Danes spis jazyk2

D o p 1* ń u j i c i poznamky:

(1)    Muj pohled na SJ nern priliś vzdaleny nazorum nekterych jinych ling-vistu. Tak predevśim K. HAUSENBLAS (1972) nkaoSJ:»Jeto utvar naro< niho jazyka, ktery slouźi a je prizpusoben, vypracovan pro potreby verejneh< kultumiho spolećenskeho styku prisluśniku dane spolećnosti. Tedy SJ j< charakterizovan nejen svou celonarodni povahou v protikladu k teritoralni omezenym narećim, ale zaroveń a vlastne predev§im svou funkci. Vymezei pojmu SJ se nam z teto perspektivy ukazuje sloźitejsi, neż je chapani dejmt tomu śkolske . . . Nem' vśak dosud jasn£ formulovano vymezeni SJ z hledisl funkci predevśim ve dvou oblastech, ve vztahu vlastnich spisovnych projevi k dilum literatury . . . umelecke, a zejmena ... k projevum hovorovym, „beźnl mluvenym“. Take pojeti a terminologie v jinych jazycich ukazuji, źe pri vym< żeni utvaru, ktery plni nejdulezitejśi funkci verejneho kultumiho spolećenskehc styku, neprobiha svazek „izoglos“ jednotne: srov. napr. nćmecke termin] Schriftsprache, Hochsprache [a Literatursprache — Dś], Normalspracht anebo anglicky Standard Language, polsky język kulturatny atd., v nichż obrazi nejen ruzna vecna situace tćchto jazyku, ale i ruzny pristup k vymezei nejduleżitćjśiho, resp. nejduleżitejśich utvaru v ramci narodniho jazyka, ru; relevance jednotlivych faktoru pri tomto vymezeni« (27).

Jeśtć ostreji a netradićneji vidi novou situaci moderniho spisovneho jazykj HORECKY (1982) — samozrejme ma na myśli situaci slovenskou (do jaW miry je odliśna od ćeske, nechavam tu stranou): „V poslednom ćase vśak pi jednotiacej sile SJ sa pomaly zaćina uvedomovat’ śirśie povedomie narodneht jazyka ako celku ... V dósledku tychto zmień jednotiacim a charakterizaćnyi prvkom jazykoveho spoloćenstva prestava byt’ spisovny jazyk, ale na jeh< miesto nastupuje narodny jazyk ako viacmenej uzavrety, śtrukturovany celol v zakladnych parametroch rovnaky u vśetkych prisluśnikov slovenskel naroda“ (54). Jak znamo, Horecky rozliśuje 3 celonarodni formy jazy! (samozrejme bez ostrych hranic, jde patrne spiśe o jisty diapazon), a to f.j spisovnou, f. standardni a f. substandardni (na rozdil od jednotlivych nare< na jedne strane a jazyka umdlecke literatury na stranć druhe). A dodava: „Tre-ba vśak zdóraznit’, źe vśetky tri tieto formy maju celonśrodny raz, pouźivaji sa vo vśetkych vrstvach naroda, poznaju ich v podstate vśetci prisluSnici naśht naroda“ (55).

(2)    Pokud jde o dynamiku stylisticke diferenciace SJ, byia velmi dobi vystiźena HORECKYM (1982) a MISTRlKEM (1985). Prvni z nich fik i „Aj tato strućna charakteristika Śtylov . .. ukazuje, źe diferenciacia spisovn( formy narodneho jazyka na objektivne śtyly je historicky fakt: vśetky Styly vyvijali, mnohe priamo pred naśimi oćami, a to prave ako odraz spoloćenskej diferenciacie, odraz rozvoja naśej spoloćnosti a jej dorozumievacich potrń a narokov: ćim su . .. zlożitejśie, tym diferencovanejśie a pestrejSie vyrazoi prostriedky sa v danej formę narodneho jazyka vypracuvaju. Plati to nieienj

nej formę, aie aj o Standardnej a v menSej miere aj o subStandard-brme: ćim viac sa rozSiruje Standardna forma, tym diferencovanejSie ky si utvara“ (63).

RlK mluvi o „procesu fluktuace stylń“ a zdurazńuje pritom dva i momenty: (a) vznikani, trvani a zanikani stylotvornych situaci i, (b) zmeny ve stylistickych hodnotach jazykovych a kompozićnich i mimo jejich stylisticke fungovani. Konkretni rećeno, „na hocikto-ieste v systeme StyIov może pribudnut’ novy funkćny Styl, alebo tory z jestvujucich może zaniknut’ a że jazykovy a kompoziĆny prvok ntne pribera alebo meni svoje Stylisticke vlastnosti. Novy funkćny może vzniknut’ aj namiesto ineho, alebo może vzniknut’ integraciou kych, ale aj tak, że utvori prienik so starSim Stylom alebo utvori ialne zoskupenie atd.“ (420). A velmi zajimavć upozorńuje na łu ve vyvoji diferenciace vćd: „Hranice tradićnych vied sa menia, prestupuju a vznikaju interdisciplinarne vedne odbory. Aj v spoloć-w analogicky vynaraju nove a nove funkcie, które stavaju jazyk pred ukoly“ (tamże).

>) Ve vćci diferenciace a klasifikace stylu je mezi ćs. jazykovćdci jednota becnćjSich vćcech: na zaklade slohovych (ći slohotvornych) ćinitelu se dćli na individualni (subjektivni) a interindividualni (objektivni), a to funkćni, jednak „jine“. AvSak vlastni vyćet objektivnich ćinitelu, at’ uż teru funkci, nebo jinych (adresat, prostredi, predmet projevu, materiał je u ruznych autoru ruzny. Zejmena to plati o funkcich, nebot’ ty Ize vat na nejruznejśich stupnich podrobnosti a z ruznych hledisek. Była na cela plejada „funkćnich stylu⁴⁴ (popr. jejich hierarchie), je vSak souhlasit s HAUSENBLASEM (1972a), że „zde jeSte ćeka stylistiku e, neż budę możno mluvit o relativni uplnosti funkćniho rozliSeni⁴⁴ — ovSem — dodavam ja — vubec Ize u funkćni diferenciace uvażovat ke uplnosti (byt⁴ relativni): kde se v teto diferenciaci marne zastavit? — ivam se, że je duleżite predevSim vidćt a sledovat ty slohotvorne ćinitele, jsou v dneśni komunikaci nejduleżitćjśi, nejaktualnćjSi, zejmćna pak ty, se v soućasnych podminkach novć objevuji. Na nćktere upozornil napr. RlK (1979); jde hlavnć o faktory „vedeckotechnickeho“ razu (srov. zde tema referatu Soltysova: komunikace s poćitaćem), nektere z nich likujisamu zakladni distinkci „ustni — pisemny⁴⁴ a posiluji rozchod mezi Ustni forma SJ uplatńuje se dnes prakticky jen v oblasti ćtenych/pred-ych promluv a v oblasti oficialniho rećnictvi (v śirSim smyslu); vedle luv „primych⁴⁴ jsou ovSem ćaste i promluvy „prenaSene⁴⁴ a promluvove ervy⁴⁴. Vystupuje tedy dnes SJ prevażnć ve formę tiStćne (a tedy rozmno-ne), resp. też „obrazkove“, v tom zćasti „kreslene⁴⁴. tfeba up>ozornit i na to, że ve vyjadrovani odbornem, zejmena vedeckem, ira vubec hranice mezi „prirozenym⁴⁴ jazykem spisovnym (v naSem pripade

23