TAK PRAVIL ZARATHUSTRA
FRIEDRICH NIETZSCHE
Vydalo nakladatelstv� Votobia v Olomouci roku 1992

Płeklad Otokar Fischer

ISBN 80-85619-28-8


PRVN� D�L

ZARATHUSTROVA P�EDMLUVA
O nadŁlov�ku a posledn�m Łlov�ku
1.
Kdyś bylo Zarathustrovi tłicet let, opustil svou domovinu i jezero sv� domoviny a ode�el do hor. Zde se kochal svżm duchem a svou samotou a po deset let se jich nenabaśil. Posl�ze v�ak se prom�nilo jeho srdce, jednoho jitra vstal se zołou, płedstoupil płed slunce a promluvil k n�mu łka:
"Ty velik� hv�zdo! ��m bylo by tv� �t�st�, kdybys nem�la t�ch, kterżm sv�t�!
Po deset let jsi płich�zela sem nahoru k m� sluji: byla by ses nasytila sv�ho sv�tla i t�to cesty, nebżti mne, m�ho orla a m�ho hada.
Ale my jsme t� oŁek�vali kaśd�ho jitra, odn�mali ti tvłj nadbytek a śehnali ti za n�j.
Pohle�! Omrzela mne m� moudrost, tak jako vŁelu med, kdyś ho nasb�rala pł�li�; tłeba mi rukou, jeś se natahuj�.
R�d bych daroval a rozd�val, aś se zase jednou mudrci mezi lidmi pot�� svou po�etilost� a chu�asov� svżm bohatstv�m.
Proto mus�m sestoupiti v hloub: jako ty sestupuje� naveŁer, kdy kr�Ł� za mołe, i do podsv�t� płin�ej�c sv�tlo, ty hv�zdo płebohat�!
Mus�m jako ty zaniknouti: tak jmenuj� to lid�, ke kterżm chci dolł.
Tedy mi pośehnej, ty poklidn� oko, jeś i na �t�st� pł�li� velik� młśe� bez z�visti hled�t!
Poh�n� śehnej, kterż chce płet�ci, aby se voda zlatit� z n�ho łinula, na v�echny strany nesouc odlesk tv� slasti!
Pohled! Tento poh�r chce se zase vypr�zdniti, a Zarathustra chce se zase st�ti Łlov�kem."
Tak se poŁal Zarathustrłv z�nik.

2.
Zarathustra samoten sestupoval z hor, a nikdo ho nepotk�val. Ale kdyś płi�el do lesł, st�l płed n�m pojednou kmet, kterż opustil svatou chż�i, aby v lese hledal koł�nkł. A takto promluvil kmet k Zarathustrovi:
"Nen� mi ciz� tento poutn�k: płede mnoha lety �el tu mimo. Zarathustra se zval; ale prom�nil se.
Tenkr�te jsi do hor nesl svłj popel: chce� dnes ohe� svłj n�sti do śdol�? Neboj� se trestu za śh�łstv�?
Ano, pozn�v�m Zarathustru: �ist� m� oko, a na jeho śstech se netaj� hnus. Zdaś si nevykraŁuje jako taneŁn�k?
Prom�n�n je Zarathustra, d�t�tem stal se Zarathustra, procitl ze sp�nku Zarathustra: Łeho te� hled� u sp�c�ch?
Jako v mołi śil jsi v samot� a mołe t� neslo. B�da, chce� vystoupiti na sou�i? B�da, chce� s�m zase vl�ci sv� t�lo?"
Zarathustra odpov�d�l: "M�m v l�sce lidi."
"ProŁ jen," t�zal se sv�tec, "�el jsem do lesa a pustin? Ne proto, śe jsem lidi m�l pł�li� v l�sce?
Te� v l�sce m�m boha: lidi ne. �lov�k je mi pł�li� nedokonal� v�c. L�ska k Łlov�ku by mne zabila."
Zarathustra odpov�d�l: "Co jsem d�l o l�sce! Płin��m lidem dar."
"Ned�vej jim nic," pravil sv�tec. "Odejmi jim rad�ji n�co a nes to s nimi - to jim bude nejv�t��m blahem: bude-li to jen blahem tvżm!
A chce�-li jim n�co d�ti, ned�vej jim v�ce neś almuśnu, a tak� o tu nech� śebraj�!"
"Ne," odpov�d�l Zarathustra, "almuśny ned�v�m. K tomu nejsem dosti chłd."
Sv�tec se Zarathustrovi sm�l a promluvil takto: "Tedy hle�, aby płijali tv� poklady! Jsou nedłv�łiv� k poustevn�kłm a nev�ł�, śe płich�z�me obdarov�vat.
Pł�li� samot�łsky zvuŁ� jim ulicemi n� krok. A jako kdyś v noci ze svżch loś� sly�� kohosi kr�Łeti, d�vno neś vst�v� slunce, tak t�ś� se kam m�ł� ten zlod�j?
Necho� k lidem a złsta� v lese! �i rad�ji ke zv�łatłm jdi! ProŁ nechce� bżti jako j� - medv�d mezi medv�dy, mezi pt�ky pt�k?"
"A co d�l� sv�tec zde v lese?" ptal se Zarathustra. Sv�tec odpov�d�l: "D�l�m p�sn� a zp�v�m je, a d�l�m-li p�sn�, sm�ji se, pl�Łi a muml�m: tak veleb�m boha.
Zp�vem, pl�Łem a sm�chem a muml�n�m veleb�m boha, jenś mżm je bohem. Ale cośe n�m płin�� v dar?"
Kdyś Zarathustra usly�el tato slova, pozdravil sv�tce a pravil: "Co bych v�m mohl d�ti! Jen mne rychle pus�te, abych v�m nic nevzal!" - A tak se od sebe odlouŁili, kmet a muś, sm�j�ce se, jako se sm�j� dva chlapci.
Ale kdyś Zarathustra byl samoten, promluvil takto k srdci sv�mu: "Coś je to mośn�! Tento stałiŁkż sv�tec je�t� ani nezaslechl v sv�m lese, śe błh je mrtev!"-

3.
Kdyś Zarathustra płi�el do nejbliś��ho m�sta, jeś leś� u lesł, nalezl tam na trśi�ti shrom�śd�no mnoho lidu: nebo� bylo vyhl�eno, śe uvid� provazolezce. A Zarathustra promluvil k lidu łka:
Hl�s�m v�m nadŁlov�ka. �lov�k je cosi, co m� bżti płekon�no. Co jste vykonali, aby byl płekon�n?
V�echny bytosti dosud vytvołily n�co nad sebe samy: a vy chcete bżti odlivem tohoto velk�ho pł�livu a rad�ji snad se vr�tit k zv�łeti, neś abyste płekonali Łlov�ka?
��m je opice Łlov�ku? Posm�chem nebo bolestnżm studem. A stejn� m� i Łlov�k bżti nadŁlov�ku: posm�chem nebo bolestnżm studem.
Urazili jste cestu od Łerva k Łlov�ku, a leccos ve v�s je posud Łerv. Kdysi jste byli opice, a i nyn� je Łlov�k opice - v�ce neś kter�koli opice.
Kdo v�ak je z v�s nejmoudłej��, je tak� rozm�kou a m�encem rostliny a stra�idla. Ale coś v�m k�śi, abyste se stali stra�idly nebo rostlinami?
Hle�te, hl�s�m v�m nadŁlov�ka.
NadŁlov�k je smysl zem�. Va�e vłle nech� cl�: nadŁlov�k budiś smysl zem�!
Zapł�sah�m v�s, bratł� moji, złsta�te v�rni zemi a nev�łte t�m, kdoś v�m mluv� o nadpozemskżch nad�j�ch! TraviŁov� to jsou, a� to v�d�, Łi ne.
Povrhovatel� śivotem to jsou, odum�raj�c� a sami otr�veni, jichś zem� je syt�: nech� tedy zahynou! Kdysi byl zloŁin proti bohu nejv�t��m zloŁinem, ale błh zemłel, a s n�m zemłeli t�ś tito zloŁinci. P�chati zloŁin proti zemi a vnitłnosti nevyzpytateln�ho ceniti vż�e neś smysl zem� - to je te� nejhrozn�j��!
Kdysi du�e s pohrd�n�m shl�śela na t�lo: a tenkr�te toto pohrd�n� bylo nejvy���: - cht�la m�t t�lo huben�, stra�liv�, vyhladov�l�. Tak doufala, śe upl�chne jemu a zemi.
Ó, tato du�e byla je�t� huben�, stra�liv� a vyhladov�l� a ukrutnost byla rozko�� t�to du�e!
Ale i vy je�t�, bratł� moji, mi rcete: cośe va�e t�lo hl�s� o va�� du�i? Nen� va�e du�e chudobou a �p�nou a b�dnżm pohodl�m?
V�ru, �pinavżm proudem je Łlov�k. Jen ten, kdo je mołem, sm� si troufati, śe pojme do sebe �pinavż proud a s�m se nepok�l�.
Hle�te, hl�s�m v�m nadŁlov�ka: to� ono mołe, v n�mś va�e velk� pohrd�n� młśe zaniknouti.
Co jest nejv�t��, Łeho młśete zakusiti? Hodina velk�ho pohrd�n�. Hodina, v n�ś se v�m i va�e blaho zvrhne v hnus, a stejn� v� rozum i va�e ctnost.
Hodina, v n�ś łeknete: "Co z�leś� na m�m �t�st�! Chudoba je to a �p�na a b�dn� pohodl�. Ale m� �t�st� by m�lo ospravedlniti s�m śivot!"
Hodina, v n�ś łeknete: "Co z�leś� na m�m rozumu! LaŁn� po v�d�n� jak po sv� potrav� lev? Chudoba je to a �p�na a b�dn� pohodl�!"
Hodina, v n�ś łeknete: "Co z�leś� na m� ctnosti? Je�t� mne nerozb�snila. Jak jsem syt sv�ho dobra a sv�ho zla! To v�e jest chudoba a �p�na a b�dn� pohodl�!"
Hodina, v n�ś łeknete: "Co z�leś� na m� spravedlnosti! Nevid�m, śe bych byl uhlem a ś�rem. Kdo v�ak jest spravedlivż, jest uhel a ś�r!"
Hodina, v n�ś łeknete: "Co z�leś� na m�m soucitu! Zdaś soucit nen� kł�śem, na n�jś jest płib�jen, kdo miluje lidi? Młj soucit v�ak nen� ukłiśov�n�m!"
Mluvili jste jiś takto? KłiŁeli jste jiś takto? Ach, k�ś bych v�s byl jiś sly�el takto kłiŁeti!
Nikoli v� hł�ch - va�e uskrovn�n� kłiŁ� k nebesłm, va�e lakota i v hł�chu je�t�, ta kłiŁ� k nebesłm!
Kdeśe je blesk, aby v�s o�lehl svżm jazykem? Kde ��lenstv�, j�mś byste m�li bżti oŁkov�ni?Hle�te, hl�s�m v�m nadŁlov�ka: to� onen blesk, to� ono ��lenstv�! -
Kdyś Zarathustra domluvil, dal se kdosi z lidu do kłiku: "Dosti jsme te� sly�eli o provazolezci; te� ho chceme vid�t!" A v�echen lid se Zarathustrovi sm�l. Provazolezec v�ak, domn�vaje se, śe je łeŁ o n�m, dal se do pr�ce.

4.
Zarathustra v�ak pohl�dl na lid a podivil se. Pot� promluvil łka:
�lov�k jest provaz nataśenż mezi zv�łetem a nadŁlov�kem - provaz nad propast�.
NebezpeŁnż płechod, nebezpeŁn� chłze, nebezpeŁnż pohle� zp�tky, nebezpeŁn� zachv�n�, nebezpeŁn� zast�vka.
Co je velk�ho na Łlov�ku, jest, śe je mostem, a nikoli śŁelem: co lze milovati na Łlov�ku, jest, śe je płechodem a z�nikem.
Miluji ty, kdoś nedovedou ś�ti, leda kdyś zanikaj�, nebo� jejich z�nik je płechodem.
Miluji velk� povrhovatele, nebo� jsou to velc� zboś�ovatel�, jsou to ��py touhy po druh�m błehu.
Miluji ty, kdoś nehledaj� aś za hv�zdami, proŁ by zanikli a byli ob�tmi, nżbrś ty, kdoś se ob�tuj� zemi, aby byla jednou zem� nadŁlov�ka.
Miluji toho, kdo śije, aby pozn�val, a kdo chce pozn�vati, aby jednou śiv byl nadŁlov�k. A tak chce sv�mu z�niku.
Miluji toho, kdo pracuje a vynal�z�, aby nadŁlov�ku budoval dłm a k pł�chodu jeho płipravoval zemi, zv�łe a rostlinu: neb tak chce sv�mu z�niku.
Miluji toho, kdo miluje svou ctnost: nebo� ctnost je vłl� k z�niku a ��pem touhy.
Miluji toho, kdo pro sebe nezadrś� ani krłp�je ducha, nżbrś celż chce bżti duchem sv� ctnosti: tak, v podob� ducha, kr�Ł� płes most.
Miluji toho, kdo si ze sv� ctnosti ud�l� tuśbu a sudbu: tak chce pro svou ctnost je�t� ś�ti a jiś neś�ti.
Miluji toho, kdo nechce m�ti pł�li� mnoho ctnost�. Jedna ctnost je v�ce neśli ctnosti dv�, protośe v�ce jest uzlem, na n�jś se zav�s� sudba.
Miluji toho, Ł� du�e se marnotratn� rozd�v�, toho, kdo nechce d�ku a nevrac�: neb obdarov�v� st�le a nechce se uchovati.
Miluji toho, kdo se styd�, padne-li kostka k jeho �t�st�, a pak se t�śe: coś jsem podvodnż hr�Ł? - nebo� chce zahynouti.
Miluji toho, kdo zlatżmi slovy met� płed svżmi skutky a vypln� vśdy je�t� v�ce, neś sl�b�, nebo� chce sv�mu z�niku.
Miluji toho, kdo ospravedl�uje lidi budouc� a vykupuje minul�: nebo� chce zahynouti pł�tomnżmi.
Miluji toho, kdo trest� sv�ho boha, śe sv�ho boha miluje: nebo� nutn� zahyne hn�vem sv�ho boha.
Miluji toho, Ł� du�e jest hlubok� i v poran�n� a kdo młśe zahynouti malżm z�śitkem: tak płjde r�d płes most.
Miluji toho, Ł� du�e płet�k�, aś s�m sebe zapomene, aś ve�kery v�ci jsou v n�m: tak se mu ve�kery v�ci stanou z�nikem.
Miluji toho, kdo je svobodn�ho ducha i svobodn�ho srdce: tak jest jeho hlava jen vnitłnostmi jeho srdce, srdce ho v�ak pud� k z�niku.
Miluji v�echny ty, kdoś jsou jako t�śk� krłp�je, ojedin�le padaj�c� z temn�ho mraŁna, jeś vis� nad lidmi: zv�stuj�, śe płijde blesk, a jakośto zv�stovatel� zahynou.
Hle�te, j� jsem zv�stovatel blesku a t�śk� krłp�j padaj�c� z mraŁna: onen blesk v�ak sluje nadŁlov�k.

5.
Kdyś Zarathustra promluvil tato slova, pohl�dl op�t na lid a mlŁel. "Tu stoj�," pravil srdci sv�mu, "a sm�j� se: nech�pou mne, nejsem śsty pro tyto u�i.
Tłeba jim dł�ve rozb�ti u�i, aby si navykli poslouchati oŁima? Je tłeba rachotiti jako bubny a postn� kazatel�? �i dłv�łuj� jen tomu, kdo kokt�?
Maj� n�co, naŁ jsou py�ni: Jak to jen zvou, co jim dod�v� pżchy? Vzd�l�n�m to zvou, nad pas�ky koz je to povy�uje.
Proto neradi o sob� sly�� slovo ,pohrd�n�'. I promluv�m k jejich pż�e.
Promluv�m jim o tom, co jest hodno nejv�t��ho pohrd�n�: to v�ak je posledn� Łlov�k."
A takto promluvil Zarathustra k lidu: Je Łas, aby si Łlov�k vytkl svłj c�l. Je Łas, aby Łlov�k zasadil s�m� sv� nejvy��� nad�je.
Je�t� je płda jeho k tomu dosti bohat�. Ale jednou ta płda zchudne a zkrotne, a ś�dnż vysokż strom z n� uś nevyraz�.
B�da! Płijde Łas, kdy Łlov�k jiś nebude vys�lati ��pu sv� touhy do d�lky nad Łlov�ka, kdy t�tiva jeho luku se oduŁ� svi�t�ti!
Prav�m v�m: mus� m�ti je�t� chaos ve sv�m nitru, kdo chce zroditi tanŁ�c� hv�zdu. Prav�m v�m: vy je�t� m�te chaos ve sv�m nitru.
B�da! Płijde Łas, kdy Łlov�k jiś nebude roditi hv�zd. B�da! Płijde Łas Łlov�ka, kterż zasluhuje nejv�t��ho pohrd�n� a s�m sebou jiś neum� pohrdat.
Hle�te! Ukazuji v�m posledn�ho Łlov�ka.
"Co je l�ska? Co stvołen�? Co touha? Co hv�zda?" tak se pt� posledn� Łlov�k a mśour�.
Tehdy zem� bude drobounce mal� a na n� bude poskakovati posledn� Łlov�k, zdrob�uj�c� v�echno. Jeho pokolen� je nevyhladiteln� jako zemsk� blecha; posledn� Łlov�k śije nejd�le.
"My vynalezli �t�st�," ł�kaj� posledn� lid� a mśouraj�.
Opustili kraje, kde bylo tvrdo ś�t: nebo� potłebuj� tepla. Je�t� miluj� souseda a trou se o n�j: nebo� potłebuj� tepla.
Onemocn�ti a nedłv�łovati, to� pro n� hł�ch: pozorn� si vykraŁuj�. Bl�zen, kdo klopżt� płes kameny nebo lidi!
Tu a tam trochu jedu: to d�v� pł�jemn� sny. A mnoho jedu na konec, k pł�jemn�mu um�r�n�.
Je�t� se pracuje, nebo� pr�ce je z�bava. Ale d�vaj� pozor, aby z�bava nevysilovala.
Jiś nechudnou a nebohatnou: ob� je pł�li� nam�hav�. Kdo by je�t� vl�dl? Kdo poslouchal? Ob� je pł�li� nam�hav�.
��dnż pastżł a jedinż ovŁinec! Kaśdż chce stejn�, kaśdż je stejnż: kdo c�t� jinak, jde z vlastn� vłle do bl�zince.
"Dł�ve bl�znil celż sv�t" - ł�kaj� nejpoveden�j�� a mśouraj�.
Kaśdż je dłvtipnż a v� v�e, co se zb�hlo: i nen� konce vżsm�chu. H�daj� se je�t�, ale brzy se sm�ł� -jinak by si zkazili śaludek.
MaliŁkou rozko� na den a maliŁkou rozko� na noc: zdrav� v�ak chovaj� v śct�.
"My vynalezli �t�st�" - ł�kaj� posledn� lid� a mśouraj�. -
A zde domluvil Zarathustra svou prvou łeŁ, kter� sluje t�ś "płedmluvou": nebo� na tomto m�st� ho płeru�ily kłik a vzn�cen� davu. "Dej n�m toho posledn�ho Łlov�ka, ó Zarathustro, - tak volali - uŁi� n�s t�mi posledn�mi lidmi! A nadŁlov�ka ti darujeme!" A plesal v�echen lid a mlaskal jazykem. Zarathustra se v�ak zarmoutil a promluvil k srdci sv�mu:
"Nech�pou mne: nejsem śsty pro tyto u�i.
Pł�li� dlouho jsem asi v hor�ch śil, pł�li� jsem naslouchal strś�m a stromłm: te� jim mluv�m stejn� jako pas�ci koz.
Nehnuta jest m� du�e a jasn� jako pohoł� płed polednem. Oni v�ak mysl�, śe jsem chladnż a śe se vysm�v�m v pł�ernżch śertech.
A te� na mne pohl�śej� a sm�j� se, ba sm�j�ce se mne nen�vid�. Je led v jejich sm�chu."

6.
Tu se v�ak stalo cosi, Ł�m on�m�l kaśdż ret a zmrtv�lo kaśd� oko. Zat�m se totiś provazolezec dal do pr�ce: vystoupil z dv�łek a kr�Łel płes motouz, napjatż od v�śe k v�śi a vis�c� tedy nad trśi�t�m a lidem. Kdyś byl pr�v� prostłed sv� cesty, otevłela se dv�łka znovu, vyskoŁil z nich pestrż chlap�k, vystrojenż za �a�ka, a rychlżm krokem kr�Łel za druhem. "Kupłedu, ty chromż," volal jeho pł�ernż hlas, "kupłedu, ty lenochode, ty podloudn�ku, ty bled� tv�łi! Abych t� nepolechtal patou! Co to trop� mezi v�śemi? Do v�śe s tebou, zavł�t by t� m�li, lep��mu, neś s�m jsi, zav�r� volnou cestu!" A płi kaśd�m slovu se mu bl�śil a bl�śil: ale kdyś uś byl jen krok za n�m, tu stalo se to hrozn�, Ł�m on�m�l kaśdż ret a zmrtv�lo kaśd� oko: - vyrazil ��belskż skłek a skoŁil płes toho, kterż mu byl v cest�. Ten v�ak, vida takto v�t�ziti soupełe, ztratil hlavu i provaz; odhodil tyŁ a rychleji neś ona ł�til se do hloubky jako kotouŁ paś� a nohou. Trh i lid se podobali mołi, kdyś vichłice do n�ho vjede: v�echno se rozut�kalo a vr�śelo do sebe a nejv�ce tam, kde Łekali, śe t�lo dopadne.
Zarathustra v�ak złstal, a pr�v� vedle n�ho spadlo t�lo, zle pohmośd�no a pol�m�no, ale je�t� śiv�. Po chv�li se roztł�t�n�mu vr�tilo v�dom�, a vid�l Zarathustru kleŁeti vedle sebe. "Co tu d�l�?" pravil posl�ze, "v�d�l jsem d�vno, śe mi ��bel nastav� nohu. Te� mne povleŁe do pekel: chce� mu v tom br�niti?"
"Svou ct� se ti zaruŁuji, pł�teli", odpov�d�l Zarathustra, "nen� toho v�eho, o Łem mluv�: nen� ��bla, nen� pekel. Tv� du�e bude je�t� dł�ve mrtva neś tv� t�lo: neboj se jiś niŁeho!"
Muś nedłv�łiv� vzhl�dl. "Mluv�-li pravdu," pravil pot�, "niŁeho s śivotem neztr�c�m. Nejsem mnohem v�c neś zv�łe, jeś bit�m a chudżmi sousty nauŁili tanŁiti."
"Nikoli," pravil Zarathustra; "z nebezpeŁenstv� uŁinil sis povol�n�, na tom nen� nic mrzk�ho. Te� svżm povol�n�m hyne�: za to t� pochov�m svżma rukama."
Kdyś Zarathustra domluvil, um�raj�c� jiś neodpov�dal; pohnul v�ak nikou, jako by hledal niku Zarathustrovu na znamen� d�ku.

7.
Zat�m nade�el veŁer a trśi�t� se skrylo v temnotu: tu lid zmizel, neb i zv�davost a hrłza se unav�. Zarathustra v�ak sed�l na zemi vedle mrtv�ho a byl ponołen do my�lenek: tak zapomn�l Łasu. Posl�ze v�ak nastala noc a studenż v�tr ov�l osam�l�ho. Tu se Zarathustra zdvihl a pravil srdci sv�mu:
"V�ru, kr�snż byl dnes Zarathustrłv rybolov! Neulovil Łlov�ka, leŁ mrtvolu.
Pł�ern� je lidsk� śivobyt� a st�le je�t� beze smyslu: �a�ek młśe se mu st�ti osudem.
Chci lidi nauŁit smyslu jejich śivobyt�: a t�m je nadŁlov�k, blesk z temn�ho mraŁna Łlov�k.
Ale je�t� jsem vzd�len, a nemluv� smysl młj k jejich smyslłm. Jsem pro lidi je�t� stłe� mezi bl�znem a mrtvolou.
Temn� je noc, temn� jsou Zarathustrovy cesty. Poj�, młj nehybnż, studenż soudruhu! Zanesu t� tam, kde t� pochov�m svżma rukama."

8.
Kdyś Zarathustra takto promluvil k srdci sv�mu, nalośil si mrtvolu na z�da a dal se na pochod. A neu�el ani sto krokł, tu płibl�śil se k n�mu Łlov�k a �eptal mu do ucha - a hle! ten, kterż mluvil, byl onen �a�ek z v�śe. "Odejdi z tohoto m�sta, ó Zarathustro," pravil; "pł�li� mnoho lid� t� tu nen�vid�. Nen�vid� t� dobł� a spravedliv� a jmenuj� t� svżm nepł�telem a povrhovatelem; nen�vid� t� v�ł�c� prav� v�ry a jmenuj� t� nebezpeŁ�m pro dav. Tv� �t�st� bylo, śe se ti sm�li: a v�z, mluvils jako �a�ek. Tv� �t�st� bylo, śe ses płidruśil k tomuto zdechl�mu psu; kdyś jsi se tak pon�śil, s�m jsi se zachr�nil pro dne�ek. Ale odejdi z tohoto m�sta, sice t� z�tra płeskoŁ�m, śivż mrtv�ho." A kdyś to dołekl, zmizel ten Łlov�k; Zarathustra v�ak �el d�le temnżmi ulicemi.
U m�stsk� br�ny ho potkali hrobałi: posv�tili mu pochodn� do tv�łe, poznali Zarathustru a nadm�ru se mu sm�li. "Zarathustra odn�� zdechl�ho psa: sl�va, śe se Zarathustra stal hrobałem! Nebo� na�e ruce jsou pł�li� Łistotn� pro tuto peŁeni. Chce snad Zarathustra ukr�sti ��blu jeho sousto? A� jde k duhu! A dobr�ho zaśit�! Jenom nen�-li ��bel lep�� zlod�j neś Zarathustra! - oba je ukradne, oba je pozłe!" A sm�li se spolu a �u�kali.
Zarathustra slovem neodpov�d�l a �el svou cestou. Kdyś u�el dv� hodiny, kr�Łeje mimo lesy a moŁ�ly, tu aś pł�li� se naposlouchal hladov�ho vyt� vlkł a i na n�j płikvaŁil hlad. I zastavil se płed osam�lżm domem, v n�mś hołelo sv�tlo.
"Hlad mne płepad�," pravil Zarathustra, "jako loupeśn�k. V les�ch a moŁ�lech mne płepad� młj hlad, a v hlubok� noci.
Podivn� vrtochy m� młj hlad. �asto mi płich�z� aś po j�dle a dnes nepłi�el po celż den: kde jen prodl�val?"
A za t�ch slov zabu�il Zarathustra na vrata domu. Objevil se starż muś; m�l v rukou sv�tlo a ptal se: "Kdo płich�z� ke mn� a k m�mu zl�mu sp�nku?"
"�ivż a mrtvż," odpov�d�l Zarathustra. "Dej mi j�st a p�t, zapomn�l jsem na to ve dne. Kdo nasyt� hladov�ho, svou vlastn� du�i obŁerstv�: tak mluv� moudrost."
Stałec ode�el, vr�til se v�ak ihned a nab�dl Zarathustrovi chleba i v�na. "Zlż to kraj pro hladov�j�c�," pravil; "proto zde płebżv�m. Zv�ł a Łlov�k płich�zej� ke mn�, k poustevn�kovi. Ale łekni t�ś sv�mu druhovi, aby jedl a pil, jest umdlen�j�� neś ty." Zarathustra odv�til: ,Je mrtev młj druh; st�ś� ho k tomu płemluv�m." "Po tom mi nic nen�," pravil stałec rozmrzele; "kdo zaklepe na młj dłm, nech� vezme, co mu nab�z�m. Jezte a śijte blaze!" -
Nato �el Zarathustra zase dv� hodiny a dłv�łoval cest� i z�łi hv�zd: nebo� uvykl bżti noŁn�m chodcem a r�d se v�emu sp�c�mu d�val do tv�łe. Ale kdyś se rozbłesklo jitro, shledal Zarathustra, śe je v hlubok�m lese, a jiś se neukazovala cesta. I polośil mrtv�ho do dut�ho stromu k svżm hlav�m - nebo� ho cht�l uchr�niti od vlkł - a s�m ulehl na zemi a mech. A z�hy usnul, t�lo maje mdl�, neś du�i nepohnutu.

9.
Dlouho spal Zarathustra, a nejen rann� Łerv�nky mu płes tv�ł płe�ly, nżbrś i dopoledne. Posl�ze v�ak otevłelo se jeho oko: udiven pohl�dl Zarathustra do lesa i ticha, udiven s�m do sebe. Pak se rychle zvedl, jako plavec, jenś pojednou zahl�dne zemi, a zaj�sal: neb zahl�dl novou pravdu. A takto pot� promluvil k srdci sv�mu.
"Vze�lo mi sv�tlo: tłeba mi druhł, a to śivouc�ch - nemrtvżch druhł a mrtvol, jeś nesu s sebou, kamkoli chci j�.
Nżbrś śivżch druhł mi tłeba, kteł� jdou za mnou, śe cht�j� j�ti sami za sebou - a tam, kam chci j�.
Vze�lo mi sv�tlo: ne k lidu nech� mluv� Zarathustra, neś k druhłm! Nem� se Zarathustra st�ti st�da pastżłem a psem!
Mnoho jich odl�kat od st�da - k tomu jsem płi�el. Nevraśiti m� na mne lid i st�do: lupiŁem nech� nazżvaj� Zarathustru pastżłi.
Prav�m pastżłi, oni si v�ak ł�kaj� dobł� a spravedliv�. Prav�m pastżłi: oni si v�ak ł�kaj� v�ł�c� prav� v�ry.
Hle, dobł� a spravedliv�! Koho nen�vid� nejv�ce? Toho, kdo jejich desky hodnot l�me a zl�me: zloŁince: - to v�ak je ten, kdo tvoł�.
Hle, v�ł�c� v�ech v�r! Koho nen�vid� nejv�ce? Toho, kdo jejich desky hodnot l�me a zl�me: zloŁince: - to v�ak je ten, kdo tvoł�. Kdo tvoł�, hled� si davł, a ne mrtvol, ani st�d, ani v�ł�c�ch. Kdo tvoł�, hled� si spoleŁn�kł tvołen�, kteł� nov� hodnoty p�� na nov� desky.
Kdo tvoł�, hled� si druhł, hled� si spoleŁn�kł śatvy: nebo� v�e u n�ho dozr�lo k śatv�. Jemu samotn�mu se nedost�v� sta srpł: i vytrh�v� klasy a je mrzut.
Kdo tvoł�, hled� si druhł a t�ch, kdoś dovedou brousiti sv� srpy. NiŁiteli budou zv�ni a povrhovateli dobrem i zlem. Ale jsou to ti, kteł� śnou, ti, kteł� sv�tek slav�.
SpoleŁn�ky tvołen� hled� Zarathustra, spoleŁn�ky śatvy a slavnost� hled� Zarathustra: co mu spoleŁn�ho se st�dy a pastżłi a mrtvolami!
A ty, prvż młj druhu, m�j se kr�sn�! Dobłe jsem t� pochoval v tv�m dut�m strom�, dobłe jsem t� ukryl płed vlky.
Ale louŁ�m se s tebou, minul Łas. Mezi zołou a zołou mi vze�la nov� pravda.
Nem�m bżti pastżłem ani hrobałem. S lidem jiś ani nepromluv�m: naposled jsem mluvil k mrtv�mu.
K tvoł�c�m, k śhnouc�m, k t�m, kdo sv�tek slav�, se płidruś�m: duhu jim uk�śi a v�echny ony schody nad-Łlov�ka.
Poustevn�kłm zazp�v�m svou p�se�, poustevn�kłm samojedinżm i dvojjedinżm; a kdo m� je�t� u�i pro v�ci neslżchan�, tomu zat�ś�m srdce svżm �t�st�m.
Za svżm c�lem jdu, svżm krokem kr�Ł�m; v�hav� a liknav� płeskoŁ�m. Tak budiś młj krok jejich z�nikem!"

10.
Tak promluvil Zarathustra k srdci sv�mu, kdyś slunce st�lo v poledn�ch: tu pohl�dl t�zav� do vż�e - neb nad sebou zaslechl ostrż ptaŁ� skłek. A hle! Orel krouśil vzduchem v �irokżch kruz�ch a na n�m visel had, ne jako lup, neś jako pł�tel: nebo� byl obtoŁen kol jeho krku.
Jsou to m� zv�łata!" pravil Zarathustra a od srdce se t�il.
"Nejhrd�j�� zv�łe pod sluncem a nejchytłej�� zv�łe pod sluncem - vydala se na vżzv�dy.
Vyzv�d�ti cht�j�, zda Zarathustra posud na śivu. V�ru, jsem posud na śivu? Nalezl jsem v�ce nebezpeŁenstv� mezi lidmi neś mezi zv�łaty, nebezpeŁnżmi cestami kr�Ł� Zarathustra. Nech� mne vedou m� zv�łata!"
Kdyś Zarathustra takto promluvil, vzpomenul slov onoho sv�tce v lese, vzdychl a d�l srdci sv�mu:
"K�ś jsem chytłej��! K�ś jsem chytrż od z�kladu jako młj had!
Tu pros�m v�ak o nemośn�; tedy pros�m svou hrdost, aby vśdy �la s mou chytrost�!
A jestliśe mne jednou opust� m� chytrost: - ach, tak r�da odl�t�! - k�ś pak m� hrdost let� je�t� s mżm bl�znovstv�m!"
- Tak se poŁal Zarathustrłv z�nik.


ZARATHUSTROVY �E�I
O tłech prom�n�ch
Tłi prom�ny v�m jmenuji ducha: jak duch se st�v� velbloudem, lvem velbloud a d�t�tem posl�ze lev.
Mnoho t�śk�ho se naskżt� duchu, siln�mu, nosn�mu duchu, v n�mś płebżv� ścta: po t�śk�m a nejt�ś��m vol� jeho s�la.
Co je t�śk�? tak se t�śe nosnż duch, tak poklek�, podoben velbloudu, a chce, aby se mu hodn� nalośilo.
Co je nejt�ś��, vy bohatżłi? tak se t�śe nosnż duch, abych to na se vzal a svou silou se t�il.
Zdaś to nen� toto: pon�śiti se a t�m zraniti svou pżchu? D�t z�łiti sv� po�etilosti a t�m sv� moudrosti se posm�vati?
�i je to snad toto: louŁiti se se svou pł�, a na v�t�zstv� sv� slav�? Stoupati na vysok� hory a poku�itele tam pokou�eti?
�i je to snad toto: śiviti se śaludy a bżl�m pozn�n� a pro pravdu hladov�ti ve sv� du��?
�i je to snad toto: bżti choł a nepłij�mati t�itelł a vch�zeti v pł�telstv� s hluchżmi, kteł� nikdy nesly��, Łeho chce�?
�i je to snad toto: stoupati ve �pinavou vodu, je-li to voda pravdy, a neodh�n�ti od sebe studenżch śab a horkżch ropuch?
�i je to snad toto: milovati toho, kdo n�mi pohrd�, a pod�vati ruku stra�idlu, chce-li n�s polekati?
V�e toto nejt�ś�� na se b�re nosnż duch: podoben velbloudu, jenś n�kladem obt�śk�n posp�ch� na pou��, tak posp�ch� duch na svou pou��.
Ale v nejosam�lej�� pou�ti nast�v� druh� prom�na: lvem se tu st�v� duch, svobodu chce si ukołistiti a p�nem bżti ve sv� vlastn� pou�ti.
Sv�ho posledn�ho p�na si tu vyhled�: chce se znesv�łit s n�m i se svżm posledn�m bohem, o v�t�zstv� chce se rv�t s velikżm drakem.
Kdo je ten velikż drak, jehoś nechce jiś zv�ti duch p�nem a bohem? "Mus�," tak sluje velikż drak. Duch lv� v�ak prav� "chci".
"Mus�" leś� mu v cest�, zlatem se bly�t�c� �upinat� zv�łe, a na kaśd� �upin� zlatit� se leskne "mus�!"
Tis�cilet� hodnoty se lesknou na t�ch �upin�ch, a takto d� nejmocn�j�� v�ech drakł: "V�echna hodnota v�ci - leskne se na mn�."
"V�echna hodnota jiś byla stvołena, a v�echna stvołen� hodnota - tou jsem j�. V�z, jiś nem� bżti ś�dn�ho ,Chci!" Tak mluv� drak.
Bratł� moji, k Łemu je v duchu potłeba lva? ProŁ nestaŁ� soumar, jenś se odł�k� a jenś uct�v�?
Tvołiti nov� hodnoty - toho ani lev je�t� nesvede: ale svobodu si stvołiti k nov�mu tvołen� - to dovede s�la lv�.
Svobodu si stvołiti a posv�tn� Ne i k povinnosti: k tomu, bratłi moji, je tłeba lva.
N�sil�m pr�vo si vz�ti k novżm hodnot�m - to� nejhrozn�j�� n�sil� pro ducha nosn�ho a uctiv�ho. V�ru, je mu to lupem, je mu to v�c� loupeśn� �elmy.
Za sv� nejposv�tn�j�� m�l kdysi v l�sce sv� "mus�": te� jest nucen i v nejposv�tn�j��m nal�zati blud a zvłli, aby si uloupil osvobozen� od sv� l�sky: lva je tłeba k tomuto lupu.
Ale łekn�te, bratł� moji, co śe dovede d�t�, Łeho nesvedl ani lev? ProŁ se m� loupeśnż lev je�t� d�t�tem st�t?
Nevinnost� je d�t� a zapomenut�m, je novżm poŁet�m, je hrou, je kolem ze sebe se rozt�Łej�c�m, je prvżm pohybem, je posv�tnżm Ano.
V�ru, ke hłe tvorby, bratł� moji, je tłeba posv�tn�ho Ano: svou vlastn� vłli chce potom duch, svłj vlastn� sv�t si zbuduje, sv�tu jsa ztracen.
Tłi prom�ny jsem v�m jmenoval ducha: kterak duch se stal velbloudem, lvem velbloud a d�t�tem posl�ze lev.
Tak pravil Zarathustra. A tehdy dlel v m�st�, jeś sluje "Pestr� kr�va".

O uŁebn�ch ctnosti
Velebili Zarathustrov� mudrce, jenś zn� prż dobłe mluviti o sp�nku i ctnosti: nadm�ru je prż za to v�śen a odm��ov�n, a v�ichni mlad�ci prż sed� płed jeho uŁitelskou stolic�. K n�mu �el Zarathustra a se v�emi mlad�ky sed�l płed jeho stolic�. A takto k�zal mudłec
�ctu a stud m�ti k sp�nku! To� nejprvn�j��! A vyhżbati se v�em, kdo nesp� dobłe a v noci bd�!
Stydlivż je k sp�nku i zlod�j: vśdy se ti�e krade noc�. Nestoudnż v�ak je płlnoŁn� str�śce, nestoudn� nos� svłj roh.
Nen� malżm um�n�m sp�ti: je k tomu jiś tłeba, po celż den abysi bd�l.
Desetkr�te za den s�m sebe płemoz: to ti d� dobrou śnavu a jest m�kem tv� du�i.
Desetkr�te zase s�m s sebou se usmił; nebo� płem�h�n� je hołkost, a �patn� sp� neusm�łenż.
Desatero pravd najdi za den: sic i v noci bude� hledati pravdu, a tv� du�e złstane laŁn�.
Desetkr�te za den se sm�j a bu� vesel: sice t� v noci vyru�� śaludek, ten otec mrzutosti.
Je nemnoho t�ch, kdo to v�d�: ale je nutn� m�ti v�echny ctnosti, abys dobłe spal. Promluv�m kłiv� sv�dectv�? Sesmiln�m?
Poś�d�m d�vky bliśn�ho sv�ho? To v�e by se �patn� sn�elo s dobrżm sp�nkem.
A i kdo m� v�echny ctnosti, vyznej se je�t� v jednom: a� i sv� ctnosti v pravż Łas po�le sp�t.
Aby se spolu neha�tełily, zpłsobn� ty śenu�ky! A to o tebe, ne��astn�ce!
M�r s bohem i sousedem: tak tomu chce dobrż sp�nek. A m�r i se sousedovżm ��blem! Sic bude u tebe v noci obch�zeti.
�ctu a poslu�nost vrchnosti: i vrchnosti kłiv�! Tak tomu chce dobrż sp�nek. Coś mohu za to, śe moc tak r�da chod� po kłivżch nohou?
Ten se mi vśdy jmenuj nejlep��m pastżłem, kdo svou oveŁku vyvede na pastvu nejzelen�j��; tak se to sn�� s dobrżm sp�nkem. Nechci mnoho poct ni velkżch pokladł: t�m se zan�t� slezina. Ale �patn� se sp� bez dobr�ho jm�na a bez mal�ho pokladu.
Mal� spoleŁnost je mi v�tan�j�� neśli j�: ale kdyś płijde a odejde v pravż Łas. Tak se to sn�� s dobrżm sp�nkem.
Velmi se mi t�ś l�b� chud� duchem: podporuj� sp�nek. Jsou blaśeni, zvl�t� d�v�-li jim vśdy za pravdu.
Tak ub�h� ctnostn�mu den. A płijde-li noc, bedliv� se stłehu, abych sp�nku nevolal. Nechce bżti vol�n sp�nek, p�n ctnost�.
Nżbrś płemż�l�m, co jsem za den vykonal a vymyslil. Płeśvykuje, t�śi se s�m sebe, trp�liv� jako kr�va: cośe bylo tvżch desatero płem�h�n�?
A cośe bylo desatero usm�łen� a desatero pravd a desatero veselost�, na nichś si pochutn�valo m� srdce?
Takto rozvaśuji, kol�b�n Łtyłiceti my�lenkami, a n�hle mne, nepłivol�n, płepadne sp�nek, jenś je p�nem ctnost�.
Sp�nek mi zaklepe na oko: a oko hned je t�śk�. Sp�nek se dotkne mżch śst: a złstanou otevłena.
V�ru, m�kkou chłz� ke mn� płich�z� nejmilej�� ten zlod�j a ukradne mi sv� my�lenky: a j� stoj�m tup� jako tato stolice.
Ale nestoj�m pak dlouho: a leś�m uś. -
Kdyś Zarathustra usly�el mudrce takto k�zati, zasm�l se v nitru srdce: nebo� vze�lo mu płi tom sv�tlo. A takto promluvil k srdci sv�mu:
Bl�znem je mi tento mudłec se svżmi Łtyłiceti my�lenkami: ale v�ł�m r�d, śe se znamenit� vyzn� ve span�.
Blaśen jiś ten, kdo tomuto mudrci płebżv� nabl�zku! Takovż sp�nek je nakaślivż, i skrze tlustou st�nu nakaz�.
Kouzlo płebżv� i v jeho uŁitelsk� stolici. A nadarmo nesed�li mlad�ci płed kazatelem ctnosti.
Jeho moudrost jest: bdi, abys dobłe spal. A v�ru, kdyby śivot byl beze smyslu, a kdybych nemohl voliti neś nesmysl, byl by to i mn� nesmysl nejdłstojn�j�� volby.
Te� jasn� ch�pu, co kdysi płedev��m hledali, kdyś hledali uŁitele ctnosti. Dobr�ho sp�nku si hledali a k tomu ctnost� kvetouc�ch m�kem! V�em t�mto velebnżm mudrcłm uŁenżch stolic byla moudrost sp�nkem beze snł: neznali lep��ho smyslu śivota.
A i dnes jsou je�t� n�kteł�, jako tento kazatel ctnosti, a nejsou vśdy tak poctiv�: ale minul jejich Łas. A nemaj� dlouh�ho st�n�: a leś� uś.
Blahoslaven� tito ospal�: neb z�hy budou kl�mat! -
Tak pravil Zarathustra.

O z�hrobn�c�ch
Kdysi vymr�til i Zarathustra svłj blud sm�rem mimo Łlov�ka, jako v�ichni vyznavaŁi z�hrob�. Vżtvorem boha trp�c�ho a zmuŁen�ho zd�l se mi tehdy sv�t.
Snem se mi tehdy zd�l sv�t a b�sn� boha se mi zd�l, barevnżm dżmem płed oŁima bośsk�ho nespokojence.
Dobro i zlo a slast i strast a j� i ty - barevnżm dżmem se mi zd�lo to v�e płed stvołitelskżma oŁima. Tvłrce cht�l odvr�titi od sebe zraky sv� - tu stvołil sv�t.
Je zm�menou slast� trp�c�mu, kdyś odvr�t� svżch zrakł od sv�ho utrpen� a s�m sebe ztr�c�. Zm�menou slast� a ztr�cen�m sebe sama zd�l se mi kdysi sv�t.
Tento sv�t, v�Łn� nedokonalż sv�t, odraz v�Łn�ho rozporu a odraz nedokonalż, zd�l se mi kdysi zm�menou slast� sv�ho nedokonal�ho tvłrce.
Tak vymr�til jsem kdys i j� svłj blud sm�rem mimo Łlov�ka, jako v�ichni z�hrobn�ci. Ale vskutku mimo Łlov�ka?
Ach, bratł�, ten błh, jejś jsem stvołil, byl vżtvorem Łlov�ka, byl ��lenstv�m Łlov�ka, jako v�ichni bohov�!
�lov�kem byl a jen ubohżm kusem lidstv� a "j�": z vlastn�ho popelu a ś�ru mi vze�lo to stra�idlo, a v�ru! Nepłi�lo mi z onoho sv�ta!
Co se stalo, bratł� moji? Płemohl jsem sebe, trp�c�ho, svłj vlastn� popel jsem nesl do hor, sv�tlej�� plamen jsem si vyna�el. A hle! Tu ono stra�idlo ode mne ustoupilo! Utrpen�m by mi te� bylo a trżzn� by bylo uzdraven�mu, v�łiti v takov� stra�idla: Utrpen�m by mi to te� bylo a pon�śen�m. Tak promlouv�m k z�hrobn�kłm.
Utrpen� to bylo a nemohoucnost - t�m stvołena byla v�echna z�hrob�; a on�m kr�tkżm ��lenstv�m blaha, jehoś zakus� jen ten, kdo trp� nejv�ce.
Mdloba to byla, jeś jedinżm skokem, smrtelnżm skokem chce k nejzaz��mu c�li, neblah� nev�dom� mdloba, jeś nechce uś ani cht�ti; ta stvołila v�echny bohy a v�echna z�hrob�.
V�łte mi, bratł� moji! T�lo to bylo, jeś si nad t�lem zoufalo - to hmatalo prsty oblouzen�ho ducha po nejzaz��ch zdech.
V�łte mi, bratł� moji! T�lo to bylo, jeś si nad zem� zoufalo - to sly�elo k sob� promlouvati śtroby jsoucna.
A tu cht�lo hlavou proraziti nejzaz�� zdi, a nejenom hlavou - cht�lo na druhou stranu k "onomu sv�tu".
Ale dobłe jest ukryt płed Łlov�kem "onen sv�t", onen vylidn�nż nelidskż sv�t, jenś jest nebeskou pr�zdnotou; a śtroby jsoucna ani nemluv� k Łlov�ku jinak, leŁ v podob� lidsk�.
V�ru, t�śko lze dok�zati v�ecko jsoucno, a t�śko mu rozv�zati jazyk. Rcete mi, bratł� moji, zdaś nejpodivn�j�� ze v�ech v�c� nen� je�t� nejl�pe dok�z�na?
Ano, toto j� a tohoto j� rozpor a zmatek hovoł� o sv�m jsoucnu je�t� nejpoctiv�ji: to tvoł�c�, cht�j�c�, hodnot�c� j�, jeś jest m�rou a hodnotou v�c�.
A toto nejpoctiv�j�� jsoucno, j� - to hovoł� o t�le, a chce je�t� t�lo, i kdyś b�sn� a blouzn� a kdyś tłepet� zl�manżmi kł�dly.
UŁ� se st�le poctiv�ji hovołiti, ono j�: a Ł�m v�ce se uŁ�, t�m v�ce nal�z� slov a poct pro t�lo a zemi.
Nov� pż�e mne nauŁilo m� j�, a t� pż�e j� uŁ�m lidi: aby hlavu nestrkali do p�sku nebeskżch v�c�, nżbrś aby ji svobodn� nesli, pozemskou svou hlavu, jeś vytvoł� smysl zem�!
Nov� vłli j� uŁ�m lidi: aby cht�li onu cestu, j�ś slep� kr�Łel Łlov�k, aby ji schvalovali a stranou se jiś od n� nepl�śili jako choł� a odum�raj�c�!
Choł� to byli a odum�raj�c�, ti pohrdali t�lem i zem� a vynalezli v�ci nebesk� a spasn� krłp�je krve: ale i tyto sladk� a ponur� jedy br�vali z t�la a ze zem�!
Sv� b�d� cht�li ut�ci, a hv�zdy jim byly pł�li� daleko. I vzdychali: "Ó kdyby byly nebesk� cesty, po nichś bychom se vpl�śili do jin�ho jsoucna a blaha!" - tu si vyna�li sv� pl�śiv� vp�dy a krvav� lektvary!
Ted si płipadali, nevd�Łn�ci, povzneseni nad sv� t�lo i nad tuto zemi. Ale komu śe d�kovati za kłeŁ i rozko� povznesen�? Sv�mu t�lu a t�to zemi.
Laskav je Zarathustra k chorżm. V�ru, nezlob� se na jejich projevy nevd�ku a śt�chy. Nech� se uzdravuj�, nech� se płem�haj�, nech� si vytv�łej� vzne�en�j�� t�lo!
Ani se nehn�v� Zarathustra na uzdravuj�c�ho se, jenś se n�śn� ohl�ś� za svżm bludem a o płlnoci se pl�ś� kol hrobu sv�ho boha: ale t�ś jeho slzy jsou mi jen chorobou a chorżm t�lem.
Mnoho neduśiv�ho lidu bylo vśdy mezi t�mi, kdoś b�sn� a po bohu b�sn�; vztekle nen�vid� pozn�vaj�c�ho i on� nejmlad�� z ctnost�, j�ś jest jm�no: poctivost.
Dozadu se st�le ohl�śej� po temnżch dob�ch: tehdy ov�em blud a v�ra byly Ł�msi jinżm; zułen� rozumu bylo bohorovnost� a pochybov�n� bylo hł�chem.
Pł�li� dobłe zn�m tyto bohorovn�: cht�j�, aby se v n� v�łilo, cht�j�, aby pochybov�n� bylo hł�chem. Pł�li� dobłe t�ś v�m, veŁ sami v�ł� nejl�pe.
V�ru, ne v z�hrob� a spasn� krłp�je krve: nżbrś v t�lo t�ś oni nejl�pe v�ł�, a jejich vlastn� t�lo jest jim jejich v�c� o sob�.
Ale jest jim v�c� neduśivou: a r�di by vylet�li z kłśe. Proto naslouchaj� kazatelłm smrti a sami k�ś� o z�hrob�ch.
Rad�ji mi, bratł� moji, naslouchejte hlasu zdrav�ho t�la: to� hlas poctiv�j�� a Łist��.
Poctiv�ji a Łist�ji hovoł� zdrav� t�lo, dokonal� a pravośhl�: a hovoł� o smyslu zem�. -
Tak pravil Zarathustra.

O t�ch, kdoś povrhuj� t�lem
T�m, kdoś povrhuj� t�lem, łeknu sv� slovo. Nemaj� mi płem�niti sebe ani jin�, nżbrś jen vlastn�mu t�lu maj� ł�ci sbohem - a tak on�m�ti.
"T�lo jsem a du�e" - tak mluv� d�t�. A proŁ nemluviti, jako mluv� d�ti?
Procitlż, v�douc� v�ak prav�: T�lo jsem a t�lo a pranic v�ce; a du�e jest jen slovo pro cosi na m�m t�le.
T�lo jest velikż rozum, mnohost s jedinżm smyslem, v�lka i m�r, jeden ovŁinec a jeden pastżł.
N�strojem sv�ho t�la, bratłe młj, jest i malż tvłj rozum, jejś nazżv� "duchem"; je to malż n�stroj, hraŁka je to tv�ho velk�ho rozumu.
��k� "j�" a jsi hrd na to slovo. Ale v�t�� v�c� - aŁ tomu nev�ł� - je tv� t�lo a velikż jeho rozum: ten jest "j�" ve svżch skutc�ch, ne ve svżch slovech.
Co smysl c�t�, co pozn�v� duch, nem� nikdy c�le v sob� sam�m. Ale smysl i duch ti namlouvaj�, śe jsou v�ech v�c� c�lem: tak marniv� jsou.
N�stroji a hraŁkami jsou smysl a duch: za nimi je�t� tkv� prapodstata. Prapodstata hled� t�ś oŁima smyslł, naslouch� t�ś u�ima ducha.
St�le naslouch� prapodstata a hled�: srovn�v�, zdol�v�, dobżv�, boł�. Vl�dne; a ovl�d� i tv� j�.
Za tvżmi my�lenkami a city, bratłe młj, stoj� mohutn� vl�dkyn�, nezn�m� moudr� bytost - ta sluje prapodstata. Ve tv�m t�le płebżv�, tvżm t�lem jest.
Je v�ce rozumu v tv�m t�le neśli v nejlep�� tv� moudrost�. A kdoś v�, k Łemu pr�v� tv� t�lo m� potłeb� tv� nejlep�� moudrosti?
Tv� prapodstata se sm�je tv�mu j� i py�nżm jeho skokłm. "��m jsou mi tyto skoky a lety my�lenky?" tak promlouv� k sob�. Jsou oklikou k m�mu śŁelu. Na prov�zku vedu si sv� ,j�', na�ept�v�m mu jeho pojmy."
Prapodstata prav� k j�: "Zde ci� bolest!" A tu trp� a płemż�l�, jak by uś netrp�lo - a prav� proto m� płemż�leti.
Prapodstata prav� k j�: "Zde ci� rozko�!" Tu se t�� a płemż�l�, jak by se je�t� Łasto t�ilo - a pr�v� proto m� płemż�leti. T�m, kdoś povrhuj� t�lem, łeknu slovo. Z jejich povrhov�n� poch�z� jejich uct�v�n�. Cośe stvołilo uct�v�n� a povrhov�n� a hodnotu a vłli?
Tvołiv� prapodstata si stvołila uct�v�n� a povrhov�n�, stvołila si slast i strast. Tvołiv� t�lo si stvołilo ducha jakośto ruku sv� vłle.
Je�t� v sv� po�etilosti a v sv�m povrhov�n�, vy povrhovatel� t�lem, slouś�te sv� prapodstat�. Prav�m v�m: va�e prapodstata sama chce zemł�ti a odvrac� se od śivota.
Jiś nem� sil Łiniti, co nejrad�ji by cht�la - tvołiti nad sebe samu. To by cht�la nejrad�ji, to� cel� jej� vzn�cen� touha.
Ale te� se j� k tomu płipozdilo - i chce va�e prapodstata zaniknouti, vy povrhovatel� t�lem.
Zaniknouti chce va�e prapodstata, a proto jste se jali povrhovati t�lem! Nebo� nem�te jiś dosti sil, abyste tvołili nad sebe samy.
A proto te� nevraz�te na śivot i na zemi. Nev�dom� z�vist je v kos�m pohledu va�eho povrhov�n�.
Nejdu j� va�� cestou, vy povrhovatel� t�lem! Vy mi nejste mosty k nadŁlov�ku! -
Tak pravil Zarathustra.

O v�n�ch radostnżch a bolestnżch
Bratłe młj, m�-li ctnost a ctnost-li je to tv�, nesd�l� se o ni s pranikżm.
Chce� ji ov�em jm�nem jmenovati a mazliti se s n�; chce� ji zatahat za ucho a m�t s n� kratochv�li.
A hle�! Te� se o jej� jm�no sd�l� s lidem, te� ses davem a st�dem stal se svou ctnost�!
L�pe bys uŁinil, kdybys łekl: "Nevysloviteln� jest a bezejmenn�, co m� du�i płsob� trżze� a sladkost a co jest i hladem mżch vnitłnost�."
Tv� ctnost budiś pł�li� vzne�en� pro dłv�rnost jmen: a je-li ti jiś nutnost� o n� mluviti, nesty� se o n� se zaj�kati.Tedy mluv a zaj�kej se: "To jest moje dobro, to miluji j�, tak se mn� to docela l�b�, jedin� tak chci j� m�ti dobro."
Nechci to za boś� z�kon, nechci to za lidskż ł�d a za lidskou nutnost: nebudiś mi to sloupem, jenś ukazuje k nadsv�t�m a r�jłm.
Pozemsk� je to ctnost, kterou miluji: m�lo v n� moudrosti a nejm�n� je v n� rozum lid� v�ech.
Ale tento pt�k si u mne vystav�l hn�zdo: proto jej miluji a lask�m - te� sed� u mne na zlatżch vejc�ch."
Tak se zaj�kej a ctnost svoji chval.
Kdysi m�l jsi v�n� a zval jsi je zlżmi. Ale te� jiś nem� neśli sv� ctnosti: ty vyrostly z tvżch bolestnżch v�n�.
Svłj nejvy��� c�l jsi t�mto v�n�m na srdce kladl: tu se staly tvżmi ctnostmi, tvżmi v�n�mi radostnżmi.
A kdybys i byl z rodu prchlivżch nebo z rodu rozko�n�kł, z rodu vzteklżch po v�łe Łi chtivżch pomsty:
konec koncł v�echny tv� v�n� se staly ctnostnżmi, v�ichni tvoji ��blov� and�ly.
Kdysi m�l jsi v sv�m sklepen� divok� psy: ale konec koncł se prom�nili v pt�ky a v płvabn� p�vkyn�.
Ze svżch jedł jsi svałil svłj bal��m; dojil jsi svou kr�vu mrzutost - te� pije� sladk�ho ml�ka jej�ho vemene.
A zl�ho te� nic uś z tebe nevyrłst�, leda ono zlo, jeś vyrłst� z boje tvżch ctnost�.
Bratłe młj, m�-li �t�st�, m� jedinou ctnost a ne v�ce: tak sn�ze płejde� płes most.
Vyznamen�v�, m�ti mnoho ctnost�, ale t�śkż to śd�l; a ledakdo �el na pou�� a usmrtil se, śe ho znavilo bżti bojem a boji�t�m ctnost�.
Bratłe młj, coś v�lka a bitva je zl�? Ale nezbytn� je toto zlo, nezbytn� je z�vist a nedłv�ra i pomluva mezi tvżmi ctnostmi.
Hle�, jak dycht� kaśd� z tvżch ctnost� po nejvy���m: chce se j� cel�ho tv�ho ducha, aby byl hlasatelem jej�m, chce se j� cel� tv� s�ly v hn�vu, v nen�visti a v l�sce.
��rl� ctnost na ctnost, a ś�rlivost je hrozn�. I ctnosti mohou ś�rlen�m zahynouti.Koho plamen ś�rlivosti obklopuje, ten, podoben �t�ru, naposled s�m proti sob� obr�t� otr�venż bodec.
Ach, bratłe młj, nevid�ls je�t� nikdy, kterak ctnost sebe samu oŁer�uje a probod�v�?
�lov�k je cosi, co mus� bżti płekon�no: a proto miluj sv� ctnosti -: neb jimi zahyne�. -
Tak pravil Zarathustra.
O bled�m zloŁinci
Nechcete zab�jeti, vy soudcov� a ob�tn�ci, dokud zv�łe nepłikżvne? Hle�te, bledż zloŁinec płikżvl: z oka mu mluv� velk� pohrd�n�.
"M� j� je cosi, co m� bżti płekon�no: m� j� je mi velk� pohrd�n� Łlov�kem": tak to mluv� z tohoto oka.
�e s�m sebe odsoudil, byl jeho nejvy��� okamśik: nepus�te povznesen�ho zase zp�t do jeho n�śin!
Pro toho, kdo s�m sebou tolik trp�, nen� vykoupen� - leda rychl� smrt.
Va�e zab�jen�, vy soudcov�, budiś soucitem, ne pomstou. A zab�jej�ce, dbejte, abyste sami ospravedl�ovali śivot!
Nen� dost na tom, śe se sm�ł�te s t�m, koho zab�j�te. V� z�rmutek budiś l�skou k nadŁlov�ku: tak ospravedln�te, śe jste sami je�t� na śivu!
"Nepł�tel" m�te ł�kati, ne v�ak "zlosyn"; "chorż" m�te ł�kati, ne v�ak "padouch"; "bl�zen" m�te ł�kati, ne v�ak "hł�n�k".
A ty, Łervenż sud�, kdybys ty nahlas pov�d�l, cos v�echno jiś sp�chal v my�lenk�ch, kaśdż by kłiŁel: "PryŁ s t�mto kalem a jedovatżm Łervem!"
Ale jin� je my�lenka, jinż je skutek, jinż je obraz skutku. Neb�ś� mezi nimi kolo dłvodu.
Obraz zavinil, śe zbledl tento bledż Łlov�k. Byl stejn�ho rłstu se svżm skutkem, tehdy kdyś jej p�chal: obrazu jeho v�ak nesnesl, kdyś sp�ch�n byl.
St�le se pak vid�l pachatelem jedin�ho skutku. ��lenstv�m to zvu: vżjimka se mu zvr�tila v podstatu. ��ra zm�m� slepici; r�na, kterou �al, zm�mila jeho nebohż rozum - ��lenstv�m po Łinu to zvu.
Sly�te, vy soudcov�! Jest je�t� jin� ��lenstv�: ��lenstv� płed Łinem. Ach, nevlezli jste mi dosti hluboko do t�to du�e!
Takto prav� Łervenż sud�: "K Łemu śe vraśdil tento zloŁinec? Loupiti cht�l." J� v�ak v�m pov�m: jeho du�i cht�lo se krve, ne loupeśe: ś�znil po �t�st� nośe!
Jeho nebohż rozum v�ak nepochopil tohoto ��lenstv� a płemluvil ho: "Co z�leś� na krvi!" pravil; "nesp�ch� płi tom alespo� loupeś? Nepomst� se?"
I naslouchal sv�mu neboh�mu rozumu: jak olovo na� dol�hala jeho łeŁ - tu loupil, an vraśdil. Necht�l se styd�ti za sv� ��lenstv�.
A te� zase na n�m leś� olovo jeho viny, a zase jeho rozum je tak neohebnż, tak ochromen, tak t�śkż.
Kdyby jen hlavou mohl zatł�sti, svalilo by se jeho bł�m�: kdo v�ak zatłese touto hlavou?
��m je tento Łlov�k? Hrstkou chorob, jeś duchem sahaj� ven do sv�ta: tam cht�j� lapiti svłj lup.
��m je tento Łlov�k? Klubkem divokżch hadł, kteł� zł�dka maj� u sebe samżch pokoj - tedy sami pro sebe se vyd�vaj� na cestu a hledaj� po sv�t� lup.
Pohle�te na toto b�dn� t�lo! ��m trp�lo, po Łem prahlo, to si vykl�dala tato b�dn� du�e za rozko� vraśdy a chtivost po �t�st� nośe.
Kdo dnes onemocn�, toho płepad� zlo, jeś dnes je zl�: chce ubl�śiti t�m, co ubliśuje jemu. Jin� v�ak byly Łasy, jin� bylo dobro a zlo.
Kdysi bylo pochybov�n� zl�, zl� byla vłle k prapodstat� t�la. Tenkr�te choł� se st�vali kac�łem a Łarod�jkou: jakośto kac�ł a Łarod�jka sn�eli utrpen� a cht�li je płsobit.
To v�ak nevch�z� do va�ich u��: prż to �kod� va�im dobrżm lidem, prav�te mi. Ale co mi z�leś� na va�ich dobrżch lidech!
Mnoho na va�ich dobrżch lidech mi płsob� hnus, a v�ru, ne jejich zlo. Vśdy� bych si pł�l, aby m�li ��lenstv�, j�mś by zahynuli, jako tento bledż zloŁinec!
Pł�l bych si v�ru, aby jejich ��lenstv� slulo pravdou Łi v�rnost� Łi spravedlivost�: oni v�ak maj� svou ctnost, aby dlouho a v b�dn�m pohodl� byli na śivu. Jsem z�bradl�m nad proudem: chy� se mne, kdo chytit se mne młśe! Va�� berlou v�ak nejsem. -
Tak pravil Zarathustra.

O Łten� a psan�
Ze v�eho, co je ps�no, miluji jen to, co kdo p�e svou krv�. Pi� krv�: a zv�, krev je śe duchem.
Nelze snadno rozum�ti ciz� krvi: v nen�visti m�m Łtouc� zahaleŁe.
Kdo Łten�łe zn�, pro Łten�łe nic uś ned�l�. Je�t� sto let Łten�łł - a duch s�m zatuchne.
To, śe kdokoli sm� se uŁiti Ł�sti, nezkaz� posl�ze jen psan�, neś i płemż�len�.
Kdysi duch byl bohem, pak se stal Łlov�kem, ba nyn� st�v� se luzou.
Kdo p�e krv� a prłpov��mi, nechce, aby ho Łetli, nżbrś aby se mu uŁili nazpam�.
V hor�ch jest nejbliś�� cesta z vrcholu na vrchol: ale k tomu je tłeba, abys m�l dlouh� nohy. Prłpov�di maj� bżti vrcholy: a ti, k nimś se mluv�, lid� velc� a vysoce vzrostl�.
Vzduch ł�dkż a Łistż, nebezpeŁenstv� bl�zko a v duchu samou radostnou zlobu: tak se to dobłe vespolek sn��.
Chci kolem sebe m�t skł�tky, nebo� jsem odv�śnż. Odvaha, jeś zapla�uje pł�ery, sama si vytv�ł� skł�tky - odvaha chce se sm�t.
J� jiś nec�t�m s v�mi: toto mraŁno, jeś vid�m pod sebou, tato Łer� a tato t�ha, kter� se sm�ji - pr�v� to jest mraŁno va�ich boułek.
Vzhl�ś�te vzhłru, touś�te-li po povznesen�. A j� shl�ś�m dolł, protośe povznesen jsem.
Kdo z v�s dovede se sm�t a spolu bżt povznesen?
Kdo stoup� po nejstrm�j��ch hor�ch, sm�je se v�em truchlohr�m i truchlo-v�śnostem.
Odv�śnżmi, bezstarostnżmi, vżsm�nżmi, n�silnickżmi - tak n�s chce moudrost: je śenou a nemiluje nikdy neś muśe v�leŁn�ka. Prav�te mi: "T�śko sn�eti śivot." Ale k Łemu byste dopoledne m�li svou pżchu a k veŁeru svou oddanost?
T�śko sn�eti śivot: ale nebu�te mi płece tak mazliv�! Jsme v�ichni dohromady oslov� a oslice a m�me vz�t p�kn� na sebe svłj n�klad.
Co n�m spoleŁn�ho s rłśovżm poup�tkem, kter� se chv�, śe kapka rosy mu leś� na t�le?
Pravda: milujeme śivot, śe jsme uvykli ne śivotu, neś milov�n�.
Je vśdy n�co bl�znovstv� v l�sce. Ale tak� vśdy n�co rozumu v bl�znovstv�.
A t�ś mn�, jenś śivotu płeji, zd� se, śe motżl i bublina i co se jim podob� mezi lidmi, v� o �t�st� nejv�ce.
Vid�t, jak se tłepotaj� ony po�etil�, płvabn�, pohybliv� du�iŁky - to sv�d� Zarathustru k slz�m a p�sn�m.
Jen v toho boha bych v�łil, kterż by um�l tanŁit.
A kdyś jsem vid�l sv�ho ��bla, shledal jsem ho v�śnżm, dłkladnżm, hlubokżm, slavnostn�m: byl to duch t�śe - j�m padaj� v�echny v�ci.
Nikoli hn�vem, leŁ sm�chem se zab�j�. Vzhłru, zabrae ducha t�śe!
NauŁil jsem se chodit: od t� doby si nebr�n�m v b�hu. NauŁil jsem se l�tat: od t� doby nechci bżti teprve strk�n, m�m-li se hnouti.
Te� jsem lehkż, te� let�m, te� sebe zł�m pod sebou, te� błh mżm nitrem tanŁ�. -
Tak pravil Zarathustra.

O stromu na hołe
Spatłil Zarathustrłv zrak, śe jeden mlad�k se mu vyhżb�. A kdyś jednou z veŁera samoten kr�Łel pohoł�m, obep�naj�c�m m�sto, jeś sluje "Pestr� kr�va": hle, tu kr�Łeje nalezl onoho mlad�ka, jak sed�l opłen o strom a mdlżm pohledem se d�val do śdol�. Zarathustra polośil ruku na kmen, u n�hoś mlad�k sed�l, a promluvil takto: "Kdybych zde t�mto stromem svżma rukama cht�l zatł�sti, nesvedl bych toho.
V�tr v�ak, jehoś nezł�me, jej tr�p� a ohżb�, kamkoli chce. Nezłen� ruce n�s nejhłłe ohżbaj� a tr�p�."
Tu povstal mlad�k zmaten a pravil: "Sly��m Zarathustru a pr�v� jsem na� myslil." Zarathustra odv�til:
"ProŁ se toho lek�? - Ale m� se to s Łlov�kem jako se stromem.
��m v�ce chce do vż�e a jasu, t�m siln�ji t�hnou jeho kołeny do zem� dolł, do temna, do hlubin - do zla."
"Ano, do zla!" zvolal mlad�k. Jak je mośno, śes odkryl mou du�i?"
Zarathustra se usm�l a pravil: "Leckter� du�e nebude nikdy odkryta, ledaśe dł�ve bude vynalezena."
"Ano, do zla!" zvolal mlad�k po druh�.
"D�ls pravdu, Zarathustro. S�m sob� jiś nev�ł�m od t� doby, co sm�łuji do vż�ky, a nikdo mi jiś nev�ł� - jak jen se to d�je?
Prom��uji se pł�li� rychle: młj dne�ek vyvrac� młj vŁerej�ek. �asto płeskakuji stupn�, kdyś vystupuji - toho mi neodpust� ś�dnż stupe�.
Jsem-li nahołe, sezn�m vśdy, śe jsem samoten. Nikdo se mnou nemluv�, mrazem samoty se tłesu. Co jen tam nahołe chci?
M� pohrd�n� a m� touha rostou o z�vod; oŁ vż�e stoup�m, o to v�ce pohrd�m t�m, kdo stoup�. Co jen tam nahołe chce?
Jak se styd�m za sv� stoup�n� a klopżt�n�! Jak se sm�ji sv�mu prudk�mu sup�n�! Jak nen�vid�m toho, kdo l�t�! Jak jsem tam nahołe mdlż!"
Zde se mlad�k odmlŁel. A Zarathustra hled�l na strom, u n�hoś st�li, a promluvil takto:
"Osam�le stoj� zde tento strom na hor�ch; vysoko vzrostl nad lidi a zv�ł.
A kdyby cht�l mluvit, nem�l by nikoho, kdo by mu rozum�l: tak vysoko vzrostl.
Te� Łek� a Łek� - naŁ jen Łek�? Płebżv� s�dlu mraŁen pł�li� nabl�zku: Łek� as na prvż blesk?"
Kdyś Zarathustra toto łekl, zvolal mlad�k s prudkżmi posunky: "Ano, Zarathustro, pravdu d�. Po sv�m z�niku jsem touśil, kdyś jsem cht�l do vż�ky, a ty jsi blesk, na n�jś jsem Łekal! Hled, Ł�m jsem je�t� od t� doby, cos ty se n�m zjevil? �e ti z�vid�m, to�, co mne zniŁilo!" - Tak pravil mlad�k a dal se do hołk�ho pl�Łe. Zarathustra ho v�ak ovinul paś� a odvedl s sebou.
A kdyś chv�li spolu �li, jal se Zarathustra takto mluviti:
Rve mi to srdce. L�pe neś tv� slova promlouv� mi tv� oko o cel�m tv�m nebezpeŁ�.
Je�t� nejsi svoboden, je�t� hled� svobodu. Tv� hled�n� t� uŁinilo pł�li� rozespalżm a bd�lżm pł�li�.
Do voln� vż�ky se ti chce, po hv�zd�ch ś�zn� tv� du�e. Ale i zl� tvoje pudy ś�zn� po svobod�.
Tv� divoc� psi cht�j� na svobodu; �t�kaj� radost� ve sv�m sklep�, snaś�-li se tvłj duch zotv�rati v�echna v�zen�.
Je�t�s mi v�zn�m, jenś si svobodu vymż�l�; ach, du�e takovżch v�z�ł st�v� se chytrou, ale śskoŁnou t�ś a �patnou.
OŁistiti se mus� t�ś ten, kdo sv�ho ducha osvobodil. Mnoho v�ze�sk� pl�sn� je�t� v n�m zbylo: t�ś jeho oko nech� se oŁist�.
Ano, zn�m tv� nebezpeŁ�. Płi sv� l�sce a nad�ji t� v�ak zapł�sah�m: nezahazuj sv� l�sky a nad�je!
Vzne�enżm je�t� se c�t�, a vzne�enżm t� poci�uj� t�ś ostatn� je�t�, kteł� na t� soŁ� a vys�laj� po tob� zl� pohledy. V�z, śe vzne�enż v�em stoj� v cest�.
I dobrżm stoj� vzne�enż v cest�: a tłebaśe ho zvou dobrżm, cht�j� ho tak odstraniti.
Nov� v�ci a novou ctnost chce stvołiti vzne�enż Łlov�k. Dobrż chce v�cem starżm, chce, aby star� byly zachov�ny."
Nen� v�ak nebezpeŁ� vzne�en�ho v tom, śe se st�v� dobrżm, nżbrś śe se st�v� drzżm, vżsm�nżm a niŁitelem.
Ach, znal jsem vzne�en� lidi, a ztratili svou nejvy��� nad�ji. A tu oŁer�ovali v�echny vysok� nad�je.
Tu śili drze v kr�tkżch rozko��ch a za mez jedin�ho dne skoro jiś nemetali c�lł.
"T�ś duch je rozko��" - tak ł�kali. I zlomila se kł�dla jejich duchu: ten se nyn� pl�ś� a hlod�n�m poskvr�uje.
Kdysi mn�li, śe se stanou hrdiny: Te� jsou z nich rozko�n�ci. Hrdina jest jim hołem a hrłzou. Płi sv� l�sce a nad�ji t� v�ak zapł�sah�m: nezahazuj hrdiny ve sv� du�i! Svat� tł�mej nejvy��� svou nad�ji.
Tak pravil Zarathustra.

O kazatel�ch smrti
Jsou kazatel� smrti, a plna je zem� takovżch, jimś nutno k�zati, aby se od śit� odvr�tili.
Plna je zem� lid� płebyteŁnżch, zkaśen je śivot t�mi, jichś je płespł�li� mnoho. Ti nech� "v�Łnżm śivotem" jsou odl�k�ni z tohoto śivota!
"�lut�": tak ł�kaj� kazatelłm smrti, anebo "Łern�". J� v�m je v�ak uk�śi je�t� v jinżch barv�ch.
Tu jsou oni pł�ern�, kteł� v sob� nos� �elmu a nemaj� volby, leŁ mezi cht�Łi a rozs�p�n�m vlastn�ho masa. A tak� cht�Łe jejich jsou je�t� rozs�p�n�m vlastn�ho masa.
Je�t� se ani lidmi nestali, ti pł�ern�: a� si jen k�ś� odvr�cen� od śivota a sami a� si zahynou!
Tu jsou souchotin�łi du�e: sotva se narod�, jiś se jmou um�rat a touś� po nauk�ch śnavy a odł�k�n�.
R�di by byli mrtvi a my bychom jejich vłli m�li schvalovati! Stłeśme se probuditi tyto mrtv� a porouchati tyto śiv� rakve!
Potk� je chorż nebo kmet nebo nebośt�k; a hned ł�kaj�: "�ivot je vyvr�cen!"
Ale vyvr�ceni jsou jen oni a jejich oko, jeś na byt� nezł� neś jedinou tu tv�ł.
Zabaleni do tlust�ho stesku a dychtiv� malżch n�hod, jeś płin�ej� smrt: tak Łekaj� a zat�naj� zuby.
Anebo: sahaj� po pamlsc�ch a płi tom se vysm�vaj� sv�mu d�tinstv�: vis� na sv�m st�ble-śivot� a vysm�vaj� se, śe je�t� vis� na st�ble.
Jejich moudrost zn�: "Bl�zen, kdo złstane na śivu, ale tak nadm�ru bl�zn�me! A to jest na śivot� pr�v� nejbl�zniv�j��!'' -
"�ivot jest jen utrpen�m" - tak ł�kaj� jin� a nelśou: jen se starejte, aby v�s jiś nebylo! Jen se postarejte, aby nebylo jiś śivota, kterż je jen utrpen�m!A takto nech� zn� nauka va�� ctnosti: "S�m se zabije�! S�m se odtud vykrade�!" -
"Rozko� je hł�ch" - tak ł�kaj� jedni, kdoś k�ś� smrt - "poj�me stranou a neplo�me d�t�!"
"Roditi je nam�hav�" - ł�kaj� druz� - "naŁ je�t� roditi? Rod� se sam� ne��astn�ci!" I ti jsou kazateli smrti.
"Soucitu tłeba" - ł�kaj� tłet�. "Vezm�te, co m�m! Vezm�te, co jsem! T�m m�n� mne bude poutati śivot!"
Kdyby byli soucitn� z hloubi du�e, ze soucitu by śivot svżm bliśn�m znechutili. Bżti zl� - to byla by prav� jejich dobrota.
Ale cht�j� vyv�znout ze śivota: co jim po tom, śe jin� svżmi łet�zy a daty poutaj� je�t� t�sn�ji! -
A t�ś vy, kterżm śivot jest divokou prac� a neklidem: zda nejste docela syti śivota? Zda nejste docela zral� pro k�z�n� smrti?
Vy v�ichni, jimś je po chuti divok� praŁe a v�e rychl�, nov�, ciz� - �patn� sn��te samy sebe, va�e p�le je śt�k a vłle, na sebe samy zapomenouti.
Kdybyste v�ce v�łili v śivot, m�n� byste se okamśiku d�vali v lup. Ale k Łek�n� nem�te dosti obsahu v sob� - ba ani ne k lenosti!
V�ude zazn�v� hlas t�ch, kdoś k�ś� smrt: a plna je zem� takovżch, jimś nutno k�zati smrt.
Anebo "v�Łnż śivot": to je jedno - jen kdyś rychle zahynou! -
Tak pravil Zarathustra.

O v�lce a v�leŁn�m lidu
Nechceme, aby n�s �etłili na�i nejlep�� nepł�tel� ani ti, jeś milujeme z hloubi. Tedy mi dovolte ł�ci v�m pravdu!
Bratł� moji ve v�lce! Z hloubi v�s miluji, jsem a byl jsem z va�ich ład. A jsem tak� v� nejlep�� nepł�tel. Tedy mi dovolte ł�ci v�m pravdu!
V�m o z�ti a z�visti va�eho srdce. Nejste velc� dost, abyste z�ti a z�visti neznali. Nuś bu�te velc� dost, abyste se za n� nestyd�li! A nemłśete-li bżti sv�tci pozn�n�, bu�te mi alespo� jeho v�leŁn�ky. To jsou druhov� a płedchłdci takov� svatosti.
Voj�kł vid�m mnoho: k�ś bych vid�l mnoho v�leŁn�kł! "Stejnokrojem" zvou, co nos�: k�ś nen� stejnż kroj, co pod t�m schov�vaj�!
Bu�te mi takov�, jejichś oko vśdy vyhl�ś� po nepł�teli - po va�em nepł�teli. A u n�kterżch z v�s je nen�vist na prvż pohled.
Sv�ho nepł�tele hledejte, svou v�lku ve�te a za svoje my�lenky! A podlehne-li va�e my�lenka, nech� nad t�m płece v�t�zn� zaples� va�e poctivost!
M�r m�te milovati jakośto prostłedek novżch v�lek. A kr�tkż m�r v�ce neś dlouhż.
V�m nerad�m k pr�ci, neś k boji. V�m nerad�m k m�ru, neś k v�t�zstv�. Va�e pr�ce budiś bojem, v� m�r budiś v�t�zstv�m!
Młśe mlŁet a ti�e sed�t, jen kdo m� ��p a luk: kdo nem�, vad� se a brept�. V� m�r budiś v�t�zstv�m!
Prav�te, śe je to dobr� v�c, jeś i v�lku sv�t�? Prav�m v�m: je to dobr� v�lka, jeś sv�t� kaśdou v�c.
V�lka s odvahou dovedly v�ce velkżch v�c� neś l�ska k bliśn�mu. Ne v� soucit, leŁ va�e stateŁnost aś dosud zachra�ovala ty, kdoś płi�li k śrazu.
"Co jest dobr�?" se pt�te. Bżti stateŁnż je dobr�. A� si pov�daj� holŁiŁky: "Dobro je, co je hezk� a z�rove� doj�mav�."
��kaj� o v�s, śe jste bez srdce: ale va�e srdce je ryz�, a miluji stud va�� srdeŁnosti. Styd�te se za svłj pł�liv, a jin� se styd� za svłj odliv.
Jste o�kliv�? Nuś dobr�, bratł� moji! Tedy se zahalte do vzne�enosti, jeś je pl�t�m o�kliv�ho!
A vzrłst�-li va�e du�e, st�v� se zpupnou, a ve va�� vzne�enosti je zloba. Zn�m v�s.
Ve zlob� se setk� zpupnż a slaboch. A nerozum�j� si. Zn�m v�s.
Sm�te m�ti jen nepł�tele, jichś byste nen�vid�li: ne takov�, jimiś byste pohrdali. Bu�te mi hrdi na sv�ho nepł�tele: pak śsp�chy va�eho nepł�tele jsou t�ś śsp�chy va�e.
Vzpoura - to� vzne�enost otrokł. Va�� vzne�enost� budiś poslu�nost! I va�e rozkazov�n� budiś poslouch�n�m! Dobr�mu v�leŁn�kovi zn� pł�jemn�ji "mus�" neś "chci". A v�e, co je v�m mil�, dejte si teprve rozk�zat!
Va�e l�ska k śivotu budiś l�skou k va�� nejvy��� nad�ji: a va�e nejvy��� nad�je budiś nejvy��� my�lenkou śivota!
Svou nejvy��� my�lenku m�te si v�ak d�ti rozk�zat ode mne - ta zn�: Łlov�k je cosi, co m� bżti płekon�no.
Tak śijte svłj śivot poslu�nosti a v�lky! Co z�leś� na dlouh�m śit�! Kterż v�leŁn�k chce, aby ho bylo �etłeno!
Ne�etł�m v�s, z hloubi v�s miluji, bratł� moji ve v�lce! -
Tak pravil Zarathustra.

O nov� modle
Kdesi jsou je�t� n�rodov� a st�da, nikoli v�ak u n�s, bratł� moji: u n�s jsou st�ty.
St�t? Co je to? Nuśe dobr�! Te� mi otevłte u�i, neb te� v�m łeknu sv� slovo o smrti n�rodł.
St�t, tak se jmenuje nejstuden�j�� ze v�ech studenżch netvorł. Studen� tak� lśe; a tato leś mu leze z tlamy: "J�, st�t, jsem n�rod!"
Leś! Tvłrci to byli, ti stvołili n�rody a nad n� zav�sili v�ru a l�sku: tak slouśili śivotu.
NiŁitel� to jsou: ti na velkż dav l�Ł� pasti a zvou je st�tem: zav�uj� nad n� meŁ a sto cht�Łł.
Kde je�t� je n�rod, tam nerozum� st�tu a m� k n�mu z᚝ jako k uhranŁiv�mu pohledu a k hł�chu proti mravłm a pr�vłm.
Toto znamen� v�m d�v�m: kaśdż n�rod mluv� svżm jazykem dobra i zla: tomu nerozum� soused. Svłj vlastn� jazyk si vynalezl kaśdż n�rod v mravech i pr�vech.
Ale st�t lśe v�emi jazyky dobra i zla; a cokoli mluv�, lśe - a cokoli m�, ukradl.
Neprav� je na n�m v�ecko; ukradenżmi zuby kou�e, kousavż. Neprav� jsou i jeho vnitłnosti.
Zmaten� jazykł dobra i zla: toto znamen� v�m d�v�m za znamen� st�tu. V�ru, vłli k smrti znaŁ� toto znamen�! V�ru, kyne kazatelłm smrti!
Płespł�li� mnoho rod� se lid�: pro płebyteŁn� byl vynalezen st�t!
Hle�te mi jen, jak je l�k� k sob�, t�ch płespł�li� mnoho! Jak je d�v� a śvżk� a płeśvykuje!
"Na zemi nen� nic v�t��ho nade mne: jsem poł�daj�c�m prstem boś�m" - tak łve ten netvor. A na kolena neklesaj� jen ti, kdoś maj� dlouh� u�i a kr�tkż zrak!
Ach, tak� v�m, vy velk� du�e, na�ept�v� sv� ponur� lśi! Ach, uhodne bohat� srdce, jeś se r�da rozplżvaj�!
Ano, i v�s uhodne, vy v�t�zov� nad starżm bohem! Zemdleli jste v boji, a te� va�e mdloba je�t� nov� modle slouś�!
Hrdiny a ctn� muśe r�da by kolem sebe rozestavila, ta nov� modla! R�d se slun� v sluneŁn�m svitu dobrżch sv�dom� - ten studenż netvor!
V�echno d� v�m ta nov� modla, budete-li vy se j� klan�ti: tak si skoup� jas va�ich ctnost� a pohled va�ich hrdżch zrakł.
Navnadit chce v�mi ty, jichś je płespł�li� mnoho! Ano, pekelnż kousek byl tu vynalezen, kł� smrti, jenś łinŁ� ve zdob� bośskżch poct!
Ano, hromadn� um�r�n� bylo tu vynalezeno, jeś samo sebe veleb� za śivot: v�ru, milostn� sluśba v�em kazatelłm smrti!
St�tem zvu, kde v�ichni pij� jed, a� dobł� Łi nedobł�: st�tem, kde v�ichni ztr�cej� sebe, a� dobłi Łi nedobł�: st�tem, kde pomal� sebevraśda v�ech se jmenuje - "śivotem".
Pohle�te mi jenom na ty płebyteŁn�! Kradou si d�la vyn�lezcł a poklady mudrcł: Vzd�l�n�m jmenuj� svou kr�deś - a v�e se jim st�v� chorobou a trampotou!
Pohle�te mi jenom na ty płebyteŁn�! Nemocni jsou st�le, zvracej� svou śluŁ a jmenuj� to novinami. D�v� se navz�jem a nestr�v� se ani.
Pohle�te mi jenom na ty płebyteŁn�! Nabżvaj� bohatstv� a bohatnouce chudnou. Cht�j� moc a płedev��m sochor moci, hodn� pen�z - ti nemohouc�!
Pohle�te, jak �plhaj�, ty mr�tn� opice! �plhaj� płes sebe, a tak se strhuj� do bahna, do hloubky.
K trłnu sm�łuj� v�ichni: je to jejich ��lenstv� - jakoby na trłnu sed�lo �t�st�! �asto sed� na trłn� bahno - a Łasto t�ś trłn na bahn�.
��lenci a �plhaj�c� opice jsou mi ti v�ichni a pł�li� jsou uł�ceni. Nelib� mi p�chne jejich modla, ten studenż netvor: nelib� mi p�chnou v�ichni dohromady, ti modlosluśebn�ci.
Bratł� moji, coś se chcete zadusit ve vżparu jejich śst a chtivost�? To rad�ji rozbijte okna a skoŁte na volnż vzduch!
Vyhn�te se płece z�pachu! Odstupte od modl�łstv� lid� płebyteŁnżch!
Vyhn�te se płece z�pachu! Odstupte od dżmu t�chto lidskżch ob�t�!
Otevłena je zem� tak� te� je�t� velikżm du��m, lest je�t� mnoho pr�zdnżch m�st pro samojedin� a dvoj-jedin�, a kolem nich vane vłn� tichżch moł�.
Otevłen a uvoln�n je je�t� volnż śivot velikżm du��m. V�ru, kdo m�lo m� majetku, t�m m�n� je majetkem jin�ho: pochv�lena bu� mal� chudoba!
Tam, kde płest�v� st�t, tam se teprve poŁ�n� Łlov�k, jenś nen� płebyteŁnż: tam se poŁ�n� p�se� nezbytnosti, ten jedineŁnż, nenahraditelnż n�p�v.
Tam, kde płest�v� st�t - jen mi tam pohle�te, bratł� moji! Nevid�te jich, duhy a mostł nadŁlov�ka?
Tak pravil Zarathustra.

O mouch�ch na trhu
Do sv� samoty prchni, pł�teli młj! Vid�m t� zm�mena hłmotem velkżch muśł a rozbod�na śahadly malżch.
Dłstojn� zn� s tebou mlŁet sk�la i les. Bu� zase jako strom, jejś miluje�, jako ko�atż strom, jenś ti�e a naslouchaje vis� nad mołem.
Kde płest�v� samota, zaŁ�n� se trh; a kde se zaŁ�n� trh, zaŁ�n� se tak� hłmot velkżch hercł a hemśen� jedovatżch much.
Nejlep�� v�ci ve sv�t� pranic neplat�, pokud se nenajde n�kdo, kdo je sehraje: velkżmi muśi nazżv� lid takov� poładatele her. M�lo rozum� lid velkżm v�cem, to jest: tvłrŁ�m. Smysly m� v�ak pro v�echny poładatele a herce velkżch her.
Kolem vyn�lezcł novżch hodnot toŁ� se sv�t: - neviditeln� se toŁ�. Ale kolem hercł toŁ� se lid i sl�va: to� jiś "sv�ta b�h".
Herec m� ducha, neś m�lo sv�dom� ducha. Vśdy v�ł� v to, Ł�m vnuk� nejsiln�j��m v�ru - v�ru v sebe!
Z�tra m� v�ru novou a poz�tł� nov�j��. Rychl� smysly m� jako lid a v�tłen� m� prom�nliv�.
Porazit - to jest mu: dok�zat. Pobl�znit - to jest mu: płesv�dŁit. A krev mu plat� za nejlep�� v�ech dłvodł.
Pravdu, jeś vklouzne jen do jemnżch u��, jmenuje lś� a nicotnost�. Vskutku, v�ł� jen v bohy, kteł� d�laj� ve sv�t� velikż hłmot!
Napln�n je trh slavnostn�mi �prżmałi - a lid se chlub� velkżmi svżmi muśi! to mu jsou p�nov� hodiny.
Hodina v�ak na n� dol�h�: i dol�haj� na tebe. A t�ś na tob� cht�j� Ano Łi Ne. B�da, stav� svou śidli mezi Pro a Proti?
Na tyto bezpodm�neŁn� a dol�haj�c� neś�rli, milence pravdy! Je�t� nikdy se nezav�sila pravda v r�m� Łlov�ka bezpodm�neŁn�ho.
Pro tyto nenad�l� odejdi a vra� se ve svou jistotu: jenom na trhu t� płepadaj� st�lżm Ano? Łi Ne?
Pomalu proś�vaj� svou chv�li v�echny hlubok� studny: naŁekaj� se dlouho, neś v�d�, co śe padlo do jejich hloubky.
Daleko trhu a sl�vy se d�je v�e velk�: daleko trhu a sl�vy śili odnepam�ti vyn�lezcov� novżch hodnot.
Do sv� samoty prchni, pł�teli młj: vid�m t� rozbod�na jedovatżmi mouchami. Prchni tam, kde vane drsnż, silnż vzduch!
Do sv� samoty prchni! �ils pł�li� nabl�zku malżm a śalostnżm. Uprchni jejich neviditeln� pomst�! VłŁi tob� nejsou neś pomstou.
Jiś nezdvihej ruky proti nim! Je jich bezpoŁtu, a tvżm śd�lem nen� bżti oh��kou na mouchy.
Je bezpoŁtu t�ch malżch a śalostnżch; a nejedn� hrd� stavb� jiś plevel a krłp�je de�t� płipravily p�d.Nejsi kamenem, ale jiś t� vyhlodalo mnośstv� krłp�j�. Rozpadne� se mi a rozpukne� je�t� mnośstv�m krłp�j�.
Vid�m t� umdlena jedovatżmi mouchami, vid�m t� do krve �kr�bnuta na stu m�stech; a pż�e tv� nen� ani do hn�vu.
Krev by na tob� cht�li ve v�� nevinnosti, po krvi prahnou jejich bezkrevn� du�e - i bodaj� ve v�� nevinnosti.
Ty hlubokż v�ak pł�li� hluboce trp� i malżmi ranami; a neśli ses je�t� vyhojil, płelezl ti płes ruku tżś jedovatż Łerv.
Pł�li� hrd jsi mi k tomu, abys mlsn� ty tvory usmrtil. Stłeś se v�ak, aby se nestalo tvou sudbou, n�sti v�echno jejich jedovat� bezpr�v�!
BzuŁ� kolem tebe t�ś svou chv�lou: dot�rnost je jejich pochvala. Cht�j� bl�zkost tv� kłśe a krve.
Lichot� ti jak bohu Łi ��blu; k�uŁ� płed tebou jak płed bohem Łi ��blem. Co na tom! K�uŁ�c� lichotn�ci to jsou, a ne v�ce.
Tak� se k tob� leckdy laskav� maj�. To v�ak vśdy byla chytrost zbab�lcł. Ano, zbab�lci jsou chytł�!
Mnoho uvaśuj� o tob� svou t�snou du�� - pov�ślivż jsi jim povśdy! V�e, o Łem se mnoho uvaśuje, st�v� se pov�ślivżm.
Trestaj� t� za v�echny ctnosti. Z hloubi du�e ti prom�jej� jen - tv� płehmaty.
�e jsi m�rnż a spravedliv� mysli, ł�k�: "Nevinni jsou svżm malżm śivobyt�m." Jejich t�sn� du�e v�ak mysl�: "Provinilo se kaśd� velk� śivobyt�." I jsi-li k nim m�rnż, c�t� je�t�, jak jimi pohrd�; a spl�cej� ti dobrż tvłj Łin tajn� zra�uj�c�mi zloŁiny.
Tv� mlŁenliv� pżcha vśdy jest jim proti chuti; j�saj�, jsi-li jednou skromnż dost, abys byl marnivż.
Co na n�kom pozn�v�me, rozn�cujeme na n�m t�ś. Stłeś se tedy malżch!
Płed tebou c�t� se malżmi, a jejich n�zkost proti tob� śhne a doutn� v neviditeln� mst�.
Nepozoroval jsi, kolikr�t osam�li, kdyś jsi k nim płistoupil, a jak jejich s�la z nich vystoupila, jako dżm vystupuje z hasnouc�ho ś�ru?
Ano, pł�teli młj, zlżm sv�dom�m jsi pro sv� bliśn�; neb jsou tebe nehodni. I nen�vid� t� a r�di by s�li tvou krev.
St�le budou tvoji bliśn� jedovatżmi mouchami; co na tob� jest velk�ho - to samo je nutn� Łin� jedovat�j��mi a st�le mouchovit�j��mi.
Do sv� samoty prchni, pł�teli młj, a tam, kde vane drsnż, silnż vzduch! Tvżm śd�lem nen� bżti oh��kou na mouchy!
Tak pravil Zarathustra.

