P

O

H Á

D

K Y

Pavel Nauman

O

M A

Š

I

N

K

Á

CH

ilustr. Kamil Lhoták

http://atheneum.zde.cz

- 4 -

- 5 -

POHÁDKA O DLOUHÉ LOKOMOTIVÌ

Jednou, je tomu už velice dávno, byl pøednostou na

smíchovském nádraží nejvyšší pán železnièáø. Nikdo ho nemìl

rád, ani ostatní železnièáøi, kteøí tu sloužili, ani mašinky, ani

výhybky, krátce nikdo, kdo byl na smíchovském nádraží, ho

nemìl rád. A to proto, že byl velice zlý a pøísný a pyšný. Nikdy

se na nikoho neusmíval, vždy se jen mraèil a byl nespokojený.

Nelíbila se mu ani

jediná mašinka, o každé øíkal,

že je slabá a pomalá a

malièká, aèkoliv to vpravdì

byly velmi pìkné lokomotivy.

Mašinky to tuze mrzelo, ale

co mohly dìlat, když

nespokojený železnièáø byl

pøednostou na nádraží a mohl

každé z nich porouèet?

Pyšný nejvyšší pán

železnièáø si jednoho dne

usmyslil, že si opatøí takovou

mašinku, jakou ještì nikdo na

celém svìtì nemìl, tak

dlouhou, že by sahala od

jednoho konce nádraží až ke

druhému, a tak silnou, že by

utáhla tolik vagónkù, že by vlak

byl dlouhý až do Chuchle, a tak

rychlou, že by ujela do Berouna,

co by napoèítal do dvaceti.

I sedl a napsal psaní

do všech továren, ve kterých se vyrábìly lokomotivy, aby mu

takovou mašinku postavily, že jim za ni dobøe zaplatí. Avšak

Pan pøednosta na

smíchovském nádraží

- 6 -

zakrátko dostal od všech továren odpovìï, že je zcela nemožné,

aby mu takovou mašinku postavily, protože nikde nemají tolik

železa a mìdi a mosazi a všeho ostatního, co je k tomu tøeba.

Nejvyšší pán železnièáø byl proto velice smuten a trápil

se a zlobil se a huboval, že mu nikdo neumí vyhovìt. A pak si

svolal všecky železnièáøe a øekl jim, že od nich chce, aby mu

povìdìli, kdo by takovou velikou mašinku postavil. A jestli mu

to do tøetího dne neøeknou, že zakáže všem mašinkám jezdit a

všecky železnièáøe pošle domù.

Železnièáøi vyslechli jeho øeè a zarmoutili se, protože

nikdo nevìdìl, kdo by takovou mašinku postavil. A radili se

spolu a naøíkali, jaký mají zlý osud, protože jistì vìøili, že tøetího

dne je zlý nejvyšší pán železnièáø pošle domù. A když se tak

Rozhodl se, že si opatøí nejvìtší mašinku…

- 7 -

radili, ozval se pan

Blahoš z výtopny, že by

vìdìl, jak jim poradit.

Všichni se okolo nìho

naráz seskupili a zaèali

zase doufat, že je pan

Blahoš zachrání pøed

zlým a pyšným nejvyšším

pánem železnièáøem,

protože pan Blahoš byl

z nich ze všech nejstarší

a nejmoudøejší.

A øekli sborem

panu Blahošovi:

„Poraï nám, jak

bychom vyhovìli

nejvyššímu pánu

železnièáøi, protože jestli

ty nám neporadíš, jsme

všichni ztraceni.“

A pan Blahoš øekl:

„Poradím vám

tedy, aèkoliv se bojím, že z toho mùže vzejít mnoho zlého.

Protože takovou mašinku, jakou chce mít nejvyšší pán

železnièáø, dovede postavit jen èernoknìžník Zababa. A vy

všichni víte, že je tuze nebezpeèné si nìco zaèínat

s èernoknìžníkem Zababou.“

Oni však panu Blahošovi odpovìdìli:

„Èernoknìžník nemùže být horší než nᚠnejvyšší pán

železnièáø.“

Pan Blahoš tedy øekl:

„Jestli tedy soudíte tak, pak mi nezbývá, než abych šel

k nejvyššímu pánu železnièáøi a poradil mu, jak by našel

èernoknìžníka Zababu.“

Ozval se pan Blahoš

z výtopny, že jim poradí

- 8 -

A zvedl se a šel k nejvyššímu pánu železnièáøi do

kanceláøe. Nejvyšší pán železnièáø sedìl ve své kanceláøi a byl

velice zachmuøený a rozzlobený, a když pan Blahoš vstoupil a

pozdravil, ani mu nepodìkoval a ani mu neøekl, aby se posadil.

Avšak pan Blahoš se tím nedal zmást a øekl nejvyššímu pánu

železnièáøi:

„Vím, kdo vám postaví takovou velikou mašinku, jakou

vy chcete mít.“

Teprve pak se obrátil k panu Blahošovi, ale ještì se

nepøestal mraèit a øekl velice ošklivým a pøísným hlasem:

„Tak mluvte!“

A pan Blahoš se docela nic nebál a øekl:

„Øeknu vám to jen proto, že mi to porouèíte, a jen proto,

že tím zachráním mnoho hodných železnièáøù. Avšak døíve

ještì, než vám povím, jak si opatøíte takovou mašinku, jakou

chcete mít, vám dám výstrahu.“

Nejvyšší pán železnièáø se ještì víc zamraèil a øekl:

„Poruèil jsem vám, abyste mi øekl, kde dostanu nejvìtší

lokomotivu, jaká ještì nebyla na svìtì, a nestojím o vaše

výstrahy. Nevíte-li to a chcete-li mluvit do vìtru, pak se kliïte.“

Avšak pan Blahoš si jen pomyslil, že nejvyšší pán

železnièáø je velice pošetilý a neví, co mluví. A když si to

pomyslil, øekl:

„Takovou lokomotivu vám postaví jen pan

èernoknìžník Zababa.“

Nejvyšší pán železnièáø chvíli pøemýšlel a pak øekl:

„Co je mi platné vìdìt, že mi mou lokomotivu postaví

pan Zababa, když nevím,jak ho najít.“

Pan Blahoš mu odpovìdìl:

„K èernoknìžníku panu Zababovi vede cesta z našeho

nádraží…“

Avšak nejvyšší pán železnièáø se opìt rozzlobil a øekl:

„Jak by z našeho nádraží mohla vést cesta k doupìti

nìjakého èernoknìžníka? Nic o tom nevím, a já pøece vím o

- 9 -

všem, co se dìje u nás na nádraží.“

To bylo opìt velice pošetilé, protože na nádraží se dìlo

opravdu mnoho, o èem pøísný a pyšný pán železnièáø nemìl

ani potuchy. Jako napøíklad rejdìní vodních skøítkù v pumpách

– ale to je opìt jiná pohádka, o tom si teï nebudeme vyprávìt.

Avšak pana Blahoše už opravdu mrzelo, že ho nejvyšší pán

železnièáø stále pøerušuje, a proto øekl:

„Nevìøíte-li mi, nebudu vám nic vyprávìt. Bude to

možná lépe, protože opravdu se bojím, že z tak veliké mašinky

budeme mít jen neštìstí!“

A tváøil se, jako by chtìl odejít, jenže nejvyšší pán

železnièáø byl velice zvìdavý, a také opravdu pøíliš toužil po

své veliké mašince, a proto spolkl zlost a øekl panu Blahošovi,

že už ho nebude pøerušovat, aby jen vyprávìl. A pan Blahoš

tedy zaèal:

„Na sedmnácté koleji, právì za naší výtopnou, je velice

stará výhybka. Nikdo neví, kdo ji tu postavil, a nikdo se už

nepamatuje, kam vede kolej, která od ní odboèuje. Co jsem

tady na nádraží, a to už bude zjara šedesát tøi roky, ji nikdo

ještì nepøehodil a všichni hradlaøi øíkají, že ji ani nelze

Na sedmnácté koleji, právì za naší výtopnou, je velice

stará výhybka

- 10 -

pøehazovat, protože k ní nevede spojení. Avšak já vím, že kolej

vede rovnou do továrny pana èernoknìžníka Zababy. Jenže lze

po ní jet jen tenkrát, když je mìsíc v úplòku a když se zná

kouzelné slovo, jímž se pøehodí výhybka.“

A pak se naklonil a velice tiše mu pošeptal do ucha

zaklínání, kterého poslouchá výhybka. Nejvyšší pán železnièáø

pozornì poslouchal a dal si od pana Blahoše zaklinadlo ještì

jednou a ještì jednou opakovat, aby je snad nezapomnìl.

Nejvyšší pán železnièáø musil èekat ještì sedm dní a

sedm nocí, než nastal úplnìk. Byla to pro nìho velice dlouhá

doba, ale pøece se koneènì doèkal. Když nadešla osmá noc,

pøišel pozdì veèer na nádraží a dal si pøipravit krásnou drezínu,

nastoupil do ní a jel po sedmnácté koleji až ke staré výhybce.

Tady se zastavil a èekal, až bude pùlnoc, protože pan Blahoš

mu pošeptal, že jen o pùlnoci se výhybka otevøe na zaklínání.

A když na všech hodinách na nádraží odbila pùlnoc,

vystoupil z drezíny a opøel se o páku výhybky a øekl tøikrát:

„Mašinka, výhybka, hradlo, most,

prosím tebe o milost,

pus mne k panu Zababovi.“

Sotva to doøekl, páka povolila a lampa se na výhybce

otoèila a jazyk výhybky dolehl na kolej a nejvyšší pán železnièáø

vidìl, že mùže jet k èernoknìžníkovi Zababovi. I nasedl do

drezíny a spustil motor a zahoukal a vyjel z nádraží.

Jel po koleji, která se ztrácela mezi trávou a listím a

pískem, jel velice rychle a mìsíc mu trochu svítil na cestu. Avšak

vùbec nevìdìl, kde je, a pøece jen se trochu bál. A jak jel, vidìl

pøed sebou èervené svìtlo. I pomyslil si, že už bude blízko

nádraží pana èernoknìžníka Zababy. I zahoukal opìt trochu, a

jen zahoukal, èervené svìtlo se zmìnilo na zelené a vidìl, že

je to návìst. A za ní byla blízko na vysokém stožáru druhá návìst

a ta ukazovala dvì zelená svìtla.

Zabrzdil trochu, protože vìdìl, že to znamená, že

pojede po výhybkách na vedlejší kolej. A jel velice opatrnì a

- 11 -

již vidìl svìtla mnoha výhybek. Avšak nic kromì výhybek tu

nebylo, nádraží bylo docela tiché a prázdné. Jel opatrnì dál a

minul první výhybku a pak druhou a ještì tøetí a pak už pøijel

k veliké nádražní dvoranì. Avšak nebylo tu ani èlovíèka. Ani

vagónek tu nestál, ani mašinka nezapískala. Nejvyšší pán

železnièáø dojel až doprostøed nástupištì a zastavil se, protože

pøed ním stál èervený terè.

Sotva se zastavil, ozval se na nástupišti hlas a nejvyšší

pán železnièáø se rozhlédl, kdo tu mluví. Avšak nevidìl nikoho

bylo tu pusto a prázdno. Neznámý hlas se stále ozýval a

nejvyššímu pánu železnièáøi už bylo opravdu úzko. Potom však

pochopil, že hlas vychází z ampliónu, zavìšeného na sloupu

Nejvyšší pán železnièáø dojel až doprostøed nástupištì a

zastavil se, protože pøed ním stál èervený terè

- 12 -

pøed ním. I poèal naslouchat, co hlas v ampliónu øíká, a slyšel:

„Na spìšný vlak do Strašína, Èarovic a Zababova

pøestupovat. Odjezd v nula patnáct ze ètvrtého nástupištì.“

Nejvyšší pán železnièáø se podíval na hodinky a vidìl,

že už je nula dvanáct, a proto rychle vyskoèil a bìžel na ètvrté

nástupištì.

Tady už stál krásný vlak s velikou lokomotivou a

dlouhými modrými vagóny a nejvyšší pán železnièáø rychle

vskoèil do prvního vozu. Jen za sebou zavøel dvíøka, už

lokomotiva zapískla a vlak tichouèce a lehouèce vyjel z nádraží.

A jel stále rychleji a rychleji a pára a jiskry letìly okolo oken.

Koneènì brzdy zaskøípaly a lokomotiva zapískla a pak se opìt

objevila svìtla a vlak krásnì a pomalu vjel do ještì vìtšího a

krásnìjšího nádraží. A na veliké tabuli byl nápis:

A na veliké tabuli byl nápis: Zababov

Tady už stál krásný vlak s velikou lokomotivou…

- 13 -

Nejvyšší pán železnièáø rychle vystoupil a byl opìt sám

na nástupišti. A když tu chvíli stál a rozhlížel se, pøistoupil

k nìmu, kde se vzal tu se vzal, pán ve vysoké èervené èepici a

øekl mu:

„Mùj pán, velice mocný èernoknìžník Zababa, už na

vás èeká.“

A šel napøed a vedl nejvyššího pána železnièáøe pøes

mnoho kolejí až k vysokému domu. A tady už ve dveøích èekal

sám èarodìj Zababa. Nejvyšší pán železnièáø by snad ani nebyl

poznal, že je to èarodìj, protože na panu Zababovi nebylo

docela nic èarodìjnického. Vypadal jako docela obyèejný

inženýr a mìl na sobì obyèejné šaty a na hlavì mìl obyèejnou

èepici a na nohou obyèejné boty. Jen v oèích se mu obèas

zablýsklo a jen si

obèas nìco tiše pro

sebe zabrumlal.

Pan Zababa

øekl nejvyššímu pánu

železnièáøi:

„Vítám vás.

Už velice dlouho ke

mnì nikdo nepøišel

z vašeho nádraží.“

Podal pánu

nejvyššímu želez-

nièáøi ruku, a byla to

velice kostnatá a

velice studená ruka,

takže se nejvyšší pán

železnièáø až otøásl.

Pan èarodìj Zababa si

toho všiml a v oèích

mu opìt zablýsklo

radostí, protože

Zababa vypadal jako obyèejný

inženýr

- 14 -

každý èarodìj je rád, když se ho lidé bojí.

Pak ho vedl èarodìj Zababa do své kouzelnické

kanceláøe a posadil ho do kouzelné lenošky a sám si sedl ke

kouzelnickému stolu, plnému pravítek a kružítek a rùzných

nástrojù, jaké nejvyšší pán železnièáø ještì nikdy v životì

nevidìl.

Nejvyšší pán železnièáø nyní chtìl èarodìji Zababovi

øíci, proè k nìmu pøišel, avšak èarodìj Zababa jen pokynul

rukou a øekl mu sám:

„Vím, že chcete, abych vám postavil nejvìtší mašinku

na svìtì, jakou ještì nikde nemají. Já vám takovou mašinku

postavím, ale vy mi za to zaplatíte. A øeknu vám, co mi dáte:

všecko, co vyberete u všech pokladen za tøi dny, a nesmíte

zapomenout ani na poslední haléø!“

Nejvyšší pán železnièáø se zaradoval, protože si myslil,

že tak veliká mašinka bude mnohem dražší, a v duchu si øíkal,

že pan Zababa není pøíliš chytrý, když chce jen tak málo. Pan

Zababa vìdìl, co si nejvyšší pán železnièáø myslí, a opìt se mu

v oèích zablýsklo a nìco si tiše zabruèel. A pak øekl:

„Dodací lhùta je o pøíštím úplòku. Pøijïte si pro svoji

mašinku a peníze pøivezte s sebou. Avšak øíkám vám, nesmíte

zapomenout pøinést opravdu všecko, co vyberete.“

Když to doøekl, pokynul a nejvyšší pán železnièáø se

s ním rozlouèil a vyšel zpìt na nádraží a pak už nevidìl nikoho,

Kouzelnický stùl èarodìje Zababy

- 15 -

jen opìt pøijel kouzelnický vlak a opìt ho odvezl na veliké

nádraží. A tady našel nejvyšší pán železnièáø svoji drezínu a

pøesedl do ní a jel zpátky, až pøijel ke staré výhybce na

sedmnácté koleji. Sotva ji minul, zazvonil zvonkový signál a

nejvyšší pán železnièáø vidìl, že je jedna hodina s pùlnoci.

Pak èekal nejvyšší pán železnièáø na pøíští úplnìk a byl

velice netrpìlivý a poèítal dny. A tøi dny pøed úplòkem poruèil,

aby mu dávali všecky peníze, které se vyberou u pokladen.

Pokladníci je schraòovali a nosili je panu nejvyššímu

železnièáøovi v pytlících a pytlích a v krabicích. A bylo jich

velice mnoho, daleko víc než jindy, takže si nejvyšší pán

železnièáø už nemyslil, že èarodìj pan Zababa je hloupý,

protože poznal, že svými kouzly zpùsobil, že lidé v ty tøi dny

jezdili mnohem víc než jindy.

A když nastal úplnìk, jel nejvyšší pán železnièáø opìt

stejnou cestou k èarodìji Zababovi. Když k nìmu pøijel, složil

mu v kanceláøi nejprv všechny peníze. Avšak pan èernoknìžník

Zababa se velice mraèil a velice blýskal oèima a øekl hrozným

a pøísným hlasem:

„Nejvyšší pane železnièáøi, poruèil jsem vám, abyste

mi pøivezl všecko, co vyberete za tøi dny na vašem nádraží. A

vy jste mì oklamal. Nedám vám proto mašinku, kterou jsem

pro vás postavil. A musíte mi pøivézt ještì jednou peníze, které

vyberete pøed pøíštím úplòkem.“

Co mìl nejvyšší pán železnièáø dìlat, jel zpátky bez

mašinky. A když pøijel na nádraží, zavolal všecky pokladníky a

vyèinil jim, že ho oklamali a že mu dali málo penìz. Avšak oni

se zapøísahali, že mu dali opravdu všecko, co u pokladen vybrali.

Za mìsíc jel nejvyšší pán železnièáø k panu èarodìji

Zababovi a vezl ještì víc penìz. Avšak èernoknìžník Zababa

se ještì víc mraèil a øekl ještì pøísnìjším hlasem:

„Nejvyšší pane železnièáøi, velice mne mrzí, že mne

klamete. Chybìjí peníze z jedné pokladny. A dokud je

nepøivezete, nevydám vám mašinku, kterou jsem pro vás

- 16 -

postavil. Pøijeïte za mìsíc a pøivezte znovu peníze.“ Nejvyšší

pán železnièáø zanaøíkal a poèal prosit pana èernoknìžníka

Zababu, aby mu aspoò øekl, z které pokladny chybìjí peníze.

Èernoknìžník Zababa se zamyslil a pak øekl:

„Neøeknu vám to, avšak zeptejte se nejmladšího

pokladníka.“

A s tím nejvyššího pána železnièáøe propustil.

Po celý mìsíc pak pøemýšlel nejvyšší pán železnièáø a

pøemýšlel nejmladší pokladník, na kterou pokladnu zapomnìli.

Avšak nemohli nic vymyslit. Byl poslední veèer, mìsíc v úplòku

záøil nad nádražím a za dvì hodiny mìl nejvyšší pán železnièáø

jet ke kouzelníkovi Zababovi a ještì si nevzpomnìli, kterou

pokladnu vynechali. Nejvyšší pán železnièáø už si dal pøivézt

svoji drezínu a pokladníci snášeli pytlíky a pytle a krabice penìz,

když pøibìhl koneènì nejmladší pokladník a køièel:

„Už jsem si vzpomnìl, pojïte se mnou.“

A bìžel na nástupištì a otevøel automat, ve kterém se

prodávají lístky na nástupištì. A když jej otevøel, našel nejvyšší

pán železnièáø na dnì pokladnièku a v ní byly tøi koruny a

sedmašedesát knoflíkù, které jim tam naházeli lidé místo penìz.

Nejvyšší pán železnièáø shrábl všecko do kapsy, i se

všemi knoflíky, a nyní se už velice zlobil na èernoknìžníka pana

Zababu, že ho pro tøi koruny a pro sedmašedesát knoflíkù tak

trápil. A sedl do drezíny a jel k výhybce na sedmnácté koleji a

øekl:

„Mašinka, výhybka, hradlo, most,

prosím tebe o milost,

pus mne k panu Zababovi.“

Výhybka se otevøela a on jel a jel, až dojel

k èernoknìžníku Zababovi. Avšak po cestì si spoèítal, že

èernoknìžnická mašinka ho stála víc než deset jiných poctivých

mašinek, a to vše jen pro lstivost èernoknìžníka Zababy.

Mìl tedy pramizernou náladu, když koneènì dojel na

veliké Zababovo nádraží. A když vystoupil, rozhlédl se

- 17 -

v oèekávání, že nyní koneènì tu bude na nìho na kolejích

èekat zbrusu nová obrovská mašinka. Avšak nebylo tu nic,

pranic, jen prázdné koleje. Nejvyšší pán železnièáø ani neèekal,

až se objeví Zababùv služebník, aby ho dovedl

k èernoknìžníkovi, a rozbìhl se rovnou pøes koleje k Zababovì

kanceláøi, aèkoliv právì pøed ním byla velká tabule a na ní

nápis:

Vtrhl do èernoknìžníkovy kanceláøe jako velká voda,

ani nezaklepal, tak byl rozzlobený. Èernoknìžník byl sklonìn

nad svým stolem a nìco si kreslil a mumlal si k tomu do vousù.

Nejvyšší pán železnièáø ani nepozdravil, udeøil svým tìžkým

kufrem o zem a vykøikl:

„Tady jsou peníze a chci svoji mašinku.“

Èernoknìžník se docela pomalu otoèil a øekl:

„Naè takový spìch? Nejdøíve spoèítáme peníze.“

A pomalièku pøistoupil ke kuføíku a ještì pomaleji ho

otevøel a už docela pomalilièku poèal poèítat peníze. Když je

koneènì dopoèítal, zabruèel:

„Ještì to není všecko, nemáte už víc?“

Nejvyšší pán železnièáø se nejprve polekal, avšak pak

Veliká tabule u kolejí: Pøecházeti koleje pøísnì zakázáno

- 18 -

se udeøil do èela a sáhl do kapsy a vyòal tøi koruny a

sedmašedesát knoflíkù, jež našel nejmladší pokladník.

Èernoknìžník pan Zababa je pøijal a øekl spokojenìji:

„Ano, to je všecko, zaplatil jste a dostanete svoji

mašinku. Jen mám starost, co si s ní poènete.“

Když to øekl, opìt se v jeho oèích zablýskalo a nejvyšší

pán železnièáø opìt dostal strach, jaké pøekvapení mu

èernoknìžník pøipravil.

Avšak pan Zababa už nic neøíkal a jen pokynul, aby šel

za ním. A vyšli z kanceláøe zpìt na nádraží a pan Zababa se

postavil tìsnì u kolejí a nìco zašeptal.

Sotva doøekl, ozvaly se nádražní zvonky a vyzvánìly

všechny možné signály. Byl to takový hluk a zvonìní, jako by

zvony celého mìsta zvonily na poplach. Potom se v dálce

objevila dvì silná

svìtla a ozval se rachot

a syèení a supìní. A

rámus byl stále vìtší a

vìtší a nejvyšší pán

železnièáø až ve

strachu ustoupil o tøi

kroky dozadu.

A než by deset

napoèítal, už tu byla

obrovská mašinka.

Byla tak dlouhá, že

nejvyšší pán želez-

nièáø ani nemohl

dohlédnout, kde byla

boudièka pro stroj-

vùdce. A mašinka stále

ještì jela a stále se

objevovala nová a

nová kola a písty a

Objevila se obrovská mašinka

- 19 -

táhla a kotel byl vysoko nahoøe a pára se valila okolo a jiskry

padaly. Nejvyšší pán železnièáø ještì o krok ustoupil a stál až

vzadu u zdi a jen se tøásl. Èernoknìžník blyštìl oèima a usmíval

se a mumlal si tiše pro sebe. Koneènì mávl rukou a obrovská

lokomotiva se naráz zastavila a utichla a pára už jen tiše syèela.

