Niccolò
Machiavelli

Vladaø

http://atheneum.zde.cz

Translation and Prologue © Josef Hajný, 1986, 1995 a 1997

ISBN 80-237-3544-6

3

PØEDMLUVA

Rozhodnì je zcela namístì vydat v souèasné dobì Vladaøe. Je

to jedno ze základních dìl svìtové politické literatury. Navíc dílo,

jehož význam zdaleka pøesahuje svou historickou hodnotu. Ta

tkví pøedevším v tom, že vedle Zuøivého Rolanda Lodovika Ariosta

vytvoøil Machiavelli dílo, které je druhou polovinou tváøe svého

století.

Niccolò Machiavelli (narozen 3. kvìtna 1469) pocházel ze staré

florentské rodiny, která díky tomu, že nepodnikala ani v obchodì,

ani ve výrobì, ani v penìžnictví, ale spoléhala na pozemkový

majetek, nepodléhala promìnlivým podmínkám, jež se nevyhnuly

ani vládnoucím Medicejùm. Díky tomu ale také nepatøila mezi

výraznì bohaté. Nicménì mladý Machiavelli se hodnì podobal

mladým šlechticùm svého mìsta, vèetnì mladého Lorenza

Medicejského. Byl to prý pohledný mladík, který snadno nalézal

štìstí u žen, rád se úèastnil veselých veèírkù rùzných bratrstev

a akcí, jimž se øíkalo „brigate spendereccie”, což by se dalo pøeložit

jako „rozkazovaèné pitky”, které konèívaly tím, že použité nádobí,

lhostejno z jakého materiálu, se neumývalo, nýbrž prostì

vyhazovalo z oken. Fungoval zde jako „baviè”, skládal totiž velmi

snadno kratší básnì a popìvky ve stejnì lehkém, mírnì ironickém

a posmìváèkovském duchu, jaký nacházíme u Boccaccia, nebo

koneènì i u Lorenza Medicejského. Z té doby pocházejí jeho

Karnevalové písnì a Kapitoly, což jsou drobné básnì a epigramy,

vydané ovšem pozdìji, až v letech 1514-1524.

Jak již øeèeno, financemi zrovna neoplýval. A kdyby se vše

vyvíjelo normálním tempem a v logice doby a pùvodu, byl by

skonèil jako námezdný literát mocného rodu, jakých jeho doba

znala celou øadu, a nejen ve Florencii.

V roce 1498 ale došlo k podstatné zmìnì v historii Florencie,

která se jako stát prakticky od roku Machiavelliho narození zmítala

4

v nerovnováze. Cosimo Medicejský øeèený Starý, il Vecchio,

zakladatel rodu, zemøel rohu 1464 a jeho nástupce, syn Pietu, se

projevil jako neschopný váhavec, takže v roce 1469 jmenovali

patricijové mìsta za „vládce státu“ oba jeho syny - Lorenza

a Giuliana. Nedosti na tomto pøevratu, roku 1478 se rodina Pazziù,

soupeøící s Mediceji o vládu nad mìstem, kde proslula vlivem

založeným na bohatství z obchodu a z bankéøských aktivit jako

u Medicejù, pokusila o spiknutí, jehož cílem bylo zavraždit oba

bratry a zaujmout jejich místo. Giuliano byl zabit, kdežto Lorenzo

našel podporu a oporu v drobném lidu. Krutì zúètoval se spiklenci

a nerozpakoval se poslat na šibenici i jednoho z osnovatelù spiknutí

- Salviatiho, arcibiskupa v Pise. Papež Sixtus IV. Lorenza

exkomunikoval a nad Florencií vyhlásil interdikt. Cíl tohoto

opatøení byl jasný, ale jeho uskuteènìní nepomohlo ani spojenectví

s jinými panovníky a mìsty. Naopak, když Lorenzo získal jako

stoupence Milán a Benátky, nezbylo papeži než roku 1480

podepsat mír. Avšak ani Lorenzova snaha vytvoøit v Itálii jakousi

rovnováhu sil mezi pìti nejsilnìjšími státními útvary - neapolským

královstvím, milánským vévodstvím, Benátkami, papežským stá-

tem a Florencií - nemìla valný výsledek. Turkùm, kteøí se do-

èasnì zmocnili mìsta Otranto na poloostrovì salentském a pus-

tošili jaderské pobøeží, se Itálie mohla bránit jen chabì, a když

roku 1494 vpadl na poloostrov Karel VIII., projevily se všechny

vady nejednotnosti italských mìst. Ještì téhož roku byli

Medicejové vyhnáni z mìsta a Florencie vyhlášena republikou.

Devìtadvacetiletého Machiavelliho revoluèní vír vynesl na

významné místo sekretáøe úøadu, kterému se øíkalo Dieci di Balia,

což bylo ministerstvo zahranièních vìcí a války. Ve svém úøadì

setrval až do roku 1511, kdy byla republika, v jejímž èele stál

doživotní „gonfaloniere - praporeèník” Pier Soderini, vyvrácena

a její zánik znamenal návrat Medicejù. Mezi lety 1507-1511 byl

povìøen ètyømi misemi do Francie a jednou misí do Nìmecka,

5

kromì mnoha jiných v Itálii. Mezi nimi se za poslání, které

nejvýraznìji a nejvýznamnìji formovalo Machiavelliho myšlení

a názory na politiku, považuje návštìva u Cesara Borgii, jehož

rozhodnost, energiènost a neúnavnost na mladého diplomata

hluboce zapùsobily. Prvotní impulz k sepsání velkých politických

pojednání Machiavelli snad našel ve chvíli, když na Silvestra roku

1502 Alessandro Borgia sezval své spojence, kteøí se proti nìmu

spikli, a zbavil se jich.

Tato poslání a významný úøad znamenaly konec období, které

nazýval svým „zlatým vìkem”, a pøinesly mu znaènou politickou

erudici. Když se však vrátili Medicejové, upadl do podezøení, že

je úèastníkem spiknutí Pietra Paola Boscoliho a Agostina

Capponiho. Byl uvìznìn, muèen, ale nakonec jako nevinný

propuštìn. (Boscoli a Capponi byli 22. února 1513 popraveni.)

Od té doby trávil Machiavelli, zbaven možnosti zastávat veøejný

úøad, život v ústraní v rodinné vile Sant‘Andrea u San Casciana

poblíž Florencie. Zde se vìnoval studiu historických pramenù

a meditoval nad osudem øímské øíše a nad osudem Florencie a celé

Itálie.

Florencie v té dobì byla stále ještì srdcem Itálie, kde sice

pohasly myšlenky hnutí guelfù a ghibellinù, ale kde se znovu

rozhoøela myšlenka republiky po vzoru republiky øímské. Vztah

Machiavelliho k ní velice dobøe charakterizuje jeden verš z jeho

sbírky Desetiletí:

La voce d’un Cappon tra cento Galli,

který by se dal volnì pøeložit:

Hlas jednoho kapouna mezi stovkou kohoutù,

když slovo Cappon se vztahuje na Agostina Capponiho a Galli

je tøeba chápat jako Galové = Francouzi, kteøí Itálii ohrožovali

a jimž se neumìla ubránit. Nezávislost a sláva Florencie a láska

ke svobodì mu byly morální vzpruhou a posilovaly jeho

pøesvìdèení, že Itálie mùže být znovu velkou svobodnou zemí

6

pouze za pøedpokladu, že bude mít v èele silného vladaøe. Uvá-

žíme-li Machiavelliho situaci po návratu Medicejù, je paradoxní,

že právì tento rod považoval za nástroj osvobození. Byla to mylná

pøedstava, jak se ukázalo, ale souèasnì i dùkaz síly jeho osobnosti,

i když Machiavelliho tehdejší vliv neodpovídal jeho zásluhám.

Považovali ho spíš za literáta než za státníka a muže èinu. Navíc

jeho chudoba (když zemøel, zanechal manželce Mariettì Corsiniové

a pìti dìtem jako jediné dìdictví své jméno), celkem nezøízený

život ani plebejské návyky jeho reputaci nijak nepøidávaly. Avšak

jeho vliv na potomstvo byl ohromný a jeho jméno se stalo

praporcem, který zdvíhaly nad hlavu rùzné generace pokoušející

se mnohdy o prapodivné pøevraty a zmìny státních útvarù.

Za urèitý èas se mu podaøilo dostat se do služeb Medicejù

a dosáhnout titulu oficiálního historiografa Florencie, a to za plat

sto zlatých roènì. Když roku 1525 odevzdával své osmidílné

Florentské letopisy papeži Klimentu VII. (ten ještì jako kardinál

Giulio de‘Medici, a tudíž hlava florentské univerzity, ho tou prací

povìøil), pøedával v nich vlastnì první italské dìjiny, sice

nedokonèené, ale rozvržené a sepsané podle velkorysého plánu.

Vynesly Machiavellimu uznání a po letech znovu i úøad: stal se

inspektorem opevnìní Florencie. To bylo roku 1526, ale témìø na

den o rok pozdìji byli Medicejové znovu vyhnáni, vyhlášena

republika a Machiavelli, opìt v podezøení, tentokrát že je

pøívrženec Medicejù, se znovu doèkal nevdìku. Osmapadesátiletý

Machiavelli se však po vyhlášení druhé florentské republiky už

dlouho netrápil. Zemøel 22. èervna 1527.

A jak už to bývá, cizinec musel Italùm pøipomenout velikost

jejich krajana. Zásluhou lorda George Cowpera vystavìli

Machiavellimu v šlechtickém kostele Santa Croce ve Florencii

náhrobek s nápisem „Tanto nomini nullum par elogium” (Ta-

kovému jménu se žádná chvála nerovná).

A budiž øeèeno, že takové hodnocení si Niccolò Machiavelli

7

zaslouží plnou mìrou. A to jak pro myšlenkovou bohatost, tak

pro literární rozmìr jeho práce. Kdo zná jeho dílo (poetické -

Karnevalové písnì, Kapitoly, Desetiletí, divadelní - Mandragora,

prozaické - Belfagor, historické - Florentské letopisy,

korespondenci, lingvistickou práci Dialog o spisovném jazyce, èi

politické spisy - O umìní váleèném, Rozpravy o prvních deseti

knihách Tita Livia, Život Castruccia Castracaniho, Vladaø), uzná,

že Machiavelli položil základy italské prózy. Objevil vìdomí

a odraz života.

Stalo se, bohužel, že jedno dílo, navíc nejménì rozmìrné, totiž

Vladaø, ukrylo ve svém stínu všechny ostatní svazky. Co víc, autor

byl vážen podle tohoto dílka, které samo o sobì bylo posuzováno

nikoli podle své hodnoty logické a vìdecké, ale morální. Seznalo

se, že tato kniha je kodexem tyranie, založeným na spojení „cíl

ospravedlòuje prostøedky“ a „úspìch je završením a chválou díla”.

Tuto doktrínu nazvali machiavellismem.

Mnozí se sice pokusili o obranu Machiavelliho tím, že mu

pøipisovali takové èi onaké historicky limitované zámìry, ale

výsledkem byla pouze velice omezená diskuse a snižování kre-

ditu autora.

Itálie v jeho dobì, to znamená v plné renesanci, byla stále ještì

naplnìna svou tradièní pýchou a pohlížela na Evropu oèima Danta

nebo Petrarky jako na barbarský kraj ležící za Alpami. Fakt je, že

severní sousedy pøevyšovala svou kulturou, bohatstvím,

umìleckými díly a tvùrèím duchem. Jaké ale bylo pøekvapení Italù,

když zjistili, že mají tyto „barbarské” cizince pøímo v domì a nedaøí

se jim vyhnat je silou ducha. Tito cizinci si v údivu prohlíželi

zázraky ducha ve Florencii, Benátkách, Øímì a jinde a cizí vladaøi

si navykli zvát ke svým dvorùm, a také bohatì odmìòovat, umìlce,

kteøí až dosud obletovali pouze italské mocné, avšak teï zcela

bez výèitek zaèali oslavovat Františka I. nebo Karla V. Z nìkdejší

pyšné Itálie se v Machiavelliho ostrém pohledu stává nemocná

8

dáma ohrožovaná zhoubou zevnitø - i zvenèí. Není to už vlast, jak

ji cítí a ctí demokrat Machiavelli, není to už spoleènost svobodná

z vlastní vùle, vláda všech v zájmu všech, ale spolek svobodný

leda z vùle a z milosti papeže nebo císaøe.

Lorenzo zaujal Machiavelliho možná proto, že se pokoušel

o vytvoøení rovnováhy mezi jednotlivými státy a systému vzájemné

obrany a bezpeènosti, a proto si ho vyvolil za vladaøe schopného

vybudovat vlast odpovídající jeho pøedstavám, totiž ne už malou

obec, ale jeden stát jednoho národa. Pro Machiavelliho je vlast

božstvem a její vùle a zájem je suprema lex -nejvyšší zákon. Tuto

myšlenku neformuluje Machiavelli jako svùj objev, ale jako

myšlenku, kterou pøinesla klasická kulturní tradice. s níž mìl

možnost se dùkladnì seznamovat právì v ústraní v San Cascianu.

Souèasnì s touto formulací dochází i k poznání, že svìt není

øízen nadpøirozenými silami nebo náhodami, ale lidským duchem,

který se øídí neúprosnými zákony. Historický fakt není èinem

prozøetelnosti èi výsledkem náhody, ale výslednicí pùsobení „sil

vìcí”, podøízených zákonùm lidského ducha a pøírody. Poznává,

že dìjiny nejsou shlukem, ale zøetìzením pøíèin a následkù,

výsledkem sil pohánìných názory, vášnìmi a zájmy lidí.

Proto politika nebo umìní vládnout se nerozvíjí v ideálním svìtì

morálky, ale v reálném svìtì, což tedy znamená, že vládnutí

znamená pøedevším poznání a zvládnutí sil, které hýbou svìtem.

Státníkem je èlovìk, který si umí rozvrhnout vlastní možnosti

potøebné ke zvládnutí tìchto sila k jejich využití pro svùj cíl. Neboli

nebýt jen silný jako slon, ale umìt být i opatrný jako liška. Umìní

politika spoèívá v tom, že si umí pøesnì vymezit cíl a zvolit

prostøedky. Taková je logika vlády nad svìtem.

A právì aplikací této neúprosné logiky je Machiavelliho Vladaø.

Kdokoli pøed ním se pokusil stanovit pravidla vlády, vycházel

z etických, nikoli praktických a reálných skuteèností, výjimkou

nebyl ani žák Tomáše Akvinského a preceptor francouzského krále

9

Filipa Slièného, pøíslušník jednoho z nejslavnìjších a nejstarších

italských rodù Egidio Colonna ve svém díle De regimine principum,

které Machiavelli bezpochyby znal. Zejména porovnáním se

zmínìným dílem Colonny vyvstane výrazný duch Vladaøe, kde

nacházíme krutý logický svìt založený na studiu a poznání èlovìka

a života. Èlovìk v tomto díle øídí podobnì jako pøíroda své èiny

nemìnnými zákony nikoli podle morálních, ale podle logických

kritérií, což ho vede k tomu, aby si kladl otázky, nikoli zda to, co

èiní, je dobré anebo krásné, ale zda je to rozumné nebo logické,

zda je souvislost mezi prostøedky, jichž používá, a cílem, který

sleduje. Samotná Itálie Machiavelliho století nebyla obrazem

etického svìta, nýbrž svìta logiky. Jediné, co v ní nebylo otráveno,

byl intelekt, nikoli morálka. A Machiavelli podává ve Vladaøi (na

rozdíl od Rozprav, které jsou spíš zamyšlením nad tím, co je ob-

èan ve svìtì, jak jej pøedstavuje Vladaø) obraz tohoto svìta,

zbaveného vášní a pøedstav.

Machiavelliho je tudíž potøeba posuzovat právì z tohoto

hlediska. Jeho hrdinou je èlovìk, který pochopil a umí regulovat

síly pøírody a èlovìka a uèiní z nich nástroje své vlády. Cíl mùže

být chvályhodný nebo zavrženíhodný, a pokud je hodný zavržení,

Machiavelli jako první zvedá hlas proti a varovnì i prst. Morální

odpovìdnost je tedy v cíli, nikoli v prostøedcích. Ty jsou hodny

odsouzení, pokud se jejich volba øídí libidem, vášní nebo

fanatismem, které nemají cíl. A pohrdání si zaslouží i ten, kdo nemá

pevný charakter, což mu nedovoluje sledovat cíl, rozumem urèený

k dosažení. Jinými slovy, Machiavelli touží po jednotné Itálii, po

svobodì s pøísnou, ale rozumnou vládou øídící se pravidly témìø

konstituèními. Ostatnì øíká to ve svých Politických a obèanských

pamìtech: „Tøi vìci chci spatøit pøed svou smrtí, ale pochybuji, že

uvidím alespoò jednu z nich, by bych žil sebedéle: republikánsky

uspoøádaný a øádný život v našem mìstì, Itálii osvobozenou od

všech barbarù a svìt zbavený tyranie tìch nièemných knìží.”

10

Jeho program, jak jej vyložil ve Vladaøi, tedy zní: spoøádaná

svobodná spoleènost, autonomie národù, osvobození od

„nièemných knìží“ (což pøeloženo do souèasného jazyka znamená:

názorovou svobodu a pluralitu), èili ideály, kterými se do znaèné

míry vždy øídí i souèasné liberální a demokratické spoleènosti

Evropy.

Josef Hajný

11

NICCOLÒ MACHIAVELLI VZNEŠENÉMU LORENZOVI

MEDICEJSKÉMU

Ti, kdo usilují o panovníkovu pøízeò, pøedstupují obvykle pøed

jeho tváø s tím, co je jim nejdražší, pøípadnì s tím, o èem vìøí, že

mu udìlá nejvìtší radost. Pøinášejí mu konì èi zbranì, nebo vzácné

látky, klenoty a rùzné ozdobné pøedmìty, jež jsou dùstojné knížecí

velikosti. I já, ve snaze pøedstoupit pøed Vaši Výsost s nìjakým

dùkazem své oddanosti, hledal jsem a našel to, co je mi nejmilejší

a nejdrahocennìjší: své vìdomosti o osudech a èinech slavných

mužù. Získal jsem je pozorným studiem událostí souèasných

i minulých, èetbou historie a mnohaletým uvažováním o tom, co

jsem se doèetl. Své zkušenosti jsem pak shrnul do svazeèku, který

si dovoluji poslat Vaší Výsosti.

Aèkoli své dílko nepovažuji za dùstojné Vaší velikostí

a proslulosti, doufám, že je pøijmete s laskavou shovívavostí, nebo

nemám vìtšího daru než svou nadìji, že Vám umožním, abyste se

v krátkém èase dozvìdìl i pochopil to, co já po mnohaletém

bádání, jež nebylo bez tìžkostí a pøekážek. Své úvahy jsem

nepøikrašloval ani nezatìžoval vznešenými frázemi, nadutými slovy

èi dekorativními obraty a vnìjší okázalostí, jak to spisovatelé rádi

dìlávají, nýbrž jsem si pøál, aby vynikaly pouze a výhradnì svým

rozsahem a závažností zkoumaného pøedmìtu. Nerad bych také,

aby kdokoliv považoval za namyšlenost z mé strany, od èlovìka

z neurozeného a nevýznamného rodu

1

, že si troufám posuzovat

a vznášet soudy o záležitostech vladaøù. Nedìlám totiž nic jiného

než malíøi: aby poznali povahu hor a vrchù, zùstávají v údolí,

a vystupují na vrcholky, aby lépe pøehlédli krajinu v nížinì. Stejnì

tak mohou pochopit charakter národù jen ti, co sedí na knížecím

stolci, zatímco ten, kdo chce zkoumat údìl mocných, musí žít

mezi lidem.

12

Nech Vaše Výsost pøijme mùj skromný dar s vlídným po-

chopením. Až si dílko pozornì pøeètete, odhalí Vám, jak vroucnì

si pøeji, abyste dosáhl oné velikosti, již Vám osud a Vaše ctnosti

pøedurèily. A shlédne-li nìkdy Vaše Výsost k nám do nížin, shledá,

jak nespravedlivì mì osud soustavnì stíhá.

13

KAPITOLA PRVNÍ

O rùzných formách vlád a o rùzných zpùsobech,

jimiž se moc získává

Všechny státy a vlády, jimž lidé byli a jsou poddáni, jsou buï

knížectví, nebo republiky. Knížectví pak jsou buï dìdièná, kde

urèitý rod vládne velmi dlouho, nebo novì nabytá. Z nich pak

nìkterá jsou celá nová, jako napøíklad Milán za vlády Franceska

Sforzy

2

, anebo bývají pøipojena k dìdièným, jako napøíklad

Neapolské království spravuje španìlský král.

3

Takto získaná území

jsou pøivyklá žít buï pod vládou jiného pána, anebo dosud žila

svobodnì. Získávají se buï s pomocí cizích zbraní, nebo jen vlastní

silou

4

, øízením štìstìny èi vynalézavostí.

14

KAPITOLA DRUHÁ

O dìdièných knížectvích

O republikách zde nebudu pøemýšlet, nebo jsem o nich psal

obšírnì už jinde.

5

Omezím se jen na knížectví a podle vlastní osnovy

budu uvažovat o tom, jak je spravovat a udržet si v nich vládu.

Soudím, že tyto dìdièné státy, pøivyklé na vlastní dynastie, se

spravují daleko snadnìji než území novì dobytá. Staèí nenarušovat

staré poøádky, zachovávané v zemi po generace, a jednat pružnì

podle okolností. Vládce, tøeba i jen prùmìrnì nadaný, se dokáže

za této situace udržet celkem snadno u moci, pokud ho ovšem

nezbaví trùnu nìjaká zcela mimoøádná a nezadržitelná síla. Ale

i v takovém pøípadì se po èase opìt k vládì vracívá, jakmile

vetøelce postihne nepøedvídaná komplikace.

U nás v Itálii je pøíkladem pro mé tvrzení vévoda ferrarský

6

,

který si úspìšnì poradil jak s útokem Benátek v roce 1481, tak

s papežem Juliem

7

v roce 1510. Jeho rod panoval ve Ferraøe

odnepamìti. Dìdièný panovník má totiž ménì pøíèin komukoli

z obèanù ubližovat, proto bývá i více milován, pokud ovšem proti

sobì nevzbudí z᚝ a nenávist zcela mimoøádnou špatností nebo

neøestným životem. Ctnostnému knížeti jsou lidé vìtšinou

naklonìni, a to i v tom pøípadì, když se k moci nedostal právem

dìdièným. Protože èím déle vládne, tím víc pohasínají vzpomínky

na poèátky jeho panování, jež se bez køivd nikdy neobejdou, a tak

pomíjejí i pøíèiny ke vzpouøe. Jen pøevrat plodí další pøevrat.

15

KAPITOLA TØETÍ

O smíšených knížectvích

Naopak v novì dobytých knížectvích vždycky nastávají tìž-

kostí. Zejména tehdy, není-li nový stát samostatný, je-li souèástí

vìtšího celku. Takové knížectví nazýváme smíšeným a jeho

promìna naráží pøirozenì na pøekážky, s nimiž se potýkají všechny

nové vlády. Lidé totiž rádi mìní vládu v domnìní, že si tím polepší,

a teprve zkušenost je pouèí, že si vlastnì pohoršili. Bouøe

a vzpoury jsou nevyhnutelným prùvodním jevem každé nové vlády

a vznikají z toho, že každý vládce za takové situace vždycky

poddaným ubližuje - jak samotným pobytem vojska v zemi, tak

jinými nesèetnými pøíkoøími, provázejícími vládu na novém území.

Postupnì se stanou jeho nepøáteli všichni ti, jimž ublížil pøi dobývání

zemì, ale i ti, kteøí mu pùvodnì pomáhali, pakliže jim nemùže

nabídnout v odmìnu to, co si od nìho slibovali. Nemùže však

proti nim tvrdì zakroèit, protože je jim zavázán a protože žádný

kníže, ani ten sebelépe vyzbrojený, se neobejde bez pøíznì alespoò

urèité èásti obyvatel na novém území.

Tak napøíklad francouzský král Ludvík XII.

8

z tìchto dùvodù

pozbyl Milán stejnì rychle, jako ho nabyl, a Lodovico na nìj staèil

jen vlastními silami. Obyvatelé, kteøí mu sami zprvu otevøeli brány

mìsta, se totiž ve svých nadìjích, jež do nìho vkládali, zklamali.

Vláda francouzského krále jejich pøedstavy nesplnila, a tak se jeho

tyranie stala pro nì neúnosnou.

Pøiznejme si však, že návrat k moci v odbojné zemi a její

podrobení bývá napodruhé lehèí, protože vládce využije pøíle-

žitosti, již mu vzpoura poskytla, a potrestá nejen její pøímé úèast-

níky, ale drží pod dohledem i všechny nespolehlivé a pojistí si

nejslabší a nejohroženìjší oblasti. Staèilo-li na první vyhnání

16

Francouzù z Milána pouhé harašení Lodovikových zbraní na

hranicích, pak podruhé už musela vzniknout silná koalice, aby je

z Itálie vyhnala. K tomu všemu došlo z pøipomenutých dùvodù.

O pøíèinì prvního neúspìchu Francie jsme si už povìdìli, teï

tedy zbývá uvést dùvody druhé porážky a pøipomenout si

možnosti, jaké francouzský král mìl a jaké má každý v podobné

situaci, když si chce dobyté území pevnì podržet.

Jsou území (po dobytí pøipojená k pùvodní vladaøovì državì),

která leží v téže zemi a mluví se v nich stejným jazykem, a jsou

jiná, která tuto podmínku nesplòují. V prvním pøípadì je lehké si

je udržet, zejména tehdy, jestliže nejsou zvyklá žít svobodnì.

