Jaroslav Hašek

DOBRÝ VOJÁK ŠVEJK

V ZAJETÍ

Elektronické vydání pøipravila knihovna MAIN.

Do PDF pøevedla knihovna ATHENEUM

- 3 -

Tak daleko jsi to tedy dopracoval, mùj dobrý vojáku Švejku!

V Národní politice a jiných úøedních vìstnících objevilo se tvé

jméno spojené s nìkolika paragrafy trestního zákona. Všichni, kdož

tì znali, ètli s podivením:

„C. k. zemský jakožto trestní soud v Praze, oddìlení IV,

naøídil zabaviti jmìní Josefa Švejka, obuvníka, poslednì bytem

na Král. Vinohradech, pro zloèin zbìhnutí k nepøíteli, velezrády

a zloèin proti váleèné moci státu podle § 183-194, è. 1334, lit. c,

a § 327 vojenského trestního zákona.“

Jak ses dostal do styku s tìmi èíslicemi ty, jenž jsi pøece císaøi

pánu chtìl sloužit ‘do roztrhání tìla’?

I.

Dobrý voják Švejk trpìl revmatismem, a proto možno tuto

kapitolu nadepsat „Válka i revmatismus“. Když válka vypukla, nalezla

Švejka i s jeho slavnou minulostí na posteli. Ve skøíni visely staré

vojenské parádní kalhoty a jeho èepice s vyleštìným ‘Für Jüdische

Interesse’, kterou si soused vypùjèoval vždy na reduty a jiné maškarní

zábavy.

Vidíme tedy, že dobrý voják Švejk odložil již pøed èasem

uniformu a obsadil malý obuvnický krám na Vinohradech, kde žil v bázni

boží a kde mu pravidelnì jednou za rok otékaly nohy.

Všichni, kdož pøicházeli do jeho krámu, aby si tam dali podrazit

boty, museli si všimnouti strašnì køiklavého obrazu Františka Josefa,

visícího na stìnì právì naproti dveøím.

Tam tedy visel nejvyšší vojenský pán, pøihlouple se usmívající

na všechny Švejkovy zákazníky. Visel tam ten, pro kterého chtìl sloužit

Švejk až do roztrhání tìla, kvùli èemuž dostal se i pøed superarbitraèní

komisi, nebo vojenští páni nechápali, že nìkdo mùže mít zdravý rozum

a chtít tohleto udìlat pro císaøe pána.

V kanceláøi regimentu pod èíslem 16112 byl uschován akt

- 4 -

týkající se prùbìhu i výsledku superarbitraèního øízení s dobrým

vojákem Švejkem.

Jeho oddanost k císaøi pánu vylíèena tam byla jako tìžká

psychóza zcela dle slov pana štábního lékaøe, který, když došla øada

na Švejka, øekl šikovateli: „Zavolají sem toho blba.“

Marnì tvrdil dobrý voják Švejk, že z vojny nepùjde, že chce

sloužit dál. Objevili mu zvláštní výrùstek na spodní dutinì lebeèní kosti,

a když mu major z komise øekl: „Voni jsou kolosální idiot, voni by

chtìli nakonec do jenerálního štábu,“ tu opakoval vždy Švejk

dobromyslnì: „Když myslejí, pane major, že bych to tam vytrh.“

Za tento výrok dostal osm dní samovazby. Tøi dni mu tam

zapomnìli dát jíst, a když koneènì jeho lhùta vypršela, vedli ho do

plukovní kanceláøe, dali mu bílý lístek, že pro blbost propouští z vojny,

dva vojáci vedli ho pak zpìt nahoru, aby si vzal s sebou své vìci,

a opìt ho vyvádìli ven z kasáren.

U vrat hodil Švejk kuføík na zemí a zvolal: „Já z vojny nechci, já

chci sloužit císaøi pánu až do roztrhání tìla.“

Na tato vznešená slova odpovìdìli prùvodèí tím, že mu rýpli

pìstí pod žebra a za pøispìní nìkolika kasárenských povaleèù vytlaèili

ho z kasárenských vrat.

Byl na civilní dlažbì ulic. Je to možné, že již nikdy nebude na

kasárenském dvoøe naslouchat, až plechová hudba bude cvièit „Gott

erhalte“? Jest to možné, že již nikdy cvièišti mu šikovatel nerýpne

pìstí do bøicha a neøekne: „Koukej mnì do voèí, koukej mnì pøíjemnì

do voèi, nebo z tebe udìlám zadìlávané drštky, vopice!“ A je to možné,

že již nikdy mu neøekne nadporuèík Wagenknecht: „Sie böhmischer

Schweinshund, mit ihrer weissroten Meerschweinnase!“ Nevrátí se

již ty krásné èasy?

A dobrý voják Švejk odhodlanì obrátil své kroky k šedé,

zasmušilé kasárenské budovì, vystavìné císaøem Josefem II., který

se vysmíval, že kdysi chtìli lichtenštejnští dragouni národ spasit

katolicismem, a sám chtìl pomoci týchž dragounù udìlat èeský národ

- 5 -

šastným germanizací: na nádvoøí kasárenské budovy bìhávali èeští

vojáci ulici prutù a metel za to, že mluvívali èesky, a na nádvoøí týchž

kasáren nìmeètí kaprálové bezpoètukráte snažili se èeské palièaté

hlavy pohlavky obeznámit s nìkterými krásami nìmecké øeèi,

s ‘execírreglamá’, s ‘nieder, kehrt euch Trottl’ a podobnì.

A peèe k tomu dodával velký èernožlutý rakouský orel

rozpínající svá køídla nad vraty kasáren. Pod jeho plechovým ohonem

mìli vrabci svá hnízda.

Z tìchto kasáren roznášely se do svìta a pøicházely

k interpelacím ve snìmovnì mnohé pøípady týrání nováèkù.

Interpelace zapadly v kabinetu ministerstva vojenství a vrabci dál

zneèišovali zeï, takže to dìlalo dojem, že to dìlá èernožlutý rakouský

orel.

A dobrý voják Švejk odhodlanì se vracel pod tohoto orla.

Na vojnì se dlouho nevyjednává! Jenom ze slušnosti se ho

zeptali, co si pøeje v kasárnách civilista s bílým papírem, a když jim

øekl, že chce sloužit dál císaøi pánu až do roztrhání tìla, vynesli ho

opìt na ulici.

Jest zcela obyèejným zjevem, že policejní strážník bývá nablízku

kasáren. Dílem ze služební povinnosti, dílem též proto, že ho k tìm

místùm poutá minulost. Zde vštípeny mu byly povinnosti ke státu, zde

se nauèil mluvit lámanì nìmecky a zde cosi rakouského obestøelo

a povleklo místo fosforu jeho šedivou hmotu mozkovou.

„Já chci dál sloužit,“ køièel Švejk, když ho strážník zdvíhal za

límec ze zemì, „já chci dál sloužit císaøi pánu!“

„Èlovìèe, neøvìte, nebo vás zatknu,“ pouèoval ho strážník.

„Já chci . . .“

„Zdržte se všech projevù, ostatnì jakápak dlouhá tahanice, ve

jménu zákona vás zatýkám!“

Na strážnici rozlámal dobrý voják Švejk jednu židli, pryènu

v separaci, kam ho strèili, a pak ubíhaly již dny Švejkovy v klidu a tichu

ètyø holých stìn u zemského trestního soudu, kam byl dopraven pro

nìkolik deliktù.

- 6 -

Státní zastupitelství snažilo se ze Švejka udìlat politického

zloèince. Pøednì mu dokazovalo, že køièel nìco o císaøi pánu ve spojení

s všeobecnou brannou povinností („Já chci dál sloužit císaøi pánu“),

èímž zpùsobil shluknutí a shromáždìní lidu, kteréž mìlo vzápìtí

zakroèení policejní stráže. Výkøiky Švejkovy o císaøi pánu, tøebas by

obžalovaný se snažil dáti jim opaèný, seriózní význam, vyvolaly

všeobecný smích divákù, èímž Švejk spáchal zloèin proti veøejnému

pokoji a øádu. Státní zastupitelství mìlo za to, že Švejk èinil tak

zúmyslnì. „Že se pøitom vzepøel,“ stálo v obžalobì, „policejní stráži,

jest nabíledni, což zahrnuje v sobì zloèin veøejného násilí. Rozbité

zaøízení separace pak zloèin poškození cizího majetku,“ nebo erár si

cenil døevìnou pryènu na 240 korun, suma, za niž by mohl dát do

separace pomalu postel z mahagonového døeva.

Promluvili však soudní lékaøi, kteøí navázali na výrok vojenské

lékaøské komise, která propouštìla Švejka z vojenské služby. Celé

dvì hodiny se pøeli o to, zdali je Švejk blbý úplnì, nebo jen duševnì

zatížený, èi zdali je úplnì normální.

Dr. Slavík hájil názor, že èlovìk mùže náhle zblbnout a že není

pøitom vìdom svých èinù.

„To mohu øíci sám ze zkušenosti,“ pravil, „po své dlouholeté

soudní praxi.“

Pak pøinesli soudním lékaøùm od Brejšky snídani a lékaøi pøi

smažených kotletách se usnesli, že v pøípadì Švejkovì jde opravdu

o tìžký pøípad vleklé poruchy mysli.

Dr. Slavík chtìl ještì nìco øíci, pak si to ale rozmyslil a objednal

si ještì ètvrtku vína a podepsal též soudní nález lékaøský.

Z nálezu toho vyjímáme pouze sta, kde se mluví o císaøi pánu:

„Soudní lékaøi jsou toho mínìní, že obžalovaný Švejk, dávaje

rùznými výkøiky najevo, že chce císaøi pánu sloužit až do roztrhání

tìla, èinil tak z mdlého rozumu, nebo soudní lékaøi mají za to, že

normálnì duševnì vyvinutý èlovìk rád se zbaví toho, aby na vojnì

sloužil. Láska Švejova k císaøi pánu jest abnormální, vyplývající jedinì

- 7 -

z jeho nízké duševní úrovnì.“

Švejk byl propuštìn na svobodu. Sedával v malém výèepu

naproti kasárnám, odkud ho kdysi vyhnali. A pozdì noci vidìli opozdilí

chodci plížit se kolem kasáren tajemnou postavu, která s výkøikem:

„Já chci sloužit císaøi pánu až do roztrhání tìla“ dala se na útìk a zmizela

v temnu ulice.

To byl bývalý dobrý voják Švejk. Jednou v zimì našli ho

u kasáren k ránu ležet na chodníku. Vedle nìho ležela prázdná láhev

s etiketou Císaøùv èertùv likér a Švejk, leže na snìhu, neohroženì si

zpíval, což z dálky vypadalo jako volání o pomoc a chvílemi jako

váleèný øev Indiánù Sioux:

„Bylá bitvá bylá, tám u Solferiná,

teklo tam krvé moc, krvé pod koléna

a na fùry mása, vždy se tam sekála

osmnáctá chása, hop, hop, hop.

Osmnáctá cháso, neboj ty se nouze,

vždy za tébou vézou peníze na voze.

Peníze na voze a minហv koèáøe ...“

„Keréjpak regíment tohlecto dokáže,“ øval Švejk do ranního

ticha èinžákù, váleje se labužnicky ve snìhu na chodníku.

Od té doby datuje se jeho revmatismus.

Válka našla tedy Švejka na posteli po ètyøech letech civilního

života. V posledních letech Rakousko, stát politicky zajímavý a pøímo

zábavný, pomalu pøipravovalo svou záhubu. Rakousko nemìlo jiné

touhy než se stát zbyteèným. Rakouská ctižádost nedovedla si

pøedstavit svou roli jinak než jako opelichaná slepice, kterou honí

kuchaøka s nožem v ruce po dvoøe.

A dobrý voják Švejk má revmatismus. Rakousko vypovídá

válku, zapomínajíc, že s bajonety lze vše dìlat, jen ne se na nì posadit.

Ale Rakousko mìlo dobrého vojáka Švejka.

- 8 -

Když roznesly se zprávy o mobilizaci, mazal mu právì uèedník

Bohuslav nohy ichtyolovou mastí. Zatínaje zuby vrèel Švejk:

„Srbové, Srbové.“

Kveèeru pøišel na návštìvu jeho soused, deštnikáøský mistr

Bílek. „Už to mám,“ volal již ve dveøích, mávaje nìjakou listinou, „do

ètyøiadvaceti hodin mám být u regimentu. Zatracení lumpové.“

A Bílek se rozhovoøil jako tisíce a tisíce jiných. Císaøe pána

nazval starým partykou, šelmou, pro kterou je kulky škoda, a Švejk

cítil, jak pøi tom hluèném hovoru všechny nervy v palcích na nohou

mu bolestnì cukají, jak mu to kroutí nohy, a vzdychal: „Ježíšmarjá, co

to povídáš, mne to trhá, to je bolest. Když já mašíroval z Tridentu na

Vale di Calogno v ètyøiceti stupních vedra padesát kilometrù do výšky

pùltøetího tisíce metrù! - Císaø je pašák, ježíšmarjá, to mne to trhá, to

máš, jako kdybys mìl nohy ve žhavých kleštích.“

Ale Bílek vyložil dále svùj program: Císaø, starej Procházka, je

nièema, jestli tam v Sarajevu šlápli na krk následníku trùnu, proè tam

ostatnì lez, kvùli tomu jeho, Bílka, tahají pryè od ženy, dìtí a má støílet

do Srbù. Co by støílel, kvùli komu, proè a zaè? Srbové mu nic neudìlali.

Copak je nìjaký kamarád žvanila Viléma? Nakonec by mu snad ten

starý lotr rozkazoval, aby støílel do vlastního táty.

Švejk ho neposlouchal, nebo revmatické bolesti probíhaly mu

tìlem. Revma zatlaèilo úplnì do pozadí císaøe pána a na okamžik

vyhladilo jeho loajální uvìdomìní. A nìkde daleko visel nad

Rakouskem nový Králové Hradec.

Druhý den, døíve ještì než dr. Groš mohl u místodržitele za svou

osobu tlumoèit zbabìle loajální pocity pøi vypovìzení války, dobrý

voják Švejk za velkého sbìhu lidu uspoøádal po pražských ulicích

jiný loajální projev.

Ve vozíku, kterým vozí ošetøovatelé nemocných lidi stižené

vysycháním míchy, vypùjèeném od Stoupy, dal se vozit, v každé ruce

berlu, ulicemi královského mìsta uèedníkem Bohuslavem, vykøikuje

do rozrušeného okolí: „Na Bìlehrad, na Bìlehrad!“

Lidé se smáli, pøidávali se k zástupu a u Muzea dostal nìjaký

- 9 -

žid, který zvolal „Heil!“, první ránu. Na rohu Krakovské ulice dav

zmlátil tøi buršáky a prùvod za zpìvu „Nemelem, nemelem“ dostal se

až k Vodièkovì ulici, kde dobrý voják Švejk vztyèuje se bolestí ve

vozíku a rozmachuje kolem berlemi, zvolal: „Ještì jednou na Bìlehrad,

na Bìlehrad!“ A vtom již do toho vrazila policie pìší i jízdní.

Za pìt minut nato Švejk, sedì na vozíku, byl s uèedníkem

jediným civilistou mezi moøem policejních uniforem. Právì se setkal

u jeho vozíèku policejní komisaø Klima s inspektorem jízdní policie

Klausem. „Dobrý lov,“ pozdravil Klima. „Dobrý lov,“ odpovìdìl Klaus.

„Lezte ven,“ porouèel nìjaký jiný vousatý policejní inspektor

Švejkovi.

„Nemohu, mám revma, já jsem pøece . . .“

„Držte hubu,“ øekl k nìmu komisaø Klima, „my tomu rozumíme,

vytáhnìte ho z vozíku!“

Ètyøi strážníci se vrhli na Švejka, zatímco šest jízdních a dvanáct

pìších vleklo do Vodièkovy ulice uèedníka Bohuslava, který øval na

celé kolo: „Pane mistr, pane mistr, já jdu s tìma pány!“

Ètyøi strážníci s neobyèejnou úøední horlivostí snažili se zatím

postavit revmatika Švejka na nohy. Švejk zatínal bolestí zuby: „Nemohu

. . .“

„Naložté toho simulanta do vozíku,“ znìl nový rozkaz, který

byl bleskurychle vykonán, pøièemž praskl Švejkovi vzadu kabát

i podšívka vesty a roztrhl se límec, který zùstal v ruce jednomu

strážníkovi.

Dva strážníci vzadu tlaèili vozík se vzácnou koøistí, asi dvacet

jich šlo po stranì a po obou stranách zachmuøenì jeli v poètu osmi

jízdní vítìzové.

Kohoutí péra jim vlála, konì ržáli, celý prùvod táhl na policejní

øeditelství a dobrý voják Švejk se poèal dobromyslnì usmívat. Cítil,

že jeho nohy stávají se jaksi volnìjšími. Mohl bez bolesti pohybovat

prsty v botì a Švejk stál pøed velkou záhadou. Jeho revmatismus

pomalu mizel a mizel, èím více se blížili policejnímu øeditelství. Tváøí

v tváø celému policejnímu systému revmatismus se ztrácel, a když za

- 10 -

Švejkem zapadla vrata øeditelství v Bartolomìjské ulici, dobrý voják

Švejk snažil se vyskoèit z vozíku. Bylo to považováno za nový projev.

„Odneste ho nahoru,“ poruèil komisaø Klima a za chvíli Švejk

octl se ve vyšetøovacím oddìlení státní policie pražské.

Tak skonèila jeho manifestace.

II.

Vypuknutí války znamenalo pro státní policii nìco, èím opìt

ožily sínì policejního øeditelství. Každou chvíli nìkoho pøivádìli

a posazovali do separace. Na dvoøe, kterému vévodí stará vìž

s policejním muzeem, procházeli se lidé, kteøí ještì vèera klidnì usínali

a na samém poèátku této velké doby pøemýšleli ve svých

domácnostech, co zítra bude k obìdu. V noci pro nì pøišli a jídelní

lístek byl rozluštìn. Mìli praženku s jedním zoufale na špínì plovoucím

lojovým škvarkem ve špinavém plechovém kotlíku. Nyní je vyhánìli

na dvùr, na který ústila zamøížovaná okna jejich nových pøíbytkù, aby

vytrávili a dostali chu nikoliv jen na polévku, nýbrž i na pokání.

Když si šli redaktoøi pražských deníkù pro zprávy o zlámaných

nohách, pøejetých psech a vyloupených pùdách na policejní øeditelství,

museli jít podél oken, jimiž bylo vidìt na skupinu vìzòù, procházejících

se zasmušile po dvoøe.

To mìlo být jakousi denní prùpravou z poèátku války pro èeské

novináøe.

Pozdìji mnozí z nich též tak s hlavou svìšenou chodili po tomto

dvoøe a odpoèítávali krok a mnoho z nich se také dívalo zamøížovanými

okny policejního øeditelství.

Švejk se ocitl na špinavém slamníku v podivné pestré

spoleènosti. Nìjaký starý hostinský vykládal právì, že když vypukla

válka, pøišel k nìmu host, poruèil si sklenici piva a spustil pianolu, aby

hrála „Hej, Slované“. Pak pøišel policejní strážník, chvíli poslouchal,

odešel, host také odešel a ráno pøišli si pro nìho do hostince

- 11 -

detektivové. Zavøeli také jeho èíšnici, která nebyla onoho dne právì

ve službì, ale to nevadí. Nyní každý den ji potkává, když se obì

zatèená pohlaví støídají v procházce po dvoøe. Køièí na nìho: „Vy starý

kocoure“ a dává si na jeho úèet donášet obìdy z hostince.

Na slamníku naproti sedìl hubený vytáhlý mladík s èernou

kravatou a dlouhými vlasy. To byl vyložený optimista. Mluvil stále cosi

o svobodì a podle øeèi se zdálo, že oèekával, že mu strážník na chodbì

každou chvíli musí pøinést cigarety za poslední korunu, kterou mu

odevzdal vèera ráno, aby koupil športky.

Velmi zamyšlenì se tváøil pán v prostøedních letech, velmi slušnì

odìný, který se vèera dostal do chumlu pøed Prager Tagblattem

v Panské ulici. Nìkdo ho zatkl, radu od místodržitelství, omdlel jim

rozèilením, dopravili ho na policejní øeditelství v truhle a pak našli

u nìho v kapse nìjaké kamení. Ještì ho nevyslechli. Domnívají se, že

chtìl vytlouci Prager Tagblatt, on, místodržitelský rada, který neète

kromì úøedního deníèku jiných novin než Prager Tagblatt, za manželku

má Nìmkyni a ...

