VÝVOJ SVĚTOVÉHO DRAMATU

• Teoretické pojmy

Drama : je určeno k předvádění na jevišti, proto je založeno na přímé řeči postav: monolozích

a dialozích

monolog = souvislá promluva jedné dramatické postavy = projev jednoho mluvčího,

dialog = rozmluva, rozhovor

umělecké prostředky divadelního představení: přímá řeč, hra herců, dekorace (jevištní výprava) a kostýmy, hudba.

Scénické poznámky: vloženy do textu; týkají se např. zevnějšku osob, místa děje, chování

postav, způsobu řeči.

Stavba děje: expozice, kolize, krize, peripetie, rozuzlení.

výstupy: dány výměnou postav na jevišti;

obrazy: dány změnou scény,

• Dramatické formy:

1) činohra - řeší vážný rozpor mezi postavami, současné společenské otázky,

- rozvíjí se hlavně od 19. století,

2) tragédie - zachycuje konflikt končící smrtí hlavního hrdiny (hrdinů),

3) komedie - s humorem zachycuje problémy zpravidla menší závažnosti,

4) fraška - komika přehnaná až do nepravděpodobnosti, humor hrubší povahy,

5) báchorka - pohádková hra,

6) jiné útvary: libreto - text k opeře, operetě, muzikálu,

• Antika

TRAGÉDIE:

AISCHYLOS - náměty z oblasti morálky, cti, konfliktu člověka a bohů - náměty z řeckých mýtů - Prosebnice, Peršané, Sedm proti Thébám, Spoutaný Prométheus, tragédie - Oresteia - 3 díly; král Agamemnón je po návratu z trojské války zabit svou nevěrnou ženou a jejím milencem, Agamemnónův syn, Orestes, po čase pomstí smrt otce zabitím své matky i jejího milence, ale má výčitky svědomí a odchází do Tauridy, aby se před bohy očistil

SOFOKLES - náměty z oblasti trojských bájí a pověstí o Thébách, Král Oidipus - Théby zachvátil mor jako trest ze vraždu krále Laia, nynější král Oidipus začne pátrat po vrahovi, dozvídá se však je vrahem je on sám, když kdysi nevědomky zabil neznámého cizince, kterého v hádce zabil a ještě se stal manželem své matky. Oidipus si vypíchne oči a odchází do vyhnanství, aby se potrestal , Antigona - po Oidipově odchodu vedou jeho synové spor o trůn. Polyneik je vyhnán, ale přitáhne s vojskem zpět. V bitvě oba bratři padnou, králem Kreón, zakazuje pohřbít Polyneika, Oidipova dcera, Antigona, ho však pohřbí a za trest je zaživa zazděna do královské hrobky. Bohové se však rozzlobí a Kreón chce vrátit Antigoně svobodu, Antigona je však už oběšená, všemi opuštěn žádá Kreón bohy, aby ho zbavili života

EURIPIDÉS - psychologie postav, postavy otroků, všímal si nedostatků athénské demokracie, pro E. je typický nadpřirozený zásah božstva při neřešitelné situaci (deus ex machina), Medeia - Médea zachrání vůdce Argonautů Iasóna a pomůže mu zmocnit se zlatého rouna, Iáson si však místo ní chce vzít za ženu Glauku, Médea se krutě pomstí, pošle nevěstě šaty, které se na ní vznítí a ona uhoří, potom ještě Médea zavraždí obě své děti, které měla s Iásónem , Elektra

znaky antické tragédie:

- čerpá z mytologie

- hrdinové odvážní a stateční nebo krutí a samolibí

- končí tragicky

- forma = verš, existence chóru (vyjadřuje veřejné mínění)

- děj se nečlení na dějství

- spojení mluveného slova, zpěvu, tance

- expozice, kolize, krize, peripetie, katastrofa

KOMEDIE:

