Franz

Kafka

Povídky

http://atheneum.zde.cz

Franz Kafka

Povídky

- 4 -

- 5 -

ROZJÍMÁNÍ

- 6 -

Pro M. B.

- 7 -

DÌTI NA SILNICI

Slyšel jsem, jak kolem zahradní møíže pøejíždìjí vozy, nìkdy jsem

je i zahlédl lehce se pohybujícími štìrbinami v listí. Jak praštìlo za horkého

léta døevo loukotí a ojí! Dìlníci se vraceli z polí a smáli se až hanba.

Sedìl jsem na naší malé houpaèce, právì jsem odpoèíval mezi

stromy v zahradì svých rodièù.

Za møížemi se nepøestávalo nìco dít. Poklusem se kolem mihly

dìti; vozy naložené obilím s muži a ženami na snopech a kolem dokola

zastínily kvìtinové záhony; k veèeru jsem uvidìl pána s holí, jak si pomalu

vykraèuje, a nìkolik dívek, které šly proti nìmu držíce se pod paží,

s pozdravem ustoupilo do trávy.

Potom vzlétli ptáci jak jiskry, sledoval jsem je oèima, jak jedním

dechem stoupají vzhùru, až mi pøipadalo, že už nestoupají, ale já že padám,

a drže se pevnì provazù, zaèal jsem se samou slabostí houpat. Za chvíli,

když už zavanul chladnìjší vzduch a místo létajících ptákù se objevily

chvìjící se hvìzdy, houpal jsem se prudèeji.

Pøi svìtle svíèky jsem veèeøel. Èasto jsem se obìma pažemi opíral

o døevìnou desku stolu a již unaven jsem ukusoval chléb s máslem. Bohatì

prolamované záclony se nadouvaly teplým vìtrem a tu a tam je nìkterý

kolemjdoucí zvenèí pøidržel rukou, chtìl-li na mne lépe vidìt a promluvit

se mnou. Svíèka vìtšinou brzy zhasla a v jejím kouøi se ještì jednou nìjakou

dobu prohánìlo hejno komárù. Zeptal-li se mne nìkdo od okna, pohlédl

jsem na nìj, jako bych se díval do hor nebo do èirého vzduchu, a ani jemu

zvl᚝ nezáleželo na odpovìdi.

Pøekroèil-li nìkdo okenní parapet a ohlásil, že ostatní jsou již pøed

domem, pak jsem ovšem s povzdechem vstal.

„Ale proè tak vzdycháš? Copak se stalo? Snad nìjaké zvláštní,

nenapravitelné neštìstí? Nikdy se z nìho nevzpamatujeme? Je doopravdy

všechno ztraceno?“

Nic nebylo ztraceno. Vybìhli jsme pøed dùm. „Zapla pánbùh,

koneènì jste tady!“ - „Ty zkrátka pøijdeš vždycky pozdì!“ - „Jak to já?“ -

„Právì ty, zùstaò si doma, jestli nechceš jít s námi.“ - „Jen žádné milosti!“ -

„Co? Žádné milosti? Co to povídáš?“

Hlavami jsme rozráželi veèer. Nebyl den a nebyla noc. Chvílemi o

sebe drhly knoflíky našich vest jako zuby, chvílemi jsme pádili v pravidelné

vzdálenosti, ústa plná ohnì jako zvíøata v tropech. Jako kyrysníci za starých

válek, s dusotem a vysoko ve vzduchu, hnali jsme se krátkou ulicí dolù a

s tímto rozbìhem v nohou vzhùru dál po silnici. Nìkteøí seskoèili do

pøíkopu, sotva zmizeli proti temnému náspu, už stáli jako cizí lidé na polní

cestì a shlíželi dolù.

- 8 -

„Tak slezte!“ - „Nejdøív pojïte vy nahoru!“ - „Abyste nás shodili

dolù, ani nás nenapadne, tak chytøí jsme také.“ - „Tak zbabìlí, chcete øíci.

Jen pojïte, pojïte!“ „Doopravdy? Vy? Zrovna vy že nás shodíte? Jací byste

museli být?“

Zaútoèili jsme, vrazili nám do prsou a my, ochotnì padajíce, jsme

se složili do trávy v pøíkopu. Vše bylo rovnomìrnì vyhøáté, necítili jsme

v trávì ani teplo, ani chlad, jen únava nás zmátla.

Když ses otoèil na pravý bok, dal ruku pod ucho, chtìlo se usnout.

Sice by ses rád jednou zvedl s bradou zdviženou, ale jen abys zato padl

do ještì hlubšího pøíkopu. Pak by ses rád, s paží pøed sebe vztaženou,

s nohama šikmo vlajícíma, vrhl do vzduchu a znovu padl do jistì ještì

hlubšího pøíkopu. A vùbec se ti nechtìlo s tím pøestat.

Sotva jsi ještì pomyslel na to, jak se v posledním pøíkopì náležitì

jak široký tak dlouhý natáhneš k spánku, zvl᚝ v kolenou, a s pláèem na

krajíèku jsi ležel na zádech jako nemocný. Zamžikal jsi, když najednou

nìkterý z chlapcù s lokty pøi bocích, s tmavými podrážkami skoèil

pøes nás z náspu na silnici.

Mìsíc byl už dosti vysoko, kolem pøejel v jeho svìtle poštovní vùz.

Zdvihl se lehký vítr kolkolem, i v pøíkopu ho bylo cítit, a nablízku se

rozšumìl les. Tu èlovìku už na tom tolik nesejde, jestli je sám.

„Kde jste?“ - „Pojïte!“ - „Všichni sem!“ - „Co se schováváš, nedìlej

hlouposti!“ - „Cožpak nevíte, že pošta je už pryè?“ - „Ale ne! Už je pryè?“ -

„Ovšem, pøejela, zatímco jsi spal.“ - „Já že spal? Ale jdi!“ - „Jen mlè, ještì

je to na tobì vidìt.“ - „Ale prosím tì.“ - „Pojïte!“

Bìželi jsme tìsnìji u sebe, nìkteøí se chytli za ruce, hlavu jsme

zvedali co nejvýš, nebo cesta šla z kopce. Jeden vyrazil indiánský váleèný

pokøik, nohy se rozletìly tryskem jako nikdy, vítr nás zvedal v bocích,

jak jsme skákali. Nic by nás nedokázalo zastavit; tak jsme se rozbìhli, že

i pøi pøedbíhání jsme si založili paže a klidnì se ohlíželi za sebe.

Na mostì pøes bystøinu jsme zùstali stát, kdo pøebìhl, vrátil se zpìt.

Voda dole se tøíštila o kamení a koøeny, jako by nebylo už pozdì veèer.

Nebylo proè si nevyskoèit na zábradlí mostu.

Z houštin v dálce vyjel vlak, všechna kupé svítila, okna byla jistì

spuštìna. Jeden z nás zaèal nìjakou odrhovaèku, ale nám všem bylo do

zpìvu. Zpívali jsme mnohem rychleji, než jak jel vlak, kývali jsme pažemi,

protože hlas už nestaèil, naše hlasy se dostaly do chumlu a nám v nìm

bylo dobøe. Smísíš-li svùj hlas s ostatními, jako by ses chytil na udici.

Tak jsme zpívali, s lesem za zády, vzdáleným cestujícím do ucha.

Dospìlí ve vsi byli ještì vzhùru, matky stlaly na noc postele.

Byl již èas. Políbil jsem toho, co stál u mne, tøem nejbližším jsem

jen tak podal ruce, rozbìhl jsem se cestou zpìt, nikdo mì nevolal. Na

první køižovatce, kde už mì nemohli vidìt, jsem uhnul a polními cestami

- 9 -

jsem znovu vbìhl do lesa. Míøil jsem k mìstu na jihu, o nìmž se u nás ve

vsi øíkalo:

„Tam jsou lidé! Považte, oni nespí!“

„A proèpak nespí?“

„Protože nejsou unaveni.“

„A proèpak nejsou?“

„Copak blázni nebývají unaveni?“

„Jak by blázni mohli být unaveni?“

- 10 -

ODHALENÍ ŠEJDÍØE

Koneènì jsem kolem desáté hodiny veèer dorazil s mužem, kterého

jsem znal jen letmo z døívìjška a který se ke mnì tentokrát zase zèistajasna

pøidružil a dvì hodiny mì vláèel po ulicích, k panskému domu, kam jsem

byl pozván do spoleènosti.

„Tak!“ øekl jsem a tleskl na znamení, že je bezpodmíneènì nutné

rozlouèit se. Ménì urèité pokusy jsem uèinil pøedtím již nìkolikrát. Byl

jsem už velmi unaven.

„Jdete hned nahoru?“ zeptal se. Z jeho úst jsem slyšel zvuk, jako

když o sebe cvaknou zuby.

„Ano.“

Byl jsem pøece pozván, hned jsem to øíkal. Ale byl jsem pozván

nahoru, kde bych už tak rád byl, a ne abych tu postával dole u vrat a díval

se svému protìjšku pøes uši. A teï abych s ním ještì mlèel, jako bychom se

byli rozhodli stát na tom místì hodnì dlouho. Pøitom se na mlèení hned

podílely domy okolo a tma nad nimi až ke hvìzdám. A kroky neviditelných

chodcù, jejichž cesty se èlovìku nechtìlo uhadovat, vítr, který se ustaviènì

tlaèil na protìjší stranu ulice, gramofon, zpívající do zavøených oken

kteréhosi pokoje - bylo je slyšet z tohoto mlèení, jako by odjakživa a navždy

bylo jejich majetkem.

A mùj prùvodce se pøipojil svým a - s pousmáním - též mým

jménem, natáhl pravou paži vzhùru podle zdi, a zavøev oèi, opøel o ni

tváø.

Já však jsem se na ten úsmìv nevydržel dívat, nebo stud mì náhle

otoèil. Teprve podle toho úsmìvu jsem tedy poznal, že je to šejdíø, nic víc.

A byl jsem pøece v tom mìstì už nìkolik mìsícù, domníval jsem se, že

znám skrz naskrz tyhle šejdíøe, co za noci proti nám vystupují z postranních

ulic s rukama vztaženýma jako hospodští, co se potloukají kolem návìštního

sloupu, u nìhož stojíme, jako by si hráli na schovávanou, a aspoò jedním

okem èíhají zpoza oblého sloupu, co se pøed námi najednou vznášejí po

hranì našeho chodníku na køižovatkách ulic, když se nás zmocní úzkost!

Tak dobøe jsem jim pøece rozumìl, vždy to byli mí první mìstští známí

z hospùdek, a díky jim jsem poprvé uzøel onu nepoddajnost, kterou si teï

tak málo dovedu odmyslet od svìta, že ji už zaèínám cítit sám v sobì.

Jak zùstávají ještì stát proti èlovìku, i když jim už dávno unikl, když už

tedy dávno nebylo koho nachytat! Jak nikdy neusedli, nikdy neupadli, nýbrž

dívali se na èlovìka pohledem, který stále ještì - i když jen zdálky -

pøesvìdèoval! A jejich prostøedky byly vždy stejné: Postavili se pøed

nás tak zeširoka, jak jen mohli; snažili se nás odvrátit od místa, kam jsme

mìli namíøeno; náhradou nám zchystali pøíbytek na svých vlastních prsou,

- 11 -

a vzepjal-li se v nás nakonec nahromadìný cit, považovali to za objetí a

vrhli se do nìho tváøí napøed.

A tyhle staré žerty jsem tentokrát rozpoznal, až když jsme spolu

byli tak dlouho. Špièky prstù jsem si o sebe rozdíral, abych tu ostudu odèinil.

Avšak mùj muž zde stál ještì opøený jako døív, poøád ještì se

považoval za šejdíøe a samou spokojeností s vlastním osudem se mu zardìla

volná tváø.

„Jsi poznán!“ øekl jsem a ještì jsem mu lehce poklepal na rameno.

Pak jsem rychle vybìhl do schodù a tváøe služebnictva nahoøe v pøedsíni,

tak bezdùvodnì vìrné, mì potìšily jako krásné pøekvapení. Po øadì jsem

se na všechny podíval, zatímco ode mne brali pl᚝ a oprašovali mi boty.

S úlevou a vzpøímen jsem vstoupil do sálu.

- 12 -

NENADÁLÁ PROCHÁZKA

Když vám veèer pøipadá, že jste se neodvolatelnì rozhodli zùstat

doma, když jste si oblékli župan, sedíte po veèeøi u osvìtleného stolu a

chystáte se k oné práci èi høe, po jejímž skonèení chodíte spát, když je

venku nevlídné poèasí a zùstat doma je samozøejmé, když jste teï už také

setrvali u stolu tak dlouho, že odchodem byste nutnì vzbudili všeobecný

podiv, a také na schodišti je už tma a domovní dveøe jsou zamèené, a když

teï pøes to všechno v náhlé tísni vstanete, pøevléknete si kabát, okamžitì

jste obleèen na vycházku, prohlásíte, že musíte odejít, což také po krátkém

rozlouèení uèiníte, a podle toho, jak rychle jste pøibouchli dveøe od bytu,

soudíte, jak velké rozmrzení jste za sebou zanechali, když se opìt

vzpamatujete na ulici, s údy, které na tu již neèekanou svobodu, jíž se jim

dostalo, odpovídají obzvláštní èilostí, když pocítíte, že tímto jediným

rozhodnutím jste v sobì soustøedili veškerou rozhodnost, když s vìtší než

obvyklou závažností shledáte, že máte v sobì spíš sílu než potøebu, abyste

lehce uskuteènili a snesli seberychlejší zmìny, a když pak bìžíte dlouhými

ulicemi potom jste pro tento veèer docela vykroèili ze své rodiny, která

vratce mizí v prázdnotì, kdežto vy sami se plácáte vzadu do stehen a

pozvedáte se k své pravé podobì ve zcela pevném, èerném obrysu. Vše

ještì zesílí, navštívíte-li v tuto pozdní veèerní dobu nìkterého pøítele, abyste

se podíval, jak se mu daøí.

- 13 -

ROZHODNUTÍ

Z bìdného stavu se musíte povznést s lehkostí, i když je k tomu

tøeba sebrat všechnu vùli. Odtrhnu se od židle obìhnu stùl, rozhýbám hlavu

i krk, zažehnu oheò v oèích, napnu svaly kolem nich. Vzepøu se jakémukoli

citu, pøijde-li teï A., bouølivì ho pozdravím, vlídnì strpím B. u sebe v pokoji,

vzdor bolesti a námaze vdechnu do sebe dlouhými doušky vše, co øekne C.

Leè i tak s každou chybou, jíž se nelze uvarovat, bude všechno -

to snadné i to obtížné - váznout a já se nutnì budu otáèet v kruhu nazpátek.

I tehdy je pøece jen nejspíš radno vše snášet, chovat se jako neteèná

hmota, a i když se dokonce cítíš odfouknut, nedat se zlákat k jedinému

zbyteènému kroku, hledìt na druhého zvíøecím pohledem, nepocítit lítost,

zkrátka vlastní rukou potlaèit to, co ještì zbývá z pøíznaku života, to jest

rozmnožit ještì ten poslední hrobový klid a mimo nìj již neponechat nic.

Charakteristickým pohybem pro takový stav je pøejíždìt si malíèkem

po oboèí.

- 14 -

VÝLET DO HOR

„Nevím,“ zvolal jsem nezvuènì, „já nevím. Jestli nikdo nepøijde,

tak prostì nikdo nepøijde. Nikomu jsem nic zlého neudìlal, nikdo neudìlal

nic zlého mnì, ale nikdo mi nechce pomoci. Poøád nikdo. Ale pøece tomu

tak není. Až na to, že mi nikdo nepomùže - jinak by to bylo pìkné, samí

Nikdové. Docela rád - proèpak ne - bych si vyšel na výlet ve spoleènosti

samých Nikdù. Ovšem do hor, kam jinam? Jak se ti Nikdové na sebe tlaèí,

ta spousta paží, natahujících se jedna pøes druhou a zavìšených do sebe,

ta spousta nohou na krùèek od sebe vzdálených! Rozumí se, že všichni

jsou ve fraku. Jdeme si jenom tak, vítr profukuje štìrbinami mezi našimi

údy. Hrdla se na horách uvolní! Je to div, že nezpíváme.“

- 15 -

BÍDA STARÉHO MLÁDENCE

Zdá se to tak kruté, zùstat starým mládencem, doprošovat se jako

starý muž - pøi zachování dùstojnosti - pøijetí, chcete-li strávit jeden veèer

s lidmi, stonat a z kouta postele celé týdny hledìt do prázdného pokoje,

vždycky se louèit pøed domovními dveømi, nikdy se po boku manželky

nehrnout do schodù, mít v pokoji jedinì postranní dveøe do cizích bytù,

nosit si v ruce domù veèeøi, muset se podivovat cizím dìtem a nesmìt

ustaviènì opakovat: „Já nemám žádné,“ pìstovat si zevnìjšek i chování

podle jednoho èi dvou starých mládencù z dìtských vzpomínek.

Tak tomu bude, jenže tu tak bude èlovìk dnes a pozdìji stát sám i

ve skuteènosti, s tìlem a skuteènou hlavou, tedy i s èelem, aby si do nìho

mohl tlouci dlaní.

- 16 -

OBCHODNÍK

Možná že nìkteøí lidé mají se mnou soucit, ale já o tom vùbec

nevím. Mùj malý obchod mi dìlá starosti, z nichž mì bolí uvnitø èelo a

spánky, ale neskýtá mi vyhlídky na spokojenost, nebo mùj obchod je malý.

Na hodiny dopøedu musím èinit opatøení, udržovat v bdìlosti

sluhovu pamì, varovat pøed obávanými chybami a v jednom každém

roèním období odhadovat, jaká zavládne móda v následujícím roèním

období nikoli mezi lidmi mé vrstvy, nýbrž mezi nepøístupným obyvatelstvem

na venkovì.

Mé peníze mají cizí lidé; v jejich pomìrech se nemohu vyznat,

netuším pohromu, která by je mohla postihnout; jak bych ji mohl odvrátit!

Tøeba zaèali rozhazovat a poøádají nìkde v zahradní restauraci slavnost a

jiní se na útìku do Ameriky na té slavnosti chvilku zastaví.

Když se pak veèer po pracovním dni obchod zavøe a já náhle pøed

sebou vidím hodiny, kdy nebudu moci pracovat pro neutuchající potøeby

svého obchodu, tu mé vzrušení, jež jsem ráno vyslal daleko kupøedu, se

vrhne jak vracející se pøíliv do mne zpìt, nesetrvá však ve mnì a bez cíle

mì strhne s sebou.

A pøece nemohu tohoto rozmaru vùbec využít a nezbývá mi než jít

domù, ponìvadž mám oblièej a ruce špinavé a upocené, šaty umazané a

zaprášené, na hlavì èepici z krámu a støevíce poškrábané od høebíkù a

beden. Jdu pak jako po vlnách, luskám prsty obou rukou a dìtem, které

jdou proti mnì, pøejedu dlaní po vlasech.

Ale cesta je krátká. Hned jsem u sebe v domì, otevøu dveøe od

výtahu a vstoupím.

Vidím, že jsem teï náhle sám. Druzí, kteøí musí stoupat po

schodech, se pøi tom trochu unaví, s chvatnì dýchajícími plícemi musí

poèkat, než jim otevøou dveøe bytu, pøitom mají proè být mrzutí a netrpìliví,

vejdou pak do pøedsínì, kde povìsí klobouk, a teprve když projdou chodbou

kolem nìkolika sklenìných dveøí do svého pokoje, jsou sami.

Já však jsem hned ve výtahu sám, a opíraje se o kolena, dívám se

do úzkého zrcadla. Když se dá výtah do pohybu, øeknu:

„Zmlknìte, ustupte, chcete do stínu stromù, za okenní záclony, do

klenuté besídky?“

Mluvím zuby a za tabulkami z mléèného skla letí dolù zábradlí

jak øítící se proud vody.

„Odlete pryè; vaše køídla, jež jsem nikdy nevidìl, nech

vás zanesou do venkovského údolí anebo do Paøíže, jestli vás to tam žene.

Avšak pokochejte se vyhlídkou z okna, když ze všech tøí ulic

vycházejí procesí, nevyhýbají se jedno druhému, prostupují se vzájemnì,

- 17 -

až mezi jejich posledními øadami opìt vyvstane volné prostranství. Mávejte

šátky, tròte hrùzou, buïte dojati, chvalte krásnou dámu projíždìjící kolem.

Pøejdìte potok po døevìné lávce, kývnìte na koupající se dìti a

obdivujte hurá tisíce námoøníkù na vzdálené obrnìné lodi.

Jen pronásledujte toho nepatrného muže, a až jej strèíte do prùjezdu,

oberte ho a pak se za ním dívejte, všichni s rukama v kapsách, jak smutnì

zachází vlevo do ulice.

Policie rozptýlenì cválající na koních krotí zvíøata a zatlaèuje

vás zpátky. Nechte je být, budou neštastni z tìch prázdných ulic, vím to.

Prosím, už po dvou ujíždìjí pryè, kolem nároží pomalu, pøes námìstí letem.“

Pak musím vystoupit, spustit výtah dolù, zazvonit u dveøí a služebná

otvírá, zatímco já zdravím.

- 18 -

ROZTRŽITÉ VYHL͎ENÍ

Co budeme dìlat za tìch jarních dnù, které se teï rychle blíží?

Dnes ráno bylo nebe šedivé, ale pøistoupíte-li k oknu teï, jste pøekvapeni

a tváøí se opøete o okenní kliku.

Dole vidíte svìtlo slunce, ovšem již zapadajícího, na dìtské tváøi

dìvèátka, které si vykraèuje a rozhlíží se, a zároveò na ní vidíte stín muže,

který pøichází rychleji za ním.

Potom muž pøejde a tváø dítìte je úplnì jasná.

- 19 -

CESTA DOMÙ

Hle pøesvìdèivost vzduchu po bouøce! Zjevují se mi mé zásluhy a

zmáhají mì, tøebaže se pøece nevzpírám.

Pochoduji a mé tempo je tempem tohoto chodníku, této ulice, této

ètvrti. Právem jsem odpovìdný za všechny rány na dveøe, na desky stolù,

za všechny pøípitky, za milence v postelích, mezi lešením novostaveb,

v tmavých ulicích pøitisknuté ke zdem domù, na otomanech bordelù.

Odhaduji hodnotu své minulosti ve srovnání s mou budoucností,

avšak shledávám, že obì jsou znamenité, ani jedné, ani druhé nemohu

dát pøednost a leda nespravedlivou prozøetelnost musím pokárat, že mi

tak pøeje.

Jenom když vcházím do svého pokoje, jsem trochu zamyšlený, ale

ne že bych byl cestou do schodù pøipadl na nìco hodného pøemýšlení.

Nijak zvl᚝ mi nepomáhá, že dokoøán otevøu okno a že kdesi v kterési

zahradì ještì vyhrává hudba.

- 20 -

TI, KDO BÌŽÍ KOLEM

Jdeme-li se v noci projít na ulici a proti nám bìží nìjaký muž již

zdaleka viditelný - nebo ulice pøed námi stoupá a je úplnìk -, nechytáme

ho, ani když je slabý a otrhaný, ani když bìží nìkdo za ním a køièí, ale

necháme ho bìžet dál.

Nebo je noc a my nemùžeme za to, že ulice v úplòku pøed námi

stoupá, a kromì toho, možná že se ti dva honí pro zábavu, možná že oba

pronásledují tøetího, možná že ten první je nevinnì pronásledován, možná

že ten druhý chce vraždit a my bychom byli spoluvinníky vraždy, možná

že ti dva o sobì nevìdí a jeden i druhý pouze bìží na vlastní pìst do

postele, možná že jsou to námìsíèníci, možná že ten první má zbranì.

A koneènì, cožpak nemùžeme být unaveni, cožpak jsme nevypili

tolik vína? Jsme rádi, že už nevidíme ani toho druhého.

- 21 -

PASAŽÉR

Stojím na plošinì v tramvaji a nemám vùbec žádnou jistotu o svém

postavení v tomto svìtì, v tomto mìstì, ve své rodinì. Ani pøibližnì bych

nedovedl øíci, jaké nároky v kterémkoli ohledu bych si právem mohl èinit.

Vùbec nemohu obhájit to, že stojím na této plošinì, pøidržuji se tohoto

držadla, nechávám se vézt tímto vozem, že se lidé tomu vozu vyhýbají

nebo si klidnì jdou èi odpoèívají u výkladù. - Nikdo to ovšem po mnì

nežádá, ale o to nejde.

Vùz se blíží k zastávce, jakási dívka pøistupuje ke schùdkùm,

chystajíc se vystoupit. Jeví se mi tak urèitá, jako bych ji byl ohmatal. Je

obleèena v èerném, záhyby suknì se témìø nepohybují, blùza pøiléhá a

má límec z bílé krajky s drobnými dírkami, levá ruka je naplocho opøena o

stìnu, deštník v pravé ruce stojí na druhém schùdku odshora. (Oblièej je

snìdý, nos, po stranách lehce promáèklý, je na špièce široký a zaoblený.

Má spoustu hnìdých vlasù a na pravém spánku poletují chloupky. Malé

ucho jí tìsnì pøiléhá, ale protože stojím blízko, vidím celou zadní stranu

pravého boltce a stín na jeho koøeni.

Tázal jsem se tehdy sám sebe: Jak to, že sama nad sebou nežasne,

že má zavøená ústa a nic takového neøíká?

- 22 -

ŠATY

Èasto, když vidím šaty s bohatými záhyby, nabíráním a tøásnìmi,

jak pìknì pøiléhají na pìkná tìla, pomyslím si, že dlouho takhle nevydrží,

že se pomaèkají, nikdy se už neuhladí, sedne na nì prach, do ozdob se

zažere a nepùjde již odstranit, a nikdo že ze sebe nebude chtít udìlat

takového smìšného ubožáka, aby si den co den ráno oblékal a veèer svlékal

tytéž drahocenné šaty.

Pøece však vídám dívky, které jsou pravda hezké a stavìjí na

odiv všelijaké pùvabné svaly a kotníèky a napjatou kùži a záplavu jemných

vlasù, a pøece se den co den zjevují v tomto jediném pøirozeném kostýmu,

pokaždé kladou touž tváø do týchž dlaní a obrážejí ji v jejich zrcadle.

Jen nìkdy veèer, když pøijdou pozdì z nìjaké slavnosti, pøipadá

jim v zrcadle obnošená, napuchlá, uprášená, všemi okoukaná, že už ji

sotva lze dál nosit.

- 23 -

ODMÍTNUTÍ

Potkám-li krásnou dívku a poprosím ji: „Buï tak hodná, pojï se

mnou,“ a ona pøejde beze slova kolem mne, myslí tím:

„Nejsi vévoda vzletného jména, nejsi rozložitý Amerièan indiánské

postavy s vodorovnì spoèívajícíma oèima, s kùží hnìtenou vzduchem

trávníkù a øek, jež jimi protékají, nepodnikl jsi žádné cesty k velkým,

nevímkde ležícím jezerùm ani po nich. Tak prosím, proè bych já, krásná

dívka, mìla s tebou jít?“

„Zapomínáš, že nejedeš v automobilu, kolébajícím se po ulici

dlouhými zábìry; nevidím, že by za tebou v pøesném pùlkruhu kráèel

doprovod pánù naditých do šatù a mumlavì ti žehnajících; tvá òadra jsou

pìknì srovnána šnìrovaèkou, ale stehna a boky se odškodòují za to

odøíkání; mᚠna sobì taftové plisované šaty, jež nás všechny loòského

podzimu docela potìšily, a pøece se - s tímhle nebezpeèím života na tìle -

chvílemi usmíváš.“

„Ano, oba máme pravdu, a abychom si to neuvìdomili se vší

nezvratností, pùjdeme radìji každý svou cestou domù, že ano.“

- 24 -

K ÚVAZE PANSKÉMU JEZDCI

Uvážíme-li to, nic nás nemùže lákat, abychom chtìli být v závodì

první.

Sláva, že nás v nìjaké zemi uznají za nejlepšího pánského jezdce,

zpùsobí ve chvíli, kdy spustí orchestr, pøíliš velikou radost, než aby se druhý

den ráno nedostavila lítost.

Závist soupeøù, lstivých, znaènì vlivných lidí, nás musí bolet v tom

tìsném špalíru, jímž teï projíždíme k oné rovince, která se pøed námi brzy

vyprázdnila až na pár jezdcù, pøedstižených o celé kolo, kteøí ujíždìli,

docela malí, k okraji obzoru.

Mnozí z našich pøátel si spìchají vyzvednout výhru a jen

pøes rameno na nás pokøikují od vzdálených pøepážek hurá; nejlepší pøátelé

však na našeho konì vùbec nevsadili, nebo se obávali, že v pøípadì prohry

by se na nás musili hnìvat, teï však, když byl nᚠkùò první a oni nevyhráli

nic, obracejí se zády, jak kolem nich projíždíme, a radìji se dívají po

tribunách.

Soupeøi vzadu, pevnì usazeni v sedle, snaží se pøehlížet nezdar,

který je postihl, a køivdu, která se jim jaksi dìje; nasazují svìží tváø, jako

by po této dìtské høe musel zaèít nový a teï již vážný závod.

Mnoha dámám pøipadá vítìz smìšný, protože se naparuje a pøitom

neví, jak se tváøit k tomu vìènému potøásání rukama, salutování, uklánìní

a zdravení na dálku, zatímco poražení mají ústa sevøená a zlehka

poklepávají na krk svým vesmìs øehtajícím koòùm.

Naposled se ze zataženého nebe spustí dokonce d隝.

- 25 -

OKNO DO ULICE

Kdo žije opuštìnì a pøitom by se rád tu a tam nìkam pøipojil, komu

se vzhledem k promìnám denní doby, poèasí, pomìrù v zamìstnání a

podobnì zachce uvidìt nìjakou jedno jakou paži, jíž by se mohl zachytit -

ten se dlouho neobejde bez okna do ulice. A je-li to s ním takové, že vùbec

nic nehledá a pøistupuje k oknu pouze jako unavený muž s oèima

pøejíždìjícíma sem tam mezi obecenstvem a oblohou a brání se a jen trochu

zakloní hlavu, pak ho strhnou konì dole do sledu vozù a rámusu, a tím

tedy koneènì do lidské pospolitosti.

- 26 -

TOUHA STÁT SE INDIÁNEM

Kdyby tak byl èlovìk Indián, vždy pohotový, a pøedklonìn ve

vzduchu na pádícím koni, stále znovu by se zachvíval krátkými otøesy

zemì, až by pak nechal ostruhy ostruhami, nebo žádné ostruhy nejsou,

až by pak odhodil uzdu, nebo žádná uzda není, a zemi jak hladce

vyseèenou step by pøed sebou už skoro nevidìl, již bez koòské šíje a hlavy.

- 27 -

STROMY

Nebo jsme jako kmeny stromù ve snìhu. Napohled tu hladce

spoèívají a øekl bys, že staèí malý náraz, abys je odsunul. Nikoli, nejde to,

jsou totiž s pùdou pevnì spojeny. Ale hleïme, dokonce i to je pouze

zdánlivé.

- 28 -

TRÁPENÍ

Když už to bylo nesnesitelné - jednou kveèeru v listopadu - a já

pobíhal po úzkém koberci ve svém pokoji jak po závodní dráze, znovu

jsem se obrátil, zdìšen pohledem na osvìtlenou ulici, a v hloubce pokoje,

na dnì zrcadla, jsem pøece jen opìt nalezl nový cíl a vykøikl jsem, jen

abych slyšel køik, na nìjž sice nic neodpovídá a jemuž také nic neubírá

sílu a který tedy stoupá vzhùru, bez protiváhy a nemùže pøestat, ani když

zmlkne, tu se pøímo ve zdi otevøely dveøe, velmi spìšnì, nebo bylo pøece

tøeba spìchat, a dokonce i konì u vozu dole na dláždìní se vzepjali

jak zdivoèeli konì v bitvì, s hrdly vydanými napospas.

Jako malé strašidlo vyrazilo z docela temné chodby, kde ještì

nesvítila lampa, nìjaké dítì a na špièkách zùstalo stát na trámu podlahy,

který se neznatelnì houpal. Ihned, oslepeno zešeøeným pokojem, chtìlo

rychle skrýt tváø do dlaní, upokojilo se však znenadání, jakmile pohlédlo

k oknu, za jehož køídlem se vzkypìlý opar poulièního osvìtlení koneènì

uložil pod temnotou. Pravým loktem se opíralo o stìnu pøed otevøenými

dveømi a prùvanem zvenèí si nechalo ovívat kotníky nohou i krk i spánky.

Krátce jsem na nì pohlédl, pak jsem øekl „Dobrý den“ a ze zástìny

u kamen jsem sundal kabát, nebo jsem tu nechtìl stát tak polonahý. Chvilku

jsem nechal ústa pootevøená, aby ze mne ústy vyšlo rozèilení. Mìl jsem na

jazyku hoøko, øasy se mi chvìly v oblièeji, zkrátka nechybìlo nic než zrovna

tahle návštìva, již jsem ovšem èekal.

Dítì poøád stálo u stìny na stejném místì, pøitisklo pravou ruku na

zeï a s planoucími tváøemi tøelo o ni špièky prstù, nemohouc se nabažit

toho, jak hrubá je ta bílá stìna. Øekl jsem: „Doopravdy chcete ke mnì?

Není to omyl? Nic snazšího než zmýlit se v tomhle velikém domì. Jmenuji

se Tenaten, bydlím ve tøetím patøe. Jsem to tedy já, koho chcete navštívit?“

„Klid, klid!“ øeklo dítì pøes rameno, „všechno je v poøádku.“

„Tak pojïte dál, rád bych zavøel.“

„Zrovna jsem zavøelo. Nenamáhejte se. Buïte úplnì klidný.“

„Nemluvte o námaze. Avšak na této chodbì bydlí spousta lidí, jsou

to ovšem všechno mí známí; vìtšina z nich se teï vrací ze zamìstnání;

jak uslyší nìkde v pokoji hlasy, myslí si jednoduše, že mají právo otevøít a

podívat se, co se dìje. Tak už to chodí. Ti lidé mají za sebou celodenní

práci; komupak by se podøizovali ve chvíli doèasné veèerní svobody!

Však to ostatnì víte samo. Dovolte, abych ty dveøe zavøel.“

„Ale copak je? Co se dìje? Pro mì za mì si mùže pøijít celý dùm. A

potom, øíkám vám rovnou: zavøelo jsem, copak si myslíte, že jen vy

dovedete zavøít dveøe? Dokonce jsem i zamklo.“

„Tak je to v poøádku. Nic víc nechci. Zamykat jste ani nemuselo. A

- 29 -

teï si udìlejte pohodlí, když už jste tu. Jste mùj host. Ve všem mi dùvìøujte.

Jen se nebojte a uvelebte se tu. Nebudu vás nutit k odchodu, ani abyste

zùstalo. Copak to vùbec musím øíkat? Znáte mì tak špatnì?“

„Ne. Opravdu jste to nemusil øíkat. Ba ani jste to nemìl øíkat. Jsem

dítì; naè se mnou dìlat takové cavyky?“

„Tak zlé to není. Ovšem, dítì. Ale tak malé zas nejste. Jste už docela

velké. Kdybyste bylo dívka, nesmìlo byste se tak beze všeho se mnou

zamknout v pokoji.“

„S tím si starosti dìlat nemusíte. Chtìlo jsem jen øíci: To, že

vás tak dobøe znám, mì pramálo chrání, jen vám to ušetøí námahu, abyste

mi nìco nalhával. Ale vy mi pøesto dìláte poklony. Nechte toho, øíkám

vám, nechte toho. Mimoto vás neznám všude a v každou dobu, natož pøi

tomto osvìtlení. Bylo by mnohem lepší, kdybyste rozsvítil. Ne, radìji ne.

V každém pøípadì si budu pamatovat, že jste mi už vyhrožoval.“

„Cože? Já že vám vyhrožoval? Ale prosím vás. Vždy já jsem tak rád,

že tu koneènì jste. Øíkám ,koneènì‘, ponìvadž je tak pozdì. Nechápu,

proè jste pøišlo tak pozdì. Je možné, že jsem z radosti mluvil páté

pøes deváté a vy že jste to právì tak pochopilo. Já vám stokrát pøiznám, že

jsem tak mluvil, ba vyhrožoval jsem vám vším, co chcete. - Jen žádné hádky,

proboha! - Ale jak vás to mohlo napadnout? Jak jste mì mohlo tak urazit?

Proè mi chcete vší mocí pokazit tuhle malou chvilièku své pøítomnosti?

Cizí èlovìk by mi spíše vyšel vstøíc než vy.“

„To si myslím; to nebylo od vás nic moudrého. Tak blízko, kam by

vám až mohl vyjít vstøíc cizí èlovìk, jsem vám já už od pøirozenosti. Vy to

také víte, tak naè ty stesky? Øeknìte, že chcete hrát komedii, a já okamžitì

pùjdu.“

„Tak? I tohle si mi troufáte povìdìt? Jste trochu pøíliš smìlé. Koneènì

jste pøece jen v mém pokoji. Jako blázen se tøete prsty o mou stìnu. Mùj

pokoj, má stìna! A kromì toho je to, co øíkáte, smìšné, ne pouze drzé.

Øíkáte, že vás vaše pøirozenost nutí mluvit se mnou tímto zpùsobem.

Opravdu? Vaše pøirozenost vás nutí? To je hezké od vaší pøirozenosti. Vaše

pøirozenost je má pøirozenost, a jestliže já se k vám od pøirozenosti chovám

pøívìtivì, nesmíte se ani vy chovat jinak.“

„Je tohle pøívìtivé?“

„Mluvím o tom pøedtím.“

„Víte, jaké já budu pozdìji?“

„Nic nevím.“

A pøistoupil jsem k noènímu stolku a zapálil na nìm svíèku. Nemìl

jsem tehdy v pokoji ani plyn, ani elektrické svìtlo. Sedìl jsem pak ještì

chvíli u stolu, až i to mì unavilo, oblékl jsem si svrchník, vzal

klobouk z pohovky a sfoukl svíèku. Vycházeje ven, zakopl jsem o nohu

od židle.

- 30 -

Na schodech jsem potkal nájemníka z téhož poschodí.

„Zase už jdete pryè, vy lumpe?“ zeptal se, spoèívaje na nohou

rozkroèených pøes dva schody.

„Co mám dìlat?“ øekl jsem, „teï jsem mìl v pokoji strašidlo.“

„Øíkáte to tak mrzutì, jako kdybyste byl našel v polévce vlas.“

„Žertujete. Ale vìzte, že strašidlo je strašidlo.“

„Velmi správnì. Ale co když èlovìk vùbec na strašidla nevìøí?“

„Cožpak si myslíte, že já vìøím na strašidla? Co mi to však pomùže,

že nevìøím?“

„Velice prosté. Nemusíte se už zkrátka bát, když k vám strašidlo

doopravdy pøijde.“

„Ano, jenže je to pøece vedlejší strach. Ten pravý strach je strach

z pøíèiny zjevení. A tento strach zùstává. Toho mám v sobì víc než dost.“

Samou nervozitou jsem zaèal prohledávat všechny kapsy.

„Když jste ale nemìl strach pøímo z toho zjevení, mohl jste se ho

pøece klidnì zeptat na jeho pøíèinu!“

„Zøejmì jste ještì nikdy nemluvil se strašidly. Z nich nikdy

nedostanete kloudné vysvìtlení. Není s nimi øeè. Tahle strašidla jako by

mìla o své existenci vìtší pochybnosti než my, což ostatnì pøi jejich

vetchosti není žádný div.“

„Já jsem však slyšel, že se dají vykrmit.“

„To jste dobøe zpraven. Ale kdo to bude dìlat?“

„Proè ne? Když je to kupøíkladu ženské strašidlo,“ øekl a vyšvihl se

na hoøejší schod.

„Ach tak,“ øekl jsem, „ale ani pak to za to nestojí.“

Vzpamatoval jsem se. Mùj známý byl už tak vysoko, že se musel

sklonit pod klenbou schodištì, aby na mne vidìl. „Ale pøesto,“ zvolal jsem,

„jestli mi tam nahoøe vezmete mé strašidlo, je mezi námi konec, navždy.“

„Ale to byl jenom žert,“ øekl a stáhl hlavu zpátky.

„Tak dobøe,“ øekl jsem a mohl jsem se teï vlastnì jít v klidu projít.

Ale že jsem se cítil tolik opuštìný, šel jsem radìji nahoru a uložil se ke

spaní.

- 31 -

ORTEL

PØÍBÌH

- 32 -

Pro F.

- 33 -

ORTEL

Bylo pøekrásné jaro, nedìle dopoledne. Jiøí Bendemann mladý

obchodník, sedìl ve svém soukromém pokoji v prním patøe jednoho z tìch

nízkých, jednoduše stavìných domù, které se dlouhou øadou táhly podél

øeky, lišíce se od sebe skoro jen výškou a zbarvením. Právì ukonèil

dopis pøíteli z mládí, žijícímu v cizinì, skládal ho pomalu a jako by si hrál,

a pak, opíraje se loktem o psací stùl, zahledìl se z okna na øeku, most a

nazelenalé vršky na druhém bøehu.

Myslel na to, jak tento pøítel, nespokojený se svým živobytím doma,

už pøed lety doslova utekl do Ruska. Teï má v Petrohradì nìjaký obchod,

který se zpoèátku velmi slibnì rozvíjel, ale jak si pøítel pøi svých stále

vzácnìjších návštìvách stìžoval, teï už, zdá se, delší dobu vázne. Tak se

v cizinì nadarmo døel, cizokrajný plnovous jen špatnì zakrýval tváø dobøe

známou z dìtských let, jejíž žlutá ple jako by svìdèila o pokraèující

chorobì. Podle toho, co vyprávìl, nemìl žádné zvláštní spojení s tamní

kolonií krajanù, ale ani s místními rodinami nepìstoval skoro spoleèenské

styky, a tak se natrvalo zaøídil jako starý mládenec.

Co se dalo psát takovému èlovìku, který se zøejmì octl ve slepé

ulièce, jehož je možno litovat, ale jemuž nelze pomoci? Snad mu radit,

aby se vrátil domù, aby sem pøenesl svou existenci, obnovil všechny staré

pøátelské vztahy - èemuž pøece nic nebrání - a jinak se spolehl na pomoc

pøátel? To však neznamenalo nic jiného než dát mu zároveò na srozumìnou,

èím šetrnìji, tím urážlivìji, že všechny jeho dosavadní pokusy selhaly, že

už jich má nechat, že se musí vrátit a jako definitivní navrátilec se vystavit

udivenì vypouleným oèím všech lidí, že jen jeho pøátelé nìèemu rozumìjí

a on že je staré dítì, jež má poslouchat úspìšné pøátele, kteøí zùstali doma.

A kde je pak jistota, že všechno to trápení, které by mu museli zpùsobit, by

mìlo nìjaký smysl? Tøeba by se vùbec ani nepodaøilo dostat ho domù -

sám pøece øekl, že už nechápe pomìry ve vlasti, a tak by potom pøese

všechno zùstal v té své cizinì, roztrpèený radami a pøátelùm ještì o nìco

víc odcizený. Kdyby však pøece jen té rady uposlechl a byl tu pak utiskován -

jistìže ne úmyslnì, ale okolnostmi -, nevyznal se ani mezi svými pøáteli,

ani bez nich, trpìl hanbou, skuteènì už teï nemìl ani vlast, ani pøátele

nebylo by pak pro nìj mnohem lepší zùstat v cizinì jako doposud? Copak za

takových okolností bylo myslitelné, že by to zde nìkam pøivedl?

Z tìchto dùvodù nebylo možné, mìlo-li se s ním vùbec ještì udržet

písemné spojení, sdìlovat mu jisté vìci, které by èlovìk bez ostychu sdìlil

i nejvzdálenìjším známým. Pøítel nebyl teï už víc jak tøi roky ve vlasti a

vysvìtloval to velice nepøesvìdèivì nejistými politickými pomìry v Rusku,

které tedy malému obchodníèkovi nedovolují, aby se na sebekratší dobu

- 34 -

vzdálil, aèkoli statisíce Rusù si klidnì jezdilo po svìtì. Bìhem tìchto tøí let

se však právì v Jiøího životì mnohé zmìnilo. O smrti jeho matky asi pøed

dvìma lety, od kteréžto doby žil Jiøí ve spoleèné domácnosti se starým

otcem, se pøítel ovšem ještì dovìdìl a vyjádøil soustrast v dopise se strohostí,

jejíž pùvod mohl být jedinì v tom, že truchlit nad takovou událostí v cizinì

je naprosto nepøedstavitelné. Od té chvíle však se Jiøí ujal obchodu, jakož

i všeho ostatního, s vìtší rozhodností. Snad mu za matèina života bránil

otec v opravdové vlastní èinnosti tím, že chtìl v obchodì uplatòovat pouze

své názory, snad se stal otec po matèinì smrti zdrženlivìjším, aèkoli i nadále

v obchodì pracoval, snad - a to bylo dokonce velmi pravdìpodobné - hrály

daleko vìtší úlohu šastné náhody, ale a tak èi onak, obchod se za ty dva

roky zcela neoèekávanì zvedl, bylo nutné zdvojnásobit personál, obrat se

zdesateronásobil, další kroky na sebe nepochybnì nedají èekat.

Pøítel však nemìl o této zmìnì ani potuchy. Døíve, naposled snad

v onom soustrastném dopise, pøemlouval Jiøího, aby se vystìhoval do Ruska,

a rozepisoval se o vyhlídkách, které se v Petrohradì naskýtají právì Jiøího

obchodnímu odvìtví. Èísla byla mizivá ve srovnání s rozsahem, jehož teï

nabyl Jiøího obchod. Ale Jiøí nemìl chu psát pøíteli o svých obchodních

úspìších, a kdyby to udìlal teï dodateènì, vypadalo by to opravdu podivnì.

A tak se Jiøí omezil na to, že psal pøíteli poøád jen o bezvýznamných

událostech, jež se èlovìku bez ladu a skladu kupí v pamìti, když pøemýšlí

v nedìlním poklidu. Nechtìl nic jiného než zachovat pøíteli takovou

pøedstavu o rodném mìstì, jakou si asi za tu dlouhou dobu vytvoøil a s níž

se smíøil. Tak se Jiøímu stalo, že ve tøech dosti od sebe vzdálených dopisech

oznamoval pøíteli zasnoubení jakéhosi lhostejného èlovìka se stejnì

lhostejnou dívkou, až se pøítel, zcela proti Jiøího úmyslu, zaèal o tuto

pozoruhodnost zajímat.

Jiøí mu však mnohem radìji psal takové vìci, než aby se pøiznal,

že se sám pøed mìsícem zasnoubil s jistou sleènou Frídou Brandenfeldovou,

dívkou ze zámožné rodiny. Se svou snoubenkou èasto hovoøil o tomto

pøíteli i o tom, jaký zvláštní vztah v korespondenci s ním udržuje. „Tak on

nám tedy vùbec nepøijede na svatbu,“ øekla, „a já mám pøece právo poznat

všechny tvé pøátele.“ „Nechci ho vyrušovat,“ odpovìdìl Jiøí, „rozumìj mi

dobøe, patrnì by pøijel, aspoò doufám, ale cítil by se nesvùj a ukøivdìný,

tøeba by mi závidìl a urèitì by se zas vrátil samoten a neschopný zbavit se

kdy té nespokojenosti. Samoten - víš, co to je?“ „Dobøe, ale copak se

nemùže o naší svatbì dovìdìt jinak?“ „Tomu ovšem nemohu zabránit,

jenže pøi jeho zpùsobu života je to nepravdìpodobné.“ „Když mᚠtakové

pøátele, Jiøí, nemìl ses vùbec zasnubovat.“ „Ano, za to mùžeme oba dva;

ale já bych ani teï nechtìl, aby to bylo jinak.“ A když pak, rychle oddychujíc

pod jeho polibky, ze sebe ještì vypravila: „Vlastnì mì to pøece jen mrzí,“

pøipadlo mu opravdu nevinné, jestliže pøíteli všechno napíše. „Takový jsem

- 35 -

a takového a mì pøijme,“ øekl si, „nemohu pøece ze sebe vystøihnout

èlovìka, který by se mu tøeba hodil za pøítele spíš než já.“

A skuteènì, v dlouhém dopise, který toho nedìlního dopoledne

napsal, oznámil pøíteli své zasnoubení tìmito slovy: „Nejlepší novinku jsem

si schoval na konec. Zasnoubil jsem se se sleènou Frídou Brandenfeldovou,

dívkou ze zámožné rodiny, která se zde usadila teprve dlouho po Tvém

odjezdu a kterou tedy sotva budeš znát. Naskytne se ještì pøíležitost, abych

Ti o své snoubence povìdìl nìco bližšího, pro dnešek Ti musí staèit, že

jsem velmi šasten a že se v našem vzájemném vztahu zmìnilo jen to, že

místo obyèejného pøítele budeš teï ve mnì mít šastného pøítele. Kromì

toho získᚠv mé snoubence, která Tì srdeènì pozdravuje a pøíštì Ti sama

napíše, upøímnou pøítelkyni, což pro starého mládence není tak docela

bezvýznamné. Vím, že Ti všelicos brání, abys nás navštívil, nebyla by

však právì má svatba tou pravou pøíležitostí, abys nechal všechny pøekážky

pøekážkami? Ale a je to jak chce, neber žádné ohledy a jednej jen,

jak uznᚠza vhodné.“

S tímto dopisem v ruce sedìl Jiøí dlouho u psacího stolu, obrácen

tváøí k oknu. Sotva odpovìdìl nepøítomným úsmìvem jednomu známému,

který šel kolem a z ulice ho zdravil.

Koneènì strèil dopis do kapsy a vyšel z pokoje pøes malou

chodbièku do otcova pokoje, kde už nebyl celé mìsíce. Nebylo to také

zapotøebí, nebo se s otcem neustále stýkal v obchodì, obìdvali spoleènì

v téže jídelnì, veèer se sice postaral každý o sebe, jak chtìl, ale potom

vìtšinou nebyl-li, což se stávalo velmi èasto, Jiøí s pøáteli nebo teï u

snoubenky na návštìvì - posedìli ještì chvilku ve spoleèném obývacím

pokoji, každý se svými novinami.

Jiøí užasl, jak tmavý je otcùv pokoj i za tohoto slunného odpoledne.

Takový stín vrhá tedy ta vysoká zeï, která se tyèí na druhé stranì úzkého

dvora. Otec sedìl u okna v rohu vyzdobeném všelijakými upomínkami na

nebožku matku a èetl noviny, které držel šikmo pøed oèima, snaže se

tak vyrovnat jakousi slabost zraku. Na stole byly zbytky snídané, z níž,

jak se zdálo, mnoho nesnìdl.

„Á, Jiøí!“ øekl otec a hned mu vykroèil vstøíc. Tìžký župan se mu pøi

chùzi rozevøel, šosy poletovaly kolem nìho. - Otec je poøád ještì obr, øekl

si Jiøí.

„Tady je ale nesnesitelná tma,“ øekl pak.

„Ano, tma tu je,“ odpovìdìl otec.

„I okno sis zavøel?“

„Je mi to tak milejší.“

„Vždy venku je docela teplo,“ dodal Jiøí jakoby k tomu, co øekl

pøedtím, a sedl si.

Otec sklidil nádobí od snídanì a postavil je na skøíòku.

- 36 -

„Chtìl jsem ti vlastnì jen øíci,“ øekl Jiøí, který zcela nepøítomnì

sledoval starcovy pohyby, „že jsem teï pøece jen oznámil do Petrohradu

své zasnoubení.“ Trochu povytáhl dopis z kapsy a zase ho nechal

zapadnout.

„Do Petrohradu?“ zeptal se otec.

„Svému pøíteli pøece,“ øekl Jiøí a hledal otcovy oèi. Vždy v obchodì

je úplnì jiný, pomyslel si, a jak tu tak zeširoka sedí a paže má zkøížené na

prsou.

„Ano. Tvému pøíteli,“ øekl otec s dùrazem.

„Víš pøece, otèe, že jsem mu nejdøíve chtìl své zasnoubení zatajit.

Z ohleduplnosti, pro nic jiného. Víš sám, že je to podivín. Øíkal jsem si,

nech se tøeba doví o mém zasnoubení odjinud, jakkoli je to pøi jeho

samotáøském zpùsobu života málo pravdìpodobné - tomu zabránit

nemohu -, ale pøímo ode mne a se to nedoví.“

„A teï sis to zase rozmyslel?“ zeptal se otec, položil veliké noviny

na okno a na noviny brýle, jež pøikryl rukou.

„Ano, teï jsem si to zase rozmyslel. Je-li to mùj dobrý pøítel, øekl

jsem si, pak mé šastné zasnoubení je štìstí i pro nìho. A proto jsem už dál

neváhal a oznámil mu to. Než však hodím dopis do schránky, chtìl jsem ti

o tom povìdìt.“

„Jiøí,“ øekl otec a roztáhl bezzubá ústa, „podívej se. Pøišel ses se

mnou o té vìci poradit. To ti bezpochyby slouží ke cti. Ale není to nic, je to

hùø než nic, jestliže mi teï neøekneš celou pravdu. Nechci se dotýkat vìcí,

které sem nepatøí. Od smrti naší drahé matky se pøihodily jisté nepìkné

vìci. Snad i na nì dojde, a snad døív, než si myslíme. V obchodì mi

leccos uniká, ne snad, že by se to pøede mnou skrývalo - vùbec teï nechci

vyslovovat domnìnku, že se to pøede mnou skrývá - nemám už dost sil,

pamì mi už neslouží, spousty vìcí si nestaèím všimnout. Takový je

jednak bìh pøírody, za druhé mì smrt naší matièky zkrušila mnohem víc

než tebe. - A když už jsem právì u této vìci, u tohoto dopisu, prosím tì,

Jiøí, neobelhávej mì. Je to malièkost, nestojí to za øeè, tak mì neklam. Máš

opravdu toho pøítele v Petrohradì?“

Jiøí v rozpacích vstal. „Nechme být mé pøátele. Tisíce pøátel mi

nenahradí otce. Víš, co si o tom myslím? Nešetøíš se dost. Ale stáøí má svatá

práva. Jsi pro mne v obchodì nenahraditelný, to víš velmi dobøe, ale kdyby

mìl obchod ohrožovat tvé zdraví, hned zítra ho navždy zavøu. Takhle to

nejde. Musíme ti zmìnit zpùsob života. Ale od základu. Sedíš tu potmì a

v obývacím pokoji bys mìl pìknì svìtlo. Snídanì se sotva dotkneš, místo

aby ses poøádnì posilnil. Sedíš pøi zavøeném oknì a pøitom by ti tak prospìl

vzduch. Ne tatínku! Dojdu pro lékaøe a budeme se øídit jeho pøíkazy.

