Osudy dobrĂŠho vojĂĄka Ĺ vejka III


Jaroslav Hašek
Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války
III. kniha
SLAVNĹť VĹťPRASK

*1. kapitola

Płes Uhry
KoneŁně se všichni doŁkali toho okamśiku, kdy je nacpali do vagĂłnł v poměru 42 muśł k 8 koním. Koním ovšem se jelo pohodlněji neś muśstvu, poněvadś mohli spát vstoje, ale to nevadilo. VojenskĹź vlak vezl do HaliŁe opět novou skupinu lidí hnanĹźch na jatky.

Celkem však se všem těm tvorłm płece jen ulehŁilo; bylo to něco jiś urŁitého, kdyś se vlak hnul, ale płedtím to byla jen trapná nejistota, panika, zdali se pojede jiś dnes, nebo zítra, Łi pozítłí. NěkterĹźm bylo jako odsouzenĹźm k smrti, ktełí oŁekávají se strachem, kdy si pro ně płijde kat. A potom nastane uklidnění, śe uś to bude odbyto.
Proto jeden voják łval z vagĂłnu jako pominutĹź: "Jedeme, jedeme!"
ÚŁetní šikovatel Vaněk měl śplnou pravdu, kdyś łíkal Švejkovi, śe není śádnĹź spěch.
Neśli se dospělo k tomu okamśiku, aby se lezlo do vagĂłnł, uplynulo několik dní, a płitom se stále hovołilo o konzervách a zkušenĹź Vaněk prohlásil, śe je to jenom fantazie. Jaképak konzervy! Takhle ještě polní mše, poněvadś i płi płedešlé maršce tak bylo. Kdyś jsou konzervy, tak polní mše odpadá. V opaŁném płípadě polní mše je náhraśkou za konzervy.
A tak se objevil místo gulášovĹźch konzerv vrchní polní kurát Ibl, kterĹź zabil tłí mouchy jednou ranou. Odslouśil polní mši najednou pro tłi pochodové prapory, dvěma z nich pośehnal do Srbska a jednomu do Ruska.
Měl płitom velice nadšenou łeŁ a bylo znát, śe bral materiál z vojenskĹźch kalendáłł. Byla to taková dojemná łeŁ, śe kdyś ujíśděli na Mošon, Švejk, kterĹź byl pohromadě ve vagĂłnu s Vaňkem v improvizované kanceláłi, vzpomněl si na ten proslov a łekl śŁetnímu šikovateli: "To bude moc fajn, jak povídal ten feldkurát, aś den se skloní k veŁeru a slunce se svĹźma zlatejma paprskama zapadne za hory a na bojišti bude slyšet, jak von łíkal, ten poslední dech umírajících, hejkot kleslĹźch koní a sténání raněnĹźch muśł a náłek vobyvatelstva, kdyś mu hołejí chalupy nad hlavou. Já mám moc rád, kdyś tak lidi blbnou na kvadrát."
Vaněk souhlasné kĹźvl hlavou: "Byl to zatraceně dojemnĹź płípad."
"Bylo to moc hezkĹź a pouŁnĹź," łekl Švejk, "já si to pamatuju velmi dobłe, a aś se vrátím z vojny, tak to budu vypravovat u Kalicha. Von se, kdyś nám to pan kurát vykládal, tak pěkně rozkroŁil, śe jsem měl strach, aby mu jedna haksna neuklouzla a von nespad do polního oltáłe a nerozbil si kokos vo monstranci. Von nám dával takovej pěknej płíklad z dějin naší armády, kdyś ještě slouśil Radeckej a s veŁerními Łervánky sluŁoval se voheň, jak hołely stodoly na bojišti, jako kdyby to byl viděl."
A tżś den vrchní polní kurát Ibl byl jiś ve Vídni a opět tam jinému maršbataliĂłnu vykládal dojemnou historii, o které se Švejk zmiňoval a která se mu tolik líbila, śe ji nazval blbostí na kvadrát.
"Milí vojáci," łeŁnil vrchní polní kurát Ibl, "tak tedy si myslete, śe je rok osmaŁtyłicátĹź a śe vítězstvím skonŁila bitva u Custozzy, kde po desetihodinovém śporném boji musil italskĹź král Albert płenechati krvavé bojiště našemu otci vojínł, maršálkovi Radeckému, jenś v 84. roce svého śivota dobyl tak skvělého vítězství.
A hle, vojáci milí! Na vĹźšině płed dobytou Custozzou zastavil se kmet vojevłdce. Kolem něho jeho věrní vojevłdcové. Váśnost okamśiku zmocnila se celého krouśku, nebo, vojáci, v nepatrné vzdálenosti od maršálka bylo pozorovat vojína, jenś se smrtí zápasil. S roztłíštěnĹźmi śdy na polí cti pocifoval zraněnĹź praporeŁník Hrt, jak na něho hledí maršálek RadeckĹź. HodnĹź zraněnĹź praporeŁník ještě svíral v tuhnoucí pravicí zlatou medalii v kłeŁovitém nadšení. Płi pohledu na vznešeného maršálka ośivl se ještě jednou tepot jeho srdce a zchromlĹźm tělem pronikl poslední zbytek síly a umírající pokoušel se s nadlidskou námahou plíśiti se vstłíc svému maršálkovi. ,Popłej si klidu, młj hodnĹź vojíne,` zvolal k němu maršálek, sestoupil s koně a chtěl mu podati ruku. ,Nejde to, pane maršálku,` łekl umírající vojín, ,mám obě ruce uraśeny, ale o jedno prosím. Sdělte mně plnou pravdu: Je ta bitva zcela dobyta?` ,Docela, milĹź brachu,` pravil laskavě polní maršálek, ,škoda, śe tvá radost je zkalena tvĹźm zraněním.` ,Ovšem, vznešenĹź pane, se mnou je konec,` temnĹźm hlasem łekl vojín, płíjemné se usmívaje. ,Mᚠśízeň?` otázal se RadeckĹź. ,Den byl parnĹź, pane maršálku, měli jsme płes tłicet stupňł horka.` Nato RadeckĹź, chopiv se polní láhve svého poboŁníka, podával ji umírajícímu. Tento se napil, uŁiniv mocnĹź doušek. ,Zapla błh tisíckrát,` zvolal, namáhaje se políbiti ruku svému veliteli. ,Jak dlouho slouśíš?` otázal se tento. ,Płes Łtyłicet let, pane maršálku! U Ošper dobyl jsem zlaté medalie. Také u Lipska jsem byl, dělovĹź kłíś mám rovněś, pětkrát jsem byl smrtelně raněn, ale teď je se mnou doŁista konec. Ale jaké štěstí a blaho, śe jsem se dośil dnešního dne. Co mi záleśí na smrti, kdyś jsme dobyli slavného vítězství a císałi vrácena jeho zem!`
V tom okamśiku, milí vojáci, zavzněly z tábora velebné zvuky naší hymny Zachovej nám, Hospodine, mocně a vznešené nesly se po bojišti. PadlĹź vojín, louŁící se se śivotem, ještě jednou pokusil se vzchopit. ,Sláva Rakousku,` zvolal nadšené, ,sláva Rakousku! Nech pokraŁuje se v té skvostné písni! Sláva našemu vojevłdci! A śije armáda!`
Umírající sklonil se ještě jednou k pravici maršálkové, kterou poceloval, sklesl a tichĹź poslední vzdech vydral se z jeho šlechetné duše. Vojevłdce stál tu s obnaśenou hlavou płed mrtvolou jednoho z nejhodnějších vojínł. ,Tento krásnĹź konec je věru záviděníhodnĹź,` pravil v pohnutí maršálek, skláněje obliŁej do sepjatĹźch dlaní.
Milí vojíni, i já vám płeji, abyste se všichni doŁkali takového krásného konce."
Vzpomínaje na tuto łeŁ vrchního polního kuráta Ibla, mohl ho opravdu nazvati Švejk, aniś by mu v nejmenším ubliśoval, blbem na kvadrát.
Potom Švejk poŁal mluvit o známĹźch rozkazech, které jim byly płeŁteny płed vstoupením do vlaku. Jeden byl armádní rozkaz podepsanĹź Františkem Josefem a druhĹź byl rozkaz arcivévody Josefa Ferdinanda, vrchního velitele vĹźchodní armády a skupiny, kteréś oba tĹźkaly se událostí na Dukelském prłsmyku dne 3. dubna 1915, kdy płešly dva bataliĂłny 28. pluku i s dłstojníky k Rusłm za zvukł plukovní kapely.
Oba rozkazy byly jim płeŁteny tłaslavĹźm hlasem a zněly v Łeském płekladu:
Armádní rozkaz ze dne 17. dubna 1915:
Płeplněn bolestí nałizuji, aby c. k. pěší pluk Łís. 28
pro zbabělost a velezrádu byl vymazán z mého vojska.
Plukovní prapor budiś zneuctěnému pluku
odebrán a odevzdán do Vojenského muzea. Dnešním
dnem płestává existovat pluk, kterĹź otráven
mravně z domovu, vytáhl do pole, aby se dopustil
velezrady.
František Josef 1.

Rozkaz arcivévody Josefa Ferdinanda:
České trupy během polního taśení zklamaly zejména
v posledních bojích. Zejména zklamaly płi
obraně pozic, ve kterĹźch se nalézaly po delší dobu
v zákopech, Łehoś pouśil Łasto nepłítel aby navázal
styky a spojení s niŁemnĹźmi śivly těchto trup.
ObyŁejně vśdy směłovaly pak śtoky nepłítele,
podporovaného těmito zrádci, proti těm oddílłm
na frontě, které byly od takovĹźch trup obsazeny.
Často podałilo se nepłíteli płekvapit naše Łásti
a takłka bez odporu proniknout do našich pozic
a zajmouti znaŁnĹź velkĹź poŁet obráncł.
Tisíckrát hanba, potupa i opovrśení těmto bídákłm
bezectnĹźm, ktełí dopustili se zrady císałe i łíše
a poskvrňují nejen Łest slavnĹźch praporł naší slavné
a stateŁné armády, nĹźbrś i Łest té národnosti, ku
které se hlásí.
Dłív nebo později zastihne je kulka nebo provaz kata.
Povinností kaśdého jednotlivého Łeského vojáka,
kterĹź má Łest v těle, je, aby oznaŁil svému komandantovi
takového niŁemu, štváŁe a zrádce.
tak neuŁiní, je sám takovĹź zrádce a niŁema.
Tento rozkaz nech je płeŁten všemu muśstvu
u Łeskżch plukł.
C. k. pluk Łís. 28 nałízením našeho mocnáłe jest
jiś vyškrtnut z armády a všichni zajatí płeběhlíci
z pluku splatí svou krví těśkou vinu.
Arcivévoda Josef Ferdinand
"To nám to płeŁtli trochu pozdě," łekl Švejk k Vaňkovi, "velice se divím, śe nám to Łetli aś teď, kdyś uś císał pán ten befél vydal 17. dubna. To by mohlo tak vypadat, jako kdyby z nějakejch dłvodł hned nám to nedali płeŁíst. Já bejt císałem pánem, tak bych si takovĹź odstrkování nedal líbit. Kdyś vydám befél 17. dubna, tak se taky sedmnáctĹźho musí Łíst u všech regimentł, i kdyby šídla padala."
Na druhé straně vagĂłnu proti Vaňkovi seděl kuchał okultista z dłstojnické mináśe a cosi psal. Za ním seděli sluha nadporuŁíka Lukáše vousatĹź obr Baloun a telefonista płidělenĹź k 11. marškumpaŁce ChodounskĹź. Baloun płeśvykoval kus komisárku a vykládal uděšeně telefonistovi Chodounskému, śe za to nemłśe, kdyś v té tlaŁenici płi nastupování do vlaku nemohl se dostat do štábního vagĂłnu ku svému nadporuŁíkovi.
ChodounskĹź ho strašil, śe teď płestává legrace, śe za to bude kulka.
"Kdyby bylo uś jednou toho trápení konec," bědoval Baloun, "uś jednou jsem měl namále na manévrech u Votic. Tam jsme šli vo hladu a śízni, a kdyś k nám płijel batalionsadjutant, tak jsem vykłik: ,Dejte nám vodu a chleba.` Von votoŁil na mne koně a łek, śe kdyby to bylo ve válce, śe bych musil vystoupit z łady a śe by mne dal vodstłelit, a teď śe mne dá zavłít na garnizĂłn, ale měl jsem velikĹź štěstí, poněvadś kdyś jel to voznámit ke štábu, tak na cestě se mu splašil kłň, von spad a zlámal si, sláva bohu, vaz."
Baloun těśce vzdychl a zakuckal se soustem chleba, a kdyś se vzpamatoval, śádostivě podíval se na dva vaky nadporuŁíka Lukáše, které opatroval.
"Fasovali, páni oficíłi," łekl trudnomyslně, "játrové konzervy a uherskĹź salám. Takhle kousíŁek."
Díval se płitom tak touśebné na ty dva vaky svého nadporuŁíka jako ode všech opuštěnĹź pejsek, kterĹź je hladovĹź jako vlk a sedí, vdechuje páry z vałící se uzeniny, u dvełí uzenáłského krámu.
"Neškodilo by," łekl ChodounskĹź, "kdyby nás někde Łekali s nějakĹźm dobrĹźm obědem. To kdyś jsme my na zaŁátku vojny jeli do Srbska, tak jsme se płeśrali na kaśdé stanici, jak nás všude hostili. Z husích stehĹźnek jsme vyłezávali špalíŁky toho nejlepšího masa a hráli s nimi 'ovŁinec na plátech Łokolády. V Oseku v Charvatsku nám płinesli do vagĂłnu dva páni od veteránł velkĹź kotel peŁeného zajíce, a to uś jsme nevydrśeli a vylili jsme jim to všechno na hlavu. Po všech tratích jsme nic jiného nedělali, neś blili z vagĂłnł. Kaprál Matějka v našem vagĂłně se tak płecpal, śe jsme museli dát mu płes błicho prkno a skákat po něm, jako kdyś se šlape zelí, a to mu teprve ulevilo a šlo to z něho horem dolem. Kdyś jsme jeli płes Uhry, tak nám házeli do vagĂłnł na kaśdé stanicí peŁené slepice. Z těch jsme nic jiného nejedli neś mozeŁek. V Kapošfalvě házeli nám Maďałi do vagĂłnł celé kusy peŁenĹźch prasat a jeden kamarád dostal celou peŁenou vepłovou hlavou tak do lebky, śe potom toho dárce honil s überšvunkem płes tłi koleje. Zato uś v Bosně jsme ani vodu nedostali. Ale do Bosny, aŁkoliv to bylo zakázané, měli jsme rłznĹźch kołalek, co hrdlo ráŁilo, a vína potoky. Pamatuji se, śe na jedné stanici nás nějaké paniŁky a sleŁinky uctívaly pivem a my jsme se jim do konve s pivem vymoŁili, a ty jely od vagĂłnu!
Všichni jsme byli jako v mátohách po celou cestu, já neviděl ani na śaludské eso, a neś jsme se nadáli, najednou rozkaz, karty jsme ani nedohráli, a všechno ven z vagĂłnł. Nějakej kaprál, uś nevím, jak se jmenoval, ten kłiŁel na svoje lidi, aby zpívali: ,Und die Serben müssen sehen, daß wir Österreicher Sieger, Sieger sind.` Ale někdo ho zezadu kop a on se płevalil płes koleje. Potom kłik, aby se daly ruŁnice do pyramid, a vlak hned otoŁil a jel nazpět prázdnĹź, jen, to se ví, jak to v té panice bĹźvá, odvezl nám s sebou frpflégunk na dva dny. A jako odtud k tamhletěm stromłm, tam uś zaŁaly praskat šrapnely. Płijel z druhého konce batalionskomandant a svolal všechny na poradu, a potom płišel nᚠobrlajtnant Macek, Čech jako poleno, ale mluvil jen německy, a povídá, bledĹź jako kłída, śe se dál nemłśe ject, trat śe je vyhozena do povětłí v noci, Srbové śe se dostali płes łeku a jsou nyní na levém kłídle. Ale to je ještě daleko od nás. My prĹź dostaneme posily a pak je rozsekáme. Nikdo aby se nevzdal, kdyby k něŁemu došlo, Srbové prej zajatcłm ułezávají uši, nosy a vypichují oŁi. Že nedaleko nás praskají šrapnely, z toho abychom si nic nedělali. To se prĹź naše artilérie nastłeluje. Najednou ozvalo se kdesi za horou tatatatatatatata. To prĹź nastłelují naši mašínengevéry. Potom bylo zleva slyšet kanonádu, my jsme to slyšeli ponejprv a leśeli na błiše, płes nás płeletlo několik granátł a zapálily nádraśí a z pravé strany nad námi zaŁaly hvízdat kuliŁky a v dálce bylo slyšet salvy a rachocení ruŁnic. Obrlajtnant Macek poruŁil rozebrat pyramidy a ládovat kvéry. Dienstführender šel k němu a łekl, śe to není vłbec mośné, poněvadś nemáme s sebou śádnou munici, śe płece ví dobłe, śe munici jsme měli fasovat aś u další etapy płed pozicí. Płed námi śe jel vlak s municí a ten śe uś patrné se dostal Srbłm do rukou. Obrlajtnant Macek stál chvíli jako ze dłeva a pak dal rozkaz ,Bajonett auf`, aniś by věděl proŁ, jen tak ze zoufalství, aby se něco dělalo. Potom jsme zas stáli v pohotovosti hezkou chvíli, potom zas jsme lezli na praśce, poněvadś objevil se nějakĹź aeroplán a šarśe łvaly: ,Alles decken, decken!` Pak se objevilo, śe je to náš, a byl také omylem naší artilérií podstłelenej. 'tak jsme zas vstali, a śádnĹź rozkaz, rśt! Z jedné strany hnal se k nám nějakĹź kavalerista. Ještě zdaleka kłiŁel: ,Wo ist Batalionskommando?` Batalionskomandant vyjel mu naproti, ten mu podal nějakĹź list a zase uś odjíśděl dál napravo. Batalionskomandant si to po cestě Łetl, a pak najednou jako kdyś se zblázní. Vytasil šavli a letěl k nám. ,Alles zurück, alles zurück!` łval na dłstojníky. ,Direktion Mulde, einzeln abfallen!` A tu to zaŁalo. Ze všech. stran, jako by na to Łekali, poŁali do nás pálit. Po levé straně bylo kukułiŁné pole a to bylo jako jeden Łert. My jsme se plíśili po Łtyrech do śdolí, ruksaky nechali na těch zatracenĹźch praścích. Obrlajtnant Macek dostal to ze strany do hlavy a nełek ani švec. Neś jsme utekli do śdolí, bylo plno zabitĹźch a raněnĹźch. Ty jsme tam nechali a běśeli jsme aś do veŁera a krajina byla od našich jiś płed námi jako vymetená. Jen jsme viděli vyrabovanĹź trén. Aś koneŁné jsme se dostali na stanici, kde uś se dostaly nové rozkazy, sednout do vlaku a ject nazpátek ku štábu, coś jsme nemohli vykonat, poněvadś celĹź štáb padl den płedtím do zajetí, o Łemś jsme se dozvěděli aś ráno. Pak jsme byli jako sirotci, śádnĹź o nás nic nechtěl vědět a płidali nás k 73. regimentu, abychom s ním odstupovali, coś jsme s největší radostí udělali, ale napłed jsme museli mašírovat kupłedu asi den, neś jsme płišli k 73. regimentu. Potom jsme..."
Nikdo ho jiś neposlouchal, nebol Švejk s Vaňkem hrál tahanĹź mariáš, kuchał okultista z dłstojnické mináśe psal dál obšírné psaní své manśelce, která za jeho nepłítomnosti poŁala vydávat novĹź teosofickĹź Łasopis, Baloun dłímal na lavici, a tak nezbylo telefonistovi Chodounskému neś opakovat: "Ano, na to nezapomenu..."
Zvedl se a šel kibicovat k tahanému mariáši. "Aspoň kdybys mně zapálil fajfku," łekl Švejk płátelsky na Chodounského, "kdyś uś jdeš kibicovat. TahanĹź mariᚠje váśnější věc neś celá vojna a neś to vaše zatracenĹź dobrodruśství na srbskĹź hranici. - Takovou blbost udělám, měl bych se fackovat. Že jsem ještě chvíli nepoŁkal s tím králem, zrovna teď mně płišel filek. Já hovado."
Kuchał okultista mezitím dokonŁil své psaní a płeŁítal si ho złejmé uspokojen, jak to pěkně slośil kvłli vojenské cenzułe.

Drahá śeno!
Aś dostaneš tyto łádky, budu se nalézati jiś po
několik dni ve vlaku, poněvadś odjíśdíme na
frontu. Netěší mě to płíliš poněvadś ve vlaku
musím zahálet a nemohu bĹźt prospěšnĹźm, nebo
se nevałí v naší dłstojnické kuchyni a jídlo se
dostane na staniŁních etapách. Rád bych bĹźval
našim pánłm dłstojníkłm uvałil mezi jízdou
Maďarskem segedínskĹź gulᚠale sklaplo mně.
Snad aś płijedeme do HaliŁe, budu mít płíleśitost
uvałit šoule, pravé haliŁské, husu dušenou
v kroupách nebo v rżśi. Věł mne`, drahá Helenko,
śe se opravdu snaśím co nejvíce zpłíjemnit našim
pánłm dłstojníkłm jich starosti a námahy. Byl
jsem od pluku płelośen k maršbataliĂłnu, coś bylo
mĹźm nejvroucnějším płáním, abych mohl byl i ze
skromnĹźch prostłedkł, dłstojnickou polní
kuchyni na frontě uvésti v nejlepší koleje.
Pamatuješ se, drahá Helenko, śes mně płi
narukování k pluku płála, abych dostal hodné
płedstavené. Tvé płání se splnilo, a nejenśe si ani
v nejmenším nemohu nałíkat, naopak všichni
páni dłstojníci jsou našimi pravĹźmi płáteli
a zejména ke mně se chovají jako otec. Co
nejdłíve Ti oznámím Łíslo naší polní pošty...
Toto psaní bylo vynuceno okolnostmi, kdyś kuchał okultista nadobro si rozlil ocet s plukovníkem Schrödrem, kterĹź mu dosud drśel palec, ale na kterého se płi veŁełi na rozlouŁenou s dłstojníky maršbataliĂłnu opět, neštastnou náhodou, nedostala porce rolované telecí ledviny, a plukovník Schröder ho poslal s marškumpaŁkou do pole, svěłiv dłstojnickou kuchyni pluku nějakému nešastnému uŁiteli z śstavu slepcł na Klárově.

Kuchał okultista płelétl ještě jednou, co napsal a co se mu zdálo velice diplomatickĹźm, aby se udrśel płece jen trochu dál bojiště, poněvadś a si łíká co kdo chce, płece jen je to ulejvárna i na frontě.
Napsal sice, kdyś byl ještě v civilu redaktorem a majitelem okultistického Łasopisu pro vědy záhrobní, velkou śvahu, śe se nikdo nemá bát smrti, a śvahu o stěhování duší.
Płistoupil téś dělat kibice k Švejkovi a Vaňkovi. Mezi oběma spoluhráŁi nebylo v tom okamśiku śádnĹźch rozdílł vojenské hodnosti. Nehráli jiś ve dvou, ale mariᚠve tłech s ChodounskĹźm.
Ordonanc Švejk nadával sprosté śŁetnímu šikovateli Vaňkovi: "Já se vám divím, śe młśete tak blbé hrát. Vidíte płeci, śe von hraje betla. Já nemám śádnĹź kule, a vy neobrátíte vosmiŁkou a házíte jako nejpitomější hovado śaludského spodka, a von to trouba vyhraje."
"To je łvaní pro jednoho prohraného betla," zněla slušná odpověd śŁetního šikovatele, "vy sám hrajete jako idiot. Já si mám vycucat z malíŁku kulovou vosmu, kdyś vłbec śádnĹź kule taky nemám, já měl jen vysokĹź zelenĹź a śaludy, vy hampejzníku."
"Tak jste měl hrát, vy chytráku, durcha," s śsměvem łekl Švejk. "To je zrovna tak jako jednou u ValšĹ‚, dole v restauraci, taky takovej jeden nekňuba měl durcha, ale nehrál ho a vodlośil vśdycky ty nejmenší do talĂłnu a pustil kaśdĹźho na betla. Ale jakĹź měl karty! Vod všech barev ty nejvyšší. Jako teď bych z toho nic neměl, kdyś vy byste hrál durcha, tak taky tenkrát ne, a nikdo z nás taky nic, jak to šlo kolem, platili bychom mu furt. Já koneŁné povídám: ,Pane Herolde, jsou tak laskav, hrajou durcha a neblbnou.` Ale von se na mne utrh, śe młśe hrát, co chce, abychom drśeli hubu, von śe má universitu. Ale to mu płišlo draze. HostinskĹź byl známej, Łíšnice byla s námi aś moc dłvěrná, tak jsme to tĹź patrole všechno vysvětlili, śe je všechno v połádku. Płedně, śe je to vod něho sprostĹź, rušit noŁní klid voláním patroly, kdyś někde płed hospodou sklouzne na náledí a jede po nose po něm, aś ho má rozbitej. Že jsme se ho ani nedotkli, kdyś hrál falešné mariáš, a kdyś byl vodkrytej, śe tak rychle vyběh, aś sebou kecnut. Hostinskej i Łíšnice nám to potvrdili, śe jsme se vłŁi němu chovali skuteŁné aś moc dśentlmensky. Von si taky nic jinĹźho nezaslouśil. Seděl od sedmi hodin veŁer aś do płlnoci płi jednom pivě a sodovce a hrál si na błhvíjakĹźho pána, poněvadś byl universitní profesor, a mariáši rozuměl jako koza petrśeli. Tak kdo má teď rozdávat?"
"Zahrejme si kaufevika," navrhl kuchał okultista, "šesták a dva."
"To raději nám vypravujte," łekl śŁetní šikovatel Vaněk, "o stěhování duší, jako jste to vykládal sleŁně v kantĹźně, kdyś jste si rozbil nos."
"Vo tom stěhování duší jsem uś taky slyšel," ozval se Švejk. "Já jsem si také jednou umínil płed léty, śe se, jak se s vodpušténím łíká, sám budu vzdělávat, abych nezłstal pozadu, a chodil jsem do Łítárny Prłmyslové jednoty v Praze, ale poněvadś jsem byl reztrhanej a svítily mně díry na zadnici, tak jsem se nemoh vzdělávat, poněvadś mne tam nepustili a vyvedli ven, poněvadś myslili, śe jsem šel krást zimníky. Tak jsem si vzal sváteŁní šaty a šel jsem jednou do muzejní knihovny a vypłjŁil jsem si takovou jednu kníśku o tom stěhování duší se svĹźm kamarádem, a tam jsem se doŁetl, śe jeden indickej císał se proměnil po smrti v prase, a kdyś to prase zapíchli, śe se proměnil v opici, z opice stal se jezevcem a z jezevce ministrem. Potom na vojně jsem se płesvědŁil, śe něco pravdy na tom musí bejt, poněvadś kdekdo vojáky, kdyś měl nějakou hvězdiŁku, pojmenoval bud mołskĹźmi prasaty, nebo vłbec nějakĹźm zvíłecím jménem, a podle toho by se dalo soudit, śe płed tisíci léty tyhle sprostí vojáci byli nějakĹźma slavnejma vojevłdci. Ale kdyś je vojna, tak je takovĹź stěhování duší náramně hloupá věc. Čertví kolik proměn Łlověk prodělá, neś se stane, łekněme, telefonistou, kuchałem nebo infanteristou, a najednou ho roztrhne granát a jeho duše vejde do nějakého koně u artilérie, a do celĹź baterie, kdyś jede na nějakou kĂłtu, praskne novej granát a zabije zas toho koně, do kterĹźho se ten nebośtík vtělil, a hned se płestěhuje ta duše do nějaké krávy u trénu, z kterĹź udělají gulᚠpro manšaft, a z krávy tłebas hned se płestěhuje do telefonisty, z telefonisty..."
"Já se divím," łekl telefonista ChodounskĹź, złejmě uraśen, "śe zrovna já mám bĹźt terŁem pitomĹźch vtipł."
"Není ten ChodounskĹź, co má soukromej detektivní śstav s tím vokem jako trojice bośí, vᚠpłíbuznej?" otázal se nevinné Švejk. "Já mám moc rád soukromĹź detektivy. Já jsem taky jednou slouśil płed léty na vojně s jedním soukromĹźm detektivem, s nějakĹźm Stendlerem. Ten měl tak šišatou hlavu, śe mu nᚠfeldvébl vśdycky łíkal, śe uś viděl moc šišatejch hlav vojenskejch za dvanáct let, ale takovou šišku śe si ani v duchu nepłedstavoval. ,Poslouchají, Stendlere,` łíkal mu vśdycky, ,kdyby nebyly letos manévry, tak by se vaše šišatá hlava ani na vojnu nehodila, ale takhle se bude alespoň podle vaší šišky artilérie nastłelovat, kdyś płijdem do krajiny, kde nebude śádnej lepší punkt k orientaci.` Ten vod něho zkusil. Někdy, płi marši, poslal ho na pět set krokł napłed a pak poruŁil: ,Direktion šišatá hlava: Von měl vłbec ten pan Stendler, i jako soukromej detektiv, náramnou smłlu. Kolikrát nám v kantĹźně o tom vyprávěl, jakĹź měl Łasto trápení. Von dostával takovĹź ślohy, jako kupłikladu vypátrat, zdali se manśelka nějakĹźho klienta, kterĹź k nim płišel celej bez sebe, s jinĹźm nesŁuchla, a jestli uś se sŁuchla, s kĹźm se sŁuchla, kde a jak se sŁuchla. Nebo 'zas naopak. Nějaká taková śárlivá śenská chtěla vypátrat, s kterou se její muś fláká, aby mu mohla doma dělat ještě větší rámus. Von byl vzdělanej Łlověk, mluvil jen vybraně o porušení manśelskĹź věrnosti a vśdycky div neplakal, kdyś nám vyprávěl, śe všichni chtěli, aby zastih ji nebo jeho in flagranti. Jinej by se tłebas z toho těšil, kdyś najde takovej párek in flagranti, a voŁi by si moh vykoukat, ale ten pan Stendler, jak nám vyprávěl, byl z toho celej pryŁ. Von łíkal velice inteligentně, śe se uś nemoh na ty voplzlĹź prostopášnosti ani koukat. Nám kolikrát tekly sliny z huby, jako kdyś pes kaní, kdyś kolem něho nesou vałenou šunku, kdyś nám vyprávěl o všech těch rłznejch pozicích, jak ty párky natrefil. Kdyś jsme měli kasárníka, tak nám to vśdy kreslil. ,Takhle jsem,` povídá, ,viděl paní tu a tu s tím a tím pánem...` I adresy nám łek. A byl takovej smutnej. ,Těch facek,` łíkal vśdy, ,co jsem dostal vod vobojích stran; a to mne tak nemrzelo jako to, śe jsem bral śplatky. Na jeden takovej śplatek nezapomenu do smrti. Von nahej, vona nahá. V hotelu, a nezarĹźglovali se, pitomci! Na divan se nevešli, poněvadś byli voba tlustí, tak laškovali na koberci jako koata. A koberec byl celej prošlapanej, zaprášenej a po něm válely se nedopalky z cigaret. A kdyś jsem vešel, tak voba vyskoŁili, von stál proti mně a ruku si drśel jako fíkovej list. A vona se otoŁila zády ke mně a bylo vidět na kłśi, śe má vobtisknutej celej vzorek toho młíśkování z koberce a na pátełi jednu płilepenou hilznu z cigarety. "Vodpuste," povídám, "pane Zemku, já jsem soukromej detektiv Stendler, vod ChodounskĹźho, a mám oułední povinnost vás najít in flagranti na základě oznámení vaší paní manśelky. Tato dáma, s kterou zde udrśujete nedovolenĹź poměr, jest paní Grotová." Nikdy jsem v śivotě neviděl takovĹźho klidnĹźho obŁana. "Dovolte," łekl, jako by se to samo sebou rozumělo, "já se obléknu. Vinna je jediné má manśelka, která bezdłvodnou śárlivostí svádí mne k nedovolenĹźmu poměru, kteráś puzena pouhĹźm podezłením uráśí manśela płedhłzkami a mrzkou nedłvěrou. NezbĹźvá-li však pochybnosti, śe hanba nedá se víc zatajit... Kde mám podvlíkaŁky?" otázal se płitom klidné. "Na posteli." Zatímco na sebe natahoval podvlékaŁky, vykládal mně dál: "Jestli hanba se nedá zatajit, tak se łekne rozvod. Ale tím se skvrna płíhany nezatají. Vłbec jest rozvod věcí pováślivou," mluvil dál, oblékaje se, "nejlepší je, kdyś se manśelka ozbrojí trpělivostí a nepodává podnět k vełejnému pohoršení. Ostatně dělejte, jak chcete, já vás zde nechám s milostpaní o samotě." Paní Grotová vlezla si zatím do postele, pan Zemek mně podal ruku a odešel: Já uś se dobłe nepamatuji, jak nám dál vykládal pan Stendler, co všechno potom mluvil, poněvadś von se bavil s tou paní v posteli velice inteligentně, śe jako manśelství není ustanoveno k tomu, aby kaśdĹźho zhola płímo vedlo ku štěstí, a śe kaśdého je povinnost v manśelství pokołit chtíŁ a tělesnou svou Łást vytłíbit a oduševnit. ,A płitom jsem se,` vyprávěl pan Stendler, ,pomalu zaŁal vodstrojovat, a kdyś uś jsem byl vodstrojenej a celej zmámenej a divokej jako jelen v łíji, vešel do pokoje młj dohrej známej Stach, taky soukromej detektiv, z našeho konkurenŁního śstavu pana Sterna, kam se vobrátil pan Grot o pomoc, co se tĹźká jeho paní, která prĹź má nějakou známost, a víc nełek neś: "Aha, pan Stendler je in flagranti s paní Grotovou, gratuluji!" Zavłel zas tiše dvełe a odešel. "Teď uś je všechno jedno," łekla paní Grotová, "nemusíte se tak rychle voblikat, máte vedle mne dost místa." "Mně se, milostpaní, právě jedná vo místo," łekl jsem a uś jsem ani nevěděl, co mluvím, jenom se pamatuji, śe jsem něco mluvil o tom, śe panují-li sváry mezi manśely, śe tím utrpí taky vychování dítek.` Potom ještě nám vyprávěl, jak se rychle voblíkal a jak vzal roha a jak si umínil, śe to hned łekne svĹźmu šefovi panu ChodounskĹźmu, ale śe se šel na to posilnit, a neś płišel, śe uś to bylo s kłíśkem po funuse. Zatím śe uś tam byl ten Stach z nałízení svĹźho šefa pana Sterna, aby dal ránu panu ChodounskĹźmu, jakĹź to má złízence svĹźho soukromĹźho detektivního śstavu, a ten zas nevěděl vo niŁem lepším neś poslat rychle pro manśelku pana Stendlera, aby si to s ním spravila sama, kdyś je někam poslán v śłední povinnosti a najdou ho z konkurenŁního śstavu in flagranti. ,Vod tĹź doby,` łíkal vśdy pan Stendler, kdyś na tohle płišla łeŁ, ,mám ještě šišatější palici.`"
"Tedy hrajeme pět - deset?" Hráli.
Vlak zastavil se na stanici Mošon. Byl jiś veŁer a nikoho nepouštěli z vagĂłnł.
Kdyś se hnuli, ozval se z jednoho vagĂłnu silnĹź hlas, jako by chtěl płehlušit rachocení vlaku. NějakĹź voják z KašperskĹźch Hor v nábośné náladě veŁera opěval hroznĹźm łevem tichou noc, která 25 se blíśila k uherskĹźm rovinám:
Gute Nacht! Gute Nacht!
Allen Müden sei's gebracht.
Neigt der Tag stille zur Ende,
ruhen alle fleiß'gen Hände,
bis der Morgen ist erwacht.
Gute Nacht! Gute Nacht!
"Halt Maul, du Elender," płerušil někdo sentimentálního zpěváka, kterĹź umlkl.
Stáhli ho od okna.
Ale pilné ruce neodpoŁívaly aś do rána. Stejně jako všude ve vlaku pod světlem svíŁek, tak i zde ve světle malé petrolejové lampy, zavěšené na stěně, hráli dál Łapáry a Švejk, kdykoliv někdo tam spadl płi rabování, prohlašoval, śe je to nejspravedlivější hra, poněvadś kaśdĹź młśe si vyměnit tolik karet, kolik chce.
"Płi kaufcviku," tvrdil Švejk, "musí se rabovat jenom eso a sedma, ale pak se młśeš vzdát. Vostatní karty rabovat nemusíš. To uś dělᚠna svoje riziko."
"Dejme si zdravíŁko," navrhoval za všeobecného souhlasu Vaněk.
"Červená sedma," hlásil Švejk, snímaje karty. "KaśdĹź po pětníku a dává se po Łtyrech. Dělejte, a něco uhrajem."
A na tváłi všech bylo vidět takovou spokojenost, jako kdyby vojny nebylo a oni nenalézali se ve vlaku, kterĹź je veze k pozici do velkĹźch krvavĹźch bitev a masakrł, ale v nějaké praśské kavárně za hracími stoly.
"To jsem si nemyslel," łekl Švejk po jedné partii, "śe kdyś jsem šel na nic a měním všechny Łtyry, śe dostanu koŁiŁáka (esol. Kampak jste se hrabali na mne s králem? Płebiju krále natotata."
A zatímco zde płebíjeli krále koŁiŁákem, daleko na frontě králové mezi sebou płebíjeli se svĹźmi poddanĹźmi.

Ve štábním vagĂłně, kde seděli dłstojníci pochodového praporu, panovalo ze zaŁátku jízdy podivné ticho. Většina dłstojníkł byla zahloubána do malé knihy v plátěné vazbě s nadpisem "Die Sünden der Väter. Novelle von Ludwig Ganghofer" a všichni byli souŁasně zabráni do Łtení stránky 161. Hejtman Ságner, bataliĂłnní velitel, stál u okna, v ruce drśel tutéś kníśku, maje ji taktéś otevłenu na stránce 161.
Díval se na krajinu a płemĹźšlel, jak vlastně by všem co nejsrozumitelněji vysvětlil, co mají s tou knihou dělat. Bylo to vlastně nejpłísněji dłvěrné.
Dłstojníci zatím płemĹźšleli o tom, śe se plukovník Schröder zbláznil nadobro. Byl sice uś dávno potrhlĹź, ale płec nedalo se oŁekávat, śe ho to chytne tak najednou. Płed odjezdem vlaku dal si je zavolat k poslednímu bešprechungu, płi kterém jim sdělil, śe kaśdému patłí po knize Die Sünden der Väter od Ludvíka Ganghofera, které dal odnésti do bataliĂłnní kanceláłe.
"Pánové," łekl se strašně tajuplnĹźm vĹźrazem, "nezapomeňte nikdy na stránku 161!" Zahloubáni do té stránky, nemohli si z toho niŁeho vybrat. Že nějaká Marta, na té stránce, płistoupila k psacímu stolu a vytáhla odtud nějakou roli a uvaśovala hlasitě, śe obecenstvo musí cítit soustrast s hrdinou role. Potom se ještě objevil na té stránce nějakĹź Albert, kterĹź neustále se snaśil mluvit śertovně, coś vytrśeno z neznámého děje, kterĹź płed tím płedcházel, zdálo se takovou hovadinou, śe nadporuŁík Lukᚠpłekousl vzteky špiŁku na cigarety.
"Zbláznil se, dědek," myslili si všichni, "s ním uś je konec. Ted ho płelośí do ministerstva vojenství. Hejtman Ságner se zvedl od okna, kdyś si to v hlavě všechno dobłe zkomponoval. Neměl płílišného pedagogického nadání, proto mu tak dlouho trvalo, neś sestavil si v hlavě celĹź plán płednášky o vĹźznamu stránky sto šedesáté prvé.
Neś zaŁal vykládat, oslovil je "Meine Herren", jako to dělal dědek plukovník, aŁkoliv dłív, ještě neś vlezli do vlaku, łíkal jim "Kameraden".
"Also meine Herren..." A jal se płednášet, śe vŁera veŁer dostal od plukovníka instrukce tĹźkající se stránky 161 v Die Sünden der Väter od Ludvíka Ganghofera.
"Also meine Herren," pokraŁoval slavnostně, "zcela dłvěrné informace tĹźkající se nového systému šifrování depeší v poli." Kadet Biegler vytáhl zápisník a tuśku a łekl neobyŁejně płiŁinlivĹźm tĂłnem: "Jsem hotov, pane hejtmane."
Všichni se podívali na toho hlupáka, jehoś płiŁinlivost ve škole jednoroŁních dobrovolníkł hraniŁila s blbostí. šel dobrovolně na vojnu a vykládal hned płi první płíleśitosti veliteli školy jednoroŁních dobrovolníkł, kdyś se seznamoval s domácími poměry śákł, śe jeho płedkové se psali płvodně Büglerové z Leutholdł a śe měli v erbu Łapí kłídlo s rybím ocasem.
Od té doby ho pojmenovali po jeho erbu a "Łapí kłídlo s rybím ocasem" bylo krutě pronásledováno a stalo se rázem nesympatickĹźm, poněvadś to nijak nešlo dohromady k poctivému obchodu jeho otce se zajeŁími i králiŁími kłśemi, aŁkoliv ten romantickĹź nadšenec se poctivě płiŁiňoval, aby seśral celou vojenskou védu, vynikl pilností a znalostí nejen všeho, co se mu k uŁení płedkládalo, nĹźbrś ještě si sám hlavu zabedňoval Łím dál tím více študiem spisł o vojenském umění a historii váleŁnictví, o Łem vśdy navazoval rozhovor, dokud nebyl usazen a zniŁen. V dłstojnickĹźch kruzích povaśoval sám sebe za rovnocenného s vyššími šarśemi.
"Sie, Kadett," łekl hejtman Ságner, "dokud vám nedovolím mluvit, tak mlŁte, poněvadś se vás nikdo na nic neptal. Ostatně vy jste zatraceně chytrĹź voják. Nyní vám płedkládám zcela dłvěrné informace, a vy si je zapisujete do svého zápisníku. Płi ztrátě notesu oŁekává vás polní soud."
Kadet Biegler měl ještě ke všemu ten zlozvyk, śe se vśdy snaśil kaśdého płesvědŁit nějakou vĹźmluvou, śe to myslí dobłe.
"Poslušné hlásím, pane hejtmane," odpověděl, "śe i płi eventuelní ztrátě zápisníku nikdo nerozluští, co jsem napsal, nebo to stenografuji a mé zkratky nikdo po mně nepłeŁte. Uśívám anglického systému stenografie."
Všichni se na něho podívali opovrślivě, hejtman Ságner máchl rukou a pokraŁoval ve své płednášce.
"Zmínil jsem se jiś o novém zpłsobu šifrování depeší v poli, a jestli vám snad bylo nesrozumitelnĹźm, proŁ právě vám byla odporuŁena z novel Ludvíka Ganghofera Die Sünden der Väter str. 161, jest to, pánové, klíŁ k nové šifrovací metodě, platné na základě nového nałízení štábu armádního sboru, ku kterému jsme płiděleni. Jak vám známo, je mnoho metod šifrování dłleśitĹźch sdělení v poli. Nejnovější, které my pouśíváme, jest Łíselná metoda doplňovací. Tím také odpadají minulého tĹźdne doruŁené vám od štábu pluku šifry a pouŁení k jich odšifrování."
"Erzherzogs Albrechtsystem," zamumlal pro sebe snaśivż kadet Biegler, "8922 = R, płevzatż z metody Gronfelda."
"NovĹź systém jest velice jednoduchĹź," zněl vagĂłnem hlas hejtmanłv. "Osobně obdrśel jsem od pana plukovníka druhou knihu i informace.
Máme-li napłíklad dostat rozkaz: ,Auf der Kote 228, Maschinengewehrfeuer linksrichten,` obdrśíme, pánové, tuto depeši: ,Sache - mit - uns das - wir - aufsehen - in - die - versprachen - die - Martha - dich - das - ängstlich dann - wir - Martha - wir - den - wir Dank - wohl - Regiekollegium - Ende - wir versprachen - wir - gebessert - versprachen - wirklich - denke - Idee - ganz - herrscht - Stimme - letzten.` Tedy náramně jednoduché beze všech zbyteŁnĹźch kombinací. Od štábu po telefonu na bataliĂłn, bataliĂłn po telefonu na kumpanie. Obdrśev velitel tuto šifrovanou depeši, rozluští ji tímto zpłsobem. Vezme Die Sünden der Väter, otevłe si str. 161 a zaŁne seshora hledat na protější straně 160 slovo Sache. Prosím, pánové. Poprvé jest Sache na str. 160 ve větním poładí 52, slovem, tedy na protější straně 161 vyhledá se dvaapadesáté písmeno seshora. Všimněte si, śe je to A. Dalším slovem v depeši je mit. Jest to na stránce 160 ve větním poładí 7, slovo, odpovídající 7. hlásce na stránce 161, písmence u. Potom płijde uns, to jest, sledujte mě prosím bedlivě, 88. slovo, odpovídající 88. písmence na protější 161. straně, kterou jest f, a máme rozluštěno Auf. A tak pokraŁujeme, aś zjistíme rozkaz: ,Na kĂłtě 228 łídit oheň strojních pušek nalevo: Velice dłmyslné, pánové, jednoduché a nemośné rozšifrovat bez klíŁe: 161. str., Ludvík Ganghofer: Die Sünden der Väter."
Všichni mlŁky prohlíśeli si nešastné stránky a nějak se nad tím pováślivě zamyslili. Panovalo chvíli ticho, aś najednou vykłikl ustaraně kadet Biegler: "Herr Hauptmann, ich melde gehorsam: Jesus Maria! Es stimmt nicht!"
A bylo to opravdu velice záhadné.
A se namáhali jak chtěli, nikdo kromě hejtmana Ságnera nenašel na stránce 160 ona slova a na protější straně 161, kterou zaŁínal klíŁ, jemu odpovídající písmeny.
"Meine Herren," zakoktal hejtman Ságner, kdyś se płesvědŁil, śe zoufalĹź vĹźkłik kadeta Bieglera odpovídá pravdě, "co se to jen stalo? V mém Ganghoferovi Die Sünden der Väter je to, a ve vašem to není?"
"Dovolte, pane hejtmane," ozval se opět kadet Biegler. "Dovoluji si upozornit, śe román Ludvíka Ganghofera má dva díly. RaŁte se prosím płesvědŁit na první titulní straně: ,Roman in zwei Bänden`. My máme I. díl a vy máte II. díl," pokraŁoval dłkladnĹź kadet Biegler, "je proto nabíledni, śe naše 160. i 161. stránka neodpovídá vaší. My tam máme zcela něco jiného. První slovo rozšifrované depeše má bĹźt u vás Auf, a nám vyšlo Heu!"
Všem bylo nyní zcela jasno, śe Biegler není snad płece jen takovĹź hlupák.
"Já mám II. díl ze štábu brigády," łekl hejtman Ságner, "a patrné se zde jedná o omyl. Pan plukovník objednal pro vás I. díl. Dle všeho," pokraŁoval tak, jako by to bylo płesné a jasné a on to věděl uś dávno płedtím, neś měl svou płednášku o velmi jednoduchém zpłsobu šifrování, "spletli to ve štábu brigády. Neudali pluku, śe jde o II. díl, a tak se to stalo."
Kadet Biegler se mezitím díval vítězně po všech a poruŁík Dub pošeptal nadporuŁíkovi Lukášovi, śe to ,Łapí kłídlo s rybím ocasem` zjelo Ságnera jaksepatłí.
"PodivnĹź płípad, pánové," ozval se opět hejtman Ságner, jako by chtěl navázat rozmluvu, poněvadś to ticho bylo velice trapné. "V brigádní kanceláłi jsou obmezenci."
"Dovoluji si podotknout," ozval se opět neśnavnĹź kadet Biegler, kterĹź opět se chtěl pochlubit svĹźmi rozumy, "śe podobné věci dłvěrného, płísné dłvěrného rázu neměly by od divize jít kanceláłí brigády. Płedmět tĹźkající se nejdłvěrnější záleśitosti armádního sboru mohl by bĹźt oznámen płísně dłvěrnĹźm oběśníkem jedině velitelłm Łástí divizí i brigád, plukł. Znám systémy šifer, které byly pouśívány ve válkách o Sardinii a Savojsko, v anglo-francouzské kumpanii u Sebastopolu, płi povstání boxerł v Číně i za poslední rusko-japonské války. Systémy tyto byly płedávány..."
"Nám starého kozla na tom záleśí, kadete Bieglere," s vĹźrazem opovrśení a nelitosti łekl hejtman Ságner; "je jisto, śe systém, o kterĹź šla łeŁ a kterĹź jsem vám vysvětloval, je nejen jeden z nejlepších, ale młśeme łíct nedostiśitelnĹźch. Všechna oddělení pro protišpionáś našich nepłátelskĹźch štábł mohou jíti na hrnec. Kdyby se rozkrájeli, nepłeŁtou naše šifry. Jest to něco zcela nového. Tyto šifry nemají płedchłdce."
SnaśivĹź kadet Biegler vĹźznamně zakašlal. "Dovoluji si," łekl, "pane hejtmane, upozorniti na knihu Kerickhoffovu o vojenském šifrování. Knihu tu młśe si kaśdĹź objednat ve vydavatelstvu Vojenského nauŁného slovníku. Jest tam dłkladné popsána, pane hejtmane, metoda, o které jste nám vypravoval. Vynálezcem jejím je plukovník Kircher, slouśící za Napoleona I. ve vojsku saském. Kircherovo šifrování slovy, pane hejtmane: kaśdé slovo depeše se vykládá na protější stránce klíŁe. Metoda ta zdokonalena nadporuŁíkem Fleissnerem v knize Handbuch der militärischen Kryptographie, kterou si kaśdĹź młśe koupit v na, kladatelství Vojenské akademie ve Vídeňském Novém Městě. Prosím, pane hejtmane." Kadet Biegler sáhl do ruŁního kufłíku a vytáhl kníśku, o které mluvil, a pokraŁoval: "Fleissner udává tżś płíklad, prosím raŁte se všichni płesvědŁit. Tżś płíklad, jak jsme slyšeli:

Depeše: Auf der Kote 228, Maschinengewehrfeuer linksrichten.
KlíŁ: Ludwig Ganghofer: Die Sünden der Väter Zweiter Band.
A podívejte se prosím dále: šifra ,Sache mit uns das wir aufsehen in die versprachen die Martha...` a tak dále. Právě jak jsme płed chvílí slyšeli."

Proti tomu se nedalo nic namítat. To usmrkané ,Łapí kłídlo s rybím ocasem` mělo pravdu.
Ve štábu armády si někdo z pánł generálł ulehŁil práci. Objevil Fleissnerovu knihu o vojenském šifrování, a uś to bylo hotovo.
Po celou tu dobu bylo vidět, śe nadporuŁík Lukᚠpłemáhá jakési divné duševní rozŁilení. Kousal se do pysku, chtěl něco łíct, ale nakonec poŁal mluvit o něŁem jiném, neś bylo jeho prvním śmyslem.
"Nesmí se to brát tak tragicky," łekl s podivnĹźmi rozpaky, "během našeho pobytu v lágru v Brucku nad Litavou změnilo se jiś několik systémł šifrování depeší. Neśli płijedeme na frontu, tak zas budou nové systémy, ale myslím, śe v poli není Łas na luštění takovĹźch kryptogramł. Neś by kdokoliv z nás rozluštil podobnĹź šifrovanĹź płíklad, dávno uś by bylo po kumpanii, bataliĂłnu i po brigádě. Praktického vĹźznamu to nemá!"
Hejtman Ságner velice nerad płikĹźvl hlavou. "V praxi," pravil, "alespoň pokud se tşŁe mĹźch zkušeností ze srbského bojiště, neměl nikdo Łasu na luštění šifer. Nełíkám, śe by šifry neměly vĹźznamu płi delším pobytu v zákopech, kdyś se zakopáme a Łekáme. Že se šifry mění, je také pravda."
Hejtman Ságner ustupoval na celé Łáłe: "Velkou Łást viny na tom, śe se dnes od štábł na pozici Łím dále tím méně pouśívá šifer, je to, śe naše polní telefony nejsou płesné a nereprodukují, zejména płi dělostłeleckém ohni, jasné jednotlivé slabiky. Vy prostě neslyšíte niŁeho a zpłsobuje to zbyteŁnĹź chaos." OdmlŁel se.
"Zmatek je to nejhorší, co młśe bĹźt v poli, pánové," dodal ještě prorocky a odmlŁel se.
"Za chvíli," łekl dívaje se oknem, "jsme v Rábu: Meine Herren! Muśstvo zde dostane po patnácti dekách uherského salámu. Płl hodiny rast "
Podíval se na maršrśtu: "Ve 4.12 se odjíśdí. Ve 3.58 všechno ve vagĂłnech. Tedy vystupuje se po kumpaniích. Jedenáctá a tak dále. Zugsweise, Direktion Verpflegungsmagazin No 6. Kontrola płi vydávání: kadet Biegler."
Všichni se podívali na kadeta Bieglera s pohledem: Budeš mít vojnu, holobrádku.
Ale snaśivĹź kadet Biegler vytáhl jiś z kufłíku arch papíru, pravítko, nalinkoval si arch, rozdělil na maršové roty a tázal se velitelł jednotlivĹźch rot po stavu muśstva, z kterĹźch śádnĹź to nevěděl nazpamět a mohli Bieglerovi dát pośadované Łíslice dle nejasnĹźch poznámek ve svĹźch notesích.
Hejtman Ságner mezitím poŁal ze zoufalství Łíst nešastnou knihu Hłíchy otcł, a kdyś vlak stanul na nádraśí v Rábu, sklapl płeŁtené stránky a poznamenal: "Tenhle Ludwig Ganghofer nepíše špatně."
NadporuŁík Lukᚠprvní vyłítil se ze štábního vagĂłnu a šel k vagĂłnu, kde nalézal se Švejk.

Švejk i ostatní jiś dávno płestali hrát karty a sluha nadporuŁíka Lukáše Baloun měl jiś takovĹź hlad, śe se poŁal boułit proti vojenské vrchnosti a vykládat, śe ví velice dobłe, jak páni oficíłi si dávají do mouly. Je to horší, neś kdyś byla robota. Dłív śe tomu tak na vojně nebylo. To śe se ještě, jak jeho dědeŁek łíkává doma na vĹźměnku, oficíłi za šestašedesáté války dělili s vojáky o slepice a chleba. Jeho náłku nebylo konce, aś koneŁné Švejk uznal za dobré pochválit stav vojenskĹź za nynější války.
"Ty mᚠnějakĹźho mladĹźho dědeŁka," łekl płívětivé, kdyś dojeli Rábu, "kerej se dovede pamatovat jen na tu vojnu v 66. roce. To já znám nějakĹźho RonovskĹźho a ten měl dědeŁka, kerej byl v Itálii ještě za roboty a slouśil tam svejch dvanáct let a domł płišel jako kaprál. A neměl śádnou práci, tak ho vzal, toho dědeŁka, jeho otec k sobě do sluśby. A tenkrát jednou jeli na robotu sváśet pałezy a jeden takovej pałez, jak nám vykládal ten dědeŁek, co slouśil u svĹźho tatíka, byl jako habán, a tak s ním nemohli ani hnout. A von jako łek: ,Nechme ho tady, potvoru, kdo se s ním bude dłít.` A hajnej, kterĹź to slyšel, zaŁal kłiŁet a zdvih hłl, śe musí ten pałez nalośit. A ten dědeŁek toho našeho RonovskĹźho nełek nic jiného neś: ,Ty mlacáku jeden, já jsem starej vyslouśilej voják.` Ale za tejden dostal vobsilku a musel rukovat zas do Itálie, a tam byl zas deset let a psal domł, śe toho hajnĹźho, aś se vrátí, bácne po hlavě sekyrou. To bylo jen štěstí, śe ten hajnej umłel." Ve dvełích vagĂłnu se vtom objevil nadporuŁík Lukáš.
"Švejku, pojďte sem," łekl, "nechte si vaše pitomé vĹźklady a raději mně pojďte něco vysvětlit "
"Bezevšeho, poslušné hlásím, pane obrlajtnant " NadporuŁík Lukᚠodváděl Švejka a pohled, kterĹźm ho sledoval, byl velice podezłívavĹź.
NadporuŁík Lukᚠběhem celé płednášky hejtmana Ságnera, která skonŁila takovĹźm fiaskem, dopracoval se k jisté detektivní schopnosti, k Łemuś nebylo tłeba mnoho obzvláštních kombinací, nebo den płed odjezdem hlásil Švejk nadporuŁíkovi Lukášovi: "Pane obrlajtnant, na bataliĂłně jsou nějakĹź kníśky pro pány lajtnanty. Vodnes jsem je z regimentskanclaje." Proto kdyś płešli druhé koleje, nadporuŁík Lukᚠpłímo se otázal, kdyś zašli za vyhaslou lokomotivu, která Łekala jiś tĹźden na nějakĹź vlak s municí: "Švejku, jak to bylo tenkrát s těmi kníśkami?"
"Poslušné hlásím, pane obrlajtnant, śe je to moc dlouhá historie, a vy se vśdy ráŁíte rozŁilovat, kdyś vám všechno dopodrobna vypravuju. Jako tenkrát, kdyś jste mně chtěl dát ten pohlavek, kdyś jste roztrhal ten płípis tĹźkající se váleŁné płjŁky a já vám vyprávěl, śe jsem Łet jednou v nějakej kníśce, śe dłív, kdyś byla vojna, tak lidi museli platit z voken, za kaśdĹź vokno dvacetník, z husí taky tolik..."
"Takhle bychom nebyli hotovi, Švejku," łekl nadporuŁík Lukáš, pokraŁuje ve vĹźslechu, płiŁemś si płedsevzal, śe to nejpłísněji dłvěrné musí bĹźt płirozeně śplné skryto, aby ten holomek Švejk nedělal zas z toho nějakou potłebu. "Znáte Ganghofera?"
"Čím má bejt?" otázal se Švejk se zájmem.
"Je to německĹź spisovatel, vy chlape pitomá," odpověděl nadporuŁík Lukáš.
"Namouduši, pane obrlajtnant," łekl Švejk s vĹźrazem muŁedníka, "já śádnĹźho německĹźho spisovatele osobně neznám. Já jsem znal jenom jednoho ŁeskĹźho spisovatele osobně, nějakĹźho Hájka Ladislava z Domaślic. Von byl redaktorem Světa zvíłat a já mu jednou prodal takovĹźho vołíška za ŁistokrevnĹźho špice. To byl moc veselej pán a hodnej. Chodil do jednĹź hospody a tam Łet vśdycky svoje povídky, takovĹź smutnĹź, aś se všichni łehtali, a von potom plakal a platil za všechny v hospodě a museli jsme mu zpívat: Domaślická brána pěkné malłvaná, kdo tu bránu malłval, ten panenky milłval... ten huś tady není, huś je zahrabanĹź..."
"Vśdy nejste na divadle, łvete jako operní zpěvák, Švejku," ulekané ozval se nadporuŁík Lukáš, kdyś Švejk zazpíval poslední větu ,ten huś tady není, huś je zahrabanĹź`. "Na to jsem se vás netázal. Chtěl jsem jen vědět, zdali jste si všiml, śe ty kníśky, o kterĹźch jste se vy mně sám zmiňoval, byly od Ganghofera. - Co je tedy s těmi kníśkami?" vybouchl zlostně.
"S těmi, co jsem odnesl z regimentskanclaje na bataliĂłn?" otázal se Švejk. "Ty byly vopravdu vod toho sepsanĹź, vo kterĹźm jste se mé ptal, jestli ho neznám, pane obrlajtnant. Já jsem dostal telefonogram płímo z regimentskanceláłe. Voni totiś chtěli ty kníśky poslat na batalionskanclaj, ale všichni tam byli pryŁ i s dienstführendrem, poněvadś museli bejt v kantĹźně, kdyś se jede na front, a poněvadś śádnej neví, jestli bude ještě někdy sedět v kantĹźně. Voni tedy tam byli, pane obrlajtnant, byli a pili, nikde po telefonu ani ode všech druhejch marškumpaŁek nemohli nikoho sehnat, ale poněvadś vy jste mně płikázal, abych zatím byl jako ordonanc u telefonu, neś k nám płidělí telefonistu Chodounského, tak jsem seděl, Łekal, aś došla taky na mé łada. Z regimentskanclaje nadávali, śe se nikde nemohou dozvonit, śe je telefonogram, aby si maršbataliĂłnskanclaj vyzdvihla v regimentskanclaj nějakĹź kníśky pro pány oficíry od celého maršbaáku. Poněvadś vím, pane obrlajtnant, śe se na vojně musí jednat rychle, tak jsem telefonoval na regimentskanclaj, śe sám ty kníśky vyzvednu a śe je odnesu do batalionskanelaje. Tam jsem dostal takovĹź ranec, śe jsem to stíśí vodtáh k nám do kumpaniekanclaje, a prohlídl jsem si ty kníśky. Ale to jsem si pomyslil svoje. Regimentsrechnungsfeldvébl v regimentskanclaj mně totiś povídal, śe podle telefonogramu na regiment uś vědí u bataliĂłnu, co si mají z těch kníśek vybrat, kerej díl. Voni totiś ty kníśky byly vo dvou dílech. První díl zvl᚝, druhej díl zvl᚝. Nikdy v śivotě jsem se tak tomu nezasmál, poněvadś jsem uś v śivotě płeŁet mnoho knih, ale nikdy jsem nezaŁal Łíst něco vod druhĹźho dílu. A von mně tam ještě jednou łíká: ,Tady máte první díly a tady máte druhĹź díly. Kerej díl si mají Łíst páni oficíłi, to uś vědí.` Tak jsem si pomyslil, śe jsou všichni vośralí, poněvadś kdyś se má kniha Łíst vod zaŁátku, takovej román, jakej jsem płines, vo těch Sünden der Väter, poněvadś znám taky německy, śe se musí zaŁít s prvním dílem, poněvadś nejsme śidi a neŁteni to pozpátku. Proto jsem se taky vás ptal, pane obrlajtnant, po telefonu, kdyś jste se vrátil z kasina, a hlásil jsem vám to o těch kníśkách, jestli snad teď na vojně je to płevrácenĹź a jestli se neŁtou knihy v obrácenĹźm połádku, napłed druhĹź a potom teprve první díl. A vy jste mně łek, śe jsem vośralĹź hovado, kdyś ani nevím, śe v otŁenáši je napłed ,OtŁe náš` a potom teprve ,amen`. - Je vám špatné, pane obrlajtnant?" otázal se se zájmem Švejk, kdyś bledĹź nadporuŁík Lukᚠzachytil se stupátka k vodojemu vyhaslé lokomotivy.
V jeho bledé tváłi nejevil se śádnĹź vĹźraz zlosti. Bylo to něco zoufale beznadějného.
"Dál, dál, Švejku, uś je to jedno, uś je dobłe..."
"Já jsem byl, jak povídám," zněl na opuštěné koleji měkkĹź hlas Švejkłv, "taky téhoś mínění. Jednou jsem koupil krvák vo Róśovi Šavaňł z BakonskĹźho lesa a scházel tam první díl, tak jsem se musel dohadovat vo tom zaŁátku, a ani v takovej raubíłskej historii se neobejdete bez prvního dílu. Tak mně bylo śplně jasnĹź, śe je to vlastně zbyteŁnĹź, kdyby páni oficíłi zaŁli Łíst napłed druhĹź díl a potom první, a jak by to vypadalo hloupě, kdybych u bataliĂłnu byl vyłídil to, co łíkali v regimentskanclaj, śe páni oficíłi uś vědí, kerej díl mají Łíst. Vono mně to vłbec s těma kníśkama, pane obrlajtnant, płipadalo strašné nápadnĹź a záhadnĹź. Já věděl, śe páni oficíłi vłbec málo Łtou, a kdyś je łvava váleŁná..."
"Nechte si blbiny pro sebe, Švejku," zasténal nadporuŁík Lukáš.
"Vśdy já jsem, pane obrlajtnant, se vás taky hned ptal po telefonu, jestli chcete hned voba díly najednou, a vy jste mně łek, zrovna jako teď, abych si nechal ty blbiny pro sebe, ještě prej se tahat s nějakejma knihama. A tu jsem si pomyslil, śe kdyś je to vaše mínění, śe musejí taky ty vostatní páni tak se na to dívat. Zeptal jsem se taky na to našeho Vaňka, ten má płece uś zkušenosti z fronty. Von povídal, śe napłed kaśdej z pánł oficírł myslel, śe je celá vojna nějaká srandiŁka, a vez si do pole celou bibliotéku jako na letní byt. Dostávali dokonce vod arcikněśen dárkem celĹź sebranĹź spisy vod rłznejch básníkł do pole, takśe pucflekové se pod tím prohejbali a proklínali den svĹźho narození. Povídal Vaněk, śe ty knihy nebejvaly vłbec k potłebě, pokud se tejkalo koułení, nebo byly na moc pěknĹźm papíłe, tlustĹźm, a na latríně śe si Łlověk s takovejma básněma vodłel, s dovolením, pane obrlajtnant, celou zadnici. Na Łtení nezbejvalo Łasu, poněvadś se muselo połád prchat, tak se to vodhazovalo, a potom byl uś takovej zvyk, śe jakmile bylo slyšet první kanonádu, śe pucflek hned vyházel všechny zábavnĹź kníśky. Po tom, co jsem slyšel, chtěl jsem ještě jednou slyšet, pane obrlajtnant, vaše mínění, a kdyś jsem se vás optal po telefonu, co má bĹźt s těmi kníśkami, tak jste łek, śe kdyś mně něco vleze do mĹź blbĹź palice, tak śe nepopustím, dokud nedostanu jednu płes hubu. Tak jsem tedy, pane obrlajtnant, vodnes do batalionskanclaje jenom ty první díly vod toho románu a druhej díl jsem nechal zatím v naší kompaniekanclaji. Měl jsem ten dobrej śmysl, aś si páni oficíłi płeŁtou první díl, śe pak se jim vydá druhej díl, jako z knihovny, ale najednou płišlo to, śe se jede, a telefonogram po celém bataliĂłnu, śe všechno zbyteŁnĹź se má dát do regimentsmagacínu. Tak jsem se ještě zeptal pana Vaňka, jestli druhej díl toho románu povaśuje za něco zbyteŁnĹźho, a von mně łekl, śe vod doby těch smutnĹźch zkušeností v Srbsku, v Haliti a v Uhrách se śádnĹź knihy pro zábavu nevozejí na front, a ty schránky v městech, aby se sbíraly vodlośenĹź noviny pro vojáky, ty śe jsou jedině dobrĹź, poněvadś do novin se dá balit dobłe tabák nebo seno, co vojáci koułejí v dekunkách. Na bataliĂłně uś rozdali ty první díly vod toho románu a ty druhĹź díly jsme vodnesli do magacínu."
Švejk se odmlŁel a hned dodal: "Tam vám je rłznejch věcí, v tom magacíně, pane obrlajtnant, dokonce i cylindr budějovickĹźho regenschoriho, jak s ním narukoval k regimentu..."
"Já vám něco łeknu, Švejku," s těśkĹźm povzdechem ozval se nadporuŁík Lukáš, "vy vłbec nejste si vědom dosahu svého jednání. Mně se samotnému uś hnusí nadávat vám blbł. Pro vaši blbost není vłbec slova. Kdyś vám łeknu blbe, tak vás nazĹźvám ještě laskavĹźm jménem. Vy jste provedl něco tak hrozného, śe ty vaše nejstrašnější zloŁiny; kterĹźch jste se dopustil za tu dobu, pokud vás znám, jsou proti tomu pravou andělskou hudbou. Kdybyste, Švejku, věděl, co jste udělal... Ale vy se toho nikdy nedozvíte... A jestli by snad někdy płišla łeŁ na ty kníśky, tak se nevopovaśujte kecnout, śe já jsem vám po telefonu něco łíkal, aby se ten druhĹź díl... Kdyby někdy płišla łeŁ na to, jak to bylo s tím prvním a druhĹźm dílem, nevšímejte si toho. Vy o niŁem nevíte, nic neznáte, na nic se nepamatujete. Ne abyste chtěl mne do něŁeho zaplést, vy jeden..."
NadporuŁík Lukᚠmluvil takovĹźm hlasem, jako by se o něho pokoušela horeŁka, a toho okamśiku, kdyś umlkl, vyuśitkoval Švejk k nevinné otázce: "Poslušně hlásím, pane obrlajtnant, za prominutí, proŁ se nikdy nedozvím, co jsem vyved hroznĹźho. Já, pane obrlajtnant, jsem se vopováśil na to zeptat jenom kvłli tomu, abych se płíště mohl takovĹź věci vystłíhat, kdyś se všeobecně povídá, śe se vod chyby Łlověk uŁí, jako ten slejvaŁ Adamec z Daňkovky, kdyś se vomylem napil solnĹź kyseliny . . ."
NedokonŁil, poněvadś nadporuŁík Lukᚠpłerušil jeho płíklad ze śivota slovy: "Vy troubo jedna! Vysvětlovat vám nic nebudu. Vlezte si zas do vagĂłnu a łekněte Balounovi, aś bude Budapeš, aby mně płinesl do štábního vagĂłnu nějakou housku a potom tu játrovou paštiku, kterou mám dole v kufłíku ve staniolu. Potom łeknete Vaňkovi, śe je kus mezka. Tłikrát jsem ho śádal, aby mně udal płesnĹź stav manšaftu. A kdyś jsem to dneska potłeboval, tak jsem měl jen starĹź štand z minulého tĹźdne."
"Zum Befehl, Herr Oberleutnant," zaštěkal Švejk a vzdaloval se pomalu k svému vagĂłnu. NadporuŁík Lukᚠprošel se po trati, płiŁemś si pomyslil: "Měl jsem mu płece dát pár facek, a zatím se s ním bavím jako s nějakĹźm kamarádem."
Švejk lezl váśně do svého vagĂłnu. Měl sám płed sebou śctu. To se kaśdĹź den nestane, aby provedl něco tak hrozného, śe se nikdy nesmí dozvědít, co to bylo.