A èernoknìžník øekl:

„Jak se vám líbí moje mašinka?“

A nejvyšší pán železnièáø jen zašeptal:

„Takovou obrovskou mašinku jsem si nikdy ani

nepøedstavoval.“

Avšak èernoknìžník mu odpovìdìl:

„Chtìl jste, abych vám postavil tak velikou mašinku,

jakou nemá nikdo na svìtì. Tady ji máte. Má tøi sta tøicet sedm

náprav a sto tøináct válcù a jenom jediný komínek. Moji

služebníci na ni spotøebovali železa a mìdi a mosazi ze sedmi

království a stavìli ji po tøicet devìt nocí a je v ní tolik nýtù a

tolik šroubù, že by je všichni vaši železnièáøi poèítali po celý

týden. Ted mi pìknì podìkujte a vstupte do boudièky a odjeïte

s ní na své nádraží.“

Nejvyšší pán železnièáø chtìl ještì nìco øíci, avšak

nemohl promluvit, protože jektal zuby, jak se bál. Avšak

èernoknìžník pan Zababa se zamraèil a øekl silným hlasem:

„Co jste si pøál, to máte, hybaj do boudièky a ven

z mého nádraží!“

Co mu zbývalo než vylézt na schùdky a otevøít dvíøka

a vstoupit do boudièky? A jen byl uvnitø, ještì se ani nerozhlédl,

èernoknìžník pan Zababa opìt pokynul a veliká lokomotiva

zasyèela a jiskry vyrazily z komína a už se s velikým rachotem

hnula z nádraží. Nejvyšší pán železnièáø se ještì chvíli bál,

avšak pak vyhlédl oknem z boudièky a vidìl, že všude pøed

ním jsou zelená svìtla, jež ukazují na volno. I rozveselil se

trochu, a když se pak obrovská mašinka ještì víc rozjela a jela

pìknì a poøádnì po trati a jen se trochu pohupovala, poèal se

opìt pyšnit a myslil na to, jak všichni budou na nádraží novou

- 20 -

lokomotivu obdivovat a jak mu ji budou závidìt. Tak jel a jel a

projel nádražím, kde prve nechal svou drezínu, a opìt vyjel na

tra a opìt jela obrovská mašinka velice rychle. A nejvyšší pán

železnièáø zkusil sahat na rùzné páèky a koleèka a lokomotiva

hned jela pomaleji nebo opìt rychleji, podle toho, na kterou

páèku sáhl. A pak opìt pískala, když máèkl na páèku od p횝aly,

a pouštìla páru a pumpovala vodu a všecko dìlala, co má každá

poøádná mašinka dìlat. Nejvyšší pán železnièáø se tak zabral

do prohlížení a zkoušení, že skoro ani nezpozoroval, že se

trochu rozjasnilo a že už vjíždí na sedmnáctou kolej na

smíchovském nádraží. Až když byl u samé nádražní budovy,

zabrzdil a obrovská lokomotiva zaskøípìla a rázem se zastavila.

I vyhlédl z boudièky a rozhlížel se, kdo pøihlíží jeho pøíjezdu.

Avšak nádraží bylo prázdné, poslední vlak již dávno odjel a jen

ospalý hradlaø se krèil ve svém domeèku.

Nejvyšší pán železnièáø byl trochu zklamán, že ho

nikdo nepøivítal a neobdivoval, když vystupoval z obrovské

lokomotivy. Co platno, pùjde nyní spát, protože už byl velice

unaven – a na slávu musí poèkat do zítøka.

Ráno ani dospat nemohl, probudil se, sotva svítalo.

Rychle si oblékl krásnou novou uniformu a na hlavu si posadil

nejèervenìjší èepici se zlatým okøídleným kolem a už pospíchal

na nádraží ke své nové obrovské mašince.

Aèkoliv bylo ještì velice brzy, na nádraží už se

shromáždila spousta lidí. Uprostøed zástupu, který stále a stále

rostl, stála obrovská mašinka a jen trošinku dýmala, protože

oheò pod jejím kotlem už skoro vyhasl. Nejvyšší pán železnièáø,

když to spatøil, rychle se prodral zástupem a spìchal

k lokomotivì. Železnièáøi ho uctivì pozdravili, ale on si jich

skoro ani ve spìchu nevšímal. Vyšvihl se na schùdky, vystoupil

do boudièky. A teprve tady se otoèil a pøiložil ruku ke štítku své

velice èervené èepice a zdravil a uklánìl se na všechny strany,

jako by chtìl všem øíci: což mašinka – ale já, já jsem hlavní,

beze mne by ani obrovská lokomotiva nebyla dost veliká.

- 21 -

Z komína obrovské mašinky poèal vystupovat kouø

v oblacích

A lidé poèali jásat a tleskali a provolávali, protože lidé

jsou celkem vždycky rádi, když mohou nìkomu tleskat. A

nejvyšší pán železnièáø, když se dost nasytil jejich tleskáni a

provolávání a jásotu, zavolal dolù, aby hned na lokomotivu

vystoupili tøi nejlepší strojvùdci a šest nejsilnìjších topièù.

A ti pak pøiložili pod kotel velikou hromadu uhlí a oheò

poèal víc hoøet a z komína obrovské mašinky poèal vystupovat

kouø v oblacích. A v kotli huèelo a syèelo a pára se hnala ze

záklopek.

Když už byla veliká lokomotiva dost vytopena, poruèil

nejvyšší pán železnièáø, aby dali znamení po celé trati až do

Berouna, že pojedou na zkušební jízdu, aby všecky vlaky

zadrželi ve stanicích a všecky výhybky postavili na volnou cestu.

Pak vlastní rukou zatáhl za provazec p횝aly a veliká

mašinka zapískala tak silnì, že to znìlo jako jeèení všech p횝al

celého svìta. Lidé na nádraží si zacpávali uši, avšak pak øekli,

že je to asi velice výborná a silná lokomotiva, když dovede tak

hlasitì pískat.

A už se veliká mašinka pohnula a zasyèela a zasupìla

a kouø se vyvalil vysoko do výšky. A jejích šest set

ètyøiasedmdesát kol se otoèilo jednou a podruhé a potøetí a

podesáté a pak už nebylo ani vidìt, jak se kola otáèejí, protože

veliká lokomotiva vyrazila z nádraží jako blesk.

- 22 -

Proletìla okolo výtopny, až se všecko tøáslo, a pan

Blahoš rychle vybìhl ven, protože se bál, že výtopna spadne,

jak veliká lokomotiva dunìla po kolejích. Zahlédl už jen oblak

kouøe a záblesk slunce na uhláku. Díval se dlouho za

lokomotivou a tváøil se smutnì a ustaranì. Avšak nikdo si pana

Blahoše nevšímal.

Obrovská mašinka jela a jela a jela. V boudièce stál

zcela vpøedu nejvyšší pán železnièáø a sám øídil a za ním stáli

tøi nejlepší strojvùdci a jen pøihlíželi. A všech šest topièù jen a

jen pøikládalo, protože taková obrovská mašinka spotøebovala

velikou spoustu uhlí.

Jeli, až pøijeli za Chuchli, a tady byla docela malièká

zatáèka. Tøebaže to byla jen malá zatáèka, kola obrovské

mašinky zaskøípìla a lokomotiva se zakymácela. Nejvyšší pán

železnièáø se tomu jen smál a otoèil se ke svým strojvùdcùm a

øekl:

„To jedeme, paneèku!“

První a druhý strojvùdce øekli:

„Ano, pane nejvyšší železnièáøi,“ a usmívali se také.

Avšak tøetí strojvùdce, pan Barák, neøekl nic, jen se trochu

zamraèil a postoupil o krok kupøedu, aby byl blíže u øídicích

pák. Protože jemu se to skøípìní a kymácení vùbec nelíbilo.

Veliká mašinka jenom jela a jela a jela a vypouštìla

páru a kouø a supìla a hlomozila a nejvyšší pán železnièáø se

radoval.

Šílený let obrovské mašinky

- 23 -

Vjeli do radotínského nádraží tak rychle, že výpravèí

nemìl ani èas vybìhnout z kanceláøe a pøiložit ruku ke štítku

èepice. Už byli zase pryè a blížili se k Horním Èernošicím. A

opìt tu byla malá zatáèka a opìt kola zaskøípìla a veliká mašinka

se zakymácela. A opìt se tomu všichni smáli, jen pan Barák se

zamraèil a udìlal ještì malý krok vpøed, takže už stál tìsnì u

pák.

Pak proletìli èernošickou zastávkou a proletìli

zastávkou v Dolních Mokropsech a už se øítili na veliký most

pøes Berounku.

Pan Barák vìdìl, že za mostem je veliká zatáèka, a

proto položil ruku na hlavní øídicí páku. A jen ji tam položil, už

byli v zatáèce.

A tu kola strašlivì zaskøípìla a veliká mašinka všecka

poskoèila. A pak se ozvalo rachocení a praskání a mašinka se

poèala naklánìt a velice drncat.

Nejvyšší pán železnièáø zbledl a chytil se obìma

rukama za ochrannou tyè a všichni strojvùdci a topièi upadli

na zem. Jen pan Barák se nepolekal a stiskl hlavní øídicí páku a

druhou rukou stiskl vší silou brzdu.

Avšak rozjetá mašinka se pøece jen hned nezastavila a

drncala a poskakovala ještì kus po náspu, až se koneènì silnì

naklonila na bok a zùstala viset mezi telegrafními tyèemi. A jak

se naklonila, všecko uhlí z uhláku se vysypalo do boudièky a

napolo zasypalo topièe i strojvùdce a nejvyššího pána

železnièáøe pøirazilo ke stìnì, že se nemohl ani pohnout a jen

sténal a naøíkal.

Pan Barák si toho nevšímal, rychle vyskoèil ven a bìžel

se podívat, co se stalo. A vidìl, že ze tøí set tøiceti sedmi párù

kol už dvì stì osmadvacet vyjelo z kolejí a visí z náspu dolù.

Avšak zbývající ještì staèily udržet velikou lokomotivu na trati.

I øekl si, že to vlastnì ještì všecko dobøe dopadlo, že se jim

mohlo vést mnohem hùø, kdyby byla lokomotiva spadla z náspu

dolù na louku.

- 24 -

Když si všecko dobøe prohlédl, vyšplhal se zpìt do

boudièky a odhazoval uhlí, aby vyprostil zasypané. A vytáhl

nejdøív všecky topièe a pak oba strojvùdce. Nic se jim celkem

nestalo, jen byli velice špinaví a uhlí mìli všude, v uších,

v zubech i v oèích. A když byli vyproštìni, poèali všichni

odhazovat ještì dál uhlí, až koneènì vytáhli zpod uhlí i

nejvyššího pána železnièáøe.

Avšak tomu se vedlo hùø. Nejenže jeho nové šaty byly

zcela roztrhané, nejenže jeho krásná, velice èervená èepice už

nebyla èervená, ale skoro èerná, jak ji uhlí pomazalo, nejvyšší

pán železnièáø byl všecek potluèen a poškrábán. Nejhùø dopadl

jeho nos, ten byl naražený a oteklý a modrý a tekla mu z nìho

proudem krev.

N e j v y š š í

pán železnièáø tuze

naøíkal a breèel a

stydìl se. Pan Barák

ho ani pøíliš neli-

toval, jen mu øekl:

„Bìžte ta-

dy dolù k øece a

umyjte si nos, aby

vám pøestala téci

krev.“

A nejvyšší

pán železnièáø byl

tak polekaný a tak

zkroušený, že si ani

nepovšiml, že pan

Barák mu neøekl

nejvyšší pane že-

leznièáøi a že mu

porouèí. Dokonce

rychle poslechl a

Nejvyšší pán železnièáø byl

všecek potluèen a poškrábán

- 25 -

škrábal se dolù po náspu k øece a tady si namoèil šátek a

s velikým naøíkáním si omýval natluèený nos. A za ním pøišli

strojvùdci a topièi a také se v øece umyli, aby nebyli tak

zamazaní.

Pan Barák pak bìžel do nejbližšího strážního domku a

telegrafoval do všech stanic, aby jim poslali pomoc. A zakrátko

pak pøijely tøi silné lokomotivy a pokoušely se vytáhnout

obrovskou mašinku na koleje. Avšak ukázalo se, že na tu práci

nestaèí. I telegrafovali znovu, aby jim poslali ještì víc lokomotiv,

až se jich tu sjelo koneènì celkem ètyøiatøicet. Z toho bylo

jedenáct rychlíkových, pìt tendrovek, jež tahají osobní vlaky, a

patnáct velikých nákladních a ještì tøi staré rezavé posunovací

lokomotivy.

Všechny lokomotivy se spojily a pøipojily se k obrovské

mašince a na písknutí poèaly táhnout. Avšak byla to tìžká práce.

Když zatáhly, veliká mašinka se jen trochu pohnula. A když

zatáhly podruhé, jeden pár kol vyskoèil do kolejí. A tak musily

zatáhnout dvìstìosmadvacetkrát, než koneènì všechna kola

byla v kolejích. Trvalo to po celý den a všichni už byli velice

unavení a hladoví a vyèerpaní. Když koneènì veliká mašinka

stála na kolejích, naskákali všichni do boudièek a chtìli jet

domù. A už by byli jeli, když tu se po náspu vydrápal nejvyšší

pán železnièáø, který si stále ještì omýval a chladil v øece svùj

rozbitý nos, a volal:

„Nenechte mne tady, vechmìte mì ch chebou!“

Ani by ho bývali nepoznali, tak byl roztrhaný a oteklý

a ošklivý. Až pan Barák si ho povšiml a podal mu ruku a pomohl

mu do boudièky na poslední posunovací lokomotivu. A nejvyšší

pán železnièáø se tu schoulil do koutka na uhlí a jen sedìl a

trochu naøíkal, protože rozbitý nos ho velice bolel.

Jeli pomalièku až na Smíchov a nejvyšší pán železnièáø

byl rád, že už je veèer a že pøijedou domù potmì. Protože za

nic na svìtì nechtìl, aby jeho smutný pøíjezd nìkdo zpozoroval.

Když pøijeli na smíchovské nádraží, všichni vystoupili

- 26 -

a nejstarší strojvùdce se pøišel nejvyššího pána železnièáøe

zeptat, co mají udìlat s velikou mašinkou. Nejvyšší pán

železnièáø øekl huhòavým hlasem:

„Já uch ji nechsi ani vidìt. Odvechte ji nìcham do

chùlnichky, aby tady nepchekáchela.“

Aèkoliv tak špatnì mluvil, všichni mu rozumìli a øekli

si, že koneènì dnes øekl nejvyšší pán železnièáø nìco

rozumného, a odtáhli ji na postranní kolej dozadu za nádraží.

A když ji táhli, pøišel pan Blahoš z výtopny a díval se na rozbitou

velikou mašinku a øekl:

„Vìdìl jsem, že to špatnì dopadne. Protože s takovými

velikými vìcmi nic není. Když je nìco pøíliš veliké, už to nechce

èlovìku sloužit a pøinese to jen a jen neštìstí.“

Nejvyšší pán železnièáø sedìl v tendru a naøíkal

- 27 -

DRUHÁ POHÁDKA O DLOUHÉ LOKOMOTIVÌ

Když vel-

kou mašinku od-

táhli na postranní

kolej, nebyl ještì

všem starostem

s ní konec. Ne-

mìli ji kam dát.

Na postranní

koleji na ni pršelo

a pøekážela a byla

lidem na oèích a

byly s ní všelijaké

potíže. I pøemýš-

leli, kam ji dát,

aby se docela

nepokazila. Avšak

nemìli tak velikou

kùlnièku, aby se

do ní mašinka vešla. Koneènì jim nezbylo než ji zatáhnout do

kùlny na konci nádraží. Byla to opravdu veliká kùlna, avšak

obrovské mašince nestaèila. Když ji tam s velikou námahou

odstrkali, ještì osmaètyøicet párù kol a komínek vyènívaly ven.

Avšak pøece jen to bylo lepší než døív a železnièáøi byli

spokojenìjší.

Jen nejvyšší pán železnièáø byl velice nespokojen a

nešastný. Což o to, natluèený nos se mu už zahojil a už nešišlal

a nehuhòal. Avšak velice se hanbil a trápil, protože vìdìl, že

od nìho bylo nerozumné chtít mít stùj co stùj èernoknìžnickou

mašinku.

Když nìkdo uzná, že udìlal chybu, a trápí se nad tím a

lituje toho a slibuje si, že už to opravdu nikdy neudìlá, pak je

Železnièáøi pøemýšleli, kam s velkou

mašinkou…

- 28 -

to polovièní cesta k polepšení. To se osvìdèilo také na nejvyšším

pánu železnièáøi. Býval velice pøísný a zlý na všecky železnièáøe,

kteøí ho musili poslouchat. Trápil je a huboval je a vymýšlel si

pro nì rùzné zákazy a tresty. A vyvyšoval se nad nì a peskoval

je pro nejmenší malièkosti a tøeba je i propustil ze služby, když

se mu nelíbili. Byl pyšný i na své krásné šaty a nosil jen

nejèervenìjší èepice a nejlesklejší knoflíky a procházel se po

nádraží a honosil se pøed lidmi a dal se jimi obdivovat a chválit.

To všecko nyní pøestalo. Ode dne, kdy se vrátil

v potrhaných šatech a s umazanou èepicí a s naraženým

nosem na staré posunovací lokomotivì, už nikdy na nikoho

nevykøikl, nikoho nepeskoval, nikoho bez pøíèiny netrestal. A

když od nìkoho nìco chtìl, a to byla malá nebo velká vìc,

vždycky hezky øekl „prosím“, a když mu to udìlali, zase krásnì

øekl „dìkuji“.

Železnièáøi na smíchovském nádraží si pak øíkali, že

se s jejich nejvyšším pánem železnièáøem udála veliká zmìna

od toho dne, kdy se obrovská mašinka rozbila za mostem u

Mokropes, a že vlastnì mohou být veliké mašince vdìèni. A

nikdo se už nejvyššímu pánu železnièáøi neposmíval, jak špatnì

dopadl se svým obchodem s èernoknìžníkem.

Aèkoliv se nejvyšší pán železnièáø hodnì polepšil a

aèkoliv ho ostatní železnièáøi docela zaèínali mít rádi, nebylo

ještì zdaleka všecko v poøádku. Protože nejvyšší pán železnièáø

Na postranní koleji na dlouhou mašinku pršelo

- 29 -

se stále trápil. Chodil po nádraží jako stín, se svìšenou hlavou,

a na nikoho se ani nepodíval, protože se stále ještì stydìl za

velikou mašinku. A kdykoliv mìl nìco na práci na konci nádraží

a šel okolo kùlnièky, ze které vyhlíželo osmaètyøicet párù kol a

komínek veliké mašinky, vždycky se odvracel a skoro plakal.

Protože si zase vzpomnìl na svùj nerozum a na svou pýchu a

na velikou škodu, kterou tím zpùsobil.

Starý pan Blahoš z výtopny ho tak vidìl a øíkal si:

„Nikdo neujde svému trestu. Avšak už se mi zdá, že

nejvyšší pán železnièáø byl dost potrestán. A dokonce se už

snad zcela napravil. Mìli bychom udìlat nìco, aby se pøestal

trápit.“

A pøemýšlel, jak by nejvyššího pána železnièáøe potìšil.

Avšak nemohl nic vymyslit a pak i on byl smutný a skoro se tím

trápil. Jenže starý pan Blahoš nebyl takový, aby jen chodil a

trápil se jako nejvyšší pán železnièáø. Ne, pan Blahoš si øekl:

„Jen tak se trápit nemá cenu. Já radìji nìco vykonám,

co by zbavilo nás všechny i s nejvyšším pánem železnièáøem

trápení.“

A pak pøemýšlel ještì tøi dny a tøi noci, až ho koneènì

napadlo, co udìlá. A jakmile na to pøišel, byl zase veselý a

prozpìvoval si a kouøil ze své dýmky. Tøebaže to, co si vymyslil,

byla nesnadná a nebezpeèná vìc.

Pan Blahoš chodil a usmíval se a pokuøoval ze své

dýmky ještì dvì noci a tøi dni. Vždy veèer se díval na nebe, kdy

nastane úplnìk, a když koneènì uvidìl tøetího veèera, že mìsíc

je krásnì kulatý a silnì svítí právì nad výtopnou, poèkal, až

všichni šli spát, a pak pøed pùlnocí vzal starou šlapací drezínu

a jel na sedmnáctou kolej. Sotva na nádražních hodinách odbila

pùlnoc, pøistoupil ke kouzelné výhybce a pøitlaèil na páku a

øekl tøikrát:

„Mašinka, výhybka, hradlo, most,

prosím tebe o milost,

pus mne k panu Zababovi.“

- 30 -

Výhybka se

pøehodila a pan Blahoš

si sedl na drezínu a

poèal namáhavì šlapat

a vyjel na cestu k moc-

nému èernoknìžníku

Zababovi. Jel a jel a byl

už velice unavený,

protože šlapat na

takové staré drezínì je

tìžká práce. Koneènì

pøijel na veliké nádraží.

A tady pøestoupil do

kouzelnického vlaku,

který ho dovezl rovnou

k panu Zababovi.

Mocný èernok-

nìžník pan Zababa

právì sedìl u velikého

stolu a cosi rýsoval. Pan

Blahoš pìknì nahlas pozdravil a èekal.

Pan Zababa se obrátil a chvíli se na pana Blahoše díval,

prohlížel si ho, a když si ho dosti prohlédl, øekl:

„Proè jste ke mnì pøijel, pane Blahoši? Chcete snad

také takovou mašinku, jakou si koupil nejvyšší pán železnièáø?“

Pan Blahoš se ani nezatøásl, aèkoliv èernoknìžník

promluvil velice hrozivým hlasem, a jen odpovìdìl:

„Nikoliv, mocný èernoknìžníku, pane Zababo, pøišel

jsem vás poprosit, abyste si svou velikou mašinku vzal zpìt.“

Èernoknìžník se zamraèil a øekl ještì hrozivìjším

hlasem:

„To je nemožné! Co si kdo koupil, to má. U nás se

zboží nevymìòuje a peníze nevracejí.“

Pan Blahoš jen zakroutil hlavou a øekl:

Pøed pùlnocí vzal pan Blahoš

starou šlapací drezínu a jel na

sedmnáctou kolej

- 31 -

„Kdopak mluví o penìzích? Chci jen, abyste si tu svou

hroznou mašinku zase odvezl, protože my ji nemáme kam dát,

a bude-li u nás na nádraží, tak se snad nejvyšší pán železnièáø

žalem utrápí.“

Èernoknìžník pan Zababa se zlobil trochu ménì, když

slyšel, že pan Blahoš nechce peníze zpìt, a øekl jen:

„Co je mi po tom, že se vᚠnejvyšší pán železnièáø

trápí? Mìl být rozumný od zaèátku a nemusil se nyní trápit. Já

jsem udìlal jen to, co on po mnì chtìl. Nemùžete mne tedy

vinit z nièeho zlého. Chtìl takovou mašinku, jakou nikdo na

svìtì ještì nemìl, nejsilnìjší a nejvìtší a nejdelší a nejt잚í. On

sám mìl vìdìt, že taková mašinka mu zpùsobí jen žalost a

trápení. Avšak nechtìl nikoho poslechnout, kdo mu dobøe radil.

Jen si vzpomeòte; co vám øekl, když jste ho chtìl varovat! A já

jsem mu dvakrát dal pøíležitost, aby ustoupil. Když pøišel potøetí

– co jsem mìl dìlat? Dal jsem mu jeho mašinku, a si s ní jede.

Já nejsem jeho tatínek, abych se o nìho staral, já jsem zlý a

mocný èernoknìžník Zababa.“

Pan Blahoš chvíli stál a pøemýšlel, protože uznával, že

to, co èernoknìžník øekl, je velice rozumné. Avšak pak pøece

jen øekl:

„Máte pravdu, pane èernoknìžníku, avšak nejvyšší pán

železnièáø se už napravil a lituje toho, co udìlal. Mìl byste mu

snad pøece jen pomoci.“

Avšak pan Zababa øekl:

„Mnì se vùbec nelíbí takový èlovìk, který zmoudøí, až

když napáše mnoho zlého. To je pozdní pokání. A nikdo si

nesmí myslet, že když trochu vzdychá a naøíká a když pak chvíli

není pyšný a nadutý, že se mu už má honem rychle všecko

odpustit.“

Pan Blahoš si v duchu pomyslil, že vlastnì

s èernoknìžníkem docela souhlasí, avšak pak si vzpomnìl, že

vykonal dlouhou a tìžkou cestu, a zdálo se mu, že by bylo

velice nepøíjemné, kdyby se vrátil úplnì s nepoøízenou. I øekl

- 32 -

ještì naposledy:

„Pane èernoknìžníku Zababo, nechci vás už

pøemlouvat, avšak pøece jen vás prosím, abyste mi øekl, není-li

nejvyššímu pánu železnièáøi a nám všem s ním vùbec žádná

pomoc?“

Èarodìj chvíli pøemýšlel a pak øekl:

„Protože mne tolik prosíte a protože se mi líbíte, pøece

jen vám øeknu nìco, co vás potìší: té veliké mašinky vás zbaví

nìkdo, kdo jednou pøijde k vám na nádraží a o kom byste to

vùbec nevìøili. A bude to èlovìk docela nevinný a takový jaký

s mašinkami nemá nic spoleèného. Avšak dejte pozor, pane

Blahoši, je to ve vašich rukách. Protože vy se za nejvyššího

pána železnièáøe pøimlouváte, aèkoliv si to podle mého

nezaslouží, položím vám tu podmínku. Neøeknu vám nic jiného

než tolik: dbejte dobøe, abyste vèas toho èlovìka poznal. Protože

když vy ho zapudíte, pak už nikdy nepøijde a vám a vašemu

nejvyššímu pánu železnièáøi nebude navìky pomoci.“

Pak se na pana Blahoše usmál. Protože byl

èernoknìžník, nedovedl se však hezky a pøíjemnì usmát a

vypadalo to jako zlý a hrozný úšklebek. Avšak pan Blahoš byl

moudrý èlovìk a poznal, co si pan Zababa myslí, a øekl:

„Ze srdce vám dìkuji a øeknu vám, tøeba jste mi položil

záludnou podmínku, že nejste zdaleka tak zlý èernoknìžník,

jak se o vás mezi lidmi soudívá.“

To panu Zababovi ještì nikdo neøekl a èernoknìžník

z toho byl až všecek v rozpacích. Odvrátil se, aby to na nìm

pan Blahoš nepoznal, a jen pøes rameno zabruèel:

„Tak jen už jdìte, a nepøijdete pozdì.“

Pan Blahoš tedy vyšel a nastoupil do kouzelnického

vlaku a vlak ho odvezl na nádraží, kde nechal svou šlapací

drezínu, a tady na ni pøestoupil a poèal šlapat, aby byl brzy na

Smíchovì. Kupodivu, šlapalo se mu daleko lépe než prve a za

malou chvilku už vidìl svou výtopnu a byl na smíchovském

nádraží.

