zápas, zápas, zápas. Ale tak teprve najdeš sám sebe. Dobrou

(297)

noc!“

Pan Wollschläger zavøel vrátka, otoèil klíèem, po chrupavém

písku lehkým krokem došel k domku a zmizel. A Václav Karas stál,

stál, pak se opøel o sloup branky a plakal.

VI

„Pøála bych si, aby svatba byla tichá,“ pronesla Anežka

Berwitzová.

„Co tomu øíkáte, barone?“ otázal se Berwitz pana Gaudeama,

nalévajíc mu víno. „Hádáme se o to už týden a shodli jsme se jen

potud, že vy máte být v té vìci rozhodèím.“

„Dìkuji za vzácnou dùvìru,“ usmál se pan Gaudeamus, „aè

tentokrát není zrovna pøíjemná. Musím totiž milostivé paní odporovat.

V cirkuse má být tichý leda krach. Ostatní všecko se má dìlat

s bubnem.“

„Nu tak - co jsem povídal?“ vytahoval se Berwitz. „Víte,

barone, kdyby bylo po mém, vypravil bych celou svatbu jako

pantomimu. Já bych hrál šerifa, Helena by byla šerifova dcera, Vašku

by byl zamilovaný cowboy... nebo ne, byl by mladý farmáø z druhé

strany hranic, pøijel by s celým prùvodem koní na námluvy, já bych

mu dceru nedal, on by ji unes, já bych po nìm støílel...“

„A pøitom ho ještì zastøelil, viï?“ pøerušila ho paní Anežka.

„Vidìl jste už, barone, takového blázna?“

„Mlè, Anežko, to hlavní mìlo být zajmout faráøe... víš, chytit

lasem faráøe a odvézt ho do pralesa, by tam požehnal sòatku. A to

jsem si myslel, kdyby ten faráø byl opravdický, že by bylo opravdické

i to požehnání...“

„A vy si myslíte, pane øediteli,“ smál se Gaudeamus, „že byste

mohl hamburského arcidìkana chytat lasem?“

„No, když bych mu øádnì zaplatil...“

„Tomu budete muset øádnì zaplatit i bez lasa. Koukejte, vy si

(298)

pøece nemusíte dìlat reklamu, když už jsou lidé u vás v boudì. Ale

okázalá, dobøe zrežírovaná svatba mùže být pro Cirkus Humberto

velkou reklamou. To se ovšem musí rozvinout mimo podnik, po

hamburských ulicích...“

„Velká paráda! No ovšem. To je bájeèný nápad, barone. To

je úžasné, že mne to hned nenapadlo. Defilé všech zvíøat... Ale to

musím hned koupit párek velbloudù. Bez velbloudù by ta svatba nebyla

úplná. Dám okamžitì zatelegrafovat Hagenbeckovi.“

„Co tì to posedlo s velbloudy?“ zarážela ho Anežka. „Uvažuj

radìji o nìjakém daru do mladé domácnosti, když nechceš vyplatit

vìno.“

„Ti velbloudi, to bude mùj dar. Odpus, Anežko, ale ty to tak

necítíš jako já, jaká je to hanba, že ještì nemáme velbloudy. Každý

jarmareèník vodí si dnes dromedára a my, taková stará rodina, máme jít

do ulic bez velbloudù? Co by si lidé o nás pomysleli? Jak bychom vypadali?

Øíkám ti, svatba je bez velboudù nemožná.“

Mají-li stìny uši, byly uši maringotek v tìch dnech ohlušeny

debatami o nadcházející události.

„Pøedstavuji si,“ øekla Alice Kerholcová paní

Hammerschmidtové, když vùz pokladny a švadlen kodrcal

z Lüdenscheidu do Iserlohnu, „pøedstavuji si, jak bude naší Helence

slušet svatební kostymek s volánky. Je tak útlá v pasu, a když se ještì

sešnìruje...“

„Kostymek?“ pozastavila se paní Hammerschmidtová,

„jakýpak kostymek? Helena musí mít velké svatební šaty s kolosální

vleèkou, jak se na takovou rodinu patøí!“

„Mnì by se však na ní více líbil štíhlejší kostym, to teï pùjde

do módy. Vpøedu pìknì pøilehlý k tìlu...“

„Já vím, já vím, nová nemravnost. Má milá Alice, vìø mi, nebylo

nad širokou krinolinu. To bylo tìlo pìknì skryto jako ve zvonu a nebylo

poøád vystaveno na oèi mužským.“

„Ano, ale když vás pán pøi tanci pøitiskl, zvedla se krinolina

na druhé stranì a èert vidìl kostelem až na oltáø.“

(299)

„Ano, ale to jsme pøece dìlávaly, jako že o tom nevíme. To

právì s krinolinou šlo, šoupnout ji vpravo, šoupnout ji vlevo, zvednout

dozadu, zvednu dopøedu, mužští bláznili a ženská se tváøila jakoby

nic.“

„Ale milostpaní, co s tím bylo za útrapy! A zvláštì u nás, když

se muselo do tìch úzkých dveøí maringotek...“

„Jen to nech být, byla to krásná móda. Vždycky jsem si

Helenku pøedstavovala jako nevìstu v široké bílé krinolinì, na kterou

kolem dokola našijeme vìneèky a rùžièky s krajkovím. Dnes bych ji

k tomu nepøimìla, dneska jde móda na turnýru, èlovìk už neví, co

všecko dozadu našít, aby se to tam zvedlo a zvelebilo. Ještì že nám tu

vleèku nechávají, aby to pìknì splynulo.“

„Já bych na jejím místì šla bez vleèky. Bylo by to moderní.“

„Jen, prosím tì, nevymýšlej Helenì žádné výstøednosti. Hel-

ena musí jít jako dìvèe z dobré rodiny, vespod silnou turnýru, vpøedu

dekolté, vzadu vleèku, pod sukni volánky a pentle, pøes to krajkovou

tuniku a na to závoje, aby bylo vidìt, že je tu bohatství.“

„Chudáèek, vždy ona ani takovou sáhodlouhou vleèku

neutáhne!“

„To nevadí, Alice, pan øeditel má pro svou dceru dost

prostøedkù, aby za ní šla dvì bílá pážata a vleèku jí nesla!“

Veèer ve stáji došlo k prudké hádce mezi Hansem a Malinou.

„Takový ouškytek!“ rozkøikoval se tichý Malina na ostatní

stájníky, „sotva se to tu ohøálo a bude se to tu roztahovat!“

„Takový dìdek vyšeptalá,“ nadával šedovlasý Hans, „je to

jako pára nad hrncem, fouknout studený vítr, tak je z toho kapka; ale

ne, to on se musí plést mladým lidem mezi nohy!“

„Pøileze si to ze zkrachovaného podniku, my se tu nad tím

smilujeme, vezmeme to na milost a ono si to tu najednou zaène

porouèet!“

„Celý život se to stará o kozy a o vopice a najednou si to

dìlá nárok na konì! Pro tebe, ty dìdku, je tamhle Modrovous, toho

si vokšíruj, až mu nabarvíš fousy!“

(300)

„Co to povídáš, ty kluku prkenná, ty koòáku zbìdovanej,

vezmu-li biè...“

„Copak je to tu za køik?“ ozval se ve dveøích Kerholec, který

sem vrazil zrovna ve chvíli, když se oba dìdové za smíchu celé stáje

na sebe chystali.

„Poslušnì hlásím, to tady Malina mi nadává,“ zaraženì hlásil

Hans.

„Bodej bych nenadával,“ hartusil dále Malina, „vidìl jsi už

nìkdy, aby takový cucák rozhodoval, co bude a co nebude?“

„A oè se vlastnì hádáte?“

„Já se nehádám,“ prohlásil Malina, „já jsem jen tady povídal,

a mi vyleští nejlepší cajk, protože povezu nevìstu do kostela. A tenhle

uklizeè hnoje se opováží mnì, Vendelínu Malinovi, øíc do oèí, že

s nevìstou pojede on! Vidìls nìkdy takovou drzost? Já vez mámu,

povezu i holku, to je pøece jako boží den.“

Hans se znovu rozdrudil, že Malina neudìlá na kozlíku žádnou

figuru a že se nemùže dopustit, aby mìli o takové slávì ostudu.

„Figuru, já neudìlat figuru,“ køižoval se Malina, „já vidìl, ty

chytráku, jak se jede s papežem, a tys ještì nebyl na svìtì, když já už

pil na bratrství s koèím od tureckýho sultána! Já ti udìlám figuru, jako

bych vez císaøovnu Alžbìtu s arcibiskupem na vetrené. To bys tak

smìl øíc nebožtíkovi Humbertovi, že Malina neudìlá figuru!“

„Poèkejte, mladíci,“ okøikl je energicky Kerholec, „jste mi na

sebe nìjak moc ohniví. Poøádek bude takový, že nevìstu poveze

Malina...“

„No, vždy jsem nic jiného neøek - já už pøece patøím do

rodiny.“

„... a Hans poveze ženicha. Sám si ho vychoval, sám si ho

odveze.“

„A to zas jo,“ pokývl hlavou Hans, „na to já nevzpomnìl, že

je pøi svatbì taky ženich.“

Všude se všecko zabývalo veselkou, od direktorského vozu

až do stájí, jen ženich chodil mezi nimi vážný a zamyšlený.

(301)

„Copak je s tebou, Vašku,“ spustil jednou na nìho otec, když

se octli sami pøed osmièkou, „sám jsi se rozhodl a teï mi chodíš, jako

bys mìl pøed funusem a ne pøed veselkou.“

„Já nevím, táto... tak to na mne padlo... Rozhod jsem se, všichni

jste spokojeni, každý mi to schvaluje, Berwitzovi se radují, Rùženka mì

dobrovolnì pustila ze slibu, Helenka je ke mnì milá - všecko je to

v nejlepším poøádku, a na mnì to pøece leží jako mùra, zda jsem jednal

správnì. Víš, nìkdy si myslím, že ty... a ti druzí... a my tu vùbec, my jsme

mužští a všecko je správné podle mužského stanoviska; ale kdyby

maminka... že by maminka to možná neuznala. Ona mìla na vìci ještì

jiný pohled než my.“

Karas starší se zastavil úplnì pøekvapen. Márinka! Bože, jak

to bylo už dávno a daleko! Døív, v tìch prvních letech, míval jí plnou

hlavu, všecko kolem a zvláštì na hochovi mìøil poøád vzpomínkou na

ni, co by ona øekla, jak by ona co posuzovala. Ale pak, když už se

rozlouèil s myšlenkou na odchod od cirkusu, když už s ním srostl,

pak se tak polehouèku, po špièkách vytrácela z mysli - inu, živý èlovìk

pøece nemùže žít s mrtvým. Zapomínal, až zapomnìl, jiné ženské se

vynoøovaly, veselo bylo, sem a tam si užil svìta, volný bal jako pták,

už ho žádné výèitky netrápily. A teï najednou, po tolika letech, tady

ten hoch mu ji pøipomene, a jak! Trápí se ve svìdomí zrovna tak,

jako se tehdy trápíval on. To všecko, že je to nesmírnì hodný hoch,

odhodlaný, stateèný, rozumný, ale se srdcem. Má srdce, paneèku,

jako mìla jeho máma; a to tì, chlapèe nebožáku, leccos ještì zabolí!

Co mu jen øíci, bože, co jen øíc, aby ho z toho vyved a utìšil? Karas

táta bezradnì hledá nìjaké slovíèko jako spásu, ale nic mu na mysl

nepøichází, žádná pøedstava, žádný pojem; jen odnìkud z daleka mu

hlavou zaèíná bzuèet písnièka, ta jeho vlastní nejmilejší písnièka...

Všecky panenky z lesa jdou... jen ta jedna nejde... Bodej, to je to,

to je ta Vašíèkova bolest... A jako by slyšel Krèmáøíkovo dìrka: „Nu,

tuceví, kerak je nìèeho moc, tak je toho pøíliš...“

A najednou mu nìjaké zdravé vnuknutí našeptává, že v tomhle

citu nesmí zùstat a že se musí pøes to pøejít. A už tu je to správné

(302)

slovo, slovo klidné a všední, zažehnávající všecko vzrušení.

„Až pøijedeme, Vašku, do Hamburku, zùstaneme bydlet ve

voze.“

„Ano, táto, už jsem taky na to myslel. K Langermanovým jít

nemùžeme. A jinam to nestojí za to. Paní Berwitzová poèítá, že budu

s Helenkou bydlet pak u nich. Ale co ty? Zùstaneš i potom v osmièce?“

„Já bych zùstal, mnì na tom tak moc nezáleží. Možná, že si

nìco najdeme s Burešem. Jenom je ještì otázka, mám-li vùbec zùstat.“

„Proè? Co tì to popadlo?“

„Nu tak. Tøebas to Berwitzovi nebudou rádi vidìt, že mají

být pøíbuzní s obyèejným stavìèem. Ty jsi mnohem víc než já a na

tobì jim záleží, to není žádné tajemství. Ale já tu pak najednou mohu

být na pøekážku. Direktor a tenák to je moc nerovné pøíbuzenství.“

„Dokud tu bude paní Berwitzová, nemusíš na tohle myslet. Ta

paní je nesmírnì moudrá a umí Berwitzovi spravit hlavu. A na starého

se musí trochu hrát komedie. Jemu jde hlavnì o to, jak vìci vypadají

navenek. Co se toho vnitøního týèe, jestli tenák nebo co, to moc

mluvit nemùže, protože je to navlas jejich historie. Ale v tom zevnìjším

mu vyhovíme. Já si poøídím k svatbì frak od nejlepšího krejèího a ty

si dᚠšít èerný kabát s šosy a na hlavu si koupíš cylindr.“

„Cylindr? Ty jsi se zbláznil?“

„Nezbláznil. Kdybys pøeskoèil šapitó, nebude mu to tak

imponovat, jako když pøijdeš na svatbu v cylindru.“

„Já a cylindr? Já a cylindr? Vašku, Vašíèku, to pøec nemyslíš

vážnì. Já bych si v tom pøipadal jako na pranýøi. Chodit s rourou na

hlavì! Já, Anton Karas, zedník a tenák, - a na kotrbì balancovat

rouru! Vždy mi to spadne s hlavy, èlovìèe, všude s tím narazím, do

dveøí se nevejdu, do vozu nevlezu, vítr mi to shodí, pomakám si to,

pocuchám, držet to nebudu umìt, nìkde si na to sednu, èlovìèe, synu,

já s tím budu mít malér na malér a všem budu pro smích...“

„Nesmysl, táto,“ okøikoval ho Vašek. „Øekl jsem: šosatý kabát

a cylindr, na tom zùstane a ostatní øeèi jsou zbyteèné.“

Vašek odešel a zanechal otce v úplném ustrnutí.

(303)

„Zatracenej prevíte direktorskej,“ ulevoval si Karas Antonín,

„ještì sis k tomu ani nepøièich a už budeš starýho tátu komandovat?

Hej, povídám, Malino!“

Osmièkáøi se scházeli k obìdu, první se blížil Malina.

„Povídám, Malino: copak si vezmeš o svatbì na hlavu?“

„Copak bych si vzal, Antone. Cylindr si vezmu!“

„Cylindr?“ vyvalil oèi Karas.

„No ovšem. Jakpak bych si mohl sednout na kozlík bez

cylindru? To ten hlupák Hans neví, že tu mám cylindr, ještì od

Berwitzovy svatby, krásný, lesklý, s bílou pentlí, s kokardou po stranì.

Na to si nebožtík Humberto potrpìl. Když mu na jízdì nezáleželo,

øekl: ,Vendelíne, zapøáhni.‘ Ale když jel k nìjakému panstvu, øekl:

,Vendelíne, pøedjeï.‘ Jak øekl ,pøedjeï‘, tak to bylo s cylindrem

a v rukavièkách. A když øekl: ,První koèí nech pøipraví ekvipáž,‘ tak

to jsem si oblékl bílé punèochy, krátké kalhoty a dvourohý klobouk

s tøapci. Co takový Hans ví, jaké tady byly rozdíly v koèírování. To

byly, èlovìèe, takové rozdíly, že já, když jsem jel s ekvipáží, a já,

když jsem jel jen tak, to bych si byl ruku nepodal. Ten vrták øekne, že

neudìlám figuru, A zatím starý Humberto øíkal: ,Jen mi, Vendelíne,

nikdy nezapomeò udìlat figuru. Pán mùže vypadat, jako by vylezl ze

stáje, ale koèí musí být nóbl.‘ A to je svatá pravda. Jednou s námi asi

rok jezdil jeden knížecí koèí z Kynžvartu, od Metternichù, ale to vám

byla krása, že ji ani nevypovím. Byl jako z kamene øezanej, už ani

nemrkal. Ten když si stoup k parádì pøed boudou, tak ho lidé chodili

píchat špendlíkem, jestli je živej nebo vycpanej. Však se taky chlubil,

že už je z desátého pokolení metternichovských koèí, to že je u nich

v rodì; a každá máma v jejich familii že má svého prvorozeného

s nìkterým Metternichem. Inu nejlepší koèovská krev, jakou si mùžeš

pøedstavit.“

„A jak tedy poøídil u cirkusu?“ zeptal se Bureš, který zatím

došel a zvìdavì poslouchal.

„On vlastnì k cirkusu nechtìl. On chtìl pùvodnì k divadlu.

Ale tam to s ním nešlo. A hrál co hrál, vždycky stál nehybnì jako

(304)

socha. Ukazoval mi výstøižek z novin a tam o nìm stálo, že jeho

Hamlet by moh stát na Hamletovì hrobì jako pomník. On byl na

to strašnì pyšný, ale já myslím, že ho právì proto vyhodili. Kam

zmizel pak, ani nevím...“

„Asi se vrátil,“ dohadoval se Bureš, „oženil se a mìl zase od

Metternicha kluka.“

„To je možné,“ kýval hlavou Malina, „jestli jsou Metternichové

ještì tak slavný rod.“

„Inu, rodinné tradice se u našich urozených pánù dodržují,“

poškleboval se Bureš. „Jak jste na toho koèího pøišli?“

„Kvùli tomu trulantovi Hansovi,“ odpovìdìl Malina.

„Ne, my na to pøišli od cylindru,“ opravil ho Karas. „Vašek

mi poruèil, že si mám k svatbì poøídit cylindr. Co tomu, Bureši, øíkáš?“

„No... kdybys chtìl vypadat zvl᚝ apartnì,“ poškleboval se

Bureš, „kup si slamìný klobouk s vysokou pentlí a se závojem. Nebo

skotskou èepièku a k tomu dudy.“

„Ptám se tì vážnì: mám si to koupit?“

„Kdo chce s vlky býti, musí s nimi výti. Mnì by na všecko

staèil mùj kalabresák. Ale tvoji vlci jsou v cylindrech. Poøiï si tedy tu

rouru, a je nìjaká legrace. Až ti bude zle, mùžeš jednou z nìho tahat

kytky a králíky. Cirkusákovi se cylindr vždycky hodí.“

„Jen aby se ti to nestalo jako tomu kouzelníkovi v Saint-Omer,“

uklouzla zas Malinovi vzpomínka. „To byl nìjaký Gianini, mìl boudu

zrovna vedle nás. Jednou mu utek pomocník, vzal si tedy nìjakého

venkovského chasníka, který se potuloval pøed boudou. Ukázal mu,

co a jak má pøed produkcí pøipravit, a šel vyvolávat. Ten kluk mìl

taky vecpat živého králíka do tajného šuplíku u èarovacího stolku.

Šuplík byl, to se ví, uzouèký, králík se tam nemoh dostat a vøeštìl. A

ten kluk byl z venkova, mìl rád zvíøata, ale byl hloupý. A tu si tedy

øek: Chudáèku malá, povídá, co já tì tam mám cpát a co se tam máš

trápit... pán je kouzelník... pán si pøièaruje jiného... A vzal králíka

a dal ho zpátky do kotce...“

„A pøi produkci...?“ zeptal se Bureš.

(305)

„To já nevím, já tam nebyl. Ale po produkci jsem vidìl, co

bylo vzadu. Kluk volal poøád ,Pán je kouzelník... pán si pøièaruje...‘

a Gianini øval ,Pán je kouzelník, pán ti pøièaruje pár pohlavkù‘.“

„A pøièaroval!“

„A ne pár, èlovìèe, to ti byl celý pohlavkový ohòostroj. Facky

lítaly jak rachejtle.“

Bureš se chechtal, ale Karas zùstal pøimraèen a zadumán nad

problémem cylindru. Nicménì když dojeli do Hamburku, chodili se

cirkusáci tajnì dívat na nìho, jak ve chvílích, kdy myslel, že ho nikdo

nevidí, vycházel z maringotky s cylindrem na hlavì tak opatrnì, jako

by balancoval koule, sestupoval po schùdkách a vracel se opìt zpátky,

poøád s krkem køeèovitì napjatým ve strachu, že mu ta dlouhá roura

spadne s hlavy.

I byla svatba, slavná svatba, tøebaže ne tak velkolepá, jak si

Berwitz pøedstavoval. Magistrát mu nepovolil prùvod se slony

a velbloudy, ale nenamítal nic proti kavalkádì, která mìla doprovodit

koèáry svatebèanù. Byly tedy zas jednou na denní svìtlo vytaženy

nejdražší kostymy a dopolední nedìlní promenády spatøily proudy

nádherných koní v blyštivých postrojích s fantastickými jezdci

a jezdkynìmi. Za nimi jely øady koèárù, jejichž koèové mìli bílou

mašlièku na bièi a zelený rozmarýn v kvìtinové dírce. A poslední koèár,

všecek bíle opentlený, byl tažen ètyømi bìlouši, kteøí po španìlsku

vysoko vykroèovali a udivovali davy svým pøesnì stejným krokem.

Osmero lesklých otìží se sbíhalo mezi prsty levé ruky muže na kozlíku,

který budil nemenší obdiv, s jakou majestátností sedìl, patriarchální

kmet, na vyèabrakovaném kozlíku jako na trùnì. Bílá nevìsta se

vyhoupla pøed katedrálou z tohoto koèáru, štíhlá a útlá pod mžením

závojù a ve své vleèce majestátní jako mladá královna. Dva hošíci

v bílých šatech pøiskoèili a nesli jí vleèku, když stoupala po schodišti

k chrámovým dveøím. Ženich mìl nejdokonalejší frak, šitý pod osobním

dohledem barona Schönsteina u vídeòského mistra frakù Jana Václava

Kobližky. Také cylindr, jejž mu baron vybral, tøpytil se osmi povinnými

reflexy neménì než cylindr jeho otce, ponìkud tu ta tam poèechraný.

(306)

Otec nevìstin se spoustou exotických øádù na hrudi záøil dùstojností,

matka byla lehounce dojata. Lišila se od ostatní družiny nápadnì

prostou jednoduchostí svého úboru, kdežto na pøíklad její švagrová

oplývala krajkami, stuhami, volány a kokardami stejnì jako vzlykoty

a slzami.

Petr Berwitz, vedoucí svou dceru, se na prahu chrámu na

vteøinu zastavil a rychle pøelétl oèima davy, které se v chrámì kupily.

Pak se obrátil k Anežce, která šla za ním zavìšena do tenáka Karase,

a spokojenì zašeptal:

„Vyprodáno!“

„Co øíkal?“ zeptala se Anežky paní von Hammerschmidt, která

kráèela za ní, vedena baronem von Schönstein.

„Že je vyprodáno.“

„Vyprodáno!“ zvolala paní Hammerschmidtová s emfasí. „Aby

jim to Pámbíèek oplatil o benefici. Vyprodáno! A to musíte, barone, povážit,

že je to matinée, a za jak nádherného poèasí!“

„Ano, ale pøedbìžná reklama byla znamenitá. Laciná a úèelná.

Ta debata v mìstské radì, zda lze pøipustit slony a velbloudy ke

katedrále...“

„Dùm boží je vyprodán,“ hlásil za nimi, co zaslechl, Frans

Steenhouwer, zavìšený do paní Alice Kerholcové, dalšímu páru.

„Co to povídají?“ ptal se kapelník Selnicki Kerholce.

„Pán Bùh má vyprodané šapitó,“ odpovídal placmistr.

„Co je to platné,“ vzdychl kapelník, „když tam nemá bufet.“

„Patnáct set lidí po tøech markách padesáti,“ poèítal

Steenhouwer cestou k oltáøi, „to by bylo pìt tisíc dvì stì padesát

marek. To by byl krásný pøíjem vzhledem k režii. Knìz, kostelník,

dva ministranti a žádná zvìø. Takový podnik by se mi líbil.“

„Kdyby to všecko nebylo na volòásky,“ usmála se Alice

Kerholcová.

„Nevìsta je už u manéže,“ øíkali si zadní v prùvodì, když se

postup zastavil. Opravdu, Berwitzova rodina s Karasem starším stála

seskupena kol ženicha s nevìstou, jíž paní Kerholcová narychlo ještì

(307)

urovnávala závoje.

„Ready?“ zeptal se Petr Berwitz.

„It’s all right,“ odpovìdìla Alice.

„Allez!“ komandoval Berwitz a v duchu práskl bièem.

Snoubenci pøiklekli k zábradlí a ze sakristie vyšel knìz.

„Ona je tak rozkošná a jemu to tak sluší,“ vzlykala paní

Hammerschmidtová, „to je krásný párek, barone. Vašku má dobré

srdce, a jak mu padne ten frak...“

„Inu, má figuru,“ šeptal Gaudeamus. „Každý krotitel má

figuru.“

„Prosím vás, barone, nepøipomínejte mi krotitele. Bývají mezi

nimi ohavní lidé. A když se vstupuje do manželství, nemá se myslet na

šelmy a na krocení.“

„To máte pravdu,“ ušklíbl se Gaudeamus, „na to má èlovìk

pamatovat døív, než už je pozdì.“

„Jste hrozný cynik, barone. Kdybych nemusela tolik plakat,

štípla bych vás do ruky. Ale já pro slzy nevidím, která ruka je moje

a která vaše.“

S druhé strany se naklonil Petr Berwitz k panu Gaudeamovi,

a zacloniv si ústa cylindrem, šeptal mu:

„Mìl jste, pravdu, barone. Ten faráø je tak tlustý, že bychom

ho byli do lasa nechytli. Ono by se po nìm sesmeklo. Ale zrežírováno

je to dobøe, co? Kouknìte se na starého Karase, jak znamenitì vypadá

v tom šosáku a v cylindru. Mít zlatý øetìz kolem krku, vyhlížel by jako

senátor. To si ostatnì musím poznamenat: zlatý øetìz. To ještì v cirkuse

nebylo, aby øeknìme dveøník mìl èerné šaty a zlatý øetìz. Geniální

nápad, co?“

Karas otec zapomnìl v tu chvíli na redingot i na cylindr. Byl

prostý èlovìk, kterému se ženil syn. Stál tedy s hlavou sklopenou

a prosil Boha o štìstí. Vedle nìho stála Anežka Berwitzová s rukama

sepjatýma a tiše šeptala modlitbu.

Obøad byl skonèen, Vašek s Helenou se zvedli a spoleènost

se na nì vrhla, aby je objímala, líbala a aby jim potøásla rukou. Obì

(308)

pážátka se zas ujala vleèky.

„Dejte pozor, kluci, a venku na schodišti nespadnete,“

naøizoval jim tlumenì Kerholec, „jinak vás doma zøežu.“

Na stupních vedoucích k chrámu utvoøili kostymovaní jezdci

a jezdkynì a koèové Cirkusu Humberto špalír. Když vycházel Vašek

s Helenkou, zvedli jezdecké bièe i šambriery a utvoøili jimi bránu,

kterou novomanželé procházeli. Lidé kolem zaèali tleskat. Pan Berwitz

se na hoøení plošinì zastavil a ukázal na davy:

„Prosím - sukces!“

A když sešel dolù, zatleskal a pevným direktorským hlasem

oznamoval, že se teï na návrh placmistra Kerholce pojede na malou

pøesnídávku a že kostymované panstvo se tam má dostavit, jakmile

se pøevlékne. Nastupovalo se do koèárù, nasedalo se na konì a velká

kavalkáda se zas dala do mírného pohybu po hlavních tøídách, až

dospìla na Reeperbahn. Zde jezdci odboèili do cirkusu, koèáry však

jely dál, zahnuly vlevo do klikaté ulice a zastavily se pøed

Námoøníkovou nevìstou. Když se Vašek s Helenou první pøiblížili

vchodu, dveøe se otevøely dokoøán, na prahu se objevil osmahlý seržán

Ferenc Vosátka s paní Adélou Vosátkovou a zasypali oba cukrovím.

Èást bonbonù klouzala nevìstì po vleèce a oba Kerholcovi klouèkové

je horlivì vybírali a cpali do kapes.

Námoøníkova nevìsta už nebyl jen pouhý výèep. Dva sousední

krámy byly zrušeny, stìny k nim proraženy a z výèepu se stala

restaurace o nìkolika místnostech. Nade vchodem byla zavìšena

venku velká tabule, na níž byla vymalována dívka v krinolinì, kterak

na nábøeží mává kapesníkem na pozdrav èlunu, který si vzedmutými

vlnami rzí cestu k plachetnímu korábu v pozadí. Kolem obrazu byly

rozloženy nápisy: Zur Seemanns-Braut - La novia del marinero - La

sposa di marinaio - The Sailor’s Bride - A la fiancée du marin.

Španìlština byla na pøedním místì, protože od té chvíle, kdy si

cirkusový stavìè Vosátka vzal vdovu po výèepníku Moeseckovi, dennì

si zašel do pøístavu a uvítal každou loï z Jižní a Støední Ameriky. Velké

transatlantické parníky z Buenos Aires, Montevidea, Ria de Janeiro,

(309)

Pernambuca, lodi s mateøským pøístavem New Orleans, Tampico, Vera

Cruz, bachraté lodi nabírající náklad v Cayenne, Paramoribu,

Georgetownu, Maracaibu a Cartagenì, lodi zastavující se v Colonu,

Habanì, Kingstonu, Port au Prince, lodi, na nichž se plavili lidé

z Argentiny, Brazilie, Guayany, Venezuely, Kolumbie, Costariky,

Nicaraguy, Hondurasu, Guatemaly, Mexika, Texasu a Arkansasu, lidé

z Antill a Yucatanu - ty všechny poznávaly zjizveného Ference Vosátku,

který se k bílým i k barevným hlásil jako krajan, švadronil španìlsky,

francouzsky, anglicky, holandsky, paterou øeèí nigrù a desaterým

náøeèím indiánským a všecky zval do svého útulku, k Námoøníkovì

nevìstì. A najednou tato nìkdejší putyèka èeských zedníkù vypadala,

jako by ležela nìkde mezi obratníkem Raka a Kozoroha, dvì místnosti

musel už po roce pøibrat, jednu pojmenoval Moøe Karibské, druhou

Mexický záliv, kdežto vstupnímu výèepu se øíkalo Cesta Prozøetelnosti,

Providence Street. Paní Adéla, která se v prvních mìsících u nìho

pøiuèovala èeskému vaøení, musela se pak pøeorientovat na španìlskou

a americkou kuchyò, dìlat „plamenné“ bifteky na vínì s paprikou,

karbanátky à la criolla s rajèaty, paprikou a cibulí, svíèkovou na houbách

à la mexicana, vaøit callos con chorizo, dršky s paprikou, špekem,

cibulí, petrželí a spoustou koøení, nebo pepitoria de pollo, kuøe

s oøechy, èesnekem a žloutkem, a pøedevším musela být olla potrida,

hovìzí maso vaøené s hrachem, špekem, brambory, salámem,

paprikou, èesnekem, fazolemi, šafránem a ještì mnoha podstatnými

pøísadami. Karibské moøe a Mexický golf hlaholily brzo všemi dialekty

od La Platy až po Mississippi a Cesta Prozøetelnosti nestaèila novým

pøíchozím. Byly ovšem dny odlivu, když jedny lodi zvedly kotvy a nové

ještì nepøistaly, ale tím bouølivìjší bylo pak údobí, kdy se tu setkávaly

posádky deseti patnácti lodí. Nad vší tou divokou èeládkou, ochotnou

kdykoli vytáhnouti nùž, vládl seržán Vosátka s neomezenou

suverenitou. Byl tu svrchovaným pánem všeho, krom jediné vìci:

bufetní skøíò s koøalkami vzala si paní Adéla Vosátková z výèepu do

kuchynì a sama støežila, co se a komu nalévá. To byla její Cesta

Prozøetelnosti; nepøála si patrnì, aby akvavit probudil v jejím muži

(310)

ještì jednou takový divoký zápal, s jakým tenkrát si dobyl jejího srdce.

Sem tedy ke starému osmièkáøi pøivedl Kerholec v den

ztichlého obchodu svatbu Cirkusu Humberto. A seržán Ferenc

Vosátka uvítal svého bývalého principála s grandezou španìlského

místokrále. Pivo i víno se rozproudilo k peèeným ledvinkám a ke

koøenìným red dogs, první pøípitky na zdraví se pronesly, první hold

budoucímu šéfu se projevil v družné pospolitosti. I Hans pøišel

pøiuknout Vendelínu Malinivo, že dokonale vezl nevìstu, a smír obou

starochù je zapletl do dlouhé debaty o tom, jestli tenkrát za starého

Humberta mìla být klisna Vendita kryta høebcem Mašalah nebo Vasco.

Byla by se ta pøesnídávka rázem pøemìnila v bohatýrský hodokvas,

kdyby Berwitz i Kerholec nemìli na mysli, že nedìle pro nì znamená

dvoje pøedstavení. Po hluèné hodince opustili tedy Moøe Karaibské,

v nìmž po rùzných výkladech zùstal jako osamìlý Robinson jen pan

Leopold Selnicki.

Vlastní svatební hostina byla jen úzce rodinná, prostá a srdeèná

a netrvala dlouho. Nevìstu èekala dvojí krasojízda s hojnými skoky

a ženich si musel pøipravit lvy, tygry a medvìdy. Teprve pozdì veèer,

když všecka zvìø byla pokrmena a napojena, rekvisity uloženy

a zlatavá manéž pohøbena v tmu, stanul Vašek pøed Helenou, objal ji

a øekl:

„A teï, Helenko, teprve máme svùj èas pro sebe.“

„Ano,“ øekla Helenka, „myslím, že není nic hroznìjšího než

být nevìstou z cirkusu s dvojím pøedstavením.“

VII

„Pozdrav Bùh, inšpektore!“

„Dejžto Pámbù, direktore!“

„Jak se ti daøí, inšpektore?“

„A co tobì, direktore?“

Karas otec a Karas syn stáli proti sobì, zahrnovali se tituly

(311)

a chechtali se té slávì. Karas Anton nebyl už pouhý cirkusový stavìè

a jeho kavalec ve voze èíslo osm se pro pøíští jaro uvolnil. Zpùsobil to

Petr Berwitz hned ten veèer po svatbì.

„Všimla sis,“ øekl tehdy Anežce, „jak dobøe vypadal Anton

v cylindru? Šaty dìlají èlovìka, ale co je to platné, cylindr udìlá

gentlemana. Takovou dùstojnou postavu bychom nemìli nechat mezi

hilfáky. Mimo to je to teï nᚠpøíbuzný. Tchán naší dcery, to je pomalu

jako rodný švagr.“

„A mᚠpro nìj nìjaké lepší místo?“ zeptala se Anežka.

„Ano. Po chromém Harweyovi. Garderoba a rekvisity jsou

velký kus našeho jmìní a Kerholec to nemùže trvale obstarávat. Má

toho tak dost, když zvìøe a vozù pøibylo.“

„To by nebylo špatné, Petøe.“

„A dám mu titul inspektor. Bude tøeba s námi nìkdy obìdvat,

bude ho nìkde nutno pøedstavit jako pøíbuzného. Inspektor Karas -

to zní docela jinak.“

„Nu, když ti na tom tak záleží...“

„Záleží, ovšemže záleží. Svìt miluje dekor. Já bych ho nejradìji

oblékl do èerných šatù, jako mívali za starodávna radní páni. Se zlatým

øetìzem na krku.“

„A nejradìji bys mu øíkal lordmayor nebo strážce peèeti nebo

vrchní podkomoøí...“

„A bylo by to nìco špatného? Lidem by to velmi imponovalo!“

„Do šlechtického stavu bys ho nechtìl povýšit?“

„Nu, rytíø Karas z Karasova - to by neznìlo špatnì.“

„Neblázni, Petøe. Anton pøevezme skladištì a dostane jméno

inspektora. To je rozumné. Ostatní fantasie si ponech jen do svých

dnù. Dobrou noc.“

„Aspoò že jsi mi toho inspektora ponechala. Èlovìk má pøece

jen pocit, že provdal dceru do lepší rodiny.“

To tedy byla ta zmìna, pøi které oba Karasové na sebe po

stranì mrkali. Druhá zmìna vyplývala jako samozøejmost: bylo nutno

pøed odjezdem na turné doplnit mužstvo stavìèù. Kerholec zaèal o tom

(312)

mluvit a mladý Karas mìl to okamžitì rozøešeno: dopíše se do Horní

Snìžné. Táta se zaradoval, že dostane k cirkusu své kamarády, ale

Vašek mu to zatrhl.

„Omyl, inšpektore. Do party nepøijdou tvoji kamarádi, ale

moji. Cirkus Humberto potøebuje mladé lidi.“

„To bude pìkný blázinec,“ bruèel nespokojenì starý Malina.

„Celý život jsem vás otloukal, a teï abych na stará kolena zaèínal

znovu s nìjakými vesnickými jelimánky.“

„Ty hochy si vezme na starost Bureš,“ rozhodoval Vašek.

„Ostatnì pøijedou vesmìs hoši, kteøí už byli u cirkusu.“

V osmièce byla uvolnìna ètyøi lùžka a ještì pøed vánocemi

zapisoval si pan Steenhouwer do seznamu mužstva jména Bláha Jan,

Cerha Antotnín, Cikhart Jiøí, Krèmáøík Josef. Všichni byli vrstevníci

Vaškovi, kteøí už jako dìti uznávali jeho náèelnictví; všichni mìli už

své cirkusácké zkušenosti stavìèské, a jedouce do Hamburku,

nepøiváželi si jen své trubky, ale i po páru plstìných papuèí, aby po

rozloženém stanovém plátnì nebìhali v botách. Starý Karas byl blažen,

že mohl dennì klábosit o Horní Snìžné. Bylo jich s Vaškem šest z jedné

vsi a to už jim dávalo všem pocit domova.

„Ti kluci budìjovický,“ øíkával nìkdy Malina Burešovi, „ti nám

to tady doèista pøevrátili. Mnì to pøipadá, jako bych žil v tom jejich

Zapadákovì.“

Byla to pravda do té míry, že se vìènì mluvilo o Horní Snìžné

a že se Bureš s Malinou postupnì vyznali ve všech chalupách a rodech,

vìdìli, která holka s kterým chodí, kde budou køtiny a kde èekají

dìrkovo smrt.

Vašek se tìch hovorù úèastnil nejménì. Nemìl na nì kdy.

Jednièka ho oddalovala od osmièky. A manželství ho podstatnì

zmìnilo. Teï teprve skuteènì zmužnìl.

Bylo málo øeèeno, šeptalo-li se o jejich manželství, že je to

svazek z rozumu. Bylo to horší: oba šli tehdy k oltáøi s hoøkou bolestí

v srdci. U Vaška to byla skuteèná rána, která otøásla celou jeho bytostí.

Miloval Rùženku s plnou prudkostí prvního probuzení, Rùženka byla

(313)

jeho jediná pøedstava o štìstí, nevidìl na svìtì jinou ženu než ji. A dal

jí slovo, což mu byla vìc posvátná a nezrušitelná. Rùženka ho sama,

když ženským dùvtipem rozpoznala situaci, propustila ze slibu; tím se

urovnala èestná stránka vìci, ale nezahladila krutá bolest toužení

a stesku. Také Helena však pøinášela svou obì. Její pomìr k Paolovi

nedospìl ještì do vášnivého zamilování. Erotická citlivost v jejím útlém,

skoro chlapeckém tìle ještì døímala a byla by potøebovala delší lhùty

a silnìjších podnìtù, aby se probudila. Ale nad spící vášní zrcadlila se

již dívèí fantasie a v ní se odrážel Paolo jako nejpøíjemnìjší,

nejsympatiètìjší hoch, trochu snad divoký, trochu snad zkažený, ale

tím zajímavìjší a vábnìjší. Rozcházejíc se s ním, nebyla tak zlomena

a duševnì rozbita jako Vašku, pøece jen však musela obìtovat svùj

sen a bylo jí z toho teskno a úzko. Nadto pak shledala, že nejsme

pány svých snù: vidina krásného Paola tiše s ní vstoupila do manželství

a zjevovala se jí, kdykoli ji život pøepadl smutkem èi zklamáním.

Pro oba mladé lidi byl štìstím jejich dávný kamarádský vztah

a souhlasný horeèný zájem o vìci cirkusové. Umožòovalo jim to klidné,

srdeèné rozhovory, za nichž se dùvìrnìji sbližovali a zesilovali své

pøátelské sympatie. Vaškova láska k Rùžence, Helenino rozeplání

k Paolovi zùstalo tajemstvím každého z nich. Nepovìdìli si to, ukryli

to v sobì a zapeèetili závìreènou tajnou a melancholickou výèitkou:

„Což ty... tys šasten... ale já...“

V tišší a trpnìjší Helenì zùstala ta výèitka na celý život. Mìla

teï svého muže docela ráda, vìdìla, že s ním bude snášeti všecky

jeho strasti a že musí udržovat jeho energii, ale ve svém nejskrytìjším,

nejdùvìrnìjším soukromí se mazlila s myšlenkou, že se tomuto

hodnému èlovìku pøece jen obìtovala, a že býti to jinak, mohlo to

být neskonale krásnìjší.

Vašek naopak prošel dny líbánek jako oèistnou a ozdravující

lázní. Teï byly všecky mosty zpìt spáleny, teï byl na druhé stranì

propasti, o níž se obával, že se do ní zøítí, teï v sobì cítil pøedevším

naléhavé nutkání, aby dostál povinnosti, kterou na sebe vzal. Formálnì

se na jeho postavení nic nezmìnilo. Berwitz ho neuèinil spolumajitelem

(314)

podniku, ani ho nevyhlásil za øeditele nebo za svého zástupce. Vašku

zùstal nejlepším jezdcem a akrobatickým skokanem první pùle poøadu

a ve druhé pøedvádìl své skupiny šelem. Každé jeho vystoupení

znamenalo velké vypìtí vùle a energie, teï však, když se považoval

za spoluodpovìdného za celý podnik, zasahoval ráznì do všeho, s èím

se setkal. Jeho oèi byly všude, jemu neušla žádná koèovská nedbalost

ve stáji nebo krmièský nepoøádek u klecí, ostražitì pøezkoumával

hodnotu kupovaného ovsa nebo sena a brzo odhalil každý krám, jejž

nìkdo pohodil v temných koutech okružní chodby, místo aby jej øádnì

uložil. Byl pøekvapen, že nachází nepoøádku víc, než po celá léta tušil.

Bezdìky se už díval na celý podnik oèima majitele a to je mnohem

ostøejší pohled než pohled zamìstnancùv.

Všechna ta drobná opominutí si v duchu vysvìtloval stáøím

jednotlivých osob v personálu. Cirkus Humberto byl pravý typ

rodinného podniku. Berwitz byl pøísný a energický, ale sám si liboval

v jakési patriarchální správì, která se tu zakoøenila už za vlády dìda

Humberta. Lidé, kteøí zakotvili v jeho službách, zùstávali v nich na

celý život. Kromì nìkterých artistù, kteøí pøedem byli získáni jen na

urèitou dobu, všichni tu byli natrvalo a výpovìï byla událostí zcela

mimoøádnou. Rozrostla se z toho v celém tom velkém souboru dùvìøivá

bezpeènost a ochotná oddanost k spoleènému celku, všechno

pracovalo s chutí a nespokojenost se objevila jen výjimeènì. Denní

život se zabìhal tak, že už témìø nebylo tøeba dozoru a velení, každý

samozøejmì konal svou povinnost a zaskoèil a vypomohl všude, kde

ho bylo nenadále potøebí. Ale tato krásná harmonie mìla i svou stinnou

stránku: lety soužití se vybudovala a vypìstila, lety soužití se však také

opotøebovala a oslabovala. Lidé stárli. Vaškùv otec byl mezi posledními

a nejmladšími, kteøí k Cirkusu Humberto pøišli, a už se mu blížila

padesátka. Vašek si to uvìdomil jednou pøi raportu, když se podíval

po stájnících, krmièích a muzikantech; nejmladší z nich byli už

prošedivìlí a nejstarší, jako Malina a Hans, byli uèinìní kmeti. Polekal

se toho zjevu, když si uvìdomil, že zanedlouho pøijde èas, kdy se

všecko v cirkuse bude dít slábnoucíma rukama a ochabujícími mozky.

(315)

Bdìl tedy nad tím, aby se co nejdøíve dostali do maringotek zase

mladí lidé, a parta krajanù z Horní Snìžné èinila v té jeho snaze

poèátek.

Netajil se svým zjištìním, tøebaže starci mladému principálu

houževnatì odpírali. Každý z nich se troštoval, že urobí víc díla než tøi

mladí dohromady, a øeèí debat o tom bylo do nekoneèna. Berwitzovi

mu pøikyvovali, když pøi obìdì nebo pøi veèeøi zavedl na to øeè, ale

robustní tchán i citlivá tchynì byli prodchnuti sentimentalitou soustrasti.

„Je to všecko hezké, Vašku,“ øíkávala Anežka, „ale jak chceš

odstranit takového Malinu nebo Hanse? Pøipravit je o práci v cirkuse

byla by jejich smrt. A všichni jsou to lidé zasloužilí, šli s námi

i v nejhorších dobách, po desítky let jsou den za dnem na svém místì.

Jakým právem bychom se mìli k nim chovat tvrdì, když se objevují u

nich dùsledky toho, že nám obìtovali svùj život?“

Vašek to uznával, vždy sám mìl nesmírnì rád ty dobrácké

dìdouše, mezi nimiž od mládí vyrostl. Problém stárnutí a vysychání

celého organismu vyvstával pøed ním jako problém jeho nejbližších

let a nijak si nemohl øíci že našel pro nìj nìjaké šastné a správné

vyøešení.

Svìøil se s tím jednou Arr-Šehirovi, který sám už byl

drobounký, vyschlý staøík s velkými èernì rámovanými brýlemi na

kostnatém nose. Arr-Šehir stál mezi svými šesti slony a vrásèitý obr

Bingo mu zamilovanì foukal chobotem do tváøe.

„Mᚠpravdu, sáhibe Vašku,“ zahovoøil Arr-Šehir, „máš

pravdu a nemᚠpravdu. Bylo království a v nìm se dostal na trùn

mladý král. Byl svìží, pln síly a chuti do života. Všichni se obdivovali

skutkùm, které dokázal. ,To je proto,‘ øíkával král, ,že jsem mlád.

Jenom mladí lidé jsou s to vykonat velké èiny. Staøí lidé jen brzdí náš

rozmach.‘ ,Pravdu máš, ó králi,‘ øekla jeho mladá družina, ,ale uèiò

podle své moudrosti a odevzdej království do správy mladým, a je

celá zemì jako její panovník.‘ Králi se zalíbila tato øeè a vydal rozkaz,

kterým sesadil staré lidi ze všech veøejných úøadù a nahradil je mladými.

Pøišla pak válka se sousedním královstvím, král porazil nepøítele

(316)

a postupoval za ním do jeho území. Tak se dostal do krajiny mezi

lesy, kde nebylo øek ani potokù ani studnic, a vojsko zaèalo trpìt

žízní. Král svolal své dùvìrníky a poruèil jim, že musí opatøit vodu,

jinak že vojsko zahyne. Ale nikdo nevìdìl, kterak nelézti v poušti

vodu. A když jim bylo èím dál tím hùø, jeden z nich se odvážil k návrhu.

,Nevíme-li si rady, ó králi,‘ pronesl k nìmu, ,pošli posla k našim

starcùm doma. Snad staøí znají, o èem my mladí nevíme.‘ Král svolil,

odeslal posla ke starcùm a starci ihned odpovìdìli: ,Nemáš-li vody, ó

králi,‘ vzkázali starci, ,vypus osly volnì do lesù.‘ Všichni mladí se

divili této radì, ale vypustili osly do lesù. A osli, trápení žízní, bìželi za

velkého hýkání do lesa, kde ucítili pod povrchem zemì pramen, tam

zaèali hrabat, až se objevila voda, a vojsko bylo zachránìno.“

„Tys tedy také, Arr-Šehire, pro zachování starých?“

„Nepravím, drž se starých. Ale pravím, drž se moudrých. Drž

se tìch, kteøí si vìdí rady, a propouštìj ty, kteøí jsou bezradní, a jsou

mladí nebo staøí.“

„Dìkuji,“ usmál se Vašku, „to je aspoò už o nìco urèitìjší pro-

gram. Ty mi zkrátka radíš, abych jako ten král pustil osly k vodì.“

Cestování toho léta dopadalo špatnì. Od kvìtna se spustily

dlouhé, vytrvalé deštì, které s malými pøestávkami trvaly až do žní.

Zem nemohla pobrat vody, které na ni spadly, údolní pole a luka byla

jak jezera, silnice obráceny v bahno a louže, na mnoha místech øádily

záplavy. Táhnout tím mokrem v sychravém lijáku bylo utrpení pro lidi

i pro zvíøata. Všechno køehlo a trpìlo nachlazením; a když dojeli do

nového mìsta, našli zpravidla své stanovištì pod vodou a museli je

nejednou zavážet popelem a smetím. V nìkterých mìstech z toho

dùvodu vùbec nemohli hrát a jinde hráli v poloprázdném šapitó,

protože se lidem nechtìlo do deštì a bahna. Tøi mìsíce marnì vyhlíželi

k obloze, nastane-li koneènì obrat. Vašku navrhoval, aby se vzdali

vybraného okruhu a jeli pøímo do nìkteré jižní zemì, kde najdou snad

lepší poèasí. Ale pan Gaudeamus, pøivolaný na poradu, zjistil z novin,

že deštì jsou roztaženy po celé Evropì. Nakonec rozhodl Berwitz,

že tentokrát zkrátí turné a vrátí se mnohem døív do hamburského

(317)

domova.

Anežka Berwitzová to velmi uvítala. Mìla v duchu velký strach

z neklidného, bolestného Helenina tìhotenství. Hamburský byt jim

zajišoval pohodlí a potøebnou péèi. Vašek byl po týdny v starostech

a rozèilení. Až jednoho dne v srpnu 1879 vrazil jako bouøe do skladištì

garderoby, práskl za sebou dveømi a zahulákal:

„Inšpektore, jsi dìdeèkem!“

A jeho táta, vylézaje z pøítmí rozvìšených šatù podobnì jako

tenkrát pøed lety John Harwey, zahoukal mu zpátky:

„Mùrdije, derechtore, copa to máš?“

„Kluka, inšpektore, kluka!“

Oba Karasové si padli do náruèí, potøásali si rukama

a poplácávali se po zádech, jací jsou chlapíci.

Pak se zvedli spolu k odchodu, ale pøede dveømi se zastavili

u nepøíjemného zjevu. Jak Vašek bouchl dveømi vyletìla z nich vnitøní

výplò. A když se podívali blíž, vidìli na okrajích, že je døevo celé

zpuchøelé.

„Koukej, táto,“ øekl zaraženì Vašek, „to døevo je pryè!“

„Inu, chlapèe,“ odpovìdìl mu otec, „koukám, co jsme se vrátili,

že nám hnije celá bouda!“

Vykroèili, ale Vaškovi dlouho trvalo, než se mu vrátila radost

z otectví.

VIII

Karasové se dohodli, že se nikomu ani nezmíní o tom, co

zpozorovali. Karas otec se dlouho u rodièky nezdržel. Byla všecka

vysílená a zesláblá, rodila tìžce, se strašnými bolestmi. Dítì bylo

tvoreèek nevzhledný, slabouèký, vrásèitý - Vašek nad ním cítil radost

i úlek zároveò. Bába, doktor i Berwitzovi ho uklidòovali, že se dítì

brzo spraví, že zesílí, ale bolestného strachu ho tím nezbavili. A slzy

mu už docela vyhrkly z oèí, když se vrátil k Helenì a vidìl ji mátožnou

(318)

a smrtelnì bledou ležet bez vlády, jako by umírala. Místo radosti cítil

už jen tìžké výèitky, že tohle je jeho dílo, že to krásné dívèí tìlo tak

znièil.

Stál a obcházel tu úplnì bezradný a byl rád, když mu tchynì

øekla, aby šel radìji ke klecím, tu že jim jenom pøekáží. Vrátil se tedy

do cirkusu, k tátovi, který se zatím beze slova dal do spravování dveøí.

Jeho obratné ruce již pøiøízly lišty, jimiž zapevnil uhynulý okraj výplnì;

pak vyštrachal odkudsi otluèený hrnek se zelenou barvou a tuhým

štìtcem natøel nové døevo.

„Tak co øíkᚠtomu ubohému škvròátku,“ promluvil koneènì

Vašek, „já mám o nì hrozný strach.“

„Což o to, to se probere, chlapèe, to nic. Dostane pøece

všecko ošetøení. Ty jsi byl ovšem jinaký chlapík. Co je to platné,

Helenka je po direktorce, køehounké stvoøení: kde se má té síly nabrat

na nový život? Musíš teï být opatrný na ni i na malièké. To není jako

u nás na vsi, kde to máma vyklopí a druhý den jde už do lesa na klestí.

Jakpak se bude chlapec jmenovat?“

„Petr Antonín. Po dìdeècích. Maminka si to pøála, jako

direktorka.“

„To je vzácná paní. To ani nevíš, co to je, dostat takovou

tchyni.“

„Pojï, táto,“ øekl syn, když otec odkládal hrnek s barvou,

„prohlédneme si trochu konstrukci, dokud nejsou zkoušky. Nemusí

hned všichni o tom vìdìt.“

Šli døevìnou stavbou a zkoumali ji na rùzných místech.

Ukázalo se, že vnitøní stav je celkem ještì dobrý, ale že zevnì, všude,

kam mohla voda, prkna i trámce zahnívají.

„Inu, èerná borovice,“ kýval hlavou otec, „a patrnì ze suchých

pískù. To je pak na vlhku prevít. Kdyby to bylo døíví z našeho øádného

hlinitého lesa, bylo by na vodu otužilejší.“

„A co myslíš: spadne to?“

„Ale ne... ještì ne, to ještì vydrží... ale na léta letoucí to není.

Nejlíp by bylo, kdyby se to už teï mohlo rozebrat a všecko nemocné

(319)

døevo nahradit. Bojím se, že nìkde v koutì, kam se takhle nedostanem,

bude snad i houba.“

„A co, táto... dejme tomu... kdyby nebylo penìz na nové

døíví...“

Vašek to øíkal váhavì, s pøitlumením, otec však pøesto se

rychle k nìmu obrátil a zadíval se na nìho.

„Tak takhle je to... bez penìz... A to sis, hochu, moc tou

bohatou svatbou neposloužil. Já myslel, že jdeš na zlaté lože...“

„Ale kde. Totiž... bohatství tu je, ale Berwitz všecko vrazil do

zvíøat. Uvaž jen ty jeho nákupy. Pìt slonù. Lední medvìdi. Tøi tuleni.

Párek velbloudù.“

„To byl nesmysl, dávat ti k svatbì místo vìna velbloudy. Dvì

malá bálí podsvinèátka by i byla milejší než tyhle ohavy. Tvrdohlavé

je to jako ïábel, hloupé jako stará bába a ještì prevíti koušou.“

„V tom není s tatínkem Berwitzem žádná øeè. Poøád mi vykládá,

jaké vìci dìlali s velbloudy v Teheránu, a já nevím, když mi Hasan lehne,

jak ho bez ran pøimìt, aby vstal. Na šelmy mohu pùsobit aspoò žrádlem,

ale tahle šereda, když jí nabídnu pamlsek, koukne se na mne opovržlivì

a zaène si pøežvykovat ze svého.“

„Konì jsou nìco jiného, viï?“

„Ach, táto, koníèci! To vùbec nejde srovnávat. Ta krása,

hybnost, elegance, chytrost! Mám rád ty své koèky, i ty medvìdí

potvory mám rád, je s nimi zábava a zápas, ale co je to všecko proti

koni! Jak mì vítají, jak se mì snaží pochopit, jakou ctižádost mají,

aby se vyznamenali! To je pravé a jediné cirkusové zvíøe. Ale Berwitz

chce oslòovat lidi nìèím jiným, chce mít všechno a chce mít toho moc.

A bojím se, že v tom jde nad své síly. Když pak pøijde takový rok,

jako byl letos, vyžere mu zvìøinec všecky reservy.“

„Nu, doufejme, že to zas pøíštím rokem nahradíme.“

„Ano. Ale co zatím s boudou?“

„Nu, chlapèe, když není na reparaturu, musí se zachránit, co

se dá. Všecko, co je tady dole u zemì, by se muselo natérovat a stìny

zvenèí pøetøít lakem nebo fermeží.“

(320)

„Ale to bude stát také hodnì penìz?“

„Bez penìz ti, chlapèe, ani køepelka nezakdáká.“

Vašek pokýval hlavou a smutnì se rozhlédl po mrtvé manéži

a zšeøelé prostoøe kolem ní. Byl to jeho nejmilejší svìt, tomu zaslíbil

svùj život, a nyní ho najednou obešel strach, že se mu to zhroutí døív,

než se bude moci sám postavit drtivé síle osudu na odpor. Jeho pohled

utkvìl nahoøe u lucernovitých oken.

„Ještì nìkam se musíme kouknout, táto. Na hoøení trámy.

Tam jde o život.“

Odvázal provazový žebøík od stìny u vchodu a pøidržel jej,

aby otec mohl pohodlnìji vystoupit nahoru. Pak se sám skokem zachytil

pøíèek a jeho atletické tìlo se rychle vyruèkovalo do pøístropí.

Jak to bylo dávno, kdy toužil sem vylézt a kdy mu pan Barengo

nedovolil vystoupit na žebøík. Sám Frasquito Barengo už dávno odtud

zmizel i s tím veselým Francouzem Laribeauem. Po léta støežil svou

ženu Conchitu a vìènì dumal o to, že je to pøece nezbytný osud, že

ho ta mladá krasavice zradí s hezkým a hovorným Héctorem. Vždycky

tomu tak bylo, všecky slavné trojice hrazdaøù se skonèily vždy týmž

dramatem lásky a žárlivosti. Nemohlo to pøece jinak dopadnout; mladá,

robustní tìla v trikotech, denní dùvìrný styk, spoleèná hra se životem

a smrtí, všecko to spìlo k témuž osudnému zauzlení. Fransquito

Barengo tedy jen èekal a svým tìžkým, zamyšleným pohledem

pozoroval každé jejich hnutí. Èekal a èíhal, hlídal a støehl, až jednoho

odpoledne pøišel Héctor Laribeau a zeptal se ho, co to má být, že

právì vidìl paní Conchu odjíždìt koèárem k nádraží. Barengo vyletìl

jako rys, hotov k vraždì nožem nebo pistolí; ale byla to holá

a neodvratná skuteènost, za jeho zády ležel na stole maringotky voòavý

lísteèek, kde mu Concha dávala sbohem, prosila ho stotisíckrát za

odpuštìní a oznamovala, že jde za svým štìstím. I Héctora v lístku

pozdravovala a prosila za prominutí, že jim zkazila krásné èíslo. Stáli

proti sobì bezradní, Barengo rozzuøen, Laribeau užaslý. A celý veèer,

kdy odpadlo jejich vystoupení, sedìli spolu pøi vínì a lámali si hlavu,

jak to pøišlo, že ani jeden, ani druhý nepozorovali, že krásná Concha

(321)

vyslechla srdce tøetího. Laribeau se troštoval, že vyšetøí, kdo to byl

a kdo dìlal prostøedníka, nebo bez prostøedníka to vùbec nebylo

možné. Ale Fransquito Barengo ho zarazil. Mìl už zase ten svùj

nehybný pohled, ponoøený do tajemství, bouøe nenávisti ho pøešla,

vìci se mu zjevovaly v nové tváønosti.

„Nech ji bìžet a být šastnou,“ øekl zamyšlen Héctorovi, „byla

pøíliš krásná, abychom se jí mohli dohlídat. Vrátím se domù, do

Španìlska, a budu hledat novou partnerku. V našem kraji jsou dívky

štíhlé, pùvabné a heroické. Najdu ji brzy a vycvièím. Chceš-li zùstat

ve spolku, pojï se mnou. Živobytí ti pro ten rok pøíprav dám. Ale až

to ta dívka bude umìt, oženíš se s ní ty. Já už jsem toho prožil dost

a musím teï myslet na vìci trvalejší, nežli je ženská vìrnost.“

Tak opustili mlèelivý pan Barengo a hluèivý pan Laribeau

Cirkus Humberto. Po nich pøišlo postupnì pìt nebo šest skupin umìlcù

létající hrazdy, ale žádná z nich nedostihla té èistotné krásy, toho

promyšlenì dokonalého slohu, jímž vynikli manželé Barengovi se svým

Francouzem. Nyní již celý rok háky pro visuté hrazdy zahálely. Berwitz

si naøíkal, že i toto umìní upadá a že nemùže najít nic dosti dokonalého.

Místo toho angažoval dva Japonce s cvièením na vysoké žerdi; hlavní

je, øíkával, aby diváci aspoò jednou za veèer pozvedli hlavu.

Hrazdaøi tedy v programu nebyli, ale náhoda je mohla kdykoli

pøivést, a Vašek si chtìl být jist, že s jeho strany se nezaviní žádné

neštìstí. Prolezl tedy s tátou všechna bøevna, jež byla pøipravena nést

lana, a Karas otec je proklepal høbetem sekyrky, naslouchaje úderùm

jako mediciální rada pøi perkusi. Zvuk znìl všude dobøe, jen na jednom

místì shledali, že tam zatéká voda se støechy a pomalu zevnì narušuje

døevo. To se dalo lehce spravit, a Vašek tedy sjel po žebøíku se srdcem

znaènì uvolnìným.

Sezóna se zaèínala velmi slibnì, m욝áci, rozmrzelí zkaženým

létem, se s radostí vrhali v požitky velkomìsta. Ale to vydrželo jen

tak do konce roku. V lednu bylo již cítit, že zájem obecenstva

ochabuje. Cirkus, který tentokráte døíve zaèal, døíve se také vyèerpal.

Množila se pøedstavení pøed poloprázdným hledištìm, a artisté více

(322)

než jiní umìlci navyklí na masy lidí kolem dokola, byli nevrlí a bez

ohnì. Berwitz poruèil Steenhouwerovi, aby zesílil reklamu. Stálo to

pìkné peníze, ale úèin byl nevalný. Vašek, pro nìhož nebylo záhady

v nižádné manéžní práci, docházel teï èasto do kanceláøe

Steenhouwerovy a tam se u pana strýèka zauèoval v dosud neznámých

oborech cirkusového podnikání. K tìžkým, tlustým knihám úèetnickým

mìl dlouho nedùvìru, sloupce èíslic mu byly jako magie. Nicménì

Frans Steenhouwer, který si všechny pojmy pøevádìl na èíslice a jen

v èíslicích je hodnotil, dovedl ho èasem nauèit, aby sítí cifer vidìl živou

skuteènost za ní. Nìkdy mu to pøipadalo jako zázrak: nemìl pøed

sebou nic víc než kombinace èíslic od nuly do devítky, ale jak se

všelijak ty èíslice spojovaly, mohl z nich vysledovat, kterak jsou krmeni

konì a kdy byly obnoveny drtiny v manéži, vidìl kováøské správy

maringotek a vyjednávání pana Gaudeama ve vzdálených mìstech.

poètáøská vášeò Steenhouwerova mu na zvláštních arších otevírala,

pro co nikdy nemìl smysl Berwitz: souvislosti pøíjmù a výdajù, jejich

normální vztah a jejich výkyvy a odchylky. Tak vidìl na sklonku té

zimy i vrùst položek na reklamu a nijak se nemìnící cifry pøíjmù; a když

to sledoval až do konce, shledal, že paní Reklama je vrtošivá dáma,

která bohatì pøisypává, jdou-li vìci dobøe, ale skoupì a škudlivì se

odmìòuje za pøinesené jí obìti, když by opravdu bylo potøebí její

pomoci. zachtìlo se mu už proti tomu zareptat a nadhodil

Steenhouwerovi, zda to nejsou výdaje zbyteèné. Matematický vášnivec

pokrèil rameny.

„Èíslicemi zjišujeme pøesnì, co je. Ale èíslice nám mlèí o tom,

co by bylo, kdyby... Možná, že by se nezmìnilo nic. Možná však, že

kdybych tu ušetøil na reklamì stovky, na pøíjmech bych ztratil tisíce.

To jsou vìci, u nichž nezbývá než vìøit.“

Nebyl to hezký èas, který dovoloval Vaškovi toto uèení. Jak

bylo léto deštivé, tak byla zima po nìm tuhá a dlouhá. Ještì v bøeznu

nevìdìli, kdy budou moci bezpeènì vyjet. Každý týden èekání odssál

kus pøebytkù, které si zahospodaøili na podzim. Zprvu si toho nevšímali,

nebo pan Gaudeamus pøišel v lednu s myšlenkou, která je oblažila

(323)

velkými nadìjemi.

„Pojedeme do Švédska,“ øekl tehdy v rodinné radì. „Je to,

jak jsem zjistil, jediná zemì, která nebyla zasažena dešti a záplavami,

zemì bohatá a pro nás témìø panenská. Dvanáct let nebyl v Kristianii

žádný velký cirkus. Dvanáct roèníkù dìtí èeká na nás jako na zázrak

a všichni staøí se na nás tìší, že se s námi vrátí k svému mládí. Bude to

obrovský úspìch.“

Žilo se tedy ve znamení Švédska, inspektor Karas vybalil

a vyspravil modrožluté prapory a køížové vlajky, Steenhouwer rozepjal

v kanceláøi mapu Skandinavie a paní Hammerschmidtová se uèila

poèítat ên, tva, tre, fyra, fem, sex, siu, atta, nijo, tîo. Ale všechna ta

radostná horlivost vyprchávala, umoøena vleklými úbytìmi

hamburského obchodu. A když pøišel pan Gaudeamus pro rozhodné

slovo, kdyže má vyrazit na sever a pùjde-li se pøes Kodaò nebo pøes

Lübeck, rozkøikl se na nìho Berwitz vztekle, jestli by pan baron nechtìl

radìji uspoøádat turné po Kamèatce nebo v Gronsku nebo vùbec

nìkde, kam by bylo ještì dál. Byl to první jeho výbuch vzteku nad

trvalým nezdarem a paní Anežce chvilku trvalo, než se jí podaøilo ho

uklidnit a než mohla nemile pøekvapenému Gaudeamovi øíci:

„Pane barone, nemùžeme jet do Švédska... nemáme na

pøevoz.“

Pan Gaudeamus se uklonil.

„Prosím, madame, je to nepøíjemná vìc, ale to se už v životì

stává. Žok zlata je nìkdy jako pytel blech. Èlovìk se nestaèí divit,

jak malou dírkou dovedou mršky peníze prolézt. Ale tím si pøece

nebudete trápit život. Nemám-li já, mají jiní. Kdybyste si pøáli, abych

vám opatøil úvìr, - znám neobyèejné množství osob, které jsou ochotny

pùjèit na slušný úrok.“

„Dìkujeme vám, barone, ale radìji ne.“

„Nikdy jsem nebyl nikomu nic dlužen,“ odmítal Berwitz

zachmuøen.

„A to já zas byl,“ odpovìdìl pan Gaudeamus ležérnì, „a bylo

mi pøitom asi veseleji než vám bez dluhù. Uvažte, že Švédsko je

(324)

naprosto zaruèený obchod, který vám stokrát vynahradí, co si vypùjèíte

na pøeplavbu.“

„To je možné,“ trvala na svém Anežka, „ale já radìji stojím

na pevné pùdì toho, co mám.“

„Švédsko, madame, je skvìlá vìc, kdežto všude jinde

v Evropì budete tìžko zápasit. Ten loòský rok není odèinìn, ten se

projeví ještì letos, kdežto ve Švédsku byste si pomohli. A nepùjdete-

li tam vy, vrazí tam jiný, vypije med a pak je to zase na pár let

pokaženo.“

„Jaká pomoc. Radìji budu celý rok døít bez nadìje na zisk

než zaèít hospodaøit s dluhy.“

Pan Gaudeamus pokrèil rameny. Vidìl, že nezlomí starosvìtské

pøedsudky tìchto prostých, poèestných lidí, a bylo mu jich líto. Zaèal

s nimi probírat, která mìsta bývala pro nì nejvýnosnìjší, aby aspoò

na nich vybudovali co nejlepší nadìje letní cesty. Pak odjel s naèrtnutým

programem a po nìkolika týdnech jim oznámil, že se stalo, co

pøedvídal: Švédsko je pro nì ztraceno. Pojede tam Kranz. Že sám

dostal od Kranze za tu radu tisíc marek, to už v dopise nepøipojil.

