BIOS a nastavení - konec spekulacím
Jak to tak bývá, i ty největší a nejsložitější systémy jsou vždy závislé na první pohled
miniaturní struktuře a proceduře samočinně pracující buňky. Pouhá malá změna v procesech
probíhajících v oné malé struktuře může vyvolat velké, zcela zásadní změny v celém systému.
Teorie chaosu tento efekt definuje podobně.
Pozn. Komu jsou základy BIOSu jasné, dokáže se v něm orientovat a zajímají ho pouze
popisy jednotlivých položek s možnostmi, může směle přeskočit do kapitol s jejich popisem.
BIOS (Basic Input/Output System), tedy "Základní systém řízení vstupu a výstupu" pracuje
na nejzákladnější úrovni, stará se ve svém principu o komunikaci a hardwaru a softwaru.
Pracuje se vstupy a výstupy jednotlivých hardwarových zařízení, naplňuje jejich základní
požadavky, určuje jak se chovají komponenty vůči celému systému i vůči sobě. Dalo by se
dobře říci, že BIOS je jakýsi "praotec" všech ovladačů. Výstupem BIOSu je ucelený sousled,
inventář komponent a jejich nastavení, který předává posléze dál operačnímu systému (ať už
Windows, DOS, Linuxu nebo čemukoliv jinému). Tyto předsazené procesy mají pro správnou
funkčnost zásadní význam a je-li něco špatně již zde (nastavení, nespolupracující
komponenty, apod.), v drtivé většině se se zlou potážete i v dalších fázích (rozuměj v
operačním systému).
Kromě základních desek, které se každému vybaví v prvé řadě při vyslovení slova BIOS, se
můžeme s tímto termínem setkat zejména u grafických karet a v dalších zařízeních (zvukové
karty, USB zařízená jako MP3 Flashdisky, apod..). BIOS zde slouží především jako možnost
pro upgrade, změnu základních nastavení (frekvence jádra a pamětí grafické karty, apod) a
nahrání nového firmware daného zařízení. Dále se však budeme zabývat jen BIOSem pro
základní desky, neb ten má v problematice optimalizace a možnostech nastavení systému
určující význam.
BIOS obsahuje svůj SETUP, což je program umožňující měnit základní nastavení BIOSu a
provádět jeho ladění. SETUP se vyvolává stisknutím patřičné klávesy (zpravidla DEL, F2) při
bootování počítače a je nedílnou součástí samotného BIOSu. Ten je uložen na čipu
umístěném na základní desce. V "dřevěných" dobách PC se používal čip s pamětí ROM
(Read-Only Memory), která byla nezapisovatelná a jediná cesta k upgradu spočíval ve
výměně čipu. Posléze se přešlo na čip s pamětí EEPROM (Electrically Erasable and
Programmable ROM), která se již umožnila zápis novějších dat, ovšem s nutností vyjmout čip
k této operaci. Dnes je kurzu přídomek "FLASH" (všechno je Flash.. Flash BIOS, FlashDisk,
FlashCard, Flash Gordon apod.. :-), který naznačuje, že přepis se děje s rychlostí blesku bez
nutnosti vyjímat čip ze základní desky. BIOS je tedy uložen v zapouzdřeném čipu, jež se
skládá jak z pevné, neměnné, ROM paměti (některé strukturní znaky a základní principy
BIOSu jsou na fest) a v přepisovatelné RAM (vyjímečně EEPROM) paměti ve vrstvě zvané
CMOS. V CMOSu jsou uloženy změny provedené uživatelem a aby byli zachovány i při
vypnutém počítači je CMOS napájen baterií uloženou přímo na desce. Tato baterie má
dlouhou životnost a pokud by se nakonec někdy vybila, znemožnilo by to pouze pamatovat si
uživatelské nastavení a bylo by používáno jen tovární nastavení BIOSu z ROM paměti.
Důležitou funkncí BIOSu je jeho aktualizovatelnost, nebo chcete-li možnost upgrade. Novější
verze BIOSů přichází kvůli stále rozšiřující nabídce nových komponent, které můžou a
nemusí s danou verzí BIOSu koexistovat korektně. Kromě oficiálních BIOSů je i řada
fachmanských a ladičských verzí, které někdy až dramaticky rozšiřují možnosti nastavení a
přidávají funkce, které ty oficiální záměrně blokují. Upgrade BIOSu (nebo-li jeho "Flash")
může řešit problémy kompatibility komponent a jejich nestandardní funkčnosti. Kouzelné
slovíčko "může" má právě u BIOSu pekelný význam. "Může" však i celou situaci zhoršit nebo
ji naopak "může" vyřešit jednou pro vždy tím nejzásadnějším způsobem (černá obrazovka,
pííípóoo, píííípóoo). Toto se sice stává u malého procenta případu (mezi které patřím i já :-),
ale "shit happens". Pak přichází na řadu otázka BIOS recoverů, utilit pro zpětné naflashování
fungující BIOSu, apod. Nezbývá než poradit : "Pokud něco funguje, nechte to tak". Upgrade
BIOSu na novější verzi není tolik kritická otázka jako např. instalace nových DirectX,
ForceWare ovladačů, VIA Hyperion, apod. Fungující BIOS, je-li funkčně dobře nastaven a od
výrobce naprogramován, vydrží i několik let a poradí si i s komponenty v jádru generačně
novějšími.
Problematikou aktualizace BIOSu a zpětného recoveru (deaktualizace ?!? :-) se nyní
nebudeme zabývat, to je téma na samostatný článek. Nicméně je dobré vědět, že často je
továrně "aktualizování" BIOSu zakázáno. Jedním způsobem je propojka přímo na základní
desce, která bývá v pozici "Write Disabled", druhým je pak přímo v BIOS SETUPu položka
BIOS Protection, kterou je nutno pro odemknutí možnosti přepisovatelnosti nastavit na
ENABLED. Stejně tak se jistě zainteresovaní setkali s propojkou Clear CMOS umístěnou na
základní desce, která po chvilkovém zkratování v patřičné poloze vrátí uživatelovo nastavení
do původního nastavení přebraného z ROM paměti čipu.
Tatíček tvůrce - zlo přichází z bažin
Konkurenční boj probíhající mezi jednotlivými výrobci BIOSů se v ničem neliší mezi bojem,
který probíhá na scénách ostatních (ATI - NVidia, Intel - AMD). V konečné fázi mají výrobci
čipů nasmlouvány kontrakty s výrobci základních desek (je to pro ně výhodnější řešit formou
outsourcingu, než zaběhnout vlastní implementaci BIOSů. Např. AMIBIOS se dodává k
MSI), popř. jiných zařízení. Tyto čipy původně vyráběly celkem 3 firmy - American
Megatrends Inc, Award Software a Phoenix Software. Každá verze měla své pro i proti,
výhody i nevýhody. A jelikož ty tam jsou ty doby, kdy podniky proti sobě konkurenčně
bojovali o přízeň zákazníka v podobě širšího spektra nabídky a nižších cen, došlo k odkoupení
Award Software společností Phoenix. Nový trend, který nastolila NVidia (koupí 3Dfx) prostě
funguje - nevíš co s konkurencí, tak ji kup :-). Čipy se však stále prodávají pod značkou
Award, což přispívá daleko více k matení všech. Ale co, žijeme v 21. století !
Dnes se dá říci, že nejvíce rozšířený (hlavně u nových základních desek) je BIOS společnosti
AMI, sekunduje mu právě Award (ten se požíval hodně před cca 3 až 5-ti lety). Existuje
samozřejmě i skupina firem, který si vyrábí veškeré komponenty samy (HP, Dell, Compaq,
IBM), tudíž mají i své revize BIOSů více či méně kompatibilní s revizemi AMI či Award.
První kroky v BIOSu
Po samotném zapnutí počítače probíhá BIOSem vyvolaný proces nazývaný POST (Power-On
Self Test). Při tomto testu se detekují základní komponenty jako CPU, paměť, AGP a PCI
zařízení, pevné disky, apod. Když POST předá nashormážděné informace BIOSu, který
rozhodne o jejich parametrech a uživatelem změněných nastaveních, vyprodukuje soupis,
inventarizaci zařízení a jejich nastavení je teprve další řízení podstoupeno operačnímu
systému. Tento procese netrvá dlouho, v závislosti na počtu zařízení, rychlosti počítače a
procesů, který musí zpracovat. Většinou pár sekund, někdy se ani nedá postřehnout, nabíhá-li
obrazovka delší dobu (pak je první co vidíte logo bootujících Windows). Někdy SETUP
BIOSu umí POST průběh na obrazovce zamaskovat celoplošným logem, což není příliš
výhodné, zvláště kvůli tomu že nevidíte co se "za logem" děje (logo se dá přirozeně zrušit
položkou Full Screen Logo a hodnotou DISABLED). Samotný průběh POST si můžete
kdykoliv zastavit klávesou PAUSE a podívat se tak důkladně na vyprodukovaný inventář
zařízení.
Do BIOS SETUPu se dá vstoupit během těch několika počátečních sekund při probíhající
POST detekci. Pokud budete otálet, dostanete se do momentu, kdy je řízení předáno
operačnímu systému a musíte celou proceduru opakovat. Samotná určující klávesa, která vás
vpraví do tohoto uzavřeného světa bývá zpravidla napsána při úvodu na obrazovce "Press XX
to enter Setup", nebo podobně. To však nemusí být hned patrné jednak kvůli rychlosti
průběhu POST nebo kvůli pomalému nabíhání obrazovky monitoru.
•
DEL
•
F2
•
CTRL + ALT + ESC
•
CTRL + ALT +S
•
F1 nebo F10
Ve valné většině případů se do SETUPu dostanete mačkání DEL, občas se vyskytuje i jako
vstupní propustka klávesa F2. Některé základní desky si funkční klávesy definují při POSTu
dle svého a může se stát že např. F2 může být menu pro určení boot procedury (disk, CD,
disketa 3,5") nebo možností síťového bootu.