- 33 -

Na smíchovském nádraží pan Blahoš nikomu nic neøekl

o své cestì k èernoknìžníkovi, ani nejvyššímu pánu železnièáøi.

Pomyslil si, že nesmí vzbuzovat nadìje, pokud neví, jak vše

dopadne. A ostatnì, všechna záchrana spoèívala jen na nìm

samém, tak jaký by mìlo smysl nìkomu nìco øíkat? Jen velice

bedlivì dával pozor, kdy už pøijde ten nevinný a dobrý èlovìk,

který je má vysvobodit od veliké mašinky.

Avšak nikdo nepøicházel. Uplynul už podzim a nastala

zima a pan Blahoš stále marnì vyhlížel z výtopny, zda tu už

není ten, koho mu pøislíbil èernoknìžník. A pøicházeli sem

opravdu rùzní lidé, listonoši a koèí, kteøí pøijíždìli s tìžkými

vozy ke skladištím pro zboží, a dìlníci a elektrikáøi a obèas i

nìjaký cestující sem zabloudil z nástupištì, aèkoliv to bylo

zakázáno. Pan Blahoš si každého prohlédl, ale vždy uznal, že

to není ten pravý èlovìk.

Pak už i zima minula a veliká mašinka rezivìla

v kùlnièce a na jejích osmaètyøicet párù kol a na komínek padal

sníh a d隝 a pan Blahoš už skoro nedoufal, že se nìco stane.

Nìkdy si myslil, že snad ani èernoknìžník nemluvil pravdu, že

ho jen chtìl marnì utìšit.

Blížilo se jaro a pak už bylo teplo a kvìtinky kvetly a

stromy se zaèínaly zelenat a kos zpíval na støeše výtopny, avšak

stále nikdo nepøicházel. Nejvyšší pán železnièáø už byl utrápený,

šedivý a hubený a pan Blahoš ze samého èekání byl netrpìlivý

a skoro se utrhoval na lidi, kteøí mu pøišli nablízko.

Až jednoho dne tak vyšel z výtopny a vidí, jak nìjaký

pán pøichází od hlavního nástupištì a s ním malý chlapeèek,

který vlastnì ani nejde, ale poskakuje a pobíhá a každou chvilku

vbìhne mezi koleje. Pan Blahoš si pomyslil, že by chlapeèek

nemìl bìhat mezi kolejemi, protože by mohla pøijet nìjaká

mašinka a pøejet ho. I rozbìhl se k chlapeèkovi, aby ho vyhnal

z kolejí a aby mu vyèinil, že dìlá takové nerozumné a

nebezpeèné vìci. Chystal se mu øíci, aby se klidil i se svým

tatínkem a aby si šel zpìt na nástupištì, které je pro cestující, a

- 34 -

aby nechodil tam, kam smìjí jen železnièáøi.

Byl by se již bezmála rozkøikl, když tu slyší, že

chlapeèek volá na tatínka:

„Tatínku, proè ta mašinka leze z kùlnièky?“

Ukazoval pøitom na rozbitou velikou èernoknìžnickou

mašinku a pan Blahoš si náhle vzpomnìl na slova velkého

èernoknìžníka pana Zababy. A již se nerozkøikl, ale došel zcela

pomalu k chlapeèkovi a k jeho tatínkovi a jen vlídnì øekl:

„Pane, mìl byste dát pozor, aby vᚠchlapeèek nechodil

na koleje, protože tady jezdí velice mnoho vlakù.“

A tatínek mu odpovìdìl:

„To je velice tìžké s mým chlapeèkem, on je pøíliš

neposedný a neposlušný, avšak jinak je docela hodný hoch, a

já mu chci udìlat trochu radost, když má tak rád mašinky.“

Pan Blahoš si posunul èepici trochu dozadu a øekl velmi

rozpaèitì:

„Inu, tomu rozumím, já mám takové kluky také rád.

Ale víte vy, pane, že se sem vlastnì ani nesmí? Mìli byste zaplatit

pokutu, kdybych byl pøísný.“

Pán se trochu polekal a chtìl zavolat chlapeèka, aby

radìji šli zpátky na nástupištì. Avšak pan Blahoš øekl:

„I toto, já vám pokutu neuložím, jen a si vᚠchlapeèek

všecko pìknì prohlédne. Jakpak se jmenuje?“

Pán se usmál a øekl:

„Jmenuje se Pavlíèek, ale my mu doma øíkáme Pašíèek,

aèkoliv to není právì pøíliš hezké jméno.“

Pan Blahoš se dal také do smíchu, protože ještì nikdy

neslyšel, že by nìjaký chlapeèek mìl takové smìšné jméno. A

zavolal:

„Pašíèku, pojï sem!“

Pašíèek pøibìhl a zeptal se:

„Pane železnièáøi, proè ta mašinka není celá

v kùlnièce?“

Pan Blahoš mu chtìl odpovìdìt, ale Pašíèek už zase

- 35 -

zaèal sám povídat. A øekl:

„Já jsem Pašíèek a to je mùj tatínek a jedeme

k dìdeèkovi do Všenor a vlak nám ujel a dìdeèek má králíky a

husu a jahody na zahrádce a já rád jím èokoládu a vùbec

nezlobím.“

Byl by ještì nìco povídal, avšak už mu došel dech, a

zakuckal se.

Pan Blahoš mu øekl:

„Milý Pašíèku, já si myslím, že ty pøece jen nìkdy aspoò

trochu zlobíš.“

A Pašíèkùv tatínek øekl:

„To máte pravdu. jako právì teï. Vláèí mne po celém

nádraží a na všecko se mne ptá a já už ani nevím, co bych mu

povídal. To jsem rád, že jsme vás potkali, teï se bude Pašíèek

vyptávat vás.“

Pan Blahoš se zase zasmál a øekl:

Pašíèek se vyptával

- 36 -

„Já mu rád všecko øeknu, jen a se ptá.“

Obrátil se pak zase k Pašíèkovi a øekl mu:

„Ptal jsi se mne, proè ta mašinka není celá v kùlnièce.

To je proto, že je tak strašnì dlouhá, že se nám do žádné kùlnièky

nevejde.“

„A proè je tak dlouhá?“

„Protože je to mašinka, kterou postavil èernoknìžník

Zababa pro našeho nejvyššího pána železnièáøe.“

„Èernoknìžníci také stavìjí mašinky?“

„Pan Zababa je veliký a mocný železnièní

èernoknìžník, který staví kouzelné mašinky a kouzelné výhybky

a kouzelné mosty a èarovné koleje a vùbec všechno zaøízení

pro strašidelné mašinky.“

Pašíèek chvíli pøemýšlel a pak øekl:

„To je divný èernoknìžník, ještì jsem o nìm neslyšel

žádnou pohádku. Povìzte mi nìjakou.“

A pan Blahoš mu povídal pohádku o dlouhé lokomotivì.

Když skonèil, øekl Pašíèek:

„To ta veliká mašinka opravdu nemùže nikam jezdit?“

„Opravdu nemùže, protože je tak strašnì tìžká, že ji

koleje neunesou, a tak velice dlouhá, že nemùže jet do žádné

zatáèky, a tak silná, že ji žádný strojvùdce nezkrotí. A my se tu

všichni nad tím trápíme a jsme smutní, protože nevíme, co si

s ní máme poèít. My bychom spíš potøebovali místo ní mnoho

obyèejných lokomotiv, jaké tahají pìkné vlaky pro lidi, ale my

si je nyní nemùžeme koupit, protože ta neužiteèná

èernoknìžnická mašinka nás stála tolik penìz, že nyní už žádné

nemáme.“

Pašíèek se zasmál a øekl:

„Proè si tedy neudìláte mašinky z té veliké? Vždy má

tolik koleèek!“

Pan Blahoš se trochu zaradoval a tajnì si pomyslil, zda

mu Pašíèek vlastnì neradí docela dobøe. Avšak vytrpìl už pro

velikou mašinku tak mnoho trápeni a starostí, že už byl

- 37 -

nedùvìøivý. A proto zase zesmutnìl a øekl:

„Pašíèku, to by asi sotva šlo.“

Avšak Pašíèek øekl:

„To je jednoduché. Vezmìte pilu a pøeøíznìte ji.“

Když to pan Blahoš uslyšel, znovu si vzpomnìl, co øekl

èernoknìžník pan Zababa. Že pøijde k nìmu nìkdo, kdo je zcela

nevinný a kdo nemá nic spoleèného s nádražím, a ten že je

vysvobodí od kouzelnické mašinky. Ano, tak to mìlo být. Není

Pašíèek tím, koho mu èernoknìžník pøedpovìdìl? A co ještì

øekl pan Zababa? Aby dal dobøe pozor, aby svého zachránce

sám nezahnal. A vida, ještì pøed chvílí chtìl Pašíèka i jeho

tatínka poslat pryè, protože na tabulce pøed výtopnou byl nápis

NEZAMÌSTNANÝM

VSTUP PØÍSNÌ

ZAPOVÌDÌN!

Ano, ano, už je to tak, Pašíèek je vysvobodí od veliké

mašinky. A on poslechne a udìlá všechno, co Pašíèek radí.

„Milý Pašíèku, myslím, že tvoje rada je dobrá. Ihned

zavolám nejvyššího pána železnièáøe.“

A odešel do výtopny a zavolal telefonem nejvyššího

pána železnièáøe.

Nejvyšší pán železnièáø rychle pøišel do výtopny a

zeptal se smutným a unaveným hlasem:

„Proè jste mne sem volal, pane Blahoši? Víte, že mne

trápí, když musím jít okolo naší veliké mašinky.“

Ale pan Blahoš mu odpovìdìl:

„Protože pøišel nìkdo, kdo nás od èernoknìžníkovy

mašinky vysvobodí.“

Ukázal nejvyššímu pánu železnièáøi na Pašíèka a na

jeho tatínka a vesele se zasmál.

Avšak nejvyšší pán železnièáø jen smutnì øekl:

„Milý chlapeèku, ty bys nás chtìl vysvobodit od té zlé

mašinky? Bojím se, že by to nedovedli ani nejlepší inženýøi, jak

bys to mohl dovést ty, když jsi jen docela malý chlapeèek?“

- 38 -

Pašíèek se však nezalekl a øekl:

„Jen ji pìknì rozøíznìte a udìlejte z ní mnoho malých

mašinek.“

Nejvyšší pán železnièáø se nyní také poèal usmívat,

protože se mu Pašíèkova rada líbila. Avšak pak se zase zarmoutil

a øekl:

„Jak bychom mohli z ní udìlat mnoho malých mašinek?

Má sice spoustu koleèek a dlouhý kotel, ale jen jediný komínek.

A to pøece víš, že každá mašinka potøebuje komínek aby mohla

kouøit a pouštìt jiskry.“

Pašíèek se velice zamyslil, protože opravdu na komínky

zapomnìl. Avšak pak si dodal odvahy a øekl:

„Tak si udìlejte komínky z toho, co vám zbude, až

mašinku rozøežete.“

Sotva to doøekl, poèal se nejvyšší pán železnièáø usmívat

a pak se smál stále hlasitìji a hlasitìji a také pan Blahoš se

usmíval. A když se dost nasmáli, øekl nejvyšší pán železnièáø:

„Pašíèku, ty jsi nás všecky zachránil. Zavoláme teï

zámeèníky a klempíøe a montéry a sváøeèe a kotláøe a mìdikovce

a nástrojaøe a strojníky a také elektrikáøe a kováøe a soustružníky,

aby rozøízli èernoknìžnickou mašinku.“

Jen to doøekl, otoèil se a šel k telefonu do výtopny. A

volal odtud na nádraží a pak i do všech továren po celém

Smíchovì. A neuplynula ani ètvrthodina a už se poèali ze všech

stran sbíhat øemeslníci. Každý si nesl svùj nástroj a postavili se

do øady naproti kolejím. Bylo jich tu dvì stì padesát pìt a ještì

zezadu pøicházeli noví.

A pak jim dal nejvyšší pán železnièáø znamení a oni se

dali do práce a øezali a pilovali a hoblovali a pøitloukali a nýtovali

a vrtali.

Pašíèek se jim všem pletl pod nohama, až mìl jeho

tatínek strach, že se mu nìco stane. Avšak všichni na nìho dávali

pozor a nikdo se na nìho nezlobil, že pøekáží a že všechno

bere do rukou, protože vìdìli, že kdyby nebylo jeho, nebyli by

- 39 -

vysvobozeni od

èernoknìžnické

mašinky.

P r á c e

jim šla rychle od

ruky a za

chvileèku byla

veliká mašinka

pøeøíznuta na

deset kusù a

každý z nich

mìl nejménì tøi

páry koleèek.

Avšak jen u jediného byl komínek, ty ostatní byly bez komínkù.

A nyní sesbírali všechny kousky, které odpadly, když mašinku

pøeøezávali, a slevaèi a kováøi je spojili do takové dlouhé kulaté

roury, aby z ní vyrobili komínky.

Pašíèek, to se ví, pøihlížel z nejvìtší blízkosti a pobíhal

od jednoho konce ke druhému. A když rozmìøovali komínky,

zaèal poèítat a øíkal: jedna, dvì, tøi, ètyøi, pìt, šest, sedm… a

pak se zaškobrtl, protože to ještì dobøe neumìl, a osmièku

vynechal a øekl hned devìt. A všichni dìlníci už byli z nìho

tak popleteni, že opravdu osmý komínek vynechali a devátý

udìlali zato velice dlouhý.

Pøišli na to, až když bylo všecko hotovo a komínky

byly nasazeny. Pak vidìli, že jedna mašinka zùstala bez

komínku. A nemìli už ani kousek železa. I šli k nejvyššímu

pánu železnièáøi a øekli mu, že je Pašíèek tak popletl, že nyní

mají o komínek ménì. Avšak nejvyšší pán železnièáø se vùbec

na Pašíèka nerozzlobil a jen øekl:

„Co naplat, zùstane tedy jedna mašinka bez komínku.

Však my si nìjak pomùžeme. A víte vy co? My z ní udìláme

elektrickou mašinku, ta nemá pøece komínek, a také pìknì jezdí.

A nám se velice dobøe hodí, bude vozit vlaky na hlavní nádraží

Rozøezávání obrovské lokomotivy

- 40 -

a aspoò nebude v Praze tolik kouøe.“

Všichni se zaradovali, jak moudøe nejvyšší pán

železnièáø rozhodl. A pak se zase postavili do øady a nejvyšší

pán železnièáø zavolal:

„Sláva našemu Pašíèkovi!“

A oni sborem odpovìdìli:

„Sláva, sláva, sláva!“

Pak odešli a zùstal tu jen nejvyšší pán železnièáø a pan

Blahoš a Pašíèek s tatínkem.

A nejvyšší pán železnièáø øekl:

„Milý Pašíèku, zasloužíš si odmìnu za to, jak jsi nám

krásnì poradil.“

I pozval tatínka i Pašíèka, aby s ním šli do kanceláøe, a

tam napsal lístek, ve kterém se pravilo, že Pašíèek smí jezdit

vždycky mašinkami, a je to kdy chce a kam chce.

A pak pøijel krásný vlak se zelenými vagónky a Pašíèek

tatínkem odjeli do Všenor k dìdeèkovi.

Pøijel krásný vlak se zelenými vagónky…

- 41 -

O PYŠNÉ LOKOMOTIVÌ

Nazítøí ráno pøišel nejvyšší pán železnièáø, sotva se

rozednilo, opìt k výtopnì. A zavolal:

„Pane Blahoši, kde jste?“

Pan Blahoš uvnitø ve výtopnì odpovìdìl:

„Hned pøijdu, jen se trochu obléknu.“

Nejvyšší pán železnièáø chvilku poèkal a zatím se

rozhlédl. Stálo tu deset nových mašinek, jak je vèera øemeslníci

zanechali, a leskly se všecky na slunci. Pak pøišel pan Blahoš

z výtopny a nejvyšší pán železnièáø mu øekl:

„Pøišel jsem, abych si prohlédl nové mašinky a abych

se s vámi poradil, co která bude dìlat. Jak vidím, je každá jiná.

To je velice dobøe, protože potøebujeme mašinky, které tahají

rychlíky, a jiné pro osobní vlaky a opìt jiné, aby vozily tìžké

nákladní vlaky.“

Pak šli a každou si prohlédli a zapsali si, co bylo tøeba.

Nejvyššímu pánu železnièáøi se tajnì líbila ona mašinka, jež

mìla komínek z èernoknìžnické mašinky. Byla taková veliká

a mohutná, mìla nejvìtší kola a nejdelší kotel a nejlesklejší

páky. To se nejvyššímu pánu železnièáøi na ní velmi líbilo,

protože, aèkoliv se již polepšil a aèkoliv uznával, že dostal

dùkladnì za vyuèenou za svou pýchu, pøece jen nepøestal mít

rád veliké a silné mašinky.

Pan Blahoš se také na onu mašinku zadíval, a když se

Stály tu nové mašinky…

- 42 -

dost na ni vynadíval, pohlédl na nejvyššího pána železnièáøe.

A protože byl velice zkušený a bystrý, poznal, jak se jí obdivuje.

Avšak neøekl nic a jen pokýval hlavou. Umínil si však, že bude

dobøe dávat pozor, aby opìt se nestalo pro onu velkou mašinku

nìjaké neštìstí.

Když pak nejvyšší pán železnièáø o každé mašince

rozhodl, co bude dìlat, o oné mašince s èernoknìžnickým

komínkem øekl, že bude tahat rychlíky ze Smíchova do Plznì.

Mašinka, jakmile to uslyšela, zapyšnila se a sama od

sebe trošièku poodjela od ostatních lokomotiv, jako by jim chtìla

dát najevo, že k nim nepatøí, že je nìèím lepším než všecky

ostatní.

Ještì odpoledne se mašinky rozjely každá za svou prací

a mašinka s èernoknìžnickým komínkem táhla pyšnì veliký

rychlík do Plznì. Velice se jí to líbilo, protože mohla jet rychle

a pøedjíždìt jiné vlaky, které ve stanicích èekaly, až ona okolo

nich projela. Její strojvùdce, pan Valenta, když se pozdì veèer

vrátil s novou mašinkou z Plznì a pøišel do výtopny, ji všem

chválil, jak krásnì a rychle umí jezdit a že se vùbec neunaví

ani na velikém kopci ze Zdic do Zbiroha, kde všecky mašinky

jen tak tak supí. Pan Blahoš poslouchal, co øíká pan Valenta, a

mìl také radost, protože poèal doufat, že mašinka

s èernoknìžnickým komínkem snad pøece bude užiteèná.

A veliká mašinka jezdila každého dne v poledne do

Plznì a veèer zase nazpìt a její strojvùdce, pan Valenta, ji stále

jen chválil, jak pìknì jezdí. Avšak dopoledne, když stála na

kolejích pøed výtopnou a èekala, až bude èas, kdy má odjet

Mašinka, jež mìla komínek od èernoknìžníka

- 43 -

s rychlíkem, provádìla veliká mašinka nezbednosti. Chlubila

se, jak je slavná a rychlá, a øíkala každému, kdo byl ochoten ji

poslouchat, že nikdo na svìtì jí není roven, protože ona má

komínek od èernoknìžníka. Avšak nejenže se chlubila, ona se

také posmívala ostatním lokomotivám a tupila je. Nejvíc mìla

spadeno na poctivé nákladní lokomotivy. Vysmívala se jim, že

se jen plazí, že jsou vìènì udýchané a špinavé a že víc stojí,

než jedou. Nákladní lokomotivy to ovšem mrzelo, avšak

neumìly se pyšné mašince bránit, protože neumìly tak dobøe a

rychle mluvit a nebyly tak vtipné.

Když se to pan Blahoš dozvìdìl, pøišel jednou za pyšnou

mašinkou a øekl jí:

„Milá mašinko, jen kdo je hloupý, se rád chlubí. A ty

vìru nemᚠzapotøebí se chlubit. Vždy všichni uznávají, že jsi

velice silná a rychlá. Naè jim to tedy øíkáš? Je pøece lepší, když

tì chválí jiní, než aby ses chválila sama. Samochválu nikdo

nemá rád.“

Avšak mašinka už byla ve své pýše tak zatvrzelá, že

panu Blahošovi jen odsekla:

„Nestojím o tvé rady. Jsi beztoho jen špinavý a umaštìný

železnièáø z výtopny. S takovými se nebavím. Na mne se

vždycky pøijde podívat na nástupištì sám nejvyšší pán

železnièáø. Ten by mi jistì neøekl nìco takového, jako jsi mi

øekl ty.“

Pan Blahoš si pomyslil, že pyšné mašince už není

pomoci, a nic neodpovìdìl a šel si po své práci. Avšak bylo mu

smutno a trochu se bál, že z takové pýchy nevzejde nic dobrého.

Uplynul ještì nìjaký èas a mašinka s èernoknìžnickým

komínkem byla stále horší a horší. Nejenže se hádala s ostatními

lokomotivami u výtopny, už po nich pokøikovala i na trati a

hvízdala zpupnì u každé návìsti. A pak dokonce poèala trápit

i svého strojvùdce.

Zpìèovala se jezdit podle jízdního øádu, a když jí pan

Valenta domlouval, odsekla mu:

- 44 -

„Což jsem

nìjaká špinavá nákladní

mašinka, abych pos-

louchala každou návìst?

Mohu si dìlat, co chci,

protože já jsem veliká a

silná rychlíková loko-

motiva s èernoknìž-

nickým komínkem. A

nebudu už jezdit stále

jen do Plznì. Chci jezdit

jinam, tady už mne to

nebaví.“

Pan Valenta ji

pøemlouval a prosil,

avšak ona si nedala øíci

a stále jen odporovala.

„Co je to pro

mne, jezdit do Plznì? Jsem tam ani ne za dvì hodiny, a už

abych zase jela na toènu a obracela se a jela zpìt. Až se mi

z toho hlava toèí. Chci jezdit nìkde jinde, po delší trati, tøebas

do Brna nebo do Ostravy, jako jezdí jiné velké mašinky.“

Když pan Valenta vidìl, že nepoøídí, šel k nejvyššímu

pánu železnièáøi a øekl mu, že jeho mašinka nechce jezdit do

Plznì a prosí, aby mohla jezdit jinam, do Brna nebo do Ostravy.

Nejvyšší pán železnièáø se zamyslil a pak poruèil, aby zavolali

pana Blahoše. Pan Blahoš pøišel a vážnì pokyvoval hlavou a

pak øekl:

„Myslím, že udìláme nejlépe, když pyšné mašince

vyhovíme. Protože jinak se bojím, že by nám ještì nìco zlého

provedla.“

Nyní však zesmutnìl pan Valenta, protože mìl pyšnou

mašinku pøece jen rád, a øekl:

„Prosím vás, pánové, dovolte mi, abych ještì jednou

Pyšná mašinka

- 45 -

zkusil pøemluvit svou mašinku, aby zde zùstala. Nerad bych ji

ztratil.“

Nejvyšší pán železnièáø, protože byl pøece jen aspoò

trochu málo pyšný a byl rád, že má takovou pìknou mašinku

na svém nádraží, panu Valentovi vyhovìl a jen pan Blahoš byl

smutný, protože se už opravdu bál, že veliká mašinka nìco

provede.