Berwitz znovu zuøil, že se Kranz zmocnil jeho myšlenky, ale

nedalo se nic dìlat, Cirkus Humberto musel nastoupit krušnou pou

po zemi, která ležela jako zakøiknuta rostoucí hospodáøskou tísní.

Dùsledky špatných žní se teprve nyní pøenesly z venkova do mìst,

obchody vázly, výroba se omezovala, peníze kolovaly váhavì

a opatrnì, nevybývalo jich dost, aby si lidé popøáli i zábavu. Pan

Gaudeamus se opravdu lopotil, aby vábidly všeho druhu pøekonal

zdrželivost obecenstva. „Pošlete 200 slonù, 300 tygrù, 200 lvù,“ znìly

jeho depeše, dožadující se barevných litografických plakátù

v trojnásobné i ètyønásobné míøe než za dob normálních. Vašek sám

je èasto odesílal a sledoval pøitom, jak rychle i tato zásoba z lepších

dob mizí, jak se tenèí, jak brzo bude nutno objednávat v litografiích

nový tisk, aniž snad bude penìz na zaplacení úètù. A to byla jen jedna

z mnoha výdejních položek cirkusu. Teï, když mohl nahlédnout do

hospodaøení, žasl nad tím, co je u takového rozmìrného podniku

(325)

stálých i neèekaných výloh, jak nákladné je to veselé putování a jak

je mu životní nezbytností, aby dennì bylo vyprodáno.

To se však nedálo, leckdy museli pausovat, málokdy dosáhli

plného stavu, a když se tak stalo, bývalo v tom plno lístkù za polovièní

vstupné, takže i pak se poponesli dál jako s ochromeným køídlem.

Nejhorší bylo, že Berwitz tvrdošíjnì odmítal jakékoli záchranné

opatøení. Celý svùj život vítìzil zarputilou neústupností a teï, když už

mu bylo hezky pøes šedesát, šel pøes všecky rozumné domluvy jako

beran. Frans, Anežka, Vašek, Hammerschmidtová, všichni se shodovali

že by se tomuto napìtí mohlo èelit úsporami, pøedevším zmenšením

zvìøince, ale Berwitz je zarytì odmítal, že to není nic jiného než jeho

asijské tažení, tam že to jednou prodìlali a on že ví, jaké to bylo štìstí,

že nakonec zachránil pro Caøihrad celý podnik v plném lesku a nikoli

jen pouhé trosky. Tak se s marnou nadìjí na nìjaký nový Caøihrad

prodírali za stálých ztrát po celé letní údobí, až zase stanuli v hamburské

boudì, která nebyla vyspravena a které další rok život nepøidal ani

krásy, ani pevnosti.

Vašek pod tím vytrvale nepøíznivým tlakem nikterak neztrácel

hlavu. Èlovìk, který dennì musí skoèit svùj skok smrti a který pak

vstupuje mezi øvoucí lvy, tygry a lední i hnìdé medvìdy, nemá kdy na

nervosu. Skuteènou úzkost prožíval Vašek jen v tìch dnech, kdy šlo

o život Helenky a novorozenìte. Když se Helenka s úsmìvem vrátila

zase ke krasojízdì a když se ukázalo, že malièký Petr Antonín je sice

škvròátko slabouèké, ale pøece jen s chutí do život, když se tohle

šastnì urovnalo, zùstal Vašek uprostøed ran a pohrom neochvìjnì

klidný a støízlivý. Jen jeho oèi dostaly skoro nastálo onen zaostøený,

soustøedìný výraz, o nìmž Karas otec øíkal, že jej má po mámì, které

se oèi taky tak tvrdì zasvítily, když pojala podezøení z nìjakého

plížícího se zla. Vašek sledoval všecko, co se dìje, a zasahoval svou

energií všude, kde mohl nìjak podniku ulevit. To hlavní ovšem na

záchranu provést nemohl Tu se cítil jako v zaèarovaném kruhu. Zvìtšit

pøíjmy nešlo, protože na to by musel mít nový, vìtší stan, a k té investici

nebylo penìz; a zmenšit podstatným zpùsobem výdaje mu nedovolila

(326)

umínìnost Berwitzova. Nezbývalo než zápasit s nepøízní osudu a èekat,

až vlna hospodáøské tísnì pøejde.

Hovoøil o tom èasto se svými zkušenými druhy z nìkdejší

osmièky. Neznali, jak se Cirkus Humberto jeví principalitì, ale vidìli

odspodu do mnoha vìcí, které by byly ušly i nejpozornìjšímu

øeditelskému bystrozraku. A ti nejstarší z nich prožili již podobná léta

poklesu a deprese. Vìøili proto také, že se podnik zase vzchopí, aèkoli

Kerholec pøipouštìl, že tak zlé to za jeho pamìti nebylo nikdy. Bylo

tedy otázkou pro Vaška, jak dlouho mùže ještì tato obecná ochablost

trvat. To sám nedovedl nijak posoudit, a proto v Hamburku navazoval

styky a hovory s lidmi z hospodáøského svìta, aby od nich, jak sám

se smíchem øíkal, nabral rozum. Nejvíce se pouèil u Hagenbeckù.

Jejich obchod se znamenitì rozšíøil po celé pevninì a jejich nákupy

zvìøe zaèínali obepínat celý ostatní svìt. Skromný nìkdejší obchùdek

s tuleni a opièkami rostl v mohutnou firmu, která pracovala s valutami

dvaceti státù, nepoèítajíc v to sklenìné korálky a jiná jablonecká

platidla u primitivù. Hagenbeckové byli ve spojení s nejvìtšími bankami

a sami se ve svém zájmu vždy starali o to, jak bude vyhlížet svìt v pøíští

sezónì.

„S cirkusem, Herr Vašku,“ slýchával od nich vážné pøátelské

rady, „musíte být pøipraven na všecko. Cirkus je zajisté krásné a svùdné

podnikání, ale musí vám být jasno, že s hlediska hospodáøského je

to, abychom tak øekli, pøíživník. Je mu hej, dokud se lidem vede dobøe,

ale když je svìt zkrušen, první, èeho se zøekne, je zábava. Panem et

circenses, chléb a hry! Blažená doba, která to mùže øíci takto. Jakmile

se však pomìry zaostøí, že heslo zní buï pánem, nebo circenses, musíte

být pøipraven na to, že kruèící žaludek si nepovšimne nejkrásnìjší

vaší fanfáry. To je osud cikád, které cvrlikají, dokud je krásné léto,

a první zmírají, když udeøí mráz.“

„Ale my pøece nejsme žádní pøíživníci,“ bránil se Vašek trochu

dotèen, „pracujeme tak poèestnì jako každý jiný, možná, že ještì

s vìtším napìtím.“

„Ano. Ale vaše práce nic nového nevyrobí. Dáte svìtu

(327)

potìšení, ale žádnou jinou pevnou hodnotu, která by rozmnožila statky

svìta.“

„Žádnou jinou hodnotu... než tu, že živíme nìjakých tøicet rodin

a že pøispíváme k existenci a vzrùstu takových firem jako je firma

Hagenbeck.“

„To máte pravdu. Ale také nᚠobchod je po nìkterých

stránkách pøepych spoleènosti a my musíme poèítat, že se nám v krisi

vymkne z rukou. Proto se už dávno neopíráme jen o dodávky cirkusùm

a zaøizujeme zoologické zahrady. Tam mùžeme poèítat aspoò se

soucitem lidí, že nedají zvíøatùm zajít a tím udrží v pohybu i nᚠobchod.“

„A jak dlouho podle vašich názorù ještì tyhle špatné pomìry

potrvají?“

„Ještì ètyøi léta nebo snad pìt. S tím musíte poèítat. Jde to celým

svìtem, a než se tak velký pøeryv urovná, bývá to celé sedmiletí.“

To bylo vážné slovo a Vašek odjíždìl z Hamburku s vìtšími

starostmi než pøedtím. Podle všech jeho výpoètù a odhadù mìl už

vlastnì být Cirkus Humberto na hromadì. Když si spoèítal všechny

pøíznivé a nepøíznivé dny v mìsíci, všechny pøíznivé a nepøíznivé mìsíce

v roce, došel vždy nakonec ke schodku, o nìmž se nemohl dopátrat,

z èeho jej Steenhouwer vyrovnává. Osobní jmìní berwitzovské mu

zùstalo utajeno. Podle øeèí byl dávno pøesvìdèen, že Berwitz už vytahal

všechny své spoøitelní knížky z lepších dob. A pøece musely ještì

odnìkud peníze pøicházet, musely aspoò pøikapávat, protože

Steenhouwer pøece jen, tøebaže s obtížemi, platil úèty a nelekl se ani

nových objednávek plakátù. Vašek mluvíval o tom èasto s tátou, když

si za letní jízdy našli chvilku k hovoru nejdùvìrnìjšímu. Antonín Karas byl

pln starostlivého zájmu o tyhle vìci, protože byla s nimi spjata existence

jeho syna a budoucnost jeho vnuka. A naè pøi vší své bedlivosti nepøišel

Vašek, to po èase odhalil táta jen svou všímavostí.

Bylo to až po podzimním návratu do Hamburku, když jednoho

dne mrkl starý Karas na syna, že mu chce nìco ukázat. A zavedl ho

do síòky pøed bytem, jejž Kerholec podìdil po Harweyovi. Ležela

tam kupa starých bot. Karas vytáhl z ní dvoje dámské støevíce a beze

(328)

slova je podal Vaškovi.

„Co to má být?“ zeptal se syn, nechápavì obraceje v rukou

prodìravìlé škrpály. Byly to velmi sešlé støevíce, odøené

a sešmachané.

Táta mu je beze slova vzal z ruky, položil je zpìt na hromadu

a vyvedl ho mlèky ven, kde ho vzal dùvìrnì pod paží.

„Tohle má paní Kerholcová donést k ševci. Boty od Berwitzù.

A ty, co jsem ti ukázal, jsou poslední støevíce paní Berwitzové. Paní

Berwitzové, hochu, Helenèiny maminky! Pamatuješ, jaká to byla vždy

elegantní dáma? Neoblékala se do nièeho nápadného, ale støevíce

a botièky mìla vždycky dokonalé! Když jsi se s ní setkal ve stájích,

vypadala snad nìkdy trochu oprchale, protože si ráda brala na sebe

opotøebované vìci. Ale když ses jí koukl na boty, tak jsi rázem vidìl,

že je to dáma. Velká dáma. Na nièem nepoznᚠopravdové kavalíøství

tak dobøe jako na botách. A tahle paní chodila letos celé léto v jednìch

støevících, až je takhle roztrhala. A teï je nevyhodí, ale dá je

vypøíštipkovat! To je zoufalá vìc, chlapèe; ty støevíce ukazují, že je

tam doèista zle.“

„Maminka je vùbec velmi spoøivá...“ øekl Vašek, nepochopiv

ještì zcela obsah té episody.

„O to není,“ pouèoval ho otec, „ale jde o to, že by to dáma,

jako je tvoje tchynì, prostì nesnesla, kdyby to mohla zaøídit nìjak

jinak. Ona mìla pøece svoje peníze z domova. Sám jsi mi kolikrát

øíkal, že všecky ty pamlsky, které dennì kupuje zvíøatùm, platí ze

svého. A teï ti nìco povím: co jsme se vrátili do Hamburku, paní

Berwitzová ještì neprošla zvìøincem!“

„To není možné!“

„Neprošla zvìøincem, opakuji ti to. Všecka zvíøata na ni v její

hodinu èekají, všecko je pøitisknuto ke klecím, jako bys je tam pøilepil,

všecko to kòuèí, kòourá, skuhrá a vyje, ale paní Anežka se neobjeví.“

„A èím to je?“

„Nemá na pamlsky, chlapèe. Nemá na rohlíky a na kousky

masa, øepy a cukru, které tam léta letoucí rozdávala. Paní Anežka je

(329)

bez penìz, øíkám ti, vydala se z nich, dosadila je do podniku.“

Vašek jen pokýval hlavou. Ano, to je možné. Všecko by tím

bylo vysvìtleno. A byl zachvácen novou vlnou hluboké úcty k této

paní, která beze slova a neviditelnì brala na sebe obì za obìtí.

Netrvalo dlouho a otcùv odhad se mu potvrzoval. Té zimy se

zaèaly strýci Steenhouwerovi hromadit nezaplacené úèty a vedle nich

upomínky, zjev v bývalém hospodaøení úplnì neznámý. Nikdo z nich

nenaøíkal, nikdo nelomil rukama, ale bylo cítit stíny starostí, které se

už dotìrnì kladly ke každé jejich myšlence. A nouze se vplížila

i k rodinnému stolu berwitzovskému, na jehož svítivých ubrusech se

objevovaly už jen brambory s hrncem kávy. Vašek znovu zaútoèil na

tchána, aby prodal èást zvìøince a ulehèil tím provoz.

„Øekl jsem již, že to neudìlám,“ odpovídal stále stejnì Berwitz,

„malý prodej mne nezachrání a prodat vìtší èíst, kterou pozdìji budu

muset zase koupit, zasadil by mi jen novou skuteènou ztrátu. Prodávat

slony nebo konì, když o nì nikdo nestojí, a kupovat je, až je budeme

zase mezi sebou pøeplácet, to by bylo šílenství. Gaudeamus øíká, že

se vede zle všem cirkusùm a všem menažeriím. Tím lépe pro ten

podnik, který to pøeèká v plné síle a nakonec tu bude stát bez soutìže.

Musíme to vydržet, jako jsme to tuhle s maminkou vydrželi tehdy od

Teheránu do Caøihradu.“

Všecky námitky, že tehdy právì byl Cirkus Humberto mnohem

menší, a proto lépe pøeèkal krisi, a že šlo o mnohem kratší dobu, než

je nynìjší strádání, odmítal docela zarputile.

„Vìtší podnik, vìtší strádání, to už je jednou nᚠúdìl,“

odpovídal, „a po vìtším strádání pøijde zase vìtší zisk.“

A když Vašek nadhodil, teï že se už opravdu ocitají v dluzích,

kterých se báli, když odmítli tehdy tu výpravu do Švédska, a že jednoho

dne vùbec nebudou mít na výplatu, Berwitz se rozezlil.

„Dosud jsem na této palubì kapitánem já a naše lodièka dosud

pluje. Až bude potøebí spustit záchranou kotvu, vím, kde ji mám.“

Tu na nìho zešedivìlá paní Anežka nalehla, aby jim aspoò

povìdìl, co míní udìlat, bude-li výsledek všech tìch pokusù marný.

(330)

„Máme ještì jednu mohutnou reservu,“ prohlásil jim tehdy

s tichým dùrazem. „Mùžeme prodat konstrukci. Stojí ve støedu mìsta

a hodnota toho staveništì stoupla ohromným zpùsobem. Øíkal mi

Gaudeamus, že Kranz dostal za svou barabiznu ve Friederichstraße

osm milionù marek a nový nádherný palác poøídil za ètyøi miliony. U nás

je to docela stejné. Vìøím, že zatím projdeme krisí jenom

s prodlouženými úvìry. Budu tedy na nìjaký èas špatný platiè. Tu

výtku si už vezmu na sklonku svého života na sebe a nenechám ji ležet

na Vašku, který teprve zaèíná. Prolezeme tou bídou s dluhy, ale až to

budeme mít za sebou, budeme tu stát s plnou silou. A až bude zas

chu kupovat a investovat, prodám boudu, vyplatím dluhy a odevzdám

Vašku všechno èisté, v poøádku a s pìknou reservou.“

Berwitzovo odhalení jim ulevilo. Shledávali, že konec koncù

je to rozumná spekulace a že pád do dluhù není tak beznadìjný, jak

se jim dosud zdál. Berwitz ovšem trval na tom, že rodinný život musí

dál poèítat s nejskromnìjším živobytím. „Chci udržet výživu zvíøat

a platy lidem,“ prohlásil nakonec, „a pøed tím musí ustoupit všecko

ostatní.“

Bylo to hezky mínìno, ale skuteènosti, jež se pak rozvinuly,

neodpovídaly zcela Berwitzovým pøedstavám. Lehko se mu øeko, že

se bude nìjaký èas protloukati s dluhy a že si prodlouží úvìrní lhùty.

Ve skuteènosti však všichni ti jednotliví vìøitelé, kteøí až dosud dostávali

své úèty vyplaceny okamžitì, potøebovali zrovna tak penìz jako Cirkus

Humberto a naléhali na zaplacení èím dál tím dotìrnìji. Jeden dva

z nich byli ochotni poseèkat ale žádali za to smìnky; a u vìtšiny

zpùsobily prùtahy v placení jenom poplach.

Vašek s obavami cítil, že se tu zauzluje nìco docela jiného

než Berwitzovo zaryté èekání na novou konjunkturu. Mìl strach, že

takhle to nevydrží. A jednoho dne vešel do skladištì kostymù a rekvisit.

„Poslyš, táto, my jsem spolu o jedné vìci ještì nemluvili. Od

chvíle, kdy jsem zaèal vydìlávat první šestáky, schovával jsi všecky

mé pøíjmy. A já pak mìl jako jezdec a skokan docela velkou gáži, ale

tys i ji také vždycky sebral a uložil. To už musí být krásné peníze.

(331)

Kolik to dìlá?“

Táta se na nìho zadíval a po chvilce pomalu odpovìdìl:

„Na nìco je to moc a na nìco málo. K èemu je chceš?“

„K èemu? Vypomoci Berwitzovi. Mám strach, že bez penìz

to nevydrží. Uhánìjí ho k placení úètù, a kdyby došlo k žalobì, nastala

by katastrofa.“

„Tedy žaloby mu už hrozí?“

„Ano. Má ovšem velkou reservu ve svém majetku, ale kdyby jej

musel najednou odprodat nebo dokonce v dražbì, byly by to strašné

ztráty. A mými penìzi, myslím si, mohlo by se to zažehnat.“

„Tak, tak. Tož to, chlapèe,“ odpovídal táta s pomalým dùrazem,

„tohle pus z mysli. Držím ty peníze pro tebe a ne pro Berwitze.“

„Ale dám-li je Berwitzovi, uchráním pøece jeho majetek pro

sebe.“

„A to zas není tak zcela jisté. To není nikde psáno.“

„Není tu pøece jiný dìdic.“

„Není. Ale ono tu ještì taky nemusí být dìdictví.“

„Jak to myslíš?“

„Tak to myslím: Helenèino vìno je v podniku, Berwitovo jmení

je v podniku, Anežèiny peníze jsou v podniku a poøád ještì není konec,

poøád žádná jistota. A dám-li i tvoje peníze, zmizí také v podniku a zas

mùžeme být tam, kde jsme teï. A co potom?“

„Ale já jsem povinen jim vypomoci...“

„Ty ano, ale já ne. Já jsem povinen pomoci tobì. Až tobì

bude v tvém podnikání úzko, dostaneš své peníze. Ale ty tu nejsi pánem

a Berwitzovi já nevìøím.“

„Dovol, to jmìní zde, zvìøinec, zaøízení, bouda, pozemky...“

„To je a nemusí být. A tvé peníze by taky pak nemusely být.

Na to já nejdu.“

„Táto, ty mi je nedáš?“

„Dám, chlapèe, dám. Ale až budou jen pro tebe a pro tvého

synka. Berwitzovi nic.“

„To je tvé poslední slovo?“

(332)

„Ví Bùh nade mnou, že poslední, chlapèe.“

Vašek vìdìl, že s tátou nepoøídí a že pøemlouvání je marné.

To byl èlovìk z hor, který spoøil od krejcaru a nemìl pro nic jiného

smysl než pro bezpeèí vlastního rodu. Berwitz mu zùstal jen øeditelem,

cizím pánem, s nímž ho poutala jen pracovní smlouva. Víc si ho Berwitz

svými pøíležitostnými laskavostmi nezískal a svým posledním

hospodaøením ho jen poplašil. Odtud tedy Vašek pomoc pøinésti

nemohl. A pomoc pøijít musela, jinak bylo zle. Ètyøi tøímìsíèní smìnky

na kolik tisíc marek bìžely a Steenhouwer se mu svìøil, že je nebude

moci vyplatit, až mu je banka podá.

Vašek probíral situaci se všech stran a poøád nevidìl

východiska. V jednu chvíli dostal špetku nadìje. Vzpomnìl si na

Berwitovu vìtu o prodloužení úvìru. U obchodníkù to selhávalo, ale

nešlo by opatøit úvìry penìžní? Obrátil se s tím zase na radu

k Hagenbeckùm. Vyložil starému pánu dùvìrnì, jak vìci vypadají,

a poprosil ho, aby se pozeptal v bankách, zda by jim nemohly

vypomoci úvìrem. Starý pán zavrtìl pochybovaènì hlavou, ale slíbil,

že promluví s øeditelem své banky. Vašek èekal netrpìlivì nìkolik

dní. Pak si ho pan Hagenbeck zavolal a s politováním mu oznámil, že

banka tento návrh odmítla.

Vašek byl tedy zase tam, kde pøedtím. A týdny míjel a splatnost

smìnek se blížila. Steenhouwer pøiomínal Berwitzovi, že nutno pøipravit

peníze. Berwitz byl nevrlý a skleslý. Pøedstavení staèila jen na bìžné

výdaje a ne na tento dluh. A kalendáø ukazoval, že shrne-li pøíjmy

z posledních dnù na vyplacení smìnek, nebude mít na gáže a krmení.

Jednou dopoledne se Berwitz oblékl do èerného kabátu, pøipjal si

malé øády, vzal cylindr a odešel. Museli s obìdem na nìho èekat. když

se vrátil, byl skleslejší než pøedtím. Pøi jídle nepromluvil. A když se

paní Anežka odvážila otázky, kde to byl, místo odpovìdi se obrátil

k Vaškovi.

„Nemám rád, když se pleteš do vìcí, po kterých ti nic není.

Nemìl jsem sice lepší poøízení než ty, ale nijak mì nepotìšilo, když

jsem se v bance dovìdìl, že jsi se už ty ucházel o úvìr pro mùj podnik.

(333)

Takové vìci se za zády majitele a øeditele nedìlají, i když jsi mùj ze.“

Bylo to øeèeno velmi zle a nevrle a Vašek po prvé se cítil

dotèen.

„Tatínku...“ øekl vyèítavì, „chtìl jsem vám pomoci...“

Berwitz pøikývl.

„Já vím. Já vím. Øíkal mi to i Hagenbeck. Ale nedìlá se to,

pamatuj si to. Aspoò ne v mém podniku. I v tom musí být poøádek.“

„Nemùžeš to mít Vašku za zlé,“ mírnila ho paní Anežka, „mnì

to Vašku øekl, co chce udìlat, když s tebou nebyla øeè. Já mu to

schválila. Kdybys ses byl zmínil, kam dnes jdeš, byla bych ti cestu

uspoøila. Vašku dìlal pro naši záchranu, co mohl. Ostatnì, kdybys mu

byl, jak jsem já chtìla, vyplatil vìno, dnes by tu byla výpomoc. Takhle

nevím...“

Paní Anežka zmlkla, ale Vašek zaostøil pohled v usilovném

pøemýšlení.

Pátého dne po tomto hovoru pøišel ráno strýc Steenhouwer.

„Smìnky jsou tu. Opatøils nìjaké peníze, Petøe?“

Berwitz sedìl s tváøí zaboøenou v dlaních a sklesle odpovìdìl:

„Ne.“

„Co mám tedy dìlat?“

„Prolongace?“

„Nemožná. Chtìjí zaplacení.“

Berwitz bezmocnì pokrèil rameny - a je tedy zažalují.

Steenhouwer se nejistì ohlédl a obrátil se k odchodu.

„Poèkat,“ zvolal Vašek. „Ráno není ještì celý den. Øeknìte

jim, strýèe, a pøijedou v poledne.“

„Naè to? Je to nìco platno?“

„Ano,“ prohlásil Vašek pevnì. „Pøed polednem pøinesu

peníze.“

Berwitz zvedl hlavu a prudce se ohlédl na Vaška. Vašek však

už si oblékal kabát, a než kdo co øekl, vybìhl ven. Všichni stanuli

nehybnì a dívali se jeden na druhého. zvenèí bylo slyšet Helenku, jak

se mazlí s Petrem Antonínem.

(334)

O pùl dvanácté vešel Vašek do úètárny, kde Berwitz se

Steenhouwerem netrpìlivì pøešlapovali.

„Máš?“

„Tu jsou.“

Vašek blaženì odpoèíval, co Steenhouwer potøeboval na

vyplacení.

„Chlapèe... chlapèe...“ šeptal šedivý Berwitz dojatì a po prvé

mu bylo k slzám, „kdes to opatøil?“

„Prodal jsem velbloudy, tatínku,“ odpovìdìl Vašek pevnì

a vesele. „To jediné, co jste mi dal vìnem, to jediné, co byl mùj majetek

a ne váš.“

IX

Rozmìrné úøední psaní v tuhé obálce s pìti peèetìmi bylo

odevzdáno na staromìstské poštì v Praze a na hlavní poštì vloženo

do pytle se zásilkami do Nìmecka. Pytel byl ve vlaku hned za hranicemi

otevøen, jeho obsah rozdìlen a tento dopis položen na hromádku

urèenou do Hamburku. V Hamburku pak škrtli jeho bližší adresu

a poslali jej do Gdanska. V pevnosti Gdansku zaváhal nad ním úøedník,

nemá-li jej odevzdat vojenské censuøe, ale pak ho napadlo podívat

se do jakési pomocné knihy pod písmeno C, naèež opìt škrtl adresu

a pøedepsal dopisu cestu do Varšavy. Psaní s pìti peèetìmi pøekroèilo

carské hranice, dospìlo do Varšavy, povalovalo se tam na stole dva

dny. Nìkolik úøedníkù si na nìm prohlédlo známky, razítka i peèeti,

až se koneènì jeden z nich vzmohl k prohlédnutí jakési listiny psané

azbukou, a škrtnuv nìmecké Warschau, pøipsal tiskacími písmenami

Lwów. Psaní pak putovalo poštovními vozy na jihovýchod, pøekroèilo

opìt hranice rakousko-uherského mocnáøství a uvízlo na lvovské

poštì. Odtud bylo novým škrtem vypraveno pøíštího dne do mìsta

Èernovic v zemi Bukovinì. Dospìlo tam s peèetìmi znaènì otluèenými,

rohy zulámanými, na nìkolika místech natrženo. Tam se dostalo

(335)

koneènì do rukou vousatého listonoše, který si je vytáhl z ostatní pošt,

prohlédl na líci i na rubu, naèež se zamyslil a položil je stranou. A

když byl hotov s roznáškou, vzal zvl᚝ tento umaèkaný, poškrábaný

dopis v úøední obálce a nesl jej dolù do mìsta, na volné prostranství

pøi øece Prutu, kde se klenul stan s nápisem Cirkus Humberto. Listonoš

chvilku okounìl, pak šel k vozu s pokladnou, oznámil staré dámì

v okénku, že pøináší dùležitý úøední dopis, že s ním šel zvl᚝, aby byl

dodán okamžitì, a že by snad za to mohl dostat na veèerní pøedstavení

volný lísteèek. Stará dáma prohlížela dopis velmi nedùvìøivì, pak

prohlásila, že jí se to netýká a že si má vyhledat pana placmistra

Kerholce.

„Placmistr Kerholec, prosím, milostivá paní,“ opakoval si

vousáè listonoš, „nicménì si dovolím pøipomenout, že s tím extra

bìžím... a jakou cestu to psaní vykonalo... ráèej se kouknout na

štampilky... Hamburk, Gdansko, to je v Øíši, Varšava, to je v cáøství

ruském, Lemberg, to je království halièské... tedy kdyby snad ráèili

malou biletku... docela malou... na dnes veèer... aby si èlovìk trochu

odpoèinul...“

Paní Hammerschimdtová obrátila oèi k nebi, hrabala se chvilku

v deskách a pak mu podala ušmudlaný lístek. Listonoš salutoval

a uklánìl se a šel hledat pana Kerholce. Našel ho uvnitø u manéže

a odevzdal mu dopis. Pan Kerholec pøijal list, zašel s ním ke vchodu,

na slunce, èetl adresu, vrtìl hlavou, èetl znovu adresu a všecky pøípisky,

kudy list šel, koukl se na peèeti, znovu zavrtìl hlavou a strèil dopis do

kapsy. Veèer pak, když byl pøed nonírnami raport a všechno bìžné

se již vyøídilo, zamlèel se Kerholec a najednou vykøikl:

„Vladimír Smetana!“

Jeho pohled pøelétl jako ostøíž celou skupinu mužù a rázem

utkvìl na jednom, který sebou prudce trhl.

„Tak to jsi ty, Bureši! Myslil jsem si, že to jiný nebude. Pøišlo

ti psaní od soudu.“

A Kerholec vyòal z kapsy list a odevzdal jej Janu Burešovi.

Bureš jej vzal velmi váhavì a prohlédl si opatrnì obálku. Pak pokýval

(336)

hlavou a zùstal nerozhodnì stát.

„Je to pøece pro tebe, ne?“ zeptal se Kerholec.

„Je,“ pøikývl Bureš.

„A proè jej neotevøeš?“

„Není asi o co stát,“ øekl Bureš a prohrábl si dlouhé vlasy.

„Nu jen se toho neboj. Pekelný stroj v tom není.“

„A pøece...“ odpovìdìl Bureš a zadíval se do neurèita. Pak

strèil dopis do kapsy a pomalu, zamyšlenì vyšel ven. Pøed stanem

chodil dobrých deset minut jako mátoha, až pro nìho pøišel jeden

z mladých tenákù v osmièce, že má už jít k veèeøi. Bureš se vrátil do

stanu, kde stál Vašek v rozhovoru s Kerholcem, který mu oznamoval

nìco zajímavého.

„To jsem rád, že vás oba vidím!“ øekl Bureš slavnostnì. „Chci

vás požádat, abyste dnes po veèeøi zašli se mnou na sklenku piva.“

„Já taky?“ zeptal se Vašek, nebo zpravidla chodívala

osmièkáøská parta na pivo bez nìho.

„I ty, mùj mladý pøíteli,“ zahoroval Bureš srdeènì, „a zvláštì

ty, nebo tobì, svému odchovanci, bych rád povìdìl, co ovšem nebude

tajemstvím ani ostatním kamarádùm.“

„Dobrá, pøijdem,“ pøikývl Vašek a Bureš odešel k vozùm.

„Co to má?“ zeptal se Vašek Kerholce.

„Nevím. Jak jsem povídal: dostal dopis od pražského soudu.

Snad mu doruèili žalobu. Já koukal na adresu: Smetana, Vladimír

Smetana - kdo by se tu mohl jmenovat Smetana? A z Prahy, to nemùže

být nikdo jiný než Bureš. A on to vzal. Snad to bude kvùli té

Windischrgätzce.“

„Po tøiceti letech? To se mi nezdá. Nu, stav se pro mne, Karle,

až pùjdeš, a vezmi s sebou tátu.“

Pár krokù od arcibiskupského semináøe byla malá pivnice,

kterou staøí tenáci Cirkusu Humberto znali už ze starších zájezdù.

Tam veèer zasedli Malina, Kerholec, Bureš a oba Karasové.

„Pozval jsem vás, krajané,“ oslovil je Bureš, „jako nejvìrnìjší

své pøátele, abyste mi pomohli a poradili ve vìci tuze bolestivé. Povím

(337)

vám pøíbìh, který jsem vám ještì nevyprávìl, a jen vás pøitom prosím,

abyste od zaèátku mìli na mysli, že tu jde o osobu dávno již mrtvou

a zapomenutou.

Narodil jsem se na Starém Mìstì pražském a od útlého dìtství

byl mi nerozluèným druhem hezký, bystrý hoch, který se jmenoval

Vladimír. Vy, kteøí jste pøišli do Prahy, znáte ovšem Karlùv most

a pamatujete se, že pøed mostem, pøi bøehu a na ostrùvku stojí øada

starých mlýnù. V jednom z nich se mùj pøítel Vladimír narodil. Jeho

otec, mlynáø Smetana, byl èlovìk starosvìtský, pracovitý a spoøivý,

pøísný na sebe i na chasu. Z jediného syna Vladimíra chtìl mít ovšem

zase jen mlynáøe a honil ho již jako dítì ke všelikým drobným pracím

v mlýnici. Staré mlýnské stavení bylo úzkým èelem obráceno proti

proudu a stálo na dubových kolech nad vodou, která pod ním proudila

k mlýnskému kolu. Mlýnice byla protažena dozadu a byl z ní krásný

výhled k mostecké vìži, do mostních obloukù a na Kampu a na Malou

Stranu. Èasto jsme s Vladimírem jako dìti vybìhli na pùdu a z vikýøù

šindelové støechy se dívali na tu krásu tøpytící se øeky, zeleného bøehu,

mocné mostní stavby a stoupajících strání protìjšího Petøína.

Vladimír byl vnímavý hoch, dobøe a lehko se uèil, proto už

jeho uèitel na normálce doporuèoval rodièùm, aby ho dali studovat.

Otec nechtìl o tom ani slyšet, ale matka, veliká dobraèka, vypostøehla,

že by to hocha tìšilo, a tak dlouho a trpìlivì vyjednávala s panem

Smetanou, až na nìm vymohla svolení. Vladimír smìl na gymnasium

s podmínkou, že se bude pøitom uèit mlynaøení a stane se øádným

tovaryšem. Pro Vladimíra to bylo hraèkou, jeho zdravé, silné tìlo

lehce neslo pytel zrna nebo mouky po starých praskajících schodech

a veèer pøi svíèce si za jedno pøeètení pamatoval svou latinskou lekci

i odstavec katechismu. Když po šesti letech vcházel po prvé se silnou

studentskou holí do filosofické fakulty v Klementinu, mìl už svùj výuèný

list jako øádný chasník mlynáøského cechu. Na filosofických studiích

se mu otevøel nový svìt. Nešlo jen o to, že profesoøi tu už se studenty

jednali jako s dospìlými obèany; hlavní bylo, že se tu sešlo plno

mladých lidí, kteøí mìli hlavu i srdce zaníceny pro všechno krásné

(338)

a ušlechtilé. Byli mezi nimi básníci, kteøí už tiskli své verše v Kvìtech,

byli tu milovníci divadla, nadšení ètenáøi knih, vášniví debatíøi a všichni

vespolek horoucí vlastenci, kteøí se zapøisáhli, že po celý život oddanì

budou sloužit naší milé Èechii. Vladimír Smetana vplul s radostí do

tohoto života, deklamoval vlastenecké básnì, zpíval oblíbené písnì,

doprovázeje se na kytaru, hrál divadlo a hltavì èetl všechny èeské

knížky, pøihlásiv se za ouda Èeské matice i spoleènosti Stálcù u pana

Amerlinga. Na rohu pøi Staromìstských mlýnech byla tehdy kafírna,

kterou tam zøídil výmluvný pan Faster. Tam se dennì scházela celá

mladá Èechie nad èerstvými novinami a s horoucím nadšením

sledovala, co se dìje ve svìtì a jak se v Nìmecku i ve všech ostatních

státech chystají lidé rozbít železný kruh Metternichovy reakce. Vladimír

Smetana byl horlivým úèastníkem všeho toho ruchu. Jeho otec nesmìl

o tom vìdìt, protože jemu byl pobyt v kafírnì vìc hanebná, mrhání

èasu, zdraví a penìz. Paní Smetanová však se dívala na to jinak, cítila

se synem a kryla jeho veèerný výlety, kdy se otec domníval, že Vladimír

sedí nad knihou.

V druhém roce filosofie setkal se mùj pøítel s kolegou, který

mìl na jeho život nejvìtší vliv. Byl to student o nìco mladší, ale mnohem

vìtších životních zkušeností. Pro nìjakou roztržku utekl jako

gymnasista z domova, potloukal se pøi všelijakém zamìstnání

Nìmecku, v Londýnì a ve Francii, a vrátiv se domù, pokraèoval ve

studiích. Ale ze svìta si pøinesl pøesvìdèení, že doba politických zápasù

už je nedaleko a že je nutno její pøíchod pøipravovat. Z nìkolika pøátel,

kteøí byli téhož pøesvìdèení, utvoøil skupinu, která po veèerech šíøila

v lidových vrstvách zápalná hesla protimetternichovská. Jmenoval se

Friè, Josef Václav Friè. Byl to hezký hoch, vysoký, štíhlý, jiskrného

pohledu, nadšený øeèník. A nade vše miloval úlohu náèelníka, která

mu ovšem v jeho družinì pøipadla. Vladimír Smetana se pøidal k jeho

stoupencùm a stal se jedním z jeho dùvìrných pøátel.

V bøeznu r. 1848, po schùzi ve Svatováclavské lázni, kde

jsme my mladí byli všichni, nastalo nám plno práce, jednání

a rozhodování. Vladimír Smetana stál ovšem na pøedních místech

(339)

filosofické Kohorty Frièovi vìrnì po boku. V té vzrušené dobì se již

s nièím pøed otcem neskrýval. Nebylo to ani možno, když byli studenti

stále na nohou, v uniformì, s kordem a puškou. Starý pan Smetana

byl hnìvem celý bez sebe. Všecko to rojení bylo mu proti mysli, byl

èlovìk staré doby a jejího poøádku a dìsil se každé zmìny. V rodinì

docházelo dennì k hádkám, ale syn neustoupil. A pan otec se dožil

ještì toho, že i chasa mlynáøská se vzbouøila a jednoho dne místo

k práci se vyhrnula s puškami a mušketami na pùdu k vikýøùm a na

šindelovou støechu a zaèala odtamtud støílet po Windischgrätzových

vojácích na druhé stranì mostu a øeky. Starý pan Smetana pobíhal po

pokoji, klel a láteøil, že ta vzpoura pøinese všem jen neštìstí, ale nikdo

si ho nevšímal, nikdo ho neposlouchal. Mužští byli v boji a ženské jim

nosily jídlo a munici. Vladimír byl mezi prvními, kteøí vytrhávali kovové

desky z chodníku Karlova mostu a pancéøovali jimi první barikádu ve

vìži. Filosof Friè se tu pøed Klementinem vynoøil a hned pøevzal velení.

Bylo to klíèové postavení staromìstské obrany a Vladimír témìø

nespal, aby byl stále u vìže na stráži. Ale všechna ta bdìlost, horlivost

a stateènost byla nadarmo, vzbouøenci nestaèili na vojenskou sílu

Windischgrätzovu s dìly rozestavenými po výšinách u Hradèan.

Generál dal mìstu ultimatum a m욝anstvo, marnì oèekávající

pomocný zásah z Vídnì, se rozhodlo kapitulovat. Vladimír Smetana

byl pøed Klementinem, když zoufalý Friè oznámil obráncùm, že je

konec. Vidìl ho, jak odhazuje zrazený meè, vidìl slzy, které se mu

valily po køeèovitì stažené tváøi. Naposled si stiskli ruce a Josef Václav

prchal staromìstskými ulièkami k domovu a z domova pryè, na

venkov. Vladimír stál chvíli u opuštìné barikády, jejíž obránci zmizeli.

Z Karlovy ulice se vynoøovali m욝ané a svolávali lidi, aby šli bourat

barikádu a otevøít cestu. Filosof nechtìl být svìdkem tohoto konce

s puškou ve svislé pravici, s hlavou svìšenou, se srdcem rozbouøeným

smutkem a zoufalstvím šel zvolna domù. V mlýnech bylo jako po

vymøení, zklamaná chasa byla zalezlá, mnozí utekli. Vladimír prošel

mlýnicí a vystoupil na pùdu. Pokud mohl myslit, vynoøila se mu jen

myšlenka, aby ukryl pušku. Mechanicky kráèel šerem podkroví

(340)

k jasnému pruhu svìtla, které šikmo vpadalo vikýøem. Tam zùstal

bezdìky stát. Vltava hoøela pod západem slunce miliony plaménkù,

Petøín a Strahov byly oblity rudìzlatou záplavou, sochy na mostì stály

v ohnivé záøi. Nesmírné ticho po hluku minulých dnù se rozklenulo

nad øekou a mìstem, celý ten velebný údol jako by v hlubokém mlèení

vyèkával, až se západem slunce zhasne i sláva marné vzpoury.

Vladimír se díval do té umírající záøe jako zmámený. Probudilo

ho, že se nìèeho studeného dotkl. Podíval se v podstøeší a objevil

tam dvì pušky, které tam zanechali uprchlí obránci. Ruka mechanicky

zvedla pušku a z vikýøe se rozhømìla rána. Ve strašném tichu byla ta

detonace nìco hrozného. Krovy nad hlavoumu zaúpìly, pùda se

rozdunìla, mostní oblouky zahoukly ozvìnou, po Malé Stranì to temnì

zaburácelo. Kdesi dole v domì bouchly dveøe, bylo slyšet køik a dupot

krokù. Ale Vladimír pozvedl ještì jednu z pušek, jež mu stály u nohou,

vyklopil ji ven, zamíøil na granátníka, jejž zahlédl na Kampì, a stiskl

k druhému výstøelu. Rachot se po druhé rozlehl pod blednucí oblohou

a hejna holubù splašenì zakroužila nad mlýny. Nìkdo se hnal po

schodech na pùdu a už lomcoval dveømi. Vladimír vzal další pušku

a vypálil po tøetí.

,Bídáci! Lotøi! Šílenci! Zadržte!‘ supìl od vchodu rozèilený

hlas jeho otce. Vladimír odložil pušku a obrátil se mu vstøíc.

,Vrahové - cožpak nevíte... Pro smilování boží, Vladimíre,

tos ty?‘ zaúpìl otec zdìšenì, ale úlek byl ihned vystøídán soptivým

rozezlením. ,Ty, mùj syn, mé jediné dítì, ty pøivolávᚠna nás poslední

bídu a pohromu! Cožpak nevíš, že bylo uzavøeno pøímìøí? Že na jediný

výstøel Windischgrätz odpoví bombardováním? Ale ty to víš, jak bys

to nevìdìl, student, pan filosof, pan akademik, dùstojník legie,

barikádník a buøiè! Bylo ti to málo, co se už natropilo škod, chceš

ještì zkázu a znièení, ty zvrhlíku zvrhlá, zvrácená! Pryè odtud! Pryè

z mého domu! Proklínám tì, proklínám, proklínám!‘

Vladimír Smetana sestupoval beze slova po schodech a za

ním otec, zachvácený bezmezným šílenstvím vzteku, kterým vybuchlo

jeho soužení z posledních dnù. Když Vladimír sešel, z dáli se ozvalo

(341)

ponuré zadunìní.

,Slyšíš je?‘ øval otec z temna nahoøe, ,už do nás bijí z kanonù,

už máš, co jsi chtìl, už se peklo rozpoutalo.‘

Druhá detonace zadrnèela okny a zvenèí bylo slyšet zdìšené

køiky žen.

,Matko Boží, rodièko Ježíšova,‘ úpìl starý mlynáø, potáceje

se se schodù, ,smiluj se nad námi. Proklel jsem syna, víc už dìlat

nemohu. Vyhnal jsem ho, nièím vinen nejsem, odvra od nás zkázu

a neštìstí.‘

Vladimír Smetana víc neslyšel. Prošel jako bez ducha pøedním

domem, šel po nábøeží, slyšel teï naplno burácení baterií, slyšel

brumlavé vrèení pum, než se nad mìstem roztrhly, slyšel úzkostné

volání lidí, vidìl úprk chodcù. Ale šel pomalu jako stroj, jediná bytost

u nekoneèného zábradlí, vysazen proletujícím støelám. Až u cihelen se

zastavil, u zaèátku rozbitého železného mostu. Pomalu se obrátil a první,

co uvidìl, byl plamének šlehající z vyschlých šindelù smetanovského

mlýna.“

Bureš se odmlèel. Vyprávìl to všechno svým zvuèným,

lahodným hlasem, výjevy z mlýna jim zrovna pøedehrál, sám uveden

v nejvyšší rozèilení. A nyní mu hlava unavenì klesla a oèi se zavøely.

„Co bylo dál?“ zeptal se po chvilce Kerholec.

Bureš byl okamžik ještì bez hnutí, pak otevøel oèi.

„Mùj pøítel Vladimír Smetana vzal na sebe kletbu i trest. Odešel

z domu, odešel z mìsta a nikdy již nikdy již se do nìho nevrátil. Zapadl

ve svìtì, zmizel a je mrtev. A teï po tøiceti letech pøišel pro nìho

dopis. Tuhle leží, pìt peèetí na nìm, žádná není porušena. A já se vás

ptám, krajané a pøátelé, zda jej mám otevøít nebo zda jej mám vrátit

s poznámkou: Vladimír Smetana zemøel.“

Na tuto výzvu se stùl odmlèel. Všichni podlehli dojmùm

z pøíbìhu, jejž jim Bureš odhalil, vmýšleli se do ztraceného života,

sami se propadli do historií, které znali nebo slýchali o podivném roce

osmaètyøicátém. A nyní je svým závìrem náhle volal k pøímému,

støízlivému dnešku a k závažnému rozhodnutí o budoucnosti. Nebyli

(342)

s to provést takový myšlenkový skok ve vteøinì. První po chvíli

promluvil Kerholec, a to ještì oklikou.

„Øíkáš, žes byl toho Vladimíra Smetany nejdùvìrnìjší pøítel.

Tos ho taky zastupoval v jeho záležitostech?“

„Myslíš jako po jeho... po jeho zmizení? Ano, jednou nebo

dvakrát. Nikdo se o nìho nestaral.“

„Pak tedy myslím, že ho mᚠzastoupit i po tøetí a dopis otevøít.

Nemám pravdu?“

„Pravda. A Bureš dopis otevøe,“ pøikývli ostatní. Zmocnila

se jich rozèilená zvìdavost, co v listì je a jak se ta historie uzavøe

nebo otoèí. Bureš roztrhl obálku. Nešlo mu to lehce, ruce se mu, ty

jeho ztvrdlé ruce se mu chvìly. Pøeèetl si list, jež byl uvnitø, na èele mu

vyvstal pot. Setøel jej rukou a podal list Kerholcovi. A Kerholec èetl

ostatním vyzvání soudu v Praze I, aby se Smetana Vladimír zde úøednì

pøihlásil k pøevzetí dìdictví po zemøelém Prokopu Smetanovi, mlynáøi

a m욝anu v Praze I, kteréžto dìdictví krom majetku movitého

pozùstává ze zdìné budovy mlýnské v provozu jsoucí pøi Poštovské

ulici a z usedlosti Smetanky v Košíøích s polnostmi a s lesíkem

v katastru obce Motol.

„Nu, Bureši...“ zahovoøil Kerholec, „to ti tedy gratuluji. Tohle

je obrat, který nepotrefí žádného z nás.“

„A myslíte,“ odpovìdìl Bureš nejistì, „myslíte... že to mohu...

že to smím vzít?“

„A proè ne, u všech èertù?“

„Pro tu mou vinu...“

„Nesmysl. Tu vinu jsi už dávno odpykal. Vede-li nìkdo tøicet

let život jako ty pro chvileèku mladického pobláznìní, to už si øádnì

odsedìl svùj trest.“

Karasové horlivì pøizvukovali a Bureš-Smetana jim nakonec

vdìènì stiskl ruce.

„Máte pravdu. To hlavní odèinìní nemohu provést jako potulný

chudák. na mlýnì a na statku, to už mohu mìstu nìco nahradit. Je to tak

jasné, a já se tøicet let moøil výèitkami. Myslel jsem, že mou povinností je

(343)

žít v bídì a nuzotì, nést svùj køíž, dennì se v duchu bièovat. Ale povinnost

èlovìka není obìtovat prázdný život, nýbrž život plný, život co nejplnìjší.

Zajít v neznámu, tím se docela nic nespraví. Ale postavit se na nìjaké

úèinné místo, pracovat pro ostatní a prospívat jim, to je opravdu cesta

spásy.“

Bureš se všecek rozhoøel a rozsvítil. Radost pøešla z nìho i na

ostatní a za chvílu už mu vesele pøiukli jako novému panu otci pod

vìží. Jen starý Malina se toho všeho úèastnil velmi zdrženlivì, mlèel

a podrbával se v šedivých vlasech.

„A co ty, Vendelíne,“ všiml si toho koneènì Kerholec, „ty nic,

ty se neraduješ?“

„Já, abych pravdu øekl,“ pronesl pomalu Malina, „víš, Bureši,

já tomu všemu poøád ještì nerozumím, jak to vlastnì s tím Smetanou

je. Je on tvùj pøítel a je mrtvej, anebo jsi ty jeho pøítel a jsi živej. Jestli

jsi ty on, jakpak mùžeš bejt živej, když jsi nám sám pøed chvílí povídal,

že on je mrtvej. Já si to nemùžu srovnat...“

„I pro pána, ty mùj mezuláne dobrotivej,“ vybuchl Kerholec

v smích a s ním všichni ostatní, „copak to, táta Malino, nechápeš, že

to o tom mrtvým byla jen jako povídka, že si to Bureš vymyslel?“

„Pìkná povídka, když má z toho mlejn. To a jsem tøeba

mezulán, ale to mi nenamluvíš, že si nìkdo vymyslí povídaèku a ouøad

mu nato oznámí, že tím pádem zdìdil v Praze mlejn.“

„No, tohle si Bureš nevymyslel - co vyprávìl o svém pøíteli,

to vyprávìl o sobì. On je pøece Smetana, ale nechtìl to øíc, rozumíš,

proto to povídal jako povídku.“

„Inu, to je tìžká vìc pro starého èlovìka. Já soudím, že

povídky nemají být. To je jenom matení.“

Trvalo to ještì dost dlouho, než to starochovi objasnili a než

pøistoupil na novou skuteènost, že Honza Bureš, tenák, je ode dneška

Vladimír Smetana, pražský mlynáø a statkáø, - a než pak vzal na

vìdomost Burešovo ujištìní, že se na jejich pomìru tím nic nemìní.

Ale ještì když se pak rozcházeli do maringotek, vracel se Malina

k svým základním pravdám, a uléhaje s Burešem, opakoval:

(344)

„Povídky nemají být. Je z toho jenom matení.“

X

Rozhodnutí sice padlo, ale Bureš-Smetana se nedovedl

okamžitì odtrhnout od cirkusu, který mu tak pøirostl k srdci. Bylo to

pro všecky velkým pøekvapením, když se dovìdìli, že nynìjší partafír

stavìèù je teï bohatý mlynáø, a sám Petr Berwitz pøišel pøátelsky

pogratulovat autoru svých pantomim k neoèekávané zmìnì osudu.

Byl pøitom docela rád, když mu Bureš oznámil, že do Prahy nespìchá

a že zùstane na svém místì až do Budapešti, odkud bude mít cestu

pohodlnìjší. Ale ani tam neodjel hned prvního dne, poøád to louèení

oddaloval, aèkoli už bylo na jeho nových šatech a na obuvi vidìt, že

se chystá pøejít do nových pomìrù.

Jednoho dne, když se Helena vrátila ze zkoušky, nalezla ve

voze Vašku obleèeného po mìstsku a pøipraveného na odchod.

„Byl tu Bureš,“ oznamoval jí, „pøišel mi øíci, že dnes tedy

skuteènì už odjede. Pozval nás, abychom pøišli do kavárny Central

rozlouèit se s ním. Slíbil jsem mu to aspoò za sebe, byl to mùj uèitel.

Pùjdeš taky?“

„Nechce se mi,“ odpovìdìla Helena, odhazujíc na stùl

jezdecký bièík. „Jdi sám, omluv mne, že mám mnoho práce,

a pozdravuj ho ode mne. Vy si máte co øíci, já bych tam byla zbyteèná.“

Vašku odešel, Helena se pøevlékla do županu, vytáhla ze skøínì

hromadu rozbitých dìtských punèoch, a usednuvši k oknu, zaèala je

spravovat. Milovala takové chvíle osamìní, kdy byli všichni pryè a ona

mohla se trochu zasnít. Otcovy starosti a neúspìchy na ni doléhaly,

vidìla se obklopena nedostatkem, jejž døíve nepocítila, a všecko se jí

v hlavì stáèelo k pøedstavì, že její manželství není ani v té malé míøe

šastné, jakou mìla na mysli, když svolovala rodièùm k sòatku bez

zamilování. Nahlas nikdy nic takového neøekla, vždycky musela uznat,

že se Vašku chová bezvadnì a že dìlá pro rodinu, co mùže. Ale byla

(345)

krasojezdkynì, trochu zhýèkaná obdivem mužù a slávou manéže,

vìdìla o závratných kariérách mnohých svých pøedchùdkyò a nesla

v sobì kus hoøkosti, že právì ona neprožívá v svém mladém životì

nic z té slunné záøe a z toho opojení, že byla a zùstává pøipoutána

k muži, který je znamenitý ve svých oborech, ale nemùže jí nikdy

pøipravit ani jedno jediné omamné dobrodružství. Dokud byla zaujata

èinností, dokud cvièila nebo pracovala v manéži, dokud se jelo a dokud

byla ve víru starostí stykem s rodinou, nic takového ji nenapadlo, ale

když osamìla - a ty chvíle osamìní byly teï èastìjší, když malý Petøík

už skotaèil venku s dìtmi Kerholcovými -, oddávala se lítostnému

snìní o vlastním osudu; a každou takovou melancholickou meditací

se ve své duši vzdalovala svému muži, místo aby se mu pøibližovala.

Propadla tomu i teï, a byla nemile vyrušena, když nìkdo

zvenèí zaklepal na dveøe. Zavolala, že je volno, ale vzápìtí upustila šití

a vykøikla:

„Paolo!“

Ano, byl tu, švihácký a nafintìný, s vykroucenými knírky ve

snìdé tváøi, stále tak hezký jak býval, jen s nìjakým stínem únavy

a pøedèasnì propukající vyžilosti kolem smyslných oèí.

„Paolo!“ vykøikla po druhé, tišeji a pomaleji, zavalena náhlou

vlnou radosti a vzrušení. Najednou jí bylo jasno, že všechen stesk,

který ji obklopuje, všechno nejasné toužení, které ji mate, má od

zaèátku jedno jediné jméno: Paolo.

„Ano, Helenko, tu jsem,“ odpovìdìl Paolo, zavíraje rychle

dveøe, „a jsem šasten, že tì nacházím samotnou. Máme si ještì tolik

øíci, co jsme nedohovoøili, když pøišla tvá nenadálá svatba. Dovol,

abych ti políbil ruku, Helenko.“

„Posaï se, Paolo, a povìz mi pøedevším, kde se tu bereš.“

„Ó, to je velmi prosté, Helenko. Musí být pøece ve svìtì

nìjaká køižovatka, kde se my dva vždy zase sejdeme. Opustil jsem

velké divadlo. Takový rozsáhlý balet i nevyhovuje, neuplatnil dost moje

originální talenty. Dal jsem pøednost malé skupinì ètyøi taneènice a já

se svými skoky; je to mnohem efektnìjší a také se to lépe prodá.

(346)

Ovšem, taky se nìkdy stane, že se èlovìk octne v úzkých, jako na

pøíklad zrovna teï, ale to nic, to je jen pøechodné, to je risiko našeho

umìní.“

„A kde vystupuješ, když jsi opustil divadlo?“

„Kdekoli se to hodí, má zlatá, nìkdy taky na divadle, když

potøebují prima taneèní vložku. Ale víc v zábavních podnicích, jako

jsou orfea a bataclany, kde se platí vìtší gáže a kde je také taneèník

lépe oceòován ženským návštìvnictvem. Víš, takové poèestné

podniky, jako je divadlo, to není nic pro umìlce mého druhu. Mou

hodnotu nemùže žádný direktor vyvážit gáží, já musím poèítat ještì

s jiným úspìchem. A toho spíš dosáhnu v podnicích, kde je konsum

a kde se vystupuje i v noci, když se nálada uvolní a kdy krásné ženy

ve spoleènosti zapomenou na hradby všední konvence. To je ti,

doufám, zøejmé, jsi taky od kumštu a nejsi už malá holèièka. Jakpak

se ti daøí v manželství s tím... s tím... jak se jmenoval?... s Vašku.“

„Dìkuji, Paolo. Vašku je poøád ten hodný, snaživý hoch, jaký

byl v mládí. Nemohu proti nìmu øíci ani slovíèko. Ale podniku se

poslední dobou daøí nevalnì, máme s tím starosti.“

„Ach, to je nemilá vìc. Chtìl jsem se právì pozeptat, zda by

tvùj otec nepotøeboval bravurní taneèní èíslo. Jsem v tuto chvíli volný...

a nìjaký ten mìsíc spoleèné jízdy by mohl... nám dvìma... rozumíš,

Helenko, nám dvìma... vynahradit... oè nás pøipravila spekulace

rodièù...“

Paolo se k ní naklonil pøes stùl a øíkal ta slova tišeji,

s potlaèovaným ohnìm vášnì. A jeho velké, temné oèi žhavì ulpìly

na Heleninì tváøi. Cítila, jak se rdí, jak jí zaèíná srdce bušit, jak jí

prsty pøebíhá palèivé chvìní. Ale pøemohla se, a sklopivši oèi ke stolu,

øekla hlasem stísnìným:

„Paolo, s tím nepoèítej. Otec nemùže nikoho pøijímat.“

Pøiklonil se k ní blíže.

„A nemohl by nìkoho propustit? Uvaž... byli bychom si

nablízku... byli bychom spolu... vždy by se dala najít chvíle, kdy bychom

byli sami... Paolo a Helenka, dva, kteøí patøí sobì...“

(347)

„Ne, ne, ne“ vyrazila Helena ze sevøeného hrdla, „nezaèínej

s tímhle, Paolo, nemysli na tohle. Je to nemožné. Otec nikoho

nepropustí a nikoho nepøijme.“

„Ani kdyby ti to pøál tvùj muž?“

„Mùj muž by nic takového nechtìl.“

„Možná, že ano... kdyby mu to Helenka ve vhodné chvíli

pošeptala. Všichni manželé mají svùj okamžik slabosti, kdy chytrá

žena u nich dosáhne všeho, co chce.“

Helenì se zatajil dech, její rozèilení vzrostlo, ale nabylo nové

podoby. Rodila se jí v hlavì myšlenka, že Paolo jí vemlouvá nesmírnou

špatnost a že je pro ni velmi ponižující, úèastní-li se tak hanebné øeèi.

„Nevím, Paolo... jaké ty mᚠzkušenosti se ženskými...

s jakými ženskými... ale já nejsem ta chytrá žena, kterou mᚠna mysli.“

Trochu se odtáhl, ale ještì se nevzdal.

„Co není, mùže být. Svìø se Paolovi a on tì nauèí ovládati

muže.“

„Dost,“ vybuchla Helena prudce, „už ani slova o tìchto vìcech.

Vede se ti špatnì?“

Paolo se vzpøímil na židli a jeho oèi pohasly.

„Špatnì? To snad není to prvé slovo. Paolovi se nikdy nevede

špatnì. Paolo má ètyøi taneènice, ètyøi krásné, svùdné taneènice...

obdivované mužským svìtem... a proto se mu nikdy nepovede špatnì.“

Helena vytøeštila na nìho oèi. Objevovalo se pøed ní cosi

obludného, naè nikdy ve svém poèestném životì ani nepomyslila.

„Nicménì jsou kalamity, jsou nesnáze, profesionální nesnáze,

rozumíš? Pracovali jsme v Bukurešti, bylo to velmi výnosné, ale tu

noc pøed odjezdem jsem se zaangažoval v kartách, mùj bože, vypadalo

to, že odtamtud vyjdu jako boháè... a ráno jsem mìl s nouzí na cestu

pro celou skupinu až sem. A mìli jsme se dostat do Vídnì. Angažmá

tam jsem prohrál a jiné zde jsem nenašel. To se stává, že ano? Nìco

šperkù jsme zastavili, ale to se hned projedlo a propilo. Ta dìvèata

jsou obratná a chytrá, pomohou si vždy ze dne na den a mnì taky, ale

jsou tu pøece jen v cizím mìstì... nemohou øádnì zabrat... nikdy

(348)

nevybude na dráhu dál...“

„Kolik potøebuješ?“ zeptala se suše Helena.

„Oh, prosím, Helenko, já o nic nežádám! Upozoròuji pøedem,

že o nic nežádám! Jak bych mohl obtìžovat svou Helenku tak

hanebnou vìcí, jako jsou peníze!“

Paolo to pronesl trochu patheticky, potom však úkosem blýskl

po ní oèima a snížil hlas.

„Kdybys ovšem chtìla... sama od sebe chtìla... vypomoci

starému kamarádu... mon Dieu, takové vìci jsou pøece mezi kolegy

bìžné, že ano... tedy snad sto florinkù, sto zlatých... papá to ani

nepozná...“

„Sto zlatých!“ vydechla Helena. „Kde bych vzala sto zlatých!“

„Nu, ovšem, sto zlatých je mnoho, nesmírnì mnoho. Já bych

je byl také ani neèekal. Ale snad menší èástka... snad osmdesát...

snad šedesát... snad padesát... pro hocha, který tì miloval... který tì

miluje...“

Helena se otøásla. Kdyby tohle aspoò nebyl vyslovil zároveò

s cifrou penìz! Zvedla se prudce, zaváhala, pak popošla ke skøíni se

zásuvkami. Vytáhla jednu a vyòala ode dna dopisní obálku, naèež se

obrátila k Paolovi.

„Nevím, kolik tam je. Schovávala jsem si tam nìkteré úspory

pro dítì. Je to všecko, co já sama mám. Vezmi si to.“

„Prosím, Helenko, od tebe to mohu vzít. Dávné pøátelství, že

ano? Pøepoèítávat to nemusíme. Èestný dluh, bude samozøejmì

splacen pøi první pøíležitosti.“

Paolo nedbale vsunul obálku do kapsy.

„Je mi líto, že jsem tì našel v takové situaci. Nemìl jsem ani

tušení o špatném stavu podniku. Inu ovšem, papá už je stár a Vašku...

Vašku nebyl pravý muž pro tebe a pro Cirkus Humberto. Co umìl,

všecko jsem ho nauèil já. Já byl ten pravý muž, Helenko, a ne Vašku.

Se mnou bys byla bývala jinak šastna... Paolo umí udìlat ženu

šastnou a veselou...“

„Paolo, prosím tì, mlè o tom, co bylo, a nemuè mne!“ zaúpìla

(349)

Helena. „Mìl bys... mìl bys snad odejít... Vašku se mùže každé chvíle

vrátit...“

„Oh, nerad bych se s ním setkával zbyteènì...“

Paolo se zvedl. Helena povstala. Pokroèil k ní, podal jí ruku.

Pøijala ji. Stiskl ji lehounce, pak pevnìji a pevnìji. Žár z nìho pøecházel

znovu na ni. A náhle, po chvilce mlèení, pøiklonil se k ní a prudce,

vášnivì zahovoøil tichým, hebkým hlasem:

„Helenko, Helenko, sne mého mládí, jediná vyvolená mého

života, jak po tobì toužím, jak po tobì prahnu! Jsem v bídì, ale jen

proto, že jsem ztratil tebe, která jsi byla mou nejmocnìjší oporou.

Vra mi ten krásný život, uèiò sen skuteèností, pøekonej hloupé

pøedsudky vnìjšího svìta, které nemohou platit pro nás dva! Já tì

miluji a ty mne taky ještì miluješ, vidím to na tvých zavlhlých oèích, na

tvých øasách, na tvých víèkách! Jak jsi Krásná, Helenko moje, jak jsi

vábivá, jak všecka voníš mladou touhou! A já, Paolo, tvùj Paolo,

volám celý život po tobì, a teï, když jsem tì našel, když jsme tu

spolu sami dva, nemùžeš mne odehnat, vždy je to velké, nesmírné

štìstí, které se k nám blíží...“

„Paolo... Pa-o-lo...“ vzlykala Helena v nesmírném vzrušení,

jak se k ní stále úže pøibližoval.

„My jsme si urèeni, Heleno, jen my dva, nikdo jiní než my dva

patøíme sobì, hleï, jak tì hladím, jak je to krásné... odlož to, co máš

v ruce...“

Paolo ji vzal i za levici a lehounce z ní odebral, co v ní svírala.

A jist si svým úspìchem, usmál se opovržlivì:

„Punèocha... ubohá Helenka, královna, která musí spravovat

punèochy pro takového tuhého komedianta, jako je Dablkau... nebo

pro jeho dítì...“

V té vteøinì odskoèila od nìho Helena jako ocelová vzpruha

a hlasem, který jí rozèilením pøeskoèil, vykøikla na nìho:

„Pryè!“

Ale Paolo nepochopil, jaké chyby se dopustil, že jí pøipomnìl

její dítì. Jako øemeslný svádìè žen se domníval, že ji zlomí svou

(350)

prudkostí:

„Nikdy!“ odpovìdìl na její „pryè“ a vrhl se za ní s rukama

vztaženýma. Helena bledá rozèilením couvala ke stolu, uchopila

jezdecký bièík a práskla ho po tváøi.

Zaøval bolestí, zapotácel se, chytil se za tváø, couval ke dveøím.

„Bestie,“ syèel pak pln nenávisti, „bít Paola, jen bít a bít! Po

tátovi dcera!“

„Ven!“ vykøikla Helena už pevnì a rozhodnì, jako by stála

tváøí v tváø šelmì.

„Jdu,“ zasoptil Paolo, „jdu, ale splatíte mi to... vy všichni...

Dablkauové!“

Dveøe za ním zapadly. Helena stála dlouhou minutu jako solný

sloup. Pak odhodila bièík a zhroutila se na židli v køeèovitém pláèi

nad koncem svého jediného snu.

XI

Hagenbackové se možná jen øídili biblí, když prorokovali

Vaškovi sedm hubených let, ale jejich vìštba se skuteènì shodovala

s pravdou. Tak nìjak na sedm let se to protáhlo, než se rozkývané

pomìry ustálily a než mohli sensálové burs, prokuristé bank a správní

radové akciových spoleèností hlásat rozbøesk nové konjunktury. Ale

pro Cirkus Humberto vlekla se strastná léta nuzování ještì dál, pøitažený

opasek nebylo možno povolit. Úrok vydatnì mrvil jejich dluhy, že se

jim plevelily jako kokotice. Obchody se už hnuly, stan býval zas

natøískán, ale oni poøád jen vyráželi klín klínem. Rozmrzelý a rychle

stárnoucí Berwitz láteøil, jaká je to mizerie, že jediné pøekvapení, které

neèekanì pøijde, jsou škody a ztráty a nikdy žádný nenadálý zisk.

Vašek sledoval prùbìh jejich obchodù chladnokrevnìji a vidìl pøesnì,

kde je chyba. Vozili s sebou pøíliš mnoho zvìøe. Berwitz, zamilovaný

do svého podniku, nakoupil na sklonku konjunktury tolik

drahocenných zvíøat, že nyní nestaèili na nì vydìlávat. Stan se nezvìtšil,

(351)

vstupné se nezmìnilo a oni mìli šest slonù místo jednoho, vozili dvanáct

tygrù místo tøí, osm lvù místo pìti, sedm medvìdù místo ètyø a podobnì

byla rozmnožena i drobná zvìø menažerijní. Pane, to bylo chøtánù,

které tøikrát dennì øvaly o nakrmení. Ale nešlo jen o tuny sena, ètvrtky

zabitých koní, pytle obilin a hromady øípy a mrkve, pøírùstek klecí

znamenal víc vozù, tažných koní, víc koèí a krmièù, víc správek, víc

mazadel, víc mýtného a mostného - všeho víc ve výdajích a ani haléø

víc nad maximum starých pøíjmù. Tu byl koøínek jejich vytrvalé tísnì,

ale pøed Berwitzem se o tom nesmìlo ani hlesnout. Vašek úspornì

hledal prostøedky, jak to spravit, a našel jen jeden jediný, který

neznamenal ještì spásu, ale mohl aspoò trochu zlepšit jejich pomìry.

Ubrat v programu nesmìl, pøipadl tedy jednoho dne na myšlenku, že

naopak nìco pøidá, ale za zvláštní vstupné.

Tchán se i proti tomu vzpíral, ale Anežka pochopila, že je to

šastný nápad, a prosadila jej. Mohl tedy kteréhosi dne Vašku vyhlásit,

že k dosavadnímu programu pøibude kouzelník, který však bude

pracovat samostatnì, ve zvláštním pøedstavení, po skonèení produkce.

Cirkus pøijal novotu s netajeným reptáním a Vašek vidìl, jaká je to

nevýhoda, mít v podniku samé staré lidi, kteøí už ztratili duševní pružnost

a chtìjí mít všecko beze zmìny v navyklých, ustálených formách.

Nejvíce remcal starý Malina.

„Nᚠmladý se zbláznil,“ bublal každému na potkání, „co je to

za nápad, brát si do domu kouzelníka! Takových drahých vìcí se tu

povaluje a on pøivede èlovìka, kterému èáry máry fuk všecko zmizí

pod rukou!“

Pøipadalo mu to jako hotové neštìstí.