ARISTOFANÉS - řeší aktuální politické otázky, názory, kritika společnosti - skvělý pozorovatel, Žáby - Bůh Dionýsos odejde do podsvětí, aby odtud vyvedl oblíbeného dramatika Euripida, Euripides však v soutěži s Aischylem prohrává (zde vtipně rozebírána jejich tvorba), Dionýsos s sebou odváží Aischyla

znaky antické komedie:

- veselohra, komický účinek

- zesměšňuje jevy života, šťastný konec

- útok na politické poměry, morálku

- nevázaný žert

- dialog

ŘÍM:

TITUS MACCIUS PLAUTUS - čerpá ze života obyčejných lidí (otroků, opilci, nevěrné ženy, vojáků, milenců), zachováno 21 her - Vychloubačný voják, Komedie o hrnci - návaznost na řecké komedie, Lišák Pseudolus

• HUMANISMUS A RENESENCE

ŠPANĚLSKO

Miguel de Cervantes y Saavedra (16/17.st.) rytířský román Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha vášnivá četba rytířských románů připravila zchudlého šlechtice dona Quijota o zdraví rozum, se svým koněm Rocinantem se vydává, vyzbrojen kopím a štítem do světa za dobrodružstvím, protože v rytířských románech má každý hrdina dámu svého srdce, zvolí si don Quijote prostou děvečku, kterou nazve Dulcineou z Tobosa, a je pro ni v hádce s kupci zbit, brzy se vrací domů, na další cesty se vydává se zbrojnošem Sancho Panzou, rozšafným vesničanem, jeho protikladem, jemuž slíbil za odměnu vladaření na ostrově, který společně dobudou, následují četné příběhy bitka s větrnými mlýny a stádem ovcí domnělým nepřátelským vojskem, a útok na lvy, kteří si pomateného rytíře ani nevšimnou, don Quijote se vrací domů a setkává se s Dulcineou, vystřízlivý ze svých fantazií a brzy na to umírá, neboť vystřízlivění znamená pro něj smrt

Lope de Vega (16/17.st.) nejplodnější autor všech dob, až 2000 her, vytvořil typické španělské národní drama, hra Fuente Ovejuna obraz odboje proti zvůli a útisku, námět komtur Gomez zabit za své provinění, vesničané však přes mučení nevydali mstitele; dramatická tvorba Ovčí pramen

ANGLIE

William Shakespeare (16/17.st.) největší dramatik světové literatury, narodil se ve Stratfordu nad Avonou, velmi mladý se oženil, roku 1585 odešel do Londýna, kde hrál v různých divadelních společnostech, později byl také spolumajitelem divadla U labutě, ke konci života se usazuje u Stratfordu, kde také umírá, autor 37 her, u některých her je jeho autorství sporné, z počátku psal komedie : Komedie plná omylů, Zkrocení zlé ženy, Sen o noci svatojánské, Mnoho povyku pro nic, Kupec benátský, historické hry Jindřich VI., Richard III., Jindřich IV., dramata se středověkými látkami Julius Caesar, Troilus a Cressida, tragédie Romeo a Julie o milencích ze dvou znepřátelených rodů v italské Veroně, nad nimiž vládne rodová nenávist, kterou odstraní teprve smrt obou mladých lidí, tragika hry je dána vnějšími okolnostmi; druhé tvůrčí období průnik pesimismu a životního zklamání do tvorby Macbeth, Hamlet příběh hrdiny rozpolceného mezi touhou po naplnění vznešených ideálů a pocitem povinnosti trestat zlo, Hamlet představuje typ člověka, jehož touhu po činu, který by naplnil spravedlnost, oslabují neustálé pochybnosti a nedůvěra ve vlastní síly; Král Lear, Timon Athénský, Antonius a Kleopatra, Othello tragédie žárlivosti, ctižádostiví důstojník ve službách benátské republiky Jago nenávidí svého představeného, černého generála Othella, protože se mu nedostalo povýšení, Othello připlouvá na ostrov Kypr jako vůdce výpravy proti Turkům, setkává se s manželkou Desdemonou, ale oba se stávají obětí Jagovy intriky, Jago zasévá do Othellovi duše různými narážkami pochybnosti o Desdemonině věrnosti, nakonec nastraží léčku, aby vzbudil u Othella žárlivost, Desdemona ji neprohlédne a Othello svou manželku uškrtí, i když Jagova žena prozrazuje intriku, pro Othella pozbyl už život smysl, zhroutil se celý jeho svět, jeho víra v lásku a přátelství, páchá sebevraždu, ; veselohry Veselé paničky Windsorské, Večer Tříkrálový, Konec vše napraví, třetí období Cymbelin, Zimní pohádka, Bouře