"Pane rechnungsfeldvébl," łekl Švejk, kdyś seděl na svém místě, "pan obrlajtnant Lukᚠzdá se mně dnes bĹźt ve velmi dobrĹź náladě. Dává vám po mně vzkazovat, śe jste mezek kvłli tomu, śe uś tłikrát vás śádal, abyste mu udal pravĹź stav manšaftu."
"Hergot," dopálil se Vaněk, "já těm cuksfírłm zasolím. Copak já za to mohu, śe kaśdej takovej obejda cuksfíra dělá si, co chce, a neposílá mně štand cuku. Mám si štand vycucat z malíŁku? To jsou poměry u naší kumpaŁky. To se młśe stát jenom u jedenácté marškumpaŁky. Ale já to tušil, já to věděl. Já o tom aní minutu nepochyboval, śe jsou u nás nepołádky. Jeden den schází u kuchyně Łtyry porce, druhĹź den zas płebĹźvají tłi. Kdyby mně ti lotłi alespoň oznámili, jestli někdo není ve špitále. Ještě minulĹź měsíc ved jsem nějakého Nikodéma, a teprve płi lénunku jsem se dozvěděl, śe ten Nikodém zemłel v Budějovicích v nemocnici na rychlé souchotiny. A połád se na něho fasovalo. Mundśr jsme na něho vyfasovali, ale je u boha, kam se to podělo. Potom mně ještě pan obrlajtnant łekne, śe jsem mezek, kdyś on sám nedovede dohlédnout na połádek u své kumpanie."
ÚŁetní šikovatel Vaněk chodil rozŁileně po vagĂłně: "Já bĹźt kompaniekomandantem! To by všechno muselo klapat. O kaśdém maníkovi bych měl płehled. Šarśe by mně musely dvakrát denně podávat štand. Ale kdyś šarśe nejsou k niŁemu. A nejhorší je u nás ten cuksfíra Zyka. SamĹź śert, samá anekdota, ale kdyś mu oznamují, śe je Kolałík odkomandován z jeho cuku k trénu, hlásí mně druhĹź den zas tżś samĹź štand, jako by Kolałík dál se válel u kumpanie a u jeho cuku, A kdyś se to má opakovat denně a potom ještě o mně łíct, śe jsem mezek... Takhle si pan obrlajtnant nezíská płátely. Rechnungsfeldvébl u kumpanie není śádnĹź frajtr, s kterĹźm si kaśdĹź młśe vytłít..."
Baloun, kterĹź poslouchal s otevłenou hubou, pronesl nyní za Vaňka sám to pěkné slovo, které Vaněk nedołekl, Łímś chtěl snad se také vmíchat do rozhovoru.
"Vy tam kušujte," łekl rozŁilenĹź śŁetní šikovatel.
"Poslyš, Baloune," ozval se Švejk, "tobě mám vyłídit, abys panu obrlajtnantovi, aś płijedeme do Pešti, płines do vagĂłnu nějakou housku a tu játrovou paštiku, co má pan obrlajtnant dole v kufłíku ve staniolu."
Obr Baloun svěsil zoufale své dlouhé ruce šimpanze, prohnul hłbet a setrval v té pozici hezkou chvíli.
"Nemám," łekl tichĹźm zoufalĹźm hlasem, dívaje se na špinavou podlahu vagĂłnu.
"Nemám," opakoval śryvkovité, "já jsem myslel... Já ji płed odjezdem rozbalil... Já jsem k ní Łíchnul... , jestli není zkaśená... - Já ji vochutnal," zvolal s takovĹźm upłímnĹźm zoufalstvím, śe všem bylo śplně jasno.
"Seśral jste ji i se staniolem," zastavil se płed Balounem śŁetní šikovatel Vaněk, jsa tomu povděŁen, śe nemusí dál zastávat svłj názor, śe není sám mezek, jak mu dal vzkázat nadporuŁík, ale śe płíŁina neznámého kolísajícího štandu X má hlubší základy v jinĹźch mezcích, a śe nyní rozhovor se płesunul a toŁí se kolem nenaśraného Balouna, kolem nové tragické události. Vaněk dostal takovou chut Balounovi łíct něco nepłíjemné mravouŁného, kdyś vtom ho płedešel kuchał okultista Jurajda, kterĹź odlośil svou zamilovanou kníśku, płeklad staroindickĹźch sśter Pragná-Paramita, a obrátil se na zdrceného Balouna, kterĹź se ještě více shrbil pod tíhou osudu: "Vy, Baloune, máte bdíti sám nad sebou samĹźm, abyste neztratí) dłvěru v sebe samotného i dłvěru v osud. Nemáte płipisovat sobě na svłj śŁet to, co je zásluhou jinĹźch. Kdykoliv se octnete płed podobnĹźm problémem, kterĹź jste seśral, vśdy se ptejte samého sebe: V jakém poměru jest ke mně játrová paštika?"
Švejk uznal za vhodné doplnit tuto śvahu praktickĹźm płíkladem: "Sám jsi mně, Baloune, płedešle vykládal, śe budou u vás zabíjet a udit, a jen co budeš znát, aś budem na misté, Łíslo polní pošty, śe ti hned pošlou kus šunky. Ted si płedstav, śe by tu šunku z feldpošty poslali k nám do kumpaŁky a my jsme si s panem rechnungsfeldvéblem kaśdej ułízli kousek, a vono by nám to zachutnalo, tak ještě kousek, aś by to s tou šunkou dopadlo jako s jedním mĹźm známĹźm listonošem, nějakĹźm Kozlem. Měl kostiśer, tak mu napłed ułízli nohu pod kotník, potom pod koleno, potom stehno, a kdyby byl vŁas neumłel, byli by ho vołezali celĹźho jako prasklou tuśku. Płedstav si tedy, Baloune, śe bychom ti byli tu šunku tak seśrali, jako ty jsi panu obrlajtnantovi zblafnul játrovou paštiku."
Obr Baloun podíval se na všechny smutně.
"Jedině mĹźm płiŁiněním a zásluhou," łekl śŁetní šikovatel k Balounovi, "złstal jste buršem u pana obrlajtnanta. Měl jste bĹźt płelośen k sanité a odnášet raněné z gefechtu. Pod Duklou šli od nás saniteráci tłikrát za sebou pro jednoho raněného fénricha, kterĹź dostal bauchšus płed dráthindrnisama, a všichni tam złstali, samĹź kopfšus. Teprve ŁtvrtĹź pár ho płines, ale neś ho odnesli na hilfsplac, byl fénrich nebośtíkem."
Baloun se jiś nezdrśel a hlasitě zavzlykal.
"Že se nestydíš," opovrślivě łekl Švejk, "to jseš voják..."
"Dyś já nejsem pro vojnu dělanej," zahołekoval Baloun, "já jsem pravda nenaśranej, nedośranej, poněvadś jsem vytrśenej z połádnĹźho śivota. Vono je to u nás v rodu. Nebośtík tatínek, ten se sázel v Protivině v hospodě, śe sní na posezení padesát bułtł a dva bochníky chleba, a vyhrál to. Já jsem jednou vo sázku sněd Łtyry husy a dvě mísy knedlíkł se zelím. Doma si vzpomenu po obědě, śe bych chtěl ještě něco zakusit. Jdu do komory, ułíznu si kus masa, pošlu si pro dśbán piva a splivnu dvě kila uzenĹźho. Měl jsem doma starĹźho Łeledína Vomela a ten mě vśdycky napomínal, abych jen tak nepejchnul, necpal se, śe von pamatuje, jak mu jeho dědeŁek vypravoval dávno vo jednom takovĹźm nedośerovi. A potom kdyś byla nějaká vojna, śe se nerodilo nic po celejch vosum let a śe pekli chleba ze slámy a z toho, co złstalo z lněnĹźho semene; a to byl svátek, kdyś mohli do mlíka nadrobit trochu tvarohu, kdyś nebylo chleba. A von ten sedlák, hned jak nastala ta bída, za tejden umłel, poněvadś ten jeho śaludek nebyl zvyklej na takovou selskou bídu..."
Baloun zvedl svłj zarmoucenĹź obliŁej: "Ale já si myslím, śe pánbłh lidi potrestá, a płeci nevopustí."
"Pánbłh nedojedy płived na svět, a pánbłh se vo ně postará, poznamenal Švejk, "jednou uśs byl uvázanej a teď bys zaslouśil, aby tě poslali do první linie; kdyś já jsem byl buršem u pana obrlajtnanta, tak se mohl na mne ve všem spolehnout a ani ho nikdy nenapadlo, śe bych mu byl něco seśral. Kdyś se něco fasovalo zvláštního, tak mně vśdycky łek: ,Nechte si to, Švejku,` nebo: ,A co, já o to tolik nestojím, dejte sem kousek a s ostatním si dělejte, co chcete.` A kdyś jsme byli v Praze a on mne poslal někdy pro oběd do restaurace, tak aby si snad nemyslil, śe mu nesu malou porci, poněvadś jsem poloviŁku na cestě seśral, sám jsem ze svĹźch posledních peněz, kdyś se mně zdála bĹźt porce malou, płikoupil ještě jednu, aby se pan obrlajtnant najed a vo mně si nic špatnĹźho nemyslel. Aś takhle jednou na to płišel. Musel jsem mu vśdycky nosit z restaurace jídelní lístek a on si vybral. Tak si vybral ten den nadívané holoubě. Já jsem si myslel, kdyś mně dali płlku, śe by si snad mohl pan obrlajtnant myslet, śe jsem mu druhou płlku seśral, tak jsem ještě jednu porci koupil ze svĹźho a płines takovou nádhernou porci, śe pan obrlajtnant Šeba, kterĹź ten den sháněl oběd a płišel právě płed polednem na návštěvu k mĹźmu obrlajtnantovi, se taky najed. Ale kdyś se najed, povídá: ,Tohle mně nełíkej, śe je to jedna porce. Na celĹźm světě nedostaneš na menu celĹź nadívanĹź holoubě. Kdyś seśenu dneska peníze, tak si pošlu do tĹź tvĹź restaurace pro oběd. Řekni to upłímně, śe je to dvojnásobná porce.` Pan obrlajtnant se mě zeptal płed ním, abych dosvědŁil, śe dal mně peníze jen na jednoduchou porci, poněvadś nevěděl, śe płijde. Odpověděl jsem, śe mně dal peníze na vobyŁejnĹź oběd. ,Tak vidíš,` łekl młj obrlajtnant, ,tohle ještě nic není. Płedešle mně płines Švejk dvě husí stehna k obědu. Tedy si płedstav: polívka s nudlema, hovězí maso se sardelovou omáŁkou, dvě husí stehna, knedlíkł a zelí do stropu a palaŁinky!`"
"C-c ta-ta," mlaskl Baloun.
Švejk pokraŁoval: "To byl kámen ourazu. Pan obrlajtnant Šeba poslal skuteŁně druhĹźho dne svĹźho pucfleka pro oběd do tĹź naší restaurace, a von mu płines jako płíkrm takovou malinkou hromádeŁku pilafu ze slepice, jako kdyś se šestinedělní děátko vykaká do pełinky, tak asi na dvě lśiŁky. A pan obrlajtnant Šeba na něho; śe polovici seśral. A von, śe je nevinnej. A pan obrlajtnant Šeba mu dal płes hubu a dával mne za płíklad. Já śe nosím porce panu obrlajtnantovi Lukášovi. A tak ten nevinnej zfackovanej voják se druhej den v restauraci, kdyś šel pro oběd, na všechno vyptal, łek to svĹźmu pánovi, ten zas mĹźmu obrlajtnantovi. Sedím já veŁer za novinama a Łtu si zprávy nepłátelskejch štábł z bojiště, kdyś młj pan obrlajtnant vešel, celej hledej, a hned płímo na mne uhodil, abych mu łek, kolik těch dvojnásobnejch porcí jsem v restauraci platil, śe ví všechno, śe mně vłbec śádnĹź zapírání nepomłśe, śe uś dávno ví o tom, śe jsem blbec, ale śe byl bych blázen, to śe mu nenapadlo. Udělal jsem prej mu takovou vostudu, śe má největší chut zastłelit napłed mě a potom sebe. ,Pane obrlajtnant,` łekl jsem mu, ,kdyś jste mě płijímal, ten první den jste o tom mluvil, śe kaśdej pucflek je zloděj a podlej chlap. A kdyś v tej restauraci dávali vopravdu tak malinkĹź porce płíkrmu, tak byste si bejval moh pomyslit, śe jsem vopravdu taky jeden z takovejch podlejch chlapł, śe jsem vám to seśral...`"
"Młj bośe na nebi." zašeptal Baloun a shĹźbl se pro kufłík nadporuŁíka Lukáše a odcházel s ním dozadu.
"Potom se nadporuŁík Lukáš," pokraŁoval Švejk, "poŁal šacovat po všech kapsách, a kdyś to bylo marnĹź, sáhl si do vesty a dal mně své stłíbrně hodinky. Byl takovej pohnutej. ,Aś dostanu gáśi, Švejku,` łekl, ,tak mně sepište, kolík jsem vám dluśen... Tyhle hodinky si nechte zvl᚝. A podruhĹź neblázněte.` Potom jednou udełila na nás voba taková bída, śe ty hodinky jsem musel vodnest do zastavárny..."
"Copak tam děláte vzádu, Baloune?" otázal se vtom śŁetní šikovatel Vaněk.
Místo odpovědi se nešastnĹź Baloun zakuckal. Otevłel si totiś kufłík nadporuŁíka Lukáše a cpal se jeho poslední houskou...

Nádraśím bez zastávky projel' jinĹź vojenskĹź vlak odshora obsazenĹź deutschmajstry, které posílali na srbskĹź front. Ještě se nevzpamatovali ze svého nadšení płi louŁení s Vídní a łvali bez oddechu od Vídně aś sem:
Prinz Eugenius, der edle Ritter,
vollt' dem Kaiser wiedrum kriegen
Stadt und Festung Belegrad.
Er ließ schlagen einen Brucken,
dala man kunnt' hinüberrucken
mit der Armee wohl für die Stadt
NějakĹź kaprál s vĹźbojné nakroucenĹźm knírem, nahĹźbaje se ven, opłen jsa lokty o muśstvo, které klátilo ven z vagĂłnu vystrŁenĹźma nohama, dával takt a hulákal na celé kolo:
Als der Brucken war geschlagen,
daß man kunnt' mit Stuck und Wagen
frei passier'n den Donaufluß,
bei Semlin schlug man das Lager,
alle Serben zu verjagen...
Vtom však ztratil rovnováhu a vylítl z vagĂłnu a plnou silou narazil v letu błichem na páku u vĹźhybky, na které złstal nabodnut viset, zatímco vlak jel dál a v zadních vagĂłnech zpívali zase jinou.
Graf Radetzky, edler Degen,
schwur's des Kaisers Feind zu fegen
aus der falschen Lombardei.
In Verona langes Hoffen,
als mehr Truppen eingetroffen,
fühlt und rührt der Held sich frei...
NabodnutĹź na hloupou vĹźhybku, bojechtivĹź kaprál byl jiś mrtev a netrvalo dlouho, stál jiś u něho na stráśi s bajonetem nějakĹź mladiŁkĹź vojáŁek z muśstva nádraśního velitelství, kterĹź pojímal svou ślohu velice váśné. Stál vzpłímen u vĹźhybky a tváłil se tak vítězoslavně, jako by to bylo jeho dílo, naraśení kaprála na vĹźhybku.
Poněvadś byl Maďar, łval po celĹźch kolejích, kdyś płicházeli sem se dívat z ešalonu bataliĂłnu 91. pluku: "Nem szabad! Nem szabad! Komision militär nem szabad!"
"Má uś to vodbytĹź," łekl dobrĹź voják Švejk, kterĹź byl také mezi zvědavci, "a má to tu vĹźhodu, śe kdyś uś má kus śeleza v błiše, alespoň ví všichni, kde byl pohłbenej. Je to zrovna na dráze, a nemusejí jeho hrob shánět po všech bojištích. - Nabod se akorát," łekl ještě Švejk znalecky, obcházeje z druhé strany kaprála, "má stłeva v kalhotech."
"Nem szabad, nem szabad!" kłiŁel mladiŁkĹź maďarskĹź vojáŁek, "komision militär bahnhof, nem szabad!"
Za Švejkem ozval se płísnĹź hlas: "Co tady děláte?" Płed ním stál kadet Biegler. Švejk zasalutoval. "Poslušně hlásím, prohlíśíme si nebośtíka, pane kadet "
"A co jste zde ved za agitaci? Co tady máte co dělat?"
"Poslušně hlásím, pane kadet," s dłstojnĹźm klidem odpověděl Švejk, "śe jsem nikdy śádnou zaagitaci neved."
Vzadu za kadetem se dalo několik vojákł do smíchu a kupłedu vystoupil płed kadeta śŁetní šikovatel Vaněk.
"Pane kadet," łekl, "pan obrlajtnant poslal sem ordonanc Švejka, aby mu łek, co se stalo. Byl jsem ted u štábního vagĂłnu a batalionsordonanc MatušiŁ vás hledá z nałízení pana batalionskomandanta. Máte hned jít k panu hejtmanovi Ságnerovi."
Všechno se rozcházelo do svĹźch vagĂłnł, kdyś za chvíli ozval se signál k vstoupení do vagĂłnł.
Vaněk jda se Švejkem, łekl: "Kdyś je někde víc lidí, tak si nechte, Švejku, svoje rozumy. Mohlo by vás to mrzet. Mohlo by se stát, kdyś ten kaprál byl od dajŁmajstrł, śe by se to mohlo vykládat, jako śe máte z toho radost. Ten Biegler je strašnĹź Łechośrout"
"Vśdy já jsem níc nełek," odpověděl Švejk tĂłnem, kterĹź vyluŁoval kaśdou pochybnost, "neś to, śe se ten kaprál nabod akorát, měl stłeva v kalhotech... Von moh..."
"Tak uś o tom, Švejku, płestaňme mluvit " A śŁetní šikovatel Vaněk si odplivl.
"Vono je to jedno," poznamenal ještě Švejk, "mají mu lezt stłeva pro císałe pána ven z błicha zde nebo tam. Von vykonal stejné svou povinnost... Von moh..."
"Podívejte se, Švejku," płerušil ho Vaněk, "jak si to zas nese batalionsordonanc MatušiŁ k Štábnímu vagĂłnu. To se divím, śe se ještě nenatáh płes koleje."
Krátce płedtím byla mezi hejtmanem Ságnerem a snaśivĹźm kadetem Bieglerem velice ostrá rozmluva.
"Já se vám divím, kadete Bieglere," mluvil hejtman Ságner, "proŁ jste mně hned nepłišel oznámit, śe se nefasuje těch patnáct deka uherského salámu. To teprve musím já jít ven a sám se płesvědŁit, proŁ se muśstvo vrací od skladiště. A páni dłstojníci také, jako by rozkaz nebyl rozkazem. Řekl jsem płece: ,Do skladiště zugsweise po kompanii.` To znamenalo, kdyś ve skladišti nic jsme nedostali, śe se má také jít zugsweise po kompanii do vagĂłnł. Vám jsem płikázal, kadete Bieglere, abyste hleděl udrśet połádek, ale vy jste nechal všechno plavat. Byl jste rád, śe se nemusíte starat o poŁítání porcí salámu, a šel jste se klidné podívat, jak jsem viděl z okna, na nabodnutého kaprála od dajěmajstrł. A kdyś jsem vás potom dal zavolat, tak nemáte nic jiného na práci neś ze své kadetské fantazie śvanit o tom, śe jste se šel płesvědŁit, zdali se tam u nabodnutého kaprála nevede nějaká agitace..."
"Poslušně hlásím, śe ordonanc od 11. kumpanie Švejk..."
"Dejte mně pokoj se Švejkem," zakłiŁel hejtman Ságner, "nemyslete si, kadete Bieglere, śe budete dělat nějaké intriky proti nadporuŁíkovi Lukášovi. My jsme tam Švejka poslali... Tak se na mne díváte, jako byste si myslel, śe jsem si na vás zased... Ano, zased jsem si na vás, kadete Bieglere... Kdyś neumíte respektovat svého płedstaveného, snaśíte se ho blamovat, tak vám udělám takovou vojnu, śe vy, kadete Bieglere, si vzpomenete na stanici Ráb... Chvástat se svĹźmi teoretickĹźmi vědomostmi... PoŁkejte, aś budeme na frontě... Aś vám poruŁím jít na offizierspatrolu płes drátěné płekáśky... Vᚠraport? Ani ten raport jste mně nedal, kdyś jste płišel... Ani teoreticky, kadete Bieglere..."
"Poslušně hlásím, pane hejtmane, śe místo patnácti deka uherského salámu obdrśelo muśstvo po dvou pohlednicích. Prosím, pane hejtmane..."
Kadet Biegler podal veliteli bataliĂłnu dvě z těch pohlednic, které vydávalo łeditelství Vojenského váleŁného archívu ve Vídni, kde byl náŁelníkem generál pěchoty Wojnowich. Na jedné straně byla karikatura ruského vojáka, ruského muśika se zarostlou bradou, kterého objímá kostlivec. Pod karikaturou byl text:

Der Tag, an dem das perfide Rußland krepieren wird, wird ein Tag der Erlösung für ganze unsere Monarchie sein.

Druhá pohlednice pocházela z německé łíše. Byl to dárek Němcł rakousko-uherskĹźm vojínłm.
Nahołe bylo "Viribus unitis" a pod tím obrázek, jak na šibenici visí Sir Edward Grey a dole pod ním vesele salutují rakouskĹź i německĹź voják.
BásniŁka dole byla vzata z kníśky Greinzovy Železná pěst. ŽertíŁky na naše nepłátele, o kterĹźch łíšské listy psaly, śe verše Greinzovy jsou rány karabáŁem, płiŁemś obsahují pravĹź nezkrocenĹź humor a nepłekonatelnĹź vtip.
Text pod šibenicí, v płekladě:
GREY
Na šibenici v płíjemné vĹźši
měl by se houpat Edivard Grey,
je na to jiś nejvyšší Łas,
však tłeba upozornit vás,
śe śádnĹź dub své nepropłjŁil dłevo
k popravě toho jidáše.
Na dłevě visí osiky
z Francouzské republiky.
Hejtman Ságner nebyl ještě ani hotov s płeŁtením těchto veršĹ‚ "nezkroceného humoru a nepłekonatelného vtipu", kdyś vrazil do štábního vagĂłnu bataliĂłnní ordonance MatušiŁ.
Byl poslán hejtmanem Ságnerem do telegrafní centrály vojenského nádraśního velitelství, jestli snad nejsou jiné dispozice, a płinesl telegram od brigády. Nebylo však tłeba sahat k śádnému klíŁi šifer. Telegram zněl prosté, nešifrován: "Rasch abkochen, dann Vormarsch nach Sokal." Hejtman Ságner pováślivé zakroutil hlavou.
"Poslušné hlásím," łekl MatušiŁ, "velitel stanice dá vás prosit k rozmluvě. Je tam ještě jeden telegram."
Potom byla mezi velitelem nádraśí a hejtmanem Ságnerem rozmluva velice dłvěrného rázu. První telegram musel bĹźt odevzdán, tłebas měl obsah velice płekvapující, kdyś je bataliĂłn na stanici v Rábu: "Rychle uvałit a pak pochodem na Sokal." Adresován byl nešifrovaně na pochodovĹź bataliĂłn 91. pluku s kopií na pochodovĹź bataliĂłn 75. pluku, kterĹź byl ještě vzadu. Podpis byl správnĹź: Velitel brigády Ritter von Herbert.
"Velmi dłvěrné, pane hejtmane," łekl tajuplné vojenskĹź velitel nádraśí. "Sekrétní telegram od vaší divize. Velitel vaší brigády se zbláznil. Byl odvezen do Vídně, kdyś rozeslal od brigády několik tuctł podobnĹźch telegramł na všechny strany. V Budapešti uvidíte jistě novĹź telegram. Všecky jeho telegramy patłí płirozené anulovat, ale ještě jsme śádnĹź pokyn v tom ohledu nedostali. Mám, jak łíkám, jedině płíkaz od divize, aby nešifrované telegramy nebyly brány v śvahu. DoruŁovat je musím, poněvadś v tom ohledu neobdrśel jsem od svĹźch instancí odpovědi. Prostłednictvím svĹźch instancí informoval jsem se u velitelství armádního sboru a je se mnou zavedeno vyšetłování... - Jsem aktivní dłstojník staré śenijní sluśby," dodal, "byl jsem płi stavbě naší strategické dráhy v HaliŁi... - Pane hejtmane," łekl po chvíli, "s námi starĹźmi chlapy od piky jen na front! Dnes je těch civilistł inśenĹźrł od dráhy s jednoroŁní zkouškou dobrovolnickou jako psł v ministerstvu vojenství... Ostatně vy za Łtvrt hodiny zas jedete dál... Pamatuji se jenom na to, śe jsem jednou v kadetce v Praze vám pomáhal na hrazdu jako jeden ze staršího roŁníku. Tenkrát jsme oba nesměli ven. Vy jste se pral s Němci ve tłídě? Tam byl s vámi také Lukáš. Vy jste bĹźvali spolu nejlepší kamarádi. Kdyś jsme sem dostali telegram se seznamem dłstojníkł maršbataliĂłnu, ktełí projíśdějí stanicí, tak jsem si jasné vzpomněl... Je uś to hezkĹźch pár let... Kadet LukᚠbĹźval mně tenkrát velice sympatickĹźm..."
Na hejtmana Ságnera celá rozmluva uŁinila velice trapnĹź dojem. Poznal velice dobłe toho, kterĹź s ním mluvil a kterĹź vedl v kadetce opozici proti rakušáctví, coś z nich později vytloukla snaha po kariéłe. Nejvíc mu byla nepłíjemnou zmínka o nadporuŁíkovi Lukášovi, kterĹź byl z jakéhokoliv dłvodu proti němu všude odstrkován.
"NadporuŁík Lukáš," łekl dłrazně, "je velice dobrĹźm dłstojníkem. Kdy jede vlak?"
Velitel nádraśí podíval se na hodinky. "Za šest minut "
"Jdu," łekl Ságner.
"Myslil jsem, śe mně něco łeknete, Ságnere."
"Tedy nazdar!" odpověděl Ságner a vyšel płed budovu nádraśního velitelství.

Kdyś se hejtman Ságner vrátil płed odjezdem vlaku do štábního vagĂłnu, našel všecky dłstojníky na svém místě. Hráli ve skupinách Łapáry (frische viere), jediné kadet Biegler nehrál.
Listoval se spoustou naŁatĹźch rukopisł o váleŁnĹźch scénách, nebo chtěl vyniknout nejen na poli váleŁném, ale i jako literární fenomén, popisující váleŁné události. Muś podivnĹźch kłídel "s rybím ocasem" chtěl bĹźt vynikajícím váleŁnĹźm spisovatelem. Jeho literární pokusy zaŁínaly mnohoslibnĹźmi názvy, ve kterĹźch se sice zrcadlil militarismus té doby, ale které nebyly ještě propracovány, takśe na Łtvrtkách złstaly jen názvy prací, které měly vzniknout.
"Charaktery vojínł z velké války - Kdo poŁal válku? - Politika Rakousko-Uherska a zrození světové války - VáleŁné poznámky - Rakousko-Uhersko a světová válka - NauŁení z války Populární płednáška o vypuknutí války - VáleŁné politické śvahy - SlavnĹź den Rakousko-Uherska - SlovanskĹź imperialismus a světová válka - Dokumenty z války - Dokumenty k dějinám světové války - Deník o světové válce - Denní płehled světové války - První světová válka Naše dynastie ve světové válce - Národové rakouskouherského mocnáłství ve zbrani - SvětovĹź zápas o moc - Mé zkušenosti ve světové válce - Kronika mého váleŁného taśení - Jak bojují nepłátelé Rakousko-Uherska - Čí je vítězství? Naši dłstojníci a naši vojáci - Pamětihodné Łiny mĹźch vojákł - Z dob velké války - O bitevní vłavě - Kniha rakousko-uherskĹźch hrdinł Železná brigáda - Sbírka mĹźch psaní z fronty Hrdinové našeho maršbataliĂłnu - PłíruŁní kniha pro vojáky v poli - Dny bojł a dny vítězství Co jsem viděl a zkusil v poli - V zákopech Dłstojník vypravuje... - Se syny Rakousko-Uherska kupłedu! - Nepłátelské aeroplány a naše pěchota - Po bitvě - Naše dělostłelectvo věrnĹźmi syny vlasti - I kdyby šli všichni Łerti proti nám... - Válka obranná a śtoŁná - Krev a śelezo - Vítězství nebo smrt - Naši hrdinové v zajetí."
Kdyś hejtman Ságner płistoupil ke kadetovi Bieglerovi a prohlédl si všechno, optal se, proŁ to udělal a co tím myslí.
Kadet Biegler odpověděl s opravdovĹźm nadšením, śe kaśdĹź ten nadpis znamená knihu, kterou sepíše. Kolik nadpisł, tolik knih.
"Płál bych si, kdyś padnu v boji, aby po mně złstala památka, pane hejtmane. MĹźm vzorem je německĹź profesor Udo Kraft. Narodil se roku 1870, nyní ve světové válce płihlásil se dobrovolné a padl 22. srpna 1914 v Anloy. Płed svou smrtí vydal knihu SebevĹźchova pro smrt za císałe."
Hejtman Ságner odvedl kadeta Bieglera k oknu.
"Ukaśte, co ještě máte, kadete Bieglere, mne strašné zajímá vaše Łinnost," s ironií łekl hejtman Ságner, "jakĹź sešitek zastrŁil jste za blłzu?"
"To nic není, pane hejtmane," s dětskĹźm uzarděním odpověděl kadet Biegler, "raŁte se prosím płesvědŁit."
Sešitek měl nadpis:
Schémata vynikajících a slavnĹźch bitev vojsk rakousko-uherské armády, sestavená dle historickĹźch studií c. k. dłstojníkem Adolfem Bieglerem. Poznámkami a vysvětlivkami opatłil c. k. dłstojník Adolf Biegler.
Schémata byla strašné jednoduchá.
Od bitvy u Nördlingen 6. záłí 1634 płes bitvu u Zenty 11. záłí 1697, u Caldiera 31. łíjna 1805, płes bitvu u Ašprł 22. května 1809 a bitvu národł u Lipska v 1813, płes St. Lucii v květnu 1848 a bitvu u Trutnova 27. Łervna 1866 aś po dobytí Sarajeva 19. srpna 1878. V schématech a nákresích plánł těch bitev nic se neměnilo. Všude nakreslil kadet Biegler obdélníŁky na jedné straně prázdné, kdeśto nepłítele znázorňovaly vyŁárkované. Na obou stranách bylo levé kłídlo, centr a pravé kłídlo. Potom vzadu rezervy a šipky sem a tam. Bitva u Nördlingen stejně jako bitva u Sarajeva vypadala jako rozestavení hrᣳ na jakémkoliv fotbalovém zápase płi zahájení hry a šipky, kam má ta která strana vykopnout míŁ.
To také ihned napadlo hejtmana Ságnera, kterĹź se otázal: "Kadete Bieglere, vy hrajete fotbal?"
Biegler se zarděl ještě víc a zamrkal nervĂłzně, takśe dělal dojem, jako kdyś nabírá moldánky.
Hejtman Ságner s śsměvem listoval dál sešitkem a zastavil se na poznámce u schéma bitvy u Trutnova za prusko-rakouské války.
Kadet Biegler napsal: "Bitva u Trutnova neměla bĹźt svedena, poněvadś hornatá krajina znemośňovala rozvinutí divize generála Mazzuchelliho, ohrośené silnĹźmi pruskĹźmi kolonami, nalézajícími se na vĹźšinách obklopujících levé kłídlo naší divize."
"Podle vás bitva u Trutnova," łekl s śsměvem hejtman Ságner, vraceje sešitek kadetovi Bieglerovi, "mohla bĹźt svedena jediné v tom płípadě, kdyby Trutnov byl na rovině, vy budějovickĹź Benedeku.
Kadete Bieglere, je velice hezké od vás, śe jste se za tak krátkou dobu svého pobytu v ładách vojska snaśil vniknout do strategie, jenśe to u vás dopadlo, jako kdyś si kluci hrajou na vojáky a dávají si tituly generálł. Sám jste se tak rychle povĹźšil, aś jedna radost. C. k. dłstojník Adolf Biegler! Neś dojedeme do Pešti, tak z vás bude polní maršálek. PłedevŁírem jste ještě někde doma u tatínka váśil kravské kłśe. K, u. k. Leutnant Adolf Biegler!... ČlověŁe, vśdy vy ještě nejste śádnĹź dłstojník. Jste kadet. Visíte ve vzduchu mezi fénrichem a poddłstojníky. Jste vzdálen toho, jmenovat se dłstojníkem, jako kdyś si dá někde v hospodě łíkat frajtr ,pane štábní šikovateli`. - Poslyš, Lukáši," obrátil se k nadporuŁíkovi, "mᚠkadeta Bieglera u své kumpanie, tak ho hocha cepuj. Podpisuje se, śe je dłstojník, a si to v gefechtu zaslouśí. Aś bude trommelfeuer a my budem atakovat, a se svĹźm cukem stłíhá dráthintrnisy, der gute Junge. A propos, dá tě pozdravovat Zykán, je velitelem nádraśí v Rábu."
Kadet Biegler viděl, śe je rozmluva s ním skonŁena, zasalutoval a celĹź ŁervenĹź v obliŁeji prošel vagĂłnem, aś se ocitl na samém konci v płíŁné chodbě.
Jako náměsíŁník otevłel dvełe klozetu, a dívaje se na německo-maďarskĹź nápis "Upotłebení klozetu dovoleno pouze płi jízdě", zavrněl, zaštkal a dal se do tichého pláŁe. Potom si sundal kalhoty... Potom tlaŁil utíraje si slzy. Potom upotłebil sešitku s nápisem "Schémata vynikajících a slavnĹźch bitev vojsk rakousko-uherské armády, sestavená c. k. dłstojníkem Adolfem Bieglerem", kterĹź zmizel zneuctěn v díłe, a dopadnuv na koleje, poletoval mezi kolejnicemi pod ujíśdějícím vojenskĹźm vlakem.
Kadet Biegler umyl si v záchodku v umyvadle zardělé oŁi a vyšel na chodbu umiňuje si, śe musí bĹźt silnĹź, setsakramentsky silnĹź. Bolela ho hlava a błicho jiś od rána.
Šel kolem zadního kupé, kde hrál batalionsordonanc MatušiŁ se sluhou velitele praporu Batzerem vídeňskou hru šnopsa (šestašedesát).
Dívaje se do otevłenĹźch dvełí kupé, zakašlal. OtoŁili se a hráli dál.
"Nevíte, co se patłí?" otázal se kadet Biegler. "Nemoh jsem," odpověděl sluha hejtmana Ságnera Batzer svou strašnou němŁinou od KašperskĹźch Hor, "mi' is' d' Trump' ausganga. - Patłilo se mně hrát, pane kadet, s bubny," pokraŁoval, "s vysokĹźmi bubny, a hned nato nest zeleného krále... To jsem měl udělat..."
Kadet Biegler nełekl více ani slova a zalezl si do svého kouta. Kdyś později k němu płišel fénrich Pleschner, aby mu dal płipít z láhve koňaku, kterou vyhrál v kartách, podivil se, jak kadet Biegler pilně Łte v knize profesora Udo Krafta SebevĹźchova k smrti za císałe.
Neś płijeli do Pešti, byl kadet Biegler tak opilĹź, śe nahĹźbaje se z okna vagĂłnu, kłiŁel do pusté krajiny nepłetrśité: "Frisch drauf! Im Gottes Namen frisch drauf!"
Potom ho na rozkaz hejtmana Ságnera batalionsordonanc MatušiŁ odtáhl do kupé, kde ho se sluhou hejtmana Batzerem ulośil na lavici, a kadet Biegler měl tento sen:
SEN KADETA BIEGLERA PŘED BUDAPEŠTÍ

Měl signum laudis, śeleznĹź kłíś a byl majorem a jel na obhlídku śŁastku brigády, která mu byla płidělena. Nedovedl si sice vysvětlit, kdyś má pod sebou celou brigádu, proŁ je neustále jen majorem. Měl podezłení, śe měl bĹźt jmenován generálmajorem a to "generál" śe se někde v návalu na polní poště ztratilo.

Musel se v duchu smát tomu, jak ve vlaku, kdyś jeli na frontu, hejtman Ságner mu vyhrośoval, śe bude muset płełezávat drátěné płekáśky. Ostatně hejtman Ságner byl uś dávno na jeho návrh u divize płelośen k jinému pluku i s nadporuŁíkem Lukášem. K jiné divizi, k jinému armádnímu sboru.
Někdo mu také vypravoval, śe oba bídné zahynuli někde v moŁále na śtěku.
Kdyś jel automobilem na pozici na obhlídku śŁastku své brigády, bylo mu všechno jasno. Byl vlastně vyslán z jenerálního štábu armády.
Kolem táhli vojáci a zpívali píseň, kterou Łetl ve sbírce vojenskĹźch rakouskĹźch písní Es gilt:
Halt' euch brav, ihr tapf 'ren Brüder,
werft den Feind nur herzhaft nieder,
Laßt des Kaisers Fahne weh'n...
Krajina měla tżś ráz jako na obrázcích Wiener illustrierte Zeitung.
Po pravé straně bylo vidět u stodoly dělostłelectvo, jak stłílí do nepłátelskĹźch zákopu vedle silnice, po které projíśděl s automobilem. Vlevo stál dłm, ze kterého se stłílelo, zatímco nepłítel snaśil se kolbami ruŁnic vypáŁit dvełe. Vedle silnice hołel nepłátelskĹź aeroplán. Na obzoru bylo vidět jízdu a hołící vesnici. Potom zákopy pochodového praporu s malou vyvĹźšeninou, kde stłílely do nepłátel strojní pušky. Dál potom táhly nepłátelské zákopy podél silnice. A šofér jede dál s ním k nepłíteli po silnici.
Řve sluchátkem na šoféra: "Nevíš, kam to jedem? Tam je nepłítel."
Ale šofér klidné odpovídá:
"Pane generále, to je jediná połádná cesta. Silnice je v dobrém stavu. Na těch vedlejších cestách by to pneumatiky nevydrśely."
Čím více blíśí se k pozicím nepłítele, tím se oheň stává silnější. Granáty vyhazují kolem dokola nad płíkopy po obou stranách švestkovou alej.
Ale šofér klidné odpovídá do sluchátka:
"Tohle je vĹźborná silnice, pane generále, po té se to jede jako po másle. Kdybychom odboŁili do polí, tak nám załve pneumatika. - Podívejte se, pane generále," kłiĹí šofér do sluchátka, "tahle silnice je tak dobłe stavěná, śe ani tłicetapłlcentimetrové hmośdżłe nám nic neudělají. Silnice je jako mlat, ale po těch kamenitĹźch cestách v polich załvaly by nám pneumatiky. Vrátit se stejné nemłśeme, pane generále!"
"Bzzz - dzum!" slyší Biegler, a automobil udělal ohromnĹź skok.
"Nełíkal jsem vám, pane generále," łve šofér do sluchátka, "śe je to po Łertech dobłe stavěná silnice? Teď právě těsně płed námi vybouchla jedna osmatłicítka. Ale śádná díra, silnice je jako mlat. Ale zaject do polí, tak je po pneumatikách. Ted' na nás stłílí z dálky 4 kilometrł."
"Kam to ale jedeme?"
"To se uvidí," odpověděl šofěr, "dokud bude stále takováhle silnice, já za všechno ruŁím."
Let, ohromnĹź let, a automobil se zastavuje. "Pane generále," kłiĹí šofér, "nemáte štábní mapu?"
Generál Biegler rozsvěcuje elektrickou lampiŁku. Vidí; śe má štábní mapu na kolenou. Ale je to námołní mapa helgolandského pobłeśí z roku 1864, ve válce rakousko-pruské proti Dánsku za Šlesvik.
"Je zde kłiśovatka," povídá šofér, "obě kłiśovatky vedou k nepłátelskĹźm pozicím. Mně jde o połádnou silnici, aby neutrpěly pneumatiky, pane generále... Já jsem zodpovědnĹź za štábní automobil..."
Potom rána, ohlušující rána, a hvězdy veliké jako kola. MléŁná dráha je hustá jako smetana. Vznáší se vesmírem na sedadle vedle šoféra. CelĹź automobil je těsně płed sedadlem ustłíhnutĹź jako nłśkami. Z automobilu zbĹźvá jen vĹźbojnĹź, śtoŁnĹź płedek.
"Ještě štěstí," povídá šofér, "śe jste mně płes záda ukazoval mapu. Płelít jste ke mně a ostatní załvalo. Byla to dvaaŁtyłicítka... Já jsem to hned tušil, śe jakmile je kłiśovatka, tak silnice stojí za starou belu, Po osmatłicítce mohla to bĹźt jen dvaaŁtyłicítka. Nic jiného se dosud nevyrábí, pane generále."
"Kam to łídíte?"
"Letíme do nebe, pane generále, a musíme se vyhnout vlasaticím. Ty jsou horši neś dvaaŁtyłicítka. - Ted' je pod námi Mars," łekl šofér po dlouhé pomlŁce.
Biegler cítil se jiś opět klidnĹźm.
"Znáte dějiny bitvy národł u Lipska?" otázal se, "kdyś polní maršálek kníśe Schwarzenberg šel na Liebertkovice 14. łíjna roku 1813 a kdyś i6. łíjna byl zápas o Lindenau, boje generála Merweldta, a kdyś rakouská vojska byla ve Wachavě a kdyś 19. łíjna padlo Lipsko?"
"Pane generále," łekl vtom váśné šofér, "jsme právě u nebeské brány, lezte ven, pane generále! Nemłśeme project nebeskou branou, je zde maŁkanice. Samé vojsko."
"Jen z nich někoho płejed," kłiŁí na šoféra, "však se vyhnou."
A nahĹźbaje se z automobilu kłiŁí: "Achtung, sie Schweinbande! Je to dobytek, vidí generála, a nemohou udělat rechtšaut."
Šofér klidně na to ho konejší: "Těśká věc, pane generále, většina má uraśenou hlavu."
Generál Biegler teprve nyní zpozoroval, śe ti, ktełí se tlaŁí u nebeské brány, jsou nejrłznější invalidi, ktełí płišli ve válce o některé Łásti svého těla, které měli však s sebou v ruksaku. Hlavy, ruce, nohy. NějakĹź spravedlivĹź dělostłelec, tlaŁící se u nebeské brány v rozbitém plášti, měl v baochu slośeno celé své błicho i s dolními konŁetinami. Z jiného baochu nějakého spravedlivého landveráka dívala se na jenerála Bieglera płlka zadnice, kterou ztratil u Lvova.
"To je kvłli połádku," ozval se opět šofér, projíśděje hustĹźm davem, "je to patrně kvłli nebeské supravizitě."
U nebeské brány propouštěli jedině na heslo, které ihned generálu Biegierovi napadlo: "Für Gott und Kaiser."
Automobil vjel do ráje.
"Pane generále," łekl nějakĹź dłstojník anděl s kłídly, kdyś projíśděli kolem kasáren s rekruty anděly, "musíte se hlásit na hlavním velitelství."
Jeli dál kolem nějakého cviŁiště, kde se to jen hemśilo rekruty anděly, které uŁili kłiŁet "Alelujá".
Jeli kolem skupiny, kde rezavĹź kaprál anděl měl právě jednoho nemotorného rekruta anděla v parádě, mlátil mu pěstí do błicha a łval na něho: "Rozevłi lepší svou drśku, svině betlémská. Takhle se volá ,Alelujá`? Jako kdybys měl knedlík v hubě. To bych rád věděl, kterĹź vłl tě sem, ty dobytku, pustil do ráje. Zkus to ještě jednou... Hlahlehiuhja? Cośe, bestie, ještě nám tady v ráji huhňáš... Zkus to ještě jednou, cedre libanonskĹź."
Ujíśděli dál a za nimi ještě dlouho bylo slyšet śzkostlivé łvaní huhňavého anděla rekruta "Hla-hle-hlu-hjá" a kłik anděla kaprála "A-le-lu-já, a-le-lu-já, ty krávo jordánská!"
Potom ohromná záłe nad velkou budovou jako Mariánská kasárna v ČeskĹźch Budějovicích a nad ní dva aeroplány, jeden po levé, druhĹź po pravé straně, a uprostłed mezi nimi nataśené obrovské plátno s ohromnĹźm nápisem K. u k. Gottes Hauptquartier.
Generála Biegiera vysadili z automobilu dva andělé v uniformě polního Łetnictva, vzali ho za límec a odvedli ho do budovy, nahoru do prvního poschodí.
"Chovejte se slušně płed pánembohem," łekli mu ještě nahołe płed jedněmi dvełmi a strŁili ho dovnitł.
Uprostłed pokoje, ve kterém po stěnách visely podobizny Františka Josefa a Viléma, následníka trłnu Karla Františka Josefa, generála Viktora Dankla, arcivévody Bedłicha a šéfa generálního štábu Konráda z Hötzendorfu, stál pánbłh.
"Kadete Bieglere," łekl pánbłh dłrazné, "vy mne nepoznáváte? Já jsem vᚠbĹźvalĹź hejtman Ságner od 11. marškumpanie."
Biegler zdłevěněl.
"Kadete Bieglere," ozval se opět pánbłh, "jakĹźm právem jste si płisvojil titul generálmajora? JakĹźm právem jste se, kadete Bieglere, projíśděl štábním automobilem po silnici mezi nepłátelskĹźmi pozicemi?"
"Poslušně hlásím..."
"Drśte hubu, kadete Bieglere, kdyś s vámi mluví pánbłh."
"Poslušně hlásím," zajektal Biegler ještě jednou.
"Tak vy tedy nebudete drśet hubu?" rozkłikl se na něho pánbłh, otevłel dvełe a vykłikl: "Dva andělé sem!"
Vstoupili dva andělé s ruŁnicemi zavěšenĹźmi płes levé kłídlo. Biegler v nich poznal MatušiŁe a Batzera.
A z śst pánaboha zněl hlas: "Holte ho do latríny!"
Kadet Biegler někam padal do hrozného smradu...