O cudnosti
Miluji les. V m�stech je �patn� ś�ti: tam pł�li� mnoho je ł�j�c�ch.
Zdaś nen� l�pe, dostati se do rukou vrahovi neś do snł viln� śeny?
A jen mi pohle�te na tyto muśe: jejich oko to d� - neznaj� na sv�t� nic lep��ho neśli leśeti u śeny.
Bahno je na dn� jejich du�e; a b�da, m�-li jejich bahno je�t� i ducha!
Kdybyste alespo� jakośto zv�łata byli dokonal�! Ke zv�łeti v�ak tłeba nevinnosti.
Rad�m v�m, abyste usmrtili sv� smysly? Rad�m v�m k nevinnosti smyslł.
Rad�m v�m k cudnosti? Cudnost u n�kterżch je ctnost�, ale u mnohżch takłka nełest�.
Ti jsou sice zdrśenliv�: ale psice smyslnost z�vistn� vyz�r� ze v�eho, cokoli konaj�.
I do vż�ek jejich ctnosti a aś dovnitł studen�ho ducha jde za nimi to zv�łe a jeho nepokoj.
A jak zpłsobn� zn� psice smyslnost śebrati o kus ducha, nedostane-li se j� kusu masa.
Milujete truchlohry a v�e, co l�me srdce? J� v�ak nedłv�łuji va�� psici.
M�te mi pł�li� ukrutn� oŁi a chtiv� se d�v�te na ty, kdo str�daj� strast�. Nepłestrojila se snad va�e vilnost a neł�k� si soustrast?
A tak� toto podobenstv� v�m d�v�ni: nejeden z t�ch, kdoś vym�tali sv�ho ��bla, s�m płi tom do vepłł vjel.Komu je cudnost zat�śko, toho z n� dluśno zrazovati: aby se nestala cestou do pekel - to jest k bahnu a ł�jen� du�e.
Mluv�m o �pinavżch v�cech? To mi nen� nejhor��.
Nestoup� pozn�vaj�c� nerad do vody pravdy, je-li �pinav�, nżbrś, je-li m�lk�.
V�ru, jsou na sv�t� lid� cudn� z hloubi du�e: jsou srdce m�rn�j��ho, rad�ji a hojn�ji se sm�j� neśli vy.
Sm�j� se i cudnosti a t�ś� se: "Co je cudnost?"
Zdaś cudnost nen� bl�znovstv�? Ale toto bl�znovstv� płi�lo k n�m, a ne my k n�mu.
Poskytli jsme tomu hosti pł�stłe�� a srdce: te� u n�s płebżv� - nech� złstane, pokud se mu zl�b�! -
Tak pravil Zarathustra.

O pł�teli
"O jednoho je vśdy v�ce kolem mne" - tak mysl� poustevn�k. "Vśdy jednou jeden - to konec koncł jsou dva!"
J� a j� vśdy pł�li� horliv� spolu hovoł�: jak by se to dalo sn�sti, kdyby nebylo pł�tele?
Pro poustevn�ka pł�tel vśdy je uś tłet�: ten tłet� je korek, jenś zabr�n�, aby hovor on�ch dvou neklesl do hloubky.
Ach, je pł�li� mnoho hloubek pro v�echny poustevn�ky. Proto tak touś� po pł�teli a po jeho vż�ce.
Na�e v�ra v jin� prozrazuje, v Łem bychom r�di v�łili v sami sebe. Na�e touha po pł�teli je na�� zr�dkyn�!
A Łasto l�skou jen płeskakujeme z�vist. A Łasto n�koho napadneme a uŁin�me si ho nepł�telem, abychom zakryli, śe lze napadnouti n�s.
"Bu� mi alespo� nepł�telem!" - d� prav� ścta, jeś se neodvaśuje prositi o pł�telstv�.
Kdo chce m�ti pł�tele, cht�j tak� za� v�sti v�lku: a kdo chce v�sti v�lku, a� dovede bżt nepł�telem.
I ve sv�m pł�teli cti nepł�tele. Młśe� k sv�mu pł�teli t�sn� płistoupiti, abys k n�mu nepłestoupil?Ve sv�m pł�teli m�j sv�ho nejlep��ho nepł�tele. Bud mu nejbl�śe srdcem, kdyś se mu vzpouz�.
Nechce� płed svżm pł�telem nositi �atu? Aby bylo ct� tv�ho pł�tele, śe se mu d�v�, jakż jsi? Ale vśdy� on t� za to pos�l� k Łertu!
Kdo ze sebe ned�l� tajemstv�, pobułuje: a proto v�ru m�te proŁ se b�ti nahoty! Ano, kdybyste byli bohy, sm�li byste se styd�ti za sv� �aty!
Nemłśe� se pro sv�ho pł�tele dost kr�sn� vyzdobiti: neb m� mu bżti ��pem a touhou po nadŁlov�ku.
Vid�ls jiś sp�ti sv�ho pł�tele - aby ses dov�d�l, jak vypad�? Neb co jest jinak pł�telova tv�ł? Tv� vlastn� tv�ł v drsn�m a nedokonal�m zrcadle.
Vid�ls jiś sp�ti sv�ho pł�tele? Nelekl ses, śe tvłj pł�tel tak vypad�? Ó pł�teli, Łlov�k je cosi, co mus� bżti płekon�no.
Pł�tel budiś mistr v tom, jak dovede h�dat a mlŁet: nen� radno, abys v�echno cht�l vid�ti. A� tvłj sen ti vyzrad�, co tvłj pł�tel d�l� ve bd�n�.
Uhodni svżm souc�t�n�m: abys dł�ve v�d�l, płeje-li si tvłj pł�tel soucitu. Snad na tob� miluje nezlomen� oko a pohled v�Łnosti.
Souc�t�n� s pł�telem nech� se skrżv� pod tvrdou skoł�pkou: vylom si na n�m zub. Tak bude jemn� a bude m�ti svou sladkost.
Jsi sv�mu pł�teli Łistżm vzduchem a samotou a chlebem a l�kem? Leckdo se z vlastn�ch okovł nevysvobod�, a płece je pł�teli osvoboditelem.
Jsi otrok? Tedy nemłśe� bżti pł�telem. Jsi tyran? Tedy nemłśe� pł�tel m�ti.
Pł�li� dlouho skrżval se v śen� otrok a tyran. Proto śena posud nen� schopna pł�telstv�: zn� pouze l�sku.
V śenin� l�sce je nespravedlnost a slepota ke v�emu, Łeho nemiluje. A i ve v�douc� l�sce śeny je vśdy je�t� płepad�n� a blesk a noc vedle sv�tla.
Posud nen� śena schopna pł�telstv�: KoŁkami st�le je�t� jsou śeny, a pt�ky. Nebo v nejlep��m pł�pad� kravami.
Posud nen� śena schopna pł�telstv�. Ale rcete mi, vy muśov�, kdo z v�s śe je pł�telstv� schopen? Ó va�� chudoby, vy muśov�, a va�� lakoty du�e! Kolikkoli d�v�te pł�teli, tolik�ś j� sv�mu nepł�teli d�m, a jist�śe nezchudnu.
Dnes lid� jsou kamar�dy: k�ś by byli pł�teli! -
Tak pravil Zarathustra.

O tis�ci a jednom c�li
Mnoho zem� vid�l Zarathustra i n�rodł mnoho: tak objevil mnoha n�rodł dobro i zlo. Nenalezl Zarathustra na zemi moci v�t�� neś dobro a zlo.
��ti by nemohl n�rod, jenś zprvu by nehodnotil: chce-li se v�ak zachovati, nesm� hodnotit, jako hodnot� soused.
Mnoh�, co tomuto n�rodu slulo dobrżm, u jin�ho bylo posm�chem a potupou: tak jsem to nalezl. Mnoh� jsem nalezl, co zde bylo zv�no zlem a onde zdobeno poctami purpurovżmi.
Nikdy soused souseda nech�pal: pokaśd� jeho du�e śasla nad sousedovżm bludem a nad jeho zlobou.
Deska statkł vis� nad kaśdżm n�rodem. Hle, je to deska jeho v�ech płem�h�n�; hle, je to hlas vłle k moci.
Chvalitebn� jest, co mu plat� za t�śk�; co za nezbytn� a t�śk�, sluje dobr�; a co i z nejvy��� nouze vysvobozuje, co je vz�cn� a nejt�ś�� - to veleb� za posv�tn�.
Co mu zaji��uje vl�du a v�t�zstv� a lesk, jeho sousedu k hrłze a z�visti: to mu plat� za vysok�, za prv�, za m�ru a smysl v�ech v�c�.
V�ru, bratłe młj, poznal-lis jenom n�roda nouzi a zem a nebe a souseda: tedy uhodne� jiś z�kon jeho płem�h�n�, i proŁ po tomto śebł�ku stoup� k sv� nad�ji.
"Vśdy bude� płedn� a nad ostatn� vztyŁen: nikoho nebude milovati tv� łevniv� du�e, leŁ pł�tele" - t�m pł�kazem tł�sla se du�e �ekovi: s n�m stoupal svou stezkou velkosti.
"Mluviti pravdu a dobłe obcovati s lukem a ��pem"- to zd�lo se spolu mil� i t�śk� onomu n�rodu, z n�hoś poch�z� m� jm�no - jm�no, jeś jest mi spolu mil� i t�śk�.
"Ct�ti otce sv�ho i matku svou a bżti jim po vłli aś do kołenł du�e": tuto desku płem�h�n� zav�sil nad sebe jinż n�rod a j� dos�hl moci a v�Łnosti.
"Osv�dŁovati v�rnost a pro v�rnost d�vati v s�zku Łest a krev i za v�ci zl� a nebezpeŁn�": tak, s�m sebe pouŁuje, płemohl se jinż n�rod a tak, s�m sebe płem�haje, obt�śkal a zat�śil se velkżmi nad�jemi.
V�ru, lid� sami si dali v�echno sv� dobro i zlo. V�ru, nevzali ho, nena�li ho, nespadlo na n� jak nebeskż hlas.
Teprve Łlov�k vlośil hodnoty do v�c�, aby se uchoval - teprve Łlov�k stvołil v�cem jejich smysl, lidskż smysl! Teprve proto, śe odhaduje, zasluhuje m�t jm�no Łlov�ka.
Odhadovati cenu, to jest tvołiti: sly�te to, vy tvoł�c�! Odhadovati cenu, to� samo v�ech cen�nżch v�c� cena, poklad a klenot.
Teprve t�m, śe odhadujeme cenu, povst�v� hodnota: a bez toho byl by ołech śivota pr�zdnż. Sly�te to, vy tvoł�c�!
Zm�na hodnot - to� zm�na tvoł�c�ch. St�le niŁ�, komu jest urŁeno bżti tvłrcem.
Tvoł�c�mi byli zprvu n�rodov�, teprve pozd�ji byli jimi jedinci; a v�ru, jedinec s�m je nejmlad�� vżtvor.
N�rodov� zav�sili kdysi nad sebe desku dobra. L�ska, jeś chce vlasti, a l�ska, jeś poslouchati chce, stvołily si spoleŁn� takov�to desky.
Star�� je radost ze st�da neś radost z j�: a pokud dobr� sv�dom� st�dem se zve, ł�k� jen �patn� sv�dom�: j�.
V�ru, chytr� j�, bez l�sky, kter� chce prosp�chu sv�mu v prosp�chu mnohżch: to nen� st�da vznik, nżbrś z�nik.
Miluj�c� byli to vśdy a tvoł�c�, ti stvołili dobro a zlo. Jm�na v�ech ctnost� śhnou ohn�m l�sky i ohn�m hn�vu.
Mnoho zem� vid�l Zarathustra i n�rodł mnoho: nenalezl Zarathustra moci v�t�� neś d�la miluj�c�ch: "dobr�" a "zl�" jsou jejich jm�na.V�ru, nestvłrou jest moc t�to chv�ly a hany. Rcete, kdo mi ji zmłśe, bratł� moji? Rcete, kdo tomu zv�łeti płehod� lano płes jeho tis�c ��j�?
Tis�c bylo dosud c�lł, neb tis�c bylo n�rodł. Jen pouto t�ch tis�ce ��j� sch�z� je�t�, sch�z� jedinż c�l. Lidstvo je�t� nem� c�le.
A rcete mi płece, bratł� moji: sch�z�-li posud lidstvu c�l, zda nesch�z� tak� - lidstvo samo je�t�?
Tak pravil Zarathustra.

O l�sce k bliśn�mu
T�sn�te se kolem bliśn�ho a m�te pro to kr�sn� slova. Ale prav�m v�m: va�e l�ska k bliśn�mu je va�e �patn� l�ska k v�m samżm.
Ut�k�te se k bliśn�mu sami płed sebou a r�di byste si z toho uŁinili ctnost: ale prohled�m va�e "nesobeck� jedn�n�".
Star�� je Ty neś J�; Ty jest vyhl�eno svatżm, J� v�ak po�uci ne: Łlov�k se tedy tlaŁ� k bliśn�mu.
Rad�m v�m l�sku k bliśn�mu? Rad�ji je�t� k śt�ku płed bliśn�m a k l�sce k d�ln�mu, k nejvzd�len�j��mu!
Vy��� neś l�ska k bliśn�mu jest l�ska k nejvzd�len�j��mu a pł�t�mu; vy��� je�t� neś l�ska k Łlov�ku jest mi l�ska k płedm�tłm a pł�zrakłm.
Pł�zrak, jenś płed tebou b�ś�, bratłe młj, jest kr�sn�j��, neś jsi ty; proŁ mu ned� sv�ho masa a kost� svżch? Ale ty m� strach a b�ś� k sv�mu bliśn�mu.
Sami sebe nesnesete a nemilujete se sdostatek: i sv�d�te bliśn�ho k l�sce a r�di byste se pozlatili jeho omylem.
Rad�ji bych, abyste nesnesli spoleŁnosti v�elijakżch bliśn�ch a jejich sousedł; pak by v�m nezbylo, neś abyste si sami ze sebe stvołili sv�ho pł�tele a jeho płekypuj�c� srdce.
Sv�dka k sob� zvete, chcete-li o sob� dobłe mluviti; a jestliśe jste ho svedli, aby o v�s dobłe smż�lel, sami o sob� dobłe smż�l�te. Nelśe jenom ten, kdo mluv� proti sv�mu v�d�n�, nżbrś je�t� v�ce ten, kdo mluv� proti sv�mu nev�d�n�. A tak o sob� mluv�te, stżk�te-li se s kżm, a sebou samżm obelh�v�te souseda.
Takto mluv� bl�zen: "Obcovati s lidmi kaz� charakter, zvl�t� tomu, kdo ho nem�."
Jeden chod� k bliśn�mu, śe s�m sebe hled�, a druhż, śe by s�m sebe r�d ztratil. Va�e �patn� l�ska k v�m samżm d�l� v�m ze samoty śal�ł.
Jsou to vzd�len�j��, kdoś zaplat� za va�i l�sku k bliśn�mu; a jiś, je-li v�s p�t pohromad�, je vśdycky nutn�, aby n�kdo �estż umłel.
Ani va�ich slavnost� nemiluji: pł�li� mnoho hercł jsem płi nich nalezl, a tak� div�ci Łasto se tv�łili jako herci.
Nehl�s�m v�m bliśn�ho, nżbrś pł�tele. Pł�tel v�m budiś slavnost� zem� a płedchut� nadŁlov�ka.
Hl�s�m v�m pł�tele a jeho płet�kaj�c� srdce. Ale je tłeba, aby dovedl houbou bżt, kdo chce bżt milov�n srdci płet�kaj�c�mi.
Hl�s�m v�m pł�tele, v n�mś hotov je sv�t jako pod slupkou dobr� j�dro, - hl�s�m v�m tvoł�c�ho pł�tele, kterż vśdy młśe darovati hotovż sv�t.
A jak se mu sv�t rozvinul, tak se mu zase v prstenech dohromady st�Ł�, jakośto vznik�n� dobra pomoc� zla, jakośto vznik�n� śŁelł z n�hody.
Budoucnost a d�lka nejvzd�len�j�� budiś ti pł�Łinou tv�ho dne�ka: v sv�m pł�teli miluj nadŁlov�ka jakośto svou pł�Łinu.
Bratł� moji, k l�sce bliśn�ho v�m nerad�m: rad�m v�m k l�sce nejvzd�len�j��ho.
Tak pravil Zarathustra.

O cest� tvłrŁ�ho
Chce� j�ti do osamocen�, bratłe młj? Chce� hledati cesty k sob� sam�mu? Je�t� chv�li postłj a posly� mne.
"Kdo hled�, s�m se lehce ztrat�. Kaśd� osamocen� jest provin�n�": tak mluv� st�do. A dlouho jsi n�leśel k st�du.I v tob� je�t� bude zazn�vati st�da hlas. A łekne�-li: "Nem�m jiś spoleŁn�ho sv�dom� s v�mi," bude to n�łek a bolest.
Hle�, tuto bolest samu zrodilo je�t� ono spoleŁn� sv�dom�: a tohoto sv�dom� posledn� tłpyt se leskne je�t� na tv�m smutku.
Ale ty chce� j�ti cestou sv�ho smutku, cestou k sob� sam�mu? Nuś, ukaś mi sv� pr�vo a svou s�lu k tomu!
Jsi nov� s�la a nov� pr�vo? Jsi prvż pohyb? Kolo ze sebe se rozt�Łej�c�? Młśe� płinutit i hv�zdy, aby ob�haly kol tebe?
Ach, je tolik chtivosti po vż�ce! Tolik je kłeŁ� ctiś�dostivcł! Ukaś mi, śe nejsi ze chtivżch a ctiś�dostivżch!
Ach, je tolik velkżch my�lenek, jeś neŁin� v�ce, neś Łin� m�ch: nadżmaj� a vyprazd�uj�.
Svobodnżm se zve�? Tvou vl�dnouc� my�lenku chci sly�eti, a ne śe jsi unikl jhu.
Jsi z t�ch, kdo sm�li uniknout jhu? Jsou, kdoś odhodili posledn� svou cenu, kdyś odhodili svou sluśebnost.
Osvobozen od Łeho? Co Zarathustrovi po tom! Jasn� v�ak nech� mi v�st� tv� oko: osvobozen k Łemu?
Młśe� si s�m urŁovati sv� zlo i sv� dobro a zav�ovati nad sebou svou vłli jakośto z�kon? Młśe� si s�m bżti soudcem a mstitelem sv�ho z�kona?
Je hrozn� bżti o samot� se soudcem a mstitelem vlastn�ho z�kona. Tak bżv� hv�zda vyvrśena v pustż prostor a v ledovż dech osam�n�.
Dnes je�t� trp� mnohżmi, ty jedinż: dnes je�t� m� celou svou odvahu i sv� nad�je.
Ale jednou t� samota znav�, jednou tv� pżcha bude se hrbiti a tv� odvaha bude skł�pati zuby. KłiŁeti bude� jednou: Jsem s�m!"
Jednou nebude� jiś vid�ti sv� vż�ky a n�zkost svou shl�dne� v pł�li�n� bl�zkosti; tv� vzne�enost sama jako pł�zrak ti naśene strachu. KłiŁeti bude� jednou: "V�echno je leś!"
Jsou pocity, jeś osam�l�ho cht�j� zab�ti; nezdał�-li se jim to, nuśe, pak samy jsou vyd�ny na sm�t! Ale dok�śe� bżti vrahem?
Zn� jiś, bratłe młj, slovo "pohrd�n�"? A trżze� sv� spravedlivosti, abys byl k t�m spravedliv, kdoś tebou pohrdaj�?
Nut� mnoh�, aby zm�nili sv� smż�len� o tob�; to ti płipoŁtou na vrub. Płibl�śil ses jim a �el jsi płece mimo: toho ti nikdy neprominou.
Vystupuje� nad n�: ale Ł�m vż�e stoup�, t�m men��m t� vid� oko z�visti. Nejv�ce v�ak je v nen�visti ten, kdo l�t�.
Jak byste cht�li bżti spravedliv� ke mn�" - tak mus� mluviti - "j� si vol�m va�i nespravedlivost za śd�l, jenś mn� je souzen."
Nespravedlivost� a �p�nou h�zej� po osam�l�m: chce�-li v�ak, bratłe młj, hv�zdou bżti, nesm� jim proto sv�titi m�n�!
A stłeś se dobrżch a spravedlivżch! R�di ukłiśuj� ty, kdoś si vynal�zaj� svou vlastn� ctnost - nen�vid� osam�l�ho.
Stłeś se t�ś svat� prostoty! Nic j� nen� svat�ho, leda co prostn� jest; r�da si tak� s ohn�m hraje - s ohn�m hranic.
A stłeś se i z�chvatł sv� l�sky! Pł�li� rychle vzt�hne osam�lż ruku k tomu, s kżm se setk�.
Leckomu nesm� podati ruku, nżbrś jen pazour: a chci, aby tvłj pazour m�l tak� dr�py.
Ale nejhor�� nepł�tel, s kterżm se młśe� setkati, bude� vśdy s�m sob�; s�m na sebe Ł�h� v doupatech a les�ch.
Osam�lż, kr�Ł� cestou k sob� sam�mu! A mimo tebe sam�ho vede tv� cesta i mimo tvżch sedm ��blł!
Kac�łem bude� si s�m a Łarod�jkou a v�tcem a bl�znem a pochybovaŁem a nesvatżm a zlosynem.
S�m se cht�j sp�liti ve vlastn�m sv�m plameni: jak by ses cht�l obnoviti, neshołel-lis dł�ve v popel!
Osam�lż, kr�Ł� cestou tvłrŁ�ho: boha si chce� stvołiti ze svżch sedmi ��blł!
Osam�lż, kr�Ł� cestou miluj�c�ho: s�m sebe miluje�, a proto sebou pohrd�, jak jen miluj�c� pohrdaj�.
Tvołiti chce miluj�c�, protośe pohrd�! Co v� o l�sce, kdo nebyl pr�v� nucen pohrdati t�m, co miloval?
Se svou l�skou a se svżm tvołen�m jdi ve sv� osamocen�, bratłe młj; a pozd� teprve płibelh� se za tebou spravedlivost.S mżmi slzami jdi ve sv� osamocen�, bratłe młj. Miluji toho, kdo tvołiti chce nad sebe sam�ho a takto zanik�. -
Tak pravil Zarathustra.

O starżch i mladżch śenk�ch
"ProŁ se tak pla�e pl�ś� soumrakem, Zarathustro? A co skrżv� śzkostn� pod pl�t�m?
Je to poklad, tob� darovanż? �i d�t�, jeś se ti zrodilo? �i kr�Ł� te� s�m po cest�ch zlod�jł, ty pł�teli zlżch?" -
V�ru, bratłe młj! pravil Zarathustra, je to poklad, mn� darovanż: mal� pravda je to, co m�m v rukou.
Ale nezpłsobn� je jak d�cko, a nesv�r�m-li j� śsta, kłiŁ� płehlasit�.
Kdyś jsem dnes kr�Łel cestou svou samoten, v hodinu, kdy zapad� slunce, potkala mne star� śenka a mluvila takto k m� du�i:
"Mnoho promlouval Zarathustra t�ś k n�m śen�m, nikdy v�ak n�m nehovołil o śen�."
A j� j� odv�til: "O śen� m� se promlouvati jen k muśłm."
"T�ś mn� mluv o śen�," pravila; "jsem star� dost, abych to hned zase zapomn�la."
I byl jsem po vłli star� śence a pravil jsem j� toto:
V�echno na śen� jest h�danka a v�echno na śen� m� jedin� rozlu�t�n�: jeho jm�no - t�hotenstv�.
Muś je śen� prostłedkem k c�li: śŁelem vśdy je d�t�. ��m v�ak je śena pro muśe?
Dvoj� v�c chce pravż muś: nebezpeŁ� a hni. Proto chce śenu: nejnebezpeŁn�j�� hraŁku.
Muś m� bżti vychov�v�n k v�lce a śena k zotaven� v�leŁn�kovu: v�e ostatn� je bl�znovstv�.
Pł�li� sladkżch plodł - t�ch se v�leŁn�kovi nechce. Proto chce se mu śeny; je� hołk� i nejslad�� śena.
L�pe neś muś rozum� d�tem śena, ale muś je v�ce d�t�tem neśli śena.V prav�m muśi se skrżv� d�t�: to si chce hr�t. Vzhłru, vy śeny, jen mi odkryjte d�t� v muśi!
HraŁkou bu� śena, Łistou a jemnou, jako drahż k�men budiś ozałov�na ctnostmi sv�ta, jehoś tu je�t� nen�.
Paprsek hv�zdy nech� se stkv� ve va�� l�sce! Va�e nad�je se jmenuje "K�ś porod�m nadŁlov�ka!"
Ve va�� l�sce budiś stateŁnost! Svou l�skou m�te śtoŁiti na toho, kdo v�m vnuk� b�ze�.
Ve va�� l�sce budiś va�e Łest! Jinak śena m�lo se vyzn� ve v�cech cti. Ale to budiś va�e Łest: abyste vśdy milovaly v�ce, neś jste milov�ny, abyste nikdy nebyly druhżmi.
Muś nech� se boj� śeny, kter� miluje: tu jest ochotna ke kaśd� ob�ti a v�e ostatn� je pro ni bezcenn�.
Muś nech� se boj� śeny, kter� nen�vid�: nebo� muś v hloubi sv� du�e je pouze zlż, śena v�ak je tam �patn�.
Koho śena nen�vid� nejv�ce? - Takto pravilo śelezo magnetu: "Tebe nen�vid�m nejv�ce, śe płitahuje�, ale nem� dosti sil, abys k sob� płit�hl."
Muśovo blaho sluje: j� chci. �enino blaho sluje: on chce.
"Hle, te� pr�v� sv�t se stal dokonalżm!" - tak mysl� kaśd� śena, je-li poslu�n� celou svou l�skou.
A śena mus� poslouchati a hloubku nal�zti k sv�mu povrchu. Povrchem je śenino nitro; pohyblivżm boułlivżm povlakem na vod�ch m�lkżch.
Muśovo nitro v�ak je hlubok�, jeho proud bur�c� v podzemskżch sluj�ch: śena tu�� jeho s�lu, ale nech�pe ji. -
Tu mi odv�tila star� śenka: "Mnoho zpłsobn�ho pov�d�l Zarathustra a najm� pro ty, kdoś jsou k tomu sdostatek ml�dy.
Zvl�tn� v�c: Zarathustra nemnoho śeny zn�, a płece v� o nich pravdu! Je to proto, śe u śeny nic nen� nemośn�ho?
A te� vezmi v d�k malou pravdu! Vśdy� jsem pro ni dosti star�!
Zabal si ji a sevłi j� śsta: sic bude kłiŁeti płehlasit�, ta mal� pravda!" "Dej mi, śeno, svou malou pravdu!" pravil jsem. A takto promluvila star� śenka: Jde� k śen�m? Nezapome� na biŁ!" -
Tak pravil Zarathustra.

O u�tknut� zmije
Jednoho dne Zarathustra usnul pod f�kovn�kem, protośe bylo horko, a paśe m�l polośeny płes obliŁej. Tu płi�el had a u�tkl ho do krku, takśe Zarathustra bolest� vzkłikl. Kdyś paśi s�al s obliŁeje, pohl�dl na zmiji: tu poznala Zarathustrovy oŁi, kroutila se neobratn� a cht�la se odplazit. "SeŁkej," pravil Zarathustra; "je�t�s nepłijala m�ho d�ku! Vzbudila jsi mne vŁas, m� cesta je je�t� dlouh�." "Tv� cesta je jiś jen kr�tk�," odpov�d�la zmije truchliv�: "młj jed usmrcuje." Zarathustra se usm�l. "Kdypak by byl drak zemłel jedem had�m?" - pravil. "Ale vezmi si zase svłj jed! Nejsi dost bohat�, abys mi jej darovala." Tu mu zmije znovu padla okolo krku a l�zala mu r�nu.
Kdyś to Zarathustra jednou vypravoval svżm ś�kłm, ptali se: "A cośe je, ó Zarathustro, mor�lka tv� pov�dky?"
Zarathustra na to odpov�d�l t�mito slovy:
NiŁitelem mor�lky zvou mne dobł� a spravedliv�: m� pov�dka je nemor�ln�.
M�te-li v�ak nepł�tele, nespl�cejte mu zl�ho dobrżm; nebo� to by ho zahanbilo. Nżbrś dokaśte, śe v�m zpłsobil cosi dobr�ho.
A rad�ji je�t� se pohn�vati neśli zahanbovati! A klne-li se v�m, tedy se mi nel�b�, abyste pak v odvetu śehnali. Rad�ji t�ś trochu klete!
A stalo-li se v�m velk� bezpr�v�, płiŁi�te mi k tomu rychle p�t malżch! Je hroznż pohled na toho, kdo samojedinż śp� pod kłivdou.
Vid�li jste to jiś? D�liti se o bezpr�v� znamen� zpola bżti v pr�vu. A ten a� na se vezme bezpr�v�, kdo je unese!
Mal� pomsta - lid�t�j�� neśli ś�dn�! A nen�-li trest tak� pr�vem a poctou pro toho, kdo płestupuje z�kon, tedy nechci ani va�eho trest�n�.
Vzne�en�j�� je ned�ti si za pravdu neśli złstati v pr�vu, zvl�t� tehdy, je-li pr�vo na na�� stran�. Jen jsme-li k tomu dost bohat�!
Nechci va�� studen� spravedlnosti; z oka va�ich soudcł vśdy mi vyz�r� kat a studen� jeho śelezo.
Rcete, kde naleznu spravedlnost, kter� jest l�skou s oŁima vidouc�ma?
Tedy m� płece vynajd�te l�sku, kter� nenese jen v�echen trest, nżbrś i v�echnu vinu!
Tedy mi płece vynajd�te spravedlnost, kter� nevinnżm prohl�s� kaśd�ho, vyjma toho, kdo soud�!
Chcete i toto sly�eti? Na tom, kdo chce bżti z hloubi du�e spravedliv, i sama leś se st�v� laskavost� k lidem.
Ale jak bżti z hloubi du�e spravedliv! Jak d�ti kaśd�mu, co jeho jest! Na tom budiś mi dosti: kaśd�mu d�v�m, co moje jest.
Posl�ze, bratł� moji, stłeśte se �initi bezpr�v� kter�mukoli z poustevn�kł! Jak by poustevn�k mohl zapomenout! Jak by mohl spl�ceti!
Poustevn�k jest jako hlubok� studna. Snadno tam hod�te k�men; ale kdyś dopadl aś na dno, rcete, kdo jej zase vynese ven?
Stłeśte se ur�śeti poustevn�ka! Jestliśe jste ho v�ak urazili, nuś, pak ho tak� zabte! -
Tak pravil Zarathustra.

O d�t�ti a manśelstv�
M�m ot�zku pro tebe sam�ho, bratłe młj; jak olovnici tu ot�zku ti vnoł�m do du�e, abych v�d�l, jak je hlubok�.
Jsi ml�d a płeje� si d�t�te a manśelstv�. J� se v�ak tebe t�śi: jsi Łlov�k, jenś sm� si pł�ti d�t�te?
Jsi v�t�znż, jsi podmanitel sebe sam�ho, jsi vl�dce smyslł, jsi p�n svżch ctnost�? Tak se tebe t�śi.
�i mluv� z tv�ho pł�n� zv�łe a potłeba? �i osam�n�? �i vnitłn� tvłj sv�r? Chci, aby po d�t�ti touśilo tv� v�t�zstv� a tv� svoboda. �ivouc� pomn�ky m� stav�ti sv�mu v�t�zstv� a osvobozen�.
Nad sebe do vż�e stav�ti m�. Ale dł�ve je nutn�, abys mi s�m byl vystav�n pravośhlż t�lem i du��.
Nejenom rozrłstati se m�, nżbrś rłsti vzhłru! K tomu ti pomoziś zahrada manśelstv�!
Vy��� t�lo stvołiti m�, prvotn� pohyb, kolo ze sebe se rozt�Łej�c� - tvoł�c�ho stvołiti m�.
Manśelstv�: tak jmenuji vłli ve dvou, aby stvołeno bylo jedno, jeś je v�ce neś ti, kdoś je stvołili. Manśelstv�m jmenuji obapolnou śctu, jiś manśel� k sob� chovaj� proto, śe maj� onu vłli ve dvou.
To budiś smysl a pravda tv�ho manśelstv�. To v�ak, co manśelstv�m jmenuj� oni płebyteŁn�, jichś je płespł�li� mnoho - ach, kterak to jmenuji j�?
Ach, t� du�evn� chudoby ve dvou! Ach, t� du�evn� �p�ny ve dvou! Ach, toho b�dn�ho pohodl� ve dvou!
Manśelstv�m jmenuj� to v�e; a ł�kaj�, śe jejich manśelstv�m bylo pośehn�no v nebi.
Nuśe, nechce se mi ho, toho nebe lid� płebyteŁnżch! Ne, nechce se mi jich, t�ch zv�łat, zapletenżch v nebesk� s�ti!
Dalek mi złsta� t�ś błh, jenś se płibelh�, aby śehnal tomu, Łeho nespojil!
Nesm�jte se mi takovżm manśelstv�m! Kter� d�t� by nem�lo, proŁ nad svżmi rodiŁi splakat?
Dłstojnżm zd�l se mi tento muś a zralżm pro smysl zem�: ale kdyś jsem uvid�l jeho śenu, zd�la se mi zem� pł�bytkem bl�znł.
Ano, cht�l bych, aby se zem� otł�sala v kłeŁ�ch, kdyś spolu se sp�ł� sv�tec a husa.
Tento se vydal jak hrdina za pravdami a posl�ze si ukołistil malou vy��ołenou leś. Jmenuje to svżm manśelstv�m.
Onen byl netżkavż ve styku s lidmi a vyb�rav� vyb�ral. Pojednou si v�ak navśdy zkazil spoleŁnost: jmenuje to svżm manśelstv�m.
Onen si hledal sluśku s ctnostmi and�la. Pojednou v�ak se stal sluśkou śeny, a te� aby se je�t� s�m stal and�lem!
Starostlivżmi jsem te� nalezl ve�kery kupce, a v�ichni maj� lstiv� oŁi. Svou śenu v�ak i nejlstiv�j�� kupuje v pytli.
Mnoho kr�tkżch po�etilost� - to sluje u v�s l�skou. A va�e manśelstv� ud�l� konec mnoha kr�tkżm po�etilostem, nebo� je to jedin� dlouh� hloupost.
Va�e l�ska k śen� a śenina l�ska k muśi: ach, k�ś by byla soucitem s bohy trp�c�mi a zahalenżmi! V�t�inou v�ak se navz�jem uhodne dv� zv�łat.
Ale i nejlep�� va�e l�ska je pouze vzn�cenżm podobenstv�m a bolestnżm ś�rem. Je pochodn�, jeś v�m m� sv�titi na vy��� cesty.
Nad sebe samy m�te jednou milovat! Tak se uŁte teprve milovat! A proto v�m bylo d�no, abyste pili hołkż kalich sv� l�sky.
I nejlep�� l�ska m� ve sv�m kalichu hołkost: tak vyvol� touhu po nadŁlov�ku, tak vyvol� ś�ze� v tob�, jenś tvoł�!
��zn� tomu, jenś tvoł�, ��pem a touhou po nadŁlov�ku: mluv, bratłe młj, je t�m tv� vłle k manśelstv�?
Svatżmi zvou se mi takov� vłle a takov� manśelstv�. -
Tak pravil Zarathustra.

O svobodn� smrti
Mnoho lid� um�r� pł�li� pozd�, a n�kteł� pł�li� z�hy. Cize zn� posud uŁen�: "Zemłi v pravż Łas!"
Zemłi v pravż Łas: tak uŁ� Zarathustra.
Ov�em, kdo nikdy v pravż Łas neśije, jak by ten kdy v pravż Łas um�ral? K�ś by se byl nikdy nenarodil! - Tak rad�m lidem płebyteŁnżm.
Ale i płebyteŁn� se płedłleśit� roztahuj� se svżm um�r�n�m, a i zcela dutż ołech touś�, aby byl rozlousknut.
Za dłleśitou v�c maj� um�r�n� v�ichni: je�t� v�ak smrt nen� slavnost�. Je�t� se lid� nenauŁili, jak sv�tit nejkr�sn�j�� slavnosti.
Uk�śi v�m dovr�uj�c� smrt, kter� śij�c�m se st�v� ostnem a pł�slibem. Kdo dovr�uje sv� d�lo, ten um�r� svou smrt�, v�t�zn�, obklopen doufaj�c�mi a płislibuj�c�mi.
Tak se uŁte um�rat; a nem�lo by bżti slavnosti, kde by Łlov�k takto um�raj�c� neposv�coval pł�sah t�ch, kdo śij�!
Takto um�rati jest nejlep��; druh� pak nejlep�� jest: zemł�ti v boji a promarniti velkou du�i.
Ale bojuj�c� stejn� jako v�t�z m� v nen�visti va�i roz�klebenou smrt, kter� se pl�ś� jak zlod�j - a płece płich�z� velitelsky.
Svou smrt v�m veleb�m, smrt svobodnou, jeś mi płijde, protośe tak chci j�.
A kdy budu cht�ti? - Kdo m� c�l a d�dice, chce smrti sv� v pravż Łas pro c�l a d�dice.
A z ścty k c�li a d�dici nebude jiś v svatyni śivota zav�ovati vetchżch v�ncł.
V�ru, nechci se podobati provazn�kłm: ti t�hnou svłj motouz do d�lky a płitom sami kr�Łej� st�le dozadu.
Leckdo je i na sv� pravdy a na sv� v�t�zstv� pł�li� st�r; bezzub� śsta jiś nemaj� pr�va na kaśdou pravdu.
A kaśdż, kdo chce m�ti sl�vu, nech� se v pravż Łas rozlouŁ� se svżmi poctami, nech� p�stuje t�śk� um�n�, aby v pravż Łas - �el.
Kdyś n�kdo nejl�pe chutn�, tehdy a� płestane bżti pokrmem: toho jsou si v�domi, kdoś dlouho cht�j� bżti milov�ni.
Jsou ov�em kysel� jablka, jejichś osud tomu chce, aby vytrvala aś do posledn�ho dne podzimku: a spolu dozraj�, ześloutnou a svra�t� se.
Jedn�m zest�rne dł�v srdce a jinżm duch. A n�kteł� jsou kmety v ml�d�: ale pozdn� ml�d� - dlouh� ml�d�.
Leckomu se nevydał� śivot: jedovatż Łerv se mu zahryśe do srdce. Tedy nech� hled�, aby se mu t�m l�pe vydałilo um�r�n�.
Leckdo nikdy nezesl�bne a jiś v l�t� uhn�v�. Zbab�lost je to, jeś ho pout� na jeho v�tvi.
Płespł�li� mnoho lid� śije a płespł�li� dlouho vis� na svżch v�tv�ch. K�ś by płi�el vichr, jenś by skl�til se stromu v�echno to shnil� a Łerviv�!
K�ś by płi�li kazatel� rychl� smrti! To by mi byli prav� vichrov�, ti by mi kl�tili stromy śivota! Ale sly��m k�zati jen pomalou smrt a strpen� se v��m "pozemskżm".
Ach, k�śete strpen� s pozemskżm? Toto pozemsk� to jest, co m� pł�li� strpen� s v�mi, vy rouhav� pomlouvaŁi!
V�ru, pł�li� z�hy zemłel onen Hebrej, jejś uct�vaj� kazatel� pomal� smrti: a mnohżm od t� doby se stalo z�hubou, śe zemłel pł�li� z�hy.
Znal teprve slzy a z�dumŁivost Hebreje a k tomu nen�vist dobrżch a spravedlivżch - onen Hebrej Jeś�: tu ho płepadla touha po smrti.
K�ś by jen byl złstal na pou�ti a vzd�len dobrżch a spravedlivżch! Snad by se byl nauŁil ś�ti a milovati zemi - a milovati sm�ch.
V�łte mi, bratł� moji! Pł�li� z�hy zemłel; s�m by byl odvolal sv� uŁen�, kdyby byl dosp�l aś k m�mu v�ku! �lechetnż byl dost, aby odvolal!
Ale nedozr�l je�t�. Nezrale miluje mlad�k, a nezrale t�ś nen�vid� Łlov�ka i zemi. Sv�z�na a t�śk� je posud jeho mysl i peru� jeho ducha.
V muśi v�ak jest v�ce d�t�te neś v mlad�kovi, a m�n� z�dumŁivosti: l�pe zn� um�rat i ś�t.
Svoboden k smrti a svoboden v smrti, posv�tnż hlasatel sv�ho Ne, kdyś nen� uś kdy hl�sat Ano: tak zn� um�rat i ś�t.
Aby va�e um�r�n� nebylo rouh�n�m proti Łlov�ku a zemi, pł�tel� moji: toho se dopro�uji na medu va�� du�e.
Ve va�em um�r�n� nech� hoł� je�t� v� duch a va�e ctnost, tak jako veŁern� Łerv�nek plane kolem zem�: jinak se v�m �patn� vydałilo um�r�n�.
Tak budu j� s�m um�rati, abyste vy, pł�tel�, mn� k vłli, v�ce milovati zemi; a zem� se zase stanu, abych do�el klidu v t�, jeś mne zrodila.
V�ru, c�l m�l Zarathustra, vymr�til svłj m�Ł: te� vy, pł�tel�, jste zd�dili młj c�l, v�m h�z�m zlatż m�Ł.
Nadev�e rad�ji vid�m, kterak vy, moji pł�tel�, h�z�te zlatżm m�Łem! A tak je�t� seŁk�m chv�li, neś śivot opust�m: a vy mi to odpus�te! -
Tak pravil Zarathustra.

O ctnosti, jeś obdarov�v�
1.
Kdyś se Zarathustra rozlouŁil s m�stem, jemuś bylo naklon�no jeho srdce a jehoś jm�no zn�: "Pestr� kr�va" - �lo za n�m mnoho t�ch, kdoś se zvali jeho ś�ky, a vyprov�zeli ho. Tak płi�li ke kłiśovatce: i pravil jim Zarathustra, śe odtud płjde s�m; nebo� byl pł�telem osam�l� chłze. Jeho ś�ci mu v�ak na rozlouŁenou podali hłl, na jej�ś zlat� rukojeti se had ov�jel kolem slunce. Zarathustra se radoval z holi a op�ral se o ni; pot� promluvil k svżm ś�kłm t�mito slovy:
Rcete mi: Ł�m to, śe zlato do�lo nejvy��� hodnoty? T�m, śe je nev�edn� a neuśiteŁn� a z�łiv� a m�rn�ho lesku; vśdy se nab�z� v dar.
Jen jakośto odraz nejvy��� ctnosti do�lo zlato nejvy��� hodnoty. Zlatżm leskem sv�t� pohled toho, kdo daruje. Zlata lesk sjedn�v� m�r mezi m�s�cem a sluncem.
Nev�edn� jest nejvy��� ctnost a neuśiteŁn�, z�łiv� jest a m�rn�ho lesku: ctnost, jeś obdarov�v�, jest nejvy��� ctnost.
V�ru, dobłe se ve v�s vyzn�m, ś�ci moji: dycht�te jako j� po ctnosti, jeś obdarov�v�. Co by v�m bylo spoleŁn�ho s koŁkami a vlky?
To� va�e ś�ze�, abyste se sami stali ob�tmi a dary: a proto m�te ś�ze� nahromaditi v�echny poklady do sv� du�e.
Nenasytn� dycht� va�e du�e po klenotech a pokladech, protośe va�e ctnost je nenasytn� v touze po rozd�v�n�.
Nut�te v�echny v�ci, aby płi�ly k v�m a vstoupily do v�s, aby se pak z va�eho zdroje rozproudily nazp�t jakośto dary va�� l�sky.
V�ru, lupiŁem v�ech hodnot se stane takov� l�ska, jeś obdarov�v�; zdravou a svatou v�ak jmenuji tuto sobeckou l�sku. -
Je jin� sobectv�, pł�li� chud� a laŁn�j��, jeś st�le chce kr�sti, sobectv� nemocnżch, nemocn� sobeck� l�ska.
Okem zlod�je pohl�ś� na v�e, co se leskne; hltavost� hladu m�ł� toho, kdo m� hojn� j�dla; a vśdy se pl�ś� kolem stolu d�rcł.Nemoc hovoł� z takov� chtivosti a neviditeln� zrłdnost; o chor�m t�le hovoł� zlod�jsk� hltavost t�to sobeck� l�sky.
Rcete mi, bratł� moji: co n�m plat� za �patn� a nej�patn�j��? Zdaś nen� to zrłdnost? A zrłdnosti se dohadujeme vśdy, kde chyb� du�e, jeś obdarov�v�.
Vzhłru jde na�e cesta; od rodu vede k rodu vy���mu. Hrłzou v�ak je n�m smysl zrłdnosti, kterż prav�: "V�e pro mne."
Vzhłru vzl�t� na�e mysl: tak jest podobenstv�m na�eho t�la, podobenstv�m na�eho povż�en�. Podobenstv�mi takovżch povż�en� jsou jm�na ctnost�.
Tak t�lo kr�Ł� d�jinami jako kdosi, kdo vznik�, kdo bojuje. A duch - Ł�m jest t�lu? Jeho bojł a v�t�zstv� hlasatelem a druhem a ozvukem.
Podobenstv�mi jsou v�echna jm�na dobra i zla; nevyslovuj� jasn�, jen kżvaj�. Bl�zen, kdo chce od nich v�d�n�.
Dbejte mi, bratł� moji, kaśd� hodiny, kdy duch v� chce mluviti v podobenstv�ch: tu je vznik va�� ctnosti.
Tu jest povż�eno va�e t�lo, tu z mrtvżch vstalo; svou rozko�� rozn�cuje ducha, śe se st�v� tvłrcem a hodnotitelem a milencem a dobrodincem v�ech v�c�.
Je-li va�e srdce jako proud rozvln�no z �iroka a z plna, je-li pośehn�n�m a nebezpeŁ�m tomu, kdo płebżv� nabl�zku: to je vznik va�� ctnosti.
Jste-li povzneseni nad chv�lu i hanu a chce-li va�e vłle rozkazovati v�em v�cem jakośto vłle milencova: to je vznik va�� ctnosti.
Pohrd�te-li pohodl�m a m�kkżm lośem a nemłśete-li se ani dost daleko ulośiti od zm�kŁilżch: to je vznik va�� ctnosti.
Jste-li, kdoś spoleŁnou vłl� cht�j�, a ł�k�te-li vłli, t�to obran� proti v�� t�sni, "nezbytnost": to je vznik va�� ctnosti.
V�ru, va�e ctnost je novżm dobrem a zlem! V�ru, je to nov� hlubok� �um�n� a nov�ho pramene hlas!
Moc� jest nov� ta ctnost; je to vl�dnouc� my�lenka a kolem n� moudr� du�e; je to zlat� slunce a kolem n�ho had pozn�n�.

2.
Zde se Zarathustra na chv�li odmlŁel a s l�skou pohl�śel na sv� ś�ky. Pot� pokraŁoval takto: - a jeho hlas byl prom�n�n.
Złsta�te mi v�rni zemi, bratł� moji, celou moc� sv� ctnosti! Va�e l�ska, jeś obdarov�v�, i va�e pozn�n� nech� slouś� smyslu zem�! Tak v�s pros�m a zapł�sah�m.
Nenechte ji odl�tnouti od pozemskosti, nenechte ji perut�mi tlouci o v�Łn� zdi! Ach, bylo vśdy tolik zbloudil� ctnosti!
Płive�te, jako płiv�d�m j�, zbloudilou tu ctnost nazp�t k zemi - ano, nazp�t k t�lu a śivotu: aby dala zemi jej� smysl, lidskż jej� smysl!
Ston�sobn� aś dosud se zalet�ly a płehm�tly duch i ctnost. Ano, v na�em t�le te� je�t� płebżv� v�echen ten blud a płehmat: tam se stal t�lem a vłl�.
Ston�sobn� se dosud pokou�ely a potulovaly duch i ctnost. Ach, pokusem byl Łlov�k. Ach, mnoho nev�d�n� a bludu se v n�s t�lem stalo!
Nejen rozum celżch tis�cilet� - i jejich ��lenstv� v n�s propuk�. Je nebezpeŁn� bżti d�dicem.
Je�t� bojujeme krok co krok s obryn� n�hodou, a nad celżm Łlov�Łenstv�m aś dosud panoval nesmysl, bez-smysl.
V� duch a va�e ctnost nech� slouś� zemi, bratł� moji: a hodnota v�ech v�c� nech� v�mi je znovu stanovov�na! Proto m�te bżti bojovn�ky! Proto m�te bżti tvłrci!
V�d�n�m se oŁi��uje t�lo; v�domżmi pokusy se povy�uje; pozn�vaj�c�mu posv�cuj� se v�echny pudy; povż�en�mu se rozradostn� du�e.
L�kałi, s�m si pomoz: tak pomłśe� i sv�mu nemocn�mu. To budiś jeho nejlep�� pomoc, aby na sv� oŁi złel toho, kdo vyhoj� se s�m.
Tis�c je stezek, jimiś nikdo je�t� ne�el, tis�c je zdrav� a skrytżch ostrovł śivota. NevyŁerp�n a neobjeven je st�le je�t� Łlov�k i zem� Łlov�ka.
Bd�te a naslouchejte, vy osam�l�! Od budoucna duj� vichrov� tajemnżmi śdery kł�del; a jemnżm u��m se zv�stuje dobr� poselstv�.
Vy osam�l� dne�ka, vy odluŁuj�c� se, vy jednou budete n�rodem: z v�s, kteł� jste se sami vyvolili, vzroste vyvolenż n�rod: - a z n�ho nadŁlov�k.V�ru, m�stem ozdrav�n� stane se jednou zem�! A jiś vane nad n� nov� vłn�, hojiv� vłn� - a nov� nad�je.

3.
Kdyś Zarathustra takto promluvil, odmlŁel se jako ten, kdo nedopov�d�l sv�ho posledn�ho slova; jsa na pochyb�ch, dlouho v ruce odvaśoval hłl. Posl�ze promluvil takto - a jeho hlas byl prom�n�n:
Samoten nyn� płjdu, ś�ci moji! T�ś vy nyn� odejdete, a samotni! Tak tomu chci.
V�ru, rad�m v�m: odstupte ode mne a bra�te se proti Zarathustrovi! A je�t� l�pe: sty�te se za�! Snad v�s podvedl!
NestaŁ�, aby Łlov�k pozn�n� sv� nepł�tele miloval; nech� dovede nen�vid�ti svżch pł�tel!
�patn� spl�c� uŁiteli, kdo st�le złst�v� jen ś�kem. A proŁ byste ne�kubali z m�ho v�nce?
Uct�v�te mne; ale coś, padne-li va�e uct�v�n� jednoho dne k zemi? Stłeśte se, aby v�s nezabila socha!
Prav�te, śe v�ł�te v Zarathustru? Ale co z�leś� na Zarathustrovi! Jste mżmi v�ł�c�mi: ale co z�leś� na v�ech v�ł�c�ch!
Sami jste se je�t� nehledali: tu jste nalezli mne. Tak se vede v�em v�ł�c�m; proto m� ve�ker� v�ra tak m�lo ceny.
Te� v�m k�śi, abyste mne ztratili a sebe nalezli; a teprve, aś mne v�ichni zapłete, navr�t�m se v�m.
V�ru, jinżma oŁima, bratł� moji, si potom vyhled�m sv� ztracen�; jinou l�skou v�s pak milovati budu.
A jednou płijde Łas, kdy se mi stanete pł�teli a d�tmi spoleŁn� nad�je: pak budu po tłet� dl�ti mezi v�mi, abych s v�mi slavil velik� poledne.
A to jest velik� poledne, kdy Łlov�k prostłed sv� dr�hy stoj� mezi zv�łetem a nadŁlov�kem a kdy slav� svou cestu k veŁeru jakośto svou nejvy��� nad�ji: nebo� je to cesta k nov�mu jitru.
Pak ten, kdo zanik�, s�m si bude śehnati, śe kr�Ł� na druhou stranu; slunce jeho pozn�n� bude st�ti v poledn�ch.
Jsou mrtvi v�ichni bozi: te� chceme, aby śiv byl nadŁlov�k"- to budiś jednou o velik�m poledni na�e posledn� vłle! -
Tak pravil Zarathustra.

DRUHŻ D�L
"- a teprve aś mne v�ichni zapłete, navr�t�m se v�m.
V�ru, jinżma oŁima, bratł� moji, si potom vyhled�m sv� ztracen�; jinou l�skou v�s pak milovati budu."
ZARATHUSTRA,
o ctnosti, jeś obdarov�v� (I, str. 64).

D�t� se zrcadlem
Potom se Zarathustra zase navr�til do hor a do samoty sv� jeskyn�, uniknuv lidem a vyŁk�vaje jako rozs�vaŁ, jenś s�m� sv� rozhodil. Jeho du�e se v�ak naplnila netrp�livost� a touhou po t�ch, jeś choval v l�sce: m�l� je�t� mnoho, co by jim dal. Nebo� toto jest nejt�ś��: z l�sky uzavł�ti svou otevłenou ruku a v darov�n� si zachovati stud.
Tak plynuly osam�l�mu m�s�ce a l�ta: jeho moudrost v�ak vzrłstala, svou n�pln� mu płsob�c bol.
A jednou z r�na se probudil jiś płed zołou, dlouho se rozmż�lel na lośi a promluvil posl�ze k srdci sv�mu:
"Cośe jsem se tak zalekl ve snu, aś jsem se probudil? Nepłistoupilo to ke mn� d�t� se zrcadlem v ruce?
,Ó Zarathustro' - oslovilo mne d�t� - ,pohle� na sebe do zrcadla!'
Ale kdyś jsem pohl�dl do zrcadla, vzkłikl jsem a srdce m� bylo ohromeno: nebo� nevid�l jsem tam sebe, nżbrś ��blovu roz�klebenou tv�ł a potupnż sm�ch.
V�ru, pł�li� dobłe ch�pu znamen� a napomenut� snu: m� uŁen� je v nebezpeŁenstv�, koukol si ł�k� p�enice!
Moji nepł�tel� se rozmohli a znetvołili obraz m�ho uŁen�, takśe druhov� moji nejmilej�� propadaj� studu za dary, jeś jsem jim daroval.
Ztratili se mi moji pł�tel�; vze�la mi chv�le, abych hledal svżch ztracenżch!" -
Za t�chto slov Zarathustra vyskoŁil, ne v�ak jako ten, kdo pod�en lap� vzduch, nżbrś sp�e jako v�tec a p�vec, jejś płepad� nad�en�. V śśasu na n�j pohl�śeli jeho orel a had: nebo� jako zora mu na tv�łi leśelo vzch�zej�c� �t�st�.
Co se mi jen płihodilo, zv�łata moje? - pravil Zarathustra. Zdaś nejsem prom�n�n? Zdaś mi nepłi�lo blaśenstv� jako boułlivż v�tr?
Po�etil� je �t�st� m� a po�etil� v�ci mluviti bude: je je�t� pł�li� mladiŁk� - m�jte s n�m tedy strpen�!
Jsem zran�n svżm �t�st�m: v�ichni trp�c� nech� jsou mi l�kałi!
K pł�telłm sm�m zase dolł a i k nepł�telłm svżm! Zarathustra sm� zase mluvit a obdarov�vat a sv� mil� nejmilej��m zahrnovat! M� netrp�liv� l�ska płekypuje v proudech a st�k� dolł, k vżchodu, k z�padu. Z mlŁenlivżch hor i z boułek bolesti �um� do śdol� du�e m�.
Pł�li� dlouho jsem touśil a do d�lek z�ral. Pł�li� mnoho jsem n�leśel samot�: tak jsem se oduŁil mlŁen�.
V�ecek jsem v jedin� śsta se prom�nil a v bystłinu, jeś huŁ� z nitra vysokżch skal: dolł do śdol� svou mluvu vychrl�m.
A nech� proud m� l�sky se val� bezcest�m! Jak by proud nakonec nenalezl cesty k mołi!
Ano, jest jezero ve mn�, poustevnick�, sob�staŁn�: ale proud m� l�sky strhne je s sebou v hloub - dolł k mołi!
Novżmi cestami jdu, nov� łeŁ vzch�z�; nabaśil jsem se, jako v�ichni tvoł�c�, starżch jazykł. Nechce se jiś m�mu duchu kr�Łeti v stłev�c�ch vy�lapanżch.
Pł�li� pomalu mi ub�h� v�e mluven�: - do tv�ho vozu, vichłe, skoŁ�m! A i tebe sama zbiŁuji svou zlobou!
Jako zvol�n� a j�sot pojedu po �irżch moł�ch, aś naleznu blaśen� ostrovy, kde dl� moj� pł�tel�: -
A moji nepł�tel� mezi nimi! Jak miluji te� kaśd�ho, jen sm�m-li k n�mu mluvit! I nepł�tel� moji patł� k m�mu blaśenstv�.
A vsed�m-li na sv�ho nejdivoŁej��ho ołe, vśdy mi nejl�pe pomłśe na n�j młj o�t�p: ten je vśdy m� nohy ochotnżm sluhou: -
O�t�p, jejś met�m na sv� nepł�tele! Jak d�kuji svżm nepł�telłm, śe jej koneŁn� metati sm�m!
Pł�li� velk� bylo nap�t� m�ho mraŁna: mezi vżsm�chem bleskł budu krupobit� vrhati v hloub.
Mohutn� se pak nadme m� hru�, mohutn� svżm vichrem zaduje płes hory: tak si ulehŁ�.
V�ru, jako vichr bl�ś� se m� �t�st� a moje svoboda! Ale moji nepł�tel� nech� v�ł�, śe ��bel jim to b�sn� nad hlavami.
Ano, i v�s polek�, pł�tel� moji, m� divok� moudrost; ba snad uteŁete spolu s mżmi nepł�teli.
Ach, k�ś bych v�s dovedl płil�kati nazp�t pastżłskou �almaj�! Ach, k�ś by se lvice m�, moudrost, nauŁila l�bezn� vżti! A mnoh�mu jsme se jiś nauŁili spoleŁn�!M� divok� moudrost ot�hotnila v osam�lżch hor�ch; na drsnżch kamenech porodila ml�d�, sv� nejmlad�� ml�d�.
Ted bl�znovsky b�h� po tvrd� pou�ti a hled� a hled� m�kk�ho drnu - m� star� divok� moudrost!
Na hebk�m tr�vn�ku va�ich srdc�, pł�tel� moji! - na va�� l�sce by cht�la ustlati sv�mu mil�Łku! -
Tak pravil Zarathustra.

Na blaśenżch ostrovech
F�ky padaj� se stromł, dobr� jsou a sladk�; a jak padaj�, puk� jim Łerven� kłśe. Jsem zralżm f�kłm v�tr sever�k.
Tak jako f�ky padaj� v�m do dlan� tyto nauky, pł�tel� moji: nuś, pijte jejich ���vu a sladk� jejich maso! Je podzim kol, je Łist� nebe kol a odpoledne.
Hle�te, jak� n�pl� kolem n�s! A kr�sn� jest, ven z nadbytku se d�vati na vzd�len� mołe.
Kdysi płi pohledu na vzd�len� mołe ł�kalo se błh; te� jsem v�s v�ak nauŁil, abyste ł�kali: nadŁlov�k.
Błh je domn�nka; j� v�ak chci, aby va�e domn�v�n� nesahalo d�le neś va�e tvłrŁ� vłle.
Dovedli byste boha stvołiti? - Tedy mi jen pomlŁte o v�ech boz�ch! Zato byste v�ak dovedli stvołiti nadŁlov�ka.
Snad ne vy sami, bratł� moji! Ale płetvołiti byste se mohli v otce a płedky nadŁlov�ka: a to budiś va�e nejlep�� tvołen�! -
Błh je domn�nka; j� v�ak chci, aby va�e domn�v�n� bylo omezeno myslitelnost�.
Dovedli byste si boha mysliti? - Ale to nech� v�m znamen� vłli k pravd�, aby v�e bylo prom�n�no v lidsky mysliteln�, lidsky viditeln�, lidsky hmatateln�! Sv� vlastn� smysly domyslete do konce!
A co jste sv�tem zvali, budiś v�mi teprve stvołeno: v� rozum s�m, v� obraz, va�e vłle, va�e l�ska nech� se stane sv�tem! A v�ru, k va�emu blaśenstv�, vy pozn�vaj�c�! A jak byste sn�eli śivot bez t�to nad�je, vy pozn�vaj�c�? Nesm�li byste svżmi kołeny tkv�t ani v nepochopiteln�m, ani v nerozumn�m śit�.
Ale abych v�m odhalil cel� sv� srdce, ó pł�tel�: kdyby bohov� byli, jak j� bych snesl, śe nejsem błh! Tedy nen� bohł.
Pravda, j� utvołil soud; te� on v�ak utv�ł� mne. -
Błh je domn�nka: kdo by se v�ak napil v�� trżzn� t�to domn�nky a nezemłel? M� tvłrŁ�mu bżti od�ata jeho v�ra a orlu jeho vzlet do d�lek orl�ch?
Błh je my�lenka, ta zkłiv� v�e pł�m� a v�e, co stoj�, rozmot� dokola. Jak? �as śe je ten tam a v�e pom�jej�c� śe je pouhou lś�?
To pomysliti płsob� z�vra� a v�łen� lidskżm śdłm, a śaludku nadto zvracen�: v�ru motolic� zvu takovou domn�nku.
Zlżm to zvu a nepł�telskżm Łlov�ku, v�echno to uŁen� o jedin�m a pln�m a nepohnut�m a syt�m a nepom�jej�c�m!
V�e nepom�jej�c� - to� pouhż pł�m�r! A b�sn�ci płespł�li� lśou. -
Ale o Łasu a vznik�n� maj� mluviti nejlep�� pł�m�ry: chv�lou maj� bżti a ospravedln�n�m v�� nepom�jej�cnosti!
Tvołiti - to� velik� osvobozen� od strasti, to� śivota lehkż vzlet. Ale aby tvłrce tvołil, k tomu jiś tłeba strasti a mnoha prom�n.
Ano, mnoho hołk� ho um�r�n� budiś ve va�em śivot�, vy tvoł�c�! Tak budete pł�mluvami a obh�jci v�� pom�jej�cnosti.
Aby tvoł�c� s�m byl d�ckem, jeś se znovu rod�, k tomu nutno, aby cht�l bżti t�ś roditelkou a bolem roditelŁinżm.
V�ru, stem du�� vedla m� pout i stem kol�bek a bolest� porodn�ch. Mnohokr�te jsem se jiś louŁil, zn�m srdcervouc� hodiny posledn�.
Tak tomu chce v�ak m� tvoł�c� vłle, młj osud. Anebo, abych v�m to poctiv�ji łekl: takov�ho osudu pr�v� - se zacht�lo m� vłl�.
V�e, co c�t� ve mn�, trp� a śp� v śal�ł�ch: m� vłle mi v�ak płich�z� vśdy jakośto m� osvoboditelka, jeś płin�� radost. Cht�n� to jest, jeś osvobozuje: to� prav� nauka o vłli a svobod� - tak v�m ji hl�s� Zarathustra.
Jiś necht�ti a jiś nehodnotiti a jiś netvołiti! ach, k�ś by tato velik� mdloba złstala mne navśdy vzd�lena!
I v pozn�v�n� c�t�m jen sv� vłle ploditelskou slast, sv� vłle slastn� rozen�; a je-li nevinnost v m�m pozn�v�n�, to proto, śe jest v n�m vłle k plozen�.
PryŁ od boha i od bohł mne odl�kala tato vłle; co by bylo je�t� tvołiti, kdyby bohov� - byli!
Ale k Łlov�ku mne pud� vśdy znovu m� śhouc� tvłrŁ� vłle; tak je puzeno kladivo ke kameni.
Vy lid�, ach, v kameni dł�m� mi obraz, mżch obrazł obraz! Ach, śe mus� dł�mati v nejtvrd��m, nejohyzdn�j��m kameni!
Te� zuł� m� kladivo krut� proti jeho śal�łi. Z kamene pr�� se kusy: co je mi po tom?
Sv� d�lo dovr��m: nebo� st�n ke mn� płi�el - v�ech v�c� v�c nejti��� a nejlehŁ� kdysi ke mn� płi�la!
Kr�sa nadŁlov�ka płi�la ke mn� v podob� st�nu. Ach, moji bratł�! Co je mi je�t� - po boz�ch! -
Tak pravil Zarathustra.

O soucitnżch
Pł�tel� moj�, dol�tlo vżsm�n� slovo k va�emu pł�teli: Jen hle�te, Zarathustru! Zdaś mezi n�mi nekr�Ł� jako mezi zv�łaty?"
L�pe v�ak mluviti takto: "Pozn�vaj�c� kr�Ł� mezi lidmi, jako by byli zv�łaty."
�lov�ku samu pak pozn�vaj�c� ł�k�: zv�łe s Łervenżmi tv�łemi.
��m si toho Łlov�k zaslouśil? Snad t�m, śe mu bylo pł�li� Łasto se styd�ti.
Ó pł�tel� moji! Takto d� pozn�vaj�c�: Stud, stud, Stud - to jsou d�jiny lidstva!
A proto si �lechetnż Łlov�k ukl�d�, śe nebude zahanbovati: Ukl�d� si stud płede v��m, co trp�.
V�ru, nem�m r�d milosrdnżch, t�ch blahoslavenżch ve sv�m soucitu: pł�li�n� se jim nedost�v� studu. Mus�m-li bżti soucitnż, a� mi tak alespo� neł�kaj�; a jsem-li soucitnż, tedy rad�ji zpovzd�l�!
R�d tak� zahal�m hlavu a prch�m, je�t� neś mne poznaj�: a tot�ś k�śi v�m, pł�tel� moji!
K�ś mi młj osud do cesty vede vśdy lidi bez utrpen�, jako jste vy, a takov�, s nimiś sm�m m�ti spoleŁnou nad�ji a hody a med!
Ano, to Łi ono jsem trp�c�m prokazoval: ale vśdy se mi zd�lo, śe prokazuji cosi lep��ho, kdykoli jsem se nauŁil l�pe se radovati.
Od t� doby, co lid� jsou lidmi, pł�li� m�lo se radovali: To jedin�, bratł� moji, je d�diŁnż n� hł�ch!
A nauŁ�me-li se lep�� radosti, oduŁ�me se nejl�pe płsobiti jinżm bolest a vymż�leti bolestn� v�ci.
Proto si omżv�m ruku, jeś pomohla trp�c�mu, proto si ot�r�m nadto i du�i.
Nebo�, śe jsem trp�c�ho vid�l trp�ti, za to jsem se styd�l ve jm�nu jeho studu; a kdyś jsem mu pomohl, tu jsem tvrd� ubl�śil jeho hrdosti.
Velik� z�vazky nevnukaj� vd�Łnost, nżbrś pomstychtivost; a neupadne-li mal� dobrodin� v zapomenouti, stane se z n�ho je�t� hlodavż Łerv.
"Bu�te zdrśenliv� v płij�man�! Vyznamen�vejte t�m, śe płij�m�te!" - tak rad�m t�m, kdoś nemaj�, co by rozd�vali.
J� v�ak jsem ten, jenś obdarov�v�: daruji r�d, pł�tel pł�telłm. Ciz� v�ak a chud� nech� si sami z m�ho stromu utrhnou plod: to je zahanb� m�n�.
�ebr�ci m�li by v�ak nadobro bżti odstran�ni! V�ru, je k zlosti jim d�vat, k zlosti jim ned�vat.
A stejn� hł�n�ci a zl� sv�dom�! V�łte mi, pł�tel� moji: Hryzen� sv�dom� vychov�v� ke kous�n�.
Nejhor�� jsou v�ak mal� my�lenky. To rad�ji uś p�chat zlo neś myslit płikrŁen�!
��k�te sice: radost z malżch zlomyslnost� n�m uspoł� nejeden velkż zloŁin. Ale zde społ�te nem�stn�.
Jako vłed je zlż skutek, sv�d� a svrb� a proval� se - mluv� poctiv�.
"Hle, j� jsem choroba" - tak mluv� zlż skutek; to� jeho poctivost.
Ale mal� my�lenka je jako pl�se�: plaz� se a krŁ� se a nikde nechce bżt - aś cel� t�lo zpuchne a zpuchł� drobnou pl�sn�.
Tomu v�ak, koho posedl ��bel, ł�k�m do ucha toto slovo: "L�pe by bylo jej vyp�stit, aby se z n�ho stal velikż ��bel! I pro tebe jest je�t� cesta velikosti!" -
Ach, bratł� moji! O kaśd�m v�me pon�kud mnoho! A leckdo se n�m stane prłhlednżm, a płece nikterak nemłśeme j�m proj�t skrz naskrz.
Je t�śk� ś�ti s lidmi, protośe mlŁeti je tak t�śk�.
A nejsme nejnespravedliv�j�� k tomu, kdo je n�m odpornż, nżbrś k tomu, po kom n�m pranic nen�.
M�-li pak trp�c�ho pł�tele, bu� pro jeho utrpen� m�stem odpoŁinku, ale bu� lośem tvrdżm, lośem poln�m: tak mu prosp�je� nejl�pe.
A ubl�ś�-li ti pł�tel, rci: "Prom�j�m ti, cos mi uŁinil; śes to v�ak uŁinil sob� - jak bych to mohl prominouti!"
Tak mluv� v�echna velik� l�ska: ta płekon�v� i prom�jen� a soucit.
Je nutn� drśeti sv� srdce na uzd�; neb kdo je nech� klusat, tomu dł�v je�t� uteŁe hlava!
Ach, kde se na sv�t� udaly v�t�� po�etilosti neś u soucitnżch? A co na sv�t� zpłsobilo v�ce utrpen� neś po�etilosti soucitnżch?
B�da v�em miluj�c�m, kteł� nemaj� je�t� vy��� vż�ky nad svżm soucitem!
Takto kdysi ke mn� promluvil ��bel: "I błh m� sv� peklo: t�m jest jeho l�ska k lidem."
A ned�vno jsem od n�ho zaslechl toto slovo: "Błh je mrtev; svżm soucitem s lidmi zemłel błh." -
Nuś płijm�te mi vżstrahu płed soucitem: odtud lidem płich�z� je�t� t�śkż mrak! A j� se vyzn�m ve znamen�ch pov�trnosti!
Pomn�te v�ak i tohoto slova: v�echna velik� l�ska jest je�t� nade v��m svżm soucitem: neb to, co miluje, chce teprve - stvołiti!
"Sebe sama ob�tuji sv� l�sce, a sv�ho bliśn�ho jako sebe sam�ho"- tak zn� mluva v�ech tvoł�c�ch.
V�ichni tvoł�c� v�ak jsou tvrdi.
Tak pravil Zarathustra.

O kn�z�ch
A jednou dal Zarathustra svżm ś�kłm znamen� a promluvil k nim tato slova:
"Zde jsou kn�ś�: a tłebaśe to jsou moji nepł�tel�, kr�Łejte mi ti�e mimo n� a se sp�c�m meŁem!
I mezi nimi jsou hrdinov�; mnoz� z nich trp�li pł�li� -: i cht�j� jinżm płsobiti utrpen�.
Jsou zlżmi nepł�teli: nic mstiv�j��ho nad jejich pokoru. A snadno se potł�sn�, kdo ruku na n� vzt�hne.
Ale m� krev je spł�zn�na s krv� jejich; a chci, aby m� krev i v jejich krvi byla ct�na." -
A kdyś płe�li, płepadla Zarathustru bolest; a nedlouho s n� z�polil a jal se mluviti takto:
�el�m t�chto kn�ś�. Jsou mi tak� proti chuti; to je mi v�ak nejmen�� od t� doby, co jsem mezi lidmi.
Ale trp�m a trp�l jsem s nimi: zajatci jsou mi to a lid� znamenan�. Ten, koho zvou vykupitelem, ukoval je v pouta:
V pouta kłivżch hodnot a poblouzn�nżch slov! Ach, k�ś by je kdo vykoupil i od jejich vykupitele!
Kdysi, kdyś jimi mołe zm�talo nahoru dolł, mn�li, śe płist�li na ostrov�; ale hle, byla to sp�c� obluda!
Kłiv� hodnoty a poblouzn�n� slova: to jsou pro smrteln�ky nejstra�liv�j�� obludy, v nich dlouho sp� a Ł�h� z�huba.
Ale posl�ze płijde a bd� a zś�r� a zd�v� v�e, co si na n� vystav�lo chż�e.
Ó, pohle�te mi jen na ty chż�e, jeś si tito kn�ś� vystav�li! Kostely, tak jmenuj� sv� sladce p�chnouc� sluje!
Ó toho pad�lan�ho sv�tla, toho zatuchl�ho vzduchu! Zde, kde du�e k sv� vż�ce - l�tati nesm�!
Nżbrś takto k�śe v�ra kn�ś�: "Na kolenou po schodech vzhłru, vy hł�n�ci!"
V�ru, rad�ji je�t� nestoudn�ka zł�m neś odułel� oŁi jejich studu a pobośnosti!
Kdo si stvołil takov� sluje a schody kaj�cn�kł? Nebyli to lid�, cht� j�c� se skrżt a styd�c� se Łist�ho nebe?
A teprve aś se Łist� nebe bude zas rozbołenżmi stropy d�vati dolł na tr�vu a rudż m�k u rozbołenżch zd� - teprve potom zas ke st�nkłm tohoto boha sv� srdce obr�t�m.Bohem jmenovali, co jim odporovalo a ubliśovalo: a v�ru, bylo mnoho hrdinnosti v jejich zboś�ov�n�!
A jinak nedovedli milovati sv�ho boha neś t�m, śe Łlov�ka płibili na kł�ś!
Jakośto mrtvoly hodlali ś�ti, Łern� vystlali sv� t�la; a i z jejich łeŁ� mi Łi�� odporn� kołen� umrlŁ�ch komor.
A kdo jim śije nabl�zku, śije nabl�zku Łernżm rybn�kłm, z jejichś tłn� ś�ba se sladkou z�dumŁivost� ku�k� svou p�se�.
Musili by mi zp�vati lep�� p�sn�, abych uv�łil v jejich vykupitele: a jeho ś�ci by mi musili bżti podobn�j�� lidem vykoupenżm!
Nah� bych je vid�l r�d: neb jedin� kr�sa m�la by k�zati pok�n�. Ale koho as płemluv� tento zakuklenż trud!
V�ru, jejich vykupitel� sami nevze�li ze svobody a z jej�ho sedm�ho nebe! V�ru, sami nikdy nekr�Łeli po koberc�ch pozn�n�!
Z mezer se skl�dal duch t�chto vykupitelł; ale do kaśd� mezery postavili svłj blud a tuto vżpl� jmenovali bohem.
V jejich soucitu se utopil jejich duch, a kdyś soucitem kyp�li a płekypovali, plula vśdy nahołe velik� po�etilost.
Horliv� a s pokłikem hnali sv� st�do płes svou l�vku: jako by vedla k budoucnosti l�vka jedin�! V�ru, i tito pastżłi n�leśeli je�t� k ovc�m!
Mal� duchy m�li a du�e objemn�: jak malżmi v�ak zem�mi, bratł� moji, byly aś dosud i du�e nejobjemn�j��!
Znamen� krvav� psali na cestu, kterou kr�Łeli, a jejich po�etilost k�zala, śe krv� se dokazuje pravda.
Krev je v�ak pravdy nejhor��m sv�dkem; krv� se otr�v� t�ś nejŁist�� uŁen� a zvrhne se v blud a v nen�vist srdc�.
A jde-li kdo ohn�m za sv� uŁen� - co t�m dok�śe! ��doucn�j�� je v�ru, aby z vlastn�ho ś�ru vlastn� uŁen� vzch�zelo!
Dusn� srdce a studen� hlava: kde to se sdruś�, tam vznik� v�ł�c� vichr, "vykupitel".
V�t�� śili v�ru a vzne�en�ji zrozen� neś ti, jeś lid jmenuje vykupiteli, neś oni strhuj�c� v�ł�c� vichrov�!A je�t� v�t��mi, neś byli v�ichni vykupitel�, jest v�m, moji bratł�, bżti vykoupenu, abyste nalezli cestu k svobod�!
Nikdy je�t� nebylo nadŁlov�ka. Nah� jsem vid�l oba, nejv�t��ho Łlov�ka i nejmen��ho: -
Jsou si navz�jem je�t� pł�li� podobni. V�ru, i nejv�t��ho jsem nalezl - pł�li� lidskżm! -
Tak pravil Zarathustra.

O ctnostnżch
Hłm�n�m a nebeskżmi oh�ostroji nutno promlouvati k chabżm a sp�c�m smyslłm.
Hlas kr�sy v�ak promlouv� ti�e: vkr�d� se jen clo du�� nejprobuzen�j��ch.
Dnes ti�e se mi zachv�l a zasm�l młj �t�t: to� kr�sy posv�tnż sm�ch a z�chv�v.
V�m, vy ctnostn�, se sm�la dnes moje kr�sa. A takto ke mn� hlas jej� płi�el: "Cht�j� je�t� - dost�vati plat!"
Chcete je�t� dost�vati plat, vy ctnostn�! Chcete odm�nu za ctnost a nebe za vezdej�� śit� a v�Łnost za svłj dne�ek!
A te� se na mne hn�v�te, śe hl�s�m: nen� dozorŁ�ho nad odm�nou a vżplatou? A v�ru, ani nehl�s�m, śe ctnost je sama sob� odm�nou.
Ach, to� młj stesk: v nitro v�c� velhali odm�nu a trest - a te� i nitro va�ich du�� je�t�, vy ctnost�!
Ale jako kanŁ� ryp�k m� slovo rozryje nitro va�ich du��; r�dlo, tak m�te mi ł�kat.
V�echny tajnosti va�eho nitra vzejdou na sv�tlo; a aś budete na slunci leśeti zryti a pol�m�ni, bude i va�e leś odlouŁena od va�� pravdy.
Nebo� toto je va�e pravda: jste pł�li� Łistotn� pro �p�nu slov jako pomsta, trest, odm�na, odplata.
Milujete svou ctnost jako matka miluje sv� d�t�; ale kdo kdy sly�el, śe matka za svou l�sku chce plat?
Va�e ctnost je nejmilej�� Ł�st� v�s samżch. ��ze� prstenu jest ve v�s: aby s�m sebe zas dostihl, k tomu se sv�j� a st�Ł� kaśdż prsten.A kaśd� d�lo va�� ctnosti podob� se zhas�naj�c� hv�zd�: st�le je sv�tlo hv�zdy na cest� a je�t� putuje - a kdy jiś nebude na cest�?
Tak je sv�tlo va�� ctnosti je�t� na cest�, i kdyś d�lo jest dokon�no. Bu� si jiś zapomenuto a mrtvo: jeho sv�telnż paprsek je�t� śije a putuje.
Aby va�e ctnost byla Ł�st� v�s samżch a ne Ł�msi ciz�m, ne pokośkou, ne pl�t�kem: to� pravda a touha z hloubi va�� du�e, vy ctnostn�! -
Jsou v�ak lid�, jimś ctnost� se nazżv� kłeŁ pod biŁem: a pł�li� jste mi naslouchali pokłiku t�ch, kdo takto c�t�.
A jin� jsou, jimś ctnost jest zleno�en� jejich nełest�; a nat�hne-li jednou jejich nen�vist a jejich ś�rlivost śdy, procitne jejich "spravedlivost" a mne si rozespal� oŁi.
A jsou jin�, ti jsou taśeni v hloub: jejich ��blov� je tam t�hnou. Ale Ł�m hloub klesaj�, t�m śhav�j� plane jim oko a laŁnost po jejich bohu.
Ach, i t�chto pokłik v�m pronikl v sluch, vy ctnostn�: "��m j� nejsem, t�m, t�m je mi Błh i ctnost!"
A jin� jsou, ti se bl�ś� drkotav� a vrzav�, jako vozy, jeś vezou kameny do śdol�; ti mnoho mluv� o dłstojenstv�, a ctnost� - svou brzdu nazżvaj� ctnost�!
A jin� jsou, ti se podobaj� hodin�m, jeś byly nataśeny jako kaśdodenn�; d�laj� tik tak jako vśdy a cht�j�, aby se "tik tak" - nazżvalo ctnost�.
Z t�ch m�m v�ru p�kn� povyraśen�: kde najdu takov� hodiny, nat�hnu je svżm vżsm�chem: a svżm vrŁen�m a� mne znovu zase rozesm�j�!
A jin� jsou hrdi na hrst sv� spravedlivosti a v jej�m jm�n� se dopou�t�j� zloŁinu na v�em: takśe sv�t se ut�p� v jejich nespravedlivosti.
Ach, jak b�dn� slovo "ctnost" jim vyb�h� z śst! A ł�kaj�-li "jsem spravedliv", m�n� "pomstil jsem se".
Svou ctnost� by nepł�telłm nejrad�ji vy�krabali oŁi; a povy�uj� se jen, aby jin� pon�śili.
A d�le jsou, kdoś sed� v sv�m moŁ�lu a takto volaj� z r�kosu: "Ctnost - to znamen� ti�e sed�ti v moŁ�lu.
Nikoho nekou�eme a tomu, kdo kou�e, se vyhżb�me; a ve v�em m�me m�n�n� takov�, jak� n�m kdo d�."A d�le jsou, kdoś miluj� posunky a mysl� si: ctnost je jakżsi posunek.
Jejich kolena st�le zboś�uj�, a jejich ruce jsou chvalołeŁn�n�m ctnosti, jejich srdce v�ak nev� o niŁem.
A d�le jsou, kdoś maj� za ctnost, ł�kaj�-li: "Ctnost je nutn�;" ale v hloubi du�e v�ł� jen, śe nutn� je policie.
A leckdo, kdo nemłśe vid�ti, co je vzne�en�ho na lidech, nazżv� ctnost�, śe jejich n�zkost vid� pł�li� zbl�zka: uhranŁivż svłj pohled jmenuje tedy ctnost�.
A n�kteł� cht�j� bżt povzneseni a povzbuzeni a jmenuj� to ctnost�; a jin� cht�j� bżti poraśeni na zemi - a tak� to jmenuj� ctnost�.
A tak skoro v�ichni m�n�, śe maj� śŁast v ctnosti; a kaśdż chce bżti aspo� znalcem "dobra" i "zla".
Nepłi�el v�ak Zarathustra proto, aby łekl v�em t�m lh�łłm a bl�znłm: "Coś vy v�te o ctnosti! Co byste mohli v�d�t o ctnosti!" -
Nżbrś abyste se nabaśili vy, pł�tel� moji, starżch slov, jimś v�s nauŁili bl�zni a lh�łi:
Abyste se nabaśili slov "odm�na", "odplata", "trest", "pomsta v spravedlivosti". -
Abyste se nabaśili ł�kati: "�e n�jakż skutek je dobrż, to proto, śe je nesobeckż".
Ach, pł�tel� moji! Aby va�e bytost, aby to, co v sob� m�te, bylo v onom skutku, tak jako matka je v d�t�ti: to mi budiś va�e slovo o ctnosti!
V�ru, vzal jsem v�m na sto slov a nejmilej�� hraŁky va�� ctnosti; a te� se na mne hn�v�te, jako se hn�vaj� d�ti - U mołe si hr�ly - tu płi�la vlna a strhla jim hraŁku do hloubky: te� pl�Ł�.
T�ś vlna v�ak jim płinese nov� hraŁky a nov� pestr� lastury jim k noh�m vysype!
To je zas ut��; a jak on�m d�tem, t�ś v�m, pł�tel� moji, dostane se śt�chy - a novżch pestrżch lastur! -
Tak pravil Zarathustra.

O ch�tłe
�ivot je zdrojem rozko�e; kde v�ak ch�tra pije spolu, tam v�echny studny jsou otr�veny.
V�emu Łistotn�mu jsem naklon�n; nesnesu v�ak pohledu na �kleb�c� se huby a na ś�ze� neŁistżch.
Vhodili sv� oko dolł do studny: te� se ze studny leskne nahoru ke mn� odpornż jejich śsm�v.
Posv�tnou vodu otr�vili svou vilnost�; a kdyś sv� �pinav� sny nazvali rozko��, otr�vili nadto i slova.
Plamen se durd�, kladou-li k ohni vlhk� sv� srdce; a duch vzkyp� a doutn�, kde ch�tra płistupuje k ohni.
Plod v jejich ruce nasl�dne a zpuchł�: �t�pnż strom pod jejich pohledem zavr�vor�, jako vr�ek chładne a schne.
A leckdo, kdo se odvr�til od śivota, odvr�til se jen od ch�try; necht�l se s ch�trou sd�leti o svłj pramen, plamen a plod.
A leckdo, kdo �el na pou�� a s �elmami sn�el ś�ze�, necht�l jen se �pinavżmi velbloud�łi sed�ti kolem cisterny.
A leckdo, kdo se hnal jako niŁitel a jako krupobit� na v�echna plodonosn� pole, cht�l jen vsaditi ch�tłe svou nohu ve chłt�n a tak j� zacpat j�cen.
A sousto, j�mś jsem se nejv�ce d�vil, nen� to, śe v�m, śe śivotu je tłeba i nepł�telstv� a um�r�n� a kł�śł a muk: -
Nżbrś t�zal jsem se kdysi a udusil se t�m�ł svou ot�zkou: jak? je śivotu tak� ch�try tłeba?
Je tłeba otr�venżch studen a smrdutżch oh�ł a po�pin�nżch snł a Łervł v chleb� śivota?
Nikoli m� nen�vist, młj hnus mi hladov� uś�ral śivot! Ach, Łasto jsem se nabaśil ducha, kdyś jsem i ch�tru nalezl duchaplnou!
A k vl�dnouc�m jsem se obr�til z�dy, kdyś jsem vid�l, co dnes nazżvaj� "vlasti": smlouvati a moc kupŁiti - s ch�trou!
S uzavłenżma u�ima jsem śil mezi n�rody ciz�ho jazyka: aby mi ciz� złstal jazyk jejich smlouv�n� a jejich kupŁen� o moc.
A drśe si nos, kr�Łel jsem nevrle v��m vŁerej�kem i dne�kem! v�ru, nelib� p�chne v�echen vŁerej�ek i dne�ek p��c� ch�trou:
Jako mrz�k, jenś ohluchl, oslepl, on�m�l: tak jsem byl dlouho śiv, abych nebyl śiv s ch�trou moci, ch�trou psavosti, ch�trou rozko�e.
S n�mahou a opatrn� stoupal młj duch po schodech; almuśny rozko�e byly mu osv�śen�m; o berle pl�śil se śivot slepci.
Co se mi jen stalo? ��m jsem se vykoupil z hnusu? Kdo to, j�mś mi oml�dlo oko? Jakśe jsem dol�tl vż�ky, kde u studny uś nesed� ch�tra?
Stvołil mi hnus młj s�m peruti a s�ly, jeś vytu�� prameny? V�ru, v nejvy��� vż�ku bylo mi vzl�tnouti, abych nalezl zase zdroj rozko�e!
Ó, nalezl jsem jej, bratł� moji! Zde v nejvy��� vż�ce mi pramen� rozko�e zdroj! A jest śivot, u n�hoś ch�tra se mnou nepije!
Skoro pł�li� prudce mi proud�, prameni rozko�e! A Łasto poh�r zas vypr�zdn� t�m, śe jej naplniti chce�!
A je�t� mi zbżv� se uŁiti, jak bych se ti skromn�ji bl�śil: pł�li� prudce proud� ti je�t� srdce m� vstł�c: - m� srdce, na n�mś hoł� m� l�to, kr�tk�, hork�, z�dumŁiv�, płeblaśen�: jak ś�zn� po tv�m chladu letn� m� srdce!
Płe�el v�havż stesk m�ho jara! Płe�la zloba mżch Łervnovżch vloŁek sn�hu! Ted l�tem stal jsem se v�ecek a letn�m polednem!
L�tem v nejvy��� vż�ce se studenżmi prameny a blaśenżm tichem: ó, płij�te, pł�tel� moji, aby ticho bylo je�t� blaśen�j��!
Nebo� toto jest na�e vż�ka a na�e domovina: pł�li� vysoko a strm� tu płebżv�me v�em neŁistżm a jejich ś�zni.
Vho�te jen sv� Łist� oŁi do zdroje m� rozko�e, pł�tel� moji! Jak by se t�m mohl zakalit! Svou vlastn� Łistotou se v�m usm�je vstł�c.
Na stromu, jemuś jm�no budoucnost, stav�me si hn�zdo: orlov� n�m osam�lżm budou v svżch zob�c�ch płin�eti pokrm!
V�ru, ne pokrm, jehoś by neŁistotn� sm�li poj�dati s n�mi! Mn�li by, śe poś�raj� ohe�, a sp�lili by si huby!
V�ru, neuchystali jsme tu pł�bytkł pro neŁistotn�:Ledovou sluj� by slulo na�e blaho jejich t�lłm a jejich duchłm!
A jako siln� vichrov� nad nimi budeme ś�ti, soused� orlłm, soused� sn�hu, soused� slunci: tak śij� siln� vichrov�.
A vichru podoben zaduji je�t� jednou do jejich stłedu a svżm duchem duchu jejich uloup�m dech: tak tomu chce m� budoucnost.
V�ru, silnżm vichrem je Zarathustra v�em n�śin�m; a takovouto radu d�v� svżm nepł�telłm i v�emu, co plije a prsk�: "Stłeśte se, abyste neplivali proti v�tru!" -
Tak pravil Zarathustra.

O tarantul�ch
Hle�, to je sluj tarantule! Chce� vid�ti ji samu? Zde vis� jej� s�: dotkni se j�, aby se zachv�la.
Tu płich�z�, a r�da: bu� zdr�va, tarantule! �ern� ti sed� na hłbetu tvłj trojhran a znak; a v�m t�ś, co ti sed� v du�i.
Msta ti sed� v du�i: kamkoli kousne�, tam vyraz� Łernż strup; tvłj jed roztoŁ� du�i dokola mstou!
Tak mluv�m v podobenstv� v�m, kteł� dokola rozt�Ł�te du�e, vy kazatel� rovnosti! Tarantulemi jste mi a skryt� touś�te po mst�!
J� v�ak płivedu jiś va�e skrż�e na sv�tlo: proto se v�m do tv�łe sm�ji sm�chem svżch vż�ek.
Proto natrh�v�m va�i s�, aby v� vztek v�s vyl�kal ze lśiv� va�� sluje, aby va�e msta vyskoŁila zpod va�eho slova "spravedlivost".
Nebo� aby byl Łlov�k, osvobozen ode msty: to jest mi most k nejvy��� nad�ji, to duha po dlouhżch boułk�ch.
Jinak tomu arci cht�j� tarantule: "To pr�v� bu� n�m spravedlivost�, śe sv�t se napln� boułkami na�� msty," tak spolu rozmlouvaj�.
"Pomstu chceme vykon�vat a potupu na v�ech, kdoś nejsou n�m rovni" - tak si płislibuj� srdce tarantul�.
"A ,vłle k rovnosti' - tak nech� napł�t� sluje jm�no ctnosti; a proti v�emu, co m� moc, zdvihneme svłj pokłik!"
Vy kazatel� rovnosti, po "rovnosti" takto z v�s vol� tyransk� ��lenstv� malomoci: va�e nejztajen�j�� tyransk� choutky zakukluj� se takto do slov o ctnosti!
Rozmrzel� je�itnost, zadrśen� z�vist, snad va�ich otcł je�itnost a z�vist: to�, co z v�s �leh� plamenem a ��lenstv�m pomsty.
Co zamlŁel otec, v synovi nabżv� slov; a Łasto jsem nalezl, śe syn jest obnaśenżm tajemstv�m sv�ho otce.
Nad�encłm se podobaj�: ale nenadchlo je srdce - nżbrś msta. Stanou-li se jemnżmi a chladnżmi, nezchladil a nezjemnil je duch, nżbrś z�vist.
Jejich ś�rlivost je zav�d� t�ś na stezky myslitelł; a to� znak jejich ś�rlivosti, śe vśdy jdou pł�li� daleko: takśe jejich mdlob� nakonec nezbżv�, neś aby si do sn�hu lehla k sp�nku.
Kaśd� z jejich obśalob zazn�v� pomstou, v kaśd� jejich pochvale jest ubliśov�n�; a bżti soudcem zd� se jim blaśenstv�m.
Takto v�ak rad�m v�m, pł�tel� moji: bu�te nedłv�łiv� ke v�em, jimś v�vod� pud trest�n�!
To je lid �patn�ho rodu a płvodu; z jejich tv�ł� vyz�r� kat a Łenichaj�c� sl�dn�k.
Bu�te nedłv�łiv� ke v�em, kdoś mnoho mluv� o sv� spravedlivosti! V�ru - jejich du��m nechyb� jen medu.
A zovou-li se sami "dobrżmi a spravedlivżmi", nezapom�nejte, śe jim k farizeji nesch�z� nic neś - moc!
Pł�tel� moji, nechci bżti sm�ov�n a zam��ov�n.
Jsou, kdoś k�ś� m� uŁen� o śivot�: a spolu jsou kazateli rovnosti, spolu jsou tarantulemi.
�e takov� jedovat� pavouci mluv� po chuti śivotu, aŁ sed� ve sv� sluji a odvracej� se od śivota: to proto, śe t�m cht�j� ubl�śiti.
On�m cht�j� t�m ubl�śiti, kdoś te� maj� moc: nebo� u t�ch je�t� nejv�ce je sly�et k�z�n� smrti.
Kdyby tomu bylo jinak, jinak by tarantule uŁily: a pr�v� ony kdysi nejl�pe pomlouvaly sv�t a upalovaly kac�łe.
S t�mito kazateli rovnosti nechci bżti sm�ov�n a zam��ov�n. Nebo� takto mluv� moje spravedlivost: "Lid� si nejsou rovni."A tak� se jimi nemaj� st�t! ��mpak by byla m� lask� k nadŁlov�ku, kdybych mluvil jinak?
Na tis�c�ch mostł a l�vek maj� se tlaŁiti k budoucnosti, a vśdy v�ce v�lky a nerovnosti m� bżti polośeno mezi n�: tak mi k�śe mluviti m� velik� l�ska!
Nech� se ve svżch nepł�telstv�ch stanou vyn�lezci obrazł a pł�zrakł, a je�t� svżmi obrazy a pł�zraky nech� proti sob� bojuj� nejvy��� boj!
Dobr� i zl� a bohatstv� i chudoba a vzne�enost i n�zkost a v�e jm�na hodnot: zbran� to bu�teś a łinŁ�c� dłkazy, śe śivot m� vśdy znovu s�m sebe płem�hati!
�ivot s�m se chce budovati do vż�ky, s pil�łi a stupni; do dalekżch d�lek chce vyz�rati a po blaśenżch kr�s�ch - proto potłebuje vż�ky!
A protośe potłebuje vż�ky, potłebuje stup�ł i sv�ru stup�ł a stoupaj�c�ch! Stoupati chce śivot a stoup�n�m se płekon�vati.
A pohle�te mi jen, pł�tel� moji! Zde, kde je sluj tarantule, vzhłru se pnou sutiny star�ho chr�mu, - jen mi sem pohle�te oŁima osv�tlenżma!
V�ru, kdo zde kdysi sv� my�lenky v kameni vzp�ral do vż�ky, ten v�d�l, jako nejmoudłej�� v�d�, o taji v�eho śivota!
Zde n�s uŁ� v nejzłejm�j��m podobenstv�, śe boj a nerovnost a v�lka o vl�du a nadvl�du - jsou je�t� i v kr�se!
Jak bośsky se zde l�mou klenut� a oblouky ve sv�m z�polen�: jak se proti sob� vzp�raj� a bojuj� sv�tlem a st�nem, ti boś�t� bojovn�ci -
Stejn� jist� a kr�sn� bu�me si t�ś my nepł�teli, pł�tel� moji! Bośsky se proti sob� vzp�rejme! -
B�da! Tu mne sam�ho kousla tarantule, m� star� nepł�telka! Bośsky jist� a kr�sn� mne do prstu kousla!
"Trest je nutnż a spravedlivost je nutn�" - tak si mysl�; "nezp�v� tu nadarmo p�se� k poct� nepł�telstv�!"
Ano, pomstila se! A b�da! te� pomstou dokola rozv�ł� tak� moji du�i.
Abych j� v�ak nevin�, pł�tel� moji, uvaśte mne pevn� k tomuto sloupu zde! Rad�ji je�t� sv�tcem u sloupu neś v�rem mstivosti! Nen� Zarathustra v�trem v�łnżch kotouŁł; a je-li taneŁn�kem, płec nikdy netanŁ� tarantelu! -
Tak pravil Zarathustra.