Uživatelské rozhraní SETUPu bývá většinou provedeno v modrém pozadí, což může někoho
již od začátku odradit kvůli trendu smrtelných modrých obrazovek s chybovými hláškami,
které nastolil Microsoft se svými Windows. Každý SETUP informuje uživatele v hlavičce o
svém výrobci a užité verzi, ve spodní části pak bývá nápověda s výčtem používaných kláves.
Mezi nabídkami se pohybuje pomocí kurzorových kláves, potvrzuje se klasicky klávesou
ENTER (někdy může být pro "rozbalení" další nabídky použita i šipka doprava). Změny se
provádí zpravidla klávesami PageUp a PageDown (popřípadě + a - nebo jednoduchým
stiskem ENTER nad zvýrazněnou položkou a vybráním z následné nabídky) a z otevřené
položky se do základního menu dostanete klávesou ECS. Vaše změny se do paměti CMOSu
zapíší teprve po konečném potvrzení Save&Exit Setup (Ulož a ukonči) a budou zcela
ignorovány, když odejdete bez uložení (Exit Without Saving).
Po zápisu je třeba, aby ROM paměť BIOSu incializovala nové změny v CMOSu, které
nastavil uživatel, tudíž se počítač restartuje ať už zvolíte odchod s nebo bez uložení
provedených změn. Pro ladiče a šťouraly je právě tato finální fáze nejvíc adrenalinovou
záležitostí, protože počítač nové změny nemusí přijmout (tradičně při timingu pamětí nebo
štelováním hodnoty FSB frekvence) a odpovědět chybovým hlášením (pííípóoo, pííípóoo).
Naopak přijme-li nové změny, je ladič přímo nadšen nad dobře odvedenou prací (do té doby,
než start systému skončí na úvodním logu Windows ;-).
Předdefinované hodnoty
ROM paměť BIOSu obsahuje i několik neměnných továrních nastavení SETUPu, které je
možno nahrát a používat. V závislosti na typu BIOSu můžete mít na výběr ze všech nebo
několika možností.
• Load BIOS Defaults (nebo Load Setup Defaults) užívá standardní hodnoty
nastavení, stejné jaké jsou při prvním startu základní desky nebo při resetu CMOSu
propojkou na jejím hřbetu.
• Load Save Defaults (nebo Load Fail-Save Defaults) obsahuje nejstabilnější a
nejkonzervativnější nastavení hodnot SETUPu. Někdy se jedná o tutéž volbu jako
Load BIOS Defaults.
• Load Optimized Defaults (Load High Performance Defaults) nahraje hodnoty o
kterých si výrobce myslí, že jsou vybalancovaným agresivnějším modelem ladění. Co
si výrobce představuje pod pojmem High Performance však často neodpovídá
představě opravdového hard-core ladiče ;-)
Prakticky jsou předdefinované možnosti celkem k ničemu. Správný ladič stejně většinou ani
nedostane možnost nahrát defaultní hodnoty SETUPu přes uživatelské rozhraní, ale hezky
fyzickým zkratováním ClearCMOS propojky na desce :-) A High Performance Defaults ?
Mno, co si člověk neudělá sám....
CMOS Reset - Návrat do Modré laguny
Ladění BIOSu je věc ošidná. Pouhou změnou některé citlivé hodnoty vyvoláte lavinový efekt
a počítač odmítne naběhnout. Které položky jsou více citlivé bude ještě prozrazeno, nicméně
pokud se již tak stane a PC odmítá nastartovat je jedinou možností jak nahrát defaultní
hodnoty nastavení fyzické vymazání CMOS paměti, která si pamatuje Vaše "špatná"
nastavení.
Propojka, přeponka, jumper (taky jsem slyšel termín "kalhotky", "jehly", "vidlice" :-)
ClearCMOS se nalézá na základní desce. Jak ji lokalizovat ? Buď dle manuálu k
motherboardu nebo "oční metodou", která spočívá bedlivém hledání propojky s třemi piny a
názvem ClearCMOS. Po bezpečné identifikaci je třeba posunout propojku o jeden pin na pár
vteřin a pak zase vrátit. Pokud byste náhodou zapomněli vrátit propojku zpět a ponechali
CMOS ve zkratovaném stavu, počítač rovněž nenastartujete (BIOS nemá šanci se vůbec
inicializovat). Ač tato operace zní možná jednoduše, někdy není snadné přes změť komponent
a datových kabelů se k tomuto jumperu dostat, natož přehodit na něm nějakou propojku.
Dobrou desku také poznáte pomocí user-friendly lay-outu s dostupným ClearCMOS
jumperem i při "plném domě komponent".
Pozn. Pokud stále nemůžete najít ClearCMOS jumper na desce, pokuste se podívat kde je
umístěna napájecí baterie čipu. Propojka ClearCMOS bude jistě někde kolem. Vymazání
obsahu CMOS paměti by se mělo povést i vyndáním a zandáním baterie, ale to je opravdu
krajní možnost.
Bylo by dobré říci že názvy položek a šířka jejich nabídky nemusí být vždy přesně takové
jako zde popisuji (na co jsi vzpomenu, se budu snažit uvést, nehledejte proto přesnou
souvislost s obrázkem). Často se zaměňuje slovo BIOS a SETUP, resp. CMOS, default a
standard, apod. Není třeba se toho lekat, jedná se o tu jednu a samou věc. Pokud SETUPu
povolujete některou popsanou operaci provádět je klíčové slovo ENABLED, pokud ji chcete
zakázat tak DISABLED.
Standard CMOS Features (Standard BIOS Setup)
Hned první nabídka skrývá možnosti nastavení základních typů komponent. Mezi takovéto
patří řadičová zařízení jako HDD, CD, apod.
•
System Time a System Date skrývá možnosti změny času a aktuálního data. Reset
CMOSu se bohužel i vždy resetuje systémový čas. Takovýto je možno nastavit buď
zde, či zřejmě lépe později z uživatelského prostředí operačního systému.
•
Parametry IDE zařízení je možno nastavovat ručně nebo nechat BIOS aby sám
rozhodl o jejich náležitostech. Pokud důvěřujete BIOSu (a je to lepší) nastavte u všech
zařízení AUTO. Pro zrychlení procedury POST můžete nepoužívaná zařízení vypnout
(NONE, Not Installed nebo DISABLED), pokud však necháte vše AUTO nic
nezkazíte.
•
Floppy Drive dává možnosti výběru disketové mechaniky 3,5" nebo 5"25. Kdo je
pamětník jako já, má ještě 5"25 diskety schované v "nostalgickém" šuplíčku, tak jako
já. Jinak SETUP automaticky předpokládá existenci 3,5" mechaniky.
•
Halt On položka se občas v nějakém BIOSu vyskytne. Umožňuje nastavení přerušení
boot procedury při zjištěné chybě jakou je například nepřítomnost disketové
mechaniky (či její špatné zapojení což se také může stát) nebo klávesnice. Pokud
nechcete být obtěžování při bootování hláškami typu "Keyboard not present", nebo
pokud používáte USB klávesnici nebo mechaniku, znemožněte BIOSu brždění
nastavení Halt On - No Errors, popř. vyberte jinou možnost (Halt On Keyboard, apod).
•
Virus Protection se dříve vyskytovalo poměrně hojně a mělo bránit počítač před tzv.
boot viry, které se uhnízdily v MBR (Master Boot Record) oblasti pevného disku.
BIOS tak zabrzdil start systému pokud vyvolaný proces chtěl provést zápis do tohoto
prostoru a na tuto skutečnost upozorňoval (ale neřešil). Při instalaci operačního
systému (makrovirus Windows) nebo užívání nějakého oddílového správce je nutné
mít Virus Protection Disabled. V případě, že se rozhodnete mít ochranu zapnutou,
musíte počítat že do MBR vstupují a zapisují i zcela neškodné programy, které bude
BIOS považovat za viry.
Reálnou funkci má v tomto menu pouze nastavování systémového času a parametrů řadiče.
Doporučuji nechat všechno AUTO, v případě problémů a špatné detekce pak zkusit manuálně
vyplnit jednotlivé položky u pevného disku podle údajů na jeho hřbetě.
SIZE - kapacita disku
CYLS - počet cylindrů disku
HEADS - počet hlav u disku
PRECOMP - od kolikátého válce začíná první plotna. Nastavte 0
LANDZ - místo kde "odpočívají" diskové hlavy
SECTOR - počet sektorů na disku
MODE - adresní určení bloků - LBA, Normal, Large, AUTO (Primárně zkuste AUTO, pak
ubírejte)
Halt On nastavte na No Errors a Virus Protection zcela vypněte.
Advanced CMOS Features (Advanced BIOS Setup)
•
Quick Boot zrychlí průběh POST procesu při startu počítače. Některé systémové části
se prostě netestují vůbec, či zrychlenou metodou. Pokud je počítač složen z nových a
kvalitních komponent, není důvod zdržovat se zbytečně dlouhý POSTem. Nastavte na
Enabled.
•
Boot Device Select umožňuje nastavit prioritu při hledání zavedeného operačního
systému. Možností odkud "bootovat" je celá řada - pevné disky (IDE, USB, SCSI),
floppy disky (3,5". ZIP), mechaniky CD, DVD a jiné zvrácenosti. Obvyklá a
nejčastější zařízení je 1. IDE-0, 2. Floppy, 3. CD/DVD (ATAPI).
•
Full Screen Logo může šikovně zamaskovat průběh POSTu, což pro ladiče výhodné
zcela není. Vždy je lepší mít závěs rozhrnutý. Nastavte Disabled.
•
Try Other Boot Devices při nastavení na Yes se pokusí vyhledat bootovací záznam i
na jiných zařízeních. Nechte povoleno.
•
CPU Internal Cache (CPU Level1 Cache) povoluje nebo zakazuje operace s cache
pamětí první úrovně (primární) umístěnou v procesoru. Pokud máte v BIOSu tuto
položku, vždy ji mějte zapnutou neboť má zásadní význam pro aritmetický výkon
procesoru.
