KAREL

ÈAPEK

na

Absolutno

Továrna

http://atheneum.zde.cz

ROMÁN FEJETON

2

PØEDMLUVA

Pøedmluvu, která následuje, jsem chtìl vlastnì napsat už k prvnímu vydání;

neuèinil jsem to jednak asi v návalu lenosti, na který se už nepamatuji, jednak
z fatalismu; myslím totiž, že pøedmluvou se už nedá nic napravit. Když pak
kniha vyšla, doèetl jsem se o ní rùzných zasloužených výtek: že prý se
nevyrovná Balzakovu Hledání Absolutna, že se konèí nedùstojným požíváním
jitrnic, a hlavnì že to není žádný pravý román. Tím jsem byl trefen pøímo na
hlavièku jako høebík. Doznávám, že to není vùbec žádný román. Rád bych
nyní na svou omluvu øekl, za jakých okolností se tato knížka nestala románem.

Jednoho jarního dne o ètyøech hodinách odpoledne jsem dopsal R. U.R;

naèež jsem s úlevou odhodil péro a šel se projít na Nebozízek. Nejprve mi
bylo pìknì volno, že jsem se zbavil døiny; z toho se vyvinul jakýsi pocit
prázdnoty a posléze jsem shledal, že se nesnesitelnì nudím. I øekl jsem si, že
mám den beztoho zkažený a že tedy pùjdu radìji domù a napíši do novin
fejeton. Takové odhodlání èlovìk obyèejnì èiní; nemaje ponìtí; o èem vlastnì
bude psát; tu tedy jistou dobu chodí po pokoji, píská si nìjakou písnièku,
které se nemùže zbavit, nebo chytá mouchy; pak si na nìco vzpomene a zaène
psát. Také tehdy jsem si vzpomnìl na jakýsi starší nápad, naøezal jsem si
ètvrtky papíru a poèal jsem psát fejeton.

Když jsem byl na tøetí ètvrtce, shledal jsem, že toho je na fejeton moc

a že by z toho mohlo být šest fejetonù, èímž celá vìc uvázla v pùl vìtì na
tøetí ètvrtce.

Po dvou mìsících na venkovì mì pøepadly deštì a samota; nebylo jiného

vyhnutí: poøídil jsem si papír a poèal jsem psát tìch šest fejetonù. Trvalý
d隝 a patrnì i záliba v látce zavinily, že jsem toho napsal dvanáct kapitol
a rozdìlil si látku ještì na šest dalších. Naèež jsem tìch dvanáct kapitol
poslal novinám aby je po jedné kapitole otiskovaly v Pondìlníku, zaklínaje
se, že já zatím dopíši konec.

Jenže život je nezbadatelný; vyšlo už jedenáct kapitol, a já nemìl ani

øádek dál; zapomnìl jsem, že to vychází; a hlavnì jsem zapomnìl, jak to
mìlo být dál. Tiskárna mne honila, abych poslal konec; tu já (jako ta dívka
v pohádce) jsem jí hodil novou kapitolu do cesty, aby mi dala pár dní pokoj
Prchaje pøed pronásledováním tiskárny trousil jsem kapitolu po kapitole;

3

chtìl jsem ji pøedhonit, ale „ ona za mnou skok co skok “. Klièkoval jsem
jako štvaný zajíc; vrhal jsem se všemi smìry, abych získal èasu a mohl ještì
nìjak napravit, co jsem pøi této honièce pokazil. Suïte sama; nedržel-li jsem
se dosti dlouho; ještì osmnáct kapitol to trvalo, než jsem vystrèil bílý prapor
konce. Jakže, že tato knížka nemá souvislého dìje? Což není to epický
a vzrušující dìj, jak autor, štván Erinyemi, uniká do horské samoty i do zátiší
redakèních, na Svatou Kildu, do Hradce Králové; na tichomoøský atol, do
Sedmi Chalup a posléze za stùl hospody U Damohorských, aby teprve tam,
s rukama zkøíženýma a vrhaje svým pronásledovatelùm v tváø poslední argu-
menty, se vzdal? Sledujte se zatajeným dechem, kterak až do poslední chvíle
vìøí; že - jsa nemilosrdnì honìn pøese vše míøí k jakémusi cíli a sám honí
jakousi ideu; a opustil-li ho v tøicáté kapitole dech, neopustila ho podivná
víra, že v klikaté cestì; kterou právì probìhl, byl jakýsi jednotný smysl. Toto
jest pravý dìj románu, jenž skuteènì není románem, nýbrž fejetonovým
seriálem: kterýžto název na nìj nyní dodateènì pøipichuji.

V øíjnu 1926

Karel Èapek

4

KAPITOLA 1

INZERÁT

Na Nový rok 1943 pan G. H. Bondy, prezident závodù MEAS, èetl noviny

jako kdykoliv jindy; pøeskoèil ponìkud neuctivì zprávy z bojištì, vyhnul se
kabinetní krizi a vyplul plnými plachtami (- protože Lidové noviny dávno již
zpìtinásobily svùj formát, staèily by tyto plachty i na zámoøskou plavbu -) do
rubriky Národního hospodáøe. Zde køižoval øádnou chvíli, naèež svinul plachty
a nechal se kolébat snìním.

„Uhelná krize,” øekl si, „vyèerpání dolù; ostravská pánev zastavuje práci

na léta. U všech všudy, to je pohroma. Musíme vozit hornoslezské uhlí; prosím,
poèítejte, oè nám to zdraží naše produkty, a pak mnì mluvte o soutìži! Jsme
na hromadì; a zvýší-li Nìmecko tarify, mùžeme zavøít boudu. A Živno klesla.
Ó bože, jaké malé pomìry! Jaké tìsné, pitomé, neplodné pomìry! Ach, zatra-
cená krize!”

Pan G. H. Bondy, pøedseda správní rady, se zastavil. Nìco ho neodbytnì

dráždilo. Sledoval to, až to našel na poslední stránce odložených novin. Bylo
to slovíèko LEZ. Vlastnì jen pùl slova, protože noviny byly zrovna pøed L
pøeloženy. Byla to právì ta polovièatost, která se tak neobyèejnì vnucovala.
„Nu, bože, bude tam asi ŽELEZ,” uvažoval Bondy neurèitì, „nebo NELEZ.
Nebo NÁLEZ. A dusíkové akcie také klesly. Strašlivá stagnace. Malé, smìšnì
malé pomìry. - Ale to je nesmysl, kdo by inzeroval nález? Spíše ztrátu. Má
tam asi stát ZTRÁTA, rozhodnì.”

Ponìkud rozladìn rozložil pan G. H. Bondy noviny, aby se zbavil

nepøíjemného slova. Nyní zmizelo docela v šachovnici inzerátù. Honil je
sloupec za sloupcem; ukrylo se s rozèilující schválností. Nyní pan Bondy
zaèal zdola a koneènì od pravé strany. Protivný NÁLEZ byl ten tam.

G. H. Bondy se nevzdal. Složil znovu noviny, a hle, nenávidìné LEZ

vyskoèilo samo na okraj; tu tedy je zachytil prstem, otevøel rychle noviny
a našel... Pan Bondy tiše zasakroval. Byl to všehovšudy velmi skrovný, velmi
všední inzerátek:

5

V YNÁLEZ
velmi lukrativní, vhodný pro
každou továrnu, se ihned
z osobních pøíèin prodá.
Dotazy na inž. R. Marka,
Bøevnov 1651.

„Tohle mnì stálo za to!” myslel si pan G. H. Bondy. „Nìjaké patentní šle;

nìjaký podvùdek nebo bláznova hraèka; a já s tím ztrácím pìt minut! I já už
blbnu. Malé pomìry. A žádný, žádný rozmach!”

Prezident Bondy se nyní položil do houpací židle, aby pohodlnìji procítil

celou trpkost malých pomìrù. Pravda, MEAS má deset továren a tøicet ètyøi
tisíce dìlníkù. MEAS vede v železe. MEAS je v kotlích bez konkurence. Rošty
MEAS jsou svìtová znaèka. Ale za dvacet let práce, panebože, by se jinde
poøídilo nìco vìtšího

G. H. Bondy se prudce posadil. „Inženýr Marek, inženýr Marek! Poèkejme,

není to snad zrzavý Marek, jak se honem jmenoval, Rudolf, Ruda Marek,
kamarád Ruda z techniky? Skuteènì, tady v inzerátì je: inž. R. Marek, Rudo,
ty kujóne, je to možno? A chudáku, ty jsi to dopracoval! Prodávat ,velmi
lukrativní vynález’, haha, ,z osobních pøíèin’; my už známe takové osobní
pøíèiny; nemᚠpeníze, viï? Chtìl bys chytit prùmyslovou kavku na nìjaký
usmolený patent; inu, vždycky jsi býval trochu posedlý myšlenkou pøevrátit
svìt. Ach, holenku, kde jsou naše velké myšlenky! Naše velkodušné a šarlatán-
ské mládí!”

Prezident Bondy se zase položil. „Snad je to opravdu Marek,” pøemítal.

„Ale Marek byl vìdecká hlava. Trochu mluvka, ale ten kluk mìl nìco
geniálního. Mìl myšlenky. Jinak dìsnì nepraktický èlovìk. Vlastnì úplný
blázen. Je to divné,” øekl si pan Bondy, „že není profesorem. Pøes dvacet let
jsem ho nevidìl, bùhví co všechno dìlal; snad úplnì sešel. Ba jistì sešel;
bydlí až v Bøevnovì, chudák... a živí se vynálezy! Strašný konec!”

Pan Bondy se pokoušel pøedstavit si bídu sešlého vynálezce. Podaøilo se

mu vymyslit si úžasnì vousatou, rozcuchanou hlavu; stìny kolem jsou
pochmurné a papírové jako ve filmu. Nábytek žádný; v koutì matrace, na
stole ubohý model z cívek, høebíkù a ohoøelých sirek, kalné okénko vede na

6

7

dvorek. A do této nevýslovné nuzoty vkroèí návštìva v kožichu. „Jdu se podívat
na vᚠvynález.” Poloslepý vynálezce nepozná starého kamaráda; pokornì
uklání ježatou hlavu, hledá, kam hosta posadit, a nyní, ó dobrý bože,
zkøehlými, ubohými, tøesoucími se prsty zkouší uvést v pohyb svùj žalostný
vynález, jakési pošetilé perpetuum mobile, a zmatenì brebentí, jak by to mìlo
bìžet, jak by to jistì bìželo, kdyby - kdyby mìl - kdyby mohl koupit - - Návštìva
v kožichu bloudí oèima po celé té podstøešní komùrce; a náhle vytáhne z kapsy
koženou tašku a klade na stùl tisícovku, druhou („Dost, už!” ulekl se sám
pan Bondy) a ještì tøetí. („Tisícovka by to koneènì také spravila - prozatím,”
myslí nìco v panu Bondym.) „To je... na další práci, pane Marku; ne ne,
nejste docela nièím povinen. Cože, kdo jsem? Na tom nezáleží. Myslete si, že
vᚠpøítel.”

Prezident Bondy byl velmi spokojen a dojat tímto obrazem. „Pošlu

k Markovi svého sekretáøe,” umínil si, „hned, nebo hned zítra. A co budu
dìlat dnes? Je svátek, do továrny nejdu; mám vlastnì volno - Ach, ty malé
pomìry! Po celý den nemít co dìlat! Což kdybych sám dnes—“

G. H. Bondy zaváhal. Bylo by to tak trochu dobrodružství, podívat se na

tu bídu podivína v Bøevnovì. „Byli jsme, koneènì, takoví pøátelé! A vzpomínky
mají svá práva. Pojedu!” rozhodl se pan Bondy. A jel.

Trochu ho potom nudilo, když jeho auto klouzalo po celém Bøevnovì, aby

hledalo nejubožejší domeèek s èíslem 1651. Museli se ptát na policii. „Marek,
Marek,” hledal inspektor ve své pamìti, „to asi je inženýr Rudolf Marek,
Marek a spol., továrna na žárovky, Mixova ulice 1651.”

Továrna na žárovky! - Prezident Bondy byl zklamán, ano roztrpèen. Ruda

Marek není tedy v podstøeší! Je továrníkem a prodává „z osobních pøíèin”
nìjaký vynález! Starý hochu, to smrdí konkursem, nebo a nejsem Bondy.
„Nevíte, jak se panu Markovi daøí?” zeptal se jakoby mimochodem policejního
inspektora, když už sedal do auta.

„Ó, výbornì!” odpovídal inspektor. „Tuze krásný závod má. Slavná firma,”

dodával s místní úctou. „Bohatý pán,” objasòoval ještì, „a hroznì uèený.
Samé pokusy dìlá.”

„Mixova ulice!” kázal pan Bondy šoférovi.
„Tøetí ulice napravo!” volal inspektor za autem.
A teï už pan Bondy zvoní u obytného køídla docela slušné továrnièky.

8

„Je to tady èisté, na dvoøe záhonky, na zdech psí víno. Hm,” øekl si pan
Bondy, „kus humanitáøství a reformismu byl v tom zatraceném Markovi odjak-
živa.” A tuhle vstøíc na schody vychází sám Marek, Ruda Marek; je hroznì
hubený a vážný, jaksi vznešený; Bondymu je divnì u srdce, že Ruda není ani
tak mladý, jako býval, ani úžasnì zarostlý jako ten vynálezce, že je docela
jiný než cokoliv, naè pan Bondy myslel, ba stìží k poznání; ale døív než si
plnì uvìdomil zklamání, podává mu inženýr Marek ruku a tiše povídá:

„No, žes už pøišel, Bondy! Já jsem tì èekal!”

9

KAPITOLA II

KARBURÁTOR

„Èekal jsem tì!” opakoval Marek, když posadil hosta do kožené klubovky.
Za nic na svìtì by se byl Bondy nepøiznal k svým iluzím o sešlém vynálezci.
„Vidíš,” radoval se trochu nucenì, ”je to náhoda! Mnì totiž dnes ráno

napadlo, že už jsme se dvacet let nevidìli! Dvacet let, považ, Rudo!”

„Hm,” udìlal Marek. „Tak tedy ty chceš koupit mùj vynález?”
„Koupit?” øekl G. H. Bondy váhavì. „Já opravdu nevím... Ani jsem na to

nepomyslel. Chtìl jsem tì vidìt a-”

„Prosím tì, nedìlej se!” pøerušil ho Marek. „Já jsem vìdìl, že pøijdeš. Pro

takovou vìc jistì. Takový vynález je tak zrovna pro tebe. Z toho se dá nadìlat,”
mávl rukou, odkašlal a zaèal odmìøenì: „Vynález, který vám pøedvedu,
znamená vìtší pøevrat techniky než Wattùv vynález parního stroje. Mám-li
krátce naznaèit jeho podstatu, tedy jde, teoreticky øeèeno, o dokonalé využití
atomové energie...”

Bondy skrytì zívl. „A prosím tì, cos dìlal po tìch dvacet let?
Marek vzhlédl trochu pøekvapenì. „Moderní vìda tvrdí, že hmota, totiž

atomy, je složena z ohromného poètu jednotek energie; atom je vlastnì shluk
elektronù, to jest nejmenších elektrických dílcù - “

„To je hroznì zajímavé,” pøerušil ho prezident Bondy. „Vidíš, já jsem byl

vždycky ve fyzice slabý. Ale ty špatnì vypadáš, Marku! Jak jsi vlastnì pøišel
k téhle hraè- hm, k téhle továrnì?”

„Já? Docela náhodou. Vynalezl jsem totiž nový zpùsob drátù do žárovek -

To nic není, to jsem našel jen tak mimochodem. Víš, já už dvacet let pracuji
na spalování hmot. Øekni sám, Bondy, co je nejvìtší problém moderní
techniky?”

„Obchod,” øekl prezident. „A jsi už ženat?”
„Vdovec,” odpovìdìl Marek a vyskoèil vzrušen. „Žádný obchod, rozumíš?

Spalování! Dokonalé využití tepelné energie, která je ve hmotì! Považ, že
z uhlí vytopíme sotva stotisícinu toho, co bychom mohli vytopit! Chápeš to?”

„Ano. Uhlí je hroznì drahé,” mínil pan Bondy moudøe. Marek se posadil

a øekl zjitøenì: „Nepøišel-lis kvùli mému Karburátoru, Bondy, mùžeš jít.”

10

11

„Jen pokraèuj,” doložil prezident pln mírnosti.
Marek položil hlavu do dlaní. „Dvacet let jsem na tom pracoval,” vydralo

se z nìho tìžce, „a teï to prodám prvnímu, kdo pøijde! Mùj ohromný sen!
Nejvìtší vynález, který dosud byl! Vážnì, Bondy: je to úžasná vìc.”

„Jistì, na naše malé pomìry” pøitakal Bondy.
„Ne, vùbec úžasná. Považ si, že mùžeš využitkovat atomové energie

naprosto beze zbytku!”

„Aha,” pravil prezident. „Budeme topit atomy. Inu, proèpak ne. Mᚠto

tady hezké, Rudo; malé a hezké. Kolik mᚠdìlníkù?”

Marek neposlouchal. „Víš,” mluvil zamyšlenì, „to mᚠjedno, jak se to

øekne: , využít atomové energie‘ nebo ,spálit hmotu‘. Nebo ,rozbít hmotu‘.
Mùžeš tomu øíkat, jak chceš.”

„Já jsem pro spálení,” øekl pan Bondy; „to zní tak intimnì.”
„Ale pøesnìjší je ,roztøíštit hmotu’; víš, roztøíštit atom na elektrony, a ty

elektrony zapøáhnout do práce, chápeš to?” „Dokonale,” souhlasil
prezident. „Jen je zapøáhnout!” „Mysli si, dejme tomu, že dva konì ze vší
síly táhnou za oba konce provazu opaènými smìry. Víš, co to je?”

„Patrnì nìjaký sport,” mínil pan Bondy.
„Ne, ale klid. Konì táhnou, ale nepostupují. A kdybys pøesekl provaz -”
„ - konì se svalí,” zvolal G. H. Bondy nadšen.
„Ne, ale rozbìhnou se; stávají se uvolnìnou energií. A teï se podívej:

takové svázané spøežení je hmota. Pøetni pouto, které k sobì váže elektrony,
a ony se -”

„ - rozbìhnou!”
„Ano, ale my je mùžeme chytit a zapøáhnout, rozumíš? Nebo si mysli

tohle: My topíme, dejme tomu, kusem uhlí. Z toho dostaneme trochu tepla,
ale krom toho popel, uhelný plyn a saze. Hmota se tím neztratí, rozumíš?”

„Ano. Nechtìl bys cigáro?”
„Nechci. Ale ta hmota, která zbývá, má ještì spoustu nespotøebované

atomové energie. Kdybychom spotøebovali vùbec všechnu atomovou energii,
spotøebovali bychom tím také atomy. Zkrátka: hmota by zmizela.”

„Aha. Teï tomu rozumím.”
„To mᚠtak, jako bychom špatnì vymílali obilí; jako bychom omleli

tenouèkou vrchní slupku a ostatní vyhodili, jako vyhazujeme popel. Pøi

12

dokonalém vymletí nezùstane ze zrna nic, nebo skoro nic, vid? A stejnì pøi
dokonalém spálení nezùstane z hmoty nic, nebo skoro nic. Vymele se nadobro.
Spotøebuje se. Vrátí se v pùvodní nic. Víš, hmota potøebuje strašnou spoustu
energie na to, aby vùbec existovala; vezmi jí existenci, pøinu ji nebýt, a tím
uvolníš ohromnou zásobu síly. Tak je to, Bondy.”

„Aha. To není zlé.”
„Pflüger napøíklad poèítá, že jedno kilo uhlí obsahuje tøiadvacet biliónù

kalorií. Já myslím, že Pflüger pøehání.”

„Rozhodnì.”
„Já jsem dospìl teoreticky k sedmi biliónùm. Ale i to znamená, že by

jeden kilogram uhlí pøi dokonalém spálení mohl pohánìt slušnou továrnu po
nìkolik set hodin!”

„U èerta!” vykøikl pan Bondy a vyskoèil.
„Pøesný poèet hodin ti neudám. Já už spaluji po šest nedìl pùl kilogramu

uhlí pøi zatížení tøiceti kilogramometrù, a èlovìèe, ono to bìží poøád - poøád
- - poøád -” šeptal inženýr Marek bledna.

Prezident Bondy si v rozpacích hladil bradu, hladkou a kulatou jako dìtský

zadeèek. „Poslyš, Marku,” zaèal váhavì, „ty jsi jistì - tak trochu -
pøepracován “

Marek mávl rukou. „Ach, to nic - - Kdyby ses jen trochu vyznal ve fyzice,

vysvìtlil bych ti svùj Karburátor

*

, ve kterém se to spaluje. Víš, to je celá

kapitola z vyšší fyziky. Ale uvidíš to dole, ve sklepì. Já jsem nasypal pùl kila
uhlí do stroje a pak jsem to zavøel a dal notáøsky zapeèetit, pøed svìdky, aby
nikdo nemohl pøisypat uhlí. Jdi se na to podívat, jdi, jdi už! Nebudeš tomu
stejnì rozumìt, ale - jdi do sklepa! Èlovìèe, jdi už!”

„Copak ty nepùjdeš?” ptal se Bondy s podivem.
„Ne, jdi sám. A - poslyš, Bondy... dlouho tam nezùstávej.”

*

Tento název, jejž dal inž. Marek svému atomovému kotli, je ovšem zcela nesprávný; je to jeden z

truchlivých následkù toho, že se technikové neuèí latinsky. Správnìjší název by byl Komburátor,
Atomkettle, Carbowatt, Disgregátor, Motor M, Bondymover, Hylergon,
Molekularstoffzersetzungskrafrrad, E. W. a jiné názvy, jež byly pozdìji navrhovány; ujalo se ovšem
zrovna to špatné.

13

„Proè?” tázal se Bondy drobet podezøivì.
„Jen tak. Mysli si tøeba, že... tam není zdrávo. A rozsvit si tam žárovku,

knoflík je hned u dveøí. Ten hluk, co je ve sklepì, to není mùj stroj; ten
pracuje docela tiše, vytrvale, bez zápachu... Tam hluèí jen, hm, jen takový
ventilátor. No, jdi už, já tady poèkám. Potom mnì povíš...”

Prezident Bondy sestupuje do sklepa, trochu rád, že se zbavil na chvíli

toho blázna (není pøece pochyby, že je to blázen), a trochu stísnìn pomyšlením,
jak by co nejrychleji vymáznul. A koukejme, sklep má tìsnìné, ohromnì tlusté
dveøe, docela jako pancéøová pokladna v bankách. Dobrá, rozsvítit. Knoflík
hned u dveøí. Prostøed klenutého, betonového, jako klášterní cela èistého
sklepení leží obrovský mìdìný válec na betonových kozách. Je odevšad
uzavøen, jen nahoøe je møížka opatøená peèetìmi. Uvnitø stroje tma a ticho.
Z válce pravidelným a klouzavým pohybem vybíhá píst, otáèející zvolna
tìžkým setrvaèníkem. To je všechno. Jen ventilátor hrèí ve sklepním oknì
neúnavným ruchem.

Snad je to prùvan z ventilátoru èi co - pan Bondy cítí na èele zvláštní

vanutí a jakýsi pocit, že mu vstávají vlasy; nyní to je, jako by byl unášen
nekoneèným prostorem; a nyní jako by letìl, necítì vlastní tíhy. G. H. Bondy
kleèí v jakési úžasné, jasné blaženosti, chtìl by køièet a zpívat, zdá se mu, že
slyší šum nesmírných a nesèíslných køídel. A náhle ho nìkdo prudce chytí za
ruku a táhne ze sklepa. Je to inženýr Marek, má na hlavì kuklu nebo skafandr
jako potápìè a vleèe Bondyho po schodech nahoru. V pøedsíni snímá kovovou
kuklu a utírá si pot perlící se mu na èele.

„Byl nejvyšší èas,” vydechuje hroznì vzrušen.

14

KAPITOLA III

PANTEISMUS

Prezident Bondy má trochu pocit, jako by byl ve snách. Marek ho ukládá

s mateøskou péèí do køesla a honem shání koòak. „Na, vypij to rychle,” drmolí,
podávaje mu roztøesenou rukou kalíšek. „Viï, tobì také pøišlo špatnì?”

„Naopak,” mluví nejistým jazykem Bondy. „Bylo to... tak krásné, èlovìèe!

Bylo mnì, jako bych lítal èi co.”

„Ano, ano,” øekl Marek spìšnì, „to právì myslím. Jako by èlovìk lítal

nebo vùbec jaksi se vznášel, vid?” „Náramnì blažený pocit,” øekl pan Bondy.
„Já myslím, že se tomu øíká nadšení. Jako by tam bylo nìco nìco —”

„ - nìco svatého?” tázal se Marek váhavì.
„Snad. Docela jistì, èlovìèe. Jakživ nechodím do kostela, Rudo, jakživ

ne, ale mnì bylo v tom sklepì jako v kostele. Prosím tì, co jsem tam dìlal?”

„Kleèel,” zahuèel Marek trpce a jal se pøecházet po pokoji.
Prezident Bondy si rozpaèitì hladil lysinu. „To je zvláštní. Ale jdi, já

jsem kleèel? A prosím tì, co - co vlastnì - v tom sklepì - tak divnì na èlovìka
pùsobí?”

„Karburátor,” zavrèel Marek hryzaje si rty. Jeho tváø jako by ještì více

pøepadla a zesinala.

„Ale sakra,” divil se Bondy. „A èím to?”
Inženýr Marek jen škubl rameny a pøecházel po pokoji se svìšenou hlavou.
G. H. Bondy ho sledoval oèima v dìtském podivu. Marek je blázen, øekl

si; ale co u všech všudy v tom sklepì èlovìka pøepadá? Taková muèivá
blaženost, taková ohromná jistota, úžas, zdrcující zbožnost nebo co Pan Bondy
vstal a nalil si nový kalíšek koòaku. „Ty, Marku,” øekl, „už to mám.”

„Co máš?” vyhrkl Marek a stanul.
„To ve sklepì. Ten divný duševní stav. To je nìjaká otrava, vid?”
„Otrava jistì,” zasmál se Marek vztekle.
„Já jsem si to hned myslel,” prohlásil Bondy rázem uspokojen. „Tedy ten

tvùj aparát produkuje nìco, hm, nìco jako ozón, že? Nebo spíš nìjaký jedovatý
plyn. A když se toho èlovìk nadýchá, tak ho to... drobet...otráví nebo rozjaøí,
že? Rozhodnì, èlovìèe, to není nic jiného než otravné plyny; asi se nìjak

15

vyvinují spalováním uhlí v tom - v tom tvém Karburátoru. Nìjaký svítiplyn,
nebo rajský plyn, nebo fosgen, nebo takového nìco. Proto tam mᚠten
ventilátor. A proto chodíš do sklepa s plynovou maskou, vid? Mᚠtam
zatracené plyny.”

„Kdyby to byly jen plyny,” vybuchl Marek hroze pìstmi. „Vidíš, Bondy,

proto musím ten Karburátor prodat! Prostì já to nesnesu, nesnesu, nesnesu,”
vykøikoval skoro pláèe. „Já jsem netušil, že bude mùj Karburátor tohle dìlat!
Takovou - strašnou - neplechu! Považ si, tohle mnì provádí od zaèátku!
A každý to cítí, kdo se mu pøiblíží. Ty ještì nic nevíš, Bondy. Ale mùj domovník
si to odnesl.”

„A chudák,” podivil se pan prezident soucitnì. „Umøel od toho?”
„Ne, ale obrátil se,” vykøikl Marek zoufale. „Tobì to øeknu, Bondy: Mùj

vynález, mùj Kaburátor má hroznou vadu. Ty jej pøes to všechno koupíš anebo
vezmeš ode mne darem; ty jistì, Bondy, i kdyby se z nìho sypali èerti. Tobì,
Bondy, tobì je to jedno, jen když z toho vytøískᚠmiliardy. Ty je vytøískáš,
èlovìèe. Je to ohromná vìc, ale já s. ní už nechci nic mít. Ty nemᚠtak citlivé
svìdomí jako já, slyšíš, Bondy? Miliardy to vynese, tisíce miliard; ale musíš
si vzít na svìdomí strašlivé zlo. Rozhodni se!”

„Dej mi pokoj,” bránil se Bondy. „Dìlá-li to jedovaté plyny, úøady to

zakážou a konec. Znᚠnaše malé pomìry. Takhle v Americe – “

„Žádné jedovaté plyny,” vyhrkl inženýr Marek. „Nìco tisíckrát horšího.

Dávej pozor, Bondy, co ti øeknu; je to nad lidský rozum, ale není v tom ani
kousek švindlu. Tak tedy ten mùj Kaburátor opravdu spaluje hmotu, doèista
spaluje, že z ní nezbude ani prášku; nebo spíš ji rozbije, rozpráší, rozloží
v elektrony, zkonzumuje, vymele, já nevím, jak to nazvat; zkrátka úplnì ji
spotøebuje. Nemᚠani ponìtí, jaká ohromná energie je v atomech. S pùl centem
uhlí v kotli mùžeš obeplout parníkem celý svìt, osvìtlovat celou Prahu, pohánìt
celou Rustonku nebo co chceš; uhlovým oøíškem budeš topit a vaøit pro celou
rodinu. A nakonec nebude tøeba ani uhlí; zatopíme si prvním oblázkem nebo
hrstí hlíny, kterou sebereme pøed domem. Každý kousek hmoty má v sobì
víc energie než ohromný parní kotel; jen ji vyždímat! Jen umìt hmotu dokonale
spálit! Bondy, já to umím; mùj Karburátor to umí; uznáš, Bondy, že tohle
stojí za práci dvaceti let.”

„Vidíš, Rudo,” zaèal pan prezident pomalu, „je to hroznì divné: ale já ti

16

17

jaksi vìøím. Namouduši ti vìøím. Víš, když jsem stál pøed tím tvým
Karburátorem, cítil jsem, že je tu nìco strašnì velikého, nìco, co èlovìka
pøímo zdrcuje. Já si nemohu pomoci: já ti vìøím. Tam dole, ve sklepì, máš
nìco tajemného. Nìco, co pøevrátí celý svìt.”

„Ach, Bondy,” šeptal Marek úzkostnì, „v tom je právì ten háèek. Poèkej,

všechno ti povím. Èetl jsi nìkdy Spinozu?”

„Neèetl.”
„Já také ne; ale teï, víš, teï zaèínám èíst takové vìci. Nerozumím tomu,

pro nás techniky je to hroznì tìžká vìc, ale nìco na tom je. Vìøíš snad v Boha?”

„Já? Inu,” pøemýšlel G. H. Bondy, „já namouduši nevím. Tøeba je Bùh,

ale na nìjaké jiné hvìzdì. U nás ne. Kdepak! Do naší doby se nìco takového
ani nehodí. Prosím tì, co by tu dìlal?”

„Já nevìøím,” øekl Marek tvrdì. „Já nechci vìøit. Byl jsem vždycky ateista.

Vìøil jsem ve hmotu a v pokrok, a v nic jiného. Jsem vìdecký èlovìk, Bondy;
a vìda nemùže Boha pøipustit.”

„Ze stanoviska obchodu,” prohlásil pan Bondy, “je to docela lhostejné.

Chce-li, a spánembohem je. My se navzájem nevyluèujeme.”

„Ale z hlediska vìdy, Bondy,” zvolal inženýr pøísnì, „je to absolutnì

nesnesitelné. Buï on, nebo vìda. Já netvrdím, že Bùh není; já jenom tvrdím,
že nesmí být, nebo aspoò že se nesmí projevovat. A já vìøím, že vìda ho krok
za krokem vytlaèuje nebo aspoò zamezuje jeho projevy; a já vìøím, že to je
jejím nejvìtším posláním.”

„Možná,” øekl pan prezident pokojnì. „Tak jen dál.”
„A teï si pøedstav, Bondy, že - Nebo poèkej, takhle ti to øeknu: Víš, co je

to panteismus? To je víra, že ve všem, co existuje, se projevuje jeden Bùh,
nebo Absolutno, jak chceš. V èlovìku i v kameni, v trávì, ve vodì, všude.
A víš, co uèí Spinoza? Že hmotnost je jenom projev nebo jedna stránka božské
substance, kdežto druhá stránka je duch. A víš, co uèí Fechner?”

„Nevím,” pøiznal se prezident Bondy.
Fechner uèí, že všecko, vùbec všecko je oduševnìno, že Bùh oduševòuje

všechnu hmotu na svìtì. A znᚠLeibnize? Leibniz uèí, že hmota je složena
z duševních bodù, z monád, které jsou boží podstaty. Co tomu øíkáš?”

„Nevím,” øekl G. H. Bondy, „já tomu nerozumím.”
„Já také ne; je to strašnì spletité. Ale pøedstav si, že dejme tomu opravdu

18

v každé hmotì je Bùh, že je v ní nìjak zavøen. A když tu hmotu nadobro
rozbiješ, vyletí ven jako ze škatulky. Je najednou jako odvázaný. Vyvine se
z hmoty, jako se vyvine svítiplyn z uhlí. Spálíš jeden atom, a mᚠnajednou
plný sklep Absolutna. To je ti úžasné, jak se to hned rozprostraní.”

„Poèkej,” ozval se pan Bondy. „Øekni to ještì jednou, ale pomalu.”
„Mysli si tedy,” opakoval Marek, „že, dejme tomu, v každé hmotì je

obsaženo Absolutno v jakémsi vázaném stavu, øeknìme jako vázaná, inertní
energie; nebo jednoduše, že Bùh je všudypøítomný, že tedy je pøítomen v každé
hmotì a v každé èásteèce hmoty. A teï si pøedstav, že kus hmoty úplnì znièíš,
zdánlivì beze zbytku; ale protože každá hmota je vlastnì Hmota plus
Absolutno, znièil jsi jenom hmotu a zùstal ti neznièitelný zbytek: èisté,
uvolnìné, èinné Absolutno. Zbylo chemicky nerozložitelné, nehmotné
reziduum, jež nevykazuje spektrálních èar, ani atomové váhy, ani chemické
sluèivosti, ani Mariottova zákona, nièeho, nièeho, pranièeho z vlastností
hmoty. Zùstal èistý Bùh. Chemické nic, které pùsobí s ohromnou energií.
Protože je to nehmotné, není to vázáno na zákony hmoty. Už z toho plyne, že
se to projevuje protipøírodnì a pøímo zázraènì. To všechno vyplývá
z pøedpokladu, že jest Bùh pøítomen ve hmotì. Dovedeš si myslet, že, dejme
tomu, v ní je?”

„Dovedu,” pravil Bondy. „A dál?”
„Dobrá,” øekl Marek a povstal, „tedy je to tak opravdu.“

19

KAPITOLA IV

BOŽSKÝ SKLEP

Prezident Bondy rozvážnì sál svùj doutník. „A jak jsi to, èlovìèe, poznal?”
„Sám na sobì,” pravil inženýr Marek znovu pøecházeje po pokoji. „Mùj

Perfect Carburator tím, že dokonale rozkládá hmotu, vyrábí vedlejší produkt:
èisté, nevázané Absolutno. Boha v chemicky èisté podobì. Abych tak øekl,
jedním koncem chrlí mechanickou energii a druhým koncem božskou
podstatu. Docela jako když rozkládᚠvodu na vodík a kyslík, jenže v ohromnì
vìtší míøe.”

„Hm,” udìlal pan Bondy. „Jen dál!”
,„Já si myslím,” pokraèoval Marek opatrnì, „že nìkteré výjimeèné

osobnosti dovedou samy v sobì rozložit hmotnou a božskou substanci; víš,
jaksi vybavit nebo vylisovat Absolutno ze své vlastní hmoty. Takhle Kristus,
divotvorci, fakíøi, média a proroci to dovedou nìjakou psychickou silou. Mùj
Karburátor to dìlá èistì strojovì. Je to jaksi továrna na Absolutno.”

„Fakta,” øekl G. H. Bondy. „Zùstaò pøi faktech.”
„Tady mᚠfakta. Já jsem sestrojil svùj Perfect Carburator zprvu jen

teoreticky. Pak jsem udìlal malý model, který nebìžel. Teprve ètvrtý model
se opravdu toèil. Byl jen takhle velký, ale bìžel docela krásnì. A už když
jsem pracoval s ním, v tak malém rozmìru, cítil jsem zvláštní duševní úèinky.
Takové ti divné rozjaøení a okouzlení. Ale já jsem myslel, že to je jenom
radost z vynálezu, nebo snad pøepracování. Tehdy poprvé jsem zaèal proroko-
vat a dìlat zázraky.”

„Cože?” zvolal prezident Bondy.
„Prorokovat a dìlat zázraky,” opakoval Marek zasmušile. „Mìl jsem takové

chvíle úžasného osvícení. Vìdìl jsem napøíklad docela jasnì, co se stane
v budoucnosti. I tvou návštìvu jsem pøedem prorokoval. A jednou jsem si na
soustruhu utrhl nehet. Díval jsem se na poranìný prst, a vtom mnì narostl
nový nehet. Patrnì jsem si to pøál, ale je to zvláštní a - strašné. Nebo si pøedstav,
že jsem chodil vzduchem. Víš, tomu se øíká levitace. Nikdy jsem takovým
nesmyslùm nevìøil. Pomysli si, jak jsem se zhrozil.”

„To vìøím,” øekl Bondy vážnì. „To musí být trapné.”

