Jaroslav Haek
Osudy dobrého vojáka vejka za světové války
III. kniha
SLAVNĹť VĹťPRASK
*1. kapitola
PĹes Uhry
KoneĹně se vichni doĹkali toho okamĹiku, kdy je nacpali do vagĂłnĹ v poměru 42 muĹĹ k 8 koním. Koním ovem se jelo pohodlněji neĹ muĹstvu, poněvadĹ mohli spát vstoje, ale to nevadilo. VojenskĹź vlak vezl do HaliĹe opět novou skupinu lidí hnanĹźch na jatky.
Celkem vak se vem těm tvorĹm pĹece jen ulehĹilo; bylo to něco jiĹ urĹitého, kdyĹ se vlak hnul, ale pĹedtím to byla jen trapná nejistota, panika, zdali se pojede jiĹ dnes, nebo zítra, Ĺi pozítĹí. NěkterĹźm bylo jako odsouzenĹźm k smrti, kteĹí oĹekávají se strachem, kdy si pro ně pĹijde kat. A potom nastane uklidnění, Ĺe uĹ to bude odbyto.
Proto jeden voják Ĺval z vagĂłnu jako pominutĹź: "Jedeme, jedeme!"
ÚĹetní ikovatel Vaněk měl Ĺplnou pravdu, kdyĹ Ĺíkal vejkovi, Ĺe není ĹádnĹź spěch.
NeĹli se dospělo k tomu okamĹiku, aby se lezlo do vagĂłnĹ, uplynulo několik dní, a pĹitom se stále hovoĹilo o konzervách a zkuenĹź Vaněk prohlásil, Ĺe je to jenom fantazie. Jaképak konzervy! Takhle jetě polní me, poněvadĹ i pĹi pĹedelé marce tak bylo. KdyĹ jsou konzervy, tak polní me odpadá. V opaĹném pĹípadě polní me je náhraĹkou za konzervy.
A tak se objevil místo guláovĹźch konzerv vrchní polní kurát Ibl, kterĹź zabil tĹí mouchy jednou ranou. OdslouĹil polní mi najednou pro tĹi pochodové prapory, dvěma z nich poĹehnal do Srbska a jednomu do Ruska.
Měl pĹitom velice nadenou ĹeĹ a bylo znát, Ĺe bral materiál z vojenskĹźch kalendáĹĹ. Byla to taková dojemná ĹeĹ, Ĺe kdyĹ ujíĹděli na Moon, vejk, kterĹź byl pohromadě ve vagĂłnu s Vaňkem v improvizované kanceláĹi, vzpomněl si na ten proslov a Ĺekl ĹĹetnímu ikovateli: "To bude moc fajn, jak povídal ten feldkurát, aĹ den se skloní k veĹeru a slunce se svĹźma zlatejma paprskama zapadne za hory a na bojiti bude slyet, jak von Ĺíkal, ten poslední dech umírajících, hejkot kleslĹźch koní a sténání raněnĹźch muĹĹ a náĹek vobyvatelstva, kdyĹ mu hoĹejí chalupy nad hlavou. Já mám moc rád, kdyĹ tak lidi blbnou na kvadrát."
Vaněk souhlasné kĹźvl hlavou: "Byl to zatraceně dojemnĹź pĹípad."
"Bylo to moc hezkĹź a pouĹnĹź," Ĺekl vejk, "já si to pamatuju velmi dobĹe, a aĹ se vrátím z vojny, tak to budu vypravovat u Kalicha. Von se, kdyĹ nám to pan kurát vykládal, tak pěkně rozkroĹil, Ĺe jsem měl strach, aby mu jedna haksna neuklouzla a von nespad do polního oltáĹe a nerozbil si kokos vo monstranci. Von nám dával takovej pěknej pĹíklad z dějin naí armády, kdyĹ jetě slouĹil Radeckej a s veĹerními Ĺervánky sluĹoval se voheň, jak hoĹely stodoly na bojiti, jako kdyby to byl viděl."
A tşŠden vrchní polní kurát Ibl byl jiĹ ve Vídni a opět tam jinému marbataliĂłnu vykládal dojemnou historii, o které se vejk zmiňoval a která se mu tolik líbila, Ĺe ji nazval blbostí na kvadrát.
"Milí vojáci," ĹeĹnil vrchní polní kurát Ibl, "tak tedy si myslete, Ĺe je rok osmaĹtyĹicátĹź a Ĺe vítězstvím skonĹila bitva u Custozzy, kde po desetihodinovém Ĺporném boji musil italskĹź král Albert pĹenechati krvavé bojitě naemu otci vojínĹ, marálkovi Radeckému, jenĹ v 84. roce svého Ĺivota dobyl tak skvělého vítězství.
A hle, vojáci milí! Na vĹźině pĹed dobytou Custozzou zastavil se kmet vojevĹdce. Kolem něho jeho věrní vojevĹdcové. VáĹnost okamĹiku zmocnila se celého krouĹku, nebo, vojáci, v nepatrné vzdálenosti od marálka bylo pozorovat vojína, jenĹ se smrtí zápasil. S roztĹítěnĹźmi Ĺdy na polí cti pocifoval zraněnĹź praporeĹník Hrt, jak na něho hledí marálek RadeckĹź. HodnĹź zraněnĹź praporeĹník jetě svíral v tuhnoucí pravicí zlatou medalii v kĹeĹovitém nadení. PĹi pohledu na vzneeného marálka oĹivl se jetě jednou tepot jeho srdce a zchromlĹźm tělem pronikl poslední zbytek síly a umírající pokouel se s nadlidskou námahou plíĹiti se vstĹíc svému marálkovi. ,PopĹej si klidu, mĹj hodnĹź vojíne,` zvolal k němu marálek, sestoupil s koně a chtěl mu podati ruku. ,Nejde to, pane marálku,` Ĺekl umírající vojín, ,mám obě ruce uraĹeny, ale o jedno prosím. Sdělte mně plnou pravdu: Je ta bitva zcela dobyta?` ,Docela, milĹź brachu,` pravil laskavě polní marálek, ,koda, Ĺe tvá radost je zkalena tvĹźm zraněním.` ,Ovem, vzneenĹź pane, se mnou je konec,` temnĹźm hlasem Ĺekl vojín, pĹíjemné se usmívaje. ,Má Ĺízeň?` otázal se RadeckĹź. ,Den byl parnĹź, pane marálku, měli jsme pĹes tĹicet stupňĹ horka.` Nato RadeckĹź, chopiv se polní láhve svého poboĹníka, podával ji umírajícímu. Tento se napil, uĹiniv mocnĹź douek. ,Zapla bĹh tisíckrát,` zvolal, namáhaje se políbiti ruku svému veliteli. ,Jak dlouho slouĹí?` otázal se tento. ,PĹes ĹtyĹicet let, pane marálku! U Oper dobyl jsem zlaté medalie. Také u Lipska jsem byl, dělovĹź kĹíĹ mám rovněĹ, pětkrát jsem byl smrtelně raněn, ale teď je se mnou doĹista konec. Ale jaké těstí a blaho, Ĺe jsem se doĹil dneního dne. Co mi záleĹí na smrti, kdyĹ jsme dobyli slavného vítězství a císaĹi vrácena jeho zem!`
V tom okamĹiku, milí vojáci, zavzněly z tábora velebné zvuky naí hymny Zachovej nám, Hospodine, mocně a vzneené nesly se po bojiti. PadlĹź vojín, louĹící se se Ĺivotem, jetě jednou pokusil se vzchopit. ,Sláva Rakousku,` zvolal nadené, ,sláva Rakousku! Nech pokraĹuje se v té skvostné písni! Sláva naemu vojevĹdci! A Ĺije armáda!`
Umírající sklonil se jetě jednou k pravici marálkové, kterou poceloval, sklesl a tichĹź poslední vzdech vydral se z jeho lechetné due. VojevĹdce stál tu s obnaĹenou hlavou pĹed mrtvolou jednoho z nejhodnějích vojínĹ. ,Tento krásnĹź konec je věru záviděníhodnĹź,` pravil v pohnutí marálek, skláněje obliĹej do sepjatĹźch dlaní.
Milí vojíni, i já vám pĹeji, abyste se vichni doĹkali takového krásného konce."
Vzpomínaje na tuto ĹeĹ vrchního polního kuráta Ibla, mohl ho opravdu nazvati vejk, aniĹ by mu v nejmením ubliĹoval, blbem na kvadrát.
Potom vejk poĹal mluvit o známĹźch rozkazech, které jim byly pĹeĹteny pĹed vstoupením do vlaku. Jeden byl armádní rozkaz podepsanĹź Frantikem Josefem a druhĹź byl rozkaz arcivévody Josefa Ferdinanda, vrchního velitele vĹźchodní armády a skupiny, kteréĹ oba tĹźkaly se událostí na Dukelském prĹsmyku dne 3. dubna 1915, kdy pĹely dva bataliĂłny 28. pluku i s dĹstojníky k RusĹm za zvukĹ plukovní kapely.
Oba rozkazy byly jim pĹeĹteny tĹaslavĹźm hlasem a zněly v Ĺeském pĹekladu:
Armádní rozkaz ze dne 17. dubna 1915:
PĹeplněn bolestí naĹizuji, aby c. k. pěí pluk Ĺís. 28
pro zbabělost a velezrádu byl vymazán z mého vojska.
Plukovní prapor budiĹ zneuctěnému pluku
odebrán a odevzdán do Vojenského muzea. Dnením
dnem pĹestává existovat pluk, kterĹź otráven
mravně z domovu, vytáhl do pole, aby se dopustil
velezrady.
Frantiek Josef 1.
Rozkaz arcivévody Josefa Ferdinanda:
České trupy během polního taĹení zklamaly zejména
v posledních bojích. Zejména zklamaly pĹi
obraně pozic, ve kterĹźch se nalézaly po delí dobu
v zákopech, ĹehoĹ pouĹil Ĺasto nepĹítel aby navázal
styky a spojení s niĹemnĹźmi Ĺivly těchto trup.
ObyĹejně vĹdy směĹovaly pak Ĺtoky nepĹítele,
podporovaného těmito zrádci, proti těm oddílĹm
na frontě, které byly od takovĹźch trup obsazeny.
Často podaĹilo se nepĹíteli pĹekvapit nae Ĺásti
a takĹka bez odporu proniknout do naich pozic
a zajmouti znaĹnĹź velkĹź poĹet obráncĹ.
Tisíckrát hanba, potupa i opovrĹení těmto bídákĹm
bezectnĹźm, kteĹí dopustili se zrady císaĹe i Ĺíe
a poskvrňují nejen Ĺest slavnĹźch praporĹ naí slavné
a stateĹné armády, nĹźbrĹ i Ĺest té národnosti, ku
které se hlásí.
DĹív nebo později zastihne je kulka nebo provaz kata.
Povinností kaĹdého jednotlivého Ĺeského vojáka,
kterĹź má Ĺest v těle, je, aby oznaĹil svému komandantovi
takového niĹemu, tváĹe a zrádce.
tak neuĹiní, je sám takovĹź zrádce a niĹema.
Tento rozkaz nech je pĹeĹten vemu muĹstvu
u ĹeskĹźch plukĹ.
C. k. pluk Ĺís. 28 naĹízením naeho mocnáĹe jest
jiĹ vykrtnut z armády a vichni zajatí pĹeběhlíci
z pluku splatí svou krví těĹkou vinu.
Arcivévoda Josef Ferdinand
"To nám to pĹeĹtli trochu pozdě," Ĺekl vejk k Vaňkovi, "velice se divím, Ĺe nám to Ĺetli aĹ teď, kdyĹ uĹ císaĹ pán ten befél vydal 17. dubna. To by mohlo tak vypadat, jako kdyby z nějakejch dĹvodĹ hned nám to nedali pĹeĹíst. Já bejt císaĹem pánem, tak bych si takovĹź odstrkování nedal líbit. KdyĹ vydám befél 17. dubna, tak se taky sedmnáctĹźho musí Ĺíst u vech regimentĹ, i kdyby ídla padala."
Na druhé straně vagĂłnu proti Vaňkovi seděl kuchaĹ okultista z dĹstojnické mináĹe a cosi psal. Za ním seděli sluha nadporuĹíka Lukáe vousatĹź obr Baloun a telefonista pĹidělenĹź k 11. markumpaĹce ChodounskĹź. Baloun pĹeĹvykoval kus komisárku a vykládal uděeně telefonistovi Chodounskému, Ĺe za to nemĹĹe, kdyĹ v té tlaĹenici pĹi nastupování do vlaku nemohl se dostat do tábního vagĂłnu ku svému nadporuĹíkovi.
ChodounskĹź ho strail, Ĺe teď pĹestává legrace, Ĺe za to bude kulka.
"Kdyby bylo uĹ jednou toho trápení konec," bědoval Baloun, "uĹ jednou jsem měl namále na manévrech u Votic. Tam jsme li vo hladu a Ĺízni, a kdyĹ k nám pĹijel batalionsadjutant, tak jsem vykĹik: ,Dejte nám vodu a chleba.` Von votoĹil na mne koně a Ĺek, Ĺe kdyby to bylo ve válce, Ĺe bych musil vystoupit z Ĺady a Ĺe by mne dal vodstĹelit, a teď Ĺe mne dá zavĹít na garnizĂłn, ale měl jsem velikĹź těstí, poněvadĹ kdyĹ jel to voznámit ke tábu, tak na cestě se mu splail kĹň, von spad a zlámal si, sláva bohu, vaz."
Baloun těĹce vzdychl a zakuckal se soustem chleba, a kdyĹ se vzpamatoval, Ĺádostivě podíval se na dva vaky nadporuĹíka Lukáe, které opatroval.
"Fasovali, páni oficíĹi," Ĺekl trudnomyslně, "játrové konzervy a uherskĹź salám. Takhle kousíĹek."
Díval se pĹitom tak touĹebné na ty dva vaky svého nadporuĹíka jako ode vech oputěnĹź pejsek, kterĹź je hladovĹź jako vlk a sedí, vdechuje páry z vaĹící se uzeniny, u dveĹí uzenáĹského krámu.
"Nekodilo by," Ĺekl ChodounskĹź, "kdyby nás někde Ĺekali s nějakĹźm dobrĹźm obědem. To kdyĹ jsme my na zaĹátku vojny jeli do Srbska, tak jsme se pĹeĹrali na kaĹdé stanici, jak nás vude hostili. Z husích stehĹźnek jsme vyĹezávali palíĹky toho nejlepího masa a hráli s nimi 'ovĹinec na plátech Ĺokolády. V Oseku v Charvatsku nám pĹinesli do vagĂłnu dva páni od veteránĹ velkĹź kotel peĹeného zajíce, a to uĹ jsme nevydrĹeli a vylili jsme jim to vechno na hlavu. Po vech tratích jsme nic jiného nedělali, neĹ blili z vagĂłnĹ. Kaprál Matějka v naem vagĂłně se tak pĹecpal, Ĺe jsme museli dát mu pĹes bĹicho prkno a skákat po něm, jako kdyĹ se lape zelí, a to mu teprve ulevilo a lo to z něho horem dolem. KdyĹ jsme jeli pĹes Uhry, tak nám házeli do vagĂłnĹ na kaĹdé stanicí peĹené slepice. Z těch jsme nic jiného nejedli neĹ mozeĹek. V Kapofalvě házeli nám MaďaĹi do vagĂłnĹ celé kusy peĹenĹźch prasat a jeden kamarád dostal celou peĹenou vepĹovou hlavou tak do lebky, Ĺe potom toho dárce honil s übervunkem pĹes tĹi koleje. Zato uĹ v Bosně jsme ani vodu nedostali. Ale do Bosny, aĹkoliv to bylo zakázané, měli jsme rĹznĹźch koĹalek, co hrdlo ráĹilo, a vína potoky. Pamatuji se, Ĺe na jedné stanici nás nějaké paniĹky a sleĹinky uctívaly pivem a my jsme se jim do konve s pivem vymoĹili, a ty jely od vagĂłnu!
Vichni jsme byli jako v mátohách po celou cestu, já neviděl ani na Ĺaludské eso, a neĹ jsme se nadáli, najednou rozkaz, karty jsme ani nedohráli, a vechno ven z vagĂłnĹ. Nějakej kaprál, uĹ nevím, jak se jmenoval, ten kĹiĹel na svoje lidi, aby zpívali: ,Und die Serben müssen sehen, daß wir Österreicher Sieger, Sieger sind.` Ale někdo ho zezadu kop a on se pĹevalil pĹes koleje. Potom kĹik, aby se daly ruĹnice do pyramid, a vlak hned otoĹil a jel nazpět prázdnĹź, jen, to se ví, jak to v té panice bĹźvá, odvezl nám s sebou frpflégunk na dva dny. A jako odtud k tamhletěm stromĹm, tam uĹ zaĹaly praskat rapnely. PĹijel z druhého konce batalionskomandant a svolal vechny na poradu, a potom pĹiel ná obrlajtnant Macek, Čech jako poleno, ale mluvil jen německy, a povídá, bledĹź jako kĹída, Ĺe se dál nemĹĹe ject, trat Ĺe je vyhozena do povětĹí v noci, Srbové Ĺe se dostali pĹes Ĺeku a jsou nyní na levém kĹídle. Ale to je jetě daleko od nás. My prĹź dostaneme posily a pak je rozsekáme. Nikdo aby se nevzdal, kdyby k něĹemu dolo, Srbové prej zajatcĹm uĹezávají ui, nosy a vypichují oĹi. e nedaleko nás praskají rapnely, z toho abychom si nic nedělali. To se prĹź nae artilérie nastĹeluje. Najednou ozvalo se kdesi za horou tatatatatatatata. To prĹź nastĹelují nai maínengevéry. Potom bylo zleva slyet kanonádu, my jsme to slyeli ponejprv a leĹeli na bĹie, pĹes nás pĹeletlo několik granátĹ a zapálily nádraĹí a z pravé strany nad námi zaĹaly hvízdat kuliĹky a v dálce bylo slyet salvy a rachocení ruĹnic. Obrlajtnant Macek poruĹil rozebrat pyramidy a ládovat kvéry. Dienstführender el k němu a Ĺekl, Ĺe to není vĹbec moĹné, poněvadĹ nemáme s sebou Ĺádnou munici, Ĺe pĹece ví dobĹe, Ĺe munici jsme měli fasovat aĹ u dalí etapy pĹed pozicí. PĹed námi Ĺe jel vlak s municí a ten Ĺe uĹ patrné se dostal SrbĹm do rukou. Obrlajtnant Macek stál chvíli jako ze dĹeva a pak dal rozkaz ,Bajonett auf`, aniĹ by věděl proĹ, jen tak ze zoufalství, aby se něco dělalo. Potom jsme zas stáli v pohotovosti hezkou chvíli, potom zas jsme lezli na praĹce, poněvadĹ objevil se nějakĹź aeroplán a arĹe Ĺvaly: ,Alles decken, decken!` Pak se objevilo, Ĺe je to ná, a byl také omylem naí artilérií podstĹelenej. 'tak jsme zas vstali, a ĹádnĹź rozkaz, rĹt! Z jedné strany hnal se k nám nějakĹź kavalerista. Jetě zdaleka kĹiĹel: ,Wo ist Batalionskommando?` Batalionskomandant vyjel mu naproti, ten mu podal nějakĹź list a zase uĹ odjíĹděl dál napravo. Batalionskomandant si to po cestě Ĺetl, a pak najednou jako kdyĹ se zblázní. Vytasil avli a letěl k nám. ,Alles zurück, alles zurück!` Ĺval na dĹstojníky. ,Direktion Mulde, einzeln abfallen!` A tu to zaĹalo. Ze vech. stran, jako by na to Ĺekali, poĹali do nás pálit. Po levé straně bylo kukuĹiĹné pole a to bylo jako jeden Ĺert. My jsme se plíĹili po Ĺtyrech do Ĺdolí, ruksaky nechali na těch zatracenĹźch praĹcích. Obrlajtnant Macek dostal to ze strany do hlavy a neĹek ani vec. NeĹ jsme utekli do Ĺdolí, bylo plno zabitĹźch a raněnĹźch. Ty jsme tam nechali a běĹeli jsme aĹ do veĹera a krajina byla od naich jiĹ pĹed námi jako vymetená. Jen jsme viděli vyrabovanĹź trén. AĹ koneĹné jsme se dostali na stanici, kde uĹ se dostaly nové rozkazy, sednout do vlaku a ject nazpátek ku tábu, coĹ jsme nemohli vykonat, poněvadĹ celĹź táb padl den pĹedtím do zajetí, o ĹemĹ jsme se dozvěděli aĹ ráno. Pak jsme byli jako sirotci, ĹádnĹź o nás nic nechtěl vědět a pĹidali nás k 73. regimentu, abychom s ním odstupovali, coĹ jsme s největí radostí udělali, ale napĹed jsme museli maírovat kupĹedu asi den, neĹ jsme pĹili k 73. regimentu. Potom jsme..."
Nikdo ho jiĹ neposlouchal, nebol vejk s Vaňkem hrál tahanĹź mariá, kuchaĹ okultista z dĹstojnické mináĹe psal dál obírné psaní své manĹelce, která za jeho nepĹítomnosti poĹala vydávat novĹź teosofickĹź Ĺasopis, Baloun dĹímal na lavici, a tak nezbylo telefonistovi Chodounskému neĹ opakovat: "Ano, na to nezapomenu..."
Zvedl se a el kibicovat k tahanému mariái. "Aspoň kdybys mně zapálil fajfku," Ĺekl vejk pĹátelsky na Chodounského, "kdyĹ uĹ jde kibicovat. TahanĹź mariá je váĹnějí věc neĹ celá vojna a neĹ to vae zatracenĹź dobrodruĹství na srbskĹź hranici. - Takovou blbost udělám, měl bych se fackovat. e jsem jetě chvíli nepoĹkal s tím králem, zrovna teď mně pĹiel filek. Já hovado."
KuchaĹ okultista mezitím dokonĹil své psaní a pĹeĹítal si ho zĹejmé uspokojen, jak to pěkně sloĹil kvĹli vojenské cenzuĹe.
Drahá Ĺeno!
AĹ dostane tyto Ĺádky, budu se nalézati jiĹ po
několik dni ve vlaku, poněvadĹ odjíĹdíme na
frontu. Netěí mě to pĹíli poněvadĹ ve vlaku
musím zahálet a nemohu bĹźt prospěnĹźm, nebo
se nevaĹí v naí dĹstojnické kuchyni a jídlo se
dostane na staniĹních etapách. Rád bych bĹźval
naim pánĹm dĹstojníkĹm uvaĹil mezi jízdou
Maďarskem segedínskĹź gulá ale sklaplo mně.
Snad aĹ pĹijedeme do HaliĹe, budu mít pĹíleĹitost
uvaĹit oule, pravé haliĹské, husu duenou
v kroupách nebo v rĹźĹi. VěĹ mne`, drahá Helenko,
Ĺe se opravdu snaĹím co nejvíce zpĹíjemnit naim
pánĹm dĹstojníkĹm jich starosti a námahy. Byl
jsem od pluku pĹeloĹen k marbataliĂłnu, coĹ bylo
mĹźm nejvroucnějím pĹáním, abych mohl byl i ze
skromnĹźch prostĹedkĹ, dĹstojnickou polní
kuchyni na frontě uvésti v nejlepí koleje.
Pamatuje se, drahá Helenko, Ĺes mně pĹi
narukování k pluku pĹála, abych dostal hodné
pĹedstavené. Tvé pĹání se splnilo, a nejenĹe si ani
v nejmením nemohu naĹíkat, naopak vichni
páni dĹstojníci jsou naimi pravĹźmi pĹáteli
a zejména ke mně se chovají jako otec. Co
nejdĹíve Ti oznámím Ĺíslo naí polní poty...
Toto psaní bylo vynuceno okolnostmi, kdyĹ kuchaĹ okultista nadobro si rozlil ocet s plukovníkem Schrödrem, kterĹź mu dosud drĹel palec, ale na kterého se pĹi veĹeĹi na rozlouĹenou s dĹstojníky marbataliĂłnu opět, netastnou náhodou, nedostala porce rolované telecí ledviny, a plukovník Schröder ho poslal s markumpaĹkou do pole, svěĹiv dĹstojnickou kuchyni pluku nějakému neastnému uĹiteli z Ĺstavu slepcĹ na Klárově.
KuchaĹ okultista pĹelétl jetě jednou, co napsal a co se mu zdálo velice diplomatickĹźm, aby se udrĹel pĹece jen trochu dál bojitě, poněvadĹ a si Ĺíká co kdo chce, pĹece jen je to ulejvárna i na frontě.
Napsal sice, kdyĹ byl jetě v civilu redaktorem a majitelem okultistického Ĺasopisu pro vědy záhrobní, velkou Ĺvahu, Ĺe se nikdo nemá bát smrti, a Ĺvahu o stěhování duí.
PĹistoupil téĹ dělat kibice k vejkovi a Vaňkovi. Mezi oběma spoluhráĹi nebylo v tom okamĹiku ĹádnĹźch rozdílĹ vojenské hodnosti. Nehráli jiĹ ve dvou, ale mariá ve tĹech s ChodounskĹźm.
Ordonanc vejk nadával sprosté ĹĹetnímu ikovateli Vaňkovi: "Já se vám divím, Ĺe mĹĹete tak blbé hrát. Vidíte pĹeci, Ĺe von hraje betla. Já nemám ĹádnĹź kule, a vy neobrátíte vosmiĹkou a házíte jako nejpitomějí hovado Ĺaludského spodka, a von to trouba vyhraje."
"To je Ĺvaní pro jednoho prohraného betla," zněla sluná odpověd ĹĹetního ikovatele, "vy sám hrajete jako idiot. Já si mám vycucat z malíĹku kulovou vosmu, kdyĹ vĹbec ĹádnĹź kule taky nemám, já měl jen vysokĹź zelenĹź a Ĺaludy, vy hampejzníku."
"Tak jste měl hrát, vy chytráku, durcha," s Ĺsměvem Ĺekl vejk. "To je zrovna tak jako jednou u ValĹ, dole v restauraci, taky takovej jeden nekňuba měl durcha, ale nehrál ho a vodloĹil vĹdycky ty nejmení do talĂłnu a pustil kaĹdĹźho na betla. Ale jakĹź měl karty! Vod vech barev ty nejvyí. Jako teď bych z toho nic neměl, kdyĹ vy byste hrál durcha, tak taky tenkrát ne, a nikdo z nás taky nic, jak to lo kolem, platili bychom mu furt. Já koneĹné povídám: ,Pane Herolde, jsou tak laskav, hrajou durcha a neblbnou.` Ale von se na mne utrh, Ĺe mĹĹe hrát, co chce, abychom drĹeli hubu, von Ĺe má universitu. Ale to mu pĹilo draze. HostinskĹź byl známej, Ĺínice byla s námi aĹ moc dĹvěrná, tak jsme to tĹź patrole vechno vysvětlili, Ĺe je vechno v poĹádku. PĹedně, Ĺe je to vod něho sprostĹź, ruit noĹní klid voláním patroly, kdyĹ někde pĹed hospodou sklouzne na náledí a jede po nose po něm, aĹ ho má rozbitej. e jsme se ho ani nedotkli, kdyĹ hrál falené mariá, a kdyĹ byl vodkrytej, Ĺe tak rychle vyběh, aĹ sebou kecnut. Hostinskej i Ĺínice nám to potvrdili, Ĺe jsme se vĹĹi němu chovali skuteĹné aĹ moc dĹentlmensky. Von si taky nic jinĹźho nezaslouĹil. Seděl od sedmi hodin veĹer aĹ do pĹlnoci pĹi jednom pivě a sodovce a hrál si na bĹhvíjakĹźho pána, poněvadĹ byl universitní profesor, a mariái rozuměl jako koza petrĹeli. Tak kdo má teď rozdávat?"
"Zahrejme si kaufevika," navrhl kuchaĹ okultista, "esták a dva."
"To raději nám vypravujte," Ĺekl ĹĹetní ikovatel Vaněk, "o stěhování duí, jako jste to vykládal sleĹně v kantĹźně, kdyĹ jste si rozbil nos."
"Vo tom stěhování duí jsem uĹ taky slyel," ozval se vejk. "Já jsem si také jednou umínil pĹed léty, Ĺe se, jak se s vodputéním Ĺíká, sám budu vzdělávat, abych nezĹstal pozadu, a chodil jsem do Ĺítárny PrĹmyslové jednoty v Praze, ale poněvadĹ jsem byl reztrhanej a svítily mně díry na zadnici, tak jsem se nemoh vzdělávat, poněvadĹ mne tam nepustili a vyvedli ven, poněvadĹ myslili, Ĺe jsem el krást zimníky. Tak jsem si vzal sváteĹní aty a el jsem jednou do muzejní knihovny a vypĹjĹil jsem si takovou jednu kníĹku o tom stěhování duí se svĹźm kamarádem, a tam jsem se doĹetl, Ĺe jeden indickej císaĹ se proměnil po smrti v prase, a kdyĹ to prase zapíchli, Ĺe se proměnil v opici, z opice stal se jezevcem a z jezevce ministrem. Potom na vojně jsem se pĹesvědĹil, Ĺe něco pravdy na tom musí bejt, poněvadĹ kdekdo vojáky, kdyĹ měl nějakou hvězdiĹku, pojmenoval bud moĹskĹźmi prasaty, nebo vĹbec nějakĹźm zvíĹecím jménem, a podle toho by se dalo soudit, Ĺe pĹed tisíci léty tyhle sprostí vojáci byli nějakĹźma slavnejma vojevĹdci. Ale kdyĹ je vojna, tak je takovĹź stěhování duí náramně hloupá věc. Čertví kolik proměn Ĺlověk prodělá, neĹ se stane, Ĺekněme, telefonistou, kuchaĹem nebo infanteristou, a najednou ho roztrhne granát a jeho due vejde do nějakého koně u artilérie, a do celĹź baterie, kdyĹ jede na nějakou kĂłtu, praskne novej granát a zabije zas toho koně, do kterĹźho se ten neboĹtík vtělil, a hned se pĹestěhuje ta due do nějaké krávy u trénu, z kterĹź udělají gulá pro manaft, a z krávy tĹebas hned se pĹestěhuje do telefonisty, z telefonisty..."
"Já se divím," Ĺekl telefonista ChodounskĹź, zĹejmě uraĹen, "Ĺe zrovna já mám bĹźt terĹem pitomĹźch vtipĹ."
"Není ten ChodounskĹź, co má soukromej detektivní Ĺstav s tím vokem jako trojice boĹí, vá pĹíbuznej?" otázal se nevinné vejk. "Já mám moc rád soukromĹź detektivy. Já jsem taky jednou slouĹil pĹed léty na vojně s jedním soukromĹźm detektivem, s nějakĹźm Stendlerem. Ten měl tak iatou hlavu, Ĺe mu ná feldvébl vĹdycky Ĺíkal, Ĺe uĹ viděl moc iatejch hlav vojenskejch za dvanáct let, ale takovou iku Ĺe si ani v duchu nepĹedstavoval. ,Poslouchají, Stendlere,` Ĺíkal mu vĹdycky, ,kdyby nebyly letos manévry, tak by se vae iatá hlava ani na vojnu nehodila, ale takhle se bude alespoň podle vaí iky artilérie nastĹelovat, kdyĹ pĹijdem do krajiny, kde nebude Ĺádnej lepí punkt k orientaci.` Ten vod něho zkusil. Někdy, pĹi mari, poslal ho na pět set krokĹ napĹed a pak poruĹil: ,Direktion iatá hlava: Von měl vĹbec ten pan Stendler, i jako soukromej detektiv, náramnou smĹlu. Kolikrát nám v kantĹźně o tom vyprávěl, jakĹź měl Ĺasto trápení. Von dostával takovĹź Ĺlohy, jako kupĹikladu vypátrat, zdali se manĹelka nějakĹźho klienta, kterĹź k nim pĹiel celej bez sebe, s jinĹźm nesĹuchla, a jestli uĹ se sĹuchla, s kĹźm se sĹuchla, kde a jak se sĹuchla. Nebo 'zas naopak. Nějaká taková Ĺárlivá Ĺenská chtěla vypátrat, s kterou se její muĹ fláká, aby mu mohla doma dělat jetě větí rámus. Von byl vzdělanej Ĺlověk, mluvil jen vybraně o poruení manĹelskĹź věrnosti a vĹdycky div neplakal, kdyĹ nám vyprávěl, Ĺe vichni chtěli, aby zastih ji nebo jeho in flagranti. Jinej by se tĹebas z toho těil, kdyĹ najde takovej párek in flagranti, a voĹi by si moh vykoukat, ale ten pan Stendler, jak nám vyprávěl, byl z toho celej pryĹ. Von Ĺíkal velice inteligentně, Ĺe se uĹ nemoh na ty voplzlĹź prostopánosti ani koukat. Nám kolikrát tekly sliny z huby, jako kdyĹ pes kaní, kdyĹ kolem něho nesou vaĹenou unku, kdyĹ nám vyprávěl o vech těch rĹznejch pozicích, jak ty párky natrefil. KdyĹ jsme měli kasárníka, tak nám to vĹdy kreslil. ,Takhle jsem,` povídá, ,viděl paní tu a tu s tím a tím pánem...` I adresy nám Ĺek. A byl takovej smutnej. ,Těch facek,` Ĺíkal vĹdy, ,co jsem dostal vod vobojích stran; a to mne tak nemrzelo jako to, Ĺe jsem bral Ĺplatky. Na jeden takovej Ĺplatek nezapomenu do smrti. Von nahej, vona nahá. V hotelu, a nezarĹźglovali se, pitomci! Na divan se neveli, poněvadĹ byli voba tlustí, tak lakovali na koberci jako koata. A koberec byl celej prolapanej, zapráenej a po něm válely se nedopalky z cigaret. A kdyĹ jsem veel, tak voba vyskoĹili, von stál proti mně a ruku si drĹel jako fíkovej list. A vona se otoĹila zády ke mně a bylo vidět na kĹĹi, Ĺe má vobtisknutej celej vzorek toho mĹíĹkování z koberce a na páteĹi jednu pĹilepenou hilznu z cigarety. "Vodpuste," povídám, "pane Zemku, já jsem soukromej detektiv Stendler, vod ChodounskĹźho, a mám ouĹední povinnost vás najít in flagranti na základě oznámení vaí paní manĹelky. Tato dáma, s kterou zde udrĹujete nedovolenĹź poměr, jest paní Grotová." Nikdy jsem v Ĺivotě neviděl takovĹźho klidnĹźho obĹana. "Dovolte," Ĺekl, jako by se to samo sebou rozumělo, "já se obléknu. Vinna je jediné má manĹelka, která bezdĹvodnou Ĺárlivostí svádí mne k nedovolenĹźmu poměru, kteráĹ puzena pouhĹźm podezĹením uráĹí manĹela pĹedhĹzkami a mrzkou nedĹvěrou. NezbĹźvá-li vak pochybnosti, Ĺe hanba nedá se víc zatajit... Kde mám podvlíkaĹky?" otázal se pĹitom klidné. "Na posteli." Zatímco na sebe natahoval podvlékaĹky, vykládal mně dál: "Jestli hanba se nedá zatajit, tak se Ĺekne rozvod. Ale tím se skvrna pĹíhany nezatají. VĹbec jest rozvod věcí pováĹlivou," mluvil dál, oblékaje se, "nejlepí je, kdyĹ se manĹelka ozbrojí trpělivostí a nepodává podnět k veĹejnému pohorení. Ostatně dělejte, jak chcete, já vás zde nechám s milostpaní o samotě." Paní Grotová vlezla si zatím do postele, pan Zemek mně podal ruku a odeel: Já uĹ se dobĹe nepamatuji, jak nám dál vykládal pan Stendler, co vechno potom mluvil, poněvadĹ von se bavil s tou paní v posteli velice inteligentně, Ĺe jako manĹelství není ustanoveno k tomu, aby kaĹdĹźho zhola pĹímo vedlo ku těstí, a Ĺe kaĹdého je povinnost v manĹelství pokoĹit chtíĹ a tělesnou svou Ĺást vytĹíbit a oduevnit. ,A pĹitom jsem se,` vyprávěl pan Stendler, ,pomalu zaĹal vodstrojovat, a kdyĹ uĹ jsem byl vodstrojenej a celej zmámenej a divokej jako jelen v Ĺíji, veel do pokoje mĹj dohrej známej Stach, taky soukromej detektiv, z naeho konkurenĹního Ĺstavu pana Sterna, kam se vobrátil pan Grot o pomoc, co se tĹźká jeho paní, která prĹź má nějakou známost, a víc neĹek neĹ: "Aha, pan Stendler je in flagranti s paní Grotovou, gratuluji!" ZavĹel zas tie dveĹe a odeel. "Teď uĹ je vechno jedno," Ĺekla paní Grotová, "nemusíte se tak rychle voblikat, máte vedle mne dost místa." "Mně se, milostpaní, právě jedná vo místo," Ĺekl jsem a uĹ jsem ani nevěděl, co mluvím, jenom se pamatuji, Ĺe jsem něco mluvil o tom, Ĺe panují-li sváry mezi manĹely, Ĺe tím utrpí taky vychování dítek.` Potom jetě nám vyprávěl, jak se rychle voblíkal a jak vzal roha a jak si umínil, Ĺe to hned Ĺekne svĹźmu efovi panu ChodounskĹźmu, ale Ĺe se el na to posilnit, a neĹ pĹiel, Ĺe uĹ to bylo s kĹíĹkem po funuse. Zatím Ĺe uĹ tam byl ten Stach z naĹízení svĹźho efa pana Sterna, aby dal ránu panu ChodounskĹźmu, jakĹź to má zĹízence svĹźho soukromĹźho detektivního Ĺstavu, a ten zas nevěděl vo niĹem lepím neĹ poslat rychle pro manĹelku pana Stendlera, aby si to s ním spravila sama, kdyĹ je někam poslán v ĹĹední povinnosti a najdou ho z konkurenĹního Ĺstavu in flagranti. ,Vod tĹź doby,` Ĺíkal vĹdy pan Stendler, kdyĹ na tohle pĹila ĹeĹ, ,mám jetě iatějí palici.`"
"Tedy hrajeme pět - deset?" Hráli.
Vlak zastavil se na stanici Moon. Byl jiĹ veĹer a nikoho nepoutěli z vagĂłnĹ.
KdyĹ se hnuli, ozval se z jednoho vagĂłnu silnĹź hlas, jako by chtěl pĹehluit rachocení vlaku. NějakĹź voják z KaperskĹźch Hor v náboĹné náladě veĹera opěval hroznĹźm Ĺevem tichou noc, která 25 se blíĹila k uherskĹźm rovinám:
Gute Nacht! Gute Nacht!
Allen Müden sei's gebracht.
Neigt der Tag stille zur Ende,
ruhen alle fleiß'gen Hände,
bis der Morgen ist erwacht.
Gute Nacht! Gute Nacht!
"Halt Maul, du Elender," pĹeruil někdo sentimentálního zpěváka, kterĹź umlkl.
Stáhli ho od okna.
Ale pilné ruce neodpoĹívaly aĹ do rána. Stejně jako vude ve vlaku pod světlem svíĹek, tak i zde ve světle malé petrolejové lampy, zavěené na stěně, hráli dál Ĺapáry a vejk, kdykoliv někdo tam spadl pĹi rabování, prohlaoval, Ĺe je to nejspravedlivějí hra, poněvadĹ kaĹdĹź mĹĹe si vyměnit tolik karet, kolik chce.
"PĹi kaufcviku," tvrdil vejk, "musí se rabovat jenom eso a sedma, ale pak se mĹĹe vzdát. Vostatní karty rabovat nemusí. To uĹ dělá na svoje riziko."
"Dejme si zdravíĹko," navrhoval za veobecného souhlasu Vaněk.
"Červená sedma," hlásil vejk, snímaje karty. "KaĹdĹź po pětníku a dává se po Ĺtyrech. Dělejte, a něco uhrajem."
A na tváĹi vech bylo vidět takovou spokojenost, jako kdyby vojny nebylo a oni nenalézali se ve vlaku, kterĹź je veze k pozici do velkĹźch krvavĹźch bitev a masakrĹ, ale v nějaké praĹské kavárně za hracími stoly.
"To jsem si nemyslel," Ĺekl vejk po jedné partii, "Ĺe kdyĹ jsem el na nic a měním vechny Ĺtyry, Ĺe dostanu koĹiĹáka (esol. Kampak jste se hrabali na mne s králem? PĹebiju krále natotata."
A zatímco zde pĹebíjeli krále koĹiĹákem, daleko na frontě králové mezi sebou pĹebíjeli se svĹźmi poddanĹźmi.
Ve tábním vagĂłně, kde seděli dĹstojníci pochodového praporu, panovalo ze zaĹátku jízdy podivné ticho. Větina dĹstojníkĹ byla zahloubána do malé knihy v plátěné vazbě s nadpisem "Die Sünden der Väter. Novelle von Ludwig Ganghofer" a vichni byli souĹasně zabráni do Ĺtení stránky 161. Hejtman Ságner, bataliĂłnní velitel, stál u okna, v ruce drĹel tutéĹ kníĹku, maje ji taktéĹ otevĹenu na stránce 161.
Díval se na krajinu a pĹemĹźlel, jak vlastně by vem co nejsrozumitelněji vysvětlil, co mají s tou knihou dělat. Bylo to vlastně nejpĹísněji dĹvěrné.
DĹstojníci zatím pĹemĹźleli o tom, Ĺe se plukovník Schröder zbláznil nadobro. Byl sice uĹ dávno potrhlĹź, ale pĹec nedalo se oĹekávat, Ĺe ho to chytne tak najednou. PĹed odjezdem vlaku dal si je zavolat k poslednímu beprechungu, pĹi kterém jim sdělil, Ĺe kaĹdému patĹí po knize Die Sünden der Väter od Ludvíka Ganghofera, které dal odnésti do bataliĂłnní kanceláĹe.
"Pánové," Ĺekl se straně tajuplnĹźm vĹźrazem, "nezapomeňte nikdy na stránku 161!" Zahloubáni do té stránky, nemohli si z toho niĹeho vybrat. e nějaká Marta, na té stránce, pĹistoupila k psacímu stolu a vytáhla odtud nějakou roli a uvaĹovala hlasitě, Ĺe obecenstvo musí cítit soustrast s hrdinou role. Potom se jetě objevil na té stránce nějakĹź Albert, kterĹź neustále se snaĹil mluvit Ĺertovně, coĹ vytrĹeno z neznámého děje, kterĹź pĹed tím pĹedcházel, zdálo se takovou hovadinou, Ĺe nadporuĹík Luká pĹekousl vzteky piĹku na cigarety.
"Zbláznil se, dědek," myslili si vichni, "s ním uĹ je konec. Ted ho pĹeloĹí do ministerstva vojenství. Hejtman Ságner se zvedl od okna, kdyĹ si to v hlavě vechno dobĹe zkomponoval. Neměl pĹíliného pedagogického nadání, proto mu tak dlouho trvalo, neĹ sestavil si v hlavě celĹź plán pĹednáky o vĹźznamu stránky sto edesáté prvé.
NeĹ zaĹal vykládat, oslovil je "Meine Herren", jako to dělal dědek plukovník, aĹkoliv dĹív, jetě neĹ vlezli do vlaku, Ĺíkal jim "Kameraden".
"Also meine Herren..." A jal se pĹednáet, Ĺe vĹera veĹer dostal od plukovníka instrukce tĹźkající se stránky 161 v Die Sünden der Väter od Ludvíka Ganghofera.
"Also meine Herren," pokraĹoval slavnostně, "zcela dĹvěrné informace tĹźkající se nového systému ifrování depeí v poli." Kadet Biegler vytáhl zápisník a tuĹku a Ĺekl neobyĹejně pĹiĹinlivĹźm tĂłnem: "Jsem hotov, pane hejtmane."
Vichni se podívali na toho hlupáka, jehoĹ pĹiĹinlivost ve kole jednoroĹních dobrovolníkĹ hraniĹila s blbostí. el dobrovolně na vojnu a vykládal hned pĹi první pĹíleĹitosti veliteli koly jednoroĹních dobrovolníkĹ, kdyĹ se seznamoval s domácími poměry ĹákĹ, Ĺe jeho pĹedkové se psali pĹvodně Büglerové z LeutholdĹ a Ĺe měli v erbu Ĺapí kĹídlo s rybím ocasem.
Od té doby ho pojmenovali po jeho erbu a "Ĺapí kĹídlo s rybím ocasem" bylo krutě pronásledováno a stalo se rázem nesympatickĹźm, poněvadĹ to nijak nelo dohromady k poctivému obchodu jeho otce se zajeĹími i králiĹími kĹĹemi, aĹkoliv ten romantickĹź nadenec se poctivě pĹiĹiňoval, aby seĹral celou vojenskou védu, vynikl pilností a znalostí nejen veho, co se mu k uĹení pĹedkládalo, nĹźbrĹ jetě si sám hlavu zabedňoval Ĺím dál tím více tudiem spisĹ o vojenském umění a historii váleĹnictví, o Ĺem vĹdy navazoval rozhovor, dokud nebyl usazen a zniĹen. V dĹstojnickĹźch kruzích povaĹoval sám sebe za rovnocenného s vyími arĹemi.
"Sie, Kadett," Ĺekl hejtman Ságner, "dokud vám nedovolím mluvit, tak mlĹte, poněvadĹ se vás nikdo na nic neptal. Ostatně vy jste zatraceně chytrĹź voják. Nyní vám pĹedkládám zcela dĹvěrné informace, a vy si je zapisujete do svého zápisníku. PĹi ztrátě notesu oĹekává vás polní soud."
Kadet Biegler měl jetě ke vemu ten zlozvyk, Ĺe se vĹdy snaĹil kaĹdého pĹesvědĹit nějakou vĹźmluvou, Ĺe to myslí dobĹe.
"Posluné hlásím, pane hejtmane," odpověděl, "Ĺe i pĹi eventuelní ztrátě zápisníku nikdo nerozlutí, co jsem napsal, nebo to stenografuji a mé zkratky nikdo po mně nepĹeĹte. UĹívám anglického systému stenografie."
Vichni se na něho podívali opovrĹlivě, hejtman Ságner máchl rukou a pokraĹoval ve své pĹednáce.
"Zmínil jsem se jiĹ o novém zpĹsobu ifrování depeí v poli, a jestli vám snad bylo nesrozumitelnĹźm, proĹ právě vám byla odporuĹena z novel Ludvíka Ganghofera Die Sünden der Väter str. 161, jest to, pánové, klíĹ k nové ifrovací metodě, platné na základě nového naĹízení tábu armádního sboru, ku kterému jsme pĹiděleni. Jak vám známo, je mnoho metod ifrování dĹleĹitĹźch sdělení v poli. Nejnovějí, které my pouĹíváme, jest Ĺíselná metoda doplňovací. Tím také odpadají minulého tĹźdne doruĹené vám od tábu pluku ifry a pouĹení k jich odifrování."
"Erzherzogs Albrechtsystem," zamumlal pro sebe snaĹivĹź kadet Biegler, "8922 = R, pĹevzatĹź z metody Gronfelda."
"NovĹź systém jest velice jednoduchĹź," zněl vagĂłnem hlas hejtmanĹv. "Osobně obdrĹel jsem od pana plukovníka druhou knihu i informace.