„Takový chlap,“ vykládal mladým tenákùm pøi veèeøi pøed

osmièkou, „takový chlap, který si dovede vytøepat hrst zlaákù z nosu,

nemusí vùbec vystupovat a ujídat chleba jiným.“

„Ale direktor ho bere,“ namítali hornosnìženští stavìèi, „právì

proto, aby nám nìco pøivydìlal.“

„Proè si ho tedy nevezme do kanceláøe,“ trval na svém Malina,

„a si ho engažuje, aby mu každý den natøepal mísu dukátù, ale a

(352)

nám ho nedává do manéže.“

„Strejdo,“ smáli se snìženští kluci, „snad si nemyslíte, že

kouzelník èaruje doopravdy?“

„Mlète, holobrádkové, starého Malinu nebudete pouèovat

o tom, co je to kouzelník. Právì proto, že je to samý podvod, nepustil

bych ho mezi poctivou cirkusáckou práci. Já je, paneèku, znám, já už

jich nìco vidìl. A nejhorší byl ten profesor. Tøicet let už po nìm

koukám, kam pøijedeme, ale chlap jako když se vodèarje. Ten už

vùbec ani v Evropì nemùže být, to bych ho pøece nìkde pøi nìjakém

švindlu dopadl.“

„A co vám proved, strejdo?“

„Jen si to pøedstavte. Vedle nás si nìjaký èlovìk najal

prázdnou boudu a polepil ji plakáty. Koukám a ètu: Vrchol èerné magie,

profesor san Domingo z Akademie tajných vìd v Argsyrocastru. Co

prej svìt ještì nevidìl, to všecko že on pøedvede: zmizení dívky

v plamenech, pøemìnu stré ženy v konì, vyèarování ètyømetrového

hada ze slepièího vejce, zmizení muže v kufru, zjevení šesti hurisek

z machometánského ráje...“

„A na tohle vás nachytal...“

„Kušte, cucáci, na žádné hurisky mì nenachytal, ale na tu

pøemìnu báby v konì. To jsem si øek, Vendelíne, to by nebylo špatné,

každou chvíli musí Humberto kupovat kobylu, koukni se na to, jestli

by to nešlo udìlat ze starých bab. A já, pan Malina, mezulán a trouba,

jdu a dám marku padesát profesorovi z Argyrocastra, abych sedìl

v první øadì a všecko øádnì vidìl.“

„A udìlal z báby konì?“

„Ne - ale z chytrýho mužskýho vola, to jo.“

„A jak to bylo?“

„No, bouda byla na tu reklamu natøískaná. Na jevišti stál kufr

a ten profesor vyzval nìkoho z obecenstva, aby se dal do kufru uzavøít,

že jako první èíslo provede zmizení muže. To se ví, žádnej øádnej

mužskej nechtìl jen tak pro nic za nic zmizet, ale nìjakej kluk se

špatným svìdomím se našel a vlezl nahoru. Pak ten profesor vyzval

(353)

nìkolik pánù, kteøí se vyznají v balení, aby pøišli a kufr zavøeli. To

tedy jsem šel s sebou. Bylo nás tam asi deset, pakeøi od špeditérù,

koèové, zámeèníci, jeden brašnáøskej tovaryš, zkrátka samí specialisti.

Kluk vlezl do kufru a my kufr zamkli, pak jsme jej pøevázali provazy

a øetìzy, køížem krážem, uzel na uzlu, na øetìzy jsem dali zámek, na

konec provazù peèe, no, byla to práce, že z ní mohlo být tomu

profesoru ouzko. Ale on vzal jen velký ubrus, hodil jej pøes kufr, èaroval

a prohlásil, že kouzlo je hotovo, že muž zmizel. My se, to se ví, vrhli

na kufr, rozdìlávali uzle, odemykali zámky, hráli jsme si s tím snad

ètvrt hodiny.“

„A zmizel ten kluk?“

„Ne, kluk tam byl, napùl udušenej, ale kdo zatím zmizel, byl

pan profesor San Domingo z Argyrocastra. A s ním celá kasa. Já

myslel, že nás deset na podiu lidé ještì zbijí, bìželi na nás, že jsme

s kouzelníkem smluveni. Od tìch èas po nìm pasu, aby mi vrátil marku

padesát, ale jak povídám, doèista nikde ho není, buï je zavøenej,

nebo má zakázanou Evropu. Inu, mágie - to je mi èisté øemeslo.“

Vašek se dovídal o øeèech, které vede Malina, a aèkoli se jim

usmíval, zašel si za ním, aby ho uklidnil. Cirkus Humberto opravdu

vynikal tím, že se v nìm lidé nehádali, že tam byl stálý vnitøní mír

a ochotná souèinnost. Teï, když se tak dlouho nuzovali a kdy se leckdy

gáže vyplácely na pokraèování, byli všichni nìjak podráždìni a Vaškovi

záleželo na tom, aby udržel starou harmonii. Malina byl polichocen,

že „mladej“ za ním pøišel, uznal a pochopil Vaškovy vývody, nicménì

na jedné námitce setrval.

„Kouzelník,“ øekl nakonec jako své poslední slovo, „patøí do

pouové boudy a ne do manéže. Na žlutý talíø má pøijít poctivý výkon

a žádné šejdíøství. A kouzelnictví vùbec není pro kulatou práci, kde

mu bude vidìt, co tahá ze šosu.“

Tyhle námitky Vašek uznal a dbal na to, aby kouzelník provádìl

triky, které bylo možno kontrolovat se všech stran. Ukázalo se pak,

že pøídavkové pøedstavení byla správná myšlenka, která zaèla hned

vynášet slušné zisky, ale že kouzelnictví opravdu se v manéži nemohlo

(354)

zplna uplatnit. Vašek se proto brzo s kouzelníkem rozešel a místo nìho

angažoval indického fakira.

„Teï je to v richtiku,“ pochvaloval si Malina „chodit po

øeøavém uhlí a lehnout si na høebíky, to není žádné kouzlo, to patøí do

fochu. Jen kdyby nebyl ten chlap tak vychrtlý a nechodil tak nahej.

Oni si pak lidi budou doopravdy myslit, že v Cirkusu Humberto

nemáme co žrát.“

Taky Berwitz byl s fakirem spokojenìjší, protože mu mohl

pøidat k produkci nìco ze svých režijních kouzel z pantomim. Kdo

však se jeho pøíchodem strašnì pohoršil, byl pan Arr-Šehir. Prohlásil,

že fakir je z neèisté rady a že všecko, èeho se dotkne, je pro nìho,

Arr-Šehira, poskvrnìno. A vášnivì naléhal, aby se po každé fakirovì

produkci piliny v manéži pøehrabaly, aby jeho sloni nevstoupili na místo,

které fakir svým tìlem zválel. Vašek se ho pokusil ukonejšit, ale staøièký

Arr-Šehir byl tentokrát pln bolestných výtek.

„Ach, Vašku, mladý pøíteli,“ naøíkal pod svými brýlemi, „po

prvé jsi mne v žití zarmoutil, po prví jsi mne neuposlechl. Nadarmo

jsem ti vyprávìl povídku o moudrosti starých a klamné sebedùvìøe

mladých.“

„Ne nadarmo, Arr-Šehire,“ odpovìdìl mu Vašek už trochu

rozzloben, „ale když vy všichni staøí a moudøí jste nedovedli najít pro

Cirkus Humberto nové prameny, musil jsem je najít já mladý

a nemoudrý. Tvoji starci tehdy pøipadli na osla, já jsem pøivedl fakira.

To je celý rozdíl pohádky a života.“

Arr-Šehir se na nìho lítostivì podíval a zmlk, ale trápil se a byl

nešasten. Fakir pískal každého veèera kobrám, propichoval si tváøe

a jazyk jehlicemi, válel se ve støepinách skla a tancoval na žhavém uhlí

a ve dne vytepával v nìjakém koutku bronzové popelníèky, které veèer

prodával publiku, rozdíleje se o zisk s pokladnou cirkusu.

„To není žádný fakir,“ vykøikoval hystericky Arr-Šehir, „je to

docela pilný, pracovitý èlovìk a poskvròuje nᚠstan.“

Ale fakir opravdu vábil evropské diváky, èasto pøes polovinu

obecenstva si ochotnì pøiplatilo na jeho produkci a Frans Steenhouer

(355)

si liboval, že je to bytelný pramen pøíjmù. Steenhouwer miloval ve

svých statistikách názornost, a proto pøedvedl fakirovu užiteènost tím,

že vypoèítal a vykreslil, že uživí jejich šest slonù. To se nìjak doneslo

Arr-Šehirovi, který se zhroutil a dostal žloutenku. Ètrnáct dní ležel ve

svém voze a témìø nejedl a Vašek Karas musel pøevít èíslo se slony.

Po ètrnácti dnech pøepadla Arr-Šehira hrùzná myšlenka, že snad fa-

kir teï dochází do sloní stáje; jak byl sláb a rozbolestnìný, dal se

Arr-Šehir pøenést ke slonùm a ležel u nich v senì, hlídaje ve dne v noci,

aby tam fakir nevstoupil a neživil slony.

Každou malièkostí, která se v cirkuse pøihodila, pøibývalo

Vaškovi starostí i práce. Mìl v první èásti poøadu hlavní jezdecké èíslo

a zakonèoval první pùli skokem smrti. Ke konci pøedstavení pøedvádìl

postupnì medvìdy, lvy a tygry, nyní si pøibral ještì pøedchozí èíslo se

slony. Práce se slony byla celkem pohodlná, byli znamenitì secvièeni

a na štìstí nebyl mezi nimi žádný výtržník, žádný vzpurník, který by

ohrozil produkci. Vašek ovšem vìdìl, že co není, mùže být, že

v kterémkoli údobí øíje mùže se nìkterého zvíøete zmocnit zuøivost

a pak se teprve objeví risiko tohoto krotitelství. Vìøil však pøedevším

v sebe. Nikdy nijak slonùm neublížil a nepøivodil si hnìv žádného z nich.

To byla jeho první jistota, nebo ze všech historií o nehodách se slony

si zjistil, že témìø vždy šlo o sloní mstu na nìkom, kdo jim zpùsobil

bolest a køivdu. Pamì a rozmysl tìchto obrù byly až neuvìøitelné;

krotitelé a cvièitelé, s nimiž se setkával v Hagenbeckovì obchodì,

mu èasto vyprávìli, jak nìkterý jejich slon i po tøiceti letech poznal

stájníka, který mu kdysi ublížil, a jak nepohnutì vyèkával celé mìsíce,

až pøišla chvíle, kdy mohl toho nešastníka celým tìlem pøirazit ke zdi

nebo si ho povalit pod nohy a rozdupat. To Vašek mìl svùj pomìr

k nim jasný. Vyrostl pøi Bingovi, znal psychologii slonù, nikdy jim

nepovolil v žádné jejich zvùli, ale nikdy jim neukøivdil. Vìdìli o nìm,

že je spravedlivý jako Arr-Šehir a že je chrání od pohrom, kterých se

báli. Nejhroznìjší pro nì byla krysa nebo myš; vklouzla-li jim nìkdy

do stáje, pøivádìla je do šílenství, v nìmž byli s to rozbít všecko kolem

sebe a v panice uprchnout. Však také Arr-Šehir byl zázraèný krysaø

(356)

a myšilov, umìl prutem zabít myš v bìhu a stavìl na nì znamenité pasti.

Ale když k stáøí ochaboval, pøidal Vašek do stáje párek mladých teriérù,

Whisky a Brandy. První èas se jich sloni báli, jejich štìkot a òafání je

znervosòovalo, ale když pak vidìli, jak teriéøi bojují s potkany a jak

chytí každého zabloudilého hraboše, uklidnili se a dokonce je velmi

milovali. A vìdìli, že Whisky a Brandy jsou psíci Vaškovi, že Vaška

uctívají jako nejvyššího pána a že právì Vašek je uèí, aby na nové

štaci prohledali každý kout, není-li nìkde v pùdì myší dírka. Se slony

tedy byl Vašek zadobøe a mimo to tu byl Bingo, tøímetrový kolos,

nejstarší, nejmohutnìjší a nejmoudøejší z nich, Bingo, který zbožòoval

Vašku od dìtských let a poslouchal ho na zašeptání. Bingo, „èerný

partafír“, jak mu øíkali Èeši v podniku, šel vždy první a ostatní chodili

v øádce za ním, jeden se druhého držíce za ocásek. Šel první, ale

vždycky vìdìl, co dìlají ti druzí, a bylo-li nìkdy potøebí zøídit mezi

nimi poøádek, Bingo na kývnutí zakroèil. Mladí a menší dostali

napráskáno chobotem, na starší a silnìjší šel ranou èelem do boku;

a jeho údery byly tak dùkladné, že provinilci úzkostnì troubili o milost.

Stávalo se to zøídka, že musel mezi nimi policajtovat, ale nìkdy se

rozdivoèili ve stáji a nebylo možno je uklidnit. To bylo zvl᚝, když se

jim podaøilo nìco ukrást a schovat. Pak se v nich probudila klukovská

radost z darebáctví, podávali si rychle koøist od chobotu k chobotu,

kryli ji, vzpínali se a øvali. A nìkdy se zapomnìli v manéži, když jim

publikum v lóžích nastrèilo zvl᚝ pùvabné pamlsky, zelnou hlávku na

pøíklad nebo kytici z mrkví. Jinak mìl Bingo v partì poøádek a Vašek

se mohl na nìho spolehnout.

Pøevzíti vystoupení se slony nedìlalo Vaškovi žádné potíže,

ale když už je mìl a když se ukazovalo, že Arr-Šehir si poleží dost

dlouho, pøemýšlel Vašek, co ještì s nimi provést a jak pøedvádìní

zdokonalit. Na složité cviky nemìl kdy, nejvíce denního èasu musel

pøece vìnovat šelmám. Vymyslel si aspoò svùj pøídavek: na potlesk

pøivolal Binga a Ali Babu, oba nejvìtší obry, dal pøinést vysokou

americkou trampolinu a sám pak batúdovým skokem pøeskoèil ty dvì

hory masa, pøeklopiv se pøitom v dvojím saltu.

(357)

Jeho energie se zdála nevyèerpatelná. Èím více byl Petr

Berwitz zkrušen neblahým vývojem obchodù, tím houževnatìji se

Vašek zabíral do vlastního øízení cirkusu. Nejmenován a nenastolen

pøejímal rozhodování prostou svou pohotovostí. V nejhorších letech

se projevil pevný a pružný jak ocel. Když s zdálo, že se všecko hroutí,

chodil Vašku mezi pokleslými a øíkal s jasnou tváøí:

„Ještì nám zbývá jedna vìc, v níž nás nelze porazit: dìlat

znamenitý cirkus.“

Vašek to jen neøíkal, Vašek to dìlal. Od úsvitu se vrhal do

práce, žádný výkon neušel jeho pozornosti, všude hledal zlepšení

a zdokonalení. Cirkus Humberto mìl v každém oboru mistrné lidi,

kteøí dávno dospìli vrcholných výkonù. Ale právì tato jistota

a øemeslné denní opakování zpùsobily, že se všecko nìjak

zmechanisovalo. Pracovalo se bezpeènou rutinou, nikoli ohnìm nových

zápasù. A Vašek cítil, že je to tøeba osvìžit novými pokusy a že

v publiku pøibývá lidí, které víc zajímá usilování o novotu než mistrovství

ve staré formì.

To tu je na pøíklad šašek Hamilton. Posud ještì bezvadnì

dìlá všecko, s èím sem pøišel, i to, co zde v prvních dobách vypracoval.

V dlouhém šosatém fraku a pytlových kalhotách bìhá za cválajícím

konìm, chytá ho za ocas, skáèe na nìho a padá v kotrmelcích na

zem, kde se rozplácne jako žába. a když se koneènì na konì vydrápe,

sedí mu nad ocasem pozpátku jako zoufalá opice a publikum øièí

smíchy, kdy už zase sletí. Nebo pøijde v karírovaných šatech s èervenou

šošolkou vlasù na pleší, postaví si ze židlièek celou viklající se pyramidu,

vyleze si na ni, vytáhne malé houslièky a hraje, hraje, hraje, jedna

židle po druhé pod ním vypadne, všecko se to rozsypává a on nakonec

leží v troskách rozkládajících židlí, i houslièky se mu zlomily i smyèec

se rozvrátil, ale on hraje, hraje, hraje. Nebo pøijde v slavnostním

šaškovském úboru, poset tøpytivým flitrem, tváø i celou hlavu úplnì

bílou, a dìlá své žerty s hudebními nástroji a nakonec napodobí domácí

zvíøata. Kerholec to mezi Èechy pojmenoval „Na tom našem dvoøe“

a øeditel Berwitz považuje tu imitaci za nejvìtší zázrak. Tøicet let to

(358)

Hamilton pøedvádí a tøicet let si ho chodí Berwitz od hardiny

poslechnout a dennì se chechtá, jak Hamilton kdáèe, kokrhá, kejhá,

chrochtá, buèí a øehtá. Dennì ho pak pøi návratu popleská po ramenou

a dobrák Hamilton dennì øíká lidem u gardiny:

„To je moje nejt잚í èíslo - jenom ten flitr na šatech váží devìt

liber.“

To se ví, malièkosti se ve výstupech Hamiltonových zmìnily,

míval pøece ještì jedno èíslo s divokým oslem, ale osel zašel a Hamilton

nenašel nového se stejným talentem ke kopání a kousání. Vycvièil si

prase, ale prase po letech dostalo èervinku a koèové, kteøí je mìli

zakopat, si náramnì na nìm pošmákli. Zkoušel to s obìma

Modrovousy, ale nešlo to pro jejich nezøízenou žravost, nebo po

každé utekli z manéže k lóžím a žebrali. Nakonec vypracoval si èíslo

s obìma teriéry od slonù. Sestrojil si šaty na zvláštní závìr s kusem

kùže vzadu pod kazajkou. Whisky a Brandy byli brzo celí diví po této

kùžièce, a když se do ní zakousli, jediným škubnutím strhli celý oblek

a šašek Hamilton prchal manéží v dlouhé noèní košili.

Všecko se tedy s malými variacemi odehrávalo po léta stejnì,

ale jaká zmìna se stala se samotným panem Hamiltonem! Když sòal

své paruky a otøel do hadrù líèidlo, objevil se lidem v zákulisí jako

pøedèasný staøec. Po léta už špatnì trávil, jíst ani pít mu nechutnalo,

v noci dostával bušení srdce, zuby mu jeden po druhém vypadaly,

a zakryl-li to umìlým chrupem, nemohl schovat blednoucí

a pomodrávající rty. Jeho nìkdejší hybnost a èilost zmizela s veselou

náladou, cítil se stále mdlý a unaven. Vìtšinu dne prosedìl nebo proležel

a pracovat mohl jen tím, že mìl každé vystoupení nadøeno takøka do

krve a že byl pøesvìdèen, vynechá-li jen jednou, že s ním bude zle. A

už se toho konce bál. Od nìjaké doby ztrácel zrak a to ho naplòovalo

úzkostí. Neøekl nikomu ani slova, jen Kerholcovi se svìøil, protože

musel mít nìkoho, kdo o tom ví a kdo mu pøipraví jeho skokanské

a padaèské náøadí na milimetr pøesnì, aby se pøi tom nezabil.

Kerholec dùvìrnì upozornil Vaška na toto tragické tajemství

a oba pak s obdivem i s úzkostí sledovali stateèného pana Hamiltona,

(359)

jak se odráží, letí a padá kalným pøísvitem, jejž zrak kolem nìho

rozprostøel, letí a padá, nevìda nikdy jak a kam dopadne. Vrtìli

nechápavì hlavou nad jeho pøedèasným staøectvím, nad

nevysvìtlitelným vyprcháním té pøekypující životnosti. Nemohli jako

primitivové tušit, co by snad v oné dobì nebyl postøehl ani lékaø: že

pan Hamilton trpí vleklou otravou z bìloby, kterou si dennì natírá

ple, aby po celém šapitó svítil jeho smích.

V oèích Berwitzových Hamilton ještì poøád konal svou

povinnost. V oèích Vaškových Hamilton, chudák, dìlal už jen svou

povinnost. A Vašek se ve vší tichosti staral, kde by našel nástupce.

Hotový muž s pøipravenou produkcí se jim náhodou nevyskytl, ale

Vašek nechtìl spoléhat jen na náhodu.

„Náhoda nepøijde náhodou,“ øíkával Kerholcovi, „náhoda

nejradìji zabloudí tam, kde je pro ni všecko pøipraveno. Vytvoøme

prostøedí, v nìmž nám náhoda mùže dát nového šaška.“

Kerholec neporozumìl hned této myšlence, ale porozumìl

tomu, co pak Vašek dìlal: všecky mladé lidi, které tu mìl, hochy z Horní

Snìžné i mladší koèí a stájníky, sehnal k spoleènému vystoupení

šaškovskému. Starý Karas musel vyhledat groteskní kostymy, paruky

a masky, co se jich našlo, a mládež byla svolána, aby si každý vybral

svoje ustrojení. Vašek vidìl hned, jak nìkteøí jeví vrozený smysl pro

komediantství, jak si rovnou vyberou vìci, které vytvoøí smìšný celek,

a jak se hned v tom pøestrojení sami pøetvoøují, jak se naparují a pitvoøí,

jak lezou nebo poskakují už v jakési pøedstavì živé figury. Jiní stáli

pøed kupami kostymù bezradni, brali si to, brali ono, nic jim nesedìlo

a všecko na nich bylo cizí a falešné. Ti tedy byli vráceni ke své práci,

ale ta první skupina se jednoho dne vyøítila do manéže, když se mìla

stavìt møíž pro pøedvádìní dravcù. Nemìli žádný zvláštní úkol, nebylo

s nimi nic nastudováno, jen tak tam vlétli, tváøili se, že pomáhají, honili

se, pøekáželi si a zase odbìhli. Ale lidé byli na pìt minut upoutáni

strakatostí jejich hadrù a nìkterými opravdu komickými figurami. A

když se to den za dnem opakovalo, už se objevovaly drobné høíèky,

malièké zápletky fraškovitých situací, což všecko Vašek bedlivì od

(360)

gardiny støehl a hned vzápìtí ustaloval jako základ pro zítøek. Žádný

velký clown se z toho ještì nezrodil, ale zaèalo to být èíslo: charivari

paòácù. A Cirkus Humberto mìl víc o jeden prvek živé, nespoutané

a stále se obrozující komiky.

Takové podnìtné, opravdové a kontrolní práce mìl Vašek

v cirkuse plno. Když nemohl zmìnit vnìjší bìh cirkusových vìcí,

pøenechával je Berwitzovi Steenhouwerovi a sám se oddal zlepšování

vnitønímu. Vyznal se ve všech oborech, mìl oko od mládí vycvièeno

pro dokonalost, v jeho mozku zùstala živá fantasie hocha z lesních

samot, který se hravì domýšlí, co jiným zùstává utajeno. A niky

nezapomnìl na pouèky, které kdysi tak hltl se rtù nebožtíka pana

Wollschlägra. Konì i šelmy sledoval pøi produkci i pøi cvièeních nejen

jako cvièitel, ale pøedevším jako vychovatel. Vidìl, že každé zvíøe má

k nìèemu schopnosti a v nìèem zálibu, už se tìch náklonností chytal,

už je zesiloval a už si kombinoval, do jaké formy by je mìl pøiodít,

aby to bylo nové efektní obohacení spoleèné práce. Ošetøovatelé zvìøe,

kteøí se domnívali, že dokonale znají své chovance, i ostatní personál,

který vìøil, že všechno, co bylo možno vytvoøit, je už hotovo a že

nìco nového mùže pøijít jen zvenèí, ti všichni žasli nad objevy, které

bìhem tøí ètyø let Vašek v dosavadním stavu uèinil, a kolik nových

prvkù do produkce pøinesl.

Stejnì pozornì sledoval i své lidi, zvláštì mladé, podnìcoval

je k hledání a zkoušení, pochválil jim každý dobrý zaèátek, pomáhal,

radil, ukazoval. Z hravosti dìtí a ze zálib dospìlých se rodily nové

triky, které Vašek dovedl pøíležitostnì zasadit do produkce, zlepšit

jimi efekt, posílit sukces. Nic nesmìlo u nìho probíhat mrtvì

a mechanicky, každá minuta musela být naplnìna akcí nebo hrou;

pradávné cviky, jež se provozovaly po celé generace jako klasická

èísla cirkusáckého kumštu, vycházely nyní z jeho školení v nebývalé

plnosti a okrouhlosti. Dbal ovšem i na zevní vzhled, kombinoval

kostymy, hledal harmonii mezi výbavou koòù a ustrojením jezdkyò,

odstraòoval všelijaké zastaralé líbeznosti z jejich úborù a získal si úplnì

srdce paní majorky von Hammerschmidt, když jí dal na starost, jak

(361)

podle jejího vídeòského vkusu obléknout dámy a pány pøi jezdecké

ètverylce, aby vypadali opravdu jako lidé z nejlepší spoleènosti.

Tìšily ho ty drobné neosobní úspìchy, ale všecky by je dal za

jedinou vìc, která se zcela vymkla z jeho dovedných, tvoøivých rukou:

kdyby dovedl své schopnosti pøenést na svého synka. S Petøíèkem

rostlo mu po boku bolestnì utajované hoøe. Byl to rozkošný hošík,

tichý a úsmìvný, ale slabouèký a stonavý. A když se vykøesal z prvních

nemocí a zaèal pobíhat s kluky Kerholcovými kolem maringotek,

ukázalo se, že je nesmírnì bojácný. Bál se lidí, vydìsil se i pøi prudším

vykøiknutí, ale pøedevším mìl neskonalou hrùzu ze zvíøat. Kolikrát se

Vašek nebo Helena pokoušeli pøivést ho do stájí nebo k opièkám

a k papouškùm, kolikrát pøed ním hladili své zamilované konì a psy,

kolikrát ho lákali k oveèkám nebo ke kozlu Modrovousovi - marné

to byly pokusy, po každé se jeho oèièka zaplnila hrùzou a zdìšením,

tváø se semkla ke køeèovitému pláèi, a mohl-li se jim vymknout, vyrazil

a utíkal k stupínkùm maringotky, kde se teprve na plošince u dveøí

cítil trochu bezpeèným. Celá rodina byla z toho nešastna, pøedhánìli

se v nápadech, jak pøemoci jeho bázlivost, zkoušelo to pøíklady,

domluvami, lákáním, sliby a dary, pohádkami, hrou i hraèkami - marnì.

Zprvu je klamala ta jeho milá a pùvabná roztomilost, že si nevšímali

vady, která se už projevovala. Vašek, který byl z chovu dravèích

mláïat zvyklý pozornì hledat a objevovat základní vlastnosti jejich

vrozené povahy, první s bolestí zjistil, že má syna, který se naprosto

nehodí k životu v cirkuse. Pak na to pøišla babièka Anežka, pak ostatní,

a všichni bezradní stáli nad dìckem a udivenì se ptali, èí je to dìdictví

v krvi. Po Karasovi to nebylo, po Berwitzích a po Humbertech taky

ne. Anežka však pøipouštìla, že mùže to být z její rodiny, mužští u

Steenhouwerù že bývali urputní puntièkáøi v úøadì, ale nevalní hrdinové

mimo nìj. Vašek si vzpomnìl na historky o pøíchodu strýce

Steenhouwera do Cirkusu Humberto a s lítostí pøipustil, že u jeho

Petøíèka je to nìco podobného.

Rodina se utìšovala, že to snad lety pøejde, že hoch z toho

vyroste, ale Vašek byl skeptický. Nekazil ženì a rodièùm nadìji, mlèel

(362)

a ochotnì spolupùsobil pøi všelikém otužování Petøíèka, sám však si

øíkal, že strach je základ synovy letory a že zùstane v nìm, jako se

lekavý tygøíèek nestane nièím jiným než nervosním, nevypoèitatelným

tygrem. Petøík chodil pak už v zimních mìsících do obecné školy, od

jara ho do podzimu uèili doma, otec, babièka, strýc Frans. Tu si Vašek

nemohl naøíkat, byla to bystrá hlava, které šlo uèení lehounce a která

i za neklidného koèovného života hravì pøedhánìla uèivo svého

roèníku. Ale také tyto radostné úspìchy utvrzovaly Vaška

v pøesvìdèení, že Petøík neroste pro cirkus a že by znièil jeho duši,

kdyby ho násilím hnal k cvikùm, které mu byly odporné. Byl z toho

pro Vaška trvalý tichý smutek, nebo jako každý táta byl by

nejblaženìjší, kdyby v dítìti vidìl ožívat vlastní svoje dìtství. Lítost

ho pøepadala, když se díval na dravé kluky Kerholcovy, jak se drápou

na konì, jak se cvièí ve stojkách a ve skocích, jak se døou pøi stavbì

šapitó. To bylo jeho mládí, to byl podle jeho pøedstav nejblaženìjší

svìt dìtství; a proto jen s pøedstíraným nadšením naslouchal ve voze

svému synkovi, když zvedl hlavu z knížek a odøíkával zpamìti celé

jejich stránky. Helena byla tím uchvácena. Byla snad dokonce hrda

na to, že její dítì roste k nìèemu daleko vyššímu, než je jejich

cirkusáctví. Vašek tuto vìc u ní nemohl pochopit. Vysvìtloval si, že to

má asi po starém Berwitzovi, to dychtìní po panské slávì a po

okázalejším vystupování. Nebránil jí v tom, ale cítil, že život Helenin

nikdy zcela nesplynul s životem jeho, že je mezi nimi pøi vší vnìjší

harmonii nìjaká neviditelná pøehrada, která jim brání v úplném

a dokonalém štìstí. A pak se mu vždy, když si to v duchu rozebíral,

vynoøila v mysli Rùženka. A Vašek, mávnuv rukou, šel do šapitó nebo

do stájí dìlat a robotit. Tam byl jeho domov nejvlastnìjší.

V tìch letech, kdy návštìvy tak katastrofálnì opadly, zùstali

humbertovskému stanu vìrni jen opravdoví znalci a milovníci cirkusu;

a ti s obdivem a pøekvapením shledávali, že jeho výkony v krisi jdou

vysoko nad bývalou úroveò. Mnozí z tìchto ctitelù manéže mìli své

pøátele mezi jejímu umìlci; navštívili-li je a gratulovali-li jim ke krásnému

poøadu, odpovídali umìlci s uspokojením:

(363)

„Ano, to dìlá Vašku.“

Lidé z Cirkusu Humberto uznávali rádi jeho zásluhy. Vyšel

z nich a nevzdálil se jim do uzavøenosti direktorského vozu èíslo 1.

Pohyboval se stále mezi nimi, zapjat do jejich života a snášeje s nimi

jejich radosti i strasti. A právì tehdy, když bylo podniku zle, zùstával

Vašku pøi nich, sledoval jejich útrapy a zaøizoval vše, aby je umenšil.

když se nemohly vyplatit plné gáže, Vašku dbal, aby rodiny s dìtmi

dostaly pomìrnì víc, a bezdìtné ukonejšil bohémským žertem

a vtipem. Onemocnìlo-li nìkteré dítì, Vašku se stále staral, jak se mu

daøí, a nejednou pøivedl na své útraty do vozu lékaøe. Nìkdy byli

nehodami všichni rozmrzelí a rozvztekaní a každý v náladì je s tím

praštit. Ale pøišel Vašku, sám si zanaøíkal, zaláteøil a nakonec se

zachechtal, jaké jsou panstvo z Nemanic a na Žebráku, - a hle,

najednou to byla veselá bída a lidé hned mìli na ni kuráž. Byl direktorùv,

ale mohli s ním o všem pohovoøit, na všechno našel radu a pomoc,

a když nic jiného, aspoò laskavou útìchu.

S ním to šlo, prokousávat se nedostatkem a ještì mít v bídì

sukces. To ti staøí, zkušení cirkusáci cítili, jak zvedl jejich produkci,

a když je pøátelé na jednotlivých štacích chválili, oè mají teï hezèí

program, nebyli k té chvále lhostejni.

„Možná, že zítra nebudeme mít co žrát,“ øíkali si s úsmìvem,

„ale bude sukces. Nemít co žrát a nemít sukces bylo by horší.“

I za tuto poslední útìchu zlých dob cítili vdìènost k Vašku

a nemlèeli o tom. Tìžko je øíci, kterak se cirkusák s cirkusákem

potkává, ale jak všichni táhnou tím božím svìtem, všude mají nìjaké

své skryté køižovatky a veksle jak ta lesní zvìø. Všichni o sobì

navzájem vìdí, všechno si nìkde nìjak navzájem øeknou. Vašku nebyl

ještì nièím jmenován a už se o nìm pod stany cirkusù a ve vozech

menažerií po støední Evropì vyprávìlo, že je to nejlepší direktor.

Deset dní zbývalo na podzim z letního zájezdu, když se k nim

pøipojil pan Gaudeamus. Jeho práce se skonèila, deset pøíštích veèerù

bylo pevnì urèeno a obstaráno, mìl už jen provést vyúètování. Poèítali

to se Steenhouwerem dennì hodinku nebo dvì a pak se pan

(364)

Gaudeamus volnì potuloval po cirkuse. Po dlouhé dobì vidìl zase

zblízka práci Vaškovu a poznával zpùsob jeho jednání. Pan

Gaudeamus spatøil už mnoho vìcí a pamatoval znaèný poèet

manéžových velièin, které zatím èas zakryl oponou nevdìku

a zapomenutí. Èím více teï sledoval Vaška, tím vìtší obdiv k nìmu

cítil.

„Víte, Vašku, že máte pøímo zázraèný optimismus?“ øekl mu

jednoho dne po zkoušce.

„To mì tìší,“ odpovìdìl Vašek, usedaje vedle nìho na bariéru

lóže. „A co to vlastnì je?“

„Optimismus? Jak bych vám to øekl? Je to hluboká vír nebo

prostì zásada, že se všecko nakonec podaøí a že se èlovìk nemá dát

otrávit doèasnými neúspìchy. To je tajemství toho úžasného rozmachu

Ameriky. Každý Amerièan je optimista,který prostì vìøí na svùj úspìch

a nepøipustí si, že by mohl ztroskotat. Vy jste takový Amerikán. Z vás

to pøímo záøí dùvìrou v budoucnost. Každý jiný by se za tìch pomìrù,

za jakých vy dìláte Cirkus Humberto, už dávno vzdal. Ale vy bojujete,

jako by se nic nestalo.“

Vašek se díval, jak Helena nasedá na konì pak obrátil hlavu

ke Gaudeamovi:

„Vy tedy myslíte, že má èlovìk naslepo vìøit? A nezdá se

vám, že by to byla tuze laciná jistota?“

„Snad mi nechcete, Vašku, tvrdit, že pochybujete

o budoucnosti Cirkusu Humberto?“

Vašek pokynul vesele Helence, jak se rozjela, a zase se obrátil.

„A kdybych pochyboval?“

„Jakže, vy pøipouštíte ztroskotání?“

„Vám to mohu, barone, øíci, vy umíte mlèet: jsem dokonce

pøesvìdèen, že ztroskotání je blízké. Nemuselo by pøijít, kdyby se

tchán dal rychle pohnout k pronikavé zmìnì našeho stavu zvìøe. Ale

nemùžeme s ním hnout. Upjal se k jedné záchranné myšlence a odmítá

každou radu. Víte, co zamýšlí: prodat konstrukci a vydìlat na pozemku.

A la Kranz. Nevím, jestli se mu to povede tak, jak bychom to

(365)

potøebovali. Nepovede-li se mu to, nadejde katastrofa vzápìtí,

nevydržíme to. Povede-li se mu to, bude konec ponìkud oddálen, ale

zase neodvratný.“

„Slyšel jsem však, že vaše spekulace s fakirem se velmi

osvìdèila?“

„Ano, ale tím jsme se uchránili jenom na èas. A držíme se nad

vodou za takového odøíkání, že to trvale nepovažuji za možné. Všecko

se teï rychle opotøebovává, každá vìc v tomto podniku už volá po

renovaci. a na to nevybude ani s deseti fakiry. A musím pøece poèítat

s tím, že døíve nebo pozdìji pøijde nìjaký náraz, nehoda, neúspìch,

nezdar. Malièkost staèí a budeme na hromadì.“

„Chápu, Vašku, to je mi jasné, když to øíkáte vy. Ale øeknìte

mi, kde berete sílu, že poøád zùstáváte tak pevný, klidný, úsmìvný?

Optimista nejste, to už vidím. Co to tedy je?“

„Povinnost, barone, není nic?“

„Povinnost?“

Pan Gaudeamus si rozpaèitì pohladil své nabarvené vousy.

Povinnost... ovšem... sám kdysi pøísahal císaøi pánu a pak mìl o tom

promluvy k nováèkùm... Ale kde to všecko je, jak daleko zpìt, ve

svìtì, který už pro nìho neexistuje. Je to možné, že by ještì dnes,

a dokonce v cirkuse, žil civilista, který se cítí jako voják pod pøísahou?

A dokonce pevnìji pod pøísahou... než prokázal kdysi... rytmistr Max

von Schönstein?

„Hm... Vašku... vy jste tedy jeden z tìch zázraèných kapitánù

z námoøních povídek, kteøí neopustí velitelský mùstek, když loï klesá

do vln, a radìji zahynou se svým korábem?“

Vašek se na nìho podíval a jeho oèi se zaostøily jako krahujèí.

„Omyl, barone,“ øekl po vteøinì, „malièký omyl v pøirovnání.

Má loï není tento Cirkus Humberto. Mùj koráb je mùj kumšt, barone,

a ten netone.“

XII

(366)

Den po té rozmluvì pøišel pan Gaudeamus znovu za Vaškem.

„Pøemýšlel jsem, mladý pøíteli, o tom, co jste i vèera øekl,“

zahájil rovnou rozhovor, „a musím vám øíci, že mi to imponovalo. Takhle

zápasit, a možná, že bez nadìje, saprlot, k tomu je tøeba charakteru.

Jen jedno si nedovedu vysvìtlit: jak jste se mohl s tak lehkým srdcem

rozlouèit s existencí Cirkusu Humberto? Vy pøece jste už pøipraven

na to, že tento podnik zahyne...“

„Ano. Ale ne s lehkým srdcem, barone, ne s lehkým srdcem.

Je mi z toho naopak velmi smutno a vidím, že mi to dá v budoucnu

velmi starostí.“

„Tomu dost dobøe nerozumím. Poèítáte se zánikem cirkusu,

vìøíte ve své umìní a jistì se nemýlíte. Ale naè tedy smutek a strachy?“

Vašek neodpovìdìl. Otázka baronova se strefila do jeho

nejskrytìjšího myšlení. Nerad o tom mluvil doma, natož pøed cizími.

Ale èasto už cítil potøebu s nìkým se vyhovoøit, aby prostì slyšel svùj

hlas, vyslovil své myšlenky a zbavil se té tíže. Zde ten èlovìk byl takový

dobrý dùvìrník, srostl s nimi, pøece žil mimo, byl zkušený muž a mìl

je rád. Už vèera mu Vašek øekl víc, než pùvodnì chtìl, - a tedy ví

všecko.

Vašek vzal pana Gaudeama pod paží a vedl jej kousek dál,

aby je nikdo neslyšel.

„Budu k vám upøímný, pane barone, a vy, prosím pìknì, si to

ponecháte pro sebe. Nejtruchlivìjší stránka Cirkusu Humberto je

v tom, že tento podnik nemá dìdice.“

„Jak to - jste tu pøece vy, v plné síle a schopnìjší než kdokoli

jiný...“

„Ano, já. Ale já už nemyslím na sebe. Já už myslím na toho

pøíštího.“

„Petøíèek?“

Vašek pøikývl a mlèel. Bylo mu najednou hoøko a teskno.

„Co je s Petøíèkem? Hoch je pøece zdráv?“

„Zdráv je, barone, ale není pro cirkus. Je to bázlivý hoch.

(367)

Bojí se všeho kolem sebe a nejvíce se bojí zvíøat.“

A nyní vypovìdìl Vašek panu Gaudeamovi všecko své

nahromadìné trápení s chlapcem, všechny ty marné pokusy probudit

v nìm trochu zájmu o svìt, v nìmž vyrùstá, a jak hoch vytrvale zùstává

mimo, a musí-li se s tím nìjak setkat, jak je pln nervosního strachu

a úzkosti.

„To je divné,“ pronesl po chvíli pan Gaudeamus, „vᚠsyn

a vnuk Berwitzùv! Matka krasojezdkynì, babièka vášnivá milovnice

zvíøat! Ale je pravda, že jsem se s ním nikdy nesetkal kolem manéže.“

„Neøíkám,“ dodával Karas, „že je to dítì k nièemu. Je to bystrý

chlapec, dùvtipný, pøemítavý, lehce se uèí, ète a píše èesky i nìmecky,

možná, že z nìho bude znamenitý student. Ale dìdic Cirkusu Humberto

v nìm neroste. Kdybych vìdìl, že mu toto dìdictví musím zachovat,

dovedl bych se vzepøít Berwitzovi a zmocnit se vedení. Takto však spíš

myslím na to, nebylo-li by možno si zaøídit život bez toho vìèného ježdìní.

Obecnou školu mu mùžeme v létì nahradit, ale kdyby mìl hoch studovat,

bylo by lépe, kdybychom i my se usadili na jednom místì. Ale to jsou

ovšem tìžké problémy.“

„Hm,“ pokýval pan Gaudeamus hlavou, „v Hamburku se staví

varietní divadlo. Velká budova, moderní, se všemi vymoženostmi. To

by bylo nìco pro vás. Je to ovšem marné, tam bude podnikatel sám

øeditelem. Vy o tom nic nevíte?“

„Ne. Nemáme ani zdání.“

„Ale to jste mìli vìdìt. Bude to pøece tìžká soutìž pro zimní

údobí.“

„To je pìkné nadìlení. Øíkal jsem vám vèera, že jeden náraz

staèí. Možná, že to bude tohle.“

„Nu, aspoò to nenastane hned. Do zimy nebudou s budovou

hotovi. Pokud vím, nemohou zaèít døív než na jaøe a to vy už zase

vyrazíte ven.“

„Proè øíkáte, barone, vy? Proè neøeknete my?“

Baron se rozpaèitì usmál.

„Vám také, Vašku, nic neujde... Nu, však jsem proto už vèera

(368)

pøišel za vámi. Vy jste èlovìk, který se umí koukat nepøíjemnostem

do oèí. Nevím, zda bych to dovedl øíci vašemu starému pánu. Zestárl

za poslední léta víc, než se sluší. Povídal jste, že myslíte na to, jak se

zaøídit bez toho vìèného ježdìní. A já vám øeknu, kamaráde, že sám

už toho mám docela po krk. Každý den jiný hotel, jiná kuchyò, jiná

ženská, to nemùže jít donekoneèna. Moudrost stáøí káže se omezit.

Jeden dùm, jedna kuchynì, jedna žena.“

„Snad se nám nechcete oženit?“ spráskl Vašek ruce.

„A to chci,“ prohlásil pan Gaudeamus sebevìdomì.

Vašek se úkosem na nìho podíval. Nu, na první pohled vypadal

pan Gaudeamus náramnì švihácky, ale kdo se naò koukl ostøeji, vidìl,

že na krásné vousy i vlasy spotøebuje množství oøechového oleje, aby

je udržel bez šedin, že ple je zblízka samá vráseèka a že oèní víèka

jsou už jaksi ochablá a zarudlá.

„Ožením se, kamarádíèku,“ opakoval pan Gaudeamus,

a najednou jako by nabral výmluvnosti, „copak bych si taky poèal? Doufám,

že se nikdo z vás neoddával pošetilé pøedstavì, že si pøi cirkusu

zahospodaøím menší kapitál. Mùj kapitál je mé urozené jméno. To jsem si

šastnì uchoval až do tohoto vìku - aèkoli se vám teï pøiznám, že kdyby

je bylo možno, jak øíkají právnící, za úplatu zcizit, sotva bych teï byl víc

než pouhý pan Gaudeamus.“

„Ale to je pro nás smutná zpráva, to vaše radostné rozhodnutí.

Pan Gaudeamus pøestane jezdit! Lze aspoò zvìdìt, kdo je šastná

dáma?“

„Ó, prosím, mezi námi není tajemství. Za dùvìru dùvìru. Paní

Melanie Saxová, rozená Kurentová Vídeò.“

„Vdova...“

„Ano. Nejlepší nevìsta je vdova. Ta ví, proè to dìlá. A paní

Saxová spojuje zralou moudrost usedlého vìku s pøíjemným

uspoøádáním jmìní movitého i nemovitého. Dùm ve tøetím okrese, vilu

ve Sparbachu, továrnu v Leopoldovì, vinice v Grinzingu, tøi miliony

zlatých v Zemské bance. Vìtší nároky na její krásu a zemské

vlastenectví už nemohu mít.“

(369)

„A vy budete fabrikantem?“

„Ovšem! Dost dlouho jsem se potloukal svìtem takøka jako

lepiè afiší a vyvolavaè vašich kejklù. Je už na èase, abych pøistoupil

k tvoøivé práci a rozmnožil bohatství tohoto svìta velkovýrobou.“

„To je neuvìøitelné, barone, co vy všecko v životì dokážete.

Co, prosím vás, budete vyrábìt?“

„Pomády, mladý pøíteli, pomády. Pan Sax byl vynikající

odborník, dodavatel Nejjasnìjšího císaøského domu. Posílal císaøi pánu

od jeho nastoupení na trùn vždycky k vánocùm koš s flaštièkami

a kelímky, bylo to krémù a pomád na celý rok a zadarmo; a to víte,

jací jsou Habsburci krkouni. Za pár liber oparfumovaného sádla dostal

pan Sax každý rok vlastnoruèní dìkovací pøípis a do firmy si smìl dát

titul Fournisseur de Sa Majesté. Od letošních vánoc budu tím

Fournisseurem já. Berwitz mi to bude závidìt, že budu najednou

impérial i royal. Ale já budu mít svou satisfakci. Jako dùstojníka mì

císaø pán z Vídnì vyhnal, jako pomádníkovi mi tam bude vlastnoruènì

dìkovat. Voilá! Vy øeknete, že je to krkolomné salto, a já vám øeknu,

že pro mne je to docela pìkné saldo.“

„Inu, musíme vám blahopøát, barone, to je zøejmé. Ale nám

to dá velkou starost, nahradit vaše zkušenosti a známosti.“

„Kdybych vám, Vašku, mohl radit, øekl bych vám právì po

tìch zkušenostech jedno: nedìlejte to už jako dosud. Netahejte tu

strašnou karavanu po silnicích. To se vám nemùže zrentovat. Je to

drahé a pøedevším je to pomalé. Takhle se mohlo jezdit pøed padesáti

lety. Tehdy bylo na všecko kdy. Ale teï jsem v jiných èasích. Doba,

kamaráde, doba je v kalupu. Já to vidím všude kam pøijdu. Evropa

pøestává být starou, klidnou Evropou, fouká sem americké bláznìní.

jakživ jsem nemìl rád Ameriku. Víte, mnì je ohavná zemì, kde se

mìøí na Fahrenheitùv teplomìr. Není tam o nic víc horko než tady, ale

na stupnì to vypadá jako hotové pøedpeklí. A oni si pak z tìch

vysokých èíslic navzájem vemluví horeèku. Krásné èasy tiché pohody,

kdy jsme byli svobodnými pány hodin a dní a na týdnu sem, týdnu

tam nezáleželo, jsou už pryè, zkaženy a nakaženy bacilem kalupu.

(370)

Svìt najednou objevil èas jako zboží a poèítá s ním jako v apatyce,

minutu za dolar, minutu za tøi dolary, minutu za pìt dolarù. V poslední

krisi byla odhalena cena minuty a od té doby se už ztrojnásobila. Obìd,

na kterém jsem si pochutnával hodinu, musím zhltnout za dvacet minut,

abych neprodìlal na èase. Ale vaši konì, Vašku, budou stále stejnì

poživaènì chroupat svùj oves a vydrží se stejnou lahodnou pomalostí

pít svou vodu, protože jsou to ušlechtilí, panští tvorové a ne otroci

kursù a tempa a horeèky. Vy se svým cirkusem se stále povleèete

deset hodin do mìsta, kam dnes dojede rychlík za hodinu. Za tìchže

deset hodin byste byl vlakem, kam vám vaše putování bude trvat deset

dní. A tak se budete belhat novou dobou a spotøebujete celých 365

dní roku na nìco, co byste mìl vyøídit za mìsíc.“

„Je na tom nìco pravdivého, barone. Ale jak to zaøídit? Jak

to urychlit? Nemohu pøece na cestách uštvat konì.“

„Ani byste na tom nic nezískal. Tu je jediná vìc a tu jsem vám

chtìl na rozlouèenou poradit: vzdát se koòských potahù, vzdát se silnice.

Naložit celý cirkus do železnièních vagonù. Nenadeženete-li si èas

železnicí, projíte a prokrmíte celý výdìlek.“

„Mùj bože, barone, víte, co by to znamenalo? Prodat celé

zaøízení a zaèít znovu! Copak je to možné?“

„Je to nejen možné, ale pøedevším nezbytné, chcete-li se

opravdu zachránit. Musíte hledat velká mìsta, abyste dosáhli co

nejvìtšího poètu pøedstavení, a musíte zkrátit jízdy mezi mìsty, abyste

co nejménì projedli naplano. Jinak to nepùjde, vìøte mi to. Amerika

už to tak dìlá - a Kranz se na to zaøizuje.“

„Kranz?“

„Ano. Už si dává dìlat vagony na slony.“

„Ale na to je potøebí zase penìz, mnoho penìz, nesmírnì

mnoho penìz!“

„Bohužel!“ pøikývl pan Gaudeamus, „to je zlo, proti kterému

celé to naše slavné století vynálezù nedovedlo najít úèinný prostøedek.“

Vaškovi nebylo veselo, když se rozešli. Vidìl, že se dostali do

tísnì, kde se budou pøed nimi kupit nové a nové pøekážky a oni vždy

(371)

budou na nì slábi, protože se vždycky opozdí se svými pøípravami.

Chyba se stala tehdy pøed tím Švédskem, že se z pøílišné poèestnosti

báli udìlat dluh. Propásli šanci a pak už byli do dluhù vehnáni. Èlovìk

nikdy nemá propást šanci - to také patøí k jeho odpovìdnosti, øíkal si

Vašek. Ale pouèení bylo pro tuto chvíli pozdní, teï už se nedala chyba

odèinit. Ztratili tempo. Teï už nemohli pøedbíhat dobu a pøipravovat

si pøíští budoucnost. Bylo jim zápasit ze dne na den o holou existenci.

Vašek mìl pøitom ošklivý pocit, že se celý podnik rozsype

døív, než pøijde ten obávaný náraz zvenèí. Bylo tu pøec jen pøíliš mnoho

staroby, která teï takøka najednou vyrazila na všech stranách.

Chøadnoucí Hamilton, vlekoucí se Arr-Šehir, odcházející Gaudeamus,

chátrající Selnicki. Nebo i tento skvìlý kapelník upadal poslední

dobou ve vzhledu i výkonu. ztratil svou marciálnost, chodil ošuntìlý,

kníry mu na odulých tváøích zplihly, pohled mìl kalný a zamžený. Nepil

nijak víc než døíve, ale nesnášel alkohol, tu a tam se doèista opil. Držel

se jen svou nesmírnou rutinou, ale Vaškovi bylo jasno, že už s ním

nemùže poèítat, kdyby mìl pøemìnit Cirkus Humberto od základu. A

s kým tu mùže ze starých pracovníkù poèítat? Šéf stavìèù Vendelín

Malina byl bílá pára nad hrncem, Kerholec ztloustl a povoloval si

a Vaškùv vlastní táta, Karas Antonín, blížil se šedesátce a nejradìji

mluvil o odchodu do chalupy v Horní Snìžné. Ve mìstì je èekala

zpuchøelá bouda a nová, neznámá konkurence a nad tím vším

neomezenì vládl principál, kterému bylo pøes sedmdesát, který nechce

ustoupit s nièeho, co se tu kdysi zavedlo, a všecku tu tíseò pøijímá

jako nevdìènost osudu a svìtskou nespravedlnost k nìmu, Emíru

bílých koní a vznešenému hodnostáøi perskému i tureckému.

Vaškovi nezbývalo než mu šetrnì oznámit nepøíjemnou novinku

s panem Gaudeamem.

„Baron odejde... Gaudeamus odejde...“ opakoval si Berwitz

v zamyšlení. Zdálo se, že je to vìc, kterou si nikdy nepøedstavil.

Pokyvoval jen šedivou hlavou a opakoval znovu:

„Gaudeamus odejde... a Selnicki odejde...“

„Cože, tatínku?“ vzkøikl Vašek, „Selnicki taky?“

(372)

„Døív nebo pozdìji, chlapèe. Musí. Nelze ho zdržovat. Nemá

to tuhle v poøádku...“

A Berwitz ukázal na èelo.

Stalo se to vèera, jak pak vyprávìl Vaškovi. Kapelník pøišel

ke zkoušce a div se nesvalil. Berwitz zprvu nic neøekl, ale pak šel za

ním a spustil na nìho ostøe, po direktorsku. Po prvé v jejich spoleèném

životì. Selnicki dlouho mlèel, až koneènì zvedl hlavu.

„Já za to,“ povídá, „direktore, nemohu. Dokud tu v manéži

jezdili konì a tamhle nahoøe jsme mìli noty, bylo to v poøádku. Ale

tuhle jsem pøišel znenadání do šapitó a spatøil jsem, jak manéží cválají

do kruhu noty. Ètvrtky, pùlky, osminky, jedna za druhou a galop.“

„To snad ètvrtky ryzlinku a osminky vermutu, ne?“ køikl na

nìho Berwitz.

„Ne, øediteli,“ šeptal ustrašenì Selnicki, „noty, veritábl noty

s èernou nebo bílou hlavièkou a s nožièkou dolù. Nìkterá mìla nad

sebou i puntík na staccato.“

Starého Berwitze prý obešel mráz jako každého zdravého

èlovìka, když se setká s nìèím nepøirozeným. Chtìl se na kapelníka

utrhnout, aby nedìlal hloupé vtipy, ale Selnicki setrval na svém: když

pøijde sám do cirkusu, vidí v manéži jezdit svoje noty.

„A víte, direktore,“ dodal potom, „to je konec. Když už i muzika

propadla cirkusu, to je konec. Teï piju, abych to nevidìl.“

„Zkrátka, pøeskoèilo mu,“ konèil Berwitz svoje vyprávìní,

„docela se pomátl. Však to bylo taky alkoholu, od rána do noci, jak

je rok dlouhý. Musíme se s ním rozlouèit. Ale ty dva, Selnického

a Gaudeama, já už nahrazovat nebudu. To už si budeš muset zaøídit

ty, já jsem na to už starý. Až pøijedeme do Hamburku, prodám

konstrukci, to je mùj poslední úkol. A pak, až budou ty miliony, udìláš

si poøádek, jaký budeš chtít.“

XIII

(373)

Mladý Krèmáøík a Cerha z Horní Snìžné, stavìèi stanu, jedou

vpøedu jako švédští øejtaøi, v èerných širácích s vlajícími pštrosími péry,

ve vysokých botách, jež jim jdou do pùl stehen. Oba mají trubky od

hradeckého pana Èerveného, a to se tedy jejich troubení tøepotá

hamburskými ulicemi až za pátý roh a lidé pøibíhají, aby spatøili pestrou

kavalkádu, návrat Cirkusu Humberto do zimního sídla.

Petr Berwitz je všemi pøedchozími událostmi zkrušen

a vyèerpán. Ale teï, když se vyšvihl do sedla, když ví, že se celý

Hamburk sebìhne, aby ho vidìl, jak vede svou družinu, teï to s nìho

všecko spadlo, cítí se na svém útlonohém berberském høebci jako

velmož, nechá jej obèas zatanèit a obèas se vzepnout, aby ukázal, jak

pouhým stiskem kolenou zvládne bujné zvíøe a jak ještì pøitom mùže

krásným gestem smeknout šedivý cylindr a dìkovat za potlesk davù.

Anežka Berwitzová jede po jeho boku v èerné amazonce, v cylindøíèku

se závojíèkem, hrdá, vlídná, tak nìco mezi felckrabìnkou a vévodkyní.

Za nimi Vašek s Helenkou, krásná dvojice elegantních jezdcù

v loveckých úborech se svítivì èervenými kabátci, jako by jeli za

masterem v honbì za liškou. A za nimi nekoneèný proud jezdcù,

jezdkyò i neosedlaných koní a pak obr Bingo, obr Ali Baba, obr

Singapore, obrynì Fathma, obr Jugguth, obr Sáhib, šest slonù, kteøí

se rozvážnì plouhají mìstem a malýma oèkama sledují hokynáøské

krámy s hromádkami zelí a kvìtáku a výkladce kupcù s pomeranèi

a melouny. A lidé se smìjí, když vidí dva malé, vesele poštìkávající

teriéry probíhat Bingovi mezi nohama, jako by se honili okolo

pohybujících se sloupù. Je krásný podzimní den, živé barvy kostymù

se tøpytí v sluneèním jasu a jemný èich zvíøat nabírá vzduch lehounce

vonící dehtem a rybinou. Vìdí již, že je to vùnì jejich zimního domova,

že spìjí do pohodlí a tepla stálé stáje.

Zadní vrata k cirkusové budovì se do široka otvírají a letní

správce stojí v nich a salutuje vjíždìjícímu direktorovi. Berwitz

seskakuje v prostoru za gardinou a tøemi dlouhými kroky je na prahu

vlastního cirkusištì. Uhrabaná manéž leží pøed ním jalo žlutì se

(374)

lesknoucí lívanec, gradiny jsou osmýèeny, židle v lóžích otøeny z prachu,

okna v pøístøeší umyta. Veèer se mùže hrát. A správce již je zde se

svým hlášením. O èem referuje, jsou samé malièkosti, rozbitá okenní

tabulka, nový nátìr dveøí, spravená okapová roura. Berwitz jen

pokyvuje hlavou: to nic, to nic; ale najednou sebou škubne a ostøe se

podívá na správce.

„A pøed tøemi dny,“ hlásí správce poøád stejnì suše, „pøišli

dva páni od magistrátu, že prý jsou stavební komise a že jdou

prohlédnout budovu z bezpeènostních ohledù.“

„Vy jste je vpustil?“ pøerušil ho Berwitz, jako když zatøeskne.

„Namítl jsem jim, že pán není pøítomen a že je nemohu bez pána

vpustit. A oni na to, že jsou zde úøednì a že prohlídce nesmím pøekážet,

že ji provedou a protokol se sepíše, až pán pøijede.“

„To je neslýchané!“

„Co jsem mìl dìlat? Ukázali mi rozkaz od magistrátu.“

„Vy jste je pustil dovnitø?“

„Ano, ale šel jsem ovšem s nimi.“

„A co shledali?“

„Vrtìli hlavou, že prý je budova velmi sešlá, zpuchøelá, gradiny

že nejsou dost bezpeèné, stropem že zatéká a že je tu málo nouzových

východù.“

„Heleïme! Najednou! Desítky let to bylo v poøádku

a najednou tu není dost nouzových východù!“

„Taky jsem jim to namítl, ale oni vedli svou, že jsou nové

stavební a bezpeènostní pøedpisy.“

„A co øekli nakonec?“

„Nakonec øekli, že se zatím nedá nic dìlat, dokud majitel není

pøítomen, a že pøijdou ještì jednou, až se pan øeditel vrátí. Prý sepsat

o všem protokol.“

„Dìkuji,“ kývl Berwitzk a propustil správce. Stál chvíli

zamraèen, se zakousnutými rty, pak se obrátil a prošel stájemi na zadní

prostranství. Nìkteré vozy už stály na svých místech, jiné zajíždìly.

Jednièka mìla schùdky spuštìny, Anežka byla patrnì uvnitø. Berwitz

(375)

vystoupil nahoru a vešel.

„Zítra ráno pùjdu na magistrát,“ spustil rovnou, sotva za sebou

zavøel dveøe.

„Stalo se nìco?“ obrátila se Anežka od zrcadla, kde si

pøièesávala vlasy.

„Nìkomu tam nedá spát naše bouda. Byla tu stavební komise

a má nìjaké námitky proti provozu.“

„To asi ta nová konkurence, co? To varieté, o kterém

Gaudeamus vyprávìl Vašku?“

„Snad... vidíš, to mne nenapadlo. Ano. Patrnì to bude

odtamtud. Ale už mám tìch vìèných potíží po krk. Prodám konstrukci.“

„Teï na podzim? To by byl pøece, Petøe nesmysl?“

„Já vím, já se jí také nechci hned teï zbavit. Mohu si pøece

vymínit, že jí budu užívat do jara. Ale chci už to mít s krku, chci už

jednou mít všecky své vìci v poøádku, chci už zase jednou vidìt peníze,

velké peníze, moc velké peníze. To jsou miliony, má drahá, jakou

cenu má dnes tenhle pozemek jako staveništì! A já se mám dát

prohánìt nìjakou pitomou stavební komisí? Pøijdou si sem nìjací

hadráøi za mé nepøítomnosti a šourají se v prknech, není-li nìkteré

nahnilé. Ještì štìstí, že jsem se k tomu nenatrefil, to by byla heká

kupa urážek úøední osoby a k tomu nìjaké t잚í zranìní na tìle. Nahnilá

prkna! Zpuchøelé sloupky! Já bych jim je omlátil o hlavu, aby poznali,

jak je ještì to døevo zdravé.“

„Nemìl by ses tak rozèilovat, Petøe...“

„Já se nerozèiluji, ale svìt mne rozèiluje! Deset let tu zápasím

o existenci tolika rodin, celé jmìní na to dosadím, odnikud nepøijde

slùvka uznání nebo pomoci, ale skoèit mi na týl a chtít mne pøipravit

o živobytí, to ano, to jsou úøady hned pohotovì. Ach, magistrát! Co

jsem se jim nadìlal dobroèinných pøedstavení, na chudé, na sirotky,

na nemocnici, na vánoèní nadílku. A najednou se jim nelíbí moje prkna!

Najednou mají kdy prohlížet sedadla v Cirkusu Humberto, jestli se

nesesypou pod jejich hemeroidy! A já tu nebyl, nikdo tu nebyl, kdo

by vzal ambrieru a prohnal ty škrabalské šakaly po manéži!“

(376)

Petr Berwitz stál u stolu a bil do nìho sevøenou kostnatou

pìstí. Vøelo to v nìm dlouho utajovanými hnìvy, tváøe mu zbrunátnìly,

žíly na krku nabìhly.

„Proboha tì prosím, Petøe,“ promluvila naléhavì Anežka,

zneklidnìna návalem vzteku, jaký ještì u Berwitze nevidìla, „nerozèiluj

se tolik, nekaz si první den. Bouda je sešlá, ale to jim zítra vymluvíš.

Na jednu zimu to ještì dávno staèí. Kolik myslí, že ti vynese prodej

pozemku?“

„Co já mohu vìdìt,“ utrhl se na ni Petr, „pìt milionù, osm

milionù, deset milionù... ale nejdøív se musí vyøítit ta drzost, že sem za

mými zády vleze nìjaká komise.“

„Deset milionù je snad mnoho,“ namítla Anežka, aby ho svedla

na jinou myšlenku.

„Cože, mnoho? Ty chceš se mnou smlouvat? Moje vlastní

žena? No, to jsem se doèkal pìkného pøekvapení. A kolik myslíš, že

to má cenu? Milion, co? Chachacha! Paní Berwitzová chce pøipravit

pana Berwitze o devìt miliónù! To je podívaná! To je èíslo pro

jarmark!“

„Mais vous êtes un fou, mon cher, - nevidìl jsi taky rajtovat

po manéži noty jako Selnicki?“

„Ne - ale nevidìl jsem tam také rajtovat magistrátní komisi,

rozumíš, a to mne žere a to mne bude žrát, protože už mám toho všeho

štvaní dost...“

„Mùj milý,“ zvedla se teï Anežka pomalu a vážnì, „jestli

nepøestanete s tím pošetilým láteøením, odejdu odtud. Já takové øvaní

doma nesnesu.“

„Tak,“ supìl Berwitz, „tak už ani øvát doma nesmím, když se

mi chce øvát, když potøebuji øvát, když musím øvát, abych se nezadusil.

Inu arci, já jsem jen manžel. Kdybych byl páchnoucí lev nebo tygr

a zaøval, to by pan Anežka Bewitzová ovšem ihned ke mnì pøibìhla

a šmajchlovala mì, ale že jsem jen manžel, to je její jemnocit najednou

uražen...“

Než ještì domluvil, Anežka prošla vozem a pøibouchla za

(377)

sebou dveøe. Berwitz byl jejich tøesknutím pøerušen. Díval se vteøinu

na nì, pak zasykl a zaèal si zuøivì rozdìlávat bílý plastron. Rval kravatu

tak, že ji natrhl. Držel ji pøed sebou obìma rukama a díval se na tu

trhlinu. Pak zasykl po druhé. A najednou šmejkl nákrèníkem na zem

a popadl šedivý cylindr se stolu a šmejkl jím ke kravatì a setøepal

s rukou manžety hodil je na klobouk a serval si s krku límec a praštil

s ním na podlahu a skoèil a dupal po všem, po cylindru, po kravatì,

po manžetách a po límci.

Veèer o zahajovacím pøedstavení pøedvádìl øeditel Berwitz

své skupiny koní s tváøí èernou jako mrak, v noci ve spaní sebou házel,

ráno vstal, s nikým nepromluvil, oblékl se velmi peèlivì, a prohlásiv

struènì, že jde na radnici, odešel. Anežka jen zvedla hlavu a koukala

se, kterou nohou vykroèí. Uèinil to pravou a Anežka spokojenì

pokraèovala v zašívání starého kostymu.

Asi o pùl jedenácté dal si Vašek opakovací cvièení s tygry.

Dostal je všecky v poøádku na pyramidu i na taburety a chtìl zrovna

pøejít ke skokùm, když náhle zpozoroval, že se nejmladší sumatranská

tygøice Ramona zachvìla a zježila. Skoro souèasnì se zježil obrovský

Bengali a jeho oèi se zelenì zaleskly. nìco se muselo stát, co zvíøata

rozèililo, nebo i ostatní najednou byli neklidní. Vašek na nì promluvil,

ale pomalu ustupoval šikmo pozpátku, aby Ramonì nebo Bengalimu

prodloužil hrozící skok. Ale pak poznal, že se nedívají na nìho, že je

dìsí cosi, co je vedle klece. Na zlomek vteøiny se tam ohlédl a ustrnul.

Jako duch stál u møíže Vendelín Malina, bílý ve tváøích, oèi podivnì

vytøeštìny.

„Ramona! Bengali! Sednout!“ houkl Vašek ostøe na obì šelmy,

aby je zarazil. „Ramona, sednout! Bengali, sednout!“

Zvíøata se posadila s nervosní nechutí.

„Proboha, Malino,“ pronesl pak Vašek polohlasnì,

nespouštìje s tygrù oèi, „co to dìláte, èlovìèe, vždy mùžete zpùsobit

neštìstí...“

Staøec stál nehybnì, s bílou tváøí vtlaèenou mezi møíže.

„Co je, Malino?“ vyrazil ze sebe Vašek naléhavì.

(378)

„Prosím... pìknì...“ bezzubá ústa Malinova se otevírala se

zøejmým chvìním, „prosím pìknì... kde... je... pán?“

Bylo v tom cosi dìsivì tajemného, opravdu, jako by duch

s námahou promluvil lidskými slovy. Vaška obešla hrùza. Ale pøemohl

se, práskl bièem a køikl:

„Dolù, alou!“

Tygøi se zvedli a s huhláním a prskáním, s tesáky vycenìnými

se spouštìli s podstavcù na zem.

„Open the door!“ køikl Vašek na oba zøízence v pozadí, „konec

zkoušky!“

Žíhaná tìla dravcù se plouhavými skoky hnala k východu, kde

zarachotily zástrèky. Vašek èekal nehybnì, až poslední tygr vbìhl do

møížové chodby. Pak se teprve otoèil k Malinovi.

Vendelín Malina zmizel.

Vendelín Malina stál v tu chvíli v úètárnì, tøi kroky za zády

Franse Steenhouwera, který o nìm nevìdìl. Steenhouwer konèil svoje

stìhování z maringotky do zimní kanceláøe. Mìl pøed sebou kupy

tlustých obchodních knih a fasciklù, které ukládal do stojanù a skøíní.

Bouchal a rámusil s nimi, že neslyšel Malinu vstupovat. Nabral si právì

vysoký stoh knih do obou rukou, obrátil se s nimi a vydìsil se jeho

zjevu tak, že je s novým hømotem spustil na zem. Bílý staøec pøed ním

se však ani nepohnul. Mìl oèi stále tak úzkostnì vytøeštìny a jeho

ústa jenom zasténala:

„Kde... je... pán...?“

Starému sekretáøi a úèetnímu se až udìlalo mdlo - cosi zoufale

bezradného èišelo z té vybledlé tváøe s pokleslou bradou, cosi

bezradného a bezmocného jako úpìní námìsíèníka. A jak podivnì se

ptal! Cožpak tu nìkdo nìkdy øekl pán? Direktor, patron, principál,

nᚠstarý a dìdek, to bylo bìžné pojmenování øeditele; ale pán? Bylo

to tak nezvyklé, že se Steenhouwer chtìl napøed ujistit.

