Jaroslav Hašek

OSUDY DOBRÉHO

VOJÁKA ŠVEJKA

ZA SVÌTOVÉ

VÁLKY

4. díl POKRAÈOVÁNÍ

SLAVNÉHO VÝPRASKU

Na pøípravì této knihy se podíleli:

Zdroj: Klempera (http://members.tripod.com/~Klempera)

Doplnil a upravil: RoboV (http://www.sweb.cz/robov.knihy)

Finální úpravy a  uveøejnìní: Atheneum (http://atheneum.zde.cz)

POKRAÈOVÁNÍ

SLAVNÉHO

VÝPRASKU

4

Obsah

Švejk v transportu ruských zajatcù ...................................... 6
Duchovní útìcha ................................................................... 35
Švejk opìt u své marškumpanie .......................................... 46
Jak jsem ilustroval Švejka ..................................................... 96

5

6

*1. kapitola

Švejk v transportu ruských zajatcù

Když tedy Švejk, považovaný omylem v ruském plášti a ve

furažce za ruského zajatce, uprchlého z vesnice pøed Felštýnem,

psal své zoufalé výkøiky uhlem na stìny, nikdo si toho nevšímal,

a když chtìl v Chyrówì na etapì všechno dopodrobna vysvìtlit

nìjakému dùstojníkovi, který šel právì okolo, když jim rozdávali

kousky tvrdého kukuøièného chleba, tu ho jeden z maïarských

vojákù, hlídající transport zajatcù, uhodil kolbou do ramene

s poznámkou: „Baszom az élet, lezeš do øady, ruská svinì!“

Tohle všechno bylo v rámci, jak zacházeli Maïaøi s ruskými

zajatci, jejichž øeèi nerozumìli.

Švejk se tedy vrátil do øady a obrátil se k nejbližšímu zajatci:

„Von ten èlovìk koná svou povinnost, ale vydává sebe sám

v nebezpeèí. Což kdyby náhodou mìl nabito a votevøenej fršlús?

Tak by se mu mohlo lehce stát, že jak mlátí èlovìka do ramene

a lauf má proti sobì, že by moh kvér spustit a celej náboj by mu

vletìl do huby, a von by zemøel ve vykonávání své povinnosti. Na

Šumavì v jednìch lomech kradli skaláci dynamitový zápalky, aby

mìli zásobu na zimu na trhání paøezù. Hlídaè v lomech dostal

rozkaz, když jdou skaláci z práce, každýho šacovat, a von to dìlal

s takovou láskou, že chyt hned prvního skaláka a zaèal mu plácat

tak náruživì po kapsách, až tomu skalákovi dynamitový zápalky

v kapse vybouchly, a voba i s hlídaèem vyletìli do povìtøí, takže

to vypadalo, jako by se ještì v poslední chvíli drželi kolem krku.“

Ruský zajatec, kterému to Švejk vyprávìl, díval se na nìho

s plným porozumìním, že z celé øeèi nerozumí ani slova.

„Ne ponymat, já krymsky tatárin, Allah achper.“ Tatar sedl si,

zkøíživ nohy, na zem, složiv ruce na hruï, zaèal se modlit: „Allah

achper - Allah achper - bezmila - arachman - arachim - málinkin

7

mustafír.“

„Tak ty seš tedy Tatar,“ soustrastnì øekl Švejk, „ty jsi se vydaøil.

Pak mnì mᚠrozumìt a já tobì, když seš Tatar. Hm - znᚠJaroslava

ze Šternberka? To jméno neznáš, ty kluku tatarská? Ten vám natøel

prdel pod Hostýnem. To ste vod nás jeli, vy kluci tatarský,

z Moravy svinským krokem. Patrnì vás ve vašich èítankách

neuèejí, jako nás to uèívali. Znᚠhostýnskou Panenku Marii? To

se ví, že neznᚠ- ta byla taky pøi tom, však voni vás, kluky tatarský,

tady v zajetí pokøtìjí.“

Švejk obrátil se na druhého zajatce: „Ty seš taky Tatar?“

Oslovený porozumìl tomu slovu Tatar, zavrtìl hlavou: „Tatárin

net, èerkes, rodneja èerkes, golovy režu.“

Švejk mìl vùbec štìstí, že se octl ve spoleènosti rùzných

pøíslušníkù východních národù. Byli tu v transportu Tataøi, Gruzíni,

Osjetínci, Èerkesové, Mordvíni a Kalmykové. Tak mìl Švejk

neštìstí, že se nemohl dohovoøiti s nikým, a s ostatními vlekli ho

na Dobromil, odkud se mìla spravovati dráha pøes Pøemyšl na

Nižankovice.

8

V Dobromilu, na etapì v kanceláøi, jednoho po druhém

zapisovali, což šlo velice ztìžka, ponìvadž ze všech 300 zajatcù,

které do Dobromilu pøihnali, nikdo nerozumìl ruštinì šikovatele,

který tam sedìl za stolem a který se pøihlásil kdysi, že umí rusky,

a jako tlumoèník vystupoval nyní ve východní Halièi. Dobøe pøed

tøemi nedìlemi objednal si nìmecko-ruský slovník a konverzaci,

ale dosud mu to nepøišlo, takže mluvil místo rusky lámanou

slovenèinou, kterou si bídnì osvojil, když jako zástupce vídeòské

firmy prodával na Slovensku obraz svatého Štìpána, kropenky

a rùžence.

Nad tìmito podivnými postavami, s kterými se vùbec nemohl

smluvit, byl celý vyjeven. Vyšel tedy ven a zaøval do skupiny

zajatcù: „Wer kann deutsch sprechen!“

Ze skupiny vystoupil Švejk, který se hnal s radostnou tváøí

k šikovatelovi, který mu øekl, aby šel hned za ním do kanceláøe.

Šikovatel posadil se za lejstra, za haldu blanketù o jménu,

pùvodu, pøíslušenství zajatcù, a nyní zaèal zábavný nìmecký

rozhovor:

„Ty jseš žid, viï?“ zaèal na Švejka.

Švejk zavrtìl hlavou.

„To nemusíš zapírat,“ pokraèoval s urèitostí šikovatel

tlumoèník, „každý z vás zajatcù, který umìl nìmecky, byl žid,

a basta. Jak se jmenuješ? Švejch? Tak vidíš, co zapíráš, když máš

takové židovské jméno? U nás se nemusíš bát pøiznat se k tomu.

U nás v Rakousku se nedìlají pogromy na židy. Odkuï jsi? Aha,

Prága, á, to znám, to znám, to je u Varšavy. Taky jsem tu mìl pøed

týdnem dva židy z Prágy od Varšavy, a tvùj pluk, jaké má èíslo?

91?“ Šikovatel vzal schematismus, listoval se v nìm:

„Jednadevadesátý pluk je erivanský, Kavkaz, kádr má v Tiflisu,

to koukáš, co, jak my tady všechno známe.“

Švejk opravdu koukal na tu celou historii a šikovatel

pokraèoval s velkou vážností, podávaje Švejkovi napolo

9

dokouøenou svou cigaretu: „To je jiný tabák než ta vaše machorka.

- Já jsem zde, židáèku, nejvyšším pánem. Když já nìco øeknu, tak

se všechno musí tøást a zalízat. U nás ve vojsku je jiná disciplína

než u vás. Vᚠcar je ksindl, ale nᚠcar je otevøená hlava. Teï ti

nìco ukážu, abys vìdìl, jaká je u nás disciplína.“

Otevøel dveøe do vedlejší místnosti a zavolal: „Hans Lófler!“

Ozvalo se „Hier!“ a dovnitø vstoupil volatý voják, Štajeráèek,

s výrazem ubreèeného kreténa. To byla na etapì holka pro všecko.

„Hans Lófler,“ poruèil šikovatel, „vezmi si tamhle mou dýmku,

strè si ji do huby, jako když pes aportuje, a budeš po ètyøech bìhat

kolem stolu tak dlouho, dokud neøeknu Halt! Pøitom musíš štìkat,

ale tak, aby ti fajfka z huby nevypadla, nebo tì dám uvázat.“

Volatý Štajeráèek dal se do lezení po ètyøech a do štìkání.

Šikovatel vítìzoslavnì podíval se na Švejka: „Co, neøíkal jsem ti

to, židáèku, jaká je u nás disciplína?“ A šikovatel s potìšením díval

se na tu nìmou vojenskou tváø z nìjaké alpské salaše. „Halt!“ øekl

koneènì, „nyní panáèkuj a aportuj dýmku. - Dobøe, a teï zajódluj.“

Místností ozval se øev: „Holarijó, holarijó...“

Když bylo po pøedstavení, šikovatel vytáhl ze zásuvky 4

Sportky a velkomyslnì je daroval Hanzimu, a tu jal se Švejk

lámanou nìmèinou vykládat šikovatelovi, že u jednoho regimentu

mìl jeden dùstojník takového poslušného sluhu, že ten udìlal

všechno, co si jeho pán pøál, a když se ho jednou optali, jestli by

sežral lžící, kdyby mu jeho pán poruèil, i to, co vykadí, že øekl:

„Kdyby mnì to mùj pan lajtnant poruèil, sežral bych to dle rozkazu,

ale nesmìl bych v tom najít vlas, to si strašnì ekluju, to by se mi

udìlalo hned špatnì.“

Šikovatel se zasmál: „Vy židi máte podaøené anekdoty, ale to

bych se chtìl vsadit, že disciplína ve vašem vojsku není jako u nás.

Abychom tedy pøišli k jádru vìci, já tì ustanovuji nad transportem!

Do veèera sepíšeš mnì jména všech druhých zajatcù! Budeš pro

nì fasovat mináž, rozdìlíš je po deseti mužích a ruèíš za to, že

10

nikdo neuteèe! Kdyby ti nìkdo utek, židáèku, tak tì zastøelíme!“

„Já bych chtìl, pane šikovateli, si s váma promluvit,“ øekl Švejk.

„Jen nesmlouvej,“ odpovìdìl šikovatel. „To já nemám rád, nebo

tì pošlu do lágru. Náramnì brzo jsi se u nás v Rakousku nìjak

aklimatizoval. - Chce si se mnou soukromì promluvit... Èím je

èlovìk na vás zajatce hodnìjší, tím je to horší... Tedy se hned

seber, tady mᚠpapír a tužku a piš seznam...! Co chceš ještì?“

„Ich melde gehorsamst, Herr Feldwebel...“

„Hleï se ztratit! Vidíš, co mám práce!“ Oblièej šikovatelùv

vzal na sebe výraz èlovìka úplnì pøepracovaného.

Švejk zasalutoval a odešel k zajatcùm, pøièemž si pomyslil, že

trpìlivost pro císaøe pána nese ovoce.

Horší to ovšem bylo se sestavováním seznamu, než pochopili

zajatci, že mají jmenovat své jméno. Švejk prožil mnoho v životì,

ale pøece jen tahle tatarská, gruzínská a mordvinská jména mu

nešla do hlavy. „To mnì nikdo nebude vìøit,“ pomyslil si Švejk,

„že se nìkdy nìkdo moh tak jmenovat jako ti Tataøi kolem:

Muhlahalej Abdrachmanov - Bejmurat Allahali - Džeredže

Èerdedže - Davlatbalej Nurdagalejev a tak dále. To u nás máme

pøeci lepší jména, jako ten faráø v Židohoušti, kterej se jmenoval

Vobejda.“

Zas chodil dál vystrojenými øadami zajatcù, kteøí postupnì

vykøikovali svá jména a pøíjmení: „Džindralej Hanemalej -

Babamulej Mirzahali“ a tak dále.

„Že si nepøekousneš jazyk,“ øíkal každému z nich s dobráckým

úsmìvem Švejk. „Jestlipak to není lepší, když se u nás jmenuje

nìkdo Bohuslav Štìpánek, Jaroslav Matoušek nebo Rùžena

Svobodová.“

Když koneènì Švejk po hrozném utrpení sepsal všechny ty

Babula Halleje, Chudži Mudži, umínil si, že to zkusí ještì jednou

a vysvìtlí tlumoèníkovi šikovatelovi, že se stal obìtí omylu a jak

už nìkolikrát po cestì, když ho hnali mezi zajatci, marnì se

11

dovolával spravedlnosti.

Šikovatel tlumoèník, který již pøedtím nebyl úplnì støízlivý,

mezitím pozbyl úplnì soudnosti.

Mìl pøed sebou rozloženou inzertní èást nìjakých nìmeckých

novin a zpíval inzeráty na notu Radeckého pochodu: „Gramofon

vymìním za dìtský koèárek! - Skelné støepy, bílé tabulové i zelené,

kupuji! - Úètovati i bilancovati nauèí se každý, kdo prodìlá

písemný kurs úèetnictví“ a tak dále.

Na nìkterý inzerát nehodil se pochodový nápìv, šikovatel však

to chtìl vší mocí pøemoct, proto mlátil si pìstí do taktu do stolu

a dupal nohama. Oba jeho kníry, slepené kontušovkou, trèely po

obou stranách tváøe, jako kdyby mu vrazili do každé strany zaschlé

štìtce od arabské gumy. Jeho opuchlé oèi zpozorovaly sice Švejka,

ale nenásledovala žádná reakce na tento objev, jenom to, že

šikovatel pøestal tlouct pìstí a dupat nohama. Pøebubnovával si

na židli na nápìv „Ich weiß nicht, was soll’s bedeuten...“ nový

inzerát: „Karolina Dreger, porodní babièka, doporuèuje se ct.

dámám v každém pøípadì.“

Pøezpìvoval si to tišeji a tišeji a tichounce, až koneènì umlkl,

nehybnì se zadíval na celou velkou plochu inzerátù a dal pøíležitost

Švejkovi, aby se rozpovídal o svém neštìstí, ku kterémuž povídání

Švejkovi dostaèovaly jen taktak vìty v lámané nìmèinì.

Švejk zaèal tím, že mìl pøeci jen pravdu, jít na Felštýn podél

potoka, ale že za to nemùže, když jeden neznámý ruský voják

uteèe ze zajetí a jde se vykoupat do rybníka, kolem kterého on,

Švejk, musel jít, ponìvadž to byla jeho povinnost, když šel nejkratší

cestou na Felštýn jako kvartýrmachr. Rus jakmile ho uvidìl, utekl

a nechal všechnu svou uniformu ve køoví. On, Švejk, že slýchával,

jak tøebas na pozici používá se k výzvìdné službì uniformy padlých

nepøátel, a proto že na zkoušku se pøevlékl do zanechané uniformy,

aby se pøesvìdèil, jak by se mu v takovém pøípadì v cizí uniformì

chodilo.

12

Vysvìtliv tento svùj omyl, tedy Švejk seznal, že mluvil úplnì

zbyteènì, ponìvadž šikovatel již dávno spal, ještì než došel k tomu

rybníku. Švejk dùvìrnì pøikroèil k nìmu a dotkl se jeho ramene,

což úplnì staèilo, aby šikovatel spadl ze židle na zem, kde spal

klidnì dál.

„Vodpustìjí, pane šikovatel,“ øekl Švejk, zasalutoval a vyšel

z kanceláøe.

Èasnì ráno zmìnilo vojenské stavební velitelství dispozice

a usneslo se, že ona skupina zajatcù, ve které byl Švejk, bude

dopravena pøímo do Pøemyšlu k obnovení trati Pøemyšl-Lubaczów.

Zùstalo tedy vše pøi starém a Švejk pokraèoval ve své odyseji

mezi ruskými zajatci. Maïarské hlídky hnaly to všechno bystrým

tempem kupøedu.

V jedné vesnici, kde byl oddych, srazili se na návsi s oddìlením

trénu. Pøed skupinou vozù stál dùstojník a díval se na zajatce.

Švejk vyskoèil z øady, postavil se pøed dùstojníka a zvolal: „Herr

Leutnant, ich melde gehorsamst.“ Víc ale neøekl, nebo hned tu

13

byli dva maïarští vojáci, kteøí ho pìstìmi do zad vrazili mezi

zajatce.

Dùstojník hodil za ním nedopalek cigarety, který jiný zajatec

rychle zvedl a kouøil dál. Potom dùstojník vykládal vedle stojícímu

kaprálovi, že v Rusku jsou nìmeètí kolonisté a ti že také musí

bojovat.

Potom už se po celé cestì do Pøemyšlu nevyskytla Švejkovi

pøíležitost nìkomu si postìžovat, že je vlastnì kompanieordonanc

11. marškumpanie 91. regimentu. Až teprve v Pøemyšlu, když je

naveèer zahnali do jedné rozbité pevnùstky ve vnitøním pásmu,

kde byly uchovány stáje pro konì pevnostního dìlostøelectva.

Byla tam navrstvena tak zavšivená sláma, že krátkými stébly

vši pohybovaly, jako by to nebyly vši, ale mravenci, odtahující

materiál ku stavbì svého hnízda.

Také jim rozdali trochu èerné špíny z èisté cikorky a po kusu

trupelovitého kukuøièného chleba.

Potom je pøejímal major Wolf, vládnouti tou dobou nad všemi

zajatci pracujícími na opravách v pevnosti Pøemyšlu a okolí. To

byl dùkladný èlovìk. Mìl u sebe celý štáb tlumoèníkù, kteøí vybírali

ze zajatcù specialisty ku stavbám podle jejich schopností

a pøedbìžného vzdìlání.

Major Wolf mìl utkvìlou pøedstavu, že ruští zajatci zapírají

svou gramotnost, ponìvadž se stávalo, že na jeho pøetlumoèenou

otázku: „Umíš stavìt železnice?“ odpovídali všichni zajatci

stereotypnì: „O nièem nevím, o nièem takovém jsem neslýchal,

žil èestnì a poctivì.“

Když tedy stáli již sešikováni pøed majorem Wolfem a celým

jeho štábem, otázal se zprvu major Wolf nìmecky zajatcù, kdo

z nich umí nìmecky.

Švejk ráznì vykroèil, postavil se pøed majora, hodil mu èest

a hlásil, že on umí nìmecky.

Major Wolf, zøejmì potìšen, ihned se Švejka optal, zdali není

14

inžinýrem.

„Poslušnì hlásím, pane majore,“ odpovìdìl Švejk, „že

inžinýrem nejsem, ale ordonancí 11. marškumpanie 91. regimentu.

Upadl jsem do našeho zajetí. To se stalo takhle, pane majore...“

„Cože?“ zaøval major Wolf.

„Poslušnì hlásím, pane majore, že se to má takhle...“

„Vy jste Èech,“ øval dál major Wolf. „Vy jste se pøevlékl do

ruské uniformy.“

„Poslušnì hlásím, pane majore, že to všechno úplnì souhlasí.

Já jsem opravdu rád, že pan major se hned vžil do mý situace.

Možná, že už naši nìkde bojují, a já bych tady zbyteèné proflákal

celou vojnu. Abych jim to, pane majore, ještì jednou po poøadì

vysvìtlil.“

„Dost,“ øekl major Wolf a zavolal na dva vojáky s rozkazem,

aby ihned toho muže odvedli na hauptvachu, a sám ještì s jedním

dùstojníkem ubíral se pomalu za Švejkem, pøièemž rozhazoval

v rozhovoru s dùstojníkem rukama. V každé jeho vìtì bylo nìco

o èeských psech a zároveò z jeho øeèi vycitoval druhý dùstojník

velkou radost majorovu, že svým bystrozrakem objevil jednoho

z tìch ptáèkù, o jejichž velezrádné èinnosti za hranicemi vydávány

byly již po kolik mìsícù velitelùm vojenských èástí tajné rezerváty,

že totiž je zjištìno: jak nìkteøí pøebìhlíci od èeských regimentù,

zapomínajíce na svou pøísahu, vstupují do øad ruského vojska

a slouží nepøíteli, prokazujíce mu zejména platné vyzvìdaèské

služby.

Rakouské ministerstvo vnitra tápalo ještì ve tmách, pokud se

týkalo zjištìní nìjaké bojovné organizace z pøebìhlíkù na ruskou

stranu. Neznalo ještì nic urèitého o revoluèních organizacích

v cizinì a teprve v srpnu na linii Sokal Milijatin - Bubnovo obdrželi

velitelé bataliónù dùvìrné rezerváty, že bývalý rakouský profesor

Masaryk utekl za hranice, kde vede proti Rakousku propagandu.

Nìjaký pitomeèek od divize doplnil rezervát ještì tímto

15

rozkazem: „V pøípadì zachycení pøedvésti neprodlenì k štábu

divize!“

Toto tedy pøipomínám panu presidentovi, aby vìdìl, jaké

nástrahy a léèky byly na nìho kladeny mezi Sokalem - Milijatinem

a Bubnovou.

Major Wolf v té dobì ještì nemìl zdání o tom, co vlastnì

všechno chystají Rakousku pøebìhlíci, kteøí pozdìji, setkávajíce

se v Kyjevì a jinde, na otázku: „Co tady dìláš?“ odpovídali vesele:

„Zradil jsem císaøe pána.“

Znal jenom z tìch rezervátù o tìch pøebìhlících špiónech,

z nichž jeden, kterého odvádìjí na hauptvachu, tak lehce mu padl

do pasti. Major Wolf byl trochu ješitný èlovìk, pøedstavoval si

z vyšších míst pochvalu, vyznamenání za svou ostražitost,

opatrnost a nadání.

Nežli došli k hauptvaše, byl pøesvìdèen, že tu otázku: „Kdo

zná nìmecky?“ dal schválnì, ponìvadž se mu již hned, jak zajatce

prohlížel, právì ten zdál podezøelým.

Dùstojník jej provázející kýval hlavou a øekl, že bude tøeba

oznámiti zatèení na velitelství posádky k dalšímu øízení a pøevedení

obžalovaného k vyššímu vojenskému soudu, ponìvadž to

rozhodnì nejde, jak øíká pan major, vyslechnout ho na hauptvaše

a pak ho hned za hauptvachou povìsit. On bude povìšen, ale právní

cestou podle vojenského soudního øádu, aby docíleno bylo

spojitosti s podobnými jinými zlosyny podrobným výslechem pøed

povìšením. Kdoví co se ještì z toho nevyklube.

Major Wolf byl jat náhlou neústupností, vjela do nìho doposud

skrytá zhovadilost, takže prohlásil, že toho pøebìhlíka špióna dá

ihned po výslechu povìsit na své riziko. On si to ostatnì mùže

dovolit, ponìvadž má vysoké známosti, a jemu že je to všechno

úplnì jedno. Je to zde jako na frontì. Kdyby ho byli chytli a objevili

hned za bojištìm, tak by ho byli vyslechli a také hned povìsili

a nedìlali by s ním taky žádných cavykù. Ostatnì pøece snad zná

16

pan hejtman, že velitel ve váleèném území, jakýkoliv velitel od

hejtmana nahoru, má právo všechny podezøelé lidi vìšet.

Major Wolf si to ovšem trochu popletl, pokud se týká

právomoci vojenských hodností na vìšení.

Ve východní Halièi, èím blíže k frontì, tím více tato právomoc

sestupovala na nižší a nižší šarže, až koneènì stávaly se pøípady,

že tøebas kaprál vedoucí patrolu dal povìsit dvanáctiletého kluka,

který mu byl podezøelý tím, že v opuštìné a vydrancované vesnici

vaøil si v rozboøené chatì slupky od brambor.

Také hádka mezi hejtmanem a majorem se stupòovala.

„Nemáte na to práva,“ køièel rozèilenì hejtman. „Ten bude

povìšen na základì soudního rozsudku vojenského soudu.“

„Bude povìšen bez rozsudku,“ sípal major Wolf.