Vymìníme si pokoje, ty se pøestìhuješ do pøedního pokoje, já sem. Nebudou

z toho pro tebe žádné zmìny, všechno se pøestìhuje s tebou. Ale na to

- 37 -

všechno je èas, teï si ještì chvilku lehni do postele, potøebuješ naléhavì

klid. Pojï, pomohu ti pøi svlékání, uvidíš, že to dovedu. Nebo chceš-li jít

hned do pøedního pokoje, lehni si zatím ke mnì do postele. Bylo by to

ostatnì velmi rozumné.“

Jiøí stál tìsnì vedle otce, který svìsil hlavu s rozcuchanými bílými

vlasy na prsa.

„Jiøí,“ øekl otec tiše, bez hnutí.

Jiøí ihned poklekl vedle otce, uvidìl, jak se na nìj z koutkù oèí

v otcovì znaveném oblièeji upírají obrovské zornièky.

„Ty nemᚠžádného pøítele v Petrohradì. Vždycky jsi byl šprýmaø

a ani vùèi mnì ses nekrotil. Proè bys mìl mít pøítele zrovna tam! To se mi

vùbec nechce vìøit.“

„Tak uvažuj, otèe,“ øekl Jiøí, zvedl otce ze židle, a když tu teï tak stál

celý ochablý, svlékl mu župan, „budou to už brzy tøi roky, co byl mùj pøítel

u nás na návštìvì. Pamatuji se ještì, žes ho nemìl obzvl᚝ v lásce.

Nejménì dvakrát jsem ho pøed tebou zapøel, aèkoli právì sedìl u mne

v pokoji. Dovedl jsem docela dobøe pochopit tvùj odpor k nìmu, mùj pøítel

má své podivnùstky. Ale potom sis s ním pøece jen zase docela dobøe

popovídal. Byl jsem tehdy ještì tak pyšný, že ho posloucháš, pøikyvuješ

mu a vyptávᚠse ho. Zamyslíš-li se, musíš si vzpomenout. Vyprávìl tenkrát

neuvìøitelné historky z ruské revoluce. Napøíklad jak jednou na obchodní

cestì v Kyjevì uvidìl vprostøed vøavy nìjakého duchovního na balkónì,

který si do dlanì vyøízl široký krvavý køíž, zdvihl tu ruku a vzýval davy.

Sám jsi pøece potom obèas tu historku vykládal.“

Zatím se Jiøímu podaøilo zase otce usadit a opatrnì mu svléknout

trikotové kalhoty, které nosil pøes plátìné podvlékaèky. Když vidìl to prádlo,

nijak zvl᚝ èisté, vyèítal si, že otce zanedbává. Bylo jistì i jeho povinností

dbát na to, aby se otci prádlo vymìòovalo. Ještì se se snoubenkou výslovnì

nedomluvili, jak zaøídit otcovu budoucnost, mlèky totiž pøedpokládali, že

otec zùstane sám ve starém bytì. Teï se však zkrátka a naprosto urèitì

rozhodl, že vezme otce s sebou do nové domácnosti. Když se na nìj

pozornì zadíval, pøipadlo mu skoro, že péèe, kterou tam bude tøeba otci

poskytnout, by mohla pøijít pøíliš pozdì.

Na rukou odnesl otce do postele. Mìl strašný pocit, když si bìhem

tìch nìkolika krokù k posteli všiml, že si otec hraje s øetízkem od hodinek na

jeho prsou. Ani ho nemohl hned uložit do postele, tak pevnì se øetízku

držel.

Ale sotva byl v posteli, zdálo se, že je všechno v poøádku. Sám se

pøikryl a pak si pøetáhl pøikrývku ještì hodnì daleko pøes ramena. Vzhlédl

k Jiøímu docela pøívìtivì.

„Už si na nìj vzpomínáš, není-liž pravda?“ zeptal se Jiøí a

povzbudivì na nìj kývl.

- 38 -

„Jsem teï dobøe pøikrytý?“ øekl otec, jako by se nemohl podívat,

má-li dostateènì zakryté nohy.

„Tak už se ti líbí v posteli,“ øekl Jiøí a urovnal kolem nìho pøikrývku.

„Jsem dobøe pøikrytý?“ zeptal se otec znovu a zdálo se, že dává

obzvl᚝ pozor na odpovìï.

„Buï klidný, jsi dobøe pøikrytý.“

„Ne!“ vykøikl otec, až se odpovìï srazila s otázkou, odhodil

pøikrývku s takovou silou, že se na okamžik v letu celá rozprostøela, a vztyèil

se na posteli. Jen jednou rukou se zlehka pøidržoval stropu. „Chtìls mì

pøikrýt a zahrabat, to vím, ty kvítko, ale já ještì nejsem zahrabaný. A jsou-li

tohle mé poslední síly, staèí na tebe, až pøíliš na tebe staèí. Abych neznal

tvého pøítele. To by byl syn, jakého bych si pøál. Proto jsi ho tedy celá ta

léta klamal. Proè jinak? Myslíš, že jsem se pro nìho nìco nenaplakal?

Proto se pøece zamykᚠve své kanceláøi, nikdo nesmí vyrušovat, šéf má

práci - jen abys mohl psát své prolhané dopisy do Ruska. Ale otce naštìstí

nikdo nemusí uèit, jak prohlédnout syna. Když sis teï myslel, žes ho zkrotil,

natolik zkrotil, že si na nìj mùžeš zadkem sednout a on se nepohne, tu se

mùj pan syn rozhodne, že se ožení!“

Jiøí vzhlížel vzhùru na dìsivý pøízrak svého otce. Petrohradský pøítel,

jehož otec najednou tak dobøe znal, ho dojímal jako nikdy pøedtím. Vidìl

ho ztraceného v dalekém Rusku, ve dveøích prázdného, vyplenìného

obchodu ho vidìl. Stál v troskách regálù, mezi rozškubaným zbožím a

padajícími plynovými trubkami. Proè jen odjíždìl tak daleko!

„Ale podívej se na mì!“ zvolal otec a Jiøí, skoro duchem nepøítomný,

se rozbìhl k posteli, aby vše pochopil, ale zarazil se na pùl cestì.

„Protože si vyhrnula suknì,“ spustil otec pisklavì, „protože si takhle

vyhrnula suknì, husa protivná,“ aby to znázornil, vyhrnul si tak vysoko

košili, až mu byla na stehnì vidìt jizva z váleèných let, „protože si takhle

a takhle a takhle vyhrnula suknì, pøilepil ses na ni, a aby ses na ní mohl

nerušenì ukájet, zhanobil jsi památku naší matky, zradil pøítele a otce jsi

strèil do postele, aby se nemohl hnout. Ale mùže se hnout, nebo ne?“

A stál docela volnì a házel nohama. Vyzaøovalo z nìho poznání.

Jiøí stál v koutì, co nejdál od otce. Už pøed hodnou chvílí se rozhodl,

že bude vše velice pozornì sledovat, aby se nedal pøekvapit nepøímo,

zezadu, shora. Zase si teï pøipomnìl dávno zapomenuté pøedsevzetí a

zapomnìl na nì, jako když se krátká nit protahuje uchem jehly.

„Jenže pøítel teï pøece jen není zrazen!“ volal otec a jeho sem a

tam se pohybující ukazovák to zdùrazòoval. „Já tu byl jeho zástupcem.“

„Komediante!“ zvolal Jiøí nezadržitelnì, ihned poznal chybu a kousl

se, jenže pøíliš pozdì - s oèima strnulýma do jazyka, až mu bolestí podklesly

nohy.

„Ano, ovšem, hrál jsem komedii! Komedii! Správné slovo! Jaká jiná

- 39 -

útìcha zbývá starému ovdovìlému otci? Øekni - a pro tu chvíli odpovìdi

zùstaò ještì mým živoucím synem -, co mi zbývalo tady v zadním pokoji,

pronásledovanému proradným personálem, zestárlému až na kost? A mùj

syn si jásavì kráèel svìtem, uzavíral obchody, které já pøipravil, samou

radostí se stavìl na hlavu a okolo otce chodil s uzavøenou tváøí poctivce.

Myslíš, že bych tì byl nemiloval, já, z nìhož jsi vzešel?“

Teï se nakloní, myslel si Jiøí, kéž by spadl a na kusy se rozbil! To

slovo mu blesklo hlavou.

Otec se naklonil, ale nespadl. Protože Jiøí nepøiskoèil, jak oèekával,

opìt se narovnal.

„Zùstaò, kde jsi, nepotøebuji tì! Myslíš si, že mᚠještì sílu dojít

sem ke mnì a že zùstávᚠna místì proto, že se ti chce. Jen aby ses nezmýlil!

Poøád ještì jsem mnohem silnìjší. Sám bych možná musel ustoupit, ale

takto mi matka pøedala svou sílu, s tvým pøítelem jsem se nádhernì spolèil,

tvé zprávy mám zde v kapse!“

„Dokonce i v košili má kapsy!“ pomyslil si Jiøí a øekl si, že by ho

touto poznámkou mohl znemožnit pøed celým svìtem. Jen okamžik na to

myslel, nebo neustále vše zapomínal.

„Jen se zavìs do své snoubenky a pojï proti mnì! Smetu ti ji od

boku, ani nebudeš vìdìt jak!“

Jiøí udìlal grimasu, jako by tomu nevìøil. Otec pouze na dotvrzení

toho, co øekl, pokýval hlavou smìrem do kouta, kde Jiøí stál.

„Jak jsi mì dnes pobavil, když jsi pøišel a ptal se, máš-li napsat

pøíteli o svém zasnoubení. On pøece všechno ví, ty hlupáku, on pøece

všechno ví. Vždy já mu píšu, zapomnìl jsi mi totiž vzít psací potøeby.

Proto už léta nepøijíždí, ví pøece všechno stokrát líp než ty sám, tvé dopisy

vždycky nepøeètené zmaèká v levé ruce, kdežto pravou si drží pøed oèima

dopisy ode mne a ète je!“

Samým nadšením mával rukou nad hlavou.

„Ví všecko tisíckrát líp!“ volal.

„Desettisíckrát!“ øekl Jiøí, posmívaje se otci, ale slovo nabylo ještì

v jeho ústech smrtelnì vážného zvuku.

„Celá léta už èíhám, kdy pøijdeš s touto otázkou! Myslíš, že se starám

o nìco jiného? Myslíš, že ètu noviny? Podívej!“ a hodil Jiøímu list novin,

který se s ním nìjak dostal do postele. Staré noviny, jejichž jméno už Jiøí

vùbec neznal.

„Jak dlouho jsi váhal, než jsi uzrál! Matka musila umøít, nedožila

se toho radostného dne, pøítel chøadne v tom svém Rusku, už pøed tøemi

lety byl žlutý k zahození, a já, vždy vidíš, jak to se mnou je. Pro tohle máš

pøece oèi!“

„Tak tys mì špehoval!“ zvolal Jiøí.

Otec útrpnì øekl jako mimochodem: „Tos chtìl øíci patrnì døív. Teï

- 40 -

už se to vùbec nehodí.“

A hlasitìji: „Teï tedy víš, co existovalo ještì kromì tebe, doposud

jsi vìdìl jen o sobì! Vždy jsi byl vlastnì nevinné dítì, nebo ještì lépe

øeèeno, byl jsi ïáblùv èlovìk! - A proto vìz: Odsuzuji tì teï k smrti

utopením!“

Jiøí mìl pocit, jako by byl hnán z pokoje ven, v uších mu znìlo

ještì bouchnutí, s nímž se otec za jeho zády zøítil na postel. Na schodech,

po jejichž stupních se hnal jak po šikmé ploše, narazil hlavou na svou

posluhovaèku, která šla právì nahoru uklidit po ránu byt. „Ježíši!“ vykøikla

a zakryla si oblièej zástìrou, ale on už byl ten tam. Vyletìl ze vrat, pøes jízdní

dráhu ho to hnalo k vodì. Už se chytil zábradlí jak hladový potravy.

Pøehoupl se jak vynikající cvièenec, jímž za mlada k pýše svých rodièù

býval. Ještì se držel slábnoucíma rukama, mezi pøíèkami zábradlí si vyèíhal

autobus, který snadno pøehluší jeho pád, tiše zvolal: „Milí rodièe, pøece

jen jsem vás vždycky miloval,“ a spustil se dolù.

Na mostì vládl v té chvíli pøímo nekoneèný ruch.

- 41 -

PROMÌNA

- 42 -

- 43 -

PROMÌNA

I

Když se Øehoø Samsa jednou ráno probudil z nepokojných snù,

shledal, že se v posteli promìnil v jakýsi nestvùrný hmyz. Ležel na høbetì

tvrdém jak pancíø, a když trochu nadzvedl hlavu, uvidìl své vyklenuté,

hnìdé bøicho rozdìlené obloukovitými výztuhami, na jehož vrcholu se

sotva ještì držela pøikrývka a tak tak že úplnì nesklouzla dolù. Jeho èetné,

vzhledem k ostatnímu objemu žalostnì tenké nohy se mu bezmocnì

komíhaly pøed oèima.

Co se to se mnou stalo? pomyslel si. Nebyl to sen. Jeho pokoj,

správný, jen trochu pøiliš malý lidský pokoj, spoèíval klidnì mezi ètyømi

dobøe známými stìnami. Nad stolem, na nìmž byla rozložena vybalená

kolekce vzorkù soukenného zboží - Samsa byl obchodní cestující -, visel

obrázek, který si nedávno vystøihl z jednoho ilustrovaného èasopisu a

zasadil do pìkného pozlaceného rámu. Pøedstavoval dámu, opatøenou

kožešinovou èapkou a kožešinovým boa, jak vzpøímenì sedí a nastavuje

divákovi tìžký kožešinový rukávník, v nìmž se jí ztrácí celé pøedloktí.

Øehoøùv pohled se pak obrátil k oknu a pošmourné poèasí - bylo

slyšet, jak kapky deštì dopadají na okenní plech - ho naplnilo melancholií.

Co kdybych si ještì trochu pospal a zapomnìl na všechny blázniviny,

pomyslel si, to však bylo naprosto neproveditelné, nebo byl zvyklý spát

na pravém boku, v nynìjším stavu se však do této polohy nemohl dostat.

A sebou házel sebevìtší silou na pravý bok, vždycky se zase zhoupl zpátky

naznak. Zkoušel to snad stokrát, zavøel oèi, aby se nemusel dívat na zmítající

se nohy, a pøestal, až když ucítil v boku lehkou, tupou bolest, jakou ještì

nikdy nepocítil.

Ach bože, pomyslel si, jaké jsem si to vybral namáhavé povolání!

Den co den na cestách. Zlobení s prací je mnohem víc než pøímo v obchodì

doma, a k tomu ještì ten køíž s cestováním, starosti o vlaková spojení,

nepravidelné, špatné jídlo, stále se støídající známosti, jež nikdy nenabudou

trvalosti, srdeènosti. Aby to všechno èert vzal! Ucítil nahoøe na bøiše slabé

svìdìní; pomalu se sunul po høbetì k èelu postele, aby mohl lépe zvednout

hlavu; našel svìdící místo, poseté spoustou drobných bílých teèek, které

nedovedl posoudit; a chtìl to místo jednou nohou ohmatat, hned ji však stáhl

zpátky, nebo pøi dotyku ho hrùzou zamrazilo.

Sklouzl opìt zpátky do døívìjší polohy. Z toho èasného vstávání

èlovìk doèista zpitomí, pomyslel si. Èlovìk se potøebuje vyspat. Jiní kupci

si žijí jak ženy v harému. Když se napøíklad bìhem odpoledne vrátím do

hostince, abych si pøepsal získané zákazníky, sedí si tihle páni teprve u

- 44 -

snídanì. To bych si tak mohl zkusit u svého šéfa; na místì bych letìl. Ostatnì

kdoví jestli by to pro mne nebylo lepší. Kdybych se kvùli rodièùm nedržel,

dávno bych dal výpovìï, šel bych rovnou k šéfovi a od plic bych mu øekl,

co si myslím. Ten by urèitì spadl z pultu! Je to také divný zpùsob, sednout

si na pult a z té výšky mluvit se zamìstnancem, který navíc kvùli šéfovì

nedoslýchavosti musí pøistoupit až tìsnì k nìmu. Nu, ještì se té nadìje

docela nevzdávám; jen co budu mít pohromadì tolik penìz, abych splatil,

co mu rodièe dluží - mùže to trvat ještì tak pìt šest let -, rozhodnì to udìlám.

Pak se to rozetne. Prozatím ovšem musím vstát, protože mi v pìt jede vlak.

A podíval se na budík, který tikal na prádelníku. Pane na nebi!

pomyslel si. Bylo pùl sedmé a ruèièky šly klidnì dál, dokonce bylo pùl

pryè, pomalu už tøi ètvrti. Že by byl budík nezazvonil? Z postele bylo vidìt,

že byl správnì naøízen na ètvrtou hodinu; urèitì také zvonil. Ale což bylo

možné klidnì zaspat to zvonìní, které otøásá nábytkem? Nu, klidnì zrovna

nespal, zato patrnì tím tvrdìji. Co však teï poèít? Pøíští vlak jede v sedm

hodin; aby ho stihl, musil by si nesmírnì pospíšit a kolekce ještì není sbalená

a sám se necítí nijak zvl᚝ svìží a spolehlivý. A i kdyby vlak stihl, šéfovo

hromování ho nemine, ponìvadž sluha z obchodu èekal u vlaku o páté a

dávno podal hlášení, že ho zmeškal. Je to šéfova stvùra, bez páteøe a

bez vlastního rozumu. Co kdyby se hlásil nemocný? Ale to by bylo krajnì

trapné a podezøelé, ponìvadž za celých pìt let služby nebyl Øehoø ani

jednou nemocen. Šéf by urèitì pøišel s lékaøem od nemocenské pokladny,

vyèítal by rodièùm, že mají líného syna, a všechny námitky by zatrhl

odkazem na lékaøe od pokladny, pro kterého jsou pøece vùbec všichni lidé

úplnì zdrávi, jenže se štítí práce. A byl by ostatnì v tomto pøípadì

v neprávu? Až na jistou ospalost, která byla po tom dlouhém spaní

doopravdy zbyteèná, cítil se Øehoø skuteènì docela dobøe a dokonce mìl

øádný hlad.

Když si to všechno v nejvìtším spìchu rozvažoval a nemohl se

odhodlat vylézt z postele - budík právì odbíjel tøi ètvrti na sedm -, ozvalo

se opatrné zaklepání na dveøe v hlavách postele. „Øehoøi,“ zavolal hlas -

byla to matka „je tøi ètvrti na sedm. Nechtìls odjet?“ Ten nìžný hlas! Øehoø

se zdìsil, když uslyšel hlas, jímž odpovìdìl, nepochybnì svùj døívìjší hlas,

do nìhož se však jakoby zezdola mísilo jakési nepotlaèitelné, bolestné

pípání, které jedinì první okamžik ponechávalo slovùm zøetelnost,

natolik však rozrušilo jejich doznìní, že èlovìk nevìdìl, jestli dobøe slyší.

Øehoø chtìl obšírnì odpovìdìt a všechno vysvìtlit, za tìchto okolností se

však omezil na pouhé: „Ano, ano, dìkuji maminko, už vstávám.“

Skrz døevìné dveøe nebylo asi venku znát zmìnu v Øehoøovì hlase, nebo

matka se tím prohlášením uspokojila a odšourala se pryè. Ale krátká

rozmluva upozornila ostatní èleny rodiny, že Øehoø je proti oèekávání ještì

doma, a už klepal na jedny z postranních dveøí otec, slabì, ale zato pìstí.

- 45 -

„Øehoøi, Øehoøi,“ volal, „copak je?“ A po malé chvilce znovu naléhavì a

hlubším hlasem: „Øehoøi! Øehoøi!“ U druhých postranních dveøí se

však ozval tichý, naøíkavý hlas sestry: „Øehoøi? Není ti dobøe? Potøebuješ

nìco?“ Na obì strany odpovìdìl Øehoø: „Už jsem hotov,“ a snažil se co

nejpeèlivìji vyslovovat a dlouhými odmlkami mezi jednotlivými slovy

zbavit svùj hlas všeho nápadného. I otec se vrátil k snídani, avšak sestra

zašeptala: „Øehoøi, otevøi, pro všechno na svìtì.“ Ale Øehoøe ani nenapadlo

otevøít, zato velebil svou opatrnost, jíž pøivykl na cestách, že totiž i doma

na noc zamykal všechny dveøe.

Nejdøíve chtìl v klidu a nerušenì vstát, obléci se a pøedevším

nasnídat, a pak teprve si rozvážit, co dál, nebo mu bylo jasné, že úvahy

v posteli k nièemu rozumnému nepovedou. Vzpomnìl si, že už èastìji

cítíval v posteli jakousi lehkou bolest, zpùsobenou snad nešikovnou

polohou, a když potom vstal, ukázalo se, že si to jen namlouval, i byl teï

zvìdav, jak se dnes jeho pøedstavy pozvolna rozplynou. Zmìna hlasu

nevìstí ostatnì nic jiného než øádné nachlazení, nemoc obchodních cestují-

cích, o tom nemìl nejmenší pochyby.

Odhodit pøikrývku bylo docela prosté; staèilo, aby se jen trochu

nafoukl, a spadla sama. Ale dál už to šlo tìžko, hlavnì proto, že byl

tak nesmírnì široký. Byl by potøeboval paže a ruce, aby se zdvihl; místo

nich mìl však jen spoustu nožièek, které byly neustále v roztodivném

pohybu a které navíc nebyl s to ovládat. Chtìl-li naráz nìkterou z nich

pokrèit, pak se urèitì narovnala; a když se mu koneènì povedlo provést

s onou nohou to, co chtìl, pracovaly zatím všechny ostatní s krajním,

bolestném vzrušení jako pominuté. „Jenom se zbyteènì nezdržovat

v posteli,“ øekl si Øehoø.

Nejdøív se chtìl dostat z postele spodní èástí tìla, avšak tato spodní

èást, kterou ostatnì ještì nevidìl a již si ani nedovedl dost dobøe pøedstavit,

byla, jak se ukázalo, pøíliš tìžko pohyblivá; šlo to tak pomalu; a když sebou

nakonec málem zuøivì, vší silou a bez ohledu hodil dopøedu, špatnì zvolil

smìr, prudce narazil na dolní èelo postele a palèivá bolest, již ucítil, ho

pouèila, že právì spodní èást tìla je v tu chvíli snad nejchoulostivìjší.

Zkusil proto dostat z postele nejdøíve horní èást tìla a opatrnì otáèel

hlavu k pelesti. To se též snadno podaøilo a tìlesná masa, pøes svou šíøi a

tíhu, se posléze pomalu valila tím smìrem, kam se obrátila hlava. Ale když

koneènì hlava trèela ven z postele do prázdného prostoru, bál se najednou

postupovat tímto zpùsobem dál, nebo kdyby tak nakonec sletìl, musel by

to být zrovna zázrak, aby si neporanil hlavu. A zrovna teï ani za nic nesmí

pozbýt vìdomí; to radìji zùstane v posteli.

Ale když tu po opìtovném namáhání zase ležel a oddychoval jako

pøedtím a znovu vidìl, jak nožièky spolu zápolí snad ještì krutìji, a

nepøipadalo mu již možné vnést do té zvùle klid a øád, øíkal si zas, že

- 46 -

nemùže setrvávat v posteli a že nejrozumnìjší bude obìtovat vše, jen

bude-li tu sebemenší nadìje, že se tím z postele vysvobodí. Zároveò si

však znovu a znovu pøipomínal, že mnohem lepší než zoufalé rozhodnutí

je klidná a nejklidnìjší rozvaha. V takových okamžicích se zahledìl co

nejupøenìji k oknu, bohužel však pohled na ranní mlhu, zahalující i protìjší

stranu úzké ulice, skýtal málo dùvìry a svìžesti. „Už sedm hodin,“ øekl si,

když budík znovu odbíjel, „už sedm hodin a poøád ještì taková mlha.“ A

chvilku zùstal ležet v klidu a slabì oddychoval, jako by snad oèekával, že

naprosté ticho vrátí skuteèné a samozøejmé pomìry.

Potom si však øekl: „Než odbije ètvrt na osm, bezpodmíneènì

musím být úplnì venku z postele. Ostatnì do té doby se po mnì pøijde

zeptat také nìkdo z obchodu, protože obchod se otvírá pøed sedmou.“ A

chystal se teï vykolébat tìlo po celé délce úplnì rovnomìrnì z postele

ven. Spustí-li se z postele takto; zùstane hlava, již hodlal pøi pádu prudce

zvednout, ještì nejspíš bez úrazu. Høbet je, zdá se, tvrdý; tomu se snad pøi

pádu na koberec nic nestane. Nejpovážlivìjší mu pøipadalo pomyšlení na

ten hlasitý rámus, který se urèitì ozve a patrnì vyvolá za dveømi ne-li

zdìšení, tedy jisté obavy. Musel se toho však odvážit.

Když už Øehoø napùl ènìl z postele ven - nová metoda byla spíš

hrou než námahou, staèilo, aby se vždycky jen trhnutím kousek pohoupl -,

napadlo ho, jak by bylo všechno jednoduché, kdyby mu pøišli na pomoc.

Dva silnìjší lidé - mìl na mysli otce a služebnou - by docela staèili; musili

by mu jen vsunout paže pod vypouklý høbet, vyloupnout ho tak z postele,

sehnout se s bøemenem a pak jen opatrnì vyèkat, až provede pøemet na

podlahu, kde snad nožièky dostanou nìjaký smysl. Nu, nehledì k tomu,

že dveøe jsou zamèené, má snad vážnì volat o pomoc? Pøes všechnu bídu

nemohl pøi tom pomyšlení potlaèit úsmìv.

Byl už tak daleko, že pøi silnìjším zhoupnutí sotva držel rovnováhu,

a teï už se co nejdøív musel definitivnì rozhodnout, nebo bylo za pìt

minut ètvrt na osm - když se u dveøí od bytu ozval zvonek. „To je nìkdo

z obchodu,“ øekl si a skoro strnul, kdežto nožièky se roztanèily tím rychleji.

Na okamžik všechno ztichlo. „Neotevøou,“ øekl si Øehoø v jakési nesmyslné

nadìji. Ale potom ovšem jako vždy vykroèila služebná pevným krokem ke

dveøím a otevøela. Sotva Øehoø uslyšel první slovo návštìvníkova pozdravu,

už vìdìl, kdo to je - sám prokurista. Proè jen je Øehoø odsouzen, aby sloužil

u firmy, kde nejmenší nedbalost vzbouzí hned nejvìtší podezøení? Jsou

snad všichni zamìstnanci dohromady darebáci, není snad mezi nimi ani

jeden vìrný, oddaný èlovìk, který tøeba jen pár hodin po ránu nevyužije

pro obchod, a už ho k zbláznìní hryže svìdomí a doèista není v stavu

vylézt z postele? Copak opravdu nestaèilo poslat uèedníka, aby se zeptal

když už to prostì bez toho doptávání nejde -, to musí pøijít sám prokurista

a celé nevinné rodinì se tak musí dát najevo, že pøešetøení této podezøelé

- 47 -

okolnosti lze svìøit jedinì prokuristovu rozumu? A spíš z rozèilení, jež tyto

úvahy v Øehoøovi vyvolaly, než z øádného rozhodnutí vymrštil se vší silou

z postele. Ozvalo se hlasité bouchnutí, ale žádný zvláštní rámus to nebyl.

Trochu ztlumil pád koberec, též høbet byl pružnìjší, než si Øehoø myslel,

odtud ten dosti nenápadný, tlumený zvuk. Jen na hlavu nebyl dost opatrný

a uhodil se do ní; kroutil jí a vzteky i bolestí ji tøel o koberec.

„Tam uvnitø nìco spadlo,“ øekl prokurista v pokoji vlevo. Øehoø si

zkoušel pøedstavit, jestli by se také prokuristovi nemohlo jednou stát nìco

podobného jako dnes jemu; vždy takovou možnost je vlastnì nutno

pøipustit. Ale jako v neomalenou odpovìï na tuto otázku udìlal prokurista

ve vedlejším pokoji nìkolik rázných krokù a zavrzal lakýrkami. Z pokoje

vpravo oznamovala sestra Øehoøovi šeptem: „Øehoøi, prokurista je tu.“ „Já

vím,“ øekl Øehoø pro sebe; ale netroufal si promluvit tak nahlas, aby to

sestra uslyšela.

„Øehoøi,“ øekl teï otec z levého pokoje, „pøišel pan prokurista a

táže se, proè jsi neodjel ranním vlakem. Nevíme, co mu máme øíci. Ostatnì

chce také mluvit s tebou osobnì. Otevøi tedy, prosím tì. On už bude

tak laskav a promine nám ten nepoøádek v pokoji.“ „Dobré jitro pane

Samso,“ volal už prokurista vlídnì. „Není mu dobøe,“ øekla matka

prokuristovi, zatímco otec ještì mluvil u dveøí, „není mu dobøe, pane

prokuristo, to mi vìøte. Jakpak by jinak mohl Øehoø zmeškat vlak? Vždy

ten chlapec nemyslí na nic jiného než na obchod. Už se skoro zlobím, že

si nìkdy veèer nevyjde; teï byl pøece týden ve mìstì, ale veèer co veèer

byl doma. Sedí tu s námi u stolu a tiše si ète noviny nebo studuje jízdní

øády. K rozptýlení mu staèí vyøezávat si lupenkovou pilkou. Tuhle si

napøíklad za dva tøi veèery vyøezal rámeèek; podívejte se, jaký je pìkný;

visí uvnitø v pokoji; hned ho uvidíte, jak Øehoø otevøe. Jsem vùbec ráda, že

tu jste, pane prokuristo; sami bychom byli Øehoøe nepøimìli, aby otevøel;

je takový umínìný; a urèitì mu není dobøe, aèkoli to ráno zapíral.“ „Hned

pøijdu,“ øekl Øehoø pomalu a obezøetnì a nehýbal se, aby mu neušlo ani

slovo z rozhovoru. „Jinak si to, milostivá paní, také nedovedu vysvìtlit,“

øekl prokurista, „doufejme, že to není nic vážného. I když na druhou stranu

zas musím øíci, že my obchodníci - bohužel nebo naštìstí, jak chcete -

musíme velmi èasto lehkou nevolnost z obchodních ohledù prostì

pøemoci.“

„Tak mùže už pan prokurista k tobì dovnitø?“ ptal se netrpìlivý

otec a znovu zaklepal na dveøe. „Ne,“ øekl Øehoø. V pokoji vlevo nastalo

trapné ticho, v pokoji vpravo zaèala sestra vzlykat.

Proèpak nejde sestra k ostatním? Asi teprve vstala a ještì se ani

nezaèala strojit. A proè pláèe? Protože on nevstává a nepouští prokuristu

dovnitø, protože se vystavuje nebezpeèí, že ztratí místo a že by pak šéf

zase znovu pronásledoval rodièe starými pohledávkami? To jsou snad pøece

- 48 -

jen zatím zbyteèné starosti. Ještì je Øehoø zde a ani ho nenapadá opustit

rodinu. V tuto chvíli zde ovšem leží na koberci a nikdo, kdo by znal jeho

stav, by po nìm nemohl vážnì žádat, aby pustil prokuristu dovnitø. Ale

kvùli této malé nezdvoøilosti, pro niž by se pøece pozdìji snadno našla

vhodná výmluva, nemohou Øehoøe jen tak najednou propustit. A Øehoøovi

se zdálo, že by bylo mnohem rozumnìjší, kdyby ho teï nechali na pokoji

a nerušili ho pláèem a domlouváním. Ale právì ta nejistota druhé sklièovala

a omlouvala jejich chování.

„Pane Samso,“ zvolal teï prokurista zvýšeným hlasem, „copak se

dìje? Zabarikádujete se tu v pokoji, odpovídáte jen ano a ne, pùsobíte

rodièùm velké, zbyteèné starosti a zanedbáváte - podotýkám to jen

tak mimochodem - své úøední povinnosti zpùsobem vlastnì neslýchaným.

Mluvím tu jménem vašich rodièù a vašeho šéfa a žádám vás se vší vážností

o okamžité jasné vysvìtlení. Já žasnu, já žasnu. Mìl jsem za to, že vás znám

jako pokojného, rozumného èlovìka, a vy tu teï najednou, zdá se, chcete

pøedvádìt prapodivné vrtochy. Šéf mi sice dnes ráno naznaèil možné

vysvìtlení vaší nedbalosti - týkalo se inkasa, jež vám bylo nedávno

svìøeno -, ale já jsem se opravdu témìø zaruèil svým èestným slovem, že

takové vysvìtlení jistì není správné. Teï však tu vidím vaši nepochopitelnou

umínìnost a doèista ztrácím chu sebeménì se vás zastávat. A vaše

postavení naprosto není nejpevnìjší. Mìl jsem pùvodnì v úmyslu øíci vám

to všechno mezi ètyøma oèima, ale když mì tu necháváte tak nadarmo

ztrácet èas, nevím, proè by se o tom nemìli dovìdìt i vaši páni rodièe.

Vaše výkony v poslední dobì byly tedy velmi neuspokojivé; není sice roèní

doba na zvláštní obchody, to uznáváme; avšak taková roèní doba, kdy by

se nedìlaly žádné obchody, vùbec neexistuje, pane Samso, nesmí

existovat.“

„Ale pane prokuristo,“ zvolal Øehoø celý bez sebe a v rozèilení

zapomnìl na všechno ostatní, „vždy já hned, okamžitì otevøu. Slabá

nevolnost, závra mi nedovolily vstát. Ležím teï ještì v posteli. Ale teï už

jsem zase docela svìží. Zrovna vstávám z postele. Jen chvilku strpení! Nejde

to ještì tak dobøe, jak jsem myslel. Je mi už ale líp. Jak jen to tak na èlovìka

padne! Ještì vèera veèer mi bylo docela dobøe, rodièe to pøece vìdí, totiž

lépe øeèeno už vèera veèer jsem tak trochu nìco tušil. Muselo to být na

mnì vidìt. Proè jen jsem to v obchodì nehlásil! Ale to si èlovìk vždycky

myslí, že nemoc pøechodí a že není tøeba zùstávat doma. Pane prokuristo!

Ušetøte mé rodièe! Vždy k všemu tomu, co mi vyèítáte, není dùvod; vždy

mi o tom nikdo slovo neøekl. Tøeba jste neèetl poslední zakázky, které

jsem posílal. Ostatnì ještì vlakem o osmé pojedu na cestu, tìch pár hodin

klidu mì posilnilo. Jenom se nezdržujte, pane prokuristo; hned jsem

v obchodì, a buïte tak laskav, vyøiïte to panu šéfovi spolu s mým

poruèením!“

- 49 -

A zatímco to všechno Øehoø ze sebe o pøekot chrlil a sotva vìdìl,

co øíká, snadno se, patrnì díky cviku, který získal v posteli, pøiblížil

k prádelníku a pokoušel se teï podle nìho vztyèit. Skuteènì chtìl otevøít,

skuteènì se chtìl ukázat a promluvit s prokuristou; byl žádostiv dovìdìt

se, co øeknou ostatní, kteøí po nìm teï tak volají, až ho uvidí. Jestli se

polekají, nebude už mít Øehoø žádnou odpovìdnost a mùže být klidný.

Jestli ale pøijmou vše s klidem, pak ani on se nemá proè rozèilovat, a

pospíší-li si, mùže být skuteènì v osm na nádraží. Nejdøíve se párkrát smekl

po hladkém prádelníku, ale posléze se odrazil vší silou a stál zpøíma; bolestí

v podbøišku si už vùbec nevšímal, aèkoli ho tam zle pálilo. Potom padl na

opìradlo blízké židle a nožièkami se zachytil jeho okraje. Avšak tím také

nad sebou nabyl vlády a zùstal potichu, nebo teï si mohl poslechnout, co

øíká prokurista.

„Rozumìli jste jediné slovo?“ ptal se prokurista rodièù, „snad si

z nás nedìlá blázny?“ „Proboha,“ zvolala už matka s pláèem, „tøeba je

tìžce nemocen a my ho tu trápíme. Markétko! Markétko!“ zvolala pak.

„Co je, maminko?“ volala sestra z druhé strany. Domlouvaly se

pøes Øehoøùv pokoj. „Musíš okamžitì k lékaøi. Øehoø je nemocen. Honem

pro lékaøe. Slyšelas teï, jak Øehoø mluví?“ „To byl zvíøecí hlas,“ øekl

prokurista nápadnì tiše ve srovnání s matèiným køikem. „Anno! Anno!“

volal otec skrz pøedsíò do kuchynì a zatleskal, „ihned bìžte pro

zámeèníka!“ A už probìhla obì dìvèata s šustícími suknìmi pøedsíní - jak se

dokázala sestra tak rychle ustrojit? - a vyrazila z bytu. Ani nebylo slyšet

bouchnout dveøe; snad je nechaly otevøené, jak to bývá v bytech, kde se

stalo velké neštìstí.

Ale Øehoø byl teï mnohem klidnìjší. Jeho slovùm tedy už sice

nerozumìli, aèkoliv jemu pøipadala dost jasná, jasnìjší než pøedtím, snad

proto, že ucho si zvyklo. Ale rozhodnì už teï uvìøili, že to s ním není

docela v poøádku, a jsou mu schopni pomoci. Dùvìra i jistota, s nimiž

byla uèinìna první opatøení, pùsobily na nìho blahodárnì. Mìl pocit, že

je opìt zahrnut do lidského okruhu, a jak od lékaøe, tak od zámeèníka -

jež od sebe vlastnì pøesnì neodlišoval - èekal velkolepé a pøekvapivé

výkony. Aby mìl pro nadcházející rozhodná jednání co možná jasný hlas,

odkašlal si trochu, snaže se to ovšem provést zcela tlumenì, nebo možná

že už tento zvuk znìl jinak než lidské kašlání, což si už sám netroufal

posoudit. Vedle v pokoji zatím všechno úplnì ztichlo. Snad sedí rodina

s prokuristou u stolu a šeptají si, snad se všichni opírají o dveøe a naslouchají.

Øehoø se pomalu sunul s židlí ke dveøím, tam se jí pustil, padl na

dveøe, držel se na nich zpøíma - polštáøky na jeho nožièkách byly trochu

lepkavé - a chvíli tam odpoèíval po té námaze. Ale pak se jal ústy otáèet

klíèem v zámku. Zdálo se bohužel, že vlastnì nemá žádné zuby - èím teï

uchopit klíè? - zato ale v èelistech mìl ovšem velkou sílu; díky jim také

- 50 -

opravdu pohnul klíèem a nedbal na to, že si bezpochyby nìjak ublížil,

nebo se mu øinula nìjaká hnìdá tekutina, stékala po klíèi a kapala na

podlahu. „Poslouchejte,“ øekl prokurista ve vedlejším pokoji, „on otáèí

klíèem.“ To Øehoøe povzbudilo; ale všichni by na nìj mìli volat, i otec a

matka; „Vzhùru, Øehoøi,“ mìli by volat, „jen do toho, dej se poøádnì do

toho zámku!“ A s pøedstavou, že všichni napjatì sledují jeho úsilí, celý

bez sebe se zakousl do klíèe vší silou, kterou v sobì mìl. Podle toho, jak se

klíè otáèel, tancoval kolem zámku, držel se teï zpøíma už jen ústy a podle

potøeby se buï na klíè vìšel, nebo ho pak zas vahou celého tìla tlaèil

dolù. Jasnìjší zvuk zámku, který koneènì skoèil zpátky, Øehoøe zrovna

probudil. Oddechl si a øekl: „Tak jsem tedy nepotøeboval zámeèníka,“ a

položil hlavu na kliku, aby dveøe docela otevøel.

Ponìvadž musel dveøe otevírat tímto zpùsobem, byly už vlastnì

otevøeny hodnì dokoøán, ale jeho ještì nebylo vidìt. Musel se

nejdøív pomalu otoèit kolem jednoho z køídel dveøí, a to velice opatrnì,

nechtìl-li se zrovna pøed vchodem do pokoje svalit na záda. Byl ještì zaujat

tímto obtížným pohybem a nemìl èas všímat si ostatních vìcí, a vtom už

slyšel, jak ze sebe prokurista vyrazil hlasité „Ó!“ znìlo to, jako když vítr

zakvílí - a teï už ho také vidìl - byl totiž nejblíž u dveøí -,jak si tiskne ruku

na otevøená ústa a pomalu couvá, jako by ho vyhánìla nìjaká neviditelná,

rovnomìrnì pùsobící síla. Matka - stála tu vzdor prokuristovì pøítomnosti

s vlasy ještì po ránu rozpuštìnými a do výšky zježenými - pohlédla

nejdøív se sepjatýma rukama na otce, pak pokroèila dva kroky k Øehoøovi

a klesla k zemi doprostøed sukní, jež se kolem ní rozprostøely, tváø jí poklesla

na prsa a ztratila se. Otec s nevraživým výrazem zaal pìst, jako by chtìl

Øehoøe strèit zpìt do pokoje, rozhlédl se pak nejistì po obývacím pokoji,

poté si rukama zakryl oèi a rozplakal se, až se mu mocná hruï otøásala.

Øehoø ani do pokoje nevstoupil, zevnitø se opíral o køídlo dveøí

upevnìné na zástrèku, takže mu bylo vidìt jen polovinu trupu a nad ním

ke stranì sklonìnou hlavu, jíž nakukoval za ostatními. Zatím se už hodnì

rozednilo; na druhé stranì ulice se jasnì rýsoval øetìz protìjšího

nekoneèného èernošedého domu - byla to nemocnice - s pravidelnými

okny, jež tvrdì prolamovala prùèelí; ještì pršelo, ale jen veliké, jednotlivì

viditelné kapky, jež byly též doslova po jedné vrhány na zem. Nádobí od

snídanì stálo v pøehojném množství na stole, nebo pro otce byla snídanì

nejdùležitìjším jídlem dne, jež ètením všelijakých novin protahoval celé

hodiny. Pøímo na protìjší stìnì visela Øehoøova fotografie z vojny,

zobrazovala ho coby poruèíka, jenž s rukou na kordu a bezstarostným

úsmìvem vyžaduje respekt ke svému postoji i uniformì. Dveøe do pøedsínì

byly dokoøán, a protože i dveøe do bytu byly otevøené, bylo vidìt ven na

chodbu pøed bytem a na zaèátek schodù vedoucích dolù.

„Tak,“ øekl Øehoø a dobøe si uvìdomoval, že je jediný, kdo zachoval

- 51 -

klid, „ihned se obléknu, sbalím kolekci a pojedu. Chcete ještì, chcete ještì,

abych jel? Tak vidíte, pane prokuristo, nejsem umínìný a pracuji rád;

s cestováním je svízel, ale já bych bez cestování nemohl žít. Kampak jdete,

pane prokuristo? Do obchodu? Ano? Povíte tam všechno podle pravdy?

Mùže se stát, že èlovìk není momentálnì schopen pracovat, ale to je zrovna

pravá chvíle, aby se vzpomnìlo na jeho døívìjší výkony a uvážilo se, že

pozdìji, až se pøekážky odstraní, bude jistì pracovat s tím vìtší pílí a

soustøedìním. Vždy jsem panu šéfovi tolik zavázán, to pøece velmi dobøe

víte. Kromì toho mám na starosti rodièe a sestru. Jsem v úzkých, ale zase

se z toho dostanu. Nedìlejte mi to však t잚í, než to už je. Zastaòte se mne

v obchodì! Cestující nebývá v oblibì, já vím. Lidé si myslí, že vydìlává

nekøesanské peníze, a pøitom si krásnì žije. Nemají totiž zvláštní dùvod,

proè by se nad tímto pøedsudkem nìjak víc zamýšleli. Vy ale, pane

prokuristo, vy máte lepší pøehled o pomìrech než ostatní personál, ba

dokonce, zcela jen mezi námi, lepší pøehled než pan šéf, který jakožto

zamìstnavatel se v úsudku snadno nechá zmást v neprospìch zamìstnance.

Víte také velmi dobøe, jak snadno se cestující, který bývá skoro celý

rok mimo obchod, stane obìtí klepù, náhod a bezdùvodných stížností, proti

nimž se nikterak nemùže bránit, ponìvadž se o nich vìtšinou vùbec nedoví,

a teprve až se vrátí vyèerpaný z nìjaké cesty, pocítí doma na vlastní kùži

zlé následky, jejichž pøíèiny už neprohlédne. Pane prokuristo, øeknìte mi,

než odejdete, slovíèko, abych vidìl, že mi aspoò z malé èásti dáváte za

pravdu!“

Ale prokurista se už pøi prvních Øehoøových slovech odvrátil a jen

se po nìm s ohrnutými rty ohlížel pøes poškubávající rameno. A bìhem

Øehoøovy øeèi chvilku klidnì nepostál, nýbrž nespouštìje z Øehoøe oèi

ustupoval ke dveøím, ale zcela pozvolna, jako by bylo tajnì zakázáno

opouštìt pokoj. Už byl v pøedsíni a podle kvapného pohybu, jímž naposledy

vytáhl nohu z obývacího pokoje, by si nìkdo mohl myslet, že si zrovna

spálil podrážku. V pøedsíni však napøáhl pravou ruku daleko pøed sebe ke

schodùm, jako by tam na nìj èekalo nìjaké pøímo nadpozemské vykoupení.

Øehoøovi bylo jasné, že rozhodnì nesmí nechat prokuristu v tomto

rozpoložení odejít, nemá-li být jeho postavení v obchodì krajnì ohroženo.

Rodièe to vše tak dobøe nechápou; nabyli za ta dlouhá léta pøesvìdèení,

že Øehoø je v obchodì zaopatøen na celý život, a mimoto jsou teï

natolik zabráni do okamžitých starostí, že ztrácejí veškerou prozíravost.

Øehoø však tu prozíravost má. Prokuristu je tøeba zadržet, upokojit,

pøesvìdèit a nakonec získat; vždy na tom závisí budoucnost Øehoøova i

celé rodiny! Kdyby tu tak byla sestra! Ta je chytrá; plakala už, když si Øehoø

ještì klidnì ležel na høbetì. A prokurista, ten pøítel žen, by si jistì dal øíci;

byla by zavøela dveøe od bytu a v pøedsíni by mu to leknutí vymluvila.

Jenže sestra tu právì není, Øehoø musí jednat sám. Nepøišlo mu na mysl, že

- 52 -

ještì vùbec neví, jak se v této chvíli dokáže pohybovat, ani to mu nepøišlo

na mysl, že možná, ba pravdìpodobnì opìt nebylo rozumìt tomu, co øíkal,

a pustil se dveøního køídla; šinul se otvorem ven; chystal se jít za prokuristou,

který se už obìma rukama smìšnì pøidržoval zábradlí na chodbì; ale

hledaje, èeho by se zachytil, ihned upadl na spoustu svých nožièek a slabì

vykøikl. Sotva se to stalo, mìl poprvé toho rána pocit tìlesné pohody;

nožièky mìly pod sebou pevnou pùdu; poslouchaly dokonale, jak s radostí

pozoroval; jevily dokonce snahu nést ho, kam se mu zachce, a už myslel,

že co chvíli se všechno trápení koneènì obrátí k lepšímu.

Avšak v okamžiku, kdy tu spoèinul na zemi jen kousek od matky, pøímo

proti ní, a kolébal se utajeným pohybem, vyskoèila náhle matka, aè zdánlivì

byla pøece zcela pohroužena do sebe, a s pažemi široce rozpøaženými,

prsty od sebe, køièela: „Pomoc, proboha, pomoc!“, hlavu mìla sklonìnou,

jako by chtìla na Øehoøe líp vidìt, ale v rozporu s tím pomatenì utíkala

pozpátku pryè; zapomnìla, že za sebou má prostøený stùl; když k nìmu

dorazila, sedla si na nìj honem jako v roztržitosti; a zdálo se, že vùbec

nepozoruje, že vedle ní se z pøevržené konvice proudem leje káva na

koberec.

„Maminko, maminko,“ øekl Øehoø tiše a vzhlédl k ní. Prokurista se

mu na chvíli docela vytratil z mysli; zato neodolal a pøi pohledu na vytékající

kávu nìkolikrát naprázdno chòapl èelistmi. Z toho se matka znovu dala

do køiku, utekla ze stolu a padla do náruèí pøibíhajícímu otci. Ale Øehoø

nemìl teï kdy na rodièe; prokurista byl už na schodech; s bradou na zábradlí

se ještì naposledy ohlédl. Øehoø se rozbìhl, aby ho pokud možno s jistotou

dohonil; prokurista však musel nìco tušit, nebo pøeskoèil nìkolik schodù

najednou a zmizel; „hú!“ køièel však ještì, rozléhalo se to po celém

schodišti. Bohužel tento prokuristùv útìk jako by teï doèista zmátl otce,

který byl až dosud pomìrnì klidný, nebo místo aby se sám za prokuristou

rozbìhl nebo aspoò Øehoøovi nepøekážel v pronásledování, popadl do pravé

ruky hùl, již prokurista nechal spolu s kloboukem a pøevleèníkem na židli,

levou sebral ze stolu veliké noviny, a dupaje zaèal mávat holí i novinami,

aby zahnal Øehoøe zpátky do jeho pokoje. Nic nepomáhaly Øehoøovy

prosby, nikdo tìm prosbám také nerozumìl, asi kroutil hlavou

sebepokornìji, otec jen tím více dupal. Na druhém konci matka prudce

otevøela okno, aèkoli venku bylo chladno, a vyklánìjíc se daleko ven,

tiskla si tváø do dlaní. Mezi ulicí a schodištìm vznikl mocný prùvan, záclony

se rozlétly, noviny na stole šustily, jednotlivé listy se snesly na podlahu.

Neúprosnì dotíral otec a syèel pøitom jako divý. Jenže Øehoø nemìl ještì

vùbec cvik v couvání, šlo to opravdu hodnì pomalu. Kdyby se jen byl

smìl otoèit, byl by ve svém pokoji hned, ale on se bál, že zdlouhavým

otáèením pøipraví otce o trpìlivost, a každým okamžikem mu pøece hrozilo,

že mu hùl v otcovì ruce zasadí smrtelnou ránu do zad nebo do hlavy.

- 53 -

Nakonec však Øehoøovi pøece jen nezbývalo nic jiného, nebo s hrùzou

pozoroval, že pøi couvání nedokáže ani udržet smìr; a tak, ohlížeje se co

chvíli bojácnì úkosem po otci, zaèal se co nejrychleji, ve skuteènosti

však velice pomalu otáèet. Snad otec zpozoroval jeho dobrou vùli, protože

ho pøitom nerušil, ba dokonce tu a tam otáèení zdálky dirigoval špièkou

hole. Jen kdyby nebylo toho otcova nesnesitelného syèení! Øehoø z toho

doèista ztrácel hlavu. Už byl skoro úplnì obrácen, když se, poslouchaje

neustále to syèení, dokonce popletl a pootoèil se zase kousek zpátky. Když

však nakonec šastnì dostal hlavu pøed otvor dveøí, ukázalo se, že má tìlo

píliš široké, než aby jen tak prošlo. Otci samosebou v jeho nynìjším

rozpoložení ani zdaleka nenapadlo otevøít tøeba druhé køídlo dveøí a vytvoøit

tak Øehoøovi dostateèný prùchod. Mìl jedinou utkvìlou myšlenku, že Øehoø

musí co nejrychleji k sobì do pokoje. Nikdy by ani nesvolil k zdlouhavým

pøípravám, jež Øehoø potøeboval, aby se vztyèil a takto tøeba prošel dveømi.

Jako by tu nebyla žádná zvláštní pøekážka, pohánìl teï spíš Øehoøe

s obzvláštním rámusem kupøedu; za Øehoøem to už vùbec neznìlo jako

hlas jednoho jediného otce; teï už doopravdy pøestávaly všechny žerty a

Øehoø se cpal do dveøí dìj se co dìj. Jedna strana tìla se zvedla, šikmo

trèel v otvoru dveøí, bok mìl celý rozedøený, na bílých dveøích zùstaly

ohavné skvrny, brzy uvízl úplnì a sám od sebe by se už nebyl dokázal

pohnout, nožièky z jedné strany nahoøe tøaslavì visely ve vzduchu, z druhé

strany byly bolestivì pøitlaèeny na zem vtom dostal zezadu od otce

mohutnou ránu, jež ho teï opravdu vysvobodila, a silnì krváceje vletìl

daleko do svého pokoje. Hùl ještì pøirazila dveøe, pak bylo koneènì ticho.

II

Teprve za soumraku se Øehoø probudil z tìžkého, mdlobného

spánku. Jistì by se byl zanedlouho probudil i bez vyrušení, cítil se totiž

odpoèatý a vyspalý, ale pøipadalo mu, jako by ho byly vzbudily nìjaké

kvapné kroky a opatrné zavírání dveøí do pøedsínì. Bledý svit poulièních

elektrických lamp ležel tu a tam na stropì pokoje a na hoøejších èástech

nábytku, ale dole, kde byl Øehoø, byla tma. Pomalu, ještì nešikovnì tápaje

tykadly, jejichž cenu teprve teï poznával, se sunul ke dveøím podívat se,

co se stalo. Levý bok mu pøipadal jako jediná dlouhá, nepøimìøenì se

napínající jizva, a na obì øady nožièek vyloženì kulhal. Jedna nožièka se

ostatnì pøi dopoledních událostech tìžce poranila - byl skoro zázrak, že

jen jedna - a vlekl ji bezvládnì za sebou.

Teprve u dveøí zpozoroval, co ho tam vlastnì lákalo; byl to pach

nìjakého jídla. Stála tam totiž miska plná sladkého mléka, v nìmž plavaly

nakrájené kousky bílého chleba. Radostí by se byl skoro rozesmál, nebo

mìl ještì vìtší hlad než ráno, a hned ponoøil skoro až po oèi hlavu do

- 54 -

mléka. Ale brzo ji zase zklamanì vytáhl; nejenže mu pøi jídle vadil

choulostivý levý bok - a jíst dovedl jen, když celé tìlo se supìním

spolupracovalo -, ale navíc mu mléko, které jinak bývalo jeho zamilovaným

nápojem a které mu sem jistì proto sestra postavila, vùbec nechutnalo, ba

odvrátil se skoro s odporem od misky a odlezl zpátky doprostøed pokoje.

V obývacím pokoji rozsvítili plyn, jak vidìl Øehoø škvírou ve

dveøích, ale aèkoli jindy otec touto dobou matce a nìkdy i dceøi

nahlas èítával z odpoledního vydání novin, nebylo teï slyšet ani hlásku.

Nu, tøeba už toho pøedèítání, o nìmž mu sestra vždycky vyprávìla i psala,

nadobro nechali. Ale všude kolem bylo takové ticho, pøestože byt pøece

jistì nebyl prázdný. „Jakým tichým životem to rodina žije,“ øekl si Øehoø, a

zíraje upøenì do tmy, pocioval velkou hrdost, že rodièùm i sestøe zaopatøil

takový život v tak pìkném bytì. Ale což jestli teï všechen klid, všechen

blahobyt, všechna spokojenost vezme hrozný konec? Aby nepropadal

takovým myšlenkám, zaèal se Øehoø pohybovat a lezl po pokoji sem a

tam.