Naproti spícímu kadetovi Bieglerovi seděl MatušiŁ se sluhou hejtmana Ságnera Batzerem a hráli stále šestašedesát.
"Stink awer d' Kerl wie a' Stockfisch," prohodil Batzer, kterĹź pozoroval se zájmem, jak sebou spící kadet Biegler pováślivě vrtí, "muß' d' Hosen voll ha'n."
"To se młśe stát kaśdému," łekl filosoficky MatušiŁ, "nech ho bĹźt, płevlíkat ho stejné nebudeš. Rozdej radši karty."
Nad Budapeští bylo jiś vidět záłi světel a nad Dunajem płeskakoval reflektor.
Kadetovi Bieglerovi se jiś zdálo opět něco jiného, poněvadś mluvil ze spaní: "Sagen Sie meiner tapferen Armee, daß sie sich in meinem Herzen ein unvergängliches Denkmal der Liebe und Dankbarkeit errichtet hat."
Poněvadś se opět płi těch slovech poŁal obracet, zavonělo to Batzerovi intenzívně pod nos, takśe poznamenal odplivuje si: "Stink wie a' Haizlputza, wie a' bescheißena Haizlputza."
A kadet Biegler vrtěl sebou Łím dál nepokojněji, a jeho novĹź sen byl velice fantastickĹź. Obhajoval Linec ve válce o dědictví rakouské.
Viděl reduty, retranchementy a palisády kolem města. Jeho hlavní stan byl proměněn v ohromnou nemocnici. Všude kolem váleli se nemocní a drśeli se za błicho. Pod palisádami města Lince projíśděli se francouzští dragouni Napoleona I.
A on, velitel města, stál nad tou spoustou a drśel se téś za błicho a kłiŁel na nějakého francouzského parlamentáłe: "Vyłiďte svému císałi, śe se nevzdám..."
Potom jako kdyś to bolení błicha najednou z něho spadne, a on se łítí s bataliĂłnem płes palisády ven z města na cestu slávy a vítězství a vidí, jak nadporuŁík Lukᚠzachycuje svĹźmi prsty ránu palaše francouzského dragouna, která platila jemu, Bieglerovi, obránci obleśeného Lince.
NadporuŁík Lukᚠumírá u jeho nohou s vĹźkłikem:
"Ein Mann wie Sie, Herr Oberst, ist nötiger als ein nichtsnutziger Oberleutnant!"
Obránce Lince odvrací se s pohnutím od umírajícího, kdyś vtom płiletí kartᣠa uhodí Bieglera do sedacích svalł.
Biegler mechanicky sáhne si dozadu na kalhoty a cítí mokro, něco lepkavého se mu maśe po ruce. KłiŁí: "Sanität! Sanität!" a padá s koně...
Kadeta Bieglera zvedl Batzer s MatušiŁem z podlahy, kam se svalil z lavice, a polośili ho opět na jeho místo.
Potom došel MatušiŁ k hejtmanovi Ságnerovi a oznámil, śe se s kadetem Bieglerem dějí podivné věcí.
"Není to asi po tom koňaku," łekl, "mohla by to bĹźt spíš cholera. Kadet Biegler pil všude ve stanicích vodu. V Mošoni jsem ho viděl, śe se..."
"To tak rychle s cholerou nejde. MatušiŁ, łekněte vedle v kupé panu doktorovi, aby se šel na něho podívat."
K bataliĂłnu byl płídělem ,váleŁnĹź doktor`, starĹź medik a buršák Welfer. Znal pít, rvát se a płitom měl medicínu v malíŁku. Prodělal medicínské fakulty v rłznĹźch universitních městech v Rakousko-Uhersku, i praxi v nejrozmanitějších nemocnicích, ale doktorát neskládal prostě z toho dłvodu. śe v závěti, kterou zanechal jeho strĹźc svĹźm dědicłm, bylo to, śe se má vyplácet studujícímu medicíny Bedłichu Welfrovi roŁně stipendium do té doby, kdy obdrśí Bedłich Welfer lékałskĹź diplom. Toto stipendium bylo asi Łtyłikrát větší neś plat asistenta v nemocnicích a MUC Bedłich Welfer poctivě se snaśil oddálit své jmenování doktorem všeho lékałství na dobu co nejvzdálenější.
Dědicové mohli se vzteknout. Prohlašovali ho za blba, dělali pokusy vnutit mu zámośné nevěsty, aby se ho zbavili. Aby je ještě víc dopálil, MUC Bedłich Welfer, Łlen asi dvanácti buršáckĹźch spolkł, vydal několik sbírek velmi slušnĹźch básní ve Vídni, v Lipsku, v Berlíně. Psal do Simplicissimu a studoval, jako kdyby se nechumelilo, dál.
Aś płišla vojna, která vpadla MUC Bedłichovi Welfrovi hanebně vzad.
Básníka knih Lachende Lieder, Krug und Wissenschaft, Märchen und Parabeln zcela sprostě vzali na vojnu a jeden dědic v ministerstvu vojenství płiŁinil se o to, śe bodrĹź Bedłich Welfer udělal "váleŁnĹź doktorát". Udělal ho písemně. Dostal ładu otázek k vyplnění, které všechny zodpověděl stereotypně: "Lecken Sie mir Arsch!" Za tłi dny oznámil mu plukovník, śe dostal diplom doktora všeho lékałství, śe uś byl dávno zralĹź pro doktorát, śe vrchní štábní lékał ho płiděluje k doplňovací nemocnici a na jeho chování śe záleśí rychlĹź postup, śe sice měl v rłznĹźch universitních městech souboje s dłstojníky, to všechno śe se o něm ví, ale śe dnes ve vojně se na všechno zapomíná.
Autor knihy básní Dśbán a véda kousl se do pyskł a šel slouśit.
Po zjištění několika płípadł, śe choval se k vojákłm pacientłm neobyŁejně shovívavé, prodluśuje jich pobyt v nemocnici, pokud to bylo mośné, kdy bylo heslo "Má se to válet v nemocnici, nebo chcípat raději v zákopech - má to chcípnout v nemocnici, nebo ve švarmlinii", doktora Welfera poslali s 11. pochodovĹźm praporem na front.
Aktivní dłstojníci u praporu povaśovali ho za něco méněcenného. Rezervní dłstojníci si ho také nevšímali a nenavazovali s ním nijakého płátelství, aby se nerozšíłila ještě více propast mezi nimi a aktivními dłstojníky.
Hejtman Ságner cítil se płirozené strašné povĹźšen nad toho bĹźvalého MUC, kterĹź zesekal za dob svĹźch dlouholetĹźch studií kolik dłstojníkł. Kdyś doktor Welfer, "váleŁnĹź doktor", prošel kolem něho, ani se na něho nepodíval a hovołil dál s nadporuŁíkem Lukášem o něŁem zcela bezvĹźznamném, śe se pěstují u Budapešti dyně, naŁeś nadporuŁík Lukᚠodpověděl, śe kdyś byl v tłetím roŁníku kadetky, śe s několika kamarády "v civilu" byli na Slovensku a płišli k jednomu evangelickému faráłi, Slovákovi. Ten śe jim dal k vepłové peŁeni zelí z dyně a potom śe jim nalil vína a łekl:
Dyňa sviňa,
chce sa jej vína,
a on śe se strašně urazil.
"Z Budapešti mnoho neuvidíme," łekl hejtman Ságner, "vezou nás kolem. Dle maršrśty máme zde stát dvě hodiny."
"Myslím, śe šíbují vagĂłny," odpověděl nadporuŁík Lukáš, "płijdeme na płekládací nádraśí. Transportmilitärbahnhof."
Kolem prošel ,váleŁnĹź doktor` Welfer.
"Nic to není," łekl s śsměvem, "páni, ktełí aspirují během Łasu stát se dłstojníky armády a ktełí se vychlubovali ještě v Brucku svĹźmi strategicko--historickĹźmi znalostmi v kasině, měli by bĹźt upozorněni, śe jest nebezpeŁno sníst najednou celou zásilku sladkostí, kterou mu maminka posílá do pole. Kadet Biegler, kterĹź od té doby, kdy jsme vyjeli z Brucku, snědl tłicet kremrolí, jak se mně płiznal, a pil všude na nádraśích jen płevałenou vodu, pane hejtmane, płipomíná mně verš Schillerłv: ,Wer sagt von...`"
"Poslyšte, doktore," płerušil ho hejtman Ságner, "nejde o Schillera. Co je vlastně s kadetem Bieglerem?"
,VáleŁnĹź doktor` Welfer se usmál. "Aspirant na dłstojnickou hodnost vᚠkadet Biegler se posral... Není to cholera, není to śplavice, prosté a jednoduché posrání. Vypil trochu více koňaku, vᚠpan a s p i r a n t n a d ł s t o j n i c k o u h o d n o s t,, a podělal se... Byl by se patrně podělal i bez vašeho koňaku. Seśral tolik kremrolí, které mu poslali z domova... Je to dítě... V kasině, jak vím, pil vśdy jednu Łtvrtku. Abstinent."
Doktor Welfer si odplivl. "Kupoval si linecké łezy."
"Tedy to není nic váśného'?" ozval se hejtman Ságner, "ale płece taková věc... kdyby se to rozšíłilo." NadporuŁík Lukᚠvstal a łekl k Ságnerovi: "Děkuji za takového zugskomandanta..."
"Trochu jsem mu pomohl na nohy," łekl Welfer, kterého neopouštěl śsměv, "pan batalionskomandant załídí další... To jest, płedám zde kadeta Bieglera do nemocníce... Vydám vysvědŁení, śe je to śplavice. TěśkĹź płípad śplavice. Izolace... Kadet Biegler płijde do dezinfekŁního baráku... - Jest to rozhodně lepší," pokraŁoval Welfer s tímśe protivnĹźm śsměvem, "buď posranĹź kadet, nebo śplavicí stiśenĹź kadet..."
Hejtman Ságner obrátil se ke svému Lukášovi Łistě śłedním tĂłnem: "Pane nadporuŁíku, kadet Biegler od vaší kumpanie onemocněl śplavicí a złstane v ošetłování v Budapešti..."
Hejtmanovi Ságnerovi zdálo se, śe Welfer se směje strašně vĹźbojné, ale kdyś se podíval na ,váleŁného doktora`, viděl, śe tżś se tváłí strašně lhostejně.
"Tedy je vše v połádku, pane hejtmane," odpověděl Welfer klidně, "aspiranti na dłstojnickou..." Máchl rukou: "Płi śplavici se kaśdĹź podělá do kalhot "
Ták se stalo, śe stateŁnĹź kadet Biegler byl odvezen do vojenské izolaŁní nemocnice v Uj Buda.
Jeho podělané kalhoty ztratily se ve víru světové války.
Sny o velkĹźch vítězstvích kadeta Bieglera byly uzavłeny do jednoho nemocniŁního pokoje izolaŁních barákł.
Kdyś se dověděl, śe má śplavici, byl tím kadet Biegler opravdu nadšen. Má bĹźt raněn, nebo onemocnět pro císałe pána, vykonávaje svou povinnost? Potom se stala s ním malá nehoda. Poněvadś všechna místa pro onemocnělé śplavicí byla płeplněna, kadeta Bieglera płenesli do cholerového baráku.
NějakĹź maďarskĹź štábní lékał, kdyś kadeta Bieglera vykoupali a dali mu teploměr pod rameno, zavrtěl hlavou: "37 stupňł!" Płi cholełe je nejhorším płíznakem pováślivé klesnutí teploty. NemocnĹź stává se apatickĹźm.
Kadet Biegler opravdu nejevil śádného rozŁilení. Byl neobyŁejné klidnĹźm, opakuje si v duchu, śe stejně trpí za císałe pána.
Štábní lékał poruŁil vsunout teploměr kadetovi Bieglerovi do koneŁníku.
"Poslední stadium cholery," pomyslil si štábní lékał, "płíznak konce, nejkrajnější slabost, kdy nemocnĹź ztrácí smysl pro okolí a jeho vědomí je zastłeno. On se usmívá v płedsmrtnĹźch kłeŁích."
Kadet Biegler za této manipulace se opravdu usmíval muŁednicky, dělaje hrdinu, kdyś mu do koneŁníku strkali teploměr. Ale nehnul sebou.
"Płíznaky," pomyslil si štábní lékał, "které płi cholełe vedou pozvolna k smrti, pasívní poloha..." Optal se ještě maďarského sanitního poddłstojníka, zdali kadet Biegler vrhl a měl prłjmy ve vaně.
Obdrśev zápornou odpověď, zadíval se na Bieglera. Kdyś płi cholełe pominou prłjmy a dávení, je to opět, jako płedešlé płíznaky, obraz toho, co se stává płi cholełe v posledních hodinách smrti.
Kadet Biegler, śplné nahĹź, vynesenĹź z teplé vany na postel, pocítil chladno a zajektal zuby. Také mu vyskoŁila husí kłśe po celém těle.
"Vidíte," łekl štábní lékał maďarsky, "velká jektace, konŁetiny jsou studené. To je konec."
Nakláněje se ke kadetovi Bieglerovi, optal se ho německy: "Also, wie geht's?"
"S-s-se-hr-hr gu-gu-tt," zajektal zuby kadet Biegler, "...ei-ne...ei-ne De-deck-ke -"
"Vědomí dílem zastłeno, dílem zachováno; ` łekl maďarsky štábní lékał, "tělo velice hubené, pysky a nehty mají bĹźt Łerné... To je tłetí płípad, kdy umłeli mně na choleru bez ŁernĹźch nehtł a pyskł...
Naklonil se opět nad kadeta Bieglera a pokraŁoval maďarsky: "Druhá ozva nad srdcem płestala..."
"Ei-ei-ne-ne De-de-de-deck-ke-ke," zajektal kadet Biegler.
"To, co mluví, jsou jeho poslední slova," łekl štábní lékał k sanitnímu poddłstojníkovi maďarsky, "zítra ho pochováme s majorem Kochem. Ted upadne do bezvědomí. Listiny jsou o něm v kanceláłi?"
"Budou tam," odpověděl klidně sanitní poddłstojník.
"Ei-ei-ne-ne De-de-de-deck-ke-ke," jektal za odcházejícími kadet Biegler.
V celém pokoji bylo na šestnácti lłśkách pět lidí. Jeden z nich byl nebośtíkem. Zemłel płed dvěma hodinami, byl pokryt prostěradlem a jmenoval se jako objevitel cholerovĹźch bacilł. Byl to hejtman Koch, o kterém se štábní lékał zmiňoval, śe bude míti zítra pohłeb s kadetem Bieglerem.
Kadet Biegler zvedl se na posteli a viděl ponejprv, jak se umírá za císałe pána na choleru, nebo ze Łtył zbĹźvajících dva umírali, dusili se a modrali, płiŁemś vyráśeli něco ze sebe, ale nebylo poznat, co a jakou łeŁí mluví, bylo to spíše chrŁení potlaŁeného hlasu.
Druzí dva s nápadně boułlivou reakcí na uzdravení płipomínali lidi stiśené tyfĂłzním deliriem. KłiŁeli nesrozumitelné a vyhazovali z pokrĹźvky hubené nohy. Nad nimi stál vousatĹź saniterák, mluvící štĹźrskĹźm náłeŁím (jak poznal kadet Biegler), a uklidňoval je: "Já uś měl taky choleru, moje zlaté panstvo, ale nekopal jsem do pokrĹźvky. Ted uś je s vámi dobłe. Dostanete dovolenou, aś... - Neházej sebou tak," załval na jednoho, kterĹź kopl tak do pokrĹźvky, aś se mu płehnula płes hlavu, "to se u nás nedělá. Bud rád, śe mᚠhoreŁku, aspoň té odtud s hudbou nepovezou. Uś jste oba z toho venku."
Podíval se kolem sebe.
"Tamhle uś zase dva umłeli. To jsme Łekali," łekl dobrácky, "buďte rádi, śe uś jste z toho venku. Musím dojít pro prostěradla."
Vrátil se za chvíli. Płikryl prostěradly zemłelé s śplně ŁernĹźmi pysky, vytáhl jim ruce s ŁernĹźmi nehty, které si drśeli v poslední agĂłnii udušení na ztopołeném płirození, snaśil se jim zastrŁit jazyk do śst a pak si klekl u postelí a spustil: "Heilige Maria, Mutter Gottes..." A starĹź saniterák ze ŠtĹźrska díval se płitom na své uzdravující se pacienty, jejichś delirium znamenalo reakci k novému śivotu.
"Heilige Maria, Mutter Gottes," opakoval, kdyś vtom mu nějakĹź nahĹź muś zaklepal na rameno. Byl to kadet Biegler.
"Poslyšte," łekl, "já jsem... se koupal... Totiś mé koupali... Já potłebu-ji pokrĹźvku... Mně je zima."
"To je zvláštní płípad," łekl płl hodiny nato tżś štábní lékał ke kadetovi Bieglerovi, kterĹź odpoŁíval pod pokrĹźvkou, "vy jste, pane kadete, rekonvalescent; zítra vás pošlem do zálośní nemocnice do Tarnova. Vy jste nositelem cholerovĹźch bacilł... PokroŁili jsme tak daleko, śe to všechno známe. Vy jste od 91. regimentu..."
"13. pochodovĹź prapor," odpověděl sanitní poddłstojník za kadeta Bieglera, "11. setnina."
"Pište," łekl štábní lékał: "Kadet Biegler, 13. pochodovĹź prapor, 11. pochodová setnina, 91. pluk, na pozorování do cholerovĹźch barákł v Tarnově. Nositel cholerovĹźch bacilł..."
A tak se stal z kadeta Bieglera, nadšeného bojovníka, nositel cholerovĹźch bacilł.

Jaroslav Hašek: Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války
III. kniha
SLAVNĹť VĹťPRASK

2. kapitola

V Budapešti
MatušiŁ płinesl na vojenském nádraśí v Budapešti hejtmanovi Ságnerovi z velitelství telegram, kterĹź poslal nešastnĹź velitel brigády dopravenĹź do sanatoria. Byl téhoś obsahu, nešifrován, jako na poslední stanici: "Rychle uvałit menáś a pochodem na Sokal." K tomu bylo płipojeno: "Vozatajstvo zaŁíslit u vĹźchodní skupiny. VĹźzvědná sluśba se zrušuje. 13. pochodovĹź prapor staví most płes łeku Bug. Bliśší v novinách."

Hejtman Ságner odebral se ihned na velitelství nádraśí. Uvítal ho malĹź tlustĹź dłstojník s płátelskĹźm śsměvem.
"Ten vyváděl, ten vᚠbrigádní jenerál," łekl, chechtaje se na celé kolo, "ale doruŁit jsme vám tu blbost museli, poněvadś ještě nepłišlo od divize nałízení, śe se jeho telegramy nemají dodávat adresátłm. VŁera projel 14. pochodovĹź prapor 75. pluku a velitel praporu měl zde telegram, aby bylo vydáno všemu muśstvu po šesti korunách jako zvláštní odměna za Płemyšl, a zároveň nałízení, aby z těch šesti korun kaśdĹź muś slośil zde v kanceláłi dvě koruny na váleŁnou płjŁku... Podle zaruŁenĹźch zpráv má vᚠbrigádní jenerál paralĹźzu."
"Pane majore," otázal se hejtman Ságner velitele vojenského nádraśí, "dle rozkazł pluku, dle maršrśty jedeme do Gödöllö. Muśstvo má zde dostat patnáct deka ementálského sĹźra. Na poslední zastávce mělo muśstvo dostat patnáct deka uherského salámu. Ale nedostalo niŁeho."
"Patrně zde také z toho sejde," odpověděl major, stále se płíjemné usmívaje, "nevím o podobném rozkazu pro pluky z Čech. Ostatně to není mou věcí, obrate se na zásobovací komando."
"Kdy odjíśdíme, pane majore?"
"Płed vámi stojí vlak s těśkĹźm dělostłelectvem do HaliŁe. Pustíme ho za hodinu, pane hejtmane. Na tłetích kolejích stojí sanitní vlak. Odjíśdí za 25 minut po dělostłelectvu. Na dvanácté koleji máme vlak s municí. Odjíśdí deset minut po sanitním vlaku a za dvacet minut po něm jede vᚠvlak. - Jestli totiś nebudou nějaké změny," dodal opět usměvavě, takśe se zprotivil śplně hejtmanovi Ságnerovi.
"Dovolte, pane majore," otázal se Ságner, "młśete mně dát vysvětlení o tom, śe nevíte o śádném podobném rozkazu tĹźkajícím se vydávání patnácti deka ementálského sĹźra pro pluky z Čech?"
"To je rezervát," odpověděl hejtmanovi Ságnerovi, stále se usmívaje, velitel vojenského nádraśí v Budapešti.
"To jsem si dal," pomyslil si hejtman Ságner, vycházeje z budovy velitelství, "proŁ jsem ke všem Łertłm łekl nadporuŁíkovi Lukášovi, aby sebral všecky komandanty a šel s nimi do zásobovacího 87 oddílu s muśstvem pro patnáct deka ementálského sĹźra pro osobu."
Neśli velitel 11. kumpanie nadporuŁík Lukᚠdle rozkazu hejtmana Ságnera vydal rozkazy tĹźkající se pochodu muśstva bataliĂłnu ke skladišti pro patnáct deka ementálského sĹźra na muśe, objevil se płed ním Švejk s nešastnĹźm Balounem. Baloun se celĹź tłásl.
"Poslušně hlásím, pane obrlajtnant," łekl s obvyklou ohebností Švejk, "věc, o kterou jde, je nesmírné dłleśitou. Prosil bych, pane obrlajtnant, abychom mohli tu celou záleśitost vyłídit někde vedle, jako łíkal jeden młj kamarád, Špatina ze Zhołe, kdyś dělal svědka na svatbě a chtělo se mu najednou v kostele..."
"Tak co je, Švejku?" płerušil ho nadporuŁík Lukáš, kterému se jiś zastesklo stejně po Švejkovi jako Švejkovi po nadporuŁíkovi Lukášovi, "pojďme tedy kousek dál."
Baloun je následoval. vzadu, nepłestávaje se tłást. Tento obr ztratil śplně duševní rovnováhu a klátil rukama v hrozném, beznadějném zoufalství.
"Tak co je, Švejku?" optal se nadporuŁík Lukáš, kdyś zašli vedle.
"Poslušné hlásím, pane obrlajtnant," łekl Švejk, "śe je vśdycky lepší se k něŁemu płiznat dłív, neś aś to praskne. Vy jste dal urŁitej rozkaz, pane obrlajtnant, aby vám, aś płijedeme do Budapešti, Baloun płines tu vaši játrovou paštiku a housky. Dostals ten rozkaz, nebo ne?" obrátil se Švejk na Balouna.
Baloun poŁal ještě více klátit rukama, jako by se chtěl ubránit proti doráśejícímu nepłíteli.
"Tento rozkaz," łekl Švejk, "nemohl bejt, bohuśel, pane obrlajtnant, vykonanej. Já jsem tu vaši játrovou paštiku seśral... - Seśral jsem ji," łekl Švejk, šouchaje do zděšeného Balouna, "poněvadś jsem si myslel, śe játrová paštika se młśe zkazit. Já jsem Łet několikrát v novinách, śe se celá rodina votrávila játrovou paštikou. Jednou na Zderaze, jednou v Berouně, jednou v Tábołe, jednou v Mladé Boleslavi, jednou v Płíbrami. Všichni tej votravě podlehli. Játrová paštika, to je nejhorší prevít..."
Baloun, celĹź se tłesa, postavil se stranou a strŁil si prst do krku a vrhl v krátkĹźch płestávkách. "Co je s vámi, Baloune?"
"Ble-ble-ju, é-é pane obr... é-é obr-lajt-nant é-é," pouśivaje płestávek, volal nešastnĹź Baloun, "já-já ji seśra-é-é, seśra-éé-1-1-1, é-é, já-éé, sám-éé, Ĺź-é -" Z nešastného Balouna šly hubou ven i kousky staniolového obalu z paštiky.
"Jak vidíte, pane obrlajtnant," łekl Švejk, neztráceje niŁeho ze své duševní rovnováhy, "vona taková kaśdá seśraná paštika vyjde ven jako volej nad vodu. Já jsem to chtěl vzít sám na sebe, a von se pitomec takhle prozradí. Von je to docela hodnej Łlověk, ale seśere všechno, co je mu svěłenĹź. Já jsem znal taky jednoho takovĹźho Łlověka. Byl sluha v jednĹź bance. Tomu mohli svěłit tisíce; jednou taky vyzvednut peníze zas v jinĹź bance a płedali mu o tisíc korun a on to vrátil hned na místě, ale poslat ho za patnáct krejcarł pro krkoviŁku, tak poloviŁku na cestě seśral. Byl takovej chtivej na śrádlo, śe kdyś ho posílali śłedníci za jitrnicema, tak je páral po cestě kapesním nośem a díry zalepoval englišflastrem, kerej ho stál płi pěti jitrnicích víc neś celá jitrnice."
NadporuŁík Lukᚠsi vzdychl a odcházel.
"RaŁte mít nějaké rozkazy, pane obrlajtnant?" volal za ním Švejk, zatímco nešastnĹź Baloun neustále si strkal prst do krku.
NadporuŁík Lukᚠmáchl rukou a odcházel k zásobovacímu skladišti, płiŁemś mu na mysl płišla podivná myšlenka, śe kdyś vojáci śerou svĹźm dłstojníkłm játrové paštiky, śe to Rakousko nemłśe vyhrát.
Mezitím Švejk odváděl Balouna na druhou stranu vojenské trati. Płitom ho těšil, śe se spolu podívají do města a płinesou odtamtud panu nadporuŁíkovi debrecínské párky, kterżś pojem uzenáłské speciality sléval se u Švejka płirozené s pojmem hlavního města Uherského království.
"Von by nám moh uject vlak," bědoval Baloun, kterĹź płi své nenaśranosti spojoval téś ohromnou lakotu.
"Kdyś se jede na front," prohlásil Švejk, "tak se nikdy nic nezmešká, poněvadś kaśdej vlak, kerej jede na front, si to moc dobłe rozmyslí, aby płivez na koneŁnou stanici jenom płl ešalonu. Vostatně já ti dobłe rozumím, Baloune. Mᚠzašitou kapsu."
Nešli však nikam, poněvadś ozval se signál k nastupování do vlaku. Muśstva jednotlivĹźch rot vracela se od zásobovacího skladiště ku svĹźm vagĂłnłm opět s prázdnem. Místo patnácti dekagramł ementálského sĹźra, kterĹź měl zde bĹźt rozdán, dostal kaśdĹź po škatulce zápalek a jednu pohlednici, kterou vydalo komité pro váleŁné hroby v Rakousku (Vídeň XIX, 4, Canisiusgasse). Místo patnácti dekagramł ementálského sĹźra měl kaśdĹź v ruce západohaliŁskĹź hłbitov vojínł v Sedlisku s pomníkem nešastnĹźch landverákł, zhotovenĹźch ulejvákem sochałem, jednoroŁním dobrovolníkem šikovatelem Scholzem.
U štábního vagĂłnu panovalo téś neobyŁejné vzrušení. Dłstojníci pochodového praporu shromáśdili se kolem hejtmana Ságnera, kterĹź jim cosi rozŁileně vykládal. Vrátil se právě z nádraśního velitelství a měl v ruce velmi dłvěrnĹź skuteŁnĹź telegram ze štábu brigády, sáhodlouhého obsahu, s instrukcemi a pokyny, jak si poŁínati v této nové situaci, ve které se ocitlo Rakousko dne 23. května 1915.
Brigáda telegrafovala, śe Itálie vypověděla Rakousko-Uhersku válku.
Ještě v Brucku nad Litavou v dłstojnickém kasině se Łasto płi obědech a veŁełích s plnou hubou hovołilo o podivném jednání a chování Itálie, ale celkem vzato nikdo neŁekal, śe se splní prorocká slova toho idiota kadeta Bieglera, kterĹź jednou płi veŁełi odstrŁil talíł s makarĂłny a prohlásil: "Těch se najím aś pod branami Verony."
Hejtman Ságner, prostudovav instrukce obdrśené právě z brigády, dal troubiti alarm.
Kdyś se všechno muśstvo pochodového praporu shromáśdilo, bylo postaveno do Łtverce a hejtman Ságner płeŁetl muśstvu neobyŁejně vznešenĹźm hlasem telegraficky mu dodanĹź płíkaz po brigádě:
"Z bezpłíkladné zrady a z laŁnosti zapomněl italskĹź král na bratrské závazky, kterĹźmi byl povinován jako spojenec našeho mocnáłství. Od vypuknutí války, ve které se měl postaviti po bok našim stateŁnĹźm vojskám, hrál zrádnĹź italskĹź král roli maskovaného zákełníka, chovaje se obojetně, udrśuje płitom tajné vyjednávání s našimi nepłáteli, kteráś zrada vyvrcholila v noci z 22. na 23. květen vypovězením války našemu mocnáłství. Nᚠnejvyšší velitel je płesvědŁen, śe naše vśdy stateŁná a slavná vojska odpoví na niŁemnou zradu nevěrného nepłítele takovĹźm śderem, śe zrádce płijde k poznání, jak, zaŁav hanebně a zrádně válku, sám sebe zniŁil. V to dłvěłujeme pevně, śe s pomocí bośí brzy nadejde den, kdy roviny italské opět uvidí vítěze od Santa Lucie, Vicenzy, Novary, Custozzy. Chceme zvítězit, musíme zvítězit, a jistě zvítězíme!"
Potom bylo obvyklé "Dreimal hoch!" a vojsko nasedlo opět do vlaku, jaksi zaraśeno. Místo patnácti deka ementálského sĹźra mají na krku válku s Itálií.

Ve vagĂłně, kde seděl Švejk s śŁetním šikovatelem Vaňkem, telefonistou ChodounskĹźm, Balounem a kuchałem Jurajdou, rozpłedl se zajímavĹź rozhovor o zasáhnutí Itálie do války.
"V Táborskej ulici v Praze byl taky takovej płípad," zaŁal Švejk. "Tam byl ňákej kupec Hołejší, kus vod něho dál naproti měl svłj krám kupec PošmournĹź a mezi nima voběma byl hokynáł Havlasa. Tak ten kupec Hołejší jednou dostal takovej nápad, aby se jako spojil s tím hokynáłem Havlasou proti kupci PošmournĹźmu, a zaŁal s ním vyjednávat, śe by mohli ty dva krámy spojit pod jednou firmou ,Hołejší a Havlasa`. Ale ten hokynáł Havlasa šel hned k tomu kupci PošmournĹźmu a povídá mu, śe mu dává Hołejší dvanáct set za ten jeho hokynáłskĹź krám a śe chce, aby s ním šel do kumpanie. Jestli ale von mu dá, PošmournĹź, osmnáct stovek, tak śe raději płjde s ním do kumpanie proti Hołejšímu. Tak se dohodli, a ten Havlasa ňákej Łas połád se oklouněl kolem toho Hołejšího, kerĹźho zradil, a dělal, jako by byl jeho nejlepším płítelem, a kdyś płišla łeŁ na to, kdy to jako dají dohromady, łíkal: ,JĂł, to uś bude brzo. Já jenom Łekám, aś płijedou partaje z letních bytł.` A kdyś ty partaje płijely, tak vopravdu to uś bylo hotovĹź, jak von połád sliboval tomu Hołejšímu, śe se to dá dohromady. Ten, kdyś šel jednou ráno votvírat krám, viděl velkej nadpis nad krámem svĹźho konkurenta, velikánskou firmu ,PošmournĹź a Havlasa`."
"U nás," poznamenal pitomĹź Baloun, "byl taky jednou takovĹź płípad: chtěl jsem koupit vedle ve vesnici jalovici, měl jsem ji smluvenou a votickej łezník mně ji płebral pod nosem."
"Kdyś uś tedy zas máme novou vojnu," pokraŁoval Švejk, "kdyś máme vo jednoho nepłítele víc, kdyś máme zas novej front, tak se bude muset šetłit s municí. ,Čím víc je v rodině dětí, tím více se spotłebuje rákosek,` łíkával dědeŁek Chovanec v Motole, kerej vyplácel rodiŁłm v sousedství děti za paušál."
"Já mám jenom strach," łekl Baloun celĹź se tłesa, "śe kvłli tĹź Itálii budou menší porce."
ÚŁetní šikovatel Vaněk se zamyslil a łekl váśné: "To všechno młśe bĹźt, poněvadś teď se to naše vítězství nějak protáhne."
"Teď bychom potłebovali novĹźho RadeckĹźho," prohodil Švejk, "ten uś byl vobeznámenej s tamější krajinou, ten uś věděl, kde je slabá stránka Taliánł a co se má šturmovat a vod kterĹź strany. Vono to není jen tak lehkĹź, vlezt někam. To dovede kaśdej, ale dostat se vodtamtud, to je pravĹź vojenskĹź umění, Kdyś uś Łlověk někam vleze, tak musí vědět vo všem, co se kolem něho děje, aby se najednou nevoctnul płed nějakou šlamastykou, kerej se łíká katastrofa. To u nás jednou v domě, ještě na starĹźm bytě, chytili na płdě zloděje, a von si chlap povšímnul, kdyś tam vlez, śe právě zedníci vopravujou světlík, von se jim tedy vytrh, skolil domovnici a spustil se po lešení dolł do světlíku a vodtamtud vłbec nemoh ven. Ale nᚠtatíŁek RadeckĹź věděl vo kaśdej cestě, nemohli ho nikde dostat. V jednĹź kníśce vo tom jenerálovi bylo to celĹź popsanĹź, jak utek vod Santa Lucie a Taliáni jak taky utekli, a teprve jak druhej den vobjevil, śe to vlastně vyhrál, kdyś tam Taliány nenašel a neviděl dalekohledem, tak se vrátil a vobsadil vopuštěnou Santu Lucii. Vod tĹź doby byl menovanej maršálkem."
"Cośpak Itálie, to je pěkná země," prohodil kuchał Jurajda, "já sem byl jeďnou v Benátkách a vím, śe Talián nazve kaśdého prasetem. Kdyś se rozŁílí, je u něho kaśdej porco maladetto. I papeś je u něho porco, i ,madonna mia e porco`, ,papa e porco`."

ÚŁetní šikovatel Vaněk naproti tomu velice sympaticky se vyjádłil o Itálii. Má v Kralupech płi své drogérii vĹźrobu citrĂłnové šávy, kterou dělá ze shnilĹźch citrĂłnł, a nejlacinější citrĂłny a nejshnilejší vśdy kupoval z Itálie. Ted bude konec s dopravou citrĂłnł z Itálie do Kralup. Není pochyby, śe válka s Itálií płinese rłzná płekvapení, poněvadś se bude chtít Rakousko pomstít.
"Vono se łekne," usmál se Švejk, "pomstít se: Někdo myslí, śe se pomstí, a nakonec to vodnese ten, koho si jako takovej Łlověk vybral za nástroj svĹź pomsty. Kdyś jsem bydlel płed lety na Vinohradech, tak tam bydlel v płízemí domovník a u toho na bytě byl jeden takovej malej oułedníŁek z ňákĹź banky, a ten chodil do jednoho vşŁepu v Krameriově ulici a pohádal se tam jednou s jedním pánem, kerej měl takovej ňákej śstav na Vinohradech pro analĹźzu moŁe. Ten pán vłbec na nic jinĹźho nemyslel a vo niŁem jiném nemluvil a nosíval samé flaštiŁky s moŁí, kaśdĹźmu to cpal pod nos, aby se taky vymoŁil a dal si prohlídnout moŁ, protośe na takovĹź prohlídce záleĹ›í štěstí Łlověka, rodiny a je to taky lacinĹź, stojí to šest korun. Všichni, co chodili do vşŁepu, i hostinskĹź a hostinská, dali si moŁ analĹźzovat, jenom ten śłedníŁek se ještě drśel, aŁkoliv ten pán za ním lez połád do pisoáru, kdyś šel ven, a vśdycky mu starostlivě łíkal: ,Já nevím, pane SkorkovskĹź, mně se ta vaše moŁ nějak nelíbí, vymoŁte se do lahviŁky, dłív neś bude pozdě!` KoneŁně ho płemluvil. Stálo to śłedníŁka šest korun a ten pán mu ten rozbor jak náleśitě vosladil, jako to uś udělal těm všem ve vşŁepu, nevyjímaje ani hostinskĹźho, kterĹźmu kazil śivnost, poněvadś takovej rozbor vśdycky provázel łíkáním, śe je to moc váśnej płípad, śe nikdo nesmí nic pít kromě vody, śe nesmí koułit, śe se nesmí śenit a śe má jíst jen samou zeleninu. Tak ten śłedníŁek měl na něho jako všichni strašnej vztek a zvolil si domovníka za nástroj svĹź pomsty, poněvadś znal domovníka jako surovce. Tak jednou tomu pánovi, co prováděl tu analĹźzu moŁi, povídá, śe ten domovník uś se necejtí zdráv nějakej Łas a śe ho prosí, aby si zejtra ráno k sedmej hodině płišel k němu pro moŁ, śe si ji dá prozkoumat. A von tam šel. Domovník ještě spal, kdyś ho ten pán vzbudil a povídal mu płátelsky: ,Moje ścta, pane Málek, dobré jitro płeji. Tady prosím lahviŁka, raŁte se vymoŁit a dostanu šest korun: Ale to bylo bośí dopuštění potom, jak ten domovník vyskoŁil v kafatech z postele, jak toho pána chyt za krk, jak s ním praštil vo almaru, aś ho do ní zafasoval! Kdyś ho vytáh z almary, popad bejkovec a uś ho hnal dolł v katatech ČelakovskĹźho ulicí, a ten jeŁel, jako kdyś šlápneš psovi na vocas, a na HavlíŁkově tłídě skoŁil do elektriky, a domovníka chyt stráśník, sepral se s ním, a poněvadś byl domovník v katatech a všechno mu lezlo ven, tak ho kvłli takovĹźmu pohoršení hodili do košatinky a vodvezli na policii, a von ještě z košatinky łval jako tur: ,Vy pacholci, já vám ukáśu mně analĹźzovat moŁ: Sěděl šest měsícł pro vełejnĹź násilí a pro uráśku stráśe, a potom ještě po vyhlášení rozsudku dopustil se uráśky panovnickĹźho domu, tak snad sedí ještě dnes, a proto łíkám, chtít se někomu pomstít, śe to vodnese nevinnej Łlověk."
Baloun mezitím śsilovně o něŁem płemĹźšlel, aś nakonec otázal se se strachem Vaňka: "Prosím, pane rechnungsfeldvébl, vy tedy myslíte, śe kvłli tĹź válce s Itálií budem fasovat menší mináś?"
"To je nabíledni," odpověděl Vaněk.
"Jeśíšmarjá," vykłikl Baloun, sklonil hlavu do dlaní a seděl tiše v koutku.
Tím skonŁila v tomto vagĂłně definitivně debata o Itálii.

Ve štábním vagĂłně rozhovor o nově utvołenĹźch váleŁnĹźch poměrech zasáhnutím Itálie do války byl by bĹźval jisté velice fádní, kdyś zde nebylo jiś slavného vojenského teoretika kadeta Bieglera, kdyby byl jaksi ho nezastoupil poruŁík Dub od tłetí kumpanie.
PoruŁík Dub byl v civilu profesorem Łeštiny a jiś v té době jevil neobyŁejnĹź sklon k tomu, aby všude, kde jen to bylo mośno, mohl vyjádłit svou loajálnost. V písemnĹźch pracech płedkládal svĹźm śákłm témata z dějin rodu habsburského. V niśších tłídách strašil śáky císał Maxmilián, kterĹź vlezl na skálu a nemohl slézt dolł, Josef II. jako orᣠa Ferdinand DobrotivĹź. Ve vyšších tłídách byla ta témata ovšem spletenější, jako kupłíkladu śloha pro septimány: "Císał František Josef I., podporovatel věd a umění", kteráś práce vynesla jednomu septimánovi vylouŁení ze všech stłedních škol łíše rakousko-uherské, poněvadś napsal, śe nejkrásnějším Łinem tohoto mocnáłe bylo zalośení mostu císałe Františka Josefa I. v Praze.
Velice dbal vśdy toho, aby všichni jeho śáci płi císałskĹźch narozeninách a jinĹźch podobnĹźch císałskĹźch slavnostech zpívali~s nadšením rakouskou hymnu. Ve spoleŁnosti byl neoblíben, poněvadś o něm bylo jisto, śe je téś denunciantem mezi svĹźmi kolegy. V městě, kde vyuŁoval, byl jedním z Łlenł trojlístku největších pitomcł a mezkł, kterĹź se skládal z něho, okresního hejtmana a łeditele gymnasia. V tomto śzkém krouśku nauŁil se politizovat v rámcích rakousko-uherského mocnáłství. Téś nyní poŁal vykládat své rozumy hlasem a płízvukem zkostnatělého profesora:
"Celkem vzato mé naprosto nepłekvapilo vystoupení Itálie. Čekal jsem to jiś płed tłemi měsíci. Je jisté, śe Itálie znaŁně zpyšněla poslední dobou, následkem vítězné války s Tureckem o Tripolis. Kromě toho płíliš spoléhá se na své loďstvo i na náladu obyvatelstva v našich płímołskĹźch zemích a v jiśním Tyrolsku. Ještě płed válkou mluvil jsem o tom s naším okresním hejtmanem, aby naše vláda nepodceňovala iredentistické hnutí na jihu. Dal mně téś śplné za pravdu, poněvadś kaśdĹź prozíravĹź Łlověk, kterému záleśí na zachování této łíše, musel jiś dávno płedpokládat, kam bychom dospěli s płílišnou shovívavostí vłŁi takovĹźm śivlłm. Pamatuji se dobłe, śe asi płed dvěma lety jsem prohlásil v rozmluvě s panem okresním hejtmanem, śe Itálie, bylo to v době balkánské války płi aféłe našeho konzula Prohasky, Łeká na nejbliśší płíleśitost nás zákełně napadnout. - A teď to máme!" vykłikl takovĹźm hlasem, jako by se s ním všichni hádali, aŁkoliv všichni płítomní aktivní dłstojníci si płi jeho łeŁi mysleli, aby jim ten civilista śvanil vlezl na záda.
"Je pravdou," pokraŁoval jiś mírnějším tĂłnem, "śe se ve většině płípadech i ve školních ślohách zapomínalo na nᚠbĹźvalĹź poměr s Itálií, na ony veliké dny slavnĹźch vítěznĹźch armád i v roce tisíc osm set Łtyłicet osm, i v roce tisíc osm set šedesát šest, o kterĹźch se mluví ve dnešních płíkazech po brigádě. Já jsem však ale vykonal vśdy svou povinnost a ještě płed ukonŁením školního roku, takłka na samém zaŁátku války, dal jsem svĹźm śákłm slohovĹź śkol: ,Unsre Helden in Italien von Vicenza bis zur Custozza, oder...`"
A blbeŁek poruŁík Dub slavnostně dodal: "...Blut und Leben für Habsburg! Für ein 0sterreich, ganz, einig, groß!`"...

OdmlŁel se a Łekal patrně, śe ostatní ve štábním vagĂłně téś budou mluvit o nové utvołené situaci a on śe jim ještě jednou dokáśe, śe to uś věděl płed pěti lety, jak se jednou zachová Itálie ku svému spojenci. Zklamal se však śplně, nebo hejtman Ságner, kterému płinesl batalionsordonanc MatušiŁ ze stanice veŁerní vydání Pester Lloydu, łekl, dívaje se do novin: "Tak vida, ta Weinerová, kterou jsme viděli v Brucku vystupovat pohostinsky, hrála zde vŁera na scéně Malého divadla."
Tím byla zakonŁena ve štábním vagĂłně debata o Itálii.

Kromě těch, ktełí seděli vzadu, bataliĂłnní ordonanc MatušiŁ a sluha hejtmana Ságnera Batzer dívali se na vojnu s Itálií ze stanoviska Łistě praktického, poněvadś, kdysi dávno płed léty, ještě za aktivní sluśby, zśŁastnili se oba nějakĹźch manévrł v jiśním Tyrolsku.
"To se nám to špatně poleze do těch kopcł," łekl Batzer, "hejtman Ságner má těch kufrł hromadu. Já jsem sice z hor, ale je to docela něco jiného, kdyś si Łlověk vezme flintu pod kabát a jde si vyhlídnout nějakého zajíce na panství kníśete Švarcenberka."
"Jestli totiś nás hodí dolł na Itálii. Mně by se to taky nezamlouvalo, lítat po kopcích a ledovcích s rozkazy. Potom to śrádlo tam dole, samá polenta a olej," smutně łekl MatušiŁ.
"A proŁ by zrovna nás nestrŁili do těch hor," rozŁiloval se Batzer, "nᚠregiment uś byl v Srbsku, Karpatech, uś jsem se tahal s kufry pana hejtmana po horách, dvakrát uś jsem je ztratil; jednou v Srbsku, podruhé v Karpatech, v takové patálii, a młśe bĹźt, śe mě to Łeká potłetí na italské hranici, - a co se tĹźká toho śrádla tam dole..." Odplivl si. Płisedl dłvěrně blíśe k MatušiŁovi: "Víš, u nás v KašperskĹźch Horách děláme takové maliŁké knedlíŁky z těsta ze syrovĹźch brambor, ty se uvałí, pak se obalejí ve vejci, posypou se pěkně houskou a potom se opíkají na špeku." Poslední slovo pronesl takovĹźm tajemně slavnostním hlasem.
"A nejlepší jsou s kyselĹźm zelím," dodal melancholicky, "to musí jít makarĂłny do hajzlu."
Tím i zde skonŁil rozhovor o Itálii...

V ostatních vagĂłnech, poněvadś vlak stál jiś płes dvě hodiny na nádraśí, šel jeden hlas, śe asi vlak obrátí a pošlou ho na Itálii.
Tomu by nasvědŁovalo téś to, śe se zatím děly s ešalonem podivné věci. Opět všechno muśstvo vyhnali z vagĂłnł, płišla inspekce s dezinfekŁním sborem a vykropila pěkné všechny vagĂłny lyzolem, coś bylo płijato, zejména ve vagĂłnech, kde vezli zásoby komisárku, s velkou nelibostí.
Rozkaz je ale rozkaz, sanitní komise vydala rozkaz vydezinfikovati všechny vagĂłny ešalonu 728, proto zcela klidně postłíkali hromady komisárku a pytle s rżśí lyzolem. To uś bylo płece znát, śe se něco zvláštního děje.
Potom zas to všechno vehnali do vagĂłnł a za płl hodiny zas to všechno vyhnali ven, poněvadś płišel si ešalon prohlédnout takovĹź stałiŁkĹź generál, takśe Švejkovi ihned napadlo zcela płirozené pojmenování starého pána. Stoje vzadu za frontou poznamenal k śŁetnímu šikovateli Vaňkovi: "Je to chcípáŁek."
A starĹź generál procházel se dál płed frontou, provázen hejtmanem Ságnerem, a zastavil se płed jedním mladĹźm vojákem, aby jaksi celé muśstvo nadchl, a otázal se ho, odkud je, jak je stár a má-li hodinky. Voják sice jedny měl, ale poněvadś myslel, śe dostane od starého pána ještě jedny, łekl, śe śádné nemá, naŁeś stałiŁkĹź chcípáŁek generál s takovĹźm płipitomělĹźm śsměvem, jako to dělával císał František Josef, kdyś oslovovával někde ve městech starosty, łekl: "To je dobłe, to je dobłe," naŁeś poctil oslovením vedle stojícího kaprála, kterého se optal, je-li jeho manśelka zdráva.
"Poslušné hlásím," załval desátník, "śe nejsem śenat," naŁeś generál se svĹźm blahosklonnĹźm śsměvem łekl opět své: "To je dobłe, to je dobłe."
Potom generál v stałecké dětinnosti pośádal hejtmana Ságnera, aby mu płedvedl, jak se vojáci sami poŁítají do dvojstupu, a za chvilku jiś znělo: "První-druhĹź, první-druhĹź, první-druhĹź."
To měl generál chcípáŁek velice rád. Měl dokonce doma dva burše, které si stavěl doma płed sebe, a ti museli sami poŁítat: "První-druhĹź, první-druhĹź..."
TakovĹźch generálł mělo Rakousko hromadu.
Kdyś tedy byla płehlídka šastně odbyta, płi Łem generál neskrblil pochvalou płed hejtmanem Ságnerem, bylo dovoleno muśstvu pohybovat se v obvodu nádraśí, poněvadś płišla zpráva, śe se pojede ještě aś za tłi hodiny. Muśstvo se tedy procházelo kolem a oŁumovalo, poněvadś bĹźvá na nádraśí dosti obecenstva, tu a tam płece jen některĹź voják vyśebral si cigaretu.
Bylo vidět, śe jaksi to prvotní nadšení, vyjadłující se v slavném vítání ešalonł na nádraśích, jiś hluboce kleslo a upadlo aś na śebrotu.
K hejtmanovi Ságnerovi dostavila se deputace Spolku pro vítání hrdinł, sestávající ze dvou strašné utahanĹźch dam, které odevzdaly dárek patłící ešalonu, totiś dvacet krabiŁek voňavĹźch pastilek do śst, reklamy to jedné peštské továrny na cukrovinky. KrabiŁky śstních voňavĹźch pastilek byly pěkně provedeny z plechu, na víŁku byl namalován uherskĹź honvéd, kterĹź tiskne ruku rakouskému landšturmákovi, a nad nimi záłí koruna svatoštěpánská. Kolem bĹźl německĹź a madarskĹź nápis: "Für Kaiser, Gott und Vaterland."
Továrna na cukrovinky byla tak loajální, śe dala płednost císałi płed pánembohem.
Kaśdá krabiŁka obsahovala osmdesát pastilek, takśe asi celkem płibliśně pět pastilek płišlo na tłi muśe. Kromě toho płinesly ustarané, utahané dámy velikĹź balík vytištěnĹźch dvou modliteb, sepsanĹźch budapešskĹźm arcibiskupem Gézou ze Szatmár-Budafalu. Byly německo-maďarské a obsahovaly nejstrašnější prokletí všech nepłátel. Psány byly tyto modlitbiŁky tak vášnivě, śe tam jenom na konci scházelo łízné maďarské "Baszom a Krisztusmárját!"
Dle ctihodného arcibiskupa měl dobrotivĹź błh Rusy, AngliŁany, Srby, Francouze, Japonce rozsekat na nudle a na paprikaguláš. DobrotivĹź błh měl se koupat v krvi nepłátel a pomordovat to všechno, jako to udělal surovec Herodes s mláďátky.
DłstojnĹź arcibiskup budapešskĹź pouśil ve svĹźch modlitbiŁkách napłíklad takovĹźch pěknĹźch vět: "Błh śehnej vašim bodákłm, aby hluboko vnikly v błicha vašich nepłátel. Nech nejvĹźš spravedlivĹź Hospodin łídí dělostłeleckĹź oheň nad hlavy nepłátelskĹźch štábł. MilosrdnĹź błh dejś, aby se všichni nepłátelé zalkli ve své vlastní krvi, z ran, které vy jim nanesete!"
Proto je tłeba ještě jednou opakovat, śe k těmto modlitbiŁkám nakonec nic jiného nescházelo neś to "Baszom a Krisztusmárját!"
Kdyś to všechno obě dámy odevzdaly, projevily hejtmanovi Ságnerovi zoufalé płání, zdali by nemohly bĹźt płítomny płi rozdávání dárkł. Jedna dokonce měla takovou odvahu zmínit se, śe by płi té płíleśitosti mohla promluvit k vojínłm, které jinak nenazĹźvala neśli "unsere braven Feldgrauen".
Obě tváłily se strašně uraśené, kdyś hejtman Ságner zamítl jejich śádost. Prozatím tyto milodary putovaly do vagĂłnu, kde bylo skladiště. Ctihodné dámy prošly ładou vojákł a jedna z nich neopomenula płi té płíleśitosti popleskati jednoho zarostlého vojáka po tváłi. Byl to nějakĹź Šimek z Budějovic, kterĹź neznaje niŁeho o tom vznešeném poslání těch dam, prohodil k svĹźm soudruhłm po odchodu dám: "Jsou ale tady ty kurvy drzĹź. Kdyby aspoň taková vopice vypadala k světu, ale je to jako Łáp, Łlověk nic jiného nevidí neś ty haksny a vypadá to jako bośí umuŁení, a ještě si taková stará rašple chce něco zaŁínat s vojáky."
Na nádraśí bylo velice śivo. Událost s Italy zpłsobila zde jistou paniku, poněvadś byly zadrśeny dva ešalony s dělostłelectvem a poslány do Štyrska. Byl zde téś ešalon Bosňákł, kterĹź tu Łekal jiś dva dny z nějakĹźch neznámĹźch płíŁin a byl śplně zapomenut a ztracen. Bosňáci jiś dva dni nefasovali mináś a chodili śebrat chleba po Nové Pešti. Také nebylo nic jiného slyšet neśli rozŁilenĹź hovor ztracenĹźch Bosňákł, śivé gestikulujících, ktełí vyráśeli neustále ze sebe: "Jebem ti boga - jebem ti dušu, jebem ti majku."
Potom pochodovĹź prapor jednadevadesátĹźch byl opět sehnán dohromady a nastoupil místo ve svĹźch vagĂłnech. Za chvilku však bataliĂłnní ordonanc MatušiŁ vrátil se z nádraśního velitelství se zprávou, śe se pojede aś za tłi hodiny. Proto opět svolané muśstvo bylo puštěno z vagĂłnł. Těsně płed odjezdem vlaku vstoupil do štábního vagĂłnu velice rozŁileně poruŁík Dub a śádal hejtmana Ságnera, aby dal neprodlené Švejka zavłít: PoruŁík Dub, starĹź známĹź denunciant na svém płsobišti jako gymnasiální profesor, dával se rád do rozhovoru s vojáky, płiŁemś pátral po jejich płesvědŁení, a zároveň, aby je mohl pouŁiti a vysvětliti, proŁ bojují, zaŁ bojují.
Na své obchłzce viděl vzadu, za nádraśní budovou, stát u lucerny Švejka, kterĹź se zájmem si prohlíśel plakát nějaké dobroŁinné vojenské loterie. Ten plakát znázorňoval, jak rakouskĹź voják płipichuje vyjeveného vousatého kozáka ke zdi.
PoruŁík Dub poklepal Švejkovi na rameno a otázal se, jak se mu to líbí.
"Poslušně hlásím, pane lajtnant," odpověděl Švejk, "śe je to blbost. Uś jsem viděl hodně pitomejch plakátł, ale takovou hovadinu sem ještě neviděl."
"Copak se vám na tom nelíbí?" optal se poruŁík Dub.
"Mně se, pane lajtnant, na tom plakátu nelíbí to, jak ten voják zachází se svěłenejma zbraněma, dy von młśe ten bajonet zlomit vo zeď, a potom je to vłbec zbyteŁnĹź, byl by za to trestanej, poněvadś ten Rus má ruce nahołe a vzdává se. On je zajatej, a se zajatci se musí slušně zacházet, poněvadś je to marnĹź, ale jsou to taky lidi."
PoruŁík Dub pátral tedy dále po Švejkově smĹźšlení a optal se ho: "Vám je tedy toho Rusa líto, śe ano?"
"Mně je líto, pane lajtnant, vobou, i toho Rusa, protośe je propíchnutej, i toho vojáka, protośe by byl za to zavłenej. Dy von, pane lajtnant, musel ten bajonet płitom zlomit, to je marnĹź, dy to vypadá jako kamenná zeď, kam to vráśí, a vocel je kłehká. To jsem vám jednou; pane lajtnant, ještě do vojny, v aktivní sluśbě, měli jednoho pana lajtnanta u kumpanie. Ani starej zupák nedoved se tak vyjadłovat jako ten pan lajtnant. Na cviŁišti nám łíkal: ,Kdyś je habacht, tak musíš vyvalovat voŁi, jako kdyś kocour sere do łezanky.` Ale jinak byl moc hodnej Łlověk. Jednou na Jeśíška se zbláznil, koupil pro kumpanii celej vłz kokosovejch vołechł, a vod tĹź doby vím, jak sou bajonety kłehkĹź. Płl kumpanie zlámalo si vo ty vołechy bajonety a nᚠobrstlajtnant dal celou kumpanii zavłít, tłi měsíce jsme nesměli ś kasáren, pan lajtnant měl domácí vězení..."
PoruŁík Dub podíval se rozzlobené do bezstarostného obliŁeje dobrého vojáka Švejka a otázal se ho zlostně: "Znáte mne?"
"Znám vás, pane lajtnant."
PoruŁík Dub zakoulel oŁima a zadupal: "Já vám povídám, śe mě ještě neznáte."
Švejk odpověděl opět s tím bezstarostnĹźm klidem, jako kdyś hlásí raport: "Znám vás, pane lajtnant, jste, poslušně hlásím, od našeho maršbataliĂłnu."
"Vy mě ještě neznáte," kłiŁel poznovu poruŁík Dub, "vy mne znáte mośná z té dobré stránky, ale aś mne poznáte z té špatné stránky. Já jsem zlĹź, nemyslete si, já kaśdého płinutím aś k pláŁi. Tak znáte mne, nebo mne neznáte?"
"Znám, pane lajtnant "
"Já vám naposled łíkám, śe mne neznáte, vy osle. Máte nějaké bratry?"
"Poslušně hlásím, pane lajtnant, śe mám jednoho."
PoruŁík Dub rozvzteklil se płi pohledu na Švejkłv klidnĹź, bezstarostnĹź obliŁej, a neovládaje se více, zvolal: "To také bude ten vᚠbratr takové hovado, jako jste vy. Čímpak byl?"
"Profesorem, pane lajtnant. Taky byl na vojně a slośil oficírskou zkoušku."
PoruŁík Dub podíval se na Švejka, jako by ho chtěl probodnout. Švejk snesl s dłstojnou rozvahou zlĹź pohled poruŁíka Duba, takśe prozatím celá rozmluva mezi ním a poruŁíkem skonŁila slovem "Abtreten!"
KaśdĹź šel tedy svou cestou a kaśdĹź si myslel svoje.
PoruŁík Dub si myslil o Švejkovi, śe łekne panu hejtmanovi, aby ho dal zavłít, a Švejk si opět myslel, śe viděl jiś mnoho pitomĹźch dłstojníkł, ale takovĹź, jako je poruŁík Dub, je płece u regimentu vzácností.
PoruŁík Dub, kterĹź zejména dnes si umínil, śe musí vychovávat vojáky, našel si za nádraśím novou obět. Byli to dva vojáci od pluku, ale od jiné roty, ktełí tam smlouvali ve tmě lámanou němŁinou s dvěma poběhlicemi, kterĹźch se potloukaly celé tucty kolem nádraśí.
Vzdalující se Švejk slyšel ještě zcela złetelně ostrĹź hlas poruŁíka Duba: "Znáte mne?!... Ale já vám łíkám, śe mne neznáte!... Ale aś mne poznáte!... Vy mne znáte tłebas z té dobré stránky!... Já vám łíkám, aś mne poznáte z té špatné stránky!... Já vás płinutím aś k pláŁi, oslové!... Máte nějaké bratry?... To budou také taková hovada, jako jste vy!... Čím byli?... U trénu?... Nu dobłe... Pamatujte, śe jste vojáci... Jste Češi?... Víte, śe łekl PalackĹź, śe kdyby nebylo Rakouska, śe bychom ho musili vytvołit... Abtreten...!"
Obchłzka poruŁíka Duba neměla však celkem pozitivního vĹźsledku. Zastavil ještě asi tłi skupiny vojákł a jeho vĹźchovná snaha "płinutit aś k pláŁi" śplné ztroskotala. Byl to takovĹź materiál, kterĹź byl odváśen do pole, śe z oŁí kaśdého jednotlivce vycitoval poruŁík Dub, śe si všichni o něm myslí něco jistě velice nepłíjemného. Byl uraśen ve své pĹźše a vĹźsledek toho byl, śe płed odjezdem vlaku śádal ve štábním vagĂłně hejtmana Ságnera, aby byl Švejk zavłen. Mluvil płitom, odłvodňuje nutnost izolace dobrého vojáka Švejka, o prapodivném, drzém vystupování, płiŁemś nazval upłímné odpovědi Švejkovy na svou poslední otázku jízlivĹźmi poznámkami. Kdyby to takhle šlo dál, ztrácí dłstojnickĹź sbor v oŁích muśstva veškerou váśnost, o Łemś jistě z pánł dłstojníkł nikdo nepochybuje. On sám ještě płed válkou mluvil o tom s panem okresním hejtmanem, śe kaśdĹź nadłízenĹź musí hledět vłŁi svĹźm podłízenĹźm zachovati jistou autoritu. Pan okresní hejtman byl také téhoś mínění. Zejména teď na vojně, Łím více płibliśuje se Łlověk k nepłíteli, je tłeba udrśeti jakousi hrłzu nad vojáky. Proto tedy śádá, aby byl Švejk disciplinárně potrestán.
Hejtman Ságner, kterĹź jako aktivní dłstojník nenáviděl všechny ty rezervní dłstojníky od rłznĹźch branśí z civilu, upozornil poruŁíka Duba, śe podobná oznámení mohou se díti jedině ve formě raportu, a ne takovĹźm zvláštním hokynáłskĹźm zpłsobem, jako kdyś se smlouvá na ceně brambor. Pokud se tĹźká samotného Švejka, první instancí, jejíś pravomoci Švejk podléhá, śe je pan nadporuŁík Lukáš. Taková věc se dělá Łistě po raportu. Od kumpanie śe jde taková věc k bataliĂłnu a to je snad panu poruŁíkovi známo. Jestli Švejk něco provedl, tak płijde płed kumpanieraport, a kdyś se odvolá, k batalionsraportu. Jestli si však pan nadporuŁík Lukᚠpłeje a povaśuje-li vypravování pana poruŁíka Duba za oficielní oznámení ku potrestání, śe niŁeho proti tomu nemá, aby byl Švejk płedveden a vyslechnut.
NadporuŁík LukᚠniŁeho proti tomu nenamítal, jediné poznamenal, śe z vypravování Švejkova ví sám velice dobłe, śe bratr Švejkłv byl skuteŁně profesorem a rezervním dłstojníkem. PoruŁík Dub se zakolísal a łekl, śe on śádal za potrestání jedině v širším smyslu a śe młśe bĹźt, śe dotyŁnĹź Švejk se nedovede vyjádłit, a tak śe jeho odpovědi Łiní dojem drzosti, jízlivosti a neścty k płedstavenĹźm. Kromě toho śe z celého vzezłení dotyŁného Švejka je vidět, śe je mdlého rozumu.
Tím vlastně płešla celá boułka płes hlavu Švejka, aniś by byl hrom uhodil.
Ve vagĂłnu, kde byla kanceláł a skladiště bataliĂłnu, śŁetní šikovatel pochodového praporu Bautanzel velmi blahosklonně rozdal dvěma písałłm od bataliĂłnu po hrsti śstních pokroutek z těch krabiŁek, které se měly rozdat mezi bataliĂłn. To bylo obvyklĹźm zjevem, śe všechno, co bylo urŁeno pro muśstvo, muselo prodělat stejně manipulaci v bataliĂłnní kanceláłi jako nešastné pokroutky.
To bylo všude něco tak obvyklého ve válce, śe kdyś někde se shledalo płi inspekci, śe se nekrade, byl płece jen kaśdĹź z těch śŁetních šikovatelł ve všech mośnĹźch kanceláłích v podezłení, śe płekroŁuje rozpoŁet a provádí zas jiné šmejdy, aby to klapalo.
Proto zde, kdyś se všichni cpali těmito pokroutkami, aby aspoň toho svinstva uśili, kdyś uś nebylo nic jiného, o co by se dalo muśstvo okrást, promluvil Bautanzel o smutnĹźch poměrech na této cestě: "Prodělal jsem uś dva maršbataliĂłny, ale takovou bídnou cestu jako teď jsme nedělali. PaneŁku, neś jsme płijeli tenkrát do Prešova, tak jsme měli haldy všeho, na co si Łlověk pomyslil. Měl jsem schováno deset tisíc memfisek, dvě kola ementálského sĹźra, tłi sta konzerv, a potom, kdyś uś se šlo na Bardějov do zákopł, Rusové od Mušiny odłízli spojení na Prešov, potom se dělaly obchłdky. Odevzdal jsem z toho všeho naoko desátou Łást pro maršbataliĂłn, śe jsem to jako ušetłil, a rozprodal jsem to ostatní všechno u trénu. Měli jsme u nás majora Sojku, a to byla pěkná svině. On sice nebyl śádnĹź hrdina a nejraději se potloukal u nás u trénu, poněvadś tam nahołe hvízdaly kuliŁky a praskaly šrapnely. A to vśdycky płišel k nám pod záminkou, śe musí se płesvědŁit, jestli se pro muśstvo bataliĂłnu vałí połádné. ObyŁejné płišel k nám dolł, kdyś došla zpráva, śe Rusové zas něco chystají; celĹź se tłás, musel na kuchyni vypít rum a potom teprve dělal prohlídku ve všech polních kuchyních, které byly kolem trénu, poněvadś nahoru do pozic se nemohlo a mináś nahoru se nosila v noci. Byli jsme tenkrát v takovĹźch poměrech, śe o nějaké dłstojnické mináśi nemohla bĹźt ani łeŁ. Jednu cestu, která ještě byla volná s tĹźlem, měli obsazenu Němci z łíše, ktełí zadrśovali všechno, co lepšího nám posílali z tĹźlu, a seśrali to sami, takśe na nás uś nedošlo; my jsme všichni u trénu złstali bez oficírsmináśe. Za tu celou dobu nic víc se mně nepodałilo ušetłit pro nás v kanceláłí neś jedno prasátko, které jsme si dali vyudit, a aby ten major Sojka na to nepłišel, tak jsme ho měli uschované hodinu cesty u artilérie, kde jsem měl jednoho známého feuerwerkra. Tak ten major, kdyś płišel k nám, zaŁal vśdy ochutnávat v kuchyni polévku. Pravda, masa mnoho se nemohlo vałit, jen tak co se sehnalo prasat nebo hubenĹźch krav v okolí. To nám ještě Prušáci dělali velkou konkurenci a dávali dvakrát tolik płi rekvizici za dobytek. Za tu celou dobu, co jsme stáli pod Bardějovem, jsem si płi nákupu dobytka neušetłil víc neś něco málo płes dvanáct set korun, a to jsme ještě většinou namísto peněz dávali poukázky se štemplem bataliĂłnu, zejména poslední dobou, kdyś jsme věděli, śe Rusové na vĹźchod od nás jsou v Radvani a na západ v Podolíně. Nejhłł se pracuje s takovĹźm národem, jako je tam, kterĹź neumí Łíst a psát a podpisuje se jenom tłemi kłíśky, o Łemś naše intendantstvo velice dobłe vědělo, takśe kdyś jsme posílali pro peníze na intendantstvo, nemohl jsem płilośit do płílohy padělané kvitance, śe jsem jim vyplatil peníze; to se młśe dělat jenom, kde je národ vzdělanější a umí se podpisovat. A potom, jak uś łíkám, Prušáci nás płepláceli a platili hotově, a kdyś jsme někam płišli, tak na nás pohlíśeli jako na raubíłe, a intendantstvo vydalo ještě k tomu rozkaz, śe kvitance podepsané kłíśky płedávají se polní śŁetní kontrole. A těch chlapł se jenom hemśilo. Płišel takovĹź chlap, naśral se u nás a napil, a druhĹź den šel nás udat. Ten major Sojka chodil połád po těch kuchyních, namouduši, věłte mně, vytáhl jednou z kotle maso pro celou Łtvrtou kumpaŁku. ZaŁal s vepłovou hlavou, o té łekl, śe není dovałená, tak si ji dal ještě chvilku povałit; pravda, tehdy masa se mnoho nevałilo, na celou kumpanii płišlo asi dvanáct starĹźch, poctivĹźch porcí masa, ale on to všechno sněd, potom ochutnal polévku a spustil rámus, śe je jako voda, co je to za połádek, masová polévka bez masa, dal ji zapraśit a hodil do ní moje poslední makarĂłny, co jsem ušetłil za tu celou dobu. Ale to mne tak nemrzelo jako to, śe na tu jíšku praskly dvě kila Łajového másla, které jsem vyšetłil ještě v té době, kdy byla dłstojnická mináś. Měl jsem je na takové rechně nad kavalcem, on se na mé rozełval, komu prĹź to patłí. Já jsem mu tedy łekl, śe podle rozpoŁtu na stravování vojákł, dle posledního płíkazu po divizi, płipadá na jednotlivého vojáka na płilepšení patnáct gramł másla nebo jednadvacet gramł sádla, poněvadś to nestaŁí, złstávají zásoby másla stát tak dlouho, dokud se nebude moci płilepšit muśstvu másla v plné váze. Major Sojka se velice rozŁílil, zaŁal kłiŁet, śe asi patrné Łekám, aś płijdou Rusové a seberou nám poslední dvě kila másla, hned śe to musí płijít do polévky, kdyś je polévka bez masa. Tak jsem płišel o celou zásobu, a věłte mně, śe ten major mně płinášel, jak se objevil, jen samou smłlu. On měl pomalu tak Łich vyvinutĹź, śe hned věděl o všech mĹźch zásobách. Jednou jsem ušetłil na manšaftu hovězí játra a chtěli jsme si je dusit, kdyś vtom šel pod kavalec a vytáhl je. Řekl jsem mu na jeho łvaní, śe játra ta jsou urŁena k zakopání, śe dopoledne to zjistil jeden podkováł od artilérie, kterĹź má veterináłskĹź kurs. Major sebral maníka od trénu a potom s tím maníkem vałili si játra nahołe pod skalami v kotlíkách, a to byl také jeho osud, śe Rusové viděli ten oheň, práskli do majora, do kotlíku osmnáctkou. Potom jsme se tam šli podívat, a Łlověk nerozeznal, jestli po těch skalách se válejí játra hovězí nebo játra pana majora."