Máme-li napĹíklad dostat rozkaz: ,Auf der Kote 228, Maschinengewehrfeuer linksrichten,` obdrĹíme, pánové, tuto depei: ,Sache - mit - uns das - wir - aufsehen - in - die - versprachen - die - Martha - dich - das - ängstlich dann - wir - Martha - wir - den - wir Dank - wohl - Regiekollegium - Ende - wir versprachen - wir - gebessert - versprachen - wirklich - denke - Idee - ganz - herrscht - Stimme - letzten.` Tedy náramně jednoduché beze vech zbyteĹnĹźch kombinací. Od tábu po telefonu na bataliĂłn, bataliĂłn po telefonu na kumpanie. ObdrĹev velitel tuto ifrovanou depei, rozlutí ji tímto zpĹsobem. Vezme Die Sünden der Väter, otevĹe si str. 161 a zaĹne seshora hledat na protějí straně 160 slovo Sache. Prosím, pánové. Poprvé jest Sache na str. 160 ve větním poĹadí 52, slovem, tedy na protějí straně 161 vyhledá se dvaapadesáté písmeno seshora. Vimněte si, Ĺe je to A. Dalím slovem v depei je mit. Jest to na stránce 160 ve větním poĹadí 7, slovo, odpovídající 7. hlásce na stránce 161, písmence u. Potom pĹijde uns, to jest, sledujte mě prosím bedlivě, 88. slovo, odpovídající 88. písmence na protějí 161. straně, kterou jest f, a máme rozlutěno Auf. A tak pokraĹujeme, aĹ zjistíme rozkaz: ,Na kĂłtě 228 Ĺídit oheň strojních puek nalevo: Velice dĹmyslné, pánové, jednoduché a nemoĹné rozifrovat bez klíĹe: 161. str., Ludvík Ganghofer: Die Sünden der Väter."
Vichni mlĹky prohlíĹeli si neastné stránky a nějak se nad tím pováĹlivě zamyslili. Panovalo chvíli ticho, aĹ najednou vykĹikl ustaraně kadet Biegler: "Herr Hauptmann, ich melde gehorsam: Jesus Maria! Es stimmt nicht!"
A bylo to opravdu velice záhadné.
A se namáhali jak chtěli, nikdo kromě hejtmana Ságnera nenael na stránce 160 ona slova a na protějí straně 161, kterou zaĹínal klíĹ, jemu odpovídající písmeny.
"Meine Herren," zakoktal hejtman Ságner, kdyĹ se pĹesvědĹil, Ĺe zoufalĹź vĹźkĹik kadeta Bieglera odpovídá pravdě, "co se to jen stalo? V mém Ganghoferovi Die Sünden der Väter je to, a ve vaem to není?"
"Dovolte, pane hejtmane," ozval se opět kadet Biegler. "Dovoluji si upozornit, Ĺe román Ludvíka Ganghofera má dva díly. RaĹte se prosím pĹesvědĹit na první titulní straně: ,Roman in zwei Bänden`. My máme I. díl a vy máte II. díl," pokraĹoval dĹkladnĹź kadet Biegler, "je proto nabíledni, Ĺe nae 160. i 161. stránka neodpovídá vaí. My tam máme zcela něco jiného. První slovo rozifrované depee má bĹźt u vás Auf, a nám vylo Heu!"
Vem bylo nyní zcela jasno, Ĺe Biegler není snad pĹece jen takovĹź hlupák.
"Já mám II. díl ze tábu brigády," Ĺekl hejtman Ságner, "a patrné se zde jedná o omyl. Pan plukovník objednal pro vás I. díl. Dle veho," pokraĹoval tak, jako by to bylo pĹesné a jasné a on to věděl uĹ dávno pĹedtím, neĹ měl svou pĹednáku o velmi jednoduchém zpĹsobu ifrování, "spletli to ve tábu brigády. Neudali pluku, Ĺe jde o II. díl, a tak se to stalo."
Kadet Biegler se mezitím díval vítězně po vech a poruĹík Dub poeptal nadporuĹíkovi Lukáovi, Ĺe to ,Ĺapí kĹídlo s rybím ocasem` zjelo Ságnera jaksepatĹí.
"PodivnĹź pĹípad, pánové," ozval se opět hejtman Ságner, jako by chtěl navázat rozmluvu, poněvadĹ to ticho bylo velice trapné. "V brigádní kanceláĹi jsou obmezenci."
"Dovoluji si podotknout," ozval se opět neĹnavnĹź kadet Biegler, kterĹź opět se chtěl pochlubit svĹźmi rozumy, "Ĺe podobné věci dĹvěrného, pĹísné dĹvěrného rázu neměly by od divize jít kanceláĹí brigády. PĹedmět tĹźkající se nejdĹvěrnějí záleĹitosti armádního sboru mohl by bĹźt oznámen pĹísně dĹvěrnĹźm oběĹníkem jedině velitelĹm Ĺástí divizí i brigád, plukĹ. Znám systémy ifer, které byly pouĹívány ve válkách o Sardinii a Savojsko, v anglo-francouzské kumpanii u Sebastopolu, pĹi povstání boxerĹ v Číně i za poslední rusko-japonské války. Systémy tyto byly pĹedávány..."
"Nám starého kozla na tom záleĹí, kadete Bieglere," s vĹźrazem opovrĹení a nelitosti Ĺekl hejtman Ságner; "je jisto, Ĺe systém, o kterĹź la ĹeĹ a kterĹź jsem vám vysvětloval, je nejen jeden z nejlepích, ale mĹĹeme Ĺíct nedostiĹitelnĹźch. Vechna oddělení pro protipionáĹ naich nepĹátelskĹźch tábĹ mohou jíti na hrnec. Kdyby se rozkrájeli, nepĹeĹtou nae ifry. Jest to něco zcela nového. Tyto ifry nemají pĹedchĹdce."
SnaĹivĹź kadet Biegler vĹźznamně zakalal. "Dovoluji si," Ĺekl, "pane hejtmane, upozorniti na knihu Kerickhoffovu o vojenském ifrování. Knihu tu mĹĹe si kaĹdĹź objednat ve vydavatelstvu Vojenského nauĹného slovníku. Jest tam dĹkladné popsána, pane hejtmane, metoda, o které jste nám vypravoval. Vynálezcem jejím je plukovník Kircher, slouĹící za Napoleona I. ve vojsku saském. Kircherovo ifrování slovy, pane hejtmane: kaĹdé slovo depee se vykládá na protějí stránce klíĹe. Metoda ta zdokonalena nadporuĹíkem Fleissnerem v knize Handbuch der militärischen Kryptographie, kterou si kaĹdĹź mĹĹe koupit v na, kladatelství Vojenské akademie ve Vídeňském Novém Městě. Prosím, pane hejtmane." Kadet Biegler sáhl do ruĹního kufĹíku a vytáhl kníĹku, o které mluvil, a pokraĹoval: "Fleissner udává tşŠpĹíklad, prosím raĹte se vichni pĹesvědĹit. TşŠpĹíklad, jak jsme slyeli:
Depee: Auf der Kote 228, Maschinengewehrfeuer linksrichten.
KlíĹ: Ludwig Ganghofer: Die Sünden der Väter Zweiter Band.
A podívejte se prosím dále: ifra ,Sache mit uns das wir aufsehen in die versprachen die Martha...` a tak dále. Právě jak jsme pĹed chvílí slyeli."
Proti tomu se nedalo nic namítat. To usmrkané ,Ĺapí kĹídlo s rybím ocasem` mělo pravdu.
Ve tábu armády si někdo z pánĹ generálĹ ulehĹil práci. Objevil Fleissnerovu knihu o vojenském ifrování, a uĹ to bylo hotovo.
Po celou tu dobu bylo vidět, Ĺe nadporuĹík Luká pĹemáhá jakési divné duevní rozĹilení. Kousal se do pysku, chtěl něco Ĺíct, ale nakonec poĹal mluvit o něĹem jiném, neĹ bylo jeho prvním Ĺmyslem.
"Nesmí se to brát tak tragicky," Ĺekl s podivnĹźmi rozpaky, "během naeho pobytu v lágru v Brucku nad Litavou změnilo se jiĹ několik systémĹ ifrování depeí. NeĹli pĹijedeme na frontu, tak zas budou nové systémy, ale myslím, Ĺe v poli není Ĺas na lutění takovĹźch kryptogramĹ. NeĹ by kdokoliv z nás rozlutil podobnĹź ifrovanĹź pĹíklad, dávno uĹ by bylo po kumpanii, bataliĂłnu i po brigádě. Praktického vĹźznamu to nemá!"
Hejtman Ságner velice nerad pĹikĹźvl hlavou. "V praxi," pravil, "alespoň pokud se tĹźĹe mĹźch zkueností ze srbského bojitě, neměl nikdo Ĺasu na lutění ifer. NeĹíkám, Ĺe by ifry neměly vĹźznamu pĹi delím pobytu v zákopech, kdyĹ se zakopáme a Ĺekáme. e se ifry mění, je také pravda."
Hejtman Ságner ustupoval na celé ĹáĹe: "Velkou Ĺást viny na tom, Ĺe se dnes od tábĹ na pozici Ĺím dále tím méně pouĹívá ifer, je to, Ĺe nae polní telefony nejsou pĹesné a nereprodukují, zejména pĹi dělostĹeleckém ohni, jasné jednotlivé slabiky. Vy prostě neslyíte niĹeho a zpĹsobuje to zbyteĹnĹź chaos." OdmlĹel se.
"Zmatek je to nejhorí, co mĹĹe bĹźt v poli, pánové," dodal jetě prorocky a odmlĹel se.
"Za chvíli," Ĺekl dívaje se oknem, "jsme v Rábu: Meine Herren! MuĹstvo zde dostane po patnácti dekách uherského salámu. PĹl hodiny rast "
Podíval se na marrĹtu: "Ve 4.12 se odjíĹdí. Ve 3.58 vechno ve vagĂłnech. Tedy vystupuje se po kumpaniích. Jedenáctá a tak dále. Zugsweise, Direktion Verpflegungsmagazin No 6. Kontrola pĹi vydávání: kadet Biegler."
Vichni se podívali na kadeta Bieglera s pohledem: Bude mít vojnu, holobrádku.
Ale snaĹivĹź kadet Biegler vytáhl jiĹ z kufĹíku arch papíru, pravítko, nalinkoval si arch, rozdělil na marové roty a tázal se velitelĹ jednotlivĹźch rot po stavu muĹstva, z kterĹźch ĹádnĹź to nevěděl nazpamět a mohli Bieglerovi dát poĹadované Ĺíslice dle nejasnĹźch poznámek ve svĹźch notesích.
Hejtman Ságner mezitím poĹal ze zoufalství Ĺíst neastnou knihu HĹíchy otcĹ, a kdyĹ vlak stanul na nádraĹí v Rábu, sklapl pĹeĹtené stránky a poznamenal: "Tenhle Ludwig Ganghofer nepíe patně."
NadporuĹík Luká první vyĹítil se ze tábního vagĂłnu a el k vagĂłnu, kde nalézal se vejk.
vejk i ostatní jiĹ dávno pĹestali hrát karty a sluha nadporuĹíka Lukáe Baloun měl jiĹ takovĹź hlad, Ĺe se poĹal bouĹit proti vojenské vrchnosti a vykládat, Ĺe ví velice dobĹe, jak páni oficíĹi si dávají do mouly. Je to horí, neĹ kdyĹ byla robota. DĹív Ĺe tomu tak na vojně nebylo. To Ĺe se jetě, jak jeho dědeĹek Ĺíkává doma na vĹźměnku, oficíĹi za estaedesáté války dělili s vojáky o slepice a chleba. Jeho náĹku nebylo konce, aĹ koneĹné vejk uznal za dobré pochválit stav vojenskĹź za nynějí války.
"Ty má nějakĹźho mladĹźho dědeĹka," Ĺekl pĹívětivé, kdyĹ dojeli Rábu, "kerej se dovede pamatovat jen na tu vojnu v 66. roce. To já znám nějakĹźho RonovskĹźho a ten měl dědeĹka, kerej byl v Itálii jetě za roboty a slouĹil tam svejch dvanáct let a domĹ pĹiel jako kaprál. A neměl Ĺádnou práci, tak ho vzal, toho dědeĹka, jeho otec k sobě do sluĹby. A tenkrát jednou jeli na robotu sváĹet paĹezy a jeden takovej paĹez, jak nám vykládal ten dědeĹek, co slouĹil u svĹźho tatíka, byl jako habán, a tak s ním nemohli ani hnout. A von jako Ĺek: ,Nechme ho tady, potvoru, kdo se s ním bude dĹít.` A hajnej, kterĹź to slyel, zaĹal kĹiĹet a zdvih hĹl, Ĺe musí ten paĹez naloĹit. A ten dědeĹek toho naeho RonovskĹźho neĹek nic jiného neĹ: ,Ty mlacáku jeden, já jsem starej vyslouĹilej voják.` Ale za tejden dostal vobsilku a musel rukovat zas do Itálie, a tam byl zas deset let a psal domĹ, Ĺe toho hajnĹźho, aĹ se vrátí, bácne po hlavě sekyrou. To bylo jen těstí, Ĺe ten hajnej umĹel." Ve dveĹích vagĂłnu se vtom objevil nadporuĹík Luká.
"vejku, pojďte sem," Ĺekl, "nechte si vae pitomé vĹźklady a raději mně pojďte něco vysvětlit "
"Bezeveho, posluné hlásím, pane obrlajtnant " NadporuĹík Luká odváděl vejka a pohled, kterĹźm ho sledoval, byl velice podezĹívavĹź.
NadporuĹík Luká během celé pĹednáky hejtmana Ságnera, která skonĹila takovĹźm fiaskem, dopracoval se k jisté detektivní schopnosti, k ĹemuĹ nebylo tĹeba mnoho obzvlátních kombinací, nebo den pĹed odjezdem hlásil vejk nadporuĹíkovi Lukáovi: "Pane obrlajtnant, na bataliĂłně jsou nějakĹź kníĹky pro pány lajtnanty. Vodnes jsem je z regimentskanclaje." Proto kdyĹ pĹeli druhé koleje, nadporuĹík Luká pĹímo se otázal, kdyĹ zali za vyhaslou lokomotivu, která Ĺekala jiĹ tĹźden na nějakĹź vlak s municí: "vejku, jak to bylo tenkrát s těmi kníĹkami?"
"Posluné hlásím, pane obrlajtnant, Ĺe je to moc dlouhá historie, a vy se vĹdy ráĹíte rozĹilovat, kdyĹ vám vechno dopodrobna vypravuju. Jako tenkrát, kdyĹ jste mně chtěl dát ten pohlavek, kdyĹ jste roztrhal ten pĹípis tĹźkající se váleĹné pĹjĹky a já vám vyprávěl, Ĺe jsem Ĺet jednou v nějakej kníĹce, Ĺe dĹív, kdyĹ byla vojna, tak lidi museli platit z voken, za kaĹdĹź vokno dvacetník, z husí taky tolik..."
"Takhle bychom nebyli hotovi, vejku," Ĺekl nadporuĹík Luká, pokraĹuje ve vĹźslechu, pĹiĹemĹ si pĹedsevzal, Ĺe to nejpĹísněji dĹvěrné musí bĹźt pĹirozeně Ĺplné skryto, aby ten holomek vejk nedělal zas z toho nějakou potĹebu. "Znáte Ganghofera?"
"Čím má bejt?" otázal se vejk se zájmem.
"Je to německĹź spisovatel, vy chlape pitomá," odpověděl nadporuĹík Luká.
"Namoudui, pane obrlajtnant," Ĺekl vejk s vĹźrazem muĹedníka, "já ĹádnĹźho německĹźho spisovatele osobně neznám. Já jsem znal jenom jednoho ĹeskĹźho spisovatele osobně, nějakĹźho Hájka Ladislava z DomaĹlic. Von byl redaktorem Světa zvíĹat a já mu jednou prodal takovĹźho voĹíka za ĹistokrevnĹźho pice. To byl moc veselej pán a hodnej. Chodil do jednĹź hospody a tam Ĺet vĹdycky svoje povídky, takovĹź smutnĹź, aĹ se vichni Ĺehtali, a von potom plakal a platil za vechny v hospodě a museli jsme mu zpívat: DomaĹlická brána pěkné malĹvaná, kdo tu bránu malĹval, ten panenky milĹval... ten huĹ tady není, huĹ je zahrabanĹź..."
"VĹdy nejste na divadle, Ĺvete jako operní zpěvák, vejku," ulekané ozval se nadporuĹík Luká, kdyĹ vejk zazpíval poslední větu ,ten huĹ tady není, huĹ je zahrabanĹź`. "Na to jsem se vás netázal. Chtěl jsem jen vědět, zdali jste si viml, Ĺe ty kníĹky, o kterĹźch jste se vy mně sám zmiňoval, byly od Ganghofera. - Co je tedy s těmi kníĹkami?" vybouchl zlostně.
"S těmi, co jsem odnesl z regimentskanclaje na bataliĂłn?" otázal se vejk. "Ty byly vopravdu vod toho sepsanĹź, vo kterĹźm jste se mé ptal, jestli ho neznám, pane obrlajtnant. Já jsem dostal telefonogram pĹímo z regimentskanceláĹe. Voni totiĹ chtěli ty kníĹky poslat na batalionskanclaj, ale vichni tam byli pryĹ i s dienstführendrem, poněvadĹ museli bejt v kantĹźně, kdyĹ se jede na front, a poněvadĹ Ĺádnej neví, jestli bude jetě někdy sedět v kantĹźně. Voni tedy tam byli, pane obrlajtnant, byli a pili, nikde po telefonu ani ode vech druhejch markumpaĹek nemohli nikoho sehnat, ale poněvadĹ vy jste mně pĹikázal, abych zatím byl jako ordonanc u telefonu, neĹ k nám pĹidělí telefonistu Chodounského, tak jsem seděl, Ĺekal, aĹ dola taky na mé Ĺada. Z regimentskanclaje nadávali, Ĺe se nikde nemohou dozvonit, Ĺe je telefonogram, aby si marbataliĂłnskanclaj vyzdvihla v regimentskanclaj nějakĹź kníĹky pro pány oficíry od celého marbaáku. PoněvadĹ vím, pane obrlajtnant, Ĺe se na vojně musí jednat rychle, tak jsem telefonoval na regimentskanclaj, Ĺe sám ty kníĹky vyzvednu a Ĺe je odnesu do batalionskanelaje. Tam jsem dostal takovĹź ranec, Ĺe jsem to stíĹí vodtáh k nám do kumpaniekanclaje, a prohlídl jsem si ty kníĹky. Ale to jsem si pomyslil svoje. Regimentsrechnungsfeldvébl v regimentskanclaj mně totiĹ povídal, Ĺe podle telefonogramu na regiment uĹ vědí u bataliĂłnu, co si mají z těch kníĹek vybrat, kerej díl. Voni totiĹ ty kníĹky byly vo dvou dílech. První díl zvlá, druhej díl zvlá. Nikdy v Ĺivotě jsem se tak tomu nezasmál, poněvadĹ jsem uĹ v Ĺivotě pĹeĹet mnoho knih, ale nikdy jsem nezaĹal Ĺíst něco vod druhĹźho dílu. A von mně tam jetě jednou Ĺíká: ,Tady máte první díly a tady máte druhĹź díly. Kerej díl si mají Ĺíst páni oficíĹi, to uĹ vědí.` Tak jsem si pomyslil, Ĺe jsou vichni voĹralí, poněvadĹ kdyĹ se má kniha Ĺíst vod zaĹátku, takovej román, jakej jsem pĹines, vo těch Sünden der Väter, poněvadĹ znám taky německy, Ĺe se musí zaĹít s prvním dílem, poněvadĹ nejsme Ĺidi a neĹteni to pozpátku. Proto jsem se taky vás ptal, pane obrlajtnant, po telefonu, kdyĹ jste se vrátil z kasina, a hlásil jsem vám to o těch kníĹkách, jestli snad teď na vojně je to pĹevrácenĹź a jestli se neĹtou knihy v obrácenĹźm poĹádku, napĹed druhĹź a potom teprve první díl. A vy jste mně Ĺek, Ĺe jsem voĹralĹź hovado, kdyĹ ani nevím, Ĺe v otĹenái je napĹed ,OtĹe ná` a potom teprve ,amen`. - Je vám patné, pane obrlajtnant?" otázal se se zájmem vejk, kdyĹ bledĹź nadporuĹík Luká zachytil se stupátka k vodojemu vyhaslé lokomotivy.
V jeho bledé tváĹi nejevil se ĹádnĹź vĹźraz zlosti. Bylo to něco zoufale beznadějného.
"Dál, dál, vejku, uĹ je to jedno, uĹ je dobĹe..."
"Já jsem byl, jak povídám," zněl na oputěné koleji měkkĹź hlas vejkĹv, "taky téhoĹ mínění. Jednou jsem koupil krvák vo RĂłĹovi avaňĹ z BakonskĹźho lesa a scházel tam první díl, tak jsem se musel dohadovat vo tom zaĹátku, a ani v takovej raubíĹskej historii se neobejdete bez prvního dílu. Tak mně bylo Ĺplně jasnĹź, Ĺe je to vlastně zbyteĹnĹź, kdyby páni oficíĹi zaĹli Ĺíst napĹed druhĹź díl a potom první, a jak by to vypadalo hloupě, kdybych u bataliĂłnu byl vyĹídil to, co Ĺíkali v regimentskanclaj, Ĺe páni oficíĹi uĹ vědí, kerej díl mají Ĺíst. Vono mně to vĹbec s těma kníĹkama, pane obrlajtnant, pĹipadalo strané nápadnĹź a záhadnĹź. Já věděl, Ĺe páni oficíĹi vĹbec málo Ĺtou, a kdyĹ je Ĺvava váleĹná..."
"Nechte si blbiny pro sebe, vejku," zasténal nadporuĹík Luká.
"VĹdy já jsem, pane obrlajtnant, se vás taky hned ptal po telefonu, jestli chcete hned voba díly najednou, a vy jste mně Ĺek, zrovna jako teď, abych si nechal ty blbiny pro sebe, jetě prej se tahat s nějakejma knihama. A tu jsem si pomyslil, Ĺe kdyĹ je to vae mínění, Ĺe musejí taky ty vostatní páni tak se na to dívat. Zeptal jsem se taky na to naeho Vaňka, ten má pĹece uĹ zkuenosti z fronty. Von povídal, Ĺe napĹed kaĹdej z pánĹ oficírĹ myslel, Ĺe je celá vojna nějaká srandiĹka, a vez si do pole celou bibliotéku jako na letní byt. Dostávali dokonce vod arcikněĹen dárkem celĹź sebranĹź spisy vod rĹznejch básníkĹ do pole, takĹe pucflekové se pod tím prohejbali a proklínali den svĹźho narození. Povídal Vaněk, Ĺe ty knihy nebejvaly vĹbec k potĹebě, pokud se tejkalo kouĹení, nebo byly na moc pěknĹźm papíĹe, tlustĹźm, a na latríně Ĺe si Ĺlověk s takovejma básněma vodĹel, s dovolením, pane obrlajtnant, celou zadnici. Na Ĺtení nezbejvalo Ĺasu, poněvadĹ se muselo poĹád prchat, tak se to vodhazovalo, a potom byl uĹ takovej zvyk, Ĺe jakmile bylo slyet první kanonádu, Ĺe pucflek hned vyházel vechny zábavnĹź kníĹky. Po tom, co jsem slyel, chtěl jsem jetě jednou slyet, pane obrlajtnant, vae mínění, a kdyĹ jsem se vás optal po telefonu, co má bĹźt s těmi kníĹkami, tak jste Ĺek, Ĺe kdyĹ mně něco vleze do mĹź blbĹź palice, tak Ĺe nepopustím, dokud nedostanu jednu pĹes hubu. Tak jsem tedy, pane obrlajtnant, vodnes do batalionskanclaje jenom ty první díly vod toho románu a druhej díl jsem nechal zatím v naí kompaniekanclaji. Měl jsem ten dobrej Ĺmysl, aĹ si páni oficíĹi pĹeĹtou první díl, Ĺe pak se jim vydá druhej díl, jako z knihovny, ale najednou pĹilo to, Ĺe se jede, a telefonogram po celém bataliĂłnu, Ĺe vechno zbyteĹnĹź se má dát do regimentsmagacínu. Tak jsem se jetě zeptal pana Vaňka, jestli druhej díl toho románu povaĹuje za něco zbyteĹnĹźho, a von mně Ĺekl, Ĺe vod doby těch smutnĹźch zkueností v Srbsku, v Haliti a v Uhrách se ĹádnĹź knihy pro zábavu nevozejí na front, a ty schránky v městech, aby se sbíraly vodloĹenĹź noviny pro vojáky, ty Ĺe jsou jedině dobrĹź, poněvadĹ do novin se dá balit dobĹe tabák nebo seno, co vojáci kouĹejí v dekunkách. Na bataliĂłně uĹ rozdali ty první díly vod toho románu a ty druhĹź díly jsme vodnesli do magacínu."
vejk se odmlĹel a hned dodal: "Tam vám je rĹznejch věcí, v tom magacíně, pane obrlajtnant, dokonce i cylindr budějovickĹźho regenschoriho, jak s ním narukoval k regimentu..."
"Já vám něco Ĺeknu, vejku," s těĹkĹźm povzdechem ozval se nadporuĹík Luká, "vy vĹbec nejste si vědom dosahu svého jednání. Mně se samotnému uĹ hnusí nadávat vám blbĹ. Pro vai blbost není vĹbec slova. KdyĹ vám Ĺeknu blbe, tak vás nazĹźvám jetě laskavĹźm jménem. Vy jste provedl něco tak hrozného, Ĺe ty vae nejstranějí zloĹiny; kterĹźch jste se dopustil za tu dobu, pokud vás znám, jsou proti tomu pravou andělskou hudbou. Kdybyste, vejku, věděl, co jste udělal... Ale vy se toho nikdy nedozvíte... A jestli by snad někdy pĹila ĹeĹ na ty kníĹky, tak se nevopovaĹujte kecnout, Ĺe já jsem vám po telefonu něco Ĺíkal, aby se ten druhĹź díl... Kdyby někdy pĹila ĹeĹ na to, jak to bylo s tím prvním a druhĹźm dílem, nevímejte si toho. Vy o niĹem nevíte, nic neznáte, na nic se nepamatujete. Ne abyste chtěl mne do něĹeho zaplést, vy jeden..."
NadporuĹík Luká mluvil takovĹźm hlasem, jako by se o něho pokouela horeĹka, a toho okamĹiku, kdyĹ umlkl, vyuĹitkoval vejk k nevinné otázce: "Posluně hlásím, pane obrlajtnant, za prominutí, proĹ se nikdy nedozvím, co jsem vyved hroznĹźho. Já, pane obrlajtnant, jsem se vopováĹil na to zeptat jenom kvĹli tomu, abych se pĹítě mohl takovĹź věci vystĹíhat, kdyĹ se veobecně povídá, Ĺe se vod chyby Ĺlověk uĹí, jako ten slejvaĹ Adamec z Daňkovky, kdyĹ se vomylem napil solnĹź kyseliny . . ."
NedokonĹil, poněvadĹ nadporuĹík Luká pĹeruil jeho pĹíklad ze Ĺivota slovy: "Vy troubo jedna! Vysvětlovat vám nic nebudu. Vlezte si zas do vagĂłnu a Ĺekněte Balounovi, aĹ bude Budape, aby mně pĹinesl do tábního vagĂłnu nějakou housku a potom tu játrovou patiku, kterou mám dole v kufĹíku ve staniolu. Potom Ĺeknete Vaňkovi, Ĺe je kus mezka. TĹikrát jsem ho Ĺádal, aby mně udal pĹesnĹź stav manaftu. A kdyĹ jsem to dneska potĹeboval, tak jsem měl jen starĹź tand z minulého tĹźdne."
"Zum Befehl, Herr Oberleutnant," zatěkal vejk a vzdaloval se pomalu k svému vagĂłnu. NadporuĹík Luká proel se po trati, pĹiĹemĹ si pomyslil: "Měl jsem mu pĹece dát pár facek, a zatím se s ním bavím jako s nějakĹźm kamarádem."
vejk lezl váĹně do svého vagĂłnu. Měl sám pĹed sebou Ĺctu. To se kaĹdĹź den nestane, aby provedl něco tak hrozného, Ĺe se nikdy nesmí dozvědít, co to bylo.
"Pane rechnungsfeldvébl," Ĺekl vejk, kdyĹ seděl na svém místě, "pan obrlajtnant Luká zdá se mně dnes bĹźt ve velmi dobrĹź náladě. Dává vám po mně vzkazovat, Ĺe jste mezek kvĹli tomu, Ĺe uĹ tĹikrát vás Ĺádal, abyste mu udal pravĹź stav manaftu."
"Hergot," dopálil se Vaněk, "já těm cuksfírĹm zasolím. Copak já za to mohu, Ĺe kaĹdej takovej obejda cuksfíra dělá si, co chce, a neposílá mně tand cuku. Mám si tand vycucat z malíĹku? To jsou poměry u naí kumpaĹky. To se mĹĹe stát jenom u jedenácté markumpaĹky. Ale já to tuil, já to věděl. Já o tom aní minutu nepochyboval, Ĺe jsou u nás nepoĹádky. Jeden den schází u kuchyně Ĺtyry porce, druhĹź den zas pĹebĹźvají tĹi. Kdyby mně ti lotĹi alespoň oznámili, jestli někdo není ve pitále. Jetě minulĹź měsíc ved jsem nějakého Nikodéma, a teprve pĹi lénunku jsem se dozvěděl, Ĺe ten Nikodém zemĹel v Budějovicích v nemocnici na rychlé souchotiny. A poĹád se na něho fasovalo. MundĹr jsme na něho vyfasovali, ale je u boha, kam se to podělo. Potom mně jetě pan obrlajtnant Ĺekne, Ĺe jsem mezek, kdyĹ on sám nedovede dohlédnout na poĹádek u své kumpanie."
ÚĹetní ikovatel Vaněk chodil rozĹileně po vagĂłně: "Já bĹźt kompaniekomandantem! To by vechno muselo klapat. O kaĹdém maníkovi bych měl pĹehled. arĹe by mně musely dvakrát denně podávat tand. Ale kdyĹ arĹe nejsou k niĹemu. A nejhorí je u nás ten cuksfíra Zyka. SamĹź Ĺert, samá anekdota, ale kdyĹ mu oznamují, Ĺe je KolaĹík odkomandován z jeho cuku k trénu, hlásí mně druhĹź den zas tşŠsamĹź tand, jako by KolaĹík dál se válel u kumpanie a u jeho cuku, A kdyĹ se to má opakovat denně a potom jetě o mně Ĺíct, Ĺe jsem mezek... Takhle si pan obrlajtnant nezíská pĹátely. Rechnungsfeldvébl u kumpanie není ĹádnĹź frajtr, s kterĹźm si kaĹdĹź mĹĹe vytĹít..."
Baloun, kterĹź poslouchal s otevĹenou hubou, pronesl nyní za Vaňka sám to pěkné slovo, které Vaněk nedoĹekl, ĹímĹ chtěl snad se také vmíchat do rozhovoru.
"Vy tam kuujte," Ĺekl rozĹilenĹź ĹĹetní ikovatel.
"Posly, Baloune," ozval se vejk, "tobě mám vyĹídit, abys panu obrlajtnantovi, aĹ pĹijedeme do Peti, pĹines do vagĂłnu nějakou housku a tu játrovou patiku, co má pan obrlajtnant dole v kufĹíku ve staniolu."
Obr Baloun svěsil zoufale své dlouhé ruce impanze, prohnul hĹbet a setrval v té pozici hezkou chvíli.
"Nemám," Ĺekl tichĹźm zoufalĹźm hlasem, dívaje se na pinavou podlahu vagĂłnu.
"Nemám," opakoval Ĺryvkovité, "já jsem myslel... Já ji pĹed odjezdem rozbalil... Já jsem k ní Ĺíchnul... , jestli není zkaĹená... - Já ji vochutnal," zvolal s takovĹźm upĹímnĹźm zoufalstvím, Ĺe vem bylo Ĺplně jasno.
"SeĹral jste ji i se staniolem," zastavil se pĹed Balounem ĹĹetní ikovatel Vaněk, jsa tomu povděĹen, Ĺe nemusí dál zastávat svĹj názor, Ĺe není sám mezek, jak mu dal vzkázat nadporuĹík, ale Ĺe pĹíĹina neznámého kolísajícího tandu X má hlubí základy v jinĹźch mezcích, a Ĺe nyní rozhovor se pĹesunul a toĹí se kolem nenaĹraného Balouna, kolem nové tragické události. Vaněk dostal takovou chut Balounovi Ĺíct něco nepĹíjemné mravouĹného, kdyĹ vtom ho pĹedeel kuchaĹ okultista Jurajda, kterĹź odloĹil svou zamilovanou kníĹku, pĹeklad staroindickĹźch sĹter Pragná-Paramita, a obrátil se na zdrceného Balouna, kterĹź se jetě více shrbil pod tíhou osudu: "Vy, Baloune, máte bdíti sám nad sebou samĹźm, abyste neztratí) dĹvěru v sebe samotného i dĹvěru v osud. Nemáte pĹipisovat sobě na svĹj ĹĹet to, co je zásluhou jinĹźch. Kdykoliv se octnete pĹed podobnĹźm problémem, kterĹź jste seĹral, vĹdy se ptejte samého sebe: V jakém poměru jest ke mně játrová patika?"
vejk uznal za vhodné doplnit tuto Ĺvahu praktickĹźm pĹíkladem: "Sám jsi mně, Baloune, pĹedele vykládal, Ĺe budou u vás zabíjet a udit, a jen co bude znát, aĹ budem na misté, Ĺíslo polní poty, Ĺe ti hned polou kus unky. Ted si pĹedstav, Ĺe by tu unku z feldpoty poslali k nám do kumpaĹky a my jsme si s panem rechnungsfeldvéblem kaĹdej uĹízli kousek, a vono by nám to zachutnalo, tak jetě kousek, aĹ by to s tou unkou dopadlo jako s jedním mĹźm známĹźm listonoem, nějakĹźm Kozlem. Měl kostiĹer, tak mu napĹed uĹízli nohu pod kotník, potom pod koleno, potom stehno, a kdyby byl vĹas neumĹel, byli by ho voĹezali celĹźho jako prasklou tuĹku. PĹedstav si tedy, Baloune, Ĺe bychom ti byli tu unku tak seĹrali, jako ty jsi panu obrlajtnantovi zblafnul játrovou patiku."
Obr Baloun podíval se na vechny smutně.
"Jedině mĹźm pĹiĹiněním a zásluhou," Ĺekl ĹĹetní ikovatel k Balounovi, "zĹstal jste burem u pana obrlajtnanta. Měl jste bĹźt pĹeloĹen k sanité a odnáet raněné z gefechtu. Pod Duklou li od nás saniteráci tĹikrát za sebou pro jednoho raněného fénricha, kterĹź dostal bauchus pĹed dráthindrnisama, a vichni tam zĹstali, samĹź kopfus. Teprve ĹtvrtĹź pár ho pĹines, ale neĹ ho odnesli na hilfsplac, byl fénrich neboĹtíkem."
Baloun se jiĹ nezdrĹel a hlasitě zavzlykal.
"e se nestydí," opovrĹlivě Ĺekl vejk, "to jse voják..."
"DyĹ já nejsem pro vojnu dělanej," zahoĹekoval Baloun, "já jsem pravda nenaĹranej, nedoĹranej, poněvadĹ jsem vytrĹenej z poĹádnĹźho Ĺivota. Vono je to u nás v rodu. NeboĹtík tatínek, ten se sázel v Protivině v hospodě, Ĺe sní na posezení padesát buĹtĹ a dva bochníky chleba, a vyhrál to. Já jsem jednou vo sázku sněd Ĺtyry husy a dvě mísy knedlíkĹ se zelím. Doma si vzpomenu po obědě, Ĺe bych chtěl jetě něco zakusit. Jdu do komory, uĹíznu si kus masa, polu si pro dĹbán piva a splivnu dvě kila uzenĹźho. Měl jsem doma starĹźho Ĺeledína Vomela a ten mě vĹdycky napomínal, abych jen tak nepejchnul, necpal se, Ĺe von pamatuje, jak mu jeho dědeĹek vypravoval dávno vo jednom takovĹźm nedoĹerovi. A potom kdyĹ byla nějaká vojna, Ĺe se nerodilo nic po celejch vosum let a Ĺe pekli chleba ze slámy a z toho, co zĹstalo z lněnĹźho semene; a to byl svátek, kdyĹ mohli do mlíka nadrobit trochu tvarohu, kdyĹ nebylo chleba. A von ten sedlák, hned jak nastala ta bída, za tejden umĹel, poněvadĹ ten jeho Ĺaludek nebyl zvyklej na takovou selskou bídu..."
Baloun zvedl svĹj zarmoucenĹź obliĹej: "Ale já si myslím, Ĺe pánbĹh lidi potrestá, a pĹeci nevopustí."
"PánbĹh nedojedy pĹived na svět, a pánbĹh se vo ně postará, poznamenal vejk, "jednou uĹs byl uvázanej a teď bys zaslouĹil, aby tě poslali do první linie; kdyĹ já jsem byl burem u pana obrlajtnanta, tak se mohl na mne ve vem spolehnout a ani ho nikdy nenapadlo, Ĺe bych mu byl něco seĹral. KdyĹ se něco fasovalo zvlátního, tak mně vĹdycky Ĺek: ,Nechte si to, vejku,` nebo: ,A co, já o to tolik nestojím, dejte sem kousek a s ostatním si dělejte, co chcete.` A kdyĹ jsme byli v Praze a on mne poslal někdy pro oběd do restaurace, tak aby si snad nemyslil, Ĺe mu nesu malou porci, poněvadĹ jsem poloviĹku na cestě seĹral, sám jsem ze svĹźch posledních peněz, kdyĹ se mně zdála bĹźt porce malou, pĹikoupil jetě jednu, aby se pan obrlajtnant najed a vo mně si nic patnĹźho nemyslel. AĹ takhle jednou na to pĹiel. Musel jsem mu vĹdycky nosit z restaurace jídelní lístek a on si vybral. Tak si vybral ten den nadívané holoubě. Já jsem si myslel, kdyĹ mně dali pĹlku, Ĺe by si snad mohl pan obrlajtnant myslet, Ĺe jsem mu druhou pĹlku seĹral, tak jsem jetě jednu porci koupil ze svĹźho a pĹines takovou nádhernou porci, Ĺe pan obrlajtnant eba, kterĹź ten den sháněl oběd a pĹiel právě pĹed polednem na návtěvu k mĹźmu obrlajtnantovi, se taky najed. Ale kdyĹ se najed, povídá: ,Tohle mně neĹíkej, Ĺe je to jedna porce. Na celĹźm světě nedostane na menu celĹź nadívanĹź holoubě. KdyĹ seĹenu dneska peníze, tak si polu do tĹź tvĹź restaurace pro oběd. Řekni to upĹímně, Ĺe je to dvojnásobná porce.` Pan obrlajtnant se mě zeptal pĹed ním, abych dosvědĹil, Ĺe dal mně peníze jen na jednoduchou porci, poněvadĹ nevěděl, Ĺe pĹijde. Odpověděl jsem, Ĺe mně dal peníze na vobyĹejnĹź oběd. ,Tak vidí,` Ĺekl mĹj obrlajtnant, ,tohle jetě nic není. PĹedele mně pĹines vejk dvě husí stehna k obědu. Tedy si pĹedstav: polívka s nudlema, hovězí maso se sardelovou omáĹkou, dvě husí stehna, knedlíkĹ a zelí do stropu a palaĹinky!`"
"C-c ta-ta," mlaskl Baloun.
vejk pokraĹoval: "To byl kámen ourazu. Pan obrlajtnant eba poslal skuteĹně druhĹźho dne svĹźho pucfleka pro oběd do tĹź naí restaurace, a von mu pĹines jako pĹíkrm takovou malinkou hromádeĹku pilafu ze slepice, jako kdyĹ se estinedělní děátko vykaká do peĹinky, tak asi na dvě lĹiĹky. A pan obrlajtnant eba na něho; Ĺe polovici seĹral. A von, Ĺe je nevinnej. A pan obrlajtnant eba mu dal pĹes hubu a dával mne za pĹíklad. Já Ĺe nosím porce panu obrlajtnantovi Lukáovi. A tak ten nevinnej zfackovanej voják se druhej den v restauraci, kdyĹ el pro oběd, na vechno vyptal, Ĺek to svĹźmu pánovi, ten zas mĹźmu obrlajtnantovi. Sedím já veĹer za novinama a Ĺtu si zprávy nepĹátelskejch tábĹ z bojitě, kdyĹ mĹj pan obrlajtnant veel, celej hledej, a hned pĹímo na mne uhodil, abych mu Ĺek, kolik těch dvojnásobnejch porcí jsem v restauraci platil, Ĺe ví vechno, Ĺe mně vĹbec ĹádnĹź zapírání nepomĹĹe, Ĺe uĹ dávno ví o tom, Ĺe jsem blbec, ale Ĺe byl bych blázen, to Ĺe mu nenapadlo. Udělal jsem prej mu takovou vostudu, Ĺe má největí chut zastĹelit napĹed mě a potom sebe. ,Pane obrlajtnant,` Ĺekl jsem mu, ,kdyĹ jste mě pĹijímal, ten první den jste o tom mluvil, Ĺe kaĹdej pucflek je zloděj a podlej chlap. A kdyĹ v tej restauraci dávali vopravdu tak malinkĹź porce pĹíkrmu, tak byste si bejval moh pomyslit, Ĺe jsem vopravdu taky jeden z takovejch podlejch chlapĹ, Ĺe jsem vám to seĹral...`"
"MĹj boĹe na nebi." zaeptal Baloun a shĹźbl se pro kufĹík nadporuĹíka Lukáe a odcházel s ním dozadu.
"Potom se nadporuĹík Luká," pokraĹoval vejk, "poĹal acovat po vech kapsách, a kdyĹ to bylo marnĹź, sáhl si do vesty a dal mně své stĹíbrně hodinky. Byl takovej pohnutej. ,AĹ dostanu gáĹi, vejku,` Ĺekl, ,tak mně sepite, kolík jsem vám dluĹen... Tyhle hodinky si nechte zvlá. A podruhĹź neblázněte.` Potom jednou udeĹila na nás voba taková bída, Ĺe ty hodinky jsem musel vodnest do zastavárny..."
"Copak tam děláte vzádu, Baloune?" otázal se vtom ĹĹetní ikovatel Vaněk.
Místo odpovědi se neastnĹź Baloun zakuckal. OtevĹel si totiĹ kufĹík nadporuĹíka Lukáe a cpal se jeho poslední houskou...
NádraĹím bez zastávky projel' jinĹź vojenskĹź vlak odshora obsazenĹź deutschmajstry, které posílali na srbskĹź front. Jetě se nevzpamatovali ze svého nadení pĹi louĹení s Vídní a Ĺvali bez oddechu od Vídně aĹ sem:
Prinz Eugenius, der edle Ritter,
vollt' dem Kaiser wiedrum kriegen
Stadt und Festung Belegrad.
Er ließ schlagen einen Brucken,
dala man kunnt' hinüberrucken
mit der Armee wohl für die Stadt
NějakĹź kaprál s vĹźbojné nakroucenĹźm knírem, nahĹźbaje se ven, opĹen jsa lokty o muĹstvo, které klátilo ven z vagĂłnu vystrĹenĹźma nohama, dával takt a hulákal na celé kolo:
Als der Brucken war geschlagen,
daß man kunnt' mit Stuck und Wagen
frei passier'n den Donaufluß,
bei Semlin schlug man das Lager,
alle Serben zu verjagen...
Vtom vak ztratil rovnováhu a vylítl z vagĂłnu a plnou silou narazil v letu bĹichem na páku u vĹźhybky, na které zĹstal nabodnut viset, zatímco vlak jel dál a v zadních vagĂłnech zpívali zase jinou.
Graf Radetzky, edler Degen,
schwur's des Kaisers Feind zu fegen
aus der falschen Lombardei.
In Verona langes Hoffen,
als mehr Truppen eingetroffen,
fühlt und rührt der Held sich frei...
NabodnutĹź na hloupou vĹźhybku, bojechtivĹź kaprál byl jiĹ mrtev a netrvalo dlouho, stál jiĹ u něho na stráĹi s bajonetem nějakĹź mladiĹkĹź vojáĹek z muĹstva nádraĹního velitelství, kterĹź pojímal svou Ĺlohu velice váĹné. Stál vzpĹímen u vĹźhybky a tváĹil se tak vítězoslavně, jako by to bylo jeho dílo, naraĹení kaprála na vĹźhybku.
PoněvadĹ byl Maďar, Ĺval po celĹźch kolejích, kdyĹ pĹicházeli sem se dívat z ealonu bataliĂłnu 91. pluku: "Nem szabad! Nem szabad! Komision militär nem szabad!"
"Má uĹ to vodbytĹź," Ĺekl dobrĹź voják vejk, kterĹź byl také mezi zvědavci, "a má to tu vĹźhodu, Ĺe kdyĹ uĹ má kus Ĺeleza v bĹie, alespoň ví vichni, kde byl pohĹbenej. Je to zrovna na dráze, a nemusejí jeho hrob shánět po vech bojitích. - Nabod se akorát," Ĺekl jetě vejk znalecky, obcházeje z druhé strany kaprála, "má stĹeva v kalhotech."
"Nem szabad, nem szabad!" kĹiĹel mladiĹkĹź maďarskĹź vojáĹek, "komision militär bahnhof, nem szabad!"
Za vejkem ozval se pĹísnĹź hlas: "Co tady děláte?" PĹed ním stál kadet Biegler. vejk zasalutoval. "Posluně hlásím, prohlíĹíme si neboĹtíka, pane kadet "
"A co jste zde ved za agitaci? Co tady máte co dělat?"
"Posluně hlásím, pane kadet," s dĹstojnĹźm klidem odpověděl vejk, "Ĺe jsem nikdy Ĺádnou zaagitaci neved."
Vzadu za kadetem se dalo několik vojákĹ do smíchu a kupĹedu vystoupil pĹed kadeta ĹĹetní ikovatel Vaněk.
"Pane kadet," Ĺekl, "pan obrlajtnant poslal sem ordonanc vejka, aby mu Ĺek, co se stalo. Byl jsem ted u tábního vagĂłnu a batalionsordonanc MatuiĹ vás hledá z naĹízení pana batalionskomandanta. Máte hned jít k panu hejtmanovi Ságnerovi."
Vechno se rozcházelo do svĹźch vagĂłnĹ, kdyĹ za chvíli ozval se signál k vstoupení do vagĂłnĹ.
Vaněk jda se vejkem, Ĺekl: "KdyĹ je někde víc lidí, tak si nechte, vejku, svoje rozumy. Mohlo by vás to mrzet. Mohlo by se stát, kdyĹ ten kaprál byl od dajĹmajstrĹ, Ĺe by se to mohlo vykládat, jako Ĺe máte z toho radost. Ten Biegler je stranĹź ĹechoĹrout"
"VĹdy já jsem níc neĹek," odpověděl vejk tĂłnem, kterĹź vyluĹoval kaĹdou pochybnost, "neĹ to, Ĺe se ten kaprál nabod akorát, měl stĹeva v kalhotech... Von moh..."
"Tak uĹ o tom, vejku, pĹestaňme mluvit " A ĹĹetní ikovatel Vaněk si odplivl.
"Vono je to jedno," poznamenal jetě vejk, "mají mu lezt stĹeva pro císaĹe pána ven z bĹicha zde nebo tam. Von vykonal stejné svou povinnost... Von moh..."
"Podívejte se, vejku," pĹeruil ho Vaněk, "jak si to zas nese batalionsordonanc MatuiĹ k tábnímu vagĂłnu. To se divím, Ĺe se jetě nenatáh pĹes koleje."
Krátce pĹedtím byla mezi hejtmanem Ságnerem a snaĹivĹźm kadetem Bieglerem velice ostrá rozmluva.
"Já se vám divím, kadete Bieglere," mluvil hejtman Ságner, "proĹ jste mně hned nepĹiel oznámit, Ĺe se nefasuje těch patnáct deka uherského salámu. To teprve musím já jít ven a sám se pĹesvědĹit, proĹ se muĹstvo vrací od skladitě. A páni dĹstojníci také, jako by rozkaz nebyl rozkazem. Řekl jsem pĹece: ,Do skladitě zugsweise po kompanii.` To znamenalo, kdyĹ ve skladiti nic jsme nedostali, Ĺe se má také jít zugsweise po kompanii do vagĂłnĹ. Vám jsem pĹikázal, kadete Bieglere, abyste hleděl udrĹet poĹádek, ale vy jste nechal vechno plavat. Byl jste rád, Ĺe se nemusíte starat o poĹítání porcí salámu, a el jste se klidné podívat, jak jsem viděl z okna, na nabodnutého kaprála od dajěmajstrĹ. A kdyĹ jsem vás potom dal zavolat, tak nemáte nic jiného na práci neĹ ze své kadetské fantazie Ĺvanit o tom, Ĺe jste se el pĹesvědĹit, zdali se tam u nabodnutého kaprála nevede nějaká agitace..."