Švejk, kterého vedli napøed a slyšel celý zajímavý rozhovor,

neøekl nic jiného svým prùvodèím než: „Pìšky jako za vozem. To

jsme se vám jednou v hospodì Na Zavadilce v Libni hádali mezi

sebou, jestli máme nìjakýho klobouèníka Vašáka, kerej vždycky

dìlal pøi zábavì neplechu, vyhodit, hned jak se vobjeví ve dveøích,

nebo ho vyhodit, až si dá pivo, zaplatí a dopije, nebo mu vyndat

boty, až pøetanèí první kolo. Hostinskej, ten zas navrhoval, abysme

ho vyhodili až v pùli zábavì, až bude mít nìjakou útratu, pak že

musí zaplatit a hned že musí ven. A víte, co nám ten lump proved?

Nepøišel. Co tomu øíkáte?“

Oba vojáci, kteøí byli odnìkud z Drol, odpovìdìli souèasnì:

„Nix böhmisch.“

„Verstehen Sie deutsch?“ otázal se klidnì Švejk.

„Jawohl,“ odpovìdìli oba, naèež Švejk poznamenal: „To je

dobøe, aspoò se mezi svejma neztratíte.“

Bìhem tìchto pøátelských rozmluv došli všichni na hauptvachu,

kde major Wolf pokraèoval dále s hejtmanem v debatì o Švejkovì

osudu, zatímco Švejk sedìl skromnì vzadu na lavici.

Major Wolf koneènì pøece jen pøiklonil se k hejtmanovì

17

názoru, že tento èlovìk musí viset až po delší proceduøe, které se

øíká roztomile: právní cesta.

Kdyby se byli Švejka optali, co on o tom soudí, byl by øekl:

„Mnì je to moc líto, pane majore, ponìvadž voni mají vyšší šarži

než pan hejtman, ale pan hejtman má pravdu. Vona každá

ukvapenost škodí. U jednoho okresního soudu v Praze se jednou

zbláznil jeden soudce. Dlouho na nìm nebylo nic pozorovat, až to

takhle u nìho propuklo pøi líèení pro urážku na cti. Nìjakej

Znamenáèek øekl kaplanovi Hortíkovi, kerej pøi náboženství

nafackoval jeho klukovi, když ho potkal na ulici: ,Vy vole, ty èerná

potvoro, ty nábožnej blbeèku, ty èerný prase, ty farní kozle, ty

przniteli uèení Kristova, ty pokrytèe a šarlatáne v kutnì!’ Ten

bláznivej soudce byl moc nábožnej èlovìk. Mìl tøi sestry a ty

všechny byly farskejma kuchaøkama a jejich všem dìtem byl za

kmotra, tak ho to tak rozèílilo, že pozbyl najednou rozum a zaøval

na obžalovanýho: ,Jménem Jeho Velièenstva císaøe a krále

odsuzujete se k smrti provazem. Proti rozsudku není odvolání. -

Pane Horáèek!’ zavolal potom na dozorce, ,vezmou tady tohodle

pána a povìsejí ho tam, vìdí, kde se klepají koberce, a potom

sem pøijdou, dostanou na pivo!’ To se rozumí, že pan Znamenáèek

i ten dozorce zùstali stát jako zkoprnìlí, ale on si na nì dup

a rozkøikl se: ,Poslechnou, nebo ne!’ Ten dozorce se tak lek, že

táh už pana Znamenáèka dolù, a nebejt obhájce, kerej se do toho

vložil a zavolal záchrannou stanici, nevím, jak by to bylo dopadlo

s panem Znamenáèkem. Ještì když pana soudce sázeli do vozu

záchranné stanice, køièel: ,Nenajdou-li provaz, povìsejí ho na

lajntuchu, potom to vyúètujem v pùlroèních výkazech...’“

Švejk byl tedy pod eskortou dopraven na velitelství posádky,

když byl podepsán protokol sestavený majorem Wolfem, že jako

pøíslušník rakouské armády vìdomì, beze všeho nátlaku pøevlékl

se do ruské uniformy a byl za frontou zadržen polním èetnictvem,

18

když Rusové ustoupili.

To všechno byla svatá pravda a Švejk, jako poctivec, nemohl

proti tomu protestovati. Když se pokusil pøí sepisování protokolu

doplniti protokol nìjakým výrokem, který by snad mohl objasnit

blíže situaci, byl zde hned pohotovì rozkaz pana majora: „Držte

hubu, na tohle se vás neptám! Vìc je úplnì jasná.“

Švejk potom vždy zasalutoval a prohlásil: „Poslušnì hlásím,

že držím hubu a že je vìc úplnì jasná.“

Potom, když ho pøivedli na velitelství posádky, odvedli ho do

nìjaké díry, kde bylo døív skladištì rýže, zároveò penzionát pro

myši. Byla zde ještì všude po podlaze roztroušena rýže a myši se

nikterak Švejka nebály a vesele bìhaly kolem, pabìrkujíce zrnka.

Švejk si musel dojít pro slamník, a když se ve tmì rozhlédl, shledal,

že se do jeho slamníku stìhuje ihned celá rodina myší. Nebylo

žádné pochyby, že si zde chtìjí udìlat nové hnízdo, ve troskách

slávy zpuchøelého rakouského slamníku. Švejk poèal bouchat na

zamèené dveøe, pøišel nìjaký kaprál, Polák, a Švejk ho žádal, aby

byl pøeveden do jiné místnosti, ponìvadž by mohl zalehnout myši

ve svém slamníku a udìlat škodu vojenskému eráru, ponìvadž co

je ve vojenských magacínech, je všechno jeho majetkem.

Polák èásteènì porozumìl, zahrozil Švejkovi pìstí pøed

uzavøenými dveømi, a zmíniv se ještì nìco o „dupì zasrane“, vzdálil

se, bruèe nìco rozèilenì o choleøe, jako by ho bùhvíjak Švejk

neurazil.

Noc strávil Švejk klidnì, ponìvadž myši neèinily si veliké

nároky na Švejka a patrnì mìly svùj noèní program, který

dodržovaly ve vedlejším skladišti vojenských pl᚝ù a èepic, které

prokousávaly s velkou jistotou a s bezpeèím, ponìvadž až teprve

za rok vzpomnìla si intendantura a zavedla do vojenských skladiš

erární koèky, bez nároku na penzi, které byly vedeny

v intendanturách pod rubrikou „K. u. k. Militärmagazinkatze“.

Tato koèièí hodnost byla vlastnì jen obnovením této staré instituce,

19

která byla zrušena po válce v šestašedesátém roce.

Døíve, ještì za Marie Terezie, v dobách váleèných zavádìny

byly též koèky do vojenských skladiš, když páni z intendantstva

svádìli všecky své šmejdy s mundúry na nešastné myši.

C. k. koèky v mnohých pøípadech nekonaly však svou

povinnost, a tak stalo se, že jednou za císaøe Leopolda ve

vojenském skladišti na Pohoøelci, na základì výnosu vojenského

soudu, bylo obìšeno šest koèek pøidìlených k vojenskému

skladišti. Já vím, že se tenkrát pìknì usmívali pod vousy všichni

ti, co mìli s tím vojenským skladištìm...

*

S ranní kávou strèili k Švejkovi do díry nìjakého èlovìka

v ruské furažce a v ruském vojenském plášti.

Muž ten mluvil èesky, s polským pøízvukem. Byl to jeden z tìch

nièemù sloužících v kontrašpionáži pøi armádním sboru, jehož

velitelství nalézalo se v Pøemyšlu. Byl to èlen vojenské tajné policie

a nedal si ani pøíliš záležet na nìjakém rafinovaném pøechodu

k vyzvídání na Švejkovi. Zaèal zcela jednoduše: „To jsem se dostal

do pìkného svinstva svou neopatrností. Já jsem sloužil u 28.

regimentu a hned jsem vstoupil k Rusùm do služby, a pak se dám

tak hloupì chytit. Pøihlásím se Rusùm, že pùjdu na forpatrolu...

Sloužil jsem u 6. kyjevské divize. U kterého ruského regimentu

jsi ty sloužil, kamaráde? Tak se mi zdá, že jsme se nìkde v Rusku

museli vidìt. Já jsem v Kyjevì znal mnoho dechù, kteøí šli s námi

na front, když jsme pøešli do ruského vojska, nemùžu si teï ale

vzpomenout na jejich jména a odkuï byli, snad ty si vzpomeneš

na nìkoho, s kým si se tam tak stýkal, rád bych vìdìl, kdo tam je

od našeho 28. regimentu?“

Místo odpovìdi sáhl mu Švejk starostlivì na èelo, pak mu

prozkoumal tepnu a nakonec ho odvedl k malému okénku

20

a požádal ho, aby vyplázl jazyk. Celé té proceduøe se nièema nijak

nebránil, domnívaje se, že se snad jedná o urèitá spiklenecká

znamení. Potom Švejk poèal bušit na dveøe, a když se ho hlídka

pøišla zeptat, proè dìlá rámus, žádal èesky i nìmecky, aby ihned

zavolali doktora, ponìvadž toho muže, kterého mu sem dali, chytá

se fantaz.

Nebylo to však nic platné, pro toho muže si hned nikdo nepøišel.

Zùstal tam zcela klidnì a blábolil dále cosi o Kyjevu a že Švejka

tam rozhodnì vidìl, jak mašíroval mezi ruskými vojáky.

„Voni se museli rozhodnì napít bahnitý vody,“ øekl Švejk, „jako

ten mladej Tyneckej od nás, èlovìk jinak rozumnej, ale jednou se

pustil na cesty a dostal se až do Itálie. Taky vo nièem jiným nemluvil

než vo tej Itálii, že jsou tam samý bahnitý vody a nic jinýho

památnýho. A taky dostal z tý bahnitý vody zimnici. Chytalo ho

to ètyøikrát do roka. Na Všechny svatý, na sv. Josefa, na Petra

a Pavla a na Nanebevstoupení Panny Marie. Když ho to chytlo,

tak všechny lidi, úplnì cizí a neznámý, poznával zrovna jako voni.

Tøebas v elektrice oslovil kdekoho, že ho zná, že se vidìli na

nádraží ve Vídni. Všechny lidi, který potkával na ulici, vidìl buï

na nádraží v Milánì, nebo s nimi sedìl ve Štýrském Hradci

v radnièním sklepì pøi vínì. Když v tej dobì, kdy pøišla na nìho ta

bahenní horeèka, sedìl v hospodì, tu všechny hosty poznával,

všechny vidìl na tom parníku, kterým jel do Benátek. Proti tomu

nebyl však žádnej jinej lék, než jako to udìlal ten novej ošetøovatel

v Kateøinkách. Dostal na starost jednoho nemocnýho na hlavu,

kterej celej boží den nic jinýho nedìlal, než že sedìl v koutì

a poèítal: ,Jedna, dvì, tøi, ètyøi, pìt, šest,’ a zas od zaèátku: ,Jedna,

dvì, tøi, ètyøi, pìt, šest.’ Byl to nìjakej profesor. Ten ošetøovatel

moh zlostí vyskoèit z kùže, když vidìl, že ten blázen se pøes šestku

nemùže dál dostat. Zaèal to napøed s ním po dobrým, aby øekl:

sedem, vosum, devìt, deset. Ale kdepak! Ten profesorskej na to

nedbal ani za mák. Sedí si v kouteèku a poèítá: „leden, dva, tøi,

21

ètyøi, pìt, šest,’ a zas: ,Jeden, dva, tøi, ètyøi, pìt, šest!’ Tak se

dožral, skoèil na svýho ošetøovance a dal mu, když øekl šest,

pohlavek. ,Tady je sedem,’ povídá, ,a tady je vosum, devìt, deset

‘ Co èíslice, to pohlavek. Ten se chyt za hlavu a optal se, kde se

nalézá. Když mu øek, že v blázinci, upamatoval se již na všechno,

že se dostal do blázince kvùli nìjaký kometì, když vypoèítával,

že se objeví napøesrok 18. èervence v šest hodin ráno, a voni mu

dokázali, že ta jeho kometa shoøela už pøed nìkolika milióny let.

Toho ošetøovatele jsem znal. Když se profesor úplnì vzpamatoval

a byl propuštìn, vzal si ho k sobì za sluhu. Von nemìl nic jinýho

na práci než každý ráno vysázet panu profesorovi ètyry pohlavky,

což on vykonával svìdomitì a pøesnì.“

„Já znám vaše všechny známé z Kyjeva,“ neúnavnì pokraèoval

zøízenec protišpionáže, „nebyl tam s vámi takový tlustý a jeden

takový hubený? Teï nevím, jak se jmenovali a od kterého byli

regimentu...“

„Z toho si nic nedìlejte,“ tìšil ho Švejk, „to se mùže každýmu

stát, že si nezapamatuje všechny tlustý a hubený lidi, jak se

jmenujou. Hubený lidi je ovšem t잚í si zapamatovat, ponìvadž je

jích vìtšina na svìtì. Voni tedy tvoøejí vìtšinu, jak se øíká.“

„Kamaráde,“ ozval se naøíkavì c. k. padouch, „ty mnì nevìøíš.

Vždy nás èeká stejný osud.“

„Vod toho jsme vojáci,“ øekl Švejk nedbale, „kvùli tomu nás

matky porodily, aby nás rozsekali na hadry, až nás oblíknou do

mundúru. A my to rádi dìláme, ponìvadž víme, že naše kosti

nebudou zadarmo práchnivìt. My padneme za císaøe pána a jeho

rodinu, za kterou jsme vybojovali Hercegovinu. Z našich kostí se

bude vyrábìt špódium pro cukrovary, vo tom už nám pøed lety

vykládal pan lajtnant Zimmer. ,Vy svinská bando,’ povídá, ,vy

nevzdìlaní kanci, vy zbyteèný, indolentní vopice, vy tìma haksnama

pletete, jako by nemìly žádnou cenu. Kdybyste padli jednou ve

vojnì, tak z každého vašeho hnátu udìlají pùl kilogramu špódia,

22

z muže pøes dva kilogramy, hnáty i pazoury dohromady, a budou

skrz vás filtrovat v cukrovarech cukr, vy idioti. Vy ani nevíte, jak

ještì po smrti budete užiteèný svým potomkùm. Vaši kluci budou

pít kafe voslazený cukrem, kerej šel skrz vaše hnáty, hòupové.’ Já

jsem se zamyslel, a von na mne, vo èem pøemejšlím. ,Poslušnì

hlásím,’ povídám, ,tak si myslím, že špódium z pánù oficírù musí

bejt vo hodnì dražší než ze sprostejch vojákù.’ Dostal jsem za to

tøi dny ajnclíèka.“

23

Švejkùv spoleèník zatloukl na dveøe a vyjednával cosi se stráží,

která volala do kanceláøe.

Za chvíli pøišel nìjaký štábní šikovatel pro Švejkova spoleèníka

a Švejk byl opìt sám.

Pøi odchodu øekla stvùra hlasitì k štábnímu šikovateli, ukazujíc

na Švejka: „Je to mùj starý kamarád z Kyjeva.“ Celých 24 hodin

zùstal Švejk o samotì kromì tìch chvil, kdy mu pøinesli jíst.

V noci dospìl k tomu pøesvìdèení, že ruský vojenský pl᚝ je

teplejší a vìtší než rakouský, a že oèichává-li myš v noci ucho

spícího èlovìka, že to není nic nepøíjemného. Švejkovi to pøipadalo

jako nìžný šepot, ze kterého ho ještì za šera probudili, když pøišli

pro nìho.

Švejk nedovede si dnes pøedstavit, jaká vlastnì soudní formace

to byla, pøed kterou ho to smutné ráno vlekli. Že to je vojenský

soud, o tom nebylo žádné pochybnosti. Zasedal dokonce nìjaký

generál, pak plukovník, major, nadporuèík, šikovatel a nìjaký

pìšák, který vlastnì nic jiného nedìlal, než druhým zapaloval

cigarety.

Švejka se také na mnoho netázali.

Ten major mezi nimi jevil o nìco vìtší zájem a mluvil èesky.

„Vy jste zradil císaøe pána,“ vybafl na Švejka.

„Ježíšmarjá, kdy?“ vykøikl Švejk, „já že jsem zradil císaøe pána,

našeho nejjasnìjšího mocnáøe, pro kterého jsem už tolik trpìl?“

„Nechte hloupostí,“ øekl major.

„Poslušnì hlásím, pane majore, že zradit císaøe pána není žádná

hloupost. My lid vojenský pøísahali jsme císaøi pánu vìrnost,

a pøísahu, jak zpívali v divadle, co vìrný muž jsem splnil.“

„Zde to je,“ øekl major, „zde jsou dùkazy vaší viny a pravdy.“

Ukázal na objemný svazek papírù.

Muž, kterého posadili k Švejkovi, dodal hlavní materiál.

„Vy se tedy ještì nechcete pøiznat?“ otázal se major. „Vy jste

pøece již potvrdil sám, že jste se dobrovolnì pøevlékl do ruské

24

uniformy jako pøíslušník rakouské armády. Ptám se vás ještì

naposled: Byl jste k tomu nìkým nucen?“

„Udìlal jsem to bez pøinucení.“

„Dobrovolnì“

„Dobrovolnì.“

„Bez nátlaku?“

„Bez nátlaku.“

„Víte, že jste ztracen?“

„Vím, vod 91. regimentu mne už jistì hledají, ale jestli dovolíte,

pane majore, malou poznámku vo tom, jak se lidi dobrovolnì

pøevlíkají do cizích šatù. Roku 1908, nìkdy v èervenci, koupal se

knihaø Božetìch z Pøíèný ulice v Praze na Zbraslavi ve starým

rameni Berounky. Šaty si dal do vrbièek a náramnì si liboval, když

pozdìji vlez k nìmu do vody ještì jeden pán. Slovo dalo slovo,

škádlili se, støíkali po sobì, potápìli se až do veèera. Potom ten

cizí pán vylez z vody napøed, že musí k veèeøi. Pan Božetìch ještì

chvíli zùstal sedìt ve vodì a pak si šel pro šaty do vrbièek a našel

tam místo svých rozbitý vandrácký šaty a lístek: ,Dlouho jsem se

25

rozmejšlel: mám - nemám, když jsme se spolu tak krásnì bavili ve

vodì, tak jsem utrh kopretinu a poslední otrhaný lístek bylo: mám!

Proto jsem si s nimi hadry vymìnil. Nemusejí se bát vlézt do nich.

Vodvšivený jsou pøed tejdnem u okresu v Dobøíši. Podruhý si dají

lepší pozor na toho, s kým se koupají. Ve vodì vypadá každej

nahej èlovìk jako poslanec, a je to tøeba vrah. Voni taky nevìdí,

s kým se koupali. Za vykoupání to stálo. Teï je voda naveèír

nejlepší. Vlezou si tam ještì jednou, aby se vzpamatovali.’ - Panu

Božetìchovi nic jiného nezbývalo než èekat, až se zešeøí, a pak se

oblékl do tìch vandráckých hadrù a namíøil si to ku Praze. Vyhýbal

se okresní silnici a šel pøes luka po pìšinkách a setkal se s èetnickou

patrolou z Chuchle, která vandráka zatkla a odvedla druhého dne

ráno na Zbraslav k okresnímu soudu, nebo to by moh øíct každý,

že je Josef Božetìch, knihaø z Pøíèný ulice v Praze, èíslo 16.“

Zapisovatel, který více èesky nerozumìl, pochopil, že

obžalovaný udává adresu svého spoluviníka, a proto se ještì jednou

otázal: „Ist das gemu, Prag, No 16, Josef Bozetech?“

„Jestli tam ještì bydlí, to nevím,“ odpovìdìl Švejk, „ale tenkrát

tam v roce 1908 bydlel. Náramnì hezky svazoval knihy, ale dlouho,

ponìvadž je napøed musel pøeèíst a podle obsahu je vázal. Když

dal na knihu èernou oøízku, to už to nikdo ani nemusel èíst. To

hned vìdìl, že to moc špatnì v tom románì dopadlo. Pøejete si

snad ještì nìco bližšího? Abych nezapomnìl, sedával dennì u Flekù

a vyprávìl obsah všech knih, které právì si dali k nìmu vázat.“

Major pøistoupil k zapisovateli a šeptal si s ním, ten potom ve

spisech pøeškrtával adresu nového domnìlého spiklence

Božetìcha.

Potom pokraèoval tento podivný soud na zpùsob náhlého

soudu, který aranžoval pøedsedající generál Fink von Finkenstein.

Jako má nìkdo koníèka sbírat krabièky od sirek, tak zase

koníèkem tohoto pána bylo organizovat náhlé soudy, aèkoliv ve

vìtšinì pøípadù bylo to proti vojenskému soudnímu øádu.

26

Tento generál øíkával, že žádných auditorù nepotøebuje, že to

sezve dohromady a za tøi hodiny že každý chlap musí viset. Dokud

byl na frontì, tak u nìho o náhlý soud nikdy nebyla nouze.

Jako nìkdo pravidelnì musí si dennì zahrát partii šachu,

kuleèníku nebo mariáš, tak tento znamenitý generál sestavoval

dennì náhlé polní soudy, pøedsedal jim a hlásil s velkou vážností

a radostí mat obžalovanému.

Kdyby èlovìk chtìl být sentimentálním, tak by napsal, že tento

èlovìk mìl na svìdomí hodnì tuctù lidí, zejména tam na východì,

kde zápasil, jak øíkal, s velkoruskou agitací mezi halièskými

Ukrajinci. Z jeho stanoviska nemùžeme však mluvit, že by mìl

nìkoho na svìdomí.

To u nìho neexistovalo. Když dal povìsit uèitele, uèitelku,

popa nebo celou rodinu na základì rozsudku svého náhlého soudu,

vracel se klidnì do své ubikace, jako když se spokojenì vrací

z hospody domù vášnivý hráè mariáše a pøemýšlí o tom, jak mu

dali flek, jak on dal re, oni supre, on tuti, oni boty, a jak on to

vyhrál a mìl sto a sedmu. Považoval vìšení za nìco prostého

a pøirozeného, za jakýsi denní chléb a pøi rozsudcích dosti èasto

zapomínal na císaøe pána a už ani neøíkal: „Jménem Jeho

Velièenstva odsuzujete se k smrti provazem,“ ale pronášel:

„Odsuzuji vás.“

Nìkdy nalézal ve vìšení i komickou stránku, o èemž také

jednou psal své manželce do Vídnì: „...nebo napøíklad, má drahá,

nedovedeš si pøedstavit, jak jsem se pøedešle nasmál, když pøed

nìkolika dny odsoudil jsem jednoho uèitele pro vyzvìdaèství. Mám

vycvièeného èlovìka, který to vìší, má již vìtší praxi, je to jeden

šikovatel, a ten to dìlá ze sportu. Byl jsem ve svém stanu, když

po rozsudku pøišel ten šikovatel ke mnì a ptá se mne, kde má

toho uèitele povìsit. Øekl jsem mu, že na nejbližším stromì, a nyní

si považ tu komiènost situace. Byli jsme uprostøed stepi, kde do

nedozírna nic jiného jsme nevidìli než trávu a na míle cesty ani

27

stromeèku. Rozkaz je rozkaz, proto šikovatel vzal uèitele s sebou

s eskortou a jeli hledat strom. Vrátili se až veèer, opìt s uèitelem.