Potom płišla zpráva, śe se pojede ještě aś za Łtyłi hodiny. Tra nahołe na Hatvan śe je zastavena vlaky s raněnĹźmi. Také se rozšiłovalo po nádraśí, śe u Jágru srazil se jeden sanitní vlak s nemocnĹźmi a raněnĹźmi s vlakem vezoucím dělostłelectvo. Z Pešti śe tam jedou pomocné vlaky.
Za chvíli pracovala jiś fantazie celého bataliĂłnu. Mluvilo se o 200 mrtvĹźch a raněnĹźch, o tom, śe se ta sráśka stala zśmyslně, aby se nepłišlo na podvody v zásobování nemocnĹźch.
To dalo podnět k ostré kritice o nedostateŁném zásobování bataliĂłnu a o zlodějích v kanceláłi a ve skladišti.
Většina byla toho mínění, śe śŁetní šikovatel bataliĂłnu Bautanzel dělí se o všechno napolovic s dłstojníky.
Ve štábním vagĂłně oznámil hejtman Ságner, śe dle maršrśty mají bĹźt uś vlastně na haliŁské hraniti. V Jágru śe měli uś vyfasovat na tłi dny pro muśstvo chleba a konzervy. Do Jágru śe mají ještě deset hodin jízdy. V Jágru śe je opravdu tolik vlakł s raněnĹźmi z ofenzívy za Lvovem, śe podle telegramu není v Jágru ani veky komisárku, ani jedné konzervy. Obdrśel rozkaz vyplatit místo chleba a konzerv 6 K 72 h na muśe, coś má bĹźt vyplaceno płi rozdávání śoldu za devět dní, jestli totiś dostane do té doby peníze od brigády. V pokladně je jenom něco płes dvanáct tisíc korun.
"To je ale svinstvo od regimentu," łekl nadporuŁík Lukáš, "pustit nás takhle bídně do světa." Nastal vzájemnĹź šepot mezi fénrichem Wolfem a nadporuŁíkem Koláłem, śe plukovník Schrtider za poslední tłi neděle poslal na své konto do vídeňské banky šestnáct tisíc korun.
NadporuŁík Koláł pak vyprávěl, jak se šetłí. Ukradne se na regimentu šest tisíc korun a strŁí se do své vlastní kapsy a s dłslednou logikou dá se rozkaz po všech kuchyních, aby se denně na muśe strhly v kuchyni tłi gramy hrachu.
Za měsíc to dělá devadesát gramł na muśe, a na kuchyni u kaśdé kumpanie musí bĹźt nejmíň ušetłena zásoba 16 kilogramł hrachu a s tou se musí kuchał vykázat.
NadporuŁík Koláł vyprávěl si s Wolfem jen povšechné o urŁitĹźch płípadech, které zpozoroval. Jisto však bylo, śe takovĹźmi płípady byla płeplněna celá vojenská správa. ZaŁínalo to śŁetním šikovatelem u nějaké nešastné kumpanie a konŁilo to kłeŁkem v generálskĹźch epuletách, kterĹź si dělal zásoby na pováleŁnou zimu.
Vojna vyśadovala udatnost i v krádeśi.
Intendanti dívali se láskyplně na sebe, jako by chtěli łíct: Jsme jedno tělo a jedna duše, kradem, kamaráde, podvádíme, bratłe, ale nepomłśeš si, proti proudu je těśko plovat. Kdyś ty nevezmeš, vezme druhĹź a ještě o tobě łekne, śe proto uś nekradeš, poněvadś sis uś nahrabal toho dost.
Do vagĂłnu vkroŁil pán s ŁervenĹźmi a zlatĹźmi lampasy. Byl to opět jeden z generálł projíśdějících se po všech tratích na inspekci.
"Sedněte si, pánové," pokynul vlídné, maje radost, śe płekvapil opět nějakĹź ešalon, o kterém nevěděl, śe tam bude stát.
Kdyś hejtman Ságner chtěl mu podati raport, mávl jen rukou: "Vᚠešalon není v połádku. Vᚠešalon nespí. Vᚠešalon má jiś spát. V ešalonech se má spát, kdyś stojí na nádraśí, jako v kasárnách - v devět hodin."
Mluvil śseŁně: "Płed devátou hodinou vyvede se muśstvo na latríny za nádraśím - a potom se jde spát. Jinak muśstvo v noci zneŁistí tra. Rozumíte, pane hejtmane? Opakujte mně to. Nebo neopakujte mně to a udělejte mně to, jak si płeji. Odtroubit alarm, hnát to na latríny, zatroubit štrajch a spát, kontrolovat, kdo nespí. Trestat! Ano! Je to všechno? VeŁełi rozdat v šest hodin."
Mluvil nyní o něŁem v minulosti, o tom, co se nestalo, co bylo jaksi za nějakĹźm druhĹźm rohem. Stál tu jako płízrak z łíše Łtvrté dimenze.
"VeŁełi rozdat v šest hodin," pokraŁoval dívaje se na hodinky, které ukazovaly deset minut po jedenácté hodině noŁní. "Um halb neune Alarm, Latrinenscheißen, dann schlafen gehen. K veŁełi zde v šest hodin gulᚠs brambory místo patnácti deka ementálského sĹźra."
Potom následoval rozkaz ukázat pohotovost. Opět dal tedy hejtman Ságner zatroubit alarm a inspekŁní generál, dívaje se na sełazování bataliĂłnu do šiku, procházel se s dłstojníky a neustále k nim mluvil, jako by to byli nějací idioti a nemohli to hned pochopit, płiŁemś ukazoval na ruŁiŁky hodinek: "Also, sehen sie. Um halb neune scheißen und nach einer halben Stunde schlafen. Das genügt vollkommen. V této płechodné době má beztoho muśstvo łídkou stolici. Hlavně kladu dłraz na spánek. To je posila k dalším pochodłm. Dokud je muśstvo ve vlaku, musí si odpoŁinout. Jestli není dosti místa ve vagĂłnech, muśstvo spí partienweise. Jedna tłetina muśstva ve vagĂłnu si lehne pohodlně a spí od devíti do płlnoci, a ostatní stojí a dívají se na ně. Pak první vyspalí dělají místo druhé tłetině, která spí od płlnoci do tłetí hodiny ranní. Tłetí partie spí od tłí do šesti, pak je budíŁek a muśstvo se myje. Płi jízdě z vagĂłnł ne-se-ska-ko-vat! Postavit płed ešalon patroly, aby muśstvo płi jízdě ne-se-ska-ko-va-lo! Jestli vojákovi zláme nohu nepłítel...," generál poklepal si płitom nohu, "jest to něco chvalitebného, ale mrzaŁit se zbyteŁnĹźm seskakováním v plné jízdě z vagĂłnł jest trestuhodné. - To je tedy vᚠbataliĂłn?" tázal se hejtmana Ságnera, pozoruje ospalé postavy muśstva, z nichś mnozí nemohli se udrśet, a vyburcováni ze spánku, zívali na svěśím noŁním vzduchu. "To je, pane hejtmane, zívající bataliĂłn. Muśstvo musí jít v devět hodin spat "
Generál se postavil płed 1 i. kumpanii, kde stál na levém kłídle Švejk, kterĹź zíval na celé kolo a drśel si płitom zpłsobně ruku na śstech, ale zpod ruky ozĹźvalo se takové buŁení, śe nadporuŁík Lukᚠse tłásl, aby generál nevěnoval tomu bliśší pozornost. Napadlo mu, śe Švejk zívá schválně. A generál, jako by to znal, otoŁil se k Švejkovi a płistoupil k němu: "Böhm oder Deutscher?"
"Böhm, melde gehorsam, Herr Generalmajor."
"Dobrśe," łekl generál, kterĹź byl Polák a znal trochu Łesky, "ty rzveš na sena jako krawa. Stul pysk, drś gubu, nebuŁ! BĹźl jsi uś na látrině?"
"Nebyl, poslušné hlásím, pane generálmajor."
"ProŁ jsi nešel šrᝠs ostatními menśi?"
"Poslušně hlásím, pane generálmajor, na manévrech u Písku łíkal nám pan plukovník Wachtl, kdyś muśstvo v době rastu se rozlézalo po śitech, śe voják nesmí połád myslet jen na šajseraj, voják śe má myslet na bojování. Ostatně, poslušně hlásím, co bychom tam na tĹź latríně dělali? Není z Łeho tlaŁit. Podle maršrśty měli jsme uś dostat na několika stanicích veŁełi, a nedostali jsme nic. S prázdnĹźm śaludkem na latrínu nelez!"
Švejk objasniv prostĹźmi slovy panu generálovi všeobecnou situaci, podíval se tak nějak dłvěrně na něho, śe generál vycítil śádost, aby jim všem pomohl. Kdyś uś je rozkaz jít na latrínu organizovanĹźm pochodem, tak uś ten rozkaz musí bĹźt také vnitłně něŁím podepłen.
"Pošlete to všechno opět do vozł," łekl generál k hejtmanovi Ságnerovi; "jak to płijde, śe se nedostala veŁełe? Všechny ešalony projíśdějící touto stanicí musí dostat veŁełi. Zde je zásobovací stanice. To jinak nelze. Jest urŁitĹź plán."
Generál łekl to s takovou jistotou, která znamenala, śe jest sice jiś k jedenácté hodině noŁní, veŁełe śe měla bĹźt v šest hodin, jak jiś prve poznamenal, takśe nic jiného nezbĹźvá neś zadrśet vlak płes noc a płes den do šesti hodin veŁera, aby dostali gulᚠs bramborem.
"Nic není horšího," łekl s ohromnou váśností, "neś ve válce zapomínat płi dopravě vojsk na jich zásobování. Mou povinností je dovědět se pravdy, jak to vlastně v kanceláłi nádraśního velitelství vyhlíśí. Nebo, pánové, někdy jsou vinni velitelé ešalonł sami. Płi revizi stanice Subotiště na jiśní dráze bosenské zjistil jsem, śe šest ešalonł nedostalo veŁełi, poněvadś o ni zapomněli velitelé ešalonł śádat. Šestkrát se na stanici vałil gulᚠs brambory, a nikdo o něj neśádal. Vylévali ho na hromady. Byl to, pánové, uŁiněnĹź krecht na brambory s gulášem, a tłi stanice dál śebrali vojáci z ešalonł, které projely kolem hromad a kopcł s gulášem v Subotišti, na nádraśí o kus chleba. Zde, jak vidíte, nebyla vinna vojenská správa."
Mávl prudce rukou: "Velitelé ešalonł nedostáli svĹźm povinnostem. Pojďme do kanceláłe."
Následovali ho, płemĹźšlejíce o tom, proŁ se všichni generálové zbláznili.
Na velitelství se objevilo, śe opravdu o guláši se nic neví. Měl se pravda zde vałit dnes pro všechny ešalony, které projedou, ale pak płišel rozkaz odeŁíst ve vnitłním śŁtování zásobování vojsk po 72 h za kaśdého vojáka, takśe kaśdá Łást projíśdějící má k dobru 72 h za muśe, kteréś obdrśí od svého intendantstva k vĹźplatě k nejbliśšímu rozdávání śoldu. Pokud se tĹźká chleba, obdrśí muśstvo ve Watianě na stanici po płl vece.
Velitel zásobovacího punktu se nebál. Řekl generálovi płímo do oŁí, śe se rozkazy mění kaśdou hodinu. Někdy mívá płipravenu pro ešalony menáś. Płijede však sanitní vlak, vykáśe se vyšším rozkazem, a je konec, ešalon stojí płed problémem prázdnĹźch kotlł.
Generál souhlasné kĹźval hlavou a poznamenal, śe poměry se rozhodné lepší, ze zaŁátku války bylo mnohem hłł. Všechno nejde najednou, k tomu je rozhodně tłeba zkušeností, praxe. Teorie vlastně brzdí praktiku. tím déle válka potrvá, tím více se všechno uvede do połádku.
"Mohu vám dát praktickĹź płíklad," łekl s velikou rozkoší, śe na něco znamenitého płišel. "Płed dvěma dny ešalony projíśdějící stanicí Hatvan nedostaly chleba, a vy ho tam zítra budete fasovat. Pojďme nyní do nádraśní restaurace."
V nádraśní restauraci pan generál poŁal opět mluvit o latríně a jak to nehezky vypadá, kdyś všude po kolejích jsou kaktusy. Jedl płitom biftek a všem se zdálo, śe se mu kaktus płevaluje v hubě. Na latríny kladl takovĹź dłraz, jako by na nich záleśelo vítězství mocnáłství.
Vzhledem k nově vytváłené situaci s Itálií prohlásil, śe právě v latrínách našeho vojska spoŁívá nepopíratelná naše vĹźhoda v italské kampani.
Vítězství Rakouska lezlo z latríny.
Pro pana generála bylo všechno tak jednoduché. Cesta k váleŁné slávě šla dle receptu: v šest hodin veŁer dostanou vojáci gulᚠs brambory, o płl deváté se vojsko v latríně vykadí a v devět jde spat. Płed takovĹźm vojskem nepłítel prchá v děsu.
Generálmajor se zamyslil, zapálil si operas a díval se do stropu dlouho a dlouho. Vzpomínal, co by ještě łekl, kdyś uś je zde, a Łím by pouŁil dłstojníky ešalonu.
"Jádro vašeho bataliĂłnu je zdravé," łekl náhle, kdyś všichni Łekali, śe se bude ještě dál dívat do stropu a mlŁet, "vᚠštand je v śplném połádku. Ten muś, s kterĹźm jsem mluvil, podává svou płímostí a vojenskĹźm drśením nejlepší naděje za celĹź bataliĂłn, śe bude zápasit do poslední krłpěje krve."
OdmlŁel se a díval se opět do stropu opłen o lenoch śidle, a pak pokraŁoval v téśe pozici, płiŁemś jedinĹź poruŁík Dub pod pudem své otrocké duše díval se s ním na strop: "VᚠbataliĂłn potłebuje však toho, aby jeho Łiny nepłešly v zapomenutí. BataliĂłny vaší brigády mají jiś svou historii, ve které musí vᚠbataliĂłn pokraŁovat. A vám právě schází muś, kterĹź by vedl płesné záznamy a sepisoval dějiny bataliĂłnu. K němu musí jít všechny nitky, co která kumpanie bataliĂłnu vykonala. Musí to bĹźt inteligentní Łlověk, śádné hovado, śádná kráva. Pane hejtmane, vy musíte jmenovati v bataliĂłnu batalionsgeschichtsschreibra."
Potom díval se na hodiny na stěně, jichś ruŁiŁky płipomínaly celé ospalé spoleŁnosti, śe uś je Łas se rozejít.
Generál měl na trati svłj inspekŁní vlak a pośádal pány, aby ho šli doprovodit do jeho spacího vagĂłnu.
Velitel nádraśí si vzdychl. Generál si nevzpomněl, śe má platit za biftek a láhev vína. Musí to zas zaplatit sám. TakovĹźch návštěv je denně několik. Uś na to praskly dva vozy se senem, které dal zatáhnout na slepou kolej a které prodal firmě Löwenstein, vojenskĹźm dodavatelłm sena, jako se prodává śito nastojatě. Erár zas ty dva vagĂłny od nich koupil, ale on je tam nechal pro jistotu dál stát. Snad je bude muset zas jednou odprodat firmě Löwenstein.
Zato však všechny vojenské inspekce projíśdějící touto hlavní stanicí v Pešti łíkaly, śe se tam u velitele nádraśí dobłe pije a jí.

Ráno stál ještě ešalon na nádraśí, byl budíŁek, vojáci se myli u pump z esšálkł, generál se svĹźm vlakem ještě neodjel a šel revidovat osobně latríny, kam chodili dle denního rozkazu po bataliĂłnu hejtmana Ságnera "Schwarmweise unter Kommando der Schwarmkommandanten", aby měl pan generálmajor radost. Aby pak měl také radost poruŁík Dub, sdělil mu hejtman Ságner, śe má on dnes inspekci.
PoruŁík Dub dohlíśel tedy nad latrínami.
Táhlá dlouhá latrína o dvou ładách pojmula dva švarmy jedné kumpanie.
A nyní vojáci pěkně jeden vedle druhého seděli na bobku nad vyházenĹźmi płíkopy, jako vlaštovky na telegrafních drátech, kdyś se chystají na podzim na cestu do Afriky.
Kaśdému vyŁuhovala kolena ze spuštěnĹźch kalhot, kaśdĹź měl łemen kolem krku, jako kdyby se chtěl kaśdou chvíli oběsit a Łekal na nějakĹź povel.
Bylo v tom všem vidět vojenskou śeleznou disciplínu, organizovanost.
Na levém kłídle seděl Švejk, kterĹź se sem płipletl, a se zájmem si płeŁítal śtrśek papírku, vytrśeného błhví z jakého románu Rłśeny Jesenské:
...dejším penzionátě bohuśel dámy
em neurŁité, skuteŁné snad více
ré většinou v sebe uzavłeny ztrát
h menu do svĹźch komnat, aneb se
svérázné zábavě. A utrousily-li t
šel Łlověk jen a pouze stesk na ct
se lepšilo, neb nechtěla tak śspěšně
covati, jak by samy si płály.
nic nebylo pro mladého KłiŁku
Kdyś odtrhl oŁi od śtrśku, podíval se mimoděk k vĹźchodu latríny a podivil se. Tam stál v plné parádě pan generálmajor od vŁerejška z noci se svĹźm adjutantem a vedle nich poruŁík Dub horlivé jim cosi vykládaje.
Švejk rozhlédl se kolem sebe. Všechno sedělo klidně dál nad latrínou a jen šarśe byly jaksi strnulé a bez hnutí.
Švejk vycítil váśnost situace.
VyskoŁil, tak jak byl, se spuštěnĹźmi kalhotami, s łemenem kolem krku, upotłebiv ještě v poslední chvíli śtrśku papíru, a załval: "Einstellen! Auf! Habacht! Rechts schaut!" A salutoval. Dva švarmy se spuštěnĹźmi kalhotami a s łemeny kolem krku se zvedly nad latrínou.
Generálmajor płívětivě se usmál a łekl: "Ruht, weiter machen!" Desátník Málek dal první płíklad svému švarmu, śe musí opět do płvodní pozice. Jen Švejk stál a salutoval dál, nebo z jedné strany blíśil se k němu hrozivě poruŁík Dub a z druhé generálmajor s śsměvem.
"Vás já vidśel v noci," łekl k divné pozitśłe Švejka generálmajor; naŁeś rozŁilenĹź poruŁík Dub obrátil se ke generálmajorovi: "Ich melde gehorsam, Herr Generalmajor, der Mann ist blödsinnig und als Idiot bekannt, saghafter Dummkopf."
"Was sagen Sie, Herr Leutnant?" załval najednou generálmajor na poruŁíka Duba a spustil na něho, śe právě naopak. Muś, kterĹź zná, co se patłí, kdyś vidí płedstaveného, a šarśe, kdyś ho nevidí a ignorují. To je jako v poli. ObyŁejnĹź voják płejímá v době nebezpeŁí komando. A právě pan poruŁík Dub měl sám dát komando, které dal tento voják: "Einstellen! - Auf! - Habacht! Rechts schaut!"
"Vytrśel jsi si arš?" otázal se generálmajor Švejka.
"Poslušné hlásím, pane generálmajor, śe je všechno v połádku."
"Wiencej šraŁ nie bendzeš?"
"Poslušně hlásím, pane generálmajor, śe jsem fertig."
"Dej si tedy hĂłzny nahoru a postav se potom zas habacht!" Poněvadś to ,habacht` łekl generálmajor trochu hlasitěji, ti nejbliśší poŁali vstávat nad latrínou.
Generálmajor płátelsky jim však kĹźvl rukou a jemnĹźm otcovskĹźm tĂłnem łekl: "Aber nein, ruht, ruht, nor weiter machen."
Švejk stál jiś płed generálmajorem v plné parádě a generálmajor łekl k němu krátkĹź německĹź proslov: "Úcta k płedstavenĹźm, znalost dienstreglamá a duchapłítomnost znamená na vojně všechno. A kdyś se s tím ještě snoubí stateŁnost, není nepłítele, kterého bychom se museli báti."
Obraceje se k poruŁíkovi Dubovi łekl, šouchaje prstem Švejka do błicha: "Poznamenejte si: tohoto muśe płi płibyti na front neprodleně befedrovat a płi nejbliśší płíleśitosti navrhnout k bronzové medalii za płesné konání sluśby a znalost... Wissen Sie doch, was ich schon meine... Abtreten!"
Generálmajor vzdaloval se z latríny, kde zatím poruŁík Dub, aby to generálmajor slyšel, dával hlasité rozkazy: "Erster Schwarm auf! Doppelreihen... Zweiter Schwarm..."
Švejk odešel zatím ven, a kdyś šel kolem poruŁíka Duba, vysekl mu sice jak náleśitě Łest, ale poruŁík Dub płece łekl "Herstellt", a Švejk musel salutovat znova, płiŁemś musel opět slyšet: "Znᚠmne? Neznᚠmne! Ty mne znᚠz té dobré stránky, aś mne ale poznᚠz té špatné stránky, já tě płinutím aś k pláŁi!"
Švejk odcházel koneŁně k svému vagĂłnu a płitom si pomyslil: Jednou byl, kdyś jsme ještě byli v Karlíně v kasárnách, lajtnant ChudavĹź a ten to łíkal jinak, kdyś se rozŁílil: "Hoši, pamatujte si, kdyś mne uvidíte, śe jsem svině na vás a tou sviní śe złstanu, dokud vy budete u kompanie."
Kdyś šel Švejk kolem štábního vagĂłnu, zavolal na něho nadporuŁík Lukáš, aby vyłídil Balounovi, śe si má pospíšit s tou kávou a mléŁnou konzervu aby opět pěkně zavłel, aby se nezkazila. Baloun totiś vałil na malém lihovém samovałiŁi ve vagĂłně u śŁetního šikovatele Vaňka kávu pro nadporuŁíka Lukáše. Kdyś to šel Švejk vyłídit, seznal, śe zatím za jeho nepłítomnosti pije celĹź vagĂłn kávu.
Kávová i mléŁná konzerva nadporuŁíka Lukáše byly jiś poloprázdné a Baloun, srkaje ze svého šálku kávu, hrabal lśiŁkou v mléŁné konzervě, aby si ještě kávu zlepšil.
Kuchał okultista Jurajda s śŁetním šikovatelem Vaňkem slibovali navzájem, śe aś płijdou kávové a mléŁné konzervy, śe se to panu nadporuŁíkovi Lukášovi vynahradí.
Švejkovi byla téś nabídnuta káva, ale Švejk odmítl a łekl k Balounovi: "Právě płišel rozkaz od štábu armády, śe kaśdĹź pucflek, kterĹź zpronevěłí svému oficírovi mléŁnou a kávovou konzervu, má bejt neprodleně během 24 hodin pověšen. To ti mám vyłídit od pana obrlajtnanta, kerej si tě płeje vidět okamśitě s kávou."
UlekanĹź Baloun vytrhl telegrafistovi Chodounskému porci, kterou mu právě płed chvílí nalil, postavil to ještě ohłát, płidal konzervovaného mléka a upaloval s tím do štábního vagĂłnu.
S vypoulenĹźma oŁima podal kávu nadporuŁíkovi Lukášovi, płiŁemś mu hlavou kmitla myšlenka, śe nadporuŁík Lukᚠmu musí vidět na oŁích, jak hospodałil s jeho konzervami.
"Já jsem se zdrśel," koktal, "poněvadś jsem je nemohl votevłít."
"Tos asi mléŁnou konzervu prolil, vid?" otázal se nadporuŁík Lukáš, upíjeje kávu, "nebo jsi ji śral po lśících jako polévku. Víš, co tě Łeká?!"
Baloun si vzdychl a zabědoval: "Mám tłi děti, poslušně hlásím, pane obrlajtnant "
"Dej si pozor, Baloune, ještě jednou tě varuji płed tvou hltavostí. Nełíkal ti Švejk nic?"
"Do 24 hodin mohl bych bĹźt pověšen," smutně odpověděl Baloun, klátě celĹźm tělem.
"Nekla se mně tady, hlupáku," łekl s śsměvem nadporuŁík Lukáš, "a polepši se. Vypus uś z hlavy tu śravost a łekni Švejkovi, aby se poohlédl někde po nádraśí nebo v okolí po něŁem dobrém k jídlu. Dej mu tady desítku. Tebe nepošlu. Ty budeš chodit aś tenkrát, kdyś uś budeš naśranej k prasknutí. Neseśral jsi mně tu krabiŁku sardinek? Ty łíkáš, śes neseśral. Płines mně ji ukázat!"
Baloun vyłídil Švejkovi, śe mu posílá pan obrlajtnant desítku, aby mu sehnal někde po nádraśí něco dobrého k jídlu, s povzdechem vytáhl z nadporuŁíkova kufłíku krabiŁku sardinek a se stísněnĹźm pocitem nesl k prohlídce k nadporuŁíkovi.
Tak se chudák těšil, śe snad nadporuŁík Lukᚠuś na ty sardinky zapomněl, a teď je všemu konec. NadporuŁík si je asi nechá ve vagĂłně a płipraví ho o ně. Cítil se okraden.
"Zde jsou, poslušně hlásím, pane obrlajtnant, vaše sardinky," łekl s trpkostí, odevzdávaje je majiteli. "Mám je votevłít?"
"Dobłe, Baloune, neotvírej nic a odnes je zas na místo. Chtěl jsem se jen płesvědŁit, jestli jsi se do nich nepodíval. Tak se mně zdálo, kdyś jsi płinesl kávu; śe mᚠnějak mastnou hubu jako od oleje. Švejk uś šel?"
"Poslušně hlásím, pane obrlajtnant, śe uś se vypravil," rozjasněné hlásil Baloun. "Řekl, śe pan obrlajtnant bude spokojen a śe panu obrlajtnantovi budou všichni závidět. Šel někam z nádraśí a łíkal, śe to tady zná aś za Rákošpalotu. Kdyby snad vlak bez něho odjel, śe se płidá k automobilové koloně a dohoní nás na nejbliśší stanici automobilem. Abychom byli o něj bez starosti, on ví, co je jeho povinnost, i kdyby si měl na svĹź outraty vzít fiakra a ject s ním za ešalonem aś do HaliŁe. Dá si to potom strhovat z lénunku. Rozhodně nemáte prĹź mít o něho starost, pane obrlajtnant."
"Jdi pryŁ," łekl smutné nadporuŁík Lukáš.
Płinesli zprávu z kanceláłe velitelství, śe se pojede aś odpłldne ve dvě hodiny na Gödöllö-AszĂłd a śe se fasuje pro dłstojníky na nádraśích po dvou litrech Łerveného vína a láhev koňaku. Říkalo se, śe je to nějaká ztracená zásilka pro ČervenĹź kłíś. A se to mělo jak chce, spadlo to płímo z nebe a ve štábním vagĂłně bylo veselo. Koňak měl tłi hvězdiŁky a víno bylo známky Gumpoldskirchen.
Jen nadporuŁík Lukᚠbyl stále nějak zaraśen. Uplynula jiś hodina, a Švejk stále nešel. Potom ještě płl hodiny, a płibliśoval se k štábnímu vagĂłnu podivnĹź prłvod, kterĹź vyšel z kanceláłe nádraśního velitelství.
Napłed šel Švejk, váśné a vznešeně, jako první kłesané muŁedníci, kdyś je táhli do arény.
Po obou stranách maďarskĹź honvéd s nasazenĹźm bodákem. Na levém kłídle Łetał z velitelství nádraśí a za nimi nějaká śena v Łervené sukni s varhánky a muś v Łiśmách s kulatĹźm klobouŁkem a podbitĹźm okem, kterĹź nesl śivou, kłiŁící, vyděšenou slepici.
Všechno to lezlo do štábního vagĂłnu, ale Łetał załval maďarsky na muśe se slepicí a s śenou, aby złstali dole.
Uviděv nadporuŁíka Lukáše, Švejk poŁal velevĹźznamně mrkat.
Metał chtěl mluvit s velitelem 11. marškumpanie. NadporuŁík Lukᚠpłevzal od něho spis velitelství stanice, kde Łetl zblednuv:
Veliteli 11. marškumpanie N pochodového praporu 91. pěšího pluku k dalšímu łízení.

Płedvádí se pěšák Švejk Josef, dle udání ordonance téśe marškumpanie N pochodového praporu 91. pěšího pluku, pro zloŁin loupeśe, spáchanĹź na manśelích IstvánovĹźch v IšatarŁa v rajĂłně velitelství nádraśí.

Dłvody: Pěšák Švejk Josef, zmocniv se slepice pobíhající za domkem manśelł IstvánovĹźch v IšatarŁa v rajĂłně velitelství nádraśí a náleśející István manśelłm (v originále slavně utvołené nové německé slovo "Istvangatten") a zadrśen jsa majitelem, kterĹź mu slepici odebrati chtěl, zabránil tomu, udełiv majitele Istvána slepicí płes pravé oko, a zadrśen płivolanou hlídkou, byl dopraven k své Łásti, płiŁemś slepice vrácena majiteli.
Podpis dłstojníka konajícího sluśbu
Kdyś nadporuŁík Lukᚠpodpisoval stvrzenku o płijetí Švejka, zatłásla se pod ním kolena.

Švejk stál tak blízko, śe viděl, jak nadporuŁík Lukᚠzapomněl płipsat datum.
"Poslušně hlásím, pane obrlajtnant," ozval se Švejk, "śe je dnes dvacátĹźho ŁtvrtĹźho. VŁera bylo 23. května, kdy nám Itálie vypověděla válku. Jak jsem teď byl venku, tak se vo niŁem jinĹźm nemluví."
Honvédi s Łetałem odešli a dole złstali jen Istvánovi manśelé, ktełí chtěli stále lézt do vozu.
"Kdybyste měl, pane obrlajtnant, u sebe ještě pětku, tak bychom mohli tu slepici koupit. Von ten lump chce za ni patnáct zlatejch, ale do toho si poŁítá desítku za to svoje modrĹź voko," łekl Švejk vypravovatelskĹźm tĂłnem, "ale já myslím, pane obrlajtnant, śe deset zlatejch za takovĹź pitomĹź voko je moc. To vyrazili u StarĹź paní soustruśníkovi Matějł celou sanici cihlou za dvacet zlatejch, s šesti zubama, a tenkrát měly peníze větší cenu neś dnes. Sám Wohlschläger věší za Łtyry zlatky. - Pojď sem," kĹźvl Švejk na muśe s podbitĹźm okem a se slepicí, "a ty, babo, tam złstaň!"
Muś vstoupil do vozu. "Von umí trochu německy," poznamenal Švejk, "a rozumí všem nadávkám a také sám umí obstojně německy nadávat. - Also zehn Gulden," obrátil se na muśe, "fünf Gulden Henne, fünf Auge. Öt forint, vidíš, kikiriki, tit forint kukuk, igen? Tady je štábsvagĂłn, zloději. Dej sem slepici!"
VstrŁil płekvapenému muśi do ruky desítku, vzal mu slepici, zakroutil jí krk a pak ho vystrŁil z vagĂłnu, podav mu płátelsky ruku, kterou potłásl silně: "JĂł napot, barátom, adieu, lez ku své bábě. Nebo tě srazím dolł. - Tak vidíte, pane obrlajtnant, śe se dá všechno urovnat," łekl Švejk k nadporuŁíkovi Lukášovi, "nejlepší je, kdyś se všechno obejde bez skandálu, bez velkĹźch ceremonií. Nyní s Balounem vám uvałíme takovou slepiŁí polévku, śe ji bude cítit aś do Sedmihradska."
NadporuŁík Lukᚠjiś nevydrśel a vyrazil Švejkovi nešastnou slepici z ruky a pak se rozkłikl: "Víte, Švejku, co zaslouśí ten voják, kterĹź v době války loupí mírné obyvatelstvo?"
"Čestnou smrt prachem a olovem," slavnostně odpověděl Švejk.
"Vy ovšem zaslouśíte provaz, Švejku, nebo vy jste první zaŁal loupit. Vy jste, chlape, já nevím opravdu, jak vás mám nazvat, zapomněl na svou płísahu. Mně se młśe hlava roztoŁit."
Švejk podíval se na nadporuŁíka Lukáše tázavĹźm pohledem a rychle se ozval: "Poslušně hlásím, śe jsem nezapomněl na płísahu, kterou nᚠváleŁnĹź lid má uŁinit. Poslušné hlásím, pane obrlajtnant, śe jsem płísahal slavně svému nejjasnějšímu kníśeti a pánu Františku Josefovi L, śe věren a poslušen budu také generálł Jeho VeliŁenstva a vłbec všech svĹźch płedstavenĹźch a vyšších poslouchati, je ctíti a chrániti, jejich nałízení a rozkazy ve všech sluśbách plniti, proti kaśdému nepłíteli, bud kdo bud a kdekoliv toho pośádá vłle Jeho císałského a královského VeliŁenstva, na vodě, pod vodou, na zemi, ve vzduchu, ve dne i v noci, v bitvách, śtocích, zápasech i v jakĹźchkoliv jinĹźch podnicích, vłbec na kaśdém místě..."
Švejk zvedl slepici se země a pokraŁoval stoje vzpłímen a dívaje se nadporuŁíkovi Lukášovi do oŁí: "...kaśdého Łasu a płi kaśdé płíleśitosti udatně a zmuśile bojovati, śe svĹźch vojsk, praporł, korouhví a dél nikdy neopustím, s nepłítelem nikdy v nejmenší srozumění nevejdu, vśdy tak se chovati budu, jak toho vojenské zákony śádají a hodnĹźm vojákłm płísluší, tímto zpłsobem śe chci se ctí śíti a umłíti, k Łemuś mně dopomáhej błh. Amen. A tu slepici jsem, poslušně hlásím, neukradl, neloupil jsem a choval jsem se łádně, vědom své płísahy."
"Pustíš tu slepici, dobytku," załval na něho nadporuŁík Lukáš, uhodiv Švejka spisy płes ruku, kde drśel nebośku, "podívej se na tato akta. Vidíš, tady to mᚠŁerné na bílém: ,Płedvádí se pěšák Švejk Josef, dle udání ordonance téśe marškumpanie... pro zloŁin loupeśe...` A teď mně łekni, ty marodére, ty hyeno - ne, já tě płece jen jednou zabiju, zabiju, rozumíš - łekni mně, pitomŁe loupeśnická, jak jsi se tak spustil."
"Poslušné hlásím," łekl płívětivé Švejk, "śe se rozhodné nemłśe vo nic jinĹźho jednat neś vo mejlku. Kdyś jsem dostal ten vᚠrozkaz, abych vám někde zaopatłil a koupil něco dobrĹźho k snědku, tak jsem poŁal uvaśovat, co by tak asi bylo nejlepšího. Za nádraśím nebylo vłbec nic, jenom koňskĹź salám a nějaké sušené oslí maso. Já jsem si, poslušně hlásím, pane obrlajtnant, všechno dobłe rozváśil. V poli je tłeba něco velmi vżśivného, aby se mohly lépe snášet váleŁnĹź śtrapy. A tu jsem vám chtěl udělat horizontální radost. Chtěl jsem vám, pane obrlajtnant, uvałit polévku ze slepice."
"Polévku ze slepice," opakoval po něm nadporuŁík, chytaje se za hlavu.
"Ano, poslušně hlásím, pane obrlajtnant, polívku ze slepice, koupil jsem cibuli a pět deka nudlí. Zde je to prosím všechno. Zde je v té kapse cibule a v této jsou nudle. Słl máme v kanceláłi a pepł taky. NezbĹźvalo jiś nic jiného neś koupit slepici. Šel jsem tedy za nádraśím do IšatarŁi. Je to vlastně vesnice, jako by to nebylo śádnĹź město, aŁkoliv je tam napsáno v první ulici IšatarŁa vároš. Projdu jednu ulici se zahrádkami, druhou, tłetí, Łtvrtou, pátou, šestou, sedmou, osmou, devátou, desátou, jedenáctou, aś v tłinácté ulici na samém konci, kde za jedním domkem uś zaŁínaly trávníky, páslo se a procházelo stádo slepic. Šel jsem k nim a vybral jsem tu největší, nejt춚í, raŁte se na ni podívat, pane obrlajtnant, je to samĹź sádlo, nemusí se ani vohledávat a pozná se to hned na první pohled, śe jí museli sypat hodně zrní. Vzal jsem ji tedy, zcela vełejně, u płítomnosti obyvatelstva, které na mne cosi maďarsky kłiŁelo, drśím ji za nohy a ptám se několika lidí, Łesky i německy, komu patłí ta slepice, abych ji mohl od něho koupit, kdyś vtom vyběhne z toho domku na kraji muś s śenou a poŁne mně napłed nadávat maďarsky a pak německy, śe jsem mu ukradl za bílého dne slepici. Řekl jsem mu, aby na mne nekłiŁel, śe jsem poslán, abych ji vám koupil, a vyprávěl jsem mu, jak se věci mají. A ta slepice, jak jsem ji drśel za nohy, najednou poŁala mávat kłídly a chtěla vyletět, a jak jsem ji jen tak lehce drśel v ruce, vyzvedla mně ruku a chtěla se usadit svĹźmu pánovi na nose. A von hned zaŁal kłiŁet, śe prĹź jsem ho slepicí fláknut płes hubu. A ta śenská něco jeŁela a połád kłiŁela na slepici ,puta, Auta, puta, puta`. Vtom ale uś nějací blbci, ktełí tomu nerozuměli, płiváděli na mne patrolu, honvédy, a já jsem je sám vyzval, aby šli se mnou na bahnhofkomando, aby vyšla moje nevina jako volej nad vodu. Ale s tím panem lajtnantem, kterĹź měl tam sluśbu, nebyla śádná łeŁ, ani kdyś jsem ho prosil, aby se vás zeptal, je-li to pravda, śe jste mne poslal, abych vám koupil něco dobrĹźho. Ještě se na mne rozkłik, abych drśel hubu, śe prĹź mně beztoho kouká z oŁí silná větev s dobrĹźm provazem. Von byl patrně v nějakej moc špatnej náladě, kdyś mně povídal, śe takhle vypasenej młśe bejt jen voják, kerej loupí a krade. Vono prej uś je na stanici víc stíśností, płedevŁírem prej se ztratil někde vedle někomu krocan, a kdyś jsem mu łekl, śe jsme tu dobu byli ještě v Rábu, tak łekl, śe taková vejmluva na něho neplatí. Tak mé poslali k vám a ještě se tam na mne rozkłikl, kdyś jsem ho neviděl, jeden frajtr, jestli prej nevím, koho mám płed sebou. utek jsem mu, śe je gefreiter, kdyby byl u myslivcł, śe by byl patrollführer a u dělostłelectva oberkanonier."
"Švejku," łekl za chvíli nadporuŁík Lukáš, "vy uś jste měl tolik zvláštních náhod a nehod, tolik, jak vy łíkáte, ,mejlek` a ,vomylł`, śe vám płece snad jen jednou pomłśe z těch vašich malérł silnĹź provaz kolem krku s celou vojenskou poctou ve Łtverci. Rozumíte?"
"Ano, poslušně hlásím, pane obrlajtnant, Łtverec z takzvaného geschlossene Batalion sestává ze Łtył, vĹźjimeŁné také ze tłí nebo pěti setnin. PorouŁíte, pane obrlajtnant, dát do polévky z této slepice více nudlí, aby byla hustší?"
"Švejku, já vám porouŁím, abyste uś zmizel i se slepicí, nebo vám ji otluŁu o hlavu, blbŁe jeden..."
"Dle rozkazu, pane obrlajtnant, ale celer jsem, poslušně hlásím, nenašel, mrkev také ne! Dám bram..."
Švejk nedołekl ,bor` a vyletěl i se slepicí płed štábní vagĂłn. NadporuŁík Lukᚠvypil najednou vinnou odlivku koňaku.
Švejk zasalutoval płed okny vagĂłnu a odcházel.

Baloun chystal se právě po šastné skonŁeném duševním boji, śe otevłe płece jen krabiŁku se sardinkami svého nadporuŁíka, kdyś se objevil Švejk se slepicí, coś vzbudilo płirozenĹź rozruch u všech płítomnĹźch ve vagĂłně, a všichni se na něho tak podívali, jako by chtěli s urŁitostí łíct: Kdes to ukradl?
"Koupil jsem ji pro pana obrlajtnanta," odpověděl Švejk, vytahuje z kapes cibuli a nudle. "Chtěl jsem mu vałit z ní polévku, ale von uś ji nechce, tak mně ji daroval."
"Nebyla chcíplá?" otázal se podezłívavé śŁetní šikovatel Vaněk.
"Já jsem jí sám zakroutil krk," odpověděl Švejk vytahuje z kapsy nłś.
Baloun vděŁné a zároveň s vĹźrazem ścty podíval se na Švejka a poŁal mlŁky płipravovat lihovĹź samovałiŁ nadporuŁíkłv. Pak vzal koflíky a doběhl s nimi pro vodu.
K Švejkovi płiblíśil se telegrafista ChodounskĹź a nabídl se, śe mu ji pomłśe škubat, płiŁemś mu zašeptal do ucha intimní otázku: "Je to daleko odtud? Musí se płelejzat na dvłr, nebo je to ve volnu?"
"Já jsem ji koupil."
"Ale mlŁ, to jsi kamarád, my jsme viděli, jak tě vedli."
ZśŁastnil se však horlivě škubání slepice. K velkĹźm, slavnĹźm płípravám płidruśil se i kuchał okultista Jurajda, kterĹź nakrájel brambory a cibuli do polévky.
Pełí vyhozené z vagĂłnu vzbudilo pozornost poruŁíka Duba, kterĹź obcházel vagĂłny.
Zavolal dovnitł, aby se ukázal ten, kterĹź škube slepici, a ve dvełích objevil se spokojenĹź obliŁej Švejkłv.
"Co je to?" rozkłikl se poruŁík Dub, zvedaje se země ułíznutou slepiŁí hlavu.
"To je, poslušně hlásím," odvětil Švejk, "hlava slepice druhu ŁernĹźch vlašek. Jsou to, pane lajtnant, velmi dobré nosnice. Snáší aś 260 vajec do roka. RaŁte se prosím podívat, jakej měla bohatej vajeŁník." Švejk drśel poruŁíkovi Duboví płed nosem stłeva i druhé vnitłnosti ze slepice.
Dub si odplivl, odešel a za chvíli se vrátil: "Pro koho bude ta slepice?"
"Pro nás, poslušně hlásím, pane lajtnant. Podívejte se, co má sádla."
PoruŁík Dub odcházel bruŁe: "U Filippi se sejdeme."
"Cośe ti łíkal?" obrátil se k Švejkovi Jurajda. "Ale dali jsme si schłzku někde u Filipy. Voní tihle vznešení páni bejvají obyŁejně buzeranti."
Kuchał okultista prohlásil, śe jediné estéti jsou homosexuelní, coś vyplĹźvá jiś ze samé podstaty estetismu.
ÚŁetní šikovatel Vaněk vyprávěl potom o zneuśívání dítek pedagogy ve španělskĹźch kláštełích.
A zatímco se voda v kotlíku na lihu poŁala vałit, Švejk se zmínil o tom, jak jednomu vychovateli svěłili kolonii opuštěnĹźch vídeňskĹźch dětí a ten vychovatel celou kolonii zneuśil.
"Vona je to kolt vášeň, ale nejhorší je to, kdyś to płijde na śenskĹź. V Praze II byly płed léty dvě vopuštěnĹź paniŁky, rozvedenĹź, poněvadś to byly coury, nějaká Mourková a Šousková, a ty jednou, kdyś kvetly tłešně v aleji u Roztok, chytly tam veŁer starĹźho impotentního stoletĹźho flašinetáłe a vodtáhly si ho do roztockĹźho háje a tam ho znásilnily. Co ty s ním dělaly! To je na Žiśkově pan profesor Axamit a ten tam kopal, hledal hroby skrŁencł a několik jich vybral, a voní si ho, toho flašinetáłe, vodtáhly do jednĹź takovĹź vykopanĹź mohyly a tam ho dłely a zneuśívaly. A profesor Axamit druhej den tam płišel a vidí, śe něco leśí v mohyle. Zaradoval se, ale von to byl ten utejranej, umuŁenej flašinetáł vod těch rozvedenejch paniŁek. Kolem něho byly samĹź nějakĹź dłívka. Potom ten flašinetáł na pátej den umłel, a voní ty potvory byly ještě tak drzĹź, śe mu šly na pohłeb. To uś je perverze. - Vosolils to?" obrátil se Švejk na Balouna, kterĹź pouśil všeobecného zájmu nad vypravováním ŠvejkovĹźm a cosi schovával do svého baochu, "ukaś, co tam děláš? - Baloune," łekl Švejk váśné, "co chceš s tím slepiŁím stehnem? Tak se podívejte. Ukradl nám slepiŁí stehno, aby si ho potom tajně uvałil. Víš, Baloune, cos to proved? Víš, jak se trestá na vojně, kdyś někdo okrade kamaráda v poli. Płiváśe se k hlavní děla a chlap se vystłelí kartáŁem. Ted uś je pozdě vzdychat. Aś potkáme někde na frontě artilérii, tak se płihlásíš u nejbliśšího oberfeuerwerkra. Prozatím ale budeš cviŁit za trest. Lez z vagĂłnu."
NešastnĹź Baloun slezl a Švejk, sedě ve dvełích vagĂłnu, komandoval: "Hatit Acht! Ruht! Hatit Acht! Rechts schaut! Hatit Acht! Dívej se opět płímo! Ruht! - Ted' budeš dělat pohyby těla na místě. Rechts um! ČlověŁe! Voni jsou kráva. Jejich rohy mají se octnout tam, kde měli dłív pravĹź rameno. Herstellt! Rechts um! Links um! Halbrechts! Ne tak, vole! Herstellt! Halbrechts! No vidíš, mezku, śe to jde! Halblinks! Links um! Links! Front! Front, blbe! Nevíš, co je to front? Gradaus! Kehrt euch! Kniet! Nieder! Setzen! Auf! Setzen! Nieder! Aufl Nieder! Auf! Setzenl Auf! Ruht! Tak vidíš, Baloune, to je zdravĹź, aspoň vytrávíš!"
Kolem se poŁali seskupovat v masách a propukávat v jásot.
"Udělejte laskavě místo," kłiŁel Švejk, "von bude mašírovat. Tedy, Baloune, dej si pozor, abych nemusel herštelovat. Nerad zbyteŁně manšaft trápím. Tedy: Direktion Bahnhof! Koukej, kam ukazuju. Marschieren marsch! Glied - halt! Stłj, ksakru, nebo tě zavłu! Glied - halt! KoneŁně, śe jsi se, pitomŁe, zastavil. Kurzer Schritt! Nevíš, co je to kurzer Schritt? Já ti to ukáśu, aś budeš modrej! Voller Schritt! Wechselt Schritt! Ohne Schritt! Błvole jeden! Kdyś łeknu Ohne Schritt, tak płekládᚠhaksny na místě."
Kolem uś byly aspoň dvě kumpanie. Baloun se potil a o sobě nevěděl a Švejk velel dál:
"Gleicher Schritt! Glied rückwärts marsch! Glied halt! Laufschritt! Glied marsch! Schritt! Glied halt! Ruht! Hatit Acht! Direktion Bahnhof! Laufschritt marsch! Halt! Kehrt euch! Direktion Wagon! Laufschritt marsch! Kurzer Schritt! Glied halt! Ruht! Teď si odpoŁineš chvilku! A pak zaŁneme nanovo. Płi dobré vłli se všechno zmłśe."
"Co se to zde děje?" ozval se hlas poruŁíka Duba, kterĹź płiběhl znepokojeně.
"Poslušné hlásím, pane lajtnant," łekl Švejk, "śe se tak trochu cviŁíme, abychom nezapomněli na execírku a zbyteŁně neprováleli drahocennej Łas."
"Slezte z vagĂłnu," porouŁel poruŁík Dub, "uś toho mám opravdu dost. Płedvádím vás k panu batalionskomandantovi."
Kdyś se ocitl Švejk ve štábním vagĂłně, odešel nadporuŁík LukᚠdruhĹźm vĹźchodem z vagĂłnu a šel na perĂłn.
Hejtman Ságner, kdyś mu hlásí! poruŁík Dub o podivnĹźch alotriích, jak se vyjádłil, dobrého vojáka Švejka, byl právě ve velmi dobré náladě, poněvadś gumpoldskirchen bylo opravdu znamenitě.
"Tedy vy nechcete zbyteŁné proválet drahocennej Łas," usmál se vĹźznamně. "MatušiŁ, pojďte sem!" BataliĂłnní ordonanc obdrśel rozkaz zavolat šikovatele od 12. kumpanie Nasákla, kterĹź byl znám jako největší tyran, a zaopatłit ihned Švejkovi ruŁnici.
"Zde tento muś," łekl hejtman Ságner k šikovateli Nasáklovi, "nechce zbyteŁně proválet drahocennĹź Łas. Vezměte ho za vagĂłn a hodinu s ním cviŁte kvérgrify. Ale beze všeho milosrdenství, bez oddychu. Hlavně pěkné za sebou, setzt ab, an, setzt ab! - Uvidíte, Švejku, śe se nebudete nudit," łekl k němu na odchodu. A za chvíli jiś ozĹźval se za vagĂłnem drsnĹź povel, kterĹź slavnostně se nesl mezi kolejnicemi. Šikovatel Nasáklo, kterĹź právě hrál jednadvacet a drśel bank, łval do bośího prostoru: "Beim Fuß! - Schultert! Beim Fuß! Schultert!"
Pak na chvíli to utichlo a bylo slyšet hlas Švejkłv, spokojenĹź a rozváśnĹź: "To jsem se všechno uŁil v aktivní sluśbě płed léty. Kdyś je Beim Fuß!, tak flinta stojí vopłena na pravĹźm boku. ŠpiŁka paśby je v płímĹź linií se špiŁkou nohou. Pravá ruka je płirozené napnuta a drśí flintu tak, śe palec vobjímá lauf, ostatní prsty musejí svírat paśbu na płedku, a kdyś je Schultert!, tak je flinta volné na łemenu na pravĹźm rameni a laufmündunk nahoru a laufem nazad..."
"Tak uś dost toho śvanění," ozval se opět povel šikovatele Nasákla. "Hatit Acht! Rechts schaut! Hergot, jak to děláte..."
"Jsem schultert a płi Rechts schaut! sjede moje pravá ruka po łemeni dolł, obejmu krk paśby a hodím hlavou napravo, na to Hatit Acht! vezmu opět pravou rukou łemen a moje hlava hledí płed sebe na vás."
A zas zněl hlas šikovatelłv: "In die Balanz! Beim Fuß! In die Balanz! Schul-tert! Bajonett auf! Bajonett ab! Fállt das Bajonett! Zum Gebet! Vom Gebet! Kniet nieder zum Gebet! Laden! Schießen! Schießen halbrechts! Ziel Stabswagon! Distanz 200 Schritt... Fertig! An! Feuer! Setzt ab! An! Feuer! An! Feuer! Setzt ab! Aufsatz normal! Patronen versorgen! Ruht!" Šikovatel si kroutil cigaretu.
Švejk si mezitím prohlíśel Łíslo na ruŁnici a ozval se: "4268! TakovĹź Łíslo měla jedna lokomotiva v PeŁkách na dráze na 16. koleji. Měli ji odtáhnout do depo v LysĹź nad Labem, ku správě, ale vono to tak lehce nešlo, poněvadś, pane šikovateli, ten strojvłdce, kterĹź ji tam měl odtáhnout, měl velmi špatnou pamě na Łísla. Tak ho tramistr zavolal do svĹź kanceláłe a povídá mu: ,Na T6. koleji je lokomotiva Łíslo 4268. Já vím, śe máte špatnou pamě na Łíslice, a kdyś se vám nějakĹź Łíslo napíše na papír, śe ten papír ztratíte. Dejte si ale dobrĹź pozor; kdyś jste tak slabej na Łíslice, a já vám ukáśu, śe je to velice lehkĹź, zapamatovat si jakĹźkoliv Łíslo. Podívejte se: Lokomotiva, kterou máte odtáhnout do depo v LysĹź nad Labem, má Łíslo 4288. Tedy dávejte pozor: První Łíslice je Łtyłka, druhá dvojka. Tedy si pamatujte uś 42, to jest dvakrát 2, to je v poładí zepłedu 4, děleno 2 = 2, a zas máte vedle sebe 4 a 2. Ted se nelekejte. Kolikrát jsou dvakrát 4, vosum, není-liś pravda? Tak si vryjte v pamě, śe vosmiŁka je z Łísla 4268 poslední v ładě. ZbĹźvá ještě, kdyś uś si pamatujete, śe první je 4, druhá 2, Łtvrtá vosum, nějak chytłe si zapamatovat tu šestku, co jde płed osmiŁkou. A je to strašné jednoduchĹź. První Łíslice je 4, druhá dvojka, Łtyłi a dvě je šest. Tedy uś jste si jistej, druhá od konce je šestka, a uś nám ten poład Łísel nikdy nevymizí z paměti. Máte utkvěno v hlavě Łíslo 4268. Nebo młśete také dojít k tĹźmuś vejsledku ještě jednodušejc...`"
Šikovatel płestal koułit a vytłeštil na něho oŁi a jenom zabreptal: "Kappe ab!"
Švejk váśné pokraŁoval: "Von mu tedy zaŁal vykládat ten jednodušší zpłsob, jak by si zapamatoval Łíslo lokomotivy 4268. Vosum bez dvou je 6. Tedy uś zná 68. 6 bez 2 jsou 4, uś tedy zná 4-68, a tu dvojku do toho je 4-2-6-8. Není také płíliš namáhavé, kdyś se to udělá ještě jinak, pomocí násobení a dělení. To se dojde taky k takovĹźmu vĹźsledku. ,Pamatujte si,` povídal ten tramistr, ,śe dvakrát 42 je 84. Rok má 12 měsícł. VodeŁte se tedy 12 od 84, a zbĹźvá nám 72, od toho ještě dvanáct měsícł, to je 60, máme tedy uś jistou šestku a nulu škrtneme. Tedy víme 42 68 4. Kdyś jsme škrtli nulu, škrtneme i tu Łtyłku vzadu, a máme velice klidné zase 4268, Łíslo lokomotivy, která patłí do depo v LysĹź nad Labem. Taky, jak łíkám, s tím dělením je to lehké. VypoŁítáme si koeficient podle celního tarifu.` Snad vám není špatně, pane feldvébl. Jestli chcete, tak já zaŁnu tłebas s General de charge! Fertig! Hoch an! Feuer! Hrome! Neměl nás pan hejtman posílat na slunce! Musím pro nosítka."
Kdyś płišel lékał, tak konstatoval, śe je to bud śśeh sluneŁní, nebo akutní zánět mozkovĹźch blan.
Kdyś płišel šikovatel k sobě, stál vedle něho Švejk a łekl: "Abych vám to tedy dopověděl. Myslíte, pane šikovateli, śe si to ten strojvłdce zapamatoval? Von si to poplet a znásobil to všechno tłema, poněvadś si vzpomněl na trojici bośí, a lokomotivu nenašel, ta tam ještě stojí na trati Łíslo 16."
Šikovatel zavłel opět oŁi.
A kdyś Švejk se vrátil do svého vagĂłnu, na otázku, kde byl tak dlouho, odpověděl: "Kdo jiného laufšrit uŁí, dělá stokrát schul-tert!" Vzadu se ve vagĂłnu tłásl Baloun. Seśral za nepłítomnosti Švejkovy, kdyś se Łást slepice jiś uvałila, płl Švejkovy porce.

Płed odjezdem vlaku dohonil ešalon smíšenĹź vojenskĹź vlak s rłznĹźmi Łástěmi. Byli to opozdilci nebo vojáci ze špitálł, dohánějící své Łásti, i jiná podezłelá individua, vracející se z komandĹźrovek nebo z arestł.
Z toho vlaku vystoupil také jednoroŁní dobrovolník Marek, kterĹź byl obśalován tehdy pro vzpouru, śe nechtěl Łistit záchody, ale divizijní soud ho osvobodil, vyšetłování s ním bylo zastaveno, a jednoroŁní dobrovolník Marek objevil se proto nyní ve štábním vagĂłně, aby se hlásil u batalionskomandanta. JednoroŁní dobrovolník nepatłil totiś doposud nikam, poněvadś ho vodili z arestu do arestu.
Hejtman Ságner, kdyś uviděl jednoroŁního dobrovolníka a płijal od něho listiny tĹźkající se jeho płíchodu s velmi sekrétní poznámkou "Politisch verdachtig! Vorsicht!", nebyl płíliš potěšen a naštěstí si vzpomněl na latrinengenerála, kterĹź tak zajímavé odporuŁoval doplnit bataliĂłn batalionsgeschichtsschreibrem.
"Jste velice nedbalĹź, vy jednoroŁní dobrovolníku," łekl k němu, "ve škole jednoroŁákł byl jste pravou metlou, místo toho, abyste hleděl vyniknout a získat hodnost, která vám náleśí dle vaší inteligence, potuloval jste se z arestu do arestu. Regiment se za vás musí hanbit, vy jednoroŁní dobrovolníku. Młśete však napravit svou chybu, kdyś łádnĹźm plněním svĹźch povinností ocitnete se opět v ładě těch dobrĹźch vojínł. Věnujte své síly bataliĂłnu s láskou. Zkusím to s vámi. Jste inteligentní mladĹź muś a jistě máte i schopnosti psát, stylizovat. Povím vám něco. KaśdĹź bataliĂłn v poli potłebuje muśe, kterĹź by vedl chronologickĹź płehled všech událostí váleŁnĹźch dotĹźkajících se płímo vystoupení bataliĂłnu na poli váleŁném. Jest tłeba všechna vítězná taśení, všechny vĹźznamné slavné chvíle, jichś bataliĂłn se zśŁastňuje, płi nichś hraje vedoucí a vynikající roli, popsati, pomalu sestavovati płíspěvek k dějinám armády. Rozumíte mně?"
"Poslušné hlásím, ano, pane hejtmane, jde o epizody ze śivota všech Łástí. BataliĂłn má své dějiny. Regiment na základě dějin svĹźch bataliĂłnł sestavuje dějiny regimentu. Regimenty tvołí dějiny brigády, dějiny brigád dějiny divize a tak dále. Vynasnaśím se ze všech sil, pane hejtmane."
JednoroŁní dobrovolník Marek dal si ruku na srdce.
"Budu zaznamenávati s opravdovou láskou slavné dny našeho bataliĂłnu, zejména dnes, kdy je ofenzíva v plném proudu a kdy to płijde do tuhého, kdy pokryje nᚠbataliĂłn svĹźmi hrdinnĹźmi syny bojiště. Svědomitě zaznamenám všech událostí, které se musí dostavit, aby stránky dějin našeho bataliĂłnu byly naplněny vavłíny."
"Budete se nalézati u štábu bataliĂłnu, jednoroŁní dobrovolníku, budete si všímati, kdo byl navrśen k vyznamenání, zaznamenávat - ovšem dle našich poznámek - pochody, které obzvláště by upozornily na vynikající bojechtivost a ocelovou disciplínu bataliĂłnu. Není to tak lehké, jednoroŁní dobrovolníku, ale doufám, śe máte tolik pozorovacího talentu, abyste; dostávaje ode mne urŁité direktivy, nᚠbataliĂłn povznesl nad ostatní skupiny. Odesílám telegram na pluk, śe jsem vás jmenoval batalionsgeschichtsschreiber. Hlaste se u śŁetního šikovatele Vaňka od 11. kumpanie, aby vás tam umístil ve vagĂłně. Tam je tak ještě nejvíc místa, a łekněte mu, aby sem ke mně płišel. Ovšem zaŁíslen budete u štábu bataliĂłnu. To se 155 provede rozkazem po bataliĂłnu."