Postaèí odstranit vládnoucí rod a jinak ponechat vše pøi starém.

Nezmìní-li se mravy, lidé žijí klidnì dál jako døív. Za pøíklad slouží

Burgundsko, Bretaòsko, Gaskoòsko a Normandie, které už dlouho

patøí Francii. Pøestože v tìchto krajích existují jisté rozdíly

v náøeèích, jejich zpùsob života je podobný, takže dokážou žít

klidnì vedle sebe bez zvláštních sporù. Tedy mùžeme shrnout, že

pro tento pøípad staèí splnit dvì podmínky: 1. odstranit dosud

vládnoucí rod a 2. nemìnit ani zákony, ani výši daní. Tím je cesta

ke splynutí v jeden celek otevøená.

Pravé potíže nastávají tehdy, staneme-li na pùdì území odlišného

mravy, zákonodárstvím a jazykem. Pak je tøeba obratnosti, ale

i štìstí k tomu, abychom se v nìm udrželi. Nejosvìdèenìjší

a nejúèinnìjší zpùsob v takovém pøípadì je trvalé pøesídlení

knížecího dvora do nové zemì. Panovníkova moc se tak upevní.

Tak si poèínali napøíklad Turci v Øecku

9

. Kdyby se tam sultán

nebyl usadil, žádné z dalších opatøení na udržení si této zemì by

se nebylo setkalo s úspìchem. Jen tehdy, žijeme-li pøímo na

dobytém území, mùžeme ihned zaznamenat zdroje nepokojù

a okamžitì jim èelit. Jinak se o nich panovník dozvídá až tehdy,

když už je pozdì a není moci, která by jim udìlala pøítrž. Navíc si

místodržící nedovolí odírat poddané a ti jsou spokojeni, že se se

17

svými stížnostmi mohou obracet pøímo na hlavu státu, váží si

vládce, a naopak rebelanti se ho víc bojí a drží se zpátky. Ale i proti

vnìjšímu nepøíteli je stát takto bezpeènìjší a každý si útok dobøe

rozmyslí.

Jiný osvìdèený zpùsob je pøesídlení jedné nebo dvou kolonií

vlastních obèanù na dobyté území. Bez tohoto opatøení musí

panovník vyslat do zemì znaèný poèet jízdního i pìšího vojska,

což je nákladnìjší. Naopak kolonie ho nestojí vlastnì nic a i

následné nutné køivdy jsou menší. Ublíží jen tìm, jimž zabere

pozemky a domy, aby zaopatøil nové obyvatele. A z tìch nemusí

mít strach, protože jich není mnoho a žijí rozptýlenì, zbaveni opory

majetku. A protože se ostatním nic zlého nedìje, vìtšinou se

vkrátku upokojí, nebo naopak mají strach, aby se nìjak neprovinili,

neupadli v nemilost a nemuseli rovnìž odejít o žebrácké holi ze

svých domovù. Udržování kolonií je levné, bývají spolehlivìjší,

nebezpeèí vzpoury i množství køivd je menší.

Nemìli bychom zapomínat, že možné protivníky buï musíme

zahrnovat laskavostmi, nebo je znièit, protože za malé urážky a za

malá pøíkoøí se mohou ještì mstít, za velké však už nikoli.

Udržuje-li však panovník v zemi místo kolonií vojsko, výdaje

jsou daleko citelnìjší, zpravidla to pohltí veškerý výnos

z dotyèného území. Co jednou rukou pøijme, druhou zas rozhází,

škody zpùsobené armádou jitøí nálady mezi obyvateli, posádka je

musí krotit hned zde, hned jinde a rozhoøèení se tak pozvolna šíøí

po celé zemi. Nakonec není èlovìka, který by nemìl dùvod

k roztrpèení, a vládce má proti sobì všechny. A takoví nepøátelé

jsou o to nebezpeènìjší, že jsou na vlastní pùdì a v odporu

sjednocení. Správa prostøednictvím kolonií je tedy po všech

stránkách lepší než s pomocí armády.

Dále by mìl panovník na dobytém území peèovat o ochranu

slabých a hledìt potlaèit vliv místních mocných, ale pøedevším

bedlivì støežit silné, nebo dokonce silnìjší sousedy. Na ty by se

18

totiž mohli nespokojenci nebo ctižádostivci obrátit o pomoc. Tak

napøíklad Aitólové

10

požádali Øímany o pomoc proti Øekùm.

A vùbec, kamkoli Øímané vstoupili, vždycky na zavolání místních

obyvatel. K takovému zachránci se pak pøidávají další a další

ublížení a zemì mu spadne doslova do klína. Panovník si musí jen

dát pozor, aby mu ti slabší také èasem nepøerostli pøes hlavu

a nenabyli pøílišného vlivu. Kdo nedbá tìchto zkušeností, brzy

ztratí, co nabyl, a i když se nakonec nìjak udrží u moci, pak jen

s nejvìtšími obtížemi.

Øímané tyto zásady velmi dobøe znali a pøísnì se jich drželi.

Pro pøíklad bych se rád zastavil v Øecku: Øím poskytoval ochranu

Achájùm a Aitólùm, pokoøil makedonskou øíši a vyhnal Antiocha.

Leè pøes všechny zásluhy Achájù a Aitólù jim nikdy nedovolil

zvìtšit državy; nedal se zviklat vemlouvavými øeèmi Filipa a nestal

se jeho spojencem dotud, než ho patøiènì oslabil: a nikdy

nepøipustil, aby si nebezpeènì silný Antiochus pøivlastnil sebemenší

èást øeckého území. Konal tak, jak by si mìl poèínat každý moudrý

vladaø: všímat si totiž nejen problémù souèasných, ale pøedvídat

i budoucí a pøedcházet jim.

Poèítáme-li s nìèím pøedem, máme èas si všechno rozmyslet

a zavèas jednat. Když se však pohroma neèekanì pøiblíží, bývá už

na lék pozdì. Jak øíkají lékaøi o souchotinách: zpoèátku je nesnadno

rozpoznáme, ale lehko vyléèíme, kdežto zanedbané poznáme sice

na první pohled, ale pomoci už není. A totéž platí i o státních

záležitostech: postøehneme-li vèas nebezpeèí (a to dokáže jen

obezøetný a schopný muž) klíèící ve státì, snadno a rychle si s ním

poradíme; necháme-li je však rozrùst tak, že už je vidí i slepý,

bývá veškerá námaha marná.

Øímané vždycky vèas vìdìli o hrozících nepokojích a neváhali

nikdy okamžitì zakroèit. Nedopustili, aby se rozrostly, protože

dobøe vìdìli, že støetnutí je stejnì nevyhnutelné, a odkládá-li se,

pak z toho mùže mít prospìch jedinì nepøítel. Proto se pustili do

19

války v Øecku proti Filipovi a Antiochovi, aby ji pozdìji nemuseli

vést na svém území, i když obé mohli bezpochyby po nìjaký èas

odkládat. Nikdy nedali na zásadu dnes do omrzení opakovanou

lecjakými našimi mudrci, že „èas hraje pro nás”. Moc dobøe vìdìli,

jak vratká je to berlièka. Ten opìvovaný èas totiž mùže pøinést

jak zlo, tak dobro, jak výhodu, tak zkázu. Radìji vždycky spoléhali

jen na vlastní síly a na svou prozíravost.

Vrame se však na chvíli k Francii a podívejme se, jak ta si

poèínala. Nebudu hovoøit o Karlu VIII

11

, nýbrž o Ludvíkovi XII.,

protože ten se v Itálii zachytil na delší èas a mùžeme proto lépe

posoudit jeho poèínání. Dìlal pravý opak toho, co mìl.

Do Itálie ho pøivedla ctižádost Benátèanù

12

, kteøí si od jeho

pøíchodu slibovali získání poloviny Lombardie pro sebe. Nemám

v úmyslu tohoto krále soudit za vpád do naší zemì. Chtìl

a potøeboval uchytit se v Itálii, kde ho s nikým nepojilo spoje-

nectví a pøátelství, a naopak v dùsledku poèínání Karla VIII. tu

mìl všechny brány zavøené. Nemohl si tedy vybírat a musel

pøijmout takové spojenectví, jaké se mu nabízelo. A pøiznejme si,

že jeho zámìr mìl reálnou nadìji na úspìch, kdyby se nebyl pozdìji

dopustil mnoha vážných chyb.

Jakmile se zmocnil Lombardie, získal prestiž, o niž tu pøedtím

Karel pøišel. Poddal se mu Janov

13

, Florencie se stala jeho

spojencem, o jeho pøízeò se ucházeli markýz z Mantovy, vévoda

z Ferrary

14

, Bentivogliové, hrabìnka z Forli

15

, vládcové z Faenzy,

Pesara, Rimini, Camerina, Piombina, Pisy, Sieny i obyvatelé Lukky.

Teprve teï Benátèané vidìli, jak krátkozrace si poèínali: za dvì

mìsta v Lombardu, po nichž prahli, vydali francouzskému králi

dvì tøetiny Itálie.

Situace francouzského krále byla tedy víc než optimální a mohl

si tu udržet vážnost velmi snadno. Staèilo, aby poskytl bezpeènost

a ochranu svým spojencùm, jichž nebylo málo a byli slabí - jedni

se báli papeže, druzí Benátèanù

16

-, nemìli na vybranou a museli

20

držet s ním. S jejich pomocí pak mohl snadno zdolat ty nebezpeèné,

silné. Místo toho okamžitì poté, co vstoupil do Milána, udìlal

pøesný opak a pomáhal papeži Alexandrovi VI. pøi dobývání

Romanì. Neuvìdomil si, že se tak sám oslabuje, že se zbavuje

spojencù a pøíznivcù, kteøí se k nìmu utekli. Jako by si ani nebyl

vìdom, že posiluje církev tím, že jí pomáhá podpírat duchovní

moc svìtskou, která už beztoho byla dost velká! První chyba

a omyly pak nutnì plodily další, až mu nezbývalo nic jiného než

osobnì vtáhnout do Itálie, aby zchladil Alexandrovy choutky stát

se pánem Toskánska. A jako by mu ještì nestaèilo, že posílil církev

a ztratil spojence, v touze získat Neapolské království podìlil se

o nì se španìlským králem. Až do té chvíle byl svrchovaným pánem

nad Itálií sám, nyní si pøibral spoleèníka, aby se mìli na koho obrátit

ti, kdo bažili po téhle krajinì, èi byli s ním nespokojeni. Místo

toho, aby zde zanechal poplatného místodržícího, dosadil sem

druhého krále, který ho nakonec vyhnal. Touha po výbojích je

pøirozená a obvyklá. Pustí-li se do nich lidé schopní, nikdo je za

to nezatracuje ani nekárá. Ale vyslouží si pohanu a výtky, kdo se

do nich pustí, aèkoliv na nì nemá.

Mohla-li tedy Francie jen vlastními silami dobýt Neapolsko,

mìla tak uèinit. Pokud nikoli, nemìla je rozdìlovat. Lze

ospravedlnit rozdìlení Lombardie mezi ni a Benátky, nebo to bylo

nutné, aby se dostala do Itálie. V pøípadì Neapolska však byl

takový postup neprozøetelný.

Ludvík se tedy

17

dopustil tìchto pìti chyb: znièil menší vládce,

posílil v Itálii moc už tak dost silného pána, pøivedl sem silného

cizince, neusadil se zde, ani sem neposlal kolonisty. Za jeho života

však mu ani tìchto pìt chyb nemohlo zvl᚝ uškodit, nebýt chyby

poslední, šesté: oloupil Benátky o moc. Kdyby nebyl posílil církev

a nepøivedl do zemì Španìly, byl by tento krok celkem pøirozený,

a dokonce nevyhnutelný. Vzhledem k budoucnosti bylo nezbytné

je pokoøit. Avšak když zvolil první cestu, nikdy nemìl pøipustit

21

jejich oslabení. Silná benátská republika totiž brala ostatním chu

na vpád do Lombardie. Benátèané by nikdy nebyli dovolili, aby si

tuto èást zemì kdokoli pøivlastnil, protože po ní sami prahli, a ty

druhé by zas nikdy ani nenapadlo obrat o ni Francii a dát ji

Benátèanùm, nebo se dokonce pustit do boje s Francií i Benátkami

zároveò. A kdyby mi snad chtìl nìkdo namítnout, že Ludvík

postoupil Romaòu Alexandrovi a Neapolsko španìlskému králi

v zájmu zachování míru, aby zabránil válce s nimi, pak odpovídám

argumenty už jednou zmínìnými: uhýbat pøed nepøíznivými okol-

nostmi nelze, ani v zájmu momentálního zachování míru. Válka

se tím nezažehná, jen se k vlastní škodì oddálí. A pokud by se

nìkdo chtìl odvolávat na slovo, které francouzský král dal papeži,

že pro nìj podnikne tuto výpravu výmìnou za kardinálský klobouk

pro arcibiskupa z Rouenu a za zrušení svého stávajícího manželství,

tomu odpovím pozdìji, až budu rozebírat závazky mezi panovníky

a pojednám i o tom, jak je mají zachovávat.

Král Ludvík tedy ztratil Lombardu, protože jednal proti všem

zásadám, jichž je tøeba se držet, když chceme získat a udržet si

nìjaké území. Nejde o žádné zázraky, jen o obyèejné a dávno

známé skuteènosti, o bìžnou praxi.

Mluvil jsem o tom v Nantes s rouenským kardinálem, když

Valentino (tak lid øíkal synovi papeže Alexandra, Cesaru Borgiovi)

obsadil Romaòu. Kardinál tvrdil, že Italové nejsou váleèníci. Já

mu na to opáèil, že Francouzi se zase nevyznají v politice, protože

jinak by nikdy nebyli mohli dopustit, aby papežský stát získal

takovou moc. O pøevahu papeže a španìlského krále v Itálii se

zasloužila jedinì Francie a sama se pak stala jejich obìtí.

Z toho všeho vyplývá jedno obecné pravidlo, které nikdy nebo

jen málokdy zklame: kdo jinému dopomáhá k uchopení moci, sám

sobì podøezává vìtev, na níž sedí. A mu pomùže lstí nebo zbraní,

obojí je novopeèenému panovníkovi stejnì nepohodlné.

22

KAPITOLA ÈTVRTÁ

O tom, proè se Dáreiova øíše

18

po smrti svého podmanitele

Alexandra Velikého nevzbouøila

Uvážíme-li všechny problémy spojené s udržením se v dobyté

zemi, nemùžeme se podivit, jak se mohlo podaøit po smrti Ale-

xandra Velikého, který zemøel krátce po dobytí Asie

19

, že se jeho

nástupci proti všemu oèekávání a prakticky bez jiných potíží, než

které si sami vlastní malicherností nadrobili, pøece jen v zemi

udrželi. Než odpovím na otázku, èím to bylo zpùsobeno, musím

pøipomenout, že existuje dvojí druh vlády: buï stojí v èele zemì

panovník sám a všichni jeho ministøi spravují krajinu z jeho milosti

a vùle, nebo vládne spolu s barony, kteøí si své postavení

zachovávají nikoli z milosti vládce, ale jako výsadu svého

starobylého rodu. Ti pak mají svá vlastní panství a vlastní poddané,

jimiž jsou respektováni jako svrchovaní páni a kteøí k nim lnou

vžitou pøíchylností. Tam, kde je vládce svrchovaným pánem, bývají

jeho zmocnìnci, ministøi a úøedníci naopak ve velké neoblibì.

V naší dobì slouží za pøíklady tìchto dvou typù vlád, jak už

bylo øeèeno, øíše turecká a francouzské království. Turecko je

øízeno jediným suverénním pánem, sultánem, a všichni ostatní jsou

jeho poddanými. Øíše je rozdìlena na sandžaky

20

, kterým stojí

v èele správcové, jež sultán sám urèuje a podle potøeby støídá.

Francouzský král je obklopen mnoha šlechtici ze starých rodù,

kteøí mají svá vlastní panství, poddané a øadu rozlièných výsad,

jež jim panovník nemùže libovolnì odejmout bez nebezpeèí. že

ohrozí svou øíši.

Porovnáním tìchto dvou státù lze zjistit, jak obtížné je dobýt

tureckou øíši, ovšem kdyby se to nìkomu pøece jen zdaøilo, velice

snadno si ji udrží. Z toho, co jsem už uvedl, je zcela jasné, že

pøíèiny obtížného dobývání této øíše nutno hledat ve faktu, že

23

dobyvatel nemùže pøijít na zavolání místních mocných, ani nemùže

doufat, že by si ulehèil svou úlohu tím, že by vyvolal vzpouru lidí

kolem sultána. Není lehké je ani podplatit, a pokud by se i podplatit

dali, nevyplynul by z toho dobyvateli užitek, nebo nejsou s to

strhnout za sebou obyvatelstvo. A proto ten, kdo chce na Turecko

zaútoèit, musí vìdìt, že se støetne se státem sjednoceným, a musí

tudíž spoléhat na vlastní síly spíš než na cizí nepoøádky. Komu se

však podaøí tuto øíši pøemoci a porazí ji na bojišti, nemusí se už

bát nikoho, leda vládnoucího rodu, a pokud smete i ten, nenajde

se už jiný obávaný protivník, nebo ostatní nemají na obyvatelstvo

žádný vliv. A tak jako se pøed vítìzstvím nemohl spolehnout na

nikoho z nich, nemusí se jich už jako vítìz obávat.

Jiné, ba opaèné je to ve státech jako Francie. Je celkem snadné

je pøepadnout s pomocí nìkterého z baronù, nebo vždycky se

mezi nimi najde nespokojenec toužící po novotách. Takový pak

mùže otevøít vstup do zemì a ulehèit vítìzství. Ovšem bude-li se

tam nový vládce chtít udržet, zpùsobí mu mnoho starostí a obtíží

právì ti, kteøí mu k vítìzství pomáhali, i ti, které pøemohl. A nestaèí

odstranit panovnický rod, nebo stále ještì zùstává šlechta, která

je ochotná postavit se do èela nových pøevratù a nepokojù, a pokud

si ji nový pán nezíská (nebo ji neznièí), zemi ztratí pøi první vhodné

pøíležitosti.

Kdo zkoumá Dáreiovu øíši, zjistí, že se podobala turecké,

a proto ji musel Alexandr napadnout a porazit v øádné bitvì. Po

vítìzství a smrti Dáreiovì si ji pak Alexandr snadnìji udržel z pøíèin,

které jsem uvedl. Kdyby jeho nástupcovì byli zùstali svorní, byli

by si ji udrželi, nebo v øíši by nevznikly jiné rozbroje než ty, které

sami zpùsobili a vyvolali. Naopak státy øízené jako Francie nelze

udržet v klidu. Proto vznikaly èasté vzpoury

21

proti Øímanùm

v Hispánii, v Galii a v Øecku. Ohniskem byla mnohá knížectví

pøetrvávající v tìchto zemích. Øímané, co pamì sahá, nemohli si

být jisti, zda v té které zemi vydrží, nebo ne, dokud žila vzpomínka

24

na bývalé pány. Jakmile se jich však zbavili a znièili i vzpomínku

na nì - mocí, silou a stálostí øímského panství -, svou moc znaènì

upevnili. A pøestože Øímané pozdìji bojovali i mezi sebou, mohli

si to dovolit díky své vážnosti. Jakmile totiž panovnický rod

vymizel, neuznávalo obyvatelstvo jiné vládce než Øímany.

Zvážíme-li tyto okolnosti, nemùže se nikdo divit, že si Ale-

xandr tak snadno øíši udržel, a nepøekvapují nás ani tìžkostí jiných,

když se pokoušeli uchovat to, co dobyli. Pøíkladem budiž Pyrrhos

a mnozí další. Všechno to zapøíèinila nikoli menší èi vìtší

zpùsobilost vítìzù, nýbrž odlišné okolnosti.

25

KAPITOLA PÁTÁ

O tom, jak vládnout mìstùm a knížectvím, jež žila svobodnì,

pod vlastními zákony, než byla dobyta

Pokud jsou státy, dobyté zmínìnými zpùsoby, zvyklé žít pod

vlastními zákony a svobodnì, lze je spravovat trojím zpùsobem.

První možnost je znièit dobytá území. Druhá - pøesídlit na nì

svùj dvùr. A tøetí - ponechat jim jejich zákony, vybírat poplatky

a dosadit vládu nìkolika tamních, novému vládci oddaných mužù.

Ti potom dobøe vìdí, že obstojí jen s pøízní nového knížete, a že

tudíž musí vynaložit veškeré úsilí a námahu na udržení jeho panství.

Mìsto pøivyklé svobodì se udrží o mnoho snadnìji vládou vlastních

obèanù než jakýmkoli jiným zpùsobem.

Máme zde pøíklad Sparty a Øíma. Sparané se snažili zachovat

si vládu nad Thébami a Athénami prostøednictvím oligarchie,

kterou sami dosadili, ale pøece nadvládu nad nimi ztratili. Øímané

22

zase ve snaze uchovat si Capuu, Kartágo a Numantii je vyvrátili

a nepøišli o nì. Øecko naopak spravovali jako Sparané, dali mu

svobodu a ponechali mu jeho zákony. Neuspìli, a proto byli

pøinuceni vyvrátit mnoho mìst v této zemi. Pak si je udrželi. Není

skuteènì osvìdèenìjšího prostøedku, jak si udržet vládu, než je

zkáza. Kdo se stane pánem mìsta pøivyklého svobodì a neznièí

je, a poèítá s tím, že mìsto znièí jeho, nebo bude znovu a znovu

zvedat prapor vzpoury ve jménu svobody a starého øádu, na nìž

nikdo ani èasem, ani prokázaným dobrodiním nezapomíná. Dìlej

co dìlej, lidé nikdy na svobodu a minulé poøádky nezapomenou

a pøi každé vhodné pøíležitosti se jich znovu budou dovolávat jako

Pisa po stu létech

23

florentské nadvlády.

Pokud jsou mìsta nebo zemì zvyklé žít pod vládou jediného

knížete a jeho rod vymøe a obyvatelé zvyklí poslouchat se neumìjí

26

dohodnout na novém, svobodnì však žít také nesvedou, pak

nastává ta pravá chvíle pro dobyvatele: snadno je získá a ovládá.

Republiky však mají vìtší životní sílu, nepøestává v nich doutnat

nenávist k jedinému vládci a silná touha po pomstì. Vzpomínka

na ztracenou svobodu jim nedává spát, a tak nejjistìjším zpùsobem

je znièit je, anebo se v nich usadit.

27

KAPITOLA ŠESTÁ

O nových knížectvích dobytých vlastní zbraní

a vlastními schopnostmi

A se nikdo nediví, uvedu-li v pojednání o èerstvì dobytých

knížectvích, kde se ujímá moci nový muž a vzniká nové státní

zøízení, jen ty nejznámìjší pøíklady. Lidé jsou už totiž takoví: radìji

se vydávají po prozkoumaných a vyšlapaných cestách a svým

konáním napodobují ty cizí vzory, které jsou už ovìøené

a zavedené. Jenomže, pøipomínám, nelze jít nikdy navlas stejnou

cestou a dojít dokonalosti tìch, jež napodobujeme. A proto moudrý

èlovìk pùjde cestou prošlapanou jen znamenitými pøedchùdci

a napodobí ty nejvìtší, aby se jim alespoò v nìèem podobal, když

už se jim zcela nevyrovná. Moudrý muž si má poèínat jako zruèný

lukostøelec: aby zasáhl pøíliš vzdálený cíl, namíøí radìji mnohem

výš, nikoli však proto, aby šíp vyletìl vysoko, nýbrž proto, aby

vyšším zamíøením spíše zasáhl zvolený cíl.

A proto také tvrdím, že nová knížectví se zachovávají s ta-

kovými obtížemi, které vyplývají z menší nebo vìtší zpùsobilosti

a nadání toho, kdo je získá. A stane-li se vládcem nìkdo z øadové

šlechty, což pøedpokládá buï um a nadání, anebo sdostatek štìstí

a pøíznì osudu, zdá se, že i obtíže se vyskytují pøimìøenì k jednomu

i druhému. Nicménì je jisté, že ten, kdo spoléhal ménì na vrtkavost

štìstìny, udržel se u moci déle. Vše se v takovém pøípadì

usnadòuje i tím, že vládce je nucen v onom kraji se usadit, nebo

nemá jinou državu.

Nejschopnìjšími z tìch, kdo se stali vladaøi vlastním pøièinìním

a svými mimoøádnými vlastnostmi, byli Mojžíš, Kýros, Romulus

a Théseus

24

. Mojžíš, aèkoliv byl vlastnì jen vykonavatelem pøíkazù

božích, zasluhuje obdiv právì pro tuto milost, jež ho uèinila

28

hodným rozmlouvat s Bohem. Posuzujeme-li Kýra a jiné, kteøí

dobyli øíše èi je založili, zjistíme, že všichni byli vynikající a hodni

obdivu, a zhodnotíme-li jejich skutky, poznáme, že se nepøíliš lišili

od Mojžíše, za nímž stál tak veliký rádce a uèitel. Pøezkoumáme-

li jejich životy a èiny, zjistíme, že osud jim pouze nabídl možnost

a pøíležitost, vlastnì jen jakýsi materiál, jemuž pak oni dali tvar

podle svých pøedstav. Bez této možnosti a pøíležitosti by síla jejich

ducha byla neplodná, stejnì jako bez oné síly by poskytnutá

pøíležitost byla promarnìná a zùstala by nepromìnìná. Mojžíš

musel nalézt izraelský lid v Egyptì v porobì a otroctví, aby ho

odtud mohl vyvést na svìtlo svobody. Mìl-li se Romulus jednou

v budoucnu stát zakladatelem a králem Øíma, nesmìlo být pro

nìj místo v Albì a museli ho hned po narození pohodit. Kýros

zase musel najít Peršany nespokojené s vládou Médù

25

, zženštilých

a zhýèkaných dlouhým mírem. A Théseus by nikdy neukázal svou

velikost, kdyby nebyl našel Athéòany rozptýlené. Všichni tedy

mohli dìkovat osudu za šastný sbìh okolností, ale ty nemusely

samy o sobì ještì nic znamenat. Oni museli umìt pochopit

nabídnutou pøíležitost, aby pøinesli své vlasti blahobyt a proslulost.