Pan Valenta tedy šel ke své mašince a øekl jí:

„Milá mašinko, nejvyšší pán železnièáø by tì propustil,

avšak já tì ještì velice prosím, abys tu zùstala, protože bych tì

nerad ztratil!“

Avšak mašinka odpovìdìla:

„Proè bys mne ztrácel? Ty pøece pùjdeš se mnou a budeš

mi sloužit.“

Pyšná mašinka byla totiž už tak zkažená, že se

domnívala, že pan Valenta je jejím služebníkem. Avšak pan

Valenta øekl:

„To nejde, má drahá mašinko. Mám tady na Zlíchovì

domeèek a v nìm ženu a své dìti a zahradu a králíky a vèely.

Ty nemohu opustit.“

Nyní se pyšná mašinka zakabonila a øekla zvysoka:

„Nechceš-li, nebudu tì nutit. Jen si zùstaò u svého

mròavého domeèku a u své ženy a dìtí a králíkù a zahrady, já

tì nepotøebuji. Však já si mohu vybrat daleko lepšího strojvùdce,

než jsi ty.“

A køièela a zlobila se a soptila.

To rozzlobilo i pana Valentu, aèkoliv byl velice mírný.

A ve zlosti vyskoèil z boudièky a šel znovu k nejvyššímu pánu

železnièáøi a øekl mu, že už pyšné mašince není pomoci. A

nejvyšší pán železnièáø pak dovolil, aby pyšná mašinka odjela

na libeòské nádraží.

Druhého dne pøišel cizí strojvùdce a vystoupil do

boudièky a pyšná mašinka si zapískla a vyjela ze smíchovského

nádraží. A jela pyšnì do výtopny okolo všech lokomotiv a ani

- 46 -

se s nimi nerozlouèila a jela podél nástupištì a ani si nevšimla,

že tu stojí pan Valenta a pan Blahoš a nejvyšší pán železnièáø.

Jen vypustila kotouè páry a trochu èoudu a už byla pryè.

A na smíchovské nádraží se už nikdy nevrátila. Jezdila

do Ostravy a do Brna a byla stále pyšnìjší a pyšnìjší. Až jednoho

dne neuposlechla návìsti a jela a jela a u Adamova v tunelu se

srazila s nákladní lokomotivou a docela se rozbila. Byla tak

rozbitá, že už nebylo možno ji spravit. I poruèili železnièáøi,

aby ji prodali do starého železa. Tak skonèila pyšná mašinka

s èernoknìžnickým komínkem.

V tunelu u Adamova se srazila…

- 47 -

POHÁDKA O ZCELA MALIÈKÉ LOKOMOTIVÌ

Když øemeslníci pøeøezávali velikou èernoknìžnickou

mašinku, pletl se jim Pašíèek velice pod nohy a pøekážel jim a

do všeho mluvil, takže se stále mýlili pøi mìøení. A tak se stalo,

že druhá mašinka, jež byla na øadì hned za pyšnou mašinkou

s èernoknìžnickým komínkem, byla velice malièká.

Abychom pøíliš nekøivdili Pašíèkovi, musíme ovšem øíci,

že právì ve chvíli, kdy øemeslníci natahovali pilu a chtìli zaèít

øezat, se ona pyšná mašinka trochu protáhla a pila sklouzla a

ubrala z toho dílu, který patøil malé mašince. A to udìlala pyšná

mašinka naschvál, protože byla sobecká od poèátku a bylo jí

docela jedno, že nìkdo jiný bude za ni trpìt.

A už tím byl tedy vinen Pašíèek, nebo pyšná mašinka,

krátce, druhá mašinka byla malièká. Mìla jen kratièký kotel a

jen tøi páry koleèek a docela malièkou boudièku, že se do ní

Mìla docela malou boudièku

- 48 -

sotva vešel strojvùdce s jedním topièem. Avšak jinak to byla

hodná a poøádná mašinka a nikdo si na ni nenaøíkal. Jen ovšem

byla slabouèká a jezdila pomalu, protože i její tøi páry koleèek

byly malé. Nejprve jezdila do Berouna. Avšak vždy se zpozdila,

a kdykoliv jí pøidali o nìkolik vagónkù víc, strašnì supìla a

rozžhavovala se námahou. Nejvyšší pán železnièáø si toho

zakrátko všiml a byl s ní nespokojen. Jednoho dne si zašel do

výtopny k panu Blahošovi, aby se s ním poradil, co dìlat

s nešastnou malièkou mašinkou.

Pan Blahoš mu øekl:

„Také jsem si už všiml, že malá mašinka na naší trati

nestaèí. Mohli bychom z ní udìlat posunovací lokomotivu, která

by jezdila jen u nás po nádraží. Avšak je mi jí líto. Je to pøece

jen hanba pro novou mašinku, aby z ní byl posunovací stroj.

To je tak pro vysloužilce. – Avšak už vím, co s ní udìláme:

pošleme ji do Nuslí, tam takové malièké mašinky potøebují.

Odtamtud se jezdí do Dobøíše a do Jílového a tam se naše

malièká mašinka dobøe uplatní.“

Nejvyšší pán železnièáø na to øekl:

„To je opravdu dobrá rada, to udìláme.“

I zavolali malièkou mašinku, a když pøisupìla, øekli jí:

„Milá mašinko, odstìhuješ se od nás do Nuslí, tam se ti

bude lépe daøit.“

Malièká mašinka, jak to uslyšela, velíce se zarmoutila,

protože si už na Smíchovì zvykla a mìla mezi ostatními

mašinkami dobré pøítelkynì. Protože však byla velice skromná

a poslušná, neodvážila se odporovat a øekla jen:

„Pánubohu poruèeno, musí-li to být, pùjdu, kam mne

pošlete.“

Když však odjela dozadu za výtopnu, poèala hoøce

plakat a naøíkat, jaký ji potkal zlý osud, že se musí nyní rozlouèit

se svými pøítelkynìmi a jít na cizí nádraží, kde nikoho nezná.

A pak pøišel den, kdy ji odvezli pøes most do Nuslí.

Všechny mašinky se s ní srdeènì rozlouèily a doprovázely ji

- 49 -

Zcela malièká lokomotiva

prùvodem až

k o d j e z d o v é

návìsti. Tady jí

ještì zapískaly na

pozdrav a

zamávaly oblaky

páry. A pan

Blahoš øekl

nejvyššímu pánu

železnièáøi:

„ V ì r u ,

bylo to hezké rozlouèení. Skoro mì to až dojalo.“

Od té doby sloužila malièká mašinka na nádraží

v Nuslích a vozila krátké osobní vlaky do Vraného a do Dobøíše

a do Jílového a nìkdy až do Èerèan. Nová služba nebyla tìžká,

tahala obyèejnì jen šest nebo osm malých vagónkù a jen

v sobotu a v nedìli pøipojovali vagónkù víc. To však obyèejnì

malé mašince pomáhala ještì jiná podobná mašinka a dvìma

se i dlouhý vlak veseleji táhl. Zakrátko se tu malièké mašince

už zase líbilo a byla spokojená. Našla si nové pøítelkynì, jež

k ní byly také velice upøímné, a skoro nic jí nescházelo.

Nejvíc však se malièká mašinka tìšila na soboty a na

nedìle. To bývalo, pravda, daleko víc práce než jindy, ale byla

to radostná práce. Protože na této trati jezdili nejvíc mladí lidé,

kteøí v sobotu, sotva se zavøela škola nebo dílny, již spìchali

na nádraží, aby se osvìžili na venkovì. A malièká mašinka je

vozila do bojovského údolí a do Pikovic a do Krhanic a do

Mokrovrat a hoši a dívky ve vozech vesele zpívali a malièké

mašince bylo samotné pøi tom do zpìvu. A veèer a v nedìli, to

byly zase jiné radosti. Tehdy stáli pøed svými chatami mladí

hoši a volali na mašinku a vítali ji. A èasto, když se pachtila

nìkde do kopce, pøibìhli až na tra a bìželi podle ní a nabízeli

se, že jí pomohou. Avšak ona se jen usmívala a øíkala jim:

„I pìknì dìkuji, však já si pomohu sama, ještì nikdy

- 50 -

jsem nezùstala pod kopcem stát. Avšak pobìžte se mnou, tìší-li

vás to, já vás ráda vidím.“

Chlapci tedy s ní bìželi až nahoru na kopec, a když se

pak na rovinì mašinka rozjela rychleji, ještì za ní mávali a

volali na pozdrav.

Tak jezdila malièká mašinka po dlouhá léta a všichni ji

mìli rádi a vážili si jí, tøebaže byla slabouèká a nejezdila pøíliš

rychle. Byla však hodná a laskavá a oddanì sloužila a plnila

svoji povinnost. A to je to nejlepší, co kdo mùže dìlat.

Jen nìkdy, když se veèer vracela domù a jela z Modøan

do Braníka a vidìla, jak na druhém bøehu jezdí silné a veliké

mašinky ze Smíchova do Berouna, si vzpomínala, jak také žila

na smíchovském nádraží a jaké tu mívala dobré pøítelkynì. Pak

si trochu tesklivì zapískla a hlas její p횝alky se nesl pøes øeku

na druhý bøeh. A mašinky ze smíchovské strany jí odpovídaly a

volaly na ni a zdravily ji. A malièké mašince se zdálo, že není

opuštìná, a mìla radost, že ani staøí pøátelé na ni nezapomnìli.

A v tom mìla zcela pravdu.

- 51 -

JAK JELA LOKOMOTIVA PRO BRAMBORY

Byla také jedna lokomotiva – a ta se jmenovala

pìtsetètyøiadvacítka. To je taková lokomotiva, která má pìt

spojených párù kol a vozí nákladní vlaky. Nejezdí nijak rychle,

ale zato tahá velice poctivì dlouhé vlaky s mnoha vagónky. A

protože je tak silná, je velice vážená a všichni, železnièáøi i

ostatní lokomotivy, ji pìknì zdraví a øíkají jí:

„Pìknì vítám, pìtsetètyøiadvacítko, jak se ti daøí?“

A dokonce i veliké rychlíkové lokomotivy, když ji nìkde

potkají, pøívìtivì jí zapísknou na pozdrav.

Jednoho dne, bylo to na podzim, pøišel nejvyšší pán

železnièáø do výtopny na Smíchovì a pøinesl veliké psaní a

øekl:

„Píše mi pan správce z Litnì, že potøebuje, aby mu

nìjaká mašinka odvezla brambory z pole. Je prý to tuze veliké

pole a vyrostlo na nìm množství brambor. Potøebuje tedy

nìjakou opravdu silnou mašinku a velice mnoho vozù, aby mohl

všecky brambory dát odvézt.“

I zamyslili se všichni strojvùdci a topièi a poruèili

uèedníkùm, kteøí lomozili a honili se po výtopnì, aby byli chvíli

zticha, aby mohli pøemýšlet o tom, co jim øekl nejvyšší pán

železnièáø.

Lokomotiva s pìti páry kol

- 52 -

Když chvíli pøemýšleli, øekl

nejstarší strojvùdce:

„Nejvyšší pane železnièáøi,

a pro ty brambory jede

pìtsetètyøiadvacítka, protože je to

nejsilnìjší lokomotiva, jakou

máme.“

Když to øekl, všichni ostatní

strojvùdci a topièi i uèedníci poèali

tleskat a volat:

„A jede pìtsetètyøi-

advacítka, ta je nejsilnìjší!“

A Frantík Koubù, který

tenkrát byl nejmladším uèedníkem,

udìlal stojku ze samé radosti na

komínì nejbližší lokomotivy, jež tu

stála a taky poslouchala.

Nejvyšší pán železnièáø

pak øekl:

„A jede pìtsetètyøiadvacítka a a pøiveze hodnì

brambor, abychom mìli co jíst.“

Sotva nejvyšší pán železnièáø odešel z výtopny, vstal

pan Uhlíø, který byl strojvùdcem na pìtsetètyøiadvacítce, a šel

ke své lokomotivì a spolu s ním kluci uèedníci. A všichni ji

leštili a èistili a mazali olejem a otírali a oklepávali a prohlíželi

a pøipravovali.

Pìtsetètyøiadvacítce se to velice líbilo a jen trošièku

odfukovala a øíkala:

„A poškrábejte mne ještì trošièku pilníkem za tøetím

kolem, tam mne tuze svrbí.“

A když ji pìknì vyleštili a vykartáèovali a vyèistili a

namazali, pan Uhlíø vstoupil do boudièky a lokomotiva zapískla

na p횝alu a jela na šestou kolej pro vagónky. Když pøipojili

vagónky, bylo to sedmdesát devìt docela nových krásných

Frantík Koubù udìlal

stojku na komínì

nejbližší lokomotivy

- 53 -

Jali se ji všichni leštit

èervených vagónkù, vyjeli z nádraží a jeli a jeli a jeli, až pøijeli

do Zadní Tøebánì. Tam vyšel pan pøednosta z kanceláøe a pìknì

je pøivítal a øekl jim:

„Pan správce z Litnì se už mnohokrát ptal, kdy

pøijedete, pospìšte si tedy, abyste tam už brzy byli.“

Z Tøebánì se jede do Litnì pøes Bìleè do velice

prudkého kopce a pìtsetètyøiadvacítka, sotva se trochu rozjela,

už se strašnì namáhala a odfukovala a kouøila a pouštìla páru

a prosila pana Uhlíøe, aby dal hodnì pøiložit, aby ji snad

uprostøed kopce neopustily síly. Ale protože byla opravdu velice

silná, pøece jen se nezastavila a pomalouèku jela dál, a,ž pøijela

do Bìlèe, a pak jela zase lesem a po stráni vzhùru, až koneènì

vjeli do liteòského nádraží. Tady už na nì èekal pan správce a

dìlníci a kluci a družièky a všichni je vítali. Avšak když dojeli

na konec nádraží, bylo zase velice zle. Lokomotiva už stála na

výhybkách a dál nemohla, a pøece ještì dvacet osm vagónkù se

nevešlo do nádraží. I nezbylo než posunovat a pøetahovat

vagónky na všecky vedlejší koleje. Trvalo to dvì hodiny a

- 54 -

dvaaètyøicet minut, než koneènì poslední èervený vagónek

vtáhli do nádraží, a pak byly všecky tøi koleje plné a nebyl by

se sem vešel ani malý vozíèek.

Pak pan Uhlíø vystoupil z boudièky a šel k panu správci

a zeptal se ho:

„Pane správce, øeknìte nám, kde máte bramborové

pole, a my tam pojedeme a budeme vybírat brambory.“

Pan správce odpovìdìl:

„Naše bramborové pole je až za kopcem vzadu u

Mìòan a nevedou tam žádné koleje. Jak vy se tam s mašinkou

dostanete?“

Pan Uhlíø na to øekl:

„Což kdybychom si tam postavili tra? Nemáte tady

nìjaké koleje?“

„Inu,“ povídá pan správce, „nìjaké koleje tu jsou, jen

budou-li vám staèit?“

A šel a ukázal

panu Uhlíøi osmnáct

starých a krátkých kolejí,

jež byly složeny ve

skladišti.

Pan Uhlíø si je

prohlédl a usoudil, že to

bude náramnì nesnadné

postavit tra do Mìòan.

Protože však nejvyšší pán

železnièáø mu poruèil,

aby jel do Litnì pro

brambory, vìdìl, že musí

udìlat všecko, aby je

pøivezl. Øekl tedy jen:

„To je velice málo

kolejí pro moji

lokomotivu, ale nìjak to

udìláme.“

Silná mašinka jede pro

brambory

- 55 -

A poruèil dìlníkùm, aby pøinesli rýèe a lopaty a

krumpáèe, a jiným dìlníkùm zase poruèil, aby tìch osmnáct

kolejí vynesli ze skladištì a položili je pøed lokomotivu a spojili

je a kladli stále kupøedu. A když byl nìjaký kopeèek, dìlníci

s rýèi a lopatami ho odkopali, aby mašinka mìla rovnou cestu.

A když bylo osmnáct kolejí položeno, popojela mašinka a zase

se zastavila i se svými vagónky.

A pan Uhlíø zase poruèil dìlníkùm, aby koleje za

vagónky rozebrali a pøenesli je kupøedu. A pak je zase položili

a zase mašinka s vagónky popojela a tak se to stále opakovalo.

Avšak jeli velice, velice pomalu. Teprve za pìt dní a pìt nocí

koneènì dojeli na zaèátek bramborového pole. To pole bylo

tak dlouhé a široké, že od jednoho konce nebylo vidìt ke

druhému.

Když pan Uhlíø pole spatøil, jen si vzdychl a øekl své

mašince:

„Milá pìtsetètyøiadvacítko, nevím, nevím, jak ty

brambory všecky vykopeme a jak je naložíme a odvezeme, než

pøijde zima.“

A mašinka øekla:

„Já také nevím, jak to udìláme, a vùbec se mi to nelíbí.

Jen abych vystaèila s uhlím.“

Pak zaèali dìlníci vybírat brambory a nakládat je na

vozy. Vozili spousty a spousty brambor, avšak pole neubývalo a

neubývalo. Pracovali týden a pak už druhý týden a mašinka

vždycky popojela, když kus pole pøeorali a vybrali z nìho

brambory. Avšak konec pole byl stále ještì velice daleko a

mašinka se starostlivì ohlížela po uhláku, neubývá-li uhlí pøíliš,

a snažila se, aby oheò v topeništi jen málo hoøel a aby vydávala

jen docela malièko páry.

Koncem tøetího týdne už byli zcela blízko u konce pole.

Avšak každého dne bylo víc a víc zima a mašinku už skoro

zábla koleèka, když stála a èekala, než položí dìlníci koleje. A

pak už jim zbývalo jen sedm brázd a pan Uhlíø se radoval, že

- 56 -

budou hotovi, a mašinka se také tìšila, že už pojede zpátky a

odpoèine si na Smíchovì ve výtopnì, kde je pìknì teplo a

nefouká vítr, když tu pojednou zaèal padat sníh.

A sníh padal stále hustìji. Nejdøív se rozplýval na zemi

a dìlalo se z nìho bláto a loužièky, ale pak padal ještì víc a

pøišel ošklivý prudký studený vítr a sníh už se nerozplýval a

zùstával ležet mezi brázdami. A pak je pokryl a zasypal a pak

zasypal i koleje a poèal se ukládat i na vagóncích. Jen na mašince

se vždycky zase rozplynul, protože byla horká, jak se v jejím

kotli voda vaøila. Avšak pøece jen jí bylo velice zima a byla

mokrá a mrzutá. A pan Uhlíø zalezl do boudièky a byl také

velice mrzutý a øíkal si:

„To je zlé. Nepøestane-li sníh padat, nedostaneme se

odtud.“

A sníh padal dva dny a dvì noci a pak ještì tøetí den a

bylo ho všude tolik, že vagónky docela zapadly do snìhu a

brambory byly pod ním pøikryté. Avšak to bylo pøece jen dobøe,

protože jinak by brambory zmrzly a docela se zkazily.

Protože sotva pøestal padat sníh, pøišel krutý mráz, a

ten trval poøád a poøád a poøád. A nikdy nebyla ani chvíli obleva

a všem bylo velice zima. Pan Uhlíø jen stále opatrnì pøikládal

uhlí pod kotel, aby mašinka nevystydla, a pìtsetètyøiadvacítka

se obèas úzkostlivì ohlížela, zda uhlí pøíliš neubývá, protože

stále pamatovala na to, že se musí dostat zpátky domù, a doufala,

že zima pøece jen vìènì nepotrvá.

Tak minuly vánoce a stále mrzlo a minul leden a únor

a pøiblížily se už i velikonoce a ještì nebyl zimì konec.

Až koneènì týden pøed velikonocemi pøišel veliký vítr

a zaèalo svítit slunce a sníh se poèal rozplývat a mizel a mizel,

až zase bylo nejprve vidìt vagónky a pak i koleje a pak koneènì

i èernou zem. A všichni, kdo byli na poli, se radovali, že jsou

koneènì vysvobozeni a že se budou moci vrátit domù.

Pan Uhlíø z radosti, že už je jaro, hodnì pøiložil pod

kotel a voda se v mašince poèala vaøit a dìlala se pára a

- 57 -

mašinka, sotva to ucítila, vesele si zapískla na p횝alu a poèala

dýmat.

Pak se lidé rozbìhli po poli a vykopali ještì poslední

brázdy a naložili poslední vagónek a pak kladli koleje a mašinka

popojíždìla a strkala vagónky pøed sebou a tak se to stále

opakovalo. A za pìt dní byli zpátky v Litni. Pøijeli na nádraží a

nikdo tu nebyl. Pøednosta stanice už si myslil, že všichni i

s mašinkou na poli zahynuli, a už je neèekal a sedìl v kanceláøi

a velice se trápil, když tu najednou slyší, jak na nádraží nìco

vesele píská. I vstal a øekl si:

„Snad pøece jen ta silná mašinka pøeèkala zimu na poli

a teï se vrací.“

Vybìhl pøed kanceláø a zase slyší túú, jak mašinka pøed

nádražím houká. Ani si nevzal èepici a utíkal a vidí naložené

vagónky a mašinku a pana strojvùdce Uhlíøe, jak vykukuje

z boudièky, a dìlníky s lopatami a rýèi a motykami. I pøivítal

je všechny a chtìl je pohostit. Avšak pan Uhlíø øekl:

„Milý pane pøednosto, my se nesmíme ani chvíli zdržet,

protože moje mašinka už skoro nemá uhlí, a musím pospíšit,

aby dojela na Smíchov.“

A jen to øekl, mašinka už postrèila vagónky a poèala se

spouštìt z velikého kopce pøes Bìleè dolù do Tøebánì. A sotva

pøijela do Tøebánì, hned výhybkáøi pøehodili výhybku a mašinka

ani neèekala, až pan pøednosta vybìhne z kanceláøe, a už zase

zaèala odfukovat a vyjela z Tøebánì do Øevnic a z Øevnic do

Dobøichovic a poøád dál, až pøijela na Smíchov.

A když vjíždìla do nádraží, pan Uhlíø pøiložil poslední

kousek uhlí, který mìl schovaný vzadu na uhláku, a mašinka si

naposledy odfoukla a vypustila kotouè jisker. A pak už

setrvaèností dojela až pøed nádraží a tady se zastavila na první

koleji, kde smìjí zastavovat jenom rychlíky a spìšné vlaky.

Nejvyšší pán železnièáø, když slyšel, že vjíždí vlak, který

vùbec nebyl v jízdním øádu, vybìhl ze své kanceláøe a vidí na

první koleji stojí dlouhý nákladní vlak. I chtìl hubovat, jak se

- 58 -

mohl odvážit postavit se tam, kde smìjí stát jenom rychlíky a

spìšné vlaky. Ale když se lépe podíval, vidí, že je to

pìtsetètyøiadvacítka a pan Uhlíø a devìtasedmdesát nových

èervených vagónkù, až navrch naložených brambory. Pøivítal

je proto pìknì a blahopøál jim ke šastnému návratu. A pak šel

do kanceláøe a telefonoval panu primátorovi, že pøijelo

devìtasedmdesát vagónkù, plných nejlepších brambùrek, a pan

primátor øekl, to že je velice šastný, protože mìl velikou starost,

co bude dìlat, když ve mìstì už nemají žádné brambory. A

øekl, že sám pøijede na nádraží té stateèné mašince podìkovat.

Za malou chvíli pak pøijel pøed nádraží automobil a

z nìho vystoupil pan primátor a za automobilem veliký èervený

autobus a z nìho vystoupili mìstští radní. A všichni šli na nádraží

a pan primátor pak mìl dlouhou øeè k mašince a k panu

Uhlíøovi, a když øeè skonèil, všichni provolali slávu. Volali také

všichni železnièáøi, výhybkáøi, posunovaèi, vrátní, topièi,

strojvùdci, telegrafisté, hradlaøi a nosièi, i kluci uèedníci

z výtopny. Všecky lokomotivy, co jich bylo na nádraží, se

k tomu volání pøipojily a poèaly pískat na svoje p횝aly. Byl to

obrovský rámus a køik a hlahol, že pìtsetètyøiadvacítce až uši

zaléhaly. A když se rámus a jásot a povyk koneènì utišil,

Vlak byl slavnostnì pøivítán

- 59 -

vystoupil pan primátor na schùdky a pøivìsil mašince na

boudièku velikou zlatou medaili. A jen to udìlal, už zaèal zase

nový jásot a køik a volání slávy, až mohli všichni ohluchnout.

A pak mluvil ještì nejvyšší pán železnièáø a byl zase

nový jásot a pak mluvili páni radní a pak zase železnièáøi.

