Jaroslav Hašek

OSUDY DOBRÉHO

VOJÁKA ŠVEJKA

ZA SVÌTOVÉ

VÁLKY

1. kniha V ZÁZEMÍ

Na pøípravì této knihy se podíleli:

Zdroj: Klempera (http://members.tripod.com/~Klempera)

Doplnil a upravil: RoboV (http://www.sweb.cz/robov.knihy)

Finální úpravy a  uveøejnìní: Atheneum (http://atheneum.zde.cz)

V ZÁZEMÍ

4

Obsah

ÚVOD....................................................................................... 6
Zasáhnutí dobrého vojáka Švejka do svìtové války ................. 7

Dobrý voják Švejk na policejním øeditelství............................ 20

Švejk pøed soudními lékaøi ...................................................... 29

Švejka vyhodili z blázince ....................................................... 36

Švejk na policejním komisaøství v Salmovì ulici .................... 41

Švejk opìt doma, proraziv zaèarovaný kruh ........................... 49

Švejk jde na vojnu ................................................................... 60

Švejk simulantem .................................................................... 67

Švejk na garnizónì .................................................................. 85

Švejk vojenským sluhou u polního kuráta............................. 106

Švejk vojenským sluhou u nadporuèíka Lukáše.................... 132

Katastrofa ............................................................................. 180

DOSLOV k prvnímu dílu “V ZÁZEM͔ .............................. 194

5

6

*ÚVOD

Veliká doba žádá velké lidi. Jsou nepoznaní hrdinové, skromní,

bez slávy a historie Napoleona. Rozbor jejich povahy zastínil by

i slávu Alexandra Macedonského. Dnes mùžete potkat v pražských

ulicích ošumìlého muže, který sám ani neví, co vlastnì znamená

v historii nové velké doby. Jde skromné svou cestou, neobtìžuje

nikoho, a není též obtìžován žurnalisty kteøí by ho prosili o inter-

view. Kdybyste se ho otázali, jak se jmenuje, odpovìdìl by vám

prostince a skromnì: „Já jsem Švejk . . .“

A tento tichý skromný ošumìlý muž jest opravdu ten starý

dobrý voják Švejk, hrdinný, stateèný, který kdysi za Rakouska

byl v ústech všech obèanù Èeského království a jehož sláva

nezapadne ani v republice.

Mám velice rád toho dobrého vojáka Švejka, a podávaje jeho

osudy za svìtové války jsem pøesvìdèen, že vy všichni budete

sympatizovat s tím skromným, nepoznaným hrdinou. On nezapálil

chrám bohynì v Efesu, jako to udìlal ten hlupák Hérostrates, aby

se dostal do novin a školních èítanek.

A to staèí.

AUTOR

(c) Jaroslav Hašek 1923

7

*1. kapitola

Zasáhnutí dobrého vojáka Švejka do svìtové války

„Tak nám zabili Ferdinanda,“ øekla posluhovaèka panu

Švejkovi, který opustiv pøed léty vojenskou službu, když byl

definitivnì prohlášen vojenskou lékaøskou komisí za blba, živil se

prodejem psù, ošklivých neèistokrevných oblud, kterým padìlal

rodokmeny.

Kromì tohoto zamìstnání byl stižen revmatismem a mazal si

právì kolena opodeldokem.

„Kterýho Ferdinanda, paní Müllerová?“ otázal se Švejk,

nepøestávaje si masírovat kolena, „já znám dva Ferdinandy.

Jednoho, ten je sluhou u drogisty Prùši a vypil mu tam jednou

omylem láhev nìjakého mazání na vlasy, a potom znám ještì

Ferdinanda Kokošku, co sbírá ty psí hovínka. Vobou není žádná

škoda.“

„Ale, milostpane, pana arcivévodu Ferdinanda, toho

z Konopištì, toho tlustýho, nábožnýho.“

„Ježíšmarjá,“ vykøikl Švejk, „to je dobrý. A kde se mu to, panu

arcivévodovi, stalo?“

„Práskli ho v Sarajevu, milostpane, z revolveru, vìdí. Jel tam

s tou svou arciknìžnou v automobilu.“

„Tak se podívejme, paní Müllerová, v automobilu. Jó, takovej

pán si to mùže dovolit, a ani si nepomyslí, jak taková jízda

automobilem mùže nešastnì skonèit. A v Sarajevu k tomu, to je

v Bosnì, paní Müllerová. To udìlali asi Turci. My holt jsme jim tu

Bosnu a Hercegovinu nemìli brát. Tak vida, paní Müllerová. On

je tedy pan arcivévoda už na pravdì boží. Trápil se dlouho?“

„Pan arcivévoda byl hned hotovej, milostpane. To vìdí, že

s revolverem nejsou žádný hraèky. Nedávno taky si hrál jeden pán

u nás v Nuslích s revolverem a postøílel celou rodinu i domovníka,

8

kterej se šel podívat, kdo to tam støílí ve tøetím poschodí:“

„Nìkerej revolver, paní Müllerová, vám nedá ránu, kdybyste

se zbláznili. Takovejch systémù je moc. Ale na pana arcivévodu si

koupili jistì nìco lepšího, a taky bych se chtìl vsadit, paní

Müllerová, že ten èlovìk, co mu to udìlal, se na to pìknì voblík.

To vìdí, støílet pana arcivévodu, to je moc tìžká práce. To není,

jako když pytlák støílí hajnýho. Tady jde vo to, jak se k nìmu

dostat, na takovýho pána nesmíte jít v nìjakých hadrech. To musíte

jít v cylindru, aby vás nesebral døív policajt.“

„Vono prej jich bylo víc, milostpane:“

„To se samo sebou rozumí, paní Müllerová,“ øekl Švejk, konèe

masírování kolen, „kdybyste chtìla zabít pana arcivévodu, nebo

císaøe pána, tak byste se jistì s nìkým poradila. Víc lidí má víc

rozumu. Ten poradí to, ten vono, a pak se dílo podaøí, jak je to

v tej naší hymnì. Hlavní vìcí je vyèíhat na ten moment, až takovej

9

pán jede kolem. Jako, jestli se pamatujou na toho pana Lucheniho,

co probod naši nebožku Alžbìtu tím pilníkem. Procházel se s ní.

Pak vìøte nìkomu; vod tý doby žádná císaøovna nechodí na

procházky. A vono to èeká ještì moc osob. A uvidìjí, paní

Müllerová, že se dostanou i na toho cara a carevnu, a mùže být,

nedej pánbùh, i na císaøe pána, když už to zaèti s jeho strýcem.

Von má, starej pán, moc nepøátel. Ještì víc než ten Ferdinand.

Jako nedávno povídal jeden pán v hospodì, že pøijde èas, že ty

císaøové budou kapat jeden za druhým a že jim ani státní

návladnictví nepomùže. Pak nemìl na útratu a hostinský ho musel

dát sebrat. A von mu dal facku a strážníkovi dvì. Pak ho odvezli

v košatince, aby se vzpamatoval. Jó, paní Müllerová, dnes se dìjou

vìci. To je zas ztráta pro Rakousko. Když jsem byl na vojnì, tak

tam jeden infanterista zastøelil hejtmana. Naládoval flintu a šel do

kanceláøe. Tam mu øekli, že tam nemá co dìlat, ale on poøád vedl

svou, že musí s panem hejtmanem mluvit. Ten hejtman vyšel ven

a hned mu napaøil kasárníka. Von vzal flintu a bouch ho pøímo do

srdce. Kulka vyletìla panu hejtmanovi ze zad a ještì udìlala škodu

v kanceláøi. Rozbila flašku inkoustu a ten polil úøední akta.“

„A co se stalo s tím vojákem?“ otázala se po chvíli paní

Müllerová, když Švejk se oblékal.

„Vobìsil se na kšandì,“ øekl Švejk, èistì si tvrdý klobouk. „A

ta kšanda nebyla ani jeho. Tu si vypùjèil od profousa, že prý mu

padají kalhoty. Mìl èekat, až ho zastøelejí? To vìdí, paní Müllerová,

že v takový situaci jde každému hlava kolem. Profousa za to

degradovali a dali mu šest mìsícù. Ale von si je nevodsedìl. Utek

do Švejcar a dneska tam dìlá kazatele òáký církve. Dneska je málo

poctivcù, paní Müllerová. Já si pøedstavuju, že se pan arcivévoda

Ferdinand také v tom Sarajevu zmejlil v tom èlovìkovi, co ho

støelil. Vidìl nìjakého pána a myslil si: To je nìjakej poøádnej

èlovìk, když mnì volá slávu. A zatím ho ten pán bouch. Dal mu

jednu nebo nìkolik?“

10

„Noviny píšou, milostpane, že pan arcivévoda byl jako øešeto.

Vystøílel do nìho všechny patrony.“

„To jde náramnì rychle, paní Müllerová, strašnì rychle. Já bych

si na takovou vìc koupil brovnink. Vypadá to jako hraèka, ale

mùžete s tím za dvì minuty postøílet dvacet arcivévodù, hubenejch

nebo tlustejch. Aèkoliv, mezi námi øeèeno, paní Müllerová, že do

tlustýho pana arcivévody se trefíte jistìjc než do hubenýho. Jestli

se pamatujou, jak tenkrát v Portugalsku si postøíleli toho svýho

krále. Byl taky takovej tlustej. To víte, že král nebude pøece

hubenej. Já tedy teï jdu do hospody U kalicha, a kdyby nìkdo

sem pøišel pro toho ratlíka, na kterýho jsem vzal zálohu, tak mu

øeknou, že ho mám ve svém psinci na venkovì, že jsem mu nedávno

kupíroval uši a že se teï nesmí pøevážet, dokud se mu uši nezahojí,

aby mu nenastydly. Klíè dají k domovnici:“

11

V hospodì U kalicha sedìl jen jeden host. Byl to civilní strážník

Bretschneider, stojící ve službách státní policie. Hostinský Palivec

myl tácky a Bretschneider se marnì snažil navázat s ním vážný

rozhovor.

Palivec byl známý sprosák, každé jeho druhé slovo byla

zadnice nebo hovno. Pøitom byl ale seètìlý a upozoròoval každého,

aby si pøeèetl, co napsal o posledním pøedmìtì Victor Hugo, když

líèil poslední odpovìï staré gardy Napoleonovy Anglièanùm

v bitvì u Waterloo.

„To máme pìkné léto,“ navazoval Bretschneider svùj vážný

rozhovor.

„Stojí to všechno za hovno,“ odpovìdìl Palivec, ukládaje tácky

do skleníku.

„Ty nám to pìknì v tom Sarajevu vyvedli,“ se slabou nadìjí

ozval se Bretschneider.

„V jakým Sarajevu?“ otázal se Palivec, „v tej nuselskej vinárnì?

Tam se perou každej den, to vìdí, Nusle.“

„V bosenském Sarajevu, pane hostinský. Zastøelili tam pana

arcivévodu Ferdinanda. Co tomu øíkáte?“

„Já se do takových vìcí nepletu, s tím a mnì každej políbí

prdel,“ odpovìdìl slušnì pan Palivec, zapaluje si dýmku, „dneska

se do toho míchat, to by mohlo každému èlovìkovi zlomit vaz. Já

jsem živnostník, když nìkdo pøijde a dá si pivo, tak mu ho natoèím.

Ale nìjaký Sarajevo, politika nebo nebožtík arcivévoda, to pro

nás nic není, z toho nic nekouká než Pankrác.“

Bretschneider umlkl a díval se zklamanì po pusté hospodì.

„Tady kdysi visel obraz císaøe pána,“ ozval se opìt po chvíli,

„právì tam, kde teï visí zrcadlo.“

„Jó, to mají pravdu,“ odpovìdìl pan Palivec, „visel tam a sraly

na nìj mouchy, tak jsem ho dal na pùdu. To víte, ještì by si nìkdo

mohl dovolit nìjakou poznámku a mohly by být z toho

nepøíjemnosti. Copak to potøebuju?“

12

„V tom Sarajevu muselo to být asi ošklivý, pane hostinský.“

Na tuto záludnì pøímou otázku odpovìdìl pan Palivec

neobyèejnì opatrnì:

„V tuhle dobu bývá v Bosnì a Hercegovinì strašný horko.

Když jsem tam sloužil, tak museli dávat našemu obrlajtnantovi

led na hlavu.“

„U kterého pluku jste sloužil, pane hostinský?“

„Na takovou malièkost se nepamatuju, já jsem se nikdy

o takovou hovadinu nezajímal a nikdy jsem nebyl na to zvìdavej,“

odpovìdìl pan Palivec, „pøílišná zvìdavost škodí.“

Civilní strážník Bretschneider definitivnì umlkl a jeho

zachmuøený výraz se zlepšil teprve pøíchodem Švejka, který,

vstoupiv do hospody, poruèil si èerné pivo s touto poznámkou:

13

„Ve Vídni dneska taky mají smutek.“

Bretschneidrovy oèi zasvítily plnou nadìjí; øekl struènì:

„Na Konopišti je deset èerných práporù.“

„Má jich tam být dvanáct,“ øekl Švejk, když se napil.

„Proè myslíte dvanáct?“ otázal se Bretschneider.

„Aby to šlo do poètu, do tuctu, to se dá lepší poèítat a na

tucty to vždycky pøijde lacinìjc,“ odpovìdìl Švejk.

Panovalo ticho, které pøerušil sám Švejk povzdechem:

„Tak už tam je na pravdì boží, dej mu pánbùh vìènou slávu.

Ani se nedoèkal, až bude císaøem. Když já jsem sloužil na vojnì,

tak jeden generál spadl s konì a zabil se docela klidnì. Chtìli mu

pomoct zas na konì, vysadit ho, a divìjí se, že je úplnì mrtvej.

A mìl taky avancírovat na feldmaršálka. Stalo se to pøi pøehlídce

vojska. Tyhle pøehlídky nikdy nevedou k dobrýmu. V Sarajevì taky

byla nìjaká pøehlídka. Jednou se pamatuji, že mnì scházelo pøi

takové pøehlídce dvacet knoflíkù u mundúru a že mì zavøeli za to

na ètrnáct dní do ajnclíku a dva dni jsem ležel jako lazar, svázanej

do kozelce. Ale disciplína na vojnì musí být, jinak by si nikdo

nedìlal z nièeho nic. Nᚠobrlajtnant Makovec, ten nám vždy øíkal:

,Disciplína, vy kluci pitomí, musí bejt, jinak byste lezli jako vopice

po stromech, ale vojna z vás udìlá lidi, vy blbouni pitomí.‘ A není

to pravda? Pøedstavte si park, øeknìme na Karláku, a na každým

stromì jeden voják bez disciplíny. Z toho jsem vždycky mìl nejvìtší

strach.“

„V tom Sarajevu,“ navazoval Bretschneider, „to udìlali

Srbové.“

„To se mýlíte,“ odpovìdìl Švejk, „udìlali to Turci, kvùli Bosnì

a Hercegovinì.“

A Švejk vyložil svùj názor na mezinárodní politiku Rakouska

na Balkánì. Turci to prohráli v roce 1912 se Srbskem, Bulharskem

a Øeckem. Chtìli, aby jim Rakousko pomohlo, a když se to nestalo,

støelili Ferdinanda.

14

„Mᚠrád Turky?“ obrátil se Švejk na hostinského Palivce, „máš

rád ty pohanský psy? Viï že nemáš.“

„Host jako host,“ øekl Palivec, „tøebas Turek. Pro nás

živnostníky neplatí žádná politika. Zapla si pivo a seï v hospodì

a žvaò si, co chceš. To je moje zásada. Jestli to tomu našemu

Ferdinandovi udìlal Srb nebo Turek, katolík nebo mohamedán,

anarchista nebo mladoèech, mnì je to všechno jedno.“

„Dobøe, pane hostinský,“ ozval se Bretschneider, který opìt

pozbýval nadìje, že z tìch dvou se dá nìkdo chytit, „ale pøipustíte,

že je to velká ztráta pro Rakousko.“

Místo hostinského odpovìdìl Švejk.

„Ztráta to je, to se nedá upøít. Hrozná ztráta. Von se Ferdinand

nedá nahradit nìjakým pitomou. Von mìl bejt jenom ještì tlustìjší.“

„Jak to myslíte?“ ožil Bretschneider.

„Jak to myslím?“ odvìtil spokojenì Švejk. „Docela jenom

takhle. Kdyby byl bejval tlustìjší, tak by ho jistì už døív ranila

mrtvice, když honil ty báby na Konopišti, když tam v jeho revíru

sbíraly roští a houby, a nemusel zemøít takovou hanebnou smrtí.

Když to povážím, strýc císaøe pána, a voni ho zastøelejí. Vždy je

to ostuda, jsou toho plný noviny. U nás pøed léty v Budìjovicích

probodli na trhu v nìjaké takové malé hádce jednoho obchodníka

s dobytkem, nìjakého Bøetislava Ludvíka. Ten mìl syna Bohuslava,

a kam pøišel prodávat prasata, nikdo od nìho nic nekoupil a každý

øíkal: ,To je syn toho probodnutýho, to bude asi také pìknej lump.

Musel skoèit v Krumlovì z toho mostu do Vltavy a museli ho

vytáhnout, museli ho køísit, museli z nìho pumpovat vodu a von

jim musel skonat v náruèí lékaøe, když mu dal nìjakou injekci.“

„Vy ale máte divná pøirovnání,“ øekl Bretschneider významnì,

„mluvíte napøed o Ferdinandovi a potom o obchodníku

s dobytkem.“

„Ale nemám,“ hájil se Švejk, „bùh mì chraò, abych já chtìl

nìkoho k nìkomu pøirovnávat. Pan hostinský mne zná. Viï že

15

jsem nikdy nikoho

k nìkomu nepøirovnával?

Já bych jenom nechtìl být

v kùži té vdovy po

arcivévodovi. Co teï

bude dìlat? Dìti jsou

sirotkové, panství

v Konopišti bez pána.

A vdávat se zas za

nìjakého nového

arcivévodu? Co z toho

má? Pojede s ním zas do

Sarajeva, a bude vdovou

podruhé. To byl ve Zlivi

u Hluboké pøed léty jeden

hajný, mìl takové ošklivé

jméno Pindïour. Zastøelili

ho pytláci a zùstala po

nìm vdova s dvìma

dítkami a vzala si za rok opìt hajného, Pepíka Šavlovic z Mydlovar.

A zastøelili jí ho taky. Pak se vdala potøetí a vzala si zas hajného

a povídá: ,Do tøetice všeho dobrého. Jestli teï se to nepodaøí, tak

už nevím, co udìlám.` To se ví, že jí ho zas zastøelili, a to už mìla

s tìmi hajnými šest dìtí dohromady. Byla až v kanceláøi knížete

pána na Hluboké a stìžovala si, že má s tìmi hajnými trápení. Tak

jí odporuèili porybnýho Jareše z ražické bašty. A co byste øekli,

utopili jí ho pøi lovení rybníka, a mìla s ním dvì dìti. Pak si vzala

nunváøe z Vodòan, a ten ji jednou v noci klepl sekyrou a šel se

dobrovolnì udat. Když ho potom u krajského soudu v Písku vìšeli,

ukousl knìzi nos a øekl, že vùbec nièeho nelituje, a také øekl ještì

nìco hodnì ošklivého o císaøi pánovi.“

„A nevíte, co o nìm øekl?“ otázal se hlasem plným nadìje

16

Bretschneider.

„To vám øíct nemohu, ponìvadž se to nikdo neodvážil

opakovat. Ale bylo to prý tak nìco strašlivýho a hrozný, že jeden

rada od soudu, který byl pøi tom, se z toho zbláznil a ještì dodnes

ho drží v izolaci, aby to nevyšlo najevo. To nebyla jenom obyèejná

urážka císaøe pána, jaká se dìlá ve vožralství:“

„A jaké urážky císaøe pána se dìlají ve vožralství?“ otázal se

Bretschneider.

„Prosím vás, pánové, obrate list,“ ozval se hostinský Palivec,

„víte, já to nemám rád. Leccos se kecne a pak to èlovìka mrzí:“

„Jaké urážky císaøe pána se dìlají ve vožralství?“ opakoval

Švejk. „Všelijaké. Vopijte se, dejte si zahrát rakouskou hymnu

a uvidíte, co zaènete mluvit. Vymyslíte si toho tolik na císaøe pána,

že kdyby toho byla jen polovièka pravda, staèilo by to, aby mìl

ostudu pro celý život. Ale von si to starej pán doopravdy

nezaslouží. Vezmìme si tohle. Syna Rudolfa ztratil v útlém vìku,

v plné mužské síle. Manželku Alžbìtu mu propíchli pilníkem,

potom se mu ztratil Jan Ort, bratra, císaøe mexického, mu zastøelili

v nìjaké pevnosti u nìjaké zdi. Teï zas mu odstøelili strýèka na

stará kolena. To aby mìl èlovìk železné nervy. A potom si

vzpomene nìjakej vožralej chlap a zaène mu nadávat. Kdyby dnes

nìco vypuklo, pùjdu dobrovolnì a budu sloužit císaøi pánu až do

roztrhání tìla.“

Švejk se napil dùkladnì a pokraèoval:

„Vy myslíte, že to císaø pán takhle nechá bejt? To ho málo

znáte. Vojna s Turky musí být. Zabili jste mnì strejèka, tak tady

máte pøes držku. Válka jest jistá. Srbsko a Rusko nám pomùže

v té válce. Bude se to øezat.“

Švejk v té prorocké chvíli vypadal krásnì. Jeho prostodušná

tváø, usmìvavá jak mìsíc v úplòku, záøila nadšením. Jemu bylo

vše tak jasné.

„Mùže být,“ pokraèoval v líèení budoucnosti Rakouska, „že

17

nás v pøípadì války s Tureckem Nìmci napadnou, ponìvadž Nìmci

a Turci drží dohromady. Jsou to takový potvory, že jim není v svìtì

rovno. Mùžeme se však spojit s Francií, která má od

jedenasedmdesátého roku spadeno na Nìmecko. A už to pùjde.

Válka bude, víc vám neøeknu.“

Bretschneider vstal a øekl slavnostnì:

„Víc nemusíte povídat, pojïte se mnou na chodbu, tam vám

nìco povím.“

Švejk vyšel za civilním strážníkem na chodbu, kde ho èekalo

malé pøekvapení, když jeho soused od piva ukázal mu orlíèka

a prohlásil, že ho zatýká a ihned odvede na policejní øeditelství.

Švejk snažil se vysvìtlit, že se asi ten pán mýlí, on že je úplnì

nevinný, že nepronesl ani jednoho slova, které by mohlo nìkoho

urazit.

Bretschneider mu však øekl, že se skuteènì dopustil nìkolika

trestných èinù, mezi kterými hraje roli i zloèin velezrády.

Pak se vrátili do hospody a Švejk øekl k panu Palivcovi:

„Já mám pìt piv a jeden rohlík s párkem. Teï mnì dej ještì

jednu slivovici a já už musím jít, ponìvadž jsem zatèenej.“

Bretschneider ukázal panu Palivcovi orlíèka, chvíli se díval na

pana Palivce a pak se otázal: „Jste ženat?“

„Jsem.“

„A mùže vaše manželka za vás vésti obchod po dobu vaší

nepøítomnosti?“

„Mùže.“

„Tak je to v poøádku, pane hostinský,“ vesele øekl

Bretschneider, „zavolejte sem svou paní, pøedejte jí to a veèer si

pro vás pøijedem.“

„Nic si z toho nedìlej,“ tìšil ho Švejk, „já tam jdu jenom pro

velezrádu.“

„Ale pro co já?“ zabìdoval pan Palivec. „Já byl pøece tak

vopatrnej.“

18

Bretschneider se usmál a vítìzoslavnì øekl:

„Za to, že jste øekl, že sraly mouchy na císaøe pána. Oni vám

už toho císaøe pána vyženou z hlavy.“

A Švejk opustil hospodu U kalicha v prùvodu civilního

strážníka, kterého, stíhaje jeho tváø svým dobráckým úsmìvem,

se optal, když vyšli na ulici:

„Mám slézt z chodníku?“

„Jak to?“

„Já myslím, když jsem zatèenej, že nemám práva chodit po

chodníku.“

Když vcházeli do vrat policejního øeditelství, øekl Švejk:

„Tak nám to pìknì uteklo. Chodíte èasto ke Kalichu?“

A zatímco vedli Švejka do pøijímací kanceláøe, u Kalicha

pøedával pan Palivec hospodu své plaèící ženì, tìše ji svým

zvláštním zpùsobem:

19

„Neplaè, neøvi, co mnì mohou udìlat kvùli posranýmu obrazu

císaøe pána?“

A tak zasáhl dobrý voják Švejk do svìtové války svým milým,

roztomilým zpùsobem. Historiky bude zajímat, že on vidìl daleko

do budoucnosti. Jestli situace vyvinula se pozdìji jinak, než jak

on vykládal u Kalicha, musíme mít na zøeteli, že nemìl prùpravného

diplomatického vzdìlání.

20

*2. kapitola

Dobrý voják Švejk na policejním øeditelství

Sarajevský atentát naplnil policejní øeditelství èetnými obìtmi.

Vodili to jednoho po druhém a starý inspektor v pøijímací kanceláøi

øíkal svým dobráckým hlasem:

„Von se vám ten Ferdinand nevyplatí!“

Když Švejka zavøeli v jedné z èetných komor prvého patra,

Švejk našel tam spoleènost šesti lidí. Pìt jich sedìlo kolem stolu

a v rohu na kavalci sedìl, jako by se jich stranil, muž v prostøedních

letech.

Švejk se poèal vyptávat jednoho po druhém, proè jsou zavøeni.

Od tìch pìti sedících u stolu dostal takøka úplnì stejnou

odpovìï:

„Kvùli Sarajevu!“ - „Kvùli Ferdinandovi!“ - „Kvùli té vraždì

na panu arcivévodovi!“ - „Pro Ferdinanda!“ - „Za to, že pana

arcivévodu odpravili v Sarajevu!“

Šestý, který se tìch pìti stranil, øekl, že s nimi nechce nic mít,

aby na nìho nepadlo nijaké podezøení, on že tu sedí jen pro pokus

loupežné vraždy na pantátovi z Holic.

Švejk si sedl do spoleènosti spiklencù u stolu, kteøí si už

podesáté vyprávìli, jak se do toho dostali.

Všechny to až na jednoho stihlo buï v hospodì, ve vinárnì,

nebo v kavárnì. Výjimku dìlal neobyèejnì tlustý pán s brýlemi,

s uplakanýma oèima, který byl zatèen doma ve svém bytì,

ponìvadž dva dny pøed atentátem v Sarajevu platil u Brejšky za

dva srbské studenty, techniky, útratu a detektivem Brixim byl

spatøen v jich spoleènosti opilý v Montmartru v Øetìzové ulici,

kde, jak již v protokole potvrdil svým podpisem, též za nì platil.

Na všechny otázky pøi pøedbìžném vyšetøování na policejním

komisaøství stereotypnì kvílel:

21

„Já mám papírnický obchod:“

Naèež dostával taktéž stereotypní odpovìï:

„To vás neomlouvá.“

Malý pán, kterému se to stalo ve vinárnì, byl profesorem

dìjepisu a vykládal vinárníkovi dìjiny rùzných atentátù. Byl zatèen

právì v okamžiku, když konèil psychologický rozbor každého

atentátu slovy:

„Myšlenka atentátu jest tak jednoduchá jako Kolumbovo

vejce:“

„Stejnì jako to, že vás èeká Pankrác,“ doplnil jeho výrok pøi

výslechu policejní komisaø.

Tøetí spiklenec byl pøedseda dobroèinného spolku Dobromil

v Hodkovièkách. V den, kdy byl spáchán atentát, poøádal Dobromil

zahradní slavnost spojenou s koncertem. Èetnický strážmistr pøišel,

aby požádal úèastníky, by se rozešli, že má Rakousko smutek,

naèež pøedseda Dobromilu øekl dobrácky:

„Poèkají chvilku, než dohrajou Hej, Slované.“ Nyní sedìl tu

s hlavou svìšenou a naøíkal:

„V srpnu máme nové volby pøedsednictva, jestli nebudu doma

do tý doby, tak se mùže stát, že mì nezvolejí. Už jsem tím

pøedsedou podesátý. Já tu hanbu nepøežiju.“

Podivnì si nebožtík Ferdinand zahrál se ètvrtým zatèeným,

mužem ryzí povahy a bezvadného štítu. Vyhýbal se celé dva dny

jakékoliv rozmluvì o Ferdinandovi, až veèer v kavárnì pøi mariáši,

zabíjeje žaludského krále kulovou sedmou trumfù, øekl:

„Sedum kulí jako v Sarajevu.“

Pátý muž, který, jak sám øekl, že sedí „kvùli té vraždì na panu

arcivévodovi v Sarajevu“, mìl ještì dnes zježené vlasy a vousy

hrùzou, takže jeho hlava pøipomínala stájového pinèe.

Ten vùbec v restauraci, kde byl zatèen, nepromluvil ani slova,

ba dokonce ani neèetl noviny o zabití Ferdinanda a sedìl u stolu

úplnì sám, když pøišel k nìmu nìjaký pán, posadil se naproti a øekl

22

k nìmu rychle:

„Èetl jste to?“

„Neèetl.“

„Víte o tom?“

„Nevím:“

„A víte, oè se jedná?“

„Nevím, já se o to nestarám:“

„A pøece by vás to mìlo zajímat:“

„Nevím, co by mne mìlo zajímat? Já si vykouøím doutník,

vypiji svých nìkolik sklenic, naveèeøím se a neètu noviny. Noviny

lžou. Naè se budu rozèilovat?“

„Vás tedy nezajímá ani ta vražda v Sarajevu?“

„Mne vùbec žádná vražda nezajímá, a je tøebas v Praze, ve

Vídni, v Sarajevu, nebo v Londýnì. Od toho jsou úøady, soudy

a policie. Jestli nìkdy nìkde nìkoho zabijou, dobøe mu tak, proè

je trouba a tak neopatrný, že se dá zabít.“

To byla jeho poslední slova v této rozmluvì. Od té doby

opakoval jen hlasitì v pìtiminutových i pøestávkách:

„Já jsem nevinnej, já jsem nevinnej.“

Ta slova køièel i ve vratech policejního øeditelství, ta slova bude

opakovat i pøi pøevezení k trestnímu soudu v Praze a s tìmi slovy

vstoupí i do své žaláøní kobky.

Když vyslechl Švejk všechny ty strašné spiklenecké historie,

uznal za vhodné vysvìtlit jim veškeru beznadìjnost jich situace.

„Je to s námi se všemi moc špatný,“ zaèal svá slova útìchy,

„to není pravda, jak vy øíkáte, že se vám, nám všem nemùže nic

stát. Vod èeho máme policii než vod toho, aby nás trestala za naše

huby. Jestli je taková nebezpeèná doba, že støílejí arcivévody, tak

se nikdo nesmí divit, že ho vedou na direkci. To se všechno dìlá

kvùli lesku, aby mìl Ferdinand reklamu pøed svým pohøbem. Èím

víc nás tady bude, tím to bude pro nás lepší, ponìvadž nám bude

veselejc. Když jsem sloužil na vojnì, byla nás nìkdy zavøená

23

polovina kumpaèky. A co nevinnejch lidí bejvávalo odsouzeno.

A nejen na vojnì, ale i soudama. Jednou se pamatuji, jedna ženská

byla odsouzena, že uškrtila svoje novorozená dvojèata. Aèkoliv

se zapøísahala, že ne mohla uškrtit dvojèata, když se jí narodila

jen jedna holèièka, kterou se jí podaøilo uškrtit docela bez bolesti,

byla odsouzena pøece jen pro dvojnásobnou vraždu. Nebo ten

nevinnej cikán v Zábìhlicích, co se vloupal do toho hokynáøskýho

krámu na Boží hod vánoèní v noci. Zapøísáh se, že se šel vohøát,

ale nic mu to nepomohlo. Jak už nìco soud vezme do ruky, je zle.

Ale to zle musí bejt. Tøebas všichni lidi nejsou takoví darebáci, jak

se to o nich dá pøedpokládat; ale jak poznᚠdneska toho hodnýho

od toho lumpa, zejména dnes, v takový vážný dobì, kdy toho

Ferdinanda odpráskli. To u nás, když jsem sloužil na vojnì

v Budìjovicích, zastøelili v lese za cvièištìm psa panu hejtmanovi.

Když se o tom dovìdìl, zavolal si nás všechny, postavil a povídá,

a vystoupí každý desátý muž. Já, samo sebou se rozumí, byl jsem

taky desátý, a tak jsme stáli habacht a ani nemrkli. Hejtman chodí

kolem nás a povídá: ,Vy lumpové, padouchovì, neøádi, hyeny

skvrnitý, tak bych vám chtìl kvùli tomu psovi všem napaøit ajnclíka,

rozsekat vás na nudle, postøílet a udìlat z vás kapra namodro.

Abyste ale vìdìli, že vás nebudu šetøit, dávám vám všem na ètrnáct

dní kasárníka.` Tak vidíte, tenkrát se jednalo o pejska, a teï se

jedná dokonce o pana arcivévodu. A proto musí bejt hrùza, aby

ten smutek stál za nìco.“

„Já jsem nevinnej, já jsem nevinnej;“ opakoval zježený muž.

„Kristus Pán byl taky nevinnej,“ øekl Švejk, „a taky ho

ukøižovali. Nikde nikdy nikomu na nìjakým nevinným èlovìku

nezáleželo. Maul halten und weiter dienen! - jako øíkávali nám na

vojnì. To je to nejlepší a nejkrásnìjší.“

Švejk si lehl na kavalec a spokojenì usnul.

Zatím pøivedli nové dva. Jeden z nich byl Bosòák. Chodil po

komoøe, skøípal zuby a každé jeho druhé slovo bylo: „Jebem ti

24

dušu.“ Muèilo ho pomyšlení, že se mu na policejním øeditelství

ztratí jeho koèebrácký košík.

Druhý nový host byl hostinský Palivec, který zpozorovav svého

známého Švejka, vzbudil ho a hlasem plným tragiky zvolal:

„Už jsem tady taky!“

Švejk mu srdeènì potøásl ruku a øekl:

„To jsem opravdu rád. Já jsem vìdìl, že ten pán bude držet

slovo, když vám øíkal, že si pro vás pøijdou. Taková pøesnost je

dobrá vìc:“

Pan Palivec poznamenal však, že taková pøesnost stojí za

hovno, a optal se Švejka tiše, jestli ti ostatní zavøení páni nejsou

zlodìji, že by mu to mohlo jako živnostníkovi škodit.

Švejk mu vysvìtlil, že všichni, až na jednoho, který je tu pro

pokus loupežné vraždy na pantátovi z Holic, patøí k jich spoleènosti

kvùli arcivévodovi.

Pan Palivec se urazil a øekl, že zde není kvùli nìjakému

pitomému arcivévodovi, ale kvùli císaøi pánu. A ponìvadž to

ostatní poèalo zajímat, vypravoval jim to, jak mouchy mu zneèistily

císaøe pána.

„Zaneøádily mnì ho, bestie,“ konèil líèení své pøíhody, „a

nakonec pøivedly mne do kriminálu. Já to tìm mouchám

neodpustím,“ dodal výhrùžnì.

Švejk šel opìt spát, ale nespal dlouho, ponìvadž pro nìho

pøišli, aby ho odvedli k výslechu.

A tak, stoupaje po schodišti do III. oddìlení k výslechu, Švejk

nesl svùj køíž na vrchol Golgoty, sám nièeho nepozoruje o svém

muèednictví.

Spatøiv nadpis, že plivati po chodbách se zakazuje, poprosil

strážníka, aby mu dovolil plivnouti do plivátka, a záøe svou

prostotou, vstoupil do kanceláøe se slovy:

„Dobrý veèer pøeju, pánové, všem vespolek.“ Místo odpovìdi

dloubl ho nìkdo pod žebra a postavil pøed stùl, za kterým sedìl

25

pán chladné úøední tváøe s rysy zvíøecké ukrutnosti, jako by byl

právì vypadl z Lombrosovy knihy O typech zloèinných.

Podíval se krvežíznivì na Švejka a øekl: „Netvaøte se tak blbì.“

„Já si nemohu pomoct,“ odpovìdìl vážnì Švejk, „já jsem byl

na vojnì superarbitrován pro blbost a prohlášen ouøednì zvláštní

komisí za blba. Já jsem ouøední blb.“

Pán s typem zloèince zacvakal zuby:

„To, z èeho jste obvinìn a èeho jste se dopustil, svìdèí, že

máte všech pìt pohromadì:“ A vyjmenoval nyní Švejkovi celou

øadu rùzných zloèinù, zaèínaje velezrádou a konèe urážkou Jeho

Velièenstva a èlenù císaøského domu. Ve støedu té skupiny skvìlo

se schvalování zavraždìní arcivévody Ferdinanda, odkud vycházela

vìtev s novými zloèiny, mezi kterými záøil zloèin pobuøování,

ponìvadž se to všechno stalo ve veøejné místnosti.

„Co tomu øíkáte?“ vítìzoslavnì otázal se pán s rysy zvíøecí

ukrutnosti.

„Je toho hodnì,“ odpovìdìl nevinnì Švejk, „všeho moc škodí.“

„Nu vidíte, že to uznáváte.“

„Já uznávám všechno, pøísnost musí bejt, bez pøísnosti by se

nikdo nikam nedostal. Jako když jsem sloužil na vojnì . . .“

„Držte hubu!“ rozkøikl se policejní rada na Švejka, „a mluvte,

až když se vás budu na nìco ptát! Rozumíte?“

„Jak bych nerozumìl,“ øekl Švejk, „poslušnì hlásím, že

rozumím a že se ve všem, co ráèejí øíct, dovedu orientýrovat.“

„S kýmpak se stýkáte?“

„Se svou posluhovaèkou, vašnosti.“

„A v místních politických kruzích nemáte nikoho známého?“

„To mám, vašnosti, kupuji si odpoledníèka Národní politiky,

èubièky.“

„Ven!“ zaøval na Švejka pán se zvíøecím vzezøením.

Když ho vyvádìli z kanceláøe, Švejk øekl:

„Dobrou noc, vašnosti.“

26

Vrátiv se do své komory, oznámil Švejk všem zatèeným, že

takový výslech je legrace. „Trochu tam na vás køièí a nakonec vás

vyženou. - Døív,“ pokraèoval Švejk, „to bejvávalo horší. Èetl jsem

kdysi jednu knihu, že obžalovaní museli chodit po rozžhaveným

železe a pít roztavené olovo, aby se poznalo, jestli je nevinnej.

Nebo mu dali nohy do španìlský boty a natáhli ho na žebøík, když

se nechtìl pøiznat, nebo mu pálili boky hasièskou pochodní, jako

to udìlali svatému Janu Nepomuckému. Ten prej øval pøi tom,

jako když ho na nože bere, a nepøestal, dokud ho neshodili

z Elišèina mostu v nepromokavým pytli. Takovejch pøípadù bylo

víc a ještì potom èlovìka ètvrtili nebo narazili na kùl nìkde

u Muzea. A když ho hodili jenom do lidomorny, to se takovej

èlovìk cítil jako znovuzrozenej. - Dnes je to legrace, bejt zavøenej,“

liboval si Švejk dále, „žádný ètvrcení, žádný španìlský boty, kavalce

máme, stùl máme, lavici máme, nemaèkáme se jeden na druhýho,

27

polévku dostanem, chleba nám dají, džbán vody pøinesou, záchod

máme pøímo pod hubou. Ve všem je vidìt pokrok. Trochu, je

pravda, k výslechu je daleko, až pøes tøi chodby o poschodí vejš,

ale zato po chodbách èisto a živo. To vedou jednoho sem, druhého

tam, mladýho, starýho, mužskýho i ženskýho pohlaví. Máte radost,

že tady aspoò nejste sám. Každej jde spokojenì svou cestou

a nemusí se obávat, že mu v kanceláøi øeknou: ,Tak jsme se poradili

a zejtra budete rozètvrcenej nebo upálenej, podle vašeho vlastního

pøání: To bylo jisté tìžký rozmýšleni a já myslím, pánové, že by

mnohej z nás v takovej moment byl celej zaraženej. Jó, dneska už

se pomìry zlepšily k našemu dobru.“

Právì dokonèil obhajobu moderního vìznìní obèanù, když

dozorce otevøel dveøe a zvolal: „Švejk, obléknou se a pùjdou

k výslechu:“

„Já se oblíknu,“ odpovìdìl Švejk, „proti tomu nic nemám, ale

já se bojím, že to bude nìjaká mejlka, já už byl jednou od výslechu

vyhozenej. A potom se bojím, aby se ti vostatní páni, co jsou zde

se mnou, na mne nehnìvali, že jdu já dvakrát za sebou k výslechu

a voni ještì ani jednou tam teï veèer nebyli. Voni by mohli na

mne žárlit.“

„Lezou ven a nežvanìjí,“ byla odpovìï na džentlmenský projev

Švejkùv.

Švejk se opìt ocitl pøed pánem zloèinného typu, který beze

všech úvodù se ho zeptal tvrdì a neodvratnì:

„Pøiznáváte se ke všemu?“

Švejk upøel své dobré modré oèi na neúprosného èlovìka a øekl

mìkce:

„Jestli si pøejou, vašnosti, abych se pøiznal, tak se pøiznám,

mnì to nemùže škodit. Jestli ale øeknou: ,Švejku, nepøiznávejte se

k nièemu,‘ budu se vykrucovat do roztrhání tìla.“

Pøísný pán psal nìco na aktech, a podávaje Švejkovi péro,

vyzval ho, aby to podepsal.

28

A Švejk podepsal udání Bretschneidrovo i tento dodatek:

Vše výše ukázaná obvinìní proti mnì zakládají se na pravdì.

Josef Švejk

Když podepsal, obrátil se k pøísnému pánovi:

„Mám ještì nìco podepsat? Nebo mám pøijít až ráno?“

„Ráno vás odvezou k trestnímu soudu,“ dostal za odpovìï.

„V kolik hodin, vašnosti? Abych snad, prokristapána,

nezaspal.“

„Ven!“ zaøvalo to podruhé dnes na Švejka z druhé strany stolu,

pøed kterým stál.

Vraceje se do svého zamøížovaného nového domova, Švejk

øekl strážníkovi, který ho doprovázel:

„Všechno to jde tady jako na drátkách.“ Jakmile za ním zavøeli

dveøe, jeho spoluvìzòové zasypali ho rùznými otázkami, na které

Švejk odvìtil jasnì:

„Právì jsem se pøiznal, že jsem asi zabil arcivévodu

Ferdinanda.“

Šest mužù schoulilo se udìšenì pod zavšivené deky, jedinì

Bosòák øekl:

„Dobro došli.“

Ukládaje se na kavalec, øekl Švejk:

„To je hloupý, že nemáme tady budíèek.“

Ráno však ho vzbudili i bez budíèka a pøesnì v šest hodin

Švejka odváželi v zeleném antonu k zemskému trestnímu soudu.

„Ranní ptáèe dál doskáèe,“ øekl Švejk k svým spolucestujícím,

když zelený anton vyjíždìl ze vrat policejního øeditelství.

29

*3. kapitola

Švejk pøed soudními lékaøi

Èisté, útulné pokojíky zemského „co trestního“ soudu uèinili

na Švejka nejpøíznivìjší dojem bílené stìny, èernì natøené møíže

i tlustý pan Demartini, vrchní dozorce ve vyšetøovací vazbì

s fialovými výložky i obrubou na erární èepici. Fialová barva je

pøedepsaná nejen zde, nýbrž i pøi náboženských obøadech na

Popeleèní støedu i Veliký pátek.

Vracela se slavná historie øímského panství nad Jeruzalémem.

Vìznì vyvádìli i pøedstavovali je pøed Piláty roku 1914tého dolù

do pøízemku. A vyšetøující soudcové, Piláti nové doby, místo aby

si èestnì myli ruce, posílali si pro papriku a plzeòské pivo

k Teissigovi a odevzdávali nové a nové žaloby na státní

návladnictví.

Zde mizela povìtšinì všechna logika a vítìzil §, škrtil §, blbl

§, prskal §, smál se §, vyhrožoval §, zabíjel §, a neodpouštìl. Byli

to žongléøi zákonù, žreci liter v zákonících, žrouti obžalovaných,

tygøi rakouské džungle, rozmìøující sobì skok na obžalovaného

podle èísla paragrafù.

Výjimku èinilo nìkolik pánù (stejnì jako i na policejním

øeditelství), kteøí zákon nebrali tak vážnì, nebo všude se najde

pšenice mezi koukolem.

K jednomu takovému pánovi pøivedli Švejka k výslechu. Starší

pán dobromyslného vzezøení, který kdysi vyšetøuje známého vraha

Valeše, nikdy neopomenul jemu øíci: „Raète si sednout, pane Valeš,

právì je zde jedna prázdná židle:“

Když Švejka pøivedli, požádal ho ve vrozené jemu roztomilosti,

aby si sedl, a øekl:

„Tak vy jste tedy ten pan Švejk?“

„Já myslím,“ odpovìdìl Švejk, „že jím musím bejt, ponìvadž

30

i mùj tatínek byl Švejk a maminka paní Švejková. Já jim nemohu

udìlat takovou hanbu, abych zapíral svoje jméno.“

Laskavý úsmìv pøelétl po tváøi vyšetøujícího soudního rady:

„Vy jste ale nadrobil pìkné vìci. Vy toho máte mnoho na

svìdomí.“

„Já mám toho vždycky mnoho na svìdomí,“ øekl Švejk,

usmívaje se ještì laskavìji než pan soudní rada; „já mám toho,

mùže bejt, ještì víc na svìdomí, než ráèejí mít voni, vašnosti.“

„To je vidìt podle protokolu, který jste podepsal,“ neménì

laskavým tónem øekl soudní rada, „nedìlali na vás nìjaký nátlak

na policií?“

„Ale kdepak, vašnosti. Já sám jsem se jich optal, jestli to mám

podepsat, a když hekli, abych to podepsal, tak jsem jich uposlechl.

