Fjodor Michajloviè Dostojevskij

BÍLÉ NOCI

Pøeložil

Jaroslav Tafel

Ilustrovala

Ludmila Jiøincová

http://atheneum.zde.cz

...

Èi se jen proto narodil,

aby nablízku tvému srdci

alespoò malou chvíli byl? ...

Ivan Turgenìv

4

NOC PRVNÍ

Byla pøekrásná noc, taková noc, jaká snad mùže nastat jen

tenkrát, když jsme mladí, milý ètenáøi. Nebe bylo takové
hvìzdné, takové jasné nebe bylo, že pohlédnuv na nì musel ses
bezdìky ptát, mohou-li opravdu žít pod takovým nebem všelijací
zlostní a náladoví lidé. To je také mladická otázka, milý ètenáøi,
velmi mladická, ale nech vám ji Pán hodnì èasto pøivádí na
mysl! - Mluvì o všelijakých náladových a zlostných vašnostech,
nemohl jsem nevzpomenout na své bezúhonné chování po celý
dnešní den. Hned zrána mì zaèal trápit jakýsi podivný stesk.
Náhle mi pøipadlo, že jsem osamìlý, všichni mne opouštìjí
a všichni se mne zøíkají. Ledaskdo se mùže ovšem po právu
zeptat, kdo jsou ti všichni, je tomu pøece už osm let, co bydlím
v Petìrburgu a témìø ani jedinou známost jsem neumìl navázat.
Ale naè potøebuji známosti? I bez nich znám celý Petìrburg;
vidíte, proto se mi zdálo, že mne všichni opouštìjí, když se
najednou celý Petìrburg sebral a odjel na letní byt. Bylo mi
úzko z té samoty a celé tøi dny jsem s hlubokým steskem bloudil
po mìstì, naprosto nevìda, co se se mnou dìje. Mohu jít na
Nìvský, mohu jít do parku, mohu se toulat po nábøeží - nikde
ani èlovíèka z tìch, jež jsem zvyklý po celý rok potkávat na
stejném místì v obvyklou hodinu. Oni mne ovšem neznají, ale
já, já je znám. Já je velmi dobøe znám; do pamìti se mi vepsal
témìø každièký rys jejich tváøí. - Raduji se z jejich veselí
a rmoutí mne jejich smutek. Skoro jsem navázal pøátelství
s jedním staøeèkem, kterého potkávám každý boží den

5

v obvyklou hodinu na Fontance. Má takovou vážnou,
zamyšlenou tváø; stále si nìco brouká pod vousy a rozkládá
levou rukou: v pravé má dlouhou souèkovatou špacírku se
zlatým knoflíkem. Všiml si mne i on a projevuje mi hluboké
porozumìní. Kdyby se stalo, a já nebyl v obvyklou hodinu na
stejném místì Fontanky, jsem pøesvìdèen, že bude mít po
náladì. Proto se mnohdy div navzájem nepozdravíme, zvl᚝
když jsme v dobrém rozpoložení. Onehdy, když jsme se celé
dva dny nevidìli a potkali se tøetího dne, sahali jsme už skoro
po kloboucích, ale vèas jsme se vzpamatovali, spustili ruce
a s porozumìním prošli jeden kolem druhého. I s domy se už
znám. Když jdu, každý jako by vybìhl pøede mne do ulice,
dívá se na mne všemi okny a div že neøekne: „Dobrý den, jak
se vám daøí? Mnì se, chválabohu, vede dobøe, v máji mi pøidají
poschodí.”Nebo: „Jak se máte? Mne zaènou zítra opravovat.”
Nebo: „Jen tak tak, že jsem neshoøel, to vám bylo leknutí,” atd.
Mám mezi nimi své oblíbence, své dobré pøátele; jeden z nich
se chystá v létì léèit u architekta. Schválnì se tam každý den
zastavím, aby mu pøi tom léèení nìjak neuškodili, opatruj ho
Pánbùh!... Ale nikdy nezapomenu na historii s jedním
pøepìkným svìtlerùžovým domkem. Byl to takový milý zdìný
domek, tak pøívìtivì na mne hledìl, tak pyšnì pohlížel na své
neohrabané sousedy, že mi srdce plesalo, kdykoli jsem šel kolem.
Z nièeho nic, bylo to minulý týden, jdu ulicí a sotva se na pøítele
podívám - slyším žalobné volání: „Barví mì na žluto!” Lotøi,
barbaøi! Nic neušetøili: ani sloupky, ani øímsy a mùj pøítel
zežloutl jako kanárek. Div mi z toho žluè nepukla a já dodnes
nebyl s to navštívit toho svého chudáka zmrzaèeného, kterého
natøeli barvou Øíše nebes.

Chápete už tedy, ètenáøi, jak jsem vlastnì seznámen s celým

6

Petìrburgem.

Øekl jsem už, že mì celé tøi dny sužoval neklid, dokud jsem

nepøišel na jeho pøíèinu. Na ulici jsem se necítil dobøe (ten tu
není, onen tu není, kam se podìl tamten?) - a také doma jsem
byl nesvùj. Dva veèery jsem si lámal hlavu: èeho se mi v mém
útulku nedostává? Proè mne tam všechno tísní? - Rozpaèitì
jsem obhlížel své zelené zaèazené stìny, strop ovìšený
pavuèinami, jež Matrjona s náramným zdarem vypìstovala,
pøehlížel všechen svùj nábytek, prohlížel každou židli,
pøemýšleje, není-li to všechno právì její vina (staèí pøece, aby
jedna z mých židlí stála jinak než vèera, a hned jsem nesvùj),
díval jsem se na okno, a všechno marné... ani trochu se mi
neulevilo! Dokonce jsem si usmyslel zavolat Matrjonu a udìlit
jí otcovské kázání kvùli pavuèinám a vùbec kvùli nepoøádku;
ale ta se na mne jen udivenì podívala, neøekla nic a šla, takže
pavuèiny si tam dodnes spokojenì visí. A teprve dnes ráno jsem
se koneènì dovtípil, v èem to vìzí. Ach! Vždy oni mi upláchli
na letní byt! Odpuste mi ten triviální výraz, ale mnì nebylo
do vybraného slohu... protože všechno, co jen v Petìrburgu bylo,
pøestìhovalo se nebo odjelo na letní byt; protože každý dùstojný
vašnosta solidního zevnìjšku, najímající drožku, se v mých
oèích ihned mìnil v dùstojného otce rodiny, který po splnìní
každodenních úøedních povinností odjíždí, jen tak nalehko, bez
zavazadel, za svou rodinou na letní byt; protože každý
mimojdoucí vypadal teï velmi zvláštnì, jako by chtìl kdekomu
na potkání øíci: „Já jsem tady, pánové, jen tak na skok, za dvì
hodiny odjedu na letní byt.” Když se otevøelo okno, na nìž
napøed zabubnovaly tenounké prstíky, bílé jako z cukru,
a vyhlédla hlava hezouèkého dìvèete, volajícího podomního
obchodníka s kvìtinami v koøenáèích - ihned, v té chvíli mì

7

napadlo, že kupují ty kvìtiny jen tak, to jest ne proto, aby se
pokochali jarem a kvìtinami v dusném mìstském bytì, ale že
se všichni co nevidìt odstìhují ven a kvìtiny odvezou s sebou.
Nejen to, dosáhl jsem už takových úspìchù v svém novém,
zvláštním druhu objevù, že jsem mohl o každém bezpeènì na
první pohled øíci, kde je na letním bytì. Obyvatelé Kamenného
nebo Lékárnického ostrova èi Petìrhofské cesty se vyznaèovali
nastudovanými elegantními zpùsoby, šviháckými letními obleky
a nádhernými koèáry, v nichž pøijíždìli do mìsta. Pargolovské
i ty, kteøí to mìli trochu dál, „doporuèovala” na první pohled
jejich rozšafnost a solidnost; letní host z Krestovského ostrova
vynikal poklidným veselím. Obèas jsem potkával dlouhá procesí
povozníkù, lenivì kráèejících s opratìmi v rukou podle vozù,
naložených celými horami všelijakého nábytku, stolù, židlí,
divanù tureckých i netureckých a jiného domácího haraburdí,
na nìmž, na samém vrcholku toho všeho, èasto trùnila
neforemná kuchaøka, chránící panský majetek jako oko v hlavì;
hledìl-li jsem na èluny, obtížené domácími potøebami, šinoucí
se po Nìvì nebo Fontance k Èerné øíèce nebo k ostrovùm - tu
se povozy i loïky v mých oèích zdesateronásobovaly,
zestonásobovaly; zdálo se mi, že se všechno vypravilo na cestu
a jede, že se všechno stìhuje v úplných karavanách na letní
byt; vypadalo to, jako by se celý Petìrburg chtìl obrátit v pouš,
takže jsem se nakonec cítil zahanben, uražen a zarmoucen; já
jsem opravdu nemìl kam a proè jet na letní byt. Byl jsem pøipra-
ven odcestovat s každým vozem, odjet s každým pánem
slušného zevnìjšku, najímajícím drožku; ale ani jediný, opravdu
nikdo mì nepozval; jako by na mne zapomnìli, jako bych jim
skuteènì byl cizí!

Chodil jsem dlouho, pøedlouho, takže se mi, jak mám ve

8

zvyku, docela podaøilo zapomenout, kde jsem, když jsem se
náhle octl u mýta. Hned mi bylo veselo, vykroèil jsem za závoru,
šel mezi lukami a osetými lány, nepozoroval únavu a celou svou
bytostí jsem cítil, že se mi svalil nìjaký kámen se srdce. Kdo
jel kolem, hledìl na mne tak vlídnì, div nesmekl; všichni se
z nìèeho radovali, všichni do jednoho kouøili doutníky. A já se
radoval jako dosud nikdy. Zrovna jako bych se náhle octl v Itálii
tak mocnì zapùsobila pøíroda na mne, chøadnoucího m욝áka,
který se div nezalkl v mìstských zdech.

V naší petìrburské pøírodì je cosi nevýslovnì jímavého,

když na poèátku jara náhle projeví všechnu svou moc, všechny
síly dané jí nebem, ochmýøí se, vystrojí, zahýøí kvìty... Mimodìk
mi jaksi pøipomíná neduživou a churavou dívenku, na niž
pohlížíte nìkdy s lítostí, jindy s jakýmsi soucitem, jindy zas si
jí vùbec nepovšimnete, ale jež náhle, na jedinou chvíli, nìjak
tak z nièeho nic nevýslovnì, kouzelnì zkrásní a vy, omráèen,
opojen se bezdìènì tážete sebe sama: jaká síla rozjiskøila takový
svit v jejích zádumèivých, smutných oèích? Co vehnalo krev
do jejích bledých pohublých líèek? Co naplnilo vášní jemné
tahy její tváøe? Proè se tak dme její hruï? Co tak náhle probudilo
sílu, život a krásu na tváøi ubohé dívenky, co ji pøimìlo zazáøit
takovým úsmìvem, oživnout tak jiskøivým, tøpytným smíchem?
Ohlížíte se kolem, hledáte kohosi, tušíte nìco... Ale chvíle pøejde
a možná, že zítra se opìt setkáte s týmž zádumèivým a roztr-
žitým pohledem jako døív, s touž pobledlou tváøí, s týmiž
pokornými a ostýchavými pohyby a dokonce s lítostí, dokonce
se stopami jakéhosi sklièujícího stesku a rozmrzelosti nad
chvilkovým okouzlením... A litujete, že tak brzy, tak nenávratnì
uvadla pomíjivá krása, že tak klamnì a marnì zazáøila pøed
vámi - litujete, protože nebyl ani èas se do ní zamilovat...

9

A pøece byla má noc lepší než den! To bylo tak: Vrátil jsem

se do mìsta velmi pozdì a odbila už desátá, když jsem se blížil
k domovu. Kráèel jsem po nábøeží prùplavu, kde tou dobou
nepotkᚠživou duši. Bydlím ovšem v nejodlehlejší èásti mìsta.
Šel jsem, zpíval, protože když jsem šasten, urèitì si pro sebe
nìjakou pobrukuji, jako každý šastný èlovìk, který nemá ani
pøátele, ani dobré známé a který se nemá v radostné chvíli s kým
podìlit o svou radost. Náhle mì potkala nejneoèekávanìjší
pøíhoda.

Stranou, tisknouc se k zábradlí nad prùplavem, stála žena;

lokty se opírala o møíž a zdálo se, že velmi pozornì hledí na
kalnou vodu. Mìla na sobì hezounký žlutý klobouèek
a roztomilou èernou pláštìnku. „Je to ještì dìvèe a urèitì
brunetka,” øekl jsem si. Asi neslyšela mé kroky, ani se
nepohnula, když jsem ji míjel se zatajeným dechem a srdcem
bijícím jako zvon. „Podivné,” øekl jsem si, „jistì se nad nìèím
hluboce zamyslila,” a náhle jsem se zastavil, jako když do mne
uhodí. Zaslechl jsem tlumené štkaní. Ano! Neklamal jsem se:
dívka plakala a ubìhla chvíle a ona vzlykala stále a stále. Mùj
bože! Srdce se mi sevøelo. Tolik se ostýchám žen, ale byla to
taková chvíle! Byl bych se vrátil, pøistoupil k ní a urèitì bych
byl øekl: „Milostivá sleèno!” kdybych nevìdìl, že toto zvolání
bylo už tisíckrát vysloveno ve všech ruských spoleèenských
románech. To jediné mì zadrželo. Ale zatím, co jsem hledal
slovo, dívka se vzpamatovala, ohlédla, vzchopila, zastydìla
a proklouzla kolem mne po nábøeží. Hned jsem se pustil za ní,
ale ona to uhodla a pøešla z nábøeží na protìjší chodník. Já
jsem se pøes ulici neodvážil. Srdce se mi chvìlo jako lapenému
ptáku. Z nièeho nic mi pomohla jedna pøíhoda.

Na chodníku, nedaleko mé neznámé, se náhle objevil pán

10

ve fraku, jeho vìk byl témìø úctyhodný, ale jeho chùze
úctyhodná zrovna nebyla. Šel vrávoravým krokem a opatrnì
se pøidržoval zídky. Dívka uhánìla jako šipka, kvapnì
a ostýchavì, jako chodí vùbec všechna dìvèata, která nechtìjí,
aby jim v noci nìkdo nabídl svùj doprovod, a rozkolébaný pán
by ji docela urèitì nedohonil, kdyby mùj osud mu nevnukl
myšlenku použít jiných prostøedkù. Pán neøekl nikomu ani
slùvko, najednou se utrhl a letí, co mu nohy staèí, utíká a snaží
se dostihnout moji neznámou. Ta byla jako vítr, ale rozkývaný
pán ji dohánìl, dohnal, dívka vykøikla - a... blahoøeèím osudu
za výbornou souèkovatou špacírku, která byla v té chvíli v mé
pravici. V mžiku jsem se octl na druhém chodníku, nevítaný
pán v mžiku pochopil, oè bìží, vzal v úvahu mùj nezvratný
argument, ztichl, zùstal vzadu, a teprve když jsme byli hodnì
daleko, protestoval proti mnì dosti energickými termíny. Ale
jeho slova k nám už sotva doléhala.

„Dejte mi ruku,” øekl jsem své neznámé, „ten se nás už

neopováží obtìžovat.”

Mlèky mi podala svou ruku, chvìjící se ještì rozèilením

a úlekem. Ó, nevítaný pane! Jak jsem ti v té chvíli blahoøeèil!
Letmo jsem na ni pohlédl: byla roztomilá a brunetka - uhodl
jsem; na jejích èerných øasách se ještì leskly slzièky nedávného
uleknutí nebo pøedchozího žalu - nevím. Ale na rtech jí už
záøil úsmìv. Také ona se na mne kradmo podívala, malièko se
zardìla a sklopila oèi.

„Tak vidíte, proè jste mì prve odehnala? Kdybych tady byl,

nic by se nepøihodilo...”

„Já vás ale neznala; myslila jsem, že vy také...”
„A teï mì snad znáte?”
„Trochu. Proèpak se, na pøíklad, chvìjete?”