"Posluně hlásím, Ĺe ordonanc od 11. kumpanie vejk..."
"Dejte mně pokoj se vejkem," zakĹiĹel hejtman Ságner, "nemyslete si, kadete Bieglere, Ĺe budete dělat nějaké intriky proti nadporuĹíkovi Lukáovi. My jsme tam vejka poslali... Tak se na mne díváte, jako byste si myslel, Ĺe jsem si na vás zased... Ano, zased jsem si na vás, kadete Bieglere... KdyĹ neumíte respektovat svého pĹedstaveného, snaĹíte se ho blamovat, tak vám udělám takovou vojnu, Ĺe vy, kadete Bieglere, si vzpomenete na stanici Ráb... Chvástat se svĹźmi teoretickĹźmi vědomostmi... PoĹkejte, aĹ budeme na frontě... AĹ vám poruĹím jít na offizierspatrolu pĹes drátěné pĹekáĹky... Vá raport? Ani ten raport jste mně nedal, kdyĹ jste pĹiel... Ani teoreticky, kadete Bieglere..."
"Posluně hlásím, pane hejtmane, Ĺe místo patnácti deka uherského salámu obdrĹelo muĹstvo po dvou pohlednicích. Prosím, pane hejtmane..."
Kadet Biegler podal veliteli bataliĂłnu dvě z těch pohlednic, které vydávalo Ĺeditelství Vojenského váleĹného archívu ve Vídni, kde byl náĹelníkem generál pěchoty Wojnowich. Na jedné straně byla karikatura ruského vojáka, ruského muĹika se zarostlou bradou, kterého objímá kostlivec. Pod karikaturou byl text:
Der Tag, an dem das perfide Rußland krepieren wird, wird ein Tag der Erlösung für ganze unsere Monarchie sein.
Druhá pohlednice pocházela z německé Ĺíe. Byl to dárek NěmcĹ rakousko-uherskĹźm vojínĹm.
NahoĹe bylo "Viribus unitis" a pod tím obrázek, jak na ibenici visí Sir Edward Grey a dole pod ním vesele salutují rakouskĹź i německĹź voják.
BásniĹka dole byla vzata z kníĹky Greinzovy elezná pěst. ertíĹky na nae nepĹátele, o kterĹźch Ĺíské listy psaly, Ĺe vere Greinzovy jsou rány karabáĹem, pĹiĹemĹ obsahují pravĹź nezkrocenĹź humor a nepĹekonatelnĹź vtip.
Text pod ibenicí, v pĹekladě:
GREY
Na ibenici v pĹíjemné vĹźi
měl by se houpat Edivard Grey,
je na to jiĹ nejvyí Ĺas,
vak tĹeba upozornit vás,
Ĺe ĹádnĹź dub své nepropĹjĹil dĹevo
k popravě toho jidáe.
Na dĹevě visí osiky
z Francouzské republiky.
Hejtman Ságner nebyl jetě ani hotov s pĹeĹtením těchto verĹ "nezkroceného humoru a nepĹekonatelného vtipu", kdyĹ vrazil do tábního vagĂłnu bataliĂłnní ordonance MatuiĹ.
Byl poslán hejtmanem Ságnerem do telegrafní centrály vojenského nádraĹního velitelství, jestli snad nejsou jiné dispozice, a pĹinesl telegram od brigády. Nebylo vak tĹeba sahat k Ĺádnému klíĹi ifer. Telegram zněl prosté, neifrován: "Rasch abkochen, dann Vormarsch nach Sokal." Hejtman Ságner pováĹlivé zakroutil hlavou.
"Posluné hlásím," Ĺekl MatuiĹ, "velitel stanice dá vás prosit k rozmluvě. Je tam jetě jeden telegram."
Potom byla mezi velitelem nádraĹí a hejtmanem Ságnerem rozmluva velice dĹvěrného rázu. První telegram musel bĹźt odevzdán, tĹebas měl obsah velice pĹekvapující, kdyĹ je bataliĂłn na stanici v Rábu: "Rychle uvaĹit a pak pochodem na Sokal." Adresován byl neifrovaně na pochodovĹź bataliĂłn 91. pluku s kopií na pochodovĹź bataliĂłn 75. pluku, kterĹź byl jetě vzadu. Podpis byl správnĹź: Velitel brigády Ritter von Herbert.
"Velmi dĹvěrné, pane hejtmane," Ĺekl tajuplné vojenskĹź velitel nádraĹí. "Sekrétní telegram od vaí divize. Velitel vaí brigády se zbláznil. Byl odvezen do Vídně, kdyĹ rozeslal od brigády několik tuctĹ podobnĹźch telegramĹ na vechny strany. V Budapeti uvidíte jistě novĹź telegram. Vecky jeho telegramy patĹí pĹirozené anulovat, ale jetě jsme ĹádnĹź pokyn v tom ohledu nedostali. Mám, jak Ĺíkám, jedině pĹíkaz od divize, aby neifrované telegramy nebyly brány v Ĺvahu. DoruĹovat je musím, poněvadĹ v tom ohledu neobdrĹel jsem od svĹźch instancí odpovědi. ProstĹednictvím svĹźch instancí informoval jsem se u velitelství armádního sboru a je se mnou zavedeno vyetĹování... - Jsem aktivní dĹstojník staré Ĺenijní sluĹby," dodal, "byl jsem pĹi stavbě naí strategické dráhy v HaliĹi... - Pane hejtmane," Ĺekl po chvíli, "s námi starĹźmi chlapy od piky jen na front! Dnes je těch civilistĹ inĹenĹźrĹ od dráhy s jednoroĹní zkoukou dobrovolnickou jako psĹ v ministerstvu vojenství... Ostatně vy za Ĺtvrt hodiny zas jedete dál... Pamatuji se jenom na to, Ĺe jsem jednou v kadetce v Praze vám pomáhal na hrazdu jako jeden ze starího roĹníku. Tenkrát jsme oba nesměli ven. Vy jste se pral s Němci ve tĹídě? Tam byl s vámi také Luká. Vy jste bĹźvali spolu nejlepí kamarádi. KdyĹ jsme sem dostali telegram se seznamem dĹstojníkĹ marbataliĂłnu, kteĹí projíĹdějí stanicí, tak jsem si jasné vzpomněl... Je uĹ to hezkĹźch pár let... Kadet Luká bĹźval mně tenkrát velice sympatickĹźm..."
Na hejtmana Ságnera celá rozmluva uĹinila velice trapnĹź dojem. Poznal velice dobĹe toho, kterĹź s ním mluvil a kterĹź vedl v kadetce opozici proti rakuáctví, coĹ z nich později vytloukla snaha po kariéĹe. Nejvíc mu byla nepĹíjemnou zmínka o nadporuĹíkovi Lukáovi, kterĹź byl z jakéhokoliv dĹvodu proti němu vude odstrkován.
"NadporuĹík Luká," Ĺekl dĹrazně, "je velice dobrĹźm dĹstojníkem. Kdy jede vlak?"
Velitel nádraĹí podíval se na hodinky. "Za est minut "
"Jdu," Ĺekl Ságner.
"Myslil jsem, Ĺe mně něco Ĺeknete, Ságnere."
"Tedy nazdar!" odpověděl Ságner a vyel pĹed budovu nádraĹního velitelství.
KdyĹ se hejtman Ságner vrátil pĹed odjezdem vlaku do tábního vagĂłnu, nael vecky dĹstojníky na svém místě. Hráli ve skupinách Ĺapáry (frische viere), jediné kadet Biegler nehrál.
Listoval se spoustou naĹatĹźch rukopisĹ o váleĹnĹźch scénách, nebo chtěl vyniknout nejen na poli váleĹném, ale i jako literární fenomén, popisující váleĹné události. MuĹ podivnĹźch kĹídel "s rybím ocasem" chtěl bĹźt vynikajícím váleĹnĹźm spisovatelem. Jeho literární pokusy zaĹínaly mnohoslibnĹźmi názvy, ve kterĹźch se sice zrcadlil militarismus té doby, ale které nebyly jetě propracovány, takĹe na Ĺtvrtkách zĹstaly jen názvy prací, které měly vzniknout.
"Charaktery vojínĹ z velké války - Kdo poĹal válku? - Politika Rakousko-Uherska a zrození světové války - VáleĹné poznámky - Rakousko-Uhersko a světová válka - NauĹení z války Populární pĹednáka o vypuknutí války - VáleĹné politické Ĺvahy - SlavnĹź den Rakousko-Uherska - SlovanskĹź imperialismus a světová válka - Dokumenty z války - Dokumenty k dějinám světové války - Deník o světové válce - Denní pĹehled světové války - První světová válka Nae dynastie ve světové válce - Národové rakouskouherského mocnáĹství ve zbrani - SvětovĹź zápas o moc - Mé zkuenosti ve světové válce - Kronika mého váleĹného taĹení - Jak bojují nepĹátelé Rakousko-Uherska - Čí je vítězství? Nai dĹstojníci a nai vojáci - Pamětihodné Ĺiny mĹźch vojákĹ - Z dob velké války - O bitevní vĹavě - Kniha rakousko-uherskĹźch hrdinĹ elezná brigáda - Sbírka mĹźch psaní z fronty Hrdinové naeho marbataliĂłnu - PĹíruĹní kniha pro vojáky v poli - Dny bojĹ a dny vítězství Co jsem viděl a zkusil v poli - V zákopech DĹstojník vypravuje... - Se syny Rakousko-Uherska kupĹedu! - NepĹátelské aeroplány a nae pěchota - Po bitvě - Nae dělostĹelectvo věrnĹźmi syny vlasti - I kdyby li vichni Ĺerti proti nám... - Válka obranná a ĹtoĹná - Krev a Ĺelezo - Vítězství nebo smrt - Nai hrdinové v zajetí."
KdyĹ hejtman Ságner pĹistoupil ke kadetovi Bieglerovi a prohlédl si vechno, optal se, proĹ to udělal a co tím myslí.
Kadet Biegler odpověděl s opravdovĹźm nadením, Ĺe kaĹdĹź ten nadpis znamená knihu, kterou sepíe. Kolik nadpisĹ, tolik knih.
"PĹál bych si, kdyĹ padnu v boji, aby po mně zĹstala památka, pane hejtmane. MĹźm vzorem je německĹź profesor Udo Kraft. Narodil se roku 1870, nyní ve světové válce pĹihlásil se dobrovolné a padl 22. srpna 1914 v Anloy. PĹed svou smrtí vydal knihu SebevĹźchova pro smrt za císaĹe."
Hejtman Ságner odvedl kadeta Bieglera k oknu.
"UkaĹte, co jetě máte, kadete Bieglere, mne strané zajímá vae Ĺinnost," s ironií Ĺekl hejtman Ságner, "jakĹź seitek zastrĹil jste za blĹzu?"
"To nic není, pane hejtmane," s dětskĹźm uzarděním odpověděl kadet Biegler, "raĹte se prosím pĹesvědĹit."
Seitek měl nadpis:
Schémata vynikajících a slavnĹźch bitev vojsk rakousko-uherské armády, sestavená dle historickĹźch studií c. k. dĹstojníkem Adolfem Bieglerem. Poznámkami a vysvětlivkami opatĹil c. k. dĹstojník Adolf Biegler.
Schémata byla strané jednoduchá.
Od bitvy u Nördlingen 6. záĹí 1634 pĹes bitvu u Zenty 11. záĹí 1697, u Caldiera 31. Ĺíjna 1805, pĹes bitvu u AprĹ 22. května 1809 a bitvu národĹ u Lipska v 1813, pĹes St. Lucii v květnu 1848 a bitvu u Trutnova 27. Ĺervna 1866 aĹ po dobytí Sarajeva 19. srpna 1878. V schématech a nákresích plánĹ těch bitev nic se neměnilo. Vude nakreslil kadet Biegler obdélníĹky na jedné straně prázdné, kdeĹto nepĹítele znázorňovaly vyĹárkované. Na obou stranách bylo levé kĹídlo, centr a pravé kĹídlo. Potom vzadu rezervy a ipky sem a tam. Bitva u Nördlingen stejně jako bitva u Sarajeva vypadala jako rozestavení hráĹĹ na jakémkoliv fotbalovém zápase pĹi zahájení hry a ipky, kam má ta která strana vykopnout míĹ.
To také ihned napadlo hejtmana Ságnera, kterĹź se otázal: "Kadete Bieglere, vy hrajete fotbal?"
Biegler se zarděl jetě víc a zamrkal nervĂłzně, takĹe dělal dojem, jako kdyĹ nabírá moldánky.
Hejtman Ságner s Ĺsměvem listoval dál seitkem a zastavil se na poznámce u schéma bitvy u Trutnova za prusko-rakouské války.
Kadet Biegler napsal: "Bitva u Trutnova neměla bĹźt svedena, poněvadĹ hornatá krajina znemoĹňovala rozvinutí divize generála Mazzuchelliho, ohroĹené silnĹźmi pruskĹźmi kolonami, nalézajícími se na vĹźinách obklopujících levé kĹídlo naí divize."
"Podle vás bitva u Trutnova," Ĺekl s Ĺsměvem hejtman Ságner, vraceje seitek kadetovi Bieglerovi, "mohla bĹźt svedena jediné v tom pĹípadě, kdyby Trutnov byl na rovině, vy budějovickĹź Benedeku.
Kadete Bieglere, je velice hezké od vás, Ĺe jste se za tak krátkou dobu svého pobytu v Ĺadách vojska snaĹil vniknout do strategie, jenĹe to u vás dopadlo, jako kdyĹ si kluci hrajou na vojáky a dávají si tituly generálĹ. Sám jste se tak rychle povĹźil, aĹ jedna radost. C. k. dĹstojník Adolf Biegler! NeĹ dojedeme do Peti, tak z vás bude polní marálek. PĹedevĹírem jste jetě někde doma u tatínka váĹil kravské kĹĹe. K, u. k. Leutnant Adolf Biegler!... ČlověĹe, vĹdy vy jetě nejste ĹádnĹź dĹstojník. Jste kadet. Visíte ve vzduchu mezi fénrichem a poddĹstojníky. Jste vzdálen toho, jmenovat se dĹstojníkem, jako kdyĹ si dá někde v hospodě Ĺíkat frajtr ,pane tábní ikovateli`. - Posly, Lukái," obrátil se k nadporuĹíkovi, "má kadeta Bieglera u své kumpanie, tak ho hocha cepuj. Podpisuje se, Ĺe je dĹstojník, a si to v gefechtu zaslouĹí. AĹ bude trommelfeuer a my budem atakovat, a se svĹźm cukem stĹíhá dráthintrnisy, der gute Junge. A propos, dá tě pozdravovat Zykán, je velitelem nádraĹí v Rábu."
Kadet Biegler viděl, Ĺe je rozmluva s ním skonĹena, zasalutoval a celĹź ĹervenĹź v obliĹeji proel vagĂłnem, aĹ se ocitl na samém konci v pĹíĹné chodbě.
Jako náměsíĹník otevĹel dveĹe klozetu, a dívaje se na německo-maďarskĹź nápis "UpotĹebení klozetu dovoleno pouze pĹi jízdě", zavrněl, zatkal a dal se do tichého pláĹe. Potom si sundal kalhoty... Potom tlaĹil utíraje si slzy. Potom upotĹebil seitku s nápisem "Schémata vynikajících a slavnĹźch bitev vojsk rakousko-uherské armády, sestavená c. k. dĹstojníkem Adolfem Bieglerem", kterĹź zmizel zneuctěn v díĹe, a dopadnuv na koleje, poletoval mezi kolejnicemi pod ujíĹdějícím vojenskĹźm vlakem.
Kadet Biegler umyl si v záchodku v umyvadle zardělé oĹi a vyel na chodbu umiňuje si, Ĺe musí bĹźt silnĹź, setsakramentsky silnĹź. Bolela ho hlava a bĹicho jiĹ od rána.
el kolem zadního kupé, kde hrál batalionsordonanc MatuiĹ se sluhou velitele praporu Batzerem vídeňskou hru nopsa (estaedesát).
Dívaje se do otevĹenĹźch dveĹí kupé, zakalal. OtoĹili se a hráli dál.
"Nevíte, co se patĹí?" otázal se kadet Biegler. "Nemoh jsem," odpověděl sluha hejtmana Ságnera Batzer svou stranou němĹinou od KaperskĹźch Hor, "mi' is' d' Trump' ausganga. - PatĹilo se mně hrát, pane kadet, s bubny," pokraĹoval, "s vysokĹźmi bubny, a hned nato nest zeleného krále... To jsem měl udělat..."
Kadet Biegler neĹekl více ani slova a zalezl si do svého kouta. KdyĹ později k němu pĹiel fénrich Pleschner, aby mu dal pĹipít z láhve koňaku, kterou vyhrál v kartách, podivil se, jak kadet Biegler pilně Ĺte v knize profesora Udo Krafta SebevĹźchova k smrti za císaĹe.
NeĹ pĹijeli do Peti, byl kadet Biegler tak opilĹź, Ĺe nahĹźbaje se z okna vagĂłnu, kĹiĹel do pusté krajiny nepĹetrĹité: "Frisch drauf! Im Gottes Namen frisch drauf!"
Potom ho na rozkaz hejtmana Ságnera batalionsordonanc MatuiĹ odtáhl do kupé, kde ho se sluhou hejtmana Batzerem uloĹil na lavici, a kadet Biegler měl tento sen:
SEN KADETA BIEGLERA PŘED BUDAPETÍ
Měl signum laudis, ĹeleznĹź kĹíĹ a byl majorem a jel na obhlídku ĹĹastku brigády, která mu byla pĹidělena. Nedovedl si sice vysvětlit, kdyĹ má pod sebou celou brigádu, proĹ je neustále jen majorem. Měl podezĹení, Ĺe měl bĹźt jmenován generálmajorem a to "generál" Ĺe se někde v návalu na polní potě ztratilo.
Musel se v duchu smát tomu, jak ve vlaku, kdyĹ jeli na frontu, hejtman Ságner mu vyhroĹoval, Ĺe bude muset pĹeĹezávat drátěné pĹekáĹky. Ostatně hejtman Ságner byl uĹ dávno na jeho návrh u divize pĹeloĹen k jinému pluku i s nadporuĹíkem Lukáem. K jiné divizi, k jinému armádnímu sboru.
Někdo mu také vypravoval, Ĺe oba bídné zahynuli někde v moĹále na Ĺtěku.
KdyĹ jel automobilem na pozici na obhlídku ĹĹastku své brigády, bylo mu vechno jasno. Byl vlastně vyslán z jenerálního tábu armády.
Kolem táhli vojáci a zpívali píseň, kterou Ĺetl ve sbírce vojenskĹźch rakouskĹźch písní Es gilt:
Halt' euch brav, ihr tapf 'ren Brüder,
werft den Feind nur herzhaft nieder,
Laßt des Kaisers Fahne weh'n...
Krajina měla tşŠráz jako na obrázcích Wiener illustrierte Zeitung.
Po pravé straně bylo vidět u stodoly dělostĹelectvo, jak stĹílí do nepĹátelskĹźch zákopu vedle silnice, po které projíĹděl s automobilem. Vlevo stál dĹm, ze kterého se stĹílelo, zatímco nepĹítel snaĹil se kolbami ruĹnic vypáĹit dveĹe. Vedle silnice hoĹel nepĹátelskĹź aeroplán. Na obzoru bylo vidět jízdu a hoĹící vesnici. Potom zákopy pochodového praporu s malou vyvĹźeninou, kde stĹílely do nepĹátel strojní puky. Dál potom táhly nepĹátelské zákopy podél silnice. A ofér jede dál s ním k nepĹíteli po silnici.
Řve sluchátkem na oféra: "Neví, kam to jedem? Tam je nepĹítel."
Ale ofér klidné odpovídá:
"Pane generále, to je jediná poĹádná cesta. Silnice je v dobrém stavu. Na těch vedlejích cestách by to pneumatiky nevydrĹely."
Čím více blíĹí se k pozicím nepĹítele, tím se oheň stává silnějí. Granáty vyhazují kolem dokola nad pĹíkopy po obou stranách vestkovou alej.
Ale ofér klidné odpovídá do sluchátka:
"Tohle je vĹźborná silnice, pane generále, po té se to jede jako po másle. Kdybychom odboĹili do polí, tak nám zaĹve pneumatika. - Podívejte se, pane generále," kĹiĹí ofér do sluchátka, "tahle silnice je tak dobĹe stavěná, Ĺe ani tĹicetapĹlcentimetrové hmoĹdĹźĹe nám nic neudělají. Silnice je jako mlat, ale po těch kamenitĹźch cestách v polich zaĹvaly by nám pneumatiky. Vrátit se stejné nemĹĹeme, pane generále!"
"Bzzz - dzum!" slyí Biegler, a automobil udělal ohromnĹź skok.
"NeĹíkal jsem vám, pane generále," Ĺve ofér do sluchátka, "Ĺe je to po Ĺertech dobĹe stavěná silnice? Teď právě těsně pĹed námi vybouchla jedna osmatĹicítka. Ale Ĺádná díra, silnice je jako mlat. Ale zaject do polí, tak je po pneumatikách. Ted' na nás stĹílí z dálky 4 kilometrĹ."
"Kam to ale jedeme?"
"To se uvidí," odpověděl ofěr, "dokud bude stále takováhle silnice, já za vechno ruĹím."
Let, ohromnĹź let, a automobil se zastavuje. "Pane generále," kĹiĹí ofér, "nemáte tábní mapu?"
Generál Biegler rozsvěcuje elektrickou lampiĹku. Vidí; Ĺe má tábní mapu na kolenou. Ale je to námoĹní mapa helgolandského pobĹeĹí z roku 1864, ve válce rakousko-pruské proti Dánsku za lesvik.
"Je zde kĹiĹovatka," povídá ofér, "obě kĹiĹovatky vedou k nepĹátelskĹźm pozicím. Mně jde o poĹádnou silnici, aby neutrpěly pneumatiky, pane generále... Já jsem zodpovědnĹź za tábní automobil..."
Potom rána, ohluující rána, a hvězdy veliké jako kola. MléĹná dráha je hustá jako smetana. Vznáí se vesmírem na sedadle vedle oféra. CelĹź automobil je těsně pĹed sedadlem ustĹíhnutĹź jako nĹĹkami. Z automobilu zbĹźvá jen vĹźbojnĹź, ĹtoĹnĹź pĹedek.
"Jetě těstí," povídá ofér, "Ĺe jste mně pĹes záda ukazoval mapu. PĹelít jste ke mně a ostatní zaĹvalo. Byla to dvaaĹtyĹicítka... Já jsem to hned tuil, Ĺe jakmile je kĹiĹovatka, tak silnice stojí za starou belu, Po osmatĹicítce mohla to bĹźt jen dvaaĹtyĹicítka. Nic jiného se dosud nevyrábí, pane generále."
"Kam to Ĺídíte?"
"Letíme do nebe, pane generále, a musíme se vyhnout vlasaticím. Ty jsou hori neĹ dvaaĹtyĹicítka. - Ted' je pod námi Mars," Ĺekl ofér po dlouhé pomlĹce.
Biegler cítil se jiĹ opět klidnĹźm.
"Znáte dějiny bitvy národĹ u Lipska?" otázal se, "kdyĹ polní marálek kníĹe Schwarzenberg el na Liebertkovice 14. Ĺíjna roku 1813 a kdyĹ i6. Ĺíjna byl zápas o Lindenau, boje generála Merweldta, a kdyĹ rakouská vojska byla ve Wachavě a kdyĹ 19. Ĺíjna padlo Lipsko?"
"Pane generále," Ĺekl vtom váĹné ofér, "jsme právě u nebeské brány, lezte ven, pane generále! NemĹĹeme project nebeskou branou, je zde maĹkanice. Samé vojsko."
"Jen z nich někoho pĹejed," kĹiĹí na oféra, "vak se vyhnou."
A nahĹźbaje se z automobilu kĹiĹí: "Achtung, sie Schweinbande! Je to dobytek, vidí generála, a nemohou udělat rechtaut."
ofér klidně na to ho konejí: "TěĹká věc, pane generále, větina má uraĹenou hlavu."
Generál Biegler teprve nyní zpozoroval, Ĺe ti, kteĹí se tlaĹí u nebeské brány, jsou nejrĹznějí invalidi, kteĹí pĹili ve válce o některé Ĺásti svého těla, které měli vak s sebou v ruksaku. Hlavy, ruce, nohy. NějakĹź spravedlivĹź dělostĹelec, tlaĹící se u nebeské brány v rozbitém pláti, měl v baochu sloĹeno celé své bĹicho i s dolními konĹetinami. Z jiného baochu nějakého spravedlivého landveráka dívala se na jenerála Bieglera pĹlka zadnice, kterou ztratil u Lvova.
"To je kvĹli poĹádku," ozval se opět ofér, projíĹděje hustĹźm davem, "je to patrně kvĹli nebeské supravizitě."
U nebeské brány propoutěli jedině na heslo, které ihned generálu Biegierovi napadlo: "Für Gott und Kaiser."
Automobil vjel do ráje.
"Pane generále," Ĺekl nějakĹź dĹstojník anděl s kĹídly, kdyĹ projíĹděli kolem kasáren s rekruty anděly, "musíte se hlásit na hlavním velitelství."
Jeli dál kolem nějakého cviĹitě, kde se to jen hemĹilo rekruty anděly, které uĹili kĹiĹet "Alelujá".
Jeli kolem skupiny, kde rezavĹź kaprál anděl měl právě jednoho nemotorného rekruta anděla v parádě, mlátil mu pěstí do bĹicha a Ĺval na něho: "RozevĹi lepí svou drĹku, svině betlémská. Takhle se volá ,Alelujá`? Jako kdybys měl knedlík v hubě. To bych rád věděl, kterĹź vĹl tě sem, ty dobytku, pustil do ráje. Zkus to jetě jednou... Hlahlehiuhja? CoĹe, bestie, jetě nám tady v ráji huhňá... Zkus to jetě jednou, cedre libanonskĹź."
UjíĹděli dál a za nimi jetě dlouho bylo slyet Ĺzkostlivé Ĺvaní huhňavého anděla rekruta "Hla-hle-hlu-hjá" a kĹik anděla kaprála "A-le-lu-já, a-le-lu-já, ty krávo jordánská!"
Potom ohromná záĹe nad velkou budovou jako Mariánská kasárna v ČeskĹźch Budějovicích a nad ní dva aeroplány, jeden po levé, druhĹź po pravé straně, a uprostĹed mezi nimi nataĹené obrovské plátno s ohromnĹźm nápisem K. u k. Gottes Hauptquartier.
Generála Biegiera vysadili z automobilu dva andělé v uniformě polního Ĺetnictva, vzali ho za límec a odvedli ho do budovy, nahoru do prvního poschodí.
"Chovejte se sluně pĹed pánembohem," Ĺekli mu jetě nahoĹe pĹed jedněmi dveĹmi a strĹili ho dovnitĹ.
UprostĹed pokoje, ve kterém po stěnách visely podobizny Frantika Josefa a Viléma, následníka trĹnu Karla Frantika Josefa, generála Viktora Dankla, arcivévody BedĹicha a éfa generálního tábu Konráda z Hötzendorfu, stál pánbĹh.
"Kadete Bieglere," Ĺekl pánbĹh dĹrazné, "vy mne nepoznáváte? Já jsem vá bĹźvalĹź hejtman Ságner od 11. markumpanie."
Biegler zdĹevěněl.
"Kadete Bieglere," ozval se opět pánbĹh, "jakĹźm právem jste si pĹisvojil titul generálmajora? JakĹźm právem jste se, kadete Bieglere, projíĹděl tábním automobilem po silnici mezi nepĹátelskĹźmi pozicemi?"
"Posluně hlásím..."
"DrĹte hubu, kadete Bieglere, kdyĹ s vámi mluví pánbĹh."
"Posluně hlásím," zajektal Biegler jetě jednou.
"Tak vy tedy nebudete drĹet hubu?" rozkĹikl se na něho pánbĹh, otevĹel dveĹe a vykĹikl: "Dva andělé sem!"
Vstoupili dva andělé s ruĹnicemi zavěenĹźmi pĹes levé kĹídlo. Biegler v nich poznal MatuiĹe a Batzera.
A z Ĺst pánaboha zněl hlas: "Holte ho do latríny!"
Kadet Biegler někam padal do hrozného smradu...
Naproti spícímu kadetovi Bieglerovi seděl MatuiĹ se sluhou hejtmana Ságnera Batzerem a hráli stále estaedesát.
"Stink awer d' Kerl wie a' Stockfisch," prohodil Batzer, kterĹź pozoroval se zájmem, jak sebou spící kadet Biegler pováĹlivě vrtí, "muß' d' Hosen voll ha'n."
"To se mĹĹe stát kaĹdému," Ĺekl filosoficky MatuiĹ, "nech ho bĹźt, pĹevlíkat ho stejné nebude. Rozdej radi karty."
Nad Budapetí bylo jiĹ vidět záĹi světel a nad Dunajem pĹeskakoval reflektor.
Kadetovi Bieglerovi se jiĹ zdálo opět něco jiného, poněvadĹ mluvil ze spaní: "Sagen Sie meiner tapferen Armee, daß sie sich in meinem Herzen ein unvergängliches Denkmal der Liebe und Dankbarkeit errichtet hat."
PoněvadĹ se opět pĹi těch slovech poĹal obracet, zavonělo to Batzerovi intenzívně pod nos, takĹe poznamenal odplivuje si: "Stink wie a' Haizlputza, wie a' bescheißena Haizlputza."
A kadet Biegler vrtěl sebou Ĺím dál nepokojněji, a jeho novĹź sen byl velice fantastickĹź. Obhajoval Linec ve válce o dědictví rakouské.
Viděl reduty, retranchementy a palisády kolem města. Jeho hlavní stan byl proměněn v ohromnou nemocnici. Vude kolem váleli se nemocní a drĹeli se za bĹicho. Pod palisádami města Lince projíĹděli se francouztí dragouni Napoleona I.
A on, velitel města, stál nad tou spoustou a drĹel se téĹ za bĹicho a kĹiĹel na nějakého francouzského parlamentáĹe: "VyĹiďte svému císaĹi, Ĺe se nevzdám..."
Potom jako kdyĹ to bolení bĹicha najednou z něho spadne, a on se Ĺítí s bataliĂłnem pĹes palisády ven z města na cestu slávy a vítězství a vidí, jak nadporuĹík Luká zachycuje svĹźmi prsty ránu palae francouzského dragouna, která platila jemu, Bieglerovi, obránci obleĹeného Lince.
NadporuĹík Luká umírá u jeho nohou s vĹźkĹikem:
"Ein Mann wie Sie, Herr Oberst, ist nötiger als ein nichtsnutziger Oberleutnant!"
Obránce Lince odvrací se s pohnutím od umírajícího, kdyĹ vtom pĹiletí kartáĹ a uhodí Bieglera do sedacích svalĹ.
Biegler mechanicky sáhne si dozadu na kalhoty a cítí mokro, něco lepkavého se mu maĹe po ruce. KĹiĹí: "Sanität! Sanität!" a padá s koně...
Kadeta Bieglera zvedl Batzer s MatuiĹem z podlahy, kam se svalil z lavice, a poloĹili ho opět na jeho místo.
Potom doel MatuiĹ k hejtmanovi Ságnerovi a oznámil, Ĺe se s kadetem Bieglerem dějí podivné věcí.
"Není to asi po tom koňaku," Ĺekl, "mohla by to bĹźt spí cholera. Kadet Biegler pil vude ve stanicích vodu. V Mooni jsem ho viděl, Ĺe se..."
"To tak rychle s cholerou nejde. MatuiĹ, Ĺekněte vedle v kupé panu doktorovi, aby se el na něho podívat."
K bataliĂłnu byl pĹídělem ,váleĹnĹź doktor`, starĹź medik a burák Welfer. Znal pít, rvát se a pĹitom měl medicínu v malíĹku. Prodělal medicínské fakulty v rĹznĹźch universitních městech v Rakousko-Uhersku, i praxi v nejrozmanitějích nemocnicích, ale doktorát neskládal prostě z toho dĹvodu. Ĺe v závěti, kterou zanechal jeho strĹźc svĹźm dědicĹm, bylo to, Ĺe se má vyplácet studujícímu medicíny BedĹichu Welfrovi roĹně stipendium do té doby, kdy obdrĹí BedĹich Welfer lékaĹskĹź diplom. Toto stipendium bylo asi ĹtyĹikrát větí neĹ plat asistenta v nemocnicích a MUC BedĹich Welfer poctivě se snaĹil oddálit své jmenování doktorem veho lékaĹství na dobu co nejvzdálenějí.
Dědicové mohli se vzteknout. Prohlaovali ho za blba, dělali pokusy vnutit mu zámoĹné nevěsty, aby se ho zbavili. Aby je jetě víc dopálil, MUC BedĹich Welfer, Ĺlen asi dvanácti buráckĹźch spolkĹ, vydal několik sbírek velmi slunĹźch básní ve Vídni, v Lipsku, v Berlíně. Psal do Simplicissimu a studoval, jako kdyby se nechumelilo, dál.
AĹ pĹila vojna, která vpadla MUC BedĹichovi Welfrovi hanebně vzad.
Básníka knih Lachende Lieder, Krug und Wissenschaft, Märchen und Parabeln zcela sprostě vzali na vojnu a jeden dědic v ministerstvu vojenství pĹiĹinil se o to, Ĺe bodrĹź BedĹich Welfer udělal "váleĹnĹź doktorát". Udělal ho písemně. Dostal Ĺadu otázek k vyplnění, které vechny zodpověděl stereotypně: "Lecken Sie mir Arsch!" Za tĹi dny oznámil mu plukovník, Ĺe dostal diplom doktora veho lékaĹství, Ĺe uĹ byl dávno zralĹź pro doktorát, Ĺe vrchní tábní lékaĹ ho pĹiděluje k doplňovací nemocnici a na jeho chování Ĺe záleĹí rychlĹź postup, Ĺe sice měl v rĹznĹźch universitních městech souboje s dĹstojníky, to vechno Ĺe se o něm ví, ale Ĺe dnes ve vojně se na vechno zapomíná.
Autor knihy básní DĹbán a véda kousl se do pyskĹ a el slouĹit.
Po zjitění několika pĹípadĹ, Ĺe choval se k vojákĹm pacientĹm neobyĹejně shovívavé, prodluĹuje jich pobyt v nemocnici, pokud to bylo moĹné, kdy bylo heslo "Má se to válet v nemocnici, nebo chcípat raději v zákopech - má to chcípnout v nemocnici, nebo ve varmlinii", doktora Welfera poslali s 11. pochodovĹźm praporem na front.
Aktivní dĹstojníci u praporu povaĹovali ho za něco méněcenného. Rezervní dĹstojníci si ho také nevímali a nenavazovali s ním nijakého pĹátelství, aby se nerozíĹila jetě více propast mezi nimi a aktivními dĹstojníky.
Hejtman Ságner cítil se pĹirozené strané povĹźen nad toho bĹźvalého MUC, kterĹź zesekal za dob svĹźch dlouholetĹźch studií kolik dĹstojníkĹ. KdyĹ doktor Welfer, "váleĹnĹź doktor", proel kolem něho, ani se na něho nepodíval a hovoĹil dál s nadporuĹíkem Lukáem o něĹem zcela bezvĹźznamném, Ĺe se pěstují u Budapeti dyně, naĹeĹ nadporuĹík Luká odpověděl, Ĺe kdyĹ byl v tĹetím roĹníku kadetky, Ĺe s několika kamarády "v civilu" byli na Slovensku a pĹili k jednomu evangelickému faráĹi, Slovákovi. Ten Ĺe jim dal k vepĹové peĹeni zelí z dyně a potom Ĺe jim nalil vína a Ĺekl:
Dyňa sviňa,
chce sa jej vína,
a on Ĺe se straně urazil.
"Z Budapeti mnoho neuvidíme," Ĺekl hejtman Ságner, "vezou nás kolem. Dle marrĹty máme zde stát dvě hodiny."
"Myslím, Ĺe íbují vagĂłny," odpověděl nadporuĹík Luká, "pĹijdeme na pĹekládací nádraĹí. Transportmilitärbahnhof."
Kolem proel ,váleĹnĹź doktor` Welfer.
"Nic to není," Ĺekl s Ĺsměvem, "páni, kteĹí aspirují během Ĺasu stát se dĹstojníky armády a kteĹí se vychlubovali jetě v Brucku svĹźmi strategicko--historickĹźmi znalostmi v kasině, měli by bĹźt upozorněni, Ĺe jest nebezpeĹno sníst najednou celou zásilku sladkostí, kterou mu maminka posílá do pole. Kadet Biegler, kterĹź od té doby, kdy jsme vyjeli z Brucku, snědl tĹicet kremrolí, jak se mně pĹiznal, a pil vude na nádraĹích jen pĹevaĹenou vodu, pane hejtmane, pĹipomíná mně ver SchillerĹv: ,Wer sagt von...`"
"Poslyte, doktore," pĹeruil ho hejtman Ságner, "nejde o Schillera. Co je vlastně s kadetem Bieglerem?"
,VáleĹnĹź doktor` Welfer se usmál. "Aspirant na dĹstojnickou hodnost vá kadet Biegler se posral... Není to cholera, není to Ĺplavice, prosté a jednoduché posrání. Vypil trochu více koňaku, vá pan a s p i r a n t n a d Ĺ s t o j n i c k o u h o d n o s t,, a podělal se... Byl by se patrně podělal i bez vaeho koňaku. SeĹral tolik kremrolí, které mu poslali z domova... Je to dítě... V kasině, jak vím, pil vĹdy jednu Ĺtvrtku. Abstinent."
Doktor Welfer si odplivl. "Kupoval si linecké Ĺezy."
"Tedy to není nic váĹného'?" ozval se hejtman Ságner, "ale pĹece taková věc... kdyby se to rozíĹilo." NadporuĹík Luká vstal a Ĺekl k Ságnerovi: "Děkuji za takového zugskomandanta..."
"Trochu jsem mu pomohl na nohy," Ĺekl Welfer, kterého neopoutěl Ĺsměv, "pan batalionskomandant zaĹídí dalí... To jest, pĹedám zde kadeta Bieglera do nemocníce... Vydám vysvědĹení, Ĺe je to Ĺplavice. TěĹkĹź pĹípad Ĺplavice. Izolace... Kadet Biegler pĹijde do dezinfekĹního baráku... - Jest to rozhodně lepí," pokraĹoval Welfer s tímĹe protivnĹźm Ĺsměvem, "buď posranĹź kadet, nebo Ĺplavicí stiĹenĹź kadet..."
Hejtman Ságner obrátil se ke svému Lukáovi Ĺistě ĹĹedním tĂłnem: "Pane nadporuĹíku, kadet Biegler od vaí kumpanie onemocněl Ĺplavicí a zĹstane v oetĹování v Budapeti..."
Hejtmanovi Ságnerovi zdálo se, Ĺe Welfer se směje straně vĹźbojné, ale kdyĹ se podíval na ,váleĹného doktora`, viděl, Ĺe tşŠse tváĹí straně lhostejně.
"Tedy je ve v poĹádku, pane hejtmane," odpověděl Welfer klidně, "aspiranti na dĹstojnickou..." Máchl rukou: "PĹi Ĺplavici se kaĹdĹź podělá do kalhot "
Ták se stalo, Ĺe stateĹnĹź kadet Biegler byl odvezen do vojenské izolaĹní nemocnice v Uj Buda.
Jeho podělané kalhoty ztratily se ve víru světové války.
Sny o velkĹźch vítězstvích kadeta Bieglera byly uzavĹeny do jednoho nemocniĹního pokoje izolaĹních barákĹ.
KdyĹ se dověděl, Ĺe má Ĺplavici, byl tím kadet Biegler opravdu naden. Má bĹźt raněn, nebo onemocnět pro císaĹe pána, vykonávaje svou povinnost? Potom se stala s ním malá nehoda. PoněvadĹ vechna místa pro onemocnělé Ĺplavicí byla pĹeplněna, kadeta Bieglera pĹenesli do cholerového baráku.
NějakĹź maďarskĹź tábní lékaĹ, kdyĹ kadeta Bieglera vykoupali a dali mu teploměr pod rameno, zavrtěl hlavou: "37 stupňĹ!" PĹi choleĹe je nejhorím pĹíznakem pováĹlivé klesnutí teploty. NemocnĹź stává se apatickĹźm.
Kadet Biegler opravdu nejevil Ĺádného rozĹilení. Byl neobyĹejné klidnĹźm, opakuje si v duchu, Ĺe stejně trpí za císaĹe pána.
tábní lékaĹ poruĹil vsunout teploměr kadetovi Bieglerovi do koneĹníku.
"Poslední stadium cholery," pomyslil si tábní lékaĹ, "pĹíznak konce, nejkrajnějí slabost, kdy nemocnĹź ztrácí smysl pro okolí a jeho vědomí je zastĹeno. On se usmívá v pĹedsmrtnĹźch kĹeĹích."
Kadet Biegler za této manipulace se opravdu usmíval muĹednicky, dělaje hrdinu, kdyĹ mu do koneĹníku strkali teploměr. Ale nehnul sebou.
"PĹíznaky," pomyslil si tábní lékaĹ, "které pĹi choleĹe vedou pozvolna k smrti, pasívní poloha..." Optal se jetě maďarského sanitního poddĹstojníka, zdali kadet Biegler vrhl a měl prĹjmy ve vaně.
ObdrĹev zápornou odpověď, zadíval se na Bieglera. KdyĹ pĹi choleĹe pominou prĹjmy a dávení, je to opět, jako pĹedelé pĹíznaky, obraz toho, co se stává pĹi choleĹe v posledních hodinách smrti.
Kadet Biegler, Ĺplné nahĹź, vynesenĹź z teplé vany na postel, pocítil chladno a zajektal zuby. Také mu vyskoĹila husí kĹĹe po celém těle.
"Vidíte," Ĺekl tábní lékaĹ maďarsky, "velká jektace, konĹetiny jsou studené. To je konec."
Nakláněje se ke kadetovi Bieglerovi, optal se ho německy: "Also, wie geht's?"
"S-s-se-hr-hr gu-gu-tt," zajektal zuby kadet Biegler, "...ei-ne...ei-ne De-deck-ke -"
"Vědomí dílem zastĹeno, dílem zachováno; ` Ĺekl maďarsky tábní lékaĹ, "tělo velice hubené, pysky a nehty mají bĹźt Ĺerné... To je tĹetí pĹípad, kdy umĹeli mně na choleru bez ĹernĹźch nehtĹ a pyskĹ...
Naklonil se opět nad kadeta Bieglera a pokraĹoval maďarsky: "Druhá ozva nad srdcem pĹestala..."
"Ei-ei-ne-ne De-de-de-deck-ke-ke," zajektal kadet Biegler.
"To, co mluví, jsou jeho poslední slova," Ĺekl tábní lékaĹ k sanitnímu poddĹstojníkovi maďarsky, "zítra ho pochováme s majorem Kochem. Ted upadne do bezvědomí. Listiny jsou o něm v kanceláĹi?"
"Budou tam," odpověděl klidně sanitní poddĹstojník.
"Ei-ei-ne-ne De-de-de-deck-ke-ke," jektal za odcházejícími kadet Biegler.
V celém pokoji bylo na estnácti lĹĹkách pět lidí. Jeden z nich byl neboĹtíkem. ZemĹel pĹed dvěma hodinami, byl pokryt prostěradlem a jmenoval se jako objevitel cholerovĹźch bacilĹ. Byl to hejtman Koch, o kterém se tábní lékaĹ zmiňoval, Ĺe bude míti zítra pohĹeb s kadetem Bieglerem.
Kadet Biegler zvedl se na posteli a viděl ponejprv, jak se umírá za císaĹe pána na choleru, nebo ze ĹtyĹ zbĹźvajících dva umírali, dusili se a modrali, pĹiĹemĹ vyráĹeli něco ze sebe, ale nebylo poznat, co a jakou ĹeĹí mluví, bylo to spíe chrĹení potlaĹeného hlasu.
Druzí dva s nápadně bouĹlivou reakcí na uzdravení pĹipomínali lidi stiĹené tyfĂłzním deliriem. KĹiĹeli nesrozumitelné a vyhazovali z pokrĹźvky hubené nohy. Nad nimi stál vousatĹź saniterák, mluvící tĹźrskĹźm náĹeĹím (jak poznal kadet Biegler), a uklidňoval je: "Já uĹ měl taky choleru, moje zlaté panstvo, ale nekopal jsem do pokrĹźvky. Ted uĹ je s vámi dobĹe. Dostanete dovolenou, aĹ... - Neházej sebou tak," zaĹval na jednoho, kterĹź kopl tak do pokrĹźvky, aĹ se mu pĹehnula pĹes hlavu, "to se u nás nedělá. Bud rád, Ĺe má horeĹku, aspoň té odtud s hudbou nepovezou. UĹ jste oba z toho venku."
Podíval se kolem sebe.
"Tamhle uĹ zase dva umĹeli. To jsme Ĺekali," Ĺekl dobrácky, "buďte rádi, Ĺe uĹ jste z toho venku. Musím dojít pro prostěradla."
Vrátil se za chvíli. PĹikryl prostěradly zemĹelé s Ĺplně ĹernĹźmi pysky, vytáhl jim ruce s ĹernĹźmi nehty, které si drĹeli v poslední agĂłnii uduení na ztopoĹeném pĹirození, snaĹil se jim zastrĹit jazyk do Ĺst a pak si klekl u postelí a spustil: "Heilige Maria, Mutter Gottes..." A starĹź saniterák ze tĹźrska díval se pĹitom na své uzdravující se pacienty, jejichĹ delirium znamenalo reakci k novému Ĺivotu.
"Heilige Maria, Mutter Gottes," opakoval, kdyĹ vtom mu nějakĹź nahĹź muĹ zaklepal na rameno. Byl to kadet Biegler.
"Poslyte," Ĺekl, "já jsem... se koupal... TotiĹ mé koupali... Já potĹebu-ji pokrĹźvku... Mně je zima."
"To je zvlátní pĹípad," Ĺekl pĹl hodiny nato tşŠtábní lékaĹ ke kadetovi Bieglerovi, kterĹź odpoĹíval pod pokrĹźvkou, "vy jste, pane kadete, rekonvalescent; zítra vás polem do záloĹní nemocnice do Tarnova. Vy jste nositelem cholerovĹźch bacilĹ... PokroĹili jsme tak daleko, Ĺe to vechno známe. Vy jste od 91. regimentu..."
"13. pochodovĹź prapor," odpověděl sanitní poddĹstojník za kadeta Bieglera, "11. setnina."
"Pite," Ĺekl tábní lékaĹ: "Kadet Biegler, 13. pochodovĹź prapor, 11. pochodová setnina, 91. pluk, na pozorování do cholerovĹźch barákĹ v Tarnově. Nositel cholerovĹźch bacilĹ..."
A tak se stal z kadeta Bieglera, nadeného bojovníka, nositel cholerovĹźch bacilĹ.
Jaroslav Haek: Osudy dobrého vojáka vejka za světové války
III. kniha
SLAVNĹť VĹťPRASK
2. kapitola
V Budapeti
MatuiĹ pĹinesl na vojenském nádraĹí v Budapeti hejtmanovi Ságnerovi z velitelství telegram, kterĹź poslal neastnĹź velitel brigády dopravenĹź do sanatoria. Byl téhoĹ obsahu, neifrován, jako na poslední stanici: "Rychle uvaĹit menáĹ a pochodem na Sokal." K tomu bylo pĹipojeno: "Vozatajstvo zaĹíslit u vĹźchodní skupiny. VĹźzvědná sluĹba se zruuje. 13. pochodovĹź prapor staví most pĹes Ĺeku Bug. BliĹí v novinách."