Kuchał okultista spal. Baloun se stále tłásl, poněvadś uś otevłel i nadporuŁíkovy sardinky, śŁetní šikovatel Vaněk šel k hejtmanovi Ságnerovi a telegrafista ChodounskĹź splašil někde na nádraśí tajně láhviŁku boroviŁky, vypil ji, byl nyní v sentimentální náladě a zpíval:
Dokud v sladkĹźch dnech jsem bloudil
věrnĹźm se mně všechno zdálo,
tu dĹźchala má hruď vírou
a mé oko láskou plálo.
Však kdyś złel jsem, celá země
śe je zrádná jako šakal,
zvadla víra, zvadla láska
a já poprvé jsem plakal.
Potom se zvedl, šel ke stolu śŁetního šikovatele Vaňka a napsal na kus papíru velkĹźmi písmeny:
Žádám tímto zdvołile, abych byl jmenován
a befedrován na batalionshornistu.
ChodounskĹź, telegrafist

Hejtman Ságner neměl płíliš dlouhou rozmluvu s śŁetním šikovatelem Vaňkem. Upozornil ho jedině na to, śe prozatím batalionsgeschichtsschreiber, jednoroŁní dobrovolník Marek, bude se nalézati ve vagĂłně se Švejkem.
Mohu vám łíct jen tolik, śe ten muś Marek jest, abych tak łekl, podezłelĹź. Politisch verdächtig. Młj bośe! To není dnes tak dalece nic divného. O kom se to nełíká. Jsou takové rłzné domněnky. Vy mně płece rozumíte. Tedy vás jenom upozorňuji, abyste ho, kdyby snad mluvil něco, co by, nu rozumíte, hned ho zarazil, abych já snad také neměl nějaké nepłíjemnosti. Řekněte mu prostě, aby zanechal všech łeŁí, a tím to bude jiś spraveno. Já ale nemyslím, abyste snad ke mně hned běśel. Vyłiďte to s ním płátelsky, taková domluva je vśdycky lepší neś nějaké hloupé udání. Zkrátka, já si nepłeji nic slyšet, poněvadś... Rozumíte. Taková věc zde padá vśdycky i na celĹź bataliĂłn."
Kdyś se tedy Vaněk vrátil, vzal stranou jednoroŁního dobrovolníka Marka a łekl k němu: "ČlověŁe, vy jste podezłelĹź, ale to nic nevadí. Jen mnoho tady nemluvte zbyteŁnĹźho płed tím ChodounskĹźm, telegrafistou."
Sotva to dołekl, ChodounskĹź se płivrávoral a padl śŁetnímu šikovateli do náruŁe, vzlykaje opilĹźm hlasem, coś snad měl bĹźti zpěv:
Kdyś mne všechno opustilo,
já k tvĹźm prsłm hlavu sklonil
na tvém vłelém, Łistém srdci
bolestné jsem slzy ronil.
A tvĹźm okem zaplál oheň
jako hvězda tłpytem lesklĹźm,
korálová śsta šeptla:
Já tě nikdy neopustím.
"My se nikdy nevopustíme," hulákal ChodounskĹź, "co uslyším u telefonu, hned vám łeknu. Vyseru se na płísahu."
V koutě se Baloun hrłzou pokłiśoval a poŁal se hlasitě modlit: "RodiŁko bośí, nezamítej mé prosebné volání, nĹźbrś vyslyš milostivé, potěš mne laskavě, pomoz mně bídnému, jenś k Tobě volám s śivou vírou, pevnou nadějí a horoucí láskou v slzavém śdolí tomto. Ó, královno nebeská, uŁiň płímluvou svou, abych také v milosti bośí a pod Tvou ochranou aś do konce śivota svého setrval..." Blahoslavená Panna Maria se opravdu za něho płimluvila, nebol ze svého chudého baochu vytáhl za chvíli jednoroŁní dobrovolník několik krabiŁek sardinek a rozdal kaśdému po jedné.
Baloun neohrośeně otevłel kufłík nadporuŁíka Lukáše a vrátil tam z nebe spadlé sardinky.
Kdyś pak všichni si otevłeli olejovky a pochutnávali si na nich, Baloun płišel do pokušení a otevłel kufłík i sardinky a hltavě je schlemstnul.
A tu nejblahoslavenější a nejsladší Panna Maria se od něho odvrátila, nebol právě kdyś dopíjel olej z plechovky, objevil se płed vagĂłnem bataliĂłnní ordonanc MatušiŁ volaje nahoru: "Baloune, mᚠpłinést svĹźmu obrlajtnantovi ty sardinky."
"Těch facek," łekl šikovatel Vaněk.
"S pustejma rukama raděj tam nechoď," radil Švejk, "vem si aspoň s sebou pět prázdnejch plechovek."
"Co jste asi udělal, śe vás błh tak trestá," poznamenal jednoroŁní dobrovolník, "ve vaší minulosti musí bĹźt nějakĹź velkĹź hłích. Nedopustil jste se snad svatokrádeśe a nesněd jste vašemu faráłovi šunku v komíně? Nevypil jste mu ve sklepě mešní víno? Nelez jste snad jako kluk na hrušky do farské zahrady?" Baloun se odklátil se zoufalĹźm vĹźrazem v obliŁeji, plnĹźm beznadějnosti. Ted jeho uštvanĹź vĹźraz mluvil srdcervoucné: Kdy uś bude konec toho trápení?
"To je to," łekl jednoroŁní dobrovolník, kterĹź zaslechl slova nešastného Balouna, "śe vy jste; płíteli, ztratil spojitost s pánembohem. Vy se neumíte dobłe pomodlit, aby vás pánbłh co nejdłív sprovodil ze světa."
Švejk k tomu dodal: "Von se Baloun nemłśe połád k tomu vodhodlat, aby svłj vojenskĹź śivot, svoje vojenské smĹźšlení, slova, skutky i smrt svoji vojenskou vodporuŁil dobrotě matełského srdce nejvyššího pánaboha, jako to łíkával ten młj feldkurát Katz, kdyś uś zaŁínal płebírat a vomylem strŁil na ulici do nějakého vojáka."
Baloun zaśpěl, śe uś ztratil dłvěru v pánaboha, poněvadś uś kolikrát se modlil, aby mu dal tolik síly a nějak mu ten jeho śaludek sesevrknul.
"To se nedatuje vod tĹźhle vojny," zabědoval, "to uś je stará, nemoc, tahle moje śravost. Kvłli ní chodila śena s dětma na pout do Klokot."
"To znám," poznamenal Švejk, "to je u Tábora a mají tam bohatou Panenku Marii s falešnejma briliantama, a chtěl ji vokrást jeden kostelník, vodněkud ze Slovenska. Moc nábośnej Łlověk. Tak tam płijel a myslel si, śe se mu to snad lepší povede, kdyś bude napłed voŁištěnej ze všech starejch hłíchł, a vyzpovídal se taky z toho, śe chce zejtra vokrást Panenku Marii. Nełek ani švec, a neś se pomodlil těch tłi sta otŁenášĹ‚, kterĹź mu pan páter dal, aby mu zatím neutek, uś ho vyváděli kostelníci płímo na Łetnickou stanici."
Kuchał okultista zaŁal se s telegrafistou ChodounskĹźm hádat, jestli je to do nebe volající prozrazení zpovědního tajemství anebo jestli to stojí za łeŁ, kdyś šlo o falešné brilianty. Nakonec však Chodounskému dokázal, śe to byla karma, tedy płedurŁenĹź osud z daleké neznámé minulosti, kdy snad byl ten nešastnĹź kostelník ze Slovenska ještě hlavonoścem na nějaké cizí planetě, a stejné śe osud jiś dávno płedurŁil, kdyś snád byl ten páter z Klokot ještě tłebas jeśurou, nějakĹźm vaŁnatĹźm, dnes uś vyhynulĹźm savcem, śe musí on porušit zpovědní tajemství, aŁkoliv z právnického stanoviska dává se dle kanonického práva absoluce, i kdyś jde o klášterní jmění.
K tomuto płipojil Švejk tuto jednoduchou poznámku: "Ba jo, śádnej Łlověk neví, co bude vyvádět za pár miliĂłnł let, a niŁeho se nesmí vodłíkat. Obrlajtnant KvasniŁka, kdyś jsme ještě slouśívali v Karlíně u erkencukskomanda, ten vśdycky łíkal, kdyś drśel školu: ,Nemyslete si, vy hovnivárové, vy líní krávové a bagounové, śe vám uś tahle vojna skonŁí na tomhle světě. My se ještě po smrti uhlídáme, a já vám udělám takovej voŁistec, śe z toho budete jeleni, vy svinská bando.`"
Mezitím Baloun, kterĹź jsa v śplném zoufalství stále myslel, śe se jen nyní o něm povídá, śe se všechno tĹźká jeho, pokraŁoval ve své vełejné zpovědi: "Ani Klokoty proti mé śravosti nepomáhaly. Płijde śena s dětmi z pouti a uś zaŁne poŁítat slepice. Schází jedna nebo dvě. Ale já jsem si nemohl pomoc, já jsem věděl, śe jsou v domácnosti potłeba kvłli vejcím, ale vyjdu ven, zakoukám se na ně, najednou vám cejtím v śaloudku propast, a za hodinu uś je mně dobłe, uś je slepice vobraná. Jednou kdyś byly v Klokotech, aby se za mě modlily, aby tatínek zatím doma nic neseśral a neudělal zas novou škodu, chodím po dvołe, a najednou mně vám pad do voka krocan. Tenkrát jsem to moh vodpykat śivotem. Uvázla mně z něho v krku stehenní kost, a nebejt mĹźho práška, takovĹźho malĹźho chlapce, kterĹź mně tu kost vytáh, tak uś jsem tu dnes s vámi neseděl a ani se tĹź světovĹź vojny nedoŁkal. - Ba, ba. Ten młj prášek, ten byl Łipera. Takovej maliŁkej, baculatej, zavalitej, sádelnatej - "
Švejk płistoupil k Balounovi: "Ukaś jazyk!" Baloun vyplázl na Švejka svłj jazyk, naŁeś Švejk obrátil se ke všem, ktełí byli ve vagĂłnu: "To jsem věděl, seśral i toho svĹźho práška. - Płiznej se, kdys ho seśral! Kdyś byli zas vaši v Klokotech - viď."
Baloun zoufale sepjal ruce a zvolal: "Nechte mne, kamarádi! Ještě tohle ke všemu vod svejch kamarádł."
"My vás proto neodsuzujeme," łekl jednoroŁní dobrovolník, "naopak je vidět, śe z vás bude dobrĹź voják. Kdyś Francouzi za napoleonskĹźch válek obléhali Madrid, tu španělskĹź velitel Madridu, neśli by vydal pevnost z hladu, snědl svého adjutanta bez solí "
"To uś je vopravdu vobě, poněvadś nasolenej adjutant byl by rozhodné pośívatelnější - Jakpak se jmenuje, pane rechnungsfeldvébl, ten nᚠadjutant od našeho bataliĂłnu? - Ziegler? To je ňákej takovej uhejbáŁek, z toho by se neudělaly porce ani pro jednu marškumpaŁku."
"Podívejme se," łekl śŁetní šikovatel Vaněk, "Baloun má v ruce rłśenec."
A opravdu, Baloun ve svém největším hołi hledal spásu v drobnĹźch kuliŁkách z klokoŁí od firmy Moritz Ltiwenstein ve Vídni.
"Ten je taky z Klokot," łekl smutně Baloun. "Neś mně ho płinesly, załvala dvě housata, ale to není śádnĹź maso, to je měkkotina."
Za chvíli nato płišel rozkaz po celém vlaku, śe se za Łtvrt hodiny pojede. Poněvadś tomu nikdo nechtěl věłit, stalo se to, śe se, płes veškerou ostraśitost, někdo leckams zatoulal. Kdyś se vlak hnul, scházelo osmnáct maníkł, mezi nimi šikovatel Nasáklo od 12. marškumpanie, kterĹź se ještě, kdyś vlak uś dávno zmizel za IšatarŁou, hádal v malém akátovém lesíku za nádraśím v nehlubokém śvalu s nějakou běhnou, která chtěla na něm pět korun, kdeśto on navrhoval odměnu za vykovanou jiś sluśbu korunu nebo pár facek, ke které- 161 muś poslednímu vyrovnání pak nakonec také došlo s takovou vehemencí, śe na její łev poŁali se tam sbíhat z nádraśí.

*3. kapitola

Z Hatvanu aś na hranice HaliŁe
Po celou dobu śelezniŁní płepravy bataliĂłnu, kterĹź měl sklízet váleŁnou slávu, aś projde pěšky od Laborce vĹźchodní HaliŁí na front, vedly se ve vagĂłnu, kde byl jednoroŁní dobrovolník a Švejk, opět podivné łeŁi, víceméně velezrádného obsahu, v menším měłítku, ale młśeme łíct povšechné, dělo se tak i v jinĹźch vagĂłnech, ba i ve štábním vagĂłnu panovala jakási nespokojenost, poněvadś ve Füzesabony płišel rozkaz po armádě od pluku, ve kterém se porce vína sniśovala dłstojníkłm o jednu osminku litru. Ovšem śe płitom nebylo zapomenuto na muśstvo, kterému se sniśovala dávka sága o jeden dekagram na muśe, coś bylo tím záhadnějším, śe nikdo nikdy na vojně sága neviděl.

Nicméně bylo to tłeba oznámiti śŁetnímu šikovateli Bautanzlovi, kterĹź se tím cítil strašné uraśen a okraden, coś vyjádłil také tím, śe ságo je dnes vzácná věc a śe by za kilo dostal aspoň osm korun.
Ve Füzesabony płišlo se také na to, śe jedna kumpanie ztratila polní kuchyni, poněvadś koneŁně se měl na této stanici vałit gulᚠs bramborama, na kterĹź kladl velkĹź dłraz latrinengenerál. Pátráním vyšlo najevo, śe nešastná polní kuchyně vłbec s sebou z Brucku nejela a śe asi dodnes tam někde stojí za barákem 186, opuštěná a vychladlá.
KuchyňskĹź personál patłící k té polní kuchyni byl totiś den płed odjezdem zavłen na hauptvaše pro bujné chování ve městě a dovedl si to tak załídit, śe seděl ještě dál, kdyś uś jeho marškumpaŁka projíśděla Uhry.
Kumpanie bez kuchyně byla tedy płidělena k druhé polní kuchyni, coś se neobešlo ovšem bez hádky, poněvadś mezi płidělenĹźm muśstvem z obou kumpanií ku škrábání bramborł došlo k takovĹźm kontroverzím, śe jedni druhĹźm tvrdili, śe nejsou taková hovada, aby se dłeli na druhého. Nakonec se vlastně ukázalo, śe s tím gulášem s bramborama je to vlastně manévr, aby si vojáci zvykli na to, aś v polí płed nepłítelem bude se vałit guláš, najednou płijde rozkaz "Alles zurück!", gulᚠz kotlł se vyleje a śádnĹź nedostane ani líznout.
Tohle byla tedy jakási prłprava, ne tak do dłsledkł tragická, ale płece jen pouŁná. Kdyś totiś se měl jiś gulᚠrozdávat, płišel rozkaz "Do vagĂłnł!" a uś se jelo na Miškovec. Ani tam se nerozdal guláš, poněvadś na trati stál vlak s ruskĹźmi vagĂłny, proto se muśstvo nepustilo ven z vagĂłnł a ponechalo se muśstvu volné pole k fantazii, śe se bude gulᚠrozdávat, aś se vyleze uś v HaliŁi z vlaku, kde bude uznán gulᚠzkysanĹźm, k pośívání neschopnĹźm, a pak śe se vyleje.
Potom vezli gulᚠdál na Tiszaltik, Zombor, a kdyś uś nikdo neŁekal, śe se bude gulᚠrozdávat, zastavil se vlak v Novém Městě pod Šiatorem, kde se znova rozdělal oheň pod kotli, gulᚠse ohłál a byl koneŁné rozdán.
Stanice byla płeplněna, měly bĹźt napłed odeslány dva vlaky s municí, za nimi dva ešalony dělostłelectva a vlak s pontonovĹźmi oddíly. Vłbec mośno łíct, śe zde se shromáśdily vlaky s trupami všech mośnĹźch Łástí armády.
Za nádraśím měli honvédhusałi v parádě dva polské śidy, kterĹźm vyrabovali nłši s kołalkou, a nyní místo platu, v dobré náladě, bili je po hubě, coś patrně měli dovoleno, poněvadś docela blízko stál jejich rytmistr a płíjemné se na celou scénu usmíval, zatímco za skladištěm několik jinĹźch honvédhusarł sahalo pod sukně ŁernookĹźm dceruškám bitĹźch śidł.
Byl zde téś vlak s oddělením aeroplánł. Na druhĹźch kolejích stály na vagĂłnech tytéś płedměty jako aeroplány a děla, jenśe v rozbitém stavu. Byly to podstłelené létací stroje, roztrhané hlavně haubic. Zatímco všechno svěśí a nové jelo tam nahoru, tyhle zbytky slávy jely do vnitrozemí k opravám a k rekonstrukcím.
PoruŁík Dub ovšem vojákłm, ktełí se kolem rozbitĹźch dél a aeroplánł shromáśdili, vykládal, śe je to váleŁná kołist, a také zpozoroval, śe kousek dál stojí opět ve skupině Švejk a něco vykládá. Płiblíśil se tedy k tomu místu a slyšel rozšafnĹź hlas Švejkłv: "A si se to vezme jak chce, je to płece jen váleŁná kołist. Vono je to sice na první pohled vošemetnĹź, kdyś tady někdo Łte na lafetě K. u k. Artilleriedivision. Ale vono.to bude asi tak, śe to dělo padlo do rukou Rusł a my jsme si ho museli zas nazpět vydobĹźt, a taková kołist je mnohem cennější, poněvadś... - Poněvadś," łekl slavnostně, kdyś zpozoroval poruŁíka Duba, "nepłíteli se nesmí nechat nic v rukou. To máte jako s Płemyšlem, nebo s tím vojákem, kerĹźmu płi gefechtu vytrh nepłítel feldflašku. To bylo ještě za napoleonskĹźch válek, a ten voják v noci odebral se do nepłátelskĹźho leśení a płines si zas feldflašku nazpátek a vydělal ještě płitom, poněvadś nepłítel na noc fasoval kołalku."
PoruŁík Dub łekl pouze: "Koukejte, a uś zmizíte, Švejku, a vás zde uś podruhé nevidím!"
"Dle rozkazu, pane lajtnant " A Švejk odcházel k druhé skupině vagĂłnł, a kdyby ho byl poruŁík Dub slyšel, co ještě dodal, byl by jistě vyskoŁil z uniformy, aŁkoliv to bylo zcela nevinné biblické rŁení: "MaliŁko, uzłíte mne, a opět maliŁko, a neuzłíte mne."
PoruŁík Dub po odchodu Švejkově byl ke všemu ještě tak pitomĹź, śe vojáky upozorňoval na jeden sestłelenĹź rakouskĹź aeroplán, na jehoś kovovém ráfu bylo złetelné vyznaŁeno Wiener Neustadt.
"Ten jsme Rusłm sestłelili u Lvova," łekl poruŁík Dub. Tato slova, zaslechl nadporuŁík Lukáš, kterĹź se płiblíśil a hlasitě dodal: "PłiŁemś oba ruští letci uhołeli."
Pak odcházel dál beze slova, pomysliv si, śe poruŁík Dub jest kus dobytka.
Za druhĹźmi vagĂłny setkal se se Švejkem a hleděl se mu vyhnout, poněvadś na tváłi Švejkově płi pohledu na nadporuŁíka Lukáše bylo vidět, śe ten muś toho má mnoho na srdci, co mu chce łíci.
Švejk šel płímo k němu: "Ich melde gehorsam, kompanieordonanc Švejk prosí o další rozkazy. Poslušné hlásím, pane obrlajtnant, śe jsem vás jiś hledal ve štábním vagĂłně."
"Poslyšte, Švejku," łekl nadporuŁík LukᚠtĂłnem naprosto odpuzujícím a nepłátelskĹźm. "Víte, jak se jmenujete? Uś jste zapomněl, jak jsem vás nazval?"
"Poslušně hlásím, pane obrlajtnant, śe sem na takovou věc nezapomněl, poněvadś já nejsem nějakej jednoroŁní dobrovolník ŽeleznĹź. To jsme tenkrát, ještě dávno płed válkou, byli v karlínskejch kasárnách a tam byl nějakej obrst Fliedler von Bumerang nebo tak nějank." NadporuŁík Lukᚠse mimoděk usmál tomu ,nějank` a Švejk dál vyprávěl: "Poslušné hlásím, pane obrlajtnant, śe ten nᚠobrst byl płl vaší vejšky, nosil plnovous jako kníśe Lobkovic, takśe vypadal jako vopice, a kdyś se rozŁílil, vyskakoval dvakrát tak vysoko, jak byl,sám vysokej, takśe jsme mu łíkali kauŁukovej dědek. Tenkrát byl nějakej První máj a my jsme měli berajŁaft, a von k nám drśel płedtím veŁer na nádvołí velikou łeŁ, śe proto zejtra musíme vostat všichni v kasárnách a nehnout se ven, abychom mohli na nejvyšší rozkaz, v płípadě potłeby, všechnu tu socialistickou bandu postłílet. Proto taky, kterej voják má dneska płesŁas a nevrátí se do kasáren a natáhne to aś na druhej den, ten śe proved zemězradu, poněvadś takovej vośralej chlap netrefí ani jednoho Łlověka, kdyś budou salvy, a ještě bude stłílet do vzduchu. Tedy ten jednoroŁák ŽeleznĹź vrátil se do cimry a povídá, śe měl płeci jen kauŁukovej dědek dobrej nápad. Dy vono je to celkem pravda, zejtra płece nikoho do kasáren nepustěji, tak je nejlepší vłbec nepłijít, a taky to, poslušné hlásím, pane obrlajtnant, uskuteŁnil jako jedno víno. Ale ten obrst Fliedler, to vám byl taková potvora mizerná, dej mu pámbu nebe, śe chodil druhej den po Praze a hledal někoho, kdo se vodváśil z našeho regimentu vylézt z kasáren, a někde u PrašnĹź brány potkal taky šastně ŽeleznĹźho a hned na něho spustil: ,Já ti tám, já ti náuŁím, já ti dvakrát oslatím!` Řekl mu toho ještě víc a spakoval ho s sebou do kasáren a po celĹź cestě mu łíkal leccos vošklivĹźho, vĹźhruśnĹźho a ptal se ho połád, jak se jmenuje. ,Šélesnej, Šelesny, ty to odsrat, já rát, še chytit, já ti ukášat den ersten Mai. Šélesny, Šélesny, ty bejt młj, závśit, fajn závśit!` ŽeleznĹźmu uś to bylo všechno jedno. Tak jak šli płes PołíŁ, kolem Rozvałilł, ŽeleznĹź skoŁil do prłjezdu a ztratil se mu prłchodem a zkazil kauŁukovĹźmu dědkovi tu velikou radost, aś ho bude sázet do arestu. Obrsta to tak rozŁílilo, śe mu utek, śe ze vzteku zapomněl, jak se ten jeho delikvent jmenuje, poplet si to, a kdyś płišel do kasáren, zaŁal skákat do stropu, strop byl nízkej, a ten, co měl bataliĂłnku, divil se, proŁ dědek mluví najednou lámané Łesky a kłiŁí: ,Méděnej závšít, Méděnej né závšít, ÓlĂłfénej závšít, Cínofej závšít!` A takhle dědek trápil den ze dne a ptal se połád, jestli uś chytli MěděnĹźho, OlověnĹźho a CínovĹźho, a taky dal vyrukovat cele] regiment, ale oni uś ŽeleznĹźho, vo kterĹźm se to všeobecně vědělo, dali na marodku, poněvadś byl zubní technik. Aś takhle jednou vod našeho regirnentu podałilo se jednomu probodnout jednoho dragouna v hospodě u Buckł, kterej rnu chodil za holkou, a tu nás seładili do Łtverce, museli vyjít všichni, i marodka, kdo byl moc marod, toho dva drśeli. Tak taky nebylo to nic platnĹź, musel ŽeleznĹź vyrukovat na dvłr a tam nám Łetli rozkaz po regimentu asi v tom smyslu, śe dragouni jsou taky vojáci a śe je zakázáno je probodávat, protośe jsou to naši kriegskamaraden. Jeden jednoroŁák to płekládal a nᚠobrst koukal jako tygr. Napłed prošel płed frontou, potom zas šel dozadu, obcházel Łtverec, a najednou objevil ŽeleznĹźho, kterĹź byl jako hora, takśe to, pane obrlajtnant, bylo strašné komickĹź, kdyś ho płitáh dovnitł Łtverce. JednoroŁák płestal płekládat a nᚠobrst zaŁal vyskakovat płed ŽeleznĹźm, jako kdyś pes doráśí na kobylu, a płitom łval: "Ták ty mně neujít, ty mně nejít nikam neutéct, teď zas śíkat, śeš šélesnĹź, a já furt Žíkat MédenĹź, CínofĹź, OlĂłfěnĹź, von je ŠélesnĹź, a von je ten parchant ŠélesnĹź, já ti náuŁím OlĂłfěnĹź, CínofĹź, MédenĹź, iy Mistvieh, du Schwein, du ŠélesnĹź!` Pak mu napałil za to měsíc, ale potom se mu ňák. za Łtrnáct dní rozbolavějí zuby, a von si vzpomněl, śe ŽeleznĹź je zubní technik, tak ho dal płivést z arestu na marodku a chtěl si dát vod něho vytrhnout zub, a ŽeleznĹź mu ho trhal asi płl hodiny, takśe dědka asi tłikrát vomejvali, ale dědek ňák zkrot a vodpustil ŽeleznĹźmu těch druhejch Łtrnáct dní. To je tedy tak, pane obrlajtnant, kdyś płedstavenej zapomene na jméno svĹźho podłízenĹźho, ale podłízenej na jméno svĹźho płedstavenĹźho nesmí nikdy zapomenout, jako nám právě łíkal ten pan obrst, śe ani po letech nezapomeneme, śe jsme měli jednou obrsta Fliedlera. - Nebylo to snad płíliš dlouhé, pane obrlajtnant?"
"Víte, Švejku," odpověděl nadporuŁík Lukáš, "Łím dále vás poslouchám, tím více płicházím k płesvědŁení, śe si svĹźch płedstavenĹźch vłbec neváśíte. Voják má ještě po letech o svĹźch bĹźvalĹźch płedstavenĹźch mluvit jenom dobłe."
Bylo vidět, śe nadporuŁík Lukᚠse zaŁíná bavit. "Poslušně hlásím, pane obrlajtnant," vpadl mu do toho Švejk omluvnĹźm tĂłnem, "dy von uś je pan obrst Fliedler dávno mrtvej, ale kdyś si, pane obrlajtnant, płejete, budu o něm mluvit samou chválu. Von byl vám, pane obrlajtnant, uŁiněnej anděl na vojáky. Von byl vám tak hodnej jako svatej Martin, kterej rozdával martinskĹź husy chudejm a hladovejm. Von se dělil vo svłj vobéd z oficírsmináśe s nejbliśším vojákem, kterĹźho potkal na dvołe, a kdyś uś se nám všem płejedli blbouni, tak nám dal dělat na mináś grenadĹźrmarš s vepłovĹźm masem, a o manévrech, to teprve se vyznamenal se svou dobrotou. Kdyś jsme płišlí do Dolních Kłálovic, tak dal rozkaz vypít celej dolnokrálovickej pivovar na jeho śtraty, a kdyś měl svátek nebo narozeniny, tak dal pro cele] regiment navałit zajíce na smetaně s houskovejma knedlíkama. Von byl takovej hodnej na manšaft, śe vám jednou, pane obrlajtnant..."
NadporuŁík Lukᚠklepl jemné Švejka płes ucho a łekl płátelskĹźm tĂłnem: "Tak jdi uś, potvoro, nech uś ho bĹźt."
"Zum Befehl, Herr Oberleutnant!" Švejk odcházel k svému vagĂłnu, zatímco płed ešalonem bataliĂłnu, tam, kde ve vagĂłně byly zavłeny telefonní płístroje a dráty, odehrávala se tato scéna: Stál tam post, poněvadś všechno z nałízení hejtmana Ságnera muselo bĹźt feldmäßig., Posti se tedy rozestavili podle cenností ešalonu po obou stranách a dostali feldruf a losung z kanceláłe bataliĂłnu.
Ten den byl feldruf "Kappe" a losung "Hatvan". Post, kterĹź si to měl u telefonních aparátł pamatovat, byl nějakĹź Polák z Kolomyje, kterĹź nějakou divnou náhodou se dostal k 91. regimentu.
Kdepak aby věděl, co je to Kappe, ale poněvadś měl v sobě nějakĹź zárodek mnemotechniky, tak si płece jen zapamatoval, śe to zaŁíná s k, a hrdé odpověděl poruŁíkovi Dubovi, kterĹź měl bataliĂłnku a ptal se ho, płibliśuje se k němu, na heslo ode dne: "Kafe." Bylo to ovšem velice płirozené, poněvadś Polák z Kolomyje połád ještě vzpomínal na ranní a veŁerní kávu v tábołe Brucku.
A kdyś załval ještě jednou "Kafe", a poruŁík Dub se neustále k němu płibliśoval, tu on, pamětliv na svou płísahu a na to, śe je na stráśi, zvolal hrozivě: "Halt!", a kdyś poruŁík Dub udělal k němu ještě dva kroky a stále chtěl na něm feldruf, namíłil na něj ruŁnici, a neznalĹź dokonale německého jazyka, uśil podivné směsi polštiny s němŁinou, kłiŁe: "Benśe šajsn, benśe šajsn."
PoruŁík Dub pochopil a poŁal couvat nazpátek, kłiŁe: "Wachkommandant, Wachkommandant!"
Objevil se Łetał Jelínek, kterĹź Poláka zaváděl na stráś, a ptal se ho sám po heslu, potom poruŁík Dub, na kteréś otázky odpovídal zoufalĹź Polák od Kolomyje kłikem, kterĹź se rozléhal po nádraśí: "Kafe, kafe." Co tam bylo ešalonł, poŁali z nich vojáci vyskakovat s esšálkama a byla hrozná panika, která skonŁila tím, kdyś odzbrojeného poctivého vojáka odvedli do arestantvagĂłnu.
Ale poruŁík Dub choval urŁité podezłení na Švejka, kterého viděl prvního s esšálkem vylízat z vagĂłnu, a byl by dal za to krk, śe ho slyšel volat: "S esšálkama ven, s esšálkama ven."
Po płlnoci vlak se hnul na Ladovce a Trebišov, kde ho ráno uvítal na stanici veteránskĹź spolek, poněvadś si tenhle maršbataliĂłn spletl s maršbataliĂłnem 14. honvéd, maďarského pluku, kterĹź projel stanicí hned v noci. Jisto bylo, śe veteráni byli namazaní, a svĹźm łevem "Isten áld meg a királyt" probudili ze spaní celĹź ešalon. Několik uvědomělejších naklonilo se z vagĂłnł a odpovědělo jim: "Polibte nám prdel. Éljen!"
NaŁeś veteráni załvali, aś se okna nádraśní budovy otłásala: "Éljen! Éljen a tizennegyedik regiment (ŁtrnáctĹź regiment)!"
Za pět minut jel vlak dál na Humenné. Zde jiś byly jasně a złetelně znát stopy bojł, kdyś Rusové táhli do śdolí Tisy. Po stráních táhly se primitivní zákopy, tu a tam bylo vidět vypálenou usedlost, kolem které narychlo zbudovaná bouda znamenala, śe se majitelé opět vrátili.
Potom, kdyś k polednímu płišla stanice Humenné, kde nádraśí jevilo také zbytky bojł, vykonány byly płípravy k obědu a muśstvo ešalonu zatím mohlo nahlédnout do vełejného tajemství, jak śłady po odchodu Rusł jednají s místním obyvatelstvem, které bylo łeŁí i nábośenstvím płíbuzné ruskĹźm vojskłm.
Na perĂłně, obklíŁena uherskĹźmi Łetníky, stála skupina zatŁenĹźch uherskĹźch Rusł. Bylo tam několik popł, uŁitelł a sedlákł z širokého dalekého okolí. Všichni měli ruce svázané dozadu provazy a po párech płivázáni k sobě. Většinou měli rozbité nosy a boule na hlavách, jak dostali hned po zatŁení vĹźprask od Łetníkł.
Kousek dál hrál si jeden maďarskĹź Łetník s jedním popem. Uvázal mu provaz kolem levé nohy, kterĹź drśel v ruce, a nutil ho kolbou, aby pop tanŁil Łardáš, płiŁemś trhal provazem, takśe pop upadl na nos, a maje ruce svázané dozadu, nemohl vstát a dělal zoufalé pokusy obrátit se na záda, aby se snad tak mohl zvednout se země. Łetník se tak tomu upłímné smál, aś mu slzy tekly z oŁí, a kdyś uś pop se zvedal, trhnul provazem a pop byl opět na nose.
KoneŁné uŁinil tomu płítrś ŁetnickĹź dłstojník, kterĹź poruŁil, aby zatŁené odvedli, zatím neś płijede vlak, za nádraśí do prázdné kłlny a tam je bili a mlátili, aby to nikdo neviděl.
O této epizodě rozhovołili se ve štábním vagĂłnu a celkem mośno łíct, śe většina to odsuzovala.
Fénrich Kraus mínil, śe kdyś uś jsou velezrádci, mají se hned na místě oběsit beze všeho tĹźráni, zato však poruŁík Dub s celĹźm vĹźjevem naprosto souhlasil a płevedl to hned na sarajevskĹź atentát a vysvětlil to tak, śe ti maďaršti Łetníci na stanici Humenné mstí smrt arcikníśete Františka Ferdinanda a jeho choti. Aby dodal váhy svĹźm slovłm, łekl, śe odbíral Łasopis (ŠimáŁkłv Čtyłlístek) a tam śe ještě płed válkou v Łervencovém Łísle bylo o tom atentátu napsáno, śe bezpłíkladnĹź zloŁin sarajevskĹź zanechává v lidskĹźch srdcích nadlouho nezhojitelnou ránu, tím bolestnější, śe zloŁinem nebyl jen zahlazen śivot płedstavitele vĹźkonné moci státu, nĹźbrś i śivot jeho věrné a milované druśky, a śe zniŁením těch dvou śivotł rozvrácen šastnĹź, płíkladnĹź rodinnĹź śivot a sirotami uŁiněny všemi milované děti.
NadporuŁík Lukᚠjen zamruŁel k sobě, śe asi zde v Humenném Łetníci odebírali ŠimáŁkłv Čtyłlístek s tím dojemnĹźm Łlánkem. Vłbec se mu poŁalo vše najednou hnusit a cítil jenom potłebu opít se, aby ho opustil světobol. Vyšel tedy z vagĂłnu a šel vyhledat Švejka.
"Poslyšte, Švejku," łekl k němu, "nevíte o nějaké láhví koňaku? Mně není nějak dobłe."
"To dělá všechno, poslušné hlásím, pane obrlajtnant, změna poŁasí. Młśe bejt, aś budeme na bojišti, śe vám bude ještě hłł. Čím víc se Łlověk vzdaluje vod svĹź płvodní vojenskĹź bázy, tím mu bejvá mdlejc. Strašnickej zahradník, nějakej Josef Kalenda, ten se taky jednou vzdálil z domova, šel ze Strašnic na Vinohrady, stavil se na Zastávce v hospodě, ale to mu ješt`e nic nebylo, ale jakmile płišel do Korunní tłídy k vodárně, bral v Korunní tłídě aś za kostel svaté Ludmily hospodu za hospodou a cítil uś malátnost. Nedal se však tím odstrašit, poněvadś se vsadil płedtím ten veŁer v Strašnicích v hospodě U remízy s jedním łidiŁem vod elektriky, śe udělá pěšky cestu kolem světa za tłi neděle. PoŁal se tedy dál a dál vzdalovat vod svĹźho domova, aś se płivalil do ČernĹźho pivovaru na Karlově náměstí, a vodtamtuď šel na Malou Stranu k Sv. Tomáši do pivovaru a odtamtud płes restaurací U Montágł a ještě vejš płes hospodu U krále brabantskĹźho, pak na Krásnou vyhlídku, odtud do StrahovskĹźho kláštera do pivovaru. Ale to uś mu změna podnebí płestala svědŁit. Dostal se aś na LoretánskĹź náměstí a tam dostal najednou takovĹź stesk po domově, śe sebou praštil na zem, poŁal se válet po chodníku a kłiŁel: ,LidiŁky, já uś dál nepłjdu. Já se na cestu kolem světa,` s dovolením, pane obrlajtnant, ,vykašlu: Jestli však si płejou, pane obrlajtnant, tak jím nějakĹź koňak seśenu, jenom se bojím, abyste mně dłív nevodjelí."
NadporuŁík Lukᚠho ujistil, śe dłív se odtud nepojede aś za dvě hodiny a śe koňak prodávají hned za nádraśím potajmu v láhvích, hejtman Ságner śe tam uś MatušiŁe poslal a ten śe mu płines za patnáct korun láhev zcela obstojného koňaku. Tady má patnáct korun, a uś aby šel, a jen a nikomu nełíká, śe je to pro nadporuŁíka Lukáše nebo śe on ho posílá, poněvadś je to vlastně zakázaná věc.
"Buďte ubezpeŁenej, pane obrlajtnant," łekl Švejk, "śe to bude všechno v połádku, poněvadś já mám moc rád zakázanĹź věci, poněvadś jsem se vśdycky octnul v něŁem zakázanĹźm, aniś bych byl vo tom věděl bejval. Jednou v karlinskejch kasárnách nám zakázali..."
"Kehrt euch - marschieren marsch!" płerušil ho nadporuŁík Lukáš.
Švejk šel tedy za nádraśí, opakuje si po cestě všechny slośky své vĹźpravy: śe koňak musí bĹźt dobrĹź, proto ho musí napłed ochutnat, śe je to zakázané, proto musí bĹźt opatrnĹź.
Kdyś právě zahĹźbal za perĂłn, srazil se opětně s poruŁíkem Dubem. "Co se zde flákáš?" otázal se Švejka. "Znᚠmne?"
"Poslušně hlásím," odpověděl Švejk salutuje, "śe si vás nepłeji poznat z té vaší špatné stránky." PoruŁík Dub ustrnul leknutím, ale Švejk stál klidně, drśe stále ruku na štítku Łepice, a pokraŁoval: "Poslušně hlásím, pane lajtnant, śe vás chci poznat jen z té dobré stránky, abyste mne nepłinutil aś k pláŁi, jak jste mně posledně łíkal."
PoruŁíkovi Dubovi zakroutila se nad takovou drzostí hlava a vzmohl se jen na rozhorlenĹź vĹźkłik: "Táhni, mizero, my si spolu ještě promluvíme!"
Švejk odešel za perĂłn a poruŁík Dub vzpamatovav se vydal se za ním. Za nádraśím, hned u silnice, stála łada nłší postavenĹźch dnem nahoru, na kterĹźch byly ošatky a na ošatkách rłzné laskominy zcela nevinně vypadající, jako kdyby ty všechny dobroty byly urŁeny pro školní mládeś někde na vĹźletě. Leśely tam kousky taśenĹźch bonbĂłnł, trubiŁky z oplatek, hromada kyselĹźch pokroutek, tu a tam ještě na některé ošatce krajíŁky Łerného chleba s kouskem salámu, zcela urŁitě koňského płvodu. Vevnitł však nłše obsahovaly rłznĹź alkohol, flašky s koňakem, rumem, jełabinkou a s jinĹźmi likéry a kołalkami.
Hned za płíkopem silnice byla bouda a tam se vlastně všechny tyhle obchody s nedovolenĹźmi nápoji prováděly.
Vojáci to napłed vyjednali u nłší a pejzatĹź śid vytáhl zpod nłše tak nevinně vypadající kołalku a płinesl ji pod kaftanem do dłevěné boudy, kde uś si ji voják nenápadně schoval někam do kalhot nebo pod blłzu. Sem tedy Švejk zaměłil, zatímco od nádraśí poruŁík Dub se svĹźm detektivním talentem ho pozoroval.
Švejk to vzal hned płímo u první nłše. Napłed si vybral bonbĂłny, které zaplatil a strŁil do kapsy, płiŁemś pán s pejzy mu zašeptal: "Schnaps hab' ich such, gnädiger Herr Soldat."
Vyjednávání bylo rychle skoncováno, Švejk odešel do boudy, a dłíve nedal peníze, dokud pán s pejzy láhev neotevłel a Švejk neochutnal. Byl ale s koňakem spokojen a vracel se na nádraśí, zastrŁiv si láhev pod blłzu.
"Kdepak jsi byl, mizero?" zastoupil mu cestu k perĂłnu poruŁík Dub.
"Poslušné hlásím, pane lajtnant, śe jsem si šel koupit bonbĂłny." Švejk sáhl do kapsy a vytáhl hrst špinavĹźch, zaprášenĹźch bonbĂłnł: "Jestli by se pan lajtnant neštítil - Já uś je okoušel, nejsou špatnĹź. Mají takovou płíjemnou, zvláštní chu, jako vod povidel, pane lajtnant."
Pod blłzou rĹźsovaly se kulaté obrysy lahve. PoruŁík Dub poplácal Švejkovi po blłze: "Co to tady neseš, ty jeden mizero. Vytáhni to ven!"
Švejk vytáhl láhev s naśloutlĹźm obsahem, se zcela jasnou a złetelnou etiketou Cognac.
"Poslušně hlásím, pane lajtnant," odpověděl Švejk neohrośeně, "śe jsem si byl do prázdnĹź flašky od koňaku napumpovat trochu vody k pití. Já mám ještě vod toho guláše, co jsme měli vŁera, strašnou śízeň. Jenśe voda je tam u tĹź pumpy, jak vidíte, pane lajtnant, nějaká ślutá, to bude asi nějaká śelezitá voda. TakovĹź vody jsou moc zdravĹź a uśiteŁnĹź."
"Kdyś mᚠtakovou śízeň, Švejku," łekl poruŁík Dub, ďábelsky se usmívaje a chtěje co nejdéle prodlouśit tu scénu, ve které to Švejk nadobro prohraje, "tak se napij, ale połádné. Vypij to všechno najednou!"
PoruŁík Dub zkombinoval si uś płedem, jak Švejk udělá pár hltł a dál uś nebude moci a jak on, poruŁík Dub, nad ním slavně zvítězí a łekne: "Podej mi taky láhev, a se trochu napiji, já mám také śízeň." Jak se bude asi ten lump Švejk v tom hrozném okamśiku pro něho tváłit, a potom dál raport a tak dále.
Švejk odzátkoval láhev, płilośil k śstłm a hlt za hltem se ztrácel v jeho hrdle. PoruŁík Dub zkameněl. Švejk płed jeho oŁima vypil celou láhev, aniś by hnul brvami, a prázdnou láhev hodil płes silnici do rybníka, odplivl si a łekl, jako by byl vypil skleniŁku minerální vody; "Poslušně hlásím, pane lajtnant, śe ta voda měla vopravdu śelezitou płíchu. V KamĹźku nad Vltavou jeden hostinskej dělal pro svĹź letní hosty śelezitou vodu takovĹźm zpłsobem, śe do studny házel starĹź podkovy."
"Já ti dám starĹź podkovy! Pojď mně ukázat tu studni, odkud měls tu vodu!"
"To je kousek vodtud, pane lajtnant, hned tady za tou dłevěnou boudou."
"Jdi napłed, ty mizero, a vidím, jak drĹ›íš krok!"
"To je opravdu zvláštní," pomyslil si poruŁík Dub. "Na tom bídném chlapovi není docela nic znát "
Švejk šel tedy napłed, oddán do vłle bośí, ale stále mu něco łíkalo, śe tam studna musí bĹźt, a taky ho nikterak nepłekvapilo, śe tam byla. Dokonce tam byla pumpa, a kdyś k ní došli, tu Švejk zapumpoval, tekla z ní naśloutlá voda, takśe mohl slavnostně prohlásit: "Tady je ta śelezitá voda, pane lajtnant"
UděšenĹź muś s pejzy se płiblíśil a Švejk mu łekl německy, aby płinesl nějakou skleniŁku, śe se pan lajtnant chce napít.
PoruŁík Dub tak z toho śplně zblbl, śe vypil celou sklenici vody, po které se mu v śstech płevalovala chuf koňské moŁe a hnojłvky, a śplně zpitomělĹź tím, co zaśil, dal pejzatému śidovi za tu sklenici vody pětikorunu, a obraceje se na Švejka, łekl k němu: "Co zde Łumíš, táhni domł."
Za pět minut Švejk objevil se ve štábním vagĂłnu u nadporuŁíka Lukáše a tajemnĹźm posuňkem vylákal ho z vagĂłnu a venku mu sdělil: "Poslušně hlásím, pane obrlajtnant, śe za pět, nanejdĹźl za deset minut budu śplně vośralej, ale budu leśet ve svĹźm vagĂłně, a prosil bych vás, abyste mé alespoň, pane obrlajtnant, na tłi hodiny nevolal a śádnĹź poruŁení mi nedával, dokud se z toho nevyspím. Vše je v połádku, ale mé chyt pan lajtnant Dub, já mu łekl, śe je to voda, tak jsem musel płed ním tu celou flašku koňaku vypít, abych mu dokázal, śe je to voda. Všechno je v połádku, nic jsem neprozradil, jak jste si płál, a vopatrnej jsem byl taky, ale teď uś, poslušné hlásím, pane obrlajtnant, śe uś to cejtím, zaŁínají mně ňák brnět nohy. Ovšem, poslušné hlásím, pane obrlajtnant, śe jsem zvykle] chlastat, poněvadś s panem feldkurátem Katzem..."
"Odejdi, bestie!" zvolal nadporuŁík Lukáš, ale beze všeho hněvu, zato však poruŁík Dub stal se u něho o padesát procent nesympatiŁtější neś płedtím.
Švejk vlezl opatrně do svého vagĂłnu, a ukládaje se na svłj pl᚝ a baoch, łekl k śŁetnímu šikovateli a k ostatním: "Jednou se vám jeden Łlověk vośral a prosil, aby ho nebudili..." Po těch slovech płevalil se na bok a poŁal chrápat.
Plyny, které vyvozoval krkáním, záhy naplnily celou místnost, takśe kuchał okultista Jurajda, saje atmosféru nozdrami, prohlásil: "Sakra, tady voní koňak."
U skládacího stolu seděl jednoroŁní dobrovolník Marek, kterĹź koneŁné po všech těch śtrapách dotáhl to aś na batalionsgeschichtsschreibra.
Nyní sestavoval do zásoby hrdinné skutky bataliĂłnu a bylo vidět, śe mu to dělá velké potěšení, ten pohled do budoucna.
ÚŁetní šikovatel Vaněk se zájmem sledoval, jak jednoroŁní dobrovolník pilně píše a směje se płitom na celé kolo. Proto také vstal a naklonil se nad jednoroŁním dobrovolníkem, kterĹź mu poŁal vysvětlovat: "To máte strašnou legraci, psát dějiny bataliĂłnu do zásoby. Hlavní věcí je, aby se postupovalo systematicky. Ve všem musí bĹźt systém." "SystematickĹź systém," poznamenal śŁetní šikovatel Vaněk s śsměvem víceméně opovrślivĹźm.
"Ano," łekl ledabyle jednoroŁní dobrovolník, "systematizovanĹź, systematickĹź systém płi psaní dějin bataliĂłnu. Napłed nemłśeme vyrukovat hned s velkĹźm vítězstvím. To všechno musí jít pomalu, podle urŁitého plánu. NᚠbataliĂłn nemłśe vyhrát najednou tuhle světovou vojnu. Nihil nisi bene. Hlavní věcí je pro dłkladného historika dějin, jako jsem já, udělat si zprvu plán našich vítězství. Kupłíkladu zde líŁím, jak nᚠbataliĂłn, to snad bude asi za dva měsíce, málem płekroŁí ruské hranice, velice silně obsazené, łekněme donskĹźmi pluky nepłítele, zatímco několik nepłátelskĹźch divizí obchází naše pozice. Na první pohled se zdá, śe nᚠbataliĂłn jest ztracen, śe nás rozsekají na nudle, kdyś vtom dá hejtman Ságner tento rozkaz po našem bataliĂłnu: ,Błh nechce, abychom tu zahynuli, prchejme!` NᚠbataliĂłn dá se tedy na śtěk, ale nepłátelská divize, která nás uś obešla, vidí, śe se vlastně na ni śenem, poŁne zděšené utíkat a padne bez vĹźstłelu do rukou rezervám naší armády. Tím tedy vlastně celá historie našeho bataliĂłnu zaŁne. Z nepatrné události, abych mluvil prorocky, pane Vaňku, vyvinou se dalekosáhlé věci. NᚠbataliĂłn jde od vítězství k vítězství. Zajímavé bude, jak nᚠbataliĂłn płepadne spícího nepłítele, k Łemuś ovšem je potłeba slohu Ilustrovaného váleŁného zpravodaje, kterĹź vycházel u Vilímka za rusko-japonské války. NᚠbataliĂłn płepadne tábor spících nepłátel. KaśdĹź nᚠvoják vyhledá si jednoho nepłítele, vší silou vrazí mu bodák do prsou. Znamenitě nabroušenĹź bajonet vjede jako do másla a jen tu a tam zapraská śebro, spící nepłátelé trhají celĹźm tělem, na okamśik vypoulejí udivené, ale jiś nic nevidoucí oŁi, zachroptějí a natáhnou se. Spícím nepłátelłm objevují se na rtech krvavé sliny, tím je věc odbyta a vítězství je na straně našeho bataliĂłnu. Nebo ještě lepší to bude asi tak za tłi měsíce, to nᚠbataliĂłn zajme ruského cara. O tom si ale povíme, pane Vaňku, aś později, mezitím si musím płipravit do zásoby malé epizody, svědŁící o bezpłíkladné hrdinnosti. Bude mně tłeba vymyslit si zcela nové váleŁné termíny. Jeden jsem si jiś vymyslil, budu psát o obětavé odhodlanosti našeho muśstva, prošpikovaného stłepinami granátł. VĹźbuchem nepłátelské miny płijde jeden z našich Łetałł, łekněme dvanácté nebo tłinácté kumpanie, o hlavu. - Á propos," łekl jednoroŁní dobrovolník, uhodiv se do hlavy, "málem bych zapomněl, pane rechnungsfeldvébl, Łilí po obŁansku łeŁeno, pane Vaněk, musíte mně zaopatłit seznam všech šarśí. Jmenujte mně nějakého šikovatele od dvanácté kumpanie. - Houska? Dobrá, tak tedy Houska płijde o hlavu s tou minou, hlava mu odletí, tělo však udělá ještě několik krokł, namíłí si a sestłelí ještě nepłátelskĹź aeroplán. To se samo sebou rozumí, śe ohlasy těchto vítězství musí bĹźt v budoucnosti oslaveny v rodinném kruhu v Schönbrunnu. Rakousko má velice mnoho bataliĂłnł, ale jedinĹź bataliĂłn, to je náš, kterĹź se vyznamená, śe jediné kvłli němu uspołádá se malá rodinná intimní slavnost císałského domu. Płedstavuji si to tak, jak vidíte v mĹźch poznámkách, śe arcivévodská rodina Marie Valérie płesídlí kvłli tomu z Wallsee do Schönbrunnu. Slavnost je Łistě intimní a koná se v sále vedle mocnáłovy lośnice, kteráś je osvětlena bílĹźmi voskovicemi, nebo jak je známo, u dvora nemilují elektrickĹźch śárovek kvłli krátkému spojení, vłŁi kterému jest stałiŁkĹź mocnáł zaujat. O šesté hodině veŁerní zaŁíná slavnost ku cti a chvále našeho bataliĂłnu. V tu dobu uvedeni jsou vnukové Jeho VeliŁenstva do sálu, jenś vlastně náleśí ke komnatám zvěŁnélé císałovny. Ted je otázka, kdo bude płítomen kromě císałské rodiny. Musí tam bĹźt a bude tam generální adjutant mocnáłe hrabě Paar. Poněvadś płi takovĹźch rodinnĹźch a intimních hostinách bĹźvá. obŁas někomu mdlo, Łímś ovšem nemyslím, śe se hrabě Paar snad poblije, je vyśadována płítomnost osobního lékałe, dvorního rady dr. Kerzla. Kvłli połádku, aby si snad dvorní lokajové nedovolili nějaké dłvěrnosti ku dvorním dámám płítomnĹźm na hostině, objevuje se nejvyšší hofmistr baron Lederer, komołí hrabě Bellegarde a vrchní dvorní dáma hraběnka Bombellesová, která hraje mezi dvorními dámami stejnou ślohu jako madam v bordelu u Šuhł. Kdyś se vznešené panstvo shromáśdilo, byl o tom uvědomen císał, kterĹź se pak objevil v prłvodu svĹźch vnukł, posadil se za stłl a pronesl płípitek na poŁest našeho maršbataliĂłnu. Po něm se ujala slova arcivévodkyně Marie Valérie, která se zejména pochvalně zmiňuje o vás, pane rechnungsfeldvéble. Ovšem śe podle mĹźch poznámek nᚠbataliĂłn utrpí těśké a citelné ztráty, poněvadś bataliĂłn bez mrtvĹźch není śádnĹźm bataliĂłnem. Bude tłeba ještě zhotovit novĹź Łlánek o našich mrtvĹźch. Dějiny bataliĂłnu nesmí se skládat jenom ze suchĹźch fakt o vítězství, kterĹźch mám uś napłed asi dvaaŁtyłicet poznamenáno. Vy napłíklad, pane Vaňku, padnete u malé łíŁky a tadyhle Baloun, kterĹź na nás tak divně Łumí, ten zahyne docela jinou smrtí neś kulí, šrapnelem nebo granátem, Bude uškrcen lasem vymrštěnĹźm z nepłátelského aeroplánu právě v tom okamśiku, kdy bude pośírat oběd svého obrlajtnanta Lukáše."
Baloun odstoupil, zoufale máchl rukama a prohodil sklíŁené: "Kdyś já za svou povahu nemłśu. Ještě kdyś jsem slouśil v aktiv, tak jsem se tłebas tłikrát vobjevil u kuchyně pro mináś, dokud mne nezavłeli. Jednou jsem měl tłikrát k obědu śebro, za kterżśto seděl jsem měsíc. Děj se vłle Páně."
"Nebojte se, Baloune," utěšoval ho jednoroŁní dobrovolník, "v dějinách bataliĂłnu nebude o vás zmíňka, śe jste zahynul płí śrádle cestou od oficírsmináśe do zákopł. Budete vyjmenován pohromadě se všemi muśi našeho bataliĂłnu, ktełí padli za slávu naší łíše, jako napłíklad śŁetní šikovatel Vaněk."
"Jakou smrt mně urŁujete, Marku?"
"Jen tolik nespěchejte, pane rechnungsfeldvébl, tak rychle to nejde."
JednoroŁní dobrovolník se zamyslil: "Vy jste z Kralup, není-liś pravda; tedy pište domł, do Kralup, śe zmizíte beze stopy, ale pište nějak opatrně. Nebo si płejete bĹźti těśce raněn, złstat leśet za dráthindrnisama? Leśíte si tak pěkně s płelámanou nohou celĹź den. V noci nepłítel reflektorem osvětluje naši pozici a zpozoruje vás; myslí, śe konáte vĹźzvědnou sluśbu, poŁne do vás łezat granáty a šrapnely. Vy jste vykonal ohromnou sluśbu pro vojsko, poněvadś na vás nepłátelské vojsko vypotłebovalo takové mnośství munice jako na celĹź bataliĂłn, a vaše souŁástky plující volně vzduchem po všech těch vĹźbuších nad vámi, proráśejíce rotací vzduch, zpívají píseň velkého vítězství. Zkrátka a dobłe, na kaśdého dojde a kaśdĹź se vyznamená z našeho bataliĂłnu, takśe slavné stránky našich dějin budou płeplněny vítězstvími - aŁkoliv bych velice nerad to płeplňoval, ale nemohu si pomoct, všechno musí bĹźt provedeno dłkladné, aby po nás zbyla nějaká památka, neśli, łekněme v měsíci záłí, nezbude z našeho bataliĂłnu doŁista nic neś jenom ty slavné stránky dějin, které budou mluvit do srdcí všech Rakušanł, śe je jisto, śe všichni z těch, ktełí nespatłí uś svłj domov, bili se stejné statně a udatně. Konec toho jiś jsem sestavil, víte, pane Vaňku, toho nekrologu. Čest památce padlĹźch! Jejich láska k mocnáłství je láskou nejsvětější, nebo vyvrcholila ve smrt. Jejich jména nech jsou s śctou vyslovována, jako napłíklad Vaněk, Oni pak, jichś se ztráta śivitelł dotkla nejcitelněji, a si hrdě utrou slzy, nebo padlí - byli hrdinové našeho bataliĂłnu."
Telefonista ChodounskĹź a kuchał Jurajda s velkĹźm zájmem naslouchali vĹźklad jednoroŁního dobrovolníka o chystanĹźch dějinách bataliĂłnu.
"Pojďte blíśe, pánové," łekl jednoroŁní dobrovolník, listuje ve svĹźch poznámkách, "stránka 15: ,Telefonista ChodounskĹź padl 3. záłí souŁasné s kuchałem od bataliĂłnu Jurajdou.` Slyšte dále mé poznámky: ,Bezpłíkladná hrdinnost. První s nasazením śivota zachraňuje telefonní drát ve své blindáśi, nejsa jiś po tłi dny u telefonu vystłídán. - DruhĹź, vida hrozící nebezpeŁí od nepłítele obejitím z flanky, s kotlem vałící polévky vrhá se na nepłítele, rozsévaje hrłzu a opałeniny u nepłítele. - Krásná smrt obou. První roztrhán minou, druhĹź udušen jedovatĹźmi plyny, které mu strŁili pod nos, kdyś jiś neměl se Łím bránit. Oba hynou s vĹźkłikem: Es Tebe unser Batalionskommandant!' Vrchní velitelství nemłśe neśli denně płinášet nám díkłvzdání ve zpłsobě rozkazu, aby i jiné Łásti naší armády znaly udatnost našeho bataliĂłnu a vzaly si z nás płíklad. Mohu vám płeŁíst vĹźňatek z armádního rozkazu, kterĹź bude Łten po všech oddílech armády, kterĹź se velice podobá onomu rozkazu. arcivévody Karla, kdyś stál se svĹźm vojskem roku 1805 płed Paduou a den po rozkazu dostal slušnĹź nátěr. Poslyšte tedy, co se bude Łíst o našem bataliĂłnu jako o płíkladném hrdinném tělese pro všechna vojska: ,Doufám, śe celá armáda vezme si płíklad z vĹźše uvedeného bataliĂłnu, zejména śe osvojí si onoho ducha sebedłvěry a sebestateŁnosti, pevné nezdolnosti v nebezpeŁí, oné płíkladné hrdinnosti, lásky a dłvěry ku svĹźm płedstavenĹźm, kteréśto ctnosti, jimiś bataliĂłn vyniká, vedou ho k obdivuhodnĹźm Łinłm, ku blahu a vítězství naší łíše. Všichni za jeho płíkladem!`"
Z místa, kde leśel Švejk, ozvalo se zívnutí a bylo slyšet, jak Švejk mluví ze spaní: "To mají pravdu, paní Müllerová, śe jsou si lidi podobnĹź. V Kralupech stavěl pumpy nějakĹź pan Jaroš a ten se podobal hodináłi Lejhanzovi z Pardubic, jako kdyś mu z voka vypadne, a ten zas byl tak nápadné podobnej jiŁínskĹźmu Piskorovi a všichni Łtyłi dohromady neznámĹźmu sebevrahovi, kterĹźho našli voběšenĹźho a śplné zetlelĹźho v jednom rybníku u Jindłichova Hradce, zrovna pod dráhou, kde se asi vrhnul pod vlak." - Ozvalo se nové zívnuti a potom ještě dodatek: "Potom ty všechny vostatní vodsoudili k vetkej pokutě, a zejtra mně udělají, paní Müllerová, cezenĹź nudle -" Švejk płevalil se na druhĹź bok a chrápal dál, zatímco mezi kuchałem okultistou Jurajdou a jednoroŁním dobrovolníkem nastala debata tĹźkající se věcí v budoucnu.
Okultista Jurajda mínil, śe tłebas na první pohled zdá se to bĹźt nesmyslem, kdyś Łlověk píše z legrace o něŁem, co bude v budoucnosti, ale je jisto, śe i taková legrace velice Łasto obsahuje prorocká fakta, kdy duševní zrak Łlověka płekonává, pod vlivem tajemnĹźch sil, záclonu neznáma budoucnosti. Od toho okamśiku byl Jurajda ve své łeŁi samá záclona. Ob větu objevovala se jeho záclona budoucnosti, aś koneŁné płešel dokonce na regeneraci, to jest na obnovování lidského těla, vrazil do toho schopnost obnovování těla u nálevníkł, skonŁil prohlášením, śe kaśdĹź Łlověk młśe utrhnout ještěrce ocas a ten śe jí opět naroste.
Telefonista ChodounskĹź k tomu poznamenal, śe by si lidi medili, kdyby to u nich bylo mośné jako s tím ocasem u ještěrky. Jako łekněme napłíklad na vojně, někomu to utrhne hlavu nebo jiné Łásti těla, a pro vojenskou správu byla by taková věc strašné vítanou, poněvadś by nebyli śádní invalidi. TakovĹź jeden rakouskĹź voják, kterému by połád rostly nohy, ruce, hlavy, byl by jistě cennější neś celá brigáda.
JednoroŁní dobrovolník prohlásil, śe dnes, díky vyspělé váleŁné technice, mośno je s śspěchem nepłítele rozpłlit tłebas i na tłi płíŁné díly. Existuje zákon o obnovení těla mrskavek z rodu nálevníkł; kaśdá rozpłlená Łást obnovuje se, dostává nové śstrojí a roste samostatné jako mrskavka. V analogickém płípadě po kaśdé bitvě by se rakouské vojsko zśŁastnivší se této bitvy ztrojnásobilo, zdesateronásobilo, ke kaśdé noze by se vyvinul novĹź svěśí infanterista.
"Kdyby vás tak slyšel Švejk," poznamenal śŁetní šikovatel Vaněk, "ten by nám uvedl aspoň nějakĹź płíklad."
Švejk reagoval na své jméno a zamumlal: "Hier," a chrápal zase dál, vydav ze sebe tento projev vojenské disciplíny.
V pootevłenĹźch dvełích vagĂłnu objevila se hlava poruŁíka Duba.
"Je zde Švejk?" otázal se.
"Spí, poslušně hlásím, pane lajtnant," odpověděl jednoroŁní dobrovolník.
"Kdyś se ptám po něm, vy jednoroŁní dobrovolníku, máte ihned skoŁit a zavolat ho."
"To nejde, pane lajtnant, on spí."
"Tak ho vzbuďte! Já se divím, śe vám to, jednoroŁní dobrovolníku, hned nenapadlo? Máte płece projevovat více ochoty vłŁi svĹźm płedstavenĹźm! Vy mne ještě neznáte. - Ale aś mne poznáte -"
JednoroŁní dobrovolník zaŁal budit Švejka.
"Švejku, hołí, vstávej!"
"Kdyś tenkrát hołely Odkolkovy mlejny," zabruŁel Švejk, obraceje se opět na druhĹź bok, "płijeli hasiŁi aś z VysoŁan..."
"RaŁte vidět," łekl vlídné jednoroŁní dobrovolník poruŁíkovi Duboví, "śe ho budím, ale śe to nejde."
PoruŁík Dub se rozzlobil. "Jak se jmenujete, jednoroŁní dobrovolníku? - Marek? - Aha, to jste ten jednoroŁní dobrovolník Marek, kterĹź seděl połád v arestě, śe ano?"
"Ano, pane lajtnant. Prodělal jsem jednoroŁní kurs tak łeŁeno v kriminále, a byl jsem redegradován, to jest po svém propuštění od divizního soudu, kde moje nevina vyšla najevo, jmenován batalionsgeschichtsschreibrem s ponecháním hodnosti jednoroŁního dobrovolníka."
"Vy jím dlouho nebudete," łval poruŁík Dub, celĹź ŁervenĹź v obliŁeji, kterżśto płechod z barvy do barvy dělal dojem, śe mu nabíhají tváłe po fackách, "o to se płiŁiním já!"
"Prosím, pane lajtnant, abych byl płedveden k raportu," łekl váśně jednoroŁní dobrovolník. "Vy sí se mnou nehrajte," łekl poruŁík Dub. "Já vám dám raport. My se ještě spolu setkáme, ale pak vás to bude setsakramentsky mrzet, poněvadś mé poznáte, kdyś mé teď ještě neznáte!"
PoruŁík Dub odcházel hněvivě od vagĂłnu, zapomenuv v rozŁilení na Švejka, aŁkoliv měl płed chvílí ten nejlepší śmysl zavolat Švejka a łíct mu: "Dejchni na mě!" jakośto sáhnutí k poslednímu prostłedku ku zjištění Švejkova nezákonného alkoholismu. Ted bylo však jiś pozdě, poněvadś kdyś se opět za płl hodiny vrátil k vagĂłnu, rozdali mezitím pro muśstvo Łernou kávu s rumem, Švejk byl jiś vzhłru a na volání poruŁíka Duba vyskoŁil jako srnka z vagĂłnu.
"DĹźchni na mne!" załval na něho poruŁík Dub. Švejk vydechl na něho celou zásobu svĹźch plic, jako kdyś horkĹź vítr nese do polí vłni lihovaru.
"Co je z tebe, chlape, cítit?"
"Poslušně hlásím, pane lajtnant, ze mé je cítit rum."
"Tak vidíš, chlapeŁku," vítězně zvolal poruŁík Dub. "KoneŁně jsem té dostal."
"Ano, pane lajtnant," łekl Švejk beze všeho vĹźrazu znepokojení. "Právě jsme fasovali rum do kafe a já jsem napłed vypil rum. Jestli však, pane lajtnant, je ňákĹź novĹź nałízení, śe se má pít napłed kafe a pak teprv rum, prosím za odpuštění, płíště se to jiś nestane."
"A proŁ jsi chrápal, kdyś jsem byl płed płlhodinou u vagĂłnu? Vśdy tě nemohli vzbudit "
"Já jsem, poslušně hlásím, pane lajtnant, celou noc nespal, poněvadś jsem si vzpomínal na ty doby, kdyś jsme ještě dělali manévry u Vesprimu, Tenkrát suponovanej první a druhej armádní sbor šel płes Štyrsko a západníma Uhrama vobklíŁil nᚠŁtvrtej sbor, kterej byl na lágru ve Vídni a v okolí, kde jsme měli všude festunky, ale voni vobešli nás a dostali se aś na most, kterej dělali pionżłi z pravĹźho błehu Dunaje. My jsme měli dělat ofenzívu a nám na pomoc měly płijít vojska vod severu a potom taky vod jihu vod Voseka. To nám Łetli v rozkaze, śe nám táhne na pomoc tłetí armádní sbor, aby nás nerozbili mezi tím BlatenskĹźm jezerem a Prešpurkem, aś budeme forykovat proti druhĹźmu armádnímu sboru. Ale nebylo to nic platnĹź; kdyś jsme měli vyhrát, tak se vodtroubilo a vyhráli to s bílejma páskama."
PoruŁík Dub nełekl ani slova a rozpaŁitě odešel, vrtě hlavou, ale hned se opět vrátil od štábního vagĂłnu a łekl k Švejkovi: "Pamatujte si všichni, śe płijde Łas, kdy budete płede mnou kňuŁet!" Na víc se nevzmohl a opět odešel ke štábnímu vagĂłnu, kde hejtman Ságner právě vyslĹźchal jednoho nešastníka od 12. kumpanie, kterého płedvedl šikovatel Strnad, poněvadś voják zaŁal jiś nyní peŁovat o svou bezpeŁnost v zákopech a odněkud ze stanice płitáhl dvíłka praseŁího chlívku, pobitá plechem. Stál tu nyní vyjevenĹź, vypoulenĹź, omlouvaje se, śe to chtěl vzít s sebou do dekunkł proti šrapnelłm, śe se chtěl frsichrovat.
Toho pouśil poruŁík Dub k velkému kázání o tom, jak se má voják chovat, jaké jsou jeho povinnosti vłŁi vlasti a mocnáłi, kterĹź je nejvyšším velitelem a nejvyšším vojenskĹźm pánem. Jestli ovšem jsou v bataliĂłnu takové śivly; ty śe je potłeba vymĹźtit, potrestat a zavłít. To śvanění bylo tak nevkusné, śe hejtman Ságner poklepal provinilci na rameno a łekl k němu: "Jen kdyś jste to dobłe myslel, płíště to nedělejte, to je hloupost od vás, ty dvíłka dejte zase nazpátek, kde jste je vzal, a táhněte ke všem Łertłm!"
PoruŁík Dub zahryzl se do rtł a umínil si, śe na něm vlastně závisí celá záchrana rozkládající se disciplíny v bataliĂłnu. Proto obešel ještě jednou celé nádraśní prostranství a nalezl u jednoho skladiště, kde byl velikĹź nápis maďarsko-německĹź, śe se tam nesmí koułit, nějakého vojáka, kterĹź tam seděl a Łetl si noviny, kterĹźmi byl tak zakryt, śe nebylo vidět jeho vĹźlośky. Vykłikl na něho "Hatit Acht", poněvadś to byl nějakĹź muś od maďarského regimentu, kterĹź v Humenném stál v rezervě.
PoruŁík Dub s ním zatłásl, maďarskĹź voják vstal, ani neuznal za dobré zasalutovat, strŁil jen noviny do kapsy a odcházel směrem k silnici. PoruŁík Dub šel za ním jako v mátohách, ale maďarskĹź voják zrychlil krok, a potom se obrátiv, dal posměšně ruce vzhłru, aby poruŁík Dub nebyl ani na okamśik v pochybnostech, śe on ihned poznal jeho płíslušnost k jednomu z ŁeskĹźch plukł. Potom se hned Maďar klusem ztratil mezi blízkĹźmi chalupami za silnicí.
PoruŁík Dub, aby jaksi ukázal, śe nemá s touto scénou nic spoleŁného, majestátně vešel do malého krámku u silnice, zmateně ukázal na velkou cívku ŁernĹźch nití, a zastrŁiv si je do kapsy, zaplatil a vrátil se do štábního vagĂłnu, kam si dal bataliĂłnní ordonancí zavolat svého sluhu Kunerta, kterému odevzdávaje nitě, łekl: "Abych se o všechno staral, já vím, śe jste na nitě zapomněl."
"Poslušně hlásím, pane lajtnant, śe jich máme celĹź tucet "
"Tak mně je hned ukaśte; a a jste hned s nimi tady. Myslíte, śe vám věłím?"
Kdyś se Kunert vrátil s celou krabicí cívek, bílĹźch i ŁernĹźch, łekl poruŁík Dub: "Vidíš, ty chlape, všimni si dobłe těch nití, co jsi ty płines, a téhle mé veliké cívky! Vidíš, jak tvoje nitě jsou tenké, jak se lehce płetrhnou, a teď se podívej na moje, co dají za práci, neś je płetrhneš. V poli nepotłebujeme śádnĹźch hadrł, v poli musí bĹźti všechno dłkladně. Tak zas ty všechny nitě vezmi s sebou a Łekej na moje rozkazy a pamatuj si, podruhé nic nedělej samostatně ze své hlavy a płijel' se mne zeptat, kdyś něco kupuješ! Nepłej si mne poznat, ty mne ještě neznᚠz tĹź špatnĹź stránky."
Kdyś Kunert odešel, obrátil se poruŁík Dub k nadporuŁíkovi Lukášovi: "Młj burš je velice inteligentní Łlověk. Sem tam udělá nějakou chybu, ale jinak velice dobłe chápe. Jeho hlavní věcí jest jeho naprostá poctivost. Dostal jsem do Brucku zásilku z venkova od svého švagra, několik peŁenĹźch mladĹźch husí, a věłíte, śe se jich ani netkl, a poněvadś jsem je rychle nemohl pojísti, raději je nechal zasmrádnout. To ovšem dělá disciplína. Dłstojník si musí vojáky vychovat."
NadporuŁík Lukáš, aby dal najevo, śe neposlouchá śvanění toho pitomce, odvrátil se k oknu a łekl: "Ano, dnes jest stłeda."
PoruŁík Dub obrátil se tedy, cítě potłebu vłbec něco mluvit, na hejtmana Ságnera, ke kterémuśto zcela dłvěrnĹźm, kamarádskĹźm tĂłnem łekl: "Poslyšte, hejtmane Ságnere, co soudíte..."
"Pardon, na moment," łekl hejtman Ságner a vyšel z vagĂłnu.