11

„Ó, uhodla jste na první pohled!” odpovìdìl jsem u vytržení,

že moje dívka má hlavu na pravém místì: to kráse nikdy
nepøekáží. „Ano, na první pohled jste uhodla, s kým máte co
dìlat. Správnì, mám ostych pøed ženami, jsem rozèilen, pøizná-
vám, stejnì jako jste byla pøed chvílí vy, když vás polekal ten
pán... Já jsem nìjak polekaný teï. Je to jako sen, ale já jsem
ani ve snu nepomyslil, že budu vùbec nìkdy mluvit s nìjakou
ženou.”

„Cože? Opravdu?”
„Ano, chvìje-li se má ruka, pak je to tím, že ji ještì nikdy

neobjímala taková hezounká malá ruèka, jakou máte vy. Úplnì
jsem odvykl ženám; to jest nikdy jsem si na nì nezvykl; vždy
jsem sám. Ani nevím, jak s nimi mluvit. Nevím ostatnì ani
teï, jestli jsem vám neøekl nìjakou hloupost. Øeknìte mi to
pøímo; upozoròuji vás, že nejsem urážlivý...”

„Ale kdepak, ne, ne; naopak. A chcete-li mocí mermo, abych

byla upøímná, tak vám øeknu, že se ženám taková ostýchavost
líbí; a chcete-li vìdìt víc, tedy mnì se také líbí a nepošlu vás
pryè, dokud nedojdeme až domu.”

„Vy se mnou jednáte tak,” zaèal jsem, zajíkaje se údivem,

„že mne brzy pøejde ostych a pák sbohem, všechny mé
prostøedky!”

„Prostøedky? Jaké prostøedky, k èemu? Tohle už není hezké.”
„Promiòte, už mlèím, to se mi jen pøipletlo na jazyk, ale

mùžete chtít, abych si v takové chvíli nepøál...”

„Zalíbit se, viïte?”
„No ano; ale, proboha, bulte shovívavá. Uvažte, kdo jsem!

Vždy je mi už šestadvacet a nikdy jsem nikoho nevidìl. No,
jakpak mohu hezky mluvit, vhodnì a vybranì? Bude pro vás
lepší, když všechno bude upøímné, jasné... Neumím mlèet, když

12

ve mnì promlouvá srdce. Ale co na tom záleží... Vìøte mi nebo
ne, ani jedinou ženu, nikdy, nikdy! Žádnou známost! Každý
den jenom sním, že jednou nìkde nìkoho potkám. Ach, kdybyste
vìdìla, kolikrát jsem byl takhle zamilován!”

„Ale jak, do koho?”
„Do nikoho, do ideálu, do té, jež se mi zjevila v snách.

Spøádám si v snìní celé romány. Ó, vy mì neznáte. Ovšem,
nejde to jen tak, setkal jsem se s dvìma tøemi ženami, ale jaké
to byly ženy? Všechno to byly takové hospodynì, že... Ale teï
se zasmìjete, povím vám, že jsem nìkolikrát zamýšlel, jen tak,
bez okolkù, promluvit na ulici s nìjakou aristokratkou, když je
sama ovšem; promluvit ostýchavì, uctivì, vroucnì; øíci, že mne
samota ubíjí, aby mne neodhánìla, že nemám možnost seznámit
se s jakoukoliv ženou, pøesvìdèit ji, že pøímo patøí
k povinnostem ženy neodmítnout ostýchavou prosbu èlovìka
tak nešastného, jako jsem já. Že konec koncù všechno, oè
žádám, spoèívá v tom, aby mi øekla nìkolik pøátelských,
úèastných slov, aby mì hned neodhánìla, vìøila mi na slovo,
vyslechla, co budu povídat, zasmála se mi, bude-li chtít, povzbu-
dila mì, øekla mi nìkolik slov, jenom nìkolik slov, potom a se
spolu tøeba nikdy nesetkáme!... Ale vy se smìjete... Proto ostatnì
to také vyprávím...”

„Nezlobte se; smìji se tomu, že jste svým vlastním

nepøítelem, a kdybyste to zkusil, podaøilo by se vám to, i kdyby
to snad bylo na ulici; èím jednodušeji, tím lépe... Ani jediná
hodná žena, kdyby to nebyla hlupaèka nebo nebyla v té chvíli
nìjak nazlobena, by se neodhodlala poslat vás pryè bez tìch
nìkolika slov, o nìž tak nesmìle prosíte. .. Ostatnì, co to
povídám! Samozøejmì, myslila by, že jste blázen. Soudila jsem
podle sebe. Já sama dobøe vím, jak se lidem na svìtì vede!”

13

„Ó, dìkuji vám,” vykøikl jsem, „nevíte, co jste pro mne tedy

udìlala.”

„Dobøe, dobøe! Ale øeknìte mi, jak jste poznal, že jsem

taková žena, s níž... no, již jste pokládal za hodnou... pozornosti
a pøátelství... zkrátka, ne hospodynì, jak vy tomu øíkáte. Proè
jste se rozhodl pøistoupit ke mnì?”

„Proè? Proè? Byla jste pøece sama, ten pán byl pøíliš

opovážlivý, je noc: jistì uznáte, že je to povinnost...”

„Ne, ne, ještì pøedtím, tam, na druhé stranì. Chtìl jste pøece

ke mnì pøistoupit?”

„Tam, na druhé stranì? Ale já vážnì nevím, jak odpovìdìt;

bojím se... Víte, já byl dnes šasten, šel jsem a zpíval; byl jsem
za mìstem, ještì nikdy jsem nezažil tak šastné chvíle. Vy jste...
možná, že se mi to zdálo... Nu, odpuste, že vám to pøipo-
mínám: zdálo se mi, že jste plakala, a já... já to nemohl
poslouchat... srdce se mi sevøelo... Ó, bože mùj! No, copak
jsem nemohl nad vámi zatesknit? Copak je to høích, že jsem
k vám pocítil pøátelský soucit?... Odpuste, øekl jsem soucit...
No, zkrátka, což jsem vás mohl urazit tím, že mi bezdìky
napadlo pøistoupit k vám?”

„Nechte už toho, dost, nemluvte...” øekla dívka, klopíc oèi

a tisknouc mou ruku. „Je to má vina, že jsem o tom zaèala
mluvit; jsem však ráda, že jsem se ve vás nemýlila... Ale já už
jsem doma; musím touhle ulièkou; mám to pár krokù... Sbohem,
dìkuji vám.”

„Tak my se už opravdu, opravdu nikdy neuvidíme? Opravdu

to tím skonèí?”

„No vidíte,” øekla dívka se smíchem, „napøed jste chtìl

jenom nìkolik slov a teï... Ostatnì nic vám neøeknu... Možná,
že se uvidíme.”

14

„Pøijdu sem zítra,” øekl jsem. „Ach, odpuste, naléhám už...”
„Ano, jste netrpìlivý... skoro naléháte...”
„Poslyšte, poslyšte!” pøerušil jsem ji. „Odpuste, øeknu-li

vám zas nìco takového... Abyste vìdìla, já sem zítra nemohu
nepøijít. Jsem snílek; tak málo žiji skuteèným životem a takové
chvíle jako tato, jako nyní, jsou pro mne tak vzácné, že nemohu
neopakovat tyto chvíle v snìní. Budu o vás snít celou noc, celý
týden, celièký rok. Urèitì sem zítra pøijdu, právì sem, na totéž
místo, právì v tuto hodinu, a budu šasten, pøipomínaje si vèe-
rejšek. Už jen to místo mám rád. Mám již dvì tøi taková místa
v Petìrburgu. A jednou jsem se dokonce ze vzpomínek rozplakal
jako vy... Kdožpak ví, možná že i vás rozplakaly pøed deseti
minutami vzpomínky... Ale promiòte, zase vám to pøipomí-
nám; možná, že jste tady kdysi byla velmi šastna...”

„Dobrá,” øekla dívka. „Patrnì sem zítra pøijdu, také v deset.

Vidím, že vám to už nemohu zakázat... Abyste vìdìl, já tady
musím být; nemyslete si, že jsem si dala s vámi schùzku;
upozoròuji vás, že tady musím být kvùli sobì. Nu, co... tak
vám to øeknu rovnou: nic to neznamená, i když pøijdete; za
prvé, mohou být zase nepøíjemnosti jako dnes, ale to nechme
stranou... Zkrátka, chtìla bych vás vidìt... abych vám øekla
nìkolik slov. Ale že si to nebudete špatnì vykládat, viïte?
Nemyslete si, že si tak snadno dávám schùzky... Nedìlala bych
to, kdyby... Ale to a je mé tajemství! Napøed však udìláme
úmluvu.”

„Budiž! Mluvte, øeknìte, øeknìte všechno pøedem; se vším

souhlasím, ve všem vám vyhovím,” zvolal jsem nadšenì, „ruèím
za sebe - budu poslušný, uctivý... vždy mì znáte...”

„Zvu vás na zítøek právì proto, že vás znám,” øekla dívka

se smíchem. „Znám vás dokonale. Ale podívejte se, pøijïte

15

pod podmínkou; za prvé (jenom, prosím vás, splòte, oè žádám
- vidíte pøece, že mluvím otevøenì), nezamilujte se do mne...
Nemùže to být, ujišuji vás. Slibuji vám pøátelství, tady je má
ruka... Ale zamilovat se nesmíte, prosím vás!”

„To vám pøísahám,” zvolal jsem, uchopiv její ruèku.
„Nechte toho, nepøísahejte, vím pøece, že jste schopen

vzplanout jako vích. Nemìjte mi za zlé, že tak mluvím. Kdybyste
vìdìl... Nemám také nikoho, s kým bych mohla slovo promluvit,
koho bych požádala o radu. Na ulici ovšem nemùžeme hledat
rádce, ale vy jste výjimka. Znám vás, jako bychom byli už dvacet
let pøátelé... Viïte, že mne nezklamete!”

„Uvidíte... já jen nevím, doèkám-li se zítøka.” „Hezky se

vyspìte; dobrou noc - a nezapomeòte, že jsem se vám už svìøila.
Ale není to dlouho, co jste tak pìknì zvolal: je možné zodpo-
vídat se z každého citu, ba i z pøátelského soucítìní? Víte, to
bylo tak pìknì øeèeno, že mi hned napadlo, abych se vám
svìøila.”

„Ale s èím, proboha? Co?”
„Až zítra. Zatím a je to tajemství. Tím lépe pro vás; aspoò

se to na dálku bude víc podobat románu. Možná, že vám to
zítra povím, možná, že ne... Ještì sis vámi napøed porozprávím,
seznámíme se blíž...”

„Ó, a já vám zítra povím všechno o sobì! Ale co to? Jako

by se dál se mnou zázrak... Kde to j sem, bože? Ale øeknìte,
opravdu vás nemrzí, že jste se nerozhnìvala jako jiná
a neodehnala mì hned z poèátku? Dvì minuty, a vy jste mì
udìlala navždy šastným. Ano, šastným; kdoví, snad jste mne
usmíøila se sebou samým, rozptýlila mé pochybnosti... Snad
na mne pøicházejí takové chvíle... No, však já vám zítra všechno
povím, všechno se dovíte, všechno...”

16

„Dobøe, pøijímám; tak vy zaènete...” „Souhlasím.”
„Na shledanou!”
„Na shledanou!”
A rozlouèili jsme se. Chodil jsem celou noc; nemohl jsem

se odhodlat k návratu domù. Byl jsem tak šasten... zítra na
shledanou!

17

NOC DR UHÁ

„No tak, doèkal jste se!” øekla se smíchem, tisknouc mi obì

ruce.

„Jsem tady už dvì hodiny; vy nevíte, co se celý den se mnou

dálo!”

„Vím, vím... ale k vìci. Víte, proè jsem pøišla? Ne proto,

abych plácala hlouposti jako vèera. Zkrátka, musíme postupovat
rozumnìji. Dlouho jsem vèera o tom všem pøemýšlela.”

„V èempak, v èem máme být rozumnìjší? Pokud jde o mne,

jsem ochoten; ale v životì mne vìru nepotkalo nic rozumnìjšího
než teï.”

„Opravdu? Prosím vás, nemaèkejte mi tolik ruce, to za prvé,

a za druhé vám oznamuji, že jsem dnes o vás dlouho
pøemýšlela.”

„No, a k èemu jste nakonec došla?” „Nakonec? Nakonec

jsem došla k tomu, že musíme zaèít pìknì od zaèátku, protože
jsem si posléze øekla, že vás ještì vùbec neznám, že jsem se
vèera chovala jako dítì, jako holèièka a z toho mi samozøejmì
vyplynulo, že všechno zavinilo moje dobré srdce, to jest,
nakonec jsem se pochválila, jak už to bývá, když uvažujeme
sami o sobì. Abych tedy chybu napravila, rozhodla jsem se, že
se na vás musím dopodrobna vyptat. Ale protože se na vás
nemám koho vyptávat, musíte mi sám všechno vyprávìt,
všecièko. Tak, co jste za èlovìka? Honem - spuste, vyprávìjte
svùj pøíbìh.”

„Pøíbìh!” zvolal jsem polekanì, „pøíbìh! Ale kdo vám øekl,

že mám nìjaký svùj pøíbìh? Nemám žádný pøíbìh...”

„Jak jste tedy vlastnì žil, když žádný nemáte?” pøerušila

18

mne se smíchem.

„Bez jakýchkoli pøíbìhù! Tak, žil jsem jako kùl v plotì, jak

se u nás øíká, to znamená naprosto sám - sám - docela sám -
chápete, co je to být sám?”

„A jak sám? To jste se nikdy s nikým nevídal?”
„Ó ne, o to by nebylo - ale pøesto jsem sám.”
„Jak to, copak jaktìživ s nikým nemluvíte?”
„S nikým - v pravém slova smyslu.”
„A co jste vlastnì zaè, vysvìtlete mi to! Poèkejte, už vím,

vy máte urèitì babièku jako já. Je slepá a celý život mì nikam
nepustí, takže jsem skoro úplnì odvykla mluvit. A když jsem
pøed dvìma lety provedla nìjakou nezbednost a babièka vidìla,
že se mnou není poøízení, vzala jehlici, zavolala si mì
a pøišpendlila mé šaty ke svým - a od tìch èasù sedíme tak celé
dny; ona plete punèochy, aèkoliv je slepá, a já abych vedle ní
sedìla, šila, nebo jí pøedèítala z knížky - to je takový divný
zvyk, vždy jsem už dva roky pøišpendlená...”

„Ach bože mùj, to je hotové neštìstí! Ale ne, já nemám

takovou babièku.”

„Nemáte? Tak jak mùžete sedìt doma?”
„Poslechnìte, chcete vìdìt, co jsem zaè?”
„Nu ano, ano!”
„V pravém slova smyslu?”
„V nejpravìjším slova smyslu!”
„Jak ráèíte, jsem - podivín.”
„Podivín, podivín! Jaký podivín,” zvolala dívka a dala se

do takového smíchu, jako by celý rok nemìla pøíležitost se
zasmát. „S vámi je švanda! Podívejte, tady je lavièka; posaïme
se! Tady nikdo nechodí, nikdo nás neuslyší - a spuste svùj
pøíbìh! Vy mì totiž nepøesvìdèíte, vy máte svùj pøíbìh, ale

19

necháváte si ho pro sebe. Za prvé, co je to podivín?”

„Podivín? Podivín, to je pošetilec, to je takový smìšný

èlovìk!” odpovìdìl jsem a sám jsem se rozesmál, nakažen jejím
dìtským chichotáním. „To je taková povaha. Poslechnìte, víte,
co je to snílek?”

„Snílek! Dovolte, jak bych nevìdìla! Sama jsem snílek! Co

mi jen všechno netáhne hlavou, když tak nìkdy sedím vedle
babièky. Nu, a zaènu snít a pøemýšlím, pøemýšlím - no, zkrátka,
vdávám se za èínského prince... A nìkdy èlovìk dokonce po-
tøebuje snít! Vlastnì ne, bùhví! Zvl᚝ když je o èem pøemýšlet
i tak,” dodala dívka tentokrát dost vážnì.

„Výbornì! Když už jste se tolikrát vdávala za èínského Syna

nebes, pak mi tedy dokonale porozumíte. Tak poslouchejte...
Ale promiòte... vždy ještì nevím, jak se jmenujete.”