•
CPU External Cache (CPU Level2 Cache) by měla být stejně jako primární cache
vždy zapnutá. Zakázáním obou pamětí sice zvýšíte výsledný frekvenční strop (a to tak
že hodně), ale výpočetní síla procesoru půjde od devíti k pěti.
•
S.M.A.R.T. for HardDisks je monitorovací systém pevného disku (Self Monitoring
& Analysis Report Technology), který umožňuje predikci chyby a zachránit tak ztrátě
cenných dat. Rozhodněte sami jak moc máte kvalitní pevný disk, jak je vyřešeno jeho
okolí (nebo snad je-li chlazen) a jak si ceníte svých dat. Zapnutý SMART trochu
zatěžuje cache paměť v pevném disku a tím i zpomaluje jeho práci. Pokud máte
kvalitní HDD s 8MB cache pamětí můžete SMART zapnout, jistě tím neztratíte. Já
třeba ale SMART mám deaktivovaný (dva disky mi už umřely, SMART ne-SMART,
tak tomu nevěřím).
•
BootUp Num-Lock aktivuje při možnosti On numerický blok klávesnice. Nechte to
tak.
•
Floppy Drive Seek hledá při každém startu 3,5" mechaniku. Vypnutím urychlíte
proces POST procesu. (teď se přiznám, že v době USB flashdisků a CD jsem disketu
použil naposledy asi před půl rokem, když jsem potřeboval nabootovat bez systému).
•
Floppy Drive Swap údajně prohodí logické označení dvou mechanik A: a B:.
Pamatujte, že BIOS umí provést boot pouze z jednotky A:
•
Password Check (Security Setup) provádí restrikce pro nežádoucí změny
nechtěnými osobami v SETUPu. Můžete nastavit SETUP, pouze pro heslo do vstupu
do SETUPu nebo Always pro každý start počítače. Zní to možná zajímavě, ale pokud
provedete ClearCMOS proceduru na desce ochrana je pryč. Ale to zřejmě nebyl ten
úmysl proč zaheslovat přístup do Setupu :-) Pokud chcete zaheslovat počítač jsou jistě
lepší a sofistikovanější metody než tato.
•
Gate A20 Option určuje adresování přístupu k paměti nad 1MB. Operační systémy
kromě reálného režimu (práce s pamětí pod 1MB) užívají i tzv. Protected mode,
chráněný režim (pro práci s pamětí nad 1MB) a správa tohoto managementu by měla
plně spočívat adresováním čipsetu základní desky. Nastavte proto vždy možnost Fast.
•
Boot to OS/2 >64MB je položka určena pro uživatele operačního systému IBM OS2.
Ten pracuje trochu jinak při správě paměti do 64MB. Máte-li tedy OS2 a více jak
64MB zapněte tuto volbu. Pokud používáte Windows nebo jiný systém zadejte non-
OS/2 nebo No.
•
Typematic Rate Settings určuje prodlevu mezi začátkem opakováním znaku při
podržení jeho klávesy. Pokud vám nevyhovuje defaultní nastavení zadejte svoje
vlastní hodnoty
•
Typematic Rate (Char/s) kolik znaků se vypíše za 1s při držení patřičné klávesy.
•
Typematic Rate Delay je právě ona prodleva mezi začátkem opakování znaku při
podržení jeho klávesy (msec).
•
Save Current ROM to Harddisk umí vytvořit kopii vašich nastavení na pevný disk a
bootovat rychleji (údajně, rozdíl jsem však vůbec nepostřehl žádný).
•
VideoBIOS Shadow a všechny podobné Shadow položky rozhodně vypněte
používáte-li moderní grafickou kartu a systém WIndows. Když ještě neměli před lety
grafické karty takovou výkonnost kopírovaly svůj BIOS (VideoBIOS) při startu do
operační systémové paměti RAM a dále ho používaly odtamtud. Dnes jsou paměti na
grafických kartách natolik kvalitní, že toto již není třeba.
•
Hyper-Threading Options zapněte, jen splňujete-li následující podmínky. Máte
Pentium 4 s technologií HT a základní desku s čipovou sadou podporující tuto
technologii.
•
MPS Revision (Multi-Processor Specification ) je určena pro víceprocesorové
systémy a serverové stanice. Pokud jako domácí uživatel máte víceprocesorovou
sestavu a operační systém Windows2000/NT/XP/2003Server nastavte nejvyšší revizi.
•
System BIOS Cacheable je podobná funkce jako VideoBIOS Shadow. BIOS se
nahraje do cache procesoru a jeho adresování používá buffer pro BIOS. Obsazovat si
rychlou cache v CPU je možná na místě, kdyby operační systém neustále potřeboval
zajištěnou komunikaci z BIOSem, což dnešní OS nevyžadují. Používáte-li Windows
nechte tuto možnost vypnutou.
•
C00, 32k Shadow je zase variace na předcházející téma, tentokrát pro přídavné karty.
Rovněž doporučuji Disabled.
Stejně jako pro všechny další položky platí pravidlo, že ne vše musí být nutně obsaženo ve
vašem BIOSu, stejně tak ausgerechnet pod těmito názvy. Rovněž může být položka
popisovaná v Advanced CMOS Setup přesunutá třeba do Chipset Features Setup, apod.
Nastavení vlastností čipové sady je stěžejním "ladičským" bodem celého SETUPu. Zde se
nastavuje chování paměťového a grafického subsystému, který má stěžejní význam pro
zvyšování výkonnost celého počítače. Jednotlivé položky jsou také nejvíce citlivé na kvalitu
komponent (čipová sada na desce, použité paměti, grafická karta) a je zcela možné, že některé
doporučené hodnoty vaše sestava jednoduše "nemusí" unést a Vám nezbude zapotřebí nic než
ClearCMOS procedura a celý postup opakovat. Popis tohoto menu je obtížný i z důvodu, že
jednotlivé položky Chipset Festures jsou rozdílné od základní desky a čipové sady a dokáží se
rovněž maskovat pod rozdílnými názvy
Subsystém paměti (DRAM Timming Settings)
Tak jak u většiny systémů můžete ten paměťový řídit (nastavit) tradičně dvěma způsoby.
První způsob spočívá v důvěřování továrně nastaveným hodnotám, které se ukrývají v malém
čipu s EEPROM pamětí v horním rohu modulu paměti. Tento čip se nazývá SPD (Serial
Presence Detect) a obsahuje v sobě informace o typu paměti, její velikosti, datové šířce,
pracovní frekvenci, hodnotách časování (jeho řízení) a v neposlední řadě také voltáže.
Všechny SDRAM paměti mají implementovaný SPD a podle něho dokáží také nastavit
příslušné hodnoty pro komunikaci s čipsetem. SPD defaultní nastavení se liší podle
specifikace užitého paměťového modulu a jeho výrobce. Ve většině případů bývá SPD
nastavení velmi stabilním a konzervativním kompromisem, i když se mohou objevit i
paměťové moduly s "agresivnějším" nastavením. Každopádně pokud si nejste zcela jisti
kvalitou čipové sady (resp. základní desky) a Vašich pamětí, přenechejte nastavení hodnot
čipu SPD (DRAM Settings by SPD na ENABLED, popř. YES).
Druhým způsobem odstavíte automatizaci a nastavíte hodnoty, které jsou trochu více
progresivnější než zpravidla umírněné nastavení SPD-čka (ano, němečtí sociální demokrati
(Socialdemokratischen Partei Deutschlands) v čele s bundeskancléřem musejí jásat ;-).
SETUP kromě defaultních nastavení SPD může také nabídnout vlastní předdefinované
hodnoty (DRAM Settings) v odstupňovaných režimech jako Safe, Normal, Fast a Ultra.
Zase záleží na jakosti pamětí a čipové sady a skutečným hodnotám "předdefinice". Rozdíl
mezi Normal a Fast může být téměř nepatrný, ale i propastný.
Znovu je třeba připomenout, že nastavení hodnot časování paměti je citlivou záležitostí a je
rozdílné případ od případů s důrazem na jakost paměti a čipové sady. Pokud tedy někde místo
3T nastavíte 2T a počítač nenaběhne, nezmatkujte, proveďte ClearCMOSu a nastavte nejbližší
bezpečnou hodnotu.
CAS# Latency (DRAM Cycle Lenght)
TEORIE : Pro objasnění pojmů jako je CAS a RAS je třeba si udělat zjednodušenou
představu o práci paměti s adresami a bloky. Adresa je koncipovaná formou homogenní
matice rozdělené klasicky na řádky (Rows) a sloupce (Coloumns). Pokud chce paměť vyvolat
určitý blok na dané adrese, zadá se nejdříve adresa řádku (Row) s danou prodlevou (RAS -
Row Acess Strobe) pro jeho bezpečnou identifikaci (zapsání na výstupní pin, nebe chcete-li
cílový blok). Je-li řádek identifikován přichází další prodleva (RAS to CAS Delay) po které
následuje identifikace sloupce, pro jeho bezpečné určení slouží časová rezerva sloupce (CAS -
Coloumn Adress Strobe). Teprve poté je adresa určena a datový blok se může předat do
výstupu.
CAS (Column Adress Strobe) nastavuje prodlevu modulů při od zahájení čtení a přijmutí
požadavků na uvolnění adresy v paměti. BIOS kontroluje toto zpoždění v cyklech procesoru
(tj. jde o strašně maličká časová okénka v řádech 10
-9
s) a jedná se o důležitou věc při přenosu
jednotlivých adresovaných bloků do paměti. Prodleva je nutná k uskutečnění samotného
přenosu a přípravu pro přenos dalšího bloku. Čím větší prodleva, tím je operace více "jištěna"
a je zaručeno, že se bloky stihnout dostat v poskytnuté prodlevě s rezervou. Sníží-li se tato
časová rezerva zrychlí se postup paměťových operací, ale existuje riziko, že na dokončení
přenosu toto okno nemusí stačit.
3T - konzervativní hodnota, často stejná jako hodnota dosazená SPD.
2.5T - kompromis mezi agresivním časováním a umírněným nastavením. Nejčastěji užívaná.
2T - agresivní timing, vyžaduje kvalitní paměti i čipovou sadu. Při přetaktované FSB může
nastat nestabilita.