„Koho tím myslíš, Vendelíne? Øeditele Berwitze?“

Ale Malina, jako by otázky neslyšel, rozhlédl se vpravo a vlevo

podivným pohledem, o nìmž jsi nevìdìl, zda nìco vidí nebo nevidí.

(379)

Pak mu hlava poklesla, záda se nahrbila a Vendelín Malina se beze

slova obrátil ke dveøím a tiše jako zjevení vyšel.

Steenhouwer stál chvíli jako vyjeven; co to mìlo znamenat?

Pak obìhl upadlé knihy, vyrazil do chodby a ven pøed budovu, ale

bílou naježenou hlavu Malinovu spatøil až na konci cirkusu, právì jak

se zahýbá k prostranství s maringotkami.

„Jako pes,“ øíkal si v duchu Steenhouwer, vraceje se k strazze,

hlavní knize, saldokontùm a ostatním zeleným památníkùm hospodaøení

Cirkusu Humberto, „doèista jako pes, který hledá ztraceného pána.

Èert ví, co to do dìdka vjelo, že tak rapluje. Už by bylo na èase

odepsat ho z lidského inventáøe, pro podnik je už úplnì amortisován.“

Anežka Berwitová taky stìhovala. A právì když balila lví kùži

z Hasana, objevil se pøed ní Malina.

„Paní - kde je pán?“ zeptal se zase tak nezvykle a jeho oèi

jako by ji nevidìly.

„Šel na radnici, Vendelíne,“ odpovìdìla Anežka a pozorovala

starce. V jeho chování bylo nìco zvláštního, co v ní burcovalo

nepokoj.

„Na radnici... tak, tak... na radnici...“ opakoval mechanicky

Malina a pak se beze slova obrátil a odešel.

„Vendelíne!“ vykøikla Anežka za ním, ale on, jako by ji neslyšel,

kráèel staøeckým, kodrcavým krokem k cirkusu a kolem nìho ven.

Po nìjaké dobì pøišel k vozu Vašek.

„Øíkali mi lidé, že prý tu byl Malina?“

„Ano. A tak divnì vypadal. Prý kde je pán?“

„A co jste mu øekla?“

„Že je na radnici. Myslím, že tam šel za ním.“

„U mne taky byl, zrovna pøi ranní práci tygrù. Div mi nevlezl

do klece. Rozèilil zvíøata tak, že jsem musel cvièení pøerušit.“

„Vypadá, jako by se pomátl na duchu.“

„Aby to nebylo nic horšího. Je to podivný dìdek.“

„Jen kdyby už tu radìji byl Berwitz zpátky,“ ulevila si Anežka.

Obìma tanulo na mysli, jaký byl Malina sýèek, jak zlovìstná byla

(380)

vždy jeho obèasná zmámenost, ale neodvážili se to vyslovit.

Vzpomínali, jak asi Petr Berwitz na radnici poøídil, s jakou pøijde,

jaký osud jim z toho vyplyne. Netrpìlivì vyhlíželi k ulièce od

Reeperbahn, ale Berwitz nepøicházel. Místo nìho se objevila Helena.

Byla nakupovat, nìkde se zdržela a nyní spìchala s taškou domù.

Ale už mezi dveømi je pøekvapila.

„Co se stalo Malinovi?“ zvolala na nì místo pozdravu.

„Malinovi?“ Anežka i Vašek se na sebe podívali užasle.

„Proè Malinovi?“ zeptala se Anežka. „Co o nìm víš?“

„Potkala jsem ho v mìstì. Šel bez èepice, s oèima

vytøeštìnýma, lidé se za ním ohlíželi jako za divousem. Pøebìhla jsem

ulicí k nìmu a zavolala jsem ho. Podíval se na mne, jako by mne

nepoznával. ,Kam jdete, Malino?‘ zeptala jsem se ho. Díval se

dopøedu, byl neklidný a neodpovídal. Zeptala jsem se ho po druhé

a on øekl: ,Do nemocnice.‘ A pak mne odstrèil a šel dál.“

„Do nemocnice?“ zvolali Vašek s Anežkou. „Øekl do

nemocnice?“

„Ano.“

„Ale my mysleli, že šel na radnici?“

„Kdepak, tak je pøece na druhé stranì.“

„Co to znamená, Vašku?“ zvolala Anežka s neskrývaným úlekem.

Vašek sedìl u stolu a bubnoval nepokojnì prsty.

Nìkdo zaklepal na dveøe.

„Volno!“ zvolala Anežka.

Alice Kerholcová pootevøela dveøe.

„Je tu nìjaký pán a pøeje si mluvit s madam. Mùže vstoupit?“

„Že ho prosím.“

Vešel zavalitý èlovìk menší postavy, hladkého bezvousého

oblièeje.

„Vy jste paní Berwitzová?“

„Ano. A to je moje dcera a mùj ze. Èeho si pøejete?“

„Jsem magistrátní podúøedník Müller. Otto Müller. Paní

Berwitzová, vy jste øeditelka Cirkusu Humberto, že ano. A vaše rodina

(381)

pracuje s vámi, že ano. To je dobøe. To je dobøe. Vy jste pøece zvyklí

na leccos. Cirkus není žádná lehká vìc, to je poøád nebezpeèí života.

Musíte na to stále myslet. Nu a nìkdy se stane nehoda i mimo cirkus...“

„Berwitz je...“ vykøikla Anežka.

„Ne, paní Berwitzová. Ne to, co si myslíte. Ale pøece jen

nehoda. Poslali mne, abych vám to oznámil. Nemilé poslání, vìøte mi

to, velmi nemilé. Ale co má èlovìk dìlat...“

„Proboha, pane Müllere, øeknìte už, co se stalo...“

„Pan øeditel Berwitz byl na radnici, že ano. A tam se nìjak

rozèilil. A on už je starší pán, že ano. A udìlalo se mu špatnì... to jest,

ranila ho mrtvice...“

„Mrtvice!“ zaúpìla Anežka.

„Ano, mrtvice. Ale nelekejte se. Lékaø byl hned pøi ruce, že

ano. Dostalo se mu ošetøení. Pravá strana, paní Berwitzová, pravá

strana je zatím ochrnutá. Doufejme, že se to zlepší.“

Obì ženy propukly v pláè a bezdìky se objaly.

„A co je s ním teï?“ zeptal se Vašek. „To tak zùstal na

radnici?“

„Ale kde, pane, ale kde. Pøevezli jsme ho hned do mìstské

nemocnice. Velmi šetrnì, že ano. Já sám jsem tam s ním jel. A to vám

bylo zvláštní, když jsme ho skládali, vyskytl se tam nìjaký èlovìk,

starý èlovìk, že ano, a beze slova nám zaèal pomáhat. Musel to být

nìkdo zdejší, protože ho pan øeditel Berwitz poznal, když se probral

z mrákot. A z postele mu podal levou ruku a kývl mu, aby si sedl. Tak

on tam zùstal u nìho, u postele, že ano, a já bìžel sem se zprávou.“

Vašek vybìhl ven. Na rohu stála ještì Alice a dívala se na

skotaèení svých hochù.

„Paní Kerholcová!“ zvolal na ni Vašek. „Bìžte na Reeperbahn

a zastavte nìkterou drožku. Musíme rychle nìkam jet.“

Když se vrátil, pan Müller se již porouèel. Anežka se rychle

dooblékla, Helena znovu nasadila klobouk. V pìti minutách odjeli.

Teprve bìhem dne vyšetøil Vašek, co se stalo. Ve stavebním

odboru mìstského úøadu upadl Berwitz do velkého rozèilení, protože

(382)

mu tam oznámili, že bude nutno budovu Cirkusu Humberto zboøit,

ježto naprosto nevyhovuje novým bezpeènostním pøedpisùm. Po

dlouhém jednání s pøednostou dosáhl aspoò toho, že po nìkolika

opravách, k nimž se zavázal, bude moci ještì tuto sezónu hrát. Když

se však zmínil, že budovu a pozemky prodá, vrtìl pøednosta hlavou

a upozornil ho, aby se ihned na vìc pøeptal v regulaèní kanceláøi ve

tøetím patøe. Berwitz, rozechvìn ještì tímto sporem, vybìhl do tøetího

patra. A tam mu pøedložili plán, podle kterého bude na místì, kde

stojí Cirkus Humberto, zøízeno námìstí. Potøebné pozemky budou

odkoupeny mìstem za úhradu, která byla pro takové pøípady

stanovena usnesením senátu už pøed pìti lety. Když mu øekli, jaká je

to cena, zakoktal se, zrudl ve tváøi až do fialova, vytøeštil oèi, sáhl si

k hlavì a upadl.

Vašek se vrátil o páté hodinì do cirkusu. Struènì povìdìl

Kerholcovi, co se pøihodilo, a hned rozhodl, že volnou dresuru koní

pøevezme veèer za Berwitze sám. Pak šel za Frensem Steenhouwerem.

Holanïan už na nìho èekal.

„Nìjaký týden musí tam zùstat ležet,“ konèil Vašek svùj referát,

„pak nám ho vrátí, ale pracovat už nebude moci nikdy. Patrnì zùstane

nadlouho a snad do smrti mrzákem. Tak aspoò øíkají lékaøi. Je tedy

nezbytno udìlat zde všechna potøebná opatøení. Jeho èíslo v programu

jsem už pøevzal. Jde ještì o formální øeditelství.“

„Øeditelem jsi už pøece kolik let.“

„Ne. Nikdy to nebylo vysloveno a já se za øeditele

nepovažoval. Chci mít všude ve svých vìcech poøádek, a proto trvám

na tom, abychom se o tom domluvili. Maminka Anežka a ty musíte mi

pøímo øíci, že s mým øeditelováním souhlasíte. Pak to snad budeme

muset provést i v úøadech, vždy tu jde o plnou moc a odpovìdnost.“

„Zajisté. Ale já navrhuji toto. Pøevezmeš dnešním dnem øízení

podniku, ale nebudeš zatím nic na jeho složení mìnit. Do mìsíce

uvidíme, jak se Petrovi povede. Možná, že už bude moci pøipojit i on

svùj souhlas. Pak bychom to provedli formálnì pøed úøady.“

„Dobrá, Frans. Zítra si probereme hospodáøskou situaci. Myslím,

(383)

že budeme muset Cirkus Humberto rozpustit. Dobrý prodej byla jediná

možná záchrana, a když selhal, sotva jinou cestou z toho vylezeme. Ale

teï musím do stájí, èeká mne toho moc.“

Frans Steenhouwer stál nad psacím stolem a jen kýval hlavou.

Dávno vidìl v èíslicích knih vepsán zánik podniku, ale poøád doufal

ve šastnou hvìzdu Petra Berwitze nebo toho kouzelného jména Cirkus

Humberto.

„Mᚠpravdu, Vašku. Pøeji ti hodnì štìstí. Dokud mì nepošleš

zpátky do Holandska, budu ti pomáhat, jak umím. Ale tam dole

v manéži, tam musíš ty ukázat své.“

Podali si zamlkle ruce, dva, kteøí jasnì vidìli trpký údìl.

Vašek odcházel, když Frans sebou náhle trhl.

„Haló, byl bych zapomnìl. Pøišel ti odpoledne dopis.“

Vašek se vrátil a zvìdavì se podíval na adresu. Mìl tak málo

korespondence v životì - komu by psal a kdo by psal jemu? Teï

však sebou trhl.

„Z Prahy! Èeská adresa! To bude od Bureše!“

V kanceláøi bylo již šero, Frans otevøel kohoutek plynu

a rozsvítil. Mléèná sklenìná koule kolem tøícípého plaménku se

rozzáøila a Vašek pøisedl a èetl.

Mùj drahý pøíteli Vašku, krajane ctný

a vlastenèe pøemilý!

Hezké množství vody již uplynulo ve Vltavì od chvíle, kdy

jsem se, pøekonán radami Vás všech, usídlil na jejím, památnými

stavbami lemovaném bøehu. Byla to doba velkých pro mne

a tísnivých starostí, neb zajisté lehkou vìcí není vrátiti se na stará

kolena pod otcovský krov, do ztichlé mlýnice, k živnosti, již jsme

co bujarý mladoò opustili. Bohu buïtež díky, pozdní svou zkoušku

jsem pøestál bez úhony. Z venkova se mi pøihlásil otcùv osvìdèený

stárek, také chasa se vìtšinou vrátila a s pomocí Boží se nám

kolo netoèí naprázdno. Sám pro sebe žádných potøeb nemaje

(384)

a pamìtliv slibù, jimiž jsem se pøed návratem zavázal, mohl jsem

již první zimu ouèinnì zasáhnouti do plevele bídy, která postihuje

hojné chudé mìsta našeho královského. Seznámiv se s jistým

panem Vojtou Náprstkem, mìštìnínem veliké úctì se tìšícím,

lihopalníkem a èlovìkem scestovalým, spojil jsem se s ním,

abychom dobré èinili pode sil svých. A mohu dnes øíci, že toto

snažení mé bylo korunováno úspìchem znamenitým. Nejen

potøební chuïasové zdejší velebí nᚠmlýn jako své útoèištì

v hladu a nouzi, anobrž také mezi starousedlým m욝anstvem tuze

úcty požívám a nejeden hlas se ozývá, abych i mezi starší obecní

v radnici vyslán byl. I tou se nadìjí kojím, že již nikdo nevzpomene

viny, pro kterou jsem onoho osudného roku Prahu opustil a kterou

navždy vyhladiti doufám.

Leè pøes všechny dùkazy zdárného pùsobení svého èasto

u veèer zalétám myslí svou tam za Vámi v útulný stan Váš

i v milou naši maringotku, jež mi domovem byla po tak drahný

èas. Vzpomínám, jak se Vám daøí, krajané milí, co Ty, co Tvùj

milý otec, co Kerholec, Malina a zda ještì seržán Vosátka vévodí

èepu U námoøníkovy nevìsty. Doufám, že se tìšíš stále pevnému

zdraví, i Tvá spanilá Helenka i ten Vᚠroztomilý Petøíèek-Toníèek.

Jak se mi nìkdy stýská po družné veselosti našeho tuláckého

života, po hoøkosladké volnosti lidí nespoutaných konvencemi,

po vùni maštalí a po zpìvu kladiv, bušících do kotevních kolíkù.

Ten krásný bohatýrský život je navždy pro mne ztracen, ale co

bych za to dal, kdybych aspoò nìkdy mohl v pøátelském

pobesedování obnoviti vzpomínky na zašlý èas, na vìrné druhy

a milá zvíøata.

A tu, když takto je srdce mé plno stesku, dovídám se o vìci,

kterou považuji za tak závažnou, že Ti, milený Vašku, neprodlenì

o ní sdìlení èiním. V pøedmìstí zdejším karlínì stojí budova velmi

prostorná, kamenná nebo cihlami zdìná, kterou jistý pan Tichý

vystavìl, aby ji cirkusùm a divadelním spoleènostem pronajímal.

Tato budova byla nedávno znovu upravena a nový majitel by

(385)

velmi rád uvidìl, kdyby se našel dùvìryhodný podnikatel, který

by si ji od nìho najal a v ní provoz na celý rok krom letních mìsícù

zabezpeèí. V nové pøestavbì se arci budova nehodí pro cirkus,

ale varietní divadlo, jaké se nyní hojnì ve velkých mìstech zøizují,

dalo by se v ní provozovati znamenitì. Pøipomínám ještì, že

jevištì i zákulisí tak upraveny jsou, že i hromadná vystoupení

zvíøat, práci šelem nebo dresuru elefantù tu pøedvádìti možno.

Budova stojí opodál nádraží c. k. státní dráhy, kde se i všecky

pøední hotely soustøeïují, takže i s návštìvou cizincù lze dobøe

poèítati. Pro vzdálenìjší návštìvníky pak výteènì slouží naše

pohodlná koòská tramvaj, která nedaleko toho divadla svou

koneènou stanici má a všecky vzdálenosti mìsta hravì pøekonává.

Milý Vašíèku, svìøil jsi Se mi jednou, jaké starosti máš

kvùli svému drahému synkovi, až Jej bude tøeba dáti na studie.

Stýskal jsi Si tehdy, že snad budeš muset zanechati koèovného

života, abys Jemu umožnil cestu v lepší život. Velmi si cením této

Tvé rozvahy, nebo za národní povinnost rodièù považuji aby

novému dorostu otevírali vyhlídky k vzestupu co nejvyššímu.

Jestliže chovᚠještì tyto Své plány, uvaž, pøemilý, o pøíležitosti,

na kterou Tì tímto listem upozoròuji. Mìsto Praha vyniká

školstvím proslulým a Petøíèek by zde žil uprostøed drahého

našeho národa, jehož pøední ozdobou by se tak pøi své dobré hlavì

mohl státi. Odepiš mi, co o tom soudíš, nebo ještì lépe, pøijeï Se

sám na vše podívat. Uvítám Tì zde s náruèí otevøenou, uvedu Tì

mezi osvìdèené národovce, s jejich podporou již pøedem mùžeš

poèítat, a sám se vynasnažím, abych odstranil Ti s cesty pøekážku

jakoukoliv. Bylo by zajisté nejkrásnìjší naplnìní mých snù,

kdybych zde, nad støíbropìnnou Vltavou, pøi památném mostì

drahého Otce vlasti Karla IV., pod velolepým panoramatem

hradèanským mohl uhostiti o krásných veèerech nejdražší pøátele

mých ztracených mladých let.

S mnoha vroucími pozdravy všem mileným pøátelùm

a známým

(386)

Tvùj srdeènì Tì líbající

Vladimír Smetana

allias Jan Bureš,

mlynáø a m욝an pražský

XIV

Karasovo Vašek z Horní Snìžné je tedy velkým pánem, je

direktor. Ale sám se tomu jen trpce pošklebuje, když mu Kerholec tiskne

blahopøejnì ruku a když vzpomíná, že mu to prorokoval. Jakápak sláva

s direktorstvím, když je to vlastnì jen pro likvidaci. Nicménì v Kerholcovi

hrají ještì staré žilky, a míní tedy, že by se to mìlo pøece jen zapít. Vaškovi

se nechce, ale nakonec se shodnou na pùl cestì: po pøedstavení pùjdou

do tátova vozu, uvaøí si punè a vzkážou pro seržána Vosátku. I sedí pak

ti tøi staøí cirkusoví mroži se svým dorostlým tulenìm zas jednou pohromadì

na ètyøech kolech, v železných kamínkách to dùvìrnì praská, ze sklenic

se kouøí a v tom dýmu jim vyvstává uplynulý život, zaplnìný prací a døením,

a pøece krásný, pestrý, mìnivý a veselý.

„A votre santé, lorde Tondo,“ pøiukává Vosátka tátovi

Karasovi, „vychoval jsi øádného následníka trùnu. Ale dalo nám to

práci, než jsme Vaši Excelenci odtáhli od necek s maltou. Pamatujete

se, caballeros, jak ctihodný Duc of Cihla šedivìl starostí, aby

neposkvrnil svùj èistý zednický štít mesaliancí s takovou pobìhlicí,

jako je cirkus? A nakonec to s ní ve vší spokojenosti vydržel déle než

sám seržán Vosátka Ferenc, který svou záøivou kariéru skonèil jako

putykáø.“

„Což o to,“ pøikyvoval si Karas otec, „všecko to bylo hezké,

opravdu, až na ten konec. Jako troseèníci jsem sem pøišli a jako

troseèníci zase odejdeme.“

„Až na nìjaký ten pytlík prašulí, jež Vuestra Alteza ráèí patrnì

pøechovávat.“

(387)

„Však už vidím, jak ho bude zapotøebí, aby se tuhle Vašek

mohl nìèeho ujmout. Setzatracený Berwitz, kdyby ho to tak nebylo

poznamenalo, to bych mu pìknì vynadal, že to všecko takhle zvrtaèil.

Jak k tomu Vašek pøijde, aby tím vším co umí, poøád jenom

zachraòoval, co on prohrál? A aby zaèínal direktorovat, až když už to

zkrachovalo?“

„Ne, táto,“ vmísil se Vašek, „takhle o tom nemluv. Berwitzovi

nelze dávat všechnu vinu. Mìl svùj program, vìøil mu a šel za ním

a byla to víc hra osudu, že se to všecko zamotalo naopak. A co se

mne týèe, nezapírám, že to není žádná radost, co jsem prodìlával

a co na mne ještì èeká. Ale kdo to mìl vzít na sebe? To je pøece

docela prostá povinnost: mohu to dìlat, a tedy musím to dìlit, protože

jinak by bylo mnohem hùø. Je-li bitva, voják bojuje a nechodí s bolavou

hlavou, že by vlastnì mìl být generálem. Konec koncù to všechno

není bez ceny, poøád se uèím. Není to nic jiného, než co jsem prodìlával

jako kluk. Tehdy mì valchoval Achmed Roméo a teï mì valchuje

osud. Ale taky to èlovìk, hernajs, vydrží a pak teprve pøijde nᚠèas.“

Rozhovoøili se o Berwitzovi a celkem dali za pravdu Vaškovi.

Berwitz byl zarputilý tvrdohlavec, ale proè mu vytýkat, že to tím jednou

prohrál, když právì tím celý život vyhrával. A v tuto chvíli nebyl už

pro nì pánem a patronem, v tuto chvíli to byl kolega postižený úrazem,

jaký mohl potrefiti kteréhokoli z nich. Vìèná a hluboce zakoøenìná

solidarita lidí riskujících život se ozývala z jejich úvah. Padl vedoucí

kamarád; bylo tøeba, aby jiný pøešel ihned na jeho místo a všichni aby

se napjali a nahradili ztracenou sílu.

Petr Berwitz byl opravdu pro nì ztracen. Šest nedìl zùstával

ležet v nemocnici, a když doktoøi prohlásili, že jeho stav se už zlepšil

a že si ho rodina mùže vzít, odvezli bìlovlasého starce s hlavou

nachýlenou k pravé stranì tìla, která zùstala trvale ochromena. Berwitz

mohl mluvit, ale s velkými potížemi, a proto radìji mlèel. Jeho mdlý,

unavený pohled však tiše sledoval, co se kolem dìje, jeho mozek

myslil a jeho levá ruka dávala malá znamení, souhlasí-li nebo nesouhlasí.

Kerholec sehnal ve mìstì pojízdnou lenošku, která se stala trvalým

(388)

útulkem nemocného. Když ho do ní po prvé uložili, zakýval rukou, že

je spokojen, a pak s námahou vyslovil své jediné pøání:

„Do cirkusu!“

Ani jako lazar se nechtìl rozlouèiti s tím, v èem vyrostl, co

vytváøel, co bylo jeho chloubou a radostí po celý život. Chápali ho

a paní Anežka bez dlouhého pøemýšlení prohlásila, že tentokrát se

nepøestìhuje do najatého bytu, nýbrž že pøezimuje s Berwitzem

v maringotce, aby mohl být stále v podniku. Karas otec odstranil u

jejich vozu schùdky a místo nich pøipevnil táhlou líhu, aby bylo možno

se židlí vjíždìt a vyjíždìt. Opatrování nemocného pøevzal Malina.

Nemluvný staøec našel opìt øeè, když uzøel tehdy pøed nemocnicí

toho, jejž divným nutkáním pudu zaèal ve chvíli neštìstí hledat. Usadil

se rovnou u jeho lože a nehnul se od nìho na krok, mluvì na nìho

broukavými dobráckými a mazlivými vìtami, jako by starý principál

byl opìt tím malièkým batolivým Petøíèkem, jejž Malina kdysi pøed

zraky dìda Humberta kolébal jako drsnì srdeèná chùva. Ochromený

patron ležel nehybnì, s oèima pøivøenýma, ale blaženì jako útìšné

pohádce naslouchal tomu staøeckému žvatlání o lidech a zvíøatech,

o koních a šelmách, o bìháku Gajdámošovi a o domptéru Gambierovi,

o panu hrabìti d’Ascensons a grófovi Pallachichovi a jak Miss

Satanella pøivedla první lipicány, o slavné jízdì Ruskem a jak koupili

slona Bingo v Teheránì. Tichá záøe spokojenosti se snesla na oblièej

trpícího, a když se Malina odmlèel, levá ruka Berwitzova vyhledala

jeho kostnatou pravici, aby ji vdìènì pohladila.

Nyní byli ti dva od rána o noci nerozluèný zjev Cirkusu

Humberto. Jak se spolu nasnídali, oblékl Vendelín Malina svého

øeditele, pomohl mu do lenošky a už jej vezl pomalu a opatrnì do

koníren, kde zùstali stát u vchodu, a Berwitz jen oèima pøihlížel, jak

koèové èisté a opatrují konì. Pak stiskl Malinovi ruku a Malina ho

odvel mezi klece dravcù nebo k opicím a papouškùm nebo pøed

spoutané sloní stádo nebo k lóžím v šapitó, kde mohl principál sledovat

všecky zkoušky. Navykli si na sebe tak, že Berwitzovi staèila jen malá

znamení rukou nebo oèima a Malina už vìdìl, co chce. Ba nesmírná

(389)

oddanost Malinova k pánovi dostoupila té míry, že Malinovi staèilo

se zadívat do Berwitzových oèí a jeho ústa vyslovovala, co Berwitz

chtìl øíci. Lidé zprvu nechápali a rozkøikovali se na dìdu Malinu, že

on je poslední, který tu má co rozkazovat. ale pak už si navykli na ten

podivný zjev, že ochromený principál sedí a jen se rozhlíží a bílý staøec

stojí pøi nìm, dívá se mu na oèi a øíká: „Koukni se, Rudolfe, Trafalgarovi

na kopyto, nìco mu tam uvízlo. Dahomej nemá dobøe upletenou høívu,

Martine, nemá dobøe upletenou høívu.“ Rozbøesklo se jim, že Vendelín

Malina je už pro cirkus mrtev a Petr Berwitz je pro cirkus mrtev, ale

oba dohromady že tvoøí jeden život, který ještì støeží a hlídá chod

Cirkusu Humberto.

Za tohoto stavu, když se Petr Berwitz už zcela uklidnil a smíøil

a bylo možno pøed ním bez nového nebezpeèí mluvit o všech

starostech, odvážila se koneènì Anežka uspoøádat velkou rodinnou

radu, aby se rozhodlo o koneèném osudu spoleèného podniku. Petr

Berwitz sedìl v èele stolu s Malinou po boku, kolem usedli Anežka,

Helena, paní Hammerschidtová, Frans Steenhouwer, inspektor Karas

a Vašek. Steenhouwer vyložil nìkolika vìtami situaci. Cirkus teï, pøi

dosavadním složení, jen s nouzí prochází bez nových dluhù. Na jaøe

musí se vzdát své zimní budovy a peníze, které se prodejem pozemkù

utrží, nestaèí na zaplacení starých dluhù z minulých let. Bude nutno

odprodat èást zvíøat, aby se to s dluhy skoncovalo, a bylo by lépe

radìji zaèít s odprodejem hned, aby zbyteènì nerostly úroky a aby se

zmenšila režie. Ponenáhlým odprodejem lze také dosáhnouti ještì

slušných cen, kdežto nucený výprodej na jaøe by mohl znamenat nové

zklamání. Co na jaøe z podniku zbude, dá jen malý cirkus ménì než

støední velikosti, který by patrnì neuživil všech lidí, kteøí jsou v nìm

dosud. Bylo by výhodnìjší, kdyby mohl být stìhován po železnici

místo po nápravì, protože by to pøišlo levnìji; ale na takovou pøemìnu

sotva bude penìz. A je nutno poèítat s tím, že hamburské útoèištì je

pro nì i jinak ztraceno, když ve mìstì bude velké moderní varieté.

Tak se to Steenhouwerovi jeví s hlediska hospodáøského; rodina a

si rozhodne sama, co z toho dovodit, buï zaèít znovu s malým

(390)

cirkusem v chudobì, nebo rozprodat všecko. V tomto pøípadì by se

mohl vyzískat nìjaký kapitál rodièùm a ostatní by se museli rozejít

a hledat si... hledat si...

Steenhouwer chtìl øíci hledat si živobytí jinde, ale podíval se

pøitom na Berwitze a spatøil, jak mu po tváøích kanou dvì velké slzy.

Tu se strýèek Frans zakoktal a nedomluvil. Taky ženským se krabatìly

brady a paní Hammerschidtová zaèala nervosnì popotahovat.

„Já vám, moji milí,“ vybuchla hned, aby se úplnì nerozplakala,

„já vám na potíž nebudu. Vy víte, jak vás mám všecky nesmírnì ráda

a jak ráda jsem s vámi cestovala. Ale až se budete usnášet, nemusíte

se na mne ohlížet. Mám tu svou pensièku po nebožtíku majorovi

a mohu se vrátit domù, do Vídnì. O mne je postaráno, jen aby vám

se to nìjak vyvedlo. Jen aby vám...“

A teï se paní Hammerschidtová rozplakala doopravdy.

„Taky nechci být na pøekážku,“ pøevzal øeè Steenhouwer,

„budu se sice tìžko louèit se svou kanceláøí, ale bude-li to muset být,

doufám, že se v Holandsku ještì uživím.“

„Já pro svou osobu,“ zahovoøila klidnì a pevnì Anežka

Berwitzová, „bych dala pøednost cirkusu. Prožila jsem s ním dobré

i zlé a teï vím, že vìru víc zlého než dobrého. Pøesto bych byla ochotna

zaèít zase znovu, a tøebas chudì. Byl to krásný život; rozváželi jsme

po svìtì radost a potìšení a pracovali jsme poctivì s hodnými

a poèestnými lidmi, uprostøed zvíøátek, která bylo nutno milovat.

Nevím, kde jinde bych se s takovým štìstím setkala. Ale my s tatínkem

jsme již staøí lidé, my již nemáme právo urèovat cesty budoucnosti.

To si musíte rozhodnout vy dva sami.“

„Maminka má pravdu,“ zvolala Helenka rozechvìnì, „není

nic krásnìjšího nad cirkus! Konì! Sloni! Lvi! Tygøi! Manéž! A

publikum! Nechci se s tím louèit, nedovedu to opustit. A kdybychom

mìli mít jen jednoho koníèka s opicí a stan samou díru, uživíme se

a bude to hezèí než cokoli jiného.“

„Ano, Helenko,“ promluvil koneènì Vašek, „v téhle vìci jsme

úplnì zajedno. Miluji cirkus zrovna tak jako ty. Ale je tu Petøíèek...“

(391)

Helena zvážnìla a sklopila hlavu.

„Petøíèek...“ øekla pak tiše a resignovanì, „ano Petøíèek.

Petøíèka se nemohu vzdát. To je to jediné co je ve mnì silnìjší než

cirkus.“

„Myslím,“ zaèal znovu Vašek, „že jsme na tom podobnì jako

naši rodièe. Taky my už nemùžeme urèovat život jen podle svých zálib.

Taky my se už musíme øídit zájmem toho dalšího. Kdyby Petøíèek byl

po nás, bylo byl to lehké. Ale on volá po nìèem jiném. Nejde to

spolèit, víš to dobøe. Buï se rozlouèíme s ním, nebo s cirkusem.“

„S ním ne. S Petøíèkem se nemohu rozlouèit. Je tak køehký.

Je tak útlý. Umírala bych úzkostí, co se s ním dìje.“

„A on by umíral touhou po tobì.“

„Jak to tedy rozøešit?“ vložila se do toho Anežka.

„Je tu, podle mého,“ odpovìdìl jí Vašek, „jediná cesta. Psal

mi pøed èasem Bureš, že v Praze lze najmout velké varietní divadlo.

Požádal jsem ho, aby se mi zatím pøeptal na podmínky. Podle mého

soudu nejsou špatné. Kdybyste souhlasili, zajel bych tam a projednal

bych si to. Pak bychom mohli likvidovat Cirkus Humberto úplnì a já

bych v Praze pøevzal varieté. Mohl bych tam dát strýèka Franse do

úètárny a Petøíèek by mìl zabezpeèeno studium. Jen jedno bych chtìl

po tatínkovi Berwitzovi: abych smìl ten podnik nazvat Théâtre Varieté

Humberto. To je pøíliš slavné jméno, než abychom je nechali jen tak

vymizet ze svìta.“

Ohlédli se všichni k Berwitzovi. Zvedl ruku a dotkl se Maliny.

A Malina, dívaje se na nìho, pronesl:

„Je jen otázka, bude-li mít Vašku dost penìz do takového

podniku.“

Tu sebou po prvé pohnul Karas otec. Musel pøemoci jistou

trému, než promluvil. Dvakrát tøikrát si odkašlal a koneènì øekl:

„Vašku má peníze na první rok. Kauci za nìho složí mlynáø

Smetana, jako Honza Bureš. To by tedy šlo.“

Všichni se znovu obrátili k Berwitzovi. Patriarchální zøízení

cirkusu nedovolovalo, aby se rozhodnutí uèinilo bez souhlasu náèelníka.

(392)

Berwitz lehounce zatleskal levicí na stùl. A Malina pravil:

„A se tam Vašku jede podívat. Bude-li se mu to líbit,

pøemìníme cirkus ve varieté. Ale jméno Humberto musí žít.“

Bylo to rozhodnutí podmínìné, ale za deset dní vìdìli, že je

koneèné. Vašek uspoøádal program, aby mohl jít tøi dny bez jeho

úèasti, a odjel s Kerholcem do Prahy. Tøetího dne se vrátil a pøivezl

podepsanou smlouvu, kterou najal od pana Achilla Breburdy v Karlínì

budovu divadla Varieté s celým zaøízením od 1. øíjna roku 1890 na

patnáct let. Na patnáct let - na dobu, kdy bohdá bude mít Petøíèek

vystudováno.

Petr Berwitz, když mu Vašek smlouvu pøeèetl, vytáhl levici

a strašlivou silou mu stiskl ruku. Pak zkroutil tváø a namáhavì ze sebe

vyrazil:

„Cirkus Humberto... od kulaté práce... do kamenného

domu!... Dej ti Pán Bùh štìstí!“

(393)

Èást ètvrtá

I

Míjí právì sto let od onoho roku 1790, kdy zestárlá hereèka

sleèna Montansierová, pravým jménem Margurite Brunet, zmìnila

nevdìènou úlohu milovnice za ošemetnìjší roli podnikatelky a zøídila

v paøížském Palais Royal divadlo, které nazvala Théâtre des Variétés.

Stala se tak kmotrou divadelnímu stvoøení, jež nebylo ještì donošeno,

zjevilo se v hýøivé Paøíži bez pevného tvaru a výrazu a nejasnì si hledalo

cestu k životu. Nejprve pìstovalo hrubì pikantní operety a frašky, po

jejichž trikotové lascivnosti pøišel pravý opak, nevinné jeux forains,

jarmareèní hry, kde akrobati a cvièená zvíøata mìli vzrušit unavené

nervy obecenstva. Palais Royal se stal kolébkou nejen Velké revoluce,

ale i tohoto drobného umìní, které pak tøi ètvrti století zápasí o právo

žít i mimo kruhovou manéž cirkusu. Císaøství se staví až do tragedie

sedanské naplno na stranu manéže. Ceasar a cirk se zdají Napoleonu

III. nerozluènými pojmy. A teprve když zpívající podium koncertní

kavárny, když bláznivé improvisace umìlcù v montmartreské krèmì

U Èerného kocoura navyknou publikum na pestøejší a fantastiètìjší

poøad, nachází i divadlo rozmanitostí svou pevnìjší pùdu, vyrùstá z ní

v odlišný typ a pak náhle pøeskakuje hranice rodné zemì, aby všude

ve velkých mìstech zapouštìlo své šlahouny a odnože.

Cirkus v té dobì odumírá a živoøí. Aspoò cirkus toho typu,

jejž vytváøel a pìstoval Petr Berwitz v tradici dìdy Humberta. Ale to

je jen doèasná nemohoucnost, zestárnutí jedné formy. Nebo v téže

dobì již se øítí po tratích mezi Atlantikem a Pacifikem celé serie

zvláštních vlakù, které od státu do státu pøevážejí Nejvìtší národní

podívanou, cirkus, zvìøinec a ethnografické museum divokého

buisinessmana Philase T. Barnuma. Všechno tu musí být nezvyklé

a nebývalé; a není-li v dìjinách kejklíøství nic nového pod sluncem,

lze aspoò staré uèinit novým velkostí rozmìrù a násobilkou poètù.

(394)

Místo stanu zavìšeného na stìžni plachetní palác o tøech nebo o pìti

stožárech; místo kulaté manéžové loužièky pìt svítivých manéžových

jezer, jedno za druhým; místo jednoho orchestru tøi kapely uvnitø a dvì

zevnì, místo šedesáti koní šest set, místo šesti slonù tøicet, místo

jednoho fakira celý ohromný stan s výstavou lidských rarit a zrùd

a místo pìti set plakátù pìt tisíc a deset tisíc a všechny halasnì øvoucí,

že toto je jedineèná galerie všech divù, které Pán Bùh ráèil mezi lidstvem

stvoøit. Takový Kranz byl snad s to vydržet náraz tohoto gigantického

šálení smyslù a pøedìlá staré poèestné komedianství podle pøíkazù

kapitalistického rozmachu. Nebyli toho však schopni jemnìji ustrojení

lidé jako Václav Karas; a byl to snad èirý pud sebezáchovy, který jej

krom všeho uvažování vedl k tomu, aby se tiše vyhnul smršti humbuku

a zachránil se na novì se vynoøivší pùdì.

Divadlo rozmanitostí bylo tehdy opravdu novina a nikoli jen

pro nìho. Snažil se hned, kdy se o zániku cirkusu rozhodlo, vejít ve

styk s podnikatelem hamburského varieté, aby se pouèil o nìkterých

zvláštních praktikách svého pøíštího povolání. Ale pochopil brzo, že

tomu èlovìku jde pøedevším o výdìleènou investici a že o vlastním

programu divadla nemá žádnou pøedstavu. Vašek se z jara doèkal

i prvních pøedstavení, sledoval je den za dnem v hledišti i v zákulisí,

pokoušel se odhalit jejich principy, ale nenašel nic než náhodný shluk

všelijaké produkce. Bylo to tu prostì v plenkách a èekalo to, až se

vyskytne nìjaký duch tøídící a tøíbící, který ze zmìteného materiálu

vybuduje skuteènou skladbu. První programy vytváøeli vlastnì agenti,

kteøí sem nazdaøbùh dodali všelijaká artistická èísla; jak je rozvrhnout

a uspoøádat, pro to tu nebyl ještì žádný smysl a Vašek cítil, že jejich

starodávný, ustálený poøad v cirkuse byl neskonale umìleètìji

promyšlen. jediné, co tu pochytil, byla troška té jevištní a zákulisní

techniky, pokud se lišila od práce v manéži.

Vašek chtìl však znáti víc, a proto se na týden rozjel do Paøíže.

Probìhal tam všecko, co jen mohl postihnout, varietní divadla, cirkusy,

šantánní kavárny i kabarety, mluvil s øediteli, sekretáøi, režiséry,

inspicienty i s technickým personálem, seznámil se s agenty a pohovoøil

(395)

si s mnoha artisty i umìlci. Vidìl nesmírnì mnoho chytrých vìcí,

pochopil všeliké zkušenosti praxe, pøišel i na nové nápady a po týdnu

se vracel s hlavou nabitou dojmy i poznatky. Cítil, že Paøíž je opravdu

veliké semeništì myšlenek a pokusù, ale úplnì oslnìn jí nebyl. Všichni

ti znamenití lidé, které poznal, uchvacovali ho životní vervou,

roztomilostí, vtipem a pìknými zpùsoby, ale pod tím okouzlujícím

vnìjškem shledal u nich dvì povážlivé vìci: nesmírnou touhu po osobní

slávì a hrozné lpìní na každém centimu. Všichni byli posedlí žádostí

po úspìchu, sami se omamovali výøeènými chvalozpìvy a žárlivì, jak

ješitné ženské, støežili své soky, jsouce vždy hned ochotni je škodolibì

pomlouvat. A tøebaže tak úchvatnì mluvili o dobytých laurech a o

vzletu až k hvìzdám, koukali se docela prozaicky každému pod prsty,

kolik mu co vynáší, závidìli šastnìjším jejich franèíky, škudlili se svými

a snažili se z každé pøíležitosti vytlouci nìjakou hmotnou výhodu.

Vaškovi bylo z toho až smutno. Tak nadaní lidé, s takovými

schopnostmi, s tolikerými božími dary, a oni nepochopí, co Vašek,

vyrostlý mezi èeskými tenáky, cítil každou svou žilkou: že všecky ty

krásné výkony jednotlivcù jsou z valné èásti neužiteèná, ješitná marnost,

nejsou-li opøeny o souhru a solidaritu celku. Vašek byl dítì party, od

chlapeckých let sledoval, jak si všichni ti mužští kolem nìho znamenitì

hrají do ruky, jaká fortelná shoda mezi nimi vládne, jak si na mrknutí

rozumìjí, jak si vyhovìjí a jak pevnì, bez krásných øeèí, k sobì drží.

Bylo to i v nìm a všichni ti mladí, které pozdìji z domova pøivolal,

hned to pøejímali jako dìdictví rodu. Každý z nich umìl bezvadnì

svou vìc, ale pøedevším se cítili silní jako mužstvo. A Vašek to mìl

v sobì tak vryto, že vìøil pøedevším v tu vzájemnou soudržnost, byl

pøesvìdèen, že i jeho osobní výkony jsou vìtší a závažnìjší, protože

je nedìlá jen pro sebe, nýbrž i z dùvìry tìch druhých a z harmonie

s nimi. Èlovìk cirkusák pøirozenì rád skáèe nebo voltižuje nebo krotí

zvíøata a dìlá to co nejdokonaleji, vždy v tom je právì jeho èest; ale

oè to jde líp, když ví, že se kamarádi dívají na jeho výkon, že zrovna

èekají, aby se vyznamenal taky pro jejich èest; a když ví, že dobrým

výkonem pomáhá i tìm druhým, pozvedá spoleèné dílo, prospívá

(396)

podniku a že ho právì za to zas ti druzí mají rádi a zùstanou vìrnì pøi

nìm, kdyby sám potøeboval pomoci. Z jejich nesobeckých povah

vznikla vìrnost, která pøemáhala všecky pøekážky. Byli vìrni své práci,

byli vìrni sobì navzájem, byli vìrni tomu celku, v nìmž se octli; z té

vìrnosti rostla zvláštní síla, kterou uznával i Petr Berwitz.

Hle, co se stalo, když Vašek uèinil své odvážné rozhodnutí jít

do varieté. Veèer za ním pøišel Kerholec, ten znamenitý placmistr,

který byl po léta duší i mozkem Cirkusu Humberto.

„Vašku, principále,“ povídal tehdy, „to není žádná malièkost,

co chceš podniknout. Mluvil jsem o tom s tvým tátou a øekli jsme si,

že tì jen tak do toho nepustíme. Co umíš, to ti moc ve varieté

nepomùže. Tady skoèíš batúdu pøes dva slony a tam mùžeš klopýtnout

pøes první zlodìjinu. Na takové vìci jsou staré oèi lepší než mladé

tìlo. Èehož následkem jsme se usnesli - a seržán Vosátka to ouplnì

schválil -, že do té Prahy potáhneme s tebou. Táta si vezme na starost,

co je pøed oponou, a já všecko za ní. Ty si direktoruj, jak chceš a umíš,

ale kamenný dùm ti budem hlídat my dva. Ono to bude dobrý ještì

v jednom punktu. Helena je hodná paní, ale odchod z cirkusu ponese

moc tìžce. Žádné stìhování, žádný nepoøádek, sedìt poøád v klidu

a v pohodlí na jednom fleku, to jí poleze na mozek. Nemùže škodit,

když tam pøi ní bude Alice. Teï to vlastnì bude obrácenì: my jdeme

mezi své a Helena bude v cizím prostøedí. A ona není na mráz taková

kopøiva jako my. Tedy jde hlavnì o to, aby ses nevzpíral, mladíku,

a neodmlouval; to je jednou hotové usnesení a my dva se ti budem

držet kamenného domu pevnìjc než hypotéka.“

Bodej by se Vašek bránil, když mu tak jednou ranou zabíjeli

kolik much z jeho starostí! Ale to právì byla ta jejich vìrnost, parta

ho v tìžké chvíli neopouštìla a šla s ním. A nejen ti dva; taky mladí

tenáci z osmièky pøišli za ním, za kamarádem, že mu pomohou,

potøebuje-li jich. I mìl Vašek oponáøe a kulisáky pro Prahu døív, než

zvedl nohu k odchodu z Hamburku.

První však, koho posadil do Prahy, byl strýèek Frans

Steenhouwer. Pan Achilles Breburda konèil sezónu posledního dubna

(397)

a dne 1. kvìtna se Frans usídlil v jeho kanceláøi, aby odtud už vedl

korespondenci pøíští správy. Agentury nepøetržitì posílaly nabídky

a termínové listiny artistù a bylo nutno, aby Vašek v Hamburku už je

studoval a vybíral. Zùstával v Hamburku, protože stálý byt mìl najatý

do konce záøí a nechtìl zbyteènì platit dvojí èinži. Jen si obèas odtud

vyrazil, aby zhlédl programy v cizích podnicích a poznal hlavní jejich

èísla na vlastní oèi. Hodilo-li se to, vracel se pøes Prahu, kde se

Steenhouwerem zaøizoval nìkteré pøípravy pro svou první sezónu.

„Maucta, pane šéf,“ vítal ho hned po prvé Holanïan, aby mu

ukázal, jak se uèí èesky. I toho tichého èlovìka s olysalou hlavou

musel mít teï Vašek znovu rád, když ho vidìl, jak si nastìhoval železnou

postel a laciné umyvadlo do komùrky vedle kanceláøe, aby nenadìlal

Vaškovi pøíliš útrat. Když sem Steenhouwer pøišel, neznal z celé Prahy

nikoho než mlynáøe Smetanu-Bureše. Ale tento opìrný bod pøi

Kamenném mostì mu staèil, aby si vìøil, že dobude celého mìsta.

Nejvìtší pomoc mu pøi tom ochotnì poskytl pan Achilles

Breburda a jeho bratøí. Byli tehdy v Praze tøi Breburdové, všichi tøi

synové MatyᚠBreburdy, hostinského a øezníka v Kardašovì Øeèici.

Starý Breburda byl strašný hromotluk, za mladých let obávaný ve

všech posvícenských a krèemních rvaèkách na celém

Jindøichohradecku. V mužných letech se trochu uklidnil. Tu už nemusel

chodit za nákupy dobytka po všech trzích jižních Èech. Našel si svá

dobrá pøátelství s direktory a šafáøi hrabìcích panství, dvorù a statkù.

Byl selsky chytrý a obratný, pøed obchodem mluvil jak o nemoc, po

obchodì mlèel jako hrob, hlavnì však dovedl nenápadnì otevøít pytlík

nebo nechat nìkde ležet nìjakou stovku. Znal kopu zpùsobù, jak

podmazat, a nekrásnìjší kusy panských stájí šly pak výhradnì do jeho

øeznictví. Sám si osvojil všelijaké hrabìcí zpùsoby a tøi své syny pokøtil

postupnì podle abecedy, jako by vyšli z èistokrevného zámeckého

chovu: Achilles, Bøetislav, Ctibor. Pro všechny si našel jména hrdinská,

nebo miloval sílu a ctil stateènost. Achilles se vyuèil èíšnictví, šel do

Prahy, koupil zahradní restauraci na Štvanici, kde poøádal koncerty

vojenských kapel a taneèní zábavy pro lepší spoleènost. Po èase

(398)

pøevzal hotel a restauraci U arciknížete Ludvíka na Poøíèí a otcovým

prostøednictvím za podpory nìkolika šlechticù dostal traktérství na

zemském snìmu. Bratø Bøetislav se doma vyuèil øeznictví a usadil se

v masných krámech staromìstských, vynikaje nad všechny pražské

mistry znamenitostí masa hovìzího a vepøového, jímž ho v hojnosti

zásoboval otec Matyᚠz Kardašovy Øeèice. Tøetí bratr Ctibor prošel

podle otcova programu vinaøskou školou rakouskou, pracoval ve

sklepích vinic moselských a burgundských, a vrátil se s jazykem tak

vycvièeným, že dovedl ze všelikých zbytkù sudù namíchat hodnovìrné

Château-Neuf-du-Pape nebo Margot spécial, založil na Jezdecké ulici

první pražský velkosklad originálního vína rýnského, moselského,

francouzského a španìlského nejznamenitìjších znaèek, nemluvì

o vínech rakouských a uherských.

Všichni tøi bratøi se navzájem podporovali a nejstarší Achilles

byl uznávanou hlavou tohoto trojspolku Breburdù. Sám pobíral do

svých podnikù maso od Bøetislava a víno od Ctibora, ale obìma

mimoto razil cestu k dodávkám do šlechtických domù a do

nejbohatších pražských domácností. Když se všichni tøi u nìho sešli,

museli jít do velké jídelny, protože menší salónek byl pro nì pøíliš

tìsný. Byli vespolek po tátovi postav hromských a svalnatosti

obrovité; na dostihy na Císaøské louce museli jeti ve tøech drožkách,

protože ani dva by se do jedné nebyli vešli, a kùò mìl i s jedním co

táhnout. Koòské dostihy a silácké zápasy byly jejich jediná soukromá

vášeò. Pøièinìním bratøí Breburdù se Praha tehdy stávala rájem tìžkých

atletù. Od chasníkù na jatkách až po slavné mezinárodní závodníky,

každý, kdo vzpíral bøemena nebo se ukázal v zápase, mìl v lidovém

šenku Achilla Breburdy právo na tak zvanou øeckoøímskou porci masa

a knedlíkù, kterហbyla proti obyèejné asi trojnásobná. A ve všech

hospodách byli bratøí Breburdové ochotni za zápasníky zaplatit útratu

a ke všem utkáním vìnovali své èestné ceny i odmìny pro útìchu.

Obdiv k svalovcùm to taky byl, co pøimìlo Achilla Breburdu,

že koupil divadlo Varieté, když se doslechl, že jeho majitel, pan Tichý,

nemíní už je pronajímat cirkusùm a divadelním spoleènostem. Na pìt

(399)

let se stal sám podnikatelem a podlaha jevištì se nezprohýbala pod

tíhou vší té tìžké váhy, kterou si do každého programu naangažoval.

Za jeho vlády se Varieté hemžilo Herkuly, kteøí zvedali metrákové

èiny, vyhazovali a chytali dìlové koule, vytáhli v zubech konì pùl metru

od zemì a balancovali kolotoè obsazený nìkolika lidmi. Hledištì

hømìlo potleskem, nebo spoleèenstvo øezníkù a spoleèenstvo

hostinských a výèepníkù bylo vždy poèetnì zastoupeno a jejich ruce

nìco vydaly. Leè návštìvy vyšších vrstev spoleènosti nápadnì ochably.

Achilles Breburda se o zasedáních zemského smìnu horlivì vyptával

svých vznešených strávníkù, proè pøestali docházet do Varieté, kde

jim pøece posouží exkvisitní kuchyní, øízným mokem i prvotøídními víny

nejlepších znaèek. Smáli se mu, poplácávali ho po mohutných zádech,

až mu koneènì pomalouèku vpravili, že je trochu nudí vìènì se dívat

na ty hory zpoceného masa a na tu tìžkou døinu, že by všichni toužili

po nìèem lehèím a elegantnìjším, víc zmìny kdyby v tom bylo a hlavnì

pøedevším krásné ženské.

Achilles Breburda zesmutnìl. Krásné ženské! Tohle zboží ho

vùbec nezajímalo. Vìdìl o pár slavných silaèkách, ale když se o tom

zmínil, páni se mu dali do smíchu, že chtìjí pøece nìco mnohem lehèího.

A toho názoru byl ústavácký velkostatek stìjnì jako konservativci,

mladoèeši jako staroèeš, klerikálové jako chabrus. Bylo zkrátka jisto,

že otázka varietního umìní je jediná, v níž vládla na zemském snìmu

svornost. A tímto jednomyslným odporem byl traktér Achilles

Breburda dohnán k poznání, že umìlecká èinnost mu nesvìdèí a že

bude lépe, když provoz divadla postoupí odborníkovi a sám si nechá

v podniku jenom hostinství. Bratøí Bøetislav a Ctibor i otec Matyáš

mu to na rodinné radì schválili a tak došlo k jeho jednání s Václavem

Karasem, artistickým øeditelem z Hamburku.

Breburdové byli hodní a srdeèní lidé, chtìli dobrý a vzkvétající

obchod a nemìli žádných postranních úmyslù. Proto Achilles Breburd

poctivì uvítal pana Steenhouwera, a co ze své zkušenosti vìdìl, vším

mu ochotnì pøi jeho prùkopnické práci pomáhal. Podle jeho

a Burešových rad seznamoval se Steenhouwer s policií a mìstskými

(400)

správami, studoval obyvatelstvo, sepisoval si pøíští možné návštìvníky,

zvláštì ze vznešené spoleènosti aristokratické a dùstojnické, shledával

dodavatele a inserenty, navštìvoval redakce, rozšiøoval zprávy

o proslulém Cirkuse Humberto, jehož øeditelství pøevezme od podzimu

Théâtre Variété Humberto. Koncem léta potvrdil už Bureš Vaškovi,

že pùda se zdá být pro nìho dobøe pøipravena a ve mìstì že je o nový

podnik velký zájem.

S Helenkou se Vašek dohodl, že se s Hamburkem rozlouèí

až tìsnì pøed polovinou záøí, kdy mìl jejich Petøíèek nastoupit v Praze

do gymnasia v Truhláøské ulici. Bylo v nové, nedávno postavené

budovì a øeditel Eduard Kastner ochotnì pomohli pøekonati potíže,

které byly spojeny s pøíchodem nového studentíka ze vzdáleného

Hamburku.

Léto bylo tehdy chladné a rozpršelé a Karasovi bezdìky

vzpomínali, jak by jim bylo zase zle s cirkusem. Nejhorší to bylo

poèátkem záøí. Z Èech docházely zprávy o zátopách a povodních,

a když 12. záøí minuli zemské hranice, vidìli ještì rozvodnìné Labe

stát v støíbøitých lagunách daleko mimo bøehy. V Praze podle úmluvy

vsedli do drožky a jeli do Smetanova mlýna, kde se mìli usídlit na

prvních pár dní, než se Helena rozhodne pro nìkterý z bytù, které jí

vyhlédl strýc Frans. V Karlovì ulici si všimli, že je nezvykle špinavá

plná bláta, kalu, louží. Ještì horší to bylo na poèátku Poštovské, kde

vystoupili, aby po lávce došli do mlýna. Vladimír Smetana je pøivítal

srdeènì, ale smutnì a hned je odvedl do zadního pokoje nad mlýnicí, kde

jim z okna ukázal, proè je tak zarmoucen: Karlùv most byl na dvou místech

pøerván, tøi jeho oblouky byly v ssutinách a pøed nimi ještì trèela ze

zpìnìných vod zmì nahromadìných klád a trámù.

A pak jim vyprávìl o té hrùze, která se od jitra 3. záøí rodila

z rostoucích pøívalù vod. Øeka stoupala skokem od hodiny k hodinì,

o plné ètyøi metry nad normál za den. To už vyrazila z øeèištì a zaplavila

nižší ulice a námìstí. Tu naproti ta proslulá Slovanská kavárna byla

pod vodou až ke stropùm pøízemí a pramicemi se jezdilo k oknùm

prvního patra. Národní divadlo bylo se dvou stran oblito vodou

(401)

a pøedstavení v nìm se muselo pøerušit. Rozdivoèelá øeka se ježila

v celé šíøi a délce troskami, které urvala na svém hoøením bøehu a které

unášela až sem, kde je vrhala na pilíøe Karlova mostu. Oblouk za

obloukem se zatarasil døevem z nesèetných vorù a øeka bušila do pilíøù

tisícerými sochory. Ve mlýnech se vùbec nespalo; a ráno o pùl šesté,

za kalné mlhy, zaznìl jim do hukotu vod temný rachot jak dunìní hromu.

Karlùv most, Karlùv most se øítil! Pátý oblouk mostní se propadl, za

ním šestý, sochy svatých stály ještì mezi obìma, pak se zaèal sesouvat

i pilíø, svatý Ignác se skácel do vody a po nìm svatý František se

svými Indy. Všecky obešla hrùza jakoby z národní zkázy. A pøed

desátou to zarachotilo znovu, zhroutil se ještì osmý oblouk a slavné

dílo Otce vlasti trèelo do vzduchu roztrženo ve tøi nesouvislé kusy.

Lidé se sbíhali a lomili rukama: Karlùv most! Naše korunovaèní cesta!

A všechny hrùzy, které obyvatelstvo prožívalo v zatopených ulicích,

ustupovaly pøed tragedií tohoto odvìkého symbolu pražské velikosti

a slávy. Ale nebylo možno lkát, všude bylo tøeba pomoci a Vladimír

Smetana ovšem byl mezi prvními, kteøí pracovali k úlevì. Katastrofa

se pøehnala, teï bylo nutno rozvíjet dílo lidské solidarity, aby rychle

zažehnalo ztráty a utrpení jednotlivcù.

Karas naslouchal Smetanovu vyprávìní hluboce rozechvìn.

Když pak za nimi pøišel strýc Frans a když všichni zasedli ve Smetanovì

jídelnì k veèeøi, nemohl to pøenésti pøes srdce, aby se o tom nezmínil,

není-li to špatné znamení, že on, který prošel katastrofou svého

podniku, pøichází na nové pùsobištì právì zase ke katastrofì.

„Ne tak, milý krajane,“ vzepøel se mu Smetana, „nepøicházíš

ke katastrofì, pøicházíš naopak ke šastnému dílu záchrany. Katastrofy

patrnì odvrátit nemùžeme, ale žádná není toho druhu, aby ji odhodlaná

lidská vùle nemohla pøekonat. Každá pohroma jen probudí a upevní

bratrství lidského rodu. Rány Karlova mostu budou zaceleny, jeho

slavná krása obnovena. To není špatné znamení pro tvùj vstup do

Prahy, to je naopak znamení vítìzné. Slyšel jsem od pana

Steenhouwera, že tvùj táta a Kerholec pøijedou také. To je výteèná

vìc. Zase to bude spoleèná práce a ta je nejlepší. A já budu mít zde

(402)

pøátele, na které nemohu zapomenout. Ostatnì jsi mi ještì dlužen

vyprávìní o tom, jak se Cirkus Humberto skonèil. Vím nìco od pana

Steenhouwera, ale to jsou jen zlomky.“

Vašek tedy vyprávìl, jak došlo k jeho rozhodnutí a jak pak

pomalu, kus po kuse, vyprodával zvìøinec a skupinu po skupinì

i zvíøata cvièená. Nejvíce mu v tom prospìli Hagenbeckové, kteøí se

ujali nenápadného prostøednictví a postupnì umístili všecko za ceny

neobyèejnì slušné, takže tichá likvidace vynesla nakonec ještì docela

pìkné jmìní.

„Kam pøišli sloni?“ ptal se Smetana zvìdavì.

„Ty koupil berlínský Kranz.“

„A vzal si také Arr-Šehira?“

„Ne, ten se po jejich prodeji s námi rozlouèil. Najednou se

objevil v bílých indických šatech, s bosýma nohama, a kufírkem

pøevázaným mnoha motouzy, prohlásil, že jeho parník do Indie odjíždí,

dal nám sbohem a odešel. Byl jsem rád, že vydržel až do konce,

protože by byli sloni lítostí kolik dní nežrali a Kranz by hned byl za nì

nabídl ménì.“

„A Hamilton?“

„Toho si vzali Hagenbeckové. Mají poøád plno cvièených zvíøat

ve stájích, sami zaèali s dompteurstvím a cvièitelstvím a pøišlo jim vhod,

že dostali èlovìka zkušeného a spolehlivého.“

„Ale on tam tøebas bez cirkusu umøe...“

„Taky jsme si to mysleli, ale stal se pravý opak. Od té doby,

co Hamilton nevystupuje, okøál a ožil pøímo neuvìøitelnì. Po ètvrt roce

mìl zase svìží ple a jasné oèi a sám si pochvaloval, že dobøe spí, že

mu chutná jíst a že srdce pøestalo tropit neplechy. Tak je tam mezi tou

hagenbeckovskou havìtí velmi spokojen, uèí tulenì balancovat míè

a chytat slaneèky, boxuje s klokany a pøedvádí udiveným pinguinùm

,Na tom našem dvoøe‘. Toho jsme, myslím, úplnì zachránili.“

„A co starý pán, direktor, Berwitz?“

„Nu, s tím to je, brachu, špatné. Trochu snad lépe mluví, ale

tìlo jinak zùstává na pravé pùlce mrtvé. Dokud byl první odprodej

(403)

zvìøe nevelký, nechával jsem ho jezdit po stájích a po šapitó. Ale pak

už byly díry ve stavu zvìøe a zvláštì koní zøejmé a on se vždycky na

nì díval tak nechápavì a zasmušile, tak se tìmi úbytky trápil a trudil,

že jsem se dohodl s tchyní, aby ho pøed hlavním prodejem odvezla.

Kdoví, jak by to byl snášel, a lítost byla pro nìho zrovna tak

nebezpeèná jako hnìv. Paní Anežka to s ním svým kouzelným

zpùsobem projednala a o vánocích a na Nový rok odjeli spolu do

Belgie.“

„A Malina s nimi?“

„Sám jsem mu to navrhl. Ale Malina už byl jako duchem

nepøítomný. Poøád jako by nechápal, oè jde. A když se mu koneènì

v hlavì rozsvítilo, dal se mi do pláèe, že ho vyhazuji z Cirkusu

Humberto. Utìšil jsem ho, že ne, ale odpoledne jsem ho našel u kozla

Modrovousa; držel ho kolem krku a žaloval mu, že má opustit cirkus.

Dlouho jsem tomu nechtìl uvìøit, ale Malina opravdu nechal nemocného

Berwitze odjet a zùstal s námi. S námi? Ne, zùstal s kozlem

Modrovousem. Nás si nikoho ani nevšiml, ale u Modrovousa

v ohrádce sedìl celý den, nosil mu svoje jídlo, sám snad ani nejedl

a jen mu barvil vousy a jen ho poøád objímal, že oni dva jsou nejstarší

tvorové v Cirkuse Humberto. Doèista zapomnìl, že už to byl tøetí

Modrovous, kterého jsme mìli. Požádal jsem Hagenbecky, aby nám

kozla nechali až do posledního dne. Nu a pak jsme už vyprodali

všecko. Kranz si odvezl i kostymy, postroje a náøadí, maringotky od

boudy odjely, personál se rozešel, boudu bylo tøeba zavøít. Tu jsem

Malinovi øekl, že musí i kozla odvést k Hagenbeckovým. Zavrtìl

hlavou, že ne, že nemùže, že se sotva udrží na nohou. A opravdu, byl

tak zesláblý, že jsme ho museli dovést na postel. Zaøídili jsme mu to

v pokojíku po tátovi a pøemýšlel jsem, kam ho uložím, až pøijdou boudu

bourat. Ale nebylo to potøebí, ráno pro mne pøibìhla Alice Kerholcová,

že Malina v noci zemøel. Èisounce, tichounce, jen tak zhas. A mnì,

pøiznám se, vyhrkly slzy. Bylo to jako vpodveèer v lese: poøád je svìtlo,

poøád je svìtlo, a najednou se nìco stane a je tma.“

„Tak Vendelín Malina je v Pánu...“

(404)

„Ano. To se tak tiše zavøely za Cirkusem Humberto dveøe.“

„Ale nové dveøe se otevírají v domovinì. Všichni se postupnì

vracíme domù, všichni víme, že patøíme té zemi, v které jsme se narodili,

že teprve tam dojdeme svého štìstí. Jen Vendelín Malina se odtrhl

a nedošel. Umøel v té daleké konèinì. Nu, hodnému èlovìku je všude

zemì lehká a špatnému bude i rodná hrouda jako cent.“

„Smrt mìl vìru krásnou...“

„A po smrti krásnìjší shledání - když mu šimlíèek v nebi po

èesku zaøehtal!“

II

Žlutoèervené plakáty svítily na nárožích jako planoucí ohnì,

malé ruèníkové vývìsky vyskakovaly za výklady obchodù, noviny

den za dnem psaly o zahájení nové sezóny, lístky v pøedprodejích se

èile prodávaly, všechno ukazovalo na slibný zaèátek. Jen v samotném

divadle Humberto bylo den pøed otevøením mrtvé ticho. Ráno se sešel

orchestr, aby si letmo pøehrál všecky pøipravené vložky, po zkoušce

zapadl celý dùm krom kanceláøí v temnotu. Karas otec i Kerholec

mìli své pracovní úseky uspoøádány a pøipraveny, také Steenhouwer

byl hotov, a najednou jim po velkém pøípravném vypìtí nadešel mrtvý

den. Na Václava Karase šla z toho náhlého ticha a klidu až hrùza.

Stále si musel pøipomínat, že to je pøirozená vlastnost varietního divadla:

artisté pøijedou až v den premiéry. Zítra teprve nastane boží dopuštìní.

Každý vlak pøiveze nìkoho, kdo bude chtít zkoušet s orchestrem,

který jakživ nevidìl jeho not, bude upravovat své èíslo pro jevištì, po

nìmž nikdy nepøešel, bude se zaøizovat v šatnách, v nichž nikdy nebyl,

a bude se chtít ubytovat v mìstì, kde nikoho nezná. Kapelník bude

mít pøed sebou dvacet èísel, z nichž každé bude chtít nìco, co není

v notách, kulisáci budou náhle muset zápasit se spoustou náøadí

a pøedmìtù, které nikdy nemìli v rukou a které všechny musí být na

vteøinu a na milimetr pøesnì na svém místì, osvìtlovaèi dostanou

(405)

spoustu zmatených upozornìní, kdy ubrat a kdy pøidat, restauraèní

personál nastoupí a bude prostírat stoly, pøinášet talíøe a pøíbory,

rachotit porculánem a støíbrem, uvádìèi a šatnáøky budou se zauèovat,

bude to hotové peklo zmatkù a nedorozumìní a uprostøed toho všeho

musí být on, øeditel Karas, pøipraven ke stálým rychlým zásahùm

a hlavnì sledovat zkoušky a z jejich kusého, náznakového prùbìhu si

udìlat jakýsi obraz skuteèné produkce a podle toho bìhem odpoledne

sestavit koneèný poøad. Nebo programy jsou v tiskárnì jen vysazeny

a oèíslovány nazdaøbùh, podle theoretických pøedpokladù a teprve

zkoušky naznaèí, jaký bude skuteèný postup premiéry. Podle toho

teprve bude nutno pøeházet sazbu a tiskárna bude muset sebou hodit,

aby v sedm veèer odvedla vytištìné knížky pro první veèer.

Vašek mìl z toho všeho po prvé v životì trému. Oh, kdyby

šlo o jeho produkci, kdyby sám se mìl vykoupit skokem smrti nebo

jízdou v boku konì nebo pøevzetím neznámých dravcù, to by byl Václav

Karas jako z ocele. Nebo kdyby šlo o nenadálou improvisaci celého

programu s jeho starými, zkušenými lidmi z Cirkusu Humberto, i to

by byla pro nìho hraèka. Ale tady stojí pøed vìcmi zcela neznámými,

které se zítra pøivalí jako smrš a mohou mu nenadále pøivodit nìjakou

netušenou pohromu. Pøipravil všechno co nejsvìdomitìji, ale zítøek

závisí na rychlé souhøe nìjakých sto padesáti lidí, kteøí se nikdy v životì

nesetkali. Z dvaceti èísel, které pro prvních patnáct dní angažoval,

znal na vlastní oèi jenom tøi. Sedmnáct jich pøichází jen na doporuèení

agentur, na základì prospektù, kritik a fotografií. V kanceláøi leží jejich

depeše. Osm jich pøijede a chce zkoušet dopoledne, deset èísel se objeví

mezi druhou a pátou hodinou, dvì èísla mohou pøijet až v 6.15, to jest

zkoušet až nìkdy po pùl sedmé. A po pùl osmé prý již zaèíná pøicházet

obecenstvo, které chce veèeøet ještì pøed programem. Strhnou to všechno

vèas a bez pohromy?

A bude mít veèer s poøadem sukces? Vybíral jej dlouho

a opatrnì. Jeho zkušenost z Paøíže ho pouèovala, aby nikdy nedal na

týž veèer dvì èísla z téhož oboru. Vìdìl, že první dvì vystoupení jsou

obìtována neklidu v hledišti a že mohou být slabší. Ale tøetí èíslo má

(406)

již být dobré a mìlo by být žertovné, aby lidé co nejdøíve roztáli. A

všechno se musí rychle støídat, program má jen letìt a každé zvednutí

opony má být už pro zrak pøekvapením. Na chlapce z Horní Snìžné

pod vedením Kerholcovým se mùže spolehnout, ti pùjdou do práce

jako lvi. Ale bude mít dost prospektù a závìsù pro všecky náhodné

potøeby?