„Koneènì! To jste si brzy vzpomnìl.”
„Ach bože! Mnì to ani na mysl nepøišlo, mnì bylo i tak

dobøe...”

„Jmenuji se... Nastìnka.”
„Jenom Nastìnka?”
„Ano. Copak je vám to málo? Jste vy ale nenasyta!”
„Málo? Mnoho, mnoho, naopak, velmi mnoho, Nastìnko,

jste moc hodná, že jste pro mne hned od zaèátku Nastìnkou!”

„No dobøe, tak dál!”
„Tak, a teï, Nastìnko, poslouchejte, jak smìšný pøíbìh se

mi vydaøí.”

Usadil jsem se vedle ní, zaujal pedantsky vážnou pózu

a spustil jako kniha:

„V Petìrburgu, Nastìnko, snad to ani nevíte, jsou velmi

podivná zákoutí. Do tìch míst jako by nenahlíželo stejné slunce,
jaké svítí pro všechny petìrburské lidi, nahlíží tam jakési jiné,

20

nové, jakoby zvl᚝ objednané pro ta zákoutí, a svítí na vše-
chno zvláštním, nevídaným svìtlem. V tìch zákoutích, milá
Nastìnko, jako by se žilo docela jiným životem, nepodobným
tomu, jenž kolotá kolem nás, takovým, jaký je možná
v neznámém království za devaterou horou, ale ne u nás v naší
støízlivé, pøestøízlivé dobì. A tento život je smìs èehosi
vyslovenì fantastického, ohnivì ideálního a zároveò (bìda,
Nastìnko!) bezbarvì prozaického a všedního, nemám-li øíci:
neuvìøitelnì pøízemního.”

„Uf! Pane na nebi! To je pøedmluva! Copak to vlastnì

uslyším?”

„Uslyšíte, Nastìnko (zdá se mi, že už vám nikdy jinak

neøeknu než Nastìnko), uslyšíte, že v tìch zákoutích žijí podivní
lidé - snílci. Snílek, máme-li ho pøesnì definovat - není èlovìk,
víte, to je jakási bytost støedního rodu. Usadí se vìtšinou
v nìjakém nepøístupném koutì, jako by se tam chtìl skrývat
pøed denním svìtlem, a když zaleze do svého ústraní, pøilne
k nìmu jako slimák, nebo se v tom pøevelice podobá onomu
zajímavému živoèichovi, který je zároveò živoèichem i obydlím,
a øíká se mu želva. Proè myslíte, že má tak rád své ètyøi stìny,
vymalované urèitì na zeleno, zaèouzené, smutné a nemožnì
zaèernalé kouøem? Proè ten smìšný pán, když za ním zajde
nìkdo z jeho neèetných známých (konèívá to tak, že mu všichni
známí dají vale), proè ten smìšný èlovìk pøijme hosta tak
zmatenì, tak nejistì se tváøí a je tak rozpaèitý, jako by právì
spáchal ve svých ètyøech stìnách zloèin, jako by vyrábìl falešné
bankovky nebo nìjaké veršíky pro èasopis, doprovázené
anonymním dopisem, kde se øíká, že pravý básník už zemøel
a jeho pøítel pokládá za svatou povinnost jeho veršíky uveøejnit?
Øeknìte mi, Nastìnko, proè tìm dvìma besedníkùm tak vázne

21

hovor? Proè najednou odumøel na jazyku smích a nìjaké to
koøenìné slùvko tomu nenadálému zaraženému pøíchozímu,
u nìhož jindy nebývá nouze o smích, koøenìné slovíèko,
rozprávku o krásném pohlaví èi jiných veselých námìtech? Proè
vlastnì ten pøítel, bezpochyby nedávný známý, pøi této první
návštìvì - protože v tomto pøípadì už druhá nepadá v úvahu
a pøítel po druhé nepøijde - proè je i ten pøítel tak ostýchavý,
prkenný pøi vší své vtipnosti (má-li jakou), hledì na zdrcenou
tváø hostitele, který, pokud jde o nìho, už je nadobro popleten
a neví kudy kam po marné usilovné snaze dodat hovoru
plynulost a rozmanitost, dokázat øeèmi o krásném pohlaví, že
i on je svìtáckého založení, a zalíbit se touto pøizpùsobivostí
nešastníku, který se obrátil na špatnou adresu a pøišel omylem
na návštìvu. Proè vlastnì host najednou popadne klobouk a má
se kvapnì k odchodu, nebo si náhle pøipomnìl
nejneodkladnìjší záležitost, jakou mìl kdy na starosti, a nìjak
vyprostí svou ruku z vøelého stisku hostitele, snažícího se
projevit svou lítost a napravit ztracené? Proè se odcházející pøítel
dá do smíchu, sotva za ním dveøe zapadnou, a slibuje si, že
víckrát k tomu podivínovi nezajde, i když ten podivín je jinak
výborný chlapík? A v té chvíli nemùže své fantasii odepøít malý
rozmar: srovnat, tøeba vzdálenì, výraz svého nedávného
spoleèníka po celou dobu návštìvy s výrazem nešastného,
poníženého kotìte, které dìti zrádnì zajaly, zmuchlovaly,
vylekaly a potrápily, jak mohly, a jež se nakonec pøed nimi
schovalo pod židli, do pøíšeøí, a tam muselo celou hodinu
odpoèívat, ježit se, odfrkávat a mýt svùj uražený èumáèek obìma
tlapkami a ještì dlouho potom nepøátelsky pokukovat na pøírodu
i život a dokonce i na zbytky panského obìda, jež mu nachystala
soucitná klíènice.”

22

„Poslyšte,” pøerušila mne Nastìnka, která sice celou dobu

naslouchala, ústa i oèi otevøené údivem, „poslechnìte: já vùbec
nevím, jak to všechno zaèalo a proè mi kladete takové smìšné
otázky, ale vím docela jistì, že všechny tyto pøíhody se urèitì
staly vám, slovo za slovem.”

„Bezpochyby,” odvìtil jsem s nejvážnìjší tváøí.
„Nu, když bezpochyby, tak pokraèujte,” øekla Nastìnka,

„protože jsem hroznì zvìdavá, jak to skonèí.”

„Chcete vìdìt, Nastìnko, co dìlal ve svém zákoutí náš

hrdina, nebo lépe øeèeno já, protože hrdinou celého vyprávìní
je má vlastní skromná osoba; chcete vìdìt, proè jej tak na celý
den poplašila a rozrušila nenadálá pøítelova návštìva? Chcete
vìdìt, proè jsem vyletìl a zèervenal, když se otevøely dveøe mého
pokoje, proè jsem neumìl pøivítat hosta a tak hanebnì klesl
pod tíhou vlastní pohostinnosti?”

„No ovšem, ovšem!” odpovìdìla Nastìnka, „o to právì jde.

Poslyšte, umíte krásnì vyprávìt, ale nemohl byste vyprávìt nìjak
ménì krásnì? Vždy vy mluvíte, jako když pøeèítáte z knihy.”

„Nastìnko!” odpovìdìl jsem vážným a pøísným hlasem,

sotva zadržuje smích, „milá Nastìnko, vím, že vyprávím krásnì,
ale odpuste, jinak vyprávìt neumím. Nyní, milá Nastìnko,
nyní se podobám duchu krále Šalamouna, který byl tisíc let
v nádobì pod sedmerou peèetí a s nìhož posléze všech sedmero
peèetí sòali. Nyní, milá Nastìnko, když jsme se opìt sešli po
tak dlouhém odlouèení - protože já jsem vás už dávno znal,
Nastìnko, protože já jsem už dávno kohosi hledal, a to je zna-
mení, že jsem hledal právì vás a že nám bylo toto setkání
souzeno - nyní se v mé hlavì otevøely tisíce záklopek a já musím
ze sebe všechno vylít øekou slov, nebo se zalknu. Prosím vás,
abyste mì už nepøerušovala, Nastìnko, a pokornì a poslušnì

23

naslouchala, jinak pøestanu.”

„Ne-ne-ne! To ne! Povídejte! Já už nepromluvím ani slovo.”
„Tak tedy: jednu hodinu ze svého dne, pøítelkynì moje,

Nastìnko, mám obzvláštì rád. Je to právì ta hodina, kdy konèí
témìø veškerá práce, povinnosti a závazky a všichni pospíchají
domù poobìdvat, ulehnout k odpoèinku a cestou vymýšlejí
rùzné veselé námìty na veèer, na noc a pro všechen zbývající
volný èas. Tou dobou i nᚠhrdina - dovolte mi už, Nastìnko,
vyprávìt o nìm v tøetí osobì, protože se v první osobì hroznì
stydím vyprávìt - tou dobou tedy i nᚠhrdina, který také vykonal
svou práci, kráèí za ostatními. Ale pocit zvláštní radosti se
odráží na jeho bledé, jakoby trochu unavené tváøi. Se zalíbením
hledí na veèerní èervánky, jež pozvolna pohasínají na chladné
petìrburské obloze. Øíkám-li hledí, lžu: nehledí, jen jaksi
mimodìk pøihlíží, jako by byl unaven nebo zároveò zamìstnán
nìjakým jiným, zajímavìjším pøedmìtem, takže jen letmo, skoro
bezdìky, mùže vìnovat èas svému okolí. Je spokojen, že pro
dnešek skoncoval se svým nepøíjemným povoláním a raduje se
jako školák, kterého pustili ze škamny k oblíbeným hrám
a nezbednostem. Podívejte se na nìho dùkladnìji, Nastìnko:
hned uvidíte, že pocit radosti už blahodárnì zapùsobil na jeho
slabé nervy a chorobnì pøedráždìnou fantasii. Hle, o èemsi
pøemýšlí... Myslíte, že o obìdì? O dnešním veèeru? Na co se
tak dívá? Na toho solidního pána, který se tak malebnì uklonil
dámì, ujíždìjící kolem nìho v pøepychovém koèáøe s bystrými
koòmi? Ne, Nastìnko, co je mu do všech tìch malicherností!
On už je teï bohat svým zvláštním životem; on náhle nìjak
zbohatl a poslední paprsek dohasínajícího slunce pøed ním
nezazáøil nadarmo, vyvolal v okøálém srdci celý roj dojmù. Nyní
už sotva pozoruje tu cestu, na níž ho pøedtím mohla ohromit

24

nejnicotnìjší malièkost. Nyní už „bohynì fantasie” (èetla-li jste
Žukovského, milá Nastìnko) protkala rozmarnou rukou svou
zlatou osnovu a zaèala pøed ním rozvíjet arabesku nevídaného,
prazvláštního života - a kdoví, možná, že ho s žulového
chodníku, po nìmž kráèí k domovu, pøenesla rozmarnou rukou
do sedmého køišálového nebe. Zkuste lio teï zastavit, zeptejte
se ho náhle, kde teï stojí a kterými ulicemi šel. - Urèitì by se
na nic nepamatoval, ani na to, kudy chodil, ani na to, kde teï
stojí, a èervenaje se zlostí, urèitì by øekl nìjakou lež, aby
zachoval zdání slušnosti. Proto sebou tak škubl, div nevykøikl
a polekanì se rozhlížel, když ho jedna úctyhodná staøenka
zdvoøile zastavila uprostøed chodníku a zaèala se ho vyptávat
na cestu, kterou ztratila. Zlostnì zamraèen kráèí dál, sotva si
všímaje, že nejeden chodec se pøi pohledu na nìho usmál a otoèil
se za ním a že nìjaká malá holèièka, ustupující mu bázlivì
z cesty, poplašená jeho gesty a širokým zahloubaným úsmì-
vem, dala se do hlasitého smíchu. A pøece ona fantasie uchopila
pøi svém laškovném letu staøenku i zvìdavé chodce i rozesmátou
holèièku a chlapíky, veèeøící zrovna ve svých èlunech, které se
shlukly na Fontance (dejme tomu, že tudy v té chvíli šel náš
hrdina), zapøedla dovádivì všechny a všechno do své osnovy
jako mouchy do pavuèiny. A s novým bohatstvím vešel podi-
vín domù do svého blaženého doupìte, už sedl k obìdu, už
dávno poobìdval a procitl teprve tehdy, když zádumèivá a vìènì
zarmoucená Matrjona, která u nìho slouží, poklidila všechno
se stolu a podala mu dýmku, procitl a s údivem si pøipomnìl,
že je dávno po obìdì. A že vùbec nezpozoroval, jak se to stalo.
V pokoji se zešeøilo; duše je prázdná a smutná; celé království
snù se kolem nìho zhroutilo; zhroutilo se beze stopy, bez hluku
a tøesku, zmizelo jako vidina a on sám ani neví, o èem to snil.

25

Ale jakýsi neurèitý bolestný pocit, jenž vzedmul jeho hruï,
jakási nová touha svùdnì lechtá a dráždí jeho fantasii
a nepozorovanì vyvolává celý roj nových pøeludù. V malém
pokojíku vládne ticho; lenost a osamìní hýèkají obraznost;
zvolna se vznìcuje, zaèíná zvolna kypìt jako voda v konvici
staré Matrjony, která klidnì pøechází vedle v kuchyni a obøadnì
si vaøí svou kávu. Už tu a tam klokotá a z rukou mého snílka
vypadává kniha, manì a náhodou vybraná, z níž nepøeèetl ani
tøi stránky. Jeho obraznost se znovu vzchopila, probudila a náhle
pøed ním zazáøil v nejtøpytnìjší perspektivì zase nový svìt, nový
okouzlující život. Nový sen - nové štìstí! Nová dávka jemného,
rozkošného jedu! Ó, co by pohledával v našem skuteèném
životì! Podle jeho zaujatého soudu, Nastìnko, žijeme vy i já
tak línì, pomalu, mdle; podle jeho soudu jsme všichni tak
nespokojeni se svým osudem, tak umoøeni svým životem!
A opravdu, jen se podívejte, skuteènì, jak jsme všichni mezi
sebou na první pohled chladní, chmurní, zrovna zlostní. . .
„Ubožáci,” myslí si mùj snílek. A není divu, že si to myslí!
Pohleïte na ty kouzelné pøeludy, které tak èarovnì, tak umnì,
tak nespoutanì a široce vytváøejí pøed ním takový kouzelný,
oduševnìlý obraz, kde hlavní postavou na prvním plánu je
samozøejmì on sám, vzácná postava našeho snílka. Pohleïte
na ty rozmanité pøíhody, na ten nekoneèný rej úchvatných vidin.
Ptáte se snad, o èem sní? Proè se na to ptát? Sní o všem... o úloze
básníka, nejprve zneuznaného a pozdìji uctívaného; o pøátelství
s Hoffmannem; Bartolomìjská noc, Diana Vernonová, hrdinská
úloha pøi dobytí Kazanì Ivanem Vasiljevièem, Klára
Maubrayová a Eufia Densová, koncil prelátù a Hus pøed nimi,
tanec umrlcù v Robertovi (vzpomínáte na hudbu? Páchne
høbitovem!), Minna a Brenda, bitva na Berezinì, pøedèítání

26

básnì u hrabìnky V-é D-é, Danton, Kleopatra e i suoi amanti,
domek v Kolomnì, vlastní domov a vedle vás milé stvoøení,
které vám v zimním veèeru naslouchá se záøícíma oèima
a s pootevøenými rtíky, jako vy teï posloucháte mne, mùj malý
andílku... Ne, Nastìnko, co by pohledával, co by pohledával
ten rozkošnický lenoch v tom životì, do nìhož my dva máme
takovou chu? Myslí, že to je ubohý, žalostný život, a netuší,
že možná i jemu nìkdy udeøí smutná hodina, kdy za jediný
den tohoto žalostného života dá všechna svá fantastická léta
a ještì ke všemu je nedá za radost, nedá je za štìstí, a nebude si
vybírat v té hodinì žalu, lítosti a neskrývaného zármutku. Ale
dokud ještì nenastal onen hrozný èas, netouží po nièem, protože
je povznesen nad veškeré tužby, protože má všechno, protože
je pøesycen, protože on sám je mistrem svého života, který si
každou hodinu tvoøí podle nového rozmaru. Vždy ten
pohádkový, fantastický svìt vzniká tak snadno, tak pøirozenì!
Jako by to všechno ani nebyl pøelud! Ano, jsou chvíle, kdy by
lehko uvìøil, že všechen ten život není výplodem pøecitlivìlosti,
není vidinou; není hrou obraznosti, ale že je opravdový, sku-
teèný, pravý! Proè, Nastìnko, øeknìte, proè je èlovìku
v takových chvílích úzko? Proè, jakým kouzlem, z jaké tajuplné
libovùle se zrychluje tep, vytrysknou slzy ze snílkových oèí,
jeho bledé, ovlhlé líce žhnou a celá jeho bytost se naplòuje
takovou neobyèejnou radostí? Proè celé bezesné noci míjejí jako
jediný mžik v neutuchající pohodì a štìstí, a když èervánky
zazáøí rùžovým paprskem do oken a svítání osvìtlí ponurou
místnost tak nepravdìpodobnì fantasticky jako u nás
v Petìrburgu, nᚠsnílek se unaven, vyèerpán vrhá na lože
a usíná s tak muèivì sladkým žalem v srdci a jeho bolestnì
otøesená duše trne nadšením? Ano, Nastìnko, èlovìka to mátne