Pro ty, kteøí získali vládu vlastním pøièinìním, je obtížné

knížectví získat, ale mnohem lehèí si je udržet. Obtíže vyplývají

èásteènì ze zavádìní nových poøádkù a zvyklostí pøi zakládání

státu a zajišování jeho bezpeènosti. A nesmíme zapomínat, že nic

se nezaèíná tak obtížnì a nic nepøináší tak pramalou nadìji na

úspìch jako zavádìní nového øádu. Tomu, kdo jej zavádí, jsou

nepøáteli všichni, kteøí se døív mìli dobøe. Jeho stoupenci ho hájí

opatrnì a vlažnì, i když si v budoucnu od nìj mnoho slibují.

Opatrní jsou proto, že se obávají odpùrcù, a nedùvìøiví proto, že

je v lidské pøirozenosti nevìøit novotám, dokud èlovìka zkušenost

nepøesvìdèí nezvratnými dùkazy o jejich užiteènosti. Výsledkem

pak bývá, že odvaha odpùrcù roste a oni vyrazí do útoku pøi první

pøíležitosti, zatímco ti druzí se jen chabì brání, takže vládce i jeho

29

pøívrženci jsou pak naráz ve smrtelném nebezpeèí. K vyjasnìní

této otázky je zapotøebí zjistit, zda ti, co pøinášejí novoty, tak èiní

z vlastní vùle a zcela samostatnì, nebo zda svùj zámìr uskuteèòují

s pomocí nìkoho jiného. V druhém pøípadì dopadnou vždycky

špatnì a nièeho se nedomohou. Stojí-li však na vlastních nohou

a mají dostatek vlastních sil, jen málokdy podlehnou. To je také

dùvod, proè proroci s meèem v ruce uspìli, kdežto ti neozbrojení

podlehli.

A nadto je lidská povaha vrtkavá: je snadné nìkoho o nìèem

pøesvìdèit, ale tìžké ho v pøesvìdèení udržet. Proto je zapotøebí

být pøipraven prosadit vlastní zámìry silou, jakmile lidi víra opustí.

Nebyl by se udržel ani Mojžíš, ani Kýros, ani Théseus, ani Romulus,

kdyby nedrželi v rukou meè. K tomuto trpkému poznání došel

v naší dobì i mnich Girolamo Savonarola

26

. Jakmile mu lidé pøestali

vìøit, nebo nemìl prostøedky, jak udržet ve víøe kolísající, jeho

øád ztroskotal. Strùjci zmìn se støetávají s velkými obtížemi,

neustále jim hrozí rùzná nebezpeèenství,jež musejí pøekonávat

stateèností a opatrností, avšak jakmile je pøemohou, znièí své

odpùrce a získají vážnost, stávají se mocnými, bezpeènými, ctìnými

a šastnými.

K tìmto velikým pøíkladùm bych rád pøidal jeden menší, který

se s nimi dá pomìøit a nahradí mnohé jiné. Mám na mysli Hieróna

Syrákúského

27

, který se z nièeho vyšvihl na první místo ve státì.

I jemu osud nabídl pøíležitost. Utlaèovaní Syrákúsané si ho zvolili

za vùdce a on se pak svým vlastním pøièinìním a zpùsobilostí stal

jejich vládcem. Už døíve vynikal do té míry, že spisovatelé o nìm

øíkali, že k tomu, aby se stal králem, mu schází jenom království.

Hierón rozbil starou organizaci armády a zavedl novou, opustil

staré pøátele a získal si nové, a když mìl spojence i vojsko, stanul

na dostateènì pevných základech, aby si mohl dovolit postavit

jakoukoli budovu. Neboli s velkou námahou získával, ale s malou

pak dobyté udržel.

30

KAPITOLA SEDMÁ

O knížectvích získaných s cizí ozbrojenou pomocí

a se štìstím

Pro ty, kteøí se dostanou k moci díky náhodì a se štìstím, je

snadné vládu získat, ale velmi obtížné ji udržet. Na cestì vzhùru

vìtšinou nemívají pøekážky, doslova letí k cíli. Potíže jim nastávají

teprve ve chvíli, kdy se chopí vlády.

Moci lze dosáhnout beze zbraní buï za peníze, nebo darem,

jako tak mnozí v Øecku, v iónských mìstech, v Hellespontu, kde

Dáreios dosazoval knížata

28

, místodržící, aby zde vládli pro jeho

slávu a bezpeènost. Podobnì se k vládì dostali i nìkteøí øímští

císaøi, když jako soukromníci podplatili vojsko. Takový vladaø je

ovšem závislý na vùli a pøízni tìch, kdo ho pozdvihli, a tyhle dvì

vìci patøí k nejnestálejším a nejpromìnlivìjším, takže vìtšinou

neumìli ani nemohli udržet svá postavení. Jestliže totiž takový

muž není sdostatek udatný a moudrý, je pøirozené, že se v umìní

vládnout nevyzná, protože se to ani nemìl kde nauèit. Navíc nemá

za sebou ozbrojenou moc, která by mu byla bezvýhradnì

a spolehlivì vìrná a oddaná.

A potom, na písku a pøes noc vzniklé státy dopadají stejnì jako

všechno v pøírodì: co rychle roste, nemá možnost zapustit koøeny

dost hluboko, aby první bouøe nezpùsobila škody. A když se takový

muž stane knížetem takøíkajíc z nièeho, nebývá obvykle schopen

zachovat to, co mu šastnì spadlo do klína, a položit bytelné

základy své moci, jak to uèinili jeho pøedchùdci, než se stali vládci.

K tomu, co jsem právì vyložil, bych rád uvedl dva pøíklady:

Franceska Sforzu a Cesara Borgiu. Francesco Sforza se zcela po

právu povznesl pro svou velkou udatnost a obratnost až na knížecí

stolec a stal se milánským vévodou, i když ho to stálo nemálo

úsilí pøi pøekonávání tìžkostí. Zato Cesare Borgia, obecnì zvaný

31

vévoda Valentino, se vyšvihl díky svému otci. A když ho štìstí

opustilo, pøišel i o moc, aèkoliv nic nezanedbal a dìlal všechno,

co má rozumný, moudrý a opatrný muž dìlat, aby zapustil koøeny

v zemi, kterou získal zbraní a štìstím nìkoho jiného. Jak už jsem

øekl: ten, kdo nezapustí koøeny vèas, mùže je zapustit i pozdìji,

pøestože je to spojeno s mnoha tìžkostmi a nebezpeèím pro

stavitele.

Budeme-li sledovat postup tohoto vévody, poznáme, že své

budoucí moci položil pevné základy, a proto nepovažuji za zby-

teèné se tím zabývat, nebo nevím, jaký lepší návod dát novému

knížeti než ten, že popíšu Borgiovy èiny. Jestliže pøes to všechno

nièeho nedosáhl, nebylo to jeho vinou, nýbrž vinou osudu, jehož

svrchované nepøízni podlehl.

Alexandr VI. mìl zpoèátku nemálo potíží s tím, aby ze svého

syna udìlal vévodu a mocného vládce. Pøedevším tìžko pro nìho

hledal území, které by nepatøilo církvi, ale uvìdomoval si zároveò

i to, že kdyby jí odòal kterýkoli kousek zemì, milánský vévoda

a Benátèané by se bránili, nebo Faenza i Rimini byly pod správou

Benátek. Kromì toho vìdìl, že vojsko v Itálii, a zejména to,

kterého by mohl použít, je sice v rukou lidí, kteøí se musejí bát

papežovy velikosti, nicménì nemohl se na nì spolehnout, nebo

patøilo Orsiniùm a Colonnùm a jejich stoupencùm. Musel tedy

tento stav zmìnit a vytvoøit rozbroje mezi italskými státy, aby si

èást pak mohl podmanit. Nebylo to tak snadné, nebo Benátèané

právì pomýšleli na to. že opìt povolají do Itálie Francouze. A papež

se proti tomu nepostavil, nýbrž jim ještì pomohl tím, že zrušil

Ludvíkovo manželství.

Král tedy vtáhl do Itálie s pomocí Benátek a se souhlasem

papežovým, ale sotva vstoupil do Milána, vyžádal si papež pomoc

jeho vojska k tažení proti Romani. Ta se mu okamžitì, ze strachu

pøed králem, podrobila. Valentino tedy dobyl Romaòu, porazil

Colonny, ale v tom. aby si zachoval dobyté a mohl se pustit do

32

dalších výbojù, mu bránily dvì pøekážky: tou první bylo jeho vlastní

vojsko, které mu nepøipadalo dostateènì vìrné, a druhou byly plány

Francouzù. Obával se, že vojsko Orsiniù selže a nejen mu zabrání

pokraèovat ve výbojích, nýbrž ho zbaví i toho, èeho již dobyl,

a francouzský král že uèiní totéž. Orsiniové mu cosi podobného

už naznaèili, když po dobytí Faenzy zaútoèil proti Boloni: šli do

útoku nadmíru vlažnì. A pokud jde o krále, jeho zámìry pochopil,

když se po dobytí vévodství urbinského pustil proti Toskánsku,

ale musel se svého úmyslu na pokyn krále zøíci. Tehdy se vévoda

rozhodl, že se zbaví závislosti na cizích zbraních a bude jednat na

vlastní pìst. Zaèal tím, že oslabil v Øímì Colonny a pøetáhl na

svou stranu všechny jejich stoupence z øímské šlechty tím, že je

pøijal do své družiny, dal jim veliké platy a poctil je podle tehdejšího

zvyku vojenskými hodnostmi a rozdal jim civilní úøady. Tak se

stalo, že se v prùbìhu nìkolika mìsícù zcela pøiklonili na jeho

stranu. Potom už jen èekal na pøíležitost, jak znièit Orsinie.

Pøíležitost se mu nabídla a on ji dokonale využil: Orsiniové totiž

zpozorovali, že spojená moc vévody a církve je pro nì smrtelným

nebezpeèím, a proto svolali své spojence do Maggione u Perugie.

Výsledkem tohoto shromáždìní byla nejprve vzpoura v Urbinu

a v Romani. Vévodovi se podaøilo je zažehnat jen s pomocí

Francouzù. Když se opìt sebral a rozhlédl, rozhodl se použít lsti

a naoko se s Orsinii prostøednictvím pana Paola smíøil. Vylákal je

do Senigalie a oni naivnì vlezli pøímo do pasti. Když se tedy

koneènì zbavil i tohoto nebezpeèí a získal na svou stranu jejich

spojence, položil koneèné základy vlastní moci. Mìl v té dobì

celou Romaòu i s urbinským vévodstvím a zdálo se, že si dobyl

dokonce i pøíznì obyvatel Romanì, nebo si zaèali žít v blahobytu.

Výsledky jeho poèínání si zasluhují pozornost a následování,

a proto je tøeba o nich podrobnìji pojednat. Když dobyl Romaòu,

zjistil, že dosavadní vládci kraj spíše ožebraèovali, okrádali, než

ho spravovali, takže tu vládlo loupežení, spory a boje. Uvìdomil

33

si, že je zapotøebí dát zemi dobrou vládu, aby si ji získal a pøinutil

k poslušnosti. Proto postavil do èela pana Ramira de Orco, muže

tvrdého a bezohledného, jehož vybavil neomezenou mocí. Ten tam

v krátkém èase zavedl k vlastní chvále a cti poøádek, klid

a svornost. Posléze však vévoda usoudil, že taková tvrdost už

není potøebná a budí spíš nenávist než oddanost. Proto v kraji zøídil

a ustavil civilní soud, jemuž pøedsedal vynikající muž a v nìmž

mìlo každé mìsto svého zástupce. Vìdìl, že dosavadní pøísnost

obyvatele proti nìmu do jisté míry popudila, a chtìl jim tedy

dokázat, že pùvodcem všeho zla nebyl on, nýbrž drsná povaha

jeho zástupce. I pøikázal ho jednoho rána zabít. Našli ho

rozseknutého vedví s nožem v boku na námìstí v Celenì. Hrùznost

pohledu na mrtvolu obyvatelstvo uspokojila a souèasnì vyvolala

strach.

Vrame se však k naší vìci. Nyní, když mìl vévoda plnì moc

v rukách a mohl se cítit bezpeèný, potøeboval, ba musel si

zabezpeèit úctu a respekt francouzského krále, aby se mohl pustit

do dalších výbojù. Byl si vìdom toho, že jakmile král zpozoruje

svou chybu, nedovolí mu postupovat. Pustil se tedy do hledání

nových spojencù a váhal pøidat se k Francouzùm, když táhli do

Neapolského království proti Španìlùm, kteøí obléhali Gaetu. Mìl

totiž v úmyslu získat

29

na svou stranu právì Španìly, což by se mu

bylo i zdaøilo, nebýt Alexandrova úmrtí. Tolik tedy uèinil pro

pøítomnost.

Pokud však šlo o budoucnost, mìl se jí co obávat, nebo musel

poèítat s tím, že nový papež mu nebude právì naklonìn a že bude

spíš hledìt zbavit ho všeho, co doposud díky otci získal. Proto

pojal úmysl zabezpeèit se proti tomu hned nìkolikerým zpùsobem.

Za prvé: vyhubit rody pánù, které oloupil, aby se papež nemohl

s nimi spojit. Za druhé: získat si všechny øímské šlechtice, aby

s jejich pomocí mohl držet papeže na uzdì. Za tøetí: naklonit si

kolegium kardinálù. A za ètvrté: natolik rozšíøit svou moc, ještì

34

než papež Alexandr zemøe, aby byl s to odolat prvnímu útoku

jeho nástupce.

Z tìchto ètyø cílù stihl do Alexandrovy smrti naplnit tøi. Ètvrtý

byl na dosah. Z pánù usmrtil všechny, které dostihl, a zachránilo

se jich jen málo, øímské šlechtice si získal a v kolegiu kardinálù

mìl silného spojence a oporu. Pokud jde o nový výboj, zamýšlel

zmocnit se Toskánska, když už mìl pod svou mocí Perugiu,

Piombino a pod svou ochranou Pisu. Na Francii už nemusel brát

ohledy, protože Španìlé Francouze z Neapolského království

vyhnali a obì strany nyní potøebovaly jeho pøátelství. Rozhodl se

proto napadnout Pisu. Navíc se mu pøi tom poddaly Lucca a Siena,

jednak ze strachu, jednak ze zášti vùèi Florencii. Florenané byli

bezradní, a kdyby se vévodovi bylo podaøilo mìsta dobýt hned,

ještì toho roku, co Alexandr zemøel, byl by si získal takový respekt

a moc, že by se byl postavil na vlastní nohy a nebyl by závislý na

náklonnosti a pomoci druhých. Jenomže Alexandr zemøel pìt let

poté, co vévoda poprvé tasil meè. Zanechal ho jen s panstvím

upevnìným v Romani, kdežto všechno ostatní viselo ve vzduchu

mezi dvìma silnými nepøátelskými armádami. A vévoda sám navíc

ulehl, na smrt nemocný. Byl to muž bezohledný, anebo chcete-li

stateèný a obezøetný, který umìl držet druhé v šachu nebo je znièit,

vìdìl, že základy, které v tak krátké dobì položil, jsou dostateènì

pevné, a kdyby nebyl mìl ty dvì nepøátelské armády za zády a byl

zdráv, všechny potíže by bezpochyby pøekonal. Jak pevné to byly

základy, ukazuje i to, že Romaòa na nìj èekala víc než mìsíc.

Dokonce i v Øímì, aèkoliv polomrtvý, byl zcela bezpeèný, protože

Baglionové, Vitelliové a Orsiniové, kteøí se mezitím vrátili do

mìsta, nenašli zde jediného spojence proti nìmu. Nemohl sice

prosadit na papežský stolec vyvolence, ale mìl dost dlouhé prsty

na to, aby dokázal zabránit kandidatuøe sobì nepohodlného muže.

Kdyby byl v dobì Alexandrovy smrti zdráv, mìl by všechno lehké.

Ve dnech, kdy Julia II. volili za papeže, mi øekl, že rozmýšlel

35

o všem, co by se mu mohlo pøihodit po otcovì smrti, a také se na

vše pøipravil, že však nikdy nepomyslel na to, že by v rozhodující

chvíli mohl i on sám stát na hranici života a smrti.

Když tedy zvážím, co všechno vévoda vykonal, nemám mu co

vyèítat ani zaè ho kárat. A právì naopak ho chci vyzvednout na

první místo mezi tìmi, kdož dosedli na trùn a už øízením osudu,

nebo za pomoci zbraní nìkoho jiného. Nebo mìl velký cíl

a dostatek odvahy, nemohl konat prozíravìji a plány mu zhatily

pouze dvì okolnosti: krátkost Alexandrova života a vlastní

choroba.

A proto ten, kdo pokládá za užiteèné ve svém novém knížectví

zneškodnit nepøátele, získat si nové pøátele, zvítìzit násilím anebo

lstí, vzbudit lásku a respekt obyvatel, oddanost a úctu vojákù, znièit

všechny, kdo mohou nebo by mu museli být nebezpeèní, pozmìnit

nevyhovující starý øád, rozprášit nevìrné vojsko a zøídit nové,

udržet si pøátelství králù a ostatních knížat tak, aby mu buï

prokazovali zdvoøilou úctu, anebo vyslovenou pøízeò, ten tedy

nemùže najít lepší pøíklad než Cesara Borgiu. Jediné, co mu lze

vytknout, je volba papeže Julia II. Ta nebyla vhodná, nebo, jak

jsem už pravil, když nemohl dosáhnout toho, aby byl zvolen ten,

koho by si vybral sám, mìl mít dost sil pøekazit tuto volbu. Nikdy

nemìl dopustit, aby se stal papežem ten z kardinálù, kterému døíve

nìjak ublížil, nebo nìkdo, kdo z nìj mohl mít oprávnìný strach.

K prvním patøili správci chrámu sv. Petra v øetìzech a sv. Jiøí,

Ascanio Sforza a Giovanni Colonna. A k tìm druhým všichni

ostatní s výjimkou rouenského kardinála a Španìlù: Španìlé mu

byli naklonìni pro pøíbuzenství a také z nutnosti, rouenský kardinál

pak pro své postavení, nebo za ním stála celá francouzská øíše.

Proto mìl vévoda pøedevším dosáhnout volby nìkterého ze

Španìlù, a kdyby to nebylo možné, alespoò se spokojit s volbou

Francouze, nikdy však správce chrámu sv. Petra v øetìzech. Je

velmi naivní a mylné domnívat se, že mocní pro nová dobrodiní

36

zapomenou na staré køivdy. A tak se tedy vévoda pøi této volbì

dopustil omylu a završil svoji záhubu.

37

KAPITOLA OSMÁ

O tìch, kdo dosáhli moci zloèinem

Je možné stát se knížetem ještì dalšími dvìma zpùsoby, jež

nemùžeme pøièíst ani štìstìnì, ani vlastním zásluhám. Nemohu

tyto možnosti pøejít, pøestože alespoò o jedné z nich by se dalo

obšírnìji hovoøit v kapitole, kde budu probírat republiky. Buï je

možné dostat se do èela státu zloèinem a neèestnými praktikami,

nebo z vùle spoluobèanù. K prvnímu zpùsobu znám dva pøíklady,

jeden starý a jeden novìjší, víc jich uvádìt nehodlám, protože jsou

nad jiné výmluvné.

Agathoklés

30

Sicilský byl èlovìk nízkého rodu a špatného

charakteru, a pøesto se stal vládcem v Syrákúsách. Byl synem

hrnèíøe a celý život prožil ve zloèinu. Nicménì podlý charakter se

u nìho pojil s takovou silou ducha i tìla, že to v armádì dotáhl až

k pretorské hodnosti v Syrákúsách. Jakmile dosáhl tohoto

postavení, umínil si, že se stane i vládcem, tøeba zloèinem a násilím,

neohlížeje se na závazky a pøísahy, kterými je èi bude vázán.

Domluvil se proto s Hamilkarem

31

z Kartága, který v té dobì

pobýval s vojskem na Sicílii, a jednoho rána nechal svolat senát

a lid Syrákús pod záminkou, že s nimi potøebuje projednat

záležitosti týkající se republiky. Na smluvené znamení pak byli

pobiti všichni senátoøi a s nimi i nejvìtší boháèi, a po jejich smrti

se už snadno a bez odporu ze strany lidu stal vládcem. Pøestože

ho Kartáginci dvakrát porazili a nakonec oblehli, ubránil nejen

své mìsto, ale dosáhl ještì mnohem víc: zanechal ve mìstì èást

posádky, s druhou pøistál v Africe, zahnal Kartágince do bran

Syrákús a pøinutil je, aby s ním uzavøeli mír, odstoupili Sicílii

a ponechali si jen panství v Africe.

Z úvahy o vlastnostech a èinech tohoto muže vyplývá, že bylo

38

jen velice málo nebo spíš témìø nic, co by se dalo pøipisovat

štìstìnì, nebo se nevyšvihl k nejvyšší moci nìèí pøízní, ale

prostøednictvím kariéry v armádì. Jistìže nelze oznaèit za ctnost

vraždìní spoluobèanù, zradu pøátel, vìrolomnost, bezbožnost

a bezohlednost, tím èlovìk mùže sice získat moc, nikdy však slávu.

Na druhé stranì však nemùžeme pøehlédnout jeho stateènost

a vynalézavost v boji, jimiž se postavil po bok nejslavnìjším

vojevùdcùm. Pøes to všechno však jeho ukrutnosti, nelidskost

a zloèiny jsou tak velké, že nedovolují, abychom ho ctili jako

velkého èlovìka. Nic z toho, èeho dosáhl, nebylo zásluhou jeho

dobrých vlastností nebo štìstí.

Za našich dnù, v dobì, kdy vládl Alexandr VI., osiøel jako dítì

Oliverotto da Fermo

32

a ujal se ho Giovanni Fogliani, strýc

z matèiny strany, který ho už v raném vìku poslal do vojenské

služby k Paolu Vitellimu

33

, aby se u nìho vycvièila pozdìji mohl

zaujmout významnìjší postavení ve spoleènosti. Když Paolo

zemøel, sloužil Oliverotto pod Vitellozzem, Paolovým bratrem,

a protože byl jak velmi nadaný, tak udatný, ve velice krátkém èase

se stal jedním z jeho prvních vojákù. Služba mu však pøipadala

nedùstojná, a proto se rozhodl, že se s pomocí nìkterých obèanù

Ferma, kterým byla milejší poroba než svoboda vlasti, zmocní

rodného mìsta. Poèítal rovnìž s podporou Vitellozza. A tak napsal

Giovannimu Foglianimu, že se chce po mnoha letech nepøítomnosti

pøijet podívat do rodného mìsta a trochu se porozhlédnout po

svém dìdictví. Po celoživotní døinì a pachtìní otce chce prý

dokázat svým spoluobèanùm, kam až to dotáhl, a proto se prý

rozhodl, že do mìsta vstoupí ve vší slávì, a to v doprovodu stovky

pøátel a služebníkù, všichni na koních. Dále Giovanniho poprosil,

aby i on mu pøipravil ze strany obèanù Ferma okázalé pøivítání,

protože to bude zadostiuèinìní pro nì oba. Ten jeho pøání do

puntíku splnil, Oliverotto vtáhl do mìsta a ubytoval se ve svém

domì. Po nìkolika dnech pak byl hotov s pøípravami k uchvácení

39

moci. Uspoøádal okázalou hostinu, na niž pozval Foglianiho

a všechny pøední muže mìsta. Po hostinì a zábavì zavedl úmyslnì

øeè na vážná témata, a když se rozproudila diskuse o velikostí

papeže Alexandra VI., o jeho synu Cesarovi a jeho výpravách,

náhle vstal a prohlásil, že o tìchto vìcech je tøeba hovoøit na

bezpeènìjším místì, a pozval všechny pøítomné do jedné ze soukro-

mých komnat. Jakmile usedli, z úkrytù vyskákali vojáci

a Giovanniho a ostatní pobili. Nato Oliverotto vsedl na konì, projel

mìstem, v radnici oblehl nejvyšší úøedníky a ti se mu ze strachu

podrobili a odsouhlasili vládu v èele s Oliverottem. Ten ji pozdìji

upevnil tím, že nechal vyvraždit všechny, kdo mu mohli být jakkoli

škodliví, a vyhlásil nové obèanské a vojenské zákony, takže po

roce mìl neotøesitelnou pozici ve mìstì a souèasnì vzbuzoval

obavy i u sousedù. A byl by se udržel i nadále jako Agathoklés,

nebýt toho, že se nechal vylákat Cesarem Borgiou do Senigalie,

jak jsem už vyprávìl: tam Borgia všechny Orsiniovce a Vitelliovce

pochytal a dal je pobít, vèetnì Oliverotta a jeho uèitele

v podlostech Vitellozza.

Mùže se zdát velmi podivné, že Agathoklés a jemu podobní

byli s to po tolika ukrutnostech a zradách vládnout dlouho

a bezpeènì. Vždy kolika jiným se nepodaøilo tyranií udržet ani

v míru, natožpak v dobì války. Jak se tedy mohlo stát, že se jejich

spoluobèané proti ním nevzbouøili a nesvrhli je?