Šikovatel pøišel ke mnì a ptá se mne opìt: ,Na èem mám povìsit

toho chlapa?’ Vynadal jsem mu, že pøece mùj rozkaz byl: na

nejbližším stromì. Øekl, že se tedy ráno o to pokusí, a ráno pøišel

celý bledý, že uèitel do rána zmizel. Pøipadalo mnì to tak smìšné,

že jsem všem odpustil, kteøí ho hlídali, a ještì jsem udìlal vtip, že

se ten uèitel patrnì sám šel poohlédnout po nìjakém stromì. Tak

vidíš, má drahá, že se zde nijak nenudíme, a øekni malému

Viloušovi, že ho tatínek líbá a že mu brzo pošle živého Rusa, na

kterém bude Viloušek jezditi jako na koníèkovi. Ještì ti, má drahá,

si vzpomínám na jeden smìšný pøípad. Vìšeli jsem onehdy jednoho

žida pro vyzvìdaèství. Chlap se nám pøipletl do cesty, aèkoliv tam

nemìl co dìlat, a vymlouval se, že prodává cigarety. Tedy visel,

ale jen nìkolik vteøin, provaz se s ním pøetrhl a on spadl dolù,

hned se vzpamatoval a køièel na mne: ,Pane generále, já jdu domù,

už jste mì povìsili, a podle zákona nemohu být za jednu vìc

dvakrát povìšen.’ Dal jsem se do smíchu a žida jsme pustili. U nás

je, má drahá, veselo...“

Když se generál Fink stal velitelem posádky pevnosti Pøemyšlu,

nemìl již tolik pøíležitosti poøádat podobné cirkusy, proto s velkou

radostí chopil se Švejkova pøípadu.

Švejk tedy stál pøed tím tygrem, který sedì v popøedí za

dlouhým stolem, kouøil cigaretu za cigaretou, dával si pøekládat

výpovìdi Švejkovy, pøièemž souhlasnì kýval hlavou.

Major podal návrh, aby telegraficky byl uèinìn dotaz na brigádu

kvùli zjištìní, kde se nyní nalézá 11. pochodová setnina 91. pluku,

ku které obžalovaný patøí dle jeho údajù.

Generál proti tomu vystoupil a prohlásil, že se tím zdržuje

náhlost soudu a pravý význam tohoto zaøízení. Je zde pøece úplné

doznání obžalovaného, že se oblékl do ruské uniformy, potom

jedno dùležité svìdectví, kde se pøiznal obžalovaný, že byl

28

v Kyjevì. Navrhuje tudíž, aby se odebrali k poradì, aby pronesen

mohl býti rozsudek a ihned vykonán.

Major trval však na svém, že je tøeba zjistit totožnost

obžalovaného, ponìvadž celá záležitost jest neobyèejnì politicky

dùležitou. Zjištìním jeho totožnosti mùže se pøijít na další styky

obvinìného s jeho bývalými kamarády z oddílu, ku kterému patøil.

Major byl romantický snílek. Mluvil ještì o tom, že vlastnì se

hledají jakési nitky, že nestaèí èlovìka odsoudit. Odsouzení že je

jediné výslednicí urèitého vyšetøování, které zahrnuje v sobì nitky,

kteréžto nitky... Nemohl se z tìch nitek dostat, ale všichni mu

rozumìli, souhlasnì kývali hlavou, dokonce i pan generál, kterému

se ty nitky tak zalíbily, že si pøedstavoval, jak na majorových nitkách

visí nové náhlé soudy. Proto také již více neprotestoval, aby

u brigády bylo zjištìno, zdali Švejk skuteènì pøísluší k 91. pluku

a kdy asi pøešel k Rusùm, v dobì kterých operací 11.

marškumpanie.

*

Švejk po tu celou dobu debaty byl støežen na chodbì dvìma

bajonety, potom byl opìt pøiveden pøed soud a ještì jednou otázán,

ke kterému pluku vlastnì patøí. Potom ho pøestìhovali do

garnizónního vìzení.

*

Když se generál Fink vrátil po nezdaøeném náhlém soudu domù,

lehl si na pohovku a pøemítal, jak by vlastnì urychlil celé jednání.

Byl pevnì pøesvìdèen, že odpovìï zde bude brzo, ale že už

to pøece nebude ta rychlost, kterou jeho soudy vynikaly, ponìvadž

ještì potom pøijde duchovní útìcha odsouzence, èímž se rozsudek

zbyteènì zdrží o dvì hodiny.

29

„Je to jedno,“ pomyslil si generál Fink, „mùžeme mu

poskytnout duchovní útìchu napøed, pøed rozsudkem, ještì než

pøijdou zprávy z brigády. Viset bude stejnì.“

Generál Fink dal zavolat k sobì polního kuráta Martince.

Byl to jeden nešastný katecheta a kaplan, odnìkud z Moravy,

který mìl takového neøáda faráøe nad sebou, že se radìji dal na

vojnu. Byl to doopravdy nábožensky založený muž, který s lítostí

v srdci vzpomínal na svého faráøe, který pomalu, ale jistì propadá

zkáze. Vzpomínal, jak jeho faráø chlastal slivovici jako duha a jak

mu jednou v noci mermomocí strkal do postele nìjakou potulnou

Cikánku, kterou našel za vesnicí, když se potácel z vinopalny.

Polní kurát Martinec pøedstavoval si, že jsa ve službách

duchovní útìchy ranìným a umírajícím na bojišti, vykoupí i høíchy

svého zpustlého faráøe, který vraceje se v noci domù, nesèíslnìkráte

ho vzbudil a vypravoval mu:

„Jeníèku, Jeníèku! Macatá dìvka, to je mùj celý život.“

Jeho nadìje se nesplnily. Házeli ho po garnizónách, kde vùbec

30

nemìl nic jiného na práci než v garnizónním chrámu jednou za

ètrnáct dní pøed mší kázat vojákùm z posádky a odolávat pokušení,

které vycházelo z dùstojnického kasina, kde vedly se takové øeèi,

že v porovnání s nimi byly macaté dìvky jeho faráøe nevinnou

modlitbièkou k andìlu strážci.

Obyèejnì teï býval volán ke generálu Finkovi v dobì velikých

operací na bojišti, kdy se mìlo slavit nìjaké vítìzství rakouské

armády, tu se stejnou zálibou jako náhlé soudy aranžoval generál

Fink slavné polní mše.

Potvora Fink byl takový rakouský vlastenec, že se nemodlil za

vítìzství øíšskonìmeckých zbraní nebo tureckých. Když ø횚tí

Nìmci nìkde vyhráli nad Francouzi nebo Anglièany, opomenul to

úplným mlèením od oltáøe.

Nepatrná vítìzná rakouská šarvátka výzvìdné rakouské hlídky

s ruskou pøední stráží, kterou nafoukl štáb na ohromnou mýdlovou

bublinu porážky celého armádního sboru, dala podnìt generálu

Finkovi k slavnostním bohoslužbám, takže nešastný polní kurát

Martinec mìl dojem, že generál Fink je souèasnì též nejvyšší hlavou

katolické církve v Pøemyšlu.

Generál Fink také rozhodoval o tom, jaký poøad bude mít pøi

takové pøíležitosti mše, a nejradìji by si byl vždy pøál nìco na

zpùsob Božího tìla s oktávou.

Mìl též ve zvyku, že když pøi mši bylo již ukonèeno

pozdvihování, pøicválal na cvièištì na koni k oltáøi a zvolal tøikrát:

„Hurá - hurá - hurá!“

Polní kurát Martinec, duše zbožná a spravedlivá, jeden z tìch

málo, kteøí ještì vìøili v pánaboha, nerad chodíval ke generálovi

Finkovi.

Po všech instrukcích, které mu dával velitel garnizónní posádky,

dával vždycky generál Fink nìco ostrého nalít a potom mu

vypravoval nejnovìjší anekdoty z nejblbìjších svazeèkù, které pro

vojsko byly vydány v Lustige Blätter.

31

Mìl celou knihovnu takových svazeèkù s pitomými názvy jako

Humor v tornistøe pro oèi i uši, Hindenburgovy anekdoty,

Hindenburg v zrcadle humoru, Druhá tornistra plná humoru,

naládovaná Felixem Schlemprem, Z našeho gulášového kanónu,

Šavnaté granátové tøísky ze zákopù, nebo tyto hovadiny: Pod

dvojitým orlem, Vídeòský øízek z c. k. polní kuchynì. Ohøál Artur

Lokesch. Nìkdy mu také pøedzpìvoval ze sbírky veselých

vojenských písní Wir müssen siegen, pøièemž naléval neustále nìco

ostrého a nutil polního kuráta Martince, aby pil a hulákal s ním.

Potom vedl oplzlé øeèi, pøi kterých kurát Martinec se steskem

v srdci vzpomínal na svého faráøe; který si v nièem nezadal

generálovi Finkovi, pokud se týkalo tlustých slov.

Kurát Martinec pozoroval s hrùzou, že èím více chodí ke

generálovi Finkovi, tím více mravnì upadá.

Poèaly nešastníkovi lahodit likéry, které tam pil u generála,

a také generálovy øeèi zaèaly se mu pomalounku zamlouvat,

dostával zpustlé pøedstavy a kvùli kontušovce, jeøabince

a pavuèinám na lahvích starého vína, které mu pøedkládal generál

Fink, zapomínal na pánaboha a mezi øádkami breviáøe tancovaly

mu holky z vypravování generálova. Odpor k návštìvám

u generála pomalu se zmíròoval.

32

Generál oblíbil si kuráta Martince, který se mu prvnì pøedstavil

jako nìjaký svatý Ignác z Loyoly a pomalu pøizpùsoboval se

generálovu okolí.

Jednou pozval generál k sobì dvì sestøièky z polního špitálu,

které tam vlastnì ani nesloužily, jenom byly tam pøipsány kvùli

platu a zvìtšovaly si své pøíjmy lepší prostitucí, jak to bývalo

zvykem v tìch tìžkých dobách. Dal zavolat polního kuráta

Martince, který již upadl tak dalece do osidel ïábla, že po

pùlhodinové zábavì vystøídal obì dámy, pøièemž tak øièel, že

poslintal celou podušku na pohovce. Potom dlouhou dobu vyèítal

si toto zpustlé jednání, aèkoliv to nemohl ani napraviti tím, když

tu noc, vraceje se domù, kleèel omylem v parku pøed sochou

stavitele a starosty mìsta, mecenáše pána Grabowského, který

získal si velké zásluhy o Pøemyšl v letech osmdesátých.

Jenom dupot vojenské hlídky míchal se do jeho vroucích slov:

„Nevcházej v soud se služebníkem svým, nebo nižádný èlovìk

nebude ospravedlnìn pøed tebou, nedáš-li ty mu odpuštìní všech

høíchù jeho, nechat mu tedy, prosím tebe, není tìžký výrok tvùj.

Pomoci tvé žádám a odporuèuji v ruce tvé, pane, ducha svého.“

Od té doby uèinil nìkolikrát pokus, kdykoliv ho zavolali ke

generálovi Finkovi, zøeknouti se všech pozemských rozkoší

a vymlouval se pøitom na zkažený žaludek, považuje tuto lež za

nutnou, aby jeho duše nezakusila pekelných útrap, nebo souèasnì

nahlížel, že disciplína vojenská vyžaduje, když feldkurátovi øekne

generál: „Chlastej, kamaráde,“ aby ten chlastal již ze samotné úcty

k pøedstavenému.

Nìkdy se mu to ovšem nepodaøilo, zejména když generál po

slavných polních bohoslužbách poøádal ještì slavnostnìjší žranice

na úèet garnizónní pokladny, kde potom v úètárnì to všelijak

stloukali dohromady, aby také z toho nìco trhli, tu si vždy potom

pøedstavoval, že je morálnì pohøben pøed tváøí Hospodinovou

a tøesoucím se uèinìn jest.

33

Chodil potom jako v mátohách, a neztráceje pøi tom chaosu

víru v boha, zcela vážnì už zaèal pøemýšlet o tom, zdali by se

nemìl každodennì pravidelnì mrskat.

V podobné náladì dostavil se i nyní na pozvání generála.

Generál Fink vyšel mu vstøíc celý rozzáøený a rozradostnìlý.

„Slyšel jste již,“ volal mu jásavé vstøíc, „o mém náhlém soudu?

Budeme vìšet jednoho vašeho krajana.“

Pøi slovì ,krajana’ podíval se polní kurát Martinec utrápenì

na generála. Již nìkolikráte odmítl domnìnku, že by byl Èechem,

a vysvìtlil již bezpoètukráte, že k jejich moravské farnosti patøí

dvì obce, èeská i nìmecká, a že on kolikrát musí jeden týden kázat

pro Èechy a druhý pro Nìmce, a ponìvadž v èeské obci není žádná

èeská škola, jenom nìmecká, proto že on musí vyuèovat v obou

obcích nìmecky, a proto on není žádný èech. Tento logický dùvod

dal jednou podnìt jednomu majorovi u stolu k poznámce, že ten

polní kurát z Moravy je vlastnì obchod se smíšeným zbožím.

„Pardon,“ øekl generál, „zapomnìl jsem, není to vᚠkrajan. Je

to èech, pøebìhlík, zrádce od nás, sloužil Rusùm, bude viset. Zatím

však jaksi kvùli formì zjišujeme jeho identitu, to nevadí, viset

bude hned, jakmile dojde telegrafická odpovìï.“

Usazuje polního kuráta vedle sebe na pohovku, pokraèoval

generál vesele: „U mì když je náhlý soud, musí odpovídat také

skuteèné náhlosti tohoto soudu, to je mùj princip. Když jsem byl

ještì za Lvovem na poèátku války, docílil jsem toho, že jsme chlapa

povìsili za tøi minuty po rozsudku. To byl ovšem žid, ale jednoho

Rusína jsme obìsili za pìt minut po naší poradì.“

Generál se dobromyslnì zasmál: „Oba náhodou nepotøebovali

duchovní útìchy. Žid byl rabínem a Rusín popem. Tento pøípad je

ovšem jiný, zde se jedná o to, že budeme vìšet katolíka. Pøišel

jsem na kapitální myšlenku, aby se to potom nezdržovalo, že mu

poskytnete duchovní útìchu napøed, jak øíkám, aby se to

nezdržovalo.“

34

Generál zazvonil a poruèil sluhovi: „Pøines dvì z té vèerejší

baterie.“

A naplòuje za chvíli polnímu kurátovi sklenici na víno, pravil

pøívìtivì: „Utìšte se trochu pøed duchovní útìchou...“

*

Ze zamøížovaného okna, za kterým sedìl Švejk na kavalci,

ozýval se v tento hrozný èas jeho zpìv:

My vojáci, my jsme páni

nás milujou holky samy

my fasujem peníze,

máme se všady dobøe...

Cárárá... Ein, zwei...

35

*2. kapitola

Duchovní útìcha

Polní kurát Martinec v pravém slova smyslu nepøišel

k Švejkovi, ale veplul k nìmu jako baletka na jevišti. Nebeské touhy

a láhev starého gumpoldskirchen èinily ho v této dojemné chvíli

lehkým jako pírko. Zdálo se mu, že se pøibližuje v této vážné

a posvátné chvíli blíže k bohu, zatímco se pøibližoval k Švejkovi.

Zavøeli za ním dveøe, zanechali oba o samotì a on nadšenì

øekl k Švejkovi, který sedìl na kavalci: „Milý synu, já jsem polní

kurát Martinec.“

Toto oslovení zdálo se mu po celé cestì sem nejvhodnìjším

a jaksi otcovsky dojemným.

Švejk vstal ze svého pelechu, potøásl bodøe rukou polnímu

kurátovi a øekl: „Mì velice tìší, já jsem Švejk, ordonanc 11.

marškumpanie 91. regimentu. Nedávno nám pøeložili kádr do

Brucku nad Litavou, tak si pìknì sednou vedle mne, pane

feldkurát, a vypravujou mnì, proè voni sou zavøenej. Voni sou

pøece v ranku oficíra, tak jim gebíruje oficírskej arest pøi garnizónì,

kdepak tady, vždy je na tom kavalci plno vší. Nìkdy ovšem se

stává, že nìkdo neví, kam vlastnì arestem patøí, ale to se splete

v kanceláøi nebo náhodou. Jednou jsem vám sedìl, pane feldkurát,

v arestì v Budìjovicích u pluku a pøivedli ke mnì jednoho

kadetštelfrtrétra. Takovej kadetštelfrtrétr, to bylo nìco podobnýho

jako feldkuráti, ani prase, ani myš, øval na vojáky jako oficír, a když

se nìco stalo, tak ho zavírali mezi sprostej manšaft. Byli to vám,

pane feldkurát, takoví bastardi, že je nepøijímali na minហdo

untroficírský kuchynì, na minហpro manšaft nemìli právo, to byli

vejš, a oficírsminហjim zase negebírovala. Mìli jsme jich tam

tenkrát pìt a ze zaèátku vám to žralo v kantýnì samý syreèky,

ponìvadž minហnikde nedostali, až tam na nì pøišel takhle jednou

36

obrlajtnant Wurm a zakázal jim to, ponìvadž prej se to nesrovnává

se ctí kadetštelfrtrétrù, chodit do kantýny pro manšaft. Ale co

mìli dìlat, do oficírskantýny je nepouštìli. Tak viseli ve vzduchu

a prošli za nìkolik dní takovou cestou utrpení, že jeden z nich

skoèil do Malše a jeden zbìh od pluku a za dva mìsíce do kasáren

psal, že je v Maroku ministrem vojenství. Byli ètyøi, ponìvadž

toho z Malše vylovili živýho, ponìvadž von v rozèileni zapomnìl,

když tam skákal, že umí plavat a že udìlal zkoušku v plavectví

s výborným prospìchem. Dodali ho do nemocnice a tam si s ním

zas nevìdìli rady, jestli ho mají pøikrejt oficírskou dekou anebo

vobyèejnou pro manšaft. Tak našli tedy cestu a nedali mu vùbec

žádnou deku a zabalili ho jenom do mokrýho prostìradla, takže

von za pùl hodiny prosil, aby ho pustili zpátky do kasáren, a to byl

právì ten, kterýho zavøeli ke mnì ještì celýho mokrýho. Sedìl

tam asi ètyøi dni a liboval si, ponìvadž tam dostával mináž,

arestantskou sice, ale mináž, byl na svým jistým, jak se øíká. Pátej

den si pro nìho pøišli a von se potom za pùl hodiny vrátil pro

37

èepici a plakal vám radostí. Povídá mnì: ,Pøišlo koneènì vo nás

rozhodnutí. Vode dneška budeme kadetštelfrtrétøi zavíráni na

hauptvaše mezi oficírama, na minហbudeme si pøiplácet do

oficírský kuchynì, a až se oficíøi najedí, tak teprve dostanem my

jíst, spát budeme s manšaftem a kafe budem dostávat taky vod

manšaftskuchynì a fasovat budem tabák taky s manšaftem.’“

Teprve nyní se tak dalece vzpamatoval polní kurát Martinec,

že pøerušil Švejka vìtou, která svým obsahem nepatøila nijak

pøedcházejícímu rozhovoru:

„Ano, ano, milý synu! Jsou vìci mezi nebem a zemí, o kterých

sluší uvažovati s vroucím srdcem a s plnou dùvìrou v nekoneèné

milosrdenství boží. Pøicházím, milý synu, poskytnouti ti duchovní

útìchy.“

Zamlèel se, ponìvadž to všechno se mu jaksi nehodilo. Po

cestì již si sestavoval celý náèrtek øeèi, ve které nešastníka pøivede

k rozjímání o jeho životì a jak mu bude odpuštìno tam nahoøe,

když se bude kát a projeví úèinnou lítost.

Nyní pøemýšlel, jak dál navázat, ale pøedešel ho Švejk otázkou,

jestli má cigaretu.

Polní kurát Martinec nenauèil se doposud kouøit. To bylo také

jediné, co si vlastnì zachoval ze životosprávy, než sem pøijel. Nìkdy

u generála Finka, když už mìl trochu v hlavì, zkoušel kouøit

britanika, ale hned mu všechno šlo ven, pøièemž mìl dojem, že

mu andìlíèek strážce výstražnì lechtá v krku.

„Nekouøím, milý synu,“ odpovìdìl Švejkovi s neobyèejnou

dùstojností.

„To se divím,“ øekl Švejk. „Znal jsem mnoho feldkurátù a ti

kouøili jako špirituska na Zlíchovì. Feldkuráta si vùbec nemùžu

pøedstavit, aby nekouøil a nepil. Jenom jednoho jsem znal, kterej

nešlukoval, ale ten zas radìji místo kouøení žvejkal tabák a pøi

kázání poplival celou kazatelnu. - Vodkudpak sou, pane feldkurát?“

38

„Od Nového Jièína,“ skleslým hlasem ozval se c. k. dp.

Martinec.

„To snad znali, pane feldkurát, nìjakou Rùženu Gaudrsovou,

byla pøedloni zamìstnána v jedný vinárnì v Platnéøský ulici v Praze

a žalovala vám najednou osmnáct lidí pro paternitu, ponìvadž se

jí narodily dvojèata. To jedno z, tìch dvojèat mìlo jedno voko

modrý a druhý hnìdý, to druhý dvojèe mìlo jedno voko šedý

a druhý èerný, tak vona pøedpokládala, že už jsou v tom

angažovaný ètyøi páni s podobnejma voèima, kteøí tam do tý

vinárny chodili a nìco s ní mìli. Potom to jedno z dvojèat mìlo

chromou nožièku jako jeden magistrátní rada, který tam taky

chodil, a to druhý zas mìlo šest prstù na jedný noze jako jeden

poslanec, kterej tam bejval denním hostem. A teï si pøedstavìjí,

pane feldkurát, že takovejch hostù tam chodilo vosumnáct, a ta

dvojèata vod každýho mìla nìjaký znamínko, vod všech tìch

vosumnácti, s kerejma vona chodila buï na privát, nebo do hotelu.

Nakonec soud rozhod, že otec pøi takovej tlaèenici je neznámý,

a vona to nakonec svedla na vinárníka a žalovala vinárníka,

u kterýho sloužila, ale ten dokázal, že je už pøes dvacet let

impotentní na základì operace pøi nìjakým zánìtu dolejších

vokonèetin. Voni ji pak šupovali, pane feldkurát, k vám do Novýho

Jíèína, z toho je nejlepší vidìt, že kdo baží vo moc, dostane

vobyèejnì starýho kozla. Vona se mìla držet jednoho a netvrdit

pøed soudem, že jedno dvojèátko je vod pana poslance a druhý

vod pana magistrátního rady anebo vod toho a vod toho. Každý

narození dítìte se dá lehce spoèítat. Tolikátýho a tolikátýho jsem

s ním byla v hotelu a tolikátýho a tolikátýho se mnì to narodilo.

To se ví, když je to normální porod, pane feldkurát. V takovejch

abštajglách vždycky se najde za pìtku òákej svìdek, jako podomek

nebo pokojská, který to vodpøísáhnou, že tam skuteènì tu noc

s ní byl a vona že mu øekla. ještì když šli dolù po schodech: ,A co

když nìco z toho bude?’ a von že ji na to vodpovìdìl: ,Neboj se,

39

kanimùro, vo dítì se postarám.’“

Polní kurát se zamyslil a celá duchovní útìcha pøipadala mu

nyní nìjak tìžkou, tøebaže mìl již pøedtím celou osnovu

vypracovanou, co a jak bude s milým synem mluvit. O tom

nejvyšším milosrdenství v den posledního soudu, kdy vstanou

všichni vojenští zloèinci z hrobù s oprátkou na krku, a ponìvadž

se káli, pøijati jsou na milost stejnì jako ten lotr z Nového zákona.

Mìl pøipravenu snad jednu z nejhezèích duchovních útìch,

která mìla sestávat ze tøí èástí. Napøed chtìl pojednat o tom, že je

smrt obìšením lehká, když je èlovìk úplnì usmíøen s bohem.

