Struik 097

skou akademii. Prśce Emila Weyra i S. Kantora zapadaj! do svetoveho proudu geometrie — zkoumśni geometric-kych transformaci — ktere v te dobę vrcholilo.

Analyticka metoda v geometrii se v ćeskych zemich projevila diky pracem ucitelu nemeckych vysokych skok Bobkovi, Kiipperovi, Duregovi, Puchtovi aj. Vedle nich se objevila v pracich z teorie krivek a płoch vyśsich stupńu, jejichż autorem byl Eduard Weyr. V jejich pracich se objevuji myślenky Clebsche, Riemanna, Brilla a Noethera. Do tematiky „ceske geometricke skoly“ pronikaji zasluhou bratfi Vanećku take Mannheimovy kinematicke uvahy.

Zkoumśni vlastnosti różnych incidencnich vztahu mezi body a pfimkami v rovine, zejmena różnych bodovych soustav na krużnici, privedIo S. Kantora k urcitym se-skupenim bodu a primek ekvivalentnim Reyovym geo-metrickym konfiguracim. Jeho vysiedky uź naznacovaly souvislost teto oblasti s teorii kvadratickych involuci a teorii ałgebraickych krivek vysśich stupńu; kdyź se vsak ve 20. stoleti znovu obratila pozornost ceskych geometru k temto otazkam, navazovala jejich prśce jen na vysledky Reyovy.

Je tedy videt, ze „ceskś geometricka skola“ nebyla te-maticky jednotna a spojovala różne, casto do znaćne miry protichódne tendence; tato ruznorodost se projevuje i v prści nasich geometró 20. stoleti. Deskriptivnegeomet-ricka problematika je pestovana zejmena profesory tech-nickych śkol Klimou, Kounovskym, Kaderśvkem; temer encyklopedicky obsahl problematiku „ceske geometricke śkoly" J. Sobotka, jemuż vdecime też za soustavnejsi pozornost otazkśm diferencialni geometrie.

Nove matematicky próbojne smery pronikaji do nasi geometrie teprve od dvacatych let, kdy vznikly prace, ktere svou tematikou i urovni skoncovaly s tradicemi, ktere se u nas vlivem „ceske geometricke skoly" vytvorily v 19. stoleti a stale jeste prevladaly.

Ovsem puvodni prace se neomezily jen na geometrickou problematiku. Na rozvoj ostatnich odvetvi matematiky mel znacny vłiv Frantiśek J. Studnicka, ktery pusobil nejprve na prażske technice (od roku 1864), pozdeji aż do sve smrti (1875—1903) na prażske universite. Studnicka se zaslouźil o nasi matematiku nejen obrovskou orga-nizśtorskou ćinnosti, ale hlavne svymi ceskymi matema-tickymi prednaskami na yysoke skole. Jeho yedecky vliv pa nasi matematiku vśak nemel trvaly kladny dosah. Studnickoyy vedecke prace zasahuji hlavne do teorie cisel a do teorie determinantu. Teorie determinanta była v te dobę, pocinaje śedesatymi lety, intenzivne rozpracova-vśna ve svetove matematice v souvislosti s nekterymi otazkami geometrie a hlavne algebry. Studnicka tedy na-vazal na novy płodny smer. Historicky odstup nam vśak ukazuje, że yetsina jeho prąci venovana specialnim drobnym otśzkam jen opakuje yysledky dosażene predtim v zahranici. Vyznamne puvodn! algebraicke vysledky pri-neslo dllo Eduarda Weyra, ktere navazuje na Cayleyho podnety a zabyva se otazkami vznikajici teorie matic. V matematicke analyze se piivodni prace objevuji pomer-ne pozde, aż v osmdesatych letech; vlastne teprve Matyas Lerch venoval soustavnou pozornost teorii funkce r a teorii tzv. małmstenovskych rad. V zakladnich pojmech analyzy se take projevila Lerchova dukladnost. Zatimco Studnićkovy ucebnice vykladaj! otazky zakładu analyzy v podstate na urovni 18. stoleti, podrobił Lerch tuto oblast sve kritice a konstruoval radu prikladu na funkce, ktere nemaji trivialni „nazorne“ vlastnosti, a jsou tedy do ur-ćite miry obdobou „Bolzanovy funkce".

V teże dobę se vśak u nas zacina objevovat rada vyso-koskolskych ućebnic matematiky, ktere odpovidaly teh-dejśi vedecke urovni. Hlavni ulohu mely na zdejsich nemeckych vysokych skolach, kde ovlivnily vyuku. Mezi ne patri też vyznamne ucebnice Duregeovy. Moderni teorii analytickych funkci, jak se tvorila pod Weierstrassovym vlivem v nemecke skole, prinesl k nam hlavne O. Bier-mańn, ktery napsal take vubec prvou systematickou monografii tohoto oboru. V analyze, stejne jako tomu było i v geometrii, se projevil vliv Felixe Kleina. Zde se za-meril na rozpracovani tematiky automorfnich funkci profesor nemecke university Georg Pick.

Matyas Lerch skoro soućasne se svymi analytickymi pracemi rozvijel u nas teorii cisel. Zajimal se żylaste o teorii kyadratickych forem a o otazky poctu delitelu; v obou smerech se Lerchovo tisili uspesne zaradilo do vyvoje svetove matematiky.

Paralelne s rozvojem intenzity matematickeho badani a s rozvojem vyucovani matematice vyvijely se i orga-

199