Domnívám se, že to vyplývá z toho, zda je násilí užito

v nejnutnìjší míøe, èi ne. Pokud je vùbec lze ospravedlnit, pak

pouze zpoèátku, jako akt sebeobrany, a naráz. Ve chvíli však, kdy

vláda je upevnìna, není žádný rozumný dùvod v násilnostech

pokraèovat a je naopak tøeba peèovat o blaho poddaných. Za

špatné a neospravedlnitelné násilí bych oznaèil to, jehož pøibývá,

pøestože se ho zpoèátku použilo málo, opakuje se, namísto aby

ho ubývalo. Ti, kteøí budou postupovat prvním zpùsobem, se

mohou s boží a lidskou pomocí udržet, kdežto ti druzí jsou pøedem

40

odsouzeni ke zkáze.

Z toho soudím, že ten, kdo se chce udržet u moci, musí už

pøedem zvážit všechny potøebné tvrdosti a provést je naráz, aby

se k ním pozdìji už nemusel vracet, aby se dokázal bez nich obejít

a získávat poslušnost jinak, rozumnými a vìtšinì prospìšnými èiny.

Poèíná-li si však jinak, a už ze strachu, nebo ze zpupnosti, nesmí

pustit dýku z ruky a spoléhat na pøátele nebo poddané. A tak jako

je pøípustné v politice sáhnout k násilí zpoèátku a naráz, tak naopak

dobrodiní je nutné udìlovat postupnì a trvale, aby si je lidé stále

uvìdomovali. Vládce musí s poddanými zacházet tak, aby své

chování nemusel mìnit, protože mohou pøijít i tìžké chvíle v životì

zemì, kdy s tvrdostí nepochodí, a naopak nenadálá mírnost je

k nièemu, protože ji obèané považují jen za chytraèení.

41

KAPITOLA DEVÁTÁ

O obèanské vládì

A teï pár slov o situaci, kdy se nìjaký obèan stane panovníkem

nikoli zloèinným zpùsobem nebo jiným nesnesitelným násilím,

nýbrž z vùle spoluobèanù. Tomuto druhu panování lze pøisoudit

název obèanské a k tomu, aby ho nìkdo dosáhl, není zapotøebí

ani zásluh, ani štìstí, nýbrž spíš obratné diplomacie a pøíznivých

okolností. Dochází k tomu dvojím zpùsobem: buï pøízní lidu,

anebo pøízní mocných. V každém státì se støetávají dvì tendence

- lid se vzpírá nadvládì boháèù a ti si zas neodpustí, aby lid

neporuèníkovali a neutiskovali ho. Z tìchto dvou proti sobì

stojících vùlí se døíve nebo pozdìji zrodí nìkterá ze tøí forem

správy: knížectví, svoboda, nebo anarchie.

Knížectví vzniká buï z vùle lidu, nebo z vùle mocných, a to

podle momentálních okolností. Buï se bohatí obávají, že neodolají

nátlaku lidu, a vyzvednou jednoho ze svých øad na knížecí stolec,

aby pod jeho ochranou mohli popustit uzdu vlastním choutkám,

nebo naopak lid hledá východisko z nesnesitelného tlaku boháèù

ve volbì nìkterého z obèanù a poèítá s jeho ochranou. Vyvolenec

mocných se obvykle udrží daleko obtížnìji než ten, kterého si

vybral lid. Ten první má totiž kolem sebe spoustu lidí, které musí

pokládat za sobì rovné, a tudíž jim nemùže rozkazovat a vládnout,

jak by chtìl a potøeboval. Pøedstavitel lidu vládne sám a kolem

sebe má jen velmi málo tìch, anebo spíš témìø nikoho, kdo by

nebyl ochoten ho poslouchat. Kromì toho mocným nemùže

vycházet vstøíc bez køivd na mnoha ostatních, zatímco lidu mùže

vyhovìt smìle, protože jeho cíle jsou pøáním vìtšiny. Bohatí

vždycky chtìjí a mají potøebu utlaèovat, kdežto lid se utlaèování

brání. Prostý lid je v poèetní pøevaze a s násilím by vládce daleko

42

nedošel, zatímco boháèù je málo, lehèeji je zvládne. Nejhorší, èeho

se panovník mùže nadít od lidu, je ztráta dùvìry a pøíznì, bohatí

však mají prostøedky, aby zorganizovali odboj, protože vìdí, jak

na to, mají pøehled a umìjí si najít spojence tam, kde kyne nejvìtší

nadìje na úspìch. Lidu se vládce zbavit nemùže, bohatých ano.

Jednoho odstraní, druhého vyzvedne, nebo jen na èas nìkoho

potlaèí a po urèité dobì ho zas omilostní podle potøeby.

Vlivné a zámožné obèany je tøeba posuzovat z dvojího hlediska.

Buï zcela podøizují své zájmy panovníkovým, pracují bez

postranních úmyslù a bez ziskuchtivosti jen v jeho prospìch, a tìch

si musí vážit a hledìt si jich; nebo se drží stranou, a tady je zas

nutné rozlišit, zda se tak chovají ze strachu a opatrnictví - ti bývají

použitelní, mohou se stát užiteènými rádci a ve zlých dobách se

jich panovník nemusí bát; nebo mu slouží z vypoèítavosti

a neuspokojené ctižádosti, myslí víc na sebe než na svého pána,

a takové spolupracovníky si musí držet dál od tìla, protože jsou

stejnì nebezpeèní jako otevøení nepøátelé a ve zlých dobách bez

výèitek zradí.

Kdo se chopí vlády z vùle a pøíznì lidu, musí si ji pøedevším

hledìt udržet. A to je snadné, nebo lid požaduje jediné, aby nebyl

utlaèován. Ale i ten, kdo dosedne na trùn pøièinìním mocných,

musí usilovat o to, aby si lid naklonil a získal, èehož dosáhne lehko,

vezme-li ho pod svou ochranu. Lid totiž v okamžiku, kdy mu dobøe

èiní ten, od koho oèekával jen zlo, se o to víc pøimkne ke svému

dobrodinci a umí mu být vdìèný. Nato, jak získat pøízeò

poddaných, není jednotný návod a možností je bezpoèet. Proto se

tím nebudu zabývat.

Tvrdím však, že vladaø musí být pøítelem lidu, jinak v nìm nemá

oporu v tìžkých dobách. Spartský vládce Nabis

34

odolal útoku

Øekù a pozdìji i nájezdu øímského vojska a obhájil proti nim vlast

i trùn. Staèilo mu jen zneškodnit nìkolik velmožù, jakmile se blížilo

nebezpeèenství. Kdyby však lid nestál na jeho stranì, nebylo by

43

mu toto opatøení zdaleka staèilo. Jen a se nikdo nepokouší toto

mé tvrzení vyvracet omšelým poøekadlem „Kdo staví na lidu, staví

na písku“. Je totiž platné pouze tehdy, když nìjaký pøíslušník

vyšších vrstev oèekává, že ho lid osvobodí, zaènou-li ho

pronásledovat nepøátelé nebo úøady. V takovém pøípadì se nutnì

musí zklamat, jako se to stalo bratøím Gracchùm

35

nebo panu

Giorgiovi Scalimu

36

ve Florencii. Jiná je však situace, kdy na lid

spoléhá vládce, který dobøe svùj stát spravuje, je neohrožený,

pøedvídavý a umí si v nouzi poradit a pro své plány získat obèany.

Ten mùže pevnì poèítat s tím, že ho lid nikdy nezklame, a pozná,

že položil skuteènì pevné základy.

Knížectví zanikají obvykle ve chvíli ohrožení, kdy chce panovník

pøejít od vlády demokratické k absolutistické. V zemi, kterou až

dosud spravoval prostøednictvím úøadù, je jeho postavení nejistìjší

a labilnìjší, nebo je zcela závislý na vùli tìch, kteøí úøady øídili,

a ti ho mohou, zejména v kritické situaci, lehko zbavit trùnu buï

vzpourou, nebo odepøením poslušnosti. Na pøevzetí vlády do

vlastních rukou nebývá zpravidla èas ani nadìje, nebo obèané

a poddaní, navyklí pøijímat rozkazy od úøadù, nemají za nových

okolností chu poslouchat nìkoho zcela jiného, a tak zùstane

takøka sám, jako kùl v plotì. Moudrý panovník nikdy nespoléhá

na to, jak hladce všechno probíhá v dobách míru, kdy jsou to

obèané, kdo potøebují stát. Tehdy se mohou všichni dobrou vùlí

pøetrhnout, slibují hory a doly, každý by pro svého pána položil

život, protože smrt je daleko. Ale v dobách zlých, kdy naopak

stát potøebuje své obèany, nachází pomocné ruce jen zøídka. Proto

se musí moudrý vládce postarat, aby si obèané jeho vládu stále

uvìdomovali. Jen tak mu budou za všech okolností vìrni.

44

KAPITOLA DESÁTÁ

O knížectvích v èasech ohrožení

V takových situacích je podstatné, zda je panovník schopen se

udržet sám, anebo pouze s cizí pomocí. Sobìstaèný kníže je takový,

který má dostatek obyvatel a prostøedkù, aby postavil vojsko

a mohl vyrazit do pole vstøíc nepøíteli. Kdo je odkázán na cizí

pomoc a nemá dost sil, aby se s nepøítelem støetl na otevøeném

bojišti, má jedinou možnost: hájit se za hradbami. Prvním pøípadem

jsem se už obíral, a ještì se k nìmu vrátím, o druhém pøípadì se

dá øíct jen tolik, že by si každý vládce mìl pro všechny pøípady co

nejlíp opevnit své hlavní mìsto, zásobit je vším potøebným a zbytek

území prostì pustit z hlavy. Jen ten, kdo bude mít dobøe opevnìné

hlavní mìsto a bude s poddanými nakládat podle mých rad, tomu

se hned tak nìkdo nedostane na kobylku. Je v lidské pøirozenosti

vyhýbat se riskantním podnikùm, a tak si každý dvakrát rozmyslí

zaútoèit na nìkoho, kdo pevnì drží mìsto a není v nenávisti

u poddaných. Bylo by to pøíliš velké sousto.

Nìmecká mìsta

34

jsou velmi svobodná a císaøe poslouchají jen

v nejnutnìjší míøe. A to nikoli ze strachu. Stejnì tak se nebojí

žádného ze sousedù, protože jsou skvìle opevnìná, obehnaná

hlubokými pøíkopy a pevnými hradbami. Všechna mají dobré

dìlostøelectvo, zásoby jídla, pití a paliva na celý rok. Kromì toho

mají vždy zásobu surovin pro øemeslné práce, nutné pro život

mìsta a pro obživu obyvatel. Peèlivì dbají i na vojenský výcvik

a zajišují jej øadou pøedpisù.

Øekli jsme si, že podmínkou panovníkovy bezpeènosti je dobøe

opevnìné mìsto a oddané obyvatelstvo. Odváží-li se nìkdo pøesto

zaútoèit, se zlou se potáže a s hanbou odtáhne. Kdo by si také

mohl dovolit zahálet celoroèním obléháním? Nìkdo mùže

45

namítnout, že lidé pøece mají majetek i mimo mìsto, a jakmile

tento majetek vidí v plamenech, ztratí trpìlivost, už tak dost

nahlodanou dlouhým obléháním, a zapomenou na celek. Takovému

pochybovaèi odpovídám: pevný a odhodlaný vládce pøekoná tyto

tìžkostí tím, že povzbudí své poddané, dodá jim víru v brzký

konec, nebo v nich probudí strach z nepøítele, popøípadì zkrotí ty

nejmalomyslnìjší. Kromì toho nepøítel obvykle pustoší pozemky

a majetky hned zpoèátku, v dobì, kdy jsou obyvatelé ještì plni

elánu bojovat, a tak si tím nemusí vládce lámat hlavu. V dobì,

kdy odvaha obráncù slábne, bývá zkáza už hotová a není pomoci.

V té dobì se naopak ke svému pánu ještì víc pøimknou, nebo

vìdí, že je jim zavázán, protože obìtovali domy a pozemky pro

jeho obranu.

Taková je už povaha lidí: pøichýlí se spíš k tomu, komu

dobrodiní prokazují, než k tomu, od koho je pøijímají. A proto,

zvážíme-li toto všechno, vidíme, že pøedvídavý panovník dokáže

odolat i prvnímu náporu obležení, myslí-li na to, aby mìl dostatek

potravin a prostøedkù na obranu.

46

KAPITOLA JEDENÁCTÁ

O církevních panstvích

Nakonec nám zbývá promluvit o církevních knížectvích. S tìmi

je potíž jediná - jak je získat. Jsou jen dvì možnosti: buï bojem,

nebo šastným øízením osudu. Uchovávají se však nesmírnì lehce,

nebo se opírají o vžité náboženské poøádky, jež jsou tak silné, že

se jejich vladaøi udrží bez ohledu na to, jak žijí a jednají. Oni jediní

totiž drží státy, aniž je chrání, mají poddané, aniž jim vládnou.

Aèkoliv jejich panství jsou zcela bez ochrany, nikdo je zevnitø

neohrožuje a poddaní nechtìjí ani nemohou toužit po jiném vládci.

To jsou vskutku jediná šastná a bezpeèná panství na tomto svìtì.

Protože se však øídí a udržují vyšším principem, nepøísluší mi

se jimi obírat. Zøizuje a zachovává je Bùh a ode mne by bylo

nadutostí a opovážlivostí se o nich zmiòovat.

Nicménì bych chtìl vysvìtlit, proè církev nabyla takové moci,

když pøece pøed Alexandrem italská knížata, ba dokonce kdejaké

hrabátko èi rytíø mìli vládu církve a její svìtské panství v pramalé

úctì, a jak to, že dnes se pøed ní tøesou i takoví jako francouzský

král, jehož dokázala z Itálie vytlaèit a Benátèany rozdrtit. Považuji

proto za nutné se nakrátko u otázky církve zastavit, i když vím,

že historie rùstu její moci a vlivu je všem notoricky známa.

Pøed vpádem francouzského krále Karla VIII.

38

do Itálie byla

tato zemì pod vládou papeže, Benátèanù, neapolského krále,

milánského vévody a Florenanù. Všichni tito panovníci peèlivì

dbali na ochranu proti cizímu vpádu a zároveò støehli jeden

druhého, aby žádný nenabyl pøevažujícího vlivu. Nejvíc byli pod

dozorem Benátèané, museli vytvoøit spolek – napøíklad pøi obranì

mìsta Ferrary - a papeže zas drželi v mezích s pomocí øímských

šlechticù. Ti byli seskupeni kolem dvou šlechtických rodù, Orsiniù

47

a Colonnù. Vládly sice mezi nimi neustálé spory, a tak zdánlivì

posilovaly papežovu moc, pøesto ho však držely v šachu.

Když pak nìkdy nastoupil na papežský stolec energiètìjší muž,

jako napøíklad Sixtus

39

, nikdy se žádnému nepodaøilo ani štìstím,

ani obezøetností tuto pøekážku pøekonat. Pøíèinou byla vždy

krátkost jejich života, nebo za tìch zhruba deset let, co každý

z nich v prùmìru vládl, nemohl pokoøit obì strany naráz. Jestliže

napøíklad jeden vyhladil Colonny, jeho nástupce byl zas nepøítelem

Orsiniù, a tak Colonnùm opìt dopomohl k veslu. To bylo pøíèinou

toho, že papežova moc nepožívala v Itálii velkou úctu.

Potom se objevil papež Alexandr VI., který jako jediný z papežù

ukázal, co se dá s vojskem a penìzi dokázat. Prostøednictvím

vévody Valentina a s využitím pøíchodu Francouzù vykonal vše,

co jsem øíkal, že má uèinit vojevùdce. A pøestože jeho cílem nebylo

zvìtšení moci církve, nýbrž vévodùv prospìch, všechny jeho èiny

prospìly nakonec církvi, a ta po jeho smrti a po pádu vévody

Valentina sesbírala plody jeho práce.

Po nìm nastoupil Julius II.

40

a už tak znaènou sílu církve ještì

znásobil. Vlastnil už celou Romaòu, øímští šlechtici byli

vyšachováni. Alexandr našel i zpùsob, jak získávat peníze, což se

pøed ním nikdy nedìlo. Julius v jeho politice pokraèoval, ba

zdokonalil ji: chtìl znièit Benátèany a vyhnat Francouze z Itálie.

Všechny tyto podniky se mu zdaøily a k jeho chvále je tøeba øíct,

že to všechno nedìlal proto, aby prospìl nìjakému jednotlivci,

nýbrž jen a jen pro slávu a velikost církve. I tábory Orsiniù

a Colonnù udržel v tom stavu, v jakém je zdìdil, a pøestože se

mezi nimi našli i takoví, kteøí byli schopni rozdmýchat pøevrat, ze

dvou pøíèin k tomu nikdy nedošlo: za prvé proto, že jim nahánìla

strach velikost církve, za druhé proto, že nemìli tehdy ve svých

øadách kardinály. Øevnivost a ctižádost tìchto duchovních

hodnostáøù byly totiž vždycky zdrojem neklidu, pøenášely se mezi

šlechtice a vedly k rozbrojùm.

48

Lev X.

41

našel tedy pontifikát silný a mocný a vìøím, že ho

dobrotou a dalšími ctnostmi udrží a zvelebí to, co jeho pøedchùdci

dobyli zbranìmi.

49

KAPITOLA DVANÁCTÁ

O druzích vojsk a o žoldnéøích

Nyní, kdy jsem podle svého úmyslu pohovoøil o všech druzích

vlády, když jsem rozebral, proè se jednomu vede dobøe a jinému

špatnì, a uvedl zpùsoby, jak se lidé dostávají k moci, zbývá

prozkoumat obrannou a útoènou sílu, již tyto státy nevyhnutelnì

potøebují. Už jsme hovoøili o potøebì každého vládce položit pevné

základy moci, jinak musí padnout. Ale hlavními základy všech

státù - starých, nových nebo smíšených - jsou dobré zákony a dobré

vojsko. Kde nejsou dobré zákony, tam není dobré vojsko, a tam,

kde je dobré vojsko, jsou i dobré zákony. Budu tedy hovoøit

o vojsku.

Vojsko, s nímž kníže brání svùj stát, mùže být buï jeho vlastní,

nebo najaté, pomocné, anebo smíšené. Pomocná a žoldnéøská

vojska jsou nevhodná, protože jsou nespolehlivá. Kdo opírá svùj

stát o zbranì žoldnéøù, nikdy nebude pevný v sedle. Takové vojsko

není svorné, je nedisciplinované, nespolehlivé a hamižné; má sice

plná ústa stateènosti, ale tváøí v tváø nepøíteli vezme pøi první

pøíležitosti do zajeèích; nedbá zákonù božích ani lidských.

V mírových dobách zemi vysávají žoldáci, v dobì války ji zas

pustoší nepøítel. Na bojištì je vede jen ta trocha penìz, a ta nestaèí

na to, aby pøimìla vojáka s láskou umírat pro zájmy pána. Do

služby se všichni hrnou, pokud se nevede válka, jakmile ovšem

vypukne, hledají cestu k úniku. Tento názor mi jistì všichni potvrdí,

protože souèasnou bídu Itálie zpùsobilo právì dlouholeté spolé-

hání na žoldnéøské vojsko. Možná kdysi nìkomu v nìèem po-

mohlo a v šarvátkách mezi sebou prokazovalo tøeba i odvahu

a stateènost, ale jak se objevil cizí nepøítel, ukázalo se v pravém

svìtle.

50

Proto spadla Itálie francouzskému králi Karlu VIII. do klína.

Kdo tvrdí, že to zavinily naše høíchy

42

, nemá pravdu. Zavinily to

høíchy panovníkù - a to ne proti božím pøikázáním, ale proti

zdravému rozumu.

Vyložím teï, v èem jsou nedostatky tohoto vojska. Jeho veliteli

mohou být buï schopní vojevùdci, nebo bøídilové. V prvním

pøípadì jim není co vìøit, protože myslí na svou vlastní slávu a moc

a podmaní si èasem bud svého vlastního pána, nebo nìkoho jiného,

i proti vùli svého panovníka. A je-li velitel neschopný, znièí vladaøe

o to rychleji a døíve.

Tomu, kdo namítne. že taková jsou rizika u každého vojska,

uvedu pøíklady z historie. Panovník má pøedevším velet svému

vojsku sám; republika vybírá nejlepšího ze svých mužù - když se

neosvìdèí, mùže ho kdykoli odvolat, a prokáže-li výjimeèné

schopnosti, má své zákony, aby ho udržela v mezích. Zkušenost

nezvratnì ukazuje, že pouze knížata a republiky s vlastní

ozbrojenou silou dosahují nejvìtších úspìchù a že nájemné vojsko

nadìlá pouze škody. O mnoho obtížnìji také jednotlivec uchvátí

moc v republice s vlastním vojskem než v republice chránìné

žoldáky.

Øím a Sparta mìly po staletí vlastní ozbrojené síly - a byly

svobodné. Švýcaøi mají také vlastní silné vojsko, a jsou svobodní.

Ve starovìku mìlo nájemné vojsko Kartágo a po první válce

s Øímany málem podlehlo vlastním žoldákùm, pøestože velitelé

byli Kartáginci. Po smrti Epameinónda se velitelem thébského

vojska z vùle obèanù mìsta stal Filip Makedonský

43

. Jakmile

zvítìzil, pøipravil je o svobodu. Miláòané si po smrti vévody Filipa

najali proti Benátkám Franceska Sforzu, který je sice vskutku

u Caravagaia porazil, ale pak se s nimi spojil a podmanil si vlastní

pány, Miláòany. Už jeho otec byl žoldnéøem u neapolské královny

Giovanny, a také ji zradil. Zanechal ji bez vojska, a tak ona, aby

neztratila království, musela vzít zavdìk ochranou aragonského

51

krále.

A pokud Benátèané a Florenané zvìtšili kdysi svá území

pomocí žoldnéøského vojska, aniž se vzápìtí stali obìtí svých

vlastních velitelù, pak jenom proto, že mìli víc štìstí než rozumu.

Ti velitelé, kteøí byli znamenití a mohl z nich jít strach, nezvítìzili,

jiní narazili na odpor a další svou ctižádost obrátili jinam. Nezvítìzil

napøíklad John Hawkwood, a jeho vìrnost tedy neprošla zkouškou.

Ale každý mi asi dá za pravdu, že kdyby byl zvítìzil, byli by mu

Florenané vydáni na milost a nemilost. Sforza mìl stálého rivala

v Bracciovi a oba se navzájem hlídali. Nakonec Francesco Sforza

obrátil svou ctižádost do Lombardie a Braccio proti církvi

a Neapolskému království.

Ale vrame se k tomu, co se událo teprve nedávno, témìø

v souèasnosti. Florenané zvolili za svého vojevùdce Paola Vi-

telliho, velmi nadaného muže, který se vyšvihl šastným øízením

osudu velmi vysoko. Kdyby byl dobyl Pisu a dal se proti

Florenanùm najmout nepøítelem, bylo by to s nimi dopadlo velice

špatnì. A pokud by si ho byli podrželi, museli by se mu podrobit.

Podíváme-li se blíž na úspìchy Benátèanù, uvidíme, že se jim

vše daøilo jen potud, dokud vedli války vlastním vojskem (dokud

se nepustili do výbojù na souši). Jakmile zaèali s válkami na

pevninì, upustili od provìøeného zpùsobu a napodobili ostatní

Itálii. Zpoèátku se pøi svých výbojích na souši nemuseli bát velitelù,

nebo nemìli velká území a tìšili se velké prestiži; jakmile však

díky Carmagnolovi

44

rozšíøili panství, ochutnali první hoøkostí

svých omylù. Carmagnola byl sice vynikající vojevùdce, za jeho

velení porazili milánského vévodu, ale potom zjistili, že válku

protahuje, a usoudili, že nemá na dalších vítìzstvích zájem.

Propustit ho však nemohli, aby neztratili, co získali, a proto ho

radìji pro svou bezpeènost zavraždili.

Po nìm následovali

45

Bartolomeo z Bergama, Robeno ze San

Severina, hrabì z Pitigliana a další. Ti však jako velitelé za moc

52

nestáli. V bitvì u Vailá nakonec Benátèané pøišli v jediné bitvì

o vše, co za osm set let s tolikerou námahou nabyli. S pomocí

žoldnéøského vojska se dobývá pomalu, zdlouhavì a málo, zato

rychle a mnoho se ztrácí.

Když už jsme u italských zkušeností s námezdnými vojsky, chci

se u nich zastavit, vysvìtlit koøeny zla, a tak posloužit nápravì.

V dobì, kdy v Itálii císaøská moc upadala a papežská zaèala

vzrùstat, se Itálie rozpadla na mnoho státù, nebo mnohá velká

mìsta se chopila zbraní a vystoupila proti vlastní šlechtì, která je

pøedtím, podporována císaøem, utlaèovala. Navíc jim nadržovala

církev, která tak hledìla posílit svou svìtskou moc. Na knížecí

stolec tu dosedli muži z øad obèanù. Tak se stalo, že Itálii

v pomìrnì krátké dobì zaèala ovládat církev a nìkolik republik.

M욝ané však nejsou zvyklí vládnout meèem, a proto si najímali

do svých služeb cizí vojska. Prvním, kdo dodal tomuto typu

ozbrojené moci prestiže, byl Alberigo da Conio z Romanì. Z jeho

školy vyšli Braccio a Sforza, kteøí svého èasu rozhodovali

o osudech celé Itálie. Po nich pøišli další, a horší, až nakonec naši

zemi zaplavilo vojsko Karla VIII., vydrancovali ji Ludvíkovi vojáci,

pokoøil ji Ferdinand a zneuctili Švýcaøi. Jak k tomu mohlo dojít?