Švejk slyšel ještì nìjaké nadávky a nìjaký drobný èlovíèek

vyskoèil na kavalec a køièel ze zamøížovaného okna: „Vrahové!“

„Opravdu, pánové,“ ozval se ošumìlý èlovìk u dveøí, „já

øeknìme jsem zlodìj, mne chytili v bytì kupce Horníèka, nu chytili

mne, v kapse kupcovy peníze, v druhé kapse paklíèe, byt pøeházený,

propad jsem, páni, to je venkoncem spravedlivé. Ale vás, mùj bože,

proè vás?“

Mladík s èernou kravatou poèal mluvit opìt o svobodì, klepal

na dveøe separace a tváøil se vùbec lehkomyslnì. Mìl za sebou pestrou

minulost, byl zapleten též kdysi do antimilitaristického procesu, napsal

pøed èasem do Mladých proudù dva fejetony proti vídeòské vládì

a jejímu vykoøisování èeských duší. To bylo zkonfiskováno.

Láska k národu byla vždy v oèích rakouských úøadù pøitìžující

okolností, zloèinem, a nyní s válkou pøišla chvíle, kdy Rakousko vrhalo

uražené a ponížené za møíže. To se stalo i mladíkovi s èernou kravatou.

Byli tu namaèkáni druh na druhu. Tvoøili skupiny a v jedné

- 12 -

hovoøil mladý suplující profesor z Vinohrad, zatèený vèera, ponìvadž

v kavárnì zvolal „A žije Srbsko!“

Nemluvil o politice, nebo zdálo se mu to urážkou zde møížemi.

Vykládal nìjakou anekdotu ze žákovského zákulisí gymnázia.

Švejk za tìchto nìkolik okamžikù nezpozoroval mezi všemi lidmi

zde ani sebemenšího pøíznaku lítosti, ani sebemenší stopy, že by nìkoho

tísnily vzpomínky na ‘zloèiny’, z kterých je policie obviòovala.

Mladý úøedník od berního øeditelství hlasitì se smál. Byl zatèen

pøedvèírem u nìmeckého konzulátu na Havlíèkovi námìstí, že se smál.

Není-liž to také k smíchu a nestojí-li to za poznámku pøed celým davem,

srovnat manifesty pøed nìmeckým konzulátem, uspoøádanou nìmecký

studenty, židovskými pøíruèími a nìkolika babami z ‘lehrerinnenvereinu’

na námìstí, které nese hrdì jméno Karla Havlíèka? Nìmecký

konzulát! Ta nejsprostší urážka Havlíèkovì památce! Tøeba to jen

srovnat s jeho „Hoj, vy Nìmci chámi, nehrajeme s vámi, co jste si

tam nadrobili, sežerte si sami“.

Mladý úøedník byl v dobré náladì, jako by byl rád, že je vytržen

ze šablonovosti kanceláøského živoøení.

Ze sousedních separací bylo slyšet zpìv. Bylo to jako v dobách

politického kvašení, v dobách Omladiny. A na radnici primátor Groš,

nejvìtší ostuda Prahy za tøi sta let, kdy Praha úpìla pod panstvím

Habsburkù, ve zvláštním zasedání, zapomenuv, že radnicí táhnou

vzpomínky z èeské historie, které dokazují pravý opak toho, než co

žvaní, promlouvá o císaøi pánu jako o vlastním pøíteli Polákù.

A v tu dobu vlaky odvážely již rezervisty na srbské bojištì.

Èeští rezervisti jeli proti Srbùm, ale na vagóny, které je odvážely, napsali

„Sláva Srbùm!“

A poznovu to burácelo nádvoøím policejního øeditelství refrénem

„A bourali vesele to Rakousko zpuchøelé!“ Zelené vozy s poetickým

jménem zelený anton vyjíždìly každou chvíli ze dvora a odvážely ženy

i muže k vojenskému soudu na Hradèany.

Švejk zakryl si tváø, dal se do pláèe a zvolal jako filozof Chatrian:

„A já to s nimi tak dobøe myslil, a oni mne bijí, utrhají mi a podezøívají

- 13 -

mé ryzí úmysly. Ani nevíte, jak mne to bolí; nechte mne, a se v tichu

vypláèi, slzy dokazují, jak jsem dobrým. Myslím na nešastníky, kteøí

mne pronásledují.“

„To je hezké,“ ozval se mladík s èernou kravatou, „my dostaneme

od nich bití, a vy je ještì litujete.“

Švejk jim vyložil svùj pøípad a svou vojenskou slávu. Vysvìtlil

jim, jak chtìl sloužiti císaøi pánu do roztrhání tìla a jak ho vojenské

úøady uznaly za blba.

Omylem zatèený místodržitelský rada poznamenal, že proroka

Jeremiáše øezali pilou. Pak zavolali místodržitelského radu k výslechu

a za pùl hodiny pøišel strážník a doruèil do separace od

místodržitelského rady Švejkovi krabièku se sto memfiskami. Na

krabièce bylo napsáno: „Auf freien Fuss gesetzt.“ (Propuštìn na

svobodu.)

Memfisky dodaly Švejkovi opìt ducha. Rozdìlil se o nì se

zatèenými, jen mladík s èernou vázankou nepøijal ani jedné cigarety.

„Beztoho byl to zrádce,“ odùvodòoval své chování, „pak èekám,

že mnì pøinesou za mé peníze športky.“ Pozdì veèer odvedli Švejka

k výslechu, nebo jeho pøípad byl kromobyèejné dùležitosti.

Po jeho odchodu všichni v separaci souhlasili, že to s ním

dopadne špatnì.

III.

Švejka vedli k výslechu do oddìlení státní policie pøímo

k policejnímu komisaøi Klímovi a Slavíèkovi. Tito dva pøedstavitelé

aparátu státní policie od vypuknutí války až po objevení Švejka

v kanceláøi vyšetøili nìkolik set pøípadù udání, provedli spoustu

domovních prohlídek a odvádìli muže od teplých veèeøí do

Bartolomìjské ulice. Jest zajímavé, proè department pražské státní

policie právì se usadil v ulici pøipomínající svým jménem

bartolomìjskou noc.

Nad stolem komisaøe Klímy jako náhodou visel obraz

- 14 -

rakouského ministra Beusta, který kdysi øekl: „Man muss die

Tschechen an die Wand drücken.“ A Chum, Klima a Slavíèek, tento

nièemný triumvirát nad stovìžatou Prahou, tato nìmecko-køižácká

hegemonie nad Èechy v rakouské policejní uniformì, øídili se podle

slov nebožtíka Beusta. Tlaèili Èechy ke zdi o pøítrž.

Policejnímu aparátu v Praze dána vídeòskou vládou prostì carte

blanche: „Dìlej, co chceš a co se ti líbí, jenom Èechy zniè!“

Zde provádìli tito nièemové výslechy, vidìli slzy žen, jichž muže

hnalo Rakousko na jatky a které pronesly pøitom svá mínìní, slyšeli tu

mínìní lidí prostých i inteligentù, poznali, jak se èeský èlovìk dívá na

celou válku. Zde to stálo v hromadách protokolù, které se kupily všude

a ve velkých balících odvážely k vojenskému soudu na Hradèany.

Místnost byla prosycena proklínáním, urážkami a násilím. A oba

komisaøi, Klíma i Slavíèek, byli pøitom usmìvaví, mnuli si ruce, mluvili

ironicky a na bodrém jich vzezøení bylo vidìt, že jim muèení národa

jde k duhu. Kdo je vidìl ponejprv, na toho dìlali dojem dobráckého

m욝áka z nìjaké veselohry, který nápadnìji nezasahuje v dìj.

Pøi domovních prohlídkách, zatímco komisaø Klíma zatýkal pana

manžela, bavil se komisaø Slavíèek s manželkou zatèeného o obrazech,

které visely na stìnì a které nadzvedal, prohlížel noty na pianì

a s roztomilou nenuceností starého domácího pøítele odkrýval pokrývky

na manželských postelích a šáral se usmìvavì v toaletních stolcích

provázeje své poèínání rùznými žertíky.

Tato umìlá vlídnost rázem z nich spadla, když byli doma na

Bartolomìjské ulici. Jich úøadovny byly benátskými muèírnami

s odleskem inkvizièního tribunálu staré Sevilly. Zde se již nemluvilo

v rukavièkách, zde nejjemnìjším slovem bylo „Držte hubu!“

Jako by se to právì zde ještì poznovu muselo každému uvádìt,

když celý národ po celých tøi sta let takovým heslem oèkovali z Vídnì.

Je pøirozené, že všichni, kteøí sem byli pøivedeni, chtìli nìco

øíci. Švejk mìl také podobnou náladu, když stál mezi dvìma strážníky

tváøí v tváø velkým inkvizitorùm Klímovi i Slavíèkovi.

„Držte hubu!“ øekl komisaø Klíma a odnìkud z rohu kanceláøe

- 15 -

jako ozvìnou se ozvalo: „Držte hubu!“

„Držte hubu!“ øekli také oba policejní strážníci tiše.

Švejkovy dobrácké oèi upøely se tak nevinnì na komisaøe Klímu,

že poèal zuøivì listovat v kupì papíru na stole.

„Vy jste Josef Švejk, obuvník z Královských Vinohradù?“

Jakýsi nebeský klid rozhostil se na Švejkovì tváøí. To známé

z vojny „Držte hubu“ uvedlo ho daleko do minulých èasù. Pøiložil ruku

k hlavì, jako když vzdává èest, a jeho nevinné modré oèi ...

„Vy nejste blbec,“ ozval se po chvíli opìt komisaø Klíma,

šermuje nìjakou listinou, „vy jste vyložený darebák, lump, lotr. Vás

nejlépe zastøelit, vy velezrádce. Kde je to vaše revma? Vy jste zpùsobil

sbìh lidu, vy jste štval pøímo i nepøímo proti vojenské akci. Dal jste se

vozit na vozíku jako mrzák po ulicích a køièel jste ‘Na Bìlehrad, na

Bìlehrad!’ Tím mrzákem mìlo být v oèích shluklého davu Rakousko.“

„Podívejte se na tyto výpovìdi svìdkù,“ mluvil dál, „zde vidíte

napøíklad výpovìï vrchního inspektora jízdní policejní stráže Klause,

který ve vašem excesu vidìl potupnou alegorii rakouského mocnáøství.

Držte hubu, my víme, co jste si myslil.“

Švejkovy modré oèi dobrácky se vpily do tváøe komisaøe Klímy.

„Poslušnì hlásím,“ øekla stará vojna, „že jsem si myslil ...“

„Jen se nestyïte,“ ozval se komisaø Slavíèek, „a nedívejte se

na nás tak pitomì, øeknìte to pøímo: Já jsem si myslil; že mnì ta legrace

projde. Ale to jste se strašnì mýlil, na to jsou vojenské soudy. Vy jste

se vzbouøil. Teï je válka. Vy jste na to èekal.“

„Poslušnì hlásím,“ ozval se Švejk, „že jsem neèekal na válku,

já mám revma, ale chci sloužit císaøi pánu do roztrhání tìla.“

Opìt padla ta vznešená vìta, bohužel takový projev ve válce je

ošemetná vìc, nebo v tìch dobách je na policii tolik práce, že se

velmi snadno mùže v tom spìchu stát omyl a v protokole se taková

slova „císaø pán“ a „roztrhání“ pøehodí. Tak se stalo v tomto pøípadì.

Je to prostý, lehce vysvìtlitelný omyl. Úøady poèítaly s možností

takového neštìstí, a proto ve spisech, provázejících Švejka

k vojenskému soudu na Hradèany, stálo mezi jiným: „Švejk pøi

- 16 -

výslechu mezi jiným se vyjádøil, že aèkoliv jeho tìlo je stiženo

revmatismem, než by sloužil císaø pánu, že ho radìji roztrhá.“

Jak øíkám, jest to pouhý omyl vzniklý z pøepracovanosti

úøednictva, dbalého svých povinností k státu, které snažil se podati

tìmi slovy vìrný obraz smýšlení èeského lidu.

(Bude-li to nìkoho zajímat, poznamenávám, že Klíma i Slavíèek

bydlí naproti Riegrovým sadùm a že mají vyhlídku na dva jasany

v parku. Jsou to zdravé stromy se silným vìtvemi. Komisaø Klima má

kolem krku 40 cm, komisa Slavíèek 42 cm.)

IV.

Snad každý ví, že Havlíèkova charakteristika vojenských soudù

zaèíná slovy: „Vojenský soud, to je samec.“ Na 20 000 obìtí tohoto

soudu v èeských zemích od poèátku války mohlo by klidnì podepsat

Havlíèkùv výrok. Poèítáme-li prùmìrem pìt let žaláøe na jednotlivce,

dìlá to pìknou sumu 100 000 rokù vìzení pro èeský národ. Toho

zde ještì nebylo. Kde z rodiny pøímo nìkoho nehnali na bodáky a do

deštì granátù, posadili ho do chládku. I rakouské vojenské soudy

tohle vše odùvodòovaly mimoøádnými pomìry a kolem každého

èeského obèana upevnily minovou sí vojenských èlánkù

(Kriegsartikel). Nejzábavnìjší z nich byly èlánek 14 a 15 o velezradì

a urážce Velièenstva.

Pokud se pamatuji, provinil se proti ním napøíklad mezi jinými

hluchonìmý zahradník z malostranského ústavu hluchonìmých,

obžalovaný, že v kostele u sv. Tomáše ostentativnì nezpíval císaøskou

hymnu a dìlal poznámky.

V ostatních devatenácti èláncích visel nad èeským èlovìkem

neustále Damoklùv meè. Èlovìk pøišel z venkova do Prahy, najal si

v hotelu byt, mluvil ze spaní a mìl strach, jestli ve spaní nespáchal

rušení veøejného pokoje a øádu. Šel si koupit noviny a zastavil se pøed

vyvìšenými telegramy v redakci, zasílanými c. a k. korespondenèní

kanceláøí. Pøitoèí se k nìmu nìjaký èlovíèek a øekne: „Jak to jde.“

- 17 -

Dostane odpovìï, a už se šlo Ferdinandovou tøídou na policejní

øeditelství a odtud na Hradèany. Byl-li pøi tom sbìh lidu, byl na to

vojenský èlánek o pozdvižení a vzbouøení.

Nikdo nebyl jist, že neuvidí to lidumilné zaøízení. V kavárnách,

trafikách, restauracích, v obchodech vždy se vyskytl nìjaký nìmecký

žid nebo židovka èi jiný loajální denunciant.

Pošlou služku k hokynáøce, a ona se nevrací. Ubohá Máry je

zatím již u vojenského soudu.

Prùbìh vojenského líèení býval tento: Obžalovaného nebo

obžalovanou pøivedli pod bajonety k výslechu pøe auditora. Pak zavolali

svìdky. Vypovídal-li nìjaký svìdek pøíznivì pro obžalovaného, byl

obyèejnì také zavøen. Byli-li všichni svìdkové zavøeni a tak pøedbìžné

vyšetøování skonèeno, sešel se z rozkazu velitele soud. Jeden auditor,

jeden voják obecný, jeden svobodník, jeden desátník, jeden šikovatel,

jeden nadporuèík, jeden setník, jeden štábní dùstojník.

Nejsmutnìjší úlohu u takového vojenského soudu hrál vždy

takzvaný voják obecný. Ten vìdìl, že musí hlasoval pro vinu. Vojna

je vojna, a když skládal soudní pøísahu s ostatními, že chce jenom

podle práva a nejlepšího svìdomí soudit, vidìl pøed sebou ‘špangle’.

Svobodník, nejnešastnìjší šarže na vojnì, kromì svého jména

nemìl nic svobodného na sobì, natož aby hlasoval proti uznání viny.

Desátníci pak dìlají vždy, co dìlá šikovatel, a šikovatel vidìl

v každém obžalovaném civilistovi lumpa. Poruèík nebo nadporuèík

nemohl pøece nikdy øíci, když vidìl ‘diese verfluchte tschechische

Bande’: „Nikoliv, není vinen.“ Stejnì soudili setník a štábní dùstojník,

nebo pøišel èas, kdy èeský národ bylo možno tak krásnì a hladce

pøivést na šibenici a do žaláøe. Každému soudci pøísluší právo

k otázkám. Nikdo se pøitom na nic neptá obžalovaného. Otázky kladou

se jen auditorovi, který objasòuje velmi srozumitelnì, že obžalovaný

je nejvìtší lotr na svìtì, že byl v Sokole, že èetl Samostatnost apod.

Auditor dává své pouèující zdání (volens informativum), kde jasnì líèí

a shrnuje povahu èinu a uvádí všechny pøitìžující okolností, napøíklad

- 18 -

že obžalovaný býval kdysi menšinovým pracovníkem, a vùbec vše,

proè jemu zdá se být obžalovaný vinným. Nakonec auditor vyøkne,

jaký trest má obžalovaného stihnout.

Po skonèené rozpravì pøikroèí se k hlasování o vinì, a to sbírají

se hlasy od nejnižší šarže až k pøedsedovi, kterému pøíslušejí dva,

a koneènì auditorovi jeden hlas.

Obžalovaný bývá tedy vždy odsouzen všemi devíti hlasy. To je

první základní pravidlo vojenských soudù. A to je ta pravá vojenská

disciplína: každý ze soudcù napíše do zápisníku odpovìï na otázku,

je-li obžalovaný vinen, „Ja“.

Aby pak pøece jen nemohla snad náhodou být porušena

vojenská disciplína, když soudili Èecha vojenským soudem, od

prostého vojáka až po štábního dùstojníka pravidelnì soudci byli

Nìmci.

Bylo to zcela jasné, tak asi, jako kdyby sbor psù rozhodoval

o osudu nìjakého uštvaného kocoura.

Celé øízení vojenských soudù v Rakousku bylo pokud možno

krátké a úseèné.

Ve sta pøípadech mohl si obžalovaný ještì pøeèíst, že ho budou

dvì setniny provázet na popravištì.

Byl-li èeský èlovìk úplnì nevinen, bylo to jen polehèující

okolností. Jeho národnost pøedpokládala urèitou vinu; a tak dostal

v nejlepším pøípadì osmnáct mìsícù, jako celá øada tìch starých

èeských matièek, jichž syny Rakousko ubíjelo. Jich nevinný egoismus,

který vyjádøily èasto vìtami, v nichž úøady vidìly porušení hrozných

paragrafù, provázen byl úsmìšky pánù auditorù.

Pod tíhou životních starostí do zemì sehnuté ženy byly stejnì

obìtí rakouské vyhlazovací politiky, jako byli obìti mladí lidé, jež

zachvátil duch protestu v prostøedí prosyceném slzami.

Líèení pøed vojenskými soudy bylo zvláštním divadlem. Knihaøi

ze Smíchova, který byl postaven pøed vojenský soud proto, že

v restauraci U andìla nalepil plakát Uète se rusky, øekl auditor: „Dostal

- 19 -

jste deset let tìžkého žaláøe, abyste se mohl v klidu nauèiti rusky.“

Veselý auditor, který v nìmeckém kasínì bavil vždy celou

spoleènost, vypravoval, jak dnes èeské èarodìjnici dali pìt let.

A pøed tohoto veselého auditora pøišel Švejk k výslechu. Jak

tu stál, po obou stranách vojáka s bajonetem, jeho milé dobré oèi

bloudily po celé místnosti a zdály se burcovati svìdomí celého okolí.

Auditora, akta, skøíò v rohu i provázející ho vojáky.

Byl v stavu jakési exaltace muèednictví, dobráckého,

spokojeného muèednictví. Jeho zraky zdály se blouditi nìkde daleko,

až tam k neznámým mystickým svìtùm.

Nebeský klid rozhostil se po jeho tváøi a v duši mu bylo tak,

jako by mu øekl ještì v dobách jeho vojny nebožtík hejtman Kábr:

„Voni nebreèejí, voni se nerouhají vìèné spravedlnosti, jestli jsou

nevinnej, tak se to ukáže, prozatím mají pìt dní ‘fršerft’, aby vìdìli,

Švejk, že jich chápu a že nejsem žádnej lidožrout.“

Auditor, dívaje se na Švejka, usmíval se a kroutil si cigaretu.

Švejkovi bylo tak nìjak mile. Zdálo se mu, že jeho v muèednictví

skonèí se co nejdøív a že zde uznají jeho jednání správným a manifestaci

nejlepším èinem.

„Tak vy jste ten revmatik?“ øekl auditor, stále se usmívaje.

„Ano, k službám,“ odpovìdìl Švejk, „já jsem ten revmatik.“

A usmál se také.

„Tak, tak,“ poznamenal veselý auditor, „vy jste tedy provedl

švandu na Václavském námìstí. Byla to legrace, co øíkáte, Švejku?“

A opìt se tak mile usmál, až Švejk zazáøil a pln duševního uspokojení,

vzpomínaje, jak ho odváželi na vozíku a co z toho vzešlo, odpovìdìl:

„Ano, k službám, byla to legrace.“

Auditor poèal psát, a usmívaje se obèas, otoèil se na Švejka:

„Tedy to byla švanda?“

„Ano, švanda, poslušnì prosím, švanda to byla.“

„Tak to podepište.“

Švejk vzal pero a podepsal „Josef Švejk“, dávaje si záležet na

každém tahu.