Doporučení : 2T, při nestabilitě 2.5T
RAS# Precharge (DRAM RAS Precharge Time, RAS Delay)
RAS (Row Adress Strobe). Jedná se o podobnou funkci jako v případě CAS Latency s tím
rozdílem, že zde se určuje počet cyklů, po které čeká adresovaný blok paměti, než je předáno
uvolněné místo dalšímu bloku. Snížením této doby se urychlí celý sled těchto operací, ovšem
stejně jako v případě CAS Latency nemusí vždy tato doba stačit (je však méně citlivá než
CAS Latency, protože se provádí v samotném počátku celé paměťové operace a případná
chyba ještě nemusí v této fázi nastat, nebo být "viditelná").
3T, 4T - jsou hodnoty, které použijte pouze pokud se systém chová nestabilně
2T - nízká prodleva je nejrychlejší volbou nastavení
Doporučení : 2T
RAS# to CAS# Delay (DRAM RAS-CAS Timming, tRCD Delay)
Jedná se o časové okno mezi přechodem řádkové a sloupcové identifikace adresovaného
bloku v paměti. Stejně jako u předchozích hodnot platí, že čím menší prodleva, tím rychlejší
zrychlení celé operace.
4T - konzervativní hodnota. Pouze při nestabilitě systému.
3T, 2T - nižší prodleva pro nejmenší zdržení paměťové operace
Doporučení : 3T (popř. 2T je-li systém skutečně stabilní)
Precharge Delay (DRAM Act to PreChrg CMD, DRAM Row Active Time)
Určuje časovou prodlevu ve kterém je možno operovat s jedním adresním řádkem v paměti.
Teoreticky se jedná o prostý součet prodlevy řádkové (RAS Delay), prodlevy mezi operací
sloupcovou (tRCD = RAS to CAS Delay) a její prodlevou (CAS Latency). Prakticky však
zde určujete minimální možné okno mezi celým průběhem celé operace. Vyplatí se proto mít
minimálně rezervu o jeden nebo alespoň 1/2 časového cyklu.
RAS + tRCD + CAS + 1T = Precharge Delay (konzervativní)
CAS + tRCD + 2T = Precharge Delay (agresivnější)
Doporučení : Př. Nastavte 8 clocks pro CAS = 2.5T, RAS = 2T, tRCD = 3T
Burst Lenght (Burst Lenght 8QW, Burst Len)
Určuje šířku záběru provádění paměťových operací. Při nastavení 4 bude pro jeden cykl
operace vyčleněna možnost 4x zápisu a 4x čtení. Pro nastavení 8 se vyčlení dvojnásobná
šířka. V některém SETUPu může být rovněž jen možnost vypnutí a zapnutí 8x šířky.
Doporučení : 8 nebo ENABLED
SDRAM Bank Interleave (DRAM Interleave)
Přepíná mezi dvoucestným (lineárním) a čtyřcestným (prokládaným) přístupem k paměťovým
buňkám. Lineární operace je rozhodně bezpečnější, ovšem buňky, které se právě neúčastní
"provozu" jsou nevyužité.
Problematika Interleavingu paměti je velmi rozebíraným tématem a popsána byla již
mnohými autory, tudíž nemá cenu se jí nějak zvláště věnovat právě v tomto článku. Má
neopomenutelný vliv na výkon paměťového subsystému a souvisí přímo s architekturou
DRAM paměťových modulů. Dnešní velké moduly větší jak 64MB mají všechny možnost
používat prokládané adresování. Moduly o velikosti 32-64MB používají lineární operace s
daty a pouze paměti menší jak 16MB vůbec Interleaving nepodporují.
Doporučení : 4-way
SDRAM Frequency (SDRAM Clock)
Zde se nastavuje rychlost frekvence pamětí nebo její přírůstky (úbytky) od taktu sběrnice.
Možnosti bývají zpravidla HCLK +33MHz, HCLK -33MHz. Pro paměti, jejichž specifická
rychlost je vyšší než rychlost sběrnice to praktický význam nemá. Lépe je se řídit rychlostí
FSB.
Doporučení : zadejte pouze HCKL
SDRAM 1T Command Delay (DRAM 1T Command Control)
Zde se nastavuje zpoždění mezi signálem řadiče čipové sady a momentem, kdy řadič začne
adresovat data v buňkách paměti. Automatickou prodlevu přiřazuje SPD čip. Čím je podleva
menší, tím lépe, ovšem jako v vždy i toto může vést k nestabilitě.
Doporučení : 1T (pokud je systém nestabilní tak AUTO)
DRAM Ratio CPU:DRAM (SDRAM Ratio)
Nastavuje aritmetický poměr mezi kmitočtem reálné FSB frekvence a taktem paměti.
Poměrovému koeficientu se také někdy říká násobitel, dělitel, apod. Možnosti bývají různé :
1:1, 3:4, 4:5, 5:4, 3:2 apod.
Př 1. Pentium4, které běží v QDR režimu na FSB 400MHz, 533MHz a 800MHz je v reálném
režimu určeno FSB kmitočtem 100MHz, 133Mhz a 200MHz. Při nastavení poměru 3:2 při
použití 200MHz (800MHz QDR) Pentia4 bude výsledný takt pro paměť (200 / 3 ) * 2 = 133
MHz. Na této frekvenci pracují moduly DDR266 (PC2700). To je samozřejmě velmi hloupé,
provozovat DDR266 na Pentiu4 s 800MHz FSB, ale pokud nemáte zrovna korunky na koupi
zánovního DDR400 modulu, je to taky možnost.
DRAM Ratio je dozajista záležitostí pro ladiče a overclockery, protože často vyvstane
problém neschopnosti "udržet" krok s procesorem při zvýšení FSB. Proto je více než vítané
nechat FSB s CPU v přetaktovaném stavu (např. 133MHz -> 166MHz) a právě poměrem 3:2
zachovat původní specifikace a frekvenci paměti na 133 MHz (266 MHz DDR).
Doporučení : Overclocker si poradí, ostatní raději nechte AUTO nebo 1:1
Další položky (už jen v kostce...)
•
CPU/DRAM Synch CTL umožňuje synchronizaci rychlosti paměti a FSB frekvence.
Pokud nastavíte synchronní režim, bude kmitočet pamětí shodný s taktem FSB.
Asynchronní režim Vám dovolí měnit frekvenci pamětí nad i pod hodnotu FSB (což
ani v jednom případě nemá praktický význam) a AUTO dává rozhodnutí SPD čipu
(který většinou nastaví tovární hodnotu specifikace modulu). Doporučuji provozovat
paměti vždy v Synchronním režimu.
•
DRAM Refresh Rate nastavuje produktivní délky paměťového cyklu. Kratší časový
úsek zajišťuje větší stabilitu vůči čipové sadě, delší pak zvyšuje čas aktivity operací
během jednoho cyklu. Volba AUTO většinou používá krátké časové úseky z SPD.
Přesnou doporučenou hodnotu Vám neřeknu je to individuální záležitost a musíte si ji
vyzkoušt postupným zvyšováním (prodlužováním) časového úseku.
•
Fast R-W Turn-Around (Read Around Write, Write-to-Read Command Delay)
může zvýšit rychlost při obdržení požadavku na čtení a opětovný zápis. Funkci je
možno povolit, i když nějaký vliv na výkon není téměř žádný.
•
Rank Interleave plní podobnou funkci jako Bank Interleave a doporučuji tuto
možnost zapnout užíváte-li paměťové moduly větší jak 64MB.
•
SDRAM Bank-to-Bank Delay určuje zpoždění mezi opětovným vstupem do téže
paměťové buňky. Nastavte prodlevu co nejmenší (2-way).
•
DRAM ECC Setting (DRAM Integrity Mode) neboli Error Checking and Correction
(kontrola a oprava chyb v paměti) je funkcí určenou pro moduly se specifikací ECC.
Většina "standardních" uživatelů asi DRAM ECC nemá (kvůli cca dvojnásobné ceně
oproti non-ECC), ale když náhodou tuto paměť vlastníte je možnost využívání této
technologie vítaná. Z nabídek má možnost praktického užití jen Correct Errors nebo
Correct+Scrub (oprav a vylaď), která skutečně zvyšují stabilitu pamětí díky
sofistikovaným metodám predikce a korekce chyb. Pokud nemáte ECC moduly (98%
případů) zadejte non-ECC.
•
Share Memory Size (OnChip Video Memory Size, Framebuffer Size) se vyskytuje
u základních desek s integrovanou grafickou kartou GPU (tak jak to měla první nForce
čipová sada) se sdílenou pamětí. Je to pěkné zvěrstvo protože nenasytná grafika tak
hrubě ukrajuje sousto s datové propustnosti operační paměti a alokuje si v ní poměrně
velké nároky. Čím více paměti přidělíte, tím lépe, ovšem nic se nemá přehánět.
Optimální hodnoty jsou 8-16MB pro jakoukoliv integrovanou grafiku.
•
Memory Hole At 15M-16M je přežitkem z doby ISA karet a jiných zrůdností, které
potřebovaly životní prostor z důvodu zcela neznámého mezi 15. a 16. MB. Tato volba
by měla být defaultně vypnutá (tak ji taky tak nechte).
Reálné nastavení časování "timingu" pamětí se opravdu liší kus od kusu. Jako mírně
optimalizované, avšak bezpečné hodnoty timingu zkuste zvolit CAS 2.5T, RAS 2T, tRCD
3T a Precharge Delay hodnotu 8. Více agresivní hodnoty jsou pak CAS 2T, RAS 3T,
tRCD 2T a Precharge Delay 6 (popř. 7). Nejcitlivější hodnotou bývá CAS# Latency,
nejméně pak RAS# Delay (ovšem jeho změna je závislá na nastavení tRCD). Musí se to holt
zkoušet :-)
Mezi položkami nastavení práce čipové sady je kromě nastavení paměťového subsystému
ještě nastavení práce s AGP kartou, resp. čipset <-> AGP port <-> AGP karta. Stejně jako u
nastavení paměti je šířka nabídky závislá na druhu čipové sady, základní desky a užitého
BIOSu.