20

21

„Hroznì trapné. Myslel jsem, že to je nìco od nervù, taková autosugesce

èi co. Zatím jsem postavil ve sklepì ten veliký Karburátor a uvedl jej v pohyb.
Jak jsem ti øekl, bìží to už šest nedìl ve dne v noci. A tam teprve jsem poznal
celý dosah vìci. Za den byl sklep nabit Absolutnem k prasknutí a zaèalo se to
rozlízat po celém domì. Víš, èisté Absolutno prostupuje každou hmotou, ale
pevnými hmotami trochu pomaleji. Ve vzduchu se šíøí tak rychle jako svìtlo.
Když jsem tam vešel, popadlo mne to, èlovìèe, jako nìjaký záchvat. Køièel
jsem nahlas. Nevím, kde jsem vzal sílu utéci. Tady nahoøe jsem pak o celé
vìci pøemýšlel; první myšlenka byla, že to je nìjaký nový, opojný, rozjaøující
plyn, který se vyvinuje dokonalým spalováním. Proto jsem dal zvenèí pøipevnit
ten ventilátor. Dva z montérù byli pøi tom osvíceni a mìli vidiny; tøetí byl
alkoholik, a snad to ho trochu imunizovalo. Pokud jsem vìøil, že je to jenom
plyn, dìlal jsem s tím øadu pokusù; zajímavé je, že v Absolutnu hoøí každé
svìtlo daleko jasnìji. Kdyby se to dalo udržet sklenìnou hruškou, dával bych
to do žárovek; ale ono to vyprchá z každé nádoby sebelépe tìsnìné. Pak jsem
myslel, že to bude nìjaké ultraixzáøení; ale není ani stopy po nìjaké elektricitì
a na fotocitlivých deskách není po tom ani památky. Tøetího dne museli odvézt
do sanatoøe domovníka, který bydlí nad sklepem, i jeho ženu.”

„Proè?” tázal se pan Bondy.
„Obrátil se. Byl inspirován. Vedl náboženské øeèi a dìlal zázraky. Jeho

žena prorokovala. Mùj domovník byl náramnì solidní èlovìk, monista
a volnomyšlenkáø, neobyèejnì øádný muž. Považ si, že znièehonic zaèal
uzdravovat lidi skládáním rukou. To se rozumí, že byl hned udán, okresní
lékaø, mùj pøítel, se hroznì rozèílil; dal jsem odvézt domovníka do sanatoøe,
aby to nedìlalo pohoršení. Prý je mu lépe, uzdravil se, ztratil zázraènou moc;
pošlu ho ještì na venkov jako rekonvalescenta. Já sám pak jsem poèal dìlat
zázraky a vidìt do dáli. Mimo jiné jsem mìl vidiny ohromných pøeslièkových
moèálovitých pralesù s podivnými zvíøaty; patrnì proto, že jsem v Karburátoru
pálil hornoslezské uhlí, které je nejstarší. Je v nìm asi Kamenouhelný Bùh.”

Prezident Bondy se otøásl. „Marku, to je strašné!”
„Je,” øekl Marek truchlivì. „Pomalu jsem zaèal chápat, že to není plyn,

ale Absolutno. Trpìl jsem hroznými úkazy. Èetl jsem lidské myšlenky, linulo
se ze mne svìtlo, musel jsem se zoufale pøemáhat, abych neupadl v modlitbu
a nezaèal kázat víru v Boha. Chtìl jsem zasypat Karburátor pískem, ale pøi

22

tom pøišla na mne levitace. Stroj se nedá nièím zastavit. Nespím už doma.
I v továrnì, mezi dìlníky, se vyskytly tìžké pøípady osvícení. Nevím si rady.
Bondy. Ano, vyzkoušel jsem všechny možné izolaèní látky, které by
nepropouštìly Absolutno ze sklepa ven. Popel, písek, kovové stìny, nic tomu
nemùže zabránit. Zkusil jsem obložit sklep spisy profesora Krejèího,
Spencerem, Haecklem, kdekterým pozitivistou; považ si, že Absolutno
prochází i takovými vìcmi! Ani noviny, modlitební knihy, Svatý Vojtìch,
vlastenecké zpìvníky, univerzitní pøednášky, knihy Q. M. Vyskoèila, politické
brožury a snìmovní stenogramy nejsou pro Absolutno neprostupné. Jsem
prostì zoufalý. Nedá se to uzavøít ani vysát. Je to rozpoutané zlo.”

„Nu a co,” øekl pan Bondy, „je to opravdu takové zlo? I kdyby to všecko

byla pravda... je to takové neštìstí?”

„Bondy, mùj Karburátor je ohromná vìc. Pøevrátí svìt technicky a sociálnì;

nesmírnì zlevní výrobu; odstraní bídu a hlad; zachrání jednou naši planetu
pøed zmrznutím. Ale na druhé stranì vrhá do svìta Boha jako vedlejší produkt.
Zapøísahám tì, Bondy, nepodceòuj to; my nejsme zvyklí poèítat se skuteèným
Bohem; nevíme, co by jeho pøítomnost mohla napáchat - øeknìme kulturnì,
mravnì a tak dále. Èlovìèe, tady jde o lidskou civilizaci!”

„Poèkej,” øekl prezident Bondy zamyšlenì. „Snad je nìjaké zaklínání.

Zavolals na to knìze?”

„Jaké knìze?”
„Jakékoliv. Víš, na vyznání snad nezáleží. Tøeba by to dovedli nìjak

zakázat.”

„Povìra,” vybuchl Marek. „Dej mi pokoj s flanïáky! Aby mnì pak zaøídili

ve sklepì nìjaké zázraèné poutní místo! Mnì, s mými názory!”

„Dobrá,” prohlásil pan Bondy. „Tedy já je zavolám sám. Èlovìk nikdy

neví... No, škodit to nemùže. Koneènì, já nemám nic proti Bohu. Jenom by
nesmìl rušit v práci. Zkusil jsi s ním jednat po dobrém?”

„Ne,” protestoval inženýr Marek.
„To je chyba,” øekl suše G. H. Bondy. „Snad by šlo s ním uzavøít nìjakou

smlouvu. Docela pøesný kontrakt, asi toho znìní: ,Zavazujeme se vyrábìt
Vás nenápadnì, bez pøerušení, v rozsahu, jaký smluvíme; za to Vy se za-
vážete, že se zøeknete všech božských projevù v okruhu tolika a tolika metrù
od místa výroby’. Co myslíš, pøistoupil by na to?”

23

„Nevím,” odpovídal Marek znechucenì. „Zdá se, že našel urèitou zálibu

v tom, existovat nadále nezávisle na hmotì. Snad by... ve vlastním zájmu...
dal s sebou mluvit. Ale na mnì to nežádej.”

„Dobrá,” souhlasil prezident, „pošlu svého notáøe. Velice taktní a obratný

èlovìk. A za tøetí - hm, snad by se mu mohl nabídnout nìjaký kostel. Vždy
tovární sklep a okolí je místo pro nìj trochu, hm, trochu nedùstojné. Mìli
bychom vyzkoušet jeho vkus. Zkusils to už?”

„Ne; já bych nejradìji sklep zatopil vodou.”
„Pomalu, Marku. Já ten vynález asi koupím. Chápeš ovšem, že... pošlu

ještì své techniky... Vìc se musí vyšetøit. Tøeba je to opravdu jen otravný
plyn. A kdyby to byl skuteènì sám Bùh, jen když Karburátor reelnì pracuje.

Marek vstal. „Ty si troufᚠpostavit Karburátor v továrnì MEAS?”
„Já si troufám,” øekl prezident Bondy vstávaje, „vyrábìt Karburátory ve

velkém. Karburátory pro vlaky a lodì, Karburátory pro ústøední topení, pro
domácnost i úøady, pro továrny a školy. Za deset let se nebude na svìtì topit
než v Karburátorech. Nabídnu ti tøi procenta z hrubého zisku. První rok to
bude snad jen nìkolik miliónù. Zatím se mùžeš odstìhovat, abych sem poslal
své lidi. Zítra ráno sem pøivezu svìtícího biskupa. Hleï se mu vyhnout, Rudo.
Vùbec, nevidím tì tu rád. Jsi trochu pøíkrý; já si nechci Absolutno hned
pøedem urazit.”

„Bondy,” šeptal Marek s hrùzou, „varuji tì naposled: uvedeš Boha na

svìt!”

„Pak,” øekl G. H. Bondy dùstojnì, „mnì bude za to osobnì zavázán. A já

doufám, že nebude vùèi mnì špinavý.”

24

KAPITOLA V

SVÌTÍCÍ BISKUP

Asi ètrnáct dní po Novém roce sedìl inženýr Marek v pracovnì prezidenta

Bondyho.

„Jak jste daleko?” ozval se právì pan Bondy zvedaje hlavu od nìjakých

papírù.

„Já jsem hotov,” mluvil inženýr Marek. „Dal jsem tvým inženýrùm

podrobné nákresy Karburátoru. Ten plešatý, jak se jmenuje -”

„Krolmus.” „Ano, inženýr Krolmus, bájeènì zjednodušil mùj atomový

motor; víš, pøevod elektronové energie v práci. Èlovìèe, to je chlapík, ten
Krolmus. A co je jinak nového?”

Prezident G. H. Bondy psal a mlèel. „Stavíme,” øekl za chvíli. „Sedm

tisíc zedníkù. Továrnu na Karburátory.”

„Kde?”
„Na Vysoèanech. A zvýšili jsme akciový kapitál. O pùldruhé miliardy.

Noviny cosi píší o našem novém vynálezu. Podívej se na to,” dodal a svalil
Markovi na klín pùl centu èeských a zahranièních novin, naèež se ponoøil do
jakýchsi listin.

„Už ètrnáct dní jsem, eh,” ozval se Marek stísnìnì.
„Co?”
„Už ètrnáct dní jsem nebyl ve své továrnièce na Bøevnovì. Já - já si tam

netroufám. Dìje se tam nìco?”

„Mhm.”
„A... co mùj Karburátor?” tázal se Marek pøemáhaje svou úzkost.
„Bìží poøád.”
„A... co dìlá... to druhé .
Prezident Bondy vzdychl a položil péro. „Víš, že jsme museli dát zavøít

Mixovu ulici?”

,Proè?” „Lidé se tam chodili modlit. Celé zástupy. Policie je chtìla

rozehnat, zùstalo tam asi sedm mrtvých. Nechali do sebe mlátit jako ovce.”

„To se dalo èekat, to se dalo èekat,” mumlal Marek zoufale.
„Zahradili jsme ulici ostnatým drátem,” mluvil Bondy dále. „Okolní domy

jsme museli vystìhovat; víš, samé tìžké náboženské úrazy. Teï je tam komise

25

ministerstva zdravotnictví a ministerstva osvìty.”

„Já myslím,” vydechl Marek s jistou úlevou, „že úøady mùj Karburátor

zapovìdí.”

„Ba ne,” øekl G. H. Bondy. „Klerikálové se dìsnì bouøí proti tvému

Karburátoru, a proto pokrokové strany naschvál jej kryjí. Nikdo vlastnì neví,
oè jde. Je vidìt, že neèteš noviny, èlovìèe. Zvrhlo se to v docela zbyteènou
polemiku proti klerikalismu. A církev má tady náhodou trochu pravdy. Ten
zatracený svìtící biskup informoval kardinála arcibiskupa - “

„Jaký svìtící biskup?”
„Ale nìjaký biskup Linda, jinak rozumný èlovìk. Víš, já jsem ho tam

dovezl, aby se podíval na to zázraèné Absolutno jako odborník. Vyšetøoval to
tam celé tøi dny, byl poøád ve sklepì a -”

„- obrátil se?” vyhrkl Marek.
„Kdepak! Snad má takový trénink na Boha, nebo je zapeklitìjší ateista

než ty, já nevím; ale po tøech dnech pøijde ke mnì a povídá, že z katolického
stanoviska nemùže býti o Bohu ani øeèi, že církev naprosto odmítá a zapoví-
dá panteistickou hypotézu jako kacíøství; jedním slovem, že to není žádný
legální, oprávnìný Bùh, podepøený autoritou církve; a že jako knìz to musí
prohlásit za podvod, blud a herezi. Moc rozumnì mluvil ten páter.”

„Tak on tam necítil žádné nadpøirozené úkazy?”
„Všechno tam prodìlal: osvícení, dìlání zázrakù, extázi, všecko. To on

nepopírá, že se ty vìci tam dìjí.”

„A prosím tì, jak to tedy vysvìtluje?”
„Nijak. Øíkal, že církev nevysvìtluje, ale pøikazuje nebo zapovídá. Zkrátka,

rozhodnì odmítl kompromitovat církev nìjakým novým, nezkušeným Bohem.
Tak jsem mu aspoøi rozumìl. - Víš, že jsem koupil ten kostel, co je na Bílé
Hoøe?”

„Proè?” „Je nejblíž u Bøevnova. Tøi sta tisíc stál, èlovìèe. Nabídl jsem jej

písemnì i ústnì tomu Absolutnu tam ve sklepì, aby se do nìho pøestìhovalo.
Je to docela pìkný barokní kostel; krom toho jsem se uvolil pøedem v každou
potøebnou adaptaci. A to mᚠdivné, pár krokù od kostela, v popisném èísle
457, se stal pøedevèírem pìkný pøípad extáze, u jednoho instalatéra; ale
v kostele nic, nic, nic zázraèného! Jeden pøípad byl až ve Vokovicích, dva
dokonce v Košíøích; na petøínské bezdrátové stanici vypuklo náboženství

26

pøímo epidemicky. Všichni radiotelegrafisté, co tam úøadují, posílali
znièehonic do celého svìta extatické depeše, jakési nové evangelium; prý
Bùh zase sestupuje na svìt, aby jej vykoupil, a kdesi cosi; považ si, jaká ostuda!
Pokrokové noviny teï øežou do ministerstva pošt, až z nìho cucky lítají;
køièí, že ,klerikalismus vystrkuje rohy‘, a podobné hlouposti. Nikdo dosud
netuší, že to má souvislost s Karburátorem. Marku,” dodal Bondy šeptem,
„nìco ti øeknu, ale to je tajemství: pøed týdnem to pøišlo na našeho ministra
vojenství.”

„Na kohože?” vykøikl Marek.
„Tiše. Na ministra vojenství. Byl najednou osvícen ve své vile v Dejvicích.

Ráno nato svolal pražskou posádku a mluvil k ní o vìèném míru, a vyzýval
vojáky k muèednictví. Musel se ovšem ihned podìkovat. V novinách se psalo,
že náhle ochuravìl. Tak je to, kamaráde.”

„Už i v Dejvicích,” zastýskal si inženýr. „Ale to je dìsné, Bondy, jak se to

rozlézá!”

„Nesmírnì,” øekl prezident Bondy. „Tuhle jeden èlovìk si pøestìhoval

piano z té zamoøené Mixovy ulice až na Pankrác; ve ètyøiadvaceti hodinách
byl celý dùm zachvácen-“

Prezident nedoøekl. Vstoupil sluha a ohlásil návštìvu biskupa Lindy.

Marek se spìšnì porouèel; ale Bondy ho mocí usadil a povídal: „Jen seï
a mlè; je to šarmantní pán, ten biskup.”

V tu chvíli svìtící biskup Linda vcházel; byl to malý, veselý pán se zlatými

brýlemi a špásovnou hubièkou, kterou po knìžsku svíral v úhlednou prdelku.
Bondy mu pøedstavil Marka jakožto majitele nešastného bøevnovského
sklepa. Biskup si rozkoší mnul ruce, zatímco inženýr Marek vztekle brblal
cosi o zvláštním potìšení a zarytì zaujal výraz pravící: vlez mi nìkam,
flanïáku. Biskup sešpulil pusu a obrátil se èile k Bondymu.

„Pane prezidente,” spustil hbitì po nìjakých okolcích, ,jdu k vám ve velice

delikátní vìci. Velice delikátní,” opakoval labužnicky. „Jednali jsme o vaší,
ehm, o vaší záležitosti v konzistoøi. Jeho Eminence nᚠarcipastýø je naklonìn
vyøíditi tu nemilou pøíhodu co možná nenápadnì. Rozumíte, tu nepøístojnou
vìc se zázraky. Pardon, nechci se dotýkat citù pana - pana majitele -”

„Prosím, jen mluvte,” odkývl Marek drsnì.
„Tedy zkrátka celý ten skandál. Jeho Eminence se vyjádøila, že z hlediska

27

rozumu a víry nic není více pohoršujícího než ono bezbožné a pøímo rouhavé
porušování pøírodních zákonù...”

„Dovolte,” vyhrkl Marek pln nevole, „pøírodní zákony nechte laskavì

nám. My se také nechytáme vašich dogmat.”

„To chybujete, pane,” zvolal svìtící biskup jaøe. „Chybujete. Vìda bez

dogmat je jen hromádka pochybností. Horší je, že vaše Absolutno se pøíèí
zákonùm církevním. Odporuje nauce o svátostech. Nešetøí církevní tradice.
Hrubì porušuje nauku o Trojici. Nedbá apoštolské posloupnosti kléru.
Nepodléhá ani církevnímu exorcismu. A tak dále. Zkrátka, chová se zpùsobem,
jaký musíme pøísnì zamítnout.”

„Nunu,” prohodil prezident Bondy smíølivì; „doposud se chová dosti ...

dùstojnì.”

Svìtící biskup zvedl varovnì prst. „Doposud; ale nevíme, jak se bude

chovat pøíštì. Hleïte, pane prezidente,” øekl náhle dùvìrnì, „vám jde o to,
aby nevzniklo pohoršení. Nám také. Vy byste to chtìl nenápadnì likvidovat,
jako praktický muž. My rovnìž, jako zástupcovì a sluhové boží. My nemùžeme
pøipustit vznik nìjakého nového Boha, nebo dokonce nového náboženství.”

„Chválabohu,” ulevil si pan Bondy; „já jsem vìdìl, že se dohodneme.”
„Výbornì,” zvolal pan biskup blýskaje blaženì brejlièkami. „Jen se

dohodnout! Ctihodná konzistoø se usnesla, že z ohledu na církevní zájmy by
se pøípadnì uvolila pøevzít patronanci nad tím vaším, eh, eh, Absolutnem;
pokusila by se uvést je v soulad s katolickou vìroukou; prohlásila by popisné
èíslo 1651 v Bøevnovì za místo zázraèné a poutní -”

„Oho,” vybuchl Marek a vyskoèil.
„Dovolte,” kynul biskup velitelsky. „Za místo zázraèné a poutní, ovšem

s podmínkami. První podmínkou je, aby se v øeèeném popisném èísle omezila
výroba Absolutna na nejmenší míru; aby se tam produkovalo jen jakési slabé,
málo virulentní, hodnì zøedìné Absolutno, které by se projevovalo ménì
nezkrotnì a jen sporadicky, asi tak jako v Lurdech. Jinak nemùžeme pøevzít
ruèení.”

„Dobrá,” souhlasil pan Bondy. „A dál?”
„Dále,” pokraèoval biskup, „aby se vyrábìlo jenom z uhlí vykopaného

v Malých Svatoøiovicích. Jak raète vìdìt, je to zázraèné mariánské místo,
takže snad s pomocí tamního uhlí zøídíme v èísle popisném 1651 v Bøevnovì

28

stánek mariánského kultu.”

„Beze všeho,” svoloval Bondy. „Ještì nìco?”
„Za tøetí se zavážete, že na žádném jiném místì nyní a nikdy se nebude

Absolutno vyrábìt.”

„Jakže,” zvolal prezident Bondy, „a naše Karburátory -”
„- nevejdou nikdy v èinnost, krom jediného, bøevnovského, který bude

majetkem a v provozu církve svaté.”

„Nesmysl,” ohrazoval se G. H. Bondy. „Karburátory se budou dìlat. Do

tøí nedìl bude jich zmontováno deset. V prvním pùlletí dvanáct set. Do jednoho
roku deset tisíc. Tak dalece jsme už zaøízeni.”

„A já vám pravím,” øekl svìtící biskup tiše a sladce, „že do jednoho roku

nebude pracovat žádný karburátor.”

„Proè?”
„Protože ani vìøící, ani nevìøící lidstvo nemùže potøebovat skuteèného

a èinného Boha. Nemùže, pánové. To je vylouèeno.”

„A já vám øíkám,” vmísil se do toho Marek vášnivì, „že Karburátory

budou. Teï, teï jsem já sám pro nì; právì proto je chci, že vy je nechcete;
vám navzdory, biskupská Milosti; navzdory všem povìrám; navzdory celé-
mu Øímu! A já první provolám” - tu nabral inženýr Marek dechu a spustil
s nemelodickým nadšením: „A žije Perfect Carburator!”

„Uvidíme,” pronesl s povzdechem svìtící biskup Linda. „Pánové se

pøesvìdèí, že ctihodná konzistoø mìla pravdu. Do roka zastavíte sami výrobu
Absolutna. Ale ty škody, ty škody, co to pøedtím nadìlá! Pánové, nemyslete
si, proboha, že církev zavádí Boha na svìt! Církev Jej jenom váže a reguluje.
A vy, páni nevìrci, vy Jej rozpoutáte jako povodeøi. Lodice Petrova pøeèká
i tuhle novou potopu; jako archa Noemova pøeplaví se pøes záplavu Absolutna,
ale vaše moderní spoleènost,” zvolal biskup mocnì, „si to odnese!”

29

KAPITOLA VI

MEAS

„Pánové,” mluvil prezident G. H. Bondy na schùzi správní rady závodù

MEAS (Metallum A. Sp.), konané 20. února, „mohu vám sdìliti, že jedna
budova nového továrního komplexu na Vysoèanech byla vèera odevzdána
provozu. V nejbližších dnech poène se sériová výroba Karburátorù, pro zaèátek
osmnáct kusù dennì. V dubnu poèítáme už s pìtašedesáti kusy. Koncem
èervence dvì stì kusù dennì. Položili jsme patnáct kilometrù vlastních kolejí,
hlavnì pro dovoz uhlí. Dvanáct parních kotlù se právì montuje. Pøikroèili
jsme k stavbì nové dìlnické ètvrti.”

„Dvanáct parních kotlù?” tázal se ledabyle dr. Hubka, vùdce opozice.
„Ano, zatím dvanáct,” potvrdil prezident Bondy.
„To je zvláštní,” mínil dr. Hubka.
„Táži se, pánové,” øekl pan Bondy, „co je zvláštního na dvanácti kotlech?

Pro tak veliký tovární komplex -”

„Zajisté,” ozvaly se hlasy.
Dr. Hubka se ironicky usmíval. „A naè tìch patnáct kilometrù kolejí?”
„Na dovoz uhlí a surovin. Poèítáme s denní spotøebou osmi vagónù uhlí,

až budeme v plném bìhu. Nevím, co pan doktor Hubka namítá proti dovozu
uhlí.”

„Tohle namítám,” zvolal dr. Hubka a vyskoèil, „že celá ta vìc je krajnì

podezøelá. Ano, pánové, svrchovanì podezøelá. Pan prezident Bondy nás
pøinutil postavit továrnu na Karburátory. Karburátor, jak nás ujistil, je jediný
pohon budoucnosti. Karburátor, jak výslovnì tvrdil, mùže vyvinout tisíce
koøiských sil z jedné putynky uhlí. A teï nám nìco povídá o dvanácti parních
kotlech a o celých vagónech uhlí pro naše kotly. Pánové, prosím, øeknìte mi,
proè tedy nestaèí putynka uhlí na pohon naší továrny? Proè stavíme parní
kotly, když mùžeme mít atomové motory? Pánové, není-li celý Karburátor
jen pustý švindl, pak nechápu, proè pan prezident nezaøídil naši novou továrnu
na karburátorový pohon. Nechápu to já a nepochopí to nikdo. Proè pan
prezident nemá dost dùvìry k tìm svým Karburátorùm, aby je zavedl v na-
šich vlastních závodech? Pánové, to je hroznì špatná reklama pro naše

30

31

Karburátory, když sám jejich výrobce jich nechce nebo nemùže užívat! Prosím,
pánové, otažte se pana prezidenta Bondyho, jaké jsou jeho dùvody. Já pro
svou osobu mám úsudek hotov. Konèím, pánové!”

Naèež se dr. Hubka rezolutnì posadil vítìznì smrkaje. Èlenové správní

rady stísnìnì mlèeli; obvinìní dr. Hubky bylo pøíliš jasné. Prezident Bondy
nezvedl oèí ze svých papírù; nic se nehnulo v jeho tváøi.

„Mno,” ozval se smíølivì starý Rosenthal, „on nám to pan prezident

vysvìtlí. No jo, to se vysvìtlí, pánové. Já myslím, že mmm no jo, v nejlepším
smyslu. Pan doktor Hubka má jistì mmm hm hm jojo, vzhledem k tomu, co
nám sdìlil.”

Prezident Bondy zvedl koneènì oèi. „Pánové,” øekl tiše, „pøedložil jsem

vám o Karburátoru dobré zdání našich inženýrù. Vìc se má vskutku tak, jak
bylo øeèeno. Karburátor není švindl. Zkonstruovali jsme jich deset na zkoušku.
Všechny pracují bezvadnì. Tady máme doklady. Karburátor èíslo 1 uvádí
v pohyb výtlaèní pumpu na Sázavì, pracuje bez poruchy už ètrnáct dní. Èíslo
2, bagr na horní Vltavì, pracuje výteènì. Èíslo 3 v pokusné laboratoøi brnìnské
techniky. Èíslo 4 poškozeno pøi dopravì. Èíslo 5 osvìtluje Hradec Králové.
To je typ desetikilový. Pìtikilový typ, èíslo 6, mlýn ve Slaném. Èíslo 7 in-
stalováno pro ústøední vytápìní blokù domù na Novém Mìstì. Majitel bloku
je pøítomný továrník Machát. Prosím, pane Macháte!”

Starší pán tohoto jména se probudil jako ze sna. „Prosím?”
„Ptáme se vás, co dìlá vaše nové ústøední topení?”
„Cože? Jaké topení?”
„Ve vašem novém bloku,” øekl mírnì prezident Bondy.
„V jakém bloku?”
„Ve vašich nových domech.”
„V mých domech? Já žádné nemám.”
„Nonono,” ozval se pan Rosenthal. „Loni jste pøece stavìl.”
„Já?” divil se Machát. „Máte pravdu, já jsem stavìl; ale já, víte, já jsem ty

domy teï daroval. Víte, rozdal jsem je.”

Prezident Bondy se na nìho pozornì zadíval: „Komu, Macháte?”
Machát se slabì zaèervenal: „Nu, chudým lidem, víte. Nastìhoval jsem

tam chudé lidi. Já - já jsem totiž nabyl takového pøesvìdèení a - zkrátka,
chudým lidem, rozumíte?”

32

Pan Bondy z nìho nespustil oèí, jako vyšetøující soudce: „Proè, Macháte?”
„Já - já jsem jaksi musel,” mátl se Machát. „Tak to na mne pøišlo. - Musíme

být svatí, víte?”

Prezident bubnoval nervóznì na stùl. „A vaše rodina?”
Machát se poèal pøekrásnì usmívat: „Oh, všichni jsme v tom zajedno,

rozumíte. Ti chudí lidé jsou tak svatí. Jsou mezi nimi nemocní - Má dcera
jim slouží, víte. Tolik jsme se všichni zmìnili!”

G. H. Bondy sklopil oèi. Machátova dcera, Elen, plavá Elen, Elen se

sedmdesáti milióny, slouží nemocným! Elen, která mohla, která mìla, která
napùl svolila stát se paní Bondyovou! Bondy si hryzl rty; tohle se pìknì
povedlo!

„Pane Macháte,” zaèal sevøeným hlasem, „chtìl jsem jenom vìdìt, jak

u vás topí ten nový Karburátor.”

„Oh, výbornì! Je tak krásnì teplo ve všech tìch domech! Tak jako by se

tam topilo nekoneènou láskou! Víte,” mluvil Machát nadšenì, utíraje si oèi,
„kdo tam vstoupí, je naráz jiným èlovìkem. Je tam jako v ráji. Žijeme jako
v nebi, my všichni. Ach, pøijïte mezi nás!”

„Vidíte, pánové,” øekl prezident Bondy mocí se pøemáhaje, „že Karburátory

pracují tak, jak jsem vám slíbil. Prosím, abyste upustili od dalších otázek.”

„My chceme jen vìdìt,” zvolal dr. Hubka bojechtivì, „proè tedy

nezaøizujete novou továrnu na karburátorový pohon? Proè my máme topit
drahým uhlím, když pro jiné zavádíme atomovou energii? Hodlá nám
prezident Bondy sdìliti své dùvody?”

„Nehodlá,” prohlásil Bondy. „My budeme topit uhlím. Z pøíèin mnì

známých se pro naši výrobu karburátorový pohon nehodí. Dost, pánové!
Považuji celou vìc za otázku dùvìry ke mnì.”

„Kdybyste vìdìli,” ozval se Machát, ,jak krásnì je èlovìku ve stavu svatosti!

Pánové, upøímnì vám radím: rozdejte všechno, co máte! Buïte chudí a svatí;
zbavte se mamonu a vzývejte Jediného Boha!”

„Nunu,” chlácholil ho pan Rosenthal. „Pane Machát, vy jste moc milý

a hodný pán, no jo; moc hodný. Ale víte, pane Bondy, já vám dùvìøuje; víte
co, pošlete mnì jeden ten Karburátor pro mé ústøední topení! Pánové, já to
zkusím, co? Jaképak øeèi!” No tak, pane Bondy!”

„Jsme všichni bratøi pøed Bohem,” pokraèoval záøící Machát. „Pánové,

33

odevzdejme továrnu chudým! Èiním návrh, abychom zmìnil MEAS na
náboženskou obec Pokorných Srdcí. Budeme jádrem, z kterého vyroste strom
boží, víte! Království boží na zemi.”

„Hlásím se o slovo,” køièel dr. Hubka.
„No tak, pane Bondy,” domlouval se starý Rosenthal. „Vidíte, já jsem pøi

vás. No tak, pùjète mi jeden takový Karburátor! Pane Bondy!”

„Nebo Bùh sám sestupuje na zem,” mluvil vzrušenì Machát. „Slyšte

vzkaz jeho: Buïte svatí a prostí; otevøte své srdce nekoneènosti; buïte
absolutní ve své lásce. Víte, pánové - ”

„Žádám o slovo,” chraptìl dr. Hubka.
„Ticho,” vzkøikl prezident Bondy, bledý a s oèima planoucíma, a povstal

v celé mohutnosti centového muže. „Pánové, není-li vám po chuti továrna na
Karburátory, pøevezmu ji do vlastní režie. Vyúètuju s vámi na halíø za
dosavadní výlohy. Skládám svùj úøad, pánové. Porouèím se.”

Dr. Hubka se vymrštil: „Ale pánové, já protestuje! My protestujeme! My

neprodáme výrobu Karburátorù! Pánové, tak znamenitý tovární artikl! Prosím,
my si nedáme od nikoho nabulíkovat, abychom se vzdali tak výnosné vìci!
Dovolte pánové -”

Prezident Bondy zazvonil. „Pøátelé,” øekl zasmušile, „nechme toho zatím.

Zdá se mi, že pøítel Machát je trochu, hm, trochu churav. Co se týèe
Karburátorù, zaruèuji, pánové, dividendu stopadesátiprocentní. Navrhuji ko-
nec debaty.”

Dr. Hubka se pøihlásil k slovu: „Navrhuji, pánové, aby každý z èlenù

správní rady dostal jeden Karburátor, abych tak øekl, k vyzkoušení!”

Prezident Bondy se podíval na všechny pány; jeho tváøí to cuklo, chtìl

nìco øíci, ale pokrèil jen rameny a procedil skrze zuby: „Dobrá.”

34

KAPITOLA VII

GO ON!

„Jak stojíme v Londýnì?”
„Akcie MEAS vèera 1470. Pøedevèírem 720.”
„Dobrá.”
„Inženýr Marek jmenován èestným èlenem sedmdesáti uèených

spoleèností. A urèitì dostane Nobelovu cenu.”

„Dobrá.” „Run objednávek z Nìmecka. Pøes pìt tisíc Karburátorù.”
„Aha.”
„Z Japonska devìt set zakázek.”
„Koukejme!”
„V Èechách zájem nepatrný. Tøi nové poptávky.” „Hm. Dalo se èekat.

Víte, ty malé pomìry!” „Ruská vláda objednává hned dvì stì kusù.” „Dobrá.
Úhrnem?”

„Tøináct tisíc objednávek.”
„Dobrá. Jak jsme daleko se stavbou?”
„Oddìlení pro atomové automobily je pod støechou. Sekce atomových

letadel do týdne zahájí práci. Klademe základy k atomové lokomotivce. Jedno
køídlo oddílu pro lodní motory už pracuje.”

„Poèkejte. Zaveïte název atomobil, atomotor, atomotiva, rozumíte? Co

dìlá Krolmus s atomovými dìly?”

„Už konstruuje model v Plzni. Nᚠatomový cyclecar ujíždí v bruselském

autodromu tøicátý tisící kilometr; udìlal dvì stì sedmdesát za hodinu. Na
pùlkilové atomotorky máme v posledních dvou dnech sedmdesát tisíc
objednávek.”

„Øíkal jste pøed chvílí, že tøináct tisíc úhrnem.”
„Tøináct tisíc ležících atomových kotlù. Osm tisíc otopných tìles pro

ústøední topení. Skoro deset tisíc atomobilù. Šest set dvacet atomových letadel.
Naše letadlo A 7 doletìlo z Prahy do Melbournu v Austrálii bez zastavení;
všichni na palubì zdrávi. Tady je depeše.”

Prezident Bondy se vztyèil: „Ale pøítelíèku, to jde nádhernì!”
„V oddìlení hospodáøských strojù pìt tisíc objednávek. V oddìlení malých

35

motorù pro pohon dvaadvacet tisíc. Sto padesát atomových èerpadel. Tøi
atomové lisy. Dvanáct atomových pecí pro vysoký žár. Sedmdesát pìt
atomových stanic radiotelegrafických. Sto deset atomových lokomotiv, vesmìs
do Ruska. Založili jsme generální agentury ve ètyøiceti osmi hlavních mìstech.
Americký Steel-Trust, berlínská AEG, italský Fiat, Mannesmann, Creusot
a švédské ocelárny nabízejí fúzi. Kruppùv koncern kupuje naše akcie za každou
cenu.”

„Nová emise?”
„Pìtatøicetkrát pøepsána. Noviny prorokují dvìstìprocentní

superdividendu. Ostatnì noviny nepíší o nièem jiném než o naší vìci; sociální
politika, sport, technika, vìda, všechno je Karburátor. Nìmecký koresponïent
poslal nám sedm tun výstøižkù; francouzský ètyøi metrické centy; anglický
jeden vagón. Vìdecká, odborná literatura, která má letos vyjít o atomovém
motoru, se odhaduje na šedesát tun. Anglo-japonská válka zastavena pro
nedostatek veøejného zájmu. Jenom v Anglii je devìt set tisíc uhlokopù bez
práce. V belgické pánvi bylo povstání; asi ètyøi tisíce mrtvých. Víc než polovina
jam na svìtì zastavila práci. Nafta v Pensylvánii zapálila své pøeplnìné sklady.
Požár trvá.”

„Požár trvá,” opakoval prezident Bondy zasnìnì. „Požár trvá! Panebože,

my jsme to vyhráli!”

„Prezident Báòské spoleènosti se zastøelil. Burza jednoduše šílí. V Berlínì

dnes ráno stojíme nad 8 000. Ministerská rada zasedá v permanenci; chce
vyhlásit stav obležení. Pane prezidente, to není vynález, to je pøevrat!”

Prezident Bondy a centrální øeditel MEAS se na sebe mlèky dívali. Ani

jeden, ani druhý nebyl básníkem; ale v tu chvíli jejich duše zpívaly.

Øeditel si pøitáhl židli blíže a øekl polohlasem: „Pane prezidente, Rosenthal

se zbláznil.”

„Rosenthal?” zvolal G. H. Bondy.
Øeditel zasmušile pøisvìdèil. „Udìlal se z nìho ortodoxní žid. Pìstuje

talmudistickou mystiku a kabalu. Dal deset miliónù na sionismus. Onehdy
se strašnì pohádal s doktorem Hubkou. Víte, Hubka se dal k èeským bra-
tøím.”

„Už i Hubka!”
„Ano. Já myslím, že to do naší správní rady zavlekl ten Machát. Vy jste

36

nebyl na poslední schùzi, pane prezidente. To vám byla hrùza, všichni vedli
náboženské øeèi až do rána. Hubka navrhnul, abychom odevzdali své závody
dìlníkùm. Naštìstí zapomnìli o tom hlasovat. Byli jako potrhlí.”

Prezident Bondy si hryzl prsty. „Øediteli, co mám s nimi dìlat?”
„Hm, docela nic. Je to nìjaká nervóza doby. Už i v novinách sem tam

nìco probleskne; ale není na to místa pro samé Karburátory. Strašná spousta
náboženských pøípadù. Nìjaká psychická nákaza èi co. Onehdy jsem vidìl
doktora Hubku; kázal pøed Živnobankou k zástupu lidí, cosi aby osvítili svá
nitra a urovnali cestu Bohu. Hroznì konfúzní øeèi. Dokonce dìlal zázraky.
Forst je v tom taky. Rosenthal úplnì zblbnul. Miller, Homola a Kolátor pøišli
s návrhem na dobrovolnou chudobu. Nemùžeme už svolávat správní radu. Je
to blázinec, pane prezidente. Musíte vzít celý ten krám na vlastní pìst.”

„Øediteli, to je strašné,” vydechl G. H. Bondy.
„Je. Slyšel jste o Cukrobance? Tam to chytlo naráz všechny úøedníky.

Otevøeli pokladny a rozdávali peníze všem, kdo pøišli. Dokonce v hlavní
dvoranì spalovali balíky bankovek na hranici. Náboženské bolševictví, øekl
bych.”

„V Cukrobance... Nemá Cukrobanka nᚠKarburátor?”
„Má. Pro centrální topení. Cukrobanka byla první, která si to poøídila.

Teï ji policie zavøela. Víte, i prokuristy a øeditele to chytlo.”