Vojenský zákon že trestá provinilce pro jeho zradu spáchanou na

císaøi pánu, který je otcem svých vojínù, takže na sebemenší

poklesek jejich sluší se dívati jako na otcovraždu, potupení otce.

Potom chtìl dál rozvinout svou teorii, že císaø pán jest z milosti

boží, že jest bohem ustanoven k øízení svìtských záležitostí, tak

jako papež jest ustanoven k øízení duchovních vìcí. Zrada spáchaná

na císaøi jest zradou spáchanou na samotném pánubohu. Èeká

tedy vojenského zloèince kromì oprátky trest na vìènosti a vìèné

zatracení zlolaje. Jestli však svìtská spravedlnost nemùže vzhledem

k vojenské disciplínì zrušit rozsudek a musí obìsit zloèince, není

ještì všecko ztraceno, pokud se týká druhého trestu na vìènosti.

Èlovìk to mùže parírovat výborným tahem, pokáním.

Polní kurát pøedstavoval si tu nejdojemnìjší scénu, která jemu

samotnému tam nahoøe prospìje k vymazání všech poznámek

o jeho èinnosti a pùsobení v bytì generála Finka v Pøemyšlu.

Jak na nìho, odsouzence, potom v úvodì zaøve: Kaj se, synu,

kleknìme si spolu! Opakuj za mnou, synu!

A jak potom touhle smradlavou, zavšivenou celou bude se

ozývati modlitba: Bože, jehož vlastností jest smilovávati se vždycky

a odpouštìti, snažnì tì prosím za duši vojína tohoto, kteréž jsi

rozkázal odejíti z tohoto svìta na základì rozsudku náhlého

vojenského soudu v Pøemyšlu. Dejž infanteristovi tomuto pro jeho

40

úpìnlivé a úplné pokání, aby pekelných útrap nezakusil, ale

vìèných radostí požíval.

„S dovolením, pane feldkurát, už sedìjí pìt minut jako

zaøezanej, jako by jim ani do hovoru nebylo. Na nich èlovìk hned

pozná, že jsou ponejprv v arestì.“

„Pøišel jsem,“ øekl vážnì polní kurát, „kvùli duchovní útìše.“

„To je zvláštní, co poøád mají, pane feldkurát, s tou duchovní

útìchou. Já, pane feldkurát, necejtím se bejt tak silnej, abych jim

mohl nìjakou útìchu poskytnout. Voni nejsou ani první, ani

poslední feldkurát, kerej se dostal za møíže. Vostatnì, abych jim

øekl pravdu, pane feldkurát, já nemám tu vejøeènost, abych mohl

nìkomu poskytovat útìchu v jeho tìžkým postavení. Jednou jsem

to zkusil, ale nedopadlo to pøíliš dobøe, haènou si pìknì vedle a já

jim to povím. Když jsem bydlel v Opatovickej ulici, tak jsem tam

mìl jednoho kamaráda, Faustýna, vrátnýho z hotelu. Byl to moc

hodnej èlovìk, spravedlivej a pøièinlivej. Znal kdejakou holku

z ulice, a mohli by pøijít, pane feldkurát, kterejkoliv èas noèní do

hotelu k nìmu a øíct mu jen: ,Pane Faustýne, potøebuje nìjakou

sleènu,’ a von vám hned svìdomitì se optal, jestli blondýnku,

brunetu, menší, vyšší, tenkou, tlustou, Nìmkyni, Èešku nebo

židovku, svobodnou, rozvedenou nebo vdanou panièku,

inteligentní nebo bez inteligence.“

Švejk pøitulil se dùvìrnì k polnímu kurátovi, a objímaje ho

v pasu, pokraèoval: „Øeknìme tedy, pane feldkurát, že by øekli:

,Potøebuju blondýnu, nohatou, vdovu, bez inteligence,’ a za deset

minut byste ji mìl v posteli i s køestním listem.“

Polnímu kurátovi poèalo být horko, a Švejk mluvil dál, tiskne

k sobì mateøsky polního kuráta: „Ani by neøekli, pane feldkurát,

jakej mìl pan Faustýn smysl pro mravnost a poctivost. Vod tìch

ženskejch, kerý dohazoval a dodával do pokojù, nevzal vám ani

krejcar diškerece, a když se nìkdy nìkterá z tìch ženštin

zapomnìla a chtìla mu nìco podstrèit, mìli vidìt, jak se rozèílil

41

a zaèal na ni køièet: ,Ty svinì jedna, když prodávᚠsvoje tìlo

a pášeš smrtelnej høích, nemyslí si, že ten tvùj nìjakej šesták mnì

pomùže. Já nejsem žádnej kuplíø, nestoudná bìhno. Já to dìlám

jedinì z outrpnosti k tobì, abys, když už ses tak spustila, nemusela

svou hanbu veøejnì vykládat kolemjdoucím, aby tì nìkde v noci

chytla patrola a tys musela potom tøi dni bejt na direkci. Takhle

seš aspoò v teple a nikdo nevidí, kam až jsi klesla.’ Von si to

vynahražoval na hostech, když nechtìl brát peníze jako pasák.

Mìl svou sazbu: modrý voèi stály šesták, èerný patnáct krejcarù,

a von to všechno vypoèet pøímo dopodrobna jako ouèet na kousek

papíru, kerej podal hostovi. Byly to velmi pøístupné ceny za

zprostøedkování. Na ženskou bez inteligence byla pøirážka šesták,

ponìvadž von vycházel z tý zásady, že taková sprostá nádoba víc

pobaví než taková vzdìlaná dáma. Jednou kveèeru pøišel ke mnì

pan Faustýn do Opatovickej ulice náramnì rozèilenej a nesvùj,

jako by ho právì byli pøed chvilkou vytáhli zpod ochrannýho rámu

vod elektriky a ukradli mu pøitom hodinky. Napøed vùbec nic

nemluvil, jen vytáhl z kapsy láhev rumu, napil se, podal mnì a øekl:

,Pij.’ Tak jsme nemluvili nic, až když jsme tu láhev vypili, von

najednou povídá: ,Kamaráde, bud tak laskav, udìlej mnì nìco

k vùli. Otevøi vokno na ulici, já si na vokno sednu a ty mì chytíš

za nohy a shodíš mì z tøetího patra dolù. Já už v životì nic jinýho

nepotøebuju, já mám tuhle poslední outìchu, že se našel dobrej

kamarád, kerej mne sprovodí ze svìta. Já dál na svìtì bejt živ

nemùžu, já poctivej èlovìk sem žalovanej pro kuplíøství jako òákej

pasák ze Židù. Nᚠhotel je pøeci prvotøídní, všecky tøi panský

i moje žena mají knížky a nejsou dlužni panu doktorovi za vizitu

ani krejcar. Máš-li mne jen trošku rád, shoï mne z tøetího patra,

dej mnì tu poslední outìchu; øekl jsem mu, aby si tedy vylezl na

okno, a shodil jsem ho dolù na ulici. - Nelekají se, pane feldkurát.“

Švejk vystoupil na pryènu, pøièemž vytáhl s sebou polního

kuráta:

42

„Podívají se, pane feldkurát, já jsem ho tedy takhle chytil a šup

s ním dolù.“ Švejk vyzvedl polního kuráta, spustil ho na podlahu,

a zatímco podìšený polní kurát se sbíral se zemì, hovoøil Švejk

dále: „Tak vidìjí, pane feldkurát, že se jim nic nestalo, a jemu taky

ne, paòu Faustýnovi, vono to bylo asi jenom vo tøikrát vejš. Von

byl totiž ten pan Faustýn úplnì vožralej a zapomnìl, že já bydlím

v Opatovickej ulici docela v nízkém pøízemí, a ne ve tøetím patøe

jako pøed rokem, když jsem bydlel v Køemencovej ulici a von ke

mnì chodil na návštìvu.“

Polní kurát se zemì podìšenì podíval se na Švejka, který stoje

nad ním na pryènì, rozkládal rukama.

Kurátovi napadlo, že má co dìlat se šílencem, proto koktaje:

„Ano, milý synu, nebylo to ani tøikrát tak vysoko,“ šoupal se

pomalu pozpátku ku dveøím, na které zaèal tak náhle bušit a pøitom

tak strašnì jeèet, že mu hned otevøeli.

Švejk vidìl zamøíženým oknem, jak polní kurát spìšnì kráèí

pøes nádvoøí v prùvodu stráže, pøitom živé gestikuluje.

„Teï ho vedou asi na magorku,“ pomyslil si Švejk, seskoèil

z pryèny, a procházeje se vojenským krokem, zpíval si:

Ten prstýnek, cos mi dala, ten já nosit nebudu.

Prachsakra, proèpak ne.

Až já pøijdu k svému regimentu,

do kvéru ho nabiju...

Polního kuráta za nìkolik minut nato ohlašovali u generála

Finka.

*

U generála bylo opìt jedno velké shromáždìní, ve kterém

vynikající úlohu hrály dvì pøíjemné dámy, víno a likéry.

43

Bylo zde z dùstojnického sboru celé sestavení ranního náhlého

soudu, kromì obyèejného infanteristy, který ráno jim zapaloval

cigarety.

Polní kurát veplul opìt tak pohádkovì jako pøíšera do

shromáždìní. Byl bledý, rozechvìlý a dùstojný jako èlovìk, který

je si vìdom, že byl nevinnì zfackován.

Generál Fink, poèínající si poslední dobou velice dùvìrnì

k polnímu kurátoví, stáhl ho k sobì na pohovku a napaøeným

44

hlasem otázal se kuráta: „Co je s tebou, duchovní útìcho?“

Pøitom jedna z veselých dam hodila po kurátovi memfiskou.

„Pijte, duchovní útìcho,“ øekl ještì generál Fink, nalévaje vína

polnímu kurátovi do velikého zeleného poháru. Ponìvadž ten ihned

se nenapil, zaèal ho sám vlastnoruènì generál napájet, a kdyby

nebyl kurát stateènì lokal, byl by ho celého pobryndal.

Potom nastalo teprve dotazování, jak se pøi poskytování

duchovní útìchy choval odsouzenec. Polní kurát vstal a øekl hlasem

plným tragiky: „Zešílel.“

„To musela být znamenitá duchovní útìcha,“ zasmál se generál,

naèež se všichni dali do hrozného chechtotu, pøièemž obì dámy

zaèaly opìt házet na kuráta memfisky.

Na konci stolu klímal v køesle major, který již trochu pøebral,

nyní se probudil ze své apatie, nalil rychle do dvou vinných sklenic

nìjakého likéru, rozrazil si cestu pøes židle k polnímu kurátovi

a pøinutil zmámeného božího sluhu vypít to s ním na bratrství.

Potom se zas odvalil na své místo a tloukl špaèky dál.

Tímto pøípitkem na bratrství upadl polní kurát do osidel ïábla,

který natahoval na nìho svou náruè ze všech lahví na stole

i z pohledù a úsmìvù veselých dam, které si daly naproti nìmu

nohy na stùl, takže na polního kuráta koukal Belzebub z krajkoví.

Do poslední chvíle neztrácel polní kurát pøesvìdèení, že se

hraje o jeho duši a on sám že je muèedníkem.

Vyjádøil to také rozjímáním, které pronesl k dvìma vojenským

sluhùm generála, kteøí ho odnášeli do vedlejších pokojù na

pohovku: „Smutné sice, ale vznešené divadlo otvírá se pøed vašima

oèima, když nepøedpojatou a èistou myslí vzpomenete si na tolik

proslavených trpitelù, kteøí stali se obìtmi pro víru a jsou známi

pod jménem muèedníkù. Na mnì vidíte, jak èlovìk nad všeliká

utrpení cítí se povýšen, když v jeho srdci obývá pravda a ctnost,

které ho ozbrojují k dobytí slavného vítìzství nad nejstrašnìjším

utrpením.“

45

Tu ho obrátili oblièejem ke stìnì a on ihned usnul.

Mìl neklidný spánek.

Zdálo se mu, že ve dne vykonává funkce polního kuráta a veèer

že je vrátným v hotelu namístì vrátného Faustýna, kterého Švejk

shodil z tøetího poschodí.

Pøicházely na nìho ze všech stran ke generálovi žaloby, že

místo blondýny pøivedl hostovi brunetu, místo rozvedené paní

s inteligencí že dodal vdovu bez inteligence.

Probudil se ráno zpocený jako myš, mìl žaludek jako na vodì

a pøipadalo mu, že ten jeho faráø na Moravì je proti nìmu andìl.

46

*3. kapitola

Švejk opìt u své marškumpanie

Onen major, který dìlal auditora pøi vèerejším dopoledním

líèení se Švejkem, byla tatហfigura, která veèer u generála pila na

bratrství s polním kurátem a klímala.

Jisto bylo, že nikdo nevìdìl, kdy a jak major v noci od generála

odešel. Všichni byli v takovém stavu, že nikdo nezpozoroval jeho

nepøítomnosti, generál si dokonce pletl, kdo vlastnì ze spoleènosti

mluví. Major nedlel již pøes dvì hodiny ve spoleènosti, ale generál

pøesto kroutil si vousy, pitomì se usmívaje volal: „Dobøe jste to

øekl, pane majore.“

Ráno nemohli majora nikde najít. Jeho pl᚝ visel v pøedsíni,

šavle byla na vìšáku, scházela jen jeho dùstojnická èepice.

Domnívali se, že snad usnul nìkde na záchodì v domì, prohledali

všechny záchody, ale nenašli ho nikde. Místo nìho objevili

v druhém patøe jednoho spícího nadporuèíka ze spoleènosti

generálovy, který spal vkleèe, maje hubu v díøe, jak ho tu spánek

zastihl, když zvracel.

Major jako kdyby do vody zapadl.

Kdyby však byl se nìkdo podíval zamøížovaným oknem, kde

byl zavøen Švejk, uvidìl by, jak pod Švejkovým ruským vojenským

pláštìm spí dvì osoby na jednom kavalci, jak zpod pláštì vykukují

dva páry bot.

S ostruhami patøily majorovi, bez ostruh Švejkovi.

Oba leželi k sobì pøituleni jako dvì koata. Švejk mìl pracku

pod majorovou hlavou a major objímal Švejka za pasem, tule se

k nìmu jako štìnì k fence.

Nebylo v tom nic záhadného. Bylo to prostì uvìdomìní si

svých povinností ze strany pana majora.

Stalo se vám jistì nìkdy, že jste s nìkým sedìli a pili po celou

47

noc až do druhého dne dopoledne, a najednou vᚠspolubesedník

chytne se za hlavu, vyskoèí a vykøikne: „Ježíšmarjá, já mìl být

v osm hodin v úøadì.“ To je takzvaný záchvat povinnosti, který

se dostavuje jako jakýsi odštìpený produkt výèitek svìdomí.

Takového èlovìka, kterého chytne tento šlechetný záchvat, nic

neodvrátí od jeho svatého pøesvìdèení, že musí okamžité

vynahradit v úøadì to, co zameškal. To jsou ta zjevení bez

kloboukù, která vrátní v úøadech zachycují na chodbì a ukládají

ve svém pelechu na pohovku, aby se prospala.

Podobný záchvat dostal i major.

Když se probudil v køesle, najednou mu napadlo, že musí

okamžitì vyslechnouti Švejka. Tento záchvat úøední povinnosti

vynoøil se najednou tak rychle a byl proveden bystøe a odhodlanì,

že vùbec nikdo nezpozoroval zmizení pana majora.

Zato však tím pádnìji pocítili pøítomnost majorovu na strážnici

vojenského arestu. Vpadl jim tam jako puma.

Šikovatel mající službu spal u stolu a kolem všude døímalo

ostatní mužstvo v nejrùznìjších polohách.

Major s èepicí na stranu spustil takovou bandurskou, že ve

všech zarazil zívání, takže jejich oblièeje nabyly šklebivého výrazu

a na majora díval se zoufale a pitvornì ne houf vojákù, ale houf

sešklebených opic.

Major mlátil pìstí do stolu a øval na šikovatele: „Vy indolentní

chlape, já už vám tisíckrát øíkal, že vaše lidi jsou zasranou svinskou

bandou.“ Obraceje se na vyjevené mužstvo, køièel: „Vojáci! Vám

kouká blbost z oèí, i když spíte, a když se probudíte, tak se, chlapi,

tváøíte, jako by každý z vás sežral vagón dynamitu.“

Následovalo potom dlouhé a vydatné kázání o povinnostech

všeho mužstva na strážnici a koneènì vyzvání, aby mu otevøeli

ihned arest, kde je Švejk, že chce delikventa podrobiti novému

výslechu.

Tak se tedy dostal v noci major ke Švejkovi. Pøišel tam v tom

48

stadiu, kdy se to v nìm všechno, jak se øíká, rozleželo. Posledním

jeho výbuchem bylo, že poruèil, aby klíèe od arestu byly mu

odevzdány.

Šikovatel odmítl v jakémsi posledním zoufalém pøipamatování

si svých povinností, což na majora pùsobilo najednou velkolepým

dojmem.

„Vy zasraná svinská bando,“ køièel do nádvoøí, „kdybyste mi

tak dali klíèe do ruky, já bych vám ukázal.“

„Poslušnì hlásím,“ odpovìdìl šikovatel, „že jsem nucen vás

zamknouti a postaviti kvùli vaší bezpeènosti k arestantovi stráž.

Až si budete pøát vyjít, raète, pane majore, zabouchat na dveøe.“

„Ty pitomeèku,“ øekl major, „ty paviáne jeden, ty velbloude,

ty myslíš, že já se bojím nìjakého arestanta, abys mnì k nìmu

stavìl stráž, když ho budu vyslýchat. Krucihimldonrvetr, zamknìte

mne a a už jste venku!“

V otvoru nade dveømi v zamøížované lucernì vydávala

petrolejová lampa s pøitáhnutým knotem matné svìtlo, které sotva

staèilo k tomu, aby major našel probuzeného Švejka, který trpìlivì

vyèkával, stoje ve vojenském postoji u svého kavalce, co se vlastnì

vyvine z této návštìvy.

Švejk si vzpomnìl, že bude nejlepší odevzdat panu majorovi

raport, proto zvolal ráznì: „Poslušnì hlásím, pane majore, jeden

zavøenej muž a jinak se nic nestalo.“

Major si najednou nemohl vzpomenout, proè sem vlastnì pøišel,

proto øekl: „Ruht! Kde mᚠtoho zavøeného muže?“

„To jsem, poslušnì hlásím, pane majore, já,“ øekl hrdì Švejk.

Major však nedbal této odpovìdi, nebo generálovo víno

a likéry vyrábìly v jeho mozku poslední alkoholickou reakci. Zívl

tak strašnì, že by se každému civilistovi vykloubily sanice.

U majora však toto zívnutí pøemístilo jeho myšlení v ty mozkové

záviny, kde lidstvo chová dar zpìvu. Zapadl zcela nenucenì na

Švejkùv kavalec na pryènì a takovým hlasem, jaký vyráží

49

podøezané podsvinèe pøed svým skonem, jeèel:

Oh, Tannenbaum! Oh, Tannenbaum,

wie schön sind deine Blätter!

což opakoval nìkolikrát za sebou, vplétaje v tu píseò

nesrozumitelné skøeky.

Potom se pøevalil na záda jako malé medvídì, skulil se do

kotouèe a zaèal hned chrápat.

„Pane majore,“ budil ho Švejk, „poslušnì hlásím, že dostanou

vši.“

Nebylo to ale nic platné. Major spal, jako když ho do vody

hodí.

Švejk podíval se nìžnì na nìho a øekl: „Tak tedy spinkej, ty

koøalo,“ a pøikryl ho pláštìm. Pozdìji si vlezl k nìmu, a tak je

tedy k sobì stulené našli ráno.

K deváté hodinì, když sháòka po majorovi nabyla vrcholu,

Švejk vylezl z kavalce a uznal za vhodné probudit pana majora.

Zatøásl s ním nìkolikrát velice dùkladnì, odstranil z nìho ruský

pl᚝, až koneènì major se na kavalci posadil, a dívaje se tupì na

Švejka, hledal u nìho rozluštìní záhady, co se to s ním vlastnì

stalo.

„Poslušnì hlásím, pane majore,“ øekl Švejk, „že zde byli již

nìkolikrát z vachcimry se pøesvìdèit, jste-li ještì naživu. Proto

jsem si dovolil vás nyní probudit, ponìvadž já nevím, jak obyèejnì

dlouho spíte, abyste snad nepøespal. V pivovaøe v Uhøinìvsi byl

jeden bednáø. Ten spal vždycky do šesti hodin ráno, když ale

pøespal, tøebas jen ètvrt hodinky do ètvrt na sedm, tak už potom

spal až do samého poledne, a to dìlal tak dlouho, až ho vyhodili

z práce, a von jim potom ze zlosti dopustil se urážky církve

a jednoho èlena našeho panujícího rodu.“

„Ty bejt blbej, viï?“ øekl major ne bez pøídechu jakéhosi

50

zoufalství, ponìvadž mìl hlavu po vèerejšku jako køáp a nijak

nenacházel ještì odpovìdi na to, proè zde vlastnì sedí, proè sem

chodili ze strážnice a proè ten chlap, který stojí pøed ním, žvaní

takové hlouposti, které nemají ani hlavy, ani paty. Pøipadalo mu to

všechno tak strašnì podivné. Nejasnì si vzpomínal, že zde již

jednou v noci byl, ale proè?

„Já zde už v noci bejt?“ otázal se s polovièní jistotou.

„Dle rozkazu, pane majore,“ odpovìdìl Švejk, „jak jsem

vyrozumìl, poslušnì hlásím, ze øeèi pana majora, pan major mì

pøišel vyslechnout.“

A tu se majorovi rozbøesklo v hlavì a podíval se na sebe, pak

za sebe, jako kdyby cosi hledal. „Neraète se o nic starat, pane

majore,“ øekl Švejk. „Probudil jste se zrovna tak, jak jste sem

pøišel. Pøišel jste sem bez pláštì, bez šavle a s èepicí. Èepice je

támhle, já jsem vám ji musel vzít z ruky, ponìvadž jste si ji chtìl

dát pod hlavu. Parádní oficírská èepice, to je jako cylindr. Vyspat

se na cylindru, to doved jenom nìjakej pan Karderaz v Lodìnici.

Ten se natáhl v hospodì na lavici, dal si cylindr pod hlavu, on

51

totiž zpíval na pohøbech a na každej pohøeb chodil v cylindru, dal

si cylindr pìknì pod hlavu a vsugeroval si, že ho nesmí

promáèknout, a celou noc se jaksi nad ním nepatrnou tíhou tìla

vznášel, takže to cylindru vùbec nic neuškodilo, ještì spíš prospìlo,

ponìvadž von, když se vobracel ze strany na stranu, tak ho svýma

vlasama pomalu kartáèoval, až ho vyžehlil.“

Major, který si již tedy uvìdomil co a jak, nepøestával se dívat

tupì na Švejka a jenom opakoval: „Ty blbnout, viï? Já tedy být

zde, já jít odtud.“ Vstal, šel ke dveøím a zabouchal.