Mezitím Švejk vypravoval si s Kunertem o jeho pánovi.
"Kdes byl po celou dobu, śe tě ani nebylo vidět?" otázal se Švejk.
"Ale to víš," łekl Kunert. "S tím mĹźm starĹźm bláznem je połád práce. Ten té kaśdou chvilku volá k sobě a ptá se na věci, do kterĹźch ti nic není. Taky se mé ptal, jestli jsem tvłj kamarád, a já jsem łek, śe se moc málo vidíme."
"To je moc hezkĹź vod něho, śe se na mě ptá. Já ho mám moc rád, toho tvĹźho pana lajtnanta. Von je takovej hodnej, dobrosrdeŁnej a na vojáky jako pravej otec," łekl Švejk váśné.
"JĂł, to si myslíš," odporoval Kunert, "to je pěkná svině, a blbej je jako hovno. Já ho mám uś po krk, połád mě jen sekĹźruje."
"Ale jdi pryŁ," divil se Švejk, "vśdy já myslil, śe je to takovej vopravdu hodnej Łlověk, ty ňák divné mluvíš vo svĹźm lajtnantovi, ale to uś je vrozenĹź u všech pucflekł. Jako mᚠtoho burše majora Wenzla, ten vo svĹźm pánovi jinak nełekne, neś śe je to kus zatracenĹźho, idiotskĹźho blbouna, a pucflek obrsta SchrĂłdra, ten kdyś o svém pánovi mluvil, jinak ho nenazval neś pochcanou potvorou a smradem smradlavĹźm. To mᚠvod toho, śe se to kaśdej burš nauŁí vod svĹźho pána. Kdyby pán sám nenadával, tak by to po něm pucflek nevopakoval. V Budějovicích byl za aktiva lajtnant Procházka, ten zas mnoho nenadával, jen svému pucflekovi łíkal ,ty spanilá krávo`. Jinou nadávku ten pucflek, nějakej Hibman, vod něho neslyšel. Von si to ten Hibman tak navyk, śe kdyś płišel do civilu, łíkal tatínkovi, mamince a sestrám ,ty spanilá krávo`, a łek to taky své nevěstě, ta se s ním rozešla a śalovala ho pro uráśku na cti, poněvadś to łek jí, jejímu tatínkovi i mamince na nějaké taneŁní zábavě zcela vełejně. A nevodpustila mu to a płed soudem taky udala, śe kdyby ji nazval krávou někde stranou, śe by tłebas šla na smír, ale takhle śe je to evropská ostuda. Mezi námi łeŁeno, Kunerte, to bych si na tvĹźho lajtnanta nikdy nepomyslil. Na mé udělal uś tenkrát takovej sympatickej dojem, kdyś jsem s ním prvně mluvil, jako Łerstvě vytaśenĹź bułty z udírny, a kdyś jsem s ním mluvil podruhĹź, tak se mi zdál velice seŁtělej a nějak takovej voduševnělej. Vodkud vlastně seš? Płímo z Budějovic? To chválím, kdyś je někdo płímo vodnékud. - A kde tam bydlíš? - Pod podloubím? To je dobłe, tam je aspoň v letě chládek. Mᚠrodinu? - Ženu a tłi děti? - To seš štastnej, kamaráde, aspoň té bude mít kdo voplakávat, jako to łíkal vśdycky v kázání młj feldkurát Katz, a vono je to taky pravda, poněvadś jsem jednou slyšel takovou łeŁ jednoho obršta k zálośníkłm v Brucku, kterĹź jeli odtamtud do Srbska, śe kterej voják zanechá doma rodinu a padne na bojišti, śe sice roztrhá všechny rodinnĹź styky - totiś von to łek takhle: ,Kdyś je mrtfol, ot rĂłdiny mrtfol, rĂłdiny svázek pšetrhnuta, fíc bĹźt ajn helt, pĂłnevadś hat geopfert svłj šivota za fétší famílii, za Vaterland: Bydlíš ve ŁtvrtĹźm poschodí? - V płízemí? - To mᚠpravdu, ted' jsem si vzpomněl, śe tam, na budějovickém náměstí, není ani jeden Łtyłposchoďovej dłm. Uś tedy odcházíš? - Aha, tvłj pan oficír stojí płed štábním vagĂłnem a kouká se sem. Kdyś tedy se tě snad zeptá, jestli snad jsem také o něm nemluvil, tak mu bezevšeho łekni, śe jsem o něm mluvil, a nezapomeň mu łíct, jak pěkně jsem o něm mluvil, śe jsem málokdy potkal takového oficíra, kterĹź by se tak płátelsky a otcovsky choval jako on. Nezapomeň mu łíct, śe se mi zdá velice seŁtělĹźm, a łekni mu taky, śe je velice intelikentní. Hekni mu taky, śe jsem tě napomínal, abys byl hodnej a dělal mu všechno, co mu na oŁích vidíš. Pamatuješ si to?" Švejk vlezl do vagĂłnu a Kunert s nitěma šel zas do svého pelechu.
Za Łtvrt hodiny se jelo dál na Novou Čabynu płes vypálené vesnice Brestov a VelikĹź Radvaň.

Bylo vidět, śe zde to jiś šlo do tuhého.
Karpatské stráně a svahy byly rozryty zákopy jdoucími z śdolí do śdolí podél trati s novĹźmi praści, po obou stranách veliké jámy od granátł. Někde płes potoky tekoucí do Laborce, jehoś horní tok dráha sledovala, bylo vidět nové mosty a ohołelé trámy starĹźch mostovĹźch płechodł.
Celé śdolí na Medzilaborce bylo rozryto a płeházeno, jako kdyby zde pracovaly armády obrovskĹźch krtkł. Silnice za łíŁkou byla rozryta, rozbita a bylo vidět zdupané plochy vedle, jak se vojska valila.
Płívaly a deště odkrĹźvaly na pokraji jam zpłsobenĹźch granáty roztrhané cáry rakouskĹźch stejnokrojł.
Za Novou Čabynou na staré ohołelé borovici ve spleti větví visela bota nějakého rakouského pěšáka s kusem holené.
Bylo vidět lesy bez listí, bez jehliŁí, jak tu łádil dělostłeleckĹź oheň, stromy bez korun a rozstłílené samoty.
Vlak jel pomalu po Łerstvé zbudovanĹźch náspech, takśe celĹź bataliĂłn mohl dłkladně vnímat a ochutnávat váleŁné radosti a płi pohledu na vojenské hłbitovy s bílĹźmi kłíśi, které se bělaly na planinkách i na svahu zpustošenĹźch strání, płipravovat se pomalu, ale jistě na pole slávy, která konŁí zablácenou rakouskou Łepicí tłepetající se na bílém kłíśi.
Němci od KašperskĹźch Hor, ktełí seděli v zadních vagĂłnech a ještě v Milovicích na stanici hulákali płi vjezdu "Wann ich kumm, wann ich wieda kumm...", od Humenného silně ztichlí, poněvadś nahlíśeli, śe mnozí z těch, jejichś Łepice jsou na hrobech, zpívali totéś o tom, jak to bude pěkné, aś se opět vrátí a złstane połád doma se svou milou.
V Medzilaborci byla zastávka za rozbitĹźm, vypálenĹźm nádraśím, z jehoś zaŁouzenĹźch stěn vyŁnívaly zkroucené traverzy.
NovĹź dlouhĹź barák ze dłeva, namísto vypáleného nádraśí rychle postavenĹź, byl pokryt nalepenĹźmi plakáty ve všech łeŁích: "Upisujte rakouskou váleŁnou płjŁku!"
V jiném dlouhém baráku byla i stanice Červeného kłíśe, odkud vyšly s tlustĹźm vojenskĹźm lékałem dvě sestłiŁky a smály se na celé kolo tlustému vojenskému lékałi, kterĹź k jich obveselení napodoboval rłzné zvíłecí zvuky a nepodałeně chrochtal.
Pod śelezniŁním náspem, v śdolí potoka, leśela rozbitá polní kuchyně. Ukazuje na ni, łekl Švejk k Balounovi: "Podívej se, Baloune, co na nás v krátkĹź budoucnosti Łeká. Právě se měla rozdávat mináś, vtom płilít granát a takhle ji społádal."
"To je hroznĹź," vzdychl Baloun, "já jsem si nikdy nepomyslil, śe mé Łeká něco podobnĹźho, ale to byla vinna ta má pejcha, dyt já jsem si, potvora, koupil v Budějovicích poslední zimu rukavice z kłśe. Uś mně bylo málo nosit na svejch selskejch pazourách pletenĹź starĹź rukavice, jako nosil nebośtík táta, a já jen połád stonal po těch kośenejch, městskejch. - Táta śral puŁálku, a já hrách ani vidět, jen samou drłbeł. VobyŁejná vepłová mně taky nešla pod nos; panímáma mně ji musela dělat, netrestej mé pámbu, na pivu."
Baloun s naprostĹźm zoufalstvím zaŁal vyznávat generální zpověď: "Já jsem se vám rouhal svatejm i světicím bośím, na Malši v hospodě a v Dolním Zahájí ztłískal jsem kaplana. V boha jsem ještě věłil, to nezapírám, ale o svatĹźm Josefovi jsem pochyboval, Všechny svatĹź jsem vytrpěl ve stavení, jenom vobrázek svatĹźho Josefa, ten musel pryŁ, a tak mě teď pánbu potrestal za všechny ty moje hłíchy a za mou nemravnost. Co jsem se těch nemravností na mlejnici napáchal, jak jsem svĹźmu pantátovi Łasto nadával a vejminěk mu ztrpŁoval a svou śenu sekĹźroval."
Švejk se zamyslil: "Vy jste mlynáł, śe jo? - Tak jste moh vědět, śe mlejny bośí melou pomalu, ale jisté, kdyś kvłli vám vypukla ta světová válka."
JednoroŁní dobrovolník se vmísil do rozhovoru: "S tím rouháním, Baloune, a nepłiznáváním všech svatĹźch a světic jste si rozhodné špatné poslouśil, poněvadś musíte znát, śe mase rakouská armáda, jest jiś od let armádou Łisté katolickou, majíc nejskvělejší płíklad v našem nejvyšším vojenském pánovi. Jak se młśete vłbec opováśit jít s jedem nenávisti vłŁi některĹźm svatĹźm a světicím bośím do boje, kdyś ministerstvem vojenství zavedeny byly pro posádková velitelství jezuitské exhorty pro pány dłstojníky a kdyś jsme viděli slavnost vojenského vzkłíšení. Rozumíte mně dobłe, Baloune? Chápete, śe vy vlastně provádíte něco proti slavnému duchu naší slavné armády? Jako s tím svatĹźm Josefem, o kterĹźm jste se zmínil, śe jeho obrázek nesměl viset u vás ve světnicí. Vśdy on je, Baloune, vlastně patronem všech těch, ktełí se chtějí dostat z vojny. On byl tesałem, a znáte płece heslo ,Koukejme, kde tesał nechal díru`. Kolik lidí uś šlo s tím heslem do zajetí vidouce nezbytí, kdyś obklíŁeni ze všech stran, hleděli zachránit nikoliv snad sebe z egoistického stanoviska, nĹźbrś sebe jako Łlena armády, aby potom, aś płijdou ze zajetí, mohli łíct císałi pánu: My jsme zde a Łekáme na další rozkaz! Rozumíte tedy tomu, Baloune?"
"Nerozumím," povzdychl Baloun, "vłbec já mám tupou palici. Mně aby se všechno vopakovalo desetkrát "
"Neslevíš?" otázal se Švejk, "tak já ti to vysvětlím ještě jednou. Tady si slyšel, śe se musíš drśet podle toho, jakej duch panuje v armádě, śe budeš věłit v svatĹźho Josefa, a kdyś budeš vobklíŁenej vod nepłátelł, śe budeš koukat, kde tesał nechal díru, abysi zachránil sebe pro císałe pána, pro novĹź vojny. Ted' tomu snad rozumíš a udělᚠdobłe, kdyś se nám vyzpovídᚠtrochu dłkladněji, jakĹź si ty nemravnosti páchal na tĹź mlejnici, ne ale abys potom vypravoval něco podobnĹźho, jako je v té anekdotě vo té děveŁce, která se šla zpovídat k panu faráłi a potom, kdyś uś rłznĹź hłíchy pověděla, zaŁala se stydět a łekla, śe kaśdou noc páchala nemravnosti. To se ví, śe jak tohle pan faráł uslyšel, hned mu zaŁaly téct sliny z papuly a łek: ,No, nestyd' se, milá dcero, já jsem płec na místě bośím, a vypravuj mně pěkně dopodrobna vo svejch nemravnostech.` A vona se mu tam dala do pláŁe, śe se stydí, śe je to taková hrozná nemravnost, a von ji zas upozorňoval, śe je otec duchovní. KoneŁné vona po dlouhĹźm zdráhání zaŁala s tím, śe se vśdycky svlíkla a vlezla si do postele. A zas z ní nemoh dostat ani slovo a jen se ještě víc rozełvala. Von tedy zas, aby se nestyděla, śe je Łlověk hłíšná nádoba vod svĹź płirozenosti, ale milost bośí śe je neskonalá. Vona se tedy vodhodlala a s pláŁem povídala: ,Kdyś jsem si teda lehla svleŁená do postele, tak jsem si poŁala vybírat špínu mezi prsty u nohou a Łichala jsem k tomu.` To byla tedy ta celá její nemravnost. Já ale doufám, Baloune, śes tohle na mlejnici nedělal a śe nám povíš něco vopravdovějšího, nějakou skuteŁnou nemravnost."
Objevilo se, śe Baloun, dle svého vyjádłení, páchal nemravnosti ve mlejnici se selkami, kteráśto nemravnost záleśela v tom, śe jim míchal mouku, coś ve své prostotě duševní nazĹźval nemravností. Nejvíce byl zklamán telegrafista ChodounskĹź a ptal se ho, jestli opravdu neměl nic se šelkama ve mlejnici, na pytlech mouky, naŁeś Baloun odpovídal klátě rukama: "Na to jsem byl moc hloupej."
Muśstvu bylo oznámeno, śe oběd bude za Palotou v Lupkovském prłsmyku, a také vyšli do obce Medzilaborce bataliĂłnní śŁetní šikovatel s kuchałi od kumpanií a poruŁíkem Cajthamlem, kterĹź měl na starosti hospodáłství bataliĂłnu. K nim byli płiděleni Łtyłi muśové jako patrola.
Vrátili se za necelé płl hodiny se tłemi prasaty uvázanĹźmi za zadní nohu, łvoucí rodinou uherského Rusa, kterému prasata byla rekvírována, a tlustĹźm vojenskĹźm lékałem z baráku Červeného kłíśe, kterĹź cosi horlivé vykládal poruŁíku Cajthamlovi, krŁícímu rameny.
Płed štábním vagĂłnem celĹź spor dosáhl vrchole, kdyś vojenskĹź lékał poŁal do oŁí tvrdit hejtmanovi Ságnerovi, śe ta prasata jsou urŁena pro hospitál Červeného kłíśe, o Łemś zas sedlák nechtěl nic vědět, a śádal, aby mu byla prasata navrácena, śe je to jeho poslední majetek a śe rozhodně nemłśe je dát za tu cenu, co mu vyplatili.
Strkal płitom peníze, které měl za prasata v hrstí, hejtmanovi Ságnerovi, kterého drśela selka za druhou ruku, líbala mu ji v té poníśenosti, kterou tento kraj vśdy vynikal.
Hejtman Ságner byl z toho celĹź polekán a chvíli trvalo, neśli se mu podałilo odstrŁit starou selku. Nebylo to však nic platné, místo ní płišly mladé síly, které se mu jaly znova cucat ruce.
PoruŁík Cajthaml hlásil však zcela obchodním tĂłnem: "Ten chlap má ještě dvanáct prasat a dostal vyplaceno zcela łádně, podle posledního rozkazu po divizi Łíslo 12420, hospodáłská Łást. Dle toho rozkazu, Ĺź 16, jest kupovati vepłovĹź dobytek v místech válkou nestiśenĹźch ne dráśe neś 2 K 16 haléłł za jeden kilogram śivé váhy; v místech válkou postiśenĹźch płidati na jeden kilogram śivé váhy 36 haléłł, platiti tedy za jeden kilogram 2 K 52 haléłe. K tomu poznámka: Byly-li zjištěny płípady, śe v místech válkou postiśenĹźch ucelena złstala hospodáłství s plnĹźm stavem vepłového bravu, kterĹź młśe bĹźti odeslán k zásobovacím śŁelłm procházejících Łástí, vypláceti za odebrané vepłové maso jako v místech válkou nestiśenĹźch, se zvláštním płíplatkem 12 haléłł na jeden kilogram śivé váhy. Není-li tato situace śplně jasnou, sestaviti komisi ihned na místě z interesenta, velitele procházejícího vojenského oddílu a toho dłstojníka nebo śŁetního šikovatele (jde-li o menší formace), jimś svěłena hospodáłská Łást."
Všechno toto płeŁetl poruŁík Cajthaml z kopie rozkazu po divizi, kterĹź nosil neustále s sebou a takłka uś uměl nazpamět, śe se na frontovém śzemí zvyšuje odměna za jeden kilogram mrkve na 15,30 h a pro offiziersmenageküchenabteilung za karfiĂłl v śzemí płi frontě na 1 korunu 75 haléłł za jeden kilogram.
Ti, ktełí to vypracovávali ve Vídni, płedstavovali si frontové śzemí jako zemi oplĹźvající mrkví a karfiĂłlem.
PoruŁík Cajthaml płeŁetl to ovšem rozŁilenému sedlákovi německy a tázal se ho taktéś, jestli tomu rozumí; kdyś ten zavrtěl hlavou, załval na něho: "Chceš tedy komisi?"
Ten rozuměl slovu komise, proto zakĹźval hlavou, a zatímco jeho prasata uś płed chvílí byla odvleŁena k polním kuchyním na popravu, obstoupili ho płidělení k rekvizici vojáci s bajonety a komise se vypravila do jeho statku, aby se zjistilo, má-li dostat 2 K 52 haléłe za jeden kilogram anebo jen 2 K 28 haléłł.
Nevyšli ještě ani na cestu vedoucí k obci, kdyś vtom ozval se od polních kuchyní trojnásobnĹź smrtelnĹź kvikot prasat.
Sedlák pochopil, śe je všemu konec, a zoufale zvolal: "Davajtě mně za kaśdyju svinju dva rĹźnskija!"
Čtyłi vojáci ho těsněji obklopili a celá rodina zastavila cestu hejtmanovi Ságnerovi a poruŁíku Cajthamlovi, kleknuvši si do prachu silnice.
Matka se dvěma dcerami objímaly kolena obou, nazĹźvajíce je dobrodinci, aś je sedlák zakłikl a zvolal ukrajinskĹźm dialektem uherskĹźch Rusł, aby vstaly, a si vojáci prasata seśerou a chcípnou po nich.
Tak sešlo z komise, a poněvadś sedlák se najednou vzboułil, hrozil pěstí, dostal od jednoho vojáka kolbou, aś to o jeho kośich zadunělo, a celá jeho rodina se pokłiśovala a dala se i s otcem na śtěk.
Za deset minut potom bataliĂłnní śŁetní šikovatel pochutnával si jiś s bataliĂłnním ordonancem MatušiŁem na vepłovém mozeŁku ve svém vagĂłně, a cpaje se udatně, jízlivě ob chvíli łíkal písałłm: "To byste śrali, co? Jo, hoši, to je jenom pro šarśe. Kuchałłm ledvinky a játra, mozeŁek a ovárek pánłm rechnungsfeldyéblłm, a písałłm jen dvojité porce masa pro manšaft."
Hejtman Ságner dal jiś téś rozkaz tĹźkající se dłstojnické kuchyně: "Vepłové na kmíně; vybrat to nejlepší maso, aby to nebylo płíliš tuŁné!"
A tak se stalo, śe kdyś v Lupkovském prłsmyku rozdávala se muśstvu menáś, v kaśdém vojenském kotlíku ve své porci polévky našel jednotlivec dva malé kousíŁky masa, a ten, kterĹź se narodil ještě na horší planetě, našel jenom kousek kłśe.
Panoval u kuchyní obvyklĹź nepotismus vojenskĹź, rozdávající všem, ktełí byli blízko k vládnoucí klice. Pucflekové objevili se v Lupkovském prłsmyku se zamaštěnĹźma hubama. Kaśdá ordonanc měla błicho jako kamínek. Děly se věci do nebe volající.
JednoroŁní dobrovolník Marek zpłsobil u kuchyně skandál, poněvadś chtěl bĹźt spravedlivĹźm, a kdyś mu kuchał s poznámkou "To je pro našeho geschichtsschreibra" dával do kotlíku s polévkou połádnĹź łízek vałené kĹźty, tu on prohlásil, śe jsou si na vojně všichni rovni z muśstva, coś zpłsobilo všeobecnĹź souhlas a zavdalo płíŁinu k nadávání kuchałłm.
JednoroŁní dobrovolník hodil kus masa nazpátek, zdłrazňuje, śe nechce śádnou protekcí. U kuchyně to však nepochopili a domnívali se, śe batalionsgeschichtsschreiber není spokojen, a kuchał mu łekl po straně, aby płišel aś potom, aś se rozdá mináś, śe mu dá kus nohy.
Písałłm se také leskly tlamy, saniteráci odfukovali blahobytem a kolem toho bośího pośehnání všude dokola neuklizené ještě památky poslednich bojł. Všude válely se jímky na patrony, plechové prázdné krabice od konzerv, cáry z ruskĹźch, rakouskĹźch í německĹźch uniforem, Łásti rozbitĹźch vozł, zakrvácené dlouhé pruhy gázovĹźch obvazł a vaty.
Do staré borovice u bĹźvalého nádraśí, ze kterého złstala jen hromada sutin, byl vraśen granát, kterĹź nevybuchl. Všude bylo vidět stłepiny granátł a někde v bezprostłední blízkostí museli patrně pochovat mrtvoly vojákł, poněvadś zde strašně páchlo hnilobou.
A jak tudy procházela vojska a tábołila zde kolem, všude bylo vidět kopeŁky lidskĹźch lejn mezinárodního płvodu, od všech národł Rakouska, Německa i Ruska. Lejna vojákł všech národností a všech nábośenskĹźch vyznání leśela vedle sebe Łi vrstvila se na sobě, aniś by se mezi sebou poprala.
PolorozbołenĹź vodojem, dłevěná budka śelezniŁního hlídaŁe a vłbec vše, co mělo nějakou stěnu, bylo provrtáno kulemi z ruŁnic jako łešeto.
Kvłli śplnějšímu dojmu vojenskĹźch radostí za nedalekĹźm vrchem vystupovaly hory dĹźmu, jako by tam hołela celá vesnice a byl stłed velkĹźch vojenskĹźch operací. To tam spalovali cholerové a śplavicové baráky k velké radosti těch pánł, ktełí měli co dělat se załizováním onoho hospitálu pod protektorátem arcikněśny Marie a ktełí kradli a nabíjeli si kapsy płedkládáním śŁtł za neexistující cholerové a śplavicové baráky.
Teď si to odnášela jedna skupina barákł za všechny ostatní a ve smradu hołících slamníkł vznášela se k obloze celá zlodějna arcikníśecího protektorátu.
Za nádraśím na skále pospíšili si jiś Němci z łíše postavit pomník padlĹźm Brandeburákłm s nápisem "Den Helden von Lupkapaß", s velikou łíšskoněmeckou orlicí vylitou z bronzu, płiŁemś na podstavci bylo vĹźslovné podotknuto, śe ten znak je vyroben z ruskĹźch děl ukołistěnĹźch płi osvobození Karpat łíšskoněmeckĹźmi pluky.
V této podivné a dosud nezvyklé atmosféłe odpoŁíval bataliĂłn po obědě ve vagĂłnech, a hejtman Ságner s bataliĂłnním adjutantem ještě se stále nemohli dohovołit šifrovanĹźmi telegramy s brigádní bází o dalším postupu bataliĂłnu. Zprávy byly tak nejasné, śe to vypadalo asi tak, śe by ani neměli do Lupkovského prłsmyku płijeti a měli jeti zcela jinĹźm směrem od Nového Města pod Šiatorem, poněvadś v telegramech byla nějaká łeŁ o místech: Csap - Ungvár, Kis-Berezna Uzsok.
Za deset minut se objevuje, śe tam v brigádní bázi sedící štábní dłstojník je nějakĹź mamlas, poněvadś płichází šifrovanĹź telegram, zdali mluví 8. maršbataliĂłn 75. regimentu (vojenská šifra G 31. Mamlas v brigádní bázi je udiven odpovědí, śe jde 0 7. pochodovĹź prapor 91. pluku, i táśe se, kdo dal rozkaz jeti na MunkaŁevo, po vojenské trati na Stryj, kdyś maršrśta je płes LupkovskĹź prłsmyk na Sanok do HaliŁe. Mamlas se strašné diví, śe se telegrafuje z Lupkovského prłsmyku, a posílá šifru: Maršrśta nezměněna, na LupkovskĹź prłsmyk - Sanok, kde další rozkazy.
Po návratu hejtmana Ságnera rozvinuje se ve štábním vagĂłně debata o jisté bezhlavosti a Łiní se urŁité naráśky, śe kdyby nebylo łíšskĹźch Němcł, śe by byla vĹźchodní vojenská skupina śplné bezhlavou.
PoruŁík Dub pokouší se obhajovat bezhlavost rakouského štábu a kecá něco o tom, śe zdejší krajina byla dosti zpustošena nedávnĹźmi boji a tra nemohla bĹźt uvedena ještě do náleśitého połádku.
Všichni dłstojníci se na něho dívají soustrastně, jako kdyby chtěli łíct, ten pán za svou blbost nemłśe. Nenalézaje odporu, poruŁík Dub roześvanil se dál o nádherném dojmu, kterĹźm na něho płsobí tato rozbitá krajina, svědŁící o tom, jak dovede bít śelezná pěst našeho vojska. Opět mu nikdo neodpovídá, naŁeś on opakuje: "Ano, zajisté, ovšem, Rusové zde ustupovali v śplné panice."
Hejtman Ságner si umiňuje, śe pošle poruŁíka Duba płi nejbliśší płíleśitosti, aś bude situace nejvĹźš nebezpeŁnou v zákopech, jako oficírspatrolu za drátěné płekáśky k rekognoskování nepłátelskĹźch pozic, a šeptá nadporuŁíkovi Lukášovi, s kterĹźm jsou vykloněni z okna vagĂłnu: "Tyhle civilisty byl nám taky Łert dluśen. Čím větší inteligent, tím větší hovado."
Zdá se, śe poruŁík Dub vłbec nepłestane mluvit. Vykládá dál všem dłstojníkłm, co Łetl v novinách o těch bojích karpatskĹźch i o zápase o karpatské prłsmyky za rakousko-německé ofenzívy na Sanu.
Vypravuje o tom tak, jako by se nejen těch bojł zśŁastnil, nĹźbrś dokonce všechny operace sám łídil.
Zejména jsou neobyŁejné protivné jeho věty takovéhoto smyslu: "Potom jsme šli na Bukovsko, abychom měli pojištěnou linii Bukovsko-Dynov, majíce spojení s bardějovskou skupinou u Velké Polanky, kde jsme rozbili samarskou divizi nepłítele."
NadporuŁík Lukᚠjiś nevydrśel a poznamenal poruŁíkovi Duboví: "O Łemś jsi jiś płed válkou patrné mluvil se svĹźm okresním hejtmanem."
PoruŁík Dub podíval se nepłátelsky na nadporuŁíka Lukáše a vyšel z vagĂłnu.
VojenskĹź vlak stál na náspu a dole pod svahem, několik metrł, leśely rłzné płedměty zahozené ustupujícími ruskĹźmi vojáky, ktełí patrně ustupovali tímto płíkopem. Bylo zde vidět zrezavělé Łajníky, nějaké hrnce, tašky na patrony. Také se zde válely vedle nejrłznějších płedmětł kotouŁe ostnatého drátu a opět ty zakrvácené pruhy gázovĹźch obvazł a vaty. Nad tímto płíkopem na jednom místě stála skupina vojákł a poruŁík Dub ihned zjistil, śe mezi nimi stojí Švejk a něco jim vykládá.
Šel tedy tam.
"Co se zde stalo?" ozval se płísnĹź hlas poruŁíka Duba, płiŁemś postavil se płímo płed Švejka. "Poslušně hlásím, pane lajtnant," odpověděl Švejk za všechny, "śe se díváme."
"A na co se díváte?" rozkłikl se poruŁík Dub. "Poslušné hlásím, pane lajtnant, śe se díváme dolł do płíkopu."
"A kdo vám dal k tomu svolení?"
"Poslušně hlásím, pane lajtnant, śe je to płání našeho pana obršta Schrödra z Brucku. Kdyś von se s náma louŁil, kdyś jsme jeli teď na bojiště, tak ve svĹź łeŁi łek, abychom všichni, kdyś budem procházet vopuštěnĹźmi bojišti, všeho si dobłe všímali, jak se bojovalo a co by nám mohlo bejt na prospěch. A my teď tady vidíme, pane lajtnant, v tejhle muldě, co všechno musí voják vodházet na svĹźm outěku. My tady vidíme, poslušně hlásím, pane lajtnant, jak je to hloupĹź, kdyś voják táhne s sebou všelijakĹź zbyteŁnosti. Von je tím zbyteŁné zatíśenej. Von se tím zbyteŁné unaví, a kdyś takovou tíhu vleŁe s sebou, von nemłśe lehce bojovat "
PoruŁíkovi Dubovi zasvitla náhle naděje, śe koneŁně dostane Švejka płed váleŁnĹź polní soud pro antimilitaristickou velezrádnou propagandu, a proto otázal se rychle: "Vy tedy myslíte, śe má voják odhazovat patrony, které se tady válejí v muldě, nebo bajonety, jak támhle vidím?"
"Ó nikoliv né, poslušně hlásím, pane lajtnant," odpověděl Švejk, usmívaje se płíjemné, "ráŁejí se podívat tady dolł na ten vodhozenej plechovej noŁník."
A vskutku, pod náspem válel se vyzĹźvavě noŁník s potluŁenĹźm emailem, roześranĹź rzí, mezi stłepinami hrncł, kteréśto všechny płedměty, nehodící se jiś pro domácnost, ukládal zde płednosta nádraśí, patrně jako materiál k diskusím archeologł budoucích věkł, ktełí, aś objeví toto sídlisko, budou z toho magołi, a ve školách budou se děti uŁit o věku emailovanĹźch noŁníkł.
PoruŁík Dub zadíval se na tento płedmět, ale nemohl neśli prosté zjistit, śe je to opravdu jeden z těch invalidł, ktełí své svěśí mládí trávili pod postelí.
Na všechny to płsobilo ohromnĹźm dojmem, a kdyś poruŁík Dub mlŁel, ozval se Švejk: "Poslušné hlásím, pane lajtnant, śe s takovĹźm noŁníkem byla jednou pěkná legrace v lázních Poděbradech. Vo tom se u nás vypravovalo na Vinohradech v hospodě. Tenkrát totiś zaŁali vydávat v Poděbradech Łasopejsek Nezávislost a poděbradskej lekárník byl toho hlavní hlavou, a redaktorem tam udělali ňákĹźho Ladislava Hájka DomaślickĹźho. A ten pan lekárník, to vám byl takovej podivín, śe sbíral starĹź hrnce a jinĹź takovĹź drobotiny, aś byl samej muzeum. A von si jednou, ten Hájek Domaślickej, pozval na návštěvu do poděbradskejch lázní jednoho kamaráda, kterej taky psal do novin, a vośrali se tam spolu, poněvadś se uś płes tejden neviděli, a ten mu slíbil, śe mu za to pohoštění napíše fejton do tĹź Nezávislosti, do toho nezávislĹźho Łasopisu, ve kterĹźm von byl vodvislej. A von mu ten jeho kamarád napsal takovej fejton vo takovĹźm jednom sběrateli, jak našel v písku na błehu Labe starej noŁník plechovej a myslel, śe to płilbice svatĹźho Václava, a udělal s tím takovej rozruch, śe se tam na to płijel podívat biskup Brynych z Hradce s procesím a s korouhvema. Ten lekárník poděbradskej myslil, śe to padá na něho, a tak byli vobá, von a ten pan Hájek, ve płi."
PoruŁík Dub byl by nejraději srazil Švejka tam dolł, opanoval se však a rozkłikl se na všechny: "Já vám povídám, abyste zde zbyteŁně neŁuměli! Vy mě všichni ještě neznáte, ale aś mne poznáte! - Vy zde złstanete, Švejku," łekl hroznĹźm hlasem, kdyś Švejk s ostatními chtěl odejíti k vagĂłnłm.
Złstali sami stát proti sobě a poruŁík Dub płemĹźšlel, co má łíct strašného.
Švejk ho však płedešel: "Poslušně hlásím, pane lajtnant, kdyby nám aspoň tohle poŁasí vydrśelo. Ve dne není moc horko a noci jsou taky docela płíjemnĹź, takśe je to nejpłíhodnější doba k válŁení."
PoruŁík Dub vytáhl revolver a otázal se: "Znᚠto?"
"Poslušně hlásím, pane lajtnant, znám. Pan obrlajtnant Lukᚠmá nemlich takovej."
"Tak si to tedy, ty pacholku, pamatuj!" váśně a dłstojně łekl poruŁík Dub, zastrkuje opět revolver; "abys věděl, śe by se ti mohlo stát něco velice nepłíjemného, kdybys pokraŁoval v těch svĹźch propagandách."
PoruŁík Dub odcházel, opakuje si: "Teď jsem mu to nejlépe łekl: v propagandách, ano, v propagandách!..."
Neśli Švejk vstoupí opět do svého vagĂłnu, prochází se ještě chvíli a bruŁí k sobě: "Kam ho mám jenom załadit`?" A Łím dále tím jasněji vybavuje se Švejkovi pojmenování tohoto druhu: poloprďoch.
Ve vojenském slovníku slovo prďoch bĹźvalo odedávna pouśíváno s velkou láskou, a hlavně toto Łestné nazvání patłilo plukovníkłm nebo starším hejtmanłm a majorłm a bylo to jisté stupňování pouśívanĹźch slov "dědek prevítská". Bez toho płídavného jména slovo dědek bylo laskavĹźm oceněním starého plukovníka nebo majora, kterĹź hodně łval, ale płitom měl svoje vojáky rád a chránil je vłŁi jinĹźm regimentłm, kdyś šlo hlavně o cizé patroly, které jeho vojáky vyzdvihovaly z putyk, kdyś neměli płesŁas. Dědek se staral o své vojáky, mináś musela bĹźt v połádku, ale míval vśdy nějakého koníŁka; na něco si zased, a proto byl "dědek".
Kdyś ale dědek zbyteŁné sekĹźroval płitom muśstvo i šarśe, vymĹźšlel si noŁní cviŁení a podobné věci, byl "dědek prevítská".
Z "prevítského dědka", jako vyšší s~peň vĹźvinu nełádnosti, sekatury a blbosti, stal se "prďoch". To slovo znamenalo všechno, a velikĹź jest rozdíl mezi prďochem v civilu a prďochem na vojně.
První, civilní, jest téś płedstavenĹźm a také ho tak všeobecně nazĹźvají v śładech sluhové i podłízení śłedníci. To je filistr byrokrat, kterĹź vytĹźká napłíklad, śe koncept není dobłe vysušen pijákem a podobně. Je to vłbec blbé hovadskĹź zjev v lidské spoleŁnosti, poněvadś płitom dělá takovĹź mezek rozšafu, všemu chce rozumět, všechno dovede vylośit a nade vším se urazí.
Kdo byl na vojně, chápe ovšem ten rozdíl mezi tímto zjevem a prďochem v uniformě. Zde to slovo płedstavovalo dědka, kterĹź byl "prevít", skuteŁnĹź prevít, šel na všechno ostłe, ale zastavil se płesto płed kaśdou płekáśkou; vojáky neměl rád a zápasil s nimi marně, nedovedl si získat śádné autority, které se těšil "dědek" i "dědek prevítská".
U některĹźch posádek, jako napłíklad v Tridentu, místo prďoch łíkalo se "nᚠstarej hajzl". Ve všech płípadech šlo 0 osobu starší, a jestli Švejk nazval v duchu poruŁíka Duba poloprďochem, vystihl naprosto logicky, śe jak do stáłí, tak do hodnosti a vłbec do všeho schází poruŁíkovi Duboví do prďocha ještě padesát procent.
S těmi myšlenkami vraceje se ke svému vagĂłnu, potkal pucfleka Kunerta, kterĹź měl opuchlou tváł a cosi nesrozumitelně breptal, śe se právě srazil se svĹźm pánem, poruŁíkem Dubem, kterĹź mu zŁistajasna nafackoval, poněvadś prĹź má zjištěná fakta, śe se stĹźká se Švejkem.
"V tomto płípadě," łekl klidně Švejk, "płjdeme k raportu. Rakouskej voják musí se dát fackovat jenom v urŁitejch płípadech. Ale von ten tvłj pán płekroŁil všechny meze, jako to łíkal starej Evśen Savojskej: ,Potud aś votud: Ted ty musíš jít sám k raportu, a jestli nepudeš, tak ti sám nafackuju, abys věděl, co je to disciplína v armádě. V karlínskejch kasárnách bejval ňákej lajtnant Hausner a ten měl taky burše, a taky ho fackoval a kopal. Jednou byl ten burš tak zfackovanej, śe byl z toho pitomej a hlásil se k raportu a u raportu vohlásil, śe byl zkopanej, poněvadś von si to všechno plet, a ten jeho pán taky vopravdu dokázal, śe on lśe, śe von ho v ten den nekopal, ale jenom fackoval, tak toho milĹźho burše pro kłivĹź nałŁení zavłeli na tłí neděle. - Ale to na celĹź věci nic nemění," pokraŁoval Švejk, "to je zrovna to samĹź, vo Łem vśdycky vypravoval medik HoubiŁka, śe je to jedno, rozłezat v patalogickĹźm śstavě ňákĹźho Łlověka, kterĹź se voběsil nebo votrávil. A já jdu s tebou. Pár facek dělá na vojně moc."

Kunert śplné zpitoměl a dal se vést Švejkem k štábnímu vagĂłnu.
PoruŁík Dub załval, vykláněje se z okna: "Co tady chcete, pacholci?"
"Chovej se dłstojné," napomínal Švejk Kunerta a strkal ho napłed do vagĂłnu.
V chodbě objevil se nadporuŁík Lukᚠa za ním hejtman Ságner.
NadporuŁík Lukáš, kterĹź uś měl tolik se Švejkem, strašlivě se udivil, nebol' Švejk netváłil se jíś tak dobromyslné váśně, jeho tváł neměla známĹź dobromyslnĹź vĹźraz, spíš znamení novĹźch nepłíjemnĹźch událostí.
"Poslušně hlásím, pane obrlajtnant," łekl Švejk, "věc jde k raportu."
"Jenom zas neblbni, Švejku, já uś toho mám také dost "
"RaŁte dovolit," łekl Švejk, "jsem ordonancí vaši kumpanie, vy, raŁte dovolit, ráŁíte bĹźt kompaniekomandantem jedenáctky. Já vím, śe to vypadá děsné divné, ale já vím taky, śe pan lajtnant Dub nalézá se pod vámi."
"Vy jste se, Švejku, vłbec zbláznil," vpadl do jeho łeŁi nadporuŁík Lukáš, "vy jste vośralej, uděláte nejlepší, kdyś odejdete! Rozumíš, ty blbe, ty hovado."
"Poslušně hlásím, pane obrlajtnant," łekl Švejk, strkaje płed sebou Kunerta, "vono to vypadá zrovna tak, jako kdyś se jednou v Praze dělal pokus s ochrannĹźm rámem proti płejetí elektrikou. Ten pan vynálezce se sám na ten pokus vobětoval a potom muselo město platit jeho vdově odškodnĹź."
Hejtman Ságner, nevěda co łíci, kĹźval płitom souhlasné hlavou, zatímco nadporuŁík Lukᚠtváłil se zoufale.
"Všechno musí jít po raportu, poslušné hlásím, pane obrlajtnant," pokraŁoval neśprosné Švejk, "ještě v Brucku jste mně łíkal, pane obrlajtnant, śe kdyś jsem ordonancí u kumpanie, śe mám ještě jinĹź povinnosti neś nějakĹź rozkazy. Že mám bejt vo všem, co se děje u kumpanie, informovanej. Na základě toho nałízení dovoluji si vám oznámit, pane obrlajtnant, śe pan lajtnant Dub nafackoval mirnikstirniks svĹźmu buršovi. Já bych to, poslušně hlásím, pane obrlajtnant, tłebas nełíkal. Kdyś já však vidím, śe pan lajtnant Dub je płidělen pod vaše komando, tak jsem si umínil, śe to musí jít po raportu."
"Tohle je divná záleśitost," łekl hejtman Ságner, "proŁ sem strkáte, Švejku, toho Kunerta." "Poslušné hlásím, pane batalionskomandante, śe všechno musí jít po raportu. Von je pitomej, von byl zfackovanej panem lajtnantem Dubem, a von si to nemłśe dovolit, aby sám šel k raportu. Poslušné hlásím, pane hauptmane, kdybyste se na něj podíval, jak se mu tłesou kolena, von je celej neśívej, śe musí jít k tomu raportu. A nebejt mě, tak by se k tomu raporiu snad vłbec nedostal, jako ten Kudela z Bytouchova, kterej za aktivní sluśby tak dlouho chodil k raportu, aś byl płelośenej k maríně, kde se stal kornetem, a byl na ňákĹźm vostrově potom, v TichĹźm oceánu, vyhlášenej jako dezertĹźr. Von se tam potom vośenil a mluvil taky s cestovatelem Havlasou, kterej vłbec nepoznal, śe to není domorodec. - Je to vłbec moc smutnĹź, kdyś má jít někdo kvłli takovejm pár blbejm fackám k raportu. Ale von vłbec sem nechtěl jít, poněvadś łíkal, śe sem nepude. Von je vłbec takovej ufackovanej burš, śe ani neví, vo kterej facce se tady jedná. Von by sem byl vłbec nešel, von vłbec nechtěl jít k raportu, von si dá namlátit kolikrát ještě víc. Poslušně hlásím, pane hauptman, podívají se na něj, von uś je z toho celej posranej. A na druhĹź straně zas, von si měl hned stěśovat, śe dostal těch pár facek, ale von se nevodváśil, poněvadś věděl, śe je to lepší, jako napsal ten jeden básník, bejt skromnou fialkou. Von totiś slouśí u pana lajtnanta Duba."
Strkaje Kunerta płed sebe, łekl k němu Švejk: "Netłes se połád jako dub ve vosice!"
Hejtman Ságner otázal se Kunerta, jak se to vlastně stalo.
Kunert však prohlásil, tłesa se na celém těle, śe se mohou zeptat pana lajtnanta Duba, śe mu ten vłbec nenafackoval.
JidᚠKunert, stále tłesa celĹźm tělem, prohlásil dokonce, śe si to Švejk vłbec vymyslil.
Této trapné události uŁinil konec poruŁík Dub, kterĹź se náhle objevil a rozełval se na Kunerta: "Chceš ještě dostat novejch pár facek?"
Věc byla tedy śplně jasnou a hejtman Ságner prostě k poruŁíkovi Dubovi prohlásil: "Kunert ode dneška je płidělen k bataliĂłnní kuchyni, a pokud se tĹźká nového burše, obrat se na rechnungsfeldvébla Vaňka."
PoruŁík Dub zasalutoval a jenom płi odchodu łekl k Švejkovi: "Sázím se, śe budete jednou viset:" Kdyś odešel, obrátil se Švejk k nadporuŁíkovi Lukášovi jemnĹźm, płátelskĹźm tĂłnem: "V Mnichově Hradišti byl taky takovej jeden pán a taky tak s tím druhĹźm mluvil, a von mu vodpověděl: ,Na popravišti se sejdeme.`"
"Švejku," łekl nadporuŁík Lukáš, "vy jste ale blbej, a neopovaśte se mně łíct, jak vy to máte ve zvyku: Poslušně hlásím, śe jsem blbej."
"Frapant," ozval se hejtman Ságner nakláněje se v okně a byl by tak rád od okna odstoupil, ale neměl jíś Łasu, nebo zjevilo se to neštěstí: poruŁík Dub pod oknem,
PoruŁík Dub zaŁal s tím, śe velice lituje toho, jak hejtman Ságner odešel, nevyslechnuv jeho dłvody o ofenzívě na vĹźchodní frontě.
"Máme-li porozuměti obrovské ofenzívě," volal poruŁiti Dub nahoru do Ăłkna, "musíme si uvědomit, jak se vyvinula ofenzíva koncem dubna. Museli jsme prolomit ruskou frontu a našli jsme nejvĹźhodnějším místem pro tento prłlom frontu mezi Karpaty a Vislou."
"Já se s tebou o to nehádám," odpověděl suše hejtman Ságner a odešel od okna.
Kdyś se za płl hodiny nato pokraŁovalo v jízdě na Sanok, hejtman Ságner natáhl se na sedadlo a dělal, śe spí, aby poruŁík Dub zatím zapomněl na své otłepané vĹźvody o ofenzívě.
Ve vagĂłně se Švejkem scházel Baloun. Vyprosil si totiś dovolení vytłít chlebem kotel po guláši. Nalézal se nyní na voze s polními kuchyněmi v nepłíjemné situaci, poněvadś płitom, jak se vlak hnul, vletěl po hlavě do kotle a nohy mu Łouhaly płes kotel. Zvykl si však na tuto situaci a z kotle ozĹźvalo se mlaskání, jako kdyś jeśek honí šváby, a později Balounłv prosebnĹź hlas: "Prosím vás, kamarádi, proboha, hocYte mi sem kousek chleba, ještě je tady moc vomáŁky." Tato idyla trvala aś do nejbliśší stanice, kam płijeli jiś s kotlem 1 t. kumpanie vyŁištěnĹźm, śe se pocínování jen lesklo.
"Zapla vám to pámbu, kamarádi," děkoval Baloun srdeŁné. "Vod tĹź doby, co jsem teď na vojně, ponejprv se na mé štěstí usmálo."
A bylo také vskutku co łíct. V Lupkovském prłsmyku dostal se Baloun ku dvěma porcím guláše, nadporuŁík Lukᚠprojevil téś svou spokojenost nad tím, śe mu Baloun płinesl z dłstojnické kuchyně netknutou mináś, a zanechal pro něho dobrou poloviŁku. Baloun byl śplně šasten, klátil nohama, které vystrŁil z vozu, a najednou se mu celá tahle vojna zdála bĹźti něŁím teplĹźm, rodinnĹźm.
Kuchał kumpanie poŁal si z něho dělat legraci, śe aś se płijede do Sanoku, śe se bude vałit veŁełe a ještě jeden oběd, poněvadś tu veŁełi a oběd mají k dobru za tu celou cestu, kdyś to nedostali. Baloun jen souhlasně kĹźval hlavou a šeptal: "Uvidíte, kamarádi, śe nás pámbu neopustí."
Všichni se tomu upłímné smáli a kuchał sedě na polní kuchyni zazpíval:
Župajdijáh śupajdá,
šak nás pánbłh nezandá.
Zandá-li nás do bláta,
šak nás zaseje vydrápá...
Zandá-li nás do houště,
šak nás zase vykouše.
Župajdijá, śupajdá,
šak nás pánbłh nezandá...
Za stanicí ŠĹavne poŁaly se objevovat opět v śdolích nové vojenské hłbitłvky. Pod ŠĹavne bylo vidět z vlaku kamennĹź kłíś s bezhlavĹźm Kristem Pánem, kterĹź ztratil hlavu płi odstłelu trati.
Vlak zrychloval svou rychlost, śena se dolł śdolím k Sanoku, obzory se rozšiłovaly a tím i Łetnějšími stávaly se celé skupiny rozbitĹźch vesnic po obou stranách do kraje.
U Kulašné bylo vidět dole v łíŁce z śelezniŁního náspu złícenĹź, rozbitĹź vlak Červeného kłíśe.
Baloun vytłeštil na to oŁi a zejména se podivil na rozházené dole Łásti lokomotivy. Komín byl zaraśen do śelezniŁního náspu a vyŁuhoval z něho ven jako osumadvacítka.
Tento zjev vzbudil téś pozornost ve vagĂłně, kde byl Švejk. Nejvíce se rozŁílil kuchał Jurajda: "Copak se smí stłílet do vagĂłnł Červeného kłíśe?"
"Nesmí, ale młśe," łekl Švejk, "šusa to byla dobrá, a von se pak kaśdej vomluví, śe to bylo v noci a śe ten Łervenej kłíś není vidět. Vono je vłbec moc věcí na světě, kterĹź se nesmějí dělat, ale młśou se provádět. Hlavní věc, aby to kaśdej zkusil, jestli se mu to povede, kdyś to nesmí, aby to moh. Vo císałskejch manévrech na Písecku płišel takovej rozkaz, śe se nesmějí vojáci na pochodu vázat do kozelce. Ale nᚠhejtman na to płišel, śe se to młśe, poněvadś takovej rozkaz byl strašné sméšnej, to moh kaśdej lehko pochopit, śe do kozelce svázanej voják nemłśe mašírovat. Tak von vlastně ten befel nevobcházel, dával jednoduše a rozumně svázanĹź vojáky do kozelce házet do vozł vod trénu a mašírovalo se s nima dál. Nebo takovejhle płípad, co se stal v naší ulici płed pěti šesti lety. Tam bydlel nějakej pan Karlík v prvním patłe. O poschodí vejš moc hodnej Łlověk, nějakej konzervatorista Mikeš. Von měl moc rád śenskĹź a taky mezi jinejma poŁal chodit za dcerou toho pana Karlíka, kterej měI špeditérství a cukráłství a taky měl někde na Moravě knihałství pod ňákou docela cizou firmou. Kdyś se ten pan Karlík dověděl, śe ten konzervatorista mu chodí za dcerou, tak ho navštívil v byté a łek mu: ,Vy si mou dceru nesmíte vzít, vy jeden votrapo. Já vám jí nedám!` ,Dobrá,` vodpověděl mu pan Mikeš; ,kdyś si. ji nesmím vzít, co mám dělat, mám se roztrhat?` Za dva měsíce płišel pan Karlík znova a płived si svou manśelku a voba mu łekli jednohlasné: ,Vy pacholku, vy jste płipravil naši dceru vo Łest: ,Zajisté,` odpověděl on jim na to, ,dovolil jsem si ji zkurvit, milostivá paní: Ten pan Karlík zaŁal na něj zbyteŁně łvát, śe mu płece łíkal, śe si ji nesmí vzít, śe mu ji nedá, ale von mu docela správně vodpověděl, śe si ji taky neveme, a tenkrát śe nebyla vo tom śádná łeŁ, co s ní młśe dělat. Že se vo tom nejednalo, von śe drśí slovo, aby byli bez starosti, śe von ji nechce, śe je charakter, śe není kam vítr, tam pl᚝, a śe drśí slovo, śe kdyś něco łekne, śe je to svatĹź. A jestli bude kvłli tomu pronásledovanej, tak śe si z toho taky nic nedělá, poněvadś má svědomí ŁistĹź a jeho nebośka maminka ještě na smrtelnĹź posteli ho zapłísahala, aby nikdy v śivotě nelhal, a von śe jí to slíbil rukoudáním a taková płísaha śe je platná. V jeho rodině śe vłbec nikdo nelhal a von měl taky vśdycky ve škole z mravnĹźho chování nejlepší známku. Tedy tady vidíte, śe se leccos nesmí, ale młśe, a śe cesty młśou bĹźti rozliŁné, jenom vłli mějme všichni rovnou."
"Milí płátelé," łekl jednoroŁní dobrovolník, kterĹź si dělal horlivě poznámky, "všechno špatné má i dobrou stránku. Tento do povětłí vyhozenĹź, polospálenĹź a z náspu svrśenĹź vlak Červeného kłíśe obohacuje slavné dějiny našeho bataliĂłnu o novĹź hrdinnĹź Łin budoucnosti. Płedstavuji si, śe asi tak 16. záłí, jak jsem si jiś uŁinil poznámku, płihlásí se od kaśdé kumpanie našeho bataliĂłnu několik prostĹźch vojínł pod vedením kaprála, śe vyhodí pancéłovĹź vlak nepłítele, kterĹź nás ostłeluje a brání našemu płechodu płes łeku. Čestně vyplnili svłj śkol, płevléknuti za sedláky - - Co to vidím," zvolal jednoroŁní dobrovolník, dívaje se do svĹźch poznámek. ,"Jak se mně sem dostal nᚠpan Vaněk? - Poslyšte, pane rechnungsfeldvébl," obrátil se na Vaňka, "jakĹź krásnĹź ŁláneŁek bude o vás v dějinách bataliĂłnu. Tuším, śe uś jste tam jednou, ale tohle bude rozhodné Lepši a vydatnější." JednoroŁní dobrovolník Łetl povĹźšenĹźm hlasem: "Hrdinná smrt śŁetního šikovatele Vaňka. K odváśnému podniku, vyhození nepłátelského pancéłového vlaku, płihlásil se téś śŁetní šikovatel Vaněk, jsa płevleŁen jako ostatní v selskĹź kroj. PłivozenĹźm vĹźbuchem byl omráŁen, a kdyś se probral z mrákot, viděl se obklopena nepłítelem, kterĹź ho okamśitě dopravil do štábu nepłátelské divize, kde tváłí v tváł smrti odepłel jakéhokoliv vysvětlení o postavení a síle našeho vojska. Poněvadś nalézal se v płevleŁeni, byl odsouzen jako vyzvědaŁ k oběšení provazem, kterżśto trest, vzhledem k jeho vysoké hodnosti, byl mu změněn k smrti zastłelením. Exekuce byla ihned vykonána u hłbitovní zdi a stateŁnĹź śŁetní šikovatel Vaněk śádal, aby mu nebyly zavázány oŁi. Na otázku, má-li nějaké płání, odpověděl: ,Vyłiďte prostłednictvím parlamentáłe mému bataliĂłnu młj poslední pozdrav a śe umírám s płesvědŁením, śe nᚠbataliĂłn bude pokraŁovati na své vítězné cestě. Dále vyłiďte panu hejtmanovi Ságnerovi, śe podle posledního rozkazu po brigádě zvyšuje se porce konzerv denně na dvěapłl konzervy na jednoho muśe: Tak umłel nᚠśŁetní šikovatel Vaněk, vzbudiv svou poslední větou panickĹź strach u nepłítele, kterĹź se domníval, śe bráně našemu płechodu płes łeku, odłezuje nás od zásobovacích bodł, zpłsobuje nám brzké vyhladovění a tím i demoralizaci v našich ładách. - O jeho klidu, s kterĹźm hleděl smrti vstłíc, svědŁí ta okolnost, śe hrál s nepłátelskĹźmi štábními dłstojníky płed svou popravou cvika. ,Mnou vyhranĹź obnos odevzdejte ruskému Červenému kłíśi,` łekl, stoje jiś płed hlavněmi ruŁnic. Tato šlechetná velkomyslnost pohnula płítomné vojenské zástupce aś k slzám. - Odpuste, pane Vaňku," pokraŁoval jednoroŁní dobrovolník, "śe jsem si dovolil disponovat s vašimi vyhranĹźmi penězi. PłemĹźšlel jsem o tom, má-li se to snad odevzdat rakouskému Červenému kłíśi, ale koneŁně płedpokládám, śe ze stanoviska lidskosti je to jedno, jen kdyś se to odevzdá humánní instituci."
"Moh to ten nᚠnebośtík," łekl Švejk, "vodevzdat polívkovĹźmu śstavu města Prahy, ale takhle je to płeci jen lepší, von by si tłeba pan starosta za ten vobnos koupil jitrnici na gábl."
"Inu, krade se všude," łekl telefonista ChodounskĹź.
"Hlavně se krade u Červeného kłíśe," s velkou zlostí prohlásil kuchał Jurajda. "Měl jsem v Brucku známého kuchałe, kterĹź vałil pro séštłiŁky v baráku, a ten mně łíkal, jak płedstavená těch sestłiŁek a vrchní ošetłovatelky posílají domł celé bedny malaga a Łokolády. To nese sama sebou płíleśitost, to je sebeurŁení Łlověka. KaśdĹź Łlověk prodělává ve svém nekoneŁném śivotě nesŁíslné płeměny a jednou musí se objevit na tomto světě jako zloděj, v urŁitĹźch obdobích své Łinnosti. Sám jsem jiś prodělal toto jedno období."
Kuchał okultista Jurajda vytáhl ze svého baochu láhev koňaku.
"Zde vidíte," łekl, otvíraje láhev, "neomylnĹź dłkaz mého tvrzení. Vzal jsem ji płed odjezdem z dłstojnické mináśe. Koňak jest nejlepší známky a mělo se ho pouśívati k cukrovĹźm polevłm na linecké dorty. Byl však płedurŁen k tomu, abych ho ukradl, stejně jako já jsem byl płedurŁen státi se zlodějem."
"A taky by to nebylo špatnĹź," ozval se Švejk, "kdybychom byli płedurŁeni k tomu, abychom byli vašema spoluviníkama, já alespoň mám takovĹź tušení."
A płedurŁení se opravdu ukázalo. Láhev šla kolem płes protest śŁetního šikovatele Vaňka; kterĹź tvrdil, śe se má pít koňak z esšálku a spravedlivě rozdělit, poněvadś je jich všech dohromady na láhev pět, takśe płi lichém Łísle se lehce młśe stát, śe se někdo urŁité o jeden lok z láhve víc napije neśli ti druzí, k Łemuś podotkl Švejk: "To je pravda, jestli chce mít pan Vaněk sudĹź Łíslo, tak a vystoupí ze spolku, aby nebyly śádnĹź nepłíjemnosti a hádky."
Vaněk tedy odvolal svłj návrh a podal jinĹź, velkodušnĹź, aby se dárce Jurajda umístil do takového poładí, aby se mohl napíti dvakrát, coś zpłsobilo boułi odporu, poněvadś se jiś Jurajda jednou napil, ochutnávaje koňak płi otevírání lahve.
KoneŁné byl płijat návrh jednoroŁního dobrovolníka pít podle abecedy, coś odłvodnil tím, śe jest to téś jisté płedurŁení, jak se kdo jmenuje.
Láhev dorazil ChodounskĹź, prvĹź v abecedě, provázen hrozivĹźm zrakem Vaňka, kterĹź si vypoŁítával, śe kdyś je poslední, śe bude mít o jeden lok víc, coś byla hrubá matematická chyba, poněvadś bylo jednadvacet lokł.
Potom hráli obyŁejného cvika ze tłí karet; objevilo se, śe jednoroŁní dobrovolník pouśívá płitom płi kaśdém rabování nábośnĹźch propovídek z Písma svatého. Rabuje spodka, zvolal: "Pane, ponechejś mně tohoto spodka i tohoto léta, a jejś okopám a ohnojím, a mně płinese ovoce."
Kdyś mu bylo vytĹźkáno, śe dokonce se odváśil rabovat osmiŁku, zvolal hlasem velikĹźm: "Ale śena některá, mající grošĹ‚ deset, ztratila-li by jeden groš, zdaliś nezazśe svíce a nehledá pilně, dokud nenalezne? A kdyś nalezne, svolá sousedy a płítelkyně, łkouc: ,Spolu radujte se se mnou, nebo rabovala jsem osmiŁku a v kartách płikoupila trumfového krále s esem!` - Tak sem dejte ty karty, spadli jste tam všichni "
JednoroŁní dobrovolník Marek měl opravdu velké štěstí v kartách. Zatímco druzí płebíjeli si trumfy navzájem, on bil jejich płebité trumfy vśdy nejvyšším trumfem, takśe tam jeden za druhĹźm padali a on bral sázku za sázkou a volal k poraśenĹźm: "A zemětłesení veliká budou po místech, a hladové a morové hrłzy a zázrakové z nebe velicí." KoneŁně uś toho. měli dost, płestali hrát, kdyś telefonista ChodounskĹź prohrál svłj śold na płl roku napłed. Byl nad tím zdrcen a jednoroŁní dobrovolník śádal na něm śpisy, śe płi vyplácení śoldu śŁetní šikovatel Vaněk vyplatí śold Chodounského jemu.
"Neboj se, ChodounskĹź," těšil ho Švejk. "Kdyś budeš mít štěstí, tak padneš płi prvním gefechtu a Marek utłe hubu vo tvoje lénungy, jen mu to podepiš."
Zmínka o padnutí dotkla, se Chodounského velice nepłíjemně, takśe łekl s urŁitostí: "Já nemłśu padnout, protośe jsem telefonista, a telefonisti jsou vśdycky v blindáśi a dráty se natahujou nebo chyby se hledají vśdycky aś po gefechtu."
JednoroŁní dobrovolník zmínil se, śe telefonisti právě naopak vydáni jsou velkému nebezpeŁí a śe hlavně na telefonisty má spadeno vśdy nepłátelské dělostłelectvo. ŽádnĹź telefonista není jist ve své blindáśí. Kdyby bytí deset metrł pod zemí, tak ho tam nepłátelská, artilérie płece najde. Že telefonisti hynou jako kroupy v dešti v létě, o tom svědŁí, śe kdyś opouštěl Bruck, tak právě tam otvírali 28. kurs pro telefonisty.
ChodounskĹź díval se płed sebe utrápeně, coś pohnulo Švejka k płátelskému, dobrému slovu: "Mᚠto zkrátka pěknej švindl." ChodounskĹź odpověděl vlídné: "Kušte, tetiŁko."
"Podívám se na písmenu Ch ve svĹźch poznámkách o dějinách bataliĂłnu... ChodounskĹź - ChodounskĹź, hm, aha, tady to máme: ,Telefonista ChodounskĹź, zasypán minou. Telefonuje ze své hrobky na štáb: Umírám a gratuluji svému bataliĂłnu k vítězství!`"
"To ti musí staŁit," łekl Švejk, "nebo chceš ještě něco k tomu doplnit? Pamatuješ se na toho telefomstu z Titaniku, kterej, kdyś uś loď se potápěla, połád telefonoval dolł do zatopenĹź kuchyně, kdy uś bude voběd?"
"Mně na tom nesejde," łekl jednoroŁní dobrovolník, "popłípadě se młśe płedsmrtnĹź vĹźrok Chodounského doplnit tím, śe on nakonec zvolá do telefonu: ,Pozdravujte ode mne naši śeleznou brigádu!`"

*4. kapitola

Marschieren marsch!
Objevilo se, kdyś se płijelo do Sanoku, śe vlastně na tom voze s polní kuchyní jedenáctky, kde prděl blahem nasycenĹź Baloun, měli celkem pravdu, śe bude veŁełe, a dokonce kromě veŁełe śe tam bude rozdáván nějakĹź komisárek za všechny ty dny, kdy nedostal bataliĂłn niŁeho. Objevilo se také, śe vlastně v Sanoku, kdyś vylezli z vagĂłnł, nalézá se štáb śelezné brigády, ku které bataliĂłn 91. regimentu patłil podle svého kłestního listu. AŁkoliv odtud bylo spojení śelezniŁní neporušeno pod Lvov i severně na Veliké Mosty, bylo vlastně záhadou, proŁ štáb vĹźchodního śseku udělal tyto dispozice, aby śelezná brigáda se svĹźm štábem soustłeďovala pochodové prapory sto padesát kilometrł v tĹźlu, kdyś šla v té době fronta od Brodł na Bug a podél łeky severně k Sokalu.

