Danes spis jazyk4

korektnosti, resp. naopak k nechuti k V vubec a k jazykove laxnosti). Z toh< pohledu se dneśni zpusob vyućovani spisovne ćeśtinć na śkolach zejmei niżśiho stupnć („spisovna ćeStina jako jazyk cizi*¹) jevi jako mało vyhovujr było by treba zejmena też domysłit pomer preskriptivniho/proskriptivni pristupu a postupu k pristupu a postupu deskriptivnimu a produktivnim

(5)    Norma a kodifikace:Na rozdil od V nem norma N dostateć popsana (a ćasto byva predmćtem zajmu spiśe badatełu cizfch!), je mend j notna, lze mluvit o nekolika regionalnich modifikacich teto normy; kodifik normy N neexistuje. — Pro ćeśtinu je nadto pnznaćne miśeni, ći presneji ko binovśni N a V, tedy jakoby jakasi dałśi kombinovana norma (arci opet d volna).

(6)    J e d n o t I i ve jazykove roviny:

(a)    fonologie: V a N predstavuji v zakladd jediny celkovy fonologicky „hy; system** (jeho naruśovani ndkterymi prozodickymi cizostmi laSskymi je załei tost okrajove regionalni), s modifikacemi (variantami), popr. lze jeden systemu (N, nebo V) brat za zakład ći pozadi. Jestliże jeden z techto „pa systemu** obsahuje fonemy, ktere v druhem nejsou, dochazi k jejich substitu (srov. fonem (e) ve V: mleko, nest — mliko, nest/nyst);

(b)    ortografie: pro N neexistuje (zpravidla) ustalena ortografie (odt problemy s prepisem slovnich podob v N, napr. v dopisech a v umdłecke li rature);

(c)    gramatika: obecne plati, zda se, że na teto rovine byvaji v digłosii nejvyr ndjśi rozdily. Casto byva (i v ćeśtine): jednodusśi formalni morfologie, ve symetrie paradigmat, mene kategorii vyjadrovanych morfologicky, omeze (zjednoduśena) kongruence a rekce;

(d)    slovni zasoba: vyraznym rysem je existence slovnich dvojic zhruba sh nych co do vyznamu a użivani, at* uż jde o rozdily spiSe jen co do hlasko podoby (jabłko/jabko) anebo o skutećne lexikalni dublety (hledet/d\vat s /koukat). Slovni zasoba V je ovŚem mnohem bohatsi (zejmena v terminol gicke oblasti), kdeżto slovnik N zase obsahuje typicky mnohem vice polo expresivnich (rećeno vyhrocene: spisovne lze jen velmi omezene mluvit hru nadavat, byt nadśen, zurit; jak tu nevzpomenout na Haśkuv dopis k 1. dii Dobreho vojaka Svejka!).

(7)    S t a b i 1 i t a : Jazykove situace nekterych jinych spolećenstvi ukazuji, diglosni situace pretrvava nćkdy cela staleti (i kdyź ne v nemenne podobe) O situaci ćeStiny było vysloveno uż nćkolik prognoz (ći prani); pomerne ji je vsak patrne jen to, że existence użivani „smiśeneho kódu“ v ramci N svd o jiste tendenci sbliżovaci.

rezhodujicich stadii (coż arci v obdobi tzv. vedeckotechnicke revoluce vapuje). Zdś se mi, że by se dnes hodilo vychazet spisę z pojmu „typy £h komunikaćnich situaci⁴*, ve smyslu „spisovnosti“ zminćnem vyśe I.neżzpojmu „spisovny jazyk“ v uzcejazykovć materialovem („utvaro-) smyslu.

fme se na zavćr k otazce stylisticke rozruznenosti SJ. Tradićne |*dfirazńovana j e d n o t n o s i spisovneho jazyka. Jeji stupen je vśak ch Siczkach SJ ruzny a ma pochopitelne zćasti i odliśny charakter. Nej-[fcze zajistó jednotnć reg!ementovat pravopis (aći zde sami jazyko-nevahali zavest znaćnou dubletnost, byt’ udajne ze strategickych duvodu, dosahnout v budoucnosti jednoty); nelze vśak vyloućit, że si nektere ke a nove typy komunikace vynuti zćasti dubletni pravopisnou normu nśbćhy k tomu nalezame uż v dneśnich oficialnich pravopisnych ich). Naproti tomu je uż v same povaze veci znaćna a stćźi odstranitel-ttiantriost ve v y s I o v n o s t i (zejmena slov prejatych, ale i slov doma-nn podkladć rozdilu regionalnich). Prakticky nejobtiżnejśi, nejneprijem-v$eobecnć uznavana a z nezbytnosti prijimana i teoreticky propracova-ntnost v oblasti formalni morfologie; naśtćsti je tato variant-Itejmenć Skodliva, nebot’ nema dosah pro adekvatni formulovani a poro-sdeleni. Je vśak na obtiż v soućasnych a budoucich komunikaćnich h zahrnujicich użivani poćitaću, a vyźada si proto asi radikalnejśi reseni i jen pro zminenou komunikaćni oblast). Naproti tomu śkole by asi |!ft mnohem vćtśi volnost a §ire v użivani dublet a kladeni mnohem menśi ha formalnć morfologicke jevy. — Pomćrna jednotnost je, zda se, vse-§M i c k e morfologii (a to i v rozsahu celonarodnim). Take n i zasoba SJ vykazuje pomerne velkou jednotnost; problematickou I je tu terminologie (a s ni spojena slovotvorba); jeji „normalizace" je p*ji$t’ovana institucionalne, a to soustavne a vcelku uspćsne, avśak ve fdorozumivaci praxi je tu velmi plynuly prechod k tzv. profesionalismum . k sfangóm (mnohe nove terminy se poprve objevuji prave v teto neofi-oblasti), leckdy navic zatiżenym nevhodnym, mechanickym prejimanim ftkterych cizich jazyku, resp. jejich neustrojnym napodobovanim.

pozornosti zasluhuje s y n t a x (vetna i textova), nebot’ pravć ta tjyyraznćji zasażena stylistickou diferenciaci a nejvice se v ni projevuji ve potreby novych a silne se uplatńujicich typu komunikativnich situa-ivystupuje tu do popredi ani tak otazka jednotnosti (ta snad nejspiśe i rekce), jako spiśe vyrazove adekvatnosti, jednoznaćnosti, jasnosti, i. popf. też kondenzovanosti atp., tedy aspektfi razu stylistickeho. V te-pouvis{osti je treba zduraznit, że se centrum problematiky spisovnosti Wouva smćrem k zależitostem tykajicim se typu textove vystavby, obecnć M tzv. textove lingvistice (zahrnujici i jevy stylisticke ći retoricke). Je treba iovat pozornost novym textovym żanrum, resp. i nćkterym starśim, avśak

27

1

Soudim, że naśi soućasnou jazykovou situaci a jeji perspektivy je zapot videt predevśim pod zornym uhlem dvou skutećnosti uvedenych zde v bod 2 a 3. Vyvoj spisovne ćeśtiny, ći lepe spisovne komunikace, se pochopitel nezastavil, ba ani nezpomalil, spiSe se naopak dostał można do jednoho