Nežli pøišli otevøít, øekl ještì k Švejkovi: „Jestli telegram

nepøijít, že ty jseš ty, tedy ty viseti.“

„Dìkuji srdeènì,“ øekl Švejk, „vím, pane majore, že se velice

o mne staráte, ale jestli snad, pane majore, jste zde nìjakou na

kavalci chyt, buïte pøesvìdèen, že když je malinká a má

naèervenalej zadeèek, tak že je to sameèek, jestli je jenom jeden

a nenajde se taková dlouhá šedivá s naèervenalými proužky na

bøíšku, tak je dobøe, jinak by to byl páreèek, a voni se ty potvory

úžasnì rozmnožujou, ještì víc než králíci.“

„Lassen Sie das,“ øekl sklesle major k Švejkovi, když mu

otvírali dveøe. Major na strážnici nedìlal už žádných výstupù, zcela

odmìøenì poruèil, aby došli pro drožku, a za drkocání drožky po

mizerném dláždìní Pøemyšlu mìl v hlavì jen ty pøedstavy, že

delikvent je blbec prvního øádu, ale že to bude patrnì pøece jen

nevinné hovado, a pokud se týká jeho, majora, že mu nic jiného

nezbývá, než aby se bud zastøelil ihned, jak pøijede domù, nebo

aby si poslal pro pl᚝ a šavli ke generálovi a jel se vykoupat do

mìstských lázní a po vykoupání zastavil se ve vinárnì

u Vollgrubera, spravil si povšechnì chu a na veèer objednal si po

telefonu lístek na pøedstavení do mìstského divadla.

Nežli dojel k svému bytu, rozhodl se pro to druhé.

V bytì èekalo ho malé pøekvapení. Pøišel právì vèas...

Na chodbì jeho bytu stál generál Fink, držel za límec jeho

52

burše, dìsnì si s ním poèínal a øval na nìho: „Kde mᚠsvého ma-

jora, dobytku? Mluv, ty zvíøe!“

Zvíøe však nemluvilo, ponìvadž modralo v oblièeji, jak ho

generál škrtil.

Major ještì pøi vstupu k této scénì postøehl, že nešastný burš

pevnì pod paždí svírá jeho pl᚝ a šavli, které patrnì pøinesl

z pøedsínì od generála.

Tato scéna poèala majora velice bavit, proto zùstal stát

v pootevøených dveøích a díval se dál na utrpení svého vìrného

sluhy, který mìl tu vzácnou vlastnost, že majorovi ležel už dávno

v žaludku pro rùzné zlodìjiny.

Generál na okamžik pustil zmodralého burše, jedinì kvùli tomu,

aby vytáhl z kapsy telegram, kterým potom poèal mlátit majorova

sluhu pøes hubu a pøes pysky, pøièemž køièel: „Kde mᚠsvého

majora, dobytku, kde mᚠsvého majora auditora, dobytku, abys

mu mohl odevzdat telegram v úøední záležitosti?“

„Zde jsem,“ zvolal major Derwota ve dveøích, kterému

kombinace slov ,major auditor’ a ,telegram’ pøipomnìla poznovu

jeho jisté povinnosti.

53

„Ach,“ vykøikl generál Fink, „ty se vracíš?“ V pøízvuku bylo

tolik jízlivosti, že major neodpovìdìl a zùstal nerozhodnì stát.

Generál mu øekl, aby šel s ním do pokoje, a když se posadil za

stùl, hodil mu omlácený telegram o burše na stùl a øekl mu

tragickým hlasem: „Èti, to je tvoje dílo.“

Zatímco major èetl telegram, vstal generál ze židle, bìhal po

pokoji, porážel židle a taburetky, køièel: „A pøeci ho povìsím!“

Telegram byl tohoto znìní:

Pìšák Josef Švejk, ordonanc 11. pochodové roty,

ztratil se 16. t. m. na pøechodu Chyrów - Felštýn na

služební cestì jako zaopatøovaè bytù. Neprodlenì

dopravit pìšáka Švejka na brigádní velitelství do

Wojalycze.

Major otevøel si stùl, vytáhl mapu a zamyslel se nad tím, že

Felštýn je 40 kilometrù jihovýchodnì od Pøemyšlu, takže jevila se

zde hrozná záhada, jak pøišel pìšák Švejk k ruské uniformì

v místech vzdálených pøes sto padesát kilometrù od fronty, když

pozice táhnou se v linii Sokal - Turze Kozlów.

Když to major sdìlil generálovi a ukázal mu na mapì místo,

kde se Švejk ztratil pøed nìkolika dny dle telegramu, generál øval

jako býk, ponìvadž vycioval, že se všechny jeho nadìje o náhlém

soudu rozplynuly vniveè. Šel k telefonu, spojil se se strážnicí a dal

rozkaz, aby okamžité k nìmu, do majorova bytu, pøivedli arestanta

Švejka.

Nežli byl rozkaz vyplnìn, generál nesèíslnìkrát za hrozného

proklínání projevoval svou nelibost nad tím, že ho mìl dát na své

riziko ihned povìsit beze všeho vyšetøování.

Major oponoval a mluvil nìco o tom, že právo a spravedlnost

si podávají ruce, a øeènil vùbec ve skvìlých periodách

54

o spravedlivém soudu, o justièních vraždách a vùbec o všem

možném, co mu slina pøinesla na jazyk, nebo mìl po vèerejšku

nehoráznou koèku, která potøebovala se vymluvit. Když koneènì

pøedvedli Švejka, major žádal na nìm vysvìtlení, jak to bylo tam

u Felštýna a co vlastnì je s tou ruskou uniformou.

Švejk to náležitì vysvìtlil, podepøel to nìkolika pøíklady ze

svých dìjin lidských trampot. Když se ho potom major zeptal,

proè to již neøekl pøi výslechu pøed soudem, Švejk odpovìdìl, že

se ho na to vlastnì nikdo neptal, jak se dostal do ruské uniformy,

ale že všechny otázky byly: „Pøiznáváte se, že jste se dobrovolnì

a beze všeho nátlaku oblékl do uniformy nepøítele?“ Ponìvadž to

byla pravda, že nemohl nic jiného øíct: „Ovšem - ano - zajisté - tak

jest - bezesporu.“ Proto také pøece odmítl s rozhoøèením naøèení,

které padlo u soudu, že zradil císaøe pána.

„Ten muž je naprostý idiot,“ øekl generál k majorovi. „Pøevlékat

se na hrázi rybníka do nìjaké ruské uniformy, kterou tam bùhvíkdo

zanechal, dát se vøadit do partie ruských zajatcù, to mùže udìlat

55

jenom blbec.“

„Poslušnì hlásím,“ ozval se Švejk, „že opravdu sám na sobì

nìkdy pozoruju, že sem slabomyslnej, zejména takhle kveèeru...“

„Kuš, vole,“ øekl mu major a obrátil se ke generálovi s otázkou,

co tedy se má stát se Švejkem.

„A si ho obìsí u jeho brigády,“ rozhodl generál. Za hodinu

nato vedla eskorta Švejka na nádraží, aby ho doprovodila do štábu

brigády do Wojalycze.

V arestì zanechal Švejk po sobì malou památku, vyškrábav

na stìnì kouskem døívka ve tøech sloupcích seznam všech polívek,

omáèek a pøíkrmù, které jedl v civilu. Byl to jakýsi protest proti

tomu, že bìhem 24 hodin nedali mu ani do úst.

Se Švejkem šel souèasnì tento papír na brigádu:

Na základì telegramu èíslo 469 dodává se pìšák Josef Švejk,

zbìhlý od 11. pochodové roty, k dalšímu øízení v štáb brigády.

56

Sama eskorta, sestávající ze ètyø mužù, byla smìsí národností.

Byl v ní Polák, Maïar, Nìmec a Èech, který eskortu vedl a mìl

hodnost frajtra a naparoval se vùèi krajanovi arestantovi, dávaje

mu najevo svou hroznou nadvládu. Když totiž Švejk na nádraží

projevil pøání, by dovoleno mu bylo se vymoèit, øekl mu frajtr

docela hrubì, že bude moèit, až pøijede k brigádì.

„Dobrá,“ øekl Švejk, „to mnì musejí dát písemnì, aby se vìdìlo,

až mnì praskne moèovej mìchýø, kdo mnì to udìlal. Na to je

zákon, pane frajtøe.“

Frajtr, chlap od volù, se lekl toho moèového mìchýøe, a tak

slavnostnì na nádraží celá eskorta vedla Švejka na záchod. Frajtr

vùbec po celé cestì dìlal dojem sveøepého èlovìka a tváøil se tak

nafoukanì, jako kdyby hned zítra mìl dostat pøinejmenším hodnost

velitele armádního sboru.

Když sedìli ve vlaku na trati Pøemyšl - Chyrów, poznamenal

k nìmu Švejk:

„Pane frajtr, když se na nich koukám, tak si vzpomínám

vždycky na nìjakýho frajtra Bozbu, kterej vám sloužil v Tridentu.

Toho když jmenovali frajtrem, tak hned ten první den najednou

zaèal pøibejvat do vobjemu. Zaèínaly mu votýkat tváøe a bøicho se

mu tak nafouklo, že druhej den už mu ani erární kalhoty nestaèily.

A co bylo to nejhorší, že mu zaèaly rùst uši do délky. Tak ho dali

na marodku a regimentarct povídal, že se to stává všem frajtrùm.

Ze zaèátku že se nafouknou, u nìkterýho že to brzo pøejde, ale

tohle že je takovej tìžkej pøípad, že by moh puknout, ponìvadž

mu to de vod tý hvìzdièky na pupek. Aby ho zachránili, museli

mu tu hvìzdièku vodøíznout, a von zas splasknul.“

Od té chvíle Švejk marnì se snažil udržet s frajtrem rozhovor

a vysvìtlit mu pøátelsky, proè se povšechnì øíká, proè je frajtr

neštìstím kumpanie. Frajtr na to neodpovídal kromì temných

výhružek, kdo se asi z obou bude smát, až pøijdou k brigádì. Krajan

se zkrátka neo-svìdèil, a když se ho Švejk optal, odkud je,

57

odpovìdìl, že mu do toho nic není.

Švejk to zkoušel s ním všelijak. Vypravoval mu, že to není

ponejprv, co ho vedou eskortou, ale že se vždycky pøitom dobøe

bavil se všemi, kteøí ho provázeli.

Frajtr ale mlèel dál a Švejk pokraèoval: „Tak se mnì zdá, pane

frajtr, že jich muselo potkat ve svìtì neštìstí, když ztratili øeè.

Znal jsem mnoho smutnejch frajtrù, ale takový boží neštìstí, jako

jste vy, pane frajtr, vodpustìjí a nehnìvají se, jsem ještì nevidìl.

Svìøejí se mnì, co jich trápí, a mùže bejt, že jim poradím, ponìvadž

voják, kterýho vodìjí eskortou, ten má vždy vìtší zkušenosti než

ti, co ho hlídají. Nebo vìdí co, pane frajtr, aby nám cesta lepší

utíkala, vypravujou nìco, tøebas jak to u nich vypadá v okolí, jestli

tam mají rybníky, nebo tøebas je tam nìjaká zøícenina hradu, tak

by nám mohli vyprávìt, jaká povìst se k tomu víže?“

„Už toho mám dost,“ vykøikl frajtr.

„To sou šastnej èlovìk,“ øekl Švejk, „nìkterej èlovìk nemá

toho nikdy dost.“

Frajtr zahalil se v naprosté mlèení, když byl promluvil své

poslední slovo. „Voni ti to u brigády vytmavìjí, ale já se s tebou

abgébovat nebudu.“

V eskortì bylo vùbec velice málo zábavy. Maïar se bavil

s Nìmcem zvláštním zpùsobem, jelikož znal z nìmèiny jenom

jawohl a was? Když Nìmec mu cosi vykládal, Maïar kýval hlavou

a øíkal Jawohl, a když se Nìmec zamlèel, øekl Maïar Was?

a Nìmec spustil znova. Polák z eskorty se držel aristokraticky,

nikoho si nevšímal a bavil se sám pro sebe tím, že smrkal na zem,

používaje k tomu velice dovednì palce pravé ruky, pak to

zádumèivé na zemi roztíral kolbou ruènice a pak zpùsobnì si utíral

zasvinìnou kolbu o kalhoty, pøièemž si neustále pobruèoval: „Svatá

Panno.“

„To toho moc neumíš,“ øekl k nìmu Švejk. „Na Bojišti bydlel

v jednom sklepním bytì metaø Macháèek, ten se vysmrkal na vokno

58

a rozmazal to tak dovednì, že z toho byl vobraz, jak Libuše vìští

slávu Prahy. Za každej takovej vobraz dostal vod ženy takový

státní štipendium, že mìl hubu jako žok, ale von toho nenechal

a poøád se v tom zdokonaloval. Byla to taky jediná jeho zábava.“

Polák mu na to neodpovídal a nakonec celá eskorta byla

v hlubokém mlèení, jako by jela na pohøeb a pøemýšlela s pietou

na nebožtíka.

Tak se blížili ku štábu brigády do Wojalyzce.

*

Mezitím se u štábu brigády zbìhly jisté velice podstatné zmìny.

Øízením štábu brigády byl povìøen plukovník Gerbich. To byl

pán velkých vojenských schopností, které se mu vrazily do nohou

ve formì podágry. Mìl však v ministerstvu velice vlivné osobnosti,

které zpùsobily, že nešel do penze a potloukal se nyní po rùzných

štábech vìtších vojenských formací, bral zvýšené služné

s nejrozmanitìjšími váleènými doplatky a zùstával tak dlouho na

místì, dokud v záchvatu podágry nevyvedl nìjakou blbost. Potom

ho zase pøeložili jinam a obyèejnì bylo to vlastnì jakési povýšení.

S dùstojníky pøi obìdì obyèejnì o nièem jiném nemluvíval než

o svém oteklém palci na noze, který nabýval obèas hrozivých

rozmìrù, takže musel nosit zvláštní velikou botu. Pøi jídle bylo

jeho nejmilejší zábavou vypravovat všem, jak mu palec mokvá

a neustále se potí, takže jej musí mít ve vatì, a ty výpotky že jsou

cítit jako zkysaná hovìzí polévka.

Proto také se vždycky s ním celý dùstojnický sbor s velkou

upøímností louèil, když odcházel na jiné místo. Jinak byl velice

žoviální pán a choval se zcela pøátelsky k nižším dùstojnickým

šaržím, kterým vykládal, co toho døív, dokud ho ještì tohle

nechytlo, dobrého vypil a snìdl.

Když dopravili Švejka na brigádu a dle rozkazu službu

59

konajícího dùstojníka pøedvedli ho s patøiènými listinami

k plukovníkovi Gerbichovi, sedìl u nìho v kanceláøi poruèík Dub.

Za tìch nìkolik dní od pochodu Sanok - Sambor poruèík Dub

prodìlal opìt jedno dobrodružství. Za Felštýnem potkala totiž 11.

pochodová setnina transport koní, které vedli k dragounskému

pluku do Sadowe-Wisznie.

Poruèík Dub ani sám vlastnì nevìdìl, jak se to stalo, že chtìl

ukázat nadporuèíkovi Lukášovi své jezdecké umìní, jak vyskoèil

na jednoho konì, který s ním zmizel do údolí potoka, kde pozdìji

našli poruèíka Duba pevnì zasazeného v malém moèálu, že by jej

snad ani nejdovednìjší zahradník nedovedl tak zasadit. Když ho

vytáhli pomocí smyèek, poruèík Dub nestìžoval si na nic, jenom

tiše sténal, jako kdyby dodìlával. Tak ho pøivezli ke štábu brigády,

jak táhli kolem, a složili ho tam v malém lazaretu.

Za pár dní se vzpamatoval, takže lékaø prohlásil, že ještì

dvakrát nebo tøikrát mu namažou záda a bøicho jódovou tinkturou

a že potom mùže smìle zas dostihnout svùj oddíl.

Nyní sedìl tedy u plukovníka Gerbicha a vypravoval si s ním

o nejrùznìjších nemocech.

Když spatøil Švejka, zvolal hlasem velikým, nebo mu bylo

známo o záhadném zmizení Švejka pøed Felštýnem: „Tak už tì

zas máme! Mnozí jako potvory putují a ještì horší šelmy se vracejí.

Ty jsi taky jeden z nich.“

Kvùli doplnìní sluší ještì poznamenati, že poruèík Dub pøi

svém dobrodružství s konìm utrpìl slabý otøes mozku, proto se

nesmíme divit, že pøistupuje tìsnìji k Švejkovi, køièel ve verších,

vyzývaje boha k zápasu se Švejkem: „Otèe, hle, vzývám tì, dýmem

halí mne dunivá dìla, dìsivì míhá se svištivá støela, øediteli bitev,

vzývám té, Otèe, ty doprovoï mne na tohodle lumpa... Kdes byl

tak dlouho, pacholku? Jakou to mᚠuniformu na sobì?“

Ještì sluší dodati, že plukovník stižený dnou mìl ve své

kanceláøi všechno velice demokraticky zaøízeno, když právì nemìl

60

záchvatu. Støídaly se u nìho všechny možné šarže, aby vyslechly

jeho názory na oteklý palec s pøíchutí zakyslé hovìzí polévky.

V dobách, kdy plukovník Gerbich netrpìl záchvaty, bývalo

v jeho kanceláøi vždy plno nejrùznìjších šarží, nebo on v takových

mimoøádných pøípadech byl velice veselý a hovorný a rád mìl

kolem sebe posluchaèe, kterým by vypravoval sviòácké anekdoty,

což mu dìlalo velice dobøe a ostatním pùsobilo tu radost, že se

nucenì smáli nad starými anekdotami, které snad byly už v obìhu

za generála Laudona.

Služba u plukovníka Gerbicha byla v takových dobách velice

lehká, všichni si dìlali, co chtìli, a kdekoliv v nìjakém štábu objevil

se plukovník Gerbich, tam bylo jisto, že se krade a dìlají skopièiny

všeho druhu.

Také nyní nahrnulo se s pøedvedeným Švejkem do kanceláøe

plukovníka šarží nejrùznìjšího druhu a èekalo, co se bude dít,

mezitím co plukovník studoval pøípis ke štábu brigády, sestavený

majorem z Pøemyšlu.

Poruèík Dub však pokraèoval v rozmluvì se Švejkem svým

obvyklým, roztomilým zpùsobem: „Ty mne ještì neznáš, ale až

61

mne poznáš, tak strachy zcepeníš.“

Plukovník z listiny majorovy byl jelen, ponìvadž major

v Pøemyšlu diktoval ten spis ještì pod vlivem slabouninké otravy

alkoholem.

Plukovník Gerbich byl však pøesto v dobré náladì, ponìvadž

vèera i dnes pominuly mu nepøíjemné bolesti a jeho palec choval

se tiše jako beránek.

„Tak co jste vlastnì provedl,“ otázal se Švejka tak laskavým

tónem, a poruèíka Duba píchlo u srdce a pøinutilo ho, aby místo

Švejka sám odpovìdìl:

„Muž ten, pane plukovníku,“ pøedstavoval Švejka, „dìlá ze

sebe blba, aby kryl svým idiotstvím svá darebáctví. Nejsem sice

obeznámen s obsahem dodaného s ním spisu, nicménì domnívám

se, že ten chlap zase nìco provedl, ale ve vìtším mìøítku. Kdybyste

dovolil, pane plukovníku; abych se mohl seznámiti s obsahem spisu,

mohl bych vám rozhodnì dáti eventuelnì urèité direktivy, jak s ním

naložit.“

Obraceje se na Švejka, øekl k nìmu èesky: „Ty mnì piješ krev,

viï?“

„Piju,“ odpovìdìl dùstojnì Švejk.

„Tak si ho pøedstavte, pane plukovníku,“ pokraèoval nìmecky

poruèík Dub. „Nemùžete se ho na nic optat, nemùžete s ním vùbec

promluvit. Jednou musí padnout kosa na kámen a bude tøeba ho

pøíkladnì potrestat. Dovolte, pane plukovníku...“

Poruèík Dub zahloubal se do spisu sestaveného majorem

z Pøemyšlu, a když doèetl, zvolal slavnostnì k Švejkovi: „Teï je

s tebou amen, kam jsi dal erární uniformu?“

„Nechal jsem ji na hrázi rybníka, když jsem zkoušel tyhle hadry,

jak se v nich ruskejm vojákùm chodí,“ odpovìdìl Švejk, „vono to

vlastnì není nic jiného než vomyl.“

Švejk poèal vyprávìt poruèíkovi Dubovi, co všechno zkusil

kvùli tomu omylu, a když skonèil, zaøval na nìho poruèík Dub:

62

„Ted mì teprv poznáš. Víš, co to je, ztrácet erární majetek,

víš, co to znamená, ty lotøe, pøijít ve válce o uniformu?“

„Poslušnì hlásím, pane lajtnant,“ odpovìdìl Švejk, „že když

voják ztratí uniformu, že musí vyfasovat novou.“

„Ježíšmarjá,“ vykøikl poruèík Dub, „ty vole, ty zvíøe jedno, ty

si budeš tak dlouho zahrávat se mnou, že budeš po válce sto let

dosluhovat!“

Plukovník Gerbich, který doposud sedìl klidnì a rozšafnì za

stolem, zašklebil se najednou strašlivì, nebo jeho doposud klidný

palec u nohy z mírného a klidného beránka promìnil se záchvatem

dny na øvoucího tygra, na elektrický proud o 600 voltech, na úd

drcený pomalu kladivem na štìrk. Plukovník Gerbich mávl jenom

rukou a zaøval hrozným hlasem èlovìka pomalu peèeného na rožni:

„Všechno ven! Podejte mi revolver!“

Tohle už všichni znali, a proto vyrazili ven i se Švejkem, kterého

odtáhla strហna chodbu. Jedinì poruèík Dub zùstal a chtìl ještì

v této chvíli, která se mu zdála tak pøíhodnou, nasadit na Švejka

a øekl šklebícímu se plukovníkovi: „Dovoluji si upozorniti, pane

63

plukovníku, že tento muž...“

Plukovník zamòoukal a hodil po poruèíkovi kalamáøem, naèež

zdìšený poruèík Dub zasalutoval a øekl: „Ovšem, pane

plukovníku,“ a zmizel ve dveøích.

Potom dlouho ozýval se z plukovníkovy kanceláøe øev a vytí,

až nakonec bolestné úpìní umlklo. Palec plukovníkùv promìnil

se najednou opìt v klidného beránka, záchvat dny pominul,

plukovník si zazvonil a poruèil, aby pøivedli k nìmu opìt Švejka.

„Tak co je vlastnì s tebou,“ otázal se plukovník Švejka, jako

by z nìho všechno nepøíjemné spadlo a kterému bylo tak volnì

a blaze, jako by se povaloval v písku na bøehu moøském.

Švejk, usmívaje se pøátelsky na plukovníka, vyprávìl mu celou

svou odyseu, jak je ordonancí 11. marškupanie 91. regimentu a jak

neví, co si tam bez nìho poènou.

Plukovník se také usmíval a potom vydal tyto rozkazy:

„Vyhotovit Švejkovi vojenský lístek pøes Lvov na stanici Zóltance,

kam má zítra dorazit jeho pochodová setnina, a vydat mu ze

skladištì nový erární mundúr a 6 korun 82 haléøe v zámìnu mináže

na cestu.“

Když potom Švejk v novém rakouském mundúru opouštìl štáb

brigády, aby se vydal na nádraží, civìl u štábu poruèík Dub a byl

nemálo pøekvapen, když Švejk ohlásil se pøísnì vojensky u nìho,

ukázal mu dokumenty a optal se ho starostlivì, má-li nìco vyøídit

od nìho panu nadporuèíkovi Lukášovi.

Poruèík Dub se k nijakému jinému vyjádøení nedostal než ke

slùvku Abtreten! A když se díval za vzdalujícím se Švejkem, tak

si jenom mumlal pro sebe: „Ty mne ještì poznáš, ježíšmarjá, ty

mne poznáš...“

*

Ve stanici Zóltance bylo shromáždìní celého bataliónu hejtmana

64

Ságnera až na nachhút ze 14. kumpanie, který se nìkde ztratil,

když obcházeli Lvov.