Sám mìl v programu jen jednu osobní libùstku: chtìl tu mít po

každé nìjaká zvíøata. Pro své a Helenino potìšení. Tak si navykli na

život s nìmou tváøí, že by se jim stýskalo, kdyby se dennì nemohli

pomazlit s nìjakým zvíøátkem. Zvláštì na Helenu to dolehlo, byla po

matce zamilovaná do stájí i do zvìøince. Vašek si chtìl pro zábavu

nechat aspoò oba foxteriéry, Whisky a Brandy, ale Petøík byl z nich

doma všecek vystrašen. Dali je tedy Kerholcovi, kde oba ti malí divoši

mìli mezi Kerholcovými kluky ráj. V programu chtìl tedy mít stále

zvíøat a už je mìl zajištìna na celou sezónu. Vìøil ostatnì, že dresura

se vždy obecenstvu líbí, a proto se nebál ani dvou tøí èísel toho druhu

v jednom veèeru. Pro zaèátek mìl psí a koèièí divadlo Miss Harietové

a dresuru ledních medvìdù, které velmi odvážnì pøedvádìla M

lle

Blanche.

Jedno èíslo angažoval na radu Burešovu.

„V Praze,“ øekl mu Bureš, „budeš mít vždycky úspìch

s hudebním èíslem. Jestli to bude Paganini nebo tahací harmonika, to

je jedno; kdo Pražanùm pìknì zahraje, ten je u nich Pámbù. To není

na celém svìtì taková obliba v muzice. Tady bys mìl nejvìtší sukces

s tygry, kdybys mezi nimi zahrál ,Když Zdenìk mùj ve svatém

nadšení‘.“

Karas se podle toho zaøídil a pro zaèátek zvolil nìco mezi

Paganinim a tahací harmonikou - virtuosa na xylofon. A ještì jedno èíslo

mìl z cizího podnìtu: 3 Romanoffs, moderní gladiátoøi. O to si øekl pan

Achilles Breburda hned tenkrát, když podepsal smlouvu.

„Tak jsme to, pane Karas, s pomocí boží projednali a vod 1.

kvìtna jsou voni tady svrchovanej pán. Na podzim nám ukážou, co

umìj. Je to jejich branže, já jim do toho mluvit nebudu - jako mi zas

(407)

voni nebudou mluvit do vomastku v kuchyni. To je tak jako s tou

Klárou, co vo ní vždycky øeèní pan nejvyšší zemský maršálek. To

neznají? Má to být nìjaká Pachtová, já vo ní takto nic nevím, snad to

byla ta hrabìnka, Ale pan nejvyšší vždycky øíká: Klára Pachtová,

bony amièi - a to jako znamená, dyž je to bon, tak je to bon, a dyž je

to na vobou stranách bon, tak je to bonbon. A to já si to tak v duchu

linýruju: mezi námi dycinky Klára Pachtová. Dyby ale chtìli, pane

Karas, nebo dyby si milostpaní vinšovala k veèeøi extra porci, to jen

klidnì vzkážou do kuchynì, to já už zaøídím, na to se u mne nekouká.

Ale dyby voni chtìli nìco pro mne udìlat... já jim do toho mluvit

nechci... ale povídám, dyby chtìli a mohli... já bych jim povìdìl

o takové extra porci s jejich strany, pro mne a pro mý dva bráchy:

dyby tak líbili, Karáseèku, zaangažovat vobèas òákou tìžkou váhu...

vìdí, to je moje špecielní gusto. Já jim tam mám u katrob svoji matraci,

a dyž takovej øáckej chasník pøijde, tak si to tam buï já nebo Bøea

nebo Ctibor s ním rozdáme... vìdé, ve vší tichosti, bez publika, jen

vrchní Šebele, ten tlustej, co má lóže, pøijde, aby nám to vodpískal.

To je naše tajemství tady. Prosím jich, voni vo tom ani muk - jako ten

Ján Nepomuk! Vono se to pro landtágovýho traktéra nehodí. Já vím,

vony nóbl partaje vohrnují nad tìžkou váhou nos, ale pro nás

vobyèejnej pøízemní lid je takovej kladiátor potìšení my holt chceme

krásu mužskýho tìla. Dyž pøijde takovej chasník, napne ruku a udìlá

musklšpíl a von mu ten piceps skáèe jak janek, to je marný, to je pro

našince kouknutíèko. Tak vo to bych vobèas prosil... ale jen dyž se to

hodí... jinak, to se ví, Klára Pachtová...“

„Klára Pachtová,“ pøikývl tenkrát Vašku a nyní mìl 3

Romanoffs a Achilles Breburda si pøipravil žínìnku.

„Už abych mìl zítøejší veèer za sebou,“ vzdychl si Karas, když

odpoledne posledního záøí pøišel za Steenhouwerem do kanceláøe,

„jakživ jsem nemìl pøed sebou tolik neznámých vìcí.“

„Jedna vìc však už není neznámá,“ odpovìdìl mu strýc Frans,

„divadlo bude vyprodáno. To je to nejdùležitìjší.“

„To jsem rád. To také artisté jinak zaberou, než když cítí díry

(408)

v hledišti.“

„Nebude dìr. Zbývá hrst sedadel na galerii, ale ta se ještì

bìhem dne prodají. Nejzajímavìjší je, že v poledne pøišla telegrafická

objednávka lóže z Hamburku.“

„Z Hamburku? Opravdu? Prosím tì, kdo?“

„Nìjaký hrabì Orsini.“

„Orsini? To je známé jméno, ne?“

„Mnì se taky zdá, ale nevím, kdo to je. Ale musí to být nìjaký

tvùj ctitel, protože v telegramu pøeje úspìch.“

„Cože? Kde je ten telegram?“

A Karas popadl blanket, jejž mu Frans podával. Znovu

a znovu èetl pøilepenou pásku:

wünsche besten erfolg bestelle parterrloge...

„To je bájeèné!“ vzhlédl koneènì Karas k Steenhouwerovi,

„hrabì Orsini jede za mnou až do Prahy! To je opravdu velkolepé!“

„Na tom nejlépe vidíš, že Cirkus Humberto není mrtev, ale

pokraèuje. Jeho ctitelé jedou za ním pøes pùl Evropy.“

„Kterou lóži jsi mu dal?“

„Prosceniovou - tu mívá šlechta nejradìji. Není do ní pøíliš

vidìt.“

„Výbornì. Zítra mi pøipomeò, abych se mu šel v pøestávce

podìkovat. zapiš si to, Frans. Orsini, Orsini! Krásné, kavalírské jméno!

To je koneènì jednou šastné znamení! Musím hned za Helenkou,

povìdìt jí tu novinu.“

Karasovi opravdu bylo najednou do zpìvu. Publikum jde za

ním! A jaké publikum - hrabì Orsini! Zítøek už není pro nìho naprosté

temno, už má v nìm jeden pevný bod, o který se mùže opøít, jeden

záøivý bod, který mu osvìtluje všecko ostatní a ukazuje mu to v lepším,

rùžovìjším svìtle.

Helena také nezná žádného hrabìte Orsiniho a nepamatuje

se, že by kdy otec o nìm mluvil. Ale telegram svìdèí o jeho existenci

a obìma je hned lehèeji u srdce.

(409)

Osudný zítøek nadešel s pøechodnou zmateností. Všecko bylo

do puntíku pøipraveno a najednou je tu plno vìcí, na nìž pøedem

nevzpomnìli, a plno vìcí, které je v poslední chvíli nutno udìlat jinak.

Drožkáøi, posluhové, povozníci a zasilatelé pøivážejí od rána kufry,

bedny, klece a zase kufry, neznámí lidé shazují se sebe kabáty

a komandují s jevištì muziku i režiséra, prohlížejí závìsy, lezou do

provazištì, zkoušejí podlahu, mìøí si na kroky jevištì, hádají se o šatnu,

vytahují zavazadla, dožadují se vody, vykládají kapelníkovi o partituøe,

odkud se má kam vrátit, shánìjí se v kanceláøi po adresách bytù a po

nejbližších obchodech, vracejí se do hledištì, seznamují se a už spolu

klábosí, kdo odkud jede, jaké tam bylo angažmá, jaké publikum,

jaké byty, jaká strava. Je to zmatek, ale ti lidé jsou pøitom klidní, jen

když se brzo dostanou na øadu a když cítí pochopení pro svou vìc.

Zkoušky bìží jako když namaže, ale Karas z nich mnoho nemá pro

své ocenìní, málokterý ukáže, co vlastnì dìlá, vìtšinou jenom

naslouchají své muzice, jde-li pøesnì tak, jak jsou na ni nauèeni.

Uprostøed odpoledne Karas ani nedoèká konce a posílá do tiskárny,

aby to pro dnešek vytiskli tak, jak to sestavil.

Bože, jaké je štìstí, že si ponechal orchestr, který už tu hrál za

pana Breburdy. Ukazuje se, že tlusouèký kapelník Pacák je velký

rutinér, kterého nic nepøivede z míry. Vyzná se v tìch všelijak

opisovaných, slepovaných a skládaných notách, ve škrtech

a pøípiscích, sám si tu a tam pøidìlá znamínko, které dosud nebylo

zapsáno, a jeho brejlatý pomocník opatrnì už skládá noty tak, jak

veèer pùjdou za sebou.

A veèer už je tady, Karas musí po direktorském zvyku do

pøedsíní, vymakávat valící se davy, kouká jako ostøíž, nespatøí-li mezi

nimi nìjakou známou hamburskou tváø, jíž by mohl øíci: „Pan hrabì

Orsini?“ Ale nepoznává nikoho, jen ví, že je tu dobrá nálada, že lidmi

proudí sympatie a radostné oèekávání. Hudba už uvnitø hraje, plynové

plamínky v hledišti se pøitahují, rampa záøí, je tøeba probìhnout

zákulisím. Všecko v poøádku, hlásí klidnì Kerholec, všecko v poøádku,

kývají vesele snìženští hoši, všecko v poøádku, zaznívá spokojenì ze

(410)

šaten, u nichž letmo zauká. A Kerholec už zvedá ruku, dvì taneènice

v závojích se rychle pokøižují, ještì si šoupnou nakøídovanou podešví

o podlahu, a už se opona zvedá, intráda se valí na scénu, dvì nalíèené

tváøe ustrnou v úsmìv, tìlo se vypne, pìt taktù, šest, sedm, osm -

teï!

Karas mrkl narychlo do prosceniové lóže. Byla prázdná; inu

ovšem, je ještì pøíliš brzy! A již spìchal vnìjším obloukem nahoru na

balkon, odkud chtìl sledovat své první pøedstavení jako divák. Hned

první èíslo vzbudilo jeho námitky. Ta dìvèata ohlásila, že tanèí

v èerveném kostymu, a teï mají fialový. Závìs se k tomu nehodí -

zítra hledat jiný!

Po taneènicích jde xylofonista - mùj ty bože, jak mìl ten Bureš

pravdu! Druhé èíslo a má pìt opon. A publikum je rozkuráženo. Teï

komický ekvilibrista... ano, berou to, už je bouda v náladì. Teï jen

neztratit tempo. Ne, hoši se tuží, sotva dozní potlesk, mùže jít opona

vzhùru. Tøi Romanoffs, moderní gladiátoøi. Albert van Dyk, imitátor

dirigentù. Rolf, veselý kouzelník, Three Stars, tøi krasavice na bradlech.

Ikarské èíslo, ano, ale tu bude lépe to pøehodit dát kouzelníka mezi ty

atletky a ikarce. Miss Hariet, psi a koèky. Bouølivý úspìch. Pausa.

Karas letí do lóže èíslo 5, tam je Helena s Alicí a s hochy

a s nimi Smetana. Rozzáøené úsmìvy, trojí silné, kamarádské stisknutí

ruky. Obì ženy tomu pøece rozumìjí a jsou spokojeny. A potvrzují

mu, že publikum je nadšeno. Nezkazí-li se to v druhé pùli - a obì

honem klepají na bariéru -, je to hned napoprvé velký, strhující sukces.

Výbornì, a teï rychle do zákulisí, za Kerholcem. Ten už nìco

ví z druhé strany. Co øíkají ti, na kterých nejvíce záleží. Ti, kteøí už

projeli pùl svìta. Kerholec zdaleka spokojenì mrká.

„Dobré to máš, Vašku! Všichni jsou v náladì. Dávno prý už

nezažili tak animovanou premiéru. A už se ptají na tebe, co jsi zaè, žes

tohle tady vykouzlil. Praha prý bývala tìžkopádná a nerada tleskala.“

Na jevišti stavìjí møíže pro lední medvìdy. V uctivém oblouku

je obchází Frans Steenhouwer a kýve na Karase.

„Publikum je, Vašku, veskrze spokojeno. Biletáøi i èíšníci už

(411)

to hlásili. Taky lóže jsou v náladì. Prodlužte pøestávku asi o deset

minut. Je více objednávek na veèeøe, než restaurace poèítala. Aby se

to aspoò rozneslo pøi svìtle. A mám ti pøipomenout hrabìte Orsiniho.“

„Pravda, Karle, zaøiï to s tou pøestávkou: pøidat osm minut.

Ale víc ne. Bojím se, že se pøíliš zpozdíme.“

Karas se zastavil pøed prosceniovou lóží a kývl na uvádìèku,

je-li obsazeno. Odpovìdìla, že ano. Prý starší pán, v redingotu. Karas

zaklepal. Uvnitø se ozvalo:

„Volno!“

Po èesku! Copak hrabì Orsini...?

Karas stiskl kliku.

Otevøel a vykulil oèi.

Pøed ním stál seržán Ferenc Vosátka v póze neobyèejnì

dùstojné.

„Ferenc, - tos ty?“

„Ano, seržán Vosátka Ferenc, jak ho Bùh stvoøil a èeští krejèí

v Hamburku ošatili. Vosátka Ferenc, alias hrabì Orsini. jak øíkával

Honza Bureš: Co srdce pojí, ani Vltava s Labem nerozpojí. Doufám,

že jsem si dost podoben, že tì otázka totožnosti neuvede

v pochybnost. A myslí-li snad Vaše Direktorská Svrchovanost, že jsem

jen klam a mámení smyslù, raèiž se mnou ihned usednout ke stolku,

kde slušná láhev Veuve Cliquot tì pøesvìdèí o mé bytelné tìlesnosti.“

„Ale co to bylo za komedii s tím titulem?“

„Velmi prosté, pozdní slávo Humbertù: pøedpokládal jsem,

že budeš den pøed premiérou v náladì znaènì pokleslé. A abych ti

tak øíkajíc zvedl mandélky, poslal jsem ti tu blahopøejnou depeši...“

„Opravdu, Ferenc, velmi mi prospìla. Už jsem byl všecek

zoufalý. Hlavnì jsi hodný, že jsi pøijel. To je pøekvapení! A nechceš jít

k našim? V prvním poøadí jsou Helenka, Alice Kerholcová, Bureš...“

„Avanti, signore! Hrabì Orsini prosí, aby byl uveden

k slavnému dvoru humbertovskému.“

Zbytek veèera byl tak krásný a radostný, že Bureš-Smetana

všechny lehce pøesvìdèil, že nelze tak šastný poèátek ponechat bez

(412)

oslavy. Když se pøedstavení skonèilo, vzkázali pro Steenhouwera,

Kerholce a Karase otce. První dva pøišli brzy, tøetího museli chvíli

hledat. Našli ho v orchestru. pøi posledním èísle si tam pøinesl židli,

aby si mohl zatroubit marš na rozlouèenou, slavný Pochod Cirkusu

Humberto, Leopolda Selnického opus èíslo1.

„Nᚠmarš!“ zvolali všichni v øeditelské lóži radostnì, když se

dole ozvala jeho intráda.

„Ano, nᚠmarš,“ pøikývl Vašek. „Pochod Cirkusu Humberto

se bude hrát, dokud zde bude Theâtre Varieté Humberto. A žije dál

vše, co mùže ještì žít!“

„A co je se Selnickým?“ zeptala se Alice.

„O toho už je postaráno,“ odpovìdìl Vosátka. „Jmenoval jsem

ho prvním klimprkastelánem Námoøníkovy nevìsty. Dostal piano

rozmìrù menší bachraté bárky a zakotvil s ním v severovýchodním

koutì Moøe Karibského, v Zátoce Jamaiské. Jméno pak obdržela

tato zátoka podle mocné láhve rumu, která se jako maják zvedá na

klavírní desce místo svícnu. Nìkolik zkoušek jasnì prokázalo, že rum

osvìcuje našeho Selnického znamenitìji než žárová punèoška. I sedí

tam a hraje èernošské písnì a mexické tance a zpìvy pamp a jeho

sláva roste ponenáhlu od ústí Orinoka až k Rio Grande del Norte.“

III

Pan Dvoøák, portýr divadla Varieté, zaslechl, jak pøed

vchodem zastavila drožka. Vykoukl oknem a vidìl, že z drožky

vystupuje starší pán, pán tak ušlechtile krásný, vznešený a dùstojný,

jako by to byl sám státní rada Goethe. Karlínský pan Dvoøák sice

nemìl tušení, že byl nìjaký státní rada Goethe, ale pochopil, že je to

významná návštìva. Proto vyšel z vrátnice, otevøel dveøe a hluboce

se uklonil.

„Dobrý den,“ øekl neznámý nìmecky, „kdepak je zde

øeditelství?“

(413)

„Koho mám ohlásit, prosím?“ zeptal se pan Dvoøák, víc ze

své zvìdavosti než ze služební nutnosti.

„Bimbam,“ odpovìdìl vznešený cizinec.

„Jak prosím?“

„Bimbam!“ odpovìdìl neznámý znovu.

„Moment...“ øekl pan Dvoøák a vyjeven zalezl do vrátnice

k domácímu telefonu. Ve Varieté byl zaveden domácí telefon, nebo

co se v Karlínì usadil inženýr Køižík, patøilo k místnímu patriotismu

zámožných domù podporovati mladého vynálezce.

„Haló,“ zavolal pan Dvoøák pana Steenhouwera, „je tu nìjaký

nóbl pán a chce do øeditelství.“

„Jak se jmenuje?“

„To je to, pane sekretáøi, já se to stydím opakovat. Snad

jsem mu nerozumìl, ale dvakrát jsem se ho ptal a on mi po každé øek

takovou nemožnou vìc. Prý Bimbam...“

„Ach, Bimbam Bimbam?“

„Ne, jen Bimbam!“

„Ale to je Bimbam Bimbam.“

„Moment!“

Pan Dvoøák vystrèil hlavu z vrátnice.

„Pan Bimbam Bimbam?“ zeptal se toho vznešeného.

„Ano. Bimbam Bimbam.“

„Tak tedy jó,“ køikl pan Dvoøák do telefonu, napùl už z toho

blázen, „Bimbam Bimbam.“

„Tak pøece Bimbam Bimbam,“ odpovìdìl Steenhouwer, „a

pøijde nahoru.“

„Prosím, pane Bimbam Bimbam,“ vylezl zase pan Dvoøák, ale už

se tak neuklánìl, „ráèej po schodišti do prvního patra, pane Bimbam

Bimbam, a první dveøe vlevo, pane Bimbam Bimbam...“

„Dìkuji,“ øekl pan Bimbam Bimbam vlídnì a kráèel klidným,

pružným krokem ke schodišti.

„Jsem Bimbam Bimbam,“ pøedstavoval se nahoøe

Steenhouwerovi, „to první je pøíjmení, to druhé je osobní jméno. Do

(414)

seznamù pište tedy obrácenì Bimbam Bimbam a nikoli Bimbam

Bimbam.“

„Samozøejmì, pane Bimbam,“ usmál se Steehouwer, dívaje se

s neskrývaným pøekvapením na vysoké èelo, krásné velké oèi, orlí nos

a pìknì vykrojená ústa pana Bimbama. Pan Bimbam vypadal jako

staroøímský senátor a to právì bylo Steenhouwerovi podivné. Nebo

pan Bimbam byl nejslavnìjší komik let devadesátých, dvacet minut prý

publikum øièí smíchy, když se objeví na scénì. A tu stojí pøed ním tak, že

pøehodit si togu, mohl by ihned hráti Caesara.

„Vᚠpøíchod je ovšem pro nás velkým pøekvapením,“

pokraèoval Steenhouwer, „jste snad první artista, který pøijíždí mimo

termín.“

„Ano. Ale to je proto, že pøicházím do Prahy po prvé. Ještì

jsem tu nikdy nebyl. Pro mne je hrozné pomyšlení pracovat pøed

obecenstvem, které neznám. Každé mìsto má jiné publikum. Kdybych

byl na scénì tøi ètvrti hodiny, celkem by mi to nevadilo. Ale já to mám

rozpoèteno na dvacet minut a to nemohu ztrácet každý den pìt minut

na zápas s diváky, abych je dostal do nálady. Já je musím chytit hned.

Proto jedu do mìsta, kde jsem po prvé, o týden, o deset dní døív

studovat publikum. Je to ztráta ètrnácti dnù, ale to už musím poèítat

k režii. Až sem pojedu po druhé, musí se lidé hnát deset dní pøed

termínem k podniku, ne já.“

„Nepochybuji o tom, a proto je nám líto, že už napoprvé jste

nám podepsal jen na ètrnáct dní a ne na celý mìsíc. To by se teprve

toho využilo.“

„A co kdybych se nelíbil? Ne, vážený pane, èlovìk nesmí být

opovážlivý. Publikum je hrozný tvor a našinec na scénì si jím nikdy

není pøedem jist. To se ví, mohlo by i to být jedno, kontrakt je kontrakt

a škodu by si odneslo øeditelství. Ale tak se já na to nedívám. Žádám

o velkou gáži, ale chci ji podniku vydìlat. To patøí k dobrému poøádku

svìta. Jakpak je to v Praze s ubytováním? Víte, potøebuji byt, kde

mohu dupat a øvát. Jsem jinak velmi spoøádaný nájemník, ale mám

jednu slabost. V každém mìstì chodím po vetešnících a kupuji staré

(415)

hadry. Klobouky, èepice, šaty mužské i ženské, uniformy, livreje; ti

hadráøi mì všude považují za tichého blázna. Kdybych byl tichý blázen!

Ale to já si to snesu domù, oblékám si to pøed zrcadlem, a když z toho

vyleze nìjaká pitomina, zaènu øvát a skákat jako blbec. Nevím co to

je. Jsem pøece docela klidný, normální èlovìk slušného chování, ale

když na sebe navléknu cizí mundur a on se mi líbí, vjede to do mne

z tìch šatù jako elektøina, najednou se cítím tøebas jako hasiè a už

øvu, jako by hoøelo. Víte, to je hrozná nátura, já se vám za ni docela

stydím. Do hotelu s tím nemohu a k nervosním kvartýrským taky ne.

Ale co je to platno, když tak doma dva nebo tøi roky dennì hodinu

øvu jako hasiè, vyjde z toho pøece jen pìt minut pro jevištì a ètyøikrát

takových pìt minut staèí na živobytí. Divná živnost, co?“

Steenhouwer vytáhl seznam bytù. Množství panièek z Karlína,

Poøíèí, z Florence se ucházelo o ubytování artistù. Byli to vzácní

podnájemníci, poøádní, skromní, šetrní, nikdy nepøicházeli pøíliš pozdì,

nikdy nezpùsobili žádnou nepøíjemnost. Odespali si svých patnáct nebo

tøicet dní, zaplatili, naložili kufry, zmizeli ve svìtì a za pìt nebo za

deset let se najednou objevili, jako by tu byli vèera, a dožadovali se

téhož pokoje, téže ranní kávy s rohlíky a téže obsluhy jako tehdy.

Varietní artisté byli malá, ale dùležitá složka karlínského života

a sám Karas jako øeditel od první chvíle cítil, že jsou to jiná odrùda

téhož štìpu než cirkusáci. V cirkuse jeli všichni stále pohromadì,

vìtšinou spolèeni na celý život. Byla to jako vesnice na kolech, vezli si

s sebou stále svùj domov se všemi jeho vzájemnými pletkami, trudy

a radostmi, které vytváøely opravdové spoleèenství. Cirkusáci byli

všude doma, varietníci byli všude cizí. Nemìli s kým si pohovoøit,

nemìli krom svého vystoupení žádných zájmù, bloumali svìtem v trvalé

zamlklosti a probudili se jen, když se setkali s jiným artistou. Pro žádnou

skupinu lidí nebyl pojem „denního stolu“ tak dùležitý jako pro lidi

z varieté. Praha, Vídeò, Paøíž, Varšava, Londýn - život pro nì byl tam

jenom v té a v té kavárnì, jejíž adresu mìli ve svém odborném listì

a kde se mohli sejít s lidmi stejného cechu a osudu, aby s nimi vedli

vìènì tytéž hovory o jízdních øádech a celních prohlídkách, o øeditelích

(416)

a kapelnících, o tom, který spoleèný známý byl kde v kterém programu

a kde nastala nìjaká zmìna ve firmì, jak øíkají spoleèenství aspoò

dvou jevištních umìlcù. V tomto trudném, studeném a samotáøském

životì byl každý doèasný byt velkou a dùležitou událostí. Hotel byl

pro nì stejné poustevnièení jako ostatní život a byl jim i drahý, kdežto

byt v rodinì jim dával za menší peníze i kousek prostého lidského

styku, kousek životního tepla. Notýsek s adresami bytù byl cestovní

nezbytností každého z nich, nazdaøbùh si do budoucna zapisovali

každou informaci o kvartýrských kteréhokoliv mìsta v Evropì, a když

zùstali u kavárenského stolu nebo ve vlaku sami, byla to jejich vìènì

poutavá èetba. Jedny zápisy jim budily vzpomínky na nìkdejší pobyt

a jiné rozpoutávaly pøedstavy o pøíštím pohodlí a blahobytu.

Nìkteøí jezdili se svými manželkami, které však byly postiženy

stejnou nostalgií života bez koøenù a bez domova. Èást jich mìla aspoò

jeden kout ve svìtì, do nìhož se v letních mìsících vracela k osvìžení

a odpoèinku. Nehùø na tom byli ti, kteøí se oženili s artistkou

a z nìjakého dùvodu nemohli s ní utvoøit firmu, ba ani být v témž

programu. To postihlo i švýcarského konservatoristu Ludvíka

Wächtra, který jednoho dne shledal, že má mnohem vìtší úspìchy

jako komik na scénì než jako druhý houslista v orchestru, dal si smìšné

jméno Bimbam Bimbam a zaèal jezdit svìtem jako clownský

humorista. Na jedné štaci se zbláznil do krásné Chorvatky, která

pøedvádìla volnou dresuru foxteriérù. Vzali se a jezdili spolu, ale po

èase se museli rozejít. Její psíci se tak zamilovali do svého veselého

pána, že je paní Wächtrová nemohla zvládnout. Pokud byl Bimbam

Bimbam nìkde v zákulisí, pracovali foxteriéøi nepozornì a nedbale;

když mìl sám své vystoupení, øvali v klecích a dobývali se k nìmu, že

byli z toho úplnì uštvaní. Paní Wächtrová se pokusila nejbláznivìjší

z nich vymìnit, ale nebylo to nic platné, pøítulnost k panu Wächtrovi

pùsobila jako nákaza na každé nové zvíøe ve smeèce.

„Má zlatá Milico,“ øekl jí jednou Bimbam Bimbam, když se

psi vydrali nìjak z košù a vøítili se vprostøed jeho èísla na jevištì, „nedá

se proti tomu nic dìlat - já mám patrnì vyslovený fox appeal!“

(417)

A na vahách mezi manželstvím a psíky rozhodli se po artisticku

pro psíky a dali rozkaz agentuøe, aby je rozvedla. Od té doby se

Bimbam Bimbam setkal se svou Milicou a jejími foxteriéry jen tenkráte,

když mìl nastoupit do neznámého mìsta. Ze ètrnácti dnù, které si

uvolòoval pro ohledání publika, ètyøi vìnoval návštìvì u své paní.

„Poøád je to hezèí,“ øíkával spokojen, „než manželství krotitele

Barona s krotitelkou Irmou Condé. Ti se vzali z èisté dompteurské

vášnì. On má ètyøiadvacet tygrù, ona má dvacet lvù. Snili o tom, jaký

to bude harmonický život, ale do svatby se ještì nenašlo varieté, které

by do jednoho programu angažovalo ètyøiaètyøicet bestií. Èlovìk míní

a nìmá tváø mìní.“

Pan Bimbam Bimbam byl na rozdíl od vìtšiny artistù znamenitý

spoleèník, pøívìtivý, hovorný a dìtinsky veselý. Chodil vznešenì,

vypadal majestátnì, ale když cítil, že se po nìm lidé dívají a že si

šeptají, co je to asi za znamenitou goethovskou osobnost, najednou si

nasadil klobouk napøíè, ruku strèil za vestu a rázem jim udìlal z Goetha

Napoleona. Rád si poklábosil s personálem a zvláštì pan Dvoøák

v portýrce byla jeho oblíbená denní zastávka. Jednou si všiml, že pan

Dvoøák volá z vrátnice své pozdravy ještì døív, než se pøicházející

objevil u dveøí nebo u okénka. Pan Bimbam se ho zeptal, jak to dìlá,

že o každém pøedem ví, a pan Dvoøák se mu pøiznal, že si navykl

rozpoznávat všecky domácí lidi podle kroku. To bylo nìco pro pana

Bimbama; za tøi dny už šel po schodišti týmž lenivým, šoupavým

krokem jako Steenhouwer a hroznì se chechtal, když se z portýrky

ozvalo:

„Dobrý veèer, pane sekretáøi!“

Velmi byl pan Bimbam pøekvapen, když se setkal s øeditelem

Karasem. Vrtìl hlavou, jak je pomìrnì mlád, ale ještì víc byl udiven,

když v nìm poznal èlovìka z praxe, který sám opravdu mnoho dovedl.

„Vy jste bílá vrána, direktore,“ øíkával Vaškovi, „øeditel, který

nìco umí, ten už bude pomalu existovat jen ve vykopávkách. Kam

èlovìk pøijde, všude je rozvalen jen pan podnikatel se svou spekulací

a vedle nìho bývalý obchodní cestující jako odborný øeditel. Jejich

(418)

první starost je mít kožich a cylindr a prsteny a tìžké cigáro v bílé

špièce a vypadat nìjak prominentnì. To je vám až komické, jak teï

èlovìk natrepí poøád týž typ a tentýž pøedstíraný tyátr. Za mých

mladých let bývali direktoøi lišáci, všelijací bývalí šlejfíøi z jarmarku,

ohromná sorta tažených chlapíkù, v kterých se èlovìk hned nevyznal

a s kterými si musel chvilku pohrát, než jim pøišel na jejich chytristiku.

Ale v každém z nich nìco bylo. Kdežto teï ani èlovìk nemusí zaukat

a už to duní prázdnotou. Zato dìlají figuru. Figuru pøede mnou, který

bych jim pøedvedl milion figur, každou jinou! Jen figuru té slavné dnešní

prominentní osobnosti bych jim nedìlal, to by bylo pod mou dùstojnost!

Tomu se uèí až každý agent s vázankami, jak si má sednout

a povytáhnout kalhoty, jak si má nad stolem promnout ruce, jak si má

uhladit vlasy, jak se má tváøit unavenì nebo lhostejnì. Vìøíte, že jsou

už direktoøi divadel a cirkusù, jejichž nejvìtší pýchou je, že byli

jmenováni komerèními rady? To je ta hrùza nové doby: tady jde chlap

beze zbranì mezi tygry, tady jiný letí vzduchem tøicet metrù nad zemí

a jiný žonglíruje osmdesátikilové koule a nad tím vším leží roztažen

pan komerèní rada, který pøed deseti lety zkrachoval s prádlem nebo

s dutinkami na cigarety. Vìøte mi, vy jste bílá vrána, ale jen se proboha

nepoèeròte. Vy jste pøece dost silný sám za sebe, abyste nemusel

nabírat alury prominentní osobnosti.“

Èím více pan Bimbam poznával Vaška ve všech zpùsobech

jeho jednání, tím více byl jím nadšen.

„Vᚠsynovec je v nejkrásnìjším rozbìhu,“ øíkával dùvìrnì

Steenhouwerovi, když se trochu zasvìtil do domácích pomìrù, „vydrží-

li, bude Varieté Humberto rájem artistù a svìtovou slávou vašeho

mìsta. Všecko se dnes øítí do humbuku, on vìøí práci. A vìøí lidem, to

ani on sám neví, co jim dává. Vìtšina lidí je z dobrého materiálu, ale

neví o tom. Teprve když cítí dùvìru, poznají, že s tím dobrým, co

v nich je, mohou taky dobøe hospodaøit.“

Veèer však byl pan Bimbam Bimbam málomluvný a skoro

nezvìstný. Potuloval se poøád po hledišti tísnil se o pøestávce

v kuloárech a druhý den pøicházíval do øeditelství a jen vrtìl hlavou.

(419)

„Podivuhodné obecenstvo,“ øíkal, „já si s ním nevím rady.

Všude, víte, má publikum nìjaký urèitý, výrazný charakter, nìjakou

dominantu. Nìkde je od základu veselé a rozpustilé. Nìkde je

tìžkopádné a nechápavé. Nìkde je dìtinské a prostomyslné. Tomu

se èlovìk mùže pøizpùsobit a podle toho nanášet barvy. Ale tady je to

všecko nìjak složitìjší. Ti lidé pøicházejí sem do zábavního podniku

jako s trémou. Jako by nevìdìli, co je èeká. Jsou zaražení, jsou chladní,

èlovìk by si nìkdy zoufal, jaký je to led. Ale pøitom jim nic neujde,

všecko vidí, i chybièku i dobrý trik, všeho si všimnou a všecko ocení.

A pomalu se dostávají do varu. Nevím ještì èím, ale myslím, že

muzikou. Nejen tou, která se hraje v orchestru. Je ještì jiná muzika,

ta, o které se nepøednáší na konservatoøi. Víte, každá dokonalá vìc

je svým zpùsobem muzikální. Ti lidé zde to nìjak vnímají, protože

docela zøejmì vidí, jak se rozzáøí, když se nìco dokonalého provede.

A pak je v nich také šelmovství. Dovedou se smát, až slzí. Nevím, jak

to všecko spojit. Øekl bych chytrost a dobré srdce, ale to je tìžko

urèit jen tak ze vzduchu. Ale povím vám, že pan Bimbam Bimbam má

s tím starosti. Myslím, že bude nejlépe, když pan Bimbam Bimbam

pøed tìmito lidmi zanechá spekulace a bude prostý a lidský.“

Pak pøišla chvíle, kdy Bimbam pøestal filosofovat a zalezl do

své šatny, aby se soustøedil. Veèer se objevil zmìnìn v grotesknì

smìšnou figuru, tlachal pošetilosti, padal a potácel se, malièký lidský

èervíèek, kterému se pøihodí padesát nehod v pìti minutách, ale který

poøád vytrvale pokraèuje ve svém. Lidé v hledišti zrovna tøeštili

smíchem a sympatiemi. Bimbam Bimbam se stal heslem dne a pøipravil

divadlu Humberto patnáct vyprodaných pøedstavení.

„Co tedy pro pøíští rok? Zavážete se nám na celý mìsíc?“

ptal se ho Václav Karas, když se program konèil.

„Ano,“ plácl pan Bimbam Bimbam do nastavené dlanì, „a

staèím-li si vymýšlet nové vìci, chtìl bych tu být každý rok. Pracovat

pro toto divadlo a pro tohle publikum!“

(420)

IV

Nejspokojenìjší v novém prostøedí byl snad Antonín Karas.

Jeho první èin byl, že pøed prahem øeditelny, než do ní vstoupil, vyòal

portmonku a tìžkými prsty z ní vylovil papírek. Rozbalil jej: byl v nìm

lesklý dvacetifenik. Ten dvacetifenik, jejž Vašku dostal, když po prvé

nosil lvíèata. Nyní vytáhl Antonín Karas z kapsy kladivo a høebík,

poklekl a památný ten penízek pøibil pro štìstí na práh. Pak teprve

vstoupil dovnitø.

Divadlo byla haluzna nesmírná, ale jemu se mìnilo v rodnou

chalupu. Prolezl je od pùdních trámù až do sklepù, proklepal zdivo,

prohlédl maltu, omakal nátìry, pøezkoumal kliky a zámky, kohoutky

a pípy a už vidìl plno vìcí, které bude nutno kus po kuse vyspravit.

Veèer proletoval jak ostøíž mezi šatnáøkami a biletáøi, kolem bufetu

a restaurace, mezi pokladnou a orchestrem, ale ve dne byl z nìho ten

starý zednický fuškáø a meloucháø, který poøád mìl kde co vylepšovat.

Na zimu by byl nejradìji ucpal všechna okna mechem, naštípal døíví,

ovinul pumpu slamìnými provazci a do kotcù na dvoøe strèil krmníka;

to však v divadle nešlo a Karas si své venkovštìjší radosti našel ve

Smetanovì mlýnì. Dvakrát tøikrát v týdnu si tam zaskoèil, aby si

popovídal s Burešem o starých èasech. Ale to nešel nahoru do

m욝anského salonu pana otce, kde se blyštil empirový nábytek se

starými hodinami s orlem a zemìkoulí, s porculánovými soškami

a vázami, s rytými sklenicemi a s podobiznou Smetanových rodièù

v miniatuøe na slonové kosti, ve voskovém reliefu pod sklem, v èerných

støíhaných siluetách a v blednoucích daguerotypiích. To si radìji zašel

dozadu do mlýnice tohoto starobylého mlýnu høebenáèe a ponenáhlu

jako starý sekerník opravil kobylici, vylepšil lub a zavìsil pod koš

nový korèák. Od rána do noci mìl tak poøád co dìlat; a když se na

jevišti objevilo poslední èíslo a šatnáøky se pøipravily na závìreèný

ruml a biletáøi se rozestavili u všech východù, aby je vèas otevøeli

a zahákovali, Antonín Karas vklouzl na svou reservní židli v orchestru

a znamenitì si na rozlouèenou s bohatým dnem zatroubil Pochod

Cirkusu Humberto.

(421)

Nìkterý den mu to všecko ještì nestaèilo. Vyèkal v portýrce

u pana Dvoøáka, až všichni odevzdali klíèe svých skøínek a dveøí, popøál

jim i panu Dvoøákovi dobré noci a vyklouzl ven, dolù na Poøíè, do

Bílé labuti. V letních mìsících tam ještì zastihl zahradní koncert kapely

102. pìšího pluku, v zimì si našel místo mezi poøíèskými sousedy

v pøedním táhlém kvelbu restauraèním. Byli to starší zazobaní

živnostníci a obchodníci z okolí, pekaø, brašnáø, konfekèník, èepièáø,

železní, jak je tak nahromadila ulice, zachytávající nával venkovského

lidu. Nìkterý z nich byl i domácí pán a všichni tu pøi truòku hoøkého

ležáku s hustou bílou èepicí spokojenì pøemílali pražské sensace. Tehdy

to byli ponejvíce zprávy o chystané výstavì; to bylo plno øeèí o tom,

co se tam pøipravuje, jaká kolosální produkce je Prùmyslový palác,

celý ze skla a železa, jakou za ním inženýr Køižík chystá fontánu, co

tam bude všelijakých pavilonù, vždy i tuhle karlínský Srnec, špeditér,

se chlubí, že tam bude mít dva, a je z toho celý jelen. Ale hlavnì si tu

ti popijeèi libují, co tam bude pivovarských pavilonù, restaurací,

ochutnaváren, vináren a uzenáøských i lahùdkáøských kioskù, i turecká

kafírna tam bude i bodega a dva Èeši z Brím prý tam zaøídí pravý

American bar s èernochy, takže Pražáci, doufejme, žízní nezajdou

a budou mít celé léto kam chodit.

K tomuto stolu starousedlíkù tedy pøisedává Antonín Karas,

a on, který nikdy nebyl pøíliš øeèný, tady po šech starých zkušenostech

rozvazuje, vykládá sousedùm o cizích mìstech a zemích, jak se kde jí

a pije a jaké jsou ve svìtì všelijaké ženské. Tu si ti poøíèští zouové

rádi ještì sklenici nebo dvì pøidají na takový zajímavý rozhovor

s panem inspektorem, èlovìkem scestovalým; a rozkuráží-li se trochu,

jdou to ještì dorazit naproti k Buckovùm nebo k Rozvaøilovùm, za

zpìváèky, kteøí mají sice již po programu, ale za pár piv rádi dají nìco

k lepšímu.

Tak si Antonín Karas, zedník, užívá krásného životního

podzimu, koneènì mezi svými, koneènì mezi Èechy. A starý Kerholec

jen na nìho závistivì hudruje, což jemu se žije, Karasovi, když je

sám, ale kdyby tak mìl ženu a tøi hladové kluky, to by se musel jinak

(422)

uskrovòovat. A Karas se škvíøí, jak to na sekáèe placmistra dolehlo:

s kolika ženskými ve svìtì frajeøil, až ho tuta zrzavá skøípla, ta ho

dostala pod komando a pod pantofel; když si nìkdy pøece jen odskoèí

na pivo, zouvá si už u karlínského viaduktu boty a doma po pavlaèi se

šourá o špièkách. Ale kluci už mu rychle dorùstají, hezcí hoši to jsou,

vysocí, urostlí, po mámì Englièance. A hodní hoši to jsou, do

cirkusácké práce šli vždycky jako diví. Nejednou na nì Karas koukal,

že lítají po šapitó jako kdysi Vašku v novém a hned trojím vydání.

Však je tady i Vašek mìl rád a poctivì je všemu uèil; asi mu,

chudákovi, bylo teskno, když prohánìl manéží Kerholèata a jeho

vlastní Petøík byl zalezlý u strýce Franse s knížkou. A teï už je nejstarší

z nich, František, Ferenc, po kmotru Vosátkovi, fit a na jaøe pùjde

s cirkusem Henryho do svìta. Sám si to místo našel a rodièe ovšem

souhlasili, u Kerholcù nevládla žádná sentimentalita. Za rok pùjde

k cirkusu druhý, Karel, a po dvou letech tøetí, Honza. A Petøíèek

Karasù bude zatím pilný student, osm let gymnasia, ètyøi léta univer-

sity, pak snad na rok nìkde jako volontér a pak už se postaví sám do

života. Tak aspoò poèítá jeho táta. Celkem se mu to kryje se smlouvou

v divadle. Až bude o Petøíèka postaráno, budou rodièe volní a mohou

se vrátit ke koèovnému životu a obnovit zase Cirkus Humberto.

Václav Karas ví, proè obèas tyto výhledy v domácím hovoru

rozpøádá. Musí nìjak utìšit Helenu, která v Praze, v té milé, srdeèné,

vlahé Praze zaèíná chodit jako bez ducha. Vašek chápe dobøe, co se

v í dìje, rozsypal se jí pøekrásný domeèek z karet. Najednou zmizelo

všecko, co milovala, rodièe, pøátelé, cirkus, konì, zvíøata, maringotka,

publikum, potlesk a ovace. Místo vábného putování svìtem najednou

je pøipoutána k mìstu, kde vìtšinou slyší cizí øeè. Z praktických dùvodù

si vybrala byt nedaleko Varieté, naproti v rohovém domì u dráhy.

Hezký byt sám o sobì, ale jednou frontou oken jde proti šedivému

pilíøi železnièního viaduktu. Celý den se tu dívají na kamenné kvádry,

nad nimiž se jim nahoøe obèas vynoøí obrys lokomotivy a vagonù.

Utìšovali se pøedem, že pohled na jedoucí vlak je cosi veselého

a pøíjemného, - kolikrát na svých zájezdech mávali z vozù a s koní

(423)

rychlíku, který se s vlajícím rachotem øítil podél jejich cesty! Ale zde,

bìda, brzy poznali, že ve mìstì je to nìco docela jiného. Vlaky se jim

pøed okny valily zpomalenì, zesilujíce rachot kol a úpìní kolejnic.

Závoje dusivých dýmù, protkaných mastnými sazemi, snášely se do

ulic a v noci hømìlo temné dunìní spáèùm do snù jako stále opakovaná

hrozba. Den za dnem, noc za nocí se tu sunuly øady špinavých vozù

s mechanickou pravidelností, rozdìlujíce èas na úseky bezútìšné

marnosti. Helena Karasová byla v tomto prostøedí zachvácena

neúkojným steskem. Ani úspìchy jejího muže, ani šastné vyváznutí

z rodinné katastrofy, ani srdeèná oddanost Alice Kerholcové nedovedly

ji vzpružit, a Vašek tedy v ní podporoval to poslední, co ještì udržovalo

její vùli: vìdomí povinnosti k dítìti. A jako sladkou odmìnu za dlouhou

zkoušku trpìlivosti dával jí na konci té lhùty znovu zazáøit nejsladší

pro ni vidinu, Cirkus Humberto.

Jemu samotnému probìhla první sezóna jako voda náhonem.

Pøes to, že teprve sbíral první zkušenosti stálého divadla, mìl pro-

gram za programem stále pøitažlivý a obliba, kterou si získal šastným

nástupem, zùstávala mu vìrna. Divadlo obsáhlo pùl tøetího tisíce osob

a ceny byly vysoké, lóže stála celé ètyøi zlaté. Polovina jeho veèerních

pøedstavení vynesla vyprodaný nebo témìø vyprodaný dùm, odpolední

poøady o nedìlích byly vyprodány vždycky. Pan Achilles Breburda,

který mìl své zkušenosti, gratuloval mladému øediteli a horlivì uznával

jeho obratnost v sestavování poutavého repertoáru. A Frans

Steenhouwer si mnul ruce, když úètoval vysoké pøíjmy pokladny

i stoupající podíl z výnosu restaurace. Kdyby se to udrželo, bylo by

Varieté Humberto zlatý dùl.

Ale ještì sám závìr prvního roku je pouèil, že jejich možnosti

nejsou nekoneèné. Pøes rady Breburdovy chtìl Vašek pracovat až do

konce èervna. Pražští jeho pøátelé ho v tom utvrzovali, slibujíce mu

nový vydatný zdroj pøíjmù v nesèetných cizincích, které do Prahy

pøivábí zemská výstava. Zatím však od chvíle, kdy se výstava otevøela

a kdy se Praha octla v horeèce svých slavnostních dnù, návštìvy ve

Varieté silnì ochably. Všecko se hrnulo jenom na výstavu a zùstávalo

(424)

tam až dlouho do noci.

Bylo to jako jedno veliké národní opojení. Sto let práce

a vývoje Èeské zemì stálo tu na odiv v tisícerých exposicích a ze všeho

toho bohatství tvorby a výroby rostla bezpeèná jistota nového pøíštího

rozmachu. Lidé byli omámeni velkolepostí a mnohostí podívané, byli

uchváceni ruchem, který se na výstavišti rozvíjel, radovali se ze slávy,

která se na Prahu snesla. A nemohli se veèer rozlouèit s výstavou,

dokud nezašli k barevným zázrakùm tryskajících a padajících vod,

kde se jejich nadšení z krásy a velikosti slilo s citovým dojetím

a uvolnilo si ve vlahé letní noci zpìvem vroucí písnì Tylovy.

Výstava, výstava, výstava bylo jediné heslo mìsta i zemì.

Všechno bylo obráceno tam ke Královské oboøe, všechno žilo

radostným rytmem výstavní slávy. I ti národní zpìváci v lidových

šantánech se pøizpùsobili mocnému proudu. Kuplet mladého kandidáta

mediciny Prágra stal se vùdèím motivem všech výstavních radovánek:

„Vždy jsme jen jednou na svìtì... mládí a láska odkvete... stáøí

pøichází kvapem vstøíc... tak mladí se nesejdem víc!“

A ti, kteøí chtìli této mladosti užít, zpívali si nejnovìjší

odrhovaèku:

Kdo mᚠprach a nejsi cápek

a miluješ legraci,

zajdi sobì na výstavu

po té denní štrapaci...

A veèer jim všechny kapely ve výstavních restauracích

a vinárnách musely znovu a znovu hrát Šeborùv pochod: „My jsme

páni od fontány...“ Kuplet, který se stal hymnou.

Výstava žila, ale co nebylo v jejím ohnisku, pohasínalo. Také

Théâtre Varieté Humberto na kraji Karlína zùstalo bez návštìv a Václav

Karas doplatil na ten pokus vydatnou èástkou svého zisku. pak na

nìj po prvé dolehlo, co dosud za celého života nepoznal: nemìl co

dìlat. První týdny se pokusil užít svìta jako ti druzí. Dennì putovali

(425)

s Helenou na výstavištì. Ale to bylo pøíliš málo pro jejich energické

povahy. Dali tedy Petøíèka do opatrování dìdeèkovi Karasovi, který

s ním odjel na prázdniny do Horní Snìžné. A Vašek s Helenou se

pustili na cestu Evropou, hledat v lázeòských mìstech letní divadla

rozmanitostí a na rùzných místech roztoulané cirkusové podniky

a vyhlížet v nich nové neznámé síly pro pøíští pražské programy.

V

Mohutné fanfárové marše dští trioly do nástupu siláckých atletù,

pøekotné kvapíky ubíhají pod kmitem zlatých kuželù a pod perlením

barevných míèkù ekvilibristických èísel, valèíky se touživì plouží tmou

a ovíjejí mámivou krásu žen na scénì, polky skoèmo uvádìjí padavé

a potácivé komiky, italské, španìlské, americké rytmy plní vzduch

i sluch dráždivou smìsí exotiky od všech oceánù a èeská starosvìtská

sousedská èi obkroèák tvoøí srdeènì domácké výplnì všeho toho

nevídaného a neslýchaného. Baculatý pan Pacák zná svou vìc a èeští

muzikanti pod jeho taktovkou sviští smyèci, troubí a hudou, bijí v kotle,

bubny i stømen se vší tou zpìvnì melodickou i taneènì rytmickou

vášnivostí, která pulsuje krví lidu, z nìhož vyšli.

Václav Karas teprve nyní poznává, co je to orchestr; a tøebaže

i zde se hraje vìtšinou kapelnická hudba, bývalý cirkusák vnímá šelest

houslí a viol a broukání bas jako neznámou rozkoš. Èasto usedá

v zatmìlé lóži a dává se unášet melodiemi z orchestru víc než výkonem

na jevišti. Hraje to v nìm jako v taneèníku a jeho procvièené tìlo

bezdìky odpovídá hudbì a chtìlo by vytváøet nìjaký pohyb podle

jejího svùdného rytmu. Na scénì vidí èasto artisty, kteøí umìjí znamenitì

svou vìc, ale jsou jako hluší k skladbì, kterou jim k tomu orchestr

hraje. Tupì jdou od triku k triku, zatím co hudba jim dává plavné

pøechody a naznaèuje, jak by šlo vše uvést do rytmického proudu.

Karase bolí taková lhostejnost k hudbì jako urážka; harmonický soulad

pohybù, jejž v nìm vypìstoval Achmed Roméo, je sám v sobì hudební

(426)

a hudbu cítí jako své povznesení a umocnìní. Karas má pocit, že by

dovedl pøímo z hudby tvoøit zcela nové sestavy. Jak by to bylo krásné,

kdyby mu orchestr stále hrál urèitou melodii a on by pøi ní zkoušel

skoky a piruety tak dlouho, až by splynuly s hudbou v dokonalou

skladbu!

Na takové sny však teï nemùže myslet. Není už výkonným

umìlcem. Je to jeho denní bolest, tak mu samo svalstvo touží po práci

a èinnosti. Nerad by ztratil, co umìl, vždy neví, nebude-li se jednoho

dne vracet do manéže. Proto pøichází dennì èasnì ráno, k velkému

údivu pana Dvoøáka v portýrce, v øeditelnì se pøevlékne do trikotu

a bìží opuštìným divadlem do zákulisí, kde si postaví trampoliny,

pøivleèe žínìnky, zavìsí kruhy a hrazdy a hodinu pùl druhé cvièí všechny

staré cviky a triky. Nìkdy tam pøichází táta a nìkdy Kerholec; ti dva

staøí cirkusáci jsou jediní svìdci toho, že nìkdejší slavný Vašku neztrácí

ještì nic ze své síly a dovednosti.

Ale šídla v pytli neutajíš a gumový míè tak nebo onak prozradí

svou pružnost. Dopoledne sem pøicházejí cvièit Kerholcovi hoši a také

artisté angažovaní v bìžném programu potøebují si dennì utužit tìlo

ranní zkouškou. Zašedlý, holý prostor jevištì se svinutými prospekty

a odtaženými závìsy se mìní v tìlocviènu jednotlivcù i skupin, nìkdy

jsou tu i hrazdaøi, kteøí si roztáhnou sí nad prázdným hledištìm

a nahoøe v pøístropí se pak vznášejí volným komíháním i odlety

z nejvyššího švihu. Karas není øeditel, který by lhostejnì šel mimo

tento pracovní ruch. Tisíckrát víc než korespondence, návštìvy

a vyjednávání vábí ho podívaná na heroický zápas artisty o dokonalost.

To je jeho svìt a tam je ochoten prožít dennì kolik hodin, které mu

probíhají jako chvíle radostného vzrušení. A jak je sám v sobì pln

kypivých sil, nedovede být pouhým nezúèastnìným divákem; u

Kerholcových hochù se uplatòuje jako uèitel a cvièitel a odtud je jen

krùèek, aby bral podíl i na zkušební práci ostatních. Všichni ti atleti,

specialisovaní na urèité vrcholné výkony, mají nedùvìru k laiku

i soupeøi. Zde prožívají vzácné pøekvapení, že jejich mladý øeditel není

laik, nýbrž sám výteèný atlet akrobat, který umí kdykoli shodit kabát

(427)

a protoèit vzduchem dvojí salto mortale. A je to øeditel, nikoli

konkurent; s takovým èlovìkem je jim radostno si pohovoøit, jemu se

mohou svìøit s novými myšlenkami, o jejichž provedení jsou ještì sami

u sebe na pochybách. Všem jim je Václav Karas znamenitým rádcem

a pomocníkem. Ochotnì se zamýšlí, jak by bylo možno uskuteènit

nový trik, dívá se znalecky na první nejasné pokusy, radí v rozbìhu,

v odrazu, ve chvatech, upozoròuje na závady, odstraòuje estetické

nedokonalosti, pøivádí každého k hladké, plynulé výstavbì výkonu.

V druhém roce jeho øeditelování mìní se už Varieté Humberto ve velkou

zkušebnu nových nápadù a on sám se stává dùvìrníkem, pøítelem

a mnohdy i trenérem nejosvìdèenìjších artistických hvìzd. Když míjí

mìsíc jejich smlouvy, louèí se s Prahou velmi neradi; kdepak se jim

vyskytne podnik, který se jim takovým zpùsobem dá k dispozici?

Také Karas je vždy rozlítostnìn, když odjíždí èíslo, které za

jeho úèasti dospívalo už skoro k novému výkonu a jehož koneèný,

vítìzný úspìch nebude již sám vidìt. Hovoøí èasto s tìmi prostými

lidmi o tom, jaká je to škoda, že artisté nemají možnost vypracovat si

v klidu a v bezpeèí nové èíslo, že všechna pøíprava se protahuje

vìèným pøejíždìním a nestejnými podmínkami v rùzných podnicích.

Zatím se mu blíží doba letní pøestávky s mrzutou prázdnotou celých

ètyø mìsícù zahálky. A právì pomyšlení na hrùzu nuceného odpoèinku

pøivádí jej k nápadu, jejž zprvu jen tak nezávaznì nadhazuje, ale jenž

má netušenì živou odezvu: Václav Karas uvažuje o tom, nemìl-li by

v létì pøemìnit své divadlo ve skuteènou cviènou a zkušební síò artistù

všeho druhu, kteøí by si zde mohli vypracovat nová èísla nebo vylepšit

stará pro pøíští sezónu. Museli by ovšem za pronájem jevištì pøispìt

nìjakou èástkou k úhradì režie, na nájem, svìtlo, pomocný personál.

Rozpoèty Steenhouwerovy ukazují, že by to byly poplatky nevelké,

ale pøi vìtší úèasti pøece jen výnosné. Karas tedy zkouší s tím u

jednotlivých firem bìžícího programu, a hle, zájem se ihned ozve, ba

nìkdo to vítá s velkým nadšením. Tøi odpùldne porad se

Steenhouwerem staèí, aby se vypracovaly urèitìjší podmínky, a do

týdne rozesílá kanceláø zbrusu nové prospekty po všech artistech

(428)

Evropy. Do tøí nedìl je jasno, že to byla šastná myšlenka. Se všech

stran docházejí dotazy nebo už i objednávky. Koncem jara je

definitivnì rozhodnuto: Varieté Humberto se od 1. èervna do 30. záøí

mìní v artistickou cvièební síò, kde si atleti, akrobati, clowni, dresíøi

zvíøat i lidé mnoha jiných kategorií mohou za urèité paušály zajistit

skuteèné varietní jevištì se vším pøíslušenstvím a po pøípadì

i s orchestrem k svému pøípravnému studiu.

Václav Karas je šasten, nejodpornìjší údobí prázdnin se u

mìní v pracovní sezónu, na kterou se tìší víc než na aranžování vlastních

programù od podzimku do jara. Zkušenosti prvního léta staèily, aby

o rok pozdìji byl po celé prázdniny „vyprodán“. Stovky ramenatých,

zamlklých cizincù pøijely postupnì do Prahy, aby tu tøi nedìle, mìsíc

nebo i dva den za dnem „døely“ své pøíští vystoupení. Rozvrh hodin

v kanceláøi a u vrátného ukazoval od rána až do noci, pro koho je

divadlo v tu èi onu chvíli zamluveno. Nejslavnìjší esa programù se tu

objevila v negližé, soustøedìna jen na ty malinkaté problémy, které

rozhodovaly o budoucím úspìchu. Vìtšinou šlo opravdu o nepatrné

rozdíly výkonu, aby byl zcela zdaøilý. Byl to zápas o setinu vteøiny

v èase, o milimetry v prostoru, jimiž se teprve dosahovalo vrcholné

dokonalosti. Ale týdnù a týdnù bylo potøebí, než se objevil a zajistil

správný fortel, který umožnil, že se vše pøesnì povedlo.

Pražské Théâtre Variété Humberto se stalo svìtoznámou

artistickou institucí. Dvì nebo tøi divadla v Evropì se pokusila

napodobit šastnou Karasovu spekulaci, ale selhalo jim to, i když

nabízela nižší sazby. Artisté se táhli za Karasem, protože v Praze mìli

krom jevištì k disposici i jeho nevyèerpatelnou ochotu dobrého

kolegy, jeho technické znalosti a jeho zkušenosti øeditelské. Od mìsíce

k mìsíci se bìhem let vybrušoval jeho kritický pohled na hodnotu

výkonu, že rozumìl na scénì i vìcem, které byly zcela vzdáleny jeho

vlastní èinnosti, a bezpeènì vyznaèil jejich pøednosti i nedostatky. Stalo

se nìkolikrát, že se vyskytl ješitný a domýšlivý artista, který se urazil

nìjakým jeho upozornìním. Všichni ostatní však oceòovali, že pracují

a zkoušejí pøed oèima znalce, který má na mysli celkovou dokonalost

(429)

a harmonii jejich vystoupení. Václav Karas se jim èím dál tím více

stával svrchovanou autoritou, jejíž výroky se pøijímaly jako závazný

soud. Karas naopak mìl v létì pøed sebou výkvìt nejctižádostivìjších

umìlcù a mohl si s dokonalou jistotou zajišovat znamenitou pestrost

i hodnotu svých zimních programù. Pražané i venkovští návštìvníci

z Èech, kteøí se hrnuli do jeho divadla rozmanitostí na zábavnou

podívanou, ani netušili, jaké mezinárodní slávy se Praha ve svìtì

varietních umìlcù domohla. Být angažován v pražském varieté

znamenalo samo o sobì prvotøídnost. Pracovat zde bylo doporuèení,

prolongace byla jako signum laudis. Karas se v plnì mužném vìku

stával legendární postavou, o níž se s úctou a obdivem mluvilo na všech

artistických štacích. Pro tisíce menších lidí varietního a cirkusáckého

svìta zaèlo být snem jejich života, aby také jednou byli angažováni ve

Varieté Humberto pod øeditelstvím Václava Karase.

Byl v Praze èlovìk, který s velkým obdivem oceòoval vzestup,

jejž Karas divadlu pøinesl: pan Achilles Breburda, traktér a hoteliér.

Zápasil s tím pìt let a nevyhovìl, proto mu tím více imponoval muž,

který to dovedl od prvního vkroèení. A Breburda mìl proè záøit. Za

prvé mu Varieté nyní znamenitì vynášelo. Za druhé slyšel všude samou

chválu a vysocí páni ve snìmu najednou mu gratulovali k požitkùm,

které jim nové øeditelství jeho podniku pøipravilo. A za tøetí Karas

pamatoval na „špeciální gusto“ bratøí Breburdù a mìl v každém

programu nìjakého „krále svalstva“, s nímž se Breburdové mohli zmìøit

v øeckoøímském. Mívali na zákulisní žínìnce velké úspìchy, úspìchy

tak nápadné, že si Karas zaèal na to dávat pozor. Brzo tomu pøišel na

kloub. Vrchní èíšník Šebele, který jim soudcoval, upozornil každého

siláka hned po pøíjezdu, jaký je koníèek pánù Breburdù. Kdo s nimi

zápasil, mìl se ve varietní restauraci znamenitì. Ale kdo to dovedl

s nimi prohrát, ten tu mìl hotový eden, toho zanesli vším možným, za

toho platili útrat a ještì mu na rozlouèenou dali støíbrnou tašku na

doutníky nebo øetízek k hodinkám. Pan Šebele to umìl zaøídit a mìl

se pøitom taky moc dobøe. Atleti se na nìho koukali jako na managera,

který má právo na svùj podíl, a pan šéf, hrdì se vzpínající, že zvítìzil nad

(430)

šampiony Eropy, náramnì si pìstoval pana Šebeleho, který s p횝alkou

v ústech byl takøka úøední svìdek jeho zápasnických triumfù.

Achilles Breburda žil tedy na výšinách spokojenosti a velice

se znepokojil, když náhodou u šlechtického stolu ve snìmovní

restauraci vyslechl rozhovor o tom, jaké enormní gáže øeditel Karas

platí, aby pøivedl do Prahy nejlepší varietní síly. Na to blažený pan

Breburda nikdy nepomyslel. On své nìkdejší silácké programy

sestavoval hroznì lacino, hlavní vìc bývalo vydatné stravování. Platit

sto zlatých i více za jedno vystoupení zdálo se mu šílenstvím. Zachvìl

se tedy strachy, aby mu ten mladý direktorský blázen pøece jen v domì

nezkrachoval a nenechal ho nakonec na holièkách. A jestli nezkrachuje,

jestli s tím hospodaøením vychází, muselo se myslit na to, aby pøes

všecky smlouvy neutekl nìkam za lepším. Bøetislav a Ctibor pøikyvovali

k jeho obavám, by mínili, že by se vùbec s divadlem mìlo nìco provést,

když je teï v takovém rozkvìtu.

Tak se stalo, že o jedné zvl᚝ zdaøilé premiéøe vzkázal pan

Breburda Karasovi, aby ho pøišel v pøestávce navštívit v lóži.

„Dou dál, Karáseèku, jen dou dál,“ vítal ho na zaklepání,

„sednou si tuhle na ten fotelíèek a podaj mi svou pracku. Vono se to

každej den nepøihodí, aby èlovìk mohl stisknout šastnou ruku. A tu

voni maj, Karásku, to je marný, to voni maj. Takovejhle program

namontovat, to by nevynalez ani ten zázraènej eletrotechnikr Køižík.

Mnì mùžou vìøit, dyž jim gratuluju, já pøec už nìco vidìl a zkusil. A

povím jim že jsem pùvodnì tohle vùbec neèekal. Dy já, èlovíèku,

pùvodnì mìl z nich hroznej vítr! Vìdí, já byl tu v tý branži zvyklej na

samý monumentální figury, vod metráku nahoru, a najednou pøišli voni,

já si øek, pro pána Jána, jakpak von to má utáhnout, dyk von je

s vodpuštìním kohoutí váha. A dyž pak pøišla ta velká voda, jak se

utopilo tìch dvacet pionýrù na Štvanici, já jsem si pøipadal jako

jedenadvacátej. Dyk sem byl taky pionýr pøes varieté, ne? Já jsem si

øíkal: I ty mùj pane Jane Nepomucenis, tohle je špatný znamení, novej

direktor má nastoupit a Kamennej most spadne; nehnìvaj se, já to

øíkám tak votevøenì, jak jsem si to tajnì myslel. Ale co je pravda, to

(431)

je pravda, a si na to každý zavdá: voni tu stavìj takový programy, že

se pomalu hanbím, že jsem k tomu dal tak lacinou boudu. Nìkdy mi

to tu pøipadá, jako by se servíroval bažant s lanýži na vošatce. Øeknou

mi jen jedno, Karáseèku: rentuje se jim ten betríb? Nelekaj se mý

zvìdavosti, já vždycky rád vidím vod šenku do kuchynì.“

Karas se usmál.

„Nebojte se, pane Breburdo. Nemám žádné tajné fondy,

abych z nich mohl doplácet. Mám dražší programy než jinde, ale

vìtšinu si angažuji sám a nemusím platit provise agenturám. To dìlá ta

letní škola. Na ní se také vydìlá a mnohé èíslo se mi nabízí levnìji, jen

aby se k nám dostalo. A hlavnì: jsou návštìvy...“

„Zaklepaj to, Karase, honem to zaklepaj!“

„Doufám, že i vy jste spokojen?“

Smlouva, kterou mìli, vázala je k spoleènému zájmu. Karas

kromì menšího nájemného odvádìl Breburdovi deset procent ze

vstupného a Breburda mu navzájem postupoval deset procent z tržby

restauraèní.

„Pámbù zapla, Karasáèku, de to stále líp. Vidìj pøece, jak

se tu teï supíruje. Ale jen dyž voni dobøe jedou a sou spokojenej, to

je to hlavní. Klára Pachtová, že jo. Ale teï jim nìco povím, ale to je,

pro pána Jana Nepomucensis, pod Rózou, jak øíká pan nejvyšší

maršálek, sub rosa: co bychom tomu øíkali, kdyby sme to tu trošku

parádnìjc pøestavìli? Já to zaøizoval pro chudej zápasnickej lid a teï

sem chodí samá hautfolé, to by se mìlo jinak vyštafírovat. Býnu máme

na železo, to je dobrý, ale hledištì by se mìlo pøešupaèit, krásnì to

pøeklenout, nóbl lóže, za nimi stoleèky...“

To byla myšlenka, k níž Achilles Breburda došel, když

uvažoval, jak upoutat Karase a zlepšit podnik. Pøiklonìn k nìmu,

všecek rozohnìn, vykládal nyní podrobnosti, jak si to pøedstavuje.

„A elektrické osvìtlení?“ zeptal se Karas pøedevším.

„To se ví! A má Køižík rachotu! Ale nikomu o tom ani muk

- jako ten pan Jan Nepomuk! Vono to hned zejtra nebude. Mám už

vyhlídnutýho architekta, òákej Ohmann, moc šikovnej chlapík...“

(432)

Hledištì se stmívalo, Karas se odporouèel. Hlava mu šla

kolem. Dostat moderní budovu s elektrickým osvìtlením!

Vklouzl do své lóže, kde sedìla Helena. Naklonil se k ní

a rychle, rozèilenì jí povìdìl, o èem právì mluvil s patronem. Všecek

hoøel nadšením a cítil pøímo fysickou potøebu sdìlit se s nìkým o novinu

tak znamenitou. Vysypal to pøekotnì a radostnì stiskl Helence ruku.

Ale najednou mu bylo, jako by se octl v prázdnotì. Podíval se na

Helenu. Vidìl v šeru proti jevišti její krásný profil.

Byl nehybný a bez zájmu.

VI

Konec století se snášel na evropské lidstvo s pøízraky konce

svìta. Básníci se cítili unaveni, zdálo se jim, že „pøíliš pozdì pøišli

v zestárlý záhy svìt“. Nìkteøí unikali z mdlé skuteènosti života do

kouzelné øíše symboliky; nìkteøí proklínali societu jako nakaženou

hetéru a toužili vrhnouti pochodeò v krovy jejího pyšného a prohnilého

paláce; a nìkteøí utišovali svou neurasthenii nadìjemi v pøíchod

nového, silného umìní, jež obrodí skomírající kulturu. Tìmto estétùm

churavého optimismu pøipadalo divadlo rozmanitostí jako jeden

z Betlemù, kde se snad narodí Zvìstovatel nového království krásy.