Jednou za celý ten dlouhý veèer se malou škvírou pootevøely a

rychle opìt zavøely jedny postranní dveøe a jednou ty druhé; nejspíš se

nìkomu zachtìlo vejít dovnitø, ale potom si to zas rozmyslel. Øehoø si tedy

stoupl rovnou ke dveøím do obývacího pokoje, odhodlán pøece jen dostat

váhajícího návštìvníka dovnitø nebo aspoò zjistit, kdo to je; ale dveøe se

teï už neotevíraly a Øehoø èekal marnì. Døíve, dokud byly dveøe zamèeny,

všichni chtìli k nìmu dovnitø, teï, když jedny dveøe sám otevøel a druhé

byly patrnì otevøeny bìhem dne, nepøicházel nikdo a klíèe byly teï také

zastrèeny zvenèí.

Teprve pozdì v noci se v obývacím pokoji zhaslo, a teï bylo snadné

zjistit, že rodièe a sestra byli až do té doby vzhùru, bylo totiž jasnì slyšet,

jak všichni tøi po špièkách odcházejí. Teï už k Øehoøovi až do rána jistì

nikdo nepøijde; mìl tedy spoustu èasu rozmyslet si v klidu, jak by si teï

mìl novì uspoøádat svùj život. Avšak vysoký, prázdný pokoj, v nìmž byl

nucen naplocho ležet na podlaze, mu nahánìl strach, a pøitom ani nevìdìl

proè, vždy to byl jeho pokoj, v nìmž bydlil už pìt let - i obrátil se napolo

bezdìènì a pospíšil si s trochou studu pod pohovku, kde se ihned cítil

velice pøíjemnì, aèkoli mìl høbet trochu zmáèknut a aèkoli nemohl už

zvednout hlavu, a litoval jenom, že se mu tìlo kvùli té šíøce nevejde pod

pohovku celé.

Tam zùstal celou noc, již zèásti strávil v polospánku, z nìhož ho

co chvíli vytrhl hlad, zèásti však v starostech a nejasných nadìjích, které

však vesmìs vedly k závìru, že se prozatím musí chovat klidnì a trpìlivostí

a všestrannými ohledy pomoci rodinì snášet nesnáze, které jí v svém

nynìjším stavu nutnì bude pùsobit.

Už èasnì ráno, skoro byla ještì noc, mìl Øehoø pøíležitost vyzkoušet,

- 55 -

jak pevné je pøedsevzetí, jež pojal, nebo sestra, skoro úplnì obleèená,

otevøela dveøe z pøedsínì a napjatì se dívala dovnitø. Nenašla ho hned, ale

když ho zpozorovala pod pohovkou - nìkde proboha musel pøece být,

nemohl pøece odletìt -, vydìsila se tolik, že se neovládla a zase dveøe

zvenèí pøibouchla. Ale jako by litovala svého chování, hned zas dveøe

otevøela a vešla po špièkách jako k tìžce nemocnému nebo dokonce

k nìkomu cizímu. Øehoø vysunul hlavu až k samému kraji pohovky a

pozoroval ji. Jestlipak si všimne, že se mléka ani nedotkl, a to ne že by

nemìl hlad, a jestlipak pøinese nìjaké to jídlo, které by mu líp vyhovovalo?

Neudìlá-li to sama od sebe, umøe radìji hlady, než aby ji na to upozoròoval,

pøestože vlastnì cítil strašné nutkání vyrazit zpod pohovky, vrhnout se sestøe

k nohám a poprosit o nìco dobrého k jídlu. Ale sestra okamžitì s údivem

zpozorovala dosud plnou misku, z níž jen trochu mléka bylo kolem dokola

rozlito, hned ji zvedla, ne sice holou rukou, nýbrž s hadrem, a vynesla ji

ven. Øehoø byl náramnì zvìdav, co mu za to pøinese, a dìlal si nejrùznìjší

pøedstavy. Nikdy by byl ale neuhodl, co sestra ve své dobrotì skuteènì

uèinila. Aby vyzkoušela jeho chu, pøinesla mu na starých novinách

rozprostøený celý výbìr. Byla tu stará nahnilá zelenina; kosti od veèeøe

obalené ztuhlou bílou omáèkou, trochu rozinek a mandlí; kus sýra, o nìmž

Øehoø dva dny pøedtím prohlásil, že se nedá jíst; suchý chleba, chleba

s máslem a posolený chleba s máslem. Mimoto postavila k tomu všemu

ještì misku urèenou patrnì jednou provždy pro Øehoøe, do níž nalila vodu.

A z taktu, nebo vìdìla, že by Øehoø pøed ní nejedl, zmizela co nejrychleji,

a dokonce otoèila klíèem, jen aby Øehoø pochopil, že si mùže udìlat pohodlí

jaké chce. Øehoøovi se nožièky jen míhaly, když šlo o jídlo. Ostatnì i jeho

rány se už úplnì zahojily, nic už mu nevadilo, žasl nad tím a vzpomnìl si,

jak se víc než pøed mìsícem nepatrnì øízl nožem do prstu a jak ho ta rána

ještì pøedevèírem bolela. Že bych byl teï ménì citlivý? pomyslel si a už

zaèal hltavì ocucávat sýr, který ho ze všech jídel lákal nejdøíve a

nejnaléhavìji. Najeden ráz a s oèima slzícíma uspokojením zhltl sýr,

zeleninu a omáèku; naopak èerstvá jídla mu nechutnala, ani jejich pach

nesnášel, a dokonce vìci, které se chystal sníst, si odvlekl kousek stranou.

Dávno byl už se vším hotov a jen línì ležel na tom samém místì, když

sestra pomalu otoèila klíèem na znamení, aby se odklidil. To ho hned

vyplašilo, aèkoliv už skoro podøimoval, a pospíchal zase pod pohovku.

Ale stálo ho to velké pøemáhání, aby zùstal pod pohovkou i tu krátkou

dobu, co byla sestra v pokoji, nebo z hojného jídla se mu trochu zakulatilo

bøicho a v tom tìsném prostoru sotva dýchal. Co chvíli se tak trochu dusil

a pøitom s oèima ponìkud vyboulenýma pøihlížel, jak nic netušící sestra

smetá koštìtem nejen zbytky, ale i jídlo, jehož se Øehoø ani nedotkl, jako

by tedy ani to už nebylo k potøebì, a jak chvatnì všechno hází do kbelíku,

který uzavøela døevìným víkem, naèež všechno vynesla ven. Sotva se

- 56 -

otoèila, vysoukal se Øehoø zpod pohovky a protáhl se a nafoukl.

Takto dostával teï Øehoø najíst každý den, jednou ráno, kdy rodièe

i služka ještì spali, podruhé, když se všichni naobìdvali, nebo potom si

rodièe ještì na chvíli zdøímli a služku poslala sestra pro nìco ven. Jistì ani

oni nechtìli, aby Øehoø umøel hlady, ale snad by byli nesnesli, aby se

dovídali o jeho jídle jinak než z doslechu, snad je chtìla sestra ušetøit

sebemenšího zármutku, vždy se opravdu trápili už tak dost.

Jakými výmluvami dostali to první dopoledne lékaøe a zámeèníka

zase z bytu, to se už Øehoø vùbec nemohl dovìdìt, nebo jelikož jemu

nebylo rozumìt, nenapadlo nikoho, ani sestru, že by on mohl rozumìt

druhým, a když byla sestra u nìho v pokoji, musel se spokojit s tím, že jen

tu a tam zaslechl, jak vzdychá a vzývá všechny svaté. Teprve pozdìji,

když si na všechno trochu zvykla - že by si zvykla docela, na to nebylo

ovšem ani pomyšlení -, pochytil Øehoø obèas nìjakou poznámku, která

byla mínìna laskavì nebo se tak dala vyložit. „Dnes mu ale chutnalo,“

øíkala, když Øehoø jídlo jaksepatøí spoøádal, kdežto v opaèném pøípadì,

který se postupem èasu opakoval èím dál èastìji, øíkávala skoro smutnì:

„Zase to všechno nechal.“

I když se Øehoø nemohl bezprostøednì dovìdìt nic nového,

leccos vyposlechl z vedlejších pokojù, a kdykoli zaslechl nìjaké hlasy,

hned se hnal k pøíslušným dveøím a celým tìlem se na nì pøimáèkl. Zvláštì

první dobu nebylo rozhovoru, aby se, tøeba jen skrytì, netýkal jeho. Celé

dva dny bylo pøi každém jídle slyšet, jak rokují, co teï poèít; ale i mezi

jednotlivými jídly se mluvilo na totéž téma, nebo vždy byli doma aspoò

dva èlenové rodiny, protože nikdo ani nechtìl zùstávat doma sám, a nechat

byt úplnì opuštìný bylo pøece naprosto vylouèeno. Služka také hned první

den - nebylo docela jasné, co a kolik o celém pøípadì vìdìla na kolenou

prosila matku, aby ji okamžitì propustila, a když se za ètvrt hodiny nato

louèila, dìkovala se slzami v oèích za propuštìní jako za nejvìtší dobrodiní,

jakého se jí tu dostalo, a aniž ji kdo o to žádal, strašlivì se zapøisáhla, že

nikomu nevyzradí ani to nejmenší.

Teï musila sestra spolu s matkou i vaøit; nedalo to ovšem mnoho

práce, protože skoro nic nejedli. Znovu a znovu slýchal Øehoø, jak jeden

druhého marnì vybízí k jídlu a nedostává jinou odpovìï než: „Dìkuji,

mám dost,“ nebo nìco podobného. Snad ani nepili. Èasto se ptávala sestra

otce, jestli chce pivo, a upøímnì se nabízela, že pro nì sama dojde, a když

otec mlèel, øekla, aby zabránila všem pochybám, že pro nì mùže poslat

také domovnici, ale nakonec pak øekl otec rozhodnì „Ne,“ a dál se o tom

nemluvilo.

Hned první den vyložil otec matce i sestøe celkové majetkové

pomìry a vyhlídky. Tu a tam vstal od stolu a z malé wertheimky, kterou

zachránil pøed pìti lety pøi bankrotu svého obchodu, pøinesl nìjaký doklad

- 57 -

nebo zápisník. Bylo slyšet, jak odmyká složitý zámek a zase ho zamyká,

když vyndal to, co hledal. Tyto otcovy výklady byly èásteènì první

potìšitelnou vìcí, kterou Øehoø od zaèátku svého zajetí uslyšel. Mìl za to,

že otci z onoho obchodu nezbylo ani to nejmenší, alespoò mu otec nic

opaèného neøekl a Øehoø se ho po tom ovšem ani neptal. Jedinou Øehoøovou

starostí bylo tehdy pøièinit se ze všech sil, aby rodina co nejrychleji

zapomnìla na tu obchodní pohromu, která všechny uvrhla do napjaté

beznadìje. A tak se tehdy pustil s docela mimoøádným zápalem do práce

a skoro pøes noc se z malého pøíruèího stal obchodním cestujícím, který

mìl ovšem daleko jiné možnosti výdìlku a jehož pracovní úspìchy se

formou provize okamžitì mìnily v hotové peníze, jež pak mohl doma

užaslé a šastné rodinì položit na stùl. Bývaly to krásné èasy a nikdy se

pak už neopakovaly, aspoò ne s tím leskem, aèkoli Øehoø pozdìji vydìlával

tolik, že byl s to nést výdaje celé rodiny a také je nesl. Prostì si na to

zvykli, jak rodina, tak Øehoø, oni s povdìkem pøijímali peníze, on je rád

odevzdával, ale chybìla tomu už jaksi ta pravá srdeènost. Pouze sestra

byla Øehoøovi pøece jen i nadále blízká, a ponìvadž na rozdíl od nìho

velmi milovala hudbu a dovedla jímavì hrát na housle, pojal tajný úmysl,

že ji napøesrok pošle na konzervatoø bez ohledu na velké výlohy, které

s tím jistì budou spojeny a které už nìjak uhradí. Když se Øehoø nakrátko

zdržel v mìstì, èasto padla v rozhovorech se sestrou zmínka o konzervatoøi,

ale vždy jen jako o krásném snu, na jehož uskuteènìní se nedalo ani

pomyslit, a rodièe ani tyto nevinné zmínky neslyšeli rádi; ale Øehoø na to

pomýšlel s urèitostí a hodlal vše na Štìdrý veèer slavnostnì oznámit.

Takové myšlenky, jež v jeho souèasném stavu nebyly vùbec

k nièemu, mu táhly hlavou, když tam stál zpøíma pøilepen na dveøe a

naslouchal. Nìkdy už samou únavou nemohl ani poslouchat a hlava mu

ochable udeøila o dveøe, ale hned ji zase vztyèil, nebo i tak nepatrný hluk,

jaký tím zpùsobil, bylo vedle slyšet a všichni zmlkli. „Co to zase vyvádí?“

øekl otec po chvíli, obraceje se zøejmì ke dveøím, a teprve pak se zas pomalu

vrátili k pøerušenému rozhovoru.

Øehoøovi bylo teï sdostatek jasné - otec totiž obvykle své výklady

èastìji opakoval, jednak proto, že se sám tìmito vìcmi už dávno nezabýval,

jednak také proto, že matka všemu hned napoprvé neporozumìla -, že

pøes všechno neštìstí zbylo ještì ze starých èasù docela malé ovšem jmìní,

jež díky nedotèeným úrokùm mezitím vzrostlo. Kromì toho však ty peníze,

jež Øehoø mìsíc co mìsíc nosil domù - sám si pro sebe ponechával jen pár

zlatek -, se neutratily docela a nashromáždil se z nich malý kapitál. Øehoø

za dveømi horlivì pøikyvoval a mìl radost z té neèekané prozíravosti a

šetrnosti. Byl by vlastnì mohl tìmito pøebyteènými penìzi dále uplatit

otcùv dluh šéfovi, takže den, kdy by se mohl zbavit toho místa, by se byl

znaènì pøiblížil, ale teï to bylo nepochybnì lepší tak, jak to zaøídil otec.

- 58 -

Jenže tìch penìz zdaleka nebylo dost, aby snad rodina mohla být

živa z úrokù; vystaèily by rodinì k životu snad na rok, nejvýš na dva, na

víc ne. Byla to tedy jen èástka, na kterou se vlastnì nesmí sáhnout a která

se musí uložit pro pøípad nouze; peníze na živobytí však tøeba vydìlávat.

Jenže otec byl sice zdravý, ale starý èlovìk, který už pìt let vùbec nepracoval

a rozhodnì si nesmìl pøíliš troufat; za tìch pìt let, jež byla prvními

prázdninami v jeho namáhavém a pøece neúspìšném životì, hodnì ztloustl

a stal se tìžkopádný. A má teï snad vydìlávat stará matka, kterou trápí

záducha, takže už pøejít pokoj je pro ni námaha, a která každý druhý den

proleží s návalem dušnosti na pohovce u otevøeného okna? A má teï

vydìlávat peníze sestra, která je v sedmnácti letech ještì dítì a jíž je

tolik tøeba dopøát, aby mohla žít tak jako doposud, to jest hezky se strojit,

dlouho spát, pomáhat v domácnosti, užít trochu skromné zábavy a

pøedevším hrát na housle? Když pøišla øeè na tuto nezbytnost vydìlávat

peníze, odtrhl se Øehoø vždycky nejdøív ode dveøí a padl na chladné kožené

sofa vedle dveøí, nebo zrovna hoøel hanbou a zármutkem.

Èasto tam proležel celé dlouhé noci, ani oka nezamhouøil a celé

hodiny jen škrábal do kùže. Anebo nelitoval velké námahy a pøisunul k oknu

židli, pak vylezl na okenní parapet, a vzpíraje se v židli, nahýbal se k oknu,

patrnì jen v jakési vzpomínce na osvobodivý pocit, jaký míval døív, když

se díval z okna. Nebo ve skuteènosti den ze dne vidìl i nepatrnì vzdálené

vìci ménì a ménì zøetelnì; protìjší nemocnici, již døíve vídal tak èasto,

až ji proklínal, ztratil už úplnì z dohledu, a nevìdìt s jistotou, že bydlí

v tiché, ale ve všem všudy mìstské Charlottinì ulici, mohl by mít za to, že

hledí z okna do pustiny, kde šedavé nebe a šedavá zem k nerozeznání

splývají. Pozorné sestøe staèilo, že jen dvakrát vidìla stát židli u okna, a od

té doby pokaždé, když v pokoji uklidila, pøistavila židli zase pøesnì k oknu,

ba dokonce nechávala od té doby vnitøní okno otevøené.

Kdyby jen byl mohl Øehoø promluvit se sestrou a podìkovat jí za

všechno, co pro nìj musí udìlat, hned by byl její služby snášel snáze;

takto tím však trpìl. Sestra se ovšem snažila zahladit pokud možno trapnost

celé vìci a postupem èasu se jí to též samozøejmì vedlo líp a líp, jenže i

Øehoø èasem všechno mnohem lépe rozpoznával. Už to, jak vcházela,

bylo pro nìj hrozné. Sestra vešla, ani neztrácela èas zavíráním dveøí,

aèkoliv jinak velice dbala na to, aby každého ušetøila pohledu do Øehoøova

pokoje, rovnou bìžela k oknu a chvatnýma rukama je dokoøán otevøela,

jako by se málem dusila, zùstávala též, a bylo sebevíc chladno, chvíli u

okna a zhluboka dýchala. Tím lítáním a lomozem dìsila Øehoøe dvakrát

za den, celou tu dobu se tøásl pod pohovkou a pøitom vìdìl velmi dobøe,

že by ho toho jistì ráda ušetøila, jen kdyby byla s to vydržet pøi zavøených

oknech v místnosti, kde byl Øehoø.

Jednou, bylo to jistì už mìsíc od Øehoøovy promìny a sestra nemìla

- 59 -

už pøece nijak zvl᚝ proè žasnout nad Øehoøovým vzhledem, pøišla trochu

døív než jindy a zastihla ještì Øehoøe, jak nehnutì a v postoji vìru údìsném

vyhlíží z okna. Øehoøe by bylo nepøekvapilo, kdyby byla nevstoupila,

pøekážel jí totiž, takže nemohla otevøít okno, ale ona nejenže nevstoupila,

uskoèila dokonce a zamkla za sebou; nìkdo cizí by si musel pomyslit, že

na ni Øehoø èíhal a chtìl ji kousnout. Øehoø se ovšem ihned schoval pod

pohovku, ale musel èekat až do poledne, než se sestra vrátila, a zdála se

mu mnohem neklidnìjší než jindy. Z toho vidìl, že pohled na nìj je pro ni

stále ještì nesnesitelný a nutnì bude nesnesitelný i nadále a že se asi hodnì

musí pøemáhat, aby neutekla už pøi pohledu na malý kousek jeho tìla,

jímž vyènívá zpod pohovky. Aby ji ušetøil i tohoto pohledu, odnesl jednoho

dne na høbetì na pohovku prostìradlo - potøeboval na tu práci ètyøi hodiny

– a upravil je tak, že byl teï úplnì zakryt a že by ho sestra neuvidìla, ani

kdyby se sehnula. Kdyby se domnívala, že to prostìradlo je zbyteèné, mohla

je pøece odstranit, vždy bylo dost jasné, že se Øehoø neuzavírá tak nadobro

jen pro zábavu, ale ona nechala prostìradlo, jak bylo, a Øehoøovi se

dokonce zdálo, že zachytil vdìèný pohled, když jednu chvíli prostìradlo

opatrnì hlavou nadzdvihl, aby se podíval, jak sestra pøijala nové zaøízení.

Prvních ètrnáct dní se rodièe nemohli odhodlat, aby k nìmu vešli,

a slýchal èasto, jak mluví o sestøinì nynìjší práci s uznáním, kdežto až

dosud se na sestru nejednou zlobili, nebo jim pøipadala tak trochu

k nièemu. Teï však oba, otec i matka, èasto èekávali pøed Øehoøovým

pokojem, zatímco tam sestra uklízela, a sotva vyšla ven, musela jim

dopodrobna vyprávìt, jak to v pokoji vypadá, co Øehoø jedl, jak se tentokrát

choval, a jestli snad není nìjaké malé zlepšení. Matka chtìla ostatnì

pomìrnì brzo Øehoøe navštívit, avšak otec i sestra ji odrazovali nejdøíve

rozumovými dùvody, jež Øehoø velice pozornì vyslechl a jež plnì

schvaloval. Pozdìji však ji museli zdržovat násilím, a když pak volala:

„Puste mì pøece k Øehoøovi, vždy je to mùj nešastný syn.

Copak nechápete, že musím k nìmu?“, pomyslel si Øehoø, že by pøece jen

snad bylo dobøe, kdyby k nìmu matka zašla, samozøejmì ne každý den,

ale tøeba jednou za týden; rozumí pøece všemu mnohem lépe než sestra,

která pøes všechnu svou stateènost je pøece jen ještì dítì a ujala se tìžkého

úkolu koneckoncù snad jedinì z dìtinské lehkomyslnosti.

Øehoøovo pøání spatøit matku se brzy splnilo. Bìhem dne se Øehoø

už z ohledu k rodièùm nechtìl ukazovat u okna, avšak lézt na tìch nìkolika

ètvereèních metrech podlahy také moc nemohl, v klidu ani v noci

nevydržel, jídlo ho brzy vùbec pøestalo tìšit, a tak, aby se rozptýlil, zvykl

si lézt køížem krážem po stìnách a po stropì. Zvláštì nahoøe na stropì

visíval rád; to bylo nìco jiného než ležet na podlaze; volnìji se dýchalo;

tìlem probíhalo lehké chvìní; a v té málem blažené roztržitosti, jež se ho

tam nahoøe zmocòovala, se mohlo stát, že se k vlastnímu pøekvapení pustil

- 60 -

a plácl sebou na podlahu. Jenže teï už samozøejmì ovládal tìlo docela

jinak než døíve a ani pøi tak velikém pádu si neublížil. Sestra si ovšem

ihned všimla nové zábavy, kterou si Øehoø vynašel - jak lezl, zanechával

za sebou totiž tu a tam též stopy své lepkavé látky -, i vzala si do hlavy, že

Øehoøovi umožní lezení v co nejvìtším rozsahu a odstraní nábytek, který

mu pøekáží, pøedevším prádelník a psací stùl. Jenomže to sama nedokázala;

otce si netroufala žádat o pomoc; služka by jí docela jistì nepomohla,

nebo toto asi šestnáctileté dìvèe sice od propuštìní døívìjší kuchaøky

stateènì vytrvávalo, ale vyprosilo si dovolení, že se smí trvale zamykat

v kuchyni a otevøe dveøe jen na zvláštní zavolání; nezbývalo tedy sestøe

nic jiného, než aby s sebou jednou v otcovì nepøítomnosti vzala matku.

Matka také pøišla a samou radostí rozèilenì vykøikla, ale u dveøí Øehoøova

pokoje zmlkla. Sestra se ovšem nejdøíve podívala, je-li v pokoji vše

v poøádku; teprve pak pustila matku dovnitø. Øehoø v nejvìtším spìchu stáhl

prostìradlo ještì níž a ještì víc je naèechral, opravdu to celé vypadalo tak,

jako když nìkdo jen tak náhodou hodí prostìradlo na pohovku. Øehoø

tentokrát také nechal vykukování zpod prostìradla; vzdal se toho, že by

už dnes matku uvidìl, jen se radoval, že tedy pøece pøišla. „Jen pojï, není

ho vidìt,“ øekla sestra a zøejmì vedla matku za ruku. Øehoø teï slyšel,

jak ty dvì slabé ženy postrkují starý, pøece jen tìžký prádelník a jak sestra

pokaždé chce tu nejvìtší práci strhnout sama, nedbajíc matèina ustrašeného

napomínání, aby se nenamohla. Trvalo to velmi dlouho. Když už pracovaly

jistì ètvrt hodiny, øekla matka, že by se prádelník pøece jen mìl nechat,

kde je, ponìvadž za prvé je pøíliš tìžký, nebudou hotovy, než pøijde otec,

a prádelník uprostøed pokoje zatarasí Øehoøovi všechny cesty, za druhé

není pøece vùbec jisté, že se odklízením nábytku Øehoøovi zavdìèí. Jí se

zdá, že to bude spíš naopak; pohled na holou stìnu ji prý zrovna sklièuje;

a kde je psáno, že i Øehoø nebude mít takový pocit, dávno si pøece na

nábytek v pokoji zvykl a bude si proto v prázdném pokoji pøipadat opuštìný.

„A nebude to pak vypadat,“ øekla matka nakonec docela tiše, mluvila vùbec

skoro šeptem, jako by chtìla zabránit, aby Øehoø, o nìmž pøesnì nevìdìla,

kde je, zaslechl i jen zvuk jejího hlasu, nebo že nerozumí slovùm, o tom

byla pøesvìdèena, „a nebude to vypadat, jako bychom odklizením nábytku

dávali najevo, že se vzdáváme vší nadìje na zlepšení a bezohlednì ho

ponecháváme jemu samému? Já myslím, že by bylo nejlepší udržovat pokoj

pøesnì v tom stavu, jak byl, aby Øehoø, až se k nám zase vrátí, nalezl

všechno beze zmìny a tím snadnìji zapomnìl, co bylo pøedtím.“

Naslouchaje tìmto matèiným slovùm, poznal Øehoø, že

nedostatek jakéhokoliv bezprostøedního dorozumìní s lidmi, spojený

s jednotvárným životem uprostøed rodiny, mu urèitì za ty dva mìsíce pomátl

rozum, jinak si totiž nedovedl vysvìtlit, že mohl vážnì zatoužit, aby mu

pokoj vyprázdnili. Copak se mu doopravdy zachtìlo, aby se ten teplý pokoj,

- 61 -

útulnì zaøízený nábytkem, promìnil v jakési doupì, kde by si pak ovšem

nerušenì mohl všude lézt, ale také by zároveò rychle nadobro zapomnìl

na svou lidskou minulost? Vždy už teï málem zapomínal a jen dávno

neslyšený matèin hlas ho vzburcoval. Nic a neodklízejí; všechno musí

zùstat; nemùže být bez nábytku, pøíjemnì pùsobícího na jeho rozpoložení;

a brání-li mu nábytek, aby nesmyslnì popolézal sem a tam, pak to není

vùbec ke škodì, nýbrž jedinì ku prospìchu.

Avšak sestra byla bohužel jiného názoru; zvykla si, jistì ne docela

neprávem, kdykoli se jednalo o Øehoøových záležitostech, vystupovat vùèi

rodièùm jako obzvláštní znalec, a tak i teï staèily sestøe matèiny rady, aby

trvala nejen na odklizení prádelníku a psacího stolu, které jediné mìla

nejprve na mysli, nýbrž na odklizení veškerého nábytku vyjma nezbytnou

pohovku. Nebyl to samozøejmì pouze dìtinský vzdor a sebedùvìra, jíž

poslední dobou tak neèekanì a tìžce nabyla, co ji vedlo k tomuto

požadavku; ona pøece též skuteènì pozorovala, že Øehoø potøebuje k lezení

hodnì prostoru, kdežto nábytku, pokud bylo vidìt, nepoužíval ani trochu.

Ale snad pøi tom pùsobil i sklon k blouznivosti, pøíznaèný pro dívky jejího

vìku a hledající ukojení pøi každé pøíležitosti, který teï Markétu zlákal,

aby Øehoøovì situaci dodala ještì více hrùznosti a mohla pak pro nìj

vykonávat ještì více než doposud. Nebo do místnosti, kde jen Øehoø sám

bude vládnout holým stìnám, by si kromì Markétky ovšem nikdo netroufl

vstoupit.

A tak nedala ve svém rozhodnutí nic na matku, která zøejmì v tomto

pokoji samým neklidem ztratila jistotu, brzy zmlkla, a co jí síly staèily,

pomáhala sestøe dostat prádelník ven. Bez prádelníku by se Øehoø, pravda,

v nejhorším ještì obešel, ale psací stùl už musí zùstat. A sotva byly ženy

s prádelníkem, do nìhož se vzdychajíce opíraly, z pokoje venku, vystrèil

Øehoø hlavu zpod pohovky, aby se podíval, jak opatrnì a co možná šetrnì

zakroèit. Ale naneštìstí se právì matka vrátila první, zatímco Markétka

vedle v pokoji objímala prádelník a škubala jím sem a tam, aniž jím ovšem

hnula z místa. Matka však nebyla zvyklá pohledu na Øehoøe, ještì by se

z toho mohla rozstonat, a tak Øehoø zdìšenì pozpátku utíkal až k druhému

konci pohovky, ale nemohl už zabránit, aby se prostìradlo vpøedu trochu

nepohnulo. To staèilo, aby matka zpozornìla. Zarazila se, chvilku zùstala

tiše stát a pak se vrátila k Markétce.

Aèkoli si Øehoø znovu a znovu øíkal, že se pøece nedìje nic

mimoøádného, že jenom pøestavují pár kusù nábytku, pøece jen si brzy

musel pøiznat, že na nìj to pøecházení obou žen, jejich pokøikování, skøípání

nábytku po podlaze pùsobí jako veliká, ze všech stran sílící vøava, a i když

sebevíc pøitahoval hlavu a nohy k tìlu a bøicho tiskl k podlaze, chtì nechtì

si musel øíci, že to všechno dlouho nevydrží. Vyklízejí mu pokoj; seberou

mu všechno, co má rád; prádelník, kde je uložena lupenková pilka a jiné

- 62 -

náøadí, už vynesly; teï viklají psacím stolem, který se už pevnì zaryl do

podlahy, u nìhož psával úkoly jako obchodní akademik, jako žák m욝anky,

ba dokonce jako žák obecné školy - a teï už opravdu není kdy zkoumat

dobré úmysly obou žen, na jejichž existenci ostatnì skoro zapomnìl, nebo

byly už tak znavené, že pracovaly mlèky, a slyšet bylo jen tìžký dusot

jejich nohou.

I vyrazil ven - ženy se vedle v pokoji zrovna opíraly o psací stùl,

aby si trochu odpoèinuly -, ètyøikrát v bìhu zmìnil smìr, opravdu nevìdìl,

co zachraòovat døív, vtom uvidìl, že na zdi, jinak už docela holé, nápadnì

visí obraz dámy obleèené v samou kožešinu, honem vylezl nahoru a

pøimáèkl se na sklo, které ho udrželo a blahodárnì pùsobilo na jeho

rozpálené bøicho. Aspoò tento obraz, který teï Øehoø celý zakrýval, už

jistì nikdo nevezme. Stoèil hlavu ke dveøím obývacího pokoje, aby vidìl

ženy, až se budou vracet.

Nedopøály si dlouhého odpoèinku a už zase pøicházely; Markétka

paží podpírala matku a skoro ji nesla. „Tak co vezmeme teï?“ øekla

Markétka a rozhlédla se. Tu se její pohled setkal s pohledem Øehoøe visícího

na stìnì. Asi jen kvùli matèinì pøítomnosti zachovala klid, sklonila k matce

tváø, aby jí zakryla rozhled, a øekla, ovšem rozechvìle a bez rozmýšlení:

„Pojï, vrátíme se radìji ještì na chvíli do obývacího pokoje, nemyslíš?“

Øehoøovi bylo jasné, co Markétka zamýšlí, chce odvést matku do bezpeèí

a jeho pak zahnat ze stìny dolù. Ale jen a si to zkusí! Øehoø sedí na svém

obraze a nevydá ho. Radìji skoèí Markétce do oblièeje.

Ale Markétèina slova matku teprve zneklidnila, poodstoupila,

uvidìla na kvìtované tapetì obrovskou hnìdou skvrnu, a ještì než si vlastnì

staèila uvìdomit, že to, co vidí, je Øehoø, zajeèela chraptivì: „Ach bože,

ach bože!“ a s roztaženýma rukama, jako by se vzdávala vší nadìje, skácela

se na pohovku a zùstala bez hnutí. „Poslyš, Øehoøi!“ zvolala sestra

s napøaženou pìstí a pronikavì se na nìj podívala. Bylo to poprvé od

promìny, co na nìj pøímo promluvila. Bìžela vedle do pokoje pro nìjakou

esenci, aby matku vzkøísila z mdloby; Øehoø chtìl také pomoci - na

záchranu obrazu byl ještì èas -; pøilepil se však pevnì ke sklu a jen násilím

se odtrhl; bìžel pak též do vedlejšího pokoje, jako by mohl sestøe s nìèím

poradit jako za starých èasù; pøehrabávala se ve všelijakých lahvièkách a

ještì se ulekla, když se otoèila; nìjaká láhev spadla na zem a rozbila se;

jeden støep poranil Øehoøe na oblièeji, jakási špinavá medicína ho zalila;

Markétka se už nechtìla dále zdržovat, vzala tolik lahvièek, co jich jen

mohla pobrat, a utíkala s nimi za matkou; nohou pøirazila dveøe. Øehoø byl

teï odøíznut od matky, která je snad jeho vinou na pokraji smrti; dveøe

otevøít nesmìl, nechtìl-li zahnat sestru, která musí u matky zùstat; nezbývalo

mu než èekat; a sklíèen výèitkami a obavami, jal se lézt, zlezl všechno,

stìny, nábytek i strop a posléze v zoufalství, když se s ním celý pokoj zaèal

- 63 -

toèit, sletìl doprostøed velkého stolu.

Uplynula chvilka, Øehoø ochable ležel, všude kolem bylo ticho,

snad to bylo dobré znamení. Vtom se ozval zvonek. Dìvèe bylo samosebou

zamèeno v kuchyni, a tak musela jít otevøít Markétka. Byl to otec. „Co se

stalo?“ byla jeho první slova; z Markétèiny tváøe asi všechno uhodl.

Markétka mu odpovídala pøidušeným hlasem, zøejmì tiskla tváø na jeho

hruï: „Maminka omdlela, ale už je jí líp. Øehoø utekl.“ „Já jsem to pøece

èekal,“ øekl otec, „já jsem vám to pøece vždycky øíkal, ale vy ženy jako

byste byly hluché.“ Øehoøovi bylo jasné, že si otec špatnì vyložil Markétèinu

pøíliš struènou zprávu a má za to, že se Øehoø dopustil nìjaké násilnosti.

Proto se teï Øehoø bude muset snažit, aby otce uchlácholil, nebo na

vysvìtlování není kdy, ani to není možné. I uchýlil se ke dveøím do svého

pokoje a pøimáèkl se na nì, aby otec, hned jak vejde do pøedsínì, vidìl, že

Øehoø má nejlepší úmysl vrátit se k sobì do pokoje a že ho tedy není potøebí

zahánìt, nýbrž staèí otevøít dveøe a hned zmizí.

Ale otec nemìl náladu na takové jemnosti: „Á!“ zvolal, hned

jak vešel, a v jeho hlase jako by znìla zároveò zuøivost i radost. Øehoø

odvrátil hlavu ode dveøí a zvedl ji k otci. Takhle si opravdu otce

nepøedstavoval, jak tu teï stál; poslední dobou se ovšem pro ty novoty

s lezením zapomínal jako døíve starat, co se jinak dìje v bytì, a mìl být

vlastnì pøipraven, že se setká se zmìnìnými pomìry. Ale pøes to, pøes to

všechno, je tohle ještì otec? Tentýž muž, který unavenì lehával zahrabán

v posteli, když se døíve Øehoø vypravoval na obchodní cestu; který ho veèer

pøi návratu domù vítal v županu v lenošce; ani nebýval schopen vstát, nýbrž

na znamení radosti jen zdvihal ruce, a když si tu a tam, párkrát za

rok v nedìli nebo o hlavních svátcích vyšli spoleènì na procházku, belhal

se mezi Øehoøem a matkou, kteøí už beztak šli pomalu, vždycky ještì o

nìco pomaleji, zachumlán do svého starého pláštì, s berlou, již pokaždé

opatrnì kladl na zem, a kdykoli chtìl nìco øíci, skoro vždy se postavil a

shromáždil kolem sebe svùj doprovod. Teï se ale drží pìknì rovnì; na

sobì pøiléhavý módní stejnokroj se zlatými knoflíky, jaký nosívají sluhové

bankovních ústavù; nad vysokým tuhým límcem kabátu se rozkládá mocná

dvojitá brada; zpod huòatého oboèí proniká svìží a pozorný pohled èerných

oèí; jindy rozcuchané bílé vlasy jsou úzkostlivì sèesány kolem pøesné,

svítivé pìšinky. Èepici se zlatým monogramem, který patrnì oznaèoval

banku, hodil obloukem pøes celý pokoj na pohovku a s rozhrnutými šosy

dlouhého pláštì od stejnokroje, s rukama v kapsách kalhot, se zavilou tváøí

vykroèil k Øehoøovi. Sám asi nevìdìl, co hodlá podniknout; pøesto ale

neobyèejnì vysoko zvedal nohy a Øehoø žasl, jak obrovské má podrážky.

Nezdržoval se tím však, vždy od prvního dne svého nového života vìdìl,

že otec považuje za vhodné chovat se k nìmu jen s nejvìtší pøísností. A

tak pøed otcem prchal, zarazil se, když otec zùstal stát, opìt vyrazil, jak se

- 64 -

jen otec hnul. Tak obìhli párkrát pokoj, aniž došlo k nìèemu rozhodujícímu,

ba celá vìc, vzhledem k pomalému tempu, nevypadala ani jako

pronásledování. Proto též Øehoø zatím setrvával na zemi, bál se ke všemu,

že kdyby utekl na stìny nebo na strop, bral by to otec tøeba jako obzvláštní

zlomyslnost. Øehoø si ovšem musel pøiznat, že dokonce ani tento bìh dlouho

nevydrží; nebo zatímco otec udìlal jeden krok, musel on provést nespoèet

pohybù. Zaèínal už ztrácet dech, vždy ani v døívìjších dobách nemíval

zvl᚝ spolehlivé plíce. Jak tak vrávoral kupøedu, sbíraje všechny síly k bìhu,

s oèima sotva pootevøenýma, otupìlý tak, že ho nenapadlo zachránit se

jinak než bìhem a pomalu už zapomínal, že tu jsou ještì stìny, které ovšem

byly zastaveny peèlivì vyøezávaným nábytkem se spoustou vroubkù a

hrotù - tu cosi lehce hrozného sletìlo tìsnì vedle nìho a kutálelo se pøed

ním. Bylo to jablko; hned za ním sletìlo druhé; Øehoø se leknutím zastavil;

bylo zbyteèné utíkat dál, nebo otec se rozhodl, že ho bude bombardovat.

Z misky na kredenci naplnil kapsy a házel teï po nìm, zatím bez pøesného

míøení, jedno jablko za druhým. Ta malá èervená jablíèka se koulela

jak elektrizovaná po podlaze a narážela na sebe. Jedno slabì vržené jablko

zavadilo o Øehoøùv høbet, sklouzlo však a neublížilo mu. Zato další, které

pøiletìlo hned za ním, se mu pøímo zarylo do høbetu; Øehoø chtìl popolézt

dál, jako by ta pøekvapující, neuvìøitelná bolest mohla pøejít, zmìní-li místo;

ale pøipadal si jako pøibitý a v naprostém zmatení všech smyslù zùstal ležet

jak široký tak dlouhý. V posledním okamžiku jen ještì zahlédl, jak se dveøe

jeho pokoje prudce otevøely a jak odtud s køièící sestrou v patách vybíhá

matka, jen v košili, nebo sestra ji odstrojila, aby se jí v mdlobì volnìji

dýchalo, jak potom matka bìží k otci a cestou z ní na zem padá jedna

uvolnìná suknì za druhou, jak se vrhá k otci, klopýtajíc pøes ty suknì,

objímá ho, tìsnì se k nìmu pøimykajíc - teï už však Øehoøovi selhal zrak -

a spínajíc mu ruce za hlavou prosí jej, aby ušetøil Øehoøùv život.

III

Tìžké zranìní, s nímž Øehoø stonal víc než mìsíc - jablko, které si

nikdo netroufal vyndat, zùstalo v tìle jako viditelná upomínka -, patrnì i

otci pøipomnìlo, že pøes svou nynìjší smutnou a odpornou podobu je Øehoø

èlenem rodiny, že se s ním nesmí jednat jako s nepøítelem, nýbrž že rodinná

povinnost pøikazuje spolknout odpor a být trpìlivý, nic než trpìlivý.

A tøebaže Øehoø svým zranìním navždy utrpìl újmu na pohyblivosti

a prozatím mu jako nìjakému starému invalidovi trvalo celé dlouhé minuty,

než pøešel pokoj - na lezení ve výškách nebylo ani pomyšlení -, dostalo se

mu za toto zhoršení stavu náhrady, která se mu zdála zcela dostateèná,

v tom, že vždy k veèeru se, otevøely dveøe do obývacího pokoje, z nichž

obyèejnì už hodinu èi dvì pøedtím nespouštìl oèi, a on se pak, leže potmì

- 65 -

ve svém pokoji a z obývacího pokoje neviditelný, smìl dívat na celou

rodinu u osvìtleného stolu a poslouchat jaksi s všeobecným souhlasem,

tedy docela jinak než døíve, co si povídají.

Nebyla to už ovšem ta živá zábava jako za døívìjších dob, na niž

Øehoø vždy trochu toužebnì myslíval v hotelových pokojích, když unaven

musel ulehnout do vlhkých peøin. Teï to vìtšinou probíhalo jen velmi tiše.

Otec brzy po veèeøi usínal v køesle; matka a sestra napomínaly jedna druhou,

aby byla zticha; matka, naklánìjíc se hluboko ke svìtlu, šila jemné prádlo

pro nìjaký módní závod; sestra, která pøijala zamìstnání prodavaèky, se

po veèerech uèila tìsnopisu a francouzštinì, aby snad jednou pozdìji

dostala lepší místo. Nìkdy se otec probudil, a jako by vùbec nevìdìl, že

spal, øekl matce: „Jak to zas dnes dlouho šiješ?“ a hned zase usnul, zatímco

sestra a matka se na sebe znavenì usmály.

Otec s jakousi umínìností nechtìl ani doma odkládat stejnokroj

sluhy; zatímco župan nadarmo visel na vìšáku, podøimoval otec na svém

místì úplnì obleèen, jako by byl neustále ve služební pohotovosti a i zde

vyèkával hlasu nadøízeného. Následkem toho stejnokroj, už na zaèátku ne

zrovna nový, pozbýval pøes všechnu matèinu i sestøinu péèi èistoty a Øehoø

se èasto celé veèery vydržel dívat na ten odìv plný skvrn a vždy záøící

vyleštìnými knoflíky, v nìmž staøec krajnì nepohodlnì a pøece klidnì spal.

Jak odbilo deset, pokoušela se matka tichými domluvami otce

probudit a pak ho pøimìt, aby si šel lehnout, nebo tady není pøece žádné

spaní, jehož má otec, který v šest hodin musí nastoupit službu, nanejvýš

zapotøebí. Ale s umínìností, která ho posedla od té doby, co se stal sluhou,

trval pokaždé na tom, že ještì zùstane u stolu, aèkoli pak zpravidla usnul,

a kromì toho dalo pak velkou práci donutit ho, aby vymìnil židli za postel.

A na nìj matka i sestra sebevíc dorážely mírnými domluvami, ètvrt hodiny

pomalu vrtìl hlavou, oèi mìl zavøené a nevstával. Matka ho potahovala za

rukáv, øíkala mu do ucha rùzné lichotky, sestra nechávala úloh a pomáhala

matce, ale na otce to neplatilo. Jen se ještì hloubìji zaboøil do køesla.

Teprve když ho ženy vzaly pod paží, otevøel oèi, díval se z matky na sestru

a ze sestry na matku a øíkal: „To je život. Takový já mám k stáru klid.“ A

opíraje se o obì ženy, zvedl se tìžkopádnì, jako by sám sobì byl nejvìtším

bøemenem, nechal se ženami dovést až ke dveøím. Tam jim pokynul, aby

šly, a sám pak kráèel dál, zatímco matka honem odhodila šití, sestra pero a

obì bìžely za otcem, aby mu byly dále nápomocny.

Kdo mìl v této pøepracované a pøíliš unavené rodinì èas starat se o

Øehoøe víc, než bylo nezbytnì nutno? Domácnost se uskrovòovala èím dál

víc; obrovitá kostnatá posluhovaèka s bílými poletujícími vlasy pøicházela

ráno a veèer vykonat tu nejt잚í práci; vše ostatní obstarala matka vedle

spousty šití. Stalo se dokonce, že rùzné rodinné šperky, jež døíve matka

s dcerou celé šastné nosívaly na zábavách a pøi slavnostech, byly

- 66 -

odprodány, jak se Øehoø dovìdìl veèer, když byla øeè o tom, kolik za nì

dostaly. Nejvíce si ale všichni stále naøíkali, že nemohou odejít z tohoto

bytu pøíliš velikého na nynìjší pomìry, nebo si nedovedli pøedstavit,

jak pøestìhovat Øehoøe. Øehoø však dobøe vidìl, že jim ve stìhování nebrání

ani tak ohledy na nìj, vždy by ho snadno mohli pøepravit v nìjaké vhodné

bednì s nìkolika otvory pro vzduch; co rodinì hlavnì bránilo zmìnit byt,

byla spíše naprostá beznadìj a pomyšlení, že ji postihlo takové neštìstí

jako nikoho druhého mezi pøíbuznými a známými. Co žádá svìt od

chudákù, to splnili, jak mohli, otec nosil úøedníkùm v bance snídani, matka

se obìtovala pro prádlo cizích lidi, sestra pobíhala za pultem, jak zákazníci

porouèeli, ale na víc už rodinì síly nestaèily. A rána v zádech jako by

Øehoøe znovu rozbolela, když matka a sestra uložily otce a vrátily se zpátky,

na práci už nesáhly, pøisedly jedna k druhé a tiskly se k sobì tváøemi; když

teï matka ukázala na Øehoøùv pokoj a øekla: „Zavøi ty dveøe, Markétko,“ a

když se Øehoø octl zase potmì, zatímco ženy mísily své slzy nebo dokonce

bez slz zíraly do stolu.

Noci i dny trávil Øehoø skoro úplnì beze spánku. Nìkdy si øíkal, že

až se pøíštì otevøou dveøe, vezme záležitosti rodiny znovu do svých rukou

zcela jako døíve, v myšlenkách se mu zase po dlouhé dobì objevil šéf a

prokurista, pøíruèí a uèedníci, ten zabednìný podomek, dva tøi pøátelé

z jiných obchodù, pokojská z jednoho hotelu na venkovì, milá, letmá

vzpomínka, pokladní z jednoho klobouènictví, o niž se vážnì, avšak pøíliš

váhavì ucházel ti všichni se mu zjevovali pomícháni s cizími lidmi, ale

místo aby jemu a jeho rodinì pomohli, byli vesmìs nepøístupní, a on byl

rád, když zmizeli. Pak zas ale vùbec nemìl náladu starat se o rodinu, jen

se vztekal na špatnou obsluhu, a aèkoli si nedovedl pøedstavit nic, naè by

mìl chu, pøece osnoval plány, jak se dostat do spíže a vzít si tam, co mu

pøece jen náleží, i když nemá hlad. Sestra teï už nepøemýšlela, èím se

Øehoøovi zvl᚝ zavdìèit, ráno a v poledne, než odbìhla do obchodu, strèila

Øehoøovi ve spìchu nohou do pokoje nìjaké to jídlo, jedno jaké, a veèer

je máchnutím koštìte vymetla, nestarajíc se o to, jestli jídlo aspoò okusil

nebo jestli se ho - což se stávalo nejèastìji - vùbec, ani nedotkl. Úklid

pokoje, který teï obstarávala vždy veèer, se už ani nedal odbýt rychleji.

Špinavé šmouhy se táhly po stìnách, místy se válely chuchvalce prachu a

smetí. První dobou se Øehoø pokaždé, když sestra pøišla, postavil do

takového zvláštì pøíznaèného koutu, jako by jí vyèítal. Ale byl by tam

snad mohl stát celé týdny, sestrou by to nepohnulo, vidìla pøece špínu

stejnì jako on, jenže se rozhodla, že se o ni nebude starat. Pøímo

s nedùtklivostí u ní zcela novou, která posedla vùbec celou rodinu, dbala

na to, aby úklid Øehoøova pokoje zùstal vyhrazen jí. Jednou matka podrobila

Øehoøùv pokoj velikému smýèení, pøi nìmž spotøebovala nìkolik kbelíkù

vody - Øehoøovi bylo to velké vlhko ovšem také protivné a roztrpèenì a

- 67 -

nehnutì ležel rozvalený na pohovce -, avšak trest ji neminul. Sotva totiž

sestra veèer zpozorovala zmìnu v Øehoøovì pokoji, bìžela náramnì

uražená do obývacího pokoje, a aè ji matka lomíc rukama zapøísahala,

propukla v køeèovitý pláè, kterému rodièe - otce to samozøejmì vyplašilo

z køesla - nejdøív s bezmocným úžasem pøihlíželi; až i oni se rozèílili;

napravo otec vyèítal matce, že nenechala Øehoøùv pokoj vysmýèit sestøe;

nalevo zas køièel na sestru, že už nikdy nebude smìt u Øehoøe uklízet;

zatím se matka pokoušela otce, který se už rozèilením neznal, odvléci do

ložnice; sestra, otøásajíc se vzlykotem, tloukla drobnými pìstmi do stolu; a

Øehoø nahlas syèel vzteky, že nikoho nenapadlo zavøít dveøe a ušetøit ho té

podívané a toho rámusu.

Ale i když sestru, vyèerpanou zamìstnáním, omrzelo starat se o

Øehoøe jako døív, nebylo ještì vùbec zapotøebí, aby ji zastávala matka, a

pøece nemusel být Øehoø zanedbáván. Vždy tu teï byla posluhovaèka.

Tato stará vdova, která dík své silné kostøe pøestála v životì už asi lecjakou

svízel, necítila vlastnì k Øehoøovi odpor. Bez nìjaké zvláštní zvìdavosti

otevøela jednou náhodou dveøe do Øehoøova pokoje, a jak uvidìla Øehoøe,

který byl tak pøekvapen, že aèkoli ho nikdo nehonil, zaèal pobíhat sem a

tam, zùstala stát s rukama složenýma v klínì. Od té doby neopominula

vždycky ráno a veèer na okamžik pootevøít dveøe a nahlédnout k Øehoøovi.

Ze zaèátku ho dokonce pøivolávala slovy, která se jí patrnì zdála vlídná,

jako „Pojï sem, ty starý hovnivále!“ nebo „Podívejme se na nìho, starého

hovnivála!“ Na taková oslovení Øehoø vùbec neodpovídal, nýbrž zùstával

bez hnutí na místì, jako by se byly dveøe vùbec neotevøely. Kdyby byli

radìji té posluhovaèce naøídili, aby mu v pokoji dennì uklidila, místo aby

jí dovolovali nadarmo ho vyrušovat, kdy se jí zachce! Jednou èasnì ráno -

do oken bil prudký d隝, možná že už znamení blížícího se jara - zaèala

posluhovaèka zase se svými øeèmi, což Øehoøe tak roztrpèilo, že se proti

ní, ovšem pomalu a chabì, obrátil, jako by chtìl zaútoèit. Posluhovaèka

však, místo aby se zalekla, zvedla pouze do výšky židli stojící kousek ode

dveøí, a jak tu tak stála s ústy dokoøán, bylo jasné, že je nehodlá zavøít

døív, dokud židle v její ruce nedopadne na Øehoøùv høbet. „Tak co, dál už

to nejde?“ zeptala se, když se Øehoø zase obrátil, a s klidem postavila židli

zpátky do kouta.

Øehoø teï už nejedl skoro vùbec nic. Jen když šel náhodou kolem

pøichystaného jídla, vzal si do úst sousto na hraní, nechal je tam celé hodiny

a pak je vìtšinou vyplivl. Nejdøíve myslil, že mu nechutná ze zármutku

nad tím, jak vypadá jeho pokoj, ale právì se zmìnami v pokoji se velmi

brzy smíøil. Ostatní si zvykli stavìt mu do pokoje vìci, které se jinam nevešly,

a takových vìcí bylo teï spousta, ponìvadž do jednoho z pokojù vzali na

byt tøi pány. Tito vážní pánové - všichni tøi mìli plnovousy, jak jednou Øehoø

zjistil škvírkou ve dveøích - dbali úzkostlivì na poøádek, nejen u sebe

- 68 -

v pokoji, ale když už se tu jednou ubytovali, v celé domácnosti, tedy

zejména v kuchyni. Zbyteèné nebo dokonce špinavé krámy nesnášeli.

Kromì toho si vìtšinu zaøízení pøivezli s sebou. Z tohoto dùvodu zde teï

byla spousta zbyteèných vìcí, které se sice nedaly prodat, ale pøitom je

bylo škoda vyhodit. Všechny ty vìci putovaly k Øehoøovi do pokoje. Stejnì

tak nádoba na popel a bedna na odpadky z kuchynì. Co nebylo zrovna

k potøebì, hodila posluhovaèka, která mìla naspìch, jednoduše k Øehoøovi

do pokoje; Øehoø vídal naštìstí vìtšinou jen dotyèný pøedmìt a ruku, která

ho držela. Posluhovaèka mìla možná v úmyslu, že èasem, až se to bude

hodit, zase ty vìci odnese nebo je vyhodí všechny najednou, ve skuteènosti

však zùstávaly ležet tam, kam prvnì dopadly, pokud se mezi tím

harampádím neprodíral Øehoø a neposunul jím nejdøíve z nouze, protože

nemìl jinak kudy lézt, pozdìji však s èím dál vìtším potìšením, aèkoli

býval po takových túrách k smrti unaven a sklíèen a celé hodiny se zase

nemohl ani hnout.

Páni nájemníci obèas veèeøívali doma ve spoleèném obývacím

pokoji, proto zùstávaly nìkdy veèer dveøe do obývacího pokoje zavøeny,

ale Øehoø se docela snadno obešel bez otevøených dveøí, vždy už leckdy

veèer ani nevyužil toho, že jsou otevøené, a zùstal ležet v nejtemnìjším

koutì pokoje, aniž si toho rodina všimla. Jednou však nechala služka dveøe

do obývacího pokoje trochu pootevøené a zùstaly tak, i když veèer páni

nájemníci vešli a rozsvítilo se. Posadili se ke stolu, kde døíve sedával otec,

matka a Øehoø, rozbalili ubrousky a vzali do ruky nùž a vidlièku. Okamžitì

se ve dveøích objevila matka s mísou masa a hned za ní sestra s vrchovatou

mísou brambor. Z jídla se vydatnì kouøilo. Páni nájemníci se sklonili nad

mísami, jež byly pøed nì postaveny, jako by je chtìli prozkoumat, než

zaènou jíst, a ten, který sedìl uprostøed a byl patrnì druhými dvìma

pokládán za autoritu, skuteènì rozkrojil jeden kousek masa ještì na míse,

zøejmì aby se pøesvìdèil, je-li dost køehké a nemá-li se snad poslat zpátky

do kuchynì. Byl spokojen a matka i sestra, které napjatì pøihlížely, se

s úlevou zaèaly usmívat.