- 20 -

„Mùžete jít.“

Švejk se obrátil ve dveøích. Veselý auditor opìt si kroutil cigaretu

a Švejk se ozval: „Jen bych prosil, pane lajtnant, aby se to brzo

skonèilo.“

Bylo mu lehce u srdce, a když se ho ptali spolubydlící v jeho

cele, jak to dopadlo, øekl: „Jak to mohlo dopadnout? Všechno je

v úplném poøádku, pan lajtnant je náramnì hodný èlovìk.“

„Hodný èlovìk,“ øekl jeden z nich s úsmìvem. A Švejk

dobromyslnì opakoval usmìvavì po nìm: „Dobrý èlovìk, velmi dobrý

èlovìk.“

Nìkdo u okna škrábal kouskem skla na špinavou omítku

šibenici a pod to svá zaèáteèní písmena M. Z.

Švejk byl v dobré náladì, smál se i tomu a vše mu pøipadalo

tak bezstarostným, spokojeným, nebýt jen toho neustálého procházení

tìžkých krokù po chodbì a úseèného volání šarží, když se mìnila

strហna chodbì. Švejk usnul klidným spánkem. Ráno ho probudil

velký køik ze všech oken kolem velkého dvora. To vìzòové zpìvem

a hulákáním vítali nový den útrap. Z jednoho okna v druhém poschodí

slyšel hlas svého uèedníka Bohuslava, který volal: „Pane mistr, pane

mistr, už jsem zde taky. Já jdu svìdèit.“

„Dobrýtro, Bohuslave,“ volal nahoru Švejk.

To se opakovalo po celý týden. Švejk sedával na pryènì,

s patrnou chutí jedl z kotlíku špinavou polévku a jakýsi divný chléb.

Nebylo-li mu døíve jasno, jestli pøece jen nìco nespáchal, od onìch

chvil, kdy byl vyslechnut auditorem a vidìl jeho úsmìv, byla úplnì

jasnou nejen jeho úplná nevina, ale i to, jak to dopadne.

V duchu opustil hradèanský vojenský soud a mysl jeho zaletìla

na Vinohrady do malého krámku, svezla se po obraze Františka Josefa

a vyhledala pod starou postelí dvì morèata. Švejk k smrti rád pìstoval

morèata. A jich osud byl také jedinou chmurou zde.

Vidìl je, bílé, èerné a žluté, natažené s malým praseèím

rypáèkem vzhùru k slamníku. A to bylo vše, co zde Švejkovi hýbalo

myslí. Jeho úplná nevina, pøesvìdèení o dobrém výsledku pøe a smrt

- 21 -

opuštìných morèat.

Byl tam také vdovec, který, když šel jednou do práce: a potkal

transport záložníkù a vidìl plaèící ženy doprovázející své muže na

poslední cestì, vzpomnìl si; že mìl také ženu, která ho tolik milovala,

a bylo mu tìch žen náhle líto, tak líto, že vykøikl: „Zahoïte to!“ V tom

okamžiku zdálo se mu to být tak strašnì jednoduchým. Vojáci zahodí

ruènice, bajonety a bude po válce. Ženy pøestanou plakat ... A ten

èlovìk mìl doma dvì holèièky.

Sedával se Švejkem a oba hovoøili. Švejk o morèatech

a vdovec o svých dìtech. Kdo jim dá teï jíst? A takových lidských

morèat bylo v Èechách tisíce a jakási železná pìst drtila jejich hlavièky.

V.

Mezitím co byl Švejk zavøen, ruská vojska zabrala Lvov, oblehla

Pøemyšl, dole v Srbsku stálo to také velmi špatnì s rakouskou

armádou, lidé v Praze byli veselí a na Moravì dìlali již pøípravy k peèení

koláèù, až pøijdou kozáci.

Vojenský soud nestaèil odsuzovat tucty a tucty obèanù a se

Švejkovou vìcí šlo to pomalu kupøedu.

Švejk byl úplnì klidný. Každého rána vstal a první jeho slovo

bylo, že se ptal otvorem ve dveøích vojáka na stráži, kdy už ho pustí.

Obyèejnì slyšel: „Halten sie kusch.“ Zvykl si na to jako na nìco

nutného, co se rozumí samo sebou, a vraceje se ode dveøí s vyjasnìnou

tváøí, velmi výraznì øekl vždy: „Jsem naprosto nevinný.“ Tak to øekl

vznešenì, pateticky, cítì lahodnost slova „nevinný“.

Koneènì pøišel jeho den. Vedli ho dolù, kde sedìlo osm èlenù

vojenského soudu. Auditor a šarže až po štábního dùstojníka. Když

Švejka pøivedli, cítil se úplnì bezpeèným. S jakousi vdìèností podíval

se na soudní sbor a velmi pøíjemnì na nìho pùsobila otázka auditorova,

zdali nic nenamítá proti sestavení soudu.

Švejk, jaksi roznìžnìn, øekl tklivì: „Chraò bùh, poslušnì prosím,

jak bych mohl nìco namítat.“

Zapsali, že nenamítá, a auditor poruèil, aby ho odvedli na

- 22 -

chodbu.

Ze soudní sínì k nìmu doléhal zvuk melodického hlasu

auditorova, Švejk ani neposlouchal a nesnažil se zachytit nìco z té

øeèi. Díval se zamøížovaným oknem chodby ven na ulici, mající

obvyklou tváønost starých hradèanských ulic. Tam chodily služky

a panièky z nákupu, nìjaký hoch si hvízdal pronikavì „Když jsem já

šel do Vršovic na posvícení“.

A auditor mluvil dál a dával své pouèující zdání. Toto votum

informativum bylo v rámci obvyklých žalob, které již bezpoètukráte

zde slyšely stìny. Dokazoval, že duch vzpoury již dávno vìzel

v Švejkovi; rozhovoøil se o tom, že na samém poèátku války Švejk

snažil se zesmìšnit válku a stavìl do bídného svìtla váleèné operace

Rakouska. Vyjmenoval tolik paragrafù, až prostý voják, desátník

i svobodník se tøásli hrùzou, a nakonec øekl, jaký trest má

obžalovaného stihnout, a vyzval, aby se pøikroèilo k hlasování o vinì

obžalovaného.

Pak sepsali svùj výrok a podepsali. Pøivedli obžalovaného

Švejka. Všichni salutovali, dùstojníci vytasili šavle.

Vše bylo tak slavnostní jako na vojenské parádì. Švejk nevinnì

se podíval na sbor vojenských soudcù a dùvìrnì se usmál. A auditor

èetl. Zaèínalo to vznešenì jménem Jeho Velièenstva, bylo to propleteno

vìtami jako „Švejk ist schuldig, dass er ...“ a konèilo to èíslicí osm.

Osm let!

Švejk nevìdìl, co se s ním dìje. Optal se ještì, jako by nevìøil

svému sluchu: „Já tedy mám jít domù, mohu jít domù?“

„Ano,“ øekl veselý auditor, zapaluje si cigaretu, „pøijdete domù

za osm rokù.“

„Já jsem nevinnej,“ vykøikl Švejk.

„Mùžete se do tøiceti dnù odvolat, nebo to pøijímáte?“ Švejk

vidìl pøed sebou jen uniformy. Hlas auditorùv nebyl již veselý. Byl

úseèný, pøísný.

„Pøijímáte to?“ rozkøikl se na nìho a Švejk vzpomnìl si na

jednoho majora, když stál pøed lety u regimentsraportu. Tenkrát byl

- 23 -

obvinìn, že kouøil ve skladišti. Pravdou bylo, že když tenkrát pøišla

inspekce, právì se bavil tím, že sbíral po skladišti odházené zbytky

cigaret a jeden starý oharek mìl právì v ruce.

A major tenkrát, když mu dával „dreissig verschärft“, øekl

k nìmu týmž ostrým tónem, nepøipouštìjícím odmluvy: „Je to tak

dobøe?“ A Švejk tenkrát øekl: „Poslušnì hlásím, že je to tak dobøe.“

„Pøijímáte to?“ ještì jednou ozval se auditor a tu Švejk, prozáøen

a proniknut starou rakouskou vojenskou disciplínou, zasalutoval a hlásil:

„Melde gehorsam, pøijímám to.“

A když pøišel do své cely, vrhl se na pryènu a dal se do øvaní:

„Já jsem nevinnej. Já jsem nevinnej.“ Dal si na tom velice záležet.

Protahoval ‘néj’ donekoneèna a tolik mu to lahodilo. „Já jsem

nevinnej,“ a ozvìnou ze dvora od protìjší stìny neslo se ‘néj’

donekoneèna.

Pozítøí odvezli ho s jinými odsouzenci do vojenské trestnice

v Thalerhofu-Zelling ve Štýrsku.

Ve Vídni se s jich transportem pøihodil malý omyl. Jejich vagón

pøidali v Benešovì k vojenskému vlaku vezoucímu vojáky na srbské

bojištì.

Nìmecké paní házely i do jejich vagónu kvìtiny a písklavými

hlasy køièely: „Nieder mit den Serben!“

A Švejk, octnuv se u stìny pootevøeného vagónu, zaøval do té

slávy: „Já jsem nevinnej!“

VI.

Ve vojenské trestnici v Thalerhofu-Zellingu byla vìtšina civilistù,

nebo civilové mají tu pøednost a výhodu za války, že hynou pomalu

nìkde za møížemi, kdežto voják obyèejnì bývá zastøelen po rozsudku

polních soudù hned na místì.

Thalerhof-Zelling zùstane vždy památným v dìjinách bývalého

Rakouska smutnou slávou jako muèírny Pozzi v dìjinách starých

- 24 -

Benátek.

V Thalerhofu-Zellingu našel jsi vždy dosti Nìmcù, kteøí plivali

na transporty halièských Rusù nebo Srbù z Baèky a Bosny-

Hercegoviny, internovaných tu ve vojenské trestnici, a trochu jen

soudný divák byl by se zaèervenal pøi pohledu na ty zmuèené prùvody

poplivaných žen a dìtí, kterým vláda kladla za vinu, že chtìjí znièit

Rakousko.

Slunce tu svítí jasnì, kolem hory, zeleò, èarokrásná nádhera,

jako by krajina byla vymalována na pùdì zlaté. Je to místo, kde by se

mohl s prospìchem založit léèebný ústav.

V tom hlubokém údolí horském byl však jiný ústav léèebný.

Systém oken s møížemi, pod okny zeï a za zdí ploty s drátìnými

pøekážkami. Zde mìli se vyléèit snílkové, kteøí žádali spravedlnost od

nièemného braku, který nazývali Rakouskem. Skvrnitý a bøišní tyf,

ztuchlý kukuøièný chléb, trochu slané špinavé vody s dvìma fazolemi,

to byly léèebné prostøedky.

Vedle internovaných nešastných pøíslušníkù jiných nenìmeckých

národností v Thalerhofu-Zellingu jedno køídlo vyhrazeno pouze

odsouzeným Èechùm, nad nimiž triumfovala šavle. U vchodu do

pøijímací kanceláøe trestnice velký rakouský orel nelítostnì roztahoval

ramena, jako by chtìl zastínit všechny poražené a zašlapané obìti.

Se zdejšími vìzni zdál se býti konec. Ale venku, daleko odtud,

daleko na sever od Vídnì, víc a více rozhoøívaly se jiskry doutnající

v popelu dlouhých staletí a ne zcela udušené všemožnými paragrafy.

První plaménky poèaly ohlodávat rakouskou korunu.

A Rakousko dobøe samo netušilo, že rodí se zhouba, jež podetne

koøen soustátí. Èeský èlovìk chápe se dìjinného svého poslání

v zápase o svobodu. Pevnì a vzpøímenì vztyèený prapor odboje

meèem vryje svou sloku do obrovské písnì vìkù. O tom šeptaly

vìzòùm lesy, které vidìli z oken na alpských úboèích v Thalerhofu-

Zellingu.

Vidìl jsem na chodbì u pøijímací kanceláøe vyškrábáno jedním

vìznìm: „My se vás nebojíme.“

- 25 -

Jeden z vìzòù probodl jakéhosi jenerála, když prohlížel

nenasytnì trestnici. Vrazil mu do bøicha nabroušenou lžíci, ponìvadž

ji nepotøeboval, nebo jim dávali pramálo jíst. A pøitom øekl: „Jakou

cenu má pro nás život? Než pojdeme, pomstíme se alespoò na svém

nepøíteli!“

To nepøišlo však do novin, ponìvadž nabroušená lžíce v bøiše

rakouského jenerála velmi špatnì by se vyjímal vedle loajálních

projevù, kterými zaplavovala c. k. korespondenèní kanceláø redakce.

Když Švejk definitivnì dostal své èíslo a trestanecké šaty a byl

mu vykázán špinavý slamník v jedné místnosti, stále ještì nevycházel

z údivu. Bylo mu zcela nepochopitelné, jak se do toho všeho zapletl.

Chodil mezi spoluvìzni se svìšenou hlavou a neustále mluvil pro sebe:

„Pøece nejsi blázen, vždy se na vše dobøe pamatuješ.“

Zmocòovala se ho tìžká melancholie. Nestaral se o nikoho

kolem a smutné dny, trávené mezi holými zdmi, plynuly beznadìjnì

donekoneèna.

Nìkdy se dával do hovoru se staøeèkem odnìkud

z Královéhradecka, který byl odsouzen na ètyry roky, ponìvadž pøi

soupisu obilí pøinesl otýpku sena a hodil ji komisaøi pod nohy se slovy:

„A to vemte také s sebou, a má císaø pán co jíst!“

Staøeèek velice živì zajímal se o osud spoluvìzòù, znal nazpamì

všechny drobné historie, které je sem pøivedly, a dodával všem útìchy.

Jak dlouho zde budou sedìt? Rok dva, pøijdou Rusové. Pøedstavoval

si to velice živì. Za takových hovorù víøilo to mstou. Jak to bude

hezké, až nìkteøí jejich trýznitelé zde budou sedìt místo nich za

møížemi.

Jen Švejk šeptal na svém slamníku: „Pomyslete si, že jsem úplnì

nevinnej, vždy já se na všechno dobøe pamatuju.“

Po jednom takovém rozhovoru zdálo se v noci Švejkovi, že

k nìmu pøišel císaø pán. Pøijde a povídá: „Ohol mne, Švejku, v tìchhle

licousech vypadám jako orangutan z schönbrunnského zvìøince.“

Švejk se celý tøese, potí se a císaø pán vytahuje z kapsy kabátu bøitvu

- 26 -

a mýdlo a podává Švejkovi, který poène mydlit císaøe pána. Když ho

namydlil, vezme zbožnì do prstù bøitvu a tøesoucí se rukou holí císaøe

pána. Otvírají se dvéøe a v nich objevuje se auditor z hradèanského

soudu. Švejk se lekne, bøitva nìkam zajede a císaø pán se ozve: „Aber,

Švejk, Himmel Herrgott, was machen Sie?“ A Švejk drží již v ruce

uøíznutý nos císaøe pána. Vykøikne strašnì ze spaní, probudí se, probudí

i ostatní a na otázku, proè nedá v noci pokoj, odpovídá udìšeným

hlasem: „Uøíz jsem císaøi pánu nos.“

Od toho okamžiku císaø pán, nejvyšší vojenský pán, poèal se

Švejkovi objevovat nejen ve snu, nýbrž i ve dne. Jeho tváø vystupovala

z oloupané omítky stìn a jednou když lovil z polévky druhou fazoli,

zdálo se mu, že fazole vypadá jako hlava Jeho Velièenstva.

Nìkdy hovoøil se svou halucinací: „Vašnosti, císaøskej pane, já

jsem úplnì nevinnej, já se na všechno dobøe pamatuji.“

A když mu fazole, kterou si dlouho prohlížel, jednou upadla na

zemi, prosebnì øekl, shýbaje se pod stùl: „Vašnosti, císaøský pane,

nehnìvají se.“

Všichni pozorovali, že se Švejkem není vše v poøádku a když

jednoho dne pøišel prohlížet cely správce vìznice a pøed ním stála

øada vìzòù, vystoupil z ní náhle Švejk a s podivnì vykoulenýma oèima

zasalutoval a øekl: „Meld gehorsam, Herr Hauptmann, že chci sloužit

císaøi pánu až do roztrhání tìla.“

Správce vìznice dal si to ještì jednou opakovat, odešel, a za

pùl hodiny pøišli pro Švejka dva zøízenci s nosítkami opatøenými

zapínacími øemeny. S nimi pøišel ještì mladý vojenský lékaø, který

strkal napøed k Švejkovi zøízence se svìrací kazajkou, kterou pro

všechen pøípad Švejkovi natáhli na tìlo. A již ho nesli dolù, pak pøes

dvùr trestnice do vìzeòské nemocnice. Pìna mu šla od úst a z pìny

neslo se mohutnì do všech úhlù nádvoøí „Zachovej nám, Hospodine...“

Druhý den odvezli Švejka do Vídnì k pozorování na

psychiatrickou kliniku.

- 27 -

VII.

Ve válce vyskytuje se vždy velké procento duševních chorob.

Nesou to samy sebou rùzné hrùzy války, strach jednotlivcù pøed smrtí,

starost opuštìné rodiny a ještì celá øada jiných pøíèin, vyplývajících

z krvavého øemesla.

Zejména v Rakousku duševní choroby za války nabyly slavného

rozšíøení, nebo bylo mnoho tìch, kteøí zdravým rozumem nemohli

pochopit, proè by mìli svùj život obìtovat pro tuto øíši. Vyplývalo to

z dìjin, vyplývalo to z jednání s èeskými vojáky v kasárnách i na bojišti,

vyplývalo krátce z prokleté spojitosti èeských zemí s rakousko-

uherskou monarchií. Bylo to doopravdy k zbláznìní.

Švejk se dostal na deváté oddìlení. Tam bylo nìkolik takzvaných

simulantù. Jeden z nich, starý recidivista, v podezøení, že se zbláznil

jen tak, aby si pomohl z vojny.

Granát ho vyhodil na støechu chalupy. Nyní dìlal neustále pokusy

povznést se do výšky, vyskakoval celý den a padal za hrozného

proklínání opìt na zemi.

Jiný podezøelý byl výbuchem granátu zasypán ve sklepení, kde

zùstal po ètyry dny. Ten napodobuje neustále, že se zakopává pod

zemi, stále cosi kutí na podlaze. Jiný mladý muž ve vojenské uniformì

chodil po koridoru a zpíval „Wacht am Rhein“ a køièel chvílemi

„Ratatata, bum, bum“.

Kdyby se to všechno, co zde lidé køièeli a jak si poèínali, mìlo

správnì posuzovat, musel by každý dojít k jedinému východisku, že

vlastnì celé Rakousko bylo velký blázinec.

Tam v rohu chodby sedìl napøíklad èlovìk, kaprál, který køièel,

že je arcivévoda Bedøich a že za mìsíc bude v Moskvì.

Toho zavøeli na pozorování, ale nesmíme zapomenouti že

skuteèný arcivévoda Bedøich se jednou sám tak vyjádøil a nestalo se

mu nic, jen utrpìl trochu blamáže.

A císaø Karel, ještì když byl arciknížetem, prohlásil na rautu,

že srovná se zemí celé Rusko.

Nebo vezmìme si pøípad císaøe Viléma. Každé malé dítì dnes

- 28 -

ví, že císaø Vilém trpí úbytkem mozku. Ve dvorních kruzích jeho žvásty

a plány považují však za geniálnost. Nebožtík císaø František Josef I.

vypovìdìl válku jen následkem duševní poruchy. Pøi pitvì tohoto

stupidního starce bylo zjištìno hnisání mozku (atrophia cerebri senilis).

A u Františka Josefa nebylo to opìt nic jiného než zdìdìný kretenismus,

kterým trpí potomci Habsburkù. Karel I. v útlém mládí byl stižen

vodnatostí dutin mozkových a ošetøován byl ve vodoléèebném ústavì

dr. Guggenbühla na Abenbergu u lnterlakenu ve Švýcaøích.

A od tìch pánù to šlo jako po žebøíku dolù. Rakouští ministøi,

místo aby byli zavøeni v nìjakém slavném blázinci, øeknìme

v Klosteroberbachu v Nassavsku, øídili osudy øíše, jenerálové, kteøí

patøili pod sprchy osady pomatencù v Antdorfu, pracovali na váleèných

plánech a utìšovali se navzájem, že už to je jedno ze základních pravidel

války, že to nìkdo musí prohrát.