Hejtman Ságner odebral se ihned na velitelství nádraĹí. Uvítal ho malĹź tlustĹź dĹstojník s pĹátelskĹźm Ĺsměvem.
"Ten vyváděl, ten vá brigádní jenerál," Ĺekl, chechtaje se na celé kolo, "ale doruĹit jsme vám tu blbost museli, poněvadĹ jetě nepĹilo od divize naĹízení, Ĺe se jeho telegramy nemají dodávat adresátĹm. VĹera projel 14. pochodovĹź prapor 75. pluku a velitel praporu měl zde telegram, aby bylo vydáno vemu muĹstvu po esti korunách jako zvlátní odměna za PĹemyl, a zároveň naĹízení, aby z těch esti korun kaĹdĹź muĹ sloĹil zde v kanceláĹi dvě koruny na váleĹnou pĹjĹku... Podle zaruĹenĹźch zpráv má vá brigádní jenerál paralĹźzu."
"Pane majore," otázal se hejtman Ságner velitele vojenského nádraĹí, "dle rozkazĹ pluku, dle marrĹty jedeme do Gödöllö. MuĹstvo má zde dostat patnáct deka ementálského sĹźra. Na poslední zastávce mělo muĹstvo dostat patnáct deka uherského salámu. Ale nedostalo niĹeho."
"Patrně zde také z toho sejde," odpověděl major, stále se pĹíjemné usmívaje, "nevím o podobném rozkazu pro pluky z Čech. Ostatně to není mou věcí, obrate se na zásobovací komando."
"Kdy odjíĹdíme, pane majore?"
"PĹed vámi stojí vlak s těĹkĹźm dělostĹelectvem do HaliĹe. Pustíme ho za hodinu, pane hejtmane. Na tĹetích kolejích stojí sanitní vlak. OdjíĹdí za 25 minut po dělostĹelectvu. Na dvanácté koleji máme vlak s municí. OdjíĹdí deset minut po sanitním vlaku a za dvacet minut po něm jede vá vlak. - Jestli totiĹ nebudou nějaké změny," dodal opět usměvavě, takĹe se zprotivil Ĺplně hejtmanovi Ságnerovi.
"Dovolte, pane majore," otázal se Ságner, "mĹĹete mně dát vysvětlení o tom, Ĺe nevíte o Ĺádném podobném rozkazu tĹźkajícím se vydávání patnácti deka ementálského sĹźra pro pluky z Čech?"
"To je rezervát," odpověděl hejtmanovi Ságnerovi, stále se usmívaje, velitel vojenského nádraĹí v Budapeti.
"To jsem si dal," pomyslil si hejtman Ságner, vycházeje z budovy velitelství, "proĹ jsem ke vem ĹertĹm Ĺekl nadporuĹíkovi Lukáovi, aby sebral vecky komandanty a el s nimi do zásobovacího 87 oddílu s muĹstvem pro patnáct deka ementálského sĹźra pro osobu."
NeĹli velitel 11. kumpanie nadporuĹík Luká dle rozkazu hejtmana Ságnera vydal rozkazy tĹźkající se pochodu muĹstva bataliĂłnu ke skladiti pro patnáct deka ementálského sĹźra na muĹe, objevil se pĹed ním vejk s neastnĹźm Balounem. Baloun se celĹź tĹásl.
"Posluně hlásím, pane obrlajtnant," Ĺekl s obvyklou ohebností vejk, "věc, o kterou jde, je nesmírné dĹleĹitou. Prosil bych, pane obrlajtnant, abychom mohli tu celou záleĹitost vyĹídit někde vedle, jako Ĺíkal jeden mĹj kamarád, patina ze ZhoĹe, kdyĹ dělal svědka na svatbě a chtělo se mu najednou v kostele..."
"Tak co je, vejku?" pĹeruil ho nadporuĹík Luká, kterému se jiĹ zastesklo stejně po vejkovi jako vejkovi po nadporuĹíkovi Lukáovi, "pojďme tedy kousek dál."
Baloun je následoval. vzadu, nepĹestávaje se tĹást. Tento obr ztratil Ĺplně duevní rovnováhu a klátil rukama v hrozném, beznadějném zoufalství.
"Tak co je, vejku?" optal se nadporuĹík Luká, kdyĹ zali vedle.
"Posluné hlásím, pane obrlajtnant," Ĺekl vejk, "Ĺe je vĹdycky lepí se k něĹemu pĹiznat dĹív, neĹ aĹ to praskne. Vy jste dal urĹitej rozkaz, pane obrlajtnant, aby vám, aĹ pĹijedeme do Budapeti, Baloun pĹines tu vai játrovou patiku a housky. Dostals ten rozkaz, nebo ne?" obrátil se vejk na Balouna.
Baloun poĹal jetě více klátit rukama, jako by se chtěl ubránit proti doráĹejícímu nepĹíteli.
"Tento rozkaz," Ĺekl vejk, "nemohl bejt, bohuĹel, pane obrlajtnant, vykonanej. Já jsem tu vai játrovou patiku seĹral... - SeĹral jsem ji," Ĺekl vejk, ouchaje do zděeného Balouna, "poněvadĹ jsem si myslel, Ĺe játrová patika se mĹĹe zkazit. Já jsem Ĺet několikrát v novinách, Ĺe se celá rodina votrávila játrovou patikou. Jednou na Zderaze, jednou v Berouně, jednou v TáboĹe, jednou v Mladé Boleslavi, jednou v PĹíbrami. Vichni tej votravě podlehli. Játrová patika, to je nejhorí prevít..."
Baloun, celĹź se tĹesa, postavil se stranou a strĹil si prst do krku a vrhl v krátkĹźch pĹestávkách. "Co je s vámi, Baloune?"
"Ble-ble-ju, é-é pane obr... é-é obr-lajt-nant é-é," pouĹivaje pĹestávek, volal neastnĹź Baloun, "já-já ji seĹra-é-é, seĹra-éé-1-1-1, é-é, já-éé, sám-éé, Ĺź-é -" Z neastného Balouna ly hubou ven i kousky staniolového obalu z patiky.
"Jak vidíte, pane obrlajtnant," Ĺekl vejk, neztráceje niĹeho ze své duevní rovnováhy, "vona taková kaĹdá seĹraná patika vyjde ven jako volej nad vodu. Já jsem to chtěl vzít sám na sebe, a von se pitomec takhle prozradí. Von je to docela hodnej Ĺlověk, ale seĹere vechno, co je mu svěĹenĹź. Já jsem znal taky jednoho takovĹźho Ĺlověka. Byl sluha v jednĹź bance. Tomu mohli svěĹit tisíce; jednou taky vyzvednut peníze zas v jinĹź bance a pĹedali mu o tisíc korun a on to vrátil hned na místě, ale poslat ho za patnáct krejcarĹ pro krkoviĹku, tak poloviĹku na cestě seĹral. Byl takovej chtivej na Ĺrádlo, Ĺe kdyĹ ho posílali ĹĹedníci za jitrnicema, tak je páral po cestě kapesním noĹem a díry zalepoval engliflastrem, kerej ho stál pĹi pěti jitrnicích víc neĹ celá jitrnice."
NadporuĹík Luká si vzdychl a odcházel.
"RaĹte mít nějaké rozkazy, pane obrlajtnant?" volal za ním vejk, zatímco neastnĹź Baloun neustále si strkal prst do krku.
NadporuĹík Luká máchl rukou a odcházel k zásobovacímu skladiti, pĹiĹemĹ mu na mysl pĹila podivná mylenka, Ĺe kdyĹ vojáci Ĺerou svĹźm dĹstojníkĹm játrové patiky, Ĺe to Rakousko nemĹĹe vyhrát.
Mezitím vejk odváděl Balouna na druhou stranu vojenské trati. PĹitom ho těil, Ĺe se spolu podívají do města a pĹinesou odtamtud panu nadporuĹíkovi debrecínské párky, kterşŠpojem uzenáĹské speciality sléval se u vejka pĹirozené s pojmem hlavního města Uherského království.
"Von by nám moh uject vlak," bědoval Baloun, kterĹź pĹi své nenaĹranosti spojoval téĹ ohromnou lakotu.
"KdyĹ se jede na front," prohlásil vejk, "tak se nikdy nic nezmeká, poněvadĹ kaĹdej vlak, kerej jede na front, si to moc dobĹe rozmyslí, aby pĹivez na koneĹnou stanici jenom pĹl ealonu. Vostatně já ti dobĹe rozumím, Baloune. Má zaitou kapsu."
Neli vak nikam, poněvadĹ ozval se signál k nastupování do vlaku. MuĹstva jednotlivĹźch rot vracela se od zásobovacího skladitě ku svĹźm vagĂłnĹm opět s prázdnem. Místo patnácti dekagramĹ ementálského sĹźra, kterĹź měl zde bĹźt rozdán, dostal kaĹdĹź po katulce zápalek a jednu pohlednici, kterou vydalo komité pro váleĹné hroby v Rakousku (Vídeň XIX, 4, Canisiusgasse). Místo patnácti dekagramĹ ementálského sĹźra měl kaĹdĹź v ruce západohaliĹskĹź hĹbitov vojínĹ v Sedlisku s pomníkem neastnĹźch landverákĹ, zhotovenĹźch ulejvákem sochaĹem, jednoroĹním dobrovolníkem ikovatelem Scholzem.
U tábního vagĂłnu panovalo téĹ neobyĹejné vzruení. DĹstojníci pochodového praporu shromáĹdili se kolem hejtmana Ságnera, kterĹź jim cosi rozĹileně vykládal. Vrátil se právě z nádraĹního velitelství a měl v ruce velmi dĹvěrnĹź skuteĹnĹź telegram ze tábu brigády, sáhodlouhého obsahu, s instrukcemi a pokyny, jak si poĹínati v této nové situaci, ve které se ocitlo Rakousko dne 23. května 1915.
Brigáda telegrafovala, Ĺe Itálie vypověděla Rakousko-Uhersku válku.
Jetě v Brucku nad Litavou v dĹstojnickém kasině se Ĺasto pĹi obědech a veĹeĹích s plnou hubou hovoĹilo o podivném jednání a chování Itálie, ale celkem vzato nikdo neĹekal, Ĺe se splní prorocká slova toho idiota kadeta Bieglera, kterĹź jednou pĹi veĹeĹi odstrĹil talíĹ s makarĂłny a prohlásil: "Těch se najím aĹ pod branami Verony."
Hejtman Ságner, prostudovav instrukce obdrĹené právě z brigády, dal troubiti alarm.
KdyĹ se vechno muĹstvo pochodového praporu shromáĹdilo, bylo postaveno do Ĺtverce a hejtman Ságner pĹeĹetl muĹstvu neobyĹejně vzneenĹźm hlasem telegraficky mu dodanĹź pĹíkaz po brigádě:
"Z bezpĹíkladné zrady a z laĹnosti zapomněl italskĹź král na bratrské závazky, kterĹźmi byl povinován jako spojenec naeho mocnáĹství. Od vypuknutí války, ve které se měl postaviti po bok naim stateĹnĹźm vojskám, hrál zrádnĹź italskĹź král roli maskovaného zákeĹníka, chovaje se obojetně, udrĹuje pĹitom tajné vyjednávání s naimi nepĹáteli, kteráĹ zrada vyvrcholila v noci z 22. na 23. květen vypovězením války naemu mocnáĹství. Ná nejvyí velitel je pĹesvědĹen, Ĺe nae vĹdy stateĹná a slavná vojska odpoví na niĹemnou zradu nevěrného nepĹítele takovĹźm Ĺderem, Ĺe zrádce pĹijde k poznání, jak, zaĹav hanebně a zrádně válku, sám sebe zniĹil. V to dĹvěĹujeme pevně, Ĺe s pomocí boĹí brzy nadejde den, kdy roviny italské opět uvidí vítěze od Santa Lucie, Vicenzy, Novary, Custozzy. Chceme zvítězit, musíme zvítězit, a jistě zvítězíme!"
Potom bylo obvyklé "Dreimal hoch!" a vojsko nasedlo opět do vlaku, jaksi zaraĹeno. Místo patnácti deka ementálského sĹźra mají na krku válku s Itálií.
Ve vagĂłně, kde seděl vejk s ĹĹetním ikovatelem Vaňkem, telefonistou ChodounskĹźm, Balounem a kuchaĹem Jurajdou, rozpĹedl se zajímavĹź rozhovor o zasáhnutí Itálie do války.
"V Táborskej ulici v Praze byl taky takovej pĹípad," zaĹal vejk. "Tam byl ňákej kupec HoĹejí, kus vod něho dál naproti měl svĹj krám kupec PomournĹź a mezi nima voběma byl hokynáĹ Havlasa. Tak ten kupec HoĹejí jednou dostal takovej nápad, aby se jako spojil s tím hokynáĹem Havlasou proti kupci PomournĹźmu, a zaĹal s ním vyjednávat, Ĺe by mohli ty dva krámy spojit pod jednou firmou ,HoĹejí a Havlasa`. Ale ten hokynáĹ Havlasa el hned k tomu kupci PomournĹźmu a povídá mu, Ĺe mu dává HoĹejí dvanáct set za ten jeho hokynáĹskĹź krám a Ĺe chce, aby s ním el do kumpanie. Jestli ale von mu dá, PomournĹź, osmnáct stovek, tak Ĺe raději pĹjde s ním do kumpanie proti HoĹejímu. Tak se dohodli, a ten Havlasa ňákej Ĺas poĹád se oklouněl kolem toho HoĹejího, kerĹźho zradil, a dělal, jako by byl jeho nejlepím pĹítelem, a kdyĹ pĹila ĹeĹ na to, kdy to jako dají dohromady, Ĺíkal: ,JĂł, to uĹ bude brzo. Já jenom Ĺekám, aĹ pĹijedou partaje z letních bytĹ.` A kdyĹ ty partaje pĹijely, tak vopravdu to uĹ bylo hotovĹź, jak von poĹád sliboval tomu HoĹejímu, Ĺe se to dá dohromady. Ten, kdyĹ el jednou ráno votvírat krám, viděl velkej nadpis nad krámem svĹźho konkurenta, velikánskou firmu ,PomournĹź a Havlasa`."
"U nás," poznamenal pitomĹź Baloun, "byl taky jednou takovĹź pĹípad: chtěl jsem koupit vedle ve vesnici jalovici, měl jsem ji smluvenou a votickej Ĺezník mně ji pĹebral pod nosem."
"KdyĹ uĹ tedy zas máme novou vojnu," pokraĹoval vejk, "kdyĹ máme vo jednoho nepĹítele víc, kdyĹ máme zas novej front, tak se bude muset etĹit s municí. ,Čím víc je v rodině dětí, tím více se spotĹebuje rákosek,` Ĺíkával dědeĹek Chovanec v Motole, kerej vyplácel rodiĹĹm v sousedství děti za pauál."
"Já mám jenom strach," Ĺekl Baloun celĹź se tĹesa, "Ĺe kvĹli tĹź Itálii budou mení porce."
ÚĹetní ikovatel Vaněk se zamyslil a Ĺekl váĹné: "To vechno mĹĹe bĹźt, poněvadĹ teď se to nae vítězství nějak protáhne."
"Teď bychom potĹebovali novĹźho RadeckĹźho," prohodil vejk, "ten uĹ byl vobeznámenej s tamějí krajinou, ten uĹ věděl, kde je slabá stránka TaliánĹ a co se má turmovat a vod kterĹź strany. Vono to není jen tak lehkĹź, vlezt někam. To dovede kaĹdej, ale dostat se vodtamtud, to je pravĹź vojenskĹź umění, KdyĹ uĹ Ĺlověk někam vleze, tak musí vědět vo vem, co se kolem něho děje, aby se najednou nevoctnul pĹed nějakou lamastykou, kerej se Ĺíká katastrofa. To u nás jednou v domě, jetě na starĹźm bytě, chytili na pĹdě zloděje, a von si chlap povímnul, kdyĹ tam vlez, Ĺe právě zedníci vopravujou světlík, von se jim tedy vytrh, skolil domovnici a spustil se po leení dolĹ do světlíku a vodtamtud vĹbec nemoh ven. Ale ná tatíĹek RadeckĹź věděl vo kaĹdej cestě, nemohli ho nikde dostat. V jednĹź kníĹce vo tom jenerálovi bylo to celĹź popsanĹź, jak utek vod Santa Lucie a Taliáni jak taky utekli, a teprve jak druhej den vobjevil, Ĺe to vlastně vyhrál, kdyĹ tam Taliány nenael a neviděl dalekohledem, tak se vrátil a vobsadil voputěnou Santu Lucii. Vod tĹź doby byl menovanej marálkem."
"CoĹpak Itálie, to je pěkná země," prohodil kuchaĹ Jurajda, "já sem byl jeďnou v Benátkách a vím, Ĺe Talián nazve kaĹdého prasetem. KdyĹ se rozĹílí, je u něho kaĹdej porco maladetto. I papeĹ je u něho porco, i ,madonna mia e porco`, ,papa e porco`."
ÚĹetní ikovatel Vaněk naproti tomu velice sympaticky se vyjádĹil o Itálii. Má v Kralupech pĹi své drogérii vĹźrobu citrĂłnové ávy, kterou dělá ze shnilĹźch citrĂłnĹ, a nejlacinějí citrĂłny a nejshnilejí vĹdy kupoval z Itálie. Ted bude konec s dopravou citrĂłnĹ z Itálie do Kralup. Není pochyby, Ĺe válka s Itálií pĹinese rĹzná pĹekvapení, poněvadĹ se bude chtít Rakousko pomstít.
"Vono se Ĺekne," usmál se vejk, "pomstít se: Někdo myslí, Ĺe se pomstí, a nakonec to vodnese ten, koho si jako takovej Ĺlověk vybral za nástroj svĹź pomsty. KdyĹ jsem bydlel pĹed lety na Vinohradech, tak tam bydlel v pĹízemí domovník a u toho na bytě byl jeden takovej malej ouĹedníĹek z ňákĹź banky, a ten chodil do jednoho vĹźĹepu v Krameriově ulici a pohádal se tam jednou s jedním pánem, kerej měl takovej ňákej Ĺstav na Vinohradech pro analĹźzu moĹe. Ten pán vĹbec na nic jinĹźho nemyslel a vo niĹem jiném nemluvil a nosíval samé flatiĹky s moĹí, kaĹdĹźmu to cpal pod nos, aby se taky vymoĹil a dal si prohlídnout moĹ, protoĹe na takovĹź prohlídce záleĹí těstí Ĺlověka, rodiny a je to taky lacinĹź, stojí to est korun. Vichni, co chodili do vĹźĹepu, i hostinskĹź a hostinská, dali si moĹ analĹźzovat, jenom ten ĹĹedníĹek se jetě drĹel, aĹkoliv ten pán za ním lez poĹád do pisoáru, kdyĹ el ven, a vĹdycky mu starostlivě Ĺíkal: ,Já nevím, pane SkorkovskĹź, mně se ta vae moĹ nějak nelíbí, vymoĹte se do lahviĹky, dĹív neĹ bude pozdě!` KoneĹně ho pĹemluvil. Stálo to ĹĹedníĹka est korun a ten pán mu ten rozbor jak náleĹitě vosladil, jako to uĹ udělal těm vem ve vĹźĹepu, nevyjímaje ani hostinskĹźho, kterĹźmu kazil Ĺivnost, poněvadĹ takovej rozbor vĹdycky provázel Ĺíkáním, Ĺe je to moc váĹnej pĹípad, Ĺe nikdo nesmí nic pít kromě vody, Ĺe nesmí kouĹit, Ĺe se nesmí Ĺenit a Ĺe má jíst jen samou zeleninu. Tak ten ĹĹedníĹek měl na něho jako vichni stranej vztek a zvolil si domovníka za nástroj svĹź pomsty, poněvadĹ znal domovníka jako surovce. Tak jednou tomu pánovi, co prováděl tu analĹźzu moĹi, povídá, Ĺe ten domovník uĹ se necejtí zdráv nějakej Ĺas a Ĺe ho prosí, aby si zejtra ráno k sedmej hodině pĹiel k němu pro moĹ, Ĺe si ji dá prozkoumat. A von tam el. Domovník jetě spal, kdyĹ ho ten pán vzbudil a povídal mu pĹátelsky: ,Moje Ĺcta, pane Málek, dobré jitro pĹeji. Tady prosím lahviĹka, raĹte se vymoĹit a dostanu est korun: Ale to bylo boĹí doputění potom, jak ten domovník vyskoĹil v kafatech z postele, jak toho pána chyt za krk, jak s ním pratil vo almaru, aĹ ho do ní zafasoval! KdyĹ ho vytáh z almary, popad bejkovec a uĹ ho hnal dolĹ v katatech ČelakovskĹźho ulicí, a ten jeĹel, jako kdyĹ lápne psovi na vocas, a na HavlíĹkově tĹídě skoĹil do elektriky, a domovníka chyt stráĹník, sepral se s ním, a poněvadĹ byl domovník v katatech a vechno mu lezlo ven, tak ho kvĹli takovĹźmu pohorení hodili do koatinky a vodvezli na policii, a von jetě z koatinky Ĺval jako tur: ,Vy pacholci, já vám ukáĹu mně analĹźzovat moĹ: Sěděl est měsícĹ pro veĹejnĹź násilí a pro uráĹku stráĹe, a potom jetě po vyhláení rozsudku dopustil se uráĹky panovnickĹźho domu, tak snad sedí jetě dnes, a proto Ĺíkám, chtít se někomu pomstít, Ĺe to vodnese nevinnej Ĺlověk."
Baloun mezitím Ĺsilovně o něĹem pĹemĹźlel, aĹ nakonec otázal se se strachem Vaňka: "Prosím, pane rechnungsfeldvébl, vy tedy myslíte, Ĺe kvĹli tĹź válce s Itálií budem fasovat mení mináĹ?"
"To je nabíledni," odpověděl Vaněk.
"JeĹímarjá," vykĹikl Baloun, sklonil hlavu do dlaní a seděl tie v koutku.
Tím skonĹila v tomto vagĂłně definitivně debata o Itálii.
Ve tábním vagĂłně rozhovor o nově utvoĹenĹźch váleĹnĹźch poměrech zasáhnutím Itálie do války byl by bĹźval jisté velice fádní, kdyĹ zde nebylo jiĹ slavného vojenského teoretika kadeta Bieglera, kdyby byl jaksi ho nezastoupil poruĹík Dub od tĹetí kumpanie.
PoruĹík Dub byl v civilu profesorem Ĺetiny a jiĹ v té době jevil neobyĹejnĹź sklon k tomu, aby vude, kde jen to bylo moĹno, mohl vyjádĹit svou loajálnost. V písemnĹźch pracech pĹedkládal svĹźm ĹákĹm témata z dějin rodu habsburského. V niĹích tĹídách strail Ĺáky císaĹ Maxmilián, kterĹź vlezl na skálu a nemohl slézt dolĹ, Josef II. jako oráĹ a Ferdinand DobrotivĹź. Ve vyích tĹídách byla ta témata ovem spletenějí, jako kupĹíkladu Ĺloha pro septimány: "CísaĹ Frantiek Josef I., podporovatel věd a umění", kteráĹ práce vynesla jednomu septimánovi vylouĹení ze vech stĹedních kol Ĺíe rakousko-uherské, poněvadĹ napsal, Ĺe nejkrásnějím Ĺinem tohoto mocnáĹe bylo zaloĹení mostu císaĹe Frantika Josefa I. v Praze.
Velice dbal vĹdy toho, aby vichni jeho Ĺáci pĹi císaĹskĹźch narozeninách a jinĹźch podobnĹźch císaĹskĹźch slavnostech zpívali~s nadením rakouskou hymnu. Ve spoleĹnosti byl neoblíben, poněvadĹ o něm bylo jisto, Ĺe je téĹ denunciantem mezi svĹźmi kolegy. V městě, kde vyuĹoval, byl jedním z ĹlenĹ trojlístku největích pitomcĹ a mezkĹ, kterĹź se skládal z něho, okresního hejtmana a Ĺeditele gymnasia. V tomto Ĺzkém krouĹku nauĹil se politizovat v rámcích rakousko-uherského mocnáĹství. TéĹ nyní poĹal vykládat své rozumy hlasem a pĹízvukem zkostnatělého profesora:
"Celkem vzato mé naprosto nepĹekvapilo vystoupení Itálie. Čekal jsem to jiĹ pĹed tĹemi měsíci. Je jisté, Ĺe Itálie znaĹně zpyněla poslední dobou, následkem vítězné války s Tureckem o Tripolis. Kromě toho pĹíli spoléhá se na své loďstvo i na náladu obyvatelstva v naich pĹímoĹskĹźch zemích a v jiĹním Tyrolsku. Jetě pĹed válkou mluvil jsem o tom s naím okresním hejtmanem, aby nae vláda nepodceňovala iredentistické hnutí na jihu. Dal mně téĹ Ĺplné za pravdu, poněvadĹ kaĹdĹź prozíravĹź Ĺlověk, kterému záleĹí na zachování této Ĺíe, musel jiĹ dávno pĹedpokládat, kam bychom dospěli s pĹílinou shovívavostí vĹĹi takovĹźm ĹivlĹm. Pamatuji se dobĹe, Ĺe asi pĹed dvěma lety jsem prohlásil v rozmluvě s panem okresním hejtmanem, Ĺe Itálie, bylo to v době balkánské války pĹi aféĹe naeho konzula Prohasky, Ĺeká na nejbliĹí pĹíleĹitost nás zákeĹně napadnout. - A teď to máme!" vykĹikl takovĹźm hlasem, jako by se s ním vichni hádali, aĹkoliv vichni pĹítomní aktivní dĹstojníci si pĹi jeho ĹeĹi mysleli, aby jim ten civilista Ĺvanil vlezl na záda.
"Je pravdou," pokraĹoval jiĹ mírnějím tĂłnem, "Ĺe se ve větině pĹípadech i ve kolních Ĺlohách zapomínalo na ná bĹźvalĹź poměr s Itálií, na ony veliké dny slavnĹźch vítěznĹźch armád i v roce tisíc osm set ĹtyĹicet osm, i v roce tisíc osm set edesát est, o kterĹźch se mluví ve dneních pĹíkazech po brigádě. Já jsem vak ale vykonal vĹdy svou povinnost a jetě pĹed ukonĹením kolního roku, takĹka na samém zaĹátku války, dal jsem svĹźm ĹákĹm slohovĹź Ĺkol: ,Unsre Helden in Italien von Vicenza bis zur Custozza, oder...`"
A blbeĹek poruĹík Dub slavnostně dodal: "...Blut und Leben für Habsburg! Für ein 0sterreich, ganz, einig, groß!`"...
OdmlĹel se a Ĺekal patrně, Ĺe ostatní ve tábním vagĂłně téĹ budou mluvit o nové utvoĹené situaci a on Ĺe jim jetě jednou dokáĹe, Ĺe to uĹ věděl pĹed pěti lety, jak se jednou zachová Itálie ku svému spojenci. Zklamal se vak Ĺplně, nebo hejtman Ságner, kterému pĹinesl batalionsordonanc MatuiĹ ze stanice veĹerní vydání Pester Lloydu, Ĺekl, dívaje se do novin: "Tak vida, ta Weinerová, kterou jsme viděli v Brucku vystupovat pohostinsky, hrála zde vĹera na scéně Malého divadla."
Tím byla zakonĹena ve tábním vagĂłně debata o Itálii.
Kromě těch, kteĹí seděli vzadu, bataliĂłnní ordonanc MatuiĹ a sluha hejtmana Ságnera Batzer dívali se na vojnu s Itálií ze stanoviska Ĺistě praktického, poněvadĹ, kdysi dávno pĹed léty, jetě za aktivní sluĹby, zĹĹastnili se oba nějakĹźch manévrĹ v jiĹním Tyrolsku.
"To se nám to patně poleze do těch kopcĹ," Ĺekl Batzer, "hejtman Ságner má těch kufrĹ hromadu. Já jsem sice z hor, ale je to docela něco jiného, kdyĹ si Ĺlověk vezme flintu pod kabát a jde si vyhlídnout nějakého zajíce na panství kníĹete varcenberka."
"Jestli totiĹ nás hodí dolĹ na Itálii. Mně by se to taky nezamlouvalo, lítat po kopcích a ledovcích s rozkazy. Potom to Ĺrádlo tam dole, samá polenta a olej," smutně Ĺekl MatuiĹ.
"A proĹ by zrovna nás nestrĹili do těch hor," rozĹiloval se Batzer, "ná regiment uĹ byl v Srbsku, Karpatech, uĹ jsem se tahal s kufry pana hejtmana po horách, dvakrát uĹ jsem je ztratil; jednou v Srbsku, podruhé v Karpatech, v takové patálii, a mĹĹe bĹźt, Ĺe mě to Ĺeká potĹetí na italské hranici, - a co se tĹźká toho Ĺrádla tam dole..." Odplivl si. PĹisedl dĹvěrně blíĹe k MatuiĹovi: "Ví, u nás v KaperskĹźch Horách děláme takové maliĹké knedlíĹky z těsta ze syrovĹźch brambor, ty se uvaĹí, pak se obalejí ve vejci, posypou se pěkně houskou a potom se opíkají na peku." Poslední slovo pronesl takovĹźm tajemně slavnostním hlasem.
"A nejlepí jsou s kyselĹźm zelím," dodal melancholicky, "to musí jít makarĂłny do hajzlu."
Tím i zde skonĹil rozhovor o Itálii...
V ostatních vagĂłnech, poněvadĹ vlak stál jiĹ pĹes dvě hodiny na nádraĹí, el jeden hlas, Ĺe asi vlak obrátí a polou ho na Itálii.
Tomu by nasvědĹovalo téĹ to, Ĺe se zatím děly s ealonem podivné věci. Opět vechno muĹstvo vyhnali z vagĂłnĹ, pĹila inspekce s dezinfekĹním sborem a vykropila pěkné vechny vagĂłny lyzolem, coĹ bylo pĹijato, zejména ve vagĂłnech, kde vezli zásoby komisárku, s velkou nelibostí.
Rozkaz je ale rozkaz, sanitní komise vydala rozkaz vydezinfikovati vechny vagĂłny ealonu 728, proto zcela klidně postĹíkali hromady komisárku a pytle s rĹźĹí lyzolem. To uĹ bylo pĹece znát, Ĺe se něco zvlátního děje.
Potom zas to vechno vehnali do vagĂłnĹ a za pĹl hodiny zas to vechno vyhnali ven, poněvadĹ pĹiel si ealon prohlédnout takovĹź staĹiĹkĹź generál, takĹe vejkovi ihned napadlo zcela pĹirozené pojmenování starého pána. Stoje vzadu za frontou poznamenal k ĹĹetnímu ikovateli Vaňkovi: "Je to chcípáĹek."
A starĹź generál procházel se dál pĹed frontou, provázen hejtmanem Ságnerem, a zastavil se pĹed jedním mladĹźm vojákem, aby jaksi celé muĹstvo nadchl, a otázal se ho, odkud je, jak je stár a má-li hodinky. Voják sice jedny měl, ale poněvadĹ myslel, Ĺe dostane od starého pána jetě jedny, Ĺekl, Ĺe Ĺádné nemá, naĹeĹ staĹiĹkĹź chcípáĹek generál s takovĹźm pĹipitomělĹźm Ĺsměvem, jako to dělával císaĹ Frantiek Josef, kdyĹ oslovovával někde ve městech starosty, Ĺekl: "To je dobĹe, to je dobĹe," naĹeĹ poctil oslovením vedle stojícího kaprála, kterého se optal, je-li jeho manĹelka zdráva.
"Posluné hlásím," zaĹval desátník, "Ĺe nejsem Ĺenat," naĹeĹ generál se svĹźm blahosklonnĹźm Ĺsměvem Ĺekl opět své: "To je dobĹe, to je dobĹe."
Potom generál v staĹecké dětinnosti poĹádal hejtmana Ságnera, aby mu pĹedvedl, jak se vojáci sami poĹítají do dvojstupu, a za chvilku jiĹ znělo: "První-druhĹź, první-druhĹź, první-druhĹź."
To měl generál chcípáĹek velice rád. Měl dokonce doma dva bure, které si stavěl doma pĹed sebe, a ti museli sami poĹítat: "První-druhĹź, první-druhĹź..."
TakovĹźch generálĹ mělo Rakousko hromadu.
KdyĹ tedy byla pĹehlídka astně odbyta, pĹi Ĺem generál neskrblil pochvalou pĹed hejtmanem Ságnerem, bylo dovoleno muĹstvu pohybovat se v obvodu nádraĹí, poněvadĹ pĹila zpráva, Ĺe se pojede jetě aĹ za tĹi hodiny. MuĹstvo se tedy procházelo kolem a oĹumovalo, poněvadĹ bĹźvá na nádraĹí dosti obecenstva, tu a tam pĹece jen některĹź voják vyĹebral si cigaretu.
Bylo vidět, Ĺe jaksi to prvotní nadení, vyjadĹující se v slavném vítání ealonĹ na nádraĹích, jiĹ hluboce kleslo a upadlo aĹ na Ĺebrotu.
K hejtmanovi Ságnerovi dostavila se deputace Spolku pro vítání hrdinĹ, sestávající ze dvou strané utahanĹźch dam, které odevzdaly dárek patĹící ealonu, totiĹ dvacet krabiĹek voňavĹźch pastilek do Ĺst, reklamy to jedné petské továrny na cukrovinky. KrabiĹky Ĺstních voňavĹźch pastilek byly pěkně provedeny z plechu, na víĹku byl namalován uherskĹź honvéd, kterĹź tiskne ruku rakouskému landturmákovi, a nad nimi záĹí koruna svatotěpánská. Kolem bĹźl německĹź a madarskĹź nápis: "Für Kaiser, Gott und Vaterland."
Továrna na cukrovinky byla tak loajální, Ĺe dala pĹednost císaĹi pĹed pánembohem.
KaĹdá krabiĹka obsahovala osmdesát pastilek, takĹe asi celkem pĹibliĹně pět pastilek pĹilo na tĹi muĹe. Kromě toho pĹinesly ustarané, utahané dámy velikĹź balík vytitěnĹźch dvou modliteb, sepsanĹźch budapeskĹźm arcibiskupem Gézou ze Szatmár-Budafalu. Byly německo-maďarské a obsahovaly nejstranějí prokletí vech nepĹátel. Psány byly tyto modlitbiĹky tak vánivě, Ĺe tam jenom na konci scházelo Ĺízné maďarské "Baszom a Krisztusmárját!"
Dle ctihodného arcibiskupa měl dobrotivĹź bĹh Rusy, AngliĹany, Srby, Francouze, Japonce rozsekat na nudle a na paprikagulá. DobrotivĹź bĹh měl se koupat v krvi nepĹátel a pomordovat to vechno, jako to udělal surovec Herodes s mláďátky.
DĹstojnĹź arcibiskup budapeskĹź pouĹil ve svĹźch modlitbiĹkách napĹíklad takovĹźch pěknĹźch vět: "BĹh Ĺehnej vaim bodákĹm, aby hluboko vnikly v bĹicha vaich nepĹátel. Nech nejvĹź spravedlivĹź Hospodin Ĺídí dělostĹeleckĹź oheň nad hlavy nepĹátelskĹźch tábĹ. MilosrdnĹź bĹh dejĹ, aby se vichni nepĹátelé zalkli ve své vlastní krvi, z ran, které vy jim nanesete!"
Proto je tĹeba jetě jednou opakovat, Ĺe k těmto modlitbiĹkám nakonec nic jiného nescházelo neĹ to "Baszom a Krisztusmárját!"
KdyĹ to vechno obě dámy odevzdaly, projevily hejtmanovi Ságnerovi zoufalé pĹání, zdali by nemohly bĹźt pĹítomny pĹi rozdávání dárkĹ. Jedna dokonce měla takovou odvahu zmínit se, Ĺe by pĹi té pĹíleĹitosti mohla promluvit k vojínĹm, které jinak nenazĹźvala neĹli "unsere braven Feldgrauen".
Obě tváĹily se straně uraĹené, kdyĹ hejtman Ságner zamítl jejich Ĺádost. Prozatím tyto milodary putovaly do vagĂłnu, kde bylo skladitě. Ctihodné dámy proly Ĺadou vojákĹ a jedna z nich neopomenula pĹi té pĹíleĹitosti popleskati jednoho zarostlého vojáka po tváĹi. Byl to nějakĹź imek z Budějovic, kterĹź neznaje niĹeho o tom vzneeném poslání těch dam, prohodil k svĹźm soudruhĹm po odchodu dám: "Jsou ale tady ty kurvy drzĹź. Kdyby aspoň taková vopice vypadala k světu, ale je to jako Ĺáp, Ĺlověk nic jiného nevidí neĹ ty haksny a vypadá to jako boĹí umuĹení, a jetě si taková stará raple chce něco zaĹínat s vojáky."
Na nádraĹí bylo velice Ĺivo. Událost s Italy zpĹsobila zde jistou paniku, poněvadĹ byly zadrĹeny dva ealony s dělostĹelectvem a poslány do tyrska. Byl zde téĹ ealon BosňákĹ, kterĹź tu Ĺekal jiĹ dva dny z nějakĹźch neznámĹźch pĹíĹin a byl Ĺplně zapomenut a ztracen. Bosňáci jiĹ dva dni nefasovali mináĹ a chodili Ĺebrat chleba po Nové Peti. Také nebylo nic jiného slyet neĹli rozĹilenĹź hovor ztracenĹźch BosňákĹ, Ĺivé gestikulujících, kteĹí vyráĹeli neustále ze sebe: "Jebem ti boga - jebem ti duu, jebem ti majku."
Potom pochodovĹź prapor jednadevadesátĹźch byl opět sehnán dohromady a nastoupil místo ve svĹźch vagĂłnech. Za chvilku vak bataliĂłnní ordonanc MatuiĹ vrátil se z nádraĹního velitelství se zprávou, Ĺe se pojede aĹ za tĹi hodiny. Proto opět svolané muĹstvo bylo putěno z vagĂłnĹ. Těsně pĹed odjezdem vlaku vstoupil do tábního vagĂłnu velice rozĹileně poruĹík Dub a Ĺádal hejtmana Ságnera, aby dal neprodlené vejka zavĹít: PoruĹík Dub, starĹź známĹź denunciant na svém pĹsobiti jako gymnasiální profesor, dával se rád do rozhovoru s vojáky, pĹiĹemĹ pátral po jejich pĹesvědĹení, a zároveň, aby je mohl pouĹiti a vysvětliti, proĹ bojují, zaĹ bojují.
Na své obchĹzce viděl vzadu, za nádraĹní budovou, stát u lucerny vejka, kterĹź se zájmem si prohlíĹel plakát nějaké dobroĹinné vojenské loterie. Ten plakát znázorňoval, jak rakouskĹź voják pĹipichuje vyjeveného vousatého kozáka ke zdi.
PoruĹík Dub poklepal vejkovi na rameno a otázal se, jak se mu to líbí.
"Posluně hlásím, pane lajtnant," odpověděl vejk, "Ĺe je to blbost. UĹ jsem viděl hodně pitomejch plakátĹ, ale takovou hovadinu sem jetě neviděl."
"Copak se vám na tom nelíbí?" optal se poruĹík Dub.
"Mně se, pane lajtnant, na tom plakátu nelíbí to, jak ten voják zachází se svěĹenejma zbraněma, dy von mĹĹe ten bajonet zlomit vo zeď, a potom je to vĹbec zbyteĹnĹź, byl by za to trestanej, poněvadĹ ten Rus má ruce nahoĹe a vzdává se. On je zajatej, a se zajatci se musí sluně zacházet, poněvadĹ je to marnĹź, ale jsou to taky lidi."
PoruĹík Dub pátral tedy dále po vejkově smĹźlení a optal se ho: "Vám je tedy toho Rusa líto, Ĺe ano?"
"Mně je líto, pane lajtnant, vobou, i toho Rusa, protoĹe je propíchnutej, i toho vojáka, protoĹe by byl za to zavĹenej. Dy von, pane lajtnant, musel ten bajonet pĹitom zlomit, to je marnĹź, dy to vypadá jako kamenná zeď, kam to vráĹí, a vocel je kĹehká. To jsem vám jednou; pane lajtnant, jetě do vojny, v aktivní sluĹbě, měli jednoho pana lajtnanta u kumpanie. Ani starej zupák nedoved se tak vyjadĹovat jako ten pan lajtnant. Na cviĹiti nám Ĺíkal: ,KdyĹ je habacht, tak musí vyvalovat voĹi, jako kdyĹ kocour sere do Ĺezanky.` Ale jinak byl moc hodnej Ĺlověk. Jednou na JeĹíka se zbláznil, koupil pro kumpanii celej vĹz kokosovejch voĹechĹ, a vod tĹź doby vím, jak sou bajonety kĹehkĹź. PĹl kumpanie zlámalo si vo ty voĹechy bajonety a ná obrstlajtnant dal celou kumpanii zavĹít, tĹi měsíce jsme nesměli Ĺ kasáren, pan lajtnant měl domácí vězení..."
PoruĹík Dub podíval se rozzlobené do bezstarostného obliĹeje dobrého vojáka vejka a otázal se ho zlostně: "Znáte mne?"
"Znám vás, pane lajtnant."
PoruĹík Dub zakoulel oĹima a zadupal: "Já vám povídám, Ĺe mě jetě neznáte."
vejk odpověděl opět s tím bezstarostnĹźm klidem, jako kdyĹ hlásí raport: "Znám vás, pane lajtnant, jste, posluně hlásím, od naeho marbataliĂłnu."
"Vy mě jetě neznáte," kĹiĹel poznovu poruĹík Dub, "vy mne znáte moĹná z té dobré stránky, ale aĹ mne poznáte z té patné stránky. Já jsem zlĹź, nemyslete si, já kaĹdého pĹinutím aĹ k pláĹi. Tak znáte mne, nebo mne neznáte?"
"Znám, pane lajtnant "
"Já vám naposled Ĺíkám, Ĺe mne neznáte, vy osle. Máte nějaké bratry?"
"Posluně hlásím, pane lajtnant, Ĺe mám jednoho."
PoruĹík Dub rozvzteklil se pĹi pohledu na vejkĹv klidnĹź, bezstarostnĹź obliĹej, a neovládaje se více, zvolal: "To také bude ten vá bratr takové hovado, jako jste vy. Čímpak byl?"
"Profesorem, pane lajtnant. Taky byl na vojně a sloĹil oficírskou zkouku."
PoruĹík Dub podíval se na vejka, jako by ho chtěl probodnout. vejk snesl s dĹstojnou rozvahou zlĹź pohled poruĹíka Duba, takĹe prozatím celá rozmluva mezi ním a poruĹíkem skonĹila slovem "Abtreten!"
KaĹdĹź el tedy svou cestou a kaĹdĹź si myslel svoje.
PoruĹík Dub si myslil o vejkovi, Ĺe Ĺekne panu hejtmanovi, aby ho dal zavĹít, a vejk si opět myslel, Ĺe viděl jiĹ mnoho pitomĹźch dĹstojníkĹ, ale takovĹź, jako je poruĹík Dub, je pĹece u regimentu vzácností.
PoruĹík Dub, kterĹź zejména dnes si umínil, Ĺe musí vychovávat vojáky, nael si za nádraĹím novou obět. Byli to dva vojáci od pluku, ale od jiné roty, kteĹí tam smlouvali ve tmě lámanou němĹinou s dvěma poběhlicemi, kterĹźch se potloukaly celé tucty kolem nádraĹí.
Vzdalující se vejk slyel jetě zcela zĹetelně ostrĹź hlas poruĹíka Duba: "Znáte mne?!... Ale já vám Ĺíkám, Ĺe mne neznáte!... Ale aĹ mne poznáte!... Vy mne znáte tĹebas z té dobré stránky!... Já vám Ĺíkám, aĹ mne poznáte z té patné stránky!... Já vás pĹinutím aĹ k pláĹi, oslové!... Máte nějaké bratry?... To budou také taková hovada, jako jste vy!... Čím byli?... U trénu?... Nu dobĹe... Pamatujte, Ĺe jste vojáci... Jste Čei?... Víte, Ĺe Ĺekl PalackĹź, Ĺe kdyby nebylo Rakouska, Ĺe bychom ho musili vytvoĹit... Abtreten...!"
ObchĹzka poruĹíka Duba neměla vak celkem pozitivního vĹźsledku. Zastavil jetě asi tĹi skupiny vojákĹ a jeho vĹźchovná snaha "pĹinutit aĹ k pláĹi" Ĺplné ztroskotala. Byl to takovĹź materiál, kterĹź byl odváĹen do pole, Ĺe z oĹí kaĹdého jednotlivce vycitoval poruĹík Dub, Ĺe si vichni o něm myslí něco jistě velice nepĹíjemného. Byl uraĹen ve své pĹźe a vĹźsledek toho byl, Ĺe pĹed odjezdem vlaku Ĺádal ve tábním vagĂłně hejtmana Ságnera, aby byl vejk zavĹen. Mluvil pĹitom, odĹvodňuje nutnost izolace dobrého vojáka vejka, o prapodivném, drzém vystupování, pĹiĹemĹ nazval upĹímné odpovědi vejkovy na svou poslední otázku jízlivĹźmi poznámkami. Kdyby to takhle lo dál, ztrácí dĹstojnickĹź sbor v oĹích muĹstva vekerou váĹnost, o ĹemĹ jistě z pánĹ dĹstojníkĹ nikdo nepochybuje. On sám jetě pĹed válkou mluvil o tom s panem okresním hejtmanem, Ĺe kaĹdĹź nadĹízenĹź musí hledět vĹĹi svĹźm podĹízenĹźm zachovati jistou autoritu. Pan okresní hejtman byl také téhoĹ mínění. Zejména teď na vojně, Ĺím více pĹibliĹuje se Ĺlověk k nepĹíteli, je tĹeba udrĹeti jakousi hrĹzu nad vojáky. Proto tedy Ĺádá, aby byl vejk disciplinárně potrestán.
Hejtman Ságner, kterĹź jako aktivní dĹstojník nenáviděl vechny ty rezervní dĹstojníky od rĹznĹźch branĹí z civilu, upozornil poruĹíka Duba, Ĺe podobná oznámení mohou se díti jedině ve formě raportu, a ne takovĹźm zvlátním hokynáĹskĹźm zpĹsobem, jako kdyĹ se smlouvá na ceně brambor. Pokud se tĹźká samotného vejka, první instancí, jejíĹ pravomoci vejk podléhá, Ĺe je pan nadporuĹík Luká. Taková věc se dělá Ĺistě po raportu. Od kumpanie Ĺe jde taková věc k bataliĂłnu a to je snad panu poruĹíkovi známo. Jestli vejk něco provedl, tak pĹijde pĹed kumpanieraport, a kdyĹ se odvolá, k batalionsraportu. Jestli si vak pan nadporuĹík Luká pĹeje a povaĹuje-li vypravování pana poruĹíka Duba za oficielní oznámení ku potrestání, Ĺe niĹeho proti tomu nemá, aby byl vejk pĹedveden a vyslechnut.
NadporuĹík Luká niĹeho proti tomu nenamítal, jediné poznamenal, Ĺe z vypravování vejkova ví sám velice dobĹe, Ĺe bratr vejkĹv byl skuteĹně profesorem a rezervním dĹstojníkem. PoruĹík Dub se zakolísal a Ĺekl, Ĺe on Ĺádal za potrestání jedině v irím smyslu a Ĺe mĹĹe bĹźt, Ĺe dotyĹnĹź vejk se nedovede vyjádĹit, a tak Ĺe jeho odpovědi Ĺiní dojem drzosti, jízlivosti a neĹcty k pĹedstavenĹźm. Kromě toho Ĺe z celého vzezĹení dotyĹného vejka je vidět, Ĺe je mdlého rozumu.
Tím vlastně pĹela celá bouĹka pĹes hlavu vejka, aniĹ by byl hrom uhodil.