Subsystém grafického výstupu
AGP Aperture Size (Graphics Aperture Size, Graphics Win Size)
Velkost adresního prostoru AGP karty je často předmětem mnoha diskusí. Jedná se ve své
jednoduché podstatě o podobný případ jaký má vliv velikosti "swap" souboru virtuální paměti
ve Windows (čím více máte operační paměti, tím je nárok na velikost "swap-file" menší a
naopak). Aperture se dá nastavit velikost PCI paměťového prostoru pro grafické operace
spojené s ukládáním textur do videopaměti. Dnešní moderní grafické akcelerátory bývají
běžně vybaveny 128MB paměti, ty modernější pak 256MB a brzy přijde i doba, kdy standard
bude 512MB paměti.
Na internetu možno vyhledat mnoho doporučení (1/2 operační paměti) a jednoduchých i
poměrně velmi složitých vzorců (zahrnujíce koeficienty typu čipové sady, grafické karty,
procesoru, apod.) pro výpočet ideální velikosti. Prověřené hodnoty jsou nejčastěji uváděny 64
a 128MB.
Doporučení : 64MB, 128MB (která udělá více v 3DMarku tu si ponechte ;.-)
AGP Mode (AGP xx Mode, AGP Capability)
Tato funkce zapíná a vypíná mód přenosu (AGP Transfer Protocol) AGP karty. O tom jaký
typ podporuje vaše grafická karta se dozvíte v její specifikaci, nové AGP grafiky mají
všechny AGP8x. Pokud máte položku AGP Capability, vězte že se jedná o desku s podporou
AGP8x, která umí zpětně přepnout do "pomalejšího" režimu Vaší grafické karty buď
manuálně (zvolením 1x, 2x, 4x) nebo automaticky (AUTO). Časem stejně přijde PCI Express
a celá rošáda okolo grafik a přenosových protokolů bude trochu jiná.
Doporučení : Zapněte protokol dle vaší grafické karty.
AGP Fast Write
Stejně jako o velikosti AGP Aperture tak i o Fast-Write a jeho vhodnosti/nevhodnosti či
efektu/neefektu na výkonnost se vedou vášnivé debaty. Teoreticky zní metodika F-W velmi
opodstatněně, neboť se jedná o zrychlení operací CPU - AGP bez nutnosti zapřahávat do
procesu operační paměť. Ač to zní sebelépe, mnohé testy prokázaly, že valný praktický
význam na grafický výkon AGP nemá, ba naopak někdy může mít i účinky zcela
neblahodárné.
Doporučení : Zapnout, benchmarkovat (např. 3DMark), vypnout, benchmarkovat. Lepší si
nechat :-)
AGP Clock : CPU Clock (AGP Clock / FSB Clock, AGP Ratio)
Zvyšování FSB frekvence sběrnice logicky zvedáte i pracovní kmitočty všech zařízení, které
mají svou pracovní frekvenci odvozenou od FSB. Standardní hodnota AGP hovoří o 66MHz a
i když mírné přetaktování snese, není to nic světoborného. K umírnění AGP a držení jeho
hodnoty okolo 66MHz slouží stejně jako v případě DRAM Ratio koeficient (násobitel, dělitel,
multiplikátor) AGP. Ten se dá většinou měnit v rozmezí 1/1, 2/3, 1/2, 2/5. Platí stejná
matematika jako v případě DRAM koeficientu, tudíž si lehce sami vypočtěte kolik je Vašim
overclockerským choutkám třeba, v opačném případě zvolte AUTO, pokud FSB úmyslně
nezvyšujete.
Nutno poznamenat, že na oficiálních pracovních frekvencích si při volbě AUTO koeficient
mění podle toho, kolik je zapotřebí, aby byla udržena 66MHz frekvence na AGP. Např. pro
FSB 100MHz to je 2/3, 133MHz FSB pak násobí 1/2, 166Mhz má 2/5 a 200MHz bude zřejmě
využívat 1/3.
AGP Driving Control (AGP Driving Value, AGP Comp. Driving)
Povolení této možnosti Vám umožní nastavit si manuálně sílu signálu AGP, který obsluhuje
grafickou kartu. Praktické zkušenosti s tím nemám, četl jsem jen spoustu nadávek v diskusích
a hodně varování, že zahrávat si z touto hodnotou je opravdu jen pro hard-core ladiče (takové,
kteří místo latinky používají strojový kód a vyjadřují se zásadně v krátkých větách
připomínající binární algebru :-). Síla signálu je určena v šestnáctkové soustavě (00 .. FF,
nebo 0 .. 255 v dec.) a nominální AGP signál pracuje s hodnotou 218 (DA). Zesílením signálu
zlepšíte přenos, teoreticky i kvalitu resamplingu signálu. Podobnou položkou jako je Driving
Value je AGP Drive Strength, i zde se dá nastavit hodnota korekce při poklesu pod
nominální hodnotu signálu (0-15 Dec.). Ovšem jak jsem řekl, já bych si s tím raději nehrál :-)
Doporučená hodnota : AGP Driving Control i Drive Strength - AUTO.
Další položky (mohou se i vyskytnout ;-)
•
AGP Always Compensate souvisí podobně jako Driving Control se sílou signálu.
Jedná se o dynamické zesilování během v případě kolísavé kvality signálu a je
rozhodně od věci mít tuto položku povolenou.
•
AGP Read Synchronization umožňuje synchronizaci datových vstupů do bloků z
datovými výstupy při čtení. Moderní grafické karty (od dob GeForce) tuto možnost
podporují i když výnam na výkonnost systému má pramalý. Zvolte Enabled.
•
AGP Master 1 W/S Write při zapnutí umožňuje čtení dvou časových cyklů najednou,
proto je doporučeno tuto možnost využívat. To samé platí i o AGP Master 1 W/S
Read.
•
AGP Prefetch (AGP to DRAM Prefetch) předpovídá integritu dat během načítání
dat z paměti (podobně pracuje i předpovídání u CPU) a je vhodné tento "predikátor"
používat.
•
PCI/VGA Palette Snoop souvisí s pevným a adresním vytvářením palety barev pro
jádro grafického akcelerátoru. Jedná se o nastavení při používání speciálních karet
typu MPEG HW Dekóder, který nemá vlastní VGA paletu barev (většinou, jsou ale i
dekodéry, které mají). Ta se "vyčmuchá" (snoop :-) právě z vašeho hlavního VGA
akcelerátoru. Pokud nemáte žádný takovýto podobný systém v počítači, "čmuchání"
vypněte.
•
Video RAM Cacheable umožňuje kopírovat parciální operace z videopaměti do
rychlé vyrovnávací paměti CPU. Dříve to možná stálo za řeč, dnes je lepší nechat
volnou L2 cache na procesoru a používat už vyspělé paměťové řadiče na grafických
kartách. Tuto volbu vypněte.
•
PCI Delay Transaction zajištuje kompatibilitu PCI specifikace 2.1. Hodně pramenů
hovoří o souvislosti se staršími ISA sběrnicemi, nicméně "ověřené" zdroje toto spojení
dementují. Každopádně nové čipové sady by měli mít zahrnutou podporu PCI 2.1
standardu, proto zvolte Enabled, i když některé zdroje hovoří o pravém opaku. Pokud
vaše PCI zařízení nepodporují PCI2.1 (což staré PCI grafiky nebo zvukovky
nepodporují) pak teprve zvolte Disabled.
•
PCI Dynamic Brusting shromažďuje data do bloků a pracuje s nimi jako celky, což
je vždy lepší než "jeden-po-druhém" metoda. Tuto možnost povolte.
•
PCI #2 Acess #1 Retry určuje počet jestli BIOS bude pokoušet při selhání opakovat
zápis do sběrnice PCI, nebo zda-li řekne že tento cyklus je špatný a předá k
opětovnému pokusu celou operaci CPU. Procento chybných pokusů zápisu je vždy,
nicméně několikerým opakování se nakonec vždy podaří zapsat bez nutnosti znovu
zatěžovat CPU, který už může pracovat na něčem jiném. Doporučuji tuto položku
povolit, stejně tak i jako podobně pracující metodiku PCI-to-CPU Write Buffer.
Popisem položek jsem samozřejmě nevyčerpal celou jejich škálu, jen jsem se snažil vybrat ty
důležitější a ty, které se v obměnách vyskytují pravidelně. Těch jsou opravdu mraky a jen
jejich seznam pod sebou by vydal na extra článek. V další části se podíváme pěkně na další
zajímavou věc a to na položky nastavení práce s FSB sběrnicí, elektrohospodářství (Power
Managment) a jiné vylomeniny, které mohou (a nemusí) v BIOS SETUPu být.
Power Management je (jak již název napovídá) rozšířenou možností, kterou BIOS obsluhuje
správu napájení. Obecně lze říci, že Power Management je myšlenka zcela bezúhonná a v
jádru dobrá. Všechna ta možná vypínání pevných disků, popř. přechod na "low-power mode,
režimy spořící a spací, vypínání monitorů a jim podobné "kWh-šetřící utility" mají dozajista
své opodstatnění. Na druhou stranu existuje velká řada odpůrců (zejména konečných
uživatelů), kteří se pozastavují nad účinností a skutečném šetřícím procentu, nehledě na to, že
při rozdílné kvalitě počítačových komponent nemusí být vždy Power Management pravou
"košér" záležitostí (jdete na chvíli od počítače někam jinam kde se zdržíte a když se vrátíte,
tak zjistíte, že nakrásně rozdělané účetnictví v Excelu zkolabovalo do režimu spánku, nebo
přešlo na nějaký jiný druh šetřícího módu, ze kterého se může (ale nemusí) vrátit zpět do
podoby, když jste odešli :-))
Během několik let se vyvinulo mnoho standardů jak tento "management" řídit (BPMU, APM)
a spravovat, až do roku 2000, kdy skupina "vlivných" firem (Microsoft a jiní mogulové)
ustanovila jako výchozí standard Specifikaci ACPI (Advanced Configuration and Power
Interface). Pro správnou funkci ACPI je potřebná podpora jak ze strany BIOSu, tak ze strany
operačního systému a také hardwarových komponent. Proto si tedy dobře zjistěte, zda-li je
formát ACPI podporován ze strany vašich komponent (na krabici by mělo být něco jako
ACPI Compatible).