Pøece se nebudu prát s nimi kvùli mýmu vlastnímu podpisu. Tím

bych si rozhodnì neposloužil. Poøádek musí bejt.“

„Cítíte se, pane Švejku, úplnì zdravým?“

„Úplnì zdravým, to právì ne, vašnosti pane rado. Mám revma,

mažu se opodeldokem:“

Starý pán se opìt laskavì usmál: „Co byste tomu øekl,

kdybychom vás dali prohlédnout soud nimi lékaøi?“

„Já myslím, že to se mnou nebude tak zlý, aby ti páni ztráceli

se mnou zbyteènì èas. Mì už prohlédl nìjakej pan doktor na

policejním øeditelství, jestli nemám kapavku:“

„Víte, pane Švejku, my to pøece jen zkusíme s tìmi pány

soudními lékaøi. Sestavíme pìknì komisi, dáme vás dát do

vyšetøovací vazby a zatím si pìknì odpoèinete. Zatím ještì jednu

otázku: Vy jste prý podle protokolu prohlašoval a rozšiøoval, že

vypukne teï nìkdy brzy válka?“

„To prosím, vašnosti pane rado, vypukne co nejdøív.“

„A nemíváte nìkdy obèas nìjaké záchvaty?“

„To prosím nemám, jen jednou málem byl by mne zachvátil

nìjakej automobil na Karlovì námìstí, ale to už je øada let.“

31

Tím byl výslech ukonèen, Švejk podal panu soudnímu radovi

ruku, a vrátiv se do svého pokojíka, øekl ku svým sousedùm:

„Tak mì budou kvùli té vraždì na panu arcivévodovi

Ferdinandovi prohlížet soudní lékaøi.“

„Já byl také už prohlíženej soudními lékaøi,“ øekl jeden mladý

muž, „to bylo tenkrát, když jsem se dostal kvùli kobercùm pøed

porotu. Uznali mne za slabomyslnýho. Teï jsem zpronevìøil parní

mlátièku, a nemùžou mnì nic udìlat. Øíkal mnì vèera mùj advokát,

že když už jednou jsem byl prohlášen za slabomyslnýho, tak že už

z toho musím mít prospìch na celej život.“

„Já tìm soudním lékaøùm nic nevìøím,“ poznamenal muž

inteligentního vzezøení. „Když jsem jednou padìlal smìnky, pro

všechen pøípad chodil jsem na pøednášky k doktoru Heverochovi,

a když mne chytili, simuloval jsem paralytika právì tak, jak ho

vylièoval pan doktor Heveroch. Kousl jsem jednoho soudního

lékaøe pøi komisi do nohy, vypil jsem inkoust z kalamáøe a vydìlal

32

jsem se, s odpuštìním, pánové, pøed celou komisí do kouta. Ale

za to, že jsem jednomu prokousl to lýtko, uznali mne za úplnì

zdravého a byl jsem ztracen.“

„Já se prohlídky tìch pánù úplnì nic nebojím,“ prohlásil Švejk;

„když jsem sloužil na vojnì, tak mne prohlížel jeden zvìrolékaø

a dopadlo to docela dobøe.“

„Soudní lékaøi jsou mrchy,“ ozval se malý, skrèený èlovìk,

„nedávno nìjakou náhodou vykopali na mý louce kostru a soudní

lékaøi øekli, že ta kostra byla zavraždìna nìjakým tupým

pøedmìtem do hlavy pøed ètyøiceti léty. Mnì je osmatøicet a jsem

zavøenej, aèkoliv mám køestní list, výtah z matriky a domovský

list.“

„Myslím,“ øekl Švejk, „abychom se na všechno dívali

z poctivìjší stránky. Von se každý mùže zmejlit, a musí se zmejlit,

èím víc o nìèem pøemejšlí. Soudní lékaøi jsou lidi, a lidi mají svoje

chyby. Jako jednou v Nuslích, právì u mostu pøes Botiè, pøišel ke

mnì v noci jeden pán, když jsem se vracel od Banzetù, a praštil

mì bejkovcem pøes hlavu, a když jsem ležel na zemi, posvítil si na

mne a povídá: ,Tohle je mejlka, to není von: A dopálil se tak na

to, že se zmejlil, že mì pøetáhnul ještì jednou pøes záda. To už je

tak v pøirozenosti lidský, že se èlovìk mejlí až do svý smrti. Jako

ten pán, co našel v noci vzteklýho psa polozmrzlýho a vzal ho

s sebou domù a strèil ženì do postele. Jakmile se pes vohøál

a vokøál, pokousal celou rodinu a toho nejmladšího v kolíbce

roztrhal a sežral. Nebo vám povím pøíklad, jak se zmejlil u nás

v domì jeden soustružník. Votevøel si klíèem podolskej kostelík,

ponìvadž myslel, že je doma, zulse v sakristii, ponìvadž myslel,

že je to u nich ta kuchynì, a lehl si na voltáø, ponìvadž myslel, že

je doma v posteli, a dal na sebe nìjaký ty deèky se svatými nápisy

a pod hlavu evangelium a ještì jiný svìcený knihy, aby mìl vysoko

pod hlavou. Ráno ho našel kostelník a von mu docela dobrácky

povídá, když se vzpamatoval, že je to mejlka. ,Pìkná mejlka,`

33

povídá kostelník, ,když kvùli takový mejlce musíme dát kostel

znovu vysvìtit: Potom stál ten soustružník pøed soudními lékaøi

a ti mu dokázali, že byl úplnì pøíèetnej a støízlivej, ponìvadž kdyby

byl vožralej, tak by prej tím klíèem netrefil do toho zámku ve

dveøích kostela. Potom ten soustružník zemøel na Pankráci. Taky

vám dám pøíklad, jak se na Kladnì zmejlil jeden policejní pes,

vlèák toho známýho rytmistra Rottra. Rytmistr Rotter pìstoval ty

psy a dìlal pokusy s vandráky, až se Kladensku poèali všichni

vandráci vyhejbat. Tak dal rozkaz, aby stùj co stùj èetníci pøivedli

nìjakého podezøelého èlovìka. Tak mu pøivedli jednou tak dost

slušnì ošaceného èlovìka, kterýho našli v lánských lesích sedìt

na nìjakém paøezu. Hned mu dal uøíznout kousek šosu od kabátu,

ten dal oèichat svými èetnickými policejními psy a potom toho

èlovìka odvedli do nìjaký cihelny za mìstem a pustili po jeho

stopách ty vycvièené psy, kteøí ho našli a pøivedli zase nazpátek.

Pak ten èlovìk musel lézt po nìjakém žebøíku na pùdu, skákat

pøes zeï, skoèit do rybníka a psi za ním. Nakonec se ukázalo, že

ten èlovìk byl jeden èeskej radikální poslanec, kerej si vyjel na

vejlet do lánskejch lesù, když už ho parlament vomrzel. Proto

øíkám, že jsou lidi chybující, že se mejlejí, a je uèenej, nebo pitomej,

nevzdìlanej blbec. Mejlejí se i ministøi.“

Komise soudních lékaøù, která mìla rozhodovat, zdali duševní

obzor Švejkùv odpovídá èi neodpovídá všem tìm zloèinùm, pro

které jest žalován, sestávala z tøí neobyèejnì vážných pánù

s názory, z nichž názor každého jednotlivce lišil se znamenité od

názoru jakéhokoliv druhých dvou.

Byly tu zastoupeny tøi rùzné vìdecké školy a názory psychiatrù.

Jestli v pøípadì Švejkové došlo k úplné shodì mezi tìmi

protivopoložnými vìdeckými tábory, dá se to vysvìtliti èistì jedinì

tím ohromujícím dojmem, který na celou komisi uèinil Švejk, když

vstoupiv v síò, kde mìl být prozkoumán jeho duševní stav, vykøikl,

zpozorovav na stìnì visící obraz rakouského mocnáøe: „A žije,

34

pánové, císaø František Josef I.!“

Vìc byla úplnì jasnou. Spontánním projevem Švejkovým

odpadla celá øada otázek a zùstaly jen nìkteré nejdùležitìjší, aby

z odpovìdí potvrzeno bylo prvé mínìní o Švejkovi na základì

systému doktora psychiatrie Kallersona, doktora Heverocha

i Anglièana Weikinga.

„Jest rádium t잚í než olovo?“

„Já ho prosím nevážil,“ se svým milým úsmìvem odpovìdìl

Švejk.

„Vìøíte v konec svìta?“

„Napøed bych ten konec svìta musel vidìt,“ ledabyle odvìtil

Švejk, „rozhodnì se ho ale zejtra ještì nedoèkám:“

„Dovedl byste vypoèítat prùmìr zemìkoule?“

„To bych prosím nedovedl,“ odpovìdìl Švejk, „ale sám bych

vám, pánové, dal také jednu hádanku: Je tøíposchoïovej dùm,

v tom domì je v každém poschodí 8 oken. Na støeše jsou dva

vikýøe a dva komíny. V každém poschodí jsou dva nájemníci. A teï

mnì øeknìte, pánové, v kterým roce zemøela domovníkovi jeho

babièka?“

Soudní lékaøi podívali se významnì na sebe, nicménì jeden

z nich dal ještì tuto otázku: „Neznáte nejvyšší hloubku v Tichém

oceánì?“

„To prosím neznám,“ znìla odpovìï, „ale myslím, že rozhodnì

bude vìtší než pod vyšehradskou skálou na Vltavì:“

Pøedseda komise se struènì otázal: „Staèí?“, ale pøece si ještì

jeden z èlenù vyžádal tuto otázku: „Kolik je 12 897 krát 13 863?“

„729,“ odpovìdìl Švejk nemrkaje.

„Myslím, že to úplnì postaèí,“ øekl pøedseda komise, „mùžete

toho obžalovaného zas odvést na staré místo:“

„Dìkuji vám, pánové,“ uctivì se ozval Švejk, „mnì to také

úplnì staèí.“

Po jeho odchodu kolegie tøí se shodla, že je Švejk notorický

35

blb a idiot podle všech pøírodních zákonù vynalezených

psychiatrickými vìdátory.

V relaci odevzdané vyšetøujícímu soudci stálo mezi jiným:

„Nížepodepsaní soudní lékaøi bazírují na úplné duševní otupìlosti

a vrozeném kretenismu pøedstaveného komisi výše ukázané Josefa

Švejka, vyjadøujícího se slovy jako ,A žije císaø František Josef

I.‘, kterýžto výrok úplnì staèí, aby osvìtlil duševní stav Josefa

Švejka jako notorického blba. Nížepodepsaná komise navrhuje

proto: 1. Zastaviti vyšetøování proti Josefu Švejkovi. 2. Odpraviti

Josefa Švejka na pozorování na psychiatrickou kliniku ku zjištìní,

jak dalece jest jeho duševní stav nebezpeèný jeho okolí.“

Zatímco byla sestavována tato relace, Švejk vykládal svým

spoluvìzòùm: „Na Ferdinanda nakašlali a bavili se se mnou o ještì

vìtších pitomostech. Nakonec jsme si øekli, že nám to úplnì staèí,

o èem jsme si vyprávìli, a rozešli jsme se:“

„Já nikomu nevìøím,“ poznamenal skrèený malý èlovìk, na

jehož louce náhodou vykopali kostru, „je to všechno zlodìjna.“

„I ta zlodìjna musí bejt,“ øekl Švejk, ukládaje se na slamník,

„jestli by to všichni lidi mysleli s druhými lidmi dobøe, tak by se

potloukli co nejdøív navzájem:“

36

*4. kapitola

Švejka vyhodili z blázince

Když pozdìji Švejk líèil život v blázinci, èinil tak zpùsobem

neobyèejného chvaloøeèení: „Vopravdu nevím, proè se ti blázni

zlobìjí, když je tam drží. Èlovìk tam mùže lézt nahej po podlaze,

vejt jako šakal, zuøit a kousat. Jestli by to èlovìk udìlal nìkde na

promenádì, tak by se lidi divili, ale tam to patøí k nìèemu

prachvobyèejnýmu. Je tam taková svoboda, vo kerej se ani

socialistùm nikdy nezdálo. Èlovìk se tam mùže vydávat i za

pánaboha nebo za Panenku Marii, nebo za papeže, nebo za

anglickýho krále, nebo za císaøe pána, nebo za sv. Václava, aèkoliv

ten poslední byl poøád svázanej a nahej a ležel v izolaci. Byl tam

taky jeden, kerej køièel, že je arcibiskupem, ale ten nic jiného

nedìlal, než jen žral a ještì nìco dìlal, s odpuštìním, víte, jak se

to mùže rýmovat, ale tam se žádnej za to nestydí. Jeden se tam

dokonce vydával za svatýho Cyrila a Metodìje, aby dostával dvì

porce. A jeden pán byl tam tìhotnej a zval každýho na køtiny. Moc

tam bylo zavøenejch šachistù, politikù, rybáøù a skautù, sbìratelù

známek a fotografù amatérù. Jeden tam byl kvùli nìjakým starým

hrncùm, kterým øíkal popelnice. Jeden byl poøád ve svìrací kazajce,

aby nemohl vypoèítat, kdy bude konec svìta. Taky jsem se tam

sešel s nìkolika profesory. Jeden z nich poøád chodil za mnou

a vykládal, že kolíbka Cikánù byla v Krkonoších, a ten druhý mnì

vysvìtloval, že uvnitø zemìkoule je ještì jedna mnohem vìtší než

ta vrchní.

Každej tam mohl mluvit, co chtìl a co mu slina právì pøinesla

na jazyk, jako by byl v parlamentì. Nìkdy si tam vypravovali

pohádky a porvali se, když to s nìjakou princeznou moc špatnì

dopadlo. Nejzuøivìjší byl jeden pán, kerej se vydával za 16. díl

Ottova slovníku nauèného a každého prosil, aby ho otevøel a našel

37

heslo ,Kartonážní šièka‘, jinak že je ztracenej. Upokojil se teprv,

když mu dali svìrací kazajku. To si liboval, že se dostal do

knihaøského lisu, a prosil, aby mu udìlali moderní oøízku. Vùbec

žilo se tam jako v ráji. Mùžete tam hulákat, øvát, zpívat, plakat,

meèet, jeèet, skákat, modlit se, metat kotrmelce, chodit po ètyøech,

poskakovat po jedné noze, bìhat dokola, tancovat, hopkat, sedìt

celej den na bobku a lézt po stìnách. Nikdo k vám nepøijde

a neøekne: ,Tohle nesmíte dìlat, tohle se, pane, nesluší, to byste

se mohl stydìt, to jste vzdìlanej èlovìk?‘ Je však také pravdou,

že jsou tam úplnì tichý blázni. Jako tam byl jeden vzdìlanej

vynálezce, který se poøád rýpal v nose a jenom jednou za den øekl:

,Právì jsem vynašel elektøinu.’ Jak øíkám, moc pìkný to tam bylo

a tìch nìkolik dní, který jsem strávil v blázinci, patøí

k nejkrásnìjším chvílím mýho života.“

A doopravdy, již samo uvítání, které oèekávalo Švejka

v blázinci, když ho odvezli na pozorování od zemského trestního

soudu, pøedèilo jeho oèekávání. Napøed ho svlékli do naha, pak

mu dali nìjaký chalát a vedli ho vykoupat, vzavše ho dùvìrnì pod

paždí, pøièemž jeden z ošetøovatelù bavil ho vypravováním nìjaké

anekdoty o židech. V koupelnì ho potopili do vany s teplou vodou

a pak ho vytáhli a postavili pod studenou sprchu. To s ním

opakovali tøikrát a pak se ho optali, jak se mu to líbí. Švejk øekl,

že je to lepší než v tìch lázních u Karlova mostu a že se velmi rád

koupe. „Jestli mnì ještì ostøíháte nehty a vlasy, tak nebude nic

scházet k mému ouplnému štìstí,“ dodal usmívaje se pøíjemnì.

I tomu pøání bylo vyhovìno, a když ho ještì dùkladnì vydøeli

houbou, zabalili ho do prostìradla a odnesli do prvého oddìlení

na postel, kde ho uložili, pøikryli pokrývkou a poprosili ho, aby

usnul.

Švejk ještì dnes vypravuje o tom s láskou: „Pøedstavte si, že

mì nesli, docela vodnesli, mnì bylo v tom okamžiku úplnì blaze:“

A také na posteli blaženì usnul. Pak ho probudili, aby mu

38

pøedložili hrnek mléka a housku. Houska byla již rozøezána na

malé kousky, a zatímco jeden z ošetøovatelù držel Švejka za obì

ruce, druhý namáèel kousky housky do mléka a krmil ho, jako

krmí se husa šiškami. Když ho nakrmili, vzali ho pod paždí

a odvedli na záchod, kde ho poprosili, aby vykonal malou i velkou

tìlesnou potøebu.

I o této pìkné chvíli vypravuje Švejk s láskou a nemusím jisté

reprodukovat jeho slova, co s ním potom dìlali. Zmíním se jedinì,

že Švejk øíká:

„Von mì z nich jeden pøi tom držel v náruèí:“

Když ho pøivedli nazpìt, uložili ho opìt do postele a opìtnì

ho poprosili, aby usnul. Když usnul, probudili ho a odvedli do

vyšetøovacího pokoje, kde Švejk, stoje úplnì nahý pøed dvìma

lékaøi, pøipomnìl si slavné doby svého odvodu. Mimodìk splynulo

mu ze rtù:

„Tauglich.“

„Co povídáte?“ ozval se jeden z lékaøù. „Udìlejte pìt krokù

kupøedu a pìt nazpátek.“

Švejk udìlal jich deset.

„Já vám pøece øíkal,“ pravil lékaø, „abyste jich udìlal pìt.“

„Mnì na pár krocích nezáleží,“ øekl Švejk.

Nato ho lékaøi požádali, aby si sedl na židli, a jeden ho klepal

do kolena. Pak øekl k druhému, že reflexe jsou úplnì správné,

naèež druhý zakroutil hlavou a poèal Švejka sám klepat do kolena,

mezitímco první rozevíral Švejkovi oèní klapky a prohlížel jeho

pupilu. Potom odešli ke stolu a prohodili nìkolik latinských výrazù.

„Poslyšte, umíte zpívat?“ otázal se jeden z nich Švejka.

„Nemohl byste nám zazpívat nìjakou píseò?“

„Bezevšeho, pánové,“ odpovìdìl Švejk. „Nemám sice ani hlas,

ani hudební sluch, ale pokusím se o to, udìlat vám to k vùli, když

se chcete bavit.“

A Švejk spustil:

39

„Což ten mladý mnich v tom køesle

èelo v ruku pravou kloní,

dvì hoøké, žhavé slzy

po bledých Lících se roní... Dál to neumím,“ pokraèoval Švejk.

„Jestli chcete, tak vám zazpívám:

Jak je mi teskno okolo srdce,

co tìžce, bolnì zdvíhá òádra má,

když tiše sedím, do dálky hledím,

tam, tam do dálky touha má . . . A také to dál neumím,“ vzdychl

Švejk. „Znám ještì první sloku z ,Kde domov mùj` a potom ,Jenerál

Windischgretz a vojenští páni od východu slunce vojnu zapoèali`

a ještì pár takových národních písnièek jako ,Zachovej nám,

Hospodine` a ,Když jsme táhli k Jaromìøi` a ,Tisíckrát

pozdravujeme Tebe` . . .“

Oba páni lékaøi se na sebe podívali a jeden z nich dal Švejkovi

otázku: „Byl vᚠduševní stav již nìkdy zkoumán?“

„Na vojnì,“ odpovìdìl Švejk slavnostnì a hrdì, „byl jsem pány

vojenskými lékaøi úøednì uznán za notorického blba.“

„Mnì se zdá, že jste simulant,“ rozkøikl se druhý lékaø na

Švejka.

„Já, pánové,“ hájil se Švejk, „nejsem žádný simulant, já jsem

opravdovej blbec, mùžete se zpravit v kanceláøi jednadevadesátýho

pluku v Èeských Budìjovicích nebo na doplòovacím velitelství

v Karlínì.“

Starší z lékaøù mávl beznadìjnì rukou, a ukazuje na Švejka,

øekl k ošetøovatelùm: „Tomuto èlovìku vrátíte jeho šaty a dáte

ho na tøetí tøídu na první koridor, potom se jeden vrátí a odnese

všechny spisy o nìm do kanceláøe. A øeknìte tam, aby to brzy

vyøídili, abysme ho tu dlouho nemìli na krku.“

Lékaøi vrhli ještì jednou zdrcující pohled na Švejka, který uctivì

couval pozpátku ku dveøím, uklánìje se zdvoøile. Na otázku

jednoho z ošetøovatelù, co to dìlá za hlouposti, odpovìdìl:

40

„Ponìvadž nejsem vobleèenej, jsem nahej a nechci na ty pány nic

ukazovat, aby si nemysleli, že jsem nezdvoøile] nebo sprostej.“

Od toho okamžiku, kdy ošetøovatelé dostali rozkaz, aby vrátili

Švejkovi jeho šaty, nejevili již o nìho pražádnou péci. Poruèili

mu, aby se oblékl, a jeden ho odvedl na tøetí tøídu, kde mìl po

tìch nìkolik dní, než vyøídili v kanceláøi písemný vyhazov o nìm,

pøíležitost konati svá pìkná pozorování. Zklamaní lékaøi dali mu

dobrozdání, že je „simulant mdlého rozumu“, a ponìvadž ho

propouštìli pøed obìdem, došlo k malému výstupu.

Švejk prohlásil, že když nìkoho vyhazují z blázince, že ho

nesmí vyhodit bez obìda.

Výtržnosti uèinil konec vrátným pøivolaný policejní strážník,

který Švejka pøedvedl na policejní komisaøství do Salmovy ulice.

41

*5. kapitola

Švejk na policejním komisaøství v Salmovì ulici

Po krásných slunných dnech v blázinci pøišly na Švejka hodiny

plné pronásledování. Policejní inspektor Braun aranžoval scénu

setkání se Švejkem s krutostí øímských pochopù doby roztomilého

císaøe Nerona. Tvrdé, jako tenkrát, když oni øíkali: „Hoïte toho

lumpa køesana lvùm,“ øekl inspektor Braun: „Dejte ho za katr!“

Ani o slovíèko více, ani ménì. Jenom oèi pana policejního

inspektora Brauna zasvítily pøitom zvláštní, perverzní rozkoší.

Švejk se uklonil a øekl hrdì: „Jsem pøipraven, pánové. Myslím,

že katr znamená tolik co separace, a to není právì tak zlý.“

„Moc se nám tady neroztahujou,“ odpovìdìl policejní strážník,

naèež se Švejk ozval: „Já jsem úplnì skromnej a vdìènej za

všechno, co pro mne udìláte.“

V separaci na pryènì sedìl zadumanì jeden muž. Sedìl apaticky

a na jeho vzezøení bylo vidìt, že nevìøil tomu, když zaskøípal klíè

ve dveøích separace, že se mu otvírají dveøe na svobodu.

„Má poklona, vašnosti,“ øekl Švejk, usedaje k nìmu na pryènu,

„kolik asi mùže být hodin?“

„Hodiny nejsou mými pány,“ odvìtil zadumaný muž.

„Zde to není špatný,“ navazoval dál Švejk rozmluv, „tahle

pryèna je z hlazeného døíví:“

Vážný muž neodpovìdìl, vstal a poèal rychle chodit v malém

prostoru mezi dveømi a pryènou, jako kdyby spìchal, aby nìco

zachránil.

Švejk mezitím pozoroval se zájmem nápisy naèmárané po

stìnách. Byl tu nápis, ve kterém neznámý vìzeò slibuje nebi zápas

na život i na smrt s policií. Text znìl: „Vy si to vypijete.“ Jiný

vìzeò napsal: „Vlezte mnì na záda, kohouti.“ Jiný opìt prostì

konstatoval fakt: „Sedìl jsem zde 5. èervna 1913 a bylo se mnou

42

slušnì zacházeno. Josef Mareèek, obchodník z Vršovic.“ A byl tu

i nadpis otøásající svou hloubkou: „Milost, velký bože . . .“ a pod

tím: „Polibte mnì p.“ Písmena „p“ byla však pøeškrtnuta a po stranì

napsáno velkými literami ŠOS. Vedle toho nìjaká poetická duše

napsala verše: „U potùèku zarmoucený sedím, slunko se za hory

ukrývá, na pahorky ozáøené hledím, tam, kde drahá milka pøebývá.“

Muž, který bìhal mezi dveømi a pryènou, jako by chtìl vyhrát

maratónský bìh, se zastavil a udýchán se posadil opìt na své staré

místo, složil hlavu do dlaní a náhle zaøval: „Puste mne ven!“

„Ne, oni mne nepustí,“ mluvil pro sebe, „nepustí a nepustí. Už

jsem zde od rána od šesti hodin.“

Dostal záchvat sdílnosti, vztyèil se a otázal se Švejka: „Nemáte

náhodou u sebe øemen, abych s tím pokonèil?“

„Tím vám mohu posloužit milerád,“ odpovìdìl Švejk odpínaje

øemen, „já jsem ještì nikdy nevidìl, jak se v separaci lidi vìší na

øemenu. - Jenom to je mrzuté,“ pokraèoval rozhlížeje se kolem,

„že tu není žádná skoba. Klika na oknì vás neudrží. Ledaže byste

se povìsil vkleèe u pryèny, jako to udìlal ten mnich v klášteøe

v Emauzích, co se obìsil na krucifixu kvùli jedný mladý židovce.

Já mám sebevrahy moc rád, tak jen s chutí do toho,“

Zachmuøený muž, kterému Švejk strèil øemen do ruky, podíval

se na øemen, odhodil ho do kouta a dal se do pláèe, rozmazávaje

si slzy èernýma rukama, pøièemž vyrážel ze sebe skøeky: „Já mám

dìtièky, já jsem tu pro opilství a nemravný život, ježíšmarjá, moje

ubohá žena, co mnì øeknou v úøadì? Já mám dìtièky, já jsem tu

pro opilství a nemravný život,“ a tak dále až donekoneèna.

Nakonec se pøece jen trochu uklidnil, šel ke dveøím a poèal do

nich kopat a bušit na nì pìstí. Za dveømi ozvaly se kroky a hlas:

„Co chcete?“

„Puste mne ven!“ øekl takovým hlasem, jako by mu nezbývalo

už nièeho, aby žil.

„Kam?“ byla otázka z druhé strany.

43

„Do úøadu,“ odvìtil nešastný otec, manžel, úøedník, piják

a nemrava.

Ozval se smích, pøíšerný smích v tichu chodby, a kroky se opìt

vzdálily.

„Jak se mnì zdá, ten pán vás nenávidí, když se vám tak smìje,“

øekl Švejk, zatímco beznadìjný muž opìt se posadil vedle nìho.

„Takovej strážník, když má zlost, dovede uèinit moc, a když má

ještì vìtší zlost, udìlá všechno. Seïte jen klidnì, když se nechcete

obìsit, a èekejte, jak se vìci vyvinou. Jste-li úøedník, ženat a máte-

li dítky, je to, pøiznávám, strašný. Vy jste asi pøesvìdèenej, že vás

pustí z úøadu, jestli se nemejlím.“

„To vám nemohu øíct,“ vzdychl, „ponìvadž sám se nepamatuji,

co jsem vyvádìl, já jenom vím, že mne odnìkud vyhodili a že jsem

se tam chtìl vrátit, abych si zapálil doutník. Ale napøed to pìknì

zaèlo. Pøednosta našeho oddìlení slavil jmeniny a pozval nás do

jedné vinárny, pak se šlo do druhé, do tøetí, do ètvrté, do páté, do

šesté, do sedmé, do osmé, do deváté . . .“

„Nepøejete si, abych vám pomohl poèítat?“ otázal se Švejk.

„Já se v tom vyznám, já byl jednou za noc v osmadvaceti

místnostech. Ale všechna èest, nikde jsem víc nemìl než nanejvýš

tøi piva:“

„Zkrátka,“ pokraèoval nešastný podøízený pøednosty, který

slavil tak velikolepé své jmeniny, „když jsme pøešli asi tucet tìch

rùzných pajzlíèkù, zpozorovali jsme, že se nám pøednosta ztratil,

aèkoliv jsme si ho uvázali za špagát a vodili s sebou jako pejska.

Tak jsme ho šli opìt všude hledat a nakonec jsme se ztratili jeden

druhému, až nakonec jsem se ocitl v jedné z noèních kaváren na

Vinohradech, velmi slušné místnosti, kde jsem pil nìjaký likér pøímo

z láhve. Co jsem potom dìlal, na to se nepamatuji, jenom vím, že

již zde na komisaøství, když mne sem pøivedli, hlásili oba páni

strážníci raportem, že jsem se opil, choval nemravnì, zbil jednu

dámu, rozøezal kapesním nožem cizí klobouk, který jsem sòal

44

z vìšáku, rozehnal dámskou kapelu, obvinil vrchního èíšníka pøede

všemi z krádeže dvacetikoruny, pøerazil mramorovou desku

u stolu, kde jsem sedìl, a plivl neznámému pánovi u vedlejšího

stolu zúmyslnì do èerné kávy. Víc jsem neudìlal, alespoò se

nedovedu upamatovat, že bych byl ještì nìco provedl. A vìøte

mnì, že jsem takový poøádný, inteligentní èlovìk, který na nic

jiného nemyslí než na svou rodinu. Co tomu všemu øíkáte? Já

pøece nejsem žádný výtržník!“

„Dalo vám to mnoho práce, než jste pøerazil tu mramorovou

desku,“ otázal se se zájmem Švejk místo odpovìdi, „nebo jste ji

pøerazil naráz?“

„Naráz,“ odvìtil inteligentní pán.

„Pak jste ztracenej,“ zádumèivì øekl Švejk. „Dokážou vám,

že jste se na to pøipravoval pilným cvièením. A ta káva toho cizího

pána, do které jste plivl, byla bez rumu nebo s rumem?“

A neèekaje na odpovìï, vyjasòoval:

„Jestli byla s rumem, tak to bude horší, ponìvadž je dražší.

U soudu se všechno poèítá, dává dohromady, aby to vylezlo nejmíò

na zloèin.“

„U soudu . . .,“ malomyslnì zašeptal svìdomitý otec rodiny,

a svìsiv hlavu, upadl v nepøíjemný stav, kdy èlovìka žerou výèitky

svìdomí.*

„A vìdí doma,“ otázal se Švejk, „že jste zavøenej, nebo poèkají,

až to bude v novinách?“

„Vy myslíte, že to bude v novinách?“ naivnì otázala se obì

jmenin svého pøedstaveného.

„Je to víc než jistý,“ znìla pøímá odpovìï, nebo Švejk nemìl

nikdy ve zvyku skrývat nìco pøed druhým. „Tohle o vás se bude

všem ètenáøùm novin náramnì líbit. Já taky ètu rád tu rubriku

*

Nìkteøí spisovatelé užívají výrazu „hryžou výèitky svìdomí“. Nepovažuji

ten výraz úplnì pøiléhajícím. i tygr èlovìka žere, a nehryže.

45

o tìch vopilejch a jejich výtržnostech. Nedávno u Kalicha nevyvedl

jeden host nic jinýho, než že sám sobì rozbil sklenicí hlavu. Vyhodil

ji do vejšky a postavil se pod.ni. Odvezli ho, a ráno už jsme to

èetli. Nebo v Bendlovce jsem dal jednou jednomu funebrákovi

facku a on mnì ji vrátil. Abychom se smíøili, museli nás oba

zatknout, a hned to bylo v odpoledníèku. Nebo když v kavárnì

U mrtvoly rozbil ten pan rada dva tácky, myslíte, že ho šetøili? Byl

taky na druhej den hned v novinách. Vy mùžete jedinì z vìzení

poslat do novin opravu, ,že zpráva, která byla o vás uveøejnìná,

se vás netýká a že s pánem toho jména nejste ani pøíbuznej, ani

spoleènej, a domù psaní, aby vám tu vaši opravu vystøihli a,

schovali, abyste si to mohl pøeèíst, až si vodsedíte trest. - Není

vám zima?“ otázal se Švejk pln úèasti, když zpozoroval, že

inteligentní pán se klepe. „Máme letos nìjak moc studenej konec

léta:“

„Já jsem nemožný,“ zalkal spoleèník Švejkùv, „já mám po

postupu.“

„To máte,“ ochotnì pøisvìdèoval Švejk. „Jestli vás, až si trest

odsedíte, nepøijmou nazpátek do úøadu, nevím, jestli tak brzo

najdete druhý místo, ponìvadž každej, i kdybyste chtìl sloužit

u pohodnýho, žádá od vás vysvìdèení zachovalosti. Ba, taková

chvilka rozkoše, kterou jste si popøál, se nevyplácí. A má být vaše

paní i s vašimi dìtmi od èeho živa po tu dobu, co budete sedìt?

Nebo bude muset chodit žebrat a uèit dítky rùzným neøestem?“

Ozval se vzlykot:

„Mé ubohé dítky, má ubohá žena!“

Nesvìdomitý kajícník vstal a rozhovoøil se o svých dítkách.

Má jich pìt, nejstaršímu je dvanáct let a je u tìch skautù. Pije jen

vodu a mìl by být pøíkladem svému otci, který tohle provedl prvnì

ve svém životì.

„U skautù?“ zvolal Švejk. „O tìch skautech rád slyším. Jednou

v Mydlovarech u Zlivi, okres Hluboká, okresní hejtmanství Èeské

46

Budìjovice, právì když jsme tam mìli jednadevadesátí cvièení,

udìlali si sedláci z okolí hon na skauty v obecním lese, kteøí se jim

tam rozplemenili. Chytli tøi. Ten nejmenší z nich, když ho svazovali,

kvílel, pištìl a naøíkal, že my, otužilí vojáci, jsme se na to nemohli

dívat a radìji jsme odešli stranou. Pøi tom svazování ti tøi skauti

pokousali osm sedlákù. Potom na trápení u starosty, pod rákoskou,

doznali, že není ani jedna louka v okolí, kterou by nebyli zváleli,

když se vyhøívali na slunci, dále že ten lán žita nastojatì, právì

pøed žnìmi, u Ražic, vyhoøel èirou náhodou, když si v žitì pekli

na rožni srnku, ku které se pøikradli s noži v obecním lese. V jejich

doupìti v lese našli pøes pùl metráku vohlodanejch kostí drùbeže

i lesní zvìøe, ohromný množství pecek z tøešní, spoustu vohryzkù

z nezralejch jablek a jinejch dobrejch vìcí:“

Ubohý otec skauta nebyl však k upokojení.

„Co jsem to udìlal?“ bìdoval, „já mám znièenou povìst.“

„To máte,“ øekl Švejk s upøímností jemu vrozenou, „po tom,

co se stalo, musíte mít znièenou povìst na celý život, ponìvadž

až to budou èíst v novinách, ještì vaši známí k tomu nìco pøidají.

To se tak vždy dìlá, ale z toho si nic nedìlejte. Lidí, kteøí mají

znièenou a zkaženou povìst, je ve svìtì aspoò desetkrát tolik než

tìch s èistou povìstí. To je pouhá a pranepatrná malièkost.“

Na chodbì se ozvaly pádné kroky, klíè zarachotil v zámku,

otevøely se dveøe a policejní strážník vyvolal Švejkovo jméno.

„Odpuste,“ øekl rytíøsky Švejk, „já jsem tu teprve od dvanáctí

hodin v poledne, ale tenhle pán je tu už od šesti hodin ráno. Já tak

nespìchám.“

Místo odpovìdi vytáhla Švejka na chodbu silná ruka policejního

strážníka a mlèky ho vyvedla po schodech do prvního poschodí.

V druhém pokoji sedìl u stolu policejní komisaø, tlustý pán

bodrého vzezøení, který øekl k Švejkovi:

„Tak vy jste tedy ten Švejk? A jak jste se sem dostal?“

„Prachobyèejným zpùsobem,“ odpovìdìl Švejk; „pøišel jsem

47

sem v prùvodu jednoho pana strážníka, ponìvadž jsem si nechtìl

dát líbit, aby mne z blázince vyhazovali bez obìda. To je, jako

kdyby mne považovali za nìjakou odkopnutou holku z ulice:“

„Víte co, Švejku,“ øekl vlídnì pan komisaø, „naè se zde, na

Salmovce, máme s vámi zlobit? Nebude lepší, když vás pošleme

na policejní øeditelství?“

„Vy jste, jak se øíká,“ pravil Švejk spokojenì, „pánem situace;

projít se na policejní øeditelství teï k veèeru je docela pøíjemná

malá procházka,“

„To jsem rád, že jsme se shodli,“ pravil vesele policejní komisaø,

„není lepší, když se domluvíme? Že je to pravda, Švejku?“

„Já se také s každým náramnì rád radím,“ odvìtil Švejk, „já

vám, vìøte mnì, pane komisaøi, nikdy nezapomenu na vaši

dobrotu.“

Ukloniv se uctivì, odcházel s policejním strážníkem dolù na

strážnici a za ètvrt hodiny bylo již vidìt na rohu Jeèné ulice

a Karlova námìstí Švejka v prùvodu druhého policejního strážníka,

který mìl pod paždí objemnou knihu s nìmeckým nápisem

Arrestantenbuch.

Na rohu Spálené ulice setkal se Švejk se svým prùvodèím

s tlupou lidí, kteøí se tlaèili kolem vyvìšeného plakátu.

„To je manifest císaøe pána o vypovìzení války,“ øekl policejní

strážník k Švejkovi.

„Já to pøedpovídal,“ øekl Švejk, „ale v blázinci o tom ještì nic

nevìdí, aèkoliv by to mìli mít z první ruky.“

„Jak to myslíte?“ otázal se policejní strážník Švejka.

„Ponìvadž je tam zavøenejch mnoho pánù dùstojníkù,“ vysvìtlil

Švejk, a když pøišli k nové tlupì tlaèící se pøed manifestem, Švejk

vykøikl:

„Císaøi Františkovi Josefovi nazdar! Tuhle vojnu vyhrajem.“

Nìkdo z nadšeného davu narazil mu klobouk pøes uši a tak za

sbìhu lidu dobrý voják Švejk vkroèil opìtnì do vrat policejního

48

øeditelství.

„Tuhle vojnu vyhrajem docela urèité, opakuji to ještì jednou,

pánové!“ s tìmi slovy rozlouèil se Švejk s davem, který ho

vyprovázel.

A kdesi v dálných dálavách historie snášela se k Evropì pravda,

že zítøek rozboøí i plány pøítomnosti.

49

*6. kapitola

Švejk opìt doma, proraziv zaèarovaný kruh

Budovou policejního øeditelství vanul duch cizí autority, která

zjišovala, jak dalece je obyvatelstvo nadšeno pro válku. Kromì

nìkolika výjimek, lidí, kteøí nezapøeli, že jsou synové národa, který

má vykrvácet za zájmy jemu úplnì cizí, policejní øeditelství

pøedstavovalo nejkrásnìjší skupinu byrokratických dravcù, kteøí

mìli smysl jedinì pro žaláø a šibenici, aby uhájili existenci

zakroucených paragrafù.

Pøitom nakládali se svými obìtmi s jízlivou vlídností, uvažujíce

pøedem každé slovo.

„Je mnì velmi líto,“ øekl jeden z tìch dravcù èernožlutì

žíhaných, když k nìmu pøivedli Švejka, „že vy jste opìt padl v naše

ruce. Mysleli jsme, že se polepšíte, ale zklamali jsme se.“

Švejk nìmì pøitakal hlavou a tváøil se tak nevinnì, že èernožlutý

dravec pohlédl tázavì na nìho a zdùraznil:

„Netvaøte se tak pitomì.“

Pøešel však ihned do laskavého tónu a pokraèoval:

„Pro nás je jisté velmi nemilé držet vás ve vazbì a mohu vás

ujistit, že podle mého mínìní vaše vina není tak veliká, nebo pøi

vaší malé inteligenci není pochyby, že jste byl sveden. Øeknìte

mnì, pane Švejku, kdo vlastnì vás svádí, abyste vyvádìl takové

hlouposti?“

Švejk zakašlal a ozval se:

„Já prosím o žádných hloupostech nevím.“

„A to není hloupost, pane Švejku,“ øekl umìlý otcovský tón,

„když vy, podle udání policejního strážníka, který vás sem pøivedl,

zpùsobil jste sbìh lidu pøed manifestem o válce nalepeným na

nároží a když jste pobuøoval lid výkøiky ,Nazdar císaøi Františkovi

Josefovi. Tahle vojna je vyhrána!‘?“

50

„Já nemoh zahálet,“ prohlásil Švejk, upíraje své dobré oèi v zrak

inkvizitora, „já jsem se rozèílil, když jsem vidìl, že všichni ètou

ten manifest o vojnì a nejevìjí žádnou radost. Žádný volání slávy,

žádný hurrá, vùbec nic, pane rado. Tak jako kdyby se jich to vùbec

netýkalo. A tu já, starý voják od jednadevadesátýho regimentu,

nemoh jsem se na to dívat, a tak jsem vykøikl ty vìty, a já si myslím,

že kdybyste vy byl na mým místì, že byste to udìlal zrovna jako

já. Když je válka, musí se vyhrát a musí se volat sláva císaøi pánu,

to mnì nikdo nevymluví.“

Pøekonán a zkrušen nesnesl èernožlutý dravec zrak nevinného

beránka Švejka, sklopil jej na úøední akta a øekl:

„Pøiznávám plnì vaše nadšení, ale kdyby se bylo projevilo za

jiných okolností. Víte však sám dobøe, že vás vedl policejní strážník,

takže takový vlastenecký projev mohl a musel úèinkovat na

obecenstvo spíše ironicky než vážnì.“

„Jestli vede nìkoho policejní strážník,“ odpovìdìl Švejk, „je

to tìžký moment v životì lidským. Ale jestli èlovìk ani v takovej

tìžkej moment nezapomíná, co se patøí dìlat, když je vojna, myslím,

že takovej èlovìk není tak špatnej.“

Èernožlutý dravec zavrèel a podíval se ještì jednou Švejkovi

do oèí.

Švejk odpovìdìl nevinným, mìkkým, skromným a nìžným

teplem svého zraku.

Chvíli dívali se ti dva upøené na sebe.

„Vem vás èert,. Švejku,“ øekla nakonec úøední brada, „jestli se

sem ještì jednou dostanete, tak se vás vùbec nebudu na nic ptát

a poputujete pøímo k vojenskému soudu na Hradèany. Rozumìl

jste?“

A nežli se nadál, Švejk pøikroèil k nìmu, políbil mu ruku a øekl:

„Zapla vám pánbùh za všechno, kdybyste potøeboval nìkdy

nìjakého èistokrevného pejska, raète se obrátit na mne. Já mám

obchod se psy.“

51

A tak se ocitl Švejk opìt na svobodì a na cestì k domovu.

Jeho uvažováni, má-li se stavit napøed ještì u Kalichu, skonèilo

tím, že otevøel ty dveøe, odkud vyšel pøed èasem v prùvodu

detektiva Bretschneidra.

Ve výèepu panovalo hrobové ticho. Sedìlo tam nìkolik hostù,

mezi nimi kostelník od Svatého Apolináøe. Tváøili se zachmuøenì.

Za výèepním pultem sedìla hostinská Palivcová a tupì se dívala

na pivní pípy.

„Tak už jsem se vrátil,“ øekl Švejk vesele, „dejte mnì sklenici

piva. Kdepak máme pana Palivce, je už také doma?“

Místo odpovìdi dala se Palivcová do pláèe, a soustøeïujíc své

neštìstí ve zvláštním pøízvuku na každém slovì, zasténala:

„Dali - mu - deset - let - pøed - tejdnem.“

„Nu vida,“ øekl Švejk, „tak už má sedum dní za sebou.“

„On byl takovej opatrnej,“ plakala Palivcová, „sám to také

vždycky o sobì tvrdil.“

Hosté ve výèepu tvrdošíjnì mlèeli, jako by tu bloudil duch

Palivcùv a nabádal je ještì k vìtší opatrnosti.

„Opatrnost matkou moudrostí,“ øekl Švejk, usedaje ke stolu

za sklenici piva, ve které v pìnì byly malé otvory, jak na pìnu

kapaly slzy paní Palivcové, když nesla Švejkovi pivo na stùl,

„dnešní doba je taková, že vona nutí èlovìka k opatrnosti.“

„Vèera jsme mìli dva pohøby,“ zavádìl øeè na jiné pole kostelník

od Svatého Apolináøe.

„To patrnì nìkdo umøel,“ øekl druhý host, naèež tøetí dodal:

„Byly ty pohøby s katafalkem?“

„Rád bych vìdìl,“ øekl Švejk, „jaký budou ve válce teï ty

vojenský pohøby.“

Hosté se zvedli, zaplatili a tiše odešli. Švejk osamìl s paní

Palivcovou.

„To jsem si nepomyslil,“ øekl, „aby odsuzovali nevinnýho

èlovìka na deset let. Že jednoho nevinnýho èlovìka odsoudili na

52

pìt let, to jsem už slyšel, ale na deset, to je trochu moc.“

„Když on se mùj pøiznal,“ plakala Palivcová, „jak to tady øíkal

o tìch mouchách a o tom obraze, tak to opakoval i na direkci, i u

soudu. Já byla na tom pøelíèení jako svìdek, ale co jsem mohla

svìdèit, když mnì øekli, že jsem v pøíbuzenském pomìru k svému

muži a že se mohu vzdát svìdectví. Já jsem se tak lekla toho

pøíbuzenského pomìru, aby snad ještì z toho nìco nebylo, tak

jsem se vzdala svìdectví a on chudák stará se tak na mne podíval,

do smrti na ty jeho oèi nezapomenu. A potom, po rozsudku, když

ho odvádìli, vykøik jim tam na chodbì, jak byl z toho cele] pitomej:

,A žije Volná myšlenka!`“

„A pan Bretschneider už sem nechodí?“ otázal se Švejk.

„Byl tady nìkolikrát,“ odpovìdìla paní hostinská, „vypil jedno

nebo dvì piva, ptal se mne, kdo sem chodí, a poslouchal, jak si

hosti vypravují o fotbalu. Oni si vždycky, když ho vidí, vypravují

jen o fotbalu. A on sebou cukal, jako kdyby každou chvilku chtìl

bìsnit a svíjet se. Za tu celou dobu dostal na lep jen jednoho

èalouníka z Pøíèné ulice.“

„Je to vìc výcviku,“ poznamenal Švejk, „byl ten èalouník

hloupej èlovìk?“

„Asi jako mùj muž,“ odpovìdìla s pláèem, „ptal se ho, jestli

by støílel proti Srbùm. A on mu øek, že neumí støílet, že byl jednou

na støelnici a prostøílel tam korunu. Pak jsme všichni slyšeli, že

pan Bretschneider øekl, vytahuje si zápisník: ,I hleïme, zase nová

pìkná velezrada!`, a odešel s tím èalouníkem z Pøíèné ulice, který

se již nevrátil.“

„Ono se jich nevrátí víc,“ pravil Švejk, „dejte mnì rum.“

Právì si Švejk dával nalít rum podruhé, když do výèepu pøišel

civilní strážník Bretschneider. Vrhnuv zbìžný pohled do výèepu

i prázdného lokálu, pøisedl k Švejkovi a poruèiv si pivo èekal, co

øekne Švejk.

Švejk sòal z vìšáku nìjaké noviny a prohlížeje zadní stranu

53

inzerátù ozval se:

„Tak vida, tenhle Èimpera v Straškovì èíslo 5, pošta Raèinìves,

prodá hospodáøství s tøinácti korci vlastních polí, škola a dráha

na místì.“

Bretschneider nervóznì zabubnoval prsty a obraceje se

k Švejkovi øekl:

„To se divím, proè vás to hospodáøství zajímá, pane Švejku.“

„Ach, to jste vy,“ pravil Švejk, podávaje mu ruku, „já vás hned

nemoh poznat, já mám velmi slabou pamì. Poslednì jsme se

rozešli, jestli se nemejlím, v pøijímací kanceláøi policejního

øeditelství. Copak dìláte od té doby, chodíte sem èasto?“

„Já jsem dnes pøišel kvùli vám,“ øekl Bretschneider, „bylo mnì

sdìleno na policejním øeditelství, že prodáváte psy. Potøeboval

bych pìkného ratlíèka, nebo špice, nebo nìco podobného.“

„To vám všechno mohu opatøit,“ odvìtil Švejk, „pøejete si

èistokrevný zvíøe nebo nìjaké z ulice?“

„Myslím,“ odpovìdìl Bretschneider, „že se rozhodnu pro

èistokrevné zvíøe.“

„A což policejního psa byste si nepøál?“ otázal se Švejk,

„takovýho, kerej hned všechno vyslídí a pøivede na stopu zloèinu.

Má ho jeden øezník ve Vršovicích a on mu tahá vozejk, ten pes se,

jak se øíká, minul se svým povoláním.“

„Já bych chtìl špice,“ s klidnou umírnìností øekl Bretschneider,

„špice, který by nekousal.“

„Pøejete si tedy bezzubého špice?“ otázal se Švejk, „vím

o jednom. Má ho jeden hostinský v Dejvicích.“

„Tak radìji ratlíèka,“ rozpaèitì ozval se Bretschneider, jehož

kynologické schopnosti byly v samých zaèátcích, a kdyby byl

nedostal ten rozkaz z policejního øeditelství, nikdy by se o psech

byl nièeho nedovìdìl.

Ale rozkaz znìl pøesnì, jasnì a tvrdì. Seznámit se dùvìrnìji

se Švejkem na podkladì jeho obchodu se psy, ku kterémuž úèelu

54

mìl právo vybrat si pomocníky a disponovat obnosy na nákup

psù.

„Ratlíèkové jsou vìtší a menší,“ øekl Švejk, „vím o dvou

menších a tøech vìtších. Všech pìt se dá chovat na klínì. Mohu

vám je co nejvøeleji odporuèit.“

„To by se mnì zamlouvalo,“ prohlásil Bretschneider, „a co by

stál jeden?“

„To pøijde na velikost,“ odpovìdìl Švejk, „to záleží na velikostí.