Ve vagĂłnu, kde byla kanceláĹ a skladitě bataliĂłnu, ĹĹetní ikovatel pochodového praporu Bautanzel velmi blahosklonně rozdal dvěma písaĹĹm od bataliĂłnu po hrsti Ĺstních pokroutek z těch krabiĹek, které se měly rozdat mezi bataliĂłn. To bylo obvyklĹźm zjevem, Ĺe vechno, co bylo urĹeno pro muĹstvo, muselo prodělat stejně manipulaci v bataliĂłnní kanceláĹi jako neastné pokroutky.
To bylo vude něco tak obvyklého ve válce, Ĺe kdyĹ někde se shledalo pĹi inspekci, Ĺe se nekrade, byl pĹece jen kaĹdĹź z těch ĹĹetních ikovatelĹ ve vech moĹnĹźch kanceláĹích v podezĹení, Ĺe pĹekroĹuje rozpoĹet a provádí zas jiné mejdy, aby to klapalo.
Proto zde, kdyĹ se vichni cpali těmito pokroutkami, aby aspoň toho svinstva uĹili, kdyĹ uĹ nebylo nic jiného, o co by se dalo muĹstvo okrást, promluvil Bautanzel o smutnĹźch poměrech na této cestě: "Prodělal jsem uĹ dva marbataliĂłny, ale takovou bídnou cestu jako teď jsme nedělali. PaneĹku, neĹ jsme pĹijeli tenkrát do Preova, tak jsme měli haldy veho, na co si Ĺlověk pomyslil. Měl jsem schováno deset tisíc memfisek, dvě kola ementálského sĹźra, tĹi sta konzerv, a potom, kdyĹ uĹ se lo na Bardějov do zákopĹ, Rusové od Muiny odĹízli spojení na Preov, potom se dělaly obchĹdky. Odevzdal jsem z toho veho naoko desátou Ĺást pro marbataliĂłn, Ĺe jsem to jako uetĹil, a rozprodal jsem to ostatní vechno u trénu. Měli jsme u nás majora Sojku, a to byla pěkná svině. On sice nebyl ĹádnĹź hrdina a nejraději se potloukal u nás u trénu, poněvadĹ tam nahoĹe hvízdaly kuliĹky a praskaly rapnely. A to vĹdycky pĹiel k nám pod záminkou, Ĺe musí se pĹesvědĹit, jestli se pro muĹstvo bataliĂłnu vaĹí poĹádné. ObyĹejné pĹiel k nám dolĹ, kdyĹ dola zpráva, Ĺe Rusové zas něco chystají; celĹź se tĹás, musel na kuchyni vypít rum a potom teprve dělal prohlídku ve vech polních kuchyních, které byly kolem trénu, poněvadĹ nahoru do pozic se nemohlo a mináĹ nahoru se nosila v noci. Byli jsme tenkrát v takovĹźch poměrech, Ĺe o nějaké dĹstojnické mináĹi nemohla bĹźt ani ĹeĹ. Jednu cestu, která jetě byla volná s tĹźlem, měli obsazenu Němci z Ĺíe, kteĹí zadrĹovali vechno, co lepího nám posílali z tĹźlu, a seĹrali to sami, takĹe na nás uĹ nedolo; my jsme vichni u trénu zĹstali bez oficírsmináĹe. Za tu celou dobu nic víc se mně nepodaĹilo uetĹit pro nás v kanceláĹí neĹ jedno prasátko, které jsme si dali vyudit, a aby ten major Sojka na to nepĹiel, tak jsme ho měli uschované hodinu cesty u artilérie, kde jsem měl jednoho známého feuerwerkra. Tak ten major, kdyĹ pĹiel k nám, zaĹal vĹdy ochutnávat v kuchyni polévku. Pravda, masa mnoho se nemohlo vaĹit, jen tak co se sehnalo prasat nebo hubenĹźch krav v okolí. To nám jetě Pruáci dělali velkou konkurenci a dávali dvakrát tolik pĹi rekvizici za dobytek. Za tu celou dobu, co jsme stáli pod Bardějovem, jsem si pĹi nákupu dobytka neuetĹil víc neĹ něco málo pĹes dvanáct set korun, a to jsme jetě větinou namísto peněz dávali poukázky se templem bataliĂłnu, zejména poslední dobou, kdyĹ jsme věděli, Ĺe Rusové na vĹźchod od nás jsou v Radvani a na západ v Podolíně. NejhĹĹ se pracuje s takovĹźm národem, jako je tam, kterĹź neumí Ĺíst a psát a podpisuje se jenom tĹemi kĹíĹky, o ĹemĹ nae intendantstvo velice dobĹe vědělo, takĹe kdyĹ jsme posílali pro peníze na intendantstvo, nemohl jsem pĹiloĹit do pĹílohy padělané kvitance, Ĺe jsem jim vyplatil peníze; to se mĹĹe dělat jenom, kde je národ vzdělanějí a umí se podpisovat. A potom, jak uĹ Ĺíkám, Pruáci nás pĹepláceli a platili hotově, a kdyĹ jsme někam pĹili, tak na nás pohlíĹeli jako na raubíĹe, a intendantstvo vydalo jetě k tomu rozkaz, Ĺe kvitance podepsané kĹíĹky pĹedávají se polní ĹĹetní kontrole. A těch chlapĹ se jenom hemĹilo. PĹiel takovĹź chlap, naĹral se u nás a napil, a druhĹź den el nás udat. Ten major Sojka chodil poĹád po těch kuchyních, namoudui, věĹte mně, vytáhl jednou z kotle maso pro celou Ĺtvrtou kumpaĹku. ZaĹal s vepĹovou hlavou, o té Ĺekl, Ĺe není dovaĹená, tak si ji dal jetě chvilku povaĹit; pravda, tehdy masa se mnoho nevaĹilo, na celou kumpanii pĹilo asi dvanáct starĹźch, poctivĹźch porcí masa, ale on to vechno sněd, potom ochutnal polévku a spustil rámus, Ĺe je jako voda, co je to za poĹádek, masová polévka bez masa, dal ji zapraĹit a hodil do ní moje poslední makarĂłny, co jsem uetĹil za tu celou dobu. Ale to mne tak nemrzelo jako to, Ĺe na tu jíku praskly dvě kila Ĺajového másla, které jsem vyetĹil jetě v té době, kdy byla dĹstojnická mináĹ. Měl jsem je na takové rechně nad kavalcem, on se na mé rozeĹval, komu prĹź to patĹí. Já jsem mu tedy Ĺekl, Ĺe podle rozpoĹtu na stravování vojákĹ, dle posledního pĹíkazu po divizi, pĹipadá na jednotlivého vojáka na pĹilepení patnáct gramĹ másla nebo jednadvacet gramĹ sádla, poněvadĹ to nestaĹí, zĹstávají zásoby másla stát tak dlouho, dokud se nebude moci pĹilepit muĹstvu másla v plné váze. Major Sojka se velice rozĹílil, zaĹal kĹiĹet, Ĺe asi patrné Ĺekám, aĹ pĹijdou Rusové a seberou nám poslední dvě kila másla, hned Ĺe to musí pĹijít do polévky, kdyĹ je polévka bez masa. Tak jsem pĹiel o celou zásobu, a věĹte mně, Ĺe ten major mně pĹináel, jak se objevil, jen samou smĹlu. On měl pomalu tak Ĺich vyvinutĹź, Ĺe hned věděl o vech mĹźch zásobách. Jednou jsem uetĹil na manaftu hovězí játra a chtěli jsme si je dusit, kdyĹ vtom el pod kavalec a vytáhl je. Řekl jsem mu na jeho Ĺvaní, Ĺe játra ta jsou urĹena k zakopání, Ĺe dopoledne to zjistil jeden podkováĹ od artilérie, kterĹź má veterináĹskĹź kurs. Major sebral maníka od trénu a potom s tím maníkem vaĹili si játra nahoĹe pod skalami v kotlíkách, a to byl také jeho osud, Ĺe Rusové viděli ten oheň, práskli do majora, do kotlíku osmnáctkou. Potom jsme se tam li podívat, a Ĺlověk nerozeznal, jestli po těch skalách se válejí játra hovězí nebo játra pana majora."
Potom pĹila zpráva, Ĺe se pojede jetě aĹ za ĹtyĹi hodiny. Tra nahoĹe na Hatvan Ĺe je zastavena vlaky s raněnĹźmi. Také se roziĹovalo po nádraĹí, Ĺe u Jágru srazil se jeden sanitní vlak s nemocnĹźmi a raněnĹźmi s vlakem vezoucím dělostĹelectvo. Z Peti Ĺe tam jedou pomocné vlaky.
Za chvíli pracovala jiĹ fantazie celého bataliĂłnu. Mluvilo se o 200 mrtvĹźch a raněnĹźch, o tom, Ĺe se ta sráĹka stala zĹmyslně, aby se nepĹilo na podvody v zásobování nemocnĹźch.
To dalo podnět k ostré kritice o nedostateĹném zásobování bataliĂłnu a o zlodějích v kanceláĹi a ve skladiti.
Větina byla toho mínění, Ĺe ĹĹetní ikovatel bataliĂłnu Bautanzel dělí se o vechno napolovic s dĹstojníky.
Ve tábním vagĂłně oznámil hejtman Ságner, Ĺe dle marrĹty mají bĹźt uĹ vlastně na haliĹské hraniti. V Jágru Ĺe měli uĹ vyfasovat na tĹi dny pro muĹstvo chleba a konzervy. Do Jágru Ĺe mají jetě deset hodin jízdy. V Jágru Ĺe je opravdu tolik vlakĹ s raněnĹźmi z ofenzívy za Lvovem, Ĺe podle telegramu není v Jágru ani veky komisárku, ani jedné konzervy. ObdrĹel rozkaz vyplatit místo chleba a konzerv 6 K 72 h na muĹe, coĹ má bĹźt vyplaceno pĹi rozdávání Ĺoldu za devět dní, jestli totiĹ dostane do té doby peníze od brigády. V pokladně je jenom něco pĹes dvanáct tisíc korun.
"To je ale svinstvo od regimentu," Ĺekl nadporuĹík Luká, "pustit nás takhle bídně do světa." Nastal vzájemnĹź epot mezi fénrichem Wolfem a nadporuĹíkem KoláĹem, Ĺe plukovník Schrtider za poslední tĹi neděle poslal na své konto do vídeňské banky estnáct tisíc korun.
NadporuĹík KoláĹ pak vyprávěl, jak se etĹí. Ukradne se na regimentu est tisíc korun a strĹí se do své vlastní kapsy a s dĹslednou logikou dá se rozkaz po vech kuchyních, aby se denně na muĹe strhly v kuchyni tĹi gramy hrachu.
Za měsíc to dělá devadesát gramĹ na muĹe, a na kuchyni u kaĹdé kumpanie musí bĹźt nejmíň uetĹena zásoba 16 kilogramĹ hrachu a s tou se musí kuchaĹ vykázat.
NadporuĹík KoláĹ vyprávěl si s Wolfem jen povechné o urĹitĹźch pĹípadech, které zpozoroval. Jisto vak bylo, Ĺe takovĹźmi pĹípady byla pĹeplněna celá vojenská správa. ZaĹínalo to ĹĹetním ikovatelem u nějaké neastné kumpanie a konĹilo to kĹeĹkem v generálskĹźch epuletách, kterĹź si dělal zásoby na pováleĹnou zimu.
Vojna vyĹadovala udatnost i v krádeĹi.
Intendanti dívali se láskyplně na sebe, jako by chtěli Ĺíct: Jsme jedno tělo a jedna due, kradem, kamaráde, podvádíme, bratĹe, ale nepomĹĹe si, proti proudu je těĹko plovat. KdyĹ ty nevezme, vezme druhĹź a jetě o tobě Ĺekne, Ĺe proto uĹ nekrade, poněvadĹ sis uĹ nahrabal toho dost.
Do vagĂłnu vkroĹil pán s ĹervenĹźmi a zlatĹźmi lampasy. Byl to opět jeden z generálĹ projíĹdějících se po vech tratích na inspekci.
"Sedněte si, pánové," pokynul vlídné, maje radost, Ĺe pĹekvapil opět nějakĹź ealon, o kterém nevěděl, Ĺe tam bude stát.
KdyĹ hejtman Ságner chtěl mu podati raport, mávl jen rukou: "Vá ealon není v poĹádku. Vá ealon nespí. Vá ealon má jiĹ spát. V ealonech se má spát, kdyĹ stojí na nádraĹí, jako v kasárnách - v devět hodin."
Mluvil ĹseĹně: "PĹed devátou hodinou vyvede se muĹstvo na latríny za nádraĹím - a potom se jde spát. Jinak muĹstvo v noci zneĹistí tra. Rozumíte, pane hejtmane? Opakujte mně to. Nebo neopakujte mně to a udělejte mně to, jak si pĹeji. Odtroubit alarm, hnát to na latríny, zatroubit trajch a spát, kontrolovat, kdo nespí. Trestat! Ano! Je to vechno? VeĹeĹi rozdat v est hodin."
Mluvil nyní o něĹem v minulosti, o tom, co se nestalo, co bylo jaksi za nějakĹźm druhĹźm rohem. Stál tu jako pĹízrak z Ĺíe Ĺtvrté dimenze.
"VeĹeĹi rozdat v est hodin," pokraĹoval dívaje se na hodinky, které ukazovaly deset minut po jedenácté hodině noĹní. "Um halb neune Alarm, Latrinenscheißen, dann schlafen gehen. K veĹeĹi zde v est hodin gulá s brambory místo patnácti deka ementálského sĹźra."
Potom následoval rozkaz ukázat pohotovost. Opět dal tedy hejtman Ságner zatroubit alarm a inspekĹní generál, dívaje se na seĹazování bataliĂłnu do iku, procházel se s dĹstojníky a neustále k nim mluvil, jako by to byli nějací idioti a nemohli to hned pochopit, pĹiĹemĹ ukazoval na ruĹiĹky hodinek: "Also, sehen sie. Um halb neune scheißen und nach einer halben Stunde schlafen. Das genügt vollkommen. V této pĹechodné době má beztoho muĹstvo Ĺídkou stolici. Hlavně kladu dĹraz na spánek. To je posila k dalím pochodĹm. Dokud je muĹstvo ve vlaku, musí si odpoĹinout. Jestli není dosti místa ve vagĂłnech, muĹstvo spí partienweise. Jedna tĹetina muĹstva ve vagĂłnu si lehne pohodlně a spí od devíti do pĹlnoci, a ostatní stojí a dívají se na ně. Pak první vyspalí dělají místo druhé tĹetině, která spí od pĹlnoci do tĹetí hodiny ranní. TĹetí partie spí od tĹí do esti, pak je budíĹek a muĹstvo se myje. PĹi jízdě z vagĂłnĹ ne-se-ska-ko-vat! Postavit pĹed ealon patroly, aby muĹstvo pĹi jízdě ne-se-ska-ko-va-lo! Jestli vojákovi zláme nohu nepĹítel...," generál poklepal si pĹitom nohu, "jest to něco chvalitebného, ale mrzaĹit se zbyteĹnĹźm seskakováním v plné jízdě z vagĂłnĹ jest trestuhodné. - To je tedy vá bataliĂłn?" tázal se hejtmana Ságnera, pozoruje ospalé postavy muĹstva, z nichĹ mnozí nemohli se udrĹet, a vyburcováni ze spánku, zívali na svěĹím noĹním vzduchu. "To je, pane hejtmane, zívající bataliĂłn. MuĹstvo musí jít v devět hodin spat "
Generál se postavil pĹed 1 i. kumpanii, kde stál na levém kĹídle vejk, kterĹź zíval na celé kolo a drĹel si pĹitom zpĹsobně ruku na Ĺstech, ale zpod ruky ozĹźvalo se takové buĹení, Ĺe nadporuĹík Luká se tĹásl, aby generál nevěnoval tomu bliĹí pozornost. Napadlo mu, Ĺe vejk zívá schválně. A generál, jako by to znal, otoĹil se k vejkovi a pĹistoupil k němu: "Böhm oder Deutscher?"
"Böhm, melde gehorsam, Herr Generalmajor."
"DobrĹe," Ĺekl generál, kterĹź byl Polák a znal trochu Ĺesky, "ty rzve na sena jako krawa. Stul pysk, drĹ gubu, nebuĹ! BĹźl jsi uĹ na látrině?"
"Nebyl, posluné hlásím, pane generálmajor."
"ProĹ jsi neel rá s ostatními menĹi?"
"Posluně hlásím, pane generálmajor, na manévrech u Písku Ĺíkal nám pan plukovník Wachtl, kdyĹ muĹstvo v době rastu se rozlézalo po Ĺitech, Ĺe voják nesmí poĹád myslet jen na ajseraj, voják Ĺe má myslet na bojování. Ostatně, posluně hlásím, co bychom tam na tĹź latríně dělali? Není z Ĺeho tlaĹit. Podle marrĹty měli jsme uĹ dostat na několika stanicích veĹeĹi, a nedostali jsme nic. S prázdnĹźm Ĺaludkem na latrínu nelez!"
vejk objasniv prostĹźmi slovy panu generálovi veobecnou situaci, podíval se tak nějak dĹvěrně na něho, Ĺe generál vycítil Ĺádost, aby jim vem pomohl. KdyĹ uĹ je rozkaz jít na latrínu organizovanĹźm pochodem, tak uĹ ten rozkaz musí bĹźt také vnitĹně něĹím podepĹen.
"Polete to vechno opět do vozĹ," Ĺekl generál k hejtmanovi Ságnerovi; "jak to pĹijde, Ĺe se nedostala veĹeĹe? Vechny ealony projíĹdějící touto stanicí musí dostat veĹeĹi. Zde je zásobovací stanice. To jinak nelze. Jest urĹitĹź plán."
Generál Ĺekl to s takovou jistotou, která znamenala, Ĺe jest sice jiĹ k jedenácté hodině noĹní, veĹeĹe Ĺe měla bĹźt v est hodin, jak jiĹ prve poznamenal, takĹe nic jiného nezbĹźvá neĹ zadrĹet vlak pĹes noc a pĹes den do esti hodin veĹera, aby dostali gulá s bramborem.
"Nic není horího," Ĺekl s ohromnou váĹností, "neĹ ve válce zapomínat pĹi dopravě vojsk na jich zásobování. Mou povinností je dovědět se pravdy, jak to vlastně v kanceláĹi nádraĹního velitelství vyhlíĹí. Nebo, pánové, někdy jsou vinni velitelé ealonĹ sami. PĹi revizi stanice Subotitě na jiĹní dráze bosenské zjistil jsem, Ĺe est ealonĹ nedostalo veĹeĹi, poněvadĹ o ni zapomněli velitelé ealonĹ Ĺádat. estkrát se na stanici vaĹil gulá s brambory, a nikdo o něj neĹádal. Vylévali ho na hromady. Byl to, pánové, uĹiněnĹź krecht na brambory s guláem, a tĹi stanice dál Ĺebrali vojáci z ealonĹ, které projely kolem hromad a kopcĹ s guláem v Subotiti, na nádraĹí o kus chleba. Zde, jak vidíte, nebyla vinna vojenská správa."
Mávl prudce rukou: "Velitelé ealonĹ nedostáli svĹźm povinnostem. Pojďme do kanceláĹe."
Následovali ho, pĹemĹźlejíce o tom, proĹ se vichni generálové zbláznili.
Na velitelství se objevilo, Ĺe opravdu o gulái se nic neví. Měl se pravda zde vaĹit dnes pro vechny ealony, které projedou, ale pak pĹiel rozkaz odeĹíst ve vnitĹním ĹĹtování zásobování vojsk po 72 h za kaĹdého vojáka, takĹe kaĹdá Ĺást projíĹdějící má k dobru 72 h za muĹe, kteréĹ obdrĹí od svého intendantstva k vĹźplatě k nejbliĹímu rozdávání Ĺoldu. Pokud se tĹźká chleba, obdrĹí muĹstvo ve Watianě na stanici po pĹl vece.
Velitel zásobovacího punktu se nebál. Řekl generálovi pĹímo do oĹí, Ĺe se rozkazy mění kaĹdou hodinu. Někdy mívá pĹipravenu pro ealony menáĹ. PĹijede vak sanitní vlak, vykáĹe se vyím rozkazem, a je konec, ealon stojí pĹed problémem prázdnĹźch kotlĹ.
Generál souhlasné kĹźval hlavou a poznamenal, Ĺe poměry se rozhodné lepí, ze zaĹátku války bylo mnohem hĹĹ. Vechno nejde najednou, k tomu je rozhodně tĹeba zkueností, praxe. Teorie vlastně brzdí praktiku. tím déle válka potrvá, tím více se vechno uvede do poĹádku.
"Mohu vám dát praktickĹź pĹíklad," Ĺekl s velikou rozkoí, Ĺe na něco znamenitého pĹiel. "PĹed dvěma dny ealony projíĹdějící stanicí Hatvan nedostaly chleba, a vy ho tam zítra budete fasovat. Pojďme nyní do nádraĹní restaurace."
V nádraĹní restauraci pan generál poĹal opět mluvit o latríně a jak to nehezky vypadá, kdyĹ vude po kolejích jsou kaktusy. Jedl pĹitom biftek a vem se zdálo, Ĺe se mu kaktus pĹevaluje v hubě. Na latríny kladl takovĹź dĹraz, jako by na nich záleĹelo vítězství mocnáĹství.
Vzhledem k nově vytváĹené situaci s Itálií prohlásil, Ĺe právě v latrínách naeho vojska spoĹívá nepopíratelná nae vĹźhoda v italské kampani.
Vítězství Rakouska lezlo z latríny.
Pro pana generála bylo vechno tak jednoduché. Cesta k váleĹné slávě la dle receptu: v est hodin veĹer dostanou vojáci gulá s brambory, o pĹl deváté se vojsko v latríně vykadí a v devět jde spat. PĹed takovĹźm vojskem nepĹítel prchá v děsu.
Generálmajor se zamyslil, zapálil si operas a díval se do stropu dlouho a dlouho. Vzpomínal, co by jetě Ĺekl, kdyĹ uĹ je zde, a Ĺím by pouĹil dĹstojníky ealonu.
"Jádro vaeho bataliĂłnu je zdravé," Ĺekl náhle, kdyĹ vichni Ĺekali, Ĺe se bude jetě dál dívat do stropu a mlĹet, "vá tand je v Ĺplném poĹádku. Ten muĹ, s kterĹźm jsem mluvil, podává svou pĹímostí a vojenskĹźm drĹením nejlepí naděje za celĹź bataliĂłn, Ĺe bude zápasit do poslední krĹpěje krve."
OdmlĹel se a díval se opět do stropu opĹen o lenoch Ĺidle, a pak pokraĹoval v téĹe pozici, pĹiĹemĹ jedinĹź poruĹík Dub pod pudem své otrocké due díval se s ním na strop: "Vá bataliĂłn potĹebuje vak toho, aby jeho Ĺiny nepĹely v zapomenutí. BataliĂłny vaí brigády mají jiĹ svou historii, ve které musí vá bataliĂłn pokraĹovat. A vám právě schází muĹ, kterĹź by vedl pĹesné záznamy a sepisoval dějiny bataliĂłnu. K němu musí jít vechny nitky, co která kumpanie bataliĂłnu vykonala. Musí to bĹźt inteligentní Ĺlověk, Ĺádné hovado, Ĺádná kráva. Pane hejtmane, vy musíte jmenovati v bataliĂłnu batalionsgeschichtsschreibra."
Potom díval se na hodiny na stěně, jichĹ ruĹiĹky pĹipomínaly celé ospalé spoleĹnosti, Ĺe uĹ je Ĺas se rozejít.
Generál měl na trati svĹj inspekĹní vlak a poĹádal pány, aby ho li doprovodit do jeho spacího vagĂłnu.
Velitel nádraĹí si vzdychl. Generál si nevzpomněl, Ĺe má platit za biftek a láhev vína. Musí to zas zaplatit sám. TakovĹźch návtěv je denně několik. UĹ na to praskly dva vozy se senem, které dal zatáhnout na slepou kolej a které prodal firmě Löwenstein, vojenskĹźm dodavatelĹm sena, jako se prodává Ĺito nastojatě. Erár zas ty dva vagĂłny od nich koupil, ale on je tam nechal pro jistotu dál stát. Snad je bude muset zas jednou odprodat firmě Löwenstein.
Zato vak vechny vojenské inspekce projíĹdějící touto hlavní stanicí v Peti Ĺíkaly, Ĺe se tam u velitele nádraĹí dobĹe pije a jí.
Ráno stál jetě ealon na nádraĹí, byl budíĹek, vojáci se myli u pump z esálkĹ, generál se svĹźm vlakem jetě neodjel a el revidovat osobně latríny, kam chodili dle denního rozkazu po bataliĂłnu hejtmana Ságnera "Schwarmweise unter Kommando der Schwarmkommandanten", aby měl pan generálmajor radost. Aby pak měl také radost poruĹík Dub, sdělil mu hejtman Ságner, Ĺe má on dnes inspekci.
PoruĹík Dub dohlíĹel tedy nad latrínami.
Táhlá dlouhá latrína o dvou Ĺadách pojmula dva varmy jedné kumpanie.
A nyní vojáci pěkně jeden vedle druhého seděli na bobku nad vyházenĹźmi pĹíkopy, jako vlatovky na telegrafních drátech, kdyĹ se chystají na podzim na cestu do Afriky.
KaĹdému vyĹuhovala kolena ze sputěnĹźch kalhot, kaĹdĹź měl Ĺemen kolem krku, jako kdyby se chtěl kaĹdou chvíli oběsit a Ĺekal na nějakĹź povel.
Bylo v tom vem vidět vojenskou Ĺeleznou disciplínu, organizovanost.
Na levém kĹídle seděl vejk, kterĹź se sem pĹipletl, a se zájmem si pĹeĹítal ĹtrĹek papírku, vytrĹeného bĹhví z jakého románu RĹĹeny Jesenské:
...dejím penzionátě bohuĹel dámy
em neurĹité, skuteĹné snad více
ré větinou v sebe uzavĹeny ztrát
h menu do svĹźch komnat, aneb se
svérázné zábavě. A utrousily-li t
el Ĺlověk jen a pouze stesk na ct
se lepilo, neb nechtěla tak Ĺspěně
covati, jak by samy si pĹály.
nic nebylo pro mladého KĹiĹku
KdyĹ odtrhl oĹi od ĹtrĹku, podíval se mimoděk k vĹźchodu latríny a podivil se. Tam stál v plné parádě pan generálmajor od vĹerejka z noci se svĹźm adjutantem a vedle nich poruĹík Dub horlivé jim cosi vykládaje.
vejk rozhlédl se kolem sebe. Vechno sedělo klidně dál nad latrínou a jen arĹe byly jaksi strnulé a bez hnutí.
vejk vycítil váĹnost situace.
VyskoĹil, tak jak byl, se sputěnĹźmi kalhotami, s Ĺemenem kolem krku, upotĹebiv jetě v poslední chvíli ĹtrĹku papíru, a zaĹval: "Einstellen! Auf! Habacht! Rechts schaut!" A salutoval. Dva varmy se sputěnĹźmi kalhotami a s Ĺemeny kolem krku se zvedly nad latrínou.
Generálmajor pĹívětivě se usmál a Ĺekl: "Ruht, weiter machen!" Desátník Málek dal první pĹíklad svému varmu, Ĺe musí opět do pĹvodní pozice. Jen vejk stál a salutoval dál, nebo z jedné strany blíĹil se k němu hrozivě poruĹík Dub a z druhé generálmajor s Ĺsměvem.
"Vás já vidĹel v noci," Ĺekl k divné pozitĹĹe vejka generálmajor; naĹeĹ rozĹilenĹź poruĹík Dub obrátil se ke generálmajorovi: "Ich melde gehorsam, Herr Generalmajor, der Mann ist blödsinnig und als Idiot bekannt, saghafter Dummkopf."
"Was sagen Sie, Herr Leutnant?" zaĹval najednou generálmajor na poruĹíka Duba a spustil na něho, Ĺe právě naopak. MuĹ, kterĹź zná, co se patĹí, kdyĹ vidí pĹedstaveného, a arĹe, kdyĹ ho nevidí a ignorují. To je jako v poli. ObyĹejnĹź voják pĹejímá v době nebezpeĹí komando. A právě pan poruĹík Dub měl sám dát komando, které dal tento voják: "Einstellen! - Auf! - Habacht! Rechts schaut!"
"VytrĹel jsi si ar?" otázal se generálmajor vejka.
"Posluné hlásím, pane generálmajor, Ĺe je vechno v poĹádku."
"Wiencej raĹ nie bendze?"
"Posluně hlásím, pane generálmajor, Ĺe jsem fertig."
"Dej si tedy hĂłzny nahoru a postav se potom zas habacht!" PoněvadĹ to ,habacht` Ĺekl generálmajor trochu hlasitěji, ti nejbliĹí poĹali vstávat nad latrínou.
Generálmajor pĹátelsky jim vak kĹźvl rukou a jemnĹźm otcovskĹźm tĂłnem Ĺekl: "Aber nein, ruht, ruht, nor weiter machen."
vejk stál jiĹ pĹed generálmajorem v plné parádě a generálmajor Ĺekl k němu krátkĹź německĹź proslov: "Úcta k pĹedstavenĹźm, znalost dienstreglamá a duchapĹítomnost znamená na vojně vechno. A kdyĹ se s tím jetě snoubí stateĹnost, není nepĹítele, kterého bychom se museli báti."
Obraceje se k poruĹíkovi Dubovi Ĺekl, ouchaje prstem vejka do bĹicha: "Poznamenejte si: tohoto muĹe pĹi pĹibyti na front neprodleně befedrovat a pĹi nejbliĹí pĹíleĹitosti navrhnout k bronzové medalii za pĹesné konání sluĹby a znalost... Wissen Sie doch, was ich schon meine... Abtreten!"
Generálmajor vzdaloval se z latríny, kde zatím poruĹík Dub, aby to generálmajor slyel, dával hlasité rozkazy: "Erster Schwarm auf! Doppelreihen... Zweiter Schwarm..."
vejk odeel zatím ven, a kdyĹ el kolem poruĹíka Duba, vysekl mu sice jak náleĹitě Ĺest, ale poruĹík Dub pĹece Ĺekl "Herstellt", a vejk musel salutovat znova, pĹiĹemĹ musel opět slyet: "Zná mne? Nezná mne! Ty mne zná z té dobré stránky, aĹ mne ale pozná z té patné stránky, já tě pĹinutím aĹ k pláĹi!"
vejk odcházel koneĹně k svému vagĂłnu a pĹitom si pomyslil: Jednou byl, kdyĹ jsme jetě byli v Karlíně v kasárnách, lajtnant ChudavĹź a ten to Ĺíkal jinak, kdyĹ se rozĹílil: "Hoi, pamatujte si, kdyĹ mne uvidíte, Ĺe jsem svině na vás a tou sviní Ĺe zĹstanu, dokud vy budete u kompanie."
KdyĹ el vejk kolem tábního vagĂłnu, zavolal na něho nadporuĹík Luká, aby vyĹídil Balounovi, Ĺe si má pospíit s tou kávou a mléĹnou konzervu aby opět pěkně zavĹel, aby se nezkazila. Baloun totiĹ vaĹil na malém lihovém samovaĹiĹi ve vagĂłně u ĹĹetního ikovatele Vaňka kávu pro nadporuĹíka Lukáe. KdyĹ to el vejk vyĹídit, seznal, Ĺe zatím za jeho nepĹítomnosti pije celĹź vagĂłn kávu.
Kávová i mléĹná konzerva nadporuĹíka Lukáe byly jiĹ poloprázdné a Baloun, srkaje ze svého álku kávu, hrabal lĹiĹkou v mléĹné konzervě, aby si jetě kávu zlepil.
KuchaĹ okultista Jurajda s ĹĹetním ikovatelem Vaňkem slibovali navzájem, Ĺe aĹ pĹijdou kávové a mléĹné konzervy, Ĺe se to panu nadporuĹíkovi Lukáovi vynahradí.
vejkovi byla téĹ nabídnuta káva, ale vejk odmítl a Ĺekl k Balounovi: "Právě pĹiel rozkaz od tábu armády, Ĺe kaĹdĹź pucflek, kterĹź zpronevěĹí svému oficírovi mléĹnou a kávovou konzervu, má bejt neprodleně během 24 hodin pověen. To ti mám vyĹídit od pana obrlajtnanta, kerej si tě pĹeje vidět okamĹitě s kávou."
UlekanĹź Baloun vytrhl telegrafistovi Chodounskému porci, kterou mu právě pĹed chvílí nalil, postavil to jetě ohĹát, pĹidal konzervovaného mléka a upaloval s tím do tábního vagĂłnu.
S vypoulenĹźma oĹima podal kávu nadporuĹíkovi Lukáovi, pĹiĹemĹ mu hlavou kmitla mylenka, Ĺe nadporuĹík Luká mu musí vidět na oĹích, jak hospodaĹil s jeho konzervami.
"Já jsem se zdrĹel," koktal, "poněvadĹ jsem je nemohl votevĹít."
"Tos asi mléĹnou konzervu prolil, vid?" otázal se nadporuĹík Luká, upíjeje kávu, "nebo jsi ji Ĺral po lĹících jako polévku. Ví, co tě Ĺeká?!"
Baloun si vzdychl a zabědoval: "Mám tĹi děti, posluně hlásím, pane obrlajtnant "
"Dej si pozor, Baloune, jetě jednou tě varuji pĹed tvou hltavostí. NeĹíkal ti vejk nic?"
"Do 24 hodin mohl bych bĹźt pověen," smutně odpověděl Baloun, klátě celĹźm tělem.
"Nekla se mně tady, hlupáku," Ĺekl s Ĺsměvem nadporuĹík Luká, "a polepi se. Vypus uĹ z hlavy tu Ĺravost a Ĺekni vejkovi, aby se poohlédl někde po nádraĹí nebo v okolí po něĹem dobrém k jídlu. Dej mu tady desítku. Tebe nepolu. Ty bude chodit aĹ tenkrát, kdyĹ uĹ bude naĹranej k prasknutí. NeseĹral jsi mně tu krabiĹku sardinek? Ty Ĺíká, Ĺes neseĹral. PĹines mně ji ukázat!"
Baloun vyĹídil vejkovi, Ĺe mu posílá pan obrlajtnant desítku, aby mu sehnal někde po nádraĹí něco dobrého k jídlu, s povzdechem vytáhl z nadporuĹíkova kufĹíku krabiĹku sardinek a se stísněnĹźm pocitem nesl k prohlídce k nadporuĹíkovi.
Tak se chudák těil, Ĺe snad nadporuĹík Luká uĹ na ty sardinky zapomněl, a teď je vemu konec. NadporuĹík si je asi nechá ve vagĂłně a pĹipraví ho o ně. Cítil se okraden.
"Zde jsou, posluně hlásím, pane obrlajtnant, vae sardinky," Ĺekl s trpkostí, odevzdávaje je majiteli. "Mám je votevĹít?"
"DobĹe, Baloune, neotvírej nic a odnes je zas na místo. Chtěl jsem se jen pĹesvědĹit, jestli jsi se do nich nepodíval. Tak se mně zdálo, kdyĹ jsi pĹinesl kávu; Ĺe má nějak mastnou hubu jako od oleje. vejk uĹ el?"
"Posluně hlásím, pane obrlajtnant, Ĺe uĹ se vypravil," rozjasněné hlásil Baloun. "Řekl, Ĺe pan obrlajtnant bude spokojen a Ĺe panu obrlajtnantovi budou vichni závidět. el někam z nádraĹí a Ĺíkal, Ĺe to tady zná aĹ za Rákopalotu. Kdyby snad vlak bez něho odjel, Ĺe se pĹidá k automobilové koloně a dohoní nás na nejbliĹí stanici automobilem. Abychom byli o něj bez starosti, on ví, co je jeho povinnost, i kdyby si měl na svĹź outraty vzít fiakra a ject s ním za ealonem aĹ do HaliĹe. Dá si to potom strhovat z lénunku. Rozhodně nemáte prĹź mít o něho starost, pane obrlajtnant."
"Jdi pryĹ," Ĺekl smutné nadporuĹík Luká.
PĹinesli zprávu z kanceláĹe velitelství, Ĺe se pojede aĹ odpĹldne ve dvě hodiny na Gödöllö-AszĂłd a Ĺe se fasuje pro dĹstojníky na nádraĹích po dvou litrech Ĺerveného vína a láhev koňaku. Říkalo se, Ĺe je to nějaká ztracená zásilka pro ČervenĹź kĹíĹ. A se to mělo jak chce, spadlo to pĹímo z nebe a ve tábním vagĂłně bylo veselo. Koňak měl tĹi hvězdiĹky a víno bylo známky Gumpoldskirchen.
Jen nadporuĹík Luká byl stále nějak zaraĹen. Uplynula jiĹ hodina, a vejk stále neel. Potom jetě pĹl hodiny, a pĹibliĹoval se k tábnímu vagĂłnu podivnĹź prĹvod, kterĹź vyel z kanceláĹe nádraĹního velitelství.
NapĹed el vejk, váĹné a vzneeně, jako první kĹesané muĹedníci, kdyĹ je táhli do arény.
Po obou stranách maďarskĹź honvéd s nasazenĹźm bodákem. Na levém kĹídle ĹetaĹ z velitelství nádraĹí a za nimi nějaká Ĺena v Ĺervené sukni s varhánky a muĹ v ĹiĹmách s kulatĹźm klobouĹkem a podbitĹźm okem, kterĹź nesl Ĺivou, kĹiĹící, vyděenou slepici.
Vechno to lezlo do tábního vagĂłnu, ale ĹetaĹ zaĹval maďarsky na muĹe se slepicí a s Ĺenou, aby zĹstali dole.
Uviděv nadporuĹíka Lukáe, vejk poĹal velevĹźznamně mrkat.
MetaĹ chtěl mluvit s velitelem 11. markumpanie. NadporuĹík Luká pĹevzal od něho spis velitelství stanice, kde Ĺetl zblednuv:
Veliteli 11. markumpanie N pochodového praporu 91. pěího pluku k dalímu Ĺízení.
PĹedvádí se pěák vejk Josef, dle udání ordonance téĹe markumpanie N pochodového praporu 91. pěího pluku, pro zloĹin loupeĹe, spáchanĹź na manĹelích IstvánovĹźch v IatarĹa v rajĂłně velitelství nádraĹí.
DĹvody: Pěák vejk Josef, zmocniv se slepice pobíhající za domkem manĹelĹ IstvánovĹźch v IatarĹa v rajĂłně velitelství nádraĹí a náleĹející István manĹelĹm (v originále slavně utvoĹené nové německé slovo "Istvangatten") a zadrĹen jsa majitelem, kterĹź mu slepici odebrati chtěl, zabránil tomu, udeĹiv majitele Istvána slepicí pĹes pravé oko, a zadrĹen pĹivolanou hlídkou, byl dopraven k své Ĺásti, pĹiĹemĹ slepice vrácena majiteli.
Podpis dĹstojníka konajícího sluĹbu
KdyĹ nadporuĹík Luká podpisoval stvrzenku o pĹijetí vejka, zatĹásla se pod ním kolena.
vejk stál tak blízko, Ĺe viděl, jak nadporuĹík Luká zapomněl pĹipsat datum.
"Posluně hlásím, pane obrlajtnant," ozval se vejk, "Ĺe je dnes dvacátĹźho ĹtvrtĹźho. VĹera bylo 23. května, kdy nám Itálie vypověděla válku. Jak jsem teď byl venku, tak se vo niĹem jinĹźm nemluví."
Honvédi s ĹetaĹem odeli a dole zĹstali jen Istvánovi manĹelé, kteĹí chtěli stále lézt do vozu.
"Kdybyste měl, pane obrlajtnant, u sebe jetě pětku, tak bychom mohli tu slepici koupit. Von ten lump chce za ni patnáct zlatejch, ale do toho si poĹítá desítku za to svoje modrĹź voko," Ĺekl vejk vypravovatelskĹźm tĂłnem, "ale já myslím, pane obrlajtnant, Ĺe deset zlatejch za takovĹź pitomĹź voko je moc. To vyrazili u StarĹź paní soustruĹníkovi MatějĹ celou sanici cihlou za dvacet zlatejch, s esti zubama, a tenkrát měly peníze větí cenu neĹ dnes. Sám Wohlschläger věí za Ĺtyry zlatky. - Pojď sem," kĹźvl vejk na muĹe s podbitĹźm okem a se slepicí, "a ty, babo, tam zĹstaň!"
MuĹ vstoupil do vozu. "Von umí trochu německy," poznamenal vejk, "a rozumí vem nadávkám a také sám umí obstojně německy nadávat. - Also zehn Gulden," obrátil se na muĹe, "fünf Gulden Henne, fünf Auge. Öt forint, vidí, kikiriki, tit forint kukuk, igen? Tady je tábsvagĂłn, zloději. Dej sem slepici!"
VstrĹil pĹekvapenému muĹi do ruky desítku, vzal mu slepici, zakroutil jí krk a pak ho vystrĹil z vagĂłnu, podav mu pĹátelsky ruku, kterou potĹásl silně: "JĂł napot, barátom, adieu, lez ku své bábě. Nebo tě srazím dolĹ. - Tak vidíte, pane obrlajtnant, Ĺe se dá vechno urovnat," Ĺekl vejk k nadporuĹíkovi Lukáovi, "nejlepí je, kdyĹ se vechno obejde bez skandálu, bez velkĹźch ceremonií. Nyní s Balounem vám uvaĹíme takovou slepiĹí polévku, Ĺe ji bude cítit aĹ do Sedmihradska."
NadporuĹík Luká jiĹ nevydrĹel a vyrazil vejkovi neastnou slepici z ruky a pak se rozkĹikl: "Víte, vejku, co zaslouĹí ten voják, kterĹź v době války loupí mírné obyvatelstvo?"
"Čestnou smrt prachem a olovem," slavnostně odpověděl vejk.
"Vy ovem zaslouĹíte provaz, vejku, nebo vy jste první zaĹal loupit. Vy jste, chlape, já nevím opravdu, jak vás mám nazvat, zapomněl na svou pĹísahu. Mně se mĹĹe hlava roztoĹit."
vejk podíval se na nadporuĹíka Lukáe tázavĹźm pohledem a rychle se ozval: "Posluně hlásím, Ĺe jsem nezapomněl na pĹísahu, kterou ná váleĹnĹź lid má uĹinit. Posluné hlásím, pane obrlajtnant, Ĺe jsem pĹísahal slavně svému nejjasnějímu kníĹeti a pánu Frantiku Josefovi L, Ĺe věren a posluen budu také generálĹ Jeho VeliĹenstva a vĹbec vech svĹźch pĹedstavenĹźch a vyích poslouchati, je ctíti a chrániti, jejich naĹízení a rozkazy ve vech sluĹbách plniti, proti kaĹdému nepĹíteli, bud kdo bud a kdekoliv toho poĹádá vĹle Jeho císaĹského a královského VeliĹenstva, na vodě, pod vodou, na zemi, ve vzduchu, ve dne i v noci, v bitvách, Ĺtocích, zápasech i v jakĹźchkoliv jinĹźch podnicích, vĹbec na kaĹdém místě..."
vejk zvedl slepici se země a pokraĹoval stoje vzpĹímen a dívaje se nadporuĹíkovi Lukáovi do oĹí: "...kaĹdého Ĺasu a pĹi kaĹdé pĹíleĹitosti udatně a zmuĹile bojovati, Ĺe svĹźch vojsk, praporĹ, korouhví a dél nikdy neopustím, s nepĹítelem nikdy v nejmení srozumění nevejdu, vĹdy tak se chovati budu, jak toho vojenské zákony Ĺádají a hodnĹźm vojákĹm pĹísluí, tímto zpĹsobem Ĺe chci se ctí Ĺíti a umĹíti, k ĹemuĹ mně dopomáhej bĹh. Amen. A tu slepici jsem, posluně hlásím, neukradl, neloupil jsem a choval jsem se Ĺádně, vědom své pĹísahy."
"Pustí tu slepici, dobytku," zaĹval na něho nadporuĹík Luká, uhodiv vejka spisy pĹes ruku, kde drĹel neboĹku, "podívej se na tato akta. Vidí, tady to má Ĺerné na bílém: ,PĹedvádí se pěák vejk Josef, dle udání ordonance téĹe markumpanie... pro zloĹin loupeĹe...` A teď mně Ĺekni, ty marodére, ty hyeno - ne, já tě pĹece jen jednou zabiju, zabiju, rozumí - Ĺekni mně, pitomĹe loupeĹnická, jak jsi se tak spustil."
"Posluné hlásím," Ĺekl pĹívětivé vejk, "Ĺe se rozhodné nemĹĹe vo nic jinĹźho jednat neĹ vo mejlku. KdyĹ jsem dostal ten vá rozkaz, abych vám někde zaopatĹil a koupil něco dobrĹźho k snědku, tak jsem poĹal uvaĹovat, co by tak asi bylo nejlepího. Za nádraĹím nebylo vĹbec nic, jenom koňskĹź salám a nějaké suené oslí maso. Já jsem si, posluně hlásím, pane obrlajtnant, vechno dobĹe rozváĹil. V poli je tĹeba něco velmi vĹźĹivného, aby se mohly lépe snáet váleĹnĹź Ĺtrapy. A tu jsem vám chtěl udělat horizontální radost. Chtěl jsem vám, pane obrlajtnant, uvaĹit polévku ze slepice."
"Polévku ze slepice," opakoval po něm nadporuĹík, chytaje se za hlavu.
"Ano, posluně hlásím, pane obrlajtnant, polívku ze slepice, koupil jsem cibuli a pět deka nudlí. Zde je to prosím vechno. Zde je v té kapse cibule a v této jsou nudle. SĹl máme v kanceláĹi a pepĹ taky. NezbĹźvalo jiĹ nic jiného neĹ koupit slepici. el jsem tedy za nádraĹím do IatarĹi. Je to vlastně vesnice, jako by to nebylo ĹádnĹź město, aĹkoliv je tam napsáno v první ulici IatarĹa váro. Projdu jednu ulici se zahrádkami, druhou, tĹetí, Ĺtvrtou, pátou, estou, sedmou, osmou, devátou, desátou, jedenáctou, aĹ v tĹinácté ulici na samém konci, kde za jedním domkem uĹ zaĹínaly trávníky, páslo se a procházelo stádo slepic. el jsem k nim a vybral jsem tu největí, nejtěĹí, raĹte se na ni podívat, pane obrlajtnant, je to samĹź sádlo, nemusí se ani vohledávat a pozná se to hned na první pohled, Ĺe jí museli sypat hodně zrní. Vzal jsem ji tedy, zcela veĹejně, u pĹítomnosti obyvatelstva, které na mne cosi maďarsky kĹiĹelo, drĹím ji za nohy a ptám se několika lidí, Ĺesky i německy, komu patĹí ta slepice, abych ji mohl od něho koupit, kdyĹ vtom vyběhne z toho domku na kraji muĹ s Ĺenou a poĹne mně napĹed nadávat maďarsky a pak německy, Ĺe jsem mu ukradl za bílého dne slepici. Řekl jsem mu, aby na mne nekĹiĹel, Ĺe jsem poslán, abych ji vám koupil, a vyprávěl jsem mu, jak se věci mají. A ta slepice, jak jsem ji drĹel za nohy, najednou poĹala mávat kĹídly a chtěla vyletět, a jak jsem ji jen tak lehce drĹel v ruce, vyzvedla mně ruku a chtěla se usadit svĹźmu pánovi na nose. A von hned zaĹal kĹiĹet, Ĺe prĹź jsem ho slepicí fláknut pĹes hubu. A ta Ĺenská něco jeĹela a poĹád kĹiĹela na slepici ,puta, Auta, puta, puta`. Vtom ale uĹ nějací blbci, kteĹí tomu nerozuměli, pĹiváděli na mne patrolu, honvédy, a já jsem je sám vyzval, aby li se mnou na bahnhofkomando, aby vyla moje nevina jako volej nad vodu. Ale s tím panem lajtnantem, kterĹź měl tam sluĹbu, nebyla Ĺádná ĹeĹ, ani kdyĹ jsem ho prosil, aby se vás zeptal, je-li to pravda, Ĺe jste mne poslal, abych vám koupil něco dobrĹźho. Jetě se na mne rozkĹik, abych drĹel hubu, Ĺe prĹź mně beztoho kouká z oĹí silná větev s dobrĹźm provazem. Von byl patrně v nějakej moc patnej náladě, kdyĹ mně povídal, Ĺe takhle vypasenej mĹĹe bejt jen voják, kerej loupí a krade. Vono prej uĹ je na stanici víc stíĹností, pĹedevĹírem prej se ztratil někde vedle někomu krocan, a kdyĹ jsem mu Ĺekl, Ĺe jsme tu dobu byli jetě v Rábu, tak Ĺekl, Ĺe taková vejmluva na něho neplatí. Tak mé poslali k vám a jetě se tam na mne rozkĹikl, kdyĹ jsem ho neviděl, jeden frajtr, jestli prej nevím, koho mám pĹed sebou. utek jsem mu, Ĺe je gefreiter, kdyby byl u myslivcĹ, Ĺe by byl patrollführer a u dělostĹelectva oberkanonier."