Rodina sama jedla v kuchyni. Pøesto otec, døíve než šel do kuchynì,

vstoupil sem do pokoje a s jednou jedinou úklonou, s èepicí v ruce, obešel

stùl. Páni nájemníci všichni vstali a zamumlali nìco do vousù. Když byli

pak o samotì, jedli témìø za naprostého ticha. Øehoøovi bylo divné, že

mezi všemi rozliènými zvuky pøi jídle každou chvíli zaslechl jejich žvýkající

zuby, jako by se tím mìlo Øehoøovi naznaèit, že k jídlu jsou potøeba zuby

a že ani sebekrásnìjší bezzubé èelisti nejsou k nièemu. „Však já mám chu,“

øíkal si Øehoø utrápenì, „jenže ne na tyhle vìci. Krmí se ti páni nájemníci,

krmí, a já tady uhynu!“

Právì toho veèera - Øehoø si nevzpomínal, že by byl za celou tu

dobu slyšel jejich zvuky - zaznìly z kuchynì housle. Páni nájemníci už

- 69 -

byli po veèeøi, prostøední vytáhl noviny, druhým dvìma dal po jednom

listu, a teï všichni èetli uvelebeni v køeslech a kouøili. Jak se ozvaly housle,

zpozornìli, zvedli se a po špièkách šli ke dveøím do pøedsínì, kde se zastavili

pøimáèknuti jeden na druhého. Z kuchynì je asi slyšeli, nebo otec zavolal:

„Je snad hra pánùm nepøíjemná? Mùže hned pøestat.“ „Naopak,“ øekl

prostøední z pánù, „nechtìla by sleèna laskavì pøijít sem k nám a hrát zde

v pokoji, kde je pøece jen mnohem pohodlnìji a útulnìji?“ „Ó prosím,“

øekl otec, jako kdyby on byl hrál. Pánové ustoupili do pokoje a èekali.

Brzy vešel otec s pultem na noty, matka s notami a sestra s houslemi. Sestra

si s klidem všechno chystala ke høe; rodièe, kteøí nikdy pøedtím pokoje

nepronajímali a proto pøehánìli zdvoøilost k pánùm nájemníkùm, si ani

netroufali sednout na své vlastní židle; otec se opøel o dveøe s pravicí

vsunutou mezi dva knoflíky zapjatého livrejového kabátu; matce

však nabídl jeden z pánù židli, a protože ji nechala tam, kam ji pán náhodou

postavil, sedìla stranou v koutì.

Sestra zaèala hrát; otec a matka sledovali každý ze svého místa

pohyby jejích rukou. Øehoø, pøilákán hrou, odvážil se trochu dál a byl již

hlavou až v obývacím pokoji. Ani mu nebylo divné, že poslední dobou

bere tak málo ohledù k ostatním; døíve bývala ohleduplnost jeho pýchou.

A pøitom by právì teï mìl spíše dùvod, aby se schovával, prach, který

ležel všude v jeho pokoji a pøi sebemenším pohybu se rozviøoval, pokrýval

i jeho; na høbetì i na bocích vláèel nitky, vlasy, zbytky jídla; byl už ke

všemu pøílíš lhostejný, než aby si lehl na høbet a vydrhl se o koberec, jak to

døíve dìlával nìkolikrát za den. A pøesto, že takto vypadal, neostýchal se

popolézt kus po neposkvrnìné podlaze obývacího pokoje.

Také si ho ovšem nikdo nepovšiml. Rodina byla úplnì zaujata hrou

na housle; naproti tomu páni nájemníci, kteøí se zpoèátku s rukama

v kapsách kalhot postavili až pøíliš blízko za sestøin notový pult, takže se

všichni mohli dívat do not, což sestru urèitì rušilo, ustoupili brzy

v polohlasném hovoru se sklonìnými hlavami k oknu, kde též zùstali,

zatímco otec je úzkostlivì pozoroval. Vznikal teï opravdu až pøíliš zøejmý

dojem, že se zklamali v oèekávání krásné èi zábavné hry na housle, že už

mají dost toho pøedstavení a jen ze zdvoøilosti se nechávají rušit ve svém

klidu. Zvl᚝ zpùsob, jímž všichni tøi nosem i ústy vyfukovali do výšky kouø

z doutníkù, svìdèil o znaèné nervozitì. A pøece hrála sestra tak krásnì.

Tváø mìla ke stranì sklonìnou, oèi zkoumavì a smutnì sledovaly øádky

not. Øehoø ještì kousek popolezl a držel hlavu až tìsnì u podlahy, aby

pokud možno zachytil její pohled. Byl zvíøetem, že ho hudba uchvacovala?

Mìl pocit, jako by se pøed ním otvírala cesta k vytoužené neznámé potravì.

Byl odhodlán proniknout až k sestøe, zatahat ji za ruku a naznaèit jí tak,

aby se radìji odebrala s houslemi k nìmu do pokoje, nebo nikdo se jí zde

neodmìní za její hru tak, jak by se jí odmìnil on. Nepustí ji už ze svého

- 70 -

pokoje, aspoò dokud bude živ; jeho dìsivá podoba nech je mu poprvé

k užitku; bude na stráži u všech dveøí svého pokoje zároveò a na útoèníka

vyprskne; sestra však by u nìho mìla zùstat dobrovolnì, mìla by sedìt na

pohovce vedle nìho, sklánìt k nìmu ucho, a on se jí pak svìøí, že mìl

napevno v úmyslu poslat ji na konzervatoø, a nepøijít mezitím to neštìstí,

že by to byl loni o vánocích - vánoce už snad pøece minuly? - všem povìdìl

a nic nedbal na žádné námitky. Po tìchto slovech se sestra dojetím rozpláèe

a Øehoø se vztyèí až k jejímu rameni a políbí ji na krk, na nìmž od té doby,

co chodí do obchodu, nenosí ani stuhu, ani límec.

„Pane Samso!“ zavolal prostøední pán na otce a bez jediného

dalšího slova ukázal prstem na Øehoøe, který se pomalu sunul kupøedu.

Housle umlkly, prostøední pan nájemník se nejdøív usmál na své pøátele

potøásaje hlavou a pak se znovu zadíval na Øehoøe. Otec, místo aby zahnal

Øehoøe, považoval zøejmì za potøebnìjší upokojit pány nájemníky, aèkoli

ti se nijak nerozèilovali a Øehoø je podle všeho bavil víc než hra na housle.

Otec k nim pospíšil a s rozpøaženýma rukama se je snažil zatlaèit do jejich

pokoje a zároveò jim tìlem zakrýt dobrý výhled na Øehoøe. Teï se opravdu

trochu rozzlobili, nebylo už jasné, jestli kvùli otcovu chování nebo proto,

že si teprve teï zaèali uvìdomovat, že mìli takového souseda jako Øehoø

a nevìdìli o tom. Požadovali od otce vysvìtlení, sami také zvedali paže,

neklidnì si potahovali vousy a jen pomalu ustupovali k svému pokoji.

Mezitím se sestra vytrhla ze zahloubání, do nìhož upadla poté, co její hra

byla tak nenadále pøerušena, rázem se probrala po chvíli, kdy v ochable

svìšených rukou držela housle a smyèec a zírala do not, jako by poøád

ještì hrála, položili nástroj na klín matce, která stále ještì sedìla na židli a

v záchvatu dušnosti zprudka pracovala plícemi, a odbìhla do vedlejšího

pokoje, kam se už páni nájemníci za otcova naléhání rychleji blížili. Bylo

vidìt, jak pokrývky a polštáøe na postelích jenom létají a srovnávají se

v sestøiných zkušených rukou. Ještì než dorazili do svého pokoje, mìla

nastláno a vyklouzla ven. Otce patrnì zas natolik posedla umínìnost, že

zapomnìl na všechen respekt, jímž byl svým nájemníkùm pøece jen

povinován. Jen naléhal a naléhal, až prostøední z pánù již ve dveøích pokoje

dunivì dupl nohou a tak otce zarazil. „Prohlašuji tímto,“ øekl, zvedl ruku a

oèima vyhledal též matku a sestru, „že vzhledem k odporným pomìrùm

panujícím v tomto bytì a v této rodin쓠- pøitom si zkrátka a rozhodnì

odplivl - „dávám okamžitou výpovìï ze svého pokoje. Nehodlám ovšem

ani za dny, kdy jsem tu bydlil, zaplatit to nejmenší, naopak si ještì zvážím,

nevznesu-li proti vám nìjaké - vìøte mi - snadno odùvodnitelné požadavky.“

Odmlèel se a hledìl rovnou pøed sebe, jako by na nìco èekal. Skuteènì

oba jeho pøátelé ihned vpadli: „I my dáváme okamžitou výpovìï.“ Nato

vzal za kliku a pøibouchl za sebou dveøe.

Tápaje rukama dopotácel se otec k své židli a klesl do ní; vypadalo

- 71 -

to, že se chce natáhnout a trochu si jako obvykle zdøímnout, avšak prudké

pokyvování jeho jakoby vratké hlavy svìdèilo o tom, že vùbec nespí. Øehoø

celou tu dobu zùstal zticha ležet na tom místì, kde ho páni nájemníci

pøistihli. Zklamáním z toho, že se mu jeho zámìry nezdaøily, možná i

slabostí z tolikerého hladovìní se nemohl ani hnout. Obával se s jakousi

urèitostí, že už v nejbližším okamžiku se na nìj všechno zøítí, a èekal.

Nelekl se ani houslí, které vypadly matce z tøesoucích se prstù z klína a

vydaly dunivý tón.

„Milí rodièe,“ øekla sestra a úvodem uhodila rukou do stolu, „takhle

to dál nejde. Jestli vy to snad nechápete, já to chápu. Nechci pøed touto

obludou vyslovovat jméno svého bratra a øeknu tedy jen: musíme se jí

pokusit zbavit. Zkusili jsme vše, co je v lidských silách, abychom se o ni

starali a trpìlivì ji snášeli, myslím, že nám nikdo nemùže ani to nejmenší

vytknout.“

„Má tisíckrát pravdu,“ øekl si otec pro sebe. Matka, která poøád

ještì nemohla popadnout dech, se s pomateným výrazem v oèích tlumenì

rozkašlala do dlanì.

Sestra hned bìžela k matce a položila jí ruku na èelo. Otce pøivedla

zøejmì sestøina slova na urèitìjší myšlenky, napøímil se na židli, pohrával

si se svou sluhovskou èepicí mezi talíøi, které zùstaly na stole ještì od

veèeøe pánù nájemníkù, a chvílemi se podíval po tichém Øehoøovi.

„Musíme se toho hledìt zbavit,“ øekla teï sestra výslovnì otci, nebo

matka pro kašel neslyšela, „ještì vás oba umoøí, vidím to už. Když jednou

èlovìk musí tak tìžce pracovat jako my všichni, nemùže mít pøece doma

tohle vìèné soužení. Já už to také nevydržím.“ A rozplakala se tak usedavì,

že jí slzy kanuly dolù na matèinu tváø, z níž je stírala mechanickými pohyby

ruky.

„Milé dítì,“ øekl otec soucitnì a s nápadným porozumìním, „co

ale máme dìlat?“

Sestra jen pokrèila rameny na znamení bezradnosti, jíž teï plaèíc

propadla pøes všechnu døívìjší jistotu.

„Kdyby nám rozumìl,“ øekl otec napolo tázavì; sestra v slzách

prudce zatøepala rukou naznaèujíc, že to nepøichází v úvahu.

„Kdyby nám rozumìl,“ opakoval otec a zamhouøením oèí pøijal

sestøino pøesvìdèení, že je to nemožné, „bylo by snad možné nìjak se

s ním dohodnout. Ale takhle -“

„Pryè musí,“ zvolala sestra, „to je jediný prostøedek, tatínku. Musíš

jen pøestat myslet na to, že je to Øehoø. Vždy naše neštìstí je vlastnì v tom,

že jsme tomu tak dlouho vìøili. Ale jakpak by to mohl být Øehoø? Kdyby to

byl Øehoø, dávno by už uznal, že lidé nemohou žít pohromadì s takovým

zvíøetem, a byl by dobrovolnì odešel. Nemìli bychom pak bratra, ale mohli

bychom dál žít a chovat v úctì jeho památku. Takhle nás ale to zvíøe

- 72 -

pronásleduje, vypudí pány nájemníky, chystá se zøejmì zabrat celý byt a

nás nechat nocovat na ulici. Podívej se, tatínku,“ vyøkla najednou, „už

zase zaèíná!“ A v hrùze, Øehoøovi docela nepochopitelné, opustila sestra

dokonce i matku, doslova se odrazila od její židle, jako by radìji chtìla

matku obìtovat než zùstat v Øehoøovì blízkostí, bìžela se schovat za otce,

který, rozèilen toliko jejím poèínáním, rovnìž vstal a napolo pøed sestrou

zdvihl ruce, jako by ji chtìl chránit.

Ale Øehoøovi pøece ani nenapadlo nìkoho dìsit, nejménì sestru.

Zaèal se jen otáèet, aby se mohl odsunout zpátky do svého pokoje, a

pùsobilo to ovšem nápadnì, ponìvadž si ve svém zbìdovaném stavu musel

pøi obtížných obratech pomáhat hlavou, kterou pøi tom nìkolikrát zvedl a

uhodil jí o zem. Zarazil se a rozhlédl. Zdálo se, že poznali jeho dobrý

úmysl; bylo to jen chvilkové leknutí. Teï se na nìj všichni mlèky a smutnì

dívali. Matka ležela na židli s nohama tìsnì u sebe nataženýma, oèi se jí

zemdlením skoro zavíraly; otec a sestra sedìli vedle sebe, sestra mìla ruku

položenou kolem otcova krku.

Teï už se snad smím otoèit, pomyslel si Øehoø a dal se znovu do

práce. Nemohl potlaèit funìní z té námahy a také si chvílemi musel

odpoèinout. Ostatnì na nìj také nikdo nenaléhal, všechno nechávali na

nìm. Jak dokonèil obrat, ihned se vydal rovnou zpátky. Užasl nad tou

znaènou vzdáleností, která ho dìlila od jeho pokoje, a vùbec nechápal, že

tak slabý, jak je, urazil pøed chvílí touž cestu, aniž to skoro pozoroval.

Myslel neustále jen na to, aby lezl rychle, a tak si sotva všiml, že ho rodina

ani jediným slovem, ani jediným výkøikem nevyrušuje. Teprve ve dveøích

otoèil hlavu, ne docela, cítil totiž, jak mu tuhne krk, ale pøesto ještì zahlédl,

že se za ním nic nezmìnilo, jen sestra vstala. Posledním pohledem zavadil

o matku, která teï už docela usnula.

Sotva se ocitl uvnitø ve svém pokoji, dveøe za ním se s nejvìtší

rychlostí pøibouchly, zástrèka i zámek zapadly. Nenápadný hluk za zády

Øehoøe tak vylekal, až mu nožièky podklesly. To sestra si tak pospíšila.

Vstala už a èekala, pak hbitì pøiskoèila, Øehoø ani neslyšel, jak se blíží, a

„Koneènì!“ zvolala na rodièe, otáèejíc klíèem v zámku.

„A teï?“ zeptal se Øehoø sám sebe a rozhlédl se potmì kolem. Brzy

zjistil, že se teï už vùbec nemùže ani hnout. Nedivil se tomu, spíš mu

pøipadalo nepøirozené, že se na tìch tenkých nožièkách mohl opravdu až

dosud pohybovat. Jinak se cítil pomìrnì dobøe. Bolelo ho sice celé tìlo,

ale mìl pocit, že bolesti budou asi zvolna slábnout a nakonec úplnì

pominou. Sotva už cítil shnilé jablko v zádech i zanícené místo okolo,

úplnì pokryté mìkkým prachem. Na rodinu vzpomínal s dojetím a láskou.

O tom, že musí zmizet, byl pøesvìdèen pokud možno ještì pevnìji než

sestra. V tomto stavu prázdného a pokojného rozjímání setrval až do chvíle,

kdy na vìži odbila tøetí hodina ranní. Když všude venku za oknem poèalo

- 73 -

svítat, byl ještì naživu. Pak mu hlava sama od sebe docela poklesla a

z chøípí mu slabì unikl poslední dech.

Když èasnì ráno pøišla posluhovaèka - samou vervou a spìchem,

pøestože ji už èasto prosili, aby to nedìlala, tolik bouchala dveømi, že

jak pøišla, nedalo se už v celém bytì klidnì spát -, neshledala pøi své obvyklé

krátké návštìvì na Øehoøovi nic zvláštního. Myslela, že leží naschvál

tak nehnutì a hraje si na uraženého; vždycky si myslela, že je schopen

všelijakých nápadù. Protože držela náhodou v ruce dlouhý smeták, chtìla

jím Øehoøe ode dveøí polechtat. Když to bylo bez výsledku, rozzlobila se a

trochu do Øehoøe šouchla, a teprve když ho bez veškerého odporu odsunula

z místa, zpozornìla. Když pak brzy poznala, jak se vìci mají, vyvalila oèi,

zahvízdla, dlouho však nemeškala, nýbrž prudce otevøela dveøe do ložnice

a hlasitì zavolala do tmy: „Pojïte se podívat, ono to chcíplo; leží to tam

doèista chcíplé!“

Manželé Samsovi se vztyèili v manželské posteli, a než si vùbec

uvìdomili, co jim hlásí, mìli co dìlat, aby se vzpamatovali z leknutí, jež

jim posluhovaèka zpùsobila. Pak ale pan a paní Samsovi honem vylezli

každý svou stranou postele ven, pan Samsa si pøehodil pøes ramena

pøikrývku, paní Samsová vyšla jen v noèní košili; takto vstoupili do Øehoøova

pokoje. Mezitím se otevøely i dveøe obývacího pokoje, kde od té doby, co

se pøistìhovali páni nájemníci, spávala Markétka; byla úplnì obleèená,

jako kdyby vùbec nespala, i její bledý oblièej tomu nasvìdèoval. „Mrtev?“

øekla paní Samsová a tázavì se podívala na posluhovaèku, aèkoliv se pøece

sama mohla o všem pøesvìdèit, ba dokonce to mohla poznat i bez pøesvìd-

èování. „To si myslím,“ øekla posluhovaèka a na dùkaz postrèila Øehoøovu

mrtvolu ještì pìkný kus stranou. Paní Samsová udìlala pohyb, jako by

chtìla koštì zadržet, ale neuèinila to. „Nuže,“ øekl pan Samsa, „teï mùžeme

podìkovat Pánubohu.“ Pokøižoval se a všechny tøi ženy to dìlaly po nìm.

Markétka, která nespouštìla z mrtvoly oèi, øekla: „Podívejte, jak byl hubený.

Však také tak dlouho nic nejedl. Jak sem jídla pøicházela, tak zase

odcházela.“ Opravdu bylo Øehoøovo tìlo úplnì placaté a suché, vlastnì

teprve teï to bylo vidìt, když už je nezvedaly nožièky a ani nic mého

neodvádìlo pozornost.

„Pojï, Markétko, na chvilku sem k nám,“ øekla paní Samsová

s bolným úsmìvem a Markétka šla za rodièi do ložnice a neopomnìla se

ohlédnout po mrtvole. Aèkoli bylo èasnì ráno, mísilo se už do èerstvého

vzduchu cosi vlahého. Však už byl konec bøezna.

Ze svého pokoje vyšli tøi páni nájemníci a s údivem se ohlíželi po

snídani: zapomnìlo se na nì. „Kde je snídanì?“ zeptal se prostøední pán

nevrle posluhovaèky. Ta však pøiložila prst na ústa a pokynula pak chvatnì

a mlèky pánùm, aby se šli podívat do Øehoøova pokoje. Šli tedy a stáli

pak v úplnì už jasném pokoji s rukama v kapsách svých ponìkud

- 74 -

obnošených kabátkù kolem Øehoøovy mrtvoly.

Vtom se otevøely dveøe do ložnice a objevil se pan Samsa v livreji,

z jedné strany byla do nìho zavìšena jeho žena, z druhé dcera. Všichni

byli trochu uplakaní; Markétka chvílemi tiskla tváø na otcovo rámì.

„Okamžitì opuste mùj byt!“ øekl pan Samsa a ukázal na dveøe,

drže stále ženy pøi sobì. „Jak to myslíte?“ zeptal se prostøední pán trochu

zaraženì a nasládle se usmál. Druzí dva drželi ruce za zády a neustále si

je mnuli jako v oèekávání velké hádky, která však musela pro nì dopadnout

nepøíznivì. „Myslím to pøesnì tak, jak to øíkám,“ odpovìdìl pan Samsa a

v jedné øadì se svými prùvodkynìmi kráèel pøímo k panu nájemníkovi.

Ten nejdøív tiše stál a díval se do zemì, jako by se mu vìci v hlavì

nìjak novì poøádaly. „Pak tedy pùjdeme,“ øekl potom a vzhlédl k panu

Samsovi, jako by v náhlém návalu pokory èekal i k tomuto rozhodnutí nový

souhlas. Pan Samsa na nìho jen nìkolikrát krátce zamrkal vypoulenýma

oèima. Nato pán skuteènì ihned zamíøil dlouhými kroky do pøedsínì; oba

jeho pøátelé už nìjakou chvíli naslouchali s docela klidnýma ruka a teï za

ním pøímo poskoèili, jako by se báli, že by pan Samsa tøeba mohl vkroèit

do pøedsínì døíve než oni a pøerušit jejich spojení s vùdcem. V pøedsíni

všichni tøi sundali z vìšáku klobouky, ze stojanu vytáhli hole, mlèky se

uklonili a opustili byt. V jakési nedùvìøe, zcela zbyteèné, jak se ukázalo,

vyšel pan Samsa s obìma ženami na chodbu; opøeni o zábradlí dívali se,

jak tøi páni pomalu sice, avšak bez zastavení sestupují po dlouhých

schodech, v každém patøe v urèitém zákrutu schodištì zmizí a po nìkolika

okamžicích se znovu vynoøí; èím hloub se dostávali, tím více mizel zájem

rodiny Samsovy o nì, a když proti nim a pak vzhùru kolem nich hrdì

vzpøímen stoupal øeznický tovaryš s nosítky na hlavì, opustil pan Samsa

s ženami zábradlí a všichni se jaksi s úlevou vrátili do bytu.

Rozhodli se, že dnešního dne užijí k odpoèinku a procházce; nejen

že si takovou pøestávku v práci zasluhovali, dokonce ji nezbytnì

potøebovali. A tak sedli ke stolu a napsali tøi omluvné dopisy, pan Samsa

svému øeditelství, paní Samsová svému objednavateli a Markétka svému

šéfovi. Zatímco psali, pøišla jim posluhovaèka oznámit, že odchází, nebo

je ranní práce hotova. Všichni tøi píšící nejdøíve jen kývli, ani nezvedli

hlavu, teprve když se posluhovaèka poøád ještì nemìla k odchodu, mrzutì

vzhlédli. „Nuže?“ zeptal se pan Samsa. Posluhovaèka stála ve dveøích a

usmívala se, jako by mìla pro rodinu náramnì šastnou zprávu, oznámí ji

však jen tehdy, když se jí budou hodnì vyptávat. Malé, skoro zpøíma stojící

pštrosí péro na klobouku, jež pana Samsu zlobilo už celou dobu, co u nich

\sloužila, kývalo se lehce na všechny strany. „Tak co vlastnì chcete?“

zeptala se paní Samsová, k níž mìla posluhovaèka nejvìtší respekt. „Jo,“

odpovìdìla posluhovaèka a pro pøívìtivý smích nemohla z místa,

„tak s odklizením tamtoho si nemusíte dìlat starosti. Už je to v poøádku.“

- 75 -

Paní Samsová a Markétka se sklonily k svým dopisùm, jako by chtìly psát

dál; pan Samsa, který zpozoroval, že se posluhovaèka chystá všechno

dopodrobna popisovat, ji napøaženou rukou rozhodnì zarazil. A že nesmìla

vyprávìt, vzpomnìla si, jaký má veliký spìch, zvolala patrnì uražena:

„Tak sbohem vespolek,“ prudce se otoèila a s hrozným boucháním dveøí

opustila byt.

„Veèer dostane výpovìï,“ øekl pan Samsa, ale ani žena, ani dcera

mu neodpovìdìly, nebo posluhovaèka, jak se zdálo, znovu narušila jejich

sotva nabytý klid. Vstaly, odešly k oknu a zùstaly tam v objetí stát. Pan

Samsa na židli se po nich otoèil a chvilku je tiše pozoroval. Pak zvolal:

„Tak pojïte sem pøece. Nechte už koneènì být to, co bylo. A berte také

trochu ohledy na mne.“ Ženy ho ihned poslechly, bìžely k nìmu,

chlácholily ho a rychle dopsaly dopisy.

Pak všichni tøi opìt po mìsících spoleènì vyšli z domova a vyjeli

tramvají ven za mìsto. Vùz, kde sedìli sami, byl celý prozáøen sluncem.

Pohodlnì opøeni na sedadlech rozmlouvali o vyhlídkách do budoucna,

ukázalo se, že pøi bližším pohledu nejsou nikterak zlé, nebo všichni tøi,

na což se vlastnì jeden druhého ještì ani nezeptali, mají náramnì výhodná

a zvl᚝ pro pozdìjší dobu slibná zamìstnání. Nejvìtší okamžité zlepšení

situace jim ovšem jistì snadno pøinese zmìna bytu; vezmou si teï menší a

levnìjší a pøitom lépe položený a vùbec praktiètìjší byt, než je nynìjší,

který vybíral ještì Øehoø. Jak si tak povídali, zadívali se pan a paní Samsovi

na svou èím dál èilejší dceru a skoro zároveò jim napadlo, jak za poslední

dobu pøes všechno soužení, od nìhož jí pobledly tváøe, rozkvetla v krásnou

a kyprou dívku. Umlkli, a dorozumívajíce se skoro nevìdomky pohledy,

pomysleli si, že bude teï na èase, aby pro ni také vyhledali hodného muže.

A pøipadlo jim jako dotvrzení jejich nových snù a dobrých úmyslù, když u

cíle jejich cesty dcera první vstala a protáhla své mladé tìlo.

- 76 -

- 77 -

VENKOVSKÝ LÉKAØ

DROBNÉ POVÍDKY

- 78 -

Otci

- 79 -

NOVÝ ADVOKÁT

Máme nového advokáta, doktora Bucefala. Zevnìjškem málo

pøipomíná dobu, kdy ještì býval váleèným oøem Alexandra Makedonského.

Ovšem kdo se dobøe vyzná v pomìrech, leccos postøehne. Však jsem

onehdy sám vidìl na venkovských schodech jednoho docela prostoduchého

soudního sluhu, jak odborným pohledem stálého návštìvníka dostihù

obdivuje advokáta, který vysoko zvedaje stehna stoupal ze schodu na schod

a jeho krok zvonil o mramor.

Vcelku soudní dvùr schvaluje Bucefalovo pøijetí. Všichni

s nevídaným porozumìním øíkají, že za dnešního spoleèenského poøádku

je Bucefalus v obtížné situaci a že si proto, jakož i pro svùj svìtodìjný

význam rozhodnì zaslouží, aby se mu vycházelo vstøíc. Dnes - to se nedá

popøít - neexistuje žádný veliký Alexandr. Vraždit dokáže sice leckdo;

nechybí ani obratnost, jíž je zapotøebí, aby èlovìk pøi hostinì kopím zasáhl

pøes stùl pøítele; a mnohým je Makedonie pøíliš tìsná, takže proklínají otce

Filipa - ale nikdo, nikdo nedovede vést do Indie. Už tehdy byly brány Indie

nedosažitelné, avšak králùv meè vyznaèil smìr. Dnes jsou ty brány

pøeneseny docela jinam, dál a výš; nikdo neukáže smìr; mnozí tøímají

meèe; ale jen proto, aby se jimi ohánìli; a pohled, který je chce sledovat,

zbloudí.

Je proto možná opravdu nejlepší ponoøit se do zákoníkù, jako to

uèinil Bucefalus. Volný, nesvírán v bocích kyèlemi jezdce, pøi tiché lampì,

vzdálen vøavì Alexandrovy bitvy, ète si a obrací stránky našich starých

knih.

- 80 -

VENKOVSKÝ LÉKAØ

Byl jsem ve velikých nesnázích: mìl jsem pøed sebou naléhavou

cestu; tìžce nemocný èlovìk na mne èekal ve vsi vzdálené deset mil;

prudká snìhová vánice vyplòovala daleký prostor mezi mnou a jím;

vùz jsem mìl, lehký, s velkými koly, zrovna takový, jaký se hodí pro naše

venkovské cesty; zabalen do kožichu, s brašnou na nástroje v ruce stál

jsem už na dvoøe pøichystán na cestu; avšak kùò chybìl, kùò. Mùj vlastní

kùò zdechl na dnešek v noci zmožen touto ledovou zimou; má služebná

bìhala teï po vsi, aby nìjakého konì vypùjèila; bylo to však beznadìjné,

vìdìl jsem to, a zbyteènì jsem tu postával èím dál více zasypán snìhem,

èím dál nehybnìjší. Dìvèe se objevilo u vrat, samotné, mávalo svítilnou;

ovšem, kdo by teï pùjèil konì k takové jízdì? Ještì jednou jsem pøešel

dvùr; nepøipadal jsem na žádnou možnost; z roztržitosti, celý ztrápený jsem

kopl do ztrouchnivìlých dveøí praseèího chlívku, který se už léta nepoužíval.

Otevøely se a kývaly se ve stìžejích sem tam. Zevnitø zavanulo teplo a

pach jako od koní. Na provaze se tam houpala matná stájová svítilna.

Jakýsi muž pøikrèený v nízké boudì ukázal upøímnou modrookou tváø.

„Mám zapøáhnout?“ zeptal se vylézaje po ètyøech ven. Nevìdìl jsem, co

øíci, a jen jsem se sehnul, abych se podíval, co v tom chlévì ještì je.

Služebná stála vedle mne. „Èlovìk neví, co ve vlastním domì chová,“

øekla a oba jsme se rozesmáli. „Hej, bratøe, hej, sestro!“ zvolal èeledín a

otvorem dveøí se pouze mocnými obraty trupu sunuli jeden za druhým dva

konì, mohutná zvíøata silných bokù, s nohama pøitisknutýma k tìlu, klopíce

pìknì utváøené hlavy jak velbloudi, a docela zaplnili otvor. Ihned však stáli

zpøíma na vysokých nohou, z tìl jim stoupala hustá pára. „Pomoz mu,“

øekl jsem a ochotné dìvèe spìchalo k èeledínovi s postrojem od vozu. Ale

jen k nìmu došla, obejme ji èeledín a pøitiskne svùj oblièej na její. Dívka

vykøikne a uteèe se ke mnì; èervenì se jí zaaly dvì øady zubù do tváøe.

„Ty hovado,“ køièím zuøivì, „chceš bièem?“, ale hned si vzpomenu, že je

zde cizí; že nevím, odkud se vzal, a že mi dobrovolnì pomáhá, když ostatní

odpírají. Jako by znal mé myšlenky, nehnìvá se, že mu vyhrožuji, nýbrž

dál se zabývá koòmi a jen se po mnì jednou obrátí. „Nasednìte,“ øekne

pak a opravdu: vše je pøipraveno. S tak krásným spøežením jsem dosud

nejel, to vidím, nasedám tedy s radostí. „Ale koèírovat budu já, ty neznáš

cestu,“ øíkám. „Jistìže,“ øíká on, „já vùbec nepojedu, zùstanu s Rùženou.“

„Ne,“ køièí Rùžena a utíká do domu, správnì tušíc, že její osud je zpeèetìn.

Slyším, jak s øinèením pøipíná øetìz u dveøí; slyším zapadnout zámek; vidím,

jak mimo to zháší svìtlo v chodbì a letíc dál i ve všech svìtnicích, aby

nebyla k nalezení. „Pojedeš se mnou,“ øíkám èeledínovi, „nebo z jízdy

nebude nic, i když je velmi naléhavá. Ani mì nenapadne, abych ti za

- 81 -

jízdu platil tím dìvèetem.“ „Hybaj!?“ øekne on; tleskne, vùz vyrazí, jako

když proud uchvátí kus døeva; ještì zaslechnu, jak dveøe mého domu

praskají a tøíští se pod èeledínovým náporem, potom naplní mé oèi a uši

šum, stejnomìrnì doléhající na všechny smysly. Ale to trvá jen chvíli, nebo

již jsem na místì, jako kdyby se dvùr mého nemocného otevøel rovnou

pøed mými vraty; klidnì stojí konì, chumelenice ustala; kolem dokola

mìsíèní svìtlo; rodièe nemocného vybíhají z domu; za nimi jeho sestra;

z vozu mì témìø vynesou; ze zmatených øeèí nepochopím nic; ve svìtnici

nemocného je nedýchatelný vzduch; zanedbaný krb kouøí, hned otevøu

okno dokoøán; ale nejdøíve chci vidìt nemocného. Hubený chlapec,

bez horeèky, ani studený, ani teplý, s prázdnýma oèima, bez košile se

nadzvedá pod peøinou, vìší se mi na krk, šeptá mi do ucha: „Doktore,

nech mì umøít.“ Rozhlížím se; nikdo to neslyšel; rodièe stojí mlèky sklonìni

a èekají na mùj úsudek; sestra pøinesla židli pro mou brašnu. Otvírám brašnu

a hledám mezi nástroji; chlapec po mnì ustaviènì z postele hmatá, aby

mi pøipomnìl svou prosbu; beru pinzetu, zkoumám ji ve svìtle svíèky a

zase ji odkládám. „Ano,“ øíkám si rouhavì, „v takových pøípadech bohové

pomohou, sešlou chybìjícího konì, kvùli spìchu pøidají i druhého, navíc

ještì poskytnou èeledína -.“ Teprve teï si znovu vzpomenu na Rùženu; co

poèít, jak ji zachránit, jak ji vyprostit zpod toho èeledína deset mil daleko

od ní, s neovladatelnými koòmi u vozu? S tìmi koòmi, kteøí si nìjak uvolnili

øemeny; zvenèí, nevím jak, otevøeli okna; každý jedním oknem strká hlavu

dovnitø, nedávaje se vyrušit výkøiky rodiny, a hledí na nemocného. „Hned

pojedu zpátky,“ øíkám si, jako by mì ti konì vybízeli na cestu,

avšak nechávám si od sestry, která má za to, že jsem omámen horkem,

svléknout kožich. Nalijí mi sklenku rumu, starý mi poklepává na rameno,

obìtoval mi svùj poklad a má tedy právo na tu dùvìrnost. Vrtím hlavou;

v tìsném kruhu starcových myšlenek by se mi udìlalo zle; jedinì proto

odmítám pít. Matka stojí u postele a vábí mì k sobì; poslechnu a zatímco

jeden kùò hlasitì øehtá do stropu, kladu chlapci hlavu na prsa a on se pod

mým vlhkým vousem zachvívá. Potvrzuje se, co vím; chlapec je zdráv,

ponìkud špatnì prokrvený, starostlivá matka ho prolévala kávou, ale je

zdráv a nejlépe by bylo rázem ho vyhnat z postele. Není mou vìcí

napravovat svìt a nechávám ho ležet. Jsem zamìstnancem okresu a svou

povinnost plním vrchovatì, ba skoro až pøespøíliš. Aèkoli mì špatnì platí,

pøece jsem k chudým štìdrý a rád jim pomohu. Ještì o Rùženu se musím

postarat, pak dám chlapci za pravdu a také chci umøít. Co tu mám co

dìlat, v téhle nekoneèné zimì! Kùò mi zdechl a ve vsi se nenajde nikdo,

kdo by mi pùjèil svého. Z praseèího chlívku abych vytáhl své spøežení;

kdyby to náhodou nebyli konì, musil bych vyjet se svinìmi. Tak je to. A

pøikyvuji rodinì. Ti o tom nevìdí nic, a kdyby vìdìli, nevìøili by. Recepty

psát je snadné, ale v ostatním se s lidmi dorozumìt je tìžké. Nuže, zde by

- 82 -

tedy byla má návštìva u konce, zase jednou mì zbyteènì obtìžovali, na

to jsem si zvykl, celý okres mì muèí pomocí mého noèního zvonku, ale že

jsem musel tentokrát i Rùženu obìtovat, to hezké dìvèe, které léta žilo u

mne v domì, skoro aniž jsem si ho všiml - tato obì je pøíliš veliká a já si

musím vypomáhat všelijakou chytristikou, abych si to v hlavì nìjak srovnal,

abych se neosopil na tu rodinu, která mi pøece pøi nejlepší vùli nemùže

Rùženu vrátit. Ale když zavøu brašnu a pokynu, aby mi podali kožich,

rodina stojí pohromadì, otec oèichává sklenku s rumem v ruce, matka, již

jsem patrnì zklamal - ale co vlastnì èekají ti lidé? -, se slzami v oèích se

kouše do rtù a sestra mává silnì zkrvaveným ruèníkem, tu jsem jaksi za

jistých okolností ochoten pøipustit, že chlapec je pøece jen možná nemocen.

Jdu k nìmu, on se na mne usmívá, jako bych mu snad nesl nejvydatnìjší

polévku - ach, teï zaènou oba konì øehtat; ten povyk má asi z pøíkazu

vyšších míst usnadnit vyšetøení -, a tu shledávám: ano, ten chlapec je

nemocen. V jeho pravém boku, v krajinì kyèelní, se otevøela rána velká

jako dlaò. Rùžová v mnoha odstínech, v hloubce temná, pøi krajích svìtlejší,

jemnozrnná, krev v ní nestejnomìrnì prosakuje, otevøená jako povrchový

dùl. Tolik zdálky. Zblízka to vypadá ještì hùø. Kdo by si pøi tomto pohledu

tiše nehvízdl? Èervi tlustí a dlouzí jako mùj malíèek, sami už rùžoví a ještì

potøísnìní krví, vìzí uvnitø v ránì a bílou hlavièkou i spoustu nožièek se

derou ven. Ubohý chlapèe, tobì není pomoci. Nalezl jsem tvou velikou

ránu; na tenhle kvìt v svém boku zahyneš. Rodina je šastna, vidí mì

v èinnosti; sestra to øekne matce, matka otci, otec nìkolika hostùm, kteøí

balancujíce po špièkách s pažemi rozpøaženými vcházejí mìsíèním svitem

otevøených dveøí dovnitø. „Zachráníš mì?“ vzlykaje šeptá hoch, doèista

oslnìn životem v své ránì. Takoví jsou lidé v mém kraji. Stále žádají po

lékaøi nemožné. Starou víru ztratili; faráø sedí doma a cupuje mešní roucha

jedno po druhém; lékaø však svou jemnou rukou chirurga má dokázat vše.

Nu, jak je libo; já se nenabízel; spotøebujete-li mì pro posvátné úèely, i to

si dám líbit; co lepšího si mohu pøát, já, starý venkovský lékaø, oloupený o

svou služebnou! A oni pøicházejí, rodina a obecní starší, a svlékají mì;

školní sbor s uèitelem v èele stojí pøed domem a zpívá velmi prostou melodii

na slova:

Svleète ho a bude léèit,

a nebude-li, zabte ho!

Je to lékaø, jenom lékaø.

Pak jsem vysvleèen a s prsty ve vousech a hlavou sklonìnou hledím

pokojnì na lidi. Cítím nad ostatními pøevahu a zùstávám naprosto klidný,

i když mi to nic nepomáhá, nebo nyní mì berou za hlavu a za nohy a

nesou mì do postele. Ke zdi mì kladou, po bok té ránì. Pak všichni ze

svìtnice odcházejí; dveøe se zavøou; zpìv utichá; mraky zastíní mìsíc; høejí

- 83 -

mì peøiny; jako stíny se kymácejí koòské hlavy v okenních otvorech. „Víš,“

øíká mi hlas do ucha, „má dùvìra v tebe je nepatrná. Vždy i ty jsi jen

odnìkud setøesen, nepøicházíš na vlastních nohou. Místo abys mi pomohl,

zabírᚠmi místo na smrtelné posteli. Nejradìji bych ti oèi vyškrábal.“ „Máš

pravdu,“ øíkám, „je to ostudné. Jenže já jsem už jenom lékaø. Co mám

dìlat? Vìø mi, že ani mnì není lehko.“ „S touhle omluvou se mám spokojit?

Ach, co jiného mi zbývá. Poøád abych se spokojoval. S krásnou ránou

jsem pøišel na svìt; to byla veškerá má výbava.“ „Mladý pøíteli,“ øekl jsem,

„tvá chyba je, že nemᚠpøehled. Byl jsem daleko široko v jizbách všech

nemocných a øíkám ti: tvá rána není tak zlá. Dvakrát se v ostrém úhlu zaala

sekera. Mnozí nabízejí svùj bok a stìží uslyší sekeru v lese, nemluvì o

tom, že by se k nim pøiblížila.“ „Je to doopravdy tak, nebo mì klameš

v horeèce?“ „Opravdu je to tak, dávám ti èestné slovo úøedního lékaøe.“ A

on je pøijal a umlkl. Teï však bylo naèase, abych pomýšlel na svou

záchranu. Vìrnì stáli ještì konì na svých místech. Rychle jsem posbíral

šaty, kožich a brašnu; s oblékáním jsem se nechtìl zdržovat; pospíší-li si

konì jako cestou sem, skoèím jaksi jen z této postele do své. Poslušnì

couvl jeden z koní od okna; hodil jsem ranec do vozu; kožich zalétl pøíliš

daleko, jen jedním rukávem se zachytil za hák. Staèí. Vyšvihl jsem se na

konì. Volnì se vláèejí øemeny, jeden kùò s druhým sotva spøaženi,

vùz vzadu poletuje sem a tam, naposled kožich ve snìhu. „Hybaj!“ øekl

jsem, ale hýbali jsme se jen tak tak; pomalu jako starci jsme se vlekli

snìžnou pustinou; dlouho znìl za námi nový, avšak klamný dìtský zpìv:

Radujte se, pacienti,

lékaø vám leží v posteli!

Takhle nikdy nedorazím k domovu; má vzkvétající praxe je tatam;

nìjaký nástupce mì okrade, ale nadarmo, nebo mì nemùže nahradit;

v mém domì øádí hnusný èeledín; Rùžena je jeho obìtí; ani domyslit to

nechci. Nahý, vydán na pospas mrazu tohoto obzvl᚝ neblahého období,

s pozemským vozem, nepozemskými koòmi, potloukám se tu, já staøec.

Mùj kožich visí vzadu za vozem, nedosáhnu však na nìj a nikdo z té èilé

sebranky pacientù nehne ani prstem. Podveden! Podveden! Jednou

poslechneš na klamné zazvonìní noèního zvonku - nikdy to nenapravíš.

- 84 -

NA GALERII

Kdyby v manéži pøed neúnavným publikem celé mìsíce bez ustání

kolem dokola kroužila na vrávorajícím koni nìjaká sešlá, souchotináøská

krasojezdkynì, pohánìná nelítostným šéfem s bièem v ruce, trylkujíc na

koni, posílajíc polibky, pohupujíc se v bocích, a kdyby tato hra za

nepøetržitého burácení orchestru a ventilátorù pokraèovala do šedé

budoucnosti, dál a dál se otvírající, doprovázena potuchajícím a znovu

mohutnícím potleskem rukou, jež jsou vlastnì parními kladivy - pak by

snad mladý návštìvník galerie sebìhl dolù po dlouhých schodech skrze

všechna poøadí, vrhl se do manéže, a do fanfár orchestru, jenž stále drží

krok, vykøikl: Stát!

Ale jelikož to tak není, krásná dáma, bílá a èervená, vlétne dovnitø

mezi závìsy, jež pøed ní rozhrnou pyšní mužové v livrejích; øeditel, oddanì

hledaje její zrak, zvíøecky pøedklonìn jí vzdychá vstøíc; zvedá ji starostlivì

na šedivého grošáka jak nade vše milovanou vnuèku, která se vydává na

nebezpeènou pou; nemùže se odhodlat dát bièem znamení; pøemùže se

koneènì a zapráská; uhání podle konì s ústy dokoøán; sleduje bdìlým

okem skoky jezdkynì; nad její obratností mu zùstává rozum stát; pokouší

se ji varovat anglickým pokøikem; k nejúzkostnìjší obezøetnosti zuøivì

vybízí podkoní s obruèemi; pøed velkým salto mortale zdvihaje ruce

zapøísahá orchestr, aby zmlkl; nakonec malièkou snáší z chvìjícího se konì,

na obì tváøe ji líbá a žádná ovace publika mu není dost; kdežto ona, opírajíc

se o nìj, vysoko na špièkách, zahalena v prach, s pažemi rozpøaženými,

hlavièkou zvrácenou, chce sdílet štìstí s celým cirkusem - jelikož je to tak,

položí návštìvník galerie tváø na zábradlí, a propadaje se do závìreèného

pochodu jak do tìžkého snu, pláèe a neví o tom.

- 85 -

STARÝ LIST

Zdá se, že v obranì naší vlasti se mnohé zanedbalo. Doposud jsme

se o to nestarali a šli jsme za svou prací; události poslední doby nám

však dìlají starosti.

Mám ševcovskou dílnu na námìstí pøed císaøským palácem. Sotvaže

za svítání otevøu krám, vidím, že ústí všech ulic sbíhajících se na námìstí

jsou již obsazena ozbrojenci. Nejsou to však naši vojáci, nýbrž zøejmì

nomádi ze severu. Nìjakým zpùsobem, mnì nepochopitelným, pronikli

až do hlavního mìsta, kde je pøece velmi daleko od hranic. Buï jak buï,

jsou tedy zde; zdá se, že jich každého rána pøibývá.

Po svém zpùsobu táboøí pod širým nebem, nebo obytnými domy

opovrhují. Zabývají se ostøením meèù, špièatìním šípù, cvièením na koni.

Z tohoto tichého, vždy v úzkostlivé èistotì udržovaného námìstí udìlali

uèinìný chlév. Obèas se sice pokusíme vybìhnout ze svých obchodù a

uklidit aspoò ten nejhorší neøád, ale stává se to èím dál øidèeji, nebo je to

zbyteèná námaha, a kromì toho se vystavujeme nebezpeèí, že se

dostaneme pod kopyta divokých koní nebo budeme zranìni bièem.

Mluvit s nomády nelze. Naši øeè neznají, ba kdo ví, jestli mají

nìjakou vlastní. Mezi sebou se dorozumívají podobnì jako kavky. Ustaviènì

je slyšet ten kavèí køik. Nᚠzpùsob života, naše zøízení jsou jim stejnì

nepochopitelné jako lhostejné. Proto též odmítají jakoukoli posunkovou

øeè. Mùžeš si èelisti vykloubit a ruce z kloubù vymknout, stejnì ti

neporozumìjí a nikdy nebudou rozumìt. Èasto dìlají grimasy; to potom

kroutí bìlmem oèí a od úst jim jde pìna, avšak nechtìjí tím ani nic øíci, ani

postrašit; dìlají to, ponìvadž takové jsou jejich zpùsoby. Co potøebují, to

si vezmou. Nelze øíci, že používají násilí. Sáhnou-li po nìèem, ustoupíme

stranou a vše jim necháme.

I z mých zásob si vzali nejeden pìkný kus. Ale nemohu si naøíkat,

vidím-li pøíkladnì, jak se vede øezníkovi naproti. Sotva pøinese zboží, hned

se mu vyrve z rukou a nomádi je zhltnou. I jejich konì žerou maso; èasto

leží vedle sebe jezdec i kùò a oba se krmí z téhož kusu masa, každý na

jednom konci. Øezník má strach a netroufá si dodávky pøerušit. Máme pro

to pochopení, skládáme peníze a podporujeme ho. Kdyby nomádi nedostali

maso, kdo ví, co by je napadlo udìlat; ostatnì kdo ví, co je napadne, i

když dennì maso dostávají.

Onehdy si øezník myslil, že si mùže ušetøit aspoò námahu

s porážením, a pøivedl ráno živého vola. Víckrát už to nesmí opakovat.

Snad hodinu jsem ležel až docela vzadu v dílnì natažen na podlaze a

všechny šaty, pøikrývky a polštáøe jsem navršil na sebe, jen abych neslyšel

øev toho vola, na nìhož se ze všech stran vrhali nomádi a zuby z nìho

- 86 -

rvali kusy teplého masa. Dávno už byl klid, když jsem se odvážil vyjít ven;

jako pijáci kolem sudu od vína leželi unaveni kolem zbytkù vola.

Zrovna tehdy se mi zdálo, že jsem v oknì paláce zahlédl samého

císaøe; jinak nikdy nepøijde do tìchto vnìjších komnat, stále žije jen

v nejvnitønìjší zahradì; tentokrát však - alespoò jsem mìl ten dojem - stál

u jednoho z oken a se svìšenou hlavou hledìl na to øádìní pøed zámkem.

„Co bude dál?“ ptáme se všichni. „Jak dlouho budeme snášet tohle

bøímì a tato muka? Císaøský palác nomády pøilákal, avšak zahnat je

nedokáže. Brána zùstává zavøena; stráž, která døíve vždy slavnostnì

pochodovala dovnitø a ven, se drží za zamøížovanými okny. Záchrana vlasti

je svìøena nám, øemeslníkùm a obchodníkùm; my jsme však nedorostli

takového úkolu; také jsme se nikdy nechlubili, že bychom toho byli schopni.

Je to nedorozumìní; a my na nì zajdeme.“

- 87 -

PØED ZÁKONEM

Pøed zákonem stojí dveøník. K tomuto dveøníku pøijde muž

z venkova a prosí, aby ho vpustili do zákona. Avšak dveøník øekne, že ho

teï nemùže vpustit. Muž uvažuje a pak se zeptá, zda tedy bude smìt

vstoupit pozdìji. „Možná,“ øekne dveøník, „teï však ne.“ Protože brána

k zákonu je jako vždy otevøena a dveøník ustoupí stranou, shýbne se ten

muž, aby se podíval bránou dovnitø. Když to dveøník zpozoruje, zasmìje

se a øekne: „Jestliže tì to tak láká, zkus tam vejít pøes mùj zákaz. Ale pamatuj

si: Já jsem mocný. A jsem jen nejnižší dveøník. Sál za sálem však stojí

dveøníci, jeden mocnìjší než druhý. Už na tøetího z nich se ani já nemohu

podívat.“ Takových nesnází se muž z venkova nenadál; zákon má být pøece

pøístupný každému a vždy, myslí si, ale když se teï pozornìji podívá na

dveøníka v kožichu, na jeho veliký špièatý nos, na dlouhé, tenké, èerné

tatarské fousy, rozhodne se, že pøece jen radìji poèká, až dostane povolení

vstoupit. Dveøník mu dá stolièku a dovolí, aby si sedl stranou od dveøí.

Tam sedí dny a léta. Znovu a znovu se pokouší, aby byl vpuštìn, a unavuje

dveøníka prosbami. Dveøník ho obèas tak trochu vyslýchá, vyptává se ho

na domov a mnoho jiného, ale jsou to neúèastné otázky, jaké kladou velcí

páni, a nakonec mu pokaždé øekne, že ho ještì nemùže vpustit. Muž,

který se na cestu zásobil mnoha vìcmi, použije všeho, by to bylo

sebecennìjší, aby dveøníka podplatil. Ten sice všechno pøijme, ale øíká

pøitom: „Pøijímám to jen proto, abys nemyslel, žes nìco zanedbal.“ Po celá

dlouhá léta pozoruje ten muž dveøníka skoro bez ustání. Zapomene na

ostatní dveøníky a tento první se mu zdá být jedinou pøekážkou, pro niž

nemùže vstoupit do zákona. Proklíná tu neblahou náhodu, první léta

bez ohledu a nahlas, pozdìji, když zestárne, si už jen brumlá pro sebe.

Zdìtinští, a ponìvadž za ta léta, co dveøníka zkoumá, poznal i blechy

v límci jeho kožichu, doprošuje se i tìch blech, aby mu pomohly a dveøníka

pøemluvily. Posléze mu ochabne zrak a on neví, stmívá-li se kolem nìho

doopravdy nebo klame-li ho pouze vlastní zrak. Zato však teï rozeznává

ve tmì jakousi záø, která se neuhasitelnì prodírá dveømi zákona. Má teï

již života nakrátce. Pøed smrtí se mu v hlavì soustøedí všechny zkušenosti

celé té doby v jedinou otázku, již dveøníkovi dosud nepoložil. Pokyne mu,

nebo není již s to vztyèit tuhnoucí tìlo. Dveøník se k nìmu musí hluboko

sklonit, jelikož rozdíl ve velikostí se znaènì zmìnil v mužùv neprospìch.

„Copak chceš teï ještì vìdìt?“ zeptal se dveøník, „jsi nenasytný.“ „Všichni

pøece dychtí po zákonu,“ øekne muž. „Jak to, že za všechna ta léta nikdo

kromì mne nepožádal, aby byl vpuštìn?“ Dveøník pozná, že muž již

skonává, a aby dostihl ještì jeho zmírající sluch, zaøve na nìho: „Tudy

nemohl být nikdo jiný vpuštìn, nebo tento vchod byl urèen jen pro tebe.

Teï pùjdu a zavøu ho.‘‘

- 88 -

ŠAKALI A ARABOVÉ

Táboøili jsme v oáze. Druhové spali. Jeden z Arabù, vysoký a bílý,

pøešel kolem mne; zaopatøil velbloudy a odešel na místo, kde se spalo.

Pøevalil jsem se naznak do trávy; chtìl jsem spát; nešlo to; žalostné

vytí šakala v dálce; opìt jsem si sedl. A co bylo pøed chvílí tak vzdálené,

náhle bylo blízko. Hemžení šakalù kolem mne; matným zlatem se

lesknoucí, pohasínající oèi; štíhlá tìla v zákonitém a hbitém pohybu jako

pod bièem.

Jeden pøišel zezadu, protlaèil se mi pod paží a tiskl se ke mnì, jako

by potøeboval mé teplo, stoupl si pak pøede mne a mluvil se mnou skoro

tváøí v tváø:

„Jsem daleko široko nejstarší šakal. Jsem šasten, že tì zde ještì

mohu pøivítat. Už jsem se témìø vzdal nadìje, nebo èekáme na tebe

nekoneènì dlouho; má matka èekala a její matka a všechny matky až po

matku všech šakalù. Vìø mi!“

„To mì udivuje,“ øekl jsem a zapomnìl jsem zažehnout hranici

døeva, která tu byla pøichystána, aby dýmem zapudila šakaly, „udivuje mì,

co slyším. Jen náhodou pøicházím z dalekého severu a jsem zde na krátké

cestì. Copak chcete, šakali?“

A jako by je toto snad až pøíliš vlídné oslovení povzbudilo, stáhli

se kolem mne v tìsnìjší kruh; všichni rychle oddychovali a prskali.

„Víme, že pocházíš ze severu,“ zaèal nejstarší, „právì na tom se

zakládá naše nadìje. Tam je rozum, který zde mezi Araby nelze nalézt.