„Pane øediteli, já zakazuji dodávat Karburátory bankám.”
„Proè?”
„Zakazuji a dost! A topí uhlím!”
„Trochu pozdì. Všechny banky už instalují naše topení. Teï to zaøizujeme

v parlamentì a ve všech ministerstvech. Ústøední Karburátor na Štvanici je
hotov, aby osvìtloval celou Prahu. Je to padesátikilový kolos, nádherný mo-
tor. Pozítøí v šest hodin bude slavnostnì uveden v èinnost u pøítomnosti hlavy
státu, starosty, mìstské rady a zástupcù MEAS. Musíte pøijít. Vy hlavnì.”

„Bùh uchovej,” vykøikl pan Bondy zdìšen. „Ne ne, Bùh mne chraò!

Nepùjdu.”

„Musíte, pane prezidente. Nemùžeme tam poslat Rosenthala nebo Hubku.

Vždy jsou to zuøiví blázni. Vedli by hrozné øeèi. Jde tu o èest závodu. Starosta
mìsta má pøipravenou øeè na poèest našeho díla. Dostaví se zástupci cizích
státù a zahranièního tisku. Veliká slavnost. Jakmile se na ulicích rozsvítí

37

svìtla, spustí vojenské kapely na ulicích intrády a fanfáry, bude zpívat Hlahol,
Køížkovský, Dìdrasbor a Uèitelé, bude ohòostroj a sto jeden výstøel z dìla,
osvìtlení Hradu a já nevím co. Pane prezidente, vy musíte být pøi tom.”

G. H. Bondy vstal zmuèen. „Bože, ó Bože, mùžeš-li,” šeptal, „odejmi -

tento kalich —”

„Pøijdete?” opakoval neúprosný øeditel.
„Bože, Bože, proè jsi mne opustil!”

38

KAPITOLA VIII

NA BAGRU

Nad Štìchovicemi stál bagr ME 28 nehnutì ve veèerním soumraku.

Paternosterové rýpadlo už dávno pøestalo vynášet chladný písek vltavského
dna; veèer byl vlahý a bezvìtrný, vonný pokosenými seny a výdechem lesa.
Severozápad ještì trochu planul sladkým oranžovým svìtlem. Sem tam se
zaleskla vlna božským tøpytem prostøed zrcadlení nebes; zazáøila, zašumìla
a rozlila se v svìtélkování hladiny.

Od Štìchovic blížil se k bagru èlun; plul pomalu proti bystrému toku,

èerný na zjasnìné øece jako brouk vodomil.

„Nìkdo k nám jede,” ozval se pokojnì plavec Kuzenda, sedící na zádi

bagru.

„Dva,” øekl za chvíli strojník Brych.
„Já už vím kdo,” øekl pan Kuzenda.
„Milenci ze Štìchovic,” øekl pan Brych.
„Abych jim uvaøil kafe,” rozhodl se pan Kuzenda a šel dolù.
„No tak, dìti!” volal Brych na èlun. „Nalevo! Nalevo! Ženská, podejte mi

ruku, tak. A šup nahoru!”

„Já a Pepouš,” hlásila dívka na palubì, my - my jsme chtìli -”
„Dobrý veèer,” zdravil mladý dìlník, který vystoupil za ní. „Kdepak je

pan Kuzenda?”

„Pan Kuzenda vaøí kafe,” øekl strojník. „Posaïte se. Koukejte, nìkdo

sem pluje. To jste vy, pekaøi?”

„To jsem já,” ozval se hlas. „Dobrý veèer, pane Brych. Vezu vám pošáka

a pana hajnýho.”

„Tak pojïte nahoru, bratøi,” øekl pan Brych. „Až pan Kuzenda uvaøí

kafe, zaèneme. Kdo ještì pøijde?

„Já,” ozvalo se po boku bagru. „Tady pan Hudec by vás chtìl slyšet.”
„Vítám vás, pane Hudec,” mluvil strojník dolù. „Pojïte nahoru, tady je

žebøíèek. Poèkejte, já vám podám ruku, pane Hudec, když jste tu ještì nebyl.”

„Pane Brych,” volali tøi lidé na bøehu, „pošlete pro nás lodièku, jo? My

bychom chtìli k vám.”

„Dojeïte pro nì, vy dole,” øekl pan Brych. „A se každýmu dostane slova

39

40

božího. Bratøi a sestro, jen si sednìte. Není tu špinavo od tý doby, co topíme
Karburátorem. Bratr Kuzenda vám pøinese kafe, a pak to zaène. Vítám vás,
mládenci. Pojïte nahoru.” Naèež pan Brych se postavil nad otvorem, kudy
vedl žebøíèek do nitra bagru. „Haló, Kuzenda, deset lidí na palubì.”

„Dobrá,” volal z hloubi vousatý hlas. „Už to nesu.”
„Tak si sednìte,” obrátil se horlivì Brych. „Pane Hudec, my tady máme

jen kafe; myslím, že vás to neurazí.”

„Kdepak,” namítal pan Hudec. „Já jsem chtìl jenom vidìt vaše - vaši -

vaše zasedání.”

„Naši pobožnost,” opravil mírnì Brych. „Tady, víte, jsme všichni bratøi.

Musíte vìdìt, pane Hudec: já jsem byl alkoholik a Kuzenda dìlal politiku
a pøišla na nás milost. A tihle bratøi a sestry,” øekl ukazuje dokola, „k nám
veèer jezdí, aby se modlili o stejný dar ducha. Tadyhle pekaø mìl záduchu,
a Kuzenda ho uzdravil. No, øeknìte, pekaøi, jak to bylo.”

„Kuzenda na mne skládal ruce,” mluvil pekaø tiše a unesenì, „a najednou

se mnì v prsou rozlilo takový teplo. Víte, tak to ve mnì luplo, a já jsem zaèal
dýchat, jako bych lítal na nebi.”

„Poèkejte, pekaøi,“ opravoval Brych. „Kuzenda neskládal ruce. To on

nevìdìl, že udìlá zázrak. Jen na vás udìlal takhle rukou, a vy jste pak øek, že
mùžete dýchat. Tak to bylo.”

„My jsme byli pøi tom,” vypravovala dívka ze Štìchovic. „Tady pan pekaø

mìl pøitom svìtlo kolem hlavy. A mnì pan Kuzenda potom zažehnal souchotì,
viï, Pepo?”

Mladík ze Štìchovic øekl: „To je èistoèistá pravda, pane Hudec. Ale divnìjší

je, co se stalo se mnou. Já jsem nebyl hodný, pane Hudec; už jsem taky sedìl
v kriminále, víte, pro krádež a ještì pro nìco. Tadyhle pan Brych by vám
mohl povídat.”

„Ale copak,” mávl rukou Brych. „Scházela vám jen milost. Ale tady na

tom místì, pane Hudec, se dìjou divný vìci. Však to tøeba i sám pocejtíte.
Bratr Kuzenda to umí øíct, protože chodil døív na schùze. Koukejte, už jde.”

Všichni se obrátili k otvoru, jenž vedl z paluby do strojovny. Otvorem

vynoøovala se vousatá hlava s nuceným, rozpaèitým úsmìvem nìkoho, kdo
je odzadu strkán a tváøí se, jako by se nic nedìlo. Bylo vidìt Kuzendu až po
pás - v obou rukou nesl velký kus plechu a na nìm hrnéèky a plechovky od

41

konzerv; usmíval se nejistì a poøád stoupal. Už bylo vidìt jeho chodidla
v úrovni paluby, a pan Kuzenda stoupal ještì výš i se svými hrnéèky. Teprve
pùl metru nad otvorem se zastavil, tápaje jaksi nohama pod sebou; visel volnì
ve vzduchu a zøejmì se namáhal dosáhnout nohama na zem.

Pan Hudec byl jako ve snách. „Co se vám stalo, pane Kuzenda?” vyhrkl

skoro uleknut.

„Nic, nic,” zamlouval Kuzenda a odstrkoval se nohama od vzduchu; a pan

Hudec si vzpomnìl, že nad jeho dìtskou postýlkou kdysi visíval obrázek
Nanebevstoupení Pánì a že tam Kristus s apoštoly navlas stejnì viseli ve
vzduchu veslujíce nohama, ale s výrazem ménì stísnìným.

Najednou pan Kuzenda se pohnul vpøed a plul, plul veèerním vzduchem

nad palubou, jako by ho unášel mírný vánek; chvílemi zvedal nohu, jako by
chtìl vykroèit èi co, a zøejmì se bál o své hrnéèky. „Prosím vás, vemte to
kafe,” øekl honem. Strojník Brych zvedl obì ruce a pøijal plech s hrnéèky. Tu
Kuzenda svìsil nohy, zkøížil ruce na prsou a visel nehnutì, s hlavou trochu
na stranu, a øekl: „Vítám vás, bratøi. Nebojte se, že lítám. To je jenom znamení.
Sleèno, vy si vemte ten hrníèek s kvìty.” Strojník Brych rozdával hrnéèky
a plechovky. Nikdo se neodvážil promluvit; ti, kdo tu ještì nebyli, okukovali
zvìdavì Kuzendovu levitaci. Starší hosté srkali pomalu kávu a mezi každým
douškem jako by se modlili.

„Už jste to vypili?” ozval se po chvíli Kuzenda a široce otevøel bledé,

uchvácené oèi. „Tak já zaènu.” Naèež odkašlal, pøemýšlel chvilku a poèal:
„Ve jménu Otce! Bratøi a sestro, sešli jsme se k pobožnosti na tomhle bagru,
kde se dìjou úkazy milosti. Nemusím posílat pryè nevìøící a posmìváèky,
jako to dìlají spiriti. Pan Hudec pøišel jako nevìøící a pan hajný se tìšil na
nìjakou srandu. Vítám vás oba; ale abyste vidìli, že vás znám skrze tu milost,
tak vy chlastáte, hajný, a honíte chudý z lesa, a nadáváte, i když to nemusí
bejt. Nedìlejte to. A vy, pane Hudec, jste lepší zlodìj, však vy víte, co myslím,
a prchlej až moc. Víra vás napraví a spasí.”

Na palubì panovalo hluboké ticho. Pan Hudec se zarytì díval do zemì.

Hajný vzlykal, potahoval a tøesoucí se rukou si hmatal po kapse.

„Já vím, hajný,” øekl vznášející se Kuzenda nìžnì, „že byste si chtìl

zakouøit. Jen si zapalte. Jste tu jako doma.”

„Rybièky,” zašeptala dívka a ukazovala na hladinu Vltavy. „Koukej, Pepo,

42

jak ti kapøi pøišli poslouchat.”

„To nejsou kapøi,” ozval se omilostnìný Kuzenda. „To jsou ševci èili

vokouni. A vy, pane Hudec, se netrapte pro svý høíchy. Koukejte na mne: já
jsem o nic nedbal než o tu politiku. Já vám øeknu, že i to je høích. A vy,
hajný, neplaète, nemyslel jsem to tak zle. Kdo jednou pozná milost, vidí lidi
naveskrz. Brychu, že vidíte každýmu až do duše?”

„Vidím,“ øekl pan Brych. „Tuhle pan pošák si zrovna teï myslí, kdybyste

takhle pomohl jeho dcerušce. Vona má kytice, viïte, pošáku. Von jí pan
Kuzenda pomùže, když ji sem vezmete.”

„Vono se øekne povìra,” mluvil Kuzenda. „Bratøi, kdyby mnì byl døív

nìkdo povídal vo zázracích a vo Bohu, byl bych se mu vysmál. Tak zkaženej
jsem byl. Když jsme dostali sem na bagr tu novou mašinu, co bìží bez topení,
tak nám pøestala všechna špinavá práce. Jo, pane Hudec, to je první div, co se
tu stal, že ten Karburátor dìlá všecko sám, jako by mìl rozum. I ten bagr
pluje sám sebou, kam má plout, a koukejte, jak pevnì stojí. Koukejte, pane
Hudec, že kotvy jsou nahoøe. Von stojí bez kotev, a zase pluje, kde je potøeba
rejpat dno, a sám nasadí a sám pøestane. My, teda Brych a já, nemusíme na
nic ani sáhnout. A mnì nìkdo øekne, jestli tohle není zázrak. A když jsme
tohle vidìli, viïte, Brychu, zaèali jsme pøemejšlet, až se nám udìlalo jasno.
To je božskej bagr, to je železnej kostel, a my jsme tu jen jako knìží. Když se
døív Pánbùh projevil ve studánce nebo jako u starejch Øekù v dubech a nìkdy
i v ženskejch, proèpak by se neprojevil v bagru? Proèpak by se štítil stroje?
Stroj je nìkdy èistší než jeptiška, a tuhle Brych má všecko vyleštìno jako
v kredenci. To jen tak vedle. A abyste vìdìli, Bùh není tak nekoneènej, jak
øíkají katolíci; má v prùmìru asi šest set metrù a na kraji je už slabej.
Nejsilnìjší je tady na bagru. Tady dìlá zázraky, ale na bøehu už dìlá jen
vnuknutí a obrácení na víru, a ve Štìchovicích, když je dobrej vítr, je cejtit
jen jako taková svatá vùnì. Tuhle pudlovali kolem veslaøi z Blesku a z ÈVK
a pøišla na nì milost na všechny. Takovou sílu to má. A co ten Bùh na nás
chce, to se mùže jen vycejtit tady, uvnitø,” kázal Kuzenda ukazuje dùraznì na
srdce. „Já vím, že nemùže vystát politiku a peníze, rozum a hrdost
a povyšování; vím, že má hroznì rád lidi i zvíøata, že je moc rád, když sem
pøijdete, a že schvaluje dobrý skutky. Je to náramnej demokrat, bratøi. Nás,
totiž Brycha a mne, pálí každej halíø, pokud za nìj nekoupíme kafe pro všecky.

43

Onehdy v nedìli tu bylo pár set lidí, i na vobou bøezích sedìli, a vidíte, kafe
se nám rozmnožilo tak, že ho bylo dost pro všecky, a jakýho kafe! Ale to jsou,
bratøi, jen úkazy. Nejvìtší zázrak je vliv, kterej On má na naše city. To je tak
strašnì krásný, až to èlovìka mrazí. Nìkdy ti je, jako bys mìl láskou a štìstím
umøít, jako bys byl jedno s tou vodou dole a se všema zvíøátkama i s hlínou
a kamením, nebo jako bys ležel v takový velikanánský náruèi; no, to nikdo
nepoví, jak ti je. Všecko kolem zpívá a hlaholí, ty rozumíš všem nìmejm
jazykùm, vodì i vìtru, do všeho vidíš, jak to souvisí mezi sebou a s tebou,
všecko najednou chápeš líp, než kdybys to èet vytištìný. Nìkdy to na vás
pøijde jako záchvat, že máte až pìnu u huby; ale jindy to pùsobí pomalu
a proleze vás to do poslední žilèièky. Bratøi a sestro, nic se nebojte; teï sem
plujou dva èetníci, aby nás rozpustili, že jsme jako nevohlášená schùze. Jen
vyèkejte v klidu a dùvìøujte v bagrovýho Boha.”

Byla už tma; ale celá paluba bagru a tváøe pøítomných svìtélkovaly nìžnou

záøí. Pod bagrem zašumìla a zastavila se vesla èlunu. „Hola,” køikl mužský
hlas, „je tam pan Kuzenda?”

„Je tady,” mluvil cherubím hlasem Kuzenda. „Jen pojïte nahoru, bratøi

èetníci. Já vím, že mì udal hostinský ze Štìchovic.”

Dva èetníci vstoupili na palubu. „Který z vás je Kuzenda?” tázal se závodèí.
„Já, prosím,” øekl Kuzenda stoupaje výše. „Prosím, pane strážmistr, pojïte

nahoru.

Tu vznesli se plavnì oba èetníci a stoupali vzduchem ke Kuzendovi. Jejich

nohy zoufale tápaly po nìjaké opoøe, jejich ruce chytaly se hebkého vzduchu,
bylo slyšet jejich rychlý a stísnìný dech.

„Nebojte se, èetníci,” øekl plavec Kuzenda velebnì, „a modlete se se mnou:

Bože Otèe, který ses vtìlil do týhle lodi —”

„Bože Otèe, který ses vtìlil do týhle lodi,” opakoval závodèí seškrceným

hlasem.

„Bože Otèe, který ses vtìlil do týhle lodi,” spustil hlasitì pan Hudec vrhaje

se na kolena, a sbor hlasù na palubì se pøipojil.

44

KAPITOLA IX

SLAVNOST

Redaktor Cyril Kéval, lokální zpravodaj pražských Lidových, hodil se

tentokrát do èerného a hnal se hned po osmnácté veèer na Štvanici, aby
referoval o slavnostním otevøení nové Ústøední Karburátorové Elektrárny pro
Velkou Prahu. Protlaèil se davy zvìdavcù, kteøí zaplavili celou Petrskou ètvr,
a pronikl trojí øadou stráží až k malé betonové budovì ovìšené prapory. Z nitra
domeèku je slyšet sakrování montérù, kteøí ovšem nejsou vèas hotovi a teï to
honem dohánìjí. Celá centrála není vìtší než veøejný záchodek. A tuhle
pøichází zamyšlen, ponìkud podoben filozofující volavce, staøièký pan re-
daktor Èvanèara z Venkova.

Pan Èvanèara vlídnì oslovil mladého novináøe: „Vsaïte se, pane kolego,

že se dnes nìco stane. Nevidìl jsem ještì parádu, aby se pøi ní neprovedla
nìjaká hloupost. A to už je, holenku, po ètyøicet let.”

„Mistøe,” podotkl Kéval, „je to úžasné, co? Tenhle domeèek bude osvìtlovat

celou Prahu a hnát tramvaje a vlaky do šedesáti kilometrù a tisíce továren a -
a -”

Pan Èvanèara potøásl skepticky hlavou. „Uvidíme, pane kolego, uvidíme.

Nás, starou gardu, už nic nepøekvapí; ale-“ a tu pan Èvanèara snížil hlas
v šepot, „všimnìte si, pane kolego, že tu ani není rezervní Karburátor. Kdyby
se tenhle polámal, nebo byl, dejme tomu, vyhozen do povìtøí, pak - pak -
chápete?”

Kévala zamrzelo, že na tohle nepøišel sám. „To je vylouèeno, mistøe,”

zaèal tedy odporovat. „Já mám bezpeèné informace. Tahle elektrárna je
postavena jen naoko. Pravá centrála je jinde; je - je -” šeptal ukazuje prstem
hluboko pod zem. „Já nesmím øíci kde. Všimnul jste si, mistøe, že poøád
pøedlážïují Prahu?”

„Už ètyøicet let,” øekl pan Èvanèara zádumèivì.
„Ano, tady to máte,” prášil Cyril Kéval vítìznì. „Rozumíte, vojenské

dùvody. Ohromný systém podzemních chodeb. Skladištì, prachárny a tak dále.
Já mám docela pøesné informace. Šestnáct karburátorových podzemních
pevností kolem Prahy. Nahoøe ani stopy, jen fotbalové høištì, kiosk na sodovku

45

46

nebo vlastenecký pomník, haha, chápete? Proto se staví tolik pomníkù.”

„Mladý muži,” podotkl pan Èvanèara, „copak ví dnešní pokolení o válce!

My bychom mohli povídat. Aha, tady už je pan starosta.”

„A nový ministr vojenství. Vidíte, øíkal jsem vám to. Rektor techniky.

Generální øeditel MEAS. Nejvyšší rabín.”

„Francouzský vyslanec. Ministr veøejných prací. Pane kolego, a se

dostanem dovnitø. Arcibiskup. Italský vyslanec. Pøedseda senátu. Náèelník
Sokolské obce. Uvidíte, pane kolego, že na nìkoho zapomnìli.”

V tu chvíli pan Cyril Kéval postoupil své místo jakési dámì, èímž byl

odtržen od seniora novináøù i od vchodu, kudy se nepøetržitì øinul proud
pozvaných osobností. Tu zaznìly zvuky národní hymny, rozlehl se povel
u èestné setniny, a provázena svitou pánù v cylindrech a uniformách, vcházela
hlava státu po rudém kobereèku do betonové stavbièky. Pan Kéval se stavìl
na špièky a proklínal svou galantnost; teï, øekl si, se tam už nedostanu. Èvan-
èara má pravdu, mínil dále, vždycky se provede nìjaká hloupost; postaví se
tak malá búda na tak slavné posvícení! Tož, øeèi dodá ÈTK a ten sós už se
vymyslí: hluboké dojetí, velkolepý pokrok, spontánní ovace hlavì státu -

Z nitra bylo slyšet náhlé utišení a kdosi zaèal brebentit slavnostní øeè.

Pan Kéval zívl a s rukama v kapsách obcházel stavbièku. Šeøilo se. Strážníci
mìli bílé rukavice a sváteèní pendreky. Na nábøežích natlaèeno lidí. Slav-
nostní øeè je pøíliš dlouhá, jako vždycky. Kdo to vlastnì øeèòuje?

Tu spatøil Kéval ve zdi betonové centrály ve výši asi dvou metrù okénko.

Rozhlédl se, a hup, chytil se møíží a vytáhl svou chytrou hlavu do okénka.
Aha, to mluví pan starosta Velké Prahy, rudý jako brabenec, vedle stojí pan
G. H. Bondy, prezident MEAS, jako zástupce podnikatelstva, a hryže si rty.
Hlava státu má ruku na páce stroje, aby na dané znamení stiskla; v tu chvíli
rozžehne se slavnostní osvìtlení v celé Praze, zaøinèí hudby a vyletí ohòostroj.
Ministr veøejných prací se rozèilenì vrtí; bude patrnì mluvit, až to dodìlá
starosta. Nìjaký mladý dùstojník se tahá za knírek, vyslanci se tváøí, jako by
celou duší se oddávali øeèi, z níž nerozumìjí ani slovu, dva delegáti dìlnictva
ani nemrkají, zkrátka zdaøilý prùbìh, øekl si krátce pan Kéval a seskoèil.

Nato obìhl pìtkrát celou Štvanici, vrátil se k centrále, a hup na okénko.

Pan starosta mluví ještì. Když napjal Kéval hodnì uši, zaslechl: „...tu blížila
se pohroma bìlohorská.” I seskoèil honem, sedl si stranou a kouøil. Byla už

47

hodnì tma. Nahoøe mezi korunami stromù probleskly hvìzdièky; to je divné,
øekl si Kéval, že také neèekaly s rozsvícením, až hlava státu stiskne tu páku.
Jinak Praha byla temná, Vltava se èernì valila, neroztøpytìna odrazy lamp;
vše èekalo s chvìním na slavnostní okamžik Svìtla. Když Kéval dokouøil
celou viržinku, vrátil se k centrále a vyšvihl se na okénko. Pan starosta mluví
ještì, nyní už fialový do èerva; hlava státu stojí s rukou na páce, pøítomné
osobnosti se mezi sebou potichu baví, jen cizí vyslanci nehnutì naslouchají.
Docela vzadu se kymácí hlava pana Èvanèary.

Starosta skonèil tìlesným vyèerpáním; slova se ujal ministr veøejných

prací; bylo vidìt, jak seká vìty, aby svou øeè co možná zkrátil. Hlava státu
vzala už páku do levé ruky. Starý Billington, doyen diplomatického sboru,
skonal stoje, i ve smrti zachovávaje výraz pozorného naslouchání. Tu skonèil
ministr svùj projev, jako by ual.

Pan G. H. Bondy zvedl hlavu, rozhlédl se tìžkým pohledem a pronesl

nìkolik slov; patrnì nìco v tom smyslu, že MEAS odevzdává své dílo
veøejnosti k dobru a užitku naší metropole, a dost. Hlava státu se vztyèila
a stiskla páku. Tu rozžala se celá Praha nesmírnou záøí, vykøikl dav,
rozhoupaly se zvony všech vìží a na Mariánské baštì houkla první dìlová
rána. Kéval visící na møíži se ohlédl k mìstu. Ze Støeleckého ostrova vyletìly
záøivé rakety, Hradèany, Petøín i Letná zazáøily girlandami žárovek, nìkolik
vzdálených hudeb se zaèalo potýkat, nad Štvanicí zakroužily osvìtlené biplány,
od Vyšehradu nesla se vzduchem ohromná V 16 ovìšená lampióny; zástupy
smekly, strážníci zvedli ruce k pøilbám, nehybní jako sochy; z bašty houkaly
nyní dvì baterie, kterým odpovídaly monitory u Karlína. Kéval pøitiskl opìt
tváø k møíži, aby vidìl konec ceremonielu tam uvnitø nad Karburátorem.
V tutéž chvíli vykøikl, vytøeštil oèi a zrovna se pøisál k okénku; naèež øekl
cosi jako „ó bože”, pustil se møíže a tìžce se svezl na zem. Døíve než náležitì
dopadl, vrazil do nìho èlovìk úprkem prchající. Kéval ho chytil za kabát,
èlovìk se ohlédl. Byl to prezident G. H. Bondy, na smrt bledý.

„Co se stalo, pane?” jektal Kéval, „co to tam dìlají?”
„Puste mne,” vydechl Bondy, „prokrista, puste mne! Bìžte odtud!”
„Ale co se tam s nimi stalo?”
„Puste,” vykøikl Bondy a pìstí odraziv Kévala zmizel mezi stromy.
Tøesa se opøel se Kéval o kmen stromu. Z nitra betonové stavbièky bylo

48

slyšeti cosi jako barbarský zpìv.

Po nìkolika dnech pøinesla ÈTK tento nejasný výrobek: „Oproti zprávám

jednoho domácího listu, citovaného také za hranicemi, sdìlujeme z nejlépe
zpravených míst, že pøi slavnostním otevøení Karburátorové Centrály
nepøihodily se žádné nedùstojné úkazy. V souvislosti s nimi složil starosta
Velké Prahy svùj úøad a odebral se na léèení. Doyen Billington je naopak
zdráv a èilý. Pravdou toliko jest, že všichni pøítomní prohlásili, že tak mo-
hutného dojmu posud nezažili. Padnouti na zem a klanìti se Bohu je právem
každého obèana a konání zázrakù není v rozporu s jakýmkoliv úøedním
postavením v demokratickém státì. Rozhodnì pak je nevhodno vmìšovati
hlavu státu do politováníhodných událostí, zavinìných jen nedostateènou
ventilací a nervovým pøepracováním.”

49

KAPITOLA X

SVATÁ ELEN

Nìkolik dní po tìchto událostech bloudil pan G. H. Bondy po ulicích

Prahy, cigáro v zubech, a pøemýšlel. Kdo by ho potkal, myslel by, že se dívá
na chodník; ale pan Bondy se díval do budoucnosti. Marek mìl pravdu, øíkal
si. A ten biskup Linda mìl ještì vìtší pravdu. Nelze, zkrátka, uvést na svìt
Boha bez sakramentských následkù. Copak, a si lidé dìlají, co chtìjí; ale
tohle by otøáslo bankami, a èertví jak by to pùsobilo na prùmysl. Dnes vypukla
v Živno náboženská stávka; zaøídili jsme tam Karburátor, a hned po dvou
dnech prohlásili úøedníci majetek banky za boží fond pro chudé. To by se za
Preisse nestalo. Ne, to by se jistì nestalo.

Bondy sklíèenì cucal na svém doutníku. Tak co, øekl si, máme s tím praštit?

Za dnešek došlo objednávek za tøiadvacet miliónù. To se už nedá zastavit.
Kouká z toho konec svìta èi co. Za dva roky bude všechno na hromadì.

Teï už pracuje na svìtì nìkolik tisíc Karburátorù, a každý ve dne v noci

chrlí Absolutno. A to Absolutno je po èertech inteligentní. Má zrovna
bláznivou chu nìjak se zamìstnat. No jo, nemá co dìlat, tisíce let nemìlo co
dìlat, a teï jsme je pustili z øetìzu. Napøíklad co provádí v Živno. Samo
vede knihy, úètuje, vede korespondenci. Udílí písemné rozkazy správní øadì.
Píše kontrahentùm ohnivé epištoly o úèinné lásce. Tak, a teï akcie Živno
jsou makulatura: kilo za smradlavý syreèek. Tak to chodí, když se plete Bùh
do bankovnictví.

Firma Oberländer, textilní továrna v Úpici, nás bombarduje zoufalými

depešemi. Pøed mìsícem si postavili Karburátor místo kotlù; dobrá, stroje
bìží; all right. Ale najednou zaènou selfaktory a stavy pracovat samy od se-
be. Když praskne nit, sama se naváže a bìží to dál. Dìlníci jen koukají, ruce
v kapsách. V šest hodin má být konec práce, pøadláci a tkalci jdou domù. Ale
stavy bìží dál samy od sebe celou noc, celý den, celé tøi nedìle, a tkají, tkají,
tkají bez ustání. Firma depešuje: U všech èertù, odeberte nám zboží, pošlete
suroviny, zastavte stroje! Teï to popadlo továrnu Bratøí Buxbaumù, Morawtze,
Morawtze a spol. holou nákazou do dálky. V místì už není surovin; v panice
házejí do selfaktorù hadry, slámu, hlínu, co mají po ruce; prosím, i z toho se

50

51

utkají kilometry ruèníkù, kalika, kartounù a všeho možného. Dìsný rámus;
ceny textilií se øítí dolù; Anglie zvyšuje ochranná cla; sousední státy hrozí
bojkotem. A továrny bìdují: Prokrista, seberte si aspoò zboží! Odvezte to
nìkam, pošlete sem lidi, vagóny, autovlaky, zastavte mašiny! Žalují zatím za
náhradu škody. Zatracený život! A tyhle zprávy jsou odevšad, kde si postavili
Karburátor. Absolutno hledá práci. Má se zuøivì k životu. Døív tvoøilo svìt;
teï se vrhlo na fabrikaci. Zachvátilo už Liberec, Brnìnské bavlnìné, Trutnov,
dvacet cukrovarù, pily, M욝anský pivovar v Plzni; ohrožuje Škodovku;
pracuje v Jablonci a v Jáchymovských dolech. Nìkde propouštìjí dìlníky; jinde
zavøeli továrny a s hrùzou je nechávají bìžet zamèené. Šílená nadprodukce.
Továrny bez Absolutna zastavují výrobu. Je to rozvrat.

A já, øekl si pan Bondy, jsem vlastenec. Nenechám ruinovat naši matièku

zemi; ostatnì máme tu vlastní závody. Dobrá, ode dneška se stornují
objednávky z Èech. Co se stalo, stalo se; ale od téhle chvíle se nepostaví
v Èechách jediný Karburátor. Zaplavíme jimi Nìmce a Francouze; pak budeme
Absolutnem bombardovat Anglii. Anglie je konzervativní, uzavírá se našim
Karburátorùm; budeme je tam házet ze vzducholodí jako veliké pumy.
Nakazíme celý prùmyslový a finanèní svìt Bohem, a jen u nás necháme takový
kulturní, bohaprostý ostrùvek poctivé práce. Je to, abych tak øekl, vlastenecká
povinnost, a krom toho jde o naše vlastní fabriky.

G. H. Bondy se rozjaøil touto vyhlídkou. Získáme u nás aspoò èasu, aby

se vynalezly nìjaké masky proti Absolutnu. U èerta, vypíši sám tøi milióny
na bádání O ochranì proti Bohu. Øeknìme, zatím dva milióny. Všichni Èeši
budou chodit s maskami, a zatím ti ostatní se, haha, utopí v Bohu. Aspoò
jejich prùmysl na to praskne.

Pan Bondy se zaèal dívat na svìt jasnýma oèima. Tuhle jde nìjaká mladá

žena; nese se pìknì a pružnì, jakápak bude zpøedu? Pan Bondy si pospíšil,
pøedhonil ji a vyhnul se najednou uctivým obloukem; ale patrnì se rozmyslil
a obrátil se na patì tak rychle, že málem do ní vrazil nosem.

„Vy, Elen,” øekl spìšnì. „Netušil jsem, že - že -”
„Vìdìla jsem, že jdete za mnou,” pravila dívka se sklopenýma oèima

a zùstala stát.

„Vy jste to tušila?” mluvil Bondy potìšen. „Právì jsem myslel na vás.”
„Já jsem cítila vᚠzvíøecí chtíè,” øekla Elen tiše.

52

„Mé co?”
„Vᚠzvíøecí chtíè. Vy jste mne nepoznal. Jen jste mne omakával oèima,

jako bych na prodej byla.”

G. H. Bondy se zachmuøil. „Elen, proè mne chcete urážet?”
Elen zavrtìla hlavou. „Všichni to dìlají. Všichni, všichni jsou stejní.

Èlovìk tak zøídka potká èisté oèi.”

Pan Bondy sešpulil ústa k hvízdnutí. Aha, tady je to: náboženská obec

starého Macháta!

„Ano,” odpovìdìla Elen k jeho myšlence. „Mìl byste pøijít mezi nás.”
„Ó, ovšem!” zvolal pan Bondy; a pøitom si myslel: škoda tak pìkné holky.
„Proè škoda?” øekla Elen mírnì.
„Poslyšte, Elen,” protestoval Bondy, „vy ètete myšlenky. To není fair. Kdyby

si lidé èetli myšlenky, nemohli by se slušnì stýkat. To je nediskrétnost, vìdìt,
co si myslím.”

„Co mám dìlat?” mluvila Elen. „Každý, kdo pozná Boha, má ten dar;

každá vaše myšlenka se myslí zároveò ve mnì: já ji neètu, já ji mám sama.
Kdybyste vìdìl, jak to èlovìka oèistí, když tak mùže soudit každou ukrytou
zvrhlost!”

„Hm,” udìlal pan Bondy, tøesa se, aby si nìco nemyslil.
„Jistì,” ujišovala Elen. „Mne to s pomocí boží vyléèilo z lásky k bohatství.

Já bych byla hroznì ráda, kdyby také vám spadlo bìlmo.”

„Bùh uchovej,” zdìsil se G. H. Bondy. „A prosím vás, rozumíte pøitom

všemu, co takto, eh, takto v lidech vidíte?”

„Ano. Dokonale.”
„Tak poslyšte, Elen,” øekl Bondy, „vám mohu øíci všechno; beztoho byste

si to ve mnì pøeèetla. Nikdy bych si nemohl vzít ženu, která by èetla mé
myšlenky. Svatá by mohla být podle libostí; milosrdná k chudým bez omezení;
vydìlám na to, a je to reprezentace. I ctnost bych snesl, Elen, z lásky k vám.
Všechno bych snesl. Miloval jsem vás svým zpùsobem, Elen. Øíkám to, protože
to sama ètete. Elen, bez skrytých myšlenek není možný obchod ani spoleènost.
A hlavnì bez skrytých myšlenek není možno manželství. To je vylouèeno,
Elen. A kdybyste našla nejsvìtìjšího muže, neberte si ho, pokud mùžete èíst
jeho myšlenky. Trochu klamu je jediný neselhávající svazek mezi lidmi. Svatá
Elen, nevdávejte se.

53

„Proè ne?” øekla svatá Elen sladce. „NᚠBùh není proti pøírodì; jen ji

posvìcuje. Nežádá po nás umrtvení. Pøikazuje nám život a plodnost. Chce,
abychom ...”

„Prr,” pøerušil ji pan Bondy. „VᚠBùh tomu nerozumí. Zbavuje-li nás

klamu, je zatracenì proti pøírodì. Je prostì nemožný, Elen, absolutnì nemožný.
Má-li rozum, nahlédne to sám. Buï je nadobro nezkušený, nebo nadobro
a zloèinnì destruktivní. Škoda, Elen: já nemám nic proti náboženství; ale
tenhle Bùh neví, co by mìl chtít. Jdìte na pouš, svatá Elen, se svým
jasnozøením. Nehodí se to mezi nás lidi. Sbohem, Elen, a radìji na
neshledanou.”

54

KAPITOLA XI

PRVNÍ SRÁŽKA

Není dosud zjištìno, jakým zpùsobem se to stalo; ale právì v té dobì, kdy

továrnièka inženýra R. Marka (Bøevnov, Mixova 1651) byla obsazena detektivy
a obklopena kordónem policie, ukradli neznámí pachatelé pokusný Markùv
Karburátor. Pøes horlivé pátrání nebyla nalezena ani stopa po ukradeném
stroji.

Nìjaký èásek nato kupoval majitel kolotoèe, Binder Jan, naftový motorek

pro svùj kolotoè a orchestrion u obchodníka se starým železem na Haštalském
námìstí. Obchodník nabídl mu velký mìdìný válec se setrvaèníkem a øekl,
to že je tuze laciný motor; prý tam mùže nasypati jen trochu uhlí a bìží to po
celé mìsíce. Jan Binder byl pojat zvláštní, pøímo slepou dùvìrou k mìdìné-
mu válci a koupil jej za tøi sta. Sám jej pak dovezl vozíkem k svému kolotoèi,
který právì stál u Zlíchova s porouchaným pohonem.

Jan Binder si svlékl kabát, složil mìdìný válec a potichu hvízdaje dal se

do práce. Místo setrvaèníku nasadil na høídel kolo, na kolo pøehodil øemen
a vedl jej na jiný høídel, který jedním koncem mìl pohánìt orchestrion
a druhým kolotoè. Pak namazal èepy, strèil do jednoho kola a s rukama
v kapsách, špule ústa k hvízdání, stál ve svém široce pruhovaném triku
a zamyšlenì èekal, co bude dál. Kolo se tøikrát otoèilo a zùstalo stát; pak se
zachvìlo, zakymácelo a zaèalo se tiše, vážnì toèit. Tu spustil orchestrion
všemi svými bubínky a p횝alami, kolotoè se otøásl jako ze spaní, zaskøípìl
všemi svazy a plavnì se roztoèil; støíbrné tøásnì zajiskøily, bílí konì
s èabrakami a rudými otìžemi jako by zatáhli za své knížecí ekvipáže, jelen
o divoce strnulých oèích nesl se dokola, vzepjat ke skoku, labutì ušlechtilých
šíjí vlekly v kruhu své bìlostné a blankytné èluny - tøpytì se, øinèe hudbou
roztáèel kolotoè svou rajskou krásu pøed nehybnýma oèima tøí Grácií,
namalovaných na orchestrionu uchváceném vlastní hudbou.