"vejku," Ĺekl za chvíli nadporuĹík Luká, "vy uĹ jste měl tolik zvlátních náhod a nehod, tolik, jak vy Ĺíkáte, ,mejlek` a ,vomylĹ`, Ĺe vám pĹece snad jen jednou pomĹĹe z těch vaich malérĹ silnĹź provaz kolem krku s celou vojenskou poctou ve Ĺtverci. Rozumíte?"
"Ano, posluně hlásím, pane obrlajtnant, Ĺtverec z takzvaného geschlossene Batalion sestává ze ĹtyĹ, vĹźjimeĹné také ze tĹí nebo pěti setnin. PorouĹíte, pane obrlajtnant, dát do polévky z této slepice více nudlí, aby byla hustí?"
"vejku, já vám porouĹím, abyste uĹ zmizel i se slepicí, nebo vám ji otluĹu o hlavu, blbĹe jeden..."
"Dle rozkazu, pane obrlajtnant, ale celer jsem, posluně hlásím, nenael, mrkev také ne! Dám bram..."
vejk nedoĹekl ,bor` a vyletěl i se slepicí pĹed tábní vagĂłn. NadporuĹík Luká vypil najednou vinnou odlivku koňaku.
vejk zasalutoval pĹed okny vagĂłnu a odcházel.
Baloun chystal se právě po astné skonĹeném duevním boji, Ĺe otevĹe pĹece jen krabiĹku se sardinkami svého nadporuĹíka, kdyĹ se objevil vejk se slepicí, coĹ vzbudilo pĹirozenĹź rozruch u vech pĹítomnĹźch ve vagĂłně, a vichni se na něho tak podívali, jako by chtěli s urĹitostí Ĺíct: Kdes to ukradl?
"Koupil jsem ji pro pana obrlajtnanta," odpověděl vejk, vytahuje z kapes cibuli a nudle. "Chtěl jsem mu vaĹit z ní polévku, ale von uĹ ji nechce, tak mně ji daroval."
"Nebyla chcíplá?" otázal se podezĹívavé ĹĹetní ikovatel Vaněk.
"Já jsem jí sám zakroutil krk," odpověděl vejk vytahuje z kapsy nĹĹ.
Baloun vděĹné a zároveň s vĹźrazem Ĺcty podíval se na vejka a poĹal mlĹky pĹipravovat lihovĹź samovaĹiĹ nadporuĹíkĹv. Pak vzal koflíky a doběhl s nimi pro vodu.
K vejkovi pĹiblíĹil se telegrafista ChodounskĹź a nabídl se, Ĺe mu ji pomĹĹe kubat, pĹiĹemĹ mu zaeptal do ucha intimní otázku: "Je to daleko odtud? Musí se pĹelejzat na dvĹr, nebo je to ve volnu?"
"Já jsem ji koupil."
"Ale mlĹ, to jsi kamarád, my jsme viděli, jak tě vedli."
ZĹĹastnil se vak horlivě kubání slepice. K velkĹźm, slavnĹźm pĹípravám pĹidruĹil se i kuchaĹ okultista Jurajda, kterĹź nakrájel brambory a cibuli do polévky.
PeĹí vyhozené z vagĂłnu vzbudilo pozornost poruĹíka Duba, kterĹź obcházel vagĂłny.
Zavolal dovnitĹ, aby se ukázal ten, kterĹź kube slepici, a ve dveĹích objevil se spokojenĹź obliĹej vejkĹv.
"Co je to?" rozkĹikl se poruĹík Dub, zvedaje se země uĹíznutou slepiĹí hlavu.
"To je, posluně hlásím," odvětil vejk, "hlava slepice druhu ĹernĹźch vlaek. Jsou to, pane lajtnant, velmi dobré nosnice. Snáí aĹ 260 vajec do roka. RaĹte se prosím podívat, jakej měla bohatej vajeĹník." vejk drĹel poruĹíkovi Duboví pĹed nosem stĹeva i druhé vnitĹnosti ze slepice.
Dub si odplivl, odeel a za chvíli se vrátil: "Pro koho bude ta slepice?"
"Pro nás, posluně hlásím, pane lajtnant. Podívejte se, co má sádla."
PoruĹík Dub odcházel bruĹe: "U Filippi se sejdeme."
"CoĹe ti Ĺíkal?" obrátil se k vejkovi Jurajda. "Ale dali jsme si schĹzku někde u Filipy. Voní tihle vzneení páni bejvají obyĹejně buzeranti."
KuchaĹ okultista prohlásil, Ĺe jediné estéti jsou homosexuelní, coĹ vyplĹźvá jiĹ ze samé podstaty estetismu.
ÚĹetní ikovatel Vaněk vyprávěl potom o zneuĹívání dítek pedagogy ve panělskĹźch kláteĹích.
A zatímco se voda v kotlíku na lihu poĹala vaĹit, vejk se zmínil o tom, jak jednomu vychovateli svěĹili kolonii oputěnĹźch vídeňskĹźch dětí a ten vychovatel celou kolonii zneuĹil.
"Vona je to kolt váeň, ale nejhorí je to, kdyĹ to pĹijde na ĹenskĹź. V Praze II byly pĹed léty dvě voputěnĹź paniĹky, rozvedenĹź, poněvadĹ to byly coury, nějaká Mourková a ousková, a ty jednou, kdyĹ kvetly tĹeně v aleji u Roztok, chytly tam veĹer starĹźho impotentního stoletĹźho flainetáĹe a vodtáhly si ho do roztockĹźho háje a tam ho znásilnily. Co ty s ním dělaly! To je na iĹkově pan profesor Axamit a ten tam kopal, hledal hroby skrĹencĹ a několik jich vybral, a voní si ho, toho flainetáĹe, vodtáhly do jednĹź takovĹź vykopanĹź mohyly a tam ho dĹely a zneuĹívaly. A profesor Axamit druhej den tam pĹiel a vidí, Ĺe něco leĹí v mohyle. Zaradoval se, ale von to byl ten utejranej, umuĹenej flainetáĹ vod těch rozvedenejch paniĹek. Kolem něho byly samĹź nějakĹź dĹívka. Potom ten flainetáĹ na pátej den umĹel, a voní ty potvory byly jetě tak drzĹź, Ĺe mu ly na pohĹeb. To uĹ je perverze. - Vosolils to?" obrátil se vejk na Balouna, kterĹź pouĹil veobecného zájmu nad vypravováním vejkovĹźm a cosi schovával do svého baochu, "ukaĹ, co tam dělá? - Baloune," Ĺekl vejk váĹné, "co chce s tím slepiĹím stehnem? Tak se podívejte. Ukradl nám slepiĹí stehno, aby si ho potom tajně uvaĹil. Ví, Baloune, cos to proved? Ví, jak se trestá na vojně, kdyĹ někdo okrade kamaráda v poli. PĹiváĹe se k hlavní děla a chlap se vystĹelí kartáĹem. Ted uĹ je pozdě vzdychat. AĹ potkáme někde na frontě artilérii, tak se pĹihlásí u nejbliĹího oberfeuerwerkra. Prozatím ale bude cviĹit za trest. Lez z vagĂłnu."
NeastnĹź Baloun slezl a vejk, sedě ve dveĹích vagĂłnu, komandoval: "Hatit Acht! Ruht! Hatit Acht! Rechts schaut! Hatit Acht! Dívej se opět pĹímo! Ruht! - Ted' bude dělat pohyby těla na místě. Rechts um! ČlověĹe! Voni jsou kráva. Jejich rohy mají se octnout tam, kde měli dĹív pravĹź rameno. Herstellt! Rechts um! Links um! Halbrechts! Ne tak, vole! Herstellt! Halbrechts! No vidí, mezku, Ĺe to jde! Halblinks! Links um! Links! Front! Front, blbe! Neví, co je to front? Gradaus! Kehrt euch! Kniet! Nieder! Setzen! Auf! Setzen! Nieder! Aufl Nieder! Auf! Setzenl Auf! Ruht! Tak vidí, Baloune, to je zdravĹź, aspoň vytráví!"
Kolem se poĹali seskupovat v masách a propukávat v jásot.
"Udělejte laskavě místo," kĹiĹel vejk, "von bude maírovat. Tedy, Baloune, dej si pozor, abych nemusel hertelovat. Nerad zbyteĹně manaft trápím. Tedy: Direktion Bahnhof! Koukej, kam ukazuju. Marschieren marsch! Glied - halt! StĹj, ksakru, nebo tě zavĹu! Glied - halt! KoneĹně, Ĺe jsi se, pitomĹe, zastavil. Kurzer Schritt! Neví, co je to kurzer Schritt? Já ti to ukáĹu, aĹ bude modrej! Voller Schritt! Wechselt Schritt! Ohne Schritt! BĹvole jeden! KdyĹ Ĺeknu Ohne Schritt, tak pĹekládá haksny na místě."
Kolem uĹ byly aspoň dvě kumpanie. Baloun se potil a o sobě nevěděl a vejk velel dál:
"Gleicher Schritt! Glied rückwärts marsch! Glied halt! Laufschritt! Glied marsch! Schritt! Glied halt! Ruht! Hatit Acht! Direktion Bahnhof! Laufschritt marsch! Halt! Kehrt euch! Direktion Wagon! Laufschritt marsch! Kurzer Schritt! Glied halt! Ruht! Teď si odpoĹine chvilku! A pak zaĹneme nanovo. PĹi dobré vĹli se vechno zmĹĹe."
"Co se to zde děje?" ozval se hlas poruĹíka Duba, kterĹź pĹiběhl znepokojeně.
"Posluné hlásím, pane lajtnant," Ĺekl vejk, "Ĺe se tak trochu cviĹíme, abychom nezapomněli na execírku a zbyteĹně neprováleli drahocennej Ĺas."
"Slezte z vagĂłnu," porouĹel poruĹík Dub, "uĹ toho mám opravdu dost. PĹedvádím vás k panu batalionskomandantovi."
KdyĹ se ocitl vejk ve tábním vagĂłně, odeel nadporuĹík Luká druhĹźm vĹźchodem z vagĂłnu a el na perĂłn.
Hejtman Ságner, kdyĹ mu hlásí! poruĹík Dub o podivnĹźch alotriích, jak se vyjádĹil, dobrého vojáka vejka, byl právě ve velmi dobré náladě, poněvadĹ gumpoldskirchen bylo opravdu znamenitě.
"Tedy vy nechcete zbyteĹné proválet drahocennej Ĺas," usmál se vĹźznamně. "MatuiĹ, pojďte sem!" BataliĂłnní ordonanc obdrĹel rozkaz zavolat ikovatele od 12. kumpanie Nasákla, kterĹź byl znám jako největí tyran, a zaopatĹit ihned vejkovi ruĹnici.
"Zde tento muĹ," Ĺekl hejtman Ságner k ikovateli Nasáklovi, "nechce zbyteĹně proválet drahocennĹź Ĺas. Vezměte ho za vagĂłn a hodinu s ním cviĹte kvérgrify. Ale beze veho milosrdenství, bez oddychu. Hlavně pěkné za sebou, setzt ab, an, setzt ab! - Uvidíte, vejku, Ĺe se nebudete nudit," Ĺekl k němu na odchodu. A za chvíli jiĹ ozĹźval se za vagĂłnem drsnĹź povel, kterĹź slavnostně se nesl mezi kolejnicemi. ikovatel Nasáklo, kterĹź právě hrál jednadvacet a drĹel bank, Ĺval do boĹího prostoru: "Beim Fuß! - Schultert! Beim Fuß! Schultert!"
Pak na chvíli to utichlo a bylo slyet hlas vejkĹv, spokojenĹź a rozváĹnĹź: "To jsem se vechno uĹil v aktivní sluĹbě pĹed léty. KdyĹ je Beim Fuß!, tak flinta stojí vopĹena na pravĹźm boku. piĹka paĹby je v pĹímĹź linií se piĹkou nohou. Pravá ruka je pĹirozené napnuta a drĹí flintu tak, Ĺe palec vobjímá lauf, ostatní prsty musejí svírat paĹbu na pĹedku, a kdyĹ je Schultert!, tak je flinta volné na Ĺemenu na pravĹźm rameni a laufmündunk nahoru a laufem nazad..."
"Tak uĹ dost toho Ĺvanění," ozval se opět povel ikovatele Nasákla. "Hatit Acht! Rechts schaut! Hergot, jak to děláte..."
"Jsem schultert a pĹi Rechts schaut! sjede moje pravá ruka po Ĺemeni dolĹ, obejmu krk paĹby a hodím hlavou napravo, na to Hatit Acht! vezmu opět pravou rukou Ĺemen a moje hlava hledí pĹed sebe na vás."
A zas zněl hlas ikovatelĹv: "In die Balanz! Beim Fuß! In die Balanz! Schul-tert! Bajonett auf! Bajonett ab! Fállt das Bajonett! Zum Gebet! Vom Gebet! Kniet nieder zum Gebet! Laden! Schießen! Schießen halbrechts! Ziel Stabswagon! Distanz 200 Schritt... Fertig! An! Feuer! Setzt ab! An! Feuer! An! Feuer! Setzt ab! Aufsatz normal! Patronen versorgen! Ruht!" ikovatel si kroutil cigaretu.
vejk si mezitím prohlíĹel Ĺíslo na ruĹnici a ozval se: "4268! TakovĹź Ĺíslo měla jedna lokomotiva v PeĹkách na dráze na 16. koleji. Měli ji odtáhnout do depo v LysĹź nad Labem, ku správě, ale vono to tak lehce nelo, poněvadĹ, pane ikovateli, ten strojvĹdce, kterĹź ji tam měl odtáhnout, měl velmi patnou pamě na Ĺísla. Tak ho tramistr zavolal do svĹź kanceláĹe a povídá mu: ,Na T6. koleji je lokomotiva Ĺíslo 4268. Já vím, Ĺe máte patnou pamě na Ĺíslice, a kdyĹ se vám nějakĹź Ĺíslo napíe na papír, Ĺe ten papír ztratíte. Dejte si ale dobrĹź pozor; kdyĹ jste tak slabej na Ĺíslice, a já vám ukáĹu, Ĺe je to velice lehkĹź, zapamatovat si jakĹźkoliv Ĺíslo. Podívejte se: Lokomotiva, kterou máte odtáhnout do depo v LysĹź nad Labem, má Ĺíslo 4288. Tedy dávejte pozor: První Ĺíslice je ĹtyĹka, druhá dvojka. Tedy si pamatujte uĹ 42, to jest dvakrát 2, to je v poĹadí zepĹedu 4, děleno 2 = 2, a zas máte vedle sebe 4 a 2. Ted se nelekejte. Kolikrát jsou dvakrát 4, vosum, není-liĹ pravda? Tak si vryjte v pamě, Ĺe vosmiĹka je z Ĺísla 4268 poslední v Ĺadě. ZbĹźvá jetě, kdyĹ uĹ si pamatujete, Ĺe první je 4, druhá 2, Ĺtvrtá vosum, nějak chytĹe si zapamatovat tu estku, co jde pĹed osmiĹkou. A je to strané jednoduchĹź. První Ĺíslice je 4, druhá dvojka, ĹtyĹi a dvě je est. Tedy uĹ jste si jistej, druhá od konce je estka, a uĹ nám ten poĹad Ĺísel nikdy nevymizí z paměti. Máte utkvěno v hlavě Ĺíslo 4268. Nebo mĹĹete také dojít k tĹźmuĹ vejsledku jetě jednoduejc...`"
ikovatel pĹestal kouĹit a vytĹetil na něho oĹi a jenom zabreptal: "Kappe ab!"
vejk váĹné pokraĹoval: "Von mu tedy zaĹal vykládat ten jednoduí zpĹsob, jak by si zapamatoval Ĺíslo lokomotivy 4268. Vosum bez dvou je 6. Tedy uĹ zná 68. 6 bez 2 jsou 4, uĹ tedy zná 4-68, a tu dvojku do toho je 4-2-6-8. Není také pĹíli namáhavé, kdyĹ se to udělá jetě jinak, pomocí násobení a dělení. To se dojde taky k takovĹźmu vĹźsledku. ,Pamatujte si,` povídal ten tramistr, ,Ĺe dvakrát 42 je 84. Rok má 12 měsícĹ. VodeĹte se tedy 12 od 84, a zbĹźvá nám 72, od toho jetě dvanáct měsícĹ, to je 60, máme tedy uĹ jistou estku a nulu krtneme. Tedy víme 42 68 4. KdyĹ jsme krtli nulu, krtneme i tu ĹtyĹku vzadu, a máme velice klidné zase 4268, Ĺíslo lokomotivy, která patĹí do depo v LysĹź nad Labem. Taky, jak Ĺíkám, s tím dělením je to lehké. VypoĹítáme si koeficient podle celního tarifu.` Snad vám není patně, pane feldvébl. Jestli chcete, tak já zaĹnu tĹebas s General de charge! Fertig! Hoch an! Feuer! Hrome! Neměl nás pan hejtman posílat na slunce! Musím pro nosítka."
KdyĹ pĹiel lékaĹ, tak konstatoval, Ĺe je to bud ĹĹeh sluneĹní, nebo akutní zánět mozkovĹźch blan.
KdyĹ pĹiel ikovatel k sobě, stál vedle něho vejk a Ĺekl: "Abych vám to tedy dopověděl. Myslíte, pane ikovateli, Ĺe si to ten strojvĹdce zapamatoval? Von si to poplet a znásobil to vechno tĹema, poněvadĹ si vzpomněl na trojici boĹí, a lokomotivu nenael, ta tam jetě stojí na trati Ĺíslo 16."
ikovatel zavĹel opět oĹi.
A kdyĹ vejk se vrátil do svého vagĂłnu, na otázku, kde byl tak dlouho, odpověděl: "Kdo jiného laufrit uĹí, dělá stokrát schul-tert!" Vzadu se ve vagĂłnu tĹásl Baloun. SeĹral za nepĹítomnosti vejkovy, kdyĹ se Ĺást slepice jiĹ uvaĹila, pĹl vejkovy porce.
PĹed odjezdem vlaku dohonil ealon smíenĹź vojenskĹź vlak s rĹznĹźmi Ĺástěmi. Byli to opozdilci nebo vojáci ze pitálĹ, dohánějící své Ĺásti, i jiná podezĹelá individua, vracející se z komandĹźrovek nebo z arestĹ.
Z toho vlaku vystoupil také jednoroĹní dobrovolník Marek, kterĹź byl obĹalován tehdy pro vzpouru, Ĺe nechtěl Ĺistit záchody, ale divizijní soud ho osvobodil, vyetĹování s ním bylo zastaveno, a jednoroĹní dobrovolník Marek objevil se proto nyní ve tábním vagĂłně, aby se hlásil u batalionskomandanta. JednoroĹní dobrovolník nepatĹil totiĹ doposud nikam, poněvadĹ ho vodili z arestu do arestu.
Hejtman Ságner, kdyĹ uviděl jednoroĹního dobrovolníka a pĹijal od něho listiny tĹźkající se jeho pĹíchodu s velmi sekrétní poznámkou "Politisch verdachtig! Vorsicht!", nebyl pĹíli potěen a natěstí si vzpomněl na latrinengenerála, kterĹź tak zajímavé odporuĹoval doplnit bataliĂłn batalionsgeschichtsschreibrem.
"Jste velice nedbalĹź, vy jednoroĹní dobrovolníku," Ĺekl k němu, "ve kole jednoroĹákĹ byl jste pravou metlou, místo toho, abyste hleděl vyniknout a získat hodnost, která vám náleĹí dle vaí inteligence, potuloval jste se z arestu do arestu. Regiment se za vás musí hanbit, vy jednoroĹní dobrovolníku. MĹĹete vak napravit svou chybu, kdyĹ ĹádnĹźm plněním svĹźch povinností ocitnete se opět v Ĺadě těch dobrĹźch vojínĹ. Věnujte své síly bataliĂłnu s láskou. Zkusím to s vámi. Jste inteligentní mladĹź muĹ a jistě máte i schopnosti psát, stylizovat. Povím vám něco. KaĹdĹź bataliĂłn v poli potĹebuje muĹe, kterĹź by vedl chronologickĹź pĹehled vech událostí váleĹnĹźch dotĹźkajících se pĹímo vystoupení bataliĂłnu na poli váleĹném. Jest tĹeba vechna vítězná taĹení, vechny vĹźznamné slavné chvíle, jichĹ bataliĂłn se zĹĹastňuje, pĹi nichĹ hraje vedoucí a vynikající roli, popsati, pomalu sestavovati pĹíspěvek k dějinám armády. Rozumíte mně?"
"Posluné hlásím, ano, pane hejtmane, jde o epizody ze Ĺivota vech Ĺástí. BataliĂłn má své dějiny. Regiment na základě dějin svĹźch bataliĂłnĹ sestavuje dějiny regimentu. Regimenty tvoĹí dějiny brigády, dějiny brigád dějiny divize a tak dále. VynasnaĹím se ze vech sil, pane hejtmane."
JednoroĹní dobrovolník Marek dal si ruku na srdce.
"Budu zaznamenávati s opravdovou láskou slavné dny naeho bataliĂłnu, zejména dnes, kdy je ofenzíva v plném proudu a kdy to pĹijde do tuhého, kdy pokryje ná bataliĂłn svĹźmi hrdinnĹźmi syny bojitě. Svědomitě zaznamenám vech událostí, které se musí dostavit, aby stránky dějin naeho bataliĂłnu byly naplněny vavĹíny."
"Budete se nalézati u tábu bataliĂłnu, jednoroĹní dobrovolníku, budete si vímati, kdo byl navrĹen k vyznamenání, zaznamenávat - ovem dle naich poznámek - pochody, které obzvlátě by upozornily na vynikající bojechtivost a ocelovou disciplínu bataliĂłnu. Není to tak lehké, jednoroĹní dobrovolníku, ale doufám, Ĺe máte tolik pozorovacího talentu, abyste; dostávaje ode mne urĹité direktivy, ná bataliĂłn povznesl nad ostatní skupiny. Odesílám telegram na pluk, Ĺe jsem vás jmenoval batalionsgeschichtsschreiber. Hlaste se u ĹĹetního ikovatele Vaňka od 11. kumpanie, aby vás tam umístil ve vagĂłně. Tam je tak jetě nejvíc místa, a Ĺekněte mu, aby sem ke mně pĹiel. Ovem zaĹíslen budete u tábu bataliĂłnu. To se 155 provede rozkazem po bataliĂłnu."
KuchaĹ okultista spal. Baloun se stále tĹásl, poněvadĹ uĹ otevĹel i nadporuĹíkovy sardinky, ĹĹetní ikovatel Vaněk el k hejtmanovi Ságnerovi a telegrafista ChodounskĹź splail někde na nádraĹí tajně láhviĹku boroviĹky, vypil ji, byl nyní v sentimentální náladě a zpíval:
Dokud v sladkĹźch dnech jsem bloudil
věrnĹźm se mně vechno zdálo,
tu dĹźchala má hruď vírou
a mé oko láskou plálo.
Vak kdyĹ zĹel jsem, celá země
Ĺe je zrádná jako akal,
zvadla víra, zvadla láska
a já poprvé jsem plakal.
Potom se zvedl, el ke stolu ĹĹetního ikovatele Vaňka a napsal na kus papíru velkĹźmi písmeny:
ádám tímto zdvoĹile, abych byl jmenován
a befedrován na batalionshornistu.
ChodounskĹź, telegrafist
Hejtman Ságner neměl pĹíli dlouhou rozmluvu s ĹĹetním ikovatelem Vaňkem. Upozornil ho jedině na to, Ĺe prozatím batalionsgeschichtsschreiber, jednoroĹní dobrovolník Marek, bude se nalézati ve vagĂłně se vejkem.
Mohu vám Ĺíct jen tolik, Ĺe ten muĹ Marek jest, abych tak Ĺekl, podezĹelĹź. Politisch verdächtig. MĹj boĹe! To není dnes tak dalece nic divného. O kom se to neĹíká. Jsou takové rĹzné domněnky. Vy mně pĹece rozumíte. Tedy vás jenom upozorňuji, abyste ho, kdyby snad mluvil něco, co by, nu rozumíte, hned ho zarazil, abych já snad také neměl nějaké nepĹíjemnosti. Řekněte mu prostě, aby zanechal vech ĹeĹí, a tím to bude jiĹ spraveno. Já ale nemyslím, abyste snad ke mně hned běĹel. VyĹiďte to s ním pĹátelsky, taková domluva je vĹdycky lepí neĹ nějaké hloupé udání. Zkrátka, já si nepĹeji nic slyet, poněvadĹ... Rozumíte. Taková věc zde padá vĹdycky i na celĹź bataliĂłn."
KdyĹ se tedy Vaněk vrátil, vzal stranou jednoroĹního dobrovolníka Marka a Ĺekl k němu: "ČlověĹe, vy jste podezĹelĹź, ale to nic nevadí. Jen mnoho tady nemluvte zbyteĹnĹźho pĹed tím ChodounskĹźm, telegrafistou."
Sotva to doĹekl, ChodounskĹź se pĹivrávoral a padl ĹĹetnímu ikovateli do náruĹe, vzlykaje opilĹźm hlasem, coĹ snad měl bĹźti zpěv:
KdyĹ mne vechno opustilo,
já k tvĹźm prsĹm hlavu sklonil
na tvém vĹelém, Ĺistém srdci
bolestné jsem slzy ronil.
A tvĹźm okem zaplál oheň
jako hvězda tĹpytem lesklĹźm,
korálová Ĺsta eptla:
Já tě nikdy neopustím.
"My se nikdy nevopustíme," hulákal ChodounskĹź, "co uslyím u telefonu, hned vám Ĺeknu. Vyseru se na pĹísahu."
V koutě se Baloun hrĹzou pokĹiĹoval a poĹal se hlasitě modlit: "RodiĹko boĹí, nezamítej mé prosebné volání, nĹźbrĹ vysly milostivé, potě mne laskavě, pomoz mně bídnému, jenĹ k Tobě volám s Ĺivou vírou, pevnou nadějí a horoucí láskou v slzavém Ĺdolí tomto. Ă, královno nebeská, uĹiň pĹímluvou svou, abych také v milosti boĹí a pod Tvou ochranou aĹ do konce Ĺivota svého setrval..." Blahoslavená Panna Maria se opravdu za něho pĹimluvila, nebol ze svého chudého baochu vytáhl za chvíli jednoroĹní dobrovolník několik krabiĹek sardinek a rozdal kaĹdému po jedné.
Baloun neohroĹeně otevĹel kufĹík nadporuĹíka Lukáe a vrátil tam z nebe spadlé sardinky.
KdyĹ pak vichni si otevĹeli olejovky a pochutnávali si na nich, Baloun pĹiel do pokuení a otevĹel kufĹík i sardinky a hltavě je schlemstnul.
A tu nejblahoslavenějí a nejsladí Panna Maria se od něho odvrátila, nebol právě kdyĹ dopíjel olej z plechovky, objevil se pĹed vagĂłnem bataliĂłnní ordonanc MatuiĹ volaje nahoru: "Baloune, má pĹinést svĹźmu obrlajtnantovi ty sardinky."
"Těch facek," Ĺekl ikovatel Vaněk.
"S pustejma rukama raděj tam nechoď," radil vejk, "vem si aspoň s sebou pět prázdnejch plechovek."
"Co jste asi udělal, Ĺe vás bĹh tak trestá," poznamenal jednoroĹní dobrovolník, "ve vaí minulosti musí bĹźt nějakĹź velkĹź hĹích. Nedopustil jste se snad svatokrádeĹe a nesněd jste vaemu faráĹovi unku v komíně? Nevypil jste mu ve sklepě mení víno? Nelez jste snad jako kluk na hruky do farské zahrady?" Baloun se odklátil se zoufalĹźm vĹźrazem v obliĹeji, plnĹźm beznadějnosti. Ted jeho utvanĹź vĹźraz mluvil srdcervoucné: Kdy uĹ bude konec toho trápení?
"To je to," Ĺekl jednoroĹní dobrovolník, kterĹź zaslechl slova neastného Balouna, "Ĺe vy jste; pĹíteli, ztratil spojitost s pánembohem. Vy se neumíte dobĹe pomodlit, aby vás pánbĹh co nejdĹív sprovodil ze světa."
vejk k tomu dodal: "Von se Baloun nemĹĹe poĹád k tomu vodhodlat, aby svĹj vojenskĹź Ĺivot, svoje vojenské smĹźlení, slova, skutky i smrt svoji vojenskou vodporuĹil dobrotě mateĹského srdce nejvyího pánaboha, jako to Ĺíkával ten mĹj feldkurát Katz, kdyĹ uĹ zaĹínal pĹebírat a vomylem strĹil na ulici do nějakého vojáka."
Baloun zaĹpěl, Ĺe uĹ ztratil dĹvěru v pánaboha, poněvadĹ uĹ kolikrát se modlil, aby mu dal tolik síly a nějak mu ten jeho Ĺaludek sesevrknul.
"To se nedatuje vod tĹźhle vojny," zabědoval, "to uĹ je stará, nemoc, tahle moje Ĺravost. KvĹli ní chodila Ĺena s dětma na pout do Klokot."
"To znám," poznamenal vejk, "to je u Tábora a mají tam bohatou Panenku Marii s falenejma briliantama, a chtěl ji vokrást jeden kostelník, vodněkud ze Slovenska. Moc náboĹnej Ĺlověk. Tak tam pĹijel a myslel si, Ĺe se mu to snad lepí povede, kdyĹ bude napĹed voĹitěnej ze vech starejch hĹíchĹ, a vyzpovídal se taky z toho, Ĺe chce zejtra vokrást Panenku Marii. NeĹek ani vec, a neĹ se pomodlil těch tĹi sta otĹenáĹ, kterĹź mu pan páter dal, aby mu zatím neutek, uĹ ho vyváděli kostelníci pĹímo na Ĺetnickou stanici."
KuchaĹ okultista zaĹal se s telegrafistou ChodounskĹźm hádat, jestli je to do nebe volající prozrazení zpovědního tajemství anebo jestli to stojí za ĹeĹ, kdyĹ lo o falené brilianty. Nakonec vak Chodounskému dokázal, Ĺe to byla karma, tedy pĹedurĹenĹź osud z daleké neznámé minulosti, kdy snad byl ten neastnĹź kostelník ze Slovenska jetě hlavonoĹcem na nějaké cizí planetě, a stejné Ĺe osud jiĹ dávno pĹedurĹil, kdyĹ snád byl ten páter z Klokot jetě tĹebas jeĹurou, nějakĹźm vaĹnatĹźm, dnes uĹ vyhynulĹźm savcem, Ĺe musí on poruit zpovědní tajemství, aĹkoliv z právnického stanoviska dává se dle kanonického práva absoluce, i kdyĹ jde o kláterní jmění.
K tomuto pĹipojil vejk tuto jednoduchou poznámku: "Ba jo, Ĺádnej Ĺlověk neví, co bude vyvádět za pár miliĂłnĹ let, a niĹeho se nesmí vodĹíkat. Obrlajtnant KvasniĹka, kdyĹ jsme jetě slouĹívali v Karlíně u erkencukskomanda, ten vĹdycky Ĺíkal, kdyĹ drĹel kolu: ,Nemyslete si, vy hovnivárové, vy líní krávové a bagounové, Ĺe vám uĹ tahle vojna skonĹí na tomhle světě. My se jetě po smrti uhlídáme, a já vám udělám takovej voĹistec, Ĺe z toho budete jeleni, vy svinská bando.`"
Mezitím Baloun, kterĹź jsa v Ĺplném zoufalství stále myslel, Ĺe se jen nyní o něm povídá, Ĺe se vechno tĹźká jeho, pokraĹoval ve své veĹejné zpovědi: "Ani Klokoty proti mé Ĺravosti nepomáhaly. PĹijde Ĺena s dětmi z pouti a uĹ zaĹne poĹítat slepice. Schází jedna nebo dvě. Ale já jsem si nemohl pomoc, já jsem věděl, Ĺe jsou v domácnosti potĹeba kvĹli vejcím, ale vyjdu ven, zakoukám se na ně, najednou vám cejtím v Ĺaloudku propast, a za hodinu uĹ je mně dobĹe, uĹ je slepice vobraná. Jednou kdyĹ byly v Klokotech, aby se za mě modlily, aby tatínek zatím doma nic neseĹral a neudělal zas novou kodu, chodím po dvoĹe, a najednou mně vám pad do voka krocan. Tenkrát jsem to moh vodpykat Ĺivotem. Uvázla mně z něho v krku stehenní kost, a nebejt mĹźho práka, takovĹźho malĹźho chlapce, kterĹź mně tu kost vytáh, tak uĹ jsem tu dnes s vámi neseděl a ani se tĹź světovĹź vojny nedoĹkal. - Ba, ba. Ten mĹj práek, ten byl Ĺipera. Takovej maliĹkej, baculatej, zavalitej, sádelnatej - "
vejk pĹistoupil k Balounovi: "UkaĹ jazyk!" Baloun vyplázl na vejka svĹj jazyk, naĹeĹ vejk obrátil se ke vem, kteĹí byli ve vagĂłnu: "To jsem věděl, seĹral i toho svĹźho práka. - PĹiznej se, kdys ho seĹral! KdyĹ byli zas vai v Klokotech - viď."
Baloun zoufale sepjal ruce a zvolal: "Nechte mne, kamarádi! Jetě tohle ke vemu vod svejch kamarádĹ."
"My vás proto neodsuzujeme," Ĺekl jednoroĹní dobrovolník, "naopak je vidět, Ĺe z vás bude dobrĹź voják. KdyĹ Francouzi za napoleonskĹźch válek obléhali Madrid, tu panělskĹź velitel Madridu, neĹli by vydal pevnost z hladu, snědl svého adjutanta bez solí "
"To uĹ je vopravdu vobě, poněvadĹ nasolenej adjutant byl by rozhodné poĹívatelnějí - Jakpak se jmenuje, pane rechnungsfeldvébl, ten ná adjutant od naeho bataliĂłnu? - Ziegler? To je ňákej takovej uhejbáĹek, z toho by se neudělaly porce ani pro jednu markumpaĹku."
"Podívejme se," Ĺekl ĹĹetní ikovatel Vaněk, "Baloun má v ruce rĹĹenec."
A opravdu, Baloun ve svém největím hoĹi hledal spásu v drobnĹźch kuliĹkách z klokoĹí od firmy Moritz Ltiwenstein ve Vídni.
"Ten je taky z Klokot," Ĺekl smutně Baloun. "NeĹ mně ho pĹinesly, zaĹvala dvě housata, ale to není ĹádnĹź maso, to je měkkotina."
Za chvíli nato pĹiel rozkaz po celém vlaku, Ĺe se za Ĺtvrt hodiny pojede. PoněvadĹ tomu nikdo nechtěl věĹit, stalo se to, Ĺe se, pĹes vekerou ostraĹitost, někdo leckams zatoulal. KdyĹ se vlak hnul, scházelo osmnáct maníkĹ, mezi nimi ikovatel Nasáklo od 12. markumpanie, kterĹź se jetě, kdyĹ vlak uĹ dávno zmizel za IatarĹou, hádal v malém akátovém lesíku za nádraĹím v nehlubokém Ĺvalu s nějakou běhnou, která chtěla na něm pět korun, kdeĹto on navrhoval odměnu za vykovanou jiĹ sluĹbu korunu nebo pár facek, ke které- 161 muĹ poslednímu vyrovnání pak nakonec také dolo s takovou vehemencí, Ĺe na její Ĺev poĹali se tam sbíhat z nádraĹí.
*3. kapitola
Z Hatvanu aĹ na hranice HaliĹe
Po celou dobu ĹelezniĹní pĹepravy bataliĂłnu, kterĹź měl sklízet váleĹnou slávu, aĹ projde pěky od Laborce vĹźchodní HaliĹí na front, vedly se ve vagĂłnu, kde byl jednoroĹní dobrovolník a vejk, opět podivné ĹeĹi, víceméně velezrádného obsahu, v mením měĹítku, ale mĹĹeme Ĺíct povechné, dělo se tak i v jinĹźch vagĂłnech, ba i ve tábním vagĂłnu panovala jakási nespokojenost, poněvadĹ ve Füzesabony pĹiel rozkaz po armádě od pluku, ve kterém se porce vína sniĹovala dĹstojníkĹm o jednu osminku litru. Ovem Ĺe pĹitom nebylo zapomenuto na muĹstvo, kterému se sniĹovala dávka sága o jeden dekagram na muĹe, coĹ bylo tím záhadnějím, Ĺe nikdo nikdy na vojně sága neviděl.
Nicméně bylo to tĹeba oznámiti ĹĹetnímu ikovateli Bautanzlovi, kterĹź se tím cítil strané uraĹen a okraden, coĹ vyjádĹil také tím, Ĺe ságo je dnes vzácná věc a Ĺe by za kilo dostal aspoň osm korun.
Ve Füzesabony pĹilo se také na to, Ĺe jedna kumpanie ztratila polní kuchyni, poněvadĹ koneĹně se měl na této stanici vaĹit gulá s bramborama, na kterĹź kladl velkĹź dĹraz latrinengenerál. Pátráním vylo najevo, Ĺe neastná polní kuchyně vĹbec s sebou z Brucku nejela a Ĺe asi dodnes tam někde stojí za barákem 186, oputěná a vychladlá.
KuchyňskĹź personál patĹící k té polní kuchyni byl totiĹ den pĹed odjezdem zavĹen na hauptvae pro bujné chování ve městě a dovedl si to tak zaĹídit, Ĺe seděl jetě dál, kdyĹ uĹ jeho markumpaĹka projíĹděla Uhry.
Kumpanie bez kuchyně byla tedy pĹidělena k druhé polní kuchyni, coĹ se neobelo ovem bez hádky, poněvadĹ mezi pĹidělenĹźm muĹstvem z obou kumpanií ku krábání bramborĹ dolo k takovĹźm kontroverzím, Ĺe jedni druhĹźm tvrdili, Ĺe nejsou taková hovada, aby se dĹeli na druhého. Nakonec se vlastně ukázalo, Ĺe s tím guláem s bramborama je to vlastně manévr, aby si vojáci zvykli na to, aĹ v polí pĹed nepĹítelem bude se vaĹit gulá, najednou pĹijde rozkaz "Alles zurück!", gulá z kotlĹ se vyleje a ĹádnĹź nedostane ani líznout.
Tohle byla tedy jakási prĹprava, ne tak do dĹsledkĹ tragická, ale pĹece jen pouĹná. KdyĹ totiĹ se měl jiĹ gulá rozdávat, pĹiel rozkaz "Do vagĂłnĹ!" a uĹ se jelo na Mikovec. Ani tam se nerozdal gulá, poněvadĹ na trati stál vlak s ruskĹźmi vagĂłny, proto se muĹstvo nepustilo ven z vagĂłnĹ a ponechalo se muĹstvu volné pole k fantazii, Ĺe se bude gulá rozdávat, aĹ se vyleze uĹ v HaliĹi z vlaku, kde bude uznán gulá zkysanĹźm, k poĹívání neschopnĹźm, a pak Ĺe se vyleje.
Potom vezli gulá dál na Tiszaltik, Zombor, a kdyĹ uĹ nikdo neĹekal, Ĺe se bude gulá rozdávat, zastavil se vlak v Novém Městě pod iatorem, kde se znova rozdělal oheň pod kotli, gulá se ohĹál a byl koneĹné rozdán.
Stanice byla pĹeplněna, měly bĹźt napĹed odeslány dva vlaky s municí, za nimi dva ealony dělostĹelectva a vlak s pontonovĹźmi oddíly. VĹbec moĹno Ĺíct, Ĺe zde se shromáĹdily vlaky s trupami vech moĹnĹźch Ĺástí armády.
Za nádraĹím měli honvédhusaĹi v parádě dva polské Ĺidy, kterĹźm vyrabovali nĹi s koĹalkou, a nyní místo platu, v dobré náladě, bili je po hubě, coĹ patrně měli dovoleno, poněvadĹ docela blízko stál jejich rytmistr a pĹíjemné se na celou scénu usmíval, zatímco za skladitěm několik jinĹźch honvédhusarĹ sahalo pod sukně ĹernookĹźm dcerukám bitĹźch ĹidĹ.
Byl zde téĹ vlak s oddělením aeroplánĹ. Na druhĹźch kolejích stály na vagĂłnech tytéĹ pĹedměty jako aeroplány a děla, jenĹe v rozbitém stavu. Byly to podstĹelené létací stroje, roztrhané hlavně haubic. Zatímco vechno svěĹí a nové jelo tam nahoru, tyhle zbytky slávy jely do vnitrozemí k opravám a k rekonstrukcím.
PoruĹík Dub ovem vojákĹm, kteĹí se kolem rozbitĹźch dél a aeroplánĹ shromáĹdili, vykládal, Ĺe je to váleĹná koĹist, a také zpozoroval, Ĺe kousek dál stojí opět ve skupině vejk a něco vykládá. PĹiblíĹil se tedy k tomu místu a slyel rozafnĹź hlas vejkĹv: "A si se to vezme jak chce, je to pĹece jen váleĹná koĹist. Vono je to sice na první pohled voemetnĹź, kdyĹ tady někdo Ĺte na lafetě K. u k. Artilleriedivision. Ale vono.to bude asi tak, Ĺe to dělo padlo do rukou RusĹ a my jsme si ho museli zas nazpět vydobĹźt, a taková koĹist je mnohem cennějí, poněvadĹ... - PoněvadĹ," Ĺekl slavnostně, kdyĹ zpozoroval poruĹíka Duba, "nepĹíteli se nesmí nechat nic v rukou. To máte jako s PĹemylem, nebo s tím vojákem, kerĹźmu pĹi gefechtu vytrh nepĹítel feldflaku. To bylo jetě za napoleonskĹźch válek, a ten voják v noci odebral se do nepĹátelskĹźho leĹení a pĹines si zas feldflaku nazpátek a vydělal jetě pĹitom, poněvadĹ nepĹítel na noc fasoval koĹalku."
PoruĹík Dub Ĺekl pouze: "Koukejte, a uĹ zmizíte, vejku, a vás zde uĹ podruhé nevidím!"
"Dle rozkazu, pane lajtnant " A vejk odcházel k druhé skupině vagĂłnĹ, a kdyby ho byl poruĹík Dub slyel, co jetě dodal, byl by jistě vyskoĹil z uniformy, aĹkoliv to bylo zcela nevinné biblické rĹení: "MaliĹko, uzĹíte mne, a opět maliĹko, a neuzĹíte mne."
PoruĹík Dub po odchodu vejkově byl ke vemu jetě tak pitomĹź, Ĺe vojáky upozorňoval na jeden sestĹelenĹź rakouskĹź aeroplán, na jehoĹ kovovém ráfu bylo zĹetelné vyznaĹeno Wiener Neustadt.
"Ten jsme RusĹm sestĹelili u Lvova," Ĺekl poruĹík Dub. Tato slova, zaslechl nadporuĹík Luká, kterĹź se pĹiblíĹil a hlasitě dodal: "PĹiĹemĹ oba rutí letci uhoĹeli."
Pak odcházel dál beze slova, pomysliv si, Ĺe poruĹík Dub jest kus dobytka.
Za druhĹźmi vagĂłny setkal se se vejkem a hleděl se mu vyhnout, poněvadĹ na tváĹi vejkově pĹi pohledu na nadporuĹíka Lukáe bylo vidět, Ĺe ten muĹ toho má mnoho na srdci, co mu chce Ĺíci.
vejk el pĹímo k němu: "Ich melde gehorsam, kompanieordonanc vejk prosí o dalí rozkazy. Posluné hlásím, pane obrlajtnant, Ĺe jsem vás jiĹ hledal ve tábním vagĂłně."
"Poslyte, vejku," Ĺekl nadporuĹík Luká tĂłnem naprosto odpuzujícím a nepĹátelskĹźm. "Víte, jak se jmenujete? UĹ jste zapomněl, jak jsem vás nazval?"
"Posluně hlásím, pane obrlajtnant, Ĺe sem na takovou věc nezapomněl, poněvadĹ já nejsem nějakej jednoroĹní dobrovolník eleznĹź. To jsme tenkrát, jetě dávno pĹed válkou, byli v karlínskejch kasárnách a tam byl nějakej obrst Fliedler von Bumerang nebo tak nějank." NadporuĹík Luká se mimoděk usmál tomu ,nějank` a vejk dál vyprávěl: "Posluné hlásím, pane obrlajtnant, Ĺe ten ná obrst byl pĹl vaí vejky, nosil plnovous jako kníĹe Lobkovic, takĹe vypadal jako vopice, a kdyĹ se rozĹílil, vyskakoval dvakrát tak vysoko, jak byl,sám vysokej, takĹe jsme mu Ĺíkali kauĹukovej dědek. Tenkrát byl nějakej První máj a my jsme měli berajĹaft, a von k nám drĹel pĹedtím veĹer na nádvoĹí velikou ĹeĹ, Ĺe proto zejtra musíme vostat vichni v kasárnách a nehnout se ven, abychom mohli na nejvyí rozkaz, v pĹípadě potĹeby, vechnu tu socialistickou bandu postĹílet. Proto taky, kterej voják má dneska pĹesĹas a nevrátí se do kasáren a natáhne to aĹ na druhej den, ten Ĺe proved zemězradu, poněvadĹ takovej voĹralej chlap netrefí ani jednoho Ĺlověka, kdyĹ budou salvy, a jetě bude stĹílet do vzduchu. Tedy ten jednoroĹák eleznĹź vrátil se do cimry a povídá, Ĺe měl pĹeci jen kauĹukovej dědek dobrej nápad. Dy vono je to celkem pravda, zejtra pĹece nikoho do kasáren nepustěji, tak je nejlepí vĹbec nepĹijít, a taky to, posluné hlásím, pane obrlajtnant, uskuteĹnil jako jedno víno. Ale ten obrst Fliedler, to vám byl taková potvora mizerná, dej mu pámbu nebe, Ĺe chodil druhej den po Praze a hledal někoho, kdo se vodváĹil z naeho regimentu vylézt z kasáren, a někde u PranĹź brány potkal taky astně eleznĹźho a hned na něho spustil: ,Já ti tám, já ti náuĹím, já ti dvakrát oslatím!` Řekl mu toho jetě víc a spakoval ho s sebou do kasáren a po celĹź cestě mu Ĺíkal leccos voklivĹźho, vĹźhruĹnĹźho a ptal se ho poĹád, jak se jmenuje. ,élesnej, elesny, ty to odsrat, já rát, e chytit, já ti ukáat den ersten Mai. élesny, élesny, ty bejt mĹj, závĹit, fajn závĹit!` eleznĹźmu uĹ to bylo vechno jedno. Tak jak li pĹes PoĹíĹ, kolem RozvaĹilĹ, eleznĹź skoĹil do prĹjezdu a ztratil se mu prĹchodem a zkazil kauĹukovĹźmu dědkovi tu velikou radost, aĹ ho bude sázet do arestu. Obrsta to tak rozĹílilo, Ĺe mu utek, Ĺe ze vzteku zapomněl, jak se ten jeho delikvent jmenuje, poplet si to, a kdyĹ pĹiel do kasáren, zaĹal skákat do stropu, strop byl nízkej, a ten, co měl bataliĂłnku, divil se, proĹ dědek mluví najednou lámané Ĺesky a kĹiĹí: ,Méděnej závít, Méděnej né závít, ĂlĂłfénej závít, Cínofej závít!` A takhle dědek trápil den ze dne a ptal se poĹád, jestli uĹ chytli MěděnĹźho, OlověnĹźho a CínovĹźho, a taky dal vyrukovat cele] regiment, ale oni uĹ eleznĹźho, vo kterĹźm se to veobecně vědělo, dali na marodku, poněvadĹ byl zubní technik. AĹ takhle jednou vod naeho regirnentu podaĹilo se jednomu probodnout jednoho dragouna v hospodě u BuckĹ, kterej rnu chodil za holkou, a tu nás seĹadili do Ĺtverce, museli vyjít vichni, i marodka, kdo byl moc marod, toho dva drĹeli. Tak taky nebylo to nic platnĹź, musel eleznĹź vyrukovat na dvĹr a tam nám Ĺetli rozkaz po regimentu asi v tom smyslu, Ĺe dragouni jsou taky vojáci a Ĺe je zakázáno je probodávat, protoĹe jsou to nai kriegskamaraden. Jeden jednoroĹák to pĹekládal a ná obrst koukal jako tygr. NapĹed proel pĹed frontou, potom zas el dozadu, obcházel Ĺtverec, a najednou objevil eleznĹźho, kterĹź byl jako hora, takĹe to, pane obrlajtnant, bylo strané komickĹź, kdyĹ ho pĹitáh dovnitĹ Ĺtverce. JednoroĹák pĹestal pĹekládat a ná obrst zaĹal vyskakovat pĹed eleznĹźm, jako kdyĹ pes doráĹí na kobylu, a pĹitom Ĺval: "Ták ty mně neujít, ty mně nejít nikam neutéct, teď zas Ĺíkat, Ĺe élesnĹź, a já furt íkat MédenĹź, CínofĹź, OlĂłfěnĹź, von je élesnĹź, a von je ten parchant élesnĹź, já ti náuĹím OlĂłfěnĹź, CínofĹź, MédenĹź, iy Mistvieh, du Schwein, du élesnĹź!` Pak mu napaĹil za to měsíc, ale potom se mu ňák. za Ĺtrnáct dní rozbolavějí zuby, a von si vzpomněl, Ĺe eleznĹź je zubní technik, tak ho dal pĹivést z arestu na marodku a chtěl si dát vod něho vytrhnout zub, a eleznĹź mu ho trhal asi pĹl hodiny, takĹe dědka asi tĹikrát vomejvali, ale dědek ňák zkrot a vodpustil eleznĹźmu těch druhejch Ĺtrnáct dní. To je tedy tak, pane obrlajtnant, kdyĹ pĹedstavenej zapomene na jméno svĹźho podĹízenĹźho, ale podĹízenej na jméno svĹźho pĹedstavenĹźho nesmí nikdy zapomenout, jako nám právě Ĺíkal ten pan obrst, Ĺe ani po letech nezapomeneme, Ĺe jsme měli jednou obrsta Fliedlera. - Nebylo to snad pĹíli dlouhé, pane obrlajtnant?"