ACPI StandBy State (ACPI Sleep Time, ACPI Suspend Time)
Umožňuje nastavit režimy "spánku" vašeho počítače. Režimů může být až 6 (min. 3) a záleží
jen na typu čipové sady a výrobci desky, který je obsažen. Režim S1/POS (Power on
Suspend) je pro počítač lehkým "spánkem", který vypíná pouze monitor a pevné disky,
přičemž se z něj lze bezpečně vrátit. Hlubším spánkem je pak režim S3/STR (Suspend to
RAM), který jak již název napovídá uloží současný stav systému do operační paměti. Zpětný
návrat do systému již není tak rychlý jako v případě POS a pro jeho řádnou funkci je opravdu
potřeba podpora ze strany hardware. Poslední možností bývá zpravidla AUTO, při které
BIOS ve spolupráci s OS vyhodnotí nejlepší režim při daném stavu systému.
Doporučení : Majitelé nových komponent mohou nastavit AUTO, ti co si nejsou zcela jisti
pak raději S1/POS popř. ACPI doporučuji vůbec neprovozovat.
•
Power Management / APM (Power Management Control by APM) - APM
(Advanced Power Management) je standardem, který předcházel ACPI a pokud máte
právě s ACPI problémy, je na místě zkusit řízení "starším" APM.
•
USB WakeUp from S3 umožní "probuzení" pomocí USB zařízení, pokud je počítač v
režimu S3 (Suspend to RAM)
•
PCI LED Green Status (LED in Suspend) zapíná režim diody na CASE vašeho
počítač (pokud ji máte tedy vůbec připojenou). Dioda může blikat (blink), svítit
nepřetržitě nebo být zhasnutá pokud se počítač nachází v některém z režimů spánku.
Alternativní možností někdy bývá i využití s Power LED v režimech : Single (svítí
jedna), Double (svítí obě), Blink (jedna zhaslá, druhá bliká)
•
Suspend Time Out (Minute) můžete manuálně nastavit dobu po které počítač přejde
do úsporného režimu (dle nastavené ACPI StandBy State). Doporučuji tuto hodnotu
vypnout a nastavit vše z operačního systému.
•
Video Off Option a Video Off Mehod (Video Power Down) určují způsoby a
nastavení šetřících režimů monitoru a zda-li je přítomen na konektoru signál po celou
dobu (Always On) nebo jen v některém ze Suspend "režimů". Všechny monitory
"zelených" specifikací (TCO) mají nějaké ty funkce, tudíž je na místě nastavit DPMS
Support (Display Power Management Signaling). Je-li Váš monitor staršího data,
zkuste V/H Sync+Blank (uspí porty obrazové synchronizace a vymaže videobuffer)
nebo pouze Blank.
•
Modem Use IRQ umožní probudit se ze spánku pokud se objeví příchozí data na
vstupu modemu (např. používáte-li modem jako fax). Zde musíte nastavit požadavek
na přerušení (IRQ), který Váš modem využívá.
•
Power Button Function (Sort-Off by Power Button) umí přenastavit funkci
klasického Power tlačítka na CASE. Standardní je možnost On/Off, která má pro stisk
Power tlačítka jasný význam. Zajímavější je pak Suspend (popř. Delay 4sec), která
rozliší režim spánku (držíte-li tlačítko méně jako 4sec) a kompletní vypnutí počítače
(držíte-li ho více jak 4sec).
•
State After Power Failure (Restore on AC/Power Loss) řídí stav počítače po
výpadku proudu, či jeho kritickém snížení. Počítač se může buď zapnout (On),
vypnout (Off) nebo vrátit do předchozího stavu (Last State) před výpadkem. To říká
teorie. Prakticky mám však zkušenost, že když vylítne proud, tak se počítač prostě
vypne a žádný State After Power Failure ho nevzrušuje :-) Ale třeba to někomu bude
fungovat.
•
WakeUp Events většinou umožní vstup do dalšího podmenu, kde si dále můžete
vybrat z událostí, které Váš počítač vytrhnou z jeho snění.
•
WakeUp on Ring značí probuzení počítače signálem z modemu (souvisí s Modem
Use IRQ).
•
WakeUp LAN jak název napovídá probouzí signálem ze síťovky.
•
WakeUp VGA je signálem z videokarty.
•
Resume on PME# probudí počítač jakýmkoliv signálem z přídavného zařízení
(včetně síťové karty).
•
RTC Alarm Resume dává možnost nastavit si přesně čas probuzení
•
HardDrive Suspend Ability zakazuje a umožňuje řízení pevných disků. Je-li ACPI
zapnuto, je vždy povoleno.
•
Display Activity zaznamenává (Monitore) aktivitu na displeji a při jakékoli změně
probouzí. Volba Ignore je, jak je patrné, druhou možností :-)
Tip: záleží zase samozřejmě na jednotlivci, ale já jsem třeba k těmto "power featurkám" mírně
skeptický. Nepotřebujete-li tedy žádné probouzení a suspendace do různých režimů, nastavte
co jde na DISABLED. Tím však ale nikomu nic nechci radit nebo doporučovat.
Dříve se pod funkcí Power Management skrývaly nastavení monitorující teplotu CPU,
systému a příslušné napájecí voltáže. Dnes se (zpravidla) vyskytují v "separé" PC Health,
které někdy může být součástí Power Managementu.
PC Health - Dnes neumírej
Jedná se v podstatě jen o informativní přehled vnitřních hodnot napětí a teploty. Nahlédnout
můžete na teplotu CPU (CPU Temperature), teplotu snímanou ze základní desky uvnitř
CASE (System Temperature), rychlost větráku na CPU (CPU Fan Speed), rychlost větráku
v CASE (Chassis Fan Speed) a hodnot napětí, která jsou dodávaná rozvody ze zdroje. Měnit
zpravidla nic nejde, čas od času se vyskytovala volba CPU Critical Temeperature (která
byla spíše v Power Managementu), kde se dala nastavit volba teploty při níž došlo k přepnutí
buď do úsporného režimu, nebo vypnutí počítače. Popis jednotlivých položek a úvahy o tom,
která hodnota je zdravá a nezdravá pro správné PC Health, jsou článkem do zvláštní kategorie
a nemá smysl teď nad tím polemizovat.
Všimněte si na obrázku zajímavé položky Chassis Intrusion, která (dle manuálu) monitoruje
vstup (odkrytování) do CASE. Třeba když se Vám tam hrabe mladší bratr, nebo tak... :-)
PnP/PCI Configuration - Smrt přichází v modrém
Naším SETUPem jsme se prokousali až do tohoto menu, ve kterém se seznámíme s
nastavením tzv. "rozšiřujících karet". Dříve, ještě než byl standard PnP (Plug&Play - zastrč a
hraj :-), bylo nutno tyto nastavení provádět manuálně, což dnes zaplaťpánbůh odpadlo.
Problémy s PnP tedy bývají jen u rozšiřujících karet PCI (Peripheral Component
Interconnect) staršího data, karet do slotu ISA a jiných rozhraní, které snad už doufám
zmizely v propadlišti dějin i z počítačů většiny uživatelů.
Pro správnou funkčnost rozšiřující karty je potřeba, aby měla vyčleněn kanál pro přímý
přístup k paměti (DMA - Direct Memory Access), a v ní přiměřené rezervované místo pro
svou funkci (adresní rozsah). Dále je zapotřebí naplnit její požadavek na přerušení (IRQ,
Interrupt Request), či vnutit jí požadavek s kterým bude "souhlasit". Praktický resource
management (řízení zdrojů) dnes odpadá právě díky technologii PnP, která je podporovaná ze
strany rozšiřujících karet, BIOSu počítače až po operační systémy (Win95 a výše) už pěknou
řádku let.
•
Plug and Play OS zapíná a vypíná řízení přídavných karet pomocí technologie PnP.
Pokud nemáte operační systém podporující PnP (nejsem "Linuxář", ale mám dojem,
že starší verze Linuxu s tím problémy měly, stejně tak WinNT) nebo z nějakého
důvodu chcete nastavit řízení manuálně zvolte No. V opačném případě samozřejmě
PnP povolte, což by měla být defaultně nastavená hodnota.
•
Clear NVRAM (Reset Configuration Data, Force Update ESCD) vymaže určitou
část paměti v CMOSu, v které se nachází záznam o existujících a dosud
nakonfigurovaných přídavných kartách v počítači (ESCD - Exctended System
Configuration Data). Za normálních okolností by měla být tato položka vypnutá,
protože BIOS si nově přidané PnP zařízení nakonfiguruje (na obrazovce je vidět
"Updating ESCD"), připíše do záznamu ESCD a při dalším restartu již vychází z
existujícího inventáře. Pokud zvolíte Yes, data ESCD se v CMOSu vymažou a celý
proces PnP konfigurace se aplikuje na všechny přídavná zařízení (např. při nějakém
kritické "souboji" o jedno IRQ se mohou pošramotit záznamy z Windows a kolidovat
tak se záznamy od BIOSu). Pokud zvolíte ClearNVRAM na Yes, po restartu se opět
nastaví na No. Standardně ale Clear NVRAM nechte vypnuté.
•
PCI Latency Timer (PCI Clocks) určuje, jak dlouhou dobu zdržuje jedno PCI
zařízení PCI sběrnici, než je předáno řízení dalšímu PCI zařízení (v hodinových
cyklech sběrnice PCI). Standardních 32 cyklů je kompromisem, zkuste zvýšit počet
cyklů na 64 i na 128. Zvyšování PCI Latence nevede nutně ke zvýšení výkonnosti
(některé PCI zařízení mohou mít dokonce problémy s vyšší hodnotou než je 32clock),
ovšem v tomto případě je to velmi individuální a je možné, že nějaký váš PCI
Benchmark odůvodní správnost nastavení vyšší hodnoty.