O slavnżch mudrc�ch
Lidu jste slouśili a pov�łe lidu, vy slavn� mudrci v�ichni! - a nikoli pravd�! A pr�v� proto v�s uct�vali.
A proto t�ś sn�eli va�i nev�ru, śe byla vtipem a oklikou k lidu. Tak p�n popł�v� volnosti svżm otrokłm, ba koch� se jejich bujnost�.
Kdo v�ak jest u lidu v nen�visti, jako vlk u psł: to jest svobodnż duch, odpłrce pout, jenś nezboś�uje a v les�ch m� sv� doup�.
Jej vyhnati z jeho śkrytu - to lid nazżval vśdycky "smyslem pro spravedlivost": a na svobodn�ho ducha i te� je�t� �tve sv� psy nejostłej��ch zubł.
"Nebo� pravda je zde: vśdy� je zde lid! B�da, b�da t�m, kdoś hledaj�!" - tak se odjakśiva volalo.
Sv�mu lidu jste cht�li d�ti za pravdu v jeho uct�v�n�: to jste zvali "vłl� k pravd�", vy slavn� mudrci!
A va�e srdce vśdy k sob� promlouvalo: "Z lidu poch�z�m: odtamtud tak� mi vze�el hlas boha."
S tvrdou ��j� a chytł�, podobni oslu byli jste vśdy, vy pł�mluvci lidu.
A nejeden vl�dnouc�, kterż s lidem cht�l ś�ti v m�ru, płed sv� ołe zapł�hl je�t� - osl�Łka, zapł�hl n�jak�ho slavn�ho mudrce.
A te� bych r�d, vy slavn� mudrci, abyste koneŁn� docela odvrhli kłśi lv�!
Pestłe ś�hanou kłś� �elmy a srst badaj�c�ho, hledaj�c�ho, dobżvaj�c�ho tvora!
Ach, abych uv�łil ve va�i "pravdymilovnost", k tomu mi zprvu zlomte svou zboś�uj�c� vłli.
Pravdymilovnżm zovu toho, kdo odch�z� na pou�t�, kde nen� bohł, a kdo zlomil sv� zboś�uj�c� srdce.
Ve ślut�m p�sku a seśehnut sluncem, �ilh� snad ś�zniv� po ostrovech, kde se temeni prameny a kde śivot odpoŁ�v� pod temnżmi stromy. Jeho ś�ze� ho v�ak nevede k tomu, aby śil jak oni pohodln�: neb kde jsou oasy, jsou tak� modly.
Hladov�j�c�, n�silnickou, osam�lou, bezbośnou: tak sebe samu chce m�ti vłle lv�.
Bez blaha sluhł, osvobozena od bohł a od zboś�ov�n�, beze strachu a stra�n�, velik� a osam�l�: takov� je vłle toho, kdo miluje pravdu.
Na pou�ti odnepam�ti śili milovn�ci pravdy, svobodn� duchov�, a byli p�ny pou�t�; v m�stech v�ak śij� vypasen�, slavn� mudrcov� - soumałi.
St�le totiś jako prav� oslov� t�hnou k�ru lidu!
Ne śe bych je proto hn�vem st�hal: ale jsou to pro mne jen bytosti slouś�c� a zapraśen�, by� se i bly�t�ly zlatżm postrojem.
A Łasto byli dobrżmi sluhy a chv�lyhodnżmi. Neb takto d� ctnost: "Mus�-li sluhou bżti, hledej, komu tv� sluśba nejl�pe prosp�je!
Duch i ctnost tv�ho p�na nech� rostou t�m, śe ty mu slouś�: tak spolu s jeho duchem a s jeho ctnost� poroste� s�m!"
A v�ru, vy slavn� mudrcov�, vy sluśebn�ci lidu! Sami jste rostli spolu s duchem a ctnost� lidu - a lid vzrostl v�mi! K va�� poct� to d�m!
Ale lidem mi złst�v�te i ve svżch ctnostech je�t�, lidem s tupżma oŁima - lidem, jenś nev�, co je duch!
Duch je śivot, jenś s�m łeśe do śivota: vlastn� svou trżzn� mnoś� sv� vlastn� v�d�n� - v�d�li jste to jiś?
A blaho ducha jest: bżti pomaz�nu a slzami posv�cenu za ob�tn� zv�łe - v�d�li jste to jiś?
A slepota slepcova i jeho hled�n� a t�p�n� nech� je�t� sv�dŁ� o moci slunce, do n�hoś se d�val - v�d�li jste to jiś?
A pozn�vaj�c� nech� se uŁ� horami stav�ti! M�lo znamen�, śe duch płen�� hory - v�d�li jste to jiś?
Zn�te jen jiskru ducha: a nevid�te, śe je kovadlinou, a nevid�te krutosti jeho kladiva!
V�ru, nezn�te hrdosti ducha! Je�t� m�n� byste v�ak snesli skromnost ducha, kdyby jednou promluvila!
A je�t� nikdy jste nesm�li sv�ho ducha uvrci do sn�śn� j�my: nejste k tomu dost horc�! Tak nezn�te ani rozko�� jeho chladu.
Ve v�em jste mi v�ak pł�li� dłv�rn� s duchem; a z moudrosti jste Łasto ud�lali chudobinec a chorobinec pro �patn� b�sn�ky.
Orlov� nejste: i nezakusili jste ani blaha v śd�su ducha. A kdo nen� pt�kem, nech� nespoŁ�v� nad propastmi.
Jste mi vlaśn�: studen� v�ak proud� kaśd� hlubok� pozn�n�. Ledov� studen� jsou nejvnitrn�j�� studny ducha: jsou osv�śen�m pro hork� ruce a pro ty, kdoś jednaj�.
Ctihodn� mi stoj�te a neohebn� a s rovnżm hłbetem, vy slavn� mudrcov�! - v�s nepoh�n� silnż v�tr ani siln� vłle.
Nevid�li jste nikdy, jak plachta pluje po mołi, vypukl� a vzdut�, a chv�je se zułivost� v�tru?
Tak jako plachta, chv�j�c� se zułivost� ducha, tak pluje m� moudrost po mołi - m� divok� moudrost!
Ale vy, sluśebn�ci lidu, vy slavn� mudrcov� - jak byste mohli se mnou plout! -
Tak pravil Zarathustra.

P�se� noci
Je noc: te� hlasit�ji mluv� v�e łinouc� se studny. A tak� m� du�e je łinouc� se studna.
Je noc: te� teprve proc�taj� v�e p�sn� miluj�c�ch. A tak� m� du�e je p�sn� miluj�c�ho.
Cos nezti�en�ho, nezti�iteln�ho je ve mn�, to se prod�r� k hlasit� łeŁi. LaŁnost l�sky je ve mn�, ta mluv� sama jazykem l�sky.
Jsem sv�tlo: ach, k�ś bych byl noc! Ale to je m� samota, śe op�s�n jsem sv�tlem.
Ach, byl bych temnż a noŁn�! Jak s�l bych u prsou sv�tla!
A t�ś v�m bych śehnal, vy tłpytn� hv�zdy a sv�tlu�ky nahołe! - a blaśen bych byl dary va�eho sv�tla.
J� v�ak śiji ve vlastn�m sv�tle, plameny z m�ho nitra �lehaj�c� nazp�t do sebe vp�j�m.
Nezn�m blaha t�ch, kdoś berou; a Łasto jsem snil o tom, śe kr�sti je as je�t� blaśen�j�� neś br�ti. To� moje chudoba, śe m� ruka si nikdy neodpoŁine od rozd�v�n�; to� moje z�vist, śe zł�m oŁi Łekaj�c� a noci oz�łen� touhou.
Ó kletbo v�ech, kteł� rozd�vaj�! Ó zatm�n� m�ho slunce! Ó touho po roztouśen�! Ó hltavż hlade v nasycen�!
Berou ode mne: ale dotżk�m se je�t� jejich du�e? Je propast mezi d�v�n�m a bran�m; a nejmen�� propast nejt�śe se płeklene.
Hlad vyrłst� z m� kr�sy: r�d bych ubl�śil t�m, kterżm sv�t�m, r�d bych oloupil ty, kter� jsem obdaroval: - tak hladov�m po zlob�.
Odtahuje ruku, kdyś se j� ruka jiś napłahuje vstł�c; v�haje jako vodop�d, jenś v p�du je�t� v�h�: - tak hladov�m po zlob�.
Takovou mstu si vymż�l� m� bohatstv�: takov� potm�ilost vyv�r� z m� samoty.
M� blaho daruj�c� zemłelo daruj�c, m� ctnost se nabaśila sebe samy pro svłj nadbytek!
Kdo st�le daruje, je v nebezpeŁ�, śe pozbude studu; kdo st�le rozd�v�, od sam�ho rozd�v�n� m� mozoly na ruce i na srdci.
M� oko jiś nepłet�k�, vid�-li stud pros�c�ch; m� zatvrdl� ruka jiś nec�t�, jak se chv�j� ruce napl�ovan�.
Kam se pod�la slza m�mu oku, kam pżł� m�mu srdci? Ó samoto v�ech daruj�c�ch! Ó mlŁenlivosti v�ech sv�t�c�ch!
Mnoho slunc� krouś� pustżm prostorem: ke v�emu, co je temn�, promlouvaj� svżm sv�tlem - ke mn� jsou n�m�.
Ó, to je nepł�telstv� sv�tla proti tomu, co sv�t�: bez milosrdenstv� koluje sv�tlo svżmi drahami.
Nespravedlivo v hloubi srdce k tomu, co sv�t�, mraziv� k slunc�m, koluje kaśd� slunce.
Podobna vichru, l�taj� slunce svżmi drahami, to� jejich kolob�h. Sv� neśprosn� vłle jsou poslu�n�, to� jejich mr�z.
Ó, teprve vy to jste, vy temn�, vy noŁn�, kdoś tvoł�te teplo z toho, co sv�t�! Ó, teprve vy vs�v�te ml�ko a lahodu z vemen sv�tla!
Ach, led je kol mne, m� ruka se sp�l� ledovżm dotykem! Ach, ś�ze� je ve mn�, ta prahne po ś�zni va��! Je noc: ach, śe mi je souzeno bżti sv�tlem! A ś�zn� po noŁn�m temnu! A samotou!
Je noc: te� jako zdroj vyr�ś� ze mne m� touha - mluviti touś�m.
Je noc: te� hlasit�ji mluv� v�e łinouc� se studny. A tak� m� du�e je łinouc� se studna.
Je noc: te� proc�taj� v�e p�sn� miluj�c�ch. A tak� m� du�e je p�se� miluj�c�ho. -
Tak pravil Zarathustra.

TaneŁn� p�se�
Jednou z veŁera kr�Łel Zarathustra se svżmi ś�ky lesem; a kdyś p�tral po prameni, hle, tu płi�el na zelenou louku, kterou ti�e obrłstaly stromy a kłov�: na n� tanŁily spolu d�vky. Jakmile d�vky poznaly Zarathustru, ustaly v tanci; Zarathustra v�ak pł�v�tiv� k nim płistoupil a promluvil takto:
"Neust�vejte v tanci, płvabn� d�vky! Nepłi�el jsem ru�it va�� hry pohledem uhranŁivżch, nepłi�el k v�m nepł�tel d�vek.
Jsem pł�mluv�m boha płed ��blem: ��blem v�ak je duch t�śe. Jak bych, vy lehounk�, mohl bżt nepł�telem bośskżch tancł? �i d�vŁ�ch nohou s kr�snżmi kotn�ky?
Ano, jsem les a noc tmavżch stromł: koho v�ak nezastra�� m� temnota, nalezne t�ś trsy rłś� pod mżmi cypłi�i.
A tak� mal�ho boha nalezne, jenś je d�vk�m nejmilej��: u stud�nky leś�, ti�e, s oŁima zavłenżma.
V�ru, za b�l�ho dne mi usnul, zahaleŁ! Hnal se snad pł�li� mnoho za motżlky?
Nezlobte se na mne, vy kr�sn� taneŁnice, potrest�m-li trochu toho błśka! Bude sice kłiŁet a plakat - ale i v pl�Łi je k sm�chu!
A se slzami v oku a� v�s popros� o tanec! a j� s�m zazp�v�m p�se� k jeho tanci:
TaneŁn� p�se�, vżsm�nou p�se� na ducha t�śe, sv�ho nejurozen�j��ho, velmośn�ho ��bla, o n�mś ł�kaj�, śe je ,p�nem sv�ta'." - A toto jest p�se�, kterou Zarathustra zp�val, kdyś Kupido a d�vky spolu tanŁili:
Ve tv� oko jsem ned�vno pohl�dl, śivote-śeno! A tu se mi zd�lo, śe v nezbadatelno kles�m.
Tys mne v�ak vylovila zlatou udic�; vysm�la ses mi, kdyś jsem t� nazval nezbadatelnou.
"Takov� je mluva v�ech ryb," - pravilas; "Łeho samy nezbadaj�, jest nezbadateln�.
Ale jsem prom�nliv� a div� a ve v�em jsem śena, a ne pr�v� ctnostn�:
Tłebaśe mi vy muśov� ł�k�te .hlubok�' nebo .v�rn�', ,v�Łn�', ,tajupln�'.
Vśdy� vy muśov� n�s obdarujete vśdy svżmi vlastn�mi ctnostmi - ach, vy ctnostn�!"
Tak se sm�la ta neuv�łiteln�; j� v�ak j� nikdy nev�ł�m, ani jej�mu sm�chu, mluv�-li zle o sob� sam�.
A kdyś jsem mezi Łtyłma oŁima mluvil se svou divokou moudrost�, pravila hn�viv�: "Chce�, touś�, miluje�, jen proto śivot chv�l�!"
Skoro bych byl odpov�d�l zle a hn�viv� pov�d�l pravdu; a nelze d�t hor�� odpov�di, neśli sv� moudrosti "pov�d�ti pravdu".
Tak totiś je mezi n�mi tłemi. Z hloubi du�e miluji pouze śivot - a v�ru, nejv�ce tehdy, kdyś ho nen�vid�m!
�e m�m v�ak moudrost r�d a Łasto aś pł�li�: to proto, śe mi tolik płipom�n� śivot-śenu!
M� jej� oko, jej� sm�ch, ba i jej� zlatou udiŁku: co mohu za to, śe ty dv� jsou si tak podobny?
A kdyś se mne jednou ptal śivot: Kdopak to je, ta moudrost? - tu jsem horliv� d�l: "Ba ano! ta moudrost!
��zn� po n� a nenasyt� se, d�v� se z�voji, hmat� s�t�mi.
Je kr�sn�? Coś v�m! Ale i nejstar�� kapry na ni navnad�.
Prom�nliv� je a vzdorn�; Łasto jsem vid�l, jak se kou�e do rtu a hłebenem se Łe�e proti vlasu.
Snad je zl� i prolhan� a ve v�em v�udy śen�tina: ale pr�v� mluv�-li sama o sob� �patn�, nejv�ce sv�d�."
Kdyś jsem toto łekl śivotu, zasm�l se zlomysln� a zamhoułil oŁi. "O kom to mluv�," t�zal se, "asi śe o mn�? A kdybys m�l pravdu, - coś se mi n�co takov�ho ł�k� tak do oŁ�? Ale te� płece mluv tak� o sv� moudrosti!"
Ach, tu jsi sv� oko zase rozevłel, ó milovanż śivote! A zd�lo se mi zase, śe kles�m v nezbadatelno. -
Tak zp�val Zarathustra. Ale kdyś byl tanec u konce a d�vky ode�ly, zesmutn�l.
"Slunce jiś d�vno zapadlo," pravil posl�ze: "louka je vlhk�, od lesł płich�z� chlad.
Cos nezn�m�ho je kolem mne a zaduman� se rozhl�ś�. Jakśe! Ty je�t� śije�, Zarathustro?
ProŁ? K Łemu? ��m? Kam? Kde? Jak? Zdaś nen� po�etilost� bżt je�t� na śivu? -
Ach, pł�tel� moji, to veŁer se tak ze mne pt�. Odpus�te mi młj smutek!
VeŁer nastal: odpus�te mi, śe nastal veŁer!" -
Tak pravil Zarathustra.

P�se� nad hroby
"Tam jest ostrov hrobł, mlŁenlivż ostrov; tam jsou t�ś hroby m�ho ml�d�. Tam zanesu v�Łn� zelenż v�nec śivota." Takto se v srdci sv�m ustanoviv, plul jsem płes mołe. -
Ó ml�d� m�ho jevy a vidiny! Ó v�ecky z�kmity oka l�sky, vy bośsk� okamśiky! Jak rychle mi zemłely! Vzpom�n�m v�s dnes jako svżch mrtvżch.
Od v�s, mżch nejmilej��ch mrtvżch, vane sem sladk� vłn�, j�ś taje srdce a slza. Ta vłn� v�ru otł�s� srdcem a tav� je osam�l�mu plavci.
St�le jsem je�t� nejbohat�� a vzbuzuji nejv�t�� z�vist - j� nejosam�lej��! Nebo� m�l jsem v�s płece, a m�te mne je�t�: rcete, komu jako mn� spadala se stromu takov� rłśov� jablka?
St�le jsem je�t� va�� l�sky d�dic a prs�, v�m na pam�tku kveta pestrżmi, divoce rostouc�mi ctnostmi, ó vy nejmilovan�j��!
Ach, byli jsme stvołeni, abychom si złstali nabl�zku, vy płvabn� ciz� z�zraky; a nepłi�ly jste ke mn� a k touze m� jako pla�� pt�ci, neś dłv�łuj�c� k dłv�łuj�c�mu!
Ano, stvołeny k v�rnosti jako j� a k dłv�rnżm v�Łnostem: a m�m v�s te� jmenovati podle va�� nev�rnosti, vy z�kmity bośskżch oŁ�, vy bośsk� okamśiky? - jin�mu jm�nu jsem se posud nenauŁil.
V�ru, pł�li� rychle jste mi zemłeli, vy uprchl�ci. Ale neprchli jste vy mn� ani j� neprchl v�m: svou nev�rou jsme si navz�jem nevinni.
Abych j� byl zabit, zardousili v�s, vy zp�vn� pt�ci mżch nad�j�! Ano, po v�s, vy nejmilej��, zloba vśdy stł�lela ��py - aby moje srdce zas�hla!
A zas�hla je! Vśdy� jste povśdy byli nejdraś��m majetkem m�ho srdce a j� byl majetek v�: proto v�m bylo v ml�d� zemł�ti a pł�li� z�hy!
Po nejzraniteln�j��m ze v�eho, co jsem m�l, vystłelili ��p: to jste byli vy, jejichś ple� je jako chmżł� a je�t� jako śsm�v, zm�raj�c� jedinżm pohledem!
Toto slovo v�ak łeknu svżm nepł�telłm: co je v�ecko vraśd�n� lid� proti tomu, co jste sp�chali na mn�!
Cos hor��ho jste na mn� sp�chali, neś je v�echna vraśda na lidech; vzali jste mi, Łeho nelze nahraditi: - to prav�m v�m, nepł�tel� moji!
Vśdy� jste zavraśdili m�ho ml�d� vidiny a nejmilej�� z�zraky! Druhy m�ho ml�d� jste mi vzali, ony pośehnan� duchy! K jejich pam�tce sem kladu tento v�nec a tuto kletbu.
Tuto kletbu v�m, moji nepł�tel�! Vśdy� jste zkr�tili, co v�Łn�ho ve mn�, tak jako zvuk se zlom� v studen� noci! Płi�lo to ke mn� jen jako mśiknut� bośsk�ho oka - jen jako okamśik!
Takto kdysi v blaśenou chv�li promluvila m� Łistota: "V�echny bytosti bu�te mi bośsk�."
Tu jste mne płepadli �pinavżmi pł�zraky; ach, kam to pak uprchl� ona blaśen� chv�le!
"V�echny dny bu�teś mi svat�" - tak promluvila kdysi moudrost m�ho ml�d�: v�ru, radostn� to moudrosti hlas!
Ale tu jste mi, vy nepł�tel�, ukradli m� noci a prodali a zm�nili je v bezesn� muka: ach, kam to pak uprchl� ona radostn� moudrost?Zatouśil jsem kdysi po ��astnżch znamen�ch ptaŁ�ho letu: tu jste mi do cesty płivedli netvornou, odpornou sovu. Ach, kam to pak uprchl� m� n�śn� touha?
Kdysi jsem si sl�bil, śe se odłeknu v�eho hnusu: tu jste m� bliśn� a nejbliś�� prom�nili v hnisaj�c� vłedy. Ach, kam to pak uprchl młj nej�lechetn�j�� slib?
Slep� �el jsem kdys pośehnanżmi cestami: tu jste slepcovu cestu poh�zeli bl�tem; a te� se mi hnus� star� slepcova stezka.
A kdyś jsem vykonal nejt�ś�� svłj śkol a slavil v�t�zstv� svżch płem�h�n�: tu, svedeni v�mi, ti, kdoś mne milovali, dali se do kłiku, śe jim ubliśuji nejv�ce.
V�ru, tak jste si vedli st�le: v śluŁ jste obraceli młj nejlep�� med i p�li mżch nejlep��ch vŁel.
K m� dobroŁinnosti jste vśdy pos�lali nejdrzej�� śebr�ky; kolem m�ho soucitu jste vśdy kupili nezhojiteln� nestoudn�ky. Tak jste m� ctnosti zra�ovali v jejich v�łe.
A polośil-li jsem i sv� nejsv�t�j�� za ob�: hned va�e "pobośnost" postavila k tomu sv� tuŁn�j�� dary: takśe v dżmu va�eho tuku i moje nejsv�t�j�� se zadusilo.
A jednou cht�l jsem tanŁiti, jak jsem je�t� nikdy netanŁil: do d�lky płese v�echna nebesa cht�l jsem se do tance d�t. Tu jste płemluvili m�ho nejmilej��ho p�vce.
I zanotoval hrłznż dusnż n�p�v; ach, do u�� mi troubil jako ponurż roh!
Vraśednż p�vŁe, n�stroji zloby, nejnevinn�j��! Jiś jsem se chystal k nejlep��mu tanci, tu jsi zavraśdil svżmi zvuky m� vzn�cen�!
Jenom tancem dovedu vysloviti podobenstv� nejvy���ch v�c�: - a tu mi m� nejvy��� podobenstv� nevysloveno uv�zlo v śdech!
Nevyslovena a nevykoupena mi uv�zla nejvy��� nad�je! A pomłely mi v�echny vidiny a śt�chy m�ho ml�d�!
Jak jsem to jen snesl? Jak mne płebolely a jak jsem płemohl takov� r�ny? Jak se m� du�e vzkł�sila z t�chto hrobł? Ano, cos neporaniteln�ho, nepohrobiteln�ho jest na mn�, cosi, co trh� sk�ly: to sluje m� vłle. MlŁky a beze zm�ny proch�z� l�ty.
Svou chłz� chce kr�Łeti star� m� vłle na nohou mżch; jej� mysl je tvrd�ho srdce a neporaniteln�.
Neporanitelnż jsem pouze na pat�. St�le je�t� śije� u mne a jsi sob� rovna, ty nejtrp�liv�j�� m� vłle! Vśdycky ses je�t� v�emi hroby prolomila!
V tob� t�ś śije je�t�, co z m�ho ml�d� złstalo nevykoupeno; a v podob� śivota i ml�d� sed� doufaj�c zde na ślutżch sutin�ch hrobł.
Ano, je�t� jsi mi drtitelkou v�ech hrobł: Zdar tob�, m� vłle! A jen kde jsou hroby, jsou tak� zmrtvżchvst�n�. -
Tak zp�val Zarathustra.

O płem�h�n� sebe sam�ho
"Vłle k pravd�", tak jmenujete, vy nejmoudłej��, to, co v�s poh�n� a rozv��uje?
Vłle, aby bylo v�echno jsoucno płedm�tem my�len�: tak jmenuji j� va�i vłl�!
V�e jsoucno chcete teprve uŁiniti płedm�tem my�len�; nebo� pochybujete s dobrou nedłv�rou, śe to płedm�tem my�len� jiś jest.
Ale m� se v�m to poddati a skloniti! Tak tomu chce va�e vłle. M� se to st�ti hladkżm a podrobiti se duchu jakośto jeho zrcadlo a odraz.
To� va�e cel� vłle, vy nejmoudłej��, nebo� jest to vłle k moci; a i tehdy, mluv�te-li o dobru a zlu a hodnot�c�ch soudech.
Chcete teprve stvołiti sv�t, płed n�mś byste poklekli: takov� jest va�e posledn� nad�je a va�e blouzn�n�.
Nemoudł� ov�em, to jest lid - ti se podobaj� łece, po n�ś Łlun klidn� pluje d�l; a v Łlunu slavnostn� a zakuklen� sed� hodnot�c� soudy.
Svou vłli a sv� hodnoty jste posadili na łeku vznik�n�; co v�ł�c� lid płij�m� za dobro a zlo, prozrazuje mi starou vłli k moci.Vy jste to byli, vy nejmoudłej��, kdoś jste takov� hosty posadili do tohoto Łlunu a kdoś jste jim dali tłpyt a hrd� jm�na - vy jste to byli a va�e vl�dnouc� vłle!
Te� łeka d�le un�� v� Łlun: nemłśe jinak. M�lo z�leś� na tom, zda se zlomen� vlna zp�n� a hn�viv� se vzepłe proti kżlu.
Nen� łeka va��m nebezpeŁenstv�m a koncem va�eho dobra i zla, vy nejmoudłej��: nżbrś jest j�m ona vłle sama, vłle k moci - nevyŁerpan� plod�c� śivotn� vłle.
Abyste v�ak ch�pali m� slovo o dobru a zlu, łeknu v�m je�t� sv� slovo o śivot� a o r�zu v�eho śivouc�ho.
Po stop�ch śivouc�ho jsem �el, �el jsem cestami nejv�t��mi a nejmen��mi, abych poznal jeho r�z.
Ston�sobnżm zrcadlem jsem zachycoval alespo� jeho pohled, kdyś m�l zavłen� śsta: aby ke mn� promluvilo jeho oko. A jeho oko mi mluvilo.
Kdekoli jsem v�ak nalezl n�co śivouc�ho, tam jsem t�ś zaslechl mluvit o poslu�nosti. V�echno, co śije, poslouch�.
A toto je druh� v�c: kdo s�m sebe neum� bżti poslu�en, tomu se rozkazuje. Tak tomu jest u v�eho śivouc�ho.
Toto pak je tłet�, co jsem zaslechl: śe rozkazovati je t�ś�� neś poslouchati. A nejen, śe rozkazuj�c� nese bł�m� v�ech, kdoś poslouchaj�, a śe ho toto bł�m� snadno rozdrt�: -
I pokus a odv�śnż kousek jsem objevil v kaśd�m rozkazov�n�; a jestliśe cos śivouc�ho rozkazuje, vśdy samo se d�v� v s�zku.
Ba i tehdy, rozkazuje-li samo sob�: i tu je�t� pyk� za to, śe rozkazuje. Jeho vlastn� z�kon z n�ho nevyhnuteln� uŁin� soudce a mstitele i ob�.
Jakśe se to d�je! tak jsem se sebe ptal. Co to jest, co płemlouv� v�e śivouc�, aby bylo poslu�no a rozkazovalo a i rozkazuj�c je�t� osv�dŁovalo poslu�nost?
Sly�te mi te� m� slovo, vy nejmoudłej��! Zkoumejte je v�śn�, zdali jsem se śivotu samu vpl�śil do srdce a aś clo kołenł jeho srdce!
Kde jsem nalezl n�co śivouc�ho, nalezl jsem vłli k moci; ba i ve vłli slouś�c�ho jsem nalezl vłli bżti p�nem. Aby slab�� slouśilo siln�j��mu, k tomu je płemlouv� jeho vłle, kter� zase chce bżti p�nem nad n�Ł�m je�t� slab��m: t�to rozko�e jedin� se nezłekne.
A jako se men�� odd�v� v�t��mu, aby m�lo rozko� a moc nad nejmen��m; tak i nejv�t�� je�t� se odd�v� a za moc d�v� v s�zku i svłj śivot s�m.
To� odd�n� nejv�t��ho, śe jest odvahou a nebezpeŁenstv�m a śe met� kostky o smrt.
A kde jsou ob�tov�n� a sluśby a pohledy l�sky: i tam vl�dne vłle bżti p�nem. Po tajnżch cest�ch vkrade se tu slab�� do hradu a aś do srdce toho, kdo je mocn�j�� - a tam mu ukradne moc.
A toto tajemstv� śivot s�m mi projevil: "Hle�," pravil, "jsem t�m, co vśdy samo sebe mus� płem�hati.
Arci, vy to zvete vłl� k plozen� nebo pudem k śŁelu, k vy���mu, vzd�len�j��mu, zmnośen�mu c�li: ale v�echno to je tot�ś, v�echno to je t�mt�ś tajemstv�m.
A rad�ji bych zanikl, neś abych se złekl tohoto jedin�ho; a v�ru, kde je z�nik a listopad, hle, tam se ob�tuje śivot - za moc!
�e mi je souzeno bżti bojem a vznik�n�m a śŁelem a rozporem śŁelł: ach, kdo uhodne moji vłli, uhodne snad t�ś, po jakżch kłivżch cest�ch je j� kr�Łeti!
Cokoli tvoł�m a jakkoli to miluji - brzy se s t�m i se svou l�skou znepł�tel�m: tak vel� m� vłle.
A t�ś ty, pozn�vaj�c�, jsi pouze stezkou a �l�p�j� m� vłle: v�ru, m� vłle k moci kr�Ł� t�ś nohama tv� vłle k pravd�!
Ten ov�em nezas�hl pravdy, kdo po n� stłelil slovem o ,vłli k byt�': takov� vłle - nen�!
Nebo�: co nen�, nemłśe cht�ti; co v�ak v byt� jiś jest, jak by to je�t� mohlo k byt� m�t vłli!
Jen kde je śivot, je tak� vłle: nikoli v�ak vłle k śivotu, nżbrś - tak j� t� tomu uŁ�m - vłle k moci! -
Mnoho v�c� je u śij�c�ch hodnoceno vż�e neś śivot s�m; neś z hodnocen� sam�ho mluv� - vłle k moci!" -
Tak mne kdysi pouŁoval śivot: a z toho v�m je�t�, vy nejmoudłej��, rozlu�t�m h�danku va�eho srdce.
V�ru, prav�m v�m: Dobro a zlo, jeś by bylo nepom�jej�c� - toho nen�! Samo ze sebe se vśdy bude znova płem�hati. Svżmi hodnotami a slovy o dobru a zlu p�ete n�sil�, vy hodnot�c�; a to� va�e skryt� l�ska a va�� du�e lesk a chv�n� a płekypov�n�.
Mohutn�j�� v�ak s�la a nov� płem�h�n� vyrłst� z va�ich hodnot: o to se rozbije vejce i jeho skoł�pka.
A kdo m� śd�lem bżti tvłrcem v dobru a zlu: v�ru ten zprvu m� śd�lem bżti niŁitelem a rozb�jeti hodnoty.
Tak tedy nejvy��� zlo n�leś� k nejvy��� dobrot�: to v�ak je dobrota tvłrŁ�. -
Mluvme jen o tom, vy nejmoudłej��, by� to i bolelo! MlŁeti bol� v�c; v�echny zamlŁen� pravdy nas�knou jedem.
A nech� se jen v�ecko rozbije, co se na na�ich pravd�ch rozb�ti - d�! Je�t� nejeden dłm zbżv� stav�ti! -
Tak pravil Zarathustra.

O vzne�enżch
Tich� je tł� m�ho mołe: kdo by uhodl, śe v sob� skrżv� hejno śertovnżch stvłr!
Nepohnuteln� je moje hloubka: ale tłpyt� se plovouc�mi h�dankami a vżsm�chy.
Vzne�en�ho Łlov�ka złel jsem dnes, slavnostn�ho, kaj�cn�ka ducha: ó, jak se m� du�e sm�la jeho ohyzdnosti!
S hrud� vzedmutou a jako ti, kdoś vtahuj� dech: tak tu st�l ten vzne�enż a mlŁel.
Byl ov�en ohyzdnżmi pravdami, svou loveckou kołist�, a vy��ołen rozedranżmi �aty; t�ś mnoho trnł na n�m viselo - rłś� v�ak jsem je�t� nevid�l.
Je�t� se nenauŁil sm�chu a kr�se. Chmurn� se tento lovec vracel z lesa pozn�n�.
Vracel se ze z�pasu s l�tou zv�ł�: ale i z jeho v�śnosti je�t� vyz�r� divok� zv�łe - nepłemośen�!
Stoj� tu st�le je�t� jako tygr płed skokem; nem�m v�ak r�d t�chto napjatżch du��, odporn� jsou m� chuti v�ichni ti, kdoś se takto st�hli do sv�ho śkrytu.
A vy mi prav�te, pł�tel�, śe se nelze h�dati o chu� a chutn�n�? Ale v�echen śivot jest h�dkou o chu� a chutn�n�!
Chu�: to� z�vaś� a spolu miska v�hy i ten, kdo v�ś�; a b�da v�emu śivouc�mu, co by cht�lo ś�ti bez h�dky o z�vaś� a misku v�hy a o ty, kteł� v�ś�!
Kdyby se tento vzne�enż nabaśil sv� vzne�enosti: to by teprve byl vznik jeho kr�sy - a pak bych jej chutnal a nal�zal chutnżm.
A teprve aś se s�m od sebe odvr�t�, płeskoŁ� płes svłj vlastn� st�n - a v�ru! vskoŁ� do sv�ho slunce.
Pł�li� dlouho sed�l v st�nu; pobledly tv�łe kaj�cn�kovi ducha; skoro zemłel hlady pro sam� oŁek�v�n�.
Pohrd�n� m� je�t� v oku; a na rtech se mu taj� hnus. Te� sice odpoŁ�v�, jeho odpoŁinek si v�ak je�t� nelehl na slunce.
M�l by si v�sti jako bżk; a jeho �t�st� by m�lo p�chnouti zem�, ne opovrhov�n�m zem�.
R�d bych ho vid�l b�lostnżm bżkem, kterak se �upotem a łvan�m kr�Ł� płed r�dlem: a i jeho łev by m�l velebiti v�e pozemsk�!
Tmav� je posud jeho tv�ł, st�n ruky na n�m hraje. Zast�n�n je posud smysl jeho oka.
Jeho skutek s�m ho je�t� zasti�uje: ruka zatem�uje jednaj�c�ho. Je�t� nepłemohl sv�ho skutku.
Miluji sice na n�m bżŁ� ��ji, ale te� bych na n�m r�d odkryl t�ś oko and�lsk�.
I sv� hrdinsk� vłli nech� se je�t� oduŁ�, m� mi bżti povzn�en, ne jen bżti vzne�enż: - s�m ether by ho bez jeho vłle m�l povzn�eti!
Zkrotil stvłry, louskal h�danky: ale te� by m�l je�t� vykoupiti sv� stvłry a h�danky, v nebesk� d�ti by je m�l prom�niti.
Je�t� se jeho pozn�n� nenauŁilo usm�vati se a bżti bez ś�rlivosti; je�t� se jeho proud�c� v�e� nezti�ila v kr�se.
V�ru, nem� jeho touha mlŁeti a pot�p�ti se v nasycen�, nżbrś v kr�se! N�ha n�leś� k velkodu�nosti vede smż�lej�c�ch!
Paśi polośenu nad hlavu: tak by hrdina m�l odpoŁ�vati, tak by i sv� odpoŁ�v�n� m�l płekon�vati.
Ale pr�v� hrdinovi je kr�sa ze v�ech v�c� nejobt�śn�j��. Nevydobyteln� je kr�sa v�� prudk� vłli. O n�co v�ce, o n�co m�n�: to zde pr�v� mnoho, to zde nejv�ce rozhoduje.
St�ti s neŁinnżmi svaly a s vypłaśenou vłl�: to� nejobt�śn�j�� v�m v�em, vy vzne�en�!
Stane-li se moc milostivou a snese-li se v oblast viditelnżch v�c�: - kr�sou jmenuji takov� sn�en�.
A na nikom tolik neś�d�m kr�sy jako pr�v� na tob�, ty mocnż: tv� dobrota budiś tvżm posledn�m płemośen�m sam�ho sebe.
V�eho zl�ho se do tebe nad�ji: proto na tob� pośaduji dobr�ho.
V�ru, Łasto jsem se sm�l slabochłm, kteł� si namlouvaj�, śe jsou dobł�, protośe maj� chrom� hn�ty!
�i� se ctnost� sloupu: je st�le kr�sn�j�� a n�śn�j��, uvnitł je v�ak tvrd�� a nosn�j��, Ł�m vż�e stoup�.
Ano, ty vzne�enż, jednou bude� kr�snż, jednou ty s�m sv� vlastn� kr�se nastav� zrcadlo.
Pak se tv� du�e zachv�je bośskżmi ś�dostmi; a zboś�ov�n� bude i v tv� marnivosti!
To� totiś tajemstv� du�e: teprve kdyś hrdina ji opust�, płibl�ś� se j� ve sn�ch - nadhrdina. -
Tak pravil Zarathustra.

O zemi vzd�l�n�
Pł�li� daleko jsem za�el do budoucnosti: hrłza mne płepadla. A kdyś jsem se ohl�dl, hle! tu jedinżm mżm souŁasn�kem byl Łas.
I let�l jsem zp�tky, k domovu zp�t - a st�le sp�n�ji: tak jsem płi�el k v�m, vy lid� pł�tomnosti, a do zem� vzd�l�n�.
Poprv� jsem si pro v�s płinesl oko a dobrou ś�dostivost: v�ru, s touhou v srdci sv�m jsem płi�el.
Ale jak se mi d�lo? By� jsem i m�l śzkost sebev�t�� - bylo mi do sm�chu! Nikdy oko m� nezłelo n�co tak pestłe kropenat�ho!
I sm�l jsem se a sm�l, zat�m co se mi je�t� tł�sly noha i srdce: "Vśdy� zde je domovina v�ech hrncł s barvami!" - pravil jsem.Pomalov�ni pades�ti ka�kami na tv�łi a śdech: tak jste tu sed�li k m�mu śśasu, vy lid� pł�tomnosti!
A s pades�ti zrcadly dokola, jeś lichotila va�� barevn� hłe a podle n� se opiŁila!
V�ru, ani byste, vy pł�tomn�, nemohli nositi lep�� masky, neś jakou je va�e vlastn� tv�ł! Kdoś by v�s - poznal!
PoŁm�r�ni znaŁkami minulosti, jeś jsou zas novżmi znaŁkami płetłeny: tak jste se dobłe skryli płede v�emi vykladaŁi znamen�!
A i kdyby v�m n�kdo zkoumal ledv�: jak by se je�t� mohl domn�vati, śe ledv� m�te! Zd�te se speŁeni z barev a z naklizenżch l�stkł.
V�echny doby a v�ichni n�rodov� pestłe vyz�raj� z va�ich z�vojł; v�echny mravy a v�ry pestłe promlouvaj� z va�ich posunł.
Tomu, kdo by z v�s st�hl z�voje a płehozy a barvy a posuny, zbylo by pr�v� dost, aby t�m stra�il pt�ky.
V�ru, s�m jsem t�m postra�enżm pt�kem, jenś v�s kdysi uvid�l nah� a bez barvy; a odlet�l jsem, kdyś tento kostroun mne l�skypln� zval k sob�.
Rad�ji płec bżti n�den�kem v podsv�t� a u st�nł d�vnov�kosti! - Vśdy� tuŁn�j�� a pln�j�� neś vy jsou dokonce i m�tohy podsv�t�!
To�, ano to� hołkost mżm vnitłnostem, śe v�s nesnesu ani nahżch, ani obleŁenżch, vy lid� pł�tomn�!
V�echny pł�ery budoucna, a cokoli kdy hrłzu nah�n�lo zbloudilżm pt�kłm, je v�ru je�t� śtuln�j�� a pł�tuln�j�� neśli va�e "skuteŁnost".
Nebo� ł�k�te: Jsme venkoncem skuteŁn� a bez v�ry i bez pov�ry": tak py�n� vyp�n�te prsa - ach, tłebas śe prsou ani nem�te!
Ano, jak byste mohli m�t v�ru, vy pestłe kropenat�! - vy, kteł� jste podobami v�eho, veŁ se kdy v�łilo!
Obch�z�te jakośto vyvr�cen� v�ry samy, l�mete śdy v�em my�lenk�m. Nehodn� v�ry. tak j� v�s vyzżv�m, vy lid� skuteŁnosti!
Doba śvatl� proti dob� ve va�ich du��ch; a v�ech dob sn�n� a śvatl�n� bylo skuteŁn�j��, neśli jest va�e bd�n�!
Jste neplodn�: proto se v�m nedost�v� v�ry. Ale komu bylo souzeno tvołiti, ten tak� m�val vśdy sv� prorock� sny a sv� znamen� hv�zd - a v�łil ve v�ru! - Jste pootevłenżmi vraty, u nichś Łekaj� hrobałi. A to jest va�e skuteŁnost: "V�echno zasluhuje, aby zaniklo."
Ach, jak mi tu stoj�te, vy neplodn�, jak jste huben� v śebrech! A leckterż z v�s to asi s�m uznal.
I pravil: "To mi snad błh n�jakż, zat�mco jsem spal, potaj� n�co uloupil? V�ru dost, aby si z toho stvołil samiŁku!
Podivuhodn� je chudoba mżch śeber!" tak pravil jiś nejeden Łlov�k pł�tomnosti.
Ano, k sm�chu jste mi, vy pł�tomn� lid�! A zvl�t� div�te-li se sami sob�!
A b�da mn�, kdybych se nemohl sm�ti va�emu śdivu a byl odsouzen, abych v�e odporn� vypil z va�ich dśberł!
Takto v�ak v�s vezmu na lehŁ� v�hu, jeśto jest mi n�sti t�śk� bł�m�; a co mi u�kod�, posad�-li se na młj uzl�k je�t� brouci a kł�dlat� Łervi!
V�ru, proto mu na v�ze nepłibude! A nejste to vy, vy pł�tomn�, z nichś mi vzejde velk� mdloba. -
Ach, kam te� m�m je�t� stoupati se svou touhou! Ze v�ech hor se rozhl�ś�m po zem�ch otcovskżch i matełskżch.
Domova v�ak jsem nena�el nikde: bludnżm poutn�kem jsem ve v�ech m�stech, znamen�m k odchodu jsem u v�ech bran.
Cizinci a vżsm�chem jsou mi lid� pł�tomn�, k nimś mne ned�vno pudilo srdce; a vypuzen jsem ze zem� otcovskżch i matełskżch.
A tak miluji uś pouze svżch d�t� zemi, neobjevenou zemi v nejd�ln�j��m mołi: po n� k�śi svżm placht�m p�trati a p�trati.
Na svżch d�tech naprav�m, śe jsem d�t�tem svżch otcł: a na v�em budoucnu - tuto pł�tomnost! -
Tak pravil Zarathustra

O neposkvrn�n�m pozn�n�
Kdyś vŁera vych�zel m�s�c, mn�l jsem, śe ze sebe porod� slunce: tak rozplizle a tak obt�śk�n leśel na obzoru.
Lh�łem byl mi v�ak se svżm t�hotenstv�m; a sp�e uv�ł�m v muśe v m�s�ci neśli v śenu.
Ov�em, ani mnoho muśsk�ho clo sebe nem�, ten stydlivż noŁn� tul�k. V�ru, se �patnżm sv�dom�m obch�z� po stłech�ch.
Nebo� jest vilnż a ś�rlivż, ten mnich v m�s�ci, jest vilnż po zemi a po v�ech radov�nk�ch milencł.
Ne, nem�m ho v l�sce, toho kocoura na stłech�ch! Protivn� jsou mi v�echni, kdoś se pl�ś� kolem płivłenżch oken!
Zbośn� a mlŁenliv� obch�z� po koberc�ch hv�zd: - nem�m v�ak r�d takovżch ticho�l�pskżch muśskżch nohou, na nichś nikdy ostruha nezałinŁ�.
Krok kaśd�ho poctiv�ho muśe mluv�: a poctiv�; koŁka se v�ak pokradmu sune po płd�. Hle, koŁkovit� se bl�ś� m�s�c a nepoctiv�. -
Toto podobenstv� d�v�m v�m, pokryteckżm citlivłstk�łłm, v�m, "Łist� pozn�vaj�c�m"! V�s jmenuji j� - vilnżmi!
I vy milujete zemi a pozemskost: dobłe jsem v�s uhodl! ve va�� l�sce je v�ak stud a �patn� sv�dom� - m�s�ci se podob�te!
K pohrd�n� pozemskżmi v�cmi płemluvili va�eho ducha, ne v�ak va�e vnitłnosti: ty pak jsou nejsiln�j�� na v�s!
A te� se styd� v� duch, śe je va�im vnitłnostem po vłli, a płed svżm vlastn�m studem se d�v� na cesty tajn� a lśiv�.
"To by mi bylo nejvy���," - promlouv� k sob� prolhanż v� duch - "kdybych se na śivot d�val bez dychtiv� touhy, a ne s vyplazenżm jazykem jako pes.
Kdybych byl ��asten, d�vaje se s odumłelou vłl� bez hltav�ho hmatu sobeckosti - kdybych byl studenż a popelav� �edż na cel�m t�le, m�l v�ak zpit� oŁi m�s�ce!
To by mi bylo nejmilej��," - tak s�m sebe sv�d� svedenż - "kdybych miloval zemi, jak ji miluje m�s�c, a jen a jen svżm okem ohmat�val jej� kr�su.
A to nech� mi sluje v�ech v�c� neposkvrn�nżm pozn�n�m, śe od v�c� pranic nechci: leda to, abych sm�l płed nimi leśet jako zrcadlo se stem oŁ�."
Ó vy pokryteŁt� citlivłstk�łi, vy viln�! V�m chyb� nevinnost v touze: a proto te� pomlouv�te v�e roztouśen�!
V�ru, va�e l�ska k zemi nen� l�skou tvoł�c�ch a plod�c�ch ani t�ch, kdoś maj� rozko� ze vznik�n�!
Kde je nevinnost? Tam, kde je vłle k plozen�. A kdo chce tvołiti nad sebe sama vż�, ten m� mi nejŁist�� vłli.
Kde je kr�sa? Kde celou vłl� mus�m cht�ti: kde chci milovati a zaniknouti, aby obraz nezłstal jen obrazem.
Milovati a zaniknouti: to se rżmuje od v�Łnosti. Vłle k l�sce: to znamen� i k smrti m�ti vłli. Tak mluv�m k v�m, zbab�lcłm!
Ale te� va�e zśen�til� �ilh�n� chce se zv�ti "pohledem rozj�mavżm"! A co se d� ohmatati zbab�lżma oŁima, m� bżti pokłt�no jm�nem "kr�snż"! Ó vy �pinitel� vzne�enżch jmen!
Ale to budiś va�� kletbou, vy neposkvrn�n�, vy Łist� pozn�vaj�c�, śe nikdy neporod�te: a by� jste i leśeli rozplizle a obt�śk�ni na obzoru!
V�ru, nab�r�te pln� śsta vzne�enżch slov: a my abychom v�łili, śe co na jazyku, to na srdci, vy prolhan� lh�łi?
Slova m� jsou v�ak nepatrn�, povrhovan�, kłiv�: r�d zdvihnu, co płi va�� hostin� padne pod stłl.
Vśdy je�t� mohu t�mi slovy - pokrytcłm pov�d�t pravdu! Ano, m� kłstky, lastury a srstnat� listy - pokrytcłm polechtaj� nos!
�patnż vzduch je vśdy kolem v�s i kolem va�ich hostin: vśdy� va�e viln� my�lenky, va�e lśi a tajnosti jsou ve vzduchu!
M�jte jen odvahu v�łiti sob� samżm, sob� i svżm vnitłnostem! Kdo s�m sob� nev�ł�, st�le lśe.
�krabo�ku boha jste si navl�kli, vy "Łist�": v �krabo�ku boha si zalezl v� pł�ernż krouśkovitż Łerv.
V�ru, klamete, vy "rozj�mav�"! I Zarathustra byl kdysi bl�znem va�ich bośskżch koz�; neuhodl had�ho klubka, j�mś byly vycp�ny.Mn�l jsem kdysi, śe vid�m, jak si ve va�ich hr�ch hraje du�e boha, vy Łist� pozn�vaj�c�! Mn�l jsem kdysi, śe nen� lep��ho um�n�, neśli jsou va�e um�n�!
D�lka mi utajila had� kal a �patnż puch: i to, śe se tu sem tam pl�śila viln� je�t�rŁ� lest.
Ale płi�el jsem v�m nabl�zko: tu mi vze�el den - a te� vzch�z� v�m - je konec milkov�n� m�s�ce!
Jen pohle�te! Dopaden a bled tu stoj� - płed zołou!
Neb ona jiś płich�z�, ta śhouc� - jej� l�ska k zemi płich�z�! Nevinnost� a tvłrŁ� touhou je v�echna sluneŁn� l�ska!
Jen pohle�te, kterak zora netrp�liv� kr�Ł� płes mołe! Nec�t�te ś�zn� a hork�ho dechu jej� l�sky?
Chce se j� p�ti mołe a jeho hloubku vs�ti k sob� do vż�in: tu se zdv�h� touha mołe tis�cem prstł.
Chce bżti zl�b�no a s�to ś�znivżm sluncem; chce se st�t vzduchem a vż�inou a stezkou sv�tla, chce se samo sv�tlem st�t!
V�ru, podoben slunci, j� miluji śivot i v�e hlubok� mołe.
A toto se mn� zove pozn�n�m: v�e hlubok� m� se vzn�sti - k moj� vż�ce! -
Tak pravil Zarathustra.

O uŁenc�ch
Kdyś jsem leśel a spal, tu mi ovce uś�rala błeŁ�anovż v�nec na m� hlav� - a uś�raj�c pronesla toto: "Zarathustra jiś nen� uŁencem."
Pronesla a ode�la, nadut� a zpupn�. D�t� mi to vypr�v�lo.
R�d leś�m zde, kde si hraj� d�ti, u rozbit� zdi, mezi bodl�ky a rudżmi m�ky.
D�tem a t�ś bodl�kłm a rudżm m�kłm plat�m je�t� za uŁence. Jsou nevinn� i ve sv� zlob�.
Ovc�m v�ak uŁencem uś nejsem: tak tomu chce młj śd�l - budiś pośehn�n!
Nebo� toto je pravda: vyt�hl jsem z domu uŁencł, ba płirazil za sebou dvełe. Pł�li� dlouho m� du�e sed�la o hladu za jejich stolem; nejsem jak oni vycviŁen v pozn�v�n�, jako bych louskal ołechy.
Miluji svobodu a vzduch nad sv�ś� zem�; a rad�ji bych spal tłeba na volskżch kośich neś na jejich dłstojenstv�ch a ctihodnostech.
Jsem pł�li� horkż a sśehnut vlastn�mi my�lenkami: Łasto mne to zbavuje dechu. Tu vyraz�m na vzduch a ven ze v�ech zapr�enżch sv�tnic.
Oni v�ak sed� chladn� v chladn�m st�nu: ve v�em cht�j� bżti pouhżmi div�ky a maj� se na pozoru, aby nesed�li tam, kde slunce praś� do schodł.
Jako ti, kdoś stoj� na ulici a zevluj� na lidi mimojdouc�: tak i oni Łekaj� a zevluj� na my�lenky my�len� od jinżch.
S�hne-li kdo na n�, pr�� se z nich jako z mouŁnżch pytlł a ani za to nemohou; kdo by v�ak uhodl, śe jejich prach poch�z� z śita a z ślut� rozko�e letn�ch pol�?
Vyd�vaj�-li se za moudr�, zamraz� mne jejich mal� vżroky a pravdy: na jejich moudrosti lp� Łasto z�pach, jako by poch�zela z moŁ�lu: a v�ru, i ś�bu jsem z n� uś sly�el kv�kati!
Jsou obratn� a maj� chytr� prsty: co by hledala moje prost� jednoznaŁnost u jejich mnohoznaŁn� slośitosti! Ve v�em navl�k�n� a v�z�n� a tkan� se vyznaj� jejich prsty: a tak pletou punŁochy ducha!
Jsou dobrżmi hodinovżmi stroji: jen pozor, a� je spr�vn� nat�hnete! Pak bez poruchy ud�vaj� hodinu a trop� płi tom skrom�ouŁkż hłmot.
Pracuj� jako mlżnsk� śstroj� a stoupy: jenom jim płedho�te zrn� svżch plodł! - v�ak jiś dovedou zrno rozm�l�ovati a prom��ovati v b�lż pr�ek.
Dobłe si navz�jem hled� na prsty a nedłv�łuj� si pr�v� nejl�pe. Jsou vynal�zav� v mal�m chytr�ctv� a Łekaj� na ty, jejichś v�d�n� belh� po chromżch nohou - Łekaj� jako pavouci.
Złel jsem je, jak st�le opatrn� płipravuj� jed; a pokaśd� si płi tom na prsty navl�kali sklen�n� rukavice.
Dovedou hr�ti t�ś fale�nżmi kostkami; a nalezl jsem je tak horlivżmi płi hłe, śe se aś potili. Jsme si navz�jem ciz� a jejich ctnosti jsou mi je�t� v�ce proti chuti neś jejich fal�e a fale�n� kostky.
A kdyś jsem u nich bydlil, bydlil jsem nad nimi. Proto ke mn� pojali z᚝.
Necht�j� sly�eti, śe jim n�kdo kr�Ł� nad hlavami; i polośili dł�v� a hl�nu a kal mezi mne a svoje hlavy.
Tak zdusili ozvuk mżch krokł: a nejhłłe byl jsem aś dosud sly�en nejuŁen�j��mi.
V�ech lid� nepravost a slabost polośili mezi sebe a mne - "nepravżm stropem" to jmenuj� ve svżch domech.
A płece jim svżmi my�lenkami nad hlavami kr�Ł�m; a kdybych i na svżch vlastn�ch nespr�vnostech kr�Łel, byl bych płece nad nimi a nad jejich hlavami.
Nebo� lid� si nejsou rovni: tak hl�s� spravedlnost. A co chci j�, oni by nesm�li cht�t! -
Tak pravil Zarathustra.

O b�sn�c�ch
"Od t� doby, co l�pe zn�m t�lo," - pravil Zarathustra jednomu ze svżch ś�kł - "je mi duch jiś jenom tak zvanżm duchem; a v�echno to ,nepom�jej�c�' - to je tak� jen podobenstv�."
"To jsem od tebe jiś jednou sly�el," odv�til ś�k; "a tenkr�te jsi dodal: ,Ale b�sn�ci płespł�li� lśou.' ProŁ jsi jen łekl, śe b�sn�ci płespł�li� lśou?"
"ProŁ?" pravil Zarathustra. "Pt� se proŁ? Nen�leś�m k t�m, jichś se sm�te pt�ti po jejich ,proŁ?'.
Coś moje proś�v�n� je od vŁerej�ka? Je tomu d�vno, co jsem prośil dłvody svżch m�n�n�.
Vśdy� bych musil bżti hotovżm sudem pam�ti, abych i sv� dłvody s sebou nosil.
Je mi jiś płespł�li�, abych si uchoval alespo� sv� m�n�n�; v�ak mi ul�tne nejeden pt�k.
A leckdy ve sv�m holubn�ku naleznu t�ś zv�łe, kter� płilet�lo, je mi ciz� a chv�je se, poloś�m-li na n� niku.
Ale cośe ti Zarathustra jednou łekl? �e b�sn�ci płespł�li� lśou? - Ale i Zarathustra je b�sn�k.V�ł� te�, śe tu mluvil pravdu? A proŁ tomu v�ł�?"
��k odpov�d�l: "V�ł�m v Zarathustru." Neś Zarathustra potł�sl hlavou a usm�val se.
V�ra mne nespas�, pravil, a zvl�t� ne v�ra ve mne.
Ale dejme tomu, śe by n�kdo zcela v�śn� łekl, śe b�sn�ci płespł�li� lśou: tedy m� pravdu - my lśeme płespł�li�.
Tak� pł�li� m�lo v�me a uŁen� n�m nejde k duhu: i nezbżv� n�m neś lh�ti.
A kdo z n�s b�sn�kł nebyl by zfal�oval sv�ho v�na? Nejedn� jedovat� m�chanice se sm�chala v na�ich sklepech, nejedn� nepopsateln� v�c se tam udala.
A protośe m�lo v�me, l�b� se n�m z cel�ho srdce ti, kdoś jsou chudi duchem, zvl�t� jsou-li to mlad� śenu�ky.
A i po t�ch v�cech dycht�me, jeś si star� śenu�ky vypr�v�j� naveŁer. To sami na sob� zveme svżm v�Łnżm śenstv�m.
A jako by k v�d�n� byl n�jakż zvl�tn� tajnż pł�stup, jenś se zasuje t�m, kdo se n�Łemu uŁ�: tak v�ł�me v lid a v jeho "moudrost".
Toto v�ak v�ł� v�ichni b�sn�ci: śe kdo leś� v tr�v� nebo na osam�lżch svaz�ch a nap�n� sluch, n�Łeho se dov� o v�cech, jeś jsou mezi nebem a zem�.
A dolehnou-li na n� milostn� hnut�, m�n� b�sn�ci vśdy, śe pł�roda sama si je zamilovala:
A śe se pl�ś� do jejich ucha, aby jim tam na�eptala tajnosti a zamilovan� lichotky: t�m se chv�staj� a nadżmaj� płede v�emi smrteln�ky!
Ach, je tolik v�c� mezi nebem a zem�, o nichś se pouze b�sn�kłm n�co zd�lo!
A zvl�t� v�c� nad nebem: nebo� v�ichni bohov� jsou pł�m�ry, b�sn�ky vyb�jen�, b�sn�ky vym�men�!
V�ru, vśdy jsme taśeni vzhłru - totiś k ł�i mraŁen: na n� posad�me pestr� sv� stvłry a jmenujeme je pak bohy a nadlidmi: -
Vśdy� jsou pr�v� lehounc� dost pro tato kłesla! - v�ichni ti bozi a nadlid�.
Ach, jak jsem se nabaśil v�eho toho nedokonal�ho, o n�mś se za kaśdou cenu tvrd�, śe se stalo skutkem! Ach, jak jsem se nabaśil b�sn�kł! Kdyś Zarathustra takto mluvil, rozhn�val se na� jeho ś�k, ale mlŁel. A tak� Zarathustra mlŁel; a jeho zrak se obr�til dovnitł, jako by z�ral do dalekżch d�lek. Posl�ze vzdychl a nabral dechu.
Jsem ode dne�ka a od ned�vn�, pravil potom; n�co v�ak je ve mn�, to n�leś� z�tłku a poz�tłku a dob�m nejvzd�len�j��m.
B�sn�kł jsem se nabaśil, starżch i novżch: povrchn� jsou mi v�ichni a m�lkżmi mołi mi jsou.
Nespustili sv� my�lenky dosti hluboko: proto jejich cit neklesl aś na dno.
N�co rozko�e a n�co nudy: a to bylo je�t� jejich nejlep�� płemż�len�.
Stra�idel �um a �ust�n�: niŁ�m v�c mi nen� v�echno brnk�n� jejich harf; co v�d�li aś dosud o v�nivosti tónł! -
Tak� mi nejsou dosti Łistotn�: v�ichni kal� svou vodu, aby se zd�lo, śe je hlubok�.
A r�di se tak vyd�vaj� za smiłovatele: ale złst�vaj� mi zprostłedkovateli a sm�ovateli a polo-poloviŁatżmi a neŁistotnżmi! -
Ach, vhodil jsem sice svou s� do jejich moł� a cht�l vyloviti dobr� ryby; vyt�hl jsem v�ak pokaśd� hlavu star�ho boha.
A tak mołe darovalo laŁn�mu k�men. A oni sami asi poch�zej� z mołe.
Dojista, nalezne� v nich perly: t�m podobn�j�� jsou sami tvrdżm korż�łm. A m�sto du�e jsem u nich Łasto nalezl slanou sliz.
NauŁili se od mołe t�ś jeho je�itnosti: zdaś nen� mołe p�vem p�vł?
I płed nejohyzdn�j��m v�ech buvolł rozv�ł� svłj chvost, nikdy se nenabaś� sv�ho krajkov�ho v�j�łe z hedv�b� a stł�bra.
Vzdorn� se buvol na to d�v�, bl�zek p�sku v sv� du�i, je�t� bliś�� hou�ti, nejbliś�� v�ak bałin�.
��m je mu kr�sa a mołe a n�dhera p�v�! Tento pł�m�r d�v�m b�sn�kłm.
V�ru, jejich duch s�m je p�vem p�vł a mołem je�itnosti!
Div�ky chce m�ti b�sn�kłv duch: a by� to byli i buvolov�!Toho ducha jsem se v�ak nabaśil: a vid�m do budoucna, śe se nabaś� s�m sebe.
Prom�n�ny vid�l jsem jiś b�sn�ky, a proti nim samżm byl nam�łen jejich pohled.
Z�raje do budoucna, vid�l jsem kaj�cn�ky ducha; ti z nich vyrostli. -
Tak pravil Zarathustra.

O velkżch ud�lostech
Je v mołi ostrov - nedaleko Zarathustrovżch blaśenżch ostrovł - a na n�m neust�le vych�z� kouł z ohniv�ho vrchu; o tom ostrovu ł�k� lid a ł�kaj� obzvl�t� star� śen�tiny v lidu, śe je postaven jako skaln� balvan płed br�nu podsv�t�: ohnivżm vrchem pak śe vede śzk� cesta dolł k on� podsv�tn� br�n�.
Pr�v� onoho Łasu, kdy Zarathustra dlel na blaśenżch ostrovech, stalo se, śe zakotvila lo� płed ostrovem, na n�mś stoj� kouł�c� vrch; a muśstvo lodi vystoupilo na sou�i, aby stł�lelo kr�l�ky. O poledn�ch pak, kdy kapit�n a jeho druśina byli zase jiś pohromad�, n�hle vid�li, kterak se jim vzduchem bl�ś� muś; a złeteln� se ozval hlas, volaj�c�: Je Łas! Je svrchovanż Łas!" A jak jim postava byla nejbl�śe - płel�tla v�ak rychle jako st�n sm�rem k ohniv�mu vrchu - tu v nejv�t��m zd�en� poznali, śe to je Zarathustra; nebo� v�ichni ho krom� jedin�ho kapit�na jiś znali a milovali ho, jak miluje lid: tak, śe rovnżmi d�ly jsou pospolu l�ska i ostych.
"Hle�me!" pravil starż kormideln�k, "to Zarathustra let� do pekel!" -
V tżś Łas, kdy tito lodn�ci płist�li u ohniv�ho ostrova, kolovala pov�st, śe Zarathustra zmizel; a na ot�zky, kde jest, odpov�dali jeho pł�tel�, śe v noci vstoupil na lo�, aniś łekl, kam odcestuje.
Tak nastal neklid; a po tłech dnech płidruśilo se k tomuto neklidu vypravov�n� lodn�kł - a te� ł�kal v�echen lid, śe si pro Zarathustru płi�el ��bel. Jeho ś�ci se sice sm�li t�to pov�daŁce, ba jeden z nich łekl: "Sp�e bych v�łil, śe si Zarathustra płi�el pro ��bla." Ale v hloubi du�e byli v�ichni plni starosti a touhy: i byla jejich radost velk�, kdyś se p�t�ho dne Zarathustra zjevil mezi nimi.
A toto je vypravov�n� o Zarathustrov� rozmluv� s ohnivżm psem:
Zem�, tak pravil, m� kłśi: a tato kłśe m� choroby. Jedna z t�chto chorob sluje na pł�klad "Łlov�k".
A jin� z t�chto chorob sluje "ohnivż pes": o n�m se lid� jiś mnoho nalhali a mnoho si o n�m nalh�vat d�vali.
Abych vyb�dal toto tajemstv�, plul jsem płes mołe: a vid�l jsem pravdu nahou, v�ru! byla bos� aś po krk.
Te� v�m, jak se to m� s ohnivżm psem; i se v�emi t�mi vyvrśenżmi a płevratnżmi ��bly, jichś se neboj� jen star� śen�tiny.
"Vylez, ty ohnivż pse, ze sv� hlubiny!" zvolal jsem, "a płiznej se, jak hlubok� je tato hlubina! Odkud poch�z�, co tu svżm fun�n�m met� do vż�e?
Hojn� se nap�j� z mołe: to prozrazuje tv� płesolen� vżmluvnost! V�ru, na psa hlubin b�łe� svou potravu aś pł�li� s povrchu!
M�m t� nanejvż�e za błichomluvce zem�: a vśdy, kdykoli jsem sly�el mluviti płevratn� a vyvrśen� ��bly, nalezl jsem je rovny tob�: byli nasoleni, prolhan� a pla��.
Dovedete łv�ti a popelem zatem�ovati! Jste nejvelkohub�j�� z velkohubżch a sdostatek jste se nauŁili um�n�, jak bahno usmaśiti do śhava.
Kde jste vy, tam je jist� nabl�zku bahno a mnoho pl�s�ovit�ho, skrż�ovit�ho, zabołen�ho: to chce na svobodu.
,Svoboda', tak łvete nejrad�ji v�ichni: j� v�ak jsem odvykl v�łe ve ,velk� ud�losti', jakmile je kolem nich mnoho łvan� a koułe.
A v�ł mi jen, pł�teli młj, pekelnż łvoune! Nejv�t�� ud�losti - to nejsou na�e nejhlasit�j�� hodiny, nżbrś nejti���.
Nikoli kolem vyn�lezcł nov�ho hłmotu: kolem vyn�lezcł novżch hodnot toŁ� se sv�t: nesly�n� se toŁ�.
A płiznej se jen! Po kaśd� se płihodilo jen m�lo, kdyś se tvłj hłmot a tvłj kouł rozptżlil. Co na tom, śe se m�sto zm�nilo v mumii a śe socha leś� v bahn�.A toto slovo łeknu je�t� t�m, kdo k�cej� sochy. To� snad nejv�t�� po�etilost, h�zeti słl do mołe a sochy do bahna.
V bahn� va�eho pohrd�n� leśela socha: pr�v� to je v�ak jej� z�kon, śe z pohrd�n� j� vzrłst� zase śivot a śivouc� kr�sa!
Te� povst�v� s rysy boś�t�j��mi a svżm utrpen�m sv�d�; a v�ru! je�t� v�m pod�kuje, śe jste ji zvr�tili, vy milovn�ci płevratu!
Touto radou pak jsem kr�lłm a c�rkv�m a v�emu, co zvet�elo starobou i ctnost� - nechejte se jen sk�cet! Abyste se zase vr�tili do śivota a k v�m aby se vr�tila - ctnost!"
Tak jsem mluvil płed ohnivżm psem: tu mne rozmrzen płeru�il a ptal se: "C�rkev? Copak to je?"
"C�rkev?" opov�d�l jsem, "to� je jakżsi druh st�tu, a to nejprolhan�j��. Ale mlŁ, ty pokryteckż pse! Zn� płece snad nejl�pe v�echno, co je tv�ho druhu!
Jako ty s�m, tak i st�t je pokryteckż pes; jako ty mluv� r�d koułem a łvan�m - aby jako ty jinżm namluvil, śe promlouv� z błicha v�c�.
Nebo� za kaśdou cenu st�t chce bżti nejdłleśit�j��m zv�łetem na zemi; a tak� se mu to v�ł�."
Kdyś jsem toto łekl, vedl si ohnivż pes jako smyslł zbaven z�vist�. Jakśe?" kłiŁel, "nejdłleśit�j��m zv�łetem na zemi? A śe se mu to tak� v�ł�?" A tolik dżmu a hroznżch hlasł se mu vydralo z j�cnu, aś jsem myslil, śe se zlost� a z�vist� zalkne.
Posl�ze se pon�kud uti�il a jeho �upot polevil; a jakmile se zti�il, pravil jsem se sm�chem:
"M� zlost, ohnivż pse: tedy d�m o tob� pravdu!
A abych m�l pravdu i nad�le, posly� o jin�m ohniv�m psu: ten mluv� skuteŁn� ze srdce zem�.
Jeho dech vydechuje zlato a zlatż d隝: tak tomu chce jako srdce. ��m je mu popel a kouł a tłeba i horkż sliz!
Sm�ch se z n�ho tłepot� jako pestrż oblak; odporn� je mu tv� klokt�n� a pliv�n� a hryzen� tvżch vnitłnost�!
Zlato v�ak a sm�ch - to b�re ze srdce zem�; nebo� abys jen v�d�l - srdce zem� je ze zlata."
Kdyś ohnivż pes toto zaslechl, nesnesl mi jiś d�le naslouchati. Zahanben st�hl ohon, zak�uŁel krotce haf! haf! a zalezl dolł do sv� jeskyn�. - Tak vypravoval Zarathustra. Jeho ś�ci ho v�ak sotva poslouchali: tolik dychtili vypr�v�ti mu o lodn�c�ch, kr�l�c�ch a let�c�m muśi.
"Co si m�m o tom pomysliti!" pravil Zarathustra. "Coś jsem stra�idlo?
Ale byl to asi młj st�n. Zaslechli jste snad jiś o poutn�ku a jeho st�nu?
Jist� v�ak je toto: nesm�m mu tolik povolovati - sice mi je�t� pokaz� pov�st."
A je�t� jednou Zarathustra zatł�sl hlavou a divil se. "Co si m�m o tom pomysliti!� pravil je�t� jednou.
"ProŁ volalo to stra�idlo: Je Łas! Je svrchovanż Łas!' K Łemupak je - svrchovanż Łas?" -
Tak pravil Zarathustra.

V�tec
"- I vid�l jsem, kterak velik� truchlivost pad� na lidi. Nejlep�� z nich se nabaśili sv�ho kon�n�.
Nauka vze�la, v�ra b�śela vedle n�: ,V�e pr�zdno jest, v�e jedno jest, v�e bylo!'
A ze v�ech pahorkł se ozżvalo: ,V�e pr�zdno jest, v�e jedno jest, v�e bylo!'
Ano, sklidili jsme śe�: ale proŁ n�m v�echny plody shnily a zhn�dly? Co spadlo v posledn� noci ze zl�ho m�s�ce?
Marn� byla v�echna pr�ce, v jed zkyslo na�e v�no, zlż pohled n�m pole a srdce sp�lil do ślut�.
Vyschli jsme v�ichni: a pad�-li na n�s ohe�, pr�� se z n�s jako z popelu: - ba unavili jsme i ohe� s�m.
V�echny studny n�m vyprahly, i mołe se st�hlo. V�echna dna se trhaj�, ale hloubka nepohlcuje!
,Ach, kde je je�t� mołe, kde by bylo lze utonouti': tak zn� n� n�łek - zn� do d�lky płes ploch� bałiny.
V�ru, i k um�r�n� jsme pł�li� zemdleli; te� bd�me je�t� a śivoł�me v umrlŁ�ch komor�ch!"
Tak sly�el Zarathustra k�zati v�tce; a jeho v�tba mu �la k srdci a prom�nila jej. Chodil smutn� a mdlż; a stal se podoben t�m, o nichś k�zal v�tec. V�ru, tak pravil svżm ś�kłm: maliŁko, a płijde ten dlouhż soumrak. Ach, kterak sv� sv�tlo zachr�n�m a zanesu na druhou stranu!
Aby se mi neudusilo v t� truchlivosti! Vśdy� m� bżti sv�tlem pro vzd�len�j�� sv�ty, ba pro noci nejvzd�len�j��!
S t�mto smutkem v srdci obch�zel Zarathustra; a po tłi dni nejedl a nepil, nem�l klidu a pozbyl łeŁi. Posl�ze se stalo, śe upadl v hlubokż sp�nek. Jeho ś�ci pak sed�vali kolem n�ho, bd�ce po dlouh� noci, a Łekali v starostech, procitne-li a promluv�-li zas a vyhoj�-li se z truchlivosti.
A toto je łeŁ, kterou Zarathustra promluvil, kdyś se probral ze sp�nku: a jeho hlas nesl se k jeho ś�kłm jako z dalek� d�lky:
"Vyslechn�te mi sen, jejś jsem snil, pł�tel� moji, a pomozte mi h�dati jeho smysl!
Je mi posud h�dankou onen sen; jeho smysl je v n�m ztajen a chycen a je�t� se nad n�m nevzn�� na volnżch perut�ch.
V�eho śivota jsem se odłekl, tak jsem snil. Ponocnżm a hrobałem jsem se stal, tam na osam�l�m horsk�m hrad� smrti.
Tam nahołe jsem stłehl jeho rakve: chmurn� klenut� byla tam napln�na t�mito znamen�mi v�t�zstv�. Ze sklen�nżch rakv� z�ral na mne płemośenż śivot.
Vdechoval jsem vłni zapr�enżch v�Łnost�: dusn� a zapr�en� leśela m� du�e. A kdośe by tam byl mohl svou du�i vyv�trati!
Jas płlnoci byl st�le kolem mne, vedle n� se krŁila samota; do tłetice pak hrobov� chropt�c� ticho, nejd�sn�j�� z mżch pł�tel.
Kl�Łe jsem u sebe m�l, nejrezav�j�� v�ech kl�Łł; a dovedl jsem jimi zotv�rati nejvrzav�j�� v�ech bran.
Jako zahołkl� zlobn� zakr�kor�n�, tak b�śel dlouhżmi skł�n�mi zvuk, kdyś se vełeje br�ny zvedaly: skuhrav� skłehotal tento pt�k, nerad se nechal burcovati.
Ale hrozn�j�� bylo a t�sn�ji mi to zadrhlo srdce, kdyś kolemkol zase nastalo n�m� ticho a j� sed�l s�m v tom potuteln�m mlŁen�.
Tak mi uch�zel a pl�śil se Łas, Łas-li je�t� byl: coś v�m j�! Posl�ze v�ak stalo se to, co mne probudilo. Tłikr�te udełily śdery do br�ny jako zabur�cen� hromu; tłikr�te se to klenut�mi rozl�halo, tłikr�te rozelkalo: tu jsem �el k br�n�.
Alpa! zvolal jsem, kdo nese svłj popel do hor? Alpa! Alpa! Kdo nese svłj popel do hor?
A vtiskl jsem kl�Ł a nadzvedal br�nu a lopotil se. Ale ani o prst je�t� nepovolila: tu rozrazil v�ł�c� vichr jej� kł�dla: skł�paje, syŁe a s�paje hodil mi Łernou rakev: a v�ł�c a skł�paj�c praskla rakev a vychrlila tis�cihlavż sm�ch.
A z tis�ce pitvor d�tek, and�lł, sżŁkł, bl�znł a motżlł velkżch jako d�ti sm�l se a v�łil vżsm�ch proti mn�.
K smrti jsem se pod�sil: srazilo mne to. A hrłzou jsem vzkłikl, jak jsem nevzkłikl nikdy.
Kłik vlastn�ho hlasu mne v�ak probudil: - a płi�el jsem k sob�. -"
Takto vypravoval Zarathustra svłj sen a odmlŁel se pak: nebo� neznal dosud vżkladu sv�ho snu. Neś onen ś�k, kter�ho miloval nejv�ce, rychle se zvedl, chopil se Zarathustrovy ruky a pravil:
"Tvłj śivot s�m je n�m vżkladem tv�ho snu, ó Zarathustro.
Zdaś nejsi s�m on�m s�pav� syŁ�c�m vichrem, kterż rozr�ś� br�ny hradłm smrti?
Zdaś nejsi s�m onou rakv�, napln�nou pestrżmi zlobami a and�lskżmi pitvorami śivota?
V�ru, jako tis�cihlasż d�tskż sm�ch vnik� Zarathustra do v�ech umrlŁ�ch komor a sm�je se on�m ponocnżm a hrobałłm i komukoli, kdo chłest� chmurnżmi kl�Łi.
Polek� a poraz� je svżm posm�chem; mr�kotami a procitnut�m se prok�śe tv� moc nad nimi.
A ani tehdy, aś płijde dlouhż soumrak a smrteln� śnava, nezanikne� na na�em nebi, ty pł�mluvci śivota!
Nov� hv�zdy jsi n�m uk�zal a nov� n�dhery noci; v�ru, tys nad n�mi rozestłel sm�ch jako pestrż stan.
Te� povśdy d�tskż sm�ch bude z rakv� prż�t�ti; te� vśdy se bude silnż vichr v�t�zn� zvedati proti v�� smrteln� śnav�: toho s�m jsi n�m z�rukou a prorokem!
V�ru, zd�lo se ti o nich samżch, o tvżch nepł�tel�ch: to byl tvłj nejt�ś�� sen! Ale jak ty jsi se z nich probral a płi�el k sob�, tak oni se proberou sami ze sebe - a płijdou k tob�!"
Tak pravil ś�k; a v�ichni ostatn� t�snili se te� kolem Zarathustry a sahali po jeho rukou a płemlouvali ho, aby zanechal jiś lośe i truchlivosti a navr�til se k nim. Zarathustra v�ak vzpł�men a s ciz�m pohledem sed�l na lłśku. Jako ten, kdo se koneŁn� vrac� z ciziny, tak z�ral na sv� ś�ky a zkoumal jejich tv�łe; a je�t� jich nepozn�val. Kdyś ho v�ak pozvedli a postavili na nohy, tu se pojednou prom�nil jeho zrak; pochopil v�e, co se stalo, pohladil si vous a pravil silnżm hlasem:
"Nuśe dobr�! Toho te� nechejme; za to se mi v�ak, moji ś�ci, postarejte, abychom slavili dobrou hostinu, a vbrzku! Tak se hodl�m k�ti za nedobr� sny!
V�tec v�ak bude sed�ti a pop�jeti po m�m boku: a v�ru, uk�śi mu mołe, v n�mś je�t� młśe utonouti!"
Tak pravil Zarathustra. Potom v�ak ś�kovi, jenś mu byl vykladaŁem snu, pohl�dl dlouze do tv�łe a potł�sl płi tom hlavou.

O vykoupen�
Kdyś Zarathustra �el jednoho dne płes velikż most, obklopili ho mrz�ci a śebr�ci, a hrb�Łek promluvil k n�mu takto:
"Hle�, Zarathustro! I lid se od tebe uŁ� a nabżv� v�ry v tvou nauku: ale k tomu, aby ti cele uv�łil, je jednoho tłeba - je tłeba, abys teprve n�s nuz�ky płemluvil! Tady si z n�s kr�sn� młśe� vybrat, a tedy dokaś, co um�! Slepce tu młśe� vyl�Łiti a kulhavżm vr�tit zdravou chłzi; a z toho, kdo pł�li� mnoho m� za sebou, mohl bys zas n�co sejmouti: - to, m�n�m, byl by pravż zpłsob, abys mrz�kłm vnukl v�ru v Zarathustru!"
Zarathustra v�ak odpov�d�l mluv�c�mu takto: "Vezmi hrbat�mu hrb a vzals mu ducha - tak uŁ� lid. Dej slepci zrak a uvid� tolik �patnost� na zemi, śe aś prokleje toho, kdo ho vyhojil. A vra� kulhav�mu zdravou chłzi a zpłsob� mu nejhor�� �kodu: nebo� sotva młśe ut�kat, unesou ho jeho nohy a jeho nełesti spoki - tak uŁ� lid o mrz�c�ch. A proŁ by se tak� Zarathustra neuŁil od lidu, uŁ�-li se lid od Zarathustry?
Od t� doby, co jsem mezi lidmi, znamen� mi v�ak nejm�n�, vid�m-li: ,Tomuto se nedost�v� oka, onomu zas ucha, tłet�mu nohy, a jin� op�t płi�li o jazyk, o nos nebo hlavu.'
Vid�l jsem a vid�m mnoho hor��ho a leccos tak ohyzdn�ho, śe bych o t�ch v�cech necht�l ani mluvit, ba o n�kterżch ani pomlŁet: vid�m totiś lidi, jimś se nedost�v� v�eho, aś na to, śe n�Łeho zas maj� pł�li� - vid�m lidi, kteł� nejsou niŁ�m v�ce neś velikżm okem nebo velikou hubou nebo velikżm błichem nebo vłbec n�Ł�m velikżm - płevracenżmi nuz�ky je jmenuji.
A kdyś jsem płi�el ze sv� samoty a po prv� kr�Łel po tomto most�, tu jsem svżm oŁ�m nedłv�łoval a jen jsem se d�val a d�val a posl�ze jsem łekl: ,To� Licho! Ucho, velk� jako Łlov�k!' Pohl�dl jsem tam je�t� l�pe: a skuteŁn�, pod uchem pohybovalo se n�co jin�ho, co bylo śalostn� nepatrn�, chudiŁk� a nuzn�. A vskutku, ohromn� ucho sed�lo na mal�m tenk�m stonku - t�m stonkem v�ak byl Łlov�k! Kdo se d�val sklem, rozezn�val i z�vistivou tv�łiŁku a śe se na stonku kl�t� nadułel� du�iŁka. A lid mi łekl, śe to velik� ucho nen� pouhż Łlov�k, nżbrś velikż Łlov�k, genius. Nev�łil jsem v�ak lidu nikdy, mluvil-li o velikżch lidech - a ponechal jsem si SVOJI v�ru, śe je to płevr�cenż mrz�k, jenś m� v�eho m�lo a jen jedn� v�ci nazbyt."
Odpov�d�v takto hrb�Łi a t�m, jejichś to byl mluvŁ� a pł�mluvci, obr�til se Zarathustra s hlubokou nevol� k svżm ś�kłm a pravil:
"V�ru, pł�tel� moji, obch�z�m mezi lidmi jako mezi lidskżmi zlomky a śdy!
To� nejstra�liv�j�� m�mu oku, śe Łlov�ka nal�z�m rozdrcena a rozdrobena jako po por�śce v bitv� a na por�śce v jatk�ch.
A prch�-li m� oko z pł�tomnosti do minulosti, vśdy nal�z� tot�ś: zlomky a śdy a hrłzn� n�hody - lid� v�ak nenal�z�.
Pozemsk� pł�tomnost a minulost - ach! pł�tel� moji - ty j� sn��m nejhłłe; a nedovedl bych ś�ti, kdyby mi nebylo d�no vid�ti to, co nutn� jednou płijde.
T�m, jenś vid�, co płijde, a t�m, jenś m� svou vłli, tvłrcem a budoucnost� samou i mostem k budoucnosti - a ach, jakoby spolu t�ś mrz�kem u tohoto mostu: t�m v��m je Zarathustra.
A tak� vy jste si Łasto d�vali ot�zku: ,��m je n�m Zarathustra? Jak ho jmenovati?' A jako j�, tak i vy jste si d�vali ot�zky za odpov��.
Je t�m, kdo slibuje? �i kdo vypl�uje? Je dobyvatelem? �i d�dicem? Je podzim? �i r�dlo? L�kał? �i uzdravenż?
Je b�sn�k? �i pravdomluvnż? Osvoboditel? �i krotitel? Je dobrż? �i zlż?
Obch�z�m mezi lidmi jakośto zlomky budoucnosti: on� budoucnosti, kterou zł�m.
A to� m� v�echna snaha i touha, abych v jednotu snesl a zb�jil a zb�snil, co je zlomkem a h�dankou a hrłznou n�hodou.
A jak bych snesl bżti Łlov�kem, kdyby Łlov�k nebyl t�ś b�sn�kem a hadaŁem h�danek a vykupitelem n�hody!
Vykoupiti lidi minulosti a płetvołiti v�echno ,bylo', aby se z toho stalo ,Tak jsem tomu cht�l!' - teprve to by mi slulo vykoupen�m!
Vłle - tak sluje osvoboditelka, jeś płin�� radost: tak jsem v�s uŁil, pł�tel� moji! Te� v�ak se k tomu płiuŁte, śe i vłle sama je�t� je zajatkyn�.
Cht�n� to jest, jeś osvobozuje: ale jak sluje to, co i osvobozovatele ukov� v poutech?
,Bylo': to�, proti Łemu skł�p�j� zuby, vłle, to� jej� nejosam�lej�� smutek. Bez moci jsouc proti tomu, co je vykon�no, d�v� se vłle zle na v�echnu minulost.
Nemłśe� vłle cht�ti dozadu; śe nemłśe zlomiti Łas a jeho chtivost - to� jej� nejosam�lej�� smutek.
Vłle to jest, jeś osvobozuje: co si vymysl� vłle sama, aby se zbavila sv�ho smutku a vysm�la se sv�mu śal�łi?
Ach, kaśdż zajatec se potłe�t�! A tak� zajat� vłle se osvobozuje ztłe�t�n�.�e Łas neb�ś� nazp�tek, to� jej� zułivost; to, co ,bylo' - tak sluje k�men, jehoś neodval�.
A tak v�l� kameny ze zułivosti a nevole a mst� se na tom, co nec�t� vzteku a nevole jak ona.
Tak se vłle, osvoboditelka, stala �kłdkyn�: a na v�em, co młśe trp�ti, mst� se za to, śe nemłśe cht�ti nazp�tek.
To, ano to jedin�, je pomsta sama: nevole v�� vłle proti Łasu a proti jeho ,Bylo'.
V�ru, velk� tłe�t�n� płebżv� v na�� vłli; a kletbou se stalo v�� lidsk� bytosti, śe toto tłe�t�n� nas�klo duchem!
Duch pomsty: pł�tel� moji, t�m bylo dosud nejlep�� płem�t�n� lidsk�; a kde bylo utrpen�, tam vśdy m�l bżti trest.
,Tres� totiś, takov�to jm�no d�v� si pomsta sama: lśivżm slovem a płetv�łkou si utv�ł� dobr� sv�dom�.
A protośe i v tom, kdo chce, jest utrpen�, proto, śe nemłśe cht�ti nazp�t - proto cht�n� samo a v�echno śit� m�lo rovn�ś bżti - trestem!
A te� se płes ducha valilo mraŁno za mraŁnem: aś posl�ze ��lenstv� k�zalo: ,V�e zanik�, proto v�e zasluhuje, aby zaniklo!'
A onen z�kon Łasu, śe mus� s�m sv� d�ti poś�rati, to� spravedlivost sama: takto k�zalo ��lenstv�.
,Mravn� jsou społ�d�ny v�ci podle pr�va i trestu. Ó! kde jest vykoupen� od proudu v�c� a od trestu "byt�"?' Takto k�zalo ��lenstv�.
Je mośn� vykoupen�, je-li n�jak� v�Łn� pr�vo? Ach, nelze odvaliti kamene "Bylo": proto i v�echny tresty budou v�Łn�!' Takto k�zalo ��lenstv�.
,��dnż skutek nemłśe bżti zniŁen: jak by mohl trestem bżti uveden vniveŁ! To�, to� v�Łn� na trestu "byt�", śe tak� byt� bude nutn� zas na v�ky skutkem a vinou!'
Ledaśe by se nakonec vłle sama vykoupila a cht�n� śe by se zm�nilo v necht�n� -: v�ak zn�te, bratł� moji, tuto p�se� a bajku ��lenstv�!
Vyvedl jsem v�s od t�chto p�sn� a bajek, kdyś jsem v�s uŁil: ,Vłle je tvłrŁ�.'
V�e ,Bylo' je zlomkem, h�dankou, hrłznou n�hodou - do t� doby, aś tvłrŁ� vłle k tomu płisv�dŁ�: ,Ale tak jsem j� tomu cht�la!' Aś tvłrŁ� vłle płisv�dŁ�: ,Ale tak tomu chci! Tak tomu budu cht�ti!'
Ale pravila to jiś? A kdy se to stane? Byla vłle jiś zbavena postroje sv� vlastn� po�etilosti?
Stala se vłle jiś sama sob� osvoboditelkou, jeś płin�� radost? OduŁila se duchu pomsty a v�emu skł�p�n� zubł?
A kdo ji nauŁil sm�łen� s Łasem, kdo ji nauŁil vy���mu, neś je v�e sm�łen�?
Vy���ho cosi, neśli je v�ecko sm�łen�, mus� cht�ti vłle, kter� jest vłl� k moci -: neś jak je j� to mośn�? Kdo ji nauŁil t�ś tomu, aby cht�la nazp�t?" -
LeŁ na tomto m�st� łeŁi se stalo, śe se Zarathustra pojednou zarazil a podobal se navlas tomu, kdo se nejvy��� m�rou zalekne. S vyd�enżm okem z�ral na sv� ś�ky; jeho zrak jako by ��py probod�val jejich my�lenky a obmysly. Po mal� chv�li se v�ak jiś zase sm�l a pravil udobłen:
Je t�śk� ś�ti s lidmi, protośe mlŁeti je tak t�śk�. A zvl�t� śvatlav�mu." -
Tak pravil Zarathustra. Ale hrb�Ł naslouchal łeŁi a pokryl płi tom svou tv�ł; a kdyś sly�el Zarathustru se sm�ti, zv�dav� vzhl�dl a łekl pomalu:
"Ale proŁ Zarathustra jinak mluv� k n�m neś ku svżm ś�kłm?"
Zarathustra odpov�d�l: "Co na tom zvl�tn�ho! S hrbatżmi je dovoleno mluvit hrbat�!"
"Dobr�," pravil hrb�Ł; "a ś�kłm-�kol�kłm je skoro dovoleno n�co vyśvatlat.
Ale proŁ mluv� Zarathustra k svżm ś�kłm płece jen jinak - neś k sob� s�m?"

O lidsk� chytrosti
Nikoli vż�ka: svah je stra�livż! Svah, po n�mś se pohled ł�t� dolł a ruka vzhłru sah�. Tam je srdce j�m�no z�vrat� ze sv� dvojit� vłle. Ach, pł�tel�, uhodli byste i m�ho srdce dvojitou vłli? To�, to� młj svah a moje nebezpeŁenstv�, śe młj pohled se ł�t� do vż�ky a śe m� ruka se chyt� a op�r� - o hloubku!
K Łlov�ku se płimyk� m� vłle, łet�zy se płivazuj� k Łlov�ku, protośe k nadŁlov�ku jsem vzhłru strhov�n: nebo� tam sp�je m� druh� vłle.
A proto śiji slep� mezi lidmi, jako bych ani jich neznal: aby m� ruka nepozbyla zcela sv� v�ry v pevn� v�ci.
V�s lid� nezn�m: tato temnota i śt�cha je Łasto kolem mne rozestłena.
Sed�m pod branou, kudy proch�z� kaśdż niŁema, a pt�m se: kdo mne podvede?
To� p�v� m� lidsk� chytrost, śe se d�v�m podv�d�ti, abych nebyl na str�śi płed podvodn�ky.
Ach, kdybych byl na str�śi płed Łlov�kem: jak by pak m� vzdu�n� lodi mohl Łlov�k bżti kotvou! Pł�li� lehce byl bych strhov�n do vż�ky a d�lky!
Ta prozłetelnost bd� naci mżm osudem, śe nesm�m bżti proz�ravż.
A kdo mezi lidmi nechce zchładnouti ś�zn�, uŁ se p�ti ze v�ech sklenic; a kdo chce mezi lidmi złstati cist, nech� se dovede mżti tak� �pinavou vodou.
A takto jsem si Łasto łekl k śt�e: "Nuśe dobr�! Nuśe vzhłru! Star� m� srdce! Ne�t�st� se ti nevydałilo: kochej se t�m jako svżm - �t�st�m!"
A toto je m� druh� lidsk� chytrost: �etł�m lid� marnivżch v�ce neś lid� hrdżch.
Zdaś ran�n� marnivost nen� matkou v�ech truchloher? Kde v�ak je ran�na hrdost, tam vyroste n�co, co je je�t� lep�� neś hrdost.
Aby byl śivot dobrou pod�vanou, je nutn�, aby jeho hra byla dobłe hr�na; k tomu v�ak tłeba dobrżch hercł.
Dobrżmi herci jsem nalezl v�echny marnivce: hraj� a cht�j�, aby se jin� r�di na n� d�vali - płi t�to vłli je v�echen jejich duch.
Sami sebe hraj�, sami se vynal�zaj�; v jejich bl�zkosti r�d se d�v�m na śivot - t�m se hoj� z�dumŁivost.
Proto �etł�m lid� marnivżch, śe mi jsou l�kałi m� z�dumŁivosti a poutaj� mne k Łlov�ku jako k pod�van� na hru. A d�le: kdo na marnivci zm�ł� celou hloubku jeho skromnosti! M�m ho r�d a m�m s n�m soucit pro jeho skromnost.
Od v�s chce se nauŁiti sv� v�łe v sebe; śiv� se va�imi pohledy, poś�r� chv�lu z va�ich rukou.
I va�im lś�m dłv�łuje, lśete-li o n�m dobłe: nebo� v nejhlub��m nitru vzdych� jeho srdce: "��m jsem j�!"
A je-li pravou ctnost� ta, kter� sama o sob� nev�: nuśe, marnivec nev� o sv� skromnosti! -
A toto je m� tłet� lidsk� chytrost, śe si pohled na lidi zl� ned�m ztrpŁovati va�� boj�cnost�.
Jsem blaśen, vid�m-li z�zraky, jeś vyl�hne śhav� slunce: tygry a palmy a hady chłestż�e.
I mezi lidmi je kr�sa vyl�hnut� śhavżm sluncem, mnoho z�zraŁn�ho je na lidech zlżch.
Tak jako jsem va�e nejmoudłej�� mudrce neshledal płespł�li� moudrżmi, nalezl jsem t�ś lidskou schopnost ke zlu men�� neś jej� pov�st. -
A Łasto jsem se ptal, potł�saje hlavou: NaŁ je�t� chłestit, vy chłestż�ov�?
V�ru, i pro zlo jest je�t� budoucnost! A nejśhav�j�� jih pro Łlov�ka posud neobjeven.
Co v�echno zve se jiś nyn� nejhor�� zlobou, a m� to płece jenom dvan�cte stop a tłi m�s�ce z��ł� a zd�l�. Jednou v�ak płijdou na sv�t v�t�� draci.
Neś aby nadŁlov�ku nechyb�l jeho drak, onen vy��� drak, jenś by ho byl dłstojnż: k tomu je nutn�, aby je�t� mnoho śhav�ho slunce s�lalo na vlhkż prales!
Z divokżch va�ich koŁek a� se dł�ve stanou tygłi a z va�ich jedovatżch ropuch krokodżlov�: nebo� dobrż lovec m� m�ti dobrż lov!
A v�ru, vy dobł� a spravedliv�! Mnoho je na v�s k sm�chu; zvl�t� va�e b�ze�.z toho, co dosud slulo "��blem"!
Tak ciz� jste v sv� du�i v�cem velikżm, śe by v�m nadŁlov�k byl stra�livż v sv� dobrot�!
A vy moudł�, v�douc�, vy byste ut�kali płed sluneŁn�m śpalem moudrosti, v n�mś nadŁlov�k s rozko�� koup� svou nahotu!
Vy nejvy��� lid�, jeś potkalo m� oko! to� moje pochybnost o v�s a młj utajenż sm�ch: m�ho nadŁlov�ka, h�d�m - zvali byste ��blem!
Ach, nabaśil jsem se t�chto nejvy���ch a nejlep��ch: z jejich "vż�ky" jsem zatouśil vż�, ven, v d�l - k nadŁlov�ku!
Płepadl mne d�s, kdyś jsem tyto nejlep�� vid�l nah�: tu mi narostla kł�dla, abych se odtud vznesl do vzd�lenżch budoucnost�.
Do vzd�len�j��ch budoucnost�, do jiśn�j��ch jihł, neś o jakżch kdy snil tvłrce obrazł: aś tam, kde se bohov� styd� za v�echna roucha!
Ale płestrojenż chci vid�t v�s, vy bliśn�, vy lid�t� druhov�, dobłe vy��ołenż chci v�s vid�ti a marniv� a dłstojn�, jakośto "dobr� a spravedliv�".
A płestrojen chci s�m sed�ti mezi v�mi - abych se o v�s i o sob� klamal: to� m� posledn� lidsk� chytrost. -
Tak pravil Zarathustra.