Je to vyložená anoia (blbost), ve které se Rakousko pohybovalo

a žilo; konèila koneènì každým èetnickým strážmistrem z uzavøeného

území, který s blbým úsmìvem pøihlížel, jak tlupa nìmeckých bláznù

vytlouká èeskou školu a pálí nevinné okenní rámy za hulákání „Es

braus ein Ruf ...“

Rozjímání o tom, kolik bylo v naší dobì v Rakousku bláznù,

mohlo by tvoøit velmi objemnou knihu. To však není mým úèelem,

o tom si každý jistì udìlá úsudek sám. My se budeme obírati jen

drobty. Až se vrátíme domù, zavedeme nový systém léèení. Vezmeme

to pìknì odshora až po bývalé okresní hejtmany, pøedepíšem všem

tìmto pøátelùm èeského národa to, co navrhoval kdysi již dr.

Thomayer, Corylus avellana, tak sluje po èesku lískovka. A vyprášíme

jim kanduš tak dùkladnì, aby každé arciknížátko mohlo si zavést

alespoò obchod s jelity.

Na vídeòské klinice na pozorování duševnì chorých zaveden

je léèebný systém dr. Bernardina. Systém ten záleží v tom, že se dá

nejprve nemocným pokud možno pøíležitost, aby se uklidnili.

To se dìje tím zpùsobem, že se svléknou do naha a strèí do

nevytopené separace, kde jsou jen ètyry holé stìny, vyvatované, aby

- 29 -

si uklidòující se pacient nerozbil snad hlavu. V pokojíku chybí úplnì

jakékoliv zaøízení. Aby se pak pacienti ještì více uklidnili, nedostanou

po osmaètyøicet hodin jíst a pít. Po osmaètyøiceti hodinách je vytáhnou

a hodí do vany se studenou vodou a masírují jim páteø. Pak je strèí

pod horkou sprchu, a jestli ještì jeví nepokoj, poznovu zavrou do

vyvatovaného pokojíku.

Tento uklidòující zpùsob blahodárnì pùsobil na Švejka. Když

ho po horké sprše ještì na ètyøiadvacet hodin poznovu zavøeli do

izolace, nabyl jakžtakž duševního klidu, ve kterém shledával, že je

dobøe podøíditi se vrchnostem. Ještì jedna horká sprcha, a Švejk nabyl

úplného pøesvìdèení, že vše, co se s ním dìje, je v úplném poøádku,

že to tak musí být, a vylézaje z vany ozval se: „Já vím, já vím, vždy je

válka.“

Nakrmili ho pøipálenou kapustou a starými namrzlými

bramborami, což ho ještì víc uklidnilo. Druhý den došlo pak

k dùkladnému zkoumání jeho duševního stavu podle systému dr.

Bernardina.

Mladý, snaživý asistent v uniformì vojenského lékaøe, nebo

v ten èas i blázince v Rakousku dali pod vojenský dozor, kladl mu

podle systému onoho doktora psychiatrie, který mimochodem se ze

svého systému sám zbláznil, celou øadu otázek, dle jichž zodpovìdìní

soudí se na stupeò duševní zatemnìlosti.

„Myslíte, že jste se narodil?“

„Podle rozkazu,“ odpovìdìl Švejk, „válka je válka.“ Tím chtìl

øíci vlastnì: „Jestli si pøejete, že jsem se nenarodil, jsem to ochoten

prohlásit.“

„Pamatujete se na své rodièe? Mìl jste otce?“

Švejk se na nìho podíval: „Jestli neráèíte nic mít proti tomu.

Teï jsou váleèné èasy.“

„Máte sestry, bratry?“

„To nemám,“ øekl Švejk, „ale kdyby to muselo být ...“

Asistent si pilnì znamenal odpovìdi a tázal se dál: „Mùžete mnì

vysvìtlit, proè slunce vychází a zapadá?“

- 30 -

Švejk se otøásl. „Poslušnì prosím, že za to nemùžu.“

„Dobøe. Slyšel jste nìco o Americe?“

Švejk byl na rozpacích. Patrnì zas nìjaké nové vyšetøování.

Pevným hlasem odpovìdìl: „Neslyšel, poslušnì prosím.“

„Nevíte, jak se jmenuje prezident èernošské republiky na ostrovì

San Domingo?“

Švejk se zarazil. Hlavou probìhly mu všechny hovory spoluvìzòù

na pražském policejním øeditelství, ve vyšetøovací vazbì hradèanského

vojenského soudu i v trestnici v Thalerhofu-Zellingu, pomyslil si: Mne

nespletete, a otevøenì øekl s dùrazem: „Za jediného panovníka,

poslušnì hlásím, uznávám jedinì nejmilostivìjšího císaøe pána Františka

Josefa I. Dreimal hoch, poslušnì prosím.“

Odvedli ho zpátky na koridor. Tam Švejk pokoušel se

vypravovat pacientùm, co a jak bylo u výslechu. Nevšímali si ho

a každý se bavil po svém.

Ten, co zpíval „Wacht am Rhein“, køièel chvílemi dál své

„Ratatata bum“, domnìlý simulant rezervista skákal do výšky a jiný

opìt se zakopával u dveøí a køièel na ošetøovatele: „Ausharren!“

Švejk mohl teprve veèer na slamníku uplatnit své smýšlení. Když

se zdálo, že všechno utichlo, postavil se na slamník a vykøikl: „Za

jediného panovníka uznávám jedinì nejmilostivìjšiho císaøe pána

Františka Josefa I. Dreimal hoch!“

Netrvalo to ani týden, odváželi Švejka do blázince v Hallu

k dalšímu pobytu, kde byl zavøen též Franz Rypatschek, mìstský

vídeòský radní ze šestého okresu, kterého jednou v noci zadržela hlídka

u císaøského hradu úplnì nahého a pomalovaného fermežovými

barvami.

Když padl Bìlehrad, Franz Rypatschek z velkého nadšení

pomaloval se èernì a žlutì a šel tak vzdát hold za šestý okres.

- 31 -

VIII.

Velká doba, velká nervozita. Duševní proces, který zachvátil

oficielní Rakousko, možno snad jen srovnat s hnutím flagelantù nebo

s velkými masovými duševními poruchami v dobách køižáckých válek.

Vidìli jsme táhnout z Rakouska do války sotva škole odrostlé

dìti v šedivých uniformách, pøipomínající zástupy dìtské za køižáckých

válek, které ve støedovìku vyšly, aby dobyly Jeruzaléma. Tentokrát

posílali dìti proti zemljáèkùm.

V blázinci v Hallu byla tøebas neoficielnì zvláštní oddìlení pro

Nìmce z alpských zemí a pro Nìmce z uzavøeného území. Možná,

že nìkdo z vás vidìl takovou vlasteneckou manifestací rakouských

Nìmcù se všemi záchvaty zuøení, øvaní k ochraptìní, kdy záchvaty

zuøivosti a duševní poruchy pøenesly se na ústroje pohybovací. Dav

skákal, øval: „Heil dir im Siegeskranz.“ Oèi byly vytøeštìné, pøeludy

smyslové dosahovaly vrcholu pøi hulákání „Nieder mit den Russen!“

Nesmíme se divit, že takové bìsnìní bylo nejlepší pùdou pro mánii

politickou a že odtud pøicházely stále nové síly do Hallu.

Byla to jakási mobilizace bláznovství, masová psychóza, která

plnila smutné domy ústavù choromyslných.

Knìží v Rakousku modlili se za øíši jako dobrý faráø za svého

nezvedeného svìøence, aby až poleze pøes ploty krást cizí jablka

a roztrhá si kalhoty, Hospodin byl tak milostiv a zachoval mu aspoò

vestu.

Byla to opièí øíše. Hlavy státníkù byly plny plánù, které se

vykonávaly a provádìly pøi snídaní, všechny soudy byty vychytralé

a blázince byly pøitom plny.

Nìkdo se zbláznil z nutnosti, aby se ukázal být hezkým vládì.

V Hallu byl ošetøován kožešník z Trutnova, Nìmec, který padìlal

smìnky na 200 000 korun, aby celý vymámený obnos upsal na

rakouskou váleènou pùjèku. Nìmecká uèitelka z ‘lehrerinnenvereinu’

v Brnì jednoho rána pøevlékla se do vojenské uniformy, sekala šavli

do výkladních skøíní po ulici Františkovì a hulákala: „Gott straf En-

gland!“

- 32 -

Byly tam nejrùznìjší druhy politických šílencù. Pøedseda spolku

vysloužilcù v Ústí nad Labem, který si na nahé tìlo vyšpendlil nìkolik

tuctù medailí, a statkáø z Chomutova, který zašil do èernožlutého

praporu ètyry voly a dvì krávy a poslal je s nadšeným pøípisem na

okresní hejtmanství. Koneènì cho okresního starosty z Èeské Lípy,

velká nìmecká žena, která chtìla podpálit v Lípì èeskou opatrovnu.

To byly typické druhy. (Domnívá-li se nìkdo, že pøeháním, a si pøeète

v mníchovském lékaøském almanachu sta „Krieg und Psychose der

Massen“.)

Když se Švejk octl v Hallu, cítil jakési duševní uklidnìní.

Shledával, že vlastnì není jen nepatrná jednotka v øíši, nýbrž že všechny

událostí, které se shrnuly na jeho hlavu, mluví jasnì, že on nìco

znamená. Jeho sebevìdomí velice stouplo, zejména když choromyslný

pán krátce po jeho pøíjezdu poèal ho titulovat panem majorem.

Pøedstavil se mu jako jenerál Potiorek, chodil s ním po zahradì,

a ukazuje mu na rozkvetlý záhon pampelišek, øíkal mu: „Vy si vezmete

tento pluk a obsadíte s ním Bosnu a Hercegovinu.“ Pøitom ukázal na

uschlou tøešni u zdi.

„Hergot,“ køièel na Švejka, „oni nás obcházejí. Musíme do toho

pustit pár granátù.“ Postavil se na špièky a plivl smìrem k tøešni.

Švejk si vzpomnìl na staré vojenské doby a choval se velmi

uctivì.

„To je horská støelba,“ vysvìtloval mu bláznivý pán „takhle když

plivnu, to je støelba polní. Teï do toho pustíme pevnostní

dìlostøelectvo.“

Plivl naplno a komandoval kamsi dozadu: „Habt acht,

marschieren marsch!“

„My jsme vyhráli,“ køièel na Švejka, „gratuluji vám, pane majore,

vy jste se stateènì držel.“

Švejk s ním rád chodil. Prodìlal poznovu celou execírku,

komandovali pampelišky, sráželi prutem hlavièky sedmikrás.

Jednoho dne pøi procházce øekl k nìmu tajemnì bláznivý pøítel:

„Víte, pane majore, že jsme obklíèeni? Zjistil jsem, že proti nám stojí

- 33 -

dvì divize. Musíme se pokusit o výpad. Pøipravte svùj pluk. Zaèneme

to hned.“

Uèinil pokus vylézt na zeï. Švejk byl svižnìjší a byl døíve na

zdi než jeho pøítel.

Od té doby nevidìl již svého pøítele, nebo ošetøovatelé „jenerála

Potiorka“ zavøeli na oddìlení a Švejka do jiné svìtnice pro pokus

útìku. Milosrdnì s nimi nenakládali. Když mu rýpali pìstí pod žebra,

øekl Švejk: „Žádám, abych byl postaven pøed váleèný soud.“

Zdá se opravdu, že na nìho poèínalo úèinkovat okolí. Pøi obìdì

podaøilo se ‘pánu jenerálu’ pomocí jiného blázna propašovat Švejkovi

psaní tohoto obsahu: „Ministerstvu námoønictví byl dán rozkaz, aby

bylo pohotovì kdykoliv pøivézti z Asie 300 000 mužù. Povolávám do

zbranì všechny výzvy. 60 000 vojska hnulo se na severovýchod. Sapéøi

pracují na okopech dìlostøeleckých.“

Tento lístek našel jsem ve Švejkovì zápisníku. (Švejk sám

pozdìji tvrdil, že skuteènì jeho bláznivému pøíteli øíkali ‘Excelence’

a že jeho tváø rozhodnì vidìl nìkdy pøed léty v ilustrovaném èasopise.

Ukázal jsem mu nìkteré fotografie rakouských vojevùdcù a on poznal

v bláznivém pánu generalleutnanta von Begga.)

S ostatními blázny bylo Švejkovi tìžko hovoøiti. Ještì jakžtakž

se dohovoøil s panem Tomsem, øídícím uèitelem nìmecké školy od

Lovosic.

IX.

Pobyt v blázinci pøinesl Švejkovi celé množství nových

zkušeností, týkajících se nejrozmanitìjších otázek vnitøní politiky

rakouské. Jakýmsi vùdcem a duševním rádcem byl mu v tom ohledu

jiný ošetøovanec, Hugo Werder, ‘Tyroláèek’, døíve sklepník

v tyrolském vinném sklepu na vídeòské Humpoldskirchenstrasse. Do

vojny roznášel hostùm ètvrtky mizerného vína a plíèky nakyselo, èehož

všeho mizernou jakost nahrazoval hostùm jeho tyrolský kroj, nahá

hubená kolena, zelené kamaše, zelená vesta s kostìnými bílými knoflíky

- 34 -

a malý tyrolský klobouèek s lisovanou alpskou protìží a kamzièími

zuby. Když se první rakouské pluky servaly se Srby a Rusy a roztály,

došla øada i na Hugo Werdera, aby šel na pomoc. Oblékli ho do

uniformy a ubožák pøed odjezdem vplížil se do sklepa vinárny, kde

byl do vojny zamìstnán, napil se vína tak dùkladnì, že ze sklepa vylezl

již na první ulici s prvními pøíznaky delirium tremens. Pokoušel se zpívat

„Gott erhalte“, ale pletl do toho slova z „Heil dir im Siegeskranz“

a skonèil každou sloku hrozným øevem a jódlováním „Österreich, du

edles Haus, steck deine Fahne aus, holdrijá, holdrijá, dro, juchalio.“

V druhé a tøetí ulici delirium tremens Hugo Werdera dosáhlo již

markantnìjších rysù a krásnì se projevilo na námìstí s pomníkem

Tegetthoffa.

Vlastenecké a loajální city Tyroláka Werdera byly uraženy.

Zdálo se mu, že v dobì pro Rakousko tak vážné je strašnou

bezohledností vùèi starému rakouskému admirálovi, když tak stojí na

podstavci celý zarostlý, s nepìstìným vousem.

Vytasil bodlo a poèal se šplhat na pomník s køikem: „Man muas

do den Tegetthoff rasieren.“

Vykøikl ještì do shromáždìného davu, aby mu podali mýdlo,

že musí napøed Tegetthofta namydlit, než ho oholí. Nepodaøilo se mu

to. Tegetthoff stojí ještì dnes ve Vídni na podstavci pomníku s nedbale

upravenými rozházenými vousy a divoce zírá do okolí, netáhnou-li

italská vojska do Mödlingu, a nadšeného tyrolského vlastence odvedli

do blázince.

V blázinci se pøedstavil Švejkovi jako baron Bumerkirchen,

dvorní maršálek nebožtíka arcivévody Ferdinanda d’Este, a je

pozoruhodné, že mìl tytéž politické názory jako skuteèný dvorní

maršálek arcivévody a celé hodiny vykládal Švejkovi o tom, že se

musí utvoøit „Grossösterreich“, spolknout Srbsko, Èerná Hora a odtud

s Nìmeckem pøes Caøihrad do Malé Asie až k Perskému zálivu a na

Dálný východ asijský.

Jest zajímavé, že má-li tyto názory císaø Vilém a jeho nohsled

rakouský císaø Karel I., jmenuje se to imperialistickou politikou, a má-

- 35 -

li je ubohý tyrolský blázen, že je považujeme za zblbnutí. Pøemýšlím-

li o tom, myslím, že by pøece jen lépe bylo Viléma i Karla I. uzavøít do

blázince a pøenechat Hugo Werderovi, èíšníkovi z „tyrolského vinného

sklepa“, provádìt imperialistickou politiku. Jistì by to stálo míò

o nìkolik miliónù lidských životù.

Historie však nás uèí, že drobným potøeštìncùm není popøáno

místa v stránkách dìjepisu. Tam pøicházejí jen velcí lotøi, lupièi, žháøi

a vrahové, kteøí èím více lidí zabili, tím vìtší mají tituly knížecí, královské

a císaøské. Jsou tam Attilové, Tamerlánové, Vilémové a Habsburkové.

A ti vyžadují do té doby nových obìtí, dokud buï nezhynou pøirozenou

smrtí, nebo nevyskytne se rozumný èlovìk, který tomu udìlá rázem

konec.

Prozatím v Rakousku v dobì, kdy se popisuje pøípad Švejkùv,

nic podobného nebylo. František Josef potøeboval nové obìti, aby se

vykoupal v krvi nevinných na stará kolena. V ministerstvu vojenství

poèítali obèany schopné boje, kteøí by ještì mohli padnout za

Rakousko, a dr. Emil Berger, vrchní štábní lékaø generál, dospìl k tomu

názoru, že v blázincích Rakouska povaluje se mnoho lidského

materiálu, a nemají-li nic proti tomu lidé zcela rozumní a normální, aby

si dali urazit hlavu pro císaøe pána, že snad ani lehèí blázni proti tomu

nebudou nic namítati.

Ve Wiener Allgemeine Zeitung objevil se zcela pìkný pøípravný

èlánek pro další úkoly nového doplòování proøídlých øad rakouské

armády. Autorem byl sám dr. Emil Berger, který v èlánku Léèení

psychózy vyjádøil se zcela otevøenì, že mnoho lidí duševnì chorých

a vysoce nervózních ve vøavì váleèné nabylo opìt zdravých duševní

sil. Vøava váleèná vylíèena tam jako nejlepší prostøed uklidòující.

Zejména pøíjemnì prý na mnohé pùsobí kanonáda, vzryvy granátù,

pøi nichž zapomíná mnohý na bývalé své utkvìlé pøedstavy.

Dr. Berger byl jistì trochu na omylu, nebo když nìjaký takový

nadšenec rakouský, kterého zavøeli do blázince proto, ponìvadž mìl

utkvìlou pøedstavu, že je maršálek Hindenburg, pozdìji byl zaøazen

do vojska jako prostý infanterák, tu taková hrozná degradace nemohla

- 36 -

ho nikdy smíøit.

Celkem však mìl dr. Berger pravdu. Proè by blázni nemohli jít

zachránit Rakousko? Ostatnì to nejpìknìji øekl hejtman Komplex

od 88. pluku: „Vojáci, vy musíte jít za císaøe pána jako blázni do

ohnì.“

A tak poèaly vojenské komise prohlížet zanedlouho ústavy pro

choromyslné. Bylo pøitom dbáno zvláštního mìøítka. Velmi byli vítáni

takzvaní tiší blázni, zasmušilé stroje, kteøí zùstali stát nebo sedìt, kdekoliv

jim poruèil dozorce, lidé s rozumem mdlým, dìdiènì zatížení, lepší

idioti a podobnì.

Ze stanoviska vojenského lépe by se ovšem zamlouvati ti, kteøí

nejvíc škrábali a kousali, nebo na první pohled zdálo by se, že by

z nich byli nejlepší rakouští vojáci. Ale to jsou tìžké vìci. Takový

èlovìk pokouše i opatrovníka, a což kdyby najednou pøi parádì

zakousl se do pana majora.

Výbìr tedy byl. Vybíralo se opatrnìji než pøi odvodech lidí úplnì

normálních a dle úøedních zpráv (Pražské noviny ze dne 2. kvìtna

1915) bylo celkem uznáno v Rakousku 22678 ošetøovancù v ústavech

choromyslných za zbranì schopné, jako vyléèené. Poslední slovo jasnì

dokazuje, že se dá úøednì najít na všechno jisté odùvodnìní.

Jest to dùkazem též hlubokého patriotismu v Rakousku. 22678

lidí duševnì chorých nabude rázem zdravý rozum, aby se dalo zabít

pro císaøe pána.

Když pøi zvláštní vojenské komisi, prohlížející smutné ústavy,

pøišla øada na Švejka a øekli mu: „Otoète se tauglich,“ Švejk obrátil se

k nim: „Tohle já neuznávám, já jsem už jednou pøed léty dezentýroval,

abych mohl dál sloužit císaøi pánu až do posledního vzdechu, ponìvadž

mì chtìli superarbitrírovat. Potom mì zavøeli, pøesadili do arzenálu

a pro blbost poznovu dali k superarbitraèní komisi. Já jsem jim tenkrát

øekl: ‘Já budu sloužit císaøi pánu až do roztrhání tìla.’ Když jsem

voják, nikdo mne nemá práva z vojny vyhnat, ani kdyby pøišel pan

jenerál, kopl mne do zadku a vyhodil z kasáren. Vrátil bych se a øekl:

‘Poslušnì hlásím, pane jenerál, že chci sloužit císaøi pánu do posledního

- 37 -

vzdechu a že se vracím ke kumpanii. A kdyby mne nechtìli, dám se

k marínì, abych aspoò na moøi mohl sloužit císaøi pánu. A kdyby ani

tam mne nechtìli a pan admirál i tam mne kopl, budu císaøi pánu sloužit

ve vzduchu.’ To jsem jim tenkrát øekl, ale oni o mnì prohlásili, jsem

dobytek, a pro blbost mne pustili z vojny. Když válka vypukla, tak

jsem manifestoval pro Rakousko, za to mme zavøeli na kolik let. Když

jsem ve vìzení zpíval rakouskou hymnu, tak mne vytáhli z vìzení

a zavøeli do blázince. Teï jste mne odvedli znovu na vojnu a teï jsem

teprve z toho blázen.“

Tato deklarace dobrého vojáka Švejka na celé vìci nic nemohla

mìnit.