Pøi vstupu do mìsteèka Švejk ocitl se úplnì v novém prostøedí,

nebo zde již bylo pozorovat ze všeobecného ruchu, že není tak

pøíliš daleko na pozici, kde se to øeže. Všude leželo kolem

dìlostøelectvo a vozatajstvo, z každého domu vystupovali vojáci

nejrùznìjších plukù, mezi tìmi jako elita chodili ø횚tí Nìmci

a aristokraticky rozdávali Rakušanùm cigarety ze svých hojných

zásob. U øíšskonìmeckých kuchyní na námìstí byly dokonce sudy

s pivem, kde se vojákùm toèilo pivo do odmìrek k obìdu

a k veèeøi, kolem kterých sudù ploužili se jako mlsné koèky

zanedbaní rakouští vojáci s nabobtnalými bøichy od špinavého

odvaru slazené cigorky.

Skupiny pejzatých židù v dlouhých kaftanech ukazovaly si na

mraky kouøe na západì, šermovaly rukama. Køièelo se všude, že

to hoøí na øece Bugu, Uciszków, Busk a Derewiany.

Slyšet bylo zøetelnì dunìní dìl. Tu zas køièeli, že Rusové

bombardují z Grabové Kamionku Strumilowu a že se bojuje podél

celého Bugu, a vojáci že zadržují bìžence, kteøí se už chtìli vrátit

za Bug opìt do svých domovù.

Všude panoval zmatek a nikdo nevìdìl nic jistého, zdali Rusové

nepøešli opìt k ofenzívì a nezarazili svùj nepøetržitý ústup po celé

frontì.

Na hlavní velitelství mìsteèka vodily hlídky polních èetníkù

každou chvíli nìjakou ustrašenou židovskou duši pro obvinìní

z rozšiøování nepravých a klamných zpráv. Tam bili potom

nešastné židy do krve a propouštìli je s rozsekanou zadnicí do

jejich domovù.

Do toho zmatku pøišel tedy Švejk a pátral v mìsteèku po své

marškumpanii. Již na nádraží byl by se málem dostal do konfliktu

na etapním velitelství. Když pøišel ke stolu, kde se podávaly

65

informace vojákùm hledajícím své èásti, nìjaký kaprál se na nìho

od stolu rozkøikl, jestli snad nechce, aby mu šel jeho marškumpaèku

vyhledat. Švejk mu øekl, že chce jenom vìdìt, kde je zde

v mìsteèku rozložená 11. marškumpanie 91. regimentu takového

a takového maršbataliónu.

„Pro mne je to velice dùležitý,“ zdùrazòoval Švejk, „abych

vìdìl, kde je 11. marškumpanie, ponìvadž já jsem vod ní

ordonanc.“

Ke všemu neštìstí sedìl u vedlejšího stolu nìjaký štábní

šikovatel, který vyskoèil jako tygr a zahulákal na Švejka:

„Zatracený prase, ty seš ordonanc a nevíš, kde je tvá

marškumpanie?“

Nežli mohl Švejk odpovìdìt, zmizel štábní šikovatel v kanceláøi

a za chvíli pøivádìl odtamtud tlustého nadporuèíka, který vypadal

tak dùstojnì jako majitel nìjaké velkoøeznické firmy.

Etapní velitelství bývala též padáky na potloukající se zdivoèilé

vojáky, kteøí by snad pøes celou válku hledali své èásti a potloukali

by se po etapách a nejradìji by èekali ve frontách u stolù na etapních

velitelstvích, kde byl nápis Minagegeld.

Když tlustý nadporuèík vstoupil, tu vykøikl šikovatel „Habt

Acht!“ a nadporuèík otázal se Švejka: „Kde mᚠdokumenty?“

Když mu je Švejk pøedložil a nadporuèík se pøesvìdèil

o správnosti jeho maršrúty od štábu jeho brigády do Zóltance

k jeho kumpanii, odevzdal je opìt Švejkovi a øekl blahosklonnì

ke kaprálovi u stolu: „Dejte mu informace,“ a opìt se zavøel vedle

do kanceláøe.

Když za ním zapadly dveøe, vzal štábní šikovatel Švejka za

rameno, a odvádìje ho ke dveøím, podal mu tuto informaci:

„Koukej, smrade, a zmizíš!“

A tak se Švejk ocitl opìt v tom zmatku a pátral nyní po nìkom

známém z bataliónu. Chodil dlouho po ulicích, až koneènì vsadil

na jednu kartu.

66

Zastavil jednoho plukovníka a svou lámanou nìmèinou ho

prosil, jestli snad nezná, kde leží jeho batalión s jeho marškumpanií.

„Se mnou mùžeš mluvit èesky,“ øekl plukovník, „já jsem také

z Èech. Tvùj batalión je rozložen vedle ve vesnici Klimontówì za

drahou, a do mìsteèka se nesmí, ponìvadž se od vaší jedné

kumpanie poprali na námìstí s Bavoráky, hned jak pøišli.“

Švejk vydal se tedy do Klimontówa.

Plukovník na nìho zavolal, sáhl do kapsy a dal Švejkovi pìt

korun, aby si za nì koupil cigarety, poznovu se s ním laskavì

rozlouèiv, vzdaloval se od Švejka a myslel si v duchu: „Jaký to

sympatický vojáèek.“

Švejk pokraèoval na své cestì do vesnice, a pøemýšleje

o plukovníkovi, dospìl k tomu úsudku, že pøed dvanácti lety byl

v Tridentu nìjaký plukovník Habermaier, který se také tak laskavì

choval k vojákùm, a nakonec vyšlo najevo, že je homosexuelní,

když chtìl v lázních u Adiže zprznit jednoho kadetaspiranta,

vyhrožuje mu dienstreglamá.

Za tìchto ponurých myšlenek došel Švejk pomalu do nedaleké

vesnice a nedalo mu mnoho práce najít štáb bataliónu, nebo tøebas

vesnice byla velice rozsáhlá, byla tam jen jedna slušná budova,

veliká obecná škola, kterou v tomto èistì ukrajinském kraji

postavila halièská zemská správa k vydatnému popolštìní obce.

Škola ve válce prodìlala nìkolik fází. Bylo zde umístìno

povícero ruských štábù, rakouských štábù, jeden èas byl

z tìlocvièny zøízen operaèní sál v dobách velikých bitev,

rozhodujících osud Lvova. Zde øezali nohy i ruce a provádìli

trepanace lebek.

Za školou ve školní zahradì byla veliká trychtýøovitá jáma,

zpùsobená výbuchem granátu velikého kalibru. V rohu zahrady

stála silná hruška, na jejíž jedné vìtvi visel kus pøeøíznutého

provazu, na kterém visel nedávno místní øeckokatolický faráø,

povìšený na udání místního polského øídícího uèitele, že byl èlenem

67

skupiny starorusù a že za ruské okupace sloužil v kostele mši za

vítìzství zbraní ruského pravoslavného cara. Nebylo to sice pravda,

ponìvadž v té dobì obvinìný vùbec nebyl v místì pøítomen, jsa

na léèení kvùli svým žluèovým kamínkùm v malých lázních

nedotèených válkou, v Bochníe Zamurowane.

V povìšení øeckokatolického faráøe hrálo úlohu nìkolik složek:

národnost, náboženský spor a slepice. Nešastný faráø tìsnì pøed

válkou zabil totiž ve své zahradì jednu z uèitelových slepic, které

mu vybíraly zasazená zrna melounù.

Po nebožtíkovi øeckokatolickém faráøi zùstala farní budova

prázdnou a možno øíct, že každý si vzal po panu faráøi nìco na

památku.

Jeden polský sedláèek odnesl si domù dokonce i staré piano,

jehož vrchní desky použil ku spravení dvíøek u praseèího chlívka

èást nábytku rozštípali vojáci, jak to bylo zvykem, a šastnou

náhodou zùstala neporušena veliká kamna v kuchyni se znamenitou

plotnou, nebo øeckokatolický faráø nelišil se nikterak od svých

ultrakolegù a rád papal a mìl rád mnoho hrncù a pekáèù na plotnì

i v troubì.

Tu stalo se jakousi tradicí, že všechny procházející èásti vojsk

vaøily zde v kuchyni pro dùstojníky. Nahoøe pak, ve velkém pokoji,

bývalo jakési dùstojnické kasino. Stolky a židle sesbírali

u obyvatelstva vesnice.

Dnes právì dùstojníci z bataliónu uspoøádali si slavnostní

veèeøi, složili se a koupili si prase, a kuchaø Jurajda dìlal praseèí

hody pro dùstojníky, obklopen rùznými pøíživníky z øad

dùstojnických sluhù, nad kterými vynikal úèetní šikovatel, který

dával rady Jurajdovi, jak má dranžírovat praseèí hlavu, aby na

nìho zbyl kus rypáèku.

Nejvíc vyvalené oèi ze všech mìl nedožera Baloun.

Tak asi se dívají lidožrouti s laskominami a chtivostí, jak

z misionáøe peèeného na rožni teèe tuk, vydávaje pøíjemnou vùni

68

pøi škvaøení. Balounovi bylo asi tak jako mlékaøskému psu

táhnoucímu vozík, kolem kterého nese uzenáøský pomocník na

hlavì koš s èerstvými uzenkami z udírny, pøièemž øetìz uzenek

visí mu z koše po zádech, takže jen skoèit a chòapnout, kdyby

nebylo toho protivného øemeni, do kterého je ten ubohý pes

zapøažen, a mizerného náhubku.

A jitrnicový prejt, prodìlávající první období zrození, jitrnicové

ohromné embryo na hromadì na vále vonìlo pepøem, mastnotou,

játry.

A Jurajda s vykasanými rukávy byl tak vážným, že by mohl

sloužit za model k obrazu, jak bùh z chaosu tvoøí zemìkouli.

Baloun se nezdržel a zavzlykal. Jeho vzlykot stupòoval se do

usedavého pláèe.

„Co øveš jak bejk?“ otázal se ho kuchaø Jurajda.

„Tak jsem si vzpomnìl na domov,“ odpovìdìl se vzlykotem

Baloun, „jak jsem bejval vždycky doma pøi tom a jak jsem nikdy

ani svýmu nejlepšímu sousedovi nechtìl poslat vejslužku, jen jsem

chtìl vždycky všechno sežrat sám a taky sežral. Jednou jsem se

tak naprásk jitrnic, jelit a ovaru; že všichni mysleli, že prasknu,

a honili mne kolem dokola s bièem po dvoøe, jako když se kráva

nafoukne po jeteli. Pane Jurajda, dovolejí mnì hrábnout do toho

prejtu, a potom a jsem uvázanej, jinak já to trápení nepøežiju.“

Baloun vstal z lavice, a potáceje se jako opilý, pøikroèil ke

stolu a natáhl svou pracku smìrem k hromadì prejtu.

Nastal urputný zápas. Stìží ho zmohli všichni pøítomní, aby se

nevrhl na prejt. Jen to mu nemohli zabránit, když ho vyhazovali

z kuchynì, aby nehrábl v zoufalství do hrnce s moèenými støevy

na jitrnice.

Kuchaø Jurajda byl tak rozèilen, že za prchajícím Balounem

vyhodil celý svazek døívek a zaøval za ním: „Nažer se špejlù,

potvoro!“

69

V tu dobu byli již nahoøe shromáždìni dùstojníci bataliónu,

a zatímco oèekávali slavnostnì to, co se rodilo dole v kuchyni,

pili z nedostatku jiného alkoholu sprostou samožitnou koøalku,

zabarvenou odvarem cibule nažluto, o které tvrdil židovský kupec,

že je to nejlepší a nejpùvodnìjší francouzský koòak, který zdìdil

po svém otci, a ten že ho mìl ještì od svého dìdeèka.

„Ty chlape,“ øekl mu pøi té pøíležitosti hejtman Ságner, „jestli

ještì øekneš, že ho tvùj pradìdeèek koupil od Francouzù, když

utíkali od Moskvy, tak tì dám zavøít, až ten nejmladší z tvé rodiny

70

bude nejstarší.“

Zatímco po každém doušku proklínali podnikavého žida, Švejk

sedìl již v kanceláøi bataliónu, kde nebyl nikdo kromì jednoroèního

dobrovolníka Marka, který jako historik bataliónu použil zdržení

se bataliónu u Zóltance, aby do zásoby popsal nìkteré vítìzné

boje, které se strhnou patrnì v budoucnosti.

Prozatím dìlal si urèité náèrtky, a mìl právì napsáno, když

Švejk vstoupil: „Jestli pøed naším duševním zrakem objeví se

všichni ti hrdinové zúèastnivší se bojù u vesnice N, kde po boku

našeho bataliónu bojoval jeden batalión pluku N a druhý batalión

pluku N, vidíme, že nᚠn-tý batalión projevil nejskvìlejší

strategické schopnosti a pøispìl nepopíratelné k vítìzství n-té

divize, mající za úèel upevniti definitivnì naše pozice v úseku N.“

„Tak vidíš,“ øekl Švejk k jednoroènímu dobrovolníkovi, „už

jsem zde zas.“

„Dovol, a tì oèuchám,“ øekl mile dojat jednoroèní dobrovolník

Marek, „hm, opravdu smrdíš kriminálem.“

„Jako vobyèejnì,“ øekl Švejk, „bylo to jenom malinký

71

nedorozumìní; a co ty dìláš?“

„Jak vidíš,“ odpovìdìl Marek, „házím na papír hrdinné

záchrance Rakouska, ale nìjak mi to nechce jít dohromady a je to

samé enóno. Podtrhuji v tom n, kteréžto písmeno dospìlo

k neobyèejné dokonalosti i v pøítomnosti, i v budoucnosti. Kromì

pøedešlých schopností objevil ve mnì hejtman Ságner neobyèejný

matematický talent. Musím kontrolovat úèty bataliónu a dospìl

jsem doposud k takové uzávìrce, že batalión je naprosto pasivní

a že èeká jen na to, jak by udìlal nìjaké vyrovnání se svými ruskými

vìøiteli, ponìvadž se po porážce i po vítìzství nejvíce krade.

Ostatnì je to všechno jedno. I kdybychom byli potøeni na hlavu,

jsou zde dokumenty o našem vítìzství, ponìvadž v úloze

batalionsgeschichtsschreibra jsem poctìn tím, že mohu psát:

,Poznovu se otoèit proti nepøíteli, který již se domníval, že vítìzství

je na jeho stranì. Výpad našich vojínù a útok s bodáky bylo dílem

okamžiku. Nepøítel v zoufalství prchá, vrhá se do vlastních zákopù,

bodáme ho bez milosti, takže v nepoøádku opouští své zákopy,

zanechávaje v našich rukách zranìné i nezranìné zajatce. Jest to

jeden z nejslavnìjších okamžikù.’ Kdo to všechno pøeèká, píše

domù polní poštou lístek: ,Dostali pøes prdel, drahá ženo! Jsem

zdráv. Odstavilas už našeho fakana? Jenom ho neuè, aby øíkal

cizím lidem táta, ponìvadž by to bylo pro mì tìžký.’ Cenzura

potom škrtne na lístku ,Dostali pøes prdel’, ponìvadž se neví, kdo

to dostal, a mohlo by se rùznì kombinovat, ponìvadž bylo

vyjádøení nejasné.“

„Hlavnì jasnì mluvit,“ prohodil Švejk. „Když byli misionáøi

u Svatýho Ignáce v Praze v roce 1912, tak tam byl jeden kazatel,

a ten povídal z kazatelny, že se asi s nikým neshledá v nebi. A byl

na té exercici veèerní jeden klempíø, Kulíšek, a ten po tý pobožnosti

povídal v hospodì, že ten misionáø musel asi moc vìcí provést,

když v kostele vohlašoval, jako pøi veøejný zpovìdi, že s nikým se

neshledá na nebi; proè takový lidi posílají na kazatelnu. Má se

72

vždycky mluvit jasnì a zøetelnì, a ne v žádných takových, oklikách.

U Brejškù byl pøed léty jeden sklepmistr a ten mìl ve zvyku, když

byl v ráži a šel po práci domù, stavìt se pøitom v jedný noèní

kavárnì a pøipíjet si s cizími hosty a vždycky pøi pøípitku øíkat:

My se na vás, vy se na nás . . . Za to dostal jednou od nìjakýho

slušnýho pána z Jihlavy takovou pøes hubu, že kavárník ráno, když

vymetli ty zuby, zavolal svou dcerušku, která chodila do pátý

vobecný školy, a zeptal se jí, kolik má dospìlý èlovìk v hubì zubù.

Ponìvadž to nevìdìla, tak jí vyrazil dva zuby, a na tøetí den dostal

pøípis vod toho sklepmistra, ve kterým se mu ten omlouval za

všechny nepøíjemností, který mu zpùsobil, že nechtìl nic øíct

sprostýho, ale že ho veøejnost nepochopuje, ponìvadž vono je to

vlastnì tak: My se na vás, vy se na nás hnìváte? Kdo mluví nìjaký

dvojsmyslný øeèi, musí si je napøed rozvážit. Pøímej èlovìk, který

mluví, jak mu zobák narost, málokdy dostane pøes hubu. A jestli

už se mu to stane pokolikrát, pak si vùbec dá pozor a radši ve

spoleènosti drží kušnu. Je pravda, že vo takovým èlovìku každej

myslí, že je poouchlej a bùhví jakej, a že kolikrát taky ho zøežou,

ale to už nese s sebou jeho rozvaha, jeho sebeovládání se, ponìvadž

musí poèítat, že von je sám a proti nìmu že je moc lidí, kteøí se

cítìjí bejt uraženými, a kdyby se zaèal s nima prát, že by dostal

ještì dvakrát tolik. Takovej èlovìk musí bejt skromnej a trpìlivej.

V Nuslích je nìjakej pan Hauber, toho jednou v nedìli

v Kundraticích na silnici píchli omylem nožem, když šel z výletu

od Bartùòkovýho mlejna. A von s tím nožem v zádech pøišel až

domù, a když mu žena svlíkala kabát, tak mu ho pìknì vytáhla ze

zad a dopoledne už s tím nožem rozkrajovala maso na guláš,

ponìvadž byl ze solingenský vocele a pìknì nabroušenej a voni

mìli doma všechny nože pilkovatý a tupý. Vona potom chtìla mít

celou soupravu do domácnosti z takovejch nožù a posílala ho

vždycky v nedìli do Kundratic na vejlet, ale von byl tak skromnej,

že nešel nikam než k Banzetovùm do Nuslí, kde vìdìl, že když

73

sedí v kuchyni, že ho døív Banzet vyhodí, než mùže na nìho nìkdo

sáhnout.“

„Ty jsi se nijak nezmìnil,“ øekl k nìmu jednoroèní dobrovolník.

„Nezmìnil,“ odpovìdìl Švejk, „já jsem na to nemìl èas. Voni

mì dokonce chtìli zastøelit, ale to by nebylo ještì to nejhorší, já

jsem ještì nedostal nikde lénunk vod dvanáctého.“

„U nás ho teï nedostaneš, ponìvadž my jdeme na Sokal

a lénunk se bude vyplácet až po bitvì, musíme šetøit. Jestli poèítám,

že se to tam strhne za ètrnáct dní, tak se ušetøí na každým padlým

vojákovi i s culágama 24 K 72 hal.“

„A co je jinak novýho u vás?“

„Pøednì se nám ztratil nachhút, potom dùstojnický sbor má na

faøe praseèí hody a mužstvo rozlezlo se po vesnici a provádí

nejrùznìjší nemravnosti s místním ženským obyvatelstvem.

Dopoledne uvázali jednoho vojáka od vaší kumpanie za to, že lezl

na pùdu za sedmdesátiletou bábou. Ten èlovìk je nevinen,

ponìvadž v denním rozkaze nic nebylo, do kolika let je to

dovoleno.“

„To bych si taky myslel,“ øekl Švejk, „že ten èlovìk je nevinnej,

ponìvadž když taková bába leze nahoru po žebøíku, tak jí èlovìk

do voblièeje nevidí. To byl zrovna takovej pøípad na manévrech

u Tábora. Nᚠjeden cuk kvartýroval v hospodì a nìjaká ženská

drhla v pøedsíni podlahu a nìjakej Chramosta se k ní pøitoèil

a poplácal ji - jak bych ti to øekl - po sukních. Vona mìla moc

vyvinutý suknì, a když ji tak pøes nì plácl, tak vona nic, plácne ji

podruhý, plácne ji potøetí, vona zase nic, jako by se jí to netejkalo,

tak von se vodhodlal k èinu a vona klidnì dál drhla kolem podlahu,

a potom se na nìho votoèí plným voblièejem a povídá: ,To jsem

vás dostala, vojáèku.’ Té bábì bylo pøes sedmdesát let

a vypravovala to potom po celý vesnici. - A nyní dovolil bych se

vás otázati, zdali jste za mé nepøítomnosti nebyl též zavøen.“

„Nebylo k tomu pøíležitosti,“ omlouval se Marek, „ale zato,

74

pokud se týká tebe, musím ti sdìlit, že batalión vydal na tebe

zatykaè.“

„To nevadí,“ podotkl Švejk, „to udìlali úplnì správnì, to musel

batalión udìlat a vydat na mì zatykaè, to byla jejich povinnost,

ponìvadž se o mnì nevìdìlo po takovou dobu. To nebylo žádné

pøenáhlení vod bataliónu. - Tys tedy povídal, že všichni oficíøi

jsou na faøe na praseèích hodech? To tam musím jít a pøedstavit

se, že jsem zase zde, beztoho mìl pan obrlajtnant Lukᚠvo mì

velkou starost.“

Švejk vyrazil k faøe pevným vojenským krokem, pøièemž si

zpíval:

Podívej se na mne,

potìšení moje,

podívej se na mne,

jak sou udìlali

ze mne pána...

Pak vstoupil Švejk do fary po schodech nahoru, odkud ozývaly

se hlasy dùstojníkù.

Mluvilo se o všem možném a právì mleli brigádu, jaké

nepoøádky tam panují u štábu, a adjutant brigády položil též

polínko pod brigádu, poznamenávaje: „Telegrafovali jsme pøece

kvùli tomu Švejkovi, Švejk...“

„Hier!“ zvolal za pootevøenými dveømi Švejk, a vstupuje

dovnitø, opakoval: „Hier! Melde gehorsam, Infanterist Švejk,

Kumpanieordonanz 11. Marschkumpanie!“

Vida zaražené oblièeje hejtmana Ságnera a nadporuèíka

Lukáše, v nichž zraèilo se jakési tiché zoufalství, neèekal na otázku

a zvolal: „Poslušnì hlásím, že mì chtìli zastøelit, že jsem zradil

císaøe pána.“

„Pro Ježíše Krista, co to mluvíte, Švejku?“ vykøikl zoufale

75

bledý nadporuèík Lukáš.

„Poslušnì hlásím, to bylo takhle, pane obrlajtnant...“

A Švejk poèal zevrubnì líèit, jak se to vlastnì s ním stalo.

Dívali se na nìho s vytøeštìnými zraky, on vypravoval se všemi

možnými podrobnostmi, dokonce nezapomnìl poznamenati, že

na hrázi toho rybníka, kde se mu to neštìstí stalo, rostly pomnìnky.

Když potom jmenoval tatarská jména, s kterými se seznámil na

své pouti, jako Hallimulabalibej, ke kterýmž jménùm pøidal celou

øadu jmen vytvoøených jím samým, jako Valivolavalivej,

Malimulamalimej, nezdržel se již nadporuèík Lukᚠpoznámky:

„Že vás kopnu, vy dobytku. Pokraèujte krátce, ale souvisle!“

A Švejk pokraèoval dále se svou dùsledností, a když pøišel až

k náhlému soudu a generálovi a majorovi, zmínil se o tom, že

generál šilhal na levé oko a major že mìl modré oèi, „...které po

mnì toèí,“ dodal potom v rýmu.