27

a bezdìky mu uvìøí, že jeho duši vzrušuje pravá, skuteèná vášeò,
bezdìky uvìøí, že v jeho neurèitých snech je nìco živého
a hmatatelného! Jaký klam to však je - do jeho nitra pronikla,
øeknìme, láska se vší nevyèerpatelnou radostí, se vším muèivým
soužením... Jen se na nìho podívejte a pøesvìdète se! Vìøíte,
hledíc na nìho, milá Nastìnko, že tu, kterou tak miloval ve
svém zaníceném snìní, skuteènì nikdy nevidìl? Opravdu ji
spatøil jen jako svùdný pøízrak a opravdu se mu o té vášni jen
snilo? Opravdu spolu neprošli ruku v ruce tolika lety svého
života - sami dva, odvrhnuvše celý svìt a spojivše každý svùj
svìt a svùj život s životem druhého? Opravdu nespoèívala
v pozdní hodinì pøi louèení vzlykající a zkrušená na jeho prsou,
neslyšíc bouøi, zuøící pod nevlídnou oblohou, neslyšíc vítr, který
odvíval a odnášel slzy z jejích èerných øas? Opravdu to všechno
byl sen i ta zahrada, teskná, zanedbaná, nevlídná, s cestièkami
zarostlými mechem, opuštìná, zasmušilá, kde se tak èasto spolu
procházeli, doufali, toužili, milovali, milovali jeden druhého
tak dlouho, „tak dlouho a nìžnì”! A ten podivný prastarý dùm,
kde žila takový èas osamocenì a smutnì se starým nevlídným
mužem, vìènì mlèenlivým a zlostným, který je dìsil, nesmìlé
jako dìti, tesknì a bojácnì tající jeden pøed druhým svou lásku?
Jak se trápili, jak se báli, jak nevinná, èistá byla ta láska a jak
(to už tak bývá, Nastìnko) zlí byli lidé. A, mùj bože, opravdu ji
pak nepotkal daleko od bøehù své vlasti pod cizí oblohou,
polední a žhavou, v nádherném vìèném mìstì, v lesku bálu,
za hømìní hudby, v palazzo (urèitì v palazzo), tonoucím v zá-
plavì svìtel, na onom balkónì, ovinutém myrtou a rùžemi, kde
ho poznala, chvatnì sòala svou masku, zašeptala: „Jsem volná,”
a rozechvìle se vrhla do jeho objetí? A vykøiknuvše úžasem,
tisknouce se jeden k druhému, zapomnìli v mžiku na smutek

28

a odlouèení a na všechno trápení a na ponurý dùm i na starce
i na chmurnou zahradu v daleké vlasti i na lavièku, na níž se
vytrhla s posledním vášnivým polibkem z jeho objetí ztrnulého
zoufalstvím... Ó, souhlasíte, Nastìnko, že èlovìk vyletí, zarazí
se a zrudne jako školák, který zrovna strèil do kapsy jablko
ukradené v sousedovì zahradì, když nìjaký statný dlouhán,
šprýmaø a ètverák, vᚠnezvaný pøítel, otevøe vaše dveøe
a køikne, jako by se nechumelilo: , Jedu, brachu, rovnou cestou
z Pavlovska!‘ Mùj bože! Starý hrabì zemøel, nevýslovné štìstí
je na dosah ruky - a lidé si tu pøijíždìjí z Pavlovska!”

Patheticky jsem se odmlèel, skonèiv pathetický závìr své

litanie. Vzpomínám si, že jsem mìl strašnou chu se nìjak
pøes moc zasmát, protože jsem už cítil, že se ve mnì pohnul
jakýsi nenávistný ïáblík, že se mi už zaèíná stahovat hrdlo,
chvìt brada a že stále víc a víc vlhnou mé oèi... Oèekával jsem,
že Nastìnka, která mi naslouchala, rozevírajíc své moudré oèi,
spustí svým dìtským, nakažlivì veselým smíchem, a už jsem
litoval, že jsem zašel tak daleko, že jsem zbyteènì vyprávìl
o tom, co se už dávno nahromadilo v mém srdci a o èem jsem
mohl mluvit jako z listu, protože jsem už dávno pøipravil sám
nad sebou rozsudek, a teï jsem se neudržel, abych ho
nepøednesl, nepøiznal se, neoèekávaje pochopení; ale ona
k mému údivu mlèela, chvíli poseèkala, pak mi lehce stiskla
ruku a s jakousi rozpaèitou úèastí se optala:

„Opravdu jste takhle prožil celý svùj život?”
„Celý život, Nastìnko,” odpovìdìl jsem, „celý život, a zdá

se, že ho tak i skonèím.”

„Ne, to není možné,” øekla neklidnì, „to nesmíte; takhle

prožiji celý život vedle babièky spíš já. Poslyšte, víte, že není
vùbec správné tak žít?”

29

„Vím, Nastìnko, vím!” zvolal jsem, neovládaje už svùj cit,

„vím teï lépe než kdy jindy, že jsem zbyteènì ztratil všechna
svá nejlepší léta! Nyní to vím, a toto vìdomí je teï bolestnìjší,
protože sám Bùh mi seslal vás, mého dobrého andìla, aby mi
to zvìstoval. Nyní, když sedím vedle vás a mluvím s vámi, leká
mne pouhá myšlenka na budoucnost, protože v budoucnosti èeká
opìt osamìní, opìt ten zatuchlý, zbyteèný život; a o èem budu
snít, když jsem už byl ve skuteènosti vedle vás tak šasten! Ó,
buïte požehnána, vy milá dívko, za to, že jste mne hned
neodmítla, za to, že nyní už mohu øíci, že jsem žil, by jen dva
veèery ve svém životì!”

„Ach ne, ne!” vykøikla Nastìnka a slzièky se jí zaleskly

v oèích, „ne, to už nemùže být; nerozlouèíme se takhle! Co to
je, dva veèery!”

„Ach, Nastìnko, Nastìnko! Víte, na jak dlouho jste mne

usmíøila se sebou samým? Víte, že teti už nebudu o sobì smýšlet
tak špatnì, jako jsem nìkdy smýšlel? Víte, že snad už nikdy se
nebudu trápit, že jsem se ve svém životì dopustil zloèinu
a høíchu, protože zloèinem a høíchem je takový život? A ne-
myslete, že jsem vám nìco zvelièoval, nemyslete si, Nastìnko,
proboha, protože na mne nìkdy pøicházejí chvíle takového
smutku, takového smutku... Protože se mi v tìch chvílích už
zaèíná zdát, že nejsem schopen zaèít opravdový život, protože
se mi už zdálo, že jsem ztratil veškerý cit, veškerý smysl pro
skuteèno, jsoucno; protože jsem posléze proklínal sám sebe;
protože po mých fantastických nocích na mne už pøicházejí
chvíle vystøízlivìní, které jsou strašné! Mezitím slyšíš, jak kolem
tebe halasí a víøí lidský dav ve vichru života, slyšíš, vidíš, jak
lidé žijí - ve skuteènosti žijí, vidíš, že život pro nì není
zapovìzen, že jejich život se nerozplyne jako sen, jako vidina,

30

že jejich život se vìènì obrozuje, je vìènì mladý a ani jediná
z jeho hodin se nepodobá druhé, kdežto plachá obraznost je
sklíèená a pøízemnì jednotvárná, ta otrokynì stínu, myšlenky,
otrokynì prvního mraku, který náhle zakryje slunce a rozteskní
opravdové petìrburské srdce, které si tak váží svého slunce -
a jakápak je fantasie ve stesku! Cítíš, že se posléze unavuje,
vyèerpává ve vìèném napìtí ta nevyèerpatelná fantasie, protože
dospívᚠpøece v muže, vyrùstᚠze svých starých ideálù:
rozpadají se v prach, v trosky; není-li jiného života, pak ho
musíš vytváøet z tìchto trosek. A duše zatím usilovnì touží po
nìèem jiném! A darmo se snílek pøehrabuje jako v popelu ve
svých starých snech, hledaje v tom popelu nìjakou jiskøièku,
aby ji rozdmychal, obnoveným ohnìm zahøál ochladlé srdce
a znovu v nìm vzkøísil všechno, co bylo døíve tak milé, co
dojímalo duši, co roznìcovalo krev, co vhánìlo slzy do oèí
a umìlo tak nádhernì klamat! Víte, Nastìnko, kam jsem až
dospìl? Víte, že už musím vzpomínat výroèí svých dojmù,
výroèí toho, co mi bylo døíve tak milé, co ve skuteènosti nikdy
nebylo - protože pøi tom výroèí vzpomínám jen tìch hloupých
nehmotných snù - a dìlám to, protože už nemám ani ty hloupé
sny, nebo nemají z èeho žít, a tak se pøežijí i sny! Víte, že teï
rád vzpomínám a navštìvuji v urèité dobì ta místa, kde jsem
byl kdysi po svém šasten, rád podøizuji svou pøítomnost
minulosti už nenávratné a èasto bloudím jako stín, bez potøeby
a cíle, smutnì a tesknì po petìrburských zákoutích a ulicích.
Jaké jsou to všechno vzpomínky! Pøipamatuješ si na pøíklad,
že zde jsi právì pøed rokem, právì tou dobou, v touž hodinu,
po témž chodníku bloudil stejnì osamìle, stejnì smutnì jako
teï! A pøipamatuješ si, že i tenkrát bylo tvé snìní teskné, a i
když ani tenkrát ti nebylo lépe, pøece jen nìjak cítíš, že jsi žil

31

lehèeji a klidnìji, že nebylo tìch temných myšlenek, jež tì nyní
stále provázejí; že nebylo tìch výèitek svìdomí, výèitek
chmurných, zasmušilých, které teï ani dnem, ani nocí nedají
pokoje. A tážeš se sama sebe: ,Kde jsou tvé sny?‘ Pokýveš
hlavou, øíkáš: ,Jak rychle ubíhají léta!‘ A znovu se ptᚠsama
sebe: ,Co jsi udìlal se svými nejlepšími lety? Kde jsi pohøbil
svùj nejlepší èas? Žil jsi èi nežil? Pohleï,‘ øíkᚠsi, ,pohleï,
jak svìt vychládá. A léta ubìhnou a za nimi pøijde chmurná
opuštìnost, o holi pøijde tøaslavá staroba a za nimi teskníce
a žal. Vybledne tvùj fantastický svìt, odumøou, povadnou tvé
sny a opadají jako žluté listí se stromù...‘ Ó, Nastìnko! Bude
tak smutné zùstat samoten, naprosto samoten, a nemít ani èeho
litovat - nièeho, vùbec nièeho - protože všechno to, co jsem
ztratil, všechno to, všechno nebylo než hloupá kulatá nicka,
bylo to jen snìní!”

„Nu, nerozlítostòujte mì už!” øekla Nastìnka, utírajíc

slzièku, která jí vytryskla z oèí. „To už je pryè! Teï budeme
dva; teï a se se mnou stane co stane, nikdy se už nerozlouèíme.
Poslyšte, jsem obyèejné dìvèe, málo jsem se uèila, aèkoliv mi
babièka najala uèitele; ale opravdu vám rozumím, protože
všechno, co jste mi teï povìdìl, jsem už sama zažila, když si
mne babièka pøišpendlila k šatùm. Já bych samozøejmì tak
hezky nevyprávìla, jako jste vyprávìl vy, nestudovala jsem,”
dodala stydlivì, protože stále ještì cítila jakousi úctu k mé
patetické øeèi a k mému vznešenému slohu, „ale jsem velmi
ráda, že jste se mi naprosto svìøil. Teï vás znám, úplnì, celého.
A víte co? Teï vám povím já svùj pøíbìh, celý, nic nezamlèím,
a vy mi potom dáte za to radu?”

„Ach, Nastìnko,” odpovìdìl jsem, „nikdy jsem nebyl

rádcem, a tím ménì moudrým rádcem, ale teï vidím, že

32

budeme-li vždycky tak žít, bude to velmi moudré a jeden
druhému dáme pøemnoho moudrých rad! No, jakou radu
potøebujete, moje dobrá Nastìnko? Øeknìte mi to rovnou; jsem
nyní tak veselý, šastný, smìlý a moudrý, že pro slovo nemusím
daleko.”

„Ne, ne!” pøerušila mne Nastìnka se smíchem, „nepotøebuji

moudrou radu, potøebují radu srdeènou, bratrskou, jako byste
mne už celý svùj život miloval!”

„Platí, Nastìnko, platí!” zvolal jsem nadšenì, „i kdybych

vás už dvacet let miloval, nemohl bych vás milovat vroucnìji
než nyní!”

„Dejte mi ruku!” øekla Nastìnka.
„Tady je!” odpovìdìl jsem, podávaje jí ruku. „No tak

zaènìme mùj pøíbìh!”

NASTÌNÈIN PØÍBÌH

„Polovic pøíbìhu už znáte, to jest víte, že mám starou

babièku...”

„Je-li druhá polovina stejnì krátká jako tato...” skoèil jsem

jí do øeèi a zasmál se.

„Mlète a poslouchejte. Pøedevším udìláme úmluvu, nesmíte

mi skákat do øeèi, prosím, nebo se popletu. Nu, poslouchejte
tiše.

Mám starou babièku. Vzala mne k sobì, ještì když jsem

byla velmi malá holèièka, protože mi umøela maminka i tatínek.
Babièka byla podle všeho døív bohatší, protože stále ještì
vzpomíná na lepší dny. Ona mne také nauèila francouzsky a po-
tom mi najala uèitele. Když mi bylo patnáct (teï je mi

33

sedmnáct), nechali jsme uèení. A tenkrát jsem provedla nìjakou
nezbednost; co to bylo - to vám už ani nepovím; staèí snad, že
to nebylo velké provinìní. Ale babièka si mne jednou ráno
zavolala a øekla, že je slepá a nemùže se mne dohlídat, vzala
jehlici a pøišpendlila mé šaty k svým a hned mi také øekla, že
tak budeme sedìt celý život, jestli se ovšem nepolepším. Zkrátka,
první èas jsem nemohla ani na krok: pracovat, èíst, uèit se -
všechno vedle babièky. Jednou jsem se pokusila ji obalamutit
a pøemluvila jsem Fjoklu, aby si sedla na mé místo. Fjokla je
naše služka - ona je hluchá. Fjokla se posadila místo mne;
babièka tou dobou usnula v køesle a já jsem si zabìhla do
sousedství ke kamarádce. Nu, dopadlo to špatnì. Babièka se
mezitím probudila a na nìco se optala, myslíc, že poøád ještì
klidnì sedím na místì. Fjokla vidí, že se babièka ptá, ale neslyší
na co, pøemýšlela, pøemýšlela, co má dìlat, vytáhla jehlici
a utekla.”

Tu Nastìnka pøerušila vyprávìní a dala se do smíchu.

Zasmál jsem se s ní. Ihned pøestala. „Poslyšte, vy se babièce
nesmìjte. Já se smìji proto, že je to k smíchu... Co se dá dìlat,
když babièka je už taková, ale já ji stejnì mám trošinku ráda.
No, a tenkrát jsem si to odnesla: hned mne zas posadila vedle
sebe, a už jsem se nesmìla ani hnout.