Nejti��� hodina
Co se mi stalo, pł�tel� moji? Zł�te mne rozru�ena, odehn�na, poslu�n� proti m� vłli, ochotna j�t - ach, od v�s odej�t!
Ano, je�t� jednou mus� Zarathustra do sv� samoty: nevesele se v�ak tentokr�te medv�d vrac� do sv�ho doup�te!
Co se mi stalo? Kdo to rozkazuje? - Ach, m� hn�viv� velitelka chce tomu tak; promluvila ke mn�; jmenoval jsem v�m jiś kdy jej� jm�no? VŁera k veŁeru promluvila ke mn� m� nejti��� hodina: to� jm�no m� hrozn� velitelky.
A tak se to stalo - nebo� v�echno v�m vypov�m, aby se va�e srdce nezatvrdilo proti tomu, kterż se n�hle louŁ�!
Zn�te leknut� us�naj�c�ho? -
Aś do prstł u nohou se lekne, protośe mu płda pod nohama miz� a nast�v� sen.To v�m ł�k�m v podobenstv�. VŁera v nejti��� hodinu zmizela mi płda: nast�val sen.
Rafije se sunula, hodiny m�ho śivota nab�raly dechu - nikdy jsem kolem sebe nesly�el takov� ticho: tak, śe se m� srdce zaleklo.
Pak promluvilo cosi bez hlasu ke mn�: "Ty to v�, Zarathustro?" -
A zaleknut jsem vzkłikl płi tomto �epotu a krev mi zmizela z tv�łe: mlŁel jsem v�ak.
Tu promluvilo to znovu bez hlasu ke mn�: "Ty to v�, Zarathustro, ale ty o tom nemluv�!" -
I odpov�d�l jsem posl�ze a vzdorovit�: "Ano, v�m to, nechci v�ak o tom mluviti!�
Tu promluvilo to zase bez hlasu ke mn�: Nechce�, Zarathustro! Je-li to v�ak pravda? Neskrżvej se do sv�ho vzdoru!"
I plakal jsem a chv�l se jako d�t� a pravil jsem: "Ach, j� bych r�d, ale jak mohu! Jen toho mne u�etłi! Je to nad mou s�lu!"
Tu promluvilo to zase bez hlasu ke mn�: "Co z�leś� na tob�, Zarathustro! Promluv sv� slovo a zlom se!" -
I odpov�d�l jsem: "Ach, coś je to slovo m�? Kdo jsem j�? �ek�m toho, kdo je dłstojn�j��; nejsem ani hoden, abych se o n�j zlomil."
Tu promluvilo to zase bez hlasu ke mn�: "Co z�leś� na tob�? Nejsi mi je�t� sdostatek pokornż. Pokora m� nejtvrd�� kłśi." -
I odpov�d�l jsem: "�eho jiś nesnesla kłśe m� pokory! Płebżv�m u paty sv� vż�ky: jak vysok� jsou as m� vrcholky? Toho mi nikdo je�t� nepov�d�l. Dobłe v�ak zn�m sv� śdol�."
Tu promluvilo to zase bez hlasu ke mn�: "Ó Zarathustro, kdo m� płen�eti hory, płenese t�ś śdol� a n�śiny."
I odpov�d�l jsem: Je�t� m� slovo nepłeneslo hor, a cokoli jsem mluvil, nezastihlo lid�. �el jsem sice k lidem, je�t� jsem k nim v�ak nedo�el."
Tu promluvilo to zase bez hlasu ke mn�: "Co v� o tom! Rosa pad� na tr�vu, kdyś noc je nejmlŁenliv�j��." -
I odpov�d�l jsem: "Vysm�li se mi, kdyś jsem nalezl svou vlastn� cestu a vlastn� cestou �el; a vpravd�, m� nohy se tenkr�te tł�sly.
A takto mi d�li: "Odvykl jsi cest�, te� je�t� odvykne� chłzi!'"
Tu promluvilo to zase bez hlasu ke mn�: "Co z�leś� na jejich vżsm�chu! Jsi ten, kdo si odvykl poslouchati: te� rozkazuj!
Coś nev�, koho je v�em nejv�ce tłeba? Toho, kdo rozkazuje velik� v�ci.
Velik� v�ci vykon�vati je t�śk�: ale t�ś�� jest velik� v�ci rozkazovati.
To� chyba, kterou ti lze nejt�śe prominouti: m� moc, a nechce� vlasti."
I odpov�d�l jsem: "K tomu, abych rozkazoval, nedost�v� se mi hlasu lv�ho."
Tu promluvilo to zase jako �epot ke mn�: "Nejti��� slova to jsou, jeś płin�ej� boułi. My�lenky, jeś se bl�ś� na noh�ch holubic�ch, ł�d� sv�t.
Ó Zarathustro, kr�Łeti m�, jsa st�nem toho, co nezbytn� płijde: tak bude� rozkazovati a rozkazuje płjde� płed ostatn�mi." -
I odpov�d�l jsem: "J� se styd�m."
Tu promluvilo to zase bez hlasu ke mn�: "Mus� se je�t� st�ti d�t�tem a bżti beze studu.
Hrdost ml�d� je je�t� na tob�, pozd� jsi oml�dl: kdo se v�ak chce st�ti d�t�tem, nech� płekon� je�t� i sv� ml�d�." -
I rozmż�lel jsem se dlouho a tł�sl se. Posl�ze v�ak jsem pravil, co jsem pravil zpoŁ�tku: "Nechci."
Tu strhl se kolem mne sm�ch. B�da, jak mi ten sm�ch trhal vnitłnosti a rozparoval srdce!
A promluvilo to naposledy ke mn�: "Ó Zarathustro, tv� plody jsou zral�, ty v�ak nejsi zralż pro sv� plody!
I nezbżv�, neś abys op�t �el do sv� samoty: v�ak se jiś podd�." -
A op�t se to zasm�lo a uniklo: pak bylo ticho kolem mne jakoby dvojn�sobnżm tichem. J� jsem v�ak leśel na zemi a pot mi st�kal s śdł. -
Te� jste sly�eli v�e, i proŁ je mi j�ti zp�t do m� samoty. NiŁeho jsem v�m nesmlŁel, pł�tel� moji.
Ale i to jste ode mne usly�eli, kdo je st�le je�t� ze v�ech lid� nejmlŁenliv�j�� - a kdo j�m bżti chce!Ach, pł�tele moji! M�l bych je�t�, co bych v�m łekl, m�l bych, co bych v�m je�t� dal! ProŁ ned�v�m? Coś jsem lakomż? -
Ale kdyś Zarathustra promluvil tato slova, płepadla ho s�la bolesti a bl�zkost rozlouŁeni s pł�teli, takśe hlasit� zaplakal; a nikdo ho nedovedl pot�iti. V noci v�ak samoten odch�zel a opustil sv� pł�tele.

T�ET� D�L
"Vzhl�ś�te vzhłru, touś�te-li po povznesen�. A j� shl�ś�m dolł, protośe povznesen jsem. Kdo z v�s dovede se sm�t a spolu bżt povznesen?
Kdo stoup� po nejstrm�j��ch hor�ch, sm�je se v�em truchlohr�m i truchlo-v�śnostem."
ZARATHUSTRA, o Łten� a psan� (1, sir. 32).

Poutn�k
K płlnoci bylo, tu dal se Zarathustra cestou płes ostrovn� hłbet, aby s Łasnżm jitrem dostihl prot�j��ho pobłeś�: tam totiś cht�l vstoupiti na lo�. Byla� tam dobr� rejda, kde r�dy kotvily t�ś ciz� kor�by; ty odv�śely leckoho, kdo cht�l z blaśenżch ostrovł płes mołe. A kdyś tak Zarathustra stoupal do vrchu, vzpom�nal cestou na mnośstv� osam�lżch pout� od sv�ho ml�d� a na to, kolik hor a hłbetł a vrcholł jiś slezl.
Jsem poutn�kem a horskżm lezcem, d�l srdci sv�mu, nemiluji rovin, a zd� se, śe nedovedu dlouho sed�ti na jednom m�st�.
A nech� mi je�t� vzejde jakżkoli osud a z�śitek - putov�n� v tom bude a sl�z�n� hor: konec koncł proś�v� Łlov�k jiś jen s�m sebe.
Odplynul Łas, kdy mne je�t� n�hody sm�ly potk�vati; a co by se mi te� je�t� mohlo nahoditi, abych to jiś nem�l!
To se jen vrac�, płich�z� mi koneŁn� domł - m� vlastn� prapodstata i to, co z n� dlouho bylo v cizin� a rozpr�eno do v�ech v�c� a n�hod.
A je�t� jedno v�m: te� stoj�m płed svżm posledn�m vrcholem a płed t�m, Łeho jsem nejd�le złstal u�etłen. Ach, m� nejtvrd�� cesta do vż�ky nast�v�! Ach, poŁal jsem sv� putov�n� nejosam�lej��!
Kdo v�ak jest m�ho rodu, takov� hodin� neujde: hodin�, jeś k n�mu promlouv�: "Teprve nyn� kr�Ł� svou cestou velkosti! Vrchol a propast - to jest nyn� uzavłeno!
Kr�Ł� svou cestou velkosti: te� se ti stalo śtoŁi�t�m, co se dosud zvalo tvżm posledn�m nebezpeŁenstv�m!
Kr�Ł� svou cestou velkosti: te� budiś tvou nelep�� odvahou, śe za tebou cesty jiś nen�!
Kr�Ł� svou cestou velkosti: zde se nikdo nebude pl�śiti za tebou! Tv� noha sama za tebou zametla stezku, nad n�ś jest ps�no: nemośnost.
A sch�zej�-li ti nyn� v�echny śebł�ky, zkus vystoupiti s�m sob� na vlastn� hlavu: jak jinak bys do vż�e stoupal?
Na vlastn� hlavu a płes vlastn� srdce v d�l! Nyn� nech� i nejm�rn�j�� na tob� se stane nejtvrd��m.Kdo se vśdy mnoho �etłil, poston�v� posl�ze mnohżm �etłen�m. Chv�la tomu, co zatvrzuje! NechvalołeŁ�m zemi, jeś m�slem a strd�m oplżv�!
Je nutn�, abychom se nauŁili na sebe nehled�ti, pak teprve mnoho uvid�me: - t�to tvrdosti je tłeba kaśd�mu, kdo stoup� na hory.
Kdo v�ak jakośto pozn�vaj�c� m� dot�rn� oŁi, jak by ten vid�l na v�ech v�cech v�ce neś jejich popłed�!
Ty v�ak, ó Zarathustro, cht�l jsi v�ech v�c� vid�ti pozad� a dno: tak ti jiś nezbżv� neś stoupati płes sebe sam�ho - vzhłru, vż�, aś i sv� hv�zdy bude� m�ti pod sebou!"
Ano! Kdybych z�ral dolł na sebe sam�ho a i na sv� hv�zdy: to teprve bych nazval svżm vrcholem, to mi je�t� zbylo jakośto młj vrchol posledn�! -
Tak promlouval Zarathustra s�m k sob�, jak stoupal, a tvrdżmi prłpov�dkami pot�oval sv� srdce: nebo� byl v srdci sv�m zedr�n jak je�t� nikdy płedt�m. A kdyś vystoupil na hłeben horsk�ho hłbetu, hle, tu leśelo płed n�m rozestłeno prot�j�� mołe: i zastavil se a dlouho mlŁel. Ale noc v t�to vż�ce byla studen� a jasn� a sv�tle ohv�zd�n�.
Pozn�v�m svłj śd�l, łekl posl�ze truchliv�. Nuśe dobr�! Jsem płipraven. Pr�v� se poŁala posledn� m� samota.
Ach, toto temn�, truchliv� mołe pode mnou! Ach, tato t�hotn� noŁn� rozmrzelost! Ach, osude a mołe! K v�m je mi te� sestupovati!
Płed svou nejvy��� horou stoj�m a płed svou nejdel�� pout�: proto je mi nejdł�ve sestoupiti hloub, neś jsem kdy sestoupil: - hloub do bolesti, neś jsem kdy sestoupil, aś dolł do jej�ch nejŁern�j��ch vln! Tak tomu chce młj osud: Nuśe dobr�! Jsem płipraven.
Odkud poch�zej� nejvy��� hory? tak jsem se kdysi ptal. Tu jsem poznal, śe poch�zej� z mołe.
To sv�dectv� je vryto v jejich kamen� a v st�ny jejich vrcholł. Aś z nejhlub��ho vyrłst� nejvy��� k sv� vż�ce. -
Tak pravil Zarathustra na temeni hory, kde bylo zima; ale kdyś płi�el nabl�zko mołe a posl�ze samoten st�l pod śtesy, tu byl znaven cestou a byl je�t� roztouśen�j�� neś płedt�m.
Te� je�t� v�echno sp�, pravil; i mołe sp�. Sp�nkem om�men a cize z�r� na mne jeho zrak.
Dżch� v�ak teple, to c�t�m. A c�t�m tak�, śe sn�. Ve snu sebou zm�t� na tvrdżch podu�k�ch.
Sly�! Sly�! Jak st�n� zlżm vzpom�n�n�m! �i zlżm oŁek�v�n�m?
Ach, jsem s tebou smuten, temnż netvore, a i na sebe se pro tebe hn�v�m.
Ach, śe m� nika nem� dosti s�ly! R�d bych t� v�ru osvobodil od zlżch snł! -
A jak Zarathustra takto promlouval, sm�l se t�śkomysln� a hołce s�m sob�. Jak! Zarathustro! pravil, i mołi chce� zp�vat śt�chu?
Ach, ty l�skyplnż bl�zne Zarathustro, ty płedłv�łivż blaśenż bl�zne! Ale takovż jsi byl vśdy: vśdycky ses dłv�rn� bl�śil v�emu hroziv�mu.
Kaśdou obludu byl bys cht�l hladiti. Dżchnut� tepl�ho dechu, pazoury porostl� m�kkżmi chloupky - a jiś jsi byl ochoten l�kat ji a laskat.
L�ska je nebezpeŁ� nejosam�lej��ho, l�ska ke v�emu, jen je-li to śiv�! K sm�chu je v�ru m� bl�znovstv� a m� skromnost v l�sce! -
Tak pravil Zarathustra a usm�l se płi tom po druh�: tu v�ak pomn�l svżch opu�t�nżch pł�tel - a jako by se byl svżmi my�lenkami na nich provinil, zlobil se na sebe pro sv� my�lenky. A brzy se stalo, śe sm�j�c� se plakal: - zlobou a touhou Zarathustra hołce zaplakal.

O vid�n� a h�dance
1.
Kdyś se mezi lodn�ky rozneslo, śe Zarathustra je na lodi - nebo� souŁasn� s n�m vstoupil na palubu muś, pluj�c� z blaśenżch ostrovł -, tu povstalo velk� dycht�n� a oŁek�v�n�. Zarathustra v�ak po dva dni mlŁel a byl chladnż a hluchż truchlivost�, takśe neodpov�dal ani na pohledy, ani na ot�zky. K veŁeru druh�ho dne v�ak sv� u�i zas otevłel, tłebaśe je�t� mlŁel: nebo� mnoho podivn�ho a nebezpeŁn�ho bylo sly�eti na t�to lodi, jeś płij�śd�la z d�lky a sp�la je�t� d�l. Byl� Zarathustra pł�telem v�ech, kdoś konaj� dalek� cesty a necht�j� ś�ti bez nebezpeŁenstv�. A hle! posl�ze se mu v poslouch�n� uvolnil vlastn� jazyk, a led jeho srdce se rozlomil: - tu se jal mluviti takto:
V�m, sm�le hledaj�c�m poku�itelłm a komukoli, kdo s śskoŁnżmi plachtami se kdy vypravil na stra�liv� mołe - v�m, zm�menżm h�dankou, v�m kdoś se t��te z dvojsvitu, v�m, jejichś du�e fl�tnami je v�bena k j�cnłm v�ech bludi��: - nebo� nechce se v�m zbab�lou nikou t�pati po niti; a kde młśete uhodnouti, tam v z�ti m�te usuzov�n� - jedin� v�m budu vypravovati h�danku, kterou jsem vid�l - vid�n� nejosam�lej��ho. -
Chmurn� �el jsem ned�vno soumrakem mrtvoln� bledżm - chmurn� a tvrd�, se stisknutżmi rty. Nejenom jedno slunce mi bylo za�lo.
Stezka, jeś vzdorn� stoupala osnżm kamen�m, zlobn�, osam�l�, k n�ś se jiś netulilo bżl� ani keł: horsk� stezka skł�pala pod vzdorem m� nohy.
N�m� kr�Łej�c płes vżsm�n� łinŁ�c� obl�zky, drt�c k�men, po n�mś sklouzala: tak si m� noha vynucovala cestu vzhłru.
Vzhłru: - navzdory duchu, jenś t�hl ji v hloub, do propasti v hloub, navzdory duchu t�śe, m�mu ��blu a arcinepł�teli.
Vzhłru: - aŁkoli sed�l na mn�, płl trpasl�k, płl krtek; chromż; zchromuj�c�; kapaje mi olovo v ucho a v mozek olov�n� krłp�je my�lenek:
"Ó Zarathustro," �epotal vżsm�n� slabiku za slabikou, "ty kameni moudrosti! Vysoko jsi se vymr�til, ale kaśdż vymr�t�nż k�men - spadne!
Ó Zarathustro, ty kameni moudrosti, kameni hozenż z praku, ty drtiteli hv�zd! S�m sebe jsi tak vysoko vymr�til - ale kaśdż vymr�t�nż k�men - spadne!
Odsouzen k sob� s�m a k vlastn�mu kamenov�n�: ó Zarathustro, vskutku, daleko jsi vymr�til k�men - ale na tebe spadne zp�t!"Pak trpasl�k mlŁel; a trvalo to dlouho. Jeho mlŁen� mne v�ak t�śilo; a takto ve dvou je samota v�ru v�t�� neś samojedin�mu!
Stoupal jsem, stoupal, snil a płemż�lel - ale v�echno mne t�śilo. Byl jsem jako nemocnż, jejś znavuje zl� jeho trżze� a jejś zase hor�� sen bud� z us�n�n�. -
Ale cosi jest ve mn�, co jmenuji odvahou: to zavraśdilo mi dosud kaśdou boj�cnou v�havost. Tato odvaha mi posl�ze k�zala zastaviti se a promluviti: "Trpasl�ku! Ty! Nebo j�!" -
Odvaha je totiś nejlep�� vrah - odvaha, kter� śtoŁ�: nebo� v kaśd�m śtoku jest j�sot polnice.
�lov�k v�ak je zv�łe nejodv�śn�j��: t�m płemohl kaśd� zv�łe. J�sotem polnice płemohl je�t� kaśdż bol; lidskż bol je v�ak nejhlub�� bol.
Odvaha zavraśd� t�ś z�vra� nad propastmi: a kde by Łlov�k nest�l nad propastmi! Zdaś vid�t samo nen� - vid�t propasti?
Odvaha je nejlep�� vrah: odvaha zavraśd� i soucit. Soucit je v�ak nejhlub�� propast: jak hluboko Łlov�k do śivota z�r�, tak hluboko i do utrpen�.
Odvaha v�ak je nejlep�� vrah - odvaha, kter� śtoŁ�: usmrt� samu smrt, neb d� tato slova: "To śe byl śivot? Nuśe vzhłru! Je�t� jednou!"
V takovżch v�ak slovech hlasit� j�s� polnice. Kdo u�i m�, sly�!

2.
"Zadrś! Trpasl�ku!" łekl jsem. J�! Nebo ty! J� jsem v�ak siln�j�� z n�s dvou - ty nezn� m� propastn� my�lenky! T� - bys neunesl!" -
Tu se stalo, co mi nadlehŁilo: nebo� trpasl�k mi seskoŁil s ramenou, zv�davż! A dłepl si na k�men płede mne. Byla to v�ak pr�v� cesta branou, kde jsme zastavili.
"Viz tuto cestu branou! trpasl�ku!" pokraŁoval jsem: "ta m� dv� tv�ł�. Sch�z� se tu dv� cest: t�mi je�t� nikdo nepro�el aś na konec.
Tato dlouh� ulice zp�t: ta trv� v�Łnost. A ona dlouh� ulice dopłedu - to� jin� v�Łnost.
Odporuj� si, ty dv� cesty, nar�śej� si pr�v� o Łelo: - a zde pod tou branou se setk�vaj�. Jm�no t� cesty branou je naps�no nahołe: ,Okamśik'.Ale kdo by jednou z nich �el d�l - a vśdy do d�ln�j��ch a vzd�len�j��ch d�lek: mysl�, trpasl�ku, śe tyto cesty si odporuj� na v�ky?" -
"V�e pł�m� lśe," zamumlal trpasl�k opovrśliv�. "Kaśd� pravda je kłiv�, s�m Łas je kruh."
"Ty duchu t�śe!" pravil jsem hn�viv�, "neulehŁuj si to pł�li�! Sice t�, kulhavŁe, nech�m dłep�ti, kde dłep� - a vznesl jsem t� vysoko! Pohled'," pokraŁoval jsem, "na tento okamśik! Od t�to cesty branou, od tohoto okamśiku b�ś� dlouh� v�Łn� ulice dozadu: za n�mi leś� v�Łnost.
Zda v�echny v�ci, jeś mohou b�śeti, nutn� jiś jednou neb�śely touto ulic�? Zda v�echno, co se st�ti młśe, nutn� se jiś jednou nestalo, neuskuteŁnilo, jiś neb�śelo mimo?
A bylo-li tu jiś v�echno: co, trpasl�ku, m�n� o tomto okamśiku? Zdaś nen� nutn�, aby tu jednou jiś i tato cesta branou - byla bżvala?
A zdaś nejsou t�mto zpłsobem v�echny v�ci pevn� spolu zauzleny, tak, śe tento okamśik za sebou vleŁe v�echny v�ci, jeś płijdou? Tedy - tak� sebe s�m?
Nebo� v�echno, co młśe b�śeti: tak� touto dlouhou cestou dopłedu- nutn� jednou pob�ś�! -
A tento pomalż pavouk, jenś leze v m�s�Łn�m svitu, a tento svit m�s�Łn� s�m a j� a ty na cest� pod branou, �eptaj�ce spolu, o v�Łnżch v�cech �eptaj�ce - zdaś nen� nutn�, abychom my v�ichni tu jiś byli bżvali? - a zda nepłijdeme nutn� zas a nepob�ś�me onou druhou ulic�, ven, tam płed n�mi, onou dlouhou hrłznou ulic� - zdaś se nutn� nebudeme vracet na v�ky? -"
Tak jsem mluvil, a st�le ti�eji: nebo� jsem se d�sil svżch vlastn�ch my�lenek i toho, co se tajilo za nimi. Tu jsem pojednou zaslechl psa nabl�zku tżti.
Zaslechl jsem psa takto kdy vżti? M� my�lenka b�śela zp�t.
Ano! Kdyś jsem byl d�t�, v nejvzd�len�j��m d�tstv�: - tehdy zaslechl jsem psa takto vżti. A vid�l jsem ho t�ś, zjeśena, s hlavou vzhłru, chv�j�c�ho se, v nejti��� płlnoci, kdy tak� psi v�ł� v pł�zraky: - takśe mne jalo slitov�n�. Pr�v� totiś kr�Łel m�s�c śpln�k, smrteln� mlŁ�c�, nad domem, pr�v� se zastavil, kulatż ś�r - zastavil na ploch� stłe�e, jakoby na ciz�m vlastnictv�: toho se tenkr�te zd�sil pes: nebo� psi v�ł� v zlod�je a pł�zraky. A kdyś jsem op�t zaslechl takov� vyt�, jalo mne slitov�n� po druh�.
Kam se te� pod�l trpasl�k? A cesta branou? A pavouk? A v�echen �epot? Coś jsem snil? Procitl jsem? Mezi divokżmi śtesy jsem pojednou st�l, j� s�m, opu�t�n v nejpust��m svitu m�s�ce.
Ale zde leśel Łlov�k! A zde! Pes, poskakuj�c�, zjeśenż, k�uŁ�c� - te� mne vid�l płich�zet - tu op�t vyl, tu kłiŁel: - sly�el jsem kdy psa tak o pomoc kłiŁet?
A v�ru, co jsem złel, n�co takov�ho nezłel jsem nikdy. Mlad�ho pastżłe jsem złel, jak se strhanou tv�ł� se kroutil a dusil a sebou �kubal a z śst mu visel Łernż t�śkż had.
Vid�l jsem kdy tolik hnusu a bled�ho zd�en� na jedin� tv�łi? Patrn� leśel a spal - tu mu vlezl had do j�cnu - a tam se zakousl?
M� ruka trhala hadem a trhala: - nadarmo! hada z j�cnu nevytrhla. Tu vzkłiklo to ze mne: "Kousni! Kousni!
Ukousni hlavu! Kousni!" - tak to kłiŁelo ze mne, m� zd�en�, m� nen�vist, młj hnus, m� slitov�n�, v�echno m� dobro i zlo kłiŁelo ze mne jedinżm vżkłikem. -
Vy sm�l� kol mne! Vy hledaj�c� poku�itel� a kdokoli z v�s śskoŁnżmi plachtami se vyplavil na nezbadan� mołe! Vy, kdoś se t��te z h�danek!
Nuś h�dejte mi h�danku, kterou jsem tenkr�te złel, nuś vylośte mi vid�n� nejosam�lej��ho!
Nebo� vid�n� to bylo a płedv�d�n�: - co jsem tenkr�te vid�l v podobenstv�? A kdo jest, kdo jednou nezbytn� je�t� płijde?
Kdo je pastżł, jemuś takto had vlezl do j�cnu? Kdo je Łlov�kem, jemuś takto v�e nejt�ś��, nejŁern�j�� vleze do j�cnu? -
Ale pastżł kousal, jak mu radil młj vżkłik; kousal a dobłe kousal! Daleko od sebe vyplivl hlavu had�: - a vyskoŁil. -
Ne jiś pastżł, ne jiś Łlov�k - kdosi prom�n�nż,oz�łenż, jenś se sm�l! Nikdy je�t� na zemi nesm�l se Łlov�k jak oni
Ó moji bratł�, sly�el jsem sm�ch, jenś nebyl sm�chem lidskżm - a te� mne ś�ze� zś�r�, jeś nikdy se neuti��!
M� touha po tomto sm�chu mne zś�r�: ó, kterak snesu je�t� ś�ti! A kterak sn�sti, abych te� zemłel! -
Tak pravil Zarathustra.

O nev�tan�m blaśenstv�
S takovżmi h�dankami a hołkostmi v sv�m srdci jel Zarathustra płes mołe. Ale kdyś ujel Łtyłi dni cesty od blaśenżch ostrovł a od svżch pł�tel, tu jiś płemohl v�ecek svłj bol -: v�t�zn� a pevnżma nohama zase st�l na sv�m osudu. A tehdy Zarathustra promluvil takto k plesaj�c�mu sv�mu sv�dom�:
S�m jsem op�t a s�m chci bżti, s�m s Łistżm nebem a volnżm mołem: a op�t je kolem mne odpoledne.
Odpoledne jsem kdysi po prv� nalezl sv� pł�tele, odpoledne t�ś po druh�: - v onu hodinu, kdy v�echno sv�tlo tichne.
Nebo�, co blaha je je�t� na cest� mezi nebem a zem�, to si v onu hodinu hled� za pł�stłe�� sv�tlou du�i: vśdy� v�echno sv�tlo �t�st�m se te� zti�ilo.
Ó m�ho śivota odpoledne! Kdysi t�ś moje �t�st� sestoupilo v śdol�, pł�stłe�� si hledat: tu nalezlo tyto otevłen� pohostinsk� du�e.
Ó m�ho śivota odpoledne! �eho jsem se v�eho nevzdal, abych jedno m�l: abych m�l tuto śivouc� osadu svżch my�lenek a toto jitłn� sv�tlo sv� nejvy��� nad�je!
Druhy a d�ti sv� vlastn� nad�je hledal kdysi tvoł�c�: a hle, uk�zalo se, śe jich nemłśe nal�zti, ledaśe si je teprve stvoł�.
Tak jsem uprostłed ve sv�m d�le, k svżm d�tem jda a od nich se vraceje: pro sv� d�ti je Zarathustra povinen s�m sebe zdokonaliti.Nebo� z hloubi du�e milujeme pouze sv� d�t� a d�lo; a kde jest velik� l�ska k sob� sam�mu, tam je znakem t�hotenstv�: tak jsem to nalezl.
Je�t� se mi zelenaj� m� d�ti v sv�m prv�m jaru, bl�zko u sebe stoj�ce a spoleŁn� kl�ceny v�trem - ty stromy m�ho sadu a nejlep�� m� prsti.
A v�ru! Kde takov� stromy pospolu stoj�, tam jsou blaśen� ostrovy.
Ale jednou je vysad�m a kaśdż z nich postav�m zvl�t�: aby poznal samotu a vzdor a opatrnost.
Uzlovit� a zkłiven� a s ohebnou tvrdost� nech� mi pak Łn� na błehu mołe, śivouc� maj�k nepłemośiteln�ho śivota.
Tam, kde se boułe vrhaj� do mołe a kde chobot pohoł� pije vodu, tam nech� kaśdż jednou bd� na str�śi ve dne a v noci, aby s�m byl zkoum�n a pozn�n.
Pozn�n budiś a zkoum�n, zda je m�ho rodu a płvodu - zda je p�nem dlouh� vłle, zda je mlŁenlivż, i kdyś mluv�, a zda se podd�v� tak, śe d�vaje b�re - aby se jednou mżm druhem stal, jenś spolu se Zarathustrou tvoł� a spolu s n�m slavnost slav� -: aby se stal t�m, kdo mi moji vłli p�e na moje desky k dokonalej��mu dovr�en� v�ech v�c�.
A pro n�j i pro ty, kdoś jsou jeho druhu, jsem j� povinen s�m sebe zdokonaliti: proto se te� vyhżb�m sv�mu �t�st� a nab�z�m se v�emu ne�t�st� - abych j� byl posledn� zkou�kou zkoum�n a pozn�n.
A v�ru, byl Łas, abych �el; a poutn�kłm st�n i nejdel�� chv�le i nejti��� hodina - to v�e mi domlouvalo: Je svrchovanż Łas!"
V�tr mi foukal kl�Łn� d�rkou a łekl: "Poj�!" Dvełe se mi lstiv� rozskoŁily a łekly: Jdi!"
J� v�ak leśel płipout�n łet�zem l�sky k svżm d�tem: touha, touha po l�sce mi nal�Łila tato osidla, abych se stal kołist� svżch d�t� a v nich se ztratil.
Touśiti - to mi jiś znamen�: śe jsem se ztratil. M�m v�s, moje d�ti! V tomto majetku v�e budiś jistotou a nic pouhżm touśen�m.
Sed�lo v�ak na mn� slunce m� l�sky, ve vlastn� ���v� se vałil Zarathustra - tu płese mne płel�tly st�ny a pochybnosti.
Mrazu a zimy se mi uś cht�lo: "Ó, k�ś by mr�z a zima mnou zase chrastily a skł�paly!" vzdychal jsem - tu ze mne vystoupily ledov� mlhy.
M� minulost rozlomila sv� hroby, procitla nejedn� bolest pohłben� za śiva - jenom se vyspala, ukryta v umrlŁ� rub�.
Takto na mne v�echno volalo znamen�mi: "Je Łas!" Ale j� - jsem nesly�el: aś posl�ze m� propast se pohnula a m� my�lenka mne kousla.
Ach, propastn� my�lenko, jeś jsi my�lenkou moj�, kdy naleznu s�lu, abych t� sly�el hrabati a nechv�l se jiś?
Aś do hrdla bu�� mi srdce, sly��m-li t� hrabati! I tv� mlŁen� samo mne rdous�, ty propastn� mlŁ�c�!
Je�t� jsem se neodv�śil nikdy vyvolati t� vzhłru: dost na tom jiś, śe jsem t� s sebou - nosil! Je�t� jsem nebyl dost silnż k posledn� zvłli a sv�voli lv�!
Dosti hrozn�ho mi płsobila vśdycky jiś tv� t�śe: jednou v�ak naleznu i s�lu a lv� hlas, abych t� vyvolal vzhłru!
Jestliśe se k tomu płemohu, pak se płemohu je�t� k Łemusi v�t��mu; a v�t�zstv�m bude zpeŁet�no m� zdokonalen�! -
Zat�m jsem je�t� hn�n po nejistżch moł�ch; lichot� mi n�hoda svżm hladkżm jazykem; zł�m vpłed i vzad -, konce v�ak je�t� nezł�m.
Nepłi�la mi je�t� hodina m�ho posledn�ho boje - Łi płich�z� mi prav� te�? V�ru, śskoŁnou kr�sou kolemkol na mne z�r� mołe i śivot!
Ó m�ho śivota odpoledne! Ó �t�st� płed veŁerem! O pł�stave na �ir�m mołi! O m�re v nejistot�! Jak m�lo dłv�łuji v�m v�em!
V�ru, nem�m dłv�ry k va�� potm�il� kr�se! Milenci se podob�m, jenś nedłv�łuje śsm�vu pł�li� sametov�mu.
Jako płed sebou poh�n� svou nejmilovan�j��, ś�rlivec ten, n�śnż je�t� v sv� tvrdosti, tak płed sebou poh�n� tuto blaśenou hodinu.
PryŁ s tebou, ty blaśen� hodino! S tebou mi vze�lo blaśenstv� nev�tan�! Zde stoj�m, abych v�tal svłj nejhlub�� bol: - płi�la jsi nevŁas!
PryŁ s tebou, ty blaśen� hodino! Rad�ji si zvol pł�stłe�� tam - u mżch d�t�! Posp� si! a je�t� płed veŁerem jim pośehnej mżm vlastn�m �t�st�m.Tu se jiś bl�ś� veŁer: slunce se skl�n�. To tam - �t�st� m�! -
Tak pravil Zarathustra. A Łekal na sv� ne�t�st� po celou noc: nadarmo v�ak Łekal. Noc złstala jasn� a tich�, a �t�st� samo płich�zelo mu st�le bl�ś a bl�ś. K jitru v�ak usm�l se Zarathustra na sv� srdce a pravil vżsm�n�: "�t�st� b�h� za mnou. To proto, śe j� neb�h�m za śenami. �t�st� v�ak je śena."

Płed vżchodem slunce
Ó nebe nade mnou, ty Łist�! hlubok�! Propasti sv�tla! Tebe zł�m a tłesu se bośskżmi ś�dostmi.
Do tv� vż�ky se vrhnouti - to� moje hloubka! Do tv� Łistoty se skrżti - moje nevinnost.
Błh je zahalov�n svou kr�sou: tak zakrżv� ty svoje hv�zdy. Nepromlouv�: tak mi hl�s� svou moudrost.
Beze slova nad mołem bouł�c�m jsi mi dnes vze�lo, tv� l�ska a tvłj stud promlouv� zjeven�m k m� bouł�c� du�i.
�es v kr�se ke mn� płi�lo, zahaleno ve SVOJ� kr�su, śe n�m� se mnou mluv�, zjeveno ve sv� moudrosti:
Ó, jak bych neuhodl v�� stydlivosti v tv� du�i! Płed sluncem płi�los ke mn�, nejosam�lej��mu.
Jsme od poŁ�tku pł�teli: n�m je spoleŁn� hołe i hrłza i hloubka, a t�ś slunce jest n�m spoleŁn�.
Nemluv�me spolu, śe toho pł�li� v�me - mlŁ�me spolu, śsm�vem se d�l�me o sv� v�d�n�.
Nejsi m�mu ohni sv�tlo? Nem� sestersk� du�e m�mu pozn�n�?
V�emu jsme se spoleŁn� uŁili, spoleŁn� jsme se uŁili nad sebe k sob� samżm vystupovat a usm�vat se bez mraŁen - bez mraŁen dolł se usm�vat ze sv�tlżch oŁ� a z d�lek na m�le a m�le, kdyś pod n�mi jako d隝 se kouł� t�se� a śŁel a vina.
A putoval-li jsem s�m: po kom laŁn�la m� du�e v noc�ch a na bludnżch stezk�ch? A stoupal-li jsem do hor, koho jsem kdy, ne-li tebe, na hor�ch hledal? A v�e m� putov�n� a stoup�n�: nouze to byla jen a pomłcka toho, kdo si nedovede pomoci: - chce jen let�ti cel� m� vłle, vlet�ti v tebe!
A koho jsem nen�vid�l v�c neś vlekouc�ch se mrakł a v�eho, co tebe �pin�? A vlastn� sv� nen�visti jsem nen�vid�l, śe tebe �pinila!
Vlekouc�ch se mrakł jsem sok, t�ch pl�śivżch loupeśnżch koleŁek: berou tob� i mn�, co n�m je vespoln� - ono ohromn� neomezen� Ano! a Amen!
T�ch smiłuj�c�ch a sm�uj�c�ch, t�ch vlekouc�ch se mrakł jsme sokov�, t�ch polo-poloviŁatżch, jeś se nenauŁily ani śehnati, ani prokl�nati z hloubi.
A je�t� rad�ji pod uzavłenżm nebem sed�t v sudu, rad�ji bez nebe sed�t v propasti, neś tebe vid�t, ty nebe sv�tla, po�pin�no vleklżmi mraŁny!
A Łasto se mi cht�lo płibodnouti je zlatżmi dr�ty klikatżch bleskł, abych jako hromobit� na jejich kotlovit�m błichu v buben tlouk: - j� zlostnż buben�k, śe mi loup� tvoje Ano! a Amen!, ó nebe nade mnou, ty Łist�! sv�tl�! Propasti sv�tla! - śe tob� loup� moje Ano! a Amen!
Neb rad�ji je�t� hłmot a tłesk a hromov�n� neś pochybuj�c� tu koŁkovitou rozvahu a klid; a t�ś mezi lidmi nejv�ce nen�vid�m v�ech ticho�l�pkł a polo-poloviŁatżch i pochybuj�c�ch, ot�lej�c�ch, vleklżch mraŁen.
A "kdo neum� śehnat, nauŁ se prokl�nat" - toto jasn� uŁen� mi spadlo z jasn�ho nebe, tato hv�zda i v Łernżch noc�ch trv� na m�m nebi.
J� v�ak jsem ten, kterż śehn� a ł�k� Ano!, jsi-li ty jen kolem mne, ty Łist�! ty sv�tl�! Propasti sv�tla! - do v�ech propast� pak vn��m sv� śehnaj�c� Ano.
Stal jsem se t�m, kterż śehn� a ł�k� Ano: a proto jsem z�polil dlouho a z�pasn�kem byl, abych si jednou k śehn�n� uvolnil nice.
Toto pak jest m� śehn�n�: nad kaśdou v�c� bu� vlastn�m svżm nebem, svou okrouhlou stłechou bu�, svżm azurnżm zvonem a v�Łnou jistotou: a blaśen, kdo takto śehn�!
Nebo� ve�kery v�ci jsou kłt�ny u zdroje v�Łnosti a mimo dobro a zlo; i dobro a zlo v�ak jsou jen płechodnżmi st�ny a vlhkżmi chmurami a vleklżmi mraŁny.V�ru, je śehn�n�m, a ne rouh�n�m, hl�s�m-li: "Nade v�emi v�cmi klene se nebe n�hoda, nebe nevinnost, nebe znenad�n�, nebe bujnost."
"Znenad�n�" - to� nejstar�� �lechtictv� sv�ta, to j� jsem vr�til v�cem, osvobodiv je z rabstv� pod vl�dou śŁelu.
Tuto svobodu, toto nebesk� vesel� jak azurnż zvon jsem postavil nade v�echny v�ci, kdyś jsem hl�sal: nen� pravda, śe nad nimi a jimi n�jak� "v�Łn� vłle" - chce.
Tuto bujnost, toto bl�znovstv� jsem postavil na m�sto on� vłle, kdyś jsem hl�sal: Je nemośn�, aby płi Łemkoli byla - rozumnost!"
N�co m�lo rozumu, sem�nko moudrosti, rozhozen� od hv�zdy k hv�zd� - ano, tento kvas je płim�ch�n v�em v�cem: ve jm�nu bl�znovstv� je ke v�em v�cem płim�ch�na moudrost!
N�co m�lo moudrosti, to nen� vylouŁeno; tuto blaśenou jistotu jsem v�ak nalezl na v�ech v�cech: je jim milej��, kdyś nohama n�hody - tanŁ�.
Ó nebe nade mnou, ty Łist�! vysok�! Hle, to je mi tv� Łistota, śe nen� v�Łn�ho pavouka rozumu ani pavuŁin rozumu: - śe tys mi taneŁn� s�n� pro bośsk� n�hody, śes mi stolem bohł pro bośsk� kostky, pro bośsk� hr�Łe! -
Ale ty se rd�? Vyslovil jsem, co vysloveno bżti nem�? Rouhal jsem se, kdyś jsem ti cht�l śehnat?
�i jsi se zard�lo studem płed druhem svżm? - K�śe� mi j�ti a mlŁeti, śe nyn� - płich�z� den?
Hlubokż je sv�t - a hlub��, neś jak den si kdy pomyslil. Nesm� v�echno v pł�tomnosti dne bżti vysloveno. Ale płich�z� den: tedy se rozluŁme!
Ó nebe nade mnou, ty stydliv�! śhouc�! Ó ty m� �t�st� płed slunce vżchodem! Płich�z� den: tedy se rozluŁme! -
Tak pravil Zarathustra.

O zmen�uj�c� ctnosti
1.
Kdyś byl Zarathustra op�t na sou�i, nezam�łil pł�mo do svżch hor a do sv� sluje, nżbrś kr�Łel mnoha cestami a mnoho se ptal, vyzv�daje to i ono, takśe s�m o sob� śertem prohodil: "Hle, łeka, jeś ve mnoha oklik�ch teŁe nazp�t k prameni!" Nebo� cht�l se dozv�d�ti, co se zat�m płihodilo s Łlov�kem: zda vyrostl, Łi se zmen�il. A jednou vid�l ładu novżch domł; tu se podivil a łekl:
"Co znamenaj� tyto domy? V�ru, nepostavila jich velik� du�e k podobenstv� sv�mu!
Vzalo je snad stydliv� d�t� z krabice na hraŁky? Nech� je jen jin� d�t� zas uloś� do sv�!
A tyto jizby a komory: coś tudy muśov� mohou vych�zet a vch�zet? Zdaj� se mi zrobeny pro hedv�bn� loutky; nebo pro mlsn� koŁky, jeś dovol�, aby si n�kdo pomlsal zase na nich."
A Zarathustra se zastavil a uvaśoval. Posl�ze pravil zarmoucen: "V�echno se zmen�ilo!
V�ude zł�m niś�� br�ny; kdo jest m�ho rodu, projde tudy sic, ale jen - shżbne-li se!
Ó, kdy płijdu zas do sv� domoviny, kde nem�m jiś zapotłeb� se shżbat - shżbat płeci malżmi!" - A Zarathustra vzdychl a pohl�śel do d�lky. -
T�hoś dne v�ak promluvil svou łeŁ o zmen�uj�c� ctnosti.
2.
Kr�Ł�m t�mto lidem s otevłenżma oŁima: ti lid� mi neprominou, śe jim nez�vid�m jejich ctnost�.
Kousaj� po mn�, protośe jim ł�k�m: malżm lidem tłeba malżch ctnost� - a protośe neuzn�v�m, śe malżch lid� je tłeba!
Je�t� se tu podob�m kohoutu na ciz�m dvorci, po n�mś i slepice klovnou; proto v�ak se na tyto slepice nehn�v�m.
Jsem k nim dvornż jako ke v�emu mal�mu pohor�en�: bżti jeśatż na mal� v�ci, to se mi zd� moudrost� pro jeśky.
Hovoł� o mn� v�ichni, kdyś z veŁera sed� kolem ohn� - hovoł� o mn�, nikdo v�ak nemysl� - na mne!
To� nov� ticho, jeś jsem poznal: jejich lomoz kolem mne - zast�r� m� my�lenky pl�t�m.
Lomoz� mezi sebou: "K Łemu n�m tento ponurż mrak? Jen pozor, aby n�m nepłinesl n�kazu!" A ned�vno śena k sob� strhla sv� d�t�, jeś cht�lo ke mn�: "PryŁ s d�tmi!" kłiŁela; "takov� oŁi sp�l� d�tskou du�i!"
Ka�lou, mluv�m-li: domn�vaj� se, śe ka�el je n�mitkou proti silnżm vichrłm - neuhodnou niŁeho z bur�cen� m�ho �t�st�!
"Nem�me je�t� Łasu pro Zarathustru" - tak nam�taj�; ale co z�leś� na Łase, jenś pro Zarathustru "nem� Łasu"?
A jestliśe mne dokonce oslavuj�: jak bych jen mohl usnouti na jejich sl�v�? Ostnatżm p�sem je mi jejich pochvala: �kr�be mne je�t�, kdyś ji odkl�d�m.
A i tomu jsem se u nich nauŁil: kdo chv�l�, tv�ł� se, jako by vracel, ve skuteŁnosti v�ak chce s�m bżti v�ce obdarov�n!
Zeptejte se m� nohy, l�b�-li se j� jejich p�se�, jeś chv�l� a v�b�! V�ru, podle takov�ho taktu a tikotu nechce ani tanŁit, ani st�t.
K mal� ctnosti by mne dostali r�di svżm chv�len�m a v�ben�m; k tikotu mal�ho �t�st� by r�di płemluvili mou nohu.
Kr�Ł�m t�mto lidem s oŁima otevłenżma: ti lid� se zmen�ili a neust�le se zmen�uj�: - a zpłsobila to jejich nauka o �t�st� a ctnosti.
Jsou totiś i v ctnosti skromn� - nebo� cht�j� pohodl�. S pohodl�m v�ak se sn�� jen skromn� ctnost.
I oni se sice po sv�m uŁ� krokłm a krłŁkłm dopłedu: to nazżv�m jejich belh�n�m -. T�m se st�vaj� płek�śkou kaśd�mu, kdo m� nasp�ch.
A leckterż z nich kr�Ł� vpłed a ohl�ś� se płi tom dozadu se ztuhlou ��j�: clo takov�ho r�d j� vr�ś�m.
Noha a oŁi nemaj� lh�ti ani se navz�jem usv�dŁovati ze lśi. Ale mnoho lh�łstv� jest u malżch lid�.
N�kteł� z nich maj� sice vłli, ale v�t�inou cht�j� jen, co chce jinż. N�kteł� z nich jsou ryz� lid�, ale v�t�inou jsou to �patn� herci.
Jsou mezi nimi herci, kteł� o tom nev�d�, a herci, kteł� tomu necht�j� -, ryz� lid� jsou vśdy vz�cn�, a zvl�t� ryz� herci.
Skoro nikdo tu nen� muśem: proto mu śat� jejich śeny. Nebo� jen, kdo je sdostatek muśem, v śen� - vykoup� śenu. A toto nejhor�� pokrytectv� jsem nalezl mezi nimi: śe i ti, kdoś rozkazuj�, pokrytecky płedst�raj� ctnosti t�ch, kdoś slouś�.
"Slouś�m, slouś�, slouś�me," - tak se zde modl� t�ś pokrytectv� panuj�c�ch, - a b�da, je-li prż p�n pouze prvżm sluhou.
Ach, i do jejich pokrytectv� zal�tla zv�davost m�ho zraku; a dobłe jsem uhodl v�echno jejich mu�� �t�st� a jejich bzukot kol okenn�ch tabul�, oz�łenżch sluncem!
Kolik dobroty, tolik slabosti zł�m. Kolik spravedlivosti a soucitu, tolik slabosti.
Milovn� pr�va, obl� a dobł� jsou k sob� vespolek, tak jako jsou p�seŁn� zrnka k p�seŁnżm zrnkłm milovn� pr�va, obl� i dobr�.
Skromn� obj�mati malink� �t�st� - to jmenuj� "oddanost�"; a płi tom skromn� po�ilh�vaj� uś po nov�m malink�m �t�st�.
V podstat� prostince touś� po jedin� v�ci, aby na n� nikdo nebyl zlż. I płedejdou kaśd�ho a płedch�zej� si ho a jsou k n�mu dobł�.
To je v�ak zbab�lost: by� to i slulo "ctnost". -
A mluv�-li n�kdy drsn�, mal� ti lid�: j� v tom nesly��m neś chrapot - kaśdżm vanem v�tru totiś ochrapt�.
Jsou chytł� a jejich ctnosti maj� chytr� prsty. Nedost�v� se jim v�ak p�st�, jejich prsty neznaj� si zal�zati za p�sti.
Ctnost� je jim to, co Łin� skromnżm a krotkżm: t�m z vlka ud�lali psa a i z Łlov�ka nejlep�� dom�c� zv�łe v sluśb�ch Łlov�ka.
"Postavili jsme svou śidli doprostłed, "- to mi prav� jejich blaśenż śsm�v - "a stejn� daleko od um�raj�c�ch z�pasn�kł jak od rozkochanżch svin�."
To je v�ak - prostłednost: by� to i slulo stł�dmost. -
3.
Kr�Ł�m t�mto lidem a vypou�t�m z śst nejedno slovo: ti lid� v�ak neznaj� ani br�t, ani uschov�vat.
�asnou, śe jsem nepłi�el prokl�nat nełesti a rozko�e; a v�ru, nepłi�el jsem ani varovat płed kapesn�mi zlod�ji!
�asnou, śe nejsem ochoten chytrost jejich je�t� płiostłovat v ��py a vtipy: jako by je�t� nem�li dosti zchytralcł, jejichś hlas mi vrśe jako pis�tko na błidlici!A vol�m-li: "Kl�te v�em zbab�lżm ��blłm v sob�, kteł� by r�di k�uŁeli, sp�nali ruce a zboś�ovali," volaj�: "Zarathustra je bezbośnż."
A płedev��m tak volaj� jejich uŁitel� oddanosti - ale pr�v� t�m r�d kłiŁ�m do ucha: Ano! J� jsem Zarathustra, bezbośn�k!
Ti uŁitel� oddanosti! Kde je co mal�ho a chor�ho a pra�iv�ho, tam v�ude vlezou jak v�i! a jen młj hnus mi zabra�uje, abych je rozm�Łkl.
Nuśe dobr�! To� k�z�n� m� pro jejich u�i: jsem Zarathustra, bezbośn�k, jenś k�śe "Kdo jest bezbośn�j�� mne, abych se radoval z jeho n�vodu?"
Jsem Zarathustra, bezbośn�k: kde koho naleznu sob� rovna? A v�ichni ti jsou mi rovni, kdoś sami si urŁuj� svou vłli a odhazuj� od sebe v�echnu oddanost.
Jsem Zarathustra, bezbośn�k: j� i kaśdou n�hodu si vał�m ve sv�m vlastn�m hrnci. A teprve, je-li tam dovałena, v�t�m ji jakośto potravu svou.
A v�ru, nejedn� n�hoda p�novit� ke mn� płi�la: p�novit�ji v�ak promluvila k n� m� vłle, - tu leśela jiś, pros�c, na kolenou - pros�c, aby u mne nalezla pł�stłe�� srdce, a lichotiv� domlouvaj�c: Jen pohle�, ó Zarathustro, kdo to pł�telsky k pł�teli płich�z�!" -
Neś co mluv�m, kde płece nikdo nem� u�� mżch! A tedy to provol�m do v�ech v�trł:
Neust�le se zmen�ujete, vy mal� lid�! V drobty se drob�te, vy pohodln�! Je�t� mi zahynete - mnoha svżmi malżmi ctnostmi, mnoha maliŁkostmi, jichś neŁin�te, mnohou svou malou oddanost�!
Takov� je va�e prs�: pł�li�n� v�s �etł�, pł�li� v�m povoluje! Ale aby strom vyrostl a zmohutn�l, k tomu je tłeba, aby tvrd� kołeny zabołil do tvrdżch skal!
I to, Łeho neŁin�te, tk� na tkanivu v�� budoucnosti lidsk�; i va�e pr�zdnota jest pavuŁina a pavouk, śij�c� z krve budoucnosti.
A b�łete-li, je to, jako byste kradli, vy mal� ctnostn� lid�; ale i mezi dareb�ky takto se ozżv� Łest: "Kr�sti se m�, jen kde nelze loupit."
"Podd� se to" - to� tak� uŁen� oddanosti. J� v�m v�ak prav�m, vy pohodln�: vezme si to a st�le v�ce si to od v�s bude br�ti! Ach, byste od sebe odvrhli v�e poloviŁn� cht�n� a odhodlali se i k lenivosti i k jedn�n�!
Ach, byste pochopili m� slovo: "�i�te si, co chcete - ale sta�te se takovżmi, kdoś dovedou cht�ti!
Jen si milujte sv�ho bliśn�ho jako sebe - ale sta�te se mi takovżmi, kdoś miluj� sama sebe - kdoś miluj� velikou l�skou, kdoś miluj� velikżm pohrd�n�m!" Tak prav� Zarathustra, bezbośn�k. -
Neś co mluv�m, kde nikdo nem� u�� mżch! Płi�el jsem o hodinu płed svżm Łasem.
Svżm vlastn�m płedchłdcem jsem mezi t�mto lidem, svżm vlastn�m kurop�n�m na temnżch ulic�ch.
Jejich hodina v�ak płijde: A płijde i m�! Hodinu co hodinu se zmen�uj�, chudnou, st�vaj� se neplodn�j��mi - uboh� bżl�! uboh� prs�!
A brzy mi tu budou st�ti jak such� tr�va, jak step, a v�ru! znaveni sami sebou - a prahnouce v�ce neś po vod� po ohni!
Ó pośehnan� hodino blesku! Ó tajemstv� płed polednem! - TanŁ�c� pochodn� jednou z nich ud�l�m a zv�stovatele s jazyky plamennżmi: - zv�stovati jednou mi budou jazyky plamennżmi: Płich�z�, je nabl�zku, velik� poledne! -
Tak pravil Zarathustra.

Na hołe olivov�
Mr�z sed� u mne doma, zlż host; zmodraly mi ruce stisknut�m jeho pł�telskżch rukou.
Ct�m toho zl�ho hosta, r�d ho v�ak nech�v�m sed�t o samot�. R�d mu ut�k�m; a kdo ut�k� dobłe, uteŁe mu!
S teplżma nohama, s teplżmi my�lenkami ut�k�m tam, kde se zastavuje v�tr - k sluneŁn�mu koutu sv� olivov� hory.
Tam se sm�ji ctn�mu sv�mu hostu a d�kuji mu, śe mi doma lap� mouchy a uti�uje mnohż malż hłmot.
Nestrp� totiś, aby zp�val kom�r Łi dokonce kom�łi dva; i ulici osamotn� tak, śe m�s�Łn� svit se v n� v noci tłese strachem. Tvrdż to host - j� ho v�ak ct�m; a nevzżv�m jako choulostivci błśka ohn�, jenś tlustż m� błich.
Rad�ji płec trochu jektati zuby neś modlit se k modl�m! - tak tomu chce młj zpłsob a rod. A zvl�t� soŁ�m na v�echny dusn� a ztuhl� błśky ohn�, z kterżch vych�z� kouł!
Koho miluji, toho v zim� miluji l�pe neś v l�t�; l�pe se posm�v�m svżm nepł�telłm a l�pe mi jde sm�ch od srdce te� od t� doby, co mr�z mi sed� za krbem.
Od srdce v�ru se sm�ji i tehdy, kdyś lezu na lośe -: tu se sm�je, tu vyv�d� je�t� m� zalezl� �t�st�; sm�je se je�t� lh�łskż młj sen.
J� - śe lezu? Co śiv jsem płed mocnżmi po zemi nelezl; a lhal-li jsem kdy, z l�sky jsem lhal. Proto jsem radosten i na zimn�m lośi.
Nepatrn� lośe mne zahł�v� v�ce neś bohat�, neb ś�rl�m na svou chudobu. A v zim� je mi nejv�rn�j��.
Zlomyslnost� zahajuji kaśdż den, vysm�v�m se mrazu studenou koupel�: nad t�m bruŁ� ctnż młj dom�c� pł�tel.
Tak� ho r�d lecht�m voskovou sv�ŁiŁkou: aby mi koneŁn� pustil nebe na svobodu z popelav� �ed�ho soumraku.
Obzvl�t� zlomyslnż bżv�m totiś z r�na: v Łasnou hodinu, kdy v�dro u studny łinŁ�, kdy ołi horce łehtaj� �edżmi ulicemi: -
Tu netrp�liv� Łek�m, śe mi jiś vzejde sv�tl� nebe, zimn� nebe se sn�śnżm vousem, ten stałec b�lohlavż - śe mi vzejde mlŁ�c� zimn� nebe, jeś Łasto i slunce sv� zamlŁ�!
NauŁil jsem se j� snad od n�ho dlouh�mu sv�tl�mu mlŁen�? �i nebe ode mne? �i kaśdż z n�s to vynalezl s�m?
V�ech dobrżch v�c� vznik je tis�cerż - v�ecky dobr� bujn� v�ci z rozko�e vskoŁ� do śivota: jak je mośn�, aby to Łinily - jen jedenkr�te!
Dobrou a bujnou v�c� je tak� dlouh� mlŁen�; a jako zimn� nebe se d�vati ze sv�tl� tv�łe s kulatżm okem: - jak zimn� nebe zamlŁovati sv� slunce a nepoddajnou svou sluneŁn� vłli: v�ru tomuto um�n� a t�to zimn� bujnosti j� nauŁil se dobłe! M� nejmilej�� zlomyslnost a m� nejmilej�� um�n� jest, śe se m� mlŁen� nauŁilo mlŁen�m se neprozrazovati.
Slovy a kostkami chłest� płelst�v�m slavnostn� Łekatele: v�em t�m ctnżm dohliśitelłm upl�chne m� vłle a śŁel młj.
Aby mi nikdo nevid�l aś dolł v mou hloub a v nejzaz�� mou vłli - k tomu jsem si vynalezl sv� dlouh� sv�tl� mlŁen�.
Ledakohos chytr�ho jsem na�el: ten zastłel svou tv�ł a zakalil svou vodu, aby mu nikdo nevid�l z�vojem do tv�łe ani dolł na dno.
Ale pr�v� k n�mu płich�zeli chytłej�� nedłv�łivci a louskaŁi: a pr�v� jemu vylovili jeho nejskryt�j�� rybu!
Av�ak sv�tl�, srdnat�, prłhledn� - ti mi nejchytłeji mlŁ�: jejich dno leś� tak hluboko, śe ani nejŁist�� voda - ho neprozrad�. -
Ty mlŁ�c� zimn� nebe s �edivżm vousem, ty b�lohlav� s kulatżm okem nade mnou! Ó ty nebesk� podobenstv� m� du�e a jej� bujnosti!
A zdaś nemus�m se skrżvati jako ten, kdo spolkl zlato - aby mi nerozp�rali du�i?
Nemus�m chodit na chłd�ch, aby płehl�dli m� dlouh� nohy - ti v�ichni z�vistn�ci a bolest�nov� kolem mne?
Ty zakoułen� a zatopen� du�e, spotłebovan�, zazelenal� a utr�pen� - jak by jejich z�vist mohla sn�sti m� �t�st�!
Tedy jim ukazuji pouze led a zimu na svżch vrcholc�ch - a nikoli, śe hora m� kol sebe ov�j� v�echny, v�echny sluneŁn� p�sy!
Oni sly�� jen hv�zdat m� zimn� vichłice: a nikoli, śe se śenu t�ś płes tepl� mołe, podoben jiśn�m v�trłm, plnżm touhy, t�śkżm a śhavżm.
Maj� je�t� slitov�n� s mżmi nehodami a n�hodami: - slovo m� v�ak zn�: "Nechte n�hody płij�ti ke mn�: nevinn� jest jako maliŁc�!"
Jak by mohli sn�sti m� �t�st�, kdybych ho neobkl�dal nehodami a zimn�mi str�zn�mi, Łapkami ledovżch medv�dł a rou�kami sn�śn�ho nebe! - kdybych s�m nem�l slitov�n� s jejich soucitem: se soucitem on�ch z�vistn�kł a bolest�nł! - kdybych s�m płed nimi nevzdychal a mrazem se nechoulil a shov�vav� jim nedovoloval, aby mne balili do sv�ho soucitu!
To� moudr� zvłle a blahovłle m� du�e: śe sv� zimy a svżch ledovżch vichłic neskrżv�; ba neskrżv� ani svżch omrzlin.
Samota tohoto jest śt�k nemocn�ho; samota onoho śt�ku od nemocnżch.
Nech� jenom sly�iti v�ichni z�vistn� uboś�ci kol mne, kterak se zimou tłesu a vzdych�m! Takto vzdychaje, tak se tłesa, płec unik�m jejich vyhł�tżm sv�tnic�m.
Nech� soucitn� vzdychaj�, soucitn� vzlykaj� nad mżmi omrzlinami: "Na ledu pozn�n� n�m je�t� zmrzne!" - tak pl�Ł�.
Zat�m j� teplżma nohama kł�ś na kł�ś b�h�m po sv� olivov� hołe: v sluneŁn�m koutu sv� hory olivov� j� zp�v�m a sm�ji se v�emu soucitu. -
Tak zp�val Zarathustra.

Co tłeba m�jeti
Tak, pomalu proch�zeje mnohżch lidem a rozliŁnżmi m�sty, Zarathustra kr�Łel oklikami nazp�t do svżch hor a k sv� jeskyni. A hle, płitom se bezd�ky dostal t�ś k br�n� velk�ho m�sta: tam k n�mu v�ak płiskoŁil zp�n�nż bl�zen s rukama rozpłaśenżma a vkroŁil mu do cesty. To pak byl tżś bl�zen, jejś lid jmenoval "Zarathustrovou opic�": nebo� mu odposlouchal n�co ze skladu a sp�du jeho mluvy a tak� si r�d vypłjŁoval z pokladu jeho moudrosti. A bl�zen jal se k Zarathustrovi takto łeŁniti:
"Ó Zarathustro, zde je velk� m�sto: zde nem� Łeho pohled�vat a v�eho tu młśe� pozbżt.
ProŁ by ses brodil t�mto bahnem? M�j płece soucit se svou nohou! Rad�ji plivni na m�stskou br�nu - a odejdi!
Zde je peklo pro my�lenky poustevn�kł: zde se velk� my�lenky za śiva smaś� a vałen�m se rozm�ln�.
Zde v�echny velk� city zetl�: zde sm�j� jen cvakav� vychrtl� citeŁky cvakat! Nec�t� por�śku a stravovny ducha? Nekouł� se z tohoto m�sta vżpary poraśen�ho ducha?
Nevid� viseti du�e jako vykuchan� �pinav� c�ry? - A z t�ch c�rł nad�laj� novin!
Nesly��, jak duch se tu stal hł�Łkou slov? Jak zvrac� odpornou błeŁku slov? - A z t� błeŁky nad�laj� novin!
�tvou se navz�jem a nev�d� kam. Rozpaluj� se navz�jem a nev�d� proŁ. Błinkaj� svżm plechem, cinkaj� svżm zlatem.
Jsou studen� a hledaj� teplo u p�lenżch vod; jsou uł�ceni a hledaj� chl�dek u zamrzlżch duchł: jsou v�ichni zkaśeni neduhem a nakaśeni vełejnżm m�n�n�m.
Zde jsou doma v�echny cht�Łe a hł�chy; ale jsou tu t�ś ctnostn�, je tu slu�n� v sluśb� mnoho dovedn� ctnosti: -
Mnoho slu�n� sluśebn� ctnosti s prsty p�sałskżmi a s tvrdżm masem k vysed�n�, vyŁk�v�n� s pośehn�n�m malżch n�prsn�ch hv�zd a s vycpanżmi dcerkami bez zadnic.
Je tu tak� mnoho pobośnosti, mnoho v�ł�c�ho patol�zalstv� a slintav�ho bl�tol�balstv� płed bohem z�stupł.
Vśdy� ,shłry' kape hv�zda i slina milosti; vzhłru touś� kaśd� neohv�zd�n� hru�.
M�s�c m� svłj dvłr a dvłr sv� hejno n�m�s�Łn�ch stvłr: ke v�emu v�ak, co płich�z� ode dvora, modl� se śebr�ck� lłza a v�ecka ochotn� śebr�ck� ctnost.
,Slouś�m, slouś�, slouś�me' - takto vys�l� v�echna ochotn� sluśebn� ctnost sv� modlitby vzhłru ke kn�śeti: aby se zaslouśen� hv�zda koneŁn� płibodla na śzk� prsa!
Ale m�s�c toŁ� se zas kolem v�eho pozemsk�ho: a tak se kn�śe zas toŁ� kolem nejpozem�t�j��ho - kolem zlata kram�łł.
Błh, jenś vl�dne nad z�stupy, nevl�dne nad zlatżmi pruty; kn�śe m�n�, ale kram�ł - m�n�!
Płi v�em, co je v tob� jasn�ho, siln�ho, dobr�ho, ó Zarathustro! Plivni na toto m�sto kram�łł a odejdi!
Zde v�emi śilami v�echna krev plyne jak hnij�c� zp�n�nż louh a leniv� louś: plivni na velk� m�sto, na tu smrdutou stoku v�ech vyvrhlżch p�n!
Plivni na m�sto płim�Łknutżch du�� a śzkżch prsou, �piŁatżch oŁ�, lepkavżch prstł - na m�sto dot�rnżch, nestoudnżch, na m�sto pis�lkł, pisklounł, na m�sto płetopenżch ctiś�dostivcł - kde v�echno podezłel� a vetłel�, zpuchłel�, schmułen�, zdułen�, v�e zlotłil� a bułiŁsk� hnije a hnis� - plivni na velk� m�sto a odejdi!" -
Zde v�ak Zarathustra płeru�il zp�n�n�ho bl�zna a śsta mu płidrśel.
Usta� koneŁn�! zvolal Zarathustra, hnus� se mi jiś d�vno tv� łeŁ a tv� zpłsoby!
ProŁ jsi tak dlouho płebżval u bahna, aś jsi se s�m stal ś�bou a ropuchou?
Neplyne te� i tvżmi śilami krev l�n� jako louh a louś, śe ses nauŁil tak utrhaŁn� ku�kat?
ProŁ jsi ne�el do lesa? �i neoral zemi? Zdaś mołe nen� plno zelenżch ostrovł?
Pohrd�m tvżm pohrd�n�m! a mne-lis varoval - proŁs nevaroval s�m sebe?
Jedin� z l�sky nech� mi vzl�tne m� pohrd�n� a młj varovnż pt�k: a nikoli z bahna! -
Jmenuj� t� mou opic�, ty zp�n�nż bl�zne: j� t� v�ak jmenuji svżm chrochtavżm vepłem - chrocht�n�m zkaz� mi je�t� mou chv�lu bl�znovstv�.
Copak to bylo, Ł�m jsi se po prv� rozchrochtal? �e ti nikdo sdostatek nelichotil: - proto ses posadil k tomuto vżkalu, abys m�l proŁ hodn� chrochtat - abys m�l proŁ hodn� se mst�t! Msta totiś, ty je�itnż bl�zne, to� celż tvłj zp�n�nż vztek, j� jsem t� dobłe uhodl!
Tv� bl�znovsk� slovo �kod� v�ak mn�, i tam, kde m� pravdu!
A i kdyby Zarathustrovo slovo bylo stokr�te v pr�vu: ty bys mżm slovem vśdy - bezpr�v� p�chal!
Tak pravil Zarathustra; a pohl�dl na velk� m�sto, vzdychl a dlouho mlŁel. Posl�ze łekl:
Hnus� se mi t�ś toto m�sto a nejen tento bl�zen. Zde ani tam nic nelze zlep�it, nic nelze zhor�it.
B�da tomuto velk�mu m�stu! - A r�d bych jiś vid�l ohnivż sloup, v n�mś bude sp�leno!
Nebo� takov� ohniv� sloupy nezbytn� płjdou płed velkżm polednem. Neś to m� svłj Łas a zvl�tn� svłj osud. - Toto pouŁen� d�v�m v�ak tob�, bl�zne, na rozlouŁenou: Łeho nelze jiś milovati, to - m�jej! -
Tak pravil Zarathustra a minul bl�zna i velk� m�sto.

O odpadl�c�ch
1.
Ach, coś leś� v�echno jiś zvadle a �ediv�, co ned�vno je�t� na t�to louce st�lo zelen� a pestr�? A co medu nad�je jsem odsud odnesl do svżch ślł!
Mlad� tato srdce jiś zest�rla v�echna - a ani nezest�rla! jenom se znavila, zev�edn�la, zpohodln�la: ł�kaj� tomu "zase jsme se stali n�bośnżmi".
Je�t� ned�vno jsem vid�l, jak z r�na vyb�haj� na stateŁnżch nohou: ale jejich nohy pozn�n� zemdlely, a te� pomlouvaj� dokonce i svou jitłn� stateŁnost!
V�ru, leckdo z nich zvedal kdys nohy jako taneŁn�k, sm�ch v m� moudrosti na n�j kżval: - tu si to rozmyslil. Pr�v� jsem ho vid�l, jak leze kłivż - ke kł�śi.
Kol sv�tla a svobody tłepotali se kdys, podobni kom�rłm a mladżm b�sn�kłm. N�co m�lo letit�j��, n�co m�lo ledov�j��: a jsou z nich peciv�l�t� tm�łi tajnłstk�łi.
Snad śe jim srdce zmalomysln�lo proto, śe mne pohltila samota jako velryba? Snad śe jejich ucho touśilo marn� a dlouho po mn� a po hlasu mżch hlasatelł a hlasnżch trub?
- Ach! Vśdy jenom m�lo je t�ch, jejichś srdce m� dlouhou odvahu a bujarost; a t�m i duch złst�v� vytrvalż. Zbytek v�ak je zbab�lż.
Zbytek: to jsou vśdy skoro v�ichni, to jsou vśdy v�edn�, płebyteŁn�, ti, jichś je płespł�li� mnoho - ti v�ichni jsou zbab�l�! -
Kdo m�ho jest rodu, tomu t�ś zku�enosti m�ho rodu płes cestu płeb�hnou; takśe prvżmi jeho soudruhy budou mrtvoly a �a�kov�.
Jeho druz� soudruzi v�ak - ti se budou zv�ti jeho v�ł�c�mi: śivouc� roj, mnoho l�sky, mnoho po�etilosti, z�stup zboś�uj�c�ch holobr�dkł.K t�mto v�ł�c�m nech� srdce sv�ho nepout�, kdo m�ho je rodu mezi lidmi; v tyto vesny a pestr� louky nech� nev�ł�, kdo zn� lidskż rod tak zb�hlż a tak zbab�lż!
Kdyby jinak dovedli, jinak by t�ś cht�li: Polo-poloviŁat� zkaz� v�e, co je celistv�. �e listy vadnou - proŁ se nad t�m rmoutit!
Nech, a� jen zvadnou a spadnou, ó Zarathustro, a nermu� se! A rad�ji do nich zaduj �elest�c�m v�trem - zaduj do toho list�, ó Zarathustro: aby v�echno zvadl� je�t� rychleji od tebe uteklo! -
2.
"Stali jsme se zase n�bośnżmi" - tak se płizn�vaj� ti odpadl�ci, ba n�kteł� z nich jsou pł�li� zbab�l�, aby se k tomu płiznali.
T�m hled�m do oka - t�m to ł�k�m do oŁ� a do rum�nce jejich l�c�: jste z t�ch, kdoś se zase modl�!
Ale je potupou modliti se! Nikoli pro v�echny, ale pro tebe i pro mne i pro kaśd�ho, kdokoli m� sv� sv�dom� v hlav�. Pro tebe je potupou, śe se modl�!
V� to dobłe: tvłj zbab�lż ��bel v tv�m nitru, jenś by r�d ruce sp�nal, ruce skl�dal v kl�n a pohodln�ji śil - ten zbab�lż ��bel ti namlouv�: "Błh jest!"
T�m v�ak n�leś� k rodu t�ch, kdoś se �t�t� sv�tla, kdoś jsou sv�tlem vyru�ov�ni z klidu; te� den co den mus� svou hlavu nołiti hloub v mlhu a noc!
A v�ru, dobłe jsi vyvolil hodinu: neb te� pr�v� zas vyletuj� noŁn� pt�ci. Hodina płi�la v�emu lidu �t�t�c�mu se sv�tla, hodina veŁern�ho odpoŁinku, kdy se - neodpoŁ�v�.
Sly��m a c�t�m to: płi�la hodina pro jejich prłvod a honbu, ne sice pro divokou, pro krotkou, chromou, Łenichaj�c� honbu ticho�l�pkł skrŁen� se modl�c�ch - pro honbu na potuteln�ky rozn�cenżch du��: v�echny my�� pasti na srdce jsou te� zase nal�Łeny! A kdekoli rozhrnu z�clonu, tam se mi vył�t� vstł�c noŁn� młreŁka.
Sed�la tam snad pospolu s jinou noŁn� młreŁkou? Nebo� v�ude mi to p�chne po malżch zalezlżch schłzk�ch; a kde jsou komłreŁky, tam se modl� nov� pobośnłstk�łi, tam jsou vżpary pobośnłstk�łł. Sedaj� pospolu dlouh� veŁery a promlouvaj�: "Nech a� se staneme zas jako jsou pachol�tka a ł�kejme zas ,pane bośe'!" - a zkazili si śsta i śaludek u n�bośnżch cukr�łł.
Anebo po dlouh� veŁery płihl�śej� Ł�haj�c�mu kłiś�kovi, jenś i pavoukłm k�śe o moudrosti a uŁ� takto: "Pod kł�śi se dobłe płede!"
Anebo sedaj� za dne s udicemi nad moŁ�ly a domn�vaj� se o sob�, śe proto jsou hluboc�: ale kdo chyt� ryby, kde ryb nen�, toho nejmenuji ani povrchn�m!
Anebo se uŁ� v pobośn� radosti na harfu hr�ti u p�sniŁk�łe, jenś by se harfou rad do srdce vehr�l mladżm śenu�k�m - nebo� se nabaśil starżch śenu�ek i jejich vychvalov�n�.
Anebo se uŁ� jektati zuby u płeuŁen�ho polobl�zna, jenś v tmavżch pokoj�ch Łek�, śe se mu zjev� duchov� - a śe mu docela upl�chne duch!
Anebo naslouchaj� star�mu hudlałi �umałi, jenś pro�el kus sv�ta a nauŁil se od ponurżch v�trł truchlivosti zvukł; te� hv�zd� podle v�tru a ponurżmi zvuky k�śe truchlivost.
Ba n�kteł� z nich se stali ponocnżmi: ti znaj� te� troubit na rohy a obch�zej� v noci a burcuj� star� v�ci, jeś d�vno jiś usnuly.
P�t slov o starżch v�cech zaslechl jsem vŁera v noci u zahradn� zdi: ta slova poch�zela od takovżch starżch zarmoucenżch suchżch ponocnżch.
Je-li otcem, nestar� se sdostatek o sv� d�ti: lid�t� otcov� to Łin� l�pe!" -
"Je pł�li� st�r! Jiś se nikdy o sv� d�ti nestar�," - tak odpov�dal druhż ponocnż.
"Cośpak m� d�ti? Nikdo to nemłśe dok�zati, ne-dok�śe-li to s�m! Jiś d�vno bych r�d, aby to jednou dłkladn� dok�zal."
"Dok�zati? Jako by ten byl kdy n�co dok�zal! Dokazovati je mu za t�śko; nejv�c mu z�leś� na tom, aby se mu v�łilo!"
"Ba! Ba! V�ra je mu sp�sou, v�ra v n�ho. To� uś zpłsob starżch lid�! Tak se vede i n�m!"
- Tak promlouvali k sob� ti dva stał� ponocn� a pla�itel� sv�tla, a pot� truchliv� troubili na sv� rohy; tak se stalo vŁera v noci u zahradn� zdi.Mn� se v�ak srdce sm�chem kroutilo a pukalo a nev�d�lo si rady a kleslo do br�nice.
V�ru, to bude je�t� m� smrt, śe se udus�m sm�chem, vid�m-li opilost oslł a sly��m-li ponocn� takto pochybovati o bohu.
Coś d�vno jiś neminul Łas i pro v�echny takov� pochybnosti?
Kdo sm� je�t� burcovati takov� star� usnul� v�ci, �t�t�c� se sv�tla!
Vśdy� se starżmi bohy je d�vno jiś konec - a v�ru, m�li dobrż konec, jak se slu�� na radostn� bohy!
Ne śe by byli zemłeli "soumrakem" - to je leś! Nżbrś sami se jednou k smrti - usm�li!
To se stalo, kdyś nejbezbośn�j�� slovo vy�lo - od jednoho z bohł - slovo: Jest jedinż błh! Nebude� m�ti bohł jinżch płede mnou!" - starż błh, zułivec, ś�rlivec, se do t� m�ry zapomn�l: -
A v�ichni bozi se tenkr�t sm�li a viklali na svżch kłeslech a volali: "Coś pr�v� to nen� bośskost, śe jsou bohov�, ale śe nen� boha?"
Kdo u�i m�, sly�! -
Tak mluvil Zarathustra v m�st�, kter� miloval a kter�mu płijmi jest d�no "Pestr� kr�va". Odtud totiś m�l jiś jen dva dni cesty, aby płi�el do sv� jeskyn� a k svżm zv�łatłm; jeho du�e v�ak neust�le plesala nad bl�zkost� jeho n�vratu. -

N�vrat
Ó samoto! Ty moje domovino samoto! Pł�li� dlouho a divoce jsem śil v divok� cizin�, abych se k tob� nevracel se slzami!
Te� mi jen prstem pohroz, jak hroz� matky, te� se na mne usm�j, jak se usm�vaj� matky, te� jenom rci: "A kdo to byl, kdo jednou ode mne v d�lku zaboułil jak v�tr boułliv�k? - kdo płi louŁen� volal: Pł�li� dlouho jsem u samoty sed�l, tu jsem odvykl mlŁeti! Tomu - jsi se te� as nauŁil? Ó Zarathustro, v�m v�e: i śes byl mezi mnohżmi opu�t�n�j��, ty samojedinż, neś u mne kdy!
Jin� jest opu�t�nost, jin� samota: - tomu jsi se te� nauŁil! I śe mezi lidmi vśdy bude� divokż a ciz�: - divokż a ciz� i tehdy, miluj�-li t�: nebo� płede v��m ostatn�m cht�j�, aby jich bylo �etłeno!
Zde v�ak jsi u sebe doma a v domov� sv�m; zde v�echno młśe� vymluviti a v�echny dłvody vysypati, nic se tu nestyd� za city zatajen�, zakłiknut�.
Zde v�echny v�ci laskaj�ce płich�zej� k tv� mluv� a tob� lichot�: nebo� se cht�j� proj�śd�ti na tvżch z�dech. Na kaśd�m podobenstv� rozjede� se tu ke kaśd� pravd�.
Pł�mo a upł�mn� sm� zde mluviti ke v�em v�cem: a v�ru, jako chv�la to zn� jejich u��m, śe n�kdo se v�emi v�cmi - mluv� zpł�ma!
Jin� v�c v�ak jest bżti opu�t�nu. Nebo�, v� je�t�, ó Zarathustro? Kdyś tehdy nad tebou volal tvłj pt�k, kdyś jsi st�l v lese, nerozhodnut, kam j�t, nev�dom a mrtvoly bl�zek: - kdyś jsi pravil: ,Nech� mne vedou m� zv�łata! Nalezl jsem v�ce nebezpeŁenstv� mezi lidmi neś mezi zv�łaty': - to byla opu�t�nost!
A v� je�t�, ó Zarathustro? Kdyś jsi sed�l na sv�m ostrov� jako mezi pr�zdnżmi v�chy zdroj v�na, d�vaje a rozd�vaje, kdyś jsi sed�l mezi ś�znivżmi, daruje a obdarov�vaje:
- aś jsi posl�ze s�m sed�l ś�zniv mezi zpitżmi a b�doval v noŁn�m stesku: ,Zda br�ti nen� blaśen�j�� neś d�vati? A kr�sti je�t� blaśen�j�� neś br�ti?' -to byla opu�t�nost!
A v� je�t�, ó Zarathustro? Kdyś płi�la tv� nejti��� hodina a odehnala t� od tebe sam�ho, kdyś promluvila zlżm �ept�n�m: ,Promluv a zlom se!' -
- kdyś ti rozbolav�la v�echno sv� Łek�n� a mlŁen� a tv� odvaze vzala odvahu a tvou pokoru pokołila: to byla opu�t�nost!" -
Ó samoto! Ty moje domovino samoto! Jak blaśen� a n�śn� promlouv� ke mn� tvłj hlas!
My se druh druha nept�me, my spolu nelk�me, my spolu voln� chod�me uvoln�nżmi dvełmi.
Neb volno jest u tebe a jasno; a i hodiny zde ut�kaj� na lehŁ�ch nohou. V temnu totiś t�śe dol�h� Łas neś ve sv�tle. Zde se mi rozv�raj� v�eho byt� slova i slovn� skł�n�: ze v�eho byt� zde chce vzniknouti slovo, v�e vznik�n� se zde ode mne chce nauŁit łeŁi.
Tam dole v�ak - tam v�echna łeŁ je marn�. Tam je nejlep�� moudrost zapom�nat a m�jet: tomu - jsem se te� nauŁil!
Kdo by cht�l u lid� v�e pochopit, v�eho by se musel uchopit. Ale k tomu m�m ruce pł�li� Łistotn�.
Ani jejich dechu vdechovati nechci; ach, śe jsem tak dlouho śil mezi jejich hłmotem a p�chnouc�m dechem!
Ó blaśen� ticho kol mne! Ó Łist� vłn� kol mne! Ó, jak toto ticho z hlubokżch prsou nab�r� Łist�ho dechu! Ó, a jak naslouch� blaśen� to ticho!
Ale tam dole - tam hovoł� v�e, tam v�e se płeslechne. Zvony svou moudrost vyzv�n�j�: kram�łi na trhu płezvuŁ� ji gro�i!
V�echno u nich hovoł�, nikdo uś nedovede ch�pat. V�echno pad� do vody, nic uś nepad� do hlubokżch studen.
V�echno u nich hovoł�, nic se jiś nedał� a nedosp�v� konce. V�echno kd�k�, kdo by v�ak je�t� ti�e sed�l na hn�zd� a vejce vysed�val!
V�echno u nich hovoł�, v�echno se mluven�m rozmele. A co vŁera bylo pł�li� tvrd� i pro Łas i pro jeho zub: dnes to rozedłeno a rozśvżk�no vis� z huby lid� dne�n�ch.
V�echno u nich hovoł�, v�echno se vyzrad�. A co kdysi slulo tajemstv�m a tajnost� hlubokżch du��, dnes n�leś� pouliŁn�m trubaŁłm a jinżm vłe��anłm.
Ó bytosti lidsk�, ty podivn�! Ty hłmote temnżch ulic! Te� jsi zase za mnou: - m� nejv�t�� nebezpeŁ� je za mnou!
V �etrnosti a souc�t�n� bylo vśdy m� nejv�t�� nebezpeŁ�; a v�echna lidsk� bytost vyśaduje �etrnosti a soucitu.
Se zadrśenżmi pravdami, s bl�znovskou nikou, se zbl�zn�nżm srdcem a bohat malżmi nepravdami soucitu: - tak jsem st�le śil mezi lidmi.
Zakuklen jsem mezi nimi sed�l, ochoten sebe zapł�ti, abych je samy snesl, a r�d jsem si domlouval: "Bl�zne, nezn� lid�!"
OduŁ� se lidi zn�t, kdo mezi lidmi śije: pł�li� mnoho popłed� je na v�ech lidech - co tam s oŁima, jeś jsou dalekozrak� a jeś stłn� po d�lce!
A nepoznali-li mne: j� bl�zen jsem jich proto v�ce �etłil neś sebe, zvyklż jsa tvrdosti proti sob� a Łasto s�m na sob� se mst� za tyto ohledy.
Rozbod�n jedovatżmi mouchami a jako k�men vydlab�n mnoha krłp�jemi zloby, tak jsem mezi nimi sed�l a domlouval si je�t�: co mal� jest, sv� malosti nezavinilo!
Obzvl�t� ty, kdoś si ł�kaj� "dobł�", nalezl jsem nejjedovat�j��mi mouchami: ve v�� nevinnosti bodaj�, ve v�� nevinnosti lśou; jak by dovedli ke mn� bżt - spravedliv�!
Kdo mezi dobrżmi śije, toho soucit uŁ� lh�t. Soucit v�em svobodnżm du��m zamołuje vzduch. Hloupost dobrżch je totiś nezbadateln�.
S�m sebe i bohatstv� sv� skrżvati - tomu jsem se nauŁil tam dole: nebo� je�t� u kaśd�ho jsem nalezl, śe chłd jest duchem. To byla �alba m�ho soucitu, śe jsem u kaśd�ho v�d�l - śe jsem na kaśd�m vid�l a Łichal, kde mu bylo sdostatek ducha a kde mu jiś bylo ducha pł�li�!
Jejich dłev�n� mudrci: j� zval je mudrci, ne dłev�nżmi - tak jsem se uŁil polykati slova. Jejich hrobałi: j� zval je badateli a zkoumateli - tak jsem se uŁil zam��ovati slova.
Hrobałi hrabou a choroby si vyhrabou. Pod starżm rumem odpoŁ�vaj� �patn� vżpary. Nen� radno rozrżvati bahno. Na hor�ch m� se ś�t.
Blaśenżmi chł�p�mi vdechuji zase svobodu hor! Vysvobozen je koneŁn� młj nos ode v�� Łlov�Łiny!
Lecht�na ostrżm vzduchem jak p�n�c�m se v�nem, m� du�e kżch� a j�s� si vstł�c: Ke zdrav�! -
Tak pravil Zarathustra.

O troj�m zlu
1.
Ve snu, v posledn�m jitłn�m snu st�l jsem dnes na płedhoł� - mimo sv�t, a v ruce jsem drśel v�hu a v�śil jsem sv�t. Ó, śe pł�li� z�hy mi płi�la jitłn� zora: rozp�lila mne, ś�rliv�, aś jsem ze sna procitl! ��rl� vśdy na pl�pol jitłn�ch mżch snł.
�e zm�łitelnż je pro toho, kdo m� Łas, śe zvaśitelnż je pro toho, kdo dobłe v�ś�, śe dosaśitelnż je pro let silnżch perut�, śe rozlu�titelnż je pro louskaŁe bośskżch ołechł: takovżm se zjevil sv�t m�mu snu: -
Młj sen, odv�śnż plavec, pólo plachetn� lo�, polo-meluz�na, mlŁ�c� jako motżli, netrp�liv jako sokolov�: jak śe m�l dnes trp�livost a volnou chv�li, aby v�śil sv�t!
Domluvila mu snad potaj� m� moudrost, m� sm�j�c� se, bd�l� denn� moudrost, kter� se vysm�v� v�em "nekoneŁnżm sv�tłm"? Nebo� prav�: "Kde je s�la, tam i Ł�slo v�t�z�: to m� v�ce s�ly."
Jak pevn� d�val se młj sen na tento koneŁnż sv�t, ne zv�dav� jako d�t�, ne zv�dav� jako kmet, ne se strachem, ne s prosbou: -
- jako by se pln� jablko nab�zelo m� ruce, zral� zlat� jablko, s chladiv� hebkou, smetanovou kłś�: - tak se mi nab�zel sv�t: -
- jako by strom na mne kżval, s �irokżmi v�tvemi a silnou vłl�, zkłivenż tak, śe jest op�radlem a i trnoś� zemdlen�mu poutn�kovi: tak st�l na m�m płedhoł� sv�t: -
- jako by płvabn� nice skł��ku mi nesly vstł�c - skł��ku rozevłenou pro pokoch�n� stydliv� uct�vaj�c�ch oŁ�: tak se mn� v śstrety dnes pod�val sv�t: - ne dosti h�dankou, aby lidskou l�sku zahnal, ne dosti rozlu�t�n�m, aby lidskou moudrost uspal: - lidsky dobrou v�c� dnes mi byl sv�t, o n�mś se mluv� tolik zl�ho!
Jak d�kovati m�mu jitłn�mu snu, śe takto jsem z tóna dnes v�śil sv�t! Jako lidsky dobr� v�c ke mn� płi�el ten sen a t�itel m�ho srdce!
Abych se choval ve dne jako on, abych od n�ho a po n�m se uŁil jeho nejlep��mu, poloś�m te� na v�hu ony tłi v�ci, jeś nejv�t��mi jsou zly, a lidsky dobłe je odv�ś�m. -
Kdo uŁil śehnati, t�ś prokl�nati uŁil: kter� śe jsou ony tłi v�ci, nejsiln�ji prokl�nan� na sv�t�? Abych je polośil na v�hu. Rozko�, vl�dychtivost, sobectv�: tyto tłi v�ci byly aś dosud nejl�pe prokl�n�ny a nejhłłe płiv�d�ny do prolhanżch łeŁ� - ty tłi j� lidsky dobłe odv�ś�m.
Nuśe vzhłru! Zde je m� płedhom� a zde je mołe: a mołe se ke mn� val�, hu�atż, lichotnż, v�rnż ten starż stohlavż psohlavż netvor, kter�ho m�m r�d. -
Nuśe vzhłru! Zde podrś�m v�hu nad val�c�m se mołem: a vol�m t�ś sv�dka, aby płihl�śel, - tebe, ty poustevnickż strome se silnou vłn� a �irokou klenbou, tebe, jejś m�m r�d!
Po jak�m most� k budoucnu kr�Ł� pł�tomn� chv�le? Podle kter� nutnosti nut� se vysok�, aby se�lo k n�zk�mu? A co i nejvy���mu k�śe, aby rostlo je�t� vż�?
Te� stoj� v�ha rovn� a ti�e: tłi t�śk� ot�zky jsem na ni vhodil, tłi t�śk� odpov�di nese druh� miska.
2.
Rozko�: v�em, kdoś v rub�i kaj�cn�kł povrhuj� t�lem, osten a kłl; rozko�: jm�nem "sv�t" prokl�n�na u v�ech z�hrobn�kł: nebo� podv�d� a za bl�zny m� v�echny blouznivce a bludałe.
Rozko�: ch�tłe pomalż ohe�, na kter�m shoł�; v�emu Łerviv�mu dł�v� a v�em smrdutżm c�rłm pec, jeś je uvał�, u�kvał�.
Rozko�: svobodnżm srdc�m nevinn� a svobodn�; zahradn� blaho zem�; płekypuj�c� d�k, kterżm v�echno budoucno zahrnuje pł�tomnou chv�li.
Rozko�: jen zvadl�mu nasl�dlż jed, pro ty v�ak, kdoś maj� vłli lv�, velik� posila srdc� a pokorn� u�etłen� v�no v�ech v�n.
Rozko�: velik� �t�st�, jeś je podobenstv�m vy���ho �t�st� a nejvy��� nad�je. LecŁemu totiś manśelstv� je płisl�beno a v�ce neś manśelstv� - lecŁemu, co si je navz�jem cizej�� neśli śena a muś: - a kdo zcela pochopil, jak ciz� jsou si śena a muś!
Rozko�: - ale chci m�ti ploty kolem svżch my�lenek, ba i kolem svżch slov: sice mi clo mżch sadł vpadnou svin� a svatou�kov�! -
Vl�dychtivost: śhouc� dłtky pro nejtvrd�� z t�ch, kdoś maj� tvrd� srdce; krut� muka, jeś Łekaj� t�ś na nejkrut�j��ho; kalnż plamen śivouc�ch hranic.
Vl�dychtivost: zlobnż ov�d na t�le nejmarniv�j��ch n�rodł: vżsm�nż pron�sledovatel v�� nejist� ctnosti, jenś jede na kaśd�m ołi a na kaśd� pż�e.
Vl�dychtivost: zem�tłesen�, jeś zlom� a rozlom� v�e zpuchłel� a jesky�ovit�; drt�c�, smrt�c�, hn�viv� trestaj�c� rozb�jen� ob�lenżch hrobł; bleskem sr��c� otazn�k vedle płedŁasnżch odpov�d�.
Vl�dychtivost: płed jej�mś pohledem Łlov�k se plaz� a krŁ� a robot� a poniśuje se n�śe neś vepł a Łerv: - aś posl�ze velik� pohrd�n� z n�ho vzkłikne - vl�dychtivost: d�sn� uŁitelka velik�ho pohrd�n�, kter� m�stłm i ł��m do oŁ� hl�s�: "PryŁ s tebou!" - aś z nich samżch vyraz� vżkłik: "PryŁ se mnou!"
Vl�dychtivost: kter� v�ak, v�b�c, i k Łistżm a osam�lżm vystupuje a vzhłru na sob�staŁn� vż�iny, planouc jako l�ska, jeś na pozemsk�m nebi v�biv� maluje nachov� blaśenstv�.
Vl�dychtivost; neś kdo by zval chtivost�, kdyś vysok� zatouś� dolł po moci! V�ru, nic chor�ho a chtiv�ho nen� na takov� touze, na takov�m sestupu!
Aby osam�l� vż�e se neosamocovala a sob� jedin� nepostaŁovala na v�ky; aby hora se�la v śdol� a v�try vż�in k n�śin�m: -
Ó, kdo by nalezl prav� jm�no kłestn� a ctnostn� pro takovou touhu! "Ctnost, jeś obdarov�v�" - tak Zarathustra kdysi pojmenoval to, Łeho nelze pojmenovati.
A tenkr�te se t�ś stalo - a v�ru po prv� se stalo! -, śe jeho slovo blahoslavilo sobectv�, zdrav�, kyp�c� sobectv�, jeś vyv�r� z mohutn� du�e: - z mohutn� du�e, k n�ś n�leś� vzne�en� t�lo, kr�sn�, v�t�z�c�, osv�śuj�c� t�lo, kol n�hoś kaśd� v�c se st�v� zrcadlem:
- pruśn� płemlouvaj�c� t�lo, onen taneŁn�k, jehoś podobenstv�m a zkratkou je du�e, ze sebe se raduj�c�. Sobeck� rozko� takovżch t�l a takovżch du�� sama si ł�k� "ctnost".
Svżmi slovy o dobr�m a �patn�m obklopuje se takov� sobeck� rozko� jako posv�tnżmi h�ji; jm�ny sv�ho �t�st� zah�n� od sebe v�e mrzk�.
Odh�n� od sebe v�e zbab�l�; prav�: �patn� - to� zbab�l�! Mrzkżm se j� zd� ten, kdo st�le se star�, kdo vzdych�, nał�k� a zved� i nejmen�� vżhody. Pohrd� tak� v�� bolestivou moudrost�: nebo� v�ru, je t�ś moudrost kvetouc� v temnu, moudrost noŁn�ho st�nu: ta neust�le b�duje: "V�echno je marn�!" -
Plach� nedłv�ra se j� zd� n�zk�, i kaśdż, kdo chce pł�sahy m�sto pohledł a rukou: t�ś kaśd� pł�li� nedłv�łiv� moudrost - neb ta je znakem zbab�lżch du��.
Niś��m je�t� zd� se j�, kdo rychle je śsluśnż, psovskż tvor, jenś hned leś� pokorn� na znaku; a jest i moudrost, jeś je pokorn� jako pes a pobośn� a rychle k sluśb�m ochotn�.
Nen�vid�n pak a hnusnż jest j� ten, kdo se nikdy nechce br�nit, kdo polkne jedovatou slinu a zl� pohledy, kdo se v��m m� pł�li�nou trp�livost a v�ecko strp� a v��m se spokojuje: nebo� to je zpłsob rabskż.
A� je kdo rabem płed bohy, kteł� po n�m �lapou, Łi płed lidmi a płiblblżm m�n�n�m lidskżm: jak�mukoli rabsk�mu zpłsobu do tv�łe plije ono blaśen� sobectv�!
�patn�: tak zve v�echno, co je shrben� a skoup� a rabsk�, v�echny nesvobodn� mrkaj�c� oŁi, v�echna st�sn�n� srdce i onen fale�nż povolnż zpłsob, jenś l�b� �irokżmi zbab�lżmi rty.
A pamoudrost: tak zve v�echno, Ł�m vtipkuj� rabi a kmeti a mdl�; a obzvl�t� celou tu zlou, vy�eptalou, vychytralou po�etilost kn�ś�!
Pamudrci v�ak, v�ichni ti kn�ś�, v�ichni, kdo jsou zemdleni sv�tem, v�ichni, jejichś du�e je śensk� a rabsk� - ó, jak jejich hł�Łky odjakśiva zahr�valy v�emu sobectv�!
A pr�v� to m�lo bżti ctnost�, m�lo zv�ti se ctnost�, śe se v��m sobectv�m tak zle nakl�dali! A bżti nesobeckżmi, toho si pł�li z dobr�ho dłvodu v�ichni ti zbab�lci, zemdlen� sv�tem, v�ichni ti pavouci kłiś�ci!
Ale t�m v�em vzejde nyn� den, płijde zm�na a katovskż meŁ, płijde velik� poledne, tehdy se mnoho zjev�!
A kdo hl�s�, śe J� je svat� a zdrav� a kdo blahoslav� sobectv�, v�ru, ten tak� k�śe, co v�, a prorocky hl�s�: "Hle, płich�z�, je nabl�zku velik� poledne!" -
Tak pravil Zarathustra.