Z této chladné pýchy nelze vykøesat jiskru rozumu, víš? Zabíjejí zvíøata,

aby je žrali, a zdechlinou opovrhují.“

„Nemluv tak nahlas,“ øekl jsem, „Arabové spí nablízku.“

„Opravdu jsi cizinec,“ øekl šakal, „jinak bys vìdìl, že ještì nikdy

v historii svìta se šakal nebál Araba. Jich že bychom se mìli bát? Což není

dost velké neštìstí, že jsme zahnáni mezi takový národ?“

„To je možné, to je možné,“ øekl jsem. „Neodvažuji se posuzovat

vìci, které jsou mi tak vzdálené; je to patrnì velmi dávný spor; tkví tedy

asi v krvi; ukonèí ho tedy zase snad až krev.“

„Jsi velmi chytrý,“ øekl starý šakal; a všichni oddychovali ještì

rychleji; zchvácenými plícemi, aèkoli pøece nehnutì stáli; trpký, chvílemi

jen se zaatými zuby snesitelný pach jim vycházel z otevøených tlam, „jsi

velmi chytrý; co øíkáš, je ve shodì s naším starým uèením. Vezmeme jim

tedy krev a starý spor je skoncován.“

„Och!“ øekl jsem prudèeji, než jsem chtìl, „budou se bránit; po

celých houfech vás postøílejí svými puškami.“

„Špatnì nám rozumíš,“ øekl, „po zpùsobu lidí, jenž tedy ani na

- 89 -

dalekém severu nevymizel. My je pøece nebudeme zabíjet. Tolik vody by

Nil nemìl, aby nás oèistila. Vždy už pøi pouhém pohledu na jejich živá

tìla prcháme za èistším vzduchem na pouš, jež je proto naším domovem.“

A všichni šakali kolem, k nimž zatím zdálky pøibylo mnoho jiných,

sklonili hlavy mezi pøední nohy a oèišovali si je tlapkami; jako kdyby

chtìli skrýt hnus, který byl tak hrozný, že bych byl nejradìji vysokým

skokem prchl z jejich kruhu.

„Co tedy máte v úmyslu,“ zeptal jsem se a chtìl jsem vstát; ale

nešlo to; dvì mladší zvíøata se mi zezadu zakousla do kabátu a košile;

musel jsem zùstat sedìt. „Drží ti vleèku,“ øekl starý šakal vážnì na

vysvìtlenou, „projev úcty.“ „A mì pustí!“ zvolal jsem obraceje se hned

k starému, hned k mladým. „Ovšem že tì pustí, žádáš-li si to,“ øekl starý.

„Ale chvilku to potrvá, nebo se podle zvyku zakousli hluboko a musí

nejdøíve pomalu uvolnit zuby. Zatím poslyš naši prosbu.“ „Vaše chování

mì k tomu zvl᚝ nenaladilo,“ øekl jsem. „Neoplácej nám naši

neomalenost,“ øekl a poprvé si teï vypomohl naøíkavým tónem svého

pøirozeného hlasu, „jsme ubohá zvíøata, máme pouze zuby; jediné, co

nám zbývá ke konání dobrého i zlého, jsou zuby.“ „Co tedy chceš?“ zeptal

jsem se jen málo upokojen.

„Pane,“ zvolal, a všichni šakali zavyli; v nejvìtší dálce mi to

pøipadalo jako melodie. „Pane, je na tobì, abys ukonèil ten spor, který

rozdìluje svìt. Tak jako ty bude podle popisu našich pøedkù vypadat èlovìk,

jenž to uèiní. Musíme mít pokoj od Arabù; dýchatelný vzduch; rozhled po

obzoru od nich oèištìný; žádný náøek skopce podøezávaného Arabem;

nech v pokoji zdechá každé zvíøe; nerušenì nech je do poslední kapky

vysajeme a oèistíme na kost. Èistotu chceme, nic než èistotu,“ - a nyní

plakali, vzlykali všichni - „jak to jen mùžeš snést v tomto svìtì, ty srdce

šlechetné a sladká útrobo? Špína je jejich bìl; špína je jejich èerò; hrùza

jde z jejich vousu; odplivuješ si, podíváš-li se jim do koutkù oèí; a zvednou-li

ruku, rozevøe se jim v podpaždí peklo. Proèež, ó pane, proèež, ó vzácný

pane, uèiò svýma všemohoucíma rukama, uèiò svýma všemohoucíma ruka-

ma a tìmito nùžkami jim prostøihni hrdla!“ Trhl hlavou, naèež poslušnì

pøistoupil jeden šakal nesoucí na špièáku malé šicí nùžky pokryté starou

rzí.

„Tak tedy koneènì nùžky a tím to konèí!“ zvolal arabský vùdce

naší karavany, který se k nám pøiplížil proti vìtru a zamával teï obrovským

bièem.

Všichni se co nejrychleji rozutekli, ale v jisté vzdálenosti pøece jen

ta spousta zvíøat zùstala tìsnì k sobì schoulená, tak natlaèená a strnulá,

že to vypadalo jako úzká ohrádka obletovaná bludièkami.

„Tak jsi, pane, vidìl a slyšel i tohle divadlo,“ øekl Arab a zasmál se

tak vesele, jak to dovoluje zdrženlivost jeho kmene. „Ty tedy víš, co chtìjí

- 90 -

ta zvíøata?“ zeptal jsem se. „Ovšem, pane,“ øekl, „to ví pøece každý; od té

doby, co Arabové existují, putují tyto nùžky pouští a poputují s námi až do

konce dnù. Každému Evropanu jsou nabízeny k velikému dílu; každý

Evropan je právì ten, kdo se jim zdá povolaný. Nesmyslnou nadìji chovají

tato zvíøata; blázni jsou to, opravdoví blázni. Máme je proto rádi; jsou to

naši psi; krásnìjší než vaši. Jen se podívej, v noci pošel jeden velbloud, dal

jsem ho sem pøitáhnout.“

Pøišli ètyøi nosièi a hodili pøed nás tìžkou zdechlinu. Sotva se tu

octla, pozdvihli šakali svùj hlas. Jako by jeden každý z nich byl neodolatelnì

pøitahován za provaz, pøicházeli vlekouce bøicho pøi zemi. Zapomnìli na

Araby, zapomnìli na nenávist, oèarovala je vše zahlazující pøítomnost

prudce zavánìjící mrtvoly. Již visel jeden na krku a na první kousnutí našel

tepnu. Jako malá zbìsilá pumpa, která chce stùj co stùj, ale marnì uhasit

obrovitý požár, zmítal se a škubal každý sval na jeho tìle. A již se všichni

v stejné práci do výšky kupili na mrtvole.

Vtom nad nimi vùdce køížem krážem mocnì šlehl ostrým bièem.

Pozvedli hlavy; napolo v opojení a mrákotách; uvidìli pøed sebou stát

Araby; teï ucítili biè na vlastních èumácích; skokem couvli a poodbìhli

dál. Avšak velbloudí krev tu stála v kalužích, kouøilo se z ní, tìlo bylo na

mnoha místech znaènì rozerváno. Neodolali; znovu byli zde: znovu vùdce

zvedl biè; chytil jsem ho za paži.

„Mᚠpravdu, pane,“ øekl, „necháme je, a konají své; také už je

èas vyrazit dál. Vidìls je. Podivuhodná zvíøata, že? A jak nás nenávidí!“

- 91 -

NÁVŠTÌVA NA DOLE

Dnes byli u nás na dole nejvyšší inženýøi. Øeditelství vydalo jakési

naøízení o zakládání nových štol, a tak inženýøi pøišli, aby zaèali

s pøedbìžným vymìøováním. Jak jsou ti lidé mladí a pøitom už tak rozdílní!

Všichni se svobodnì vyvíjeli a jejich jasnì vyhranìný charakter se

nespoutanì projevuje už v mladých letech.

Jeden z nich, èernovlasý, živý, pøelétá oèima na všechny strany.

Druhý se zápisníkem si za chùze dìlá poznámky, rozhlíží se,

porovnává, zapisuje.

Tøetí jde zpøíma s rukama v kapsách, až se na nìm všechno napíná;

dbá na dùstojnost; jen to, jak si ustaviènì kouše rty, prozrazuje netrpìlivé,

nepotlaèitelné mládí.

Ètvrtý cosi vysvìtluje tøetímu, o což ten nestojí; je menší než tøetí a

bìží vedle nìho jako pokušitel, s ukazováèkem neustále ve vzduchu

vypadá, jako by mu pøedzpìvoval litanii o tom, co je zde k vidìní.

Pátý, hodností snad nejvyšší, nesnese žádný doprovod; hned je

vpøedu, hned vzadu; spoleènost mu pøizpùsobuje krok; je bledý a slabý;

odpovìdnost mu vyhloubila oèi; èasto si v zamyšlení tiskne ruku na èelo.

Šestý a sedmý jdou trochu shrbeni, s hlavami u sebe, držíce se pod

paží, v dùvìrném rozhovoru; kdyby toto zde vyslovenì nebyl nᚠuhelný

dùl a naše pracovištì v nejhlubší štole, pomyslil by si èlovìk, že tito dva

kostnatí, bezvousí, nosatí páni jsou mladí duchovní. Jeden z nich se

povìtšinì smìje pro sebe, jako když pøede koèka; druhý, který se rovnìž

smìje, má hlavní slovo a volnou rukou k tomu jaksi udává takt. Jak si tihle

dva páni musí být jisti svým místem; ba jaké zásluhy si už asi pøes své

mládí získali o naše doly, že se tu pøi tak dùležité obchùzce svému šéfovi

pøed oèima mohou tak sebejistì zabývat vlastními záležitostmi nebo aspoò

takovými záležitostmi, které nesouvisí s pøítomnými úkoly. Nebo že by si

snad pøece jen pøes všechen smích a nepozornost velice dobøe všímali

toho, co je zapotøebí? Èlovìk si o takových pánech ani netroufá udìlat

pøesnìjší úsudek.

Na druhé stranì je však pøece jen zase pochybné, že pøíkladnì

osmý je na vìc nesrovnatelnì více soustøedìn než tito páni, ba než vùbec

všichni ostatní. Na všechno si musí sáhnout a všechno oukat malým

kladívkem, které co chvíli vytahuje z kapsy a znovu je do kapsy schovává.

Obèas si klekne do té špíny, aèkoli má na sobì elegantní šaty, a oukává

pùdu, pak zas jen v chùzi oukává zdi nebo strop nad hlavou. Jednu chvíli

se natáhl na zem a zùstal nehnutì ležet; už jsme si myslili, že se stalo

neštìstí; potom však rychle mrskl štíhlým tìlem a vyskoèil. Opìt tedy pouze

nìco zkoumal. Máme za to, že známe svùj dùl a kamení v nìm, avšak co

- 92 -

tu tento inženýr takovým zpùsobem zkoumá, to nechápeme.

Devátý pøed sebou strká dìtský koèárek s mìøicími pøístroji.

Nadmíru drahocenné pøístroje, uložené hluboko v nejjemnìjší vatì. Tento

vozík by mìl vlastnì strkat sluha, avšak sluhovi jej nesvìøí; musel se toho

ujmout inženýr, a jak vidìt, dìlá to rád. Je asi nejmladší, snad všem

pøístrojùm ještì ani nerozumí, avšak nespouští z nich oèi, nìkdy se tak skoro

ocitá v nebezpeèí, že s vozíkem narazí na stìnu.

Ale je zde jiný inženýr, který kráèí podle vozíku a dává pozor. Ten

zøejmì pøístrojùm dùkladnì rozumí a je podle všeho jejich pravým strážcem.

Aniž vozík zastaví, vyndá z nìho èas od èasu nìjakou souèást pøístrojù,

podívá se skrze ni, uvolní nebo pøitáhne šroub, zatøepe jí a ouká, pøiloží

k uchu a naslouchá; a posléze tu vìcièku, zdálky sotva viditelnou, co

nejopatrnìji opìt uloží do vozíku, pøièemž øidiè vìtšinou vozík zastaví.

Trochu panovaènì se chová tento inženýr, avšak pouze pokud jde o

pøístroje. Už deset krokù pøed vozíkem máme na nìmý pokyn prstem

ustoupit stranou, i tam, kde není kam ustoupit.

Za tìmito dvìma pány jde sluha, který nedìlá nic. Pánové dávno

odložili všechnu pýchu, což je samozøejmé pøi jejich velkém vìdìní, zato

sluha ji, jak se zdá, posbíral. Jednu ruku za zády, druhou hladì pozlacené

knoflíky vpøedu èi jemné sukno své livreje, kývne co chvíli napravo a

nalevo, jako kdybychom ho byli pozdravili a on odpovídal, nebo jako

kdyby pøedpokládal, že jsme ho zdravili, ale nemohl si to ze své výše

ovìøit. Ovšem že ho nezdravíme, avšak pøece jen pøi pohledu na nìj by se

èlovìk mohl skoro domnívat, že kanceláøský sluha na øeditelství dolù je

nìco ohromného. Samosebou se mu za zády smìjeme, ale jelikož by ho

ani hromová rána nepøimìla, aby se otoèil, chováme ho pøece jen ve

vážnosti jako cosi nepochopitelného.

Dnes už se moc práce neudìlá; bylo to notné vyrušení; taková

návštìva vezme èlovìku každé pomyšlení na práci. Èlovìka pøíliš láká

dívat se za pány do tmy pokusné štoly, kde všichni zmizeli. Také nám brzy

skonèí smìna; návrat tìch pánù už neuvidíme.

- 93 -

SOUSEDNÍ VES

Mùj dìdeèek øíkával: „Život je úžasnì krátký. Teï se mi ve

vzpomínce tak zcvrkává, že kupøíkladu stìží pochopím, jak se nìjaký

mladík mùže odhodlat, že si vyjede na koni do sousední vsi, a nebojí se

pøitom, že - nehledì vùbec na nešastné náhody - již doba obyèejného,

šastnì plynoucího života ani zdaleka na takovou vyjížïku nevystaèí.“

- 94 -

CÍSAØSKÉ POSELSTVÍ

Císaø - jak se proslýchá - poslal tobì, jedinci, ubohému poddanému,

nepatrnému stínu, jenž pøed císaøským sluncem prchl do nejvzdálenìjší

dálky, právì tobì poslal císaø ze svého smrtelného lože poselství. Nakázal

poslovi, aby klekl u jeho postele, a do ucha mu pošeptal poselství; tolik mu

na nìm záleželo, že si je dal znovu opakovat do ucha. Kývnutím stvrdil

správnost toho, co bylo øeèeno. A pøede všemi, kdo pøihlíželi jeho smrti -

všechny pøekážející stìny jsou strženy a na schodišti, jež se vznáší do šíøe

i výšky, stojí v kruhu ø횚tí velmožové -, pøed tìmi všemi posla odeslal.

Posel se ihned vydal na cestu; silný, nezdolný muž; napøahuje pøed sebe

hned jednu, hned druhou paži, klestí si cestu zástupem; narazí-li na odpor,

ukáže na prsa, jež nesou znamení slunce; postupuje též bez nesnází

kupøedu jak nikdo druhý. Avšak zástup je pøeveliký; jeho pøíbytky neberou

konce. Jak by letìl, kdyby se pøed ním otevøelo volné pole, a brzy bys asi

na svých dveøích uslyšel nádherné bušení jeho pìstí. Avšak místo toho,

jak nadarmo se lopotí, stále ještì se prodírá komnatami vnitøního paláce;

nikdy je nezdolá; a i kdyby se mu to podaøilo, nic by se tím nezískalo;

musil by se probojovat dolù po schodech; a i kdyby se mu to podaøilo, nic

by se tím nezískalo; bylo by tøeba pøejít dvory; a za dvory druhý palác,

který obemyká první; a opìt schody a dvory; a opìt palác; a tak dál skrze

tisíciletí -; a kdyby nakonec vyrazil poslední branou ven a - to však se nikdy,

nikdy nemùže stát -, leží pøed ním teprve sídelní mìsto, støed svìta,

zaplavené svou sedlinou. Tudy nepronikne nikdo, natož s poselstvím

nebožtíkovým. - Ty však sedíš u svého okna a sníš o nìm, když se blíží

veèer.

- 95 -

STAROST HLAVY RODINY

Jedni øíkají, že slovo Odradek je slovanského pùvodu, a na základì

toho se snaží dokázat, jak bylo utvoøeno. Jiní opìt soudí, že je pùvodu

nìmeckého, slovanské jazyky je prý pouze ovlivnily. Z nejistoty obou

výkladù lze však snad právem usuzovat, že správný není ani jeden z nich,

zejména když žádný neodhaluje smysl toho slova.

Nikdo by se samozøejmì takovými studiemi nezabýval, kdyby

doopravdy neexistovala bytost zvaná Odradek. Pøednì vypadá jako plochá,

hvìzdicovitá cívka na nitì a skuteènì se zdá, že je nitìmi potažen; budou

to ovšem jenom zpøetrhané, staré, navazované, ale i zauzlované kousky

nití nejrùznìjšího druhu a barvy. Avšak není to pouhá cívka, z prostøedka

hvìzdice vychází malá šikmá hùlka a k této hùlce se pak v pravém úhlu

pojí ještì jedna. Pomocí této druhé hùlky na jedné stranì a jednoho

z paprskù hvìzdice na druhé mùže to celé stát zpøíma jako na dvou nohách.

Èlovìk je skoro v pokušení domnívat se, že tento útvar míval døíve

nìjakou úèelnou podobu a teï že je jen polámán. Tak tomu však patrnì

není; alespoò tomu nic nenasvìdèuje; nikde nejsou vidìt žádné pahýly

nebo stopy lomu; jako celek se to sice zdá nesmyslné, ale svým zpùsobem

uzavøené. Ostatnì nic bližšího o tom nelze øíci, nebo Odradek je

neobyèejnì pohyblivý a nedá se chytit.

Pobývá støídavì na pùdì, na schodišti, na chodbách, v prùjezdu.

Nìkdy se neukáže celé mìsíce; to se asi pøestìhoval do jiných domù; ale

potom se pøece jen s jistotou opìt vrátí do našeho domu. Nìkdy, když

vyjdete ze dveøí a on se zrovna opírá dole o zábradlí schodù, máte chu ho

oslovit. Nekladete mu samozøejmì otázky, nýbrž jednáte s ním - už jeho

titìrnost k tomu svádí - jako s dítìtem. „Jakpak se jmenuješ?“ zeptáte se.

„Odradek,“ øekne on. „A kde bydlíš?“ „Bydlištì nestálé,“ øekne a smìje se;

avšak je to smích, jaký lze vydávat bez plic. Zní to asi jako šelestìní

spadlého listí. Tím obyèejnì rozprávka konèí. Ostatnì ani tìchto odpovìdí

se vám nedostane pokaždé; èasto dlouho mlèí jak døevo, jímž se zdá být.

Marnì se ptám, co s ním bude. Cožpak mùže umøít? Vše, co umírá,

mívalo pøedtím jakýsi cíl, konalo cosi a tím se opotøebovalo; u Odradka

tomu tak není. Že by se snad tedy jednou i mým dìtem a vnouèatùm kutálel

pod nohama ze schodù dolù a tahal za sebou nit? Nikomu arci zjevnì

neškodí; avšak pomyšlení, že mì snad i pøežije, je pro mne témìø bolestné.

- 96 -

JEDENÁCT SYNÙ

Mám jedenáct synù.

První je velmi nevzhledného zevnìjšku, ale vážný a chytrý; pøesto

si ho nijak zvl᚝ nevážím, aèkoli ho jako dítì mám stejnì rád jako ostatní.

Jeho myšlení mi pøipadá pøíliš jednoduché. Nedívá se ani napravo, ani

nalevo a ani do dálky; neustále pobíhá nebo lépe øeèeno otáèí se ve svém

tìsném myšlenkovém okruhu.

Druhý je hezký, štíhlý, urostlý; je okouzlující vidìt ho v šermíøském

postoji. I on je chytrý, ale kromì toho znalý svìta; hodnì vidìl, a proto se

zdá, že i zdejší pøíroda k nìmu mluví dùvìrnìji než k tìm, kdo zùstali

doma. Avšak za tuto pøednost jistì nemá co dìkovat pouze - a dokonce

ani ne hlavnì - cestování, patøí spíše k nenapodobitelnosti tohoto dítìte,

již napøíklad uzná každý, kdo chce napodobit tøeba jeho umìlecký skok do

vody s øadou pøemetù a pøitom pøímo sveøepì zvládnutý. Odvaha a chu

vystaèí obyèejnì až na konec skákacího prkna; tam si však napodobitel,

místo aby skoèil, najednou sedne a omluvnì pokrèí rameny. - A pøes to

všechno (mìl bych být vlastnì šastný z takového dítìte) není mùj vztah

k nìmu nezkažený. Má levé oko trochu menší než pravé a hodnì jím mžiká;

je to jen nepatrná vada, zajisté, èiní jeho tváø ještì smìlejší, než by byla

jinak, a vzhledem k jeho nepøístupnì uzavøené povaze se o tomto menším

mžikajícím oku nikdo káravì nezmíní. Já, otec, to èiním. Nemrzí mì pøitom

ovšem tato tìlesná vada, nýbrž jistá nepravidelnost jeho ducha, která jí

jaksi odpovídá, jakýsi jed bloudící v jeho krvi, jakási neschopnost dovršit

osnovu svého života, již vidím pouze já. Na druhé stranì ovšem zase právì

toto z nìho èiní mého pravého syna, nebo tato vada je zároveò vadou

celé naší rodiny a u tohoto syna je jen obzvl᚝ zøetelná.

Tøetí syn je rovnìž krásný, ale není to krása, jaká se mi líbí. Je to

krása zpìváka: klenutá ústa; zasnìné oko; hlava, která potøebuje mít za

sebou drapérii, aby pùsobila; nadmíru rozložitá hruï; snadno vylétající a

pøíliš snadno klesající ruce; nohy, jež dìlají drahoty, protože nedovedou

nosit. A mimoto: jeho hlas nemá plný zvuk; chvilku klame; pøimìje znalce,

aby naslouchal; hned nato však pohasne. Aèkoli celkem vzato všechno

èlovìka láká, aby takového syna vystavoval na odiv, pøece ho radìji držím

stranou; on sám se nevnucuje, nikoli však proto, že zná své nedostatky,

nýbrž z nevinnosti. Mimoto si pøipadá cizí v naší dobì; jako by sice patøil

do mé rodiny, ale nadto ještì do nìjaké jiné, pro nìho navždy ztracené

rodiny, bývá èasto posmutnìlý a nic ho nerozveselí.

Mùj ètvrtý syn je snad nejpøístupnìjší ze všech. Jako pravé dítì své

doby je každému pochopitelný, stojí na pùdì, která je všem spoleèná, a

každý je v pokušení pøisvìdèovat mu. Snad díky tomuto všeobecnému

- 97 -

uznání nabývá jeho bytost jakési lehkosti, jeho pohyby jakési volnosti,

jeho úsudky jakési bezstarostnosti. Nìkteré jeho výroky by se èasto èlovìku

chtìlo opakovat, ovšem jen nìkteré, nebo vcelku pøece jen trpí pøílišnou

snadností. Je jako èlovìk, který se podivuhodnì odrazí, jak vlaštovka rozetne

vzduch, ale potom pøece jen žalostnì skonèí v bezútìšném prachu, nicka.

Takové pomyšlení mi ztrpèuje pohled na toto dítì.

Pátý syn je milý a hodný; sliboval mnohem ménì, než splnil; byl

tak bezvýznamný, že se èlovìk v jeho pøítomnosti doslova cítil sám; ale

pak si pøece jen zjednal jistou vážnost. Kdyby se mne nìkdo zeptal, jak se

to stalo, sotva bych dovedl odpovìdìt. Nevinnost pøece jen snad nejspíš

odolá zuøícím živlùm tohoto svìta, a nevinný on je. Snad až pøíliš nevinný.

Ke každému pøívìtivý. Snad až pøíliš pøívìtivý. Pøiznám se: cítím se nesvùj,

když ho pøede mnou vychvalují. Je to pak snadná chvála, vychvalovat

nìkoho, kdo je tak oèividnì chvályhodný jako mùj syn.

Mùj šestý syn se zdá, aspoò na první pohled, ze všech

nejhlubokomyslnìjší. Svatoušek a pøitom žvanil. Proto se s ním tìžko nìco

svede. Hrozí-li mu nebezpeèí, že podlehne, upadne do nepøekonatelné

sklíèenosti; nabude-li odvahy, støeží si ji žvanìním. Avšak neupírám mu

jistou nesobeckou náruživost; za bílého dne se èasto probíjí myšlenkami

jako ve snu. Není nemocný - jeho zdraví je spíše velmi pevné - a pøitom

nìkdy zavrávorá, zvl᚝ za soumraku, ale nepotøebuje pomoci, neupadne.

Možná, že za to mùže jeho tìlesný vývin, je pøíliš velký na svùj vìk. To ho

èiní vcelku nehezkým pøes nápadnì hezké jednotlivosti, napøíklad ruce a

nohy. Nehezké má ostatnì i èelo; jak co do pleti, tak co do utváøení kostry

jaksi zcvrklé.

Sedmý syn mi náleží možná víc než všichni ostatní. Lidé ho

nedovedou ocenit; nechápou jeho zvláštní žertování. Nepøeceòuji ho; vím,

že je dosti nevýznamný; kdyby svìt nemìl žádnou jinou vadu než tu, že

ho nedovede ocenit, byl by poøád ještì bezvadný. Ale já bych toho syna

v rodinì nechtìl postrádat. Má v sobì jak neklid, tak hlubokou úctu

k tradici, a obojí spojuje, alespoò já to tak cítím, v nepopiratelný celek.

S tímto celkem si ovšem ví rady sám nejménì; kolo budoucnosti do pohybu

neuvede; avšak tato jeho schopnost je tak povzbudivá, tolik je v ní nadìje;

chtìl bych, aby mìl dìti a ty aby zase mìly dìti. Bohužel se nezdá, že by

se toto pøání splnilo. Se sebeuspokojením, jež sice chápu, ale jež je nicménì

nežádoucí a ovšem v ohromném protikladu k tomu, co soudí okolí, se

samoten potlouká svìtem, o dìvèata se nestará, a pøesto nikdy neztrácí

svou dobrou náladu.

Mùj osmý syn mi pùsobí bolest a nevím vlastnì ani proè. Hledí na

mne cize a já se s ním pøece cítím otcovsky pevnì spjat. Èas mnohé srovnal.

Døíve však jsem se nìkdy celý roztøásl, jak jen jsem na nìj pomyslel. Jde

svou vlastní cestou; pøerušil se mnou všechny styky; a se svou tvrdou lebkou,

- 98 -

se svým malým, atletickým tìlem - jen nohy mìl ten hoch hodnì slabé, ale

to už se snad zatím srovnalo - urèitì prorazí všude, kde se mu zachce.

Èasto jsem mìl chu zavolat ho zpátky, zeptat se ho, jak to s ním vlastnì

je, proè se tak uzavírá pøed otcem a co má vlastnì v úmyslu, ale teï je už

tak daleko a tolik èasu už uplynulo, a už to teï jen zùstane tak, jak to je.

Slýchám, že jako jediný z mých synù nosí plnovous; hezky to u tak malého

èlovìka ovšem nevypadá.

Mùj devátý syn je velmi elegantní a má sladký pohled stvoøený pro

ženy. Tak sladký, že když na to pøijde, svedl by i mne, a já pøece vím, že

doslova staèí mokrá houba, aby se všechen ten nadzemský lesk setøel.

Zvláštní na tomto chlapci však je to, že vùbec nemá v úmyslu nìkoho

svádìt, staèilo by mu proležet celý život na kanapi a promrhat svùj pohled

do stropu nebo ještì radìji nechat ho v klidu pod víèky. Když je v této

oblíbené poloze, rád mluví a ne špatnì; jadrnì a názornì; pøece však jen

v úzkých mezích; pøekroèí-li je, èemuž se pøi jejich tìsnosti nelze vyhnout,

je jeho øeè náhle prázdná. Èlovìk by ho zarazil, kdyby tu byla nadìje, že

to tento pohled plný spánku zpozoruje.

O mém desátém synovi se øíká, že má neupøímnou povahu. Nechci

tuto vadu ani rozhodnì popírat, ani docela potvrzovat. Jisto je, že kdo ho

vidí pøicházet s honosivostí, jež daleko pøesahuje jeho vìk, ve vycházkovém

plášti vždy upjatém, v starém, avšak pøepeèlivì vycídìném èerném

klobouku, s nehnutou tváøí, ponìkud vystouplou bradou, víèky, jež se tìžce

klenou nad oèima, s dvìma prsty, jež se obèas blíží k ústùm - kdo ho takto

vidí, pomyslí si, že je neskonalý pokrytec. Ale jen si ho poslechnìte, když

mluví! Rozumnì; rozvážlivì; úseènì; jeho otázky se køižují se zlomyslnou

živostí; mluví v úžasném, samozøejmém a radostném souladu

s všehomírem; v souladu, jenž mu nutnì napíná krk a povznáší tìlo. Mnohé,

kteøí se považují za velmi chytré a kteøí se - podle jejich mínìní právì

proto cítili odpuzováni jeho zevnìjškem, mocnì upoutal svým slovem.

Jenže jsou zase lidé, které jeho zevnìjšek ponechává lhostejnými, zato

jeho slova jim pøipadají pokrytecká. Jako otec tu nechci rozhodovat,

avšak musím pøiznat, že tito pozorovatelé rozhodnì zasluhují spíše

pozornosti než první.

Mùj jedenáctý syn je útlý, snad nejslabší z mých synù; ale je to

klamná slabost; chvílemi dovede být totiž silný a rozhodný, ale i pak ovšem

zùstává slabost jaksi základní. Avšak není to zahanbující slabost, nýbrž

cosi, co se pouze na této naší zemi zdá být slabostí. Není napøíklad i

odhodlání vzlétnout slabostí, když je v nìm pøece i kolísání i neurèitost i

tøepotání? Nìco takového je v mém synovi. Otce takové vlastnosti ovšem

netìší; vždy smìøují k rozkladu rodiny. Nìkdy se na mne podívá, jako by

chtìl øíci: „Vezmu tì s sebou, tatínku.“ Tu si pomyslím: „Ty bys byl ten

poslední, komu bych se svìøil.“ A jeho pohled opìt jako by øíkal: „Nech

- 99 -

jsem tedy aspoò ten poslední.“

To je mých jedenáct synù.

- 100 -

BRATROVRAŽDA

Je prokázáno, že k vraždì došlo takto:

Schmar, vrah, se postavil za mìsíèné noci kolem deváté hodiny

veèer na roh, kolem nìhož musel Wese, obì, zahnout z ulice, kde mìl

kanceláø, do ulice, kde bydlel.

Studený, každého prochvívající noèní vzduch. Ale Schmar mìl na

sobì jen lehké modré šaty; kabátek mìl nadto rozepnutý. Necítil chlad;

vždy se ustaviènì pohyboval. Vražednou zbraò, napolo bajonet, napolo

kuchyòský nùž, držel stále úplnì obnaženou za rukoje. Prohlížel si nùž

proti mìsíènímu svìtlu; ostøí se zablýsklo; Schmarovi to nestaèilo; køísl jím

o cihlu v dláždìní, až jiskry odlétly; asi toho litoval; aby škodu napravil,

pøejel jím jako smyècem po podrážce a stoje pøedklonìn na jedné noze

naslouchal zvuku nože jedoucího po støevíci a zároveò nahlížel do osudné

postranní ulice.

Proè tohle všechno strpìl soukromník Pallas, který vše nablízku

pozoroval ze svého okna v druhém poschodí? Dohlédni dna lidské duše!

S vyhrnutým límcem, v županu pøepásaném kolem rozložitého bøicha,

potøásaje hlavou díval se dolù.

O pìt domù dál šikmo naproti paní Wesová s lišèím kožichem

pøes noèní košili vyhlížela svého muže, který se dnes nezvykle dlouho

zdržel.

Koneènì se od dveøí Wesovy kanceláøe rozezní zvonek, pøíliš hlasitì

na domovní zvonek, po celém mìstì až vzhùru k nebi, a Wese, ten noèní

døíè, vyjde z domu, zde v ulici ještì neviditelný, pouze znamením zvonku

ohlášený; už sèítá dláždìní jeho pokojné kroky.

Pallas se hluboko vykloní; nesmí nic propást. Paní Wesová,

uklidnìna zvonkem, s tøesknutím zavøe okno. Schmar však pokleká; a že

v tu chvíli není jinde obnažen, tiskne jen tváø a ruce ke kamenùm; vše

køehne mrazem, Schmar však žhne.

Zrovna na hranici obou ulic zastaví se Wese, jen holí se opírá do

druhé ulice. Rozmar. Noèní nebe ho upoutalo, temná modø a zlato. Nic

nevìda pohlédne vzhùru, nic nevìda pohladí si pod nadzvednutým

kloboukem vlasy; ani hnutí nahoøe, jež by mu naznaèilo nejbližší

budoucnost; vše zùstává na svém nesmyslném, nevyzpytatelném místì.

Samo o sobì je naprosto rozumné, že Wese jde dál, jenže on jde na nùž

Schmarovi.

„Wese!“ vzkøikne Schmar, stojí na špièkách, ruku vztaženou, nùž

prudce napøažený. „Wese! Marnì èeká Julie!“ A zleva do krku a zprava do

krku a do tøetice hluboko do bøicha bodne Schmar. Vodní krysa, rozpárána,

vydává podobný zvuk jako Wese.

- 101 -

„Dokonáno,“ øekne Schmar a mrští nožem, zbyteènou a zkrvavenou

pøítìží, hned vedle o zeï domu. „Blaženství vraždy! Úleva, rozlet z proudící

cizí krve. Wese, starý noèní stíne, pøíteli, kumpáne od piva, temná pùda

ulice tì vsákne. Proè nejsi prostì krvavá bublina, abych si na tebe sedl a

tys doèista zmizel. Nevyplní se vše, nedozrály všechny blažené sny, tvé

tìžké ostatky tu leží, nepøístupny už kopancùm. Co znamená ta nìmá

otázka, kterou mi kladeš?“

Pallas, jehož tìlo se pøekotnì zalyká vším svým jedem, stojí mezi

rozlétnuvšími se køídly domovních dveøí. „Schmare! Schmare! Vše jsem

vidìl, neuniklo nic.“ Pallas a Schmar zkoumavì hledìli jeden na druhého.

Pallas je uspokojen, Schmar neví, co si myslet.

Paní Wesová, z obou stran obklopena houfem lidu, spìchá sem

s tváøí hrùzou zestárlou. Kožich se rozvírá, ona se vrhá na Wesa, tìlo v noèní

košili náleží jemu, kožich, uzavírající se nad manželským párem

jak trávník nad hrobem, náleží davu.

Schmar, s námahou polykaje hnus, tiskne ústa na rameno strážníka,

jenž ho svižným krokem odvádí pryè.

- 102 -

SEN

Josef K. mìl sen:

Byl krásný den a K. si chtìl vyjít na procházku. Ale sotva uèinil dva

kroky, už byl na høbitovì. Byly tam velice umìlé, neprakticky toèité cestièky,

on však, neobyèejnì se vznášeje, klouzal po jedné takové cestièce jako

po dravé vodì. Již zdálky zpozoroval èerstvì navršený hrob, u nìhož se

chtìl zastavit. Ten hrob ho k sobì témìø vábil a on ani nevìøil, že k nìmu

dost rychle dorazí. Chvílemi však ztrácel hrob z oèí, zakrývaly mu jej

prapory, jež se kroutily a mocnì na sebe narážely; praporeèníky vidìt

nebylo, ale vypadalo to, jako by tu všechno jen jásalo.

Upíraje ještì pohled do dálky, uvidìl najednou onen hrob u cesty

vedle sebe, ba skoro už za sebou. Honem skoèil na trávu. Protože cesta se

pod jeho odskakující nohou hnala dál, zapotácel se a upadl rovnou pøed

hrobem na kolena. Dva muži stáli za hrobem a ve vzduchu mezi sebou

drželi náhrobní kámen: jak se K. objevil, vrazili kámen do zemì a on stál

jako zazdìný. Ihned vylezl z jednoho køoví tøetí muž, v nìmž K. rázem

poznal umìlce. Mìl na sobì jen kalhoty a špatnì zapjatou košili; na hlavì

mìl sametovou èapku; v ruce držel obyèejnou tužku, a jak se blížil, už jí

èrtal do vzduchu postavy.

Tuto tužku nasadil teï nahoøe na kámen; kámen byl velmi vysoký,

ani se nemusil shýbat, zato však se musil pøedklonit, nebo od kamene ho

dìlil hrob, na nìjž nechtìl šlápnout. Stál tedy na špièkách a levou rukou se

opíral o plochu kamene. Jakýmsi obzvl᚝ šikovným trikem se mu podaøilo

napsat obyèejnou tužkou zlatá písmena; napsal: „Zde odpoèívá -“ Každé

písmeno bylo èisté a krásné, hluboko a dokonale zlaté. Když napsal ta dvì

slova, ohlédl se po K-ovi; K., který se nemohl doèkat, jak bude

nápis pokraèovat, se o muže nestaral, ale hledìl jen na kámen. Muž se

opravdu chystal psát dál, ale nešlo to, cosi pøekáželo, tužka mu klesla a on

se znovu ohlédl po K-ovi. Tu K. pohlédl na umìlce a všiml si, že umìlec je

ve velkých rozpacích, jejichž pøíèinu však nedovede vypovìdìt. Všechna

jeho døívìjší èilost byla ta tam. I K. z toho zrozpaèitìl, bezmocnì na sebe

hledìli; bylo tu jakési ošklivé nedorozumìní, jež žádný z nich nedovedl

rozptýlit. Vtom se nevhodnì ozval i zvoneèek ze høbitovní kaple,

avšak umìlec zamával zdviženou rukou a zvoneèek zmlkl. Po chvilce zaèal

znovu; tentokrát docela tiše a bez zvláštního vybídnutí hned ustal; jako by

si chtìl jen vyzkoušet svùj zvuk. K. byl zoufalý z umìlcovy situace, rozplakal

se a dlouho vzlykal do dlaní. Umìlec poèkal, až se K. uklidní, a pak se

pøece jen odhodlal psát dál, nebo jiné východisko nenašel. První èárka,

kterou udìlal, byla pro K. vysvobozením, umìlec ji však provedl zøejmì

jen s krajním odporem; písmo už také nebylo tak pìkné, pøedevším zlata

- 103 -

jako by se nedostávalo, bledì a nejistì se táhla èára, vzniklo pøíliš velké

písmeno. Bylo to J, málem už bylo dokonèeno, vtom umìlec zuøivì dupl

na hrob, až hlína kolem vylétla do výšky. Koneènì K. pochopil; na

odprošování nebylo kdy; všemi prsty se zaryl do zemì, jež témìø nekladla

odpor; všechno se zdálo pøichystáno; jen naoko byla navršena tenká vrstva

hlíny; hned pod ní se rozevøela veliká jáma se strmými stìnami a K., obrácen

jemným zavanutím naznak, do ní sklesl. Zatímco ho však už dole pøijala

neproniknutelná hlubina a on ještì nadzvedl hlavu, jeho jméno nahoøe se

s mohutnými okrasami hnalo po kameni vpøed.

Uchvácen tou podívanou procitl.

- 104 -

ZPRAVA PRO JISTOU AKADEMII

Slovutní èlenové Akademie!

Dostalo se mi od vás cti, že jste mì vyzvali, abych podal Akademii

zprávu o svém pøedchozím opièím životì.

V tomto smyslu nemohu bohužel vyzvání vyhovìt. Bezmála pìt

let mì dìlí od opièáctví, doba snad krátká podle kalendáøe,

avšak nekoneènì dlouhá, máte-li ji procválat, jako jsem to uèinil já,

doprovázen tu a tam výteènými lidmi, radami, potleskem i vyhráváním

orchestru, avšak v podstatì samoten, nebo - abych setrval pøi obraze -

všechen doprovod se držel daleko za bariérou. Nebyl bych to mohl dokázat,

kdybych byl umínìnì lpìl na svém pùvodu, na vzpomínkách z mládí. Právì

vzdát se vší umínìnosti byl nejvyšší pøíkaz, který jsem si uložil; já, svobodný

opièák, jsem na sebe vzal toto jho. Tím se mi však vzpomínky uzavíraly

víc a víc. Jestliže zprvu - kdyby lidé byli chtìli - mi byla otevøena k návratu

celá brána, již nebe klene nad zemí, zužovala se ta brána zároveò a nížila,

èím dál mì bièoval mùj vývoj vpøed; cítil jsem se pøíjemnìji a bezpeènìji

ve svìtì lidí; bouøe, která dula za mnou z mé minulosti, se utišila; dnes je

to již jen prùvan, který mi zchlazuje paty; a otvor v dálce, jímž proniká a

jímž jsem kdysi pronikl i já, se tak zmenšil, že kdybych vùbec mìl dost

vùle a sil dobìhnout tam zpátky, musel bych si srst z tìla sedøít, abych

prolezl. Upøímnì øeèeno, jakkoli rád se o tìch vìcech vyjadøuji v obrazech,

upøímnì øeèeno: vaše opièáctví, pánové, pokud máte nìco takového za

sebou, vám nemùže být vzdáleno víc než mé opièáctví mnì. Na patì

však lechtá každého, kdo chodí po zemi: malého šimpanze jako velkého

Achilla.

Avšak ve velmi omezeném smyslu mohu snad na vᚠdotaz pøece

jen odpovìdìt, a dokonce to èiním velmi rád. První, co jsem se nauèil,

bylo podávat ruku; podat ruku znaèí upøímnost; i když se tøeba dnes, kdy

jsem na vrcholu své životní dráhy, druží k onomu prvnímu podání ruky též

upøímné slovo. Nepouèím Akademii o nièem podstatnì novém a zùstanu

daleko za tím, co se po mnì žádá a co pøi nejlepší vùli nedovedu povìdìt -

pøesto však nech je z toho, co øeknu, patrný smìr, jímž bývalý

opièák pronikl do lidského svìta a usadil se v nìm. Avšak ani to málo, co

uslyšíte, bych urèitì nemohl øíci, kdybych si sám sebou nebyl zcela jist a

kdyby se nebylo mé postavení neochvìjnì upevnilo na všech velkých

varietních scénách civilizovaného svìta:

Pocházím ze Zlatého pobøeží. O tom, jak jsem byl chycen, vím

jen z cizích zpráv. Lovecká expedice firmy Hagenbeck - s jedním vùdcem

jsem ostatnì od té doby vypil nejednu láhev èerveného vína - ležela na

bøehu v køoví na èíhané, když jsem veèer s celým stádem pøibìhl

- 105 -

k napajedlu. Ozvaly se výstøely; já jediný byl zasažen, dostal jsem dvì

rány.

Jednu do tváøe; ta byla lehká; zanechala však velikou vyholenou

èervenou jizvu, která mi vynesla protivné, naprosto nevhodné, vyloženì

nìjakou opicí vymyšlené jméno Èervený Petr, jako bych se od nedávno

pošlého, tu a tam známého cvièeného opièáka Petra lišil jedinì tou èervenou

skvrnou na tváøi. To jen mimochodem.

Druhá rána mì zasáhla pod kyèel. Byla tìžká, zavinila, že

dodnes ještì trochu kulhám. Onehdy jsem èetl v èlánku nìkterého z tìch

chrtù, kteøí se o mnì šíøí v novinách: že prý má opièí pøirozenost dosud

není docela potlaèena; dùkazem toho prý je, že pøijde-li návštìva, s oblibou

si stahuji kalhoty a ukazuji místo, kudy ona kulka vnikla. Tomu chlapovi

by se mìly jeden po druhém ustøelit všechny prstíèky jeho píšící ruky. Já, já

si mohu stahovat kalhoty, pøed kým se mi chce; nikdo neuvidí nic jiného

než pìstìnou srst a jizvu po - užijme tu pro pøesný úèel pøesného slova,

jemuž však nebudiž špatnì rozumìno - jizvu po zloèinné ránì. Vše je

nabíledni; není co skrývat; jde-li o pravdu, každý velkomyslný

èlovìk odhodí ty nejvybranìjší zpùsoby. Kdyby si naproti tomu stáhl pøed

návštìvou kalhoty onen pisálek, vypadalo by to ovšem jinak, a já pøiznám,

že to svìdèí o jeho uvážlivdsti, nedìlá-li to. Ale a mne potom nechá na

pokoji i se svým útlocitem!

Po onìch ranách jsem procitl - a zde pomalu zaèíná má vlastní

pam읠- v jedné kleci v mezipalubí Hagenbeckova parníku. Nebyla to

møížová klec o ètyøech stìnách; byly to spíše tøi stìny pøipevnìné k jakési

bednì; bedna tedy tvoøila ètvrtou stìnu. Celé to bylo pøíliš nízké, aby se

tam dalo stát, a pøíliš úzké, aby se tam dalo sedìt. Døepìl jsem tedy

s ohnutými, vìènì se tøesoucími koleny, a jelikož jsem zprvu patrnì nechtìl

nikoho vidìt a chtìl jsem být poøád jen potmì, døepìl jsem tváøí k bednì a

møížoví se mi vzadu zaøezávalo do masa. Považuje se za užiteèné takto

chovat divoká zvíøata po první dobu a já dnes po svých zkušenostech

nemohu popøít, že tomu tak z lidského hlediska opravdu je.

Na to jsem však tehdy nemyslil. Poprvé v životì jsem byl

bez východiska; alespoò pøímou cestou to nešlo; pøímo pøede mnou byla

bedna, jedno prkno pevnì spojené s druhým. Mezi prkny byla sice po celé

délce mezera, a když jsem ji objevil, pozdravil jsem ji blaženým zavytím

nevìdoucího tvora, avšak touto mezerou by se zdaleka neprostrèil ani

ocas a vší opièí silou se nedala rozšíøit.

Jak mi pozdìji øíkali, nadìlal jsem prý nezvykle málo hluku, z èehož

usuzovali, že buï brzy pojdu, nebo podaøí-li se mi pøeèkat první kritickou

dobu, budu se velmi dobøe hodit k výcviku. Pøeèkal jsem tuto dobu. Tlumené

vzlyky, bolestné vybírání blech, znavené olizování kokosového oøechu,

otloukání bedny lebkou, vyplazování jazyka, když se nìkdo pøiblížil - to

- 106 -

byly první poèiny mého nového života. Avšak pøi tom všem jen ten jediný

pocit: žádné východisko. To, co jsem tehdy cítil jako opice, mohu teï

ovšem vykreslit pouze lidskými slovy a tím to již zkresluji, avšak i když tu

starou opièí pravdu nedokážu vystihnout, leží alespoò ve smìru mého líèení,

o tom není pochyb.

Mìl jsem pøece doposavad tolik východisek, a teï nemám žádné.

Uvízl jsem. I kdyby mì pøibili, má touha po volnosti by nebyla o nic menší.

Proè? Mùžeš si maso mezi prsty u nohou rozdrásat, nepochopíš proè. Tiskni

se zády na møíže, až tì skoro rozpoltí, nepochopíš proè. Nemìl jsem

východisko, ale musel jsem si je opatøit, nebo bez nìho jsem nemohl žít.

Ustaviènì u stìny téhle bedny nevyhnutelnì bych zašel. Ale u Hagenbecka

patøí opice k bednì - nuže, pøestal jsem tedy být opicí. Jasný, pìkný

myšlenkový pochod, který jsem asi vykoumal nìjak v bøiše, nebo opice

myslí bøichem.

Obávám se, že není zcela jasné, co myslím tím východiskem.

Užívám toho slova v nejobyèejnìjším a nejplnìjším smyslu.

Úmyslnì neøíkám svoboda. Nemíním ten veliký pocit všestranné svobody.

Jako opice jsem jej možná znal a poznal jsem lidi, kteøí po tom toužili.

Pokud jde však o mne, netoužil jsem po svobodì ani tehdy, ani dnes. Mimo-

chodem: mezi lidmi je svoboda až pøíliš èastým klamem. A jako se svoboda

poèítá k nejvznešenìjším citùm, tak i pøíslušný klam je z nejvznešenìjších.

Èasto jsem vídal v rùzných varieté pøed mým vystoupením, jak nahoøe u

stropu cvièí nìjaká dvojice umìlcù na visutých hrazdách. Vymršovali se,

houpali, létali jeden druhému do náruèí, jeden chytal druhého za vlasy do

zubù. „I to je lidská svoboda,“ øíkal jsem si, „suverénní pohyb.“ Jaký

posmìch posvátné pøírodì! Žádná stavba by neodolala chechtotu opièího

plemene pøi této podívané.

Ne, svobodu jsem nechtìl. Jen východisko; napravo, nalevo,

kamkoli; nic jiného jsem nežádal; i kdyby to východisko byl pouhý klam;

požadavek byl malý, klam by nebyl vìtší. Dostat se dál, dostat se dál! Jen

nezùstat stát s pažemi vzhùru, pøimáèknut na stìnu bedny.

Dnes je mi to jasné. Bez naprostého vnitøního klidu bych byl nikdy

neunikl. A opravdu, za vše, èím jsem se stal, dìkuji snad onomu klidu,

který jsem náhle pocítil po prvních dnech tam na lodi. Za ten klid mám

ovšem zase co dìkovat lidem z lodi.

Jsou to pøese všechno dobøí lidé. I dnes si ještì rád vzpomenu na

zvuk jejich tìžkých krokù, který tehdy zaléhal do mé døímoty. Byli zvyklí

poèínat si ve všem všudy velice pomalu. Když si nìkterý chtìl protøít oèi,

zdvihal ruku jako závìsné závaží. Jejich žerty byly drsné, avšak srdeèné.

Do jejich smíchu se mísil kašel, který znìl nebezpeènì, ale neznamenal

nic. Vždycky mìli v ústech nìco k vyplivnutí a bylo jim jedno, kam to

vyplivnou. Ustaviènì si stìžovali, že na nì skáèou mé blechy; ale pøesto

- 107 -

se na mne nikdy vážnì nehnìvali; vìdìli totiž, že v mém kožichu se

blechám daøí a že blechy jsou skokani; smíøili se s tím. Když mìli volno,

usedlo jich nìkdy pár do pùlkruhu kolem mne; skoro nemluvili, jen na

sebe vrkali; rozvalovali se na bednách a kouøili dýmku; plácali se do kolen,

jakmile jsem udìlal sebemenší pohyb; a tu a tam vzal nìkterý hùl a polechtal

mì tam, kde mi to bylo pøíjemné. Kdyby mì dnes nìkdo pozval, abych si

vyjel lodí, urèitì bych pozvání odmítl, ale stejnì jisté je, že bych se tam

v podpalubí neoddával jen ošklivým vzpomínkám.

Klid, jehož jsem nabyl v kruhu tìch lidí, mne pøedevším odvrátil

od jakéhokoli pokusu o útìk. Dnes mi pøipadá, jako bych byl tehdy

pøinejmenším tušil, že musím najít nìjaké východisko, chci-li žít, že

však tohoto východiska nedosáhnu útìkem. Nevím už, byl-li útìk možný,

ale myslím, že ano; pro opici by mìl být útìk vždycky možný. Se svými

dnešními zuby musím být opatrný i pøi obyèejném louskání oøechù, zato

tenkrát bych byl urèitì èasem dokázal pøekousnout zámek u dveøí. Neudìlal

jsem to: Èeho bych tím byl také dosáhl? Sotva bych byl vystrèil hlavu,

chytili by mne znovu a strèili do ještì horší klece; nebo bych byl mohl

nepozorovanì utéci k druhým zvíøatùm, tøeba k hroznýšùm naproti, a

v jejich objetí naposled vydechnout; nebo by se mi dokonce podaøilo

doplížit se až na palubu a skoèit do vody, pak bych se byl chvilièku houpal

na oceánu a utopil se. Èiny ze zoufalství. Neuvažoval jsem takto lidsky,

avšak pod vlivem okolí jsem se zachoval tak, jako bych byl uvažoval.

Neuvažoval jsem, zato však jsem s naprostým klidem pozoroval.

Vidìl jsem, jak tito lidé chodí sem a tam, poøád ty samé tváøe, ty samé

pohyby, èasto se mi zdálo, jako by to byl jen jediný èlovìk. Tento

èlovìk nebo tito lidé si tedy chodili a nic je neznepokojovalo. Vysoký cíl

mi vytanul. Nikdo mi neslíbil, že se møíž zvedne, stanu-li se takovým jako

oni. Takové sliby, jejichž splnìní se zdá být nemožné, se nedávají. Dostaví-li

se však splnìní, pak se dodateènì objeví i sliby právì tam, kde jsme je

pøedtím marnì hledali. Na tìchto lidech nebylo tedy samo o sobì nic, co

by mne obzvl᚝ lákalo. Kdybych byl stoupencem oné zmínìné svobody,

urèitì bych byl dal pøednost oceánu pøed východiskem, jež se zraèilo

v zasmušilých pohledech tìchto lidí. Jisto však je, že jsem je pozoroval už

dávno pøedtím, než jsem na takové vìci pomyslel, ba teprve nahromadìná

pozorování mì nutila do urèitého smìru.

Bylo tak snadné napodobovat lidi. Plivat jsem umìl hned první dny.

Plivali jsme si pak jeden druhému do oblièeje; rozdíl byl jen v tom, že já

jsem si poté oblièej hned olízal; oni ne. Dýmku jsem brzy vykouøil jako

starý chlap; když jsem potom ještì palcem pøimáèkl hlavièku dýmky,

rozjásalo se celé mezipalubí; jen jsem dlouho nechápal, jaký je rozdíl

mezi prázdnou a nacpanou dýmkou.

Nejvíce jsem se namoøil s lahví s koøalkou. Ten pach mne muèil;

- 108 -

nutil jsem se vší mocí; ale ubìhly týdny, než jsem se pøemohl. Tyto vnitøní

boje brali lidé kupodivu vážnìji než cokoli jiného na mnì. Ani ve

vzpomínkách ty lidi od sebe nerozeznám, ale byl tam jeden, ten pøicházel

stále znovu, sám i s kamarády, ve dne i v noci, v nejrùznìjší hodiny; stoupl

si s lahví pøede mne a dával mi lekce. Nechápal mì, chtìl rozluštit záhadu

mého bytí. Pomalu odzátkoval láhev a pak se na mne zkoumavì zadíval,

jestli rozumím; pøiznávám, že jsem ho vždy sledoval s divokou, pøekotnou

pozorností; takového lidského žáka nenajde na celé zemìkouli žádný lidský

uèitel; když láhev odzátkoval, zvedl ji k ústùm; já svým pohledem za ním

až do chøtánu; pøikyvuje spokojen se mnou a klade láhev ke rtùm; já, u

vytržení nad pozvolným poznáváním, se s kvièením drbu køížem krážem,

jak se dá; on má radost, nasadí láhev a polkne; já, v nedoèkavé a zoufalé

snaze vyrovnat se mu, se v kleci zaneøádím, což je pro nìj opìt veliké

zadostiuèinìní; a nyní se zeširoka rozpøáhne lahví, a pozvednuv ji vzletným

obloukem, na jediný tah a v záklonu až pøehnanì nabádavém ji do dna

vypije. Já, zemdlen pøílišnou touhou, ho nemohu již dále sledovat a ochable

visím na møížích, zatímco on konèí teoretickou výuku hladì si bøicho a

šklebì se.