Ještì jsem zapomnìla øíci, že máme, to jest babièka má

vlastní dùm, to jest, malý domek, jenom tøi okna, celý døevìný
a staøièký jako babièka; a nahoøe je podkroví; a do toho podkroví
se k nám pøistìhoval nový nájemník.”

„Mìli jste tedy i nìjakého starého nájemníka?” poznamenal

jsem mimochodem.

„Ovšem, mìli,” odpovìdìla Nastìnka, „a ten umìl mlèet

lépe než vy. Pravda, už sotva jazykem hýbal. Byl to dìdoušek,

34

vyzáblý, nìmý, slepý, chromý, nakonec už nemohl žít na tomto
svìtì a tak umøel; potøebovali jsme tedy nového nájemníka,
protože bez nájemníka nemùžeme být živy: s babièèinou pensí
je to skoro celý nᚠpøíjem. Nový nájemník byl jako z udìlání
mladík, nebyl zdejší, byl odjinud. A protože nesmlouval, babièka
ho pøijala, a potom se ptá: ,Jakpak, Nastìnko, je nᚠnájemník
mladý nebo ne?’ Nechtìla jsem lhát: ,No, není to zrovna mladík,
babièko, ale starý také není,’ povídám. ,A co, je pohledný?’ ptá
se babièka.

Já zase nechci lhát. ,Ano, babièko, je!’ povídám. A babièka

na to: ,Ach, to je trest, to je trest. Øíkám ti to, holka, proto, aby
ses do nìho nezakoukala! To jsou mi vìci! Podívejme se, takový
ubohý nájemníèek a on je pohledný: to za starých èasù
nebývalo!’

Babièka poøád jen o starých èasech! Za starých èasù byla

mladší, za starých èasù slunce víc høálo, za starých èasù smetana
tak brzy nezkysla - poøád staré èasy! Já sedím a mlèím a v duchu
si øíkám: ,Copak že mì babièka sama pøivádí na takovou
myšlenku a ptá se, je-li nájemník hezký a mladý?’ Ale to bylo
jen tak, to mi kmitlo hlavou, a už jsem se zas pustila do poèítání
ok, do pletení punèoch, a pak jsem na to docela zapomnìla.

Jednou po ránu se k nám pøijde nájemník poptat, jak to je

s tìmi novými tapetami, co má slíbené. Slovo dalo slovo, babièka
je povídavá, øíká: ,Dobìhni, Nastìnko, ke mnì do ložnice
a pøines poèitadlo.’ Já hned vyskoèila, celá jsem, nevím proè,
zrudla a zapomnìla jsem, že sedím pøišpendlená; ne, abych se
nenápadnì odšpendlila, aby to nájemník nevidìl - škubla jsem
sebou, až babièèino køeslo popojelo. Když jsem vidìla, že nájem-
ník o mnì teï ví všechno, zùstala jsem, jako když mne opaøí,
a najednou jsem se rozplakala - byla to chvíle tak krušná, že

35

bych se bývala radìji hanbou propadla! Babièka køièí: ,Co
stojíš?’ a já spustila ještì víc... Když nájemník vidìl, že je mi
pøed ním hanba, odporouèel se a rychle odešel!

Od té doby, jak se v pøedsíni nìco hnulo, byla jsem celá

nesvá. Aha, øíkám si, nájemník jde, a potichounku pro všechny
pøípady odšpendlím jehlici. Jenže to nikdy nebyl on,
nepøicházel. Ubìhlo ètrnáct dní; nájemník vzkazuje po Fjokle,
že má mnoho francouzských knih a že jsou to všechno knížky
moc pìkné a stojí za pøeètení; nechce-li tedy babièka, abych jí
z nich èetla, aby se nenudila. Babièka pøijala s povdìkem, jenom
se poøád ptala, jsou-li ty knihy mravné nebo ne, protože jsou-li
to knihy nemravné, tak je prý, Nastìnko, vùbec nesmíš èíst, to
by ses nauèila pìkné vìci.

,A co bych se nauèila, babièko? Co je tam napsáno?’
,Ach!’ povídá, ,stojí tam psáno, jak mladíci svádìjí poèestné

dívky, jak je pod záminkou, že si je chtìjí vzít, odvádìjí z domu
rodièù, jak potom ty nešastné dívky ponechávají jejich osudu
a ony hynou nejžalostnìjším zpùsobem. Já,’ povídá babièka,
,jsem èetla mnoho takových knížek a všechno,’ povídá, ,je tam
tak krásnì popsáno, že celou noc potichounku sedíš a èteš. Tak
si dej pozor, Nastìnko, a neèti je,’ povídá. ,Jaképak to poslal
knihy?’

,Ale samé romány Waltera Scotta, babièko.’
,Romány Waltera Scotta! A není za tím nìjaká èertovina?

Podívej se, jestli tam nezaložil nìjaké milostné psaníèko.’

,Ne, babièko,’ povídám, ,psaníèko tam není.’
,Tak se podívej pod obal. Strkají to nìkdy i do obalu,

šizuòkové.’

,Ne, babièko, ani pod obalem nic není.’
,Nu tak vida!’

36

Zaèaly jsme tedy èíst Waltera Scotta a za takový mìsíc jsme

pøeèetly skoro polovièku. Posílal potom další a další knížky,
Puškina poslal, takže jsem nakonec bez knih ani být nemohla
a nechala jsem pøemýšlení, jak se vdát za èínského prince.

Tak se vìci mìly, když jsem se jednou s naším nájemníkem

setkala náhodou na schodech. Babièka mì pro nìco poslala.
On se zastavil, já se zaèervenala, on se zaèervenal také; pøesto
se zasmál, pozdravil, zeptal se na babièèino zdraví a povídá:
,Tak co, pøeèetla jste knihy?’ Odpovìdìla jsem: ,Pøeèetla.’
,Copak se vám nejvíc líbilo?’ povídá. ,Nejvíc ze všech se mi
líbil Ivanhoe a Puškin.’ Tím to tentokrát skonèilo.

Za týden jsem se s ním nechtíc setkala na schodech zas.

Tentokrát mì babièka neposlala, sama jsem pro nìco bìžela.
Šlo na tøetí a nájemník tou dobou pøicházel domù. ,Dobrý den!’
øekl. Já také øekla: ,Dobrý den!’

,Tak co, není vám smutno sedìt celý den s babièkou?’

povídá.

Jak se na to zeptal, zaèervenala jsem se, ani nevím proè,

zastydìla jsem se, bylo mi nìjak hanba, snad že se na tu vìc
zaèínají lidé vyptávat. Chtìla jsem už odejít bez odpovìdi, ale
nemìla jsem sílu.

,Poslyšte,” povídá, , jste hodné dìvèe. Odpuste, že s vámi

tak mluvím, ale ujišuji vás, že vám pøeji dobro víc než vaše
babièka. Nemáte žádné pøítelkynì, které byste mohla
navštìvovat?’

Øekla jsem mu, že ne, že jsem mìla jen jednu, Mášenku,

a ta se odstìhovala do Pskova.

,Poslyšte,’ povídá, ,nešla byste se mnou veèer do divadla?’
,Do divadla? A co babièka?’
,Babièce opatrnì uteèete,’ øekl.

37

,Ne,’ povídám, ,babièku šidit nechci. Sbohem zatím.’
,Nu, sbohem,’ povídá a nic už nedodal.
Ale po obìdì k nám pøišel; posadil se, dlouho rozmlouval

s babièkou, vyptával se, jestli nìkam jezdí, máme-li známé -
a najednou povídá: ,Vzal jsem si na dnešek lóži v opeøe, dávají
Lazebníka sevillského, známí chtìli jít a pak odøekli, nevím,
co s lístky.’

,Lazebníka sevillského!’ zvolala babièka, ,a je to ten

Lazebník, kterého dávali za starých èasù?’

,Ano,’ povídá, ,to je stejný Lazebník,’ a podíval se na mne.

A já už vìdìla všechno, zèervenala jsem a srdce mi poskoèilo
samou nedoèkavostí!

,No jakpak by ne,’ povídá babièka, ,jakpak bych to neznala!

Sama jsem za starých èasù hrála na domácím divadle Rosinu!’

,A nechtìla byste dnes jít?’ øekl nájemník. ,Mnì lístky

zbyteènì propadnou.’

,Prosím, pojedeme,’ povídá babièka, ,proè bychom nejely?

Tady moje Nastìnka v divadle jaktìživa nebyla.’

Mùj bože, to byla radost! Hned jsme se pøichystaly, nastrojily

a jely. Babièka je sice slepá, ale pøece jen chtìla slyšet hudbu,
a krom toho je stará dobraèka: spíš chtìla udìlat radost mnì,
samy bychom se nikdy nevypravily. Jak na mne Lazebník
sevillský zapùsobil, to vám už nepovím, ale po celý ten veèer
se nᚠnájemník tak pìknì na mne díval, tak pìknì mluvil, že
jsem hned vidìla, že mì ráno jen tak zkoušel, když mi navrhl,
abych s ním jela sama. To vám byla radost! K spánku jsem
uléhala tak pyšná, tak veselá, srdce mi tak tlouklo, že jsem
mìla trochu horeèku, a celou noc se mi zdálo o Lazebníku
sevillském.

Myslela jsem, že k nám bude teï docházet stále èastìji, ale

38

kdepak. Pøestal skoro vùbec. Pøišel tak jednou za mìsíc a jen
proto, aby nás pozval do divadla. Dvakrát jsme potom zase šly.
Ale já jsem se s tím už vùbec nemohla spokojit. Vidìla jsem,
že mne prostì lituje, že jsem u babièky jako uvázaná, ale víc
nic. A tak to šlo poøád, až mne to posedlo doèista: chci sedìt
a nesedím, chci èíst a neètu, chci pracovat a nepracuji, nìkdy
se smìji a dìlám babièce všechno naschvál a podruhé se dám
do pláèe. Nakonec jsem pohubla a div jsem se neroznemohla.
Operní sezóna skonèila a nájemník se u nás už ani neukázal;
když se setkáme vždycky na tìch schodech ovšem - mlèky se
ukloní, tak vážnì, jako by ani nechtìl mluvit, a už je dole za
dveømi, a já poøád ještì stojím v pùlce schodù, rudá jako
pivoòka, protože se mi všechna krev nahrne do hlavy, když se
s ním setkám.

A už jsme u konce. Právì pøed rokem, v máji, k nám

nájemník pøijde a povídá babièce, že už si tady svou záležitost
vyøídil a že musí zase na rok odjet do Moskvy. Jak jsem to
uslyšela, zbledla jsem a klesla do židle jako mrtvá. Babièka nic
nezpozorovala, a on, když ohlásil, že od nás odjíždí, odporouèel
se a odešel.

Co jsem mìla dìlat? Myslila jsem, pøemýšlela, byla jsem

smutná, pøesmutná a nakonec jsem se rozhodla. Zítra mìl odjet
a tak jsem si øekla, že všechno skoncuji veèer, až pùjde babièka
spat. A také jsem to udìlala. Svázala jsem si do uzlíku všechny
šaty, potøebné prádlo, a s uzlíèkem v ruce, víc mrtvá než živá,
jsem se vydala do podkroví k našemu nájemníkovi. Myslím, že
jsem šla po schodech celou hodinu. Když mì uvidìl, jak otví-
rám dveøe, zrovna vykøikl. Domníval se, že jsem pøízrak,
a honem mi podával vodu, protože jsem sotva stála na nohou.
Srdce mi bušilo, až mì hlava bolela a rozum se kalil. Když

39

jsem se vzpamatovala, první moje bylo, že jsem položila svùj
uzlík na jeho postel, sama jsem se posadila vedle, zakryla si
tváø rukama a zaèaly mi téci slzy jako hráchy. Zdá se, že všechno
v mžiku pochopil, stál pøede mnou bledý a tak smutnì na mne
hledìl, až mi srdce pukalo.

,Poslyšte,’ zaèal, ,poslyšte, Nastìnko, nemohu nic dìlat; jsem

chuïas; nemám zatím nic, ani slušné místo; z èeho budeme
živi, kdybych si vás vzal?’

Dlouho jsme hovoøili, ale mì nakonec popadl vztek

a povídám, že nemohu u babièky žít, že od ní uteèu, že nechci,
aby mì pøišpendlovala jehlicí, a že s ním, bude-li chtít, pojedu
do Moskvy, protože nemohu bez nìho žít. Stud i láska i hrdost
všechno ve mnì najednou promlouvalo, svalila jsem se na postel,
div ne v køeèích. Tak jsem se bála, že odmítne!

Nìjakou chvíli sedìl mlèky, potom vstal, pøistoupil ke mnì

a vzal mne za ruku.

,Poslyšte, moje dobrá, moje milá Nastìnko!’ zaèal také

dojatì, ,poslyšte. Pøísahám vám, že budu-li se nìkdy moci oženit,
budete to urèitì vy, kdo mne uèiní šastným; teï mne mùžete
uèinit šastným jedinì vy, ujišuji vás. Poslyšte: jedu do Moskvy
a zdržím se tam pøesnì rok. Doufám, že uspoøádám své vìci.
Jestli mì nepøestanete mít ráda, pøísahám vám, že nás, až se
vrátím, èeká štìstí. Teï to nejde, nemohu, nemám právo cokoli
slibovat. Ale opakuji, neuskuteèní-li se to za rok, jednou to
bude urèitì; ovšem - vtom pøípadì, nedáte-li pøednost jinému,
protože nìjakým slovem vás zavazovat nemohu a nesmím.’

Tohle mi øekl a nazítøí odjel. Dohodli jsme se spolu, že

babièce o tom neøekneme ani slovo. On to tak chtìl. No, a mùj
pøíbìh je už skoro u konce. Minul pøesnì rok. On pøijel, už je
tu celé tøi dny a... a...”

40

„A co?” zvolal jsem nedoèkavì, abych slyšel konec.
„A dosud se neukázal!” odpovìdìla Nastìnka, jako by

sbírala síly, „ani vidu, ani slechu.”

Tím skonèila, trochu se odmlèela, svìsila hlavu a náhle,

zakrývajíc si tváø rukama, rozvzlykala se tak, že se mi srdce
v tìle zastavilo nad tím vzlykotem. Takový závìr jsem naprosto
neoèekával.

„Nastìnko!” zaèal jsem nesmìlým a konejšivým hlasem,

„Nastìnko, neplaète, proboha! Jak to mùžete vìdìt? Možná, že
tu ještì není.”

„Je, je!” vyhrkla Nastìnka. „Je tady, já to vím. Dohodli jsme

se, hned tenkrát, ten veèer pøed odjezdem. Když jsme si už
povìdìli všechno, co jsem vám vyprávìla, a domluvili se, šli
jsme se projít sem, právì na toto nábøeží. Bylo deset hodin;
sedìli jsme na této lavièce; už jsem neplakala, slastnì jsem
poslouchala to, co mi povídal... Øekl, že hned po pøíjezdu pøijde
k nám, a neodmítnu-li ho, øekneme všechno babièce. Teï pøijel,
já to vím, a nejde, nejde!”

A znova tekly slzy proudem.
„Mùj bože! Copak není žádná pomoc proti žalu?” zvolal

jsem, vyskoèiv z lavièky v nejvyšším zoufalství. „Øeknìte,
Nastìnko, nemohl bych tøeba já k nìmu zajít?”

„Copak by to šlo?” øekla, zdvíhajíc najednou hlavu.
„Ne, samozøejmì ne!” poznamenal jsem, vzpamatovávaje

se. „Ale víte co? Napište dopis.”

„Ne, to není možné, to nejde!” odpovìdìla rozhodnì,

s hlavou už zase svìšenou a nehledíc na mne.

„Jak nejde? Proè by to nešlo?” pokraèoval jsem, neopouštìje

svou myšlenku. „Ale víte, Nastìnko, poøádný dopis! Jsou dopisy
a dopisy... Ach, Nastìnko, je to tak! Svìøte to mnì, svìøte! Já

41

vám neporadím špatnì. To se dá všechno uspoøádat. Sama jste
pøece udìlala první krok - proè byste teï...”