S velkou radostí po letech používám opìt toho slova „dobrý

voják Švejk“. Byl opìt po tolika utrpeních ve svazu rakouské armády.

Pøísahal s ostatními, kteøí tleskali radostí, že dostanou vojenskou

uniformu a èepici s ‘F.J.I.’ a flintièky do ruky a že budou støílet do

Rusù, Srbù a do všeho, co jim vojenští páni ukážou.

Nedivte se. Inu blázni!

Švejka zaøadili k 91. pìšímu pluku v Èeských Budìjovicích,

který byl pøeložen do Brucku nad Litavou. Pøed odjezdem na vojnu,

buï omylem, nebo snad aby úplnì uvedli jejich duševní stav do

poøádku, pøedepsal jim lékaø ústavu klystýr. Když mu jej dával

opatrovník, tu øekl dùstojnì dobrý voják Švejk: „Nešetøi mne, jdu

bojovat, nelekám se ani dìl, a nebojím se ani tvého klystýru. Rakouský

voják se nesmí bát nièeho!“

Jaký krásný èlánek by mohl z toho být pro Streffleurovy

Vojenské listy. C. k. armáda a klystýr!

X.

Je pravdou, že uplynula již celá øada let, kdy dobrý voják Švejk

naposled dostal želízka. Ale pøece to nebylo tak dlouho, aby se nemohl

upamatovat jasnì na tehdejší vojenské èasy a srovnati je s moderní

dnešní váleènou prùpravou. Kde jsou ty idylické èasy, kdy jezdíval

- 38 -

polnímu kurátovi tridentské posádky Augustinu Kleinschrodtovi pro

mešní víno, kdy mu sice též nadávali, ale tak nìjak mile. Polní kurát

nepojmenoval ho jinak než „du barmherziges Mistvieh“, ale to jen

Švejka tìšilo.

Švejk zjistil, že za tìch nìkolik let znaènì se rozšíøily zoologické

vìdomosti rakouských šarží i dùstojníkù.

První den v baráku vojenského tábora v Brucku nad Litavou

zdálo se mu, že všichni pøedstavení, kteøí chodili zamraèenì kolem

staronových nováèkù, z nichž se mìl vytøískat nový váleèný materiál

a vojensky uvìdomìlá sousta pro jícny dìl, museli studovat buï

pøírodopis, nebo u Koèího v Praze vydanou objemnou knihu Zdroje

hospodáøského blahobytu. Kaprál Althof, který byl pøedstaveným

oddìlení, kde Švejk mìl v prachu baráku svùj kavalec, nazval ho hned

dopoledne, krátce po pøibytí a roztøídìní nových domobrancù,

engadinskou kozou, svobodník Müller, nìmecký uèitel z Kašperských

hor, èeským smraïochem a šikovatel Sondernummer volskou žábou,

vepøovým dobytkem a vyjádøil se, že ho vydìlá. Tento projev uèinil

s takovou odbornou znalostí, jako by celý svùj život nièím jiným se

nezabýval než vycpáváním zvíøat všeho druhu.

Pøitom bylo zajímavé, že všichni pøedstavení vojenští snažili se

vštípit lásku k nìmeckému jazyku a k jeho rozšíøení mezi èeskými

domobranci zvláštními pomùckami, jako když afriètí domorodci

pøipravují se k stažení nevinné antilopy nebo prohlížejí si kýty misionáøe,

který má býti snìden.

Nìmcù se to vùbec netýkalo. Když šikovatel Sondernummer

mluvil cosi o ‘Saubande’, pøidal vždy pøed to hned s chvályhodnou

rychlostí ‘die tschechische’, aby snad Nìmci nebyli uraženi a nemohli

to vztahovat též na sebe. Pøitom všechny nìmecké šarže divoce koulely

oèima jako ubohý pes, který spolkne z hltavosti houbu namoèenou

do oleje a nemùže ji dostat z krku.

Když se vojenský tábor v Brucku nad Litavou chystal ku

spánku, tu poprvé uslyšel Švejk pøíjemný rozhovor svobodníka

Müllera s kaprálem Althofem, týkající se dalšího postupu pøi výcviku

- 39 -

domobrancù. V tomto rozhovoru vynikala slova jako „ein paar

Ohrfeigen“. Švejk mìl radost, že se nìmecká jednota trhá, ale zmýlil

se znamenitì. Jednalo se opravdu jen o domobrance.

„Když takové èeské prase,“ pouèoval kaprál Althof „nenauèí

se ani po tøiceti ‘nieder’ stát jako svíèka, nestaèí mu dát jen pár pøes

hubu, ale rýpni ho pìknì pìstí do bøicha a druhou rukou naraž mu

èepici pøes uši, øekni: ‘Kehrt euch!’, a jak se otoèí, tak ho kopni do

zadnice a uvidíš, jak se bude štrekovat a jak se bude pan fenrich

Dauerling tomu smát.“

Pøi slovì Dauerling se Švejk otøásl na svém kavalci, nebo co

zatím slyšel od starších domobrancù o tomto dùstojníkovi, bylo asi

nìco podobného, co si vypravují opuštìné babièky farmáøù na hranicích

Mexika na samotách o nìjakém slavném mexickém banditovi.

Dauerling mìl povìst lidožrouta, antropofága z ostrovù

australských, který požírá pøíslušníky cizích kmenù, kteøí mu padnou

do rukou.

Jeho životní dráha byla skvìlá. Zanedlouho po narození chùva

s ním upadla a malý Konrád Dauerling uhodil se do hlavièky, takže

ještì dnes bylo na jeho hlavì vidìt takovou zploštìlost, jako kdyby

kometa narazila na severní toènu. Všichni o nìm pochybovali, jen otec

jeho, který byl plukovníkem, øekl, že mu to nijak nebude vadit,

ponìvadž, jak se samo sebou rozumí, Konrád vìnuje se též

vojenskému povolání.

Mladý Dauerling po hrozném zápase se ètyømi tøídami nižší

reálky, které vystudoval soukromì, pøièemž pøedèasnì zešedivìl jeden

jeho domácí uèitel a druhý chtìl skoèit ze svatoštìpánské vìže ve

Vídni, pøišel do hamburské kadetní školy. V kadetce se nikdy nedbalo

na pøíslušné vzdìlání, to se nehodí pro ohromnou vìtšinu rakouských

aktivních dùstojníkù. Vojenský ideál spatøoval se tam vždy jen v hraní

na vojáèky. Vzdìlanost pùsobí na zušlechtìní duše a Rakousko

potøebovalo vždy jen hodnì hrubé dùstojnictvo a nikdy nemìlo na

zøeteli vìdecká hlediska.

Kadet Dauerling nevynikal ani v tìch pøedmìtech, které každý

- 40 -

jakžtakž ovládal. I v kadetce bylo znát stopy toho, že v útlém vìku si

narazil hlavièku.

Jeho odpovìdi pøi zkouškách pohybovaly se právì proto také

stále v tom duchu a byly považovány pøímo za klasické pro svou

hlubokou pitomost a popletené stanovení úkolu, že profesoøi kadetky

mezi sebou jinak ho nenazývali nežli „unser braver Trottel“. Jeho

hloupost byla oslòující, takže byly nejvìtší nadìje, že se snad za nìkolik

desítiletí dostane do tereziánské vojenské akademie.

Bohužel vypukla válka a všechny mladièké kadetíky z tøetího

roèníku udìlali fenrichy, a tak se do archu hainburských povýšencù

dostal i Konrád Dauerling, kterého pøidìlili k 91. pìšímu pluku do

Brucku nad Litavou, aby tam byl èinný pøi výcviku vojska!

Z vojenské uèebnice Drill oder Erziehung vyèetl si Dauerling

kdysi jedinì tolik, že na vojáky patøí hrùza. Podle stupòù hrùzy že má

výcvik též úspìch.

A v této své práci mìl úspìch skoro bez výjimky. Domobranci,

aby nemuseli poslouchat jeho øvaní, hlásili se po celých cukách

k marodvizitì, což se jim však velmi brzo pøetrhlo. Kdo se hlásil marod,

dostal tøi dny ‘verschärft’, což je vynález pøímo ïábelský, nebo honí

èlovìka jako jiného vojáka celý den po cvièišti, ale pak ho na noc

ještì zavøou.

U jeho kumpanie nebylo marodù; kompaniemarodi sedìli v díøe.

A Dauerling zachovával dále na cvièišti onen nenucený

kamarádský tón, zaèínající slovem ‘svinì’ a konèící podivným

míšencem ‘svinským psem’.

Pøitom byl velmi liberální. Ponechával vojákùm svobodu

rozhodnutí. Øíkal: „Co chceš, slone, pár do nosu, nebo tøi dny

‘verschärft’?“ Vybral-li si nìkdo ‘verschärft’, dostal k tomu pøece jen

dvì rány do nosní chrupavky. „Ty zbabìlèe,“ pøidal Dauerling, „ty se

bojíš o svùj nos, a co budeš dìlat potom, až spustí tìžká artilérie?“

A choval se také tak k Èechùm? Jestli by se nìkdo takhle tázal,

obdivuji jeho naivnost. Tak se choval právì jen k Èechùm, kterých

bylo šedesát procent u jeho kumpanie.

- 41 -

Znám je pøece jeho výrok, když rozbil oko domobranci

Houserovi: „Pah, was für Geschichte mit den Tschechen, müssen so

wie so krepieren.“

Neøekl nic nového. Jak se vyjádøil, v tom byla celá vojenská

politika Rakouska: vyhubit Èechy.

„Die Tschechen müssen so wie so krepieren.“ To øekl též polní

maršálek Conrad z Hötzendorfu poèátkem ledna roku 1916 pøed 8.

pìší divizí v Inšpruku.

XI.

Oblíbeným pùsobivým Dauerlingovým prostøedkem bylo, že

svolával èasto èeské mužstvo ke spoleèné schùzi, ve které jim pøednášel

o vojenských úkolech Rakouska; pøièemž vysvìtloval v malém

peèlivém výbìru podrobnosti všeobecné zásady vedení vojska od

‘španglí’ až po povìšení a zastøelení a jak si má èeský národ toho

vážit.

„Já vím,“ zaèínal vždy, „že jste lumpové a že tøeba vám vytlouci

z hlavy vaše èeské bláznovství. Jeho Velièenstvo nᚠnejmilostivìjší

císaø a nejvyšší vojenský pán František Josef I. nemluví jinak než

nìmecky a z toho je vidìt, že nìmèina je øeèí vládnoucí. Kdyby nebylo

nìmèiny, lumpové, tu byste sebou ani nemohli praštit o zem, nebo

‘nieder’ zùstane ‘nieder’, i kdybyste se, bando, rozkrájeli. Ostatnì si

nemyslete, že už døív tak tomu nebylo. Ve státu øímském, za dob

nejvìtšího jeho rozkvìtu, byla už všeobecná vojenská povinnost od

sedmnácti do šedesáti let, tenkrát se sloužilo tøicet let v poli a neváleli

se jako prasata v lágrech. Tenkrát byla už armádní øeèí nìmèina a ten

vᚠŽižka by se také bez nìmèiny neobešel. Co se nauèil, to se nauèil

z ‘dienstreglamᒠa ‘Schiesswesen’. A proto si pamatujte, že vám

vtluèu do hlavy, abyste pøestali mluvit tou vaší pitomou hatlaninou.

Kdo by snad odpovídal tím vašim hloupým diomem, dostane špangle,

a kdo by myslil nìjak, že to není v poøádku, ten bude pro své

‘verräterische Handlung’ zastøelen a povìšen a pøedtím mu roztrhnu

- 42 -

hubu až po uši. A teï mnì øeknìte, proè vám tohle všechno øíkám?“

Dauerlingùv zrak pøeletìl vyjevenými oblièeji domobrancù, až

se zastavil na tváøi Švejkovì, který usmìvavì podle zvyku jako nevinné

sedmimìsíèní pacholátko patøil jak se za cvièištìm plaší kùò

maïarskému oddìlení strojních pušek, jak hejno vran letí nad

rozkošnou starou alejí ke Királyhidì a jak se po modrém nebi honí

bílé obláèky.

„Proèpak tohle všechno øíkám, proè se tady namáhám?“ zaøval

Dauerling Švejkovi do oblièeje.

Ten, vyrušen ze svého snìní, nemohl si živou moci vzpomenout,

co by bylo asi tak nejvhodnìjší odpovìdí: V rozpacích olízl si nìkolikrát

koutky, a hledì dobrácky n Dauerlinga, ozval se koneènì smíølivým,

odevzdaným tónem: „Poslušnì hlásím, pane fenrich, dass die Tschecher

müssen so wie so krepieren.“

Dauerling zùstal pøed ním stát s otevøenou hubou. Kolem

oèekávali hrozné vìci a strašpytel Øíha se tiše ptal Švejka: „Kam mám

psát?“

Švejk hledìl opìt, jak se plaší kùò maïarským vojákùm od

strojních pušek. Díval se pøes malièkého fenricha. Tento klid ohromil

Dauerlinga.

„Zítra k batalionsraportu,“ øekl ménì prudkým hlasem, „a hned

zavøít!“

Kaprál Althof ochotnì odvádìl Švejka na strážnici, aby ho

pøedal profousovi Reineltovi, starému dobrákovi, který vìzòùm posílal

pivo i cigarety, a to za jejich peníze, a to asi v tom pomìru: Peníze za

dva litry - litr pro arestanta, litr pro Reinelta.

Po cestì mìl k nìmu kaprál Althof dlouhou øeè, že Švejk,

ocitnuv se na strážnici, dlouho bavil se ještì sám rùznými vzpomínkami

na zloèiny a pøeèiny, jichž se bìhem tìch nìkolika vteøin dopustil.

Althof mu vyložil, že spáchal zloèin porušení subordinace,

vzpouru, zprotivení se, provinìní proti povinnostem øádného vojáka,

porušení káznì a øádu, opovrhnutí služebnými pøedpisy vùbec, èehož

koncem nemùže být nic jiného než „Verwirkung des Anspruches auf

- 43 -

die Achtung der Standesgenossen“ a provaz, bude-li dále pokraèovat

na té dráze. Provázel to celou øadou oblíbených výrazù ze Zdrojù

hospodáøského blahobytu.

Profous Reinelt se ho ptal, má-li na pivo. Když odpovìdìl

zápornì, beze slova ho zavøel do strážnice, kde sedìl již jeden Maïar.

Ten Švejkovi stále øíkal ‘barátom’ a loudil na nìm cigarety.

Dobrý voják Švejk si lehl na pryènu a usnul spravedlivì

s dùvìrou, že je vojna a že se dìjí právì proto podivné vìci a že se

èlovìk nesmí vzpírat osudu a rozkazùm. Když k batalionsraportu, tak

ochotnì s láskou k nìmu. Z toho nemùže nikoho nic odvrátit, zejména

ne dobrého vojáka Švejka, který ví, že je rozkaz èímsi posvátným, že

je to nìco podobného, jako když misionáøi pouštìli do èernochù

elektrický proud a øíkali jim, že to je pánbùh. Od té doby èernoši

vìøili v pánaboha stejnì jako Švejk v sílu rozkazù.

Když Dauerling udìlal ten veèer bilanci celého dne, nebo on

byl též druhý Titus, a když nìkterý den nikoho nezavøel a nehnal ke

kompanieraportu, zvolal též: „Den jsem ztratil!“, po rozmluvì s kadetem

Bieglerem, svým nejvìrnìjším druhem, pøišel k tomu názoru, že s tím

batalionsraportem pøece jen trochu pøestøelil, ponìvadž to pøijde pøed

majora Wenzla.

Pøed majorem Wenzlem tøásl se totiž i Biegler i Dauerling stejnì

tak, jako se zas pøed nimi tøáslo prosté mužstvo.

Major Wenzl nebyl sice žádná zvláštní vojenská hvìzd

rakouská, ale mìl strach z národnostních sporù. Mìl za manželku

Èešku a kdysi, když ještì sloužil jako hejtman v Kutné Hoøe, pøišel

do novin, ponìvadž jednou v napilosti vynadal èíšníkovi v Haškovì

hotelu „èeská pakន, aèkoli mluvil sám jinak jen èesky v domácnosti

i ve spoleènosti.

Tenkrát byly takové idylické doby, že se ten pøípad dostal i do

interpelace v poslanecké snìmovnì. Interpelace ovšem zapadla

v archívu ministerstva, ale major od té doby mìl strach z jakýchkoliv

veøejných projevù, nemluvì ani o tom, že kromì interpelace mìl

- 44 -

i výstup doma.

Tento dobrý èlovìk k smrti rád týral a sužoval mladièké kadety

a praporèíky a k smrti nenávidìl malichernosti u batalionsraportù. To

muselo být již nìco velkého, napøíklad když nìkdo kouøil u prachárny

v Èeských Budìjovicích nebo pøelézal v noci zeï u mariánských

kasáren a usnul tam nahoøe mezi nebem a zemí, na støelnici støílel

zásadnì místo do terèe do døevìného pažení, pøetáhl pøes èas a dal si

neznámými pachateli stáhnout z nohy erární boty, táhl to dva dny

s hlídkou, která ho v noci zadržela bez ‘erlaubnisscheinu’, a platil za

ni, pøed parádou nevyleštil si knoflíky a podobnì.

Tu vzal na se tváø syrakuského tyrana, ale jinak „nìjaké

malièkostí semhle támhle“, jak øíkal, ty se vezly po raportu na záda

nejmladších dùstojníkù.

Jak ten èlovìk dovedl kadety rozebrat! Sám jsem vidìl na vlastní

oèi, jak kadet Biegler dal se pøi takové rozmluvì s ním do pláèe a jak

mu major Wenzl poklepal na rameno a øekl: „Utište se, jdìte pìknì

domù k mamince, a vám dá na lžièku trochu hoøké soli, zapijte ji

sklenicí vody a bude dobøe. Ono se vám vykouøí z hlavy vodit pro

nìjaké malièkostí semhle támhle lidi k batalionsraportu.“

Proto to rozhodnutí, které uèinil druhého dne ráno Dauerling,

když dal k sobì zavolat kaprála Althofa: „Ten zatracený Švejk nepùjde

k žádnému batalionsraportu. Hned ho pustíte ven. Cože? Vysvìtlovat

vám nic nebudu, blboune jeden. Abtreten!“

Když šel tedy Althof s listinou do kanceláøe strážnice, aby vyvedl

Švejka na boží svìtlo, prohlásil Švejk, že je právoplatnì zavøen až do

batalionsraportu a že nemùže jít dìlat ani ‘marschübung’, ani

‘salutierübungy’.

Vytáhl ho tedy klidnì s profousem ven ze strážnice a pøed

strážnicí Švejkovi oznámil, že má co dìkovat dobrotì Dauerlingovì,

že je na svobodì a že nemusí jít k batalionsraportu.

Švejk se na nìho podíval svýma dobrýma modrýma oèima:

„To je pìkná vìc, ale já pùjdu k batalionsraportu, já vím, co se sluší

a patøí. Od toho jsem voják, abych chodil k raportu. To je rozkaz

- 45 -

a ten se musí dodržet. Jestli si to dnes pan fenrich rozmyslel a chce

mnì to prominout, to nejde. Já jsem voják, a jestli jsem nìco provedl,

tak musím být potrestán.“

Šikovatel Sondernummer kategoricky Švejkovi prohlásil, že

nepùjde nikam, ponìvadž si toho pan fenrich nepøeje.

Opìt ten dojemný pohled z modrých oèí Švejkových. „Pane

šikovateli,“ dùstojnì odpovìdìl Švejk, „mnì bylo vèera rozkázáno,

že mám jít k batalionsraportu, a tak pùjdu, musím jít, ponìvadž jsem

voják. Mne nemùže nic zarazit a zastavit, znám své povinnosti.“

Sondernummer nevìøil svým oèím, když vidìl ten ledový výraz

Švejkovy tváøe, ten božský klid, odevzdanost a pøitom takové

oduševnìní, které vidìt jen v kostelích obrazech muèedníkù.

Tak hledìl svatý Vavøinec klidnì, zdali již se vaøí olej, kterém

mìl býti smažen, a tak spokojenì hledí jen svatá Kateøina v jihlavském

votivním chrámu z obrazu, na kterém znázornìno, jak jí trhají zuby,

tak rozšafnì dívá se tam na jiném obraze na pohanské obecenstvo

øímského cirku jeden ubohý køesan, na kterém sedí tygr, vypadající

jako mlsná angorská koèka.