O duchu t�śe
1.
Młj jazyk - jazyk lidu: pł�li� hrub� a od srdce mluv�m pro sluchy hedv�bnżch u��kł. A je�t� cizeji zn� m� slovo zv�ł�tkłm v�em, jeś se brod� v inkoustu a nabod�vaj� na p�ra.
M� ruka - bl�znova ruka: b�da v�em stolłm a st�n�m a v�emu, kde je�t� je m�sto pro zdobn� kliŁky a klikyh�ky bl�znł!
M� noha - ko�sk� noha: tou, kł�śem a kr�śem, cestou necestou, dupu a dus�m, a Łertovsky jsem nad�en ze v�eho rychl�ho b�hu.
Młj śaludek - asi śaludek orl�? Nebo� ze v�eho nejrad�ji m� jehn�Ł� maso. Dojista v�ak je to śaludek ptaŁ�.
Nevinnżmi v�cmi a m�lo v�cmi śiven, nedoŁkav� płipraven k letu, k odletu - takovż j� uś jsem: jak by tedy n�co na mn� nebylo jako pt�k!
A zvl�t� śe jsem sok ducha t�śe, to m�m od pt�ka: a v�ru, jsem jeho arcinepł�tel, na śivot a na smrt! Ó, kam śe m� nepł�telstv� jiś nelet�lo, kam se nezalet�lo!
O tom bych dovedl p�sniŁku zp�vat - a zazp�v�m ji t�ś: tłeba śe jsem samoten v pr�zdn�m dom� a nikomu j� nemohu zp�vati neś svżm vlastn�m u��m.
Arci, jsou jin� p�vci, t�m teprve v pln�m dom� zm�kne hrdlo, rozhovoł� se ruka, oko najde svłj vżraz a srdce procitne: t�m j� se nepodob�m. -
2.
Kdo jednou lidi nauŁ� l�tat, pohne v�emi mezn�ky; i v�echny mezn�ky mu vzl�tnou do vzduchu, a on pokłt� zemi novżm jm�nem: "lehk�".
P�tros ut�k� rychleji neś nejrychlej�� kł�, ale i on je�t� strk� hlavu t�śce do t�śk� zem�: tak Łlov�k, jenś posud nedovede l�tat.
T�śk� zve se mu zem�, t�śkż zve se mu śivot; a tak tomu chce duch t�śe! Kdo v�ak lehkżm chce se st�t a kdo pt�kem chce se st�t, nech� miluje s�m sebe: - tak uŁ�m. j�.
Ne ov�em l�skou chorżch a chtivżch: neb u t�ch i sebel�ska zap�ch�!
Tłeba se uŁit - tak uŁ�m j� - s�m sebe milovati l�skou neporu�enou a zdravou: kdo takto miluje, s�m u sebe to snese a nebude t�kati sem a tam.
T�kati sem a tam: tomu se ł�k� "l�ska k bliśn�mu"; t�mto slovem dosud nejl�pe lhali a podv�d�li, zvl�t� ti, kdoś cel�mu sv�tu byli na obt�ś.
A v�ru, to nen� płik�z�n� pro dne�ek a z�tłek, uŁiti se sebe milovat. Nżbrś ze v�ech um�n� toto je nejjemn�j��, nejlstiv�j��, nejzaz�� a netrp�liv�j��.
Sv�mu vlastn�kovi totiś v�e vlastn� je dobłe skryto; a ze v�ech zlatżch dolł vlastn� dłl vyhrabe se nejpozd�ji - to� d�lo ducha t�śe.
Jsme skoro je�t� v kol�bce a jiś n�m d�vaj� na cestu t�śk� slova, t�śk� hodnoty "dobro" a "zlo" - tak sluje toto v�no.
Pro n� n�m prom�jej�, śe jsme na śivu.
A proto k sob� nech�vaj� płij�ti maliŁkżch, aby jim vŁas br�nili milovat sebe samy: to� d�lo ducha t�śe.
A my - my poctiv� vleŁeme, co n�m dali na cestu, na tvrdżch plec�ch a płes drsn� hory! A pot�me-li se, ł�kaj� n�m: "Ba, t�śko n�sti śivot!"
Ale Łlov�ku je jen t�śko, aby s�m sebe nesl! To proto, śe pł�li� mnoho ciz�ho vleŁe na svżch plec�ch. Jako velbloud poklek� a d�v� si notn� nalośiti.
Zvl�t� silnż, nosnż Łlov�k, v n�mś płebżv� ścta: pł�li� mnoho ciz�ch t�śkżch slov a hodnot si nakl�d� - te� se mu śivot zd� pou�t�!
A v�ru! I leccos vlastn�ho je t�śko n�sti! A leccos v nitru Łlov�ka se podob� śstłici, nebo� je to odporn� a kluzk� a t�śce chapateln� - takśe se mus� vz�cn� skoł�pka se vz�cnou zdobou płimlouvat za obsah. Ale i tomuto um�n� nutno se uŁiti: um�n� m�ti skoł�pku a kr�snż vzhled a chytrou slepotu!
O lecŁems na Łlov�ku vznik� zas klamn� zd�n� proto, śe leckter� skoł�pka je nepatrn� a smutn� a pł�li� skoł�pkou. Mnoho skryt� dobroty a s�ly se nikdy neuhodne; nejrozko�n�j�� lahłdky nenal�zaj� nikoho, kdo by je ochutn�val!
To v�d� śeny, nejrozko�n�j��; o m�lo tuŁn�j��, o m�lo tenŁ� - ó kolik osudu se taj� v tom m�lu!
T�śko Łlov�ka objeviti a jemu samu je to nejobt�śn�j��; Łasto duch lśe o du�i. To� d�lo ducha t�śe.
Ten v�ak s�m sebe objevil, kdo d�: to� moje dobro a zlo: t�m płipravil o łeŁ krtka a trpasl�ka, kterż d�: "Dobro pro v�echny, pro v�echny zl�." V�ru, ani t�ch nem�m r�d, jimś kaśdiŁk� v�c a dokonce i tento sv�t zovou se nejlep��mi. Takov� lidi jmenuji spokojenżmi se v��m.
Spokojenost se v��m, kter� v�eho dovede okou�eti a ochutn�vati: to nen� nejlep�� vkus! Ct�m zp�Łuj�c� se, vyb�raŁn� jazyky a śaludky, jeś se nauŁily ł�kati "J�" a "Ano" i "Ne".
Ale v�echno śvżkati a str�viti - to� pravż zpłsob vepłł! Vśdy hżkati svłj souhlas - tomu se nauŁil jen osel a kdo jeho je ducha! -
Hlubok� ślu� a hoł�c� Łerve�: tak tomu chce młj vkus - ten ke v�em barv�m płim�ch� krve. Kdo v�ak svłj dłm nat�r� na b�lo, prozrazuje mi b�le natłenou du�i.
Jedni si zamilovali mumie a druz� pł�zraky; a zde i tam stejn� nepł�telstv� proti v�emu masu a proti v�� krvi: ó, jak jsou mi jedni i druz� proti vkusu! Nebo� j� miluji krev.
A tam nechci bydliti a dl�ti, kde kdokoli plije a prsk�: to� jiś młj vkus - rad�ji bych je�t� śil mezi zlod�ji a kłivopł�seśn�ky. Nikdo nenos� v śstech zlata.
Ale je�t� odporn�j�� jsou mi v�ichni patol�zalov�; a nejodporn�j�� zv�łe, jeś jsem mezi lidmi nalezl, pokłtil jsem jm�nem cizopasn�k: to necht�lo milovati a cht�lo by płece ś�ti z l�sky.
Neblahżmi zvu v�echny, kdoś maj� jen jedinou volbu: st�ti se bu� zlżmi zv�łaty, nebo zlżmi krotiteli zv�łat: u t�ch bych si nestav�l st�nkł.
Neblahżmi zvu t�ś ty, kdoś mus� st�le Łekati - ti mi jsou proti vkusu: v�ichni ti publik�ni a kupŁ�ci a kr�lov� a jin� str�ścov� krajł a kr�mł.
V�ru, i j� se nauŁil Łekati, a to dłkladn� - ale jenom Łekati na sebe. A nauŁil jsem se nade v��m st�t a chodit a b�hat a sk�kat a �plhat a tanŁit.
To v�ak jest moje uŁen�: kdo se chce jednou nauŁit l�tat, uŁ se zprvu st�t a chodit a b�hat a �plhat a tanŁit: - letem se l�tat nenauŁ�.
NauŁil jsem se l�zti po provazovżch śebł�c�ch do nejednoho okna, po Łilżch nohou jsem �plhal na vysok� stoś�ry: a nezd�lo se mi nepatrnżm blaśenstv�m, moci sed�ti na vysokżch stoś�rech pozn�n� - pl�polati na vysokżch stoś�rech jako plam�nek: nevelk� sice sv�tlo, a płece velik� śt�cha plavcłm, zahnanżm boułkou, i troseŁn�kłm! -
RozliŁnou cestou a pout� jsem se dostal k sv� pravd�: nevystupoval jsem po jedin�m śebł�ku do vż�ky, odkud m� oko t�k� v mou d�lku.
A jenom nerad jsem se vśdy vypt�val po cest�ch - to mi bylo vśdy proti m�mu vkusu! Rad�ji jsem se pt�val samżch cest, rad�ji jsem je zkou�el.
V�ecka m� chłze byla pokusem a ot�zkou: - a v�ru, i odpov�d�n� na takov� ot�zky nutno se uŁit! To v�ak - jest młj vkus: - ne dobrż, ne �patnż, ale młj vkus, za n�jś se jiś nestyd�m a jehoś netaj�m:
"To - jest tedy cesta m� - a kde jest va�e?" tak jsem odpov�dal t�m, kteł� se mne t�zali "po cest�". Cesty totiś, samospasiteln� cesty - nen�! -
Tak pravil Zarathustra.

O starżch a novżch desk�ch
1.
Zde sed�m a Łek�m, kol sebe star� rozraśen� desky i desky nov�, zpola popsan�. Kdy płijde m� hodina? - hodina m�ho z�padu, z�niku: nebo� jedenkr�t je�t� k lidem chci j�t.
Na to te� Łek�m: nebo� dł�ve je nutno, aby mi vze�la znamen�, śe je to hodina m�, totiś sm�j�c� se lev s hejnem holubic.
Zat�m jako kdosi, kdo m� kdy, s�m k sob� promlouv�m.
Nikdo mi nevypravuje nic nov�ho: i vypravuji sob� s�m sebe. -
2.
Kdyś jsem płi�el k lidem, nalezl jsem je sed�c� na star� domż�livosti: v�ichni si domż�leli, śe d�vno jiś v�d�, co Łlov�ku je dobr� a zl�.
��msi starżm a mdlżm zd�lo se jim v�e mluven� o ctnosti; a kdo cht�l dobłe sp�ti, mluvil o "dobru" a "zlu" a potom �el sp�t. Z toho sp�Łstv� jsem je vyru�il, hl�saje: co je dobr� a zl�, nikdo je�t� nev�: - leda ten, kdo tvoł�!
- To pak je ten, kdo vytv�ł� c�l Łlov�ka a zemi d�v� jej� smysl a jej� budoucnost: ten teprve stvoł�, śe n�co jest dobr� a zl�.
I k�zal jsem jim, aby płekotili star� sv� uŁebn� stolice a v�e, kdekoli sedala ona star� domż�livost: k�zal jsem jim, aby se vysm�li svżm velkżm mistrłm ctnosti, svżm sv�tcłm, b�sn�kłm a vykupitelłm sv�ta.
K�zal jsem jim, aby se vysm�li svżm ponurnżm mudrcłm i v�em Łernżm hastro�łm, kteł� kdy vżstraśn� usedli na stromu śivota.
Sedl jsem si na jejich velikou silnici, jeś vede k hrobłm, ba i vedle mrch a supł jsem usedl - a sm�l jsem se v�� jejich minulosti a jej� zv�tral� rozpad�vaj�c� se n�dhełe.
V�ru, podoben postn�m kazatelłm a bl�znłm, svol�val jsem hromy a blesky na v�echnu jejich velikost a malost - śe jejich nejlep�� dobro je tak pranepatrn�! �e jejich nejhor�� zlo je tak pranepatrn�! - tak jsem se sm�l.
M� moudr� touha, jeś se zrodila v hor�ch, kłiŁela tak a sm�la se ze mne, divok� v�ru to moudrost! - m� velik� touha, jeś na perut�ch bouł�.
A Łasto mne strhla a vznesla a smetla, a uprostłed sm�chu prolet�l jsem v hrłze, jako ��p, sluneŁn� zm�menou slast�:
- v d�l od odlehlżch budoucnost� jsem let�l, jejichś nevid�l je�t� ś�dnż sen, do jihł śhav�j��ch, neś o jakżch kdy snili tvłrcov� obrazł: aś tam, kde bohov� v tanci se styd� za v�echna roucha:
- abych totiś mluvil podobenstv�m a podoben b�sn�kłm belhal a koktal: a v�ru, styd�m se, śe je�t� mus�m bżt b�sn�kem! -
Aś tam, kde v�echno vznik�n� mi płipadalo bohł tancem a bohł sv�vol�, a kde se mi zd�lo, śe sv�t, na svobodu pu�t�nż a rozpustilż, s�m k sob� zas nazp�t ut�k�:
- kde sv�t se mi zd�l odv�kżm vz�jemnżm śt�kem a op�tnżm vz�jemnżm shled�n�m mnoha bohł, blaśenżm odporem a novżm naslouch�n�m i poslouch�n�m a op�tnou pospolitost� mnoha bohł - kde v�echen Łas mi płipadal blaśenżm sm�chem nad okamśiky; kde nutnost byla svoboda sama, jeś si blaśen� hr�la s ostnem svobody: -
Kde jsem se op�t shledal se svżm starżm ��blem a arcinepł�telem, s duchem t�śe, i se v��m, co stvołil: s povinnost�, płedpisem, nouz� a n�sledkem a śŁelem i vłl� a dobrem a zlem: -
Nebo� zda nen� tłeba, aby bylo n�co, płes co by se tanŁilo, płes co by se tanŁilo svobodn� v d�l? Nen� tłeba, aby v z�jmu lehkżch a nejlehŁ�ch - byli krtkov� a t�śc� trpasl�ci? -
3.
Tam bylo to t�ś, kde jsem z cesty zvedl slovo "nadŁlov�k" i pozn�n�, śe Łlov�k je cosi, co mus� bżti płekon�no, śe Łlov�k jest mostem, a ne śŁelem a śe ve jm�nu sv�ho poledne a sv�ho vŁera m� blahoslaviti s�m sebe jakośto cestu k novżm jitłn�m Łerv�nkłm:
- tam to bylo, kde jsem zvedl Zarathustrovo slovo o velik�m poledni a v�e, cokoli jinak jsem nad Łlov�kem zav�sil jakośto nachov� druh� Łerv�nky veŁera.
V�ru, i nov� hv�zdy jsem jim uk�zal i nov� noci; a nad mraŁny a noc� a dnem jsem rozepjal je�t� sm�ch jako pestrż stan.
NauŁil jsem je v�emu sv�mu b�jen� a sp�jen�: aby v jednotu zb�jili a dohromady spojili, co je na Łlov�ku h�dankou a zlomkem a hrłznou n�hodou - j� b�sn�k, hadaŁ h�danek a vykupitel n�hody jsem je uŁil, aby utv�łeli budoucnost, aby v�echno, co bylo, svżm tvołen�m vykupovali.
Aby v�e minul� na Łlov�ku vykupovali a kaśd� "Bylo" płetv�łeli, aś promluv� vłle: "Ale tak jsem tomu cht�la! Tak tomu budu cht�ti -" - to jsem jim nazżval vykoupen�m, to jedin� jsem je uŁil vykoupen�m zv�t. -
Te� Łek�m na vykoupen� sv� - abych �el naposledy mezi n�.
Nebo� je�t� jedenkr�t chci k lidem j�ti: dole mezi nimi chci zapadnouti, um�raje chci jim podati svłj nej�t�dłej�� dar!
Tomu jsem se od slunce płiuŁil, kdyś, płebohat�, sestupuje dolł: tu sype do mołe zlato z bohatstv� nevyŁerpateln�ho - tak, śe i nejchud�� ryb�ł vesluje zlatżm veslem! To jsem totiś jednou złel a pohl�śeje na to nemohl jsem se ani dosyta vyplakat. -
Jako slunce, tak chce i Zarathustra zaniknouti: te� sed� zde a Łek�, kolem sebe star� rozraśen� desky i desky nov� - zpola popsan�.
4.
Hle, zde jest nov� deska: ale kde jsou moji bratł�, aby ji nesli se mnou do śdol� a do masitżch srdc�? -
Takto k�śe m� velik� l�ska k d�lnżm a nejvzd�len�j��m: ne�etłi sv�ho bliśn�ho! �lov�k je cosi, co mus� bżti płekon�no.
Je mnoho pout� a podob, kterak jej płekon�vat: o to dbej s�m! Ale jen �a�ek si mysl�: "�lov�ka lze t�ś płeskoŁiti."
Płekon�vej se s�m i ve sv�m bliśn�m: a netrp, aby pr�vo, jeś si młśe� uchv�tit, bylo ti darov�no!
Co Łin� s�m, nemłśe ti nikdo uŁiniti v odvetu. Hle�, nen� odplaty.
Kdo si nedovede rozkazovati, nech� poslouch�. A leckdo dovede si rozkazovati, leŁ dalek je toho, aby s�m sebe t�ś poslouchal!
5.
Tak tomu chce zpłsob �lechetnżch du��: nic necht�j� zadarmo; zvl�t� ne zadarmo ś�ti.
Kdo z lłzy poch�z�, chce śivot zadarmo; ale my ostatn�, kterżm śivot se dal - my st�le uvaśujeme, co nejlep��ho d�ti mu vżm�nou!
A v�ru, to� vzne�en� łeŁ, kter� d�: "Co śivot slibuje n�m, to my - vypln�me śivotu!�
Nem� cht�ti poś�vat, kdo pośitku neposkytuje. A nem� nikdo cht�ti poś�vat!
Pośitek a nevinnost jsou totiś nejstydliv�j�� v�ci: necht�j�, aby byly hled�ny. Je dobłe je m�ti -, ale je�t� l�pe, hledati vinu a bolesti!
6.
Ó moji bratł�, kdo je prvorozenż, vśdy bżv� ob�tov�n. My v�ak jsme prvorozen�.
My v�ichni krv�c�me na tajnżch ob�tn�ch stolech, hoł�me a peŁeme se v�ichni ke cti starżch model.
Co je na n�s nejlep��ho, je je�t� mladiŁk�: to dr�śd� chu� starżch jazykł. Na�e maso je jemn�, na�e srst jen jehn�Ł� srst: jak bychom nedr�śdili starżch modl�łskżch kn�ś�!
V n�s samżch płebżv� je�t� ten starż modl�łskż kn�z, jenś si k hostin� upeŁe, co na n�s je nejlep��ho. Ach, moji bratł�, jak by prvorozen� nebyli ob�tmi!
Ale tak tomu chce n� rod; a miluji ty, kdoś se necht�j� uchovati. Ty, kdoś zanikaj�, miluji j� celou svou l�skou: nebo� kr�Łej� na onen błeh. -
7.
Bżti pravdivż - to dovede m�lokdo! A kdo dovede, je�t� nechce! Nejm�n� v�ak to dovedou dobł� lid�!
Ó t�chto dobrżch! Dobł� lid� nikdy nemluv� pravdu; pro ducha tud�ś "bżti dobrż" znamen� nemoc.
Povoluj�, ti dobł�, vzd�vaj� se, jejich srdce papou�kuje, jejich dłvod poslouch�: kdo v�ak poslouch�, s�m sebe nesly��/
V�e, co u dobrżch se zove zlem, mus� se spojiti vespolek, aby se zrodila jedna pravda. Ó moji bratł�, jste-li jen dosti zl� k t�to pravd�?
Odv�śn� odv�ślivost, dlouh� nedłv�ra, ukrutnż z�por, omrzelost, łez do śiv�ho masa - jen zł�dka v�e toto se spojuje vespolek! Z takov�ho semene v�ak - plod� se pravda!
Vedle zl�ho sv�dom� vzrłstalo dosud v�e v�d�n�! Rozrazte, vy pozn�vaj�c�, rozrazte mi star� desky!
8.
Jestliśe voda m� tr�my, jestliśe płes proud sk�Ł� l�vky a z�bradl�, nikdo v�ru nedojde v�ry, kdo hl�s�: "V�echno je v proudu."
Nżbrś i hlupci mu odporuj�. "Jak?" ł�kaj� hlupci, "v�echno śe je v proudu? Tr�my a z�bradl� jsou płece nad proudem! Nad proudem v�echno je pevn�, v�echny hodnoty v�c�, mosty, pojmy, v�e ,dobro' a ,zlo': to v�echno je pevn�!"-
A płijde-li tvrdż mr�z, krotitel zv�łat a łek: pak i nejvtipn�j�� se nauŁ� nedłv�łovati; a v�ru, nejen hlupci pak promlouvaj�: "Zdalipak v�echno - nestoj� nehnuto?�
"V podstat� v�e stoj� nehnuto" - to� prav� uŁen� mrazu, dobr� v�c pro neplodnou dobu, dobr� śt�cha pro zimn� sp�Łe a peciv�ly." V podstat� v�e stoj� nehnuto - proti tomu v�ak k�śe błeznovż v�tr!
Błeznovż v�tr, bżk, ne v�ak bżk oraj�c� - zułivż bżk, niŁitel, jenś vzteklżmi rohy boł� led! Led v�ak boł� l�vky!
Ó moji bratł�, zda te� nen� v�e v proudu? Zda nepadly do vody v�ecky l�vky a z�bradl�? Kdo by se je�t� drśel "dobra" a "zla"?
"B�da n�m! Blaze n�m! Vane błeznovż v�tr!" - Tak mi hl�sejte v�emi ulicemi, ó moji bratł�!
9.
Je starż blud, ten sluje dobro a zlo. Kolem v�tcł a hv�zdopravcł toŁilo se dosud kolo tohoto bludu.
Kdysi se v�łilo ve v�tce a hv�zdopravce: a proto se v�łilo: "V�echno jest osud: tak a tak jednati m�, nebo� mus�!"
Pak se op�t nedłv�łovalo v�tcłm a hv�zdopravcłm: a proto se v�łilo: "V�echno je svoboda: młśe�, nebo� chce�!"
Ó moji bratł�, o hv�zd�ch a budoucnosti dosud byly jen bludy, ne v�d�n�: a proto dosud o dobru a zlu byly jen bludy, ne v�d�n�!
10.
"Neuloup�! Nezavraśd�!" takov� slova byla kdysi zv�na svatżmi; płed nimi skl�n�li kolena i hlavy a zouvali obuv.
Ale j� se v�s t�śi: kde byli kdy na sv�t� lep�� lupiŁi a vrazi, neś byla takov� svat� slova?
Zdaś i ve v�em śivot� nen� - loupen� a vraśd�n�? A t�m, śe takov� slova svatżmi slula, zdaś t�m pravda sama nebyla - zavraśd�na?
�i bylo to k�z�n� smrti, śe svatżm slulo, co v�emu śivotu odporovalo a zrazovalo z n�ho?
- Ó moji bratł�, rozrazte, rozrazte mi star� desky!
11.
To� soucit młj se v��m minulżm, śe vid�m: jest vyd�no v plen - vyd�no v plen milosti, duchu, ��lenstv� kaśd�ho pokolen�, jeś płich�z�, a v�e, co bylo, si vyloś� tak, aby mu to slouśilo za most!
Velkż n�silnickż vl�dce mohl by płij�ti, zchytralż netvor, jenś by svou milost� a nemilost� v�echnu minulost nutil a zkru�il: aś by se mu stala mostem i płedzv�st� a hlasatelkou i kurop�n�m. Toto v�ak je druh� nebezpeŁ� a druh� m� souc�t�n�: - kdo z lłzy poch�z�, toho vzpom�n�n� jde dozadu aś k d�du - s d�dem v�ak płest�v� Łas.
Tak v�e minul� jest vyd�no v plen: nebo� mośn� śe by se jednou luza stala p�nem a śe by se v m�lkżch vod�ch utopil v�echen Łas.
Proto, ó moji bratł�, je tłeba nov� �lechty, jeś jest odpłrkyn� v�� lłzy a v�� n�silnick� p�novitosti a na nov� desky nov� p�e slovo "�lechetnż".
Mnoha �lechetnżch totiś je tłeba i mnoha jejich odrłd, aby byla �lechta! Anebo, jak jsem kdysi d�l v podobenstv�: "To pr�v� je bośskost, śe jsou bohov�, ale śe nen� boha!"
12.
Ó moji bratł�, sv�dectv� a sv�cen� v�m d�v�m nov� �lechty: m�te se mi st�ti ploditeli a p�stiteli a rozs�vaŁi budoucnosti - v�ru, nevedu v�s k �lechtictv�, jeś byste mohli zakoupiti jako kram�łi a kram�łskżm zlatem; nebo� m�lo hodnoty m� v�e, co m� svou cenu.
Napł�t� nebudiś v�m ke cti, odkud płich�z�te, nżbrś kam jdete! Va�e vłle a va�e noha, jeś sp�je nad v�s samy vż� - ta budiś va�� novou ct�!
V�ru nikoli, śe jste slouśili kn�śeti - co je�t� z�leś� na kn�śatech! - Łi śe jste se tomu, co stoj�, stali ba�tou, aby to st�lo pevn�ji!
Nikoli, śe v� rod se u dvorł podvor�t�l a śe jste se nauŁili pestłe a jako plame��ci st�ti po dlouh� hodiny v m�lkżch rybn�c�ch: - nebo� dov�sti st�t jest z�sluhou u dvołanł; a v�ichni dvołan� m�n�, śe k blaśenstv� po smrti n�leś� - sm�ti sed�t! -
Tak� ne, śe duch, jejś jmenuj� svatżm, vedl va�e płedky do zasl�benżch zem�, jeś mn� se nezdaj� zasl�ben�m: nebo� zem�, kde vyrostl nejhor�� v�ech stromł, kł�ś - ta nem� pranic slibn�ho! - a v�ru, kamkoli ten "svatż duch" sv� ryt�łe vedl, vśdy płi takovżch vżprav�ch docela vpłedu b�śely kozy a husy a pob�hali ztłe�t�nci s kł�śem! -
Ó moji bratł�, va�e �lechtictv� nem� se d�vati nazad, nżbrś dopłedu, ven. Bu�teś mi vyobcov�ni ze v�ech otŁin a praotŁin! Ne svżch otcł, ale sirżch d�t� zemi milovati budete: tato l�ska budiś va��m novżm �lechtictv�m - l�ska k zemi neobjeven�, v nejd�ln�j��m mołi! Po n� k�śi va�im placht�m p�trat a p�trat!
Na svżch d�tech napravte, śe jste d�tmi svżch otcł: v�e minul� takto vykoup�te! Tuto novou desku nad v�mi vztyŁuji!
13.
"K Łemu ś�ti? V�ecko jest marnost! ��ti - to� ml�titi sl�mu; ś�ti znamen� pop�liti se, a płece se neohł�t."
Takov� starobyl� pov�d�n� st�le je�t� plat� za "moudrost"; a śe je star� a śe zatuchle p�chne, proto je je�t� u v�t�� v�śnosti. I ztrouchniv�lost �lecht�. -
Tak sm�ly mluvit d�ti: nebo� se �t�t� ohn�, protośe je pop�lil! Je mnoho d�tinstv� ve starżch knih�ch moudrosti.
A kdo neust�le "ml�t� sl�mu", jak ten by sm�l na ml�cen� l�t! Takov�mu bl�znu jen śsta zav�zat!
Takov� lid� zasedaj� za stłl a nepłin�ej� nic, ani ne poł�dnż hlad: - a te� laj�: "V�ecko je marnost."
Ale dobłe j�sti a p�ti, ó moji bratł�, to v�ru nen� um�n� marnosti! Rozrazte mi, rozrazte desky t�ch, kdoś se nikdy neraduj�!
14.
"�ist�mu v�e Łisto": tak śsty jsou chv�leni nevinn�. J� v�m v�ak prav�m: svin�m se v�echno zasvitli!
Proto blouznivci a lid� se sv�enżmi hlavami a sv�enżmi srdci hl�saj�: "Sv�t s�m je netvor, pok�lenż trusem."
Neb ti v�ichni jsou ducha neŁistotn�ho; zvl�t� v�ak oni, kteł� nemaj� poklidu ni pokoje, ledaśe se na sv�t d�vaj� zezadu - vyznavaŁi z�sv�t�!
T�m ł�k�m do tv�łe, by� to i płvabn� nezn�lo: sv�t se Łlov�ku podob� potud, śe m� zadnici - v tom maj� pravdu!
Na sv�t� je mnoho trusu: v tom maj� pravdu! Ale proto sv�t s�m je�t� nen� netvor, pok�lenż trusem!
Je moudłe zał�zeno, śe na sv�t� mnoho v�c� nelib� p�chne: s�m hnus vytv�ł� kł�dla i s�ly, jeś vytu�� prameny!
I na nejlep��m je cosi, co płsob� hnus; a i nejlep�� Łlov�k je cosi, co mus� bżti płekon�no! - Ó moji bratł�, je płemoudłe zał�zeno, śe na sv�t� je mnoho trusu! -
15.
Takovżmito prłpov�dmi sly�el jsem n�bośn� z�hrobn�ky promlouvati k sv�mu sv�dom�, a v�ru, promlouvali bez �alby a �patnosti - by� i na sv�t� nebylo niŁeho �alebn�j��ho ni �patn�j��ho.
"Nechej sv�t starati se o sv�t! Ani prstu proti n�mu nezvedej!"
"Nechej v�echny lidi, kteł� tomu cht�j�, rdousit se a bodat a rozd�rat se a �kr�bat: ani prstu proti tomu nezvedej! T�m se jenom nauŁ� odł�kati se sv�ta!"
"A vlastn� svłj rozum - ten s�m hrdli a rdus; nebo� je to rozum sv�ta tohoto - t�m se s�m nauŁ� odł�kati se sv�ta." - Rozrazte mi, rozrazte, ó moji bratł�, tyto star� desky pobośnżch! Rozmelte mi prłpov�di pomlouvaŁł sv�ta!
16.
"Kdo se mnoho uŁ�, odluŁ� se v�� prudk� ś�dostivosti" - to druh druhu dnes �epce na v�ech temnżch ulic�ch.
"Moudrost unavuje; nic nem� ceny; nepoś�d�, nezatouś�!" - tuto novou desku vid�l jsem zav�enu i na vełejnżch trz�ch.
Rozrazte mi, ó moji bratł�, rozrazte mi t�ś tuto novou desku! Zav�sili ji tam umdlen� sv�tem a kazatel� smrti, a t�ś śal�łn�ci: nebo� hle�te, vśdy� je to k�z�n� vedouc� k porob�! -
�e se �patn� uŁili a nejlep��mu neuŁili, śe se uŁili v�emu pł�li� z�hy a v�emu pł�li� rychle: śe �patn� jedli, odtud ten jejich zkaśenż śaludek - zkaśenżm śaludkem je totiś jejich duch: ten rad� k smrti! Nebo�, bratł� moji, duch vpravd� jest śaludkem!
�ivot je zdrojem rozko�e! z koho v�ak mluv� zkaśenż śaludek, ten otec z�rmutku, tomu v�echny prameny jsou otr�veny.
Pozn�vati: to� rozko�� pro toho, kdo vłli m� lv�! Ale kdo zemdlel, chce jen to, co n�kdo jinż chce: a v�echny vlny si ho pod�vaj�.
A takovż je vśdy zpłsob slabżch lid�: ztr�cej� se na svżch cest�ch. Ba posl�ze se pt� jejich mdloba: "K Łemu jsme kdy n�jakżmi cestami kr�Łeli! V�echno jest jedno!"
T�m płvabn� zazn�v� v sluch, śe se k�śe: "Nic nem� ceny! Nebudete niŁeho cht�ti!" To v�ak jest k�z�n� vedouc� k porob�.
Ó moji bratł�, v�em, kdo jsou znaveni cestou, płich�z� Zarathustra, sv�ś� v�tr boułliv�k; je�t� mnoho nosł rozkżch�!
I skrze zdi provane svobodnż młj dech, a dovnitł do śal�łł a do śal�łovanżch duchł!
Cht�n� to jest, jeś osvobozuje: neb cht�ti, to� tvołiti: tak uŁ�m j�. A uŁiti se m�te?" proto, abyste tvołili!
A tak� jak se uŁit, m�te se teprve ode mne uŁit, totiś jak dobłe se uŁit! - Kdo u�i m�, sly�!
17.
Zde stoj� Łlun - tam na onu stranu jde cesta snad ve velk� Nic. - Ale kdo by vstoupil do tohoto "Snad"?
Nikdo z v�s nechce vstoupiti do Łlunu smrti! Kterak tedy, śe jste unaveni sv�tem!
Unaveni sv�tem! A je�t� jste se ani nad zemi nevznesli! Nalezl jsem v�s je�t� st�le chtivżmi po zemi a zamilovanżmi do vlastn� śnavy ze zem�!
Ne nadarmo v�m sklesle vis� ret: - mal� pozemsk� pł�n� na n�m je�t� sed�!
A v oku - neplave tam mr�Łek nezapomenut� pozemsk� rozko�e?
Je na sv�t� mnoho dobrżch vyn�lezł; jedny jsou uśiteŁn�, druh� pł�jemn�: pro n� nutno milovati zemi.
A leccos je tu tak dobłe vynalezeno, śe to je jako �adra śeny. uśiteŁn� spolu i pł�jemn�.
Vy v�ak, vy unaven� sv�tem! Vy leniv� k pozemsk�mu śivotu! V�s metlami mrskat! Metla by v�m zhurta pomohla na nohy.
Nebo�: nejste-li choł�, nejste-li vyśil� uboś�ci, jichś syt� je zem�, tedy jste chytł� lenochodi nebo zmlsan� zalezl� koŁky rozko�e. A nechcete-li zas Łile b�hat- tedy co s v�mi zde na sv�t�!
Je zbyteŁno cht�t l�Łiti nevyl�Łiteln�: tak uŁ� Zarathustra: - tedy co s v�mi zde na sv�t�!
A k tomu, aby se ud�lal konec, je tłeba v�t�� odvahy neś k nov�mu ver�i: to v�d� v�ichni l�kałi a b�sn�ci.
18.
Ó moji bratł�, jsou desky stvołen� mdlobou, a desky stvołen� lenost�, hnilobnou lenost�: tłebaśe maj� stejnou mluvu, nestejn� cht�j� bżt sly�eny. -
Vizte zde tohoto chładnouc�ho! Jiś jen o p�� je stateŁnż ten muś vzd�len sv�ho c�le, mdlobou v�ak se vzdorn� zde polośil do prachu!
Mdlobou z�v� na cestu, zemi a c�l i s�m na sebe: ani kroku jiś stateŁnż ten muś nechce uŁiniti!
Te� slunce na n�j śhne a psi chlemtaj� po jeho potu: on tu v�ak leś� ve sv�m vzdoru a rad�ji chce zchładnouti: - zchładnouti o p�� płed c�lem! V�ru, nezbude, neś abyste tohoto hrdinu vt�hli za vlasy do jeho nebes!
�i je�t� l�pe, nechte ho leśet, kam se polośil, aby ho nav�t�vil pot�uj�c� sp�nek s chladivżm dechem �um�j�c�ho de�t�.
Nechte ho leśet, aś procitne s�m - aś s�m od sebe odvol� v�echnu mdlobu a v�e, co mdloba uŁila jeho śsty!
Jen abyste, bratł� moji, od n�ho zapla�ili psy, l�n� ty l�saly, i v�echnu tu bzuŁ�c� hav�: - v�echnu tu bzuŁ�c� hav� "vzd�lancł", jeś si na potu kaśd�ho hrdiny pochutn�v�! -
19.
Knihy kolem sebe opisuji a posv�tn� hranice; st�le m�n� je t�ch, kdoś se mnou stoupaj� na hory st�le vy���: stav�m pohoł� z hor st�le posv�tn�j��ch.
A� kamkoli v�ak se mnou stoup�te, ó moji bratł�: dbejte, aby cizopasn�k nestoupal s v�mi!
Cizopasn�k: to� plazivż, toŁivż Łerv, kterż chce ztuŁn�ti z chorżch va�ich rozbolav�lżch koutł.
A to jest jeho um�n�, śe uhodne stoupaj�c� du�e na tom m�st�, kde jsou mdl�: ve va�e hołe a do va�� rozmrzelosti, v n�śnż v� stud zapust� sv� hnusn� hn�zdo.
Kde silnż je sl�b, kde �lechetnż je pł�li� m�rnż - tam zapust� sv� hnusn� hn�zdo: cizopasn�k płebżv�, kde velkż Łlov�k m� mal� rozbolav�l� kouty.
Co je nejvy��� druh v�eho jsoucna a co druh nejpovrśliv�j��? Cizopasn�k je druh nejpovrśliv�j��: kdo v�ak je nejvy���ho druhu, vyśivuje nejv�ce cizopasn�kł. Ona du�e totiś, kter� m� nejdel�� śebł�k a nejhloub sah� dolł: jak by na t� nesed�lo cizopasn�kł nejv�ce?
- du�e nejobjemn�j��, jeś sama v sob� nej�ir��mi kruhy młśe b�hat a bloudit a t�kat; du�e nejnezbytn�j��, jeś se z rozko�e vrh� do n�hody:
- du�e jsouc�, jeś se noł� ve vznik�n�; du�e oplżvaj�c� majetkem, jeś o sv� ujm� chce se vrhat do cht�n� a ś�dost�:
- du�e sama płed sebou prchaj�c�, jeś samu sebe doh�n� v nej�ir��m kruhu; du�e nejmoudłej��, j�ś nejsladŁeji domlouv� bl�znovstv�:
- du�e sama sebe nejv�c miluj�c�, v n�ś ve�kery v�ci maj� svłj proud a protiproud, svłj pł�liv a odliv: - ó, jak by nejvy��� du�e nem�la nejhor��ch cizopasn�kł?
20.
Ó moji bratł�, coś jsem ukrutnż? Ale d�m: Co pad�, to je�t� postrŁte!
V�echno dne�n� - to pad� a rozpad� se: kdo by to zadrśoval! Ale j� - j� chci do toho strŁit!
Zn�te rozko�, kter� kut�l� kameny do strmżch hlubin? - Tito dne�n� lid�: vizte je jen, kterak se do mżch hlubin kut�lej�!
Jsem płedehrou pro lep�� hr�Łe, ó moji bratł�! Jsem pł�kladem va�� hry! Jednejte podle pł�kladu m�ho!
A koho nenauŁ�te l�tati, toho mi nauŁte - aby rychleji padal!
21.
Miluji stateŁn�: nen� v�ak na tom dost, abys kolem sebe ml�til. Mla� si, ale v�z do koho!
A Łasto je v�ce stateŁnosti v tom, kdyś potlaŁ� svłj hn�v a sv�ho soka m�j�: proto, aby ses uchoval pro dłstojn�j��ho nepł�tele!
M�te m�ti jen nepł�tele, jichś byste nen�vid�li, ne v�ak takov�, jimiś byste povrhovali: bu�te mi hrdi na sv�ho nepł�tele: to jsem jiś jedenkr�te hl�sal.
Pro dłstojn�j��ho nepł�tele, ó pł�tel� moji, se uchovejte: proto jest nutn�, abyste m�jeli mnoho v�c� - zvl�t� mnoho ch�try, jeś v�m do u�� hłmot� o n�rodu a n�rodech.
Uchovejte si oko neposkvrn�n� jej�m "pro" i "proti"! Tam je mnoho pr�va, mnoho bezpr�v�: kdo płihl�ś� a oŁ� neodvr�t�, rozzlob� se.OŁ� neodvr�tit a jen do toho ml�tit - to je tam tot�ś: proto odejd�te do lesł a meŁ svłj polośte k sp�nku!
Jd�te vlastn�mi svżmi cestami! A nechte, aby n�rod i n�rodov� �li svżmi! - vskutku, temnżmi cestami, na nichś ni jedin� nad�je jiś neblżsk�!
Nech� kupŁ�k vl�dne tam, kde v�e, co se je�t� tłpyt� - je zlato kupŁ�kł! Jiś nen� Łas kr�lł: co si dnes ł�k� n�rod, kr�lł nezasluhuje.
Hle�te jen, jak si tito n�rodov� te� sami poŁ�naj� jako kupŁ�ci: nejmen�� vżhody si z kaśd�ho smet� vyhrabou!
��haj� na sebe a n�co na sob� vym�m� - tomu ł�kaj� "dobr� sousedstv�". Ó blaśen� d�vn� dobo, kdy si n�rod łekl: "Chci nad n�rody - bżti p�nem!"
Nebo�, bratł� moji: co jest nejlep��, panovati m�, co jest nejlep��, chce tak� panovati! A kde uŁen� zn� jinak, tam - nen� nejlep��ho.
22.
Tito lid� zde - kdyby ti chl�b m�li zadarmo, b�da! Po Łem by pak kłiŁeli! Jejich vżśiva - to� jejich prav� z�bava; a nech� jen maj� śivot t�śkż!
Loup�c� �elmy to jsou: i v jejich "pr�ci" - je lupiŁstv�, i v jejich "vżd�lku" - płelst�v�n�! Proto a� jen maj� śivot t�śkż!
A� se tedy jen stanou lep��mi �elmami, dovedn�j��mi, chytłej��mi, podobn�j��mi Łlov�ku: Łlov�k totiś je nejlep�� �elma.
V�em zv�łatłm Łlov�k jiś uloupil jejich ctnosti: to proto, śe ze v�ech zv�łat m�l śivot nejt�ś��.
Jen je�t� pt�ci jsou nad n�m. A kdyby se Łlov�k nauŁil je�t� i l�tat, b�da! aś kam by pak - let�la jeho chtivost lupu!
23.
Takto chci muśe a śenu: muśe zdatn�ho k v�lce, śenu zdatnou, aby rodila, oba v�ak zdatn�, aby tanŁili hlavou i nohama.
A ztracen budiś n�m den, kdy ani jedinkr�te se netanŁilo! A nepravou jmenujme kaśdou pravdu, płi n�ś nebylo jedin�ho vżsm�chu!
24.
Va�e "uzav�r�n�" s�atkł! dejte pozor, aby to nebyl �patnż z�v�r! Uzavłeli jste pł�li� rychle: vyplżv� z toho - zru�en� s�atku! A l�pe je�t� zru�it jej cizolośstv�m neś zohżbat jej a płedst�rat! - Takto mi pravila śena: "Ano, j� zlomila ł�d manśelstv�, ale dł�ve manśelstv� - zlomilo mne!"
Nalezl jsem vśdy, śe kdo jsou �patn� sp�łeni, nejhłłe touś� po mst�: mst� se na cel�m sv�t� za to, śe jiś neb�h� kaśdż s�m.
Proto ś�d�m, aby si poctivci vespolek łekli: "M�me se r�di: zkusme tedy, budeme-li se m�ti i nad�le r�di! �i m� na�e zasl�ben� bżt pochyben�m?
- Dejte n�m lhłtu na mal� manśelstv�, abychom zkusili, jsme-li zpłsobil� k velk�mu! Nen� to mal� v�c, st�le bżti ve dvou!"
Takto rad�m v�em poctivcłm; a Ł�mpak by byla m� l�ska k nadŁlov�ku i ke v�emu, co płij�ti m�, kdybych jinak radil a mluvil!
Nejen rozrłstati se m�te, nżbrś rłsti vzhłru - k tomu, ó moji bratł�, v�m pomoziś zahrada manśelstv�!
25.
Kdo nabyl pozn�n� o starżch zdroj�ch a vznic�ch, hle, ten posl�ze bude p�trati po pramenech budoucnosti a po novżch zdroj�ch a vznic�ch. -
Ó moji bratł�, maliŁko a nov� n�rodov� vzniknou a nov� prameny zabur�cej� do novżch hlubin.
Zem�tłesen� totiś - to zasyp�v� mnoho studn�, to płsob�, śe mnoho lid� zchładne: to na sv�tlo t�ś zved� vnitłn� s�ly a tajnosti.
Zem�tłesen� zjevuje nov� prameny. Płi zem�tłesen� starżch n�rodł vyv�raj� nov� prameny.
A kdo vol�: "Pohle�, zde studna pro mnoho ś�znivżch, jedin� srdce pro mnoho touśebnżch, jedin� vłle pro mnoho n�strojł": - kolem toho se shrom�śd� n�rod, to jest: mnoho lid� zkou�ej�c�ch.
Tam se zkou��, kdo dovede rozkazovati a kdo mus� poslouchati! Ach, a jak dlouhżm hled�n�m se to zkou�� a jakżmi radami a nezdary a jakżm uŁen�m a jakżmi novżmi pokusy!
Lidsk� spoleŁnost: to� pokus, tak uŁ�m j� - to� dlouh� hled�n�: a hled� si rozkazuj�c�ho! - pokus, ó moji bratł�! Nikoli v�ak "smlouva"! Rozrazte mi, rozrazte takov� slovo m�kkż�ovitżch srdc� a polo-poloviŁatżch!
26.
Ó moji bratł�! U kterżch śe lid� jest nejv�t�� nebezpeŁ� pro ve�keru lidskou budoucnost? Zda ne u dobrżch a spravedlivżch? - kteł�śto ł�kaj� a ve svżch srdc�ch c�t�: "My jiś v�me, co jest dobr� a spravedliv�, my to t�ś m�me; b�da t�m, kdoś tu je�t� hledaj�!"
A nech� lid� zl� p�chaj� sebev�ce �kod: �koda p�chan� na dobrżch je �koda nej�kodliv�j��!
A nech� pomlouvaŁi sv�ta p�chaj� sebev�ce �kod: �koda p�chan� na dobrżch je �koda nej�kodliv�j��!
Ó moji bratł�, dobrżm a spravedlivżm kdys do srdce kdosi nahl�dl, jenś pravil: "Jsou to farizejov�." Nerozum�lo se mu v�ak.
Dobł� a spravedliv� sami mu nesm�li rozum�ti: jejich duch je zajat v jejich dobr�m sv�dom�. Hloupost lid� dobrżch je nezbadateln� chytr�!
To v�ak je pravda: lid� dobł� mus� bżti farizeji - nemaj� jin� volby!
Dobł� mus� ukłiśovati toho, kdo si vynajde svou vlastn� ctnost! Toto jest pravda!
Druhż v�ak, kdo objevil jejich zemi, zemi a srdce a płdu dobrżch i spravedlivżch: to byl onen, jenś se ptal: "Koho maj� nejv�ce v nen�visti?"
Tvoł�c�ho maj� nejv�ce v nen�visti: toho, kdo desky a star� hodnoty l�me a zl�me - toho jmenuj� zloŁincem.
Dobł� totiś - nedovedou tvołiti: jsou vśdycky poŁ�tkem konce: - ukłiśuj� toho, kdo p�e nov� hodnoty na nov� desky, sami sob� ob�tuj� budoucnost -ukłiśuj� v�echnu lidskou budoucnost!
Lid� dobł� - ti byli vśdy poŁ�tkem konce. -
27.
Ó moji bratł�, pochopili jste t�ś toto slovo? I co jsem kdysi łekl o "posledn�m Łlov�ku"? -
U kterżch śe lid� jest nejv�t�� nebezpeŁ� pro ve�keru lidskou budoucnost? Zdaś ne u dobrżch a spravedlivżch?
Rozrazte mi, mzraŁte dobr� a spravedliv�! - Ó moji bratł�, pochopili jste t�ś toto slovo?
28.
Prch�te płede mnou? Jste zlek�ni? Tłesete se płi tomto slov�? Ó moji bratł�, kdyś jsem v�m k�zal,abyste rozrazili dobr� i desky dobrżch: teprve tehdy jsem Łlov�ka vypravil na jeho �ir� mołe.
A teprve nyn� na� płich�z� velkż d�s, velk� chv�le, kdy se rozhl�ś�, velk� nemoc, velkż hnus, velk� mołsk� nemoc.
Dobł� v�m ukazovali neprav� pobłeś� a neprav� jistoty; ve lś�ch lid� dobrżch byli jste zrozeni a skryti. Dobł� v�echno aś na dno prolhali, prohnuli.
Kdo v�ak objevil zemi "Łlov�k", objevil t�ś zemi "budoucnost Łlov�ka". Te� mi bu�te mołskżmi plavci, srdnatżmi a vytrvalżmi!
Zpł�ma mi cho�te, dokud je Łas, ó moji bratł�, uŁte se zpł�ma choditi! Mołe bouł�: mnoho lid� se chce va�� pomoc� op�t vzpł�miti.
Mołe bouł�, v�echno je v mołi. Nuśe dobr�! Nuśe vzhłru! Vy star� n�mołnick� srdce!
��m je n�m zem� na�ich otcł! Tam sm�łuje na�e kormidlo, kde na�ich d�t� je zem�! Tam do daleka, boułn�ji neś mołe, bouł� na�e velik� touha! -
29.
"ProŁ tak tvrdż?" - pravil kdysi diamantu kuchy�skż uhel; "coś nejsme bl�zce spł�zn�ni?" -
ProŁ tak m�kc�? Ó moji bratł�, tak jase t�śi v�s: coś nejste - moji bratł�?
ProŁ tak m�kc�, tak couvaj�c� a povoluj�c�? ProŁ tolik pop�r�n�, zap�r�n� ve va�em srdci? Tak m�lo osudu ve va�em pohledu?
A nechcete-li bżt osudy a neśprosnżmi: jak byste se mnou mohli - v�t�ziti?
A nechce-li va�e tvrdost blżskat a rozluŁovat a rozłez�vat: jak byste jednou mohli se mnou - tvołiti?
Ti, kdo tvoł�, jsou totiś tvrdi. A blaśenstv�m mus� se v�m zd�t, młśete-li svou ruku vtisknout na tis�cilet� jako na vosk - blaśenstv�m, młśete-li na vłli tis�cilet� ps�ti jako na kov - tvrd�ji neś kov, vz�cn�ji neś kov. Zcela tvrd� jest jen to, co jest nejvz�cn�j��.
Tuto novou desku, ó moji bratł�, vztyŁuji nad v�mi: sta�te se tvrdżmi!
30.
Ó moje vłle! jeś obrac� ve�keru t�se�, ó nezbytnosti m�! Uchra� mne v�ech malżch v�t�zstv�! Ty urŁen� m� du�e, jemuś d�v�m jm�no osudu! Ty, jeś jsi ve mn�! A nade mnou! Uchra� a u�etłi mne k jedin�mu velik�mu osudu!
A posledn� svou velikost, vłle m�, uspoł si pro svłj posledn� skutek - abys byla neśprosn� uprostłed ve sv�m v�t�zstv�! Ach, kdo nepodlehl sv�mu v�t�zstv�!
Ach, Ł� oko neztemn�lo ve zm�men�m tomto soumraku! Ach, Ł� noha nezavr�vorala a neoduŁila se ve v�t�zstv� - st�t!
- K�ś bych jednou byl płipraven a zralż o velk�m poledni: płipraven a zralż jako rozśhavenż kov, jako mraŁno t�hotn� bleskem a v�m� ml�kem kyp�c�:
- płipraven s�m k sob� a k sv� nejskryt�j�� vłli: luk, jenś prahne po sv�m ��pu, ��p, jenś prahne po sv� hv�zd�:
- hv�zda, płipraven� a zral� o sv�m poledni, śhouc�, protknut�, blaśen� niŁ�c�mi sluneŁn�mi ��py:
- samo slunce a neśprosn� sluneŁn� vłle, płipraven� k niŁen� prostłed v�t�zstv�!
Ó vłle, jeś obrac� ve�keru t�se�, ó nezbytnosti m�! Uchovej mne k jedin�mu velik�mu v�t�zstv�! -
Tak pravil Zarathustra.

Uzdravuj�c� se
1.
Jednou z r�na, nedlouho po sv�m n�vratu do jeskyn�, vyskoŁil Zarathustra jako potłe�t�n z lośe, kłiŁel stra�livżm hlasem a poŁ�nal si, jako by na lośi leśel je�t� n�kdo, kdo nechce vst�t; a tak se rozl�hal Zarathustrłv hlas, aś jeho zv�łata zlek�na płisp�chala, a ze v�ech sluj� a doupat v sousedstv� Zarathustrovy jeskyn� v�e śivouc� se vypla�ilo - poletuj�c a tłepotaj�c se, plaz�c se a poskakuj�c, podle toho, jak� noha a jak� peru� byla komu d�na: Zarathustra v�ak promluvil tato slova:
Vzhłru, propastn� my�lenko, z m� hlubiny! J� jsem tvłj kohout a jitłn� �ero, ty rozespalż Łerve: vzhłru! vzhłru! Młj hlas t� jiś vykokrh� ze sp�nku! Uvolni pouta svżch u��: naslouchej! Nebo� j� t� chci sly�et! Vzhłru! Vzhłru! Zde hromu je dost, aby tak� hroby se nauŁily naslouchat!
A z oŁ� si vytłi sp�nek a v�echno slabo�sk� a slep�! Sly� mne i svżma oŁima: młj hlas je l�kem i pro ty, kdoś se narodili slep�!
A jak se mi jen probud�, na v�ky bude� bd�ti. Mżm zvykem nen� prab�by burcovati ze sp�nku a potom jim k�zati - aby spaly zas d�l!
Hżbe� se, prohżb� se, chropt�? Vzhłru! Vzhłru! Nechropti - mluv mi! Vol� t� Zarathustra, bezbośn�k!
J� Zarathustra, j� pł�mluvci śivota, pł�mluvci bolu, pł�mluvci kruhu - j� vol�m tebe, svou my�lenku nejpropastn�j��!
Blaze mi! Płich�z� - sly��m t�! M� propast mluv�, svou posledn� hloubku jsem płeklopil na sv�tlo!
Blaze mi! Sem! Dej ruku - ha! nech! Haha! - Hnus, hnus, hnus - b�da mi!
2.
Sotva v�ak Zarathustra takto promluvil, zhroutil se jako mrtvż a dlouho złstal jako mrtvż. Ale kdyś płi�el zas k sob�, byl bled a chv�l se a złstal leśeti a dlouho necht�l j�sti ani p�ti. To potrvalo po sedm dn�; jeho zv�łata v�ak ho neopou�t�la ve dne ani v noci, ledaśe orel vyl�tal pro krmi. A co uloupil a płin�el, kladl na Zarathustrovo lośe: takśe Zarathustra posl�ze leśel pod ślutżmi a rudżmi bobulemi, hrozny, rłśovżmi jablky, vonnżm kaprad�m a �i�kami pini�. K jeho noh�m pak byla rozestłena dv� jeh�ata, jeś orel s n�mahou uchv�til jejich pastżłłm.
Posl�ze po sedmi dnech se Zarathustra vzpł�mil na lośi, vzal do ruky rłśov� jablko, płivon�l k n�mu a shledal jeho vłni l�beznou. I domn�vala se jeho zv�łata, śe je Łas, aby s n�m promluvila.
"Ó Zarathustro!" pravila zv�łata, "tak leś� te� jiś po sedm dn� s t�śkżma oŁima: nepostav� se zas koneŁn� na nohy?
VykroŁ ze sv� sluje: sv�t na t� Łek� jako zahrada. V�tr hra t�śkżmi vłn�mi, jeś sp�j� k tob�: a v�echny potoky by r�dy b�haly za tebou.
V�echny v�ci po tob� touś� po sedm dnł, co jsi s�m a s�m - vykroŁ ze sv� sluje! V�echny v�ci cht�j� bżt tvżmi l�kałi! Płi�lo k tob� snad nov� pozn�n�, kysel�, t�śk�? Jako kysaj�c� t�sto jsi leśel, tv� du�e vzkyp�la a płekypovala prese v�echny sv� okraje."
- Ó zv�łata m�, odpov�d�l Zarathustra, śvatlejte tak d�l a nechte mne poslouchat! Tolik mne osv�śuje, śe śvatl�te: kde se śvatl�, tam sv�t mi jiś leś� jako zahrada.
Jak je to l�bezn�, śe jsou na sv�t� zvuky a slova: zda zvuky a slova nejsou duhami a klamnżmi mosty mezi t�m, co na v�ky je rozlouŁeno?
Ke kaśd� du�i n�leś� jinż sv�t: kaśd� du�i kaśd� jin� du�e je z�sv�t�m.
Pr�v� mezi nepodobn�j��mi v�cmi je nejkr�sn�j�� zd�n� a nejlśiv�j�� klam; nebo� nejmen�� propast nejt�śe se płeklene.
Pro mne - jak by pro mne bylo n�jak� "vn�"? Nen� vn�j��ho sv�ta! Toho v�ak zapom�n�me płi v�ech zvuc�ch; jak to l�bezn�, śe zapom�n�me!
Zda nejsou v�cem d�ny zvuky a jm�na, aby se Łlov�k v�cmi osv�śoval? Je kr�snżm blaśenstv�m na�e mluva: s tou Łlov�k tanŁ� prese v�echny v�ci.
Jak l�bezn� je v�e mluven�, jak l�bezn� v�echna leś zvukł! Se zvuky tanŁ� na�e l�ska na pestrżch duh�ch. -
,,Ó Zarathustro," odpov�d�la zv�łata, "t�m, kdo smż�lej� jako my, v�echny v�ci samy od sebe tanŁ�: płich�z� to v�e a pod�v� si to ruku a sm�je se a prch� - a vrac� se.
V�echno płich�z�, v�echno se vrac�; v�Łn� b�ś� kolo jsoucna. V�echno um�r�, v�echno zase vzkv�t�; v�Łn� b�ś� rok jsoucna.
V�echno se l�me, v�echno se spravuje; v�Łn� se stav� stejnż dłm jsoucna. V�echno se louŁ�, v�echno zdrav� se zas; v�Łn� si złst�v� v�ren prsten jsoucna.
Kaśdżm okamśikem poŁ�n� se jsoucno; kolem kaśd�ho ,Zde' se ot�Ł� koule ,Tam'. Stłed je v kaśd�m bod�. Kłiv� je stezka v�Łnosti." -
Ó vy �a�ci a kolovr�tky! odpov�d�l Zarathustra a usm�val se zase, jak dobłe v�te, co se za sedm dn� musilo vyplniti: - a jak onen netvor mi do j�cnu vlezl a mne rdousil! Ale j� mu ukousl hlavu a daleko jsem ji vyplivl. A vy - vy jste z toho jiś ud�lali p�sniŁku? Te� tu v�ak leś�m, znaven je�t� t�m kous�n�m a vyplivov�n�m, churav je�t� vlastn�m vykoupen�m.
A ty jste se na to v�e d�vali? Ó młj orle a hade, i vy jste ukrutn�? Cht�li jste se d�vati na mou velikou bolest, jako se d�vaj� lid�? �lov�k totiś je zv�łe nejukrutn�j��.
Płi truchlohr�ch, bżŁ�ch z�pasech a ukłiśov�n�ch bylo mu dosud na zemi nejvoln�ji; a kdyś si vynalezl peklo, hle, tu peklo bylo jeho nebem na zemi.
KłiŁ�-li velikż Łlov�k - zhurta k tomu płib�hne malż; a jazyk mu vis� z krku samou chtivost�. On to v�ak nazżv� svżm "souc�t�n�m".
Jak horliv� malż Łlov�k, obzvl�t� b�sn�k, svżmi slovy śaluje na śivot! Sly�te ho, ale nepłeslechn�te mi slasti, kter� je v kaśd� śalob�!
Takov� śalobce śivota śivot płekon� jedinżm zajiskłen�m oŁ�. "Miluje� mne?" prav� śivot, drz� ta śena; "jen seŁkej chv�l�, nem�m je�t� pro tebe kdy."
�lov�k s�m proti sob� je nejukrutn�j�� zv�łe; a płi tom v�em, co si ł�k� "hł�n�k" a "kł�śono�" a "kaj�cn�k", nepłeslechn�te mi rozko�e, kter� je v tomto śalu a śalov�n�!
A j� s�m - ł�k�m to, abych na Łlov�ka śaloval? Ach, m� zv�łata, tomu jedin�mu jsem se dosud nauŁil, śe Łlov�ku je tłeba nejv�t��ho jeho zla k jeho nejv�t��mu dobru - śe v�e nejv�t�� zlo jest jeho nejlep�� silou a nejtvrd��m kamenem nejvy���mu tvłrci; a śe jest nutn�, aby Łlov�k vyp�stil sv� dobro a spolu sv� zlo: -
Nebyl jsem płibit na to dłevo muk, śe v�m-, Łlov�k je zlż - nżbrś kłiŁel jsem, jak je�t� nikdo nekłiŁel:
"Ach, śe jeho nejv�t�� zlo je tak docela mal�! Ach, śe jeho nejv�t�� dobro je tak docela mal�!"
Velk� omrzelost Łlov�kem - ta mne rdousila, ta mi vlezla do j�cnu: a to, co v�stil v�tec: "V�echno je jedno, nic nem� ceny, v�d�n� rdous�."
Dlouhż soumrak płede mnou belhal, smutek znavenż k smrti, zm�menż k smrti, a mluvil z�vaj�c�mi śsty.
"V�Łn� se navrac� ten Łlov�k, jehoś jsi se do śnavy nabaśil - malż Łlov�k" - tak z�val młj smutek a vl�Łel nohu a nemohl usnouti.Ve sluj se mi zm�nila lidsk� zem�, jej� hru� zapadla, v�e śivouc� se mi stalo lidskou pr�chnivinou a kostrou a zpuchłelou minulost�.
M� vzdechy sed�ly na v�ech lidskżch hrobech a nemohly jiś vst�t; m� vzdechy a ot�zky ku�kaly a rdousily a hlodaly a lkaly noc� a dnem: - "Ach, Łlov�k se v�Łn� navrac�! Malż Łlov�k se v�Łn� navrac�!" -
Oba jsem jednou uvid�l nah�, nejv�t��ho Łlov�ka i nejmen��ho Łlov�ka: pł�li� podobni si byli - pł�li� lidskż byl i Łlov�k nejvy���!
Pł�li� malż i nejv�t��! - to byla m� omrzelost Łlov�kem! A v�Łnż n�vrat i nejmen��ho! - To byla m� omrzelost v��m byt�m!
Ach, hnus! hnus! hnus!
Tak pravil Zarathustra a vzdychal a otł�sal se; nebo� si vzpomn�l na svou nemoc. Tu mu v�ak zv�łata nedala mluviti d�le.
"Nemluv d�le, ty, jenś se uzdravuje�!" - tak mu odpov�d�la jeho zv�łata, "nżbrś vyjdi ven, kde sv�t na tebe Łek� jako zahrada. Vyjdi ven k rłś�m a vŁel�m a hejnłm holubic! Ale zvl�t� k zp�vnżm pt�kłm: aby ses od nich nauŁil zp�vati! Zp�vati, to je totiś pro ty, kdo se uzdravuj�; kdo je zdr�v, nech� mluv�. A chce-li zdravż Łlov�k p�sn�, chce płece jin� p�sn� neś ten, kdo se uzdravuje."
"Ó vy �a�ci a kolovr�tky, mlŁte płec!" - odpov�d�l Zarathustra s śsm�vem nad svżmi zv�łaty. Jak dobłe v�te, jakou pot�chu jsem si s�m vynalezl v sedmi dnech!
�e mus�m zase zp�vati - tuto pot�chu jsem si vynalezl a toto ozdrav�n�: chcete mi z toho hned zas ud�lati p�sniŁku?"
"Nemluv d�le," odpov�d�la mu op�t jeho zv�łata; "Łi rad�ji, ty uzdravuj�c� se, uprav si k p�sni dł�ve lyru, uprav si novou lyru!
Nebo� hle� płece, ó Zarathustro! K tvżm novżm p�sn�m je tłeba novżch lyr.
Zp�vej, bur�cej a płekypuj, ó Zarathustro, novżmi p�sn�mi zhoj svoji du�i, abys nesl velkż svłj osud, jakż je�t� ś�dn�ho Łlov�ka osudem nebyl!
Nebo� tv� zv�łata v�d� dobłe, ó Zarathustro, kżm jsi a kżm se nutn� stane�: hle�, ty jsi uŁitelem v�Łn�ho n�vratu -, to� jiś osud tvłj!
�e tob� prv�mu jest uŁiti tomuto uŁen� - jak by velkż ten osud nebyl i tvżm nejv�t��m nebezpeŁ�m a tvou nejv�t�� chorobou!
Hle�, v�me, Łemu uŁ�: śe se v�Łn� vracej� v�echny v�ci a my sami s nimi, a śe jsme tu nekoneŁn�-kr�te jiś byli, a v�echny v�ci s n�mi.
UŁ�, śe jest velikż rok vznik�n�, nestvłrn� velikż rok: ten se jak p�seŁn� hodiny vśdy otoŁ� znovu, aby znovu b�śel a dob�hl - tak, śe v�echny tyto roky jsou si navz�jem rovny v nejv�t��m a t�ś v nejmen��m - śe v kaśd�m velik�m roce my sami sob� jsme rovni v nejv�t��m a t�ś v nejmen��m.
A kdybys te� cht�l zemł�ti, ó Zarathustro: hle�, v�me t�ś, jak bys tu k sob� promluvil: - tv� zv�łata v�ak tebe pros�, abys je�t� neum�ral!
Promluvil bys, a bez chv�n�, sp� vydechuje blaśenstv�m: nebo� velk� t�ha a velk� dusno by s tebe byly s�aty, ty nejtrp�liv�j��! -
,Te� um�r�m a miz�m,' tak bys promluvil, ,a za okamśik obr�t�m se v nic. Du�e jsou stejn� smrteln� jako t�la.
Ale vr�t� se uzel pł�Łin, do n�hoś j� jsem zamot�n - a ten mne op�t vytvoł�! J� s�m n�leś�m k pł�Łin�m v�Łn�ho n�vratu.
Płijdu zase s t�mto sluncem, s touto zem�, s t�mto orlem, s t�mto hadem - ne abych śil śivot novż nebo śivot lep�� nebo śivot podobnż:
- budu v�Łn� płich�zeti, abych śil tento stejnż śivot, nezm�n�nż v nejmen��m ani v nejv�t��m, abych op�t uŁil v�Łn�mu n�vratu v�ech v�c� - abych op�t promluvil slovo o velk�m poledni pozemsk�m i lidsk�m, abych op�t Łlov�ku zv�stoval nadŁlov�ka.
Promluvil jsem sv� slovo, l�mu se o sv� slovo: tak tomu chce młj odv�kż śd�l - um�r�m jakośto zv�stovatel.
Te� płi�la hodina, aby zanikaj�c� s�m sob� śehnal. Takto se tvoł� Zarathustrłv z�nik.'" -Po t�chto slovech zv�łata se odmlŁela, Łekaj�ce, śe jim Zarathustra n�co łekne: Zarathustra v�ak nesly�el, śe zv�łata mlŁ�. Nżbrś leśel ti�e, s oŁima zavłenżma, tak jako sp�c�, tłebaśe nespal: nebo� rozmlouval pr�v� se svou du��. Had a orel poc�tili toto jeho mlŁen�, ctili velik� ticho kolem n�ho a opatrn� se vzd�lili.

O velik� touze
Ó moje du�e, j� t� nauŁil, abys ł�kala "Dnes" jako "Kdys" a "Płed Łasy" a tanŁila svłj rej prese v�echno Zde a Tu a Tam.
O moje du�e, j� t� vysvobodil ze v�ech koutł, j� s tebe opr�il prach, pavuŁiny a pł�tm�.
Ó moje du�e, j� s tebe smyl malż stud a pokoutn� ctnost, j� jsem t� płemluvil, abys płed oŁima slunce st�la nah�.
Vichrem, jenś sluje "duch", jsem dul płes tv� vzdut� mołe; v�echna mraŁna jsem zahnal svżm duj�c�m dechem, zardousil jsem i rdous�c� bytost, kter� sluje "hł�ch".
Ó moje du�e, j� dal ti pr�vo, abys ł�kala Ne jako vichr, abys ł�kala Ano, jak ł�k� rozevłen� nebe: tich� jak sv�tlo te� stoj� a kr�Ł� zap�raj�c�mi vichry.
Ó moje du�e, j� svobodu ti vr�til nad stvołenżm i nestvołenżm: a kdo, jako ty, zn� rozko� budoucnosti?
Ó moje du�e, j� t� nauŁil pohrd�n�, jeś nevit� jako ŁervotoŁ: pohrd�n� velk�mu a miluj�c�mu, jeś miluje nejv�ce tam, kde nejv�ce pohrd�.
Ó moje du�e, j� t� nauŁil płemlouvati tak, abys i nejhlub�� dłvody płemluvila k sob�: podobna slunci, jeś płemlouv� mołe aś ke sv� vż�i.
Ó moje du�e, j� t� zprostil v�eho poslouch�n�, poklek�n� a vzżv�n� slovem "pane!", j� s�m t� nazval obranou proti t�sni, nezbytnost� a osudem.
Ó moje du�e, j� ti d�val nov� jm�na i pestr� hraŁky, j� jsem t� nazval "osudem" i "objemem objemł", "pupeŁn� ��łrou Łasu" i "azurnżm zvonem".Ó moje du�e, tv� prsti jsem dal p�ti v�� moudrosti, p�ti v�ech novżch v�n i v�ech nepam�tn� starżch silnżch v�n moudrosti.
Ó moje du�e, j� jsem t� zkropil kaśdżm sluncem a kaśdou noc�, kaśdżm mlŁen�m a kaśdou touhou: - tu jsi mi vzrostla jako vinn� r�va.
Ó moje du�e, te� płebohat� tu stoj� a t�śk�, vinn� r�va s kyp�c�mi vemeny a hn�d� zlatżmi hrozny, plnżmi k prasknut�: - bobtnaj�c a st�sn�na svżm �t�st�m, Łekaj�c pro samż nadbytek a stydliv� i pro sv� Łek�n�.
Ó moje du�e, te� nikde nen� du�e, jeś by v�ce milovala, v�ce obj�mala a v�t�� m�la objem! Kde by si budoucno a minulost byly bl�śe neś u tebe?
Ó moje du�e, v�e jsem ti dal, a v�echny m� ruce tob� se vypr�zdnily: - a te�! Te� s śsm�vem a hlubokżm steskem mi d�: "Kdo z n�s m� d�kovati? - zdaś nem� d�kovati d�rce, śe pł�jemce płijal? Zdaś se neu�t�dłuje z nouze? Zda se nepłij�m� - ze smilov�n�?"
Ó moje du�e, ch�pu śsm�v tv�ho stesku: tv� płekypuj�c� bohatstv� samo te� natahuje touśebn� ruce!
Tv� n�pl� z�r� v d�lku płes duj�c� mołe a hled� a Łek�; touha płekypuj�c� n�pln� z�r� z nebes tv�ho usm�vav�ho oka!
A v�ru, ó moje du�e! Kdo by se, vida tvłj śsm�v, nerozplżval v slz�ch? Sami and�l� v slz�ch se rozplżvaj� pro płekypuj�c� dobrotu tv�ho śsm�vu.
Tv� dobrota, płekypuj�c� dobrota tv� to jest, jeś nechce b�dovat ani plakat: a płece tvłj śsm�v, ó moje du�e, po slz�ch touś�, a tłesouc� se tv� śsta po vzlyk�n�.
"Zda v�echen pl�Ł nen� z śalu? A v�echen śal z śalov�n�?" Tak sama k sob� mluv�, a proto, ó moje du�e, rad�ji se chce� usm�vati, neś abys vysypala svłj bol, - neś abys do proud�c�ch slz vysypala v�echen bol nad svou plnost� a nade v�� tou t�snivou touhou, jeś pud� vinnou r�vu k vinałi a k vinałovu nośi!
Ale nechce�-li plakati, nechce�-li vyplakati nachovż svłj stesk, nezbude ti, ó moje du�e, neś abys zp�vala! - Hle�, j� s�m se usm�v�m, toto ti płedpov�daje:
- nezbude, neś abys zp�vala bur�cej�c�m zp�vem, aś mołe se v�echna zti��, aby naslouchala tv� touze - aś po tichżch touśebnżch moł�ch bude se vzn�eti Łlun, zlatż to div, kolem jehoś zlata hopkuj� v�e dobr� nedobr� podivn� v�ci:
- i mnoho mal� a velk� zv�łe a v�e, co m� lehk� podivn� nohy, śe młśe b�hati po stezk�ch fialkov� modrżch - tam k zlat�mu divu, k dobrovoln�mu tomu Łlunu a k jeho p�nu: t�m v�ak je vinał, jenś Łek� s diamantovżm vinałskżm nośem - tvłj velkż osvoboditel, ó moje du�e, onen bezejmennż - jemuś teprve budouc� zp�vy vynajdou jm�na! A v�ru, jiś von� tvłj dech budouc�mi zp�vy - jiś plane� a sn� a ś�zniv� pije� u v�ech stud�nek śt�chy zurŁ�c�ch zhluboka, jiś odpoŁ�v� tvłj stesk v blaśenstv� budouc�ch zp�vł! -
Ó moje du�e, te� dal jsem ti v�e a t�ś sv� posledn�, a v�echny m� ruce tob� se vypr�zdnily: - śe jsem ti k�zal zp�vat, hled, to bylo m� posledn�!
�e jsem ti k�zal zp�vat, mluv te�, mluv: kdo śe z n�s te� m� - d�kovati? - �i rad�ji je�t�: zp�vej mi, zp�vej, ó moje du�e! A mne nech d�kovati! -
Tak pravil Zarathustra.

Druh� taneŁn� p�se�
1.
"Ve tv� oko jsem ned�vno pohl�dl, śivote, śeno: zlato jsem vid�l se kmitat v noŁn�m tv�m oku -tou rozko�� se zastavilo m� srdce:
- zlatż Łlun jsem vid�l se kmitat na noŁn�ch vod�ch, klesaj�c�, plesaj�c�, te� vodu saj�c�, zas v pozdrav plaj�c�, zlatż, houpavż Łlun!
Po m� noze, j�ś bylo zułiv� do tance, se vymr�til tvłj hled, tvłj houpavż hled, jenś se ptal, jenś se sm�l a jenś t�l.
Dvakr�t jen tv� ruŁky zachłestily łehtaŁkou - tu se jiś houpala m� noha v zułivosti tance.
M� paty se vzepjaly, naslouchaly m� prsty, zda ch�pati, śeno, t� mohou: vśdy� taneŁn�kovo ucho - je v prstech u jeho nohou! K tob� jsem skoŁil: tu jsi couvla płed chvatem m�ho skoku; a jazyk l�tavżch vlasł tvżch prchavżch mi zablżskl v oku!
PryŁ od tebe jsem skoŁil a pryŁ od tvżch zmij�: tu stoj�, ke mn� se klon� a touha v tv� oko se vp�j�!
Pohledem kłivżm - mne uŁ� kłivżm cest�m; na kłivżch cest�ch młj krok se st�v� - lstivżm!
M�m strach, jsi-li bl�zka, m�m na d�lku t� v l�sce; tvłj śt�k mne za sebou v�b�, tebe hledat mne tr�p�: - trp�m; v�e r�d bych trp�l, ty-li jsi v s�zce!
Ty, jej�ś chlad zaśehuje, jej�ś z᚝ obj�m�, jej�ś śt�k zavazuje, jej�ś vżsm�ch - doj�m�: - kdo by t� v z�ti nem�l, velk�, jeś zavazuje� a zahazuje�, poku�itelko ty śt�kem d�s�c�, t��c�! Kdo by t� v l�sce nem�l, jeś nejsi vinna, ty s v�trem o z�vod Łil� i Łinn�, ty s okem d�t�te hłe��c�!
Kam t�hne� mne te�, ty zmatku a zmetku? A te� zas płede mnou prch�, ty sladce nevd�Łnż �otku a skł�tku!
J� za tebou tanŁ�m, za tebou jdu, by� se i tv� stopa nevtiskla v prs�. Kde jsi? Ó, dej mi ruku! �i jedinż jen prst!
Zde zabloud�me: ve spleti t�ch hou�tin a sluj�! - Stłj! Ni krok! Nevid�? Vżłi zde obletuj�.
Ty vżre! Netopżre! J� m�m ti bl�znem bżt? Kde to jsme? U psł ty ses uŁila �t�kat a vżt.
Jak n�śn� na mne cen� śb�l svżch zoubkł, jak zl� tv� oŁi proti mn� zpod srstnatżch sr�� chloupkł!
To� tanec: cestou necestou se mnou se proh�n�: j� myslivec: a ty - młj pes? Łi jsi młj kamz�k sp�?
Te� pod�l mne! Jen zhurta v sv�m zlovoln�m poskoku! Te� vyskoŁ! A płeskoŁ! - B�da! Tu s�m jsem upadl ve skoku!
Ó, viz, j� leś�m, ty sv�voli, a pros�m o milost! R�d bych s tebou �el n�śn�j�� stezkou - vśdy� zn� jich dost! - po stezce l�sky hou�tinou tichou a smavou! �i po błehu jezera, hle�, kde zlat� tanŁ�c� rybky plavou!
Ty jsi te� mdl�? Hle, onde jsou ovce a Łerv�nky tam plaj�: zda nen� kr�sn� sp�t, kdyś ovŁ�ci na fl�tnu hraj�?
Jsi tak docela mdl�? Dej paś�m svżm klesnout, j� donesu t� tam lehce! A ś�ze�-li m� - j� n�co bych m�l, v�ak śstłm tvżm p�t se to nechce!
- Ó proklat� hladk� h�d�! Ta Łarod�jka! rychlej�� srny a la�ky! Kam pod�la se? A na m� tv�łi od jej� ruky dv� Łerven� skvrny a ka�ky!
M�m toho v�ru jiś dost, tvżm ovŁ�m ovŁ�kem abych byl vśdy! Ty Łarod�jko, j� dosud ti zp�val: te� kłiŁet bude� mi ty!
Do taktu m�ho biŁe ty mi te� tanŁi a kłiŁ! Ach, jak jsem r�d, śe jsem nezapomn�l vz�ti s sebou svłj biŁ!" -
2.
Tu odpov�d�l mi śivot s rukama na svżch hezounkżch ou�k�ch:
"Ó Zarathustro! Nepr�skej mi tak stra�liv� svżm biŁem! Vśdy� v�: Lomoz - my�lenek smrt: a pr�v� mi płich�zej� tak n�śn� my�lenky.
Jsme oba dva prav� niŁemov� v dobr�m a niŁemov� ve zl�m. Mimo dobro a zlo jsme nalezli svłj ostrov a zelenou svou louku - my sami dva! A proto jiś je tłeba, abychom spolu byli zadobłe!
A tłeba se nemilujeme z hloubi -, coś nutno na sebe soŁit, kdyś se nemilujeme z hloubi?
A śe jsem s tebou zadobłe a Łasto v�ce, to v�: to proto, śe ś�rl�m na tvou moudrost. Ó, ta zbrkl� star� bl�zniv� moudrost!
Kdyby ti jednou utekla tv� moudrost, ach! tu by ti rychle utekla tak� m� l�ska." -
Pot� se śena-śivot ohl�dla zamy�len� nazad i vłkol a łekla potichu: "Ó Zarathustro, nejsi mi dost v�rnż!
Nemiluje� mne ani zdaleka tolik, co tvrd�; v�m, pomż�l� na to, śe mne brzy opust�.
Je starż t�śkż, t�śkż bruŁ�c� zvon: a bruŁ� v noci aś nahoru k tv� jeskyni: - sly��-li ten zvon o płlnoci odb�jet hodiny, mysl� na to mezi prvou a dvan�ctou - mysl� na to, v�m, ó Zarathustro, śe vbrzku mne chce� opustit!" -
"Ano", odpov�d�l jsem v�hav�, "ale v� to płece t�ś." -
A łekl jsem j� cos do ucha, pr�v� doprostłed mezi jej� zadrhnutż ślutż, bl�znovskż hu�atż vlas. "Ty to v�, ó Zarathustro? To nev� nikdo." -
I pod�vali jsme se na sebe a pohl�dli na zelenou louku, płes niś pr�v� b�śel chladnż veŁer, a plakali jsme spolu. - Tehdy v�ak śivot byl mi draś��, neśli mi kdy drah� byla cel� moje moudrost. -
Tak pravil Zarathustra.
3.
Prv�!
Ó du�e, bd�?
Druh�! Płlnoci ducha nesly��?
Tłet�! J� spal, j� spal -
�tvrt�! J� z hlubok�ho snu jsem vstal -
P�t�! Hlubokż sv�t -!
�est�! Je hlub��, neś jak den jej znal.
Sedm�! V n�m propast b�d -
Osm�! Slast - hlub�� nad v�ech srdc� śal:
Dev�t�! �al: zahy�! d�.
Des�t�! Neś kaśd� slast: chci v�Łnost! d� -
Jeden�ct�!
- chci v�Łnost, v�Łnost nejhlub��! Dvan�ct�!

Sedmero peŁet� (Łili: p�se� o Ano a Amen)
1.
Jestliśe jsem v�tec a pln onoho v�teck�ho ducha, jenś mezi dv�ma mołi kr�Ł� na vysok�m jhu - jenś kr�Ł� mezi minulem a budoucnem jako t�śkż mrak - nepł�tel dusnżch n�śin i v�eho, co je mdl� a nemłśe zemł�t ani ś�t: płipraven k blesku v temnżch svżch prsou i k spasn�mu paprsku sv�tla, t�hoten blesky, jeś ł�kaj� Ano! a sm�j� se Ano!, płipraven k v�teckżm z�śehłm bleskł:
- blaśen v�ak jest, kdo takto je t�hoten! A v�ru, je nutn�, aby dlouho jakośto t�śk� boułe na hor�ch visel, kdo jednou sv�tlo budoucnosti zaśehnouti m�!
- ó, jak bych horeŁn� nepr�ni po v�Łnosti a svatebn�m prstenu prstenł - po kruhu n�vratu!
Nikdy jsem je�t� nena�el śeny, od n�ś bych d�ti cht�l m�t, leda tuto śenu, jiś miluji: neb j� t� miluji, ó v�Łnosti!
Neb j� t� miluji, ó v�Łnosti!
2.
Jestliśe młj hn�v kdy rozdrtil hroby, posunul mezn�ky hranic a star� desky rozraśeny valil do sr�znżch hlubin:
jestliśe kdy młj vżsm�ch svżm dechem rozehnal zpuchłel� slova a j� jako ko�t� se hnal na pavouky kłiś�ky a jak oŁistnż v�tr na zatuchl� star� umrlŁ� komory:
jestliśe jsem kdy plesaje sed�l, kde stał� bohov� pohrobeni leś�, jestliśe jsem śehnal sv�tu a miloval sv�t, sed� vedle pomn�kł starżch utrhaŁł sv�ta:
- nebo� i chr�my a boś� hroby j� miluji, jakmile nebe Łistżm okem nahl�dne dovnitł jejich pobołenżmi stropy; r�d na chr�mech pobołenżch sed�m jako tr�va a Łervenż m�k - ó, jak bych horeŁn� neprahl po v�Łnosti a svatebn�m prstenu prstenł - po kruhu n�vratu?
Nikdy jsem je�t� nena�el śeny, od n�ś bych d�ti cht�l m�t, leda tuto śenu, jiś miluji: neb j� t� miluji, ó v�Łnosti!
Neb j� t� miluji, ó v�Łnosti!
3.
Jestliśe kdy na mne dżchl dech tvłrŁ�ho dechu a on� nebesk� nezbytnosti, jeś i n�hody nut�, aby tanŁily reje hv�zd:
jestliśe jsem se kdy sm�l sm�chem tvłrŁ�ho blesku, po n�mś s hn�vem, leŁ poslu�n� zadun� t�hl� hłm�n� Łinu:
jestliśe jsem kdy kostky metal s bohy u bośsk�ho stolu zem�, aś zem� sebou lomcovala a se l�mala a do vż�e chrlila plamenn� proudy:
- nebo� bośskżm stolem je zem� a zachv�v� se tvłrŁ�mi novżmi slovy a vrhy metaj�c�ch bohł: - ó, jak bych horeŁn� neprahl po v�Łnosti a svatebn�m prstenu prstenł - po kruhu n�vratu?
Nikdy jsem je�t� nena�el śeny, od n�ś bych d�ti cht�l m�t, leda tuto śenu, jiś miluji: neb j� t� miluji, ó v�Łnosti!
Neb j� t� miluji, ó v�Łnosti!
4.
Jestliśe jsem kdy pil plnżm dou�kem z onoho kyp�c�ho dśb�nu, vonn�ho kołen�m a sm�s� n�pojł, v n�mś dobłe jsou sm�ch�ny v�echny v�ci:
jestliśe m� ruka k nejbliś��mu kdy płilila nejvzd�len�j��ho a ohn� k duchu a slasti k bolu a nejhor��ho k nejdobrotiv�j��mu:
jestliśe s�m jsem zrnkem on� spasn� soli, j�ś ve�kery v�ci v dśb�nu se dobłe sm�s�: - nebo� je słl, jeś poj� dobro a zlo; a i nejhor�� zlo zasluhuje, aby se ho uśilo ke kołen�n� a k posledn�mu płekyp�n�: - ó, jak bych horeŁn� neprahl po v�Łnosti a svatebn�m prstenu prstenł - po kruhu n�vratu?
Nikdy jsem je�t� nena�el śeny, od n�ś bych d�ti cht�l m�t, leda tuto śenu, jiś miluji: neb j� t� miluji, ó v�Łnosti!
Neb j� t� miluji, ó v�Łnosti!
5.
Jestliśe mołe m�m v l�sce a v�echno, co je mołsk�ho rodu, a nejv�ce v l�sce tehdy, kdyś mi hn�viv� odporuje:
jestliśe jest ve mn� ona hledaj�c� slast, jeś nap�n� plachty po neobjeven�m, jestliśe plaveck� slast je v m� slasti:
jestliśe kdy volal j�sot młj: "Zmizel błeh - te� ze mne spadl posledn� łet�z - nesm�rno kol mne hłm�, �iroko v d�l mi sv�t� prostor a Łas, nuśe dobr�! nuśe vzhłru! star� m� srdce!" - ó, jak bych horeŁn� neprahl po v�Łnosti a svatebn�m prstenu prstenł - po kruhu n�vratu?
Nikdy jsem je�t� nena�el śeny, od n�ś bych d�ti cht�l m�t, leda tuto śenu, jiś miluji: neb j� t� miluji, ó v�Łnosti! Neb j� t� miluji, ó v�Łnosti!
6.
Jestliśe m� ctnost je ctnost taneŁn�kova a j�-li jsem Łasto ob�ma nohama vskoŁil do nad�en� zlat� smaragdov�ho:
jestliśe m� zloba je sm�j�c� se zloba, jeś c�t� se doma pod trsy rłś� a pod kełi lili�: - v sm�chu totiś v�echno zl� je pospolu, leŁ svatżm je prohl�eno a svobodnżm prohl�eno vlastn� svou blaśenost�:
a jestliśe to jest m� alfa i omega, śe v�e t�śk� lehkżm, kaśd� t�lo taneŁn�kem, kaśdż duch pt�kem se stane: a v�ru, to jest m� alfa i omega!
ó, jak bych horeŁn� neprahl po v�Łnosti a svatebn�m prstenu prstenł - po kruhu n�vratu?
Nikdy jsem je�t� nena�el śeny, od n�ś bych d�ti cht�l m�t, leda tuto śenu, jiś miluji: neb j� t� miluji, ó v�Łnosti!
Neb j� t� miluji, ó v�Łnosti!
7.
Jestliśe jsem kdy tich� nebesa nad sebou rozepjal a na vlastn�ch kł�dlech let�l do vlastn�ch nebes:
jestliśe jsem ve hłe plul hlubokżmi d�lkami sv�tla, a m�-li svobody płil�tla ptaŁ� moudrost: - takto v�ak cl� ptaŁ� moudrost: "Hle�, nen� Nahołe, nen� Dole! Dokola se płevra�, vymr�� se ven, zp�tky se vrz, ty lehkż! Zp�vej! nemluv jiś! - zda nejsou v�e slova stvołena pro t�śk� tvory? - Zda lehk�mu nelśou v�e slova? Zp�vej! Nemluv jiś!" -
ó, jak bych horeŁn� neprahl po v�Łnosti a svatebn�m prstenu prstenł - po kruhu n�vratu?
Nikdy jsem je�t� nena�el śeny, od n�ś bych d�ti cht�l m�t, leda tuto śenu, jiś miluji: neb j� t� miluji, ó v�Łnosti!
Neb j� t� miluji, ó v�Łnosti!

�TVRTŻ A POSLEDN� D�L
Ach, kde se na sv�t� udaly v�t�� po�etilosti neś li soucitnżch? A co na sv�t� zpłsobilo v�ce utrpen� neś po�etilosti soucitnżch? B�da v�em miluj�c�m, kteł� nemaj� je�t� vy��� vż�ky nad svżm soucitem! Takto kdysi ke mn� promluvil ��bel: "I błh m� sv� peklo: t�m jest jeho l�ska k lidem." A ned�vno jsem od nebo zaslechl toto slovo: "Błh je mrtev; svżm soucitem s lidmi zemłel błh."
TAK PRAVIL ZARATHUSTRA (II, str. 73).