Mašinka už z toho byla všecka uondaná a oheò v ní vyhasínal

a pára se pøestala dìlat. Nikdo si toho však nevšímal, teprve

pan Uhlíø se podíval na manometr a vykøikl do toho volání

slávy:

„I propána, pøineste honem uhlí, nebo nám mašinka

docela vyhasne!“

Kluci uèedníci bìželi s putýnkami a pøinášeli uhlí a

pan Uhlíø je pøiložil pod kotel. A byl z toho takový zmatek, že

nìkdo pøitom šlápl panu primátorovi na nohu. No, a pak už byl

konec.

Pøivìsil mašince na boudièku zlatou medaili

- 60 -

POHÁDKA O ZELENÉ MAŠINCE

Byla také velice pìkná mašinka, skoro nejkrásnìjší ze

všech, jež povstaly z èernoknìžnické lokomotivy. Mìla krásnì

lesklá kola a písty a táhla a veliké jasné lucerny vpøedu a komín

s kloboukem a kotel, který byl nejkrásnìjší ze všeho. Tlustý a

mohutný a krásnì rùžový s nejlesklejšími tmavì rudými

mìdìnými pásy. Byla to krátce neobyèejnì pìkná mašinka.

Všichni si jí vážili a chválili ji a i cestující øíkali: Dnes

pìknì pojedeme, protože nᚠvlak táhne zvláštì krásná mašinka.

Avšak tato krásná rùžová mašinka mìla velikou

nectnost: byla mlsná. Zatímco všecky ostatní lokomotivy, co

jich bylo na smíchovském nádraží – a bylo jich tu, paneèku! –

si pìknì pochutnávaly na dobrém hnìdém uhlí, rùžová mašinka

jen øíkala:

„Ach, zase abych jedla obyèejné ošklivé hnìdé uhlí,

už se mi to vìru protiví.“

A jen nerada si dala otevøít dvíøka u pece a obyèejnì

polovici uhlí rozházela popelníkem po trati. Její strojvùdce pan

Kubát s ní mìl veliké trápení. Domlouval jí a prosil ji, aby jen

- 61 -

pìknì jedla hnìdé uhlí, že je zdravé. Øíkal jí, aby se podívala

na ostatní lokomotivy, jak jsou po hnìdém uhlí silné: avšak

krásná rùžová lokomotiva jen fòukala a odmlouvala:

„Co je mi po ostatních lokomotivách, já už hnìdé uhlí

nechci a nechci, a budete-li mne do nìho nutit, uvidíte, že se

ještì rozstùòu.“

Pan Kubát byl velice hodný èlovìk a pøál si udìlat

rùžové lokomotivì vše, co jí na oèích vidìl. I sebral se jednoho

dne a šel k nejvyššímu pánu železnièáøi a øekl mu:

„Moje krásná rùžová lokomotiva nechce jíst hnìdé uhlí

a myslím si, že opravdu onemocní, budeme-li ji nutit, aby je

jedla.“

Nejvyšší pán železnièáø chvíli pøemýšlel a pak øekl:

„Co naplat, nechci, aby se moje nejkrásnìjší lokomotiva

trápila, zkusíme jí dát k jídlu nìco, co jí bude lépe chutnat.“

Poruèil pak, aby rùžové

lokomotivì naložili do uhláku

krásné kladenské plynové uhlí. A

rùžová lokomotiva, sotva je

ucítila, vesele se zasmála a øekla:

„Paneèku, to je nìco, to

si dnes pochutnám,“ a bujnì

vypustila páru z ventilù, až to

zasyèelo.

Toho dne jela tak rychle

jako ještì nikdy. A kladenské

plynové uhlí polykala, že ani

topiè, pan Pazdírek, nestaèil

pøikládat.

Avšak sotva uplynul

týden, již zase rùžová mašinka

poèala být nespokojena. A øekla

panu Kubátovi:

„Víte, pane strojvùdce,

Její strojvùdce pan Kubát

- 62 -

kladenské uhlí je sice dobré, avšak poøád je jíst, to také není

nic pìkného. Nemohl byste mi dát pro zmìnu zase ještì nìjaké

jiné?“

A pan Kubát, dobrák, jí opatøil èerné ostravské. A zase

uplynul sotva týden a rùžová mašinka škemrala o jinou potravu.

Co dìlat, pan Kubát, který si pøál své mašince ve všem vyhovìt,

opìt sehnal nìco jiného, hornoslezské èerné uhlí, jež je mastné

a vydatné, a pak opìt vestfálské, jež musili zvl᚝ pro rùžovou

mašinku objednat až z dalekého mìsta. Avšak ani to mlsné

rùžové mašince nechutnalo déle než ètrnáct dní, aèkoliv to bylo

uhlí, na jakém by si i pan král, nebo dokonce i mocný

èernoknìžník Zababa s radostí pochutnal.

Pan Kubát již byl všecek utrápený, protože rùžová

mašinka nechtìla jíst a jen s nejvìtší obtíží otvírala vrátka u

pece a to drahé a vzácné vestfálské uhlí plivala høíšnì po trati.

Avšak pøece si ještì vymýšlel, co by dal své mašince. A opatøil

pro ni nejprve michelský koks a pak ostravský a hornoslezský a

pak brikety. A pak došlo dokonce i na velice drahý antracit,

který je lesklý jako tmavé støíbro a hladký a chutný jako nejdražší

èokoláda.

Když však rùžová mašinka nebyla zakrátko spokojena

ani s antracitem, pan Kubát si v zoufalství vzpomnìl, že by

mohl opatøit na zkoušku ještì lignit a rašelinu. Avšak mlsná

rùžová mašinka lignit i rašelinu okamžitì vyplivla, sotva je

okusila, a øekla panu Kubátovi s opovržením:

„Jak se mùžete odvážit mi dát nìco tak mizerného, co

by nejedla ani nejstarší posunovací lokomotiva. Fuj, taková

hanebnost!“

A zastavila se na trati a její kola se už ani jednou

neotoèila. Tu se už i pan Kubát rozzlobil, aèkoliv byl velký

dobrák, a øekl:

„Mlsná rùžová mašinko, už jsi vystøídala všecko, co je

na svìtì, víc si vymyslit nemohu ani já, ani nejvyšší pán

železnièáø. Tady ti dám èerné ostravské uhlí a ty poøádnì jeï,

- 63 -

nebo tì dám prohrabat ostrým pohrabáèem.“

Toho se mlsná mašinka pøece jen zalekla a uposlechla.

Avšak byla velice nespokojená a soudila, že pan Kubát s ní

jedná nespravedlivì. A od toho dne trochu poèala blednout a

nebyla už tak krásnì rùžová.

Potom, když jednoho dne pan Kubát svou rùžovou

mašinku mazal olejem, mašinka se dala do pláèe a naøíkala:

„Jsem tak ubohá a slabá, že opravdu asi onemocním.

To už ani nebude z toho protivného ostravského uhlí, to asi

bude tím, že mi dáváte tak špatný olej.“

To ovšem nebylo pravda, protože pan Kubát ji mazal

krásným hustým olejem. Avšak mlsná mašinka, když vidìla, že

už nedostane nové uhlí, si vzpomnìla, že by si mohla alespoò

pochutnat na nìjakém novém oleji. A to se jí podaøilo. Pan

Kubát, dobrák, jí opìt uvìøil a poèal shánìt všelijaké oleje. A

mašinka se potají smála a libovala si, že má opìt zmìnu a mùže

si vymýšlet a trápit svého strojvùdce. Opravdu, tak zkažená už

byla, že se radovala, když vidìla, jak pan Kubát starostmi ani

nespí a jen vymýšlí,jaké mazání by pro ni našel.

Dostávala tak postupnì øepkový olej a podzemnicový

olej a olivový, makový, ricinový, oøechový a lnìný olej a pak

dokonce i rybí tuk a kostní olej a olej ze sluneènicových jader

a kokosový tuk a vazelínu a plynový olej a stearín ze svíèek a

tuhu, nu zkrátka mazadla z celého svìta, co jen dovedl pan

Kubát kde sehnat a co mu kdo poradil. Dokonce i universitní

profesoøi a inženýøi z továren se sešli, aby se poradili, jaké je

ještì mazadlo na svìtì, jehož rùžová mašinka neokusila.

A rùžová mašinka ochutnala každý olej jen jednou a

pak už øekla: „Fuj, to už jsem jedla, to mi vùbec nechutná,

dejte mi nìco nového.“

Jednoho dne tak jela do Berouna a byla nespokojena,

protože mìla už druhý den ve válcích olej, tlaèený z rùžových

kvìtù, ten nejdražší olej, jaký je na svìtì, který voní tak jako

celý sad nejkrásnìjších rùží. A nebyla už ani rùžová, protože

- 64 -

pro svou nespokojenost všecka chøadla. A náhle ucítila uprostøed

vší té rùžové vùnì, která se linula z jejích ložisek, nìjakou zcela

novou vùni. I zeptala se dychtivì:

„Co to tu voní, pane Kubáte? Zdá se mi, že je to

nejkrásnìjší vùnì, jakou jsem kdy cítila.“

Pan Kubát èichal a èichal a ve vší rùžové vùni nemohl

nic rozeznat. Až pak pøišel na to, že snad mlsné mašince voní

chléb s máslem, který právì jedl. I seškrábl trochu másla a dal

je mašince na høídel rychlomìru. A mašinka hned radostnì

pøikývla:

„Ano, to je to pravé, to mi dejte, to mi opravdu chutná.

I zastavil pan Kubát na nejbližší stanici, bylo to v Øevnicích, a

bìžel rychle k hokyni a nakoupil hroudièek másla. A pak musili

všichni cestující èekat, než namazal mlsné mašince všecka

ložiska máslem.

Avšak už tøetí den se máslo mlsné mašince zprotivilo.

Pan Kubát, jak už svou mašinku znal, byl na to pøipraven. A

mìl v boudièce v hrnci sádlo. Na dnì hrnce bylo i pár krásných,

do rùžova vypeèených škvarkù. Pan Kubát si toho nevšiml, a

jak ve spìchu mašince co nejrychleji mazal ložiska, aby se

cestou opìt nezpozdili, vzal i jeden škvarek a dal ho mašince

se sádlem do prostøedního válce. A mašinka pak s chutí vyjela

na cestu, protože sádlo, to bylo pro ni zase nìco zcela nového.

Avšak po chvíli se sádlo ve válcích rozpustilo a jen

škvarek v prostøedním válci zùstal tvrdý. A jak mašinka rychle

jela, náhle škvarek zaskoèil z válce do šoupátka a zcela je ucpal.

Mašinka se poèala dusit a dostala strach, že se jí nìco hrozného

stane. Ucpané šoupátko ji strašnì bolelo a nemohla dechu

popadnout a prskala páru a vodu a kašlala a písty se pøestaly

pohybovat a mašinka se zastavila. A jen úzkostlivì pískala a

syèela a naøíkala.

Pan Kubát se všecek polekal a seskoèil z boudièky a

prohlížel mašinku, co se jí stalo. Mašinka jen tichým, bolestným

hlasem zaúpìla:

- 65 -

„Tady v prostøedním válci mì cosi škrtí a tlaèí, ach,

zcela jistì se udusím.“

Pan Kubát tedy vzal kleštì a montérský klíè a rozebral

mašince prostøední válec. A našel v šoupátku zadøený veliký,

chøupavý a vypeèený škvarek. I vidìl, že svou povolností mohl

mašince zpùsobit velikou škodu. Øekl proto své mašince:

„Milá mašinko, tak to dál nepùjde, už nebudeme

zkoušet žádné nové mazání. Podívej se na sebe, jak z toho

vypadáš. Vždy ty už vùbec nejsi rùžová, ale zelená.“

Opravdu, mlsná mašinka si už ani podobná nebyla. I

krásné tmavoèervené mìdìné pruhy na jejím kotli zèernaly a

zezelenaly.

Mašinka nyní stála tiše a zarmoucenì. Šoupátko ji ještì

bolelo a byla všecka slabá a utrápená. Avšak nejvíc ji trápilo,

že pan Kubát jí už nechce dát žádné nové mazání a že do ní

nalil obyèejný olej pro lokomotivy, který si vypùjèil od umazané

nákladní mašinky, kterou právì potkali. A nejela a nejela a

nejela. Panu Kubátovi proto nezbylo než zavolat na Smíchov

pro pomocnou lokomotivu a dát svou mlsnou mašinku i

s vlakem odtáhnout domù.

Když dojeli na Smíchov, zastavili se právì pøed nádražní

budovou. Nejvyšší pán železnièáø už vìdìl, co se stalo, a vyšel

ven a prohlédl si zelenou a mlsnou a nemocnou mašinku. Pak

vážnì pokýval hlavou a øekl:

„Milá mašinko, bojím se, že jsi zcela ztracena a že

nám umøeš. Ještì nikdy jsem nevidìl mašinku tak zelenou, jako

jsi ty. Myslím, že tì dám odvléci do dílny a tam tì rozeberou na

souèástky. A pak tì prodáme do starého železa.“

Když to mašinka uslyšela, dala se do takového náøku a

pláèe, že z ní vytekla všecka voda, co jí ještì mìla v kotli. A

pak poèala prosit a naøíkat:

„Ne, prosím, prosím, jen to ne. Nechci se dát rozebrat,

né, né, né!“

A tloukla nárazníky a kývala øetìzy a vùbec si poèínala

jako smyslù zbavená.

- 66 -

Nejvyšší pán železnièáø se na ni ještì chvíli díval a

bylo mu mlsné mašinky opravdu líto. Avšak vìdìl, že kdyby

jen trochu povolil, mašinka by zakrátko opìt vyvádìla stejnì.

Proto øekl jen pøísnì:

„Odvlecte mašinku na vedlejší kolej a nechte ji tam

zatím stát. Rozmyslím si ještì, co s ní udìlám.“

Pak nechali mašinku stát na vedlejší koleji studenou

týden a pak ještì tøi dny. Teprve jedenáctý den ráno pøišel

nejvyšší pán železnièáø s panem Kubátem a prohlédli si

vyhaslou mašinku a øekli:

„Milá mašinko, rozhodli jsme se, že to s tebou ještì

jednou zkusíme. Avšak je to už naposledy, a zklameš-li nás,

pùjdeš opravdu do starého železa. Od dnešního dne budeš jíst

jen hnìdé uhlí, jako všecky mašinky, a budeš dostávat obyèejný

olej a obyèejnou vodu. Bìda ti, budeš-li si opìt nìco vymýšlet.

Potom už ti nepomùže ani mocný èernoknìžník Zababa.“

Øekne-li nìjaký železnièáø, že ani mocný èernoknìžník

Nechali mašinku stát na vedlejší koleji studenou

týden a pak ještì tøi dny

- 67 -

pan Zababa tu nepomùže, pak to znamená, že je to opravdu

vážné. To mašinka vìdìla, a proto se neodvážila ani vzdychnout.

Pak pøišli kluci uèedníci z výtopny a pøinesli v nùších

hnìdé uhlí a v konvièkách obyèejný olej a v putnách vodu

z vodovodu a naplnili zelenou a mlsnou lokomotivu. A podpálili

v její peci oheò a èekali, až se rozhoøí a až poène voda vøít.

Zelené, ošklivé a mlsné mašince to ovšem nechutnalo.

Avšak støežila se nìco øíci, protože se tuze bála. A když byla

vytopena, doufala mlsná mašinka, že už je vyhráno, teï že zase

pojede s vlakem na tra. Avšak v tom se velice mýlila. Musila

po celý mìsíc jezdit jen po smíchovském nádraží a sloužit jako

obyèejná posunovací mašinka, protože nejvyšší pán železnièáø

s panem Kubátem usoudili, že tak ošklivá zelená mašinka se

nesmí ukázat mezi lidmi na trati.

Mlsné mašince se to ovšem velmi zajídalo – avšak co

Pøišli kluci uèedníci z výtopny

- 68 -

naplat, uposlechla. Protože jít do starého železa – brr!

A jak tak jezdila a jedla hnìdé uhlí a pila obyèejný

olej, poèala se uzdravovat. Ani nepozorovala, že pøestává být

tak ošklivì zelená, ba že dokonce tu a tam na kotli už opìt

rùžoví. A za mìsíc si dokonce zvykla i na hnìdé uhlí a už se jí

nezdálo tak protivné a nechutné.

Jednoho dne opìt pøišel pan Kubát a vyšvihl se do

boudièky a øekl starému, mrzutému a pøísnému strojvùdci, který

zatím s mašinkou jezdil, že už ho vystøídá a že sám zkusí, zda

se mašinka opravdu uzdravila. A pak vyjel se svou mašinkou na

tra a jel až do Berouna bez zastávky a opìt zpátky. A mašinka

jela poslušnì a tichounce a ani jednou nevyprskla a nevyhodila

uhlí z popelníku a vùbec si vedla, jak si má vést poøádná a

poslušná mašinka. A rychlou jízdou krásnì zrùžovìla, takže

když se vrátili na smíchovské nádraží, nejvyšší pán železnièáø

øekl:

„Ano, tak je to v poøádku, naše mašinka se už zcela

uzdravila a smí opìt jezdit s osobními vlaky a snad i s rychlíky,

jen když už nebude mlsná.“

A rùžová mašinka opravdu už nikdy si nevybírala v jídle

ani v pití a jezdí do dnešního dne a je silná a zdravá.

Krásná rùžová lokomotiva

- 69 -

O NEPOSLUŠNÉ MAŠINCE

Když øezali a pilovali èernoknìžnickou mašinku, spletli

se øemeslníci a udìlali o komínek ménì. A zato jeden komínek

byl náramnì dlouhý, delší, než jaký mají poøádné mašinky, a

ještì k tomu s širokým kloboukem na konci.

Pøipevnili pak dlouhý komínek nejbližší mašince a

poruèili jí, aby s ním odjela. Mašinka vypadala ovšem

s vysokým komínkem trochu smìšnì mezi všemi ostatními a

nejvyšší pán železnièáø se zprvu na ni nemohl ani podívat, aby

se nesmál. Avšak všemu se uvykne, a posléze nikomu ani

nepøipadalo, že by vysoký komínek s kloboukem na vrcholu

byl nìèím zvláštním. Mašinka byla na nìj dokonce pyšná,

vynášela se jím pøed ostatními a považovala se za zcela zvláštní,

znamenitou mašinku. Vozívala obyèejnì osobní vlaky do

Berouna a do Zdic a nìkdy jí dovolili jet až do Plznì, když

Mašinka s dlouhým komínkem

- 70 -

jezdilo mnoho lidí o svátcích a o prázdninách.

Jejím strojvùdcem byl pan Veverka, který mìl domeèek

právì u zastávky v Dolních Mokropsech. Mìl svou mašinku

rád, a když se nìkterý železnièáø, obyèejnì takový, který byl na

smíchovském nádraží teprve krátce, smál vysokému komínku

jeho mašinky, zakabonil se jen a øekl:

„Nezáleží na komínku, ale na síle. A tu moje mašinka

má. Jen si zkuste, dokážete-li být v Berounì s dvaadvaceti

vagóny za èistou hodinu a zastavit pøitom na každé zastávce.

Moje mašinka to dokáže jako nic.“

Avšak jednu nectnost mašinka s dlouhým komínkem

mìla. Velice nerada poslouchala. Ne vždycky. Èasto byla po

celé týdny hodná, ale potom to do ní vjelo a poèala støapèit.

Hlavnì se nerada zastavovala na trati u zavøené návìsti. Byla

by nejradìji jela dál a nevšímala si èerveného svìtla, a pan

Veverka jí musil utahovat všecky brzdy, jen aby se zastavila. A

pøece se èasto stalo, že alespoò o metr nebo o dva pøejela rameno

návìsti, aèkoli jí pan Veverka èasto øíkal, že se to nesmí a že by

musil platit pokutu, kdyby je nìkdo udal.

Avšak pokud bylo jen to, že se zastavovala až kousek

za návìstí, pan Veverka zamhuøoval oèi a øíkal si, což, každý

má svou chybu. Avšak jednou se stalo cosi horšího. Bylo to

právì v sobotu v poledne, kdy jezdí mnoho vlakù a kdy všichni

lidé pospíchají, aby už mìli mìsto za zády. Mašinka s dlouhým

komínkem mìla vézt vlak ve tøináct dvacet osm do Plznì. Je to

zrychlený vlak, který zastavuje poprvé až v Berounì, a mašinka

se celý týden tìšila, jak se pìknì probìhne, jak ji nikdo nebude

brzdit a zastavovat. Avšak když už stála vytopena pøed výtopnou,

ohlásil nejvyšší pán železnièáø, že mašinka musí nejprve ještì

odvézt vlak ve dvanáct padesát do Dobøichovic a pak se rychle

vrátit a vzít teprve plzeòský vlak ve ètrnáct ètyøicet, protože

jedna mašinka se polámala a nebylo za ni ihned jiné náhrady.

Mašinku s dlouhým komínkem to velice mrzelo,

protože vlak ve dvanáct padesát byl docela pomalý vlak, který

- 71 -

dlouho stál na každé zastávce, a vlak ve ètrnáct ètyøicet také

nebyl tak pìkný a rychlý jako vlak ve tøináct dvacet osm.

Zastavoval už v Øevnicích a z Berouna pak dokonce už

zastavoval všude, dokonce i v Popovicích a v Praskolesích a

ve Vejprnicích a ve Svojkovicích.

Mašinka proto nevrle odfoukla ze svého komínku, a

když najíždìla na vagónky, vztekle vrazila do nárazníkù, až

vagónky poskoèily. Pak se však utišila a jen oddechovala parním

èerpadlem. Pan Veverka si pomyslil, že se mašinka již

umoudøila, a trpìlivì oèekával, až dostane znamení k odjezdu.

Mašinka pak vyrazila a jela pìknì pod Barrandovem a pìknì

zastavila v Chuchli a opìt pìknì zastavila v Radotínì. Pan

Veverka mìl radost, že dnes mašinka tak poslouchá. Z Radotína

vyjeli pøesnì podle jízdního øádu a pan Veverka poruèil, aby

topiè hodnì pøiložil mašince pod kotel.

Na to právì mašinka èekala. Dala si naložit plnou pec

uhlí a starala se, aby mìla co nejvíc páry. Protože se rozhodla,

že teï si prosadí svou. A vyrazila rychle, velice rychle. Pan

Veverka stále ještì nic netušil a pøed èernošickou zastávkou dal

ještì jednou pøiložit. Mašinka znovu vypustila èerný dým

Chtìl uzavøít koleèko regulátoru

- 72 -

z vysokého komínku a ze samé bujnosti sama od sebe zapískala

pøed hradlaøovým domeèkem.

Byli již pøed samou èernošickou zastávkou, když pan

Veverka chtìl uzavøít koleèko regulátoru. Avšak koleèko nic,

ani hnout. Mašinka je pevnì držela otevøené a pára se dál hnala

do válcù a pohánìla kola stále rychleji. Èernošická zastávka už

byla pøed nejbližší zatáèkou a pan Veverka vidìl, že mašinka

mu chce nìco ošklivého provést. I nechal regulátor regulátorem

a vzal páku brzdy. Avšak a dìlal co dìlal, páka se ani nepohnula.

A mašinka jen uhánìla, nevšímajíc si, že se pan Veverka lopotí

s brzdou a s regulátorem. A už byli v èernošické zastávce a

lidé, kteøí tu chtìli vystupovat, stáli u dvíøek a na plošinách.

Avšak mašinka jela stále rychleji a rychleji. Nic nedbala, že ji

pan Veverka prosí, aby se umoudøila, nic nedbala, že lidé u

dvíøek hubují a naøíkají, jen jela a jela. A už se blížila

k Mokropsùm. Pøed Mokropsy je návìst. Pan Veverka se jen

pøikrèil, když ji

míjeli, avšak naštìstí

byla návìst posta-

vena na volno. A

nyní tu byla

mokropeská zastáv-

ka a u ní domeèek

pana Veverky. Ma-

šinka si opìt vesele

zapískla, jen aby na

sebe hodnì upozor-

nila. A vskutku, na

zastávce stál zástup

lidí a železnièáøi,

kteøí všichni pana

Veverku znali, a na

zahrádce u plotu

stáli oba Veverkovi

Návìst

- 73 -

chlapci, aby vidìli, až tatínek pojede mimo. A ti všichni vidìli,

jak mašinka pyšnì minula zastávku, a vidìli, jak se pan Veverka

lopotí marnì s brzdou a regulátorem, a slyšeli, jak lidé na

plošinách láteøí a bìdují, že nemohou vystupovat.

A to všecko se jen mihlo kolem, jak rychle už mašinka

uhánìla. A už byli na mostì pøes Berounku a rachotilo to a

dunìlo, protože jeli rychleji než rychlík.