•
Disable Unused PCI Clocks (Auto Turn-Off PCI Clock Pin) umožňuje BIOSu
snižovat elektromagnetické rušení deaktivací nepoužívaných PCI slotů. Pokud dáte
Disabled, monitorování všech PCI slotů bude pozastaveno, při hodnotě Enabled bude
BIOS aktivně zasahovat a redukovat signál na neobsazených PCI pozicích.
Doporučeno Enabled.
•
Init. Primary Graphic Adapter (Graphic Adapter Priority) užijete, pokud máte v
počítači více než jeden grafický adaptér. Možnosti jsou zpravidla AGP/PCI (nejdříve
AGP, není-li nalezena, tak PCI), PCI/AGP (to samé v opačném sledu),
AGP/Int.VGA (nejdříve "externí" AGP, poté interní VGA grafika, máte-li ji na
základní desce), PCI/Int.VGA a pouze Int. VGA.
•
PCI IDE BusMaster umožňuje používání ovladače z řadiče IDE na čipové sadě.
Pokud toto povolíte, BIOS načte 16-bitový ovladač z řadiče a zapne podporu DMA
(pro DOS a během načítání operačního systému). Nechte zapnuté.
•
PCI Slot x Priority dává k dispozici manuálně nastavit prioritu požadavků na
přerušení pro jednotlivé PCI sloty. Pokud máte PnP zařízení i OS, nechte
automatickou konfiguraci.
•
Set IRQ to PCI/ISA (IRQ resources) Vám umožní vyčlenit IRQ pro jednotlivé
zařízení (ISA/EISA, PCI/Pnp), pokud jste se rozhodli nepoužívat z nějakého důvodu
automatickou konfiguraci.
•
Set DMA to PCI/ISA (DMA resources) to samé jako předchozí pro vyčlenění DMA
kanálů.
•
Assing IRQ for VGA vyčlení volné IRQ pro grafickou kartu. Standardně Enabled.
•
Assing IRQ for USB vyčlení IRQ pro USB zařízení. Standardně Enabled, jen
dochází-li volné IRQ, tak se musíte vydat cestou restrikcí :-)
Integrated Peripherals
Toto menu, které nastavuje prácí a řízení integrovaných zařízení na základní desce, se může
někdy vyskytovat samostatně, nebo být součástí PCI/PnP Configuration. Zase záleží na typu a
revizi BIOSu.
•
USB Controller zapíná a vypíná USB řadič na základní desce. Někdy se také může
vyskytnout i možnost používání všech USB (All USB) nebo jen vyhrazených portů
(USB 0+1, apod.).
•
USB Device Legacy Support umožní kompatibilitu s operačními systémy, kde není
podpora USB zahrnuta (DOS, SCO Unix, apod.). Jedná se především a USB
klávesnice a myši (Mouse + Keyboard) nebo všech USB zařízení (All USB). Moderní
OS žádné zajišťování kompatibility nepotřebují, tudíž nastavte Disabled.
•
FDC Function zapíná a vypíná funkci řadiče disketové mechaniky. Nechte povolené.
•
Serial Port 1 a 2 určuje adresu pro vyhrazení sériových (COM) portů. Pokud sériové
porty nevyužíváte vůbec (i když sériové myši lze snad ještě koupit), nastavte na
Disabled. Pokud si chcete zachovat funkčnost sériových portů nastavte AUTO, popř.
3F8/COM1, 2F8/COM2, 3E8/COM3 a 2E8/COM4 pro zrychlení boot procedury.
•
Parallel port je obdobnou funkcí pro LPT paralelní port (užíván hlavně pro tiskárny).
Nastavte proto Auto, nebo adresu 378H. Pokud paralelní port nepoužíváte, vypněte jej.
Paralel port také v sobě skrývá možnosti nastavení IRQ a DMA. Standardem bývá
IRQ#7 a DMA#3.
•
Serial Port 2 mode přepíná mezi standardním režimem sériového portu a režimem
využívajícím infračervenou komunikaci (IRDA). Pokud IRDA používáte, nastavte
Duplex Mode dle specifikace IRDA zařízení (zřejmě Full Duplex), pokud ne tak
nastavte Normal.
•
AC-97 Audio zapíná a vypíná používání integrované zvukové karty. Pokud máte
vlastní zvukovku ve formě rozšiřující karty, on-board vypněte.
•
AC-97 Modem je to samé ale s modemem.
•
Power on Function (Specific Key fo Power On) zapíná a vypíná podporu startu
počítače kliknutím myši nebo stiskem vybrané klávesy. Nikdy jsem to nezkoušel,
nevím :-)
•
On-Chip IDE Configuration skrývá další možnosti nebo celé podmenu. První
položka On-Chip ATA(s) Operate Mode umožní nastavení buď Legacy Mode
(používá pro ATA zařízení standardní IRQ#14 a #15) nebo Native Mode, která
dokáže doplnit požadavek i jinými volnými IRQ. Doporučeno je Legacy Mode.
•
ATA Configuration nastavuje režimy ATA řadiče na základní desce. Možnosti jsou
zpravidla P-ATA + S-ATA (pro umožnění provozu obou zařízení), P-ATA only, S-
ATA Only (pro používání jen jednoho z nich), či Disabled (používáte-li jiný řadič než
ten, co je obsažen v čipové sadě). Zvolte individuálně dle využití.
•
S-ATA Keep Enabled (P-ATA Keep Enabled) zapíná a vypíná S-ATA užití řadiče
(to samé P-ATA). Tyto položky jsou aktivní jen pokud je v ATA Configuration
vybráno P-ATA only nebo S-ATA Only.
•
P-ATA Channel Selection zapíná a vypíná využití kanálů řadiče (Primary,
Secondary, Both).
•
Combined Mode Selection umožňuje nastavit kombinace P-ATA a S-ATA na
jednotlivých kanálech. Např. nastavíte-li P-ATA i S-ATA na 1st Channel, budou oba
aktivní na Primary kanálu.
•
Configure S-ATA As RAID připouští možnost nastavení S-ATA jako RAID (je-li na
desce řadič umožňující RAID integrován, jakože asi ano, je-li tato možnost dostupná).
Nastavování prostředků přídavných karet, jejich adresních rozsahů, IRQ, a DMA kanálů je
věc pro více zaujaté fanoušky ladění. My ostatní smrtelníci se můžeme v klidu smířit s
automatickou konfigurací a nechat tuto černou práci udělat BIOS za nás. I když manuálním
nastavením se dá zvláště ušetřit nějaká ta sekunda při bootování navíc, vliv na výkonnost
počítače to téměř nemá.
Frequency & Voltage Control - Oops !! I did it again...
Následující menu se může často vyskytovat také pod názvem Hardware Setup, či být (jak
tomu bylo dříve) součástí nebo nějakým podmenu v Chipset Features Setup. Význam
položek v něm obsažených se řadí vedle timingu pamětí mezi ty, které mají "značný až
kritický vliv" na chod počítače a jeho výkonnost. Zvyšování pracovních frekvencích a voltáže
na tak citlivých komponentách jakými jsou CPU a paměť je slušná hazardní hra a berte v
potaz, že z veškerých případných "hard-crashů" (odpálený CPU nebo paměť) se zodpovídá
pouze uživatel.
Předpokládám, že všichni čtenáři PCt jsou již natolik znalí, že nějaké bližší vysvětlování
funkce systémové sběrnice a vlivu její frekvence na dané komponenty nemá smysl. Pamatujte
ale, že ze systémové sběrnice se odvozují ostatní pracovní frekvence daných komponent,
tudíž jejím zvýšením nepřetaktováváte jen CPU, ale všechny odvozené komponenty (viz.
DRAM Ration, AGP Ratio v 1. části tohoto článku).
CPU Ratio Selection (CPU Multiplier)
Násobič (multiplikátor) je koeficientem, který z dané frekvence FSB odvozuje cílovou
frekvenci procesoru. Násobičem se dalo hýbat v minulosti, existovaly (a snad i existují)
postupy k jejich "odemčení" u procesorů AMD a jejich změnou provádět overclocking
procesoru. Bezpečné to bylo v tom, že FSB bylo ponecháno na stejné hodnotě a zvyšovala se
hodnota násobiče. Správní taktovači pak používali různé kombinace o kterých už byly
popsány stohy textů. Továrně jsou dnes u CPU násobiče uzamčené (jen čas od času se objeví
série CPU od AMD s odemčeným násobitelem), tudíž jejich změna v SETUPu BIOSu nemá
žádný vliv.
Doporučení : AUTO
DRAM Frequency (SDRAM Frrequency)
viz. Část 1 - Chipset Features Setup. Zde se může buď nastavovat rozdíl oproti FSB
(HCLK+-33MHz) nebo provádět výběr ze "standardních" frekvencí (200,266,333,400).
Sofistikovanější čipové sady a základní desky umožní krokování po 1MHz nejen u FSB, ale i
u kmitočtu pamětí.
Doporučení : Synchronizujte s vaší FSB frekvencí.
Spread Spectrum
Generátor FSB při své práci krom jiného produkuje i rušivé E-M pole. Toto pole může mít
neblahý vliv na některé komponenty, nebo elektronické přístroje poblíž počítače (mikrovlnka
na CASE :-)). Zapnutí volby, nebo zvolení redukce (0.5% - 1.0%) zčásti eliminuje toto rušení
a pomáhá tak k vyšší stabilitě počítače (nicméně některé komponenty závislé na přesné
dodávce ostrých, přesných pulsů mohou mít s tímto problém). Tuto položku deaktivujete
pokud máte FSB v přetaktovaném stavu.
Doporučení : Při standardní FSB povolte, při přetaktované vypněte.
CPU BUS Clock (FSB Clock, CPU Frequency)
Změna FSB je ten nejvýznamnější krok při práci ladiče na overclockingu svého počítače.