Šikovatel Sondernummer šel s odpovìdí Švejkovou

k Dauerlingovi, který v kanceláøi 11. roty psal právì s velkou námahou

v zápase se slohovými obraty nìjaký befel, týkající se poøádku pøi

menáži. Právì pøemýšlel o tom, by bylo vhodné ku konci napsat, aby

si mužstvo nemyslelo, že menហznamená menažerii, ze které je beztoho

všechny pustili, když Sondernummer pøišel hlásit, že Švejk odmítá

Dauerlingovu velkomyslnost a že chce jít k batalionsraportu.

Pøed Dauerlingem vyvstal obraz majora Wenzla. „Zavolejte sem

Švejka!“ Podíval se do kapesního zrcátka, aby se ujistil, že vypadá

hroznì pøísnì.

Dobrý voják Švejk vstoupil klidný, jako by šel fasovat do

kanceláøe nové boty.

„Slyšel jsem,“ ironicky poèal Dauerling, „že jste se ráèil

rozhodnouti, že pùjdete pøece k batalionsraportu.“ Nevydržel však

mluvit v tom tónu a vypoulil na Švejka oèi, a chytaje ho za knoflíky

- 46 -

blùzy, ocitl se opìt v obvyklém žánru svého rozhovoru s mužstvem.

„Ty sloní tlapo a moøský pse, nikdy jsem nevidìl takové hovado,

slyšíš, dobytku, já tì nauèím chodit k batalionsraportu, já tì strèím do

díry, já tì roztrhnu, ty žížalo, abys vìdìl, co je to batalionsraport.

Øekni, že se mýlím, zatracený chlape, øekni: Poslušnì hlásím, že

k žádnému batalionsraportu nepùjdu a nemíním jít.“ Šermoval pøitom

Švejkovi pìstí pøed oblièejem, jako by to byl pravidelný boxerský

zápas.

Dobrý voják Švejk neztratil pøitom ducha. V této tìžké zkoušce

zùstal pevným.

„Poslušnì hlásím, pane fenrichu, že pùjdu k batalionsraportu!“

„Upozoròuji vás, Švejku, že to špatnì dopadne, budete-li

tvrdohlavým. To je subordinationsverletzung a teï je vojna.“

„Poslušnì hlásím, pane fenrich, že vím, že je vojna a jestli je to

subordinationsverletzung, a jsem u batalionsraportu náležitì potrestán.

Jsem voják a pøijmu každý trest u batalionsraportu.“

„Švejku, vy jeden dobytku, vy nikam nepùjdete!“

A dobrý voják Švejk kýval hlavou a pln nadšení, víry, svatého

zanícení opakoval: „Poslušnì hlásím, že podle vèerejšího rozkazu pùjdu

k batalionsraportu.“

Dauerling unavenì posadil se na kavalec úèetního šikovatele

Wagnera a tiše, beznadìjnì pronesl: „Sondernummer, domluvte mu,

dostanete na pivo.“

Šikovatel Sondernummer poèal Švejkovi domlouvat. Byla to

øeè, která by obmìkèila kámen. Poèal tím, aby si Švejk uvìdomil svùj

pomìr a nutnost podøídit se. Vzpourou nedosáhne nièeho, to vzbudí

opìt jen násilí. Švejk musí si domyslit dùsledky svého jednání. Nemohl

si pomoci a vynadal pøitom Švejkovi „svinì“; uvìdomiv si však, že

vyjednává, ihned mu poèal klepat na rameno a øíkat: „Sie, Švejk, sie

sind ein braver Kerl.“

V Sondernummerovi byl skryt pod šikovatelskými výložkami

opravdový talent kazatele. Kdyby byl tak nìkdy mluvil k mužstvu, tu

zástupy by se bily v prsa, pláèem by se chvìly, ale dobrý voják Švejk

- 47 -

odolal té spoustì krásných vìt a vyšel z øeènických lákadel klidný

a neotøesený: „Poslušnì hlásím, pane fenrich, že pùjdu

k batalionsraportu!“

Dauerling vyskoèil z kavalce a poèal bìhat po malé kanceláøi.

Vyhlíželo to, že tancuje s menším trochu pùvabem než Salome, když

chtìla dostat hlavu svatého Jana, ale tancoval. Možná že to byl též

neuvìdomìlý pokus vyskoèit z kùže.

Koneènì se zastavil, oddychnul tìžce, zamrkal jako èlovìk,

který snaží se rychle zachytit nìjakou spásnou myšlenku, podíval se

na Švejka a øekl rozhodným hlasem: „Vy nepùjdete k žádnému

batalionsraportu, Švejku, vy tam nemùžete jít, ponìvadž tam nemáte

co dìlat, vy nepatøíte vùbec k manšaftu, ponìvadž jste od tohoto

okamžiku mùj pucflek.“

Dauerling utøel si pot z èela.

„Poslušnì hlásím, pane fenrich,“ ozval se po chvíli Švejk, když

si to rychle srovnal v hlavì, „že k žádnému batalionsraportu nepùjdu,

ponìvadž jsem od té chvíle vᚠpucflek a nepatøím k manšaftu.“

To bylo pøece jasné, že pucflek nemùže jít k batalionsraportu.

Švejk neznal žádného podobného pøípadu a také se nikdy nic

podobného nestalo od samého poèátku, co stojí rakouská armáda.

Neptal se také, co bude dìlat bývalý sluha Dauerlingùv Kreibich,

který byl ihned zapsán do stavu mužstva. Byl to opìt rozkaz a Švejk

to pøijal s vojenským klidem a poslušností.

Dovìdìl se však brzy, jak se k tomu chová Kreibich. Když

Kreibichovi oznámili, že ztratil teplé místeèko, Kreibich skákal radostí

a Švejkovi koupil v kantýnì padesát viržinek a pozval ho do Királyhidy

do harrachovského knížecího vinného sklepa na víno.

Když se rozcházeli, Kreibich plakal, øíkal mu „mùj zachranèe“

a doporuèoval mu, aby se zastøelil.

Švejk nastupuje tedy službu u Dauerlinga za podivuhodných

okolností. Prùbìh celého dìje ukáže, jak vynikající roli v dìjinách

monarchie hrají sluhové rakouských dùstojníkù v tìch slavných dobách,

kdy ze starého rakouského hesla Divide et impera! (Rozdìl a panuj!)

- 48 -

poèala pomalu uskuteèòovat první èást hesla, totiž rozdìlení Rakouska.

XII.

Nákladem Streffleurových Vojenských novin ve Vídni byla

vydána knížka Pflichten der k. k. Offiziersdiener (Povinnosti c. k.

dùstojnických sluhù). Nevím, z kterého jiného spisu mìl bych vìtší

a èistìjší radost než z té knížky spravedlivého rakouského hejtmana.

Je to knížka pro mne radostná. Rakouský myslitel pøi vší chladné

reálnosti úsudkù o dùstojnických sluzích a pojímání skuteèných

okolností pøibližuje se v ní k samým ideálùm dùstojnického sluhy: Kladu

na to dùraz, že pøi vší evangelické èistotì názorù nemluví tu pouhý

blouznivý idealista, nýbrž pøísný rakouský hejtman, kterému snad kdysi

jeho sluha snìdl cestì z dùstojnické kuchynì pùl porce uzeného

s hrachem. Pøitom ta støízlivost èlovìka poèítajícího s okolnostmi. Jsou

to silná mužná slova, jimiž objasòuje své pøesvìdèení o možnosti

nìjakého praktického výsledku svého vystoupení.

Výmìna myšlenek v té pøíèinì nemùže býti bez prospìchu

a osvìtluje neobyèejnì jasnì postavení dùstojnických sluhù v úèinné

práci ve prospìch takzvaných støedních mocností, jak se úøednì sami

nazývají Turci, Nìmci, Rakušani a Bulhaøi.

Dùstojnický sluha vylíèen tam jako èlovìk úzce spjatý s osudem

svého pána, obstarávající mu jeho drobné záležitosti, jako je hledání

vší v blùze v poli a doruèování zamilovaných psaníèek v týlu armády.

Celek èiní dojem jakéhosi desatera pøikázání, poèínajíc od

vyleštìní bot až k tomu bodu, kdy se takovému rakouskému obèanu

pøedvádí na mysl, aby nemlsal, nekouøil cigarety svého pána, nebral

z jeho zásob a nepovažoval vùbec majetek pána za nìco spoleèného.

Tato spoleèenská propast pøi stálém tìsném styku dùstojnického

sluhy s jeho pánem je tam krásnì a výstižnì vykreslena.

Knížka ta je sama o sobì jakýmsi vademekum pro dùstojnické

sluhy, kteøí v ní naleznou vše, co mají dìlat a na co by si snad ani

nevzpomnìli.

- 49 -

V životì praktickém je však tomu jinak. V Rakousku byl

dùstojnický sluha vždy od mužstva té roty, kde sloužili pod jeho pánem,

ctìn a vážen, pøièemž mu øíkali populárnì pucflek, fajfka, pfeifendekl

a podobnì.

K nìmu se obracely ve všech intimních služebních záležitostech

všechny šarže bez rozdílu od svobodníka až po úèetního šikovatele

roty, dále jednotlivci, toužící se schovat pøed možným nebezpeèím

váleèným za kotly polních kuchyò, k trénu a k jiným spásným zaøízením.

Mít známosti s dùstojnickým sluhou znamenalo mít konexe. Prsa

pucflekù, fajfkù a pfeifendeklù zdobily povìtšinì medaile za stateènost,

kterých dobyli si na poli bitevním, když svého pána za hromového

rachotu dìl a výbuchu granátù pøevlékali nìkde v bezpeèné bandáži

do èistého spodního prádla.

Ovšemže pøi tom všem byli vypasení. Jedli klidnì konzervy

v poli, co hrdlo ráèilo, zatímco druzí byli pro snìdení konzervy uvázáni,

dostávali svou porci z dùstojnické kuchynì, zatímco druzí hladovìli

o nìkolik krokù dále v zákopech.

Byli sprostí, hrubí, povznesení nad dav, který byl dobrý jen pro

dìla a kulky, zatímco oni kouøili egyptky ze zásob svých pánù,

nepracovali na zákopech a vlezli již se zavazadly svých pánù do

pøipravených zemljanek kousek dál od nebezpeèné první linie.

Ale v mnohých pøípadech bylo to jen pozlátko, smutná sláva,

nebo oni byli pøitom hromosvodem, na kterém se vozily všechny

blesky špatných událostí, nehod a nedorozumìní jich pánù. A tu

vystupují již historické osoby té zvláštní skupiny.

Sluha generála Potiorka býval od svého pána bit jako žito,

kdykoliv rakouská vojska couvala. Když Rakušani dostali výprask

v Kragujevaci, vyrazil mu ten generál dva pøední zuby. Když se vtáhlo

do Bìlehradu, dal mu z nadšení zasadit umìlé, které mu opìt vytloukl

ještì s jedním zdravým, když Rakušané utíkali z Bìlehradu.

Až jednou po letech bude se dívat na srbské bojištì a na všechna

místa porážek Rakušanù, øekne svým vnukùm, pøitlaèuje si dlaò k tváøi:

„Zde padly dvì, tu jsem dostal jednu, ale poøádnou, zde tøi, zde mne

- 50 -

kopl.“

Nejde-li o tak velkého pána, jako byl generál Potiorek, našel

vždy rakouský dùstojník pøíèinu ku ztýrání svého sluhy.

Dauerling, jakmile mu bylo domluveno majorem Wenzlem,

vynadal vždy sluhovi Kreibichovi. Pøišly však na øadu i neslužební vìci,

v nichž Kreibich byl hromosvodem. Prohra v kartách, starší øízek,

nepodaøená pùjèka a jiné drobné nehody staèily dìlat z Kreibicha

muèedníka.

Dobrý voják Švejk si však pomyslil, že kdysi jeho bývalý pán

za starých dob, polní kurát tridentské posádky Augustin Kleinschrodt,

u kterého býval též sluhou, vštìpoval mu bezmeznou úctu k vrchnosti

slovy: „Ty troubo, ty musíš poslouchat a držet hubu, nebo my jsme

vrchnost vojenská od pánaboha.“

Když tedy prvnì èistil Dauerlingovy boty, bral je do ruky

s posvátnou hrùzou. Dauerling mu pøipadal jako nìjaký prostøedník

mezi ním a pánembohem. Mìl pocit neujasnìné posvátné hrùzy, asi

jako staøí Indiáni, kteøí se klanìli hroznýšovi, ponìvadž jim tak nakázali

jejich knìží kazikové.

Vzpomnìl si ještì na jiná slova polního kuráta Kleinschrodta:

„Ty troubo, ty musíš poslouchat, ponìvadž na vojenský lid musí být

pøísnost.“

A to dodávalo Švejkovi posvìcení a jistý vznešenìjší smìr,

z nìhož marnì strhuje ducha hromování Dauerlingovo. Ba naopak.

To hromování vedlo dobrého vojáka Švejka k jakémusi mysticismu,

a první den, když pøinášel Dauerlingovi obìd, jeho tváø pøi nalévání

polévky byla tak prozáøena a oduševnìna, že Dauerling pøestal jíst

a øekl: „Jen mnì to ještì sežer.“

„Zum Befehl, Herr Fähnrich,“ odpovìdìl Švejk s takovou

trpností, slouèenou s odevzdáním osudu, že Dauerling rychle a hltavì

pustil se do jídla, jako když koèka u misky vidí blížit se nenasytného

kocoura.

Po obìdì pøišel kadet Biegler a dal se s Dauerlingem do pití

koòaku, pøièemž politizoval, že Rakousko založili Nìmci a že se musí

- 51 -

ostatním národùm v monarchii stavìt pøed oèi nìmecká kultura.

Švejk nalévat koòak, který je tak dùležitou oporou politické

psychologie nìmectví. Pak Dauerling napsal nìjaké psaní a odevzdal

je Švejkovi s rozkazem, že musí hledìt to psaní doruèit za jakýchkoliv

okolností a èekat na odpovìï. Adresa znìla: Királyhida, Pozsony

utca 13, Etelka Kákonyi.

Švejk šel. Kdyby mu byli rozkázali, že má jít na kraj svìta, šel

by stejnì klidnì a na kraji toho svìta èekal na odpovìï.

Bylo to ale pøece jen blíž. Pøejde se Litavka v Brucku a již je

èlovìk v ‘magyarországu’ za èervenozelenobílými sloupy. Sem táhne

sice ještì zápach z velké c. k. továrny na konzervy v Brucku nad

Litavou, dávaje Maïarùm tušit, že tam za Litavou leccos prodìlává

hnilobný proces, ale míchá se tu se zápachem uherských prasat, která

za tratí jsou vehnána do velkých ohrad a odtud s honvédy,

honvédhusary a èervenými husary dopravují se dále na frontu.

Jinak Királyhida je zaprášené mìsto. Obyvatelé nevìdí, jestli

jsou Nìmci nebo Maïaøi. Mìstské dìvy pìstují flirt s dùstojníky

vojenského tábora z Brucku. Také tu kvete prostituce jako všude

v Maïárii. Jsou tam jen dvì památnosti, zøíceniny cukrovaru

a vykøièený dùm U kukuøièního klasu, který ráèil poctíti svou návštìvou

arcivévoda Štìpán roku 1908 za velkých manévrù.

Švejk našel zcela dobøe Pozsony utcu èís. 13. V chodbì ho

štípla do tváøe nìjaká maïarská služka, která mu ukázala, kde bydlí

v prvním poschodí paní Etelka Kákonyiová. Švejk vstoupil do bytu.

Používám schválnì tak úseèného slohu, abych znázornil, že jeho

vystoupení bylo energické.

Svejk odevzdal psaní. Ta, která psaní pøijala, byla baculatá

panièka s èernýma oèima, usmívající se roztomile na Švejka, který

stál zpøíma, klidný a rozšafný.

Dveøe se otevøely a vstoupil nìjaký pán, který zmìøil pøísnì

Švejka, vytrhl ulekané panièce dopis z ruky a poèal èíst psaní sám.

Slabikoval hlasitì, ponìvadž mu nìmèina èinila jisté obtíže. Pak mluvil

maïarsky, což vypadalo, jako když nadává, a ptal se, jaké je Švejk

- 52 -

národnosti. Uslyšev, že je Èech, èinil rùzné posuòky, dával ruce do

výšky a lámanou nìmèinou spustil, že udìlá poøádek, aby si ti rakouští

chlapi nemysleli, že má ženu proto, aby každý rakouský oficírek si

s ní dával dostaveníèko v hrabìcím harrachovském parku „v ráji opic“.

Køièel, že Maïaøi mají toho dost až po krk, že vyvezli všecku kukuøici

do Vídnì, že jim Rakušani snìdli vepøový brav, že sbírají dnes jejich

žaludy v Bakoòském lese a dìlají si z nich kávu.

Mluvil ještì mnoho roztomilostí o vzájemném pomìru

Translajtánie k Cislajtánii a mluvil dlouho. Baculatá panièka se pøitom

smála a brebentila cosi maïarsky.

Švejk èekal a po pùl hodinì, když pan Kákonyi na okamžik

pøestal mluvit, aby nabral dechu, pravil dùraznì: „Mám naøízeno èekat

na odpovìï!“

Pan Kákonyi tedy pokraèoval. Rozebral poznovu, co to

znamená souruèenství Maïarù s Rakušany. Proklel Švejkovi

i Dauerlingovi matku. Øekl: „My známe své Rakušany,“ a dál rozvinul

svùj program. Kdo mu poleze za ženou, toho srazí schodù.

A Švejk u vìdomí, že má rozkaz od své vojenské vrchnosti,

odpovìdìl dùstojnì: „Mám naøízeno èekat na odpovìï.“

Pan Kákonyi pøikroèil k èinu. Použil onoho nedovoleného

chvatu, který mívá pøi atletických zápasech vzápìtí zakroèení soudce

a ohromný øev a hvízdání ze strany obecenstva. Chytil Švejka za krk.

Byl vìtší a na první pohled silnìjší, takže podaøilo se mu Švejka vytlaèit

na schod a odtud na ulici.

Tam se však situace zmìnila. Kolem šli právì dva od 91. pìšího

pluku, kteøí vidìli civilistu tísnit druha. Slyšeli též Švejka mluvit èesky:

„Co strkáš, do koho strkáš,“ a ponìvadž byli Èeši, rázem byla situace

jasná. Maïarský civilista pere krajana.

Napadli na Kákonyiho ze dvou stran a pøimáèkli ho k výkladní

skøíni a nyní poèali pracovat, jako když soukenic snaží se vyprat

a vyvalchovat z ovèí vlny mastnotu.

Tato zajímavá scéna upoutala ovšem pozornost všech

kolemjdoucích. Nìjaký Maïar, který se pøiblížil, dostal od vojáka

- 53 -

do nosu. Výkladní skøíò zatím již neexistovala. Vymáèkl ji pan Kákonyi,

který na chvíli zapadl do rùzných papírnických potøeb, a zatímco pøibylí

diváci, civilisté i vojáci svádìli mezi sebou bitvu, pan Kákonyi probìhl

krámem, bìžel na dvùr a pøelezl vzadu plot. Na plotì zùstal mu kus

kabátu, který tøepotal se ve vìtøíku, jako by s s nim louèil.

Mezitím nìkdo bìžel telefonovat do vojenského tábora

v Brucku pro pohotovost. Než pøišla, Maïaøi utrpìli úplnou porážku,

tøebas jim pomáhalo nìkolik honvédù, kteøí v nejkritiètìjším okamžiku

ustoupili a ztratili se. Civilisté se též rozutekli, vítìzové odešli

a pohotovost našla jen stopy po boji, rozházené po zemi klobouky,

utržené knoflíky a støepiny skla z vymáèknutého výkladu. Dobrý voják

Švejk v tu dobu dùstojnì šel zadem pøes železnièní násep do tábora

do dùstojnických barákù.

V ruce nesl límeèek pana Kákonyiho. Když pøišel

k Dauerlingovi, zasalutoval a øekl: „Poslušnì hlásím, pane fenrich, že

jsem psaní odevzdal a zde je odpovìï.“

Švejk položil na stùl límeèek pana Kákonyiho, natržený u dírek,

takže na první pohled bylo vidìt, že ten, kterému patøil, dobrovolnì

ho nevydal. A jako muž stojící na právním stanovisku vìcnì objasnil

Dauerlingovi, co se vše zbìhlo.

„Poslušnì hlásím, že jsem na berajtšaft neèekal.“

Dauerling se zamyslil: „Švejku, ty dobytku, tys to zas vyvedl.“

„Poslušnì hlásím, že jsem jednal dle rozkazu.“

Dauerling si sedl na postel. Pøed jeho oèima objevil se major

Wenzl a ještì vyšší vojenští pøedstavení, pozice a bùhvíco všechno.