Velitelé námezdných vojsk pøedevším znièili pìchotu, protože

nemìli prostøedky na její vydržování (jejich jediný majetek byl

žold), a dávali pøednost jízdì, která nemusela být tak poèetná.

Došlo to tak daleko, že ve dvacetitisícovém vojsku nebyly ani dva

tisíce pìšákù. Navíc všechen svùj um vynakládali na to, aby ani

oni, ani jejich vojáci pøíliš nestrádali, a aby uhájili holý život, dávali

pøednost zajetí. Zajatce pak vymìòovali bez výkupného. Pevnosti

v noci nedobývali a kolem vlastních nestavìli ani pøíkopy, ani valy.

A v zimì se vùbec neválèilo. A celou tuhle pohodlnou válku jim

dovolovaly pøedpisy, které si sami urèovali. Tak zavlekli Itálii do

otroctví a do obecného opovržení.

53

KAPITOLA TØINÁCTÁ

O pomocném, smíšeném a vlastním vojsku

Pomocné vojsko, které rovnìž není nijak ideální, je takové,

které pošle na požádání nìkterý vladaø na pomoc jinému, jenž se

octl v úzkých. Nedávno si tak chtìl pomoci papež Julius II., když

zpozoroval, jak bídnì a zbabìle se chová jeho žoldnéøské vojsko

pøi tažení proti Ferraøe

46

. Obrátil se s prosbou na španìlského krále

Ferdinanda. Takové vojsko mùže být samo o sobì tøeba i užiteèné,

ale jeho nevýhody jsou obrovské. Nebojuje s pravým zaujetím,

a tak když je nepøítel vskutku silný, je vládce pøedem ztracen,

a když s jeho pomocí zvítìzí, stane se jeho zajatcem. Pøestože

pøíklady toho, co jsem právì øekl, najdeme i ve starovìkých

dìjinách, pøidržím se pøíkladu Julia II., který je ještì v živé pamìti.

Ve snaze dobýt Ferraru se nemohl zachovat nerozumnìji, než

se vydat do rukou cizince. Následky jen díky šastné souhøe náhod

nepocítil, nebo když byli jeho pomocníci u Ravenny

47

poraženi,

objevili se Švýcaøi a proti všeobecnému oèekávání vítìze porazili.

Papež se tak nestal obìtí nepøítele, nebo byl zahnán, ani svých

spojencù, nebo vyhrál nakonec díky úplnì jinému vojsku.

Florenané zas nemìli žádné vojsko, a proto si k Pise

48

zavolali

na pomoc deset tisíc Francouzù. Dostali se z bláta do louže.

Caøihradský císaø si zavolal do Øecka deset tisíc Turkù, aby èelil

sousedùm, ale po skonèení války Turci odmítli odejít, a to byl

zaèátek ujaømení Øecka nevìøícími.

Každý jen trochu prozíravý muž tedy vidí, že pomocné vojsko

je nakonec mnohem nebezpeènìjší než vojsko nájemné, protože

je nadmíru soudržné a svorné a na slovo poslouchá své velitele,

zatímco nájemné vojsko nikdy netvoøí jednolitý celek a velitel,

urèený mu panovníkem, si nedokáže zpravidla v tak krátké dobì

dobyt u vojákù takovou moc a prestiž, aby ho mohl ohrozit.

54

U žoldnéøù je nejvìtším nebezpeèím jejich nedbalost a lenost,

u pomocného vojska dokonalá kázeò.

Proto každý moudrý vladaø dá vždycky pøednost vlastnímu

vojsku. Lépe prohrát s vlastním než vyhrát s cizím. Výhra s pomocí

cizincù je vždycky ošemetná.

A znovu se musím odvolat na Cesara Borgiu a jeho èiny. Vtrhl

do Romanì s pomocným vojskem, složeným pøevážnì

z Francouzù, a s jeho pomocí dobyl Imolu i Forli. Pak ale zpo-

zoroval, že pøestává být spolehlivé, a tak je vymìnil za nájemné,

jež se mu zdálo ménì nebezpeèné. Za velitele urèil muže z rodu

Orsiniù a Colonnù. A když ani ti neprokazovali víc vìrnosti

a spolehlivosti, rozpustil je a založil si vlastní vojsko. Mezi rùstem

jeho úspìchù a postupným zdokonalováním vojska je pøímá

úmìrnost.

Chtìl jsem se pùvodnì držet jen novìjších a domácích pøíkladù,

ale nemohu obejít Hieróna Syrákúského, o nìmž tu už byla øeè.

Když si ho Syrákúsané postavili do èela, okamžitì zpozoroval, že

žoldnéøští velitelé jsou úplnì neschopní dobrodruzi - právì tak

jako ti naši dnešní, italští. Protože je však nemohl ani propustit,

ani si je ponechat, dal je jednoduše povraždit. Poté už vedl války

jen se svým, nikdy s cizím vojskem.

Ještì bych rád pøipomnìl jednu postavu ze Starého zákona:

když David nabídl Saulovi, že pùjde bojovat s filištínským

Goliášem, Saul mu nabídl vlastní zbroj, aby mu dodal odvahy.

David ji však odmítl, nebo ve chvíli, kdy si ji oblékl, prohlásil, že

se v ní nemùže volnì pohybovat a že zaútoèí radši jen vlastním

prakem a nožem. Zkrátka, cizí kabát na nás buï plandá, anebo je

pøíliš tìžký èi tìsný.

Když otec krále Ludvíka XII., Karel VIII.

49

, osvobodil s pomocí

osudu a vlastní udatnosti Francii od Anglièanù, rozhodl, že je tøeba

mít vlastní vojsko, a proto zavedl v zemi setniny jezdcù a pìšákù.

Jeho syn Ludvík pìšáky zrušil a zaèal s najímáním Švýcarù. Jeho

55

následovníci v téže chybì pokraèovali, a jak uvidíme, promìnila

se v hrozbu království. Dodali prestiže Švýcarùm, a odòali ji

vlastním vojákùm. Zcela zrušili pìchotu a svou jízdu pøivtìlili

a podøídili cizincùm. Ta si totiž už zvykla bojovat jen po jejich

boku a postupnì nabyla pøesvìdèení, že bez nich nemùže zvítìzit,

že Švýcaøi jsou lepší vojáci než oni a že se bez nich neobejdou.

Francouzské vojsko bylo tedy smíšené - zèásti nájemné, zèásti

vlastní. Bylo sice lepší než pomocné, ale horší než vlastní.

Francouzská øíše by byla nepøemožitelná, kdyby se bylo dále

zdokonalovalo Karlovo opatøení. Nebo alespoò zachovalo. Jenže

lidská neopatrnost svádí k mnoha vìcem, které zpoèátku chutnají

sladce a teprve mnohem pozdìji prozradí své èervivé jádro.

Jestliže ten, kdo stojí v èele státu, nerozpozná rodící se zlo,

není skuteènì moudrý. Dar moudrosti má však málokdo. Kdy-

bychom hledali pùvod rozpadu øíše øímské, zjistili bychom, že

pøíèinou bylo najímání Gótù do vlastních øad. Od té doby zaèala

zdatnost øímských vojákù upadat a naopak gótských narùstat.

Tvrdím tedy, že žádný stát není bezpeèný bez vlastního vojska.

Je zcela v rukou osudu, nebo nemá sílu, která by ho v kritické

chvíli ochránila.

Vlastní vojsko je výhradnì takové, které je složeno z pod-

daných, obèanù, anebo z lidí na vládci zcela závislých. Každé jiné

je buï nájemné, nebo pomocné. Zpùsob organizace vlastního

vojska si mùžeme odvodit z praxe zmínìných ètyø vladaøù a pøidat

k tomu zkušenost otce Alexandra Velikého, vojevùdce Filipa

i mnoha republik a jejich vládcù.

56

KAPITOLA ÈTRNÁCTÁ

O úkolech panovníka ve vìcech vojenských

Vladaø nesmí mít jiný cíl, jinou starost a jinou povinnost než

válku, její zákonitosti a øád, nebo váleèné umìní je pøedpoklad

nejvyšší hodnosti a neoddìlitelnì k ní patøí. Nejen udržuje u moci

ty, kteøí se narodili jako vládci, ale dovede povznést na trùn

i prostého obèana. Naopak vidíme, jak snadno pozbývají moci ti,

co dbají víc na slasti spojené s trùnem než na nezranitelnost svého

území.

Takový Francesco Sforza se stal vévodou milánským z pro-

stého obèana jen proto, že byl znamenitým vojevùdcem. Jeho

nástupci se naopak námaze a strázním vojenského života vyhýbali,

a právì proto o své hodnosti pøišli.

Nejhorší prùvodní jev bezbrannosti je všeobecné opovržení.

Ke ztrátì respektu nesmí panovník nikdy nechat dojít. Ale o tom

pozdìji. Mezi ozbrojeným a neozbrojeným není rovnováha. Dá

pøece zdravý rozum, že ozbrojený nebude poslouchat

neozbrojeného, nebo že vládce beze zbraní nemùže být bezpeèný

pøed svými ozbrojenými žoldnéøi. Bezbrannost vzbuzuje pohrdání

a navíc podezíravost. Panovník bez vojenské prùpravy

a materiálního vybavení nemùže mít respekt ani u svých vojákù,

ani u nepøátel, a nikomu ze svých nemùže vìøit.

Proto nikdy nesmí zapomínat na výcvik a v míru o nìj musí

dbát ještì daleko víc než za války. Cvièení jsou jednak praktická,

jednak duševní. Musí dbát na výcvik vojska a udržovat je

v poøádku, ale i on sám musí èasto jezdit na lov, a tak si otužovat

tìlo, aby pøivyklo strázním. Kromì toho se musí seznamovat

s krajinou, poznávat její charakter, všímat si, kde se tyèí vrchy,

kde konèí údolí, jak rozlehlé jsou roviny, musí se seznamovat s toky

57

øek. Na tom všem neobyèejnì záleží, nebo tyto znalosti mu

pøinášejí hned dvojí užitek. Podrobné poznání vlastní zemì mu

umožní lépe ji bránit. Kdo dobøe zná vlastní kraj, snáz se vyzná

i v cizím, kudy bude muset za války táhnout, protože vrchy, údolí,

roviny, øeky a moèály jsou si do znaèné míry všude podobné.

Vladaø, který nemá takové praktické znalosti, nikdy nemùže být

dobrým vojevùdcem, a naopak, má-li je, vždycky si ví rady: jak

na nepøítele, kde ubytovat vojsko, kam smìrovat jeho pochod,

jak øídit bitvu nebo obléhat pevnost.

Achájský vùdce Filopoimén

50

byl všemi veleben právì za to, že

ani v míru nemyslel na nic jiného než jak vést pøíští válku. Když se

s pøáteli procházel po kraji, èasto prý se zastavoval a vyptával se

jich: „Kdyby nepøítel ležel na tomto kopci a my se svým vojskem

tady, kdo z nás by byl ve výhodì? Jak nejlépe bychom bez porušení

šikù na nìj udeøili? A jak bychom si mìli poèínat v pøípadì ústupu?

A kdyby naopak protivník musel zaèít ustupovat, kudy ho nejlíp

pronásledovat?“ Tak si vyslechl jejich mínìní, øekl své názory

a zdùvodnil je, a díky tomuto neustálému procvièování taktiky se

nikdy nemohlo stát, že by ho jakákoli situace zastihla

nepøipraveného a bezradného.

Pokud jde o duševní prùpravu, má vladaø pøedevším studovat

dìjiny a životopisy proslulých mužù, zkoumat pøíèiny jejich

vítìzství a porážek, aby si umìl pro sebe vybrat pøíklady hodné

následování a aby vìdìl, èeho se vyvarovat. Tak si pøece poèínala

vìtšina slavných mužù v historii: umìli si vybrat pro sebe vzor.

Tak napøíklad Alexandr Veliký Achillea, Caesar Alexandra, Scipio

Kýra. Kdo zná Kýrùv životopis, jak jej sepsal Xenofón, najde

nejeden jeho rys v poèínání Scipia. Jeho spravedlnost, lidskost

a štìdrost bezpochyby pramenily právì z tohoto vzoru. A tak by

si mìl poèínat moudrý vládce: V míru nezahálet a sbírat poznatky,

aby umìl èelit jakékoliv situaci.

58

KAPITOLA PATNÁCTÁ

O vìcech, za nìž se lidem, a pøedevším knížatùm,

dostává pochvaly nebo potupy

Nyní je tøeba zamyslet se nad tím, jak má vladaø zacházet

s poddanými a se spojenci. Vím, že o tom psali už mnozí, a nerad

bych byl pokládán za domýšlivce, že se tím chci obírat i já, zvláštì

budu-li se odchylovat od jiných. Mám však v úmyslu napsat

užiteènou knížku, takže pokládám za vhodnìjší dívat se na vìci

tak, jak se mají ve skuteènosti, než jak se zvnìjšku jeví. Je totiž

velký rozdíl mezi tím, jaký život je a jaký by mìl být. Ten, kdo si

nevšímá reality a nechce vidìt, jací lidé jsou, a staví spíše na svých

pøáních a pøedstavách, jak by svìt vypadat mìl, nedopadne dobøe.

A èlovìk, který se chce za všech okolností chovat ušlechtile a jevit

se všem jako dobrý èlovìk, se zlou se potáže mezi tolika lidmi,

kteøí dobøí nejsou. Proto také vladaø, který se chce udržet, se musí

nauèit ve vlastním zájmu zachovat se nìkdy tøeba i ne zrovna

ušlechtile a pøesnì vìdìt, kdy si mùže dovolit dobrotu.

Proto pusme ze zøetele ideální lidské vlastnosti, jimiž by mìl

vládce oplývat, a hleïme si praktické stránky života. Èím výš

èlovìk v hodnostech stoupá, tím víc se o nìm mluví, a vládce,

protože stojí na samém vrcholu, patøí k nejpøetøásanìjším. V èem

jedni u nìho vidí hospodárnost, druzí zas lakotu, v oprávnìné

pøísnosti ukrutnost, v soucitu a vlídnosti naopak slabost

a zbabìlost. Co jeden na nìm považuje za úèelné a praktické, druhý

mùže mít za vìrolomné a bezzásadové, ve velkorysosti lze vidìt

i lehkomyslnost, v uzavøenosti a zdrženlivosti tøeba pýchu

a nafoukanost, pøímost se mùže hodnotit jako mazanost, pevnost

jako neústupnost, vážný èlovìk mùže nìkomu pøipadat jako

morous a nelida, zbožný jako pokrytec a tak dále.

59

Bylo by jistì žádoucí, aby byl každý panovník obdarován jen

tìmi nejkrásnìjšími vlastnostmi, které se obecnì za dobré považují.

Víme však, že je proti lidské pøirozenosti, aby mìl všechny

a vždycky se jimi øídil. Proto, chce-li být nìkdo dobrým a úspìšným

vládcem, musí se pøedevším vyhýbat tìm vlastnostem, které jeho

moc ohrožují, a nesmí dát na lidské øeèi. Vždy šlechetnost by ho

mohla v urèité situaci uvrhnout do záhuby, a naopak, co na první

pohled vypadá jako špatnost, mùže znamenat prospìch

a bezpeènost pro celou zem.

60

KAPITOLA ŠESTNÁCTÁ

O štìdrosti a skouposti

Jistì mi dáte za pravdu, že štìdrost je velká ctnost. A pøesto,

je-li okázalá, nevede k nièemu dobrému. Když se však prokazuje

diskrétnì a cudnì - jak by se uplatòovat mìla - nikdo se o ní nedozví

a stejnì mᚠpovìst skrblíka. Aby si panovník dobyl povìst

štìdrého muže, musí si pøi všech pøíležitostech poèínat s velkou

pompou. Jenomže pøirozený následek takového pøepychového

života je, že promrhá celé své jmìní, a chce-li si úroveò, na niž je

zvyklý, udržet, mùže si pomoci jen na úkor poddaných

prostøednictvím nových a nových daní a poplatkù. Ti ho zaènou

pochopitelnì nenávidìt. A když se k tomu neuchýlí a zvolí naopak

cestu omezení a skromnosti, ztratí veškerý respekt.

Z toho plyne, že moudrému panovníkovi nesmí záležet na tom,

zda je považován za skrblíka, èi ne. Až lidé poznají, že díky své

hospodárnosti vystaèí s vlastními pøíjmy a ještì z nich dokáže

zajistit v pøípadì potøeby, a bez zatìžování lidu, obranu své zemì,

popøípadì i další dobyvaènou výpravu v zájmu své bezpeènosti,

svùj názor zmìní a zaènou ho považovat za štìdrého. Štìdrost je

ctností jen potud, pokud jde z vlastní kapsy a na pravém místì.

Stojí za povšimnutí, že z našich souèasníkù jen ti panovníci, co

byli považováni za skoupé, to nìkam dotáhli. Papež Julius II. byl

nadmíru šetrný, než dosáhl papežského stolce, ale jak pozdìji došlo

k válkám, mìl dlaò otevøenou. Nynìjší francouzský král vedl

mnoho válek, ale nikdy na úèet svých poddaných. A souèasný

španìlský král

51

by byl bezpochyby nikdy neuskuteènil tolik

úspìšných tažení, kdyby mìl pøedtím lehkou ruku na peníze.

Hromadìní penìz se obecnì nepovažuje za ctnost. Slouží-li

však k tomu, aby vládce nemusel odírat poddané nebo jinde loupit,

61

poèítal-li s nimi ke své a jejich obranì, mìní se špatná vlastnost

v dobrou.

Nìkdo mi tøeba namítne, že Caesar se stal vládcem Øíma díky

své štìdrosti. A nejen on. Tomu bych chtìl pøipomenout, že je

rozdíl o vládu usilovat - tehdy je štìdrost úèelná - a už vládcem

být - pak na místì není. Caesar rozdával, dokud nedosáhl svého

cíle, ale kdyby byl poté déle zùstal naživu a výdaje nepøibrzdil,

neuskrovòoval se, byl by svou velkou øíši dozajista znièil. A kdo

by mi chtìl pøipomenout, že bylo mnoho panovníkù proslulých

štìdrostí

52

, kteøí pøesto se svými vojsky dosáhli velikostí, tomu

mohu opáèit jediné: vládce mùže dávat buï ze svého, nebo z kapsy

svých poddaných, anebo z cizího. V prvních dvou pøípadech musí

být nadmíru šetrný, ve tøetím nesmí na štìdrost nikdy zapomenout.

Na váleèném tažení vojsko žije z koøisti, z plenìní a poplatkù.

Tehdy musí být vojevùdce štìdrý, jinak by za ním vojsko nešlo.

Rozdává-li z cizího, na povìsti mu to neubírá, naopak spíš pøidává.

Jinak je však štìdrost vždycky záhubná. Každý mìšec má své dno

a jednoho dne už není z èeho dávat. Zchudlý panovník je všem

pro smích, nikdo si ho neváží, a když se snaží z nouze vybøednout,

vyslouží si povìst vydøiducha a nenávist. Pøídomek skrblík není

jistì nic lichotivého a pøíjemného, ale neplodí ani opovržení, ani

nenávist.

62

KAPITOLA SEDMNÁCTÁ

O tvrdosti a shovívavosti, a zda je lepší být oblíbený,

nebo obávaný

Ideálem panovníka by vždycky mìla být shovívavost a lidskost.

Jenomže ne vždy je to možné a prospìšné. Cesara Borgiu po-

važovali za násilníka, ale jeho tvrdost pøinesla Romani poøádek,

svornost, mír a jistotu. Porovnáme-li však zpùsob vlády

s florentskou mìkkostí

53

a její následky v podobì zpustošení

Pistoie, musíme dát za pravdu Borgiovým metodám. Je-li cílem

tvrdostí poøádek, svornost a blahobyt, pak proti ní nelze vùbec

nic namítat. Obèasné, by i pøísné tresty jsou pro obèany daleko

milosrdnìjší než shovívavost vùèi nepoøádkùm a rozbrojùm, které

nutnì musí skonèit zle pro všechny - vraždìním a loupením. Trest

postihuje jen jednotlivce.

Zejména pøi zakládání státu èíhají na panovníka èetná úskalí

a tvrdosti se nemùže vyhnout. Ale v tomto pøípadì musí postu-

povat uvážlivì a lidsky, peèlivì vážit, komu vìøit a komu ne, nedat

se strhnout vlastní zbrklostí a panikou, protože od naivní

dùvìøivosti k neopatrnosti a od podezøívavosti ke krutovládì je

vždycky jenom krok.

Èemu tedy dát pøednost - popularitì, èi respektu? Obojí totiž

slouèit v jedno nelze, tak jako oheò a vodu. Má-li se tedy panovník

jednoho z toho zøíct, pak je lepší oželet to první. Všichni dobøe

víme, že lidé jsou nevdìèní, pokryteètí, zbabìlí a ziskuchtiví,

a pokud je ruka pánì otevøená, pøetrhli by se dobrou vùlí, slibují

hory doly - celé své jmìní, životy vlastních synù, svou krev. Jakmile

však dojde k lámání chleba, na ètyráku obrátí. A jestliže na nì

panovník spoléhal, se zlou se potáže. Koupená oddanost nemívá

dlouhého trvání, protože na rozdíl od pozemských statkù není

63

naším majetkem a v pravý èas s ní nemùžeme libovolnì nakládat.

Jen oddanost založená na duchovních hodnotách, na nadosobním

cíli a pøesvìdèení je spolehlivá.

Lidé klidnì ublíží tomu, koho milují, protože láska je morální

závazek a ten pro svùj prospìch klidnì poruší. Právì proto, že

jsou špatní a slabí. Ale strach z trestu je pøece jen drží na uzdì.

Panovník má budit respekt, nikoli však strach, protože ten vede

zase k nenávisti. A respekt si udrží potud, dokud nesáhne

poddaným na majetek a na jejich ženy. Když už mu nezbývá než

nìkoho popravit, pak to musí pádnì zdùvodnit. Lidé spíš

zapomenou na smrt tøeba i vlastního otce než na ztrátu majetku.

A stojí-li vládce sám v èele své armády, pak už vùbec nesmí

hledìt na to, øíká-li se o nìm, že je krutý. Bez toho by nikdy

neudržel ve vojsku kázeò, jednotu a bojeschopnost. Hannibal velel

rùznorodému vojsku, zverbovanému kde se dalo, a pøesto v nìm

nikdy nevzplanula proti nìmu vzpoura nebo rozbroje mezi

jednotlivými skupinami, a to dokonce ani tehdy, když mu štìstí

nepøálo. Dosáhl toho železnou kázní, která ve spojení s jinými

jeho vynikajícími vlastnostmi budila u vojákù hrùzu a obdiv.

Samotnou tvrdostí by toho byl ovšem nedosáhl. Nìkteøí životopisci

velebí jeho vojevùdcovské schopnosti a vytýkají mu krutost. Jsou

slepí, když nevidí, že právì spojení všech tìchto rysù v jedno bylo

podstatou jeho mimoøádných výsledkù.

64

KAPITOLA OSMNÁCTÁ

Jak má vládce plnit dané slovo

I v tomto pøípadì by jistì bylo ideální, kdyby byl vládce za

všech okolností charakterní a èestný a vždycky držel slovo.

Nicménì zkušenosti z naší doby nás uèí, že mnozí výborní pa-

novníci si s plnìním slova nelámali zrovna hlavu, umìli se z nìj

vyzout a získat vrch nad tìmi, co vždycky úzkostlivì dbali o svou

èest.

Na tomto svìtì existují dva zpùsoby jednání: jedno je ve shodì

se zákony lidskými, druhé se zákony pøírodními. A když nestaèí

k dosažení cíle to první, pak se nedá nic dìlat a musí se sáhnout

i k druhému. Skuteèný panovník musí ovládat obojí. Tomu obraznì

uèili už antiètí spisovatelé, napøíklad ve vyprávìní o Achilleovi

(ale i o jiných vládcích), jak byl svìøen do výchovy kentaura

Cheiróna, zpola zvíøete, zpola èlovìka. Nemìlo to znamenat nic

jiného než právì metaforický návod, že vládce se musí umìt chovat

tak i tak. Jedno bez druhého nevede k nièemu.

Panovník ovšem musí umìt i z živoèišné øíše vybírat. Mìl by

dávat pøednost lišce a lvovi. Lev nepostøehne léèku, liška si

neporadí s vlky. Mìl by tedy být bystrý jako liška a silný jako lev.

Kdo myslí, že vystaèí se silou, tomu nepatøí do ruky žezlo.

Moudrý muž tedy nemùže stát v slovì, je-li mu to na škodu

a jestli pominuly okolnosti, za nichž je dal. Kdyby všichni lidé byli

èestní, moje rada by byla špatná. Ale protože nejsou a sami dané

slovo neplní, rozumný panovník je nemùže dodržovat. Byl by sám

proti sobì. O vhodné záminky není nikdy nouze.

V nové dobì najdeme pro to dostatek pøíkladù. Kolikrát byl,

navzdory všem smlouvám a slibùm, vìrolomnì porušen mír! Proto

kdo chce být dobrým vládcem, musí být mazaný jako liška, musí

65

to však umìt zastøít a mást protivníka. Lidé jsou tak naivní, že

rádi uvìøí tomu, co slyšet chtìjí.

Uvedu jen jeden z nedávných pøíkladù. Alexandr VI. celý život

kdekoho šidil a vždycky mu to všichni spolkli i s návnadou.

Nenajdeme druhého èlovìka, který by byl tolik nasliboval a tak

málo dodržel. Každá lest mu vyšla, protože v lidech èetl jako

v otevøené knize.