Dobře si zkontrolujte nejdříve nastavení koeficientů AGP a DRAM, abyste náhodou
nevystavili paměť nebo AGP nějaké nepříjemné frekvenci. Samotné krokování se pak dle
závislosti na typu čipové sady a základní desky může provádět formou výběru
přednastavených skokových změn FSB, či (lepším) krokováním FSB po 1MHz. Pamatujte
pouze na to, že nic se nemá přehánět a každý procesor i každá jiná komponenta jejíž pracovní
kmitočet je odvozen z FSB, má svůj jistý frekvenční strop, přes který půjde jen s velkou
nevolí. To, že Vám ve finále počítač naběhne a komponenty přijmou nová nastavení nutně
neznamená, že se budou chovat korektně v prostředí operačního systému.
Doporučení : S rozumem a s ohledem na kvalitu a typ dalších komponent :-)
CPU Vcore Select
Pro přetaktování bývá často nutné zvýšit dodávku "šťávy" do procesoru. Touto hodnotou se
zvyšuje maximální napětí, které se může do CPU pustit.
Doporučení : Hodnotu Vám neporadím, třeba nastudovat ze specifikace CPU.
Auto Detect DIMM/PCI Clk
Tímto vypínáte a zapínáte monitoring PCI a DIMM slotů. Pokud nejsou obsazeny, BIOS
vypne signál, který jim FSB generátor dodává a omezí tak E-M rušení. Podobnou funkci plní i
Disable Unused Clocks.
Další možnosti
•
DDR Voltage (DRAM Voltage) umožní zvýšit napětí na paměťových modulech a
zvýšit tak mírně jejich rychlost i stabilitu, pokud jsou provozovány na vyšší frekvenci
než je jejich specifická. Konkrétní hodnotu nastavte o něco vyšší, než je "nominální"
hodnota napájení použité paměti. Stejné platí i pro AGP Voltage.
•
Clock Throttle (CPU Thermal Throttling) určuje procento (jakýsi komplot s
napájením CPU) na kterém procesor bude udržován během stavu spánku STR
(Suspend to RAM). Standardní hodnotou bývá 62.5% (CPU šetří 37.5% oproti
"normálnímu" napájení), v závislosti na typu CPU (AMD snese méně šetření, Pentium
4 více) nastavte v klidu 50%, popř. 37.5%.
•
CPU Drive Strength podobně jako již popsané AGP Drive Strength zvyšuje sílu
signálu dodávaného do CPU. Je to věc velmi ošidná a ne vždy nutně znamená, že při
nestabilitě (např. při přetaktovaném CPU) zesílením signálu problémy vyřešíte.
Nicméně to zkusit můžete (vyšší číslo zesiluje signál (1-4), standardně je 0).
•
Hyper-Threading viz. část I - Chipset Features Setup.
•
PCI Clock / CPU FSB Clock nastavuje podobně jako DRAM Ratio a AGP Ratio
koeficient, od kterého se odvozuje PCI frekvence sběrnice od FSB. Standardní PCI
takt je 33MHz, tudíž zvolte sami hodnotu koeficientu, která PCI sběrnici nejblíže
přiblíží této hodnotě. Zpravidla se dá vybrat 1/2 - 1/6 a platí stejná matematika, jako v
případě DRAM Ratio a AGP Ratio (viz. 1. část)
•
Fast String by měla být defaultně zapnutou volbou a urychluje práci v cache
procesoru.
•
In Order Queue souvisí s ovládáním výpočetních operací přes aritmetické stupně
procesoru (pipelines). Možnosti nastavení mohou být něco jako 1 to 4, 1 to 8 nebo 1
to 12, popř. pouze Enabled/Disabled či AUTO. Příkazový blok by měl být proháněn
plným počtem (i když někdy může snižovat frekvenční strop CPU) tudíž buď funkci
povolte, nebo nastavte nejvyšší možný rozsah, popř. zvolte AUTO.
•
N/B Strap CPU je v podstatě nastavování DRAM Ratio s tím rozdílem, že nevolíte
přímo násobitel (1:1, 3:4, apod.), ale "virtuální" FSB (toto se vyskytuje u čipových sad
Intel).
•
V-Link 8x přepíná mezi "starou" V-Link (66MHz, 266 MB/s) a "novou" V-Link 8x
(133MHz, 533MB/s). Vyskytuje se u nových čipových sad VIA a pokud tuto možnost
máte, tak ji zapněte.
A tímto byla vyčerpána všechna menu, která se mohou v BIOSu nacházet. V poslední
kapitole se podíváme na to, co se "nevešlo".
Co se nevešlo & Závěr - Final Countdown
Následující položky se z největší pravděpodobností budou ve Vašem SETUPu nacházet v
Chipset Features Setup. Je však také možné, že mohou být součástí Frequency/Voltage
Control nebo PnP/PCI Configuration.
•
Delay IDE Initial je položkou určenou pro starší typy pevných disků, které
nezvládnou "držet krok" s rychlou boot procedurou (inicializace, "spin up" je natolik
pomalá, že BIOS na daném kanálu žádný HDD nepozná). Nastavení zpoždění (ve
vteřinách, obvykle 1 - 15s) dává dostatek času i pro ty nejpomalejší HDD, aby se
inicializovaly a předaly BIOSu svá info.
•
DOS Flat Mode vypíná a zapíná podporu EMM (Extended Memory Manager) pro
programy operačního systému MS-DOS. Při povolení bude DOS spouštět programy v
chráněném režimu (Protected mode) bez nutnosti EMM. Pro operační systémy jako
WindowsXP, které nativně podporují chráněný režim, nemá toto smysl. Nechte
Enabled pouze pokud používáte DOS.
•
Init Display First je podobnou položkou jako Graphic Adapter Priority. Nastavte
si, kde bude BIOS primárně hledat grafický adaptér (PCI nebo AGP).
•
DBI Output for AGP Trans neboli Dynamic Burst Inversion for AGP
Transmitter. Jedná se o jakýsi dynamický regulátor napájení a korekce síly AGP
signálu. Je doporučeno povolit tuto možnost.
•
Post Write Combine souvisí se zápisem malých bloků (USWC - Uncached
Speculative Write Combining) z videopaměti do CPU. Jedná se zase o šíři záběru
(Burst) a výhodnost metody "více bloků najednou" než "jeden za druhým". Je
doporučeno mít tuto položku ENABLED.
•
DRAM Idle Timer patří do kategorie timingu pamětí a nastavuje se v něm minimální
délka nečinnosti před načtením další adresní stránky z paměti. Nastavují se zde cykly
od 0T - 64T, Infinity a AUTO. Defaultně je tato položka nastavena na AUTO,
koneční uživatelé stolních počítačů s operačními systémy jako je Windows mohou
nastavit nekonečnou (Infinity) minimální prodlevu pro efektivní využití datové šířky
paměti.
•
Super ByPass Mode (efektivní využívání paměťového řadiče při zápisu a čtení z
paměti) zapněte, pokud splňujete obě následující podmínky. Za prvé máte
jednoprocesorový systém, nebo ve více procesorovém systému máte aktivní jen jeden
CPU. Za druhé procesor musí běžet alespoň na čtyřnásobné rychlosti FSB, tzn.
násobitel min.4x.
•
Hardware Reset Protect nabízí vypnutí funkce Reset tlačítka (vhodné pro počítače
běžící jako servery 24/7), tudíž nikdo "omylem" již neškobrtne a neresetuje (mě např.
jednou resetoval čumákem pes, tak pozor ! :-).
•
USB Keyboard, USB Mouse Support Vám dává možnost vybrat si mezi podporou
USB klávesnice (myši) z BIOSu nebo z OS. Pokud máte OS s nativní podporou USB,
zvolte možnost OS, pokud využíváte něco jiného, zvolte BIOS (s tím, že některé
speciální klávesy na Vaší klávesnici nebudou bohužel využity).
•
32-bit Disk Access přikazuje IDE řadiči, aby dvě 16-bit operace sloučil na jednu 32-
bit operaci. CPU s takovými daty nakládá efektivněji, tudíž tuto položku ENABLED.
•
IDE HDD Block Mode zapíná podporu přenosu bloků. Zase stejná písnička "více
bloků najednou" je lepší než "jeden po druhém" :-) Doporučeno mít zapnuté.
•
16-bit Recovery Time má kořeny mezi přenosem PCI <-> ISA sběrnice. Pokud ISA
nevyužíváte vyberte NA, popř. co nejnižší cykl (3).
•
CPU to PCI Post viz. PCI-to-CPU Write Buffer.
•
Master Priority Rotation nastavuje prioritu PCI slotu při jeho přístupu k CPU. Na
volbu máte zpravidla 1PCI - 3PCI, přičemž se jedná o preferenci PCI Busmaster
(1PCI dává CPU okamžitý přístup po dokončení aktuální operace PCI sběrnice, 3PCI
znamená, že CPU dostane přístup až po dokončení v pořadí třetí operace PCI
sběrnice). Nastavte 1PCI pro minimální zpoždění CPU, ovšem hodnoty 2PCI a 3PCI
mohou zvýšit výkonnost PCI sběrnice.
•
PCI Prefetch funguje podobně jako HW prefetch u CPU a je doporučeno ho mít
povolený.
•
Differential Current má souvislost s napájením generátoru hodinových pulsů.
Standardně bývá tato hodnota na 4xIref. Jejím zvyšováním můžeme dosáhnout větší
kvality FSB signálu (tudíž i lepších možností pro overclocking), ovšem zvyšuje se tím
nežádoucí E-M rušivé pole.
Tímto 8-kapitolovým článkem samozřejmě nebyly vyčerpány všechny možnosti a položky,
které se v SETUPu mohou nalézt. Ty se ve své podobě stále obměňují v nových a nových
revizích BIOSů, přichází nastavení zcela nová, doposud nikde nepopsaná, apod. Snad tento
základní výčet možností posloužil pro začátečníky jako mírný úvod do toho, že kromě
operačního systému existuje také něco jako BIOS s fůrou možností nastavení. A ti co se v
BIOSu vyznají, snad našli alespoň něco užitečného, nebo nová témata do diskuse.
Poznámka – Autorom článku: Vopička Ondřej