„To nejde, to nejde! To by bylo, jako když se vnucuji ...
„Ach moje dobrá Nastìnko!” pøerušil jsem ji, neskrývaje

úsmìv. „Co vás nemá; vy na to koneènì máte právo, protože
vám dal slib. A je to zøejmì jemný èlovìk, hezky se zachoval,”
pokraèoval jsem, víc a víc nadšen logikou vlastních argumentù
a dùvodù, „jak se zachoval? Zavázal se slibem. Øekl, že se
neožení s nikým jiným než s vámi, bude-li se ženit; vám
ponechal naprostou svobodu odøíci mu tøeba hned. V takovém
pøípadì mùžete udìlat první krok, máte právo, jste proti nìmu
ve výhodì, i kdybyste mu na pøíklad chtìla vrátit dané slovo.”

„Poslyšte, jak byste to napsal?”
„Co?“
„No, ten dopis.”
„Já bych to napsal tak: Velevážený pane...”
„Je nezbytnì nutný ten - velevážený pán?”
„Ano! Ostatnì proè? Myslím...”
„No tak! Dál!”
„Velevážený pane ... Promiòte, že ... Vlastnì ne, není co

promíjet! Už ta vìc sama vás omlouvá; napište jednoduše:

Píšu vám. Odpuste mi mou netrpìlivost; ale celý rok jsem

byla šastna svou nadìjí; máte mi za zlé, že teï nemohu snést
ani den pochybností? Teï, když jste pøijel, zmìnil jste možná
své rozhodnuti. Pak vám tento dopis øekne, že si nestìžuji
a neobviòuji vás. Neobviòuji vás za to, že nevládnu vaším
srdcem; takový už je mùj osud!

Jste ušlechtilý èlovìk. Nebudete se smát ani zlobit nad mými

netrpìlivými øádky. Uvìdomte si, že je píše ubohé dìvèe, že je
sama, že nikdo ji nepouèí ani jí neporadí a že sama nikdy

42

neumìla ovládnout své srdce. Ale odpuste mi, že se do mé
mysli, by na jedinou chvíli, vloudila pochybnost. Vy nejste
schopen ani myšlenkou ublížit té, která vás tak milovala
a miluje.”

„Ano, ano! To je právì to, co jsem chtìla!” zvolala Nastìnka

a radost zazáøila v jejích oèích. „Ó, vy jste rozøešil mé
pochybnosti, vás mi sám Pánbùh poslal! Dìkuji, dìkuji vám!”

„Zaè? Za to, že mne Bùh poslal?” odpovìdìl jsem, hledì

u vytržení na její rozradostnìnou tváøinku.

„Ano, tøeba za to.”
„Ach, Nastìnko! Vždy dìkujeme jiným lidem tøeba za to,

že žijí spolu s námi. Já vám dìkuji za to, že jsme se setkali, za
to, že na vás budu vzpomínat po celý svùj život.”

„No, pøestaòte, pøestaòte! A teï poslechnìte, co vám

povídám: tenkrát jsme se domluvili, že jakmile pøijede, dá o sobì
ihned vìdìt, že mi nechá dopis na jednom místì u jednìch mých
známých, dobrých a prostých lidí, kteøí o tom nic nevìdí; nebo
jestli mi nebude moci napsat dopis, protože se v dopise nedá
vždycky všechno vypovìdìt, pak v týž den, kdy pøijede, bude
pøesnì v deset tady, kde jsme si dali spolu schùzku. Vím, že už
pøijel, ale už tøetí den nepøichází ani dopis, ani on. Zrána babièce
utéci nemohu. Odevzdejte zítra vy sám mùj dopis tìm dobrým
lidem, o nichž jsem mluvila: oni ho pošlou; a dostanete-li
odpovìï, tak mi ji sám pøinesete v deset veèer.”

„Ale dopis, dopis! Vždy ho napøed musíme napsat.

Nezbude než to odložit na pozítøí.”

„Dopis ...” odpovìdìla Nastìnka trochu zmatenì, „dopis ...

ale...“

Ale nedomluvila. Napøed ode mne odvrátila svou tváøièku,

zaèervenala se jako rùže a najednou jsem cítil ve své ruce dopis,

43

zøejmì už dávno napsaný, dokonale pøipravený a zapeèetìný.
Jakási známá, milá, pùvabná vzpomínka se mihla mou hlavou.

„R, o - Ro, s, i - si, n, a - na,” zaèal jsem. „Rosina!” zazpívali

jsme oba, já, div ji neobjímaje nadšením, ona, pýøíc se, jak se
jen zapýøit mohla a smìjíc se závojem slz, které se jako per-
lièky chvìly na jejích èerných øasách.

„No, pøestaòte, pøestaòte! A teï sbohem!” zašvitoøila. „Tály

je dopis a tady adresa, kam ho máte donést. Sbohem! Na
shledanou zítra!”

Pevnì mi stiskla obì ruce, pokynula hlavou a jako šipka

zamíøila do své ulièky. Dlouho jsem stál na místì, provázeje ji
oèima.

„Zítra! Zítra!” mihlo se mi hlavou, když mi zmizela z oèí.

44

NOC TØETÍ

Dnes byl den teskný a deštivý, chmurný jako mé budoucí

stáøí. Tísní mne takové podivné myšlenky, takové temné pocity,
v hlavì se mi hromadí tak nejasné otázky - a chybí mi nìjak
síla a vùle je rozøešit. Jak to mohu také rozøešit!

Dnes se neuvidíme. Vèera, když jsme se louèili, zaèalo se

nebe mraèit a zdvíhala se mlha. Øekl jsem, že zítra bude ošklivý
den; neodpovìdìla, nechtìla mluvit proti sobì; pro ni je to den
svìtlý a jasný a její štìstí nezkalí ani jediný mráèek.

„Jestli bude pršet, neuvidíme se,” øekla, „nepøijdu.”
Myslil jsem, že si dnešního deštì nevšimla, ale ona zatím

nepøišla.

Vèera jsme mìli svou tøetí schùzku, svou tøetí bílou noc ...
Ach, jak èlovìk radostí a štìstím zkrásní! Jak srdce

pøekypuje láskou! Zdá se ti, že chceš spojit své srdce se srdcem
toho druhého, chceš, aby všichni byli veselí, aby se všichni
usmívali. A jak nakažlivá je ta radost! Plná nìhy byla vèera její
slova, její srdce bylo plno vlídnosti... Jak laskavá byla, jak se
tulila, jak povzbuzovala a konejšila mé srdce! Ó, té koketnosti
ze samého štìstí! A já... Já to mìl všechno za bernou minci,
myslil jsem, že mne...

Ale, mùj bože, jak jsem si to jen mohl myslit? Jak jen jsem

mohl být tak slepý, když všechno už mi vzal jiný, nic mi nepatøí;
když konec koncù i ta její nìha, její starostlivost, její láska...
ano, láska ke mnì - nebyla nic jiného než radost z brzkého
shledání s tím druhým, touha vnutit i mnì své štìstí? - Když
on nepøišel, když èekání bylo marné, posmutnìla, zrozpaèitìla,
zneklidnìla. Všechny její pohyby, všechna její slova už nebyla

45

tak lehká, hravá a veselá. A - je to zvláštní - byla ke mnì ještì
pozornìjší, jako by instinktivnì toužila, abych se podílel na
jejím vlastním pøání, na jejím vlastním strachu, že se jí nesplní.
Má Nastìnka byla tak zaražená, tak polekaná, protože nakonec,
myslím, pochopila, že ji miluji, a zželelo se jí mé ubohé lásky.
Ano, jsme-li nešastní, cítíme neštìstí druhých silnìji; cit se
netøíští, ale soustøeïuje.

Pøišel jsem k ní se srdcem pøetékajícím a sotva jsem se

doèkal shledání. Netušil jsem, jaké budou mé city nyní, netušil
jsem, že všechno skonèí jinak. Ona záøila radostí, ona èekala
odpovìï. Odpovìdí byl on sám. Musel pøijít, pøibìhnout na
její volání. Pøišla o celou hodinu døív než já. Nejdøív jí bylo
všechno k smíchu, kdejaké slovo ji rozesmálo. Zaèal jsem
mluvit, ale pøestal jsem.

„Víte, proè jsem tak ráda?” øekla. „Proè jsem tak ráda, že

vás vidím? Proè vás dnes tak miluji?”

„Nu?” zeptal jsem se a srdce se mi zachvìlo.
„Miluji vás proto, že jste se do mne nezamiloval. Vždy jiný

na vašem místì by zaèal obtìžovat, dotírat a vzdychat a stýskat
si, a vy jste tak milý!” Tu mi stiskla ruku, že jsem div nevykøikl.
Zasmála se.

„Bože! Jakého to mám pøítele!” zaèala po chvíli velmi vážnì.

„Pánbùh mi vás seslal! No, co bych si poèala, kdybyste se mnou
teï nebyl vy? Jak jste nezištný. Jakou ke mnì chováte lásku!
Až se vdám, budeme si velmi blízcí, bližší než sourozenci. Budu
vás milovat skoro tak jako jeho.”

Bylo mi nìjak hroznì teskno v tu chvíli, v mé duši se

zachvìlo cosi jako smích.

„Jste strachem celá bez sebe,” øekl jsem, „myslíte, že

nepøijde.”

46

„Co vás nemá!” odvìtila. „Kdybych nebyla tak šastná, asi

bych se rozplakala z vaší nedùvìry, z vašich výèitek. Teï jste
mne vlastnì na nìco pøivedl, budu mít o èem pøemýšlet, ale
pøemýšlení si nechám na potom, teï se vám pøiznám, že máte
pravdu. Ano! Jsem nìjak nesvá, stále èekám a èekám a s nièím
si moc hlavu nelámu. Ale dost už, nechme už svých citù!”

V té chvíli jsme zaslechli kroky a ve tmì se objevil chodec,

který se k nám blížil. Oba jsme se zachvìli; ona div nevykøikla.
Pustil jsem její ruku a mìl jsem se už už k odchodu. Ale mýlili
jsme se, nebyl to on.

„Èeho se bojíte? Proè jste odstrèil mou ruku?” øekla,

podávajíc mi ji znova. „Nu, co? Poèkáme na nìho spolu. Chci,
aby vidìl, jak se máme spolu rádi.“

„Jak se máme spolu rádi!” zvolal jsem.
„Ó Nastìnko, Nastìnko!” myslil jsem si. „Jak mnoho jsi

øekla tìmi slovy! Nìkdy taková láska zebe u srdce a tíží na mysli,
Nastìnko. Tvá ruka je chladná, a má žhne jako oheò. Jak jsi
slepá, Nastìnko!... Ó, jak nesnesitelný je nìkdy šastný èlo-
vìk! Ale zlobit se na tebe nemohu!”

Nakonec mé srdce pøeteklo.
„Poslechnìte, Nastìnko!” zvolal jsem, „víte, co se se mnou

dálo po celý den?”

„Nu, co, copak? Povídejte honem! Proè jste se o tom ještì

nezmínil?”

„Za prvé, Nastìnko, když jsem vyplnil všechny vaše pøíkazy,

byl u vašich dobrých lidí, odevzdal dopis, pak... pak jsem pøišel
domù a vyspal jsem se.”

„To je všechno?” pøerušila mne se smíchem.
„Ano, skoro všechno,” odpovìdìl jsem stísnìnì, protože se

mi do oèí hrnuly hloupé slzy. „Probudil jsem se hodinu pøed

47

naší schùzkou, ale jako bych ani nespal. Nevím, co to se mnou
bylo. Šel jsem, abych vám všechno vypovìdìl, bylo mi, jako by
se zastavil èas, jako by jediný dojem, jediný pocit mìl ve mnì
z nynìjška navždy utkvìt, jako by jediná chvíle mìla pokraèovat
celou vìènost a celý mùj život se zastavil... Když jsem se
probudil, zdálo se mi, že si pøipomínám jakýsi zapomenutý
a líbezný hudební motiv, který dávno znám, který jsem kdysi
nìkde slyšel. Zdálo se mi, že byl po celý život uvìznìn v mém
nitru a teprve teï...”

„Ach mùj bože, mùj bože!” skoèila mi Nastìnka do øeèi.

„Co to má všechno znamenat? Nechápu ani slovo.”

„Ach Nastìnko! Chtìl jsem vám nìjak sdìlit svùj zvláštní

pocit...” zaèal jsem žalostným hlasem, v nìmž se ještì skrývala
nadìje, i když velmi nejistá.

„Dost už, pøestaòte, dost!” øekla a v mžiku porozumìla

všemu, šibalka!

Náhle byla nìjak neobyèejnì povídavá, veselá, dovádívá.

Vzala mne pod paží, smála se, chtìla, abych se smál také,
a všechna má rozpaèitá slova v ní vyvolávala tak zvonivý, tak
dlouhý smích... Zaèínalo mne to zlobit, najednou se dala do
koketování.

„Poslyšte,” zaèala, „trochu mì mrzí, že jste se do mne

nezamiloval. Pak se má èlovìk v nìkom vyznat! Ale pøece jen
mì musíte, neúprosný pane, pochválit za to, že jsem taková
upøímná. Øíkám vám všechno, všecièko, i kdyby mì napadla
sebevìtší hloupost.”

„Poslouchejte, to bude jedenáct hodin, ne?” øekl jsem, když

ze vzdálené mìstské vìže zaznìly pravidelné, údery zvonu.
Náhle se zastavila, pøestala se smát a zaèala poèítat.

„Ano, jedenáct,” øekla pak úzkostným, váhavým hlasem.

48

I litoval jsem, že jsem ji polekal, pøimìl poèítat hodiny

a proklínal jsem svùj nával zlosti. Sdílel jsem její zármutek
a nevìdìl jsem, jak odèinit svùj høích. Zaèal jsem ji utìšovat,
vymýšlel jsem, proè nepøišel, uvádìl jsem rùzné pøíèiny
a dùvody. Nikdo by se nedal tak snadno oklamat jako v té chvíli
ona, a každý v takové chvíli snad vyslechne jakoukoli útìchu
a je celý šastný, najde-li se alespoò stín omluvy.

„Vždy je to smìšné,” zaèal jsem, rozohòuje se stále víc

a víc a obdivuje se nevšední jasnosti svých dùvodù, „vždy ani
nemohl pøijít; oklamala a spletla jste i mne, Nastìnko, takže
jsem ztratil i pojem èasu... Jenom považte: dopis mohl sotva
dostat; øeknìme, že nemùže pøijít, øeknìme, že napsal odpovìï,
dopis nepøijde døív než zítra. Pùjdu za ním zítra, jak se jen
rozední, a hned vám dám vìdìt. Uvažte konec koncù tisíce
pravdìpodobností: nebyl snad ani doma, když dopis pøišel,
a možná, že ho dosud neèetl. Všechno se mùže stát.”

„Ano, ano!” odpovìdìla Nastìnka, „na to jsem ani

nepomyslila; samozøejmì, všechno se mùže stát,” pokraèovala
ochotnì, v jejím hlase však zaznívala jako nepøíjemná disonance
jakási jiná, vzdálená myšlenka. „Udìlejte to tak,” pokraèovala,
„jdìte zítra, co možno nejdøív, a dostanete-li odpovìï, dejte
mi hned vìdìt. Víte pøece, kde bydlím?” A zaèala mi opakovat
svou adresu.

A pak byla náhle tak nìžná, tak ostýchavá... Zdálo se, že

pozornì naslouchá tomu, co jí øíkám, ale když jsem se k ní
obrátil s jakousi otázkou, neodpovìdìla a v rozpacích odvrátila
hlavièku. Pohlédl jsem jí do oèí - nemýlil jsem se: plakala.

„No, copak to se smí? Jste jako malá holèièka! Takové

dìtinství!... Pøestaòte!”

Pokusila se usmát, uklidnit, ale brada se jí chvìla a hruï se

49

jí stále ještì dmula.

„Pøemýšlím o vás,” pravila mi po chvilce mlèení, „jste tak

dobrý, že bych musela být z kamene, abych to necítila... Víte,
co mì teï napadlo? Porovnávala jsem vás dva. Proè on a ne
vy? Proè není takový jako vy? Je horší než vy, i když miluji víc
jeho než vás.”