Jan Binder stál poøád sešpulen a s rukama v kapsách; díval se na svùj

kolotoè jako ve snách, okouzlen nìèím novým a pøekrásným. Nyní už nebyl
sám. Uplakané, usmrkané dítì táhlo sem mladou chùvièku a zastavilo se pøed
kolotoèem, s oèima ohromnýma, s pusou dokoøán, ztuhlé úžasem. I chùvièka

55

56

vyvalila oèi a stála jako u vidìní. Kolotoè kroužil, podivnì planoucí, velebný,
slavný jako svátek; nyní víøil vášnivou rychlostí, nyní se kolébal jako koráb
tìžký vùnìmi Indie, nyní plul jako zlatý oblak vysoko na nebi; zdálo se, že se
vznáší utržen od zemì, že hoøí, že zpívá. Ne, to zpívá orchestrion; teï jásá
ženskými hlasy, na nìž prší støíbrný d隝 hadových tónù; teï huèí prales
nebo varhany, ale z hloubi pralesa flautují ptáci a sedají ti na ramena; zlaté
polnice ohlašují vstup vítìze nebo snad celé armády, jež blýská ohnivými
meèi. A kdo to zpívá ten slavnostní hymnus? Tisícové mávají ratolestmi, nebe
se otevírá a za rachotu bubnù letí dolù zpìv samotného Boha.

Jan Binder zvedá ruku, ale tu se kolotoè zastaví a naklání svou náruè

k dítìti. Dítì capká do kolotoèe, jako by šlo do otevøené brány ráje, a chùva
jako ve snách jde za ním a posadí je do labutího èlunu. „Dneska zadarmo,”
øekl Binder chraptivì, orchestrion zajásal a kolotoè se roztoèil, jako by se
zvedal k nebi. Jan Binder se zapotácel: Co je to? Vždy už se netoèí kolotoè,
ale celá zemì se pohybuje dokola, zlíchovský kostel opisuje velikánský kruh,
podolské sanatorium se sune i s Vyšehradem a zatáèí se na druhý bøeh Vltavy.
Ano, celá zemì se toèí kolem kolotoèe, krouží prudèeji a prudèeji, víøí jako
turbína; jen kolotoè stojí pevnì uprostøed, mírnì se kolébaje jako loï, na jejíž
palubì se procházejí bílí konì, jeleni a labutì a malé dítì, které ruèièkou
vede chùvu a hladí zvíøata. Ach ano, zemì se divoce toèí a jen kolotoè je
líbezným ostrovem klidu a spoèinutí. A Jan Binder, vrávoraje, s žaludkem
pobouøeným, porážen víøením zemì, s rukama zdviženýma klopýtá ke
kolotoèi, chytí se tyèe a vyskoèí na jeho pokojnou palubu.

Nyní je vidìt, jak kolotá zemì vlníc se jako vzbouøené moøe. A hle,

z domeèkù vybíhají vydìšení lidé, mávají rukama, potácejí se a padají, unášeni
jako na obrovském rotujícím kotouèi. Binder, pevnì se drže tyèe, naklání se
k nim a øve: „Sem, lidièky, sem!” A lidé vidí záøící kolotoè klidnì se vznášeti
nad roztoèenou zemí a vrávorají k nìmu. Binder, drže se tyèe, jim podává
volnou ruku a vytahuje je z vln zemì: dìti, babièky, strejce, a ti teï stojí na
palubì kolotoèe, oddychují po tom velikém leknutí a žasnou, když vidí svìt
toèiti se dokola. Už všechny vytáhl Binder nahoru, ale ještì tu bìhá èerné
psisko, kvièí strachem a rádo by nahoru, ale zemì je unáší rychleji a rychleji
kolem kolotoèe. Tu sedl Binder na bobek a natáhl ruku dolù, až chytil psisko
za obojek a vyzvedl je k sobì.

57

Nyní zanotoval orchestrion píseò díkùvzdání. Znìlo to jako chorál

troseèníkù, v nìmž drsné hlasy plavcù se mísí s dìtskou modlitbièkou; nad
rozpoutanou bouøí se rozklene melodická duha (v h moll) a nebe se rozhrne
blaženým tøpytem houslového pizzicata. Troseèníci na Binderovì kolotoèi
stojí mlèky, s klobouky smeknutými; ženy ševelí rty v tiché modlitbì a dìti,
zapomínajíce už na prožité hrùzy, odvažují se hladiti tuhou tlamièku jelena
a pružné šíje labutí. Bílí konì trpìlivì nechávají dìtská stehénka drápati se
do sedel; sem tam zarže nìkterý a moudøe hrábne kopytem. Zemì dokola
kolem se toèí už pomaleji a Jan Binder, vysoký ve svém pruhovaném triku
bez rukávù, poène neumìle mluviti:

„Tak, lidièky, jsme se sem sešli z toho kolotání a zmatku svìtskýho. Tady

je boží mír uprostøed bouøe, tady jsme v Pánu Bohu uloženi jako v posteli. To
je znamení, že máme utíkat z toho svìtskýho víru a uchýlit se do náruèe boží,
amen.” Takto a podobnì mluvil Jan Binder a lidé na kolotoèi poslouchali
jako v kostele. Koneènì zemì se zastavila, orchestrion tiše a zbožnì preludo-
val a lidé seskakovali z kolotoèe. Jan Binder ještì podotkl, že je to zadarmo,
a propustil je obrácené a povznesené. A když pak ke ètvrté hodinì se
procházely maminky s dìtmi a staøí penzisté mezi Zlíchovem a Smíchovem,
znovu se rozehrál orchestrion a zemì zaèala kroužiti, znovu Jan Binder
zachránil všechny lidi na palubu kolotoèe a uklidnil je vhodným kázáním;
o šesté hodinì šli dìlníci z práce, o osmé vynoøili se milenci a ještì po desáté
pøišli flamendøi z hospod a biografù; všichni postupnì byli strženi víøením
zemì a zachránìni v blažené náruèi kolotoèe a posíleni pro pøíští život
pøípadnými slovy Jana Bindera.

Po týdnu tohoto spasitelného pùsobení opustil kolotoè Binderùv Zlíchov

a putoval podle Vltavy nahoru, do Chuchle a do Zbraslavì a posléze do
Štìchovic. Ve Štìchovicích pracoval už po ètyøi dny s ohromným nábožen-
ským úspìchem, když tu došlo k události ponìkud temné.

Jan Binder právì dokonèil kázání a žehnaje propustil své nové uèedníky.

Tu blížil se ze tmy èerný a tichý zástup; v jeho èele šel vysoký, vousatý muž
a pøikroèil rovnou k Binderovi.

„Tak,” øekl pøemáhaje rozèilení, „spakujte to, nebo –“ Binderovi vìøící to

zaslechli a vraceli se k svému uèiteli. Binder, cítì za zády své lidi, prohlásil
pevnì: „Až naprší.”

58

„Mírnìte se, pane,” øekl jiný rozèilený muž. „Mluví s vámi pan Kuzenda.”
„Nechte ho, pane Hudec,” øekl vousatý muž. „Já to s ním vyjednám sám.

Já øíkám podruhý: spakujte to, nebo vám to ve jménu Pánì rozbiju.”

„A vy teda,” øekl Jan Binder, „jdìte domù, nebo vám ve jménu Pánì

vyrazím zuby.”

„Sakra!” zvolal strojník Brych, dera se ze zástupu dopøedu, „a to zkusí!”
„Bratøe,” øekl mírnì Kuzenda, „nejdøív po dobrým. Bindere, vy tu dìláte

hanebný kouzla, a to my netrpíme tak blízko našeho bagrovýho svatostánku.”

„Švindlovej bagr,” øekl Binder pevnì.
„Co jste øek?” zvolal Kuzenda zranìn.
„Švindlovej bagr.”
Co následovalo, to tìžko rozplésti v souvislý dìj. Zdá se, že první vyrazil

pekaø z tábora Kuzendova, ale Binder jej praštil do hlavy pìstí. Hajný uhodil
Bindera pažbou do prsou, ale vzápìtí ztratil pušku a nìjaký mladík ze
Štìchovic (z tábora Binderova) jí vyrazil Brychovi pøední zuby a srazil klobouk
pana Hudce. Pošák (Kuzendùv) škrtil jakéhosi klouèka Binderova. Binder
mu skoèil na pomoc, ale dívka ze Štìchovic se na nìho vrhla odzadu a kousla
ho do ramene, kde mìl pan Binder vytetovaného èeského lva. Nìkdo
z Binderových lidí vytáhl nùž, Kuzandùv zástup zdánlivì couval, ale menší
jeho èást se vrhla na kolotoè a urazila jelenovi parohy a ušlechtilou šíji jedné
z labutí. Tu zavzdychal kolotoè a naklonil se a jeho støecha padla na zápasící
skupinu. Kuzenda, uhozen tyèí, ztratil vìdomí. Vše se dálo v tichu a temnu.
Když pøibìhli lidé, mìl Binder zlomenou klíèní kost, Kuzenda ležel
v mrákotách, Brych vyplivoval zuby a krev a dívka ze Štìchovic hystericky
vzlykala. Ostatní se rozprchli.

59

KAPITOLA XII

SOUKROMÝ DOCENT

Mladý uèenec PhDr. Blahouš, teprve pìtapadesátiletý, takto soukromý

docent srovnávací vìdy náboženské na Karlovì univerzitì, mnul si ruce, když
usedal k naøezaným ètvrtkám papíru. Letmo napsal titul „Náboženské úkazy
posledních dnù”, pak zaèal svùj èlánek slovy „Spor o definici pojmu
,náboženství’ trvá již od dob Ciceronových”, naèež se zamyslil. Tenhle èlánek,
øekl si, pošlu do Èasu; poèkejte, páni kolegové, jaký to udìlá rozruch! Mám
já štìstí, že zrovna teï vypukla ta náboženská horeèka! Bude to svrchovanì
aktuální èláneèek. Noviny budou psát: „Nᚠmladistvý uèenec PhDr. Blahouš
uveøejnil právì pronikavou studii” atd. Pak dostanu mimoøádnou profesuru
a Regner pukne vztekem.

Tu zamnul mladistvý uèenec svrasklýma rukama, až v nich radostnì

zapraskalo, a dal se do psaní. Když kveèeru pøišla bytná se optat, co by chtìl
k veèeøi, byl už na ètvrtce šedesáté u církevních Otcù. O tøiadvacáté hodinì
(na stránce 115) dospìl k vlastní definici pojmu náboženství, v níž bylo jedno
slovo jiné než v definici jeho pøedchùdce; nato krátce pojednal (s nìkolika
polemickými šlehy) o metodách exaktní vìdy náboženské, èímž byl struèný
úvod jeho èlánku uzavøen.

Krátce po pùlnoci psal nᚠdocent: „Právì v poslední dobì vynoøily se

rùzné úkazy náboženské a kultické, jež zasluhují pozornosti exaktní vìdy
náboženské. Aèkoliv zajisté jejím hlavním úkolem je studovati religiózní jevy
národù dávno vymøelých, pøece i živá pøítomnost mùže poskytnouti
modernímu (podtrhl dr. Blahouš) badateli rùzné poznatky, které mutatis
mutandis vrhnou jisté svìtlo na dávnovìké kulty pøístupné pouze dohadùm.”

Pak podle novin a ústního svìdectví popsal kuzendismus, v nìmž nalezl

stopy fetišismu, ano i totemismu (bagr jakožto totemický bùh Štìchovic).
U binderovcù konstatoval kultickou pøíbuznost s tanèícími derviši a se starými
kulty orgiastickými. Dotkl se úkazù pøi slavnosti elektrárny a uvedl je bystøe
ve vztah s párským kultem Ohnì. V náboženské obci Machátovì objevil rysy
asketické a fakírské; citoval rùzné pøípady jasnozøení a zázraèného léèení,
jež srovnal velmi vhodnì s kouzelnictvím starých vnitroafrických kmenù

60

èernošských. Dotkl se šíøe psychické nákazy a davové sugesce; uvedl z dìjin
prùvody flagelantù, køížové výpravy, chiliasmus a malajský amok. Objasnil
náboženské hnutí posledních dnù ze dvou psychologických hledisek: jako
patologické pøípady u degenerovaných hysterikù a jako kolektivní psychickou
epidemii povìrèivých, intelektuálnì ménìcenných mas; v obou pøípadech
demonstroval atavický výskyt primitivních forem kultických, sklon
animisticko-panteistický a šamanistický, náboženský komunismus
pøipomínající novokøtìnce a vùbec ochabnutí èinnosti rozumové ve prospìch
nejhrubších pudù povìrèivých, kouzelnických, okultních, mystických
a modláøských.

„Nenáleží nám rozhodovati,” psal dále dr. Blahouš, „do jaké míry bìží tu

o mastièkáøství a podvod jedincù spekulujících s lidovou lehkovìrností; pøi
vìdecké zkoušce by se nepochybnì ukázalo, že domnìlé ,zázraky’ dnešních
thaumaturgù jsou jen staré známé kousky balamucení a sugesce. Po této stránce
doporuèujeme nové, dennì vznikající ,náboženské obce’, sekty a kroužky
pozornosti bezpeènostních úøadù a psychiatrù. Exaktní vìda náboženská se
omezuje na zjištìní, že všechny tyto náboženské úkazy jsou v jádøe barbarský
atavismus a slátanina nejstarších prvkù kultických, podvìdomì žijících
v lidové fantazii; staèilo nìkolik fanatikù, šarlatánù a vyložených maniakù,
aby pod nátìrem civilizace procitly v evropském lidstvu ony pøedhistorické
motivy náboženské víry -”

Dr. Blahouš se zvedl od psacího stolu; právì dopsal tøi sta ètyøicátou šestou

ètvrtku svého èláneèku, ale necítil se ještì unaven. Musím pøipravit efektní
konec, øekl si; nìkolik myšlenek o pokroku a vìdì, o podezøelé blahovùli vlády
k náboženskému tmáøství, o nutnosti postavit bojovnou frontu proti reakci
a tak dále.

Tu mladistvý uèenec, okøídlen perutìmi nadšení, pøistoupil k oknu

a vyklonil se do tiché noci. Bylo pùl páté ráno. Dr. Blahouš pohlížel do temné
ulice, trochu se zachvívaje chladem. Všude bylo mrtvo, ani jedno svìtélko
nebdìlo v lidských oknech. Soukromý docent zvedl oèi k nebi; bylo už ponìkud
bledé, ale jiskøilo hvìzdami v nekoneèné velebnosti. Jak dávno jsem se nedíval
na nebe, napadlo uèenci; bože, je tomu pøes tøicet let!

Tu zavál mu líbezný chlad na èelo, jako by nìkdo vzal jeho hlavu do

pøeèistých, chladivých rukou. Jsem tak sám, zastýskal si starý muž, poøád tak

61

sám! Ano, pohlaï mi trochu vlasy; ach, už tøicet let mnì nikdo nevložil na
èelo dlaò!

Trna, tøesa se stál dr. Blahouš v oknì. Nìco tu je, pocítil pojednou

v sladkém a tísnivém úchvatu, ó bože, vždy já tu nejsem sám! Nìjaká náruè
mne drží, nìkdo je vedle mne; kéž zùstane!

Kdyby po chvíli vešla paní bytná do pokoje docentova, vidìla by jej státi

v oknì s obìma rukama vysoko zdviženýma a hlavou zvrácenou nazad
u výrazu svrchovaného vytržení. Ale nyní se zachvìl, otevøel oèi a jako ve
snách se vrátil k psacímu stolu.

„Na druhé stranì však nelze pochybovat,” psal rychle, nestaraje se o to,

co pøed tím je napsáno, „že nyní se Bùh nemùže projevovat jinak než
primitivními formami kultickými. Novodobým úpadkem víry je pøerušena
souvislost se starým náboženským životem; Bùh musí zaèíti od poèátku,
obraceje nás k sobì jako druhdy divochy: je nejprve modlou a fetišem; je
bùžkem skupiny, klanu nebo kmene; oživuje pøírodu a pùsobí skrze èarodìje.
Pøed našima oèima opakuje se takto náboženský vývoj, poèínaje
pøedhistorickými formami a míøe k vyšším stupòùm. Je možno, že nynìjší
náboženská vlna se roztøíští nìkolika smìry, z nichž každý bude usilovat
o nadvládu na úkor ostatních. Mùžeme oèekávat periodu náboženských bojù,
jež svým zápalem a houževnatostí budou pøedèiti køížová tažení a svou
velikostí pøekonají poslední svìtové války. V našem bezbožném svìtì
nezbuduje se bohokrálovství bez velkých obìtí a dogmatických zmatkù.
A pøesto pravím vám: Oddejte se Absolutnu celou bytostí; vìøte v Boha, a
k vám promluví pod jakoukoliv zpùsobou. Vìzte, že již pøichází, aby uèinil
z naší zemì a snad i z jiných planet našeho systému vìènou bohoøíši, cáøství
Absolutna. Vèas vám pravím ještì jednou: pokoøte se!”

Tento èlánek soukromého docenta dr. Blahouše skuteènì vyšel. Ne sice

celý; redakce uveøejnila jen èást jeho výkladù o nových sektách a celý závìr
s opatrnou poznámkou, že tato sta mladistvého uèence je zajisté pøíznaèná
pro náladu doby.

Rozruchu èlánek Blahoušùv neudìlal, nebo byl zatlaèen jinými událostmi.

Jen mladistvý uèenec soukromý docent filozofie dr. Regner pøeètl Blahoušovu
sta s ohromným zájmem, naèež na rùzných místech prohlásil:

62

„Blahouš je nemožný. Naprosto nemožný. Prosím vás, jak se mùže opovážit

mluvit odbornì o náboženství chlap, který sám vìøí v Boha?”

63

KAPITOLA XIII

OMLUVA KRONIKÁØE

A nyní dovolte, aby kronikáø Absolutna upozornil na svou tísnivou situaci.

Pøednì píše zrovna kapitolu XIII s vìdomím, že toto nešastné èíslo bude
míti osudný vliv na jasnost a úplnost jeho líèení. Nìco se v této neblahé kapitole
poplete, tím si buïte jisti; autor by mohl sice (jakoby nic) nadepsat „Kapitola
XIV”, ale pozorný ètenáø by se cítil ošizen o kapitolu XIII, a právem; zaplatil
si pøece celé vypravování. Ostatnì, bojíte-li se tøináctky, pøeskoète tuto
kapitolu; neztratíte tím vìru mnoho svìtla v temné záležitosti Továrny na
Absolutno.

Horší jsou jiné rozpaky kronikáøovy. Vylíèil vám tak souvisle, jak dovedl,

vznik a prosperitu továrny; upozornil na úèinky nìkolika karburátorových
kotlù u pana Macháta, v Živno, v úpické textilce, na Kuzendovì bagru
a v Binderovì kolotoèi; popsal na Blahoušovì tragickém pøípadì dálkovou
nákazu zpùsobenou volnì tìkajícím Absolutnem, které, jak vidno, zaèalo se
povážlivì rozlézat, aèkoliv bez patrného plánu.

Ale nyní považte, že od poèátku celé záležitosti byla vyrobena hrùza tisíc

Karburátorù nejrùznìjších typù. Vlaky, letadla, automobily a lodì pohánìné
tímto nejlacinìjším motorem odhazovaly na svých tratích celá oblaka
Absolutna, jako døíve nechávaly za sebou jen prach, kouø a smrad. Považte,
že tisíce továren na celém svìtì už vyhodily staré kotly a zaøídily se na Kar-
burátory; že sta ministerstev a úøadù, sta bank a burz a velkoobchodù,
vývozních spoleèností a velkokaváren, hotelù a kasáren, škol a divadel
a Dìlnických domù, tisíce redakcí a spolkù, kabaretù a domácností se vytápìly
Nejnovìjším Karburátorovým Ústøedním Topením známky MEAS. Považte,
že ke koncernu MEAS pøistoupily Stinnesovy závody se vším všudy a že
americký Ford se vrhl na sériovou výrobu, která chrlila den co den tøicet tisíc
hotových Karburátorù do svìta.

Ano, prosím, uvažte to vše, a vzpomeòte si, jaké úèinky mìl každý vám

dosud blíže pøedstavený Karburátor. Násobte tyto úèinky statisíci, a pochopíte
rázem situaci kronikáøovu. Jak rád by putoval s vámi za každým novì
zrozeným Karburátorem, pøikukoval pøi jeho nakládání na vùz, podal trochu

64

sena, chleba nebo kostku cukru tìžkým koním královsky širokých zadkù,
kteøí na øinèivém valníku vezou do továrny nový mìdìný válec; jak rád by
s rukama na zádech asistoval pøi jeho instalaci a radil montérùm a pak èekal,
až se to zaène toèit; jak by potom dychtivì pátral v lidských tváøích, kdy „to”
na nì zaène pùsobit, kdy Absolutno do nich vleze nosem, ušima nebo èím
a zaène rozkládat jejich zatvrzelou pøirozenost, lámat jejich náklonnosti, léèit
jejich morální rány; jak je pøevrátí svým hlubokým pluhem, rozžehne,
rozmìlní, pøerodí; jak otevøe pøed nimi úžasný, a pøece lidsky tak pøirozený
svìt zázrakù, extází, vnuknutí, osvícení a víry! Nebol hleïte, kronikáø se
vám pøiznává, že nestaèí na dìjepisce; tam, kde historik stoupou nebo lisem
své historické erudice, heuristiky, diplomatiky, abstrakce, syntéze, statistiky
a jiných dìjepisných vynálezù, stlaèí tisíce a statisíce drobných, živých,
osobních událostí v jakousi hustou, libovolnì formovatelnou hmotu, která se
jmenuje „dìjinný fakt”, „sociální úkaz”, „hromadné dìní”, „vývoj”, „kulturní
proud” nebo vùbec „historická pravda”, vidí kronikáø jen jednotlivé pøípady
a nalézá v nich dokonce zalíbení. Nyní, dejme tomu, by mìl pragmaticky,
vývojovì, ideovì, synteticky popsat a vysvìtlit „náboženský proud”, který
zachvátil celý svìt pøed rokem 1950; jsa si vìdom tohoto grandiózního úkolu,
pøikraèuje k sbírání „náboženských úkazù” oné doby; a hle, na této heuristické
cestì nalezne napøíklad Bindera Jana, emeritního varietního artistu, kterak
v pruhované košili putuje se svým atomovým kolotoèem od obce k obci.

Historická syntéza ovšem káže kronikáøi, aby abstrahoval od pruhované

košile, od kolotoèe, ba i od Jana Bindera, a podržel jako „historické jádro”,
jako vìdecký výtìžek jen konstatování, že „náboženský fenomén zachvacoval
od prvopoèátku nejrùznìjší vrstvy”. Nuže, zde se kronikáø musí pøiznati, že
nemùže upustit od Jana Bindera, že je okouzlen jeho kolotoèem a že i ta
pruhovaná košile ho zajímá více než nìjaký „syntetický rys”. Je to sice naprostá
vìdecká neschopnost, pusté diletanství, uzouèký dìjinný obzor a cokoliv
chcete; ale kdyby kronikáø mohl povolit své osobní náklonnosti, ubíral by se
s Janem Binderem dále, až do Budìjovic, protom na Klatovy, k Plzni, k Žlutici
a tak dále; jen s lítostí jej opustil ve Štìchovicích a kyne za ním rukou: Sbohem,
pašáku Bindere, sbohem, kolotoèi, už se neuvidíme.

Mùj bože, vždy stejnì jsem opustil Kuzendu s Brychem na vltavském

bagru; rád bych s nimi trávil ještì mnoho a mnoho veèerù, nebo mám rád

65

Vltavu, vùbec tekoucí vodu, a zvláštì veèery u vody, a oblíbil jsem si nadmíru
pana Kuzendu i pana Brycha; co se týèe pana Hudce, pekaøe, pošáka, hajného
a milencù ze Štìchovic, vìøím, že i oni by stáli za bližší poznání, tak jako
každý, jako každý z vás, jako každý živoucí èlovìk. Zatím musím spìchati
dále a zbývá mi stìží èas mávnout za nimi kloboukem. Sbohem, pane Kuzendo,
dobrou noc, pane Brychu; dìkuju vám za ten jediný veèer na bagru. I s vámi
se musím rozlouèit, pane doktore Blahouši; rád bych s vámi pobyl mnoho let
a popsal celý vᚠživot - což není život soukromého docenta po svém zpùsobu
napínavý a bohatý? Pozdravujte aspoò paní bytnou.

Všechno, co je, je pozoruhodné.
A proto chtìl bych provázet každý nový Karburátor na jeho dráze; poznal

bych a i vy byste poznali, nové a nové lidi, a to vždy stojí za to; aspoò jen
špehýrkou nahlédnout do jejich života, postihnut jejich srdce, pøihlížet zrození
osobní víry a osobní spásy, prodlít u nových divù lidské svatosti, to by bylo
nìco pro mne! Pøedstavte si žebráka, prezidiálního šéfa, bankovního øeditele,
strojvùdce, sklepníka, rabína, majora, hospodáøského redaktora, kabaretního
komika, vùbec všechny druhy lidských métiers; pøedstavte si lakomce,
chlípníka, nádivu, skeptika, tichošlápka, kariéristu a všechny druhy lidských
letor; nuže, co rùzných, nekoneènì rozmanitých, zvláštních a pøekvapujících
pøípadù a projevù náboženské milosti (nebo chcete-li, otravy Absolutnem)
bylo by možno potkati a jak by stálo za to zajímat se o jeden každý z nich!
Kolik je tu stupòù víry, od obyèejného vìøícího k fanatikovi, od kajícníka
k divotvorci, od. konvertity k horoucímu apoštolovi! To vše obsáhnout! Všemu
podat ruku! Než marnì; toto dílo nebude nikdy vykonáno, a kronikáø, jenž
zøekl se cti vìdecky destilovat celý ten dìjinný materiál, se steskem se odvrací
od pøípadù, které mu není popøáno vypravovat.

Kéž bych se mohl ještì pozdržet u svaté Elen! Kéž bych nemusel zrádnì

opustit R. Marka, který ve Špindlmühlu léèí své rozrušené nervy! Kéž bych
mohl odkrýti pracující mozek prùmyslového stratéga pana Bondyho! Nic
naplat; nyní už Absolutno zaplavilo svìt a stalo se hromadným úkazem;
a kronikáø, s lítostí pohlížeje zpìt, musí se odhodlat k sumárnímu líèení
nìkterých sociálních a politických událostí, jež nevyhnutelnì nastaly.

Nuže, vstupme do nového okruhu faktù.

66

KAPITOLA XIV

ZEMÌ HOJNOSTI

Stalo se èasto kronikáøi (a jistì i mnohému z vás), že když se - bdì

z jakýchkoliv pøíèin - díval na noèní oblohu a na hvìzdièky a uvìdomil si
v nìmém úžasu jejich ohromující poèet a nepøedstavitelné vzdálenosti
a rozmìry, a øekl si, že každý ten bod je obrovský hoøící svìt nebo celá živoucí
planetární soustava a že takových bodù jsou snad, dejme tomu, bilióny; nebo
když se díval z vysoké hory (mnì se to stalo na Tatrách) na dalekoširoký
rozhled a vidìl pod sebou luka, lesy, hory a pøed nosem hustý les a trávu,
všechno pøehojné, zapletené, dychtivé a strašnì bohaté životem, a vidìl v trávì
spoustu kvìtù, brouèkù a motýlù, a tu bláznivou hojnost v duchu násobil
rozlohami, které se pøed ním otevíraly až bùhvíkam, a k tìmto rozlohám
pøipoèetl milióny jiných rozloh, stejnì plných a hojných, jež skládají povrch
naší zemì: tedy stalo se èastìji kronikáøi, že pøi takovémto pohledu si vzpomnìl
na Stvoøitele a øekl si:

Jestli tohle všechno nìkdo udìlal èili stvoøil, pak, øeknìme si to upøímnì,

je to úžasné mrhaèství. Aby se nìkdo prokázal jako Stvoøitel, nemusel toho
stvoøit tak šílenì mnoho. Hojnost je chaos, a chaos je cosi jako nepøíèetnost
nebo opilství. Ano, lidský intelekt se zaráží nad nadbyteèností tohoto tvùrèího
výkonu. Je toho jednoduše pøíliš mnoho. Bláznivá bezhraniènost. Kdo je od
narození Nekoneèný, je ovšem ve všem všudy zvyklý na velké rozmìry a nemá
správného mìøítka (nebol každé mìøítko pøedpokládá koneènost), nebo spíše
nemá vùbec žádného mìøítka.

Prosím, nepovažujte to za rouhání; snažím se jen vyjádøiti nepomìr mezi

lidským rozumem a kosmickou hojností. Tato bezúèelná, bujná, pøímo horeèná
nadpoèetnost všeho, co jest, se støízlivému lidskému oku jeví spíše jako
rozpoutání nežli jako svìdomité a metodické tvoøení. Tolik jsem chtìl ve vší
slušnosti øíci, než se vrátíme k vìci.

Je vám již známo, že dokonalé spalování, vynalezené inž. Markem, témìø

dokázalo pøítomnost Absolutna ve veškeré hmotì. Možno si to pøedstaviti asi
tak (- je to ovšem jen hypotéza), že pøed Stvoøením všeho existovalo Absolutno
jako Nekoneèná Volná Energie. Tato Volná Energie se z nìjakých vážných

67

fyzikálních nebo mravních pøíèin pustila do Tvoøení: stala se Pracující Energií,
a pøesnì dle zákona o inverzi pøešla ve stav Nekoneèné Vázané Energie;
ztratila se jaksi ve svém pracovním efektu, totiž ve stvoøené hmotì, v níž
zùstala zakleta v latentní formì. A je-li tohle tìžko pochopit, nemohu si
pomoci.

A nyní dokonalým spalováním v Markovì atomovém motoru se, jak se

zdá, tato vázaná energie uvolnila, zbavena hmotných pout, které ji vázaly;
stala se Volnou Energií èili èinným Absolutnem stejnì volným jako pøed
Stvoøením. Bylo to náhlé osvobození nezbádatelné pracovní Mohutnosti, která
už jednou se projevila právì Stvoøením Svìta.

Kdyby se dokonale spálil najednou celý kosmos, mohl by se opakovat

prvotní tvùrèí výkon; byl by to rozhodný konec svìta, dokonalá likvidace, jež
by umožnila založení nové svìtové firmy, Kosmu II. Zatím, jak víte, se
v Markových Karburátorech spaloval hmotný svìt jenom po kilech. Absolutno,
takto po troškách uvolnìné, buï se necítilo dosti silným, aby hned zase tvoøilo,
nebo se snad nechtìlo opakovat; zkrátka se jaksi rozhodlo, že se bude
projevovati dvojím zpùsobem, jedním ponìkud tradièním a druhým rozhodnì
moderním.

Tradièní zpùsob, kterým se poèalo uplatòovat, byl, jak už víte, náboženský.

Byla jím ta rùzná vnuknutí a obrácení, mravní úèinky, zázraky, levitace,
extáze, vìštby, a hlavnì náboženská víra. Zde Absolutno vtrhlo do osobního
a kulturního života lidského cestami již ušlapanými, ale v rozsahu dosud
nebývalém. V nìkolika mìsících jeho akce nebylo už témìø èlovìka na svìtì,
který by - aspoò pøechodnì - nepocítil náboženského úderu, jímž se Absolutno
hlásilo o jeho duši. K tomuto psychologickému vystupování Absolutna se ještì
vrátíme pozdìji, až bude nutno líèiti jeho katastrofální následky.

Druhý existenèní projev Volného Absolutna pøinesl nìco zbrusu nového.

Nekoneèná Energie, která se kdysi zamìstnala stvoøením svìta, vrhla se -
patrnì s ohledem k zmìnìným pomìrùm - na fabrikaci. Netvoøila; zato
vyrábìla. Místo èirého tvoøení se postavila k strojùm. Stala se Nekoneèným
Dìlníkem.

Myslete si, že v kterékoliv továrnì, dejme tomu na cvoèky, zamìstnali

Perfect Carburator jakožto nejlacinìjší pohon místo parního stroje. Absolutno
neustále vyvìrající z atomového motoru si vrozenou inteligencí za den, abych

68

69

tak øekl, omrklo zpùsob výroby a vrhlo se s celou svou nezkrotnou èinorodostí
nebo snad ctižádostí na tuto výrobu: zaèalo na svou pìst razit cvoèky. Jakmile
se rozbìhlo, nebylo už k zastavení. Stroj, nikým neøízen, chrlil cvoèky. Zásoby
železa uchystaného k cvoèkování se kus po kuse zvedaly, sunuly vzduchem
a vkládaly do pøíslušných obrábìcích strojù. Bylo to na prvý pohled pøíšerné.
Když došel materiál, vykvétalo železo ze zemì, pùda kolem továrny se potila
èistým železem jakoby vysátým z hlubin zemì; naèež železo se zvedlo do
výše asi jednoho metru a klouzalo do strojù trhaným pohybem, jako by bylo
strkáno. Dejte prosím pozor; øíkám sice „železo se zvedlo” nebo „železo
klouzalo”, ale všichni oèití svìdkové líèí svùj dojem tak, jako by železo bylo
zvedáno urputnou, ale neviditelnou silou, násilnì, s tak patrným
a soustøedìným úsilím, že to budilo hrùzu; byla tu zøejma strašlivá námaha,
se kterou se vše dìlo. Ano, snad nìkdo z vás si hrál se spiritismem a vidìl
„zvedání stolku”; ten mi potvrdí, že stolek naprosto nestoupal s odhmotnìnou
lehkostí, nýbrž s jakýmsi køeèovitým úsilím: že zapraskal ve všech svazech,
otøásl se, vzepjal se, až vyskoèil do výše jakoby nadzvednut silou, která s ním
úpornì zápolí. Ale jak popsati strašlivý, nìmý zápas, který nutí železo zvedati
se z hloubi zemì, které je zmaèkuje v pruty a sune do strojù a rozsekává ve
cvoèky! Pruty se zkrucují jako bièe, pøíèí se pohybu, který je posunuje, øinèí
a skøípají v tichu, v nehmotné nìmotì, která se s nimi potýká. Všechny
souèasné zprávy zaznamenávají údìs této podívané; vìru, je to zázrak, ale
nemyslete si, že zázrak je nìco pohádkovì lehkého a snadného; zdá se, že
v podstatì skuteèného zázraku je rozèilující, enervující napìtí. Ale a
Absolutno pracovalo s jakoukoliv námahou, nejvíce ohromuje na tomto jeho
novém zamìstnání vydatnost jeho produkce; abychom zùstali ve cvoèkové
branži, tedy jediná továrna na cvoèky, zachvácená Absolutnem, chrlila tolik
cvoèkù ve dne v noci, že se jich nahrnuly na dvoøe celé hory, jež posléze
povalily ohrady a zasypaly ulici.

Zùstaòme zatím u cvoèkù. Tady vidíte celou pøirozenost Absolutna,

nevyèerpatelného a marnotratného jako v dobì stvoøení svìta. Když jednou
se vrhlo na produkci, nestaralo se o distribuci, o spotøebu, o trh, o úèel, vùbec
o nic; vyžívalo svou ohromnou energii prostì v chrlení cvoèkù. Jsouc v jádøe
nekoneèné, neznalo míry a omezení v nièem, ani ve cvoèkách.

Dovedete si pøedstavit, jak dìlníci takové cvoèkárny užasli nad úèinností

70

nového pohonu. Byla to pro nì neoèekávaná nekalá soutìž, nìco, co dìlalo
jejich práci vùbec zbyteènou; a jistì právem by se ohradili proti tomuto útoku
manchestráckého kapitalismu na dìlný lid pøinejmenším tím, že by demolovali
továrnu a povìsili fabrikanta, kdyby nebyli pøekvapeni a zachváceni
Absolutnem po oné první stránce: že v nich propuklo náboženské osvícení
všech forem a stupòù. Zatím prodìlávali levitace, vìštby, divotvorectví, vidìní,
zázraèná vyléèení, svatost, lásku k bližnímu a podobné nepøirozené, ano
i zázraèné stavy.

Na druhé stranì mùžete si myslet, jak pøijal tuto božskou velkovýrobu

takový majitel cvoèkárny. Mohl zajisté zajásat, vyhodit všecky dìlníky, s nimiž
se beztoho uzlobil napolo k smrti, a mnout si ruce nad lavinou cvoèkù, které
ho nestály ani haléøe výrobních nákladù. Ale jednak sám nepochybnì podlehl
psychickým úèinkùm Absolutna a hned na místì odevzdal celou továrnu dìlní-
kùm, svým bratøím v Bohu, ve spoleèné vlastnictví, jednak záhy prohlédl, že
ty hory cvoèkù jsou dokonale bez ceny, protože na nì nebude odbytu.

Pravda, dìlníci nemuseli stát u strojù a nosit železné pruty; krom toho

byli spoluvlastníky továrny. Ale po nìkolika dnech se ukázalo, že je nutno
jakýmkoliv zpùsobem odstranit stotunové hory cvoèkù, které pøestaly být
zbožím. Zprvu se dály jakési pokusy rozeslat cvoèky v celých vagónech na
fingované adresy; pozdìji nezbývalo než je vyvážet za mìsto na ohromné
haldy. Toto odklízení cvoèkù zamìstnalo všechny dìlníky plných ètrnáct hodin
dennì; ale nereptali, osvíceni náboženským duchem lásky a vzájemné služby.