"Víte, vejku," odpověděl nadporuĹík Luká, "Ĺím dále vás poslouchám, tím více pĹicházím k pĹesvědĹení, Ĺe si svĹźch pĹedstavenĹźch vĹbec neváĹíte. Voják má jetě po letech o svĹźch bĹźvalĹźch pĹedstavenĹźch mluvit jenom dobĹe."
Bylo vidět, Ĺe nadporuĹík Luká se zaĹíná bavit. "Posluně hlásím, pane obrlajtnant," vpadl mu do toho vejk omluvnĹźm tĂłnem, "dy von uĹ je pan obrst Fliedler dávno mrtvej, ale kdyĹ si, pane obrlajtnant, pĹejete, budu o něm mluvit samou chválu. Von byl vám, pane obrlajtnant, uĹiněnej anděl na vojáky. Von byl vám tak hodnej jako svatej Martin, kterej rozdával martinskĹź husy chudejm a hladovejm. Von se dělil vo svĹj vobéd z oficírsmináĹe s nejbliĹím vojákem, kterĹźho potkal na dvoĹe, a kdyĹ uĹ se nám vem pĹejedli blbouni, tak nám dal dělat na mináĹ grenadĹźrmar s vepĹovĹźm masem, a o manévrech, to teprve se vyznamenal se svou dobrotou. KdyĹ jsme pĹilí do Dolních KĹálovic, tak dal rozkaz vypít celej dolnokrálovickej pivovar na jeho Ĺtraty, a kdyĹ měl svátek nebo narozeniny, tak dal pro cele] regiment navaĹit zajíce na smetaně s houskovejma knedlíkama. Von byl takovej hodnej na manaft, Ĺe vám jednou, pane obrlajtnant..."
NadporuĹík Luká klepl jemné vejka pĹes ucho a Ĺekl pĹátelskĹźm tĂłnem: "Tak jdi uĹ, potvoro, nech uĹ ho bĹźt."
"Zum Befehl, Herr Oberleutnant!" vejk odcházel k svému vagĂłnu, zatímco pĹed ealonem bataliĂłnu, tam, kde ve vagĂłně byly zavĹeny telefonní pĹístroje a dráty, odehrávala se tato scéna: Stál tam post, poněvadĹ vechno z naĹízení hejtmana Ságnera muselo bĹźt feldmäßig., Posti se tedy rozestavili podle cenností ealonu po obou stranách a dostali feldruf a losung z kanceláĹe bataliĂłnu.
Ten den byl feldruf "Kappe" a losung "Hatvan". Post, kterĹź si to měl u telefonních aparátĹ pamatovat, byl nějakĹź Polák z Kolomyje, kterĹź nějakou divnou náhodou se dostal k 91. regimentu.
Kdepak aby věděl, co je to Kappe, ale poněvadĹ měl v sobě nějakĹź zárodek mnemotechniky, tak si pĹece jen zapamatoval, Ĺe to zaĹíná s k, a hrdé odpověděl poruĹíkovi Dubovi, kterĹź měl bataliĂłnku a ptal se ho, pĹibliĹuje se k němu, na heslo ode dne: "Kafe." Bylo to ovem velice pĹirozené, poněvadĹ Polák z Kolomyje poĹád jetě vzpomínal na ranní a veĹerní kávu v táboĹe Brucku.
A kdyĹ zaĹval jetě jednou "Kafe", a poruĹík Dub se neustále k němu pĹibliĹoval, tu on, pamětliv na svou pĹísahu a na to, Ĺe je na stráĹi, zvolal hrozivě: "Halt!", a kdyĹ poruĹík Dub udělal k němu jetě dva kroky a stále chtěl na něm feldruf, namíĹil na něj ruĹnici, a neznalĹź dokonale německého jazyka, uĹil podivné směsi poltiny s němĹinou, kĹiĹe: "BenĹe ajsn, benĹe ajsn."
PoruĹík Dub pochopil a poĹal couvat nazpátek, kĹiĹe: "Wachkommandant, Wachkommandant!"
Objevil se ĹetaĹ Jelínek, kterĹź Poláka zaváděl na stráĹ, a ptal se ho sám po heslu, potom poruĹík Dub, na kteréĹ otázky odpovídal zoufalĹź Polák od Kolomyje kĹikem, kterĹź se rozléhal po nádraĹí: "Kafe, kafe." Co tam bylo ealonĹ, poĹali z nich vojáci vyskakovat s esálkama a byla hrozná panika, která skonĹila tím, kdyĹ odzbrojeného poctivého vojáka odvedli do arestantvagĂłnu.
Ale poruĹík Dub choval urĹité podezĹení na vejka, kterého viděl prvního s esálkem vylízat z vagĂłnu, a byl by dal za to krk, Ĺe ho slyel volat: "S esálkama ven, s esálkama ven."
Po pĹlnoci vlak se hnul na Ladovce a Trebiov, kde ho ráno uvítal na stanici veteránskĹź spolek, poněvadĹ si tenhle marbataliĂłn spletl s marbataliĂłnem 14. honvéd, maďarského pluku, kterĹź projel stanicí hned v noci. Jisto bylo, Ĺe veteráni byli namazaní, a svĹźm Ĺevem "Isten áld meg a királyt" probudili ze spaní celĹź ealon. Několik uvědomělejích naklonilo se z vagĂłnĹ a odpovědělo jim: "Polibte nám prdel. Éljen!"
NaĹeĹ veteráni zaĹvali, aĹ se okna nádraĹní budovy otĹásala: "Éljen! Éljen a tizennegyedik regiment (ĹtrnáctĹź regiment)!"
Za pět minut jel vlak dál na Humenné. Zde jiĹ byly jasně a zĹetelně znát stopy bojĹ, kdyĹ Rusové táhli do Ĺdolí Tisy. Po stráních táhly se primitivní zákopy, tu a tam bylo vidět vypálenou usedlost, kolem které narychlo zbudovaná bouda znamenala, Ĺe se majitelé opět vrátili.
Potom, kdyĹ k polednímu pĹila stanice Humenné, kde nádraĹí jevilo také zbytky bojĹ, vykonány byly pĹípravy k obědu a muĹstvo ealonu zatím mohlo nahlédnout do veĹejného tajemství, jak ĹĹady po odchodu RusĹ jednají s místním obyvatelstvem, které bylo ĹeĹí i náboĹenstvím pĹíbuzné ruskĹźm vojskĹm.
Na perĂłně, obklíĹena uherskĹźmi Ĺetníky, stála skupina zatĹenĹźch uherskĹźch RusĹ. Bylo tam několik popĹ, uĹitelĹ a sedlákĹ z irokého dalekého okolí. Vichni měli ruce svázané dozadu provazy a po párech pĹivázáni k sobě. Větinou měli rozbité nosy a boule na hlavách, jak dostali hned po zatĹení vĹźprask od ĹetníkĹ.
Kousek dál hrál si jeden maďarskĹź Ĺetník s jedním popem. Uvázal mu provaz kolem levé nohy, kterĹź drĹel v ruce, a nutil ho kolbou, aby pop tanĹil Ĺardá, pĹiĹemĹ trhal provazem, takĹe pop upadl na nos, a maje ruce svázané dozadu, nemohl vstát a dělal zoufalé pokusy obrátit se na záda, aby se snad tak mohl zvednout se země. Ĺetník se tak tomu upĹímné smál, aĹ mu slzy tekly z oĹí, a kdyĹ uĹ pop se zvedal, trhnul provazem a pop byl opět na nose.
KoneĹné uĹinil tomu pĹítrĹ ĹetnickĹź dĹstojník, kterĹź poruĹil, aby zatĹené odvedli, zatím neĹ pĹijede vlak, za nádraĹí do prázdné kĹlny a tam je bili a mlátili, aby to nikdo neviděl.
O této epizodě rozhovoĹili se ve tábním vagĂłnu a celkem moĹno Ĺíct, Ĺe větina to odsuzovala.
Fénrich Kraus mínil, Ĺe kdyĹ uĹ jsou velezrádci, mají se hned na místě oběsit beze veho tĹźráni, zato vak poruĹík Dub s celĹźm vĹźjevem naprosto souhlasil a pĹevedl to hned na sarajevskĹź atentát a vysvětlil to tak, Ĺe ti maďarti Ĺetníci na stanici Humenné mstí smrt arcikníĹete Frantika Ferdinanda a jeho choti. Aby dodal váhy svĹźm slovĹm, Ĺekl, Ĺe odbíral Ĺasopis (imáĹkĹv ČtyĹlístek) a tam Ĺe jetě pĹed válkou v Ĺervencovém Ĺísle bylo o tom atentátu napsáno, Ĺe bezpĹíkladnĹź zloĹin sarajevskĹź zanechává v lidskĹźch srdcích nadlouho nezhojitelnou ránu, tím bolestnějí, Ĺe zloĹinem nebyl jen zahlazen Ĺivot pĹedstavitele vĹźkonné moci státu, nĹźbrĹ i Ĺivot jeho věrné a milované druĹky, a Ĺe zniĹením těch dvou ĹivotĹ rozvrácen astnĹź, pĹíkladnĹź rodinnĹź Ĺivot a sirotami uĹiněny vemi milované děti.
NadporuĹík Luká jen zamruĹel k sobě, Ĺe asi zde v Humenném Ĺetníci odebírali imáĹkĹv ČtyĹlístek s tím dojemnĹźm Ĺlánkem. VĹbec se mu poĹalo ve najednou hnusit a cítil jenom potĹebu opít se, aby ho opustil světobol. Vyel tedy z vagĂłnu a el vyhledat vejka.
"Poslyte, vejku," Ĺekl k němu, "nevíte o nějaké láhví koňaku? Mně není nějak dobĹe."
"To dělá vechno, posluné hlásím, pane obrlajtnant, změna poĹasí. MĹĹe bejt, aĹ budeme na bojiti, Ĺe vám bude jetě hĹĹ. Čím víc se Ĺlověk vzdaluje vod svĹź pĹvodní vojenskĹź bázy, tím mu bejvá mdlejc. Stranickej zahradník, nějakej Josef Kalenda, ten se taky jednou vzdálil z domova, el ze Stranic na Vinohrady, stavil se na Zastávce v hospodě, ale to mu jet`e nic nebylo, ale jakmile pĹiel do Korunní tĹídy k vodárně, bral v Korunní tĹídě aĹ za kostel svaté Ludmily hospodu za hospodou a cítil uĹ malátnost. Nedal se vak tím odstrait, poněvadĹ se vsadil pĹedtím ten veĹer v Stranicích v hospodě U remízy s jedním ĹidiĹem vod elektriky, Ĺe udělá pěky cestu kolem světa za tĹi neděle. PoĹal se tedy dál a dál vzdalovat vod svĹźho domova, aĹ se pĹivalil do ČernĹźho pivovaru na Karlově náměstí, a vodtamtuď el na Malou Stranu k Sv. Tomái do pivovaru a odtamtud pĹes restaurací U MontágĹ a jetě vej pĹes hospodu U krále brabantskĹźho, pak na Krásnou vyhlídku, odtud do StrahovskĹźho klátera do pivovaru. Ale to uĹ mu změna podnebí pĹestala svědĹit. Dostal se aĹ na LoretánskĹź náměstí a tam dostal najednou takovĹź stesk po domově, Ĺe sebou pratil na zem, poĹal se válet po chodníku a kĹiĹel: ,LidiĹky, já uĹ dál nepĹjdu. Já se na cestu kolem světa,` s dovolením, pane obrlajtnant, ,vykalu: Jestli vak si pĹejou, pane obrlajtnant, tak jím nějakĹź koňak seĹenu, jenom se bojím, abyste mně dĹív nevodjelí."
NadporuĹík Luká ho ujistil, Ĺe dĹív se odtud nepojede aĹ za dvě hodiny a Ĺe koňak prodávají hned za nádraĹím potajmu v láhvích, hejtman Ságner Ĺe tam uĹ MatuiĹe poslal a ten Ĺe mu pĹines za patnáct korun láhev zcela obstojného koňaku. Tady má patnáct korun, a uĹ aby el, a jen a nikomu neĹíká, Ĺe je to pro nadporuĹíka Lukáe nebo Ĺe on ho posílá, poněvadĹ je to vlastně zakázaná věc.
"Buďte ubezpeĹenej, pane obrlajtnant," Ĺekl vejk, "Ĺe to bude vechno v poĹádku, poněvadĹ já mám moc rád zakázanĹź věci, poněvadĹ jsem se vĹdycky octnul v něĹem zakázanĹźm, aniĹ bych byl vo tom věděl bejval. Jednou v karlinskejch kasárnách nám zakázali..."
"Kehrt euch - marschieren marsch!" pĹeruil ho nadporuĹík Luká.
vejk el tedy za nádraĹí, opakuje si po cestě vechny sloĹky své vĹźpravy: Ĺe koňak musí bĹźt dobrĹź, proto ho musí napĹed ochutnat, Ĺe je to zakázané, proto musí bĹźt opatrnĹź.
KdyĹ právě zahĹźbal za perĂłn, srazil se opětně s poruĹíkem Dubem. "Co se zde fláká?" otázal se vejka. "Zná mne?"
"Posluně hlásím," odpověděl vejk salutuje, "Ĺe si vás nepĹeji poznat z té vaí patné stránky." PoruĹík Dub ustrnul leknutím, ale vejk stál klidně, drĹe stále ruku na títku Ĺepice, a pokraĹoval: "Posluně hlásím, pane lajtnant, Ĺe vás chci poznat jen z té dobré stránky, abyste mne nepĹinutil aĹ k pláĹi, jak jste mně posledně Ĺíkal."
PoruĹíkovi Dubovi zakroutila se nad takovou drzostí hlava a vzmohl se jen na rozhorlenĹź vĹźkĹik: "Táhni, mizero, my si spolu jetě promluvíme!"
vejk odeel za perĂłn a poruĹík Dub vzpamatovav se vydal se za ním. Za nádraĹím, hned u silnice, stála Ĺada nĹí postavenĹźch dnem nahoru, na kterĹźch byly oatky a na oatkách rĹzné laskominy zcela nevinně vypadající, jako kdyby ty vechny dobroty byly urĹeny pro kolní mládeĹ někde na vĹźletě. LeĹely tam kousky taĹenĹźch bonbĂłnĹ, trubiĹky z oplatek, hromada kyselĹźch pokroutek, tu a tam jetě na některé oatce krajíĹky Ĺerného chleba s kouskem salámu, zcela urĹitě koňského pĹvodu. VevnitĹ vak nĹe obsahovaly rĹznĹź alkohol, flaky s koňakem, rumem, jeĹabinkou a s jinĹźmi likéry a koĹalkami.
Hned za pĹíkopem silnice byla bouda a tam se vlastně vechny tyhle obchody s nedovolenĹźmi nápoji prováděly.
Vojáci to napĹed vyjednali u nĹí a pejzatĹź Ĺid vytáhl zpod nĹe tak nevinně vypadající koĹalku a pĹinesl ji pod kaftanem do dĹevěné boudy, kde uĹ si ji voják nenápadně schoval někam do kalhot nebo pod blĹzu. Sem tedy vejk zaměĹil, zatímco od nádraĹí poruĹík Dub se svĹźm detektivním talentem ho pozoroval.
vejk to vzal hned pĹímo u první nĹe. NapĹed si vybral bonbĂłny, které zaplatil a strĹil do kapsy, pĹiĹemĹ pán s pejzy mu zaeptal: "Schnaps hab' ich such, gnädiger Herr Soldat."
Vyjednávání bylo rychle skoncováno, vejk odeel do boudy, a dĹíve nedal peníze, dokud pán s pejzy láhev neotevĹel a vejk neochutnal. Byl ale s koňakem spokojen a vracel se na nádraĹí, zastrĹiv si láhev pod blĹzu.
"Kdepak jsi byl, mizero?" zastoupil mu cestu k perĂłnu poruĹík Dub.
"Posluné hlásím, pane lajtnant, Ĺe jsem si el koupit bonbĂłny." vejk sáhl do kapsy a vytáhl hrst pinavĹźch, zapráenĹźch bonbĂłnĹ: "Jestli by se pan lajtnant netítil - Já uĹ je okouel, nejsou patnĹź. Mají takovou pĹíjemnou, zvlátní chu, jako vod povidel, pane lajtnant."
Pod blĹzou rĹźsovaly se kulaté obrysy lahve. PoruĹík Dub poplácal vejkovi po blĹze: "Co to tady nese, ty jeden mizero. Vytáhni to ven!"
vejk vytáhl láhev s naĹloutlĹźm obsahem, se zcela jasnou a zĹetelnou etiketou Cognac.
"Posluně hlásím, pane lajtnant," odpověděl vejk neohroĹeně, "Ĺe jsem si byl do prázdnĹź flaky od koňaku napumpovat trochu vody k pití. Já mám jetě vod toho guláe, co jsme měli vĹera, stranou Ĺízeň. JenĹe voda je tam u tĹź pumpy, jak vidíte, pane lajtnant, nějaká Ĺlutá, to bude asi nějaká Ĺelezitá voda. TakovĹź vody jsou moc zdravĹź a uĹiteĹnĹź."
"KdyĹ má takovou Ĺízeň, vejku," Ĺekl poruĹík Dub, ďábelsky se usmívaje a chtěje co nejdéle prodlouĹit tu scénu, ve které to vejk nadobro prohraje, "tak se napij, ale poĹádné. Vypij to vechno najednou!"
PoruĹík Dub zkombinoval si uĹ pĹedem, jak vejk udělá pár hltĹ a dál uĹ nebude moci a jak on, poruĹík Dub, nad ním slavně zvítězí a Ĺekne: "Podej mi taky láhev, a se trochu napiji, já mám také Ĺízeň." Jak se bude asi ten lump vejk v tom hrozném okamĹiku pro něho tváĹit, a potom dál raport a tak dále.
vejk odzátkoval láhev, pĹiloĹil k ĹstĹm a hlt za hltem se ztrácel v jeho hrdle. PoruĹík Dub zkameněl. vejk pĹed jeho oĹima vypil celou láhev, aniĹ by hnul brvami, a prázdnou láhev hodil pĹes silnici do rybníka, odplivl si a Ĺekl, jako by byl vypil skleniĹku minerální vody; "Posluně hlásím, pane lajtnant, Ĺe ta voda měla vopravdu Ĺelezitou pĹíchu. V KamĹźku nad Vltavou jeden hostinskej dělal pro svĹź letní hosty Ĺelezitou vodu takovĹźm zpĹsobem, Ĺe do studny házel starĹź podkovy."
"Já ti dám starĹź podkovy! Pojď mně ukázat tu studni, odkud měls tu vodu!"
"To je kousek vodtud, pane lajtnant, hned tady za tou dĹevěnou boudou."
"Jdi napĹed, ty mizero, a vidím, jak drĹí krok!"
"To je opravdu zvlátní," pomyslil si poruĹík Dub. "Na tom bídném chlapovi není docela nic znát "
vejk el tedy napĹed, oddán do vĹle boĹí, ale stále mu něco Ĺíkalo, Ĺe tam studna musí bĹźt, a taky ho nikterak nepĹekvapilo, Ĺe tam byla. Dokonce tam byla pumpa, a kdyĹ k ní doli, tu vejk zapumpoval, tekla z ní naĹloutlá voda, takĹe mohl slavnostně prohlásit: "Tady je ta Ĺelezitá voda, pane lajtnant"
UděenĹź muĹ s pejzy se pĹiblíĹil a vejk mu Ĺekl německy, aby pĹinesl nějakou skleniĹku, Ĺe se pan lajtnant chce napít.
PoruĹík Dub tak z toho Ĺplně zblbl, Ĺe vypil celou sklenici vody, po které se mu v Ĺstech pĹevalovala chuf koňské moĹe a hnojĹvky, a Ĺplně zpitomělĹź tím, co zaĹil, dal pejzatému Ĺidovi za tu sklenici vody pětikorunu, a obraceje se na vejka, Ĺekl k němu: "Co zde Ĺumí, táhni domĹ."
Za pět minut vejk objevil se ve tábním vagĂłnu u nadporuĹíka Lukáe a tajemnĹźm posuňkem vylákal ho z vagĂłnu a venku mu sdělil: "Posluně hlásím, pane obrlajtnant, Ĺe za pět, nanejdĹźl za deset minut budu Ĺplně voĹralej, ale budu leĹet ve svĹźm vagĂłně, a prosil bych vás, abyste mé alespoň, pane obrlajtnant, na tĹi hodiny nevolal a ĹádnĹź poruĹení mi nedával, dokud se z toho nevyspím. Ve je v poĹádku, ale mé chyt pan lajtnant Dub, já mu Ĺekl, Ĺe je to voda, tak jsem musel pĹed ním tu celou flaku koňaku vypít, abych mu dokázal, Ĺe je to voda. Vechno je v poĹádku, nic jsem neprozradil, jak jste si pĹál, a vopatrnej jsem byl taky, ale teď uĹ, posluné hlásím, pane obrlajtnant, Ĺe uĹ to cejtím, zaĹínají mně ňák brnět nohy. Ovem, posluné hlásím, pane obrlajtnant, Ĺe jsem zvykle] chlastat, poněvadĹ s panem feldkurátem Katzem..."
"Odejdi, bestie!" zvolal nadporuĹík Luká, ale beze veho hněvu, zato vak poruĹík Dub stal se u něho o padesát procent nesympatiĹtějí neĹ pĹedtím.
vejk vlezl opatrně do svého vagĂłnu, a ukládaje se na svĹj plá a baoch, Ĺekl k ĹĹetnímu ikovateli a k ostatním: "Jednou se vám jeden Ĺlověk voĹral a prosil, aby ho nebudili..." Po těch slovech pĹevalil se na bok a poĹal chrápat.
Plyny, které vyvozoval krkáním, záhy naplnily celou místnost, takĹe kuchaĹ okultista Jurajda, saje atmosféru nozdrami, prohlásil: "Sakra, tady voní koňak."
U skládacího stolu seděl jednoroĹní dobrovolník Marek, kterĹź koneĹné po vech těch Ĺtrapách dotáhl to aĹ na batalionsgeschichtsschreibra.
Nyní sestavoval do zásoby hrdinné skutky bataliĂłnu a bylo vidět, Ĺe mu to dělá velké potěení, ten pohled do budoucna.
ÚĹetní ikovatel Vaněk se zájmem sledoval, jak jednoroĹní dobrovolník pilně píe a směje se pĹitom na celé kolo. Proto také vstal a naklonil se nad jednoroĹním dobrovolníkem, kterĹź mu poĹal vysvětlovat: "To máte stranou legraci, psát dějiny bataliĂłnu do zásoby. Hlavní věcí je, aby se postupovalo systematicky. Ve vem musí bĹźt systém." "SystematickĹź systém," poznamenal ĹĹetní ikovatel Vaněk s Ĺsměvem víceméně opovrĹlivĹźm.
"Ano," Ĺekl ledabyle jednoroĹní dobrovolník, "systematizovanĹź, systematickĹź systém pĹi psaní dějin bataliĂłnu. NapĹed nemĹĹeme vyrukovat hned s velkĹźm vítězstvím. To vechno musí jít pomalu, podle urĹitého plánu. Ná bataliĂłn nemĹĹe vyhrát najednou tuhle světovou vojnu. Nihil nisi bene. Hlavní věcí je pro dĹkladného historika dějin, jako jsem já, udělat si zprvu plán naich vítězství. KupĹíkladu zde líĹím, jak ná bataliĂłn, to snad bude asi za dva měsíce, málem pĹekroĹí ruské hranice, velice silně obsazené, Ĺekněme donskĹźmi pluky nepĹítele, zatímco několik nepĹátelskĹźch divizí obchází nae pozice. Na první pohled se zdá, Ĺe ná bataliĂłn jest ztracen, Ĺe nás rozsekají na nudle, kdyĹ vtom dá hejtman Ságner tento rozkaz po naem bataliĂłnu: ,BĹh nechce, abychom tu zahynuli, prchejme!` Ná bataliĂłn dá se tedy na Ĺtěk, ale nepĹátelská divize, která nás uĹ obela, vidí, Ĺe se vlastně na ni Ĺenem, poĹne zděené utíkat a padne bez vĹźstĹelu do rukou rezervám naí armády. Tím tedy vlastně celá historie naeho bataliĂłnu zaĹne. Z nepatrné události, abych mluvil prorocky, pane Vaňku, vyvinou se dalekosáhlé věci. Ná bataliĂłn jde od vítězství k vítězství. Zajímavé bude, jak ná bataliĂłn pĹepadne spícího nepĹítele, k ĹemuĹ ovem je potĹeba slohu Ilustrovaného váleĹného zpravodaje, kterĹź vycházel u Vilímka za rusko-japonské války. Ná bataliĂłn pĹepadne tábor spících nepĹátel. KaĹdĹź ná voják vyhledá si jednoho nepĹítele, ví silou vrazí mu bodák do prsou. Znamenitě nabrouenĹź bajonet vjede jako do másla a jen tu a tam zapraská Ĺebro, spící nepĹátelé trhají celĹźm tělem, na okamĹik vypoulejí udivené, ale jiĹ nic nevidoucí oĹi, zachroptějí a natáhnou se. Spícím nepĹátelĹm objevují se na rtech krvavé sliny, tím je věc odbyta a vítězství je na straně naeho bataliĂłnu. Nebo jetě lepí to bude asi tak za tĹi měsíce, to ná bataliĂłn zajme ruského cara. O tom si ale povíme, pane Vaňku, aĹ později, mezitím si musím pĹipravit do zásoby malé epizody, svědĹící o bezpĹíkladné hrdinnosti. Bude mně tĹeba vymyslit si zcela nové váleĹné termíny. Jeden jsem si jiĹ vymyslil, budu psát o obětavé odhodlanosti naeho muĹstva, propikovaného stĹepinami granátĹ. VĹźbuchem nepĹátelské miny pĹijde jeden z naich ĹetaĹĹ, Ĺekněme dvanácté nebo tĹinácté kumpanie, o hlavu. - Á propos," Ĺekl jednoroĹní dobrovolník, uhodiv se do hlavy, "málem bych zapomněl, pane rechnungsfeldvébl, Ĺilí po obĹansku ĹeĹeno, pane Vaněk, musíte mně zaopatĹit seznam vech arĹí. Jmenujte mně nějakého ikovatele od dvanácté kumpanie. - Houska? Dobrá, tak tedy Houska pĹijde o hlavu s tou minou, hlava mu odletí, tělo vak udělá jetě několik krokĹ, namíĹí si a sestĹelí jetě nepĹátelskĹź aeroplán. To se samo sebou rozumí, Ĺe ohlasy těchto vítězství musí bĹźt v budoucnosti oslaveny v rodinném kruhu v Schönbrunnu. Rakousko má velice mnoho bataliĂłnĹ, ale jedinĹź bataliĂłn, to je ná, kterĹź se vyznamená, Ĺe jediné kvĹli němu uspoĹádá se malá rodinná intimní slavnost císaĹského domu. PĹedstavuji si to tak, jak vidíte v mĹźch poznámkách, Ĺe arcivévodská rodina Marie Valérie pĹesídlí kvĹli tomu z Wallsee do Schönbrunnu. Slavnost je Ĺistě intimní a koná se v sále vedle mocnáĹovy loĹnice, kteráĹ je osvětlena bílĹźmi voskovicemi, nebo jak je známo, u dvora nemilují elektrickĹźch Ĺárovek kvĹli krátkému spojení, vĹĹi kterému jest staĹiĹkĹź mocnáĹ zaujat. O esté hodině veĹerní zaĹíná slavnost ku cti a chvále naeho bataliĂłnu. V tu dobu uvedeni jsou vnukové Jeho VeliĹenstva do sálu, jenĹ vlastně náleĹí ke komnatám zvěĹnélé císaĹovny. Ted je otázka, kdo bude pĹítomen kromě císaĹské rodiny. Musí tam bĹźt a bude tam generální adjutant mocnáĹe hrabě Paar. PoněvadĹ pĹi takovĹźch rodinnĹźch a intimních hostinách bĹźvá. obĹas někomu mdlo, ĹímĹ ovem nemyslím, Ĺe se hrabě Paar snad poblije, je vyĹadována pĹítomnost osobního lékaĹe, dvorního rady dr. Kerzla. KvĹli poĹádku, aby si snad dvorní lokajové nedovolili nějaké dĹvěrnosti ku dvorním dámám pĹítomnĹźm na hostině, objevuje se nejvyí hofmistr baron Lederer, komoĹí hrabě Bellegarde a vrchní dvorní dáma hraběnka Bombellesová, která hraje mezi dvorními dámami stejnou Ĺlohu jako madam v bordelu u uhĹ. KdyĹ se vzneené panstvo shromáĹdilo, byl o tom uvědomen císaĹ, kterĹź se pak objevil v prĹvodu svĹźch vnukĹ, posadil se za stĹl a pronesl pĹípitek na poĹest naeho marbataliĂłnu. Po něm se ujala slova arcivévodkyně Marie Valérie, která se zejména pochvalně zmiňuje o vás, pane rechnungsfeldvéble. Ovem Ĺe podle mĹźch poznámek ná bataliĂłn utrpí těĹké a citelné ztráty, poněvadĹ bataliĂłn bez mrtvĹźch není ĹádnĹźm bataliĂłnem. Bude tĹeba jetě zhotovit novĹź Ĺlánek o naich mrtvĹźch. Dějiny bataliĂłnu nesmí se skládat jenom ze suchĹźch fakt o vítězství, kterĹźch mám uĹ napĹed asi dvaaĹtyĹicet poznamenáno. Vy napĹíklad, pane Vaňku, padnete u malé ĹíĹky a tadyhle Baloun, kterĹź na nás tak divně Ĺumí, ten zahyne docela jinou smrtí neĹ kulí, rapnelem nebo granátem, Bude ukrcen lasem vymrtěnĹźm z nepĹátelského aeroplánu právě v tom okamĹiku, kdy bude poĹírat oběd svého obrlajtnanta Lukáe."
Baloun odstoupil, zoufale máchl rukama a prohodil sklíĹené: "KdyĹ já za svou povahu nemĹĹu. Jetě kdyĹ jsem slouĹil v aktiv, tak jsem se tĹebas tĹikrát vobjevil u kuchyně pro mináĹ, dokud mne nezavĹeli. Jednou jsem měl tĹikrát k obědu Ĺebro, za kterĹźĹto seděl jsem měsíc. Děj se vĹle Páně."
"Nebojte se, Baloune," utěoval ho jednoroĹní dobrovolník, "v dějinách bataliĂłnu nebude o vás zmíňka, Ĺe jste zahynul pĹí Ĺrádle cestou od oficírsmináĹe do zákopĹ. Budete vyjmenován pohromadě se vemi muĹi naeho bataliĂłnu, kteĹí padli za slávu naí Ĺíe, jako napĹíklad ĹĹetní ikovatel Vaněk."
"Jakou smrt mně urĹujete, Marku?"
"Jen tolik nespěchejte, pane rechnungsfeldvébl, tak rychle to nejde."
JednoroĹní dobrovolník se zamyslil: "Vy jste z Kralup, není-liĹ pravda; tedy pite domĹ, do Kralup, Ĺe zmizíte beze stopy, ale pite nějak opatrně. Nebo si pĹejete bĹźti těĹce raněn, zĹstat leĹet za dráthindrnisama? LeĹíte si tak pěkně s pĹelámanou nohou celĹź den. V noci nepĹítel reflektorem osvětluje nai pozici a zpozoruje vás; myslí, Ĺe konáte vĹźzvědnou sluĹbu, poĹne do vás Ĺezat granáty a rapnely. Vy jste vykonal ohromnou sluĹbu pro vojsko, poněvadĹ na vás nepĹátelské vojsko vypotĹebovalo takové mnoĹství munice jako na celĹź bataliĂłn, a vae souĹástky plující volně vzduchem po vech těch vĹźbuích nad vámi, proráĹejíce rotací vzduch, zpívají píseň velkého vítězství. Zkrátka a dobĹe, na kaĹdého dojde a kaĹdĹź se vyznamená z naeho bataliĂłnu, takĹe slavné stránky naich dějin budou pĹeplněny vítězstvími - aĹkoliv bych velice nerad to pĹeplňoval, ale nemohu si pomoct, vechno musí bĹźt provedeno dĹkladné, aby po nás zbyla nějaká památka, neĹli, Ĺekněme v měsíci záĹí, nezbude z naeho bataliĂłnu doĹista nic neĹ jenom ty slavné stránky dějin, které budou mluvit do srdcí vech RakuanĹ, Ĺe je jisto, Ĺe vichni z těch, kteĹí nespatĹí uĹ svĹj domov, bili se stejné statně a udatně. Konec toho jiĹ jsem sestavil, víte, pane Vaňku, toho nekrologu. Čest památce padlĹźch! Jejich láska k mocnáĹství je láskou nejsvětějí, nebo vyvrcholila ve smrt. Jejich jména nech jsou s Ĺctou vyslovována, jako napĹíklad Vaněk, Oni pak, jichĹ se ztráta ĹivitelĹ dotkla nejcitelněji, a si hrdě utrou slzy, nebo padlí - byli hrdinové naeho bataliĂłnu."
Telefonista ChodounskĹź a kuchaĹ Jurajda s velkĹźm zájmem naslouchali vĹźklad jednoroĹního dobrovolníka o chystanĹźch dějinách bataliĂłnu.
"Pojďte blíĹe, pánové," Ĺekl jednoroĹní dobrovolník, listuje ve svĹźch poznámkách, "stránka 15: ,Telefonista ChodounskĹź padl 3. záĹí souĹasné s kuchaĹem od bataliĂłnu Jurajdou.` Slyte dále mé poznámky: ,BezpĹíkladná hrdinnost. První s nasazením Ĺivota zachraňuje telefonní drát ve své blindáĹi, nejsa jiĹ po tĹi dny u telefonu vystĹídán. - DruhĹź, vida hrozící nebezpeĹí od nepĹítele obejitím z flanky, s kotlem vaĹící polévky vrhá se na nepĹítele, rozsévaje hrĹzu a opaĹeniny u nepĹítele. - Krásná smrt obou. První roztrhán minou, druhĹź uduen jedovatĹźmi plyny, které mu strĹili pod nos, kdyĹ jiĹ neměl se Ĺím bránit. Oba hynou s vĹźkĹikem: Es Tebe unser Batalionskommandant!' Vrchní velitelství nemĹĹe neĹli denně pĹináet nám díkĹvzdání ve zpĹsobě rozkazu, aby i jiné Ĺásti naí armády znaly udatnost naeho bataliĂłnu a vzaly si z nás pĹíklad. Mohu vám pĹeĹíst vĹźňatek z armádního rozkazu, kterĹź bude Ĺten po vech oddílech armády, kterĹź se velice podobá onomu rozkazu. arcivévody Karla, kdyĹ stál se svĹźm vojskem roku 1805 pĹed Paduou a den po rozkazu dostal slunĹź nátěr. Poslyte tedy, co se bude Ĺíst o naem bataliĂłnu jako o pĹíkladném hrdinném tělese pro vechna vojska: ,Doufám, Ĺe celá armáda vezme si pĹíklad z vĹźe uvedeného bataliĂłnu, zejména Ĺe osvojí si onoho ducha sebedĹvěry a sebestateĹnosti, pevné nezdolnosti v nebezpeĹí, oné pĹíkladné hrdinnosti, lásky a dĹvěry ku svĹźm pĹedstavenĹźm, kteréĹto ctnosti, jimiĹ bataliĂłn vyniká, vedou ho k obdivuhodnĹźm ĹinĹm, ku blahu a vítězství naí Ĺíe. Vichni za jeho pĹíkladem!`"
Z místa, kde leĹel vejk, ozvalo se zívnutí a bylo slyet, jak vejk mluví ze spaní: "To mají pravdu, paní Müllerová, Ĺe jsou si lidi podobnĹź. V Kralupech stavěl pumpy nějakĹź pan Jaro a ten se podobal hodináĹi Lejhanzovi z Pardubic, jako kdyĹ mu z voka vypadne, a ten zas byl tak nápadné podobnej jiĹínskĹźmu Piskorovi a vichni ĹtyĹi dohromady neznámĹźmu sebevrahovi, kterĹźho nali voběenĹźho a Ĺplné zetlelĹźho v jednom rybníku u JindĹichova Hradce, zrovna pod dráhou, kde se asi vrhnul pod vlak." - Ozvalo se nové zívnuti a potom jetě dodatek: "Potom ty vechny vostatní vodsoudili k vetkej pokutě, a zejtra mně udělají, paní Müllerová, cezenĹź nudle -" vejk pĹevalil se na druhĹź bok a chrápal dál, zatímco mezi kuchaĹem okultistou Jurajdou a jednoroĹním dobrovolníkem nastala debata tĹźkající se věcí v budoucnu.
Okultista Jurajda mínil, Ĺe tĹebas na první pohled zdá se to bĹźt nesmyslem, kdyĹ Ĺlověk píe z legrace o něĹem, co bude v budoucnosti, ale je jisto, Ĺe i taková legrace velice Ĺasto obsahuje prorocká fakta, kdy duevní zrak Ĺlověka pĹekonává, pod vlivem tajemnĹźch sil, záclonu neznáma budoucnosti. Od toho okamĹiku byl Jurajda ve své ĹeĹi samá záclona. Ob větu objevovala se jeho záclona budoucnosti, aĹ koneĹné pĹeel dokonce na regeneraci, to jest na obnovování lidského těla, vrazil do toho schopnost obnovování těla u nálevníkĹ, skonĹil prohláením, Ĺe kaĹdĹź Ĺlověk mĹĹe utrhnout jetěrce ocas a ten Ĺe jí opět naroste.
Telefonista ChodounskĹź k tomu poznamenal, Ĺe by si lidi medili, kdyby to u nich bylo moĹné jako s tím ocasem u jetěrky. Jako Ĺekněme napĹíklad na vojně, někomu to utrhne hlavu nebo jiné Ĺásti těla, a pro vojenskou správu byla by taková věc strané vítanou, poněvadĹ by nebyli Ĺádní invalidi. TakovĹź jeden rakouskĹź voják, kterému by poĹád rostly nohy, ruce, hlavy, byl by jistě cennějí neĹ celá brigáda.
JednoroĹní dobrovolník prohlásil, Ĺe dnes, díky vyspělé váleĹné technice, moĹno je s Ĺspěchem nepĹítele rozpĹlit tĹebas i na tĹi pĹíĹné díly. Existuje zákon o obnovení těla mrskavek z rodu nálevníkĹ; kaĹdá rozpĹlená Ĺást obnovuje se, dostává nové Ĺstrojí a roste samostatné jako mrskavka. V analogickém pĹípadě po kaĹdé bitvě by se rakouské vojsko zĹĹastniví se této bitvy ztrojnásobilo, zdesateronásobilo, ke kaĹdé noze by se vyvinul novĹź svěĹí infanterista.
"Kdyby vás tak slyel vejk," poznamenal ĹĹetní ikovatel Vaněk, "ten by nám uvedl aspoň nějakĹź pĹíklad."
vejk reagoval na své jméno a zamumlal: "Hier," a chrápal zase dál, vydav ze sebe tento projev vojenské disciplíny.
V pootevĹenĹźch dveĹích vagĂłnu objevila se hlava poruĹíka Duba.
"Je zde vejk?" otázal se.
"Spí, posluně hlásím, pane lajtnant," odpověděl jednoroĹní dobrovolník.
"KdyĹ se ptám po něm, vy jednoroĹní dobrovolníku, máte ihned skoĹit a zavolat ho."
"To nejde, pane lajtnant, on spí."
"Tak ho vzbuďte! Já se divím, Ĺe vám to, jednoroĹní dobrovolníku, hned nenapadlo? Máte pĹece projevovat více ochoty vĹĹi svĹźm pĹedstavenĹźm! Vy mne jetě neznáte. - Ale aĹ mne poznáte -"
JednoroĹní dobrovolník zaĹal budit vejka.
"vejku, hoĹí, vstávej!"
"KdyĹ tenkrát hoĹely Odkolkovy mlejny," zabruĹel vejk, obraceje se opět na druhĹź bok, "pĹijeli hasiĹi aĹ z VysoĹan..."
"RaĹte vidět," Ĺekl vlídné jednoroĹní dobrovolník poruĹíkovi Duboví, "Ĺe ho budím, ale Ĺe to nejde."
PoruĹík Dub se rozzlobil. "Jak se jmenujete, jednoroĹní dobrovolníku? - Marek? - Aha, to jste ten jednoroĹní dobrovolník Marek, kterĹź seděl poĹád v arestě, Ĺe ano?"
"Ano, pane lajtnant. Prodělal jsem jednoroĹní kurs tak ĹeĹeno v kriminále, a byl jsem redegradován, to jest po svém proputění od divizního soudu, kde moje nevina vyla najevo, jmenován batalionsgeschichtsschreibrem s ponecháním hodnosti jednoroĹního dobrovolníka."
"Vy jím dlouho nebudete," Ĺval poruĹík Dub, celĹź ĹervenĹź v obliĹeji, kterĹźĹto pĹechod z barvy do barvy dělal dojem, Ĺe mu nabíhají tváĹe po fackách, "o to se pĹiĹiním já!"
"Prosím, pane lajtnant, abych byl pĹedveden k raportu," Ĺekl váĹně jednoroĹní dobrovolník. "Vy sí se mnou nehrajte," Ĺekl poruĹík Dub. "Já vám dám raport. My se jetě spolu setkáme, ale pak vás to bude setsakramentsky mrzet, poněvadĹ mé poznáte, kdyĹ mé teď jetě neznáte!"
PoruĹík Dub odcházel hněvivě od vagĂłnu, zapomenuv v rozĹilení na vejka, aĹkoliv měl pĹed chvílí ten nejlepí Ĺmysl zavolat vejka a Ĺíct mu: "Dejchni na mě!" jakoĹto sáhnutí k poslednímu prostĹedku ku zjitění vejkova nezákonného alkoholismu. Ted bylo vak jiĹ pozdě, poněvadĹ kdyĹ se opět za pĹl hodiny vrátil k vagĂłnu, rozdali mezitím pro muĹstvo Ĺernou kávu s rumem, vejk byl jiĹ vzhĹru a na volání poruĹíka Duba vyskoĹil jako srnka z vagĂłnu.
"DĹźchni na mne!" zaĹval na něho poruĹík Dub. vejk vydechl na něho celou zásobu svĹźch plic, jako kdyĹ horkĹź vítr nese do polí vĹni lihovaru.
"Co je z tebe, chlape, cítit?"
"Posluně hlásím, pane lajtnant, ze mé je cítit rum."
"Tak vidí, chlapeĹku," vítězně zvolal poruĹík Dub. "KoneĹně jsem té dostal."
"Ano, pane lajtnant," Ĺekl vejk beze veho vĹźrazu znepokojení. "Právě jsme fasovali rum do kafe a já jsem napĹed vypil rum. Jestli vak, pane lajtnant, je ňákĹź novĹź naĹízení, Ĺe se má pít napĹed kafe a pak teprv rum, prosím za odputění, pĹítě se to jiĹ nestane."
"A proĹ jsi chrápal, kdyĹ jsem byl pĹed pĹlhodinou u vagĂłnu? VĹdy tě nemohli vzbudit "
"Já jsem, posluně hlásím, pane lajtnant, celou noc nespal, poněvadĹ jsem si vzpomínal na ty doby, kdyĹ jsme jetě dělali manévry u Vesprimu, Tenkrát suponovanej první a druhej armádní sbor el pĹes tyrsko a západníma Uhrama vobklíĹil ná Ĺtvrtej sbor, kterej byl na lágru ve Vídni a v okolí, kde jsme měli vude festunky, ale voni vobeli nás a dostali se aĹ na most, kterej dělali pionĹźĹi z pravĹźho bĹehu Dunaje. My jsme měli dělat ofenzívu a nám na pomoc měly pĹijít vojska vod severu a potom taky vod jihu vod Voseka. To nám Ĺetli v rozkaze, Ĺe nám táhne na pomoc tĹetí armádní sbor, aby nás nerozbili mezi tím BlatenskĹźm jezerem a Prepurkem, aĹ budeme forykovat proti druhĹźmu armádnímu sboru. Ale nebylo to nic platnĹź; kdyĹ jsme měli vyhrát, tak se vodtroubilo a vyhráli to s bílejma páskama."
PoruĹík Dub neĹekl ani slova a rozpaĹitě odeel, vrtě hlavou, ale hned se opět vrátil od tábního vagĂłnu a Ĺekl k vejkovi: "Pamatujte si vichni, Ĺe pĹijde Ĺas, kdy budete pĹede mnou kňuĹet!" Na víc se nevzmohl a opět odeel ke tábnímu vagĂłnu, kde hejtman Ságner právě vyslĹźchal jednoho neastníka od 12. kumpanie, kterého pĹedvedl ikovatel Strnad, poněvadĹ voják zaĹal jiĹ nyní peĹovat o svou bezpeĹnost v zákopech a odněkud ze stanice pĹitáhl dvíĹka praseĹího chlívku, pobitá plechem. Stál tu nyní vyjevenĹź, vypoulenĹź, omlouvaje se, Ĺe to chtěl vzít s sebou do dekunkĹ proti rapnelĹm, Ĺe se chtěl frsichrovat.