Od 12. kumpanie velitel Zimmermann hodil po Švejkovi

76

hrníèkem, z kterého pil mocnou koøalku od žida.

Švejk pokraèoval dál zcela klidnì, jak potom došlo k duchovní

útìše a jak major spal do rána v jeho objetí. Potom obhájil skvìle

brigádu, kam ho poslali, když si ho batalión vyžádal jako

ztraceného. Pøedkládaje pak dokumenty pøed hejtmana Ságnera,

že jak je vidìt, byl tou vysokou instancí brigády osvobozen

z jakéhokoliv podezøení, pøipomenul: „Dovoluji si Poslušnì hlásit,

že pan lajtnant Dub nalézá se u brigády s otøesením mozku a dá

vás všechny pozdravovat. Prosím o lénunk a tabáksgelt.“

Hejtman Ságner s nadporuèíkem Lukášem vymìnili mezi sebou

tázavé pohledy, ale vtom již otevøely se dveøe a dovnitø nesli

v jakémsi džberu kouøící se jitrnicovou polévku.

To byl zaèátek všech tìch rozkoší, na které èekali.

„Vy jeden zatracenej chlape,“ øekl hejtman Ságner k Švejkovi,

jsa v pøíjemné náladì pøed blížícími se požitky, „vás zachránily

jenom praseèí hody.“

„Švejku,“ dodal k tomu nadporuèík Lukáš, „jestli se stane ještì

nìco, tak bude s vámi zle.“

„Poslušnì hlásím, že musí bejt se mnou zle,“ zasalutoval Švejk,

„když je èlovìk na vojnì, musí vìdìt a znát...“

„Zmizte!“ zaøval na nìho hejtman Ságner.

Švejk zmizel a odebral se dolù do kuchynì. Tam se vrátil opìt

zdrcený Baloun a žádal, aby mohl obsluhovati svého nadporuèíka

Lukáše pøi hodech.

Švejk dostavil se právì k polemice kuchaøe Jurajdy

s Balounem.

Jurajda používal pøitom dosti nesrozumitelných výrazù.

„Jsi hodule žravá,“ øíkal Balounovi, „žral bys, až by ses potil,

a kdybych ti dal nést nahoru jitrnice, tak by ses s nimi pekelil na

schodech.“

Kuchynì mìla nyní jinou tváønost. Úèetní šikovatelé od

bataliónu i od setnin mlsali podle hodností, dle rozpracovaného

77

plánu kuchaøe Jurajdy. Písaøi od bataliónu, telefonisti od kumpanií

a nìkolik šarží jedli chtivì z rezavého umývadla rozøedìnou

jitrnicovou polévku horkou vodou, aby se na nì též nìco dostalo.

„Nazdar!“ øekl úèetní šikovatel Vanìk ku Švejkovi, ohlodávaje

jeden pazouøek. „Byl zde pøed chvílí nᚠjednoroèák Marek

a oznámil, že jste opìt zde a máte na sobì nový mundúr. Vy jste

mne teï pøived do pìkné šlamastiky. On mne postrašil, že teï ten

mundúr nevyúètujeme s brigádou. Vᚠmundúr se našel na hrázi

rybníka a my už to oznámili pøes batalionskanclaj na brigádu.

U mne jste veden jako utopený pøi koupání, vy jste se vùbec

nemusel vracet a dìlat nám nepøíjemnosti s dvojím mundúrem. Vy

ani nevíte, co jste proved bataliónu. Každá èást vašeho mundúru

je u nás zaznamenána. Nalézá se v seznamu mundúrù u mì,

u kumpanie, jako pøírùstek. Kumpanie má o jeden úplný mundúr

víc. O tom jsem uèinil oznámení k bataliónu. Ted dostaneme

z brigády vyrozumìní, že jste tam dostal nový mundúr. Ponìvadž

batalión mezitím ve výkazech O ošacení oznámí, že je pøírùstek

jednoho kompletu... Já to znám, z toho mùže být revize. Když se

jedná o takovou malièkost, pøijedou k nám z intendantstva. Když

se ztratí dva tisíce párù bot, o to se nikdo nestará... - Ale nám se

ztratil ten vᚠmundúr,“ øekl tragicky Vanìk, saje z kosti, která

mu padla do ruky, morek a vydloubávaje zbytek zápalkou, kterou

si èistil v zubech místo párátka; „kvùli takové malièkostí rozhodnì

sem pøijde inspekce. Když jsem byl v Karpatech, pøišla k nám

inspekce kvùli tomu, že nebylo dodrženo naøízení, aby se zmrzlým

vojákùm stahovaly boty bez poškození. Stahovaly se, stahovaly,

a na dvou pøitom praskly a jeden mìl je už rozbité pøed smrtí.

A malér byl hotov. Pøijel jeden plukovník z intendantstva, a nebýt

toho, že dostal, hned jak pøijel, z ruské strany jednu do hlavy a že

se svalil do údolí, nevím, co by z toho bylo.“

„Stáhli s nìho taky boty?“ otázal se Švejk se zájmem.

78

„Stáhli,“ øekl zádumèivé Vanìk, „ale nikdo nevìdìl kdo, takže

jsme ani plukovníkovy boty nemohli dát do výkazu.“

Kuchaø Jurajda se opìt vrátil seshora a první jeho pohled padl

na znièeného Balouna, který sedìl zarmoucenì a znièenì na lavici

u kamen a díval se se strašným zoufalstvím na své vyhublé bøicho.

„Ty bys patøil mezi sektu hesychastù,“ s lítostí øekl uèený kuchaø

Jurajda, „ti také hledìli celé dny na svùj pupek, až se jim zdálo, že

jim kolem pupku zasvitla svatozáø. Pak se domnívali, že dospìli

tøetího stupnì dokonalosti.“

Jurajda sáhl do trouby, vzal odtamtud jedno jelítko. „Žer,

Baloune,“ øekl pøívìtivì, „nažer se, až pukneš, udav se,

nenažranèe.“

Balounovi vstoupily slzy do oèí.

„Doma, když jsme zabíjeli, tak jsem napøed,“ podotkl plaètivé

Baloun, požíraje malé jelítko, „snìdl poøádný kus ovaru, celej

rypák, srdce, ucho, kus jater, ledvinu, slezinu, kus boku, jazyk

a potom...“

A tichým hlasem dodal, jako když se vypravuje pohádka: „A

potom pøišly jitrnice, šest, deset kouskù, a bachoratá jelita,

kroupová i housková, že nevíš ani, do èeho døív kousnout, do

houskovýho, nebo kroupovýho. Všechno se rozplývá na jazyku,

všechno voní, a èlovìk žere a žere. - Tak si myslím,“ hoøekoval

dál Baloun, „že mì koule ušetøí, ale hlad dorazí, a že už vícekrát

v životì nepøijdu dohromady s takovým pekáèem jelitovýho prejtu

jako doma. - Sulc, ten jsem nemíval tak rád, ponìvadž se to jen

tøese a nic to nevydá. Žena, ta se zas mohla pro sulc utlouct, a já

jí do toho sulce nepøál ani kus ucha, ponìvadž chtìl jsem všecko

sám sežrat, tak, jak mnì to nejlepší chutnalo. Nevážil jsem si toho,

tý lahody, toho blahobytu, a tchánovi, vejminkáøi, upøel jsem jednou

prase a zabil, sežral, a ještì mnì bylo ke všemu líto poslat mu,

chudákovi starýmu, tøebas jen malou vejslužku - a von mnì potom

prorokoval, že chcípnu jednou hlady.“

79

„A už je to tady,“ øekl Švejk, kterému dnes mimodìk splývaly

z úst samé rýmy.

Kuchaøe Jurajdu opustil již náhlý záchvat soucitu s Balounem,

ponìvadž Baloun pøitoèil se nìjak rychle k plotnì, vytáhl z kapsy

kus chleba a pokusil se celý krajíc namoèit do omáèky, která ve

velkém pekáèi tulila se ze všech stran k velké hroudì vepøové

peèenì.

Jurajda uhodil ho pøes ruku, takže Balounùv krajíc chleba spadl

do omáèky, jako když plavec skáèe na plovárnì z mùstku do øeky.

80

Nedaje mu pøíležitosti, aby mohl vytáhnouti lahùdku z pekáèe,

chytil ho a vyhodil ze dveøí.

Zdrcený Baloun vidìl ještì oknem, jak Jurajda vytahuje

vidlièkou ten krajíc chleba, který se dohnìda nasákl omáèkou,

a jak jej podává Švejkovi a pøidává k tomu ještì kousek seøíznutého

masa z povrchu peèenì se slovy:

„Jezte, mùj skromný pøíteli!“

„Panenko Marjá,“ zabìdoval za oknem Baloun, „mùj chleba

je v hajzlu.“ Klátì dlouhýma rukama, šel shánìt nìco na zub do

vsi.

Švejk, pojídaje šlechetný dar Jurajdy, promluvil plnými ústy:

„To jsem opravdu rád, že jsem zas mezi svýma. Moc by mì to

mrzelo, kdybych nemoh prokazovat kumpanii dál svoje platný

služby.“ Otíraje si s brady z krajíce steklé kapky omáèky a sádla,

dokonèil:

„Nevím, nevím, co byste si tady beze mne poèali, kdyby mne

tam byli nìkde zdrželi a válka by se ještì prodloužila o pár rokù.“

Úèetní šikovatel Vanìk se otázal se zájmem: „Jak myslíte,

Švejku, že bude vojna dlouho trvat?“

„Patnáct let,“ odpovìdìl Švejk. „To jest samozøejmý, ponìvadž

jednou už byla tøicetiletá válka, a teï jsme o polovièku chytøejší

než døív, tedy 30:2=15.“

„Pucflek našeho hejtmana,“ ozval se Jurajda, „vypravoval, že

slyšel, jakmile obsadíme hranice Halièe, že se dál nepotáhne. Potom

Rusové zaènou vyjednávat o mír.“

„To by nestálo za to ani válèit,“ øekl dùraznì Švejk. „Když

vojna, tak vojna. Já rozhodnì døív vo míru mluvit nebudu, dokud

nebudeme v Moskvì a v Petrohradì. Pøeci to nestojí za to, když

je svìtová vojna, prdelkovat se jenom kolem hranic. Vezmìme si

napøíklad Švejdy, za tý tøicetiletý vojny. Vodkud až nepøišli,

a dostali se až k Nìmeckýmu Brodu a na Lipnici, kde událi takovou

81

paseku, že ještì dodneška se tam mluví v hospodách po pùlnoci

švédsky, takže si navzájem nikdo nerozumí. Nebo Prušáci, ty taky

nebyli jen pøespolní, a na Lipnici je po nich Prusù habadìj. Dostali

se až do Jedouchova a do Ameriky a zas nazpátek.“

„Ostatnì,“ øekl Jurajda, kterého dnes vepøové hody úplnì

pøivedly z rovnováhy a popletly, „všichni lidé povstali z kaprù.

Vezmìme si, pøátelé, vývojovou teorii Darwina...“

Další jeho uvažování pøerušeno bylo vpádem jednoroèního

dobrovolníka Marka.

„Zachraò se, kdo mùžeš,“ zvolal Marek, „poruèík Dub pøijel

pøed chvílí automobilem ke štábu bataliónu a pøivezl s sebou toho

posraného kadeta Bieglera. - Je to s ním hrozné,“ informoval dál

Marek, „když vylezl s ním z automobilu, vpadl do kanceláøe. Víte

dobøe, jak jsem šel odtud, jak jsem øíkal, že si trochu schrupnu.

Natáhl jsem se tedy v kanceláøi na lavici a zaèal jsem pìknì usínat,

když vtom na mì skoèil. Kadet Biegler zaøval ,Habacht!’, poruèík

Dub postavil mì na nohy a teï spustil: ,To se divíte, co, jak jsem

vás pøekvapil v kanceláøi pøi nedodržování povinností? Spí se až

po odtroubení,’ k èemuž dodal Biegler: ,Oddìlení 16, paragraf 9

kasárenského øádu.’ Nato bouchl poruèík Dub pìstí do stolu

a rozkøikl se: ,Snad jste se mì chtìli u bataliónu zbavit, nemyslete

si, že to byl otøes mozku, má lebka nìco vydrží.’ Kadet Biegler

listoval si pøitom na stole a pøeèetl k tomu nahlas pro sebe z jedné

listiny: ,Pøíkaz pro divizi èíslo 280!’ Poruèík Dub myslel, že si

dìlá z nìho legraci kvùli poslední jeho vìtì, že mu lebka nìco

vydrží, poèal mu vytýkat jeho nedùstojné a drzé chování vùèi

starším dùstojníkùm, a teï ho vede sem k hejtmanovi, aby si na

nìho stìžoval.“

Za chvíli pøišli do kuchynì, kterou se muselo projít, když se

šlo nahoru, kde sedìl celý dùstojnický sbor a kde po vepøové kýtì

zpíval baculatý praporèík Malý árii z opery Traviata, krkaje pøitom

po zelí a mastném obìdì.

82

Když poruèík Dub vstoupil, zvolal Švejk: „Habacht, všechno

vstát!“

Poruèík Dub tìsnì pøistoupil k Švejkovi, aby mu pøímo do

oblièeje zvolal: „Teï se tìš, teï je s tebou amen! Já tì dám vycpat

na památku pro 91. regiment.“

„Zum Befehl, pane lajtnant,“ zasalutoval Švejk, „jednou jsem

èetl, poslušnì hlásím, že byla jednou jedna veliká bitva, ve který

pad jeden švédský král se svým vìrným konìm. Vobì zdechliny

dopravili do Švédska, a teï ty dvì mrtvoly stojejí vycpaný

v štokholmským muzeu.“

„Odkud mᚠty vìdomosti, pacholku,“ rozkøikl se poruèík Dub.

„Poslušnì hlásím, pane lajtnant, vod svýho bratra profesora.“

Poruèík Dub se otoèil, odplivl si, strkaje pøed sebou kadeta

Bieglera nahoru, kudy se šlo do sínì. Pøece však mu to nedalo,

aby se ve dveøích neotoèil po Švejkovi a s neúprosnou pøísností

øímského Césara, rozhodujícího osud ranìného gladiátora v cirku,

neuèinil posunek palcem pravé ruky a nevykøikl na Švejka: „Palce

dolù!“

„Poslušnì hlásím,“ køièel za ním Švejk, „že už je dávám dolù!“

83

*

Kadet Biegler byl jako moucha. Za tu dobu prodìlal nìkolik

cholerových stanic a zvykl si plným právem po všech manipulacích,

které s ním jako cholerou podezøelým zavádìli, že už poèal zcela

nevìdomky neustále pouštìt do kalhot. Až se koneènì dostal do

rukou na jedné takové pozorovací stanici nìjakému odborníkovi,

který v jeho výmìtech nezjistil cholerových bacilù, utužil mu støeva

taninem jako švec dratví rozbité èochty a poslal ho na nejbližší

etapní velitelství, uznav kadeta Bieglera, který byl jako pára nad

hrncem, frontdiensttauglich.

Byl to srdeèný èlovìk.

Když ho kadet Biegler upozoròoval, že se cítí velice slabým,

øekl k nìmu s úsmìvem: „Zlatou medaili za stateènost ještì

unesete. Vždy jste se pøihlásil pøece dobrovolnì na vojnu.“

A tak se kadet Biegler vydal za zlatou medailí.

Jeho utužená støeva nevrhala již øídkou tekutinu do kalhot, ale

zùstalo mu pøece jen èasté nucení, takže od poslední etapy až na

štáb brigády, kde se setkal s poruèíkem Dubem, byla to vlastnì

manifestaèní cesta po všech možných záchodech. Nìkolikrát

zmeškal vlak, ponìvadž sedìl na nádražích v klozetech tak dlouho,

dokud vlak neodjel. Nìkolikrát zameškal ve vlaku pøesedání, sedì

ve vlaku na záchodì. Ale pøesto, pøes všechny záchody, které mu

byly v cestì, kadet Biegler pøec jen se pøibližoval k brigádì.

Poruèík Dub mìl být tenkrát pøece ještì nìkolik dnù

v ošetøování u brigády, ale téhož dne, když Švejk odjel k bataliónu,

štábní lékaø si to s poruèíkem Dubem rozmyslel, když se dovìdìl,

že odpùldne tím smìrem, kde leží batalión 91. pluku, odjíždí sanitní

automobil.

Byl velice rád, že se zbavil poruèíka Duba, který jako vždy

84

dokládal svá rùzná tvrzení slovy: „O tom jsme již pøed válkou

u nás mluvili s panem okresním hejtmanem.“

„Mit deinem Bezirkshauptmann kannst du mir Arsch lecken,“

pomyslil si štábní lékaø a velice dìkoval té náhodì, že sanitní

automobily jedou nahoru na Kamionku Strumilowu pøes Zóltance.

Švejk tam u brigády nevidìl kadeta Bieglera, ponìvadž týž

pøes dvì hodiny sedìl opìt na jednom splachovacím zaøízení pro

dùstojníky u brigády.

Možno øíct smìle, že kadet Biegler na podobných místech nikdy

neztrácel èasu, ponìvadž si opakoval všechny slavné bitvy slavných

rakouskouherských vojsk, poèínaje bitvou u Nördlingen dne 6.

záøí 1634 a konèe Sarajevem 19. srpna 1878.

Když tak nesèíslnìkráte tahal za šòùru splachovacího klozetu

a voda se s hlukem øítila do mísy, tu pøimhouøiv oèi, pøedstavoval

si øev bitvy, útok jízdy a hukot dìl.

Setkání poruèíka Duba s kadetem Bieglerem nebylo pøíliš

pùvabné a bylo jistì pøíèinou nakyslosti v jich budoucím pomìru

ve službì i mimo služby.

Když totiž již poètvrté poruèík Dub dobýval se na záchod,

dopálenì vykøikl: „Kdo je tam?“

„Kadet Biegler, 11. marškumpanie, batalión N, 91. regiment,“

znìla hrdá odpovìï.

„Zde,“ pøedstavoval se konkurent pøede dveømi, „poruèík Dub

od téže kumpanie.“

„Hned jsem hotov, pane poruèíku!“

„Èekám!“

Poruèík Dub díval se netrpìlivì na hodinky. Nikdo by nevìøil,

jaké je tøeba energie a houževnatosti k tomu, vydržet v takové

situaci pøede dveømi nových patnáct minut, potom ještì pìt, a pak

dalších pìt, a dostával na klepání, tluèení a kopání stále tutéž

odpovìdi „Hned jsem hotov, pane poruèíku.“

Poruèíka Duba zmocnila se horeèka, zejména když po

85

nadìjném šustìní papíru uplynulo dalších sedm minut, aniž by se

dveøe otevøely.

Kadet Biegler byl ke všemu ještì tak taktní, že nespouštìl ještì

neustále vodu.

Poruèík Dub v slabé horeèce poèal pøemýšlet, jestli si snad

nemá stìžovat veliteli brigády, který, mùže být, dá rozkaz vylomit

dveøe a vynést odtamtud kadeta Bieglera. Také mu napadlo, že

snad je to porušení subordinace.

Poruèík Dub teprve po dalších pìti minutách vlastnì

zpozoroval, že by tam za dveømi nemìl už nic co dìlat, že už ho

to dávno pøešlo. Setrvával však pøed klozetem z jakéhosi principu,

kopaje dále do dveøí, za kterými se ozývalo stále totéž: „In einer

Minute fertig, Herr Leutnant“

Koneènì bylo slyšet, jak Biegler spouští vodu, a za chvíli setkali

se oba tváøí v tváø.

„Kadete Bieglere,“ zahømìl na nìho poruèík Dub, „nemyslete

si, že jsem zde byl za týmže úèelem jako vy. Pøišel jsem kvùli

tomu, že jste se mnì pøi svém pøíchodu k štábu brigády neohlásil.

86

Neznáte pøedpisy? Víte, komu jste dal pøednost?“

Kadet Biegler srovnával chvíli ve své pamìti, jestli se pøece

snad nedopustil nìèeho, co by se nesrovnávalo s disciplínou

a s naøízeními týkajícími se stykù nižších dùstojnických šarží

s vyššími.

V jeho vìdomostech v tomto ohledu byla nehorázná mezera

a propast.

Ve škole jim nikdo o tom nepøednášel, jak se má v takovém

pøípadì zachovat nižší dùstojnická hodnost vùèi druhé, vyšší; zdali

má nedokadit a vyletìt ze dveøí záchodu, pøidržuje si jednou rukou

kalhoty a druhou vzdávaje èest.

„Nuže odpovìzte, kadete Bieglere!“ vyzývavì zvolal poruèík

Dub.

A tu kadet Biegler si vzpomnìl na zcela jednoduchou odpovìï,

která to rozluštila: „Pane poruèíku, nemìl jsem vìdomosti po svém

pøibytí do štábu brigády, že se zde nalézáte, a vyøídiv své záležitosti

v kanceláøi, odebral jsem se ihned na záchod, kde jsem setrval až

do vašeho pøíchodu.“

K èemuž dodal slavnostním hlasem: „Kadet Biegler hlásí se

panu poruèíkovi Dubovi.“

„Vidíte, že to není malièkost,“ s trpkostí øekl poruèík Dub,

„podle mého názoru mìl jste ihned, kadete Bieglere, jakmile jste

se dostal do štábu brigády, otázati se v kanceláøi, zdali náhodou

není zde též pøítomen nìjaký dùstojník od vašeho bataliónu, od

vaší kumpanie. O vašem chování rozhodneme u bataliónu.

Odjíždím k nìmu automobilem, a vy pojedete s sebou. - Žádné

ale!“

Kadet Biegler totiž namítl, že má z kanceláøe štábu brigády

vypracovanou maršrútu po železnici, kterýžto zpùsob cestování

zdál se mu být mnohem výhodnìjším vzhledem ku chvìní jeho

koneèníku. Každé dítì pøece ví, že automobily nejsou zaøízeny na

takové vìci. Než proletíš sto osmdesát kilometrù, mᚠuž to dávno

87

v kalhotech.

Èertví co se to stalo, že otøesy automobilu nemìly zprvu, když

vyjeli, tak dalece žádného vlivu na Bieglera. Poruèík Dub byl celý

zoufalý, že se mu nepodaøí provésti plán pomsty.

Když totiž vyjeli, poruèík Dub si v duchu myslel: „Jen poèkej,

kadete Bieglere, jestli to na tebe pøijde, myslíš, že dám zastavit.“

V tomto smìru také, pokud to bylo možno pro rychlost, kterou

polykali kilometry, navazoval pøíjemnou rozmluvu o tom, že

vojenské automobily, mající vymìøenou urèitou dráhu, nesmí

plýtvati benzínem a zastavovat se nikde.

Kadet Biegler proti tomu namítl zcela správnì, že když

automobil nìkde èeká na nìco, nespotøebuje vùbec benzínu,

ponìvadž šofér vypne motor.

„Má-li,“ pokraèoval neodbytnì poruèík Dub, „pøiject ve

vymìøený èas na své místo, nesmí se nikde zastavovat.“

Ze strany kadeta Bieglera nenásledovalo více žádné repliky.

Tak øezali vzduch pøes ètvrt hodiny, když vtom poruèík Dub

cítil, že má nìjak nafouklé bøicho a že by bylo záhodno zastavit

automobil, vylézt ven a vstoupit do škarpy, sundat kalhoty a hledat

ulehèení.