Odpuste, že jsem tak dlouho prodlel u cvoèkù. Absolutno neznalo

prùmyslové specializace. Vtrhlo stejnì horlivì do pøádelen, kde uskuteènilo
zázrak nejen plésti z písku provazy, ale pøíst z nìho i nitì; do tkalcoven a valch
a trikotáren, a zachvátilo celou branži textilní, soukajíc bez zastavení milióny
kilometrù všeho, co lze støíhat. Zmocnilo se železáren, válcoven, sléváren,
továren na hospodáøské stroje, pil, døevovýroby, gumové produkce, cukrovarù,
chemických továren, hnojiv, dusíku, nafty, tiskáren, papíren, barvíren, skláren,
keramiky, bot, tkalounek, kruhovek, dolù, pivovarù, destilací, parních
mlékáren, mlýnù, mincoven, automobilek a brusíren. Tkalo, pletlo, pøedlo,
kovalo, slévalo, montovalo, šilo, hoblovalo, øezalo, kopalo, pálilo, tlaèilo,
bílilo, rafinovalo, vaøilo, filtrovalo, lisovalo po dvacet ètyøi až dvacet šest
hodin dennì. Zapøaženo do hospodáøských strojù místo lokomobil oralo, selo,

71

vláèelo, plelo, sekalo, žnulo a mlátilo. V každém oboru samo rozmnožovalo
výrobní hmoty a zestonásobilo produkci. Bylo nevyèerpatelné. Hýøilo
výkonností. Našlo poèetní výraz pro vlastní nekoneènost: hojnost.

Zázraèné rozmnožení rybièek a chlebù na poušti se doèkalo monumentální

reprízy: zázraèného rozmnožení cvoèkù, prken, dusíkatých hnojiv, pneumatik,
rotaèního papíru a všeho ostatního továrního zboží.

Nastala na svìtì neomezená hojnost všeho, èeho je lidem tøeba. Všeho je

však lidem tøeba, jenom ne neomezené hojnosti.

72

KAPITOLA XV

POHROMA

Ano, v dnešních spoøádaných a - abych tak øekl - požehnaných dobách

drahoty si nemùžeme pøedstavit sociální zlo neomezené hojnosti. Myslíme
si, že by to nebylo nic jiného než ráj, ráj na zemi, kdyby všeho byly najednou
nekoneèné zásoby. Tím lépe, myslíme si, bylo by všeho dost pro všecky,
a paneèku, jak lacino!

Nuže, hospodáøská katastrofa, která - prùmyslovým zasažením Absolutna

- postihla svìt v dobì, kterou líèíme, záležela v tom, že vše to, èeho èlovìk
potøebuje, bylo možno dostati ne lacino, nýbrž jednoduše zadarmo. Mohl jste
si vzíti zadarmo hrst cvoèkù, abyste si je natloukl do podrážek nebo do podlahy,
avšak mohl jste si vzít zadarmo také vagón cvoèkù - ale prosím vás, co byste
s tím dìlal? Vezl jej sto kilometrù a rozdal zase zadarmo? Toho byste neuèinil;
nebo když jste stál nad tou lavinou cvoèkù, nevidìl jste už cvoèky, tedy vìc
pomìrnì užiteènou, nýbrž cosi dokonale bezcenného a nesmyslného ve své
hojnosti; nìco stejnì bezúèelného, jako jsou hvìzdièky na nebi. Ano, taková
hromada nových lesklých cvoèkù byla nìkdy povznášející a vzbouzela
i poetické myšlenky, podobnì jako ty hvìzdy na nebi. Zdála se stvoøena pro
nìmý podiv. Bylo to krajináøsky krásné po svém zpùsobu, jako je krajináøsky
krásné moøe. Avšak moøe se také nerozváží po vagónech do vnitrozemí, kde
žádného moøe není. Pro moøskou vodu není hospodáøské distribuce. Nyní jí
nebylo také pro cvoèky.

A zatímco tadyhle se rozlévá jiskøivé moøe cvoèkù, není i pár kilometrù

dále cvoèek k dostání. Hospodáøsky znehodnocen zmizel z krámù. Chcete-li
si pøitlouci cvoèek do podpatku nebo jej strèit bližnímu pod poslamku, marnì
jej sháníte. Není ho, jako ve Slaném nebo v Èáslavi není moøe. Nuže, kde
jste, obchodníci minulých dob, kteøí jste tuhle lacino kupovali potøebné vìci,
abyste je tamhle draho prodali? Bìda, zmizeli jste, nebo pøišla na vás milost
boží; zastydìli jste se za své zisky a zavøeli jste své krámy, abyste rozjímali
o bratrství lidí a rozdali vše, co máte, a nikdy už, nikdy nechtìli bohatnout
z distribuce statkù všem bratøím v Bohu potøebných. Kde není ceny, není
trhu. Kde není trhu, není distribuce. Kde není distribuce, není zboží. A kde

73

není zboží, roste potøeba, rostou ceny a rostou zisky a rostou obchody. Ale vy
jste se odvrátili od ziskù a pojali jste nepøemožitelný odpor ke všem èíslicím
vùbec. Pøestali jste vidìt hmotný svìt oèima spotøeby, trhu a odbytu. S rukama
sepjatýma jste se podivovali kráse a hojnosti svìta. A zatím došly cvoèky.
Nebylo cvoèkù. Jen nìkde v dáli se jich kupily nevyèerpatelné laviny.

I vy, pekaøovì, jste vyšli pøed své krámy a volali jste: „Pojïte, lidièky

boží, prokristapána, pojïte a vemte si bochníky a mouku, munzemle
a dalamánky; smilujte se a berte zadarmo!” A vy, obchodníci se støižním
zbožím, jste vyvalili balíky suken a véby plátýnek rovnou na ulici a plaèíce
radostí jste støíhali po pìti nebo deseti metrech každému, kdo šel mimo,
a proboha jste ho prosili, aby pøijal vᚠmalièký dárek; a teprve v docela
prázdném krámì jste padli na kolena a dìkovali Pánu, že vám dopøál šatit
bližní tak jako lilie polní. A vy, øezníci a uzenáøi, vy jste vzali na hlavu koše
s masem a buøty a taliány a chodili ode dveøí ke dveøím, zaklepali, zazvonili
a poprosili, aby si jen každý vybral, naè má chu. A stejnì vy všichni, kdo
prodáváte boty, nábytek, tabák, brašny, brejle, šperky, koberce, bièe, provazy,
plechové zboží, porcelán, knihy, umìlé zuby, zeleninu, léky a naè si kdo vzpo-
mene, vy všichni, ovanuti dechem božím, jste se vyhrnuli na ulice a „rozdali
vše, co máte”, v ušlechtilé panice boží milosti, naèež potkávajíce se, stojíce
na prahu svých vyprázdnìných krámù a skladiš, s oèima záøícíma jste si
navzájem sdìlovali: „Nuže, bratøe, ulehèil jsem svému svìdomí.”

Za nìkolik dní se to tedy ukázalo: nebylo už co rozdávat. Ale nebylo také

co koupit. Absolutno vydrancovalo a dokonale vybílilo všechny obchody.

Zatím daleko od mìst se valily ze strojù milióny metrù suken a pláten,

niagary cukrových kostek, kypící, velkolepá, nevyèerpatelná hojnost Božské
Nadvýroby veškerého zboží. Chabé pokusy rozdìlit tuto záplavu spotøebì
záhy utuchly. Nedalo se to prostì zmoci.

Ostatnì je možné, že tuto hospodáøskou katastrofu zpùsobilo ještì nìco

jiného: inflace penìz. Absolutno zmocnilo se totiž také státních mincoven
a tiskáren a vrhalo do svìta dennì stomiliardy bankovek, kovových penìz
a cenných papírù. Devalvace byla naprostá: balík pìtitisícovek neznamenal
záhy víc než ponìkud tuhý klozetní papír. Kdybyste za dìtský cucáèek nabídli
šesták nebo pùl miliónu, bylo to obchodnì lhostejno; nedostali jste ho stejnì,
nebo zmizel. Všechny èíslovky ztratily jakýkoliv smysl. Toto rozvrácení

74

75

èíselného systému je ovšem pøirozeným následkem nekoneènosti a všemo-
houcnosti božské.

V té dobì už vypukl ve mìstech nedostatek, ano i hlad. Zásobovací aparát

z pøíèin právì dotèených selhal dokonale.

Byla tu sice ministerstva zásobování, obchodu, sociální péèe a železnic;

podle našich pojmù bylo možno vèas zachytit v továrnách ohromný proud
výroby, zachovat ji pøed zkázou a opatrnì rozvážet na místa vydrancovaná
božskou štìdrostí. Bohužel se tak nestalo. Ministerský personál trávil svùj
úøední èas v radostných modlitbách, zachvácen obzvláštì silnou milostí.
V ministerstvu zásobování ovládla situaci písaøka sleèna Šárová, jež kázala
o Devíti Pásmech; v ministerstvu obchodu hlásal odborový pøednosta Winkler
askezi, jež upomínala na indickou jógu. Pravda, tato horeèka trvala jen ètrnáct
dní, naèež dostavilo se - patrnì na zvláštní vnuknutí Absolutna - zázraèné
vìdomí povinnosti. Odpovìdné úøady pracovaly zimniènì ve dne v noci, aby
øešily zásobovací katastrofu, ale bylo patrnì již pozdì; jediný výsledek byl, že
každé ministerstvo produkovalo dennì patnáct až tøiapadesát tisíc aktù, jež
z usnesení meziministerské komise byly dennì na nákladních autech odváženy
do Vltavy.

Jistì nejstrašnìjší byla situace vyživovací, ale naštìstí byl tu (pokud líèím

jen pomìry u nás) NÁŠ ÈACKÝ VENKOV! Pánové, uvìdomte si v této chvíli,
že se odevždy øíká: nᚠvesnický lid, všecka èest stranou, je jádro národa; je
o tom dokonce stará píseò: „Kdo je ten èlovìk? Zdali ho znáš? To èeský
rolník, živitel náš!”

Kdo je ten èlovìk, u kterého se zastavila marnotratná horeèka Absolutna,

kdo je ten èlovìk, který stál pevnì v panice svìtového trhu, kdo je ten èlovìk,
který nesložil rukou v klín, nebyl stržen k nerozvážnosti a „zùstal vìrnì na
své postati”? Kdo je ten èlovìk? Zdali ho znáš? To èeský rolník, živitel náš!

Ano, byl to nᚠrolník (a jinde se dálo stejnì), který svým zpùsobem

zachránil svìt pøed vyhladovìním. Pøedstavte si, kdyby byl tak jako m욝áci
zachvácen mánií rozdat vše nemajícím a potøebným; kdyby byl rozdal všecko
své zrní, kravièky a telátka, slípky a husy a brambory: za ètrnáct dní by se
dostavil hlad ve mìstech, a venkov by byl vysát, vymrskán, bez zásob, sám
hladov. Dík našemu bodrému sedláku nemìlo se tak státi. A se to nyní ex
post vysvìtluje zázraèným instinktem našeho venkova, nebo jeho vìrnou,

76

ryzí, hluboce zemitou tradicí, nebo koneènì tím, že na venkovì Absolutno
bylo ménì virulentní, protože v drobném polním hospodáøství nedošel
Karburátor tak houfného užití jako v prùmyslu, zkrátka vysvìtlujte to jak
chcete, fakt je, že za obecného zhroucení hospodáøské a smìnové stavby
a veškerého trhu sedlák nerozdával. Nedaroval ani stéblo slámy, ani zrno
ovsa. Na troskách starého prùmyslového a obchodního øádu nᚠsedlák
pokojnì, nerušenì prodával, co mìl. A prodával draho. Uhodl tajemným
pudem katastrofální dosah hojnosti, a proto vèas zabrzdil. Zabrzdil tím, že
zdražil, tøeba jeho sýpky byly sebeplnìjší. A to svìdèí o úžasnì zdravém jádru
našeho venkovského lidu, že aniž by si øekl slova, bez organizace, veden
jenom spásným vnitøním hlasem, zdražil všude a všecko. Tím, že vše zdražil,
uchoval to pøed vymrháním. Uprostøed šílené hojnosti všeho zachoval ostrov
nedostatku a drahoty. Tušil zajisté, že tím zachraòuje svìt.

Nebo zatímco ostatní znehodnocené, zdarma rozdávané zboží ihned -

s pøírodní nutností - zmizelo z trhu, poživatiny se prodávaly dál. Ovšem musel
jste pro nì na venkov. Vᚠpekaø a øezník a hokynáø nemìl, co by vám dal,
krom bratrské lásky a svatého slova. I sebral jste svùj batoh a jel sto dvacet
kilometrù daleko; šel jste od statku ke statku, a hle, tady jste koupil kilo
brambor za zlaté hodinky, tady vajíèko za triedr, tady kilo otrub za harmonium
nebo za psací stroj. A bylo co jíst. Vidíte, kdyby to všecko byl sedlák rozdal,
byl byste dávno hotov. Ale sedlák uchoval pro vás i liberku másla; uchoval ji
jen tím, že ji dal za perský koberec nebo za vzácný kyjovský kroj.

Nuže, u koho se zastavily bláznivé komunistické experimenty Absolutna?

Kdo neztratil hlavy v panice ctnosti? Kdo odolal katastrofální potopì hojnosti
a zachránil nás, nešetøe našich hrdel a statkù, pøed záhubou?

„Kdo je ten èlovìk? Zdali ho znáš? To èeský rolník, živitel náš!”

77

KAPITOLA XVI

NA HORÁCH

Poledne na boudì v Mìdvìdím dùle. Inženýr Rudolf Marek sedí schoulen

na verandì, dívá se do novin a zase je skládá, aby se rozfilédl po širém pásu
Krkonoš. Je klidno, velké a køišálové klidno na horách, a zhroucený muž se
narovnává, aby zhluboka vydechl.

A tuhle jde zdola èlovíèek a míøí k boudì. „Jak je tu èistý vzduch,” myslí

si Marek na verandì. „Tady, chválabohu, je Absolutno ještì latentní, je zakleto
ve všem, je ukryto v tìch horách a lesích, v té spanilé travièce a modrém
nebi; tady nebìhá po svìtì, nestraší a nedìlá kouzla, jenom tkví ve všem
hmotném, Bùh hluboce a tiše pøítomný, ani nedýchá, jen mlèí a po oèku se
dívá ...” Tu sepjal Marek ruce v nìmé modlitbì díkù. „Jak, Bože, jak je tu
èistý vzduch!”

Èlovìk, jenž pøicházel zdola, se zastavil pod verandou. „No, že jsem tì

našel, Marku!” Marek vzhlédl málo potìšen. Ten, kdo stál pøed ním, byl G.
H. Bondy.

„Že jsem tì koneènì našel!” opakoval pan Bondy.
„Pojï nahoru,” øekl Marek zøejmì nerad. „Co tì sem u všech všudy

nese! Ty vypadáš, èlovìèe!”

Skuteènì. G. H. Bondy byl celý žlutý a pøepadlý; na skráních notnì

zešedivìla kolem jeho oèí se shlukly unavené vrásky. Usedl mlèky vedle Marka
a svíral ruce mezi koleny.

„No tak, co je s tebou?” naléhal Marek po trapné chvilce ticha.
Bondy mávl rukou. „Jdu na penzi, èlovìèe. Totiž ... na mne ... na mne to

také pøišlo.”

„Milost?” Vykøikl Marek a odsedl jako od malomocného.
Bondy pøikývl. Není to slza hanby, co se chvìje na jeho øasách?
Marek tichounce hvízdl. „Tak už i na tebe ... A chudáku !”
„Ne,” zvolal spìšnì Bondy a utíral si oèi, „nemysli si, že ještì teï ... Já

jsem to, Rudo, jaksi pøechodil, já ... já jsem to pøekousal, ale, víš - když to na
mne pøišlo, byla to nejšastnìjší chvíle mého života. Nemᚠponìtí, Rudo,
jakou strašnou vùli to stojí, aby se èlovìk z toho vylízal.”

78

„Vìøím,” øekl Marek vážnì. „A prosím tì, jakés mìl ... symptomy?”
„Lásku k bližnímu,” šeptal Bondy. „Èlovìèe, já jsem bláznil láskou. Nikdy

bych nevìøil, že je možno nìco takového cítit.”

Nastala chvíle ticha. „Tak tys to tedy ...,” zaèal pak Marek.
„Já jsem to pøekonal. Víš, jako si liška uhryže nohu, když jí uvázne v pasti.

Ale jsem po tom sakramentsky slabý. Zrovna ruina, Rudo. Jako po tyfu. Proto
sem jedu, víš, abych se zase sebral ... Je tady èisto?”

„Docela èisto. Dosud ani památky ... po Nìm. Je Ho jen cítit ... z pøírody

a ze všeho, ale to bývalo už døív ... na horách odjakživa.”

Bondy zasmušile mlèel. „Nu a co,” ozval se po chvíli roztržitì, „co tomu

vlastnì øíkáš? Víš ty tady vùbec, co se tam dole dìje?”

„Dostávám noviny. Do jisté míry ... i z novin si mùže èlovìk vykonstruovat,

co se dìje. Spletou tam sice všechno, ale ... kdo umí èíst ... Poslyš, Bondy, je
to skuteènì tak hrozné?”

G. H. Bondy potøásl hlavou. „Horší, než si myslíš. Jednoduše zoufalé.

Poslyš,” šeptal zdrcenì, „On už je všude. Já myslím, že ... že má urèitý plán.”

„Plán?” vykøikl Marek a vyskoèil.
„Nekøiè tak. Má nìjaký plán, èlovìèe. Jde na to ïábelsky chytøe. Øekni,

Marku, co je nejvìtší mocnost svìta?”

„Anglie,” øekl Marek bez váhání.
„Kdepak. Prùmysl je nejvìtší mocnost svìta. A takzvané ,lidové masy’

jsou také nejvìtší mocnost svìta. Chápeš už jeho plán?”

„Nechápu.”
„Zmocnil se obojího. Uchvátil prùmysl i masy. Tím má v rukou všecko.

Podle všeho myslí na svìtovládu. Tak je to, Marku.”

Marek si sedl. „Poèkej, Bondy,” øekl. „Já jsem o tom tady na horách mnoho

pøemýšlel. Sleduji všecko a srovnávám úkazy. Já, Bondy, o jiném ani
nemyslím. Nevím sic, kam to spìje, ale to vím, Bondy, že On nemá žádného
plánu. Nevím sám ještì, co a jak. Možná že chce nìco velkého, ale neví, jak
do toho. Já ti nìco povím, Bondy: On je doposud ještì jen pøírodní síla. Je
politicky úžasnì neinformovaný. Je to národohospodáøský barbar. Mìl se pøece
jen podøídit církvi; ta má své zkušenosti ... Víš, mnì pøipadá nìkdy
tak dìtinský ...”

„Nevìø, Rudo,” øekl G. H. Bondy tìžce. „On ví, co chce. Proto se vrhl na

79

velkoprùmysl. Je modernìjší, než jsme si pøedem mysleli.”

„Pouhá hraèka,” namítal Marek. „Chce se jen nìèím zamìstnat. Víš, je to

jakési božské mládí. Poèkej, já vím, co chceš øíci. Je ohromný v práci. Je to
prostì imponující, co dovede. Ale je to, Bondy, tak nesmyslné, že v tom nemùže
být žádného plánu.”

„Ty nejnesmyslnìjší vìci v dìjinách, to byly dùslednì provádìné plány,”

prohlásil G. H. Bondy.

„Ty, Bondy,” mluvil rychle Marek. „Podívej se, co tu mám novin. Sleduji

každý Jeho krok. Øíkám ti, že v tom není kusa souvislosti. To všecko jsou jen
improvizace všemohoucnosti. On dìlá ohromné triky, ale jaksi naslepo,
nesouvisle, zmatenì. Víš, Jeho èinnost není ani drobet organizovaná. Pøišel
na svìt pøíliš nepøipraven. V tom je Jeho slabost. On mnì jinak imponuje, ale
vidím Jeho slabiny. Není dobrým organizátorem, a snad jím nikdy nebyl. Má
geniální nápady, ale je nesoustavný. Já se ti, Bondy, divím, žes na Nìj dosud
nevyzrál. Ty, tak mazaný èlovìk!”

„S Ním se nedá nic dìlat,” mínil Bondy. „Pøepadne tì v tvé vlastní duši,

a jsi hotov. Když tì nepøesvìdèí rozumnou cestou, pošle na tebe zázraèné
osvícení. Víš, co provedl Šavlovi.”

„Ty pøed Ním utíkáš,” øekl Marek, „ale já Ho stíhám a jsem Mu v patách.

Znám Ho už trochu, a mohl bych na Nìho vyhotovit zatykaè. Podoba:
nekoneèný, neviditelný, beztvarý. Místo pobytu: všude v blízkostí atomových
motorù. Zamìstnání: mystický komunismus. Zloèiny, pro nìž je stíhán: zcizení
soukromého majetku, nezákonné provozování lékaøské živnosti, pøekroèení
shromažïovacího zákona, rušení úøední èinnosti a tak dále. Zvláštní známka:
všemohoucnost. Dejte Ho zkrátka zavøít.”

„Ty se smìješ,” povzdychl G. H. Bondy. „Nesmìj se. On nás pøemohl.”
„Ještì ne!” zvolal Marek. „Hleï, Bondy, On neumí dosud vládnout.

Nadìlal plno zmatkù se svým novotáøstvím. Napøíklad pustil se do nadvýroby,
místo aby nejdøíve vybudoval zázraèný železnièní provoz. Teï je sám ve
šlamastice, teï není k nièemu, co vyrobil. Bylo to ohromné plácnutí do vody
s tou Jeho zázraènou hojností. Za druhé, zvrtaèil úøady svou mystikou
a porouchal celý správní aparát, který by zrovna teï mohl potøebovat, aby
udržel poøádek. Revoluci mùžeš dìlat kde chceš, jenom ne v úøadech; i kdyby
mìl být konec svìta, musí se nejdøíve znièit vesmír a teprve potom úøady.

80

Tak je to, Bondy. A za tøetí, odstranil jako nejnaivnìjší teoretický komunista
penìžní smìnu, a tím rázem ochromil cirkulaci produktù. Nevìdìl, že zákony
trhu jsou silnìjší než zákony boží. Nevìdìl, že výroba bez obchodu je naprosto
nesmyslná. Nevìdìl nic. Poèínal si jako... jako... Zkrátka je to, jako by jednou
rukou rušil to, co druhou rukou udìlá. Máme zázraènou hojnost, a pøitom
katastrofální nouzi. Je všemohoucí, a udìlal jen chaos. Víš, já vìøím, že
opravdu kdysi stvoøil pøírodní zákony a praještìry a hory a všechno, co chceš;
ale obchod, Bondy, nᚠmoderní obchod a prùmysl zaruèenì nestvoøil, protože
se v nìm naprosto nevyzná. Ne, Bondy, obchod a prùmysl nejsou od Boha.”

„Poèkej,” ozval se G. H. Bondy, „já vím, že... že Jeho následky jsou

katastrofální... nedozírné... Ale co s Ním mùžeme dìlat?”

„Zatím nic. Já, milý Bondy, se jenom dívám a srovnávám. Je to nový

Babylón. Tuhle, jak vidíš, klerikální listy vyslovují podezøení, že ,zmatky
v naší nábožensky vzrušené dobì jsou s ïábelskou rafinovaností pøipraveny
od svobodných zednáøù’. Nacionální listy obviòují židy, praví socialisté levé,
agrárníci se vrhají na liberály; je to k puknutí. A poslyš, tohle není ještì ta
pravá mela; celá vìc se myslím teprve zaèíná zamotávat. Pojï sem, Bondy,
nìco ti øeknu.”

„Nu?”
„Myslíš, že On ... rozumíš, On ... je jen jeden?”
„Nevím,” øekl Bondy. „Ale záleží na tom nìco?”
„Všechno,” odpovìdìl Marek. „Pojï blíž, Bondy, a natáhni uši.”

81

KAPITOLA XVII

KLADIVO A HVÌZDA

„Bratøe První Strážce, co vidíš na Východì?” tázal se Ctihodný, celý èerný,

s bílou koženou zástìrou a støíbrným kladívkem v ruce.

„Vidím Mistry shromáždìné v Dílnì a pøipravené k Práci,” øekl Prvý

Strážce.

Ctihodný udeøil kladivem. „Bratøe Druhý Strážce, co vidíš na Západì?”
„Vidím Mistry shromáždìné v Dílnì a pøipravené k Práci.”
Ctihodný tøikrát zaklepal kladivem: „Práce se poèíná.” Bratøi Svobodné

Francouzské Zednáøské Lóže „Kladivo a Hvìzda” usedli, nespouštìjíce oèí
ze Ctihodného G. H. Bondyho, který je tak nezvykle svolal. Bylo kostelní
ticho v Dílnì, mezi èernì ovìšenými stìnami, v jichž závìsech byly vetkány
Základní Maximy. Bondy, Ctihodný, byl bled a zamyšlen.

„Bratøi,” ozval se Ctihodný po chvíli, „svolal jsem vás výjimeènì...

výjimeènì k této Práci, jež...výjimeènì... proti tajným pøedpisùm našeho
Øádu... není pouhou formalitou. Vím... že porušuji slavnostní... a posvátný
ráz naší Práce... tím, že vám ukládám... usnésti se... o vìci skuteènì vážné...
a veøejné... nejvìtšího dosahu.”

„Ctihodný má právo ustanoviti Práci,” prohlásil Judex Formidabilis za

obecného pohnutí.

„Nuže,” poèal G. H. Bondy, „jde o to, že na nᚠØád... se podniká soustavný

útok... ze strany klerikální. Praví se, že naše staletá... skrytá èinnost... je
v souvislosti se zvláštními... a politováníhodnými událostmi... na poli
prùmyslovém a duchovním. Klerikální listy tvrdí, že svobodomyslné Lóže...
úmyslnì vyvolaly... toto rozpoutání démonických sil. Táži se vás... co
v pøítomné katastrofì uèiníme... ve Prospìch Lidstva... a ke cti Nejvyššího.
Tím... zahajuji... diskusi.”

Po chvíli slavnostního mlèení povstal Druhý Strážce. „Bratøi, v tomto

historickém okamžiku vítám takøíkajíc hluboká slova, která øekl náš
velevážený Ctihodný. Øekl, abych tak øekl, ,politováníhodné události’. Ano,
my, kdo hledíme takøíkajíc jenom k Prospìchu Lidstva, musíme prohlásit
všechny ty politováníhodné zázraky, osvícení, záchvaty lásky k bližnímu a jiné

82

poruchy za události, abych tak øekl, svrchovanì politováníhodné. Musíme
s veškerou tajností, jež pøísluší našemu Øádu, odmítnout takøíkajíc jakoukoliv
souvislost s politováníhodnými fakty, jež, abych tak øekl, nesouhlasí s tradièní-
mi a pokrokovými zásadami našeho Velikého Øádu. Bratøi, tyto
politováníhodné zásady jsou, abych tak øekl, v zásadním rozporu s tím, aby
se, jak øekl správnì Ctihodný, ponìvadž klerikálové tak øíkajíc proti nám
zbrojí, máme-li na zøeteli, abych tak øekl, Nejvyšší Zájmy Lidstva, proèež
tedy navrhuji, abychom v plném slova smyslu projevili souhlas
s politováníhodnými událostmi, jak správnì øekl Ctihodný.”

Judex Formidabilis povstal.
„Bratøe Ctihodný, žádám o slovo. Konstatuji, že se zde politováníhodným

zpùsobem mluvilo o jistých událostech. Myslím, že ty události nejsou tak
politováníhodné, jak myslí bratr Druhý Strážce. Nevím sice, na které udá-
losti bratr Druhý Strážce naráží, ale má-li na mysli náboženská shromáždìní,
do kterých chodím já, mám za to, že se mýlí, ba dokonce, øeknu to rovnou, že
je na omylu.”

„Navrhuji,” øekl jiný bratr, „abychom hlasovali o tom, jsou-li øeèené

události politováníhodné nebo ne.”

„A já,” hlásil se o slovo jiný, „navrhuji, abychom zvolili užší komitét pro

prozkoumání politováníhodných událostí, dejme tomu tøíèlenný.”

„Pìtièlenný!”
„Dvanáctièlenný!”
„Dovolte, bratøi,” ozval se Judex Formidabilis, „ještì jsem nedomluvil.”
Ctihodný zaklepal kladívkem. „Slovo má bratr Judex Formidabilis.”
„Bratøi,” zaèal Judex mìkce, „nebudeme se pøíti o slovo. Události,

o kterých tu padly politováníhodné názory, jsou toho druhu, že zasluhují
pozornosti, zájmu, ano i povšimnutí. Já nezapírám, že jsem se zúèastnil
nìkolika zbožných kroužkù, kterým se dostalo zvláštní milosti boží. Doufám,
že to není nesluèitelné s kázní Svobodného Zednáøe.”

„Nikterak,” øeklo nìkolik hlasù.
„Dále, pøiznávám se, že mnì samotnému se dostalo té cti provést nìkolik

menších zázrakù. Myslím, že se to neprotiví mému Stupni a mé Hodnosti.”

„Zajisté ne.”
„Mohu vám tedy - podle vlastních zkušeností - prohlásit, že øeèené události

83

jsou naopak dùstojné, povznášející a ctnostné, že pøispívají k Blahu Lidstva
a k Slávì Nejvyššího, proèež - z hlediska zednáøského - nemùže býti proti
nim námitek. Navrhuji, aby Lóže ohlásila svou neutralitu vùèi všem tìmto
projevùm božské pøítomnosti.

Tu povstal Prvý Strážce a øekl:
„Bratøi, já sic tomu všemu nevìøím, nic jsem nevidìl, nic nevím, ale

myslím, abychom radìji byli pro to náboženství. Já myslím, že na tom docela
nic není, ale proèpak bychom to øíkali? Já teda navrhuju, abychom dali tajnì
vìdìt, že o tom máme nejlepší informace a že dáváme svùj souhlas, aby
všechno bylo tak, jak to je.”

Ctihodný zvedl oèi a øekl: „Upozoròuji bratry, že Svaz prùmyslníkù zvolil

Absolutno svým èestným pøedsedou. Dále, že akcie MEAS, takøeèené Akcie
Absolutna, mohou ještì stoupati. Mimochodem, kdosi, kdo nechce být
jmenován, vìnoval Vdoví Mošnì naší Lóže tisíc kusù tìchto akcií. Prosím,
jednejte dále.”

„Já tedy,” hlásil se Druhý Strážce, „beru nazpátek, abych tak øekl, ty

politováníhodné události. Z vyššího hlediska docela souhlasím. Já navrhuji,
abychom o vìci promluvili z vyššího hlediska.”

Ctihodný zvedl oèi a øekl: „Mám vás upozornit, že Velelóže hodlá vydat

instrukce o posledních událostech. Velelóže doporuèuje Mistrùm, aby
vstupovali do náboženských kroužkù a organizovali je v zednáøském smyslu
jako Dílny Uèòù. Nové dílny buïtež vedeny v duchu osvíceném
a proticírkevním. Doporuèuje se pøihlížeti k rùzným vìroukám: monistické,
abstinentské, fletscherovské, vegetariánské a podobnì. Každý kroužek buï
vyuèován v jiné víøe, aby se prakticky vyzkoušelo, která je nejlepší pro Blaho
Lidstva a pro Slávu Nejvyššího. Tato èinnost na rozkaz Velelóže je závazná
pro všechny Mistry. Prosím, mùžete rokovat dále.”

84

KAPITOLA XVIII

V NOÈNÍ REDAKCI

Nejvìtší katolický èili lidový žurnál Pøítel lidu nemìl redakci tuze

poèetnou; a tak o pùl desáté veèer sedìl tam jen noèní redaktor Košál (bùhví
proè noèním redaktorùm tak nápadnì smrdí fajfky) a páter Jošt, který hvízdaje
mezi zuby psal na zítøek úvodník.

V tu chvíli pøišel pan metér Novotný a nesl mokré obtahy. „No tak úvodník,

pánové, úvodník,” zavrèel. „Kdypak to máme vysázet!”

Páter Jošt pøestal bzuèet. „Hned to bude, pane Novotný,” øekl honem.

„Nenapadá mì jedno slovo. Mìli jsme už ,ïábelské machinace’?”

„Pøedevèírem.”
„Aha. A ,zákeøný úklad’ už taky byl?”
„Taky.”
„Padoušský podvod?”
„Ten byl dnes.”
„Bezbožný vynález?”
„Aspoò šestkrát,” øekl redaktor Košál.
„A to je škoda,” vzdychl páter Jošt. „Myslím, že jsme pøíliš mrhali

myšlenkami. Jak se vám líbil dnešní úvodník, pane Novotný?”

„Silnej,” øekl pan metér. „Ale radši abysme sázeli.”
„Hned to bude,” mínil páter Jošt. „Myslím, že nahoøe byli spokojeni

s ranním èíslem. Uvidíte, že pøijde Jeho biskupská Milost. Jošte, øekne, dobøe
jsi øval. Mìli jsme už , zbìsilé øádìní ‘?”

„Mìli.”
„Škoda. Musíme postavit nové baterie a pálit. Jošte, øekla mnì tuhle Jeho

Milost, jen do nich! Všeho do èasu, ale my navìky. - Pane Novotný, vás
nenapadá žádné poøádné slovo?”

„No tak tøeba ,zloèinná omezenost’. Nebo ,perverzní zloba’.”
„To by šlo,” oddechl si páter Jošt. „Pane Novotný, kde si naberete tak

dobrých nápadù?”

„Ve starých roènících Pøítele lidu. Ale ten úvodník, Velebnosti.”
„Hned to bude. Poèkejte: Zloèinná omezenost a perverzní zloba jistých

85

86

kruhù, které Baalovými modlami kalí èistou vodu Petrovy skály, aha, hned to
bude: Petrovy skály, kalí èistou vodu, tak, a staví na ni zlaté tele, které sluje
Ïábel èili Absolutno - ”

„Máte úvodník?” ozvalo se ve dveøích noèní redakce.
„Laudetur Jesus Christus, biskupská Milosti,” vyhrkl páter Jošt.
„Máte úvodník?” opakoval svìtící biskup Linda, rychle vstupuje. „Kdopak

napsal ranní úvodník? Pro Krista Ježíše, vy jste to vyvedli! Který pitomec to
napsal?”

„Já,” koktal páter Jošt couvaje. „Bisk... Milosti... já myslel...”
„Nemᚠmyslet,” zaøval biskup Linda, pøíšernì blýskaje brejlièkami.

„Tumáš,” a maèkaje v rukou ranní èíslo Pøátele lidu, hodil je Joštovi pod
nohy. „Já jsem myslel! Koukejme, on myslí! Proès netelefonoval? Proè ses
nezeptal, co mᚠpsát? A vy, Košále, jak to mùžete dát do listu? Vy jste taky
myslel, ne? Novotný!”

„Prosím,” vydechl pan metér tøesa se.
„Proè jste to dal sázet? Myslel jste taky?”
„Ne, prosím,” protestoval metér. „Já, prosím, musím sázet, co mnì

pošlou...”

„Nikdo nemusí nic, než co já chci,” prohlásil rozhodnì biskup Linda.

„Jošte, sedni a èti, cos ráno nažvanil. Povídám, èti!”

„Již dlouho,” èetl páter Jošt tøesoucím se hlasem svùj vlastní ranní úvodník,

„již dlouho... znepokojuje naši veøejnost... padoušský podvod...”

„Co?“
„Padoušský podvod. Biskupská Milosti,” zaúpìl páter Jošt, “já myslel —

já — já teï vidím...”

„Co .
„Že to je trochu moc silné, ten padoušský podvod.”
„To si myslím. Èti dál!”
„...padoušský podvod s takzvaným Absolutnem..., kterým zednáøi, židé

a jiní pokrokáøi... balamutí svìt. Je vìdecky dokázáno...”

„Koukejte Jošta!” køikl biskup Linda. „On nìco vìdecky dokázal! Èti

dál!”

„...je vìdecky dokázáno,” koktal ubohý Jošt, „že takzvané Absolutno... je

stejnì nevìrecký švindl... jako mediální kousky...”

87

„Poèkej,” øekl s náhlou laskavostí svìtící biskup. „Napiš tenhle úvodník:

Je vìdecky dokázáno... mᚠto?... dokázáno, že já, páter Jošt, jsem osel, trulant,
nešika... mᚠto?”

„Prosím,” zašeptal zdrcený Jošt. „Raète dál, bisk... Milosti.”
„Hoï to do koše, synu,” øekl pan biskup, „a natáhni své hloupé uši. Èetls

dnešní noviny?”

„Èetl, bisk...”
„No, já nevím. Dnes ráno, páteøíèku, vyšlo pøedevším ,Zasláno’

monistického svazu: že Absolutno je ona Jednota, kterou odevždy monisté
prohlašovali za Boha, a že tedy kult Absolutna plnì odpovídá monistické
nauce. Èetls to?”

„Èetl.”
„Dále sdìlení, že zednáøské lóže doporuèují svým èlenùm pìstìní

Absolutna. Èetls?”

„Èetl.” „Dále, že na synodálním sjezdu luteránù mìl superintendent

Maartens pìtihodinnou pøednášku, ve které dokazoval shodu Absolutna se
zjeveným Hospodinem. Èetls to?”

„Èetl.” „Dále, že na sjezdu Sedmé internacionály ruský delegát Paruskin-

Rebenfeld navrhl uctívání Soudruha Boha, který projevil své sympatie
k dìlnému lidu tím, že vstoupil do továren. Vzato s povdìkem na vìdomost,
že Nejvyšší Soudruh se rozhodl pracovat místo vykoøisovaných. Vysloven
návrh, aby na další dùkaz solidarity zahájil generální stávku ve všech Svých
závodech. Po tajné poradì prezídia návrh odvolán jakožto pøedèasný. Èetls
to?”