Nyní se však stalo to nejhorší: za mostem byla opìt

návìst, a ta už ukazovala na stùj. Mašinka toho dbala sotva

tolik, kolik pes o své blechy. Jen si pískla a vypustila oblak páry

a hnala se dál. Nyní už mìl pan Veverka opravdu strach. Což

když v Dobøichovicích není volná kolej a oni vjedou touto

rychlostí do nádraží a s nìèím se srazí. Pak bude vlak rozbitý a

všichni lidé, kolik jich vezou, budou zabiti nebo zranìni.

I poèal pøemlouvat nerozumnou mašinku, aby se

zastavila, dokud je èas, že jí všecko odpustí a nebude na ni

žalovat nejvyššímu pánu železnièáøi. Mašinka však mu jen pøes

rameno odpovìdìla:

„Chci se jednou poøádnì projet a èerta dbám o

nejvyššího pána železnièáøe. Když mi dovedl vzít mùj krásný

zrychlený vlak ve tøináct dvacet osm, a se nyní stará, abych

mìla volnou cestu.“

A jela dál, vjela už do všenorské zastávky, minula ji a

blížila se k dobøichovickému nádraží. Naštìstí již hradlaøi

telegrafovali, že se asi Veverkova mašinka zbláznila, a pan

pøednosta v Dobøichovicích rychle naøídil, aby uvolnili koleje.

A tak mašinka mohla projet bez pøekážky i dobøichovickým

nádražím.

Hnala se opìt rychle dál a tváøila se stejnì pyšnì jako

døív. Avšak uvnitø cítila, že se jí už tak dobøe nedaøí. Protože

pan Veverka tajnì poruèil topièovi, aby otevøel dvíøka topeništì,

a oheò mašince poèal pod kotlem vyhasínat a mašinka mìla

páry namále. Jela už o poznání pomaleji. Byla to však ještì

stále veliká rychlost a mašinka doufala, že se dostane jakžtakž

- 74 -

aspoò do Karlštejna. A šetøila párou, jak mohla, dokonce pøed

øevnickým nádražím si ani nezapískla, aèkoliv k tomu mìla

velikou chu.

Co naplat, a šetøila párou sebevíc, ohnì pod kotlem

ubývalo a s ohnìm i tepla a s teplem i tlaku páry ve válcích.

Mašinka jela stále pomaleji a pomaleji, nádražím v Zadní

Tøebáni se už proploužila sotva tak rychle jako nákladní vlak.

Avšak ještì se nevzdávala, ještì stále držela regulátor otevøený

a brzdu povolenou. „Aspoò kousíèek ještì pojedu,“ øíkala si

mašinka a pokusila se znovu si odfouknout z válcù. Nebylo to

už takové odfouknutí, jako když si hrdì odfukovala na

smíchovském nádraží, bylo to spíš, jako když si v zármutku

vzdychne a zapláèe. Pan Veverka v boudièce si toho povšiml a

jen se vesele zasmál a øekl:

„Milá mašinko, teï se uvidí, kdo s koho a kdo se bude

smát naposledy.“

Už se ani nepokoušel brzdit, protože vìdìl, že se

mašinka stejnì sama zastaví, až spotøebuje poslední trošku páry.

Tak se také stalo. Mašinka nedojela ani ke kluèickému

mlýnu na pùli cestì ke karlštejnskému nádraží, a už byla docela

bez páry. Ujela ještì nìkolik metrù setrvaèností a pak se zastavila

se zaskøípìním, jež se podobalo pláèi. A aby její hanba byla

ještì vìtší, zastavila se právì u èervené návìsti.

Sotva se zastavila, vyskákali lidé z vagónkù a všichni

se shrnuli okolo mašinky a tuzeji hubovali a láli jí a øíkali:

„Ty zlá mašinko, proèpak jsi nás odvezla až sem, aèkoliv

jsme chtìli jet jen do Èernošic a do Mokropes a do Všenor. Ted

se postarej, abychom se co nejrychleji dostali domù k obìdu,

máme už všichni veliký hlad.“

Mašinka jen smutnì zaplakala a øekla:

„Jak bych vás mohla odvézt, když nemám oheò

v ohništi a páru v kotli?“

Když to uslyšel pan Veverka, øekl jen pøísnì:

„Jak bych ti mohl dát oheò pod kotel, když nevím, zda

- 75 -

bys pak zase nezaèala být

neposlušná, sotva bys nabyla

síly. Kdo ví, kam bys nás

odvezla, kdybych ti povolil.“

Mašinka poèala

znovu škemrat a plakat a

naøíkat a slibovat, avšak pan

Veverka byl neoblomný a øekl:

„To je marné,

nevìøím ti už. Radìji zavolám

jinou mašinku z Berouna a ta

nás odveze. Ty už nás vézt

nesmíš.“

A uèinil tak opravdu

a zakrátko pøijela jiná mašinka

a pøipojila se k vlaku a

odvezla ho sama zpìt a

zastavila ve všech stanicích, a

neposlušná mašinka s dlouhým komínkem jen studená a bez

páry na konci vlaku pøihlížela. A vidìla cestou také, jak ji minul

zrychlený vlak ve tøináct dvacet osm a pak i zrychlený vlak ve

ètrnáct ètyøicet, který táhla jiná mašinka.

Když koneènì pøijeli na Smíchov, øekl pan Veverka

nejvyššímu pánu železnièáøi, co se stalo, a poprosil, aby byla

neposlušná mašinka potrestána. Nejvyšší pán železnièáø pak

urèil, že mašinka s dlouhým komínkem za trest bude vozit po

celý mìsíc jen nejpomalejší nákladní vlaky. To byla veliká

potupa pro mašinku s dlouhým komínkem, musila se jí však

podrobit, nechtìla-li se doèkat nìèeho ještì horšího.

Mìsíc trestu koneènì také uplynul a jednoho dne

mašinka s dlouhým komínkem opìt vyjela s osobním vlakem.

Jela tichouèce, jako když koèièka mìkce našlapuje, a stále se

po oèku ohlížela po panu strojvùdci Veverkovi, aby hned

uposlechla, kdyby si nìco pøál. A správnì zastavovala na

Její strojvùdce pan Veverka

- 76 -

zastávkách i u návìstí, správnì brzdila a správnì se rozjíždìla.

Nemohlo být krátce hodnìjší a zpùsobnìjší mašinky než

mašinka s dlouhým komínkem. Však se také pan Veverka

usmíval a každému mašinku chválil.

Všichni si opìt mašinku s dlouhým komínkem

zamilovali a vìøili, že je už zcela napravena a polepšena.

Avšak neposlušnost je zlá nemoc a tìžko se léèí.

Mašinka s dlouhým komínkem sice nyní již jezdila poøádnì a

neodvážila se provést podruhé takový zlý kousek, za jaký byla

potrestána, avšak v skrytu stále pøemýšlela o rùzných

darebnostech a poslouchala pana Veverku jen proto, že se bála.

A poslušnost ze strachu obyèejnì za mnoho nestojí. Neposlušná

mašinka s dlouhým komínkem totiž tajnì snila o velice

nebezpeèné a špatné vìci: toužila se také jednou podívat do

Prahy na veliké hlavní nádraží. Tam však nesmìjí obyèejné

mašinky jezdit, tam jezdí jen elektrické lokomotivy a jen zøídka,

tuze zøídka nejvyšší pán železnièáø dovolil jet na hlavní nádraží

také velikým rychlíkovým lokomotivám.

Mašinka s dlouhým komínkem to vše vìdìla a ani se

neodvážila poprosit pana Veverku, aby ji jednou na hlavní

nádraží s sebou vzal. Avšak co naplat, její touha byla stále vìtší.

A zlá, chlubivá elektrická lokomotiva její touhu stále

roznìcovala. Elektrická lokomotiva totiž stávala obyèejnì na

slepé koleji na konci nádraží a èekala, až pøijede nìjaký vlak,

který by mohla odvézt na hlavní nádraží. Mašinka s dlouhým

komínkem tu èasto stávala také a elektrická lokomotiva z dlouhé

chvíle a hlavnì z chlubivosti jí líèila všecky krásy velikého

hlavního nádraží. Jaké je tu krásné zasklené nástupištì, kolik je

tu kolejí a výhybek a jak mnoho železnièáøù s èervenými

èepicemi se tu stará o vlaky a o mašinky.

Hloupá mašinka s dlouhým komínkem to vše

poslouchala a toužila a toužila. Ani jí na mysl nepøišlo, že

elektrická mašinka se jen planì chlubí. Pøedstavovala si vše na

hlavním nádraží ještì daleko krásnìjší, než jak to elektrická

lokomotiva líèila.

- 77 -

Elektrická lokomotiva stávala na slepé koleji na konci

nádraží

Koneènì hloupá mašinka s dlouhým komínkem

dospìla tak daleko, že poèala vymýšlet, jak by se na hlavní

nádraží dostala bez vìdomí nejvyššího pána železnièáøe a pana

strojvùdce Veverky. A jak vymyslila, tak provedla.

Nejprve po celý týden si schovávala uhlí do popelníku,

aby se jí nemohlo stát, že by zase nìkdy zùstala bez ohnì a bez

páry. A pak jednoho veèera pøijela z Berouna s osobním

vlakem. Zùstala s ním stát na ètvrté koleji pøed nádražní

budovou a poèkala, až všichni lidé vystoupí. Pak dokonce

sestoupil i pan Veverka z boudièky a øekl svému topièi, aby

mašince ještì pøiložil, že jen zajde do kanceláøe nìco vyøídit a

pak že pojedou do výtopny. Sotva pan Veverka sestoupil, odešel

i topiè, kterého netìšilo hlídat prázdný vlak.

Nyní se neposlušná mašinka opatrnì rozhlédla a vidìla,

že pøišla její chvíle. Nádraží bylo zcela prázdné, jen pár

lucernièek se v dálce na druhém konci nádraží míhalo. Mašinka

se tichouèce vyvlekla ze spojek, jež k ní poutaly vlak, a pak

pomalièku, pomalièku se dala do pohybu. Ani trochu páry

nevypustila, jako duch se šinula k výhybkám. Teprve za

výhybkami se trochu rozjela a vjela na násep a po náspu

k mostu. Nyní byla nádražní svìtla daleko vzadu a mašinka

vìdìla, že ji už nikdo nezadrží. I vyfoukla oblak páry a kouøe a

jisker a vyrazila rychle vpøed.

- 78 -

Vjela na most a až se jí dech zatajil nad tou krásou.

Byla vysoko nad øekou a svìtla na nábøežích planula a lidé se

tu procházeli a elektriky zvonily a auta houkala. Mašinka, jež

to nikdy ještì nevidìla, byla pøesvìdèena, že to ji všichni tak

vítají, i zapískla si dlouze na p횝alu a vypustila ještì více jisker

z komína.

Už byl most za ní a nyní vjela do vyšehradského

nádraží. I tady se jí vše líbilo, avšak øíkala si: Když tady je vše

tak krásné, jaká asi to bude teprve krása na hlavním nádraží? A

jela ještì rychleji, aby tam byla co nejdøíve.

Jela a jela a jela a už byla ve vinohradské zastávce.

Tady bylo na nástupišti nìkolik železnièáøù a mašinka se jim

chtìla pìknì ohlásit, i zapískla znovu ze všech sil. A jen se

okolo nich mihla.

Nyní byl pøed ní èerný tunel. Mašinka na nic zlého

nepomyslila a hnala se do nízkého èerného tunelu. Avšak bum

a bác a tøesk a køáp – bylo po její slávì. Mašinka náhle ucítila

strašlivou bolest a slyšela, jak se cosi láme a tøíští a trhá a kácí,

a pak už pozbyla vìdomí. Všecko se pøed ní zatmìlo a byla

èerná noc.

Teprve za dlouhou chvíli se vzpamatovala, když se

okolo ní sbìhli železnièáøi a montéøi a dìlníci. Opatrnì otevøela

oèi a vidí úplnou spouš. Její krásný dlouhý komínek, na nìjž

byla tak pyšná, se i s kloboukem válel na zemi. A místo komínku

jí zùstal jen malièký pahýlek, zohýbaný a zurážený. A kdyby

jen to! Pahýlek ukrutnì bolel a pálil, že mašinka myslila, že to

ani nevydrží. A ta hanba! Radìji znovu omdlela.

Avšak co platno omdlívat? Opìt ji vzkøísili a pak ji zase

dali odvléci staré, ošklivé posunovací lokomotivì na Smíchov.

Tady už èekal nejvyšší pán železnièáø a velice se zlobil

a mraèil. Mašinka se pøed ním krèila, avšak nemohla se udìlat

tak malièká, aby ji nejvyšší pán železnièáø neuvidìl.

A nejvyšší pán železnièáø øekl hrozným hlasem:

„Zlá, neposlušná a nenapravitelná mašinko! To, co jsi

- 79 -

Vlekou mašinku s uraženým komínem

dnes provedla, už ti nikdy, nikdy neodpustím. Za trest budeš na

vìèné èasy pracovat jako špinavá, opovržená a špatná

posunovací mašinka. Ani pøi posunování nikdy nesmíš sem,

k nádraží, budeš jezdit vždycky jen vzadu na nákladním

nádraží. A komínek ti nespravíme, necháme ti jen pahýlek, aby

sis vždycky pøipomenula, co jsi zlého provedla.“

Jak domluvil, otoèil se a odešel a nic nedbal, že mašinka

pláèe a prosí a slibuje.

A od tìch èasù mašinka tahá špinavé nákladní vagónky

vzadu na nádraží a je sama špinavá a rezavá a ošklivá, takže

nikdo, kdo ji vidí, ani neuvìøí, že kdysi byla pìkná a pyšná a

silná.

- 80 -

O MAŠINCE, KTERÁ NECHTÌLA JEZDIT PO

KOLEJÍCH

Jednoho dne se

rozhodla veliká a silná

nákladní lokomotiva, že už

nebude jezdit po kolejích.

Už ráno, když vyjíždìla

z výtopny, aby se pøipojila

k vlaku, øekla ostatním

mašinkám:

„Dnes se vydám na

cesty, jako že jsem jedna

z mašinek, které mìly za

maminku velikou èernok-

nìžnickou lokomotivu. A

pojedu a pojedu a pojedu a

sem se už nikdy nevrátím.

Protože se mi už znudilo

stále se dát vodit kolejemi.

Teï pojedu, kam mne oèi

povedou a kola ponesou, a zažiji veliká a krásná dobrodružství.“

Vypustila veliký oblak páry a zasyèela a ani se

neohlédla. A pøijela k nástupišti a vzala si svùj vlak – byl to

tìžký nákladní vlak, plný ovoce a mouky a obilí – a vyjela

s velikým hlukem z nádraží. A jela a jela, až pøijela do Berouna.

Po cestì se tváøila, jako by nemìla nic zlého za lubem, a její

strojvùdce opravdu nic netušil. V Berounì dostali od pøednosty

stanice rozkaz, aby nìkolik vozíèkù odpojili a jiné si opìt

pøipjali.

Na to právì mašinka èekala. Sotva se odpojila od

vozíèkù, již se rozjela a jela pøes výhybky až na slepou kolej,

jež konèila nárazníky na tyèi. Mašinka se opìt rozjela a hup,

Podivný cestující

- 81 -

už byla u nárazníkù. Vykøikla na nì zhurta:

„Kliïte se mi z cesty, jedu do svìta !“

A plnou silou do nich vrazila. Nárazníky, nepøipraveny

na takové špatné zacházení, se jen nárazem ohnuly a pustily

mašinku dál. Mašinka, pìknì rozjetá, se pøes nì pøenesla a už

byla venku z kolejí. To bylo právì to, po èem toužila.

Dopadlo to však jinak, než si pøála. Sotva se octla na

prázdném náspu, už se jí tìžká kola zarývala do zemì a

poskakovala po kamenech, až se mašince komínek otøásal.

Chtìla zaboèit nìkam, kde by se jí lépe jelo, avšak nedaøilo se

jí poruèit pøedním otáèivým koleèkám, a èím více se o to

pokoušela, tím blíž se dostávala k okraji vysokého náspu. Nyní

to drncalo ještì víc a mašinka mìla už skoro strach. V úzkosti

se pokoušela zabrzdit. Jakmile zabrzdila, její kola se ještì víc

zaryla do zemì a kotel se naklonil a mašinka jen tak tak, že

nespadla z náspu. Pøece se však zastavila, na samém,

samotinkém okraji propasti.

Rozhlédla se svými lucernièkami a pátrala, jak by se

odtud dostala. Ne, opravdu to jinak nepùjde než couvnout,

protože násep tu konèil pøíkøe na všecky strany. Dobøe, couvne

Zastavila se na samém okraji propasti

- 82 -

tedy trochu a nìjakou cestu si už najde. Pøehodila tedy páku u

regulátoru a pustila opatrnì páru do válcù. Nebylo to nic platné,

kola se ani neotoèila. Byla hluboko zaboøena do hlíny, a a se

mašinka pokoušela sebevíc, nepohnula se. Co nyní dìlat?

Pokoušela se ještì mnohokrát až se

všecka rozžhavila námahou, až jiskry létaly v divokých

kotouèích z jejího komína, hlína a kamení však ji držely pevnì

v zajetí. Koneènì pozbyla posledního zbytku odvahy a poèala

dlouze pískat a pískat a pištìt o pomoc.

Teprve po dlouhé dobì její volání zaslechli na nádraží

a pak pøišlo mnoho železnièáøù a pøinesli øetìzy a páky a

zdvihadla a pomalièku, velice pomalièku ji zdvihli a odtáhli

zpìt na koleje a po kolejích zpátky do nádraží.

Dopadlo to koneènì ještì velmi dobøe, mašinka mohla

být opravdu ráda, že se jí nestalo nic horšího. Byla však proto

nešastná a nespokojená, a když ji zapøáhli do vlaku a poslali ji

zpìt na Smíchov, jela s nechutí a nerada. A na Smíchovì odjela

do výtopny rozhnìvaná, ani nepozdravila ostatní mašinky, jež

tu už byly na noc shromáždìny. Když se jí vyptávaly, jak se

stalo, že se pøece vrátila, když pøece ráno øekla, že pojede do

svìta, jen se na nì osopila, aby si hledìly svého, ona že jim

nebude pro blázny. Že o to nestojí, aby jezdila nìkde po svìtì,

to že øekla jen tak a ony že jsou hloupé, když jí uvìøily.

To ovšem byla jen výmluva a mašinka to vìdìla a hryzla

se tím. A poèala pátrat a zkoumat, jak by to zaøídila, aby se

opravdu jednou do svìta dostala a neskonèila svou cestu zase

tak smutnì hned na prvním kroku.

Dlouho nemohla nic vymyslit, až koneènì jedna velice

stará posunovací lokomotiva jí dala dobrou radu:

„Milá mašinko, jediný, kdo ti mùže pomoci, je velký a

mocný èernoknìžník Zababa, zkus ho najít.“

Od toho dne mašinka všude hledala èernoknìžníka

Zababu. Ohlížela se po nìm na smíchovském nádraží, ptala se

na nìho i na ostatních stanicích, nikdo jí však nedovedl povìdìt,

- 83 -

kde èernoknìžník pøebývá. Plynuly týdny a mìsíce a mašinka

stále vìdìla jen to málo, co jí povìdìla stará posunovací

mašinka.

Až jednoho dne jela noèním vlakem z Berouna do

Prahy. Toho dne pršelo a velká voda na Berounce podemlela

náspy za Karlštejnem a všecky vlaky mìly zpoždìní. Naše

mašinka pøijela do Zadní Tøebánì sotva pár minut pøed pùlnocí,

aè v tu dobu už mìla být dávno na Smíchovì. Zde ji zavedli na

vedlejší kolej a øekli jí, že musí poèkat a pustit napøed rychlík

z Písku, který mìl ještì vìtší zpoždìní. Mašinka tedy zùstala

stát na vedlejší koleji a èekala.

Bylo úplnì tma a ticho, jen rozvodnìná Berounka dole

pod tratí huèela a šplouchala a d隝 tiše bubnoval na støechu

boudièky a na kotel. Mašince bylo zima a smutno a také její

strojvùdce byl všecek zmrzlý a utrápený. Když èekání na rychlík

trvalo již dlouho, strojvùdce se sebral a odešel, aèkoliv je to

pøísnì zakázáno, a šel se ohøát k hradlaøi do jeho budky.

Mašinka tu zùstala zcela sama a jen její lucernièky slabì svítily

do tmy. Vlak vzadu za ní byl také tichý a prázdný, nikdo již

s nimi nejel, protože na všecka nádraží pøišli tak pozdì, že

lidé odjeli už dávno døívìjšími vlaky. Jak tak mašinka stojí na

èerném a tichém nádraží a tichý èerný vlak stojí za ní, ozvaly

se kroky. To jediný cestující, jenž sedìl až v posledním vagónì,

se vydal podívat se, kdy pojedou dál. To si alespoò mašinka

myslila. A myslila si také, že vlastnì ani neví, kde nastoupil,

protože všecka nádraží, co jimi projeli, byla prázdná. Zatímco

mašinka pøemýšlela, pøišel cestující až k ní. A mašinka vidí, že

je to opravdu podivný cestující. Mìl veliký èerný pl᚝, který

ho zahaloval od hlavy až do paty, že mu bylo vidìt jen oèi, jež

svítily tajemným zlým svìtélkem. Mašinka se až otøásla, když

zahlédla tyto svítící oèi, pøipomínající zlá èervená svìtla

zakázaných návìstí.

Cestující chvíli mašinku obcházel, bruèe si nìco pro

sebe, a pak se postavil mezi kolejemi, právì mašince pøed

lucernièkami, a øekl:

- 84 -

„Milá mašinko, vím, po èem už dlouho toužíš a koho

bys chtìla nalézt. Je to od tebe nerozumné, ale vyplní se ti to.“

Mašinka se až zachvìla, jak ostøe znìl hlas neznámého

cestujícího. Avšak pøece si pomyslila, že je to šastné setkání a

že se koneènì nìco dozví o èernoknìžníku Zababovi. Setøásla

proto strach a øekla:

„Ano, chtìla bych o nìco poprosit mocného

èernoknìžníka Zababu.“

Cestující trochu odhrnul límec svého velikého èerného

pláštì a jeho oèi ještì èervenìji zasvítily, jak na nì padl odlesk

svìtel, zasmál se a øekl:

„Popros mne tedy. Protože já sám jsem mocný a silný a

zlý èernoknìžník Zababa. Dej však pozor, abys prosila o nìco

rozumného, protože ti splním všecko, oè mne požádáš, a nebudu

ani trochu dbát, co se s tebou pak stane.“

Ještì nyní se hloupá mašinka mohla zachránit, avšak

byla tak zatvrzelá ve své touze a byla tak šastna, že koneènì

èernoknìžníka nalezla, že jí to ani na mysl nepøipadlo, a vyhrkla

pøekotnì:

„Chci, abys udìlal, abych mohla jezdit bez kolejí!“

V té chvíli právì vjel na nádraží písecký rychlík

s obrovským hømotem a mašinka ani neslyšela, co èernoknìžník

øekl, tušila jen, že je to mocné zaklínání. Sotva èernoknìžník

doøíkal své zaklínání a mávl hùlkou, kterou vytáhl ze širokého

rukávu svého èerného pláštì, cítila mašinka, že se její koleèka

mìní, že se stávají širšími a že se už nemùže na kolejích ani

udržet. A pak èernoknìžník vykøikl tak silným hlasem, že

pøehlušil hluk uhánìjícího rychlíku:

„Jeï si!“

Mašinka poslušnì zabrala svými písty a táhly a setøásla

vlak, ke kterému byla pøipoutána. Pøipadala si náramnì lehká a

šastná, když se sesmekla z kolejí, a vyrazila ven z nádraží po

silnici a pak spící vesnicí podle potoka, kde jakživa nebyla. A

nezùstala po ní leè pára, a i ta se rozptýlila, a když koneènì

- 85 -

strojvùdce vylezl z hradlaøovy boudy, byl tu jen opuštìný èerný

vlak bez lokomotivy a bez jediného cestujícího, protože i mocný

èernoknìžník zmizel a rozplynul se ještì dokonaleji než kouø

nebo pára.

Mašinka zatím jela a jela a jela. Bylo jí blaženì – nyní

se uskuteèòovalo, po èem tak dlouho toužila. Široká, pevná

kola, jež jí pøièaroval kouzelník, se pevnì opírala o cestu a

stejnomìrnì zabírala. Vydávala z komína spokojené výdechy

kouøe a páry a rozhlížela se svítilnami bystøe okolo sebe. Pravda,

tady ještì nikdy, nikdy nejela mašinka. Projela vesnicí, kde už

všichni lidé spali, a jen psi se rozštìkali, když slyšeli její supìní.