Ratlík není tele, u ratlíkù je to právì naopak, èím menší, tím dražší.“

„Já reflektuji na vìtší, kteøí by hlídali,“ odvìtil Bretschneider,

obávaje se, aby neztížil tajný fond státní policie.

„Dobrá,“ øekl Švejk, „vìtší vám mohu prodat po padesáti

korunách a ještì vìtší po pìtaètyøiceti korunách, ale pøitom jsme

zapomnìli na jednu vìc. Mají to být štìòata nebo starší psi, nebo

psíci èi feny?“

„Mnì je to jedno,“ odpovìdìl Bretschneider, který mìl tu co

dìlat s neznámými problémy, „zaopatøte mnì je a já si zítra v sedm

hodin veèer k vám pro nì pøijdu. Budou?“

„Pøijïte, budou,“ suše odvìtil Švejk, „ale v takovém pøípadì

jsem nucen požádat vás o zálohu tøiceti korun.“

„Bezevšeho,“ øekl Bretschneider, vypláceje peníze, „a teï si

dáme každý ètvrtku vína na moje konto.“

Když vypili, dal Švejk ètvrtku vína na svùj úèet, potom

Bretschneider, vyzývaje Švejka, aby se ho nebál, že dnes není ve

službì a že se mùže mluvit dnes s ním o politice.

Švejk prohlásil, že on nikdy o politice v hospodì nemluví, že

celá politika je pro malé dìti. Bretschneider byl naproti tomu

revoluènìjších názorù a øíkal, že každý slabý stát je pøedurèen

k zániku, a ptal se Švejka, jaký je jeho názor v této vìci.

Švejk prohlásil, že nemìl se státem co dìlat, ale že jednou mìl

na ošetøování slabé štìnì bernardýna, které krmil vojenskými

suchary, a že také chcíplo.

55

Když mìli každý pátou ètvrtku, prohlásil se Bretschneider za

anarchistu a ptal se Švejka, do které organizace se má dát zapsat.

Švejk øekl, že si jednou jeden anarchista koupil od nìho

leonbergra za sto korun a že mu zùstal poslední splátku dlužen.

Pøi šesté ètvrtce mluvil Bretschneider o revoluci a proti

mobilizaci, naèež Švejk naklonil se k nìmu a pošeptal mu do ucha:

„Právì pøišel do lokálu nìjakej host, tak a vás neslyší, nebo

byste mohl mít z toho nepøíjemnosti...Vidíte, že hostinská už

pláèe.“

Paní Palivcová opravdu plakala na své židli za výèepním

pultem.

„Proè pláèete, paní hostinská?“ otázal se Bretschneider, „za

tøi mìsíce vyhrajeme vojnu, bude amnestie, vᚠpán se vrátí a pak

si dáme u vás do trumpety. - Nebo nemyslíte, že to vyhrajeme?“

obrátil se k Švejkovi.

„Naè to poøád pøežvykovat,“ øekl Švejk, „vyhrát se to musí,

a basta, teï ale už musím jít domù.“ Švejk zaplatil útratu a vrátil

se ku své staré posluhovaèce paní Müllerové, která se velice lekla,

když vidìla, že muž, který si otvírá klíèem dveøe do bytu, je Švejk.

„Já myslela, milostpane, že se vrátìjí až za kolik rokù,“ øekla

s obvyklou upøímností, „já jsem si zatím vzala z lítosti na byt

jednoho portýra z noèní kavárny, ponìvadž u nás byla tøikrát

domovní prohlídka, a když nic nemohli najít, tak øíkali, že jste

ztracenej, ponìvadž jste rafinovanej.“

Švejk se ihned pøesvìdèil, že neznámý cizinec zaøídil se úplnì

pohodlnì. Spal v jeho posteli a byl dokonce tak šlechetný, že se

spokojil s polovicí postele a na druhou polovici umístil nìjaké

dlouhovlasé stvoøení, které z vdìènosti spalo, objavši ho kolem

krku, zatímco èásti pánské i dámské garderoby válely se smíchány

kolem postele. Z toho chaosu bylo vidìt, že se portýr z noèní

kavárny vrátil se svou dámou ve veselé náladì.

„Pane,“ øekl Švejk, tøesa vetøelcem, „abyste nezmeškal k obìdu.

56

Mì by velice mrzelo, kdybyste o mnì øíkal, že jsem vás vyhodil,

když už nikde jste nemoh dostat nìco k obìdu,“

Portýr z noèní kavárny byl velice rozespalý, a dlouho to trvalo,

než pochopil, že se majitel postele vrátil domù a že si dìlá nárok

na ni.

Po zvyku všech portýrù z noèních kaváren i tento pán se

vyjádøil, že každého ztluèe, kdo ho bude budit, a pokusil se spát

dál.

Švejk sebral mezitím èásti jeho garderoby, pøinesl mu je

k posteli, a zatøepav jím energicky, øekl:

„Jestli se neobléknete, tak vás zkusím vyhodit tak, jak jste, na

ulici. Pro vás bude velkou výhodou, když vyletíte odtud obleèenej.“

„Já jsem chtìl spát do osmi veèer,“ zaraženì ozval se portýr,

navlékaje si kalhoty, „já platím dennì z postele dvì koruny té paní

a mùžu si sem vodit sleèny z kavárny. Maøeno, vstávej!“

Když si bral límeèek a skládal kravatu, vzpamatoval se již do

té míry, že mohl ujistit Švejka, že noèní kavárna Mimóza jest

opravdu jedna z nejslušnìjších noèních místností, kam mají pøístup

jedinì dámy, které mají policejní knížku v úplném poøádku, a zval

Švejka srdeènì, aby pøišel na návštìvu.

Naproti tomu jeho spoleènice nebyla nijak spokojena se

Švejkem a použila nìkolika velice slušných výrazù, z nichž

nejslušnìjší byl „Ty kluku veleknìžská!“

Po odchodu vetøelcù šel Švejk udìlat poøádek s paní

Müllerovou, ale nenašel po ní žádné jiné stopy kromì kousku

papíru, na kterém tužkou byl naèmárán rozházený rukopis paní

Müllerové, která neobyèejnì lehce vyjádøila své myšlenky týkající

se nešastné pøíhody s propùjèováním Švejkovy postele portýru

z noèní kavárny:

„Odpustìjí, milostpane, že jich víckrát neuvidím, ponìvadž

skoèím z okna.“

„Lže,“ øekl Švejk a èekal.

57

Za pùl hodiny vplížila se do kuchynì nešastná paní Müllerová

a bylo na její zdrceném výrazu tváøe vidìt, že èeká od Švejka slova

útìchy.

„Jestli chcete skákat z okna,“ øekl Švejk, „jdìte do pokoje,

okno jsem otevøel. Skákat z kuchyòského okna bych vám neradil,

ponìvadž spadnete do zahrádky na rùže a pomaèkala byste keøe

a musela byste to platit. Z pokojského okna sletíte krásnì na

chodník, a když budete mít štìstí, zlomíte si vaz. Jestli budete mít

smùlu, tak si pøelámete jedinì všechny žebra, ruce a nohy a budete

muset platit nemocnici.“

Paní Müllerová se dala do pláèe, potichu odešla do pokoje,

zavøela okno, a když se vrátila, øekla: „Vono to táhne a nebylo by

to dobrý na milostpánùv revmatismus,“

Pak šla stlát postel, neobyèejnì peèlivì uvádìla všechno do

poøádku a vrátivši se k Švejkovi do kuchynì se zaslzeným zrakem

poznamenala: „Ty dvì štìòata, milostpane, co jsme mìli na dvoøe,

chcíply. A ten bernardýn, ten nám utek, když tady dìlali domovní

prohlídku.“

„A prokristapána,“ vykøikl Švejk, „ten se mùže dostat do pìkný

bryndy, toho teï jisté bude hledat policie.“

„On kousl jednoho pana policejního komisaøe, když ho pøi

prohlídce vytáhl zpod postele,“ pokraèovala paní Müllerová,

„napøed totiž jeden z tìch pánù øek, že tam nìkdo je pod postelí,

tak vyzvali toho bernardýna jménem zákona, aby vylezl ven, a když

nechtìl, tak ho vytáhli. A on je chtìl spolknout, pak vyrazil ze

dveøí a víc se nevrátil. Se mnou také dìlali výslech, kdo k nám

chodí, jestli nedostáváme nìjaké peníze z ciziny, a potom dìlali

narážky, že jsem hloupá, když jsem jim øekla, že peníze z ciziny

chodìjí jen zøídka, poslednì od toho pana øídícího z Brna ta záloha

šedesát korun na angorskou koèku, kterou jste inzeroval v Národní

politice a místo který jste mu poslal v bednièce od datlí to slepé

štìòátko foxteriéra. Potom se mnou mluvili velice vlídnì

58

a odporuèili mnì sem toho portýra z noèní kavárny, abych se sama

v bytì nebála, toho samýho, kerýho vyhodili...“

„Já už mám s tìmi úøady smùlu, paní Müllerová, teï uvidíte,

kolik jich sem pøijde kupovat psy,“ povzdechl Švejk.

Nevím, jestli ti pánové, kteøí po pøevratu prohlíželi policejní

archív, rozšifrovali položky tajného fondu státní policie, kde stálo:

B . . . 40 K, F . . . 50 K, L . . . 80 K atd., ale rozhodnì se mýlili, že

B, F, L jsou zaèáteèní písmena nìjakých pánù, kteøí za 40, 50, 80

atd. korun prodávali èeský národ èernožlutému orlu.

B znamená bernardýn, F foxteriér a L znaèí leonbergra. Tyto

všechny psy pøivedl Bretschneider od Švejka na policejní øeditelství.

Byly to ohyzdné obludy, které nemìly toho nejmenšího spoleèného

s nìjakou èistokrevnou rasou, za kterou je Švejk Bretschneidrovi

vydával.

Bernardýn byla smìs z neèistokrevného pudla a nìjakého

poulièního èokla, foxteriér mìl uši jezevèíka a velikost øeznického

psa se zakroucenýma nohama, jako by prodìlal andìlskou nemoc.

Leonberger pøipomínal hlavou chlupatou tlamu stájového pinèe,

mìl useknutý ohon, výšku jezevèíka a zadek holý jako proslulí

psíci naháèkové ameriètí.

Pak tam šel koupit psa detektiv Kalous a vrátil se s vyjevenou

potvorou, pøipomínající hyenu skvrnitou, s høívou škotského

ovèáka, a v položkách tajného fondu pøibyla nová: D . . . 90 K.

Ta potvora hrála roli dogy...

Ale ani Kalousovi se nepodaøilo vyzvìdìt nìco od Švejka.

Daøilo se mu tak jako Bretschneidrovi. I nejobratnìjší politické

rozhovory Švejk pøevedl na léèení psinky u štìòat a nejbystøejší

záludné léèky konèily tím, že si Bretschneider odvádìl s sebou od

Švejka opìt novou nemyslitelnì køíženou obludu.

A to byl konec slavného detektiva Bretschneidra. Když mìl

již ve svém bytì sedm takových ohav, uzavøel se s nimi v zadním

pokoji a nedal jim tak dlouho nic jíst, dokud ho nesežraly.

59

Byl tak èestný, že ušetøil eráru za pohøeb.

V jeho služebním spisku na policejním øeditelství byla zanesena

do rubriky „Postup ve službì“ tato slova plná tragiky: „Sežrán

vlastními psy.“

Když se pozdìji dovìdìl Švejk o té tragické události, øekl:

„To mnì jenom vrtá hlavou, jako ho dají pøi posledním soudu

dohromady.“

60

*7. kapitola

Švejk jde na vojnu

V dobì, kdy lesy na øece Rábu v Halièi vidìly utíkat pøes Ráb

rakouská vojska a dole v Srbsku rakouské divize jedna za druhou

dostávaly pøes kalhoty to, co jim dávno patøilo, vzpomnìlo si

rakouské ministerstvo vojenství i na Švejka, aby pomohl

mocnáøství z bryndy.

Švejk, když mu pøinesli vyrozumìní, že se má za týden dostavit

na Støelecký ostrov k lékaøské prohlídce, ležel právì v posteli,

stižen opìtnì revmatismem.

Paní Müllerová vaøila mu v kuchyni kávu. „Paní Müllerová,“

ozval se z pokoje tichý hlas Švejkùv, „paní Müllerová, pojïte sem

na chvilku.“

Když posluhovaèka stála u postele, øekl Švejk opìt takovým

tichým hlasem: „Sednìte si, paní Müllerová.“

V jeho hlase bylo nìco tajuplnì slavnostního. Když se paní

Müllerová posadila, prohlásil Švejk, vztyèuje se na posteli: „Já

jdu na vojnu!“

„Panenko Maria,“ vykøikla paní Müllerová, „co tam budou

dìlat?“

„Bojovat,“ hrobovým hlasem odpovìdìl Švejk, „s Rakouskem

je to moc špatný. Nahoøe nám už lezou na Krakov a dole do Uher.

Jsme biti jako žito, kam se podíváme, a proto mì volají na vojnu.

Já jim pøece vèera èetl z novin, že drahou vlast vovinuly nìjaké

mraky.“

„Ale vždy se nemùžou hejbat.“

„To nevadí, paní Müllerová, pojedu na vojnu ve vozejku. Znají

toho cukráøe za rohem, ten takovej vozejk má. Vozil v nìm pøed

lety svýho chromýho zlýho dìdeèka na èerstvej vzduch. Vy mne,

paní Müllerová, v tom vozejku na tu vojnu odtáhnete.“

61

Paní Müllerová se dala do pláèe: „Nemám, milostpane,

dobìhnout pro doktora?“

„Nikam nepudou, paní Müllerová, já jsem až na ty nohy úplnì

zdravej kanónenfutr a v tý dobì, když je to s Rakouskem vošklivý,

každej mrzák musí bejt na svým místì. Vaøte kávu klidnì dál.“

A zatímco paní Müllerová, uplakaná a rozechvìlá, cedila kávu,

dobrý voják Švejk si zpíval na posteli:

Jenerál Windischgrätz a vojenští páni

od východu slunce vojnu zapoèali

hop, hop, hop!

Vojnu zapoèali, takto jsou zvolali:

Pomoz nám Kristus Pán s Panenkou Marií;

hop, hop, hop!

Udìšená paní Müllerová pod dojmem strašného váleèného

zpìvu zapomnìla na kávu a tøesouc se na celém tìle udìšenì

naslouchala, jak dobrý voják Švejk dál zpívá na posteli:

S Panenkou Marií a ty ètyry mosty

postav si Pimonte, silnìjší forposty;

hop, hop, hop!

Byla bitva, byla, tam u Solferina,

teklo tam krve moc, krve pod kolena;

hop, hop, hop!

Krve pod kolena a na fùry masa,

vždy se tam sekala vosumnáctá chasa;

hop, hop, hop!

Vosumnáctá chaso, neboj se ty nouze,

vždy za tebou vezou peníze na voze;

hop, hop, hop!

„Milostpane, proboha jich prosím,“ ozvalo se žalostivì

z kuchynì, ale Švejk již konèil svou váleènou píseò:

Peníze na voze a menហv koèáøe,

kerejpak regiment tohlencto dokáže?

62

Hop, hop, hop!

Paní Müllerová vyrazila ze dveøí a bìžela pro lékaøe. Vrátila

se za hodinu, zatímco Švejk si zdøíml.

A tak byl probuzen obtloustlým pánem, který mu chvíli držel

ruku na èele a øíkal:

„Nebojte se, já jsem doktor Pávek z Vinohrad ukažte ruku -

tenhle teplomìr si dejte pod paždí...Tak - ukažte jazyk - ještì víc

- držte jazyk - na co zemøel vᚠpan otec a vaše matka?“

A tak v dobì, kdy Vídeò si pøála, aby všichni národové

Rakousko-Uherska dávali nejskvìlejší pøíklady vìrnosti

a oddanosti, pøedepsal doktor Pávek Švejkovi proti jeho

vlasteneckému nadšení bróm a doporuèoval stateènému

a hodnému vojínu Švejkovi, aby nemyslil na vojnu:

„Ležte rovnì a zachovejte klid, já zítra opìt pøijdu.“ Když

druhého dne pøišel, ptal se v kuchyni paní Müllerové, jak se daøí

pacientovi.

„Je to s ním horší, pane doktore,“ odpovìdìla s opravdovým

zármutkem, „v noci zpíval, s odpuštìním, když ho revma chytlo,

rakouskou hymnu.“

Doktor Pávek vidìl se nucena reagovat na tento nový projev

loajality pacientovy zvýšenou dávkou brómu.

Tøetího dne hlásila mu paní Müllerová, že je to se Švejkem

ještì horší.

„Odpùldne, pane doktore, si poslal pro mapu bojištì a v noci

ho chytla fantaz, že to Rakousko vyhraje.“

„A prášky užívá pøesnì podle pøedpisu?“

„Ještì si pro nì, pane doktore, ani neposlal.“

Doktor Pávek odešel, když snesl na Švejka bouøi výèitek

s ujištìním, že nikdy více nepøijde léèit èlovìka, který odmítá jeho

lékaøskou pomoc s brómem.

Zbyly jen dva dny, kdy se mìl objevit Švejk pøed odvodní

komisí.

63

Za tu dobu uèinil Švejk náležité pøípravy. Pøednì poslal koupit

paní Müllerovou vojenskou èepici a za druhé ji poslal vypùjèit si

vozík od cukráøe za rohem, na kterém kdysi cukráø vozil svého

zlého chromého dìdeèka na èerstvý vzduch. Pak si vzpomnìl, že

potøebuje berle. Naštìstí cukráø choval též i berle jako rodinnou

památku na svého dìdeèka.

Scházela mu ještì rekrutská kytka. I tu mu sehnala paní

Müllerová, která za ty dny nápadnì zhubla, a kudy chodila, tudy

i plakala.

A tak v ten památný den objevil se na pražských ulicích pøípad

dojemné loajality:

Stará žena, strkající pøed sebou vozík, na kterém sedìl muž ve

vojenské èepici s vyleštìným frantíkem, mávající berlemi. A na

kabátì skvìla se pestrá rekrutská kytka.

64

A muž ten, mávaje poznovu a poznovu berlemi, køièel do

pražských ulic:

„Na Bìlehrad, na Bìlehrad!“

Za ním šel zástup lidu, který stále vzrùstal z nepatrného hlouèku

shromáždivšího se pøed domem, odkud Švejk vyjel na vojnu.

Švejk mohl konstatovat, že policejní strážníci, stojící na

nìkterých køižovatkách, mu zasalutovali.

Na Václavském námìstí vzrostl zástup kolem vozíku se

Švejkem na nìkolik set hlav a na rohu Krakovské ulice byl jím

zbit nìjaký buršák, který v cerevisce køièel k Švejkovi:

„Heil! Nieder mit den Serben!“

Na rohu Vodièkovy ulice vjela do toho jízdní policie a rozehnala

zástup.

Když Švejk revírnímu inspektorovi ukázal, že to má èerné na

bílém, že dnes musí být pøed odvodní komisí, byl revírní inspektor

trochu zklamán a kvùli zamezení výtržností dal doprovázet vozík

se Švejkem dvìma jízdními strážníky na Støelecký ostrov.

O celé této události objevil se v Pražských úøedních novinách

tento èlánek:

Vlastenectví mrzáka. Vèera dopoledne byli chodci na hlavních

pražských tøídách svìdky scény, která krásnì mluví o tom, že v této

veliké a vážné dobì i synové našeho národa mohou dáti

nejskvìlejší pøíklady vìrnosti a oddanosti k trùnu staøièkého

mocnáøe. Zdá se nám, že se vrátily doby starých Øekù a Øímanù,

kdy Mucius Scaevola dal se odvésti do boje, nedbaje své upálené

ruky. Nejsvìtìjší city a zájmy byly vèera krásnì demonstrovány

mrzákem o berlích, kterého stará matièka vezla na vozíku pro

nemocné. Tento syn èeského národa dobrovolnì nedbaje své

neduživosti dal se odvésti na vojnu, aby dal svùj život i statky za

svého císaøe. A jestli jeho volání „Na Bìlehrad!“ mìlo tak živý

ohlas v pražských ulicích, jest to jen svìdectvím, že Pražané skýtají

vzorné pøíklady lásky k vlasti a k panovnickému domu.

65

Ve stejném smyslu psal i Prager Tagblatt, který konèil svùj

èlánek slovy, že mrzáka dobrovolce vyprovázel zástup Nìmcù,

kteøí ho svými tìly chránili pøed lynèováním ze strany èeských

agentù známé Dohody.

Bohemie uveøejnila tuto zprávu žádajíc, aby mrzák vlastenec

byl odmìnìn, a oznámila, že pro neznámého pøijímá od nìmeckých

obèanù dárky v administraci listu.

Jestli podle tìch tøí èasopisù nemohla zemì èeská vydat

ušlechtilejšího obèana, nebyli téhož názoru páni v odvodní komisi.

Zejména ne vrchní vojenský lékaø Bautze. Byl to muž

neúprosný, který ve všem vidìl podvodný pokus uniknout vojnì,

frontì, kulce a šrapnelùm.

Známý jest jeho výrok: „Das ganze tschechische Volk ist eine

Simulantenbande.“

Za deset týdnù své èinnosti vymýtil z 11 000 civilistù 10 999

simulantù a byl by se dostal na kobylku i tomu jedenáctitisícímu,

kdyby nebyla toho šastného èlovìka právì v tom okamžiku, když

na nìho zaøval „Kehrt euch!“, ranila mrtvice.

„Odneste toho simulanta!“ øekl Bautze, když zjistil, že je muž

mrtev.

A pøed ním stál v ten památný den Švejk jako ostatní v plné

nahotì, zakrývaje cudnì svou nahotu berlemi, o které se opíral.

„Das ist wirklich ein besonderes Feigenblatt,“ øekl Bautze,

„takových fíkových listù v ráji nebylo.“

„Superarbitrován pro blbost,“ poznamenal šikovatel, dívaje se

do úøedních listin.

„A co vám ještì schází?“ otázal se Bautze.

„Poslušnì hlásím, že jsem revmatik, ale sloužit budu císaøi pánu

až do roztrhání tìla,“ skromnì øekl Švejk, „já mám oteklý kolena.“

Bautze podíval se strašnì na dobrého vojáka Švejka a zaøval:

„Sie sind ein Simulant!“, a obraceje se k šikovateli, s ledovým

klidem øekl: „Den Kerl sogleich einsperren!“

66

Dva vojáci s bajonety odvádìli Švejka do posádkové vìznice.

Švejk šel o berlích a s hrùzou pozoroval, že jeho revmatismus

zaèíná mizet.

Paní Müllerová, která èekala nahoøe na mostì s vozíkem na

Švejka, když ho vidìla pod bajonety, zaplakala a odešla od vozíku,

aby se vícekrát k nìmu nevrátila.

A dobrý voják Švejk šel skromnì v prùvodu ozbrojených

ochráncù státu.

Bajonety svítily v záøi slunce a na Malé Stranì obrátil se Švejk

pøed pomníkem Radeckého k zástupu, který je vyprovázel:

„Na Bìlehrad! Na Bìlehrad!“

A maršálek Radecký snivì se díval ze svého pomníku za

vzdalujícím se dobrým vojákem Švejkem s rekrutskou kytkou na

kabátì, kulhajícím na starých berlích, zatímco sdìloval nìjaký vážný

pán lidem kolem, že vedou dezertéra.

67

*8. kapitola

Švejk simulantem

V této velké dobì vojenští lékaøi dali si neobyèejnì záležet,

aby ze simulantù vyhnali ïábla sabotáže a vrátili je opìt do lùna

armády.

Bylo zavedeno nìkolik stupòù trápení simulantù a lidí

podezøelých, že jsou simulanti, jakými byli: souchotináøi,

revmatikové, lidé s kýlou, ledvinovou nemocí, tyfem, cukrovkou,

zánìtem plic a jinými chorobami.

Trápení, kterému byli simulanti podrobeni, bylo

systematizováno a stupnì trápení byly tyto:

1. Naprostá dieta, ráno a veèer po šálku èaje bìhem tøí dnù,

pøièemž se všem bez rozdílu toho, naè si stìžují, podává aspirin

pro pocení.

2. Podává se, aby si nemysleli, že je vojna med, v hojných

porcích chinin v prášku, èili takzvané „lízání chininu“.

3. Vyplachování žaludku dvakrát za den litrem teplé vody.

4. Klystýr, pøi použití mýdlové vody a glycerínu.

5. Zabalení do prostìradla namoèeného ve studené vodì.

Byli lidé stateèní, kteøí pøetrpìli všech pìt stupòù trápení a dali

se odvézt v prosté rakvi na vojenský høbitov. Byli však lidé

malomyslní, kteøí, když došli ke klystýru, prohlásili, že už je jim

dobøe a že si nic jiného nepøejí než odejít s nejbližším maršovým

bataliónem do zákopù.

Švejka v posádkové vìznici uložili do nemocnièního baráku

právì mezi takové malomyslné simulanty.

„Už to nevydržím,“ øekl jeho soused na posteli, kterého pøivedli

z ordinaèního pokoje, kde mu již podruhé vyplachovali žaludek.

Muž ten simuloval krátkozrakost.

„Zítra pojedu k pluku,“ rozhodoval se druhý soused po levé

68

stranì, který právì dostal klystýr, simuluje, že je hluchý jako paøez.

Na posteli u dveøí umíral jeden souchotináø, zabalený do

prostìradla namoèeného ve studené vodì.

„To je už tøetí tenhle týden,“ poznamenal soused po pravé

stranì, „a co tobì schází?“

„Já mám revma,“ odpovìdìl Švejk, naèež následoval upøímný

smích všech kolem. Smál se i umírající souchotináø simulující

tuberkulózu.

„S revmatismem mezi nás nelez,“ vážnì Švejka upozoròoval

tuèný muž, „revmatismus, ten tu platí tolik jako kuøí oka; já jsem

chudokrevný, mám pryè pùl žaludku a pìt žeber a nikdo mnì

nevìøí. Byl zde dokonce jeden hluchonìmý, ètrnáct dní ho balili

každou pùl hodiny do prostìradla namoèeného ve studené vodì,

každý den mu dávali klystýr a pumpovali žaludek. Už všichni

saniáci mysleli, že to vyhrál a že pùjde domù, když mu tu pøedepsal

doktor nìco pro dávení. Mohlo ho to ztrhat, a tu on zmalomyslnìl.

,Nemohu,‘ povídá, ,déle dìlat hluchonìmého, vrátila se mnì øeè

i sluch.’ Marodi všichni mu domlouvali, aby se nehubil, ale on stál

na svém, že slyší a mluví jako ostatní. A také to tak i hlásil ráno

pøi vizitì.“

„Držel se dost dlouho,“ poznamenal muž simulující, že má

jednu nohu kratší o celý decimetr, „ne jako ten, co simuloval, že

ho ranila mrtvice. Staèily tøi chininy, jeden klystýr a jednodenní

pùst. Pøiznal se, a než došlo k pumpování žaludku, nebylo po

mrtvici ani památky. Nejdéle se zde držel ten, co byl pokousán

vzteklým psem. Kousal, vyl, to je pravda, to umìl znamenitì, ale

nemoh nijak dostat dohromady tu pìnu u huby. Pomáhali jsme

mu, jak jsme mohli. Lechtali jsme ho kolikrát po celou hodinu do

vizity, až dostal køeèe a zmodral nám, ale pìna u huby se

nedostavovala a také nedostavila. Bylo to nìco hrozného. Když

se vzdával takhle ráno pøi vizitì, tak nám ho bylo líto. Postavil se

u postele jako svíèka, zasalutoval a øekl: ,Poslušnì hlásím, pane

69

obrarct, že asi ten pes, který mne krous, nebyl vzteklej.‘ Obrarct

se na nìho podíval tak nìjak divnì, že pokousaný se poèal tøást na

celém tìle a pokraèoval: ,Poslušnì hlásím, pane obrarct, že mne

vùbec žádnej pes nekous, to jsem se já sám kous do ruky.‘ Po tom

pøiznání ho vyšetøovali pro sebezohavení, že si chtìl ukousnout

ruku, aby nemusel do pole.“

„Všechny takové nemoci, kde se potøebuje, pìna u huby,“ øekl

tuèný simulant, „se dají špatnì simulovat. Jako kupøíkladu

padoucnice. Byl zde také jeden s padoucnicí, ten nám vždy øíkal,

že mu na jednom záchvatu nezáleží, tak jich dìlal tøebas deset za

den. Svíjel se v tìch køeèích, zatínal pìstì, vypuloval oèi, maje je

jako na šopkách, bil sebou, vyplazoval jazyk, zkrátka vám øeknu,

nádherná prvotøídní padoucnice, taková upøímná. Najednou dostal

nežidy, dva na krk, dva na záda, a bylo po svíjení a bití sebou

o podlahu, když nemohl hlavou hnout, ani sedìt, ani ležet. Dostal

horeèku a v horeèce na sebe pøi vizitì všechno povìdìl. A dal nám

s tìmi nežidami co proto, ponìvadž musel s nimi ležet ještì tøi

dny mezi námi a dostával druhou dietu, ráno kávu s houskou,

k obìdu polévku, omáèku a knedlík, veèer kaši nebo polévku, a my

se museli dívat s hladovými vypumpovanými žaludky s úplnou

dietou, jak ten chlap žere, mlaská, funí a krká sytostí. Tøema tím

podrazil nohy, pøiznali se také. Ti leželi na srdeèní vadu.“

„Nejlepší,“ mínil jeden ze simulantù, „dá se simulovat šílenství.

Z našeho uèitelského sboru jsou vedle v cimøe dva, jeden neustále

køièí dnem i nocí: ,Hranice Giordana Bruna ještì dýmá, obnovte

proces Galileùv!’ a ten druhý štìká, napøed tøikrát pomalu: haf -

haf - haf, potom pìtkrát rychle za sebou: hafhafhafhafhaf, a zas

pomalu, a tak to jde neustále. Už to vydrželi pøes tøi nedìle. Já

jsem pùvodnì také chtìl dìlat blázna, náboženského šílence,

a kázat o neomylnosti papežové, ale nakonec jsem si opatøil

rakovinu žaludku od jednoho holièe na Malé Stranì za patnáct

korun.“

70

„Já znám jednoho kominíka v Bøevnovì,“ poznamenal jiný

pacient, „ten vám za deset korun udìlá takovou horeèku, že

vyskoèíte z okna.“

„To nic není,“ øekl druhý, „ve Vršovicích je jedna porodní bába,

která vám za dvacet korun vymkne nohu tak pìknì, že jste mrzák

nadosmrti.“

„Já mám vymknutou nohu za pìtku,“ ozvalo se z øady postelí

u okna, „za pìtku a tøi piva.“

„Mì ta moje nemoc stojí už pøes dvì stovky,“ prohlásil jeho

soused, vyschlá tyèka, „jmenujte mnì jakýkoliv jed, kterého bych

byl neužíval, nenajdete. Jsem živé skladištì jedù. Pil jsem sublimát,

vdechoval rtuové páry, chroupal arzén, kouøil opium, pil opiovou

tinkturu, sypal si morfium na chleba, polykal strychnin, pil roztok

fosforu v sirouhlíku i kyselinu pikrovou. Znièil jsem si játra, plíce,

ledviny, žluè, mozek, srdce, støeva. Nikdo neví, co mám za nemoc.“

„Nejlepší je,“ vysvìtloval nìkdo ode dveøí, „vstøíknout si

petrolej pod kùži na ruce. Mùj bratranec byl tak šastný, že mu

uøízli ruku pod loket, a dnes má s celou vojnou pokoj.“

„Tak vidíte,“ øekl Švejk, „to všechno každej musí zkusit pro

císaøe pána. I to pumpování žaludku, i ten klystýr. Když jsem

sloužil pøed léty u mýho regimentu, bejvalo to ještì horší. To

takovýho maroda svázali do kozelce a hodili do díry, aby se

vykurýroval. To nebyly žádný postele s kavalci jako zde nebo

plivátka. Holá pryèna a na tej leželi marodi. Jednou mìl jeden

vopravdovskej tyfus a druhej vedle nìho èerný neštovice. Voba

byli svázaní do kozelce a regimentsarct je kopal do bøicha, že jsou

prej simulanti. Pak když ty voba vojáci umøeli, pøišlo to do

parlamentu a bylo to v novinách. Ty noviny hned nám zakázali

èíst a dìlali prohlídku v kuføíkách, kdo má ty noviny. A jak už

mám vždycky to neštìstí, u celýho regimentu je u nikoho nenašli

než u mì. Tak mne vedli k regimentsraportu a nᚠobrst, takovej

vùl, dej mu pánbùh nebe, zaèal na mne øvát, abych stál rovnì a øek,

71

kdo to do tìch novin napsal, nebo že mnì roztrhne hubu od ucha

k uchu a dá mì zavøít, až budu èernej. Potom pøišel regimentsarct,

šermoval mnì pìstí pod nosem a køièel: ,Sie verfluchter Hund,

Sie schäbiges Wesen, Sie unglückliches Mistvieh, ty kluku

socialistická!’ Dívám se všem upøímnì do oèí, ani nemrknu

a mlèím, ruku na èepici a levou na faldì kalhot. Bìhali kolem mne

jako psi, štìkali na mne, a já poøád nic. Mlèím, vzdávám èest a levá

ruka na faldì kalhot. Když tak øádili asi pùl hodiny, rozbìhl se

obršt ke mnì a zaøval: ,Jsi blbec, nebo nejsi blbec?’ - ,Poslušnì

hlásím, pane obrst, že jsem blbec.’ - ,Jednadvacet dní tuhého vìzení

pro blbost, dva pùsty týdnì, mìsíc kasárníka, osumaètyøicet hodin

špangle, hned zavøít, nedat mu žrát, svázat ho, ukázat mu, že erár

blbce nepotøebuje. My už ti, holomku, noviny vytluèem z hlavy,’

rozhodl se po dlouhým lítání pan obršt. - Zatímco jsem sedìl, dìly

se v kasárnách divy. Nᚠobršt zakázal vùbec vojákùm èíst, tøebas

by to byly i Pražské úøední noviny, v kantýnì nesmìli balit do novin

ani párky, ani syreèky. Vod tý doby vojáci zaèli èíst a nᚠregiment

byl nejvzdìlanìjší. Èetli jsme všechny noviny a u každý kumpaèky

skládali veršíèky, písnièky proti panu obrštovi. A když se nìco

u regimentu stalo, tak se vždycky našel mezi manšaftem nìjakej

dobrodinec, kerej to dal do novin pod názvem ,Tejrání vojákù’.

A na tom nemìli dost. Psali poslancùm do Vídnì, aby se jich ujmuli,

a ti zaèali dávat interpelaci jednu za druhou, že je nᚠpan obršt

zvíøe a podobnì. Nìjakej ministr poslal k nám komisi, aby to

vyšetøila, a nìjakej Franta Henèlù z Hluboký dostal potom dva

roky, ponìvadž to byl ten, co se vobrátil do Vídnì k poslancùm

kvùli tý facce, kerou dostal na cvièišti od pana obršta. Potom,

když komise vodjela, dal si nás pan obršt všechny seøadit, celej

regiment, a povídá, že voják je voják, že musí držet hubu a sloužit,

jestli se mu nìco nelíbí, tak že je to porušení subordinace. ,Tak

jste si, lumpové, mysleli, že vám ta komise pomùže,’ povídá pan

obršt, ,drek vám pomohla. A teï bude každá kumpaèka kolem

72

mne defilírovat a opakovat hlasitì, co jsem øekl. - Tak jsme šli

jedna kumpaèka za druhou, rechtsšaut, kde stál pan obršt, ruku

na øemeni flinty, a øvali jsme na nìho: ,Tak jsme si, lumpové, mysleli,

že nám ta komise pomùže, drek nám pomohla.’ - Pan obršt se

smál, až se za bøicho popadal, až defilírovala jedenáctá kumpaèka.

Jde, dupe, a když pøijde k panu obrštovi, nic, ticho, ani hlásku.

Pan obršt se zaèervenal jako kohout a vrátil jedenáctou kumpaèku,

aby to ještì jednou opakovala. Defilíruje a mlèí, jen øada za øadou

se drze dívá panu obrštovi do oèí. - ,Ruht!’ povídá pan obršt a chodí

po dvoøe, seká si bièíkem pøes holinky, plivá, pak najednou se

zastaví a zaøve ,Abtreten!’, sedne si na svou herku a už je z brány

venku. Èekali jsme, co se stane s jedenáctou kumpaèkou, a ono

nic. Èekáme jeden den, druhý den, celý týden, a ono poøád nic.

Pan obršt se v kasárnách vùbec neobjevil, z èehož mìlo mužstvo,

šarže i dùstojníci velkou radost. Potom jsme dostali nového obršta

a o tom starém se povídalo, že je v nìjakém sanatoriu, ponìvadž

napsal vlastnoruèní dopis k císaøi pánovi, že se jedenáctá

kumpaèka. vzbouøila.“

Pøiblížila se doba odpolední vizity. Vojenský lékaø Grünstein

chodil od postele k posteli a za ním sanitní poddùstojník se zápisní

knihou.

„Macuna?!“

„Zde!“

„Klystýr a aspirin! - Pokorný?!“

„Zde!“

„Vypláchnout žaludek a chinin! - Kovaøík?!“

„Zde!“

„Klystýr a aspirin! - Koátko?!“

„Zde!“

„Vypláchnout žaludek a chinin!“

A tak to šlo, jeden za druhým, bez milosti, mechanicky, øíznì.

„Švejk?!“

73

„Zde!“

Dr. Grünstein podíval se na nový pøírùstek.

„Co vám schází’?“

„Poslušnì hlásím, že mám revma!“

Dr. Grünstein po dobu své praxe pøivykl být jemnì ironickým,

kterýž zpùsob pùsobil mnohem vydatnìji nežli køik.

„Aha, revma,“ øekl k Švejkovi, „to máte náramnì tìžkou

nemoc. Je to opravdu náhoda, dostat revma v dobì, kdy je svìtová

válka a èlovìk má jít na vojnu. Já myslím, že vás to musí strašné

mrzet.“

„Poslušnì hlásím, pane obrarct, že mì to strašnì mrzí.“

„Tak vida, ono ho to mrzí. To je od vás náramnì hezké, že jste

si s tím revmatismem právì teï na nás vzpomnìl. V dobì míru

bìhá takový chudák jako kùzlátko, ale jak vypukne vojna, hned

má revma a hned mu kolena neslouží. Nebolí vás kolena?“

„Poslušnì hlásím, že bolí.“

„A celé noci nemùžete spát, není-li pravda? Revma je velice

nebezpeèná, bolestná a tìžká nemoc. My už tady máme s revmatiky

dobré zkušenosti. Naprostá dieta a jiný nᚠzpùsob léèení se velice

dobøe osvìdèil. Budete zde døív zdravìjší než v P횝anech

a mašírovat budete na pozice, jen se za vámi zapráší.“

Obraceje se k sanitnímu poddùstojníkovi øekl: „Pište: Švejk,

úplná dieta, dvakrát dennì vypláchnout žaludek, jednou za den

klystýr, a jak bude dál, uvidíme. Prozatím ho odveïte do

ordinaèního pokoje, vypláchnìte mu žaludek a dejte mu, až se

vzpamatuje, klystýr, ale poøádný, až bude volat všechny svaté,

aby se to jeho revma leklo a vybìhlo.“

Obraceje se pak ku všem postelím, pronesl øeè plnou pìkných

a rozumných sentencí.

„Nemyslete si, že máte pøed sebou nìjakého vola, který si dá

všechno nabulíkovat na nos. Mé vaše chování nijak nepøivede

z rovnováhy. Já vím, že jste všichni simulanti, že chcete

74

dezentýrovat z vojny. A podle toho s vámi jednám. Pøežil jsem

sta a sta takových vojákù, jako jste vy. Na tìchto postelích ležely

celé spousty lidí, kterým nic jiného nescházelo než vojenský duch.

Zatímco jich kamarádi bojovali v poli, oni si myslili, že se budou

válet na posteli, dostávat nemocnièní stravu a èekat, až se válka

pøežene. To se ale zmýlili setsakramentsky, a i vy všichni se také

setsakramentsky zmýlíte. Ještì za dvacet let budete køièet ze spaní,

když se vám bude zdát, jak jste u mne simulovali.“

„Poslušnì hlásím, pane obrarct,“ ozvalo se tiše od postele

u okna, „já už jsem zdravej, já už v noci pozoroval, že mne záducha

pøešla.“

„Jmenujete se?“

„Kovaøík, poslušnì hlásím, mám dostat klystýr.“

„Dobøe, klystýr dostanete ještì na cestu,“ rozhodl dr. Grünstein,

„abyste si nestìžoval, že jsme vás tady neléèili. Tak, a teï všichni

marodi, které jsem èetl, za poddùstojníkem, aby každý dostal, co

mu patøí.“

A každý také dostal poctivou porci, jakou mìl pøedepsáno.

A jestli nìkteøí snažili se na vykonavatele lékaøského rozkazu

pùsobit prosbami nebo vyhrožováním, že se dají také k sanitì

a mùže být, že jim oni také padnou jednou do rukou, Švejk se

držel stateènì.

„Nešetøi mne,“ vybízel tuho pochopa, který mu dával klystýr,

„pamatuj na svou pøísahu. I kdyby zde ležel tvùj otec nebo vlastní

bratr, dej jim klystýr, aniž bys mrkl okem. Mysli si, že na takových

klystýrech stojí Rakousko, a vítìzství je naše.“

Druhého dne pøi vizitì otázal se dr. Grünstein Švejka, jak se

mu líbí ve vojenské nemocnici.

Švejk odpovìdìl, že jest to podnik správný a vznešený. Za

odmìnu dostal totéž co vèera, kromì aspirinu a tøí práškù chininu,

které mu nasypali do vody, aby je ihned vypil.

Ani Sokrates nepil svou èíši bolehlavu s takovým klidem jako

75

chinin Švejk, na kterém vyzkoušel dr. Grünstein všechny stupnì

trápení.

Když balili Švejka do mokrého prostìradla u pøítomnosti

lékaøe, odpovìdìl Švejk na jeho otázku, jak se mu to teï líbí:

„Poslušnì hlásím, pane obrarct, že je to jako na plovárnì nebo

v moøských lázních.“

„Máte ještì revma?“

„Poslušnì hlásím, pane obrarct, že se to nechce nijak lepšit.“

Švejk byl podroben novému trápení.

V té dobì mìla vdova po generálovi pìchoty baronka von

Botzenheim velice mnoho starostí, aby vypátrala toho vojáka,

o kterém uveøejnila nedávno Bohemie zprávu, jak dal se vozit,

on, mrzák, na vozíku pro nemocné a køièel „Na Bìlehrad!“, kterýž

vlastenecký projev dal pùvod redakci Bohemie k vyzvání ètenáøù,

aby konali sbírky ve prospìch loajálního hrdiny mrzáka.

Koneènì poptávkou na policejním øeditelství zjištìno bylo, že

to byl Švejk, a dále bylo už lehké pátrat. Baronka von Botzenheim

vzala s sebou svou spoleènici a komorníka s košem a jeli na

Hradèany.

Chudìrka paní baronka ani nevìdìla, co to znamená, když

nìkdo leží ve vojenské nemocnici posádkové vìznice. Její

navštívenka otevøela jí dveøe vìznice a v kanceláøi se k ní chovali

náramnì vlídnì, a za pìt minut už vìdìla, že „der brave Soldat

Švejk“, po kterém se ptala, leží ve tøetím baráku, postel èíslo 17.

Šel s ní sám dr. Grünstein, který byl z toho janek.

Švejk právì sedìl na posteli po obvyklé denní kúøe pøedepsané

dr. Grünsteinem, obklopen skupinou vychrtlých a vyhladovìlých

simulantù, kteøí se doposud nevzdali a houževnatì zápasili s dr.

Grünsteinem na pùdì úplné diety.

Kdo by je byl poslouchal, mìl by dojem, že se octl ve

spoleènosti kulinárù, ve vyšší kuchaøské škole nebo na

labužnických kursech.

76

„I ty sprosté lojové škvarky se dají jíst,“ vyprávìl právì jeden,

který zde ležel se ,zastaralým katarem žaludku’, „jestli jsou teplé.

Když se lùj škvaøí, vymaèkají se dosucha, posolí, opepøí, a já vám

øíkám, že se husí škvarky jim nevyrovnají.“

„Nechte husí škvarky být,“ øekl muž se ,žaludeèní rakovinou’,

„nad husí škvarky není. Kam se proti nim hrabou z vepøového

sádla. To se rozumí, že musí být dozlata vyškvaøeny, jako to dìlají

židi. Vezmou tuènou husu a stáhnou sádlo s kùží a škvaøejí to.“

„Víte, že jste na omylu, pokud se týká vepøových škvarkù?“

poznamenal Švejkùv soused, „rozumí se samo sebou, že mluvím

o škvarkách z domácího sádla, tak jak jim øíkají domácí škvarky.

Ne hnìdé barvy a také ne žluté. Musí to být nìco mezi tìma dvìma

odstíny. Takový škvarek nesmí být ani pøíliš mìkký, ani pøíliš tvrdý.

On nesmí chroupat, to je pøepálen. Musí se rozplynout na jazyku

a nesmíte mít pøitom dojem, že vám teèe sádlo po bradì.“

„Kdo z vás jed škvarky z koòského sádla?“ ozval se èísi hlas,

na který však nikdo nedal odpovìdi, ponìvadž sem vbìhl sanitní

poddùstojník: „Všichni do postele, jde sem nìjaká arciknìžna, a

nikdo neukazuje špinavé nohy z deky!“

Ani arciknìžna nemohla tak vážnì vejít, jako to udìlala baronka

von Botzenheim. Za ní valil se celý prùvod, ve kterém nescházel

ani úèetní šikovatel pøi nemocnici, který v tom všem vidìl tajemnou

ruku revize, která ho od tuèného žlabu v týlu hodí napospas

šrapnelùm nìkam pod drátìné pøekážky pozic.

Byl bledý, ale ještì bledší byl dr. Grünstein. Jemu tancovala

pøed oèima malá vizitka staré baronky s titulem „vdova po

generálu“ a všechno to, co mohlo být spojeno s tím titulem, jako

konexe, protekce, stížnosti, pøeložení na frontu a jiné hrozné vìci.

„Zde máme Švejka,“ øekl, zachovávaje umìlý klid, veda

baronku von Botzenheim ku Švejkovì posteli; „chová se velice

trpìlivì.“

Baronka von Botzenheim posadila se na pøistavenou židli

77

k Švejkové posteli a øekla:

„Cešky fójak, toprá fójak, kriplfójak pýt tapferfójak, moc rát

mìl cešky Rakušan.“

Pøitom hladila Švejka po neholené tváøi a pokraèovala: „Já

èist všekno fnófiny, já vám pšinest pápat, kousat, kuøit, cúcat,

cešky fójak, toprá fójak. Johann, kommen Sie her!“

Komorník, pøipomínající svými ježatými licousy Babinského,

pøitáhl objemný koš k posteli, zatímco spoleènice staré baronky,

vysoká dáma s uplakanou tváøí, sedla si na Švejkovu postel

a urovnávala mu slamìný polštáø pod záda s fixní myšlenkou, že

se to patøí dìlat nemocným hrdinùm.

Baronka zatím vytahovala dárky z koše. Tucet peèených kuøat,

zabalených do rùžového hedvábného papíru a ovázaných

èernožlutou hedvábnou stužkou, dvì láhve nìjakého váleèného

likéru s etiketou „Gott strafe England!“ Na druhé stranì byl na

78

etiketì František Josef s Vilémem, jak se drží za ruce, jako by si

chtìli hrát hru „Králíèek v své jamce sedìl sám, ubožátko, co je ti,

že nemùžeš skákati“.