Vidìli svìt vysílený všemi rafinovanostmi a zdálo se jim, že spása je

v nejstarším, nejprostším a nejdravìjším umìní atletù a kejklíøù,

v obnovených gladiátorských hrách. Romantikové pøed nimi se kochali

kouzlem chudého koèovného cirkusu a rozechvívali se tragikou

potulných komediantù; moderna let devadesátých chtìla objevit

antickou dokonalost v pompésních produkcích velkého varietního

divadla. Její secesní hnutí bylo pravým opakem historického secessia

øímského: tam se plebejci pozvedli na obranu proti patriciùm, zde se

vrchní kulturní vrstva odluèuje od m욝áctví a chce vytvoøit svìt podle

svého vkusu. Varieté ji svrchovanì uchvacuje. Objevuje v nìm

prastarou živelnost, která má však svou vypìstìnou formu, svùj sloh

(433)

a vystupuje v nadmíru salonním prostøedí. Tu se již nešíøí hrubý pach

stájí a neèeká vás tvrdá lavice u manéže, zde vás vítá pøepychové

divadlo s bohatì vybaveným lóžemi, kam se chodí ve veèerním úboru

noblesnì poveèeøet. Uneseni oslòujícím prostøedím zapomínají

estetikové z konce století, že je velké a odvìké dìlítko mezi kumšty

tìlesnými a umìním duchovním. Nepøesné slovo umìlec, jehož hrdì

užívají všichni ti siláci, provazolezci, kejklíøi a akrobati, staèí nadšeným

básníkùm a esayistùm, aby odtud oèekávali zrození hlubších zážitkù,

než je jen úchvatná a pestrá podívaná. Síla gladiátorských svalù

a mrštnost efébù jim nestaèí, volají ještì po ženském protipólu, aby

se ovzduší nabilo jiskøením erotiky. A varietní programy se zaplòují

vedle silaèek a akrobatek i taneènicemi a zpìvaèkami. Slavné hvìzdy

mezinárodního baletního nebe opouštìjí klasická divadla, aby sklízely

neslýchané gáže, proslulé milostnice králù a knížat dávají se na cesty,

aby ještì jednou koøistily z kmitné výstavy svých pùvabù, Paøíž

a Londýn vytváøejí pro každou sezónu senzaèní aureolu kolem nìkteré

velké neøestnice, které se pak zmocòují agentury, aby ji pøedvedly

ostatnímu svìtu, vydráždìnému novináøskými zprávami o úspìších

a skandálech. A shon po efektu pøipojuje k pøelétavému voji velkých

hetér vše, co nìjak slibuje vyšší zisk, houslistky, chansoniery,

improvisátorky veršù, imitátorky a parodistky; a v puritánském

mìsteèku v anglickém hrabství Hampshire už se manželé Tillerovi

chystají rozhojnit tento repertoár novou atrakcí, celým souborem

zpívajících a tanèících girls, které potáhnou od jevištì k jevišti s malými

pošetilými písnièkami lodníkù a vojákù a s veselým dupotem svých

štíhlých a vysokých nožek.

Toto vše manželé Karasovi za své cirkusové existence neznali.

Cirkus byl jim instituce rodinná, kde nevìra a záletnictví se považovaly

za skandály jako v kterémkoli malomìstì. Tuhá døina provázela od

rána do noci denní život mužù a žen a ochraòovala je pøed pøíliš

žhavými sny. Mladí lidé se sbližovali prostou a pøirozenou sympatií

a zùstávali spolu na celý život. Stálé nebezpeèí úrazu nebo smrti

vychovalo ve všech velkou povìrèivost a u vìtšiny jistý primitivní cit

(434)

náboženský a to obojí zesilovalo ochranu proti zbujení erotiky.

Když vešli na varietní pùdu, shledali Karasovi, že musí odložit

své pøedsudky proti lehkomyslnosti a frivolitì. Varieté nemohlo bez

tohoto prvku existovat. Divadlo rozmanitostí se stávalo dokonalým,

teprve když poskytovalo i rozmanitost ženských typù. Václav Karas

pøijímal tuto nezbytnost s velkou nechutí, ba s odporem. Nebyl zaujat

proti ženské kráse, dovedl ji vyhledat i uplatnit, ale podle jeho vkusu

mìlo to být všechno podáváno zdrženlivì, diskretnì, cudnì. Ale cítil

brzy, že s takovým výbìrem neobstojí a že musí v této vìci ucouvnout

pøed tužbami publika i jeho vlivných mluvèí. Zvláštì když po šastnì

provedené pøestavbì mìl v rukou pøepychovì vybavené divadlo, první

opravdu mondénní støedisko rychle rostoucí Prahy, musel dbát nárokù

vysoké spoleènosti, která si pøála zda spatøit, o èem jako o nejvìtší

sensaci chodily zprávy z jiných velkomìst.

Václav Karas se pøizpùsobil módní vlnì. Agenti zdvoøile

a ochotnì dodali kteroukoli z proslavených krasavic, jejichž èasto

nevelké umìní tvoøilo jen záminku pro veøejnou produkci. Také u nich

Karas dbal, aby jejich vystoupení na jeho scénì se zalesklo vybranou

harmonií. Pìt sester Barrisonových s paøížským kankánem, pak i jen

jedna z nich, Lona, trylkujíci v rafinovaných nedbalkách své „Linger

longer, Lucy... how I love the linger, Lucy...“, majestátní Suzanne

Duvernois, odhalující své krásné tìlo v živých obrazech

makartovského dekoru, Božena Brodská, zpívající erotiku témìø

literární, èarodìjný model Lenbachùv, Miss Saharet, tlustá Španìlka

La belle Otéro, zbìsilá Eugínie Fougère, divoká Tortajada, bøišní

taneènice Fathmé, plavovlasá královská milenka Cléo de Mérode

s nejcudnìjším úèesem i úsmìvem - ty všecky bìhem let dostávaly u

nìho nejen gáže, jdoucí do mnoha set zlatých dennì, ale i dekorace

a výpravu, poøizované umìlci jen pro jejich osobitý úèin. Vìdìly o tom,

že jdou do podniku, který udává elitní tón, a nejedna pøijíždìla s velkou

trémou pøed slavným direktorem, o nìmž slyšela po šatnách

evropského západu divy. Všecky pak byly nadšeny, že je pøijal øeditel

navýsost pozorný a zdvoøilý, ale chladný a zdrženlivý, který krom

(435)

výkonu na scénì nechtìl o nièem slyšet. Žádná nich nepøišla na to, že

také on má svou trému pøed nimi, svùj poèestný strach z jakékoli

pošetilé avantury. Teprve po dlouhé dobì, po letech, pøipustil si Karas,

že velké ty heroiny tance, života a lásky vytvoøily v jeho podniku zvláštní

ovzduší, plné mámivého oparu, a že ve tøpytu reflektorù a za šumných

lichtek hudby se i na dálku stávaly tìšitelkami a inspirátorkami

mužského svìta v hledišti. Teprve pak, když už také sám pøekonal

své krise a vešel do let usedlejších, našel si k nim a k jejich nesèetným

nástupkyním srdeènìjší, v jádru rozšafný pomìr.

Daleko ostøeji reagovala na tuto souèást jejich denního svìta

Helena. Na ženy, které si navlékaly trikot, jen aby mohly ukazovat

své tìlo, pohlížela jako na spouš. V cirkuse mìli také nìkterou

produkci, pøi níž se žena objevila v trikotu, ale nikdy k tomu, aby

vábila a dráždila muže. V trikotu pracovaly atletky a akrobatky, protože

se to tak dìlalo odedávna a protože to bylo nejúèelnìjší obleèení. A

na takovou ženu se všichni dívali jako na krásnou sochu. Zde však se

všecko pøevedlo ve vypoèítavou, okázalou smyslnost.

A právì ta vyzývavá erotiènost urážela Helenin cit. Staré

komediantské rodiny mívaly kdysi velkou starost, aby je úøady

nesmìšovaly se všelijakou lidskou sbìøí, která také táhla po silnicích

a bývala postrachem obyvatelstva. Principálové spoleèností,

vytvoøených vìtšinou z vlastní rodiny, vozili s sebou zvláštní knihu, do

níž si dávali v každém mìstì od purkmistra nebo primátora potvrdit,

že se jejich družina chovala v obci øádnì, mužští že neztropili žádnou

chlapskou neplechu a ženské že nebyly žádné frejíøky. Ještì dìda

Humberto mìl takovou knížku cti a dobrých mravù. Byla to staletá

obrana rodiny pøed pøísností svìtského ramene, která hluboce založila

tradici poèestnosti v lidu cirkusáckém. Helena, narodivši se co

svìtobìžnice, byla v tìchto vìcech nejpuritánštìjší malomìštkou.

S odporem snášela pøedstavu, že její muž, její Vašku, pøispívá

osobnì k tomu, aby ještì zvýšil úèin tìch nestoudných vyzývavostí.

Když ho o zkouškách vídala, s jakou horlivostí vybírá závìsy, aranžuje

draperie, urèuje intimní tóny svìtel nebo zas plné ozáøení, bylo jí stydno.

(436)

Život na jevišti se nemohl obejít bez jistých kamarádských dùvìrností

mezi muži a ženami. Helena byla na nì zvyklá a považovala je za

samozøejmost. Když však vidìla tyto nalíèené a navonìné ženštiny

otáèet se kolem Vašku, brát jej pod paží a kolem krku a obejmout

jej, ba i políbit, cítila, že se jí srdce svírá hnìvem, rozhoøèením

a žárlivostí.

Den zkoušek byl pro ni zprvu nejvìtší požitek. Vidìt Vašku

pøi této práci dávalo jí vìtší potìšení než sama premiéra. Ale jednoho

dne pøestala na zkoušky chodit. Ty dìvky ji z nich vyhnaly. Zùstávala

doma, v tom neveselém bytì, pod èoudy lokomotiv, kde se jí zjasnilo,

jen když Petøíèek pøihrnul z gymnasia a zaplavil ji tisícerými dotazy

a sensacemi svých chlapeckých let.

Karas cítil, že toto její poustevnièení je nebezpeèné. Sám ožíval

jenom prací a vìdìl, že i Helena byla zvyklá na stálou èinnost.

Odbývala jeho dotazy, zda se nenudí, poukazem na domácnost, ta že

jí dá dost práce a starostí. Ale Karas si byl jist, že to jí nemùže staèit,

že takový ústup ze starých zálib by byl pro ni pøílišné ochuzení. Chodil

tedy vytrvale za strýcem Steenhouwerem a sledovával jeho mìsíèní

bilance. Shodli se, že podnik se ujal dobøe a že pravidelnì vynáší

slušný pøebytek, jejž ukládali jako reservu pro pøípadnou krisi. Když

pak z letní èinnosti Karasovy vznikly nové neèekané zisky, oznámil

Vašku strýci, že jich užije k soukromým úèelùm. Steenhouwer se

nebránil.

Jednoho dne pøimìl Vašek Helenu, aby se šla s ním projít.

Vedl ji po Pøíkopech do Panské ulice a nahoru do Bredovské.

Domnívala se, že míøí do mìstského parku, ale nenadále vešel do

domu nad hlavní poštou. Helena se pøekvapenì na nìho zadívala

a zároveò cítila cosi vzrušujícího. Teprve po vteøinì se jí rozbøesklo,

co to je: byl to pach koníren. Ale už stáli uvnitø ve staré zemské jízdárnì

a Heleniny oèi se rozzáøily pohledem na jezdecké konì. Nìjaký èlovìk

pøišel, velmi uctivì pozdravil pana øeditele a požádal jej, aby šel za

ním. Šli až na konec stájí. U posledního boxu se muž obrátil:

„Tu je, pane øediteli!“

(437)

Helena si rozèilenì zvedla závoj ke klobouèku, ale už cítila,

jak jí Vašku stiskl radostnì loket, a už slyšela jeho rozechvìný hlas:

„Zítra jsou, Helenko, tvoje narozeniny, zde mᚠmùj dárek.“

„Jezdecký kùò!“ vykøikla a zvedla ruku na tváø jako užaslé

dìcko.

„Ano. Koupil jsem ti koníèka. To ti pøece nejvíce chybìlo.“

Chtìl ještì nìco øíci, ale už nemohl, protože se mu Helena

vrhla kolem krku a zlíbala ho. Ale pak vbìhla do boxu, a strhnuvši

s rukou rukavièky, jala se hladit zvíøe a popleskávat.

„Kùò, koníèek... mùj koníèek... je to možné? A jak je krásný,

grošovatý... A moudré oèi... vypadá, jako by byl rodný bratr naší

kobylky Primavery, pamatuješ? Jak se jmenuje?“

„Èao.“

„Jakže? Èao? To je komické jméno, to je rozkošné! Èao!

Opravdu, slyší na to! Èao, mùj milý, zlatý Èao! A to se mi neøekne,

že si mám vzít s sebou nìjaký cukr! Je tu nìkdo, kdo by mi doskoèil

k hokynáøi pro cukr? Vy, èlovíèku? Prosím vás: za deset krejcarù

cukru a za pìtník chleba!“

Helena byla vzrušením celá bez sebe. Stájníci, kteøí se sem

pomalu slezli, pøikyvovali jí, že je to pìkný koník a jak prý krásnì jde

pod sedlem.

„Nemohla bych to zkusit? Je tu nìjaké dámské sedlo?“

Všecko tu bylo, opatøeno již Karasem, koòáci vyvedli Èaa,

a když jej oblékli, vypadal pod novým, svítícím se postrojem velmi

koketnì. Helena mìla jen kostymek, ale to jí nemohlo zdržet. Karas jí

pomohl nasednout a Èao, potøepav hlavou, klusal do jízdárny.

Od toho dne putovala Helena Karasová dennì do Bredovské

ulice, kde už ji její Èao netrpìlivì oèekával. Byl to polokrevný høebeèek

pìkného mìkkého chodu a bystré inteligence, který brzo chápal, že

jeho nová paní chce po nìm všeliké kroky a obraty, kterým se neuèil,

ale které budí kolem pozornost a závist. Helena se do nìho úplnì

zamilovala. Všechen volný èas strávila u nìho a s ním. Za krásného

poèasí jezdila s ním do Stromovky, v nevlídných dnech jej cvièila

(438)

v jízdárnì. Jednou dvakrát za mìsíc si i Karas vypùjèil konì a pak si

vyjeli za mìsto, starým, krásným stromoøadím k Motolu nebo

franocuzskou silnicí k Chuchli nebo karlínskými ulicemi pøes Libeò do

Troje. Oba si objevovali pražské okolí. Pro Helenu to byla jenom

projížïka, ale Karas byl èím dál tím více zamilován do Prahy, o které

slýchával tolik láskyplných slov a jejíž krásy nyní poznával i z málo

známých vnìjších pohledù. Nejednou, když z údolu vyjeli na vršek

a pøed nimi se nenadále rozprostøelo zvlnìné jezero pražských domù

a chrámù, pøipomnìl Helenì vyprávìní rodièù, jak kdysi po prvé spatøili

Caøihrad.

Helena mìla ráda tyto vyjížïky, ale mnohem radìji byla se

svým Èaem v jízdárnì. Nesžila se s citovým svìtem svého muže v jeho

domovinì a nezajímala se pøíliš o to, co cestou vidí. Pro ni podstatou

všeho byla jízda sama o sobì, klus nebo cval, a po té stránce byly jí

monotonní jezdecké cesty ve Stromovce vítanìjší než všechno ježdìní

terénem. Ale vrcholkem byla jí krasojízda a té se mohla oddávat jen

v jízdárnì. Tam si pøišlo na své, co v ní bylo nejvášnivìjší; tam mohla

zápasit s nevùlí a nechutí konì, pøemáhat jeho strachy, rozohòovat

jeho ctižádost. Tam mìla náhradu za ztracenou manéž, tam se k ní

vracelo ulétlé mládí, tam cítila svìt svých rodièù a prarodièù. Vaškovi

se pøíchodem do Prahy pojem domova mocnì a slavnì rozvinul,

Helenì se smrskl jen na dvì smyèky jízdárny a na grošovatého Èaa.

Vašek bezdìky žil s celým životem metropole, Helena ožívala jen

v sedle, když mohla zpracovávat høebeèka pro figuru vysoké školy.

Co jí byly všecky starosti a radosti Théâtre Variété Humberto proti

tomu, když Èao zaèínal se uèit piaffì, klusu na stojato, tìžkému to

cviku, v nìmž musela bleskurychle støídat podnìty k vybìhnutí

s podnìty brzdícími, až rozkolébala zpìnìné zvíøe do rytmického

pohybu na místì. Renvers, changement, španìlský krok, passage,

passade, všechno v rùzných tempech a na rùznou ruku, oh, to jí vracelo

krásné èasy s tatínkem, tøímajícím obì šambriery uprostøed manéže,

s maminkou, sledující kriticky její práci z první lóže, a se starým

Hansem, èekajícím na konì u pisty.

(439)

Do zemské jízdárny docházeli šlechtici a dùstojníci, kteøí brzo

s obdivem sledovali štíhlou jezdkyni, která suverénnì vnucovala svému

koni umìlé dresurní kroky, jejichž technika jim zùstávala tajemstvím

a záhadou. Ponenáhlu se kolem Heleny utvoøil celý cercle vášnivých

zbožòovatelù jezdeckého umìní, s nimiž mohla odbornì hovoøit

o koních, postrojích, martingalu, dresuøe a tisíci jiných vìcech. Když

tak stála loktem opøena o Èaa a debatovala s mladým Thurn-Taxisem

nebo Lobkowiczem o skocích pøes irskou lavici, pøipadala si jako

o pøestávce ve stájové pøedsíni Cirkusu Humberto v nìkterém zcela

velkém mìstì za doby jejich nejvìtší slávy.

Bylo to jako chvilkové záøení ztracených rajských èasù. Ale

když se pak z blaha jízdárny octla náhle pod tøeštivým dunìním vlakù

a mezi oblaky èernošedých dýmù svého karlínského bytu, když spatøila

zase pøed okny ty beznadìjnì mrtvé kvádry viaduktu, na nichž znala

už každou skvrnu a každé zvìtrání, znovu ji zachvacoval melancholický

stesk a trýznivá touha. Pøestala sama hospodaøit a odevzdala

domácnost služce, jen aby si mohla co nejdéle prodloužit jezdecké

a dresurní požitky. Svalstvo jí tou houževnatou, tuhou prací ztvrdlo,

nìžný oblièej dostal ostøejší rysy, v oèích to hoøelo sevøenou vùlí. Kars

se radoval, že teï jí koneènì uspoøádal život zcela podle její libosti;

a zatím se mu Helena tím nebezpeènìji ztrácela do svých snù a vidin.

Koøínky, kterými byla její bytost pevnì zasazena do dané skuteènosti,

jeden po druhém odumíraly. Zmizel jí svìt, v nìmž se narodila, v nìmž

vyrostla a v nìmž cítila své pøedurèení. Do neznáma se propadlo dílo,

které vybudovali její rodièe a prarodièe; všechen lesk a prestiž Théâtre

Variété Humberto jí nemohl nahradit Cirkus Humberrto s jeho chudší,

ale radostnìjší slávou. V cirkuse se mohla ustaviènì vybíjet, ve varieté

se stala jen pasivním divákem. V cirkuse byla spolupracovnicí svého

muže, varieté však jí muže odtáhlo. Dìlal vìci, pøi nichž mu nijak

nemohla pomáhat, a vìci, s nimiž nechtìla mít nic spoleèného. A si

mluví s opovržením o ženštinách, které angažuje; nakonec se pøece

raduje z jejich úspìchù a pøispívá k nim, jak mùže. A to Helena

nepøenese pøes srdce, aby s takovými mezinárodními dìvkami zápasila

(440)

o manžela, na to je pøíliš hrdá. Je to až k pláèi, takto se cítit vyvržena

ze všeho svého štìstí, pøikována k neznámému mìstu, chycena do

ponurého bytu jako do klece, kde div nepobíhá jako kdysi jejich lvi

a tygøi. Ale Berwitzové nepláèí, Berwitzové vzdorují, Berwitzové

dovedou vždy být nìkde svými vlastními pány.

Èao je krásný høebeèek a jeho existence staèí, aby Helena

mìla kde direktorovat. Když jsou sami dva spolu, je to pro ni znovu

celý Cirkus Humberto. Èao klusá Královskou oborou a Helenì je,

jako by opìt jela pøes Buxtehude v širý svìt. Bohatí lidé si vydržují

jezdecké konì, protože pøi jízdì se musí napjatì soustøedit

a zapomenou na všechno ostatní. Helena je tak znamenitá jezdkynì,

že v sedle vùbec nemusí myslet na konì pod sebou. Soustøeïuje se,

ale k snìní. Èao je jako opium. A v obrázcích, které se pøi jízdì

vynoøují, objevuje se èím dál tím èastìji pùvabná snìdá hlava s knírkem

a zaznívá mazlivý tenorový hlas: „To jsem já, tvùj Paolo, Helenko,

moje štìstí!“

VII

Kdyby byly postupnì uhynuly všecky koøínky, které udržovaly

štíhlou bylinku Helenina života v plné síle, o jednom vìøila, že nezajde

a zajít nemùže. Byla to její láska k Petøíèkovi. Ale také tu zaèínal osudný

chod vìcí nahlodávat.

Gymnasium otevøelo myslivému hochu novou øíši zájmù

a Helena s tesknou bolestí vidìla, že se jí v ní ztrácí ještì více než

pøedtím, kdy jí jen unikal z oblasti cirkusu. Do knih a do uèiva se

zaboøil s nezmìrnou vášnivostí. Houževnatá ctižádost, kterou míval

od dìtství jeho otec, ožila v nìm pøi žákovském soupeøení ve tøídì.

Na profesory se díval jako na apoštoly, žádné jejich slovo mu neuniklo,

každé se mu hned vrývalo v pamì. Témìø se nemusil doma uèit ani

pøipravovat, tak si všecko pøinesl v hlavì už ze školy. Od prvního

semestru byl rozený primus; šla-li se matka naò pøeptat, profesoøi si

(441)

nemohli vynachválit jeho pozornou soustøedìnost a bystrou chápavost.

Když hoši poporùstali z nevinného chlapectví do rozjívenìjších let

a tøída se ostøeji rozestupovala na skupiny rùzných charakterù, talentù,

schopností a zálib, nejednou se mezi neúspìšnými divochy i zlobnì

ozvalo, že Karas Petr je šplhoun, døíè a štrébr a že u tabule provozuje

cirkus. Øíkali mu Cirkusák a køièeli na nìho Ella hop! To se nakonec

ujalo jako definitivní jeho pøezdívka, ale tøída jako celek nepøijala

názor, že by Ellahop byl šplhavec. Ellahop nedolézal ke kantorùm,

nenadbíhal jim, taky se nad hochy nevytahoval, naopak pomáhal,

napovídal a byl s tøídou solidární. Vynikl nad nì, že ho uèení tìšilo. To

sice mnozí nechápali, ale dokud s nimi držel, nebyla to vìc, pro kterou

by byl Ellahop považován za prašivou ovci.

Helena mohla mít radost, jak lehce všecko chápal, jak hravì

se nového vìdìní zmocòoval. Zdálo se jí, že mu tím vybude dost èasu,

který budou prožívat spolu. V uèení mu mnoho prospìt nemohla. Mìl

už od primy v knížkách vìci, které šly daleko za její velmi primitivní

vìdomosti. A pak se uèil èesky a ona mluvila v øeèi svého muže jen

lámané vìty bìžného hovoru. Ještì horší bylo, že Petøíka ze všeho

uèení nejvíce posedlo to nejabstraktnìjší, matematika. Jeho dìtská

nechu k cirkusu, jeho chlapecký strach ze zvíøat a lidí, jeho dávné

utíkání k máminým sukním a pak ke knížkám, to vše se vyhraòovalo

jako stále výraznìjší odklon od praktického života k životu

spekulativnímu. Studentík Petr byl hrozný nešika, nic neumìl vzít do

rukou, k nièemu se neumìl postavit. Táta a zvl᚝ dìdeèek Karas

spínali nad ním ruce, jak byl bezradný a neohrabaný ve všem, co podle

jejich pøedstav mìl mít øádný kluk v malíku. Ale strýc Steenhouwer

byl pln nadšení: Petøík sèítal, odèítal, násobil a dìlil jako nejbravurnìjší

zkušený úèetní. Taky ze všeho nového, co ho v Praze obklopovalo,

miloval po gymnasiu nejvíce Steenhouwerovu kanceláø a jeho tlusté

knihy. Dlouhé sloupce cifer jako by ho fascinovaly, ihned se na nì

vrhl, aby si je seèetl, tøebaže ani nebylo tøeba jen sèítat. Provádìl

souèty neuvìøitelnì rychle, jen tak letìl oèima po cifrách a už psal výsledek.

Steenhouwer zkoumal, jak to dìlá, a vidìl, že hoch sám od sebe pøišel na

(442)

praktiku seèítat skokem po skupinách dvou tøí cifer. Jednou mìl

Steenhouwer vyúètovat gáži baletní skupinì za 18 pøedstavení po 135

zlatých. Petøík se zrovna k tomu nachomýtl.

„Kolik je osmnáctkrát sto pìtatøicet?“ zeptal se ho prastrýc.

„Sto pìtatøicet?“ opakoval Petøík, napsal si na papír 270

a zvolal:

„Dva tisíce ètyøi sta tøicet.“

Steenhouwer se mu díval do péra a zavrtìl hlavou:

„Jak jsi to spoèítal?“

„To je pøece, strýèku, jednoduché,“ vysvìtloval hoch, „osmnácti

nejlíp násobíš, když násobíš dvaceti a odeèteš desetinu.“

„To jste se uèili ve škole?“

„Ne, ale já jsem na to pøišel. Sedmadvacíti se nejlíp násobí,

když to vezmeš tøicetkrát a odeèteš deset procent. A u 36 násobíš

ètyøiceti, u 45 padesáti, 54 šedesáti a tak poøád.“

Steenhouwer si sedl, pøepoèítával, násobil a odeèítal a veèer

prohlásil Karasovi, že z kluka bude matematický genius a že by mohl

jednou vystupovat jako rychlopoètáø.

Profesoøi v Truhláøské ulici potvrzovali, že studující Karas Petr

jeví zcela výjimeèné nadání matematické a nezvyklou zálibu v èíslech.

„S ciframi, pane øediteli,“ pouèoval tehdy tøídní profesor

Václava Karase, „je to u vašeho syna pravý opak toho, co známe ze

zkušenosti u všech studentù. Nejvìtší potíž bývá pøimìt je, aby si

zapamatovali èísla, a už jsou to data historická nebo atomové váhy

prvkù. Vᚠsyn si však pøedevším pamatuje èísla. Má k nim takovou

náklonnost, že si nìjakou podivnou cestou i pouèky z jiných pøedmìtù

pøevádí do èíslic. Jednou si v latinì zamìnil paucus, pauca, paucum,

raète rozumìti na pøíklad tibia foramine pauco, s výrazem paulus,

paula, paulum. Rozdíl není veliký, latiník ho pøece dbá, nebo

rozhojòuje to podklad jazyka, øekneme-li jednou paucis horis a jindy

post paulo, že ano. Byv na to upozornìn, vᚠsyn již nikdy ta dvì

slova nezamìnil. Ale v jeho sešitì jsem našel poznámku: paucus, pauca

= 3141, paulus, paula = 1413. Pøiznám se, že mnì je to záhadné,

(443)

kterak si hoch spojil slova s èíslicemi, a také se mi nezdá, že by to

bylo pravé vniknutí do krás øeèi Ciceronovy; nicménì nemohu popøít,

že si Karas Petr vìdìl s tím rady. O jeho poèítací vášni mluví všichni

kolegové. Nedávno nám v konferenci vykládal kolega dìjepisec, že

ho Karas Petr pøekvapil poznámkou, že souèet nástupních let tureckých

sultánù pøevyšuje souèet nástupních let habsburských panovníkù témìø

o dvojnásobek. A jednou prý mu povìdìl, že úmrtní rok Mojmíra I.

Velkomoravského seèten s úmrtním rokem knížete Boleslava III. dává

rok nastoupení vlády našeho Velièenstva. Prosím, to jsou jevy zcela

neobyèejné, a nedím pøímo úchylné. Mohlo by vás to snad jako otce

znepokojit, kdyby se tato záliba projevovala na úkor uèebních

pøedmìtù ostatních. Musím však výslovnì podotknouti, že žák jest ve

všech disciplínách prospìchu výborného, kromì zpìvu ovšem

a tìlocviku. Tyto dva nepovinné pøedmìty budou mu kaziti vysvìdèení.

Jinak však jeho píle je vzorná, chování chvalitebné, vnìjší úprava

písemných prací výteèná. Vyjímajíc kolegu tìlocvikáøe a uèitele zpìvu

jsme s ním všichni velmi spokojeni, považujeme jej za žáka vzorného

a kolega matematik spatøuje v nìm dokonce budoucí znamenitou

hvìzdu té prastaré vìdy, jestliže se Karas Petr rozhodne vìnovati se jí

i na studiu vysokoškolském.“

Bylo to potìšení, které manželé Karasovi pøijímali se srdcem

témìø sklíèeným. Co bylo jim, cirkusákovi a cirkusaèce, po té Hekubì

matematice? Jakou radost mohli mít z bleskurychlých souètù a souèinù

svého syna, když vìdìli, že si pøitom vytrvale plete vlevo bok a vpravo

bok a že se po každé potluèe, má-li v tìlocviènì vylézt na bradla,

kruhy, hrazdu, žebøík nebo kolovadla? Neobyèejný talent, jímž byl

úplnì uchvácen strýc Frans, ten vìèný poèitaè a statistik, pøijímali jako

boží dopuštìní a už si jen na závìr rodièovských hovorù øíkali:

„Dìj se vùle Pánì! Dal nám matematika, nedejž nám nìco

ještì horšího.“

Od chvíle, kdy Karas vidìl, že syn není pro cirkus, pøenechával

jeho výchovu matce a strýci Fransovi. Sám se s ním setkával skoro

jen pøi obìdì, kdy si se zájmem vyslechl, co hoch pøinesl nového ze

(444)

školy. Bylo v tom leccos, co by Václava Karase i v mužných letech

zajímalo, a s velkou zálibou si každého roku prohlížel Petøíkovy

uèebnice. Dalo by to hezké ètení po veèerech, øíkal si, kdyby èlovìk

nebyl témìø do pùlnoci zamìstnán divadlem.

Mnohem víc lpìla na hochu Helena. Pro ni bylo nejvìtší radostí

èekat na nìho s odpolední kávou a pak s ním být nìkolik hodin

pohromadì. Tyto chvíle ji v prvních pražských letech odmìòovaly za

všechnu její opuštìnost. Mazlili se spolu, povídali si pošetilosti, hráli si

všelijaké hry, které Petøíka bavily. Ale to vše trvalo jen nìjaký èas.

Èím nadšenìji se Petøík zakusoval do uèebné látky, tím více se vzdaloval

prostému svìtu své matky. Mìl plnou hlavu školy a uèení, o nièem

jiném témìø nemluvil, a Helena, ach, tak málo vìdìla a znala. Byla

jeho dùvìrnicí, ale nemohla mu v nièem ani pomoci, ani poraditi.

S láskou a obdivem sledovala, co všechno její syn umí, byla hrda na

jeho úspìchy a podporovala jeho ctižádost, ale veèer, když šel spát,

s povzdechem si soznávala, že je jí to všecko cizí.

Ale když ho pak posedlo to poètáøství, zaèalo jí být z toho

zle. Co ona vìdìla z poètù? Pro voliž i pro krasojízdu jí staèila malá

násobilka a v té si ještì nebyla jista. Jako malá holèièka ji umìla jako

Otèenáš, pak však po celá léta na ni ani nevzpomnìla a teï pøed

synem matematikem nevìdìla nikdy bezpeènì, kolik je šestkrát sedm.

A Petøík pomalu nechtìl o nièem jiném slyšet než o poèítání, utíkal jí

do strýcovy úètárny, kde byly cifry, a navrhla-li mu nìjakou hru, pøinesl

papír a tužku a žádal ji, aby mu dala poèetní úkoly. Psala tedy

nazdaøbùh množství všelijakých miliardových èíslic, které Petøík sèítal,

dìlil a násobil a které pak ona domnìle kontrolovala. To všecko ještì

nìjak šlo, ale pak pøišly rovnice a hoch jí zaèal blábolit cosi o neznámém

x, mluvil o a, které se rovná b plus c, hledal nìjaké n, pak pøišel

s jakýmsi pí a r. Helenì bylo, jako by se už i ta pouhá øeè, která je

spojovala, rozpadala na písmenka a mìnila se v nesrozumitelné trosky.

A pøišly mocniny a odmocniny, x na druhou, x na tøetí,

Pythagoras, geometrie, syn s mámou se vùbec nemohli dorozumìt.

Najednou tu byly vìci, které Petøík už nedovedl nìmecky pojmenovat

(445)

a Helena èesky pochopit.

„Schau, Mutti, es ist doch so einfach: der ètverec an der

pøepona gleicht der Summe der ètvercen an der odvìsny!“

Tak zaznìl v jeho domácím výkladì slavný pythagorský „oslí

mùstek“ a Helenì to bylo jako tajemné heslo zasvìcencù tøetího

stupnì. U Pythagorovy vìty se skonèilo všechno dorozumìní; co kdy

pak pronesl její pøemoudøelý syn, všechno bylo u ní jako v sektì

pythagorejcù autós éfa, ipse dixit, „sám to øekl,“ - nezbývalo než

pøikývnout a uznat.

A pak už byl koníèek Èao jediný tvor, jemuž se mohla Hel-

ena vyzpovídat, jemuž si mohla postesknout a požalovat na to, jak je

tu opuštìná a osamìlá.

VIII

Petøíèek však pøestával být Petøíèkem. Najednou byly všechny

šaty malé, drobná kostra se zaèala natahovat, tìlo pøekotnì rostlo,

dohánìjíc a pøevyšujíc nepøíliš vysokého tátu. Mozkové buòky,

ovládající pohyby, najednou si nevìdìly rady se vší tou novì pøirostlou

hmotou, vlekly nohama, jako by na nich bylo závaží, klátily rukama,

jako by to byla cizí tìlesa. Bylo potøebí nìjaké hmotné posily pro

všechnu tu novou váhu a Petøíèek, ten útlý, drobný Petøíèek zhltl na

posezení pùl bochníku chleba. Táta, strýc a dìda se chechtali, ale

Helena se køižovala, že hoch z toho ještì onemocní. Opravdu,

nevypadal dobøe, ple mu pobledla a byla plna vyrážek a neèistot. I

jeho jemný, mazlivý hlas se mu lámal, chvilku jeèel kvièivì ve vysokých

tónech, vzápìtí kles a znìl, jako když ochraptí. Ve škole se mu smáli,

že Ellahop kokrhá, a uèitel zpìvu ho propustil z hodiny. Helena

poplašena všemi tìmi zmìnami zavolala k nìmu lékaøe. Pøišel, prohlédl

Petøíka, proklepal, usmál se, a když ho odeslal, aby se šel obléknout,

pravil matce klidnì:

„To nic není. Vᚠsyn dospívá, pøestává být hochem, aby se

(446)

stal mužem. Jinak je zdráv a potøebuje teï vydatné stravy a víc klidu

tìlesného i duševního. Za nìjaký èas se to urovná a z Petøíèka bude

Petr.“

Helena si oddychla, ale veèer nemohla usnout. Z Petøíèka bude

Petr! Z chlapce muž! Konec dìtství, konec mazlení, teï se jí nadobro

vymkne z náruèí a pùjde za chlapy, za Vašku, za Fransem, za dìdou

Antonem. Všichni mužští drží nìjak k sobì, a kde jen mohu, unikají

ženským. Vašku tu vedle spokojenì spí, má za sebou den práce a jistì

zas nìjaké to hofírování u tìch nestydatých ochechulí programu. Ve

všech chlapech to vìzí, všemi to lomcuje... mùj ty bože, a co Petøíèek?

Pùjde taky za ženskými? Pùjde, pobìží, nìjaká se vyskytne, která ho

omámí, která jí ho odloudí, odvleèe, ukradne. A bùhví jaká bude,

rajda nìjaká nebo šlejfíøka nebo taková úlisnice. Och, ty to umìjí

narafièit, aby ulovily mužského. Což se jí jednou nesvìøila i ta poèestná

Alice, jak vbìhla v noci navonìná Kerholcovi do náruèí? A pak je

konec s celým tím pošetilým mužským hrdinstvím. To se pánové buší

do hrudi a zakládají svou ctí a pøísahají pøed nebem i peklem, ale zavoní

ženská a Lohengrin dá nejèistší labuti adié. A Petøíèek s tou svou

bláhovou matematikou - takový poètáø se ještì nevyskytl, aby si

vypoèítal, jaká neznámá je skryta v ženské rovnici. Tady je velké X,

na kterém mùže klopýtnout i s integrálem.

Ale i kdyby mìl štìstí a pøivedl si tu nejhodnìjší dívku pod

sluncem - a Helena bezdìènì v posteli usedá a vytøeštìnì zírá do tmy

pokoje - tu nejhodnìjší dívku kdyby si vzal... co by znamenal její

pøíchod jiného než konec Heleniny vlády nad ním a nad tímto malièkým

kouskem svìta. Tomu by nešlo vùbec nijak zabránit, to by byl pøirozený

dùsledek, to je železný zákon: pøijde nová královna, stará musí

odstoupit... Stará... jaké to hrùzné slovo! Je už stará? není a ještì

nechce být, ještì se nechce vzdát, ale jak se bránit, když syn dorùstá

a èas letí. Èas letí... zastavit èas, bože, zastavit èas!

Ráno, když všichni odešli, sedí Helena pøed zrcadlem. Oèi

má trochu pøepadlé, ale jejich ostrý pohled soustøedìnì pátrá po pleti

èela, tváøí, krku. Ne, není stará, nelze øíci, že by byla stará, ale také tu

(447)

již není ta nìkdejší svìžest mládí. Pane na nebi, jakou ona mívala

ple, dokud se jako dìvèe dost vyjezdila na ostrém vzduchu! To už je

pryè, ale ještì poøád je to kvetoucí tváø. Trochu ostrosti má tuhle u

nosu a u rtù, to je z toho, že je pøetrenována. Ale jinak by mohla být

ještì spokojena, s trochou líèidla pro veèerní osvìtlení mohla by se

zmìøit s kteroukoli krasojezdkyní. Ale jak dlouho ještì to vydrží? Jak

dlouho ještì? Pár let. Nìkolik málo let. Je to poslední záøení krásného

léta a pak pøijde zasmušilý podzim.

Jenom pár let. A na jak dlouho se posadili sem do té Prahy?

Bože, jak se to tehdy tak lehce a bezstarostnì øeklo: Pùjdeme tam

a zùstaneme, než Petøíèek bude usazen v praxi. Kolik jí bude, kdyby

toho zde doopravdy vyèkala? Osmaètyøicet? Devìtaètyøicet? Padesát?

Což se mùže v padesáti letech vrátit do cirkusu? Vyprávívalo se

v Cirkuse Humberto o takových kouzelnicích života, které zùstávaly

v krasojezdeckém sedle do šedesáti let i déle, ale tyto výjimeèné

abatyše ekvestrické øehole si vyjezdily své právo na stáøí, nikdy

neopustivše manéž, v níž zaèaly jezdit jako dìti. Nìco jiného je odejít

z cirkusu, zmizet ze šapitó na patnáct let, nechat svìt na sebe

zapomenout a vracet se na vítìzné bojištì mládí s tváøí svraštìlou a se

zakrývanými šedinami. Ètyøicátnice byly v tìch dobách v mìstské

spoleènosti považovány za matrony, jimž nepøísluší užívání svìta. Hel-

ena si udržela pružnost a svìžest, jakou nemìly mìštky kolem ní; ale

jak dlouho ještì se smí spolehnout na úèin své krásy?

Jako žhavými kleštìmi byla sevøena úzkostí o svùj život. Nikoli

o pouhé jeho trvání, nýbrž o jeho užití, o jeho rozvinutí, o ještì nìjakou

šanci, které se jí, žel, objevovala jako poslední. Byl to Cirkus

Humberto v ní, který se náhle ozval se vší mocnou silou vzpomínky

a volal, vábil i varoval, aby neprohrála po boku svého muže poslední

svou možnost. Vašku neprohrál, Vašku pokraèoval, tøebaže v jiné

zpùsobì, Vašku zùstával vìren svému poslání, ale ona... což byla

zrozena k tomu, aby se zøekla vší své nádherné aktivity a žila v zákoutí

jen jako manželka a matka? Nebylo spíš její povinností vzepøít se

(448)

tomuto osudnému bìhu vìcí, zvednou se proti umrtvujícímu poøádku

a vybojovat si na vlastní pìst život v èinnosti a kráse? Nìkdo nìkde ji

k tomu nabádal, nìkdo nìkde jí o tom øíkal pøekrásná slova. Helena

vzpomínala jako ve snu na starého pana Wollschlägera v tom jeho

domku se soškami a obrázky koní. Už se nerozpomnìla, co øekl

doslovnì, ale vìdìla, že ohnivì hlásal odboj proti konvenci. Tehdy

tomu nerozumìla, tehdy nechápala, kam míøí. Dnes to ví: moudrý staøec

pøedvídal zápasy, které ji v životì èekají, a našeptal jí slovo jako

evangelium.

Helena nedospìla v myšlenkách k žádnému rozhodnutí.

Nebyla z myslivých žen, které dovedou promýšlet vìc až do posledních

koncù. Helena jednala z citových impulsù. které jí dávaly øešení jen

pro nejbližší chvíli. Takovým náhlým podnìtem se na èas spasila

i tentokrát, aby si pozdìji doznala, že úzkosti a neklidu v ní jen pøibylo.

Bylo to žensky pošetilé, co uèinila: pøimkla se k Petøíèkovi, aby ho

udržela v jeho chlapectví. Zazdálo se jí, že pokud bude Petøíèek dìtsky

na ní závislý, zastaví se èas a pomine nebezpeèí ubíhajících let.

Vymýšlela si steré záminky, aby ho mìla kolem sebe. Hýèkala ho

a rozmazlovala, zahrnovala ho pamlsky, sloužila mu, pomáhala mu pøi

oblékání, nosila mu uèení, èekala na nìho v poledne i ve ètyøi hodiny

u gymnasia, aby nešel sám domù. Bylo to všecko pro nìho nezvyklé,

ale ochotnì se pøizpùsobil neèekanému pohodlí a blahobytu. Táta na

to ovšem vrèel a vytýkal Helenì, že rozmazluje hocha, který spíš

potøebuje ostøejšího pøistrèení do života. Helena se však nedala

odvrátit. Stále se kuchynì u Karasù øídila jen podle toho, co Petøíèek

rád, a stále byly nìkde pøipraveny èokoláda a bonbony.

Tato záplava pøenìžnìlé lásky mìla však také svá úskalí. Tøída

se zaèala Petøíèkovi vysmívat. Bystré oèi klukù brzy vypozorovaly,

co v tom bylo úchylného, a už se to na hocha sypalo se všech stran.

„Ellahop, bìž k mamince, mamineèka ti dá bonbóneèek!“ - „Ellahop

je asi holèièka, proto má jeho máma o nìho takový strach.“ - „Ellahop,

kde mᚠsuknì?“

Petøík byl celý rudý. Kdyby byl výbojnìjší povahy, byl by se

(449)

s kluky serval. Kdyby byl zbabìlejší, byl by žaloval. Takhle mu

nezbývaly než hádky nebo mlèení. Ale když se „Ellahop, kde máš

sukni“ zaèalo pøenášet i do jiných tøíd, Petøík se vzepøel tam, kde cítil

nejmenší odpor: doma mamince. Køikem a pláèem si vymohl, že

nesmìla už pro nìho docházet a že se mohl jako ostatní vyøítit z gymplu

na ulici a pokøikovat s nimi celou petrskou ètvrtí.

Helena tedy jen tajnì a zpovzdálí sledovala jeho denní návraty

z gymnasia. A jednoho dne se jí pøitom rozbušilo srdce: od rohu

novostavby Mìstského musea spatøila dole v parèíku vytáhlého Petøíka

s hromadou uèebnic pod levou rukou, jak pravicí horlivì šermuje a vší

svou výmluvností vykládá cosi zlatovlasé dívce s dlouhými dvìma copy

na zádech. Helena je sledovala s vytøeštìnýma oèima, než jí zašli za

skupiny keøù. Pak se obrátila a zrovna letìla do Varieté Humberto.

„Je pan øeditel nahoøe?“ vykøikla u vchodu na vrátného.

„Ano, milostpaní, už je po zkouškách,“ odpovídal pan Dvoøák

a zùstal udiven stát, jak se bez dechu hnala do schodù.

„Máš, doufám, minutku volného èasu?“ vyrazila ze sebe, když

se vøítila do Karasovy pracovny.

„Copak se stalo, Helenko?“ zeptal se Vašku udiven.

„Moc se stalo, nesmírnì mnoho se stalo - Petøíèek má holku!“

„Petøíèek?“ zvedl Vašku pøekvapen oboèí do výše. A v té

chvíli mu to kolem oèí zahrálo a se rtù mu spokojenì ujelo: „Zapla

Pámbù.“

„Co to øíkáš?“ vykøikla Helena a zùstala napjatì stát.

„Dìkuji Bohu, Helenko, že se chlapec tak vzmužil. To už je

jediná cesta, která ho mùže pøivést k zdravému životu.“

„Ty to schvaluješ?“

„Ovšem!“

„A co já... já se mám zøíci toho jediného, co mám?“

Hlas se jí roztøásl, slzy vyrazily, Helena se zhroutila do køesla.

Vašku k ní pøistoupil a vzal ji za ruku.

„Helenko,“ pravil se vší tichou srdeèností, „to je pøece údìl

všech rodièù, že jim jednoho dne dìti zaènou ulétati z hnízda! Díváš

(450)

se poøád na Petra, jako by to byl chlapeèek, a zatím mu na tváøích už

vyráží chmýøí.“

Domlouval jí, co mohl nejrozumnìji, ale srdcelomné štkaní se

nezastavilo. Odcházela od nìho zlomená a plaèící. Chystala se, že

doma promluví s Petøíèkem, ale byt našla prázdný a pustý. Byl nìkde

s ní, s tou se zlatými copy. A tu zachvátil Helenu otøes, kterému se

pøed èasem vyhnula. Ztratila svou lásku a oporu. Kolik let že jí zbývá

z plnosti života? Snad osm, snad pìt, snad tøi. A hlavou jí tøeštila

zoufalá myšlenka, že musí z toho urvat a zachránit, co se dá.

Tøetího dne pøišel pan Dvoøák k paní Dvoøákové do kuchynì

za portýrkou.

„U direktorù se nìco dìje,“ zvìstoval dùležitì. „Tuhle pøiletìla

direktorka celá bez sebe za øeditelem a šla zpátky celá ubreèená. A

teïka zrovna tak pøiletìl direktor, a že prý mu mám hned sehnat starýho

Karase. To voni budou mít nìco ve familii. Podle mýho by mohlo být

nìco s mladým.“

Nahoøe opravdu pøecházel Václav Karas po kanceláøi jako

lapené zvíøe. Strýc Frans Steenhouwer sedìl u okna s rukama

sepjatýma a jen tiše vrtìl lysou hlavou. Èekali na Antonína Karase.

Vrazil dovnitø a rovnou se zeptal:

„Co je, Vašku?“

„Zlá vìc, táto. Helena ujela.“

„I hrome - a kam?“

„Ještì nevím. Patrnì nìkam k cirkusu. Vèera dala odeslat

svého konì do Drážïan, ale to asi nebude jeho koneèná štace.“

„I ty mùj bože, to je pìkné nadìlení!“

„Tuhle mám od ní dopis. Prý jí není možno v Praze žít, že prý

musím pochopit, že varieté nevyhovuje jejím ideálùm, a když prý se

i Petøík od ní odtrhává, musí prý zachránit ještì kus svého života.“

„Tak jo, chlapèe, to jo. To jela za manéží. Pámbù tì potìš,

abys neztratil hlavu. Tak tu zas budeme žít bez ženské jako

v maringotce. Ono to bylo poøád nìjak na krajíèku - Cirkus Humberto

se nezapøe.“

(451)

IX

Strýc Steenhouwer byl útìkem Heleniným všecek roztøesen.

„Jak to mohla udìlat!“ vzdychal, otíraje si lysinu, „opustit muže,

opustit syna, opustit majetek! Jaká neodpovìdnost, podlomit práci,

která znovu buduje ztracené rodinné jmìní! Co jsem jezdil s Cirkusem

Humberto, nikdy jsem nemohl tak pravidelnì pøevádìt pøebytky na

osobní konto. Každá mìsíèní bilance je rozkoš a ta holka od ní uteèe

za cirkusem!“

Steenhouwer se bál, že bude ohrožen poøádek, jejž nade vše

miloval. Vážil si Václava Karase, že za jeho vedení mašírovaly mu

v knihách cifry pøíjmù v sevøených kolonách a že cifry výdajù marnì

útoèily na jejich pøesilu. Nepøetržitá válka mezi táborem Má dáti

a táborem Dal odvádìla stále nové sumy do spoøitelních knížek jako

do zajateckého tábora. Steenhouwer mìl strach, aby se Vašku

rodinným neštìstím nezhroutil. Proto navrhoval, že ihned zatelegrafuje

agenturám, aby vypátraly Helenin pobyt.

Václav Karas se proti tomu vzepøel.

„Naè chodit s nepøíjemnými vìcmi na buben,“ odpovídal

Steehnouwerovi. „Helenina práce v cirkuse se neutají; má-li angažmá,

uslyšíme o ní co nevidìt. A pak se postarám, abych roztržku zahladil.“

Stará parta Cirkusu Humberto mu dala za pravdu. Mužští se

znovu srazili úžeji k sobì, paní Kerholcová, jejíž všichni tøi synové

byli již z domu, pøevzala dohled na Karasovou domácnost a Petøík

s povzdechem se zase zaèal zouvat a obouvat sám.

Karasova pøedtucha se potvrdila. Neminulo deset dní

a Kerholec pøinesl psaní od svých dvou starších synù z Lipska.

Pracovali jako Kerhol and Kerhol, ekvilibristický akt na volném

stožáru, v cirkusu Kranzovì. A nyní psali rodièùm o velkém svém

pøekvapení, když se náhle ve stáji objevil grošovatý Èao a po nìm

(452)

paní øeditelka Karasová sama.

„Kranz byl celej bez sebe vomámením,“ zvìstovali oba mladí

atleti, „dyž ji anoncoval. Bodej by ne, dyž se moh naparovat, že

enkážoval poslední Humbertovnu. Vona ale madam nepracuje pod

svým menem, vona tu firmuje Miss Sweet. To eštì starýho žere, tak

to aspoò kdekomu povídá, že je to Berwitzova céra. Tolik musíme

øíci, že je rozhodnì v dobrý kondyci a má sukces. Vysokou jezdí prima,

má ferstklas edžastment a Èao, to je marný, to je holt kvalyta. Vona

byla náramnì pøekvapená, když sme se k ní pøihrnuli. ,Jezusmarja,‘

povídala, ,to sou Kerholcovi kluci!‘ ,To sme,‘ øekly sme jí, ,a tohle je

bájeèný pøekvapení.‘ ,Inu jo,‘ na to pravíc ona, ,to víte, svìt je kulatej

a manéž taky.‘ No tak sme se jí už na nic neptali, aèkoliv sme hroznì

zvìdavý, coseto stalo za pád. Pan øeditel mùže bejt bez starosti,

koukáme, aby mìla všecko pohodlí a Èao taky. Èechù je nás tu dost,

partu tenákù vede òákej placmistr Krèmáøík Josef, možná, že ho p.

øeditel bude znát. Von aspoò vo madam ví, že je Karasová, a øíká, že

je jako krajanka. Tak nám vobratem napište, co se stalo. With warm-

est love Vaši vìrný Kerhol and Kerhol.“

Na tu zprávu Karas usedl a ihned napsal svým velkým, trochu

žákovským písmem Helenì dopis. Že úplnì chápe její touhu po cirkusu

a že sám by také dal stokráte pøednost kulaté práci, kdyby se již

nebyl upsal divadlu; že jí nemá nijak její rozhodnutí za zlé, že ho jen

bolí, že se s ním o tom pøedem nedohodla. Je tu pøece jejich Petr a na

toho by špatnì pùsobilo, kdyby mezi rodièi nastala roztržka. Považuje

tedy za nezbytné, aby mezi nimi zùstali jejich srdeèné vztahy

neporušeny a Helenin odchod aby se vyložil jako oboustranná dohoda.

Helena zkrátka se jen vrátila k cirkusu døíve, než pùvodnì zamýšleli,

a vyèká tam, až Vašku doslouží svých patnáct let varieté, ke kterým

se upsal; pak opìt potáhnou svìtem spolu, a nepøihodí-li se nic

nepøedvídaného, obnoví Cirkus Humberto ve vší jeho slávì.

Dopis neposlal Karas Helenì pøímo, poslal jej bratøím

Kerholcovým, které požádal, aby koupili velkou kytici fialek

a odevzdali ji Helenì zároveò s psaním. za týden dostal odpovìï, na

(453)

mnoha místech rozmáèenou slzami, kde Helena rozechvìnì pøijala

jeho návrhy. „Jsi poøád ten hodný, rozvážný, laskavý Vašku, který má

pro mne pochopení a který stále všecko zachraòuje. Já jsem hodnì

trpìla opuštìností. nenávidìla jsem to Tvé varieté, kde jsem nemìla

co dìlat a kde byly cizí ženy, které Tì chvílemi více zajímaly než já.

Žárlila jsem na nì, žárlila na celý podnik, ale dnes už to vidím jinak.

Dìlej svou práci, prosím Tì, jako dosud a nenech se rozvrátit malou

pošetilou ženou, jako je Tvoje Helena. A zaujme-li Tì nìkterá z tìch

jevištních hvìzd o kousek víc, než by se v obèanském životì slušelo,

užij si, nemohu Ti to mít za zlé. Vím, že pøesto støežíš mùj osud, že

bdíš nad životem našeho syna a že zùstávᚠvìren tomu nejsilnìjšímu,

co je v nás a co se jmenuje Cirkus Humberto.“

Vzdálenost uhladila, co bylo zjitøeno blízkostí. Mezi Vaškem

a Helenou se rozvinula korespondence, v níž si s kamarádskou

dùvìrností vykládali o všech pøíhodách, které je nyní v dvojím jejich

pùsobení potkávaly. Vašek vždy jen kladl Helenì na srdce, aby

nedopustila, aby se její otec dovìdìl, že pracuje u Kranze. Starý

Berwitz z milosti osudu žil a jeho stav se dokonce trochu zlepšil, ale

takovou zprávu o osobním triumfu svého dlouholetého odpùrce a soka

by nepøenesl pøes srdce.

Opaènì zase Helena mìla v dopisech plno pøipomínek pro

svého Petøíka. I za nejdivoèejšího harcování po svìtì visela na nìm

a chtìla slyšet o každém jeho kroèeji. Petøík zatím dostudoval gym-

nasium, maturoval s vyznamenáním a pøešel na universitu, aby se

vìnoval vìdám matematickým. K otcovu podnikání ani k matèinì

èinnosti nenašel žádný vnitøní vztah. Nezajímalo ho to, bylo mu to cizí

a lhostejné jako dlažba ulic, kterými chodil zaboøen ve své myšlení.

Ještì trochu lnul k prastrýci Steenhouwerovi, staøíku plnému èíslic,

ale ten už povážlivì stárnul, lysá jeho hlava leckdy se odpoledne nad

úèetními knihami zakolébala a poklesla v ochablou døímotu. Po jeho

boku sedìl mladý kanceláøský pomocník pan Kauble, který už musel

na Karasùv rozkaz všecko vést v patrnosti a zaskoèit všude, kde

slábnoucí pamì Steenhouwerova selhávala.

(454)

Tak se zas život kolem Václava Karase urovnal do klidného

toku. Nebyl to život bez vzrušení, vždy už jen ta vìèná zmìna

programù pøinášela jemu i jeho lidem ustavièné napìtí. To však pøijímali

s jistou rozkoší, bylo to jako stálá výzva k souboji, kterou nestárnoucí

Vašku pøijímal vždy s bojovým ohnìm. Ale mimo tento vnitøní var

v podniku byl klid a jen zøídka pøišlo zvenèí nìco vzrušujícího.

Jednou se však pøihodila malièkost, která velmi Karase zaujala.

V poštì ležela pro nìho pohlednice, obrázek mohutného oceánského

parníku. A k nìmu bylo pøipsáno:

Když volá tamtam,

volá sem-sem.

Seržán Vosátka

Karas prohlížel lístek se všech stran, zanesl jej do staré

humbertovské party, všichni to èetli, zkoumali a obraceli, ale jen vrtìli

hlavou a výklad nenašli. To dvojverrší zùstalo záhadou. Smáli se, že

byl asi Ferenc øádnì natrunèen, když si vzpomnìl na pražské pøátele

a zablábolil na pohlednici takový nesmysl. Vašek však tomuhle nevìøil.

Rukopis byl pevný a energický, adresa i text napsány peèlivì

a èistotnì. Naplòovalo ho to neklidem. Pohlednice stále ležela na jeho

stole jako vìc nevyøízená; a veèer, když uléhal, ozvalo se mu vždy

znovu:

Když volá tamtam,

volá sem-sem.

Co vlastnì dìlá Ferenc Vosátka, kdysi tulák a dobrodruh,

nyní velký hamburský restauratér? Co dìlá Hamburk, který jim byl

tak dlouho zimním domovem? A co dìlá - a Vašku jako by to

i v myšlenkách jen tichounce zašeptal - Rùženka? Pojala ho touha

zajet si tam a podívat se po tom milém, starém pùsobišti. Mohl to

podniknou jako zájmovou cestu, hamburské varieté mìlo teï slavnou

(455)

povìst a v jeho programech vždy bylo nìco, co stálo jiným direktorùm

za zhlédnutí. Ale Vašek vìdìl, že tenhle profesionální dùvod bude jen

záminka a že ho víc vábí melancholická vzpomínka. Odsouval tu cestu

na vhodnìjší dobu, ale èím déle ji odkládal, tím naléhavìji mu v mysli

znìlo Vosátkovo dvojverší. a zdálo se mu, že v tom vábení do dálky

je právì jeho záhadný smysl:

Když volá tmtam,

volá sem-sem.

A jednoho dne se rozhodl, zaøídil vìci na nejbližší dny a odejel.

Hamburk se mu zdál zas ještì mohutnìjší, rušnìjší a živìjší

nìž pøed nìkolika lety. Ale nepøijel sem prohlížet znamenitosti mìsta.

Srdce ho pudilo jen na tøi místa, která uzavírala jeho vzpomínky na

Cirkus Humberto. Nejprve pospíchal k Reeprebahn, podívat se, co

se stalo s jejich boudou. Ale sotva to místo poznával. Široké, krásnì

dláždìné prostranství bylo tam, kde kdysi stávaly ve vychudlých trsech

trávy strakaté jejich maringotky. Všude kolem se tyèily nové domy

s pøepychovými i lidovými restauracemi a kavárnami, s divadly

a zpìvními sínìmi, s vinárnami a tanèírnami, svìt bujné zábavy

a dráždivých požitkù, ospalý a jako odumøelý teï dopoledne, ale

pøipravený k hýøení reklamních svìtel a nápisù, až nadejde veèer

a Reeperbahn se zaplní lidskými davy jako pøekrvená tepna veselosti.

Pùdorys rozšíøené ulice se zmìnil, už se ani nedalo øíci, kde tu stávaly

støelnice a kolotoèe a kde se zvedala konstrukce Cirkusu Humberto,

kde bylo okénko paní Hammerschmidtové a kde dvíøka, za nimiž bydlel

nebožtík Harwey se zrzounkem Alicí.

Marnì se tu Karas pozastavil, marnì mìøil oèima vzdálenosti.

Vzpomnìl si, že právì proti vchodu bývala hospoda U kotvy, ale

kdepak té byl konec, tu byl American bar Elysium a støíbrnì se

lesknoucí automatový restaurant Sanssouci a révou ovìnèená vinárna

Grinzing se šarmem a originálními lidovými zpìváky vídeòskými

a tanèírna Bataclan s výkladními skøínìmi plnými ženských fotografií -

(456)

tu už nikde nebyl jediný pevný bod k minulosti, všecko nové, všecko

namìøeno do pøíštích konjunktur a jejich bláznivého utrácení.

Šel tedy Karas dál, až ke konci této avenue požitkù, a tam

zaboèil do pokroucených ulièek. Tìšil se, že už za rohem se mu objeví

rozložitý, polyglotní štít Námoøníkovy nevìsty, velká životní zátoka

Ference Vosátky, seržána. Ale na tom rohu ustrnul: pøízemí domu jevilo

stopy po nedávné zednické pøedìlávce. Kde za vlády Vostákovy vedla

okna do Zálivu Mexického a Moøe Karibského, byly teï zase krámy,

papírnictví a pekaøství. Hospoda byla zøejmì zase omezena jen na

Cestu Prozøetelnosti, jen na výèep; a místo rozložité Vosátkovy tabule

visela nad vchodem zase stará firemní deska Moeseckova, jenže sešlá

a otluèená.

„Seržán umøel...“ blesklo Vaškovi hlavou a srdce se mu citelnì

sevøelo.

Rozbìhl se ke vchodu a stiskl kliku.

Pøi dveøích stál jako kdysi výèepní pult. Vedle nìho sedìla

podøimující paní, šedivou hlavu opírajíc o ruku, která loktem spoèívala

na pultì. Jak dveøe zaskøípaly, zvedla jen víèka. Vašek spatøil veliké

oèi, èerné jak uhel, oèi nehybné, jako vyhaslé, bez jisker a ohýnkù,

jež v nich kdysi hoøely. Dívala se na nìho a ani se nepohnula.

„Dobrý den,“ pozdrvil ji Karas. „Je pøítomen pan Vosátka?“

„Seržán?“ odpovìdìla paní hlubokým a silným hlasem a zùstala

dál jako socha.

„Ano.“

„Není zde.“

„A kde je?“

„Kdo jste? Vy pøece nemùžete být z jeho pøátel, jste pøíliš

mlád.“

„Jsem Vašku.“

„Vy... jste... Vašku!“

Zamlklé oèi klouzaly pomalu po jeho postavì.

„Tak to je Vašku. Už bych vás nepoznala. Øeknìte mi, jak

vìdìl seržán, že sem pøijedete?“

(457)

„On to vìdìl?“

„Patrnì. Dal mi pro vás vzkaz.“

„Což seržán odejel?“

„Odplul.“

„Za moøe? Proboha, vždy je mu pøes sedmdesát!“

„Tøiasedmdesát.“

„A kam plul? Do Mexika?“

„Ne, na Kubu. Habana nebo Trinidad. Prý podle situace.“

„To vypadá, jako by chtìl do povstání Kuby proti Španìlsku,

- ale to se odehrálo loni.“

„Seržán taky vyplul loni.“

„Ale já od nìho dostal pøed ètvrt rokem lístek.“

„Ano. Dala jsem jej na poštu podle jeho pøíkazu. Seržán mi

øekl: Nevrátím-li se do roka a do dne, dej tento lístek na poštu. A až

pøijde Vašku, øekni mu, že mu vzkazuji: Poøádný mužský nezapomíná

pro prapor na ženské a nezapomene pro ženské na prapor. Já jsem si

to mnohokrát v životì popletl, ale nakonec sem to vyrovnal. Tak øekl

seržán.“

Karas stál jako u vidìní. To tedy bylo tajemství tìch veršù

Když volá tamtam,

volá sem-sem.

Vosátka slyšel kubánské bubny svolávat do zápasu a šel za

jejich voláním. A co mu vzkázal... Vìdìl seržán, co se dìje s Helenou?

Dává jemu, Vaškovi, vinu? Nebo jen tušil, že se nìco takového mùže

stát, a chtìl Vaška upozornit? Odejel-li více než pøed rokem, sotva

znal jejich pøípad. Staøí tenáci si nedopisovali. Pak tedy jen

pøedpokládal, že ke krisi u nich mùže dojít, a chtìl ho vyburcovat.

Mìl pravdu, to Karas uznával; kdyby Vašku nebyl tak posedlý svým

divadlem, poznal by asi døív, co v Helenì zrálo.

Myšlenky mu prudce víøily hlavou, ale náhle vyrazila jedna

a odsunula všecky ostatní.

(458)

„Paní Adélo,“ oslovil Karas sedící ženu, „povstání na Kubì

se už dávno skonèilo vítìzstvím - to by tedy seržán mìl být už zde!“

Žena zatím opìt zavøela oèi a teï je ani neotevøela.

„Nevím, co se stalo,“ odpovìdìla jako ve snu, „èekám.

Obchod upadl, když seržán odešel. Nemohla jsem se domluvit s cizími

lidmi a pøestali sem chodit. Zrušila jsem Moøe Karibské i Záliv

Mexický, abych udržela aspoò Cestu Prozøetelnosti; zde jsem ho našla,

zde mi po prvé øekl ,Mío damasco‘. Seržán je jediný muž na svìtì.

Nebylo a není takového. Seržán øekl: ,Èekej!‘ - a mnì nezbývá než

èekat.“

Nehybná žena zmlkla. Karas si pøitáhl židli. Musel si usednout

a zaboøit èelo do dlanì: Vosátka, Ferenc Vosátka se vypravil do Støední

Ameriky pro smrt. Leží tam nìkde mezi èernými povstalci, neklidné

èeské srdce, jež našlo pokoj a mír až pod žhavým nebem tropù.

V místnosti bylo hluboké ticho, jen z kuchynì sem doléhal

odmìøený cvakot nástìnných hodin. Karas je neslyšel. A když koneènì

pronikl jejich zvuk k jeho sluchu, pøejel si rukou èelo a povstal.

„Paní Adélo,“ øekl pak hluchým hlasem, „neznáte paní

Langermannovou?“

„Langermannová?“ otevøela seržánka opìt oèi,

„Langermannová? Není to ta, co byla na pohøbu Selnického?“

„Selnicki je tedy mrtev?“

„Ano. Umøel nám tady vedle, jak jsme øíkali v Zátoce

Jamaiské. Stìžoval si, že mu není dobøe, a šel si zahrát pochod

Radeckého. Hrál jej, ale nìjak pomalu; a když pøišel k tomu, jak

vždycky zpíval ,Radecký, Radecký, to byl hodný pán‘, padl hlavou

do klapek a bylo po marši. Všecky noviny o nìm psaly, že to byl

dlouholetý kapelník Cirkusu Humberto. Ale na pohøeb pøišla jen jedna

stará paní s dcerou a seržán øíkal, že to je paní Langermannová, která

uctívá všecko, co je z Cirkusu Humberto.“

„A kde bydlí, nevíte?“

„Nevím.“

„Pokusím se ji najít. Mìjte se dobøe, paní Adélo, Bùh vás

(459)

potìš. A až se vrátí... až se zase spatøíte se seržánem... øeknìte mu, že

budu dbát jeho slov.“

„Vyøídím, Vašku. Buïte bez starosti.“

Pokývala hlavou trochu se jako usmála. Byl to jediný pohyb,

jejž za tu dlouhou dobu uèinila. Pak zase zavøela oèi, a když Vašku

odcházel, vidìl ji opìt sedící jako sochu nad hrobem.

Odpoledne po pamìti vyhledal dùm, kde bydlívala paní

Langermannová. Vybìhl lehce ta ètyøi patra, ale pak, když spatøil

tabulku Frau Wwe Langermann, srdce se mu rozbušilo a v nohou cítil

chvìní. Pod tou tabulkou byla druhá, vyøezávaná v mosazi, na ní stálo

Tim Jörgens. Karas zazvonil.

Zaslechl šramot, dveøe se otevøely. Ohnutá staøenka v bílém

èepeèku vzhlédla k nìmu udivenì, pak si posunula brýle, pak zvedla

ruce a zvolala:

„Mein Gott! Vašku!“

Kývl hlavou, pokroèil a objal ji.

„Božíèku, je to on. Nu, pojïte dál, to bude pøekvapení.

Rùženka je doma a její muž taky. Ta bude koukat!“

Vašek musel prudkým zamrkáním pøemoci slzy, když najednou

byl v kuchyni a pøed ním Rùženka, hubená, pøepadlá, s ostrým nosem,

zestárlejší a usedlejší, než odpovídalo jejímu vìku. Vedle ní stál její

muž. Tim Jörgens, vysoký šlachovitý blondýn øídkých vlasù a modrých

oèí, kormidelník pøístavního parníèku Stellingen. Pøedstavily mu Vašku

jako syna nìkdejšího podnájemníka a kamaráda z dìtských her

Rùženèiných. Tim Jörgens ho pøivítal srdeèným stiskem ruky, paní

Langermannová postavila na èaj a už se z prvních nejistot vyklubával

rozhovor o historiích jejich dvou životù. Jörgens byl veselý chlapík,

který každé vyprávìní pøisolil vtipem; a když vypil dvì sklenice èaje,

který v jeho namíchání dopadl spíš jako grog, sáhl vedle pohovky,

vyvlekl tahací harmoniku a zaèal k hovoru tiše hrát. Sedìl s Rùženkou

na pohovce, Vašku s paní Langermannovou proti nim. A když se

rozprávka vyèerpala, jal se Tim Jörgens zpívat: „Et wasen twei

Kunnigeskinner...“ Rùženka se pøiklonila k nìmu, ale z oèí jí padaly

(460)

slzy jak tìžké perly a taky paní Langermannová se tiše rozeštkala.