Za vesnicí cesta stoupala a mašinka poèala tìžce

oddychovati. Avšak pøemáhala kopec a zdálo se jí to dokonce

lehké a zábavné. Pak opìt silnice vedla dolù, do údolí a

k potoku a k rybníku. Mašinku náhle jala opatrnost a zastavila

se u rybníka a spustila hadici do vody a naèerpala plnou nádržku,

protože si vzpomnìla, že kdysi stará lokomotiva ve výtopnì

vyprávìla pohádku o poušti, kde vùbec není vody.

Když se napojila, dala se znovu do jízdy a jela, až

minula opìt jednu spící vesnici a pak ještì jednu. Jela stále po

silnici a sledovala ji ve všech zákrutech a kopeècích. Zdálo se

jí sice, že ten, kdo silnici stavìl, byl docela nerozumný, nikdy

ještì nevidìla na trati tolik zákrutù a tolik stoupání, nahoru i

dolù, bez rozmyslu a bez potøeby. To tra je vedena jinak,

v plynulých a rozvážných køivkách, tak, aby se mašinky

zbyteènì neudýchaly a aby se jim nezatoèila hlava ze samých

zatáèek.

Pak si však vzpomnìla, že právì poøádek a pøesnost se

jí nejvíc znechutily a pro nì toužila dostat se jednou dolù

z kolejí. I zastydìla se za svoji slabost a øekla si:

„Nezùstanu ani na silnici, protože i ta mi pøipomíná

tra.“

Jakmile uvidìla mùsteèek, vedoucí do polí, zaboèila

na nìj a vyjela na rozježdìnou polní cestu. Tady se ovšem jelo

- 86 -

ještì hùøe, hned levá, hned pravá kola se ocitala ve vzduchu,

mašinka kolísala a namáhala se. Nepopustila však, zaala jen

zuby a øekla si:

„Kdo chce mít dobrodružství, nesmí se dát zastrašit hned

na poèátku. Tøeba právì na konci této špatné cesty zažiju nìco

zvláštì krásného.“

A šplhala a šplhala a projíždìla výmoly a jela brodem

pøes struhu a pak zase rovnou vzhùru do stránì, až pøijela k lesu.

Už z dálky ucítila chlad, vanoucí od hustých stromù, a

neznámou vùni, jíž zdaleka podobnou cítívala jen tenkrát, když

vezla vlak naložený pokácenými kmeny.

Vjela tedy odvážnì pod první stromy. Avšak tady byla

cesta ještì horší než døíve, hluboko rozježdìná a mokrá, plná

bahna a louží, jimiž se brodila, až èerný kal daleko široko støíkal.

Bylo tu také strašnì temno, nevidìla, jen co slabé lucernièky

nad jejími nárazníky dosvítily. A ozvìna jejího oddechování se

Lokomotiva vjela do lesa

- 87 -

pøíšernì rozléhala po lese. Mašinka až zatajila dech a byla by

se doopravdy bála, kdyby si to nezakázala a kdyby se násilím

nenutila do odvahy.

Jela a jela a les byl stále hustší a opuštìnìjší. Už se

domnívala, že nikdy nebude mít konce, když koneènì stromy

øídly a v dálce mezi kmeny problesklo míhavé a èervenavé

svìtlo. Bylo to stranou od cesty, avšak mašinka se tak zaradovala,

že koneènì nìkoho nalezne, kdo ji vyvede z èerného lesa, že

se pustila rovnou mezi stromy ke svìtélku. Jen tak tak se vyhýbala

stromùm a jámám, jichž tu bylo plno, postupovala stále

pomaleji, avšak svìtélko se pøece blížilo.

Pak už dokonce vidìla, že svìtlo pochází od ohýnku, a

ještì o nìco pozdìji zpozorovala èerné postavy lidí, sedících

okolo ohnì. Rozjela se proto rychleji a ani nedbala, že drtí

slabší stromy pøed sebou, tak byla dychtivá, aby už byla u

ohýnku.

Jak se tak øítila lesem a porážela stromy a oddychovala

a pištìla, tropila obrovský rámus, až veverky a zajíci, ba i srny

a kolouši poplašenì utíkali.

Také lidé u ohýnku ji slyšeli a nejprve nevìdìli, co se

to dìje, myslili, že se snad žene bouøka. Pak však už zahlédli

mezi stromy lucernièky, a jen se rozhlédli, dostali strach a vzali

nohy na ramena. Mìli proè utíkat, protože to byli loupežníci,

kteøí se tu utáboøili a právì se dìlili u ohýnku o peníze.

Mašinka mezi nì vrazila a zastavila se u samého ohnì

a volala na nì:

„Poèkejte na mne, neutíkejte, chci se vás zeptat na

cestu!“

Kdepak loupežníci, utíkali, køoví nekøoví, pøíkop

nepøíkop, každý na jinou stranu. Sotva se mašinka nadála, byla

u ohýnku sama. Zùstala stát, všecka zmatena, nevìdouc, co si

má o nich myslit. Hnát se za nimi ve tmì nemohla, kde už jim

také byl konec! Dívala se jen okolo sebe, co tu loupežníci

zanechali. Bylo tu zlata a penìz a drahých klenotù, rozházených

- 88 -

po zemi, jak je loupežníci zanechali na svém útìku – avšak

mašinka nevìdìla, k èemu by ty lesklé vìci byly. Nevšímala si

jich, nedbala ani, že její koleèka stojí na samém zlatì. Spíš se

dívala se zalíbením na velikou hromadu døíví, vìtví a polínek,

jež si loupežníci pøipravili na oheò. To mìlo pro mašinku

cenu – ale zlato?

Opatrnì sesbírala døíví, kam až dosáhla, a pøiložila si

je pod kotel. Alespoò k nìèemu mi ti divní lidé byli, i když

pøede mnou utekli, pomyslila si.

Když si pìknì pøiložila, poèala uvažovat, kam se vydá

dál. Avšak cesty tu nebylo, jen malá mýtinka a za ní opìt hustý

les. Tudy se nemùže v noci plahoèit. I zùstala radìji u

uhasínajícího ohýnku a èekala, až se rozední.

Noc postupovala a zdálo se, že už se snad rozednívá,

tak se v lese poèalo jasnit. Avšak do rána bylo ještì daleko, to

se jen nebe vyjasnilo a mìsíc vyšel mezi stromy. Mašinka se

jako u vytržení dívala na tu krásu, která se v bílém mìsíèním

svìtle pøed ní objevovala. Vše bylo jako zalité nejkrásnìjší

hustou párou, jenže to nebylo jako pára, kterou vyfukují

lokomotivy, bylo to mnohem jemnìjší a krásnìjší.

A sotva se dosyta nadívala, již slyšela, jako by odnìkud

pøicházela krásná hudba. Znìlo to zdaleka ššš a pak zase dlouze

šššc šššc uíít, krátce, jako když si v dálce lokomotivy zpívají,

jenže mnohem, mnohem krásnìji, než kdy slyšela lokomotivy

zpívat.

Zpìv byl stále krásnìjší a hlasitìjší a mašinka sladce

trnula. Už otvírala ventil své p횝aly, aby ten krásný zpìv

doprovázela, když tu zcela ustrnula.

Na mýtince naproti ní, skoro na dosah, v plném

mìsíèním svìtle a v oblacích nejjemnìjší páry se objevila

lokomotiva. A za ní druhá a tøetí a ètvrtá. A poèaly krásnì tanèit

a proplétat se a vypouštìt obláèky té krásné páry a tu a tam i

nìjakou jiskru, jež vypadala jako nejjasnìjší hvìzda. A zpìv

znìl stále silnìji ššš uíít šc šc kššš a zase uíít uíít. A pak dokonce

- 89 -

se mašinky na mýtinì postavily na zadní kola a držely se táhly

jedna druhé a pomalièku se otáèely a uklánìly. Mašinka je

obdivovala a žasla nad nimi, protože vìdìla, že ona sama by

ani zanic se nedovedla postavit na zadní koleèka a takhle krásnì

tanèit. A poznala, že to nejsou obyèejné lokomotivy ze železa

a z mìdi, ale lokomotiví víly.

Pak ještì na mýtinì poèala vyskakovat svìtélka, a byla

to jen bílá a zelená svìtélka a tu a tam nìjaké modré, avšak

žádné èervené. Nyní se již mašinka nedovedla udržet, zapískala,

jak nejkrásnìji dovedla, jemnì a tichounce, na svou p횝alu.

Hned se však zarazila, protože její p횝ala vydala jen svùj

obyèejný hrubý hvizd, který se ani nedal pøirovnat ke krásnému

zpìvu lokomotivích víl.

Nikdo si toho však na mýtinì ani nepovšiml a víly

tanèily dál svùj tanec a zpìv nejkrásnìjších p횝al znìl dále.

Mašinka se chvíli ještì stydìla, avšak když vidìla, že si jí nikdo

nevšímá, alespoò vypustila trochu páry svým nejmenším

ventilem, a když se nic nestalo, dodala si odvahy a vyjela na

mýtinu.

Lokomotiví víly tanèí

- 90 -

Sotva však vyjela ze stínu stromù, náhle víly, jako když

do nich støelí, polekanì zapískly a zmizely a mìsíèní svìtlo

také náhle zhaslo a nad stromy se ukázalo jen rudé výstražné

svìtlo. Mašinka se ulekla, že porušila kouzlo, a zùstala stát na

samém okraji mýtiny mezi palèivými kopøivami a bodavými

ostružinami.

Bylo zima, na mýtinu padala rosa a noc nekonèila a

nekonèila. Mašinka si trochu pøiložila pod kotel, aby se ohøála,

jen tak zcela malièko, co by se oheò udržel a nevyhasl, protože

uhlí jíž bylo namále a døíví po loupežnících daleko ve tmì

k nenalezení.

Každé trápení však má svùj konec a mašinka, všecka

prokøehlá a popíchaná, náhle ucítila, že les okolo ní je jaksi

jiný. Bylo sice stále ještì tma a zima snad ještì víc, avšak tma

nebyla již èerná, ale spíše jakoby modravá, hluboce temnì

modrá. A pak daleko za pasekou se ozvalo ptaèí pípnutí a jiné

mu odpovìdìlo z vysokého smrèí a závan vìtru rozechvìl listy

osiky a odkudsi z dalekých polí zavanula chladná vùnì ornice

a pak se nad lesem ukázalo jasnìjší nebe, jen takový o znáníèko

svìtlejší lem nad korunami stromù.

Ach, jak nyní bylo mašince zima. Ranní rosa se

usazovala na boudièce a na kotli a na všech táhlech, drobouèká

a hustá jako šedivý kožíšek. I tak však bylo lépe, svìtlo zaplašilo

všecky noèní strachy a dalo v mašince vzrùst novým nadìjím.

Øíkala si:

„Jen co se docela rozední, pojedu dál, a to by bylo,

abych do veèera nedojela do zemì mašinek, do té zemì, o

které vyprávìly nejstarší lokomotivy na nádraží, že v ní není

leè sama blaženost a nejkrásnìjší lokomotivy a žádné èervené

návìsti a žádné uzavøené koleje.“

Když se však zcela rozednilo, mašinka zatrnula. To, co

se jí v noci zdálo širokou pasekou, na které tanèily lokomotiví

víly, byl jen okraj starého lomu. Ještì nìkolik otoèení kol, a

mašinka by se byla zøítila dolù do propasti. Tam ji tedy chtìly

- 91 -

lokomotiví víly zlákat. Až

se všecka tøásla hrùzou,

když si pomyslila, že by

nyní ležela rozbita nìkde

dole pod skálou, a dlouho

se neodvažovala ani se

pohnout.

Zatím již vyšlo

slunce nad lesem a

poèínalo slabì høát.

Mašinka se zvolna

vzpamatovávala a poèala

se rozhlížet, zda není

nikdo poblíž, koho by se

zeptala na cestu do

kouzelné zemì mašinek.

Avšak jen zajíc vyskoèil

z køoví a pøebìhl. Mašinka

se ani nepokusila se ho zeptat – co také mùže takový zajíc

vìdìt o zemi mašinek?

Rozhlížela se tedy dál, a opravdu, tam mezi stromy

pøichází èlovìk. A míøí rovnou k ní.

Èlovìk, byl to houbaø z vesnice, se pøiblížil až na okraj

lesa a znenadání pøed sebou spatøil dýmající mašinku. Odplivl

si nejprve leknutím a promnul si oèi, protože se domníval, že

je to mámení. Jak by ne – uprostøed hlubokého lesa, na samém

okraji skály potkat mašinku! To se nestane každého dne. Pak si

však dodal odvahy a pøikroèil blíž a mašinku si dùkladnì

prohlédl. Nakoukl i do boudièky a pak i pod kola, hledal

strojvùdce. Mašinka sice houbaøe sama hned oslovila a øekla:

„Šlechetný zachránce, pomoz vysvobodit ubohou, opuštìnou

mašinku,“ avšak èlovìk její øeèi nerozumìl, zdálo se mu jen,

že pára zasyèela, a nic si nevšímal toho, co se mu namáhala

mašinka øíci. Ještì jednou ji obešel a pøesvìdèil se, že je tu

Stála na okraji starého lomu

- 92 -

sama, opuštìná, bez strojvùdce i bez topièe. I øekl si, že asi

zabloudila nebo že ji vyhnali z nádraží, že krátce o ni nikdo

nestojí a že nikomu nepatøí. A protože zamlada, pøedtím, než

se stal chalupníkem, pracoval také na trati, domníval se, že

nìèemu o mašinkách rozumí a že si i s touto opuštìnou

mašinkou bude vìdìt rady. A že se mu vùbec k lecèemu mùže

hodit. Že si tøebas s ní bude i vydìlávat, že ji bude pùjèovat po

vsi na práci, k mlátièkám a tak podobnì.

Už si pøedstavoval, jak mu mašinka pøinese slávu a

bohatství, jak se všichni ve vsi i v okolních osadách budou

shánìt po jeho službách a on jen bude sbírat peníze, které mu

mašinka vydìlá. A jen domyslil, vyšvihl se do boudièky a sáhl

na páèky a øekl:

„Milá mašinko, odvezu si tì teï z lesa. Uvidíš, že se ti

u mne bude líbit.“

Mašinka, jak byla dùvìøivá, si pomyslila, že èlovìk ji

chce opravdu zachránit a vyvést z pustiny na cestu do kouzelné

zemì mašinek, a poslušnì se dala øídit. Èlovìk ji opravdu øídil

nejprve prùsekem a pak døevaøskou stezkou a pak vozovou

cestou až k lesní silnici a stále dál po silnici až na konec lesa.

Sotva hustý les odstoupil od silnice, ukázala se pod kopcem

veliká vesnice a èlovìk namíøil mašinkou rovnou k vesnici.

Na okraji vesnice jim pøibìhl naproti zástup klukù a

pøipojili se k nim s jásotem a pokøikem.

„Vávra jede na lokomotivì, ahoj.“

A jiní jim odpovídali a pokøikovali:

„Vávro, svez nás,“ a zavìšovali se vzadu na nárazníky

a jiní opìt metali kotrmelce v prachu pøed nimi.

Byl to obrovský halas a tartas a mašinka se jen usmívala

a øíkala si, že tak pìkné uvítání ještì nikdy nezažila. Avšak její

nový pán nic neøíkal, jen se mraèil a obèas odehnal

nejvšeteènìjšího kluka, který se jim nejvíce pletl do cesty. A

míøil rovnou pøes vesnici ke staré, roztrhané chalupì, kde bydlil.

A tady zatoèil mašinku do dvorka a u kùlny jí surovì utáhl brzdy,

- 93 -

až se se zaúpìním

zastavila. Pak seskoèil a

nalezl pod kùlnou kus

starého øetìzu a tím

mašinku pøipoutal ke staré,

napolo uschlé hrušni.

Mašinka tu stála,

smutná a zklamaná, skoro

vyhaslá, a øíkala si:

„Proto jsem

toužila a proto jsem všecko

podstoupila, aby mì

nìjaký nièemný chalupník

svázal øetìzem?“

Avšak mìly pøijít

ještì horší vìci.

Odpoledne se chalupník

vrátil a s ním ještì

podmraèený a nevrlý

mladší èeledín. Vyhoupli se oba do boudièky a pøihodili pod

kotel trochu mizerného kamenitého uhlí. Když se oheò rozhoøel,

odvázali mašinku a poruèili jí, aby vycouvala ze dvorka.

Mašinka se podvolila, co jí jiného zbývalo? Sotva však byla na

cestì, pøivázali k ní zezadu dva tìžké døevìné vozy a za nimi

ještì tøi obyèejné pluhy. S tím musila mašinka jet pøes vesnici,

zatímco všecko za ní praštìlo a øinèelo. A pak jí poruèili, aby

jela na pole. Tady odpojili vozy a zavìsili jí za uhlák jen pluhy.

A pak musila mašinka jezdit nahoru a dolù rozbláceným polem

a orat až do tmy, až již byla všecka zkøehlá a uondaná. Mašinka

sípala hanbou nad tím ponížením. Vždy ani nejubožejší

posunovací mašinka nemusila dìlat to co ona, takto po dlouhé

hodiny jezdit nahoru a dolù jedinou brázdou.

Tak bylo potom den za dnem. Nový pán mašinku

pronajímal po øadì sedlákùm na orání a na svážení a na vláèení

Chalupník Vávra ji pøivázal

øetìzem k hrušce

- 94 -

a na válcování a na každou polní práci, na kterou si kdo pomyslil.

Pøitom ji ani poøádnì neživil. Pod kotel jí vždy pøiložili jen

trochu rozštípaných paøezù nebo špatné a laciné kováøské uhlí,

sotva že to staèilo k životu. A místo oleje jí mazali obèas, když

už na ní všecko skøípìlo, její krásná vyhlazená ložiska èernou a

smrdutou kolomazí. Mašinka všecka chøadla a už se ani

nepodobala krásné a silné lokomotivì, ale spíš jakési rezavé a

špinavé obludì. Ve dne v noci stála na vìtru a na dešti a marnì

vzpomínala, jak ji její strojvùdce vždy èistil a leštil a jak se

staral, aby mìla vše nejlepší a nejkrásnìjší.

Jen nìkdy v nedìli mìla mašinka trochu radosti. Tu ji

její pán vzal na náves a dìti z celé vesnice se okolo ní sebìhly

a ona je vozila okolo návsi, pìknì pomalu a opatrnì, aby

žádnému neublížila. Avšak ani tato radost nebyla nezkalená,

protože její zlý pán od dìtí za svezení vybíral peníze, a když

pøišlo nìjaké chudé dítì, které nemìlo dvacetník, hrubì je

odehnal, aèkoliv by je mašinka byla ráda vzala do své boudièky

a povozila je.

Posléze pøišla zima a plískanice a pak i mráz a hluboký

sníh a práce v polích se skonèila. Mašinka si nyní myslila, že si

Pronajímal ji sedlákùm na orání

- 95 -

V nedìli vozila dìti

trochu oddychne a že ji snad pøece jen její zlý pán uloží do

kùlnièky. Avšak zmýlila se. Sotva sníh trochu pøimrzl, vyhnal ji

její pán znovu do vsi. A vezl ji do nejbližšího statku. Tam se

mašinka dožila nejvìtšího ponížení. Pøivázali ji krátkými øetìzy

k oji, zakotvené na zemi, a nyní se mašinka musila poslušnì

toèit v malièkém kruhu se žentourem po dlouhé hodiny a

pohánìt mlátièky a øezaèky a pily a kdeco, naè si lidé vzpomnìli.

Mašince se toèila hlava a bolel ji kotel od neustálého otáèení,

avšak nemìla pokoje, stále jen musila otáèet žentourem, od

rána do veèera.

Trvalo to již dlouho, velice dlouho, a mašinka si zcela

zoufala. V noci stála v mrazivém vìtru, vyhaslá a zkøehlá, a

ráno, sotva dostala trochu špatného uhlí a malièko páchnoucí,

špinavé vody, ji vyvezli nìkam k žentouru a zapøáhli ji do

potupné práce. A mašinka si mohla jen tiše stìžovat na svùj

osud a bìdovat:

„Ach já ubohá, já nerozumná mašinka. Dobøe se mi

žilo na kolejích, všichni mne mìli rádi a peèovali o mne; a

pøece jsem byla nespokojená, že jsem spoutána s kolejemi. Nyní

- 96 -

jsem pøipoutána k žentouru a toèím se jako pomatená a není

mi pomoci. Ach, kdybych bývala alespoò èernoknìžníka

Zababu poslechla v poslední chvíli, však mi øekl, že nebude

dbát, budu-li žádat o nìco nerozumného. Ach, kdybych bývala

tenkrát se zalekla a zøekla se své bláhovosti. Avšak vidím, že

teï je pozdì, teï už mi nic nepomùže.“

A i v noci, když stála na špinavém dvorku a mrzla,

naøíkala a bìdovala a øíkala si:

„Jak ráda bych nyní jezdila tøeba jen jako poslední

posunovací mašinka na smíchovském nádraží. Jenže to už se

mi nikdy nesplní, jsem ztracena pro svou bláhovost na vìèné

èasy a nikdo mne nemùže vysvobodit.“

To byla opìt bláhovost a nerozumnost. Protože ten, kdo

lituje, a opravdu lituje svých chyb, ten mùže být vždycky

vysvobozen. A mašinèino vysvobození se v té chvíli již blížilo.

Bylo to jedné temné a bouølivé noci, když vítr fièel a

hnal pøed sebou oblaka snìhu a mašinka se krèila pøi zdi

ubohého chlívku a opìt bìdovala a naøíkala. Náhle klapla závora

na vrátkách a ve fièení vìtru bylo slyšet tiché kroky. A pak se

vynoøila temná postava, ještì tmavší než noc okolo ní, a postava

se pøiblížila k mašince a dotkla se øetìzu, který poutal její zadní

kola. Øetìz se slabým zaøinèením spadl a pak se postava

vyhoupla do boudièky a z nièeho nic pøihodila uhlí pod

vyhasínající kotel. Mašinka se slabì zatøásla, avšak nevydala

hlasu, tak byla postrašena a okouzlena. A pak, po malé chvíli,

zatímco pára mašince stoupala do válcù, se lehká ruka dotkla

jejího regulátoru a mašinka se zvolna dala do pohybu. Bála se

ještì, otáèela koly jen váhavì, avšak cosi jako nadìje do ní

vstupovalo. A mašinka jela a jela a její síly se jí jako by vracely.

A již byla vesnice za ní a již jela po tvrdé silnici. Jela dlouho a

stále cítila pøítomnost neznámého a tajemného dobrodìje ve

své boudièce.

A pak tmou probleskla svìtla a mašinka pojednou

poznala, že pøed ní leží tøebáòské nádraží. I vyrazila rychleji a

- 97 -

Opìt na kolejích

bystøeji. Valila se s kopce, supíc a odfukujíc, øinèíc nárazníky a

tlukouc táhly, a náhle pod jejími koly byly opìt koleje. Mašinka

byla zalita prudkým štìstím a radostí. I chtìla podìkovat

neznámému vysvoboditeli, avšak její boudièka byla prázdná,

ten, jenž ji zachránil, odešel, aniž mu mohla podìkovat.

A pak již odjela mašinka po kolejích na smíchovské

nádraží a èasnì ráno ji nalezl pan Blahoš pøed výtopnou,

znavenou, zašpinìnou, avšak šastnou. A to je konec pohádky

o lokomotivì, která nechtìla jezdit po kolejích.

- 98 -

VELICE VÁŽNÁ POHÁDKA O ÈERNOKN̎NÍKU

ZABABOVI

Jednou veèer, bylo to na jaøe, si sedl starý pan Blahoš

na lavièku pøed svou výtopnou. Bylo pìknì teplo, kouø

z mašinek stoupal rovnì k nebi, na nìmž poèínaly vyskakovat

první hvìzdy, a kdesi na konci nádraží, na zlíchovské stranì,

krásnì a smutnì pískaly dvì lokomotivy svou nejkrásnìjší

veèerní píseò. Pan Blahoš se nejprve rozhlížel okolo sebe a

trochu se zlobil a trochu se trápil, protože jedna z mašinek, jež

mìl opatrovat, mìla proraženy vodní trubky a po celý den na

ní pracovali zámeèníci a klempíøi a jiní lékaøi, aby ji uzdravili.

Ještì nyní stála mašinka vzadu ve výtopnì a syèela,jak jí pára

unikala z nemocných rour. Pan Blahoš na ni stále myslil, zda

se pøíliš netrápí a zda se doèká rána, kdy mìli pøijít ještì lepší

doktoøi a montéøi a strojníci z továrny na pomoc.