Ob�tov�n� medu
A zase b�śely m�s�ce a l�ta płes Zarathustrovu du�i, a on toho nedbal; ale vlasy mu zb�lely. Jednoho dne, kdyś sed�l na kameni płed svou sluj� a ti�e se d�val do d�lky - a je odtamtud vid�ti na �ir� mołe a do d�lky płes toŁit� propasti -, tu zamy�len� kol n�ho obch�zela jeho zv�łata a posl�ze se postavila płed n�j.
"Ó Zarathustro," pravila, "d�v� se asi do d�lky za svżm �t�st�m?" - "Co z�leś� na �t�st�!" odpov�d�l, "jiś d�vno nedycht�m po �t�st�, j� dycht�m po sv�m d�le." - "Ó Zarathustro," dala se zv�łata znovu do łeŁi, "to prav� proto, śe jsi z t�ch, kdoś maj� dobra v�ce neś dost. Coś neleś� v nebesky modr�m jezełe �t�st�?" -"Vy �a�ci," odpov�d�l Zarathustra a usm�val se, "jak dobłe jste zvolili pł�m�r! V�te v�ak t�ś, śe m� �t�st� je t�śk� a śe nen� jako plynul� vodn� vlna: dol�h� na mne a nespou�t� se mne, lep� se jako rozpu�t�n� smłla." -
Tu zv�łata znovu zamy�len� kolem n�ho obch�zela, a pak se op�t płed n�j postavila. "Ó Zarathustro," pravila, "proto tedy s�m st�le śloutne� a Łern�, aŁkoli tvłj vlas jiśjiś vyhl�ś� b�lostn� a jako len? Jen pohle�, sed� ve sv� smłle!" -
"Co to prav�te, m� zv�łata," łekl Zarathustra a zasm�l se, "v�ru, rouhal jsem se, mluv� o smłle. Jako mn�, vede se v�em plodłm, jeś dozr�vaj�. Medem, jejś m�m v śil�ch, moje krev houstne a du�e m� se uti�uje." - "Tak tomu asi jest, ó Zarathustro," odpov�d�la zv�łata a l�sala se k n�mu; "ale nevystoup� dnes n�kam na vysokou horu? Vzduch je Łistż a je dnes vid�ti v�t�� kus sv�ta neś kdy jindy." - "Ano, m� zv�łata," odpov�d�l, "rad�te dobłe a podle pł�n� m�ho srdce: vystoup�m dnes na vysokou horu! Dbejte jen, aby mi tam byl po ruce med, ślutż, b�lż, dobrż, ledov� Łerstvż med ze zlatżch pl�stv�. Nebo� v�zte, ten med nahołe płinesu v ob�."
Ale kdyś byl Zarathustra nahołe na vrcholu, propustil sv� zv�łata, jeś ho doprovodila, a poznal, śe je samoten: - i zasm�l se z plna srdce, ohl�dl se a promluvil, łka: �e jsem mluvil o ob�tech a ob�tov�n� medu, to byla jen lest m� łeŁi a v�ru, uśiteŁn� po�etilost! Zde nahołe sm�m jiś mluviti svobodn�ji neś płed poustevnickżmi slujemi a poustevnickżmi zv�łaty.
K Łemu ob�tovati! Promarn�m, co se mi daruje, j� marnotratn�k s tis�cem rukou: jak bych tomu sm�l je�t� ł�kati - ob�!
A kdyś jsem si pł�l medu, pł�l jsem si jen vnadila a sladk�ho slizu a sladk� strdi, po n�ś i medv�di bruŁouni a podivn� mrzut� zl� pt�ci olizuj� jazyk: - pł�l jsem si nejlep��ho vnadidla, jak�ho tłeba honcłm a rybolovcłm. Nebo� je-li sv�t jako temn� obora a jako libosad v�ech divokżch honcł, zd� se mi je�t� sp�e a rad�ji bżti mołem propastn� bohatżm - mołem plnżm pestrżch ryb a rakł, mołem, na n�ś i bozi maj� asi chu�, touś�ce st�t se tam ryb�łi a vrhati tam s�t�: tak bohat je sv�t podivnżmi v�cmi, jak velkżmi, tak malżmi!
A zvl�t� lidskż sv�t, lidsk� mołe: - po n�m te� h�z�m zlatou svou udici a vol�m: Rozevłi se, lidsk� propasti!
Rozevłi se a vyvrś mi sv� ryby a blyskotav� raky! Nejlep��m vnadidlem si dnes navnazuji nejpodivn�j�� lidsk� ryby!
sv� �t�st� samo dnes h�z�m do v�ech prostorł a d�lek, mezi vżchod, poledne a z�pad, zda se nenauŁ� mnoho lidskżch ryb trhat a tahat za m� �t�st� a tłepotat se na n�m, -
aś se zakousnou do mżch ostrżch skrytżch h�kł a dostanou do vż�ky m�, ty nejpestłej�� propastn� rybky, nahoru k nejzlomysln�j��mu v�ech ryb�łł.
T�m totiś jsem od z�kladu a od poŁ�tku, nebo� płitahuji lidi a utahuji, do vż�ky t�hnu a za u�i tah�m, j� p�stoun a p�stitel a ukaz�ovatel, jenś ne nadarmo promluvil kdysi k sv�mu srdci: "Sta� se t�m, kżm jsi!"
Tak tedy nech� nyn� lid� płich�zej� ke mn� nahoru: nebo� je�t� Łek�m na znamen�, jeś by zv�stovala, śe je Łas k m�mu sestupu; je�t� s�m nesestupuji mezi lidi a nezanik�m mezi nimi, jak mi je souzeno.
Proto zde Łek�m śskoŁn� a vżsm�n� na vysokżch hor�ch, ne netrp�liv�, ne trp�liv�, nżbrś jako ten, kdo i trp�livosti odvykl - protośe jiś "netrp�".Młj osud mi totiś popł�v� Łasu: asi śe na mne zapomn�l? �i sed� ve st�nu za velkżm kamenem a lap� mouchy?
A v�ru, m�m jej r�d, ten svłj v�Łnż osud, za to, śe mne ne�tve a net�sn� a śe mi nech�v� pokdy k �prżmłm a zlomyslnostem: a tak jsem dnes vystoupil na tuto vysokou horu, abych odtud lovil ryby.
Lovil kdo kdy ryby na vysokżch hor�ch? A tłebaśe to je bl�znovstv�, co zde nahołe trop�m a rob�m: rad�ji płece bl�znovstv�, neś abych se tam dole samżm Łek�n�m stal slavnostn�m a ześloutnul a zezelenal -
- neś abych se nadżmal samżm Łek�n�m a chrlil hn�v, łval jako posv�tnż vichr z hor a netrp�liv� volal dolł do śdol�: "Sly�te, sice v�s zmrsk�m boś� metlou!"
Ne śe bych se proto rozzlobil na takov� hn�vivce: mohu se jim vysm�ti, a to mi staŁ�! Vśdy� je nezbytn�, aby byly netrp�livż, ty velk� rachot�c� bubny, kter� se k slovu dostanou dnes nebo nikdy!
J� v�ak a osud młj - my nemluv�me k dob� dne�n�, my nemluv�me ani k dob� "Nikdy": my jiś m�me k mluven� trp�livost i Łas, ba nadbytek Łasu. Nebo� jednou płec nezbytn� płijde a nesm� n�s minouti.
Kdo śe jednou nezbytn� płijde a nesm� n�s minouti? N� velikż Hazar, to jest na�e velik� vzd�len� ł�e Łlov�ka, Zarathustrova ł�e tis�ce let -
Jak vzd�len� je asi, co takto je "vzd�leno"? co mi po tom! Proto v�ak mi to płece nen� m�n� jisto -, ob�ma nohama pevn� a bezpeŁn� stoj�m na t�to płd� - na v�Łn� płd�, na tvrd� praśule, na t�to nejvy���, nejtvrd�� prahołe, k n�ś płich�zej� v�ichni vichrov� jakośto k rozv�tł�, t�zaj�ce se Kde? a Odkud? a K jak�mu c�li?
Zde sm�j se, sm�j, m� sv�tl� zdrav� zlomyslnosti! Z vysokżch hor mi vrz dolł svłj blyskotavż vżsm�ch a sm�ch! N�vnad mi svżm blyskot�n�m nejkr�sn�j�� ze v�ech lidskżch ryb!
A co ve v�ech moł�ch n�leś� mn�, m� vlastnictv� a mou podstatu na v�ech v�cech - to mn� vylov, to ke mn� nahoru vznes: na to Łek�m, j� nejzlomysln�j�� v�ech ryb�łł.
Ven v d�li, v d�l, m� udice! Dovnitł a dolł, vnadidlo m�ho �t�st�! Ukrop svou nejslad�� rosu, ty mede srdce m�ho! Zakousni se, m� udice, do błicha v�eho Łern�ho trudu!
Ven v d�li, v d�l, m� oko! Ó, jak� mołsk� pl�n� kol mne, jak� za�ełen� lidsk� budoucnosti! A nade mnou - jak� zrłśov�l� ticho! Jak� blankytn� mlŁen�!

Vżkłik śzkosti
Druh�ho dne sed�l Zarathustra zase na sv�m kameni płed sluj�, zat�m co zv�łata t�kala venku sv�tem, aby płinesla nov� potravy - t�ś nov�ho medu: nebo� Zarathustra promałil a promarnil starż med aś do posledn�ho zrnka. Ale jak tu tak sed�l s hol� v ruce a st�n sv� podoby obkresloval na zemi, ponołen do my�lenek, a v�ru! ne do my�lenek o sob� a sv�m st�nu - tu se pojednou zalekl a zachv�l: nebo� vedle sv�ho st�nu spatłil je�t� jinż st�n. A jak se rychle ohl�dl a zvedl, hle, tu st�l vedle n�ho v�tec, tżś, kter�ho kdysi u sv�ho stolu pohostil j�dlem a pit�m, onen zv�stovatel velk� mdloby, jenś hl�sal: "V�echno jest jedno, nic nem� ceny, sv�t je bez smyslu, v�d�n� rdous�!" Jeho tv�ł se v�ak od t� doby prom�nila; a kdyś mu Zarathustra pohl�dl do oŁ�, zaleklo se jeho srdce po druh�: tolik zlżch płedzv�st� a popelav� �edivżch bleskł b�śelo płes ten obliŁej.
V�tec, jenś postłehl, co se d�lo v Zarathustrov� du�i, płetłel si rukou tv�ł, jako by tv�ł samu cht�l setł�ti; takt�ś uŁinil i Zarathustra. A kdyś se takto oba mlŁky vzchopili a posilnili, podali si ruce na znamen�, śe se k sv� zn�mosti płizn�vaj�.
"V�tej," pravil Zarathustra, "zv�stovateli velk� mdloby, ne nadarmo byls mżm soustolovn�kem a hostem. I dnes se mnou pojez a popij a odpus�, śe s tebou u stolu bude sed�ti veselż starż muś!" - "Veselż starż muś?" odpov�d�l v�tec, potł�saje hlavou: "kdokoli v�ak jsi anebo kżmkoli bżti chce�, ó Zarathustro, zde nahołe jiś t�m nebude� - zakr�tko tvłj Łlun jiś nebude odpoŁ�vati na suchu!" - "Coś odpoŁ�v�m na suchu?" - t�zal se Zarathustra se sm�chem. - "Vlny kolem tv� hory," odv�til v�tec, "stoupaj� a stoupaj�,vlny velk� nouze a velk�ho trudu: a tak� tvłj Łlun brzy zvednou a tebe sama odnesou." - Zarathustra neodpov�dal a byl udiven. - "Nesly�� je�t� nic?" pokraŁoval v�tec: "ne�um� to a nebur�c� z hloubky nahoru k tob�?" - Zarathustra zase neodpov�dal a naslouchal: tu zaslechl dlouhż, t�hlż vżkłik, jejś propast pod�vala propasti, nebo� kaśd� jej nesla d�le a ś�dn� si ho necht�la ponechati: tak hroznż byl jeho zvuk.
"Zlż proroku," łekl posl�ze Zarathustra, "to� vżkłik śzkosti, vżkłik Łlov�ka, vżkłik, jenś zazn�v� z n�jak�ho Łern�ho mołe. Co v�ak mn� jest po lidsk� nouzi! Zda v�, kterak se jmenuje młj posledn� hł�ch, jenś na mne je�t� Łek�?"
"Soucit!" odpov�d�l v�tec ze srdce płet�kaj�c�ho a pozvedl ob� ruce - "ó Zarathustro, j� płich�z�m, abych t� svedl k tv�mu posledn�mu hł�chu!" -
A sotva byla tato slova promluvena, zazn�l znovu onen vżkłik, a byl del�� a śzkostn�j�� neś płedt�m, tak� byl jiś mnohem bl�śe. "Sly��! Sly��, ó Zarathustro?" zvolal v�tec, "tob� plat� ten vżkłik, tebe vol�: poj�, poj�, poj�, je Łas, je svrchovanż Łas!" -
Zarathustra na to neodpov�dal a byl zmaten a zdrcen, posl�ze se ot�zal jako ten, kdo s�m ve sv�m nitru v�h�: "A kdośe, kdo mne tam vol�?"
"Ale vśdy� to v�," odpov�d�l v�tec prudce, "naŁ se skrżv�? Vy��� Łlov�k to jest, ten vol� po tob�!"
"Vy��� Łlov�k?" vzkłikl Zarathustra, jat hrłzou: "co ten chce? Co ten mi chce? Vy��� Łlov�k! Co ten zde chce?" - a jeho t�lo se pokrylo potem.
V�tec v�ak ani slovem neodpov�d�l na Zarathustrłv śd�s, nżbrś poslouchal a naslouchal do hloubky. Ale kdyś tam dlouho trvalo ticho, obr�til pohled nazad a vid�l, kterak Zarathustra stoj� a se tłese.
"Ó Zarathustro," jal se mluviti smutnżm hlasem, "nestoj� tu jako Łlov�k, jemuś je �t�st�m do tance; zatanŁi, sice mi je�t� padne�!
Ale kdybys i tanŁil płede mnou a sk�kal v�emi svżmi skoky a uskoky, nikdo by mi płece nesm�l ł�ci: ,Hle, zde tanŁ� posledn� radostnż Łlov�k!'
Nadarmo by sem na vż�inu płi�el, kdo by hledal toho Łlov�ka: Sluje by sic na�el a z�kout� sluj� a skrż�e pro skryt�, nikoli v�ak �toly blaha ni kobky drahokamł ni zlat� ś�ly nov�ho �t�st�.
�t�st� - jak by bylo lze nal�zti �t�st� u takovżch zahrabanżch lid�, u takovżch poustevn�kł! M�m hledat je�t� posledn� blaho na blaśenżch ostrovech a v d�lce mezi zapomenutżmi mołi?
Ale v�echno jest jedno, nic nem� ceny, nepom�h� ś�dn� hled�n�, ani blaśenżch ostrovł jiś nen�!" -
Tak vzdychal v�tec: ale płi jeho posledn�m vzdechu Zarathustra se zase rozjasnil a nabyl jistoty, jako ten, kdo z hlubok�ho j�cnu płich�z� na sv�tlo. "Ne! Ne! Tłikr�t ne!" zvolal silnżm hlasem a rukou si płejel vous - "to v�m j� l�pe! Jsou je�t� blaśen� ostrovy! O tom nemluv, vzdychavż hudlałi smutku!
O tom płesta� pleskati, ty płedposledn� de��ov� mraŁno! - Coś tu jiś nestoj�m, sm�Łen tvżm smutkem a promoŁen jak pes?
Te� se otłepu a uteku ti, abych zase uschl: tomu se nediv! Zd�m se ti m�lo zdvołilż? Ale zde je młj dvłr.
A co se tkne tv�ho vy���ho Łlov�ka: nuśe dobr�! vyhled�m ho rychle v on�ch les�ch: z t� strany zazn�l jeho vżkłik. Snad na n�j tam dor�ś� n�jak� zl� zv�łe.
Octl se v m�m okrsku; v n�m mi nesm� płij�ti k śrazu! A v�ru, je u mne mnoho zlżch zv�łat." -
Za t�chto slov obr�til se Zarathustra a odch�zel. Tu pravil v�tec: "Ó Zarathustro, tys Łtver�k!
V�m uś: chce� se mne zbavit! Rad�ji je�t� ut�k� do lesł a hon� se za divokou zv�ł�!
Ale co ti to platno? K veŁeru mne płece zase bude� m�ti; v tv� vlastn� jeskyni zde budu sed�ti, trp�liv� a t�śce jak pałez - a budu na t� Łekat!"
"Budiś!" zavolal Zarathustra dozadu, odch�zeje; "a co m�ho je v m� jeskyni, n�leś� t�ś tob�, m�mu hostu!
Najde�-li tam v�ak je�t� medu, dobr�! jen si jej vyliś, medv�de bruŁoune, a oslad si du�i! Nebo� k veŁeru budeme oba dobr� m�ry - budeme dobr� m�ry a radovati se budeme, śe tento den se ukonŁil! A ty s�m jakośto młj taneŁn� medv�d k mżm p�sn�m zatanŁ�.Nev�ł�? Potł�s� hlavou! Nuśe dobr�! Nuśe vzhłru! Starż medv�de! Vśdy tak� j� - jsem v�tec." -
Tak pravil Zarathustra.
Rozhovor s kr�li
1.
Ani hodinu je�t� neputoval Zarathustra svżmi horami a lesy, tu pojednou zhl�dl zvl�tn� prłvod. Pr�v� po cest�, j�ś sm�łoval dolł, kr�Łeli dva kr�lov�, zdoben� korunami a nachovżmi p�sy, pestł� jako pt�ci plame��ci; a płed sebou hnali osla, obt�śkan�ho n�kladem. "Co cht�j� tito kr�lov� v m� ł�i?" pravil Zarathustra udiven sv�mu srdci a rychle se skryl za keł. Ale kdyś kr�lov� do�li aś k n�mu, łekl polohlasem, jako by mluvil k sob� s�m: "Zvl�tn�! Zvl�tn�! Jak se to rżmuje? Dv� kr�lł zł�m - a jen jednoho osla!"
Tu se oba kr�lov� zastavili, usm�li se, pohl�dli na m�sto, odkud zazn�val hlas, a pak sami sob� pohl�dli do tv�łe. "Cos takov�ho si na�inec tak� mysl�v�," pravil kr�l po pravici, "ale nełekne to nahlas."
Kr�l po levici v�ak pokrŁil rameny a odpov�d�l: Je to patrn� pas�k koz. Anebo poustevn�k, jenś pł�li� dlouho śil mezi skalami a stromy. Nebo� nem�ti spoleŁnosti - to tak� kaz� dobr� mravy."
"Dobr� mravy?" odv�til nevrle a hołce druhż kr�l: "Komupak my chceme ut�ci? �emu jin�mu neś ,dobrżm mravłm'? Neś t� na�� ,dobr� spoleŁnosti'?
Rad�ji v�ru ś�t mezi poustevn�ky a pas�ky koz, neś s na�� pozlacenou, nepravou luzou, pomazanou l�Łidlem - tłebaśe si ł�k� ,dobr� spoleŁnost' - tłebaśe si ł�k� ,�lechta'. Ale je tam v�echno lśiv� a shnil�, płedev��m krev, to starżmi �patnżmi nemocemi a �patn�j��mi mastiŁk�łi.
Nejlep�� je�t� a nejmilej�� je mi dnes zdravż sedl�k, hrubż, lstnż, tvrdohlavż, setrvaŁnż: to je dnes nejvzne�en�j�� stav.
Sedl�k je dnes nejlep��; a selskż stav m�l by bżt p�nem! Ale je to ł�e luzy - ned�m si jiś nic namlouvat. A luza, to jest: m�chanice.M�chanice luzy: v t� je v�echno se v��m sp�łeno, sv�tec a lotr a zeman a śid a jak�koli dobytŁe z archy Noemovy.
Dobr� mravy! V�echno jest u n�s lśiv� a shnil�. Nikdo jiś nemłśe uct�vati: tomu pr�v� prch�me. Jsou to nasl�dl� dot�rn� psi, pozlacuj� listy palmov�.
Tento hnus mne rdous�, śe my kr�lov� sami jsme nas�kli lś�, śe jsme ov�eni a zakukleni starou ześloutlou n�dherou po d�dech, śe jsme pam�tn� pen�ze pro nejhloup�j�� a nejchytłej�� a pro kaśd�ho, kdo dnes obchod Lije s moc�!
My nejsme prv� - a mus�me płec prv� hr�ti: toto podvodnictv� se n�m koneŁn� płejedlo a zhnusilo.
Luze jsme se cht�li vyhnout, v�em t�m dot�rnżm pisklounłm a p�s�lkłm, tomu z�pachu kupŁ�kł, t� śebrot� ctiś�dostivcł, tomu smrdut�mu dechu, Łi ś�ti mezi luzou
- Łi, mezi luzou hr�ti piv�! Ach, hnus, hnus, hnus! Co je�t� z�leś� na n�s kr�l�ch!" -
"Tv� star� nemoc t� płepad�," pravil tu kr�l po levici, "hnus t� płepad�, ubohż młj bratłe. Ale vśdy� v�, śe n�s n�kdo poslouch�."
Zarathustra, jenś t�mto łeŁem rozevłel u�i a oŁi, zvedl se ihned ze sv�ho śkrytu, płistoupil ke kr�lłm a jal se mluviti:
"Kdo v�s tu poslouch� a r�d v�s poslouch�, vy kr�lov�, jmenuje se Zarathustra.
Jsem Zarathustra, jenś kdysi d�l: ,Co z�leś� je�t� na kr�l�ch!' Promi�te mi, m�l jsem radost, kdyś jste si łekli: ,Co je�t� z�leś� na n�s kr�l�ch!'
Zde v�ak jest moje ł�e a vl�da: Łeho asi pohled�v�te v m� ł�i? Snad jste v�ak cestou nalezli, co j� hled�m: totiś vy���ho Łlov�ka."
Kdyś to kr�lov� sly�eli, udełili se do prsou a pravili jedn�mi śsty: Jsme pozn�ni!
MeŁem tohoto slova rozt�n� nejhust�� temnotu na�eho srdce. Odkryls na�i t�se�, nebo� hled! putujeme, abychom nalezli vy���ho Łlov�ka -
- Łlov�ka, jenś jest vy��� n�s: tłebaśe jsme kr�lov�. Jemu płiv�d�me tohoto osla. Nejvy��� Łlov�k m� totiś na zemi bżti t�ś nejvy���m p�nem.
Nen� tvrd��ho ne�t�st� ve v�em lidsk�m osudu, neś nejsou-li mocn� tohoto sv�ta t�ś prvżmi lidmi. Pak v�e se st�v� lśivżm a kłivżm a nehor�znżm.
A jsou-li dokonce posledn�mi a jsou-li sp�e dobytkem neś lidmi: pak luza stoup� a stoup� v cen�, ba posl�ze promluv� ctnost luzy: ,Hle, j� sama jsem ctnost'." -
"Co jsem to zaslechl?" odpov�d�l Zarathustra; "jak� moudrost u kr�lł! Jsem nad�en, a v�ru, m�m jiś chu�, abych to dal do rżmł: - tłebaśe to budou rżmy, jeś se nehod� pro kaśd� ucho. D�vno jsem jiś odvykl ohledłm na dlouh� u�i. Nuśe dobra! Nuśe vzhłru!"
(Zde se v�ak stalo, śe i osel se dostal k slovu: a łekl złeteln� a se zlou vłl�, jakoby na znamen� souhlasu, i-a.)
Kdys pł�la - psali prvż sp�sy rok -
Sibylla zpit� (neopil ji mok):
" Ten sv�t n�m kles!
�el, śpadek! A je to b�da dnes!
��m k nev�stk�m a k nev�slk�łłm dal se,
kles Caesar k dobytku, błh - śidem stal se!"
2.
Kr�lov� se p�sli na t�chto Zarathustrovżch rżmech; kr�l po pravici v�ak d�l: "Ó Zarathustro, jak bylo dobłe, śe jsme se vypravili, abychom t� shl�dli!
Tv� nepł�tel� n�m totiś ukazovali tvłj obraz ve sv�m zrcadle: tu jsi se �klebil jako ��bel a potupn� jsi se sm�l: i b�li jsme se t�.
Ale co pl�tno! St�le znovu jsi n�s bodal svżmi prłpov��mi do ucha i srdce. Tu jsme posl�ze pravili: Co z�leś� na tom, jak vypad�!
Mus�me jej sly�eti, mus�me sly�eti toho, jenś hl�s�: ,M�r m�te milovati jakośto prostłedek novżch v�lek, a kr�tkż m�r v�ce neś dlouhż!'
Nikdo je�t� nepromluvil tak bojovnżch slov: ,Co jest dobr�? Bżti stateŁnż jest dobr�. Je to dobr� v�lka, jeś sv�t� kaśdou v�c'
Ó Zarathustro, krev na�ich otcł se płi takovżch slovech pohnula v na�em t�le: to bylo jako łeŁ jara k starżm vinnżm sudłm.
Kdyś se meŁe do sebe vpl�taly jako rud� skvrnit� hadi, tu si na�i otcov� zamilov�vali śivot; slunce kaśd�ho mina zd�lo se jim vlaśn� a mdl�, dlouhż m�r v�ak płsobil stud.
Jak vzdychali na�i otcov�, vid�li-li na zdi se blyskotati Łist� vyschl� meŁe! Jak ony meŁe, tak sami ś�znili po v�lce. MeŁ totiś chce p�ti krev a bly�t� se chtivost�." -
- Kdyś kr�lov� takto horliv� vypr�v�li a śvatlali o �t�st� svżch otcł, płepadla Zarathustru nemal� chu�, aby se jejich horlivosti vysm�l: nebo� złejm� to byli n�ramn� m�rumilovn� kr�lov�, jeś vid�l płed sebou, kr�lov� se starżmi jemnżmi tv�łemi. Płemohl se v�ak. "Nuśe dobr�!" pravil, "on�m sm�rem vede cesta, tam leś� Zarathustrova sluj; a po tomto dni bude dlouhż veŁer! Te� mne v�ak vżkłik śzkosti sp�n� od v�s odvol�v�.
Ct� mou sluj, cht�j�-li kr�lov� v n� sed�t a Łekat: ale bude v�m arci dlouho Łekat!
Ostatn�, co na tom? Kde se dnes Łlov�k l�pe uŁ� Łekat neś u dvorł? A zda ve�ker� zbyl� ctnost kr�lł nesluje dnes: um�ti Łekat?" -
Tak pravil Zarathustra.

Pijavka
A Zarathustra zamy�len kr�Łel d�l a hloub, lesy a pod�l baśinatżch pl�n�; jakoś se pak d�je kaśd�mu, kdo płemż�l� o t�śkżch v�cech, �l�pl płi tom znenad�n� na Łlov�ka. A hle, tu mu pojednou stł�klo do tv�łe bolestn� zvol�n� a dv� proklet� a dvacet zlżch nad�vek: takśe polek�n zdvihl hłl a jal se do Łlov�ka, na kter�ho �l�pl, je�t� bu�iti. Hned pot� se v�ak vzpamatoval; a jeho srdce se sm�lo po�etilosti, j�ś se pr�v� dopustil.
"Promi�," łekl po�lapan�mu Łlov�ku, jenś se zułiv� zvedl a posadil, "promi� a posly� zprvu podobenstv�.
Jako kdyś poutn�k, jenś sn� o vzd�lenżch v�cech, znenad�n� na osam�l� cest� vraz� clo sp�c�ho psa, do psa, leś�c�ho na slunci:- jak tu oba dva na smrt polek�ni vyjedou a vjedou do sebe, podobni śhlavn�m nepł�telłm na smrt se nen�vid�c�m: tak se udalo n�m.
A płece! A płece - m�lo jen sch�zelo, a byli by se oba laskali, onen pes a onen osam�lż Łlov�k! Vśdy� oba dva jsou - osam�l�!"
- "A� jsi kdokoli," pravil u�l�pnutż Łlov�k, st�le je�t� zułe, "�lape� po mn� nejenom svou nohou, nżbrś i svżm podobenstv�m!
Pohle� jen, cośpak jsem pes?" - a za t�chto slov se sed�c� vzpł�mil a vyt�hl nahou paśi z baśiny. Płedt�m totiś leśel roztaśen na zemi, ukryt a nepoznatelnż jako ten, kdo Ł�h� na bahenn� zv�ł.
"Ale co to d�l�!" zvolal Zarathustra polek�n, nebo� vid�l, śe po nah� paśi st�k� mnośstv� krve - "co se ti stalo? Kouslo t�, uboś�ku, n�jak� zl� zv�łe?"
Krv�cej�c� muś se zasm�l, st�le je�t� pohn�v�n. "Co ti po tom!" pravil a cht�l odej�ti. "Zde jsem doma a ve sv�m okrsku. Nech� se mne kdokoli pt�: hlup�kovi st�ś� odpov�m."
"Mżl� se," pravil Zarathustra soucitn� a zadrśel ho, "mżl� se: zde nejsi doma, nżbrś v ł�i m�, a v t� nikdo m� nesm� płij�ti k śrazu.
Jmenuj si mne, jak ti libo - jsem t�m, j�mś bżti mi souzeno. S�m se zvu Zarathustra.
Nuśe! Tam nahoru vede cesta k Zarathustrov� sluji: nen� vzd�lena - nechce� u mne hojiti sv� r�ny?
�patn� se ti, ty neblahż, vedlo v tomto śivot�: nejprve t� u�tklo zv�łe, a pak t� u�l�pl Łlov�k!" -
Ale usly�ev Zarathustrovo jm�no, u�l�pnutż Łlov�k se prom�nil. "Co se mi to poh�z�!" zvolal, "kdopak jinż je v tomto śivot� płedm�tem m� pozornosti neś jedinż Łlov�k, totiś Zarathustra, a jedin� zv�łe, kter� pije krev - pijavka?
Kvłli pijavce jsem tu leśel u baśiny jako ryb�ł, a jiś m� visut� paśe byla desetkr�te nakousnuta, tu se mi do krve zakousne je�t� kr�sn�j�� zv�łe, Zarathustra s�m!
Ó �t�st�! Ó z�zraku! Bu� blahoslaven den, kterż mne vyl�kal do t�to baśiny! Blahoslavena bu� nejlep�� pijavka, jeś je dnes na śivu, blahoslavena bu� velk� pijavka sv�dom�, kter� sluje Zarathustra!" -Tak upravil u�l�pnutż Łlov�k; a Zarathustra se radoval z jeho slov a z jejich jemn� uctivosti. "Kdo jsi?" t�zal se a pod�val mu ruku, "zbżv� n�m je�t� mnoho v�c� objasnit a rozjasnit: ale jiś, zd� se mi, nast�v� Łistż sv�tlż den."
Jsem Łlov�k sv�domit�ho ducha, " odpov�d�l ot�zanż, "a ve v�cech ducha st�ś� je kdo pł�sn�j�� a tvrd�� neśli j�, leda ten, od koho jsem se tomu nauŁil, Zarathustra s�m.
Rad�ji niŁeho nev�d�t, neśli mnoh� v�d�t zpola! Rad�ji bżti bl�znem na vlastn� vrub neś mudrcem podle ciz�ho dobrozd�n�! J� - jdu v�cem na kloub a aś na dno:
- co na tom, je-li dno velk� Łi mal�? Baśinou-li se zve Łi nebem? Na dla� dna a z�kladu mi postaŁ�: jeli to jen vskutku pevn� płda!
- na dla� dna a z�kladu: na tom lze jiś st�ti. Prav� sv�domit� v�domosti nic nen� velk� a nic nen� mal�!"
Jsi tedy snad vżzkumcem pijavky?" t�zal se Zarathustra; "a jde� za pijavkou aś na jej� posledn� dno, ty sv�domitż?"
"Ó Zarathustro," odpov�d�l u�l�pnutż Łlov�k, "to by bylo cos ohromn�ho, jak bych se toho sm�l odv�śit!
V Łem v�ak jsem mistr a znalec, to jest mozek pijavky: - to je młj sv�t!
A je to tak� sv�t! Promi� v�ak, śe zde se k slovu dost�v� m� hrdost, nebo� zde nem�m sob� rovna. Proto jsem pravil: ,Zde jsem doma.'
Jak d�vno jiś kr�Ł�m, abych vyp�tral toto jedin�, totiś mozek pijavky, aby kluzk� pravda mi zde jiś neuklouzla! Zde je moje ł�e!
- proto jsem v�e ostatn� odvrhl, proto v�e ostatn� se mi stalo lhostejnżm; a t�sn� vedle m�ho v�d�n� hn�zd� m� Łern� nev�d�n�.
M� sv�dom� ducha chce tomu tak na mn�, abych jedinou v�c v�d�l a jinak o v�em ostatn�m byl nev�domż: hnus� se mi v�ichni poloviŁat� duchov�, v�ichni zamśen�, kol�saj�c�, blouzn�c�.
Kde płest�v� m� poctivost, tam jsem slep a tak� chci bżti slep. Kde v�ak chci v�d�ti, tam chci t�ś bżti poctivż, totiś tvrdż, pł�snż, t�snż, neśprosnż.
�e ty jsi kdysi pravil, ó Zarathustro: ,Duch je śivot, jenś s�m łeśe do śivota,' to mne vedlo a svedlo k tv�mu uŁen�. A v�ru, vlastn� svou krv� jsem si mnośil sv� vlastn� v�d�n�!"
- Jak skuteŁnost ukazuje," vpadl mu Zarathustra do łeŁi; nebo� st�le je�t� st�kala krev po nah� paś� sv�domit�ho Łlov�ka. Deset pijavek se totiś do n� zakouslo.
"Ó ty podivnż druhu, o Łem v�em pouŁuje mne tato skuteŁnost, totiś ty s�m! A nesm�l bych asi v�echno vl�ti do tvżch pł�snżch u��!
Nuśe dobr�! RozluŁme se zde! R�d bych t� v�ak op�t nalezl. Tam nahoru vede cesta k m� sluji: dnes v noci tam bu� mżm milżm hostem!
R�d bych tak� napravil na tv�m t�le, śe Zarathustra po tob� �lapal nohama: o tom płemż�l�m. Te� mne v�ak vżkłik śzkosti sp�n� od tebe odvol�v�." -
Tak pravil Zarathustra.

Kouzeln�k
1.
Ale kdyś Zarathustra zahżbal za sk�lu, uvid�l nedaleko pod sebou na t�śe cest� Łlov�ka, jenś svżmi śdy trhal jako pomatenec a posl�ze se vrhl na błicho k zemi. "Stłj!" pravil Zarathustra sv�mu srdci, "onen muś, to� asi vy��� Łlov�k, od n�hoś vy�el zlż vżkłik śzkosti - pod�v�m se, je-li mu pomoci." Ale kdyś dob�hl na m�sto, kde Łlov�k leśel na zemi, nalezl tłesouc�ho se starce s vypoulenżma oŁima; a by� se Zarathustra i sebev�ce nam�hal, aby ho vzpł�mil a postavil zas na nohy, bylo to marn�. A ne��astn�k, zd�lo se, ani nepozoroval, śe je n�kdo nabl�zku, nżbrś obracel se st�le s doj�mavżmi posuny, jako ten, kdo je celżm sv�tem opu�t�n a osamocen. Posl�ze v�ak, po mnoh�m chv�n�, �kub�n� a klubkovit�m sv�jen�, jal se takto nał�kati:
Kdo zahłeje, kdo m� mne je�t� r�d?
Sem hork� ruce!
A k srdci p�nve uhl�!
Povalen v hrłze, jak polomrtvż, jemuś hłej� nohy -
ach, nezn�mżmi zimnicemi zm�t�n,
pronik�n ��py s hroty zmrzlżmi v ledu,
�tv�n, my�lenko, tebou!
ty nevżslovn�! zahalen�! d�sn�!
�tv�n, lovŁe za mraky, tebou!
Tvżm bleskem skl�n,
ty vżsm�n� oko, jeś na mne z�r� z temna:
- tak leś�m,
sv�j�m se, krout�m, tżr�n v�Łnżmi mukami v�emi, tebou
zasaśen, ty nejkrut�j�� lovce, ó - bośe nezn�mż!
Hloub bodni!
a bodni zas!
Rozp�chej, rozraz m� srdce!
NaŁ tato muka
��py otupenżmi?
Co zase z�r�,
po lidskżch laŁn�je muk�ch,
ze zrakł s blesky �kodolibżch bohł?
Ty zab�t nechce�,
jen muŁit, muŁit?
NaŁ - muŁit mne,
ó bośe! �kodolibż! nezn�mż! -
Haha! Pl�ś� se sem?
Ve chv�li płlnoŁn�
Łeho si ś�d�? Mluv!
T�sn� mne, tlaŁ� -
ha! jiś pł�li� bl�zko!
PryŁ! PryŁ!
Sly��, jak dżch�m,
zkoum� tep m�ho srdce,
ty ś�rlivce -
naŁ jenom ś�rl�?
PryŁ! PryŁ! K Łemu śebł�k?
Chce� dovnitł
v m� srdce,
chce� dovnitł mżch nejtajemn�j��ch my�lenek vl�zt?
Nestoudnż! Nezn�mż - lupiŁi!
Co si chce� uloupit?
Co si chce� vymuŁit,
ty muŁiteli!
ty - katane bośe!
�i m�m se jak pes
płed tebou v�let?
M�m pokorn�, nad�en�m bez sebe,
z l�sky se płed tebou vrt�t?
Nadarmo! Bodej d�l,
nejkrut�� bodŁe! Ne,
ne pes, jen zv�ł tv� jsem,
ty lovce nejkrut��!
Tvłj zajatec nejpy�n�j��,
ty loupeśn�ku za mraŁny!
Mluv, promluv!
Co na mn�, z�kełn�ku, chce�?
Zahalenż v blesky! Nezn�mż! Mluv,
co chce�, ty - bośe nezn�mż?
Jak? Vżkupn�?
Kolik chce� vżkupn�ho?
Cht�j mnoho - to rad� m� hrdost!
A mluv kr�tce - to rad� druh� m� hrdost!
Haha!
Mne - si ś�d�? Mne?
Mne - cel�ho mne?...
Haha!
A dr�s� mne, bl�zne, bl�zne,
rozdr�s� hrdost mou?
L�sku mi dej - kdo mne zahłeje?
Kdo m� mne je�t� r�d? - dej hork� ruce,
dej k srdci p�nve uhl� -
mn� nejosam�lej��mu,
jemuś led, ach, sedmerż led
i po nepł�tel�ch,
po nepł�tel�ch prahnouti k�śe,
dej, ano vzdej,
nejkait�� soku,
vzdej mn� - sebe s�m! -Ten tam!
I on mi unik,
młj posledn�, jedinż druh,
młj velikż sok,
młj nezn�mż,
młj katan błh! -
- Ne! Vra� se zas,
se v�emi mukami svżmi!
K posledn�mu osam�lżch v�ech,
ó, vra� se zas!
V�ech slz� mżch śivouc� pramen
po tob� lk�!
A v srdci m�m posledn� plamen -
tob� vzpl�!
Ó, vra� se zas,
młj nezn�mż bośe! młj bole! posledn� -
slasti m�!
2.
Tu se v�ak Zarathustra d�le nezdrśel, vzal hłl a v�� silou bu�il do nał�kaj�c�ho. "Zadrś!" volal na� se zułivżm sm�chem, "zadrś, ty herŁe! Ty pen�zokazi! Ty lh�łi z hloubi du�e! V�ak t� pozn�v�m!
V�ak ti jiś zahłeji hn�ty, zlż kouzeln�ku! dovedu dobłe takovżm, jako jsi ty - zat�p�ti!"
- "Usta�," pravil stałec a vyskoŁil s płdy, "nebij uś, ó Zarathustro! Vśdy� jsem to d�lal jenom ve hłe!
Takov� v�ci n�leś� k m�mu um�n�; s tebou samżm cht�l jsem uŁinit zkou�ku, kdyś jsem ti tuto zkou�ku prov�d�l. A v�ru, dobłes mne prohl�dl!
Ale tak� tys mi provedl nemalou zkou�ku sebe sama; jsi tvrdż, ty moudrż Zarathustro! Tvrd� bu�� svżmi ,pravdami', tvłj obu�ek na mn� vynucuje - tuto pravdu!"
- "Nelicho�," odpov�d�l Zarathustra, st�le je�t� podr�śd�n, s temnżm pohledem, "ty herce z hloubi du�e! Jsi nepravż: co mluv� - o pravd�!
Ty p�ve p�vł, ty mołe je�itnosti, proŁ jsi płede mnou hr�l, zlż kouzeln�ku, v koho m�l jsem v�łiti, kdyś jsi v takov�to podob� nał�kal?"
"Kaj�cn�ka ducha," pravil stałec, "toho - jsem hr�l: s�m jsi kdys vynalezl to slovo -- hr�l jsem b�sn�ka a kouzeln�ka, jenś s�m proti sob� posl�ze obrac� sv�ho ducha, prom�n�n�ho jsem hr�l, jenś zmrzne svżm zlżm v�d�n�m a sv�dom�m.
A jenom se płiznej: trvalo dlouho, ó Zarathustro, neś jsi prohl�dl m� um�n� a lhan�! V�łils v mou t�se�, kdyśs mi hlavu drśel ob�ma rukama - sly�el jsem t� nał�kati: ,Pł�li� m�lo ho milovali, pł�li� m�lo milovali!' �e jsem t� do t� m�ry podvedl, nad t�m j�sala v m�m nitru m� zloba."
"Podvedls asi uś obratn�j�� lidi, neś jsem j�," pravil Zarathustra tvrd�. "Nejsem na str�śi płed podvodn�ky, mus�m bżti bez proz�ravosti: tak tomu chce młj śd�l.
Ty v�ak - mus� podv�d�ti: potud t� zn�m! Mus� vśdy bżti dvojznaŁnż, troj-, Łtył-, p�tiznaŁnż! Ani, k Łemu ses te� płiznal, nebylo mi zdaleka dosti pravdiv� a neprav�!
Zlż pen�zokazi, jak bys mohl jinak! I svou nemoc bys je�t� l�Łidlem natłel, kdyby ses l�kałi uk�zal nahż.
Tak jsi prav� płede mnou leś svou nal�Łil, łka: ,Vśdy� jsem to ud�lal jenom ve hłe!' Byla v tom i v�śnost, nebo� m� vskutku n�co z kaj�cn�ka ducha!
Dobłe se v tob� vyzn�m! oŁarovals v�echny, ale proti tob� ti jiś nezbylo lśi ani lsti - s�m sob� jsi odŁarov�n!
Sklidil jsi hnus, jedinou to svou pravdu. Ani slovo na tob� nen� jiś ryz�, tv� śsta v�ak ano: totiś hnus, jenś ti lp� na śstech."
- "Kdopak jsi!" zvolal tu starż kouzeln�k vzdornżm hlasem, "kdo sm� takto mluviti ke mn�, k nejv�t��mu, kterż dnes śije?" - a zelenż blesk mu �lehl z oka po Zarathustrovi. Hned se v�ak prom�nil a pravil smutn�:
"Ó Zarathustro, jsem toho syt a hnus� se mi m� um�n�, nejsem velkż, naŁ se płetvałovat! Ale v� to płec - hledal jsem velkost!
Velk�ho Łlov�ka cht�l jsem hr�ti a mnoh� jsem płemluvil: ale tato leś byla nad m� s�ly. O ni se l�mu.
Ó Zarathustro, v�echno na mn� je lś�, ale śe hynu svou lś�- tento młj z�nik jest ryz�!"-
"Ct� t�," pravil Zarathustra ponułe a shl�śeje stranou, "ct� t�, śes hledal velkost, ale prozrazuje t� to t�ś. Nejsi velkż.Zlż starż kouzeln�ku, to� tv� nejlep�� a nejpoctiv�j��, co na tob� ct�m, śe jsi se sebe nabaśil a śes to vyslovil: .Nejsem velkż.'
V tom t� ct�m jakośto kaj�cn�ka ducha: a by� i jen pro jedinż dech a mśik, v tom jedin�m okamśen� byls - ryz�.
Ale rci, co hled� zde v mżch les�ch a skal�ch? A po-lośil-li ses do cesty mn�, jakou zkou�ku cht�l jsi se mnou uŁinit? - proŁ jsi pokou�el mne?"-
Tak pravil Zarathustra, a oŁi se mu zajiskłily. Starż kouzeln�k chv�li mlŁel, pak łekl: "Pokou�el jsem t�? Jen zkou��m, jen hled�m.
Ó Zarathustro, hled�m Łlov�ka prav�ho, ryz�ho, jednoduch�ho, jednoznaŁn�ho, Łlov�ka s ve�kerou poctivost�, n�dobu moudrosti, sv�tce pozn�n�, velk�ho Łlov�ka!
Coś nev�, ó Zarathustro? Zarathustra hled�m."
- A zde mezi ob�ma nastalo dlouh� mlŁen�; Zarathustra se v�ak hluboko ponołil s�m do sebe, takśe zavłel oŁi. A potom, vraceje se k rozmlouvaj�c�mu, chopil se kouzeln�kovy ruky a pravil zpłsobn� a ś-skoŁn�:
"Nuśe dobr�! Tam nahoru vede cesta, tam leś� Zarathustrova sluj. V n� sm� hledati, koho bys r�d nalezl.
A ptej se o radu mżch zv�łat, m�ho orla a m�ho hada: ti nech� ti pomohou hledat. M� sluj v�ak je velk�.
J� s�m ov�em - j� posud nevid�l velk�ho Łlov�ka. Co jest velk�, pro to dnes oko nejjemn�j��ch je pł�li� hrub�. Je� ł�e luzy.
Leckoho jsem jiś nalezl, jenś se natahoval a nadżmal, a lid kłiŁel: ,Vizte velk�ho Łlov�ka!' Ale co jsou platnż v�echny m�chy! Posl�ze vyraz� v�tr.
Posl�ze pukne ś�ba, jeś se pł�li� dlouho nadżmala: a vyraz� v�tr. Nadułel�ho p�chati do błicha, to jmenuji z�sluśnou z�bavou. Sly�te to, chlapci!
Tento dne�ek n�leś� luze: kdo tu je�t� v�, co je velk� a co mal�! Kdo by tu se zdarem hledal velkost! Jen bl�zen: bl�znłm se to zdał�.
Hled� velk� lidi, podivnż bl�zne? Kdo t� tomu nauŁil? Je dnes na to kdy? Ó ty zlż, jenś hled� a zkou��, co mne - pokou��?" -Tak pravil Zarathustra, ut�en v srdci sv�m, a se sm�chem kr�Łel d�le svou cestou.

Mimo sluśbu
Nedlouho potom v�ak, co se Zarathustra zbavil kouzeln�ka, vid�l zase n�koho sed�ti na cest�, j�ś kr�Łel, totiś Łern�ho vyt�hl�ho muśe s bledou tv�ł�: ta pod�van� ho nadm�ru mrzela. "B�da," pravil sv�mu srdci, "tu sed� zakuklenż trud, cosi kn�śsk�ho, jak se mi zd�: co cht�j� kn�ś� v m� ł�i?
Jak! Sotva jsem unikl onomu kouzeln�kovi: jiś mi zas płeb�hne płes cestu n�jakż Łernokn�śn�k - n�jakż Łarod�j, jenś l�Ł� vkl�d�n�m rukou, n�jakż temnż divotvorce z boś� milosti, pomazanż pomlouvaŁ sv�ta, kter�ho k�ś by vzal Łert!
Ale Łert nen� nikdy tam, kde by m�l bżti: po kaśd� płijde pozd�, ten prokletż pidimuś s ko�skou nohou!" -
Takto l�l Zarathustra netrp�liv� ve sv�m srdce a myslil na to, jak by se s odvr�cenżm zrakem propl�śil mimo Łern�ho muśe: ale hle, stalo se jinak. V t�mśe okamśiku totiś ten, kterż sed�l, jiś ho zpozoroval; a jako kdosi, jemuś se płih�z� neŁekan� �t�st�, vyskoŁil a �el pł�mo k Zarathustrovi:
"A� jsi kdokoli, poutnice," pravil, "pomoz zbloudil�mu, hledaj�c�mu, pomoz star�mu muśi, jenś zde snadno płijde k śrazu!
Tento sv�t zde je mi ciz� a vzd�lenż, tak� jsem sly�el vyt� divokżch zv�łat, a toho, kdo by mi byl mohl poskytnouti ochrany, toho jiś nen�!
Hledal jsem posledn�ho zbośn�ho Łlov�ka, sv�tce a poustevn�ka, kterż samojedinż ve sv�m lese nezaslechl je�t� ani slłvko z toho, co dnes v� celż sv�t."
"Co to je? Co v� dnes celż sv�t?" ptal se Zarathustra. "To snad, śe jiś neśije starż błh, v n�jś kdysi celż sv�t v�łil?"
"Uhodls," odpov�d�l starż muś zarmoucen. "A j� slouśil tomu star�mu bohu aś po jeho posledn� hodinu.Nyn� jsem v�ak mimo sluśbu, bez p�na, a płece nejsem volnż a ani chv�li jiś nejsem vesel, leda ve vzpom�nk�ch.
Proto jsem stoupal do t�chto hor, abych si zas jednou vystrojil slavnost, jak se slu�� na star�ho papeśe a c�rkevn�ho otce - nebo� v�z, j� jsem posledn� papeś! - abych si vystrojil slavnost n�bośnżch vzpom�nek a bohosluśeb.
Ted v�ak je uś mrtev nejzbośn�j�� ten Łlov�k, onen sv�tec v lese, jenś sv�ho boha neust�le velebil zp�v�n�m a bruŁen�m.
Jeho jsem nenalezl, kdyś jsem nalezl jeho chż�i -zato v�ak uvnitł dv� vlkł vyj�c�ch nad jeho smrt� -nebo� v�echna zv�łata ho milovala. Tu jsem utekl.
Płi�el jsem tedy nadarmo do t�chto lesł a hor? Tu se m� srdce odhodlalo vyhledati jin�ho, nejzbośn�j��ho ze v�ech t�ch, kdoś v boha nev�ł� -, vyhledat Zarathustru!"
Tak pravil kmet a ostrżm zrakem pohl�dl na toho, jenś st�l płed n�m; Zarathustra se v�ak chopil ruky star�ho papeśe a dlouho si ji s śdivem prohl�śel.
"Hle�me, ctihodnż muśi," pravil pak, "jak� to kr�sn� a dlouh� ruka! To� ruka kohosi, kdo st�le ud�lel pośehn�n�. A nyn� drś� toho, jejś hled�: mne, Zarathustru.
J� to jsem, bezbośnż Zarathustra, jenś k�śe: kdo jest bezbośn�j�� mne, abych se radoval z jeho n�vodu?" -
Tak pravil Zarathustra, vbod�vaje se pohledy do my�lenek i obmyslł star�ho papeśe. Posl�ze ujal se slova papeś:
"Kdo ho nejv�ce miloval a komu nejv�ce n�leśel, ten ho te� tak� nejv�ce ztratil -:
- hle�, z n�s dvou te� j� jsem as bezbośn�j��. Ale kdo by se z toho radoval!" -
- "Slouśils mu aś na konec," t�zal se Zarathustra zamy�len� po hlubok�m mlŁen�, "v� tedy, kterak zemłel? Je pravda, co se tvrd�, śe ho zardousil soucit,
- śe vid�l, kterak na kł�śi vis� Łlov�k, a śe toho nesnesl, a śe l�ska k Łlov�ku se stala jeho peklem a posl�ze jeho smrt�?" -
Ale starż papeś neodpov�dal, nżbrś pla�e a bolestn� ponurżm vżrazem pohl�śel stranou."Nech ho," łekl Zarathustra po dlouh�m płemż�len� a je�t� st�le se star�mu muśi d�val pł�mo do oka.
"Nech ho; po n�m je veta. A tłeba ti je ke cti, śe o tomto nebośt�kovi mluv� jen v�ci dobr�, v� płece stejn� jako j�, kdo to byl; a v�, śe kr�Łel podivnżmi cestami."
"�ekn�me si mezi tłema oŁima," pravil starż papeś obveselen (nebo� na jedno oko byl slep), "ve v�cech boś�ch jsem - a sm�m tak� bżt - osv�cen�j�� neś Zarathustra s�m.
M� l�ska mu slouśila po dlouh� l�ta, m� vłle kr�Łela za v�� vłl� jeho. Ale dobrż sluśebn�k v� v�echno, v� t�ś leccos, co jeho p�n s�m sob� skrżv�.
Byl to skrytż błh, pln tajnłstk�łstv�. V�ru, ani k synu se nedostal neś po tajnżch cestiŁk�ch. Płed branou jeho v�ry stoj� smilstvo.
Kdo ho veleb� jakośto boha l�sky, nesmż�l� dosti vzne�en� o podstat� l�sky.
Coś necht�l tento błh bżti soudcem? Miluj�c� v�ak miluje beze złetele na odm�nu a odplatu.
V ml�d� byl tento błh z vżchodn�ch krajł tvrdż a mstivż a vystav�l si peklo k rozko�i svżch mil�Łkł.
Posl�ze v�ak zest�rl a zm�kl a stal se kłehkżm a soucitnżm, podobaje se sp�e d�dovi neś otci, nejv�ce pak star� kl�tiv� babiŁce.
Tu sed�l, zvadlż, ve sv�m koutku za pec�, tr�pil se pro sv� slab� nohy, znaven sv�tem a znaven� jsa vłle, a jednoho dne se ud�vil płevelikżm soucitem." -
"Starż papeśi," prohodil Zarathustra, "na to jsi se s�m d�val? Mośn� śe se tak udalo: tak, a spolu i jinak. Um�raj�-li bohov�, um�raj� vśdy mnohon�sobnou smrt�.
Ale budiś! Tak neb onak, tak neb onak - je po n�m veta! Mżm u��m i oŁ�m byl proti chuti, nerad bych mluvil hłłe o jeho pam�tce.
Miluji v�e, co z�r� jasn� a mluv� poctiv�. On v�ak -vśdy� v�, starż kn�ze, bylo na n�m cosi jako na tob�, n�co kn�śsk�ho - byl mnohoznaŁnż.
A tak� nezłetelnż. Jak se na n�s proto hn�val ten sopt�c� hn�vivec, śe mu prż �patn� rozum�me! Ale proŁ nemluvil Łistotn�ji?A bylo-li to vinou na�ich u��, proŁ n�m dal u�i, jeś ho �patn� sly�ely? Byl-li kal v na�ich u��ch, budiś! kdo jej tam vlośil?
Pł�li� mnoho v�c� se �patn� vydałilo tomu hrnŁ�łi-nedoukovi! �e se v�ak mstil na svżch hrnc�ch a vżtvorech za to, śe se mu nepodałily - to byl hł�ch proti dobr�mu vkusu.
I ve zbośnosti je dobrż vkus: ten posl�ze d�l: PryŁ s takovżmto bohem!
Rad�ji bżti bez boha, rad�ji d�lati osud na vlastn� vrub, rad�ji bżti bl�znem, rad�ji s�m bżti bohem!"
- "Co sly��m!" zvolal tu starż papeś, nap�naje u�i; "ó Zarathustro, s touto svou nev�rou jsi zbośn�j��, neś si mysl�! N�jakż błh v tv�m nitru t� obr�til na tvou bezbośnost.
Zdaś to nen� tv� zbośnost sama, jeś t� jiś nenech�v� v�łiti v boha?
A tv� płevelk� poctivost t� je�t� odvede kamsi mimo dobro a zlo!
Hle� jen, co na t� Łek�? M� oŁi a ruku a śsta, to v�e jest od v�Łnosti płedurŁeno k śehn�n�. Neśehn� se jenom rukou.
Tob� nabl�zku, tłebaśe chce� bżti nejbezbośn�j��, v�tł�m j� tajnou vłni svatosti a dobroty, zav�n� to zde dlouhżm śehn�n�m: je mi płi tom dobłe i bedn�.
Dovol, abych byl tvżm hostem, ó Zarathustro, jednu jedinou noc! Nikde na zemi nebude mi te� l�pe neś u tebe!" -
"Amen! Sta� se tak!" pravil Zarathustra s velkżm śśasem, "tam nahoru vede cesta, tam je Zarathustrova sluj.
R�d bych t�, ctihodnż, s�m prov�zel, v�ł, nebo� miluji v�echny zbośn� lidi. Nyn� mne v�ak vżkłik śzkosti sp�n� od tebe odvol�v�.
V m� ł�i nech� mi nikdo nepłijde k śrazu; m� jeskyn� je dobrż pł�stav. A nejrad�ji bych kaśd�ho, kdo je smutnż, postavil zas na pevnou płdu a na pevn� nohy.
Kdo by v�ak tvłj stesk tob� s beder s�al? Na to jsem pł�li� slab. Dlouho bychom se v�ru naŁekali, neś by ti n�kdo zas probudil tv�ho boha.Ten starż błh totiś uś neśije: ten je dłkladn� mrtev." -
Tak pravil Zarathustra.
Nejohyzdn�j�� Łlov�k
A zase b�śely Zarathustrovy nohy horami a lesy a jeho oŁi hledaly a hledaly, nikde v�ak nebylo vid�ti toho, jejś vid�ti cht�ly, toho, jenś trp�l velikou śzkost� a śzkost� kłiŁel. A Zarathustra po cel� cest� plesal v srdci sv�m a byl vd�Łen. Jak� to dobr� v�ci," pravil, "daroval mi dne�n� den v odplatu za to, śe se zle zapoŁal! Jak� podivn� spoleŁn�ky jsem nalezl!
Jejich slova budu te� dlouho śvżkati jako dobr� zrnka; młj zub je rozmele a rozm�ln�, aś mi do du�e potekou jako ml�ko!" -
Ale kdyś cesta zase zahżbala za sk�lu, prom�nila se pojednou krajina, a Zarathustra vstoupil jakoby do ł�e smrti. Zde trŁely Łern� a rud� tesy: ni st�bla ni stromu ni ptaŁ�ho hlasu. Bylo� to śdol�, jemuś se vyhżbala v�echna zv�łata - i �elmy; jen ohyzdn� hadi jak�hosi druhu - tlust� a zelen� -, kdyś zest�rli, płich�zeli tam um�rat. Proto slulo toto śdol� u pastżłł: Had� smrt.
Zarathustra v�ak se pohrouśil do Łern� vzpom�nky, nebo� mu bylo, jako by jiś jednou byl st�l v tom śdol�. A velk� t�śe se mu polośila na mysl: takśe kr�Łel pomalu a st�le pomaleji, aś se zastavil. Tu v�ak, otevłev oŁi, uvid�l cosi, co sed�lo na cest�, maj�c tvar Łlov�ka, a płece sotva vypadalo jako Łlov�k: cosi nevysloviteln�ho. A pojednou płepadl Zarathustru velikż stud, śe se na cos takov�ho d�v� oŁima: Łervenaje se aś nahoru po svłj b�lż vlas, odvr�til pohled a zvedl nohu, aby opustil to nehostinn� m�sto. Tu v�ak mrtv� pustina vydala hlas.- z płdy totiś vyvłel chroptivż kloktavż zvuk, jako kdyś voda za noci chropt� a klokt� zacpanżmi rourami, a posl�ze se z toho vydraly lidskż hlas a lidsk� łeŁ: - a zn�lo to takto:"Zarathustro! Zarathustro! H�dej mou h�danku! Mluv, mluv! Co jest pomsta na sv�dkovi.''
L�k�m t� zp�tky, zde je hladkż led! Dej pozor, dej pozor, nezl�me-li si tu tv� pżcha nohy!
Płipad� si moudrż, ty py�nż Zarathustro! H�dej tedy h�danku, ty louskaŁi tvrdżch ołechł - h�danku, j�ś jsem j�! Tedy mluv: kdo jsem j�!"
- Ale kdyś Zarathustra usly�el tato slova - co mysl�te, śe se tu płihodilo s jeho du�i? Zachv�til ho soucit; a padl jedn�m r�zem, tak jako dub, jenś dlouho vzdoroval mnoha drvo�t�płm, pad� t�śce a n�hle, k hrłze i t�ch, kdoś jej k�celi. Ale jiś se zase zvedl se zem�, a jeho tv�ł se zatvrdila.
"Pozn�v�m t�," promluvil kovovżm hlasem; "jsi boś� vrah. Pus� mne.
Nesnesl jsi toho, kdo tebe vid�l - kdo t� neust�le vid�l a skrz naskrz prohledal, ty nejohyzdn�j�� Łlov�Łe! Pomstil ses na tom sv�dkovi!"
Tak pravil Zarathustra a m�l se k odchodu; nevyslovitelnż Łlov�k v�ak s�hl po c�pu jeho roucha a jal se znovu kloktat a lapat slova. "Złsta�!" pravil posl�ze -
"- złsta�! Nem�jej mne! Uhodl jsem, kter� sekyra t� pod�ala: Zdar tob�, Zarathustro, śe zase stoj�!
V�m dobłe, uhodls, kterak je u srdce tomu, kdo jej usmrtil - kterak je u srdce vrahu boha. Złsta�! Posa� se ke mn� sem, nen� to nadarmo.
Ke komu jsem sp�l, ne-li k tob�? Złsta�, usedni! Nepohl�śej v�ak na mne! Prokazuj tak Łest - m� ohyzdnosti!
Pron�sleduj� mne: tys te� mżm posledn�m śtoŁi�t�m. Nepron�sleduj� mne svou nen�vist� ani svżmi pochopy: - ó takov�mu protivenstv� bych se vysm�l, byl bych na n� hrd a radoval bych se z n�ho!
Zda v�echen śsp�ch aś dosud nebyl u t�ch, kdoś sn�eli nejv�ce protivenstv�? A kdo dobłe um� pron�sledovati, snad se nauŁ� n�sledovati a poslouchati: - vśdy� jiś je pozadu! Ale jejich soucit to jest -
- jejich soucit to jest, jemuś unik�m a płed n�mś k tob� ut�k�m. Ó Zarathustro, chra� mne, ty posledn� śtoŁi�t�, ty jedinż, jenś jsi mne uhodl:
- uhodls, kterak jest u srdce tomu, kdo usmrtil jej.Złsta�! a chce�-li odej�ti, netrp�livce, necho� cestou, kterou jsem płi�el. Ta je �patn�!
M� na mne zlost, śe jiś pł�li� dlouho kokt�m a jekt�m? A śe ti jiś d�v�m radu? Ale v�z, jsem to j�, nejohyzdn�j�� Łlov�k,
- jenś m� tak� nejv�t��, nejt�ś�� nohy. Kudy j� jsem �el, tam je cesta �patn�. Roz�lap�m a u�l�pnu v�echny cesty.
�e jsi mne v�ak mlŁky m�jel a śe jsi se zaŁervenal, to jsem postłehl, podle toho jsem poznal, śe jsi Zarathustra.
Kaśdż jinż byl by mi hodil svou almuśnu, svłj soucit, jak pohledem, tak łeŁ�. Na to v�ak - nejsem dost śebr�kem, to jsi uhodl -
- k tomu jsem pł�li� bohat, bohat velkżmi v�cmi, hroznżmi, nejohyzdn�j��mi, nejnevżslovn�j��mi! Tvłj stud, ó Zarathustro, mne poctil!
Jenom st�ś� jsem se dostal z tlaŁenice soucitnżch -abych nalezl jedin�ho, jenś dnes hl�s�: ,Soucit je dot�rnż' - abych nalezl tebe, ó Zarathustro!
- bu�si to soucit lidskż, bu�si to soucit boś�: soucit se pł�Ł� studu. A necht�ti pomoci je leckdy vzne�en�j�� neś ona ctnost, jeś płiskakuje na pomoc.
Ale m�ti soucit: to se dnes zove pravou ctnost� u v�ech malżch lid� - ti nemaj� ścty płed velkżm ne�t�st�m, płed velkou ohyzdnost�, płed velkou zrłdnost�.
Płes ty v�echny j� z�r�m do d�lky jako pes płez�r� hłbety hemś�c�ch se ovŁ�ch st�d. Jsou to mal� �ediv� lid� s m�kkou vlnou, m�kkou vłl�!
Jako volavka pohrdav�, s hlavou nazad, z�r� do d�lky płes m�lk� rybn�ky: tak z�r�m j� do d�lky płes hemśen� malżch �edivżch vln a vłl� a du��.
Pł�li� dlouho t�m malżm lidem d�vali za pravdu: i dali jim posl�ze t�ś moc - tec!' k�ś�, , Dobr� jest jen to, co mal� lid� dobrżm zvou a co schvaluj�.'
A ,pravda' zve se dnes, co pravil onen kazatel, jenś s�m płi�el z jejich rad, onen podivnż sv�tec a pł�mluvci malżch lid�, jenś si dal sv�dectv�: J� - jsem pravda.'
�e malżm lidem te� uś dlouho roste hłeb�nek - to zavinil onen neskromnż Łlov�k, jenś neuŁil mal�mu bludu, kdyś uŁil: J� - jsem pravda.'Bylo kdy n�jak�mu neskromn�mu Łlov�ku odpov�d�no zdvołileji? - Ty v�ak, ó Zarathustro, �els mimo n�j a d�l jsi: ,Ne! Ne! Tłikr�te ne!'
Varovals płed jeho bludem, tys prvż varoval płed soucitem - ale ne śe bys varoval v�echny nebo nikoho, nżbrś sebe jsi varoval a ty, kdo tv�ho jsou rodu.
Styd� se studu velk�ho trpitele; a v�ru, k�śe�-li: ,Od soucitu płich�z� velkż mrak, stłeśte se, lid�!'
- uŁ�-li: .V�ichni tvoł�c� jsou tvrdi, v�echna velik� l�ska je vy��� neś jejich souci�: ó Zarathustro, tu se mi zd�, śe se vyzn� płedobłe ve znamen�ch pov�trnosti!
S�m v�ak - varuj s�m sebe płed vlastn�m svżm soucitem! Nebo� mnoho lid� je na cest� k tob�, mnoho trp�c�ch, pochybuj�c�ch, zoufaj�c�ch, tonouc�ch, mrznouc�ch -
Varuji t� t�ś s�m płed sebou. Uhodls mou nejlep��, nejhor�� h�danku, mne sam�ho i młj Łin. Zn�m sekyru, jeś t� sraz�.
On v�ak - musil zemł�ti: vid�l oŁima, jeś vid�ly v�e - vid�l hloubky a propasti Łlov�ka, vid�l v�echnu jeho tajenou potupu a ohyzdnost.
Jeho soucit neznal studu: lezl do mżch nej�pinav�j��ch koutł. Ten nejzv�dav�j��, pł�li� dot�rnż, pł�li� soucitnż - musil zemł�ti.
St�le vid�l mne: na takov�m sv�dkovi cht�l jsem se pomst�t - nebo s�m jiś nebżt na śivu.
Błh, kterż vid�l v�e, i Łlov�ka: ten błh musil zemł�ti! �lov�k nesnese, aby takovż sv�dek śil."
Tak pravil nejohyzdn�j�� Łlov�k. Zarathustra se v�ak zdvihl a m�l se k odchodu: nebo� ho z�blo aś do vnitłnost�.
"Ty nevyslovitelnż," pravil, "varovals mne płed svou cestou. V d�k za to ti chv�l�m cestu svou. Hle�, tam nahołe je Zarathustrova sluj.
Velk� je m� sluj a hlubok� a se mnoha kouty; tam nejskryt�j�� najde skrż�.
A t�sn� u n� je na sto doupat a dutin pro plaz�c� se, tłepotavou a skotaŁ�c� zv�ł.
Ty vypuzenż, jenś jsi s�m sebe vypudil, nechce� bydliti mezi lidmi a u lidsk�ho soucitu? Dobra, jednej jako j�! Tak se u mne płiuŁ�; jen kdo jedn�, se uŁ�.A zprvu a nejprve mluv s mżmi zv�łaty! Nejpy�n�j�� zv�łe a nejchytłej�� zv�łe - ta jsou asi n�m ob�ma pravżmi r�dci!"
Tak pravil Zarathustra a �el svou cestou je�t� zaduman�ji a pomaleji neś płedt�m: nebo� s�m sebe se na mnoho t�zal a nedovedl si snadno odpov�d�ti.
Jak je Łlov�k ubohż!" uvaśoval v srdci sv�m, "jak je ohyzdnż, jak chropt�, jak je pln skryt�ho studu!
��kaj� mi, śe Łlov�k miluje s�m sebe; ach, jak velk� jest asi tato sebel�ska! Kolik pohrd�n� m� proti sob�!
Tak� ten zde s�m sebe miloval, jako s�m sebou povrhoval - je mi velkżm miluj�c�m a velikżm opovrhovaŁem.
Nikoho jsem je�t� nena�el, kdo by sebou povrhoval hloub�ji: i to jest vż�ka. B�da, byl to snad onen vy��� Łlov�k, jehoś vżkłik jsem zaslechl?
Miluji velk� povrhovatele. �lov�k v�ak je cosi, co mus� bżti płekon�no." -

Dobrovolnż śebr�k
Kdyś Zarathustra opustil nejohyzdn�j��ho Łlov�ka, z�blo ho a c�til se osam�lż: velkż mr�z a osam�lost se mu totiś kladly na smysly, takśe i jeho śdy se t�m ochladily. A jak stoupal d�l a d�le, nahoru, dolł, brzy pod�l zelenżch pastvin, ale t�ś płes divok� kamenit� lośiska, kudy kdys potok asi bur�cel v netrp�livżch snech: tu mu pojednou bylo zas tepleji a srdeŁn�ji.
"Co se mi to stalo?" ptal se s�m sebe, "n�co tepl�ho a śivouc�ho mne osv�śuje, jest mi to patrn� nabl�zku.
Jiś se c�t�m m�n� osam�lż; nepov�dom� druhov� a bratł� t�kaj� kol mne, jejich teplż clech mi sah� do du�e."
Ale kdyś se vłkol rozhl�śel a hledal t�itele sv� samoty: hle, byly to kr�vy, jeś na vż�in� st�ly pohromad�; jejich bl�zkost a vłn� byla mu zahł�la srdce. Ty kr�vy v�ak, jak se zd�lo, horliv� naslouchaly komusi, kdo k nim promlouval, a nev��maly si pł�choz�ho. A jak se jim Zarathustra ocitl zcela nabl�zku, zaslechl złeteln�, śe lidskż hlas zazn�v� z jejich stłedu; a złejm� v�echny kr�vy st�Łely hlavy k mluv�c�mu.
Tu vyskoŁil Zarathustra hbit� nahoru a protlaŁil se kravami, nebo� se b�l, śe se tu n�komu n�co płihodilo a śe mu v jeho str�d�n� soustrast krav sotva pomłśe. V tom se v�ak mżlil; nebo� hle, sed�l tam Łlov�k na zemi a zd�lo se, śe krav�m domlouv�, aby se ho nestrachovaly: m�rumilovnż Łlov�k a kazatel na hołe, z jehoś oŁ� k�zala dobrota sama. "Co tu hled�?" zvolal Zarathustra płekvapen.
"Co tu hled�m?" odpov�d�l: "tot�ś, co ty, ru�iteli m�ru! pozemsk� blaho!
Proto bych se v�ak cht�l d�t pouŁiti t�mito kravami. Nebo� v�, skoro cel� r�no jiś jim domlouv�m, a pr�v� mi cht�ly odpov�d�ti. ProŁ je vyru�uje�?
Neobr�t�me-li se a nebudeme-li jako kr�vy, nikoli nevejdeme do kr�lovstv� nebesk�ho. M�li bychom se totiś od nich nauŁiti jedn� v�ci: płeśvykov�n�.
A v�ru, by Łlov�k i v�ecken sv�t z�skal, t� jedin� v�ci pak se nenauŁil, totiś płeśvykov�n�: co by to bylo pl�tno! Nezbavil by se sv�ho stesku
- velk�ho sv�ho stesku: ten se v�ak dnes zove hnus. Kdo dnes nem� hnusem napln�n� srdce, śsta i oŁi? I ty! I ty! Ale pohle� jen na tyto kr�vy!" -
Tak pravil kazatel na hołe a pohl�dl potom svżm zrakem na Zarathustru - nebo� aś dosud l�skypln� lp�l pohledem na kr�v�ch, tu se v�ak prom�nil. "Kdo. je ten, s n�mś mluv�m?" zvolal polek�n a vyskoŁil.
"To� Łlov�k bez hnusu, to� Zarathustra s�m, v�t�z nad velkżm hnusem, to� oko, to� ret, to� srdce Zarathustry sam�ho."
A co takto mluvil, s oŁima płet�kaj�c�ma l�bal ruce toho, k n�muś promlouval, a vedl si zcela jako kdosi, komu znenad�n� z nebes padne drahocennż klenot a dar. Kr�vy se v�ak na to v�e d�valy a divily se.
"Nemluv o mn�, ty podivnż! ty l�beznż!" pravil Zarathustra a br�nil se jeho n�śnosti, "vypravuj mi zprvu s�m o sob�! Nejsi-li ty ten dobrovolnż śebr�k, jenś kdysi velk� bohatstv� od sebe odvrhl - jenś se styd�l za sv� bohatstv� i za bohat� lidi a uprchl k nejchud��m, aby jim daroval ze sv� hojnosti a sv� srdce jim dal? Oni ho v�ak odm�tli.""Oni mne v�ak odm�tli," pravil dobrovolnż śebr�k, "vśdy� to v�. I �el jsem posl�ze ke zv�łatłm a k t�mto krav�m zde."
"Tu jsi poznal," vpadl mu Zarathustra do łeŁi, "oŁ je t�ś�� za pravdu d�vati neś pr�vo si br�ti, poznals, śe dobłe obdarov�vati jest um�n�, ba posledn� a nejlstiv�j�� mistrovsk� um�n� dobroty."
"Obzvl�t� dnes," odpov�d�l dobrovolnż śebr�k: "dnes totiś, kdy v�e n�zk� se vzepłelo a spla�ilo a svżm zpłsobem zpupn�lo: totiś po zpłsobu luzy.
Nebo� płi�la jest hodina - v�ak to v� - pro velikou, nebezpeŁnou, dlouhou a pomalou vzpouru luzy a otrokł: a vzpoura roste a roste!
Te� n�zk� lidi rozhołŁuje kaśd� dobrodin� a mal� podarov�n�; a płebohat� nech� jsou na str�śi!
Kdo dnes, jako błichat� lahve, kape z krkł pł�li� śzkżch - nech� pomn�, śe takovżm lahv�m dnes r�di uraz� hrdlo a zl�mou vaz.
Chtiv� hltavost, z�vistiv� śluŁ, utr�pen� mstivost, pżcha luzy: to v�e mi vskoŁilo clo tv�łe. Jiś nen� pravda, śe chud� jsou blahoslaveni. ��e nebesk� v�ak jest u krav."
"A proŁ ne u bohatżch?" t�zal se Zarathustra poku�itelsky, zadrśuje kr�vy, jeś dłv�rn� a horce dżchaly na m�rumilovn�ho.
"Co mne pokou��?" odpov�d�l. "Vśdy� s�m to v� je�t� l�pe neś j�. Cośe mne pudilo k nejchud��m, ó Zarathustro? Co jin�ho neśli hnus z na�ich nejbohat��ch?
- z trestancł bohatstv�, kteł� si se studenżma oŁima, s vilnżmi my�lenkami svou vżhodu vyhrabou z kaśd�ho smet�; hnus z t�to ch�try, jeś k nebi p�chne
- z t�to pozlacen�, poai�en� luzy, jej�ś otcov� byli zlod�ji nebo mrchośravci nebo hadrn�ky a m�li povoln�, viln�, zapomn�tliv� śeny: - nebo� ś�dn� z nich nem� daleko k nev�stce -
- luza nahołe, luza dole! Co je dnes je�t� ,chudż' a ,bohatż'! Tomu rozd�lu jsem se oduŁil - tu jsem utekl a ut�kal vśdy d�l a d�l, aś jsem do�el k t�mto krav�m."
Tak pravil m�rumilovnż a s�m horce oddychoval a potil se za t�ch slov: takśe se kr�vy poznovu po-divily. Zarathustra mu v�ak st�le śsm�vn� pohl�śel do oŁ�, kdyś tak tvrd� mluvil, a mlŁky płi tom potł�sal hlavou.
"�in� si n�sil�, kazateli na hołe, uś�vaje tak tvrdżch slov. Pro takovou tvrdost ti nenarostla śsta ni oko.
Ani śaludek, jak se mi zd�; tomu se pł�Ł� v�echna takov� zlost a z᚝ a takov� płekypov�n� p�n. Tv�mu śaludku chce se m�rn�j�� potravy: nejsi łezn�k.
Sp�e zd� se mi bylin�łem a kołen�łem. Snad śvżk� zrn�. Dojista v�ak nepłeje� rozko�em masa a miluje� med."
"Dobłe jsi mne uhodl," odpov�d�l dobrovolnż śebr�k s ślevou v srdci. "Miluji med, śvżk�m t�ś zrn�, nebo� jsem hledal, co pł�jemn� chutn� a płsob� Łistż dech:
- i to, co vyśaduje dlouh�ho Łasu: pr�ci celodenn� a pr�ci pro śsta m�rnżch zahaleŁł a povaleŁł.
Nejd�le ov�em do�ly tyto kr�vy: vynalezly si płeśvykov�n� a leś� na slunci. Tak� se zdrśuj� v�ech t�śkżch my�lenek, jeś nadżmaj� srdce."
- "Nuśe dobr�!" vece Zarathustra: "m�l bys vid�ti t�ś moje zv�łata, m�ho orla a m�ho hada - jim nen� dnes rovnżch na zemi.
Hled, on�m sm�rem jde cesta k m� sluji: bu� tuto noc jej�m hostem. A mluv s mżmi zv�łaty o �t�st� zv�łat - aś s�m płijdu domł. Nebo� nyn� mne vżkłik śzkosti sp�n� od tebe odvol�v�. Tak� novż med najde� u mne, ledov� Łerstvż pl�stevn� zlatż med: ten si vezmi!
Nyn� v�ak zŁerstva se rozluŁ se svżmi kravami, ty podivnż! ty l�beznż! tłebaśe ti to bude za t�śko. Nebo� jsou to tv� nejvłelej�� pł�tel� a uŁitel�!" -
"- Vyjma jedin�ho, jejś m�m je�t� v�ce v l�sce," odpov�d�l dobrovolnż śebr�k. "Ty s�m jsi dobrż, ba lep�� neś kr�va, ó Zarathustro!"
"PryŁ s tebou, pryŁ! zlż lichotn�ku!" zvolal Zarathustra pln zloby, "co mne kaz� takovou chv�lou a takovżm lichotivżm medem?"
"PryŁ ode mne, pryŁ!" zvolal je�t� jednou a zam�val hol� za dobrovolnżm śebr�kem; ten v�ak horemp�dem utekl.

St�n
Sotva v�ak utekl dobrovolnż śebr�k a Zarathustra byl zase s�m, zaslechl za sebou novż hlas, volaj�c�: "Stłj! Zarathustro! PoŁkej płec! vśdy� jsem to j�, ó Zarathustro, j�, tvłj st�n!"
Zarathustra v�ak neŁekal, nebo� ho płepadla n�hl� rozmrzelost nad t�m n�valem a tlaŁenic� v jeho pohoł�. "Kam se pod�la m� samota?" pravil.
"V�ru, m�m toho jiś dost; toto horstvo se hemś� lidmi, m� kr�lovstv� jiś nen� z tohoto sv�ta, potłebuji novżch hor.
Młj st�n śe mne vol�? Co z�leś� na m�m st�nu! Nech� ut�k� za mnou! j� - mu uteku."
Tak pravil Zarathustra sv�mu srdci a utekl. Ale ten, kdo se za n�m ozval, byl mu v pat�ch, takśe vbrzku ut�kali za sebou tłi lid�, totiś napłed dobrovolnż śebr�k, pak Zarathustra a na tłet�m a posledn�m m�st� jeho st�n. Neb�śeli dlouho a Zarathustra se jiś vzpamatoval ze sv� po�etilosti a r�zem setł�sl v�echnu mrzutost a rozmrzelost.
Jak!" pravil, "nedaly se odjakśiva nejsm�n�j�� v�ci u n�s starżch poustevn�kł a sv�tcł?
V�ru, vysoko vzrostla m� po�etilost v hor�ch! Te� sly��m, jak se �estero starżch bl�znovskżch hn�tł kl�t� za sebou!
Ale coś se Zarathustra sm� b�ti st�nu? Konec koncł se mi tak� zd�, śe m� del�� nohy neś j�."
Tak pravil Zarathustra, sm�je se oŁima i vnitłnostmi, zastavil se a rychle se obr�til - a hle, skoro płi tom porazil toho, jenś byl jeho nohsled a st�n: tak t�sn� mu jiś byl v pat�ch a tak byl tak� slab. A kdyś ho Zarathustra zm�łil oŁima, lekl se jako nenad�l�ho pł�zraku: tak tence, zaŁernale, dut� a vyśile vypadal ten nohsled.
"Kdo jsi?" t�zal se Zarathustra prudce, "co tu d�l�? A proŁ se zve� mżm st�nem? Nel�b� se mi."
"Odpus� mi," odpov�d�l st�n, "śe j�m jsem; a nel�b�m-li se ti, nuś, ó Zarathustro! v tom chv�l�m tebe i tvłj dobrż vkus.
Jsem poutn�k, jenś uś se ti mnoho nachodil v pat�ch: vśdy jsem byl na cest�, ale bez c�le, t�ś bezdomova: a tak mi v�ru m�lo chyb� k v�Łn�mu śidu, aś na to, śe nejsem v�Łnż ani śid.
Jak? Coś navśdy m�m bżt pocestnżm? Bżt kaśdżm v�trem zm�t�n, bżt nest�lż, bżt �tv�n? Ó zem�, jsi mi pł�li� kulat�!
Na kaśd�m povrchu jsem jiś sed�l, jako znavenż prach jsem us�nal na zrcadlech a okenn�ch tabul�ch: v�e ode mne b�re, od niŁeho nic nedost�v�m, hubnu - skoro se podob�m st�nu.
Za tebou v�ak, ó Zarathustro, l�tal a sp�chal jsem nejd�le, a tłebaśe jsem se płed tebou ukrżval, bżval jsem płece tvżm nejlep��m st�nem: kdekoli jsi sed�l, tam jsem sed�l t�ś.
S tebou jsem obch�zel po sv�tech nejvzd�len�j��ch a nejstuden�j��ch, jako pł�zrak, jenś dobrovoln� b�h� po zimn�ch stłech�ch a po sn�hu.
S tebou jsem m�łil do v�eho zak�zan�ho, nejhor��ho, nejvzd�len�j��ho: a je-li co na mn� ctnost�, tedy to, śe jsem nem�l strachu z ś�dn�ho z�kazu.
S tebou jsem l�mal v�e, cokoli jsem ct�val ve sv�m srdci, v�echny mezn�ky a obrazy jsem zpłer�śel, za touhami nejnebezpeŁn�j��mi jsem b�hal - v�ru, płes jakżkoli zloŁin jsem jedenkr�te płeb�hl.
S tebou jsem se oduŁil v�łe v slova i hodnoty a velk� jm�na. Svl�k�-li ��bel kłśi, nesloupne se s n�ho płi tom i jeho jm�no? To� totiś tak� kłśe. ��bel s�m je snad - kłśe.
,Nic nen� pravda, v�echno je dovoleno': tak jsem k sob� promlouval. Do nejstuden�j��ch vod jsem se vrhal po hlav� i po srdci. Ach, jak Łasto jsem tu pak st�l nahż jako rudż rak!
Ach, kam se mi pod�lo v�e dobro a v�echen stud a v�echna v�ra v dobr� lidi! Ach, kam se pod�la ona prolhan� nevinnost, jiś jsem kdysi m�l, nevinnost dobrżch lid� a jejich �lechetnżch lś�!
Pł�li� Łasto, v�ru, byl jsem pravd� v pat�ch: a vtom mne u�l�pla. Leckdy jsme mn�l, śe lśu, a hle! teprve tehdy jsem zastihl - pravdu.
Pł�li� mnoho v�c� se mi vyjasnilo: te� mi jiś nic po nich nen�. Nic jiś neśije, co bych miloval - jak mohu je�t� milovat sebe sam�ho?
,��ti podle vlastn� chuti nebo vłbec neś�ti': tak tomu chci, tak tomu chce i nejsvat�j�� Łlov�k. Ale b�da! jakpak bych j� m�l je�t� - chu�?
M�m j� je�t� - c�l? M�m pł�stav, clo n�hoś sp�je moje plachta?
M�m pł�znivż v�tr? Ach, jen kdo v�, kam pluje, v� t�ś, kterż v�tr je pł�zniv, kterż v�tr je jeho.
Co mi je�t� zbylo? Srdce, mdl� a drz�; t�kav� vłle; tłepotav� kł�dla; zlomen� p�teł.
Hled�n� m�ho vlastn�ho domova: ó Zarathustro, v�, to hled�n� a zkou�en� bylo mżm vlastn�m poku�en�m, to mne je�t� vstłeb�.
Kde jest - młj domov? Po n�m se pt�m a p�tr�m a p�tral jsem a nena�el ho. Ó v�Łn� V�ude, ó v�Łn� Nikde, ó v�Łn� - marnost!"
Tak pravil st�n, a Zarathustrova tv�ł se dlouśila za jeho slov. Jsi młj st�n," pravil posl�z truchliv�.
"Tv� nebezpeŁ� nen� mal�, svobodnż duchu a poutn�ku! Zlż den jsi m�l: hle�, aby ti nevze�el je�t� hor�� veŁer!
Lidem tak nest�lżm, jako jsi ty, i śal�ł se nakonec zd� blaśenstv�m. Vid�ls kdy, jak sp� chycen� zloŁinci? Sp� klidn�, kochaj� se svżm novżm bezpeŁ�m.
Stłeś se, aby t� posl�ze nezajala n�jak� t�sn� v�ra, n�jakż tvrdż pł�snż blud! Nebo� nyn� t� sv�d� a pokou�� v�e, co je t�sn� a pevn�.
Ztratils c�l: b�da, kterak tu ztr�tu snese� a zda se śertem płes ni płenese�? Vśdy� s n� - jsi ztratil t�ś cestu!
Ubohż, unavenż, t�kavż tul�ku, zmatenż motżle! chce� na tento veŁer m�ti odpoŁinek a pł�stłe��? Tedy jdi nahoru k m� sluji!
T�mto sm�rem vede cesta k m� sluji. A nyn� ti zas rychle uteku. Jiś se na mne klade jakoby st�n.
Pob�hnu s�m, aby kol mne bylo zas jasno. K tomu m� je�t� tłeba dlouho a vesele bżt na nohou. VeŁer se v�ak u mne - tanŁ�!" -
Tak pravil Zarathustra.

O poledn�ch
A Zarathustra b�śel a b�śel a nikoho jiś nena�el a byl s�m a nal�zal st�le sebe s�m a kochal se svou samotou a vp�jel ji a myslil na dobr� v�ci - po dlouh� hodiny. V hodinu poledn� v�ak, kdyś slunce mu st�lo pr�v� nad hlavou, octl se u star�ho kłiv�ho a sukovit�ho stromu, jenś bohatou l�skou vinn� r�vy kolemkol byl obj�m�n a płed sebou samżm skryt: ślut� hrozny v chum�Łi visely s kmene vstł�c putuj�c�mu. Tu dostal chu� uhasit malou ś�ze� a utrhnout si hrozen; ale kdyś nat�hl jiś r�m�, dostal je�t� v�t�� chu� na n�co jin�ho: totiś aby si v tu hodinu dokonal�ho poledne lehl pod strom a aby spal.
Tak uŁinil; a sotva leśel na zemi, v tichu a śtulku pestr� tr�vy, jiś zapomn�l na svou malou ś�ze� a us�nal. Nebo�, jak prav� Zarathustrovo pł�slov�: jedna v�c je nutn�j�� neś druh�. Jen oŁi se mu nezav�raly: - nemohly se totiś vynad�vat na strom a na l�sku vinn� r�vy a nemohly se toho vynachv�lit. Us�naje pak Zarathustra promlouval k sv�mu srdci:
"Ti�e! Ti�e! Neuzr�l sv�t pr�v� k dokonalosti? Co se to se mnou d�je?
Jako tanŁ� płvabnż v�tł�k nevid�n po hlazen� mołsk� podlaze, lehounkż, lehkż jak p�rko: tak - po mn� tanŁ� sp�nek.
Oka mi nepłiv�r�, du�i mi nech� bd�t. Je lehounkż, v�ru! lehkż jak p�rko.
Płemlouv� mne, nev�m jak?, zevnitł na mne �uk� lichotivou rukou, płem�h� mne. Ano, płem�h� a nut�, aby se m� du�e nat�hla: - jak se mi dlouś� a jak zemdl�v� moje podivn� du�e! Płibl�śil se j� te� o poledn�ch pr�v� veŁer sedm�ho dne? Putovala jiś pł�li� dlouho a blaśen� mezi dobrżmi zralżmi v�cmi?
Natahuje se a prodluśuje se - tak, clo d�lky! a zase! nehnut� leś� m� podivn� du�e. Pł�li� mnoho dobra jiś chutnala, t�sn� ji tento zlatż stesk, i �poul� śsta.
Jako lo�, jeś veplula do sv� nejti��� z�toky - te� płist�v� na sou�i, mdl� dlouhżmi cestami a nejistżmi mołi. Zda sou� nen� v�rn�j��?Jako takov� lo� si leh� a tul� se k zemi - tu staŁ�, aby pavouk se zem� k n� płedl svou nit. Siln�j��ch lan tu netłeba.
Jako takov� umdlen� lo� v nejti��� z�toce: tak odpoŁ�v�m a Łek�m i j� nabl�zku zem�, j� v�ren a dłv�łuje, k n� płiv�z�n nitmi nejtenŁ�mi.
Ó �t�st�! Ó �t�st�! Chce se ti zp�vat, ó du�e m�? Leś� v tr�v�. To je v�ak tajn� slavnostn� chv�le, kdy nen� pastżłe, jenś na fl�tnu by p�skal.
Ti�e leś! Hork� poledne na niv�ch sp�. Nezp�vej! Ti�e! Sv�t je dokonalż.
Nezp�vej, ty kłid�lko v tr�v�, ó du�e m�! Ani septu! Hle� jen - star� poledne sp�, pohybuje śsty: zda nevp�j� pr�v� krłp�j �t�st� - starou hn�dou krłp�j zlat�ho �t�st�, zlat�ho v�na? Za�ustilo to płes toho sp�Łe, jeho �t�st� se sm�je. Tak - sm�je se błh. Ti�e! - ,K �t�st�! jak m�lo jiś staŁ� k �t�st�!' Tak jsem ł�k�val kdysi a płipadal si chytrżm. Bylo to v�ak rouh�n�: to jsem te� poznal. Chytł� bl�zni mluv� l�p.
Pr�v� nejmen�� v�ci, pr�v� nejti��� a nejlehŁ�, zahara�en� je�t�rky, dech, �ustot, oka mśik - m�lo, to� podstata nejlep��ho �t�st�. Ti�e! -
- Co se mi stalo: sly�! Neodlet�l to Łas? Nepad�m? Nepadl jsem - sly�! do studny v�Łnosti?
- Co se mi d�je? Ti�e! Bodnut� - b�da - v m� srdce? V m� srdce! Ó pukni, m� srdce, pukni po takov�m
blaśenstv�, po takov�m bodnut�!
-Jak? Nestal se sv�t pr�v� dokonalżm? Oblżm a zralżm? Ó toho zlat�ho obl�ho prstenu - kam as ul�t�? Pob�hnu za n�m? Pst!
Ti�e -" (A zde se Zarathustra prot�hl a c�til, śe sp�.)
"Vsta�!" pravil s�m sob�, "ty sp�Łi! Poledn� sp�Łi! Nuś dobr� a vzhłru, vy star� nohy! Je Łas a v�ce neś Łas, je�t� v�m zbyl notnż kus cesty -
Te� jste se vyspaly, jak dlouho spaly jste as? Płl v�Łnosti! Nuśe dobr� a vzhłru te�, star� m� srdce! A kdyś ses tak vyspalo, jak dlouho sm� - bd�t?"
(Ale tu zase jiś znova usnul a jeho du�e mu odporovala a br�nila se a op�t ulehla.) - "Nech mne płec! Ti�e! Neuzr�l sv�t pr�v� k dokonalosti? Ó toho zlat�ho obl�ho m�Łe!"
"Vsta�," pravil Zarathustra, "ty mal� zlod�jko, ty zahaleŁko! Jak? St�le je�t� se protahovat, z�vat, vzdychat, padat v hloub do hlubokżch studen?
Kdośe jsi! Ó du�e m�!" (A tu se zalekl, nebo� sluneŁn� paprsek spadl z nebes na jeho tv�ł.)
"Ó nebe nade mnou," pravil vzdychaje a posadil se zpł�ma, "z�r� na mne? Naslouch� m� podivn� du�i?
Kdy vpije� tuto krłp�j rosy, jeś spadla na v�echny pozemsk� v�ci - kdy vpije� tuto podivnou du�i -
- kdy, studno v�Łnosti! ty śsm�vn�, hrłzn� poledn� propasti! kdy do sebe nazp�t vpije� mou du�i?"
Tak pravil Zarathustra a pozvedl se z lośe pod stromem jakoby z ciz�ho zm�men�: a hle, tu st�le je�t� sv�tilo slunce kolmo nad jeho hlavou. Z Łehoś by se pr�vem dalo souditi, śe Zarathustra tenkr�t nedlouho spal.