„Já vím,“ øekl Dauerling, smutnì potøásaje hlavou, „že z toho

bude ještì škandál, nemám slov, abych ti vynadal.“

„Poslušnì hlásím, že jsem konal svou povinnost.“

Za tøi dny se objevila v Pesti Hirlapu tato zpráva:

Øádìní èeských vojákù v Uhrách. Každý Maïar ví, že Èeši

usilují nám o život a že v dobì pro království uherské tak kritické

provádìjí velezrádnou èinnost nejen v Èechách, ale i na frontì.

- 54 -

Èeši považují Maïary za nejvìtší své nepøátele a pøi dislokaci

èeských plukù do Uher obyvatelstvo jest vystaveno dnes jejich

øádìní. Dochází nás zpráva o velké výtržnosti èeských vojákù

v Királyhidì, kteøí ztýrali celou øadu uherských obèanù a vytloukli

výkladní skøínì ve mìstì. Výtržnosti byly potlaèeny teprve

vojskem. Èeští vojáci byli popuzeni proti Maïarùm praporèíkem

Dauerlingem, známým èeským šovinistou, který místo aby byl již

dávno na frontì, v tìžkotìžkých dobách pro rakouskouherskou

monarchii štve systematicky proti Maïarùm a v prázdné chvíli

zabývá se svádìním vdaných paní királyhideckého okresu

mìstského. Talpra a Magyar! Vzhùru Maïaøi! V tomto

obrovském boji s Èechy vytrváme v tìsném a upøímném bratrství,

aniž bychom se dìsili obìti sebevìtší. Doufáme, že vìc bude

pøíslušnými vojenskými úøady náležitì vyšetøena a viníci pøísnì

potrestáni, aby jim zašla chu trýznit nevinné maïarské

obyvatelstvo. Talpra a Magyar!

Téhož dne Šoproòské listy uveøejnily tento èlánek:

A cseh bázaarulok Királyhídan. Èeští velezrádci poèínají

se vybarvovat. Došlé zprávy z Királyhidy jsou nejlepším dùkazem

toho, že Èeši pøeložení posádkou do nedalekého vojenského

tábora v Brucku mají úmysl vyhladit maïarské obyvatelstvo.

Z obyèejné aféry, pøi níž vykázal jeden királyhidský obèan meze

øádìní, ohrožován ve svých manželských právech, èeští vojáci

od papageiregiment vrhli se na bezbranné obyvatelstvo. Péro

zdráhá se vypsat všechny násilnosti, které se dìly, všechny ty

zvíøecí èiny, pøi nichž nebylo nic svatého. Èeši vydrancovavše

mìsto odtáhli. Jak se nám sdìluje, v èele celé akce stojí známý

panslávský propagátor dùstojník Dauerling. Maïarské

obyvatelstvo v Királyhidì jest ochotno ruku v ruce zmaøit všechny

pokusy Èechù o další úklady svobodnému rozvoji mìsta. Èeši jsou

sami zodpovìdni za vše. My Maïaøi voláme jen se svým básníkem

Petöfim: „Hi a haza!“ Zde je naše vlast, zde je naše zemì a èeští

- 55 -

velezrádci nemají tu co pohledávati.

Pozsonyi Napló píše:

Királyhidská tragédie. (Telegr. zpráva) Pøedevèírem vtrhla

za zpìvu „Hej, Slované“ z vojenského tábora v Brucku nad

Litavou setnina èeských domobrancù: 91. pìš. pluku pod vedením

známého propagátora èeskoslovenského sblížení Dauerlinga do

pohranièního uherského mìsta Királyhidy a zpùsobila krveprolití

na Pozsony utce. Èeští lupièi zmocnili se zásob papírnického

krámu p. Gyuly Kákonyiho, kterého rozbodali bodly. Pøichvátavší

manželka majitele obchodu byla též ubodána na místì. Èeští

vojáci napíchli též na bodlo dvouleté dìcko nešastných manželù.

Pøichvátavší honvédi zahnali Èechy na útìk. Tábor obklopen

vojskem.

Za dva dny po tom, co vyšly tyto roztomilosti, vrátil se z plukovní

kanceláøe Dauerling velice zdrcen domù. V ruce držel èísla Pesti

Hirlapu, Šoproòských listù a Pozsony Napló a pøeklad onìch

zajímavých èlánkù, poøízených kanceláøí ‘zelené brigády’.

Vypadal jako èlovìk louèící se se svìtem, který každému

odpouští a každého prosí za prominutí. Mávaje ve vzduchu všemi tøemi

listy, zabreptal k Švejkovi: „Já sem šèácen. Ich bin verloren!“ A klesl

na postel. Za chvíli se zvedl, podíval se bezradnì kolem sebe a vyšel

opìt ven z baráku. Ve dveøích zašeptal ještì jednou: „Ich bin verloren,

já sem šèácen.“

Záležitost byla opravdu velmi smutná. Z brigády došla velitelství

pluku i s pøílohami dùkladná zpráva o hrozné události v Királyhidì.

Major Wenzl, který aféru vyšetøoval, strávil celé dopoledne

výslechem Dauerlinga a mluvil cosi o marškumpani a naøídil kasárníka.

Veèer šel se podívat na místo èinu, a když se vrátil do kasina,

øekl, že paní Kákonyiová je opravdu krásná paní a že je jí škoda pro

dva osly, totiž pro pana manžela a pro Dauerlinga.

Z toho se dalo soudit velice mnoho, že se situace Dauerlingova

- 56 -

lepší. Druhého dne Dauerling byl též již v náladì o mnoho roztomilejší,

vynadal Švejkovi a hodil po nìm botou.

Za tøi dny objevila se v Pesti Hirlapu, Šoproòských listech

a v Pozsony Napló tato úøední zpráva od velitelství pìšího pluku èís.

91:

„C. k. velitelství pìšího pluku èís. 91, døíve v Èes.

Budìjovicích, nyní v Brucku n. Litavou, prohlašuje, že není

pravdou, že by byly v Királyhidì zpùsobeny výtržnosti pøíslušníky

tohoto pluku pod vedením praporèíka Dauerlinga.

Celá záležitost jest pouhým nièemným výmyslem a proti

šiøitelùm a pùvodcùm nepravdivé zprávy bude zakroèena soudnì.

Pravdou je, že jeden z civilního obyvatelstva choval se urážlivì

k dùstojnickému sluhovi a že byl za své chování na místì po právu

ztrestán, když se dopustil vùèi pøíslušníku naší stateèné armády

hrubého násilí.

Velitel c. a k. pìš. pl. è. 97 plukovník Schlager.“

Souèasnì se objevilo v tìchže novinách zasláno, které stylizoval

Dauerlingovi kadet Biegler.

Zasláno znìlo: „Není pravdou, že já, Dauerling, praporèík c.

a k. pìš. pl. è. 91 jsem èeským šovinistou a známým panslavským

agitátorem, nýbrž jest pravdou, že jsem vždy jen nìmecky cítil a jako

Nìmec jednal.“

A proto téhož dne øekl již vesele Švejkovi:

„Hören Sie, Švejk, Sie sind doch ein tschechische Mistvieh.“

XIII.

„Poslyšte, Švejku, nevíte o žádném psu?“ otázal se jednoho

dopoledne Dauerling, rozvaluje se na polní posteli.

Švejk zasalutoval a mlèel, nebo slovo „pes“ velmi èasto

vycházelo z Dauerlingových úst a Švejk i nyní si pomyslil, že Dauerling

vymyslil si novou formu nadávky.

- 57 -

Dauerling se poèal rozèilovat. „Opravdu nevíte o žádném

pìkném psu? Já chci mít psa,“ opakoval jako malé dítì mazlivým

tónem, když si pøeje novou hraèku.

„Poslušnì hlásím, že zde bìhá mnoho psù, vìtších a menších,“

odpovìdìl Švejk, „nedávno pøepadli dva øezniètí psi kuchyni 5.

kumpanie.“

„Já nemyslím takové psy, pøál bych si psa pìkného; foxteriéra

nebo buldoka. Já chci pìkného psa. Podívejte se po nìjakém.

Švejk zasalutoval a zmizel. Šel do mìsta. Cestou potkal mnoho

pìkných psù, na které mluvil èesky i nìmecky, lákal je lichotivì, ale

žádný z nich nejevil ochotu se k nìmu pøidat.

Za mostem pøes Litavku pøipojil se k nìmu vychrtlý pes

s chlupatou tlamou, vypadající tak ošklivì, že se ho štítili všichni psi,

potloukající se u mostu kolem továrny na konzervy. To byl první úspìch

Švejkùv. Pes šel s ním až za most. Za mostem však popotáhl nozdrami

zápach linoucí se z kuchynì restaurace, vrazil tam a s pøíšerným jekem

vybìhl za chvíli zase odtamtud, kulhaje o tøech, a ztratil se v ulièce

u vody.

Švejk byl opìt sám a dostal se na promenádu. Tam opìt vidìl

mnoho pìkných exempláøù psù, kteøí však bylí vìtšinou na øetízku,

a když nebyli, tu na jeho svùdné: „Pojï sem“ jen se opovržlivì ohlédli

a šli dále vìrnì vedle svých pánù.

Švejk vstoupil do restaurace U modrého kvìtu, sedl si do

výèepu, dal si nalít pivo (tenkrát ještì mìli v Rakousku pivo) a dal se

do hovoru s jedním vojákem, na jehož rukávu byl též èervený pásek,

hlásající všemu svìtu, že ten pøíslušník armády rakouské patøí k jejímu

elitnímu sboru; totiž k dùstojnickým sluhùm.

Kolega Švejkùv byl Maïar a mìl v sobì již nìkolik sklenièek

slivovice, takže byl v náladì vlídné, všelidské. Mluvil se Švejkem smìsí

maïarštiny, nìmèiny, slovenštiny a chorvatštiny.

Švejk se mu svìøil se svým posláním a stìžoval si, že o žádném

psu neví.

„Bason az anyát,“ øekl Maïar, „èo vravíš, man muss stehlen,

- 58 -

boga mi.“

„Ty ho ukradneš,“ pravil dùraznì, „jinak psa nedostaneš. Jdi

do vilové ètvrti na silnici k Vídeòskému Novému Mìstu. Tam je mezi

zahradami plno psù. Mùj pán má také psa odtamtud. Kousal, ale už si

zvykl.“

Švejk jako hypnotizovaný vyšel z výèepu, okouzlen

pohádkovým zabarvením „Jdi do vilové ètvrti na silnici k Vídeòskému

Novému Mìstu. Tam je mezi zahradami plno psù“. Švejk shledal, že

Maïar hovoøil plnou pravdu. V pìkné vilové ètvrti, obývané vyššími

dùstojníky a váleènými dodavateli, pobíhali v zeleni trávníkù psi

nejrozmanitìjšího druhu.

U jedné vily potkal Švejka velký boxer, kterého Švejk pohladil

po hlavì. Boxer podíval se na Švejka, oèichal ho, a vrtì pøátelsky

zbytkem kupírovaného ohonu, vyprovázel ho po cestì k øece až

k parku.

Švejk mluvil k nìmu èesky, nìmecky a boxer jako by rozumìl

tomu, pobíhal vedle nìho, odbíhal na strany, vracel se opìt k nìmu

a tváøil se tak pøátelsky, že když Švejk s ním pøišel do divokého parku,

pøikroèil v houští k èinu.

Právnicky se tomu øíká ‘zcizení’ a prakticky se to provedlo

takto: Švejk odepjal øemen a uvázal ho boxerovi kolem krku; boxer

se vzpíral, koulel divoce oèima, Švejk øemen pøitáhl, boxer vyplazil

jazyk a dal si øíci, nemaje jiné záchrany pøed uškrcením než sledovat

co nejrychleji Švejkem.

Podíval se jen smutnì dozadu na vilovou ètvrt, kde leželo jeho

mládí, a vyèítavì podíval se na Švejka, jako by chtìl øíci: „Kam mne

vleèes, co se mnou zamýšlíš, chceš mne snad sníst?“

Švejk s ním hovoøil mile a pøívìtivì. Sliboval mu ho hory doly,

žebírka z kuchynì, kosti.

Tak ho pøitáhl k Dauerlingovi, který vyjasnil tváø. Nijak mu

nevadilo zoufalé vzezøení boxerovo. Ptal se, jak jmenuje.

Švejk pokrèil rameny: „Já mu øíkal po cestì Balabán.“

„Ty hlupáku,“ rozkøikl se Dauerling, „takový pes se musí

- 59 -

jmenovat nìjak vznešenì, poèkáme, až pøijde Biegler, to je chytrá

hlava, ten si nìco vymyslí.“

Když Biegler pøišel, ukázal mu Dauerling na psa, ležící ho smutnì

u postele a kòuèícího žalostnì v novém otroctví. Dauerling ho chtìl

kopnout, ale Biegler prohlásil, že to není žádný voják a že ze všech

zvíøat je pes, co se týèe duševních vlastností, na nejvìtší výši, aby jej

èlovìk uèiní svým pøítelem.

Biegler použil té pøíležitosti, aby pronesl pøednášku, ve které

vylíèil vlastnosti psa a kladl opìtovnì dùraz na to, že se psem se nesmí

jednat jako s rakouským infanterákem. Pes toho zaslouží, aby byl

ctìn a milován, pes nikdy se neprohøeší jako infanterista proti

dienstreglamá. Bohužel je mnoho lidí, kteøí každou chvíli psa práskají

a bijí pro každou malièkost a sami nevìdí, proè ubohé zvíøe tlukou.

„Proè myslíš, Švejku, že tak dìlají?“

Švejk dlouho pøemýšlel a koneènì znìla jeho odpovìï:

„Ach co, takový neøád nic jiného nezaslouží než výprask.“

Pustili se oba do nìho, vynadali mu tak, že boxer poèal vrèet

na nìho. Švejk proto obrátil a nazval boxera, velkého dospìlého

klacka, „roztomilým, hezounkým, malinkým štìòátkem“.

Nakonec Biegler navrhl, aby se mu dalo jméno Billy, proti èemuž

protestoval Dauerling, že je to jméno anglické, a když dnes nesmí se

ani v restauracích dávat biftek kvùli anglickému jménu, že se ani jeho

pes nesmí jmenovat Billy. Lepší by bylo dát mu název Hindenburg.

To rozèílilo Bieglera, prohlašuje to za nejvìtší urážku Nìmcù.

Køièel: „Odvolej!“

Dauerling tedy prohlásil, že ví, že je pitomec a že mu to jen tak

vyklouzlo z hlouposti. Byla ještì dlouhá debata o tom, jak se má

jmenovat. Nakonec se usnesli, že mu dají nìjaké neutrální jméno,

z nichž nejlépe se jim zamlouval název Zanzibar.

Biegler ještì mínil, že psa bude nutno vykoupat, ponìvadž, jak

ho Švejk vlekl, byl celý zablácen.

„Za hodinu si pro psa pøijdu, jdu koupit pro nìho obojek

a øetízek,“ øekl Dauerling.

- 60 -

Vrátil se však obratem za okamžik. „A ho neuèíš èesky,“ pravil

starostlivì, „pak by nerozumìl ani nìmecky, ani èesky, nìmèinu by

zapomnìl...“

Pln obavy, aby pes nezapomnìl nìmecky, odešel. Mezitím Švejk

psa vykartáèoval, až se mu krátká srst leskla. Byl špinavì žlutì žíhaný,

takže vypadal jako vybledlý rakouský prapor. Nìkde se patrnì musel

rvát kdysi se psy, ponìvadž mìl na hlavì šev, což mu dodávalo vzezøení

nìmeckého buršáka.

Dauerling mu pøinesl pìkný obojek, na kterém bylo vyryto „Für

Kaiser und Vaterland“. Byly to velké doby, kdy vlastenecká hesla

pøenášela se i na obojky.

„Zanzibar,“ øekl Dauerling, upevòuje psovi na obojek øetízek,

„musí zvyknout na nového pána. Pùjdeme s ním do aleje.“

Pro boxera nastala nyní smutná pou. Dauerling táhl ho na øetízku

z baráku a boxer domníval se, že snad má být opìt odvleèen jinam

k jinému pánovi.

Nedovedl si to v hlavì srovnat, a proto se vzepøel. Švejk

pomáhal vydatnì Dauerlingovi a koneènì se objevili se psem v aleji.

Nádherná košatá alej vojenského tábora v Brucku nad Litavou

byla svìdkem urputné vzpoury. Zanzibar nechtìl rozhodnì kupøedu

a byl tažen chvílemi po zemi. Poèal v tom libovat a vypadalo to chvílemi,

že praporèík Dauerling vrací se do dob útlého dìtství, kdy tahal za

sebou vozík. Koneènì to boxera omrzelo, vyskoèil a poèal nyní sám

táhnout Švejka i Dauerlinga kupøedu.

Za hlavní strážnicí smìrem k fotografickému pavilónu na druhé

stranì louky kráèel v tu dobu vyšší dùstojník s dámou.

Boxer se podíval na druhou stranu, zastavil se, vìtøil tím smìrem

a pak radostnì štìkaje táhl pøes louku Dauerlinga.

Psí štìkot upozornil dámu, co se dìje na druhé stranì v aleji.

Chvíli bylo vidìt, že rokuje o èemsi s vyšším dùstojníkem, pak zavolala

k boxeru: „Mursa, Mursa!“

Boxer poèal vyskakovat, táhl za sebou Dauerlinga i Švejka

a vyšší dùstojník volal sem: „Kommen Sie, Herr Fähnrich!“

- 61 -

Když rychle pøešli k fotografickému pavilónu, boxer poèal

radostnì skákat a opírat se zaprášenými tlapami na dámu a vyššího

dùstojníka.

Dauerling zbledl. Pøed ním stát generállajtnant von Ary velitel

vojenského tábora v Brucku nad Litavou.

Zuby Dauerlingovy zacvakaly a on vyrazil koktavì „Zum

Bebebefehl, Excellenz!“

„Odkud máte toho psa?“

Dauerling opìt cosi zakoktal a Švejk pøedstoupil po vojensky,

ráznì salutuje: „Poslušnì hlásím ...“ Podíval se na generállajtnanta von

Arze a nemaje jistoty, jakou má vlastnì hodnost, nebo jeho znalosti

uniforem konèily s plukovníkem, po chvilce rozmýšlení opakoval:

„Poslušnì hlásím, nevím jaký pane jenerále, že ten pes je nᚠa že

jsem ho našel.“

„Dnes ráno se nám ztratil,“ pravil von Arz, „prosím o vaše jméno,

pane praporèíku.“

„Konrád Dauerling, Vaše Excelence.“

„Dauerling, Dauerling,“ øekl jenerállajtnant, „pamatuji se. Vy jste

mìl nìjaké aféry v Királyhidì, bylo to v maïarských listech, a nyní

chodíte po táboøe s cizím psem, patøícím vašemu pøedstavenému.

Máte mnoho volného èasu, a my potøebujeme dùstojníkù do pole.

Ponìvadž máte tolik èasu dìlat rùzné skandály, vidím, že vaše kumpanie

je již vycvièena. Proto udìláme z ní marškompanii na doplnìní 22.

maršového bataliónu 73. pìšího pluku. Dostanete jeden šik a pozítøí

odjedete do pole. Ostatní vám sdìlí v plukovní kanceláøi.“

Švejk odepjal zatím šastnému Zanzibarovi obojek a dáma

vytáhla tobolku.

„Vy jste psa našel,“ øekla vlídnì, „zde máte odmìnu.“ Švejk

strèil do kapsy blùzy dvacetikorunovou bankovku a pomyslil si, že

jest to pøece jen výhodné krást psy jenerálùm.

Šli domù. Dauerling kráèel tak nìjak tiše s hlavou sklonìnou

a v zadumání. Za ním v uctivé vzdálenosti dobrý voják Švejk s øetízkem

a obojkem.

- 62 -

Když pøišli domù, Dauerling posadil se na židli, Švejk položil

øetízek s obojkem na stùl a optal se: „Poslušnì hlásím, pøejete si ještì

nìco, pane fenrich?“

Dauerling podíval se na Švejka vyèítavì a zdrcenì. „Švejku,“

øekl, „když jsi mne znièit, jdi, jdi se za to ožrat, ale napøed mnì dej

deset korun, co jsem dal za obojek s øetízkem.“

„K službám, pane fenrich, zde je dvacet korun a prosím deset

korun nazpìt.“

Po jeho odchodu Dauerling ještì dlouho zíral do koutu. Vedle

u hejtmana leštil sluha boty a zpíval si: „Wann i’kum, wan i’kum, wan

i,wieda, wieda kum.“ Z této smutné písnì pøešel do kupletového tónu

a zpíval: „Artilérie je poøád v kole, bum, a už je hlava dole, a to kór

nic nebaví, jít do války bez hlavy.“

Dauerling podívat se na obojek, na kterém svítil nápis „Für

Kaiser und Vaterland“.