• BAROKO

ŠPANĚLSKO

Pedro Calderón de la Barca (17.st.) dramatik období zlatého věku španělské literatury, zpracovává podobné látka jako Lope de Vega, píše náboženská dramata a tragedie cti, Lékař své cti žárlivý manžel dává lékařem zavraždit svou ženu, aby ji potrestal za podezření z nevěry, Nejnestvůrnější žárlivost muž zabíjí svou ženu, aby se po jeho smrti nestala manželkou jiného, Soudce Zalamejský drama msty za porušenou čest, hra, venkovský rychtář Crespo, jehož dceru svedl kapitán královského vojska, nesmí se pomstít svůdci, protože je zvoleným soudcem, žádá kapitána, aby se s dívkou oženil, a když kapitán odmítne, Crespo ho odsoudí k smrti a dá popravit dříve, než získá králův souhlas, soud, který vykoná nešlechtic na královském důstojníkovi, stává se tak odsudkem feudální zvůle, nakonec i král potvrzuje Crespův rozsudek.

• KLASICISMUS

FRANCIE

Pierre Corneille (1606-1684) tragédie CID obrovský jevištní úspěch, tragédie, rozpor mezi rozumem a citem (pomsta x láska), otec urazí Rodrigova otce, ten ho v souboji zabije, Xiména v zájmu rodové cti žádá Rodrigovu hlavu, vyzná se však ze své lásky k němu, po roce oplakávání otce a Rodrigova boje za Španělsko král rozhodne o svatbě

Jean Racine (1639-1699) tragédie Faidra čerpá z Euripida, žena athénského krále Thesea potlačuje dlouho lásku k nevlastnímu synovi Hyppolytovi, projeví mu svůj cit v době, kdy se domnívá, že král v cizině zemřel, ale Hyppolyt zůstane chladný a odmítavý, Faidra chce podnítit jeho ctižádost a navrhuje mu, že se spolu podělí o trůn, král Theseus se však vrací a ušlechtilého Hippolyta obžalovává Faidřina chůva z pokusu o zneuctění nevlastní matky, král vyžene syna ze země a vyzývá bohy, aby potrestali zločin, králova žádost se brzy vyplní, Faidra vypije jed a před smrtí se doznává Theseovi, že jej oklamala

Moliére (1622-1673) - vl. jménem Jean-Baptiste Poquelin, klasik světové komedie, působil u hereckých kočovných společností jako herec, režisér a spisovatel frašek a komedií, stal se ředitelem královského divadla v Paříži, ve svých hrách předváděl Moliére soudobou pestrou mravní problematiku, komedie Tartuffe hra odhaloval pokrytectví a svatouškovství, titulní postavou mířila proti církvi, Tartuffe si získal důvěru měšťana Orgona, ovládá ho a nabývá vlivu nad jeho rodinou, usiluje o jeho ženu, má si vzít jeho dceru a členové rodiny se marně pokoušejí překazit tyto záměry, Orgon zcela podléhá Tartuffovi, dokonce mu připíše i svůj majetek a jen králův zásah zabrání úplnému zničení rodiny, komedie Lakomec inspirace Plautovou Komedií o hrnci, titulní postavou je lichvář Harpagon, ochotný pro peníze obětovat všechno, ztráta pokladnice znamená pro něho životní tragédii, poloviční šílenství a nenávist k celému lidstvu, komedie Škola žen, Misantrop, Měšťák šlechticem, Zdravý nemocný, Don Juan