Tato velice zajímavá strategická otázka byla strašně jednoduchĹźm zpłsobem rozluštěna, kdyś šel hejtman Ságner v Sanoku hlásit do štábu brigády o płibytí maršbataliĂłnu.
OrdonanŁním dłstojníkem byl adjutant brigády hejtman Tayrle.
"Já se velice divím," łekl hejtman Tayrle, "śe vy jste nedostali urŁité zprávy. Maršrśta je jistá. O linii vašeho pochodu měli jste nám oznámit płirozeně płedem. Podle dispozic hlavního štábu płijeli jste o dva dny dłíve."
Hejtman Ságner se trochu zarděl, ale nenapadlo mu opakovat všechny ty šifrované telegramy, které dostával po celé cestě.
"Já se vám divím," łekl adjutant Tayrle. "Myslím," odpověděl hejtman Ságner, "śe si všichni dłstojníci tykáme."
"Budiś," łekl hejtman Tayrle, "łekni mně, jseš aktivní nebo civilista? Aktivní? - To je docela něco jiného... Łlověk se v tom nevyzná. Tady uś ti projelo takovĹźch blbł rezervních lajtnantł. Kdyś jsme ustupovali od Limanova a od Krasníku, všichni ti takélajtnanti ztratili hlavu, jakmile uviděli kozáckou patrolu. My ve štábu nemáme rádi takovĹźch płíśivníkł. PitomĹź chlap s inteligentkou dá se nakonec aktivovat nebo v civilu udělá oficírskou zkoušku a blbne zas dál v civilu, a kdyś płijde vojna, tak je z něho ne lajtnant, ale poseroutka!"
Hejtman Tayrle si odplivl a dłvěrně poplácal hejtmana Ságnera: "Zdrśíte se tady asi dva dny. Já vás všechny provedu, zatanŁíme si. Máme tady takové hezké kurviŁky, engelhuren. Máme zde dceru jednoho generála, která dłív pěstovala lesbickou lásku. To se ti všichni płevlékneme do śenskĹźch šatł, a uvidíš, co ona umí! Je ti to taková hubená svině, śe bysi si snad ani nic nepomyslel. Ale zná to, kamaráde. Je to taková potvora ostatně to poznáš. - Pardon!" zarazil se; "musím se zas vyblit, je to dnes jiś potłetí."
Kdyś se potom vrátil, sdělil hejtmanovi Ságnerovi, aby dokázal, jak je tu veselo, śe jsou to následky vŁerejšího veŁera, na kterém bral śŁast i stavební oddíl.
S velitelem tohoto oddílu, kterĹź byl téś v hodnosti hejtmana, seznámil se hejtman Ságner velice brzo. Do kanceláłe vpadl totiś uniformovanĹź dlouhán s tłemi zlatĹźmi hvězdiŁkami a jaksi v mátohách, nepozoruje płítomnosti hejtmana Ságnera, zcela dłvěrně oslovil Tayrle: "Co děláš, svině? Tys nám vŁera pěkné złídil naši hraběnku." Posadil se na śidli, a t1uŁe se tenkou rákoskou płes lĹźtka, smál se na celé kolo: "Kdyś si vzpomenu, jak jsi se jí vyblit do klína..."
"Ano," łekl Tayrle, "bylo to vŁera velmi veselé." Pak teprve seznámil hejtmana Ságnera s dłstojníkem s rákoskou a všichni vyšli kanceláłí administraŁního oddělení brigády ven do kavárny, která náhle vyrostla z bĹźvalé pivnice.
Kdyś šli kanceláłí, hejtman Tayrle vzal si od velitele stavebního oddílu rákosku a uhodil na dlouhĹź stłl, kolem kterého na povel postavilo se do fronty dvanáct vojenskĹźch písałł. Byli to vyznavaŁi klidné, bezpeŁné práce v tĹźlu armády s velkĹźmi, spokojenĹźmi błichy v extra uniformách.
A těmto dvanácti tlustĹźm apoštolłm ulejvandy hejtman Tayrle łekl, chtěje se vyznamenati płed Ságnerem i druhĹźm hejtmanem: "Nemyslete si, śe vás tady mám jako na krmníku. Prasata! Méně śrát a chlastat, ale více běhat. - Teď vám ukáśi ještě jinou drezśru," oznámil Tayrle svĹźm spoleŁníkłm.
Uhodil poznovu rákoskou na stłl a otázal se těch dvanácti: "Kdy prasknete, Łuňata?"
Všech dvanáct odpovědělo unisono: "Dle vašeho rozkazu, pane hejtmane."
Směje se vlastní blbosti a pitomosti, vyšel hejtman Tayrle z kanceláłe.
Kdyś seděli všichni tłi v kavárně, poruŁil Tayrle płinésti láhev jełabinky a zavolat nějaké sleŁny, které jsou volné. Objevilo se, śe kavárna vlastně není nic jiného neś vykłiŁenĹź dłm, a poněvadś śádná ze sleŁen nebyla volnou, rozŁílil se hejtman Tayrle na nejvyšší stupeň a v płedsíni vynadal sprostě madam a kłiŁel, kdośe je u sleŁny Elly. Kdyś dostal za odpověď, śe je tam nějakĹź poruŁík, látełil ještě víc.
U sleŁny Elly byl pan poruŁík Dub, kterĹź, kdyś maršbataliĂłn byl uś ve svĹźch ubikacích v gymnasiu, zavolal si celĹź svłj šik a upozorňoval jej v dlouhé łeŁi, śe Rusové płi svém śstupu zakládali všude bordely s personálem pohlavně nakaśenĹźm, aby zpłsobili rakouské armádě tímto svĹźm trikem velké ztráty. Varuje tedy tímto vojáky płed vyhledáváním podobnĹźch místností. Sám se osobně płesvědŁí v těch domech, jestli jeho rozkazu nebylo uposlechnuto, poněvadś jsou jiś ve frontovém pásmu; kaśdĹź, kterĹź bude płistiśen, bude postaven płed polní soud.
PoruŁík Dub šel se osobně płesvědŁit, zdali jeho rozkaz nebyl płekroŁen, a proto patrně za vĹźchodisko své kontroly vybral si pohovku v Ellině pokojíku v prvém patłe takzvané "městské kavárny", na kteréśto pohovce se velice dobłe bavil.
Mezitím jiś hejtman Ságner odešel ku svému bataliĂłnu. Tayrlova spoleŁnost byla totiś rozpuštěna. Hejtmana Tayrleho hledali z brigády, kde se sháněl jiś płes hodinu brigádník po svém adjutantovi. Płišly nové rozkazy od divize a bylo nutno urŁit definitivně maršrśtu pro płibyvší 91. pluk, poněvadś jeho płvodním směrem dle novĹźch dispozic má jít pochodovĹź prapor 102. pluku.
Bylo to všechno velice spletené, Rusové ustupovali na severovĹźchodním cípu HaliŁe velíce rychle, takśe se tam některé rakouské Łásti navzájem promíchaly, do Łehoś místy jako klíny vnikaly Łásti německé armády, kterżśto chaos doplňovalo płibĹźvání na front novĹźch pochodovĹźch praporł a jinĹźch vojenskĹźch těles. Totéś bylo i płi frontovĹźch śsecích, které byly ještě dále v tĹźlu, jako zde v Sanoku, kam najednou płibyly rezervy německé hannoverské divize pod vedením plukovníka s tak ošklivĹźm pohledem, śe brigadĹźr byl uveden do naprostého zmatku. Plukovník rezerv hannoverské divize ukazoval totiś dispozice svého štábu, śe má ubytovat své muśstvo v gymnasiu, kde právě nyní byli ubytováni jednadevadesátníci. Pro umístění svého štábu śádal vyklizení domu krakovské banky, ve kterém právě byl štáb brigády.
BrigadĹźr spojil se płímo s divizí, kde vylíŁil płesně situaci, potom s divizí mluvil uhranŁivĹź Hannoverák, v dłsledcích Łehoś płišel na brigádu rozkaz: "Brigáda vystupuje z města v šest hodin veŁer na Turovu-Wolsku - Liskowiec - Starasol - Sambor, kde další rozkazy. S ní vystupuje pochodovĹź prapor 91, tvołící ochranu, rozdělení, které vypracovat v brigádě dle schémy: Płední voj vystupuje o płl šesté na Turovu, mezi jiśní a severní poboŁní ochrannou vzdálenost tłiapłl kilometru. Zadní ochrannĹź voj vystupuje ve Łtvrt na sedm!"
Tak nastal tedy v gymnasiu velkĹź ruch a scházel ku poradě dłstojníkł bataliĂłnu jen poruŁík Dub, kterého vyhledat bylo poruŁeno Švejkovi.
"Doufám," łekl k němu nadporuŁík Lukáš, "śe vy ho najdete beze všech obtíśí, poněvadś vy máte stále něco mezi sebou."
"Poslušné hlásím, pane obrlajtnant, śe prosím o písemnĹź rozkaz vod kumpanie. To je právě kvłli tomu, śe mezi náma je právě vśdycky to něco."
Zatímco nadporuŁík Lukᚠve své zápisní kníśce kopíroval na śtrśkovém listě, aby se poruŁík Dub ihned dostavil do gymnasia k poradě, Švejk hlásil dál: "Ano, pane obrlajtnant, vy młśete bĹźt, jako vśdycky, bez starosti. Já ho najdu, poněvadś je vojákłm zakázáno chodit do bordelu, a von bude jistě v jednom, aby se płesvědŁil, jestli vod jeho cuku śádnej se nechce dostat płed polní soud, kterĹźm von obyŁejně vyhrośuje. Von sám prohlásil płed manšaftem svĹźho cuku, śe projde všechny bordely, a pak śe bude běda a voni śe ho poznají z té špatné stránky. Ostatně já vím, kde je. Je tady zrovna naproti v tej kavárně, poněvadś všechen ten manšaft se za ním díval, kam nejdłív jde."
,Spojené zábavní místnosti a městská kavárna`, podnik, o kterém se Švejk zmiňoval, byly rozděleny také na dvě Łásti. Kdo nechtěl jít płes kavárnu, šel zadem, kde se vyhłívala na slunci nějaká stará paní, která mluvila německy, polsky a maďarsky asi v tomto smyslu: "Pojďte, vojáŁku, máme zde pěkné sleŁinky."
Kdyś vojáŁek vstoupil, vedla ho chodbou do jakési płijímací płedsíně a zavolala na jednu ze sleŁen, která płiběhla ihned v košili; napłed chtěla peníze, kterżś obnos hned na místě, zatímco si vojáŁek odepínal bajonet, inkasovala madam.
Dłstojnictvo chodilo kavárnou. Cesta pánł dłstojníkł byla trudnější, poněvadś vedla płes šámbry vzadu, kde byl vĹźběr z druhé partie, urŁené pro dłstojnické šarśe, a kde byly krajkové košilky a pilo se víno nebo likéry. Madam zde také niŁeho netrpěla, to se všechno konalo nahołe v pokojíkách, kde se provaloval na divanu v jednom takovém ráji plném štěnic v podvlékaŁkách poruŁík Dub, zatímco sleŁna Ella mu vypravovala vymyšlenou, jako to vśdy v těchto płípadech bĹźvá, tragédii svého śivota, śe otec její byl továrníkem a ona profesorkou na lyceu v Pešti a tohle śe udělala z nešastné lásky.
Vzadu za poruŁíkem Dubem na dosah ruky na malém stolku byla láhev jełabinky a sklenky. Poněvadś láhev byla poloprázdnou a Ella i poruŁík Dub mluvili jiś z cesty, bylo zatěśkací zkouškou, śe poruŁík Dub niŁeho nesnese. Podle jeho łeŁi bylo vidět, śe si to jiś všechno popletl a śe povaśuje Ellu za svého sluhu Kunerta; také ji tak oslovoval a vyhrośoval domnělému Kunertovi dle svého zvyku: "Kunerte, Kunerte, ty bestie, aś ty mne poznᚠz mé špatné stránky..."
Švejk měl bĹźt podroben téśe samé procedułe jako všichni ostatní vojáŁkové, ktełí chodili zadem, on však se vlídně vytrhl nějaké košilaté holce, na jejíś pokłik płiběhla polská madam, která Švejkovi zapłela drze do oŁí, śe by zde měli nějakého pana lajtnanta hostem.
"Moc na mé nełvete, milostpaní," łekl vlídné Švejk, usmívaje se płitom sladce, "nebo vám dám płes drśku. U nás jednou v Platnéłské ulici zmlátili jednu madam tak, śe nevěděla o sobě. To tam syn hledal svĹźho otce, nějakĹźho VondráŁka, obchod s pneumatikami. Vona se ta madam jmenovala Kłovánová, kdyś ji vzkłísili a ptali se jí na záchrannej stanici, jak se jmenuje, łekla, śe nějak vod Ch. A jaké je vaše ctěné jméno?"
Ctihodná matrĂłna dala se do děsného łvaní, kdyś ji Švejk po těchto slovech odstrŁil a váśné stoupal po dłevěnĹźch schodech do prvního poschodí.
Dole se objevil sám majitel nevěstince, nějakĹź zchudlĹź polskĹź šlechtic, kterĹź vyběhl za Švejkem po schodech a poŁal ho tahat za blłzu, płiŁemś kłiŁel na něho německy, tam nahoru śe vojáci nesmí, tam śe je to pro pány dłstojníky, pro vojsko śe je to dole.
Švejk ho upozornil, śe sem płichází v zájmu celé armády, śe hledá jednoho pana poruŁíka, bez kterého se nemłśe armáda vydat do pole, a kdyś ten poŁínal si stále vĹźbojněji, Švejk ho srazil dolł ze schodł a pokraŁoval nahołe v prohlídce místností. PłesvědŁil se, śe všechny pokojíky jsou prázdny, aś teprve na samém konci pavlaŁe, kdyś zaklepal, vzal za kliku a pootevłel dvełe, ozval se kvikavĹź hlas Elly: "Besetzt" a vzápětí nato hlubokĹź hlas poruŁíka Duba, kterĹź myslel snad, śe je ještě ve svém pokoji v lágru: "Herein!"
Švejk vstoupil, płistoupil k divanu, a odevzdávaje blokovĹź śtrśek kopie poruŁíkovi Dubovi, hlásil, dívaje se śkosem na Łásti uniformy rozházené v rohu postele: "Poslušně hlásím, pane lajtnant, śe se mají voblíknout a dostavit se hned podle toho rozkazu, kterĹź jim dodávám, do našich kasáren v gymnasiu, máme tam velkou vojenskou poradu!"
PoruŁík Dub vytłeštil na něho oŁi s malinkĹźmi panenkami, ale płipamatoval si, śe płece jen není tak namazán, aby nepoznal Švejka. Napadlo mu ihned, śe mu Švejka posílají k raportu, a proto łekl: "Hned si to s tebou spravím, Švejku. Uvidíš - jak - to - s tebou - dopadne... - Kunerte," zvolal na Ellu, "nalej - mně - ještě - jednu!"
Napil se, a trhaje písemnĹź rozkaz, smál se: "To je - omluvenka? U - nás - śádné omluvenky neplatí. My jsme - na - vojně - a ne - ve škole. Tak - tě - tedy - chytli - v bordelu? Pojil - ke - mně - Švejku - blíś - já ti - dám - pár - facek. - Ve - kterém - roce - Filip MacedonskĹź - porazil - Římany, to ty - nevíš - ty - hłebŁe!"
"Poslušné hlásím, pane lajtnant," pokraŁoval neśprosně Švejk, "je to nejvyšší rozkaz z brigády, aby se páni dłstojníci voblíkli a šli na bataliĂłnní bešprechunk, my totiś vyrazíme, a ještě teprve se teď bude rozhodovat, která kumpanie bude forhśt, sajtnhśt nebo nachhśt. Uś se bude teď vo tom rozhodovat a já myslím, pane lajtnant, śe voni taky mají do toho co mluvit "
Tato diplomatická łeŁ trochu vzkłísila poruŁíka Duba, takśe poŁínal nyní nabĹźvati jistoty, śe płece není v kasárnách, ale ještě z opatrnosti se optal: "Kde to jsem?"
"RáŁíte bĹźt v bordeláku, pane lajtnant. Voni jsou ty cesty Páně rozliŁné."
PoruŁík Dub těśce vzdychl, slezl z divanu a poŁal shánět svoji uniformu, płiŁemś mu Švejk pomáhal, a kdyś koneŁně se oblékl, vyšli oba ven, ale za chvíli se Švejk mśiknutím vrátil a nedbaje Elly, která jeho návratu płikládala zcela jiného vĹźznamu, z nešastné lásky hned lezla na postel, vypil rychle zbytek jełabinky v láhvi a šel zas za poruŁíkem.
Na ulici se to poruŁíkovi Dubovi vrazilo zas do hlavy, poněvadś bylo velké parno. Vykládal Švejkovi nejrłznější nesmysle bez jakékoliv spojitosti. Mluvil o tom, śe má doma poštovní známku z Helgolandu a hned po ukonŁení maturity śe šli hrát biliár a nepozdravili tłídního profesora. Ku kaśdé větě dodával: "Myslím, śe mně dobłe rozumíte".
"Zajisté śe vám śplně rozumím," odpověděl Švejk. "Vy mluvíte podobné jako klempíł PokornĹź v Budějovicích. Ten, kdyś se ho lidi optali: ,Koupal jste se uś letos v Malši?`, vodpovídal: ,Nekoupal, ale zato bude letos hodné švestek.` Nebo se ho zeptali: ,Jed jste uś letos hłíbky?` a von na to vodpověděl: ,Nejed, ale tenhle novej sultán marockej má prej bejt moc hodnej Łlověk.`"
PoruŁík Dub se zastavil a vypravil ze sebe: "MarockĹź sultán? To je odbytá veliŁina, utłel si pot z Łela, a dívaje se zakalenĹźma oŁima na Švejka, zabruŁel: "Takhle jsem se ani v zimě nepotil. Souhlasíte s tím? Rozumíte mně?"
"Rozumím, pane lajtnant. K nám do hospody ke Kalichu chodíval jeden starej pán, nějakej rada vod zemskĹźho vĹźboru ve vĹźsluśbě, a ten zrovna tohle tvrdil. Von vśdycky łíkal, śe se diví, jakej je rozdíl mezi temperaturou v letě a v zimě. Že je mu to moc divnĹź, proŁ lidi ještě na to nepłišli."
Ve vratech gymnasia opustil Švejk poruŁíka Duba, kterĹź se motal po schodech nahoru do sborovny, kde se konala vojenská porada, a také hned hlásil hejtmanovi Ságnerovi, śe je śplně opilĹź. Celou poradu seděl s hlavou sklopenou a płi debatě se obŁas zvedl, aby zvolal: "Vᚠnázor je správnĹź, pánové, ale já jsem śplně opilĹź."
Kdyś byly vypracovány všechny dispozice a kumpanie nadporuŁíka Lukáše měla jít jako płední ochrana, trhl sebou najednou poruŁík Dub, vstal a łekl: "Pamatuji se, pánové, na našeho tłídního profesora v primě. Sláva mu, sláva mu, sláva mu!"
NadporuŁíkovi Lukášovi płišlo na mysl, śe nejlépe bude, kdyś dá prozatím ulośiti poruŁíka Duba jeho sluhou Kunertem do fyzikálního kabinetu vedle, kde byla stráś u dvełí, aby někdo nedokradl snad jiś polorozkradené sbírky minerálií v kabinetu. Na to stále také z brigády upozorňovali procházející oddíly na pochodu.
Toto opatłení datovalo se od té doby, kdy jeden prapor honvédł, ubytovanĹź v gymnasiu, poŁal rabovat kabinet. Zejména se honvédłm líbila sbírka nerostł, pestré krystaly a kyzy, které si nastrkali do svĹźch baochł.
Na vojenském hłbitłvku je také na jednom z bílĹźch kłíśł nápis "LászlĂł Gargany". Tam spí věŁnĹź sen jeden honvéd, kterĹź płi onom rabování gymnasiálních sbírek vypil všechen denaturovanĹź líh z nádoby, ve které byli nalośeni rłzní plazové.
Světová válka vybíjela lidské pokolení dokonce i kołalkou z hadł.
NadporuŁík Lukáš, kdyś se jiś všichni rozešli, dal zavolat sluhu poruŁíka Duba Kunerta, kterĹź odvedl a ulośil na pohovku svého poruŁíka.
PoruŁík Dub byl najednou jako malé dítě; vzal za ruku Kunerta, poŁal prohlíśet dlaň, płiŁemś łíkal, śe uhodne z jeho dlené jméno jeho budoucí choti.
"Jak vy se jmenujete? Vytáhněte mně z náprsní kapsy u blłzy zápisník a tuśku. Vy se jmenujete tedy Kunert; tak sem płijďte za Łtvrt hodiny a já vám tady nechám lístek se jménem vaší paní manśelky."
Sotva to dołekl, dal se do chrápání, ale opět se z toho jaksi probudil a poŁal Łmárat do svého zápisníku; co napsal, to vytrhl, hodil na zem, a tajemné płilośiv prst na śsta, łekl blábolivě: "Ted ještě ne, aś za Łtvrt hodiny. Nejlépe bude hledati papírek se zavázanĹźma oŁima."
Kunert byl takové dobré hovado, śe płišel skuteŁně za Łtvrt hodiny, a kdyś rozbalil papírek, Łetl z těch klikyhákł poruŁíka Duba: "Jméno vaší budoucí manśelky zní: paní Kunertová."
Kdyś to za chvíli ukazoval Švejkovi, łekl mu Švejk, aby si jen dobłe ten papírek schoval, śe takovĹźch dokumentł od vojenskĹźch pánł si má kaśdĹź váśit, to śe dłív za aktivní vojny nebylo, aby si dopisoval dłstojník se svĹźm sluhou a łíkal mu pane.

Kdyś byly vykonány płípravy k tomu, aby se vyrazilo dle danĹźch dispozic, brigádní generál, kterého vystrnadil tak pěkně hannoverskĹź plukovník, dal shromáśdit celĹź bataliĂłn do obvyklého Łtverce a měl k němu łeŁ. Ten muś totiś velice rád łeŁnil, mlel páté płes deváté, a kdyś uś neměl dál co łíct, vzpomněl si ještě na polní poštu:
"Vojáci," hłmělo z jeho śst do Łtverce. "Nyní blíśíme se k frontě nepłítele, od kterého nás dělí několik denních pochodł. Doposud na svém marši neměli jste, vojáci, płíleśitosti udati svĹźm milĹźm, které jste opustili, své adresy, aby věděli vaši vzdálení, kam vám mají psát, abyste se potěšili dopisy od svĹźch milĹźch pozłstalĹźch."
Nějak se z toho nemohl dostat, opakoval to nesŁíslněkrát za sebou: "Milí vzdálení - drazí płíbuzní - milí pozłstalí" a tak dále, aś koneŁně vyrazil z toho kola mohutnĹźm zvoláním: "Od toho máme polní pošty na frontě!"
Jeho další łeŁ vypadala tak, jako by všichni tihle lidé v šedivé uniformě měli se dát s největší radostí zabít jediné kvłli tomu, śe jsou na frontě załízeny polní pošty, a śe kdyś někomu granát utrhne obé nohy, śe se mu to musí krásně umírat, kdyś si vzpomene, śe jeho polní pošta má Łíslo 72, kde snad leśí psaní z domova, od vzdálenĹźch milĹźch, se zásilkou obsahující kus uzeného masa, špeku a domácích sucharł.
Potom, po té łeŁi, kdyś brigádní hudba zahrála císałskou hymnu, provolána byla sláva císałí, vydaly se jednotlivé skupiny toho lidského dobytka, urŁeného na jatky někde za Bugem, postupné na pochod podle udělenĹźch dispozic.
11. kumpanie vystoupila o płl šesté na Turowu-Wolsku. Švejk táhl se vzadu se štábem kumpanie, se sanitou a nadporuŁík Lukᚠobjíśděl celou kolonu, płiŁemś kaśdou chvíli zajel dozadu, aby se płesvědŁil u sanity, kde na vozíku pod plachtami vezli poruŁíka Duba k novĹźm hrdinnĹźm Łinłm do neznámé budoucnosti, a płitom aby také si ukrátil cestu rozmluvou se Švejkem, kterĹź nesl svłj baoch a ruŁnici trpělivě, vyprávěje si s śŁetním šikovatelem Vaňkem o tom, jak se to płed lety pěkné mašírovalo na manévrech u Velkého MeziłíŁí.
"To byla docela taková krajina, jako je tady, jenomśe my jsme nešli tak feldmésik, poněvadś ten krát ještě jsme ani nevěděli, co jsou to rezervní konzervy, kdyś jsme nějakou konzervu fasovali, tak jsme ji u našeho cuku hned płi nejbliśším noclehu seśrali a místo toho dávali jsme si do baochu cihlu. V jednĹź vesnici płišla inspekce, vyházeli nám všechny cihly z baochu a bylo jich tolik, śe si tam z nich jeden Łlověk vystavěl potom rodinnej domek."
Za chvíli nato šel Švejk rázné vedle koně nadporuŁíka Lukáše a vykládal o polních poštách: "Hezká ta łeŁ byla a vono jisté kaśdĹźmu je moc milĹź, kdyś dostane na vojnu nějakĹź pěknĹź psaní z domova. Ale já, kdyś jsem slouśil płed lety v Budějovicích, tak jsem dostal na vojnu jen jedno psaní do kasáren a to mám ještě schovanĹź "
Švejk vytáhl z ušpiněné kośené tašky zamaštěnĹź dopis a Łetl, zachovávaje krok s koněm nadporuŁíka Lukáše, kterĹź se dal do mírného poklusu: "Ty pacholku mizernej, ty jeden vrahu a bídáku! Pan kaprál Kłíś płijel do Prahy na urláb a já jsem s ním tanŁila u Kocanł, a von mně povídal, śe prej ty tancuješ v Budějovicích u ZelenĹź śáby s nějakou pitomou flundrou a śe jsi mě uś śplně vopustil. Aby jsi věděl, píšu toto psaní na hajzlu na prkně vedle díry, mezi náma je konec. Tvoje bejvalá Bośena. Abych nezapomněla, ten kaprál to umí a bude té ještě sekĹźrovat, já jsem ho vo to pro9ila. A ještě abych nezapomněla, nenajdeš mě uś mezi śivejma, aś płijedeš na urláb. - To se ví," pokraŁoval płi mírném poklusu Švejk, "śe kdyś jsem płišel na urláb, śe byla mezi śivejma, a ještě mezi jakejma śivejma. Našel jsem ji taky u Kocanł, voblíkali ji dva vojáci vod cizího regimentu a jeden z nich byl tak moc śívej, śe jí šahal docela vełejně pod śivłtek, jako kdyby chtěl, poslušně hlásím, pane obrlajtnant, vytáhnout odtamtud pel její nevinnosti, jak łíká Věnceslava Luśická nebo jak to podobně jednou łekla jedna mladá dívka asi šestnáctiletá v taneŁních.hodinách jednomu gymnasistovi hlasitě s pláŁem, kdyś ji štípl do ramena: ,Vy jste, pane, setłel pel mého panenství: To se ví, śe se všichni smáli a její matinka, která ji tam hlídala, śe ji vodvedla na chodbu v Besedě a śe tu svou blbou nánu zkopala. Já płišel, pane obrlajtnant, k tomu názoru, śe płece jenom ty venkovskĹź holky jsou upłímnější neś ty takovĹź utahanĹź městskĹź sleŁinky, kterĹź chodéjí do nějakejch taneŁních hodin. Kdyś jsme płed lety stáli lágrem v Mníšku, tak jsem chodil tancovat do StarĹźho Knína, namluvil jsem si tam nějakou Karlu Veklovou, ale moc jsem se jí nelíbil. Jednou veŁer v neděli jsem ji doprovázel k rybníŁku, tam jsme si sedli na hráz a ptal jsem se jí, kdyś zapadalo slunce, jestli mě má taky ráda. Poslušně hlásím, pane obrlajtnant, śe byl vzduch tak vlahej, všichni ptáci zpívali, a vona mně vodpověděla s płíšernĹźm smíchem: ,Já mám tě tak ráda jako pazdero v prdeli, vśdy jseš blbej: A já byl taky vopravdu blbej, tak strašné blbej, śe jsem vám, poslušně hlásím, pane obrlajtnant, płedtím chodíval mezi polma, mezi vysokĹźm vobilím v liduprázdnej prostołe, ani jsme si jednou nesedli, a já jí jen ukazoval po tom bośím pośehnání, a pitomec, tej selskej holce vykládám, śe tohle je śito, tohle śe je pšenice a tohle śe je voves."
A jako na potvrzení toho ovsa kdesi vpłedu doznívaly sebrané hlasy vojákł kumpanie v pokraŁování písně, s kterou šly uś Łeské regimenty krvácet za Rakousko k Solferinu:
A kdyś bylo płl noci,
voves z pytle vyskoŁí,
śupajdijá, śupajdá
kaśdá holka dá!
Do Łehoś opět vpadli druzí:
A dá,a dá a dá,
a proŁ by nedala,
a dá ti dvě hubiŁky
na obé tváłiŁky.
Župajdijá, śupajdá,
kaśdá holka dá!
A dá,a dá,a dá,
a proŁ by nedala...
Potom poŁali Němci zpívat tutéś píseň německy.
Je to tak stará vojenská píseň, kterou snad jiś zpívala soldateska za napoleonskĹźch bitek ve všech jazycích. Nyní zněla jásavé po zaprášené silnici na Turovu-Wolsku, v haliŁské rovině, kde po obou stranách silnice aś tam k zelenĹźm chlumłm na jihu byla pole zdeptána a zniŁena pod kopyty koní a pod podešvemi tisícł a tisícł vojenskĹźch těśkĹźch bot.
"Takhle jsme to jednou podobně złídili," ozval se Švejk, rozhlíśeje se kolem, "na manévrech u Písku. Byl tam s námi jeden pan arcivévoda, to byl takovej spravedlivej pán, śe kdyś se se svĹźm štábem projíśděl ze strategickejch dłvodł obilím, tak hned za ním tu celou škodu vodhadoval adjutant. Nějakej sedlák Pícha neměl śádnou radost z tĹź návštěvy a nepłijmul vod eráru osmnáct korun náhrady za zdupanejch pět měr pole, chtěl se vám, pane obrlajtnant, soudit a dostal za to osmnáct měsícł.
Já myslím, pane obrlajtnant, śe moh vlastně bejt rád, śe někdo z císałského rodu ho navštíví na jeho pozemku. Jinej sedlák, kterej by byl uvědomělej, tak by voblík všechny své holky do bílejch šatł jako drłśiŁky, dal by jim kytice do ruky a rozestavil by je na svĹźm pozemku a kaśdá by z nich musela vítat vysokého pána, jako jsem Łet vo Indii, kde se dávali poddaní nějakĹźho panovníka vod toho slona rozšlápnout "
"Co to mluvíte, Švejku?" volal na něho s koně nadporuŁík Lukáš.
"Poslušně hlásím, pane obrlajtnant, śe já myslím toho slona, kterej nes na svĹźm hłbetě onoho panovníka, vo kterĹźm jsem Łet."
"Jen kdyś dovedete, Švejku, všechno správně vysvětlit," łekl nadporuŁík Lukᚠa rozjel se kupłedu. Tam se jiś kolona trhala, nezvyklĹź pochod po odpoŁinku ve vlaku, v plné, dokonalé vĹźzbroji, płsobil, śe všem poŁala bolet ramena a kaśdĹź si pohovoval, jak mohl. Płendavali ruŁnice z jedné strany na druhou, většina uś je nenesla na łemeni, ale płehozené jako hrábě nebo vidle. Něktełí mysleli, śe si lépe vyhoví, kdyś płjdou płíkopem nebo po mezi, kde se jim zdála płda pod nohama płece jen měkŁí neś na zaprášené silnici.
Většina šla s hlavou k zemi sklopenou a všichni trpěli velkou śízní, poněvadś płesto, śe jiś slunce zapadlo, bylo stejné takové dusno a parno jako v poledne a nikdo neměl jiś ani kapky vody v polní láhvi. Byl to první den pochodu a tato nezvyklá situace, která byla jaksi vstupem do větších a větších śtrap, Łinila všechny Łím dál tím více malátnĹźmi a zemdlenĹźmi. Płestali také zpívat a navzájem si mezi sebou odhadovali, jak mají asi daleko na Turovu-Wolsku, kde mysleli, śe se bude noclehovat. Něktełí poposedávali v płíkopu, a aby to tak nevypadalo, rozvazovali si boty a dělali na první pohled vzezłení Łlověka, kterĹź si špatné slośil onuŁky a snaśí se je slośit tak, aby ho netlaŁily na dalším pochodu. Jiní opět zkracovali si nebo prodluśovali łemen na ruŁnici, nebo rozvinovali baoch a płekládali płedměty v něm umístěné, namlouvajíce si sami sobě, śe tak Łiní z ohledu na správné zatíśení, aby pásy baochu netáhly jim jedno Łi druhé rameno. Kdyś se k nim blíśil postupně nadporuŁík Lukáš, tu vstávali a hlásili, śe je něco tlaŁí nebo podobné, jestli płedtím kadeti nebo Łetałi, kdyś viděli z dálky kobylu nadporuŁíka Lukáše, je nehnali kupłedu.
NadporuŁík Lukáš, projíśděje kolem, vybízel je zcela vlídně, aby jen vstávali, śe do Turovy-Wolsky jsou ještě tłi kilometry, tam śe bude odpoŁinek.
Mezitím se poruŁík Dub vzpamatoval neustálĹźm tłesením na sanitní dvojkolce. Nevzpamatoval se sice ještě śplně, ale mohl se jiś zvednout a vyhnouti se z dvojkolky a volat na štáb kompanie, kterĹź se volné pohyboval kolem, poněvadś si všichni, poŁínaje Balounem a konŁe ChodounskĹźm, dali svoje baochy do dvojkolky. Jedině Švejk šel neohrośené kupłedu i s baochem, maje ruŁnici po dragounsku płes prsa na łemen, koułil z dĹźmky a zpíval si do pochodu:
Kdyś jsme táhli k Jaroměłi,
a si nám to, kdo chce, věłí,
płišli jsme tam asi právě k veŁełi...
Více neś pět set krokł płed poruŁíkem Dubem zvedaly se po silnici kotouŁe prachu, z něhoś vynołovaly se postavy vojákł; poruŁík Dub, kterému se opět vrátilo nadšení, naklonil hlavu z dvojkolky a poŁal łvát do silniŁního prachu: "Vojáci, vᚠvznešenĹź śkol je těśkĹź, nastávají vám obtíśné pochody, nejrłznější nedostatky na všem a štrapáce všeho druhu. Ale s plnou dłvěrou hledím vstłíc vaší vytrvalosti a vaší síle vłle."
"Ty vole," zabásnil si Švejk.
PoruŁík Dub pokraŁoval: "Pro vás, vojáci, není śádná płekáśka tak mocnou, abyste ji nepłekonali! Ještě jednou, vojáci, opakuji vám, śe vás nevedu k lehkému vítězství. Bude to tvrdĹź ołíšek pro vás, ale vy to dokáśete! Vás bude slavit historie věkł."
"StrŁ si prst do krku," zabásnil znovu Švejk.
A jako by byl poruŁík Dub poslechl, poŁal vrhnout najednou, jak měl skloněnou hlavu, do prachu silnice, a kdyś se vyblil, vykłikl ještě: "Vojáci, kupłedu," svalil se poznovu na baoch telegrafisty Chodounského a spal aś do Turowy-Wolsky, kde ho koneŁně postavili na nohy a sundali z vozu na rozkaz nadporuŁíka Lukáše, kterĹź s ním měl velice dlouhou a velice obtíśnou rozmluvu, neśli se poruŁík Dub ze všeho tak dalece vzpamatoval, śe koneŁné mohl prohlásit: "Logicky soudě, provedl jsem hloupost, kterou vynahradím płed tváłí nepłítele."
Nebyl ovšem ještě śplně zcela płi sobě, poněvadś łekl nadporuŁíkovi Lukášovi, kdyś odcházel ke svému šiku: "Vy mě ještě neznáte, ale aś mě poznáte!"
"Młśete se informovat o tom, co jste prováděl, u Švejka."
PoruŁík Dub šel tedy dłíve neś k svému šiku k Švejkovi, kterého našel ve spoleŁnosti Balouna a śŁetního šikovatele Vaňka.
Baloun vykládal právě o tom, śe u nich ve mlĹźně měl vśdy v studni láhev piva. Pivo śe bylo tak studené, aś zuby trnuly. Jinde ve mlĹźnech śe veŁer se takovĹźm pivem zapíjela rozhuda, ale on śe ve své śravosti, za kterou ho teď pánbu potrestal, po rozhudě ještě vśdycky spolkl połádnĹź kus masa. Ted śe bośí spravedlnost potrestala ho teplou smradlavou vodou ze studní v Turowé-Wolské, do které musí všichni sypat kvłli cholełe kyselinu citrĂłnovou, kterou právě płed chvilkou rozdávali, kdyś se po švarmech fasovala voda ze studní. Baloun projevil názor, śe tahle kyselina citrĂłnová je asi patrné kvłli vyhladovění lidí. Je sice pravda, śe se v Sanoku trochu najedl, śe dokonce obrlajtnant Lukᚠmu opět płepustil płl celé porce telecího, které mu płinesl od brigády, ale śe je to hrozné, śe myslel płece jen, kdyś płijdou sem a bude rast s noclehem, śe se zas bude něco vałit. Uś byl o tom také płesvědŁen, kdyś nabírali feldküchłi vodu do kotlł. Šel se hned otázat ke kuchyním co a jak, a oni mu odpověděli, śe je jenom rozkaz nabrat zatím vodu, a za chvíli śe młśe płijít rozkaz opět tu vodu vylít.
Vtom právě płišel poruŁík Dub, a poněvadś byl sám velice nejistĹź vłŁi sobě, otázal se: "Bavíte se?"
"Bavíme se, pane lajtnant," odpověděl za všechny Švejk, "u nás je zábava v plnĹźm proudu. Vono je vłbec nejlepší se vśdycky dobłe bavit. Teď se právě bavíme o kyselině citrĂłnovĹź. Bez zábavy nemłśe bejt śádnej voják, von aspoň lepší zapomíná na všechny štrapáce."
PoruŁík Dub mu łekl, aby šel kus s ním; śe se chce na něco zeptat. Kdyś byli tedy stranou, łekl k němu strašně nejistĹźm hlasem; "Nebavili jste se o mně?"
"Nikoliv, nikdy ne, pane lajtnant, jenom vo tĹź kyselině citrĂłnovĹź a vo uzenĹźm mase."
"Říkal mně obrlajtnant Lukáš, śe prĹź jsem já jako něco prováděl a śe vy o tom velice dobłe víte, Švejku."
Švejk velice váśně a dłrazně łekl: "Nic jste neprováděl, pane lajtnant, byl jste jenom na návštěvě v jednom vykłiŁenĹźm domě. Ale to byl asi nějakej vomyl. Klempíłe Pimpra z Kozího plácku taky vśdycky hledali, kdyś šel kupovat plech do města, a našli ho také vśdycky v podobnej místnosti, bud u Suhł, nebo u Dvołákł, jako já vás našel. Dole byla kavárna a nahołe v našem płípadě byly holky. Vy jste byl, pane lajtnant, asi na vomylu, kde se to vlastně nacházíte, poněvadś bylo horko, a kdyś Łlověk není zvyklej pít, tak se v takovĹźm teplu vopije i vobyŁejnĹźm rumem, natoś vy jełabinkou, pane lajtnant. Tak jsem dostal rozkaz vám doruŁit pozvání k bešprechunku, neś jsme vyrazili, a taky jsem vás tam našel u tĹź holky nahołe; z toho horka a jełabinky jste mě ani nepoznal a leśel jste tam na kanapí vysvleŁenej. Nijak jste tam nełádil, ani jste nełíkal ,Vy mě ještě neznáte`, ale taková věc se młśe stát kaśdĹźmu, kdyś je horko. Někdo na to strašně trpí, jinej zas do toho płijde jako stepej k houslím. Kdybyste byl znal starĹźho Vejvodu, políra z Vršovic, ten vám si, pane lajtnant, umínil, śe nebude pít śádnĹź nápoje, po kterĹźch by se vopil. Tak si dal ještě štamprle na cestu a vyšel z domova hledat ty nápoje bez alkaholu. Zastavil se tedy napłed v hospodě Na zastávce, dal si tam ŁtvrtiŁku vermutu a poŁal se nenápadně vyptávat hostinskĹźho, co vlastně pijou ti abstinenti. Von docela správně soudil, śe Łistá voda je i pro abstinenty płece jen krutej nápoj. Hostinskej mu tedy vysvětlil, śe abstinenti pijou sodovky, limonády, mlíko a potom vína bez alkaholu, studenej oukrop a jinĹź lihuprostĹź nápoje. Z toho se starĹźmu Vejvodovi płece jen zamlouvala ta lihuprostá vína. Optal se ještě, jestli jsou také lihuprosté kołalky, vypil ještě jednu ŁtvrtiŁku, pohovołil si s hostinskĹźm vo tom, śe je to vopravdu hłích se Łasto vośírat, naŁeś mu hostinskej łekl, śe všechno na světě snese, jenom ne vośralĹźho Łlověka, kterej se jinde vośere a płijde k němu vystłízlivět flaškou sodovky a ještě udělá kravál. ,Vośer se u mne,` povídá hostínskej, ,pak jseš młj Łlověk, ale jinak tě neznám.` Starej Vejvoda tedy dopil a šel dál, aś vám płišel, pane lajtnant, na Karlovo náměstí do obchodu s vínem, kam také někdy zacházel, a optal se tam, jestli nemají lihuprostá vina. ,Lihuprostá vína nemáme, pane Vejvodo,` łekli mu, ,ale vermut nebo šery.` StarĹźmu Vejvodoví bylo nějak hanba, tak tam vypil Łtvrtku vermutu a Łtvrtku šery, a jak tak sedí, seznámí se vám, pane lajtnant, s nějakĹźm takyabstinentem. Slovo dalo slovo, pijou ještě po Łtvrtce šery, a koneŁně se domluvili, śe ten pán zná místo, kde se Łepují lihuprostá vína. ,Je to v Bolzánově ulici, jde se tam po schodech dolł a mají tam gramofon.` Za tuhle dobrou zprávu dal starej Vejvoda celou láhev vermutu na stłl a potom se voba vypravili do BolzánovĹź ulice, co se tam jde dolł po schodech a co tam mají gramofon. A skuteŁně, tam se Łepovala samá ovocná vína, nejen lihuprostá, ale dokonce i bez alkaholu. Napłed si kaśdej dal płl litru angreštovĹźho vína, potom płllitr rybízovĹźho vína, a kdyś vypili ještě płl litru angreštovĹźho lihuprostého vína, poŁaly je brnět nohy po všech těch vermutech a šery płedtím, poŁali kłiŁet, aby jim płinesli śłední potvrzení, śe co tady pijou, je lihuprostĹź víno. Voní śe jsou abstinenti, a jestli jim to hned nepłinesou, śe to tady všechno rozsekají i s gramofonem. Potom je policajti museli oba tahat po těch schodech nahoru do Bolzánovy ulice, museli je dát do truhly a museli je hodit do separace voba dva museli bejt vodsouzenĹź pro vośralství jako abstinenti."
"ProŁ mně to povídáte," vykłikl poruŁík Dub; kterĹź touto łeŁí śplně vystłízlivěl.
"Poslušně hlásím, pane lajtnant, śe vono to vlastně k sobě nepatłí, ale kdyś uś si tak povídáme..."
PoruŁíkovi Dubovi v tom okamśiku napadlo, śe ho Švejk opět urazil, poněvadś jiś byl jaksi śplně płi sobě, i kłiŁel na něho: "Ty mě jednou poznáš! Jak to stojíš?"
"Poslušné hlásím, śe stojím špatně, já jsem, poslušně hlásím, zapomněl srazit paty k sobě. Hned to udělám."
Švejk jiś opět stál v nejlepší frontě.
PoruŁík Dub płemĹźšlel, co má ještě łíct, ale nakonec łekl jen: "Dej si na mne pozor, abych ti to nemusel łíkat naposled," k Łemuś jako dodatkem opravil své staré połekadlo: "Ty mě ještě neznáš, ale já tě znám."
Kdyś poruŁík Dub odcházel od Švejka, pomyslil si v své kocovině: "Młśe bĹźt, śe by na něho lépe śŁinkovalo, kdybych mu byl łekl: Já té, chlape, uś dávno znám z té špatné stránky."
Potom poruŁík Dub dal si zavolat sluhu Kunerta a poruŁil mu, aby sehnal dśbán vody.
Ku cti Kunerta budiś łeŁeno, śe sháněl dlouho po Turowě-Wolsce dśbán i vodu.
Dśbán se mu nakonec podałilo ukrást panu plebánovi a do dśbánu naŁerpal z jedné studně, śplně pobité prkny, vodu. Za tím śŁelem musel ovšem vytrhnout několik prken, poněvadś ta studně byla tak opatłena, śe v ní byla voda podezłelá jako tyfśzní.
PoruŁík Dub vypil však celĹź dśbán vody beze všech dalších následkł, Łímś potvrdil płísloví "Dobré prase všechno snese".

Všichni se velice mĹźlili, kdyś se domnívali, śe v Turowé-Wolské budou snad nocovati. NadporuŁík Lukᚠzavolal telefonistu Chodounského, śŁetního šikovatele Vaňka a kurĹźra kumpanie Švejka a Balouna. Rozkazy byly jednoduché. Všichni nechají vĹźzbroj u sanity, vyrazí ihned na MalĹź Polanec polní cestou a potom podél potoka dolł jihovĹźchodním směrem na Liskowiec.
Švejk, Vaněk a ChodounskĹź jsou kvartĹźrmajstry. Všichni musí obstarat noclehy pro kumpanii, která płijde za nimi za hodinu, nanejvĹźš za płldruhé hodiny. Baloun musí mezitím na místě, kde bude noclehovat on, nadporuŁík Lukáš, dát upéct husu, a všichni tłi musí dát pozor na Balouna, aby jí poloviŁku neseśral. Kromě toho musí Vaněk se Švejkem koupit prase pro kumpanii, podle toho, kolik płipadá masa na celou kumpanii. V noci bude se vałit guláš. Noclehy pro muśstvo musí bĹźt łádné; vyhĹźbat se zavšivenĹźm chalupám, aby si muśstvo náleśitě odpoŁinulo, poněvadś kumpanie vystupuje z Liskowiec jiś o płl sedmé hodině ranní płes Kroscienku na Starasol.
BataliĂłn totiś uś nebyl chudobnĹź. Brigádní intendantstvo v Sanoku vyplatilo bataliĂłnu zálohy na budoucí jatka. V pokladně kumpanie bylo płes sto tisíc korun a śŁetní šikovatel Vaněk dostal jiś rozkaz, aś budou někde na místě, coś se rozumělo v zákopech, płed smrti kumpanie, vyśŁtovat a vyplácet za nedodanĹź komisárek a mináś muśstvu nesporné patłící obnosy.
Zatímco se všichni Łtyłi vypravili na cestu, objevil se u kumpanie pan místní plebán a rozdával vojákłm dle jich národnosti lísteŁek s "Lurdskou písní" ve všech jazycích. Měl těch písní balík, kterĹź mu zde zanechal na rozdávání procházejícím vojenskĹźm oddílłm nějakĹź vysokĹź vojenskĹź církevní hodnostáł, projíśdějící se zpustošenou HaliŁí na automobilu s nějakĹźmi děvkami.
Kde v śdolí ku łece hora má sklon,

všem poselství andělské zvěstuje zvon.
Ave, ave, ave, Maria! - Ave, ave, ave, Maria!
Aj, Bernardu, dívenku, nebeskĹź duch

tam ku błehu provodí v zelenĹź luh. - Ave!
1 spatłila na skále hvězdovou záł,

v ní postavu velebnou, płesvatou tváł - Ave!
Ji rozmile zdobí šat liliovĹź

a prostinkĹź světlĹź pás oblakovĹź. - Ave!
A na rukou sepjatĹźch rłśenec má

ta Paní a Královna płemilostná. - Ave!
Aj Bernardě mění se nevinná tváł

tváł krášlí jí podivná nadzemská záł - Ave!
Jiś kleŁí a modlí se, Vládkyni złi,

łeŁ nebeskou Královna promlouvá s ní. - Ave!
"Věz dítě, já bez hłíchu poŁala jsem,

já ochranou płemocnou chci bĹźti všem! - Ave!
Sem v prłvodech putuj młj nábośnĹź lid!