Uv�t�n�
Teprve pozd� odpoledne vracel se Zarathustra po dlouh�m marn�m hled�n� a t�k�n� op�t ke sv� sluji. Ale kdyś st�l sotva dvacet krokł płed n�, stalo se, Łeho te� nijak neoŁek�val: znovu zaslechl velkż onen vżkłik śzkosti. A ku podivu! tentokr�t zazn�val z jeho vlastn� sluje. Byl to v�ak t�hlż, mnohon�sobnż, nezvyklż vżkłik, a Zarathustra złeteln� rozezn�val, śe se skl�d� ze mnoha jednotlivżch hlasł, tłebaśe na d�lku zn�l jako vżkłik jedinżch śst.
I płiskoŁil Zarathustra k jeskyni, a hle! jakż pohled na� Łekal po tom poslechu! Sed�li tam pohromad� v�ichni, mimo n�ś byl za celż den kr�Łel: kr�l po pravici i kr�l po levici, starż kouzeln�k, papeś, dobrovolnż śebr�k, st�n, Łlov�k sv�domit�ho ducha, smutnż v�tec a osel; nejohyzdn�j�� Łlov�k si v�ak nasadil korunu a ovinul dv� nachovżch pasł - nebo� jako v�ichni ohyzdn� lid� r�d se płestrojoval a vy��ołoval. A uprostłed t� zarmoucen� spoleŁnosti st�l Zarathustrłv orel, zjeśen a zneklidn�n, protośe m�l odpov�dati na pł�li� mnoho v�c�, na n�ś jeho hrdost nem�la odpov�di; a chytrż had mu visel kolem krku.
Na to v�e se Zarathustra d�val s velikżm śdivem;potom v�ak s vl�dnou zv�davost� zkoumal jednotliv� kaśd�ho ze svżch host�, Łetl v jejich du��ch a divil se znovu. Zat�m se shrom�śd�n� pozdvihli se svżch sedadel a uctiv� Łekali, aś Zarathustra promluv�. A Zarathustra pravil:
"Vy kdoś si zouf�te! Vy podivn�! V� vżkłik śzkosti jsem tedy sly�el? A te� tak� v�m, kde hledati toho, jejś jsem dnes nadarmo hledal: vy���ho Łlov�ka- v m� vlastn� sluji sed� ten vy��� Łlov�k! Ale co se div�m! Coś jsem ho s�m k sob� nepłil�kal ob�tov�n�m medu a lstnżm l�k�n�m sv�ho �t�st�?
Ale zd� se mi, śe jste si navz�jem �patnou spoleŁnost�; vespolek si srdce asi obt�śk�v�te mrzutostmi, jak tu tak sed�te pohromad�, vy lid� volaj�c� vżkłikem śzkosti. Je tłeba, aby teprve płi�el kdosi
- kdosi, kdo v�s op�t rozesm�je, dobrż n�jakż radostnż �a�ek a taneŁn�k a v�tr a v�troplach, n�jakż starż bl�zen - nemysl�te?
Promi�te mi jen, vy, kdoś si zouf�te, śe płed v�mi mluv�m tak malżmi slovy, nedłstojnżmi v�ru takovżch host�! Av�ak neuhodnete, co mi m� srdce rozdov�d�lo - vy sami a pohled na v�s rozdov�d�l, promi�te! Nebo� kaśdż, kdo se d�v� na zoufaj�c�ho si Łlov�ka, st�v� se odv�śnżm a dov�divżm. Kaśdż si płipad� silnżm dost, aby t�il zoufal�ho.
Mn� sam�mu jste dali tu s�lu - dobrż dar, vzne�en� moji host�! Poctivż pohostinskż dar! Nezlobte se tedy te�, śe v�m nab�z�m t�ś svżch vlastn�ch darł.
To zde jest moje ł�e a moje panstv�: co v�ak m�ho jest, na tento veŁer a na tuto noc budiś va�e. M� zv�łata v�m budou slouśiti: m� sluj v�m budiś m�stem odpoŁinku!
U mne doma nech� si nikdo nezouf�, ve sv�m honebn�m okrese ochr�n�m kaśd�ho od jeho divokżch zv�łat. To� prv�, co v�m nab�z�m: bezpeŁ�!
A za druh�: svłj mal�k. M�te-li ten, nuś dobr�, vezm�te i celou ruku! a m� srdce k tomu! V�t�m v�s, v�t�m, moji host�!"
Tak pravil Zarathustra a sm�l se l�skou i zlobou. Po tomto uv�t�n� uklonili se host� znovu a uctiv� mlŁeli; kr�l po pravici mu v�ak odpov�d�l jejich jm�nem."Podle toho, ó Zarathustro, kterak jsi n�m podal ruku a proslovil pozdrav, pozn�v�me, śe jsi Zarathustra. Pokołil ses płed n�mi; skoro jsi ubl�śil na�� uctivosti -
- kdo by se v�ak dovedl pokołovati s takovou pżchou jako ty? To n�m jiś dod�v� zmuśilosti, je to lahoda na�im oŁ�m a srdc�m.
Abychom toto jedin� uzłeli, r�di bychom vystoupili na vy��� hory neś tato zde. Nebo� jsme płi�li z touhy, abychom uvid�li, co rozjasn� kaln� oŁi.
A hle, jiś pominulo v�echno na�e śzkostn� vol�n�. Jiś se n�m vzn�cen� rozevłely smysl i srdce. Skoro se jiś na�e odv�ślivost m�n� v dov�divost.
Ó Zarathustro, nic ut�en�j��ho neroste na zemi neś vysok� a siln� vłle: to� nejkr�sn�j�� zemsk� rostlina. Cel� krajina se pot�� jedinżm takovżm stromem.
K pinii płirovn�v�m toho, kdo vzroste jako ty, ó Zarathustro: tak do d�lky, tak mlŁenliv�, tvrd� o samot�, n�dhern�; toho, kdo m� nejlep��, nejpruśn�j�� dłevo -
- kdo v�ak posl�ze vzt�hne siln� zelen� ratolesti po sv�m vlastn�m panstv�, kdo silnżmi ot�zkami se t�śe vichrł a vichłic a v�eho, co zdom�cn�lo na vż�in�ch
- a kdo je�t� siln�ji pak odpov�d�, v�t�znż velitel: ó, kaśdż by stoupal na vysok� hory, uvid�ti takov� kotliny!
Tvżm stromem zde, ó Zarathustro, obŁerstv� se i Łlov�k ponurż a zrłdnż, pohledem na tebe i nest�lż Łlov�k se upevn� a vyl�Ł� sv� srdce.
A v�ru, dnes mnoho oŁ� utkv�v� na tv� str�ni a na tv�m strom�; velik� touha se vydala na cestu, a leckdo se nauŁil ot�zce: kdo jest Zarathustra?
A komukoliv kdy do ucha skanul tvłj zp�v a med: v�ichni ti ukryt�, v�ichni samot�łi samojedin� a dvojjedin� promluvili pojednou k sv�mu srdci:
Je Zarathustra je�t� śiv? �ivot jiś nem� ceny, v�echno je jedno, v�echno je marnost: leda - śe budeme ś�ti se Zarathustrou!'
,ProŁ nepłich�z�, jenś tak d�vno ohl�sil svłj pł�chod?' tak se mnoho lid� pt�; ,pohltila ho samota? �i m�me my snad płij�ti k n�mu?'
Te� se st�v�, śe samota sama zpuchł� a rozlom� se jako hrob, jenś se rozlom� a jiś neudrś� svżch mrtvol. V�ude je zł�t lidi zmrtvżchvstal�.Te� kolem tv� hory, ó Zarathustro, stoupaj�, stoupaj� vlny. A by� i tv� vż�ka byla sebevy���, mnoho lid� je k tob� puzeno; jiś nebude dlouho na suchu tvłj Łlun.
A śe my, kdoś si zouf�me, płi�li jsme te� do tv� sluje a śe si jiś nezouf�me: to� jenom zv�st a płedzv�st, śe lep�� lid� jsou na cest� k tob� -
- nebo� on s�m je na cest� k tob�, posledn� ten zbytek boha mezi lidmi, to znamen�: v�ichni oni lid� velik� touhy, velik�ho hnusu, velik�ho rozmrzen�
- v�ichni, kdoś necht�j� ś�t, ledaśe se zas nauŁ� doufati - ledaśe se od tebe, ó Zarathustro, nauŁ� doufati velikou nad�j�!"
Tak pravil kr�l po pravici a chopil se Zarathustrovy ruky, aby ji pol�bil; Zarathustra v�ak zabr�nil jeho poct� a polek�n ustoupil, mlŁky a n�hle unikaje jakoby do dalekżch d�lek. Po mal� chv�li v�ak byl jiś zase u svżch host�, pohl�dl na n� jasnżma, zkoumaj�c�ma oŁima a pravil:
"Moji host�, vy��� vy lid�, promluv�m s v�mi po na�em a złeteln�. J� jsem v t�chto hor�ch neŁekal na v�s.
V�ru, vy v�ichni jste jist� vy��� lid�: pro mne v�ak - nejste dost vysoc� ani siln� dost.
Pro mne, to jest: pro ono neśprosn�, co ve mn� mlŁ�, co v�ak nebude mlŁeti na v�ky. A tłebaśe ke mn� patł�te, płece mi nejste pravou rukou.
Kdo totiś s�m stoj� na hor�ch a kłehkżch nohou jako vy, ten chce płedev��m jedno, a� jiś to v� Łi si to skrżv�: aby ho bylo �etłeno.
Svżch paś� a svżch nohou v�ak ne�etł�m, ne�etł�m svżch v�leŁn�kł: jak byste se tedy hodili pro moji v�lku?
S v�mi bych si zkazil i kaśd� v�t�zstv�. A leckdo z v�s by upadl, sotvaśe by jen zaslechl mżch bubnł hlasitż tłesk.
Tak� mi nejste dost kr�sn� a urozen�. Potłebuji pro sv� nauky Łistżch hladkżch zrcadel; na va�em povrchu v�ak se pitvoł� młj vlastn� obraz.
Va�e bedra se hrb� pod nejedn�m błemenem, pod nejednou vzpom�nkou; nejeden zlż trpasl�k dłep� ve va�ich koutech. I ve v�s ukrżv� se luza.A by� jste i byli vzne�en� a vzne�en�j��ho rodu: mnoho na v�s je kłiv�ho a znetvołen�ho. Nen� kov�łe, jenś by z v�s ukul rovn� a pł�m� lidi.
Jste jen mosty: nech� vy��� lid� po v�s kr�Łej� na druhż błeh! ZnaŁ�te stupn�: nehn�vejte se tedy na toho, kdo stoup� płes v�s do sv� vlastn� vż�ky!
Z va�eho semene snad i mn� jednou vzroste pravż syn a dokonalż d�dic: to v�e je v d�lce. V�m samżm nen�leś� m� d�dictv� a jm�no.
NeŁek�m na v�s v t�chto hor�ch zde, nesm�m i v�mi sestoupiti naposledy v hloub. Płi�li jste mi jen jakośto płedzv�st, śe jsou jiś vy��� lid� ke mn� na cest� -
Nikoli va�e velk� touhy, velik�ho hnusu, velik� rozmrzelosti, nikoli ti, jeś jste nazvali posledn�m zbytkem boha -
- ne! Ne! Tłikr�te ne! Na jin� lidi Łek�m v t�chto hor�ch zde a nohou svou bez nich odsud nevykroŁ�m
- na vy��� lidi Łek�m, na siln�j��, v�t�zn�j��, sm�lej��, na takov�, jiś jsou pravośhle stav�ni t�lem i du��: je nezbytn�, aby płi�li sm�j�c� se lvov�!
Ó moji host�, vy podivn� - nezaslechli jste je�t� o mżch d�tech? Ani o tom, śe jsou na cest� ke mn�?
Mluvte mi płec o mżch zahrad�ch, o mżch blaśenżch ostrovech, o m�m nov�m kr�sn�m pokolen� -proŁ mi o tom nemluv�te?
Ten pohostinskż dar si vypro�uji na va�� l�sce, abyste mi mluvili o mżch d�tech. Proto jsem bohat, proto jsem zchudl: Łeho jsem se nevzdal
- Łeho bych se nevzdal, abych m�l to jedin�: tyto d�ti, tento śivouc� sad, tyto stromy śivota, abych m�l stromy sv� vłle a nejvy��� sv� nad�je!"
Tak pravil Zarathustra a n�hle se v łeŁi zarazil: nebo� ho płepadla jeho touha, i zavłel oŁi a śsta pohnut�m sv�ho srdce. A v�ichni host� mlŁeli a st�li nehnut� a zmaten�: aś na to, śe starż v�tec rukama a posuny d�val znamen�.
VeŁełe
Na tomto m�st� totiś v�tec płeru�il v�t�n� Zarathustrovo a jeho host�: protlaŁil se dopłedu jako kdosi, kdo nem� nazbyt Łasu, chopil se Zarathustrovy ruky a volal: "Ale Zarathustro!
Jedna v�c je nutn�j�� neś druh�, tak ł�k� s�m: nuś dobr�, jedna v�c je mne te� nutn�j�� neśli v�ecky ostatn�.
Slovo v pravż Łas: cośs mne nepozval k hostin�. A zde je n�s mnoho, kdoś jsme vykonali dlouh� cesty. Snad n�s nechce� nasytit mluven�m?
Tak� jste mi v�ichni jiś pł�li� mnoho mluvili o zmrznuti, utopen�, udu�en� a o jinżch śtrap�ch: nikdo v�ak nemluvil o śtrap� moj�, totiś o um�r�n� hladem -"
(Tak pravil v�tec; ale jak to zaslechla Zarathustrova zv�łata, odb�hla polek�na. Nebo� vid�la, śe v�e, a� cokoli snesla za dne do sluje, nepostaŁ�, aby se nacpal jedinż ten v�tec.)
"- v to Ł�taje i zchładnut� ś�zn�," pokraŁoval v�tec. A tłebaśe tu sly��m pleskati vodu jako łeŁi moudrosti, tak hojn� totiś a neśnavn�: j� - chci mna!
Nen� kaśdż rozenż pij�k vody jako Zarathustra. Pro znaven� a zvadl� se voda ani nehod�: n�m pł�slu�� v�no - teprve to poskytne n�hl�ho ozdrav�n� a nenad�l�ho zdrav�!"
Płi t�to pł�leśitosti, kdyś v�tec ś�dal v�na, stalo se, śe i onen mlŁenlivż kr�l po levici dostal se jednou k slovu. "O v�no," pravil, "postarali jsme se my, j� a młj bratr, kr�l po pravici: m�me v�na dost - co osel unesl. Nesch�z� tedy nic neś chl�b."
"Chl�b?" odv�til Zarathustra a zasm�l se. "Pr�v� chleba poustevn�ci nemaj�. Ale ne samżm chlebem śiv je Łlov�k, nżbrś i masem dobrżch jeh�at, jichś m�m dv�:
- ta budou rychle zabita a upravena s kołennou �alv�ji: tak to m�m r�d. Nen� tu ani nedostatek koł�nkł a plodł, dobrżch dost i pro nejmlsn�j�� labuśn�ky; i ołechy tu jsou i jin� h�danky k lousk�n�.
Tak ud�l�me zakr�tko dobrou hostinu. Kdo v�ak chce s n�mi j�sti, nech� s�m płiloś� ruky k d�lu: i kr�lov�. Nebo� u Zarathustry i kr�l sm� bżti kuchałem."Ten n�vrh byl podle srdce v�ech host�: aś na to, śe se dobrovolnż śebr�k vzp�ral masu a v�nu a kołen�n�.
Jen mi posly�te toho hżłila Zarathustru!" pravil śertem: "Chod� se proto do sluj� a velehor, aby se strojily takov� hostiny? Te� ov�em ch�pu, co n�m kdysi k�zal: .Pochv�lena bu� mal� chudoba!' i proŁ chce odstranit śebr�ky."
"Bu� dobr� m�ry," odpov�d�l mu Zarathustra, "tak jako j�. Złsta� si u svżch mravł, ctnż muśi, śvżkej si zrnka, pij si vodu, chval si svou kuchyni: jen jestli t� rozradostn�!
Jsem z�konem jen pro ty, kdoś jsou moji, nejsem z�konem pro v�echny. Kdo v�ak n�leś� ke mn�, ten a� je silnżch kost�, t�ś lehkżch nohou -
- vesel k v�lk�m a slavnostem, ne milenec chmur, ne hloupiŁkż sn�lek, ale hotov k nejt�ś��mu jako k sv� slavnosti, zdr�v a nepoai�en.
V�ci nejlep�� n�leś� mn� a t�m, kdoś jsou moji; a nejsou-li n�m d�ny, vezmeme si je: - nejlep�� potravu, nejŁist�� nebe, nejsiln�j�� my�lenky, nejkr�sn�j�� śeny!" -
Tak pravil Zarathustra; kr�l po pravici v�ak odv�til: "Pod�vno! Kdo sly�el kdy takov� chytr� łeŁi z śst mudrcovżch?
A v�ru, to� nejpodivn�j�� na mudrci, je-li ke v�emu je�t� chytrż a nen�-li to osel."
Tak pravil kr�l po pravici a divil se; osel v�ak zlovoln� k jeho łeŁi płisv�dŁil, zahżkav i-a. To pak byl poŁ�tek on� dlouh� hostiny, jeś v kronik�ch sluje "veŁełe". A płi t� hostin� se nemluvilo o niŁem jin�m neś o vy���m Łlov�ku.

O vy���m Łlov�ku
1.
Kdyś jsem po prv� płi�el k lidem, dopustil jsem se poustevnick� po�etilosti, velik� po�etilosti: postavil jsem se na trh.
A kdyś jsem mluvil ke v�em, nemluvil jsem k nikomu.Z veŁera pak mżmi druhy byli provazolezci a mrtvoly; a j� s�m byl skoro mrtvolou.
S novżm jitrem v�ak mi vze�la nov� pravda: tu jsem se nauŁil ł�kati: "Co mi po trhu a luze a lomozu luzy a dlouhżch jej�ch u��ch!"
Vy��� vy lid�, tomu se ode mne nauŁte: na trhu nikdo nev�ł� ve vy��� lidi. A chcete-li tam mluviti, budiś! Luza v�ak mśour�: "V�ichni jsme si rovni!"
"Vy��� vy lid�" - tak mśour� luza - "nen� vy���ch lid�, jsme si v�ichni rovni, Łlov�k je Łlov�k a płed bohem - jsme si v�ichni rovni!"
Płed bohem! - Te� v�ak zemłel ten błh! Płed luzou pak nechceme si bżt rovni. Vy��� vy lid�, odstupte z trhu!
2.
Płed bohem! - Te� v�ak zemłel ten błh! Vy��� vy lid�, ten błh byl va��m nejv�t��m nebezpeŁ�m.
Teprve od t� doby, co leś� v hrob�, vy jste op�t z mrtvżch vstali. Teprve nyn� płijde velik� poledne, teprve nyn� vy��� Łlov�k - stane se p�nem!
Pochopili jste toto slovo, ó moji bratł�? Jste polek�ni: j�m� va�e srdce z�vra�? Zeje v�m tu propast? Vyje v�m tu pekelnż pes?
Nuśe dobr�! Nuśe vzhłru! Vy��� vy lid�! Teprve nyn� pracuje k porodu hora lidsk� budoucnosti. Błh zemłel: te� chceme my- aby śiv byl nadŁlov�k.
3.
Nejstarostliv�j�� ptaj� se dnes: Jak lze Łlov�ka zachovati?" Zarathustra v�ak, jedinż a prvż, se pt�: Jak lze Łlov�ka płekonati?"
NadŁlov�k mi leś� na srdci, nadŁlov�k je mi prvou a jedinou starost� - a nikoli Łlov�k: nikoli bliśn� a nejbliś��, nikoli nejchud��, nikoli ten, kdo nejv�ce trp�, nikoli nejlep��. -
Ó moji bratł�, co mohu milovati na Łlov�ku, jest, śe je płechodem a z�nikem. A i na v�s je mnoh�, co mi vnuk� l�sku a nad�ji.
�e jste povrhovali, vy��� vy lid�, to mi vnuk� nad�ji. Velc� povrhovatel� jsou totiś velikżmi zboś�ovateli.
�e jste si zoufali, to� dłvod, abyste velice byli ct�ni. Nebo� jste se nenauŁili, kterak se vzd�vati, nenauŁili jste se malżm chytrostem.Dnes totiś mal� lid� stali se p�ny: ti v�ichni k�ś� vzd�n� a odł�k�n� a chytrost a p�li a ohledy a dlouh� "A tak d�le" malżch ctnost�.
V�echno śensk� a v�echno, co poch�z� z rabł, a płedev��m m�chanice luzy: to v�e chce se te� st�ti p�nem v�eho lidsk�ho osudu - ó hnus! hnus! hnus!
To v�e se pt� a neśnav� pt�: Jak zachovati Łlov�ka nejl�pe, nejd�le, nejpł�jemn�ji?" T�m - se stali p�ny dne�ka.
Ty p�ny dne�ka płekonejte, ó moji bratł� - ty mal� lidi: nejsou nadŁlov�ku nejv�t��m nebezpeŁ�m!
Płekonejte mi, vy��� vy lid�, mal� ctnosti, mal� chytrosti, ohledy p�skovżch zrnek, �uk�n� mraveni��, b�dn� pohodl�, "blaho nejv�t��ho poŁtł" -
A rad�ji si zoufejte, neś abyste se vzdali. A v�ru, miluji v�s za to, śe dnes neum�te ś�t, vy��� lid�! Tak vy totiś śijete - nejl�pe!
4.
M�te odvahu, ó moji bratłi? Jste sm�l�ho srdce? Nikoli odvahu płed sv�dky, nżbrś odvahu poustevnickou a orl�, na niś ani ś�dnż błh se jiś ned�v�?
Studen� du�e, mezky, slepce, opilce nejmenuji sm�lżmi. Sm�l� m� srdce, kdo b�ze� zn�, ale b�ze� zkrot�; kdo propast vid�, ale hrd�.
Kdo propast vid�, ale orl�ma oŁima - kdo orl�mi sp�ry do propasti vnikne: ten m� odvahu. -
5.
"�lov�k je zlż" - tak ł�kali k m� śt�e v�ichni nejv�t�� mudrci. Ach, je-li to dnes jen je�t� pravda! Nebo� zlo je v Łlov�ku silou nejlep��.
"�lov�k nech� se stane v�t��m v dobru i zlu" - tak uŁ�m j�. Nejvy���ho zla je tłeba k nejvy���mu dobru nadŁlov�ka.
To bylo snad dobr� pro onoho kazatele malżch lid�, śe trp�l hł�chem Łlov�ka a śe jej na se vzal. J� se v�ak raduji z velk�ho hł�chu jakośto ze sv� velk� śt�chy. -
Nen� to v�ak łeŁeno pro dlouh� u�i. Tak� nepatł� kaśd� slovo do kaśdżch śst. Jsou to jemn� vzd�len� v�ci: po t�ch a� nesahaj� ovŁ� pazoury!
6.
Vy��� vy lid�, mysl�te, śe jsem płi�el napravovat, co jste pokazili?
�i śe napł�t� v�m trp�c�m pohodln�ji ustelu? �i śe nest�lżm, v�m zbloudilżm v les�ch a na hor�ch, uk�śi nov� a snadn�j�� stezky?
Ne! Ne! Tłikr�t ne! Vśdy v�ce v�s a vśdy lep�� lid� va�eho druhu nech� hynou - nebo� vy m�te m�t śivot st�le hor�� a tvrd��! Takto jen - takto jen vzroste Łlov�k vysoko, aś ho stihne a zlom� blesk: vzroste pro blesk vysoko dost!
M� mysl a m� touha se płip�naj� k m�lokterżm v�cem, k dlouhżm a dalekżm: co by mi bylo po va�� mal�, mnoh�, kr�tk� b�d�!
Je�t� mi netrp�te sdostatek! Nebo� trp�te sebou, netrp�li jste posud Łlov�kem. Lhali byste, kdybyste tvrdili jinak! Z v�s nikdo netrp�m t�m, Ł�m trp�l jsem j�! -
7.
NestaŁ� mi, aby blesk jiś ne�kodil. Nechci ho sv�d�t k zemi: nech� se nauŁ� - pracovat v mżch sluśb�ch.
M� moudrost se jiś dlouho hromad� jako mrak, tichne a Łern�. Tak si vede kaśd� moudrost, jeś jednou porod� blesky. -
T�mto dne�n�m lidem nechci bżt sv�tlou ni sv�tlem se zv�t. Dne�n� lidi chci oslepit: Blesku m� moudrosti! vypal jim oŁi!
8.
NiŁeho necht�jte nad sv� schopnosti: je zl� nepravost u t�ch, kdoś cht�j� nad sv� schopnosti.
Zvl�t� cht�j�-li velk� v�ci! Nebo� vzbuzuj� nedłv�ru k velkżch v�cem, jemn� ti pen�zokazi a herci -
- aś posl�ze sami płed sebou se stanou nepravżmi a �ilhaj�, jsou ob�lenou ŁervotoŁinou, jsou kryti pl�t�kem silnżch slov a ctnostmi na odiv stav�nżmi a skv�lżmi, nepravżmi d�ly.
Tu si jen ve�te obezłele, vy��� vy lid�! Nic mi totiś dnes nen� drahocenn�j��ho a vz�cn�j��ho nad poctivost.
Zda tento dne�ek nen�leś� luze? Luza v�ak nev�, co jest velk�, co mal�, co pł�m� a poctiv�: luza jest nevinn� kłiv�, luza st�le lśe.
9.
M�jte mi dnes dobrou nedłv�ru, vy��� vy lid�, lid� sm�l�ho srdce a otevłen�ho! A dłvody sv� zahalujte! Tento dne�ek totiś n�leś� luze.
Kdo by dłvody dovedl zvr�tit v�ru, j�ś se luza kdysi bez dłvodł nauŁila?A na trhu se płesv�dŁuje posunky. Dłvody v�ak luze vnukaj� nedłv�ru.
A jestliśe kdy zv�t�zila pravda, ptejte se jen sami sebe s dobrou nedłv�rou: "Kterż silnż blud za ni bojoval?"
Stłeśte se t�ś uŁencł! Ti v�s nen�vid�: nebo� jsou neplodn�! Maj� studen� vyschl� oŁi, płed nimi kaśdż pt�k leś� o�kub�n.
Py�n� se t�m, śe nelśou: neschopnost ke lśi v�ak d�vno je�t� nen� l�skou k pravd�. Stłeśte se!
Nem�ti horeŁky, to je�t� d�vno nen� pozn�n�! Vystydlżm duchłm nev�ł�m. Kdo neum� lh�ti, nev�, co je pravda.
10.
Chcete-li do vysokżch vż�ek, cho�te po vlastn�ch nohou! Ned�vejte se nahoru n�sti, nesedejte si na ciz� hłbety a hlavy!
Ty jsi v�ak vstoupil na kon�? �prkem jede� te� vzhłru k sv�mu c�li? Dobr�, pł�teli! Tv� chrom� noha v�ak s tebou sed� na koni!
Aś bude� u c�le, aś seskoŁ� s kon�: ty, jenś n�leś� k vy���m lidem, pr�v� na sv� vż�ce - klopżtne�!
11.
Vy tvoł�c�, vy vy��� lid�! Jen pro vlastn� d�t� lze bżti t�hotnu. Nenechte se umluvit, nedejte si nic namluvit! Kdopak śe je v� bliśn�? A by� i jedn�te "pro bliśn�ho" - płece pro� netvoł�te!
Odvykn�te mi jen tomuto "pro", vy tvoł�c�: pr�v� va�e ctnost tomu chce, abyste nic neŁinili "pro" a "za" a "protośe". Proti takovżm nepravżm slłvkłm si zalepte ucho.
"Pro bliśn�ho" - to� jen drobnżch lid� ctnost: ti ł�kaj� "rovnż s rovnżm", "ruka ruku": - nemaj� pr�va ni s�ly k va�� zi�tnosti!
Ve va�� zi�tnosti, ó tvoł�c�, jest obezłelost a prozłetelnost t�hotnżch śen! Jehoś nikdo je�t� nezłel oŁima, plod: ten je chr�n�n a �etłen, ten je vyśivov�n celou va�� l�skou.
U va�eho d�t�te, kde jest cel� va�e l�ska, jest i cel� va�e ctnost. Va�e d�lo, va�e vłle, to� v� "bliśn�": nedejte si namlouvati nepravżch hodnot!
12.
Ó tvoł�c�, vy��� vy lid�! Kdo je płed porodem, jest choł; kdo v�ak porodil, je zneŁi�t�n.Zeptejte se śen: nerod� proto, śe je to bav�. Bolest rozkd�k� kułata i b�sn�ky.
Vy tvoł�c�, mnoho neŁist�ho jest na v�s. To proto, śe v�m bylo souzeno bżt matkami.
Nov� d�t�: ó, co nov� �p�ny s n�m płi�lo na sv�t! Poodejd�te! A kdo porodil, nech� si omyje du�i!
13.
Nebu�te ctnostn� nad sv� s�ly! A necht�jte na sob� nic proti pravd�podobnosti!
Cho�te �l�p�jemi, kudy �la jiś va�ich otcł ctnost! Jak byste stoupali do vż�in, nestoup�-li s v�mi vłle va�ich otcł?
Kdo v�ak chce bżt prvżm poŁ�tkem, dej pozor, aby se nestal i koncem v�ech koncł! A v Łem jsou nełesti va�ich otcł, v tom necht�jte znamenati sv�tce!
�� otcov� se starali o śeny a o siln� v�no a o divok� kance: co by to bylo, kdyby takovż potomek cht�l na sob� cudnost?
Bl�znovstv� by to bylo! Velkou z�sluhou, v�ru, zd� se mi u n�ho, je-li muśem jedin� śeny nebo dvou anebo tł�.
A kdyby kl�tery zakl�dal a nade dvełe psal: "Cesta k svatosti" - j� bych płece łekl: naŁ to! je to nov� bl�znovstv�!
S�m sob� zalośil k�znici a śtoŁi�t�: a� mu jde k duhu: J� v�ak tomu nev�ł�m.
V samot� roste, co tam kdo płinesl: i vnitłn� dobytŁe. Tedy se pro leckoho samota nehod�.
Bylo kdy na zemi n�co �pinav�j��ho nad sv�tce v pou�ti? Kolem nich nesoptil jenom ��bel - nżbrś i vepł.
14.
Pla�e, zahanben�, neobratn�, jako tygr, jemuś se nezdałil skok: tak jsem v�s, vy��� vy lid�, Łasto v�dal pl�śiti se stranou. Hod se v�m ztratil.
Ale co na tom, vy hr�Łi v kostky! NenauŁili jste se hr�t a se sm�t, jak hr�t a sm�t se m�! Coś nesed�me st�le u velk�ho hrac�ho stolu, u velk�ho stolu vżsm�chu?
A nezdałila-li se v�m velk� v�c, coś vy sami jste proto nezdałen�, zakrn�l�?
A zakrn�li-li jste sami, zakrn�l proto - Łlov�k? Je-li v�ak Łlov�k zakrn�lż a zrłdnż: nuśe dobr�! nuśe vzhłru!
15.
��m vy��� rod, t�m vz�cn�j�� zdar. Vy��� vy lid� zde, zdaś nejste v�ichni - nezemłen�?
Bu�te dobiv mysli, co na tom z�leś�! Co v�e je je�t� mośn�! UŁte se sami sob� se sm�t, jak sm�ti se m�!
jakż tak� div, śe jste se nezdałili a zpola jen zdałili, vy zpola zlomen�! Coś se ve v�s netlaŁ� a nesraz� - lidsk� budoucnost?
Co m� Łlov�k nejvzd�len�j��ho, nejhlub��ho, nejvy���ho, nadhv�zdn�ho, v�ecka jeho nesm�rn� s�la: zda to v�e ve va�em hrnci sv�rliv� nekyp� a nesyŁ�?
Jakż div, śe se leckterż hrnec rozbije! UŁte se sob� sm�ti, jak sm�ti se m�! Ó vy��� vy lid�, co v�e je je�t� mośn�!
A v�ru, co v�e se jiś zdałilo! Jak oplżv� tato zem� malżmi, dobrżmi, dokonalżmi v�cmi, zdałilżmi v�cmi!
Rozestavte kolem sebe mal�, dobr�, dokonal� v�ci, vy��� vy lid�! Jejich zlat� zralost vyhoj� v�m srdce. Dokonalost d�v� doufati.
16.
Co bylo zde na zemi dosud nejv�t��m hł�chem? Zda j�m nebylo slovo onoho, kterż d�l: "B�da t�m, kteł�ś se zde sm�j�!"
Nena�el s�m snad na zemi dłvodł k sm�chu? To �patn� hledal. I d�t� zde najde dłvody.
On v�ak - nemiloval sdostatek: sice byl by miloval i n�s, kteł�ś se sm�jeme! Nen�vid�l n�s v�ak a tupil n�s, płisl�bil n�m pl�Ł a skł�p�n� zubł.
Coś nutno hned l�ti, kde nemilujeme? V tom vid�m �patnż vkus. Ale ten bezpodm�neŁnż si tak vedl. Vy�el z luzy.
A s�m jen sdostatek nemiloval: sice by se byl m�n� zlobil, śe prż nen� milov�n. Prav� velk� l�ska nechce l�sky: - chce v�c.
Vyhn�te se v�em takovżm bezpodm�neŁnżm! To� ubohż chorż rod a zpłsob luzy: śkosem se d�vaj� na tento śivot, uhranŁivż pohled maj� pro tuto zemi.
Vyhn�te se v�em takovżm bezpodm�neŁnżm! Maj� t�śk� nohy a dusn� srdce - neum�j� tanŁit. Jak by t�m byla zem� lehk�!
17.
V�ecky dobr� v�ci zkłiven� se bl�ś� sv�mu c�li.Ohżbaj� hłbet jako koŁky, płed bl�ś�c�m se blahem płedou ve sv�m nitru - v�ecky dobr� v�ci se sm�j�.
Krok prozrad�, kr�Ł�-li kdo jiś po vlastn� sv� dr�ze: pohle�te na mou chłzi! Kdo se v�ak bl�ś� sv�mu c�li, ten tanŁ�.
A v�ru, sochou jsem se nestal a nestoj�m tu ztuhlż a tupż, kamennż sloup; miluji rychlż b�h.
A tłebaśe jsou na zemi moŁ�ly a tlustż stesk: kdo lehk� nohy m�, i płes moŁ�l płeb�hne a tanŁ� jako po umeten�m led�.
Zvedn�te srdce, moji bratł�, vysoko! vż�! A nezapom�nejte mi ani na nohy! I nohy zvedn�te, dobł� vy taneŁn�ci, a je�t� lip: postavte se na hlavu!
18.
Korunu toho, kdo se sm�je, tuto rłśencovou korunu: j� s�m jsem si vstavil tu korunu na hlavu, j� s�m jsem za svatż vyhl�sil svłj sm�ch. Nikoho jin�ho jsem nena�el dnes k tomu silnżm dost.
Zarathustra taneŁn�k, Zarathustra lehkż, jenś kyne perut�mi, płipraven k letu, on, kterż pt�kłm v�em kyne, płipraven a hotov, blaśen a lehkov�śnż -
Zarathustra, jenś vid� budouc� pravdu a sm�ch m� pro v�echnu pravdu, ne netrp�livż, ne bezpodm�neŁnż, milenec skokł a uskokł; j� Zarathustra s�m jsem si tuto korunu na hlavu vstavil!
19.
Zvedn�te srdce, ó moji bratł�, vysoko! vż�! A nezapom�nejte mi ani na nohy! I nohy zvedn�te, dobł� vy taneŁn�ci, Łi je�t� l�p: postavte se na hlavu!
Je t�śk� zv�ł i ve �t�st�, jsou ploskonoz� nemotorov� od narozen�. Podivn� se nalopot� jako slon, jenś se lopot�, aby se postavil na hlavu.
L�pe v�ak je�t� tłe�tit �t�st�m neś ne�t�st�m, l�pe nemotorn� tanŁit neś chromou chłz� chodit. Jen se ode mne nauŁte moudrosti: i nejhor�� v�c m� dva dobr� ruby - i nejhor�� v�c m� dobr� nohy k tanci: jen se mi nauŁte, vy��� vy lid�, jak samy sebe na prav� nohy postavit!
Jen se mi oduŁte f�uk�n� a v�emu smutku luzy! Ó, jak smutnżmi zdaj� se mi dnes i �a�kov� luzy! Tento dne�ek v�ak n�leś� luze.
20.
Jako v�tr mi bu�te, kdyś se ł�t� ze svżch horskżch sluj�: chce tanŁiti podle sv� vlastn� p횝aly, mołe se tłesou a poskakuj� pod jeho kroŁejemi.
Jenś oslłm d�v� peruti a lvice jenś doj�, bu� pochv�len ten dobrż duch, jenś na v�echen dne�ek a na v�echnu luzu se śene, vichr boułliv�k - jenś sok je bodl�kł i hloub�lkł i v�ech zvadlżch listł a v�eho plevele: bu� pochv�len ten divż, dobrż, volnż, boułlivż duch, jenś po moŁ�lech a smutc�ch jak po luŁin�ch tanŁ�!
Jenś nen�vid� zakrn�le zch�tralżch psł a v�� nezdałen� zachmułen� hav�ti: bu� pochv�len ten duch v�ech svobodnżch duchł, sm�j�c� se vichr, jenś duje prach do oŁ� v�em vłedovitżm �karohl�dłm!
Vy��� vy lid�, va�e nejhor�� zlo jest, śe se nikdo z v�s nenauŁil tanŁit, jak tanŁit se m� - tanŁit płes sebe sam�ho! Co na tom, śe jste se nezdałili!
Co v�echno je je�t� mośn�! NauŁte se tedy sm�t se sm�chem, jenś se płeśene płes v�s samy! Zvedn�te srdce, dobł� vy taneŁn�ci, vysoko! vż�! A nezapom�nejte mi ani na dobrż sm�ch!
Korunu toho, jenś se sm�je, tuto rłśencovou korunu: v�m, moji bratł�, tu korunu h�z�m! Sm�ch jsem vyhl�sil svatżm; vy��� vy lid�, nauŁte se mi - sm�t se!

P�se� z�dumŁiv�ho stesku
1.
Promlouvaje t�mito łeŁmi, st�l Zarathustra pobl�śe vchodu sluje; a za posledn�ch slov uklouzl hostem a na kr�tkou chv�li unikl na Łerstvż vzduch.
"Ó Łist� vłn� kol mne," zvolal, "ó blaśen� ticho kol mne! Ale kde jsou m� zv�łata? Sem, orle młj a młj hade, sem!
Rcete mi płece, m� zv�łata: ti vy��� lid� - snad śe v�ichni dohromady dobłe nevon�? Ó Łist� vłn� kol mne! Te� teprve c�t�m a v�m, jak v�s, m� zv�łata, miluji."
- A Zarathustra pravil znovu: "Miluji v�s, m� zv�łata!" Orel v�ak a had se k n�mu l�sali, kdyś d�l tato slova, a vzhl�śeli k n�mu. Tak byli ti tłi ti�e pohromad� a spolu srkali a s�li dobrż vzduch. Nebo� zde venku vzduch byl lep�� neś u vy���ch lid�.
2.
Sotva v�ak Zarathustra opustil svou sluj, zvedl se starż kouzeln�k, rozhl�dl se lstiv� a pravil: "Ode�el!
A jiś, vy��� vy lid� - abych v�s jako on polechtal t�m pochvalnżm lichotnżm jm�nem - jiś mne płepad� zlż młj duch �alby a kouzel, młj z�dumŁivż ��bel - jenś z hloubi du�e jest odpłrcem tohoto Zarathustry: odpus�te mu to! Nyn� chce płed v�mi Łarovat, płi�la pr�v� jeho hodina; nadarmo z�pol�m se zlżm t�m duchem.
V�m v�em, nech� si jak�koli pocty d�v�te slovy, a� si ł�k�te ,svobodn� duchov�' Łi ,pravdiv�' Łi ,kaj�cn�ci ducha' Łi ,odpoutan�' Łi ,lid� velik� touhy' - v�m v�em, kdoś trp�te, jako j�, velikżm hnusem, v�m jimś zemłel starż błh a novż neleś� je�t� v kol�bce a plenk�ch, v�m v�em je naklon�n zlż młj duch a ��bel kouzeln�k.
Zn�m v�s, vy��� vy lid�, a zn�m i jej - i toho netvora, jejś miluji proti sv� vłli, toho Zarathustru zn�m: s�m se mi zhusta zd� kr�snou larvou sv�tce - zd� se mi novżm podivnżm mumrajem, v n�mś se m�mu zl�mu duchu, z�dumŁiv�mu ��blu, zal�bilo - ba miluji Zarathustru, tak se mi Łasto zd�, pro sv�ho zl�ho ducha. -
Ale on mne jiś płepad� a kru�� mne, ten duch z�dumŁivosti, ten ��bel veŁern�ho soumraku: a v�ru, vy��� vy lid�, chce se mu - - rozevłte jen oŁi! - chce se mu płij�ti zcela bez rou�ky, zda v podob� muśe Łi śeny, to nev�m je�t�: ale płich�z� a kru�� mne, b�da! rozevłte smysly!
Dozn�v� den, v�em v�cem - i nejlep��m v�cem - te� płich�z� veŁer; te� sly�te a vizte, vy��� vy lid�, jakż je to ��bel, zda śena Łi muś, ten duch veŁern� z�dumŁivosti!"
Tak pravil starż kouzeln�k, lstiv� se rozhl�dl a s�hl po harf�.
Kdyś dchne vzduchu jas a ut�uj�c� rosa nevid�na i nesly�n� jiś k zemi kane n�ś -
nebo� hebkou obuv m�
śt�n� rosa jak v�ichni laskav� t�itel� -
zda tu vzpom�n�, hołk� srdce, zda vzpom�n�,
jaks kdysi prahlo
po slz�ch nebes i po kanouc� rose,
sśehnuto, mdl�, jaks prahlo,
zat�m co po ślutżch stezk�ch tr�vy
zlobn� veŁern� pohledy slunce
Łernżmi stromy t�kaly vłkol,
oslepuj�c� ty śhouc� pohledy �kodolib�?
Ty? �enich Pravdy?- tak t� tupily -
Ne! Pouze b�sn�k!
Lstn� zv�łe, loupeśn�, pl�śiv�,
jeś mus� lh�t,
jeś v�dom�, vidom� mus� lh�t:
jeś chtiv� je lupu,
v pestr� larv�,
samo sob� larvou,
samo sob� lup -
to - śenich Pravdy?
Ne! Jen bl�zen! Jen b�sn�k!
Tvor, kterż pestłe mluv�,
pestłe kłiŁ� z bl�znovskżch larev,
belh� se po mostech lśivżch slov,
po pestrżch duh�ch,
mezi fale�nżmi nebesy
a zem�mi fale�nżmi
bludn� t�k�, vzn�� se bludn� -
jen bl�zen! jen b�sn�k!
To - śenich Pravdy?
Ne ztuhlż v obraz,
ne zmraśen, ne z mramoru,
ne boś� sloup,
nevztyŁen płed chr�my
co boś� vratnż:
Ne! nżbrś sok takovżch pomn�kł pravdy,
sp� doma v kaśd� pou�ti neś płed chr�my,
pln sv�vole koŁek,
kaśdiŁkżm oknem jenś sk�Łe
a hops�! do kaśd� n�hody,oŁmuch� kaśdż prales,
touhou chtivż a choł
- abys v prales�ch
mezi �elmami pestłe pruhovanżmi
v hł�n�m zdrav� b�hal a pestłe a kr�sn�,
s chv�j�c�m se chł�p�m,
abys potuteln� blaśen a pekeln� blaśen
a krveś�zniv� blaśen loupeśn�, pl�śiv�, Ł�haje b�hal: -�i jako orli, kteł� dlouho, dlouho a nehybn� do propast� hled�, do propast� svżch: - ó, jak se tudy v hloub a dovnitł a v sr�z vśdy st�Łej� do hlub��ch hlubin! -Pak, n�hle, płekotnżm chvatem, sr��c�m letem, na jeh�ata padnou, stłemhlav, v hloub, v hltav�m hladu po jeh�atech laŁni, v z�ti proti v�em jehn�Ł�m du��m, v zułiv� z�ti proti v�emu, co z�r� jehn�Ł�m zrakem a jako ovce, proti v�emu, co zŁełenou vlnu a �ediv� povolnou vłli jeh�at a ovc� m�!
Takov�,
orlovit�, levhartovit�
jsou b�sn�kovy touhy,
jsou tvoje touhy pod tis�cem larev,
ty bl�zne! ty b�sn�ku!
Jenśs v Łlov�ku złel i boha i ovci -: boha v Łlov�ku rozs�pat, v Łlov�ku rozs�pat ovci a płi tom se sm�t -
To�, to� tvoje blaśenstv� Levharta i orla blaśenstv�! B�sn�ka i bl�zna blaśenstv�! -Kdyś tichne vzduchu jas a luny srp jiś se pl�ś�, Łerv�nky purpurovżmi zelenż, z�vistnż:
- maje z᚝ proti dni
a tajemn� krok co krok svżm srpem śne visut� trsy rłś�, aś bled� klesaj� do noci v hloub: -
tak s�m jsem kdysi pad ze sv�ho ��lenstv� pravdy, ze sv�ho roztouśen� po dni, dnem umdlen, sv�tlem choł
- v hloub k veŁeru pad jsem a k st�nłm: jedinou pravdou
sśehnut a prahna:
- zda vzpom�n�, hork� srdce, zda vzpom�n�, jaks tehdy prahlo? -
�e jsem vyho�t�n pryŁ od v�� pravdy, jen bl�zen! jen b�sn�k!

O v�d�
Tak zp�val kouzeln�k; a v�ichni, kdoś byli pohromad�, uv�zli jako pt�ci nepozorovan� v s�ti jeho lstiv� a z�dumŁiv� rozko�e. Jenom Łlov�k sv�domit�ho ducha nedal se polapit: rychle od�al kouzeln�kovi harfu a zvolal: "Vzduch! Vpus�te sem dobrż vzduch! Vpus�te sem Zarathustru! Tebou se tato sluj stala dusnou a jedovatou, zlż, starż kouzeln�ku!
Sv�d�, chytrż fale�n�ku, k nezn�mżm ś�dostem a pustin�m. A b�da, nad�laj�-li lid�, jako jsi ty, tolik hluku s pravdou!
B�da v�em svobodnżm duchłm, jiś se nemaj� na pozoru płed takovżmi kouzeln�ky! Ta tam jejich svoboda: l�k� svżm uŁen�m do śal�łł zp�t - starż z�dumŁivż ��ble, z tv�ho n�łku zn� v�b�c� p�se�; podob� se on�m, kdoś chv�lou cudnosti tajn� zvou k rozko�emi"
Tak pravil sv�domitż Łlov�k; starż kouzeln�k se v�ak rozhl�dl, kochal se v�t�zstv�m a samżm uspokojen�m spolkl mrzutost, kterou mu płsobil sv�domitż Łlov�k. "Bu� zticha!" pravil skromnżm hlasem, "dobr� p�sn� potłebuj� dobr� ozv�ny; po dobrżch p�sn�ch m� se dlouho mlŁet.
Tak se chovaj� v�ichni ti vy��� lid� zde. Tys v�ak asi jen m�lo pochopil z m� p�sn�? V tob� je pram�lo kouzelnick�ho ducha."
"Chv�l� mne," odv�til sv�domitż Łlov�k, "t�m, śe mne od sebe odluŁuje�, nuśe dobr�! Vy ostatn� v�ak, co vid�m? Sed�te tu v�ichni je�t� s oŁima chtivżma -
Vy svobodn� du�e, kam se pod�la va�e svoboda! Skoro, zd� se mi, podob� se lidem, kteł� se dlouho d�vali na zl�, nah�, tanŁ�c� d�vky: i va�e du�e tanŁ�!
Ve v�s, vy��� vy lid�, jest asi v�ce toho, co kouzeln�k jmenuje svżm zlżm kouzelnickżm a �alebnżm duchem: - jsme asi nestejn�.
A v�ru, dost jsme spolu mluvili a uvaśovali, neś se Zarathustra vr�til domł do sluje, a proto s urŁitost� tvrd�m: jsme nestejn�.
Hled�me i zde nahołe rłzn� v�ci, jin� vy a jin� j�. J� totiś hled�m v�ce jistoty, proto jsem płi�el k Zarathustrovi. Ten� posud nejpevn�j�� v�ś� a vłl� -
- dnes, kdy se v�echno vikl�, kdy se cel� zem� tłese. Vy v�ak - vid�m-li, jak se tv�ł�te -, skoro se mi zd�, śe hled�te v�ce nejistoty
- v�ce hrłz, v�ce nebezpeŁ�, v�ce zem�tłesen�. Skoro se domż�l�m - odpus�te m� domż�livosti, vy��� vy lid� -, śe se v�m zacht�lo -
- śe se v�m zacht�lo nejhor��ho, nejnebezpeŁn�j��ho śivota, jenś mn� płsob� nejv�t�� strach: śivota divokżch zv�łat se v�m zacht�lo a lesł a sluj�, strmżch hor a j�cnł bludi��.
A nel�b� se v�m nejl�pe vłdcov�, vyv�d�j�c� ven z nebezpeŁ�, nżbrś ti, kdoś v�s ode v�ech cest odv�d�j�: svłdcov�. Ale je-li tato va�e chu� skuteŁn�, zd� se mi płece neuskuteŁniteln�.
Strach totiś - to� Łlov�ka pocit d�diŁnż a z�kladn�; ze strachu se vysv�tluje v�e, d�diŁnż hł�ch i d�diŁn� ctnost. Ze strachu vzrostla t�ś moje ctnost, to znamen�: v�da.
Nejd�le totiś byl na Łlov�ku p�st�n strach z divok� zv�łe: i strach z onoho zv�łete, jeś s�m v sob� skrżv� a jehoś se boj� - Zarathustra je nazżv� ,vnitłn�m dobytŁetem'.
Takovż dlouhż starż strach, jenś se posl�ze zjemnil a zdu�evnil a zduchov�l - dnes, zd� se mi, jmenuje se takovż strach v�dou. "-
Tak pravil sv�domitż Łlov�k; Zarathustra v�ak, jenś se pr�v� vracel do sluje a zaslechl i uhodl posledn� łeŁ, hodil sv�domit�mu Łlov�ku hrst rłś� a zasm�l se jeho "pravd�m". Jak!" zvolal, "co jsem to zaslechl? V�ru, zd� se mi, śes bl�zen, anebo śe j�m jsem j�: a tvou .pravdu' horemp�dem postav�m na hlavu.
Strach totiś - to� na�e vżjimka. Odvaha v�ak a dobrodruśstv� a radost z nejistoty a z toho, Łeho se nikdo neodv�śil - odvaha zd� se mi celou minulost� lidsk�ho plemene.
Nejl�t�j��m, neodv�śn�j��m zv�łatłm Łlov�k z�vistn� uloupil v�echny ctnosti: teprve tak se stal - Łlov�kem.
Tato odvaha, jeś posl�ze zjemn�la, zduchov�la, zdu�evn�la, tato lidsk� odvaha s orl�mi perut�mi a s had� chytrost�: ta, zd� se mi, m� dnes jm�no -"
"Zarathustra!" zvolali jakoby z jedn�ch śst v�ichni, kdoś tu sed�li pohromad�, a vypukli płi tom v hlasitż sm�ch; a cosi jako t�śk� mraŁno vzneslo se z nich do vż�e. I kouzeln�k se sm�l a chytłe pravil: "Dobr�! Jiś unikl ten zlż młj duch!
A coś jsem v�s płed n�m s�m nevaroval, kdyś jsem łekl, śe to je podvodn�k a lśivż a �alebnż duch?
Zvl�t� tehdy totiś, ukazuje-li se nahż. Co v�ak j� mohu za jeho uskoky! Coś j� jsem stvołil jej i sv�t?
Nuśe dobr�! Usmiłme se zas a bu�me dobr� m�ry! A tłeba śe se Zarathustra tv�ł� zle - jen se na n�j pod�vejte! hn�v� se na mne - neś płijde noc, bude pro mne zas m�t l�sku a chv�lu: nemłśe dlouho ś�t bez takovżch bl�znovstv�.
Ten - miluje sv� nepł�tele: v tom um�n� se vyzn� nejl�pe ze v�ech lid�, jeś jsem kdy vid�l! Zato se v�ak mst� - na svżch pł�tel�ch!"
Tak pravil starż kouzeln�k, a vy��� lid� s n�m souhlasili; i obch�zel Zarathustra, ve zlob� a l�sce potł�saje rukama svżm pł�telłm - jako by v�echny m�l z n�jak�ho dłvodu odprositi a udobłiti. Ale kdyś se płi tom dostal k vżchodu sluje, hle, tu se mu zase jiś zastesklo po dobr�m vzduchu tam venku i po jeho zv�łatech - a cht�l vyklouznouti.

Mezi dcerami pou�t�
1.
"Neodch�zej!" łekl poutn�k, jenś se zval Zarathustrovżm st�nem, "złsta� u n�s - sice n�s op�t płepadne ten starż zatuchlż stesk.
Jiś n�m onen starż kouzeln�k dal z toho, co m� nejhor��ho, a pohle� jen, zde dobrż zbośnż papeś m� v oŁ�ch slzy a jiś se v�echen zas vypravil na mołe z�dumŁivosti.
Ti kr�lov� zde se sice płed v�mi je�t� tv�ł� pokojn�: z n�s v�ech totiś oni to dnes nejl�pe um�j�! Ale kdyby byli beze sv�dkł, s�z�m se, śe by i oni zase spustili smutnou p�sniŁku
- smutnou p�sniŁku pl�śivżch mraŁen, vlhk� z�dumŁivosti, zav�enżch nebes, ukradenżch slunc�, vyj�c�ch podzimn�ch v�trł;
- smutnou p�sniŁku na�eho vyt� a śzkostn�ho vol�n�: złsta� u n�s, ó Zarathustro! Zde jest: mnoho skryt� b�dy, jeś se chce dostati k slovu, mnoho veŁern�ho soumraku, mnoho mraŁen, mnoho zatuchl�ho vzduchu!
�ivils n�s muśsky vżśivnou stravou a silnżmi prłpov��mi: nedopus�, aby n�s po j�dle płepadli zase zm�kŁil� zśen�til� duchov�!
Ty samojedinż kolem sebe vzduch kołen� a rozjas�uje�! Nalezl jsem kdy na zem� tak dobrż vzduch jako zde v tv� jeskyni?
Mnoho zem� jsem płece vid�l, młj nos dovede zkoumati a odhadovati lecjakż vzduch: u tebe v�ak m� chł�p� chutn� svou nejv�t�� slast!
Leda -, leda -, ó dovol starou vzpom�nku! Dovol starou p�se� k z�kuskłm, kterou jsem kdysi zb�snil mezi dcerami pou�t�: -u t�ch byl totiś stejn� dobrż jasnż vżchodn� vzduch; tam jsem byl nejd�le od vlhk�, zamraŁen�, z�dumŁiv� stałeny Evropy!
Tenkr�te jsem miloval takov� d�vky vżchodu i jinak� modr� kr�lovstv� nebes, nad n�mś nevis� mraŁna ni my�lenky.
Nev�łili byste, jak zpłsobn� sed�ly, kdyś netanŁily, jak hlubok� byly, av�ak bez my�lenek, podobny drobnżm tajemstv�m, h�dank�m se stuhami ve vlasech, ołechłm-z�kuskłm - pestłe a cize sed�ly, v�ru! ale bez mraŁen: h�danky, kter� lze h�dati: na poctu t�ch d�vek jsem tenkr�t vymyslil takovż śalm, jenś se zp�v� po j�dle."
Tak pravil poutn�k a st�n; a neś mu kdo odpov�d�l, chopil se jiś harfy star�ho kouzeln�ka, zkł�śil nohy a rozhl�śel se rozv�śn� a moudłe: - chł�p�m v�ak pomalu a t�zav� vtahoval vzduch, jako by v n�jakżch novżch zem�ch ochutn�val nov�ho ciz�ho vzduchu. Pak jal se jakżmsi vyj�c�m hlasem zp�vati.
2.
Pou�� vzrłst�: ne��asten, kdo v nitru chov� pou��/
- Ha! Slavnostn�! Opravdu slavnostn�!
Dłstojnż n�b�h!
Po africku slavnostn�!
Dłstojno lva
Łi vłe��ana mor�ln�ho -
- ale nic pro v�s,
vy pł�telkyn� nejrozmilej��, jimś u nohou sed�t mn� prvoprv�mu v�ech Evropanł je pł�no ve st�nu palem. Sela.
Z�zraŁn� v�ru!
Zde tedy sed�m
nabl�zku pou�t� a jiś
tak vzd�len zas pou�t� a dosud
v praniŁem nezpusto�en:
jsem totiś polknut
nejmen�� touto oasou -
- z�vaj�c, rozev�rala pr�v� svou n�śnou pusinku, jeś ze v�ech nejlib�ji p�chne: tu jsem tam padl, dolł - sem - mezi v�s, vy rozmil� pł�telky! Sela.
Zdar, zdar on� velryb�,
kdyś takto se o blaho sv�ho hosta
starala! - ch�pete płec
mou uŁenou nar�śku?
Zdar jej�mu błichu,
kdyś totiś
byl roztomilż jak t�to oasy błich:
o Łemś si v�ak dovoluji pochybovat
- vśdy� tak� płich�z�m z Evropy,
jeś jest pochybovaŁn�j�� neśli v�echny paniŁky obstarośn�. Błh pomoz! Amen!
Zde tedy sed�m,
v t�to nejmen�� oase,
jak hn�d� datle,
jeś puk� sladkost� zlatżch ���v,
chtiv� kulatżch d�vŁ�ch śst
a je�t� chtiv�j�� d�vŁ�ch
ledov� chladnżch, sn�hov� b�lżch
rezavżch kousavżch zubł: nebo� po nich
ś�zn� srdce v�ech horkżch datl�. Sela.
Zm�n�nżm jiśn�m plodłm podoben, płepodoben, zde leś�m, obl�t�n kłid�lky brouŁkł la�kovn� Łenichaj�c�ch a rovn�ś je�t� drobn�j��mi a po�etilej��mi a hł�n�j��mi touhami a n�pady -obl�h�n v�mi, vy n�m�, vy pln� płedtuch d�venky-koŁky, Dudu a Suleiko,
- obsfinxeu, abych citł svżch n�pl� v jedin� vecpal slovo:
(promi� mi błh tento poklesek jazykovż!)
- sed�m tu a Łenich�m nejlep�� vzduch, vzduch rajskż v�ru,
lehkż a vzl�tlż a koupanż v zlat�,
lep�� neś kdy jakż
vzduch z m�s�ce pad -
a� n�hodou jiś,
Łi se to sv�voln� stalo,
jak stał� b�sn�ci b�j�.
Ale j� pochybovaŁ o tom
jsem na pochyb�ch: vśdy� tak�
płich�z�m z Evropy,
jeś jest pochybovaŁn�j�� neśli v�echny
paniŁky obstarośn�.
Błh pomoz!
Amen.
Saje tento nejkr�sn�j�� v�ech vzduchł,
vzdouvaje chł�p� jak Ł�e,
bez budoucna i beze vzpom�n�n�,
tak sed�m tu, ó
rozmil� pł�telky,
a na palmu se d�v�m,
jeś jako taneŁnice
se hżbe a ohżb�, v boc�ch se kol�b�
- d�vej se dlouho a d�l� to po n�!
- jako taneŁnice, jeś, jak se mi zd�, jiś pł�li� dlouho, nebezpeŁn� dlouho poł�d a poł�d jen na jedn� nośiŁce st�la?
- aś z toho pozapomn�la, jak se mi zd�, śe nohou m� dv�?
J� aspo� marn�
jsem hledal ten nezv�stnż
bl�śeneckż skvost
- rozum�j: druhou tu nohu -ve svat� bl�zkosti
jej� płen�śn�, płepłvabn� suk�nky, v�j�łovit� v�j�c� a cetkami se chv�j�c�. Ba v�łte, vy kr�sn� pł�telky, v�łte mi na slovo:On; ji ztratila!
Je ta tam!
Na v�ky v�kł ta tam!
Ta druh� noha!
Ó, �koda t� płvabn� druh� nośky!
Kdeśe as dl� a opu�t�na pl�Łe?
Ta osiłel� noha?
Snad śe se strachuje
zl�ho, netvorn�ho
lva s plavou kadeł�? �i snad
je obr�na jiś a ohryz�na -
ó hrłzo! ohryz�na! Ach! Sela.
Ó, jen mi neplaŁte,
srdce vy m�kk�!
NeplaŁte, ó
srdce datl�! Prsa vy ml�Łn�!
Vy srd�Łka zlat�ho
dłeva!
NeplaŁ mi jiś,
bled� Dudu!
Odvahu, Suleiko! vzmuś se, vzmuś!
- �i by snad
cos, co by s�lilo, s�lilo srdce, bylo tu vhodn�? Umravn�n� prłpov��? Slavnostn� domlouv�n�? -
Ha! Vzhłru, ctnosti!
Ctnosti a dłstojnosti! Evropsky dłstojn�!
M�chu ctnosti,
foukej, foukej zas!
Ha!
Je�t� jedenkr�t załvat,
mor�ln� załvat!
Jako mravnostn� lev
płed dcerami pou�t� załvat!
- Neb łev ctnosti, vy rozmil� d�vky, to� ze v�eho nejv�t��
v�e� Evropanł, hltavost Evropanł! A jiś tu tedy stoj�m j� Evropan,
nemohu jinak, błh mi bu� sv�dkem!
Amen!
Pou�� vzrłst�: ne��asten, kdo v nitru chov� pou��!

Probuzen�
1.
Po p�sni poutn�ka-st�nu sluj se pojednou naplnila lomozem a sm�chem: a jeśto shrom�śd�n� host� mluvili druh płes druha a ani osel, nabyv tak odvahy, nebyl jiś zticha, płepadla Zarathustru mal� vżsm�n� nevole proti jeho n�v�t�vn�kłm, tłebaśe se radoval z jejich radostn� n�lady, kter� se mu zd�la znamen�m ozdrav�n�. I vyklouzl na Łerstvż vzduch a pravil svżm zv�łatłm:
"Kam se te� pod�la jejich śzkost?" pravil, a jiś si s�m oddechl od mal� mrzutosti - "u mne, zd� se mi, odvykli śzkostn�mu kłiku!
- tłebaśe, pohł�chu, ne posud kłiku." A Zarathustra si zacpal u�i, nebo� oslovo hżk�n� pr�v� se divn� m�silo do j�sav�ho hłmotu on�ch vy���ch lid�.
Jsou veseli," łekl pak Zarathustra, "a kdo v�? snad se bav� na hostitelłv śŁet; a by� se i ode mne nauŁili sm�chu, płece ne m�mu sm�chu. Ale co na tom z�leś�! Jsou to stał� lid�: uzdravuj� se svżm zpłsobem, sm�j� se svżm zpłsobem; m� u�i vytrp�ly jiś hor�� v�ci, a płece se nehor�ily.
Tento den je v�t�zstv�m: jiś couv�, jiś prch� duch t�śe, młj starż arcinepł�tel!
K jak dobr�mu konci sp�je tento den, jenś se zapoŁal tak zle a tak t�śce!
A ke konci sp�je. Jiś se bl�ś� veŁer: jede płes mołe! Jak se houp� blaśenż ten jezdec, navracej�c� se domł, ve svżch nachovżch sedlech!
Nebe se jasn� na to d�v�, a sv�t leś� hluboko: ó v�ichni vy podivn� lid�, kdoś jste ke mn� płi�li, v�ak jiś stoj� za to ś�t u mne!"
Tak pravil Zarathustra. A tu op�t zazn�l kłik a sm�ch vy���ch lid� ze sluje: i promluvil znovu."Ryby uś berou, m� vnadidlo śŁinkuje, i od nich upou�t� nepł�tel, duch t�śe. Jiś se zaŁ�naj� sami sob� sm�t, sly��m dobłe?
M� muśsk� strava, m� prłpov�� ���vy a s�ly śŁinkuje: a v�ru, nekrmil jsem jich nadżmavou zeleninou! Nżbrś v�leŁnickou stravou, dobyvatelskou stravou: nov� ś�dosti jsem vzbouzel.
Nov� nad�je jsou v jejich paś�ch a noh�ch, srdce se jim ��ł�. Nal�zaj� nov� slova, jejich duch brzy bude dżchati sv�vol�.
Takov� strava sice nen� snad pro d�ti, ani pro star� a mlad� roztouśen� śenu�ky. T�m tłeba jinak płemlouvat vnitłnosti; t�m nejsem l�kałem a uŁitelem.
Hnus opou�t� od vy���ch t�ch lid�: nuśe dobr�! to� m� v�t�zstv�. V m� ł�i nabżvaj� bezpeŁ�, v�echen hloupż stud prch�, oŁi��uj� se.
- OŁi��uj� a vyprazd�uj� sv� srdce, dobr� chv�le se jim vracej�; zah�lej� a płeśvykuj� - st�vaj� se vd�Łnżmi.
To mi budiś nejlep��m znamen�m: st�vaj� se vd�Łnżmi. Zakr�tko budou si vymż�let slavnosti a svżm stalżm radostem postav� pomn�ky.
Jsou to lid�, kteł� se uzdravuj�!" Tak pravil Zarathustra, mluv� radostn� k sv�mu srdci a vyhl�śeje do d�lky; a jeho zv�łata se k n�mu tulila, etice jeho �t�st� a mlŁen�.
2.
N�hle se v�ak Zarathustrovo ucho zaleklo: nebo� sluj, aś dotud pln� hłmotu a sm�chu, pojednou hrobov� ztichla - a jeho nos Łichal lib� p�chnouc� dżm a kadidlo, jakoby od hoł�c�ch piniovżch �i�ek.
"Co se d�je? Co to trop�?" t�zal se s�m sebe a płipl�śil se ke vchodu, aby se nepozorovan� mohl d�vati na hosty. Ale div divouc�! co mu tam bylo vid�ti na vlastn� oŁi!
"V�ichni se zase stali n�bośnżmi, modl� se, tłe�t�! -" pravil a nadm�ru se podivil. A v�ru! v�ichni: oba kr�lov�, papeś mimo sluśbu, zlż kouzeln�k, dobrovolnż śebr�k, poutn�k-st�n, starż v�tec, Łlov�k sv�domit�ho ducha a nejohyzdn�j�� Łlov�k: v�ichni vy��� lid� leśeli jako d�ti a star� v�ł�c� śen�tiny na kolenou, modl�ce se k oslu. A nejohyzdn�j�� Łlov�k pr�v� se jal kloktati a sup�ti, jako by se mu cos nevysloviteln�ho dralo z nitra; ale kdyś se skuteŁn� dostal aś k slovłm, hle, tu to byla pobośn� podivn� litanie, blahoslav�c� zboś�ovan�ho a podkułovan�ho osla. Litanie pak zn�la takto:
Amen! A pośehn�n� a sl�va a moudrost a d�kł Łin�n� a Łest a moc i s�la bohu na�emu na v�ky v�kł!
- A osel płisv�dŁil a zahżkal i-a.
Bł�m� na�e nese, podobu otroka na se vzal, je srdce trp�liv�ho a nikdy neł�k� Ne; a kdo sv�ho boha miluje, ten ho trest�.
- A osel płisv�dŁil a zahżkal i-a.
Nemluv�: aś na to, śe sv�tu, jejś stvołil, neust�le płisv�dŁuje: tak veleb� svłj śivot. Z chytr�ctv� nemluv�: jen m�lokdy si tedy utrś� ostudu.
Nevzhledn� kr�Ł� sv�tem. Jeho zamilovan� barva je �ediv�, do n� zahaluje svou ctnost. M�-li ducha, zakrżv� jej; ale kdekdo v�ł� v jeho dlouh� u�i.
- A osel płisv�dŁil a zahżkal i-a.
Jak� v tom skryta moudrost, śe m� dlouh� u�i a vśdy płisv�dŁuje a nikdy neł�k� Ne! Zda nestvołil sv�t podle obrazu sv�ho, to znamen� co nejhloup�ji?
- A osel płisv�dŁil a zahżkal i-a.
Kr�Ł� cestami pł�mżmi a kłivżmi, m�lo db�, co se n�m lidem zd� pł�m� Łi kłiv�. Mimo dobro a zlo jest kr�lovstv� tv�. Je to tv� nevinnost, śe nev�, co jest nevinnost.
- A osel płisv�dŁil a zahżkal i-a.
Pohle� jen, nikoho od sebe neodh�n�, ani śebr�kł, ani kr�lł. MaliŁkżch nech�v� płij�ti k sob�, a l�kaj�-li t� uliŁn�ci, ł�k�v� prost� i-a.
- A osel płisv�dŁil a zahżkal i-a.
Miluje� oslice a Łerstv� f�ky, nejsi vyb�ravż. Bodl�k ti lecht� srdce, m�-li pr�v� hlad. V tom jest moudrost boś�.
A osel płisv�dŁil a zahżkal i-a.

Slavnost osl�
1.
Ale na tomto m�st� litanie Zarathustra se jiś neopanoval, nżbrś zahżkal s�m i-a, je�t� hlasit�ji neś osel, a vskoŁil doprostłed svżch potłe�t�nżch host�. "Ale co mi to, lidiŁky, trop�te?" volal, prudce zvedaje modl�c� se hosty.
"B�da, kdyby se na v�s d�val kdo jinż neś Zarathustra: kaśdż by soudil, śe va�e nov� v�ra je posm�chem nejhor��ch rouhaŁł anebo śe jste nejpo�etilej�� ze v�ech starżch śen�tin!
A ty, starż papeśi! jak se to sn�� s tebou samżm, śe se zde takto modl� k oslu, jako by to byl błh?" -
"Ó Zarathustro," odv�til papeś, "promi�, ale ve v�cech boś�ch jsem osv�cen�j�� neś ty s�m. A tak se to slu��.
Rad�ji modliti se k bohu takto a v takov� podob� neś v niś�dn� podob�! Płemż�lej, vzne�enż pł�teli, o t�to prłpov�di: uhodne� hned, śe v n� v�z� moudrost.
Ten, jenś pravil: ,Błh je duch' - ten dosud na zemi nejv�t�� krok a skok uŁinil k nev�łe: takov�ho slova nelze jiś na zemi dobłe napraviti!
M� star� srdce sk�Łe a poskakuje, śe jest je�t� n�co na zemi, k Łemu lze se modliti. Ó Zarathustro, promi� to star�mu pobośn�mu papeśsk�mu srdci!" -
- "A ty," pravil Zarathustra poutn�ku-st�nu, "ty se zve�, ty se mn� svobodnżm duchem? A trop� tu takov� modl�łstv� a kn�śourstv�?
Je�t� hłłe to zde v�ru trop� neś u svżch hn�dżch zlżch d�vek, zlż novż vyznavaŁi!"
"Ba śe zle," odv�til poutn�k-st�n, "pravdu m�: ale coś mohu za to! Starż błh op�t śije, ó Zarathustro, mluv si co mluv.
Nejohyzdn�j�� Łlov�k v�echno zavinil: probudil ho zas. A nech� si ł�k�, śe ho kdysi usmrtil: smrt jest u bohł vśdy pouhż płedsudek."
- "A ty," pravil Zarathustra, "zlż starż kouzeln�ku, cos to uŁinil! Kdo v na�� svobodn� dob� m� je�t� v�łiti v tebe, v�ł�-li ty v takov� bośstv� a oslovstv�?
Vyvedls hloupost; jak jsi jen, chytr�ku, mohl vyv�sti takovou hloupost!""Ó Zarathustro," odpov�d�l chytrż kouzeln�k, "pravdu m�, byla to hloupost - v�ak mi to tak� dalo pernou pr�ci."
- "A dokonce ty," pravil Zarathustra Łlov�ku sv�domit�ho ducha, "jen uvaś a prst si poloś na nos! Coś se zde ned�je nic proti tv�mu sv�dom�? Coś nen� tvłj duch pł�li� Łistotnż pro takov� modlen� a pro vżpary t�chto pobośnłstk�łł?"
"N�co na tom je," odpov�d�l Łlov�k sv�domit�ho ducha a polośil si na nos prst, "n�co na t�to pod�van� m�mu sv�dom� dokonce lahod�.
Mośn� śe nesm�m v�łiti v boha; jisto v�ak jest, śe se mi błh v t�to podob� zd� je�t� nejhodn�j�� v�ry.
Błh je prż v�Łnż, podle sv�dectv� nejpobośn�j��ch lid�: kdo m� tolik Łasu, d� si na Łas. Co nejpomaleji a co nejhloup�ji: m�-li ty dv� vlastnosti, młśe bytost jeho druhu płece hodn� dok�zat.
A kdo m� ducha pł�li�, snadno a r�d se zbl�zn� i do hlouposti a bl�znovstv�. Płemż�lej s�m o sob�, ó Zarathustro!
Ty s�m - v�ru! i ty bys samżm nadbytkem a samou moudrost� mohl se st�ti oslem.
Zda dokonalż mudrc nekr�Ł� r�d po cest�ch nejkłiv�j��ch? Pohled na skuteŁnost to dokazuje, ó Zarathustro - pohled na tebe!"
- "A posl�ze ty s�m," pravil Zarathustra a obr�til se k nejohyzdn�j��mu Łlov�ku, jenś st�le je�t� leśel na zemi, ruku zvedaje k oslu (d�val mu totiś p�t v�na). "Vydej ze sebe slovo, ty nevyslovitelnż, cos to vyvedl!
Zd� se mi prom�n�n, tv� oko śhne, pl᚝ vzne�enosti zast�r� tvou ohyzdnost: co jsi sp�chal?
Coś je to pravda, co tamti tvrd�, śes ho zas probudil? A k Łemu? Coś nebyl dłvodn� dobit a odbyt?
Zd� se mi, śe s�m jsi se probudil: co jsi sp�chal? proŁ ty ses vr�til? ProŁ ty ses obr�til na v�ru? Vydej ze sebe slovo, ty nevyslovitelnż!"
"Ó Zarathustro," odpov�d�l nejohyzdn�j�� Łlov�k, "jsi Łtver�k!
- Zdali ten tam je�t� śije Łi zase śije Łi zda je dłkladn� mrtev - kdo z n�s obou v� to l�pe? Pt�m se tebe.Jedno v�ak v�m - od tebe sam�ho jsem se tomu kdysi nauŁil, ó Zarathustro: kdo chce nejdłkladn�ji zab�ti, ten se sm�je.
,Nikoli hn�vem, leŁ sm�chem se zab�j�' - tak jsi kdys pravil. Ó Zarathustro, skrytż ty niŁiteli bez hn�vu, nebezpeŁnż sv�tce - jsi Łtver�k!"
2.
Tu se v�ak stalo, śe Zarathustra, udiven samżmi takovżmi Łtver�ckżmi odpov��mi, uskoŁil nazp�t ke dveł�m sluje, a obr�cen ke v�em hostłm, silnżm hlasem provolal:
"Ó bl�zni a �prżmałi v�ichni, vy �a�kov�! Co se płede mnou płetvałujete a skrżv�te!
Jak se jen kaśd�mu z v�s tłepotalo srdce rozko�� a zlobou nad t�m, śe jste se zase jednou stali takżmi, jako jsou maliŁc�, n�bośnżmi totiś - śe jste si zas jednou vedli jako d�ti, totiś śe jste se modlili, ruce sp�nali a ł�kali ,pane bośe'!
Ale te� mi opus�te tento d�tskż pokoj, mou vlastn� sluj, kde dnes płebżv� v�echno d�tinstv�. Ochla�te zde venku svou horkou d�tskou sv�voli a lomoz svżch srdc�!
Ov�em: nebudete-li jako maliŁc�, nikoli nevejdete v ono kr�lovstv� nebesk�. (A Zarathustra uk�zal rukama vzhłru.)
Ale vśdy� ani nechceme v nebesk� kr�lovstv�: Stali jsme se muśi - i chceme kr�lovstv� pozemsk�."
3.
A je�t� jednou jal se Zarathustra mluviti. "Ó nov� pł�tel�," pravil, - "vy podivn�, vy��� vy lid�, jak dobłe se mi te� l�b�te -
- od t� doby, co jste se op�t rozradostnili! V�ru, v�ichni jste rozkvetli: zd� se mi, śe takovżm kv�tin�m, jako jste vy, je tłeba novżch slavnost�
- je tłeba mal�ho stateŁn�ho nesmyslu, n�jak� bohosluśby a slavnosti osl�, n�jak�ho star�ho radostn�ho zarathustrovsk�ho bl�zna, v�łn�ho vichru, jenś v�m svżm bur�cen�m rozjasn� du�e.
Nezapome�te t�to noci a t�to slavnosti osl�, vy��� vy lid�! To jste vynalezli u mne, to mi budiś dobrou płedzv�st� - cosi takov�ho vynajdou jen ti, kdoś se uzdravuj�!A budete-li znovu slaviti slavnost osl�, Łi�te to kvłli sob�, Łi�te to i kvłli mn�! A na pam�tku mou!"-
Tak pravil Zarathustra.

P�se� opojen�
1.
Zat�m v�ak druh za druhem vystoupili ven na Łerstvż vzduch a do chladn� zamy�len� noci; Zarathustra s�m pak vedl za ruku nejohyzdn�j��ho Łlov�ka, aby mu uk�zal svłj noŁn� sv�t a velikż kulatż m�s�c i stł�brn� płekotn� vodop�dy u sv� sluje. Tu st�li koneŁn� ti�e pospolu, sam� stał� lid�, ale se srdcem ut�enżm a stateŁnżm, div�ce se v nitru sv�m, śe jim bylo tak blaze na zemi; dłv�rnost noci se jim v�ak bl�śe a bl�śe vkl�dala do srdce. A znovu si pomyslil Zarathustra: "Ó, jak dobłe se mi te� l�b� vy��� ti lid�!" - nevyłkl to v�ak, nebo� ctil jejich �t�st� a mlŁen�. -
Ale tu se udalo to, co onoho śśasn�ho dlouh�ho dne bylo nejśśasn�j��: nejohyzdn�j�� Łlov�k jal se je�t� jedenkr�te a naposled kloktat a sup�t, a kdyś se dostal aś k slovłm, hle, tu mu z śst vyskoŁila ot�zka, kulat� a Łistotn�, dobr�, hlubok�, jasn� ot�zka, j�ś se v�em, kdoś mu naslouchali, pohnulo srdce v t�le.
"Pł�tel� moji vespolek," pravil nejohyzdn�j�� Łlov�k, "co tomu łeknete? Pro tento dne�n� den - pro tento dne�ek jsem j� po prv� spokojen, śe jsem śil celż svłj śivot.
A płiznati se k tomu mi nestaŁ�. Stoj� za to, ś�ti na zemi: Jedinż den, jedin� slavnost se Zarathustrou mne nauŁily milovati zemi.
,To, śe byl śivot?' tak bych promluvil k smrti. ,Nuśe vzhłru! Je�t� jednou!'
Pł�tel� moji, co tomu łeknete? Nepromluvili byste k smrti jako j�: To - śe byl śivot? Nuśe pro Zarathustru: vzhłru! Je�t� jednou!" -
Tak pravil nejohyzdn�j�� Łlov�k; a nebylo daleko do płlnoci. A co byste asi łekli, śe se tenkr�t płihodilo?Sotva śe vy��� lid� zaslechli jeho ot�zku, r�zem si uv�domili svou prom�nu a sv� uzdraven� i komu za to d�kovati: tu płiskoŁili k Zarathustrovi, d�kuj�ce, klan�ce se, laskaj�ce, ruce mu l�baj�ce, podle toho, jak� kdo byl povahy; jedni se sm�li a druz� plakali. Starż v�tec v�ak tanŁil radost�: a by� i, jak tvrd� n�kteł� vypravovatel�, byl tenkr�te sladk�ho v�na pln, byl dojista je�t� v�ce napln�n sladkżm śivotem a złekl se v�� mdloby. Ba jsou, kdoś vypravuj�, śe tenkr�te tanŁil osel: ned�val� mu prż nejohyzdn�j�� Łlov�k płedt�m nadarmo p�ti v�na. Bu� tomu tak Łi onak: a by� i osel onoho veŁera vpravd� netanŁil, udaly se tenkr�te z�zraŁn�j�� a podivn�j�� v�ci, neś kdyby byl osel tanŁil. Zkr�tka, jak zn� Zarathustrovo pł�slov�: "Co na tom z�leś�!"
2.
Kdyś se v�ak toto płihodilo s nejohyzdn�j��m Łlov�kem, st�l tu Zarathustra, jako by byl zpit: pohled mu uhas�nal, jazyk bl�bolil, nohy se pot�cely. A kdo by uhodl, jak� my�lenky płi tom b�śely płes Zarathustrovu du�i? Złejm� v�ak ustupoval jeho duch a ut�kal zas dopłedu, byl v odlehlżch d�lk�ch a jakoby "na strm�m jhu", jak ps�no jest, "mezi dv�ma mołi
- putuje mezi minulost� a budoucnost� jako t�śkż mrak". Ponen�hlu v�ak, zat�m co ho vy��� lid� drśeli v n�ruŁ�, vzpamatov�val se pon�kud a rukama se br�nil n�valu starostlivżch a uct�vaj�c�ch; ale mlŁel. A pojednou rychle obr�til hlavu, jako by cosi sly�el: tu płilośil k śstłm prst a pravil: "Poj�te!"
A z�hy bylo kolemkol ticho a tajemno; z hloubky v�ak pomalu vzhłru zazn�val zvuk zvonu. Zarathustra mu naslouchal spolu s vy���mi lidmi; potom v�ak po druh� płilośil k śstłm prst a pravil znovu: "Poj�te! Poj�te! Bl�ś� se płlnoc!" - a jeho hlas byl prom�n�n. St�le se v�ak je�t� nehżbal z m�sta: tu nastalo ticho je�t� ti��� a tajemn�j�� a v�e naslouchalo, i osel, i Zarathustrova str�śn� zv�łata, orel a had, a tak� Zarathustrova sluj i velikż chladnż m�s�c i sama noc. Zarathustra v�ak po tłet� płilośil ruku ke rtłm a pravil:
Poj�te! Poj�te! Poj�te! Putujme nyn�! Je tu hodina: putujme do noci!
3.
Vy��� vy lid�, bl�ś� se płlnoc: i łeknu v�m n�co do ucha, jak onen starż zvon mi to do ucha ł�k� -
- tak tajn�, tak pł�ern�, tak srdeŁn�, jak onen płlnoŁn� zvon mi to do ucha �ept�, jenś zaśil v�ce neś jedinż Łlov�k:
- jenś odpoŁ�t�val jiś bolestn� śdery srdce va�ich otcł - ach! ach! kterak vzdych�! kterak ve sn�ch se sm�je! ta star� płlnoc, płlnoc hlubok�!
Ti�e! Ti�e! Tu je sly�et leccos, co za dne nesm� zazvuŁet; nyn� v�ak, v tom chladn�m vzduchu, kdy se zti�il i v�echen hluk va�ich srdc� -
- nyn� to mluv�, nyn� samo si to naslouch�, nyn� se to pl�ś� do noŁn�ch płebd�lżch du��: ach! ach! kterak vzdych�! kterak se ve sn�ch sm�je!
- nesly��, kterak tajn�, pł�ern�, srdeŁn� promlouv� k tob�, ta star� płlnoc, płlnoc hlubok�?
Ó du�e, bd�?
4.
B�da mi! Kam se pod�l Łas? Neklesl jsem do hlubokżch studen? Dł�m� sv�t -
Ach! Ach! vyje pes, m�s�c sv�t�. Rad�ji bych zemłel, zemłel, neś bych v�m łekl, naŁ pr�v� mysl� płlnoŁn� srdce m�.
Te� jsem jiś umłel. V�e to tam. Pavouku, naŁ mne pavuŁinou opł�d�? Chce se ti krve? Ach! Ach! Pad� rosa, hodina se bl�ś� -
- hodina, kdy mne zebe a mraz�, hodina, jeś se pt� a pt� a pt�: "Kdo m� k tomu srdnatosti dost?
- kdo m� bżt p�nem zem�? Kdo łekne: takto se valte, velk� a mal� proudy!"
- Hodina se bl�ś�: ó du�e, vy���ho Łlov�ka du�e, bd�? tato łeŁ jest pro jemn� u�i, pro u�i tv� - płlnoci ducha nesly��?
5.
Jsem un�en, tanŁ� du�e m�! D�lo m�ho dne! D�lo m�ho dne! Kdo m� bżt p�nem zem�?
M�s�c je chladnż, mlŁ� v�tr. Ach! Ach! Vzl�tli jste jiś dost vysoko? TanŁili jste: noha v�ak płec nen� kł�dlo.
Dobł� taneŁn�ci, te� v�echna slast je ta tam: zkysalo v�no, v�echny poh�ry pukly, zaj�kaj� se hroby.
Nevzl�tli jste vysoko dost: te� se zaj�kaj� hroby: "Vykupte płece mrtv�! ProŁ je tak dlouho noc? Neop�j� n�s m�s�c?"Vy��� vy lid�, vykupte płece hroby, zburcujte mrtvoly! Ach, co je�t� hrabe Łerv? Bl�ś� se, bl�ś� hodina -
- dun� zvon, posud rachot� srdce, vit� je�t� ŁervotoŁ, rozvrt�v� srdce. Ach! Ach! Hlubokż sv�t!
6.
Sladk� lyro! Sladk� lyro! Miluji tvłj zvuk, tvłj zm�menż, śab�, zurŁ�c� zvuk! - z jak d�vnżch dob, z jak� d�lky se mi bl�ś� tvłj zvuk, zurŁ�c� z tłn� l�sky!
Starż ty zvone, sladk� lyro! Kaśdż bol se ti do srdce vryl, bol otce, bol otcł, praotcł bol; tv� mluva dozr�la -
- dozr�la jako zlatż podzim a jako odpoledne, jako m� poustevnick� srdce - te� promlouv�: sv�t s�m dozr�l a hrozen hn�dne
- te� chce umł�t, umł�t �t�st�m. Vy��� vy lid�, nec�t�te? Do vż�ky tajemn� se line vłn�
- van a vłn� v�Łnosti, rłśov� blaśen�, hn�d� vłn�, von�c� zlatżm v�nem a po star�m �t�st�
- von�c� po zm�men�m �t�st� płlnoŁn�ho um�r�n�, po �t�st�, kter� zp�v�: hlubokż sv�t, ba hlub��, neś jak den jej znal!
7.
Nech mne! Nech mne! Jsem pro tebe pł�li� cist. Nedotżkej se mne! Nedozr�l młj sv�t pr�v� k dokonalosti?
M� kłśe je pł�li� Łist� pro tv� ruce. Nech mne, hloupż, tupż, ztuchlż dni! Nen�-li płlnoc jasn�j��?
NejŁist�� nech� jsou p�ny zem�! nejnepoznan�j��, nejsiln�j�� nech� jsou p�ny zem�! PłlnoŁn� du�e, jeś jsou jasn�j�� a hlub�� neś kterżkoli den.
Ó dni, t�p� po mn�? Hmat� po m�m �t�st�? J� jsem ti bohat, jsem osam�lż, jsem zlatż dłl, jsem klenotnice?
Ó sv�te, mne si ś�d�? Jsem ti sv�tskż? Jsem ti duchovż? Jsem ti bośskż? Ale vy, dne a sv�te, jste pł�li� neohraban� -
- m�jte chytłej�� ruce, sahejte po hlub��m �t�st�, po hlub��m ne�t�st�, sahejte po n�jak�m bohu, nesahejte po mn�:
- m� ne�t�st�, m� �t�st� je hlubok�, ty podivnż dni, ale płece nejsem błh, ani peklo boha: sv�t je hlubokż; v n�m propast b�d.
8.
Bolest boha je hlub��, ty podivnż sv�te! Sahej po boś� bolesti, nesahej po mn�! ��m jsem j�! Jsem zm�menou sladkou lyrou -
- płlnoŁn� lyrou, zvonem zurŁ�c�m z śab�ch tłn�, zvonem, jehoś nikdo nech�pe, kterż v�ak mus� mluvit i k hluchżm, vy��� vy lid�! Nebo� vy mne nech�pete!
V�e to tam! To tam! Ó ml�d�! Ó poledne! Ó odpoledne! Te� płi�el veŁer, płi�la noc a płlnoc - vyje ' pes, vyje v�tr:
- zdaś v�tr nen� psem? K�uŁ�, �t�k�, vyje. Ach! Ach! Kterak vzdych�, kterak se sm�je, jak chropt� a sup� ta płlnoc!
Jak pr�v� te� stł�zliv� mluv�, ta zpit� b�sn�łka! pila as je�t� nad sv� opojen�? bd� te� dvojn�sob? płeśvykuje?
- ve sn�ch płe zvyku je svłj bol, ta star� hlubok� płlnoc, a je�t� v�ce svou slast. Je-li bol jiś hlubokż, tedy slast - slast hlub�� nad v�ech srdc� śal.
9.
Ó vinn� r�vo! Co mne veleb�! Vśdy� jsem t� uł�zl! Jsem ukrutnż, hle, krv�c� -: proŁ chv�l� mou zpitou ukrutnost?
"V�e, co se stalo dokonalżm, v�e zral� - chce zemł�ti!" tak promlouv�. Budiś śehn�n, śehn�n bu� vinałskż nłś! V�e nezral� chce v�ak ś�ti: b�da!
Bolest d�: "Zahy�! PryŁ s tebou, bolesti!" Ale v�e, co trp�, chce ś�t, aby uzr�lo, aby se naplnilo radost� a touhou
- touhou po Łemsi vzd�len�j��m, vzne�en�j��m, jasn�j��m. "Chci d�dice," tak d� v�echno, co trp�, "chci d�ti, nechci sebe,''- ale slast nechce d�dicł, nechce d�t� - slast chce samu sebe, chce v�Łnost, chce n�vrat, chce na v�ky v�echno stejn�.
�al d�: "Pukni, krv�cej, srdce! Putuj, noho! Kł�dlo, l�tej! Do vż�e! Vzhłru! Bolesti!" Nuśe dobr�! Nuśe vzhłru! Ó star� srdce m�: �al "zahy�!" d�.
10.
Vy��� vy-lid�, co mn�te? Jsem v�tec? Sn�m? Jsem zpit? Jsem vykladaŁ snł? jsem płlnoŁn� zvon?
Jsem krłp�j rosy? Vłn� a van v�Łnosti? Nesly��te? Nec�t�te? Pr�v� se stal młj sv�t dokonalżm, płlnoc je t�ś polednem -bolest je t�ś slast�, kletba je t�ś pośehn�n�m, noc je t�ś sluncem - odejd�te, sice pozn�te, śe mudrc je t�ś bl�znem.
D�li jste kdy Ano jedin� slasti? Ó pł�tel� moji, tedy jste d�li Ano ve�ker� bolesti. V�echny v�ci jsou zav�eny v łet�z, jsou zadrhnuty nitmi, jsou zamilov�ny -
- cht�li jste kdy n�jak� Jedenkr�te" dvakr�t, łekli-li jste kdy: "L�b� se mi, �t�st�! Mśiknut� oka! Okamśen�!" tedy jste cht�li v�echno nazp�tek!
- v�echno znova, v�echno v�Łn�, v�echno zav�eno v łet�z, zadrhnuto nitmi, zamilov�no, ó, tedy jste milovali sv�t -
- tedy jej, vy v�Łn�, milujete v�Łn� a v kaśdou dobu: a i śalu d�t�: Zahy�, ale vra� se zas! Neb kaśd� slast: "Chci v�Łnost!" d�.
11.
V�echna slast chce v�ech v�c� v�Łnost, chce med, chce kvas, chce zm�menou płlnoc, chce hroby, chce hrobł slzavou śt�chu, chce pozlacen� veŁern� Łerv�nky -
Łeho nechce slast! je ś�zniv�j��, srdeŁn�j��, hladov�j��, pł�ern�j��, tajemn�j�� neśli v�echen bol, chce samu sebe, zakous�v� se sama do sebe, vłle kruhu v n� krouś� a se vzp�n� -
- chce l�sku, chce z᚝, je płebohat�, rozhazuje, zahazuje, śebr�, aby si ji n�kdo vzal, d�kuje tomu, kdo b�re, r�da by byla nen�vid�na - tak bohat� je slast, śe ś�zn� po śalu, po pekle, po nen�visti a potup�, po mrz�ku, po sv�t�- nebo� tento sv�t, ó, vśdy� jej dobłe zn�te!
Vy��� vy lid�, slast touś� po v�s, ta nev�zan�, blaśen� - po va�em śalu, vy nezdałen�, touś�! Po nezdałenżch v�cech touś� v�echna v�Łn� slast.
Nebo� v�echna slast chce sebe samu, proto chce i srdc� śal! Ó �t�st�, ó bole! Ó, pukni, srdce! Vy��� vy lid�, zapamatujte si płece, slast chce v�Łnost - slast chce v�ech v�c� v�Łnost, chce v�Łnost, v�Łnost nejhlub��'.'
12.
NauŁili jste se te� m� p�sni? Uhodli jste jej� smysl a touhu? Nuśe dobr�! Nuśe vzhłru! Vy��� vy lid�, tedy mi te� zazp�vej młj kolozp�v!Zazp�vejte mi te� sami p�se�, jej�ś jm�no jest Je�t� jedenkr�te", jej�ś smysl jest "na v�ky v�kłv!" - zp�vejte, vy��� vy lid�, Zarathustrłv kolozp�v!
Ó du�e, bd�?
Płlnoci ducha nesly��?
J� spal, j� spal -
j� z hlubok�ho snu jsem vstal -
Hlubokż sv�t -!
Je hlub��, neś jak den jej znal.
V n�m propast b�d -
slast - hlub�� nad v�ech srdc� śal:
�al: zahy�! d�,
leŁ kaśd� slast: chci v�Łnost! d� -
- chci v�Łnost, v�Łnost nejhlub��!

Znamen�
Z jitra v�ak po t�to noci vyskoŁil Zarathustra z lośe, op�sal si bedra a vykroŁil ze sluje, śhouc� a silnż, tak jako jitłn� slunce, jeś vych�z� z tmavżch hor.
"Ty velik� hv�zdo!" promluvil, tak jako promluvil kdysi, "ty oko hlubok�ho �t�st�, Ł�m bylo by v�echno tv� �t�st�, kdybys nem�lo t�ch, kterżm sv�t�!
A kdyby złstali ve svżch komłrk�ch, zat�m co ty jiś bd� a płich�z� a rozd�l� a obdarov�v�: jak by to pohn�valo hrdż tvłj stud!
Nuśe viz! ti vy��� lid� je�t� sp�, zat�m co j� bd�m: to nejsou m� prav� druzi! Na n� neŁek�m ve svżch hor�ch zde.
K sv�mu d�lu sp�ji a k sv�mu dni: oni v�ak nech�pou, kter� jsou znamen� m�ho jitra; młj krok je neburcuje ze sna.
Sp� je�t� v m� sluji, jejich sp�nek je�t� vs�v� m� zpit� p�sn�. Ale ucho, jeś by naslouchalo mn�- ucho, jeś by poslouchalo, chyb� jim v śdech."
- Toto promluvil Zarathustra k sv�mu srdci, kdyś vych�zelo slunce: tu pohl�dl t�zav� do vż�ky, nebo� zaslechl nad sebou ostrż skłek sv�ho orla."Nuśe vzhłru!" zvolal do vż�e, "tak se mi to l�b�, tak tomu chci. M� zv�łata bd�, nebo� bd�m j�.
Młj orel bd� a jako j� uct�v� slunce. Orl�mi sp�ry sah� po nov�m sv�tle. Jste m� prav� zv�łata: miluji v�s.
Je�t� se mi v�ak nedost�v� mżch pravżch lid�!" -
Tak pravil Zarathustra; tu se v�ak stalo, śe pojednou zaslechl jakoby rej a let nesŁetnżch pt�kł, kteł� kolem n�ho tloukli kł�dly - a �um tolika perut� a n�val kolem jeho hlavy byl tak velkż, śe płimhoułil oŁi. A v�ru, jako mrak se to na� sneslo, jako mrak ��pł, jenś zasyp�v� nov�ho nepł�tele. Av�ak hle, zde to byl mrak l�sky a zasypal nov�ho pł�tele.
"Co se mi płih�z�?" myslil si Zarathustra v uśasl�m srdci a pomalu usedal na velik�m kameni, leś�c�m vedle vżchodu ze sluje. Ale jak hmatal rukama kolem sebe a nad sebe a pod sebe a br�nil pł�tulnżm pt�kłm, hle, tu se mu płihodilo je�t� cosi podivn�j��ho: znenad�n� płi tom totiś hm�tl do hust�ho tepl�ho chom�Łe hł�vy; spolu pak se płed n�m ozvalo łvan� - m�rn� a t�hl� łvan� lva.
"Znamen� se bl�ś�," pravil Zarathustra a jeho srdce se prom�nilo. A vskutku, kdyś se płed n�m rozjasnilo, leśelo u jeho nohou ślut�, mohutn� zv�łe a tisklo mu hlavu ke kolenłm a samou l�skou se ho nepou�t�lo a vedlo si jako pes, jenś nal�z� zase star�ho sv�ho p�na. Holubice pak v l�sce z�vodily se lvem; a po kaśd�, kdykoli se mu holubice zatłepetala płes nos, lev zatł�sl hlavou a divil se a sm�l se.
Vida to v�e, promluvil Zarathustra jen jedin� slovo: "M� d�ti jsou nabl�zku, d�ti m�"-, pak zcela on�m�l. Srdce mu v�ak rozt�lo a z oŁ� mu kanuly slzy a padaly mu na ruce. A niŁeho jiś nedbal a sed�l bez pohnut�, neodh�n�je zv�łat. Tu poletovaly holubice sem a tam a posadily se mu na ramena a celovaly mu b�lostnż vlas a neumdl�valy v n�śnosti a plesu. Silnż lev pak neust�le olizoval slzy, jeś Zarathustrovi padaly na ruce, a łval a mruŁel k tomu nesm�le. Tak si poŁ�nala ta zv�łata. -
To v�echno trvalo drahnż Łas nebo kr�tkż Łas: nebo� po pravd� neplat� pro takov�to v�ci na zemi praś�dnż Łas -. Zat�m v�ak procitli vy��� lid� v Zarathustrov� sluji a ładili se k spoleŁn�mu prłvodu, aby vy�li Zarathustrovi v śstrety a płinesli mu jitłn� pozdraven�: nebo� procitnuv�e seznali, śe ho jiś nen� mezi nimi. Ale kdyś se dostali k vżchodu ze sluje a ozvuk jejich krokł se nesl płed nimi, lev se nadm�ru zarazil, odvr�til se pojednou od Zarathustry a s divokżm łevem se rozehnal k jeskyni; vy��� lid� v�ak, sly��ce ho łv�ti, vzkłikli v�ichni jakoby z jedn�ch śst a uprchl� nazp�t a v okamśen� zmizeli.
Zarathustra s�m pak ohromen śśasem se zvedl ze sv�ho sedadla, rozhl�dl se, st�l tu płekvapen�m bez sebe, t�zal se sv�ho srdce, ponołil se do my�lenek a byl samoten. "Co jsem to jen zaslechl?" pravil posl�ze pomalu, "co se mi to pr�v� płihodilo?"
A jiś mu vze�la vzpom�nka, i pochopil jedinżm pohledem v�e, co se udalo mezi vŁerej�kem a dne�kem. "Vśdy� zde jest k�men," pravil, hlad� si vous, "na n�m jsem sed�l vŁera r�no; a zde ke mn� płistoupil v�tec, a zde jsem po prv� zaslechl vżkłik, jejś jsem sly�el pr�v� te�, onen velkż vżkłik śzkosti.
Ó vy��� vy lid�, vśdy� o va�� śzkosti mi vŁera r�no v�stil onen starż v�tec - k va�� śzkosti cht�l mne sv�sti ten poku�itel: ó Zarathustro, mi d�l, płich�z�m, abych t� svedl k tv�mu posledn�mu hł�chu.
K m�mu posledn�mu hł�chu?" zvolal Zarathustra a hn�viv� se zasm�l vlastn�mu slovu: "Cośe mi bylo ponech�no za posledn� młj hł�ch?"
- A je�t� jednou vnołil se Zarathustra do sebe a usedl znovu na velk�m kameni a płemż�lel. Pojednou vyskoŁil -
"Soucit! Soucit s vy���m Łlov�kem/" zvolal a tv�ł se mu prom�nila v kov. "Nuśe dobr�! To - jiś minulo!
Młj bol a młj soucit s bolem - co na tom z�leś�! Coś dycht�m po �t�st�?'J� dycht�m po sv�m d�le!
Nuśe dobr�! Płi�el lev, m� d�ti jsou nabl�zku, Zarathustra dozr�l, płi�la m� hodina:
-To� moje jitro, młj den se poŁ�n�: te� vzhłru, te� vzhłru, velik� poledne!" -
Tak pravil Zarathustra a opustil svou sluj, śhouc� a silnż, tak jako jitłn� slunce, jeś vych�z� z tmavżch hor.