COMMEDIA DELL ARTE

ITÁLIE

Carlo Goldoni (1707-1793) komedie s výstižnými charakteristikami soudobého měšťanského světa Chytrá vdova, a šlechtických typů Jemnostpán Markýz, komedie Hrubiáni, Pán Todero Brumla komedie soustředěná na typ člověka, který není s ničím spokojen, jedná s lidmi příkře, takže se všem zprotiví, komedie Poprask na laguně žárlivá milenecká dvojice z rybářského prostředí, komedie - Mirandolina

• PREROMANTISMUS

NĚMECKO

Johann Wolfgang Goethe (1749-1832) €� básník, dramatik, prozaik, vědec, studoval práva a přírodní vědy, člen hnutí Sturm und Drang; díla autorů této skupiny téměř vždy končila porážkou hrdiny (charakteristický znak), Prometheus - dílo ovlivněné názory hnutí SD

Goetz von Berlichingen - dílo ovlivněné názory hnutí SD, historické drama s námětem povstání německých sedláků, Utrpení mladého Wethera - lyrický román; psán formou dopisů, zpracovává: zážitky ze své právnické praxe, nešťastná láska k přítelově snoubence, sebevražda jiného jeho přítele, Ifigenie na Tauridě - ovlivněno antikou, Torquato Tasso - tragedie ovlivněná antikou, tragický osud italského renesančního básníka - konflikt s intrikánským ovzduším malého panovnického rodu, Egmont tragedie, oslavuje národně osvobozenecký boj Nizozemců proti španělskému útlaku, Faust - ( I.díl 1808, II.díl 1832)

Díl I: - v prologu díla spolu Mefistofeles (ďábel) a Hospodin (bůh) uzavírají sázku o Faustovu duši (souboj dobra a zla), Faust věčně nespokojený, stále toužící po novém poznání, M nabídne F své služby a sepíše s ním smlouvu (jestliže F dosáhne klidu a uspokojení, zemře a jeho duše propadne peklu), M se snaží F přivést k pocitu spokojenosti tím, že ho omladí a seznámí ho s půvabnou Markétkou, vztah mezi F a Markétkou se vyvine v opravdovou lásku, která ale končí tragicky, Markétka bezděčně zaviní smrt své matky a bratra, který je při souboji zabit F-em, ze zoufalství utopí svoje F-ovo dítě a v žaláři čeká na popravu, odmítne pomoc, kterou jí nabízí M donucen k tomu F-em, F se vymkne z ďáblovy moci, Díl II: - po období zoufalství nad Markétčinou smrtí uveden M na královský dvůr, aby se ponořil do světských radostí, F si získá císařovu vděčnost vynálezem papírových peněz - záchrana říše před úpadkem, pro dvorskou společnost vyvolá z podsvětí obraz nejkrásnější ženy starověku Heleny ( ve vztahu k Heleně jejíž propuštění z podsvětí si vyprosí se inspiruje a obohacuje se duchem antiky), po Helenině odchodu se F vrací na císařský dvůr a vyžádá si odměnu za své služby - pás bažinatého mořského břehu, který chce odvodnit a změnit na úrodnou půdu, kde by žili svobodní lidé, v této myšlence nachází F smysl svého následujícího života

ačkoli pocit uspokojení znamená podle smlouvy s M smrt a odchod jeho duše do pekla F-ova nepřekonatelná touha žít a tvořit pro dobro lidstva zachraňují jeho duši před peklem.