Držel se jako hrdina až na 126. kilometr, kdy ráznì zatáhl

šoféra za pl᚝ a vykøikl mu do ucha: „Halt!“

„Kadete Bieglere,“ øekl poruèík Dub milostivì, seskakuje

rychle z automobilu ,ke škarpì, „teï máte také pøíležitost.“

„Dìkuji,“ odpovìdìl kadet Biegler, „nechci zbyteènì zdržovat

automobil.“

A kadet Biegler, který mìl též už na krajíèku, øekl si v duchu,

že se radìji podìlá, než by propustil krásnou možnost blamovat

poruèíka Duba.

Než dojeli do Zóltance, dal poruèík Dub ještì dvakrát zastavit

a po poslední zastávce øekl urputnì k Bieglerovi: „Mìl jsem

88

k obìdu bikoš po Polsku. Od bataliónu telegrafuji stížnost na

brigádu. Zkažené kyselé zelí a znehodnocené k požívání vepøové

maso. Smìlost kuchaøù pøevyšuje všechny meze. Kdo mne ještì

nezná, ten mne pozná.“

„Feldmaršálek Nostitz-Rhieneck, elita rezervní kavalérie,“

odpovìdìl na to Biegler, „vydal spis Was schadet dem Magen im

Kriege, ve kterém nedoporuèoval pøi váleèných útrapách

a svízelích vùbec jísti vepøového masa. Každá nestøídmost na

pochodu škodí.“

Poruèík Dub neodpovìdìl na to ani slova, jenom si pomyslil:

„Tvou uèenost srovnám, chlape.“ Potom si to rozmyslil a pøece

se jen ozval Bieglerovi s úplnì hloupou otázkou: „Vy tedy myslíte,

kadete Bieglere, že dùstojník, vedle kteréhož vy musíte se pokládati

dle své šarže býti jemu podøízeným, nestøídmì jí? Nechtìl jste

snad øíct, kadete Bieglere, že jsem se pøežral? Dìkuji vám za tu

sprostotu. Buïte ubezpeèen, že si to s vámi vyrovnám, vy mne

ještì neznáte, ale až mne poznáte, tak si vzpomenete na poruèíka

Duba.“

Byl by si pøi posledním málem pøekousl jazyk, ponìvadž

pøeletìli na silnici nìjaký výmol.

Kadet Biegler neodpovídal zase nièeho, což popudilo opìt

poruèíka Duba, takže se hrubì otázal: „Poslyšte, kadete Bieglere,

myslím, že jste se uèil, že máte na otázky svého pøedstaveného

odpovídat.“

„Ovšem,“ øekl kadet Biegler, „jest takový pasus. Nutno ovšem

pøedem rozebrati nᚠvzájemný pomìr. Pokud mnì známo, nejsem

nikam ještì pøidìlen, takže odpadá tím úplnì øeè o mé

bezprostøední podøízenosti k vám, pane poruèíku. Nejdùležitìjším

ovšem jest, že odpovídá se na otázky pøedstavených

v dùstojnických kruzích jedinì ve vìcech služby. Jak my zde dva

sedíme v automobilu, nepøedstavujeme žádnou bojovnou složku

urèité váleèné manipulace. Mezi námi není žádného služebního

89

pomìru. Jedeme oba stejnì ku svým oddílùm a nebylo by rozhodnì

žádným služebním vyjádøením se odpovìï na vaši otázku, zdali

jsem chtìl snad øíct, že jste se pøežral, pane poruèíku.“

„Už jste domluvil?“ zaøval na nìho poruèík Dub, „vy jeden...“

„Ano,“ prohlásil pevným hlasem kadet Biegler, „nezapomeòte,

pane poruèíku, že o tom, co se mezi námi stalo, rozhodne patrnì

èestný dùstojnický soud.“

Poruèík Dub byl témìø bez sebe zlostí a vztekem. U nìho bylo

zvláštním zvykem, že když se rozèílil, mluvil ještì vìtší pitomosti

a hlouposti nežli v klidu.

Proto také zabruèel: „O vás bude rozhodovat vojenský soud.“

Kadet Biegler použil této pøíležitosti, aby ho dorazil úplnì,

a proto øekl takovým nejpøátelštìjším tónem: „Ty žertuješ,

kamaráde.“ Poruèík Dub vykøikl na šoféra, aby zastavil.

„Jeden z nás musí jít pìšky,“ zablábolil.

„Já se vezu,“ klidnì na to øekl kadet Biegler, „a ty si dìlej,

kamaráde, co chceš.“

„Jeïte dál,“ hlasem jako v deliriu houkl poruèík Dub na šoféra

a zahalil se potom v dùstojné mlèení jako Julius Caesar, když se

k nìmu pøibližovali spiklenci s dýkami, aby ho probodli. Tak pøijeli

do Zóltance, kde našli stopu bataliónu.

*

Mezitímco poruèík Dub s kadetem Bieglerem se ještì na

schodech hádali o tom, zdali kadet, který není ještì nikam zaøazen,

má nárok na jitrnici z onoho množství, které pøipadá na

dùstojnictvo jednotlivých kumpanií, dole v kuchyni zatím byli již

syti a rozložili se po rozlehlých lavicích a rozhovoøili se o všem

možném, pøièemž bafali ostošest z dýmek.

Kuchaø Jurajda prohlásil: „Tak jsem vám dnes udìlal bájeèný

vynález. Myslím, že to udìlá úplný pøevrat v kuchaøství. Ty pøece

90

víš, Vaòku, že jsem nemohl nikde v této proklaté vesnici najít

marjánku do jitrnic.“

„Herba majoranae,“ øekl úèetní šikovatel Vanìk, vzpomínaje

na to, že je drogistou.

Jurajda pokraèoval: „Je neprozkoumané, jak lidský duch chápe

se v nouzi nejrùznìjších prostøedkù, jak se mu jeví nové obzory,

jak zaèíná vynalézat všechny nemožné vìci, o kterých se lidstvu

dosud ani nesnilo... Hledám tedy po všech staveních marjánku,

bìhám, sháním se, vysvìtluji jim, k èemu to potøebuji, jak to

vypadá...“

„To jsi mìl ještì popsat vùni,“ ozval se z lavice Švejk, „mìl jsi

øíct, že marjánka voní tak, jako když èichᚠk lahvièce inkoustu

v aleji rozkvetlých agátù. Na vrchu Bohdalci u Prahy...“

„Ale Švejku,“ pøerušil ho prosebným hlasem jednoroèní

dobrovolník Marek, „nech dokonèit Jurajdu.“

Jurajda mluvil dál: „V jednom statku pøišel jsem na jednoho

starého, vysloužilého vojáka z doby okupace Bosny a Hercegoviny

který vysloužil vojenskou službu v Pardubicích u hulánù a ještì

dnes nezapomnìl èesky. Ten se se mnou zaèal hádat, že v Èechách

se nedává do jitrnic marjánka, ale heømánek. Nevìdìl jsem tedy

doopravdy, co si tedy poènu, nebo opravdu každý rozumný

a nepøedpojatý èlovìk musí považovat marjánku mezi koøením,

které se dává do jitrnic, za princeznu. Nutno bylo nalézti rychle

takovou náhražku, která by dodala rázovité koøenìné chuti. A tak

jsem našel v jednom stavení pod obrazem nìjakého svatého

povìšený svatební myrtový vìneèek. Byli to novomanželé, vìtvièky

myrty na vìneèku byly ještì dosti svìží. Tak jsem dal myrtu do

jitrnic, ovšem že jsem musel celý svatební vìneèek tøikrát paøit ve

vaøící vodì, aby lístky zmìkly a pozbyly pøíliš štiplavé vùnì a chuti.

To se rozumí, že když jsem jim bral ten svatební myrtový vìneèek

do jitrnic, že bylo mnoho pláèe. Rozlouèili se se mnou s ujištìním,

že za takové rouhání, ponìvadž vìneèek byl svìcený, nejbližší

91

koule mne zabije. Vy jste jedli pøece mou jitrnicovou polévku

a nikdo z vás nepoznal, že místo marjánkou voní myrtou.“

„V Jindøichovì Hradci,“ ozval se Švejk, „byl pøed lety uzenáø

Josef Linek a ten mìl na polici dvì krabice. V jedné mìl smìs

všeho koøení, které dával do jitrnic a jelit. V druhé krabici mìl

prášek na hmyz, ponìvadž ten uzenáø už nìkolikráte zjistil, že

rozkousali jeho kunšofti v buøtì štìnici nebo švába. Von vždycky

øíkal, pokud se týká štìnice, že má koøennou pøíchu po hoøkých

mandlích, které se dávají do bábovek, ale švábi že v uzeninách

smrdìjí jako stará bible prolezlá plísní. Proto von držel na èistotu

ve svý dílnì a zasejpal všude ten prášek na hmyz. Takhle jednou

dìlá jelita a mìl pøitom rýmu. Popadne tu krabici s práškem na

hmyz a vsypal to do prejtu na jelita, a vod tý doby v Jindøichovì

Hradci chodili pro jelita jen k Linkovi. Lidi se mu tam pøímo hrnuli

do krámu. A von byl tak chytrej, že pøeci na to pøišel, že to dìlá

ten prášek na hmyz, a vod tý doby objednával si na dobírku celé

bednièky s tím práškem, když byl pøedtím upozornil firmu, od které

to bral, aby na bednièku napsali ,Indické koøení’. To bylo jeho

92

tajemství, s ním šel do hrobu, a nejzajímavìjším bylo to, že z tìch

rodin, kde brali jeho jelita, vodstìhovali se všichni švábi a štìnice.

Vod tý doby patøí Jindøichùv Hradec k nejèistším mìstùm v celejch

Èechách.“

„Už jsi skonèil?“ otázal se jednoroèní dobrovolník Marek, který

chtìl patrnì též vmísiti se do rozhovoru.

„S tím bych už byl hotov,“ odpovìdìl Švejk, „ale znám podobný

pøípad v Beskydách, ale vo tom vám povím, až budeme

v gefechtu.“

Jednoroèní dobrovolník Marek se rozhovoøil: „Kuchaøské

umìní nejlépe se pozná ve válce, zejména na frontì. Dovolím si

uèiniti malé pøirovnání. V míru èetli jsme a slýchali o takzvaných

ledových polívkách, to jest polívkách, do nichž pøidává se led

a které jsou velice oblíbeny v severním Nìmecku, Dánsku

a Švédsku. A vidíte, pøišla válka, a letos v zimì v Karpatech mìli

vojáci tolik zmrzlé polévky, že ji ani nejedli, a je to pøece specialita.“

93

„Zmrzlý gulᚠdá se jíst,“ namítl úèetní šikovatel Vanìk, „ale

ne dlouho, tak nanejvýš týden. Kvùli tomu naše devátá kumpanie

pustila pozici.“

„Ještì za míru,“ s neobyèejnou vážností øekl Švejk, „toèila se

celá vojna kolem kuchynì a kolem nejrozmanitìjších jídel. Mìli

jsme vám v Budìjovicích obrlajtnanta Zákrejse, ten se toèil poøád

kolem dùstojnický kuchynì, a taky, když òákej voják nìco proved,

tak si ho postavil hapták a pustil se do nìho: ,Ty pacholku, jestli

se to bude ještì jednou opakovat, tak udìlám z tvý huby dùkladnì

naklepanou roštìnku, rozšlápnu tì na bramborovou kaši a pak ti

to dám sežrat. Poteèe z tebe kaldoun s rejží, budeš vypadat jako

prošpikovanej zajíc na pekáèi. Tak vidíš, že se musíš polepšit,

94

jestli nechceš, aby lidi mysleli, že jsem z tebe udìlal fašírovanou

peèeni se zelím.“

Další výklad a zajímavý rozhovor o používání jídelního lístku

pro vychování vojínù pøed válkou byl pøerušen velikým køikem

nahoøe, kde konèil slavnostní obìd.

Ze zmatené smìsi hlasù vynikal køik kadeta Bieglera: „Voják

má již v míru znát, èeho vyžaduje válka, a ve válce nezapomínat,

èemu se nauèil na cvièišti.“

Potom bylo slyšet supìní poruèíka Duba: „Prosím, aby bylo

konstatováno, že jsem již potøetí uražen!“

Nahoøe dìly se velké vìci.

Poruèík Dub, který choval známé záludné úmysly s kadetem

Bieglerem pøed tváøí batalionskomandanta, byl hned pøi vstupu

uvítán dùstojníky velkým øevem. Úèinkovala znamenitì na všechny

židovská koøalka.

Tak volali jeden pøes druhého, narážejíce na jezdecké umìní

poruèíka Duba: „Bez štolby to nejde! - Splašený mustang! - Jak

dlouho jsi se, kamaráde, pohyboval mezi kovboji na Západì?

Krasojezdec!“

Hejtman Ságner rychle do nìho vrazil odlivku prokleté koøalky

a uražený poruèík Dub zasedl za stùl. Pøistavil si starou rozbitou

židli k nadporuèíkovi Lukášovi, který ho uvítal pøátelskými slovy:

„Všechno jsme již snìdli, kamaráde.“

Smutná postava kadeta Bieglera byla jaksi pøehlédnuta, pøesto,

že kadet Biegler pøesnì dle pøedpisu hlásil se kolem stolu

hejtmanovi Ságnerovi služebnì a druhým dùstojníkùm, opakuje

kolikrát za sebou, aèkoliv ho všichni vidìli a znali: „Kadet Biegler

pøibyl do štábu bataliónu.“

Biegler vzal si plnou sklenici, usedl potom zcela skromnì

k oknu a èekal na vhodný okamžik, aby mohl hodit do povìtøí

nìkteré své znalosti z uèebnic.

Poruèík Dub, kterému ty hrozné pøiboudliny lezly do hlavy,

95

klepal prstem o stùl a zèistajasna obrátil se k hejtmanovi Ságnerovi:

„S okresním hejtmanem jsme vždy øíkávali: Patriotismus,

vìrnost k povinnosti, sebepøekonání, to jsou ty pravé zbranì ve

válce! Pøipomínám si to zejména dnes, když naše vojska v dohledné

dobì pøekroèí hranice.“

Až sem dodiktoval již nemocný Jaroslav Hašek Osudy dobrého

vojáka Švejka za svìtové války. Smrt ho 3. ledna 1923 umlèela

navždy a zabránila mu tak dokonèit jeden i nejslavnìjších

a nejètenìjších románù vzniklých po prvé svìtové válce.

96

JAK JSEM ILUSTROVAL ŠVEJKA

S Jaroslavem Haškem jsem se seznámil roku. 1907. Mìl jsem

i toho seznámení radost. Ale s výrazem Haška jsem vìru nebyl

spokojen. Pøedstavoval jsem si tehdy už známého autora fejetonù

docela jinak, ne tak mladého s tváøí témìø bezvýraznou, skoro

dìtskou. Marnì jsem hledal v jeho kulatém oblièeji obvyklé rysy

satirikù: dravèí nos, úzké rty a potmìšilé oèi. Hašek pùsobil spíše

dojmem synka z lepší rodiny, který si nerad zatìžuje hlavu

problémy. Tváø bezvousá, bezelstná, upøímné oèi, vše pøipomínalo

spíše naivního primána než geniálního satirika, ale to vše jen do

doby, dokud Hašek nepromluvil. Pak jsem hned poznal, že má

,,za ušima“. Bral jsem ho vždy tak, jak se obecnì jevil.

Velmi jsem trpìl jeho delší nepøítomností a jeho vtipù mi bylo

tøeba jako soli. Jen jednou jsem navštívil Haška v bytì jeho rodièù.

Pak už jen Hašek navštìvoval mne. Když jsem se v roce 1908

pøestìhoval do Dittrichovy ulice, stal se Hašek mým obèasným

podnájemníkem, dokud ho neodvedli k 91. budìjovickému pìšímu

pluku s papouškovì zelenými výložkami. Haškùv pobyt u mne byl

pøerušován z rùzných dùvodù. Jeho návraty jsem vždy radostnì

vítal a tìšil jsem se z jeho pobytu, dokud náhle nezmizel, bez udání

dùvodu. Podnájemníkem se stal proto, že nemìl kde spát. Hašek

byl tehdy nejpilnìjším pøispìvatelem Karikatur, jejichž

odpovìdným redaktorem jsem byl. Psal snadno a lehce. Na jeho

humoresky bylo opravdu možno si poèkat. A mohl psáti kdekoli,

a byl hluk sebevìtší. Nìkdy mìl motiv pøedem vymyšlený, ale

obyèejnì si jej vymýšlel, teprve když sedìl u stolu. Co bude psát,

tím si hlavu nikdy nelámal. Chvilku sedìl nehybnì, upíraje oèi

do èistého papíru, a potom zaèal psát. Psal rychle, bez dlouhých

intervalù, tím svým èitelným, úhledným rukopisem. Dával pøednost

vyplacení honoráøe v hotovosti, z ruky do ruky. Jaroslav Hašek

97

mìl dobré srdce. A kdo ho znal jen povrchnì, neuvìøí, že mìl

velmi rád pøírodu a že se jí èasto s potìšením toulal. Jeho

zamilovaným koníèkem bylo vaøení, které ovládal vskutku výbornì.

Tak jsme se mìli dobøe až do dne, kdy byl Hašek odveden k 91.

regimentu do Budìjovic.

Toho dne pøišel od odvodu v pravé rekrutské náladì a sotva

podìkoval na mùj pozdrav, když jsem mu otvíral. Potom kolem

mne odcházel nevšímavì do své ubikace a na mùj naléhavý dotaz,

jak to s ním u odvodu dopadlo, odpovìdìl mi koneènì s despektem,

že s každým umazaným civilistou nemluví, a zavøel se v kuchyni,

kde si poèal svým komicky nehudebním hlasem zpívat vojenské

písnì. Od té doby se mnou jednal jako s ménìcenným èlovìkem,

a ne jako se svým kvartýrským a brzy se také ode mne odstìhoval

a do svého odchodu k regimentu už u mne nebydlil.

Od roku 1915 jsem Haška nevidìl; až zase v roce 1921, kdy

mne po návratu z Ruska navštívil. Nepozoroval jsem na jeho

chování žádné významné zmìny. Mìl opìt dost humoru a zdálo

se mi, že je to starý kamarád Hašek, pøestože uplynulo šest let od

našeho rozchodu.

Jaroslav Hašek zaèal psát „Osudy dobrého vojáka Švejka“

už pøed svìtovou válkou. Otiskoval je v Karikaturách a Dobré

kopì a pozdìji s jinými povídkami knižnì v nakladatelství Hejdy

a Tuèka. V roce 1922 mne navštívil Hašek v mém bytì a žádal,

abych nakreslil obálku pro sešitové vydání „Osudù dobrého

vojáka Švejka za svìtové války“. Dal jsem se do práce. Figuru

Švejka jsem nevytvoøil podle urèité personifikované pøedstavy,

nýbrž podle pøedstavy J. Haška, jak ji líèil ve svém popisu.

Namaloval jsem postavu Švejka, jak si zapaluje fajfku uprostøed

letících kulí a granátù, vybuchujících šrapnelù. Dobromyslný

oblièej, klidný výraz, z nìhož je patrno, že má „za ušima“, ale

dle potøeby dovede dìlat hloupého. Tuto obálku jsem pøinesl ve

sjednaný den do vinárny U Mohelských. Haškovi a F. Sauerovi

99

se moc líbila. Hašek po delším uvažování mi slíbil honoráø 200

korun. F. Sauerovi se to zdálo málo a zvýšil na 5oo. Hašek po

delší pomlce ukonèil debatu o honoráøi rázným bouchnutím do

stolu a rozhodl, že dostanu 1000 korun. Místo penìz jsme však

museli oba zaplatit útratu. Obálka byla vytištìna a honoráø nikde.

Také jsem s ním moc nepoèítal. A když už jsem na nìj zapomnìl,

pøišel uèedník od F. Sauera, který mìl jakýsi obchod s prádlem,

a donesl mi pár kouskù spodního prádla a ponožky se vzkazem,

že pan šéf (F. Sauer) se dává porouèet a posílá honoráø za obálku,

že nemohl poslat døíve, ponìvadž dìlal „bankrot“.

V roce 1924, tedy už po Haškovì smrti, jsem jako

spolupracovník Èeského slova zaèal otiskovat na pokraèování

v nedìlní pøíloze Švejkovy osudy. Pro každé pokraèování jsem

nakreslil šest èerných kreseb a pod nì jsem si sám upravil struènì

Haškùv text. Celkem tìchto kreseb vyšlo asi 5oo. Dle vlastní

pøedstavy a dle líèení J. Haška vytvoøil jsem i ostatní hrdiny jeho

románu. Mohu øíci, že Švejk s mými ilustracemi uveøejnìný

v Èeském slovì se stal velmi populární a brzy potom došlo

k ilustrovanému knižnímu vydání v nakladatelství A. Synka.

Ilustrace byly pøevzaty z novinového vydání. Nebyl jsem však

s figurou Švejka docela spokojen. Zdokonaloval jsem ji a pøi tøetím

vydání dostala podobu, která je vžita dodnes.

Bylo mým dávným pøáním ilustrovat Osudy Švejka barevnì.

Byl jsem si vìdom, že nemohu zmìnit typy jednotlivých hrdinù

jednak protože už se vžily, a také proto, že jsem s jejich

zpodobnìním byl spokojen. A tak jsem je pro barevné vydání

ponechal a v mé pøedstavì vyhlížejí takto: nadporuèík Lukᚠ-

typický rakouský obrlajtnant, frajírek, dost shovívavý k Švejkovým

neplechám, který dìlal jen hrùzu, když již „toho bylo moc“.

Poruèík Dub - komisní, žijící v pøedstavì, že jedná s neposlušnými

studenty a nikoli s dospìlými lidmi, zlomyslný, kousavý, kariérista,

prchlivý. Paní Müllerová - už starší, suchá, Švejkovi donáší

100

nejnovìjší zprávy, ctí a váží si svého dobrodince, za kterého by

dala duši. Hostinský Palivec - samorostlý, obhroublý, ale ne zlý,

nemá v úctì monarchii a politiku v šenkovnì netrpí. Brettschneider

- typický špicl a udavaè, stále slídí po koøisti, provokatér, ale

smolaø. Baloun - jediný jeho ideál je dobré jídlo, nenasyta, který

se neleká ani tìlesného trestu za kus dobroty, tìlesnì silný, ale

povahou slaboch. Kurát Katz - katolický feldkurát, ale pùvodem

žid, velký mazavka a zhýralec. Úèetní šikovatel Vanìk - figura

vojskem opovrhovaná, na niž se skládaly písnièky s titulem zupák,

malý zlodìjíèek, myslící jen na sebe. Jednoroèní dobrovolník

Marek - obtloustlý, bodrý šprýmaø, neváží si pøedstavených

a vojnu tráví víc v base než u kumpanie a na cvièáku. Kadet

Biegler - pøihlouplý, ale šplhavec, dotírající na pøedstavené,

povýšený k podøízeným, zbabìlec. Ostatní postavy jsou typické

pro rakouský vojenský život.

Vìøím, že portréty všech hlavních pøedstavitelù jsem

namaloval dle pøedstavy, s jakou ji jistì psal Jaroslav Hašek.

Škoda, že pøítel Hašek se nedožil ilustrovaného Švejka, byl by mi

jistì nejlepším a neúprosným kritikem, a vìøím, že by byl s mými

ilustracemi spokojen. Splácím mu tímto velký dluh za jeho dnes

už svìtoznámý humoristický román.

Atheneum - literatura na webu

http://atheneum.zde.cz