Ano! Für Kaiser und Vaterland! Dauerling se dal do tichého

pláèe a plakal dlouho, zatímco po vojenském táboøe poèaly se

rozšiøovat zprávy, že Dauerling, praporèík a 91. pìšího pluku 11.

kompanie, ukradl psa jenerállajtnantovi von Arz, zatímco dobrý voják

Švejk podle rozkazu v harrachovském vinném sklepu u lesa lil do sebe

jednu ètvrtku vína za druhou a hulákal, že jde na pozici.

XIV.

Cestou na pozici s maršbataliónem dìlal Dauerling velkého

hrdinu. Když projíždìli Uhry, vykukuje z vagónu, vyrážel ze sebe

stateènì: „Zde by byly krásné pozice, zde by se to válèilo!“

V Miškovci na stanici najedl se hrušek, dostal bolení bøicha, takže

prosedìl v oddìlené místnosti vagónu se splachovacím zaøízením až

po Lipecký prùsmyk.

Když vjíždìli do Halièe, jeho stateènost, otøesená beztoho již

hruškami, poèala klesat a ve stanici Sambor klesl na minimum, a zato

se objevila u nìho veliká žravost.

- 63 -

Chodil ke kuchyni a lákal na kuchaøích kousky masa a øíkal

jim, aby rezervním dùstojníkùm dávali menší porce ponìvadž se tak

dobøe doma nemìli jako na vojnì. Pak jevil velkou starostlivost

o zaopatøení pro sebe zásob na cestu, loudil u trénu cukr a ukládal do

vaku a vylákal též poloshnilé holandské sušené ryby, urèené pro

mužstvo.

Švejk vlekl se za ním se zavazadly, která èím dál tím víc stávala

se t잚ími, a Dauerling starostlivì ukládal dovnitø stále nové a nové

zásoby. Tu sehnal kus sušeného salámu, tu balík konzerv na kávu

a navádìl Švejka, aby nìkde ukradl ještì balík polévkových konzerv.

Pøipadalo mu, jako by Rakousko vedlo válku jen proto, aby

zásobilo Dauerlinga rùznými potravinami posledního druhu. Pøitom byl

stále víc a více nervóznìjší a vynadal i nìmeckému mužstvu „èeských

dobytkù“.

Dobrý voják Švejk zkusil od nìho všechna muka rafinovaných

nejvìtších utrpení.

„Ty lumpe,“ øekl mu Dauerling, „ty si myslíš, ponìvadž jsi mne

poslal do pole, že tì propustím. To se strašnì mýlíš, rozumíš, lumpe.

Myslíš, že tì pošlu k mužstvu, aby tì co nejdøíve zastøelili. To jsi na

omylu, všiváku, ty budeš se mnou stále pohromadì, já budu z tebe

døít øemínky, mnì neujdeš. Budu tì sekýrovat ve dne v noci, po celý

den, abys na mne pamatoval, co tomu øíkáš, hòupe?“

Dobrý voják Švejk zasalutoval a s usmìvavou tváøí odpovìdìl:

„Poslušnì hlásím, pane fenrich, že mne budete sekýrovat ve dne v noci,

po celý den, abych na vás nezapomnìl.“

„Ty hòupe se mnì smìješ,“ rozkøikl se Dauerling, „no poèkej,

uvidíš, kams nás oba dovedl. Budou nám lítat nad hlavou granáty,

šrapnely, vyhodí nás to do povìtøí.“

Dauerling poèal se tøást na celém tìle. Rozklepal se jako

v zimnici.

„To nevadí,“ øekl najednou Švejk, „poslušnì hlásím, že vyletíme

do povìtøí a bude konec. To jde náramnì rychle, pane fenrich!“

„Co mám dìlat, Švejku?“ žalobnì a prosebnì ozvat s Dauerling.

- 64 -

„Poslušnì hlásím, že nevím, vojna je vojna a o jednoho

dùstojníka i s jeho sluhou víc nebo míò, na tom v téhle svìtové vojnì

naprosto nezáleží. Pøiletí granát, a kde jsme byli, pane fenrich?“

Švejk se opìt usmál, aby dodal Dauerlingovi kuráže, který se

tøásl v koutì vagónu. „Já ti to osladím,“ vrèel, „já tì nauèím, ulièníku,

hnát mne do zákopù.“

Posadil se k oknu a díval se na pusté plánì Halièe, na nichž

hroby a køíže znaèily cestu imperialistické politik rakouské.

Na jedné stanici projeli kolem stromu, na kterém visel rusínský

sedlák a jeho dvì dìti, chlapec a holèièka. Pod tím byl kus papíru

s nápisem „Spionen“. Viseli tam již dlouho, v oblièeji byli zèernalí.

Obìšený chlapec díval se do tváøe obìšené sestøièky.

Švejk podotkl, že ty dìti byly asi obìšeny omylem, naèež

Dauerling vyal mu z každé strany políèek a rozzuøil se, že je tøeba tu

slovanskou velezrádnou bandu povìsit a vyhladit, a až pøijdou do

Ruska, že bude on první, který bude vìšet dìti, aby zahladil to

slovanské plemeno. Rozèílil se tak, až mu sliny tekly od úst po blùze.

Jaképak soudy! Bude to vìšet všechno na potkání. Slovana napøed

obìs a pak teprve žaluj! Poplival v bezmocné hrdinnosti okno.

Výhled z vagónu poskytoval stále týž smutný pohled na vypálené

vesnice rusínských sedlákù, pokácené lesíky, rozrytá pole, zákopy

a všude opìt køíže a køíže. A to bylo bez konce celou východní Halièí.

V Kamenci se Dauerling opil a pøedtím udìlal prohlídku konzerv

a hrozil zastøelením. Byl tak opilý koòakem, že nedovedl spoèítat tøi

konzervy, a chodil po vagónech, šermuje služebním revolverem. Pak

se vrátil do svého vagónu a usnul.

Dobrý voják Švejk zatím spal, a když se probudil, stáli na stanici

za Kamencem a slyšeli tøepetavý zvuk trubky a signál „Všechno vyjít

ven“!

Dauerlingovi bolela hlava, mìl hroznou žízeò. Ve vagónech byl

ruch a pøestali zpívat „Wann ich kum, wann ich wieder, wieder kum“.

Nìjaký kaprál vyhánìl z vagónu mužstvo a køièel, aby zpívali

„Und die Russen müssen sehen, dass wir Österreicher Sieger, Sieger

- 65 -

sind“. Nikdo s ním nezpíval. Ruènice dali do pyramid a stáli kolem.

Vpøedu za návršími bylo slyšet hukot dìl a vystupovaly za dalekým

lesem mraky dýmu z hoøící vesnice.

Dauerling byl pozván ku poradì dùstojníkù kumpanii

a maršového bataliónu. Hejtman Sagner jim sdìlil, že èeká na další

rozkazy, ponìvadž tra je dál pøerušena a nemùže se jet, ponìvadž

Rusové v noci dostali se za øeku a tísní nyní na levém køídle. Je mnoho

zajatých a zabitých. Dauerling se nezdržel, a jako by mu šlápli na kuøí

oko, vykøikl: „Jesusmarijá!“

A do toho z dáli se ozvala kanonáda. Zemì se tøásla

a shromáždìní dùstojníkù nedìlalo naprosto dojem schùze hrdinù.

Hejtman Sagner rozdal mapy a prosil dùstojníky jako velitel

maršového bataliónu, aby plnili pøesnì jeho rozkazy. Doposud nedošly

též zprávy, kde Rusové jsou. Bude tøeba pøipravit se na všechny možné

pøípady. Mužstvo pouèit a sloužit rychle polní mši. Knìze si vypùjèí

od 73. regimentu.

Hejtman Sagner poèal mluvit páté pøes deváté. Že jsou Rusové

asi nedaleko a že se nemùže doèkat rozkazu, má-li se snad ustoupit.

Bylo ticho. Nikdo nemluvil, jako by se obával, aby nìjakým

neprozøetelným hovorem nevydupal ze zemì øady zemljáèkù se

štykami.

Cosi viselo ve vzduchu. Koneènì vysvìtlil hejtman Sagner, že

v tom pøípadì se nedá nic jiného dìlat, než udìlat ‘vorhut’, ‘nachthut’,

‘seitenhut’. Pak je rozpustil. Za chvíli je však volal zpìt do rozbité

železnièní stanice. „Pánové,“ øekl slavnostnì, „na nìco jsem zapomnìl.

Provolejme císaøi pánu tøikrát slávu!“ Ozvalo se „Hoch, hoch, hoch“,

a rozešli se ku svým kumpaniím. Za hodinu pøibyl vojenský knìz,

vypùjèený od 73. pìšího pluku, tlustý, zdravý, kypící bujností, který

vtipkoval a tváøil se tak, jako by šel do varieté, kde tancují závojové

tance. Dali polní oltáø dohromady, pøièemž nadával pomocníkùm sviní,

a pak mìl øeè, ovšem nìmeckou, ve které vyložil, jak je to krásné

a vznešené, dát se zabít za Jeho Velièenstvo císaøe Františka Josefa I.

Udìlil jim rozhøešení všech høíchù, hudba zahrála „Zachovej

- 66 -

nám, Hospodine“, vpøedu hoøely vesnice, hømìla kanonáda a všude

kolem za nimi stály malé døevìné køíže, na nichž ve vìtøíku tu a tam

tøásla se zavìšená rakouská èepice.

Pak pøibìhly ordonance od velitelství maršového bataliónu,

zaznìly rozkazy vydat se na pochod.

Kanonáda se blížila. Bylo vidìt na obzoru obláèky prasklých

šrapnelù, hukot dìl se pøibližoval a dobrý voják Švejk šel klidnì za

svým pánem s jedním jenom kuføíkem, nebo ostatní zapomnìl ve

vlaku.

Dauerling nièeho nezpozoroval, nebo byl rozèilen a tøásl se po

celém tìle. Obèas køièel na mužstvo šiku: „Kupøedu, marš, psi,

prasata!“ a hrozil revolverem jednomu podagristovi, starému

domobranci, který mìl ještì ke všemu prùtrž, což bylo do nebe volající

provokací, zaèež byl uznán „kriegsdiensttauglich ohne Verbrechen“.

Byl to Nìmec, sedlák od Krumlova, který nechápal, co má

jeho prùtrž dìlat se sarajevským atentátem, jak ho uèili na vojnì.

Zùstával pozadu a Dauerling ho hnal nelítostnì, øval, že ho zastøelí

na místì.

Koneènì podagrista zùstal ležet na silnici, Dauerling do nìho

kopl a øekl mu: „Du Schwein, du Elender!“ Kanonáda poèala se

rozšiøovat a znìla po celé frontì vepøedu i po stranách. Po pláni napravo

rozvíøil se prach na silnici, to postupovaly rezervy v kolonách na pomoc

kupøedu.

Kadet Biegler, bledý, pøiblížil se k Dauerlingovi. „Volají rezervy

na pomoc,“ øekl tichým hlasem, „pøijdeme do toho.“

„Poslušnì hlásím,“ ozval se Švejk vzadu, „že nás rozsekají

napadr.“

„Drž hubu, vole,“ zakøikl ho Dauerling, „ty bys to chtìl mít již

odbyto a válet se nìkde na poli zastøelený, abys nemusel nic dìlat

a jen jako svinì rýt rypákem v zemi. Ale to se ti nepovede, my se

budem krýt a já ti ukáži, zaè je toho loket.“

Pøišli na návrší a tam pøišel rozkaz: „Einzeln abfallen!“

„Už jsme v tom,“ øekl dobrý voják Švejk.

- 67 -

A opravdu byli v tom. Pùda zde byla rozrytá a objevily se

chodby v zemi, vedoucí kamsi pøes les, kde vyházené pruhy zemì

dávaly tušit, že tam jsou zákopy. Nìco svištìlo a bzuèelo ve vzduchu.

Obláèky z roztrhaných šrapnelù zdály se plout jim pøímo nad hlavami

a z dáli bylo již slyšet støelbu z ruènic a drrdrrdrr ze strojních pušek.

„Øežou do nás,“ prohlásil Švejk.

„Drž hubu!“

Pøed nimi bylo vidìt, jak v øadì okopù ze zemì vyrazil sloup

dýmù, a byl slyšet výbuch granátù, jasný a zøetelný.

„Myslím,“ poznamenal Švejk, „že nás chtìjí rozflákat.“

Dauerling se smutnì na nìho podíval a lezl do spojovací chodby

okopù.

Nad nimi vysoko hvízdaly kulièky a Dauerling šel kupøedu

s hlavou sklonìnou a skrèen až k zemi, takže chvílemi se zdálo, že

leze po ètyrech, aèkoliv nad ním byla stìna metr zvýší.

„Opatrnosti nikdy nezbývá,“ koktal, „tohle je soudný den.“ Jako

na potvrzení toho ozvala se salva výbuchù granátù zcela blízko a hlína

se poèala sypat ze stìn spojovací chodby. „Ich bin verloren,“ opakoval

jako tenkrát, týmže plaètivým hlasem, „mein Gott, ich bin verloren.“

Naèež Švejk za ním ho uklidnil: „Poslušnì hlásím, že z nás udìlají

nudle.“

Tak vyšli ze spojovací chodby až do zákopù, kde pobíhal jak

splašený velitel roty nadporuèík Lukas. Kolem se rojilo mužstvo jako

mravenci, když jim voda zaplavuje chodby nebo když hùlkou nìkdo

šárá v mraveništi.

Všichni vojáci byli bledí, dùstojníci velice bledí. Nyní prostì

a jasnì bylo vidìt, že všem stateèná srdce Rakušanù spadla do kalhot.

Z každého pohybu všech vyzírala èistá a køišálová zbabìlost. Žádný

z nich nevypadal bojovnì a každou chvíli nìkterý z dùstojníkù, slyše

výbuch v dáli, vykøikl: „Decken, alles decken!“

Pøitom kleli, nadávali mužstvu, které nevypadalo nijak bojovnì

a tváøilo se jako na stromì chycený kluk, kterého hlídaè klade pøes

koleno, aby mu nasekal.

- 68 -

Jen dobrý voják Švejk byl klidný, usmíval se a plnými ústy

polykal èokoládu, kterou po cestì spojovacími pøíkopy vytáhl

z Dauerlingova kuføíku.

Byli v první linii, kde vystøídali Prušáky, kteøí již nejedli dva dny

a žebrali na nich chleba, který oni sami nemìli. Ozvaly se výkøiky:

„Zatracení Rakušáci“ a maršbatalión, rota za rotou, zajímal urèená

místa. Pak pøišly rozkazy, aby vše šlo ke støílnám, a dùstojníci hnali to

jako dobytek do úzkých støílen, odpoèítávali mužstvo, dávali rozkazy

šaržím a v tom všeobecném zmatku odcházeli do druhé linie zákopù

do zemljanek, bezpeèných pøed výbuchy granátù.

Dauerling zmizel v jedné podzemní díøe za okopy, a když rozsvítil

Švejk svíèku, položil se Dauerling na drnové lehátko a dal se do pláèe.

Sám nevìdìl, proè pláèe, plakal tak dojemnì, jako když malé

dítì zabloudí v lese nebo upadne do bláta.

„Poslušnì hlásím,“ ozval se Švejk, „že je zde ordonance od

pana kompaniekomandanta.“

Dauerling vstal, utøel si blùzou oèi a pøeèetl doruèený mu rozkaz:

„S dvanácti muži na offizierspatrolu za drátìné pøekážky ke kótì

278 ihned. Nadporuèík Lukáš.“

Lukas byl tak popleten, že se podepsal správnì èesky Lukáš,

co nedìlal od té doby, kdy pøišel pøed lety do kadetky.

Dauerling se nemohl už ani tøást. Díval se na rozkaz, na slovo

Offizierspatrole tak udivenì, jako by tomu nevìøil. Nedalo se však

doopravdy nic jiného z toho vyèíst.

Poruèit Švejkovi, aby mu podal mapu, a hledal tam kótu 278.

Když ji našel, podtrhl ji modrou tužkou, zavìsil si pouzdro

s revolverem, vzdychl, podíval se ještì jednou smutnì po té díøe

a poruèil Švejkovi, aby šel s ním.

Švejk vzal kuføík a šel; když Dauerling pøišel k svému šiku, ptal

se, kdo pùjde s ním dobrovolnì na hlídku.

Ani prst se nehnul. Vynadal jim zbabìlcù a poèal si vybírat. A tiše

vyšli z okopù. Pøed nimi ležel lesík, odkud se støílelo. Dauerling velel

táhnout úvozem a šel jako bez duše. Švejk za ním vytahoval z kuføíku

- 69 -

èokoládu a chroupal ji zcela smìle. Jdeme-li na smrt, mùžeme si dovolit

takový požitek.

Z rakouských okopù za nimi støíleli salvy do lesíku, odkud

odpovídali pekelnou palbou. Byl takový rámus, že Dauerling rozhodl

se rychle jednat.

„Švejku,“ øekl, „jdi vyøídit, aby šli pod lesíkem nalevo do toho

houští, a vra se!“

Když se Švejk vrátil se zprávou, že je vše v poøádku a kaprál

Weiss že to vede do houští, Dauerling ještì chvíli otálel, jako by o nìèem

pøemýšlel.

„Poslyš, Švejku,“ øekl, „vlezeme si semhle.“ Ukázal na výmol

v úvozu, podobající se strži. „Jestlipak víš, Švejku, že jsi dobytek

a že tì mám rád. Prokážeš mnì službu. Vezmi revolver, vidíš, a støel

mne do ramene, já se chci dostat domù. Víš, Királyhida, pes jenerála,

pozice, offizierspatrola, to šlo náramnì rychle. Støel mne do ramene,

oni mne najdou a ...“

„Poslušnì hlásím, že rozumím, pane fenrich, a pak se dám za to

obìsit, není-li pravda?“

Dauerling vzdychl: „To mᚠpravdu, tobì nezbude doopravdy

potom nic jiného, než se dát buï obìsit, nebo utéci. Nejlépe udìláš,

když uteèeš. Pozice není daleko a s Rusy se již dorozumíš.“

Dauerling mluvil jako andìl, mluvil hezkou chvíli a Švejk se

nehýbal.

„Švejku, ty dobytku,“ rozèiloval se Dauerling, „já ti porouèím,

abys mì støelil, víš, co je to rozkaz?“

Švejk zasalutoval. „V tom pøípadì poslechnu, pane fenrich.“

Dobrý voják Švejk poodstoupil na nìkolik krokù, natáhl ruku,

zavøel oèi, nebo nikdy nic podobného nedìlal, a støelil.

„Jesusmarija!“ ozval se výkøik Dauerlingùv a Švejk se dal na

útìk dolù úvozem k lesíku. Zahlédl ještì, jak Dauerling se dívá na

nìho, leže na zemi, mlèky a bez hlesu.

Švejk se dostal k lesíku, pøièemž probìhl malou mýtinu, kde ze

všech stran kolem hvízdaly støely.

- 70 -

Za mýtinou vytáhl z kapsy dýmku, zapálil si a pomalu kráèel

k vyházeným kupám zemì, pøed kterými leskly se drátìné pøekážky.

Odtamtud vylézali právì dva vojáci v cizí uniformì, kterou Švejk

ještì nevidìl zblízka, ale podle placatých èapek poznal, že jsou to

Rusové.

Zastavil se a volal na nì: „Kamarádi, já jsem Josef Švejk

z Královských Vinohradù,“ a dal ruce do výšky. „Nás je tam, poslušnì

hlásím, jen marškumpanie a žádná rezerva.“

Tak pøišel dobrý voják Švejk do zajetí. Dostal chleba, èaje

a druhého dne dostal se k jedné naší rotì dobrovolníkù, kde pobyl

celý den a doèkal se toho, že pøivedli tam nìkolik zajatých od jeho

kumpanie, kteøí zbyli po veèerním útoku Rusù na rakouské pozice

pod kótou 278.

Mezi nimi byl i šikovatel Sondernummer. Byl celý vymìnìný,

díval se na Švejka uctivì a lámanou èeštinou øekl k nìmu: „Vy nám

vyfést pìknej fìc, fy nám zašèelit vèer pana fenricha. Fon bejt mrtvej

a fy utéct a zavolal na nás ten ruský voják a ty nᚠrozbít ein zwei.“

„Herr Hauptmann Sagner,“ dodal tiše, „udìlat na nich eine

Strafanzeige. Adieu.“

Tak spáchal dobrý voják Švejk omylem zloèin proti výteèné

moci státu rakouského.

A dobrý voják Švejk šel do zajetí otoèen zády k øíši

a èernožlutému dvojhlavému orlu, kterému poèalo vypadávati peøí...

Atheneum - literatura na webu

http://atheneum.zde.cz