Friederich Schiller (1759-1805) - přítel a vrstevník Goetha, velký německý básník; velký poetik jak v lyrice, epice i dramatu, Loupežníci - drama; pod vlivem SD, Úklady a láska - drama; pod vlivem SD, vyjadřují básníkův odpor k útlaku a pokrytectví, druhé Schillerovo tvůrčí období je ve znamení německé klasiky, usilující o duchovní svobodu a humanismus, Valdštejn - drama, trilogie, Marie Stuartovna - psychologická historická tragedie, Panna Orleánská - tzv. romantická tragedie, Vilém Tell - v těchto dílech plně uskutečnil svůj ideál vysoké tragedie ( silné osobnosti si tu v mocných konfliktech se svědomím a osudem uchovávají svůj charakter i důstojnost i za cenu života ), Schillerova básnická tvorba byla také velmi oblíbená - balady a reflexivní básně v nichž utíkal do říše ideálu, Píseň o zvonu, Óda na radost - Ludwig van Beethoven ji použil jako text závěrečného sboru své 9. symfonie

• ROMANTISMUS

ANGLIE

GEORGE GORDON BYRON patřil ke staré anglické aristokratické rodině, většinu života tráví v cizině, zejména Itálii, umírá na následky moru, tvůrcem lyrickoepické povídky, označované též byronská povídka, Childe Haroldova pouť obsahuje autobiografické prvky, hrdina se rozchází se svou společenskou vrstvou, opouští vlast a vydává se na cestu Evropou, je uchvácen krásou přírodní scenérie, rozdělení na 3 díly Džaur, Korzár, Lara hrdinové prožívají konflikt se světem, bojovníci proti tyranii nebo náboženské konvenci, Manfréd a Kain filozofická veršovaná dramata, odpor proti světovému řádu a Bohu, revolta ztroskotává hrdinové pesimisté

PERCY BYSSHE SHELEY dvakrát vyloučen z univerzity, odjíždí za Byronem do Itálie, odpor proti společenským předsudkům a pokrytectví, Odpoutaný Prométheus básník zde ztělesnil své filozofické představy o konečném vítězství dobra nad zlem

FRANCIE

VIKTOR HUGO představuje vrchol francouzského romantismu, syn napoleonského generála, vychováván v nenávist k revoluci i k Napoleonovi, osvobozoval se od vlivu rodiny a stával se stoupencem svobodomyslných liberálních názorů; úvod k jeho dramatu Cromwell se stal manifestem romantismu ve Francii, proti vznešeným hrdinům klasické literatury postavil jednoduché a sociální jedince

RUSKO

ALEXANDR SERGEJEVIČ PUŠKIN pocházel ze šlechtické rodiny, měl úzké spojení s účastníky první šlechtické proticarské vzpoury, v roce 1820 odchází do vyhnanství na jih Ruska, po sedmi letech návrat domů, do smrti pod policejním dozorem, umírá v souboji, Boris Godunov historické drama, vztah mezi panovníkem a lidem, polemika názorů

• REALISMUS

RUSKO

Nikolaj Vasiljevič Gogol pocházel z Ukrajiny, z chudší šlechtické rodiny, studoval na univerzitě v Petrohradě, cestoval po Německu, po návratu studuje a seznamuje se s Puškinem, dramatická tvorba Ženitba, Hráči, Revizor hra má 5 jednání, děj se odehrává ve 24 hodinách, obraz ruské byrokracie satira na ni, úplatky, přetvářka, úroveň vzdělání, hlavní postava Chlestakov cestuje za otcem, na zastávce je považován za petrohradského revizora, který má v městečku provést kontrolu proto si obyvatelé chtějí získat jeho přízeň, použijí k tomu různých prostředků úplatky jelikož z něj mají obavy, na omyl se nakonec přijde a závěrečná scéna se odehrává v roce 1842

NORSKO

Henrik Ibsen - kritikou společnosti se zabýval i norský dramatik Henrik Ibsen. Jeho díla mají pevnou stavbu - zápletka se u něj odehrává už před začátkem hry a my sledujeme jen její rozvíjení a postavy hledající její příčinu, národní povahu rozebírá v pohádkové hře Peer Gynt. V dalších dílech, Nora, Divoká kachna, Strašidla a Nepřítel lidu se už orientuje spíše na současnost. Odhaluje v nich přetvářku a falešnost rodinných vztahů a hledá cesty k jejích napravení. První dvě hry jsou výjimečné obsazením žen do hlavních rolí