Potom vytáhla z koše tøi láhve vína pro rekonvalescenty a dvì

krabice cigaret. Vše elegantnì rozložila na prázdnou postel vedle

Švejka, kam pøibyla ještì pìknì vázaná kniha Pøíbìhy ze života

našeho mocnáøe, kterou napsal nynìjší zasloužilý šéfredaktor naší

úøední Èeskoslovenské republiky, který se ve starém Frantíkovi

vidìl. Potom se octly na posteli balíèky èokolády s tímž nápisem

„Gott strafe England!“ a opìt s podobiznami rakouského

i nìmeckého císaøe. Na èokoládì už si nedrželi ruce a každý se

udìlal pro sebe a ukazovali na sebe záda. Pìkný byl dvouøadový

kartáèek na zuby s nápisem „Viribus unitis“, aby každý, kdo si

èistí zuby, vzpomínal na Rakousko. Elegantním a velice vhodným

dáreèkem do fronty a do zákopù byla souprava na èištìní nehtù.

Na krabici byl obrázek, jak praská šrapnel a nìjaký èlovìk v šišáku

se žene s bodákem kupøedu. Pod tím: „Für Gott, Kaiser und

Vaterland!“ Bez obrázku byl balík sušenek, zato byl tam verš:

Osterreich, du edles Haus,

steck deine Fahne aus,

lalß sie im Winde weh’n,

Österreich muß ewig stehn!

s èeským pøekladem umístìným na druhé stranì:

Rakousko, vznešený dùm,

vystrè prapor svùj,

nech ho ve vìtrech vlát,

Rakousko vìènì musí stát!

Posledním dárkem byl bílý hyacint v koøenáèi.

Když to všechno leželo vybaleno na posteli, baronka von

Botzenheim nemohla se pohnutím udržet slz. Nìkolika

vyhladovìlým simulantùm tekly sliny z úst. Spoleènice baronèina

podpírala sedícího Švejka a také slzela. Bylo ticho jako v kostele,

79

které pøerušil náhle Švejk, sepjav ruce:

„Otèe náš, jenž jsi na nebesích, posvì se jméno Tvé, pøijï

království Tvé... pardon, milostpaní, tak to není, já jsem chtìl øíct:

Pane Bože, otèe nebeský, požehnej nám tìchto darù, které z Tvé

štìdrostí požívati budeme. Amen!“

Po tìchto slovech vzal z postele kuøe a pustil se do nìho,

sledován vydìšeným zrakem dr. Grünsteina.

„Ach, jak mu chutná, vojáèkovi,“ s nadšením šeptala dr.

Grünsteinovi stará baronka, „on je jisté už zdravý a mùže jít do

pole. Jsem opravdu velice ráda, jak mu to pøišlo vhod.“

Potom chodila od postele k posteli a rozdávala cigarety

a èokoládové pralinky a vrátila se ze své obchùzky opìt k Švejkovi,

pohladila mu vlasy se slovy „Behü euch Gott“ a vyšla s celým

prùvodem ze dveøí.

Nežli se dr. Grünstein vrátil zezdola, kam šel doprovodit

baronku, Švejk rozdal kuøata, která byla zhlcena pacienty s takovou

80

rychlostí, že místo kuøat našel dr. Grünstein jen hromadu kostí,

ohlodaných tak èistì, jako by byla kuøata padla zaživa do hnízda

supù a na jejich ohlodané kosti pražilo nìkolik mìsícù slunce.

Zmizel i váleèný likér, i tøi láhve vína. Ztratily se v žaludcích

pacientù i balíèky èokolády, i balík sušenek. Nìkdo dokonce vypil

i lahvièku politury na nehty, nalézající se v soupravì, a nakousl

pastu na zuby, pøiloženou ke kartáèku.

Když se dr. Grünstein vrátil, postavil se opìt do bojovné pózy

a mìl dlouhou øeè. Kámen mu spadl ze srdce, že již návštìva odešla.

Hromada ohlodaných kostí utvrdila ho v myšlence, že jsou všichni

nenapravitelní.

„Vojáci,“ spustil, „jestli byste mìli trochu rozumu, tak byste

nechali to všechno ležet a øekli byste si, že jestli to sežerem, že

nám pan obrarct nebude vìøit, že jsme tìžcí marodi. Vy jste tím

sami dali sobì svìdectví, že si nevážíte mé dobroty. Pumpuji vám

žaludek, dávám vám klystýry, snažím se udržet vás pøi úplné dietì,

a vy si mnì pøecpete žaludek. Chcete dostat žaludeèní katar? To

se mýlíte, døíve nežli se vᚠžaludek pokusí to strávit, vyèistím

vám ho tak dùkladnì, že budete na to vzpomínat do nejdelší smrti

a ještì svým dìtem vypravovat, jak jste jednou sežrali kuøata

a napráskali se rùzné jiné dobroty, ale jak to u vás nevydrželo ani

ètvrt hodiny v žaludku, ponìvadž vám vypumpovali ještì zatepla

žaludek. A tak jeden po druhém za mnou, abyste nezapomnìli, že

nejsem žádný vùl jako vy, ale pøece jen o trochu chytøejší než vy

všichni dohromady. Kromì toho vám oznamuji, že zítra sem na

vás pošlu komisi, ponìvadž se už válíte tady moc dlouho a nic

z vás nikomu neschází, když si umíte za tìch pár minut zasvinit

žaludek tak pìknì, jak jste to právì nyní dokázali. Tak pochodem

póchod!“

Když došla øada na Švejka, podíval se dr. Grünstein na nìho

a jakási reminiscence na dnešní záhadnou návštìvu pøinutila ho,

že se otázal: „Vy znáte paní baronku?“

81

„Je to moje nevlastní matka,“ odpovìdìl klidnì Švejk, „v

outlém vìku mne pohodila a teï mne zas našla . . .“

A dr. Grünstein øekl struènì: „Potom dejte Švejkovi ještì

klystýr.“

Veèer na kavalcích bylo smutno. Pøed nìkolika hodinami mìli

všichni v žaludcích rùzné dobré a chutné vìci, a nyní tam mají slabý

èaj a skývu chleba. Èíslo 21 se ozvalo od okna: „Vìøíte, kamarádi,

že radìji mám smažené kuøe než peèené?“

Kdosi zabruèel: „Dejte mu deku,“ ale byli všichni tak zesláblí

po té nezdaøené hostinì, že se nikdo nehýbal.

Dr. Grünstein držel slovo. Dopoledne pøišlo nìkolik vojenských

lékaøù z proslulé komise.

Šli vážnì øadami postelí a nic jiného nebylo slyšet než „Ukažte

jazyk!“

Švejk vyplázl jazyk tak daleko, že jeho oblièej udìlal pitvornou

grimasu a oèi se mu zahmouøily:

„Poslušnì hlásím, pane štábarct, že už delší jazyk nemám.“

Nastala zajímavá rozprava mezi Švejkem a komisí. Švejk tvrdil,

že uèinil tu poznámku, obávaje se, aby si nemyslili, že pøed nimi

skrývá svùj jazyk.

Èlenové komise naproti tomu se rozcházeli znamenitì ve svých

úsudcích o Švejkovi.

Polovina z nich tvrdila, že je Švejk „ein blöder Kerl“, kdežto

druhá, že je lotr, který si chce z vojny dìlat legraci.

„To by v tom musel bejt hrom,“ zaøval na Švejka pøedseda

komise, „abychom na vás nevyzráli.“

Švejk díval se na celou komisi s božským klidem nevinného

dítìte.

Vrchní štábní lékaø pøistoupil tìsnì k Švejkovi: „To bych rád

vidìl, vy moøské prase, co si asi teï myslíte.“

„Poslušnì hlásím, že já vùbec nemyslím.“

„Himldonrvetr,“ hulákal jeden z èlenù komise, bøinkaje šavlí,

82

„tak von vùbec nemyslí. Proèpak, vy jeden siamskej slone,

nemyslíte?“

„Poslušnì hlásím, že já proto nemyslím, ponìvadž je to na

vojnì vojákùm zakázáno. Když jsem byl pøed léty u 91. regimentu,

tak nám nᚠpan hejtman vždycky øíkal: ,Voják nesmí sám myslet.

Za nìho myslí jeho pøedstavení. Jakmile voják zaène myslet, už to

není voják, ale nìjakej prachvšivej civilista. Myšlení nevede... ‘ „

„Držte hubu,“ pøerušil Švejka zuøivì pøedseda komise, „o vás

už máme zprávy. Der Kerl meint: man wird glauben, er sei ein

wirklicher Idiot...

Žádnej idiot nejste, Švejku, chytrej jste, mazanej jste, lump

jste, ulièník, všivák, rozumíte...“

„Poslušnì hlásím, že rozumím.“

„Už jsem vám øíkal, abyste držel hubu, slyšel jste?“

„Poslušnì hlásím, že jsem slyšel, abych držel hubu.“

„Himlhergot, tak tu hubu držte, když jsem vám poruèil, tak

víte dobøe, že nesmíte kušnit!“

„Poslušnì hlásím, že vím, že nesmím kušnit.“

Vojenští páni podívali se na sebe a zavolali šikovatele.

„Tohoto muže,“ øekl vrchní štábní lékaø z komise, ukazuje na

Švejka, „odvedete dolù do kanceláøe a poèkáte na naši relaci

a raport. Na garnizónu už mu to kušnìní vyženou z hlavy. Chlap

je zdravej jako ryba, simuluje a ještì kušní a dìlá si legraci ze svých

pøedstavených. Myslí si, že jsou zde jen kvùli jeho zábavì, že je

celá vojna legrace, špásovná vìc. Oni vám to, Švejku, na garnizónì

ukážou, že vojna není žádná sranda.“

Švejk odcházel s šikovatelem do kanceláøe a po cestì pøes

nádvoøí bruèel si:

Vždycky jsem si myslel,

že je vojna špás,

že tam budu tejden nebo dvì nedìle,

pøijdu domù zas...

83

A zatímco na Švejka øval v kanceláøi dùstojník mající službu,

že takoví chlapi, jako je Švejk, se mají støílet, komise nahoøe

v nemocnièních pokojích pobíjela simulanty. Ze sedmdesáti

pacientù zachránili se jen dva. Jeden, který mìl uraženou nohu

granátem, a druhý s opravdovým kostižerem.

Jedinì ti neslyšeli slùvko „tauglich“, ostatní všichni, nevyjímaje

ani tøí umírajících souchotináøù, byli uznáni schopnými služby

v poli, pøièemž vrchní štábní lékaø neodepøel si té pøíležitosti, aby

84

si nezaøeènil.

Jeho øeè byla propletena nejrozmanitìjšími nadávkami a byla

obsahovì struèná. Všichni jsou dobytek a hnùj, a jedinì budou-li

bojovat stateènì za císaøe pána, mohou se vrátit do lidské

spoleènosti a po válce jim bude odpuštìno, že se chtìli dostat

z vojny a simulovali. On sám ale v to nevìøí a myslí, že všechny

èeká provaz.

Nìjaký mladièký vojenský lékaø, duše èistá doposud

a nezkažená, požádal vrchního štábního, aby smìl též promluvit.

Jeho øeè lišila se od øeèi jeho pøedstaveného optimismem a naivitou.

Mluvil nìmecky.

Mluvil dlouho o tom, že každý z tìch, kteøí opouští nemocnici,

aby odešli ke svým plukùm do pole, musí být vítìzem i rytíøem.

On že jest pøesvìdèen, že budou zruèní ve zbrani, na bojišti i èestní

ve všech záležitostech váleèných i soukromých. Že budou

nepøemožitelnými váleèníky, pamìtlivými na slávu Radeckého

i prince Eugena Savojského. Že zúrodní svou krví široká pole slávy

mocnáøství a vítìznì dokonají úlohu, kterou jim pøedurèila historie.

Ve smìlé odvaze, pohrdajíce svými životy poøítí se kupøedu pod

rozstøílenými prapory svých regimentù k nové slávì, k novým

vítìzstvím.

Potom na chodbì øekl k tomu naivnímu muži vrchní štábní

lékaø: „Pane kolego, mohu vás ubezpeèit, že je to všechno marné.

Z tìch lumpù by ani Radecký, ani ten vᚠprinc Eugen Savojský

nevychovali vojáky. Mluvit k nim andìlsky nebo ïábelsky, to je

všechno jedno. Je to banda.“

85

*9. kapitola

Švejk na garnizónì

Posledním útoèištìm lidí, kteøí nechtìli jít do války, byl

garnizón. Znal jsem jednoho suplenta, který nechtìl støílet jako

matematik u artilérie a kvùli tomu ukradl hodinky jednomu

nadporuèíkovi, aby se dostal na garnizón. Uèinil tak s plnou

rozvahou. Válka mu neimponovala a neokouzlovala ho. Støílet

do nepøítele a zabíjet na druhé stranì šrapnely a granáty stejné

takové nešastné suplenty, matematiky, považoval za blbost.

„Nechci být nenávidìn pro své násilnictví,“ øekl si a ukradl

s klidem hodinky. Zkoumali zprvu jeho duševní stav, a když

prohlásil, že se chtìl obohatit, dopravili ho na garnizón. Bylo

takových lidí víc, kteøí sedìli na garnizónì pro krádež nebo

podvody. Idealisté i neidealisté. Lidé, kteøí považovali vojnu za

zdroj pøíjmù, rùzní ti úèetní poddùstojníci v týlu i na frontì, kteøí

páchali všemožné podvody s menáží, s žoldem, a potom drobní

zlodìjové, tisíckrát poctivìjší než ti chlapi, kteøí je sem poslali.

Dále na garnizónì sedìli vojáci pro rùzné jiné delikty, èistì

vojenského rázu, porušení disciplíny, pokus vzpoury, dezerce.

Potom zvláštním typem byli politiètí, z kterých osmdesát procent

bylo úplnì nevinných a z kterých opìt devìtadevadesát procent

bylo odsuzováno.

Aparát auditorù byl velkolepý. Takový soudní aparát má každý

stát pøed všeobecným politickým, hospodáøským i mravním

úpadkem. Záø bývalé moci a slávy zachovává soudy s policií,

èetnictvem a prodajnou chátrou donášeèù.

V každé vojenské èásti mìlo Rakousko své špicly, udávající

své druhy, kteøí s nimi spali na kavalcích a na pochodu dìlili se

s nimi o chleba.

Státní policie dodávala také na garnizón materiál - pánové

86

Klíma, Slavíèek & comp. Vojenská cenzura dopravovala sem

autory korespondence mezi frontou a tìmi, které doma zanechali

v zoufalství. Sem vodili èetníci i staré výmìnkáøe, kteøí posílali

psaní na frontu, a vojenský soud házel jim na krk za jich slova

útìchy a líèení bídy domácí po dvanácti letech.

Z hradèanského garnizónu vedla také cesta pøes Bøevnov na

motolské cvièištì. Napøed šel v prùvodu bodákù èlovìk s øetízky

na rukách a za ním vùz s rakví. A na motolském cvièišti úseèný

povel: „An! Feuer!“ A po všech regimentech a bataliónech èetli

plukovní rozkaz, že zas jednoho zastøelili pro vzpouru, když

narukoval a pan hejtman sekl šavlí jeho ženu, která se nemohla od

muže rozlouèit.

A v garnizónì trojice: štábní profous Slavík, hejtman Linhart

a šikovatel Øepa, pøezvaný též „kat“, vykonávali již svou úlohu.

Kolik jich umlátili v samovazbì! Mùže být, že dnes hejtman Linhart

i za republiky je dále hejtmanem. Pøál bych si, aby mu byla

zapoètena služební léta na garnizónì. Slavíèek a Klíma od státní

policie je zapoèteny mají. Øepa se vrátil do civilu a vykonává dál

své zamìstnání zednického mistra. Mùže být, že je èlenem

vlasteneckých spolkù v republice.

Štábní profous Slavík stal se zlodìjem za republiky a je dnes

zavøen. Nezakotvil se chudák v republice jako jiní vojenští páni.

-----

Je úplnì pøirozené, že štábní profous Slavík, když pøejímal

Švejka, vrhl na nìho pohled plný nìmé výèitky:

„I ty mᚠporouchanou povìst, že jsi se dostal až sem mezi

nás? My ti, chlapeèku, pobyt zde osladíme, jako všem, kteøí upadli

v naše ruce, a ty naše ruce nejsou nìjaké dámské ruèky.“

Aby pak dodal váhy svému pohledu, pøiložil svou svalnatou,

tlustou pìst Švejkovi pod nos a øekl:

87

„Èichni si, lumpe!“

Švejk si èichl a poznamenal:

„S tou bych nechtìl dostat do nosu, to voní høbitovem.“

Klidná, rozvážná øeè zalíbila se štábnímu profousovi.

„He,“ øekl, šouchaje Švejka pìstí do bøicha, „stùj rovnì, co

mᚠv kapsách? Jestli mᚠcigareto, tak si ho mùžeš nechat, a peníze

dᚠsem, aby ti je neukradli. Víc nemáš? Doopravdy nemáš? Nelži,

lež se trestá.“

„Kam ho dáme?“ otázal se šikovatel Øepa.

„Dáme ho do šestnáctky,“ rozhodl se štábní profous, „mezi ty

v podvlíkaèkách, cožpak nevidíte, že je na spise napsáno panem

hejtmanem Linhartem ,Streng behüten, beobachten!’? - Jojo,“

prohlásil slavnostnì k Švejkovi, „s neøádama se jedná neøádsky.

Jestli se nìkdo vzpouzí, tak si ho odtáhneme do ajnclíku a tam mu

pøelámeme všechny žebra a necháme ho tam ležet, dokud

nechcípne. Na to máme právo. Jako jsme to udìlali s tím øezníkem,

víte, Øepo?“

„Inu, dal nám práce, pane štábní profous,“ odpovìdìl snivì

šikovatel Øepa, „to bylo tìlo! Šlapal jsem po nìm pøes pìt minut,

než mu zaèly praskat žebra a lejt se krev z huby. A ještì deset dní

byl živ. Hotovej nezmar.“

„Tak vidíš, lumpe, jak to u nás chodí, když se nìkdo vzpouzí,“

konèil svùj pedagogický výklad štábní profous Slavík, „nebo když

chce utéct. To je vlastnì sebevražda, která se u nás taky tak trestá.

Nebo nedej pánbùh, aby tì, hajzlíku, napadlo, až pøijde inspekce,

si na nìco stìžovat. Když inspekce pøijde a optá se: ,Máte nìjakou

stížnost?’, tak musíš, smrade, stát hapták, zasalutovat a odpovìdìt:

,Poslušnì hlásím, že nemám, že jsem úplnì spokojen.’ - Jak to

øekneš, hnuse, opakuj to!“

„Poslušnì hlásím, že nemám, že jsem úplnì spokojen,“

opakoval Švejk s takovým milým výrazem, že se štábní profous

zmýlil a považoval to za upøímnou snahu a poctivost.

88

„Tak se vysvleè do podvlíkaèek a pùjdeš do šestnáctky,“ øekl

vlídnì, nepøidávaje ani lumpa, hnusa nebo smrada, jak mìl ve

zvyku.

V šestnáctce setkal se Švejk s devatenácti muži bez kalhot. To

byli všichni, kteøí mìli na spisech napsanou poznámku „Streng

behüten, beobachten!“ a o které nyní peèovali velice starostlivì,

aby jim neutekli.

Kdyby ty podvlékaèky byly èisté a nebyly v oknech møíže, na

první pohled dìlalo by to dojem, že jste v šatnì nìjakých lázní.

Švejka pøijal od šikovatele Øepy cimrkomandant, zarostlý chlap

v rozhalené košili. Zapsal si jeho jméno na kousek papíru visícího

na zdi a øekl k nìmu:

„Zejtra máme u nás divadlo. Povedou nás do kaple na kázání.

My všichni v podvlíkaèkách stojíme zrovna pod kazatelnou. To ti

bude legrace!“

Jako ve všech vìznicích a trestnicích, tak i na garnizónì tìšila

se domácí kaple velké oblibì. Nejednalo se o to, že by nucená

návštìva vìzeòské kaple sblížila návštìvníky s bohem, že by se

vìzòové více dovìdìli o mravnosti. O takové hlouposti nemùže

být ani øeèi.

Služby boží a kázání byly pìkným vytržením z nudy garnizónu.

Nejednalo se o to, že jsou blíže bohu, ale že po cestì je nadìje

najíti na chodbách a cestou pøes dvùr kousek odhozené cigarety

nebo doutníku. Boha úplnì zastrèil do ústraní malý špaèek válející

se beznadìjnì v plivátku nebo nìkde na zemi v prachu. Ten malinký

páchnoucí pøedmìt zvítìzil nad bohem i nad spasením duše.

Potom ještì to kázání, ta zábava a legrace. Polní kurát Otto

Katz byl pøece jen roztomilý èlovìk. Jeho kázání byla neobyèejnì

poutavá, legraèní, osvìžující tu nudu garnizónu. Umìl tak krásnì

žvanit o neskonalé milosti boží, sílit zpustlé vìznì a muže

zneuctìné. Umìl tak krásnì vynadat z kazatelny i od oltáøe. Umìl

tak bájeènì øvát u oltáøe své „Ite, missa est“, celé bohoslužby

89

provést originelním zpùsobem a pøeházet celý poøádek mše svaté,

vymyslit si, když už byl hodnì opilý, úplnì nové modlitby a novou

mši svatou, svùj ritus, nìco, co zde ještì nebylo.

A potom ta švanda, když nìkdy sklouzl a upadl s kalichem,

s velebnou svátostí nebo s mešní knihou, a hlasitì obviòuje

ministranta z trestanecké roty, že mu úmyslnì podrazil nohu, a hned

mu pøed samou velebnou svátostí napaøuje ajnclíèka a špangle.

A postižený má radost, nebo to patøí k celé té švandì

v trestanecké kapli. On hraje velkou úlohu v kuse a dùstojnì se jí

zhostil.

Polní kurát Otto Katz, nejdokonalejší vojenský knìz, byl žid.

To ostatnì není nic divného. Arcibiskup Kohn byl také žid a ještì

k tomu Macharùv kamarád. Polní kurát Otto Katz mìl ještì

pestøejší minulost než slavný arcibiskup Kohn.

Studoval obchodní akademii a sloužil jako jednoroèní

dobrovolník. A vyznal se tak dobøe v smìneèném právu a ve

smìnkách, že pøivedl za ten rok obchodní firmu Katz a spol.

k bankrotu tak slavnému a podaøenému, že starý pán Katz odjel

do Severní Ameriky, zkombinovav nìjaké vyrovnání se svými

vìøiteli bez vìdomí posledních i svého spoleèníka, který odjel do

Argentiny.

Když tedy mladý Otto Katz podìlil firmou Katz a spol. nezištnì

Ameriku Severní i Jižní, octl se v situaci èlovìka, který nemá vùbec

co dìdit, neví, kam hlavu složit, a musí se dát na vojnì aktivovat.

Pøedtím však vymyslil si jednoroèní dobrovolník Otto Katz

náramnì slavnou vìc. Dal se pokøtít. Obrátil se ke Kristu, aby mu

pomohl udìlat kariéru. Obrátil se k nìmu s naprostou dùvìrou,

že je to obchodní vìc mezi ním a synem božím.

Køtili ho slavnostnì v Emauzích. Sám páter Albán ho namáèel

do køtitelnice. Byla to nádherná podívaná, byl u toho jeden nábožný

major od pluku, kde Otto Katz sloužil, jedna stará panna z ústavu

šlechtièen na Hradèanech a nìjaký otlemený zástupce konzistoøe,

90

který mu dìlal kmotra.

Dùstojnická zkouška dopadla dobøe a nový køesan Otto Katz

zùstal na vojnì. Zprvu se mu zdálo, že to pùjde dobøe, chtìl se

dokonce dát na studování štábních kursù.

Ale jednoho dne se opil a šel do kláštera, zanechal šavle a chopil

se kutny. Byl u arcibiskupa na Hradèanech a dostal se do semináøe.

Opil se namol pøed svým vysvìcením v jednom velmi poøádném

domì s dámskou obsluhou v ulièce za Vejvodovic a pøímo z víru

rozkoše a zábavy šel se dát vysvìtit. Po vysvìcení šel k svému

pluku o protekci, a když byl jmenován polním kurátem, koupil si

konì a projíždìl se po Praze a zúèastòoval se vesele všech pitek

s dùstojníky svého pluku.

Na chodbì domu, kde mìl byt, velice èasto ozývaly se kletby

neuspokojených vìøitelù. Vodil si také do bytu holky z ulice nebo

posílal si pro nì svého vojenského sluhu. Velmi rád hrával ferbla

a byly jisté domnìnky a pøedpoklady, že hraje falešnì, ale nikdo

mu nedokázal, že má schované eso v širokém rukávì své vojenské

kleriky. V dùstojnických kruzích zvali ho svatým otcem.

Na kázání se nikdy nepøipravoval, v èemž se lišil od svého

pøedchùdce, který také navštìvoval garnizón. To byl èlovìk stižený

utkvìlou pøedstavou, že se mužstvo zavøené na garnizónì dá

z kazatelny polepšit. Ten ctihodný kurát kroutil nábožnì oèima

a vykládal zavøeným, že je nutna reforma nevìstek, reforma péèe

o neprovdanou matku, vypravoval o výchovì nemanželských dìtí.

Jeho kázání byla abstraktního rázu a nemìla nijaké spojitosti

s pøítomnou situací, nudila.

Naproti tomu polní kurát Otto Katz mìl kázání, na která se

všichni tìšili.

Byl to slavnostní okamžik, když pokoj šestnáctku vedli

v podvlékaèkách do kaple, ponìvadž oblékat je bylo spojeno

s rizikem, že se nìkdo z nich ztratí. Postavili tìch dvacet bílých

podvlékaèek a andìlù pod kazatelnu. Nìkteøí z nich, na které se

91

štìstìna usmála, bagovali špaèky, které našli po cestì, ponìvadž

nemìli - jak pøirozeno - kapsy a nebylo to kam schovat.

Kolem nich stáli ostatní vìzòové garnizónu a libovali si

pohledem na dvacet podvlékaèek pod kazatelnou, na kterou vylezl

polní kurát, bøinkaje ostruhami.

„Habacht!“ vykøikl, „k modlitbì, všichni za mnou, co já budu

øíkat! A ty vzadu, ty lumpe, nesmrkej do ruky, jsi v chrámu Pánì,

a to té dám zavøít. Jestlipak jste, vy syèáci, ještì nezapomnìli

otèenáš? Tak to zkusíme - - - Nu, já vìdìl, že to nepùjde. Kdepak

otèenáš, takhle dvì porce masa a fazulový salát, napráskat se,

lehnout si na bøicho na kavalec, dloubat se v nose a nemyslit na

pánaboha, nemám pravdu?“

Podíval se z kazatelny dolù na dvacet bílých andìlù

v podvlékaèkách, kteøí se náramnì dobøe, stejnì jako všichni, bavili.

Vzadu hráli maso.

„Je to moc dobrý,“ zašeptal Švejk svému sousedovi, na kterém

lpìlo podezøení, že za tøi koruny usekl svému kamarádovi sekyrou

všechny prsty na ruce, aby se ten dostal z vojny.

„Vono to ještì pøijde,“ byla odpovìï, „dnes je zas poøádnì

nalítej, to zas bude povídat o trnitej cestì høíchu.“

Polní kurát byl opravdu dnes ve výteèné náladì. Sám ani

nevìdìl, proè to dìlá, ale nakloòoval se neustále z kazatelny a byl

by málem ztratil rovnováhu a pøepadl.

„Zpívejte nìco, hoši,“ køièel dolù, „nebo chcete, abych vás

nauèil nové písnièce? Tak zpívejte za mnou:

Ze všech znejmilejší

svou milou já mám,

nechodím tam za ní sám,

chodí za ni jiných více,

milencù má na tisíce,

a ta moje znejmilejší

je Panenka Maria - - -

92

Vy se tomu, holomci, nikdy nenauèíte,“ pokraèoval polní kurát,

„já jsem pro to, všechny vás postøílet; rozumíte mnì dobøe?! Já to

tvrdím z tohoto božího místa, nièemové, nebo bùh je nìco, co se

vás nebojí a co s vámi zatoèí, až budete z toho pitomí, nebo vy

váháte obrátit se ke Kristu a radìji jdete po trnité cestì høíchu.“

„Už je to tady, je správnì nalitej,“ šeptal radostnì soused

Švejkovi.

„Trnitá cesta høíchu je, vy kluci pitomí, cesta boje s neøestmi.

Vy jste marnotratní synové, kteøí se radìji válíte v ajnclíku, než

byste se vrátili k otci. Jen dále a výše upøete svùj zrak do výsosti

nebes, i zvítìzíte a uhostí se pokoj ve vaší duši, vy ulièníci. Já

bych si vyprosil, aby si tam vzadu nìkdo odfrkával. Není kùò a není

v maštali, je v chrámu Pánì. Na to vás upozoròuji, miláèkové moji.

Tak kdepak jsem to pøestal. Ja, über den Seelenfrieden, sehr gut.

Pamatujte si, vy dobytku jeden, že jste lidi a že se musíte dívat

i skrze temný mrak v daleký prostor a vìdìt, že zde trvá všechno

jen do èasu, však bùh že je navìky. Sehr gut, nicht wahr, meine

Herren? Já bych se mìl dnem a nocí za vás modlit, aby milosrdný

bùh, vy kluci pitomí, vlil svou duši ve vaše studená srdce a svou

svatou milostí smyl høíchy vaše, abyste byli jeho navìky a aby vás,

vy darebáci, vždycky miloval. To se ale mýlíte. Já vás do toho ráje

uvádìt nebudu -“ Polní kurát škytl. „A nebudu,“ opakoval umínìnì,

„nic pro vás neudìlám, ani mne nenapadne, ponìvadž jste

nenapravitelní nièemové. Po cestách vašich vás nepovede dobrota

Pánì, dech lásky boží vás neprovane, ponìvadž milému pánubohu

ani nenapadne zabývat se s takovými lotry. Slyšíte to, vy tady dole

v tìch podvlékaèkách?“

Dvacet podvlékaèek podívalo se nahoru a øeklo jako jedním

hlasem:

„Poslušnì hlásíme, že slyšíme.“

„Nestaèí jenom slyšet,“ pokraèoval ve svém kázání polní kurát,

„temný mrak života, v nìmž žal vám boží úsmìv nevezme, vy

93

pitomci, nebo dobrota boží má také své meze, a ty mezku vzadu,

se nekuckej, nebo tì dám zavøít, až budeš èernej. A vy tam dole,

nemyslete si, že jste v putyce. Bùh je nejvýš milosrdný, ale jen pro

poøádné lidi, a ne pro nìjaký vyvrhely lidské spoleènosti, která se

nespravuje jeho zákony ani dienstreglamá. To jsem vám chtìl øíct.

Modlit se neumíte a myslíte si, že chodit do kaple patøí k nìjaké

legraci, že je zde nìjaké divadlo nebo kinoteátr. A to vám vyženu

z hlavy, abyste si nemyslili, že jsem zde kvùli tomu, abych vás

bavil a dal vám nìjakou radost do života. Rozsadím vás po

ajnclíkách, to vám udìlám, lumpové. Ztrácím s vámi èas a vidím,

že je to všechno doèista marné. Že kdyby zde byl sám polní

maršálek nebo arcibiskup, že se nenapravíte, neobrátíte k bohu.

A pøece si jednou na mne vzpomenete, že jsem to s vámi myslel

dobøe.“

Mezi dvaceti podvlékaèkami ozval se vzlykot. To se dal Švejk

do pláèe.

Polní kurát podíval se dolù. Tam stál Švejk a utíral si pìstí oèi.

Kolem bylo vidìt radostný souhlas.

Polní kurát pokraèoval, ukazuje na Švejka:

„Z toho èlovìka nech si každý vezme pøíklad. Co dìlá? Pláèe.

Neplaè, povídám ti, neplaè. Ty se chceš polepšit? To se ti,

chlapeèku, tak lehce nepodaøí. Teï pláèeš, a až se odtud vrátíš do

cimry, zas budeš stejnì takový lump jako pøedtím. To musíš ještì

moc pøemýšlet o neskonalé milosti a milosrdenství božím, moc se

starat, aby tvoje høešící duše mohla nalézt ve svìtì tu pravou cestu,

po které má kráèet. Dnes vidíme, že se nám zde rozbreèel jeden

muž, který se chce obrátit, a co dìláte vy ostatní? Docela nic.

Tamhleten nìco žvýká, jako kdyby jeho rodièe byli pøežvýkavci,

a tamhle zas si hledají v chrámu Pánì vši v košili. Copak se

nemùžete škrábat doma a musíte si to právì nechat na služby boží?

Pane štábsprofous, vy si taky nièeho nevšímáte. Vždy jste všichni

vojáci, a ne nìjací pitomí civilisti. Máte se pøece chovat, jak se

94

sluší na vojáky, tøebas jste byli v kostele. Puste se, krucifix, do

hledání boha a vši si hledejte doma. Tím jsem konèil, vy ulièníci,

a žádám od vás, abyste pøi mši chovali se slušnì, aby se nestalo

jako poslednì, že si vzadu vymìòovali erární prádlo za chleba

a žrali ho pøi pozdvihování.“

Polní kurát sestoupil z kazatelny a odešel do sakristie, kam se

za ním odebral štábní profous. Za chvíli štábní profous vyšel, obrátil

se pøímo k Švejkovi, vytáhl ho ze skupiny dvaceti podvlékaèek

a odvedl do sakristie.

Polní kurát sedìl velice pohodlnì na stole a kroutil si cigaretu.

Když Švejk vstoupil, øekl polní kurát:

„Tak vás tady mám. Já už jsem si všechno rozmyslil a myslím,

že jsem vás prohlídl jaksepatøí, rozumíš, chlape? To je první pøípad,

aby se mnì tady v kostele nìkdo rozbreèel.“

Seskoèil se stolu a cukaje Švejkovi za rameno køièel pod

velkým, zasmušilým obrazem Františka Sáleského:

„Pøiznej se, lumpe, žes breèel jen tak kvùli legraci?!“

A František Sáleský díval se tázavì z obrazu na Švejka. Z druhé

strany, z jiného obrazu, díval se na Švejka vyjevenì nìjaký

muèedník, který mìl právì v zadnici zuby od pily, jíž ho nìjací

neznámí øímští žoldnéøi pilovali. Na tváøi muèedníka pøitom nebylo

znát žádného utrpení a též žádné radosti a muèednické záøe. Tváøil

se jen vyjevenì, jako by chtìl øíct: Jakpak jsem vlastnì k tomuhle

pøišel, copak to, pánové, se mnou dìláte?

„Poslušnì hlásím, pane feldkurát,“ øekl rozvážnì Švejk, sázeje

všechno na jednu kartu, „že se zpovídám bohu všemohoucímu

i vám, dùstojný otèe, který jste na místì božím, že jsem breèel

opravdu jen kvùli legraci. Já jsem vidìl, že k vašemu kázání schází

jeden polepšenej høíšník, kterýho jste marnì hledal ve vašem kázání.

Tak jsem vám chtìl vopravdu udìlat radost, abyste si nemyslel, že

se nenajdou ještì spravedliví lidi, a sobì chtìl jsem udìlat legraci,

aby se mnì vodlehèilo.“

95

Polní kurát podíval se zkoumavì do prostodušné tváøe

Švejkovy. Sluneèní paprsek zahrál si na zasmušilém obraze

Františka Sáleského a teple ohøál vyjeveného muèedníka na stìnì

naproti.

„Vy se mnì zaèínáte líbit,“ øekl polní kurát, sedaje opìt na

stùl. „Ke kterému regimentu patøíte?“ Poèal škytat.

„Poslušnì hlásím, pane feldkurát, že patøím i nepatøím

k jednadevadesátýmu regimentu, že vùbec nevím, jak to vlastnì

se mnou je.“

„A proè zde vlastnì sedíte?“ otázal se polní kurát, nepøestávaje

škytat.

Z kaple nesly se sem zvuky harmonia, které zastupovalo

varhany. Hudebník, jeden uèitel zavøený pro dezerci, kvílel na

harmoniu v nejtesklivìjších církevních melodiích. Se škytáním

polního kuráta splývaly ty zvuky v novou dórickou stupnici.

„Poslušnì hlásím, pane feldkurát, že opravdu nevím, proè tu

sedím, a že si nestìžuji, že tu sedím. Já mám jenom smùlu. Já

myslím vždycky všechno dobøe a nakonec se mnì to vždycky

vobrátí k tomu horšímu, jako tamhletomu muèedníkovi na tom

obraze.“

Polní kurát podíval se na obraz, usmál se a øekl:

„Vy se mnì opravdu líbíte, na vás se musím pøeptat u pana

auditora a dál se s vámi bavit nebudu. Už abych mìl tu mši svatou

z krku! Kehrt euch! Abtreten!“

Když se Švejk vrátil do rodné skupiny podvlékaèek pod

kazatelnou, odpovìdìl na otázky, co mu chtìl v sakristii polní

kurát, velice suše a struènì: „Je vožralej.“

Nový výkon polního kuráta, mše svatá, byla sledována všemi

s velkou pozorností a netajenými sympatiemi. Jeden se dokonce

vsadil pod kazatelnou, že polnímu kurátovi vypadne monstrance

z ruky. Vsadil celou svou porci chleba proti dvìma fackám a vyhrál

to.

96

To, co v kapli plnilo duše všech pøi pohledu na obøady polního

kuráta, nebyl mysticismus vìøících èi zbožnost pravých katolíkù.

Byl to pocit takový jako v divadle, když neznáme obsah kusu, dìj

se zaplétá a my s dychtivostí èekáme, jak se to vyvine. Pohroužili

se v obraz, který jim poskytoval s velkou obìtavostí ten pan polní

kurát u oltáøe.

Oddali se v estetické požívání ornátu, který si polní kurát oblékl

naruby, a s vroucím porozumìním a roznícením pozorovali

všechno, co se dìje u oltáøe.

Zrzavý ministrant, dezertér z kostelnických kruhù, specialista

v drobných krádežích u 28. pluku, snažil se poctivì vybavovat

z pamìti celý postup, techniku i text mše svaté. On byl souèasnì

i ministrantem, i nápovìdou polnímu kurátovi, který s naprostou

lehkomyslností pøehazoval celé vìty a místo obyèejné mše dostal

se v mešní knize až na roráty, které zaèal zpívat ku všeobecné

spokojenosti obecenstva.

Nemìl ani hlasu, ani hudebního sluchu a pod klenbou kaple

ozvalo se takové kvièení a jeèení jako v praseèím chlívku.

„Ten je ale dneska vožralej,“ s plným uspokojením a radostí

øíkali pøed oltáøem, „ten ji má. Toho to zas chytlo! To se jistì

vožral nìkde u holek.“

A už asi potøetí ozýval se od oltáøe zpìv polního kuráta „Ite,

missa est!“ jako váleèný øev Indiánù, až se tøásla okna.

Potom polní kurát podíval se ještì jednou do kalichu, nezbyla-

li tam pøece ještì kapka vína, uèinil mrzutý posunìk a obrátil se

k posluchaèùm:

„Tak teï už, lumpové, mùžete jít domù, už je konec.. Pozoroval

jsem, že nejevíte tu pravou zbožnost, jakou máte mít, jste-li

v kostele pøed tváøí nejsvìtìjší svátosti oltáøní, vy ulièníci. Tváøí

v tváø nejvyššímu bohu nestydíte se smát nahlas, kašlat a chrchlat,

šoupat nohama, dokonce pøede mnou, který tu zastupuji Panenku

Marii, Krista Pána i boha otce, pitomci. Jestli se to pøíštì bude

97

opakovat, tak s vámi zatoèím, jak se sluší a patøí a abyste vìdìli,

že není jenom to jedno peklo, o kterém jsem vám pøedposlednì

kázal, ale že je i peklo na zemi, a jestli byste se i mohli spasit pøed

tím prvním, pøed tímhle se mnì nespasíte. Abtreten!“

Polní kurát, který tak krásnì v praxi vyložil zatracenì starou

vìc, vìznì navštìvovati, odešel do sakristie, pøevlékl se, dal si

nalít z demižónu do konvice mešní víno, vypil je a s pomocí

zrzavého ministranta vsedl na svého jezdeckého konì na dvoøe

pøivázaného, ale pak si vzpomnìl na Švejka, slezl a šel do kanceláøe

k auditorovi Bernisovi.

Vyšetøující auditor Bernis byl muž spoleènosti, pùvabný

taneèník a mravní zpustlík, který se zde strašnì nudil a psal

nìmecké verše do památníkù, aby mìl pohotovì vždy nìjakou

zásobu. Byl nejdùležitìjší složkou celého aparátu vojenského

soudu, ponìvadž mìl tak hrozné množství restù a spletených akt,

že uvádìl v respekt celý vojenský soud na Hradèanech. Ztrácel

obžalovací materiál a byl nucen vymýšlet si nový. Pøehazoval

jména, ztrácel nitì k žalobì a soukal nové, jak mu to napadlo.

Soudil dezertéry pro krádež a zlodìje pro dezerci. Pletl i politické

procesy, které pøitahoval ze vzduchu. Dìlal nejrozmanitìjší

hokuspokusy, aby usvìdèil obžalované ze zloèinù, o kterých se

tìm nikdy nezdálo. Vymýšlel si urážky velièenstva a vymyšlené

inkriminované výroky pøiøkl vždy nìkomu, jehož obžaloba èi udání

na nìho se ztratilo v tom nepøetržitém chaosu úøedních akt

a pøípisù.

„Servus,“ øekl polní kurát, podávaje mu ruku, „jak se daøí?“

„Nevalnì,“ odpovìdìl vyšetøující auditor Bernis, „pøeházeli

mnì materiál, a pak se v tom ani èert nemùže vyznat. Vèera jsem

poslal nahoru už zpracovaný materiál o jednom chlapovi pro

vzpouru, a vrátili mnì to nazpátek, že v tom pøípadì nejde

o vzpouru, ale o krádež konzervy. A ještì jsem na to dal jiné èíslo,

ale jak na to pøišli, to bùh suï.“ Auditor si odplivl.

98

„Chodíš ještì hrát karty?“ otázal se polní kurát.

„S kartami jsem to všechno prohrál; poslednì jsme hráli s tím

plešatým plukovníkem makao a hodil jsem mu to všechno do

chøtánu. Ale vím o jedné žábì. A co ty dìláš, svatý otèe?“

„Já potøebuji burše,“ øekl polní kurát, „mìl jsem poslednì

jednoho starého úèetního bez akademického vzdìlání, ale hovado

první tøídy. Poøád jen fòukal a modlil se, aby ho bùh chránil, tak

jsem ho poslal s maršbataliónem na frontu. Povídá se, že ten baák

úplnì rozsekali. Potom mnì poslali jednoho chlapíka, který nic

jiného nedìlal, než že sedìl v hospodì a pil na mùj úèet. To byl

ještì snesitelný èlovìk, ale potily se mu nohy. Tak jsem ho poslal

také s maršbataliónem. Dnes jsem našel pøi kázání jednoho chlapa,

který se mnì z legrace rozplakal. Takového èlovìka bych

potøeboval. Jmenuje se Švejk a sedí na šestnáctce. Rád bych vìdìl,

proè ho zavøeli a jestli by to nešlo nìjak udìlat, abych ho mohl

vzít odtud.“

Auditor hledal v zásuvkách akta týkající se Švejka, ale nemohl

jako vždy nièeho najít.

„Bude to mít hejtman Linhart,“ øekl po dlouhém hledání, „èertví

kam se u mne ta všechna akta ztrácejí. Patrnì jsem je poslal

k Linhartovi. Hned tam zatelefonuji - - - Haló, zde nadporuèík

auditor Bernis, pane hejtmane. Já bych prosil, nemáte-li tam spisy

týkající se jakéhosi Švejka... Že musí být Švejk u mne? To se

divím... Že jsem to od vás pøejímal? To se opravdu divím... Sedí

na šestnáctce... Já vím, pane hejtmane, že šestnáctku mám já. Ale

já myslil, že spisy o Švejkovi se tam nìkde u vás válejí... Že si

vyprošujete, abych tak s vámi mluvil? Že se u vás nic neválí? Haló,

haló...“

Auditor Bernis se posadil ke stolu a rozhoøèenì odsuzoval

nepoøádky ve vedení vyšetøování. Mezi ním a hejtmanem

Linhartem panovalo již dávno nepøátelství, v kterém byli velice

dùslední. Dostal-li se spis patøící Linhartovi do rukou Bernise,

99

založil ho Bernis, že se nikdo v tom nevyznal. Linhart dìlal totéž

se spisy patøícími Bernisovi. Ztráceli si navzájem pøílohy.

(Spisy o Švejkovi byly nalezeny v archívu vojenského soudu

teprve až po pøevratu s touto relací: „Hodlal odhodit pokryteckou

masku a vystoupit veøejnì proti osobì našeho panovníka a našemu

státu.“ Spisy byly zastrèeny do spisù týkajících se jakéhosi Josefa

Koudely. Na obálce byl køížek a pod ním „Vyøízeno“ a datum.)

„Tak se mnì Švejk ztratil,“ øekl auditor Bernis; „dám si ho

zavolat, a jestli se k nièemu nepøizná, tak ho pustím a dám ho

odvést k tobì a ty už si to vyjednᚠu regimentu.“

Po odchodu polního kuráta dal si auditor Bernis pøedvésti

Švejka a nechal ho stát u dveøí, ponìvadž právì dostal

telefonogram od policejního øeditelství, že vyžadovaný materiál

k obžalovacímu spisu èíslo 7267, týkající se pìšáka Maixnera, byl

pøijat v kanceláøi èíslo 1 za podpisem hejtmana Linharta. Mezi

tou dobou prohlížel si Švejk auditorovu kanceláø.

Že by èinila velice pøíznivý dojem, zejména fotografiemi na

stìnách, nedá se øíci. Byly to fotografie rùzných exekucí,

provedených armádou v Halièi i v Srbsku. Umìlecké fotografie

s vypálenými chalupami a se stromy, jichž vìtve se sklánìly pod

tíhou obìšených. Zejména pìkná byla fotografie ze Srbska

s povìšenou rodinou. Malý hoch, otec i matka. Dva vojáci

s bajonetem hlídají strom s popravenými a nìjaký dùstojník jako

vítìz stojí v popøedí a kouøí cigaretu. Na druhé stranì v pozadí

vidìt polní kuchyò v práci.

„Tak jak je to s vámi, Švejku?“ otázal se auditor Bernis, když

uložil telefonogram ad acta, „co jste provedl? Chtìl byste se pøiznat,

nebo èekat, až bude na vás sestavena žaloba? Takhle to dál nejde.

Nemyslete si, že jste pøed nìjakým soudem, kde vás vyšetøují pitomí

civilisti. U nás jsou vojenské soudy, k. u. k. Militärgericht. Jediným

vaším spasením od pøísného a spravedlivého trestu mùže být, že

se pøiznáte.“

100

Auditor Bernis mìl zvláštní metodu, když ztratil materiál proti

obžalovanému. Jak vidíte, nebylo v tom zcela nic zvláštního a také

se nesmíme divit, že výsledky takového vyšetøování a výslechu

rovnaly se v každém pøípadì nule.*

A tu auditor Bernis cítil se být vždy tak prozíravým, že nemaje

materiálu proti obvinìnému, neznaje, z èeho ho viní, proè tu sedí

na garnizónu, pozorováním chování a fyziognomie pøedvedeného

k výslechu kombinoval, proè asi toho èlovìka zavøeli na garnizón.

Jeho prozíravost a znalost lidí byla tak veliká, že jednoho

Cikána, který se dostal od svého pluku na garnizón pro krádež

nìkolika tuctù prádla (byl k ruce skladníkovi ve skladišti!), obvinil

z politických zloèinù, že prý nìkde v hospodì mluvil s vojáky

o zøízení samostatného národního státu ze zemí koruny èeské

a Slovenska se slovanským králem v èele.