Pan Blahoš si sedl pøed výtopnu

- 99 -

Potom však pøestal myslit na nemocnou mašinku a jen

tak sedìl a dával se ovívat veèerním vzduchem, z nìhož vonìl

lehouèký rozptýlený kouø z mašinek a olej a pára tím

nejlíbeznìjším jarním nádražním vzduchem, který je

nejkrásnìjší vùní pro každého železnièáøe. A mašinky na

zlíchovské stranì stále tak krásnì pískaly a odkudsi

z vyšehradského zhlaví sem doléhalo jemné cinkání nárazníkù.

Pan Blahoš sedìl a sedìl a patrnì i trošièku usnul.

Nevìdìl, jak dlouho spí, protože se mu i ve snu

objevovaly rùzné mašinky, jak je vidìl po celý den, a i do spánku

mu tichouèce zpívaly p횝aly lokomotiv. Až náhle se s trhnutím

probudil a rozhlédl se. Poslední denní svìtlo již dávno na nebi

uhaslo, jen hvìzdy se slabì blyštìly na nebi a od nádražní

budovy sem trochu zasvítalo od velikých výbojek, jež tu planuly

po celou noc. Panu Blahošovi bylo náhle trochu zima, i øekl si,

že už je èas, aby si šel lehnout do svého malého pokojíèku za

výtopnou. Avšak prve než si pùjde lehnout, obejde trochu

nádraží, aby si protáhl nohy a aby se zahøál. I vstal a vykroèil

po kolejích.

Sotva ušel pár krokù, spatøil pøed sebou bílé a zelené

svìtlo výhybky. Což o to, takových bílých a zelených svìtel je

na velikém nádraží na sta. Avšak toto svìtlo k nim nepatøilo.

Pan Blahoš, který znal nádraží jako svou dlaò, ihned poznal, že

to svítí výhybka na sedmnácté koleji, která se nikdy

nerozsvìcuje, protože vede na uzavøenou slepou èarodìjnickou

kolej. A zelené svìtlo výhybky právì ukazovalo do odboèky.

Pan Blahoš rychleji vykroèil, aby výhybku pøehodil, protože ho

napadlo, že by se mohlo stát neštìstí, kdyby tudy jela nìjaká

mašinka a vjela znenadání na èarodìjnou kolej. Kdo ví, kam

by se pak dostala, tøebas i k samému kouzelníku Zababovi.

V té chvíli však uslyšel pan Blahoš, že kola narážejí o

kolejnice a ozývá se lehouèké klap, klapklap, klap – a právì

z èarodìjné koleje. A pak se ozvalo prskání a brblání a skøípìní

a vrzání a náhle se ze tmy vyloupla dvì slabouèká svìtla

lucernièek, a hle – pojednou tu byla stará, prastará, oprýskaná

- 100 -

drezína. Pan Blahoš, jak byl zvyklý, pozdvihl svou

železnièáøskou lucernu èerveným svìtlem naproti drezínì a

vozíèek se zastavil právì u nìho s hlasitým zaskøípìním. Jen se

zastavil, z vozíèku vystoupil èernì obleèený pán a øekl:

„Pane Blahoši, zdalipak mne ještì znáte?“

Pan Blahoš si pána prohlédl a ani se nezarazil a øekl:

„Jak bych vás neznal, vy jste pøece pan èarodìjník

Zababa. Buïte mi vítán.“

Èernoknìžník se usmál, potìšilo ho, že se na nìho pan

Blahoš pamatuje, a øekl:

„Rád bych se s vámi o nìèem poradil, proto jsem pøijel.

Nemohli bychom si tady nìkde na chvíli sednout?“

Pan Blahoš pøisvìdèil a vedl èernoknìžníka na lavièku

za výtopnou. Vedl ho sem, protože opravdu už mu pøestalo být

zima, a pak si vzpomnìl, že jeho svìtnièka je jen velice malá a

neuklizená, jak ji ráno zanechal. Sem pøece by nemohl mocného

kouzelníka zavést.

Oba tedy usedli bok po boku na lavièku a chvíli mlèeli.

Pan Blahoš pøemýšlel, co to asi znamená, dobrého, nebo spíš

zlého, že se tu èernoknìžník objevil, avšak radìji èekal, až pan

Zababa zaène sám – a èernoknìžník opìt mlèel, protože

pøemýšlel, jak by nejlépe svou øeè zaèal.

Teprve po chvíli pan Zababa promluvil a øekl:

Èernoknìžník Zababa na drezínì

- 101 -

„Znáte mne a víte, že jsem zlý èernoknìžník Zababa.

Opravdový, zlý a zlomyslný èernoknìžník.“

Pøitom si smutnì povzdechl a pan Blahoš se po oèku

podíval po jeho tváøi. Avšak nic ještì neøíkal a opìt èekal. A

pan Zababa po chvilce znovu promluvil:

„Vy jste na svìtì jediný, kdo mne nenazval zlým

kouzelníkem, pamatujete se, tenkrát, když jste ke mnì pøišel

prosit za nejvyššího pána železnièáøe. Proto jsem za vámi pøišel,

protože si opravdu myslím, že jen vy a nikdo jiný mi mùžete

pomoci.“

A opìt vzdychl a pan Blahoš cítil, že vzdychá

opravdovým smutkem a zoufalstvím. Bylo mu ho velmi líto a

umínil si, že mu trochu pomùže. Jenom nevìdìl jak. Protože

tìžko si mohl pomyslit, že by on, starý Blahoš z výtopny,

utahaný a chudý, mohl pomoci tak mocnému èernoknìžníku. I

øekl jen:

„Pane Zababo, zdá se mi, že jste nìèím všecek utrápený.

Pøál bych si, abych vás mohl alespoò potìšit, i když vám možná

ani opravdu pomoci nebudu umìt.“

Èernoknìžník pokývl hlavou a øekl:

„Ba, jsem velice utrápený, víc, než si mùžete pomyslit.

A to všecko proto, že jsem zlý, zlý, prachzlý a nenávidìný

èarodìj, který nikomu neudìlá nic dobrého, který každému

ubližuje a škodí, kterého každý nenávidí a kterého se každý

bojí. Vy ani nevíte, jaká je to hrùza, mám-li stále jen ubližovat,

lidem i mašinkám, a vymýšlet škody a bìdy!“

„Proè to tedy dìláte?“

„Proè to dìlám? Nemohu jednat jinak, to je moje

kouzlo, k tomu jsem kouzelník.“

„Což nejsou také dobøí kouzelníci?“

Èernoknìžník Zababa se zarazil nad Blahošovou

otázkou a chvíli se zamlèel. Pøemýšlel a pak øekl:

„Dobøí kouzelníci? Nikdy jsem o žádném neslyšel. A

znám pøece kouzelníkù spoustu, Krutiha z Plznì, který kazí

vodu, Kleštibrata z Ostravy, který pùsobí neštìstí v dolech, a

- 102 -

Semstracha, ten je nejhorší ze všech, dìlá vichøice a bouøe a

nikde nebydlí, a jiné a jiné, a žádný z nich není dobrý, všichni

pùsobí jen škody a trápení. Ach, pane Blahoši, kdybyste jen

mìl pravdu a byli také dobøí èarodìjové! Jak je to asi krásné,

moci být dobrý a úèinlivý a prospìšný! Avšak vy, pane Blahoši,

to øíkáte jen proto, abyste mne utìšil. Øíkám vám, èarodìj

nemùže být dobrý, dobøí jsou snad jen lidé.“

Nyní sedìli oba vedle sebe a mlèeli a pøemýšleli a èas

okolo nich plynul a hvìzdy se na nebi otáèely a noci ubývalo.

Pak se ozval opìt pan Blahoš, tiše, spíš jako pro sebe:

„Dìlat zlé… To je opravdu ošklivá vìc. Dìlat zlé proto,

aby se lidem a mašinkám uškodilo. Ne, to je hrozné, hrozné!

Nedivím se vám, pane Zababo, že jste z toho smutný. Stále,

den za dnem, muset dìlat jen zlé. Øeknìte mi, pane Zababo,

jak se to stalo, že jste si zvolil takové zamìstnání. Vždy jste

mohl být tøeba pøednostou stanice, nebo výhybkáøem, nebo

hlídaèem na hradle, nebo nevím co, tøebas inženýrem, vždy

jste na to uèený dost!“

„Ba právì,“ vskoèil èernoknìžník panu Blahošovi do

øeèi, „inženýrem jsem byl, a váženým a hledaným. Avšak

nestaèilo mi to. Chtìl jsem být nejlepším inženýrem na svìtì a

chtìl jsem, aby mne všichni oslavovali a chválili. Vymyslil jsem

si proto, že postavím takovou mašinku, která by ani nekouøila,

ani nepotøebovala vodu a uhlí a olej, ale jen jezdila a jezdila,

jak jí kdo poruèí. A hmoždil jsem se a nespal a nejedl a stále

jsem jen rýsoval a zkoušel. Nedaøilo se mi to, po celá léta jsem

jen marnil èas a peníze a sílu. Stavìl jsem mašinku za mašinkou,

a nìkteré sice už kouøily jen docela malièko a jezdily výbornì,

avšak pøece jen ještì potøebovaly i vodu i uhlí i olej. A pak jsem

stavìl svou poslední mašinku, a byla krásnìjší než všecky, které

jsem pøedtím postavil. Poslední noc pøed tím, než mìla vyjet

z mé továrny, jsem ještì v noci na ní pracoval, avšak zase se

mi nedaøilo. Byl jsem tenkrát už docela zoufalý a øekl jsem

nahlas: ,A se tøeba upíšu Zlému, avšak tato mašinka musí splnit

všecko, co si pøeji! A druhého dne opravdu vyjela moje mašinka

- 103 -

bez uhlí a bez vody a bez oleje a nevydávala ani trochu kouøe.

Všichni mne za to oslavovali a já jsem se pyšnil a pøijímal

blahopøání a peníze se mi jen hrnuly. Byl jsem šastný a blažený

a zcela jsem zapomnìl, že jsem se v noci upsal Zlému. A po

celý rok jezdila moje mašinka a ukazoval jsem ji ve všech

mìstech a všude ode mne objednávali takové mašinky. Avšak

rok uplynul a právì za rok, bylo to pozdì veèer, pøišel jsem do

kùlnièky, kde stála moje mašinka. Zdálo se mi, jako by z jejího

komínku vystupoval slabouèký, zcela nepatrný obláèek dýmu.

Polekal jsem se, zda se nìco s mašinkou nestalo, a vystoupil

jsem do boudièky, abych si všecko na ní prohlédl. A jen jsem

vstoupil do boudièky, mašinka se sama od sebe rozjela a

odnášela mne s sebou. A cestou poèala strašnì kouøit a

vypouštìt jiskry a já jsem plakal a byl nešastný a chtìl jsem

vyskoèit a tøeba se dát pøejet, avšak nemohl jsem udìlat ani

krok, neviditelná moc mne držela v boudièce. Moje mašinka

mne tak dovezla až do Zababova a tady jsem se stal zlým

èernoknìžníkem, který pùsobí železnièní neštìstí a staví

èarodìjné mašinky, jaké jsou lidem jen ke škodì. A to vše se

stalo už dávno a dávno a já nemohu ani umøít, ani se vrátit

mezi lidi, ani pøestat dìlat zlé, protože jsem kouzelník, nad

kterým vládne mocné kouzlo.“

Nyní opìt oba mlèeli. Pan Blahoš po chvilce poèal

opatrnì hrabat ve své kapse a pak vytáhl starou dýmku a míšek

s tabákem a tiše si nacpával. Rozvážnì umaèkal tabák a zapálil

a dvakrát tøikrát bafl. Èernoknìžník èekal, až bude pan Blahoš

hotov, a jen tiše vzdychal.

Když se dýmka dobøe rozhoøela, øekl pan Blahoš:

Zázraèná mašinka èernoknìžníka Zababy

- 104 -

„Teï už trochu rozumím tomu, co jste udìlal nejvyššímu

pánu železnièáøi. Je to ještì ménì hezké, než jsem si prve myslil,

nezlobte se, když vám to øíkám. – Vždy vy jste na nìm provedl

to, co se stalo vám samému.“

Èernoknìžník se trochu se strachem obrátil k panu

Blahošovi a smutným hlasem øekl:

„Zle, pane Blahoši, zle. Je to pravda, co øíkáte, mstil

jsem se na nìm za to, co mne postihlo. Nyní, když jste to poznal,

ani vy mi už nebudete chtít pomoci a odsoudíte mne. Pak už

mi nezbývá ani poslední nadìje a budu musit na vìèné èasy

zùstat zlým èernoknìžníkem a škodit mašinkám a lidem.“

Pan Blahoš vypustil oblak kouøe z dýmky a øekl:

„I toto, kdopak jsem já, abych chtìl nìkoho soudit?

Nesoudím vás, chci jen rozumìt, proè jste to vše zlé v životì

dìlal. – Øíkáte kouzlo – možná že máte pravdu, avšak možná,

možná že to není ani tak

kouzlo, jež nad vámi vládne.

Spíše to jste vy sám, který

nemùže jinak. Ano, kouzlo!

Poèkejte, chvilku poèkejte, zdá

se mi, že již tomu rozumím.“

Opìt se sneslo mlèení

na lavièku za výtopnou a na

dvì nachýlené postavy, jež tu

tiše sedìly pod matným

svìtlem hvìzd. Pan Blahoš jen

pukal ze své dýmky a

èernoknìžník Zababa obèas

tiše vzdychl. Uplynula dlouhá

chvíle, než opìt pan Blahoš

promluvil:

„Ano, jste èernok-

nìžník, zlý, jak øíkáte, to jste.

Avšak proè jste se jím stal? Byl

jste døív také èlovìk jako já, byl

Pan Blahoš si nacpává

dýmku

- 105 -

jste dítì, kdysi dávno, tak jako Pašíèek, víte, ten chlapeèek,

který nás zachránil od vaší kouzelné mašinky.“

Èernoknìžník chtìl cosi øíci, avšak pan Blahoš mávl

rukou a pokraèoval:

„Vím, ale nepøerušujte mne. Vím, že chcete øíci, že jste

mi sám Pašíèka poslal, aby nás zachránil, ano, i k tomu ještì

pøijdu, ale až bude k tomu èas. Tak. Byl jste èlovìk a stal se

z vás èernoknìžník. A to všecko pro vaši ctižádost a pro vaši

pýchu. Chtìl jste nìco, co èlovìk nemá chtít, chtìl jste to za

každou cenu. Bylo vám jedno, co se stane s lidmi, se svìtem,

s každou vìcí, dostal jste se tak daleko, že vám bylo dokonce

lhostejno, i co se s vámi samým stane, jen když jste mohl

dosáhnout toho, co jste si zamanul. To je to kouzlo, které vás

drží, to a nic jiného. Je to s vámi, jako to bylo s nejvyšším

pánem železnièáøem, když chtìl svou kouzelnou mašinku, jako

to bylo s pyšnou mašinkou, která se pak nakonec u Blanska

rozbila, jako s tou hloupou mašinkou, která nechtìla jezdit po

kolejích. Všichni jste chtìli nìco ohromného a bláznivého a

nemožného a dìlali jste vìci proti zdravému rozumu. A každý

jste na to nìjak doplatil. Hleïte, pane inženýre Zababo –

èernoknìžníkem už vás jmenovat nebudu – není to pøece jen

lepší být takovým malým chlapeèkem Pašíèkem, nebo takovou

malou mašinkou, která poctivì tahá svoje vlaky, nebo tøeba i

takovým starým Blahošem, který se stará o svou výtopnu a o

svoje obyèejné mašinky a sedá na obyèejné lavièce a kouøí

obyèejný tabák? – Nemám pravdu?“

Pan Zababa znovu vzdychl a váhavým hlasem øekl:

„Asi máte pravdu, asi ano. Avšak, pane Blahoši, co je

mi to vše platné? Stal jsem se zlým èarodìjem, a není to ménì

zlé, když jsem se jím stal vlastní vinou, než kdybych byl

oèarován. A já jím už nechci být.“

Pak poèal bìdovat a naøíkat a potahovat nosem, až se

pan Blahoš vážnì polekal, že se rozpláèe. Zamával proto prudce

rukou a øekl:

„Pane inženýre Zababo, toho nechte, pamatujte, že jste

- 106 -

mužský. A abyste vìdìl, nic není ztraceno, docela nic. Chtìl

jste mi pøipomenout chlapeèka Pašíèka. Dobrá, teï je na to

èas. To, že jste nám poslal Pašíèka, to vás zachrání. Byl jste zlý,

byl jste velice zlý a mnoho zlého jste udìlal, co já vím, a ještì

víc asi zlého, co jsem se nedozvìdìl. Ne, neøíkejte mi to, nechci

to vìdìt, èlovìk nemá být zvìdavý na zlé vìci. Avšak udìlal

jste i docela malièko dobrého. Vzpomeòte si. Hloupé mašince

jste dovolil, aby jezdila bez kolejí, a pøivedl jste ji do neštìstí.

Avšak když se pak trápila, kdo ji našel ve vsi v chlívku? Vy

myslíte, že to nevím? Vy sám jste to byl, nikdo jiný. A pomohl

jste jí nazpìt, když my už jsme si myslili, že je navždy ztracena.

A Pašíèek, to byl také dobrý skutek. A možná že máte i jiné. O

tìch bych chtìl vìdìt, na dobré není èlovìk nikdy dost zvìdavý.

Nejste tedy docela zlý a staèí, jen abyste chtìl, a budete dobrý.

A pak bude kouzlo nad vámi zlomeno, a vy budete zase

èlovìkem.“

Pan Blahoš pøi posledních slovech vstal a pronesl je

slavnostnì, jako kdyby pronášel mocné zaklínání. A inženýr

Zababa k nìmu vzhlédl a v jeho oku byla slza, avšak nebyla

to již slza zoufalství, ale záøivá slza radosti. Vstal také a trochu

se chvìl a nebyl schopen nic øíci, jen napøáhl ruce k panu

Blahošovi. A ten se jich chopil a stiskl je, tak jako se tiskne ruka

nìkomu, kdo se vrátil z daleké cesty.

A pak si oba opìt sedli a sedìli a kouøili z Blahošova

míšku obyèejný a štiplavý tabák a hovoøili, hovoøili, až se poèalo

rozednívat a první mašinky vyjíždìly z nádraží a pískaly a syèely

a i ptáci poèali zpívat.

Oba muži sedìli na lavièce a hovoøili a radili se a kuli

plány a usmívali se. Slunce stálo již vysoko, když pan Blahoš

koneènì øekl:

„Dobrá, tak to udìláme. Vy i já máme rádi mašinky. A

vy i já máme rádi malé chlapce. Už dlouho jsem si myslil, že

jsem tuze starý na práci ve výtopnì, jen jsem se bál, že mi bude

smutno, kdybych odtud odešel. Avšak teï se již nebojím, když

pùjdeme spolu a budeme spolu dìlat to, co chceme.“

- 107 -

A za dva dny se objevila v Holešovicích u vody, na

nábøeží a na dohled velikého železnièního mostu, kde stále

jezdily a dýmaly mašinky, nová vývìsní tabule a na ní nápis:

U KOUZELNÉHO ŽELEZNIÈÁØE

ZABABA a BLAHOŠ

výroba a prodej dìtských mašinek

A v krámì byli spolu vousatý pan Blahoš a pan Zababa

a vyrábìli a prodávali mašinky, vozíèky, koleje a nádraží a

všecko, s èím si malí chlapci rádi hrají.

Bývalý kouzelník pan Zababa stále jen vymýšlel a

vymýšlel nové druhy krásných a ještì krásnìjších mašinek. A

postavil také dvì lokomotivy pohánìné elektøinou, které mìly

komínek a všecko jako pravé parní lokomotivy. A k nim vyrobil

mnoho vozíèkù a mnoho kolejí a dokonce i mosty a návìstní

sloupy a malièkou výtopnu a výhybky a také toènu, která se

opravdu otáèela.

Když mìl pan Zababa krásné lokomotivy hotovy a

Krám „U kouzelného železnièáøe“

- 108 -

všecko, co k nim patøilo, tu již stálo na velikánském stole a

lesklo se a blyštìlo, zavolal si z krámu pana Blahoše. Pan Blahoš

vstoupil, a jen to vše zhlédl na prahu, zastavil se a øekl:

„Vidíte, ani mi to nepøipadlo. Tak pøece jsem dosáhl,

po èem jsem toužil. Jenže, ovšem, je to trochu jinaèí.“

Pan Blahoš pokýval hlavou a øekl rozvážnì:

„Baže jinaèí. V životì se nám vždycky splní vìci trochu

jinak, než jsme si pøáli. Ale to snad je právì dobøe. A tyto vaše

kouzelné mašinky vìru už nikomu nepøinesou žalost.“ Zamlèel

se pak trochu a po chvilce pokraèoval: „A co s nimi

podnikneme?“

Nyní se bývalý èernoknìžník pan Zababa pátravì

podíval panu Blahošovi do tváøe a pak se krátce zasmál a øekl:

„Jé!“

Víc neøekl, protože tolik krásy ještì nikdy nevidìl, a

když nìkdo spatøí nìco pøíliš krásného a opravdu je dojat,

obyèejnì mnoho nemluví.

Pan Zababa se jen usmál a jeho oèi se zablyštìly, avšak

nebyl to již zlý èernoknìžnický záblesk, co mu svítalo v oèích.

A sklonil se ke knoflíkùm na èerné desce a poèal jimi otáèet, a

hle, obì mašinky se rozjely a jely pøes mosty a pøes výhybky a

opìt se zastavovaly a pøipojovaly vozíèky a vyhýbaly se jedna

druhé, právì tak, jako to dìlají skuteèné mašinky na nádraží.

Když se pan Blahoš dosyta vynadíval, øekl pojednou:

„Ale, pane Zababo, tak se mi zdá, že se vám podaøilo,

po èem jste toužil. Vždy ty vaše mašinky vùbec nekouøí a vùbec

nepotøebují ani uhlí, ani vodu. Vždy toto jsou vaše pravé

kouzelné mašinky.“

Pan Zababa pøekvapenì vzhlédl, pohladil si svoji bradu

a pak zamyšlenì øekl:

„Vidíte, ani mi to nepøipadlo. Tak pøece jsem dosáhl,

po èem jsem toužil. Jenže, ovšem, je to trochu jinaèí.“

Pan Blahoš pokýval hlavou a øekl rozvážnì:

„Baže, jinaèí. V životì se nám vždycky splní vìci trochu

jinak, než jsme si pøáli. Ale to snad je právì dobøe. A tyto vaše

- 109 -

kouzelné mašinky vìru už nikomu nepøinesou žalost.“ Zamlèel

se pak trochu a po chvilce pokraèoval: „A co s nimi

podnikneme?“

Nyní se bývalý èernoknìžník pan Zababa pátravì

podíval panu Blahošovi do tváøe a pak se krátce zasmál a øekl:

„Vím, co si myslíte. I já jsem na to myslil. Vezmu ty

mašinky a všecko, co k nim patøí, a odnesu je teï chlapeèkovi

Pašíèkovi. Pomùžete mi to odnést?“

„I to se ví,“ øekl pan Blahoš, „že vám pomohu. Jsem

rád, že to chcete udìlat. Protože chlapeèek Pašíèek si je od nás

zaslouží.“

A pan Zababa øekl:

„Zaslouží, zcela jistì si je zaslouží. Protože nebýt jeho,

byl bych ještì dnes zlým a nešastným èernoknìžníkem.“

Nu, a pak šli a donesli krásné mašinky a vozíèky a koleje

a nádraží a všecko Pašíèkovi a složili je v jeho pokoji a Pašíèek

byl Šastný a po celý den si hrál a hrál se svými kouzelnými

mašinkami, že ani k obìdu nešel a Pašíèkova maminka se až

trochu zlobila. Avšak nezlobila se doopravdy, protože i ona

pochopila, že si Pašíèek svoje mašinky zasloužil.

Šastní lidé – pan Zababa a Blahoš

- 110 -

- 111 -

Obsah

POHÁDKA O DLOUHÉ LOKOMOTIVÌ............................... 5

DRUHÁ POHÁDKA O DLOUHÉ LOKOMOTIVÌ .............. 27

O PYŠNÉ LOKOMOTIVÌ .................................................... 41

POHÁDKA O ZCELA MALIÈKÉ LOKOMOTIVÌ ................. 47

JAK JELA LOKOMOTIVA PRO BRAMBORY ....................... 51

POHÁDKA O ZELENÉ MAŠINCE ....................................... 60

O NEPOSLUŠNÉ MAŠINCE ................................................ 69

O MAŠINCE, KTERÁ NECHTÌLA JEZDIT PO KOLEJÍCH..... 80

VELICE VÁŽNÁ POHÁDKA O ÈERNOKN̎NÍKU

ZABABOVI ..................................................................... 98

O

BSAH

.................................................................................111

- 112 -

- 113 -

http://atheneum.zde.cz

- 114 -