SOCIALISTICKÝ REALISMUS

NĚMECKO

Bertold Brecht (1898 - 1956) - vzorem i pro naše autory byl německý dramatik a režisér Bertold Brecht, ten prosazoval koncepci tzv. epického divadla s postavou vypravěče a herci komentujícími příběh, proslavil se Žebráckou operou, kterou později zpracoval i prozaicky - jako Krejcarový román - je situována do berlínského podsvětí, líčí příběh legendárního Mackieho Messera, inspirací mu bylo dílo Angličana Johna Gaye ,hudbu k ní složil Kurt Weil, Brechtův dlouholetý spolupracovník, Žebráckou operou se u nás nechal inspirovat např. V. Havel nebo J. Menzel, kvůli svému odmítavému postoji k nastupujícímu Hitlerovi musel emigrovat do USA, kde vzniká jeho protifašistické dílo Strach a bída třetí říše, protiválečná je i dramatická kronika třicetileté války Matka kuráž a její děti, podobné téma jako Goethův Faust zpracovává ve hře Život Galieův, zabýval se i adaptacemi děl jiných autorů, i našeho Jaroslava Haška - ve hře Švejk ve druhé světové válce, předlohou pro poválečné dílo Kavkazský kruh mu byl biblický příběh o Šalamounově rozsudku mezi pravou a nepravou matkou

SSSR

Maxim Gorkij - dramatická tvorba Jegor Bulyčov a ti druzí, Dostigajev a ti druzí, Vassa Železnovová

REALISMUS-NATURALISMUS-DEKADENCE

ANGLIE

George Bernard Shaw (1856 - 1950) - klasikem světového dramatu je anglický autor George Bernard Shaw, Začínal ostrou kritikou snobské měšťanské morálky ve hrách Domy pana Santoria, Živnost paní Warrenové nebo Candida. Satirický pohled na militarismus představuje hra Pekelník. Otázkou dlouhověkosti a biologického vývoje člověka se zabývá v pětidílném cyklu Zpět k Metuzalémovi., jeho nejznámějším dílem je komedie Pygmalion. Ukazuje v ní sociální rozdíly anglické společnosti. Profesor fonetiky Higgins se kvůli sázce rozhodne vychovat z předměstské květinářky Lízy Doolittlové dámu. To se mu sice podaří, sama královna na večírku nic nepozná, ale Líza se tím dostává do neřešitelné situace. Její rodina už ji nechce přijmout zpět a ve vysoké společnosti také zůstat nemůže. Tato hra se stala také předlohou úspěšného muzikálu My Fair Lady, pozoruhodná jsou i jeho historická dramata. Na vztah Caesara a Kleopatry se dívá jako na vztah mezi mužem a ženou, netradičně pojímá i francouzskou historii ve hře Svatá Jana

Liugi Pirandello (1867 - 1936) - prosazovatelem pragmatismu (chvála činu, pravdivé je to, co se dá prakticky využít) je italský dramatik Liugi Pirandello. Jeho nejslavnějším dramatickým dílem je "divadlo na divadle" Šest postav hledá autora. Soudobou měšťanskou společnost rozebírá v dílech Každý má svou pravdu a Člověk, zvíře, ctnost. Spíše než mravní otázky ho však zajímají hranice lidského poznání a hledání pravdy. Mezi jeho historická díla patří hra o Jindřichu IV

AVANTGARDA

RUSKO

Anton Pavlovič Čechov (1860 - 1904) - ruský realistický prozaik a dramatik Anton Pavlovič Čechov je kromě povídek autorem komedií o soudobé ruské společnosti - Racek, Strýček Váňa, Tři sestry a Višňový sad, kde se zaměřil na kritiku marnotratnosti šlechty, děj Čechovových dramat není příliš konfliktní, bez výrazných zvratů. Přesto dokáže ve všedním příběhu vystihnout jeho zvláštní atmosféru.

---