„Èetl.”
„Koneènì pøijata rezoluce, že Absolutno je výhradním majetkem

proletáøských vrstev lidových a že buržoazie nemá práva uctívati Je nebo
pøijímat od Nìho zázraky. Naøízeno vypracovat dìlnický kult Absolutna
a vykonati tajné zbrojení pro pøípad, že by se kapitál pokusil vykoøisovat
nebo pøisvojit si Absolutno. - Èetls to?”

„Èetl.”
„Dále projev Volné myšlenky, ,Zasláno’ Armády spásy, komuniké

Teozofického ústøedí Adyar, veøejný list, adresovaný Absolutnu a podepsaný
od Podpùrné obce baráèníkù, projev Svazu majitelù kolotoèù, signovaný

88

pøedsedou J. Binderem, dále Hlas Jednoty kostnické, zvláštní èíslo Hlasù ze
zásvìtí, Anabaptistického ètenáøe a Abstinenta - èlovíèku, èetls to všechno?”

„Èetl.”
„Tak vidíš, milý synu: tam všude reklamují s velikou slávou Absolutno

pro sebe, dìlají Mu honéry a skvìlé nabídky, jmenují Je èestným èlenem,
mecenášem, protektorem, Bohem a já nevím èím ještì, a zatím u nás nìjaký
bláznivý páter Jošt, Jošt prosím, takový malièký Joštíèek se rozkøikne, že to
všecko je padoušský podvod a vìdecky dokázaný švindl! Ježíšmarjá, tys nám
dal!”

„Ale, biskupská Milosti, vždy jsem mìl naøízeno... psát proti... tìm

úkazùm...”

„Mìls,” pøerušil ho pan svìtící biskup pøísnì. „Ale copak nevidíš, že se

situace zmìnila? Jošte,” zvolal biskup vstávaje, „naše svatostánky jsou prázdné
a oveèky se rozbìhly za Absolutnem; Jošte, èlovìèe hloupý, chceme-li pøivést
oveèky k sobì, musíme získat Absolutno. Ve všech kostelích postavíme
Atomové Karburátory - ale tomu ty, velebníèku, nerozumíš. Pamatuj si jen:
Absolutno musí pracovat pro nás; musí být naše, id est, musí být jenom naše.
Capiscis, mi fili?”

„Capisco,” zašeptal páter Jošt.
„Deo gratias! Joštíèku, teï otoèíš na ètyráku jako Šavel. Napíšeš pìkný

úvodníèek, kde sdìlíš, že svatá kongregace vzala zøetel na prosby vìøících
a pøijala Absolutno do lùna církve. Pane Novotný, tady je o tom apoštolský
list; vysázejte to tuèným trojcicerem na první stránku. Košále, napište do
lokálek, že prezident G. H. Bondy pøijme v nedìli z ruky arcipastýøe svátost
køtu, a k tomu radostné uvítání, rozumíte? A ty, Jošte, sedni a piš... Poèkej,
nìjaké silnìjší slovo pro zaèátek.”

„Biskupská Milosti, tøeba: zloèinná omezenost a perverzní zloba jistých

kruhù...”

„Dobrá, tedy piš: Zloèinná omezenost a perverzní zloba jistých kruhù již

po mìsíce snaží se svésti nᚠlid na bludné cesty. Veøejnì se hlásá kacíøský
blud, že Absolutno je nìco jiného než onen Bùh, ke kterému jsme od kolébky
spínali ruce... mᚠto?... spínali ruce v dìtinské víøe... a lásce... Mᚠto? Tak
dál...”

89

KAPITOLA XIX

KANONIZAÈNÍ PROCES

Nuže, chápete, že pøijetí Absolutna do lùna církve bylo za daných pomìrù

velikým pøekvapením. Bylo provedeno vlastnì jen papežským breve, a sbor
kardinálù, postaven pøed hotovou vìc, pouze rokoval o tom, lze-li Absolutnu
udìlit svátost køtu. Usneseno od toho upustiti; pokøtít Boha je sice zøejmou
církevní tradicí (viz Jana Køtitele), ale i v takovém pøípadì musí býti køtìnec
osobnì pøítomen; krom toho bylo pøíliš choulostivou politickou otázkou, která
panovnická osoba by byla Absolutnu kmotrem. Proto Svatá kongregace
doporuèila, aby pøi nejbližší pontifikální mši se pomodlil Svatý otec za nový
úd církve; což se stalo ve formì velmi slavnostní. Dále pojato do církevní
nauky, že vedle køtu svátostí a køtu krví uznává církev køest svatými,
záslužnými a ctnostnými skutky.

Mimochodem øeèeno, tøi dny pøed vydáním breve pøijal papež v delší

audienci pana G. H. Bondyho, který pøedtím ètyøicet hodin rokoval
s papežovým tajemníkem monsignorem Culattim.

Skoro zároveò provedena jednoduchá beatifikace Absolutna formou „su-

per cultu immemorabili” v uznání ctnostného života Absolutna, nyní
Blahoslaveného, a naøízen øádný, ale urychlený proces kanonizaèní, ovšem
s veledùsažnou zmìnou: nešlo o prohlášení Absolutna za svatého, nýbrž za
Boha. Ihned jmenována deifikaèní komise z nejlepších církevních uèencù
a pastýøù; jako Procurator Dei byl jmenován benátský arcibiskup kardinál dr.
Varesi, jako Advocatus Diaboli fungoval monsignore Culatti.

Kardinál Varesi pøedložil sedmnáct tisíc vysvìdèení o vykonaných

zázracích, jež podepsali skoro všichni kardinálové, patriarchové, primasové,
metropoliti, církevní knížata, arcibiskupové, pøedstavení øádù a opatovì; ke
každému vysvìdèení pøiloženo šetøení lékaøských kapacit, dobrozdání fakult,
posudek profesorù pøírodních vìd, technikù a národohospodáøù a koneènì
podpisy oèitých svìdkù notáøsky legalizované. Tìchto sedmnáct tisíc do-
kumentù,jak pravil monsignore Varesi, jest jen nepatrným zlomkem skuteènì
vykonaných zázrakù Absolutna, jichž poèet dle opatrného odhadu již pøekroèil
tøicet miliónù.

90

Mimoto opatøil Procurator Dei obšírná dobrozdání od nejlepších vìdeckých

odborníkù svìta. Tak rektor lékaøské fakulty v Paøíži, profesor Gardien, napsal
po dùkladném rozboru toto:

„...ponìvadž tedy èetné pøípady, nám k prozkoumání pøedložené, byly

z lékaøského hlediska absolutnì beznadìjné a vìdecky nevyléèitelné (paraly-
sis, rakovina hrtanu, slepota po chirurgickém vyjmutí obou oèí, chromost
následkem operativního odnìtí obou doleních konèetin, smrt následkem
úplného oddìlení hlavy od trupu, strangulace u obìšence dva dny visícího
atd.), soudí lékaøská fakulta Sorbonny, že tzv. zázraèné vyléèení tìchto pøípadù
lze pøièísti buï naprosté neznalosti anatomických a patologických podmínek,
klinické nezkušenosti a úplnému nedostatku medicínské praxe, nebo - èehož
nechceme vyluèovati - zasažení vyšší síly, jež není omezena pøírodními zákony
ani jich znalostí.”

Psycholog profesor Meadow (Glasgow) napsal: „...jelikož v tìchto èinech

se projevuje zøejmì bytost myslící, schopná asociací, pamìti, ano i logických
soudù, bytost, jež tyto psychické operace vykonává bez prostøednictví mozku
a nervové soustavy, je to skvìlým potvrzením mé zdrcující kritiky
psychofyzického paralelismu, zastávaného profesorem Mayerem. Potvrzuji,
že tzv. Absolutno je bytost psychická, vìdomá a inteligentní, tøebaže vìdecky
doposud málo prozkoumaná.”

Profesor Lupen z brnìnské techniky napsal:
„Mìøeno pracovním efektem, jest Absolutno síla zasluhující svrchované

úcty.”

Slavný chemik Wilibald (Tübingen) napsal: „Absolutno má veškeré

podmínky existence a vìdeckého rozvoje, nebol vzornì vyhovuje Einsteinovì
teorii relativity.”

Kronikáø nebude vás dále zdržovat dobrozdáními svìtových autorit

vìdeckých; vše to bylo ostatnì publikováno v Aktech Sanctae Sedis.

Kanonizaèní proces pokraèoval rychlým tempem; zatím sbor vynikajících

dogmatikù a exegetù vypracovával spis, ve kterém se na základì Písem a spisù
církevních Uèitelù dokazovala totožnost Absolutna s Tøetí Božskou Osobou.

Ale než došlo k slavnostní deifikaci, prohlásil caøihradský patriarcha,

jakožto hlava církve východní, totožnost Absolutna s První Božskou Osobou,
se Stvoøitelem. K tomuto zajisté kacíøskému názoru se pøipojili starokatolíci,

91

obøezaní køesané habešští, evangelíci vyznání helvetského, nonkonformisté
a nìkolik vìtších sekt amerických. Z toho vzplanul živý boj teologický. Co se
týèe židù, šíøilo se mezi nimi tajné uèení, že Absolutno je starý Baal; liberální
židé se otevøenì pøiznávali, že v tomto pøípadì vyznávají Baala.

Volná myš se sjela v Basileji; u pøítomnosti dvou tisíc delegátù prohlášeno

bylo Absolutno za Boha Volných myslitelù, naèež se s neuvìøitelnou prudkostí
útoèilo na kutòáky všech vyznání, kteøí, jak pravila rezoluce, „chtìjí tìžiti
z jediného vìdeckého Boha a strhnouti jej do neèisté klece církevních dogmat
a knìžského mamièství, aby v ní zakrnìl”. Avšak Bùh, zjevený zrakùm
každého pokrokového, moderního myslitele, „nemá co èiniti se støedovìkými
krámy tìchto farizeù; jedinì Volná myšlenka jest jeho obcí, jediný Basilejský
kongres je oprávnìn stanovit vìrouku a rituál Volného náboženství.”

Pøibližnì v týchž dnech položil nìmecký Monistenbund za velikých

slavností základní kámen pro budoucí velechrám Atomového Boha v Lipsku.
Pøi tom došlo k jakési srážce, šestnáct osob zranìno a slavnému fyzikovi
Lüttgenovi rozbity brýle.

Mimochodem, téhož podzimu došlo k nìjakým náboženským úkazùm

v belgickém Kongu a francouzské Senegambii. Èernoši docela neoèekávanì
potloukli a snìdli misionáøe a klanìli se jakýmsi novým modlám, jimž øíkali
Ato nebo Alolto; pozdìji se ukázalo, že to byly atomové motory a že na vìci
byli nìjak úèastni nìmeètí oficíøi a agenti. Proti tomu pøi islámském vzplanutí,
jež propuklo v Mekce v prosinci téhož roku, byla dokázána pøítomnost
nìkolika francouzských emisarù, kteøí ukryli v blízkostí Kaaby dvanáct
atomových lehkých motorù Aero. Následující vzpoura mohamedánù v Egyptì
a Tripolsku a masakry v Arábii stály život asi tøicet tisíc Evropanù.

Dvanáctého prosince byla koneènì v Øímì provedena deifikace Absolutna.

Sedm tisíc duchovních s hoøícími svícemi provázelo Svatého otce do
velechrámu svatého Petra, kde za hlavním oltáøem byl postaven nejvìtší dva-
náctitunový Karburátor, dar to koncernu MEAS Svaté stolici. Obøad trval pìt
hodin a umaèkáno bylo dvanáct set vìøících a divákù. Pøesnì v poledne zapìl
papež „In pomine Dei Deus” a v téže chvíli se rozhlaholily zvony všech
katolických chrámù svìta, všichni biskupové a knìží se obrátili od oltáøù
a zvìstovali vìøícímu lidu: „Habemus Deum.”

92

KAPITOLA XX

ST. KILDA

St. Kilda je ostrùvek, skoro jen skalisko pliocenního tufu daleko na západ

od Hebrid; nìkolik nízkých bøízek, hrst vøesu a køemièité trávy, houf hnízdících
rackù a poloarktický motýlek rodu Polyommatus, to celý život této ztracené
pøední stráže našeho zemìdílu, utkvìlé mezi nekoneèným vlnobitím moøe
a stejnì nekoneèným bìhem vìènì vlhkých mraèen. Ostatnì St. Kilda byla
vždy a jest a bude neobydlena.

Avšak v posledních dnech prosincových spustila pøed ním kotvy Jeho

Velièenstva loï Dragon; z lodi pøipluli tesaøi, vezli s sebou trámy a prkna
a do veèera postavili veliký, nízký døevìný barák. Druhého dne pøišli èalouníci
a vezli s sebou ten nejpìknìjší a nejpohodlnìjší nábytek. Tøetího dne vystoupili
z útrob lodi stevardové, kuchaøi a sklepníci a dopravili dovnitø baráku nádobí,
víno a konzervy a všechno, co vynašla kultura pro vznešené, mlsné a mocné
muže.

Ètvrtého dne zrána pøijel na H. M. S. Edwin R. H. Sir O’Patterney, anglický

premiér; pùl hodiny po nìm americký vyslanec Horatio Bumm; následovali -
každý na váleèné lodi - èínský plnomocník Mr Kei, francouzský premiér
Dudieu, carský ruský generál Buchtin, císaøský nìmecký kancléø dr. Wurm,
italský ministr kníže Trivellino a japonský velvyslanec Janato. Šestnáct
anglických torpédovek køižovalo kolem St. Kildy, aby zabránilo pøístup
zpravodajùm novin; nebo tato schùzka Nejvyšší Velmocenské Rady, kterou
narychlo svolal všemohoucí Sir O’Patterney, mìla se konat s nejpøísnìjším
vylouèením veøejnosti. Vskutku také byl torpédem ponoøen dánský velrybáøský
škuner Nyls Hans, který se pokusil v noci proklouznout øetìzem torpédovek;
kromì dvanácti mužù posádky zahynul pøitom politický zpravodaj listu Chi-
cago Tribune Mr Joe Hashek. Nicménì zpravodaj New York Heraldu pan
Bill Prittom dlel po celou dobu, pøevleèen za sklepníka, na St. Kildì, a jeho
péru dìkujeme za tìch nìkolik zpráv, které se i po dalších dìjinných
katastrofách zachovaly o této památné schùzce.

Pan Bill Prittom mínil, že tato vysoce politická konference se konala proto

na místì tak opuštìném, aby byla vylouèena pøímá ingerence Absolutna na

93

94

její úrady. Všude jinde by se mohlo státi, že by se do shromáždìní mužù tak
vážných vloudilo Absolutno ve formì vnuknutí, osvícení, nebo dokonce
zázraku, což by ve vyšší politice bylo samozøejmì nìèím neslýchaným. Prvým
úèelem konference, zdá se, byla dohoda v koloniální politice; státy mìly se
shodnouti o tom, aby nepodporovaly náboženská hnutí na teritoriích jiných
státù. Podnìtem k tomu byla nìmecká agitace v Kongu a Senegambii, dále
tajné vlivy francouzské pøi vzplanutí mahdismu v anglických oblastech
muhamedánských a zejména japonské karburátorové zásilky do Bengálska,
kde vøela strašlivá revolta nejrùznìjších sekt. Porady dìly se pøi zavøených
dveøích; publikována jen zpráva, že Nìmecku se pøiznává zájmová sféra
v Kurdistánu a Japonsku na nìkterých øeckých ostrovech. Anglo-japonský
a francouzsko-nìmecko-ruský spolek nalezly zde, jak se podobá, obzvláštní
srdeènosti.

Odpoledne pøijel na zvláštní torpédovce pan G. H. Bondy a byl pøijat ve

slyšení Nejvyšší Rady.

Teprve kolem páté hodiny (podle anglického èasu) sešli se slavní diplomati

k obìdu a zde mìl Bill Prittom poprvé pøíležitost slyšet zástupce Vysokých
Smluvních Stran na vlastní uši. Po obìdì mluvili o sportu a o hereèkách. Sir
O’Patterney, s bìlohøívou hlavou básníka a duchaplnýma oèima, hovoøí živì
o lovu lososù s Jeho Excelencí premiér - ministrem Dudieu, jehož živé pohyby,
hlasitá øeè a jisté „je ne sais quoi” prozrazují starého advokáta. Baron Janato,
odmítaje každý nápoj, mlèky poslouchá a usmívá se, jako by mìl plná ústa
vody; dr. Wurm listuje v aktech, generál Buchtin se prochází po sále s knížetem
Trivellinem, Horatio Bumm zcela sám sehrává na kuleèníku série karambolù
(vidìl jsem jeho krásný tripple-boussard pøes ruku, jejž by ocenil každý znalec),
zatímco Mr Kei, podobný velmi žluté a velmi seschlé staøence, louská jakýsi
buddhistický rùženec; je mandarínem ve své Øíši slunce.

Náhle se všichni diplomati seskupí kolem pana Dudieu, který vykládá:

„Ano, pánové, c’est ca. My nemùžeme k Nìmu zùstat lhostejni. Buï Ho
uznat, nebo Ho popøít. My Francouzovì jsme spíše pro to druhé.”

„Protože On u vás pùsobí jako antimilitarista,” øekl s jistou škodolibostí

kníže Trivellino.

„Ne, pánové,” zvolal Dudieu, „s tím nepoèítejte. Francouzská armáda je

nedotèena. Jako antimilitarista, bah! U nás už bylo tolik antimilitaristù!

95

Pánové, dejte si na Nìj pozor: On je demagog, komunista, un bigote, èertví
co všechno - ale vždycky radikál. Oui, un rabouliste, c’est ca. Jde za
nejdivoèejšími populárními hesly. Táhne s davem. U vás, Jasnosti,” obrátil
se náhle ke knížeti Trivellinovi, „dìlá nacionalistu a opíjí se iluzemi o Øímské
øíši; ale pozor, Jasnosti, to dìlá ve mìstech, zatímco na venkovì drží s kutnami
a páše mariánské zázraky. Jednou rukou pracuje pro Vatikán a druhou pro
Kvirinál. Buï je v tom nìjaký úmysl, nebo... já nevím co. Pánové, mùžeme si
to øíci upøímnì; máme s Ním všichni své tìžkostí.”

„U nás,” øekl zamyšlenì Horatio Bumm, opíraje se o tágo, „se zajímá

taky o sport. Indeed, a big sportsman. Favorizuje všechny druhy her. Docílil
bájeèných rekordù ve sportu i v sektách. Je socialista. Drží s Vlhkými. Mìní
vodu v drinks. Onehdy se na banketu v Bílém domì všichni, eh, všichni strašnì
namazali; víte, pili jen vodu, ale On jim ji v žaludku obrátil v drinks.”

„To je divné,” povídá Sir O’Patterney, „u nás vypadá spíše jako

konzervativec. Chová se jako všemohoucí clergyman. Meetings, prùvody,
kázání na ulicích a such things. Myslím, že stojí proti nám liberálùm.”

Tu ozval se s úsmìvem baron Janato: „U nás je jako doma. Velmi, velmi

milý Bùh. Velmi se pøizpùsobil. Velmi veliký Japonec.”

„Jakýpak Japonec,” zachrchlal generál Buchtin, „co to mluvíte, báuško?

Je to Rus, pravý Rusák, Slovan. Široká ruská duše, Excelenci. Drží s námi
mužiky. Tuhle nᚠarchimandrit mu uspoøádal procesí, deset tisíc svíèek,
a lidu, gaspadá, jako máku. Sjely se køesanské duše z celé máušky Rusi.
I zázraky nám dìlá, Otec náš,” dodával generál, køižuje se a klanì se po pás.

Císaøský kancléø nìmecký se pøiblížil, a když chvíli mlèky naslouchal,

øekl: „Ano, umí vyhovìt lidu. Všude pøijímá mentalitu kraje. Na svùj vìk je,
hm, kupodivu pružný. My to pozorujeme v sousedství. V Èechách napøíklad
se chová jako kolosální individualista. Každý tam má své Absolutno na vlastní
pìst. U nás máme státní Absolutno. U nás Absolutno ihned vyspìlo k vyššímu
státnímu vìdomí. V Polsku pùsobí jako nìjaký alkohol; u nás pùsobí jako...
jako... höhere Verordnung, verstehen Sie mich?”

„I ve vašich katolických zemích?” tázal se s úsmìvem kníže Trivellino.
„To jsou lokální diference,” mínil dr. Wurm. „Pánové, tomu nepøikládejte

váhy. Nìmecko je tak jednotné jako nikdy dosud. Ale dìkuji vám, kníže, za
katolické Karburátory, které k nám pašujete. Jsou naštìstí špatné, jako všechny

96

italské výrobky.”

„Ticho, ticho, pánové,” skoèil do toho Sir O’Patterney. „Neutralita

v náboženských otázkách. Já, co se mne týèe, chytám lososy na dvojitou udièku.
Onehdy jsem chytil takhle dlouhého, vidíte? Ètrnáct liber.”

„A papežský nuncius...?” tázal se tiše dr. Wurm. „Svatá stolice žádá,

abychom udrželi klid stùj co stùj. Chce, aby byl mysticismus policejnì zakázán.
V Anglii to nejde, a vùbec... Øíkám vám, že vážil ètrnáct liber. Heaven, mìl
jsem se co držet, abych nepadl do vody!”

Baron Janato se usmíval ještì zdvoøileji: „Ale my nechceme neutralitu.

On je veliký Japonec. Celý svìt mùže pøijmout japonskou víru. My chceme
také jednou posílat misionáøe a uèit víøe.”

„Pane barone,” øekl Sir O’Patterney vážnì, „víte, že výteèný pomìr našich

státù...”

„Anglie mùže pøijmout japonskou víru,” usmíval se baron Janato, „a bude

ještì lepší pomìr.”

„Poèkej, báuško,” zvolal generál Buchtin, „žádnou japonskou víru. Když

už nìjaká víra, tak a je pravoslavná. A víš proè? Pøednì proto, že je
pravoslavná, a za druhé, že je ruská, a za tøetí, že to chce Gosudar, a za ètvrté,
že my máme, holenku, nejvìtší vojsko. Já, pánové, po vojensku: pøímo a podle
pravdy. Když tedy víra, tak tedy naše pravoslavná.”

„Ale o to nejde, pánové,” øekl rozèilen Sir O’Patterney. „Proto tu nejsme!”
„Zcela správnì,” øekl dr. Wurm. „Musíme se shodnout na spoleèném

postupu vùèi Bohu.”

„Kterému?” øekl náhle èínský plnomocník Mr Kei, zvedaje koneènì scvrklá

víèka.

„Kterému?” opakoval zaražen dr. Wurm. „Vždy je snad jenom jeden.”
„Nᚠjaponský,” usmál se líbeznì baron Janato.
„Pravoslavný, báuško, a žádný jiný,” hlaholil generál, zrudlý jako krocan.
„Buddha,” øekl Mr Kei a sklopil opìt víèka, nyní zcela podoben vyschlé

mumii.

Sir O’Patterney prudce povstal. „Gentlemen,” øekl, „prosím, pojïte za

mnou.”

Naèež se páni diplomati odebrali opìt do poradního sálu. V osm hodin

veèer vybìhla Jeho Excelence generál Buchtin, fialová v oblièeji, se zaatými

97

pìstmi. Za ním dr. Wurm, rozèilenì rovnaje svá akta. Sir O’Patterney bez
ohledù na zdvoøilost odcházel s kloboukem na hlavì, velmi rudý, následován
zamlklým M. Dudieu. Kníže Trivellino odcházel bled, za ním baron Janato,
ustaviènì se usmívaje. Poslední vyšel Mr Kei, s oèima sklopenýma, pøemílaje
v prstech pøedlouhý èerný rùženec.

Tím konèí se zpráva, kterou pan Bill Prittom uveøejnil v Heraldu. Oficiální

komuniké o této konferenci vydáno nebylo - krom výše øeèeného o zájmových
sférách -, a stalo-li se nìjaké usnesení, nebylo asi mnoho platno. Nebo již
se, jak se gynekologicky øíká, „v lùnì dìjin” chystaly neèekané události.

98

KAPITOLA XXI

DEPEŠE

Na horách padá sníh. Chumelí se velkými, tichými vloèkami už celou

noc, napadlo èerstvého snìhu na pùl metru, a sníh se snáší bez ustání. Mlèení
padá na lesy. Jen èasem praskne vìtev pøetížená snìhem a její zapraskání si
razí krátkou cestu snìhovì zhustlým tichem.

Potom pøituhlo a z pruské strany pøiletìl ledový vítr. Nìžné vloèky se

zmìnily v bodavou krupici letící pøímo do tváøí. Napadlý sníh se zvedá ostrými
jehlièkami a víøí ve vzduchu. Ze stromù se práší bílými oblaky, jež prudce
letí nad zemí, krouží a stoupají k temné obloze. Chumelí se od zemì k nebi.

Vìtve hlubokých lesù vrzají a skøípají; s tìžkým praskáním láme se strom

a tøíští podrost; ale tyto ostré zvuky jsou jako rozmeteny a rozevláty hvízdavým,
dunivým, skuèícím, øezavým, pøerývaným hukotem vìtru. Když to na chvilku
ustane, slyšíš pištivì vrzat zmrzlý sníh pod nohou, jako by to byl skelný prášek.

Nad Špindlmühlem si razí cestu telegrafní posel. Jde se to zatracenì tìžko

vysokým snìhem. Posel má pøes uši èepici zavázanou èerveným šátkem, vlnìné
rukavice a na krku strakatý šál, a ještì je mu zima. No, myslí si, za pùldruhé
hodiny pøece vylezu na Medvìdí dùl, a dolù si vypùjèím sáòky. Co si ksakru
lidé umanou poslat telegram v takový neèas!

U Dívèí lávky popadla posla vichøice a docela jím zatoèila dokoleèka.

Chytil se zkøehlýma rukama kùlu turistické tabulky. Ježíšmarjá, øekl si, ale
tohle pøece musí pøestat! - Proti nìmu na volném prostranství se toèila celá
oblaèná masa snìhu; letí blíž, už je tu, teï jen zatajit dech... Tisíce jehlièek
bodají do tváøí, lezou za krk, nìkde v kalhotech je štìrbina, kudy to zalézá až
na tìlo; èlovìk je mokrý pod zmrzlými šaty. Oblak se pøehnal, a posel má
chu vrátit se na poštu. Inženýr Marek, opakuje si adresu, ten ani není zdejší;
ale telegram je expres, kdopak ví, oè jde, tøeba rodina nebo co...

Teï se trochu utišilo, a posel se dal pøes Dívèí lávku a podle potoka nahoru.

Sníh mu skøípal pod tìžkými botami a záblo ho zoufale. Vítr znovu zavyl,
celé masy snìhu padají ze stromù, teï dostal posel celý náklad na hlavu a za
krk; po zádech mu bìží potùèek ledové vody. Ale nejhorší je, že to zatracenì
klouže po sypkém snìhu, a cesta se obrací prudce nahoru. V tu chvíli se

99

rozpoutal snìhový orkán.

Letìlo to shora jako praskání a jako bílá zeï. Nežli mìl èas se obrátit,

dostal posel celý úder do tváøe, i sehnul se, stìží lapaje po dechu. Pokroèil
vpøed a padl; sedl si zády k vìtru, ale pøišla na nìho úzkost, že bude zasypán
snìhem. Vstal a pokusil se vystoupit výše; ale opìt sklouzl a padl na obì
ruce, vstal a sjel nìkolik metrù dolù. Chytil se stromu a tìžce oddychoval.
Zatracenì, øekl si, musím se pøece dostat nahoru! Podaøilo se mu udìlat nìkolik
krokù, ale padl znovu a sjel po bøiše dolù. Nyní lezl po ètyøech; rukavice mu
zvlhly, za kamaše se mu vedral sníh, ale jen nahoru! Jenom ne tady zùstat!
Po tváøi mu tekl tající sníh a pot; nevidìl pro sníh, zdálo se mu, že ztratil
cestu, i plakal hlasitì a drápal se nahoru. Ale tìžko se leze po ètyøech
v dlouhém kabátì; postavil se a zápase s vichøicí vykroèil. Na pùl kroku vpøed
sjel dva kroky dolù; postoupil trochu, ale uklouzly mu nohy a s tváøí zarytou
v bodajícím snìhu jel dolù. Když povstal, vidìl, že ztratil hùl.

A zatím pøes hory letí oblaka snìhu, zachycují se na skalách, sviští, hýkají,

víøí. Posel škytavì vzlyká strachem a námahou a stoupá, zastaví se, zase krok,
stát, obrátit se, nadýchat se uøícenými ústy, a zase krok, Ježíši Kriste! Nyní se
chytil stromu. Kolik je asi hodin? Vydobyl z vesty své cibulky ve žlutém
prùsvitném pouzdøe; jsou zalepeny snìhem. Snad se už stmívá. Vrátit se?
Ale vždy už musím být nahoøe!

Nárazový vichr se zmìnil v nepøerušenou vánici. Mraky se valí pøímo po

úboèí, špinavì temná mlha plná letících vloèek. Sníh se øítí vodorovnì, pøímo
do tváøe, a zalepuje oèi, nos, ústa; mokrými, zkøehlými prsty se musí,
poloroztálý, vybírat z uší a oèních dùlkù. Posel je zpøedu pokryt
pùldecimetrovou vrstvou snìhu; pl᚝ se stìží ohýbá, je tuhý a tìžký jako
prkno; nášlapky na podešvích rostou každým krokem a tíží. A v lese se dìlá
tma. Vždy proboha jsou stìží dvì odpoledne!

Náhle se udìlalo žlutozelené temno a sníh se vysypal prùtrží. Vloèky veliké

jako dlaò, vlhké a tìžké, letí a víøí tak hustì, že mizí hranice zemì a vzduchu.
Nevidíš na krok; vdechuješ vloèky, brodíš se víøící závìjí, která ti sahá vysoko
nad hlavu, postupuješ naslepo, jako by sis vyrýval chodbièku pod snìhem.
Jediný pud: jít kupøedu. Jediná touha: dýchat nìco jiného než sníh. Už nemùžeš
vytahovat nohy ze snìhu; ploužíš se závìjí, která ti sahá do pùl stehen; vyrýváš
stopu, jež se za tebou ihned zavírá.

100

Zatím nìkde ve mìstech, tam dole, padají øídké vloèky tající v èerné bláto.

V krámech rozsvìcují, kavárny svítí, lidé sedí pod žárovkami a bruèí, jaký je
dnes šeredný tmavý den. Bezpoèet svìtel se rozstøíkne širým mìstem a jiskøí
ve vodnatém blátì.

Jediné svìtélko svítí na zaváté horské louce. Stìží se prodírá padajícím

snìhem, vrtí se, pohasíná, ale je tu a žije. Bouda v Medvìdím dùle svítí.

Bylo pìt hodin, a tedy už docela tma, když se pøed Medvìdí boudou

zastavilo nìco beztvarého. To „nìco” roztáhlo bílá tlustá køídla a zaèalo do
sebe bušit a slupovat se sebe decimetrové pláty snìhu. Pod snìhem se objevil
kabát, pod kabátem dvì nohy, a ty nohy kopaly do kamenného prahu, a z nich
padaly velké hromady snìhu. Byl to pošák ze Špindlmühle.

Vešel do boudy a vidìl u stolu sedìt hubeného pána. Chtìl pozdravit, ale

hlas mu nadobro selhal. Jen to tak drobet zasípìlo, jako když se pustí pára.

Pán vstal: „Ale èlovíèku, kampak vás èerti nesli v takové metelici? Vždy

jste v tom mohl zatracenì zùstat!” Pošák kývl a zasípìl.

,„Je to nerozum,” huboval pán. „Sleèno, pøineste mu èaj! No, fotr, kampak

jste se hrabal? Na Martinovu boudu?”

Posel zavrtìl hlavou a otevøel koženou brašnu; byla plna snìhu, a vyndal

z ní telegram tak zmrzlý, že chrastil.

„Chchíchcharek?” zasípìl.
„Cože?” ptal se pán.
,„Je-li... tady... inženýr... Marek,” slabikoval posel s vyèítavým pohledem.
„To jsem já,” vykøikl hubený pán. „Vy máte nìco pro mne? Ukažte honem!”
Inženýr Marek rozevøel depeši. Stálo tam:

„TVE PREDPOKLADY POTVRZENY BONDY”

Nic víc.

101

KAPITOLA XXII

STARÝ VLASTENEC

V pražské redakci Lidových novin se pracovalo plnou parou. Telefonista

køièel do telefonu, zuøivì se hádaje se sleèinkou z centrály. Cvakaly nùžky,
klepal psací stroj, a pan Cyril Kéval sedìl na stole a klátil nohama.

„Tak vám je kázání na Václaváku,” povídá polohlasem. „Nìjaký komunista

tam hlásá dobrovolnou chudobu. Štve lidi, aby byli jako lilie polní. Má fúsa
až tutok, po pás. To je vám hrùza, co je teï fúsatých chlapù. Každý jako
apoštol.”

„Mhm,” odpovìdìl starý pan Rejzek, probíraje se v arších ÈTK.
Od èeho ty fúsy tak rostou?” pøemýšlel pan Kéval. „Poslyšte, Rejzku, já

bych myslel, že i na tohle má vliv Absolutno. Jej, Rejzku, já se bojím, že mnì
to naroste taky. Pøedstavte si, až po pás!”

„Mhm,” øekl rozvážnì pan Rejzek.
„Dnes je na Havlíèkovom námìstí pobožnost Volné myši. A na Tylovém

dìlá zázraky faráø Nováèek. Poèkejte, že se to zase sepere. Vèera ten Nováèek
uzdravil chromého od narození. Pak byl prùvod, a ten chromý vám potloukl
jednoho žida. Zlomil mu tøi žebra nebo kolik. Víte, on to byl sionista.”

„Mhm,” poznamenal pan Rejzek, proškrtávaje nìjaké zprávy.
„Dnes bude jistì mela, Rejzku,” pøemítal Cyril Kéval. „Pokrokáøi dìlají

mítink na Staromìstském. Zase vytáhli ,Pryè od Øíma’. A páter Nováèek
zakládá Makabejské, víte, takovou ozbrojenou katolickou gardu. Poèkejte, to
bude legrace. Arcibiskup zakázal Nováèkovi dìlat zázraky, ale ten velebníèek
je jako posedlý; už i mrtvé køísí.”

„Mhm,” mínil pan Rejzek a škrtal dál.
„Psala mnì maminka,” vykládal Cyril Kéval tlumenì. „U nás, jako na

Moravì, víte, u Hustopeèe a tak kolem, mají hrozný dožer na Èechy; že jsou
neznabozi a berani a modláøi a že zakládají nové bohy a kdesi cosi. Zastøelili
tam hajného, že je z Èech. Povídám, Rejzku, ono to vøe všude.”

„Mhm,” souhlasil pan Rejzek.
„I v synagóze se poprali,” dodával pan Kéval. „Sionisti strašnì naøezali

tìm, co vìøí v Baala. Byli tam docela i tøi mrtví, èlovìèe. A víte, že se komunisti

102

rozpadli? Koukejte, na to bych byl zapomnìl, to vám je mela. Tak vám teï
budou mystiètí komunisti, to je jako levice; pak christiani, mariani, scientisti,
resurrekcionáøi, textilní johanité, železáøští johanité, báòští johanité a ještì
asi sedm stran. Teï se perou o nemocenské pokladny a dìlnické domy.
Poèkejte, já dnes poletím do Hybernské. Èlovìèe, odpoledne konsignovali
posádku; ale zatím vršovické kasárny poslaly ultimátum do èernínských
kasáren, aby tam uznali vršovické dogma o Tøech Stupních Vykoupení. Když
prý na to nepøistoupí, a se dostaví k bitvì na Sandberku. Tak dejviètí kanonýøi
šli odzbrojit èernínské kasárny. Vršovické kasárny se zabarikádovaly, vojáci
vytáhli strojní pušky do oken a vyhlásili válku. Obléhá je sedmý dragounský,
hradní strហa ètyøi lehké baterie. Prý se bude po uplynutí šesti hodin støílet.
Rejzku, Rejzku, jaká je to radost být teï na svìtì!”

„Mhm,” øekl pan Rejzek.
„Jo, a na univerzitì,” pokraèoval potichu pan Kéval, „tam se vám dnes

seprala pøírodovìdecká fakulta s historickou. Víte, pøírodovìdecká popírá
Zjevení, je jaksi panteistická. Profesoøi to vedou a dìkan Rádl sám nesl prapor.
Historikové obsadili univerzitní knihovnu v Klementinu a bránili se zoufale,
hlavnì knihami. Dìkan Rádl dostal do hlavy vázaným Velenovským a byl na
místì mrtev. Patrnì otøesení mozku. Magnificus Arne Novák byl vážnì
poranìn jedním svazkem Vynálezù a pokrokù. Nakonec historikové zasypali
útoèníky Sebranými spisy Jana Vrby. Teï tam pracují zákopníci, vyhrabali
doposud sedm mrtvol, mezi nimi tøi docenty. Myslím, že zasypaných není
víc než tøicet.”

„Mhm,” mínil pan Rejzek.
„A Sparta, èlovìèe,” drmolil Kéval v tichém nadšení, „Sparta prohlásila

za jediného boha staroøeckého Dia, kdežto Slávie je pro Svantovíta. V nedìli
bude maè na Letné mezi obìma bohy, oba kluby se ozbrojí krom kopaèek také
ruèními granáty, Slávie má prý mimoto kulomety a Sparta jedno
dvanácticentimetrové dìlo. Ohromný nával na lístky, stoupenci obou klubù
se ozbrojují. Rejzku, to bude kravál! Já myslím, že vyhraje Zeus.“

„Mhm,” øekl pan Rejzek, „ale teï byste se moh podívat na redakci došlé.”
„No tøeba,” svoloval Cyril Kéval. „Viïte, èlovìk si zvykne i na Boha. Co

je nového v ÈTK?”

„Nic zvláštního,” bruèel pan Rejzek. „Krvavé demonstrace v Øímì.