Vládce tedy nemusí nutnì mít všechny kladné vlastnosti, ale

mìl by umìt vzbudit zdání, že je nepostrádá. A naopak má-li je, je

krajnì nežádoucí, aby se jimi vždycky a za všech okolností øídil.

A si je shovívavý, lidský, zbožný, upøímný, ale všeho do èasu.

Jakmile vznikne potøeba opaku, nesmí zaváhat. Zejména od nového

vládce se nemùže èekat samá dobrota. Bývá okolnostmi doslova

pøinucen jednat proti všem pøikázáním božím i lidským, ohnout

se po vìtru, když není zbytí a žádá si to zájem koruny.

U obyèejných lidí, ale zejména u panovníkù vždycky rozhoduje

výsledek jejich konání. Je-li úspìšný, i prostøedky, jimiž úspìchu

dosáhl, se lidem nakonec zdají zcela v poøádku. Tak už to na svìtì

chodí, lidé vìtšinou vidí jen vnìjší podobu vìcí.

Jeden ze souèasných vládcù, jehož nechci jmenovat, má plná

ústa míru a vìrnosti, ale obojí je mu v praxi zcela cizí. Kdyby

usiloval jen o mír, nikdy nemohl dosáhnout takového vìhlasu,

a kdyby vždy dbal na plnìní svých slibù, dávno by na trùnì nesedìl.

66

KAPITOLA DEVATENÁCTÁ

Jak se chránit pøed nenávistí a opovržením

Zmínil jsem se o všech pro vládce nejdùležitìjších vlastnos-

tech a teï zbývá dodat ještì pár slov o podružných. Lidé žijí

spokojenì a klidnì, dokud jim nikdo nesahá na majetek, na jejich

ženy a èest. A tìch pár ctižádostivcù, s kterými si panovník mimoto

musí nìjak poradit, zvládne snadno. Existuje bohatá škála zpùsobù,

jak toho docílit.

Dalšími vlastnostmi, jimiž si panovník mùže vysloužit opo-

vržení, je nestálost, lehkomyslnost, slabost, zbabìlost a neroz-

hodnost. Celým svým vystupováním musí dávat najevo opak,

nemìnit rozhodnutí, bedlivì vážit každé ustanovení a pak stát na

svém. Jen tak si uchová úctu a všichni si dají dobrý pozor jít na

nìho s nìjakým chytraèením.

Vládce s takovou povìstí požívá pak všeobecné vážnosti na

všech stranách, že proti nìmu ani vnitøní, ani vnìjší nepøátelé nic

nezmohou. Je respektován vlastní šlechtou i ostatními monarchy.

Má-li dobré vojsko a spolehlivé spojence, nemá se èeho bát.

A dobré spojence bude mít tehdy, bude-li mít spolehlivé vojsko.

Vnitøní pomìry pak bude mít uspoøádané tehdy, jestli

i v zahranièních vìcech bude sklízet úspìchy.

Jediné, co by ho ještì mohlo ohrozit, je spiknutí, od nepamìti

postrach všech trùnù. A proti tomu se zabezpeèí právì tím, že

jeho vláda a osoba nebudou vyvolávat nenávist a opovržení a lid

nebude mít pøíèiny k nespokojenosti. To je naprosto neselhávající

prostøedek proti spiknutí, protože vzbouøenci vždycky poèítají

s podporou reptajícího lidu. Když se však naopak musí obávat, že

pøevrat vyvolá hnìv lidu, riziko je pøíliš veliké a pøekážky takøka

nepøekonatelné.

67

Spiknutí proti mocnáøùm zná historie mnoho. ale jen málo-

která se podaøila. Spiklenec nebývá, a ani nemùže být sám, musí

hledat spojení s dalšími nespokojenci. Jakmile však svùj plán

vypustí z úst, vydává se v nebezpeèí, že ho dotyèný pro svùj vlastní

prospìch za odmìnu udá. Nadìje na úspìch je tedy sice lákavá,

ale pochybná, a rizika nezmìøitelná. Jen u vìrného pøítele nebo

stejnì zatvrzelého odpùrce trùnu mu nehrozí zrada.

Údìlem spiklencù je tedy vìèný strach a podezøívavost, a to

bere odvahu. Za panovníkem stojí majestát trùnu, zákony,

prostøedky státní moci a jeho stoupenci. Pojí-li se k tomu všemu

ještì pøízeò lidu, je neotøesitelný a nadìje na úspìch spiknutí je

mizivá.

V takovém pøípadì se totiž vzbouøenec nezbaví strachu ani po

vykonaném zloèinu, protože se nemá kde schovat pøed hnìvem

lidu. Mohl bych to doložit nesèetnými pøíklady, ale postaèí jeden

ze zcela nedávné minulosti, z doby života našich otcù. Pana

Annibala Bentivoglia, tedy dìda dnešního pana Annibala

a tehdejšího vládce Bolonì, zavraždili Canneschiové. Zùstal po

nìm pouze Giovanni, který však byl v té dobì ještì v plenkách.

Po vraždì lid povstal a všechny Canneschie povraždil, protože

Bentivogliové požívali v Boloni veliké vážnosti. Náklonnost lidu

byla tak hluboká, že se Boloòští vypravili až do Florencie, kde

mìl údajnì podle jejich zpráv žít nìjaký potomek jejich vládnoucího

rodu. Skuteènì ho našli a povìøili vládou do té doby, než Giovanni

dospìje.

Znovu tedy opakuji, žádný strach ze spiknutí, máš-li lid na své

stranì. Nemáš-li - musíš se bát všeho a každého. Stará zkušenost

dobøe vedených státù ukazuje, že nestaèí dobøe vycházet s vlivnými

a bohatými, ale pøedevším se širokými vrstvami.

K takovým dobøe spravovaným a uspoøádaným státùm patøí

dnes Francie. Má øadu dobrých institucí, jimž král vdìèí za svou

bezpeènost a zemì za svobodu. První je parlament a jeho

68

pravomoci. Kdo budoval francouzský právní øád, dobøe znal

ctižádostivost a bezohlednost šlechty a nenávist lidu vùèi ní a vìdìl,

že je nutné postavit hráz prvním a poskytnout ochranu druhým.

Kdyby to bylo ponecháno na králi, šlechtici by na nìho soèili, že

nadržuje lidu, a naopak lid by se mu bouøil, kdyby ustupoval

bohatým. Proto byl ustanoven tøetí, nestranný soudce, který bez

újmy pro krále mocné krotí a slabé zaštiuje. Neznám lepší

a moudøejší instituci nad tuto. Je zatím nejlepším opatøením, jak

chránit trùn a bezpeènost øíše, jak sejmout z panovníkových beder

povinnosti nepopulární a ponechat mu jen ty líbivé, a tím mu

odstranit z cesty možnou nenávist.

Mùže se zdát, že život a smrt leckterého øímského vládce mému

názoru odporuje. Nìkteøí totiž, pøestože žili bezúhonnì

a prokazovali i velkou sílu ducha a talentu, pøišli o moc i o život.

Lehko to vyvrátím tím, když vyèíslím nìkteré jejich vlastnosti

a osvìtlím pøíèiny jejich pádu. Omezím se pouze na ty císaøe, kteøí

se vystøídali u moci od filozofa Marka Aurelia

55

po Maximina:

Marcus Aurelius, jeho syn Commodus, Pertinax

56

, Iulianus,

Severus, jeho syn Antonius Caracalla, Macrinus, Elagabalus,

Alexandr a Maximinus.

Pøedevším je tøeba pøipomenout jednu øímskou zvláštnost:

zatímco jinde museli krotit ctižádost šlechty a divokost lidu, øímští

císaøi mìli ještì tøetí nebezpeènou sílu proti sobì: byla to zpupnost

a chamtivost vojákù. To byl hlavní kámen úrazu a mnohý z nich

o nìj klopýtl. Vyhovìt totiž vojákùm a obyvatelstvu souèasnì,

dvìma složkám s tak protichùdnými zájmy, není vùbec snadné.

Lid touží žít v klidu, a proto má v oblibì umírnìné vládce, zatímco

vojáci si libují v pánu bojovném, zpupném, tvrdém a hlavnì

loupeživém. Chtìjí, aby se tak choval i vùèi poddaným a na jejich

úkor jim zdvojnásobil žold, a tak ukojil jejich chamtivost a pýchu.

Proto tamní císaøi, kteøí nebyli od pøírody nadáni velkou

autoritou, tento rozpor nedokázali vyøešit a vìtšina z nich, ze-

69

jména pak ti, co se povznesli z øad obèanù, šli cestou nejmenšího

odporu - vyhovovali vojákùm. A nezbývalo jim vlastnì nic jiného.

Jestliže hledìli nevyvolat proti sobì nenávist, pak rozhodnì jim

byla nebezpeènìjší ze strany té silnìjší vrstvy, a tou byli samozøejmì

vojáci. Zejména noví císaøové, kteøí teprve formovali øady svých

stoupencù, dávali bez ohledu na lid pøednost vojsku. Nìkdy jim

to pøineslo prospìch - když si souèasnì umìli dobýt u nìho respekt

- jindy škodu.

Marcus Aurelius, Pertinax a Alexandr žili neokázale, milovali

spravedlnost, nenávidìli krutost, byli lidští a shovívaví ale jen jediný

z nich, Marcus, dožil a zemøel ve všeobecné úctì. Ostatní dva

skonèili zle. Pertinax se stal císaøem proti vùli vojákù, kteøí si za

jeho pøedchùdce Commoda žili zcela nespoutanì, a poèestný život,

jejž jim chtìl vnutit nový pán, jim byl proti srsti. Vedle nenávisti

k nìmu cítili navíc i pohrdání, protože už byl starý. Pár mìsícù

poté, co nastoupil na trùn, ho zavraždili. Jak vidíme, za urèitých

okolností mùže vyvolat nenávist i zcela bezúhonný panovník.

O Alexandrovi se øíká, že byl tak spravedlivý, že za celých ètrnáct

let svého panování nedal nikoho bez øádného rozsudku popravit,

pøesto skonèil rukou úkladného vraha, protože se zdál vojákùm

slabošský, vyèítali mu, že za nìho vlastnì vládne matka,

opovrhovali jím.

Marcus Aurelius byl od poèátku do konce ctìn, protože na

trùn dosedl dìdièným právem a nemusel se podbízet ani vojákùm,

ani lidu. Mimo to dostal do vínku øadu ctností, pro nìž ho všichni

uznávali, a tak obì vrstvy udržel v patøièných mezích.

Všimnìme si nyní vlády Commoda, Severa, Caracally

a Maximina. Jeden jako druhý to byli krutovládci, kteøí se neštítili

žádné zvùle na lidu, jen aby se zalíbili vojákùm. Také skonèili

špatnì - až na Severa

57

, který si poèínal tak vychytrale, že aèkoli

neslýchanì týral lid, aby se vojákùm zavdìèil, pøesto neskonèil

násilnou smrtí. Navíc to byl muž jistého osobního kouzla. Vojáci

70

se mu obdivovali, lid jím byl oslnìn. K moci se dostal svými

vojenskými úspìchy a všimnìte si, jakými cestami.

Severus odhadl slabost císaøe Iuliana a pøimìl své legie, aby

s ním táhly na Øím pomstít smrt Pertinaxe. Ve skuteènosti mu

však nešlo o nic jiného než urvat pro sebe císaøskou hodnost.

Dorazil tam døív, než se vùbec rozneslo, že se vydal na cestu,

a senát ho ze strachu zvolil císaøem a Iuliana nechal usmrtit. Chtìl-

li se však Severus stát pánem celého øímského impéria, musel zdolat

dvì pøekážky: první byla v Asii, kde se tamní vrchní velitel legií

dal provolat císaøem, druhá na západì, kde zase Albinus toužil po

nejvyšší hodnosti. Protože Severus dobøe vìdìl, že se nemùže

vypoøádat s obìma naráz, vrhl se na Nigera a na Albina šel prozatím

lstí. Pøislíbil mu spoluvládu, a ten uvìøil. Jakmile však byl

Pescennius Niger poražen a zabit, vznesl k øímskému senátu na

Albína stížnost, že místo vdìènosti usiluje o jeho život, a se

souhlasem všech vytáhl do Galie, kde ho pøipravil o velení a dal

ho zavraždit.

Podíváme-li se vcelku na životní dráhu tohoto panovníka,

najdeme v nìm ony už zmínìné vlastnosti lva a lišky. Všichni se

ho báli a obdivovali ho.

Jeho syn Caracalla

58

byl také mimoøádný muž. Jeho vojenské

èiny udivovaly lid i vojáky. Byl to voják každým coulem, který si

neliboval v dvorských lahùdkách a rozmaøilostech, odøíkání

vojáckého života snášel hladce s ostatními, a tím si vysloužil jejich

lásku. Jenomže to byl zas neslýchanì krutý a prudký èlovìk, který

se nezastavil pøed nièím. Vyhladil vìtšinu obyvatel Øíma

a Alexandrie. Svým poèínáním si proti sobì poštval kdekoho

a tøásla se pøed ním i jeho vlastní družina. Proto musel skonèit

tak, jak skonèil - uprostøed vlastního vojska rukou obyèejného

setníka.

Podle tohoto pøíkladu by se mohlo zdát, že pøed násilnou smrtí

si nemùže být jistý žádný vládce, stojí-li proti nìmu zavilý nepøítel,

71

jemuž na vlastním životì vùbec nesejde. Není to tak. Podobný

pøípad je velice vzácný a panovník se mùže úèinnì chránit tím, že

neubližuje nikomu ze svého bezprostøedního okolí. Caracalla se

této osudné chyby dopustil. Dal popravit bratra onoho setníka,

jemu samotnému bez ustání vyhrožoval, a pøece si ho ponechal

v osobní stráži. Byla to neuvìøitelná pošetilost a nakonec ho stála

život.

Commodova

59

nástupní situace byla naprosto pøíznivá. Jako

syn Marka Aurelia nastoupil na trùn dìdièným právem a bývalo

by mu staèilo kráèet ve stopách ctìného otce. Jenomže Commodus

mìl odpornou krutou povahu a nelítostnì odíral lid, aby si naklonil

vojsko. Navíc nedbal na majestát, po arénách zápasil s gladiátory

a povoloval svým nízkým pudùm, takže to nakonec dopracoval

tak daleko, že vojsko jím opovrhovalo a lid ho nenávidìl. Spiknutí

pak bylo zcela pøirozeným následkem a byl zabit.

Maximinùv

60

pøíbìh je z trochu jiného kadlubu. Byl to muž

nespornì udatný, proto si ho také legie - znechucené zmìkèilostí

Alexandrovou - zvolily po jeho zavraždìní za nástupce. Nevládl

však dlouho. Pøedevším byl pøíliš nízkého pùvodu (byl pasákem

ovcí v Trákii) a kdekdo o tom vìdìl, a za druhé pøíliš dlouho váhal

se vstupem do Øíma po svém provolání císaøem. Jeho úøedníci

tam, i po celé zemi, zatím bez zábran nelítostnì vládli a vytvoøili

mu tak povìst krutovládce. Celý svìt jím tedy opovrhoval a všichni

se báli jeho údajné surovosti. Nejprve propukla vzpoura v Africe,

pak v Øímì a nakonec se rozhoøela po celé Itálii. Ve chvíli, kdy

bezvýslednì obléhal se svými Aquileiu, obrátili se i oni proti nìmu,

protože vidìli, že má všechny proti sobì. Èekala ho smrt z rukou

tìch, kteøí si ho sami zvolili.

O Elagabalovi

61

, Macrinovi

62

a Iulianovi netøeba ztrácet slov.

Vládli krátce a na všech stranách sklízeli jen hluboké opovržení.

Naši souèasní vládcové mají situaci o to lehèí, že se nemusí

vyrovnávat s nadmìrnými nároky vojska. Nemohou je zajisté

72

pøehlížet, ale také si s nimi nemusí pøíliš lámat hlavu, protože nikdo

dnes nemá tak celistvou ozbrojenou moc pod jednotným státním

velením, jako míval Øím. Až na tureckou a egyptskou øíši nikde

není vojsko nebezpeènou silou. Tou je dnes lid.

Moc obou sultánù se opírá o poèetné vojsko. a navíc sultanát,

podobný ponìkud køesanskému pontifikátu, se výraznì liší od

všech ostatních souèasných vládních forem. Trùn tam není dìdièný,

sultán je volen oprávnìnými volièi a ctìn všemi jako nᚠdìdièný

panovník, protože se dostává k moci podle vžitého prastarého

øádu.

Ale vrame se do našeho svìta. Pøíèinou pádu a záhuby øím-

ských císaøù byla nenávist nebo opovržení. Nìkdy obojí do-

hromady. Pertinax a Alexandr chtìli jít, navzdory zmìnìné situaci

a bez výhody dìdièného práva na trùn, ve stopách Marka Aurelia;

Caracalla, Comodus a Maximinus si zas nikdy nemìli chodit pro

vzor k Severovi, protože nemìli ani jeho udatnost, ani vychytralost.

Panovník nemùže slepì napodobit žádného jednotlivého

slavného mocnáøe, ale podle svých vlastních okolností jít na radu

tu k jednomu, tu k druhému. Severus mùže posloužit za pøíklad

pøi kladení základù nové vlády, Marcus Aurelius pro zachování

a upevòování už stabilizované vlády.

73

KAPITOLA DVACÁTÁ

O budování pevností, jejich užiteènosti i nevýhodnosti,

a o jiných pomocných prostøedcích k udržení panství

Panovníci si na dobytém území poèínají po uchopení vlády

rùznì, podle daných pomìrù v té které zemi. Jedni tamní poddané

odzbrojují, jiní živí spory soupeøících skupin, nìkteøí hledí získat

na svou stranu zprvu nepøátelské èi nespolehlivé živly, druzí zas

vidí podmínku bezpeènosti v pevnostech - buï je budují, anebo

naopak boøí. Ani jednomu z tìchto pøístupù nelze dát jednoznaènì

pøednost bez dùkladné znalosti místních pomìrù, a proto chci

všechny co nejpodrobnìji rozebrat.

Žádný nový vládce nikdy, co pamì sahá, neodzbrojil šmahem

všechny poddané. Našel-li je po vstupu do zemì neozbrojené,

hledìl je naopak vyzbrojit. Tím si zavázal k vìrnosti váhavé a posílil

svazek se svými pøíznivci (neprozøetelné by ovšem bylo dát zbranì

do rukou všem poddaným). Vyvolení budou tvé rozhodnutí

považovat pro sebe za èest a ostatních se tím nedotkneš, protože

uznají, že povinnosti vojáka jsou nebezpeènìjší a zodpovìdnìjší,

a zasluhují si tedy i vìtší odmìnu. Když ale odzbrojíš všechny,

smrtelnì je urazíš oèividnou nedùvìrou, nebo si to vyloží tak, že

je mᚠza zbabìlé èi neschopné. A tak èi onak - podnítíš proti

sobì nenávist. Navíc panovník nemùže v žádném pøípadì zùstat

bez ozbrojené síly a musí pak hledat východisko v najímání

žoldnéøù. Jaké jsou jeho klady a zápory, jsme si už povìdìli: proti

vskutku silnému nepøíteli a místním podvratným živlùm jsou jen

chabou ochranou. Každý panovník musí mít na novém území své

vlastní vojsko. Historie nás tomu uèí na každém kroku.

Pøipojí-li je však ke své kmenové zemi, je situace jiná a musí

odzbrojit všechny s výjimkou tìch, co mu pøi dobývání pomáhali.

Ale i tehdy opatrnost káže pozvolna je zbraní zbavit a opírat svou

74

vládu jen a jen o vlastní pùvodní vojsko.

Nìkteøí naši pøedkové si pojišovali moc v dobytých mìstech

tím, že v nìm živili spory, podle starého pøísloví „Když se dva

hádají...“. V tehdejších klidnìjších dobách mohl tento zpùsob splnit

svùj úèel, dnes však rozhodnì ne. V okamžiku pøepadu vskutku

nebezpeèným nepøítelem se taková vnitønì nahlodaná mìsta

rozpadnou, slabší strana vkládá do budoucí nepøátelské vlády

nadìje a silnìjší zas nestaèí sama mìsto ubránit. Tuto trpkou

zkušenost udìlali napøíklad Benátèané. Nìjaký èas se jim tato praxe

v dobytých mìstech osvìdèovala, ale pak pøišla porážka u Vailá,

jedna ze soupeøových stran si dodala odvahu a benátskou moc

svrhla. Co docela dobøe slouží v míru, za války neobstojí. Tìžké

èasy pøekoná jen stát silný, celistvý.

Povìst a prestiž panovníka bezpochyby roste pøekonáváním

pøekážek a vyhranými válkami. Zejména ti, kteøí na trùn nedosedli

z titulu dìdièného práva, se ochotnì chápou každé pøíležitosti

z ruky osudu a hledí se v tìžkých situacích osvìdèit. Mnozí mají

dokonce za to, že je výhodné osudu „napomáhat“, nepøítele, a

vnitøního èi vnìjšího, patøiènì vyprovokovat a vítìznou situaci si

tak pøipravit.

Pokud jde však o nepøítele vnitøního, zkušenost leckterého

nového panovníka uèí, že daleko vìtší potíže bývají postupem

èasu s tìmi zprvu spolehlivými než s odpùrci. Sienský vládce

Pandolfo Petrucci

63

opíral svou moc právì o ty druhé a daøilo se

mu to. Neplatí to však všeobecnì, rozhodující jsou dané pomìry,

a nemá tedy smysl tento postup široce rozebírat. Dodám jen tolik,

že odpùrce není tak tìžké si zavázat, protože panovník je má v hrsti

pro jejich minulost. Aby si udrželi døívìjší postavení, musí se

ucházet o jeho pøízeò, sloužit horlivìji než druzí. Naopak ti, co

mu k moci dopomohli, spí na vavøínech a službu konají jen tak,

aby se neøeklo.

Tady se sluší pøipomenout vládcùm, aby vždycky dobøe uvážili,

75

jaké pohnutky tyto lidi ke spolupráci s nimi pøivedly. Byla-li to

zištnost, neukojené požadavky z vlády pøedchozí, nebude mít jejich

náklonnost dlouhého trvání, protože vládce nebude staèit jejich

nároky uspokojit. Pøíklady ze starší i novìjší historie pøesvìdèivì

dokládají, že je vždycky snazší poøízení s tìmi, kteøí proti pùvodní

vládì nic nemìli, k novému pánu se chovali zdrženlivì nebo

dokonce nepøátelsky, než s tìmi, co otevøeli uchvatiteli brány do

vlastní zemì z osobního prospìchu.

A koneènì k otázce pevností. Stavìly se odedávna a jistì ne

nadarmo. Pro odstrašení možného útoèníka nebo jako útoèištì ve

chvíli nejt잚í vykonaly jistì své. Ale také známe z nedávné doby

pøípady pana Niccola Vitelliho, který dal v Castellu zboøit dvì

pevnosti, protože to považoval za bezpeènìjší, nebo urbinského

vévody Guida Ubalda

64

, jenž po návratu na své území, odòaté mu

Borgiou, šel dokonce tak daleko, že zboøil všechny v celém kraji.

Zjevnì považoval za snazší udržet se tu napøíštì bez nich.

I Bentivogliové tak postupovali po návratu do Bolonì.

Jednoznaèné stanovisko tedy neexistuje, mìní se od pøípadu

k pøípadu.

Øeknìme si alespoò tolik, že pro panovníka, který se víc bojí

vlastních poddaných než útoku zvenèí, mají svùj smysl. V opaèném

pøípadì a na nì nespoléhá. Nejspolehlivìjší pevností je taková

vláda, která nevyvolává nenávist lidu. Pøed tou stejnì panovníka

nezachrání sebepevnìjší tvrz, protože se vždycky najde pøièinlivý

soused, jenž jeho lidu nabídne svou zbraò.

V poslední dobì pøinesla pevnost užitek jen hrabìnce z Forli

po zavraždìní jejího manžela. Utekla se do ní a vyèkala tam pomoci

z Milána proti vzbouøenému lidu a mìla velké štìstí, že se právì

nenašel nikdo cizí, kdo by se chopil pøíležitosti. Když ji však pozdìji

napadl Cesare Borgia, byla jí pevnost k nièemu, protože lid se

pøidal na jeho stranu. Stavìt tedy pevnosti èi nestavìt, tak výluènì

otázka nestojí.

76

Spoléhá-li však panovník na opevnìní a nedbá pøitom nenávisti

poddaných, takovému není rady ani pomoci.

77

KAPITOLA JEDENADVACÁTÁ

Jak a èím se získává úcta lidu

Nic není v tomto smìru úèinnìjšího než velká vítìzství a vlast-

ní pøíklad stateènosti, jak si mùžeme ovìøit na našem souèasní-

kovi, španìlském králi Ferdinandu Aragonském

65

. Aèkoli zpoèátku

nesedìl pøíliš pevnì na svém trùnì, neustálými a úspìšnými výboji

se postupnì stal prvním mezi køesanskými králi. Dobyl si respektu

i slávy.

Hned na poèátku své vlády zaútoèil proti Granadì a její dobytí

se stalo základem pøíští moci. Souèasnì tím dokonale zamìstnal

kastilské barony, takže nemìli ani èas pomyslet na vzpouru, a než

se pozdìji staèili rozkoukat, držel moc už pevnì v rukou. Bìhem

dlouhé války si pozvolna vybudoval spolehlivou a zdatnou armádu,

již živil z prostøedkù církve a dobývaných území. Aby se pozdìji

mohl pustit do plnìní dalších, mnohem dùraznìjších plánù, vyhnal

ze své øíše Maury a Židy, aby si naklonil církev. To byl také jeho

jediný politováníhodný a nemoudrý tah. Ve jménu církve pak

zaútoèil proti Africe, vtrhl do Itálie a napadl Francii. Jedna výprava

stíhala druhou. Než lid staèil strávit údiv a obdiv nad jedním

vítìzstvím, už zaèínalo další tažení. Na vzpoury nemìl nikdo ani

pomyšlení.