„My máme dokumenty,“ øekl nešastnému Cikánovi, „vám

nezbývá než se pøiznat, v které hospodì jste to mluvil a od jakého

pluku byli ti vojáci, kteøí vás poslouchali, a kdy to bylo.“

Nešastný Cikán si vymyslil i datum, i hospodu, i od kterého

pluku byli jeho domnìlí posluchaèi, a když šel od výslechu, utekl

vùbec z garnizónu.

„Vy se nechcete pøiznat k nièemu,“ øekl auditor Bernis, když

Švejk hrobovì mlèel, „vy nechcete øíct, proè jste zde, proè vás

zavøeli? Mnì byste to alespoò mohl øíct, než vám to øeknu sám.

Upozoròuji vás ještì jednou, abyste se pøiznal. Je to pro vás lepší,

ponìvadž to usnadní vyšetøování a zmíròuje to trest. To je stejné

u nás jako u civilistù.“

„Poslušnì hlásím,“ ozval se dobrácký hlas Švejkùv, „že jsem

*

Tøicet procent lidí, kteøí sedìli na garnizónì, sedìlo tam pøes celou válku,

aniž by byli jednou u výslechu.

101

zde v garnizónu jako nalezenec.“

„Jak to myslíte?“

„Poslušnì hlásím, že to mohu vysvìtlit náramnì jednoduchým

zpùsobem. U nás v ulici je uhlíø a ten mìl úplnì nevinnýho

dvouletýho chlapeèka a ten jednou se dostal pìšky z Vinohrad až

do Libnì, kde ho strážník našel sedìt na chodníku. Tak toho

chlapeèka odved na komisaøství a zavøeli je tam, to dvouletý dítì.

Byl, jak vidíte, ten chlapeèek úplnì nevinnej, a pøece byl zavøenej.

A kdyby byl umìl mluvit a nìkdo se ho ptal, proè tam sedí, tak by

taky nevìdìl. A se mnou je nìco podobnýho. Já jsem taky

nalezenec.“

Bystrý pohled auditorùv pøelétl Švejkovu postavu i oblièej

a rozbil se o nì. Taková lhostejnost a nevinnost záøila z celé té

bytosti stojící pøed auditorem, že Bernis zaèal chodit rozèilenì po

kanceláøi, a kdyby byl neslíbil polnímu kurátovi, že mu pošle

Švejka, èertví jak by to se Švejkem bylo dopadlo.

Koneènì se však zastavil opìt u svého stolu.

„Poslyšte,“ øekl k Švejkovi, který se lhostejnì díval pøed sebe,

„jestli se ještì jednou s vámi setkám, tak na to budete pamatovat.

- Odveïte ho!“

Když Švejka odvádìli zpìt na šestnáctku, dal si auditor Bernis

zavolat štábního profousa Slavíka.

„Do dalšího rozhodnutí,“ øekl struènì, „posílá se Švejk

k dispozici pana polního kuráta Katze. Vyhotovit propouštìcí

papíry a odvést se dvìma muži Švejka k panu polnímu kurátovi.“

„Dát mu øetízky na cestu, pane nadporuèíku?“ Auditor uhodil

pìstí do stolu:

„Vy jste vùl. Øekl jsem vám pøeci jasnì vyhotovit propouštìcí

papíry.“

A všechno, co se nashromáždilo za den v duši auditorovì,

hejtman Linhart i Švejk, vylilo se jako dravá øeka na štábního

profousa a konèilo slovy:

102

„A nyní chápete, že jste korunovaný vùl?“

Má se sice tak øíkat jen králùm a císaøùm, ale ani prostý štábní

profous, hlava nekorunovaná, nebyl s tím spokojen. Odcházeje

od auditora, zkopal na chodbì trestance konkaøe, dìlajícího úklid

na chodbì.

Co se týká Švejka, umínil si štábní profous, že Švejk musí

alespoò jednu noc pøespat ještì na garnizónì, aby také ještì nìèeho

užil.

-----

Noc strávená na garnizónì patøí vždy k milým vzpomínkám.

Vedle šestnáctky byl ajnclík, ponurá díra - samovazba, odkud

i tu noc ozývalo se vytí nìjakého zavøeného vojáka, kterému

šikovatel Ftepa pro nìjaký disciplinární pøestupek z rozkazu

štábního profousa Slavíka lámal žebra.

Když vytí utichlo, bylo slyšet v šestnáctce praskání vší, které

se dostaly mezi prsty vìzòù pøi prohlídce.

Nad dveømi v otvoru ve zdi petrolejová lampa, opatøená

møížovaným chránítkem, vydávala matné svìtlo a èoudila. Zápach

petroleje mísil se s pøirozenými výpary lidských nemytých tìl a se

zápachem kyblíku, který po každém upotøebení rozhrnul svou

hladinu, aby vrhl novou vlnu zápachu do šestnáctky.

Špatná výživa èinila u všech obtížným proces trávení a vìtšina

trpìla na vìtry; které vypouštìli do noèního ticha, odpovídajíce si

tìmi signály navzájem za rùzných žertù.

Na chodbách bylo slyšet odmìøený krok hlídek, obèas otevøel

se otvor ve dveøích a kukátkem se díval bachaø.

Na støedním kavalci ozývalo se tiché vypravování:

„Než jsem chtìl utéct a než mne potom sem dali mezi vás, byl

jsem na èísle dvanáct. Tam jsou jako ti lehèí. Jednou vám tam

pøivedli jednoho èlovìka, odnìkud z venkova. Dostal ten milý

103

èlovìk ètrnáct dní, ponìvadž u sebe nechával pøespávat vojáky.

Napøed se myslilo, že je to spiknutí, ale pak se vysvìtlilo, že to

dìlal za peníze. Mìl být mezi tìma nejlehèíma zavøenej, ale

ponìvadž tam bylo plno, tak se dostal mezi nás. A co si ale všechno

s sebou nepøines z domova a co mu ještì neposlali, ponìvadž mìl

nìjak dovoleno, že mùže se stravovat sám a sobì pøilepšit. I kouøit

mìl dovoleno. Mìl dvì šunky, takový obrovský pecny chleba,

vejce, máslo, cigarety, tabák, nu zkrátka na co si èlovìk pomyslí,

to mìl s sebou ve dvou baochách. A chlap si myslel, že to musí

sežrat sám. Zaèali jsme na nìm loudit, když se nedovtípil, že se

musí s námi dìlit, jako se dìlili ti druzí, když nìco dostali, ale on

chlap lakomá, že prý ne, že bude ètrnáct dní zavøenej a že by si

zkazil žaludek tou kapustou a shnilýma bramborama, co nám dávají

na mináž. Prej nám dá celou svou minហi komisárek, vo to prý

nestojí, a prej si to dìlíme mezi sebou anebo po poøadì se støídáme.

Øeknu vám, že to byl takovej fajnovej èlovìk, že si nechtìl ani na

ten kyblík sedat a èekal až na druhej den na procházce, že to udìlá

na dvoøe na latrínì. Byl takovej rozmazlenej, že si dokonce pøines

s sebou klozetovej papír. Øekli jsme mu, že se mu vykašlem na tu

jeho porci, a trpìli jsme den, druhej, tøetí. Chlap žral šunku, mazal

si máslo na chleba, loupal si vajíèka, zkrátka žil. Kouøil cigarety

a ani šluka nechtìl nikomu dát. My prej nesmíme kouøit, a kdyby

to vidìl bachaø, že nám dává šluka, že prej by ho zavøeli. Jak

øíkám, my jsme trpìli tøi ‘dny. Na ètvrtý den v noci jsme to udìlali.

Chlap se ráno probudí, a to jsem vám zapomnìl øíct, že se vždycky

ráno, v poledne i veèer, než se zaèal cpát, modlil, dlouho modlil.

Tak se pomodlí a hledá svoje baochy pod pryènou. Jó, baochy

tam byly, ale vysušený, scvrklý jako sušená švestka. Zaèal køièet,

že je vokradenej, že mu tam nechali jen klozetovej papír. Pak zas

myslel asi pìt minut, že si dìláme legraci, že jsme to nìkam

poschovávali. Povídá ještì tak vesele: ,Já vím, vy jste šizuòkové,

já vím, že mnì to vrátíte, ale povedlo se vám to.’ Byl tam mezi

104

náma jeden Libeòák a ten povídá: ,Vìdí co, pøikryjou se dekou

a poèítají do deseti. A pak se podívají do tìch svejch baochù.’

Pøikryl se jako poslušnej chlapec a poèítá: ,Jedna, dvì, tøi...’ A ten

Libeòák povídá znova: ,To nesmìjí tak rychle, to musejí hodnì

pomalu.’ A tak von pod tou dekou poèítá pomalu, v pøestávkách:

,Jedna - dvì - tøi...’ Když pøepoèítal deset, vylez z kavalce a prohlíd

si svoje baochy. ,Ježíšmarjá, lidièky,’ zaèal køièet, ,vždy jsou

prázdný, jako byly døív!’ A pøitom ten jeho blbej oblièej, mohli

jsme všichni puknout od smíchu. Ale ten Libeòák povídá: ,Zkusejí

to ještì jednou.’ A vìøíte, že byl takovej blbej z toho ze všeho, že

to ještì jednou zkusil, a když vidìl, že zas tam nic nemá než ten

klozetovej papír, zaèal mlátit do dveøí a køièet: ,Vokradli mne,

vokradli mne, pomóc, votevøte, prokristapána, votevøte.’ Tak tam

hned pøilítli, zavolali štábního profousa a šikovatele Øepu. My

všichni jeden jako druhý øíkáme, že se zbláznil, že vèera i dlouho

do noci žral a že to všechno sežral. A von jen plakal a poøád øíkal:

,Vždy nìkde musejí bejt drobeèky. Tak hledali drobeèky a nenašli,

ponìvádž tak chytrý jsme byli taky. Co jsme sami nemohli sežrat,

poslali jsme poštou na šòùøe do druhýho poschodí. Nemohli nám

nic dokázat, aèkoliv ten blbec poøád ved svou: ,Dy ty drobeèky

nìkde musejí bejt.’ Celej den vám nic nežral a dával pozor, jestli

nìkdo nìco nejí nebo nekouøí. Druhej den se k obìdu ještì také

netknul mináže, ale veèer mu šly ty shnilé brambory a kapusta

k duhu, jenomže se už nemodlil jako døív, než se dával do šunky

a do vajíèek. Potom tam jeden od nás dostal zvenèí òákým

zpùsobem dramky, a to zaèal s náma ponejprv mluvit, abychom

prý mu dali šluka. Nedali jsme mu nic.“

„Já jsem mìl strach, že jste mu toho šluka dali,“ poznamenal

Švejk, „to byste zkazil celý vypravování. Takový šlechetnosti jsou

jenom v románech, ale na garnizónì za takovejch okolností by to

byla blbost „

„A deku jste mu nedali?“ ozval se èísi hlas. „Na to jsme

105

zapomnìli.“

Nastala tichá debata, mìl-li dostat ke všemu deku èi ne. Vìtšina

byla pro.

Vypravování pomalu zatichalo. Usínali, škrábajíce se pod paždí,

na prsou a na bøiše, kde se v prádle vši nejvíce drží. Usínali, dávajíce

si zavšivené deky pøes hlavu, aby je nerušilo svìtlo petrolejové

lampy...

Ráno v osm hodin vyzvali Švejka, aby šel do kanceláøe.

„Po levej stranì u dveøí kanceláøe je plivátko, tam házejí

špaèky,“ pouèoval Švejka jeden. „Potom v prvním poschodí jdeš

také kolem jednoho. Metou chodby až v devìt, tak tam nìco bude.“

Ale Švejk zklamal jejich nadìje. Nevrátil se více do šestnáctky.

Devatenáct podvlékaèek kombinovalo a hádalo všelijaké vìci.

Nìjaký pihovatý voják od zemìbrany, který mìl nejvìtší

fantazii, rozhlásil, že Švejk støelil po svém hejtmanovi a že dnes

ho odvedli na motolské cvièištì na popravu.

106

*10. kapitola

Švejk vojenským sluhou u polního kuráta

1

Znovu poèíná jeho odysea pod èestným prùvodem dvou vojákù

s bajonety, kteøí ho mìli dopravit k polnímu kurátovi.

Jeho prùvodèí byli mužové, kteøí se doplòovali navzájem. Jestli

jeden z nich byl èahoun, druhý byl malý, tlustý. Èahoun kulhal na

pravou nohu, malý voják na levou. Oba sloužili v týlu, ponìvadž

byli kdysi do války úplnì zproštìni vojenské služby.

Šli vážnì vedle chodníku a dívali se obèas úkosem na Švejka,

který kráèel uprostøed a salutoval kdekomu. Jeho civilní šaty

ztratily se ve skladišti garnizónu i s jeho vojenskou èepicí, s kterou

šel na vojnu. Nežli ho propustili, dali mu starý vojenský mundúr,

který patøil nìjakému bøicháèi a o hlavu vìtšímu, než byl Švejk.

Do kalhot, které mìl na sobì, byli by se vešli ještì tøi Švejkové.

Nekoneèné faldy od noh až pøes prsa, kam až sahaly kalhoty,

mimovolnì zpùsobovaly obdiv divákù. Ohromná blùza se záplatami

na loktech, zamaštìná a špinavá, klátila se na Švejkovi jako kabát

na hastrošovi. Kalhoty visely na nìm jako kostým na klaunovi

z cirku. Vojenská èepice, kterou mu též na garnizónì vymìnili,

šla mu pøes uši.

Na úsmìvy divákù odpovídal Švejk mìkkým úsmìvem, teplem

a nìhou svých dobráckých oèí.

A tak šli do Karlína, do bytu polního kuráta.

První promluvil na Švejka malý tlustý. Byli právì na Malé

Stranì dole pod podloubím.

„Odkud jseš?“ otázal se malý tlustý.

„Z Prahy.“

„A neuteèeš nám?“

107

Do rozmluvy vmísil se èahoun. Je to prazvláštní zjev, že jestli

malí, tlustí bývají povìtšinì dobromyslnými optimisty, èahouni,

vytáhlí bývají naopak skeptiky.

A proto èahoun øekl k malému: „Kdyby moh, tak by utek.“

„A proè by utíkal,“ ozval se malý tlouštík, „je tak jako tak na

svobodì, venku z garnizónu. Tady to nesu v paketu.“

„A co tam je v tom paketu k polnímu kurátovi?“ otázal se

Èahoun.

„To já nevím.“

„Tak vidíš, nevíš a mluvíš.“

Šli pøes Karlùv most za naprostého mlèení. V Karlovì ulici

promluvil opìt malý tlustý na Švejka:

„Nevíš, proè tì vedeme k polnímu kurátovi?“

„Ke zpovìdi,“ øekl ledabyle Švejk, „zítra mne budou vìšet. To

se vždycky tak dìlá a øíká se tomu duchovní outìcha.“

„A proè tì budou jako tento...,“ otázal se opatrnì èahoun,

zatímco tlustý soustrastnì se podíval na Švejka.

Oba byli øemeslníci z venkova, otcové rodin.

„Já nevím,“ odpovìdìl Švejk, usmívaje se dobrácky, „já o nièem

nevím. Patrnì to bude osud.“

„Asi se narodil na nešastné planetì,“ znalecky a se soucitem

poznamenal malinký, „u nás v Jasenné u Josefova ještì za pruský

války povìsili také tak jednoho. Pøišli pro nìho, nic mu neøekli

a v Josefovì ho povìsili.“

„Já myslím,“ øekl skeptický èahoun, „že pro nic a za nic èlovìka

nevìší, že musí být k tomu vždycky nìjaká pøíèina, aby se to mohlo

odùvodnit.“

„Když není válka,“ poznamenal Švejk, „tak se to odùvodòuje,

ale ve válce se na jednoho èlovìka nebere zøetel. Má padnout na

frontì, nebo bejt povìšenej doma. Pìšky jako za vozem.“

„Poslouchej, nejsi ty nìjakej politickej?“ otázal se èahoun.

V pøízvuku jeho otázky bylo znát, že zaèíná být Švejkovi naklonìn.

108

„Politickej jsem až moc,“ usmál se Švejk.

„Nejsi národní socialista?“

Nyní poèal být malý tlustý opatrným. Vmísil se do toho. „Co

je nám do toho,“ øekl, „je všude plno lidí a pozorujou nás. Aspoò

kdybychom nìkde v prùjezdì mohli sundat bodla, aby to tak

nevypadalo. Neuteèeš nám? My bychom mìli z toho nepøíjemnosti.

Nemám pravdu, Toníku?“ obrátil se k èahounovi, který potichu

øekl:

„Bodla bychom mohli sundat. Je to pøece nᚠèlovìk.“

Pøestal být skeptikem a duši jeho naplnila soustrast k Švejkovi.

Hledali tedy vhodný prùjezd, kde sòali bodáky, a tlustý dovolil

Švejkovi, aby kráèel vedle nìho.

„Kouøil bys, viï,“ øekl, „jestlipak...“ Chtìl øíct: „Jestlipak ti

dají také zakouøit, než tì povìsí,“ ale nedokonèil vìtu, vycituje,

že by to byla beztaktnost.

Zakouøili si všichni a prùvodèí Švejkovi poèali sdìlovat jemu

o svých rodinách na Královéhradecku, o ženách, dìtech, o kousku

políèka, o jedné krávì.

„Já mám žízeò,“ øekl Švejk.

Èahoun s malým podívali se na sebe.

„Nìkam na jednu bychom také šli,“ øekl malý, vyciuje

èahounùv souhlas, „ale nìkam, kde by to nebylo nápadný.“

„Pojïme na Kuklík,“ vybízel Švejk, „kvéry si dáte do kuchynì,

hostinský Serabona je sokol, toho se nemusíte bát. - Hrajou tam

na housle a na harmoniku,“ pokraèoval Švejk, „a chodìjí tam

poulièní holky a rùzná jiná dobrá spoleènost, která nesmí do

Reprezenáku.“

Èahoun s malým podívali se ještì jednou na sebe a pak øekl

èahoun: „Tak tam pùjdem, do Karlína je ještì daleko.“

Po cestì jim Švejk vypravoval rùzné anekdoty a v dobré náladì

vstoupili na Kuklík a udìlali to tak, jak Švejk radil. Ruènice

uschovali v kuchyni a šli do lokálu, kde housle a harmonika

109

naplòovaly místnost zvuky oblíbené písnì „Na Pankráci, tam na

tom vršíèku, stojí pìkné stromoøadí...“

Nìjaká sleèna, která sedìla na klínì vyžilému mladíkovi

s hladce uèesanou pìšinkou, zpívala chraplavým hlasem: „Mìl jsem

holku namluvenou, jinej mnì za ní chodí.“

U jednoho stolu spal opilý sardinkáø, chvílemi se probouzel,

uhodil pìstí do stolu, zabreptal: „Nejde to,“ a zas spal dál. Za

kuleèníkem pod zrcadlem sedìly jiné tøi sleèny a pokøikovaly na

nìjakého konduktéra od dráhy: „Mladej pane, dají nám vermut.“

U hudby hádali se dva, že nìjakou Maøku vèera lízla patrola. Jeden

to vidìl na vlastní oèi a druhý tvrdil, že šla s nìjakým vojákem se

vyspat k Valšùm do hotelu.

U samých dveøí sedìl voják s nìkolika civilisty a vykládal jim

110

o svém zranìní v Srbsku. Mìl obvázanou ruku, plné kapsy cigaret,

které od nich dostal. Øíkal, že už nemùže pít, a jeden z té

spoleènosti, plešatý dìdek, neustále ho vybízel: „Jen pijte, vojáèku,

kdoví jestli se ještì sejdem. Mám vám dát nìco zahrát? Máte rád

,Osiøelo dítì’?“

To byla totiž píseò plešatého dìdka a opravdu již za chvíli

housle i harmonika zakvílely, pøièemž dìdkovi vstoupily slzy do

oèí a on zpíval tøaslavým hlasem: „Když už rozum bralo, na mámu

se ptalo, na mámu se ptalo...“

Od druhého stolu ozvalo se: „Nechaj si to. Jdou se vycpat.

Povìsej si to na høebík. Odprejsknou s tím sirotkem.“

A jako poslední trumf poèal nepøátelský stùl zpívat: „Louèení,

ach louèení, mé srdéèko je celý zhroucený, zhroucený...“

„Franto,“ volali na ranìného vojáka, když pøezpívali, zahlušivše

,Osiøelé dítì’, „nech už je bejt a pojï si k nám sednout. Vykašli se

už na nì a pošli sem cigarety! Budeš je bavit, nádivy.“

Švejk se svými prùvodèími dívali se se zájmem na to všechno.

Švejk vžil se ve vzpomínky, když tu èasto sedával do vojny.

Jak sem chodil policejní komisaø Drašner na policejní prohlídku

a prostitutky jak se ho bály a skládaly na nìho písnièky s obsahem

opaèným. Jak právì jednou zpívaly chórem:

Za pana Drašnera

stala se tu mela,

Maøena byla vožralá

a Drašnera se nebála.

Vtom pøišel Drašner se svým prùvodem, strašný a neúprosný.

Bylo to, jako když støelí do koroptví. Civilní strážníci seøadili to

všechno do houfu. I on, Švejk, byl tenkrát v tom houfu, ponìvadž

pøi své smùle øekl komisaøi Drašnerovi, když ho vyzval, aby se

legitimoval: „Mají na to povolení od policejního øeditelství?“

Švejk vzpomínal též na jednoho básníka, který tu sedával pod

zrcadlem a v tom všeobecném ruchu Kuklíku, zpìvu a pod zvuky

111

harmoniky psával básnièky a proèítal je prostitutkám.

Naproti tomu u Švejkových prùvodèí nebylo žádných

podobných reminiscencí. Bylo to pro nì nìco zcela nového.

Zaèínalo se jim to líbit. První z nich, který našel zde úplného

uspokojení, byl malý tlustý, nebo tací lidé, kromì svého

optimismu, mají velký sklon být epikurejci. Èahoun chvíli sám

s sebou zápasil. A jako ztratil již svùj skepticismus, ztrácel pomalu

i svou odmìøenost a zbytek rozvahy.

„Já si zatancuji,“ øekl po pátém pivì, když vidìl, jak tancují

páry šlapáka.

Malý oddal se úplnì požitkáøství. Vedle nìho sedìla jedna

sleèna, mluvila oplzle, a oèi mu jen hrály.

Švejk pil. Èahoun pøetancoval a vrátil se se svou taneènicí ke

stolu. Potom zpívali, tanèili, neustále pili, poplácávali své

spoleènice. A v atmosféøe prodejné lásky, nikotinu a alkoholu

kroužilo nenápadnì staré heslo „Po nás a pøijde potopa!“

Odpùldne k nim pøisedl nìjaký voják a nabízel se, že jim udìlá

za pìtku flegmónu a otravu krve. Má s sebou injekèní støíkaèku

a støíkne jim do nohy nebo do ruky petrolej. Budou s tím ležet

nejmíò dva mìsíce, a jestli budou krmit ránu slinami, tak tøebas

pùl roku, a musí je pustit úplnì z vojny.

Èahoun, který úplnì již ztratil všechnu duševní rovnováhu,

dal si na záchodì od vojáka støíknout petrolej pod kùži do nohy.*

Když se schylovalo již k veèeru, navrhl Švejk, aby nastoupili

cestu k polnímu kurátovi. Malý tlouštík, který už zaèal breptat,

svádìl Švejka, aby ještì poèkal. Èahoun byl také toho mínìní, že

*

Je to prostøedek dosti osvìdèený dostat se do nemocnice. Ale zápach petroleje,

který zùstane i v otoku, prozrazuje. Benzín je lepší, ponìvadž døíve vyprchá.

Pozdìji si vstøikovali éter s benzínem a ještì pozdìji došli k jinému

zdokonalení.

112

polní kurát mùže èekat. Švejkovi se však pøestalo již na Kuklíku

líbit, a proto jim pohrozil, že pùjde sám.

Tak šli, ale musel jim slíbit, že se všichni ještì nìkde zastaví.

Stavili se za Florencí v malé kavárnièce, kde tlustý prodal své

støíbrné hodinky, aby se mohli ještì dále veselit.

Odtamtud už je Švejk vedl pod paždí. Dalo mu to strašnì

mnoho práce. Neustále jim nohy podklesávaly a chtìli stále ještì

jít nìkam. Malý a tlustý byl by málem ztratil paket k polnímu

kurátovi, tak byl Švejk nucen nésti paket sám.

Švejk je neustále musel upozoròovat, když šel naproti dùstojník

nebo nìjaká šarže. Po nadlidském úsilí a namáhání podaøilo se

Švejkovi pøivléct je k domu v Královské tøídì, kde bydlel polní

kurát.

Sám jim nastrèil bajonety na ruènice a pøinutil je dloubnutím

113

pod žebra, aby ho vedli oni, a ne on je.

V prvém poschodí, kde byla navštívenka na dveøích bytu „Otto

Katz, Feldkurat“, pøišel jim otevøít nìjaký voják. Z pokoje ozývaly

se hlasy a cinkot lahví a sklenic.

„Wir - melden - gehorsam - Herr - Feldkurat,“ øekl namáhavì

èahoun, salutuje vojákovi, „ein - Paket - und ein Mann gebracht.“

„Lezte dál,“ øekl voják, „kdepak jste se tak zøídili? Pan feldkurát

je taky...“

Voják si odplivl. Voják odešel s paketem. Lekali v pøedsíni

dlouho, až se otevøely dveøe a jimi nevešel, ale vletìl do pøedsínì

polní kurát. Byl jen ve vestì, v ruce držel doutník.

„Tak už jste tady,“ øekl k Švejkovi; „a to vás pøivedli. É - nemáte

sirky?“

„Poslušnì hlásím, pane feldkurát, že nemám.“

„É - a proè nemáte sirky? Každý voják má mít sirky, aby si

mohl zapálit. Voják, který nemá sirky, je . . . Co je?“

„Je, poslušnì hlásím, bez sirek,“ odpovìdìl Švejk.

„Velice dobøe, je bez sirek a nemùže nikomu pøipálit. Tak to

by bylo jedno a teï to druhé. Nesmrdìjí vám nohy, Švejku?“

„Poslušnì hlásím, že nesmrdìjí.“

„Tak to by bylo to druhé. A teï to tøetí. Pijete koøalku?“

„Poslušnì hlásím, že koøalku nepiju, jenom rum.“

„Dobøe, podívejte se tady na toho vojáka. Toho jsem si vypùjèil

na dnešek od obrlajtnanta Feldhubra, je to jeho pucflek. A ten nic

nepije, je ab-ab-abstinent, a proto pùjde s marškou. Po-ponìvadž

takového èlovìka nemohu potøebovat. To není pucflek, to je kráva.

Ta pije taky jenom vodu a buèí jako vùl. - Ty jsi abstinent,“ obrátil

se na vojáka, „že se ne-nestydíš, pitomèe. Zasloužíš pár facek.“

Polní kurát obrátil svou pozornost na ty, kteøí Švejka pøivedli

a kteøí ve snaze rovnì stát klátili sebou, marnì se opírajíce o své

ruènice.

„Vy jste se o-opili,“ øekl polní kurát, „opili jste se ve službì

114

a za to vás dám za-zavøít. Švejku, vy jim vezmete ruènice

a odvedete je do kuchynì a budete je hlídat, dokud nepøijde patrola,

aby je odvedla. Já hned zatelefonu-nu-nu-ju do kasáren.“

A tak slova Napoleonova „Na vojnì se mìní situace každým

okamžikem“ došla i zde svého úplného potvrzení.

Ráno ho ti dva vedli pod bajonety a báli se, aby jim neutekl,

pak je sám pøived, a nakonec je musel hlídat sám.

Zprvu si dobøe neuvìdomili toho obratu, až když sedìli

v kuchyni a u dveøí vidìli stát Švejka s ruènicí a bajonetem.

„Já bych nìco pil,“ povzdechl malý optimista, kdežto èahoun

dostal opìt záchvat skepticismu a øekl, že je to všechno mizerná

zrada. Jal se hlasitì obviòovat Švejka, že je pøivedl do toho

postavení, a vyèetl mu, že prý jim sliboval, že bude zítra obìšenej,

a teï že je vidìt, že to je legrace i s tou zpovìdí, i s tím obìšením.

Švejk mlèel a pøecházel u dveøí.

„Volové jsme byli,“ køièel èahoun.

Nakonec vyslechnuv všechna obvinìní prohlásil Švejk:

„Nyní alespoò vidíte, že vojna není žádný med. Já konám svou

povinnost. Já jsem se stejnì do toho dostal tak jako vy, ale v obecnej

øeèi se øíká, že se na mne štìstìna usmála.“

„Já bych nìco pil,“ opakoval zoufale optimista.

Èahoun vstal a šel ke dveøím vrávoraným krokem. „Pus nás

domù,“ øekl Švejkovi, „kolego, neblbni.“

„Jdi vode mì,“ odpovìdìl Švejk, „já vás musím hlídat. Teï se

neznáme.“

Ve dveøích objevil se polní kurát: „Já, já se nijak nemohu do

tìch kasáren dozvonit, tak jdìte domù a pa-pamatujte si, že ve

službì se chlastat ne-nesmí. Marš!“

Ku cti pana polního kuráta budiž øeèeno, že do kasáren

netelefonoval, ponìvadž nemìl doma telefonu a mluvil do stojanu

na žárovku.

115

2

Již tøetí den byl Švejk sluhou polního kuráta Otto Katze a za

tu dobu vidìl ho jen jednou. Tøetího dne pøišel vojenský sluha od

nadporuèíka Helmicha, aby si Švejk pøišel pro polního kuráta.

Po cestì sdìlil Švejkovi, že polní kurát pohádal se

s nadporuèíkem, rozbil pianino, že je opilý namol a nechce jít domù.

Nadporuèík Helmich že je také opilý, vyhodil polního kuráta

na chodbu a ten že sedí u dveøí na zemi a døímá.

Když pøibyl Švejk na místo, zatøásl polním kurátem, a když

ten zabruèel a otevøel oèi, Švejk zasalutoval a øekl: „Poslušnì

hlásím, pane feldkurát, že jsem zde.“

„A co zde - chcete?“

„Poslušnì hlásím, že mám pro vás pøijít, pane feldkurát.“

„Vy tedy máte pro mne pøijít - a kam pùjdem?“

„Do vašeho bytu, pane feldkurát“

„A proè mám jít do svého bytu - copak nejsem ve svém bytì?“

„Poslušnì hlásím, pane feldkurát, že jste na chodbì v cizím

domì.“

„A - jak - jsem - se sem dostal?“

„Poslušnì hlásím, že jste byl na návštìvì.“

„Na - ná-návštìvì jsem ne-nebyl. - To - se vy mý-mýlíte.“

Švejk zdvihl polního kuráta a pøistavil ho ke zdi. Polní kurát

se mu kácel ze strany na stranu, navaloval se na nìho, pøièemž

øíkal: „Já vám upadnu. - Upadnu,“ opakoval ještì jednou usmívaje

se pitomì.

Koneènì podaøilo se Švejkovi pøimáèknout polního kuráta ke

zdi, který v nové pozici poèal opìt døímat.

Švejk ho probudil. „Co si pøejete?“ øekl polní kurát, dìlaje

marný pokus svézt se po zdi a posadit se na zem. „Co jste zaè?“

„Poslušnì hlásím,“ odpovìdìl Švejk, pøidržuje polního kuráta

opìt ke stìnì, „že jsem vᚠpucflek, pane feldkurát“

116

„Já žádného pucfleka nemám,“ øekl namáhavé polní kurát,

dìlaje nový pokus skácet se na Švejka, „já nejsem žádný feldkurát.

- Já jsem prase,“ dodal s upøímností pijáka, „noste mne, pane, já

vás neznám.“

Malý zápas skonèil naprostým vítìzstvím Švejkovým. Švejk

využil svého vítìzství tím, že polního kuráta stáhl ze schodù do

prùjezdu, kde polní kurát kladl odpor, aby nebyl vytažen na ulici.

„Já vás, pane, neznám,“ tvrdil neustále pøi zápase Švejkovi do

oèí. „Znáte vy Ottu Katze? To jsem já. - Já byl u arcibiskupa,“

hulákal, drže se vrat v prùjezdu. „Vatikán se o mne zajímá,

rozumíte?“

Švejk shodil „Poslušnì hlásím“ a mluvil s polním kurátem èistì

dùvìrným tónem.

„Pus se, povídám,“ øekl, „nebo té seknu pøes tu pazouru.

Jdeme domù, a basta. Žádné øeèi.“

117

Polní kurát pustil se vrat a navalil se na Švejka: „Pojïme tedy

nìkam, ale k Šuhùm nepùjdu, tam jsem dlužen.“

Švejk vytlaèil ho i vynesl z prùjezdu a tahal se s ním po

chodníku smìrem k domovu.

„Copak je to za pána?“ otázal se nìkdo z divákù na ulici.

„To je mùj bratr,“ odpovìdìl Švejk, „dostal dovolenou, tak

mne pøijel navštívit a z radosti se opil, ponìvadž myslel, že jsem

mrtvej.“

Polní kurát, který zaslechl poslední slova, pobruèuje si nìjaký

motiv z operety, kterou by nikdo nepoznal, vztyèil se k divákùm:

„Kdo je z vás mrtvej, a se pøihlásí u korpskomanda bìhem tøí

118

dnù, aby mohla být jeho mrtvola vykropena.“

A upadl v mlèení, snaže se upadnout nosem na chodník, když

ho Švejk pod paždím táhl domù.

Maje hlavu kupøedu a nohy vzadu, kterými pletl jako koèka

s pøeraženým høbetem, polní kurát pobruèoval si: „Dominus

vobiscum - et cum spiritu tuo. Dominus vobiscum.“

U stanovištì drožkáøù Švejk posadil polního kuráta ke zdi a šel

vyjednávat s drožkáøi o pøevoz.

Jeden z drožkáøù prohlásil, že toho pána velice dobøe zná, že

ho vezl jen jednou a víckrát že ho nepoveze.

„Poblil mnì to všechno,“ vyjádøil se pøímo, „a nezaplatil ani za

jízdu. Vozil jsem ho pøes dvì hodiny, než našel, kde bydlí. Teprve

za týden, když jsem byl u nìho asi tøikrát, dal mnì na to všechno

pìt korun.“

Po dlouhém vyjednávání odhodlal se jeden z drožkáøù, že je

poveze.

Švejk vrátil se k polnímu kurátovi, který spal. Tvrdý èerný

klobouk (nebo on chodil obyèejnì v civilu) mu nìkdo zatím sòal

s hlavy a odnesl.

Švejk ho vzbudil a za pomoci drožkáøe dopravil do drožky.

V drožce polní kurát upadl v úplnou otupìlost a považoval Švejka

za plukovníka Justa od 75. pìšího pluku a nìkolikrát za sebou

opakoval: „Nehnìvej se, kamaráde, že ti tykám. Jsem prase.“

Jednu chvíli se zdálo, že drkotáním drožky o dlažbu pøichází

k rozumu. To se posadil rovnì a zaèal zpívat nìjaký úryvek

z neznámé písnì. Mùže být též, že to byla jeho fantazie:

Vzpomínám na zlaté èasy,

když mne houpal na klínì,

bydleli jsme toho èasu

u Domažlic v Merklínì.

Po chvíli však upadl opìt do úplné otupìlosti, a obraceje se

k Švejkovi, otázal se, pøihmuøuje jedno oko: „Jak se vám dnes

119

daøí, milostivá? Pojedete nìkam na letní byt?“ øekl po krátké

pøestávce, a vida všechno dvojatì, otázal se: „Vy raète mít už

dospìlého syna?“ Pøitom ukazoval prstem na Švejka.

„Sedneš!“ zakøièel na nìho Švejk, když polní kurát chtìl vylézt

na sedadlo, „nemysli si, že tì nenauèím poøádku.“

Polní kurát ztichl a díval se malýma praseèíma oèima ven

z drožky, naprosto nechápaje, co se to vlastnì s ním dìje.

Ztratil úplnì všechny pojmy, a obraceje se na Švejka, øekl

tesklivì: „Paní, dejte mnì první tøídu.“ Uèinil pokus spustiti si

kalhoty.

„Hned se zapneš, svinì!“ rozkøikl se Švejk, „už té znají všichni

drožkáøi, poblil jsi se už jednou, a ještì teï tohle. Nemysli si, že

zùstaneš zas nìco dlužen jako poslednì.“

Polní kurát melancholicky opøel hlavu do dlaní a poèal zpívat:

„Mne už nemá žádnej rád...“ Pøerušil však okamžitì svùj zpìv

a poznamenal: „Entschuldigen Sie, lieber Kamerad, Sie sind ein

Trottel, ich kann singen, was ich will.“

Chtìl patrnì zahvízdat nìjakou melodii, ale místo toho øinulo

se mu z pyskù takové mohutné prrr, až drožka stanula.

Když potom na výzvu Švejkovu pokraèovali dál v cestì, polní

kurát poèal si zapalovat špièku na cigarety.

„Nehoøí to,“ øekl zoufale, když vyškrtal krabièku zápalek, „vy

mnì do toho foukáte.“

Ztratil však opìt okamžitì nit k pokraèování a dal se do smíchu.

„To je legrace, my jsme sami v elektrice, že ano, pane kolego.“

Poèal se šacovat.

„Já jsem ztratil lístek!“ køièel, „zastavte, ten lístek se musí najít!“

Máchl rukou rezignovanì: „A jedou...“

Potom breptal: „V nejèastìjších pøípadech... Ano, v poøádku...

Ve všech pøípadech... Vy jste na omylu... Druhé poschodí?... To je

výmluva... Nejde o mne, ale o vás, milostivá paní... Platit... Mám

èernou kávu...“

120

Poèal se v polosnìní hádat s nìjakým domnìlým nepøítelem,

který mu upírá právo sedìt v restauraci u okna. Potom poèal

považovat drožku za vlak, a nahýbaje se ven, køièel do ulice èesky

a nìmecky: „Nymburk, pøestupovat!“

Švejk ho pøitáhl k sobì a polní kurát zapomnìl na vlak a poèal

napodobit rùzné zvíøecí hlasy. Nejdéle se zdržel u kohouta a jeho

kikeriki vítìznì znìlo z drožky.

Byl vùbec nìjakou chvíli velmi èilý, neposedný a pokoušel se

vypadnout z drožky, spílaje lidem, které drožka míjela, ulièníkù.

Potom vyhodil z drožky kapesník a køièel, aby zastavili, že ztratil

zavazadla. Potom zaèal vypravovat: „V Budìjovicích byl jeden

tambor. - Oženil se. - Za rok umøel.“ Dal se do smíchu: „Není to

dobrá anekdota?“

Po celou tu dobu Švejk zacházel s polním kurátem

s bezohlednou pøísností.

Pøi rùzných pokusech polního kuráta o nìjaký žertíèek, jako

vypadnout z drožky, ulomit sedátko, Švejk dával mu jednu pod

žebra za druhou, což pøijímal polní kurát s neobyèejnou tupostí.

Jen jednou uèinil pokus se vzbouøit a vyskoèit z drožky,

prohlásiv, že dál již nepojede, že ví, že místo do Budìjovic jedou

do Podmoklí. Bìhem minuty likvidoval Švejk jeho vzpouru úplnì

a pøinutil ho vrátit se do první polohy na sedadlo, dávaje pozor,

aby mu neusnul. Nejjemnìjší, co pøitom pronesl, bylo: „Nespi, ty

chcípáku.“

Polní kurát dostal najednou záchvat melancholie a poèal slzet,

vyptávaje se Švejka, jestli mìl matku.

„Já jsem, lidièky, na tom svìtì sám,“ køièel z drožky, „ujmìte

se mne!“

„Nedìlej mnì ostudu,“ napomínal ho Švejk, „pøestaò, a to

každý øekne, že jsi se namazal.“

„Já nic nepil, kamaráde,“ odpovídal polní kurát, „já jsem úplnì

støízlivý.“

121

Najednou však vstal, zasalutoval: „Ich melde gehorsam, Herr

Oberst, ich bin besoffen. - Jsem èunì,“ opakoval desetkrát po sobì

se zoufalou, upøímnou beznadìjností.

A obraceje se na Švejka, prosil a žadonil vytrvale: „Vyhoïte

mne z automobilu. Proè mne vezete s sebou?“

Posadil se a bruèel: „Okolo mìsíce kola se dìlají. - Vìøíte,

pane hejtmane, v nesmrtelnost duše? Mùže se kùò dostat do nebe?“

Poèal se hlasitì smát, ale za chvíli zesmutnìl a apaticky se

díval na Švejka, pronášeje: „Dovolte, pane, já vás již nìkde vidìl.

Nebyl jste ve Vídni? Pamatuji se na vás ze semináøe.“

Chvíli se bavil tím, že poèal deklamovat latinské verše: „Aurea

prima sata est aetas, quae vindice nullo - Dál to nejde,“ øekl,

„vyhoïte mne ven. Proè mne nechcete vyhodit? Já si nic neudìlám.

- Já chci upadnout na nos,“ prohlásil rozhodným hlasem.

„Pane,“ pokraèoval opìt prosebným hlasem, „drahý pøíteli,

dejte mnì pohlavek.“

„Jeden nebo nìkolik?“ otázal se Švejk.

„Dva.“

„Zde jsou...“

Polní kurát poèítal nahlas pohlavky, které dostával, pøièemž

se blaženì tváøil.

„Dìlá to moc dobøe,“ øekl, „je to kvùli žaludku, vytravuje to.

Dejte mnì ještì pøes hubu! - Srdeèný dík,“ zvolal, když mu Švejk

rychle vyhovìl, „jsem úplnì spokojen. Roztrhnìte mnì vestu,

prosím vás!“

Projevoval nejrozmanitìjší pøání. Pøál si, aby mu Švejk vyvrtnut

nohu, aby ho chvílí škrtil, aby mu ostøíhal nehty, vytáhl pøední

zuby.

Projevoval muèednické touhy, žádaje, aby mu utrhl hlavu

a hodil v pytli do Vltavy.

„Mnì by hvìzdièky kolem hlavy slušely,“ mluvil s nadšením,

„potøeboval bych jich deset.“

122

Potom poèal mluvit o dostihách a rychle pøešel na balet, pøi

kterém se též dlouho nezdržel.

„Tancujete èardáš,“ tázal se Švejka, „znáte medvìdí tanec?

Takhle...“

Chtìl poskoèit a upadl na Švejka, který ho poèal boxovat

a potom uložil na sedadlo.

„Já nìco chci,“ køièel polní kurát, „ale já nevím co. Nevíte, co

chci?“ Svìsil hlavu v naprosté rezignaci.

„Co je mnì do toho, co chci,“ øekl vážnì, „a vám, pane, také

do toho nic není. Já vás neznám. Jak se opovažujete mne fixírovat?

Umíte šermovat?“

Stal se na minutu výbojnìjším a udìlal pokus srazit Švejka ze

sedadla.

Potom, když ho Švejk klidnil, dávaje mu bez ostychu znát

svou fyzickou pøevahu, polní kurát se otázal: „Máme dnes pondìlí

nebo pátek?“

Byl také zvìdav, není-li prosinec nebo èerven, a projevil velkou

schopnost klást nejrùznìjší otázky: „Jste ženat? Jíte rád

gorgonzolu? Mìli jste doma štìnice? Máte se dobøe? Mìl vᚠpes

psinku?“

Stal se sdílným. Vypravoval, že je dlužen za jezdecké boty,

bièík a sedlo, že mìl pøed lety kapavku a že ji léèil hypermanganem.

„Na nic jiného nebylo èasu ani pomyšlení.“ Øekl škytaje, „mùže

být, že se vám to zdá dosti trpkým. Ale øeknìte, eah, eah, co mám

dìlat, eah? Už mnì to musíte odpustit. - Autoterm,“ pokraèoval,

zapomínaje, o èem mluvil pøed chvílí, „nazývají se nádoby, které

udržují nápoje a pokrmy v pùvodní teplotì. Co soudíte, pane

kolego, o tom, která hra je spravedlivìjší: ferbl nebo jedenadvacet?

Opravdu, už jsem tì nìkde vidìl,“ zvolal, pokoušeje se obejmout

Švejka a políbit uslintanými rty, „my jsme spolu chodili do školy.

- Ty dobráku jeden,“ øíkal nìžnì, hladì si svou nohu, „jak jsi vyrostl

od té doby, co jsem té nevidìl. Ta radost, že tì vidím, vyrovná

123

všechna utrpení.“

Dostal básnickou náladu a poèal mluviti o návratu do

sluneèního svitu šastných tváøí a vøelých srdcí.

Potom si klekl a poèal se modlit Zdrávas Maria, smìje se pøitom

na celé kolo.

Když zastavili pøed jeho bytem, bylo velice tìžké dostat ho

z drožky.

„Nejsme ještì na místì,“ køièel, „pomozte mnì. Unášejí mne.

Já si pøeju jeti dál.“ Byl v pravém slova smyslu vytažen z drožky

jako vaøený plž z ulity. Jeden okamžik se zdálo, že ho pøetrhnou,

ponìvadž se zapletl nohama za sedadlo.

Smál se však pøitom hlasité, že je napálil. „Vy mne pøetrhnete,

pánové.“

Pak byl vleèen prùjezdem pøes schody k svému bytu a v bytì

hozen jako žok na pohovku. Prohlásil, že nebude platit za ten

automobil, který si neobjednal, a trvalo to pøes ètvrt hodiny, nežli

mu vysvìtlili, že to byla drožka.

Ani pak s tím nesouhlasil, namítaje, že jezdí jedinì ve fiakru.

„Vy mne chcete napálit,“ prohlašoval polní kurát, mrkaje na

Švejka i na drožkáøe významnì, „my jsme šli pìšky.“

A náhle v návalu velkomyslnosti hodil tobolku drožkáøi:

„Vezmi si všechno, ich kann bezahlen. Mnì na krejcaru nezáleží.“

Správnì mìl øíci, že mu nezáleží na šestatøiceti krejcaøích,

ponìvadž víc v tobolce nebylo. Naštìstí drožkáø ho podrobil

dùkladné prohlídce, mluvì pøitom o fackách.

„Tak mì tedy uhoï,“ odpovídal polní kurát, „myslíš, že bych

ji neunes? Pìt jich snesu od tebe.“

Ve vestì polního kuráta našel drožkáø pìtku. Odešel, proklínaje

svùj osud i polního kuráta, že ho zdržel a že mu zkazil ryta.

Polní kurát pomalu usínal, ponìvadž stále budoval nìjaké plány.

Chtìl podniknout všechno možné, hrát na klavír, jít do taneèních

hodin a smažit si rybièky.

124

Potom sliboval Švejkovi svou sestru, kterou nemìl. Také si

pøál, aby ho odnesli na postel, a nakonec usnul prohlásiv, že si

pøeje, aby v nìm byl uznán èlovìk, stejnì cenná jednotka

s prasetem.

3

Když ráno vstoupil Švejk do pokoje k polnímu kurátovi, našel

ho ležet na pohovce usilovnì pøemýšlejícího, jak se to mohlo stát,

že ho nìkdo polil tak zvláštním zpùsobem, že se pøilepil kalhotami

ke kožené pohovce.

„Poslušnì hlásím, pane feldkurát,“ øekl Švejk, „že jste se

v noci...“

Nìkolika slovy vysvìtlil mu, jak se hroznì mýlí, že je polit.

Polní kurát, který mìl hlavu neobyèejnì tìžkou, byl ve stísnìné

náladì.