Teprve nyní zaèíná praktické cvièení. Nejsem snad už pøíliš

vyèerpán teorií? Baže, pøíliš vyèerpán. To je mùj osud. Pøesto sahám,

jak nejlépe dovedu, po podávané láhvi; rozechvìle ji odzátkuji; se zdarem

se dostavují i nové síly; zvedám láhev, od originálu již sotva k rozeznání;

nasazuji ji a - a s odporem ji odhazuji, aèkoliv je prázdná a naplòuje ji už

jen ten pach, s odporem ji odhazuji na zem. K zármutku svého uèitele,

k svému vlastnímu nejvìtšímu zármutku; ani jeho, ani sebe neusmíøím tím,

že si po odhození láhve neopomenu znamenitì pohladit bøicho a zašklebit

se pøitom.

Až pøíliš èasto probíhalo vyuèování takto. A ke cti mého uèitele:

nehnìval se na mne; leckdy mi ovšem pøiložil hoøící dýmku ke kožichu,

až nìkde, kam tìžko dosáhnu, zaèal doutnat, ale pak to zase sám uhasil

svou obrovitou dobrou rukou; nehnìval se na mne, chápal, že oba bojujeme

na téže stranì proti opièí pøirozenosti a mnì že pøipadl t잚í údìl.

Jaké pak ovšem vítìzství pro nìho i pro mne, když jsem jednou

veèer pøed velikým kruhem divákù - snad byla nìjaká slavnost, hrál

gramofon, nìjaký dùstojník se procházel mezi lidmi - když jsem ten veèer,

právì nepozorován, popadl láhev s koøalkou, kterou mi nedopatøením

nechali stát pøed klecí, za vzrùstající pozornosti spoleènosti ji odzátkoval

jak správný žák, nasadil k ústùm a bez váhání, bez ošklbání, jako

piják z povolání, s oèima vyvalenýma, s poskakujícím ohryzkem, jsem ji

na mou pravdu vyprázdnil; ne už jako zoufalec, nýbrž jako umìlec jsem

láhev odhodil; opomenul jsem si sice pohladit bøicho, zato však jsem vykøikl

„Haló!“, protože jsem nemohl jinak, protože mì to nutkalo, protože mé

- 109 -

smysly byly opojeny, vyrazil jsem ze sebe zkrátka a dobøe lidský hlas a

s tímto pokøikem jsem skoèil mezi lidi a jejich ozvìnu: „Slyšte, on mluví!“

jsem pocítil jako polibek na celém svém potem zbroceném tìle.

Opakuji: nelákalo mì napodobovat lidi; napodoboval jsem, nebo

jsem hledal východisko, z žádného jiného dùvodu. Rovnìž ono vítìzství

znamenalo málo. Hlas mi hned zase selhal; teprve po mìsících se opìt

dostavil; odpor k láhvi s koøalkou dokonce ještì vzrostl. Avšak smìr mi byl

ovšem jednou provždy dán.

Když mì v Hamburku pøedali prvnímu cvièiteli, brzy jsem poznal,

že jsou pøede mnou dvì možnosti: zoologická zahrada nebo varieté.

Neváhal jsem. Øekl jsem si: napni všechny síly, aby ses dostal do varieté;

to je východisko; zoologická zahrada je nová klec; dostaneš-li se tam, jsi

ztracen.

A já se, pánové, uèil. Ach, když nelze jinak, pak se pustíte do uèení;

pustíte se do uèení, chcete-li najít východisko; pustíte se do uèení beze

všech ohledù. S bièem nad sebou bdíte; pøi sebemenším odporu sami sebe

prozradíte. Opièí pøirozenost se ve mnì zmítala a zuøivì se drala ven a

pryè, takže mùj první uèitel se z toho málem poopièil, musel zanechat

vyuèování a byl dopraven do sanatoria. Naštìstí se zase brzy dostal ven.

Já jsem však spotøeboval mnoho uèitelù, ba dokonce nìkdy

nìkolik uèitelù zároveò. Když jsem si už byl jistìjší svými schopnostmi,

když veøejnost sledovala mé pokroky a budoucnost se mi zaèínala jasnìji

rýsovat, bral jsem si uèitele sám, usadil jsem je do pìti místností za sebou

a uèil jsem se u všech najednou tak, že jsem ustaviènì skákal z jedné

místnosti do druhé.

Jaké to byly pokroky! Jak pronikaly paprsky vìdìní ze všech stran

do procitajícího mozku! Nepopírám: blažilo mì to. Ale také pøiznávám:

nepøeceòoval jsem to, již tehdy ne, a tím ménì dnes. S úsilím, jež doposud

nemá na zemi rovna, jsem získal prùmìrné vzdìlání Evropana. To by snad

samo o sobì vùbec nic neznamenalo, znamená to však nìco potud, že mi

to pomohlo ven z klece a tak zjednalo toto zvláštní východisko, lidské

východisko. Je jedno znamenité úsloví: vzít do zajeèích; to jsem uèinil já,

vzal jsem do zajeèích. Nemìl jsem jiné cesty, za pøedpokladu, že svoboda

se volit nedala.

Když pøehlížím svùj vývoj a cíl, k nìmuž dosud dospìl, nestìžuji

si, ani nejsem spokojen. S rukama v kapsách, láhev vína na stole, napùl

ležím, napùl sedím v houpacím køesle a vyhlížím z okna. Pøijde-li návštìva,

pøijmu ji, jak se sluší. Mùj impresário sedí v pøedpokoji, když zazvoním,

pøijde a vyslechne, co mu chci øíci. Skoro každý veèer je pøedstavení a mé

úspìchy sotva už lze stupòovat. Když se pozdì v noci vrátím domù

z banketù, z vìdeckých shromáždìní, z pøíjemných setkání, oèekává mne

malá polocvièená šimpanzka a s ní se po opièím zpùsobu dobøe pomìju.

- 110 -

Ve dne ji nechci vidìt; má totiž v oèích šílenství zmateného cvièeného

zvíøete; to poznám jen já a nesnáším to. Celkem jsem nepochybnì dosáhl

toho, èeho jsem chtìl dosáhnout. Neøíkejte, že to nestálo za tu námahu.

Ostatnì nezajímá mì, co lidé soudí, chci pouze rozmnožit vìdomosti,

podávám pouze zprávu. I vám, slovutní èlenové Akademie, jsem pouze

podal zprávu.

- 111 -

V KÁRNÉM TÁBOØE

- 112 -

- 113 -

V KÁRNÉM TÁBOØE

„Je to zvláštní aparát,“ øekl dùstojník cestovateli a jaksi obdivnì

pøejel pohledem po aparátu, který pøece dobøe znal. Cestovatel podle všeho

jen ze zdvoøilosti vyhovìl pozvání velitele, aby se zúèastnil popravy

jednoho vojáka, který byl odsouzen pro neposlušnost a urážku pøed-

staveného. Ani v kárném táboøe nebyl ovšem nijak zvl᚝ velký zájem o

tuto popravu. Alespoò tu v tom hlubokém, písèitém, malém údolí,

uzavøeném kolem dokola holými stránìmi, byl kromì dùstojníka a

cestovatele jen odsouzenec, tupì vyhlížející èlovìk s širokými ústy a

zpustlými vlasy i oblièejem, a voják držící tìžký øetìz, k nìmuž se sbíhaly

menší øetìzy, jimiž byl odsouzený spoután na kotnících a zápìstích i kolem

krku a které též mezi sebou byly propojeny spojovacími øetìzy. Odsouzenec

vypadal ostatnì tak psovsky oddanì, až se zdálo, že by ho mohli nechat

volnì pobíhat po stráních a pøed zaèátkem popravy by staèilo jen zapískat

a on by pøišel.

Cestovatel nemìl valné porozumìní pro aparát a témìø s oèividnou

neúèastí pøecházel sem a tam za odsouzencovými zády, zatímco

dùstojník konal poslední pøípravy, tu vlezl pod aparát zapuštìný hluboko

do zemì, tu se zas vyšplhal na žebøík, aby prohlédl hoøejší èásti. Tuto práci

by byl vlastnì mohl nechat nìjakému strojníkovi, avšak dùstojník ji provádìl

velice horlivì, buï že byl obzvláštním pøívržencem tohoto aparátu, nebo

že z jiných dùvodù nemohla být tato práce svìøena nikomu jinému. „Teï

je všechno hotovo!“ zvolal koneènì a slezl z žebøíku. Byl docela vysílen,

oddychoval dokoøán otevøenými ústy a za límec stejnokroje si nacpal dva

jemné dámské kapesníèky. „Tyto stejnokroje jsou pøece jen do tropù pøíliš

tìžké,“ øekl cestovatel, místo aby se vyptával na aparát,

jak dùstojník oèekával. „Jistì,“ øekl dùstojník a myl si ruce umazané od

oleje a tuku v pøichystaném kbelíku s vodou, „ale znamenají vlast;

nechceme ztratit vlast. - Teï se však podívejte na ten aparát,“ dodal ihned,

utíral si ruce hadrem a zároveò ukazoval na aparát. „Až dosud bylo ještì

zapotøebí práce rukou, od nynìjška bude však aparát pracovat docela sám.“

Cestovatel pøikývl a sledoval dùstojníka. Ten dodal, aby se pojistil pro

všechny pøípady: „Vyskytnou se ovšem poruchy; doufám sice, že

dnes žádná nenastane, pøece však je s nimi tøeba poèítat. Vždy aparát má

být v chodu nepøetržitì dvanáct hodin. Ale i když nastanou poruchy, bývají

docela nepatrné a ihned se odstraní.“

„Nechcete si sednout?“ zeptal se nakonec, vytáhl z hromady

rákosových židlí jednu a nabídl ji cestovateli; ten nemohl odmítnout. Sedìl

teï na okraji jakési jámy a letmo do ní pohlédl. Nebyla pøíliš hluboká. Na

jedné stranì jámy se vršil násep vykopané hlíny, na druhé stranì stál aparát.

- 114 -

„Nevím, jestli vám už velitel podal o aparátu výklad,“ øekl dùstojník.

Cestovatel udìlal neurèitý pohyb rukou; dùstojník si nic lepšího nepøál,

nebo teï mohl podat výklad o aparátu sám. „Tento aparát,“ øekl, uchopil

jakousi zalomenou tyè, opøel se o ni, „je vynález našeho døívìjšího velitele.

Já jsem už od samého poèátku spolupracoval pøi pokusech a úèastnil jsem

se také veškerých prací až do konce. Zásluha o vynález náleží ovšem jedinì

jemu. Slyšel jste už o našem døívìjším veliteli? Ne? Nu, nepøeháním, øeknu-li,

že zøízení celého kárného tábora je jeho dílem. My, jeho pøátelé, jsme už

ve chvíli, kdy zemøel, vìdìli, že uspoøádání tábora tvoøí natolik pevný celek,

že jeho nástupce, i kdyby mìl v hlavì tisíc takových plánù, nebude moci,

aspoò po øadu let, zmìnit nic z toho, co bylo. Naše pøedpovìï se také

splnila; nový velitel to musel uznat. Škoda, že jste neznal døívìjšího

velitele! - Ale já tu povídám,“ pøerušil se dùstojník, „a jeho aparát tu stojí

pøed námi. Skládá se, jak vidíte, ze tøí èástí. Èasem se pro každou z tìchto

èástí vytvoøily jakési lidové názvy. Dolní se øíká postel, horní se øíká kresliè

a zde té prostøední visuté èásti se øíká brány.“ „Brány?“ zeptal se cestovatel.

Neposlouchal docela pozornì, slunce se pøíliš opíralo do údolí beze stínu,

bylo tìžké soustøedit se. Tím více obdivoval dùstojníka, který tu

v pøiléhavém, parádním vojenském kabátì obtìžkaném epoletami,

ovìšeném šòùrami tak horlivì vykládal svou vìc a kromì toho za øeèi ještì

tu a tam pracoval šroubovákem na nìjakém šroubu. Voják se patrnì cítil

podobnì jako cestovatel. Kolem obou zápìstí mìl omotaný

odsouzencùv øetìz, jednou rukou se opíral o pušku, hlava mu visela dolù

a nièeho si nevšímal. Cestovatel se tomu nedivil, nebo dùstojník mluvil

francouzsky a ani voják, ani odsouzenec francouzštinì nerozumìli. Tím

nápadnìjší ovšem bylo, že se odsouzenec pøesto usilovnì snažil

dùstojníkùv výklad sledovat. S jakousi ospalou vytrvalostí se pokaždé

zadíval tam, kam dùstojník zrovna ukazoval, a když teï cestovatel pøerušil

dùstojníka otázkou, podíval se i on, stejnì jako dùstojník, na cestovatele.

„Ano, brány,“ øekl dùstojník, „je to výstižný název. Jehly jsou

uspoøádány jako u bran, také se to celé pohybuje jako brány, i když jen na

jednom místì a mnohem dùmyslnìji. Ostatnì hned vám to bude jasné.

Sem na postel položíme odsouzeného. - Chci totiž nejdøíve aparát popsat

a teprve potom dám provést proceduru. Budete ji pak moci lépe posuzovat.

K tomu jedno ozubené kolo v kreslièi je znaènì opotøebované: za chodu

silnì skøípe; není pak slovo rozumìt; náhradní souèástky se tu bohužel

tìžko shánìjí. Zde tedy je postel, jak jsem øekl. Je celá pokrytá vrstvou

vaty; ještì se dovíte proè. Na tuto vatu položíme na bøicho odsouzence,

pøirozenì nahého; zde jsou øemínky pro ruce, zde pro nohy, zde pro krk,

aby mohl být pøipoután. Zde v hlavách postele, kde, jak jsem øekl, leží

muž nejdøíve oblièejem dolù, je tento malý plstìný špalík, který lze snadno

posunovat tak, aby muži vnikl pøímo do úst. Je zde k tomu, aby nedovolil

- 115 -

muži køièet a pøekousnout si jazyk. Muž musí samozøejmì ústy uchopit

plst, nebo jinak by mu krèní øemen zlomil vaz.“ - „Toto je vata?“ zeptal se

cestovatel a sehnul se. „Ano, zajisté,“ øekl dùstojník s úsmìvem, „sáhnìte

si.“ Uchopil cestovatelovu ruku a pøejel s ní po posteli. „Je to vata upravená

zvláštním zpùsobem, proto ani nevypadá jako vata; pozdìji vám ještì

povím, èemu slouží.“ Cestovatele už zaèal aparát trochu zajímat; zaclánìje

si rukou oèi proti slunci, podíval se nahoru. Byla to veliká stavba. Postel a

kresliè byly stejnì velké a vypadaly jako dvì tmavé truhly. Kresliè byl

umístìn asi dva metry nad postelí; jejich rohy spojovaly ètyøi mosazné

tyèe, které v slunci skoro záøily. Mezi truhlami se na ocelovém lanu vznášely

brány.

Dùstojník si sotva všiml cestovatelovy døívìjší lhostejnosti, teï

ovšem mìl pro jeho poèínající zájem pochopení; ustal proto ve výkladech,

aby mìl cestovatel kdy nerušenì si vše prohlédnout. Odsouzenec napodobil

cestovatele; protože si nemohl rukou zaclonit oèi, mžoural do výšky

nekrytýma oèima.

„Tak odsouzenec tedy leží,“ øekl cestovatel, opøel se na židli a zkøížil

nohy.

„Ano,“ øekl dùstojník, trochu si posunul èepici do týla a rukou pøejel

po rozpáleném oblièeji, „teï poslouchejte! Jak postel, tak kresliè mají vlastní

elektrickou baterii; postel jí potøebuje pro sebe, kresliè pro brány. Jakmile

je muž pøipoután, uvede se postel do pohybu. Chvìje se nepatrným, velmi

rychlým škubáním ze strany na stranu a zároveò nahoru a dolù. Podobné

aparáty jste možná vidìl v nemocnicích; jenže u naší postele jsou všechny

pohyby pøesnì vypoèteny; musí být totiž nanejvýš dokonale sladìny

s pohyby bran. Na tìchto branách je však, aby vlastnì vykonaly rozsudek.“

„Jakpak zní rozsudek?“ zeptal se cestovatel. „Ani to nevíte?“ øekl

dùstojník s údivem a kousl se do rtù. „Promiòte, jsou-li snad mé výklady

neurovnané; velmi vás prosím o odpuštìní. Døíve totiž obyèejnì podával

výklad velitel; nový velitel se však z této èestné povinnosti vyzul; ale že

tak vznešenou návštìvu“ - cestovatel se obìma rukama bránil té poctì,

ale dùstojník na svých slovech trval - „tak vznešenou návštìvu neseznámí

ani s formou našeho rozsudku, to je opìt novota, kterou“ - mìl na jazyku

zaklení, vzpamatoval se však a øekl jen: „Nebylo mi nic oznámeno, má

vina to není. Jsem ostatnì jistì nejspíš povolán, abych vyložil, jaké druhy

rozsudkù máme, nebo zde“ - poklepal si na náprsní kapsu - „nosím

pøíslušné vlastnoruèní nákresy døívìjšího velitele.“

„Vlastnoruèní velitelovy nákresy?“ zeptal se cestovatel.

„Cožpak v sobì spojoval všechno? Byl to voják, soudce, konstruktér,

chemik, kresliè?“

„Ovšem,“ øekl dùstojník pøikyvuje a zíraje zamyšlenì pøed sebe.

Pak se zkoumavì podíval na své ruce; nezdály se mu dost èisté, aby do

- 116 -

nich mohl vzít nákresy; šel proto ke kbelíku a ještì jednou si je umyl.

Pak vytáhl malé destièky a øekl: „Nᚠrozsudek není pøísný. Pøíkaz, který

odsouzenec porušil, mu brány napíší na tìlo. Napøíklad tomuto

odsouzenci“ - dùstojník ukázal na muže - „bude na tìlo napsáno: Cti svého

pøedstaveného!“

Cestovatel se letmo na muže podíval; když na nìj dùstojník ukázal,

mìl svìšenou hlavu a patrnì ze všech sil napínal uši, aby nìco pochytil.

Avšak z pohybu jeho odulých sevøených rtù bylo zøejmé, že není s to cokoli

pochopit. Cestovatel se chtìl na leccos zeptat, ale jak se podíval na muže,

zeptal se pouze: „On zná svùj rozsudek?“ „Ne,“ øekl dùstojník a chystal se

hned pokraèovat ve výkladu, avšak cestovatel ho pøerušil: „On nezná svùj

vlastní rozsudek?“ „Ne,“ opakoval dùstojník, zarazil se na okamžik, jako

by chtìl, aby mu cestovatel blíže odùvodnil svou otázku, a pak øekl: „Bylo

by zbyteèné ohlašovat mu jej. Vždy ho zakusí na vlastním tìle.“ Cestovatel

už chtìl zmlknout, tu ucítil, že na nìj odsouzenec upøel pohled; jako by se

ptal, mùže-li být srozumìn s vylíèeným postupem. Proto se cestovatel, který

se už opøel v židli, opìt pøedklonil a zeptal se ještì: „Ale že byl vùbec

souzen, to pøece ví?“ „Také ne,“ øekl dùstojník a usmíval se na cestovatele,

jako by èekal, co mu teï ještì podivného poví. „Ne,“ øekl cestovatel a

pøejel si rukou èelo, „pak tedy ten muž ani teï ještì neví, jak byla pøijata

jeho obhajoba?“ „On nemìl pøíležitost, aby se obhajoval,“ øekl dùstojník a

díval se stranou, jako by mluvil pro sebe a nechtìl cestovatele zahanbovat

vykládáním vìcí pro nìho tak samozøejmých. „Musel mít pøece pøíležitost,

aby se obhajoval,“ øekl cestovatel a vstal ze židle.

Dùstojník postøehl nebezpeèí, že jeho výklad aparátu se nadlouho

zdrží; pøistoupil proto k cestovateli, vzal ho pod paží, ukázal na odsouzence,

který se teï, když se pozornost tak zjevnì obrátila k nìmu, postavil do

pozoru - voják též pøitáhl øetìz - a øekl: „Vìc se má tak. Jsem zde v kárném

táboøe ustanoven soudcem. Pøes své mládí. Vypomáhal jsem totiž i

døívìjšímu veliteli ve všech trestních vìcech a také v aparátu se vyznám

nejlépe ze všech. Zásada, podle níž rozhoduji, zní: Vina je vždy

nepochybná. Jiné soudy se nemohou øídit touto zásadou, protože jsou

víceèlenné a mají též nad sebou ještì vyšší soudy. Zde tomu tak není,

nebo aspoò za døívìjšího velitele tomu tak nebylo. Nový velitel dal už

ovšem najevo, že má chu vmìšovat se do mého souzení, zatím se mi

však daøilo zabránit mu v tom a i v budoucnu se mi to bude daøit. - Chtìl

jste, abych vám vysvìtlil tento pøípad; je tak prostý jako všechny. Jeden

kapitán uèinil dnes ráno udání, že tento muž, který mu byl pøidìlen jako

sluha a spává pøed jeho dveømi, zaspal službu. Jeho povinností je totiž

úderem každé hodiny vstát a zasalutovat pøed kapitánovými dveømi. Jistì

nijak obtížná povinnost a pøitom potøebná, nebo sluha má zùstat svìží,

aby posloužil. Kapitán se chtìl vèera v noci pøesvìdèit, jestli sluha plní

- 117 -

svou povinnost. Úderem druhé hodiny otevøel dveøe a našel ho schouleného,

jak spí. Došel si pro jezdecký bièík a uhodil ho pøes oblièej. Místo aby

vstal a poprosil o odpuštìní, chytil ten muž svého pána za nohy, zatøásl jím

a zvolal: ,Zahoï ten biè, nebo tì sežeru.‘ - Taková je vìc. Kapitán pøišel

pøed hodinou ke mnì, já jsem sepsal jeho údaje a hned poté jsem napsal

rozsudek. Nato jsem dal toho muže spoutat øetìzy. To vše bylo velmi prosté.

Kdybych byl toho muže nejdøíve pøedvolal a vyslýchal, vznikl by jen

zmatek. Byl by lhal, kdyby se mi podaøilo jeho lži vyvrátit, pøišel by s novou

lží a tak dále. Teï ho však držím a už ho nepustím. - Je už teï všechno

jasné? Ale èas bìží, exekuce už dávno mìla zaèít a já ještì nejsem

hotov s výkladem aparátu.“ Pøimìl cestovatele, aby si sedl, znovu pøistoupil

k aparátu a zaèal: „Jak vidíte, tvar bran odpovídá tvaru èlovìka; zde jsou

brány pro trup, zde brány pro nohy. Pro hlavu je urèena pouze tato malá

jehla. Je vám to jasné?“ Vlídnì se naklonil k cestovateli, ochoten vyložit

vše obšírnìji.

Se svraštìným èelem hledìl cestovatel na brány. To, co slyšel o

soudním øízení, ho neuspokojovalo. Pøitom však si musel øíci, že to zde je

pøece kárný tábor, že jsou zde nezbytná zvláštní opatøení a že je nutno

postupovat dùslednì vojensky. Mimo to ale vkládal jistou nadìji do nového

velitele, který zøejmì hodlá, ovšem pozvolna, zavést nové øízení, jež tomuto

omezenému dùstojníkovi nejde do hlavy. Zabrán v tyto úvahy zeptal se

cestovatel: „Bude velitel pøítomen exekuci?“ „Není to jisté,“ øekl dùstojník,

trapnì dotèen tou nenadálou otázkou, a jeho mírná tváø se zaškaredila:

„Právì proto si musíme pospíšit. Budu muset dokonce zkrátit svùj výklad,

aèkoli mì to mrzí. Ale zítra, až bude aparát opìt vyèištìn - to je jeho jediná

vada, že se tak zneèistí - mohl bych výklad v nìkterých detailech doplnit.

Teï tedy jen to nejnutnìjší. - Jakmile muž leží na posteli a postel se

rozechvìje, spustíme brány na tìlo. Samy se nastaví tak, aby se jen tak hroty

dotýkaly tìla; jakmile jsou správnì nastaveny, ihned se toto ocelové lano

napne jak tyè. A teï to spustí. Nezasvìcenec navenek nepostøehne rozdíl

v trestech. Zdá se, že brány pracují poøád stejnì. Zabodnou vibrující se

hroty do tìla, které je navíc rozechvíváno postelí. Abychom každému

umožnili ovìøit si, jak je rozsudek provádìn, byly brány zhotoveny ze skla.

Vznikly urèité technické potíže s upevnìním jehel, ale po mnoha pokusech

se to podaøilo. Nezalekli jsme se totiž žádné námahy. A teï se každý mùže

podívat skrze sklo, jak se nápis na tìlo provádí. Pojïme, prosím, blíž a

prohlédnìte si jehly.“

Cestovatel pomalu vstal, pøistoupil k branám a naklonil se nad nimi.

„Vidíte dvojí druh jehel uspoøádaných nìkolikerým zpùsobem,“ øekl

dùstojník. „Vedle dlouhé je vždy krátká. Dlouhá totiž píše a krátká vystøikuje

vodu, která splachuje krev, takže písmo je stále zøetelné. Voda s krví je

pak odvádìna sem do tìchto malých žlábkù a nakonec odtéká do tohoto

- 118 -

hlavního žlábku, jehož odtoková roura vede do jámy.“ Dùstojník prstem

pøesnì ukazoval, kudy musí voda s krví protékat. Když ji u ústí odtokové

roury doslova jakoby chytal do dlaní, aby uèinil celou vìc co možná

názornou, zvedl cestovatel hlavu a tápaje za sebou rukou chtìl se vrátit na

židli. Vtom ke svému zdìšení uvidìl, že stejnì jako on i odsouzenec

poslechl dùstojníkova vyzvání, aby si zblízka prohlédl zaøízení bran.

Ospalého vojáka popotáhl trochu za øetìz a naklonil se nad sklo. Bylo

vidìt, jak také nejistýma oèima hledá to, co právì pozorovali oba pánové,

že se mu to však nedaøí, nebo mu chybí výklad. Naklonil se tu a pak zase

tam. Znovu a znovu jezdil oèima po skle. Cestovatel ho chtìl odehnat,

nebo to, co dìlal, bylo patrnì trestné. Ale dùstojník jednou rukou zadržel

cestovatele, druhou sebral z náspu hroudu hlíny a hodil ji po vojákovi. Ten

rázem vzhlédl, uvidìl, èeho se odsouzenec odvážil, pustil pušku, podpatky

se zapøel do zemì, trhl øetìzy, až odsouzenec upadl, a díval se pak na nìj,

jak se zmítá a øinèí øetìzy. „Postav ho!“ køikl dùstojník, nebo si všiml, že

odsouzenec pøíliš odvádí cestovatelovu pozornost. Cestovatel se dokonce

nahnul pøes brány, nestaral se o nì a jen sledoval, co se dìje s odsouzencem.

„Zacházej s ním svìdomitì!“ køikl zas dùstojník. Obìhl aparát, sám uchopil

odsouzence pod paží a s vojákovou pomocí ho postavil, aèkoli odsouzenci

nìkolikrát uklouzly nohy.

„Teï už vím všechno,“ øekl cestovatel, když se k nìmu

dùstojník zase vrátil. „Až na to nejdùležitìjší,“ øekl dùstojník, chytil

cestovatele za paži a ukázal nahoru: „Tam v kreslièi je soukolí, které øídí

pohyb bran, a toto soukolí seøizujeme podle kresby, na niž zní rozsudek.

Používám ještì kreseb døívìjšího velitele. Tady jsou,“ - vytáhl z kožených

desek nìkolik listù - „bohužel vám je však nemohu dát do ruky, jsou tím

nejdražším, co mám. Posaïte se, ukážu vám je z této vzdálenosti, abyste

všechno dobøe vidìl.“ Ukázal první list. Cestovatel by byl rád øekl nìco

uznalého, ale vidìl jen labyrint èar, které se všelijak køížily a tak hustì

pokrývaly papír, že jen stìží bylo mezi nimi možno rozeznat bílá místa.

„Ètìte,“ øekl dùstojník. „Nemohu,“ øekl cestovatel. „Vždy je to zøetelné,“

øekl dùstojník. „Je to velice dovednì udìláno,“ øekl cestovatel, „ale já to

neumím rozluštit.“ „Ano,“ øekl dùstojník, zasmál se a strèil zase desky do

kapsy, „není to krasopis pro školáky. Musí se to dlouho èíst. I vy byste se

v tom nakonec urèitì vyznal. Nesmí to být samozøejmì jednoduché písmo;

vždy nemá usmrcovat hned, nýbrž prùmìrnì teprve za dvanáct hodin;

podle výpoètu nastává šestou hodinu obrat. Musí být tedy okolo vlastního

písma veliké množství okras; skuteèné písmo obepne tìlo pouze úzkým

pásem; ostatní tìlo je urèeno pro ozdoby. Dovedete teï ocenit práci bran a

ostatního aparátu? - Podívejte se!“ Vyskoèil na žebøík, otoèil jedním kolem,

zavolal dolù: „Pozor, ustupte stranou!“ a vše se dalo do pohybu. Nebýt

toho, že kolo skøípalo, bylo by všechno nádherné. Dùstojník, jako by byl

- 119 -

pøekvapen tím rušivým kolem, zahrozil mu pìstí, k cestovateli pak omluvnì

rozpøáhl paže a honem slezl dolù, aby zdola sledoval chod aparátu. Nìco

ještì nebylo v poøádku, èeho si povšiml pouze on; znovu vylezl nahoru,

obìma rukama sáhl dovnitø kreslièe, potom, aby se rychleji dostal dolù,

sjel po jedné tyèi, místo aby použil žebøík, a aby mu v tom rámusu bylo

dobøe rozumìt, køièel ze všech sil cestovateli do ucha: „Chápete ten postup?

Brány zaèínají psát; jakmile jsou hotovy s první osnovou písma na

mužových zádech, odvine se vrstva vaty a pomalu otoèí tìlo na bok, aby

brány mìly zase kam psát. Mezitím se písmem poranìná místa položí na

vatu, která díky zvláštní úpravì ihned zastaví krvácení a pøipraví záda

k dalšímu prohloubení písma. Zde ty zoubky na okraji bran strhnou pak pøi

dalším obracení tìla vatu z ran, odhodí ji do jámy a brány mají zase co

dìlat. Tak píšou dvanáct hodin èím dál hloub. Prvních šest hodin žije

odsouzenec skoro jako døív, jenom trpí bolestmi. Po dvou hodinách

odstraníme plst, nebo muž již nemá sílu køièet. Sem do této elektricky

ohøívané misky v hlavách dáme teplou rýžovou kaši, z níž si muž, dostane-li

chu, mùže vzít tolik, kolik dosáhne jazykem. Nikdo neopomine tu

pøíežitost. Neznám žádného, a mám bohaté zkušenosti. Teprve kolem šesté

hodiny ho pøestane tìšit jíst. Já si pak obyèejnì kleknu sem a pozoruji tento

úkaz. Muž málokdy spolkne poslední sousto, pouze je pøevaluje v ústech

a vyplivne do jámy. Musím se pak sehnout, jinak by mi plivl do oblièeje.

Ale jak potom kolem šesté hodiny muž ztichne! I tomu nejzabednìnìjšímu

zaène svítat. Nejdøíve to zaène kolem oèí. Odtamtud se to šíøí dál. Podívaná,

která by dokázala èlovìka získat, aby si lehl pod brány též. Dál se už nic

nedìje, muž pouze zaèíná luštit písmo, špulí ústa, jako by naslouchal.

Sám jste vidìl, že není snadné rozluštit písmo oèima; nᚠmuž je však luští

svými ranami. Dá to ovšem hodnì práce; potøebuje k ní šest hodin. Potom

ho však brány úplnì nabodnou a hodí do jámy, kde sebou pleskne do

zkrvavené vody a vaty. Pak je soud skonèen a my dva, já a voják, ho

zahrabeme.“

Cestovatel naklánìl ucho k dùstojníkovi a s rukama v kapsách

kabátu se díval, jak stroj pracuje. Rovnìž odsouzenec se díval, ale nechápal

nic. Sehnul se trochu a sledoval chvìjící se jehly, když tu voják na

dùstojníkùv pokyn mu zezadu nožem rozøízl košili a kalhoty, takže

z odsouzence spadly; chtìl sáhnout po padajících šatech, aby zakryl svou

nahotu, ale voják ho zvedl do výšky a støásl z nìho zbytek hadrù.

Dùstojník zastavil stroj a za nastalého ticha položil odsouzence pod brány.

Sundali øetìzy a místo nich pøipevnili øemeny; první chvíli se zdálo, že se

tím odsouzenci skoro ulevilo. A potom se brány ještì o kousek spustily,

nebo to byl hubený muž. Jakmile se ho hroty dotkly, naskoèila mu husí

kùže; zatímco se voják zabýval jeho pravou rukou, vztáhl levou, ani nevìdìl

kam; byl to však smìr, kde stál cestovatel. Dùstojník nepøestával ze strany

- 120 -

pozorovat cestovatele, jako by mu chtìl vyèíst z tváøe, jak na nìj pùsobí

exekuce, již mu teï aspoò pøibližnì vysvìtlil.

Øemen urèený pro zápìstí se pøetrhl; patrnì ho voják pøíliš utáhl.

Dùstojník mìl pomoci, voják mu ukazoval pøetržený kus øemene.

Dùstojník za ním také pøešel na druhou stranu a s tváøí obrácenou

k cestovateli øekl: „Stroj je velmi složitý, tu a tam nutnì nìco praskne nebo

se zlomí; ale tím se èlovìk nesmí dát mýlit v celkovém úsudku. Øemen se

dá ostatnì ihned nahradit; použiji øetìzu; jemnost záchvìvù u pravé ruky

se tím ovšem naruší.“ A uvazuje øetìz øekl ještì: „Prostøedky k údržbì stroje

jsou teï velmi omezené. Za døívìjšího velitele jsem mìl k volnému použití

pokladnu pouze pro tento úèel. Býval tu sklad s všemi možnými náhradními

souèástkami. Pøiznávám se, že jsem tím skoro plýtval, myslím døíve, nikoli

teï, jak tvrdí nový velitel, který ve všem hledá jen záminku, aby potíral

stará opatøení. Spravuje teï sám pokladnu urèenou pro stroj, a pošlu-li

k nìmu pro nový øemen, vyžaduje jako doklad pøetržený øemen, nový pøijde

až za deset dní, jenže je potom horší jakosti a za mnoho nestojí. Ale jak mám

zatím pracovat se strojem bez øemene, o to se nikdo nestará.“

Cestovatel uvažoval: Je vždycky na pováženou zasahovat

nìjak zásadnì do cizích pomìrù. Nebyl ani obyvatelem kárného tábora,

ani obèanem státu, jemuž tábor náležel. Kdyby chtìl exekuci odsoudit

nebo dokonce pøekazit, mohli by mu øíci: Jsi cizinec, buï zticha. Na to by

nemìl co odpovìdìt, mohl by jen dodat, že v tomto pøípadì sám sebe

nechápe, nebo cestuje pouze s úmyslem vidìt, a rozhodnì ne proto, aby

mìnil cizí soudnictví. Jenže zde ovšem situace velice svádí. Nespravedlnost

soudního øízení a nelidskost exekuce jsou nepochybné. Nikdo nemùže

cestovateli pøipisovat nìjakou zištnost, vždy odsouzenec je pro nìho cizí

èlovìk, nikoli krajan a vùbec nevzbouzí soucit. Cestovatel sám má

doporuèení vysokých úøadù, byl zde pøijat velice zdvoøile, a pozvání k této

exekuci jako by naznaèovalo, že se má vyslovit o tomto soudu. A je to tím

pravdìpodobnìjší, že velitel, jak teï velmi zøetelnì slyšel, vùbec není

zastáncem tohoto øízení a chová se k dùstojníkovi témìø nepøátelsky.

Vtom cestovatel uslyšel, jak dùstojník vztekle vykøikl. Strèil právì -

ne bez námahy - odsouzenci do úst plstìný špalík, když tu se odsouzenci

zvedl žaludek, až se neudržel, zavøel oèi a zvracel. Dùstojník jej honem

odtrhl od špalku, zvedl mu hlavu a chtìl ji natoèit nad jámu; ale bylo

pozdì, neèistota už stékala po stroji. „Tím vším je vinen velitel!“ køièel

dùstojník a vzteky bez sebe cloumal mosaznými tyèemi vpøedu, „teï mám

stroj zaneøádìný jak chlév.“ Chvìjícíma se rukama ukazoval cestovateli,

co se stalo. „Jako bych se byl celé hodiny nesnažil veliteli vysvìtlit, že den

pøed popravou se už nemá podávat žádné jídlo. Ale nový umírnìný smìr

je jiného názoru. Velitelovy dámy nacpou každého, než je odveden,

sladkostmi. Celý život se živil páchnoucími rybami a teï musí mít sladkosti!

- 121 -

Ale budiž, nic bych proti tomu nenamítal, ale proè sem neopatøí novou

plst, jak už ètvrt roku žádám? Jak se nemá nìkdo štítit brát do úst plst,

kterou už cucalo a kousalo víc než sto umírajících mužù?“

Odsouzenec si položil hlavu a vypadal spokojenì, voják se zabýval

tím, že odsouzencovou košilí èistil stroj. Dùstojník došel k cestovateli, který

v jakési pøedtuše o krok ustoupil, ale dùstojník ho uchopil za ruku a táhl

ho stranou. „Chtìl bych s vámi promluvít pár dùvìrných slov,“ øekl, „smím

snad?“ „Zajisté,“ øekl cestovatel a poslouchal se sklopenýma oèima.

„Toto øízení a tato poprava, již máte teï pøíležitost obdivovat, nemá

už dnes v našem táboøe žádného otevøeného stoupence. Já jsem jejím

jediným zastáncem, zároveò jediným zastáncem dìdictví starého velitele.

Na další zdokonalování celého øízení není už ani pomyšlení, všechny své

síly vypotøebuji na udržování toho, co zde je. Dokud žil starý velitel, mìl

v táboøe plno stoupencù; ve mnì zèásti je pøesvìdèivost starého velitele,

ale úplnì mi chybí jeho moc; proto stoupenci zalezli, je jich ještì mnoho,

ale žádný to nepøizná. Zajdete-li dnes, tedy v den popravy, do èajovny a

budete-li poslouchat, co se kolem mluví, uslyšíte možná jen samé

dvojznaèné výroky. To jsou všechno stoupenci, ale za dnešního velitele a

pøi jeho dnešních názorech nejsou pro mne vùbec k nièemu. A nyní se

vás ptám: Což má kvùli tomuto veliteli a jeho ženám, které na nìj mají

vliv, pøijít nazmar takovéto celoživotní dílo?“ - ukázal na stroj. „Cožpak je

to možno dopustit? I když je tu u nás na ostrovì nìkdo pouze jako cizinec

na pár dní? Avšak nelze ztrácet èas, proti mé soudní pravomoci se nìco

chystá; na velitelství se už konají porady, k nimž nejsem zván; dokonce i

vaše dnešní návštìva se mi zdá pøíznaèná pro celou situaci; jsou zbabìlí a

posílají napøed vás, cizince. - Jak jinak vypadaly popravy døív! Už den pøed

popravou bývalo celé údolí pøeplnìné lidmi; všichni pøicházeli, jen aby

vidìli; èasnì ráno se objevil velitel se svými dámami; fanfáry probudily

celé táboøištì; podal jsem hlášení, že je vše pøipraveno; spoleènost - ani

jediný vysoký úøedník nesmìl chybìt - se rozesadila kolem stroje; tato

hromada rákosových židlí je jen ubohý pozùstatek z oné doby. Stroj se

leskl svìží èistotou, skoro pro každou exekuci jsem bral nové náhradní

souèástky. Pøed stovkami oèí - všichni diváci stáli na špièkách až tam k tomu

návrší - sám velitel položil odsouzence pod brány. Co dnes smí dìlat

obyèejný voják, vykonával jsem já, pøedseda soudu, a byla to pro mne

pocta. A pak zaèala poprava! Jediný nesouzvuk nenarušil práci stroje.

Nìkteøí se už ani nedívali, nýbrž se zavøenýma oèima leželi v písku; všichni

vìdìli: Nyní se dìje spravedlnost. V tichu bylo slyšet jen odsouzencovy

vzdechy tlumené plstí. Dnes už stroj nedokáže vynutit z odsouzence

tak silný vzdech, aby ho plst nestaèila zdusit; tenkrát však z píšících jehel

odkapávala žíravá tekutina, které se dnes už nesmí používat. Nu, a

pak pøišla šestá hodina! Nebylo možno splnit prosby všech, kdo se chtìli

- 122 -

dívat zblízka. Velitel ve své rozvážnosti naøídil, že zejména dìti mají mít

pøednost; já ovšem z moci svého úøadu jsem pøi tom smìl být vždycky;

èasto jsem tu sedìl v podøepu, drže na každé ruce jedno dítko. Jak jsme

všichni pøijímali ten výraz promìnìní ze zmuèeného oblièeje, jak jsme

nastavovali tváøe svìtlu té koneènì dosažené a již míjející spravedlnosti!

Jaké to bývaly èasy, kamaráde!“ Dùstojník patrnì zapomnìl, kdo pøed ním

stojí; objal cestovatele a položil mu hlavu na rameno. Cestovatel upadl do

trapných rozpakù, netrpìlivì odvracel hlavu od dùstojníka. Voják byl

hotov s èištìním a z plechovky teï ještì nasypal do misky rýžovou kaši.

Odsouzenec už podle všeho pøišel k sobì, a sotva uvidìl kaši, zaèal po ní

chòapat jazykem. Voják ho neustále odstrkoval, nebo kaše byla pøece

urèena na pozdìjší dobu, ale na každý pád bylo nepøístojné i to, že

voják sám svýma špinavýma rukama sahal do kaše a pøed laèným

odsouzencem ji pojídal.

Dùstojník se rychle vzpamatoval. „Nechtìl jsem vás snad dojímat,“

øekl, „vím, že ty èasy nelze dnes nikomu vylíèit. Ostatnì stroj dosud pracuje

a jeho èiny hovoøí. Jeho èiny hovoøí, i když stojí v tomto údolí sám. A

mrtvola vždycky ještì nakonec slétne tak nepochopitelnì mìkce do jámy,

i když se kolem nehemží jak mouchy stovky lidí jako kdysi. Tehdy jsme

museli kolem jámy postavit silné zábradlí, dávno už bylo strženo.“

Cestovatel chtìl uniknout dùstojníkovu pohledu a bez cíle se

rozhlížel kolem sebe. Dùstojník mìl za to, že obhlíží pusté údolí; chytil ho

proto za ruce, otáèel se kolem nìho, aby zachytil jeho pohled, a zeptal se:

„Vidíte tu hanbu?“

Ale cestovatel mlèel. Dùstojník ho chvilku nechal být; s nohama

rozkroèenýma a rukama v bok stál mlèky a díval se do zemì. Potom se

povzbudivì usmál na cestovatele a øekl: „Byl jsem vèera poblíž, když

vás velitel zval. Slyšel jsem to pozvání. Znám velitele. Hned jsem pochopil,

co sleduje tím pozváním. Aèkoli by mìl dost velkou moc, aby proti mnì

zakroèil, ještì si netroufá, zøejmì mne však chce vystavit vašemu soudu,

soudu váženého cizince. Peèlivì si to vypoèítal; jste na ostrovì druhý den,

starého velitele a okruh jeho myšlení jste neznal, jste v zajetí evropských

názorù, možná že jste vùbec zásadním odpùrcem trestu smrti a obzvl᚝

takovéhoto strojového zpùsobu popravy, kromì toho uvidíte ubohou

popravu bez úèasti veøejnosti, provádìnou strojem, který je už trochu

porouchaný nemohlo by se tedy stát, když se to tak vezme (myslí si velitel),

že nebudete mé øízení považovat za správné? A jestliže je nebudete

považovat za správné, pak o tom nebudete mlèet (mluvím stále ještì

v duchu velitele), nebo jistì pøece dùvìøujete svým mnohonásobnì

osvìdèeným názorùm. Vidìl jste ovšem mnohé zvláštní obyèeje mnoha

národù a umíte si jich vážit, nevyslovíte se patrnì proti tomuto øízení se vší

naléhavostí, jak byste to tøeba uèinil ve své vlasti. Ale o to veliteli také

- 123 -

vùbec nejde. Staèí jedno letmé, pouze jedno neopatrné slovo. Ani nemusí

odpovídat vašemu pøesvìdèení, jen když bude zdánlivì ve shodì s jeho

pøáním. Jsem si jist, že se vás zdánlivì bude vyptávat velice vychytrale. A

jeho dámy budou sedìt v kruhu kolem a napínat uši; vy tøeba øeknete: ,U

nás vypadá soudní øízení jinak,‘ nebo ,U nás je obžalovaný pøed rozsudkem

vyslýchán,‘ nebo ,U nás jsou i jiné tresty než trest smrti,‘ nebo ,U

nás existovalo muèení jen ve støedovìku.‘ To všechno jsou poznámky, které

jsou potud správné, že vám pøipadají samozøejmé, nevinné poznámky,

které se nedotýkají mého øízení. Ale jak je pøijme velitel? Vidím ho, našeho

dobrého velitele, jak ihned odsunuje køeslo stranou a rychle vyjde na balkón,

vidím, jak se jeho dámy hrnou za ním, slyším jeho hlas - dámy øíkají høímavý

hlas -, nu a pak promlouvá: ,Veliký západní badatel, pøímo pøedurèený,

aby zkoumal soudní øízení všech zemí, právì øekl, že naše øízení podle

starého obyèeje je nelidské. Soudí-li tak taková osobnost, nemohu už ovšem

nadále toto øízení trpìt. Dnešním dnem tedy naøizuji - a tak dále.‘ Chcete

zasáhnout, nic takového, co on prohlašuje, jste neøekl, nenazval jste mé

øízení nelidským, naopak, podle vašeho nejhlubšího pøesvìdèení je

nejlidštìjší a èlovìka nejdùstojnìjší, obdivujete se i tomuto soustrojí - ale

je pøíliš pozdì; ani se nedostanete na balkón, který je už plný dam; chcete

na sebe upozornit; chcete køièet, ale jakási dámská ruka vám zakryje ústa -

a já i dílo starého velitele jsme ztraceni.“

Cestovatel musel potlaèit úsmìv; tak snadná je tedy úloha, kterou

pokládal za obtížnou. Øekl vyhýbavì: „Pøeceòujete mùj vliv; velitel èetl

mùj doporuèující list, ví, že nejsem žádný znalec soudních øízení. Kdybych

nìjaké mínìní vyslovil, bylo by to mínìní soukromé osoby, o nic

významnìjší než mínìní kohokoli jiného a rozhodnì mnohem ménì

významné než mínìní velitele, který má, nemýlím-li se, v tomto kárném

táboøe velmi rozsáhlá práva. Jestliže má o tomto øízení tak jednoznaèný

názor, jak vy si myslíte, pak se obávám, že ovšem nadešel konec tomuto

øízení i bez mého skromného pøispìní.“

Chápe to už dùstojník? Ne, ještì nechápe. Živì zavrtìl hlavou,

krátce se ohlédl po odsouzenci a vojákovi, kteøí sebou trhli a nechali rýže,

pøistoupil docela blízko k cestovateli, nedíval se mu do oblièeje, ale kamsi

na kabát, a øekl tišeji než pøedtím: „Neznáte velitele; vᚠvztah k nìmu a

k nám všem je - promiòte mi ten výraz - ponìkud naivní; vᚠvliv nelze ani

dost vysoko ocenit, vìøte mi. Byl jsem celý blažený, když jsem uslyšel, že

se máte vy sám úèastnit exekuce. Toto velitelovo rozhodnutí mne mìlo

zasáhnout, avšak já je teï obrátím ve svùj prospìch. Vyslechl jste mùj výklad

a vaši pozornost nerozptylovalo nemístné našeptávání ani pohrdlivé

pohledy, jimž by se nebylo možno vyhnout, kdyby se exekuce úèastnilo

více lidí, prohlédl jste si stroj a teï za malou chvíli zhlédnete popravu. Jistì

jste si už udìlal pevný úsudek; kdyby tu snad ještì byly nìjaké drobné

- 124 -

nejistoty, odstraní je pohled na popravu. A nyní vás o nìco prosím: pomozte

mi proti veliteli.“

Cestovatel ho pøerušil: „Jakpak bych mohl udìlat nìco takového,“

zvolal, „to je úplnì nemožné. Mohu vám právì tak málo prospìt jako

uškodit.“

„Mùžete mi pomoci,“ øekl dùstojník. Cestovatel si s jistými obavami

povšiml, že dùstojník zaal pìsti. „Mùžete,“ opakoval dùstojník ještì

naléhavìji. „Mám plán, který se musí zdaøit. Vy si myslíte, že vᚠvliv nestaèí.

Já vím, že staèí. Ale dejme tomu, že máte pravdu; cožpak není nutné pokusit

se o všechno, i o to, co je možná nedostaèující, aby bylo toto øízení

zachováno? Poslyšte tedy mùj plán. K jeho provedení je pøedevším tøeba,

abyste byl dnes v táboøe co možná zdrženlivý v soudech o tomto øízení.

Nezeptají-li se vás pøímo, rozhodnì se o tom nesmíte sám vyslovovat; vaše

výroky však musí být struèné a neurèité; je tøeba, aby si všimli, že je vám

zatìžko mluvit o tom, že jste rozhoøèen, že kdybyste mìl mluvit otevøenì,

nezdržel byste se pøímo klení. Nechci na vás, abyste lhal; naprosto ne;

odpovídejte jen struènì, tøeba: ,Ano, vidìl jsem popravu,‘ nebo ,Ano,

vyslechl jsem všechny výklady.‘ Jenom to, nic víc. K rozhoøèení, které na

vás mají zpozorovat, je pøece dùvodù dost, i když ne v tom smyslu, jak myslí

velitel. On to samozøejmì pochopí špatnì a vyloží si to po svém. Na tom

je založen mùj plán. Zítra se na velitelství koná velké zasedání všech vyšších

správních úøedníkù za velitelova pøedsednictví. Veliteli se ovšem podaøilo

udìlat z takových zasedání podívanou. Byla postavena galerie, kterou vždy

obsadí diváci. Jsem nucen úèastnit se tìch porad, ale hnus mnou otøásá.

Nuže, vy budete urèitì v každém pøípadì na zasedání pozván; jestliže si

dnes budete poèínat podle mého plánu, stane se z pozvání naléhavá prosba.

Kdybyste však z nìjakého nepochopitelného dùvodu pøece jen nebyl

pozván, musil byste ovšem o pozvání požádat; není pochyb, že se vám ho

pak dostane. Tak tedy zítra sedíte spolu s dámami ve velitelovì lóži. On se

obèas podívá nahoru, aby se ujistil, že jste pøítomen. Po všelijakých

lhostejných, smìšných pøedmìtech jednání, jež jsou vypoèteny jen na

obecenstvo - vìtšinou jsou to stavby v pøístavu, poøád, poøád a poøád stavby

v pøístavu! - dojde též na soudní øízení. Kdyby to velitel vùbec nenavrhl

nebo ne dost vèas, postarám se já, aby se tak stalo. Vstanu a podám hlášení

o dnešní popravì. Docela struènì, nic než toto hlášení. Takové hlášení

tam sice není obvyklé, ale já to pøece udìlám. Velitel mi jako vždy podìkuje

s vlídným úsmìvem a potom se už neudrží a chopí se první vhodné

pøíležitosti. ,Právì bylo podáno hlášení o popravì,‘ tak nebo podobnì

promluví. ,Rád bych k tomuto hlášení dodal, že právì této popravì byl

pøítomen veliký badatel, o jehož návštìvì, která je mimoøádnou poctou

pro celý nᚠtábor, všichni víte. Také naše zasedání nabývá jeho pøítomností

na významu. Což abychom se otázali tohoto velikého badatele, co soudí o

- 125 -

popravì podle starého obyèeje a o soudním øízení, které ji pøedchází?“

Odevšad samosebou potlesk, všeobecný souhlas, já si poèínám ze všech

nejhlasitìji. Velitel se pøed vámi uklání a øíká: ,Pak se tedy jménem všech

táži.‘ A tu vy pøikroèíte k zábradlí. Pokládáte na nì ruce tak, aby je všichni

vidìli, jinak vás za nì dámy chytí a budou si vám hrát s prsty. - A nyní se

koneènì dostáváte ke slovu. Nevím, jak vydržíte ty hodiny napìtí až do

této chvíle. Ve své øeèi se nemusíte nijak omezovat. Dejte pravdì hluèný

prùchod, nakloòte se pøes zábradlí, øvìte, ale ano, vyøvìte veliteli své

mínìní, své nezvratné mínìní. Ale tøeba se vám nechce, neodpovídá to

vašemu charakteru, u vás doma se tøeba v takové situaci zachováte jinak,

i to je v poøádku, i to naprosto staèí, nevstávejte ani, øeknìte jen pár slov,

zašeptejte je, aby je staèili zachytit sotva úøedníci pod vámi, to staèí,

nemusíte ani mluvit o nedostateèné úèasti pøi popravì, o skøípajícím kole,

pøetrženém øemenu, odporné plsti, nikoli, vše ostatní pøevezmu já, a vìøte

mi, nevyžene-li ho má øeè ze sálu, srazí ho na kolena a on bude muset

doznat: Starý veliteli, skláním se pøed tebou. - To je mùj plán; chcete mi

pomoci pøi jeho provedení? Ale ovšemže chcete, vy dokonce musíte.“ A

dùstojník obìma rukama chytil cestovatele a tìžce oddychuje díval se mu

do tváøe. Poslední vìty tak køièel, že i voják a odsouzenec zaèali dávat

pozor; aèkoli nemohli nic pochopit, pøece jen pøestali jíst a pøežvykujíce

hledìli na cestovatele.

Od samého poèátku cestovatel nepochyboval o tom, co má

odpovìdìt; pøíliš mnoho v životì zakusil, aby zde mohl zakolísat; byl

v podstatì poctivý a nebál se. Pøesto teï pøi pohledu na vojáka a odsouzence

malièko zaváhal. Posléze však øekl to, co musel øíci: „Ne.“

Dùstojník nìkolikrát zamžikal, ale nespouštìl z nìho oèi. „Chcete

vysvìtlení?“ zeptal se cestovatel. Dùstojník mlèky pøikývl. „Jsem proti

tomuto øízení,“ øekl cestovatel, „ještì než jste mi vìnoval svou dùvìru -

této dùvìry ovšem za žádných okolností nezneužiji -, uvažoval jsem o

tom, mám-li právo zakroèit proti tomuto øízení a mùže-li mít mùj

zákrok sebemenší vyhlídku na úspìch. Na koho bych se pøitom musil

nejdøíve obrátit, mi bylo jasné: na velitele samozøejmì. Po tom, co jste

øíkal, je mi to ještì jasnìjší, ale tím nechci øíci, že jste mne snad utvrdil

v mém rozhodnutí, naopak, vaše èestné pøesvìdèení mì dojímá, i když

mì nemùže zmást.“

Dùstojník stále mlèel, obrátil se ke stroji, uchopil jednu

z mosazných tyèí a zaklánìje se trochu, podíval se nahoru na kresliè, jako

by zkoumal, je-li vše v poøádku. Voják a odsouzenec se podle všeho

spøátelili; odsouzenec dával vojákovi nìjaké znamení, i když to šlo velmi

nesnadno, nebo byl pevnì pøipoután; voják se k nìmu sehnul; odsouzenec

mu cosi pošeptal a voják pøikývl.