Neøíkal jsem na to nic. Èekala asi, že nìco odpovím.
„Možná ovšem, že mu ještì docela nerozumím, že ho docela

neznám. Víte, jako bych se ho vždycky bála, vždycky byl takový
vážný, takový jakoby pyšný. Vím ovšem, že jenom tak vypadá,
že v jeho srdci je víc nìhy než v mém... Pamatuji, jak se na
mne podíval tenkrát, když jsem k nìmu pøišla s uzlíèkem,
vzpomínáte? A pøece jen si ho nìjak pøíliš vážím, snad že se
k sobì ani nehodíme.”

„Ne, Nastìnko, ne,” odvìtil jsem, „to znamená, že ze všeho

na svìtì milujete nejvíc jeho, milujete ho daleko víc než sebe
samu.”

„Ano, pøipusme, že je tomu tak,” odpovìdìla naivní

Nastìnka, „ale víte, co mi teï napadlo? Nebudu teï mluvit
o nìm, ale tak všeobecnì; napadlo mì to všechno už dávno.
Poslyšte, proè se my všichni neumíme chovat jako bratr
k bratru? Proè i ten nejlepší èlovìk jako by stále nìco pøed
druhým skrýval, jako by nìco zamlèoval? Proè neøíci pøímo,
hned, co máme na srdci, víme-li, že neøíkáme svá slova do
vìtru? Ale každý se tváøí, jako by byl nevlídnìjší, než opravdu
je, jako by se všichni báli dotknout svých citù, i když je za
chvíli projeví...”

„Ach Nastìnko, máte pravdu, ale to má mnoho pøíèin,”

pøerušil jsem ji, potlaèuje sám víc než jindy své city.

„Ne, ne!” odpovìdìla procítìnì. „Vy na pøíklad nejste takový

50

jako jiní! Nevím opravdu, jak vám povìdìt, co cítím, ale zdá se
mi, že na pøíklad vy... snad teprve teï... zdá se mi, že se pro
mne nìjak obìtujete,” dodala plaše a letmo se na mne podí-
vala. „Odpuste, že vám to øíkám, jsem prosté dìvèe; málo
jsem toho na svìtì vidìla a opravdu neumím nìkdy promluvit,”
dodala hlasem, v nìmž se chvìl jakýsi skrytý cit, snažíc se
pøitom usmát, „ale prostì jsem vám toužila povìdìt, že jsem
vám vdìèná, že to všechno také cítím... Ó, dej vám za to Pánbùh
štìstí! To, co jste mi tenkrát napovídal o vašem snílkovi, to
vùbec není pravda, to jest, chci øíci, vás se to vùbec netýká.
Uzdravujete se, jste opravdu docela jiný èlovìk, než jak jste se
sám vylíèil. Jestli se nìkdy zamilujete, dej vám s ní Pánbùh
štìstí! A jí nepøeji nic, protože ona bude s vámi šastna. Vím
to, jsem žena, musíte mi vìøit, když vám to povídám.”

Umlkla a silnì mi stiskla ruku. Nemohl jsem také vzrušením

promluvit. Ubìhlo nìkolik minut. „Dnes už urèitì nepøijde,”
øekla posléze, zdvíhajíc hlavu. „Je pozdì!”

„Pøijde zítra,” øekl jsem nejpøesvìdèivìjším a nejpevnìjším

hlasem.

„Ano,” dodala vesele, „sama teï vidím, že pøijde až zítra.

No, tak zítra na shledanou! Kdyby pršelo, nepøijdu asi. Ale
pozítøí pøijdu, urèitì pøijdu, a se dìje co dìje; buïte tady urèitì;
chci vás vidìt, všechno vám vypovím.”

A pak, když jsme se louèili, podala mi ruku a øekla, jasnì

na mne hledíc:

„Teï budeme pøece vždycky spolu, nemám pravdu?”
Ó Nastìnko, Nastìnko! Kdybys vìdìla, jak jsem teï

osamìlý!

Když odbila devátá, nemìl jsem doma stání, oblekl jsem se

a vyšel, nedbaje nepohody. Byl jsem tam, sedìl jsem na naší

51

lavièce. Vydal jsem se do jejich ulièky, ale zastydìl jsem se
a pár krokù od jejich domu jsem se otoèil, nepohlédnuv ani do
oken. Pøišel jsem domù sklíèený jako nikdy. Takový vlhký,
nevlídný èas! Kdyby bylo pìknì, procházel bych se tam celou
noc...

Ale zítra, zítra! Zítra mi všechno poví.
Žádný dopis tam však dnes nebyl. Ale tak to ostatnì muselo

být. Jsou už spolu...

52

NOC ÈTVRTÁ

Bože, jak to všechno skonèilo! Èím to všechno skonèilo!
Pøišel jsem v devìt hodin. Ona tam už byla. Hned z dálky

jsem ji zpozoroval; stála na nábøeží jako tehdy po prvé, opírajíc
se lokty o zábradlí, a neslyšela, že jsem k ní pøistoupil.

„Nastìnko!” zavolal jsem na ni, pøemáhaje seè jsem byl své

vzrušení.

Rychle se ke mnì obrátila. „No!” øekla, „tak honem!”
Udivenì jsem na ni hledìl.
„No, kde je dopis! Nesete dopis?” opakovala, držíc se

zábradlí.

„Ne, nemám dopis,” øekl jsem posléze, „což on za vámi

ještì nebyl?”

Hroznì zbledla a dlouho na mne nepohnutì hledìla.

Pøipravil jsem ji o poslední nadìji.

„Nu, odpus mu to Pánbùh!” promluvila pak zadrhávajícím

hlasem, „odpus mu to Pánbùh, že mì tak nechává.”

Sklopila oèi, potom se na mne chtìla podívat, ale nemohla.

Ještì nìjakou chvíli pøemáhala své vzrušení, ale náhle se
odvrátila, opøela se lokty o nábøežní balustrádu a slzy ji polily.

„Pøestaòte, pøestaòte!” øekl jsem, ale vida ji, nemìl jsem sil

pokraèovat - a co bych také øíkal.

„Neutìšujte mì,” pravila plaèky, „nemluvte o nìm, neøíkejte,

že pøijde, že mne neopustil tak krutì, tak nelidsky, jak to udìlal.
Proè, proè? Nebo snad nìco bylo v mém dopise, v tom
nešastném dopise?”

Vzlykot pøehlušil její slova, srdce mi pøi pohledu na ni

pukalo.

„Ó, jak je to nelidsky kruté!” zaèala znovu. „Ani øádku

53

nenapsal, ani øádku! I kdyby odpovìdìl, že mì nepotøebuje, že
mì nechce; ale ani jedinou øádku za celé tøi dny! Jak je pro
nìho snadné urazit, pokoøit ubohé, bezbranné dìvèe, které se
prohøešilo jen tím, že ho miluje! Ó, co jsem vytrpìla za ty tøi
dny! Mùj bože, mùj bože! Když si vzpomenu, že jsem k nìmu
pøišla po prvé sama, že jsem se pøed ním ponížila, plakala, že
jsem se ho doprošovala o trochu lásky... A po tom všem! ...
Poslyšte,” øekla, obracejíc se ke mnì a její èerná oèka zazáøila,
„ono to tak není! Nemùže to tak být; to je nepøirozené! Vy nebo
já se mýlíme; možná, že dopis nedostal. Možná, že dosud nic
neví. Jak je možné, posuïte sám, øeknìte mi, proboha, vysvìtlete
mi nemohu to pochopit - jak je možné se tak barbarsky hrubì
zachovat, jak se zachoval on ke mnì? Ani jediné slovo!
I k poslednímu èlovìku na svìtì býváme milosrdnìjší! Možná,
že nìco slyšel, možná, že mu o mnì nìkdo nìco napovídal!”
zvolala, obracejíc se ke mnì s otázkou. „Co o tom soudíte, co?”

„Poslechnìte, Nastìnko, pùjdu k nìmu zítra vaším jménem.”
„Hm!“
„Zeptám se ho na všechno, povím mu všechno.”
„Hm, hm!”
„Napište dopis. Neøíkejte ne, Nastìnko, neøíkejte ne! Pøimìji

ho, aby si vašeho chování vážil, všechno se dozví, a jestli...”

„Ne, pøíteli, ne,” skoèila mi do øeèi. „To staèí! Ode mne

nemùže èekat ani slovo, ani jediné slovo, ani øádku - to staèí!
Neznám ho, nemám ho už ráda, za...po...menu...”

Nedomluvila.
„Uklidnìte se, uklidnìte se! Tady se posaïte, Nastìnko,”

øekl jsem a usadil jsem ji na lavièku.

„Jsem klidná! Dost! To nic! To jsou slzy, to uschne! Myslíte,

že si zoufám, že se utopím?”

54

Srdce mi pøetékalo, chtìl jsem promluvit, ale nemohl jsem.
„Poslyšte,” pokraèovala, berouc mì za ruku, „øeknìte: že

byste se tak nezachoval, že byste tak krutì neopustil tu, která
by k vám sama pøišla, že byste se krutì nevysmál jejímu
slabému, hloupému srdci? Že byste ji chránil? Pøedstavil byste
si, že byla osamìlá, že neumìla sama sebe uhlídat, že se neumìla
uchránit lásky k vám, že se nijak neprohøešila, že se konec
koncù nijak neprohøešila... že nic nespáchala! Ach mùj bože,
mùj bože...”

„Nastìnko!” zvolal jsem posléze, nemaje už sil pøekonat

své vzrušení. „Nastìnko, vy mne trýzníte! Zraòujete mé srdce,
drtíte mne, Nastìnko! Nemohu mlèet! Musím koneènì
promluvit, povìdìt o tom, èím mi srdce pøekypuje.”

Øíkaje to, vstal jsem z lavièky. Vzala mne za ruku a udivenì

na mne hledìla.

„Co je s vámi?” otázala se posléze.
„Poslouchejte!” øekl jsem odhodlanì. „Poslouchejte mne,

Nastìnko! To, co budu teï povídat, je úplný nesmysl, je úplnì
nemožné, úplnì hloupé! Vím, že se to nikdy nemùže stát, ale
já nemohu mlèet. Ve jménu toho, co vás teï trápí, vás pøedem
prosím, odpuste mi!”

„Copak, copak?” pravila ona, pøestala plakat, upøenì na

mne hledìla a v jejích udivených oèích záøila neobyèejná
zvìdavost. „Co se s vámi dìje?”

„Je to bláznovství, ale já vás miluji, Nastìnko! To se dìje!

No, a teï je to venku!” øekl jsem, mávnuv rukou. „Ted’ uvidíte,
mùžete-li se mnou tak mluvit, jak jste dosud mluvila, mùžete-
li poslouchat to, co vám budu øíkat...”

„Nu, co, copak?” pøerušila mne Nastìnka. „Co je na tom?

Vìdìla jsem dávno, že mì milujete, ale zdálo se mi poøád, že

55

mì milujete jenom tak, docela prostì... Ach mùj bože, mùj
bože!”

„Bylo to napøed prosté, Nastìnko, ale nyní, nyní ... je mi

právì tak jako vám, když jste k nìmu tenkrát pøišla se svým
uzlíèkem. Hùø než vám, Nastìnko, protože on tenkrát nebyl do
nikoho zamilován, kdežto vy zamilována jste.”

„Co mi to povídáte! Já vám už ani trochu nerozumím. Ale

poslyšte, naè to, to jest ne naè, ale proè to povídáte takhle a tak
najednou... Bože, já mluvím hlouposti! Ale vy...”

A Nastìnka se úplnì popletla. Tváøe jí zahoøely; sklopila

oèi.

„Co dìlat, Nastìnko, co mám dìlat! Má vina, zneužil jsem...

Ale ne, ne, není to má vina, Nastìnko, já to tuším, cítím, protože
mé srdce mi øíká, že jsem nevinen, protože vás nièím nemohu
urazit, ponížit! Byl jsem vᚠpøítel; jsem vaším pøítelem i nyní;
nièemu jsem se nezpronevìøil. Tekou mi nyní slzy, Nastìnko.
A si tekou, a tekou, nikomu nepøekážejí. Oschnou,
Nastìnko...”

„Sednìte si, sednìte,” øekla, usazujíc mne na lavièku, „ach

mùj bože!”

„Ne, Nastìnko, já si nesednu, já už tady nesmím být, vy už

mì nesmíte vidìt; všechno vám povím a odejdu. Chci jen øíci,
že byste se byla nikdy nedovìdìla, že vás miluji. Byl bych své
tajemství uchoval. Nebyl bych vás trápil nyní, v tuto chvíli,
svým sobectvím. Ne! Ale nemohl jsem to teï snést; sama jste
o tom zaèala, vy jste tím vinna, vy jste tím vším vinna, já vinen
nejsem. Nemùžete mne odehnat ...”

„Ale ne, ne, já vás nevyháním, ne!” øekla Nastìnka celá

nešastná, skrývajíc, jak jen mohla, svùj neklid.

„Vy mne neodháníte? Ne! Ale já jsem od vás chtìl utéci

56

sám. A já odejdu, jenom všechno od zaèátku povím, protože
jsem nevydržel sedìt, když jste vyprávìla, když jste tu plakala,
když jste se trápila, protože, no, protože (já to øeknu, Nastìn-
ko), protože vás odvrhl, protože odstrèil vaši lásku, pocítil jsem,
vytušil jsem ve svém srdci tolik lásky k vám, Nastìnko, tolik
lásky! . .. A bylo mi hoøko, že vám nemohu tou láskou pomoci
... srdce mi pukalo a já, já nemohl mlèet, musel jsem promluvit,
Nastìnko, musel jsem mluvit!”

„Ano, ano! Mluvte, mluvte se mnou tak!” øekla Nastìnka

s nevylíèitelným posunkem. „Snad je vám divné, že s vámi tak
mluvím, ale... mluvte! Potom vám to povím! Všechno vám
vypovím!”

„Vy mne litujete, Nastìnko; vy mne zkrátka litujete, má

milá. Ale co je pryè, je pryè! Co se jednou øekne, to už zpátky
nevezmeš. Není to tak? No, tak nyní víte všechno. A od toho
mùžeme zaèít. No, dobrá, teï je všechno, jak má být;
poslouchejte pìknì. Když jste sedìla a plakala, pomyslil jsem
si (ach, dovolte mi øíci, co jsem si pomyslil!), pomyslil jsem si,
že (no, to už samozøejmì nepøichází v úvahu, Nastìnko),
pomyslil jsem si, že... pomyslil jsem si, že nìjak... no, docela
nìjak letmo, že už ho nemilujete. Pak bych - myslil jsem si to
už vèera a pøedevèírem, Nastìnko - pak bych to zaøídil tak,
pak bych to zaøídil urèitì tak, že byste si mne zamilovala: vždy
jste sama øekla, vždy jste sama povídala, Nastìnko, že už jste
se do mne skoro zamilovala. No, a co dál? No, to je témìø všech-
no, co jsem chtìl øíci; zbývá jen dodat, co by bylo pak, kdybyste
si mne zamilovala, jen to, nic víc! Poslouchejte, pøítelkynì -
jste pøece má pøítelkynì - jsem ovšem obyèejný, ubohý èlovìk,
tak bezvýznamný, ale o to nejde (o tom ani nemíním mluvit, to
jen z rozpakù, Nastìnko), já bych vás tolik miloval, tolik

57

miloval, že by vám má láska nebyla na obtíž, i kdybyste ho
ještì milovala, i kdybyste nepøestávala milovat toho, jehož
neznám. Neustále byste slyšela, neustále byste cítila, že vedle
vás bije vdìèné, vdìèné srdce, vroucí srdce, které pro vás...
Ach Nastìnko, Nastìnko, co jste to se mnou udìlala!”

„Neplaète, nechci, abyste plakal,” øekla Nastìnka, vstávajíc

rychle z lavièky, „pojïte, vstaòte, pojïte se mnou, neplaète,
neplaète,” øíkala, stírajíc mi slzy šátkem, „no, pojïte už, já
vám možná nìco povím. .. I když mì teï opustil, i když na
mne zapomnìl, pøece ho ještì miluji (nechci vás klamat) ...ale
poslyšte, odpovìzte mi. Kdybych se na pøíklad do vás
zamilovala, to jest, kdybych... Ach, pøíteli, pøíteli mùj! Když si
vzpomenu, když si vzpomenu, že jsem vás urážela, že jsem se
smála vaší lásce a chválila vás za to, že jste se do mne ne-
zamiloval!... Ó bože! Proè jsem to jen netušila, proè jsem to
netušila, proè jsem byla tak hloupá, ale... no, no, rozhodla jsem
se, že vám všechno povím.”