„Nemohu si vzpomenout,“ øekl, „jak jsem se dostal z postele

na pohovku.“

„Tam jste vùbec nebyl, hned jak jsme pøijeli, tak jsme vás uložili

na pohovku, dál už to nešlo.“

„A co jsem vyvádìl? Vyvádìl jsem vùbec nìco? Nebyl jsem

snad opilý?“

„Pod obraz,“ odpovìdìl Švejk, „ouplnì, pane feldkurát, pøišlo

na vás malinký delirium. Doufám, že vám pomùže, když se

pøevléknete a umyjete.“

„Mnì je, jako by mne nìkdo zmlátil,“ stìžoval si polní kurát,

„potom mám žízeò. Nepral jsem se vèera?“

„Nebylo to tak nejhorší, pane feldkurát. Žízeò je následkem

vèerejší žíznì. Z toho se èlovìk nedostane tak brzy. Znal jsem

jednoho truhláøe, ten se ponejprv opil na Silvestra roku 1910

a prvního ledna ráno mìl takovou žízeò a bylo mu tak špatnì, že

si koupil herynka a pil znovu, a to tak dìlá dennì už po ètyry roky

125

a nikdo mu nepomùže, ponìvadž si vždycky v sobotu koupí

herynky na celej tejden. Je to takovej kolotoè, jako øíkal jeden

starej šikovatel u 91. pluku.“

Polní kurát byl stižen dokonalou koèkou a naprostou depresí.

V tom okamžiku, kdo by ho slyšel, musil by být pøesvìdèen, že

chodí na pøednášky dr. Alexandra Batìka „Vypovìzme válku na

život a na smrt démonu alkoholu, jenž nám vraždí muže nejlepší“

a že ète jeho „Sto jisker etických“.

Trochu, pravda, to pozmìnil. „Kdyby,“ øekl, „èlovìk pil nìjaké

ušlechtilé nápoje, jako arak, marašino, koòak, ale to jsem vèera

pil borovièku. Divím se, že ji mohu tak chlastat. Chu to má

odpornou. Kdyby to byla aspoò griotka. Lidé si vymyslí rùzné

svinstvo a pijí ho jako vodu. Taková borovièka není ani chutná,

nemá ani barvu, pálí v krku. A kdyby byla alespoò pravá, destilát

z jalovce, jakou jsem jednou pil na Moravì. Ale tahle borovièka

byla z nìjakého døevìného líhu a olejù. Podívejte se, jak krkám. -

Koøalka je jed,“ rozhodl se, „musí být pùvodní originál, pravá,

a nikoliv vyrábìná ve fabrice na studené cestì od židu. To je jako

s rumem. Dobrý rum je vzácností. - Kdyby zde byla pravá

oøechovka,“ povzdechl, „ta by mnì spravila žaludek. Taková

oøechovka, jako má pan hejtman Šnábl v Brusce.“

Poèal se šacovat a prohlížet tobolku.

„Mám všeho všudy šestatøicet krejcarù. Což abych prodal

pohovku,“ uvažoval, „co myslíte? Koupí nìkdo pohovku?

Domácímu øeknu, že jsem ji pùjèil nebo že nám ji nìkdo ukradl.

Ne, pohovku si nechám. Pošlu vás k panu hejtmanovi Šnáblovi,

aby mi pùjèil sto korun. Vyhrál pøedevèírem v kartách. Jestli tam

nepochodíte, tak pùjdete do Vršovic, do kasáren k nadporuèíkovi

Mahlerovi. Nezdaøí-1i se to tam, pùjdete na Hradèany k hejtmanovi

Fišerovi. Tomu øeknete, že musím platit futrហpro konì, kterou

jsem propil. A jestli ani tam se vám to nepodaøí, zastavíme klavír,

a se dìje co dìje. Já vám napíši povšechnì pár øádek. Nedejte se

126

odbýt. Øeknete, že potøebuji, že jsem úplnì bez penìz. Vymyslete

si, co chcete, ale nevracejte se s holýma rukama, nebo vás pošlu

na frontu. Zeptejte se u hejtmana Šnábla, kde kupuje tu oøechovku,

a kupte dvì láhve.“

Švejk vyplnil skvìle svou úlohu. Jeho prostosrdeènost a poctivá

tváø zjednala mu plné dùvìry, že co mluví, je pravdou.

Švejk uznal za vhodné i pøed hejtmanem Šnáblem, hejtmanem

Fišerem i nadporuèíkem Mahlerem mluvit ne o tom, že polní kurát

musí platit futrហpro konì, ale podepøít jeho prosbu prohlášením,

že polní kurát musí platit alimenty. Dostal všude peníze.

Když ukazoval tøi sta korun, vrátiv se èestnì z výpravy, byl

polní kurát, který se zatím umyl a pøevlékl, velmi pøekvapen.

„Já to vzal najednou,“ øekl Švejk, „abychom se nemuseli zejtra

nebo pozejtøí starat znova o peníze. Šlo to dost hladce, ale pøed

hejtmanem Šnáblem jsem musel kleknout na kolena. Je to nìjaká

potvora. Ale když jsem mu øek, že máme platit alimenty...“

„Alimenty?“ zdìšenì opakoval polní kurát.

„No, alimenty, pane feldkurát, odbytné holkám. Vy jste øíkal,

abych si nìco vymyslil, a já nemoh na nic jiného pøijít. U nás jeden

švec platil najednou pìti holkám alimenty a byl z toho celej zoufalej

a taky si na to vypùjèoval a každej mu rád vìøil, že je v hrozným

postavení. Ptali se mì, co je to za holku, a já jsem øek, že je moc

hezká, že jí není ještì patnáct let. Tak chtìli její adresu.“

„To jste to pìknì proved, Švejku,“ povzdechl polní kurát

a poèal chodit po pokoji.

„To zas je pìkná ostuda,“ øíkal, chytaje se za hlavu, „mì bolí

tolik hlava.“

„Já jim dal adresu na jednu starou hluchou paní u nás v ulici,“

vysvìtloval Švejk. „Já to chtìl dùkladnì provést, ponìvadž rozkaz

je rozkaz, Nedal jsem se odbýt - a nìco jsem si musel vymyslit.

Potom èekají v pøedsíni na ten klavír. Já je pøived, aby nám ho

odvezli do zastavárny, pane feldkurát. To nebude špatný, když

127

ten klavír bude pryè. Bude zde víc místa a budeme mít víc penìz

pohromadì. A máme na nìjaký den pokoj. A jestli se bude pan

domácí ptát, co s tím klavírem chceme dìlat, øeknu, že se v nìm

pøetrhaly dráty a že jsme ho poslali do továrny ku správce.

Domovnici už jsem to øekl, aby jí to nebylo nápadné, když budou

ten klavír vynášet a nakládat. Také už mám kupce na pohovku. Je

to mùj známý obchodník se starým nábytkem a pøijde sem

odpùldne. Dneska se kožená pohovka dobøe platí.“

„Víc jste nic neproved, Švejku?“ otázal se polní kurát, drže si

stále hlavu v dlaních a tváøe se zoufale.

„Pøines jsem, Poslušnì hlásím, pane feldkurát, místo dvou lahví

oøechovky, jakou kupuje pan hejtman Šnábl, lahví pìt, aby byla

u nás nìjaká zásoba, abychom mìli co pít. Mohou si jít pro ten

klavír, a to nám zavøou zastavárnu?“

Polní kurát máchl beznadìjnì rukou a za chvíli nakládali již

128

klavír na vozík.

Když se vrátil Švejk ze zastavárny, našel polního kuráta sedìt

pøed otevøenou láhví oøechovky a nadávajícího; že pøi obìdì dostal

nepropeèený øízek.

Polní kurát byl opìt v tom. Prohlašoval k Švejkovi, že od zítøka

povede nový život. Pít alkohol že je sprostý materialismus a že je

tøeba žít duševním životem. Mluvil filosoficky asi pùl hodiny. Když

otevøel tøetí láhev, pøišel obchodník se starým nábytkem a polní

kurát mu prodal za pakatel pohovku a vybídl ho, aby s ním

pobesedoval, a byl velice nespokojen, když obchodník se omluvil,

že jde kupovat ještì noèní stolek.

„Škoda, že žádný nemám,“ øekl vyèítavé polní kurát, „èlovìk

na všechno nepomyslí.“

Po odchodu obchodníka se starým nábytkem polní kurát dal

se do pøátelské zábavy se Švejkem, s kterým vypil další láhev.

Èást jeho rozhovoru byla vyplnìna osobním pomìrem polního

kuráta k ženám a ke kartám.

Sedìli dlouho. I veèer zastihl Švejka a polního kuráta

v pøátelské rozmluvì.

V noci se však pomìr zmìnil. Polní kurát vrátil se do vèerejšího

stavu, popletl si Švejka s nìkým jiným a øíkal mu: „Nikoliv,

neodcházejte, pamatujete se na toho zrzavého kadeta od trénu?“

Tato idyla trvala až do té doby, kdy Švejk øekl polnímu kurátovi:

„Už toho mám dost, teï polezeš do postele a budeš chrnìt,

rozumíš!“

„Lezu, miláèku, lezu - jakpak bych nelez,“ breptal polní kurát,

„pamatuješ se, že jsme spolu chodili do kvinty a že jsem ti dìlal

úlohy z øeètiny? Vy máte vilu na Zbraslavi. A mùžete jezdit

parníkem po Vltavì. Víte, co je to Vltava?“

Švejk ho pøinutil, aby si zul boty a vysvlékl se. Polní kurát

uposlechl s protestem k neznámým osobám.

„Vidíte, pánové,“ mluvil ke skøíni a ku fíkusu, „jak se mnou

129

nakládají moji pøíbuzní. - Neznám svých pøíbuzných,“ rozhodl se

náhle, ukládaje se do postele. „Kdyby se nebe i zemì spikly proti

mnì, neznám jich...“

A pokojem ozvalo se chrápání polního kuráta.

4

V tyto dny spadá též návštìva Švejkova v bytì u jeho staré

posluhovaèky paní Müllerové. V bytì našel Švejk sestøenici paní

Müllerové, která mu s pláèem sdìlila, že paní Müllerová byla

zatèena týž veèer, když odvážela Švejka na vojnu. Starou paní

soudili vojenskými soudy a odvezli, ponìvadž jí nic nemohli

dokázat, do koncentraèního tábora do Steinhofu. Pøišel již od ní

lístek.

Švejk vzal tu domácí relikvii a èetl:

Milá Aninko! Máme se zde velice dobøe, všichni jsme zdrávi.

Sousedka vedle na posteli má skvrnitý xxx a také jsou zde èerné

xxx. Jinak je vše v poøádku. Jídla máme dost a sbíráme

bramborové xxx na polívku. Slyšela jsem, že je pan Švejk už xxx,

tak nìjak vypátrej, kde leží, abychom po válce mohli mu dát ten

hrob obložit. Zapomnìla jsem ti øíct, že na pùdì v pravém rohu je

v bednièce jeden malej pejsek ratlíèek, štìòátko. Ale to už je kolik

nedìl, co nedostal nic žrát od tý doby, kdy si pro mne pøišli pro

xxx. Tak myslím, že je už pozdì, a že už je ten pejsek taky na

pravdì xxx.

A pøes celý lístek rùžové razítko:

Zensuriert. K. k. Konzentrationslager Steinhof.

„A doopravdy byl už ten pejsek mrtvej,“ zavzlykala sestøenice

paní Müllerové, „a také ani byste svùj byt nepoznal. Mám tam

130

švadleny na bytì. A oni si z toho udìlaly dámskej salónek. Všude

jsou módy po stìnách a kytièky ve voknech.“

Sestøenice paní Müllerové nebyla k upokojení. Za stálého

vzlykání a naøíkání projevila nakonec obavu, že Švejk utekl z vojny

a chce ještì i ji zkazit a pøivést do neštìstí. Nakonec s ním mluvila

jako se zvrhlým dobrodruhem.

„To je náramnì žertovné,“ øekl Švejk, „to se mnì bájeènì líbí.

Tak aby vìdìli, paní Kejøová, mají ouplnou pravdu, že jsem se

dostal ven. Ale to jsem musel zabít patnáct vachmistrù a feldvéblù.

Ale neøíkají to nikomu...“

A Švejk odešel ze svého domova, který ho nepøijal, prohlásiv:

„Paní Kejøová, v prádelnì mám nìjaké límeèky a náprsenky,

tak mnì to vyzdvihnou, abych až se vrátím z vojny, mìl se do

èeho v tom civilu voblíknout. Taky dají pozor, aby se mnì nedali

v almaøe do šatù moli. A ty sleèinky, co spìjí v mý posteli, že dám

pozdravovat.“

131

Pak se šel Švejk podívat ke Kalichu. Když ho paní Palivcová

uvidìla, prohlásila, že mu nenaleje, že asi utekl.

„Mùj muž,“ poèala rozmazávat starou historii, „byl takovej

vopatrnej, a je tam, sedí chudák zavøenej pro nic a za nic.

A takovýhle lidi chodìjí svìtem, uteèou z vojny. Už vás tady zas

minulej tejden hledali. - My jsme vopatrnìjší než vy,“ konèila svou

rozmluvu, „a jsme v neštìstí. Každej nemá to štìstí jako vy.“

Pøi té rozmluvì byl jeden starší pán, zámeèník ze Smíchova,

který šel k Švejkovi a øekl k nìmu: „Prosím vás, pane, poèkejte

na mne venku, já s vámi musím mluvit.“

Na ulici se domluvil se Švejkem, kterého též považoval dle

odporuèení hostinské Palivcové za dezentéra. Sdìlil mu, že má

syna, který také utekl z vojny a je u babièky v Jasenné u Josefova.

Nedbaje toho, že Švejk ho ubezpeèoval, že není dezentérem,

vtiskl mu do ruky desítku.

„To je první pomoc,“ øekl, tahaje ho s sebou do vinárny na

rohu, „já vám rozumím, mne se nemusíte bát.“

Švejk vrátil se pozdì v noci domù k polnímu kurátovi, který

ještì nebyl doma.

Pøišel až k ránu, probudil Švejka a øekl: „Zítra pojedeme sloužit

polní mši. Vaøte èernou kávu s rumem. Anebo ještì lepší, vaøte

grog.“

132

*14. kapitola

Švejk vojenským sluhou u nadporuèíka Lukáše

1

Štìstí Švejkovo nemìlo dlouhého trvání. Nelítostný osud

pøerval pøátelský pomìr mezi ním a polním kurátem. Jestli polní

karát až do té události byl osobou sympatickou, to, co nyní provedl,

je s to strhnout z nìho sympatickou tváønost.

Polní karát prodal Švejka nadporuèíkovi Lukášovi, èili lépe

øeèeno, prohrál ho v kartách. Tak døív prodávali na Rusi nevolníky.

Pøišlo to tak znenadání. Byla pìkná spoleènost u nadporuèíka

Lukáše a hrálo se jednadvacet.

Polní kurát prohrál všechno a nakonec øekl: „Kolik mnì pùjèíte

na mého vojenského sluhu? Ohromný pitomec a zajímavá figura,

nìco non plus ultra. Ještì nikdy nemìli jste takového vojenského

sluhu.“

„Pùjèím ti sto korun,“ nabídl nadporuèík Lukáš, „jestli pozítøí

je nedostanu, pošleš mnì tu raritu. Mùj pucflek je protivný èlovìk.

Stále vzdychá, píše domù psaní, a pøitom krade, na co pøijde. Už

jsem ho bil, ale to není nic platné. Pohlavkuji ho na potkání, ale

nepomáhá to. Vyrazil jsem mu pár pøedních zubù, ale chlapa

nenapravil.“

„Tedy platí,“ øekl lehkomyslnì polní karát, „buï pozítøí sto

korun, nebo Švejka.“

Prohrál i tìch sto korun a šel smutnì domù. Vìdìl urèitì a také

nijak o tom nepochyboval, že do pozítøí nesežene tìch sto korun

a že vlastnì Švejka mizernì a bídnì prodal.

„Mohl jsem si øíct o dvì stì korun,“ mrzel se, ale pøestupuje

na elektrické tramvaji na tra, která ho za chvíli mìla odvézt domù,

dostával záchvat výèitek a sentimentality.

133

„Není to ode mne hezké,“ pomyslil si, když zvonil u dveøí svého

bytu, „jak se podívám do jeho pitomých, dobráckých oèí?“

„Milý Švejku,“ øekl, když byl doma, „dnes se stalo nìco

neobyèejného. Mìl jsem takovou smùlu v kartách. Hopal jsem to

všechno a mìl jsem pod rukou eso, pak pøišla desítka, a bankéø

mìl pod rukou kluka a dotáh to taky na jednadvacet. Líznul jsem

si nìkolikrát na eso nebo na desítku a vždy jsem mìl stejnì

s bankéøem. Projel jsem všechny peníze.“

Odmlèel se. „A nakonec jsem prohrál vás. Vypùjèil jsem si na

vás sto korun, a jestli do pozítøí je nevrátím, už budete patøit ne

mnì, ale nadporuèíkovi Lukášovi. Mnì je to opravdu líto...“

„Sto korun ještì mám,“ øekl Švejk, „mohu vám pùjèit.“

„Dejte je sem,“ ožil polní karát, „hned je zanesu Lukášovi.

Nerad bych, opravdu, se s vámi louèil.“

Lukᚠbyl velice pøekvapen, když uvidìl opìt polního kuráta.

„Jdu ti zaplatit dluh,“ øekl polní karát, rozhlížeje se vítìzoslavnì,

„dejte mnì také kartu.“

„Hop,“ ozval se polní karát, když byla øada na nìm. „Jenom

o oko,“ hlásil, „pøetáh jsem.“

„Tak tedy hop,“ øekl pøi druhém chodu, „hop bund.“

„Dvacet brát,“ hlásil bankéø.

„Já mám celých devatenáct,“ tiše pronesl polní kurát, dávaje

do banku posledních ètyøicet korun ze stovky, kterou mu pùjèil

Švejk, aby se vykoupil z nového nevolnictví.

Vraceje se domù, pøišel polní kurát k pøesvìdèení, že je konec,

že Švejka nemùže nic zachránit, že jest to pøedurèeno, aby sloužil

u nadporuèíka Lukáše.

A když mu Švejk otevøel, øekl k nìmu: „Všechno je marné,

Švejku. Proti osudu se neubrání nikdo. Prohrál jsem vás i tìch

vašich sto korun. Dìlal jsem vše, co bylo v mé moci, ale osud je

silnìjší mne. Hodil vás do spárù nadporuèíka Lukáše a pøijde doba,

že se musíme rozlouèit.“

134

„A bylo v banku hodnì?“ otázal se Švejk klidnì, „nebo jste

málokdy dìlal forhonta? Když nepadá karta, je to velmi špatné,

ale nìkdy je to mizérie, když to jde až pøíliš dobøe. Na Zderaze žil

nìjakej klempíø Vejvoda a ten hrával vždy mariᚠv jedné hospodì

za Stoletou kavárnou. Jednou taky, èert mu to napískal, povídá:

,A což abychom si hodili jedníka o pìtníèek.’ Hráli tedy

pìtníèkovýho jedníka a on držel bank. Všichni se ztropili a tak to

rostlo do desítky. Starej Vejvoda chtìl popøát taky druhýmu nìco

a poøád øíkal: ,Malá, špatná domù.’ To si nedovedete pøedstavit,

jakou mìl smùlu. Malá špatná ne a ne pøijít, bank rost, a už tam

byla stovka. Z hráèù nikdo tolik nemìl, aby to mohl hopnout,

a Vejvoda už byl celej upocenej. Nebylo nic jinýho slyšet než jeho:

,Malá, špatná domù.’ Pøisazovali po pìtce a spadali tam vždycky.

Jeden kominický mistr se dopálil, šel si domù pro peníze, když

tam bylo už pøes pùldruhý stovky, a hopnut to. Vejvoda chtìl se

135

toho zbavit, a jak potom povídal, chtìl táhnout tøebas až do tøiceti,

jen aby to nevyhrál, a místo toho dostal dvì esa. Dìlal, že nic

nemá, a schválnì povídá: ,Šestnáct brát.’ A ten kominickej mistr

mìl všeho všudy patnáct. Není to smùla? Starej Vejvoda byl celej

bledej a nešastnej, kolem už nadávali a šuškali si, že dìlá volty,

že už jednou byl bit pro falešnou hru, aèkoliv byl to nejpoctivìjší

hráè, a sypali tam korunku za korunkou. Už tam bylo pìt set korun.

Hostinský to nevydržel. Mìl právì pøichystaný peníze do pivovaru,

tak je vzal, pøised si, strèil napøed do toho po dvou stovkách, pak

zahmouøil oèi, otoèil židli pro štìstí a øek, že to všechno, co je

v banku, hopá. ,Hrajeme,’ povídá, ,s votevøenýma kartama.’ Starej

Vejvoda byl by já nevím co dal za to, aby teï prohrál. Všichni se

divili, když otoèil a ukázala se sedma, a on si ji nechal. Hostinský

se smál pod fousy, ponìvadž mìl jednadvacet. Pøišla druhá sedma

starýmu Vejvodovi, a on si ji taky nechal. ,Teï pøijde eso nebo

desítka,’ øekl hostinský jízlivì, ,vsadím krk, pane Vejvodo, že

budete trop.’ Bylo ohromný ticho, Vejvoda otoèí, a vona se objeví

tøetí sedmièka. Hostinskej zbledl jako køída, byly to jeho poslední

peníze, vodešel do kuchynì a za chvilku pøibìhne kluk, kterej se

u nìho uèil, abychom šli pana hostinskýho uøíznout, že prej visí

na klice u okna. Tak jsme ho odøízli, vzkøísili a hrálo se dál. Už

nikdo nemìl žádný peníze, všechno to bylo v banku pøed Vejvodou,

kterej jen øíkal: ,Malá, špatná domù’ a za živýho boha chtìl bejt

trop, ale ponìvadž musel votáèet svoje karty a vyložit na stùl,

nemoh dìlat žádnej podvod a schválnì pøetáhnout. Všichni byli

už nad jeho štìstím blbí a udìlali si to tak, že když už nemají peníze,

že tam budou dávat svoje úpisy. Trvalo to kolik hodin a pøed starým

Vejvodou rostly tisíce a tisíce. Kominickej mistr byl už do banku

dlužen pøes pùldruhého miliónu, uhlíø ze Zderazu asi milión,

domovník ze Stoletý kavárny 800 000 korun, jeden medik pøes

dva milióny. Jenom v pince bylo pøes tøi sta tisíc na samých útržkách

papíru. Starej Vejvoda zkoušel to všelijak. Chodil poøád na záchod

136

a vždycky to dal jinýmu, aby to vzal za nìho, a když se vrátil,

hlásili mu, že bral, že mu pøišlo jednadvacet. Poslali pro nový

karty, a zas to nebylo nic platný. Když se Vejvoda zastavil na

patnácti, tak mìl ten druhej ètrnáct. Všichni se dívali vztekle na

starýho Vejvodu a nejvíc láteøil jeden dlaždiè, kerej do toho všeho

všudy dal na hotovosti vosum korun. Ten votevøenì prohlásil, že

takovej èlovìk, jako je Vejvoda, by nemìl chodit po svìtì a mìl

by se zkopat, vyhodit a utopit jako štìnì. To si nedovedete

pøedstavit to zoufalství starýho Vejvody. Koneènì pøišel na nápad.

,Já jdu na záchod,’ povídá kominíkovi, ,vezmìte to za mne, pane

mistøe: A jen tak bez klobouku vybìh na ulici a pøímo do Myslíkovy

ulice pro strážníky. Našel patrolu a oznámil jí, že v tej a tej hospodì

hrajou hazardní hru. Strážníci ho vyzvali, aby šel napøed, že pøijdou

137

hned za ním. Vrátil se tedy a hlásili mu, že zatím medik prohrál

pøes dva milióny a domovník pøes tøi. Do pinky že dali úpis na pìt

set tisíc korun. Za chvíli vrazili tam strážníci, dlaždiè vykøik: ,Spas

se, kdo mùžeš,’ ale nebylo to nic platný. Zabavili bank, vedli

všechny na policii. Uhlíø ze Zderazu se zprotivil, tak ho pøivezli

v košatince. V banku bylo v dlužních úpisech pøes pùl miliardy

a na hotových penìzích patnáct set. ,Tohle jsem ještì nežral,’ øekl

policejní inspektor, když vidìl takový závratný sumy, ,tohle je horší

než Monte Carlo.’ Zùstali tam všichni až na starýho Vejvodu do

rána. Vejvodu jako udavaèe pustili a slíbili, že dostane zákonnou

jednu tøetinu odmìny ze zabaveného banku, asi pøes sto šedesát

miliónù, von se ale do rána z toho zbláznil a ráno chodil po Praze

vobjednávat si nedobytný pokladny na tucty. Tomu se øíká štìstí

v kartách.“

Potom šel Švejk vaøit grog a dopadlo to tak, že polní kurát,

když v noci podaøilo se Švejkovi dopravit ho s námahou na postel,

zaslzel a zaštkal:

„Prodal jsem tì, kamaráde; hanebnì prodal. Proklínej mne,

bij, držím. Hodil jsem tì napospas. Nemohu se ti podívat do oèí.

Drásej mne, kousej, niè. Nezasloužím nic lepšího. Víš, co jsem?“

A polní kurát, zaboøuje uplakanou tváø do polštáøe, øekl tiše,

jemným, mìkkým hlasem: „Jsem bezcharakterní padouch,“ a usnul,

jako když ho hodí do vody.

Druhý den polní kurát, vyhýbaje se Švejkovu pohledu, odešel

èasnì ráno a vrátil se až v noci s nìjakým tlustým infanteristou.

„Ukažte mu, Švejku,“ øekl, vyhýbaje se opìt Švejkovu pohledu,

„kde co leží, aby byl orientován, a pouète ho, jak se vaøí grog.

Ráno se hlaste u nadporuèíka Lukáše.“

Švejk s novým mužem strávili pøíjemnì noc vaøením grogu.

K ránu stál tlustý infanterista sotva na nohou a pobruèoval si jen

podivnou smìs z rùzných národních písní, které se mu spletly

dohromady: „Okolo Chodova teèe vodièka, šenkuje tam má milá

138

piveèko èervený. Horo, horo, vysoká jsi, šly panenky silnicí, na

Bílé hoøe sedláèek oøe.“

„Vo tebe nemám strach,“ øekl Švejk, „s takovým nadáním se

u feldkuráta udržíš.“

Tak se stalo, že to dopoledne uvidìl nadporuèík Lukᚠponejprv

poctivou a upøímnou tváø dobrého vojáka Švejka, který mu hlásil:

„Poslušnì hlásím, pane obrlajtnant, že jsem ten Švejk prohranej

panem feldkurátem v kartách.“

2

Instituce dùstojnických sluhù je prastarého pùvodu. Zdá se,

že již Alexandr Macedonský mìl svého pucfleka. Jisto však je, že

v dobì feudalismu vystupovali v té úloze žoldnéøi rytíøù. Èím byl

Sandro Panza Dona Quijota? Divím se, že historie vojenských

sluhù nebyla doposud nikým sepsána. Našli bychom tam, že vévoda

z Almavíru snìdl svého vojenského sluhu pøi obležení Toleda

z hladu bez soli, o èemž vévoda sám píše ve svých pamìtech,

vypravuje, že jeho sluha mìl maso jemné, køehké, vláèné, chutí se

podobající nìèemu mezi kuøecím a oslím.

Ve staré švábské knize o umìní vojenském nalézáme též pokyny

pro vojenské sluhy. Pucflek staré doby mìl býti zbožný, ctnostný,

pravdomluvný, skromný, stateèný, odvážný, poctivý, pracovitý.

Zkrátka mìl to být vzor èlovìka. Nová doba na tomto typu zmìnila

mnoho. Moderní fajfka nebývá obyèejnì ani zbožný, ani ctnostný,

ani pravdomluvný. Lže, podvádí svého pána a promìòuje velice

èasto život svého velitele v pravé peklo. Je to lstivý otrok,

vymýšlející si nejrùznìjší záludné triky, aby ztrpèil svému pánovi

život. Mezi touto novou generací pucflekù nenajdou se tací obìtaví

tvorové, kteøí by se dali sníst svými pány bez soli jako šlechetný

Fernando vévody z Almavíru. Na druhé stranì vidíme, že velitelé,

zápasíce na život a na smrt se svými sluhy nové doby, používají

139

nejrozmanitìjších prostøedkù, aby udrželi svou autoritu. Bývá to

jistý druh hrùzovlády. Roku 1912 byl v Štýrském Hradci proces,

pøi kterém vynikající úlohu hrál jeden hejtman, který ukopal svého

pucfleka. Byl tenkrát osvobozen, ponìvadž to udìlal teprve

podruhé. V názorech tìch pánù nemá život pucfleka žádné ceny.

Je to pøedmìt pouze, v mnohém pøípadì fackovací panák, otrok,

služka pro všechno. Není pak divu, že takové postavení vyžaduje

od otroka, aby byl vychytralý, lstivý. Jeho postavení na naší planetì

možno srovnat jen s utrpením pikolíkù za starých dob,

vychovávaných k svìdomitosti pohlavky a muèením.

Bývají však pøípady, že pucflek vyšine se na favorita, a tu stává

se hrùzou roty, bataliónu. Všechny šarže snaží se ho podplácet.

On rozhoduje o dovolené, on se mùže pøimluvit, aby to u raportu

dopadlo dobøe.

Tito favoriti bývali za války odmìòováni velkými í malými

støíbrnými medaliemi za stateènost a chrabrost.

U 91. pluku znal jsem jich nìkolik. Jeden pucflek dostal velkou

støíbrnou proto, že umìl bájeènì péct husy, které kradl. Druhý

dostal malou støíbrnou, ponìvadž z domova dostával nádherné

zásilky aprovizace, takže jeho pán v dobì nejvìtšího hladu pøecpal

se tak, že nemohl chodit.

A návrh na jeho odmìnìní medaliemi stylizoval jeho pán takto:

„Za to, že v bojích, projevuje neobyèejnou stateènost

a chrabrost, opovrhoval svým životem a neopouštìl svého

dùstojníka ani na krok pod silnou palbou nastupujícího nepøítele.“

A on zatím nìkde v týlu plundroval kurníky. Válka zmìnila

pomìr pucfleka k pánovi a uèinila z nìho nejnenávidìnìjšího tvora

mezi mužstvem. Pucflek mìl vždy celou konzervu, když jedna

byla rozdávána pìti mužùm. Jeho polní láhev byla vždy plna rumu

nebo koòaku. Celý den takový tvor žvýkal èokoládu a žral

dùstojnické sladké suchary, kouøil cigarety svého dùstojníka,

kuchtil, vaøil celé hodiny a nosil extrablùzu.

140

Dùstojnický sluha byl s ordonancí v nejdùvìrnìjším styku

a udìloval mu hojné odpadky ze svého stolu a ze všech tìch výhod,

které mìl. Do triumvirátu pøibíral si ještì úèetního šikovatele. Tato

trojka, žijící v bezprostøedním styku s dùstojníkem, znala všechny

operace i váleèné plány.

Ten švarm byl vždy nejlépe informován, kdy to zaène, jehož

desátník kamarádil s dùstojnickým sluhou.

Když ten øekl: „Ve dvì tøicet pìt budem brát roha,“ tak pøesnì

ve dvì tøicet pìt rakouští vojáci zaèali se odpoutávat od nepøítele.

Dùstojnický sluha byl v nejintimnìjších stycích s polní kuchyní

a potloukal se velice rád u kotle a porouèel si, jako by byl

v restauraci a mìl pøed sebou jídelní lístek.

„Já chci žebro,“ øíkal ke kuchaøi, „vèera jsi mnì dal oháòku.

Pøidej mnì taky kousek jater do polívky, víš, že slezinu nežeru.“

A nejvelkolepìjším byl pucflek v dìlání paniky. Pøi

bombardování pozic srdce mu padalo do kalhot. Nalézal se v tu

dobu se svými a svého pána zavazadly v nejbezpeènìjší blindáži

a ukrýval hlavu pod deku, aby ho granát nenašel, a nemìl jiného

pøání, než aby jeho pán byl ranìn a on se dostal s ním do týlu, do

zázemí, hodnì hluboko.

Paniku pìstoval soustavnì s jistým tajnùstkáøstvím. „Mnì se

zdá, že skládají telefon,“ sdìloval dùvìrnì po švarmech. A byl

šastný, když mohl øíct: „Už ho složili.“

Nikdo tak rád neustupoval jako on. V tom okamžiku

zapomínal, že sviští mu nad hlavou granáty a šrapnely, a prodíral

se neúnavnì se zavazadly ke štábu, kde stálo vozatajstvo. Mìl rád

rakouský trén a neobyèejnì rád se vozil. Používal v nejhorších

pøípadech i sanitních dvoukolek. Když musel jít pìšky, dìlal dojem

nejznièenìjšího èlovìka. V takovém pøípadì nechal zavazadla

svého pána v zákopech a táhl jen svùj majetek.

Stal-li se takový pøípad, že se dùstojník zachránil útìkem pøed

zajetím a on tam zùstal, neopomenul dùstojnický sluha v žádném

141

pøípadì odvléknout do zajetí i zavazadla svého pána. Ona pøešla

v jeho majetek, na kterém lpìl s celou duší.

Vidìl jsem jednoho zajatého dùstojnického sluhu, který od

Dubna šel s druhými pìšky až do Dárnice za Kyjevem. Mìl s sebou

kromì svého batochu a batochu svého dùstojníka, který pøed

zajetím utekl, ještì pìt ruèních kuføíkù rùzného tvaru, dvì pokrývky

a polštáø, kromì nìjakého zavazadla, které nesl na hlavì. Stìžoval

si, že mu kozáci dva kufry ukradli.

Nikdy nezapomenu toho èlovìka, který se tak moøil s tím celou

Ukrajinou. Byl to živý špeditérský vùz a nemohu si vysvìtlit, jak

to mohl unést a táhnout kolik set kilometrù a potom jeti s tím až

do Taškentu, opatrovat to a umøít na svých zavazadlech na skvrnitý

tyf v zajateckém táboøe.

Dnes jsou dùstojniètí sluhové roztroušeni po celé naší republice

a vypravují o svých hrdinných skutcích. Oni šturmovali Sokal,

142

Dubno, Niš, Piavu. Každý z nich je Napoleonem: „Povídal jsem

našemu obrstovi, aby telefonoval do štábu, že už to mùže zaèít „

Povìtšinì byli reakcionáøi a mužstvo je nenávidìlo. Nìkteøí

donášeli a bylo pro nì zvláštním potìšením, když se mohli dívat,

jak nìkoho uvazují.

Vyvinuli se ve zvláštní kastu. Jich sobectví neznalo mezí.

3

Nadporuèík Lukᚠbyl typem aktivního dùstojníka zchátralé

rakouské monarchie. Kadetka vychovala z nìho obojživelníka.

Mluvil nìmecky ve spoleènosti, psal nìmecky, èetl èeské knížky,

a když vyuèoval ve škole jednoroèních dobrovolníkù, samých

Èechù, øíkal jim dùvìrnì: „Bulme Èeši, ale nemusí o tom nikdo

vìdìt. Já jsem taky Èech.“

Považoval èešství za jakousi tajnou organizaci, které je lépe

zdaleka se vyhnout.

Jinak byl hodný èlovìk a nebál se svých pøedstavených

a peèoval o svou rotu na manévrech, jak se sluší a patøí. Našel

vždy pro ni pohodlné rozmístìní po stodolách a èasto dal ze své

skromné gáže svým vojákùm vyvalit sud piva.

Mìl rád na pochodu, když zpívali vojáci písnièky. Museli zpívat,

i když šli na cvièení, i ze cvièení. A jda vedle své roty, zpíval s nimi:

A když bylo v pùlnoci,

voves z pytle vyskoèí

žumtarijá bum!

Tìšil se oblibì vojákù, ponìvadž byl neobyèejnì spravedlivým

a nemìl ve zvyku nìkoho týrat.

Šarže se pøed ním tøásly a z nejsurovìjšího šikovatele udìlal

za mìsíc pravého beránka.

Umìl pravda køièet, ale nikdy nenadával. Používal vybraných

slov a vìt. „Vidíte,“ øíkal, „opravdu nerad vás trestám, hochu, ale

143

nemohu si pomoci, ponìvadž na disciplínì záleží schopnost vojska,

zdatnost, a bez disciplíny armáda je tøtinou vìtrem se klátící. Jestli

vy nemáte v poøádku svùj mundúr a knoflíky nejsou dobøe pøišity

a schází, je vidìt, že zapomínáte na své povinnosti, které máte

k armádì. Mùže být, že zdá se vám to nepochopitelným, proè

máte být zavøen kvùli tomu, že vám vèera pøi pøehlídce scházel

jeden knoflík na blùze, taková malinká, nepatrná vìc, která v civilu

se úplnì pøehlídne. A vidíte, že takové zanedbání vašeho zevnìjšku

na vojnì musí mít vzápìtí trest. A proè? Zde nejde o to, že vám

schází jeden knoflík, ale o to, že musíte si zvyknout na poøádek.

Dnes si nepøišijete knoflík a zaèínáte lajdaèit. Zítra už se vám bude

zdát obtížným rozebrat flintu a vyèistit ji, pozítøí zapomenete nìkde

v hospodì bajonet a nakonec usnete na postu, ponìvadž jste zaèal

s tím nešastným knoflíkem žít život lajdáka. Tak je to, hochu,

a proto vás trestám, abych vás vyvaroval ještì horšímu trestu, za

vìci, které byste mohl provést, zapomínaje pomalu, ale jistì na

své povinnosti. Zavírám vás na pìt dní a pøeji si, abyste o chlebu

i vodì pøemýšlel o tom, že trest není mstou, ale pouze prostøedkem

výchovným, sledujícím nápravu a polepšení trestaného vojáka.“

Mìl být už dávno hejtmanem a nepomohla mu jeho opatrnost

v národnostní otázce, ponìvadž vùèi svým pøedstaveným

vystupoval s opravdovou pøímostí, neznaje ve služebním pomìru

žádného podlízání.

To bylo to, co zachoval z povahy sedláka na èeském jihu, kde

se narodil ve vesnici mezi èernými lesy a rybníky.

Jestli vùèi vojákùm byl spravedlivým a netrýznil jich, byl v jeho

povaze zvláštní rys. Nenávidìl své sluhy, ponìvadž vždy mìl to

štìstí, že dostal nejprotivnìjšího a nejpodlejšího pucfleka.

Bil je po hubì, pohlavkoval a snažil se je vychovávat

domluvami i skutky, nepovažuje je za vojáky. Zápasil s nimi

beznadìjnì øadu let, støídal je neustále a nakonec si vzdychl: „Opìt

jsem dostal podlé hovado.“ Své vojenské sluhy považoval za nižší

144

druhy živoèišstva.

Neobyèejnì rád mìl zvíøata. Mìl harckého kanárka, angorskou

koèku a stájového pinèe. Všichni sluhové, které vystøídal, nakládali

s tìmi zvíøaty ne hùøe, než nadporuèík Lukᚠnakládal se svými

sluhy, když mu provedli nìjakou podlost.

Kanárka moøili hladem, jeden sluha angorské koèce vyrazil

jedno oko, stájový pinè byl od nich práskán na potkání a nakonec

jeden z pøedchùdcù Švejka odvedl chudáka na Pankrác

k pohodnému, kde ho dal utratit, nelituje dát ze své kapsy deset

korun. Oznámil potom prostì nadporuèíkovi, že mu pes utekl na

procházce, a druhý den už mašíroval s rotou na cvièištì.

Když Švejk se pøišel ohlásit k Lukášovi, že nastupuje službu,

nadporuèík Lukᚠzavedl ho do pokoje a øekl k nìmu: „Vás

odporuèil pan polní kurát Katz a pøeji si, abyste nedìlal jeho

odporuèení hanbu. Mìl jsem již tucet sluhù a žádný z nich se u mì

neohøál. Upozoròuji vás, že jsem pøísný a že strašnì trestám každou

podlost a každou lež. Pøeji si, abyste mluvil vždy pravdu

a vykonával bez reptání všechny mé rozkazy. Jestli øeknu: ,Skoète

do ohnì,’ tak do toho ohnì musíte skoèit, i kdyby se vám nechtìlo.

Kam to koukáte?“

Švejk se zájmem díval se na stranu na zeï, kde visela klec

s kanárkem, a nyní, upíraje své dobrácké oèi na nadporuèíka,

odpovìdìl milým, dobráckým tónem: „Poslušnì hlásím, pane

nadporuèíku, že je tam harcký kanár.“

A pøerušiv tak proud øeèi nadporuèíka, Švejk stál po vojensku,

a ani nemrkaje, díval se mu pøímo do oèí.

Nadporuèík chtìl øíci nìco ostrého, ale pozoruje nevinný výraz

Švejkova oblièeje, øekl jedinì: „Pan polní kurát vás rekomandoval

jako ohromného pitomce a myslím, že se nemýlil.“

„Poslušnì hlásím, pane nadporuèíku, že se opravdu pan polní

kurát nemýlil. Když jsem sloužil aktivnì, byl jsem superarbitrován

pro blbost, a ještì k tomu notorickou. Od regimentu nás kvùli

145

tomu pustili dva, mì a ještì jednoho pana hejtmana von Kaunitz.

Ten, s dovolením, pane nadporuèíku, když šel po ulici, tak se

souèasnì poøád dloubal prstem levé ruky v levej nosní díøe

a druhou rukou v pravý dírce, a když šel s námi na cvièení, tak

nás vždy postavil jako pøi defílírungu a øíkal: ,Vojáci, éh, pamatujte

si, éh, že je dneska støeda, ponìvadž zejtra bude ètvrtek, éh.’“

Nadporuèík Lukᚠpokrèil rameny jako èlovìk, který neví

a nenalézá ihned slov k vyjádøení urèité myšlenky.

Prošel se ode dveøí k protilehlému oknu kolem Švejka a zas

nazpìt, pøièemž Švejk podle toho, kde se právì nadporuèík nalézal,

dìlal rechtsšaut a linksšaut s takovým dùraznì nevinným oblièejem,

že nadporuèík sklopil oèi, a dívaje se na koberec, øekl nìco, co

146

bylo beze vší spojitosti se Švejkovou poznámkou o pitomém

hejtmanovi: „Ano, u mì musí být poøádek, èistota a nesmí se mnì

lhát. Miluji poctivost. Nenávidím lež a trestám ji bez milosti,

rozumíte mi dobøe?“

„Poslušnì hlásím, pane nadporuèíku, že rozumím. Není nic

horšího, než když èlovìk lže. Jak se zaène zaplítat, tak je ztracenej.

V jedný vesnici za Pelhøimovem byl nìjaký uèitel Marek a ten

chodil za dcerou hajnýho Špery, a ten mu dal vzkázat, že jestli se

bude s holkou scházet v lese, že mu, když ho potká, pustí do

zadnice z ruènice štìtiny se solí. Uèitel mu dal vzkázat, že to není

pravda, ale jednou zas, když se s holkou mìl sejít, tak ho ten hajnej

natrefil a už chtìl na nìm udìlat tu voperaci, ale on se vymlouval,

že prej sbírá kvìtinky, potom zas, že šel chytat nìjaký brouky,

a zaplítal se èím dál tím víc, až nakonec vodpøísáhnul, jak byl celej

ulekanej, že šel klást voka na zajíce. Tak ho milej hajnej spakoval

a vodved na èetnickou stanici, vodtamtud to šlo k soudu a uèitel

by byl býval málem zavøenej. Kdyby byl øek holou pravdu, tak

dostal pouze ty štìtiny se solí. Já jsem toho mínìní, že je vždycky

nejlepší se pøiznat, být votevøenej, a když už nìco provedu, pøijít

a øíct: ,Poslušnì hlásím, že jsem proved tohle a tohle: A co se týká

tý poctivosti, je to vždycky moc hezká vìc, ponìvadž s ní èlovìk

vždycky nejdál dojde. Jako když jsou ty závody v chùzi. Jak zaène

fixlovat a bìžet, už je distancovanej. To se stalo mýmu bratranci.

Poctivej èlovìk je všude váženej, ctìnej, spokojenej sám sebou

a cítí se jako znovuzrozenej, když jde ležet a mùže øíct: ,Dneska

jsem byl zase poctivej.’“

Mezi tou øeèí nadporuèík Lukᚠsedìl již dlouho na židli, dívaje

se Švejkovi na boty, a myslil si: „Mùj bože, vždy i já èasto stejnì

mluvím takové blbosti a rozdíl je jen ve formì, kterou to podávám.“

Nicménì, nechtìje ztratit svou autoritu, øekl, když Švejk

skonèil:

„U mì musíte si èistit boty, mít svou uniformu v poøádku,

147

knoflíky správnì pøišité a musíte dìlat dojem vojáka, a ne nìjakého

civilního otrapy. Jest to zvláštní, že vy neumíte se žádný držet

vojensky. Jen jeden mìl ze všech tìch mých sluhù bojovné vzezøení,

a nakonec mnì ukradl parádní uniformu a prodal ji v Židech.“

Zamlèel se a pokraèoval, vysvìtluje Švejkovi všechny jeho

povinnosti, pøièemž neopomenul klást hlavní dùraz na to, že musí

být vìrný, nikde nic nemluvit, co se doma dìje.

„Ke mnì chodí dámy na návštìvu,“ podotkl, „nìkdy zde nìkterá

ostane pøes noc, když ráno nemám službu. V takovém pøípadì

nosíte nám kávu do postele, když zazvoním, rozumíte?“

„Poslušnì hlásím, že rozumím, pane obrlajtnant, kdybych pøišel

znenadání k posteli, tak by to mohlo být tøebas nìkterý dámì

nepøíjemný. Já jsem si jednou pøived jednu sleènu domù a moje

posluhovaèka nám pøinesla, právì když jsme se náramnì dobøe

bavili, kávu do postele. Lekla se a polila mnì celá záda a ještì

øekla: ,Dej pánbùh dobrýtro.‘ Já vím, co se sluší a patøí, když nìkde

spí dáma.“

„Dobøe, Švejku, vùèi dámám musíme zachovávat vždy

neobyèejný takt,“ øekl nadporuèík, který dostával lepší náladu,

ponìvadž øeè pøešla na pøedmìt, který vyplòoval u nìho prázdný

èas mezi kasárnami, cvièištìm a kartami.

Ženy byly duší jeho bytu. Ony stvoøily mu domov. Bylo jich

nìkolik tuctù a mnohé z nich snažily se po dobu svého pobytu

vyzdobit jeho byt rùznými tretkami.

Jedna paní kavárníková, která žila u nìho celých ètrnáct dní,

než si pro ni pan manžel pøijel, vyšila mu roztomilý pøehoz na stùl,

opatøila mu všechno spodní prádlo monogramy a byla by snad

dokonèila vyšívání nástìnného koberce, kdyby byl manžel neznièil

tu idylu.

Jedna dáma, pro kterou za tøi nedìle pøijeli rodièe, chtìla udìlat

z jeho ložnice dámský budoár, a rozestavila všude rùzné titìrnosti,

vázièky a povìsila mu nad postel obrázek andìla strážce.

148

Ze všech koutù ložnice i jídelny vyciovala se ženská ruka,

která vnikla i do kuchynì, kde bylo možno vidìt nejrozmanitìjší

kuchyòské náøadí a náèiní, velkolepý to dar jedné zamilované paní

továrnice, která pøivezla s sebou kromì své vášnì øezací pøístroj

na veškerou kuchyòskou zeleninu a zelí, pøístroj na strouhání

žemlièky, tøení jater, kastroly, pekáèe, pánve, vaøeèky a bùhví co

ještì.

Odešla však za týden, ponìvadž nemohla se smíøit s myšlenkou,

že má nadporuèík kromì ní ještì asi kolem dvaceti jiných milenek,

což zanechalo jisté stopy ve výkonnosti ušlechtilého samce

v uniformì.

Nadporuèík Lukᚠvedl též obšírnou korespondenci, mìl al-

bum svých milenek a sbírku rùzných relikvií, ponìvadž poslední

dva roky jevil sklon k fetišismu. Tak mìl nìkolik rùzných podvazkù

dámských, ètyry roztomilé dámské kalhotky s vyšíváním a tøi

prùzraènì jemné, tenké dámské košilky, batistové šáteèky, dokonce

jednu šnìrovaèku a nìkolik punèošek.