Lesku a vážnosti však nedodávají vládcùm jen a jen váleèné

úspìchy, ale i obratná správa zemì. Napøíklad takový Barnab

z Milána se dobøe vyznal v lidech a vìdìl, jak si zjednat povìst

spravedlivého a schopného muže. Nikdy neopomnìl ocenit nìjaký

mimoøádný èin nebo potrestat pøeèin, a to tak, že se o tom dlouho

mluvilo.

Jen takového panovníka si všichni váží, který nezaujímá obojaká

stanoviska, bez výhrad se staví na tu nebo na onu stranu, je buï

78

pøítelem, nebo nepøítelem. Neutralita se pøíliš nevyplácí. Když se

dva perou, musíš vìdìt, èí vítìzství by ti víc ublížilo. Ale i když to

nevíš, je poctivìjší i výhodnìjší zaujmout otevøené stanovisko a jít

do boje. Neudìláš-li to, budeš první obìtí vítìze k velké radosti

poraženého a nikomu nebudeš stát za to, aby ti pomohl. Po

spojenci, který stojí v kritické chvíli se založenýma rukama, netouží

ani vítìz, ani poražený.

Antiochos vtáhl do Øecka na požádání Aitólù, aby jim pomohl

proti Øímu, a souèasnì vypravil posly k Achájùm, aby jim rozmluvil

vmìšování ve prospìch Øímanù. Øímané odpovìdìli tím, že je

naopak vyzvali ke spoleènému boji. V achájské radì, kde vyslanci

obou stran vystoupili, øekl øímský legát: „Je sice pohodlnìjší

nemíchat se do války, ale na druhé stranì není pro vás

nevýhodnìjšího postoje: pøipraví vás o vážnost a vaši zemi

o svobodu - vítìz vás pohltí.“

Jen nepøítel naléhá na panovníka, aby zachoval neutralitu, pøítel

naopak žádá, aby ses mu nezastøenì postavil po bok. Ve snaze

vyhnout se momentálnímu nebezpeèí volí nìkteøí krátkozrací

monarchové - sobì ke škodì - neutralitu. Jiní, moudøejší, se

neváhají postavit na stranu jednoho ze soupeøù, protože když pak

spolu s ním zvítìzí, a by byl sebemocnìjší a oni mu byli vydáni

na milost, je vázán vdìèností a spojeneckými ohledy. Tak špatný

totiž ten nᚠsvìt zas není, aby byl schopen tak èerného nevdìku,

a žádné vítìzství není tak drtivé, aby pøehlušilo hlas spravedlnosti.

A i když ten, komu panovník pøispìchá na pomoc, pøece jen

prohraje, nezapomene na prokázanou službu, ze všech sil svému

spojenci v nouzi pomáhá a nikde není psáno, že se karta

v budoucnu nemùže obrátit - pak sdílíš žeò vítìzství s ním. Ale

také v tom pøípadì, že se ani jedné z obou bojujících stran nemusíš

obávat, je výhodné na jednu z nich vsadit. Pøispìje-li panovník

k výhøe - má svého spojence do budoucna v hrsti -, v opaèném

pøípadì mu však pomoc také nezapomene.

79

Jen jedno musí mít moudrý vládce vždycky na pamìti: vyhýbat

se spojenci silnìjšímu, než je sám, pokud to není nezbytnì nutné.

Vítìzství bývá hoøké, upadne nakonec do jeho podruèí. Tak

doplatili Benátèané na spolek s Francií proti milánskému vévodovi.

Naopak Florenanùm nezbylo nic jiného než vsadit na jednu ze

stran, když papež a Španìlé táhli proti Lombardii.

Každé sebeuvážlivìjší rozhodnutí je však vždycky spojeno

s rizikem. Tak už je ten nᚠsvìt zaøízen, že v dobré víøe vykonáš

to, co je v dané situaci nejmoudøejší, abys zažehnal nebezpeèí,

a vzápìtí upadneš do nového, mnohem horšího. Proto uvážlivý

muž volí z možných zel to nejmenší.

Další prostøedek, jak si získávat úctu svých poddaných, je péèe

o umìní a vìdu, o jejich neustálý rozvoj. Oceòování

a vyznamenávání vìdcù, umìlcù, ale i prostých obèanù za pøi-

èinlivost patøí k nejúèinnìjším. Vždy úspìch v kterémkoli oboru

lidského konání slouží k rozkvìtu a posílení státní moci vùbec.

Podpory se musí dostat všem, co se s plným zaujetím vìnují svému

povolání - a je to obchod, zemìdìlství èi cokoli jiného -, a je

tøeba dát jim záruky, že co vytvoøí, nepøijde vniveè, nebo že to

nezhltnou zvýšené danì. Pro spokojenost obyvatel jsou také

dùležité ve vhodných roèních obdobích rùzné slavnosti a zábavy.

Každé mìsto má své cechy a spolky, které poøádají pravidelná

shromáždìní. Ani tìm by se panovník nemìl vyhýbat, mìl by

pøicházet mezi lid, projevovat v pravou chvíli štìdrost a uznalost-

samozøejmì bez úhony na své hodnosti prvního muže ve státì.

Její dùstojenství je první a základní podmínkou za všech okolností.

80

KAPITOLA DVAADVACÁTÁ

O ministrech

Výbìr vhodných mužù pro dùležité funkce ve státì má rovnìž

nemalý význam. Podle jejich kvalit bývá posuzován i panovník.

Jsou-li špatní, nestojí ani panovník vìtšinou za nic, a naopak,

obklopí-li se schopnými muži, každý ho má za muže na svém místì,

protože umí rozeznat skuteènou hodnotu od pozlátka.

Pro pøíklad nemusíme chodit daleko: tak znamenitého ministra,

jako byl pan Antonio da Venafro

66

v sienském vévodství Pandolfa

Petrucciho, si mohl zvolit jen prozíravý vládce.

Zpùsobilost èi nezpùsobilost èlovìka pro vykonávání urèité

státní funkce lze pøedem odhadnout podle tìchto tøí podmínek:

buï rozumí své vìci sám a nikoho dalšího nepotøebuje, nebo si

umí dát od jiných schopných poradit, anebo sám nic nedovede

posoudit, nièemu nerozumí a na rady neslyší - a ten není k nièemu.

Pandolfo možná nepatøil do skupiny první, ale bezpochyby do té

druhé. Umìt ocenit, kolik chytrostí nebo naopak hlouposti je

v poèínání toho druhého, schopnost rozlišit správný tah od

nesprávného, na to není tøeba žádné zvláštní geniality, ale je to

záruka, že na takového panovníka si ministr s podfukem a lstí

nepøijde a dá si pozor.

Poznat, zda mùže být nìkdo dobrým ministrem, lze snadno

a takøka neomylnì podle základního mìøítka: myslí-li vždy a ve

všem hlavnì na sebe a svùj prospìch, pro takovou funkci se nehodí.

Muž ve službách státní moci nikdy nesmí myslet na sebe, ale na

prospìch zemì a vladaøe a projednávat státní záležitosti s ním. Na

druhé stranì si musí panovník dobrého ministra umìt vážit, nesmí

ho pøehlížet, má ho vyznamenávat a patøiènì oceòovat, aby si ho

zavázal vdìkem k vìrnosti a oddanosti. Jen tehdy, nasytí-li jeho

81

ctižádost i pøirozenou lidskou touhu po pøimìøené životní úrovni,

bude mu sloužit dobøe a odpovìdnì, protože bude vìdìt, že každý

možný pøevrat ohrozí nejen panovníka, ale i jeho.

Jsou-li ministøi èestní a vládce uznalý - mohou se na sebe

navzájem spolehnout a dùvìøovat si. Nechová-li se však jedna ze

stran podle tohoto pravidla, urèitì na to doplatí.

82

KAPITOLA TØIADVACÁTÁ

Komu naslouchat a kdy

Každý dvùr obchází smrtelné nebezpeèí patolízalství a pochle-

bování a odolat mu dokáže jen støízlivý muž a dobrý znalec lidských

povah. Ti, co se pøíliš zabývají sami sebou a vlastními skutky,

podléhají snadno sebeklamu, a nejsou tudíž imunní ani vùèi

lichocení. Je jen jediný zpùsob, jak se nestat jeho obìtí - dát lidem

najevo, že tì pravdou neurazí. To ovšem neznamená, že si mùže

pøijít kdekdo a vykládat vládci bez obalu, co ho napadne. Takový

pán pøijde o vážnost jedna dvì.

Moudrý volí vždycky støední cestu: radí se jen s úzkým kru-

hem vyvolencù, a to ještì jen tehdy, když on sám chce. Má se

dovolávat jejich názoru ve všem dùležitém a chovat se k èlenùm

rady tak, aby je podnìcoval k co nejvìtší otevøenosti, ale pak má

rozhodnout sám a na svém postoji setrvat. Kdo dopøává sluchu

kdejakému snaživci, mìní svá rozhodnutí kam vítr tam pl᚝, ten

je všem pro smích. A kdo podléhá tomu, co sám chce slyšet,

nedopadne líp.

Páter Luca

67

, vyslanec nynìjšího císaøe Maxmiliána, jednou

utrousil, že se Jeho Velièenstvo nikdy s nikým neradí, nicménì že

stejnì nerozhoduje podle svého. Chová se tedy právì opaènì, než

já doporuèuji. Je to tajnùstkáøský vládce, který mlèí o svých

plánech a mínìní druhých ho nezajímá. Když pak svá rozhodnutí

zaène uvádìt ve skutek, v jeho okolí se proti nim zvedne odpor

a on, nevìda kudy kam, od nich èásteènì nebo úplnì upouští. Nikdo

však neví, co vlastnì chce, co sleduje, a na jeho slova není

spolehnutí.

Panovník se má radit ve všech dùležitých záležitostech, trpìlivì

vyslechnout i protichùdná mínìní - dát najevo hnìv, když vycítí

83

klièkování, ale na druhé stranì si poèínat tak, aby nepovolaným

rádcùm zašla chu.

Mnozí se domnívají, že vladaø vdìèí za svùj úspìch dobrým

rádcùm. To je velký omyl. Kdo sám není moudrý, nedá na dobré

rady. Výjimka potvrzuje pravidlo, a to tehdy, odevzdá-li se do

rukou jediného mimoøádnì schopného muže. V tom pøípadì však

dlouho vládnout nebude a jeho vyvolenec ho zbaví trùnu.

Neschopný panovník nic nespraví ani tím, že se bude radit s jinými,

schopnìjšími, protože nebude vìdìt, jak s jejich názory naložit

a sladit je, neumí oddìlit zrno od plev a prohlédnout, kdy sledují

vlastní zájmy. Je tøeba brát lidi takové, jací jsou, a vìdìt, že jsou

dobøí jen tehdy, pøimìje-li je k tomu nutnost. Proto platí, že dobrá

rada nedìlá dobrého vládce, ale naopak že moudrý vládce je

prapøíèinou a pùvodcem dobrých rad.

84

KAPITOLA ÈTYØIADVACÁTÁ

Proè italská knížata pøišla o moc

Èiny každého nového panovníka jsou daleko víc støedem po-

zornosti než èiny pána dìdièného, a projeví-li se jako zdatný, získá

si mnohem víc a vìrnìjších stoupencù. Souèasný stav vìcí totiž

lidi zajímá daleko víc než minulost, a když se jim daøí dobøe, po

nièem jiném nebaží. Tak dosáhne vládce dvojí slávy: že nabyl vlády

v nové zemi a že ji s pomocí dobrých zákonù, spolehlivého vojska

a rozumnými opatøeními zvelebil. Naopak sklidí dvojnásobnou

hanbu ten, co se na trùn narodil, ale vlastní neschopností ho pozbyl.

Už jsem se zmínil o tom, že neapolský král, milánský vévoda

a mnozí jiní italští panovníci pøišli o moc proto, že si buï neporadili

s vojáky, jiní zas s lidem nebo šlechtou. Vládce, který se vyhne

tìmto chybám a má prostøedky na to vydržovat vojsko v poli, toho

nikdo moci nezbaví. Filip Makedonský, ne otec Alexandra

Velikého, nýbrž ten, který utrpìl porážku od Tita Quintia, nevládl

sice tak velkou a silnou øíší jako Øekové a Øímani, kteøí ho

ohrožovali, rozumìl však vojenskému umìní, umìl si naklonit lid

a udržet dùvìru šlechty, a tak jim dokázal odolávat dlouhou øadu

let a udržet svou øíši, i když ochuzenou o nìkterá mìsta.

Za ztrátu trùnu mùže každý podìkovat jen sám sobì. V míru

nepomysleli, že mohou pøijít zlé èasy (koho napadne poèítat

s bouøkou, když je nebe jako vymetené?), a když nastala doba

zkoušek, vzali do zajeèích, místo aby honem budovali obranu,

a kojili se nadìjí, že je jednoho dne povolá lid zpátky, až pøeteèe

èíše vítìzovy zpupnosti. I to se samozøejmì mùže stát, ale rozhodnì

se na to nedá spoléhat. Èlovìk nemá padat na zem a poèítat s tím,

že ho nìkdo zvedne. Buï k tomu nikdy nedojde, anebo dojde-li,

není to zrovna bezpeèné, protože takový návrat je ponižující,

85

nezávisí na vládci.

Jen taková vláda je spolehlivá a trvalá, která spoléhá sama na

sebe a vlastními silami se dovede ubránit.

86

KAPITOLA PÌTADVACÁTÁ

Jakou roli hraje v lidském životì osud a jak mu èelit

Mnoho lidí vìøilo a dosud vìøí, že pozemské dìní øídí Bùh

a osud a ani sebevìtší chytrost na tom nemùže nic zmìnit. Z toho

plyne pohodlnický závìr, že každá námaha je marná a nejlepší je

prostì se svému losu podøídit. Zejména teï, kdy jsme dnes a dennì

svìdky obrovských zmìn a nenadálých zvratù, tento názor obecnì

panuje. Já si však myslím, že svobodná vùle èlovìka není jen

prázdné slovo. Všechno je z poloviny dílem osudu a z poloviny,

anebo alespoò zèásti, dílem èlovìka.

Pøirovnal bych osud k rozvodnìné øece, která zaplavuje ro-

viny, vytrhává stromy, boøí domy, splavuje hlínu a jinde ji ukládá.

Všichni pøed ní utíkají, vzdávají se pøed nezkrotností živlu a nesnaží

se vzdorovat. To je všechno pravda, ale zdaleka to neznamená, že

by lidé v dobì, kdy pokojnì teèe svým korytem, nemìli budovat

hráze, hloubit øeèištì a zvyšovat bøehy, aby omezili její nièivé

bezuzdné následky, až pøijde doba povodní.

Stejnì je tomu s osudem. Ukáže svou zhoubnou moc všude

tam, kde mu nestojí v cestì organizovaná síla, a napøe se právì

tam, kde nejsou bøehy a hráze, které by ho zadržely. Rozhléd-

nete-li se po dnešní Itálii, pøiznáte mi, že si ty pøevratné zmìny

zavinila sama. Zaskoèily ji, protože byla bez hrází a náspù. Kdyby

byla opevnìná jednotnou hradbou stateènosti jako Nìmecko,

Španìlsko nebo Francie, povodeò pøevratù by nenatropila tolik

škod, nebo by se nám vyhnula. Jen tolik tedy k tomu, jak èelit

osudu.

Podíváme-li se na jednotlivé pøípady, na první pohled se zdá,

že aèkoliv ten který panovník v nièem nezmìnil po léta své chování

a poèínání a vládl poøád stejnì, pøesto takøka pøes noc z plné slávy

87

a prosperity upadl do naprosté bídy. Pohled zblízka nám však øekne,

že se dopustil nìkteré z chyb (vìtšinou i více pøehmatù naráz),

o níž jsem v pøedchozích kapitolách podrobnì pojednal. Struènì

a krátce: nezajistil se pro špatné èasy, a dokud vál dobrý vítr, jeho

loïka hladce plula. Jakmile se vítr utišil, musel ztroskotat. Trvale

úspìšný mùže být jen ten, kdo se pøizpùsobí mìnícím se

podmínkám.

Lidé dospívají k vytèenému cíli rozliènými cestami: jeden

opatrnì, druhý zbrkle, nìkdo násilím a jiný zas lstí, jeden trpì-

livostí a druhý bezohlednou rázností. Všichni mají stejnou šanci

dosáhnout svého. A pøesto vidíme, že když dva dìlají totéž,

nedopadnou stejnì, anebo aèkoliv jednají naprosto rozdílnì,

pochodí do puntíku shodnì. Pøíèina je právì v historických

okolnostech, s nimiž jednají buï ve shodì, nebo v rozporu.

Postupuje-li panovník obezøetnì a trpìlivì a jeho postup

odpovídá dobì, všechno jde dobøe. Zmìní-li se však podmínky

a on svùj zpùsob vlády nepøizpùsobí, pøijde o všechno. Jenomže

kdo je tak prozíravý a pružný? Kdo se dokáže pøinutit opustit

osvìdèené zpùsoby? Kdo dokáže proti své pøirozenosti jednat

podle potøeby tøeba násilnì a bezohlednì? To je dáno jen

málokterým.

Vezmìme napøíklad takového papeže Julia II.: jednal vždy

a všude bezohlednì, a protože doba jeho zpùsobùm pøála, slavil

jeden úspìch za druhým. Pøi jeho první výpravì proti Boloni, ještì

za života Giovanniho Bentivoglia, se z ní Benátèané snažili

vykroutit. Ani španìlskému králi se moc nechtìlo, a tak o tom

jednal nejprve s Francií. Papež se však nedal nièím zastavit a smìle

vytáhl do pole, Španìlé a Benátèané honem nevìdìli,jak se

zachovat, jedni se ho báli, druzí zas chtivì pokukovali po

Neapolském království, jež by byli rádi získali zpìt. Francouzský

král se na jeho stranu pøidal, protože poèítal s jeho pomocí

k pokoøení Benátèanù. A tak papež Julius svou ráznou troufalostí

88

dosáhl toho, èeho žádný z jeho moudrých pøedchùdcù. Kdyby byl

s tažením poèkal, až bude mít všechno uspoøádáno a zabezpeèeno,

nebyl by se hnul z místa. Francouzský král by se byl vytáèel

a váhavost ostatních by mu byla vzala odvahu. I ve všech svých

dalších krocích jednal naprosto stejnì a mìl úspìch, protože žil

pøíliš krátce a nedoèkal se zmìn doby, jimž by se byl musel

pøizpùsobit a jednat proti své povaze. Nikdy by to nebyl dokázal

a byl by pøedurèen k záhubì.

Záruka trvalého úspìchu je tedy právì v pøizpùsobování.

A pøesto si myslím, že je vždycky plodnìjší jednat ráznì než

opatrnicky, protože Štìstìna je žena, a jen dokud ji ovládᚠpevnou

rukou, udržíš si ji. Pøeje mladým, prudkým a smìlým, a odvrací se

od chladných poètáøù.

89

KAPITOLA ŠESTADVACÁTÁ

Výzva k vysvobození Itálie od barbarù

Pohled na stav dnešní Itálie ukazuje, že málokterá doba byla

kdy pøíznivìjší pro nástup schopného a prozíravého panovníka.

Pøímo po nìm volá a slibuje slávu jemu a štìstí všem obèanùm.

Byla nezbytná poroba izraelského národa, aby se ukázala

Mojžíšova zdatnost, rozptýlenost Athéòanù, aby se projevila

velikost Théseova, útlak Peršanù Médy, aby vynikla zmužilost

Kýrova, a tedy zcela katastrofální stav dnešní Itálie, porobenìjší

než Židé a Peršané a rozptýlenìjší než tehdy Athéòané, zbídaèená

a zpustošená zemì nabízí šanci, aby mohl zazáøit italský génius.

Obèas se sice vyskytl muž, který se zdál dávat jiskøièku nadìje

na lepší pøíští, ale vždycky byl sražen v rozletu a zaskoèen osudem,

a naše zemì dodnes èeká, kdo zhojí její rány, ukonèí pustošení

a drancování Lombardie, Neapolského království a Toskánska,

kdo vyøízne vøedy, jež ji tak dlouho vysilují. Doslova otvírá svou

náruè tomu, kdo pozvedne prapor z prachu, a je schopna jít za

ním ve jménu èehokoli.

A není povolanìjšího nad pøíslušníka Vašeho vznešeného rodu,

za nímž stojí Bùh a církev, pro úkol vykupitele. Žádný z tìch

slavných mužù minulosti, a byli jakkoli výjimeèní, nemìl tak

pøíznivou situaci, jako je ta naše dnešní, jejich cíl nebyl o nic

spravedlivìjší a Bùh jim nepøál tolik jako Vám. Spravedlivá je

taková válka, která je nevyhnutelná, a požehnané ty zbranì, které

jsou poslední a jedinou nadìjí. Nedopuste, aby vyšlo nazmar to

obrovské všeobecné odhodlání, jež dokáže smést z cesty každou

pøekážku, nepøehlédnìte nevídaná boží znamení, rovnající se

významem rozestupujícímu se moøi, oblaku ukazujícímu cestu, ze

skály vytrysklé vodì a z nebe padající manì, které vìstí Vaši

velikost. Vše ostatní je ve Vašich rukou. Bùh nás nezbavil svobodné

90

vùle a té èásti slávy, jež nám pøísluší, a tak s jeho pomocí a bohatší

o rady historie nemùžete klopýtnout.

Žádný div, že nikdo z pøipomínaných Italù nedokázal to, co lze

oèekávat od Vašeho slavného rodu, že po bezpoèetných pøevratech

a válkách vyprchala italská vojenská zdatnost. Pøíèinou je špatné

politické uspoøádání zemì a nenašel se zatím nikdo, kdo by zavedl

nové. Není slavnìjšího poslání pro panovníka než zavedení nových

poøádkù a zákonù, jejich velkorysé a pevné zakotvení. A Itálie je

poddajný materiál, který jen èeká na ruku toho, kdo by ho uhnìtl.

Nemají-li Italové dostatek udatnosti v myslích, v údech ji mají,

jsou zruèní, obratní a silní, jen se podívejte na souboje, tam tyto

vlastnosti vyniknou. Ve vojsku zanikají, protože se jim nedostává

schopného vojevùdce v èele. Ti dnešní velitelé nic nechápou,

nièemu nerozumìjí, nikoho neposlouchají a myslí si, že spolkli

všechnu moudrost svìta, do všeho se pletou. Jaký div potom, že

se nedokázali prosadit a vynutit si autoritu, že vojska složená jen

z Italù v žádné z tìch mnoha válek v posledních dvaceti letech

neobstála (Taro

68

, Alessandria, Capua, Janov, Vailá, Boloòa i Mes-

tre).

První, co by tedy Vᚠslavný rod musel na cestì k osvobození

zemì vykonat, by bylo založení vlastního vojska. Není vìrnìjších,

udatnìjších a lepších vojákù nad Italy, a je-li každý z nich dobrý,

dohromady tvoøí celek skvìlý, postaví-li se jim v èelo sám vládce

a bude-li o nì peèovat, jak náleží. Pak si na nìm každý nepøítel

vyláme zuby.

Aèkoli švýcarská a španìlská pìchota nahánìjí všem strach,

ani jedna není bez slabin: Španìlé si neporadí s francouzskou jízdou

a Švýcary udolá mnohem houževnatìjší pìchota španìlská. Svìdèí

o tom bitva u Ravenny, kde se Španìlé støetli s nìmeckou

pìchotou, která bojuje ve stejné formaci jako švýcarská. Pohybliví

Španìlé se svými kulatými štíty pronikali nìmeckými øadami jako

nùž máslem a dokázalo je zatlaèit až jezdectvo.

91

Známe-li tedy Achillovu patu jedné i druhé pìchoty, musíme

postavit vojsko jinak: aby odolalo jízdì a vydrželo nápor

sebepohyblivìjší pìchoty. Žádá to zmìnu taktiky boje a nové

zbranì. Právì takové novinky dobývají vojevùdcùm vìhlasu.

Itálie èeká. Ujmìte se tohoto úkolu s optimismem a vírou, které

èlovìku dodává vìdomí spravedlivého cíle, aby se naše zemì pod

Vaší korouhví znovu zaskvìla v plné slávì a slova Petrarky se stala

skuteèností.

69

Ctnost proti zuøivosti

se chopí zbranì, vkrátku ji smete.

Vždy pøedkù udatnosti

kvìt v italských srdcích dosud kvete.

92

POZNÁMKY

1

z neurozeného a nevýznamného rodu - Machiavelli si sice

dìlal nároky na vznešený pùvod, údajnì sahající až k mar-

kýzi Ugovi Toskánskému, ale skuteèností je, že jeho otec

Bernardo byl doktorem práv a nežil si zrovna na „vysoké

noze“ a mnohdy byl nucen prosit o pùjèky, jak ostatnì sám

pøiznává ve svých Knihách vzpomínek.

2

Francesco Sforza - (1401-1466) svou moc získal díky vo-

jenské síle svého otce. Po tøech letech obrany Milánu proti

Benátkám se s Benátèany spojil a stal se pánem Milánu.

3

španìlský král - je jím mínìn Ferdinand Aragonský, které-

mu se podaøilo Granadským mírem pøipojit ke Španìlsku

nejprve Neapolsko (1501) a o tøi roky pozdìji i Sicílii.