Vaškovi bylo z toho úzko u srdce. Cítil, že svým vpádem rozbouøil,

co mìlo už navždy zùstat utišeno. Blesklo mu hlavou, že o pùl sedmé

odjíždí vlak do Berlína. Podíval se na hodinky a zaèal se spìšnì

omlouvat, že už musí jít. Obì paní ho zdržovaly, ale Jörgens pøijímal

jeho odchod jako samozøejmost.

„Ne, dìti, nesmíme pana Vašku zdržovat. Jízdní øád je jízdní

øád, z toho není odvolání.“

Louèení se dálo za nového pøívalu slz.

„Vždy on byl jako nᚠsyn...“ omlouvala se paní

Langermannová Jörgensovi.

„I já vím, maminko,“ hlaholil Jörgens, „dìtská pøátelství, to je

to nejkrásnìjší.“

A doprovázeje pak Vašku ke dveøím, omlouval se mu pøi

louèení:

„Z toho pláèe si nesmíte nic dìlat. Ženské jsou rozcitlivìlé. To

dìlá to domácí štìstí.“

„Aby vám zùstalo navždy!“ øekl Vašku od srdce a stiskl mu

naposledy ruku.

Sebìhl dolù, vyrazil na ulici, za rohem zastavil drožku a dal se

odvézt do hotelu. Cestou však na jednom místì zaukal na koèího,

aby zastavil. Spatøil lahùdkáøský krám s koši vína ve výkladì. Vešel

rychle dovnitø, vybral ten nejvìtší a nejbohatší, s rýnským, moselským

a šampaòským, s èokoládou, datlemi, fíky a pomeranèi, dal

obchodníku adresu paní Rùženy Jörgensové, choti pana kormidelníka

Jörgense, zaplatil, dojel do hotelu, rychle sbalil své vìci a o pùl sedmé

sedìl v rychlíku, který jej vezl ku Praze.

Teprve v jídelním voze si uvìdomil, že vùbec nebyl

v hamburském varieté a že po prvé nadiktuje strýci Steenhouwerovi

falešnou položku do úètu režie.

X

(461)

Dva zlaté copy se zapletly v tìžký vrkoè, do oušek vklouzly

tyrkysové náušnice, ruka s pudøenkou pøejela po hrdle a po èele a dvì

vlahé oèi se rozzáøenì zhlížely v zrcadle, které obráželo mladou, kypivì

baculatou postavièku, za níž mateøské ruce už natøásaly veèerní šateèky

ze svìtlemodrého hedvábí. Po prvé do taneèních hodin - to byl pramen

opojivého rozèilení sleèny Emilie Kosteèkové i její matinky Marie

Kosteèkové, rozené Varhanáøové, choti továrníka pánského prádla

a kravat Jaroslava Kosteèky v Praze II, Tìšnov 17, sklad a detail

Praha I, Celetná 47.

Když se obì dámy pozdì veèer vracely z Linkova taneèního

institutu, byla ještì dvì okna v první patøe jejich domu na Tìšnovì

ozáøena.

„Tatíèek nešel spát,“ pronesla paní Kosteèková, „tatíèek nás

ještì èeká.“

Opravdu, pan továrník Kosteèka sedìl bez kabátu a bez

límeèku, s vestou rozepjatou, v jídelnì u poslední sklenice piva a èetl

Národní listy. Kruhový lustr se zelenými tøásnìmi, zavìšený na zelených

šòùrách, osvìtloval bílou plochu stolu s pohozenými ubrousky a mìkce

ozaøoval renesanèní nábytek, plyšová sedátka a pohovku s tureckým

vzorem v koutì. Když dámy vstoupily, spustil pan Kosteèka plachtu

Národních listù a ve svìtle lustru se objevila jeho protáhlá tváø se

skøipcem na silném nose, s pìšinou uprostøed kroužících se vlasù

a s dlouhým hnìdým plnovousem, který se jemnì vlnil peèlivou prací

kadeønickou.

„Tatíèku, to ti to bylo krásné!“ zvolala Emilka ve dveøích,

a rejdíc po pokoji, vyprávìla pøekotnì o blažených zážitcích prvního

veèera. Nechali ji vymluvit a pak ji poslali spát. Byla velmi rozèilena

a stále objímala matku, která ji hladila a líbala.

„Já tu èekám, maminko,“ pronesl pak pan Kosteèka

k manželce, poukávaje skøipcem na stùl, „abych ti øekl, že ten

záhøebský Fekete-Crnkovic, co se v Pešti jmenoval Schwarz, pøece

jen zaplatil. Teï odpoledne pøišlo od nìho patnáct set zlatých. To

(462)

jsou nalezené peníze - já už jsem dávno celou pohledávku odepsal.

Takovou radost jsem už v obchodì dávno nezažil. Tak jsem si øek, že

tìch patnáct stovek rovnou mùžeš uložit Emilce na vìno.“

„To jsi hodný, tatíèku. Musíme teï stále myslit na její štìstí.

Je to vážnìjší, než jsem se domnívala.“

„Snad už nemᚠpro ni ženicha?“

„Já ne, ale nápadník tu je i beze mne. Když jsi mìl tak šastný

den, povím ti to všecko. Øekla jsem si hned, že ten Fekete-Crnkovic

je dobré znamení. Patnáct set zlatých zachránit - nu, nᚠtatíèek umí

dìlat obchody.“

„No dobrá, ale co je s tím šamstrem?“

„Nu, vyskyt se, bodej by se nevyskyt, holka je jako kvìt,

hezká, po tatíèkovi. Tak se k ní už pøed èasem pøitoèil. Studentská

láska, to víš, tatíèku, to má své kouzlo. A dnes se mi pøedstavil. Hezký,

úhledný mladík, náramnì slušný, doprovázel nás až na roh.“

„To jsou zvìsti, maminko. A co je zaè? Jak se jmenuje?“

„Petr Karas, tatíèku, kandidát profesury.“

„Profesor... Hm... No, to není špatné. Státní služba, pod

pensí...“

„Moc roztomilý a náramný inteligent. I básnì píše, dnes jí jednu

pøinesl, sebrala jsem ji Emilce, aby sis ji pøeèet.“

„Tak, tak. Básník. Nìco á la Vrchlický, co? No, nemám nic

proti básníkovi v rodinì, když má jinak øádné zamìstnání. My už si

nìco mùžeme dovolit. S Vrchlickým se známe osobnì, pamatuješ se

na nìho? Nepamatuješ? Takový hubený, s pøevislými kníry... sama jsi

ho obsluhovala, koupil si tehdy šest frakových košil Excelsior èíslo 39

a bílou kravatièku k èestnému doktorátu... ještì si nevzpomínáš? Chtìl

pùvodnì jen tøi, ale já jsem mu domluvil: Mistøe, vaše dílo a teï èestná

promoce - to už dáme tìch košileèek celý pùltuctík! A on jenom

pøikývl. Šaramantní èlovìk. To já vedu každé takové seznámení

v evidenci, obchodu to dìlá dobøe, když se mùže poukázat na slovutné

zákaznictvo. No a prosím, je básník a universitní profesor, to se nedá

nic øíct. A je-li ten mladík... jak se jmenuje? Karas?... taky básník

(463)

a taky profesor, no, á la bonne heure, jsem èlovìk pokrokový, když

je to pod pensí, nechovám žádných pøedsudkù. Ukaž mi tu básnièku.“

Pan Kosteèka si nasadil zase skøipec a otevøel list papíru.

„Rukopis má úhledný, není to žádná kaligrafie, takové S Bohem

zaèato, jak to napíše s tìmi kudrdlinkami nᚠúèetní, to by asi nesvedl,

no, ale prosím, básník není puchaltr. A na profesora píše pìknì èitelnì.

To máme mezi odbìrateli profesory, že to èlovìk musí vždycky tøikrát

luštit, chtìjí-li širtink nebo šifon. Tak tedy báseò. Báseò na naši Emilku!

Podívejme se!

K Vám, krásná Neznámá, jež blahem plníte

rovnici života, než rozøeší ji Styx,

mé letí verše, o nichž nevíte,

nesouce Touhu mou po luzném onom X.

No, prosím. Tak se mi zdá, že by to Vrchlický na naši Emilku

líp ani nenapsal.“

Pomalu, uznale pokyvuje hlavou, pøeèetl továrník Kosteèka

ještì tøi sloky básnì.

„No, prosím. Báseò opìvující naši dceru. Kdo by si to byl

pomyslil.“

„Ba, ba, Jaroslave,“ odpovìdìla paní Kosteèková s oèima

plnýma slz, berouc si zpìt rukopis, „když jsem tam u Linkù èetla:

K Vám, krásná Neznámá, jež blahem plníte...

øíkala jsem si: Bože, bože, jestlipak tebe kdy potrefilo takové

štìstí, aby tì nìkdo opìvoval...“

„No, Marie, to zas nesmíš tak brát. Já jsem se vyznal

v konceptu, to mi neupøeš. Když jsem tenkrát u starého Josse

v Holešovicích zavádìli první výrobu tvrdých límcù v Rakousku, dìlal

jsem celou reklamu na nì sám. A nebožtík Joss vždycky øíkal: ,Složit

dobøe anonci, na to musí být extra talent.‘ A jakou díru do svìta jsem

(464)

udìlal s naším prádlem Excelsior a s náprsenkami High Life a s kravatami

Surcouf, to zas Vrchický nedokázal. Každý máme holt jiného genia. No

a ten mladík... z jaképak je rodiny?“

„To je, co mi dìlá trochu starost,“ svìøovala se manželka,

„jeho otec je prý podnikatelem divadla Varieté...“

„Ach, to je ten Karas z Varieté Humberto! To tedy znám jeho

dìdeèka - otec toho direktora chodívá nìkdy k Bílé labuti k našemu

stolu. Prostý èlovìk, ale zajímavý, všichni ho tam mají rádi. A Varieté

prý je teï moc dobrý obchod, ti lidé budou mít pìkné peníze. No, na

to si vezmeme informaci a pak se uvidí. Já Emilce nebudu pøekážet ve

štìstí.“

Manželé Kosteèkovi šli spát, ale dlouho nemohli usnout.

„Tatíèku, spíš už?“ zašeptala po chvíli paní Kosteèková.

„Ne. Co je?“

„Víš, mnì teï najednou napadlo... jak ten hoch tam píše

,nesouce Touhu mou po luzném onom X‘ - co to má být, to X? Tomu

nerozumím.“

„No, to je jako nìco neznámého, jako se øíká pan X nebo

pan Y...“

„Tak ty myslíš, že v tom není nic... jako zvláštního...“

„A co by v tom mìlo být?“

„No... já jsem si jen myslela... když jako touží po luzném

onom X... jestli to luzné X... jestli jako...“

„A tak! No, to snad né, pro Krista Pána, vždy je to ještì

mladý hoch...“

„Tak ty tedy myslíš, tatíèku, že to není nic... jako závadného?“

„Ale ne, asi ne, maminko. A takhle, když se to øekne... ono to

není špatné... luzné X, chachacha...“

„Ale fuj, tatíèku, naè ty hned myslíš...“

„Já? Copak jsem na to luzné X pøipad já?“

„Ale vy mužští jste takoví...“

„Luzné X... i mlè, maminko... mamineèko... kdopak s tím

pøišel?“

(465)

Druhého dne požádal továrník Kosteèka svého dùvìrného

obchodního pøítele pana Salzmanna, aby mu opatøil informaci na

Václava a Petra Karase v Karlínì. Agentura ji dodala za nìkolik dní.

Kosteèka se ženou èetli ty dva listy s velkou zvìdavostí:

„Karas Václav, spolupodnikatel Théâtre Variété Humberto

v Karlínì.

Tázaný pochází odnìkud z jižních Èech. Roku 1890 pøevzal

artistické vedení divadla Varieté na vlastní úèet jako nájemce, kdežto

dosavadní majitel Achilles Breburda má provoz restauraèní. Zdá se,

že oba podnikatelé jsou spolu asociováni ještì vzájemnými podíly na

zisku. Tázaný jest obecnì oceòován jako prvotøídní odborník, který

dobøe rozumí své vìci. Podnik se za jeho øízení tìší velké oblibì a jeho

dosavadní prosperita je nepochybná. Rodinné pomìry tázaného jsou

nejasné. Manželka Helena, pùvodem artistka, žije za hranicemi, podle

jednìch u svých rodièù, podle jiných v angažmá. Jinak žije tázaný

velmi spoøádanì a jeho jmìní pøesahuje 100 000 zl. Žádaný úvìr lze

mu povoliti.

Karas Petr, posluchaè university, Karlín.

Tázaný je syn artistického podnikatele a nájemce divadla

Varieté Václava Karase a jeho manželky Heleny, artistky. Studie na

gymnasiu v Truhláøské ulici konal s vyznamenáním a také universitní

zkoušky skládá dochvilnì a s velkým úspìchem. Pro podnik svého

otce nejeví žádný zájem, nýbrž pøipravuje se na profesuru. Týž je

povahy ponìkud nepraktické, ale ve výdajích je šetrný. Poslední dobou

má známost, prý s dcerou zámožného továrníka, ale oficielnì

zasnoubení nebylo vyhlášeno. Žádaný úvìr lze mu povoliti se zárukou

otce nebo pøíštího tchána.“

„Houby!“ vykøikl Kosteèka bezdìky, „já mu budu povolovat

úvìr se svou vlastní zárukou!“

„Vždy taky o žádný nejde,“ smála se mu paní, „Salzmann

pøece musel nìjak odùvodnit dotaz. Co tomu øíkáš?“

„Hm - až na tu záhadu s matkou to vypadá velmi dobøe. Nejlíp

snad bude, když ho k nám pozveš na nedìli na kávu a pak se mu

(466)

podíváme na zoubek.“

Paní Kosteèková se zaradovala, nebo nic tak nerozohní srdce

ženy jako možnost dostati dceru pod èepec. Petr Karas tedy prošel

pøíští nedìle kávovou zkouškou. Bylo mu vyslechnouti mnoho všelikých

historek a pøípadù z oboru výroby pánského prádla a nákrèníkù,

mnoho výkladù o kuchyòských receptech a o spoøádaném vedení

domácnosti, jakož i nìkolik kouskù na klavír, které pøednesla sleèna

Emilka. Navzájem zase on byl vyzpovídán o domácím životì svých

rodièù, o výnosnosti divadla Varieté a o tom, co dìlá paní matinka

v cizinì. A zase se rozhovoøil pan Kosteèka o zefýrech, trikotinech,

šifonech, kretonech, flanelech, batistech, o linonu, mušelínu, krepovém

barchetu a širtinku. Mladý Karas se zajímal o to, v èem je rozdíl,

a Kosteèka horlivì vykládal o složení tkaniv. Dokud mluvil o lnu

a bavlnì, poslouchal Karas jen zdvoøile. Ale najednou zaznìla èísla.

„Takový støední širtink má na ètvereèním centimetru 22 nití

bavlnìné pøíze dvacítky a napøíè 19 nití ètrnáctky.“

„Dovolte,“ pøerušil ho Karas a pøivøel oèi, „to tedy znamená...

to tedy znamená, že dvacítka má v prùmìru nula celá 45 setin milimetru

a ètrnáctka... ètrnáctka nula celá 53 setiny milimetru, pøedpokládám-

li, že nit leží tìsnì vedle niti. A z èeho jste, pane továrníku, vzali èísla

tìch nití? Víte, mne by velmi zajímalo dovìdìt se, jak se v obyèejném

životì dojde k èíslu.“

„Èíslo bavlnìné pøíze znamená, kolik pøaden pøijde na jednu

anglickou libru.“

„Tedy se urèuje dìlením. To je znamenité. Je to pøadeno urèitá

jednotka?“

„Ovšem. Pøadeno má sedm pásem a každé pásmo má 80

návinù po pùl druhém yardu.“

„To je rozkošné... dovolte... osmdesát návinù je tedy 120

yardù, sedm pásem jste øekl, to tedy má pøadeno 840 yardù a anglická

libra avoirdupois o 16 uncích se rovná 453, 598 gramu, že ano, a když

se yard rovná 914,384 milimetru - to je úžasné, co poèítání by dala

noèní košile, kdyby se to všecko mìlo pøevést do metrické soustavy!“

(467)

„To ve Francii mìøí pøízi na metry a èíslují její sílu podle toho,

kolik pøaden váží pùl kilogramu... Existuje ovšem jakési èíslo, kterým

lze anglické èíslování hned pøevést na francouzské, ale to èíslo si

nepamatuji. V kanceláøi mám na to tabulky.“

„Pane továrníku, kdybyste dovolili, já bych jednou pøišel to

pøepoèítat a pøezkoušet...“

„Ó, prosím, pøijïte, kdykoli vám bude libo. U nás se to

èíslicemi jen hemží, èísla nití, èísla tkanin, èísla celního tarifu, èísla košil

a kalhot, èísla krku, èísla prùramku - když to všechno mezi sebou

znásobíte, možná, že dostanete ono luzné X, po kterém jste toužil ve

své básnièce.“

„Pane továrníku,“ zvolal Petr Karas, „kdybych se toho X mohl

dopoèítat, už by mi nebylo žádným X. Ale obávám se, že tohle X je

nevypoèitatelné.“

„No, pane Petøe,“ zasmál se Kosteèka, „teï z vás promluvil

básník. Možná, že máte kus pravdy, - ale nebojte se jí.“

Když se Petr Karas k veèeru rozlouèil, pøišly matka s dcerou

za tatíèkem, co mu øíká.

„Nu, zdá se, hodný hoch. Profesor bude dokonalý.“

„Ano. Je neobyèejnì nadán,“ øekla maminka.

„Je genius,“ øekla dcera.

„A la bonne heure, snad to unesem,“ øekl otec.

XI

Telegramy, pøed nimiž lidé trnou hrùzou, byly nejbìžnìjší

korespondenèní prostøedek divadelní kanceláøe Karasovy. Stálo to

peníze, ale øeditel se tím vykupoval z nejistot dlouhého èekání. Nauèil

se zápasit s èasem, jak jej na to kdysi upozornil pan Gaudeamus.

Tisíce depeší otvíral zcela mechanicky, jako by šlo o konvenèní

gratulace, ale nad jednou, která pøišla z Rotterdamu, náhle zaváhal.

Pak ji otevøel a èetl:

(468)

prijed helena zranena kranz

Za dvì hodiny nato sedìl s Petøíkem a Steenhouwerem

v drážïanském rychlíku. V Lipsku mìl kdy koupit velkou kytici fialek.

V Rotterdamu je oèekával sám Kranz, zestárlý, ale stále pln životní

síly.

„Cvièila nového høebce na vysoké figury,“ vyprávìl jim za

jízdy do nemocnice, „ale pøi jedné levadì se jí kùò vzepjal pøíliš vysoko

a zvrátil se. Padla na pistu, kùò na ni, zùstala ležet. To víš, Vašku,

ženské sedlo, to je hrozná vìc.“

Z pokoje, k nìmuž je v nemocnici vedli, vyšly dvì staré dámy,

Anežka Berwitzová a hrabìnka d’Ascensons-Létardais.

„Maminko!“ zvolal Karas rozechvìn.

„Vašku!“

Objala ho a zlíbala jako vlastního syna.

„A to je nᚠPetøíèek. Bože, chlapèe, ty jsi vyrostl! Vítám tì,

Frans! To jste hodní, že jste pøijeli všichni. Teï tam nechoïte, Helena

právì usnula. Ale je to vážné... dìti, je to vážné...“

Stála vztyèená, pøipravena jako vždycky stateènì nést rány

osudu, jen nové slzy se objevily ve vyplakaných oèích. Tìlo její dcery

bylo rozdrceno.

Vešli k jejímu loži až vpodveèer. Uvítala je pohledem plným

lásky. Ruce mìla volné, jednu namáhavì podala Vaškovi, druhou

Petøíèkovi. Tak zùstala mezi nimi s kyticí fialek na pokrývce, nehybná,

obìtovaná, ztrácející chvílemi vìdomí. O jedenácté hodinì v noci

skonala.

Radili se v hotelu o pohøbu.

„To si beru na starost já,“ prohlásila Anežka Berwitzová,

„odvedu své dítì do Turnhoutu. Petøíèek pojede se mnou. Syn musí

být na pohøbu své maminky. Ale Vašku a Frans se vrátí odtud do

Prahy. Je konec mìsíce, musí pøipravovat nový program. Soukromé

starosti nesmìjí zasáhnout do chodu podniku.“

(469)

Byla to ještì poøád øeditelka, pevná, nezlomná. Všichni uznali

její rozhodnutí. Kranz pøišel za nimi s kyticemi pro mrtvou Miss Sweet.

Když Vašku odjíždìl, pøišel se s ním Kranz na nádraží rozlouèit. Starý

principál vìdìl dobøe o Karasovì direktorské slávì a jednal s ním

tak trochu jako mocnáø s mocnáøem.

Premiéru v Praze pøipravil Karas levou rukou. Neèekaná

Helenina smrt rozvrátila všecky jeho pøedstavy a plány do budoucna.

Nevìdìl, na èem se teï ustanovit, jen cítil, že nejsilnìjší pouto, které

ho vázalo k Cirkusu Humberto, bylo náhle uvolnìno. Brzo vidìl, že

i na jiné pùsobila ta katastrofa podobnì.

První pøišel po svém návratu Steenhouwer.

„Nemìl jsem tam jezdit,“ zaèal svùj hovor s Karasem. „Byl

jsem tu úplnì spokojen a nepøál jsem si nic jiného než sloužit až do

své smrti. Ale když jsem pøed Arnhemem vykoukl z vlaku a vidìl Dolní

Rýn, vidìl Ijsselu, vidìl kanály, když jsem zahlédl první tulipánová

pole a první vìtrník, stisklo mne to radostí i steskem. A pak už jsem

nemyslel na nic jiného, než že èlovìk má umøít ve své rodné zemi.

Navštívil jsem nìkolik spøátelených rodin. Všude jsem slyšel totéž:

každý Holanïan se na stará kolena vrací do Holandska. Našel jsem

i nìkolik kamarádù ze školy. Mají za sebou divoèejší život, než byl

mùj. Pracovali a obchodovali v Batavii, v Padangu, v Surabaji, jeden

žil mezi Dajáky na Borneu a jeden mìl plantáže pod horou Pintija na

ostrovì Ceram v Molukkách. Všichni teï mají pìkné pøízemní domky

se zahrádkami v Severním Brabantu nebo v kraji Betuwe, pìstují želvy,

pokuøují si na verandì doutníky a jsou šastni, že dýchají vzduch

domova. Nemìj mi to, Vašku, za zlé - já chci domù!“

Odešel tedy Steenhouwer, úèetní a sekretáø, a po nìm zaèal

mluvit o odchodu Antonín Karas. Že prý je té chalupy v Horní Snìžné

pøece jen škoda, aby tak zahálela, a že by tam mohl leckterého kluka

vycvikovat pro cirkus nebo pro varieté.

„Co to najednou, táto, na tebe sedlo?“ zeptal se ho syn zpøíma.

„Nechutná ti ležák u Labutì nebo co?“

Starý se ošíval, ale pak mávl rukou.

(470)

„A co bych ti zapíral, mì už tady nic netìší. Vypadly mi dva

zuby tuhle napøed, vidíš?“

„Ano - ale pro ty zuby chceš, inšpektore, odejít z Prahy?“

„Pro ty zuby. Ano. Já totiž teï nemùžu øádnì troubit. A si

nastrèím hlubší nátrubek nebo mìlèí, já teï nevezmu bezpeènì tón.

Vono mi to z huby netrajbluje. A když já si nemám ani ten šlusmarš

zatroubit, tak to tu celej ten umìleckej život patøí do hajzlu.“

Nu, nedalo se nic dìlat, Karas Anton, zedník, tenák,

inšpektor, spakoval kufr a odjel drahou císaøe Františka Josefa do

Èeských Budìjovic, aby se zas ujal chalupy v Horní Snìžné.

Antonín Karas odjel a Smetana-Bureš ulehl. Postonával celý

podzim, zimní nachlazení ho povalilo, ten den po Hromnicích mu

odzvonili. Bylo mu sedmasedmdesát let, když umøel, ale v rakvi vypadal

sotva na sedmdesát. Pohøeb mìl slavný. Sám primátor doktor Podlipný

se dostavil se dvìma námìstky a poèetnou deputací mìstské rady,

ozbrojené m욝anské sbory vyrukovaly s hudbou, Spoleèenstvo

mlynáøù pøišlo s praporem zahaleným v èerné roušce, v èele konduktu

šli knìží øádu køižovníkù s èervenou hvìzdou od mostu Karlova se

svým generálem, pana místodržitele království Èeského zastupoval

policejní rada Charous. Pøíbuzenstvo nešlo za rakví témìø žádné, jen

synovec zesnulého, totiž syn jeho bratrance, Bohumil Smetana,

zemìmìøiè, dìdic a nástupce ve smetanovském mlýnì. Pravou rodinou

nebožtíkovou pøedstavovali tøi Karasové, Antonín, Václav a Petr,

a Karel Kerholec s manželkou Alicí. Ti také byli skuteènì truchlící, ti

a pak nìkolik set dìdeèkù a babièek z pražské chudiny. Byl to krásný

pohøeb, velký a slavný, hodný zasloužilého m욝ana, nevídaný u

nìkdejšího cirkusáka, netušený u toho, jenž kdysi pøivodil zkázu mlýnù.

Za dva dny po pohøbu pøinesli Václavu Karasovi z mlýnù

balíèek, to prý mu nebožtík pan otec odkázal. Karas jej otevøel a oèi

mu zazáøily: v papíøe byly knížky a sešity, pøevázané motouzem, onen

malý poklad básnièek, jejž tenák Bureš vozil s sebou svìtem a z nìhož

se Vašku tehdy uèil èíst èesky. Prohlédl si to letmo a už vytáhl sešitek,

který ho kdysi nejvíce zaujal, ten, který se zaèínal veršem „Èehové

(471)

jsou národ dobrý!“ Nyní se koneènì podíval, jak se jmenuje. I vidìl,

že je to Karla Hynka Máchy Máj, vìnovaný pražskému m욝anu

Hynku Kommovi.

Na jaøe poté nadešly poslední zkoušky Petøíkovy, jeho slavná

disertaèka o obecné kubické nadploše v prostoru ètyørozmìrném a o

ploše tvoøené speciálními pøímkami, nato parádní promoce sub auspiciis

imperatoris s upøímnými gratulacemi profesorù, žádost o místo a úøední

lejstro, kterým byl jmenován suplentem pro matematiku a deskriptivu

na Akademickém gymnasiu v Praze. Dopoledne se pøedstavil øediteli

ústavu a odpoledne požádal pana Jaroslava Kosteèku, továrníka

pánského prádla a nákrèníkù, o ruku jeho spanilomyslné dcery Emilky.

Veèer po svatbì sedìl Václav Karas ve svém bytì proti

viaduktu úplnì sám. Žena, strýc, táta, uèitel, syn - všichni ho postupnì

opustili. Z celé bohatýrské minulosti nezbylo nic než ta smlouva o nájmu

divadla Varieté. Až ta za dva roky dojde, bude mu již pøes padesát.

Obìtoval nejkrásnìjší èást svého života nìèemu, naè celá léta pøedtím

ani nepomyslil. Jako by odboèil na falešnou cestu a patnáct let putoval

cizími konèinami, které nevedou k jeho cíli. Ale snad není správné

takto o nìm uvažovat. Pøedevším se neobìtoval divadlu, nýbrž svému

synu. A dìlat varieté nebylo bloudìní zcela neznámými konèinami.

Ne, Vašku nebloudil; vešel do cizího kraje, ale dal si v nìm zase cíl

a od toho se neuchýlil. Nebylo to asi špatné, co dokázal, vidí to pøece

na úctì, kterou k nìmu všude mají. I ten pyšný Kranz si považoval za

èest být jeho kolegou a tykat si s ním; a Kranz je teï v cirkuse nejvìtší

postava v Evropì. Nedalo by se s ním nìco dìlat, až se skonèí ten

patnáctý rok?

Mùže se vùbec padesátiletý èlovìk vrátit k cirkusu? Proè by

nemohl? Pùl roku práce s konìm a Vašku bude zas mistrem vysoké

školy. To se nemùže zapomenout když se to jednou umí. Co je vysoká

škola? Umìní, jak zmìnou tlaku a rovnováhy pøimìt zvíøe k nezvyklým

pohybùm. Kdo si jednou osvojí cit a smysl pro to, jak nepatrným

posunutím tìžištì pùsobit na bdìlou pozornost konì, nemùže to

zapomenout, jako plavec nemùže zapomenout plování.

(472)

Ale což jde jenom o vysokou školu? øíká si Karas. Dejte mi

osm nebo dvanáct nebo šestnáct inteligentních koní a za pùl roku

vypracuji s nimi znamenitý akt dresury. Dejte mi lvy nebo tygry anebo

medvìdy nebo slony, se vším si budu vìdìt rady a postavím svou

práci.

V pøíštích mìsících jako by se vracel do dìtských let: budu

dontérem, budu jezdcem, budu skokanem, budu jako Arr-Šehir. Cirkus

Humberto vábí mocnou, neodolatelnou silou. Karas nemluví, ale

zjišuje stav svého jmìní a poèítá. Od krotitelù se pøíležitostnì dovídá,

kolik, teï stojí skupina syrových šelem, z jízdárny na cenu ušlechtilých

koní. Poøídit si to nebo ono není žádný problém; má dost penìz, aby

se mohl stát i spoleèníkem takového Kranze, který je stár a nemá

potomka. Jak by to bylo krásné, utvoøit firmu Cirkus Kranz &

Humberto a obnovit zašlou slávu hrdého jména! Ku podivu ho nikdy

nenapadne, jak by znìla firma Cirkus Kranz & Karas; Vašku vyrostl

v zajetí tradice tak mocné, že poøád vidí všechnu velikost ve jménì

Humberto a sám sebe cítí jen jako dìdice, povìøence a vykonavatele

humbertovského poslání.

Pan Achilles Breburda také ví, že smlouva spìje k svému

konci. Ví to a krouží kolem, dìlá Karasovi, co mu na oèích vidí, je

samá sladkost, samá úsluha. Ale ten jeho zatrachtilý Karasáèek mluví

o pøíštích letech jen neurèitì, o podpisu nové smlouvy ani muk, jako

ten pan Jan Nepomuk. Bratøí Breburdové se navzájem utìšují, kam

by šel, nikde nenajde tak krásnou budovu, nikde tak ochotného

spolupodnikatele. Nebude pøece opouštìt životní dílo, korunované

takovým úspìchem!

Ale Václav Karas je rozhodnut, že je opustí. Po ètrnácti letech

práce a zkušeností má varietní provoz tak v malíku, že mu to pøipadá

jako hraèka. Zná všecky artisty svìta, všecky atrakce, všecky sensace,

všechny zpùsoby, jak útoèit na pøízeò publika. Sestavit program není

pro nìho vìtší námaha než namíchat karty. Co by zde dál podnikal,

byly by jenom kombinace a variace; a jemu se chce zápasit

s protivenstvím. Jakápak je to práce, když mu všecko pøijde hotové

(473)

do domu, artisté i publikum; ještì tak v létì, když se tu opravdu nìco

nového hledá, stojí to za námahu. Ale padesátiletý èlovìk chce vykonat

nìco víc. Padesátiletý ještì nepotøebuje myslet na odpoèinek.

Padesátiletý ještì mùže zmìøit své síly na docela jiných úkolech.

Václav Karas, øeèený Vašku, cítí, že je rozhodnuto. Opustí

tuto vanièku s vlažnou vodou a pustí se zase do dravého proudu.

Nemluví o tom, ale chystá se. Každého dopoledne je v zemské

jízdárnì ètyøi hodiny v sedle. Doma mezi dveømi má zavìšeny kruhy,

v ložnici leží malé i velké èinky, tìlo se vytrvale dává do poøádku. Od

bratøí Kerholcových dostává zprávy, jak to teï chodí v kulaté práci.

Ještì jednu sezónu v Praze a sbohem, lenivý živote kamenného domu!

Rozhodnuto, hotovo, zpeèetìno. A najednou to všecko

ztroskotá o nový, neèekaný argument.

Václav Karas, øeèený Vašku, je dìdeèkem.

XII

Každého citu dostane lidské srdce svou mírku. Nevyžije-li

jej vèas, vyrazí zabrzdìný cit jindy a jinde a èasto mnohem bouølivìji.

Táta, který øádnì nespotøeboval své tátovství, stane se vášnivým

dìdeèkem, aby si u vnuka dobral, co u syna neužil. Tohle postihlo

Václava Karase. Když se mu narodil Petøíèek, byl Karas pøíliš

zapøažen, aby si s ním vyhrál jeho dìtství; nad kolébkou vnuèky

Lidušky se v nìm však probudil potlaèený cit a Karas byl snad více

pohnut a dojat než otec toho drobeèka s matkou dohromady. Den

pøed radostnou událostí byl si jist, že jeho budoucnost jsou konì, lvi,

tygøi a sloni; den po ní byla všecka ta vzácná zvìø vytlaèena bezbranným

lidským tvoreèkem.

„Pøišel ti do angažmá èlovìk,“ øíkal si pospíchaje z divadla

musejním sadem na Tìšnov, „žádná agentura ho nedodala, žádná

anonce ho nedoporuèila, pøišel, jak je, a teï záleží na tobì, Vašku,

direktore, co z nìho udìláš, jaké místo mu pøidìlíš v programu. Na

(474)

ty, kteøí si øíkají rodièe, nesmíš mnoho dát. Pan rodiè je potrhlý kantor

genius, paní rodièka je baculatá m욝ka - jaké nebezpeèí pro dušièku,

která u nich rozžala svoje svìtélko! Ti dva pøece nemohu pøevzít za ni

odpovìdnost. Odpovìdnosti je schopen jen ten, kdo vidí o kus dál.

Pøibyla na zemi hvìzdièka a je tøeba se starat, aby z ní byla hvìzda.

Nový èlovíèek je vìtší událost než tvoje úspìchy. Hrneš se obnovit

Cirkus Humberto, ale tuto se, chlapèe, zrodila nová Humbertovna.

Na Tìšnovì, u Kosteèkù, ve výrobnì prádla a kravat. Na to musíš

dávat pozor; snad je to heroina, snad krasojezdkynì, snad hlasový

fenomén; nesmíš dopustit, aby udusili ohýnek ve flanelu.“

Achillu Breburdovi spadl kámen se srdce: Václav Karas

najednou podepsal smlouvu na dalších deset let. Varieté ponese dál

zvuèné jméno Humbertovo a Karas zùstane jeho managerem. Je tomu

tak, ale nad všecky produkce zajímá teï tohoto øeditele každý výkon

sleèny Li nebo Lilili, t. è. nemluvnìte. Jak má volnou chvíli, už tíhne

z divadla na Tìšnov, aby sledoval její artistické výkony pod povijanem.

Uèený syn se domnívá, že se tatínek skoro zbláznil, snacha se smìje,

že jim ušetøí chùvu, pan Kosteèka si spokojenì hladí hebký plnovous

a jen se pochechtává: „Nic už ti nechybí, Václave, jen ještì kojit,

ještì kojit...;“ ale Václav Karas se tím nedává zmást, kolébá, houpá

a hýèká vnuèku, vozí ji v koèárku a pøebaluje jako ošetøovatelka. Ví,

proè to dìlá. Je pøesvìdèen, že èlovíèek v tomto vìku se nijak neliší

od malého lvíèete nebo tygrátka a že vnímá svìt jen nìkolika

pøirozenými pudy. A Karas usiluje o to, aby si nemluvnì ze všeho

nejvíce zvyklo na jeho hlas a smích a na jeho tìlesnou vùni. Dìlá vše,

by u batolátka vzbudil trvalý pocit, že v rukou dìdeèkových je mu

nejlíp a nejbezpeènìji. Když je s ním sám, zkouší s ním všelijaké vìci,

drží je za ruèièky nebo za nožièky a ohybuje tìlíèkem, aby si zvykalo

na kousíèek námahy. A malá Lilili opravdu si dìdeèka oblibuje, smìje

se na nìho, jak ho spatøí, chce k nìmu do náruèí a vyráží ze sebe

všelijaké hekavé zvuky, jako by mu chtìla nìco øíci. Václav Karas si

s ní vytrvale hraje, ale jeho radostná bezstarostnost je jen zèásti pravá.

Pod vším tím mazlením je skryto vytrvalé a soustøedìné pozorování:

(475)

rozpoznává malièká zvuky? rozpoznává barvy, reaguje bystøe? je

bázlivá nebo se nebojí?

Dìátko zaèíná po èase apkat, zaèíná se spouštìt, zaèíná

mluvit. Dìdeèek Karas je stále u nìho a poøád hlídá a èíhá, jaké jsou

jeho sklony a záliby. Nemluví o tom, ale je spokojen. Lilili je jako

malé dráèe, hybná, èiperná, nebojácná, køiklavá, do všeho jako rtu.

Bezvousého dìdeèka má z celé rodiny nejradìji. Kdopak z dospìlých

si dovede sednout k ní na zem, pøevalovat se v kotrmelcích, bìhat po

ètyøech, køièet a výskat, štìkat a kokrhat? Z batolátka se vyklubává

malá holèièka, ale èím více její hlavièka chápe, tím srdeènìji lne

k tomuhle dìdeèkovi. Všichni jsou na ni hodní, všichni ji mají rádi, ale

s nikým není taková švanda a honìnice, žádný neumí tolik legrací,

žádný není tak vìènì naladìn do žertù a špásù. Už zaèínají spolu chodit

na procházky, už byli spolu návštìvou v jeho bytì. Tam, když jim

nikdo nepøekážel, dìdeèek teprve vyvádìl, chodil po rukou, stál na

hlavì a kotrmelcoval ve vzduchu. Malá Liduška byla všecka unesena.

Ale dìdeèek jí pøikázal, že chce-li to ještì jednou vidìt, nesmí o tom

doma mluvit. A tak se mezi nimi vytváøí velké tajemství. Øíkají, že

jdou na procházku, ale ve skuteènosti jdou k dìdovi do bytu, zamknou

se tam a vztekají se. Paneèku, tenhle dìdeèek toho umí! Pøeskoèí

židli, pøeskoèí stùl, chodí jako opice, houpá se pøeklopen na kruzích,

praští sebou na zem jak dlouhý tak široký a zvedne se pozpátku a stojí

na jedné ruce. V ložnici má dvì bedny a v tìch jsou neuvìøitelné vìci:

nosy, vousy, falešné tváøe a brady, paruky, klobouky, èepice, strakaté

šaty. Vyloví nìco, nasadí si to, a už je nìkdo docela jiný.

Øíká tomu „dìlat tyjátr“. To si Liduška sedne na pohovku

proti zavøeným dveøím. Najednou se dveøe otevøou a z nich vyjde

dìdeèek s hrozitánskými vousy a velkým èerveným nosem, na hlavì

má pøilbici, v ruce papírový meè, chodí velkými kroky a dupavì a volá

hrobovým hlasem:

„Heøman z Bubna byl udatný pán, u svého krále na slovo

vzatý...“

A když ho Liduška živì vidí, jak „projíždí pouštì a lesy“,

(476)

najednou odhodí meè a pøilbici, vrhne se na zem a dìlá, jak „zápasí

lev se dvìma tygry“, pøevaluje se, øve, odskakuje, vrèí a prská, no,

švanda je to, že Liduška nevydrží sedìt, že vyskoèí, bìhá po pohovce,

tleská, skáèe a výská rozkoší.

Po èase už „dìlají tyátr“ spolu, dìda pøitáhne bájeèné závoje,

Liduška se jimi ovìsí a je z ní princezna Lilili a dìdeèek je chvilku král

Habadìj XV., vládce øíše Mezipotápské, chvilku èerný otrok Mezulán,

který vìrnì plní její rozkazy, chvilku princ Cinkapúr, který poklekne

pøed princeznou, vyzná jí lásku a pak ji unese nahoru na šatník, odkud

jako z hradu bojuje s drakem.

Když se nabaží hry, opustí tyátr a dìlají cirkus; to je nekoneèná

vztekanice a honìnice pøes stoly a židle, z pokoje do pokoje,

kotrmelce, skoky a stojky a zas jakoby chození po provaze, až je

princezna Lilili úplnì bez dechu køikem a smíchem. Pak koneènì opustí

zpøeházený a rozvrácený byt, vezmou se za ruce a jdou jako zpùsobný

dìdeèek a hodná holèièka z procházky domù. Liduška ví od malièka,

že tohle musí zùstat jejich tajemstvím, - doma pøece jen chtìjí, aby

byla tichá a mírná, aby zdaleka pozdravovala známé panièky rukulíbám

a aby poøád na sebe dávala pozor a dobøe se chovala. Probuzená

dìtská chytrost vypozorovala hned, že tu jsou dva svìty, ten domácí

a spoleèenský a ten dìdeèkùv, který je pro ni ráj, a už se podle toho

zaøizuje.

Do Varieté holèièka tedy nesmí. Staøí Kosteèkovi tam chodí

rádi, je to pìkná a poutavá podívaná a Kosteèka je velmi spokojen,

když se mùže pøed pražským obecenstvem zablýsknout v øeditelské

lóži. Taky Emilku Karasovou baví toto pestré divadlo, ale pan profesor

Petr Karas považuje takový veèer za ztracený a radìji sedí doma

a propoèítává geometrii kuželoseèky, dané pìti dvojicemi

konjugovaných bodù. Pro malou Lidku se varieté nehodí, to uznávají

všichni jednomyslnì. Zùstává tedy doma s tatínkem. Rodièe si libují,

že je hodná, že je nezlobí prosbami, aby ji vzali s sebou. Kde by se

toho nadáli, že se dítì takhle chová, protože mu to naøídil jeho milovaný

dìdeèek Václav, a že dìdeèek ji za to už nesèetnìkrát vzal s sebou

(477)

na odpolední pøedstavení! Lidka doma ani nemukne, aby se

neprozradila, aby nepøišla o tu krásu. Nebo varieté, to je, božíèku,

nádhera, nic není tak velkolepého, leda balety Sedm havranù

a Královna loutek na Národním divadle. Ale ve varieté mùže Lidka

s dìdeèkem dokonce za kulisy, do šaten a ke klecím, nebo po každé

tu jsou nìjaká zvíøata a nìkterá možno krmit a hladit. Pro malé dìvèe

je v tom plno tajemného dobrodružství, plno rozkoší a krás; øíkejte

si, co chcete, žádná holka na svìtì nemá tak nádherného dìdeèka,

jako je bezvousý dìdeèek Václav.

Støedoškolský profesor Petr Karas zaèíná být evropsky

uznávanou kapacitou, o jeho spisech se referuje ve velkých

mezinárodních revuích matematických, dvakráte pøednášel na kongresu

matematikù, ve Výmaru a v Lyonì, po spise „Nìkolik nových pohledù

na Bolzano-Cauchyovo kriterium konvergentních i divergentních

posloupností“ udìlila mu universita Karlo-Ferdinandova právo

docentury.

„Teda Vrchlický to není, kuželoseèka holt není sonet,“ øíkává

o nìm jeho tchán, spokojenì se probíraje plnovousem, „ale nᚠdùm

se v nìm doèká poct nejvyšších. Ne nadarmo jsem volil tovární znaèku

Excelsior.“

„To se málokdy najde,“ chlubila se paní Kosteèková svým

známým panièkám, „genius a vzorný manžel. Naše Emilka je tak

šastná... Škoda, že už ze nepíše básnì. Je totiž taky básník a znalci

øíkají, že nemá daleko do Vrchlického.“

„Petr je neskonale hodný,“ øíkala blaženì tloustnoucí Emilka,

tulíc se k svému muži jako slepièka, „ono to každé x dá moc starostí

a práce, ale on nepovolí, dokud nebude dvorním radou, viï, Petøíèku?“

Uprostøed té blahobytné spokojenosti rejdil dìdeèek Václav

a jen si mnul ruce. Byl nesmírnì šasten, že ve vnuèce objevil milovanou

jiskru života, temperament, odvahu a veselí, èeho všeho postrádal tak

bolestnì u svého syna. Mìl Petra docela rád a nikdy mu slova zlého

neøekl. Ale došel k pøesvìdèení, že Petr zpùsobil nejvìtší pøevraty

v jejich životì. Kvùli Petrovi zanikl vlastnì Cirkus Humberto; kdyby

(478)

se byl Petr narodil s jinou povahu, mohla Helena ještì jezdit a Vašku

by byl ještì výkonným umìlcem. Proto se nedají dìlat žádné výèitky,

ale Vašku nebude na stará kolena pøedstírat, že mu nìjak imponují

Petrovy vìdecké úspìchy. Hoch dìlá øádnì svou vìc, to je v poøádku,

jaképak obdivování.

„Jdeš si svou cestou, Petøíèku,“ øíkává sám k sobì Václav

Karas, když leží v opuštìném bytì a vlaky na viaduktu huèí a duní,

„ale mezi námi je ještì nìjaký dloužek. Já jsem obìtoval svùj život

a život humbertovských rodin, aby se tvé dušièce nestala žádná køivda.

za to mám právo žádat, aby ty a tvoje sladká Emilka nezpùsobili

žádnou køivdu dušièce vaší Lidušky. Pán Bùh dal, abys opustil frajkumšt

naší rodiny a šel do mìsta, za katedru. A posadil se do bohatství.

Jestli však Pán Bùh míní, že by tvoje dcera se mìla zas vrátit do

frajkumštu, do svìta tvé mámy, báby a prabáby, pøijdu se svou

smìnkou, Petøíèku a budu žádat spravedlivé vyrovnání.“

Takhle si to Václav Karas øíká, ale ve skuteènosti už vìøí, že

ta malièká Lilili je k nìèemu urèena, že je v ní nìco, co nebylo v jejím

tátovi, a že by to zahynulo, kdyby o ní rozhodovali jen její rodièe. I

chodí dìdeèek Václav, do nièeho nemluví, do nièeho se neplete, ale

pilnì klade své podkùpky a hromadí zápalný materiál. A když nìkdy

pøijde veèer do svého bytu a musí urovnávat koberec a pøestavovat

nábytek, jak to tu s Lidkou odpoledne zøídili, najednou si pøitom luskne

prsty a zavolá:

„Vyrvu tu dušièku, vyrvu ji, bude zas ve svìtì Humbertovna!“

XIII

V tìch letech kolem šedesátky, když vede svùj tajný boj

o vnuèku, mìní se Václav Karas i jako øeditel. Už mu tak nezáleží na

vrcholných výkonech, spokojuje se i menším vzepìtím sil, jen když je

v nìm pùvab. K vìcem i lidem dostává jiný pomìr, ne už tak øeholnì

pøísný jako v letech nejtvrdší mužnosti. Nevidí na scénì jen mistrný

(479)

lidský stroj, nýbrž i živé bytosti s jejich nedostatky. Není pro nìho

žádného tajemství profese. Zná všecky vynikající artisty Evropy,

vìtšina z nich pracovala u nìho v cvièném letním kursu a všichni jsou

do jisté míry jeho odchovanci. Když vchází do šaten svého divadla, je

to, jako by vstupoval do rodiny. Shledá se tu s mladými atlety, jejichž

otcové i matky bývali pøed lety u nìho v angažmá. Najde tu staré,

zkušené artisty, kteøí sem v létì pøijedou trénovat své syny. Rozhovoøí

se s cizím èlovìkem a za chvíli se ukáže, že zná jeho strýce, švagrovou

a bývalého spoleèníka. Firmy se mìní, ale lidé zùstávají na evropské

šachovnici a od programu k programu se posunují nejrùznìjšími smìry.

Václav Karas sleduje tyto pohyby a vidí z nich, které èíslo stoupá ve

slávì a které dohoøívá. Vidí pausy nemocí a nehod po Evropì a ve

svých šatnách se dovídá všecky podrobnosti. Jde-li o pøítele - a kdo

z vedoucích se s ním nespøátelil! -, Karas nelituje a napíše pár

srdeèných øádek. Artisté trpí opuštìností a za vzpomínku ve zlých

èasech jsou vdìèni až do smrti.

Rok za rokem se vyvíjejí dùvìrnìjší a dùvìrnìjší vztahy mezi

ním a koèovným lidem varietním. Pražský Karas není pro artisty øeditel,

ale zkušený, moudrý a dobrosrdeèný kolega. Obracejí se na nìho ve

svých starostech a Karas radí a pomáhá. Teï už to nejsou otázky

profesionální a technické, teï jsou to ty tisíceré naléhavosti soukromé,

které nejvíce sbližují lidská srdce. Rodièe se ptají, co s dìtmi, dìti se

ptají, co se zestárlými rodièi. Ostøílení chlapci jdou rozpaèitì na radu,

zda se mají oženit s kolegyní; taneènice které tøikrát objely svìt, èekají

až na Prahu, aby tam vytáhly z kufru podobenku svého vyvoleného

a zeptaly se papá Karase, co by tomu øíkal.

Nìkdejší Vašku má vlasy prokvetlé, ale oèi tøpytné a záøící.

Koukne na kabinetku, a jako by vidìl celou skuteènost, hned ví, kde

je láska, kde peníze, kde spekulace, kde naivnost. Žádná kartáøka to

nedovede tak rozebrat, žádná tak poradit. Vašku nemá pøedsudkù.

Poradí chudým lidem, aby se vzali, mají-li se rádi a chtìjí-li pracovat.

Poradí zámožným, aby si dali tak trochu pozor na majetek. Pøeje

hezkým ženám, uloví-li šlechtického nebo bankovního magnáta, pøeje

(480)

jim ještì víc, vdají-li se jen podle tvé touhy. Všecko se to nemùže ani

v šatnách projednat, lidé za ním chodí do kanceláøe a vycházejí z ní

s vdìèným úsmìvem a spokojenýma oèima. Z celé Evropy pak

docházejí svatební oznámení a pozvánky k veselkám. Karas neodmítá

pøijet, pokud jen mùže. Stovkám artistek a taneènic byl na svatbì za

svìdka, stovky novorozeòat držel pøi køtu za ruku jako kmotr. Jak

léta ubíhají, sžívá se s celou tou ohromnou rodinou artistù a artistek

jako nejmilejší pøítel, nedùvìrnìjší zpovìdník, nejváženìjší rádce -

papá Karas.

Dìlá to všecko rád, protože ty lidi miluje. Jsou všichni tak

prostí, tak nezáludní, tak poèestní. Nìco na tom je, že mravnì závadní

lidé nemohou vyniknout ani tam, kde jde o výkony èistì fysické. To

stálé velké soustøedìní, ta odøíkavost varietního atletství pùsobí jako

mravní oèista. Jsou ovšem nìkteré obory, kam spíše proniká nákaza

immorality. Ale to nebývají vìci výluènì varietní a cirkusové. To se

spíš bìhem doby vloudilo na scénu a udržuje se to na ní jen pøíživnicky,

aby to po èase bylo vývojem odplaveno. Kolik skuteèné neøestnosti

vehnal na varietní pùdu ten pøebujelý literární zájem kolem konce století!

Ale Karas má jemný èich pro èistotu práce a málokdy mu vnikne do

programu, co si tam nepøeje mít.

Nejhorší to bylo za svìtové války, kdy se svìt zúžil a varietní

divadla si musela vypomáhat všelijak. Tehdy se stalo, že mu celá baletní

skupina na poslední chvíli odøekla. Nemìl kde vzít náhradu, byl

naprostý nedostatek varietních èísel. Nìjaká agentura mu horlivì

doporuèovala „živé obrazy“, které prý mìly nesmírný úspìch. Karas

byl pln nechuti a nedùvìry, ale když nikde jinde nic nenašel,

zatelegrafoval, že pøijímá. Objevilo se mu šest vyzývavých ženštin,

které vedl starší èlovìk dotìrných pohybù, obleèený s pøehnanou

elegancí. Karas se na nìho podíval a najednou se mu motor vzpomínek

v mozku prudce roztoèil a letìl o pùl století zpìt. Ten chlapík byl

barevný, ple v oblièeji byla zšedlá, oèní dùlky èerné, pohled jako

odumøelý. Na horním rtu trèely dva navoskované knírky, z úst svítily

zlaté zuby.

(481)

„Paolo!“ vykøikl Karas udiven.

„Yes,“ odpovìdìl Breber, nucenì se usmál a poklonil se až

k zemi.

Snad poprvé se Karasovi stalo, že nenašel vlídného slova na

uvítanou. A byl to druh jeho mládí! Ano, byl; ale tím hrùznìji stála

proti záønému obrazu vzpomínky tato skuteènost, Paolo Roméo jako

ruina tìlesná i mravní.

„Zaveïte panstvo do šaten!“ obrátil se Karas na sekretáøe

Kaubla, aby se zbavil dalšího hovoru. A bezdìky se podíval na

kalendáø na stìnì, má-li tento program patnáct dní nebo šestnáct.

Karas nemusel mluvit, Karas se nemusel vyptávat; jak spatøil

tuto skupinu, vìdìl, že je zle a že toto angažná se neskonèí hladce.

Jakmile se tajemník vrátil, nadiktoval mu øeditel vyhlášku, kterou se

artistùm, artistkám a jejich prùvodcùm zakazuje bìhem pøedstavení

vstup do hledištì. Jeden z prùklepù mìl být vyvìšen hned vedle šatny

Paolovy. Na jeho zkoušení se nešel podívat, nechtìl se vystavovat

Paolovì dotìrnosti. Režisér mu hlásil, že se zkoušela jen hudba.

„A ty dámy?“ zeptal se øeditel.

Režisér pøivøel levé oko, ušklíbl se a mávl rukou.

Karas pokýval hlavou a povzdechl.

Veèer, ještì bìhem první pùle, pøichvátal za Karasem pan

vrchní Šebele. Že nechce dìlat žádné nepøíjemnosti, ale že ten èernoch

od živých obrazù za ním pøišel a požádal ho, aby šikovnì napovìdìl

pánùm v lóžích, kdyby se zajímali o ty umìlkynì, že se mají obrátit na

nìho, na pana Roméa.

„Dobrá, pane Šebele,“ kývl hlavou Karas, „vy nebudete

pánùm v lóžích nic našeptávat, to si tu nezavedeme. A s panem Roméem

to hned zaøídím.“

Sekretáø šel a upozornil Paola na vyhlášku.

Palo se vzepøel a chystal se na nìjaký výstup.

„Pane Roméo, je mi líto, ale mám vám vyøídit,“ prohlásil

tajemník energicky, „že neuposlechnete-li ihned, požádá Vašku

komisaøe, aby vás okamžitì zatkl pro kuplíøství. Svìdek proti vám

(482)

jest už zajištìn.“

Paolo zesinal, v oèích mu to blýskalo. Vyrazil nìjakou

nesrozumitelnou kletbu, pak se obrátil a tíhl po schodech dolù.

„Co bylo s Paolem?“ zeptal se Karas, když pøedstavení

skonèilo.

„Šel do výèepu,“ hlásil tajemník, „opil se a ztropil výtržnost.

Hroznì vám nadával, pane øediteli, køièel, že všecko, co umíte, máte

od nìho, a sliboval vám strašnou pomstu.“

„Jakpak mi to nadával?“ pøerušil ho Vašku s náhlou zvìdavostí.

„Nevím... mìl takové divné slovo, jaké jsem nikdy neslyšel...“

„Dablkau, ne?“

„Ano... myslím, že ano...“

„Dablkau,“ opakoval šedovlasý Vašku a všecek se blaženì

rozzáøil. „Nu, tomu vy, mladý muži, nemùžete rozumìt. Dovedete si

pøedstavit klukovskou praèku, která se rozhodne až po padesáti

letech? Zítra tedy uvidíte finále. Pozvete pana Roméa na jedenáctou

hodinu.“

Paolo Roméo pøišel po jedenácté do hlavní kanceláøe

a hluboce se na všecky strany uklánìl.

„Milý Paolo,“ oslovil ho klidnì Vašku, „vidìl jsem vèera tvoje

èíslo a velmi lituji, že se naprosto nehodí do podniku, který nese jméno

Humberto. Nemùže to v našem poøadu zùstat. Nechci tì však také

poškodit. Zde je poukázka na gáži za patnáct dní. Zaøiï laskavì, aby

tvé dámy vyklidily šatny do odpoledne.“

Paolo se uklonil, vzal poukázku a uložil si ji do tašky. Èinil tak

velmi pomalu a v místnosti bylo ticho jako pøed bouøí. Pak se Paolo

zase uklonil a už se zdálo, že odejde. Ale najednou se zastavil, obrátil

se k sekretáøi, a blýsknuv oèima plnýma záští, køikl:

„Víte, proè mì ten pes Dablkau tak nenávidí? Byl jsem milenec

jeho Heleny!“

Slovo proletìlo vzduchem jako vymrštìná dýka. Vašku sebou

trhl, jako by byl opravdu zasažen. Vteøinu dvì se díval na Paola, jako

by nerozumìl. Stál na konci pokoje, u okna, Paolo stál stejnì nehybnì,

(483)

ale s posmìšnì zkøiveným oblièejem u dveøí. Uprostøed mezi nimi šel

napøíè místností plochý pult. Náhle sebou Vašku hnul, udìlal krok,

odrazil se a velikým, dlouhým skokem proletìl nad pultem celou

místností na Paola, srazil ho na zem, bleskurychle se vzepøel,

a popadnuv Paola za krk a za kalhoty, zvedl jej obìma rukama vysoko

nad hlavu. Vypadalo to, že s ním praští o zem, ale Vašku kopl do

dveøí a vyrazil s ním ven, na schody a po schodech dolù. Paolo chroptìl

a chtìl se vyškubnout, ale ruce ho svíraly jako kleštì. Pan Dvoøák

dole vybìhl, slyšel nezvyklý hluk.

„Open the door!“ køikl Vašku.

Pan Dvoøák tomu nerozumìl, ale pochopil. Dveøe se otevøely

a Paolo Roméo vyletìl na chodník.

„Milý pøíteli,“ øekl po návratu Karas sekretáøi, „když jsem

vám vèera øekl, že dnes uvidíte finale praèky po padesáti letech, nemyslil

jsem, že to bude doopravdy. Ale netušil jsem také, že se z Paola stal

takovýhle nièema. Nu, vyøídili jsme pùlstaletou aféru a slovo dablkau

je, myslím, škrtnuto zase ze slovníku. Mohu tedy klidnì jít na obìd. A

až mì tu jednou nebude,“ dodal Vašku vesele, „dejte pøemìøit tento

pokoj. Myslím, že to byl mùj nejdelší skok bez trampoliny.“

XIV

Srážka s Paolem byla jediná bouølivá pøíhoda, kterou zažil

Václav Karas jako øeditel. Nepøíjemných a choulostivých záležitostí

pøineslo divadlo dost, ale ty všecky dovedl vyøíditi s neochvìjným

klidem a humorem. Ve zralosti svého vìku, v plnosti svých zkušeností

stál vysoko nad aférami šaten a jevištì. Vìdìl nyní, že už se nikdy

nevrátí k cirkusu, když se rozhodl bdít nad osudem své vnuèky. Nebylo

to rozhodnutí lehké; míval chvíle, kdy se s lítostí vracel do minulosti

a zjišoval, že se vlastnì nikdy nestal tím, èím býti chtìl. Jeho životním

snem a láskou bylo ekvestrické mistrovství, dosáhnout vrcholkù

krasojízdy a cvièitelství. Dospìl v tom do znamenité výše, ale od

(484)

svrchované mety ho odvedlo krotitelství šelem. Chtìl být tvùrcem

nového cirkusového umìní, ale Berwitzova tuhost a krize podniku mu

v tom bránily. Když se koneènì stal svrchovaným pánem, bylo to jen

k tomu, aby zachránil ubohé trosky bývalé slávy. Kvùli synovi pøešel

do podnikání, jaké nikdy nemìl na mysli, kvùli vnuèce se vzdal poslední

možnosti návratu na pùvodní cestu.

„Vidíš, Vašku, vidíš,“ øíkával si v samotì karlínského bytu,

„nikdy jsi vlastnì ve svém životì neurèoval nic sám, všecko jsi dìlal

z ohledu na jiné. Pro Berwitze, pro Cirkus Humberto, kvùli Anežce,

kvùli Helenì, pro Petra a pro Lidušku. Zbláznil jsi se a zamiloval do

jména Humberto a své vlastní jsi ani neuplatnil. Celá Praha mluví

o krásných programech v Théâtre Variété Humberto a kdo si na

plakátech všimne drobné øádeèky Øeditel Václav Karas? Odejdeš

odtud a Praha ani nebude vìdìt, kdo jsi byl. Nu, nu - ale cožpak na

tom tak záleží? Co by byl Václav Karas z Horní Snìžné, nebýt Cirkusu

Humberto? Zedník a muzikant jako táta. Co jsi víc, oè jsi výš, to ti

kus po kuse pøinesli jiní. To se ví, mìl jsi vùli, mìl jsi nadání, mìls

dùvtip; ale to všechno by nic nebylo bez toho všeho, co ti z rozhodnutí

osudu pøinesli druzí, Bureš, Hans, Roméo, Berwitz. Pùl života a snad

ještì déle èlovìk do sebe nabírá dary, které pro nìho shromáždili jiní;

což neplyne z toho závazek, aby on sám pak zase rozdával ze svého

bohatství? Žádný lidský život nebìží sám pro sebe, všecko je to vìèná

kavalkáda. Nedodržel jsi cestu, kterous mìl na mysli; ale co jsi dìlal,

dìlal jsi dobøe. Neprosazoval jsi svoje jméno, abys byl všem na oèích,

ale ti, kteøí nìèemu z tvé profese rozumìjí, ti o tobì vìdí, ti znají tvou

cenu, a na ostatních pøece nezáleží. Nevrátil jsi se k cirkusu, zùstal jsi

ve varieté. Ale nebudeš tu pùsobit bez úèinu. Zanechᚠpo sobì dobrou

stopu a památku a pøitom možná zachráníš duši svého potomka, aby

nezplanìla v bohatství a hlouposti.“

Vzpomnìl-li na svou princeznu Lilili, Václav Karas se rozzáøil.

Vracela mu opravdu, oè pøišel o svého syna. Lnula k nìmu nezmìrnou

láskou a obdivem, nic na svìtì nebylo tak znamenité a dokonalé; jako

co udìlal dìda Václav, nikdo nebyl tak moudrý, chytrý a laskavý jako

(485)

bezvousý dìdeèek z varieté. Vousatý dìdeèek Jaroslav žárlil, vousatý

dìdeèek Jaroslav se durdil, ale nebylo mu to nic platno, nikdo v rodinì

si nedovedl tak kouzelnì hrát s malou holèièkou jako ten šedivìjící

cirkusák, v nìmž stále ještì tlouklo nestárnoucí klukovské srdce, slyšící

na jméno Vašku. Co všecko dovedl udìlat, aby Lidce opatøil

neslýchané rozkoše! Jednou si z èista jasna koupil jezdeckého konì

a už druhého dne si vzal Lidku pøed sebe do sedla a projezdil s ní celé

odpoledne ve Stromovce. Pak si zas poøídil loïku a zaèal s malou

žabkou podnikat dobrodružné výpravy do souostroví pøi Štvanici

a dolù až k Libni. A když jí bylo sedm let, koupil jí k narozeninám

poníka, skuteèného, živého koníèka, kterého pojmenoval Mary a na

nìmž Lidka brzy doprovázela dìdeèka do Stromovky i jinam.

Prožívala s ním tisíce rozkošných vìcí, ale poøád netušila, jak

ji pøi všech tìch zábavách, hrách a taškaøicích pozoruje. Jedno vidìl

urèitì: že z ní vyhnal všecky ty ostýchavosti a strachy, které ochromily

dìtství jejího otce. Lidka se nebála ani zvíøat, ani vody, šla do všeho

neznámého s odvahou a dùvìrou, jedno velké nebezpeèí bylo tedy

šastnì odstranìno. Ale s dalším si Karas nebyl nìjaký èas jist, totiž

s tím, k èemu dìvèe nenápadnì vychovávat a pøipravovat. Zkoušel

v tìch jejích hrách všelicos, ale nikde nevidìl, že by jevila nìjakou

zvláštní schopnost k vìcem, které se provozují v cirkuse nebo ve

varieté. Rozpoznával jen jedno: že je to dítì velmi muzikální, že ze

všeho nejradìji má hry v pøestrojení, kdy mùže mimicky pøedstavovat

všelijaké role, a že to bude jednou krásné dìvèe výrazné tváøe,

šelmovských oèí, štíhlého tìla a velkého temperamentu. Ponenáhlu se

ustavoval na tom, že v ní je nejvíce schopností pro taneènici.

Helena Karasová byla by øekla pro balet. Václav Karas mìl

však neskonale více zkušeností. Už témìø ètvrt století procházely jeho

divadlem všechny slavné taneènice Evropy, u nìho hostovaly všechny

proslulé baletní skupiny a on dával akreditovanou znaèku neznámým

tancùm exotickým. První na pevninì mìl potøeštìné americké negry

s jejich rytmickým opojením, uvedl do Evropy dvorské taneènice

siamské, pøinesl tanèící chrámové knìžky javajské a obøadné krasavice

(486)

z ostrova Bali. Když se ve svìtì zaèalo mluvit o novém taneèním umìní,

Karas ozdoboval své programy rejem sester Wiesenthalových, dovedl

zasunouti do poøadu vystoupení dalcrozeovské skupiny z Hellerau,

pøivedl do Prahy zasnìnou Ruth St. Denis i obøadnou køisitelku

staroegyptské linie Sent M’Ahesu. Mohl je všecky sledovat, studovat

a porovnávat jako málokdo na svìtì. Sám mìl v sobì vycvièeny

všecky pohybové prvky mistrnou školou Schmeda Roméa, a slýchaje

umnou hudbu, najednou toužil, kdyby k ní mohl improvisovati

harmonický pohyb. Díval se proto na tance na své scénì jinýma oèima

než pouhý divák. Zprvu ho uchvacoval klasický balet a Annu Pavlovnu

považoval za vrchol všeho umìní. Èím déle však vnikal do tajù tance,

tím více nabýval pøesvìdèení, že bravury primabalerin na špièkách

jsou neplodné variace ustrnulé formy a že nový úèinný výraz nutno

hledati tam, kde se tanec vzdává vyšší myšlence, kde je projevem

náboženské mystiky neb starého kultu. Byla-li taková umìlkynì

v programu, pøicházeli za ním èasto výtvarníci, malíøi a sochaøi se

žádostí, aby jim umožnil dennì ji sledovat a inspirovat se jejím výkonem.

Dìlal to rád, nebo to byli lidé zajímaví, s velkým rozhledem a bystrými

postøehy. Hovory s nimi ho jen utvrzovaly v pøesvìdèení, že svìt jde

vstøíc novému obrození tance, který bude hledat svùj vlastní smysl

a úèel v harmonicky krásném pohybu.

Myslil-li tedy na malièkou Lidku jako na pøíští taneènici, vidìl

ji v duchu zapjatou do velkého rušného dìní jako tvùrkyni a nositelku

nových krás. Aniž to vìdìla, pøipravoval ji k tomu nejmírnìjším

použitím roméovských zkušeností. Navykal ji na krásné postoje a ladné

pohyby, na pružný krok a skok, na procvièení svalstva nohou i trupu.

Bylo to všechno jako hra, ale útlé tílko se už pøizpùsobovalo pro pøíští

úkoly. Provozovali to spolu tajnì, ale najednou se to zauzlilo, že postup

mohl být urychlen.

To bylo tehdy, když paní Emilka Karasová pøišla domù

s rozhodnutím, že desítiletá Lidka bude chodit do dalcrozeovské

rytmiky.

„Všecky dcerušky z lepších rodin chodí teï do Dalcrozeova

(487)

ústavu,“ prohlásila tenkrát Emilka. „Øíkala paní císaøská radová

Wiesenbergová, že si bez rytmiky nedovede pøíští domácnost

pøedstavit, a paní plynárenská øeditelová Všeteèková povídala, že je

rozhodnì pro umìleckou výchovu. Prý to bude docela jiná harmonie

v manželství, až to muž nebude muset hledat jinde a bude to mít doma.“

„Inu jo,“ pøikyvoval pan Kosteèka, „on je Všeteèka velký frejírník

pøed Hospodinem. Ale jestli by ho zrovna paní Všeteèková uchvátila,

kdyby mu zatanèila kankán, to je ještì veliká otázka.“

„Kankán! Pro umuèení boží!“ vykøikla paní Kosteèková, „co

všecko budeme ještì muset my ubohé ženské provádìt, abyste vy

mužští pøišli k rozumu. Kankán!“

„Rytmika není kankán, maminko,“ pouèovala ji dcera, „a paní

plynárenská øeditelová má pravdu. Každá ženská nemùže dostat za

muže matematika.“

„Nu, nejsme proti pokroku,“ uvažoval Kosteèka, „za našich

dob e myslelo hlavnì na kuchaøskou školu. Žádá-li si pokrok tanèení,

á la bonne heure! Zámožná rodina si vždycky mùže opatøit vzornou

kuchaøku, ale aby si opatøovala do domácnosti taneènici, to a radši

to pøevezme paní domu sama. Co tomu øíká dìdeèek Václav?“

Dìdeèek Václav se ošíval.