„Mám dnes službu,“ øekl, „pøijdu až v noci, opatrujte všechno

a uveïte v poøádek byt. Poslední sluha pro svou nièemnost odjel

dnes s marškou na pozici.“

Udìliv ještì rozkazy týkající se kanárka a angorské koèky,

odešel, neopomenuv ještì ve dveøích prohodit nìkolik slov

o poctivosti a poøádku.

Po jeho odchodu uvedl Švejk v bytì vše v nejlepší poøádek,

takže když se nadporuèík Lukᚠv noci vrátil domù, mohl mu Švejk

hlásit:

„Poslušnì hlásím, pane obrlajtnant, že je vše v poøádku, jedinì

koèka dìlala neplechu a sežrala vašeho kanára.“

„Jak to?“ zahømìl nadporuèík.

„Poslušnì hlásím, pane obrlajtnant, takto: Já jsem vìdìl, že

koèky nemají kanárky rády a že jim ubližujou. Tak jsem je chtìl

dohromady seznámit a popøípadì, kdyby ta bestie chtìla nìco

149

podniknout, naprášit jí kožich, aby na to do smrti nezapomnìla,

jak se má chovat ke kanárkovi, ponìvadž mám velice rád zvíøata.

U nás v domì je jeden klobouèník a ten tak vycvièil koèku, že mu

sežrala døív tøi kanáry a teï ani jednoho a mùže ten kanár si tøebas

na ni sednout. Tak jsem to chtìl taky zkusit a vytáhl jsem kanárka

z klece a dal jí ho voèichat, a vona, vopice, nežli jsem se

vzpamatoval, ukousla mu hlavu. Já jsem vopravdu takovou

sprostotu vod ní neèekal. Kdyby to byl, pane obrlajtnant, vrabec,

ještì bych nic neøek, ale takovej pìknej kanárek, harckej. A jak ho

dychtivì žrala i s peøím a vrnìla pøitom vod samý radosti. Voni

prý koèky nejsou hudebnì vzdìlaný a nemohou vystát, když

kanárek zpívá, ponìvadž tomu ty bestie nerozumìjí. Já jsem tý

koèce vynadal, ale bùh mì chraò, nic jsem jí neudìlal a èekal na

vás, až jak rozhodnete, co se jí má stát za to, potvoøe prašivý.“

Vypravuje toto, díval se Švejk tak upøímnì nadporuèíkovi do

oèí, že týž, pøistoupiv zprvu k nìmu s jistým surovým úmyslem,

odstoupil od nìho, sedl si na židli a otázal se:

„Poslyšte, Švejku, jste opravdu takové boží hovado?“

„Poslušnì hlásím, pane obrlajtnant,“ odvìtil slavnostnì Švejk,

„jsem! - Vodmalièka mám takovou smùlu. Vždycky chci nìco

vopravit, udìlat dobøe, a nikdy nic z toho nevyjde než nìjaká

nepøíjemnost pro mne i pro vokolí. Já jsem vopravdu chtìl ty dva

seznámit, aby si rozumìli, a nemùžu za to, že vona ho sežrala a že

bylo po známosti. V domì U Štupartù sežrala pøed léty koèka

dokonce papouška, ponìvadž se jí posmíval a mòoukal po ní. Voni

ale mají koèky tuhej život. Jestli poruèíte, pane obrlajtnant, abych

ji vodpravil, tak ji budu muset trhnout mezi dveømi, jinak

nedodìlá.“

A Švejk s nejnevinnìjší tváøí a milým dobráckým úsmìvem

vyložil nadporuèíku, jak se popravují koèky, což by dle obsahu

pøivedlo jistì spolek proti týrání zvíøat do blázince.

Jevil pøi tom odborné znalosti, že nadporuèík Lukáš,

150

zapomínaje na svùj hnìv, se otázal:

„Vy umíte zacházet se zvíøaty? Máte cit a lásku ke zvíøatùm?“

„Já mám nejradši psy,“ øekl Švejk, „ponìvadž je to výnosnej

obchod pro toho, kdo je umí prodávat. Já to nedoved, ponìvadž

jsem byl vždycky poctivej; ale ještì pøeci lidi chodili na mne, že

prej jsem jim prodal chcípáka místo èistokrevnýho a zdravýho psa,

jako by všichni psi museli bejt èistokrevní a zdraví. A každej hned

chtìl rodokmen, tak jsem si musel dát rodokmeny natisknout

a dìlat z nìjakýho košíøskýho voøíška, kerej se narodil v cihelnì,

nejèistokrevnìjšiho šlechtice z bavorskýho psince Armin von

Barheim. A vopravdu, lidi hned byli rádi, že to tak dobøe dopadlo,

že mají doma èistokrevný zvíøe, a že jsem jim moh nabídnout tøebas

vršovickýho špice za jezevèíka, a voni se jen divili, proè takovej

vzácnej pes, kerej je až z Nìmecka, je chlupatej a nemá køivý nohy.

To se tak dìlá ve všech psincích, to byste, pane obrlajtnant, teprve

koukal na podvody s tìmi rodokmeny, jaký se dìlají ve velkých

psincích. Psù, kerej by vo sobì moh øíct: ,Já jsem èistokrevná

potvora,’ je vopravdu málo. Bud se mu zapomnìla máma s nìjakou

vobludou, nebo jeho babièka, nebo mìl tìch tatínkù víc a vod

každýho nìco zdìdil. Po tom uši, vod toho vocas, vod jinýho zas

chlupy na držce, vod tøetího èumák, vod ètvrtýho pajdavý nohy

a vod pátýho velikost, a když mìl takovejch tátù dvanáct, tak si

mùžete, pane obrlajtnant, pomyslit, jak takovej pes vypadá. Já

jsem jednou koupil takovýho psa balabána, von byl po tìch svých

tátech tak vošklivej, že všichni psi se mu vyhýbali, a já ho koupil

z lítosti, že je takovej vopuštìnej. A von sedával poøád doma

v koutku, bejval takovej smutnej, až jsem ho musel prodat za

stájovýho pinèe. Nejvíc mnì dalo práce ho pøebarvit, aby mìl barvu

pepø a sùl. Tak se dostal se svým pánem až na Moravu a vod tý

doby jsem ho nevidìl.“

Nadporuèíka poèal velice zajímat tento kynologický výklad,

a tak mohl Švejk bez pøekážky pokraèovat:

151

„Psi si sami nemùžou barvit vlasy, jako to dìlají dámy, vo to se

musí vždycky postarat ten, kdo je chce prodat. Když je pes takovej

staøec, že je celej šedivej, a vy ho chcete prodat za roèní štìnì,

nebo ho dokonce vydáváte, dìdeèka, za devítimìsíèního, tak

koupíte tøaskavý støíbro, rozpustíte a namalujete ho naèerno, že

vypadá jako novej. Aby nabyl síly, tak ho krmíte jako konì

utrejchem a zuby mu vyèistíte šmirglpapírem, takovým, co se s ním

èistìji rezavý nože. A pøedtím, než ho vedete prodat nìjakýmu

kupci, tak mu do držky nalejete slivovici, aby se ten pes trochu

vožral, a on je hned èilej, veselej, štìká radostnì a kamarádí se

s každým jako vopilej radní. Ale hlavní co je, to je to: do lidí se,

pane obrlajtnant, musí mluvit, tak dlouho mluvit, až je kupec z toho

úplnì tumpachovej. Jestli si nìkdo chce od vás koupit ratlíèka

a vy nemáte nic jinýho doma než nìjakýho loveckýho psa, tak

musíte umìt toho èlovìka pøemluvit, že si místo ratlíèka odvede

s sebou toho loveckýho, a jestli náhodou máte doma jen ratlíèka

a nìkdo si pøijde koupit zlou nìmeckou dogu na hlídání, tak ho

musíte tak zblbnout, že si vodnese v kapse toho trpaslièího ratlíèka

místo dogy. Když jsem já kdysi obchodoval se zvíøaty, tak pøišla

jedna dáma, že prý jí uletìl papoušek na zahradu a že si tam právì

nìjací chlapeèkové hráli pøed vilou na Indiány a že jí ho chytili

a vytrhali mu všechna péra z vocasu a vokrášlili se jimi jako

policajti. A ten papoušek že se z tý hanby, že je bezocasý, roznemoh

a zvìrolékaø že ho nìjakejma práškama dorazil. Chce si tedy koupit

novýho papouška, nìjakýho slušnýho, žádnýho sprostýho, kerej

umí jen nadávat. Co jsem si mìl poèít, když jsem žádnýho papouška

doma nemìl a vo žádným nevìdìl. Mìl jsem doma jen zlýho

buldoga, úplnì slepýho. Tak jsem, pane obrlajtnant, musel do tý

paní mluvit od ètyø hodin odpùldne až do sedmi hodin veèer, než

koupila místo papouška toho slepýho buldoga. To bylo horší než

nìjaká diplomatická situace, a když vodcházela, tak jsem øek: ,A

mu jen kluci zkusejí taky vytrhnout vocas,’ a víc jsem s tou paní

152

nemluvil, ponìvadž se musela kvùli tomu buldogovi vystìhovat

z Prahy, ponìvadž pokousal celej dùm. Vìøíte, pane obrlajtnant,

že je to velice tìžký, dostat poøádný zvíøe?“

„Já mám velice rád psy,“ øekl nadporuèík, „nìkteøí moji

kamarádi, kteøí jsou na frontì, mají s sebou psy a psali mnì, že

jim ta válka ve spoleènosti takového vìrného a oddaného zvíøete

velice dobøe ubíhá. Vy znáte tedy dobøe všechny druhy psù

a doufám, že kdybych mìl psa, že byste ho øádnì ošetøoval. Jaký

druh podle vašeho mínìní je nejlepší? Myslím totiž psa jako

spoleèníka. Mìl jsem jednou stájového pinèe, ale nevím...“

„Podle mýho mínìní, pane obrlajtnant, je stájový pinè velice

milý pes. Každýmu se pravda nelíbí, ponìvadž má štìtiny a takový

153

tvrdý vousy na tlamì, že vypadá jako propuštìnej trestanec. Je

tak vošklivej, až je krásnej, a pøitom je chytrej. Kam se na nìj

hrabe takovej pitomej bernardýn. Je ještì chytøejší než foxteriér.

Já jsem znal jednoho...“

Nadporuèík Lukᚠpodíval se na hodinky a pøerušil Švejkùv

rozhovor:

„Už je pozdì, musím se jít vyspat. Zítra mám opìt službu, tak

mùžete celý den vìnovat tomu, abyste našel nìjakého stájového

pinèe.“

Šel spát a Švejk v kuchyni lehl si na pohovku a èetl ještì noviny,

které nadporuèík s sebou pøinesl z kasáren.

„Tak vida,“ øekl pro sebe Švejk, sleduje se zájmem pøehled

denních událostí, „sultán vyznamenal císaøe Viléma váleènou

medalií, a já nemám dosud ani malou støíbrnou.“

Zamyslil se a vyskoèil: „Málem byl bych zapomnìl...“

Švejk šel do pokoje k nadporuèíkovi, který již tvrdì usnul,

a vzbudil ho:

„Poslušnì hlásím, pane obrlajtnant, že nemám žádný rozkaz

stran tý koèky.“

A rozespalý nadporuèík v polosnìní pøevrátil se na druhou

stranu a zabruèel: „Tøi dny kasárníka!“ a spal dál.

Švejk tiše odešel z pokoje, vytáhl nešastnou koèku zpod

pohovky a øekl k ní: „Mᚠtøi dny kasárníka, abtreten!“

A angorská koèka si opìt vlezla pod pohovku.

4

Švejk se právì chystal, že se pùjde poohlédnout po nìjakém

stájovém pinèi, když mladá dáma zazvonila a pøála si mluvit

s nadporuèíkem Lukášem. Vedle ní ležely dva tìžké kufry a Švejk

zahlédl ještì na schodech èepici posluhy scházejícího ze schodù.

„Není doma,“ øekl tvrdì Švejk, ale mladá dáma byla již

154

v pøedsíni a kategoricky pøikázala Švejkovi: „Odneste kufry do

pokoje!“

„Bez svolení pana nadporuèíka to nejde,“ øekl Švejk, „pan

nadporuèík pøikázal, že nikdy nemám nic bez nìho dìlat.“

„Vy jste se zbláznil,“ zvolala mladá dáma, „já jsem pøijela k panu

nadporuèíkovi na návštìvu.“

„O tom mnì není docela nic známo,“ odpovìdìl Švejk, „pan

nadporuèík je ve službì, vrátí se až v noci a já dostal rozkaz najít

stájového pinèe. Vo žádných kufrech a vo žádný dámì nic nevím.

Teï zavøu byt, tak bych prosil, abyste laskavì vodešla. Mnì není

nic voznámenýho a žádnou cizí osobu, kterou neznám, zde nemùžu

nechat v bytì. Jako jednou u nás v ulici u cukráøe Bìlèickýho

nechali jednoho èlovìka, a on si votevøel šatník a utek. - Já tím

nemyslím nic zlýho o vás,“ pokraèoval Švejk, když vidìl, že mladá

dáma se tváøí zoufale a pláèe, „ale rozhodnì zde nemùžete zùstat,

to pøece uznáte, ponìvadž celej byt je mnì svìøenej a já jsem za

každou malièkost zodpovìdnej. Proto vás ještì jednou žádám

velice laskavì, abyste se zbyteènì nenamáhala. Dokud nedostanu

rozkaz od pana nadporuèíka, neznám bratra. Je mi opravdu líto,

že musím s vámi takhle mluvit, ale na vojnì musí být poøádek.“

Mezitím se mladá dáma trochu vzpamatovala. Vytáhla

z kabelky navštívenku, napsala nìkolik øádkù tužkou, vložila do

roztomilé malé obálky a øekla stísnìnì: „Doneste to panu

nadporuèíkovi, já zde zatím poèkám na odpovìï. Zde máte pìt

korun od cesty.“

„Z toho nekouká nic,“ odpovìdìl Švejk; uražen neústupností

nenadálého hosta, „nechte si tìch pìt korun, jsou zde na židli,

a jestli chcete, pojïte s sebou ke kasárnám, poèkejte na mne, já

to vaše psaníèko odevzdám a pøinesu odpovìï. Ale abyste zatím

zde èekala, to rozhodnì nejde.“

Po tìch slovech vtáhl kufry do pøedsínì, a rachotì klíèi jako

nìjaký zámecký klíèník, øekl významnì u dveøí: „Zavíráme.“

155

Mladá dáma beznadìjnì vyšla na chodbu, Švejk zavøel dveøe

a šel napøed. Návštìvnice capala jako pejsek za ním a dohonila

ho, až když Švejk si zašel kupovat cigarety do trafiky.

Šla nyní vedle nìho a snažila se navázat rozhovor:

„Odevzdáte to jistì?“

„Odevzdám, když jsem øek.“

„A najdete pana nadporuèíka?“

„To nevím.“

Šli opìt vedle sebe mlèky, až za hodnou chvíli jeho spoleènice

opìt zaèala hovoøit:

„Myslíte tedy, že pana nadporuèíka nenajdete?“

„To nemyslím.“

„A kde myslíte že by mohl být?“

„To nevím.“

Tím byl na hodnou chvíli rozhovor pøetržen, až opìt bylo v nìm

pokraèováno otázkou mladé dámy: „Neztratil jste to psaní?“

„Doposud jsem ho neztratil.“

„Tedy ho jistì odevzdáte panu nadporuèíkovi?“

„Ano.“

„A najdete ho?“

„Už jsem øek, že nevím,“ odpovìdìl Švejk, „to se divím, jak

mùžou být lidi tak zvìdaví a neustále se ptát na jednu vìc. To je,

jako kdybych já na ulici každýho druhýho zastavil a ptal se ho,

kolikátýho je.“

Tím byl nadobro ukonèen pokus dohovoøit se se Švejkem

a další cesta do kasáren šla v naprostém mlèení. Jedinì když již

stáli u kasáren, Švejk vyzval mladou dámu, aby poèkala, a dal se

do hovoru s vojáky ve vratech o vojnì, z èehož musela mít mladá

dáma náramnou radost, ponìvadž chodila nervóznì po chodníku

a tváøila se velice nešastnì, když vidìla, že Švejk pokraèuje ve

svých výkladech s tak hloupým výrazem, jaký bylo možno vidìt

též na fotografii uveøejnìné v té dobì v Kronice svìtové války:

156

„Rakouský následník trùnu rozmlouvá se dvìma letci sestøelivšími

ruský aeroplán.“

Švejk posadil se na lavici ve vratech a vykládal, že v bitevní

frontì karpatské se útoky vojska ztroskotaly, na druhé stranì však

že velitel Pøemyšlu generál Kusmanek pøijel do Kyjeva a že za

námi zùstalo v Srbsku jedenáct opìrných bodù a že Srbové dlouho

nevydrží utíkat za našimi vojáky.

Potom pustil se do kritiky jednotlivých známých bojù a objevil

novou španìlskou vesnici, že ze všech stran obklopený oddíl musí

se vzdát.

Když se dost nahovoøil, uznal za vhodné vyjít ven a zoufalé

dámì øíci, že hned pøijde, aby nikam neodcházela, a šel nahoru do

kanceláøe, kde našel nadporuèíka Lukáše, který právì jednomu

poruèíkovi luštil nìjaké schéma zákopù a vytýkal mu, že neumí

kreslit a nemá o geometrii ani ponìtí. „Vidíte, takhle se to má

nakreslit. Máme-li k dané pøímce narýsovat pøímku kolmou,

musíme narýsovati takovou, která s ní tvoøí pravý úhel. Rozumíte?

V takovém pøípadì povedete zákopy správnì a nepovedete je

k nepøíteli. Zùstanete od nìho šest set metrù. Ale jak vy jste to

kreslil, vrazil byste naši pozici do nepøátelské linie a stál byste se

svými zákopy kolmo nad nepøítelem, a vy potøebujete úhel

vypouklý. To je pøece tak jednoduché, není-liž pravda?“

A poruèík v záloze, v civilu pokladník nìjaké banky, stál nad

tìmi plány celý zoufalý, nerozumìl nièemu a opravdu si oddychl,

když Švejk pøistoupil k nadporuèíkovi:

„Poslušnì hlásím, pane nadporuèíku, že nìjaká dáma vám posílá

toto psaní a èeká na odpovìï.“ Pøitom významnì a dùvìrnì mrkal.

Co pøeèetl, neudìlalo na nadporuèíka pøíznivý dojem:

Lieber Heinrich! Mein Mann verfolgt mich. Ich

muß unbedingt bei Dir ein paar Tage gastieren.

157

Dein Bursch ist ein großes Mistvieh. Ich bin unglücklich.

Deine Katy

Nadporuèík Lukᚠvzdychl, zavedl Švejka vedle do prázdné

kanceláøe, zavøel dveøe a poèal chodit mezi stoly. Když se koneènì

zastavil u Švejka, øekl: „Ta dáma píše, že jste dobytek. Copak jste

jí udìlal?“

„Já jí nic neudìlal, poslušnì hlásím, pane obrlajtnant, já jsem

se choval velice slušnì, ale vona se chtìla v bytì hned usadit.

A ponìvadž jsem nedostal od vás žádný rozkaz, tak jsem ji v bytì

nenechal. Ještì ke všemu pøijela se dvìma kufry jako domù.“

Nadporuèík vzdychl ještì jednou hlasitì, což opakoval též

Švejk po nìm.

„Cože?“ vykøikl hrozivì nadporuèík.

„Poslušnì hlásím, pane obrlajtnant, že je to tìžký pøípad. Ve

Vojtìšské ulici pøed dvìma léty se nastìhovala k jednomu

èalouníkovi nìjaká sleèna, a von ji nemoh vypudit z bytu a musel

votrávit ji i sebe svítiplynem a bylo po legraci. S ženskýma je

vobtíž. Já do nich vidím.“

„Tìžký pøípad,“ opakoval po Švejkovi nadporuèík, a nikdy

neøekl takovou holou pravdu. Milý Jindøich byl urèitì v ošklivé

situaci. Manželka pronásledovaná manželem pøijede k nìmu na

nìkolik dní na návštìvu, právì když má pøijeti paní Micková

z Tøebonì, aby po tøi dny opakovala to, co mu pravidelnì poskytuje

každého ètvrtroku, když jede do Prahy dìlat nákupy. Potom pozítøí

má pøijít jedna sleèna. Slíbila mu urèitì, že se dá svést, když se

celý týden rozmýšlela, ponìvadž se má až za mìsíc vdávat za

jednoho inženýra.

Nadporuèík sedìl nyní na stole se sklopenou hlavou, mlèel

a pøemýšlel, ale nevymyslil si prozatím nièeho, než že nakonec

sedl ke stolu, vzal obálku, papír a napsal na úøední formát:

158

Drahá Katy! V službì do 9 hod. veèer. Pøijdu

v deset. Prosím, bys se cítila u mne jako ve své

domácnosti. Co se týká Švejka, mého sluhy, dal

jsem mu již rozkazy aby Ti ve všem vyhovìl.

Tvùj Jindøich

„Toto psaní,“ øekl nadporuèík, „odevzdáte milostivé paní.

Pøikazuji vám, abyste se k ní choval uctivì a taktnì a vyplòoval

všechna její pøání, která vám musí být rozkazem. Musíte se chovat

galantnì a obsluhovat ji poctivì. Zde máte sto korun, které mnì

vyúètujete, nebo tøebas vás pro nìco pošle, objednáte pro ni obìd,

veèeøi a tak dále. Pak koupíte tøi lahve vína, krabièku memfisek.

Tak. Víc prozatím nic. Mùžete jít a ještì jednou vám kladu na

srdce, že musíte jí udìlat, co jí vidíte na oèích.“

Mladá dáma již ztratila všechnu nadìji, že uvidí Švejka, a byla

proto velice pøekvapena, když uvidìla, že vychází z kasáren

a zamìøuje k ní s dopisem.

Zasalutovav podal jí dopis a hlásil: „Podle rozkazu pana

obrlajtnanta mám se k vám, milostivá paní, chovat uctivì a taktnì

a obsluhovat vás poctivì, udìlat vám všechno, co vám vidím na

oèích. Mám vás nakrmit a koupit pro vás, co si budete jen pøát.

Dostal jsem na to vod pana obrlajtnanta sto korun, ale z toho

musím koupit tøi láhve vína a krabièku memfisek.“

Když pøeèetla dopis, vrátila se jí její rezolutnost, která se

vyjádøila tím, že poruèila Švejkovi, aby jí obstaral fiakra, a když

to bylo vyplnìno, rozkázala mu, aby si sedl k fiakristovi na kozlík.

Jeli domù. Když byli v bytì, sehrála roli paní domu znamenitì.

Kufry musel Švejk pøenést do ložnice, koberce vyprášit na dvoøe

a nepatrná pavuèina za zrcadlem uvedla ji do velkého hnìvu.

Všechno zdálo se nasvìdèovat tomu, že se chce na hodnì

dlouho zakopat na této vybojované pozici.

Švejk se potil. Když vyklepal koberce, vzpomnìla si, že se

159

musí sejmout záclony a vyprášit. Potom dostal rozkaz umýt okna

v pokoji i v kuchyni. Nato poèala pøestavovat nábytek, což dìlala

velice nervóznì, a když Švejk pøetahal to všechno z kouta do

kouta, nelíbilo se jí to a znovu kombinovala a vymýšlela si nové

rozestavení.

Pøevrátila všechno v bytì naruby a pomalu se její energie

v zaøizování hnízda poèala vybíjet a drancování pøestávalo.

Z prádelníku ještì vyòala èisté ložní prádlo, povlékla polštáøe

a peøiny sama a bylo vidìt, že èinila tak s láskou k posteli, který

pøedmìt v ní vzbuzoval smyslné chvìní chøípí.

Potom poslala Švejka pro obìd a pro víno. A nežli pøišel,

pøevlékla se v prùzraèné matiné, které ji èinilo neobyèejnì svùdnou

a vábnou.

Pøi obìdì vypila láhev vína, vykouøila mnoho memfisek a lehla

si do postele, zatímco Švejk v kuchyni pochutnával si na

160

komisárku, který namáèel do sklenice s nìjakou sladkou koøalkou.

„Švejku,“ ozvalo se z ložnice, „Švejku!“

Švejk otevøel dveøe a vidìl mladou dámu v pùvabné pozici na

poduškách.

„Pojïte dál!“

Pøikroèil k posteli a tu ona se zvláštním úsmìvem pøemìøila

161

jeho zavalitou postavu a silná stehna.

Odhrnujíc jemnou látku, která halila a skrývala všechno, øekla

pøísnì: „Sundejte si boty a kalhoty. Ukažte...“

Tak se stalo, že dobrý voják Švejk mohl hlásit nadporuèíkovi,

když se ten vrátil z kasáren: „Poslušnì hlásím, pane obrlajtnant,

že jsem vyplnil všechna pøání milostivé paní a obsloužil ji poctivì

dle vašeho rozkazu.“

„Dìkuji vám, Švejku,“ øekl nadporuèík, „mìla tìch pøání moc?“

„Asi šest,“ odpovìdìl Švejk, „teï spí jako zabitá od tý jízdy.

Udìlal jsem jí všechno, co jsem jí vidìl na oèích.“

5

Zatímco masy vojsk, pøipnuté na lesích u Dunajce i Rábu, stály

pod deštìm granátù a velkokalibrová dìla roztrhávala celé setniny

a zasypávala je v Karpatech a obzory na všech bojištích hoøely od

požárù vesnic i mìst, prožíval nadporuèík Lukᚠse Švejkem

nepøíjemnou idylu s dámou, která utekla svému muži a dìlala nyní

domácí paní.

Nadporuèík Lukáš, když odešla na procházku, konal se

Švejkem váleènou poradu, jak by se jí zbavil.

„Nejlepší by bylo, pane obrlajtnant,“ øekl Švejk, „kdyby ten

její muž, od kterýho utekla a který ji hledá, jak jste øíkal, že je

v tom psaní, který jsem vám pøines, vìdìl o tom, kde je, aby si pro

ni pøijel. Poslat mu telegram, že se nalézá u vás a že si ji mùže

vyzdvihnout. Ve Všenorech byl minulej rok takovej pøípad v jedný

vile. Ale tenkrát si ten telegram poslala sama ta ženská svýmu

muži a ten si pro ni pøijel a nafackoval voboum. Voba byli civilisti,

ale v tomto pøípadì si na oficíra nebude troufat. Vostatnì, vy nejste

docela nic vinnej, ponìvadž jste nikoho nezval, a když utekla, tak

to udìlala na svou pìst. Uvidíte, že takovej telegram udìlá dobrou

službu. Jestli i padne pár facek...“

162

„On je velice inteligentní,“ pøerušil ho nadporuèík Lukáš, „já

ho znám, on obchoduje s chmelem ve velkém. Rozhodnì s ním

musím mluvit. Telegram pošlu.“

Telegram, který odeslal, byl velice úseèný, obchodní: „Nynìjší

adresa vaší choti je...“ Následovala adresa bytu nadporuèíka

Lukáše.

Tak se stalo, že byla paní Katy velice nepøíjemnì pøekvapena,

když se vhrnul do dveøí obchodník s chmelem. Vypadal velice

rozšafnì a starostlivì, když paní Katy, neztrácejíc v tom okamžiku

rozvahy, pøedstavila oba pány: „Mùj muž - pan nadporuèík Lukáš.“

Na nic jiného nevzpomnìla.

„Raète se posadit, pane Wendler,“ vybídl pøívìtivì nadporuèík

Lukáš, vytahuje z kapsy pouzdro s cigaretami, „není libo?“

Inteligentní obchodník s chmelem vzal si slušnì cigaretu,

a vypouštìje z úst kouø, øekl rozvážnì: „Pojedete brzy na pozici,

pane nadporuèíku?“

„Zažádal jsem o pøeložení k 91. pluku do Budìjovic, kam asi

pojedu, jakmile budu hotov se školou jednoroèákù. Potøebujeme

spoustu dùstojníkù a dnes jest smutným zjevem, že mladí lidé mající

nárok na právo jednoroèního dobrovolníka nehlásí se k nìmu.

Radìji zùstane obyèejným infanteristou, než aby se snažil stát se

kadetem.“

„Válka poškodila hodnì obchod s chmelem, ale já myslím, že

nemùže mít dlouhého trvání,“ poznamenal obchodník s chmelem,

dívaje se støídavì na svou ženu i nadporuèíka.

„Naše situace je velice dobrá,“ øekl nadporuèík Lukáš, „dnes

již nikdo nepochybuje, že válka skonèí vítìzstvím zbraní centrálních

mocností. Francie, Anglie i Rusko jsou pøíliš slabé proti rakousko-

turecko-nìmecké žule. Pravda, že jsme utrpìli nepatrné neúspìchy

na nìkterých frontách. Jakmile však prolomíme ruskou frontu mezi

karpatským høbetem a støedním Dunajcem, není nijaké

pochybnosti, že bude to znamenat konec války. Stejnì Francouzùm

163

hrozí v nejkratší dobì ztráta celé východní Francie a vtržení

nìmeckého vojska do Paøíže. To je naprosto jisté. Kromì toho

naše manévry na Srbsku pokraèují velice úspìšnì a odchod našich

vojsk, který jest fakticky jen pøesunutím, vykládají si mnozí zcela

jinak, než jak toho vyžaduje naprostá chladnokrevnost ve válce.

Co nejdøíve uvidíme, že naše vypoètené manévry na jižním bojišti

ponesou ovoce. Raète se podívat...“

Nadporuèík Lukᚠvzal obchodníka s chmelem jemnì za

rameno a odvedl k mapì bojištì, visící na stìnì, a ukazuje mu

jednotlivé body, vykládal: „Východní Beskydy jsou naším

znamenitým opìrným bodem. V karpatských úsecích, jak vidíte,

máme velkou oporu. Mocný úder na tuto linii, a nezastavíme se

až v Moskvì. Válka skonèí døív, než se nadìjeme.“

„A co Turecko?“ otázal se obchodník s chmelem, uvažuje

pøitom, jak zaèít, aby se dostal k jádru vìci, pro kterou pøijel.

„Turci se drží dobøe,“ odpovìdìl nadporuèík, uvádìje ho opìt

164

ke stolu, „pøedseda turecké snìmovny Hali bej a Ali bej pøijeli do

Vídnì. Vrchním velitelem turecké armády dardanelské jmenován

maršálek Liman šlechtic Sanders. Goltz paša pøijel z Caøihradu

do Berlína a naším císaøem byli vyznamenáni Enver paša,

viceadmirál Usedom paša a generál Dževad paša. Pomìrnì hodnì

vyznamenání za tak krátkou dobu.“

Sedìli všichni chvíli mlèky proti sobì, až uznal nadporuèík za

vhodné pøerušit trapnou situaci slovy: „Kdy jste pøijel, pane

Wendler?“

„Dnes ráno.“

„To jsem velice rád, že jste mne našel a zastihl doma, ponìvadž

odpùldne jdu vždy do kasáren a mám noèní službu. Ponìvadž byt

jest vlastnì po celý den prázdný, mohl jsem nabídnout milostivé

paní pohostinství. Není tu nikým obtìžována po dobu svého pobytu

v Praze. Ze staré známosti...“

Obchodník s chmelem zakašlal: „Katy je jistì divná ženská,

pane nadporuèíku, pøijmìte mùj nejsrdeènìjší dík za všechno, co

jste pro ni udìlal. Vzpomene si jeti do Prahy zèistajasna, že prý se

musí léèit z nervózy, já jsem na cestách, pøijedu domù, a dùm

prázdný. Katy pryè.“

Snaže se dìlat co nejpøíjemnìjší oblièej, pohrozil jí prstem,

a nucenì se usmívaje, otázal se ženy: „Tys asi patrnì myslela, že

když já jsem na cestách, že i ty mùžeš též cestovat? Ty jsi si ovšem

nepomyslila...“

Nadporuèík Lukáš, vida, že spád rozmluvy zaboèuje do

nepøíjemností, odvedl opìt inteligentního obchodníka s chmelem

k mapì bojištì, a ukazuje na podtržená místa, øekl: „Zapomnìl

jsem vás upozornit na jednu velice zajímavou okolnost. Na tento

veliký k jihozápadu obrácený oblouk, kde tvoøí tato skupina hor

veliké pøedmostí. Sem obrácena jest ofenzíva spojencù. Uzavøením

této dráhy, která pøedmostí spojuje s hlavní obrannou linií nepøítele,

musí být pøerušeno spojení mezi pravým køídlem a severní armádou

165

na Visle. Je vám to nyní jasné?“

Obchodník s chmelem odpovìdìl, že jest mu vše úplnì jasné,

a obávaje se ve své taktnosti, aby to, co øekl, nebylo považováno

za narážku, zmínil se, vraceje se na své místo: „Nᚠchmel válkou

ztratil odbytištì v cizinì. Pro chmel je nyní ztracena Francie, Anglie,

Rusko i Balkán. Ještì posíláme chmel do Itálie, ale obávám se, že

se Itálie také do toho zamíchá. Ale pak, až to vyhrajem, budem si

diktovat ceny za zboží my.“

„Itálie zachovává pøísnou neutralitu,“ tìšil ho nadporuèík, „to

je...“

„Tak proè, nepøizná, že je vázána trojspolkovou smlouvou mezi

Rakousko-Uherskem a Nìmeckem?“ rozkatil se náhle obchodník

s chmelem, kterému najednou pøišlo všechno do hlavy, chmel, žena,

válka, „já èekal, že Itálie vytáhne polem proti Francii a proti Srbsku.

Pak by válka už byla u konce. Chmel mnì ve skladištích hnije,

uzávìrky domácí jsou slabé, export rovná se nule, a Itálie

zachovává neutralitu. Proè Itálie obnovovala ještì v roce 1912

s námi trojspolek? Kde je italský ministr zahranièních záležitostí

markýz di San Giuliano? Co dìlá ten pán? Spí nebo co? Víte, jaký

jsem mìl do vojny roèní obrat a jaký mám dnes? - Nemyslete si,

že nesleduji události,“ pokraèoval, dívaje se zuøivì na nadporuèíka,

který klidnì vypouštìl z úst koleèka cigaretového dýmu, která

stíhala jedno druhé a rozbíjela je, což sledovala paní Katy s velkým

zájmem, „proè Nìmci odešli zpìt ku hranicím, když byli již

u Paøíže? Proè zas se vedou mezi Mósou a Moselou prudké

dìlostøelecké boje? Víte, že v Combres a Wowru u Marche shoøely

tøi pivovary, kam jsem posílal roènì pøes pìt set žokù chmele?

A shoøel i ve Vogézách Hartmansweilerský pivovar, je srovnán se

zemí ohromný pivovar v Niederaspachu u Mylhúz. To máte ztráty

1200 žokù chmele pro mou firmu roènì. Šestkrát bojovali Nìmci

s Belgièany o pivovar Klosterhoek, to máte ztrátu 350 žokù chmele

roènì.“

166

Nemohl dále rozèilením mluvit, jen vstal, pøistoupil k ženì

a øekl: „Katy, ty pojedeš okamžitì se mnou domù. Oblíkej se. -

Mne všechny ty události tak rozèilují,“ øekl po chvíli omluvným

tónem, „býval jsem kdysi úplnì klidným.“

A když odešla se obléknout, tiše øekl k nadporuèíkovi:

„Nevyvádí to ponejprv. Loni ujela s jedním suplentem a našel jsem

je až v Záhøebu. Udìlal jsem pøi té pøíležitosti v mìstském pivovaøe

v Záhøebì uzávìrku na šest set žokù chmele. Ba, jih byl vùbec

zlatým dolem. Nᚠchmel šel až do Caøihradu. Dnes jsme napolo

znièeni. Jestli vláda omezí výrobu piva, zasadí nám poslední ránu.“

A zapaluje si nabídnutou cigaretu, øekl zoufale: „Jedinì Varšava

odbírala 2370 žokù chmele. Nejvìtší pivovar je tam augustiánský.

Zástupce býval u mì na návštìvì každoroènì, To je k zoufání.

Ještì dobøe, že nemám dìti.“

Tento logický závìr každoroèní návštìvy zástupce

augustiánského pivovaru z Varšavy zpùsobil, že se nadporuèík

jemnì usmál, což obchodník s chmelem postøehl, a proto vykládal

dál: „Uherské pivovary v Šoproni a ve Velké Kaniži odbíraly pro

svá exportní piva, která vyvážely až do Alexandrie, u mé firmy

roènì prùmìrem tisíc žokù chmele. Dnes odmítají jakoukoliv

objednávku kvùli blokádì. Nabízím jim chmel o tøicet procent

lacinìjší, a neobjednávají ani jeden žok. Stagnace, úpadek, mizérie

a ještì k tomu domácí starosti.“

Obchodník s chmelem se odmlèel a mlèení pøerušila paní Katy,

pøipravená na cestu: „Jak to udìláme s mými kufry?“

„Pøijedou pro nì, Katy,“ øekl spokojenì obchodník s chmelem,

raduje se nakonec, že skonèilo vše bez výstupu a pohoršlivé scény,

„jestli chceš ještì obstarat nìjaké nákupy, je nejvyšší èas, abychom

šli. Vlak jede ve dvì dvacet.“

Oba rozlouèili se pøátelsky s nadporuèíkem a obchodník

s chmelem byl tak rád, že už je to odbyto, že na rozchodu,

v pøedsíni, øekl k nadporuèíkovi: „Jestli, nedej bùh, byl byste na

167

vojnì ranìn, pøijeïte k nám na zotavenou. Budeme vás co

nejpeèlivìji opatrovat.“

Vrátiv se do ložnice, kde paní Katy se oblékala na cestu, našel

nadporuèík na umyvadle 400 korun a tento lístek:

Pane nadporuèíku! Nezastal jste se mne pøed tou

opicí, mým mužem, idiotem prvního øádu. Dovolil

jste, aby mne odvlékl s sebou jako nìjakou vìc,

kterou zapomenul v bytì. Pøitom dovolil jste si

udìlat poznámku, že jste mnì nabídl

pohostinství. Doufám, že jsem vám nezpùsobila

vìtší útraty než pøiložených 400 koruny o které

prosím byste se rozdìlil se svým sluhou.

Nadporuèík Lukᚠchvíli stál s lístkem v ruce a pak jej pomalu

roztrhal. S úsmìvem podíval se na peníze ležící na umyvadle,

a vida, že v rozèilení zapomnìla høebínek do vlasù na stolku, když

si pøed zrcadlem upravovala vlasy, uložil jej mezi své fetišistické

relikvie.

Švejk se vrátil po poledni. Šel hledat stájového pinèe pro

nadporuèíka.

„Švejku,“ øekl nadporuèík, „máte štìstí. Ta dáma, která u mne

bydlila, je už pryè. Odvezl ji pan manžel. A za všechny služby,

které jste jí prokázal, nechala vám na umyvadle 400 korun. Musíte

jí pìknì podìkovat, respektive jejímu panu choti, ponìvadž jsou

to jeho peníze, které vzala s sebou na cestu. Já vám nadiktuji psaní.“

Nadiktoval mu:

„Velectìný pane! Raète vyøídit nejsrdeènìjší dík za 400 korun,

které mnì darovala vaše paní cho za služby, které jsem jí prokázal

pøi její návštìvì v Praze. Vše, co jsem pro ni udìlal, uèinil jsem

ochotnì, a proto nemohu pøijmouti tento obnos a zasílám jej... -

Nu jen pište dál, Švejku, copak sebou tak vrtíte? Kde jsem to

168

pøestal?“

„A zasílám jej...,“ øekl tøesoucím se hlasem, plným tragiky,

Švejk.

„Dobøe tedy: zasílám jej nazpátek s ujištìním své nejhlubší úcty.

Uctivý pozdrav a ruky políbení milostivé paní. Josef Švejk,

dùstojnický sluha u nadporuèíka Lukáše. Hotovo?“

„Poslušnì hlásím, pane obrlajtnant, ještì schází datum.“

„20. prosince 1914. Tak a teï napište obálku a vezmìte tìch

400 korun a odnesete je na poštu a pošlete na tuto adresu.“

A nadporuèík Lukᚠpoèal si vesele pohvizdovat árii z operety

Rozvedená paní.

„Ještì nìco, Švejku,“ otázal se nadporuèík, když Švejk

odcházel na poštu, „co je s tím psem, kterého jste šel hledat?“

„Mám jednoho v pácu, pane obrlajtnant, náramnì hezký zvíøe.

Ale bude to tìžký ho dostat. Zejtra doufám že ho snad pøece

pøivedu. Kouše.“

6

Posledního slova nadporuèík Lukᚠnezaslechl, a bylo pøece

tak dùležité. „Kousala ta potvora o všechno pryè,“ chtìl ještì

jednou opakovat Švejk, ale nakonec si pomyslil: „Co je vlastnì

nadporuèíkovi do toho. Chce psa, tak ho dostane.“

Není to ovšem lehkou vìcí øíci: „Pøiveïte mnì psa!“ Majitelé

psù jsou na své psy velice opatrní, a nemusí to být právì èistokrevný

pes. I toho voøíška, který nic jiného nedìlá, než že nìjaké staøence

zahøívá nohy, má majitel rád a nedá mu ublížit.

Pes sám musí mít instinkt, zejména je-li èistokrevný, že jednoho

krásného dne bude svému pánovi odcizen. Žije neustále ve strachu,

že bude ukraden, že musí být ukraden. Pes se kupøíkladu vzdálí

od svého pána na procházce, je zpoèátku veselý, dovádivý. Hraje

si s druhými psy, leze na nì nemravnì, oni na nìho, oèuchává

169

patníky, vyzdvihuje nožièku na každém rohu i hokynáøce na koš

s brambory, zkrátka má takovou radost ze života a svìt zdá se mu

být jistì krásným jako jinochovi po šastné maturitì.

Najednou však pozorujete, že veselost jeho mizí, že pes

vyciuje, že se ztratil. A nyní teprve pøichází na nìho ta pravá

zoufalost. Pobíhá zdìšenì po ulici, èenichá, skuèí a v naprosté

zoufalosti stáhne ohon mezi nohy, uši dá dozadu a mete si to

uprostøed ulice kamsi do neznáma.

Kdyby mohl mluvit, tak by køièel: „Ježíšmarjá, mne nìkdo

ukradne.“

Byli jste nìkdy v psinci a vidìli jste tam takové udìšené zjevy

psí? Ti všichni jsou ukradeni. Velkomìsto vychovalo zvláštní druh

zlodìjù, kteøí živí se výhradnì krádežemi psù. Jsou malé druhy

salónních pejskù, trpaslièí, ratlíèkové, zcela nepatrná rukavice,

vejdou se do kapsy u svrchníku nebo do dámského rukávníku,

kde se nosí s sebou. I odtud vám ho chudáka vytáhnou. Zlou

nìmeckou dogu skvrnitou, která hlídá zuøivì na pøedmìstí vilu,

ukradnou v noci. Policejního psa ukradnou detektivovi pøed

nosem. Vedete si psa na šòùøe, pøestøíhnou ji a už jsou se psem

pryè a vy se pitomì díváte na prázdnou šòùru. Padesát procent

psù, které na ulici potkáváte, mìnilo nìkolikrát své pány, a èasto

po letech koupíte svého vlastního psa, kterého vám jako štìnì

ukradli, když jste s ním šel na procházku. Nejvìtší nebezpeèí býti

ukradenu hrozí psùm, když je vyvádìjí, aby vykonali malou i velkou

tìlesnou potøebu. Zejména pøi posledním aktu se jich nejvíc ztrácí.

Proto se každý pes pøi tom opatrnì kolem sebe rozhlíží.

Jest nìkolik systémù, jak se kradou psi. Buï pøímo, nìco na

zpùsob kapesní krádeže, nebo podvodným vylákáním nešastného

tvora k sobì. Pes jest zvíøe vìrné, ale jen v èítance neb

v pøírodopise. Dejte oèichat i nejvìrnìjšímu psu smaženou

koòskou uzenku, a je ztracen. Zapomene na pána, vedle kterého

kráèí, otoèí se a jde za vámi, pøièemž mu z tlamy tekou sliny

170

a v pøedzvìsti a tušení velké radosti nad uzenkou vrtí pøívìtivé

ocasem a protahuje nozdry jako nejbujnìjší høebec, když ho vedou

ke klisnì.

Na Malé Stranì u Zámeckých schodù je malý výèep piva.

Jednoho dne sedìli tam v šeru vzadu dva muži. Jeden voják a druhý

civilista. Naklonìni k sobì šeptali si tajemnì. Vyhlíželi jako

spiklenci z dob Benátské republiky.

„Každej den ve vosum hodin,“ šeptal civilista vojákovi, „chodí

s ním služka na roh Havlíèkovýho námìstí k parku. Ale von je

potvora, kouše o všechno pryè. Nedá se pohladit.“

A naklánìje se ještì víc k vojákovi, zašeptal mu do ucha: „Ani

buøta nežere.“

„Smaženýho?“ otázal se voják.

„Ani smaženýho.“

Oba si odplivli.

„Co tedy ta potvora žere?“

„Pánbùhví co. Voni jsou nìkteøí psi rozmazlení a rozhejèkaní

jako arcibiskup.“

Voják s civilistou si ukli a civilista dále šeptal: „Jednou ode

mì jeden èernej špic, kterýho jsem potøeboval pro psinec nad

Klamovkou, nechtìl taky vzít buøta. Chodil jsem za ním po tøi

dny, až už jsem to nevydržel a pøímo se zeptal té paní, co s tím

psem chodila na procházku, co vlastnì ten pes žere, že je tak

pìknej. Paní to zalichotilo a øekla, že má nejradši kotlety. Tak jsem

mu koupil øízek. Myslím si, to je ještì lepší. A vidíš, mrcha pes si

ho ani nevšim, že to bylo telecí. Byl udìlanej na vepøový maso.

Tak jsem musel mu koupit kotletu. Dal jsem mu ji oèichat a bìžím,

pes za mnou. Paní køièela: ,Puntíku, Puntíku,’ ale kdepak milej

Puntík. Za kotletou bìžel až za roh, tam jsem mu dal øetízek na

krk a druhej den už byl v psinci nad Klamovkou. Mìl pod krkem

pár bílejch chlupù, skupinku, tu mu zamalovali naèerno a nikdo

171

ho nepoznal. Ale vostatní psi, a že jich bylo hodnì, všichni šli na

koòskýho smaženýho buøta. Ty bys udìlal taky nejlepší, kdybys se

jí voptal, co ten pes nejradìji žere; ty jsi voják, postavu mᚠa vona

ti to spíš øekne. Já už jsem se jí ptal, ale ona se na mì podívala,

jako kdyby mne chtìla probodnout, a øekla: ,Co je vám do toho:

Vona není moc hezká, je to vopice, ale s vojákem bude mluvit.“

„Je to opravdu stájovej pinè? Mùj obrlajtnant jinýho nechce.“

„Fešák stájovej proè. Pepø a sùl, dovopravdy èistokrevnej,

jakože ty jseš Švejk a já Blahník. Mnì jde vo to, co žere, to mu

dám a pøivedu ti ho.“

Oba pøátelé si opìt ukli. Ještì když Švejk se živil prodejem

psù do vojny, Blahník mu je dodával. Byl to zkušený muž

a vypravovalo se o nìm, že kupoval pod rukou z pohodnice

podezøelé psy a zas je prodával dál. Mìl dokonce už jednou

vzteklinu a v Pasteurovì ústavu ve Vídni byl jako doma. Nyní

považoval za svou povinnost nezištnì vojákovi Švejkovi pomoci.

Znal všechny psy v celé Praze i okolí, a mluvil proto tak tiše, aby

se hostinskému neprozradil, ponìvadž mu z hostince pøed

pùlrokem odnesl pod kabátem štìnì, jezevèíka, kterému dal cucat

mléko z dìtské láhve, takže ho hloupé štìnì patrnì považovalo

za mámu a ani nedutalo pod kabátem.

