Gymnázium F. X. Šaldy Petr Rozmajzl, 3. B, šk. rok 05 - 06

SLEZSKÉ PÍSNĚ

(Petr Bezruč)

Vypracování úkolů k četbě:

1. Červený květ - Tato báseň má 3 motivy. Krása květiny opomíjené, krása poezie často nepochopené, je zde měřítko lidských hodnot - i to, co se zdá špatné, má svou hodnotu. Hlavní myšlenka: Motiv rudého květu má vyzvat čtenáře ke vzpouře.

Já - Bezruč se vydává za věštce, který se zrodil ze vzdoru, zlosti a nenávisti slezského lidu. Obviňuje české politiky a ukazuje těžký život chudých obyvatel Beskyd.

Ostrava - V této básni je líčeno 100 let dřiny, kopání uhlí pro pány. Nachází se zde pravidelný verš, střídavý rým, hyperboly nadsázky.

Škaredý zjev - (vliv dekadence) naturalistická, dekadentní forma drsnost, ošklivost, morbidita autostylizace = autobiografie. Příklad: „Smějte se, bože můj, smějte! Tak vypadám já, já Petr Bezruč, od Těšína Bezruč, porobeného národa bard.“

Maryčka Magdónova - Otec zemřel při rvačce v hospodě. Matku zabil vůz z uhelných dolů. Zbylo 5 sirotků a nejstarší Maryčka. Markýz Géro vlastní lesy, doly. Maryčka je chudá a byla viděna jak v lese bere dřevo. Odvedli ji vojáci. Maryčka spáchala sebevraždu. Tato báseň patří mezi sociální balady - útisk lidu ve Slezsku, bída, nezaměstnanost. Smutné balady s tragickým koncem.

Kantor Halfar - Dobrý, tichý, hezký, ale měl jen jednu chybu, že vzdoroval odnárodňování a učil česky. Proto ho vyhodili a již nesehnal dobré místo. Jeho dívka si vzala jiného a on se oběsil.

Bernard Žár - Bernard Žor se styděl za matku (mluvila pouze dialektem). Bernard zemřel - pochován- mše sloužena německy, matka klečí u jeho hrobu a modlí se dialektem velmi potichu, aby se syn v hrobě na ni nezlobil.

Markýz Gero - nepřítel lidu - německý kapitalista a hlavně habsburský arcivévoda Fridrich - Markýz Géro je zde prezentován jako tyran.

Jen jedenkrát - Pověst: Na severu země bylo temné údolí, kde nesvítilo slunce. Žili tam smutní muži a ženy a dětmi. Jednoho dne jim slunce zasvítilo. Nastal hromadný úlek a úprk do stanů. Prosili o odpuštění a báli se. Netušili, že se nad nimi bůh smiloval. Bůh to viděl a urazil se. Když zjistili, že mají louku a můžou pěstovat rostliny, pochopili, že to bůh s nimi myslí dobře, ale to už bylo pozdě.

Labutinka - Františka Tomková : kráska, pyšná, černé vlasy, labutí krok X chudá. Autor žádá její rodiče o ruku. Oni svolí, ale že musí ještě počkat, protože je příliš mladá. On slíbí. Na dva roky musí odcestovat. Prosí Labutinku, aby na něj počkala. Učila se vařit a byla mu věrná. Po návratu se dovídá, že jeho vyvolená patří každému, kdo si o ni řekne.

Slezské lesy - V první sloce přirovnává autor slezské lesy pro jejich smutek a přísnost ke své povaze a ke svým písním. Další sloka vyjadřuje smutek nad zkázou lesů, které jsou káceny pro zisk na rozkaz pánů z Vídně. „Mlčíte, hynete, smrkové moře, bez konce, bez konce, slezské vy hoře!“

2. Slezské písně (symbolismus v kombinaci s realismem) obsahují tři typy témat:

1. Sociální balady - útisk lidu ve Slezsku, bída, nezaměstnanost. Smutné balady s tragickým koncem.
   

2. Národnostní balady
   

3. Milostné a osobní (intimní)

3. Charakteristika balady: Balada je původně lyrická, později lyricko-epická nebo lyrická báseň s ponurým, tragickým dějem. Řeší se vina a trest. Mají prudký dějový spád a bohatý dialog. Původní balady jsou lidové, od konce 18. století vznikají umělé, které mají i náměty sociální.

Charakteristika sociální balady: podobná s obyčejnou baladou, až na to, že prostředí není přírodní ale společenské, člověk většinou umírá z nespravedlivých společenských poměrů, konflikt člověka a společnosti.

Při srovnání obou balad jde tedy o prostředí, se kterým se člověk vyrovnává. Na básni Kantor Halfar je patrné oč jde -> kantor odsouzený společností.

4. Autostylizace - promítnutí autorovy představy o sobě do obrazného subjektu básně. V básni Ostrava se básník stylizuje do horníka. I v dalších básních se způsoby autostylizace od sebe moc neliší. Vždy jde jen o konkrétní promítnutí myšlenek do osoby, která má život nespravedlivě zužovaný společností a vždy je zde patrný podmět ke vzpouře.

5. Jen jedenkrát - tyto dvě části se od sebe liší situací (slunce které jednou konečně vysvitlo, ale lidé na to nebyli připraveni, a proto navždy zhaslo X druhá část označuje samotného básníka, který se zamiluje do slečny, neváží si ji a ona si nakonec vezme ji jiného). Obě části spojuje promrhání životně důležité šance (šance která se už nikdy víc nebude opakovat).

- Vztah (pověst x skutečná událost), paralela: nešťastný osud země a básníka. Autor tento příběh vztahuje sám na sebe. Jen jedenkrát kolem něj prošla láska. Velmi ji miloval. Avšak ona si vzala jiného.

- Určitě důležitější je druhá část, kde básník popisuje ztroskotání jeho životní lásky. První část (pověst) je jen pro pochopení a přiblížení problému.

---