Mně vzdávej jen poctu a hledej svłj klid - Ave!
Buď svědkem zde národłm z mramoru chrám,

śe na tomto místě já stánek svłj mám. - Ave!
Ten pramen však, kterĹź se rozproudil zde,

ten lásky mé zárukou k sobě vás zve. - Ave!
Ó sláva ti, śdolí płemilostné,

to obydlí MatiŁky płeradostné. - Ave!
Tam ve skále zázraŁná jeskyně Tvá,

ráj dalas nám, Královno dobrotivá. - Ave!
Co nastal ten płeslavnż radostnż den,

ctí Tebe tam prłvody muśłv i śen. - Ave!
Ty chtělas mít zástupy ctitelł svĹźch,

viz také nás, prosících za Łasł zlĹźch. - Ave!
Ó hvězdo Ty spasná, Ty płed námi choď,

Ty ke trłnu bośímu věrné nás voď! - Ave!
Ó płesvatá Panno, Ty v lásce nás měj

a matełskou milost svou dítkám svĹźm dej!
V Turowé-Wolské bylo mnoho latrín a všude po latrínách válely se papírky s Lurdskou písní.
Kaprál Nachtigal, někde od KašperskĹźch Hor, sehnal láhev kołalky od ustrašeného śida, shromáśdil několik kamarádł a nyní všichni jali se dle německého textu zpívat Lurdskou píseň bez refrénu Ave! na melodii písně Prince Eugena.
Byla to zatracené ošklivá cesta, kdyś se setmělo a ti Łtyłi, ktełí měli se postarat o nocleh pro 11. kumpanii, dostali se do lesíka nad potokem, kterĹź měl jít na Liskowiec.
Baloun, kterĹź se poprvé octl v situaci, śe jde kamsi do neznáma, a kterému se všechno: tma, śe jdou hledat napłed kvartĹźry, zdálo neobyŁejně tajemnĹźm, pojal náhle strašlivé podezłení, śe to není jen tak. "Kamarádí," łekl tiše, klopĹźtaje na cestě nad potokem, "voní nás vobětovali."
"Jak to?" potichounku załval na něho Švejk.
"Kamarádi, nehulákejme tolik," prosil potichu Baloun, "já uś to cítím v kłíśi, voní nás uslyší a zaŁnou hned po nás stłílet. Já to vím. Voní nás poslali napłed, abychom vypátrali, jestli tam není nepłítel, a kdyś uslyší stłelbu, tak hned budou vědět, śe se nesmí dál. My jsme, kamarádi, folpatrola, jak mé tomu uŁil kaprál Terna."
"Tak jdi tedy napłed," łekl Švejk. "My płjdeme pěkně za tebou, abys nás chránil svĹźm tělem, kdyś seš takovej obr. Aś budeš stłelenej, tak nám to voznam, abychom mohli vŁas udělat nĹźdr, Seš to ale voják, von se bojí, śe budou do něho stłílet. To právě má mít kaśdej voják náramně rád, kaśdej voják musí vědět, śe Łím víckrát po něm nepłítel vystłelí, tím se také nepłíteli tenŁeji zásoby munice. Kaśdou ranou, kterou dá nepłátelskej voják proti tobě, se vochuzuje jeho bojeschopnost. Von je płitom rád, śe młśe po tobě stłílet, poněvadś nemusí se aspoň tahat s patronama a lehŁeji se mu to běśí."
Baloun těśce vzdychl: "Kdyś já mám doma hospodáłství."
"Vykašli se na hospodáłství," radil mu Švejk, "raději padni za císałe pána. Copak tě to na vojně neuŁili?"
"Voní se vo tom jenom zmiňovali," łekl pitomĹź Baloun. "Voní mě jenom vodili na execírplac a potom uś jsem nikdy vo nic podobnĹźm neslyšel, poněvadś jsem se stal buršem... Kdyby nás aspoň císał pán lepší krmil..."
"Ty jsi ale zatracená nenasytná svině. Vojáka płed gefechtem vłbec nemají krmit, to uś nám płed lety vykládal ve škole hejtman Untergriez. Ten nám vśdycky łíkával: ,Kluci zatracenĹź, kdyby došlo někdy k válce, płišlo se do gefechtu, né abyste se płed bojem płeśrali. Kdo bude płeśranej a dostane ránu do błicha, tak bude hotovej, poněvadś všechna supa a komisárek po takovej ráně vylezou ze stłeva, a takovej voják je hned hotovej na zápal. Kdyś ale nemá v śaloudku nic, tak taková rána do błicha je pro něho jako nic, jako kdyś štípne vosa, jedna radost."
"Já rychle trávím," łekl Baloun, "u mé toho v śaloudku nikdy mnoho nezłstane. Já ti tłebas, kamaráde, seśeru celou mísu knedlíkł s vepłovou a se zelím, a za płl hodiny víc ti ze všeho toho nevyseru jak tak na tłi polívkovĹź lśíce, vostatní se ti ve mně ztratí. Někdo kupłíkladu łíká, śe kdyś sní lišky, śe z něho vyjdou tak, jak byly, jen je vyprat a dělat je zas znova nakyselo, a u mě navopak. Naśeru se ti lišek, śe by jinej prasknut, a kdyś potom jdu na záchod, tak ti vyprdnu jen trochu ślutĹź kaše, jako vod dítěte, vostatní se taky ve mně ztratí. - Ve mně se ti, kamaráde," dłvěrně sděloval Baloun Švejkovi, "rozpouštějí kosti vod ryb a pecky ze švestek. Jednou jsem to schválně poŁítal. Sněd jsem sedumdesát švestkovejŁh knedlíkł s peckama, a kdyś płišla moje chvíle, šel jsem za humna, štoural jsem se v tom dłevíŁkem, dával pecky stranou a poŁítal. Ze sedumdesáti pecek rozpustilo se ve mně płes poloviŁku."
Z BalounovĹźch śst vydral se tichĹź táhlĹź povzdech: "Moje panímáma dělala švestkové knedlíky z bramborovĹźho těsta, do kterĹźho płidávala trochu tvarohu, aby byly vydatnější. Měla vśdycky raději sypanĹź mákem neś se syreŁkem a já zas navopak, takśe kvłli tomu jsem ji jednou zfackoval ... Já jsem si nedoved váśit svĹźho rodinnĹźho štěstí."
Baloun se zastavil, zamlask, płejel jazykem po patłe a łekl smutně a měkce: "Víš, kamaráde, śe teď, kdyś to nemám, tak mně płipadá, śe měla śena płece jen pravdu, śe jsou s tím jejím mákem lepší. Tenkrát se mně połád zdálo, śe mně ten mák leze do zubł, a teď si myslím, jen kdyby lez... Zkusila moje śena se mnou ŁastĹź a velkĹź protivenství. Kolikrát vona se naplakala, kdyś jsem chtěl, aby dávala víc marjánky do jitrnic, a płitom jsem jí vśdycky nějakou vrazil. Jednou jsem ji chudáka ztłískal tak, śe leśela dva dni, poněvadś mně nechtěla k veŁełi załíznout krocana, śe prej mně staŁí kohoutek. - Ba, kamaráde," rozplakal se Baloun, "kdyby teď byla jitrnice bez marjánky a kohouti... Rád jíš koprovou vomáŁku? Vidíš, kvłli tej bejval kravál, a dnes bych ji pil jako kafe."
Baloun pomalu zapomínal na płedstavu domnělého nebezpeŁí a v tichu noci, ještě kdyś sestupovali dolł na Liskowiec, dál neustále vykládal s pohnutím Švejkovi, Łeho si dłív neváśil a co by teď jed, aś by oŁi plakaly.
Za nimi šel telefonista ChodounskĹź s śŁetním šikovatelem Vaňkem.
ChodounskĹź vykládal Vaňkovi, śe dle jeho názoru je světová válka blbost. Nejhorší płi ní je, śe kdyś se někde płetrhne telefonní vedení, tak śe musíš to jít v noci spravovat, a ještě horší płi tom je to, śe dłív, kdyś byla nějaká vojna, neznali reflektory. Ale teď, právě kdyś spravuješ ty zatracené dráty, nepłítel najde tě hned reflektorem a pustí do tebe celou artilérii.
Dole ve vsi, kde měli vyhledat nocleh pro kumpanii, byla tma a rozštěkali se všichni psi, coś płinutilo vĹźpravu zastaviti se a uvaśovati o tom, jak Łeliti těmto potvorám.
"Coś abychom se vrátili," zašeptal Baloun.
"Baloune, Baloune, kdybychom to udali, tak bys byl vodstłelenej za zbabělost," łekl na to Švejk.
Psi štěkali Łím dál tím více, a dokonce i na jihu za łekou Ropou, rozštěkali se i v Kroscience a v několika jinĹźch vesnicích, nebo Švejk łval do noŁního ticha: "Lehneš - lehneš - lehneš," jako kdysi łvával na své psy, kdyś ještě s nimi obchodoval.
Psi se rozštěkali ještě víc, takśe śŁetní šikovatel Vaněk łekl Švejkovi:
"Nełvete na ně, Švejku, nebo nám rozštěkáte celou HaliŁ."
"Něco podobného," odpověděl Švejk, "se nám stalo na manévrech v táborském kraji. Płitáhli jsme tam v noci do jednĹź vesnice a psi zaŁali dělat ohromnej rámus. Všude je vokolí pěkně zalidněnĹź, takśe ten psí štěkot šel od vesnice k vesnici, połád dál a dál, a ti psi v naší vesnici, kde jsme lágrovali, kdyś uś umlkli, zas uslyšeli z dálky štěkot, tłebas odněkud aś od Pelhłimova, tak se dali zas do štěkotu, a za chvíli vám štěkalo Táborsko, Pelhłimovsko, Budějovicko, Humpolecko, Tłeboňsko a Jihlavsko. Nᚠhejtman, to byl takovej nervĂłzní dědek, ten nemoh vystát psí štěkot, nespal celou noc, neustále chodil sem tam, ptal se patroly: ,Kdo štěká, co štěká?` Vojáci poslušné hlásílí, śe psi štěkají, a vono ho to tak dopálilo, śe za to ti, co byli tenkrát na patrole, dostali kasárnika, kdyś jsme se vrátili z manévrł. Potom vśdycky vybral ,psí komandu` a poslal ji napłed. Ta měla za śŁel oznámit obyvatelstvu ve vesnici, kde jsme měli noclehovat, śe śádnej pes nesmí v noci štěknout, nebo śe bude utracen. Já jsem byl taky v takovĹź komandě, a kdyś jsme płišli do jednĹź vesnice na Milevsku, tak jsem si to splet a voznámil jsem starostovi obce, śe kaśdej majitel psa, kterej v noci zaštěká, bude utracen ze strategickĹźch dłvodł. Starosta se polekal, hned zapłáh a jel na hlavní štáb prosit za celou vesnici o milost. Tam ho vłbec nepustili, posti by ho byli málem zastłelili, tak se vrátil domł, a neś jsme płitáhli do vesnice, vovázali všichni na jeho radu psłm kolem drśky hadry, aś se tłi z nich vztekli."
Sestupovali do vsi, kdyś bylo płijato všeobecné ponauŁení Švejka, śe se psi bojí v noci vohĹźnku ze zapálené cigarety. Naneštěstí cigarety z nich nikdo nekoułil, takśe tato rada Švejkova neměla pozitivních vĹźsledkł. Ukázalo se však, śe psi štěkají z radosti, poněvadś si vzpomínali s láskou na procházející vojska, která jim vśdy zanechala něco k snědku.
Cítili jiś zdaleka, śe se blíśí ti tvorové, ktełí po sobě zanechávají kosti a zdechliny koní. Kde se vzali tu se vzali kolem Švejka Łtyłi hafani, ktełí jali se na něho płátelsky doráśet s ohony vyzdviśenĹźmi nahoru.
Švejk je hladil, poplácával a mluvil s nimi ve tmě jako s dětmi:
"Tak uś jsme tady, płišli jsme se k vám vyhajínkovat, napaputínkat, dáme vám kostiŁky, kłrŁiŁky a ráno potom zas płjdeme dál na nepłítele."
Ve vsi po chalupách poŁali rozśíhat světla, a kdyś u první chalupy poŁali bušit do dvełí, aby se dověděli, kde bydlí starosta, ozval se zevnitł vłískavĹź a jeŁivĹź hlas śenskĹź, kterĹź ne polsky, a také ne ukrajinsky oznamoval, śe ona má muśe na vojně, śe má děti nemocné na neštovice a śe Moskali všechno zabrali a śe muś, neś šel na vojnu, jí nakazoval, aby v noci nikomu neotvírala. Teprve kdyś zdłraznili śtok na dvełe s ujišováním, śe jsou kvartĹźrmachłi, otevłely se dvełe nějakou neznámou rukou, a kdyś vešli dovnitł, objevilo se, śe zde vlastně bydli starosta, kterĹź marné snaśil se Švejkovi vymluvit, śe on nenapodoboval ten vłískavĹź śenskĹź hlas. Omlouval se, śe spal na seně a śe jeho śena, kdyś ji někdo náhle probudí ze spaní, śe neví, co mluví. Pokud se tĹźká noclehu pro celou kumpanií, śe je vesnice tak malinká, śe se do ní ani jeden voják nevejde. Není vłbec kde spát. Ke koupi zde také není niŁeho, Moskali vše zabrali.
Kdyby pánové dobrodzejové tím nepohrdli, odvedl by je do Kroscienky, tam jsou veliké statky, je to jen tłi Łtvrté hodiny odtud, místa je tam dost, kaśdĹź voják bude se moc płikrĹźt ovŁím kośichem, mají tam tolik krav, śe kaśdĹź voják dostane esšálek mléka, je tam dobrá voda, páni dłstojníci mohou tam spát v zámeŁku, ale tady v Liskowci? Bída, svrab a vši. On sám měl kdysi pět krav, ale Moskali mu všechny zabrali, takśe on sám, kdyś chce mléko pro své nemocné děti, musí chodit aś do Kroscienky.
Jako na dłkaz toho zabuŁely vedle u něho v chlévě krávy a bylo slyšet jeŁivĹź śenskĹź hlas, kterĹź okłikoval nešastné krávy a płál jim, aby je cholera zkroutila. Starostu však to nezmátlo a pokraŁoval obouvaje si vysoké boty:
"Jedinou krávu tady má soused Vojciek, kterou jste ráŁili slyšet, moji páni dobrodinci, teď zabuŁet. Je to kráva nemocná, tesklivá. Moskali od ní telátko odebrali. Od té doby mléko nedává, ale hospodáłi je ji líto załezat, myslí si, śe Matka bośí Čenstochovská opět vše płivede k lepšímu."
Za této své łeŁi navlékl na sebe kantuš:
"Płjdeme, páni dobrodinci, do Kroscienky, ani tłi Łtvrtě hodiny nebude, co já hłíšnĹź povídám, płl hodiny nebude. Znám cestu płes potok, potom płes błezovĹź hájeŁek kolem dubu... Ves je to veliká, i bardzo duśo mocna vodka v propinacyach. Płjdeme, pánové dobrodinci! NaŁ otálet? Pánłm vojákłm od vašeho slavného regimentu je tłeba, aby se ulośili v połádku, v pohodlí. Pán císałskĹź a královskĹź voják, kterĹź se bije s Moskaly, potłebuje rozhodné ŁistĹź nocleh, pohodlnĹź nocleh... A u nás? - Vši, svrab, neštovice-a cholera. VŁera u nás, v proklaté naší vsi, tłi chlopi od cholery zŁernali... Nejmilosrdnější błh proklel Liskowiec..."
Vtom Švejk majestátně pokynul rukou.
"Pánové dobrodinci," łekl, napodobuje starostłv hlas. "Čet jsem jednou v jednĹź kníśce, śe za švédskĹźch válek, kdyś byl rozkaz nakvartĹźrovat se v takovej a v takovej vesnici a starosta se nějak vymlouval a nechtěl jim bĹźt na ruku, śe ho pověsili na nejbliśším stromě. Potom mně dneska vypravoval v Sanoku jeden polskej kaprál, śe kdyś płijdou kvartĹźrmajstłi, musí starosta svolat všechny radní, a ted se chodí s nimi po chalupách a łekne se prostě: Sem se vejdou tłi, sem Łtyłi, na fałe budou páni oficíłi a musí to bĹźt za płl hodiny všechno płipravenĹź. - Pane dobrodinŁe," obrátil se Švejk váśně na starostu, "kde mᚠtady nejbliśší strom?"
Starosta nerozuměl, co to znamená strom, a proto mu Švejk vysvětlil, śe to je błíza, dub, hruška, jabloň, zkrátka všechno, co má silné větve. Starosta opět tomu nerozuměl, a kdyś slyšel jmenovat některé ovocné stromy, lekl se, poněvadś tłešně jiś zrály, a łekl, śe o niŁem takovém neví, jenom śe má dub płed stavením.
"Dobrá," łekl Švejk, dělaje rukou mezinárodní znak věšení, "my tě tady pověsíme płed tvou chalupou, poněvadś ty musíš bejt si toho vědomej, śe je vojna a śe my máme rozkazy spát tady, a ne v ňákej Kroscience. Ty nám, chlape, nebudeš měnit naše strategickĹź plány, nebo se budeš houpat, jako je to v tĹź kníśce vo švédskejch vojnách... To vám byl, pánové, takovej płípad jednou na manévrech u VelkĹźho MeziłíŁí..."
Vtom płerušil Švejka śŁetní šikovatel Vaněk:
"To nám povíte aś potom, Švejku," a obraceje se na starostu, łekl: "Tak teď alarm a kvartĹźry!"
Starosta se poŁal tłást, koktal cosi o tom, śe to s pány dobrodinci myslel nejlepší, ale kdyś to jinak nejde, śe se ve vesnici płece snad něco najde, aby byli všichni páni spokojeni, śe hned płinese lucernu.
Kdyś odešel ze světnice, kterou velice społe osvětlovala malá petrolejová lampiŁka pod obrazem nějakého svatého, kterĹź se na obraze kroutil jako největší mrzáŁek, zvolal najednou ChodounskĹź: "Kampak nám zmizel Baloun?"
Ještě však neśli se mohli dobłe rozhlédnout, otevłely se tiše dvíłka za pecí, vedoucí kamsi ven, a jimi protáhl se Baloun, rozhlédl se kolem sebe, jestli tam není starosta, a łekl huhňavě, jako by měl největší rĹźmu:
"Jhá jshem bhyl vhe sphyhĹźrně, hhráb jshem dho neŁehho, nhabral jshem si thoho dho hhuby, a theď she mhi tho vhecko lhepí nha phatro. Nhení to slhanĹź ani shladkĹź, jhe tho thěsto nha chlebha."
ÚŁetní šikovatel Vaněk posvítil si na něho elektrickou svítilnou a všichni zjistili, śe v śivotě ještě neviděli tak zamazaného rakouského vojáka. Potom se lekli, nebo viděli, śe se blłza Balounovi tak nadula, jako by byl v největším stupni těhotenství.
"Co se ti to stalo, Baloune," otázal se soustrastně Švejk štouchaje ho do nadmutého błicha.
"To jsou vokurky," chrŁet Baloun, duse se těstem, které nešlo ani nahoru, ani dolł, "vopatrně, to jsou slanĹź vokurky. Sněd jsem v kalupu tłi a vostatní jsem vám płines."
Baloun poŁal vytahovat ze záňadłí okurku za okurkou a podával je kolem.
Na prahu stál jiś starosta se světlem, kterĹź vida tu scénu, pokłiśoval se a zakvílel:
"Moskali zabrali, i naši zabirajom."
Všichni vyšli do vsi, provázeni tlupou psł, ktełí se nejhouśevnatěji drśeli kolem Balouna a nyní mu doráśeli na kapsu u kalhot, kde měl Baloun kus špeku, taktéś získanĹź ve spiśírně, ale z chamtivosti zrádně zapłenĹź kamarádłm.
"Co tak za tebou psi lezou," otázal se Švejk Balouna. Baloun odpověděl po delším rozmyšlení:
"Voní ve mně cejtějí dobrĹźho Łlověka."
Płitom ale nełekl, śe má ruku v kapse na špeku a śe jeden pes mu połád chňapá zubama po ruce...
Na obchłzce za ubytováním bylo zjištěno, śe Liskowiec je veliká osada, která však skuteŁně byla hodně jiś vyśdímaná váleŁnou vłavou. Neutrpěla sice pośáry, obě válŁící strany jako zázrakem nevzaly ji do sféry váleŁnĹźch operací, zato však bylo zde usídleno obyvatelstvo nedalekĹźch zniŁenĹźch vesnic z ChyrĂłwa, z GrabĂłwa a z Holubly. V některé chatě śilo i osm rodin v největší bídě, po všech těch ztrátách, které utrpěly loupeśnickou válkou, jejíś jedna epocha płeletěla płes né jako dravé proudy povodně.
Bylo nutno umístit kumpanii v malém zpustošeném Lihovaru na druhém konci vesnice, kam se do kvasírny vešlo płl roty. Ostatní po deseti muśích byli umístěni v několika statcích, kde zámośní šlachtici nepłipustili k sobě chudou holotu ośebraŁenĹźch bezzemkł.
Štáb kumpanie se všemi dłstojníky, śŁetním šikovatelem Vaňkem, s vojenskĹźmi sluhy, telefonistou, sanitou, kuchałi a se Švejkem usadil se u pana plebána na fałe, kterĹź taktéś nepłijal k sobě ani jednu zniŁenou rodinu z okolí, takśe měl tam hodně místa.
Byl to vysokĹź, hubenĹź starĹź 'pán ve vybledlé a zamaštěné klerice, kterĹź ze samé lakoty takłka nejedl. Byl odchován svĹźm otcem ve velké nenávisti proti Rusłm, kterouś nenávist však najednou ztratil, kdyś Rusové ustoupili a płišla rakouská vojska, kteráś mu seśrala všechny husy a slepice, které mu Rusové nechali na pokoji, a bydlelo u něho několik jeśatĹźch zabajkalskĹźch kozákł.
Potom zanevłel na rakouská vojska ještě více, kdyś płišli do vesnice Maďałi a vybrali mu všechen med z ślł. Díval se nyní s velikou nenávistí na své nenadálé noŁní hosty a dělalo mu to velice dobłe, kdyś mohl chodit kolem nich, krŁit rameny a opakovat: "Nic nemám. Jsem śplnĹź śebrák, nenajdete u mne, pánové, ani krajíŁek chleba."
Nejsmutněji płitom ovšem se tváłil Baloun, kterĹź se div nerozplakal nad takovou bídou. V hlavě měl neustále takovou nejasnou płedstavu o nějakém podsvinŁeti, jehoś kłśiŁka jako měď chrupe a voní. Baloun płitom klímal v kuchyni pana faráłe, kam obŁas nahlédl vytáhlĹź vĹźrostek, kterĹź dělal panu faráłi Łeledína i kuchałku zároveň a měl płísné nałízeno dávat všude pozor, aby se nekradlo. Baloun také v kuchyni niŁeho nenašel neś v papírku na slánce trochu kmínu, kterĹź si nacpal do huby, jehoś arĂłma vzbudilo u něho chuové halucinace o podsvinŁeti.
Na nádvołí malého lihovaru za farou planuly ohně pod kotli polní kuchyně a vałila se jiś voda, a v té vodě se nevałilo nic.
ÚŁetní šikovatel s kuchałi běhali po celé vesnici, sháněli prase, ale nadarmo. Všude dostávali tutéś odpověď, śe Moskali všechno snědli a zabrali.
Probudili také śida v krŁmě, kterĹź si poŁal rváti pejzy a projevovat lítost nad tím, śe nemłśe pánłm vojákłm poslouśit, a nakonec je nutil, aby koupili od něho jednu starou, stoletou krávu, hubeného chcípáka, která nebyla nic jiného neśli kost a kłśe. Chtěl za ni horentní sumu, trhal si vousy a płísahal, śe takovou krávu nenajdou v celé HaliŁi, v celém Rakousku a Německu, v celé Evropě a na celém světě, płitom vyl, plakal a dušoval se, śe je to nejtlustší kráva, která kdy z poruŁení Jehovy płišla na svět. Zaklínal se všemi praotci, śe na tu krávu se jezdí dívat aś od Woloezysky, śe se o té krávě mluví v celém kraji jako o pohádce, śe to ani kráva není, śe to je nejšavnatější buvol. Nakonec klekl płed nimi, a objímaje kolena jednoho po druhém, volal płitom:
"Zabte raději starého ubohého śida, ale bez krávy neodcházejte!"
Pomátl všechny tak svĹźm jekem, śe koneŁně tu mrchu, které by se kaśdĹź ras štítil, odtáhli k polní kuchyni. Pak ještě dlouho, kdyś jiś měl peníze v kapse, płed nimi plakal a nałíkal, śe ho śplné zahubili, zniŁili, śe sám se ośebraŁil, kdyś takovou nádhernou krávu jim prodal tak lacino. Prosil je, aby ho pověsili za to, śe na stará kolena udělal takovou hloupost, pro kterou se jeho otcové musí v hrobech obrátit.
Kdyś se ještě płed nimi vyválel v prachu, setłásl ze sebe najednou všechnu lítost, odešel domł, kde łekl v komłrce své śeně:
"Elsalébn, vojáci hloupí a tvłj Náthan moc chytrĹź."
S krávou bylo mnoho práce. Chvílemi se zdálo, śe se kráva nedá vłbec stáhnout. Płi stahování płetrhli několikrát kłśi, pod kterou se objevilo svalstvo zkroucené jako vyschlé lodní lano.
Zatím odněkud płitáhli pytel brambor a poŁali beznadějně vałit ty šlachy a kosti, zatímco vedle u menší kuchyně kuchał kuchtil v plném zoufalství z kusu té kostry dłstojnickou mináś.
Tato nešastná kráva, mośno-li vłbec nazvati onen płírodní zjev kravou, utkvěla všem śŁastníkłm v śivé paměti, a je téměł jisto, śe kdyby později płed bitvou u Sokalu byli velitelé płipomněli muśstvu krávu z Liskowiec, śe by se byla jedenáctá kumpanie za hrozného łevu vzteku vrhla s bajonetem na nepłítele.
Kráva byla taková nestyda, śe nešlo z ní vłbec udělat hovězí polévku. Čím déle se maso vałilo, tím více złstalo sedět na kostích, tvołíc s nimi jeden celek, zkostnatělo jako byrokrat, kterĹź se płl věku pase v śłedních šimlech a śere jen akta.
Švejk, kterĹź jako kurĹźr udrśoval stálé spojení mezi štábem a kuchyní, aby zjišoval, kdy uś to bude uvałeno, hlásil nakonec nadporuŁíkovi Lukášovi:
"Pane obrlajtnant, uś je z toho porculán. Ta kráva má tak tvrdĹź maso, śe se s ním młśe łezat sklo. Kuchał PavlíŁek, kdyś okoušel maso s Balounem, vylomil si płední zub a Baloun zadní stoliŁku."
Baloun váśně płistoupil płed nadporuŁíka Lukáše a podal mu, zajíkaje se, v Lurdské písni zabalenĹź svłj vylomenĹź zub:
"Poslušně hlásím, pane obrlajtnant, śe jsem dělal, co jsem mohl. Von je ten zub vylomenej u oficírsmináśe, kdyś jsme zkoušeli, jestli by se z toho masa płeci dal udělat biftek."
U okna zvedla se po těchto slovech z lenošky nějaká smutná postava. Byl to poruŁík Dub, kterého płivezli sanitní dvojkolkou jako śplné zniŁeného Łlověka:
"Prosím o ticho," łekl zoufalĹźm hlasem, "mně je špatně!"
Sedl si opět do starého kłesla, kde v kaśdé štěrbině bylo tisíce vajíŁek štěnic.
"Jsem unaven," łekl tragickĹźm hlasem, "jsem churav a nemocen, prosím, aby se płede mnou nemluvilo o vylomenĹźch zubech. Moje adresa je: Smíchov, Královská 18. NedoŁkám-li se jitra, prosím, aby má rodina byla o všem šetrně zpravena a aby nebylo opomenuto poznamenati na mém hrobě, śe jsem byl téś płed válkou c. k. gymnasiálním profesorem."
Dal se do jemného chrápání a neslyšel jiś, jak Švejk prohodil verš z písně za zemłelé:
Marii jsi hłích sňal mile,
lotru dal jsi dojít cíle,
i mne spasit Tvá bud' píle.
Nato bylo zjištěno śŁetním šikovatelem Vaňkem, śe znamenitá kráva se musí vałit ještě dvě hodiny v dłstojnické kuchyni, śe není ani łeŁi o nějakém bifteku a śe místo bifteku se bude dělat guláš.
Bylo usneseno, śe neś se zatroubí k mináśi, muśstvo si schrupne, poněvadś stejně bude veŁełe hotova aś k ránu.
ÚŁetní šikovatel Vaněk płitáhl odněkud otĹźpku sena, polośil si ji pod sebe ve farské jídelně, kroutil si nervĂłzně knír a łekl tiše k nadporuŁíkovi Lukášovi, kterĹź odpoŁíval nad ním na staré pohovce: "Věłte mně, pane obrlajtnant, śe takové krávy jsem ještě za celé války neśral..."
V kuchyni seděl płed rozsvícenĹźm oharkem kostelní svíce telefonista ChodounskĹź a psal domł psaní do zásoby, aby se tím nemusel namáhat, aś koneŁně budou mít urŁené Łíslo polní pošty. Psal:
Milá a drahá śeno, nejdraśší Bośenko!
Je noc a já neustále vzpomínám na Tebe, moje zlato, a vidím Tě, jak ty taky na mě vzpomínáš, kdyś pohlédneš na prázdnou postel vedle sebe. Musíš mně odpustit, śe mně płitom leccos płijde na mysl. Víš dobłe, śe uś jsem od samĹźho zaŁátku války v poli a śe uś jsem Leccos slyšel od svĹźch kamarádł, ktełí byli raněni, dostali dovolenou, a kdyś płišli domł, tak by byli raději viděli se pod zemí, neś aby byli svědky toho, śe jim nějakĹź rošák chodí za śenou. Je to pro mě bolestnĹź kdyś Ti drahá Bośenko, musím tohle psát. Já bych Ti to ani nepsal, ale Ty víš sama dobłe, śe jsi se mně svěłila, śe já nejsem první, kterĹź s Tebou měl váśnou známost, a śe Tě płede mnou měl uś pan Kraus z Mikulášské tłídy. Ted' kdyś si na to vzpomenu v téhle noci śe ten mrzák by si mohl dělat ještě na Tebe za mé nepłítomnosti nějaké nároky, tu si myslím, śe bych ho, drahá Bośenko, uškrtil na místě. Dlouho jsem to drśel v sobě, ale kdyś si pomyslím, śe by zas mohl lézt za Tebou, tak se mně srdce svírá, a upozorňuji Tě jenom na jedno, śe nestrpím vedle sebe nějakou svini, která by se kurvila s kaśdĹźm a dělala ostudu mému jménu. Odpust mně, drahá Bośenko, moje płíkrá slova, ale dej si pozor, abych se o Tobě nic špatnĹźho nedozvěděl. Jinak byl bych nucen Vás oba vykuchat, poněvadś jsem jiś na všechno odhodlanĹź i kdyby mě to mělo stát śivot. Tisíckrát Tě Líbá pozdravuje tatínka i maminku
Tvłj Tonouš.
N. B. Nezapomeň, śe jsem Ti dal svoje jméno!
PokraŁoval ve psaní dopisł do zásoby:

Má nejmilejší Bośenko!

Aś tyto łádky dostaneš, věd śe máme po velké, bitvě, ve které se štěstí váleŁné obrátilo na naši stranu. Mezi jinĹźm sestłelili jsme asi deset nepłátelskĹźch aeroplánł a jednoho generála s velkou bradavicí na nose. V největším boji, kdy nad námi vybuchovaly šrapnely myslel jsem na Tebe, drahá Kośenko, co asi děláš, jak se mᚠa co je doma novĹźho? Vśdycky si płitom vzpomínám, jak jsme byli spolu u Tomáše v pivovałe a jak jsi mě vedla domł a jak Tě druhĹź den ruka bolela od té námahy. Nyní jdeme opět kupłedu, takśe nezbĹźvá mně jiś více Łasu pokraŁovati ve psaní. Doufám, śe jsi mně złstala věrnou, poněvadś víš dobłe, śe v tomto ohledu jsem nełád. LeŁ jiś jest Łas k pochodu! Líbám Tě tisíckrát, drahá Kośenko, a doufej, śe to všechno dobłe dopadne.
Tvłj upłímnĹź Tonouš
Telefonista ChodounskĹź poŁal klímat a usnul nad stolem. Faráł, kterĹź nespal a chodil neustále po fałe, otevłel dvełe do kuchyně a ze šetrnosti sfoukl dohołívající oharek kostelní svíce vedle Chodounského.

V jídelně kromě poruŁíka Duba nikdo nespal. ÚŁetní šikovatel Vaněk, kterĹź dostal v Sanoku v brigádní kanceláłi novĹź rozpoŁet tĹźkající se zásobování vojska produkty, studoval ho peŁlivé a shledával, śe vlastně, Łím více se vojsko blíśí k frontě, se mu sniśují dávky. Dokonce musel se usmáti nad jedním paragrafem rozkazu, ve kterém se zakazuje pouśívati płi śpravě polévky pro muśstvo šafránu a zázvoru: Byla tu téś v rozkaze poznámka, śe płi polních kuchyních mají se sbírat kostí a posílat do tĹźlu, do skladiš divizí. Bylo to trochu nejasné, poněvadś se nevědělo, o jaké kosti jde, zdali o lidské nebo z jiného jateŁného dobytka.
"Poslouchejte, Švejku," łekl nadporuŁík Lukáš, zívaje nudou, "neśli dostaneme něco jíst, mohl byste mně vyprávět nějakou událost."
"Ó jé," odpověděl, "neśli dostaneme jíst, to bych vám, pane obrlajtnant, musel vypravovat celĹź dějiny národa ŁeskĹźho. Já znám zatím jenom moc krátkou historii vo jednĹź paní poštmistrovĹź ze SedlŁanska, která po smrti svĹźho muśe dostala tu poštu. Mně to vo ní napadlo hned, jak jsem slyšel mluvit vo polních poštách, aŁkoliv to nemá docela nic spoleŁnĹźho s feldpostama."
"Švejku," ozval se z pohovky nadporuŁík Lukáš, "vy zas zaŁínáte strašně blbnout."
"Zajisté, poslušné hlásím, pane obrlajtnant, vono je to skuteŁně strašné blbá historie. Já sám nevím, jak mně mohlo tak něco blbĹźho napadnout, vo něŁem takovĹźm mluvit. Buď je to vrozená blbost, anebo jsou to vzpomínky z mládí. Voni jsou, pane obrlajtnant, na naší zeměkouli rłznĹź povahy, a von měl płece jen pravdu ten kuchał Jurajda, jak byl tenkrát v Brucku vośralej, kdyś upad do rigolu a nemoh odtamtud se vyškrábat, śe kłiŁel vodtamtuď: ,Člověk je urŁenej a povolanej k tomu, aby poznal pravdu, aby von vládl svĹźm duchem v nějakej harmonii věŁnĹźho všehomíra, aby se stále vyvinoval a zdělával, postupné vcházel do vyšších sfér, inteligentnějších a láskyplnějších světł.` Kdyś jsme ho chtěli odtamtud vytáhnout, tak škrábal a kousal. Myslel, śe je doma, a teprve kdyś jsme ho tam znova shodili, tak teprve zaŁal škemrat, abychom ho vodtamtuď vytáhli."
"Co je ale s tou poštmistrovou?" zvolal zoufale nadporuŁík Lukáš.
"To byla moc hodná śenská, ale kdyś byla płece jenom prevít, pane obrlajtnant, vona zastávala všechny svĹź povinnosti na poště, ale měla jen jednu chybu, śe myslela, śe ji všichni pronásledujou, śe mají na ni spadĹźno, a proto po denní práci podávala na ně oznámení k ouładłm podle toho, jak se všechny ty okolnosti sešly. Jednou šla do lesa ráno sbírat houby a velice dobłe si všimla, śe kdyś šla kolem školy, śe byl pan uŁitel jiś vzhłru a śe ji pozdravil a ptal se jí, kam jde tak Łasně zrána. Kdyś mu łekla, śe jde na houby, povídal jí, śe płijde za ní. Z toho usoudila, śe měl s ní, se starou bábou, nějakĹź nekalĹź záměry, a potom, kdyś ho viděla, śe opravdu vystupuje z houští, lekla se, utekla a napsala hned oznámení k místní školní radě, śe ji chtěl znásilnit. UŁitele dali do disciplinárního vyšetłování, a aby snad z toho nebyla ňáká vełejná ostuda, płijel sám školní inspektor to vyšetłovat, kterej vobrátil se na ŁetnickĹźho stráśmistra, aby ten dal śsudek o tom, jestli snad ten uŁitel je schopnej takovĹźho Łinu. Četnickej stráśmistr podíval se do aktł a łek, śe to není mośnĹź, poněvadś uś jednou ten uŁitel byl faráłem obviněnej, śe mu chodil za jeho netełí, s kterou ten faráł spával, ale śe ten uŁitel vzal si od okresního lékałe vysvědŁení, śe je impotentní od šesti let, kdyś spadl obkroŁmo z płdy na voj śebłiňáku. Tak vona ta potvora udělala voznámení na ŁetnickĹźho stráśmistra, na okresního doktora i na školního inspektora, śe jsou všichni podplacenĹź vod toho uŁitele. Voni ji všichni śalovali a byla vodsouzená, a vona se vodvolala, śe je nepłíŁetná. Byla taky prohlédnutá soudními lékałi, a ti jí dali dobrozdání, śe je sice blbá, ale śe młśe zastávat jakoukoliv státní sluśbu."
NadporuŁík Lukᚠvykłikl: "Jeśíšmarjá," k Łemuś ještě dodal: "Já bych vám něco łek, Švejku, ale nechci si kazit veŁełi," naŁeś Švejk pronesl:
"Já vám łíkal, pane obrlajtnant, śe co vám budu vypravovat, je něco strašně blbĹźho."
NadporuŁík Lukᚠmáchl jen rukou a łekl: "Od vás jsem se uś těch chytrostí dověděl."
"Kaśdej nemłśe bejt chytrej, pane obrlajtnant," łekl płesvědŁivě Švejk, "ti hloupí musejí dělat vĹźjimku, poněvadś kdyby byl kaśdej chytrej, tak by bylo na světě tolik rozumu, śe by z toho byl kaśdej druhej Łlověk śplně blbej. Kdyby napłíklad, poslušně hlásím, pane obrlajtnant, znal kaśdej zákony płírodní a doved by si vypoŁítat vzdálenosti nebeskĹź, tak by jenom vobtěśoval svoje okolí, jako ňákej pan upek, kterej chodil ke Kalichu do hospody a v noci vśdycky vyšel z vşŁepu na ulici, rozhlíśel se po hvězdnatej vobloze, a kdyś se vrátil, chodil vod jednoho k druhĹźmu a łíkal: ,Dneska krásně svítí Jupiter, ty nevíš, pacholku, ani, co mᚠnad hlavou. To jsou vzdálenosti, kdyby tě, lumpe, vystłelili z děla, tak bys tam rychlostí dělovĹź kule letěl miliĂłny a miliĂłny let.` Bejval płitom tak sprostej, śe potom vobyŁejně vyletěl z hospody sám, vobyŁejnou rychlostí elektrickĹź tramvaje, asi tak, pane obrlajtnant, deset kilometrł za hodinu. - Nebo máme napłíklad, pane obrlajtnant, brabence..."
NadporuŁík Lukᚠse vztşŁil na pohovce a sepjal ruce:
"Musím se divit sám sobě, śe se s vámi vśdycky, Švejku, bavím, znám vás płece, Švejku, takovou dobu - -"
Švejk kĹźval płitom souhlasně hlavou:
"To je na zvyku, pane obrlajtnant, to leśí právě v tom, śe uś se spolu dávno známe a śe jsme spolu uś něco toho prodělali. My uś jsme toho spolu vytrpěli, a vśdycky jsme płišli do toho jako slepej k houslím. Poslušně hlásím, pane obrlajtnant, śe je to vosud. Co císał pán łídí, dobłe łídí, von nás dal dohromady, a já si taky nic, jinĹźho nepłeji, neś abych vám moh bejt někdy hodně moc uśiteŁnĹźm. - Nemáte hlad, pane obrlajtnant?"
NadporuŁík Lukáš, kterĹź se zatím opět natáhl na starou pohovku, łekl, śe poslední otázka Švejkova je nejlepším rozuzlením trapné zábavy, aby se jen šel optat, co je s mináśí. Bude rozhodně lepší, kdyś se Švejk podívá trochu ven a opustí ho, poněvadś ty blbiny, které od něho slyší, unavují ho víc neś celĹź pochod od Sanoku. Rád by na chvíli usnul, ale nemłśe.
"To dělají štěnice, pane obrlajtnant. To uś je stará pověra, śe faráłi rodějí štěnice. Nikde nenajdete tolik štěnic jako na farách. Na fałe v Horních Stodłlkách faráł Zamastil napsal dokonce vo štěnicích celou kníśku, voni po něm lezly i płi kázání."
"Tak co jsem łek, Švejku, płjdete ke kuchyni, nebo ne?"
Švejk odcházel a za ním z rohu jako stín po špiŁkách vyšel Baloun...

Kdyś vyrazili ráno z Liskowiec na Starasol, Sambor, vezli s sebou v polní kuchyní nešastnou krávu, která se ještě neuvałila. Bylo usneseno, śe ji budou vałit po cestě a sní se, aś bude odpoŁinek na płl cestě z Liskowiec na Starasol.
Na cestu se muśstvu uvałila Łerná káva. PoruŁíka Duba táhli opět na sanitní dvojkolce, poněvadś mu po vŁerejšku bylo ještě hłł. Nejvíce s ním zkusil jeho sluha, kterĹź musel neustále běśet vedle dvojkolky, płiŁemś na něho poruŁík Dub stále kłiŁel, śe se o něho vŁera vłbec nic nestaral, a aś płijdou na místo, śe si to s ním spraví. Kaśdou chvíli śádal, aby mu byla podána voda, kterou kdyś vypil, opět ihned zvrátil.
"Komu - Łemu se smějete?" kłiŁel z dvojkolky. "Já vás nauŁím, vy si se mnou nehrajte, vy mne poznáte!"
NadporuŁík Lukᚠjel na koni a měl vedle sebe ve spoleŁnosti Švejka, kterĹź kráŁel bystłe kupłedu, jako by se nemohl doŁkati toho okamśiku, kdy se srazí s nepłítelem. Płitom vypravoval:
"To jste si vším, pane obrlajtnant, śe něktełí naši lidé jsou vopravdu jako mouchy? Nemají ani tłicet kilo na zádech, a uś to nemłśou vydrśet. Voni by se jim měly dělat płednášky, jako nám je dělával nebośtík pan obrlajtnant Buchánek, kterej se zastłelil kvłli kauci, kterou si vybral na śenění vod svĹźho budoucího tchána a kterou von utratil s cizejma děvkama. Pak si zas vzal druhou kauci vod druhĹźho budoucího tchána, s tou uś si ved víc hospodáłsky, tu pomalouŁku prohrával v kartách a holŁiŁky nechal stranou. Taky mu to dlouho nevydrśelo, takśe musel sáhnout k tłetímu budoucímu tchánovi vo kauci. Z tĹź tłetí kauce si koupil koně, arabskĹźho hłebce, neŁistokrevnĹźho..."
NadporuŁík LukᚠseskoŁil s koně.
"Švejku," łekl hrozivĹźm tĂłnem, "jestli ještě budete mluvit o Łtvrté kauci, tak vás shodím do płíkopu."
VyskoŁil opět na koně a Švejk váśné pokraŁoval: "Poslušně hlásím, pane obrlajtnant, śe vo ŁtvrtĹź kauci nemłśe bĹźt ani łeŁi, protośe von se po tłetí kauci zastłelil."
"KoneŁné," łekl nadporuŁík Lukáš.
"Abychom tedy nezapomněli łeŁ," mluvil dál Švejk, "takovĹź płednášky, jakĹź nám drśel vśdycky pan obrlajtnant Buchánek, kdyś uś na pochodu vojáci padali, měly by se podle mĹźho skromnĹźho názoru drśet všemu muśstvu, jako von to dělával. Von udělal rast, shromáśdil nás všechny jako kułata kolem kvoŁny a zaŁal nám vykládat: ,Vy holomci, vy si vłbec nedovedete váśit, śe mašírujete po zeměkouli, poněvadś jste taková nevzdělaná banda, śe je to k blití, kdyś se Łlověk na vás podívá, takhle vás nechat mašírovat po Slunci, kde Łlověk, kterej na naší bídnĹź planetě má váhu šedesát kilo, váśí płes sedumnáct set kilogramł, to byste chcípali, to by se vám to mašírovalo, kdybyste měli v teleti płes dvě stě osmdesát kilogramł, na tłi metráky, a kvér by byl płldruhĹźho metrickĹźho centu těśkej. To byste hekali a vyplazovali jazyky jako uhoněnĹź psi.` Byl tam mezi námi jeden nešastnej uŁitel, ten se vopováśil płihlásit se taky ke slovu: ,S dovolením, pane obrlajtnant, na Měsíci váĹ›í šedesátikilogramovej Łlověk jenom tłináct kilogramł. Na Měsíci by se nám to lepší mašírovalo, poněvadś naše tele by tam váśilo jenom Łtyłi kilogramy. Na Měsíci bychom se vznášeli a nemašírovali.` ,To je hroznĹź,` povídá na to nebośtík pan obrlajtnant Buchánek, ,ty si, chlape mizerná, loudíš vo facku, buď rád, śe ti dám jenom vobyŁejnou pozemskou facku, kdybych ti dal takovou tu měsíŁní, tak bys płi své lehkostí letěl aś někam na Alpy a rozplác by ses vo ně. Kdybych ti dal tu těśkou sluneŁní, tak by se na tobě mundśr proměnil na kaši a hlava by ti ulítla někam do Afriky.` Dal mu tedy tu vobyŁejnou pozemskou facku, všeteŁka se dal do pláŁe a mašírovali jsme dál. Po celou dobu na marši breŁel a mluvil vám, pane obrlajtnant, vo ňákĹź lidskĹź dłstojnosti, śe se s ním zachází jako s ňákou němou tváłí. Potom ho pan obrlajtnant poslal k raportu, zavłeli ho na Łtrnáct dní a dosluhoval ještě šest neděl, ale nedoslouśil je, poněvadś měl brłch a voni ho ňák nutili, aby se toŁil v kasárnách na hrazdě, a von to nevydrśel a zemłel jako simulant v nemocnici."
"Je to opravdu zvláštní, švejku," łekl nadporuŁík Lukáš, "śe vy, jak jsem vám jiś kolikrát łíkal, máte ve zvyku zvláštním zpłsobem zlehŁovat dłstojnickĹź sbor."
"To nemám," s upłímností odpověděl Švejk. "Já vám chtěl jenom vyprávět, pane obrlajtnant, vo tom, jak dłív na vojně se lidi płiváděli sami do neštěstí. Von si ten Łlověk myslel, śe je vzdělanější neśli ten pan obrlajtnant, chtěl ho s tím Měsícem sníśit v oŁíŁh manšaftu, a taky kdyś dostal tu jednu pozemskou płes hubu, tak si vám tak všichni voddechli, nikoho to nemrzelo, navopak, všichni měli radost, śe pan obrlajtnant udělal takovej dobrej vtip s tou pozemskou fackou; tomu se łíká zachráněná situace. Člověka musí hned něco na padnout, a je uś dobłe. Naproti karmelitánłm v Praze měl, pane obrlajtnant, płed lety krám s králíky a jinĹźm ptactvem pan Jenom. Ten si udělal známost s dcerou knihałe Bílka. Pan Bílek, ten tĹź známosti nepłál a taky prohlásil vełejné v hospodě, śe kdyby pan Jenom płišel śádat o ruku jeho dcery, śe ho srazí ze schodnu, śe to svět neviděl. Pan Jenom se na to napil, a płece jen šel k panu Bílkoví, kterej ho v płedsíni uvítal s velkĹźm nośem, kterĹźm ołezávají ołízku, kterĹź vypadá jako śabikuch. Załval na něho, cośe tu chce, a vtom se vám mílej pan Jenom upšouk tak silně, aś se pendlovky na stěně zastavily. Pan Bílek se dal do smíchu, hned mu podal ruku a byl jen samé: ,RaŁte dále, pane Jenom - raŁte se posadit - snad jste se nepokakal - vśdy já nejsem tak zlej Łlověk, je pravda, śe jsem vás chtěl vyhodit, ale teď vidím, śe jste docela płíjemnĹź pán, vy jste Łlověk originál. Jsem knihał, proŁet jsem mnoho románł a povídek, ale v śádnej kníśce jsem neŁet, śe by se śenich takhle płedstavoval.` Smál se płitom, aś se za błicho popadal, a povídal s náramnou radostí, śe mu to płipadá, jako by se znali vod narození, jako by to byli rodní bratłi, snášel mu hned doutník, poslal pro pivo, pro taliány, zavolal śenu, płedstavil jí ho se všema podrobnostma toho upšouknutí. Ta si vodplivla a šla pryŁ. Potom zavolal na dceru a povídá jí: ,Tenhle pán płišel pośádat o tvoji ruku za takovejch a takovejch okolností: Dcera se dala hned do pláŁe a prohlásila, śe ho nezná, śe ho nechce ani vidět, tak nezbejvalo nic jinĹźho, neś aby vobá vypili pivo a snědli taliány a rozešli se. Potom pan Jenom měl ještě vostudu v tej hospodě, kam chodil pan Bílek, a nakonec se všude po cele] Łtvrti mu jinak nełíkalo neś ,posránek Jenom` a všude si vypravovali, jak chtěl zachránit situaci. - Život lidskĹź, poslušné hlásím, pane obrlajtnant, je tak slośitej, śe samotnej śivot Łlověka je proti tomu hadr. - K nám, do hospody ke Kalichu na Bojišti, chodíval ještě płed válkou jeden policejní nadstráśník, nějakej pan HubiŁka, a jeden pan redaktor, kterej sbíral zlámanĹź nohy, płejetĹź lidi, sebevrahy a dával je do novin. To byl tak veselej pán, śe bejval víc na policejní vachcimłe neś ve svĹź redakci. Ten jednou vopil toho pana nadstráśníka HubiŁku a proměnili si šaty v kuchyni, takśe nadstráśník byl v civilu a z pana redaktora stal se policejní nadstráśník, jenom si ještě zakryl Łíslo revolveru a vydal se do Prahy na patrolu. V ResslovĹź ulici, za bejvalou Svatováclavskou trestnicí, potkal v noŁním tichu staršího pána v cylindru a v kośichu, kterej šel zavěšen se starší paní v kośešinovém plášti. Voba spěchali domł a nepromluvili ani slova. Von na ně vypad a załval tomu pánovi do ucha: ,Nełvete tolik, nebo vás płedvedu!` Płedstavte si, pane obrlajtnant, to jejich leknutí. Marně mu vykládali, śe to bude asi nějaká mejlka, poněvadś voba jedou z hostiny u pana místodrśitele. Ekvipáś śe je dovezla aś za Národní divadlo a nyní śe se chtí provětrat a bydlí nedaleko, na Moráni, on śe je vrchní místodrśitelskej rada s chotí. ,Vy mě nebudete bulíkovat,` rozełval se dál na něho płevleŁenĹź redaktor, ,to se musíte stydět, kdyś jste, jak vy łíkáte, nějakej vrchní místodrśitelskej rada a chováte se płitom jako kluk. Já vás pozoruju uś moc dlouho, jak jste tłískal holí do rolĂł všech krámł, kterĹź vám byly na cestě, a płi tom vám vaše, jak vy łíkáte, cho pomáhala.` ,Vśdy já śádnou hłl, jak vidíte, nemám. To snad byl někdo płed náma.` ,Bodejtr byste ji měl,` povídá na to płevleŁenej redaktor, ,kdyś jste ji płerazil, jak jsem viděl, támhle za rohem o jednu bábu, která chodí po hospodách s peŁenejma bramborama a kaštanama.` Ta paní uś ani plakat nemohla a pan vrchní místodrśitelskĹź rada rozŁílil se tak, śe zaŁal mluvit něco vo sprostáctví, naŁeś byl zatŁen a płedveden k nejbliśší patrole v rajĂłnu komisałství v Salmově ulici, které łekl płevleŁenĹź redaktor, aby ten párek odvedli na komisałství, on śe je od Sv. Jindłicha a byl za sluśební cestou na Vinohradech, oba dopadl płí rušení noŁního klidu, płi noŁní rvaŁce, a zároveň śe ještě spáchali płestupek uráśky stráśe. On śe si vyłídí svou věc na komisałství u Sv. Jindłicha a za hodinu śe płijde na komisałství do Salmovky. Tak je voba patrola vodtáhla s sebou, kde seděli aś do rána a Łekali na toho nadstráśníka, kterĹź zatím voklikama se vrátil ke Kalichu na Bojiště, tam vzbudil nadstráśníka HubiŁku a se vší šetrností mu sdělil, co se stalo a jakĹź bude z toho vyšetłování, jestli nebude drśet hubu..."
NadporuŁík Lukᚠzdál se bĹźt jiś unaven rozhovorem, neśli však pobídl koně ke klusu, aby płedhonil płedvoj, łekl k Švejkovi:
"Kdybyste mluvil aś do veŁera, tak to bude Łím dál blbější."
"Pane obrlajtnant," volal za odjíśdějícím nadporuŁíkem Švejk, "nepłejete si vědět, jak to skonŁilo?"
NadporuŁík Lukᚠpłidal do trysku.
Stav poruŁíka Duba se tak zlepšil, śe vylezl ze sanitní dvojkolky, shromáśdil vedle sebe celĹź štáb kumpanie a jako v mátohách jal se je pouŁovat. Měl k nim ohromně dlouhou łeŁ, která všechny více tíśila neśli munice a ruŁnice.
Byla to směs rłznĹźch podobenství.
ZaŁal: "Láska vojákł k pánłm dłstojníkłm Łiní neuvěłitelné oběti mośnĹźmi, a na tom nezáleśí, a naopak, není-li tato láska ve vojákovi urozena, musí se vynutit. V civilním śivotě nucená láska jednoho k druhému, łekněme školníka k profesorskému sboru, tak dlouho vydrśí jako moc vnější, která ji vynucuje, na vojně však vidíme pravĹź opak, poněvadś nesmí dłstojník povolit vojákovi ani toho sebemenšího uvolnění oné lásky, která poutá vojáka k jeho płedstavenému. Tato láska není jenom obyŁejnou láskou, ale je to vlastně ścta, strach a disciplína."
Švejk po celou tu dobu šel vedle po levé straně, a jak poruŁík Dub mluvil, byl neustále k němu obliŁejem otoŁen rechtsšaut.
PoruŁík Dub zprvu toho jaksi nepozoroval a pokraŁoval dál v łeŁi:
"Tato disciplína a povinnost poslušenství, povinná láska vojína k dłstojníkovi jeví velikou struŁnost, poněvadś poměr mezi vojákem a dłstojníkem jest zcela jednoduchĹź: jeden poslouchá, druhĹź porouŁí. Jiś dávno jsme Łetli v knihách o vojenském umění, śe vojenskĹź lakonismus, vojenská jednoduchost je právě tou ctností, kterou si má osvojiti kaśdĹź voják, milující, chtěj nechtěj, svého płedstaveného, kterĹź v jeho oŁích musí bĹźt pro něho největším, hotovĹźm, vykrystalizovanĹźm płedmětem pevné a dokonalé vłle."
Nyní teprve zpozoroval Švejkłv rechtsšaut, jak ho sleduje, bylo mu to strašně nepłíjemné, poněvadś vycitoval jaksi najednou sám, śe se ve své łeŁi nějak zaplétá a śe nemłśe nikam vyjet z toho śvozu lásky vojína k płedstavenému, proto se rozkłikl na Švejka:
"Co na mne Łumíš jako tele na nová vrata?" "Dle rozkazu, poslušně hlásím, pane lajtnant, vy jste mé ráŁil sám jednou upozornit, śe kdyś mluvíte, śe mám svĹźm zrakem sledovati vaše śsta. Poněvadś kaśdej vojín musí vyplniti rozkazy svého płedstaveného a zapamatovati si je i pro všechny budoucí Łasy, byl jsem k tomu nucen."
"Dívej se," kłiŁel poruŁík Dub, "na druhou stranu, jenom se, ty pitomej chlape, nedívej na mne, víš Ĺ›e to nemám rád, śe to nesnesu, kdyś tě vidím, já si tak na tebe zasednu..."
Švejk udělal hlavou obrat nalevo a kráŁel tak dál vedle poruŁíka Duba tak strnule, śe poruŁík Dub vykłikl:
"Kam se to koukáš, kdyś s tebou mluvím?" "Poslušné hlásím, pane lajtnant, śe jsem dle vašeho rozkazu linksšaut."
"Ach," vzdychl si poruŁík Dub, "s tebou je kłíś. Koukej se płímo płed sebe a mysli si o sobě: Já jsem takovĹź hlupák, śe mě nebude śádná škoda. Pamatuješ si to?"
Švejk hleděl płed sebe a łekl:
"Poslušné hlásím, pane lajtnant, mám na tohle odpovědít?"
"Co si to dovoluješ," załval na něho poruŁík Dub. "Jak to se mnou mluvíš, co si tím myslíš?" "Poslušné hlásím, pane lajtnant, śe si tím myslím jenom na ten vᚠrozkaz na jednĹź stanici, kde jste mě káral, abych vłbec nevodpovídal, kdyś vy ukonŁíte łeŁ."
"Mᚠtedy ze mé strach," łekl rozradostněte poruŁík Dub, "ale ještě jsi mé nepoznal. Płede mnou se tłásli jiní lidé, neśli jsi ty, pamatuj si to. Dovedl jsem zkrotit jiné chlapíky, proto drś hubu a złstaň hezky vzadu, abych té neviděl!"
Tak Švejk złstal vzadu u sanity a jel pohodlné s dvojkolkou aś na místo urŁené k odpoŁinku, kde koneŁné všichni se doŁkali polévky a masa z nešastné krávy.
"Tu krávu měli nalośit alespoň na Łtrnáct dní do octa, a kdyś uś ne tu krávu, tak toho Łlověka, kterej ji kupoval," prohlásil Švejk.
Od brigády płicválal na koni kurĹźr s novĹźm rozkazem pro 11. kumpanii, śe maršrśta se mění na FelštĹźn, WojalyŁe a Sambor nechat stranou, nebo tam není mośno ubytovat kumpanii, poněvadś jsou tam dva poznaňské pluky.
NadporuŁík LukᚠuŁinil okamśité dispozice. ÚŁetní šikovatel Vaněk se Švejkem vyhledají pro kumpanii nocleh ve FelštĹźně.
"Ne abyste, Švejku, něco proved na cestě," upozorňoval ho nadporuŁík Lukáš. "Hlavně chovejte se slušně k obyvatelstvu!"
"Poslušně hlásím, pane obrlajtnant, śe se vynasnaśím. Měl jsem sice vošklivej sen, kdyś jsem si trochu k ránu zdłíml. Zdálo se mně vo neckách, kterĹź tekly płes celou noc na chodbě v domě, kde jsem bydlel, aś vytekly a promoŁily strop u pana domácího, kterej mně hned ráno dal vejpověď. Von byl uś, pane obrlajtnant, takovej płípad ve skuteŁnosti; v Karlíně, za viaduktem..."
"Dejte nám pokoj, Švejku, s vašimi hloupĹźmi łeŁmi a dívejte se raději s Vaňkem na mapu, kudy máte jít. Tak tady vidíte ty vesnice. Od téhle vesnice dáte se napravo k łíŁce a podél toku łíŁky aś zas k nejbliśší vesnici, a odtamtud, kde vlévá se do ní první potok, kterĹź vám bude po pravé ruce, dáte se polní cestou nahoru, płesně na sever, a nikam jinam nemłśete zabloudit neś do FelštĹźna! Pamatujete si to?"
Švejk vydal se tedy s śŁetním šikovatelem Vaňkem podle maršrśty.
Bylo po poledni; krajina těśce oddychovala ve vedru a špatně zaházené jámy s pochovanĹźmi vojáky vydávaly hnilobní zápach. Płišli do krajiny, kde byly svedeny boje na postupech k Płemyšlu a kde strojními puškami byly skoseny celé bataliĂłny. V malĹźch lesících u łíŁky bylo znát łádění artilérie. Na velkĹźch plochách a śboŁích Łněly místy místo stromł jakési pahĹźly ze země a tuto poušt brázdily zákopy.
"Tady to vypadá jinak neś u Prahy," łekl Švejk, aby płerušil mlŁení.
"U nás uś máme po śních," łekl śŁetní šikovatel Vaněk. "Na Kralupsku zaŁínáme nejdłív."
"Tady bude po válce moc dobrá ouroda," łekl po chvilce Švejk. "Nebudou si tu muset kupovat kostní mouŁku, to je moc vĹźhodnĹź pro rolníky, kdyś jim na poli zpráchniví celej regiment; je to zkrátka vobśiva. Jenom vo jedno mám starost, aby ti rolníci nedali se vod nikoho nabulíkovat a neprodávali ty kosti vojákł zbyteŁně na špĂłdium do cukrovarł. To bejval v karlínskejch kasárnách obrlajtnant Holub, ten byl tak uŁenej, śe ho všichni u kumpanie povaśovali za blba, poněvadś von kvłli svĹź uŁenosti se nenauŁil nadávat na vojáky a vo všem jenom rozjímal z vědeckĹźho stanoviska. Jednou mu vojáci hlásili, śe vyfasovanej komisárek není k śrádlu. Jinej oficír by se rozŁílil nad takovou drzostí, ale von né, von złstal klidnej, nełek nikomu ani prase, ani svině, ani nedal nikomu płes drśku. Svolal jenom všechny svoje maníky a povídá jim svĹźm takovĹźm płíjemnĹźm hlasem: ,Płedně si, vojáci, musíte uvědomit, śe kasárna nejsou śádnej delikatessenhandlung, abyste tam mohli vybírat marinovanĹź ouhołe, volejovĹź rybiŁky a voblośenĹź chlebíŁky. Kaśdej voják má bejt tak inteligentním, aby seśral bez reptání všechno, co vyfasuje, a musí mít v sobě tolik disciplíny, aby se nepozastavoval nad kvalitou toho, co má seśrat. Płedstavte si, vojáci, śe by byla vojna. Tej zemi, do kterĹź vás po bitvě pochovají, je to śplně lhostejnĹź, jakĹźm komisárkem jste se płed svou smrtí napráskli. Vona vás matiŁka země rozlośí a seśere i s botama. Ve světě se nic nemłśe ztratit, z vás vyroste, vojáci, zas novĹź vobilí na komisárky pro novĹź vojáky, ktełí tłeba zas, jako vy, nebudou spokojenĹź, płjdou si stěśovat a narazejí na někoho, kterej je dá zavłít aś do aleluja, poněvadś má na to právo. Ted' jsem vám to, vojáci, všechno pěkně vysvětlil, a nemusím vám snad víckrát płipomínat, śe kdo si bude płíště stěśovat, śe si toho bude moc váśit, aś bude zas na bośím světle.` ,Kdyby nám aspoň nadával,` łíkali vojáci mezi sebou a všechny ty jemnosti v płednáškách pana obrlajtnanta je hrozně mrzely. Tak mě jednou zvolili z kumpaŁky, abych mu to jako łek, śe ho všichni mají rádi a śe to není śádná vojna, kdyś nenadává. Tak jsem šel k němu do bytu a prosil jsem ho, aby zanechal všeho vostejchání, vojna śe má bejt jako łemen, vojáci śe jsou zvyklí na to, aby se jim kaśdej den płipomínalo, śe jsou psi a prasata, jinak śe ztrácejí śctu k svĹźm płedstavenĹźm. Von se napłed bránil, mluvil něco vo inteligenci, vo tom, śe se dnes uś nesmí slouśit pod rákoskou, ale nakonec si płeci dal łíct, nafackoval mě a vyhodil mě ze dvełí, aby stoupla jeho váśnost. Kdyś jsem voznámil vĹźsledek svĹźho vyjednávání, měli všichni z toho velkou radost, ale von jim to zas zkazil hned druhej den. Płijde ke mně a płede všema povídá: ,Švejku, já jsem se vŁera płenáhlil, tady máte zlatku a napijte se na moje zdraví. S vojskem se musí umět zacházet.`"
Švejk se rozhlédl po krajině.
"Myslím," łekl, "śe jdeme špatně. Pan obrlajtnant nám to płece dobłe vysvětloval. Máme jít nahoru, dolł, potom nalevo a napravo, pak zas napravo, potom nalevo - a my jdeme połád rovně. Nebo uś jsme to všechno prodělali mimochodem mezi łeŁí? Já rozhodně tady vidím płed sebou dvě cesty k tomu FelštĹźnu. Já bych navrhoval, abychom se teď dali po tej cestě nalevo."
ÚŁetní šikovatel Vaněk, jak uś to bĹźvá zvykem, kdyś se dva octnou na kłiśovatce, poŁal tvrdit, śe se musí jít napravo.
"Ta moje cesta," łekl Švejk, "je pohodlnější neśli ta vaše. Já płjdu podél potłŁka, kde rostou pomněnky, a vy se budete flákat někde suchopárem. Já se drśím toho, co nám łekl pan obrlajtnant, śe vłbec nemłśeme zabloudit, a kdyś nemłśem zabloudit, tak co bych lez někam do kopce; płjdu pěkně po lukách a dám si kvíteŁek za Łepici a natrhám celou kytici pro pana obrlajtnanta. Ostatně se młśeme płesvědŁit, kdo z nás má pravdu, a doufám, śe se tady rozejdem jako dobłí kamarádi. Tady je taková krajina, śe všechny cesty musejí vést do toho FelštĹźna."
"Neblázněte, Švejku," łekl Vaněk, "tady právě podle mapy musíme jít, jak łíkám, napravo."
"Mapa se taky młśe mejlit," odpověděl Švejk, sestupuje do śdolí potoka. "Jednou šel uzenáł Kłenek z Vinohrad podle plánu města Prahy od Montágł na Malé Straně domł v noci na Vinohrady a dostal se aś k ránu do Rozdělova u Kladna, kde ho našli celĹźho zkłehlĹźho k ránu v śitě, kam upad śnavou. Kdyś si tedy nedáte łíct, pane rechnungsfeldvébl, a máte svou hlavu, tak se holt musíme rozejít a sejdeme se aś na místě ve FelštĹźně. Podívají se jenom na hodinky, abychom věděli, kdo tam bude dłív. A kdyby jim snad hrozilo nějakĹź nebezpeŁí, tak jen vystłelejí do vzduchu, abych věděl, kde jsou."
Odpłldne Švejk došel k malému rybníku, kde se setkal s jedním uprchlĹźm ruskĹźm zajatcem, kterĹź se tu koupal a płi spatłení Švejka dal se nahĹź, jak vylezl z vody, na śtěk.
Švejk byl zvědav, jak asi by mu slušela ruská uniforma, která se zde válela pod vrbiŁkama, svlékl svou a oblékl si ruskou uniformu nešastného nahého zajatce, kterĹź utekl od transportu ubytovaného ve vesnici za lesem. Švejk płál si, aby sebe viděl dłkladně zrcadlit ve vodě, proto chodil tak dlouho po hrázi rybníka, aś ho tam našla patrola polního Łetnictva, která hledala ruského zběha. Byli to Maďałi a Švejka płes jeho protesty odtáhli na etapu v ChyrĂłwě, kde ho załadili do transportu ruskĹźch zajatcł urŁenĹźch pracovat na opravě śelezniŁní trati směrem ku Płemyšlu.
Všechno to se zběhlo tak rychle, śe teprve druhĹź den Švejk si uvědomil situaci a napsal na bílou zeď školní světnice, kde ubytovali Łást zajatcł, kouskem oharku ze dłíví:
Zde spal Josef Švejk z Prahy, kompanieordonanc
11. marškumpaŁky 91. regimentu, kterĹź jako kvartĹźrmachr
upadl omylem do rakouského zajetí pod FelštĹźnem.

(c) Jaroslav Hašek 1923
<*>


Wyszukiwarka

Podobne podstrony:
Osudy dobrĂŠho vojĂĄka Ĺ vejka II
Osudy dobrĂŠho vojĂĄka Ĺ vejka IV
Osudy dobrĂŠho vojĂĄka Ĺ vejka I
MOduł III nauka i wiedza
Test II III etap VIII OWoUE
PJU zagadnienia III WLS 10 11
OTWP 2010 TEST III
Klucz Odpowiedzi Chemia Nowej Ery III Węgiel i jego związki z wodorem
can RENAULT CLIO III GRANDTOUR 08 XX PL 001
Meredith Pierce historia napisana przeze mnie Rozdział III
III wojna światowa

więcej podobnych podstron