Kradl ze zásady jen èistokrevné psy a mohl být soudním

znalcem. Dodával do všech psincù i soukromým osobám, jak se

to dalo, a šel-li po ulici, tu na nìho vrèeli psi, které kdysi ukradl,

a když stál nìkde u výkladní skøínì, èasto nìjaký mstivý pes

vyzdvihl u nìho za zády nožièku a pokropil mu kalhoty.

-----

V osm hodin ráno druhého dne bylo vidìt dobrého vojáka

Švejka chodit na rohu Havlíèkova námìstí a parku. Èekal na služku

172

se stájovým pinèem. Koneènì se doèkal a kolem nìho pøebìhl

vousatý pes, rozježený, ostrosrstý, s moudrýma èernýma oèima.

Byl veselý jako všichni psi, když si odbyli svou potøebu, a hnal se

k vrabcùm snídajícím koòský trus na ulici.

Pak pøešla kolem Švejka ta, která ho mìla na starosti. Byla to

starší dívka se zpùsobnì do vìneèku zapletenými vlasy. Hvízdala

na psa a toèila øetízkem a elegantním karabáèem.

Švejk ji oslovil:

„Dovolte, sleèno, kudy se jde na Žižkov?“

Zastavila se a podívala se na nìho, myslí-li to upøímnì,

a dobrácký oblièej Švejkùv jí øekl, že opravdu ten vojáèek chce

asi jít na Žižkov. Výraz její tváøe zmìkl a ona ochotnì mu vykládala,

jak na ten Žižkov pùjde.

„Já jsem teprve nedávno do Prahy pøeloženej,“ øekl Švejk, „já

nejsem zdejší, já jsem z venkova. Vy taky nejste z Prahy?“

„Já jsem z Vodòan.“

„Tak jsme nedaleko od sebe,“ odpovìdìl Švejk, „já jsem

z Protivína.“

Tato znalost místopisu èeského jihu, nabytá kdysi pøi

manévrech v tom kraji, naplnila srdce dívky krajanským teplem.

„Tak znáte v Protivínì na námìstí øezníka Pejchara?“

„Jakpak bych ho neznal.“

„To je mùj bratr.“

„Toho tam mají u nás všichni rádi,“ øekl Švejk, „von je moc

hodnej, úslužnej, má dobrý maso a dává dobrou váhu.“

„Nejste vy Jarešùv?“ otázala se dívka, zaèínajíc sympatizovat

s neznámým vojáèkem.

„Jsem.“

„A kterého Jareše, toho z Krèe u Protivím, nebo z Ražic?“

„Z Ražic.“

„Ještì rozváží pivo?“

„Poøád.“

173

„Ale on už musí mít hodnì pøes šedesát?“

„Vosumašedesát mu bylo letos na jaøe,“ odvìtil klidnì Švejk,

„teï si zaopatøil psa a to se mu to jede. Pes mu sedí na voze.

Zrovna takovej pes jako tamhleten, co honí ty vrabce. Hezkej

pejsek, moc pìknej.“

„To je náš,“ vysvìtlovala mu jeho nová známá, „já sloužím

zde u pana obršta. Vy neznáte našeho pana obršta?“

„Znám, to je pìknej inteligent,“ øekl Švejk, „u nás byl

v Budìjovicích taky takovej jeden obršt.“

„Nᚠpán je pøísnej, a jak poslednì se øíkalo, že nám v Srbsku

natloukli, tak pøišel celej vzteklej domù a sházel v kuchyni všechny

174

talíøe a chtìl i mnì dát vejpovìï.“

„Tak to je tedy vᚠpejsek,“ pøerušil ji Švejk, „to je škoda, že

mùj obrlajtnant nemùže žádnýho psa vystát, já mám velice rád

psy.“ Odmlèel se a náhle vyrazil: „Každej pes ale taky všechno

nežere.“

„NᚠFox si strašnì vybírá, jeden èas nechtìl vùbec jíst maso,

až teï opìt.“

„A co žere nejradši?“

„Játra, vaøená játra.“

„Telecí nebo vepøový?“

„To je mu jedno,“ usmála se ,krajanka’ Švejkova, považujíc

poslední otázku za nepodaøený pokus o vtip.

Procházeli se ještì chvíli, pak se k nim pøidal i stájový pinè,

který byl uvázán na øetízku. Choval se k Švejkovi velice dùvìrnì

a pokoušel se roztrhnout mu alespoò náhubkem kalhoty,

vyskakoval na nìho a náhle, jako by vycitoval, co si o nìm Švejk

myslí, pøestal skákat a šel smutnì a zaraženì, dívaje se úkosem na

Švejka, jako by chtìl øíci: Tedy to na mne taky èeká?

Potom mu ještì øekla, že chodí též každý veèer v šest hodin

sem se psem, že nevìøí žádnému mužskému z Prahy, že se dala

jednou do novin a pøihlásil se jeden zámeèník za úèelem sòatku

a vylákal z ní 800 korun na nìjaký vynález a zmizel. Na venkovì

jsou lidé rozhodnì poctivìjší. Jestli by se vdala, vzala by si jedinì

venkovského èlovìka, ale až po válce. Váleèné sòatky považuje

za hloupost, ponìvadž obyèejnì taková ženská zùstane vdovou.

Švejk jí dal mnoho nadìjí, že pøijde v šest hodin, a odešel, aby

sdìlil pøíteli Blahníkovi, že pes žere játra jakéhokoliv druhu.

„Pohostím ho hovìzíma,“ rozhodl se Blahník, „na ty jsem už

dostal bernardýna továrníka Vydry, náramnì vìrný zvíøe. Zejtra ti

psa pøivedu v poøádku.“

Blahník splnil slovo. Když byl dopoledne Švejk hotov

s uklízením bytu, ozval se za dveømi štìkot a Blahník vtáhl do

175

bytu vzpírajícího se stájového pinèe, který byl ještì více rozježen,

než ho rozježila pøíroda. Koulel divoce oèima a díval se tak

posupnì, že pøipomínal hladového tygra v kleci, pøed kterou stojí

vypasený návštìvník zoologické zahrady. Cvakal zuby, vrèel, jako

by chtìl øíct: Roztrhám, sežeru.

Uvázali psa ke kuchyòskému stolu a Blahník vylíèil postup

odcizení.

„Šel jsem schválnì kolem nìho, drže zabalená vaøená játra

v papíru. Poèal èenichat a vyskakovat na mne. Nedal jsem mu nic

a šel dál. Pes za mnou. U parku jsem se votoèil do Bredovské

ulice a tam jsem mu dal první kousek. Žral to v chodu, aby mne

neztratil z oèí. Zaboèil jsem do Jindøišské, kde jsem mu dal novou

porci. Pak jsem ho, když se nažral, uvázal na øetízek a táh jsem ho

pøes Václavské námìstí na Vinohrady, až do Vršovic. Po cestì

mnì vyvádìl pravé divy. Když jsem pøecházel elektriku, lehl si

a nechtìl se hnout. Snad se chtìl dát pøeject. Pøines jsem s sebou

taky èistý rodokmen, který jsem koupil u papírníka Fuchse. Ty

umíš padìlat rodokmeny, Švejku.“

„To musí bejt tvou rukou napsaný. Napiš, že pochází z Lipska

ze psince von Bülow. Otec Arnheim von Kahlsberg, matka Emma

von Trautensdorf, po otci Siegfried von Busenthal. Otec obdržel

první cenu na berlínský výstavì stájových pinèù v roce 1912. Matka

vyznamenána zlatou medalií norimberského spolku pro chov

ušlechtilých psù. Jak myslíš že je starej?“

„Podle zubù dva roky.“

„Napiš, že je pùldruhýho.“

„Je špatnì kupírovanej, Švejku. Podívej se mu na uši.“

„Tomu se dá pomoct. Zastøihneme mu je popøípadì, až si u nás

zvykne. Teï by se ještì víc zlobil.“

Ukradenec vrèel vztekle, funìl, zmítal sebou, a pak si lehl a s

vyplazeným jazykem, unaven, èekal, co se s ním stane dál. Pomalu

stával se klidnìjším, jen obèas žalostnì zakòuèel.

176

Švejk mu pøedložil zbytek jater, která mu pøedal Blahník. On

však se jich nevšiml a vrhl na nì jen trucovitý pohled a podíval se

na oba s výrazem: Už jsem se jednou napálil, sežerte si to sami.

Ležel rezignovanì a pøetvaøoval se, že døímá. Pak mu najednou

nìco vlezlo do hlavy, vstal a zaèal panáèkovat a prosit pøedníma

tlapkama. Vzdával se.

Na Švejka tato dojemná scéna nijak neúèinkovala.

„Lehneš,“ zakøièel na ubožáka, který opìt si lehl, kòuèe

žalostnì.

„Jaký mu mám dát jméno do rodokmenu?“ otázal se Blahník,

„jmenoval se Fox, tak nìco podobnýho, aby tomu hned rozumìl.“

„Tak ho nazveme tøebas Max, podívej se, Blahníku, jak zvedá

uši. Vstaò, Maxi!“

Nešastný stájový proè, kterému vzali i domov, i jméno, vstal

a oèekával další rozkazy.

„Já bych myslel, abychom ho odvázali,“ rozhodl se Švejk,

„uvidíme, co to bude dìlat.“

Když byl odvázán, první jeho cesta byla ke dveøím, kde zaštìkal

tøikrát krátce na kliku, spoléhaje patrnì na velikomyslnost tìch

zlých lidí. Vida však, že nemají pochopení pro jeho touhu dostat

se ven, udìlal u dveøí loužièku, pøesvìdèen, že ho vyhodí, jako to

kdysi dìlávali, když byl mlád a plukovník ho uèil, øíznì, po

vojensku, být zimmerrein.

Místo toho poznamenal Švejk: „Ten je chytrej, to je kus

jezovity,“ pøetáhl ho páskem a namoèil mu v loužièce èumák, že

se nestaèil olizovat.

Kòuèel nad tou potupou a poèal bìhat po kuchyni, èenichaje

zoufale svou vlastní stopu, pak zèistajasna šel ke stolu, sežral na

zemi pøedložený zbytek jater, lehl si ke kamnùm a usnul po tom

dobrodružství.

„Co jsem ti dlužen?“ otázal se Švejk Blahníka, když se s ním

louèil.

177

„Nemluv o tom, Švejku,“ øekl mìkce Blahník, „pro starýho

kamaráda všechno udìlám, zejména když slouží na vojnì. Sbohem,

hochu, a nevoï ho nikdy pøes Havlíèkovo námìstí, aby se nestalo

nìjaký neštìstí. Kdybys potøeboval ještì nìjakýho psa, tak víš,

kde bydlím.“

Švejk nechal Maxa spát hodnì dlouho a koupil zatím u øezníka

ètvrt kila jater, uvaøil je a èekal, až se Max probudí, dav mu

k èenichu kousek teplých jater.

Max se zaèal ze spaní olizovat, pak se protáhl, oèichal játra

a zhltl je. Pak šel ke dveøím a opakoval svùj pokus s klikou.

„Maxi!“ zavolal na nìj Švejk, „pojï ke mnì!“

Šel s nedùvìrou, Švejk ho vzal na klín, hladil a ponejprv Max

zbytkem svého kupírovaného ohonu zavrtìl pøátelsky a jemnì

chòapl po Švejkové ruce, držel ji v tlamì a podíval se moudøe na

Švejka, jako by chtìl øíci: Zde se nedá nic dìlat, já vím, že jsem to

prohrál.

Švejk ho dál hladil a poèal mu vypravovat nìžným hlasem:

„Tak byl jednou jeden pejsek, jmenoval se Fox a ten žil

u jednoho obršta. Vodila ho služka na procházku a pøišel jeden

pán, ten Foxa ukrad. Fox se dostal na vojnu k jednomu

obrlajtnantovi a dali mu jméno Max.

Maxi, dej pac! Tak vidíš, hovado, že budeme dobrýma

kamarády, jestli budeš hodnej a poslušnej. Jinak budeš mít vojnu

jako øemen.“

Max seskoèil Švejkovi z klína a poèal na nìho vesele dorážet.

Do veèera, kdy se vrátil nadporuèík z kasáren, byli Švejk a Max

nejlepšími kamarády.

Dívaje se na Maxe, pomyslil si Švejk filosoficky: „Když se to

vezme kolem a kolem, je vlastnì každej voják taky ukradenej ze

svýho domova.“

Nadporuèík Lukᚠbyl velice pøíjemnì pøekvapen, když uvidìl

Maxa, který též jevil velkou radost, že opìt vidí muže se šavlí.

178

Na otázku, odkud je a co stojí, sdìlil mu Švejk s naprostým

klidem, že pes byl mu darován jedním kamarádem, který právì

narukoval.

„Dobøe, Švejku,“ øekl nadporuèík, hraje si s Maxem, „na

prvního dostanete ode mì padesát korun za psa.“

„Nemohu pøijmout, pane obrlajtnant.“

„Švejku,“ øekl pøísnì nadporuèík, „když jste nastupoval službu,

vysvìtlil jsem vám, že musíte poslouchat na slovo. Když vám øíkám,

že dostanete padesát korun, tak je musíte vzít a propít. Co udìláte,

Švejku, s tìmi padesáti korunami?“

„Poslušnì hlásím, pane obrlajtnant, že je propiju podle

rozkazu.“

„A kdybych, Švejku, snad zapomnìl na to, pøikazuji vám, abyste

mnì hlásil, že mám vám dát za psa padesát korun. Rozumíte?

Nemá ten pes blechy? Radìji ho vykoupejte a vyèesejte. Zítra mám

službu, ale pozítøí s ním pùjdu na procházku.“

179

Zatímco Švejk koupal Maxa, plukovník, bývalý jeho majitel,

strašnì doma láteøil a vyhrožoval, že postaví toho, kdo mu psa

ukradl, pøed váleèný soud, že ho dá zastøelit, povìsit, zavøít na

dvacet let a rozsekat.

„Der Teufel soll den Kerl buserieren,“ ozývalo se v bytì

plukovníka, až se tøásla okna, „mit solchen Meuchelmtirdern werde

ich hald fertig.“

Nad Švejkem i nadporuèíkem Lukášem vznášela se ve vzduchu

katastrofa.

180

*15. kapitola

Katastrofa

Plukovník Bedøich Kraus, mající též pøídomek von Zillergut,

po nìjaké vesnièce v Solnohradech, kterou jeho pøedkové prožrali

již ve století osmnáctém, byl úctyhodným pitomcem. Když nìco

vypravoval, mluvil samé pozitivní vìci, tázaje se pøitom, zdali

všichni rozumí nejprimitivnìjším výrazùm: „Tedy okno, pánové,

ano. Víte, co je to okno?“

Nebo: „Cesta, u které po obou stranách jsou pøíkopy, nazývá

se silnicí. Ano, pánové. Víte, co je to pøíkop? Pøíkop jest

vykopávka, na které pracuje více lidí. Jest to prohlubenina. Ano.

Pracuje se motykami. Víte, co je to motyka?“

Trpìl vysvìtlovací mánií, což èinil s takovým oduševnìním jako

nìjaký vynálezce vypravující o svém díle.

„Kniha je, pánové, více rùznì naøezaných ètvrtek papíru,

rùzného formátu, který jest potištìn a sestaven dohromady, svázán

a sklížen. Ano. Víte, pánové, co je to klih? Klih jest lepidlo.“

Byl tak nehoráznì blbý, že se mu dùstojníci zdaleka vyhýbali,

aby nemuseli od nìho slyšet, že chodník rozdìluje ulici na jízdní

dráhu a že je to vyvýšený dláždìný pruh kolem prùèelí domu.

A prùèelí domu že je ona èást, kterou vidíme z ulice nebo

z chodníku. Zadní èást domu z chodníku vidìt nemùžeme, o èemž

se okamžitì mùžeme pøesvìdèit, jestli vstoupíme do jízdní dráhy.

Byl ochoten tu zajímavost ihned demonstrovat. Naštìstí však

ho pøejeli. Od té doby zpitomìl ještì víc. Zastavoval dùstojníky

a dával se s nimi do nekoneènì dlouhých rozhovorù o amoletách,

slunci, teplomìrech, koblihách, oknech a poštovních známkách.

Bylo to opravdu podivuhodné, že ten blbec mohl pomìrnì

dosti rychle postupovat a mít za sebou velice vlivné lidi, jako byl

velící generál, který mu držel palec i pøi jeho naprosté vojenské

181

neschopnosti.

O manévrech provádìl se svým plukem pravé divy. Nikdy

nedorazil nikam vèas, vodil pluk v kolonách proti strojním puškám,

a kdysi pøed léty stalo se pøi císaøských manévrech na èeském

jihu, že se úplnì s plukem ztratil, dostal se s ním až na Moravu,

kde se s ním potloukal ještì nìkolik dní potom, když už bylo po

manévrech a vojáci leželi v kasárnách. Prošlo mu to.

Jeho pøátelský pomìr s velícím generálem a jinými neménì

blbými vojenskými hodnostáøi starého Rakouska vynesl mu rùzná

vyznamenání a øády, kterými byl neobyèejnì poctìn, a považoval

se za nejlepšího vojáka pod sluncem a teoretikem strategie i všech

vojenských vìd.

Pøi pøehlídkách pluku dával se do hovoru s vojáky a ptal se

jich vždy jedno a totéž:

„Proè se ruènici zavedené ve vojsku øíká manlicherovka?“

U pluku mìl pøezdívku manlichertrotl. Byl neobyèejnì mstivý,

nièil podøízené dùstojníky, když se mu nelíbili, a když se chtìli

ženit, tu posílal nahoru velmi špatná odporuèení jich žádosti.

Scházela mu polovièka levého ucha, kterou mu usekl jeho

protivník za mládí v souboji kvùli prostému konstatování pravdy,

že Bedøich Kraus von Zillergut je prapitomý chlap.

Rozebereme-li jeho duševní schopnosti, dojdeme

k pøesvìdèení, že nebyly o nic lepší tìch, které proslavily

otlemeného Habsburka Františka Josefa jako notorického idiota.

Týž spád jeho øeèi, tហzásoba nejvìtší naivnosti. Na jednom

banketu v dùstojnickém kasinì plukovník Kraus von Zillergut

zèistajasna pronesl, když byla øeè o Schillerovi: „Tak jsem vám,

pánové, vèera vidìl parní pluh hnaný lokomotivou. Považte si,

pánové, lokomotivou, ale ne jednou, dvìma lokomotivami. Vidím

kouø, jdu blíž, a ona to lokomotiva a na druhé stranì druhá.

Øeknìte mnì, pánové, není-liž to smìšné? Dvì lokomotivy, jako

by nestaèila jedna.“

182

Zamlèel se a po chvíli prohodil: „Dojde-li benzín, musí se

automobil zastavit. To jsem také vidìl vèera. Potom se žvaní

o setrvaènosti, pánové. Nejede, stojí, nehne se, nemá benzínu.

Není-liž to smìšné?“

Byl pøi své tuposti neobyèejnì nábožný. Mìl doma v bytì

domácí oltáø. Chodil èasto ke zpovìdi a k pøijímání k Ignáci a od

vypuknutí války modlil se za zdar zbraní rakouských a nìmeckých.

Míchal køesanství se sny o germánské hegemonii. Bùh mìl pomoci

zabrat bohatství a území pøemožených.

Strašnì se vždy rozèiloval, když èetl v novinách, že opìt

pøivezli zajatce. Øíkal: „K èemu vozit zajatce? Postøílet se mají

všichni. Žádné slitování. Tancovat mezi mrtvolami. Všechny

civilisty v Srbsku spálit do posledního. Dìti ubít bajonety!“

Nebyl o nic horší než nìmecký básník Vierordt, který uveøejnil

za války verše, aby Nìmecko nenávidìlo a zabíjelo s železnou duší

milióny francouzských ïáblù:

A až k oblakùm nad hory

hromadí se lidské kosti a kouøící se maso...

Ukonèiv vyuèování ve škole jednoroèních dobrovolníkù, vyšel

si nadporuèík Lukᚠna procházku s Maxem.

„Dovoluji si vás upozornit, pane obrlajtnant,“ øekl starostlivì

Švejk, „že na toho psa musíte bejt vopatrnej, aby vám neutek.

Vono se mu tøeba mùže zastesknout po starým domovì a von by

moh vzít roha, kdybyste ho odvázal ze šòùry. A taky bych vám

neradil vodit ho pøes Havlíèkovo námìstí, tam se potlouká jeden

zlej øeznickej pes vod Mariánskýho obrazu, kterej je náramnì

kousavej. Jak uvidí ve svým rajónì cizího psa, hned je na nìho

žárlivej, aby mu tam nìco nesežral. Von je jako ten žebrák vod

Svatýho Haštala.“

Max vesele vyskakoval a pletl se pod nohy nadporuèíkovi,

zatoèil se šòùrou kolem šavle a projevoval neobyèejnou radost,

že jde na procházku.

183

Vyšli na ulici a nadporuèík Lukᚠzamìøil se psem na Pøíkopy.

Mìl se setkat s jednou dámou na rohu Panské ulice. Byl zabrán

v úøední myšlenky. O èem má zítra pøednášet jednoroèním

dobrovolníkùm ve škole? Jak udáváme výšku nìjakého vrchu?

Proè udáváme vždy výšku od hladiny moøské? Jak z výšek nad

hladinou moøskou ustanovíme prostou výšku vrchu od jeho paty?

Zatracenì, proè ministerstvo vojenství dává takové vìci do

školního programu. To je pøece pro dìlostøelectvo. A jsou pøece

mapy jenerálního štábu. Když nepøítel bude na kótì 312, nestaèí

obyèejnì pøemýšlet o tom, proè je výška toho kopce udána od

hladiny moøské, nebo vypoèítat si, jak je vysoký ten kopec.

Podíváme se na mapu, a máme to. Z tìch myšlenek byl vyrušen

pøísným „Halt!“, právì když se blížil k Panské ulici.

Souèasnì s „Halt!“ snažil se mu pes vyškubnout i se šòùrou

a s radostným štìkotem vrhl se na toho èlovìka, který øekl pøísnì

„Halt!“

Pøed nadporuèíkem stál plukovník Kraus von Zillergut.

Nadporuèík Lukᚠzasalutoval a stál pøed plukovníkem, omlouvaje

se, že nevidìl.

Plukovník Kraus byl znám mezi dùstojníky svou vášní

anhaltovat. Považoval salutování za nìco, na èem závisí úspìch

války a na èem zbudována celá vojenská moc.

„Do salutování má voják vkládat duši,“ øíkával. Byl to

nejkrásnìjší kaprálský mysticismus.

Dbal o to, aby ten, který vzdává èest, zasalutoval podle

pøedpisu do nejjemnìjších podrobností, pøesnì a dùstojnì.

Èíhal na všechny, kteøí šli kolem nìho. Od infanteristy až na

podplukovníka. Infanteristy, kteøí letmo zasalutovali, jako by chtìli

øíci, dotýkajíce se štítku èepice: „Tìbùh,“ vodil sám pøímo do

kasáren k potrestání.

Pro nìho neplatilo: „Já nevidìl.“

„Voják,“ øíkával, „musí svého pøedstaveného hledat v zástupu

184

a na nic jiného nemyslet, než aby dostál všem svým povinnostem,

které jsou mu pøedepsány v dienstreglamá. Když padne na bojišti,

má pøed svou smrtí zasalutovat. Kdo neumí salutovat, dìlá, že

nevidí, nebo salutuje nedbale, je u mì bestie.“

„Pane nadporuèíku,“ hrozným hlasem øekl plukovník Kraus,

„nižší šarže musí vždy vzdát èest vyšším. To není zrušeno. A za

druhé: Odkdy si zvykli páni dùstojníci chodit s ukradenými psy

po promenádì? Ano, s ukradenými psy. Pes, který patøí druhému,

jest pes kradený.“

„Tento pes, pane plukovníku...,“ namítl nadporuèík Lukáš.

„...patøí mnì, pane nadporuèíku,“ pøerušil ho drsnì plukovník,

„je to mùj Fox.“

A Fox èili Max vzpomnìl si na svého starého pána a nového

vypudil úplnì ze svého srdce, a vytrhnuv se skákal na plukovníka

a projevoval takovou radost, jaké by byl schopen zamilovaný

185

sextán, když najde pochopení u svého ideálu.

„Chodit s ukradenými psy, pane nadporuèíku, nesrovnává se

s dùstojnickou ctí. Nevìdìl? Dùstojník nemùže kupovat psa,

nepøesvìdèiv se, že ho mùže koupit bez následkù,“ høímal dál

plukovník Kraus, hladì Foxa-Maxa, který z podlosti poèal vrèet

na nadporuèíka a cenit zuby, jako by mu byl plukovník øekl, ukazuje

na nadporuèíka: „Vem si ho!“

„Pane nadporuèíku,“ pokraèoval plukovník, „považujete za

správné jezdit na ukradeném koni? Neèetl jste inzerát v Bohemii

a v Tagblattu, že se mnì ztratil stájový proè? Vy jste neèetl inzerát,

který dal vᚠpøedstavený do novin?“

Plukovník spráskl ruce.

„Opravdu, tihle mladí dùstojníci! Kde je disciplína? Plukovník

dá inzeráty, a nadporuèík je neète.“

„Kdybych ti, ty dìdku stará, mohl dát pár facek,“ pomyslil si

nadporuèík Lukáš, dívaje se na licousy plukovníka, které

pøipomínaly orangutana.

„Pojïte s sebou na minutu,“ øekl plukovník. A tak šli a vedli

velmi pøíjemný rozhovor:

„Na frontì, pane nadporuèíku, se vám nemùže taková vìc

podruhé pøihodit. V týlu se procházet s ukradenými psy je jistì

velice nepøíjemné. Ano! Procházet se se psem svého

pøedstaveného. V dobì, kdy dennì ztrácíme na bojištích sta

dùstojníkù. A inzeráty se neètou. To bych mohl inzerovat sto let,

že se mnì ztratil pes. Dvì stì let, tøi sta let!“

Plukovník se hlasitì vysmrkal, což bylo vždy u nìho známkou

velkého rozèilení, a øekl: „Mùžete se dále procházet,“ otoèil se

a odcházel, sekaje zlostnì jezdeckým bièíkem pøes konce svého

dùstojnického pláštì.

Nadporuèík Lukᚠpøešel na druhý chodník a slyšel i tam

poznovu „Halt!“ Plukovník zadržel právì jednoho nešastného

186

infanteristu, záložníka, který myslel na svou mámu doma a pøehlédl

ho.

Plukovník vlastnoruènì ho táhl do kasáren k potrestání, spílaje

mu moøských prasat,

„Co s tím Švejkem udìlám?“ pomyslil si nadporuèík. „Rozbiju

mu hubu, ale to nestaèí. I øemínky mu tahat z tìla je na toho lumpa

málo.“ Nedbaje, že se mìl sejít s jednou dámou, zamíøil rozèílenì

k domovu.

„Já ho zabiju, pacholka,“ øekl k sobì, sedaje do elektriky.

-----

Mezitím byl dobrý voják Švejk pohøížen v rozmluvu

s ordonancí z kasáren. Voják pøinesl nadporuèíkovi nìjaké listiny

k podpisu a èekal nyní.

Švejk hostil ho kávou a vypravovali si spolu, že to Rakousko

projede.

Vedli ten hovor, jako by se to samo sebou rozumìlo. Byla to

nekoneèná øada výrokù, kde by každé slovo bylo jistì u soudu

definováno jako velezráda a oba by byli obìšeni.

„Císaø pán musí bejt z toho blbej,“ prohlásil Švejk, „von nikdy

nebyl chytrej, ale tahle vojna ho jistì dorazí.“

„Je blbej,“ s urèitostí prohlásil voják z kasáren, „blbej jako

poleno. Von snad ani neví, že je vojna. Mùže bejt, že se mu to

stydìli øíct. Jestli je podepsanej na tom manifestì k tìm jeho

národùm, tak je to zlodìjna. To dali do tisku bez jeho vìdomí,

von už vùbec nemùže na nic myslet.“

„Von je hotovej,“ znalecky doplnil Švejk, „dìlá pod sebe

a musejí ho krmit jako malý dítì. Pøedešle vypravoval jeden pán

v hospodì, že má dvì kojný a že každej den tøikrát je císaø pán

u prsu.“

„Kdyby už jen to bylo,“ povzdechl voják z kasáren, „a naøezali

187

nám, aby už jednou Rakousko mìlo pokoj.“

A oba pokraèovali dále v rozhovoru, až koneènì Švejk

odsoudil Rakousko nadobro slovy: „Taková blbá monarchie nemá

ani na svìtì bejt,“ k èemuž, aby jaksi ten výrok doplnil v praktickém

smìru, dodal druhý: „Jak pøijdu na.front, tak se jim zdejchnu.“

Když oba potom ještì dále tlumoèili názor èeského èlovìka

na válku, voják z kasáren opakoval, co dnes slyšel v Praze, že

u Náchoda je slyšet dìla a ruský car že bude co nejdøív v Krakovì.

Potom si vypravovali o tom, že se obilí od nás vozí do

Nìmecka, nìmeètí vojáci že dostávají cigarety a èokoládu.

Pak si vzpomnìli na doby starých válek a Švejk vážnì

dokazoval, že když házeli kdysi smradlavé hrnce do obleženého

hradu, že to také nebyl žádný med, bojovat v takovém smradu.

Že èetl, jak jeden hrad nìkde obléhali tøi roky a nepøítel že nic

jiného nedìlal, než že se dennì s obleženými bavil takovým

188

zpùsobem.

Byl by jistì øekl ještì nìco zajímavého a pouèného, kdyby jich

hovor nepøerušil návrat nadporuèíka Lukáše.

Vrhnuv strašný, zdrcující pohled na Švejka, podepsal listiny,

a propustiv vojáka, kynul Švejkovi, aby ho následoval do pokoje.

Oèi nadporuèíka vysílaly strašlivé blesky. Usednuv na židli,

pøemýšlel, dívaje se na Švejka, kdy má zaèít s masakrem.

„Napøed mu dám pár pøes hubu,“ myslel si nadporuèík, „pak

mu rozbiju nos a utrhnu uši a potom dál už se uvidí.“

A naproti nìmu hledìl upøímnì a dobrosrdeènì na nìho pár

dobráckých, nevinných oèí Švejkových, který odvážil se pøerušit

ticho pøed bouøí slovy: „Poslušnì hlásím, pane obrlajtnant, že jste

pøišel o koèku. Sežrala krém na boty a dovolila si chcípnout. Hodil

jsem ji do sklepa, ale do vedlejšího. Takovou hodnou a hezkou

angorskou koèku už nenajdete.“

„Co s ním udìlám?“ mihlo se hlavou nadporuèíkovi, „má,

prokristapána, takový pitomý výraz.“ A dobrosrdeèné, nevinné

oèi Švejkovy dál záøily mìkkostí a nìhou, kombinovanými výrazem

naprosté duševní rovnováhy, že všechno je v poøádku a nic se

nestalo, a jestli se nìco stalo, že je to také v poøádku, že se vùbec

nìco dìje.

Nadporuèík Lukᚠvyskoèil, ale neudeøil Švejka, jak pùvodnì

zamýšlel. Zamával mu pod nosem pìstí a zaøval: „Vy jste, Švejku,

ukradl psa!“

„Poslušnì hlásím, pane obrlajtnant, že o žádným takovým

pøípadì za poslední dobu nevím, a dovoluji si, pane obrlajtnant,

poznamenat, že s Maxem jste šel odpùldne na procházku, a tak

jsem ho nemohl ukradnout. Mnì to hned bylo nápadný, když jste

pøišel bez psa, že se asi muselo nìco stát. Tomu se øíká situace. Ve

Spálený ulici je nìjakej brašnáø Kuneš a ten nemoh jít se psem na

procházku, aby ho neztratil. Vobyèejnì ho nechal nìkde v hospodì,

nebo mu ho nìkdo ukrad, nebo si ho vypùjèil a nevrátil...“

189

„Švejku, dobytku, himllaudon, držte hubu! Buï jste takový

rafinovaný nièema, nebo jste takový velbloud a blboun nejapný.

Jste samý pøíklad, ale povídám vám, se mnou si nehrajte. Odkud

jste pøived toho psa? Jak jste k nìmu pøišel? Víte, že patøí našemu

panu plukovníkovi, který si ho odvedl, když jsme se náhodou

potkali? Víte, že je to ohromná ostuda? Tak øeknìte pravdu, ukrad

jste ho nebo neukrad?“

„Poslušnì hlásím, pane obrlajtnant, že jsem ho neukrad.“

„Vìdìl jste o tom, že je to kradený pes?“

„Poslušnì hlásím, pane obrlajtnant, že jsem vìdìl, že je ten

pes kradenej.“

„Švejku, ježíšmarjá, himlhergot, já vás zastøelím, vy hovado,

vy dobytku, vy vole, vy hajzle jeden. Jste tak blbej?“

„Tak, poslušnì hlásím, pane obrlajtnant.“

„Proè jste mnì vodil ukradenýho psa, proè jste mnì tu bestii

nasadil do bytu?“

190

„Abych vám udìlal radost, pane obrlajtnant.“

A Švejkovy oèi dobrácky a nìžnì podívaly se nadporuèíkovi

do tváøe, který si sedl a zaúpìl: „Proè mne bùh trestá tímhle

hovadem?“

V tiché rezignaci sedìl nadporuèík na židli a mìl pocit, že nemá

tolik síly nejen dát Švejkovi pohlavek, ale dokonce ukroutit si

cigaretu, a sám nevìdìl ani, proè posílá Švejka pro Bohemii

a Tagblatt, aby si Švejk pøeèetl plukovníkùv inzerát o ukradeném

psu. S rozevøenými novinami na inzertní èásti vrátil se Švejk. Celý

záøil a radostnì hlásil: „Je to tam, pane obrlajtnant, tak vám pìknì

popisuje pan obršt toho ukradenýho stájovýho pinèe, jedna radost,

a ještì dává vodmìnu sto korun, kdo mu ho pøivede. To je moc

slušná vodmìna. Vobyèejnì se dává vodmìna padesát korun.

Nìjakej Božetìch z Košíø, ten se jen tak živil. Ukrad vždycky

psa, pak hledal v inzerátech, kdo se zabìh, a hned tam šel. Jednou

ukrad pìknýho èernýho špice, a ponìvadž se majitel nehlásil

v inzerátech, zkusil to a dal inzerát do novin sám. Proinzeroval

celou pìtku, až koneènì se jeden pán pøihlásil, že je to jeho pes,

že se mu ztratil a že myslel, že by to bylo marný ho hledat. Že už

nevìøí na poctivost lidí. Teï ale že vidí, jak pøece jen se ještì

najdou poctiví lidi, což ho náramnì tìší. Je prej zásadnì od toho,

odmìòovat poctivost, ale na památku že mu daruje svou knížku

o pìstování kvìtin doma i v zahrádce. Milej Božetìch vzal toho

èernýho špice za zadní nohy a otlouk ho tomu pánovi o hlavu,

a vod tý doby se zaøek, že nebude inzerovat. Radši psa prodá do

psince, když se o nìho nikdo v inzerátech nechce hlásit.“

„Jdìte ležet, Švejku,“ poruèil nadporuèík, „vy jste s to blbnout

až do rána.“ Šel též spát a v noci se mu zdálo o Švejkovi, že Švejk

ukradl také konì následníkovi trùnu, pøivedl mu ho, a následník

trùnu že toho konì pøi pøehlídce poznal, když on, nešastný

nadporuèík Lukáš, na nìm jel pøed svou rotou.

Ráno bylo nadporuèíkovi jako po prohýøené noci, ve které mu

191

napohlavkovali. Neobyèejnì tìžká jakási duševní mùra ho

pronásledovala. Usnul ještì k ránu, vysílený strašným snem,

a probudilo ho klepání na dveøe, ve kterých se objevila dobrácká

tváø Švejka s otázkou, kdy má pana nadporuèíka vzbudit.

Nadporuèík zasténal v posteli: „Ven, dobytku, to je nìco

strašného!“

Když pak byl již vzhùru a Švejk mu pøinesl snídani, byl

nadporuèík pøekvapen novou otázkou Švejka: „Poslušnì hlásím,

pane nadporuèíku, nepøál byste si, abych vám zaopatøil nìjakýho

pejska?“

„Víte, Švejku, že bych mìl chu poslat vás pøed polní soud,“

s povzdechem øekl nadporuèík, „ale oni by vás osvobodili, nebo

nìco tak kolosálnì pitomého nevidìli ve svém životì. Podívejte

se na sebe do zrcadla. Není vám špatnì nad vaším blbým výrazem?

Vy jste nejpitomìjší høíèka pøírody, kterou jsem kdy vidìl. Nu,

øeknìte pravdu, Švejku: líbíte se sám sobì?“

„Poslušnì hlásím, pane obrlajtnant, že se nelíbím, jsem v tom

zrcadle nìjakej takovej šišatej nebo co. Vono to není broušený

zrcadlo. To jednou mìli u toho Èíòana Staòka vypouklý zrcadlo,

a když se nìkdo na sebe podíval, tak se mu chtìlo vrhnout. Huba

takhle, hlava jako døez na pomeje, bøicho jako u napitýho

kanovníka, zkrátka figura. Šel kolem pan místodržitel, podíval se

na sebe, a hned to zrcadlo museli sundat.“

Nadporuèík se odvrátil, vzdychl a uznal za vhodné místo

Švejkem obírat se radìji bílou kávou.

Švejk šukal již v kuchyni a nadporuèík Lukᚠslyšel zpìv

Švejkùv:

Mašíruje Grenevil Prašnou bránou na špacír,

šavle se mu blejskají, hezký holky plakají...

Potom dál z kuchynì ozýval se zpìv:

My vojáci, my jsme páni, nás milujou holky samy

fasujeme peníze, máme se všudy dobøe...

192

„Ty se mᚠjistì dobøe, holomku,“ pomyslil si nadporuèík

a odplivl si.

Ve dveøích se objevila hlava Švejkova: „Poslušnì hlásím, pane

obrlajtnant, že jsou tady pro vás z kasáren, máte jít okamžitì k panu

plukovníkovi, je tady ordonanc.“ A dùvìrnì dodal: „Snad to bude

kvùli tomu pejskovi.“

„Už jsem slyšel,“ øekl nadporuèík, když se mu ordonanc

v pøedsíni chtìl hlásit. Øekl to stísnìným hlasem a odcházel, vrhaje

na Švejka znièující pohled.

Nebyl to raport, bylo to nìco horšího. Plukovník sedìl velice

zachmuøenì v køesle, když nadporuèík vstoupil do jeho kanceláøe.

„Pøed dvìma léty, pane nadporuèíku,“ øekl plukovník, „pøál

jste si být pøeložen do Budìjovic k 91. pluku. Víte, kde jsou

Budìjovice? Na Vltavì, ano, na Vltavì a vtéká tam Ohøe nebo

nìco podobného. Mìsto je velice, abych tak øekl, pøívìtivé, a jestli

se nemýlím, má nábøeží. Víte, co je to nábøeží? To jest zeï

vystavìná nad vodou. Ano. Ostatnì to sem nepatøí. Dìlali jsme

tam manévry.“

Plukovník se zamlèel, a dívaje se do kalamáøe, pøešel rychle

na jiné téma: „Ten mùj pes se u vás zkazil. Nechce nic žrát. Vida,

v kalamáøi je moucha. To je zvláštní, že i v zimì padají mouchy

do kalamáøe. To je nepoøádek.“

„Tak už se, dìdku mizerná, vyslov,“ pomyslil si nadporuèík.

Plukovník vstal a pøešel nìkolikrát po kanceláøi. „Dlouho jsem

pøemýšlel, pane nadporuèíku, co vlastnì vám udìlám, aby se to

nemohlo opakovat, a vzpomnìl jsem si, že jste si pøál být pøeložen

k 91. pluku. Vrchní velitelství nedávno nám oznámilo, že jest u 91.

pluku velký nedostatek dùstojnictva, ponìvadž to všechno Srbové

pobili. Zaruèuji se vám èestným slovem, že do tøí dnù jste u 91.

pluku v Budìjovicích, kde se formují maršbatalióny. Nemusíte

dìkovat. Vojsko potøebuje dùstojníky, kteøí...“

193

A nevìda už, co by øekl, podíval se na hodinky a promluvil:

„Je pùl jedenácté, nejvyšší èas jít k regimentsraportu.“

Tím byl pøíjemný rozhovor ukonèen a nadporuèíkovi se velice

ulehèilo, když vyšel z kanceláøe a šel do školy jednoroèních

dobrovolníkù, kde oznámil, že v nejbližších dnech jede na frontu,

a uspoøádá proto veèírek na rozlouèenou v Nekázance.

Vrátiv se domù, øekl k Švejkovi významnì: „Víte, Švejku, co

jest to maršbatalión?“

„Poslušnì hlásím, pane obrlajtnant, že maršbatalión je

maršbaák a marška je marškumpaèka. My to vždycky zkracujem.“

„Tak vám, Švejku,“ slavnostním hlasem øekl nadporuèík,

„oznamuji, že pojedete se mnou maršbaákem, když máte rád

takovou zkráceninu. Ale nemyslete si, že na frontì budete vyvádìt

podobné blbosti jako zde. Máte radost?“

„Poslušnì hlásím, pane obrlajtnant, že mám náramnou radost,“

odpovìdìl dobrý voják Švejk, „to bude nìco nádhernýho, když

voba padneme spolu za císaøe pána a jeho rodinu...“

194

DOSLOV k prvnímu dílu “V ZÁZEM͔

Ukonèuje první díl knihy Osudy dobrého vojáka Švejka (V

zázemí), oznamuji, že vyjdou rychle za sebou dva díly: Na frontì

a V zajetí. I v tìch druhých dílech budou vojáci i obyvatelstvo

mluvit a vystupovat tak, jak je tomu ve skuteènosti.

Život není žádnou školou uhlazeného chování. Každý mluví

tak, jak je schopen. Ceremoniáø dr. Guth mluví jinak než hostinský

Palivec u Kalicha a tento román není pomùckou k salónnímu

ušlechtìní a nauènou knihou, jakých výrazù je možno ve

spoleènosti užívat. Jest to historický obraz urèité doby.

Je-li tøeba užít nìjakého silného výrazu, který skuteènì padl,

nerozpakuji se podat jej právì tak, jak se to stalo. Opisovat nebo

vyteèkovat považuji za nejpitomìjší pøetváøku. Slov tìch užívá se

i v parlamentech.

Správnì bylo kdysi øeèeno, že dobøe vychovaný èlovìk mùže

èíst všechno. Nad tím, co jest pøirozené, pozastavují se jen nejvìtší

sviòáci a rafinovaní sprosáci, kteøí ve své nejmizernìjší lžimorálce

nedívají se na obsah a s rozèílením vrhají se na jednotlivá slova.

Pøed léty èetl jsem kritiku jakési novely, ve které se kritik rozèiloval

nad tím, že autor napsal: “Vysmrkal se a utøel si nos.” Pøíèí se prý

to všemu estetickému, vznešenému, co má dát národu literatura.

To jen malá ukázka toho, jaká hovada se rodí pod sluncem.

Lidé, kteøí se pozastavují nad silným výrazem, jsou zbabìlci, nebo

skuteèný život je pøekvapuje, a tací slabí lidé jsou právì tìmi

nejvìtšími poškozovaèi kultury i charakteru. Oni by vychovali

národ jako skupinu pøecitlivìlých lidièek, masturbantù falešné

kultury, typu svatého Aloise, o kterém vypravuje se v knize mnicha

Eustacha, že když svatý Alois uslyšel, jak jeden muž za hluèného

rachotu vypustil své vìtry, tu dal se do ptáèe a jedinì modlitbou

se upokojil.

Tací lidé se veøejnì rozhoøèují, ale s neobyèejnou zálibou chodí

195

po veøejných záchodkách pøeèíst si neslušné nápisy na stìnách.

Užívaje ve své knize nìkolika silných výrazù, konstatoval jsem

letmo, jak se skuteènì mluví.

Od hostinského Palivce nemùžeme žádati, aby mluvil tak jemnì

jako pí Laudová, dr. Guth, pí Olga Fastrová a celá øada jiných,

kteøí by nejradìji udìlali z celé Èeskoslovenské republiky velký

salón s parketami, kde by se chodilo ve fracích, v rukavièkách

a mluvilo vybranì a pìstoval jemný mrav salónní, pod jehož

rouškou právì salónní lvi oddávají se nejhorším neøestem

a výstøednostem.

Pøi této pøíležitosti upozoròuji, že hostinský Palivec je naživu.

Pøeèkal válku, kterou prosedìl v žaláøi, a zùstal stále týmž, jako

když mìl tu aféru s obrazem císaøe Františka Josefa.

Pøišel mne též navštívit, když èetl, že je v knize, a skoupil pøes

dvacet sešitù prvého èísla, které rozdal svým známým, a pøispìl

tak k rozšíøení knihy.

Mìl upøímnou radost z toho, že jsem o nìm psal a vylíèil ho

jako známého sprosáka.

„Mne už nikdo nepøedìlá,“ øekl ke mnì, „já jsem po celý život

mluvil sprostì, jak jsem si to myslel, a budu tak mluvit dál.

Nevezmu si kvùli nìjaký takový krávì ubrousek na hubu. Já jsem

dnes slavnej.“

Jeho sebevìdomí opravdu stouplo. Jeho sláva je založena na

nìkolika silných výrazech. Jemu to staèí ku spokojenosti,

a kdybych byl chtìl snad upozornit ho, reprodukuje jeho hovor

vìrnì a pøesnì, jak jsem popsal, že tak nemá mluvit, což ovšem

nebylo mým úmyslem, rozhodnì bych urazil toho dobrého èlovìka.

Nehledanými výrazy, prostì a poctivì vyjádøil odpor èeského

èlovìka proti byzantismu a sám ani o tom nevìdìl. To bylo v krvi,

ta neúcta k císaøi a slušným výrazùm.

Otto Katz je též naživu. Jest to skuteèná figurka polního kuráta.

Hodil to všechno po pøevratì na høebík, vystoupil z církve, dìlá

196

dnes prokuristu v jedné továrnì na bronz a barviva v severních

Èechách.

Psal mnì dlouhý dopis, ve kterém vyhrožuje, že si to se mnou

spoøádá. Jistý nìmecký list pøinesl totiž pøeklad jedné kapitoly,

kde je vylíèen, jak skuteènì vypadal. Navštívil jsem ho tedy

a dopadlo to s ním velice dobøe. Ve dvì hodiny v noci nemohl stát

na nohou, ale kázal a øíkal: „Já jsem Otto Katz, polní kurát, vy

gypsové hlavy.“

Užívaje ve své knize nìkolika silných výrazù, konstatoval jsem

letmo, jak se skuteènì mluví.

Od hostinského Palivce nemùžeme žádati, aby mluvil tak jemnì

jako pí Laudová, dr. Guth, pí Olga Fastrová a celá øada jiných,

kteøí by nejradìji udìlali z celé Èeskoslovenské republiky velký

salón s parketami, kde by se chodilo ve fracích, v rukavièkách

a mluvilo vybranì a pìstoval jemný mrav salónní, pod jehož

rouškou právì salónní lvi oddávají se nejhorším neøestem

a výstøednostem.

Lidí typu nebožtíka Bretschneidra, státního detektiva starého

Rakouska, potlouká se i dnes velice mnoho v republice.

Neobyèejnì se zajímají o to, co kdo mluví.

Nevím, podaøí-li se mnì vystihnout touto knihou, co jsem chtìl.

Již okolnost, že slyšel jsem jednoho èlovìka nadávat druhému:

„Ty jsi blbej jako Švejk,“ právì tomu nenasvìdèuje. Stane-li se

však slovo Švejk novou nadávkou v kvìtnatém vìnci spílání,

musím se spokojit tímto obohacením èeského jazyka.

Jaroslav Hašek

Atheneum - literatura na webu

http://atheneum.zde.cz