103

104

V Ulsteru se to maže, víte, irští katolíci. St. Kilda se vùbec dementuje. V Pešti
pogromy. Schizma ve Francii, objevili se tam zase valdenští a v Münsteru
novokøtìnci. V Bologni zvolen vzdoropapež, nìjaký páter Martin, z bosých
bratøí. A tak dále. Nic lokálního. Kouknìte se na dopisy, jo?”

Cyril Kéval se utišil a otevíral poštu; bylo jí pár set kusù. Pøeèetl jich

sotva šest, a už mu to nedalo. „Kouknìte se, Rejzku,” zaèal, „to máte všecko
na jedno brdo. Tak tøeba tohle: ,Z Chrudimi. Vážená redakce! Jakožto starý
odbìratel Vašeho ctìného listu, bude zajisté Vaše ètenáøe a celou veøejnost,
kterou zviøují neplodné spory,’ - tady,” dodával pan Kéval, „zapomnìl napsat
,zajímat’ -, ,veliký zázrak, který uèinil místní pan faráø Zakoupil. ‘ A tak
dále. V Jièínì to byl skladník konzumu a v Benešovì øídící uèitel. V Chotìboøi
dokonce trafikantka, vdova Jiráková. Copak to mám všecko èíst?”

Bylo opìt chvíli pracovní ticho. „Sakra, Rejzku,” ozval se zase Kéval,

„poslyšte, víte, co by byla senzace? Sólokapr? Indiánská kachna? Že se nìkde
nìco stalo pøirozeným zpùsobem, bez zázraku. Ale já myslím, že by nám to
nikdo nevìøil. Poèkejte, já vymyslím nìco pøirozeného.”

Opìt chvíle ticha.
„Rejzku,” ozval se Kéval žalostnì. „Já neumím vymyslet nic pøirozeného.

Když o tom uvažuju, je vlastnì všechno zázraèné. Všechno, co je, je nìjaká
magie.”

Vtom vešel šéfredaktor. „Kdopak excerpoval Tribunu? Tadyhle má zprávu

a my jsme ji nemìli!”

„Jakou zprávu?” ptal se pan Rejzek.
„V Hospodáøi. Americké konzorcium skoupilo tichomoøské ostrovy

a pronajímá je. Takový malièký korálový atol za padesát tisíc dolarù roènì.
Veliká poptávka i z evropského kontinentu. Akcie už dva tisíce sedm set. G.
H. Bondy úèasten sto dvaceti milióny. A my to nemáme v listì,” huboval
šéfredaktor a práskl za sebou dveømi.

„Rejzku,” ozval se Kéval, „tohle je zajímavý dopis: ,Vážená redakce!

Promiòte, že já, starý vlastenec, pamìtník zlých dob útlaku a pochmurných
dnù poroby, zvedám hlasu svého žalujícího, prose Vás, abyste bystrým perem
svým národu èeskému tlumoèiti ráèili starost a úzkostiplný stesk nás starých
vlastencù’ a tak dále. Tuhle: , Vidím národ nᚠstaroslavný rozeštvaný brat
proti bratu; nesèetné strany, sekty i církve jako vlci potírají se, nenávistnì se

105

navzájem dávíce,’ asi nìjaký staøeèek, má hroznì tøesavé písmo, ,zatímco
odvìký nepøítel nᚠobchází jako lev øvoucí, volaje do lidu našeho germánské
heslo Pryè od Øíma, v tomtéž podporován jsa špatnými vlastenci, jimž
stranický zájem nad kýženou jednotu národní sahá. I vidíme s úzkostí
a zármutkem snažným blížiti se nové Lipany, na nichž Èech proti Èechu,
pod rouškou náboženských hesel jakýchsi, polem vražedlným ležeti.bude.
A aj, splní se slova Písma o království v sobì rozdìleném. I bude klání, bude
porubání, jak praví naše slavné, pravé, bohatýrské Rukopisy‘.”

„Pøestaòte,” povídal pan Rejzek.
„Poèkejte, tady vykládá o hypertrofii stran a církví. To prý je dìdièná

choroba èeská. ,O tom nemùže být nejmenší pochybnosti, jak øíkával doktor
Kramáø. Proèež zapøísaháme Vás, abyste v této hodinì dvanácté, kdy ze všech
stran hrozí nebezpeèenství veliké a dìsné, vyzvali národ náš, aby se semkl
v celonárodní jednotu na obranu vlasti. Je-li pak této jednotì tøeba pojítka
církevního, nebuïmež protestanty ani katolíky, ani monisty, aniž snad
abstinenty, alebrž pøijmìme jedinou slovanskou, mocnou a bratrskou víru
pravoslavnou, která nás stmelí v jednu velikou rodinu slovanskou a získá
nám v bouølivých dobách tìchto ochranu mocného monarchy slovanského.
Ti pak, kdo by se nepøidružili svornì a dobrovolnì k této slavné myšlence
všeslovanské, buïtež státní mocí, ano i každým mimoøádnými okolnostmi
dovoleným nátlakem pøinuceni odložiti své stranické a sektáøské zájmy ve
prospìch jednoty celonárodní.‘ A tak dále, a podepsán ,Starý vlastenec‘. Co
tomu øíkáte?”

„Nic,” øekl pan Rejzek.
„Já myslím, že na tom nìco je,” zaèal pan Kéval, ale vtom vešel telefonista

a øekl: „Telefonujou z Mnichova. Vèera vypukla v Nìmecku nìjaká obèanská
nebo náboženská válka. Stojí to za to dát to do listu?”

106

KAPITOLA XXIII

AUGSBURSKÁ ZÁPLETKA

Do jedenácti hodin veèer došly do redakce Lidových novin tyto telefonické

zprávy:

„ÈTK. Z Mnichova, 12. t. m. Dle WTB došlo vèera v Augsburku ke

krvavým demostracím. Sedmdesát protestantù zabito. Demonstrace pokraèují.”

„ÈTK. Z Berlína, 12. t. m. Úøednì se sdìluje, že poèet zabitých a ranìných

v Augsburku nepøesahuje dvanáct. Policie udržuje klid.”

„Zvl. zpr. Z Lugana, 12. t. m. Podle bezpeèných informací poèet obìtí

v Augsburku pøekroèil už pìt tisíc. Železnièní doprava na sever zastavena.
Bavorské ministerstvo zasedá v permanenci. Nìmecký císaø pøerušil hony
a vrací se do Berlína.”

„ÈTK. Reuter, 12. t. m. Dnes o 3. hod. ráno vyhlásila bavorská vláda

Prusku svatou válku.”

Den nato byl pan Cyril Kéval už v Bavorech, a z jeho pomìrnì

spolehlivého líèení vyjímáme tyto øádky:

„V augsburské Schöllerovì továrnì na tužky už 10. t. m. O 18. hod. veèer

natloukli katoliètí dìlníci protestantskému mistrovi pro jakýsi spor týkající
se mariánského kultu. V noci byl klid, ale den nato 0 10. hod. ráno opustili
katoliètí dìlníci všechny továrny a bouølivì žádali propuštìní protestantských
zamìstnancù. Továrník Schöller ubit, dva øeditelé zastøeleni. Klérus násilím
donucen, aby nesl monstrance v èele prùvodu. Arcibiskup dr. Lenz, který
vyšel, aby uchlácholil manifestanty, hozen do øeky Lechu. Sociálnì
demokratiètí vùdcové pokusili se promluvit, ale museli utéci do synagógy.
O 15. hod. synagóga rozmetána dynamitem. Zatímco byly plenìny židovské
a protestantské krámy, pøièemž došlo k støelbì a èetným požárùm, usnesla se
mìstská rada naprostou vìtšinou hlasù na neposkvrnìném poèetí Panny Marie
a vydala ohnivou výzvu ke katolickým národùm svìta, aby se chopily meèe
na obranu svaté víry katolické. Na tyto zprávy došlo k rùzným projevùm
v jiných mìstech bavorských. V Mnichovì o 19. hod. tábor lidu, za ohromného
nadšení pøijata rezoluce o odluce Jižních Zemí od nìmecké spolkové øíše.
Mnichovská vláda depešovala do Berlína, že pøejímá odpovìdnost. Øíšský

107

kancléø dr. Wurm navštívil ihned ministra vojenství, který dirigoval do Bavor
10 000 bodákù ze saských a porýnských posádek. O 1. hod. po pùlnoci
vyhozeny tyto vojenské transporty na bavorské hranici z kolejí, do ranìných
se støílelo z kulometù. O 3. hod. zrána se mnichovská vláda v souhlasu
s alpskými zemìmi usnesla vyhlásit luteránùm svatou válku.”

„Zdá se, že v Berlínì se nevzdávají nadìje na smírnou likvidaci celého

nedorozumìní. Do této chvíle trvá øeè císaøova ve snìmovnì, v níž praví, že
nezná katolíkù ani protestantù, nýbrž jen Nìmce. Severonìmecká vojska jsou
prý soustøeïována na èáøe Erfurt-Gotha-Kassel; katolické vojsko postupuje
povšechným smìrem na Cvikov a Rudolstadt, potkávajíc se jen s odporem
civilního obyvatelstva. Mìsto Greiz bylo spáleno, m욝ané dílem pobiti, dílem
odvleèeni do otroctví. Povìsti o veliké bitvì dosud nepotvrzeny. Uprchlíci
z Bayreuthu vypravují, že od severu slyšet høímání tìžkých dìl. Nádraží
v Magdeburku prý rozmetáno pumami bavorských letcù. Výmar hoøí.”

„Zde v Mnichovì panuje nepopsatelné nadšení. Ve všech školách pracují

odvodní komise, zástupy dobrovolníkù èekají až dvacet hodin na ulici. Na
radnici vyvìšeny hlavy dvanácti pastorù. Katolický klérus musí ve dne v noci
sloužiti mše v pøeplnìných chrámech; poslanec faráø Grosshuber zemøel
únavou pøed oltáøem. Židé, monisté, abstinenti a jiní jinovìrci se
zabarikádovali ve svých bytech. Bankéø Rosenheim, staøešina náboženské
obce židovské, byl tohoto rána veøejnì upálen.”

„Holandský a dánský vyslanec požádali o své pasy. Americký zástupce

podal protest proti porušení míru, zatímco italská vláda ujistila Bavory
neutralitou zvl᚝ blahovolnou.”

„Po ulici táhnou zástupy brancù, nesouce prapory s bílým køížem na

èerveném poli, a provolávají ,Bùh tomu chce’. Dámy šmahem vstupují do
samaritské služby a pøipravují lazarety. Obchody jsou vìtšinou zavøeny. Burza
rovnìž.”

- To bylo 14. února. Patnáctého došlo k vìtší bitvì na obou bøezích Werry,

protestantská vojska ponìkud ustoupila. Téhož dne padly také první výstøely
na hranici belgicko-holandské. Anglie naøídila mobilizaci loïstva.

16. února povolila Itálie volný prùchod španìlskému vojsku, jež vysláno

Bavorùm na pomoc. Tyrolští sedláci, ozbrojeni kosami, vrhli se na helvítské

108

Švýcary.

18. února: Vzdoropapež Martin telegraficky požehnal bavorské armádì.

Nerozhodná bitva u Meiningen. Rusko vyhlásilo válku polským katolíkùm.

19. února: Irsko vyhlásilo válku Anglii. V Brusse se objevil vzdorokalif

a rozvinul zelený prapor Prorokùv. Mobilizace balkánských státù, masakry
v Makedonii.

23. února: Prolomena fronta severonìmecká. Obecné povstání v Indii.

Vyhlášena svatá válka moslimská proti køesanùm.

27. února: Válka øecko-italská a její první srážky na albánské pùdì.
3. bøezna: Japonská flotila vyplula na východ proti USA.
15. bøezna: Køižáci (katolíci) obsadili Berlín. Zatím ve Štìtinì ujednána

Unie protestantských státù. Nìmecký císaø Kašpar I. se ujímá osobnì velení.

16. bøezna: Dvoumiliónová armáda èínská hrne se pøes hranice sibiøské

a mandžuské. Vojsko vzdoropapeže Martina dobývá Øíma, papež Urban prchá
do Portugalska.

18. bøezna: Španìlsko žádá vydání papeže Urbana od lisabonské vlády;

po odepøení nastává ipso facto válka španìlsko-portugalská.

26. bøezna: Jihoamerické státy podávají ultimátum severoamerické Unii;

žádají zrušení prohibice a zákaz náboženské svobody.

27. bøezna: Japonské vojsko se vylodilo v Kalifornii a Britské Kolumbii.
1. apríle byla svìtová situace zhruba tato: Ve støední Evropì odehrával se

veliký konflikt svìta katolického a protestantského. Protestantská Unie
vytlaèila køižáky z Berlína, držela Sasko a mìla obsazeny i neutrální Èechy;
komando v Praze mìl zvláštní náhodou švédský generálmajor Wrangel, snad
potomek onoho generála z tøicetileté války. Proti tomu køižáci se zmocnili
Nizozemí, jež zaplavili moøem prokopavše hráze, dále celého Hannoverska
a Holštýnska až po Lubek, odkudž pronikali do Dánska. Válèilo se bez
pardonu. Mìsta srovnána se zemí, mužové pobiti, ženy do padesáti let
znásilnìny; ale nejdøíve rozbíjeny nepøátelské Karburátory. Pamìtníci tìchto
nadmíru krvavých bojù ujišují, že na obou stranách bojovaly nadpøirozené
síly; nìkdy jako by neviditelná ruka popadla nepøátelské letadlo a mrštila jím
o zem; nebo jako by zachytila letící tunový ètyøiapadesáticentimetrový projektil
a vrhla jej zpìt do vlastních øad. Zvláštì hrozné byly úkazy pøi nièení
Karburátorù; jakmile bylo obsazeno nepøátelské místo, nastala neviditelná,

109

ale zoufalá bitva kolem místních Karburátorù; èasem bylo to jako smrš, jež
rozdrtila a rozmetala celou budovu, kde stál atomový kotel, asi jako když se
foukne do hromady peøí; cihly, trámy a tašky víøily v divokém kotouèi,
a konèilo to obyèejnì strašlivou explozí, jež položila všechny stromy a stavby
v okruhu až dvanácti kilometrù a vyryla jámu pøes dvì stì metrù hlubokou;
síla detonace ovšem kolísala podle velikostí explodujícího Karburátoru.

Byly vypouštìny dusivé plyny v šíøce tøi sta kilometrù, jež spálily i vegetaci

úplnì do rezava; ale ponìvadž se tato plazivá mraèna nìkolikrát - opìt
strategickým zasažením nadpøirozené síly - vrátila do vlastních øad, upustilo
se od prostøedku tak nespolehlivého. Ukázalo se, že Absolutno útoèí, ale že
se na druhé stranì také brání; v boji pak užívalo neslýchaných zbraní
(zemìtøesení, cyklónù, sirných dešù, potop, andìlù, morù, kobylek atd.), že
nezbylo než zcela zmìniti zpùsob strategie. Odpadly hromadné útoky, stálé
zákopy, linie, opevnìné body a podobné nesmysly, každý voják dostal nùž,
patrony a nìkolik pum a s tìmi šel na svou pìst zabít vojáèka, který mìl na
prsou køíž jiné barvy. Nebylo dvou armád stojících proti sobì; prostì urèitá
zemì byla bojištìm, a tam se obì vojska prostoupila a kus po kuse pobíjela,
až se nakonec ukázalo, komu ta zemì teï patøí. Je to ovšem náramnì krvavá
metoda, ale koneckoncù mìla svou prùkaznou sílu.

To byla situace ve støední Evropì; zaèátkem dubna vnikla protestantská

vojska pøes Èechy do Rakous a do Bavor, zatímco katoliètí zaplavili Dánsko
a Pomoøany. Holandsko, jak už øeèeno, zmizelo z evropské mapy vùbec.

V Itálii zuøil vnitøní boj urbanovcù a martinovcù; zatím Sicílie octla se

v rukou øeckých evzonù. Portugalci obsadili Asturii a Kastilii, ale ztratili
vlastní svou Estremaduru; vùbec tady na jihu byla vojna docela neobyèejnì
divoká. Anglie bojovala na pùdì irské a potom v koloniích; poèátkem dubna
držela už jen pobøežní pruh Egypta. Ostatní osady ztraceny a kolonisté
vyvraždìni od domorodcù. Turci s pomocí arabských, súdánských a perských
vojsk zaplavili celý Balkán a zmocnili se Uher, když tu vypukl mezi nimi
rozpor šíitù a sunnitù pro jakousi patrnì velmi dùležitou otázku ètvrtého kalifa
Alího. Obì sekty se honily od Caøihradu po Tatry s køepkostí a krvavostí
náramnou, kterou naneštìstí vypíjeli také køesané. A tak v této èásti Evropy
bylo zase hùøe než kdekoliv jinde.

Polsko zmizelo, smeteno ruskou armádou; nyní jsou ruská vojska

110

dirigována proti žluté invazi, která se valí na sever a na západ. V Severní
Americe vylodìno zatím deset armádních sborù japonských.

Jak vidíte, není tu dosud øeèi o Francii. Tu si totiž kronikáø rezervoval

pro kapitolu XXIV.

111

KAPITOLA XXIV

NAPOLEON HORSKÉ BRIGÁDY

Bobinet, prosím, Toni Bobinet, dvaadvacetiletý poruèík horského

dìlostøelectva, posádkou v Annecy (Haute Savoie), ale toho èasu na
šestinedìlním cvièení na Jehlách (Les Aiguilles), odkud, když je pìknì, je
vidìt na západì Annecyské jezero a Ženevu a na východì tupý høbet Dobráka
a špièky Montblanku - jste už doma? -, tedy poruèík Toni Bobinet sedí na
balvanu a tahá se za malièké knírky, jednak proto, že se nudí, jednak také, že
už popáté pøeèetl ètrnáct dní staré noviny a pøemýšlí.

Nyní by kronikáø mìl sledovat myšlenky pøíštího Napoleona; ale zatím

jeho (totiž kronikáøùv) pohled klouže ze zasnìžených svahù do údolí Arly,
kde už taje a kde ho poutají malá mìsteèka, Megéve, Flumet, Ugines, se
špièatými kostely, jako hromádky hraèek - ach, vzpomínka na dávno minulé
dìtství! b budovatelské sny nad Kotvovými stavebnicemi!”

Zatím poruèík Bobinet... Avšak nikoliv. Vzdejme se pokusu

psychologizovat veliké muže a vyslovit zárodeèný vznik titánských myšlenek.
Nedovedeme toho, a kdybychom to dovedli, byli bychom snad zklamáni. Pøed-
stavte si zkrátka, že takový malý poruèík Bobinet sedí na Jehlách uprostøed
hroutící se Evropy, má za sebou baterii horských dìl a pod sebou drobouèký
svìt, který by se dal odtud shora pohodlnì rozstøílet, a že ve starém èísle
annecyského Moniteura si právì pøeèetl úvodník, jímž nìjaký pan Babillard
volá po silné ruce kormidelníka, jenž by vyvedl loï Francie z šílené bouøe
k nové slávì a moci, a že tady, ve výši nad dva tisíce metrù, je èistý, bohaprostý
vzduch, ve kterém se myslí jasnì a volnì; pøedstavte si to vše, a pochopíte, že
pan poruèík Bobinet, jak tu sedìl na kameni, se zamyslil a pak napsal své
ctihodné, scvrklé, bìlovlasé mamince ponìkud zmatené psaní, že „brzo uslyší
o svém Toni” a že Toni má „nádhernou myšlenku”, naèež dìlal to a ono,
v noci zdravì spal a ráno svolal vojáèky své baterie, svrhl starého neschopného
setníka, získal èetnickou stanici v Sallanches, vyhlásil napoleonsky struènì
válku Absolutnu a šel zase spat; den nato rozstøílel Karburátor pekárny
v Thónes, obsadil nádraží v Bonneville a zmocnil se velitelství v Annecy,
tentokráte už vele tøem tisícùm mužù. Do týdne rozstøílel pøes dvì stì

112

Karburátorù a vedl patnáct tisíc bodákù a šavlí na Grenoble. Provolán
velitelem Grenoblu, mìl za sebou armádièku ètyøiceti tisíc mužù, naèež
sestupoval do údolí Rhónu, peèlivì oèišuje krajinu pøed sebou dalekonosnými
dìly ode všech atomových motorù. Na silnici k Chambéry zajal v autu ministra
vojenství, který mu jel napravit hlavu. Den nato jmenoval jej ministr vojenství
generálem, patrnì zcela získán pro jeho plány. 1. dubna vyèištìn Lyon od
Absolutna.

Bobinetùv vítìzný postup dál se až dotud bez velkého krveprolití. Teprve

za Loirou se stavìli na odpor hlavnì horliví katolici a místy došlo k velikým
øežím. Naštìstí pro Bobineta i v obcích zcela zachvácených Absolutnem zùstal
mnozí Francouzovì skeptiky, ba naopak projevili divoký fanatism skeptiènosti
a osvícenství. Po nestálých masakrech a nových bartolomìjských nocích byli
„les Bobinets” vítáni jako osvoboditelé, a skuteènì všude, kam pøišli, docílili
postupného uklidnìní, když rozbili všechny Karburátory.

A tak už v èervenci vyslovil parlament, že „Toni Bobinet se dobøe zasloužil

o vlast”, a odevzdal mu s titulem maršála hodnost Prvního Konzula. Francie
byla konsolidována. Bobinet zavedl státní ateistu; jakýkoliv náboženský projev
trestán smrtí podle váleèného práva.

Nelze pøejít mlèením nìkteré scény ze života velkého muže.
Bobinet a jeho matka. Jednoho dne ve Versailles radil se Bobinet

s generalitou. Ponìvadž bylo horko, postavil se u otevøeného okna; náhle
spatøil v parku staøièkou paní, høející se na slunci. Tu pøerušil Bobinet maršála
Jolliveta a zvolal: „Hle, pánové, moje matka...!” Všichni pøítomní, ano i otužilí
generálové zaslzeli nad tímto projevem synovské lásky.

Bobinet a láska k vlasti. Kdysi byl Bobinet za deštì pøítomen pøehlídce

vojska na Polích Martových. Když defilovaly tìžké agregáty dìlostøelecké,
najelo vojenské auto do veliké kaluže vody, jež vytryskla a potøísnila pl᚝
Bobinetùv. Maršál Jollivet chtìl na místì potrestati velitele nešastné baterie
degradací. Avšak Bobinet jej zadržel: „Nechte, maršálku; vždy je to bláto
francouzské.”

Bobinet a invalida. Jednou zajel Bobinet nepoznán do Chartres. Cestou

praskla pneumatika, a zatímco ji øidiè vymìòoval, pøiblížil se jednonohý
invalida a žebral. „Kde pøišel ten èlovìk o nohu?” tázal se Bobinet. Invalida
vypravoval, že ji ztratil jako voják v Indoèínì a že má chudièkou matku a èasto

113

114

že po celé dny nemají oba co dát do úst. „Maršálku, poznamenejte si toho
muže,” øekl Bobinet dojat. A skuteènì za týden zaklepal na dveøe chatrèe
invalidovy osobní kurýr Bobinetùv a odevzdal ubohému mrzákovi balíèek
„od Prvního Konzula”. Kdo vylíèí radostný úžas invalidùv, když otevøev
balíèek našel v nìm bronzovou medaili!

Pøi tìchto výteèných vlastnostech duševních není divu, že Bobinet koneènì

se uvolil vyhovìt horoucí touze všeho lidu a prohlásil se za obecného nadšení
dne 14. srpna císaøem francouzským.

Tehdy zajisté nastávaly pro celou zemìkouli doby velmi nepokojné, ale

také dìjinnì velkolepé. Všechny zemìdíly se doslovnì skvìly hrdinnými èiny
váleènými. Pozorována z Martu, rozzáøila se jistì naše Zemì jako hvìzda
první velikostí, z èehož asi manští hvìzdáøi soudili, že se nalézáme ještì ve
stavu žhavém. I pochopíte, že rytíøská Francie a její pøedstavitel, císaø Toni
Bobinet, nezùstali pozadu. Snad také tu pùsobily zbytky Absolutna, pokud
nevyprchaly do svìtového prostoru, vzbouzejíce povznesenou a ohnivou
náladu. Krátce, když dva dny po své korunovaci prohlásil Veliký Císaø, že
pøišla hodina, aby Francie pokryla zemìkouli svými korouhvemi, odpovìdìl
mu jednomyslný výkøik nadšení.

Plán Bobinetùv byl tento:
1. obsadit Španìlsko a dobytím Gibraltaru získati klíè k Støedozemnímu

moøi;

2. obsadit dunajské údolí až po Peš jakožto klíè evropského vnitrozemí;
3. obsadit Dánsko jakožto klíè k severnímu pomoøí.
A protože územní klíèe se obyèejnì musejí namazat krví, vypravila Francie

tøi armády, jež jí získaly vesmìs ohromné slávy.

Ètvrtá armáda obsadila Malou Asii jakožto klíè k Východu.
Pátá se zmocnila ústí øeky sv. Vavøince jakožto klíèe k Americe.
Šestá se potopila v námoøní bitvì u bøehù anglických. Sedmá oblehla

Sevastopol.

Na Silvestra roku 1944 mìl císaø Bobinet všechny klíèe v kapse svých

dìlostøeleckých kalhot.

115

KAPITOLA XXV

TAKZVANÁ NEJVÌTŠÍ VÁLKA

Je v povaze nás lidí, že když zažijeme nìco tuze špatného, najdeme zvláštní

uspokojení v tom, je-li to „to nejvìtší” v øeèeném nepøíjemném oboru, co
svìt svìtem stojí. Tak napøíklad uhodí-li vedro náramné, zavdìèí se nám
noviny, sdìlí-li, že to je „nejvyšší teplota dosažená od roku 1881 “, a pøitom
ještì máme trochu vztek na ten rok 1881, že nás pøetrumfl. Nebo namrznou-
li nám uši, až se loupají, naplní nás jaksi radostí, dovíme-li se, že to byl
„nejkrutìjší mráz pozorovaný od roku 1786”. Podobnì je tomu s válkami.
Buï je nynìjší válka nejspravedlivìjší, nebo nejkrvavìjší, nebo nejúspìšnìjší,
nebo nejdelší od té a té doby; nìjakým superlativem nám vždy poskytne jisté
pyšné dostiuèinìní, že prožíváme nìco obzvláštního a rekordního.

Nuže, válka, která trvala od 12. února 1944 do podzimu 1953, byla opravdu

a bez pøepínání (na mou èest!) Nejvìtší Válkou; a neberme prosím jejím
pamìtníkùm tu jedinou zaslouženou radost. Bojovalo v ní 198 miliónù mužù,
z nichž padli všichni kromì tøinácti. Mohl bych vám uvésti èísla, jimiž se
poètáøi a statistikové pokoušeli znázornit toto veliké množství ztrát; tak
napøíklad kolik tisíc kilometrù by dìlalo, kdyby se položila mrtvola vedle
mrtvoly, a kolik hodin by musel jet rychlík, kdyby tito padlí byli položeni
místo pražcù; nebo kdyby se uøezaly ukazováèky všech padlých a naložily do
sardinkových krabic, kolik set vagónù by se naplnilo tímto zbožím, a tak
podobnì; ale mám špatnou pamì pro èísla a nechci vás ošidit ani o jeden
mizerný statistický vagón. Proèež opakuji, že to byla nejvìtší vojna od stvoøení
svìta, jak co do krvavých ztrát, tak co do rozsáhlosti bojištì.

Ještì jednou se omlouvá kronikáø, že nemá dosti smyslu pro velkorysé

líèení. Mìl by zajisté vypsat, jak se pøevalovala vojna od Rýna po Eufrat, od
Koreje po Dánsko, od Lugana po Haparandu a tak dále. Místo toho by s vìtší
chutí vykreslil napøíklad pøíjezd beduínù v bílých turnusech do Ženevy
s napíchanými hlavami nepøátel na dvoumetrových kopích; nebo milostné
pøíbìhy francouzského chlupáèe v Tibetì; kavalkády ruských kozákù na
Sahaøe; rytíøské pùtky makedonských komitù se senegalskými tirailleury na

116

bøezích finských jezer. Jak vidíte, látka je velmi rozložitá. Bobinetovy vítìzné
pluky doletìly, abych tak øekl, jedním elánem po stopách Alexandra Velikého
pøes obì Indie do Èíny; ale zatím žlutá záplava èínská dorazila pøes Sibiø
a Rusko do Francie a Španìlska, èímž odøízla musulmany operující ve Švéd-
sku od jejich mateøských zemí. Ruské pluky, ustupující pøed drtivou pøevahou
èínskou, octly se v severní Africe, kdež Sergej Nikolajeviè Zloèin založil své
carství; byl však záhy zabit, protože jeho bavorští generálové se spikli proti
jeho pruským atamanùm, naèež nastoupil na carský trùn v Timbuktu Sergej
Fjodoroviè Zlosin.

Naše èeská vlast byla postupnì v moci Švédù, Francouzù, Turkù, Rusù

a Èíòanù, pøièemž každá invaze do poslední duše vyvraždila domorodé
obyvatelstvo. U Sv. Víta bìhem tìch let kázal nebo sloužil mši pastor, advo-
kát, imám, archimandrit a bonz, ovšem bez trvalého úspìchu. Jediná
potìšitelná zmìna byla, že Stavovské divadlo bylo trvale plné; bylo tam totiž
zøízeno vojenské skladištì.

Když v roce 1951 vytlaèili Japonci Èíòany z východní Evropy, vznikla na

nìjaký èas nová Øíše Støedu (tak totiž Èíòané jmenují svou vlast), náhodou
zrovna ve starých hranicích rakousko-uherské monarchie; v Schönbrunnu
opìt sídlel staøièký panovník, stošestiletý mandarín Jaja Wir Weana, „k jehož
posvátné hlavì s dìtinnou úctou vzhlížejí plesající národové”, jak dennì
ujišovala Wiener Mittagszeitung. Úøední øeè byla èínská, což rázem odstranilo
národnostní spory, státním bohem byl Buddha; tvrdošíjní katolíci z Èech
a Moravy se vystìhovali za hranice, propadnuvše èínským dragonádám
a konfiskacím, èímž neobyèejnou mìrou rozmnožen poèet národních
muèedníkù. Zato nìkteøí vynikající a rozvážní èeští vlastenci dosáhli
Nejvyšším Milostivým Rozhodnutím hodnosti mandarínské; tak zejména To-
Bol-Kaj, Gro-Ši a vìru i mnozí jiní. Tato èínská vláda zavedla mnohé
pokrokové novoty, tak napøíklad vydávání lístkù místo potravin; avšak Øíše
Støedu se záhy rozpadla, nebo nadobro došlo olovo na náboje, èímž se
zhroutila veškerá autorita; pár tìch Èíòanù, co nebylo pobito, zùstalo tady
i v následující dobì míru, a to pøevážnì jakožto prezidiální úøedníci.

Zatím se císaø Bobinet, sídlící nyní v indické Simle, doslechl, že v dosud

neprozkoumaném horním úvodí øek Irawadu, Seluinu a Mekongu je ženská
øíše Amazonek, i vytáhl tam se svou starou gardou, ale nevrátil se více. Podle

117

jedné verze se tam oženil, podle jiné mu královna Amazonek Amálie uøízla
v boji hlavu a hodila ji do mìchu s krví økouc: „Sada te sanguine, quem tantum
sitisti.” Tato druhá verze je rozhodnì jemnìjší.

Nakonec se Evropa stala jevištìm pustých bojù mezi èernou rasou, valící

se z nitra Afriky, a plemenem mongolským; co se dálo v tìchto dvou letech,
o tom radìji pomlèet. Poslední stopy civilizace zmizely. Napøíklad na
Hradèanech se rozmohli medvìdi tak, že poslední obyvatelé Prahy zboøili
všechny mosty, i Karlùv, aby uchránili pravý bøeh Vltavy od tìchto krvelaèných
šelem. Obyvatelstvo se ztenèilo na nepatrný zlomek; vyšehradská kapitula
vyhynula po meèi i po pøeslici; mistrovskému zápasu Sparta-Viktoria Žižkov
pøihlíželo jen sto deset divákù.

Ani na jiných kontinentech nebylo lépe. Severní Amerika, rozrytá úžasnì

krvavými boji prohibièníkù a mokrých, stala se japonskou kolonií. V Jižní
Americe se vystøídalo císaøství Uruguayské, Chilské, Peruánské, Braniborské
a Patagonské. V Austrálii ihned po zhroucení Anglie založen Ideální Stát,
který tuto nadìjnou zemi obrátil v neobydlenou pouš. V Africe snìdeno pøes
dva milióny bìlochù; èernoši z Konžské pánve se vrhli na Evropu, ostatní
Afrika se zmítala ve støídavých bojích sto osmdesáti šesti rùzných císaøù,
sultánù, králù, pohlavárù a prezidentù.

Hleïte, to jsou dìjiny. Každý z tìch set miliónù bojujících lidièek mìl

pøedtím své dìtství, své lásky, své plány; mìl nìkdy strach, nìkdy se stal
hrdinou, ale obyèejnì byl k smrti utahán a rád by se natáhl v míru na posteli;
umøel-li, udìlal to jistì nerad. A z toho všeho je jenom hrst suchých údajù:
bitva tam a tam, ztrát tolik a tolik, výsledek ten nebo onen - a ještì ke všemu
ten výsledek vlastnì o nièem poøádnì nerozhodl.

Proto øíkám: neberte tehdejším lidem tu jedinou pýchu, že to, co zažili,

byla Nejvìtší Válka. My ovšem víme, že za pár desítek let se podaøí udìlat
válku ještì vìtší, vždy i v tom smìru stoupá lidstvo výš a výš.

118

KAPITOLA XXVI

BITVA U HRADCE KRÁLOVÉ

Zde dovolává se kronikáø Augusta Sedláèka, Josefa Pekaøe a jiných autorit

historiografických, že dùležitým zdrojem pro poznání dìjin jsou také místní
dìje, zrcadlící svìtové události jaksi v kapce vody.

Nuže, kapka vody zvaná Hradec Králové je kronikáøi památná tím, že se

v ní prohánìl jako malièký nálevník, jako prvok tamního gymnázia, a tehdy
ovšem ji považoval za celý svìt; než dosti o tom.

Do Nejvìtší Války vstoupil Hradec Králové vyzbrojen jediným

Karburátorem, a to v pivovaøe, co podnes stojí za chrámem sv. Ducha, hned
vedle kanovnických domù. Snad toto posvátné sousedství pùsobilo na
Absolutno v tom smyslu, že jalo se vaøiti pivo vydatnì a horlivì katolické
a jím probudilo v hradeckém obèanstvu stav, z nìhož by nebožtík biskup
Brynych mìl nelíèenou radost.

Avšak Hradec Králové je jaksi pøíliš na ránì, a proto se záhy octl v moci

Prušákù, kteøí v luteránské zuøivosti rozbili pivovarský Karburátor. Nicménì
Hradec, vìren historické kontinuitì, udržel pøíjemnou náboženskou
temperaturu, zejména když pak tamní diecézi dostal osvícený svìtící biskup
Linda. A i když pøišli bobineti, Turci a Èíòané, zachoval si Hradec hrdé
vìdomí, že: 1. má nejlepší východoèeské ochotnické divadlo, 2. nejvyšší
východoèeskou zvonici a 3. na stránkách svých lokálních dìjin nejvìtší
východoèeskou bitvu. Sílen tìmito myšlenkami pøeèkal Hradec Králové
nejstrašnìjší zkoušky Nejvìtší Války.

Když se zhroutila mandarínská øíše, stál v èele mìsta obezøetný starosta

Skoèdopole. Jeho vláda prostøed obecné anarchie byla požehnána pomìrným
klidem, dík moudrým radám biskupa Lindy a vážených pánù starších. Ale
pøišel vám do mìsta jakýsi krejèík, no, Hampl se zkrátka jmenoval, takto
bohužel hradecký rodák, ale odmalièka se toulal po svìtì a sloužil dokonce
v Alžíru v cizinecké legii, takový dobrodruh. S Bobinetem táhl dobývat Indie,
ale dezertoval nìkde u Bagdádu a proklouzl jako jehla skrze bašibozuky,
Francouze, Švédy a Èíòany zpátky do rodného mìsta.

Tak ten krejèík, ten Hampl, nìjak naèichl bobinetovštinou, a sotva se vrátil

119

120

do Hradce, nemyslel na nic jiného, než jak by se zmocnil vlády. Šít šaty, to
mu nevonìlo; proto zaèal rýpat a kritizovat, že prý tohle a onohle, a že prý
celá radnice patøí flanïákùm, a co prý ty peníze v záložnì, a že prý pan
Skoèdopole je neschopný starý fajfka a kdesi cosi. Bohužel, jak už války s sebou
nesou zhovadilost mravù a otøesení každé autority, našel Hampl nìkolik
pøívržencù a založil s nimi stranu sociálnì revolucionáøskou.

Jednou v èervenci svolal ten dotyèný Hampl na Malé námìstí tábor lidu,

a stoje na kašnì, volal mimo jiné, že prý lid kategoricky žádá padoucha,
zpáteèníka a biskupského utøisvíèku Skoèdopole, aby složil starostenský úøad.

Na to odpovìdìl pan Skoèdopole vylepenými vyhláškami, že jemu, øádnì

volenému starostovi, nemá nikdo co porouèet, zejména žádný pøivandrovalý
dezertér; že v nynìjší neklidné dobì nelze vypsati nových voleb a že nᚠsoudný
lid je si vìdom atd.

