č 1 9 12

du jako dćti a pfipadnć pFekńźky v komunikaci jsou schopny okamźitĆ odstranit, k ładnym podstatnym jazykovym problemu m nedoch&zi. Di te postupnĆ zvlada no-vou „reć“ a aktivnć ji poużiva. Se svou ućitelkou mluvi „oficiślnS“, tj. v kódu usilu-jicim o spisovnou polstinu, s roclići, prarodići, sourozenci ći kamarady mluvi nśfe-ćim. Hraje-li si na postu, obchod, lekare apod., simuluje danou komunikaćni udalost społu s kódem, klery je pro ni v praxi priznaćny. Cesky mluvici sousedce budę brzy schopno odpovćdćt v ćeStinć nebo se alespon o to pokusi. Bude-Ii si hrat se svymi ćeskojazyćnymi vrstevniky, jazykovć se jim prizpósobi.

SoustavnejSi peće o spisovne jazyky se projevuje ve skole. Vyuka v polskych zA-kladnich Skolach probi ha v poIStinć, ale predmćt ćesky jazyk je povinnym vyuĆova-cim predmćtem jiź od druhe tridy. V rozvrhu je zastoupen pribliźnć stejnym poćtem hodin tydnĆ jako polStina. Na strednich Skolach mimo polske gymnazium se vStSinć predmćtu vyućuje v ćestinć, k dispozici jsou ćeske ućebnice zśvaznć pro Skoly vćt-Sinove, społu s polStinou je ćesky jazyk a literatura predmetem maturitnim. Na gym-naziu pro polskou mladeż v Ćeskćm TeSinć se sice vyućuje v polśtine, ale ućebnice jsou zde z vćtśi ćasti ćeske. Take priprava k prijimacim zkouśkam na vysoke Skoly musi probihat tak, aby v nich absolventi uspeli i po strance jazykove.

Pedagogicka komunikace na polskych Skolach probiha tedy ve spisovne polśtinĆ. Zminćny utvar se pouźiva v rozhovorech mezi ućitelem a źdkem, a to vet$inou pou-ze ve vyućovacich hodinach. Żaci mezi sebou mluvl narećim, k narećnimu utvaru tihnou dokonce i v rozhovorech s ućitelem mimo vyuku. Spisovna polśtina zde tedy plnf funkci jakehosi jazyka „Skolniho“, „slavnostniho“, prisnć oficidlniho. Jeji prak-ticka vyuźitelnost mimo tuto sferu komunikace je mizivś. Vzhledem k tomu, źe ne-jde o kód bćzne mluveny, nelze ji plne vyużit ani v neformalni komunikaci v Polsku. Uvedene skutećnosti nijak nemotivuji uźivatele polStiny k dalśimu zdokonalov£ni svych znalosti tohoto kódu a po ukonćeni povinne Skolni dochazky se k nemu u i vet-Sina absolventu nevraci.

Pro vicejazyćna prostredi je priznaćna jazykova interference. Ti mluvći, kteri v kazdodenni rećove praxi stridaji vice kódu, se nemohou vyhnout jejich smSSovani. Geneticka pribuznost kódu interferenci navic podporuje. Nńpadna je interference v rovinć lexik<ilni, a to natolik, źe muże budit dojem, jako by se na ćeskem TeSinsku utvarelo nareći smiSene (srov. s. 19).

Narećni mluvći prejimaji slova z ćeśtiny z nekolika duvodu:

-    slovo je spojeno s typicky ćeskymi realiemi a obtiźne se preklśda,

-    slovo oznaćuje novou skutećnost a tradićni nareći takovym slovem nedisponuje,

-    vypOjćka je terminem a v nireći prevaiuje zastaravajici odbomei terminologie nĆ-mecka,

-    jde o citaci vypovedi osoby, ktera pouźila ćestinu, a tato vypovćcf nevyźaduje ani pFeklad, ani metatextovy komentar,

-    ćesky lexem nese stylisticky nabój, o nćjz by pri prekladu ći jine „upravć“ priSel,

-    ćeske slovo je natolik frekventovane, ze se mluvćimu vybavuje automaticky jako prvni,

26

Slovo a slovesnost, 61, 2000