Cestovatel pokroèil k dùstojníkovi a øekl: „Nevíte ještì, co chci

- 126 -

udìlat. Øeknu sice veliteli, co si myslím o tom øízení, avšak nikoli na

zasedání, nýbrž mezi ètyøma oèima; také tu nezùstanu tak dlouho, abych

mohl být na nìjaké zasedání pøizván; odjíždím už zítra ráno, nebo alespoò

nastoupím na loï.“

Nezdálo se, že dùstojník poslouchá: „Øízení vás tedy

nepøesvìdèilo,“ øekl pro sebe a usmál se, jako se staøec usmívá pošetilostem

dítìte a za ten úsmìv skryje své vlastní opravdové úvahy.

„Pak tedy je èas,“ øekl koneènì a náhle se podíval na cestovatele

jasnýma oèima, v nichž bylo jakési vybídnutí, jakási výzva k úèasti.

„K èemu je èas?“ zeptal se cestovatel neklidnì, avšak odpovìï

nedostal.

„Jsi volný,“ øekl dùstojník odsouzenci jeho øeèí. Ten zprvu nevìøil.

„Nu tak, jsi volný,“ øekl dùstojník. Poprvé se v odsouzencovì tváøi objevil

skuteèný život. Je to pravda? Je to jen dùstojníkùv rozmar, jenž mùže

pominout? Vymohl mu milost ten cizí cestovatel? Co to tedy bylo? Takto

jako by se tázal jeho oblièej. Avšak ne dlouho. A to bylo cokoli, chce být

volný, jestliže smí, a zaèal sebou zmítat, co jen brány dovolovaly.

„Pøetrhᚠmi øemeny,“ køikl dùstojník, „lež klidnì! Však je

rozvážeme.“ A pokynuv vojákovi pustil se s ním do práce. Odsouzenec se

pro sebe mlèky beze slova smál. Tu otoèil tváø nalevo k dùstojníkovi, tu

napravo k vojákovi, ani na cestovatele nezapomnìl.

„Vytáhni ho ven,“ naøídil dùstojník vojákovi. Kvùli branám se pøi

tom muselo postupovat dosti opatrnì. Odsouzenec si už ze samé

nedoèkavosti zpùsobil na zádech nìkolik malých tržných ran.

Od té chvíle si ho však už dùstojník ani nevšiml. Pøistoupil

k cestovateli, znovu vytáhl malé kožené desky, probíral se v nich, koneènì

našel list, který hledal, a ukázal ho cestovateli. „Ètìte,“ øekl. „Nemohu,“

øekl cestovatel, „už jsem øekl, že tyto listy nedovedu pøeèíst.“ „Jen se na

ten list podívejte pozornì,“ øekl dùstojník a stoupl si vedle cestovatele,

aby èetl spolu s ním. Když ani to nepomáhalo, jel malíèkem hodnì vysoko

nad papírem, jako by se ani za nic nesmìl dotknout listu, a takto chtìl

cestovateli usnadnit ètení. Cestovatel se také snažil, aby aspoò tímto

zpùsobem dal dùstojníkovi najevo dobrou vùli, ale nešlo to. Tu zaèal

dùstojník nápis slabikovat a pak ho pøeèetl ještì jednou souvisle: “,Buï

spravedliv!‘ - stojí zde,“ øekl, „teï už to pøece dokážete pøeèíst.“ Cestovatel

se sklonil tak hluboko nad papír, že jej dùstojník ze strachu pøed dotykem

kus oddálil; cestovatel teï už sice nic neøíkal, ale bylo jasné, že to stále

ještì nedokáže pøeèíst. “,Buï spravedliv!‘ - stojí zde,“ øekl dùstojník ještì

jednou. „Možná,“ øekl cestovatel, „vìøím, že to tam stojí.“ „Nu, dobrá,“

øekl dùstojník, aspoò zèásti uspokojen, a vylezl s listem na žebøík; velice

opatrnì uložil list vedle kreslièe a na pohled úplnì novì uspoøádal soukolí;

byla to velice namáhavá práce, jistì šlo o docela malá koleèka, chvílemi

- 127 -

zmizela dùstojníkovi v kreslièi celá hlava, tak dùslednì bylo tøeba soukolí

prozkoumat.

Cestovatel nepøestával zdola sledovat tuto práci, krk mu ztuhl a

oèi ho bolely od nebe zalitého sluneèním svitem. Voják a odsouzenec se

zabývali pouze sami sebou. Špièkou bajonetu vytáhl voják odsouzencovu

košili a kalhoty, které už ležely v jámì. Košile byla strašlivì špinavá a

odsouzenec ji vypral v kbelíku s vodou. Když si pak košili a kalhoty navlékl,

rozesmál se voják i odsouzenec hlasitì, protože obì èásti odìvu byly pøece

vzadu rozøíznuty. Snad si odsouzenec myslel, že je povinen vojáka bavit,

toèil se pøed ním dokola v rozøíznutých šatech a voják døepìl na zemi a

smíchy se plácal do kolen. A to se ještì mírnili, protože tu byli páni.

Když byl dùstojník nahoøe koneènì hotov, ještì jednou s úsmìvem

pøehlédl celý stroj, souèást po souèásti, pøirazil tentokrát víko kreslièe, jež

bylo dosud otevøeno, sestoupil dolù, podíval se do jámy a pak na

odsouzence, s uspokojením zjistil, že si odsouzenec vytáhl své šatstvo,

potom si šel umýt ruce ke kbelíku s vodou, pøíliš pozdì poznal, jaká je

v nìm odporná špína, zesmutnìl, že si teï nemùže umýt ruce, nakonec je

strèil do písku – tato náhrada mu nestaèila, ale musel se s ní smíøit -, pak vstal

a zaèal si rozepínat kabát od stejnokroje. Pøitom mu nejdøíve pøišly do

rukou oba dámské kapesníky, které si pøedtím vecpal za límec. „Tady máš

ty své kapesníky,“ øekl a hodil je odsouzenci. A cestovateli øekl na

vysvìtlenou: „Dáreèky od dam.“

Aèkoli si svlékal kabát a pak vše ostatní se zjevným spìchem, pøece

zacházel s každým kusem šatstva velice peèlivì, støíbrnou šòùru na blùze

dokonce zvl᚝ pøejel prsty a jedním støapcem zatøepal, aby se srovnal.

Pramálo se ovšem s touto peèlivostí srovnávalo, že jakmile nìkterý

kus složil, hned jím nevrle mrštil do jámy. Naposled zbyl krátký meèík se

závìsným øemínkem. Vytáhl meèík z pochvy, pøelomil jej a potom všechno

najednou - kusy meèíku, pochvu i øemen - tak prudce odhodil, že dole

v jámì jedno o druhé tøesklo.

Stál tu teï nahý. Cestovatel se kousl do rtù a neøíkal nic. Vìdìl

sice, co se stane, ale nemìl právo v nìèem dùstojníkovi bránit. Jestliže

soudní øízení, na nìmž dùstojník lpìl, doopravdy nemìlo daleko k zrušení

možná na cestovatelùv zákrok, jejž on pokládal za svou povinnost -, pak si

teï dùstojník poèínal naprosto správnì; cestovatel by na jeho místì nejednal

jinak.

Voják a odsouzenec zprvu nic nechápali, zpoèátku se ani nedívali.

Odsouzenec mìl velikou radost, že dostal zpìt kapesníky, avšak dlouho

se z nich netìšil, nebo voják mu je rychlým, neèekaným hmatem sebral.

Teï se zas odsouzenec pokoušel vytáhnout vojákovi šátky ukryté pod

opaskem, ale voják si dával pozor. Tak se napùl žertem škorpili. Teprve

když byl dùstojník úplnì nahý, zpozornìli. Zejména odsouzenec jako by

- 128 -

byl jat tušením jakéhosi velkého zvratu. Co se dìlo jemu, dìje se teï

dùstojníkovi. Možná, že to tak bude pokraèovat až k tomu nejzazšímu

konci. Nejspíš to rozkázal ten cizí cestovatel. Byla to tedy odplata. Aniž

sám trpìl až do konce, pøece bude až do konce pomstìn. Široký, neslyšný

smích se mu objevil na tváøi a již nezmizel.

Dùstojník se však obrátil ke stroji. I když už døíve bylo zøejmé, že

se ve stroji dobøe vyzná, zdálo se teï pøímo ohromující, jak s ním zachází

a jak ho stroj poslouchá. Jen pøiblížil ruku k branám, nìkolikrát se zvedly a

klesly, až dosáhly správné polohy, aby jej mohly pøijmout; jen se dotkl

okraje postele, už se zaèala chvìt; plstìný špalík vyšel vstøíc jeho ústùm,

bylo vidìt, jak ho dùstojník vlastnì nechce, ale zaváhání trvalo jen okamžik,

hned se podrobil a pøijal ho. Vše bylo pøipraveno, jen øemeny visely ještì

po stranách, ale zøejmì byly zbyteèné, dùstojníka nebylo nutno pøivazovat.

Tu si odsouzenec všiml volných øemenù, podle nìho nebyla poprava

dokonalá, jestliže nebyly utaženy øemeny, horlivì zamával na vojáka a

oba se rozbìhli, aby dùstojníka pøipoutali. Ten už natáhl nohu a chystal se

postrèit páku, která mìla uvést do pohybu kresliè; vtom uvidìl, že pøišli ti

dva; stáhl proto nohu a dal se pøipoutat. Teï už ovšem nemohl na páku

dosáhnout; ani voják, ani odsouzenec by ji nenašli a cestovatel se rozhodl,

že se nehne z místa. Nebylo to tøeba; sotva byly øemeny upevnìny, zaèal

už stroj pracovat; postel se chvìla, jehly tanèily po kùži, brány se zvedaly

a klesaly. Cestovatel na to chvíli strnule zíral, než si vzpomìl, že jedno

kolo v kreslièi by mìlo skøípat; ale všechno šlo tiše, nebylo slyšet ani

sebemenší drnèení.

Protože stroj pracoval tak tiše, nevìnoval mu už nikdo pozornost.

Cestovatel se díval na druhou stranu na vojáka a odsouzence. Odsouzenec

byl èilejší, všechno na stroji ho zajímalo, hned se shýbal, hned se natahoval,

neustále nataženým prstem nìco ukazoval vojákovi. Cestovateli to bylo

trapné. Rozhodl se, že tu setrvá až do konce, ale pohled na ty dva by

dlouho nesnesl. „Jdìte domù,“ øekl. Voják by snad býval ochoten jít, ale

odsouzenec bral ten rozkaz pøímo jako trest. Úpìnlivì prosil se sepjatýma

rukama, aby tu smìl zùstat, a když cestovatel vrtìl hlavou a nechtìl povolit,

klekl si dokonce. Cestovatel vidìl, že s rozkazy tu nepochodí, chtìl pøejít

na druhou stranu a zahnat ty dva. Tu zaslechl shora z kreslièe jakýsi rachot.

Pohlédl vzhùru. Tak tedy pøece jen to jedno ozubené kolo zlobí? Bylo to

však nìco jiného. Pomalu se zvedal kryt kreslièe, až se docela odklopil.

Ukázaly se zuby ozubeného kola a vystoupily do výšky, brzy se objevilo

celé kolo, vypadalo to, jako kdyby nìjaká veliká síla stlaèovala kresliè,

takže pro toto kolo už v nìm nezbývá místo, kolo se valilo až na okraj

kreslièe, spadlo na zem, rovnì se kutálelo kus po písku a pak zùstalo ležet.

Ale to už nahoøe vystupovalo druhé, za ním následovala další, velká, malá

a sotva viditelná, se všemi se dìlo totéž, vždycky se zdálo, že teï už

- 129 -

rozhodnì musí být kresliè prázdný, vtom se objevila nová, obzvláštì

poèetná skupina, vystoupila, spadla dolù, kutálela se po písku a zùstala

ležet. Odsouzenec pro tu událost doèista zapomnìl na cestovatelùv rozkaz,

byl celý u vytržení nad tìmi ozubenými koly, pokaždé chtìl jedno chytit,

zároveò pobízel vojáka, aby mu pomohl, ale vždy ustrašenì ucukl rukou,

nebo ihned následovalo další kolo, které ho polekalo aspoò v prvním

okamžiku, jak se k nìmu valilo.

Zato cestovatel byl velice spokojen; stroj se zøejmì rozpadal; jeho

tichý chod byl klam; mìl pocit, že se teï musí dùstojníka ujmout, když on

se už o sebe postarat nemùže. Avšak všechnu jeho pozornost zatím zaujala

padající kola, a tak zapomnìl sledovat ostatní stroj; když však už poslední

ozubené kolo opustilo kresliè a on se sklonil k branám, pøišlo nové, ještì

horší pøekvapení. Brány nepsaly, pouze bodaly a postel nepøevalovala tìlo,

nýbrž je pouze roztøesenì zvedala proti jehlám. Cestovatel chtìl zasáhnout,

zastavit to všechno pokud možno, vždy tohle už nebylo muèení, jehož

chtìl dùstojník dosáhnout, to byla vyložená vražda. Rozpøáhl ruce. Vtom

se však už brány s nabodnutým tìlem zvedly ke stranì, jak to jindy dìlávaly

teprve po dvanácti hodinách. Krev prýštila sterým proudem nesmíšena

s vodou, i trubièky s vodou tentokrát selhaly. A teï selhalo i to poslední,

tìlo se neoddìlilo od dlouhých jehel, vylévalo svou krev, avšak zùstávalo

viset nad jámou a nepadalo. Brány se už chystaly vrátit do staré polohy,

ale jako by samy zpozorovaly, že se ještì nezbavily svého bøemene; pøece

jen setrvávaly nad jámou. „Tak pomozte!“ køikl cestovatel na vojáka a

odsouzence a sám vzal dùstojníka za nohy. Chtìl se opøít do nohou, ti dva

mìli na druhé štranì uchopit dùstojníka za hlavu a tak mìl být pomalu

z jehel sòat. Ale tu se ti druzí dva nemohli odhodlat, aby pøišli; odsouzenec

se docela odvrátil; cestovatel musel pøejít na druhou stranu k nim a násilím

je dohnat k dùstojníkovì hlavì. Pøitom témìø proti své vùli pohlédl mrtvole

do tváøe. Byla taková jako zaživa; ani známky slibovaného vykoupení

nebylo vidìt; co nalezli všichni ostatní ve stroji, dùstojník nenalezl; rty

byly pevnì sevøeny, oèi dokoøán, v nich výraz života, pohled byl klidný a

pøesvìdèený, èelo probodla špice veliké železné jehly.

Když cestovatel, s vojákem a odsouzencem v patách, dorazil

k prvním domùm tábora, ukázal voják na jedny dveøe a øekl: „Zde je

èajovna.“

V pøízemí domu byla hluboká, nízká místnost podobná jeskyni se

zakouøenými stìnami a stropem. Po celé šíøce byla otevøena do ulice.

Aèkoliv se èajovna málo lišila od ostatních domù tábora, které byly - až na

palácové stavby velitelství - velmi zchátralé, pøece zapùsobila na ces-

tovatele jako historická památka a on pocítil sílu minulých èasù. Pøikroèil

blíž, následován svými prùvodci prošel mezi neobsazenými stolky na ulici

- 130 -

pøed èajovnou a vdechl chladný, zatuchlý vzduch pøicházející zevnitø.

„Starý je pohøben zde,“ øekl voják, „faráø ho nedovolil pohøbít na høbitovì.

Dlouho se nevìdìlo, kam ho pohøbít, nakonec ho pohøbili tady. O tom

vám dùstojník urèitì nevyprávìl, nebo za to se ovšem stydìl nejvíc.

Nìkolikrát se dokonce v noci pokusil starého vyhrabat, ale pokaždé ho

zahnali.“ „Kde je ten hrob?“ zeptal se cestovatel, který nemohl vojákovi

uvìøit. Oba, voják i odsouzenec, se hned rozbìhli napøed a napøaženýma

rukama mu ukazovali, kde mìl hrob být. Vedli cestovatele až k zadní stìnì,

kde u nìkolika stolkù sedìli hosté. Byli to asi pøístavní dìlníci, silní muži

s krátkými, leskle èernými plnovousy. Všichni byli bez kabátu, mìli

rozedrané košile, chudý, ponížený lid. Když cestovatel pøicházel, nìkteøí

vstali, pøitiskli se ke zdi a hledìli k nìmu. „Je to cizinec,“ ozývalo se kolem

cestovatele šeptem, „chce se podívat na hrob.“ Odsunuli jeden stùl a pod

ním se opravdu objevil náhrobní kámen. Byl to prostý kámen, tak nízký,

že se dal skrýt pod stolem. Nalezl nápis z velmi drobných písmen, cestovatel

si musel kleknout, aby je pøeèetl. Znìl takto: „Zde odpoèívá starý velitel.

Jeho stoupenci, kteøí teï nesmìjí mít žádné jméno, mu vykopali tento hrob

a zasadili kámen. Jest takové proroctví, že po urèitém poètu let velitel

vstane z mrtvých a z tohoto domu povede své stoupence, aby dobyli tábora

zpìt. Vìøte a èekejte!“ Když to cestovatel pøeèetl a vstal, vidìl, že okolo

stojí muži a usmívají se, jako by byli èetli nápis s ním, shledali ho smìšným

a vybízeli ho, aby se pøidal k jejich mínìní. Cestovatel dìlal, že to

nepozoruje, rozdal jim pár mincí, poèkal ještì, až pøistrèí nad hrob stùl,

vyšel z èajovny a zamíøil k pøístavu.

Voják a odsouzenec našli v èajovnì známé, kteøí je zdrželi. Ale

nejspíš se od nich brzy odtrhli, nebo cestovatel byl teprve v pùli dlouhého

schodištì, jež vedlo k èlunùm, a oni už bìželi za ním. Chtìli asi cestovatele

na poslední chvíli donutit, aby je vzal s sebou. Zatímco cestovatel dole

jednal s lodníkem, aby jej pøevezl k parníku, hnali se ti dva po schodech,

mlèky, nebo køièet si netroufali. Když však dorazili dolù, byl už cestovatel

v èlunu a lodník jej právì odvázal od bøehu. Byli by ještì mohli do èlunu

skoèit, ale cestovatel zvedl tìžké, uzlovité lano ze dna, pohrozil jim a

tak zabránil, aby skoèili za ním.

- 131 -

UMÌLEC V HLADOVÌNÍ

ÈTYØI PØÍBÌHY

- 132 -

- 133 -

PRVNÍ HOØE

Jeden umìlec na hrazdì - jak známo, patøí toto umìní, provozované

v kupolích velkých varietních scén, k tìm nejobtížnìjším, jež jsou lidem

dostupna - zaøídil si, nejdøíve ze snahy po zdokonalení, pozdìji i

z tyranského zvyku, svùj život tak, že dokud pracoval v témž podniku,

zùstával na hrazdì dnem i nocí. Všechny jeho ostatnì zcela nepatrné

potøeby uspokojovali støídající se sluhové, kteøí bdìli dole a vše, co bylo

zapotøebí, vytahovali nahoru a spouštìli dolù ve zvl᚝ zkonstruovaných

nádobách. Okolnímu svìtu tento zpùsob života nepøinášel žádné zvláštní

obtíže; jen bìhem ostatních èísel programu trošku rušilo, že umìlec zùstával

nahoøe, což se nedalo zakrýt, a aèkoli on se v takových chvílích vìtšinou

choval tiše, zabloudil k nìmu tu a tam pohled z obecenstva. Ale øeditelství

mu to promíjelo, nebo to byl mimoøádný, nenahraditelný umìlec. Též se

samosebou uznávalo, že tak nežije ze svévole a že vlastnì jedinì tak si

trvale udržuje cvik, jen tak si uchovává dokonalost umìní.

Avšak i jinak bylo nahoøe zdrávo, a když za teplejšího roèního

období se v klenbì kolem dokola odklopila postranní okna a se svìžím

vzduchem se do zšeøelého prostoru uvnitø dralo i svìtlo, pak tam bývalo

dokonce krásnì. Ovšem s lidmi mìl styk omezený, jen tu a tam vyšplhal

k nìmu nahoru po provazovém žebøíku nìkterý kolega akrobat, posedìli

pak spolu na hrazdì, zprava a zleva se opírali o záchytná lana a povídali

si, nebo zas pokrývaèi opravovali støechu a prohodili s ním otevøeným

oknem pár slov, nebo hasiè kontroloval nouzové osvìtlení na nejvyšší galerii

a zavolal na nìj nìco uctivého, jenže málo srozumitelného. Jinak bylo

kolem ticho; jen tu a tam nìkterý ze zamìstnancù zabloudil tøeba odpoledne

do prázdného divadla a zamyšlenì se podíval vzhùru do témìø nedohledné

výšky, kde umìlec na hrazdì, který nemohl vìdìt, že ho nìkdo pozoruje,

provádìl své kousky nebo odpoèíval.

Tak by si byl mohl umìlec na hrazdì nerušenì žít, nebýt toho

nevyhnutelného cestování z místa na místo, jež mu bylo krajnì nepøíjemné.

Impresário dbal sice na to, aby byl umìlec na hrazdì ušetøen jakéhokoli

zbyteèného prodlužování útrap; k jízdám po mìstì se užívalo závodních

automobilù, jež pokud možno v noci nebo za nejèasnìjších hodin uhánìly

liduprázdnými ulicemi nejvyšší rychlostí, ale ovšem pro umìlcovu touhu

pøíliš pomalu; ve vlaku se zamluvilo celé jedno kupé a tu nahoøe v síti na

zavazadla nalezl umìlec ubohou, ale pøece jen jakous takous náhradu za

svùj obvyklý zpùsob života; na pøíští zastávce pohostinského vystoupení

byla už dávno pøed jeho pøíjezdem visutá hrazda na svém místì, rovnìž

všechny dveøe do divadla byly dokoøán, všechny chodby uvolnìny - ale

pøece jen nejkrásnìjší chvíle v impresáriovì životì byly ty, když pak umìlec

- 134 -

na hrazdì položil nohu na provazový žebøík a v mžiku koneènì zase visel

nahoøe na své hrazdì.

I když se impresáriovi už nìkolik cest zdaøilo, pøece mu každá nová

znovu byla nepøíjemná, nebo nehledì k ostatnímu, cestování v každém

pøípadì nièilo umìlci na hrazdì nervy.

Jednou tak zase spolu jeli, umìlec na hrazdì ležel v síti na

zavazadla a snil, impresário sedìl opøený naproti v koutì u okna a èetl

knihu, a tehdy na nìj umìlec na hrazdì tiše promluvil. Ihned mu byl

impresário k službám. Hryzaje se do rtù øekl umìlec na hrazdì, že teï

musí mít ke cvièení místo dosavadní jedné vždy dvì hrazdy, dvì hrazdy

proti sobì. Impresário okamžitì souhlasil. Avšak umìlec na hrazdì, jako

by chtìl dát najevo, že impresáriùv souhlas je tu stejnì bezvýznamný, jako

by byl jeho pøípadný odpor, øekl, že od nynìjška už nikdy a za žádných

okolností nebude cvièit pouze na jedné hrazdì. Jako by se dìsil pøedstavy,

že by k tomu pøece jen nìkdy mohlo dojít. Impresário ještì jednou prohlásil,

váhavì a ve støehu, že naprosto souhlasí, dvì hrazdy že jsou lepší než

jedna, i jiné výhody má prý toto zaøízení, zpestøí produkci. Vtom se umìlec

na hrazdì najednou rozplakal. Impresário zdìšenì vyskoèil a ptal se, co se

stalo, a když nedostal odpovìï, stoupl si na lavici, hladil ho a tiskl jeho

oblièej k svému, až byl sám zkropen umìlcovými slzami. Ale teprve po

mnohém vyptávání a lichotkách øekl umìlec na hrazdì vzlykaje: „Jen

jedinou tyè v rukou - jakpak tak mohu žít!“ Potom už impresário ukonejšil

umìlce na hrazdì snadnìji, slíbil, že hned z nejbližší stanice zatelegrafuje

do místa, kde hostují, kvùli druhé hrazdì; vyèítal si, že tak dlouho nechával

umìlce na hrazdì pracovat pouze na jedné hrazdì, a dìkoval mu a velice

ho chválil, že koneènì na tu chybu upozornil. Tak se impresáriovi pomalu

podaøilo umìlce na hrazdì upokojit a opìt se mohl vrátit do svého kouta.

Sám však klidný nebyl, ustaranì pokukoval pøes knihu na umìlce na hrazdì.

Jak ho už jednou takové myšlenky zaèaly trýznit, mohou kdy docela ustat?

Nebudou se nutnì neustále stupòovat? Neohrožují jeho existenci? A opravdu

teï impresáriovi pøipadalo, že v zdánlivì pokojném spánku, jímž skonèil

pláè, se zaèínají na hladkém dìtském èele umìlce na hrazdì rýsovat první

vrásky.

- 135 -

MALÁ PANÍ

Je to jedna malá paní; aè od pøírody velice štíhlá, pøece chodí silnì

sešnìrovaná; vídám ji poøád v jednìch šatech, jsou ze žlutavì šedé látky

tak trochu barvy døeva a je na nich nìkolik støapcù èi pøívìskù podobných

knoflíkùm v téže barvì; bývá vždy bez klobouku, její matnì svìtlé vlasy

jsou hladké a nikoli nepoøádné, ale uvolnìné. Aèkoli nosí šnìrovaèku,

pohybuje se lehce, pøehání ovšem tu pohyblivost, ráda nosí ruce v bok a

znièehonic pøekvapivì rychle otoèí tìlem na stranu. Abych vyjádøil dojem,

který na mne dìlají její ruce, musím øíci, že jsem ještì nevidìl ruku, jejíž

jednotlivé prsty by byly tak výraznì od sebe oddìleny jako její; avšak její

ruka nemá vùbec žádnou anatomickou zvláštnost, je to naprosto normální

ruka.

Nuže, tato malá paní je se mnou velice nespokojena, poøád proti

mnì nìco má, poøád jí ubližuji, ustaviènì ji popouzím; kdyby se dal život

rozdìlit na nejmenší èásteèky a každou èásteèku by bylo možno posuzovat

zvl᚝, urèitì by každá èásteèka mého života v ní budila pohoršení. Èasto

jsem pøemýšlel, proè ji tak pohoršuji; možná, že všechno na mnì odporuje

jejímu smyslu pro krásu, citu pro spravedlnost, jejím zvyklostem, jejím

tradicím, jejím nadìjím, jsou takové navzájem si odporující povahy, ale

proè ona tím tolik trpí? Vždy mezi námi není vùbec žádný vztah, který by

ji nutil, aby kvùli mnì trpìla. Staèilo by jen, aby se rozhodla, že se na mne

bude dívat jako na docela cizího èlovìka, jímž také jsem, a já bych se

takovému rozhodnutí nebránil, naopak bych je velice uvítal, jen by se

musela rozhodnout, že zapomene na mou existenci, již jsem jí pøece nikdy

nevnucoval a vnucovat nebudu - a bylo by po všem trápení. Nehledím

pøitom na sebe ani na to, že její chování je pochopitelnì i pro mne trapné,

nehledím na to, protože uznávám, že všechna ta trapnost není ve srovnání

s jejím trápením nièím. Pøièemž je mi ovšem naprosto jasné, že tu nejde o

utrpení z lásky; nijak jí nezáleží na tom, aby mì uèinila lepším, zejména

když vše to, co proti mnì má, není takového rázu, aby to nìjak narušilo

mùj životní úspìch. Jenže o mùj životní úspìch se ona nestará, stará se

jedinì o svùj osobní zájem, totiž pomstít se za muka, která jí pùsobím, a

zamezit muka, která jí v budoucnu ode mne hrozí. Už jednou jsem se jí

pokoušel naznaèit, jak nejlépe skoncovat s tìmi mrzutostmi, ale tak jsem

ji rozvzteklil, že už ten pokus nikdy nebudu opakovat.

Též na mnì leží, abych tak øekl, jistá odpovìdnost, nebo aèkoli je

mi ta malá paní cizí a aèkoli jediným vztahem mezi námi je zloba, kterou

já v ní vzbouzím, èi spíše zloba, která se v ní proti mnì vzbouzí, pøece jen

mi nemùže být lhostejné, jak oèividnì touto zlobou i tìlesnì trpí. Tu a tam,

poslední dobou stále èastìji, mi docházejí zprávy, že byla zase po ránu

- 136 -

celá bledá, nevyspalá, že ji trápily bolesti hlavy a skoro nemohla pracovat;

dìlá tím starosti pøíbuzným, hledají pøíèiny toho stavu v tom èi onom a

doposud je nenašli. Jedinì já je znám, je to ona stará a poøád nová zloba.

Starosti pøíbuzných ovšem nesdílím; ona je silná a nezlomná; kdo se dovede

tak hnìvat, ten patrnì dovede i pøekonat následky hnìvu; mám dokonce

podezøení, že alespoò zèásti - své utrpení pøedstírá, aby tak soustøedila

podezøení lidí na mne. Je pøíliš pyšná, aby otevøenì øekla, jak ji má existence

trýzní; pøipadalo by jí, že se ponižuje, kdyby se kvùli mnì dovolávala

druhých; zabývá se mnou jedinì z odporu, z neutuchajícího, vìènì ji

pohánìjícího odporu; hovoøit o této neèisté záležitosti ještì i veøejnì, to by

bylo pøíliš mnoho na její stud. Avšak také naprosto mlèet o vìci, jejíž

nepøetržitý tlak na ni doléhá, je na ni pøíliš mnoho. A tak to s ženskou

vychytralostí zkouší støední cestou; mlèky, pouze vnìjšími náznaky tajného

utrpení chce tu záležitost pøivést pøed soud veøejnosti. Snad dokonce doufá,

že jestliže na mne jednou veøejnost zplna upøe svùj zrak, vyvstane proti

mnì všeobecná veøejná zloba, jež mì svými znaènými mocenskými

prostøedky odsoudí s naprostou koneèností a mnohem pádnìji a rychleji,

než by to dokázala její pøece jen pomìrnì chabá soukromá zloba; potom

se však ona stáhne, oddychne si a obrátí se ke mnì zády. Nuže, chová-li

opravdu takové nadìje, pak se mýlí. Veøejnost nepøevezme její úlohu;

veøejnost mi nikdy nebude mít tak nekoneènì mnoho co vyèítat, i když

mì vezme pod svou nejsilnìjší lupu. Nejsem tak zbyteèný èlovìk, jak si

myslí; nechci se vychloubat, zvl᚝ v této souvislosti ne; i když se snad

nevyznaèuji žádnou obzvláštní užiteèností, urèitì nebudu nikomu nápadný

ani jejím nedostatkem; jen pro ni, jen v jejích skoro bìlostnì sálajících

oèích jsem takový, nikoho jiného o tom nedokáže pøesvìdèit. Mohu teï

být v tomto ohledu docela klidný. Nikoli, pøece jen nikoli; nebo jestliže

skuteènì vejde ve známost, že z mého chování pøímo ochoøela, a nìkteøí

slídilové, právì ti nejsnaživìjší donašeèi, to už málem prohlédli, nebo se

aspoò tváøí, že to prohlédli, a pøijdou lidé a zeptají se, proè tu ubohou

malou paní trýzním svou nenapravitelností a chci-li ji snad dohnat až k smrti,

a kdy už budu mít koneènì tolik rozumu a prostého lidského soucitu, abych

s tím pøestal - jestliže se mne lidé takto zeptají, bude nesnadné jim

odpovìdìt. Mám se pak pøiznat, že nijak zvl᚝ nevìøím onìm pøíznakùm

nemoci, a mám tak vzbudit nepøíjemný dojem, že ve snaze zbavit se viny

obviòuji druhé a ještì k tomu tak nepìkným zpùsobem? A mohl bych snad

vùbec otevøenì øíci, že i kdybych vìøil, že je skuteènì nemocná, nemìl

bych ani v nejmenším soucit, protože ta žena je mi pøece úplnì cizí, a

vztah, který je mezi námi, vytvoøila pouze ona a jen ona ho udržuje? Nechci

tvrdit, že by mi neuvìøili; spíše by mi ani nevìøili, ani vìøili; vùbec bychom

se nedostali k tomu, aby na to došla øeè; pouze by si zaznamenali, co jsem

jim odpovìdìl o té slabé, choré ženì, a to by pro mne bylo málo pøíznivé.

- 137 -

V tom pøípadì stejnì jako pøi jakékoli jiné odpovìdi by mi zatvrzele

pøekážela neschopnost lidí potlaèit v takovém pøípadì podezøení

z milostného vztahu, aèkoli je nanejvýš zøejmé, že tento vztah zde není, a

kdyby byl, že by vycházel spíš ode mne, nebo já bych byl pøese všechno

schopen obdivovat tu malou paní pro její pohotový úsudek a neumdlévající

dùslednost, nebýt toho, že jsem právì jejími pøednostmi ustaviènì trestán.

U ní však není ani stopy po pøívìtivém vztahu; v tom je upøímná a pravdivá;

je to má poslední nadìje; ani kdyby se jí hodilo do váleèného plánu namluvit

lidem, že ke mnì takovýto vztah chová, nezapomnìla by se do té míry,

aby nìco podobného uèinila. Avšak veøejnost, která je v tomto smìru

naprosto tupá, setrvá pøi svém mínìní a vždy rozhodne proti mnì.

Tak by mi vlastnì už jen zbývalo zmìnit se zavèas, než zasáhnou

lidé, natolik, abych ne snad odstranil zlobu malé paní, to je nemyslitelné,

ale aspoò ji trochu zmírnil. A opravdu jsem se sám sebe už kolikrát tázal,

zda mì mùj souèasný stav natolik uspokojuje, že ho vùbec nehodlám mìnit,

zda bych se nemohl odhodlat k urèitým zmìnám sebe sama, by ne proto,

že bych byl o nezbytnosti takových zmìn pøesvìdèen, nýbrž abych

uchlácholil tu paní. A poctivì jsem to zkoušel, nikoli bez úsilí a svìdomitosti,

dokonce mi to vyhovovalo, bavilo mì to skoro; ukázaly se ojedinìlé zmìny,

byly daleko viditelné, nemusel jsem na nì tu paní upozoròovat, všimne si

takových vìcí døíve než já, všimne si už toho, projeví-li se v mém chování

nìjaký zámìr; avšak nebyl mi souzen úspìch. Jak by to také bylo možné?

Její nespokojenost se mnou, jak už teï poznávám, je zásadní; nic ji nemùže

odstranit, ani odstranìní mne samého; její zuøivost tøeba pøi zprávì o mé

sebevraždì by nemìla konce. Nejde mi do hlavy, že tak dùvtipná žena,

jako je ona, neuzná stejnì jako já jednak beznadìjnost svých snah,

jednak mou nevinnost, neschopnost pøi nejlepší vùli vyhovìt jejím

požadavkùm. Jistì že to uznává, ale jako bojovná povaha na to v zápalu

boje zapomíná a má nešastná povaha, kterou si ovšem nemohu vybírat,

nebo mi už jednou byla dána, mne vede k tomu, abych šeptem napomínal

nìkoho, kdo je vzteky bez sebe. Takovým zpùsobem se ovšem nikdy

nedohodneme. Dál budu tøeba vycházet z domu do blaženého èasného

rána a vídat tu tváø kvùli mnì zkormoucenou, ty mrzutì našpulené rty, ten

zkoumavý pohled, který zná výsledek døív, než zaèal zkoumat, který mì

pøelétne a jemuž ani pøi sebevìtší zbìžnosti nic neunikne, ten trpký

úsmìv vrývající se do dívèích tváøí, ten pohled žalující k nebesùm, a pak to

rozhoøèené zblednutí a rozechvìní.

Onehdy jsem - vùbec poprvé, jak jsem si pøi té pøíležitosti s údivem

pøiznal - naznaèil jednomu dobrému pøíteli cosi o této záležitosti, jen

tak mimochodem, letmo, nìkolika slovy, a jakkoli je pro mne význam celé

vìci navenek v podstatì nepatrný, ještì jsem ho proti pravdì trochu ztlumil.

Je podivné, že pøítel zmínku pøesto nepøeslechl, ba sám od sebe pøidal vìci

- 138 -

významu, nenechal se od ní odvést a setrvával pøi ní. Ještì podivnìjší ovšem

je, že pøesto vìc v rozhodujícím bodì podcenil, nebo mi vážnì poradil,

abych na èas odcestoval. Nemohlo být nerozumnìjší rady; celá záležitost

je sice prostá, s trochou pozornosti ji každý mùže prohlédnout, ale tak prostá

pøece zas není, aby se všechno, nebo aspoò to nejdùležitìjší, urovnalo

mým odjezdem. Naopak, musím se spíš vyvarovat toho, abych odjel; mám-li

se vùbec øídit nìjakým plánem, pak rozhodnì tím, že budu vìc udržovat

v jejích dosavadních úzkých hranicích, které ještì nezahrnou okolní svìt,

že tedy klidnì zùstanu tam, kde jsem, a nedopustím žádné velké, nápadné

zmìny, jež by tato vìc mohla zpùsobit, k èemuž patøí i to, že o ní s nikým

nebudu mluvit, avšak to vše nikoli proto, že by snad šlo o nìjaké

nebezpeèné tajemství, nýbrž proto, že jde o drobnou, èistì osobní a tudíž

pøece jen snadno snesitelnou záležitost, jež má takovou i zùstat. V tom

tedy nebyly pøítelovy poznámky bez úèinku, nepouèily mì sice o nièem

novém, zato posílily mé základní pøesvìdèení.

Jakož se vùbec pøi dùkladnìjší úvaze ukazuje, že zmìny, jichž

stav vìcí bìhem èasu zdánlivì doznal, nejsou zmìny vìci samé, nýbrž

jen vývoj názoru na ni, a to potud, že tento názor se jednak stává klidnìjším,

mužnìjším, blíží se jádru vìci, jednak ovšem pod nepøekonatelným vlivem

ustavièných otøesù by sebelehèích se do nìho mísí i jistá nervozita.

Uklidòuje mì vzhledem k té vìci dojem, že jakkoliv blízko se zdá

být rozhodnutí, pøece jen asi ještì nenadejde; èlovìk mívá zvláštì

v mladých letech velký sklon pøeceòovat tempo, jímž dochází

k rozhodnutím; když se jednou má malá soudkynì, celá zesláblá od pohledu

na mne, skácela na židli, jednou rukou se chytila opìradla, druhou

rozepínala šnìrovaèku a po tváøích se jí koulely slzy hnìvu a zoufalství,

pomyslel jsem si, že teï už je rozhodnuto a já budu pohnán k odpovìdnosti.

Ale kdepak rozhodnutí, kdepak odpovìdnost, ženì se snadno udìlá zle,

lidé nemají kdy dávat pozor na všechny pøípady. A cožpak se vlastnì za

všechna ta léta stalo? Nic víc, než že se takové pøípady opakovaly, jednou

prudèeji, podruhé slabìji, a že tedy rostl jejich celkový poèet. A že se

poblíž potloukají lidé a rádi by zasáhli, kdyby mìli možnost; ale oni ji

nenacházejí, spoléhají se zatím jen na svùj èich a èich sám staèí sice bohatì

zamìstnat své majitele, ale jinak není k nièemu. Tak to ale bylo vlastnì

vždycky, vždy existovali tihle nièemní zevlouni a darmošlapové, kteøí

vždycky nìjak vychytrale omluvili svou pøítomnost, nejradìji pøíbuzenskými

svazky, vždycky špehovali, vždycky èenichali, ale veškerý výsledek je, že

tam poøád ještì postávají. Celý rozdíl je v tom, že jsem se je pomalu nauèil

znát, že je poznám podle tváøe; døíve jsem mìl za to, že se sem ze všech

stran pozvolna scházejí, že rozsah záležitosti vzrùstá a sám od sebe si

vynutí rozhodnutí; dnes myslím vím, že to vše zde bylo odedávna a že to

má s blížícím se rozhodnutím velmi málo nebo vùbec nic spoleèného. A

- 139 -

vùbec rozhodnutí, proè je nazývám tak velkým slovem? Kdyby jednou - a

jistì ne zítra ani pozítøí a patrnì vùbec nikdy - mìlo dojít k tomu, že se

veøejnost pøece jen bude zabývat touto vìcí, pro niž, jak budu neustále

opakovat, není kompetentní, nevyjdu sice z toho øízení bez újmy, ale pøece

jen se snad vezme ohled na to, že nejsem veøejnosti neznám, že jí odjakživa

žiji na oèích, naplnìn dùvìrou a dùvìru zasluhuje, a že tedy tato trpící

mladá paní, která se objevila až dodateènì a v níž by, mimochodem øeèeno,

nìkdo jiný než já možná už dávno poznal lopuchovou kulièku a rozšlápl

by ji, aniž by si toho veøejnost vùbec všimla, že tato malá paní by

v nejhorším pøípadì mohla leda pøièinit malou ošklivou kudrlinku

k diplomu, jímž mì veøejnost prohlásí svým úctyhodným èlenem. Takový

je dnešní stav a nemusím se jím tedy obzvláštì znepokojovat.

Že jsem s lety jen trochu zneklidnìl, nemá s vlastním významem

vìci vùbec co dìlat; èlovìk prostì nesnese, aby ustaviènì nìkoho

pohoršoval, i když je mu jasné, že ten hnìv je zcela bezdùvodný, zneklidní,

zaène - jaksi pouze tìlesnì - èíhat na rozhodnutí, i když na jeho pøíchod

rozumovì zvl᚝ nevìøí. Zèásti však jde též pouze o projev stáøí; mládí

sluší vše; nepìkné jednotlivosti se ztrácejí v neutuchajícím prameni síly

mládí; i když má nìkdo jako chlapec trochu èíhavý pohled, nikdo mu ho

nezazlívá, nikdo si ho vùbec nevšimne, ani on sám ne; avšak v stáøí zùstávají

jen zbytky, každého je potøeba, žádný se neobnovuje, každý je sledován a

èíhavý pohled stárnoucího muže je právì docela zøejmì èíhavý pohled a

není tìžké jej rozpoznat. Jenže ani zde to nemùže opravdu vìcnì pøitížit.

A na to tedy pohlížím z kterékoli strany, vždy se ukáže, a na tom

trvám, že jestliže nepatrnou vìc tøeba i jen docela zlehka zakryji rukou,

budu moci ještì hodnì dlouho nerušen lidmi pokojnì vést svùj dosavadní

život navzdory zuøení té paní.

- 140 -

UMÌLEC V HLADOVÌNÍ

V posledních desetiletích znaènì ochabl zájem o umìlce

v hladovìní. Kdežto døíve se vyplatilo poøádat velká pøedstavení toho druhu

ve vlastní režii, dnes je to naprosto nemožné. Bývaly to jiné èasy. Tenkrát

se umìlcem v hladovìní zaobíralo celé mìsto; úèast rostla každým

okamžikem hladovìní; kdekdo chtìl umìlce v hladovìní vidìt aspoò

jednou za den; v pozdìjších dnech byli abonenti, kteøí pøed malou

zamøížovanou klíckou prosedìli celé dny; i v noci se konaly exkurze, pro

zvýšení úèinku se zapalovaly pochodnì; za pìkných dnù se klec vynesla

pod širé nebe a tu pak pøedvádìli umìlce v hladovìní zejména dìtem; pro

dospìlé to èasto bývalo jen vyražení, jehož se úèastnili kvùli módì, zato

dìti s ústy dokoøán, držíce se pro jistotu za ruce, hledìly užasle, jak sedí

na nastlané slámì celý bledý, v èerném trikotu, s mocnì vystupujícími žebry,

odmítaje dokonce i židli, sem tam zdvoøile pokývne, s namáhavým

úsmìvem odpoví na otázky, i ruku møížemi prostrèí, aby si sáhli, jak je

hubený, potom se však zas docela pohrouží do sebe, nikoho si nevšímá,

ani toho, že hodiny, ostatnì jediné zaøízení v kleci, odbíjejí pro nìj

tak významný èas, jen hledí pøed sebe oèima témìø zavøenýma a sem tam

usrkne vody z malièké sklínky, aby si navlhèil rty.

Kromì støídajících se divákù tu byli i stálí, obecenstvem zvolení

hlídaèi, kupodivu obvykle øezníci, kteøí byli vždy najednou tøi a mìli za

úkol ve dne v noci pozorovat umìlce v hladovìní, aby pøece jen snad

potají nepojedl nìjaké potravy. Byla to však toliko formalita zavedená pro

uspokojení mas, nebo zasvìcenci dobøe vìdìli, že umìlec v hladovìní

by bìhem hladovìní nikdy, za žádných okolností, ani z donucení nesnìdl

ani to nejmenší; jeho umìlecká èest to nedovolovala. Ne každý hlídaè to

ovšem dokázal pochopit, stávalo se, že nìkteré noèní dozorèí skupiny

provádìly dozor velmi ledabyle, schválnì se sesedly nìkde ve vzdáleném

koutì a tam se zabraly do karet se zjevným úmyslem dopøát umìlci

v hladovìní menší osvìžení, jež si podle jejich mínìní mohl vyndat

z nìjakých tajných zásob. Nic netrýznilo umìlce v hladovìní víc než takoví

hlídaèi; byl z nich sklíèen; strašnì mu ztìžovali hladovìní; nìkdy pøemohl

slabost a po celou dobu takové hlídky zpíval, dokud to jen vydržel, aby

tìm lidem dokázal, jak nespravedlivì ho podezøívali. Ale málo to pomáhalo;

jenom pak obdivovali jeho šikovnost, že dovede jíst, i když zpívá. Daleko

milejší mu byli hlídaèi, kteøí si sedli až tìsnì k møíži, nespokojili se s mdlým

noèním osvìtlením v sále, ale svítili si na nìj baterkami, které jim poskytl

impresário. Oslnivé svìtlo ho nijak nerušilo, vždy spát stejnì vùbec nemohl

a podøimovat mohl kdykoli, za každého osvìtlení a v kteroukoli hodinu, i

v pøeplnìném, hluèném sále. S takovými hlídaèi rád strávil noc docela

- 141 -

bez spaní; byl ochoten s nimi žertovat, vyprávìt jim historky ze svého

tuláckého života, potom zas vyslechnout jejich vyprávìní, všechno jen

proto, aby je udržel svìží, aby jim mohl znovu a znovu dokazovat, že

v kleci nemá nic k jídlu, a že hladoví tak, jak by to žádný z nich nedokázal.

Nejšastnìjší však byl, když jim pak ráno na jeho úèet pøinesli velice

bohatou snídani, na niž se po namáhavé probdìlé noci vrhli s laèností

zdravých mužù. Byli sice i takoví, kdo v této snídani vidìli nemístné

ovlivòování hlídaèù, ale to pøece jen zacházelo pøíliš daleko, a když se

jich nìkdo zeptal, jestli by snad oni byli ochotni pøevzít noèní hlídku v zájmu

vìci, bez snídanì, ztratili se, ale podezøívat pøece jen nepøestali.

To už ovšem patøilo k podezíravosti, jež je s hladovìním

neodluèitelnì spojená. Vždy nikdo nedokázal sám nepøetržitì støežit

umìlce v hladovìní po všechny ty dny a noci, nikdo tedy nemohl z vlastní

zkušenosti vìdìt, jestli se hladovìlo nepøetržitì a bez závady; to mohl vìdìt

jen umìlec v hladovìní sám, jenom on tedy mohl být zároveò divákem

naprosto uspokojeným vlastním hladovìním. On však zase nebyl nikdy

uspokojen z jiného dùvodu. Snad to ani nebylo z hladu, že byl tak vyhublý,

až se nìkteøí ke své lítosti vùbec nemohli úèastnit pøedstavení, nebo se na

nìho nesnesli dívat, jako spíš z nespokojenosti se sebou samým. Jedinì on

totiž vìdìl - jinak ani ze zasvìcených nikdo -, jak lehké je hladovìt. Byla

to nejlehèí vìc na svìtì. Také se s tím netajil, jenže nikdo mu nevìøil,

považovali ho pøinejmenším za skromného, ještì spíš však za èlovìka

chtivého reklamy, ne-li dokonce za podvodníka, jemuž se ovšem lehko

hladoví, ponìvadž si to dovede ulehèit a ještì je tak nestoudný, že se k tomu

napolo pøizná. To všechno si musel dát líbit, bìhem let si na to i zvykl, ale

uvnitø ho ta neuspokojenost ustaviènì hryzla a ještì nikdy, po žádné

hladovce - to je mu tøeba pøiznat - neopustil klec dobrovolnì. Jako

maximální dobu hladovìní stanovil impresário ètyøicet dní, nikdy nedovolil

hladovìt déle, ani ve svìtových metropolích ne, a to z dobrého dùvodu.

Podle zkušeností se dal zájem mìsta roznìcovat pozvolna se stupòující

reklamou asi tak ètyøicet dní, potom však obecenstvo polevilo, nastal

podstatný pokles návštìvnosti; byly tu sice v tomto ohledu jisté rozdíly mezi

mìsty a zemìmi, zpravidla však platilo, že ètyøicet dní je nejdelší doba.

Pak se tedy ètyøicátého dne otevøely dveøe klece ovìnèené kvìtinami,

nadšení diváci naplnili amfiteátr, vyhrávala vojenská kapela, do klece

vstoupili dva lékaøi, aby na umìlci v hladovìní provedli potøebná mìøení,

výsledky se hlásily megafonem do sálu a posléze vešly dvì mladé dámy,

šastné, že právì na nì padl los, a chystaly se umìlce v hladovìní odvést

z klece po nìkolika schùdcích ke stoleèku, na nìmž byly prostøeny peèlivì

vybrané pokrmy pro nemocné. A v tomto okamžiku se umìlec v hladovìní

vždy vzpíral. Vložil sice ještì své na kost vyzáblé paže dobrovolnì do

vztažených ochotných rukou dam, jež se k nìmu sklánìly, avšak vstát

- 142 -

nechtìl. Proè má pøestat právì teï, po ètyøiceti dnech? Byl by ještì dlouho

vydržel, neomezenì dlouho; proè pøestávat právì teï, když je v nejlepším,

ba ještì ani ne v nejlepším hladovìní? Proè ho chtìjí pøipravit o slávu dalšího

hladovìní, o slávu stát se nejen nejvìtším umìlcem v hladovìní všech

dob, jímž pravdìpodobnì už je, ale pøímo nepochopitelnì pøekonat i sám

sebe, nebo cítil, že jeho schopnost hladovìt je bezmezná. Proè ten dav,

který ho naoko tolik obdivuje, má s ním tolik trpìlivosti; když on by vydržel

ještì dále hladovìt, proè to nechce vydržet dav? Také byl unaven, na slámì

se mu sedìlo dobøe a teï aby se narovnal a vstal a šel jíst, aèkoli už

z pouhého pomyšlení na to pocioval nevolnost, jejíž projevy jen stìží

potlaèoval z ohledu na dámy. A pohlédl vzhùru do oèí tìch zdánlivì

laskavých, ve skuteènosti však krutých dam a zavrtìl pøetìžkou hlavou na

slabém krku. Ale potom se stalo to, co se vždycky stávalo. Pøišel impresário,

beze slova - mluvit se pøi té hudbì nedalo - zdvihl nad umìlcem v hladovìní

obì paže, jako by vzýval nebesa, aby shlédla na své dílo zde na slámì, na

tohoto politováníhodného muèedníka, jímž umìlec v hladovìní ovšem byl,

i když ve zcela jiném smyslu; uchopil umìlce v hladovìní kolem tenkého

pasu, dávaje mu pøehnanou opatrností najevo, s jak køehkou bytostí tu má

co èinit; a odevzdal ho smrtelnì bledým dámám, pøièemž neopomnìl potají

s ním trochu zatøást, až se umìlci v hladovìní bezvládnì rozklátily nohy i

trup. Teï už umìlec v hladovìní strpìl vše; hlava spoèívala na prsou,

vypadalo to, jako by se tam byla pøikutálela a z nepochopitelných dùvodù

se tam držela; tìlo mìl vychrtlé; nohy se v pudu sebezáchovy pevnì tiskly

koleny k sobì, ale pøece ještì hrabaly do zemì, jako by to nebyla skuteèná

zem, tu skuteènou teprve hledají; a veškerá, arci nepatrná váha jeho tìla

spoèívala na jedné z dam, která bezradnì, popadajíc dech - takto si ten

èestný úøad nepøedstavovala - nejprve natahovala krk, jak mohla, aby se

aspoò oblièejem nedotýkala umìlce v hladovìní, potom však, když se jí

to nedaøilo a její šastnìjší družka jí nepøicházela na pomoc, nýbrž spokojila

se s tím, že pøed sebou rozechvìle nesla ruku umìlce v hladovìní, malý

raneèek kostí, - propukla za nadšeného smíchu celého sálu v pláè a musela

být vystøídána sluhou, který tu byl už dávno pøipraven. Pak došlo na jídlo,

z nìhož impresário do mdlobnì døímajícího umìlce v hladovìní trochu

vpravil, tlachaje pøitom vesele, aby odvedl pozornost od umìlcova stavu;

poté byl ještì pronesen pøípitek obecenstvu, jejž umìlec v hladovìní

impresáriovi údajnì pošeptal; orchestr vše podtrhl mocným tušem, lidé se

rozcházeli a nikdo nemìl právo být nespokojený s tím, co vidìl, jen umìlec

v hladovìní, vždy jen on.

Tak žil dlouhá léta s malými pravidelnými pøestávkami k oddychu,

v zdánlivém lesku, uctíván svìtem, pøitom však vìtšinou v zasmušilé

náladì, která byla èím dál zasmušilejší, nebo nikdo ji nebyl s to brát vážnì.

Èím ho také utìšit? Co si mohl ještì pøát? A když se nìkdy našel dobrák,

- 143 -

který ho politoval a pokoušel se mu vysvìtlit, že ten smutek pochází patrnì

z hladu, mohlo se zvl᚝ v pokroèilé dobì hladovky stát, že umìlec

v hladovìní odpovìdìl výbuchem zuøivosti a k všeobecnému zdìšení zaèal

jak zvíøe lomcovat møížemi. Avšak v takových situacích impresário používal

svého oblíbeného trestu. Omluvil umìlce v hladovìní pøed shromáždìným

obecenstvem, pøiznal, že jeho chování lze omluvit jen podráždìností, kterou

vzbuzuje hladovìní a již sytí lidé nemohou jen tak pochopit; v souvislosti

s tím se zmínil též o stejnì vysvìtlitelném tvrzení umìlce v hladovìní, že

by mohl hladovìt ještì mnohem déle, než hladovìl; chválil vznešené úsilí,

dobrou vùli, veliké sebezapøení, které jsou v tom tvrzení nepochybnì

obsaženy; potom se ale snažil vyvrátit toto tvrzení docela prostì tím, že

pøedložil a zároveò prodával fotografie zobrazující umìlce v hladovìní

v ètyøicátý den hladovky, v posteli, vysílením skoro bez sebe. Toto

pøekrucování pravdy, jež umìlec v hladovìní sice dobøe znal, ale jež ho

vždy znovu pøímo ochromovalo, bylo pro nìho pøespøíliš. Co vlastnì bylo

následkem pøedèasného ukonèení hladovky, uvádìlo se tu jako pøíèina!