4

vlastní silou - v originále se hovoøí o virtu, což doslova zna-

mená ctnost. Pro M. (i jiné renesanèní spisovatele) je toto

slovo synonymem pro vysokou hodnotu morální, intelektu-

ální i materiální, která povznáší jedince nad ostatní.

5

už jinde - pravdìpodobnì narážka na jiná dvì díla N. M.,

totiž Život Castruccia Castracaniho z Lukky a Florentské

letopisy.

6

vévoda ferrarský - jde o Alfonsa I. d‘Este (1476-1534), tøe-

tího manžela Lucrezie Borgie. Vstoupil do Cambraiské ligy

a s Juliem II. a Ludvíkem XII. bojoval proti Benátèanùm,

které roku 1509 porazil u Policelly. Zásluhou Julia II. ho

však Liga i pøes tento úspìch zbavila velení. Byl to skvìlý

váleèník, který proslul zejména tím, že vytvoøil nejlepší dì-

lostøelectvo Evropy. Byl trvalým protivníkem Medicejù

a papežù Lva X. (vl. jm. Giovanni de‘Medici) a Klementa

VII. (vl. jm. Giulio de‘Medici). Byl ochráncem a pøítelem

93

básníka Lodovika Ariosta, kterého povìøil diplomatickými

úkoly.

7

papež Julius - jde o bojovného Julia II., vlastním jménem

Giuliano della Rovere, který vytvoøil spolu s Benátèany, Švý-

cary. Anglièany a Španìly Svatou ligu, jež si vytkla za cíl

vyhnání Francouzù z Itálie.

8

Ludvík XII. - (1462-1515) se sice roku 1499 zmocnil Mi-

lánska, ale Lodovico il Moro je získal roku 1500 nazpìt.

Francouzùm se však podaøilo Lodovika zajmout, a to zra-

dou Švýcarù. Pøevezli ho na zámek Loches, kde zemøel r.

1508.

9

Turci v Øecku - M. má na mysli dobytí Konstantinopole

Turky, Mohamedem II. (1453).

10

Achájové a Aitólové – øecké kmeny, které povolaly Øímany

na pomoc proti Filipovi Makedonskému, a tak jim poskytly

pøíležitost zachytit se v Øecku a ovládnout je.

11

Karel VIII. - dobyl neapolské království, ale za vítìzství

vdìèil vlastnì jen tomu, že se mu podaøilo roku 1495 unik-

nout za cenu velkých ztrát pøed vojskem ligy italských kní-

žat.

12

ctižádost Benátèanù - míní se tím snaha Benátèanù, kteøí

ovládli už Bresciu a Bergamo, rozšíøit panství i na Cremonu

a jiná mìsta.

13

Janov - získali Francouzi a Florencie se zavázala Ludvíkovi

XII. pomáhat pøi dobývání Neapolska oplátkou za to, že

Francouzi jí pomohou v boji s Pisou.

14

vévoda z Ferrary - je jím Francesco Gonzaga, manžel nej-

známìjší ženy italské renesance Isabelly d‘Este, který pøed-

tím vedl vojska proti Karlovi VIII.

15

hrabìnka z Forli - Kateøina Sforzová (1463-1509) po smrti

94

manžela Girolama Riaria získala moc nad Imolou a Forli.

Provdala se potom za Giovanniho de‘Medici, s nímž mìla

syna, známého jako Giovanni delle Bande Nere.

16

jedni se báli papeže, druzí Benátèanù - papežem je mínìn

Alexandr VI., vl. jm. Rodrigo Borgia, Španìl, který roku

1492 usedl na papežský stolec. Zaèal vyhlašovat i provádìt

prakticky svìtskou moc papeže a za pomoci syna Cesara

Borgii ovládl celou støední Itálii. A Benátek se bála vlastnì

celá Itálie, protože se rozpínaly i po souši smìrem k Lom-

bardii a Romani. Když se roku 1502 Cesare Borgia rozhodl

táhnout proti Florencii, upustil od úmyslu jen pod hrozbami

ze strany Francouzù.

17

Ludvík se tedy... - vstoupil do ligy mírem v Cambrai roku

1508, roku 1509 porazil Benátky v bitvì u Agnatelle, a tak

Serenissima pøišla o všechno a republice hrozilo nebezpeèí.

Navíc se Ludvíkovi XII. podaøilo získat od Alexandra VI.

zrušení manželství s dcerou Ludvíka XI. Johannou, která

byla sestrou Karla VIII. List s papežským zrušením sòatku

králi pøivezl syn papeže Cesare, sám už kardinál, který navíc

pøivezl kardinálský klobouk i pro arcibiskupa rouenského

Ambroise (Machiavelli ho poznal pøi své první diplomatické

misi u francouzského dvora roku 1500). Cesare oplátkou

dostal od francouzského krále vévodství valenceské, odtud

jeho pøídomek duca Valentino.

18

Dáreiova øíše - jde o Dáreia III. (337-330 pø. n. l., vládl

v Persii), kterého porazil Alexandr Veliký.

19

krátce po dobytí Asie... - bylo to v letech 344-327 pø. n. 1.

Po jeho smrti se o impérium podìlilo sedm jeho velitelù, ale

èastými rozbroji je pøivedli k rozpadu.

20

sandžak - administrativní jednotka tureckého impéria, zru-

šená teprve roku 1921.

95

21

...vzpoury... - Machiavelli má na mysli vzpoury proti Øímu,

zejména galské povstání z let 53 až 52 pø. n.1., které potlaèil

G. I. Caesar. Ale jako bylo odlišné postavení Galie a Fran-

cie, tak se zmìnily i podmínky a pøíèiny odporu.

22

Øímané - sice znièili roku 146 pø. n. 1. Kartágo, nicménì

Capua zùstala zachována aspoò materiálnì, i když ztratila

samosprávu.

23

Pisa po stu létech... - Florencie získala Pisu na Gabriellu

Ciscontim roku 1405, ztratila ji po vpádu Karla XIII. roku

1494, ale znovu ji dobyla roku 1509, kdy se boje zúèastnil

i Machiavelli ve funkci tajemníka Rady deseti.

24

Mojžíš, Kýros, Romulus, Théseus - Machiavelli èasto klade

vedle sebe legendární i skuteèné postavy a stejnì nakládá

i s událostmi.

25

vláda Médù - mezi VII. a V. stoletím pø. n. 1. nejrozsáhlejší

øíše v západní Asii, teprve porážka krále Astyaga r. 559 pø.

n.1. Kýrem znamenala zaèátek vlády Peršanù, která skon-

èila Dáreiem III. Kýros nejprve porazil lýdského krále Kro-

isa, pak si podmanil Malou Asii, Sýrii, Arábii, èást Asýrie

a roku 538 pø. n. 1. dobyl i Babylon. Dovolil Židùm vrátit

se do Judeje a znovu vystavìt jeruzalémský chrám. Patøil

k nejosvícenìjším monarchùm starovìkého Východu.

Zahynul pøi výpravì proti Skýtùm r. 529 pø. n. 1.

26

Girolamo Savonarola- proslulá postava florentských dìjin.

Pocházel z Ferrary, kde se narodil roku 1452, ale jako domi-

nikánský mnich získal proslulost jako kazatel v kostele sv.

Marka ve Florencii. Když byli roku 1494 vyhnáni Medi-

cejové, vyhlásil s Pierem Soderinim Florentskou republiku,

která trvala až do roku 1512. Dostal se však do sporu se

stoupenci Medicejù a františkány, ale zejména s papežem

Alexandrem VI., a to ho stálo život. Byl obìšen a jeho tìlo

96

spáleno na hranici 23. kvìtna 1498. Pád Florentské republi-

ky fakticky znamenal konec myšlenky støedovìkého komu-

nálního zøízení.

27

Hierón Syrákúský - tyrani toho jména byli na Sicílii dva.

Hierón I. vládl v Syrákúsách od r. 478 pø. n. 1., vyznamenal

se tím, že podporoval vìdy, umìní (napø. Pindara, Aischyla

a jiné) a sport. Bitvou u Kýmy r. 474 pø. n. 1. znièil moc

Etruskù. V našem pøípadì jde o Hieróna II. (306-214 pø.

n.1.). Ten byl nepøítelem Kartágiòanù, nicménì „zasloužil

se“ o vypuknutí první punské války. Pronásledoval totiž

Mamertiny, kampánské žoldnéøe, kteøí loupili na Sicílii,

a když ti v tísni požádali o pomoc Øím, zavdali podnìt

k válce s Kartágem. Ve druhé punské válce stál na stranì

Øímanù. Jinak proslul jako vládce peèující o kulturní i hos-

podáøský rozkvìt Sicílie, která se jako první øímská provin-

cie stala obilnicí Itálie. Jeho styky s Archimédem jsou pøi-

pomínány legendou o jeho zlaté korunì, v níž Archimédes

objevil pøímìs støíbra, když aplikoval svùj objev - hydro-

statický zákon.

28

Dáreios dosazoval knížata - Dáreiovo impérium bylo roz-

dìleno na 20-30 satrapií, jimž v èele stáli satrapové. Jeho

snaha po uchvácení Øecka skonèila krutou porážkou u Ma-

rathónu r. 490 pø. n. 1.

29

mìl v úmyslu získat... - papež Alexandr VI. Borgia skuteè-

nì pøi obléhání Gaety, když hrozilo vítìzství Španìlù, zaèal

se Španìly vyjednávat proti Francouzùm, ale plány mu pøe-

kazila smrt (podlehl pravdìpodobnì mrtvici). Vzhledem

k tomu, že souèasnì onemocnìl i Cesare Borgia, vznikly

povìsti o tom, že byli otráveni. Na místo Alexandra VI. na-

stoupil Pius III., vl. jm. Francesco Todeschini Piccolomini,

který vládl pouhých 15 dní. Po nìm nastoupil Giuliano della

97

Rovere jako papež Julius II., a ten se ukázal být velkým

odpùrcem Borgiù, pøestože se s jejich stoupenci dohodl pøed

volbou, aby získal i jejich hlasy.

30

Agathoklés - syrákúský tyran v letech 301-289 pø. n.1., který

sjednotil Sicílii.

31

Hamilkar-punští vojevùdcové tohoto jména byli dva. První

z nich velel kartáginskému vojsku proti Agathoklétovi, vùdci

demokratù v Syrákúsách, který s Kartágem tøi roky bojoval

i v Africe. Byl s ním nucen uzavøít mír v r. 306 pø. n. 1.

Druhým, o nìmž se zmiòuje Machiavelli, je Hamilkar s pøí-

jmením Barka (punsky Blesk), který bojoval s Øímany

v první punské válce nejprve vítìznì, než byl poražen r. 242

pø. n. 1. v námoøní bitvì u Aegatských ostrovù.

32

Oliverotto Eufreducci - se zmocnil Ferma roku 1501, ale

o rok pozdìji byl na pøíkaz Cesara Borgii zardoušen.

33

Paolo Vitelli - pùsobil jako hlavní velitel florentských milicí

proti Pise, ale za zradu byl roku 1499 ve Florencii popra-

ven.

34

Nabis - spartský tyran v letech 205 - 192 pø. n. 1., který si

získal lidové masy a využil špatné situace Filipa Makedon-

ského. Nakonec ho však øímský konzul Flaminius obklíèil

a donutil požádat o mír.

35

Gracchové - Gracchus bylo pøíjmení v rodu Semproniù,

z nichž vynikli dva bratøi - Tiberius Sempronius a Gaius

Sempronius. Starší z nich se roku 133 pø. n. 1. stal tribunem

lidu a zahájil tažení proti vnitøní krizi ve státì prosazováním

návrhu pozemkové reformy, podle níž by nikdo nemìl mít

víc než pìt set jiter pùdy. (Jitro øímské byla plocha zhruba

ètvrt hektaru, jinak plocha, kterou pár volù zoral za jeden

den.) Uvolnìný pozemkový fond mìl být rozdìlen mezi bez-

98

zemky, èímž Tiberius Sempronius zamýšlel zabránit pro-

hlubování majetkových rozdílù a zvyšující se zadluženosti,

která mìla za následek i uvržení do otroctví. Potíž byla

ovšem v tom, že nebylo snadné urèit, co je pùda soukromá

a co státní. Tiberius Sempronius zamýšlel prosadit i další

právní reformy a zkrátit délku vojenské služby, která trvala

20 let. Patriciát však zabránil tomuto radikálovi, aby se stal

tribunem podruhé, a bìhem vypuknuvších nepokojù byl

Tiberius Sempronius zabit i s tøemi sty svých pøívržencù.

O deset let pozdìji se stal tribunem jeho mladší bratr Gaius

Sempronius, který pokraèoval v bratrových pozemkových

reformách. Dále se mu podaøilo prosadit opatøení, že chudí

dostávali obilí z obecních zásob, a zmìnu zákona

o soudnictví, èímž získal na svou stranu i jezdce.

Neprozøetelným požadavkem o udìlování obèanského práva

latinským obcím a provinciím latinského práva ztratil valnou

vìtšinu podpùrcù. V nastálých nepokojích zahynul i s tøemi

tisíci stoupencù. Machiavelli bratry Gracchy chválí za jejich

úmysly.

36

Giorgio Scali - tento bohatý florentský m욝an se po po-

vstání èesaèù vlny - ciompù - stal roku 1378 spolu s Tom-

masem Strozzim vùdcem lidu.

37

Nìmecká mìsta- aèkoli Machiavelli nikdy Nìmecko nepo-

znal (zdržel se pouze v Tyrolích u dvora císaøe Maxmiliá-

na), nic mu nebránilo v tom, aby se o nìm nezmínil s obdi-

vem.

38

vpád Karla VIII. - došlo k nìmu v roce 1494. Benátky byly

v roce 1484 nuceny uzavøít v Bagnoli mír s ligou mìst, kte-

rá se proti nim spojila.

39

napøíklad Sixtus - jde o papeže Sixta IV., vlastním jménem

Francesco della Rovere (1414-1484). Jako syn rybáøe vstou-

99

pil do františkánského øádu, pozdìji se stal generálem øádu

Menších bratøí - minoritù, až nakonec pod jménem Sixtus

IV. usedl na Petrùv stolec. Známý je jeho portrét od Tiziana

Vecellia a po nìm je pojmenována i kaple s Michelangelovým

Posledním soudem.

40

Julius II. - se nejprve zmocnil Perugie po dohodì s Beglio-

nim a roku 1500 vtáhl do Florencie, odkud vyhnal Giovan-

niho Bentivoglia.

41

Lev X. - vládl právì v dobì, kdy Machiavelli psal toto dílo.

Vlastní jméno tohoto papeže je Giovanni Medicejský (byl

synem Lorenzovým). Roku 1516 podepsal konkordát s Fran-

tiškem I. a proslul jako pøítel literátù a uèencù.

42

to zavinily naše høíchy - slova ze Savonarolova kázání 1.

listopadu 1494, když Karel VIII. ohrožoval Florencii: „Tvá

zloèinnost, bezbožnost, smilnost, obžerství a ukrutnosti, Itá-

lie, Øíme, Florencie, jsou pøíèinou našeho utrpení.“

43

Filip Makedonský - nejprve za pomoci Thessalcù a Théba-

nù své tažení vyhrál, pak se však obrátil i proti nim a podrobil

si je.

44 díky Carmagnolovi - jde o hrabìte Francesca Bussoneho,

hrabìte z Carmagnoly, jenž od Filipa Viscontiho pøešel

k Benátèanùm, kteøí ho však po porážce Milánských u Ma-

clodia zaèali podezírat ze zrady, a když se dostavil do Bená-

tek, byl popraven. Je hrdinou významného dramatu Alessan-

dra Manzoniho Hrabì z Carmagnoly.

45

po nìm následovali - jde o slavné benátské kondotiéry Bar-

tolomea Colleoniho, který pocházel z Bergama a žil v letech

1400-1476, Roberta San Severina a Niccola Orsiniho.

46

proti Ferraøe - Julius II. zde byl poražen Alfonsem d‘Este

a musel opustit i døíve dobytou Boloòu (1510). Nakonec se

100

spojil s Ferdinandem Aragonským.

47

u Ravenny - Španìlé byli poraženi 11. dubna 1512 Fran-

couzi, ale smrt generála Gastona de Foix byla pøíèinou toho,

že Francouzi odtáhli z Romanì i Lombardie, když ve služ-

bách papeže pøipochodovalo vojsko Švýcarù.

48

deset tisíc Francouzù k Pise - ti však byli ve Florencii spíš

na obtíž, jak to zakusil sám Machiavelli ve funkci tajemníka

Rady deseti, takže je pro neplnìní závazkù sionorie vrátila

francouzskému králi.

49

Karel VIII. - žil v letech 1422-1501, ukonèil vítìznì stole-

tou válku, v níž bojovala i Johanka z Arku, a osvobodil Fran-

cii od Anglièanù.

50

Filopoimén - nazývaný Plútarchem poslední Øek, byl ná-

èelníkem Achájské ligy.

51

souèasný španìlský král - Ferdinandova skoupost byla po-

vìstná.

52

proslulých štìdrostí - Cesare Borgia vynikal štìdrostí, která

hranièila s rozkazovaèností. Bohatými penìžními dary, obi-

lím a stavbou domù si zjednával popularitu a oblibu.

53

s florentskou mìkkostí - Florencie rozdmýchávala nesvor-

nost v Pistoii, stranila vždycky tomu slabšímu v konkrét-

ních situacích a jen díky tomu se jí podaøilo získat Pisu.

54

První je parlament - francouzský parlament, tj. soudní dvùr.

zahájil svou èinnost za panování Ludvíka IX. a trvalé sídlo

mìl v Paøíži na pøíkaz Filipa Slièného od r. 1302, kdy do nìj

vstoupil i „tøetí stav“, a došlo tak ke zmìnì feudálního cha-

rakteru parlamentu.

55

Marka Aurelia - adoptivní syn Amonia Pia, Marcus Aureli-

us Antonius, vládl osm let (161-169 n. l.) spolu s Luciem

Verrem a od roku 180 n. 1. pak sám. Tento poslední význam-

101

ný stoik napsal øecky uprostøed vojenského tažení dílo, jímž

zahájil nový literární proud - hovory se sebou samým - na-

zvané Ta eis heaton (Hovory k sobì). Je to soubor úvah

o povinnostech, slabostech a rezignaci èlovìka, jakož i vy-

znání díkù autorùm, jimž vdìèí za svùj myšlenkový vývoj.

Podobnì psali pozdìji Augustin, Petrarca a jiní.

56

Pertinax, Publius Elvius - øímský císaø, který vládl pouze 86

dnù a byl zabit pretoriány stejnì jako Alexander Severus

(vládl 222-235).

57

Septimius Severus - vládl od roku 193 do roku 211 a provedl

rozsáhlé reformy v øímském vojsku. Prohlášen byl za císaøe

svými vojáky, kteøí zabili po dvoumìsíèní vládì Pertinaxova

nástupce císaøe Marka Didia Iuliana. Avšak musel se

vypoøádat se vzdorocísaøem Gaiem Pescenniem Nigerem,

kterého prohlásili za císaøe legáti v Antiochii. Niger byl po

porážce u Nicei zabit vlastními vojáky. S dalším zájemcem

o císaøskou hodnost, jímž byl velitel britských legií Decius

Claudius Albinus, se Severus nejprve naoko dohodl, ale pak

ho pøemohl a roku 197 nechal v Øímì stít.

58

Antonius Caracalla - který vládl v letech 211-217, proslul

svou ukrutností: nejprve zabil vlastního bratra, aby vládl

sám, a posléze odstraòoval každého, kdo mu pøipadal

podezøelý.

59

Marcus Aurelius Commodus - který nastoupil na císaøský

trùn roku 180 a vládl ukrutnì do roku 192, byl synem Mar-

ka Aurelia Antonia.

60

Julius Verus Maximinus - vládl sice tøi roky, ale nikdy se

neukázal v Øímì. Roku 238 ho vlastní vojáci zabili u Aqui-

leie. Stejnì dopadl i jeho pøedchùdce Varius.

61

Avitus Bassianus Elagabalus - Syøan, kterého jako ètrnácti-

102

letého dosadili na trùn vojáci roku 218, nebo prý byl synem

mezi vojáky oblíbeného Caracally. Jeho ètyøletá vláda se

vyznaèovala ukrutnostmi a rozpadem mravù. Zabili ho

vlastní vojáci roku 222. Jeho jméno vzniklo ze semitského

slova El Gabal, znamenajícího Slunce.

62

Macrinus - prefekt pretoria Marcus Opellius Macrinus vlá-

dl jako øímský císaø jeden rok (217-218) a proslul šetrností.

Zabili ho vzbouøení vojáci.

63

Pandolfo Petrucci - Sieòan, který patøil k nejzavilejším ne-

pøátelùm Cesara Borgii.

64

Guido Ubaldo - da Montefeltro. Byl synem Federika da

Montefeltro, vládce Urbina, odkud byl vypuzen Cesarem

Borgiou. Do rodného mìsta, kde Montefeltrové vládli od

12. století, se vrátil až po smrti papeže Alexandra VI. Bor-

gii. Rod Montefeltrù jím vymøel roku 1508 po meèi.

65

Ferdinand Aragonský - øeèený Katolický, manžel Isabely

Kastilské, dobyl na Maurech Granadské království teprve

po desetileté válce roku 1492. Podle Machiavelliho vydržo-

val své vojsko z církevních penìz, protože svou válku pro-

hlásil za køížovou výpravu. Po obsazení severoafrického po-

bøeží od Oranu po Tripolis roku 1509 provedl Ferdinand

další krok k upevnìní katolické církve v zemi, totiž vyhnal

ze Španìlska Maury a Židy.

66

Antonio Giordani da Venafro - právník a Mistr Sienské uni-

verzity (žil v letech 1459-1530).

67

páter Luca - knìz, který byl vyslancem císaøe Maxmiliána

X.; Machiavelli ho znal osobnì.

68

Taro - øeka u Fornovy, kde Karel VIII. porazil vojsko ital-

ských knížat. Potom Francouzi dobyli postupnì Alessand-

rie (1499), Capuy (1509), Janova (1507) a nakonec

103

Bolonì (1511).

69

slova Petrarky - Machiavelli se odvolává na 90. a 93. verš

kancóny Italia mia.

104

OBSAH

Pøedmluva

3

Niccoló Machiavelli vznešenému

Lorenzovi Medicejskému

11

KAPITOLA PRVNÍ

O rùzných formách vlád a o rùzných zpùsobech,
jimiž se moc získává

13

KAPITOLA DRUHÁ

O dìdièných knížectvích

14

KAPITOLA TØETÍ

O smíšených knížectvích

15

KAPITOLA ÈTVRTÁ

O tom, proè se Dáreiova øíše po smrti svého
podmanitele Alexandra Velikého nevzbouøila

22

KAPITOLA PÁTÁ

O tom, jak vládnout mìstùm a knížectvím, jež žila svobodnì,
pod vlastními zákony, než byla dobyta

25

KAPITOLA ŠESTÁ

O nových knížectvích dobytých vlastní zbraní
a vlastními schopnostmi

27

105

KAPITOLA SEDMÁ

O knížectvích získaných s cizí ozbrojenou pomocí
a se štìstím

30

KAPITOLA OSMÁ

O tìch, kdo dosáhli moci zloèinem

37

KAPITOLA DEVÁTÁ

O obèanské vládì

41

KAPITOLA DESÁTÁ

O knížectvích v èasech ohrožení

44

KAPITOLA JEDENÁCTÁ

O církevních panstvích

46

KAPITOLA DVANÁCTÁ

O druzích vojsk a o žoldnéøích

49

KAPITOLA TØINÁCTÁ

O pomocném, smíšeném a vlastním vojsku

53

KAPITOLA ÈTRNÁCTÁ

O úkolech panovníka ve vìcech vojenských

56

KAPITOLA PATNÁCTÁ

O vìcech, za nìž se lidem, a pøedevším knížatùm,
dostává pochvaly nebo potupy

58

KAPITOLA ŠESTNÁCTÁ

O štìdrosti a skouposti

60

106

KAPITOLA SEDMNÁCTÁ

O tvrdosti a shovívavosti, a zda je lepší být oblíbený,

nebo obávaný

62

KAPITOLA OSMNÁCTÁ

Jak má vládce plnit dané slovo

64

KAPITOLA DEVATENÁCTÁ

Jak se chránit pøed nenávistí a opovržením

66

KAPITOLA DVACÁTÁ

O budování pevností, jejich užiteènosti i nevýhodnosti,
a o jiných pomocných prostøedcích k udržení panství

73

KAPITOLA JEDENADVACÁTÁ

Jak a èím se získává úcta lidu

77

KAPITOLA DVAADVACÁTÁ

O ministrech

80

KAPITOLA TØIADVACÁTÁ

Komu naslouchat a kdy

82

KAPITOLA ÈTYØIADVACÁTÁ

Proè italská knížata pøišla o moc

84

KAPITOLA PÌTADVACÁTÁ

Jakou roli hraje v lidském životì osud a jak mu èelit

86

KAPITOLA ŠESTADVACÁTÁ

Výzva k osvobození Itálie od barbarù

89

Poznámky

92

Z

italského originálu Opere complete (Il Principe), vydaného

nakladatelstvím Feltrinelli v Milánì roku 1966, pøeložil, upravil,

poznámkami opatøil a pøedmluvu napsal Josef Hajný.

Vydalo nakladatelsví Ivo Železný v Praze roku 1997.

Všechny knižní tituly nakladatelství Ivo Železný si mùžete objednat na

adrese: Služba ètenáøùm, nakladatelství Železný, Tuchorazská 17,

282 01 Èeský Brod (tel.: [phone])