„Nevím, lidièky, nevím,“ odpovídal s nevinnou tváøí, „já bych

žádnému umìní nevìøil. Žádnému umìní. Každé je, prevít, proti

m욝áctví. Holku to chytne doopravdy a najednou vám vyrazí z vašeho

poøádku.“

„A to se nemusíme obávat,“ mávl rukou Kosteèka, „Lidka je

vzorné dìvèe a máme na ni vliv.“

„Nu, jak chcete. Ale když už jí to povolujete, mìli byste ji

pustit i do varieté. Tam pøece uvidí velké taneènice.“

Uznali, že je to pravda. Bylo tedy rozhodnuto, že Lidka bude

chodit na rytmickou gymnastiku a že smí do varieté, bude-li v programu

tanec. Dìdeèek Václav si zamnul ruce. Teï mohl s Lidèinou výchovou

zamíøit, kam chtìl. Vedlejší hry odpadly a dìvèe se soustøedilo na

cviky taneèní. Však také uèitelka z Dalcrozeovy školy žasla, jaký tal-

(488)

ent se tu vyskytl, s jakou lehkostí tato žaèka ovládala tìlo a jak

pøirozenì reagovala na rytmus hduby. O výroèní akademii bylo její

vystoupení zlatým høebem veèera a Kosteèkovi s Emilkou se nadýmali

pýchou, kolik obdivu se dostalo jejich dítìti a kolik pochlebných

gratulací jim. V patnácti letech pùsobila už Lidka o veèerech mimických

tancù a jako šestnáctiletá pøejímala první role taneèních pantomim.

Noviny psaly o ní jako o vycházející hvìzdì, nadšenci nové

Terpsichory bìhali po jejích veèerech jako zmámení, starší fanatické

prùkopnice byly bez sebe žárlivostí a ulevovaly si po stranì klevetami.

Její vzestup a oblibu nemohly však nijak zadržet, byla znamenitì

školena, rostla do líbezné, šelmovsky milostné krásy a byla všecka

jako proniklá hudbou. „Lída Karasová je taneèní aeolská harfa,“ napsal

o ní docent estetiky dr. Šafránek, „nejmenší zavanutí hudby staèí, aby

se rozeznìla harmoniemi tìlesného i duševního pùvabu.“

„Docent Šafránek je blbec,“ prohlásil na to PhDr Petr Karas,

tehdy už mimoøádný profesor analytické matematiky a geometrie na

universitì Karlo-Ferdinandovì, „a pohybová estetika není žádná vìda.

Z toho jeho žvástu vím jenom tolik, že nejmenší zavanutí hudby staèí,

aby odvedlo Lidku od uèebné látky gymnasijní, a že tato taneèní

aeolská harfa má dostateènou z matematiky. To tedy já nepovažuji za

žádné harmonie tìlesného a duševního pùvabu, ale za trapnou

a pokoøující ostudu pro otce, který se má co nevidìt státi ordinariem.“

„Z táty si nic nedìlej,“ chechtal se dìdeèek Václav, když za

ním pøibìhla Lidka s pláèem, „tuhle tvoji rovnici on pøece nerozøeší.

To už bìží docela jinak, než on tuší. Tanèi dál, já tì ochráním. Ale

pamatuj na jedno: abys to nepøehánìla. Koukni se po tìch starších

taneènicích. Døou a døou a nakonec to vùbec nejsou ženské. To jsou

vysušení misionáøi z tropù, to jsou poustevnice živící se kobylkami

uprostøed pouštì. Vím, že mnoho dovedou, ale kde zùstává pùvab,

lehkost, ženství? Je to nìjaká zásada, chtít stvoøit krásu a pøitom nejdøív

ubít krásu danou od Pána Boha? Tanèi, cviè, uè se a pracuj až do

haleluja. Ale jenom až do haleluja. Sláva Bohu na výsostech. A na

zemi pokoj, klid a odpoèinek tìlu, které toho potøebuje.“

(489)

Lidka objala a zlíbala rozkošného dìdeèka a tanèila dál.

V rodinì zaèaly být z toho rozpaky. Nejhùø však bylo na gymnasiu.

Lída Karasová byla favoritkou všech tøíd, ale staøí profesoøi žehrali na

nové pøedpisy, které dovolovaly pìstovat rytmická cvièení

a vystupovat v rámci školských pøedstavení dalcrozeovských.

Matematik ji od zaèátku sjíždìl, protože na ní mohl dokazovat, že

universitní katedra je obsazování lidmi, kteøí nemají ani tolik

pedagogické schopnosti, aby pouèili ve svém oboru svou vlastní dceru.

Pozdìji však se k nìmu pøidal i latináø a historik a pøírodopisec.

„Karasová Ludmila,“ øíkal hubený tøídní, „áno, balet na

eminenc, školní prospìch na pìtku, áno. Moderní doba, áno.“

Jednoho dne pøišel za Václavem Karasem malý, tlustý mužíèek,

vìènì e potící a vìènì si otírající silná skla brýlí, stále zamaštìná potem,

kanoucím z mohutného oboèí.

„Jsem docent pohybové estetiky doktor Šafránek,“ pøedstavil

se starému direktoru, „a pøicházím, pane øediteli, v záležitosti vaší

vnuèky.“

To bylo thema, pro nìž Václav Karas byl ochoten odsunout

tøebas i premiéru. Rozhovor mu ostatnì stál za to. Poznal zakrátko,

že doktor Šafránek je z tìch obìtavých nadšencù, kteøí nikdy

nevzpomenou na nìjaký postranní zámysl. To mu bylo hned

sympatické. A pak vidìl, že se tento ustaraný èlovíèek dobøe vyzná

ve vìcech moderního tance, tøebaže v nìm je víc theoretického vzdìlání

a myšlení než životní praxe. Pøišel starému Karasovi vyložit, že v Praze

není již nikoho, kdo by mohl Lídu Karasovou ještì nìjak pouèit. Lída

umí teï víc než všecky pražské umìlkynì; a je takový talent, že by

bylo velmi záhodno, aby se jí dostalo ještì koneèného školení, na

pøíklad u Rudolfa von Laban v Nìmecku.

Karas naslouchal velmi pozornì a horlivì se vyptával na

všecky podrobnosti.

„Dìkuji, pane docente, za pouèení,“ skonèil rozhovor, „pomìry

v nìmeckých taneèních ústavech jsem neznal. Vím jen, že tanec jde

teï vzhùru jako strhující vlna. I já to tu ve varieté cítím. Zde ovšem

(490)

nejde tak o nejèistší taneèní umìní, jako spíše o novou podívanou.

Davùm už pouhý varietní program nevyhovuje. Touží zas po nìèem

dráždivìjším. Chtìly by revui, výpravnou revui, se spoustou nahých

taneènic, s pøepychovou výbavou. Ale to já už dìlat nebudu. Když už

i do manéže pomalu vjíždí sedmdesátka, nebudu si pøedìlávat obor.

A nebudu pøesedlávat z práce na marnost, z rozumu na hloupost.

S Lidkou je to ovšem nìco jiného. Vìøím, že by se mohla vynést nad

tu spouš pošetilosti a opravdu nìco svìtu dá. Na její rodièe se

nesmíme ohlížet. Petr je hodný èlovìk, ale slaboch, který úplnì propadl

m욝áckému okolí. Když jsem vidìl, že z nìho bude matematik, už

jsem nad ním zlomil hùl. Ale ono je to ještì horší, teï je z nìho

matematický filosof. Matematický filosof! Víte, to je tak nìco jako

tygrolev, køíženec tygra a lva. Obèas to z dopuštìní božího pøijde na

svìt a zùstane to neplodné. A takovému èlovìku svìøí osud

nejkrásnìjší mladé dìvèe, aby vytváøel jeho život. Už se dávno na to

nemohu koukat. A teï je opravdu tøeba na to skoèit. Po dobrém to

nepùjde, to vím. To si zas jednou budu muset houknout jako dompteur.“

„To je nádherné, pane øediteli,“ radoval se docent Šafránek,

„že se chcete Lidky ujmout.“

„Ovšemže se jí ujmu, ale napøed s ní o tom promluvím. Jednu

výhradu budu mít. Když s ní bude holka souhlasit, pùjde v létì do

Nìmecka.“

Doktor Šafránek odešel všecek blažen. Odpoledne sedìla

na téže židli co on Lidka septimánka. Dìdeèek Václav si sedl proti ní

a vzal ji za ruku. Byl nesmírnì vážný.

„Liduško, mluvil jsem s docentem Šafránkem. Ty bys chtìla

do Nìmecka k Labanovi?“

„Ano, dìdeèku. Myslíš, že by to bylo možné?“

„Jsou tu dvì potíže. První je v tom, že mᚠjít z domu, do cizího

prostøedí. Vyptal jsem se, jak to v té škole chodí. Množství mladých žen,

množství mladých mužù. Moderní, pokrokové názory. Výsmìch šosáctví.

Ano. Dejme tomu. Ale já, holèièko, nevezmu na své svìdomí nic, co by

mohlo podlomit tvou nádhernou životní sílu. Jsi už vyspìlá, rozumíš, co

(491)

mám na mysli. Staèí nìkdy doèasné zmámení, malá lehkomyslnost...

a dìvèe v kvìtu života je ztraceno.“

Lidka se lehce zapýøila. Pak zvedla hlavu a pevnì se podívala

Karasovi do oèí.

„Dìde...“ øekla vážnì a dojatì, „mám už teï plno nápadníkù.

Jsou mezi nimi moc milí hoši. Ale já chci tanèit. Já chci být dokonalá

taneènice. Chci být slavná. A dokud to nebude, nemám na nic jiného

pomyšlení. Vìøíš mi?“

„Ale zde jsi mezi námi, do jisté míry chránìna rodinou. Tam

budeš sama. Bez naší opory.“

„Ano. Ale tys mne vychoval. Jsem tvoje žaèka, ne otcova, ne

matèina. Ty víš, co ve mnì je. Ty víš, že mi mùžeš vìøit.“

„Ano, dítì, ale já to chci slyšet, slavnostnì slyšet, jako pøísahu.

Abych sám pøed sebou mìl èisté svìdomí, že jsem ti to všecko øekl,

že jsem o tom výslovnì mluvil a že tys i dala slib. Zradíš-li mne i pak,

budu nesmírnì smuten, ale øeknu si: nešlo ji jinak zachránit, zlo bylo

v ní.“

„Nezradím, dìde, nezradím!“

Z oèí jí vytryskly slzy.

„Dobrá, dítì, slib mi tedy, že nepøipustíš žádnou milostnou

pletku, dokud nebudeš mít ve svìtì svùj úspìch. Až budu èíst, že jsi

to ve svìtì vyhrála, bude konec tomuto slibu. Budeš svou paní a mùžeš

si dìlat, co budeš chtít. Slibuješ?“

„Slibuji, dìde.“

Naklonil se k ní a políbil ji na obì tváøe a Lidka se zprudka

k nìmu pøivinula.

„A teï máme druhou potíž,“ spustil Karas už zase vesele,

„jak tì vyloupnout z rodiny?“

„To právì, dìdeèku, nevím. Nemìla bych snad tajnì spakovat

a ujet?“

„To bych nerad. To je až ten poslední prostøedek. Já bych to

chtìl zkusit jinak. to bys mi musela trochu pomoci. Je to ovšem tìžké,

hroznì tìžké!“

(492)

„Co to je - všecko udìlám!“ vykøikla Lidka, ale vidìla dìdovi

na oèích, že má na mysli šibalství.

„Je to velká vìc, co po tobì žádám, tìžká obì! Musela bys

- propadnout ve škole!“

„Jé,“ vyletìla Lidka, „to je ohromné! Já ti propadnu, jak budeš

chtít, z latiny, z øeètiny, z dìjepisu a zemìpisu, z tátovy ctihodné

matematiky - jen si poruè.“

„Výbornì. Èím to bude horší, tím líp. S vysvìdèením však

nepùjdeš domù, nýbrž sem ke mnì. A já už provedu to ostatní.“

Do konce školního roku zbývaly ètyøi mìsíce. Karasová

Ludmila, septimánka, provedla za tu dobu zázraky v lajdáctví

a nevìdìní. Profesoøi byli bez sebe hnìvem a chvìli se rozkoší

z exemplárního trestání. Pìtky padaly, jen to bouchalo. „Áno, balet

na eminenc, vìdìní na propadnutí, áno. Moderní doba, nové mravy,

máte zas pìtku, sednìte, áno.“

Pøilítla ze školy do varieté, vysoko mávajíc vysvìdèením.

„Dìdo, dìlala jsem, co jsem mohla! Šest pum - jen ten

padouch matikáø mi dal zase stágru, zbabìlec! To si to nechce rozházet

s tátou.“

„Dobrá, dìvèe. Teï se jdi projít a já si vezmu do manéže

tvého otce.“

Zavolal si ho telefonem, že naléhavì s ním musí mluvit. Petr

Karas, universitní profesor, marnì si lámal hlavu, proè to. Když vstoupil

do otcovy pracovny, spatøil staøíka, jak stojí uprostøed a s rozkoší

práská velkou šambrierou.

„Táto, prosím tì, dej to pryè,“ volal syn ze dveøí, „víš, že to

nesnáším.“

„I jen pojï dál, Petøe, a sedni si. Máme spolu malé úètování.

Je to za dlouhá léta - kolipak ti je? dvaaètyøicet? tøiaètyøicet? - no

a mùj úèet je z tvého mládí. Snad se na to pamatuješ, jak jsme všichni

chtìli, abys se sblížil s Cirkusem Humberto. Já, matka, babièka,

dìdeèek, kdekdo jsme toužili po tom, abys šel cestou, kterou ti uchystali

tví rodièe. Ale tys na to nemìl ani pomyšlení.“

(493)

„Nemìl.“

„Vidíš, to si pamatuješ. Nemìl jsi pro to hlavu, že ano. A

jsme to zkoušeli tak nebo onak, po každé jsi ze všeho propad. A nám

nezbylo než se trochu pøizpùsobit, vzdát se všech snù a pøedstav a smíøit

se s holou skuteèností, že nᚠsyn odejde z našeho prostøedí.“

„Ano. Byli jste ke mnì neobyèejnì hodní. Bylo to opravdu

moje štìstí. Snad bych se byl jinak utrápil.“

„Tedy jsme jednali správnì?“

„Ano. Nikdy jsem to nepopíral.“

„Výbornì. A teï, jsi-li charakter, musíš jednati zrovna tak

jako my tehdy. Lidka propadla...“

„Z matematiky!“

„Ne. V matematice ti dìlá èest, má dostateènou jako

vždycky.“

„Náramná èest!“

„Ale jinak pukla v šesti pøedmìtech. Zde je její vysvìdèení.“

„To je hrùza!“

„Ano. Nemá na to hlavu, jako ty jsi nemìl hlavu pro cirkus.

Teï se musíš ty a tvoje paní zachovat tak, jako jsme se zachovali my.

Nebránit Lidce, aby si šla za svým štìstím jako taneèní umìlkynì.“

„To není možné!“

„Ó, to je nejen možné, ale nutné. Žádám to.“

Václav Karas pronesl poslední slova velmi ostøe. Stál pøed

svým synem vztyèen a komandérsky, s oèima zaostøenýma, jak kdysi

vnucoval svou vùli šelmám v kleci.

„Ale tatínku... proboha tì prosím... uznej, pomìry jsou jiné.

Já nejsem cirkusák, jsem universitní profesor, mám býti jmenován

øádným...“

„Svoluješ nebo ne?“

„Tatínku... nemohu...“

„Bojíš se skandálu?“

„Ovšem, pochop to... lidské øeèi...“

„Dobrá,“ a starý Karas mluvil, jako by støílel z pistole. „Když

(494)

nechceš vyplnit svou povinnost tak, jak jsem ji ctil já, jsem tvùj nepøítel.

Lidka odjede ještì dnes. Louèit se s tak nehodnými rodièi nemusí.

Ráno vyjde ve všech novinách zpráva, že odjela dovršit svá taneèní

studia. Je oblíbená umìlkynì, bude to tedy zpráva velmi veøejnost

zajímající. Ve veèernících následujících dnù vyjdou pak interviewy se

mnou jakožto s jejím dìdeèkem. Mám už to všecko pøipraveno. Proè

jde za kumštem? Protože je ze staré cirkusácké rodiny. Její otec,

universitní profesor, se narodil v cirkusovém voze. A pak tì vylíèím.

Ne tak, jaký jsi byl, ale jaký jsi mìl být. Já si tì tam zidealisuji - to je

svaté právo starého otce. A pùjde to den za dnem, historie za historií,

a chceš-li, skandál za skandálem...“

„Proboha... tatínku... Kosteèkovi se zblázní...“

„A kdyby tì i vyhodili. Zradil jsi mne, trp si.“

Petr Karas sedí zhroucen, drží si hlavu obìma rukama a kvílí.

Václav Karas stojí proti nìmu a probodává ho oèima.

„Tak co,“ praví pak chladnì, „souhlasíš s jejím odjezdem?“

Petr Karas neodpovídá, jen pøikývne.

„Dobrá, tedy podepiš tuto listinu. Chci mít pro úøady

dokument, že nešlo ani o únos, ani o útìk.“

Petr ochable natáhl ruku a podepsal.

„Tak. A teï mùžeš jít a zvìstovat to Kosteèkovým. Ale a se

nechystají na žádný kravál - pøijdu s Lidkou k obìdu a... to víš, já

mám rád u obìda veselé tváøe. Ono je to pøec zábavné, vidìt, jak

Pán Bùh míchá lidským tìstem, aby nezkyslo!“

Staøík byl rozjaøen. Vydral tu dušièku, vydral!

XV

Depeše z Berlína oznamuje, že taneènice Ludmila Humberto

mìla o svém debutním veèeru nesmírný úspìch. Václav Karas má

telegram rozprostøený pøed sebou na stole. S bradou opøenou

o sepjaté ruce zírá na ten papír a usmívá se. Ète ty øádky znovu

(495)

a znovu, pak se mu rozplývají a papír depeše se nìjak rozlévá. Václav

Karas jako by se díval na velikou mapu, v mapu svého života.

„Tuhle jsi s tátou vyšel od toho modøínku. Jakpak je to dávno?

Nu, chlapèe, tehdy ti bylo sedm, je to tedy dvaašedesát let. Tuhle jsi

jel po prvé na svém bandurkovi, tuhle jsi se øezal s Paolem, tuhle byla

ta první procházka s Rùženkou a tuhle ti to ten starý Wollschläger

všecko zpøeházel. Mìl pravdu? Nemìl pravdu? Mìl, Vašku, mìl.

Zamotalo se to všecko jinak, ale co jsi provedl podle jeho pøíkazù,

bylo správné. Dvaašedesát let, to je lán svìta a èasu; ale koukáš-li se

po všem, co se stalo, nemusíš se bát svého úètování.“

Dva dny chodí Karas netrpìlivì. Èeká ještì jednu depeši.

Nahnal pøece všecky svìtové agentury k tomu berlínskému vystoupení

- že by z toho nic nebylo? Teprve tøetího dne pøichází místo depeše

dopis. Princeznièka Lilili píše starému králi Habadìjovi XV. všecka

ještì rozechvìna, jaký to byl nádherný veèer, jak lidé bláznili, jak se

k ní sebìhli managerové a øeditelé agentur, jak nevìdìla, co si ze všeho

pro zaèátek vybrat, a jak podepsala za velmi krásných podmínek pro

Paøíž. „Taky mnoho princù se vyskytlo a stále mne obléhají. Ale žádný

z nich není tak krásný, jako byl mùj bílý princ Cinkapúr ze zemì

Mezipotápské, když mì unesl v Karlínì na armaru. Povìz mu to,

dobrý, milý králi Habadìji, že mu poøád zùstávám vìrna.“

„Tedy Paøíž,“ øekl si Václav Karas, „to není špatné.“

Chvilku pøemýšlel, pak sáhl do pøihrádky s dopisními papíry,

vytáhl jeden a jal se psát dopis pánùm Otakaru a Bøetislavu

Breburdovým, majitelùm divadla Varieté v Karlínì.

„Vážení pánové, koncem kvìtna 1925 dojde má nynìjší

smlouva o nájmu Vašeho podniku. Oznamuji Vám zdvoøile, že ji už

neobnovím. Bude to právì 35 let, kdy jsem pøevzal vedení Théâtre

Variété Humberto z rukou Vašeho nezapomenutelného pana otce.

Povznesl jsem tento podnik na první v celé Evropì. Dìkuji Vám

i památce Vašeho tatínka, že jste mi to Svou blahovolnou spoluprací

umožnili. Jako bych ho slyšel: ,Klára Pachtová...‘ Byla to radost, zde

pracovat. Poslední léta úspìch ponìkud ochabl. Nebylo to vinou

(496)

programù. Vkus širokých vrstev se mìní a varietní program už tolik

neláká. navrhovali jste mi nìkolikrát, abych pøemìnil podnik na revuální

divadlo. Na prahu sedmdesátky se necítím k tomu povolán. Doufám,

že Vám oznamuji své rozhodnutí dost brzy, abyste mohli klidnì provést

zmìnu v øeditelství i v provozu. Kdybyste chtìli zaèíti s revuemi hned

v èervnu, zaøídím všechno potøebné, aby už v kvìtnu bylo Vám jevištì

k disposici pro zkoušky. Upozoròuji jen na jedno: jméno Humberto

zmizí s afiší zároveò se mnou. To je má firma - raète se podívat do

pùvodní smlouvy z roku 1890 -, disponuji s ní výhradnì já. Nemusím

Vás snad ujišovat, že jí žádným zpùsobem nezneužiji proti Vašemu

podniku. Jméno Humberto bude nyní žít zcela jinde a ve zcela jiné

podobì. Srdeènì Vám oddaný Václav Karas, øeditel.“

Mladí Breburdové odpovìdìli velmi srdeèným dopisem, že

s lítostí berou jeho rozhodnutí na vìdomost. Dìkovali mu za jeho práci,

obšírnì oceòovali její zásluhy a vyprošovali si jeho rady, než bude

zmìna provedena.

„Louèení èíslo jedna máme za sebou,“ øekl si Karas, ukládaje

dopis do portfeje smluv. Zavolal pak sekretáøe a nadiktoval mu

obìžník agenturám a dopisy pro Mefevacim a Mezorvacipod o svém

odchodu z øeditelství a o zániku firmy Théâtre Variété Humberto. Jeden

z tìch dopisù zpùsobil, že president O’Harrieh zaøadil do Programu

onu sensaèní výzvu k hvìzdám.

Zaèala se poslední sezóna Václava Karase, nejrùžovìjší èást

jeho života. Všecko bylo hotovo, všecko pøipraveno, žádné nové

smlouvy se nemusely podpisovat, žádná nová èísla shánìt. Artisté

pøijíždìli s vìdomím, že jsou v tomto domì naposledy, a že pøijedou-

li snad ještì nìkdy po letech, neuvítá je zde tento laskavý papá Karas,

který se od nepamìti staral o jejich úspìch a blaho. Každých ètrnáct

dní se lidé vymìnili, ale v zákulisí vytrvale vládla tហsrdeènì slavnostní

nálada. Nad každou šatnou jako by visela melancholická sufita

vzpomínek a louèení; pøekonat se to dalo jen sdílnou úèastí. Papá

Karas, uvolnìný od všech starostí, vysedával mezi nimi na titìrných

šamrlátkách garderob a nemohl se nabažit hovorù, které mu s tisícerých

(497)

stran znovu pøivolávaly celý ten rozbìhlý svìt artistù a artistek, jejž

tolik miloval. Jako by se probíral rùžencem, vyptával se každého „èísla“

na celé jeho pøíbuzenstvo až k dìdùm a babièkám, sledoval èinnost

strýcù a tet, švakrù a švekruší, bratrancù a sestøenic, obnovoval si

v pamìti osudy partnerù a podílníkù každé firmy, se zájmem sledoval,

kdo kdy kam zmizel, kdo uskoèil z toho vìèného kolování od mìsta

k mìstu. Byly to hlavnì ženy, které pod závojem nevìsty opouštìly

kulisy a manéž, aniž tím bylo pøerušeno jejich profesionální pøíbuzenství.

Papá Karas vedl v evidenci i tyto krásné nevìrnice, zajímal se o osudy

každé malé girl, která kdy vyklepávala svùj step na jeho scénì, a jejich

slovutné manžele, vynikající nìkdy zvuènými tituly, pøiøaïoval si jako

švakøíèky na okraj této neklidné, mìnivé rodiny. S mnohými z tìch

manželství byl aspoò v písemném styku, když ne osobním. Jeho srdeèné

gratulace k svatbám vzbudily zpravidla v novomanželce takové

vzpomínky, že neodolala a odepsala tomu nezapomenutelnému

principálu. A Karas odpovídal tak mile, jako by šlo o skuteèné

pøíbuzenstvo. Kdyby se teï, až bude volný, rozjel do svìta, mohl by

asi po celé Evropì žít zadarmo jako nejmilejší host na nesèetných

zámcích a vilách, nadšenì uvítán knìžnami, hrabìnkami a baronkami,

manželkami diplomatù, velkoprùmyslníkù a všemocných øeditelù, které

vesmìs kdysi záøily krásou a umìním pod jeho patronací. Vždycky

ho srdeènì zvaly a teï, když se rozneslo, že opouští svùj kamenný

dùm, znovu pøicházely jejich navonìné dopisy, plné vzpomínek, díkù,

blahopøání a také vzdechù po ztracené kráse v kulisách. Jak sezóna

míjela, hrnuly se sdílné a úèastné listy ze všech koncù svìta, z Ameriky,

z Australie, z Indie, z Japonska; kde byl nìjaký varietní podnik nebo

putující cirkus, všude se vyskytl nìkdo, kdo s láskou vzpomínal na

papá Karase a nechtìl zùstat mezi posledními, kteøí pøijdou vinšovat

štìstí do nového života. Ovázány barevnými stužkami rostly balíèky

tìch dopisù v celé stohy a tvoøily nejblaživìjší chloubu staøíka Karase.

„To je moje výslužka,“ øíkával, když vedl nìkterého svého

hosta ke stolu, na nìmž bylo navršeno té poslední korespondence,

„tiskl jsem své jméno nejmenšími literkami, a kouknìte, ono je známo

(498)

a ctìno po celé zemìkouli.“

Zaèátkem kvìtna si Karas zajel do Budìjovic a krásným jitrem

putoval do hor a lesù, do Horní Snìžné. Rozložitý, krásný modøín ho

uvítal rozechvìlými tøásnìmi u hrobu otce a matky. Postál tam hezkou

chvíli, než si urovnal v hlavì všecky myšlenky o tom, co je lidský život.

Sešel pak do vsi, kde už nikoho nemìl a kde ho nikdo nepoznal. Byly

tu vìtšinou jen ženské, mužští byli ve svìtì, u cirkusù. Až se tomu

musel usmát, co všecko s nebožtíkem tátou zpùsobili. Koukl se do

kostela, zašel si k farské zahradì, jestli ještì pøesahují hrušnì a švestky

pøes plot. Pak se pustil kousek do lesa, koukl se k raèímu potoku

a v jedné dubince bezdìky pøiostøil zrak, nespatøí-li v trávì hlavièku

høíbka kozáka. Prošel lesy svého mládí až na nìmeckou stranu, poèkal

si tam na autobus a spokojenì sjel dolù do Budìjovic. Krásné to tu

bylo, krásné, tiché a smírné, ale on již velké mìsto neopustí. Pøíliš si

navykl na jeho hluk a tempo.

Když se navrátil, shledal, že sekretáø musel ke stolu s horou

dopisù pøistrèit nový a ten že je taky vrchovatý.

„Teï v kvìtnu,“ povídal tajemník, „je to jako lavina. A je

v tom plno ohlášek, že pøijedou jedenatøicátého osobnì se s vámi

rozlouèit.“

„Svìt je, chlapèe, pøec jen dobrý a život je krásný,“ øekl Karas

dojat.

„Taky jsem na to myslel,“ odpovìdìl šednoucí už nástupce

Steenhouwerùv, „ale ono to bude tak: každý èlovìk si vytváøí svùj

svìt a nakonec se setká s takovým, jaký kolem sebe utvoøil.“

„Možná, mladíku,“ kýval hlavou Karas, „ale co provedeme

s tìmi návštìvníky?“

„Bude to blázinec. Pokladna má ultimo vyprodáno a tady je

plno pøihlášek.

„Zahrát pro nì odpoledne?“

„To nejde, pane øediteli. Postoupili jsme divadlo Breburdùm

na zkoušky a budou mít toho dne generálku. Snad jediné možné by

bylo... kdybyste chtìl na to pár tisíc obìtovat... uspoøádat nìkde

(499)

odpolední èaj, jako recepci, a tam se se všemi rozlouèit.“

„Výbornì, chlapèe. Na tisícovkách nezáleží, ale na setkání

s milými lidmi záleží. Vezmìte si to na starost, pane Kauble, prosím

vás, já budu muset beztoho poøád jen vyøizovat korespondenci.“

Tak se stalo, že šéfredaktor Hlasu národa jednoho dne dostal

tištìný lístek:

„Pan Václav Karas Vás zve na èaj do haly hotelu Carlton

o 17. hodinì dne 31. kvìtna 1925.“

Díval se na tu kartièku, obrátil ji na rub, pak natoèil telefon.

„Haló, je tam Hlas lidu? Dejte mi šéfa, prosím... Servus,

Honzo, tady Oadil. Prosím tì, dostals také pozvání od toho Václava

Karase? Kdo to je? Je to ten bývalý ministr?... Co, øeditel Varieté?

Vždy to mìl nìjaký Humberto?... Ale, pìtatøicet let? Jakživ jsem to

jméno neslyšel. No, ale nejdem tam, když to není nikdo z politiky,

co?... Dávᚠto do lokálu, to je správné. Já to udìlám taky tak. Dìkuji,

Honzo, servus.“

Šéfredaktor položil sluchátko a stiskl tlaèítko zvonku. Pøišel

sluha.

„Kouknou, pane Kohout, dají to panu Chlebencovi do

lokálu.“

Za chvíli se zaklepalo a redaktor pro místní zpravodajství

Chlebenc vstoupil s tou škartkou v ruce.

„Pane šéf, poslal jste mi tuhle pozvánku... ale pìknì prosím,

neraète vìdìt, kdo ten Karas vlastnì je?“

Šéfredaktor se rukama odstrèil i se židlí od psacího stolu, aby

mohl lépe vystrèit své mohutné bøicho. Pak zvedl obì ruce nad hlavu

a zaèal láteøit.

„Èlovìèe, to jste šéf lokálu, když nevíte, kdo je Václav Karas?

Pìtatøicet let ho máte v rajonì a vy o nìm nic nevíte? Jak si to, èlovìèe,

pøedstavujete, že takhle mùžeme dìlat noviny? To já, který tady sedím

pøilepen zadnicí k té židli, protože poøád musím hlídat vaše boty, to já

vám mám vykládat, kdo je kdo?“

„Bohužel, já opravdu nevím... nìjak mi to ušlo...“

(500)

„Ušlo, ušlo. Kolikrát jsem vám øíkal, že si máte poøídit lístkový

katalog. Václav Karas je vynikající øeditel divadla Varieté!“

„Ah tak. Já myslel, že je tam øeditel Humberto...“

„Èlovìèe, neblamujte se, vždy je to vytištìno na každém

plakátì.“

Chlebenec vylezl od šéfa a odplivl si.

„Otèe Kornoute,“ obrátil se v pøedsíni na sluhu, „jestvuje už

v tìchto komnatách Bírhund?“

„Jó, píše v reportárnì.“

Chlebenec zamíøil do pokojù zpravodajù a zastavil se u

reportéra Palièky, øeèeného Bírhund.

„Kouknou, Pivopes, tuhle maj nóbl pozvání na èaj, ale ne aby

se tam zase ukoòakovali.“

„Václav Karas? Kdo to má být? Jeden Karas dostal ètyøi

léta za kasu, ale to byl Lexa. Alexander...“

„Voni jsou taky psí-cholog, Pivopes. Kasaø jich bude zvát do

Carltonu, co? A to nevìdí, že Karas je už pìtatøicet let velezasloužilým

øeditelem ve Varieté? Voni jsou mi taky reportér. Kdyby se èlovìk na

nich spoleh, to by moh vydávat noviny pro slepý. Všecko v rajonì

musím za nì vìdìt já. Tak tam dou a udìlaj z toho èaje vomáèku na

pìtatøicet øádek, starej má na to sliny.“

Když Chlebenec odešel, Palièka vztekle hodil škartkou na stùl.

„Jo, zrovna v pìt hodin pùjdu do Carltou, když hraje Viktorka

se Spartou vo svý tøetí místo.“

Vyskoèil a otevøel vedlejší dveøe.

„Tì bùh, kulturo, nesu ti provotøídní divadelní událost, øeditel

Varieté Karas dává èaj na rozlouèenou. Šéf ti vzkazuje, že tam mᚠjít

a sfouknout to na pìtatøicet. Mùže to být i citovka.“

„To je blbina,“ ozvalo se z pokoje, „šéf si u mne objednal

velký referát o generálce na revui ve Varieté a teï mám být zároveò

na èaji? To mu hned brnknu...“

„Ne, nevolej ho, miláèku, já už to zaøídím...“

„Ah tak, ty prevíte, tos to chtìl jen na mne pøehrát?“

(501)

Palièka pøirazil dveøe a div tu pozvánku vzteky neroztrhl. Vtom

se objevil nìkdo v chodbì naproti.

„Pìknì vítám, pane Trunec, jdou dál.“

„Dobrý den, pane kolego Bírhunde,“ a do pokoje vstoupil

uctivý dìdeèek, uklánìl se a podával Palièkovi ruku. Pan Trunec býval

ètyøicet let lokálním zpravodajem Hlasu národa a nyní už žil dvanáct

rokù v pensi. Jeho nejvìtší slávou bývaly referáty o bálech, pohøbech

a jiných okázalých událostech, kdy bylo podle tehdejší zvyklosti

povinností novin vyjmenovat co možno všecky úèastníky, popsat

dámské toalety, vypoèítat vìnce a nápisy na stuhách. Miloš Trunec

byl na tohle matador, jeho referáty byly vždy nejobsažnìjší, dovedl

jmény i tituly vyplnit dva tøi sloupce svých novin. Mìl nepatrnou gáži

a honoráøíèek za každou otištìnou øádku. Hodnostáø s dlouhým

jménem a tituly na dva øádky mìl pro nìho cenu šesti haléøù, protože

za øádku dostal tøi. Pozdìji se v novinách od této zvyklosti upustilo

a redaktor Trunec pøišel o slávu a pøíjmy. Vydavatelstvo mu to trochu

vynahradilo na gáži, nicménì Trunec se cítil uražen a pokoøen. Od

chvíle, kdy zrušili honoráøe a on nemusel poèítat øádky, pøestal èíst

noviny. Co bych je èetl, øíkal opovržlivì, já vím všecko dávno napøed.

Ve skuteènosti nevìdìl nic, protože se o nic nestaral a nezajímal.

Nedovedl se rozlouèit se svými starobylými frázemi, nedovedl se

pøizpùsobit tempu nové doby. Vývoj novin šel v redakci mimo nìj,

lokál pøevzali mladí, ostøí hoši a Trunec jen chodil a naøíkal: „Není tu

úcty ke starým zasloužilým pracovníkùm. Vyskytne se práce a mnì se

nic neøekne. Mnì se vùbec nic neøekne v tomto domì.“ V šedesáti

pìti letech ho dali do pense. Pøijal to s rozhoøèením jako

nespravedlnost, nadával na svùj list jako špaèek a dennì tam šel

vysedávat, zda se pøece nevyskytne pro nìho nìjaký úkol. Nechali

mu tam jeden vedlejší stùl, kde usedl a za chvíli usnul. Prospal

a proklímal své dvì tøi odpolední hodiny, pak se oblékl a se smutným

konstatováním, že jemu se nic neøekne, rozlouèil se uctivì s mladými

kolegy a capkal domù. Nechápal už, co se kolem nìho dìje, nevyznal

se v redakèních zmìnách a novým lidem, kteøí teï dìlali noviny, øíkal

(502)

podle jejich pøezdívek, jak je èasem zaslechl. Také o Palièkovi byl

pøesvìdèen, že se jmenuje Bírhund.

„Pane Trunec, voni jsou ten pravej mužskej,“ volal na nìho

Palièka. „Jestlipak se pamatujou ze svých èasù na nìjakého Václava

Karase?“

„Jakpak ne, pane kolego, jakpak ne. Václav Karas byl

pozamentýr v Perlové ulici a kandidoval do sboru obecních starších

za staroèechy.“

„Voda, voda, samá voda...“

„Pak byl Václav Karas na Malé Stranì, rukavièkáø, co se mu

dcera utopila vo rachejtlích... pak Václav Karas, majitel pohøebního

ústavu ve Smeèkách, jak se mu tenkrát splašili konì s mrtvolou. Ten

to není? Tak to bude Karas Václav, kameník na Slovanech, co mu

jednou neznámí pachatelé ukradli náhrobek!“

„Ne, žádný z nich.“

„Inu, Karasù bylo v Praze mnoho. Co rada vrchního

zemského soudu Karas, ten byl taky Václav nebo Bolemír, to už nevím,

mnì ta dvì jména nìjak znìjí pohromad ì. Taky ne? Nebo Karas,

koòský øezník a uzenáø... nebo Karas, direktor ve Varieté...“

„Výbornì! Ten to je.“

„No vidìjí, že starý Trunec ještì zná svou vìc. Copak je

s ním?“

„Tak tenhle direktor Karas jich tady zve na èaj.“

„Ale, ale, copak von je ještì živej? Já myslel, že už dávno

umøel.“

„Ne, tuhle je od nìho pozvánka a šéf jich moc prosí, aby byli

tak laskav a napsali o tom asi tøicet øádek.“

„Ale jo, ale jo, proèpak ne. Ono asi leccos sem pro mne

pøijde, ale mnì se holt nic v tomhle domì neøekne. Udìlám referát, to

se ví. Ale tìch tøicet øádek, to nevím. Kouknou, pane kolego, já to

udìlám, jak jsme to dìlávali, a oni si to potom proškrtají. Kdy je to,

už zítra?“

Pan redaktor Trunec té noci témìø nespal rozèilením, ráno si

(503)

po dlouhých letech zas øezal ètvrteèky papíru a špièatil tužky. Pozvání

bylo na pátou hodinu, ale on už ve dvì vyšel z domu. Pro posilnìní se

zastavil cestou ve tøech vinárnách na osminku vermutu a náprsteèek

slivovice. Do hotelu Carlton dorazil mírnì rozkurážený.

„Sedmá velmoc,“ pøedstavil se nìjakému èíšníku. „Kdepak

jsou tady novináøi?“

„Nevím, vašnosti, ale zavolám pana sekretáøe.“

„Raète dál, pane redaktore, pìknì vás vítám,“ zahlaholil

sekretáø Kauble. „Tak vy raète být z Hlasu národa, to nás velmi tìší.

zatím jste tu z novin jediný.“

„Inu, to je ten dnešní tisk. Mladí páni. Copak tu vlastnì

oslavujeme?“

Sekretáø mu to rychle vysvìtlil a uvedl ho do velké haly. Trunec

zùstal pøekvapen stát. V hale byla shromáždìna vybraná spoleènost.

V protìjší stìnì bylo schodištì, po nìmž sestupovali ještì dva další

úèastníci. Schodištì bylo lemováno postavami uvádìèù divadla Varieté

v èervených a modrých livrejích.

„Bude snad libo èaj, pane redaktore, nebo napøed koòak?

Koòak, že ano. Hned jej pøinesou. Raète si sednout tuhle, budete mít

pìkný výhled.“

Trunec se rozhlížel.

„Skvìlá spoleènost, nádherné toalety, opravdu. Ale prosím

vás, budete mi muset øíci, kdo to tu všecko je. Já tu nikoho neznám.

Na pøíklad ta dáma v èerveném moaré...“

Trunec už mìl papír na stolku a tužku v ruce.

„To je hrabìnka Sellingen-Waldenhorst, pane redaktore,

pùvodnì La Bella Josma, bøišní taneènice. A ta starší dáma s tou

rajkovou okrasou v úèesu je knìžna Caldini, bývalá vedoucí girl v druhé

trupì Tillerovì. Ta mladá ve žlutém hedvábí je cho švédského vyslance

barona Svendsona, výteèná ekvilibristka z Duo Jansen and Maud. Ta

staøenka vedle je vdova po placmistru Kerholcovi, krasojezdkynì

Alice Harweyová, a ti tøi páni u ní jsou její synové, majitelé svìtového

Cirkusu Kranz. Ta mladá dáma v modrém, která se s nimi baví, je

(504)

sleèna Ella Krèmáøíková z Horní Snìžné, znamenitá krasojezdkynì

v jejich podniku. Pane vrchní, nalejte panu redaktorovi ještì jeden

Courvoisier. Vedle sleèny Krèmáøíkové stojí Edmond Gambier ze

slavné krotitelské rodiny Gambierù, a ta dáma, která se teï na nìho

obrátila, je bývalá ruská velkoknìžna, která už zase pracuje jako

xylofonistka. Ten tlustý pán s pivem v ruce je Lubitschke-Sailoni

z Berlína, generální tajemník Mefevacium, a ti dva, co s ním mluví,

jsou žonglérské duo Jean & Jean, Cikhart a Cerha, taky z Horní

Snìžné. Po schodech pøichází cho brémského bankéøe Liebelta,

umìlkynì v pøevlecích, a pán, který ji doprovází, je komerèní rada

Steinitz, majitel berlínského Edenu. Tohle je továrník Kosteèka

s chotí...“

„Prádlo Excelsior, Tìšnov, ne?“ pronesl Trunec uprostøed

vytrvalého psaní, jsa rád, že koneènì nìkoho zná.

„Ano, a s nimi jde jejich ze, universitní profesor doktor Karas

s chotí, matematik svìtové proslulosti...“

„Toho neznám, za mých dob to byl nýmand...“

„A teï ta nádherná krasavice, to je taky nikdo, to je markýza

of Breadwell, ta byla jen figurantkou u Spelteriniho, kouzelníka. Ale

to dìvèátko za ní, to je rasa ze starého rodu, Alberta Gevaertsová,

žonglérka. Teï mì na chvilku omluvíte, pane redaktore, tamhle na

mne kývá pan O’Harrieh, to je president artistické lóže. Pøijdu okamžitì.

Pane vrchní, sem pøijde ještì jeden Courvoisier...“

Trunec mohl po prvé zvednouti hlavu od popsaných ètvrtek.

Hala už se hemžila hosty a stále noví sestupovali po schodišti hotelu.

Trunec mìl blažený pocit, že se zas vrátil do dob své slávy, kdy si ho

lidé pøedcházeli, kdy mu strkali do kapes visitky s dvacetikorunou,

jen aby je nezapomnìl uvést, až bude psát: Mezi pøítomnými hodnostáøi

jsme pozorovali...

Bylo mu blaženì, koòak byl znamenitý, v sále pøed ním to

pøíjemnì hluèelo. Dávno už nadešla hodina jeho odpoledního

podøimování. Teï, když mu pøestal znít diktát, slastná únava se ho

zmocnila a dìdoušek Trunec nad ètvrtou sklenkou koòaku usnul. Když

(505)

se probudil, byla všecka sláva ta tam, svìtla ve velké hale byla

pøitažena, hotelové uklizeèky rozestavovaly po místnosti stolky a židle,

v koutì sedìli èíšníci a pøepoèítávali si spropitné.

Tak se stalo, že i jediné noviny, které vyslaly na tuto památnou

recepci svého zpravodaje, zùstaly o ní beze zpráv a že nemùžeme

citovati žádný dokument o tom, kdo všechno se ještì dostavil, jaké

ovace byly uspoøádány papá Karasovi, když se objevil na schodišti,

jaký byl zvuèný proslov presidenta O’Harrieha a v kolika øeèích zaznìlo

volání slávy a zdaru. Václav Karas odešel ze svého pražského

pùsobištì tak, jak to tušil: nevšímavá veøejnost o nìm nevìdìla, ale ti,

kdo ho znali, pøiletìli za ním s láskou a vdìèností ze všech koutù rozlehlé

Evropy.

Nemajíce dokladù pro dokumentární vylíèení oné slavnosti,

mùžeme je pøesto doplniti podrobností, která nikým nebyla pøedvídána,

a pøece vytvoøila pro Václava Karase její vrchol.

Bylo už po pøípitcích a papá Karas, rùžovouèký

a rozradostnìný, se procházel od jedné skupiny k druhé, když se náhle

rozletìly køídlové dveøe a do haly vstoupila mladá krasavice

v cestovním trotteuru, provázená štíhlým, snìdým mužem. Rozhlédla

se po spoleènosti a už bìžela mezi hosty rovnou k papá Karasovi.

„Dìdo... dìdoušku!“

„Lidko!“

Václav Karas zvedl ruce a objal a zulíbal svou vnuèku.

„Kde se tu bereš? Pøijelas na tu slávu? To je rozkošné... To je

nejkrásnìjší z celého dne! Jak se ti daøí? Výteènì vypadáš! A elegantní

jsi...“

„A ty zdráv, jak vidím, svìží a veselý, to mám radost. Ale teï

dovol, abych ti uèinila obøadné sdìlení. Nepøijela jsem sama. Musím

dobrotivému králi Habadìjovi oznámit, že se už vyskytl jistý princ

Cinkapúr...“

Lidka se obrátila a vzala za ruku mladého svého prùvodce.

„Dìdeèku Václave, já jsem se zasnoubila...“

„Ženich!“

(506)

„Ano. Hrabì Mario Pallachich, velkostatkáø. To je ten mùj

kouzelný dìdeèek, Mario!“

„Mám nesmírnou radost, pane øediteli, že vám mohu být

pøedstaven!“

Mladý muž s knírkem se uklonil a stiskl si se starým pánem

ruku. V té chvíli mu na vteøinu projel mráz po tìle: rùžovouèký ten

staøík se na nìho podíval uprostøed úsmìvù pohledem, který jako by

prorážel až do jeho mozku a srdce. Dravá šelma nemohla mít ostøejší

oèi, než byly tyto dvì stažené zornièky. Ale vzápìtí se to rozplynulo

a zbyl tu jen laskavý úsmìv a vlahé pohlazení.

„Vítám vás, pane hrabì. To je tedy dvojnásobné pøekvapení.

Pojïte, dìti, pøiuknem si èíškou šampaòského. Rodièe už odešli,

pøíliš je to tu nebavilo. Èi snad již o vás vìdí?“

„Nevìdí, dìdeèku. Ty pøece musíš být první. Tobì jsem dala

slib - a tobì prvnímu musím hlásit, že jsem mu dostála.“

„Na vaše zdraví, dìti, buïte spolu šastni.“

Pozvedli sklenky se srdeènou obøadností.

„A teï to hlavní, Lidko, jakpak to bude: ty se vzdᚠtance?“

„Ne, dìdo. Už to máme s Mariem projednáno. Vzdám se

angažmá, ale èas od èasu vystoupím na samostatných veèerech ve

velkých evropských mìstech. Mario sám je zamilován do mého tanèení

a touží po tom, abych tanèila. Je tak hodný, dìdo, tak jemný...“

„Ludmila Humberto tedy bude existovat dál?“

„Ano.“

„Tak je to v poøádku. Abychom udrželi plamínek, který nám

Pámbù svìøil do opatrování. A aby to jméno nezaniklo, víš? Já je tu

zrušil, protože je poneseš ty. A kdepak bude vaše sídlo?“

„Na jeho statcích, dìdo, v Hogy-Mezö-Vásárhely u Segedína.“

„Co to povídáš? Øekni mi, jak se Mario jmenuje? Pallachich?

To je úžasné. To je bájeèné. Hrabì Hario, víte, že jste tøetí Pallachich,

který se zamiloval pøi jménì Humberto?“

„Nemám potuchy, pane øediteli.“

„To je velkolepá historie. To muselo být pøímo usouzeno ve

(507)

hvìzdách. Ale to je povídka, kterou vám budu vyprávìt až pøi zásnubní

hostinì. Máte pøece v Hogy-Mezö-Vásárhely chov lipicánù?“

„Ano, pane øediteli.“

„Nu, tak je to pravda. První lipicáni Cirkusu Humberto, o nichž

jsem ti, Lidko, vyprávìl, pocházeli z høebèince Hogy-Mezö-Vásárhely.

Velké P s korunkou vypáleno na levé zadní noze, co?“

„Ano.“

„Doufám, dìdo,“ prohodila Lidka se záøícíma oèima, „že se

na nì pøijedeš podívat? My bychom s Mariem byli ovšem nejšastnìjší,

kdybys pak u nás už zùstal.“

„Nu, chtìl jsem skonèit svùj život zde v Praze. Ale kdybych

se mohl zas vrátit ke koním... Víte, dìti, vidìl jsem mnoho, poznal

mnoho, zkusil mnoho a ze všeho poøád je nejkrásnìjší život s koníèky.

Vzácní tvorové, ušlechtilí, dokonalí.“

Oèi zestárlého jezdce Vašku se zatøpytily vzpomínkou.

Najednou je vidìl všecky pøed sebou, malièkou Mary a Miss, ohnivého

Santose, dobráckou hnìdku Admiru, Anežèinu Chérii, helenèina

šedivého Ajaxe, zlatvou Valentine, koketní izabelu Dahomej, Leporella,

Cyruse, Kismeta - nekoneèná byla jejich øada, jež všecky od dìtství

zbožòoval.

„Koníèci... koníèci...“ øíkal teï mazlivì, ztracen pohledem do

dálky svého uplynulého života, „vy jste byli to nejkrásnìjší v Cirkuse

Humberto... vy jste byli, by jste dosud... má jediná láska...“

„Vidíš, dìdo,“ navázala mazlivì Lidka, „a to všecko teï mùžeš

najít u nás v Hogy-Mezö-Vásárhely u Segedína. Jsou tam lipicáni,

plnokrevní anglièani, závodní konì, klusáci, hunteøi a tak se to všecko

jmenuje... Je to velký høebèinec, který by potøeboval jen ještì znalecké

ruky, aby si dobyl evropské slávy jako stáj...“

„Bože, bože, Liduško, to by byl krásný závìr života. Snad

tam pøijedu. Myslím, že tam pøijedu. Ba ano, pøijedu, dìvèe, pøijedu.“

„Je tam všecko, dìdo, budeš tam úplnì šasten. Jen jméno ta

stáj nemá. Ale Mario se již rozhodl, jak ji pojmenuje.“

„A jaképak jí dáte jméno, pane Mario? Na tom velmi záleží!“

(508)

obrátil se Karas na hrabìte.

„Bude to jméno, pane øediteli, které mi zní nejkrásnìji. A které,

jak teï slyším, bylo mi pøímo osudem souzeno: Stáj Humberto.“

„Stáj Humberto!“ vykøikl sedmdesátiletý Vašku, „Stáj

Humberto! Dìti, to ještì jednu sklenièku k jejímu zdaru. To je opravdu

velkolepé, jak to jméno jde a žije a pøetváøí se znovu a znovu jako

urèené pro nesmrtelnost. Hotový fénix! Zvìøinec, cirkus, varieté, tanec

a teï závodní stáj! Poøád nìco, kde hoøí ohýnek dokonalosti. Poøád

nìco, kde se nežije jen pro tu skývu denního chleba. Poøád nìco, kde

se chce výš! To je vlastnì, co jsem v tom jménì ctil a miloval. Na

zdraví, dìti! Svìt je krásný, plameny nehasnou - Cirkus Humberto

bude žít vìènì!“

(509)

BASSÙV CIRKUS HUMBERTO

Roku 1941 - na poèátku tøetího roku nìmecké okupace - vyšel po prvé

Cirkus Humberto od Eduard Basse. Vzpomínáme si ještì dobøe, jak naráz získal

srdce našich ètenáøù a jakou posilou a vzpruhou byl nám v té dobì. Nìmeètí

fašisté dovršili tehdy totiž theorii našich m욝ákù o èeské národní malosti

a závislosti zrùdným uèením o ménìcennosti èeského národ a Eduard Bass jim

v tom svou knihou zostra odporoval. Obrazem èeského lidu, plným pravdy

a optimismu, dával nám do ruky úèinnou zbraò proti podlé propagandì nacistù

i zvedal hlavu a dodával sil ve chvílích nejt잚ích. Cirkus Humberto zasáhl však

tehdy ještì i jinak do našeho života, nebo opravil nesprávné názory spoleènosti

na práci a život cirkusových a varietních umìlcù, rozbil spoleèenské pøedsudky

a nauèil nás vidìt pod závojem romantiky a exotiky cirkusu poctivou práci a lidskou

tváø umìlce.

1

*) Tato kniha pozvedla však i zájem o cirkus, získala tomuto umìní

tisíce nových a nadšených pøíznivcù z lidových vrstev, i zas na druhé stranì

obhajobou klasické linie cirkusového umìní pomáhala zvýšit umìleckou úroveò

cirkusových programù. A tak si dobyla nejen ètenáøù, ale i odborníkù. Proto bylo

jen samozøejmé, že nᚠnejvìtší representativní cirkus byl nazván Cirkusem

Humberto.

Jen skuteènì velké umìlecké dílo mùže se stát živou spoleèenskou silou

a drahým majetkem lidu. A Bassùv Cirkus Humberto je významným dílem èeské

prózy svou lidovostí a pravdivostí. Tu je také pøíèina jeho dnešní pùsobivosti

a živosti, i jeho velké obliby v lidových masách. Hned nad prvními stránkami

knihy cítíme, jak zde není nic vymyšleno, vyspekulováno, nic nepravdìpodobného,

nebo autor dobøe znal své hrdiny a jejich práci a dovedl nám také to velké bohatství

života pøiblížit. Ale nejen umìlecká poctivost díla, už sama volba prostøedí je

jednou z pøíèin obliby této knihy. Cirkus, manéž - kdo by se rád nepodivoval

dovednosti artistù, kdo by rád nevyhledával svìt napìtí, vzruchu a barev, síly

i humoru, ustavièného triumfu èlovìka nad sebou samým! Vždy i v naší

nejnárodnìjší opeøe - v Prodané nevìstì - máme komediantskou scénu, a jen si

vzpomeòme, jak tam nᚠlid radostnì vítá pøíchod komediantù! A i ta zvìø,

pøinášející kouzlo dalekých krajù, o nichž s nᚠlid vždy rád pouèí, pøitahuje nás

k cirkusu. Bassùv Cirkus Humberto nám pak tento svìt objevnì pøibližuje, dává

nám nahlédnout do hloubky a pouèit se o všem, co bychom pøi pouhé návštìvì

nepostøehli.

Cirkus Humberto je lidovou knihou pøedevším pro svùj optimismus

a zdravý vztah ke skuteènosti. Tu se v postavách našich i cizích cirkusových

dìlníkù a artistù Eduard Bass vyznal ze své lásky k pracujícímu èlovìku i z pevné

víry v jeho vítìzství nad všemi pøekážkami. S tohoto hlediska se dívá i na otázku

vystìhovalectví, které bylo u nás za kapitalismu masovým zjevem. Zatím co jeho

(510)

pøedchùdci, na pø. J. K. Tyl, B. Nìmcová, J. V. Sládek i K. Klostermann,

zdùrazòovali tìžkost boje našich lidí o existenci v cizinì a ostøe útoèili proti

nespravedlnosti kapitalistického øádu, vyzvedl Bass pøedevším vynikající

vlastnosti èeského dìlníka, jimiž si získával doma i ve svìtì uznání. Tento pohled,

daný bojovým úkolem knihy - vyvrátit totiž fašistické lži o ménìcennosti našeho

národa - ukazuje ovšem i po pravdì, jak tìžký život mìl za kapitalismu náš

pracující lid. Avšak hlavní myšlenkou pøec jen zùstává oslava dovednosti

a pracovitosti èeského èlovìka. A skuteènì, hrdinové knihy nikdy nezoufají a vždy

si vìdí rady, ponìvadž tvrdý život sám je nauèil té universální dovednosti, která jim

zjednává úctu u pøíslušníkù jiných národù. Tak hlavní hrdina knihy, Vašku, v nìmž

Bass spojil a zvýraznil vynikající vlastnosti našeho lidu, vùlí a pracovitostí vyroste

v dokonalého artistu a nic se nedá hned v mládí odradit neúspìchy ani bolestnou dresurou

Achmeda Roméo! I pád cirkusu Humberto, který se mu stal druhým domovem,

optimisticky pøekoná, ponìvadž ví, že jeho korábem je umìní, a to netone. A ještì

k stáru, po mnoha zklamáních v manželství i v práci, dává se do posledního vítìzného

boje o vnuèku Lidušku a vytrhne ji z m욝ácké rodiny svého syna. Vašku vychází ze

životních zápasù nezlomen, mravnì posílen a obohacen, dozrává v nich v èlovìka

s hlubokým porozumìním životu a s poctivým vztahem k lidem. Z chudého

šumavského hocha stane se majitel cirkusu a varieté, avšak svým lidovým koøenùm se

nikdy nezcizí a s pány nesplyne. Naopak, Vašku bojuje proti buržoasii, jež je umìní

nepøátelská, a snaží se pùsobit pokrokovì, i když ne vždy s úspìchem. V tom, èeho

Vašku za tìžkých podmínek dosáhl, i v tom, co se mu nepodaøilo, typisuje Eduard

Bass práci pokrokové tvùrèí osobnosti v dobì úpadku kapitalistického øádu. Avšak

Vašku není sám - Bass nechce oslavit jedince - je obklopen partou èeských dìlníkù -

tenákù (stavìèù), k nimž celým srdcem patøí. A tito lidé vynikajících kvalit jsou

vlastnì duší velkého cirkusu. Ano, otce Karase, partafíru Kerholce, osmaètyøicátníka

Bureše, seržána Vosátku a starého Malinu obdaøil autor stejným lidským teplem a láskou

jako Vašku.

Bassùv román má i krásnou galerii pøíslušníkù jiných národù, ponìvadž

autor byl vzdálen toho, aby oslavou èeského èlovìka snižoval pracovníky cizí.

každý je tu v nìèem mistrem hodným podivu a Bass vystihuje i ovzduší pracovní

solidarity a pøátelství mezi všemi dìlníky a artisty cirkusu. Nic tu nevadí, že

vedle Nìmce Hanse pracují Èeši a Francouz Gambier, vedle Anglièana Hamiltona

Ind Arr-Šehir, ponìvadž tito lidé - jako všichni pracující lidé svìta - neznají

rasové a národnostní zášti a váží si navzájem své práce i radují se z každého

úspìchu. Každý tu ochotnì pøíteli poradí i sdìlí své zkušenosti. „Co jsi víc, oè jsi

výš, to ti kus po kuse pøinesli jiní,“ øíká v závìru knihy Vašku - Karas. „To se ví,

mìl jsi vùli,mìl jsi nadání, mìls dùvtip; ale to všechno by nic nebylo bez toho

všeho, co ti z rozhodnutí osudu pøinesli ti druzí, Bureš, Hans, Roméo, Berwitz.“

A tak i v tomto dùrazu na pracovní solidaritu cirkusu, kde úspìch celku jde nad

zájem jedince a úspìch èlovìka je výsledkem úsilí kolektivu, tkví vzácná

povzbudivost knihy. Eduard Bass však po pravdì ukázal i napìtí, panující v této

velké koèující vesnici, a to mezi øeditelstvím a zamìstnanci, mezi „jednièkou“

a ostatními maringotkami. Øeditele Berwitze líèí jako èlovìka vyvyšujícího se

(511)

nad všechny, který žije z nápadù svých zamìstnancù a vydává je za své. I jeho

žena Anežka, která odešla z bohatých pomìrù domova k cirkusu pro velkou lásku

k zvíøatùm, je vykreslena v urèitém odstupu od ostatních, i když ji Bass jinak líèí

sympaticky. Tyto rozpory mezi zamìstnanci a podnikatelem projevily se v plné

otevøenosti ovšem až na sklonku 19. století, když se cirkus a varieté staly pøedmìtem

penìžní spekulace (typem takového cirkusu je v knize podnik Kranzùv). A i to Bass

vystihuje po pravdì. Proto v této dobì øeditel jako Vašku, který se nezcizil lidu a práci,

je skuteènu bílou vránu a artisté z celého svìta pøicházejí k nìmu jako k pøíteli. U nìho

najdou radu i lidské porozumìní, nebo Vašku necení èlovìka podle toho, kolik mu jeho

práce vynese.

Avšak ještì po mnoha jiných stránkách ukazuje Eduard Bass v Cirkusu

Humberto, jak dokonale znal cirkusové prostøedí a jak hluboce porozumìl jeho životu.

Vezmìme jen pomìr artistù k obecenstvu, jejich zdravé názory na poslání cirkusového

umìní. Cirkus má být pro radost a zábavu lidu, ne pro prázdné povyražení - to je jádro

jejich estetiky. Je umìním svého druhu, a proto ve výkonu umìlcù i zvíøat musí být

poesie, krása, síla, svìžest, pùvab a pøedevším myšlenka; „trik“ musí strhovat

promyšlenou dokonalostí slohu, pøirozenou krásou lidského i zvíøecího tìla, ovládaného

vítìznou vùlí èlovìka. Zastánci klasické formy, jíž právì proslul Cirkus Humberto a po

jejíž renesanci Bass právem volá, nepøipouštìjí, aby si artista vnìjšími prostøedky

ulehèil práci, aby mizela z manéže zvìø, a v pøedvádìní lidských zrùd, sensací a sexuálních

dráždidel, která od nich žádá m욝ácké obecenstvo, vidí snižování cirkusového umìní

a nebezpeèí úpadku. Avšak proti úpadkovému vkusu buržoasie byl tìžký boj, i Bassùv

cirkus Humberto v nìm podlehl, a tak teprve dnes je možno navázat na umìlecký

odkaz proslulých tvùrcù „klasického“ cirkusu. Jinou stránkou knihy, v níž se jeví

krásný profil hrdinù a jejich zdravý vztah k životu, je pomìr lidí ke zvíøatùm, která

jsou nedílnou souèástí cirkusové rodiny. I tu Bass hned na nìkolika postavách ukázal,

jak krásný to byl vztah. Tak na pø. starý Malina peèuje po celý život o kozla

Modrovousa, velmistr Wollschläger - již na odpoèinku - provádí ještì naposled pro

vlastní potìchu vrcholnou dresuru koní, Anežka Berwitzová si zplna uvìdomuje úpadek

podniku tedy, když již nemùže nosit pamlsky zvìøi, kterou má tak ráda. Hans, Arr-

Šehir, Gambier a jiní zestárli u svých koní, slonù, lvù a nauèili se jim rozumìt a rozmlouvat

s nimi jako s dobrými pøáteli.

A tak koneènì pøicházíme i k velkému bohatství citového života, které

je tu nastøádáno. Bassovi nejde o nìjaké pitvání „duše“ a vyhledávání citových

neobvyklostí, v nichž si tolik libovali literární psychoanalytikové, ale o zcela

prosté projevy zdravého èlovìka, vyrostlé z reálných situací. A tu odkrývá

v prostøedí, opøedeném tìmi nejfantastiètìjšími výmysly, nesmírné bohatství citù

a vysoko vyzvedá morálku cirkusových pracovníkù, i zase ukazuje, jak se lid

z maringotek zbavuje pochybných existencí (Paolo). Nepíše jen o úzce intimních

citech, ale daleko více o krásných pøátelstvích, o radosti z práce a o lásce

k povolání, ke zvíøatùm a zejména - o touze po domovì, o lásce k vlasti. Nikdo

z hrdinù o ní mnoho nemluví, každý ji však nosí v srdci. Obraz rodné vesnice splynul

vystìhovalcùm s pøedstavou rodné zemì a tu všichni vidí cíl své velké pouti svìtem.

Starý Malina vracel se už kdysi domù, ale musel zpìt, ponìvadž tam nebyla pro nìho

(512)

práce; zemøel pak daleko od vlasti. Zato Bureš se vrací do Prahy, již musel opustit pro

úèast na revoluci r. 1848, a navrací se i Kerholec a oba Karasové. Jen seržán Vosátka,

typ èeského èlovìka vìènì zmítaného touhou po dobrodružstvích, mizí daleko ve

svìtì. Nikdo z vystìhovalcù se však neodrodil. I ve Vašku posilovali národní vìdomí,

ponìvadž pøišel z domova mlád a tedy i bez pevného základu. Tak zejména Bureš jej

uèil lásce k èeské literatuøe a k dìjinám a i jinak dbal o jeho duševní rozvoj. Je

pochopitelné, že i tímto neokázalým vlastenectvím, které nás dojímá svou prostou

pravdivostí a vroucností, posiloval za okupace Cirkus Humberto naše èešství.

Cirkus Humberto je však i po umìlecké stránce dílem vyrùstajícím z nejlepších

tradic naší realistické prózy. Pozoruhodný je vypravìèský talent Bassùv i jeho smìlý

rozbìh k dílu velké koncepce a stavby, u Basse do té doby neobvyklý. Je to kronika

nevšední umìlecké káznì, nerozplývá se v nepodstatnostech, opomíjí nezávažné

a netypické motivy a pøíbìhy. Jen v závìru knihy - v dìjích z pražského Varieté -

pociujeme urèitou nepropracovanost, zpùsobenou tím, že autorovi bylo daleko bližší

radostné prostøedí cirkusu než varieté. Pozoruhodný je i jemný, láskyplný humor

Bassùv, avšak umìlecká síla díla projevuje se pøedevším v kresbì postav. Román je jimi

doslova pøelidnìn, vždy už samo velké èasové rozpìtí dìje si je vyžádalo, avšak nikdy

nad nimi neztrácíme pøehled, ponìvadž jsou kresleny živì a výraznì a s tak velkým

zaujetím a láskou, že se s nimi hned sbližujeme. I s tìmi zcela malými episodními

postavami, jako je na pø. starý Moesecke, paní Hammerschmidtová, Krèmáøíkovo

dìrko, bratøí Breburdové nebo slavný komik Bimbam. Pracoval-li Bass døíve spíše jako

figurkáø, kreslil-li døíve žánrové postavièky, pak v Cirkusu Humberto vytvoøil velké

a pravdivé románové postavy. Jazyk románu je ryzí a vìta pøesná. Jen výjimeènì

použil Bass slangu, aè právì cirkusový slang je povìstný a autor jej dlouho studoval. Je

tomu tak proto, aby nesnížil pøístupnost a srozumitelnost díla i aby jazyková komika

neodvádìla od hlubšího pohledu na postavu.

Bassùv Cirkus Humberto není z knih, na nìž se zapomíná, ani není z dìl,

která se ètou jen jednou. Každé nové setkání s knihou pøináší novou radost a nové

poznání, ponìvadž tuto vzácnou knihu psal - život. Život, složitý a bohatý, jejž

Bass výbornì znal a plným srdcem miloval. Bassùv Cirkus Humberto je z knih,

které už navždy zùstanou souèástí našeho kulturního dìdictví.

František Èerný

1

„A jedním z nejhezèích rysù této knihy je zpùsob, jakým je zdùrazòována práce

a její význam pro všechny, kteøí u cirkusu spolupracují. Jakého vypìtí lidských sil je

zapotøebí, aby cirkus zahájil, co námahy vyžaduje pøevezení cirkusového fundu s místa

na místo a jaká dokonalá pracovní morálka musí být mezi cirkusovými pracovníky!“

(Z programu Cirkusu Humberto 1951)

(513)

Obsah

Èást první ................................................................................. 3

Èást druhá ............................................................................ 121

Èást tøetí .............................................................................. 258

Èást ètvrtá............................................................................ 393

BASSÙV CIRKUS HUMBERTO ...................................... 509

ŽATVA

Svazek 35

Eduard Bass

CIRKUS HUMBERTO

Obálka a vazba Františka Tichého.

K vydání pøipravila dr. Jarmila Víšková.

Doslov napsal dr. František Èerný.

Vydal jako svou 777. publikaci Èeskoslovenský spisovatel

v Praze roku 1955.

Odpovìdný redaktor Vítìzslav Kocourek

Z nové sazby gramondem písma Bodoni vytiskly

Brnìnské knihtiskárny, n. p., základní závod v Brnì.

Papír 222, 84 × 108, 80 g. AA 29,81, VA 30,27,

11.892/54, D-03822.

Náklad 30.000. 13/9. Ètrnácté vydání.

Brož. 20 Kès, váz. 25 Kès*

http://atheneum.zde.cz