„Poslechnìte, Nastìnko, víte co: pùjdu pryè a je to! Stejnì

vás jenom trápím. Máte nyní výèitky svìdomí, že jste se mi
smála, ale já nechci, opravdu, nechci, abyste pøi všem, co vás
potkalo... je to samozøejmì má vina, Nastìnko, sbohem!”

„Stùjte, vyslechnìte mne: mohl byste èekat?”
„Na co èekat, proè?”
„Já ho miluji, ale to pøejde, to musí pøejít, to nemùže nepøejít;

už to pøechází, cítím to... Kdo ví, snad to dneska skonèí, protože
ho nenávidím, protože se mi vysmál, kdežto vy jste tady se
mnou plakal, protože vy byste mnou nepohrdl jako on, protože
vy mì milujete, ale on mì nemiloval, protože já vás koneènì
sama miluji... ano, miluji! Miluji, jako vy mì milujete; vždy
jsem vám to už pøedtím øekla sama, slyšel jste mì - miluji vás

58

proto, že jste lepší než on, protože jste šlechetnìjší než on,
protože, protože on...”

Byla chudinka tak vzrušena, že nedomluvila, položila si

hlavu na mé rameno, pak na prsa a hoøce se rozplakala. Utìšoval
jsem ji, domlouval jí, ale ona nemohla pøestat; stále mi tiskla
ruku a øíkala mezi vzlyky: „Poèkejte, poèkejte, já hned pøestanu!
Chci vám øíci... nemyslete si, že ty slzy - to jen tak, ze slabostí,
poèkejte, ono to pøejde...” Nakonec pøestala, otøela slzy a šli
jsme dál. Chtìl jsem mluvit, ale ona mne ještì dlouho prosila,
abych poèkal. Odmlèeli jsme se... Nakonec se vzpamatovala
a dala se do øeèi:

„Prosím vás,” zaèala slabým a rozechvìlým hlasem, v nìmž

však náhle zaznìlo nìco, co mi proniklo až do srdce a slastnì
tam zabolelo, „nemyslete, že jsem tak nestálá a lehkomyslná,
nemyslete, že mohu tak snadno, tak rychle zapomenout, zra-
dit... Celý rok jsem ho milovala a pøísámbohu, že jsem mu nikdy,
nikdy, ani myšlenkou nebyla nevìrná. Pohrdl tím, vysmál se
mi - Bùh mu odpus! Ale zranil mì, urazil mì do hloubi duše.
Já, já ho nemiluji, protože mohu milovat jen toho, kdo je
velkodušný, kdo mì chápe, kdo je šlechetný, protože jsem sama
taková a on mì není hoden Pánbùh mu to odpus! Dobøe že to
udìlal, než abych se potom zklamala ve svých nadìjích a po-
znala, jaký je... Nu což! Ale kdo ví, mùj dobrý pøíteli,”
pokraèovala, tisknouc mi ruku, „kdo ví, snad byla celá má láska
jen šálení smyslù, obraznosti, snad zaèala nezbedností,
hloupostmi, protože jsem byla pod babièèiným dohledem. Snad
musím milovat jiného a ne jeho, ne takového èlovìka, jiného,
který by mì politoval a, a... Nu, nechme toho,” zarazila se
Nastìnka, udýchaná vzrušením, „chtìla jsem jenom øíci... chtìla
jsem vám øíci, jestli pøesto, že ho miluji (ne, milovala jsem

59

ho), jestli mi pøesto ještì øeknete... jestli cítíte, že vaše láska je
tak veliká, že mùže z mého srdce vytlaèit pøedchozí... jestli se
budete chtít nade mnou slitovat, jestli mì nebudete chtít pone-
chat samotnou mému osudu, bez útìchy, bez nadìje, jestli mì
budete chtít milovat vždycky tak, jako mì milujete teï, pøísahám
vám, že má vdìènost ... že má láska bude nakonec hodna vaší
lásky... Podáte mi teï ruku?”

„Nastìnko,” zvolal jsem zalykaje se pláèem, „Nastìnko ...

Ó Nastìnko!”

„Dost, dost! Teï už opravdu dost!” øekla sotva se

pøemáhajíc. „Tak, teï jsme si už všechno povìdìli, nemám
pravdu? Co? Nu, vy jste šasten, já jsem šastna; nebudeme
o tom již mluvit; poèkejte, ušetøte mne toho... Mluvte, proboha,
o nìèem jiném!”

„Ano, Nastìnko, ano! Dost již, nyní jsem šasten, jsem...

No, Nastìnko, mluvme o nìèem jiném, honem, honem mluvme;
ano, to bude nejlepší!”

A nevìdìli jsme, o èem mluvit, smáli jsme se, plakali, øíkali

jsme tisíce slov beze smyslu a souvislosti; chvíli jsme šli po
chodníku, pak jsme se náhle vrátili zpátky a pøešli ulici, pak
jsme se zastavili a pøešli zas na nábøeží, byli jsme jak dìti.
„Bydlím teï sám, Nastìnko,” vykládal jsem, „ale zítra... No,
jsem ovšem chudý, Nastìnko, víte, mám jenom dvanáct set,
ale to nic nedìlá...”

„Ovšem, že ne, a babièka má pensi, nebude nám na obtíž.

Babièku musíme vzít k sobì.”

„Samozøejmì, babièku musíme vzít k sobì... ale co

Matrjona...”

„Ach, my máme také Fjoklu!”
„Matrjona je hodná, má jediný nedostatek: nemá fantasii,

60

Nastìnko, naprosto žádnou fantasii, ale to nevadí!”

„To je jedno, mohou být u nás obì; ale vy se k nám zítra

pøestìhujete.”

„Jak to? K vám? Dobrá, pøestìhuji se.”
„Najmete si u nás byt. Máme nahoøe prázdné podkroví, mìli

jsme tam staøièkou nájemnici, šlechtiènu, ale odstìhovala se,
a babièka by tam chtìla nìjakého mladšího pána; povídám jí:,
Proèpak mladšího?‘ A ona na to: ,Jen tak, jsem už stará, ale
nesmíš si, Nastìnko, myslet, že tì chci za nìho vyvdat.` Uhodla
jsem, že je to zrovna kvùli tomu.‘

„Ach Nastìnko!”
Dali jsme se oba do smíchu.
„No pøestaòte už, pøestaòte! A kde vy bydlíte? Já jsem to už

zapomnìla.”

„Tam, u -ského mostu, v Barannikovovì domì.“
„To je ten velký dùm?”
„Ano, ten velký dùm.”
„Ach, já vím, to je hezký dùm; víte, ale pøestìhujte se rychle

odtamtud k nám.”

„Zítra, Nastìnko, zítra; jsem tam nìco dlužen za byt, ale to

nevadí ... Dostanu brzo gáži.”

„A víte, já budu možná dávat hodiny; sama se budu uèit

a pak budu dávat hodiny.”

„No to je krásné... a já dostanu brzy pøídavek, Nastìnko.”
„Tak od zítøka budete mùj nájemník.”
„Ano, a pojedeme na Lazebníka sevillského, protože ho teï

brzy budou zas dávat.”

„Ano, pojedeme,” øekla Nastìnka se smíchem, „ne, na

Lazebníka ne, radìji na nìco jiného.”

„No, dobrá, na nìco jiného, to bude samozøejmì lepší, na

61

to jsem nepomyslil.”

Takto rozmlouvajíce chodili jsme oba jako v dýmu,

v mlze,jako bychom nevìdìli, co se s námi dìje. Tu jsme se
zastavili a dlouho hovoøili na jednom místì, tu jsme se zas pustili
nazdaøbùh a kdo ví, kde jsme se toulali, a zase smích, zase
slzy... Tu se Nastìnce zachce domù, neodvažuji se ji zdržovat
a chci ji doprovodit až k domu; vydáme se na cestu a za ètvrt
hodiny jsme najednou zas na nábøeží u naší lavièky. Tu ona
zavzdychá a zas se jí hrne slzièka do oèí, já se polekám, strnu...
Ale ona už tiskne mou ruku a už chce zas štìbetat, chodit,
rozprávìt.

„Už je èas, musím domù; myslím, že je hodnì pozdì,” øekla

nakonec Nastìnka, „pøestaòme takhle vyvádìt!”

„Ano, Nastìnko, ale já už bych teï neusnul; nepùjdu domù.”
„Já asi také neusnu; ale doprovodíte mì ...”
„Urèitì!”
„Ale teï už urèitì dojdeme domù.”
„Urèitì, urèitì.”
„Na mou duši? ... Protože já se pøece musím už jednou vrátit

domù!”

„Na mou duši,” odpovìdìl jsem se smíchem. „Tak pojïme!”
„Pojïme.”
„Pohleïte na nebe, Nastìnko, pohleïte! Zítra bude

pøekrásný den; tak modré nebe, takový mìsíc! Pohleïte, teï
ho zakryje ten žlutý oblak, hleïte, hleïte! Ne, minul ho. Hleïte
jen, hleïte!”

Ale Nastìnka se nedívala na oblak, stála mlèky, celá

zaražená; po chvilce se s trochou ostychu pevnì pøimkla ke
mnì. Její ruka se zachvìla v mé; pohlédl jsem na ni... Opøela
se o mne ještì víc.

62

V tu chvíli pøešel kolem nás nìjaký mladík. Náhle se

zastavil, pozornì na nás pohlédl a pak udìlal zas nìkolik krokù.
Srdce se ve mnì zachvìlo.

„Nastìnko,” øekl jsem polohlasem, „kdo je to, Nastìnko?”
„To je on,” odpovìdìla šeptem, ještì úže, ještì rozechvìleji

se ke mnì tisknouc... Sotva jsem stál na nohou.

„Nastìnko! Nastìnko! Jsi to ty!” ozval se hlas za námi a v té

chvíli mladík pøikroèil blíž.

Bože, jaký to byl výkøik! Jak sebou trhla! Jak se vymanila

z mého náruèí a letìla mu vstøíc! Stál jsem a ztrnule na nì
hledìl. Ale sotva mu podala ruku, sotva se vrhla do jeho objetí,
obrátila se náhle zase ke mnì, jako vítr, jako blesk byla u mne,
a než jsem se vzpamatoval, vzala mì obìma rukama kolem
krku a silnì, horce mì políbila. Potom beze slova odbìhla zas
k nìmu, uchopila ho za ruku a odtáhla ho za sebou.

Dlouho jsem stál a hledìl za nimi... Nakonec mi oba zmizeli

z oèí.

63

RÁNO

Mé noci skonèily ránem. Bylo ošklivo. Pršelo a dešové

kapky smutnì ukaly na má okna; v pokoji bylo tma, venku
pošmourno. Hlava mne bolela a toèila se; mrazilo mne v celém
tìle.

„Pøišlo jim psaní mìstskou poštou, milostpane, listonoš ho

pøinesl,” promluvila nade mnou Matrjona.

„Psaní! Od koho?” zvolal jsem, vyskakuje ze židle.
„Ani nevím, milostpane, podívají se, snad tam bude

napsáno, od koho to je.”

Zlomil jsem peèe. To je od ní!
„Ach, odpuste, odpuste mi!” psala Nastìnka, „na kolenou

vás prosím, odpuste mi! Oklamala jsem vás i sebe. Byl to sen,
vidina. - Rmoutila jsem se dnes pro vás, odpuste, odpuste
mi!

Neobviòujte mne, protože jsem vás v nièem nezradila; øekla

jsem, že vás budu milovat, miluji vás nyní, a víc než miluji. Ó
bože! Kdybych vás mohla milovat oba najednou! Ó, kdybyste
vy byl on!”

„Ó, kdyby on byl vy!” prolétlo mi hlavou. Vzpomnìl jsem

si na tvá slova, Nastìnko!

„Bùh vidí, co všechno bych pro vás nyní udìlala! Vím, že

je vám tìžko a smutno. Ublížila jsem vám, ale vy víte, že láska
køivdu snadno zapomíná. A vy mne milujete!

Dìkuji, ano dìkuji vám za tu lásku! Protože se mi vtiskla

do pamìti jako sladký sen, na nìjž dlouho po probuzení
vzpomínáme; protože jsem si navždy zapamatovala ten
okamžik, kdy jste mi tak bratrsky otevøel své srdce a tak

64

velkodušnì pøijal darem mé utýrané, abyste je chránil, konejšil
a léèil. Odpustíte-li mi, bude vzpomínka na vás povznesena
vìèným citem vdìku, který z mé duše nikdy nevymizí. Budu
chránit tu vzpomínku, budu jí vìrná, nezpronevìøím se jí,
nezpronevìøím se svému srdci: je pøíliš stálé. Hned vèera se
tak rychle vrátilo k tomu, jemuž patøilo navždy.

Setkáme se, pøijdete k nám, neopustíte nás, budete vždycky

mým pøítelem, bratrem. A když mne uvidíte, podáte mi ruku -
ano? Podáte mi ji, odpustil jste mi, viïte, že ano. Milujete mne
jako døív?

Co, milujte mne, neopouštìjte mne, protože vás v této chvíli

tak miluji, protože jsem hodna vaší lásky, protože si ji
zasloužím... pøíteli mùj milý! Pøíští týden se vdávám. Vrátil se
zamilovaný, nikdy na mne nezapomínal ... Nezlobte se, že vám
o nìm píši. Ale chci k vám pøijít s ním, budete ho mít rád,
viïte, že budete?

Odpuste, vzpomínejte a milujte svou

Nastìnku.”

Dlouho jsem ten dopis èetl, slzy se mi draly do oèí. Nakonec

mi vypadl z rukou a já si zakryl tváø. „Pane, panáèku!” zaèala
Matrjona.

„Co je, babko?”
„Ale sundala jsem všechny pavuèiny ze stropu; teï se mùžou

tøeba ženit, sezvat si hosty, hned, od hodiny.”

Podíval jsem se na Matrjonu. Byla to ještì èilá, mladá babka,

ale nevím proè, najednou jsem si ji pøedstavil s vyhaslým
pohledem, vrásèitou, ohnutou, vetchou. Nevím proè, ale
najednou jsem si pøedstavil, že mùj pokoj zestárnul stejnì jako
babka. Stìny a podlaha vyrudly, všechno zešedlo, pavuèin bylo

65

ještì víc. Nevím, proè se mi zdálo, když jsem se podíval oknem,
že protìjší dùm také omšel, vybledl, že štukové sloupky se
odrolily, opadaly, že øímsy zèernaly, rozpukaly a jasné tmavo-
žluté zdi se pokryly skvrnami.

Snad že sluneèní paprsek, který nenadále vyhlédl za

oblakem, se opìt schoval pod dešový mrak a všechno zase
zesmutnìlo v mých oèích. Èi se mi snad zjevila tak nepøívìtivì
a žalostnì celá perspektiva mé budoucnosti a uvidìl jsem se
tak, jak jsem teï, pøesnì za patnáct let, zestaralý, ve stejném
pokoji, stejnì osamìlý, se stejnou Matrjonou, která za ta léta
nijak nezmoudøela.

Ale proè bych vzpomínal na køivdu, Nastìnko! Proè bych

temným mrakem zastínil tvé jasné, poklidné štìstí, proè bych
trpkou výtkou roztesknil tvé srdce, poranil je skrytými
výèitkami, aby pak stísnìnì tlouklo v hodinách štìstí, proè bych
rozdrtil jen jediný z tìch nìžných kvítkù, které jsi vpletla do
svých èerných kuèer, když jsi šla s ním k oltáøi... Ó, nikdy,
nikdy! A bude jasné tvé nebe, a bude záøivý a klidný tvùj milý
úsmìv, a budeš požehnána za okamžik blaženosti a štìstí, které
jsi dala jinému, osamìlému, vdìènému srdci.

Mùj bože! Celý okamžik blaženosti! Copak to je málo tøeba

i na celý lidský život?

66

Fjodor Michajloviè Dostojevskij

BÍLÉ NOCI

Sentimentální román

Ze vzpomínek snílka

Pøeložil Jaroslav Tafel. Ilutrovala Ludmila Jiøincová.

Praha, 1958.