Na tohle však Hampl èekal, aby provedl svùj bobinetovský kousek. Vyšel

ze svého bytu na Malém námìstí, mávaje rudým praporcem, a za ním dva
kluci ze všech sil tlukoucí do bubnu. Takto obešel Velké námìstí, postál chvíli
pøed biskupskou rezidencí, naèež odtáhl za víøení bubnù na pole u øeky Orlice,
øeèené Na mlejnku. Tam zarazil prapor do zemì a sedì na bubnu napsal
vyhlášení války. Potom poslal oba kluky do mìsta, aby bubnovali a na všech
místech pøeèetli jeho vyhlášku, jež znìla:

Jménem Jeho Velièenstva císaøe Bobineta

rozkazuji královskému vìnnému mìstu Hradci Králové, aby vložilo klíèe

od mìstských bran do mých rukou. Nestane-li se tak do západu slunce,
vykonám své vojenské pøípravy a napadnu za úsvitu mìsto dìlostøelbou, jíz-
dou i bodáky. Ušetøím jen životù a majetku tìch, kteøí se nejpozdìji do úsvitu
dostaví do mého tábora Na mlejnku, nesouce všechny své upotøebitelné zbranì,
a složí pøísahu Jeho Velièenstvu císaøi Bobinetovi. Parlamentáøi budou
zastøeleni. Císaø nevyjednává.

Generál Hampl

Toto provolání bylo pøeèteno a zpùsobilo jistý zmatek, zejména když

kostelník od Sv. Ducha zaèal na Bílé vìži zvonit na poplach. Pan Skoèdopole

121

navštívil biskupa Lindu, který se mu však vysmál; pak svolal mìstskou radu
k mimoøádnému zasedání, kde navrhl vydati generálu Hamplovi klíèe od
mìstských bran. Zjistilo se, že takových klíèù není; nìkolik historických zámkù
a klíèù, jež bývaly v mìstském muzeu, odvezli Švédové. V tìchto starostech
nastala noc.

Po celé odpoledne a zejména veèer trousili se lidé pìknými alejemi

k Mlejnku; „ale to víte,” øíkali si na potkání, „jdu se taky podívat na tábor
toho blázna Hampla.” Když pøišli k Mlejnku, vidìli louky už plné lidí, a u
dvou bubnù Hamplùv poboèník pøijímal pøísahu poslušnosti císaøi Bobinetovi.
Sem tam hoøely ohnì, kolem nich míhaly se lidské stíny, zkrátka vypadalo to
náramnì malebnì. Nìkteøí se vraceli k Hradci zøejmì sklíèeni.

V noci byla podívaná ještì skvìlejší. Starosta Skoèdopole vylezl po pùlnoci

na Bílou vìž; a hle, k východu podle Orlice hoøelo sta hranic, tisíce postav
pobíhalo kolem ohòù, jež vrhaly široko daleko krvavou záplavu. Patrnì tam
kopají zákopy. Starosta slezl z vìže nápadnì ustarán. Bylo zøejmo, že generál
Hampl nelhal o svých branných silách.

Za úsvitu vykroèil generál Hampl z døevìného Mlejnku, kde celou noc

probdìl nad plány mìsta. Nìkolik tisíc mužù, vesmìs sice v civilu, ale aspoò
ètvrtina ozbrojena, stálo už ve ètyøstupech; zástupy žen, starcù a dìtí se tísnily
opodál.

„Vpøed!” zavelel Hampl, a v té chvíli zahlaholily polnice trubaèského

sboru ze svìtoznámé továrny pana Èerveného na dechové nástroje a za zvukù
radostného pochodu (Šly panenky silnicí) vykroèily Hamplovy síly k mìstu.

Pod mìstem zastavil generál Hampl své šiky a poslal napøed trubaèe

a herolda s výzvou: aby nebojující lidé vyšli z domù. Avšak nevyšel nikdo.
Domy byly prázdné. Malé námìstí prázdné.

Velké námìstí prázdné. Celé mìsto prázdné.
Generál Hampl si zakroutil kníry a zamíøil k radnici. Byla otevøena. Vešel

do zasedací sínì. Usedl na místo starostovo. Pøed ním na zeleném suknì
ležely pøipraveny aršky psacího papíru a na každém už pøedem krasopisnì
napsáno:

„Ve jménu Jeho Velièenstva císaøe Bobineta.”
Generál Hampl pøistoupil k oknu a zvolal: „Vojáci, bitva je skonèena.

Zlomili jste ozbrojenou rukou klerikální vládu radnièní kliky. Našemu

122

milovanému mìstu nastává éra pokroku a volnosti. Drželi jste se skvìle. Na-
zdar!”

„Nazdar!” odpovìdìlo vojsko a rozešlo se. Také do starostova domu se

pyšnì vracel jeden Hamplùv bojovník (pozdìji se øíkalo hamplman), nesa na
rameni pušku po nìjakém èínském vojákovi.

Tak se stal pan Hampl starostou; dlužno uznati, že také jeho obezøetná

vláda byla požehnána pomìrným klidem prostøed obecné anarchie, dík
moudrým radám biskupa Lindy a vážených pánù starších.

123

KAPITOLA XXVII

NA TICHOMOØSKÉM ATOLU

„A mne èert,” øekl kapitán Trouble, „není-li tamten èahoun jejich

vùdcem.”

„To je Jimmy,” poznamenal G. H. Bondy. „Víte, døív tady sloužil. Já jsem

myslel, že už je docela krotký.”

„A èert mnì byl dlužen,” konèil kapitán, „že jsem tady musel pøistát.

Taková mizerná... Hereheretua!!! Co?”

„Poslyšte,” øekl G. H. Bondy, odkládaje pušku na stùl verandy. „Je to

jinde taky tak?”

„To si myslím,” hlaholil kapitán Trouble. „Tuhle hned na Rawaiwai snìdli

kapitána Barkera i s celou posádkou. A na Mangaji slupli tøi takové milionáøe,
jako jste vy.”

„Bratry Sutherlandy?” tázal se Bondy.
„Myslím. A na ostrovì Starbucku si upekli vládního komisaøe. Víte,

tlustého MacDeona, znáte ho?”

„Neznám.”
„Vy ho neznáte?” køièel kapitán. „A jak dlouho tu, èlovìèe jste?”
„Už na devátý rok,” øekl pan Bondy.
„To byste ho mohl znát,” mínil kapitán. „Už na devátý rok? Byznys, co?

Nebo taky takový malièký útulek, co? Kvùli nervùm?”

„Ne,” øekl pan Bondy. „Víte, já jsem pøedvídal, že se to tam nahoøe semele,

a proto jsem šel z cesty. Já jsem myslel, že tady bude vìtší klid.”

„Aha, klid! Neznáte naše velké èerné chlapíky. Holenku, tady je tak trochu

vojna poøád.”

„Ó,” bránil se G. H. Bondy, „tady byl opravdu pokoj. Docela hodní hoši,

ti Papuáni, nebo jak jim øíkáte. Teprve v poslední dobì tak trochu... zaèínali...
Víte, já jim dobøe nerozumím co chtìjí.”

„Nic zvláštního,” mínil kapitán. „Jenom nás sníst.”
„Z hladu?” divil se Bondy.
„Nevím. Spíš z pobožnosti. Takový obøad, rozumíte? Cosi jako pøijímání

èi co. Vždycky to v nich znova propukne.”

124

„Ach tak,” øekl pan Bondy zamyšlen.
„Každý má svého koníèka,” bruèel kapitán. „Zdejší koníèek je: sníst cizince

a vyudit mu hlavu.”

„Ještì ke všemu udit?” øekl Bondy s odporem.
„Ach, to je až po smrti,” tìšil ho kapitán. „Schovají si uzenou hlavu na

památku. Vidìl jste ty sušené hlavy v Aucklandì v Etnografickém muzeu?”

„Ne,” øekl Bondy. „Myslím, že ... že ... bych nevypadal moc lákavì,

kdybych byl uzený.”

„Jste na to trochu moc tlustý,” poznamenal kapitán kriticky. „Hubeného

èlovìka to tak nápadnì nezmìní.” Bondy naprosto nevypadal uspokojen. Sedìl
schlíple na verandì svého bungalovu na korálovém ostrovì Hereheretua, který
byl koupil právì pøed Nejvìtší Válkou. Kapitán Trouble se povážlivì chmuøil
na houštinu mangrovníkù a banánù, která obklopovala bungalov.

„Kolik tu je domorodcù?” zeptal se najednou.
„Asi sto dvacet,” øekl G. H. Bondy.
„A nás v bungalovu?”
„Sedm, i s èínským kuchaøem.”
Kapitán vzdychl a podíval se k moøi. Tam kotvila jeho loï Papeete; ale

aby se na ni dostal, musil by projít úzkou ulièkou mezi mangrovníky, což se
nezdálo zrovna doporuèení hodno.

„Poslyšte, mistøe,” ozval se po chvíli, „oè se vlastnì tam nahoøe perou?

O nìjaké hranice?”

„Míò.”
„O kolonie?”
„Míò.
„O ... obchodní smlouvy?”
„Ne. Jenom o pravdu.”
„O jakou pravdu?”
„O absolutní pravdu. Víte, každý národ chce mít absolutní pravdu.”
„Hm,” øekl kapitán. „Co to vlastnì je?”
„Nic. Taková lidská vášeò. Slyšel jste, že tam, v Evropì a vùbec, pøišel

na svìt tento ... no, rozumíte, Bùh.”

„Slyšel.”
„Tak proto je to všechno, chápete?”

125

126

„Nechápu, staroušku. Já bych øek, že by pravý Bùh, víte, udìlal na svìtì

poøádek. Tamto nemùže být pravý a normální Bùh.”

„Ba ne, muži,” povídal G. H. Bondy (zøejmì rád, že jednou si mùže

promluvit s nezávislým a zkušeným èlovìkem). „Øíkám vám, že to je pravý
Bùh. Ale nìco vám povím: On je pøíliš veliký.”

„Myslíte?”
„Ano. On je nekoneèný. V tom je ta svízel. Víte, každý si na Nìm

odmìøí svých pár metrù, a mysli si, že to je celý Bùh. Pøisvojí si Ho
takovou malou tøásnièku nebo odøezek, a myslí, že Ho má celého. Eh?”

„Aha,” øekl kapitán. „A má vztek na ty, kteøí mají jiný kousek.”
„Právì. Aby sebe sama pøesvìdèil, že Ho má celého, musí zabít ty ostatní.

Víte, právì proto, že mu tak strašnì na tom záleží, aby mìl celého Boha
a celou pravdu. Proto nemùže strpìt, aby mìl jiný jiného Boha a jinou pravdu.
Kdyby to pøipustil, musel by pøiznat, že má jen pár mizerných metrù nebo
galonù nebo žokù boží pravdy. Víte, kdyby nìjaký Snippers strašnì dùležitì
vìøil, že jen Snippersovo trikotové prádlo je nejlepší na svìtì, musel by upálit
Massona i s Massonovým trikotovým prádlem. Ale Snippers není tak hloupý,
pokud se týèe prádla; je tak hloupý, pokud se týèe anglické politiky nebo
náboženství. Kdyby vìøil, že Bùh je nìco tak solidního a potøebného jako
trikotové prádlo, nechal by, aby si Ho každý opatøil dobrovolnì. Ale víte,
nemá v Nìj tolik obchodní dùvìry; proto vnucuje lidem Snippersova Boha
nebo Snippersovu Pravdu nadáváním, válkami a jinou nesolidní reklamou.
Já jsem obchodník a rozumím konkurenci, ale tohle -”

„Poèkejte,” zadržel ho kapitán Trouble a zamíøiv støelil do mangrového

houští. „Tak. Myslím, že je o jednoho míò.”

„Zemøel pro víru,” poznamenal Bondy snivì. „Zabránil jste mu násilím,

aby mne snìdl. Padl pro národní ideál lidožrouta. V Evropì se lidé odjakživa
jedli pro samé ideály. Vy jste slušný èlovìk, kapitáne, ale možná že byste mne
sežral pro nìjakou zásadní nautickou otázku. Já už nevìøím ani vám.”

„Máte dobøe,” zavrèel kapitán. „Když se na vás podívám, myslím, že

jsem -”

„- náruživý antisemita, já vím. To nic nedìlá, já jsem se dal pokøtít. A víte,

kapitáne, co vjelo do tìch èerných tatrmanù? Pøedevèírem vylovili z moøe
japonské atomové torpédo. Postavili to tamhle pod tìmi kokosovými palmami

127

a klaní se tomu. Mají teï svého boha. Proto nás musejí sníst.”

Z mangrového háje zaznìl váleèný øev.
„Slyšíte je?” bruèel kapitán. „Namouduši, radìji bych... znovu dìlal...

zkoušku z geometrie...

„Poslyšte,” zašeptal Bondy, „nešlo by to, abychom se dali na jejich víru?

Co se mne týká –”

Vtom zahøímal z Papeete dìlový výstøel. Kapitán lehce vykøikl radostí.

128

KAPITOLA XXVIII

U SEDMI CHALUP

A zatímco se armády svìtodìjnì bijí, co se hranice státù hýbají jako žížaly

a celý svìt se hroutí v rumištì, škrabe stará paní Blahoušová v Sedmi
Chalupách brambory, dìda Blahouš sedí na prahu a kouøí bukové listí
a sousedka Prouzová, opøena o plot, opakuje zamyšlenì: „Jojo.”

„Ba jo,” pøisvìdèí po chvíli Blahouš.
„Inu jo,” povídá Blahouška.
„To už tak je,” na to Prouzová.
„Copak je to platný,” míní dìda Blahouš.
„Ba tak,” dodává Blahouška a chápe se nového bramboru.
„Prej Talián dostal vejprask,” vzpomíná Blahouš.
„A vod koho?”
„Asi vod Turka.”
„Tak to už bude konec tý vojny?”
„Kdepak. Von zas do toho pude Prajz.”
„A to proti nám?”
„Prej proti Francouzoj.”
„Bože na nebi, to zas bude drahota!”
„Jojo.”
„Ba jo.”
„Copak je to platný!”
„Tuhle prej Švejcar psal, že už by to jako mohlo pøestat.”
„Já to taky øíkám.”
„Jo, tak sem tuhle platila za svíèku pùldruhýho tisíce. Poudám, Blahouši,

jen taková smradlavá svíèka pro chlíu.”

„A øikate pùldruhýho tisíce?”
„No to. Lídi, to vám je drahota!”
„Ba jo.”
„Inu jojo.”
„Kdopak by si to bejval myslel! Pùldruhýho tisice!”
„A za dvì stouky bejvala pìkná svíèka.”

129

„Jo, teta, tomu už sou taky leta. Dy i to vajèko bejvalo za pìt stovek.”
„A máslo za tøi tisíce libra.”
„A jaký fajnový.”
„A boty za vosum tisíc.”
„Ba jo, Blahouško, to bejvala láce.”
„Ale teï -”
„Jojo.“
„Dyby už tomu byl konec!!”
Bylo ticho. Starý Blahouš vstal, narovnal se v køíži a šel zvednout na

dvorku stebélko slámy.

„A cák je to šecko platný,” øekl a odšrouboval hlavièku své fajfky, aby ji

protáhl stéblem.

„Šak už smrïala,” podotkla Blahouška se zájmem.
„Smrïala,” pøisvìdèil Blahouš. „Japak by nesmrïala. Dy už snad ani

žánej ten tabák nejni na svìtì. Poslední páèek mnì pøines syn, jako pan
profesor, poèkej, to bylo v devìtaètyrycátým, viï?’

,;Na velikonoce tomu byly zrouna ètyry leta.”
„Ba jo,” øekl dìda Blahouš, „èloujek už je moc starej. Túze starej.”
„A poudám, sousede,” zaèala Prouzka, „a proè to šecko jako teda je?”
„Co jako?” „Jako ta vojna.”
„Jo kdák ví,” mínil Blahouš a profukoval fajfku, až v ní chrèelo. „To nikdo

neví, teta. Prej pro víru, poudaj.”

„A pro jakou víru?”
„Pro naši, nebo pro helvítskou, to žánej neví. Aby prej byla jen jedna

víra.”

„Dy u nás bejvala jenom jedna víra.”
„Ale jinde byla jiná, teta. Prej pøišel rozkaz, aby byla jen jedna.”
„A vodkáï rozkaz?”
„To žánej neví. Prej byly takový mašiny na víru. Takový dlouhý kotle.”
„A naèpak ty kotle?”
„To taky žánej neví. Takový kotle. A prej se Pámbu zjevoval lidem, aby

jako vìøili. Vono už bejvalo, teta, túze moc nevíry. Vono se má na nìco vìøit,
cák je to platný. Šak dyby byli lidi vìøili, von by se jim Pámbu nezjevil. Tak
teda von pøišel na svìt skrz tu bezbožnost, víte?”

130

„No jo, ale vod èeho pøišla ta hrozitánská vojna?”
„Žánej neví. Poudaj, že zaèal Èíòan nebo Turek. Prej v tejch kotlích s sebou

vezli toho svýho Pánaboha. Voní prej sou strašnì pobožný, Turci a ty Èíòani.
A tak chtìli, abysme jako vìøili s nima, po jejich.”

„A proè zrouna po jejich?”
„Jo to nikdo neví. Já bych øek, že Prajz taky zaèal. A Švejda nemlich.”
„Bóže, bóže,” posteskla si Prouzka. „A teï ta drahota! Pùldruhýho tisíce

za svíèku!”

„A já bych øek,” tvrdil Blahouš, „že tu vojnu uïáli židi, aby vydìlali. To

bych já øek.”

„Mìlo by pršet,” podotkla Blahoušová. „Brambory sou takle mròavý. Jako

voøechy.”

„Víte,” pokraèoval Blahouš, „a voní si toho Pánaboha jen tak vyštudýrovali,

aby to mìli na koho svist. To byla jejich vymejšlenost. Chtìli mít vojnu
a vejmluvu. To voní šecko tak nastrojili.”

„A kdo voní?”
„To žánej neví. Já bych øek, že se smluvili s papežem a se židama, šecky,

šecky! Ty - ty - Kalburáti, “ vykøikl dìda Blahouš rozèilen. „Šak já bych im
to øek do voèi! Cák nìkdo potøeboval novýho Pánaboha? Nám na venkouje
staèil ten starej. Zrouna dost ho bylo, a hodnej byl, takovej rozšafnej a spráunej.
A nikomu se nezjevoval, a byl aspoò pokoj-”

„A zaèpak vy, Prouzová, dáváte vajèko?” „Nyèko za dvì tisicouky.”
„V Trutnouje prej sou po tøech.”
„A já øíkám,” rozèiloval se starý Blahouš, „že to muselo pøít. Lidi už byli

túze zlí na sebe. Šak vᚠnebožtík muž, Prouzko, dej mu Pámbu vìènou slávu,
von byl teda jako duchaø a spirita, a já mu jednou poudám z legrace: ,Ty,
Prouzo, zavolej mnì nazpátek toho zlýho ducha, co mnì vyklouz,’ a von se
na to dožere a až do svý smrti na mì nepromluvil. A to byl soused, teta.
A tamhle Tonda Vlèek zas držel na ty foksfáty, co se s nima jako hnojí, a kdo
na nì nedržel, toho porád rejpal a porád rejpal jako poøèenej. A mùj syn, jako
pan profesor, øíká, že to je šude tak. Kdo si nìco zamane, chce, aby tomu
každej vìøil. A nedá pokoj a nedá. A vod toho to tak pøišlo.”

„Ba jo,” mínila teta Prouzka zívajíc. „Cák je to šecko platný.”
„Ach jo,” vzdychla paní Blahoušová.

131

„To už tak je na tom sjetì,” dodala Prouzová.
„A vy ženský byste kdákaly nejraèi cele] boží den,” zakonèil dìda Blahouš

nevrle a šoural se do vrátek,

- zatímco na svìtì svìtodìjnì zápasily armády a „rodil se lepší zítøek”,jak

ujišovali myslitelé všech táborù.

132

KAPITOLA XXIX

POSLEDNÍ BITVA

Na podzim roku 1953 se Nejvìtší Válka už chýlila ke konci. Nebylo armád.

Okupaèní vojska, vìtšinou odøíznutá od svých vlastí, se tenèila a vytrácela
jako voda v písku. Samozvaní generálové táhli od mìsta k mìstu, èi spíše od
rumištì k rumišti, v èele pìti mužù, z nichž jeden byl bubeník, jeden zlodìj,
jeden školák, jeden muž s gramofonem a jeden, kterého nikdo blíže neznal,
aby vybírali výpalné nebo aspoò uspoøádali dobroèinný koncert „ve prospìch
invalidù, jejich vdov a sirotkù”. Nikdo už nevìdìl, kolik je válèících stran.

V tomto obecném a nevýslovném rozvratu nadešel konec Nejvìtší Války.

Nastal tak neèekanì, že není dnes známo, kde byla poslední a takzvaná
rozhodující bitva. Historikové mnoho se prou o tom, která srážka znamenala
konec a rozøešení svìtové konflagrace. Nìkteøí (jako Dührich, Assbridge
a zejména Moroni) kloní se k názoru, že to byla bitva u Lince. Této dosti
veliké operace se úèastnilo šedesát vojákù z rùzných nepøátelských stran.
Bitva se strhla ve velkém sále hostince U rùže, a to pro sklepnici Hildu (byla
to vlastnì Maøena Rùžièková z Nového Bydžova). Vítìzem na bojišti zùstal
Ital Giuseppe, který si také Hildu odvedl; ale protože mu nazítøí utekla za
Èechem Václavem Hruškou, je vlastnì i tato bitva nerozhodná.

Usiriski uvádí podobnì bitvu u Gorochovky, Leblond srážku v Batignolles,

van Groo øež blíže Nieuportu, zdá se však, že u nich rozhoduje spíše lokální
patriotism než dùvody vpravdì historické. Poslední bitva Nejvìtší Války je
zkrátka neznáma. Nicménì lze ji se znaènou pravdìpodobností urèit
z pramenù nápadnì shodných, a sice z celé øady proroctví, jež pøedcházely
Nejvìtší Válce.

Tak už z roku 1845 se zachovalo tištìné (švabachové) proroctví, že za sto

let „aukazy stražliwé nastanau a lidu mnoho branného we wojnì zajde”, ale
že „za sto mìsýcù tøináctero národù pod bøízau se polem utká a w boji zau-
falém poseká”, naèež prý nastane padesátiletý mír.

Roku 1893 prorokovala Turkynì Wali Schön (?), že „uplyne pìtkrát tucet

let, než nastane mír a po všem svìtì; toho roku tøináct císaøù se bude potýkati
a sejdou se pod stromem bøezovým, a pak bude ten mír, jakého nikdy nebylo

133

134

ani nebude”.

Z roku 1909 se cituje vidìní jisté èernošky z Massachusetts, která vidìla

„obludu èernou, dvourohatou a obludu žlutou, tøírohou a obludu èervenou,
osmirohou, zápasiti pod stromem (bøezovým?), až krev postøíkala celý svìt”.
- Zajímavo je, že poèet rohù je úhrnem tøináct, patrnì na oznaèení tøinácti
národù.

Roku 1920 prorokoval reverendissimus Arnold, že „pøijde válka devítiletá,

jež zachvátí celý svìt. Jeden veliký císaø zahyne v této válce, tré velikých øíší
se rozpadne, devadesát devìt hlavních mìst vyvráceno bude, a poslední bitva
této války bude poslední bitvou století.”

Z téhož roku „vidìní Jonathanovo” (tištìné ve Stockholmu): „Válka a mor

vyhubí devadesát devìt zemí, devadesát devìt øíší zanikne a opìt vstane;
poslední bitva bude trvat devadesát devìt hodin a bude tak krvavá, že všichni
vítìzové se vejdou do stínu bøezového stromu. “

Lidové proroctví nìmecké z roku 1923 mluví o bitvì na Bøezovém poli

(Birkenfeld).

Poslanec Bubník roku 1924 øekl v rozpoètové rozpravì: „... a nebude lépe,

pokud jediný voják bude sloužit pod bøízou. “

Podobných vìšteckých dokladù z doby mezi 1845-1944 se zachovalo pøes

dvì stì; ve ètyøiceti osmi se vyskýtá poèet tøináct, v sedmdesáti bøezový strom,
v patnácti prostì strom. Lze tedy souditi, že poslední bitva se strhla nìkde
v blízkostí bøezového stromu; kdo tam válèil, nevíme, ale zbylo tam úhrnem
tøináct mužù z rùzných armád, kteøí se po bitvì patrnì uložili do stínu bøízy.
Tím okamžikem se skonèila Nejvìtší Válka.

Je však možno, že „bøíza” zde vystupuje symbolicky místo jména obce

Bøezany, Bøezenec, Bøezhrad, Bøezí (jichž je v Èechách 24), Bøezina (jichž
je 13), Bøeznoves, Bøezinka (4), Bøezinky, Bøeziny (3), Bøezka (4) nebo
i Bøezko, Bøezná (2), Bøeznice (5), Bøezník, Bøezno (10), Bøezová (11),
Bøezové Hory, Bøezovice (6), Bøezovík, Bøezùvky, Bøežany (9) nebo
i Bøezolupy. Nebo je to nìmecký Birk, Birkenberg, -feld, -haid, -hammer,
Birkicht atd., nebo anglický Birkenhead, Birkenham, Birch apod., nebo
francouzské Boullainville, Boulay atd. Tím se poèet mìst, vsí a lokalit, kde
se pravdìpodobnì strhla poslední bitva, omezuje na nìkolik tisíc (pokud
zùstáváme jen v Evropì, jež zajisté má pøednostní právo na Poslední Bitvu),

135

a podrobné vìdecké pátrání aspoò zjistí, kde se to stalo, nelze-li už naprosto
dokázat, kdo to vyhrál.

Ale snad pøece - pøedstava je svùdná - stála poblíž dìjištì posledního aktu

svìtové tragédie útlá støíbrná bøízka; snad zpíval nad bojištìm skøivan a nìjaký
ten bìlásek øepkový se tøepetal nad drsnými váleèníky. A hle, není už málem
koho zabíjet; je horký øíjnový den, a jeden hrdina po druhém ustoupí stranou
zády k bojišti, uleví si tìlesnì a touže po míru jde si lehnout do stínu bøízky.
Nakonec tam leží všech tøináct, kteøí pøežili Poslední Bitvu. Ten položí
unavenou hlavu na botu souseda, onen na jeho zadek, nerušen jeho (míním
vojákovým) oddechováním. Tøináct posledních vojákù svìta spí pod jedinou
bøízkou.

Kveèeru se probudí, dívají se po sobì s nedùvìrou a sahají po zbraních.

A tu jeden z nich - dìjiny nikdy nezvìdí jeho jména - øekne: „Sakra, kluci,
tak už toho nechme.”

„A to máš, èlovìèe, pravdu,” poví s úlevou druhý, odkládaje zbraò.
„Tak mnì dej kus špeku, ty vole,” ozve se tøetí s jistou nìžností.
Ètvrtý na to: „Kruci, lidi, já bych kouøil; nemáte nìkdo -?”
„Hoši, teï se ulejem,” míní pátý.
„My už nehrajeme.”
„Já ti dám športku,” praví šestý, „ale ty mnì dᚠkus chleba.”
„Domù, považte si, pudem domù,” dí sedmý.
„Èeká tì tvá stará?” ozve se osmý.
„Bože, já už jsem šest let neležel v posteli jaksepatøí,” vzpomíná devátý.
„Byla to, chlapci, blbina,” povídá desátý a odplivuje.
„Ba jo,” dí jedenáctý. „Ale teï už se nehneme.”
„Nehneme,” opakuje dvanáctý. „Nejsme blázni. Hoši, domù!”
„To jsem sám rád, že už je konec,” doloží tøináctý a pøevalí se na druhý

bok.

Tak nìjak lze si pøedstaviti, že se skonèila Nejvìtší Válka.

136

KAPITOLA XXX

KONEC VŠEMU

Uplynulo mnoho let. V hospodì U Damohorských sedí strojník Brych,

nyní majitel závodu, a ète Lidové noviny.

„Hned budou jitrnice,” hlásí hostinský vycházeje z kuchynì. A hleïme,

vždy to je Jan Binder, druhdy majitel kolotoèe; ztloustl a nenosí už
pruhovanou košili, ale je to on!

„Dost èasu,” povídá pomalu pan Brych. „Vždy tu pan páter Jošt taky

ještì není. A pan redaktor Rejzek taky ne.”

„A...jak se daøí panu Kuzendovi?” táže se pan Binder.
„No, to víte. Marodí pomalu. Pane Binder, to je jeden túze hodnej èlovìk.”
„Ba je,” mínil pan hostinský. „Já nevím...pane Brych ... kdybyste mu

pøinesl ode mì nìjakou tu jitrnièku. Povedly se, pane Brych, a kdybyste chtìl
bejt tak hodnej ...”

„Ale s radostí, pane Binder, to víte, to ho potìší, že pamatujete. Ale jo, to

rád udìlám.”

„Pochválen Pán,” ozvalo se jaøe ve dveøích, a pan kanovník Jošt, svìže

zardìlý mrazem, si vìšel klobouk a kožíšek.

„Dohrej veèír, Velebnosti,” odpovìdìl pan Brych. „Však už èekáme,

èekáme.”

Páter Jošt špulil radostnì ústa a mnul si okøehlé ruce. „Tak co je v novinách,

pane mistøe, copak nám píšou?”

„Ale ètu zrovna: ,Prezident republiky jmenoval mladistvého uèence

soukromého docenta dr. Blahouše mimoøádným profesorem.’ Víte, pane
kanovníku, to je ten Blahouš, co psal tenkrát o panu Kuzendoj.”

„Aha, aha,” øekl páter Jošt utíraje si brejlièky. „To se ví, nevìrec. Všecko

na univerzitì jsou neznabozi. A vy jste taky jeden, pane Brych.”

„No, pan kanovník se už za nás pomodlí,” ozval se pan Binder. „Potøebuje

nás do nebe pro kaufcvika. Tak dvì a jedno, Velebnosti?”

„To se rozumí. Dvì a jedno.”
Pan Binder otevøel dveøe do kuchynì a køikl: „Dvì jitrnice a jedno jelito.”
„- brýèer,” zavrèel redaktor Rejzek vcházeje. „Zima, lidièky.”

137

138

„Veèírek,” zašveholil pan Binder. „To jsou hosti.”
„Tak co je nového?” ptal se jaøe pan páter Jošt. „Copak máte v redakci?

Ach jo, taky jsem zamlada psával do novin.”

„Však mì ten Blahouš taky tenkrát v novinách jmenoval,” øekl pan Brych.

„Mám to ještì nìkde vystøiženo. ,Apoštol Kuzendovy sekty’ nebo tak nìjak
o mnì psal. Jojo, kde jsou ty èasy.”

„Veèeøi,” ozval se pan Rejzek.
Tu již pan Binder a jeho dcera nesli na stùl jitrnice; ještì syèely zpìnìny

mastnými bublinkami, ležíce na kyprém zelí jako turecké odalisky v polštáøích.
Páter Jošt silnì zamlaskal a rozkrojil první krasavici.

„Ta je,” øekl za chvíli pan Brych.
„Mm,” promluvil po delší dobì pan Rejzek.
„Bindere, ty se vám povedly,” pravil uznale pan kanovník.
Panovalo vdìèné a usebrané ticho.
„Nový koøení,” pøipojil pan Brych, „to já rád cejtím.” „Ale nesmí ho být

moc.”

„Ne, tak zrovna.”
„A kùže musí zrovna chroupat.”
„Mm.”
A opìt nastala delší pøestávka.
„A zelíèko musí být hodnì bílé.”
„Na Moravì,” ozval se pan Brych, „dìlají zéli jako kaši. Já tam byl jako

tovaryš. Zrovna vám teèe.”

„Ale jdìte,” divil se páter Jošt. „Zelí se musí pøece procedit. Ale

nepovídejte, to ani nemùže být k jídlu.”

„No, a jedí to tam. Lžicema to jedí.”
„To je hrùza,” trnul kanovník. „Lidi, to je divný národ. Vždy pøece zelí

se musí jen omastit, že, pane Binder? To já nechápu, jak to mùže nìkdo dìlat
jináè.”

„Víte,” øekl pan Brych zamyšlenì, „ono to asi je jako s tou vírou. Taky

èlovìk nepochopí, že jinej mùže vìøit nìco jiného.”

„Dejte pokoj,” bránil se páter Jošt. „A to bych spíš vìøil v Mohameda,

nežli bych jed jinaèí zelí. To pøece dá rozum, že se má zelí jen omastit.”

„A víru, tu nedá rozum?”

139

„Naši víru jo,” øekl rozhodnì pan kanovník, „ale ty ostatní nedá rozum.”
„Tak jsme zase tam, kde jsme byli pøed tou válkou,” vzdychl si pan Brych.
„Lidi jsou vždycky zas tam, kde bejvali,” ozval se pan Binder. „Však to

taky pan Kuzenda øíká. Bindere, øíká, žádná pravda se nedá vybojovat. Víš,
Bindere, øíká, ten nᚠPánbùh na bagru nebyl tak špatnej, a ten tvùj v kolo-
toèi taky ne, a vidíš, pøece zanikli. Každej vìøí na svýho výbornýho Pánaboha,
ale nevìøí druhýmu èlovìku, že ten taky vìøí nìco dobrýho. Lidi mají nejdøív
vìøit v lidi, a to ostatní se už najde. Tak to øíká pan Kuzenda.”

„Ba jo,” mínil pan Brych. „Èlovìk si tøeba mùže myslet, že druhá víra je

špatná víra, ale nemá si myslet, že ten, kdo ji má, je špatnej a sprostej
a podvedenej chlap. To je v politice a ve všom.”

„A proto se tolik lidí nenávidìlo a pobilo,” ozval se páter Jošt. „Víte, èím

vìtší vìci nìkdo vìøí, tím vzteklejc pohrdá tìma, co v nì nevìøí. A pøece
nejvìtší víra by byla vìøit v lidi.”

„Každej to myslí náramnì dobøe s lidstvem, ale s jedním každým èlovìkem,

to ne. Tebe zabiju, ale lidstvo spasím. A to nejni dobøe, Velebnosti. Svìt bude
zlej, pokud nezaènou lidi vìøit v lidi.”

„Pane Binder,” øekl páter Jošt zamyšlenì, „tak tøeba pro mne zejtra udìlejte

to moravské zelí. Já to zkusím.”

„To se musí trochu zasmažit a jako dusit. A takhle s klobásou to je docela

dobrý. Každá víra a každá pravda má nìco dobrýho, a kdyby to bylo jen to, že
ten druhej ji má rád.”

Zvenèí se otevøely dveøe a vešel strážník. Byl promrzlý a chtìl sklenièku

rumu.

„A, to jste vy, pane strážmistr Hruška,” øekl Brych. „Tak co, kdepak jsme

byli?”

„Ale na Žižkovì,” povídal strážník a svlékal ohromné rukavice. „Byla

tam šára.”

„A copak jste vyšárali?”
„No, dva šupáky. A pár nepøíslušnejch. A v domì èíslo 1006, totiž ve

sklepì, takovej brloh.”

„Jaký brloh?” ptal se pan Rejzek.
„Karburátorový brloh, pane redaktore. Mìli tam malièký Karburátorek,

ze staré motorky pøed vojnou. A taková ta pakហtam chodí k orgiím.”

140

„Jaké to jsou orgie?”
„No, taková neplecha. Modlí se a zpívají, a mají vidiny, prorokujou, dìlají

zázraky a tak ledacos.”

„A to se nesmí?”
„Ne, je to policejnì zakázáno. Víte, je to jako ty pelechy, co se v nich

kouøí opium. Taky byl jeden takový na Starém Mìstì. A tìch karburátorových
doupat jsme vyšárali už sedum. Taková sebranka tam chodila. Lidi bez
pøístøeší, kurvy a individua. Proto je to zakázáno. Je to nepoøádek.”

„A je takových doupat mnoho?”
„Už ne. Já myslím, že tohle byl poslední Karburátor.”

141

EDIÈNÍ POZNÁMKA
Text tohoto vydání Továrny na Absolutno vychází z 12. vydání, které pro

edici Spisù Karla Èapka (svazek tøetí, Èeskoslovenský spisovatel, 1982)
pøipravil Rudolf Skøeèek, a které odstranilo nepøesnosti a omyly døívìjších
vydání, takže pro budoucnost je považováno (podobnì jako ostatní svazky
Spisù) za základní. Nepovažujeme však za nezbytné doplnit naše vydání
vysvìtlivkami, i když tak èásteènì èinil již Karel Èapek. Ty se týkaly napø.
nìkterých osobností pøipomínaných v textu, dobových èasopisù a nìkterých
cizojazyèných výrazù - pro souèasného ètenáøe však tato ojedinìlá slova èi
jména nemají vìtší význam a v žádném pøípadì neztìžují pochopení textu.

OBSAH

Pøedmluva

2

I. Inzerát

4

II. Karburátor

9

III. Panteismus

14

IV. Božský sklep

19

V.Svìtící biskup

24

VI. MEAS

29

VII. Go on!

34

VIII. Na bagru

38

IX. Slavnost

44

X. Svatá Elen

49

XI. První srážka

54

XII. Soukromý docent

59

XIII. Omluva kronikáøe

63

XIV. Zemì hojnosti

66

XV. Pohroma

72

XVI. Na horách

77

XVII. Kladivo a hvìzda

81

XVIII. V noèní redakci

84

XIX. Kanonizaèní proces

89

XX. St. Kilda

92

XXI. Depeše

98

XXII. Starý vlastenec

101

XXIII. Augsburská zápletka

106

XXIV. Napoleon horské brigády

111

XXV. Takzvaná nejvìtší válka

115

XXVI. Bitva u Hradce Králové

118

XXVII. Na tichomoøském atolu

123

XXVIII. U Sedmi Chalup

128

XXIX. Poslední bitva

132

XXX. Konec všemu

136

Edièní poznámka

141

KAREL ÈAPEK

TOVÁRNA NA ABSOLUTNO

Ilustroval Josef Èapek. Vydalo nakladatelství Erika, s.r.o., P.O.Box 27, 148

00 Praha 414, roku 1995 jako svou 102. publikaci ve spolupráci s agenturu

Petra, Praha.