Danes spis jazyk3

ćeśtinou) a „umelymi** jazyky vedy. Specificke potreby dneśniho vedeck< a technickeho vyjadrovani v tćsne souvisIosti s vlivy internacionalizace nej< że pusobi na jiste adaptaćni zmćny v ćeske gramatice (u jazyka tak vyhran< flektivniho to nutnć vede i k adaptaćnim zmćnam modifikujicim jeji typologicl charakter — srov. napr. vyrazy jako RNA-viry, pH-metr, ATPaza, n-tu nesklonnost nćkterych jmen ap.), nybrż vede i k vytvareni textu „smiśenycl obsahujicich nejen vyrazove prostredky vyslovene umele (vzorce, obrazce a| ale i vyrazy stój id na pomezi mezi — rekneme — slovem a vzorcem, jako na| l-/2,3,5-trimethyl-4-acetoxyphenoxyl/-3-isopropylamino-2-propanolum.

3 . Druhym klićovym momentem situace soućasne spisovne ćeśtiny je sj cificka ćeska forma „diglosie“. Pojem d i g 1 os i e zavedl do sociolingvistil FERGUSON (1959) a interpretoval ho na pnkladu arabśtiny, mod. rećtir śvycarske n£mćiny a haitske kreolśtiny. Do souvislosti se soućasnou ćeske jazykovou situaci jsem diglosii uvedl ve sve prednaSce na slavistickem kongre 1968 a podrobnć jsem vćc rozvedl ve sve fakultni prednaśce v zimnim semesti 1965/66. O diglosii se mluvi tehdy, kdy v nćjakćm jazykovem spolećenj existuji dvć variety tehoź jazyka vedle sebe v celem spolećenstvi, prićemź ka: z obou variet se uplatńuje. (disjunkćne a komplementarni) v odliśnych soul rech funkci (popr. jen v jedne funkci). Ceska jazykova situace pripomir diglosii v tom smyslu, źe spisovna ćeśtina neplni funkci beżneho dorozumiva< ho prostredku; uvadi se, że se v teto funkci uplatńuje tzv. ćeśtina obecna. Kdyl tato obecna ćeśtina predstavovala relativne jednotnou (uzemne vyraj nediferencovanou) varietu, predstavovaIa by soućasna ćeska jazykova situa< vyhraniny pripad diglosie.

Protoże vSak obecna ćeśtina ma sve mistni varianty (zejmena zretelne uzemi moravskem) a i v ramci (nezretelni vymezenych) variant, je jeji nori zćasti variantm, jde tu spiśe jen o „nabeh“ k diglosii neź o diglosii v ći: podobi. (Avśak regionalni modifikace „niżsi normy“ neni v diglosnich jazyk< vych situacich żadnym ridkym jevem.) Myslim, że dneśni situace ćeśtiny takova, że se v komunikativni situaci „biżne mluvene“ użiva nejspiśe „miśei ruznych kódu“ (spis., obec., nar.), prićemż toto miśeni je ovladano jistyi pravidelnostmi (tj. neni zcela libovolne) a vcelku smeruje k vytvofeni relativi jednotne „obecne ćeśtiny“. — Jak vid£t, nepoćitam sexistenci variety (ći utv* ru) zvane „hovorova ćeśtina**, postulovane nekterymi jazykovidci; jeji skutej na existence je podle mne chimera ći zbożne prani. Tim ov§em nijak nepopirai evidentni existenci hovorove „vrstvy“ prostredku spisovne ćeśtiny a jeji! vyznamu pri krystalizaci re!ativne jednotne obecne ćeśtiny (pusobeni je tt ovśem oboustranne). (Vtipne vystihl celou situaci J. CHLOUPEK (1974)^ kdyż napsal: „Uż je to tak: prisne spisovnć mluvivaji u nas jen jazykovć nadar navśtćvnici ze zahranići, nebot’ se tomu naućili z mluvnic a prirućek** (43).)’

Pro zajimavost probereme situaci v ćeśtine podle jednotlivych moment

te uvddćnych Fergusonem (pro jednoduchost budu użivat symbolu V varieta, SJ) a N (niźśi varieta SJ, obecna ćeśtina).

|P o d m i n k y p r i z n i v 6 pro vznik diglosie: (a) existence te a spolećensky hodnotne literatury ve V; (b) vzdćlanost je omezena na elitu; (c) situace (a), (b) trva po delśi dobu. V ćeśtine existovaly faky (a), (b) za obrozeni; volbou starśi formy SJ była vśak dana situace umćle prolongovana. Neuplne splnćni onćch tri podminek se projevuje pravć v tom, że ćeska diglosie je nevyhranćna a że dochazi k vzajem-sbliżovśni V a N.

Fun kce: N je vyloućena z jazykovych projevu pisemnych. Jedine krotnych, zejmena intimnich dopisech pronika (zatimco v prave diglosni i jsou tyto dopisy plne jeji domenou). V oblasti promluv ustnich je zretel-ibuce: śkolni vyućovani, verejnć oficialni projevy, rozhlasove a televizni ajstvi ap. je domenou V, zatimco konverzace s prdteli, kolegy, v rodinć nou N. Nejasna je situace v ustnim jednani administrativni povahy, kde le V nespornć objevuje a je celkem akceptovdna N; toteż plati patrnć fejnych diskusich a hovorech mezi vćdci, odborniky, umćlci (zde silna aha N). V ruznych televiznich a rozh!asovych poradech je situace dosti i a zretelnć zavisla na individualnich zvyklostech a schopnostech ućinku-zejmena tćch, kdo nepatn k televiznim a rozhlasovym profesionalum napf. o ruzne besedy, soutćże, rozhovory ap.); celkovć rećeno, dochazi §1 rfiznym typum a stupńum „miśeni a prepindni kódu“; existuji ovśem jiste e resp. jistć formulace (napr. zdvorilostni), ktere vyźaduji użiti V. Obecnć [fici, że volba prisluSne variety neni volna, że je spolećensky cenzurovana ionizovana, zejmena v jistych komunikativnich typech a situacich, że ty to spolećenske normy jsou v dneśni ćeske jazykove situaci dosti nejednot-s yyraznymi generaćnimi (a jinymi socialnimi) rozdily. Pro cizince o se mluvit ćesky je to ovśem situace nadmiru obtiźna. Spolećenska prestiż. Zde je celkem souhlas se zjiśtćnim Fergu-: V se pokłada za „lepśi“ (po mnoha strankach); tato vysoka prestiż je vśzana na literdrni dćdictvi ve V (zejmena nćkterych tak nebo onak vyz-ych a cenćnych textu). O existenci N byvaji vyslovovdny pochybnosti je sebeklam pramenici ze zamćńovani prani ći presvćdćeni s realitou).

) O s v o j o v a n i: Dite si osvojuje N „prirozenym zpusobem“ (rodiće isnim tak mluvi), kdeżto V si (alespoń do jiste miry aktivne) osvoji poz-a to „institucionalnć“ (V neni naśim „materskym jazykem“ ve vlastnim u). Pokud bychom chtćli, aby V zevśeobecnćla i v hovorovych situacich, a by nastat zmćna uź ve stadiu osvojovani. — Tato podvojnost v naśem ovem povćdomi je spojena s jistymi psychickymi komplikacemi (srov. zatiżeni spojene s prepinanim z kodu na kód a potreba stale autocenzury; Mftllklcrych jednotlivcu mohou vznikat poci ty nejistoty aż menćcennosti, yedouci k neżadoucimu pfekompenzovavdni smćrem ke kniźnosti a hyper-

25