Koment�ł płekladatele
Nietzschovo hlavn� d�lo b�snicko-filosofick�, "Tak pravil Zarathustra", shrnuje vżsledky prvżch tł� period jeho vżvoje, totiś romantiky, intelektualismu :i mystiky. Vn�� do myslitelova sv�ta dv� velk� koncepce, 1. ide�l nadŁlov�ka, 2. my�lenku v�Łn�ho n�vratu, jeś v�ak byly płipravov�ny jiś płedchoz� Neitzschovou Łinnost�: v�echny dł�v�j�� spisy Neitzschovy ("Zrozen� trag�die z ducha hudby" 1872, "NeŁasov� śvahy" 1873-1876, "Lidsk�, pł�li� lidsk�" 1878 aś 1879, "Zora" 1881, "Radostn� v�da" 1882) byly ve znamen� individualismu, vyhla�uj�ce pł�chod geni�ln�ch osobnost� za smysl n�roda i lidstva; bezprostłedn� płedch�zej�c� kniha, "Radostn� v�da", naznaŁovala v�ru, śe śivot kaśd�ho jednotlivce nekoneŁn�kr�te jiś byl proś�v�n a nekoneŁn�kr�te bude se opakovati. Tu my�lenku Nietzsche po prv� zaznamenal v srpnu r. 1881 ve �vżcarsk�m Kngadinu; tento m�s�c a tento kraj ud�vaj� tedy data zrozen� "Zarathustry": tenkr�te tak� po prv� naŁrtl Nietzsche n�kolik pozn�mek o persk�m filosofovi Zarathustrovi jakoś i dispozici d�la, jemuś zamż�lel d�ti n�zev "Poledne a v�Łnost", brzy potom napsal aforismus, tvoł�c� te� prvż odstavec "Zarathustrovy płedmluvy" ("Kdyś bylo Zarathustrovi tłicet let..."), nadepsal jej "Incipit tragoedia" a zakonŁil j�m Łtvrtou knihu sv� "Radostn� v�dy".
Je�t� v roce vyd�n� "Radostn� v�dy" rozhodl se autor, śe jej�ho z�v�ru pouśije za vstupn� partii samostatn�ho d�la, jemuś definitivn� stanovil titul "Tak pravil Zarathustra". N�kolik m�s�cł nato, v prv� polovici śnora r. 1883, byl vypracov�n spis takto nazvanż v Rapallu na Riviełe di Levant�, pobl�śe Janova; vyd�n�, na jehoś tituln�m list� nebylo ud�no, śe b�ś� jen o prvż d�l, prot�hlo se aś do konce kv�tna t�hoś roku. N�sledovaly cesty do ��ma a na Ischi�; v Łervenci pak Nietzsche, dl�c� op�t ve �vżcarsk�m Engadinu, v osad� Sils Maria, vypracoval druhż d�l, jenś byl ihned d�n do tisku a vy�el rovn�ś separ�tn�. V ł�jnu dlel Nietzsche v Janov�, od listopadu v Nizze, a zde v lednu r. 1884 vznikl d�l tłet� (ti�t�n o m�s�c pozd�ji). Je�t� za Nietzschova śivota r. 1886 vy�ly tyto tłi d�ly jakośto celek. Nebyl do n�ho pojat d�l Łtvrtż, jejś byl Nietzsche, zavrhnuv jin� pl�ny pokraŁov�n�, koncipoval v Nizze poŁ�tkem r. 1885 a jenś t�hoś roku byl vy�el v nepatrn�m poŁtu vżtiskł jakośto soukromż tisk, urŁenż jen krouśku pł�tel. Teprve po nezhojiteln�m Nietzschovu onemocn�n� stal se Łtvrtż d�l r. 1892 pł�stupen i �ir��mu Łten�łstvu. Od t� doby cel� Łtyłd�ln� komposice, soudobou kritikou takłka ignorovan�, jest vyd�v�na jako celek, stala se vżznamnżm Łinitelem evropsk� literatury a dośila se do sv�tov� v�lky v N�mecku sta, ve Krancii Łtvrtiny sta vyd�n�.
Nictzschśv "Zarathustra" nen� venkoncem jednotnż a v sob� uzavłenż, Łtvrtou knihou se mu nedost�v� definitivn�ho zakonŁen�: ale płece jak epick� fa bule, tak ethos a pathos jsou do t� m�ry podm�n�ny komposiŁn�m z�konem d�la celistv�ho, jsou tak sv�r�zn� a maj� tolik jednot�c�ch znakł, śe teprve souhrn v�ech kapitol a złetel na cel� d�lo młśe v�sti k spr�vn�mu posouzen� tohoto nesvat�ho proroctv�, jehoś detaily jsou v nejt�sn�j��m vztahu k ostatn� Nietzschov� tvorb� a obsahuj� nepłehlednou ładu nar�śek a polemik filosofickżch i liter�rn�ch. Zvl�t� na tyto str�nky, kter� unikaj� �ten�łłm jednotlivżch, nahodile vytrśenżch parti�, m� bżti upozor�ov�no v na�em vżkladu, jenś prob�r� kapitolu za kapitolou a odkazuje na str�nky płekladu; leckde se tak� naskytne pł�leśitost upozornit na slovn� hł�Łku a jin� zvl�tnosti n�meck�ho origin�lu.
Pomłcky, jichś płi vżkladu uśito, v�t�inou beze zvl�tn� citace, jsou v prv� ład� Nietzschovy ostatn� spisy, nepostradateln� k dłv�rn�mu proniknut� nejednoho temn�ho m�sta; śdaje chronologick� a śivotopisn� op�raj� se o jeho dopisy a jeho autobiografii ("Ecco homo"), pojedn�vaj�c� o "Zarathustrovi" docela jedineŁnżm zpłsobem; dłleśit� sentence, do d�la sam�ho nepojat�, d�le dodatky, takłka nezbytn� pro Łtvrtou knihu, jakoś i pl�ny pokraŁov�n� jsou oti�t�ny ve XII. svazku Naumannova vyd�n� Nietzschovżch sebranżch d�l. Db�no bylo ov�em i vżkladł nictzschovsk� literatury, zvl�t� pł�slu�nżch Ł�st� v śivotopise Nietzschovy sestry, v monografii Bcmouilliov� aj.; vlivy biblickżch rŁen� kontrolov�ny podle (neśplnżch) paralel Weicheltovżch; hojn� pouŁen�, zvl�t� v m�stech o v�Łn�m n�vratu, poskytl trp�livż a dłkladnż vżklad Naumannśv, sice neobratnż a podiv�nskż, ale nepr�vem kacełovanż. Młj vżklad se vedle t�chto pramenł, z nichś leckde Łerp� a proti nimś se jinde obrac� v tich� polemice, dom�h� pr�v nov�ho zpracov�n�, nez�visl�ho v celkov�m pojet� i ve mnoh� jednotlivosti. (R. 1922 vy�ly filosofick� vysv�tlivky k "Zarathustrovi" od Augusta Messera.)
Płeklad s�m byl poł�zen podle "97.-99. tis�ce" Zarathustry (7. svazek kapesn�ho vyd�n� Nititzschovżch spisł, v Lipsku u A. Kronera; śvod z r. 1910); nen� to edice kritick� ani do posledn�ho p�smene bezvadn�, proto płibr�n "16.-18. tis�c" (6. svazek mal�ho osmerkov�ho vyd�n�, v Lipsku u C. G. Naumanna 1899), odchylnż v n�kolika maliŁkostech (leckde i v interpunkci a v typografick� śprav�); v�t�� diference textu (napł. v b�sn�ch Łtvrt�ho d�lu) lze nal�zt v dł�v�j��ch tisc�ch, z vid�n� srovn�no "�est� vyd�n�" (6. svazek velk�ho osmerkov�ho vyd�n�, v Lipsku u Naumanna 1896). Jeśto n�kdo m�sto płipou�t� rłznż vżklad, srovn�val jsem svłj płevod s jinżmi płeklady, tak s vżborem 24 kapitol, jejś r. 1896 opatłil F. V. Krev"' (v 10. svazku Knihovny Rozhledł) i s jinżmi Łeskżmi uk�zkami ze "Zarathustry"; cenn� sluśby prok�zaly mi t�ś dva płeklady cel�ho d�la: francouzskż od Henri Alberta (25. vyd. 1911) a anglickż od Alexandra Tilleho (2. vyd. 1908).
O z�sad�ch płekladu jednal jsem po jeho prv�m vyd�n� v Płehledu z 20. a 27. śnora 1914. Druh� vyd�n� vy�lo r. 1920, tłet� r. 1925.
Otokar Fischer


Pozn�mky
PRVŻ D�L
ZARATHUSTROVA P�EDMLUVA
Z dat o postupn�m vzniku jednotlivżch Łtył knih vysv�t�, śe neb�ś� o śvod k "Zarathustrovi" cel�mu, nżbrś jen k prv�mu jeho d�lu. Proto nen� tu łeŁ o v�Łn�m n�vratu, jehoś vżkladem, asi uprostłed d�la, je zatlaŁeno uŁen� o nadŁlov�ku.
7-1. Zarathustra (Zarathustra, Zoroastr), prorok 6. stol. pł. Kr., zakladatel staropersk�ho n�bośensk�ho dualismu (parsismu), płvodce posv�tnżch knih Zendavestu: zde pojat nez�visle na starżch legend�ch, ale namnoze tak, śe zachov�n orient�ln� kolorit; leckterż tradiŁn� detail płizpłsoben modern�mu a osobn�mu naz�r�n�. Parsismus byl n�bośenstv�m slunce a ohn�, a jejich vyznavaŁem (v pozm�n�n�m smyslu) jest i Nietzschłv Zarathustra: proto płedstoupil płed slunce. - Tłicet let (podle pod�n�): pobżval dlouho v hor�ch (jako Mohamed na pou�ti), vrac� se Łlyłicetiletż mezi lidi: tak� Nietzschovi (naroz. 1844) v dob� "Zarathustry" bl�śil se Łtyłic�tż rok. - Jezero, hory, sluj atd., bez urŁit� lokalisace Nietzschovi tanuly na mysli ponejv�ce krajiny italsk� Riviery, italskżch ostrovł a jihovżchodn�ho �vżcarska. - Poh�r chce se vypr�zdniti: to� "ctnost, kter� obdarov�v�", slaven� na konci prv�ho d�lu za ctnost vzne�enżch bytost�.
8 - 2. Sv�tec v lese - misantropickż kn�z-asketa, jenś ulp�l na monotheistick� v�łe; maje s lidmi vynucenż soucit, d�v� jim almuśnu: Zarathustra naproti tomu płin�� jim novż velkż dar, koncepci nadŁlov�ka, jiś oni as nepochop�. Z popelu vze�el mu ohe�: z płekonanżch ide�lł novż idealismus.
9-3.4. Nauka o nadŁlov�ku, j�ś n�zkż lid podkl�d� n�zkż smysl (nadŁlov�k - Łlov�k nad lidmi, ve vzduchu), m� zde r�z v�ry evoluŁn�: jako se Łlov�k vyvinul z niś��ch organismł (opice), tak z lid� se vyvine vy��� druh. V historii Łlov�ka i zem� tedy obsaśen celż smysl śivota, v�ce v�ak neś na jedinci z�leś� na podm�nk�ch zd�rn�ho vżvoje celkov�ho. Rozpor rostliny a stra�idla (hmoty a ducha) m� bżt płekon�n jednot�c� nad�j�, śe dojde k nov� velk� synthesi. -Pł�m�ry Łlov�ka vzaty z bezprostłedn�ho n�zoru (nataśenż provaz), symboly nadŁlov�ka naopak zdłraz�uj� vzd�lenost a ohromnost tohoto c�le (blesk, ��p, mołe).
12 - 5. "Sos�kłm vzd�l�n�" stav� Zarathustra na oŁi ironicky m�n�nż ide�l, totiś nivelizov�n� lidsk� spoleŁnosti, jeś bude zkaśena pł�li�nżm historismem a zbavena tvłrŁ�ch sil: tedy uskuteŁn�n� jak�hosi karikovan�ho snu komunistł, ploch� budoucnost v�ak jeho posluchaŁe (vrstevn�ky) l�k� siln�ji neś nebezpeŁnż aristokratismus, vytyŁenż heslem nadŁlov�k. K vytvołen� symbolu posledn�ho Łlov�ka płisp�v� bezśt�n� fysik�ln� płedstava, śe zem� pomalu chladne a śe novou ledovou periodou nadejde konec lidstva.
14-6. Zarathustra, lid�t�j�� neś kn�ś�, nezpov�d�, nevyŁ�t�, nżbrś t�� um�raj�c�ho a rozptyluje hrłzu pov�r. Miluje v�e dobrodruśn�. - Symbolika tohoto vżjevu - podobn� nehody płi vełejn� produkci byl prż Nietzsche v sv�m d�tstv� sv�dkem -, pokud m� vztah k evoluci lidstva, je nejasn�, jej� rozbor by vedl k alegorisuj�c�mu pedanstv�; snad b�ś� o ironisov�n� Łlov�ka, jenś hyne, płeskoŁen na provaze vżvoje; snad je �a�ek karikaturou demagoga, jenś chce vżvoj urychlit radik�ln�mi sliby. - Bled� tv�ł (.v akrobatovżch płezd�vk�ch): vżraz indi�nskżch pov�dek.
15 - 7. 8. Tragika Zarathustrovy osamocenosti. - Stałec v lese -dobrodinec, jenś sv� dobrodin� vnucuje. - Biblick� vżrazy a jejich parafr�ze: rybolov a sprai"17 - 9. V�ra v nadŁlov�ka st�v� se esoterickou naukou aristokratick�ho radikalismu, vyhrazen�ho vyvolenżm duchłm svobodn� se rozhoduj�c�m (v odporu k mrtvol�m, k jezovitsk�mu "sieuti cadavera"). - Desky - staroz�konnż vżraz.
18 - 10. Hrdost a chytrost symbolizov�ny zv�łetem kr�lovskżm a lstivżm, orlem a hadem: orel, v kontrastu proti biblick� holubici, ob� zv�łata jsou snad prot�j�kem k odznakłm evangelistł, snad tak� ozvukem symbolł gnostickżch. - Z�nik ve smyslu platn�m jak o slunci ("z�pad"), tak o Łlov�ku ("sestup"), jako v odstavci 1.
20 - O T�ECH PROM�N�CH Złetelnż ozvuk Nietzschovżch zku�enost� osobn�ch: Velbloud - duch, slouś�c� ciz�m ide�lłm (romantickżm), obt�śkanż ciz�m n�kladem (v�deckżmi śkoly), rvouc� se s nepoddajnou l�tkou, pokraŁovatel tradice. Lev- kritik, svobodnż duch, antimoralista, z vlastn� vłle si stanov� sv� z�kony a z�sady. Dit�- n�vrat k jednodu���, nevinn�j�� mystice, j�ś dż�e pr�v� "Zarathustra". - M�stem Pestr� kr�va m�n�n snad Janov, kde se Nietzsche od roku 1880 Łast�ji zdrśoval.
22 - O U�EBN�CH CTNOSTI Proti profesorłm �os�ck� mravnosti; proti kazatelłm zlat�ho stłedoŁe�t�, poddansk� poslu�nosti, obŁansk� sn�enlivosti, prłm�rn�ho hedonismu. Parodisticky uśito k�z�n� na hołe, desatera a śalmł. - Sp�nek - p�n ctnost�: płevr�cen� pł�slov� "zah�lka jest matka v�ech nepravost�".
24 - O Z�HROBN�C�CH Tak� Zarathustra-Nietzsche bżval odd�n metafysicko-n�bośensk�mu b�jeslov� a blouzn�val romanticky, pesimisticky o snu a utrpen� boś�m. Poznal v�ak, śe n�bośenstv� jest antropocentrick� a błh vżtvorem Łlov�ka, ne naopak. Kaśd� v�ra v transcendentno je podle jeho pozd�j��ho płesv�dŁen�, shodn�ho s obecnżm płesv�dŁen�m t�ch, kdoś kr�Łej� slep�, vżplodem nedokonal�, zklaman� reflexe, vżsledkem choroby a degenerace, tedy produktem fysiologickżch spolupł�Łin. T�lo jest projevem śivota, Łili kantovsky v�c� o sob� str. 26), zdrav� t�lo se spokoj� pozemskżm śd�lem.
27 - O T�CH, KDO� POVRHUJ� T�LEM Vyzn�n� krajn�ho sensualisty, jemuś duch je śstroj�m t�la a jemuś jakżkoli spiritualismus pozbżv� platnosti tvłrŁ� a redukuje se v cosi odvozen�ho: kdo m� nezdrav� t�lo, povrhuje j�m a uct�v� du�i, tj. d�l� z nouze ctnost a ł�d� se pocity pomsty ("re-sesentimentu"). Podle Nictzeochova n�zvoslov�, dolośen�ho t�ś jinżmi jeho vżroky, jest prapodstata ("das Selbst") kvintesence t�lesnosti, pudovosti, osobnosti, kdeśto "j�" je intelektu�ln�. Vysok� hodnocen� t�la podm�n�no ov�em idealistickou my�lenkou a touhou, jak vyp�stiti nadŁlov�ka, a� jako individuum Łi jako typus.
28-O V��N�CH RADOSTNŻCH A BOLESTNŻCH Kaśd� vlastnost je jedineŁn�, tzv. zl� n�ruśivost m� svou individu�ln� cenu jakośto vżraz osobnosti. Prav� hodnota "ctnost�" v�ak nen� v jejich vżznamu pro prłm�rnou mor�lku, nżbrś v tom, śe Łlov�ka stravuj�, st�vaj�ce se mu v�n� a zk�zou, zu�lech�uj�ce jej tak a povzn�ej�ce lidskż typus. - Titul origin�lu pohr�v� si slovem "Leden-schaft", k n�muś tvoł� prot�j�ek "Freuden-schaft".
30 - O BLED�M ZLO�INCI Etick� m�ł�tko budiś nahrazeno biologickżm. Vrah nen� "zlż", sp�e chorż (ve smyslu nov�j�� kriminalistick� psychologie: Lombroso); rozd�l mezi zloŁincem a nezloŁincem je pouze kvantitativn�. Zlż skutek bżv� siln�j�� neś sv�dom� pachatele, jenś trp�l nejv�ce płed Łinem, kdy, nejsa p�nem svżch hnut�, nem�l odpov�dn� vłle a dal se magnetisovati chorobnou płedstavou; jeho "zlo" bylo fysiologicky podm�n�no, ś�ze� po krvi m�la teprve za zjev sekund�rn� vz�p�t� loupeś (lze mysliti na Dostojevsk�ho Raskolnikova). I vrah, jenś, vybiv sv� v�n�, spravedliv� jimi hyne, pohrd� dne�n�m lidstvem a je tedy spł�zn�n s t�mi, kdo volaj� po nadŁlov�ku: a nadŁlov�ku m� bżti ob�tov�n.
32 - O �TEN� A PSAN� Proti literatułe liter�tu; proti v�eobecn�mu vzd�l�n�; proti t�śkop�dnosti. Apologie vlastn�ho aforistick�ho zpłsobu; chv�la lehk� mysli, spojen� se vzne�enost�; hrd� płizn�n�, kterak myslitel roste svżmi my�lenkami. TaneŁn�kem zv�n Zarathustra v płedmluv� a Łasto pozd�ji. TanŁ�c� błh - łeckż Dionysos.
33 - O STROMU NA HO�E Paralela k Spasiteli, jejś apo�tolov� uct�vaj� a zap�raj�. Napomenut� ś�kovi vrchol� ve vżstraze płed hedonismem a ve chv�le heroismu (kontrast Łlov�ka dobr�ho a vzne�en�ho).
36 - O KAZATHL�CH SMRT� Proti pesimistłm, kteł� nemaj� dost odvahy, aby byli nihilisty Łinu a svżm bliśn�m zkracovali śivot, jenś maj� za utrpen�. ��st asketł odd�v� se svżm ide�lłm pro zadrśen� erotick� pudy; jin� jsou slab� a choł�, jin� horeŁn� pracovit�: zev�eobec�uj� svou vlastn� zvrhlost a udżchanost, jako by to byly znaky cel�ho sv�ta.
37 - O V�LCE A V�LE�N�M LIDU Nietzsche, kdysi na kr�tko śŁastn�k n�mecko-francouzsk� v�lky, zn� sice nebezpeŁ� du�evn�ho uniformov�n�, ale je zast�ncem militarismu, jehoś ctnosti (bojovnost, hrdost, poslu�nost) chce vn�sti do śivota. Proti heslu, śe śŁel sv�t� prostłedky, h�j� sob�staŁnosti v�lky jakośto c�le: śivot je boj, tedy tłebas i boj pro boj! Za nejvy��� kastu nem� v�ak bojovn�ky, nżbrś tvłrŁ� filosofy (sv�tce pozn�n�), proti nimś voj�ni chovaj� z᚝.
39 - O NOV� MODLE Samot�ł zazl�v� st�tu, śe ochoŁuje v�n� silnżch, śe internacionalizuje ostłe odli�en� zvyky n�rodnostn�, śe nivelizuje svżm pośadavkem v�eobecn�ho vzd�l�n�, śe z filosofł Łin� spokojen� obŁany, śe nejvż�e stav� dvorskou sluśbu a kapit�l. - J�, st�t, jsem n�rod- obdobou k Ludv�ku XIV. "L'�tat c'est moi". Zmaten� jazykł dobra i zla- speci�ln� pł�pad babylonsk�ho zmatku.
41 - O MOUCH�CH NA TRHU Dvoj� polemika, symetricky stav�n�, 1. proti veliŁin�m dne (str. 41), 2. proti bezmy�lenkovit�mu davu (str. 41 n.). �initeli vełejn�ho m�n�n� jsou popularis�tołi a eklektikov�, rozm�l�uj�c� my�lenky velkżch muśł, kteł� śij� v skrytu. HluŁn� reklama, duchaplnż płednes, l�biv� "arrangement" jest śsp�n�j�� neś sebevżznamn�j�� tichż Łin. Ve vełejn�m śivot� nutno se rozhodnouti bu� pro Łi kontra, nen� tam m�sta pro hlubok� a pomal� rozvaśov�n�. Zvl�tn� odrłdou jedovatżch much jsou dot�rn� kritikov�, chvalołeŁn�ci bez porozum�n�. Boj proti takovżm malichernostem by v�ak marn� tł�til jedincovu s�lu, l�pe se vyhnouti dry�Łnick�mu pokłikov�n�.
44 - O CUDNOSTI Pohlavn� Łistota nen� z�sluhou ani ide�lem, ale blaśenżm darem; zdrśenlivost m�v� v�ak Łasto za n�sledek, śe nevybit� pudy se płem�n� v jinou formu, takśe i v estetick�m pośitku z tragedie i v l�sce k bliśn�mu bżv� hodn� dusn� erotiky. Viln� lid� se nepr�vem dovol�vaj� pł�rody, kter� i v smyslnosti jest nevinn�.
45 - O P��TELI Osam�l�mu nepł�teli monolog se m�n� v dialog, jeśto vedle jeho j� promlouv� jeho druh� j� (v origin�lu: "leh und Mich" - j� jakośto subjekt a j� jakośto objekt). M�ti pł�tele znamen� tedy zasv�covati kohosi tłet�ho do tajemstv�. Toto zasv�cov�n� nesm� v�ak bżti profanac�, i k pł�teli dluśno zachov�vati "pathos distance" a m�ti śctu jako k ciz�mu, vzne�en�mu nepł�teli, o jehoś pł�ze� se uch�z�me bojem. Pł�telstv� nepom�rn� vyvż�eno nad l�sku, ve smyslu hellenskżch tradic� a podle osobn�ch zku�enost� Nietzsche-ho, jehoś m�lo erotickż śivot byl prostupov�n n�kolikerżm dramatem pł�telstv�.
47 - O TIS�CI A JEDNOM C�LI Z�kladn� pozn�n� o relativnosti mor�ln�ch pojmł; spolu z�klad filosofie jakośto teorie hodnot. N�meck� jm�no "Mensch" znamen� prż toho, kdo hodnot� (str. 4H). Dobro a zlo nejsou pomysly metafysickż-mi, nżbrś vyplynuly z vłle k moci (str. 47) toho Łi onoho n�roda, a tato vłle jest pravou m�rou v�ech v�c� (iravrcov fierpov). Hellensk� etika prż�tila z "agónu" (soupełen�), chr�n�n�ho dobrou bohyn� Kridou, a z kultu pł�telstv�; Per�an�, Zarathustrłv n�rod, velebili pravdomluvnost a luŁi�tn�kovy ctnosti; śidovsk� mor�lka i houśevnatost zaji�t�na desaterem a smyslem rodinnżm; charakteristikem N�mcł je v�rnost (p�se� o Nibelunz�ch!). - Smysl pro individuum je mlad�� a t�ś cenn�j�� neś smysl kolektivn� (radost ze st�da). Te� by b�śelo o to, aby n�rodnostn� rozli�en� mor�lky byly nahrazeny ide�lem, z�vaznżm pro ve�kero lidstvo. To naznaŁuje i nadpis kapitoly, utvołenż podle sb�rky orient�ln�ch poh�dek: jedinż c�l (nadŁlov�k) v kontrastu k tis�ci c�lł dosavadn�ch.
49 - O L�SCE K BLI�N�MU Kacełovanż egoismus - vzne�en�j�� a plodn�j�� neś kłes�ansk� l�ska k bliśn�mu, pod jej�mśto jm�nem se skrżv� tu slabost, tu touha pomluviti nepł�tomn�ho (�est�ho), tu neschopnost vybrati si urŁit�ho pł�tele m�sto v�gn�ho "bliśn�ho". - Pł�zrak; nejvzd�len�j��; vznik�n� śŁelu z n�hody: symboly nadŁlov�ka. V origin�le hł�Łka slov: "der N�chste" - "der Fernste".
50
O CEST� TVŁR��HO Osud, n�strahy a tragika toho, kdo kr�Ł� svou osam�lou cestou a pł�li� pozd� dojde uzn�n�; odv�śiti se sm� toho jen, kdo m� vnitłn� tvołivou s�lu a urŁitż c�l: (bżti osvobozen k Łemu) je dłleśit�j�� neś tradice, płvod a płekonan� otroctv� (osvobozen od Łeho). Leckomu je d�no, aby sv� nejvlastn�j�� nad�n� uplat�oval ve sluśb� ciz�m my�lenk�m, a jen vyvolenż sm� bżti tvłrcem. -(Str. 52) Svat� prostota, jeś si hraje s ohn�m hranic: detail z pod�n� o up�len� Husovu "sancta simplicitas!", vyj�dłenż na zpłsob połekadla ("hr�ti si s ohn�m").
53 - O STARŻCH I MLADŻCH �KNK�CH Hlubokż smysl v la�kovn� form�. Zarathustra pomoc� intuice sp�e neś podle śivotn�ch zku�enost� soud� o śen�ch podobn� jako kdys c�rkevn� otcov� (K�oa yvvrj xi>^�� �a�: je� hołk� i nejslad�� śena), odsuzuje nem�rnż feminismus, up�r� śen� pr�vo na samobytnost a płizn�v� j� vysokż vżznam leda pro pokolen� nezrozen�. V kontrastu (str. 54) muś je zlż, śena �patn� uplat�uje se nietzschovsk� distinkce dvou protikladł "dobra". Z�v�reŁn� pointa ve shod� s jeho płesv�dŁen�m, śe pohlavn� l�ska je maskovan� nen�vist.
55 - O U�TKNUT� ZMIJE Kłes�ansk� płik�z�n� "spl�cejte zl� dobrżm" budiś płekon�no stateŁnost�, kter� z vytrp�n�ho bezpr�v� vyt�ś� posilu a dovede je płizpłsobiti śivotn�mu dobru. V tom i v chov�n� soudcł i v ot�zk�ch sv�dom� nech� se uplat�uje stanovisko hrd�j�� a spolu lid�t�j��. - L�ska, kter� nenese jen v�echen trest, nżbrś i v�echnu vinu (str. 56): nar�śka na Krista, kterż lidsk� hł�chy odpykal, a na antiku, kter� pohanskżm bohłm a f�tu płipisovala vinu lidsk�ho ne�t�st� a m�la tedy podle Nietzscheho n�bośenstv� tvrd�� a t�m tak� vzne�en�j��. - Spravedlnost s oŁima vidouc�ma: v odporu k Themid�. - D�lit se o bezpr�v�... vzne�en�j�� ned�ti si za pravdu (str. 55): parafr�ze n�meckżch pł�slov�.
56 - O D�TKU A MAN�ELSTV� Hygiena t�la i ducha jakośto nezbytn� podm�nka manśelstv�, jehoś smyslem m� bżti touha po nen�hl�m zdokonalov�n� lidsk�ho typu. - (Str. 58)V�t�inou v�ak se navz�jem uhodne dv� zv�łat: stup�ov�n� biblick�ho vżrazu "poznati se" (v t�lesn�m smyslu).
58 - O SVOIJODNK SMRTI Obh�jen� pr�va na sebevraśdu: ale budiś to akt suver�nn�, slavnostn� vłle, ne pasivn�ho odevzd�n� ve vłli boś� jako u Krista, jat�ho touhou po smrti (str. 60). Kdyby byl Kristus złstal na pou�ti, vzd�len farizejł, a "kdyby byl dosp�l aś k m�mu v�ku" (40 let), byl by snad płilnul l�skou k pozemsk�mu śivotu. - Tak budu j� s�m um�rati... (str. 60): vztahuje se snad na Nietzschłv pl�n, śe płedvede ke konci Zarathuistru um�raj�c�ho. - (Sir. 59): Kdyś n�kdo nejl�pe chutn�...: obdoba połekadla.
61 - O CTNOSTI, JE� OBDAROV�V� Z�v�r prv� knihy navazuje na Płedmluvu, v n�ś Zarathustra i slunce jsou l�Łeni jako bytosti tak bohat�, śe jim je nutnost� darovati z vlastn�ho nadbytku.
1. Proti v�edn�mu sobectv�, jeś jest pouze druhem śpadku, degenerace, zrłdnosti, postaveno sobectv� vy���, hodnot�c� jednotlivce i sv�t sub specie nadŁlov�ka. Slovem o vy���m rodu str. 79) zes�lena op�t vżvojov�, darwinistick� str�nka ot�zky, naznaŁen� jiś Płedmluvou. - Vłle - obrana proti v�� t�sni, "nezbytnost": v origin�le slovo "Notwendiskeit" rozlośeno ve "Wende aller Not". - Had pozn�n� - z prv� knihy Mojś�ovy.
2. Opakov�n� v�ry, jeś metafysiku nahrazuje pozemskżm smyslem.
3. Zarathustra parafr�zuje Kristova slova k Petrovi, po prv� se odluŁuje od svżch ś�kł a vyb�z� je k samostatn�mu płem�t�n� o n�bośenstv� nadŁlov�ka i k płipravov�n� velik�ho poledne jeho vytouśen�ho pł�chodu.
DRUHŻ D�L
67 - D�T� SE ZRCADLEM V samot�, do n�ś se uchżlil, płepadne Zarathustru b�ze�, śe jeho uŁen� je nespr�vn� vykl�d�no; i procitne v n�m op�t kazatelsk� posl�n�, uc�t� zase v sob� vzdornou niŁitelskou s�lu, ve vy���m smyslu płece tvłrŁ�, zatouś� znovu po ś�c�ch, od nichś se odlouŁil. - Tato kapitola zastupuje płedmluvu k druh�mu d�lu, jenś jest asi m�n�n nejmlad��m ml�d�tem (ke konci).
69 - NA BLA�ENŻCH OSTROVECH V n�dhełe jiśn� krajiny (asi na italskżch ostrovech) pod�v� Zarathustra nov� nalezenżm pł�telłm "existenŁn�" dłkaz nadŁlov�ka, kterżmśto ide�lem nahrazuje monotheismus i pohanskou v�ru v bohy. NadŁlov�k je krom� jin�ho pośadavkem vrozen� hrdosti. Błh, vżtvor lidskż, byl povznesen na vż�i, j�ś Łlov�k nikdy nemłśe dostihnouti: nadŁlov�k naproti tomu je pokl�d�n za metu a touhu lidsk�ho vżvoje: błh, to� vżraz pro cosi hotov�ho, statick�ho, nadŁlov�k v�ak znaŁ� neust�l� vznik�n�, pud dopłedu, neukojitelnou touhu a łevnivost. - V�enepom�jej�c�- to (pouhż pł�m�r (str. 70): obm�na z�v�reŁn�ho cit�tu z druh�ho d�lu Goethova "Kausta", podle jehoś mystick�ho choru "v�epom�jej�c� je pouhżm pł�m�rem" (totiś pł�m�rem v�Łna, odleskem nekoneŁnosti). Proto b�sn�ci lśou. - Cht�n� to jest, jeś osvobozuje atd.: vłdŁ� v�ty voluntarismu o tvłrŁ� vłli jakośto prav� "svobod� vłle".
71 - O SOUCITNŻCH Sm�s tvrdosti a altruismu. Kłes�ansk� l�ska k bliśn�mu, prż neplodn� a bolestn�, budiś nahrazena śctou k bliśn�mu; �etłiti studu, uspołiti zahanben� - pośadavky vzne�enosti. - Bliśn�: vrstevn�k; nejvzd�len�j��(nad-Łlov�k): bytost budouc�ch tis�cilet�.
74 - O KN�Z�CH PokraŁov�n� kritiky kłes�anstv�. Zarathustra, poustevn�k, spł�zn�n s kn�ś�mi - podobn� jako Nietzsche s�m, potomek far�łsk�ho rodu. Nec�t� k nim z�ti, sp�e jich lituje, protośe je m� za degenerovan� a płedurŁen� ke kn�śsk�mu stavu. Hrdinstv� muŁedn�kł ho neosl�uje, velkost zakladatelł n�bośenstv� mu miz� płed velikost� vytouśen�ho nadŁlov�ka, vedle n�hoś i nejlep�� z śij�c�ch jsou podle obl�ben�ho hesla Nietzschova kriticismu pł�li� lid�t� (str. 76). Hl�s� se jiś Zaralhustrovo zhnusen� pł�tomnost�. -filipiku proti kostelłm, jejich sv�tlu a kadidlu (str. 74) prozrazuje asi stopy Nielzschova pobytu v ��m�.
76 - O CTNOSTNŻCH Rozbor mnohoznaŁn�ho pojmu ctnost, jenś, odlouŁen od płedstav trestł a odm�n, napł�t� m� m�ti zdłvodn�n� ve vnitłn� s�le, v uplatn�n� vlastn� osobnosti (proti kłes�ansk� "virtus" stav�v� Nietzsche r�d renaissanŁn� "virtus" ve smyslu "muśnosti"). Nauka o pomst� a spravedlivosti op�r� se mj. o tvrzen� rłznorodosti dvou podobn� zn�j�c�ch slov: "gerecht" (spravedliv) a "ger�cht" (pomst�n): odtud polemika proti z�m�n� obou płedstav (sir. 74). Pro Nietzscheho je spravedlivost vlastnost� positivn� a Łinnost� produktivn�, nikoli pouhou reakc� jako pomsta.
79 - O CH�T�E Odłvodn�n� Zarathustrova hnusu z pł�tomnosti, kter� jest ovl�d�na neŁistżmi z�jmy pohlav�, demagogie, pen�śnictv�, politikałen�, śurnalismu. V samot�, na hor�ch, v tvorb�, v aristokratick�m kruhu vytouśenżch pł�tel hled� śt�chu, z Łlov�ka zhnusen�ho st�v� se tam błitkż z�pasn�k, śtoŁ�c� na povrchn� hlasatele Łasovosti a denn�ho m�n�n�. Na vrcholu śivota srovn�v� se Nietzsche s letn�m polednem; ohl�ś� se po płekonanżch stadi�ch sv�ho mladistv�ho pesimismu (v�havż stesk m�ho jara) i chladn� skepse svżch muśnżch let (zloba mżch Łervnovżch vloŁek sn�hu, str. 80).
81 - O TARANTUL�CH Rozveden� v�ty o nespr�vn� z�m�n� msty a spravedlivosti; polemika proti egalit�łstv� jak c�rkve, tak socialismu, proti spojov�n� ide�lł śivota a smrti. Za argument proti kłes�ansk� v�łe o rovnosti citov�ny z�kony architektury (v popise kostelł uplat�uj� se zas Nietzschovy ł�msk� dojmy). Situace z�v�ru płipom�n� Odyssea, jenś se d� płiv�zat k st�śni, aby nezahynul p�sn� Sir�n; z�v�reŁn� pointa podle stłedov�k� pov�ry, śe kdo byl u�tknut jedovatżm pavoukem, d� se do ��len�ho tance (tarantule-tarantela).
84 - O SLAVNŻCH MUDRC�CH Odm�tnut� konservativn� filosofie, pohodln� pozn�vac� metody, atheistick� povrchnosti, jeś vesm�s stoj� ve sluśb�ch st�tu a lidu a netrp� vlastn�mi hlubokżmi krizemi. Kontrast: myslitel samot�ł - a profesor śij�c� ve v�śnosti a spokojenosti. V Nietzschov� smyslu bylo by napł. uzn�vati dvojice: Schopenhauer - Hegel, anebo: Nietzsche s�m - 13. F. Strauss.
86 - P�SE� NOCI Vznikla za ł�msk�ho pobytu, jejś popisuje Nietzsche ve sv� autobiografii: "... musil jsem se vr�titi do ��ma. Posl�ze jsem se spokojil bytem na piazza Barberini... Na loggii vysoko nad t�mto n�m�st�m, odkud lze płehl�dnouti ��m a hluboko dole sly�et �um�ti font�n (font�na del Tritone), byla b�sn�na ona nejosam�lej�� p�se�, jeś byla kdy b�sn�na; v onen Łas neust�le mne obletovala nevysloviteln� teskn� melodie, s jej�mś refr�nem jsem se shledal ve slovech ,mrtev nesmrtelnost�'." - "P�se� noci" je podle Nietzschovżch slov dilhyrambus, vzniklż z dionysovsk�ho smutku, stesk toho, jenś pł�li�nou n�pln� moci a sv�tla je odsouzen k neschopnosti l�sky. Je to tragika "ctnosti, jeś obdarov�v�"; smutek pł�li� bohat� du�e; suśuj�c� blaśenstv� inspirace: odtud obsahov� i form�ln� paradoxu, seskupen� kolem vżrazł pro touhu po bolesti a nedostatku. - Kr�sti je blaśen�j�� neś br�ti (str. 86) - parafr�ze n�meck�ho pł�slov�, podle n�hoś d�vati je blaśen�j�� neś. br�ti.
88 - TANE�N� P�SE� �vod (Kupido s d�vkami) - podle łeckżch gemm, anakreontskżch hł�Łek, obrazł Łasn� renaissance. Scenerie - asi na ostrovu Ischii u Neapole (podobn� jako "Na blaśenżch ostrovech"). Z�v�r - sentiment�ln� n�lada st�rnut�. Duch t�śe Łili ��bel, odpłrce tanŁ�c�ho Dionysa - jednak kłes�anskż błh, jednak hmota, nutnost, z�kon gravitace. Z hloubi du�e miluji pouze śivot (str. 89): motto Nietzschova my�len�; podle śivota chce utv�łeti svou filosofii, zam��uje ob� veliŁiny, vkl�d� do sv�ho uŁen� znaky klamav�ho, m�nliv�ho, sv�div�ho śivota. L�skou k śivotu v�ak tu jiś pronik� nadsmysln� jak�si pł�n�, aby l�ska ta potrvala v�Łn� - z d�lky se ohla�uje my�lenka v�Łn�ho n�vratu.
90 - P�SE� NAD HROBY Zas ostrovn� dojmy. Obsahem - dłv�rn� osobn� zpov��, vzpom�nka na pł�kazy nepłirozen� mor�lky a pł�sn�ho n�bośenstv� (�pinav� pł�znaky), na śmorn� studium (ukraden� noci), na uŁenż spor s Wilamo-witzem (netvom� sova), na trpkou episodu pł�telstv� a l�sky (tu jste m� bliśn� płem�nili v hnij�c� vłedy; tu jste slepcovu cestu poh�zeli bl�tem), na rozchod s Wagnerem (nejmilej�� p�vec; ponurż roh - "Parsifal"). Detaily mluvy upom�naj� na Wagnera (nejnevinn�j��; jak jsem to jen snesl?); na Ossiana (jako zvuk se zlom� v studen� noci); na �belovu ob� (tuŁn�j�� dary). Ke konci v�t�z� voluntarismus nad sentiment�ln� retrospektivou (nezranitelnż napat�- jakośto poutn�k a taneŁn�k: opakem k Achillovi).
93 - O P�EM�H�N� SEBE SAM�HO N�leś� k Łelnżm Łl�nkłm Zarathustrovy soustavy. Nejzaz�� n�m poznatelnż z�kon je vłle k moci, ovl�daj�c� v�e: i noetiku, jeśto pozn�vati znamen� podrobovati sv�mu intelektu a podle płedpojat�ho obrazu utv�łeti sv�t; i etiku - jeśto dobro a zlo bżv� stanovov�no vl�dnouc�mi a filosofy; i śivot, kde siln�j�� podrobuje slab��ho; i jedince - jeśto u n�ho pud płem�h� pud. Co Zarathustra zve vłl� k moci, bylo rłzn� a nespr�vn� jmenov�no: jedni filosofov� mluvili o vłli k pravd�, jin� (bu� Schopenhaucr, nebo Darwin) o vłli k byt�, teologov� o pudu k śŁelu. Rubem a nezbytnżm dopl�kem vłle k moci je poslu�nost. Vłl� k moci je t�ś płem�h�n� sebe sama, jehoś tłeba k vyp�st�n� vy���ho typu.
96-O VZNE�ENŻCH Zarathustra nechce v�du pro v�du ani Part pour l'art, nechce bżti slep k śivotu, jehoś evangelium naopak hl�s�. Miluje geni�lnost a hrdinstv� nevt�rav�, vrozen�, lehk�, v z�ti m� płemr�t�nż efekt, bombast, komedianstv� a bolest�nstv� um�lcł, sv�jej�c�ch se v kłeŁi a nad�en�. -Posledn� v�ta nar�ś� snad na mythus o Ariadn� (du�i), ke kter�, kdyś Theseus (hrdina) ji opustil, płich�z� ve sn�ch nadhrdina - błh Dionysos.
98 - O ZEMI VZD�L�N� "NeŁasovż" myslitel, jenś płedb�hl svou dobu, vrac� se do pł�tomnosti a sm�je se vrstevn�kłm, śe jsou nepłvodn�, papou�kuj�c� eklektikov�, kteł� maj� vzd�l�n�, nikoli kulturu. Hrnce s barvami, snad i naklizen� l�stky: proti filologii; neplodn� hrobałi: proti "kletb� historismu", veleb�c�ho minulost na śkor śivota; nehodn� v�ry (nezasluhuj�c�, aby se jim v�łilo, ani aby sami v�łili), skeptiŁt� realist� bez daru mystiky a intuice.
101 - O NEPOSKVRN�N�M POZN�N� Nar�śkou na dogma v�rouky m�n�na asketick�, neosobn�, neplodn� kontemplace, neznal� śivota, vypłjŁuj�c� si sv�tlo z druh� ruky a nikdy se nesśehuj�c� v�n� a bolem; t�ś ryz� metafysika a noetika (kritika "Łist�ho" rozumu), opom�jej�c� z�hady praktick� filosofie; Kantova estetika "o bezz�jmov�m" pośitku; est�tstv�, �ed� teorie, kritika bez tvołivosti. I Nietzsche byl kdysi stoupencem "artistick� metafysiky" (ve "Zrozen� tragedie"): ale te� broj� proti touze vid�ti v�e v knize, proti n�m�s�Łnictv�, proti romantice luny, kter� miz� płed śhavżm sv�tlem drav�ho, osvobozuj�c�ho dne, te� miluje drsn� str�nky śivota, jeho disharmonie a bojechtivost.
103 - O U�ENC�CH I v odbornżch ot�zk�ch spojuje Nietzseho filologii s filosofi� a um�n�m (płebżv� nad uŁenci); profesury (dłstojenstev) se vzdal (płirazil za sebou dvełe), byl soudruhy ignorov�n (nejhłłe sly�en) a vżsm�n� odbżv�n (ovc�); posm�v� se neplodnosti a vz�jemn� ś�rlivosti specialistł. - Lid� si nejsou rovni: protośe filosof-tvłrce stoj� nad odborn�kem, jehoś uś�v� leda za n�stroj.
105 - O B�SN�C�CH Rozhovor s ś�kem płip�n� se k odd�lu "Na blaśenżch ostrovech" (b�sn�ci lśou: str. 70). - Dvojklannost Nietzscheovy bytosti: v�dom�, śe s�m je b�sn�k, a spolu ostr� kritika um�leck� fantasie, romantiky, je�itnosti; touha po um�n� dosud nebżval�m u odm�tnut� n�bośensk� mystiky, zvl�t� Goethova "Eausta". Plno liter�rn�ch nar�śek: mnoho v�c� mezi nebem a zem� - cit�t z "Hamleta"; b�sn�ci lśou - j� s�m jsem b�sn�k - obdoba k sofismatu o Kr�tami, jenś tvrd�, śe v�ichni Kr�an� jsou lh�łi; celou prvou Ł�st� vine se travestie choru, j�mś se konŁ� ,,1'aust" a jenś v doslovn�m płekladu zn�: "V�e pom�jej�c� je pouze pł�m�r; co je nedokonal� (nepostaŁuj�c�), zde se stalo skutkem; co je nepopsateln�, zde se udalo; co je v�Łn� śensk�, t�hne n�s do vż�e." - Jiś i sv�ho nadŁlov�ka poj�m� Zarathustra za vżtvor pouh� b�snick� obrazivosti: patrn� mu tento symbol nestaŁ�, hled� nov� n�bośenstv� budoucnosti (my�lenku v�Łn�ho n�vratu).
108 - O VELKŻCH UD�LOSTECH Kł�ś� se tu dv� d�jovżch a my�lenkovżch p�sem: 1. Płedzv�st a płedtucha, śe se dostav� jedna z nejti���ch hodin, ona totiś, kdy se płihl�s� pośadavek, aby Zarathustra vystoupil se svou naukou o v�Łn�m n�vratu; k tomu, aby byla hl�s�na tato my�lenka, je svrchovanż Łas. Rozrłzn�n� osoby od jej�ho pł�zraku (st�nu) - doklad v�ry v dvojn�ka. Poutn�k a st�n, o n�mś Zarathustrovi ś�ci (podle z�v�ru) snad jiś zaslechli - titul Nietzscheovy sb�rky aforismł (v druh�m d�le "Lidsk�ho, pł�li� lidsk�ho"). - 2. Epick� tabule o ostrovu, vrchu a psu op�r� se o Nietzchovy zku�enosti a fantasie, nasb�ran� na cest� po italskżch ostrovech. Detail o stł�len� kr�l�kł a let�c�m pł�zraku (str. 108) v�rn� płevzal z "Prevorslskżch listu" Justina Kerncra: zde tedy, slovy płedchoz� kapitoly, płilet�lo do b�sn�kova holubn�ku ciz� zv�łe. - Ohnivż pes - alegorie podvratnżch śivlł, zvi. "Łerven�ho" socialismu, jenś st�tu a c�rkvi z�vid� solidn� z�klad a svou dogmatiŁnost� je jim spł�zn�n; s n�m kontrastov�n jinż ohnivż pes, płebżvaj�c� v zlat�m j�dłe zem�, - symbol aristokratismu. Hl�s�n� nov�ho n�bośenstv� je cenn�j�� neś tzv. velk� ud�losti (spoleŁensk� płevraty); v�ta, utvołen� podle str. 41, o sv�t� ti�e se toŁ�c�m, nabżv� zde urŁit�ho, n�bośensk�ho smyslu, ukazuj�c�ho k nov� Zarathustrov� v�łe.
111 -V̊TEC Dusn� sn�n� płedch�z� koncepci mythu o n�vratu v�ech v�c�. Proti (schopenhauerovsk�mu) pesimismu v�tce, zast�nce to biblick�ho "hevel heveliin", nalezne Zarathustra sp�su v nov� sv� v�łe: ta jemu i jeho souŁasn�kłm uk�śe mołe, v n�mś lze je�t� utonouti. Zarathustruv sen vypravov�n as, i s on�m tajemnżm zvukem Alpa, podle skuteŁnżch snł Nietzschovżch a m� se zase vztahovati na v�Łnż n�vrat: to� onen v�tr, jenś z rakv� vyhod� d�ti, tj. znovu zrod� śivot. Poetickż vżklad ś�ka, pojat�ho podle biblickżch vzorł Jana evangelisty (ś�k, kter�ho miloval nejv�ce) a Josefa Egyptsk�ho (vykladaŁ snł), nem� prłkaznosti pro Zarathustru sam�ho, jenś snu podkl�d� svłj alegorickż smysl; nem� v�ak ani platnosti objektivn�, jeśto jednotlivosti (kl�Ł, br�na, d�li) spolu s celkovou dusnou n�ladou zdaj� se nasv�dŁovati, śe tu b�ś� o reakci na stavy fysiologick�. - Tento v�tec vystoup� ve Łtvrt�m d�le jakośto prvż z�stupce "vy���ch lid�" a jakośto poku�itel, sv�d�j�c� k soucitu (ve "Vżkłiku śzkosti").
114 - O VYKOUPEN� S kaśdżm mluv� Zarathustra podle toho, co pochopiti dovede a sm�; proto k slabżm (hrbatżm) promlouv� tak, aby si nezoufali: vyvy�uje je nad genie, kteł� pro sv� nad�n� jednostrann� vyvinut� na śkor ostatn�ch slośek jsou płevr�cenżmi mrz�ky. Se svżmi ś�ky pak mluv� uŁen�, ale leccos jim vyśvatl�, co by m�l nechati pro sebe (mluv� ledy "aus der Schule"): proto se v rozhoduj�c�m okamśiku zaraz�, neodpov�d�v, kterak vłle młśe cht�ti nazp�t. Teprve my�lenka v�Łn�ho n�vratu pod� vżklad, protośe j� m� bżti płekon�n rozpor budoucnosti a minulosti, j� m� bżti płedstava Łasu, poś�raj�c�ho sv� d�ti (att. 117: antickż Kronos!) nahrazena koncepc� Łasu v�Łn� ze sebe se ohrośuj�c�ho. Volunlarismus uplat�uje se v etice (vłle k moci), ve filosofii pr�va (trest, vzniklż z pomstychtivosti jakośto zadrśen� vłle) a obrac� se proti kłes�anstv�, jeś byt� ztotoś�uje s d�diŁnżm hł�chem.
118 - O LIDSK� CHYTROSTI K n� se hl�s� Zarathustra potud, śe 1. chce bżt neopatrnż, tedy pravżm opakem obyŁejn�ho "chytr�ka"; śe si 2. do jist� m�ry v�ś� je�itnosti (z n�ś Nietzsche ve sluśb� s ciz�mi vzory dł�ve vyvozoval t�ś vy��� hnut� Łlov�ka); śe m� śctu ke zlob�, kter� stup�ov�na, zjev� se t�ś na nadŁlov�ku (str. 121): stopa m�s�ce- patrn� vżraz pro m�ry podle star��ho pr�va); śe se śmysln� klame o lidsk� malosti, kter� by mu płsobila pł�li�nou nechu� k lidem, kdyby ji vid�l bez okrasy.
121 - NEJTI��� HODINA Hl�s�n� v�Łn�ho n�vratu uŁinilo by Zarathustru nejsiln�j��m vl�dcem, jeśto by mu dalo moc nad slabżmi i silnżmi, jimś by mohl a m�l rozkazovati: on se v�ak vzp�r� tomuto tajemstv�, zap�r�, śe "to" v�, a odch�z� zp�t do samoty, bu� aby nebyl nucen sv�łiti se svżm pł�telłm (je posud nejmlŁeliv�j�� nebo vlastn� aby se sm�łil s t�mto svżm posl�n�m. Refr�nem tu promluvilo to zase bez hlasu ke mn�? stup�ov�na hrłza tajupln� n�lady, v n�ś se rod� nov� v�ra a jeś vystiśena biblickżm płednesem: nejti��� my�lenky ł�d� sv�t (str. 123) - n�zvuk toho jiś str. 41, 110; spolu lze pomż�leti na Eli�e, jemuś podle Knihy kr�lł błh se nezjevil v boułi a ohni, nżbrś jako hlas "tichż a temnż"; kr�Łeli m� jsa st�nem toho, co nezbytn� płijde - obdoba k śloze Jana Kłtitele; zdr�h�n� Zarathustrovo i jeho stud (kdo jsem j�!) n�podobn� upom�n� na Mojś�e, zp�Łuj�c�ho se płedstoupiti płed faraona.
T�ET� D�L
127 - POUTN�K Jak�si płedmluva k tłet�mu d�lu, v�novan�mu płedev��m vżkladu o v�Łn�m n�vratu: na n�j se zde vztahuj� śvahy o nejt�ś��m śkolu, te� nast�vaj�c�m; s novou v�rou souvis� asi odvaha, radost i n�hlż bol, jenś Zarathustru płepad�.
129 - O VID�N� A H�DANCE Boj s blaś�c� a d�s�c� my�lenkou v�Łn�ho n�vratu, kter� tu po prv� formulov�na, by� i sp�e jako fantasie (vid�n�) a hypothesa neś jako teorie; prosaickż opis tohoto mythu jest: v�e, co proś�v�m, jiś nekoneŁn�kr�te tu bylo a nekoneŁn�kr�te se bude opakovati, a to po kaśd� s naprostou totośnost� v nejv�t��m i nejmen��m (j� a ty, pavouk, m�s�Łn� svit M�.) Tou my�lenkou bude płekon�n duch t�śe, skepse, materialismus, pesimismus. -Pastżł, jemuś z śst vis� Łernż had: symbol Łlov�ka, jejś poj�m� hnus płi pomy�len�, śe se na v�ky bude opakovat i v�echna lidsk� n�zkost a v�echen śivotn� kal. Zarathustrova touha: aby se sm�łil i s t�mto oŁek�v�n�m a v�t�zn� je płemohl z�łivou perspektivou, śe se bude opakovati v�e nejvy���, nadlidsk�. Ve vzpom�nce na vyj�c�ho psa tkv� snad psychologick� zdłvodn�n� Nietzschovy v�ry. R�mec Zarathustrova vypravov�n�: plavba s nejodv�śn�j��m typem dobrodruhł, s n�mołn�ky, kteł� maj� dosti sil, aby i s hrłznżmi mocnostmi podstoupili z�pas. Bludi�t�, t�pati po niti (str. 130) - op�t souŁ�sti b�je o Ariadn� (a kr�tsk�m labyrintu).
134 - O NEV�TAN�M BLA�KNSTV� Po dusnżch bouł�ch a snech płich�z� zcela neŁekan� du�evn� pohoda jakośto płedzv�st, śe tak� propastn� my�lenka, aś se Zarathustra odv�ś� hl�sat ji otevłen�, bude s to, aby d�vala �t�st� a m�r.
137 - P�KD VŻCHODEM SLUNCE Dionysovskż hymnus, zp�vanż nad mołem, obsahuje pł�slib nov�ho blaśenstv�, kter�, niŁ�c nauku o śŁelu a vin�, śivotu śehn�: ale płece mystick� my�lenka zcela nedozr�la, proto v pł�tomnosti dne nesm� je�t� bżti vysloveno, śe sv�t je hlubokż - kterżmiśto slovy (v "Druh� taneŁn� p�sni") bude zah�jeno vyzn�n� v�ry ve v�Łnż n�vrat. "VłdŁ� motiv" (Ó nebe nade mnou!) na poŁ�tku, na konci i uprostłed: k tomuto komposiŁn�mu z�konu lze porovnati odd�ly "P�se� noci" a "O poledn�ch" (str�nky 86, 230).
139 - O ZMEN�UJ�C� CTNOSTI Kontrastuj�c� pendant k "ctnosti, jeś obdarov�v�" (ze z�v�ru 2. d�lu): ale i z malżch lid� uŁin� Zarathustra vyznavaŁe velik�ho poledne, tj. sv�ho uŁen�, jeś bude płsobiti jako blesk. - Prvż p�n - prvż sluha (str. 142) - nar�śka na vżrok Bedłicha Velk�ho. - N�hodu płetvołiti v śkon voln� (str. 143) - podobn� jako v łeŁi "O vykoupen�" (str. 114).
144 - NA HO�E OLIVOV� Zarathustra, nepł�tel t�śkomysln� afektace, snaś� se bżti tvrdż a urŁitż jako zima; ś�rliv� hl�d� sv� blaho a rad�ji chce vzbuzovati soustrast neś d�lit se o sv� utajen� blaśenstv�. - Biblick� n�zvuky: hora "Olivetsk�"; "nechte maliŁkżch (zde: n�hody) płij�ti ke mn�".
147 - CO T�EBA M�JETI SpoleŁn� nepł�telstv� neznamen� je�t� pł�telstv�: Zarathustra se dłrazn� odli�uje od t�ch, kdoś v tom Łi onom (zde: v nechuti proti m�stsk�mu śivotu) n�hodn� se s n�m shoduj� a napodobuj� ho. S�m se sice n�kdy vyd�v� za bl�zna (chv�la bl�znovstv� cit�t z humanistick� literatury), nem� v�ak niŁeho spoleŁn�ho se zp�n�nżm bl�znem, n�zce a mstiv� nen�vid�c�m z�vistn�kem. M�stem m�n�n as Berl�n, Nietzschovi protivnż, aŁ n�kter� znaky (m�stsk� br�na aj.) ukazuj� zd�nliv� sp� na Orient a pathos z�v�ru (ohnivż sloup; b�da tomuto m�stu) na biblickou Sodomu. Bl�znova łeŁ napodobuje, ba karikuje Zarathustrśv styl, proto je płet�śena slovn�mi hł�Łkami.
150 - O ODPADL�C�CH Proti svobodnżm duchłm, kteł� se vracej� ke kłes�anstv� (Richard Wagner, H. Romundt aj.), proti spiritistłm (płel�Łenżm polobl�zułm), pietistśm, sekt�łśm. Zarathustra vzpom�n� sv�ho vżvoje (mrtvoly, �a�kov�: z "Płedmluvy" k prv�mu d�lu). P�ti slovy dvou ponocnżch posiluje pochybnosti t�ch, kdoś se nepostavili na płdu zjevn� protin�bośenskou a dovedou spojovati v�ru v boha se svżm racionalismem (Kant?). Podle Zarathustry monotheismus je rouh�n� proti pohanskżm bohłm, jimś v�ra v jedin�ho boha je k sm�chu: soumrak bohł- nar�śka na (nespr�vn�) oznaŁen� germ�nsk� płedstavy b�jeslovn�, j�ś uśil na pł�klad R. Wagner v posledn�m d�le sv�ho "Prstenu Nibelungova.".
153-N�VRAT Oddech v samot� po kompromisn�m śivot� v nech�paj�c� lidsk� spoleŁnosti. Retrospektiva: na "Płedmluvu" k prv�mu d�lu (kdyś jsi st�l v lese mrtvoly bl�zek aj.); na "Blaśen� ostrovy", na "P�se� noci" (br�ti- blaśen�j�� neś d�vati), na "Nejli��� hodinu" (Promluv a zlom se), na "velk� m�sto", "jedovat� mouchy" atd. - Z tohoto odd�lu vane cosi pł�tuln�ho, jakoby novalLsovsk� mystika (n�vrat domł; laskaj�c� v�ci bl�ś�c� se b�sn�kovi aj.). Odtud aś na konec 4. d�lu je jiś zachov�na horsk� scenerie. Volnż śivot na hor�ch -v odporu nejen k ruchu m�stsk�mu, neś. i k zam�stn�n� hrobałł (milovn�ku minulosti).
156-O TROJ�M ZLU 1. Materialistickż n�zor o koneŁnosti (zvaśitelnosti) sv�ta je płedpokladem teorie o v�Łn�m n�vratu; jedin� Łasu je płizn�v�n predik�t nekoneŁnosti, hmot� v�ak a prostoru nikoliv. Tłem ot�zk�m ke konci odpov�d� odd�l 2., jenś "płehodnocuje" etiku: Co se zve "�patnżm", je zbab�l� a n�zk�. Ale co se nazżv� "zlem", taj� v sob� z�rodek prav� lidsk� velkosti. "Zl�" je rozko�, ale je z�kladem zdrav�ho sensualismu; "zl�" je vl�dychlivost, ale je nezbytnou podm�nkou aristokratismu; "zl�" je sobectv�, ale z n�ho prż�t� silnż individualismus.
161 - O DUCHU T͎E 1. Zarathustra, jemuś se nejednou zd�v� o l�t�n�, m� lionardovskou touhu po kł�dlech a svou lehkost� se odli�uje od prłm�rnżch spisovatelł (podobn� t�ś "O Łten� a psan�"). Jakośto autor monologł je rozrłzn�n od p�vcł v pln�m dom� (totiś od hercł). 2. Duch t�śe- zd�d�n� mor�lka (podobn� ve "Vid�n� a h�dance" str. 130); trp�livż velbloud- płekonan� stadium, vyl�Łen� v "Tłech prom�n�ch" (str. 20). Nepł�tel dogmatick�ho kontrastov�n� etickżch pojmł, miluje Zarathustra smyslov� kontrasty barev i povah; je nepł�telem (leibnizovsk�ho) optimismu, jenś tento n� sv�t vyhla�uje za nejlep�� ze v�ech myslitelnżch; nechce jinżm slouśiti za vzor, mechanicky płej�manż.
164 - O STARŻCH A NOVŻCH DESK�CH Tuto "rozhoduj�c�" partii skl�dal Nietzsche podle slov sv� autobiografie za "nejobt�śn�j��ho vystupov�n�" do skalnatżch hor v okol� Nizy.
- Z�kladn� symbol, vracej�c� se v rłznżch obm�n�ch, vzat z druh� knihy Mojś�ovy, z vypravov�n�, kterak Mojś� desky, "z jedn� strany popsan�", "povrhl z rukou svżch" a "pod horou rozrazil".
1. Zde sed�m a Łek�m, kol sebe desky... - jako z�konod�rce; spolu jako Goethłv Prometheus-tvłrce ("Zde sed�m, tvoł�m lidi..."). Vypravuji sob� s�m sebe: zdłvodn�n�, proŁ zde i v n�sleduj�c�ch opakov�n�ch Zarasthustrova uŁen� uśito namnoze doslovnżch cit�tł z płedchoz�ch Ł�st�. Znamen�: lev a holubice- vypln�n� t�to płedzv�sti płinese z�v�r Łtvrt�ho d�lu.
164 - 2. Opakov�n� pouŁek o relativnosti a d�diŁnosti mravnosti.
- Dłleśit� płizn�n�, śe se styd� za sv� b�snick� posl�n�, vyplżv� z Nietzschovżch sklonnost� pólo um�leckżch, pólo v�decko-filosofickżch.
166 - 3. Opakov�n�, namnoze doslovn�, dł�v�j��ch obratł o nadŁlov�ku, o płem�n� minulosti a n�hody v akt vłle, o slunci rozd�vaj�c�m ze sv�ho bohatstv�. Zarathustrovo "Łek�n�" nabżv� konkr�tn�j��ho smyslu, vztahuj�c se asi na Nietzschłv pl�n, podle n�hoś m�l prorok v okamśiku sv� sm�ti hl�sati uśasl�mu lidu tajemstv� v�Łn�ho n�vratu.
167-4. Parafr�ze tł� z�sad: 1. miluj sv�ho bliśn�ho", 2. "jednej tak, jak chce�, aby s tebou bylo jedn�no", 3. "kdo neum� poslouchat, nech� trp�" (n�meck� pł�slov�). - Masit� srdce: biblicky (podle Ezechiela). �a�ek; Łlov�ka lze płeskoŁit- nar�śky na Zarathustrovu "Płedmluvu".
167-5. Proti rozko�nictv�: rad�ji vybojovati si bolest neś zd�diti slast. O blaho bojovati v�ak nelze, to płich�z� o sv� śjm�, "nev�t�no" (str. 134).
167 - 6. Staroz�konn� mluva. V�dom� o nebezpeŁ� v�ech, kdo śij� na płechodu ze star� doby k nov� a sami je�t� zŁ�sti n�leś� star� dob�.
168-7. Nov� pravda nevznik� z pohodln� tradice, nżbrś z śporn�ho boje, kterż bżv� oznaŁov�n za hł�nż.
168 - 8. Herakleitovsk� x�vxapei płevedeno v obraz a uplatn�no pro etick� hodnoty. Mr�z- stagnace doby; v�tr- Zarathustra.
169 - 9. Jak proti praedestinaci, tak proti indeterminismu.
169 - 10. Para trasuj�c� polemika proti sedm�mu a p�t�mu płik�z�n�. K�z�n� smrti- asketickż monotheismus.
169 - 11. Aristokratickż protest proti revolucion�łłm, kteł� nemaj� ścty k minulosti, neś pokud slouś� b�śnżm potłeb�m; Zarathustrovi v�ak nestaŁ� rodov� �lechta, touś� po jej� duchov�j�� odrłd�. Posledn� v�ta - cit�t ze str. 153.
170 - 12. Rozli�en� rodov� a nov� �lechty dolośeno pł�klady z d�jin: dvorsk� ścta (napł. u �pan�lskżch grandu); Palestina; kł�śov� vżpravy.
171 - 13- Proti pesimistłm - zvl�t� proti staroz�konn�mu "Kazateli".
171 - 14. Kdo zn� jen �p�nu, s�m je �pinavż: Zarathustra v�ak nen� z t�ch, kdoś z touhy po souladn� kr�se vid� v�ude jen harmonii; nepotłebuje theodiceje k obh�jen� zla a n�zkosti, nżbrś v�ś� si toś odpornżch slośek śivota, protośe mu vnukaj� t�m vy��� a Łist�� odvahu k płekon�n� n�zkosti. Jen z boje se rod� kr�sa.
172-15. Proti kontemplativn�mu n�zoru, jenś "nech�v� sv�t j�ti kolem" a oŁek�v� v�t�zstv� asketickżch ide�lł.
172- 16. Proti kvietismu uŁencł a sv�tobolu skeptikł. Modern� mdloba poch�z� ze zanedb�v�n� fysiologie a hygieny. Cht�n� to jest, atd. - cit�t ze str. 71.
173 - 17. Stżk� se t�sn� s odd�lem o kazatel�ch smrti, kteł� nemaj� odvahy k sebevraśd� (str. 36).
174 - 18. Souc�t�n� s heroem, jenś kles�, nedos�hnuv ide�lu, a odd�v� se płechodn�mu zoufalstv�; nechu� ke kritikłm a historikłm, kteł� z lakov�ho fakta Łerpaj� posilu sv� vlastn� filosofie odł�k�n�. Scenerie: vżchodn� pou��.
174 - 19- Rozveden� polemiky ze str. 161. Parasitismus jakośto �kłdce Zarathustovy nauky, jeś nabżv� zase esoteriŁt�j��ho r�zu.
175-20. Heslo radikalismu. - Co zasluhuje zemł�t, tomu dopomozte k smrti!
175-21. Vżzva, aby vy��� lid� neplżtvali silami v marn�m politick�m boji. L�pe straniti se tłenic, ve kterżch rozhoduj� jen finanŁn� złetele a pletich�łsk� diplomacie. Doba velk�ho dobyvatelstv� (imp�rium Romanłm) minula. - Cit�ty z odd�lł "O v�lce" a "Co tłeba m�jeti" (str. 37, 147).
176 - 22. Proti historick�mu materialismu, zvi. proti socialismu, jenś ot�zku spoleŁensk�ho boje łe�� z hmotn�ho hlediska. Nech� d�ln�ci jen str�daj�! t�m v�t��ch schopnost� dojdou, nebo� kaśdż vzrłst m�l płedpokladem krvav� boje.
176 - 23. Zarathustrovo "diem perdidi". N�co bl�znovstv� je nutn� k v�śnosti śivota.
176 - 24. Slovn� kł�Łky (zŁ�sti nepłelośiteln�) doporuŁuj� tak zvan� manśelstv� na zkou�ku a rozluŁitelnost s�atkł. Z�v�r -cit�t ze str. 57.
177 - 25. Płedtucha, śe v budoucnu n�rodov� se podrob� "jedin�mu z�konu", jejś urŁ� Zarathustra. Proti Rousseauovu "contrat soci�l"; lidsk� spoleŁnost nezakl�d� se na śmluv�, leŁ na n�siln�m pokołov�n�.
178- 26. Zarathustra, s�m druhż, vzpom�n� Krista, jenś prvż odkryl farizejstv� lid� dobrżch a spravedlivżch, oznaŁuje tud�ś kłes�ansk�ho spasitele za prłkopn�ka individualistick� mor�lky. Cit�ty ze str. 18.
178-27. Kdysi: v Płedmluv� (str. 16, 18).
178 - 28. Vy��� złetel na budoucnost dovoluje krutost proti pł�tomnosti. Dłsledn� dodrśenż obraz z plaveck�ho śivota. Cit�t ze str�nky 100.
179-29- S nejvy���m pł�kazem tvrdosti setk�val se Nietzsche jak v severskżch s�g�ch, tak v pov�stech sv� durynsk� otŁiny. - Pł�zvuky I -[or�Łova "aere perennius".
179-30. J�sav� vyzn�n� krajn�ho voluntarismu, jenś ztotoś�uje lidskż osud s lidskou vłl�. V origin�le rozvedena (ze str. 62) slovn� hra "Notwendigkeit" - "Wende aller Nor".
180 - UZDRAVUJ�C� SE Uśito as jedn� z płehojnżch śivotn�ch zku�enost� Nietzschovy nemoci, jeś ho po dlouh� dny poutala k lłśku.
1. Symbolickż obsah se płip�n� k z�v�ru druh�ho d�lu. Jako v "nejti��� hodin�", tak i zde Zarathustra bojuje s my�lenkou v�Łn�ho n�vratu; ale tentokr�te śtoŁ� on s�m. Op�t blaho nov�ho pozn�n� płech�z� v nenad�lż hnus. - I na tomto pohnut�m m�st� śmysl parodistickż: prab�by burcovati ze sp�nku...- travestie Wagnerova "Siegfrieda" (akt 3-, sc�na 1.), kde Wotan bud� Hrdu.
181 - 2. Kdyś Zarathustra procitne po sedmidenn� chorob�, vyvolan� hrłzou my�lenky o v�Łn�m n�vratu, odm�t� zprvu pokusy t�itelł, jiś ho cht�j� zapl�sti do hovoru o tajemn�m uŁen�, a la�kovn� s nimi filosofuje o płvabu sluchovżch dojmł, jeś myslitele, zabołen�ho do hlubokżch śvah, sbliśuj� se sv�tem vn�j��m. Jeho zv�łata v�ak byla sv�dky toho, co se stalo; vid�la i sly�ela Zarathustrłv z�pas: Na jejich p�novi bylo se vyplnilo, co ke konci odd�lu "o vid�n� a h�dance" (str. 133) vid�l ve sn�ch; jak onomu pastżłi, tak i Zarathustrovi o�kliv� zv�łe (hnus z dne�n�ho Łlov�ka) vlezlo do j�cnu, ale t�ś on je zakousl (hrłzu płekonal) a prom�nil se v Łlov�ka vd�Łn� śehnaj�c�ho. Ba i o tom v�d� zv�łata, śe Zarathustra chce zemł�ti v okamśiku, kdy bude hl�sati nov� uŁen�. A tak nikoli Zarathustra s�m, nżbrś jeho spoleŁn�ci po prv� otevłen� łeknou, co s�m se dosud ob�val ł�ci, totiś śe jest uŁitelem l�Łn�ho n�vratu; teprve oni płev�d�j� mystickou mluvu "Nejti��� hodiny" a "Vid�n� a h�danky" do prosy a teorie, pod�vaj�ce hlavn� v�ty nov�ho filosofick�ho syst�mu. - Nejmen�� propast... (str. 182) - cit�t ze str. 87; oba jsem vid�l nah�... (str. 184) ze str. 76.
186-O VELIK� TOUZE Podle uŁen� o "ctnosti, jeś obdarov�v�", m� d�kovati ten, kdo sm� darovati; proto Zarathustra je vd�Łen, śe jeho du�e płijala jeho dary, a svou vd�Łnost dovr�uje pł�kazem, aby hymnicky op�vovala jeho nejv�t�� dar. T�mto darem (na poŁ�tku: uŁen� o Dnes, Kdys, Tu a Tam) je ov�em m�n�na my�lenka v�Łn�ho n�vratu jakośto nov� stłedisko Zarathustrova syst�mu; na ni se vztahuj� as tak� symboly Łlunu, vinałe, nośe. V tomto odd�lu obsaśen dłvod "Dionysovskżch dithyrainbł" a śvod k ob�ma n�sleduj�c�m p�sn�m.
188 - DRUH� TANE�N� P�SE� Situace i poŁ�teŁn� v�ta jako v prv� "taneŁn� p�sni" (str. 88): Zarathustra milov�n dv�ma śenami, śivotem (vita femina) a moudrost�; zde v�ak definitivn� d�v� płednost śivotu, intuici płed logikou, racionalismem. TanŁ� se svou milenkou tanec l�sky, nen�visti, �k�dlen�, vz�jemn�ho podma�ov�n�, v n�mś posl�ze on, p�n biŁe, złst�v� v�t�zem. �ivot podezł�v�, po�ept� v�ak śivotu, śe v� o nejv�t��m tajemstv� (ty to v�, ó Zarathiistm? To nev� nikdo): i kdyby zemłel, bude se jeho śivot a sm�t nekoneŁn�kr�t opakovati. T�ś my�lenka prostupuje t�ś p�sn� płlnoŁn�ho zvonu, j�ś je dolośeno, śe v�ra ve v�Łnż n�vrat vyplżv� z nejhlub�� l�sky k śivotu. Kdeśto pesimismus touś� po ukonŁen� strast� (śal: zahy�! d�), nekoneŁn�kr�te hlub�� rozko�, hlubok� jako s�m nezbadatelnż sv�t, chce v�Łn� ś�ti. Hrłza v�Łn�ho n�vratu je zdol�na; na "mal�ho Łlov�ka" Zarathustra jiś zapomn�l, jsa om�men nesm�rnżm vżhledem svżch mythickżch proroctv�.
191 - SEDMERO PE�ET� (Sedm - posv�tn� Ł�slo.) Hymnick� vyzn�n� v�ry ve v�Łnż n�vrat v podob� litanie se sedmerżm refr�nem, tvoł�c�m vśdy z�v�t� k poŁ�teŁn�mu Jestliśe.
�TVRTŻ DIL
197 - OB�TOV�N� MEDU N�vrat k prvotn�mu vżchodisku. Zarathustra, jenś vykl�daje sv� uŁen� lidu byl (podle "Płedmluvy" k prv�mu d�lu) płiv�t�n vżsm�chem, chce nyn�, s�m se stav vżsm�nżm a tvrdżm, zalośiti �ir�� obec v�ł�c�ch a nal�zti śŁinn�j�� hlasatele sv�ho radikalismu, neś byli jeho dosavadn� ś�ci. Hlavn�m Łl�nkem nauky jest, vedle v�ry v pł�t� vl�du Łlov�ka (nadŁlov�ka), nad�je v tis�ciletou ł�i prorockou, nazvanou podle orient�ln�ch tradic� bazar a ovl�danou z�konem v�Łn�ho n�vratu.
200 - VŻK�IK �ZKOSTI Symbol (vżkłik) i obsah (poku�en�) podle orient�ln�ch pod�n�. Jako sv�tcov� na pou�ti, jako Kristus na hołe, tak Zarathustra v samot� jest sv�d�n poku�itelem: kdeśto v�ak oni jsou l�k�ni smysly a sv�tskost�, ocit� se Zarathustra naopak v nebezpeŁ�, śe se zpronev�ł� pł�kazu tvrdosti a podlehne ve smyslu mottu k Łtvrt�mu d�lu - l�sce k bliśn�mu. V�tec- viz. str. 111 -, prvż z "vy���ch lid�" v Zarathustrov� jeskyni. Soucit s vy���m Łlov�kem- b�ze�, śe ani nejlep�� ze souŁasn�ku nesnesou dłsledkł Zarathustrova uŁen�.
203 - ROZHOVOR S KR�LI Vn�j�� fabule o kr�l�ch s oslem, kteł� se vydali na cestu, aby uv�tali kohosi nezn�m�ho - parodie novoz�konn�ho vypravov�n� o tłech kr�l�ch. Oba kr�lov� (lehce karikovan�), zhnusen� plebejskou dobou, jsou dal�� z�stupci "vy���ch lid�", vyznavaŁi Zarathustrova aristokratismu. Jejich osel, ke v�emu posv�dŁuj�c� - patrn� alegorie lidu. Zarathustrovy rżmy (s�r. 205) vyjadłuj� n�zor o śpadku lidstva, jejś zavinil judaismus. Co z�leś� na kr�l�ch (str. 204) a pł�m�r Łekaj�c�ch dvołanu s plame��ky (str. 170) - cit�ty z "12. desky" (str. 170 n.); Zarathustrovy prłpov�di o v�lce (str. 205) viz v odd�lu "O v�lce a v�leŁn�m lidu" (str. 37).
206 - PIJAVKA Sv�domitż Łlov�k, tj. skeptickż uŁenec-odborn�k, zbloudilż na cest� k Zarathustrovi, je dal�� uk�zkou "vy���ch lid�". Zarathustra-Nietzsche na n�j �l�pne, �lape po vlastn� minulosti, nebo� s�m bżval skeptikem a v�dcem. Odborn�k je mistrem a znalcem v uzouŁk�m v�dn�m oboru (mozek pijavky), jemuś ob�tuje zdrav� a śivot; tam jest doma, ostatn� sv�t pro� neexistuje. K sv� pł�sn� specializaci byl uveden Zarathustrou, z jehoś mnohostrann� soustavy si vybral jen, co se mu hodilo: "duch łeśe do śivota" (str. 208-209) - cit�t z odd�lu "O slavnżch mudrc�ch" (str. 84).
209 - KOUZELN�K Kouzeln�kova b�se� o bohu, v n�jś płestal v�łiti a po n�mś płece touś�, je b�sn�mi z hloubi Nietzschovy du�e a byla pozd�ji bez prosaick�ho doprovodu załazena mezi "Dionysovsk� dilhyramby". Nem� tedy bżti parodov�n obsah b�sn�, nżbrś to, śe ji deklamuje kdosi, kdo j� chce vzbuditi efekt a afekt: kouzeln�k, herec, b�sn�k, milovn�k velkżch slov, stav�j�c� na odiv svou bolest. Kouzeln�kem beze sporu m�n�n Richard Wagner, od n�hoś .se Nietzsche odvr�til pro jeho domn�l� "herectv�" a o n�mś se domż�lel, śe se ve sv�m nitru s�m nepokl�dal za prav�ho genia, śe pathosem a hluŁnou propagandou cht�l płehlu�iti pochybnosti o sv�m um�leck�m posl�n�. Dopł�v� si tedy Nietzsche toho dostiuŁin�n�, śe d�v� Wagnerovi (jiś 2 l�ta mrtv�mu: [ 18H3) obr�tit se na Zarathustrovu v�ru a jej sama vyzn�vati za sv�ho vłdce - by� i v tomto vyzn�n� jest neupł�mnost, sklon k hyperbole, komediantstv�. Dal�� tento z�stupce vy���ho lidstv� symbolizuje um�leck� stadium a n�bośensk� boje, jimiś s�m Nietzsche kdysi pro�el; je kaj�cn�kem ducha se złetelem na Wagnerovo kłes�anstv� (zvl᚝ na heslo "Parsifala" "durch Mitleid wissend") a spolu jakośto typickż b�sn�k, jenś tżmś jm�nem byl jiś oznaŁen na str. 108 (tamt�ś pł�m�ry p�v p�vł, mołe je�itnosti: zde str. 213).
215 - MIMO SLU�BU Dal�� "vy��� Łlov�k" (posledn� papeś) -op�t z�stupce stadia, Zarathustrou samżm płekonan�ho, totiś naprost�ho neznabośstv� (kdeśto Zarathustra jiś zase vyzn�v� novou v�ru). Jsou mu do śst vlośeny zarathustrovsk� blasfemie a nar�śky na Zarathustrovy osudy. Hledal posledn�ho zbośn�ho Łlov�ka - sv�tce z "Płedmluvy" (str. 8); cituje slova o Zarathustrov� bezbośnosti (str. 143), o soucitu, j�mś zemłel błh (str. 73 a motto k Łtvrt�mu d�lu). Snad m�l Nietzsche płi tom "vyslouśil�m" atheistovi na mysli sv�ho liber�ln�ho pł�tele Overhecka, jenś se płes vysloven� kritick� stanovisko nevzd�val śładu bohoslovce. Theologick� nar�śky: błh z vżchodn�ch krajł - Jahve; tajn� cestiŁky k synu - vypravov�n� o narozen� Jeś�ov�; błh mnohoznaŁnż, nezłetelnż- spory o vżklad P�sma.
219 - NEJOHYZDN�J�� �LOV�K MluvŁ� pesimistick�ho atheismu ze zoufalstv�; nesnesl v�udypł�tomnosti v�ev�douc�ho boha (sv�dka), proto s�m uŁinil konec v�łe v n�j. Trp� SVOU nedokonalost� (nejohyzdn�j��: m�n�no t�ś du�evn�) a nesnese bagatelizuj�c�ho soucitu; odtud odpor proti pł�mluvci inu malżch lid� (Kristovi) i l�ska k Zarathustrovi jakośto nepł�teli v�eho soucitu. Zarathustra v�ak s�m se na okamśik st�v� ob�t� soucitu, podl�h� tedy poku�en�, ale vzmuś� se zase. Podle vlastn�ho płizn�n� m�łil prż Nietzsche symbolem tohoto dal��ho "vy���ho Łlov�ka" na abstraktn� pojmy lidu nebo historick�ho vzd�l�n�; dal mu, aŁ b�ś� o vraha v�ry kłes�ansk�, asi n�co z rysł Sokrata, proti n�muś brojil a s n�mś se nicm�n� s�m c�til spł�zn�n; patrn� i zde zase zn�zor�uje jedno se stadi� sv� vlastn� minulosti.
223 - DOBROVOLNŻ �EBR�K Dal�� "vy��� Łlov�k�: Kristus. Parodov�no k�z�n� na hołe. - Kristus, s�m silnż a velkż, dobrovoln� se ośebraŁil a �el k�zati t�m, kdo jsou chud� duchem, ale zklamal se ve svżch komunistickżch snech i ve sv�m idealismu. Zarathustra ho miluje, nestrp� v�ak, aby byl st�r�n rozd�l mezi altruismem a Zarathustrovou naukou, nechce bżti "dobrż". Oba se shoduj� v ostr�m odsudku jak chudżch, tak bohatżch - socialistu a kapitalistł -, kteł� prż maj� zn�mky plebejsk�ho ducha. I dobrovolnż śebr�k je tedy spł�zn�n ze Zarathustrovżm aristokratismem.
227 - ST�N Tento "vy��� Łlov�k" płijal od Zarathustry z�por, odpor, destruktivn� Ł�st jeho nauky, nem� v�ak odvahy a radosti k ostatn�mu jeho vyzn�n�; płi�el napodoben�m mistra o domov a jistotu; stal se z n�ho Ahasver, jenś trp� takłka stihomamem. Nar�śky na legend�rn� a psychologick� n�m�ty st�nu i zrcadla. Nev�rcovo nebezpeŁ�(str. 229): śe se ze zoufalstv� nebo z pohodl� stane vyznavaŁem jak�koli pov�ry, kter� mu zajist� du�evn� m�r.
230 - O POLEDN�CH Do t�to dionysovsk� slośky, jeś odd�luje dialogick� Ł�sti od vżstupu hromadnżch, vpl�t� se mystika v�Łn�ho n�vratu (zlatż oblż knih); płedtucha, śe Zarathustra zemłe, płedpov�daje velk� poledne; mythus o bohu Panovi (star� poledne sp�).
232 - UV�T�N� Zarathustrovi pł�vrśenci jsou je�t� d�tmi star�ho pokolen� a star� v�ry; nov� nauka jim, lidem vżjimeŁnżm a namnoze zrłdnżm, płinesla sp�e smutek a touhu neś radost a osvobozen�; Zarathustra je m� jen za chab� płedzv�sti svżch pravżch d�dicł, o nichś podobnżmi slovy jako ke konci tohoto odd�lu horoval jiś na str. 135. - M�sto "promluv�m s v�mi po na�emu złeteln�" (str. 235) prav� Zarathustra v origin�le: "promluv�m s v�mi n�mecky a złeteln�"; k tomu płipojen śert, jenś m� smysl rovn�ś jen v origin�le (b�ś� o dvoj� aliteruj�c� vazbu: "deutsch unci deutlich", "deutsch unci derb"), a proto z płekladu byl vypu�t�n: ("N�mecky a złeteln�? P�nbłh s n�mi!" prohodil stranou kr�l po levici; "je vid�t, śe ten mudrc z vżchodn�ch zem� nezn� p�nł N�mcł!- Ale m�n� as,n�mecky a hrub�'- ano! A to dne�n�ho dne ani nen� nejhor�� vkus!").
237 - VE�E�E. PoŁ�tek blasfemick� mezihry se złejmżmi nar�śkami na symboly Nov�ho z�kona (veŁełe, v�no, chl�b). Parafrase płedpisu dietn�ch; rozveden� pravidla o mal� chudob�(str. 41): opakov�na v�ta o odstran�n� śebr�kł (ze str. 72). V odporu proti evangeli�m chce Zarathustra, podle podtitulu cel�ho d�la, podati uŁen� "pro v�echny a pro nikoho", tedy jen pro ty, kdoś se s n�m c�t� spł�zn�ni; kdo chce, nech� se pokus� ś�ti podle jeho płedpisu, nikdo v�ak nen� k tomu v�z�n. Kroniky (v płedposledn� v�t�) - prot�j�kem k evangeli�m; je stup�ov�n epickż r�z Łtvrt�ho d�lu, spolu zachov�na fikce, jako by Nietzsche nebyl autorem, nżbrś jen redaktorem Zarathustrovżch pł�b�hu.
238-O VY���M �LOV�KU 1.2.3. Opakov�n� "Płedmluvy" i vedlej��ho titulu ("knihu pro v�echny a pro nikoho"). Star� mravnost m�la z�klady v theismu: po jeho p�du nutno stanoviti novou hierarchii. Kontrast ide�lu nadŁlov�ka a spoleŁensk�ho utilit�łstv�.
240 - 4. Proti stoicismu, jenś se nepłizn�v� k lidsk�mu pocitu b�zn�; dramatickż pochod: SVOU slabost si płiznat a płemoci!
240 - 5. "Plav� bestie" slibem lidsk�ho vzrłstu.
240 - 6. Analogie ke Kristovżm slovłm.
241 -7. Blesk- v pln� platnosti obrazu; nen� tu symbolem nadŁlov�ka.
241 -8. "Ultra posse iiemo tenetur": jinak by diskreditoval svłj c�l.
241 -9. Protilehl� typy: obecnż lid a historici (kritici); onen lśe neust�le, tito necht�j� lh�t nikdy - "trochu lśi" v�ak patł� k zdrav�mu śivotu stejn� jako "n�co bl�znovstv�".
243 - 13- Z�kon tradice a d�diŁnosti.
243 - 14. Vzhłru: od Łlov�ka k nadŁlov�ku!
244 - 15- (srov. 17.) Hazardn� optimismus; "malgr� tout!" "Luand m�me!".
244 - 16. "B�da v�m, kteł�ś se nyn� sm�jete, nebo kv�liti a plakati budete" (evangelista Luk� 6, 25).
244 - 17. "Sursum corda!"
245 - 18. Sm�lż kontrast proti Kristov� korun� z trn�.
245 - 19- 20. Oionysovskż tanec; osvobozuj�c� sm�ch; jiśn� vichr (mistral).
246 - P�SE� Z�DUM�IV�HO STESKU Tak� tato druh� p�se�,vlośen� do śst kouzeln�kovi jakośto svłdci k pesimismu, byla Nietzschem pozd�ji samostatn� załazena do "Dionysovskżch dithynimbś"; m� ke kouzeln�kovi, zvl�t� k Wugncrovi, zcela volnż vztah a vyjadłuje - tłeba śe se j� Zarathustra (v n�sleduj�c�m odd�le) vysm�je -, vlastn� Nietzschłv osud: v�dom�, śe jsa rozenżm um�lcem nem� pro filosofick� z�hady pł�m�ho, nezkalen�ho pohledu. Je tu naznaŁen jeho dar a spolu kletba, śe poj�m� v�ci podle sv�ho nezkrocen�ho temperamentu a nedovede soudit objektivn�, pokorn�, "pobośn�".
250 - O V�D� Stł�zlivż uŁenec, nedotŁen polaritou v�dy a um�n� zahajuje diskusi o strachu, j�ś jednak parodov�ny vżklady o vzniku pozn�v�n� a zvi. n�bośenstv� z pocitu b�zn�, jednak pod�na parafr�ze poh�dkov�ho motivu (pouśit�ho t�ś Richardem Wagnerem) o Łlov�ku neznaj�c�m b�zn�. -Bezbośnż Zarathustra svou z�libou pro dobrodruśstv� (t�ś svou mystikou) co nejostłeji se odli�uje od bezbośnżch uŁencł, jen n�hodn� mu podobnżch.
253 - MEZI DCERAMI POU�T� Dov�div� mezihra, po/.d�ji rovn�ś vlośen� do "Dionysovskżch dithyrambł", la�kuje na rozhran� smyslnosti a nesmyslu a uv�d� do d�la sytż kolorit vżchodn� pou�t�. Parodistick� tendence: snad proti orient�ln�m z�lib�m b�sn�ka F. Frciligitha (Łi V. Huga?); skoro ad absurdum uveden volnż ver�; ironisov�na krotk�, reflektuj�c�, nemohouc� erotika "dobr�ho Evropana"; kontrast: na jedn� stran� naivn� smysln� d�vky, plaŁ�c� nad po�etilou płedstavou palmy o jedn� noze - na druh� stran� moralista, jehoś nad�en� a horlen� nedoch�z� d�l neś k pathetick�mu vżkłiku o vlastn� jeho pou�ti (neplodnosti).
258 - PROBUZEN� Probud� se starż ide�l; "vy��� lid�" stanou se n�bośnżmi a vedou si zd�nliv� zcela tak, jak byli popisov�ni "odpadl�ci" (str. 151); prov�d�j� modlosluśbu, podobnou tanci kolem zlat�ho telete. Uct�v�n� osla krom toho upom�n� na stłedov�k� orthodoxn� "�estum asinorum". Parodie na c�rkevn� liturgii a litanii; hojn� biblickżch obratł, tak poŁ�tek "litanie" (pośehn�n� a sl�va a moudrost...) doslova podle Zjeven� sv. Jana 7, 12; N�meck� "i-a" dvojsmysln� ("ano"). Zarathustra se zalekne, śe slavnost je m�n�na v�śn�.
261 - SLAVNOST OSLŁ Odpov�di host� jsou parodislick�, spolu v�ak sv�dŁ�, jak snadnż a v�tanż by jim byl płechod od atheismu ke zbośnosti anebo k modl�łstv�. Nejohyzdn�j�� Łlov�k cituje: "sm�chem se zabij�" (str. 33); pr�v� on, jenś boha sprovodil ze sv�ta, m� nejv�t�� śŁast v blasfemii, kter� doch�z� milosti t�ś u Zarathustry.
264 - P�SE� OPOJEN� Pr�v� nejohyzdn�j�� (nejne��astn�j��) Łlov�k płiprav� płechod k nejblaśen�j��mu Łl�nku Zaralhustrovy nauky, k jeho v�łe ve v�Łnż n�vrat; Zarathustra młśe triumfovati, jeśto i ti, kdoś by se jeho uŁen� m�li nejv�ce hroziti, radostn� je płij�maj�; płekon�v�n� pesimismu zn�zorn�no tanŁ�c�m v�tcem (Ł�mś vypln�na płedpov�� ze str. 202). Jako Goethuv Faust prav� prchav�mu okamśiku "Złsta�" a t�m propadl ��blu, tak zde "vy��� lid�", opojeni blahem okamśiku, modl� se "Vra� se zas" a płizn�vaj� se k v�łe, j�ś podle Zarathustrova płesv�dŁen� dosud nech�pou. Zarathustra s�m v jak�si "glosse" parafrasuje svou "druhou taneŁn� p�se�" (str. 191; vynech�v� jen ver� 3. a 4.): vracej� se obvykl� sentensce a pł�m�ry, vztahuj�c� se na my�lenku v�Łn�ho n�vratu (zvon zdola, vyj�c� pes; kruh, vinałskż nłś; zp�Łov�n� proti mystick� my�lence atd.)
270 - ZNAMEN� �e host� zaspali a zvl�t� śe se uleknou nov�ho a nejsiln�j��ho Zarathustrova zv�łete, dokazuje, śe nejsou pravżmi druhy pro hlasatele my�lenky o v�Łn�m n�vratu, j�ś zplna ani nech�pou. Zarathustra s�m pak obst�l v poku�en� soucitu, kter� je tvłrŁ�m thematem cel�ho Łtvrt�ho d�lu. Sm�j�c� se lev a hejno holubic (to znamen� płedpov�d�no na str. 164) - synthesa s�ly, radosti a n�hy. Velik� poledne - doba, kdy lidstvo bude płetvołeno v�rou ve v�Łnż n�vrat.
�tvrtż d�l "Zarathustry", aŁ autorem oznaŁen za "posledn�", m�l podle płvodn�ch Nietzschovżch śmyslł zauj�mati jen ślohu epick� mezihry; zamż�leli doprovoditi kazatele-samot�łe Zarathustru aś k okamśiku um�r�n�. V koment�łi n�kolikr�t se naskytla pł�leśitost pouk�zali k tomu, śe v clilo samotn�m jsou obsaśeny proeptick� nar�śky na Zarathustrovu smrt, jeś m�la nastali ve chv�li nejslavnostn�j��ho hl�s�n� v�Łn�ho n�vratu. Bliś�� okolnosti Zarathustrovy sm�ti byly autorem rłzn� pozm��ov�ny: je�t� płed vypracov�n�m Łtvrt�ho d�lu pomż�lel na to. śe vynikaj�c� ślohu płisoud� Zarahustrovżm zv�łatłm, kter� se na sv�ho p�na cht�j� vrhnouti, a mythick� śensk� postav� (jmenuje ji "Pana"), kter� proti n�mu zved� dżku; podle jin�ho pl�nu m�l Zarathustra zahynouti v zamołen�m m�st�, podle jin�ho m�l se -i v tom podoben starov�k�mu filosofovi Empedokleovi -vrhnouti do j�cnu sopky. Po ukonŁen� Łtvrt�ho d�lu pomż�lel Nietzsche na pokraŁov�n�, v n�mś hrdina zemłe płirozenou smrt�; tak podle z�znamu z r. 1885 m�l Zarathustra v�sti sv� pł�tele st�le vż�e do hor, t�ś ke sv� jeskyni, a na vysok�m vrchu m�l skonati, "śehnaje ostrovu hrobł a sluj�". O Zarathustrov� um�r�n� zachoval se n�Łrt, zjevn� navazuj�c� na slova Tak se poŁal Zarathustrłv z�nik, jimiś se konŁ� płedmluva k prv�mu d�lu. Ona skizza zn�: - Pohyboval rty a zav�ral je zase, z�raje, jako by m�l jesle n�co ł�ci a v�hal to vysloviti. A t�m, kdoś se na to d�vali, se zd�lo, śe mu tv�ł płi tom zlehka znun�n�la. To trvalo kr�tkou chv�li: potom v�ak pojednou zatł�sl hlavou, zavłel dobrovoln� oŁi - a zemłel. - Tak se stalo, śe Zarathustra zanikl.