S touto pošetilostí, s tímto svìtem plným pošetilostí nebylo možno bojovat.

Pokaždé ještì s dùvìrou a dychtivì naslouchal u møíží impresáriovi, ale

když pøišly na øadu fotografie, pustil se vždycky møíží, s povzdechem se

svalil na slámu a uspokojené obecenstvo mohlo opìt pøistoupit blíž a

prohlédnout si ho.

Když svìdkové tìchto scén si po létech na to vzpomínali, èasto už

sami sebe nechápali. Mezitím došlo totiž k onomu zmínìnému obratu;

stalo se to skoro rázem; snad to mìlo hlubší dùvody, ale kdo by po nich

pátral; buï jak buï, jednoho dne shledal zhýèkaný umìlec v hladovìní,

že dav chtivý zábavy ho opustil a radìji se hrne za jinou podívanou. Ještì

jednou s ním impresário proletìl pùl Evropy, aby zjistil, neobjeví-li se ještì

tu a tam bývalý zájem; všechno nadarmo; jako by se potají domluvili,

všude se vyvinul takøka odpor k exhibicím v hladovìní. Samozøejmì že ve

skuteènosti k tomu nemohlo dojít najednou a teprve teï dodateènì si

èlovìk vzpomínal na nìkteré pøíznaky, jimž v dobách opojných úspìchù

nevìnoval dost pozornosti a dost je nepotlaèoval, ale teï bylo pøíliš pozdì

nìco proti nim podnikat. Bylo sice jisto, že jednou opìt pøijde doba i na

hladovìní, ale to nebyla pro žijící žádná útìcha. Co mìl teï umìlec

v hladovìní dìlat? Èlovìk, jenž býval obklopen jásotem tisícù, nemohl se

ukazovat v koèovných cirkusech po jarmarcích, a na to, aby se chopil

jiného povolání, byl umìlec v hladovìní nejen pøíliš stár, ale pøedevším

pøíliš fanaticky oddán hladovìní. I rozlouèil se s impresáriem, druhem svého

života, jemuž nebylo rovno, a dal se angažovat jedním velikým cirkusem;

na smluvní podmínky se ani nepodíval, aby šetøil svùj jemnocit.

Takový veliký cirkus s nesèíslným množstvím lidí stále se vzájemnì

vyrovnávajících a doplòujících, zvíøat a aparátù, mùže upotøebit kdykoli

- 144 -

každého, i umìlce v hladovìní, má-li ovšem pøimìøenì skromné nároky, a

kromì toho byl v tomto zvláštním pøípadì angažován nejen umìlec

v hladovìní sám, ale i jeho dávno proslulé jméno, ba pøi svéráznosti tohoto

umìní, jehož neubývá s pøibývajícím vìkem, se ani nedalo øíci, že se

vysloužilý umìlec, který už nestojí na vrcholu své dráhy, hodlá uchýlit do

poklidného místa v cirkuse, naopak, umìlec v hladovìní ujišoval, a nebylo

proè tomu nevìøit, že hladoví stejnì dobøe jako døíve, ba tvrdil dokonce,

že nechají-li to na nìm, jak mu ochotnì slíbili, teprve teï vlastnì uvede

svìt v oprávnìný úžas, jenže toto tvrzení vzhledem k dobové náladì, na

niž umìlec v hladovìní v svém zápalu snadno zapomnìl, vyvolalo u

odborníkù pouze úsmìv.

Vlastnì však ani umìlec v hladovìní nezavíral oèi pøed skuteènými

pomìry a bral jako samozøejmost, že ho s jeho klecí nepostavili doprostøed

manéže jako parádní èíslo, nýbrž že ho usadili ven na celkem velmi dobøe

pøístupné místo poblíž stájí. Kolem klece byly veliké, pestøe malované

nápisy, které oznamovaly, co je tu k vidìní. Když se o pøestávkách mezi

programem obecenstvo tlaèilo ke stájím podívat se na zvíøata, témìø

nevyhnutelnì procházelo kolem umìlce v hladovìní a na chvilku se tam

zastavilo, možná že by u nìho byli setrvali déle, kdyby lidé, kteøí se tlaèili

úzkou chodbou za nimi a nechápali to zdržování na cestì k vytouženým

stájím, nebyli znemožnili delší klidné prohlížení. To byl také dùvod, proè

se umìlec v hladovìní celý tøásl pøed touto návštìvní dobou, aèkoli ona

byla smyslem jeho života a pøirozenì po ní toužil. První dobu se nemohl

pøestávek ani doèkat; u vytržení hledìl vstøíc valícímu se davu, jenže až

pøíiš brzy se pøesvìdèil - ani nejtvrdošíjnìjší, skoro uvìdomìlý sebeklam

neodolal zkušenosti -, že se ti lidé, zpravidla zámìrnì, pøicházejí vždy,

bez výjimky a výhradnì podívat na zvìøinec. Ale pohled zdálky býval poøád

ještì to nejkrásnìjší. Nebo jakmile dorazili až k nìmu, ihned se kolem

nìho rozzuøil povyk a nadávky znovu a znovu se vytváøejících stran, té,

která si ho chtìla pohodlnì prohlížet, ne snad z pochopení, ale z rozmaru

a vzdoru - a tahle právì byla brzy umìlci nejprotivnìjší -, a oné druhé,

která toužila jedinì po stájích. Když pøešel velký houf, objevili se opozdilci

a ti ovšem, aèkoli jim nic nebránilo, aby postáli, jak dlouho budou chtít,

chvátali kolem dlouhými kroky, témìø se neohlížejíce napravo nalevo, jen

aby byli vèas u zvíøat. Ani se zvl᚝ èasto nepoštìstilo, aby pøišel otec rodiny

s dítky, prstem ukázal na umìlce v hladovìní, obšírnì vysvìtlil, oè tu bìží,

o nìkdejších dobách vykládal, kdy navštìvoval podobná, jenže

nesrovnatelnì velkolepìjší pøedstavení, a dítka, nepøipravená dostateènì

školou ani životem, pak sice stále ještì nic nechápala - co pro nì znamenalo

hladovìní? -, ale pøece jen lesk jejich zvídavých oèí prozrazoval cosi

z nových, pøíštích, milosrdnìjších èasù. Snad, øíkával si nìkdy umìlec

v hladovìní, by se pøece jen všechno trochu zlepšilo, kdyby nemìl

- 145 -

stanovištì tak blízko stájím. Lidem se tím pak pøíliš usnadòovala volba,

nemluvì o tom, že ho velmi urážely a trvale trápily výpary stájí, neklid

zvíøat v noci, roznášení syrového masa šelmám, øev pøi krmení. Ale netroufal

si stìžovat na øeditelství; koneckoncù mìl zvíøatùm co dìkovat za ty zástupy

návštìvníkù, mezi nimiž se tu a tam mohl najít i jeden urèený jemu, a

kdoví kam by ho strèili, kdyby je upozornil na svou existenci a tím i na to,

že je, pøesnì vzato, jen pøekážkou na cestì ke stájím.

Malou pøekážkou ovšem, èím dál menší a menší pøekážkou. Lidé

si už zvykli na tu podivnou vìc, že se v dnešní dobì chce nìkdo dožadovat

pozornosti pro umìlce v hladovìní, a tím, že si zvykli, byl nad ním vysloven

ortel. Mohl si hladovìt, jak umìl, a on to dìlal; ale nic už ho nemohlo

zachránit, nevšímali si ho. Pokoušejte se nìkomu vyložit umìní hladovìt!

Kdo to necítí, tomu to nelze vykládat. Krásné nápisy zašly špínou a byly

neèitelné, strhli je, nikomu ani nenapadlo, aby je nahradil; tabulka s poètem

prohladovìlých dnù, již zpoèátku den co den peèlivì upravovali, se už

dávno nezmìnila, nebo po prvních týdnech omrzela personál i tato

nepatrná práce; a tak hladovìl sice umìlec v hladovìní dál, jak o tom kdysi

sníval, daøilo se mu to bez námahy, jak to tenkrát pøedvídal, ale nikdo

nepoèítal dny, nikdo, ani umìlec v hladovìní sám nevìdìl, jaký podává

výkon, a kolem srdce mu zaèalo být tìžko. A když se tu jednou za

èas zastavil nìjaký darmošlap, posmíval se starému èíslu a vedl øeèi o

podvodu, pak to byla v tomto ohledu ta nejhloupìjší lež, jakou si mohla

vymyslet lhostejnost a vrozená zlomyslnost, protože nepodvádìl umìlec,

ten pracoval poctivì, ale svìt ho šidil o jeho mzdu.

Avšak opìt minulo mnoho dnù a i to skonèilo. Jednou si jeden

z dozorcù všiml té klece a zeptal se sluhy, proè zde takovou dobøe

použitelnou klec se shnilou slámou nechávají zbyteènì stát; nikdo nevìdìl,

až si pak jeden díky tabulce s èíslem vzpomnìl na umìlce v hladovìní.

Tyèemi rozhrnuli slámu a vespod nalezli umìlce v hladovìní. „Ty poøád

ještì hladovíš?“ zeptal se dozorce, „kdy už koneènì pøestaneš?“ „Odpuste

mi všichni,“ zašeptal umìlec v hladovìní; jen dozorce, který držel ucho u

møíže, mu rozumìl. „Samozøejmì,“ øekl dozorce a dotkl se prstem èela,

aby personálu naznaèil umìlcùv stav, „odpouštíme ti.“ „Poøád jsem jen

chtìl, abyste obdivovali mé hladovìní,“ øekl umìlec v hladovìní. „Také je

obdivujeme,“ øekl dozorce vlídnì. „Ale nemìli byste je obdivovat,“ øekl

umìlec v hladovìní. „Nu, tak je tedy neobdivujeme,“ øekl dozorce,

„proèpak je nemáme obdivovat?“ „Protože já hladovìt musím, nemohu

jinak,“ øekl umìlec v hladovìní. „To se podívejme,“ øekl dozorce,

„proèpak nemùžeš jinak?“ „Protože,“ øekl umìlec v hladovìní, zvedl trochu

hlavièku a s ústy našpulenými jako k polibku mluvil dozorci rovnou do

ucha, aby mu nic neuniklo, „protože jsem nemohl najít pokrm, který by mi

- 146 -

chutnal. Kdybych jej byl našel, vìø mi, že bych nebyl dìlal rozruch a najedl

bych se dosyta jako ty a všichni ostatní.“ To byla poslední slova, ale v jeho

zlomeném pohledu bylo ještì pevné, i když ne už pyšné pøesvìdèení, že

hladoví dál.

„Teï to tu dejte do poøádku!“ øekl dozorce a umìlce v hladovìní

pochovali i se slámou. Do klece však dali mladého pardála. I ten nejtupìjší

duch se citelnì osvìžil pohledem na toto divoké zvíøe pøevalující se v té

dávno zpustlé kleci. Jemu nechybìlo nic. Hlídaèi mu bez dlouhého

rozmýšlení nosili potravu, která mu chutnala; ani svobodu podle všeho

nepostrádal; toto ušlechtilé, vším potøebným až k prasknutí oplývající tìlo

jako by i svobodu nosilo s sebou; jako by mu vìzela kdesi v chrupu; a

radost ze života mu sálala z tlamy tak mocnì, že jí diváci stìží odolávali.

Avšak pøemohli se, tísnili se kolem klece a nechtìli se hnout z místa.

- 147 -

ZPÌVAÈKA JOSEFÍNA ANEB MYŠÍ NÁROD

Naše zpìvaèka se jmenuje Josefína. Kdo ji neslyšel, neví, jaká síla

je ve zpìvu. Není nikdo, koho její zpìv nestrhne, což má tím vìtší cenu,

že naše plémì hudbu vcelku nemiluje. Tichý poklid je nám nejmilejší

hudbou; nᚠživot je tìžký, a i když se nìkdy pokusíme setøást všechny

každodenní starosti, nedovedeme se už povznést k takovým vìcem, našemu

ostatnímu životu vzdáleným, jako je hudba. Avšak nestìžujeme si na to

pøíliš; ani nám to nepøijde na mysl; jistou praktickou chytrost, jíž máme

ovšem též nanejvýš zapotøebí, považujeme za svou nejvìtší pøednost a

úsmìv, v nìmž se ta chytrost zraèí, nám vždy dodá útìchy, i kdybychom

nìkdy - což se nestává - zatoužili po štìstí, jež snad plyne z hudby. Jen

Josefína je výjimkou; miluje hudbu a umí ji též poskytovat; ona jediná;

jejím odchodem hudba - kdoví na jak dlouho - zmizí z našeho života.

Èasto jsem pøemýšlel, jak to s touto hudbou vlastnì je. Jsme pøece

docela nemuzikální; jak to pøijde, že Josefíninì zpìvu rozumíme, nebo,

jelikož Josefína popírá, že bychom jí rozumìli, si to aspoò myslíme?

Nejjednodušší odpovìï by byla, že krása toho zpìvu je tak veliká, že ani

nejtupìjší mysl jí neodolá, avšak tato odpovìï neuspokojuje. Kdyby tomu

tak doopravdy bylo, musili bychom mít pøi tom zpìvu pøedevším a vždy

pocit nìèeho mimoøádného, pocit, že z tohoto hrdla zaznívá cosi, co jsme

nikdy pøedtím neslyšeli a co vùbec nejsme s to slyšet, nìco, co nám právì

tato jediná Josefína umožòuje slyšet a nikdo jiný. To však podle mého

názoru není pravda, já to necítím a ani u druhých jsem nic takového

nepozoroval. Mezi dùvìrnými pøáteli se jeden druhému upøímnì

pøiznáváme, že Josefínin zpìv není nic mimoøádného.

Je to vùbec zpìv? Pøes všechnu nemuzikálnost máme ve zpìvu

tradice; za starých dob našeho národa existoval zpìv; vyprávìjí o tom

povìsti a uchovaly se dokonce písnì, jež ovšem už nikdo nedovede

zazpívat. Tušíme tedy, co je zpìv, a s tímto tušením se vlastnì Josefínino

umìní nesrovnává. Je to vùbec zpìv? Není to pøece jen pouhé pištìní?

Jenže pištìt dovedeme ovšem všichni, to je ta pravá dovednost našeho

národa, èi spíše vùbec ne dovednost, ale charakteristický životní projev.

Všichni pištíme, ale nikoho samosebou nenapadne vydávat to za umìní,

pištíme, aniž bychom na to mysleli, ba aniž bychom to pozorovali, a jsou

mezi námi dokonce takoví, kteøí ani nevìdí, že pištìní patøí k našim

zvláštnostem. Kdyby tedy bylo pravda, že Josefína nezpívá, nýbrž pouze

piští, a že snad dokonce, jak se aspoò mnì zdá, její pištìní sotva pøekonává

obvyklé meze - ba nestaèí snad se silami ani na toto obvyklé pištìní, jež

pøitom každý obyèejný podzemní pracovník bez námahy provozuje po celý

den vedle své práce -, kdyby to všechno bylo pravda, pak by sice bylo

- 148 -

popøeno Josefínino údajné umìlectví, ale tím spíš by bylo potøeba vyøešit

záhadu její mocné pùsobivosti.

Jenže to, co ona vyluzuje, pøece jen není pouhé pištìní. Stoupnete-li

si hezky daleko od ní a zaposloucháte-li se, èi ještì lépe, vyzkoušíte-li se

v tomto ohledu, tøeba když Josefína zpívá mezi ostatními hlasy a vy si dáte

za úkol rozpoznat její hlas, pak docela urèitì neuslyšíte nic jiného než

docela obyèejné pištìní, trochu nápadné leda tím, jak je tenounké a slabé.

Ale stojíte-li pøed ní, pøece jen to není pouhé pištìní; abyste pochopili její

umìní, je tøeba ji nejen slyšet, ale i vidìt. I kdyby to bylo jenom to naše

každodenní pištìní, pøece je zvláštní už to, že si tu nìkdo okázale stoupne

a zaène provádìt nìco docela bìžného. Rozlousknout oøech vìru není

žádné umìní, proto si také nikdo netroufne svolat obecenstvo a pro pobavení

pøed ním rozlouskat oøechy. Jestliže to pøesto udìlá a jeho úmysl se mu

zdaøí, pak to právì nemùže být jen pouhé louskání oøechù. Anebo je to

louskání oøechù, avšak vyjde najevo, že jsme nevìnovali tomuto umìní

pozornost, ponìvadž jsme je hladce ovládali, že nám tento nový louskaè

teprve ukázal jeho pravou podstatu, pøièemž pak dokonce mùže být na

prospìch úèinu, je-li v louskání oøechù ponìkud ménì zdatný než vìtšina

z nás.

Snad je to s Josefíniným zpìvem podobné; obdivujeme na ní to, co

na sobì vùbec neobdivujeme; ostatnì je s námi koneckoncù v naprostém

souladu. Byl jsem jednou pøi tom, když ji nìkdo, jak se ovšem èastìji stává,

upozornil na všeobecné národní pištìní, to jen docela skromnì, jenže pro

Josefínu bylo už to pøíliš. Tak nestoudný, nadutý úsmìv, jaký tehdy nasadila,

jsem ještì nevidìl; ona, která je navenek vlastnì uèinìná jemnost, která je

nápadnì jemná i v našem národì bohatém na takové ženské postavy,

vypadala tehdy pøímo sprostì; ostatnì to asi dík své veliké vnímavosti také

ihned sama pocítila a vzpamatovala se. Na každý pád tedy popírá jakoukoli

souvislost mezi svým umìním a pištìním. Pro ty, kdo soudí opaènì, nemá

než opovržení a patrnì nepøiznaný hnìv. Není to obyèejná ješitnost, nebo

opozice, k níž i já napùl patøím, se jí jistì neobdivuje o nic ménì než dav,

avšak Josefína nechce být pouze obdivována, chce být obdivována pøesnì

tak, jak sama urèila, na prostém obdivu jí nezáleží. A když pøed ní sedíte,

pochopíte ji; oponujete jí, leda když jste daleko; když sedíte pøed ní, je

vám to zøejmé: její pištìní není žádné pištìní.

Jelikož pištìní patøí k našim bezmyšlenkovitým návykùm, mohl by

si nìkdo myslet, že se piští i mezi Josefíniným posluchaèstvem; je nám

dobøe pøi jejím umìní, a když je nám dobøe, pištíváme; ale její posluchaèstvo

nepiští, je tiché jako myška; mlèíme, jako by se nám dostávalo kýženého

míru, v nìmž nám pøinejmenším naše vlastní pištìní zbraòuje. Uvádí nás do

vytržení její zpìv, èi spíše slavnostní ticho obklopující slabý hlásek? Stalo

se jednou, že nìjaké pošetilé mrnì zaèalo bìhem Josefínina zpìvu také

- 149 -

pištìt. Nu, bylo to úplnì stejné, jako to, co jsme slyšeli od Josefíny; tam

vepøedu pøes všechnu rutinu poøád ještì chabé pištìní a tu v obecenstvu

zapomenuvší se dìtský pískot; nedalo by se øíci, v èem tkvìl rozdíl; ale

pøece jsme rušitelku okamžitì umlèeli syèením a pískotem, aèkoli to vùbec

nebylo zapotøebí, nebo by byla beztak strachy i hanbou zalezla, jakmile

Josefína nasadila triumfální pištìní a s rozpjatými pažemi a krkem, který

už nešlo vypnout výš, upadla do vytržení.

Tak je tomu ostatnì vždy, každá malièkost, každá náhoda, každá

pøekážka, zapraskání v parteru, zaskøípání zubù, porucha v osvìtlení se jí

hodí k zvýšení úèinku jejího zpìvu; má totiž za to, že zpívá hluchým uším;

nadšení ani potlesk nechybìjí, avšak pravého pochopení, jak ona tomu

rozumí, se už dávno nauèila odøíkat. Každé vyrušení je jí pak velmi vhod;

vše, co zvenèí narušuje èistotu jejího zpìvu, co lze popøít v snadném boji,

ba bez boje, je pouhou konfrontací, mùže pøimìt dav, aby se probudil, aby

se odnauèil ne sice rozumìt, ale tušivì uctívat.

Avšak poslouží-li jí tato malièkost, co teprve velké vìci. Nᚠživot

je velmi neklidný, každý den pøináší pøekvapení, úzkosti, nadìje i hrùzy,

že jedinec by to vše nemohl unést, kdyby kdykoli dnem i nocí nemìl oporu

v svých druzích; i tak to však èasto bývá hodnì tìžké; nìkdy i tisíc ramen

se chvìje pod bøemenem, jež bylo vlastnì urèeno jednomu. Tu pak má

Josefína za to, že pøišel její èas. Již tu stojí, køehká bytost, zvl᚝ dole pod

hrudí se znepokojivì zachvívá, jako by v tu chvíli všechnu svou sílu vložila

do zpìvu, jako by vše, co na ní pøímo neslouží zpìvu, pozbylo veškeré

síly, veškeré témìø životní možnosti, jako by byla obnažena, všanc vydána,

jedinì dobrým duchùm svìøena v ochranu, jako by ji - takto sebe samé

zbavenou a v zpìvu pøebývající - i zavanutí chladného dechu staèilo

usmrtit. Avšak právì v takových okamžicích si my, domnìlí odpùrci,

øíkáváme: „Ani pištìt nedovede; tak strašlivì se musí namáhat, aby ze sebe

jakžtakž vyloudila ne zpìv - o zpìvu ani nemluvme -, ale naše bìžné

národní pištìní.“ Tak nám to pøipadá, ale je to, jak øeèeno, sice

nevyhnutelný, avšak letmý, rychle pomíjející dojem. Brzy i my se noøíme

v cítìní zástupu, který vøele, tìlo na tìle, plaše dýchaje naslouchá.

A k tomu, aby kolem sebe shromáždila tento zástup našeho skoro

ustaviènì se pohybujícího, z dùvodù ne zcela jasných tu sem, tu tam se

vrhajícího národa, staèí Josefínì vìtšinou jen, aby s hlavou zaklonìnou,

pootevøenými ústy, oèima vzhùru obrácenýma zaujala onen postoj, jenž

svìdèí o tom, že se chystá ke zpìvu. Mùže to uèinit kde chce, nemusí to

být zdaleka viditelné místo, stejnì dobøe se hodí nìjaký skrytý kout, zvolený

v náhodném chvilkovém rozmaru. Zpráva, že hodlá zpívat, se ihned

rozhlásí, a brzy sem táhnou procesí. Nu, nìkdy se pøece naskytnou pøekážky

a Josefína s oblibou zpívá právì ve vzrušených dobách, lecjaké starosti a

svízele nás pak nutí k všelijakým cestám, pøi nejlepší vùli se nelze

- 150 -

shromáždit tak rychle, jak si Josefína pøeje, a tu ona tam setrvává ve svém

velkolepém postoji tøeba i delší dobu bez postaèujícího posluchaèstva

potom se ovšem rozzuøí, potom dupe nohama, kleje zcela nedívèím

zpùsobem; ba dokonce kouše. Ale ani takové chování neohrozí její povìst;

místo abychom trochu pokrotili její pøílišné nároky, dìlá každý, co mùže,

aby jim vyhovìl; vysílají se poslové, aby pøivedli posluchaèe; toto opatøení

se pøed ní tají; na cestách v okolí je pak vidìt hlídky, které kynou na

pøicházející, aby si pospíšili; to vše tak dlouho, až je koneènì pohromadì

obstojný poèet lidí.

Co pobízí národ k tomu, aby se tolik o Josefínu ucházel? Otázka o

nic snazší než otázka Josefínina zpìvu, s níž ovšem také souvisí. Bylo by

to možno škrtnout a úplnì spojit s druhou otázkou, kdyby se tøeba dalo

tvrdit, že je národ Josefínì bezpodmíneènì oddán kvùli jejímu zpìvu. Jenže

tak tomu právì není; nᚠnárod sotva zná bezpodmíneènou oddanost; tento

národ, který nade vše miluje prohnanost, arci bezelstnou, dìtinské šuškání,

klípky, arci nevinné, které jenom splynou ze rtù, takový národ se pøece

jen nedokáže bezpodmíneènì oddat, to ovšem cítí i Josefína, to je to, proti

èemu bojuje s veškerým úsilím svého slabého tìla.

V takových obecných soudech se ovšem nesmí zacházet pøíliš

daleko, národ je Josefínì oddán, jenže ne bezpodmíneènì. Nedovedl by

se napøíklad Josefínì smát. Pøiznejme si, na Josefínì je leccos k smíchu; a

my, celkem vzato, nemáme nikdy k smíchu daleko; pøes všechnu bídu

našeho života je tichý smích u nás takøíkajíc stále domovem; ale Josefínì

se nesmìjeme. Mám nìkdy dojem, že národ chápe svùj vztah k Josefínì

tak, že tato køehká, šetrnosti vyžadující, èímsi obdaøená, podle svého názoru

zpìvem obdaøená bytost je mu svìøena a on se o ni musí starat; nikomu

není jasné proè, pouze se zdá, že tomu tak je. Avšak tomu, co je nám

svìøeno, se nesmìjeme; smát se tomu znamenalo by porušit povinnost;

vrcholem zlomyslnosti, jíž se ti nejzlomyslnìjší z nás na Josefínì dopouštìjí,

je, øeknou-li nìkdy: „Jak Josefínu uvidíme, zajde nám smích.“

Tak tedy peèuje národ o Josefínu jako otec, který se ujme dítìte,

jež po nìm - není dost jasné zda prosebnì, èi vyzývavì - natáhne ruèku.

Øeklo by se, že se nᚠnárod nehodí k plnìní takových otcovských

povinností, ale ve skuteènosti je plní, aspoò v tomto pøípadì, vzornì; žádný

jedinec by nedokázal to, co v tomto ohledu dokáže národ jako celek.

Ovšem, rozdíl mezi silou národa a jedince je nesmírný, staèí, aby národ

pøitáhl svého chránìnce do své høejivé blízkostí, a je v bezpeèí. S Josefínou

se o tìch vìcech ovšem nikdo neodváží promluvit. „Kašlu na vaši ochranu,“

øekne na to. Tak, tak, kašleš, myslíme si. A kromì toho to doopravdy nic

nevyvrací, jestliže se vzpouzí, jsou to spíš èistì dìtské zpùsoby, dìtský

vdìk, a na otci je, aby na to nebral ohled.

Jsou tu však pøece jen ještì i jiné vìci, které nelze jen tak vysvìtlit

- 151 -

tímto vztahem mezi národem a Josefínou. Josefína je totiž opaèného mínìní,

myslí si, že ona ochraòuje národ. V politických èi hospodáøských situacích

nás prý zachraòuje její zpìv, toho a nièeho menšího je schopen, a jestliže

pohromu nezažene, dává nám aspoò sílu snášet ji. Neøíká to takto ani

jinak, vùbec mluví málo, mlèí uprostøed mezi tlachaly, avšak její oèi tím

srší, z jejích zavøených úst - jen málokdo u nás dovede držet ústa zavøená,

ona to dovede to lze vyèíst. Jak pøijde zlá zpráva - a nìkteré dny stíhá

jedna taková zpráva druhou, mezi nimi zprávy falešné a napùl pravdivé -,

okamžitì se pozvedne, i když jindy klesá únavou, pozvedne se a natahuje

krk a snaží se pøehlédnout své stádo jako pastýø pøed bouøí. Jistì, i dìti

pøicházívají s podobnými požadavky po svém divokém a nespoutaném

zpùsobu, avšak Josefíniny pøece jen nejsou tak bezdùvodné jako jejich.

Ovšem že nás nezachrání a nedodá nám sil; je snadné hrát si na zachránce

tohoto národa, jenž pøivykl utrpení, nezná k sobì šetrnosti, je rychlý

v rozhodnutích, zná dobøe smrt, jen na pohled je ustrašený v ovzduší

bláznivé odvážlivosti, v nìmž bez pøestání žije, a nadto stejnì plodný jako

smìlý - je snadné, pravím, dodateènì si hrát na zachránce tohoto národa,

který se vždycky ještì zachránil sám, by i s obìmi, nad nimiž dìjepisci -

my celkem vzato vùbec nedbáme o dìjepisectví - trnou hrùzou. A pøece je

pravda, že zrovna v tísni nasloucháme Josefíninì hlasu ještì pozornìji.

Pøed hrozícím nebezpeèím se stáváme tiššími, skromnìjšími, poslušnìjšími

Josefíniny panovaènosti; rádi se scházíme, rádi se tlaèíme jeden na druhého,

zvl᚝ je-li popudem k tomu nìco zcela mimo tu muèivou hlavní vìc; je

to, jako bychom ještì v rychlosti ano, je tøeba spìchat, na to Josefína pøíliš

èasto zapomíná spolu vypili pøed bojem pohár míru. Není to ani tak pìvecké

pøedstavení jako spíš shromáždìní lidu, a to shromáždìní, pøi nìmž je až

na tenké pištìní vepøedu naprosté ticho; je to pøíliš vážná chvíle, než

abychom ji chtìli prožvanit.

Takový vztah nemùže Josefínu uspokojit. Pøes všechnu

podráždìnou nelibost, již v ní vzbuzuje její trvale nevyjasnìné postavení,

leccos v svém zaslepení sebou samou nevidí a bez valné námahy ji lze

pøimìt, aby pøehlédla i mnohem víc, v tomto smìru, tedy ve smìru obecného

prospìchu, je bez ustání v èinnosti celé hejno pochlebníkù -, avšak zpívat

jen tak, bez povšimnutí, kdesi v koutku lidového shromáždìní, tomu - aè

to samo o sobì není málo - by svùj zpìv urèitì neobìtovala.

Však to také nemusí dìlat, nebo její umìní nezùstává

nepovšimnuto. Aèkoli nás vlastnì zamìstnávají docela jiné vìci a ticho tu

zdaleka nevládne jen kvùli zpìvu a mnohý ani nezvedne oèi, nýbrž boøí

tváø sousedovi do kožichu, a zdá se, že se tam nahoøe Josefína namáhá

nadarmo, pøece jen - to nelze popøít - nìco z jejího zpìvu nutnì pronikne

i k nám. Toto pištìní, pozdvihující se ve chvíli, kdy všem ostatním je uloženo

mlèet, pøichází ke každému jedinci jako nìjaké poselství národa; Josefínino

- 152 -

tenké pištìní vprostøed tìžkých rozhodnutí se témìø podobá živoøení našeho

národa uprostøed vøavy nepøátelského svìta. Josefína se prosadí, tato nicka

co do hlasu, tato nicka co do výkonnosti se prosadí a prorazí si k nám

cestu; pomyšlení na to blaží. Opravdového pìvce, kdyby se kdy vùbec u

nás našel, bychom v takové chvíli nesnesli a svornì bychom odmítli

nesmyslnost podobného pøedstavení. Kéž je Josefína navždy ušetøena

poznání, že nasloucháme-li jí, je to jen dùkaz proti jejímu zpìvu. Asi to

tuší, proè by jinak tak vášnivì popírala, že ji posloucháme, jenže ona zpívá

a zpívá, pištìním pøemáhá to tušení.

Ale i jinak by tu poøád ještì pro ni byla útìcha: vždy my ji do jisté

míry opravdu posloucháme, patrnì podobným zpùsobem, jakým se

naslouchá umìleckému pìvci; dosahuje úèinu, o nìjž by umìlecký pìvec

u nás marnì usiloval a který je propùjèen právì jen jejím nedostateèným

prostøedkùm. To asi souvisí zejména s naším zpùsobem života.

V našem národì neznáme mládí, sotva kratièké dìtství. Vyskytují

se sice pravidelnì požadavky, že by se dìtem mìla dopøát nìjaká obzvláštní

svoboda, zvláštní úlevy, že by se mìlo uznat jejich právo na trochu

bezstarostnosti, na trochu nerozumného prohánìní, na trochu hry, a že by

se tomuto právu mìlo uèinit zadost; takové požadavky se objevují a skoro

každý je schvaluje, nic si nezasluhuje spíše schválení než ony, ale zároveò

nic nezapadá ménì do reality našeho života, požadavky se schvalují, èiní

se pokusy v jejich smyslu, ale brzy je opìt vše pøi starém. Nᚠživot je už

totiž takový, že dítì, jakmile aspoò trochu bìhá a aspoò trochu se vyzná

v okolním svìtì, se musí o sebe postarat právì tak jako dospìlý; území, na

nichž z hospodáøských dùvodù musíme žít roztroušenì, jsou pøíliš velká,

našich nepøátel je pøíliš mnoho, nebezpeèí, která na nás všude èíhají, jsou

pøíliš nevypoèitatelná - nemùžeme své dìti odvádìt od existenèních zápasù,

kdybychom to èinili, byl by to jejich pøedèasný konec. K tìmto truchlivým

dùvodùm pøistupuje ovšem i jeden povzbudivý: plodnost našeho plemene.

Jedna generace - a každá je poèetná - dotírá na druhou, dìti nemají èas být

dìtmi. Jestliže u jiných národù se dìtem vìnuje starostlivá péèe, zøizují-li

se tam pro nì školy, proudí-li tam dennì z tìchto škol dìti, budoucnost

národa, pak tam vždy delší dobu vycházejí den co den tytéž dìti. My školy

nemáme, avšak z našeho národa proudí ve velice krátkých èasových

úsecích nedohledné zástupy dìtí vesele sykajících èi pípajících, dokud

ještì nedovedou pištìt, koulejících se èi valících tlakem vpøed, dokud ještì

neumìjí bìhat, všechno s sebou v tom návalu nemotornì strhávajících,

dokud ještì nevidí, ty naše dìti! A ne jako v tamtìch školách ty samé dìti,

ne, poøád, poøád nové, bez konce, bez ustání, sotva se nìjaké dítì objeví,

už pøestává být dítìtem, už se za ním derou nové dìtské tváøe navzájem

nerozlišitelné v té spoustì a v tom shonu, rùžové blahem. Ovšem, jakkoli

je to krásné a jakkoli nám to druzí právem závidí, opravdové dìtství

- 153 -

nemùžeme svým dìtem poskytnout. A to má své dùsledky. Jakési

neodumírající, nevykoøenitelné dìtinství prostupuje nᚠnárod; pøímo

v protikladu k tomu nejlepšímu v nás, k neomylnému praktickému rozumu

jednáme nìkdy veskrze pošetile, a to tak pošetile jako dìti, nesmyslnì,

marnotratnì, velkoryse, lehkovážnì, a to všechno èasto jen pro nìjakou

nepatrnou zábavu. A i když pak naše radost samozøejmì už nemá sílu

dìtské radosti, nìco z ní v tom pøece jistì žije. Z tohoto dìtinství našeho

národa též odjakživa tìží Josefína.

Avšak celý nᚠnárod je nejen dìtinský, ale do jisté míry i pøedèasnì

starý, dìtství a stáøí vypadají u nás jinak než u jiných národù. My nemáme

žádné mládí, jsme ihned dospìlí a dospìlými jsme pak pøíliš dlouho, jistá

únava a beznadìj od té chvíle širokou stopu vyrývá v povaze našeho národa,

která je pøece vcelku tak houževnatá a pevná v nadìji. S tím také souvisí

naše nemuzikálnost; jsme pøíliš staøí na hudbu, její vzruch, její vzlet nejdou

dohromady s naší tíhou, unavenì nad ní mávneme rukou; omezili jsme se

na své pištìní; tu a tam si trochu zapištìt, to je to pravé pro nás. Kdoví

nejsou-li mezi námi hudební talenty; kdyby však byly, charakter

soukmenovcù by je musel potlaèit døív, než se rozvinou. Naproti tomu

Josefína si mùže podle libosti pištìt èi zpívat èi jak to sama chce nazvat, to

nás neruší, to nám vyhovuje, to dobøe snášíme; je-li v tom snad obsaženo

trochu hudby, pak je to omezeno co možná na minimum; urèitá hudební

tradice se zachovává, ale ani v nejmenším nás to nezatìžuje.

Avšak Josefína dává takto naladìnému národu ještì víc. Pøi jejích

koncertech, zvláštì ve vážných dobách, se o zpìvaèku jako takovou

zajímají už jen ti docela mladí, jen oni v údivu pøihlížejí, jak špulí rty,

jak vyráží vzduch skrz roztomilé pøední zuby, jak trne samým obdivem

k tónùm, jež sama vyluzuje, a umdlévajíc roznìcuje se k novým, jí samé

èím dál tím nepochopitelnìjším výkonùm, avšak vlastní dav - to je jasnì

vidìt - se stáhl do sebe. Tu, v tìch skrovných pøestávkách mezi zápasy,

národ sní, je to, jako by se každému uvolnily údy, jako by se nepokojná

bytost jednou smìla po libosti natáhnout a protáhnout ve veliké teplé posteli

národa. A do tìchto snù zazní tu a tam Josefínino pištìní; ona mu øíká

perlivé, my škubavé; ale rozhodnì tu je na svém místì jako nikde jinde,

jako sotva kdy hudba nalezne ten okamžik, na který èeká. Nìco z ubohého,

krátkého dìtství je v tom, nìco ze ztraceného, nikdy už nenalezitelného

štìstí, ale je v tom i nìco ze souèasného dìlného života, z jeho nepatrné,

nepochopitelné a pøece trvající a neznièitelné èipernosti. A to vše opravdu

není vyjádøeno mohutnými tóny, nýbrž lehce, šepotavì, dùvìrnì, nìkdy

trochu chraptivì. Samozøejmì že je to pištìní. Jak by ne? Pištìní je øeèí

našeho národa, jenže leckdo celý život piští a neví o tom, zde je však pištìní

osvobozeno z pout všedního života a i nás na krátkou chvíli osvobozuje.

Opravdu, nechtìli bychom být bez tìchto pøedstavení.

- 154 -

Ale odtud je ještì hodnì daleko k Josefíninu tvrzení, že

nás v takových dobách posiluje a tak dále a tak dále. Pro obyèejné lidi

ovšem, nikoli pro Josefíniny pochlebníky. „Jak jinak by tomu mohlo být,“

øíkávají s bezdìènou opovážlivostí - „jak jinak by se dal vysvìtlit ten veliký

nával, zvláštì za bezprostøednì doléhajícího nebezpeèí, nával, který

dokonce už nejednou znemožnil náležitou, vèasnou obranu?“ Nuže toto

je bohužel pravda, jenže to zrovna nepatøí k Josefíniným slavným zásluhám,

zvláštì pøipomeneme-li, že když taková shromáždìní byla znenadání

nepøítelem rozprášena a mnohý z našincù pøi tom pøišel o život, Josefína,

která vše zavinila, ba svým pištìním možná nepøítele pøivolala, vždycky

zaujala nejbezpeènìjší místeèko a první potichu a co nejrychleji pod

ochranou své družiny zmizela. I to však vlastnì všichni vìdí, a pøece znovu

spìchají, jakmile zase Josefína, kdekoli a kdykoli se jí zlíbí, povstane, aby

zapìla. Dalo by se z toho usoudit, že Josefína stojí témìø mimo zákon, že

si smí dìlat, co chce, i když to ohrožuje celek, a že se jí vše promíjí. Kdyby

tomu tak bylo, pak by i Josefíniny nároky byly naprosto pochopitelné, ba

v této svobodì, již by jí národ dával, v tomto mimoøádném, nikomu

jinak neposkytovaném, vlastnì protizákonném daru by bylo možno vidìt

doznání, že národ, jak ona sama tvrdí, ji nechápe, že zírá na její umìní

v bezmocném úžasu, necítí se být jí hoden, snaží se pøímo zoufalými poèiny

vynahradit Josefínì pøíkoøí, které jí zpùsobuje, a že stejnì jako její umìní

je mimo jeho chápavost, staví i její osobu a její pøání mimo dosah svých

rozkazù. Nuže, to je ovšem veskrze nesprávné, možná že národ pøíliš

kapituluje pøed Josefínou v jednotlivostech, ale jako pøed nikým, tak ani

pøed ní nekapituluje bezpodmíneènì.

Už odedávna, snad už od poèátku své umìlecké dráhy bojuje

Josefína o to, aby s ohledem na svùj zpìv byla osvobozena ode vší práce;

mìla by z ní být tedy sòata starost o denní chléb a vše, co je ještì spojeno

s naším existenèním bojem -, a podle všeho - uvalena na národ jako celek.

Pøekotný našinec - a našli se u nás takoví - by mohl už z tohoto podivného

požadavku a z duchovního založení, jež dokázalo tento

požadavek vymyslet, soudit na jeho vnitøní oprávnìnost. Nᚠnárod

však vyvozuje jiné závìry a klidnì požadavek odmítá. Ani se nenamáhá

vyvracet dùvody té žádosti. Josefína poukazuje napøíklad na to, že námaha

pøi práci škodí jejímu zpìvu, že sice tato námaha pøi práci je nepatrná ve

srovnání s námahou pøi zpìvu, ale že jí pøesto znemožòuje, aby si po zpìvu

dostateènì odpoèinula a posilnila se k novému zpìvu, že prý musí pøi

zpìvu ze sebe vydat vše a pøesto za tìchto okolností nikdy nemùže

dosáhnout vrcholného výkonu. Národ ji vyslechne a jako by ji neslyšel.

Tento národ, který tak snadno podléhá dojetí, se nìkdy nedá vùbec nièím

dojmout. Odmítnutí je nìkdy tak tvrdé, že i Josefína se zarazí, naoko se

podøídí, pracuje, jak se patøí, zpívá, jak nejlépe dovede, ale to všechno jen

- 155 -

chvíli, pak se s novými silami - na to jich má, zdá se, nekoneènì mnoho -

pustí do boje.

Je tedy jasné, že Josefína neusiluje o to, co slovy požaduje. Je

rozumná, neštítí se práce, jakož vùbec odpor k práci je u nás nìco

neznámého, ani kdybychom svolili k jejím požadavkùm, urèitì by nežila

jinak než døíve, práce by vùbec nepøekážela jejímu zpìvu a ani zpìv by

se ovšem nestal krásnìjším - oè usiluje, je tedy pouze veøejné, jednoznaèné,

vìky pøetrvávající, vše doposud známé pøekonávající uznání jejího umìní.

Kdežto však témìø vše ostatní se jí zdá dosažitelné, toto se jí tvrdošíjnì

odpírá. Snad mìla hned od poèátku vést útok jiným smìrem, snad teï sama

uznává svou chybu, avšak nyní už nemùže uspìt, ustoupit znamenalo by

zpronevìøit se sobì samé, nyní už musí s tímto požadavkem stát anebo

padnout.

Kdyby opravdu mìla nepøátele, jak se øíká, mohli by se bavit

pohledem na tento zápas, aniž by sami hnuli prstem. Ona však nemá

nepøátel, a i když leckdo má proti ní výhrady, tento zápas nedìlá radost

nikomu. Už proto ne, že se tu národ zjevuje v chladném postoji soudce,

což se u nás stává jen velmi zøídka. A i kdyby nìkdo v tomto pøípadì takový

postoj schvaloval, už jen pøedstava, že by se jednou mohl národ takto

zachovat k nìmu, vyluèuje každou radost. Nejde pøi tomto odmítnutí

podobnì jako pøi onom požadavku o vìc samu, nýbrž o to, že se národ

mùže vùèi jednomu z pøíslušníkù takto neproniknutelnì uzavøít, o to

neproniknutelnìji, že jinak právì o toho druha otcovsky a více než otcovsky,

pokornì peèuje.

Kdyby na místì národa stál jednotlivec, dalo by se øíci, že tento

muž celou dobu Josefínì ustupoval s ustaviènou palèivou touhou skoncovat

jednou koneènì s tou shovívavostí; že ustupoval pøímo nadlidsky v pevné

víøe, že ustupování pøes to všechno dojde svých správných mezí; a že

ustupoval víc, než bylo nutno, jen aby vìc urychlil, jen aby Josefínu

rozhýèkal a ponoukal k stále novým pøáním, až ona opravdu koneènì

vznesla tento poslední požadavek; tu pak - zkrátka, nebo se na to dlouho

pøipravoval - sáhl ke koneènému odmítnutí. Tedy tak tomu zcela urèitì

není, národ nemá zapotøebí takových úskokù, kromì toho je jeho uctívání

Josefíny upøímné a prokázané a Josefínin požadavek je tak veliký, že každé

nezaujaté dítì by jí bylo mohlo pøedpovìdìt, jak to dopadne; pøesto je

možné, že na Josefínin názor o té vìci pùsobily i takovéto dohady, jež

k bolu odmítnuté pøidaly ještì trpkost.

Ale i když má snad takové dohady, od zápasu se tím odstrašit nedá.

Poslední dobou se zápas dokonce zostøuje; vedla-li ho doposud jen slovy,

teï sahá k jiným prostøedkùm, jež jsou podle ní úèinnìjší, podle nás pro ni

samu nebezpeènìjší.

Mnozí soudí, že Josefína proto tak naléhá, že cítí, jak stárne, jak jí

- 156 -

slábne hlas, a proto se jí zdá, že je nejvyšší èas svést poslední boj o své

uznání. Já tomu nevìøím. Josefína by nebyla Josefínou, kdyby to bylo pravda.

Pro ni žádné stárnutí a žádné slábnutí hlasu neexistuje. Požaduje-li nìco,

pak ji k tomu nevedou vnìjší vìci, nýbrž vnitøní dùslednost. Sahá po

nejvyšším vavøínu ne proto, že visí v té chvíli trochu níž, ale proto, že je

vavøínem nejvyšším; být to v její moci, zavìsila by ho ještì výš.

Toto opovrhování vnìjšími nesnázemi jí ovšem nebrání, aby užívala

nejnedùstojnìjších prostøedkù. Vùbec nepochybuje, že je v právu; co záleží

tedy na tom, jak si práva dobude; zvláštì když v tomto svìtì, jak ona si ho

pøedstavuje, právì dùstojné prostøedky nutnì selhávají. Snad dokonce proto

pøesunula boj o své právo z oblasti zpìvu do jiné, jí ménì drahé oblasti.

Josefínina družina pustila do svìta její výroky, podle nichž se cítí naprosto

schopná zpívat tak, že by to pro národ ve všech jeho vrstvách až po

nejskrytìjší opozici bylo pravou rozkoší, pravou rozkoší nikoli podle

pøedstavy národa, který pøece tvrdí, že tuto rozkoš z Josefínina zpìvu cítí

odjakživa, nýbrž podle pøedstavy Josefíniny touhy. Avšak, dodává, protože

nemùže padìlat vznešené a lichotit nízkému, musí to právì zùstat tak,

jak to je. Jinak tomu však je s jejím zápasem za osvobození od práce; sice

je to též zápas o její zpìv, avšak tu nebojuje pøímo drahocennou zbraní

zpìvu a je jí tudíž dost dobrý každý prostøedek, jehož použije. Tak se

napøíklad rozšíøila povìst, že nebude-li vyhovìno, hodlá Josefína zkrátit

koloratury. Já o koloraturách nic nevím, nikdy jsem v jejím zpìvu nepostøehl

nìco jako koloratury. Josefína chce však koloratury zkrátit, zatím nikoli

vynechat, jen zkrátit. Údajnì svou hrozbu uskuteènila, já ovšem žádný

rozdíl proti jejím døívìjším pøedstavením nezpozoroval. Národ jako

celek naslouchal jako vždy, aniž by se ke koloraturám nìjak vyslovil, a

rovnìž ve vìci Josefínina požadavku se nic nezmìnilo. Josefína má ostatnì

jak ve svém zjevu, tak nepochybnì i ve svém myšlení mnohdy cosi

graciézního. Tak pøíkladnì po onom pøedstavení prohlásila - jako by snad

její rozhodnutí stran koloratur bylo pøíliš tvrdé k národu nebo pøíliš náhlé -,

že pøíštì pøece jen opìt zazpívá koloratury celé. Avšak po následujícím

koncertu se rozmyslela zase jinak, teï prý je s velkými koloraturami

definitivnì konec a nedojde na nì, dokud nebude v její vìci pøíznivì

rozhodnuto. Nuže, národ jako by všechna tato prohlášení, rozhodnutí a

nová rozhodnutí vùbec neslyšel, podobnì jako dospìlý v zamyšlení

neposlouchá dìtské žvatlání, jsa v zásadì blahovolný, avšak nedosažitelný.

Josefína však neustupuje. Tak napøíklad nedávno zaèala tvrdit, že

si pøi práci zpùsobila zranìní na noze, takže je teï pro ni obtížné pøi zpìvu

stát; jelikož však dovede zpívat jedinì vstoje, musí prý teï zkrátit dokonce

i zpívání. Aèkoli kulhá a dává se podpírat svou družinou, nevìøí nikdo, že

je doopravdy zranìná! I když pøipustíme, že její tìlíèko je obzvláštì

choulostivé, pøece jen jsme národem pracovním a i Josefína k nìmu náleží;

- 157 -

kdybychom však chtìli kvùli každé odìrce kulhat, národ by vùbec z kulhání

nevyšel. Ale a se dává tøeba vodit jako chromá, a se v tom

politováníhodném stavu ukazuje èastìji než kdy jindy, národ naslouchá

jejímu zpìvu stejnì vdìènì a nadšenì jako døíve - ale ze zkrácení si mnoho

nedìlá.

Ponìvadž nemùže kulhat ustaviènì, vynajde si nìco jiného,

pøedstírá únavu, mrzutost, ochablost. Máme tedy kromì koncertu i

podívanou. Vidíme za Josefínou její družinu, jak ji prosí, zapøísahá, aby

zpívala.

Chtìla by, ale nemùže. Chlácholí ji, lichotí jí, skoro ji donesou na

pøedem vyhlédnuté místo, kde má zpívat. Koneènì v nepochopitelných

slzách svolí, ale jak se zøejmì s posledním vypìtím vùle - chystá zpívat,

sklesne, s pažemi ne jako jindy rozpjatými, ale bezvládnì svìšenými podél

tìla, takže vzniká dojem, že jsou snad trochu krátké - jak se tak chystá

zapìt, tu to pøece jen zas nejde, naznaèuje to bezdìèné potrhnutí hlavou

a ona se pøed našima oèima hroutí k zemi. Poté se ovšem pøece jen zase

vzchopí a zapìje, myslím, o nic jinak než jindy; snad, máte-li sluch pro

jemnìjší nuance, vyposloucháte trochu mimoøádného vzrušení, které je

však vìci jen na prospìch. A když skonèí, je dokonce ménì unavená než

pøedtím, pevným krokem - pokud tak lze nazvat její cupitání - odchází,

odmítajíc jakoukoli pomoc své družiny a chladným pohledem si mìøíc

dav, jenž jí v hluboké úctì ustupuje z cesty.

Tak tomu bylo ještì nedávno; poslední novinkou však je, že ve

chvíli, kdy se èekal její zpìv, zmizela. Nehledá ji pouze její družina, mnozí

nabízejí své služby pøi hledání, nadarmo; Josefína zmizela, nechce zpívat,

nechce se dát ani prosit, opustila nás tentokrát nadobro.

Je podivné, jak špatnì poèítá, ta chytrá hlava, tak špatnì, až se

zdá, že vùbec nepoèítá, ale že je pouze dál hnána svým osudem, jenž

v našem svìtì nemùže být než velice smutný. Sama se zøíká zpìvu, sama

nièí moc, kterou si získala nad naším srdcem. Jak jen mohla získat tuto

moc, když tak málo ta srdce zná. Skrývá se a nezpívá, avšak národ, klidný,

bez zjevného zklamání, suverénní, masa sama v sobì spoèívající, jenž

vyslovenì - aè napohled je tomu naopak - mùže dary pouze udìlovat, nikdy

pøijímat, ani od Josefíny ne, tento národ jde svou cestou dál.

S Josefínou to však nutnì pùjde z kopce. Brzy pøijde chvíle, kdy

poslední její zapísknutí zazní a zmlkne. Je malou epizodou ve vìèných

dìjinách našeho národa a národ tu ztrátu pøekoná. Lehké to pro nás, pravda,

nebude; jak budou možná shromáždìní v naprosté tichostí? Ovšem, nebyla

snad i s Josefínou tichá? Bylo její skuteèné pištìní nìjak zjevnì hlasitìjší a

živìjší, než bude vzpomínka na nì? Což i za jejího života bylo nìèím víc

než pouhou vzpomínkou? Nevyzvedl snad spíš nᚠnárod ve své moudrosti

Josefínin zpìv proto tak vysoko, aby se tím stal nepomíjivým?

- 158 -

Možná, že tedy vùbec nebudeme obzvl᚝ mnoho postrádat, zato

Josefína, vykoupena z pozemského soužení, jež je však podle ní uchystáno

všem vyvolencùm, radostnì zmizí v nesèetném zástupu hrdinù našeho

národa a brzy nebo dìjepis se u nás nepìstuje - dojde ve vyšším vykoupení

stejného zapomenutí jako všichni její bratøi.

- 159 -

Obsah

ROZJÍMÁNÍ ..............................................................................................5

DÌTI NA SILNICI...................................................................................7

ODHALENÍ ŠEJDÍØE ...........................................................................10

NENADÁLÁ PROCHÁZKA .................................................................12

ROZHODNUTÍ ...................................................................................13

VÝLET DO HOR .................................................................................14

BÍDA STARÉHO MLÁDENCE ..............................................................15

OBCHODNÍK .....................................................................................16

ROZTRŽITÉ VYHL͎ENÍ......................................................................18

CESTA DOMÙ ....................................................................................19

TI, KDO BÌŽÍ KOLEM .........................................................................20

PASAŽÉR.............................................................................................21

ŠATY ...................................................................................................22

ODMÍTNUTÍ .......................................................................................23

K ÚVAZE PANSKÉMU JEZDCI ............................................................24

OKNO DO ULICE...............................................................................25

TOUHA STÁT SE INDIÁNEM ..............................................................26

STROMY .............................................................................................27

TRÁPENÍ .............................................................................................28

ORTEL ....................................................................................................31

ORTEL ................................................................................................33

PROMÌNA..............................................................................................41

PROMÌNA ..........................................................................................43

VENKOVSKÝ LÉKAØ ..............................................................................77

NOVÝ ADVOKÁT ...............................................................................79

VENKOVSKÝ LÉKAØ ...........................................................................80

NA GALERII ........................................................................................84

STARÝ LIST .........................................................................................85

PØED ZÁKONEM ................................................................................87

ŠAKALI A ARABOVÉ ..........................................................................88

NÁVŠTÌVA NA DOLE .........................................................................91

SOUSEDNÍ VES ..................................................................................93

CÍSAØSKÉ POSELSTVÍ ........................................................................94

STAROST HLAVY RODINY .................................................................95

JEDENÁCT SYNÙ................................................................................96

BRATROVRAŽDA .............................................................................100

- 160 -

SEN ...................................................................................................102

ZPRAVA PRO JISTOU AKADEMII .....................................................104

V KÁRNÉM TÁBOØE ............................................................................ 111

V KÁRNÉM TÁBOØE ......................................................................... 113

UMÌLEC V HLADOVÌNÍ .....................................................................131

PRVNÍ HOØE ....................................................................................133

MALÁ PANÍ ......................................................................................135

UMÌLEC V HLADOVÌNÍ ..................................................................140

ZPÌVAÈKA JOSEFÍNA ANEB MYŠÍ NÁROD .....................................147

OBSAH .................................................................................................159

- 161 -

http://atheneum.zde.cz

- 162 -