Toho pouĹil poruĹík Dub k velkému kázání o tom, jak se má voják chovat, jaké jsou jeho povinnosti vĹĹi vlasti a mocnáĹi, kterĹź je nejvyím velitelem a nejvyím vojenskĹźm pánem. Jestli ovem jsou v bataliĂłnu takové Ĺivly; ty Ĺe je potĹeba vymĹźtit, potrestat a zavĹít. To Ĺvanění bylo tak nevkusné, Ĺe hejtman Ságner poklepal provinilci na rameno a Ĺekl k němu: "Jen kdyĹ jste to dobĹe myslel, pĹítě to nedělejte, to je hloupost od vás, ty dvíĹka dejte zase nazpátek, kde jste je vzal, a táhněte ke vem ĹertĹm!"
PoruĹík Dub zahryzl se do rtĹ a umínil si, Ĺe na něm vlastně závisí celá záchrana rozkládající se disciplíny v bataliĂłnu. Proto obeel jetě jednou celé nádraĹní prostranství a nalezl u jednoho skladitě, kde byl velikĹź nápis maďarsko-německĹź, Ĺe se tam nesmí kouĹit, nějakého vojáka, kterĹź tam seděl a Ĺetl si noviny, kterĹźmi byl tak zakryt, Ĺe nebylo vidět jeho vĹźloĹky. VykĹikl na něho "Hatit Acht", poněvadĹ to byl nějakĹź muĹ od maďarského regimentu, kterĹź v Humenném stál v rezervě.
PoruĹík Dub s ním zatĹásl, maďarskĹź voják vstal, ani neuznal za dobré zasalutovat, strĹil jen noviny do kapsy a odcházel směrem k silnici. PoruĹík Dub el za ním jako v mátohách, ale maďarskĹź voják zrychlil krok, a potom se obrátiv, dal posměně ruce vzhĹru, aby poruĹík Dub nebyl ani na okamĹik v pochybnostech, Ĺe on ihned poznal jeho pĹíslunost k jednomu z ĹeskĹźch plukĹ. Potom se hned Maďar klusem ztratil mezi blízkĹźmi chalupami za silnicí.
PoruĹík Dub, aby jaksi ukázal, Ĺe nemá s touto scénou nic spoleĹného, majestátně veel do malého krámku u silnice, zmateně ukázal na velkou cívku ĹernĹźch nití, a zastrĹiv si je do kapsy, zaplatil a vrátil se do tábního vagĂłnu, kam si dal bataliĂłnní ordonancí zavolat svého sluhu Kunerta, kterému odevzdávaje nitě, Ĺekl: "Abych se o vechno staral, já vím, Ĺe jste na nitě zapomněl."
"Posluně hlásím, pane lajtnant, Ĺe jich máme celĹź tucet "
"Tak mně je hned ukaĹte; a a jste hned s nimi tady. Myslíte, Ĺe vám věĹím?"
KdyĹ se Kunert vrátil s celou krabicí cívek, bílĹźch i ĹernĹźch, Ĺekl poruĹík Dub: "Vidí, ty chlape, vimni si dobĹe těch nití, co jsi ty pĹines, a téhle mé veliké cívky! Vidí, jak tvoje nitě jsou tenké, jak se lehce pĹetrhnou, a teď se podívej na moje, co dají za práci, neĹ je pĹetrhne. V poli nepotĹebujeme ĹádnĹźch hadrĹ, v poli musí bĹźti vechno dĹkladně. Tak zas ty vechny nitě vezmi s sebou a Ĺekej na moje rozkazy a pamatuj si, podruhé nic nedělej samostatně ze své hlavy a pĹijel' se mne zeptat, kdyĹ něco kupuje! NepĹej si mne poznat, ty mne jetě nezná z tĹź patnĹź stránky."
KdyĹ Kunert odeel, obrátil se poruĹík Dub k nadporuĹíkovi Lukáovi: "MĹj bur je velice inteligentní Ĺlověk. Sem tam udělá nějakou chybu, ale jinak velice dobĹe chápe. Jeho hlavní věcí jest jeho naprostá poctivost. Dostal jsem do Brucku zásilku z venkova od svého vagra, několik peĹenĹźch mladĹźch husí, a věĹíte, Ĺe se jich ani netkl, a poněvadĹ jsem je rychle nemohl pojísti, raději je nechal zasmrádnout. To ovem dělá disciplína. DĹstojník si musí vojáky vychovat."
NadporuĹík Luká, aby dal najevo, Ĺe neposlouchá Ĺvanění toho pitomce, odvrátil se k oknu a Ĺekl: "Ano, dnes jest stĹeda."
PoruĹík Dub obrátil se tedy, cítě potĹebu vĹbec něco mluvit, na hejtmana Ságnera, ke kterémuĹto zcela dĹvěrnĹźm, kamarádskĹźm tĂłnem Ĺekl: "Poslyte, hejtmane Ságnere, co soudíte..."
"Pardon, na moment," Ĺekl hejtman Ságner a vyel z vagĂłnu.
Mezitím vejk vypravoval si s Kunertem o jeho pánovi.
"Kdes byl po celou dobu, Ĺe tě ani nebylo vidět?" otázal se vejk.
"Ale to ví," Ĺekl Kunert. "S tím mĹźm starĹźm bláznem je poĹád práce. Ten té kaĹdou chvilku volá k sobě a ptá se na věci, do kterĹźch ti nic není. Taky se mé ptal, jestli jsem tvĹj kamarád, a já jsem Ĺek, Ĺe se moc málo vidíme."
"To je moc hezkĹź vod něho, Ĺe se na mě ptá. Já ho mám moc rád, toho tvĹźho pana lajtnanta. Von je takovej hodnej, dobrosrdeĹnej a na vojáky jako pravej otec," Ĺekl vejk váĹné.
"JĂł, to si myslí," odporoval Kunert, "to je pěkná svině, a blbej je jako hovno. Já ho mám uĹ po krk, poĹád mě jen sekĹźruje."
"Ale jdi pryĹ," divil se vejk, "vĹdy já myslil, Ĺe je to takovej vopravdu hodnej Ĺlověk, ty ňák divné mluví vo svĹźm lajtnantovi, ale to uĹ je vrozenĹź u vech pucflekĹ. Jako má toho bure majora Wenzla, ten vo svĹźm pánovi jinak neĹekne, neĹ Ĺe je to kus zatracenĹźho, idiotskĹźho blbouna, a pucflek obrsta SchrĂłdra, ten kdyĹ o svém pánovi mluvil, jinak ho nenazval neĹ pochcanou potvorou a smradem smradlavĹźm. To má vod toho, Ĺe se to kaĹdej bur nauĹí vod svĹźho pána. Kdyby pán sám nenadával, tak by to po něm pucflek nevopakoval. V Budějovicích byl za aktiva lajtnant Procházka, ten zas mnoho nenadával, jen svému pucflekovi Ĺíkal ,ty spanilá krávo`. Jinou nadávku ten pucflek, nějakej Hibman, vod něho neslyel. Von si to ten Hibman tak navyk, Ĺe kdyĹ pĹiel do civilu, Ĺíkal tatínkovi, mamince a sestrám ,ty spanilá krávo`, a Ĺek to taky své nevěstě, ta se s ním rozela a Ĺalovala ho pro uráĹku na cti, poněvadĹ to Ĺek jí, jejímu tatínkovi i mamince na nějaké taneĹní zábavě zcela veĹejně. A nevodpustila mu to a pĹed soudem taky udala, Ĺe kdyby ji nazval krávou někde stranou, Ĺe by tĹebas la na smír, ale takhle Ĺe je to evropská ostuda. Mezi námi ĹeĹeno, Kunerte, to bych si na tvĹźho lajtnanta nikdy nepomyslil. Na mé udělal uĹ tenkrát takovej sympatickej dojem, kdyĹ jsem s ním prvně mluvil, jako Ĺerstvě vytaĹenĹź buĹty z udírny, a kdyĹ jsem s ním mluvil podruhĹź, tak se mi zdál velice seĹtělej a nějak takovej voduevnělej. Vodkud vlastně se? PĹímo z Budějovic? To chválím, kdyĹ je někdo pĹímo vodnékud. - A kde tam bydlí? - Pod podloubím? To je dobĹe, tam je aspoň v letě chládek. Má rodinu? - enu a tĹi děti? - To se tastnej, kamaráde, aspoň té bude mít kdo voplakávat, jako to Ĺíkal vĹdycky v kázání mĹj feldkurát Katz, a vono je to taky pravda, poněvadĹ jsem jednou slyel takovou ĹeĹ jednoho obrta k záloĹníkĹm v Brucku, kterĹź jeli odtamtud do Srbska, Ĺe kterej voják zanechá doma rodinu a padne na bojiti, Ĺe sice roztrhá vechny rodinnĹź styky - totiĹ von to Ĺek takhle: ,KdyĹ je mrtfol, ot rĂłdiny mrtfol, rĂłdiny svázek petrhnuta, fíc bĹźt ajn helt, pĂłnevadĹ hat geopfert svĹj ivota za fétí famílii, za Vaterland: Bydlí ve ĹtvrtĹźm poschodí? - V pĹízemí? - To má pravdu, ted' jsem si vzpomněl, Ĺe tam, na budějovickém náměstí, není ani jeden ĹtyĹposchoďovej dĹm. UĹ tedy odchází? - Aha, tvĹj pan oficír stojí pĹed tábním vagĂłnem a kouká se sem. KdyĹ tedy se tě snad zeptá, jestli snad jsem také o něm nemluvil, tak mu bezeveho Ĺekni, Ĺe jsem o něm mluvil, a nezapomeň mu Ĺíct, jak pěkně jsem o něm mluvil, Ĺe jsem málokdy potkal takového oficíra, kterĹź by se tak pĹátelsky a otcovsky choval jako on. Nezapomeň mu Ĺíct, Ĺe se mi zdá velice seĹtělĹźm, a Ĺekni mu taky, Ĺe je velice intelikentní. Hekni mu taky, Ĺe jsem tě napomínal, abys byl hodnej a dělal mu vechno, co mu na oĹích vidí. Pamatuje si to?" vejk vlezl do vagĂłnu a Kunert s nitěma el zas do svého pelechu.
Za Ĺtvrt hodiny se jelo dál na Novou Čabynu pĹes vypálené vesnice Brestov a VelikĹź Radvaň.
Bylo vidět, Ĺe zde to jiĹ lo do tuhého.
Karpatské stráně a svahy byly rozryty zákopy jdoucími z Ĺdolí do Ĺdolí podél trati s novĹźmi praĹci, po obou stranách veliké jámy od granátĹ. Někde pĹes potoky tekoucí do Laborce, jehoĹ horní tok dráha sledovala, bylo vidět nové mosty a ohoĹelé trámy starĹźch mostovĹźch pĹechodĹ.
Celé Ĺdolí na Medzilaborce bylo rozryto a pĹeházeno, jako kdyby zde pracovaly armády obrovskĹźch krtkĹ. Silnice za ĹíĹkou byla rozryta, rozbita a bylo vidět zdupané plochy vedle, jak se vojska valila.
PĹívaly a detě odkrĹźvaly na pokraji jam zpĹsobenĹźch granáty roztrhané cáry rakouskĹźch stejnokrojĹ.
Za Novou Čabynou na staré ohoĹelé borovici ve spleti větví visela bota nějakého rakouského pěáka s kusem holené.
Bylo vidět lesy bez listí, bez jehliĹí, jak tu Ĺádil dělostĹeleckĹź oheň, stromy bez korun a rozstĹílené samoty.
Vlak jel pomalu po Ĺerstvé zbudovanĹźch náspech, takĹe celĹź bataliĂłn mohl dĹkladně vnímat a ochutnávat váleĹné radosti a pĹi pohledu na vojenské hĹbitovy s bílĹźmi kĹíĹi, které se bělaly na planinkách i na svahu zpustoenĹźch strání, pĹipravovat se pomalu, ale jistě na pole slávy, která konĹí zablácenou rakouskou Ĺepicí tĹepetající se na bílém kĹíĹi.
Němci od KaperskĹźch Hor, kteĹí seděli v zadních vagĂłnech a jetě v Milovicích na stanici hulákali pĹi vjezdu "Wann ich kumm, wann ich wieda kumm...", od Humenného silně ztichlí, poněvadĹ nahlíĹeli, Ĺe mnozí z těch, jejichĹ Ĺepice jsou na hrobech, zpívali totéĹ o tom, jak to bude pěkné, aĹ se opět vrátí a zĹstane poĹád doma se svou milou.
V Medzilaborci byla zastávka za rozbitĹźm, vypálenĹźm nádraĹím, z jehoĹ zaĹouzenĹźch stěn vyĹnívaly zkroucené traverzy.
NovĹź dlouhĹź barák ze dĹeva, namísto vypáleného nádraĹí rychle postavenĹź, byl pokryt nalepenĹźmi plakáty ve vech ĹeĹích: "Upisujte rakouskou váleĹnou pĹjĹku!"
V jiném dlouhém baráku byla i stanice Červeného kĹíĹe, odkud vyly s tlustĹźm vojenskĹźm lékaĹem dvě sestĹiĹky a smály se na celé kolo tlustému vojenskému lékaĹi, kterĹź k jich obveselení napodoboval rĹzné zvíĹecí zvuky a nepodaĹeně chrochtal.
Pod ĹelezniĹním náspem, v Ĺdolí potoka, leĹela rozbitá polní kuchyně. Ukazuje na ni, Ĺekl vejk k Balounovi: "Podívej se, Baloune, co na nás v krátkĹź budoucnosti Ĺeká. Právě se měla rozdávat mináĹ, vtom pĹilít granát a takhle ji spoĹádal."
"To je hroznĹź," vzdychl Baloun, "já jsem si nikdy nepomyslil, Ĺe mé Ĺeká něco podobnĹźho, ale to byla vinna ta má pejcha, dyt já jsem si, potvora, koupil v Budějovicích poslední zimu rukavice z kĹĹe. UĹ mně bylo málo nosit na svejch selskejch pazourách pletenĹź starĹź rukavice, jako nosil neboĹtík táta, a já jen poĹád stonal po těch koĹenejch, městskejch. - Táta Ĺral puĹálku, a já hrách ani vidět, jen samou drĹbeĹ. VobyĹejná vepĹová mně taky nela pod nos; panímáma mně ji musela dělat, netrestej mé pámbu, na pivu."
Baloun s naprostĹźm zoufalstvím zaĹal vyznávat generální zpověď: "Já jsem se vám rouhal svatejm i světicím boĹím, na Mali v hospodě a v Dolním Zahájí ztĹískal jsem kaplana. V boha jsem jetě věĹil, to nezapírám, ale o svatĹźm Josefovi jsem pochyboval, Vechny svatĹź jsem vytrpěl ve stavení, jenom vobrázek svatĹźho Josefa, ten musel pryĹ, a tak mě teď pánbu potrestal za vechny ty moje hĹíchy a za mou nemravnost. Co jsem se těch nemravností na mlejnici napáchal, jak jsem svĹźmu pantátovi Ĺasto nadával a vejminěk mu ztrpĹoval a svou Ĺenu sekĹźroval."
vejk se zamyslil: "Vy jste mlynáĹ, Ĺe jo? - Tak jste moh vědět, Ĺe mlejny boĹí melou pomalu, ale jisté, kdyĹ kvĹli vám vypukla ta světová válka."
JednoroĹní dobrovolník se vmísil do rozhovoru: "S tím rouháním, Baloune, a nepĹiznáváním vech svatĹźch a světic jste si rozhodné patné poslouĹil, poněvadĹ musíte znát, Ĺe mase rakouská armáda, jest jiĹ od let armádou Ĺisté katolickou, majíc nejskvělejí pĹíklad v naem nejvyím vojenském pánovi. Jak se mĹĹete vĹbec opováĹit jít s jedem nenávisti vĹĹi některĹźm svatĹźm a světicím boĹím do boje, kdyĹ ministerstvem vojenství zavedeny byly pro posádková velitelství jezuitské exhorty pro pány dĹstojníky a kdyĹ jsme viděli slavnost vojenského vzkĹíení. Rozumíte mně dobĹe, Baloune? Chápete, Ĺe vy vlastně provádíte něco proti slavnému duchu naí slavné armády? Jako s tím svatĹźm Josefem, o kterĹźm jste se zmínil, Ĺe jeho obrázek nesměl viset u vás ve světnicí. VĹdy on je, Baloune, vlastně patronem vech těch, kteĹí se chtějí dostat z vojny. On byl tesaĹem, a znáte pĹece heslo ,Koukejme, kde tesaĹ nechal díru`. Kolik lidí uĹ lo s tím heslem do zajetí vidouce nezbytí, kdyĹ obklíĹeni ze vech stran, hleděli zachránit nikoliv snad sebe z egoistického stanoviska, nĹźbrĹ sebe jako Ĺlena armády, aby potom, aĹ pĹijdou ze zajetí, mohli Ĺíct císaĹi pánu: My jsme zde a Ĺekáme na dalí rozkaz! Rozumíte tedy tomu, Baloune?"
"Nerozumím," povzdychl Baloun, "vĹbec já mám tupou palici. Mně aby se vechno vopakovalo desetkrát "
"Nesleví?" otázal se vejk, "tak já ti to vysvětlím jetě jednou. Tady si slyel, Ĺe se musí drĹet podle toho, jakej duch panuje v armádě, Ĺe bude věĹit v svatĹźho Josefa, a kdyĹ bude vobklíĹenej vod nepĹátelĹ, Ĺe bude koukat, kde tesaĹ nechal díru, abysi zachránil sebe pro císaĹe pána, pro novĹź vojny. Ted' tomu snad rozumí a udělá dobĹe, kdyĹ se nám vyzpovídá trochu dĹkladněji, jakĹź si ty nemravnosti páchal na tĹź mlejnici, ne ale abys potom vypravoval něco podobnĹźho, jako je v té anekdotě vo té děveĹce, která se la zpovídat k panu faráĹi a potom, kdyĹ uĹ rĹznĹź hĹíchy pověděla, zaĹala se stydět a Ĺekla, Ĺe kaĹdou noc páchala nemravnosti. To se ví, Ĺe jak tohle pan faráĹ uslyel, hned mu zaĹaly téct sliny z papuly a Ĺek: ,No, nestyd' se, milá dcero, já jsem pĹec na místě boĹím, a vypravuj mně pěkně dopodrobna vo svejch nemravnostech.` A vona se mu tam dala do pláĹe, Ĺe se stydí, Ĺe je to taková hrozná nemravnost, a von ji zas upozorňoval, Ĺe je otec duchovní. KoneĹné vona po dlouhĹźm zdráhání zaĹala s tím, Ĺe se vĹdycky svlíkla a vlezla si do postele. A zas z ní nemoh dostat ani slovo a jen se jetě víc rozeĹvala. Von tedy zas, aby se nestyděla, Ĺe je Ĺlověk hĹíná nádoba vod svĹź pĹirozenosti, ale milost boĹí Ĺe je neskonalá. Vona se tedy vodhodlala a s pláĹem povídala: ,KdyĹ jsem si teda lehla svleĹená do postele, tak jsem si poĹala vybírat pínu mezi prsty u nohou a Ĺichala jsem k tomu.` To byla tedy ta celá její nemravnost. Já ale doufám, Baloune, Ĺes tohle na mlejnici nedělal a Ĺe nám poví něco vopravdovějího, nějakou skuteĹnou nemravnost."
Objevilo se, Ĺe Baloun, dle svého vyjádĹení, páchal nemravnosti ve mlejnici se selkami, kteráĹto nemravnost záleĹela v tom, Ĺe jim míchal mouku, coĹ ve své prostotě duevní nazĹźval nemravností. Nejvíce byl zklamán telegrafista ChodounskĹź a ptal se ho, jestli opravdu neměl nic se elkama ve mlejnici, na pytlech mouky, naĹeĹ Baloun odpovídal klátě rukama: "Na to jsem byl moc hloupej."
MuĹstvu bylo oznámeno, Ĺe oběd bude za Palotou v Lupkovském prĹsmyku, a také vyli do obce Medzilaborce bataliĂłnní ĹĹetní ikovatel s kuchaĹi od kumpanií a poruĹíkem Cajthamlem, kterĹź měl na starosti hospodáĹství bataliĂłnu. K nim byli pĹiděleni ĹtyĹi muĹové jako patrola.
Vrátili se za necelé pĹl hodiny se tĹemi prasaty uvázanĹźmi za zadní nohu, Ĺvoucí rodinou uherského Rusa, kterému prasata byla rekvírována, a tlustĹźm vojenskĹźm lékaĹem z baráku Červeného kĹíĹe, kterĹź cosi horlivé vykládal poruĹíku Cajthamlovi, krĹícímu rameny.
PĹed tábním vagĂłnem celĹź spor dosáhl vrchole, kdyĹ vojenskĹź lékaĹ poĹal do oĹí tvrdit hejtmanovi Ságnerovi, Ĺe ta prasata jsou urĹena pro hospitál Červeného kĹíĹe, o ĹemĹ zas sedlák nechtěl nic vědět, a Ĺádal, aby mu byla prasata navrácena, Ĺe je to jeho poslední majetek a Ĺe rozhodně nemĹĹe je dát za tu cenu, co mu vyplatili.
Strkal pĹitom peníze, které měl za prasata v hrstí, hejtmanovi Ságnerovi, kterého drĹela selka za druhou ruku, líbala mu ji v té poníĹenosti, kterou tento kraj vĹdy vynikal.
Hejtman Ságner byl z toho celĹź polekán a chvíli trvalo, neĹli se mu podaĹilo odstrĹit starou selku. Nebylo to vak nic platné, místo ní pĹily mladé síly, které se mu jaly znova cucat ruce.
PoruĹík Cajthaml hlásil vak zcela obchodním tĂłnem: "Ten chlap má jetě dvanáct prasat a dostal vyplaceno zcela Ĺádně, podle posledního rozkazu po divizi Ĺíslo 12420, hospodáĹská Ĺást. Dle toho rozkazu, Ĺź 16, jest kupovati vepĹovĹź dobytek v místech válkou nestiĹenĹźch ne dráĹe neĹ 2 K 16 haléĹĹ za jeden kilogram Ĺivé váhy; v místech válkou postiĹenĹźch pĹidati na jeden kilogram Ĺivé váhy 36 haléĹĹ, platiti tedy za jeden kilogram 2 K 52 haléĹe. K tomu poznámka: Byly-li zjitěny pĹípady, Ĺe v místech válkou postiĹenĹźch ucelena zĹstala hospodáĹství s plnĹźm stavem vepĹového bravu, kterĹź mĹĹe bĹźti odeslán k zásobovacím ĹĹelĹm procházejících Ĺástí, vypláceti za odebrané vepĹové maso jako v místech válkou nestiĹenĹźch, se zvlátním pĹíplatkem 12 haléĹĹ na jeden kilogram Ĺivé váhy. Není-li tato situace Ĺplně jasnou, sestaviti komisi ihned na místě z interesenta, velitele procházejícího vojenského oddílu a toho dĹstojníka nebo ĹĹetního ikovatele (jde-li o mení formace), jimĹ svěĹena hospodáĹská Ĺást."
Vechno toto pĹeĹetl poruĹík Cajthaml z kopie rozkazu po divizi, kterĹź nosil neustále s sebou a takĹka uĹ uměl nazpamět, Ĺe se na frontovém Ĺzemí zvyuje odměna za jeden kilogram mrkve na 15,30 h a pro offiziersmenageküchenabteilung za karfiĂłl v Ĺzemí pĹi frontě na 1 korunu 75 haléĹĹ za jeden kilogram.
Ti, kteĹí to vypracovávali ve Vídni, pĹedstavovali si frontové Ĺzemí jako zemi oplĹźvající mrkví a karfiĂłlem.
PoruĹík Cajthaml pĹeĹetl to ovem rozĹilenému sedlákovi německy a tázal se ho taktéĹ, jestli tomu rozumí; kdyĹ ten zavrtěl hlavou, zaĹval na něho: "Chce tedy komisi?"
Ten rozuměl slovu komise, proto zakĹźval hlavou, a zatímco jeho prasata uĹ pĹed chvílí byla odvleĹena k polním kuchyním na popravu, obstoupili ho pĹidělení k rekvizici vojáci s bajonety a komise se vypravila do jeho statku, aby se zjistilo, má-li dostat 2 K 52 haléĹe za jeden kilogram anebo jen 2 K 28 haléĹĹ.
Nevyli jetě ani na cestu vedoucí k obci, kdyĹ vtom ozval se od polních kuchyní trojnásobnĹź smrtelnĹź kvikot prasat.
Sedlák pochopil, Ĺe je vemu konec, a zoufale zvolal: "Davajtě mně za kaĹdyju svinju dva rĹźnskija!"
ČtyĹi vojáci ho těsněji obklopili a celá rodina zastavila cestu hejtmanovi Ságnerovi a poruĹíku Cajthamlovi, kleknuvi si do prachu silnice.
Matka se dvěma dcerami objímaly kolena obou, nazĹźvajíce je dobrodinci, aĹ je sedlák zakĹikl a zvolal ukrajinskĹźm dialektem uherskĹźch RusĹ, aby vstaly, a si vojáci prasata seĹerou a chcípnou po nich.
Tak selo z komise, a poněvadĹ sedlák se najednou vzbouĹil, hrozil pěstí, dostal od jednoho vojáka kolbou, aĹ to o jeho koĹich zadunělo, a celá jeho rodina se pokĹiĹovala a dala se i s otcem na Ĺtěk.
Za deset minut potom bataliĂłnní ĹĹetní ikovatel pochutnával si jiĹ s bataliĂłnním ordonancem MatuiĹem na vepĹovém mozeĹku ve svém vagĂłně, a cpaje se udatně, jízlivě ob chvíli Ĺíkal písaĹĹm: "To byste Ĺrali, co? Jo, hoi, to je jenom pro arĹe. KuchaĹĹm ledvinky a játra, mozeĹek a ovárek pánĹm rechnungsfeldyéblĹm, a písaĹĹm jen dvojité porce masa pro manaft."
Hejtman Ságner dal jiĹ téĹ rozkaz tĹźkající se dĹstojnické kuchyně: "VepĹové na kmíně; vybrat to nejlepí maso, aby to nebylo pĹíli tuĹné!"
A tak se stalo, Ĺe kdyĹ v Lupkovském prĹsmyku rozdávala se muĹstvu menáĹ, v kaĹdém vojenském kotlíku ve své porci polévky nael jednotlivec dva malé kousíĹky masa, a ten, kterĹź se narodil jetě na horí planetě, nael jenom kousek kĹĹe.
Panoval u kuchyní obvyklĹź nepotismus vojenskĹź, rozdávající vem, kteĹí byli blízko k vládnoucí klice. Pucflekové objevili se v Lupkovském prĹsmyku se zamatěnĹźma hubama. KaĹdá ordonanc měla bĹicho jako kamínek. Děly se věci do nebe volající.
JednoroĹní dobrovolník Marek zpĹsobil u kuchyně skandál, poněvadĹ chtěl bĹźt spravedlivĹźm, a kdyĹ mu kuchaĹ s poznámkou "To je pro naeho geschichtsschreibra" dával do kotlíku s polévkou poĹádnĹź Ĺízek vaĹené kĹźty, tu on prohlásil, Ĺe jsou si na vojně vichni rovni z muĹstva, coĹ zpĹsobilo veobecnĹź souhlas a zavdalo pĹíĹinu k nadávání kuchaĹĹm.
JednoroĹní dobrovolník hodil kus masa nazpátek, zdĹrazňuje, Ĺe nechce Ĺádnou protekcí. U kuchyně to vak nepochopili a domnívali se, Ĺe batalionsgeschichtsschreiber není spokojen, a kuchaĹ mu Ĺekl po straně, aby pĹiel aĹ potom, aĹ se rozdá mináĹ, Ĺe mu dá kus nohy.
PísaĹĹm se také leskly tlamy, saniteráci odfukovali blahobytem a kolem toho boĹího poĹehnání vude dokola neuklizené jetě památky poslednich bojĹ. Vude válely se jímky na patrony, plechové prázdné krabice od konzerv, cáry z ruskĹźch, rakouskĹźch í německĹźch uniforem, Ĺásti rozbitĹźch vozĹ, zakrvácené dlouhé pruhy gázovĹźch obvazĹ a vaty.
Do staré borovice u bĹźvalého nádraĹí, ze kterého zĹstala jen hromada sutin, byl vraĹen granát, kterĹź nevybuchl. Vude bylo vidět stĹepiny granátĹ a někde v bezprostĹední blízkostí museli patrně pochovat mrtvoly vojákĹ, poněvadĹ zde straně páchlo hnilobou.
A jak tudy procházela vojska a táboĹila zde kolem, vude bylo vidět kopeĹky lidskĹźch lejn mezinárodního pĹvodu, od vech národĹ Rakouska, Německa i Ruska. Lejna vojákĹ vech národností a vech náboĹenskĹźch vyznání leĹela vedle sebe Ĺi vrstvila se na sobě, aniĹ by se mezi sebou poprala.
PolorozboĹenĹź vodojem, dĹevěná budka ĹelezniĹního hlídaĹe a vĹbec ve, co mělo nějakou stěnu, bylo provrtáno kulemi z ruĹnic jako Ĺeeto.
KvĹli Ĺplnějímu dojmu vojenskĹźch radostí za nedalekĹźm vrchem vystupovaly hory dĹźmu, jako by tam hoĹela celá vesnice a byl stĹed velkĹźch vojenskĹźch operací. To tam spalovali cholerové a Ĺplavicové baráky k velké radosti těch pánĹ, kteĹí měli co dělat se zaĹizováním onoho hospitálu pod protektorátem arcikněĹny Marie a kteĹí kradli a nabíjeli si kapsy pĹedkládáním ĹĹtĹ za neexistující cholerové a Ĺplavicové baráky.
Teď si to odnáela jedna skupina barákĹ za vechny ostatní a ve smradu hoĹících slamníkĹ vznáela se k obloze celá zlodějna arcikníĹecího protektorátu.
Za nádraĹím na skále pospíili si jiĹ Němci z Ĺíe postavit pomník padlĹźm BrandeburákĹm s nápisem "Den Helden von Lupkapaß", s velikou Ĺískoněmeckou orlicí vylitou z bronzu, pĹiĹemĹ na podstavci bylo vĹźslovné podotknuto, Ĺe ten znak je vyroben z ruskĹźch děl ukoĹistěnĹźch pĹi osvobození Karpat ĹískoněmeckĹźmi pluky.
V této podivné a dosud nezvyklé atmosféĹe odpoĹíval bataliĂłn po obědě ve vagĂłnech, a hejtman Ságner s bataliĂłnním adjutantem jetě se stále nemohli dohovoĹit ifrovanĹźmi telegramy s brigádní bází o dalím postupu bataliĂłnu. Zprávy byly tak nejasné, Ĺe to vypadalo asi tak, Ĺe by ani neměli do Lupkovského prĹsmyku pĹijeti a měli jeti zcela jinĹźm směrem od Nového Města pod iatorem, poněvadĹ v telegramech byla nějaká ĹeĹ o místech: Csap - Ungvár, Kis-Berezna Uzsok.
Za deset minut se objevuje, Ĺe tam v brigádní bázi sedící tábní dĹstojník je nějakĹź mamlas, poněvadĹ pĹichází ifrovanĹź telegram, zdali mluví 8. marbataliĂłn 75. regimentu (vojenská ifra G 31. Mamlas v brigádní bázi je udiven odpovědí, Ĺe jde 0 7. pochodovĹź prapor 91. pluku, i táĹe se, kdo dal rozkaz jeti na MunkaĹevo, po vojenské trati na Stryj, kdyĹ marrĹta je pĹes LupkovskĹź prĹsmyk na Sanok do HaliĹe. Mamlas se strané diví, Ĺe se telegrafuje z Lupkovského prĹsmyku, a posílá ifru: MarrĹta nezměněna, na LupkovskĹź prĹsmyk - Sanok, kde dalí rozkazy.
Po návratu hejtmana Ságnera rozvinuje se ve tábním vagĂłně debata o jisté bezhlavosti a Ĺiní se urĹité naráĹky, Ĺe kdyby nebylo ĹískĹźch NěmcĹ, Ĺe by byla vĹźchodní vojenská skupina Ĺplné bezhlavou.
PoruĹík Dub pokouí se obhajovat bezhlavost rakouského tábu a kecá něco o tom, Ĺe zdejí krajina byla dosti zpustoena nedávnĹźmi boji a tra nemohla bĹźt uvedena jetě do náleĹitého poĹádku.
Vichni dĹstojníci se na něho dívají soustrastně, jako kdyby chtěli Ĺíct, ten pán za svou blbost nemĹĹe. Nenalézaje odporu, poruĹík Dub rozeĹvanil se dál o nádherném dojmu, kterĹźm na něho pĹsobí tato rozbitá krajina, svědĹící o tom, jak dovede bít Ĺelezná pěst naeho vojska. Opět mu nikdo neodpovídá, naĹeĹ on opakuje: "Ano, zajisté, ovem, Rusové zde ustupovali v Ĺplné panice."
Hejtman Ságner si umiňuje, Ĺe pole poruĹíka Duba pĹi nejbliĹí pĹíleĹitosti, aĹ bude situace nejvĹź nebezpeĹnou v zákopech, jako oficírspatrolu za drátěné pĹekáĹky k rekognoskování nepĹátelskĹźch pozic, a eptá nadporuĹíkovi Lukáovi, s kterĹźm jsou vykloněni z okna vagĂłnu: "Tyhle civilisty byl nám taky Ĺert dluĹen. Čím větí inteligent, tím větí hovado."
Zdá se, Ĺe poruĹík Dub vĹbec nepĹestane mluvit. Vykládá dál vem dĹstojníkĹm, co Ĺetl v novinách o těch bojích karpatskĹźch i o zápase o karpatské prĹsmyky za rakousko-německé ofenzívy na Sanu.
Vypravuje o tom tak, jako by se nejen těch bojĹ zĹĹastnil, nĹźbrĹ dokonce vechny operace sám Ĺídil.
Zejména jsou neobyĹejné protivné jeho věty takovéhoto smyslu: "Potom jsme li na Bukovsko, abychom měli pojitěnou linii Bukovsko-Dynov, majíce spojení s bardějovskou skupinou u Velké Polanky, kde jsme rozbili samarskou divizi nepĹítele."
NadporuĹík Luká jiĹ nevydrĹel a poznamenal poruĹíkovi Duboví: "O ĹemĹ jsi jiĹ pĹed válkou patrné mluvil se svĹźm okresním hejtmanem."
PoruĹík Dub podíval se nepĹátelsky na nadporuĹíka Lukáe a vyel z vagĂłnu.
VojenskĹź vlak stál na náspu a dole pod svahem, několik metrĹ, leĹely rĹzné pĹedměty zahozené ustupujícími ruskĹźmi vojáky, kteĹí patrně ustupovali tímto pĹíkopem. Bylo zde vidět zrezavělé Ĺajníky, nějaké hrnce, taky na patrony. Také se zde válely vedle nejrĹznějích pĹedmětĹ kotouĹe ostnatého drátu a opět ty zakrvácené pruhy gázovĹźch obvazĹ a vaty. Nad tímto pĹíkopem na jednom místě stála skupina vojákĹ a poruĹík Dub ihned zjistil, Ĺe mezi nimi stojí vejk a něco jim vykládá.
el tedy tam.
"Co se zde stalo?" ozval se pĹísnĹź hlas poruĹíka Duba, pĹiĹemĹ postavil se pĹímo pĹed vejka. "Posluně hlásím, pane lajtnant," odpověděl vejk za vechny, "Ĺe se díváme."
"A na co se díváte?" rozkĹikl se poruĹík Dub. "Posluné hlásím, pane lajtnant, Ĺe se díváme dolĹ do pĹíkopu."
"A kdo vám dal k tomu svolení?"
"Posluně hlásím, pane lajtnant, Ĺe je to pĹání naeho pana obrta Schrödra z Brucku. KdyĹ von se s náma louĹil, kdyĹ jsme jeli teď na bojitě, tak ve svĹź ĹeĹi Ĺek, abychom vichni, kdyĹ budem procházet voputěnĹźmi bojiti, veho si dobĹe vímali, jak se bojovalo a co by nám mohlo bejt na prospěch. A my teď tady vidíme, pane lajtnant, v tejhle muldě, co vechno musí voják vodházet na svĹźm outěku. My tady vidíme, posluně hlásím, pane lajtnant, jak je to hloupĹź, kdyĹ voják táhne s sebou velijakĹź zbyteĹnosti. Von je tím zbyteĹné zatíĹenej. Von se tím zbyteĹné unaví, a kdyĹ takovou tíhu vleĹe s sebou, von nemĹĹe lehce bojovat "
PoruĹíkovi Dubovi zasvitla náhle naděje, Ĺe koneĹně dostane vejka pĹed váleĹnĹź polní soud pro antimilitaristickou velezrádnou propagandu, a proto otázal se rychle: "Vy tedy myslíte, Ĺe má voják odhazovat patrony, které se tady válejí v muldě, nebo bajonety, jak támhle vidím?"
"Ă nikoliv né, posluně hlásím, pane lajtnant," odpověděl vejk, usmívaje se pĹíjemné, "ráĹejí se podívat tady dolĹ na ten vodhozenej plechovej noĹník."
A vskutku, pod náspem válel se vyzĹźvavě noĹník s potluĹenĹźm emailem, rozeĹranĹź rzí, mezi stĹepinami hrncĹ, kteréĹto vechny pĹedměty, nehodící se jiĹ pro domácnost, ukládal zde pĹednosta nádraĹí, patrně jako materiál k diskusím archeologĹ budoucích věkĹ, kteĹí, aĹ objeví toto sídlisko, budou z toho magoĹi, a ve kolách budou se děti uĹit o věku emailovanĹźch noĹníkĹ.
PoruĹík Dub zadíval se na tento pĹedmět, ale nemohl neĹli prosté zjistit, Ĺe je to opravdu jeden z těch invalidĹ, kteĹí své svěĹí mládí trávili pod postelí.
Na vechny to pĹsobilo ohromnĹźm dojmem, a kdyĹ poruĹík Dub mlĹel, ozval se vejk: "Posluné hlásím, pane lajtnant, Ĺe s takovĹźm noĹníkem byla jednou pěkná legrace v lázních Poděbradech. Vo tom se u nás vypravovalo na Vinohradech v hospodě. Tenkrát totiĹ zaĹali vydávat v Poděbradech Ĺasopejsek Nezávislost a poděbradskej lekárník byl toho hlavní hlavou, a redaktorem tam udělali ňákĹźho Ladislava Hájka DomaĹlickĹźho. A ten pan lekárník, to vám byl takovej podivín, Ĺe sbíral starĹź hrnce a jinĹź takovĹź drobotiny, aĹ byl samej muzeum. A von si jednou, ten Hájek DomaĹlickej, pozval na návtěvu do poděbradskejch lázní jednoho kamaráda, kterej taky psal do novin, a voĹrali se tam spolu, poněvadĹ se uĹ pĹes tejden neviděli, a ten mu slíbil, Ĺe mu za to pohotění napíe fejton do tĹź Nezávislosti, do toho nezávislĹźho Ĺasopisu, ve kterĹźm von byl vodvislej. A von mu ten jeho kamarád napsal takovej fejton vo takovĹźm jednom sběrateli, jak nael v písku na bĹehu Labe starej noĹník plechovej a myslel, Ĺe to pĹilbice svatĹźho Václava, a udělal s tím takovej rozruch, Ĺe se tam na to pĹijel podívat biskup Brynych z Hradce s procesím a s korouhvema. Ten lekárník poděbradskej myslil, Ĺe to padá na něho, a tak byli vobá, von a ten pan Hájek, ve pĹi."
PoruĹík Dub byl by nejraději srazil vejka tam dolĹ, opanoval se vak a rozkĹikl se na vechny: "Já vám povídám, abyste zde zbyteĹně neĹuměli! Vy mě vichni jetě neznáte, ale aĹ mne poznáte! - Vy zde zĹstanete, vejku," Ĺekl hroznĹźm hlasem, kdyĹ vejk s ostatními chtěl odejíti k vagĂłnĹm.
ZĹstali sami stát proti sobě a poruĹík Dub pĹemĹźlel, co má Ĺíct straného.
vejk ho vak pĹedeel: "Posluně hlásím, pane lajtnant, kdyby nám aspoň tohle poĹasí vydrĹelo. Ve dne není moc horko a noci jsou taky docela pĹíjemnĹź, takĹe je to nejpĹíhodnějí doba k válĹení."
PoruĹík Dub vytáhl revolver a otázal se: "Zná to?"
"Posluně hlásím, pane lajtnant, znám. Pan obrlajtnant Luká má nemlich takovej."
"Tak si to tedy, ty pacholku, pamatuj!" váĹně a dĹstojně Ĺekl poruĹík Dub, zastrkuje opět revolver; "abys věděl, Ĺe by se ti mohlo stát něco velice nepĹíjemného, kdybys pokraĹoval v těch svĹźch propagandách."
PoruĹík Dub odcházel, opakuje si: "Teď jsem mu to nejlépe Ĺekl: v propagandách, ano, v propagandách!..."
NeĹli vejk vstoupí opět do svého vagĂłnu, prochází se jetě chvíli a bruĹí k sobě: "Kam ho mám jenom zaĹadit`?" A Ĺím dále tím jasněji vybavuje se vejkovi pojmenování tohoto druhu: poloprďoch.
Ve vojenském slovníku slovo prďoch bĹźvalo odedávna pouĹíváno s velkou láskou, a hlavně toto Ĺestné nazvání patĹilo plukovníkĹm nebo starím hejtmanĹm a majorĹm a bylo to jisté stupňování pouĹívanĹźch slov "dědek prevítská". Bez toho pĹídavného jména slovo dědek bylo laskavĹźm oceněním starého plukovníka nebo majora, kterĹź hodně Ĺval, ale pĹitom měl svoje vojáky rád a chránil je vĹĹi jinĹźm regimentĹm, kdyĹ lo hlavně o cizé patroly, které jeho vojáky vyzdvihovaly z putyk, kdyĹ neměli pĹesĹas. Dědek se staral o své vojáky, mináĹ musela bĹźt v poĹádku, ale míval vĹdy nějakého koníĹka; na něco si zased, a proto byl "dědek".
KdyĹ ale dědek zbyteĹné sekĹźroval pĹitom muĹstvo i arĹe, vymĹźlel si noĹní cviĹení a podobné věci, byl "dědek prevítská".
Z "prevítského dědka", jako vyí s~peň vĹźvinu neĹádnosti, sekatury a blbosti, stal se "prďoch". To slovo znamenalo vechno, a velikĹź jest rozdíl mezi prďochem v civilu a prďochem na vojně.
První, civilní, jest téĹ pĹedstavenĹźm a také ho tak veobecně nazĹźvají v ĹĹadech sluhové i podĹízení ĹĹedníci. To je filistr byrokrat, kterĹź vytĹźká napĹíklad, Ĺe koncept není dobĹe vysuen pijákem a podobně. Je to vĹbec blbé hovadskĹź zjev v lidské spoleĹnosti, poněvadĹ pĹitom dělá takovĹź mezek rozafu, vemu chce rozumět, vechno dovede vyloĹit a nade vím se urazí.
Kdo byl na vojně, chápe ovem ten rozdíl mezi tímto zjevem a prďochem v uniformě. Zde to slovo pĹedstavovalo dědka, kterĹź byl "prevít", skuteĹnĹź prevít, el na vechno ostĹe, ale zastavil se pĹesto pĹed kaĹdou pĹekáĹkou; vojáky neměl rád a zápasil s nimi marně, nedovedl si získat Ĺádné autority, které se těil "dědek" i "dědek prevítská".
U některĹźch posádek, jako napĹíklad v Tridentu, místo prďoch Ĺíkalo se "ná starej hajzl". Ve vech pĹípadech lo 0 osobu starí, a jestli vejk nazval v duchu poruĹíka Duba poloprďochem, vystihl naprosto logicky, Ĺe jak do stáĹí, tak do hodnosti a vĹbec do veho schází poruĹíkovi Duboví do prďocha jetě padesát procent.
S těmi mylenkami vraceje se ke svému vagĂłnu, potkal pucfleka Kunerta, kterĹź měl opuchlou tváĹ a cosi nesrozumitelně breptal, Ĺe se právě srazil se svĹźm pánem, poruĹíkem Dubem, kterĹź mu zĹistajasna nafackoval, poněvadĹ prĹź má zjitěná fakta, Ĺe se stĹźká se vejkem.
"V tomto pĹípadě," Ĺekl klidně vejk, "pĹjdeme k raportu. Rakouskej voják musí se dát fackovat jenom v urĹitejch pĹípadech. Ale von ten tvĹj pán pĹekroĹil vechny meze, jako to Ĺíkal starej EvĹen Savojskej: ,Potud aĹ votud: Ted ty musí jít sám k raportu, a jestli nepude, tak ti sám nafackuju, abys věděl, co je to disciplína v armádě. V karlínskejch kasárnách bejval ňákej lajtnant Hausner a ten měl taky bure, a taky ho fackoval a kopal. Jednou byl ten bur tak zfackovanej, Ĺe byl z toho pitomej a hlásil se k raportu a u raportu vohlásil, Ĺe byl zkopanej, poněvadĹ von si to vechno plet, a ten jeho pán taky vopravdu dokázal, Ĺe on lĹe, Ĺe von ho v ten den nekopal, ale jenom fackoval, tak toho milĹźho bure pro kĹivĹź naĹĹení zavĹeli na tĹí neděle. - Ale to na celĹź věci nic nemění," pokraĹoval vejk, "to je zrovna to samĹź, vo Ĺem vĹdycky vypravoval medik HoubiĹka, Ĺe je to jedno, rozĹezat v patalogickĹźm Ĺstavě ňákĹźho Ĺlověka, kterĹź se voběsil nebo votrávil. A já jdu s tebou. Pár facek dělá na vojně moc."
Kunert Ĺplné zpitoměl a dal se vést vejkem k tábnímu vagĂłnu.
PoruĹík Dub zaĹval, vykláněje se z okna: "Co tady chcete, pacholci?"
"Chovej se dĹstojné," napomínal vejk Kunerta a strkal ho napĹed do vagĂłnu.
V chodbě objevil se nadporuĹík Luká a za ním hejtman Ságner.
NadporuĹík Luká, kterĹź uĹ měl tolik se vejkem, stralivě se udivil, nebol' vejk netváĹil se jíĹ tak dobromyslné váĹně, jeho tváĹ neměla známĹź dobromyslnĹź vĹźraz, spí znamení novĹźch nepĹíjemnĹźch událostí.
"Posluně hlásím, pane obrlajtnant," Ĺekl vejk, "věc jde k raportu."
"Jenom zas neblbni, vejku, já uĹ toho mám také dost "
"RaĹte dovolit," Ĺekl vejk, "jsem ordonancí vai kumpanie, vy, raĹte dovolit, ráĹíte bĹźt kompaniekomandantem jedenáctky. Já vím, Ĺe to vypadá děsné divné, ale já vím taky, Ĺe pan lajtnant Dub nalézá se pod vámi."
"Vy jste se, vejku, vĹbec zbláznil," vpadl do jeho ĹeĹi nadporuĹík Luká, "vy jste voĹralej, uděláte nejlepí, kdyĹ odejdete! Rozumí, ty blbe, ty hovado."
"Posluně hlásím, pane obrlajtnant," Ĺekl vejk, strkaje pĹed sebou Kunerta, "vono to vypadá zrovna tak, jako kdyĹ se jednou v Praze dělal pokus s ochrannĹźm rámem proti pĹejetí elektrikou. Ten pan vynálezce se sám na ten pokus vobětoval a potom muselo město platit jeho vdově odkodnĹź."
Hejtman Ságner, nevěda co Ĺíci, kĹźval pĹitom souhlasné hlavou, zatímco nadporuĹík Luká tváĹil se zoufale.
"Vechno musí jít po raportu, posluné hlásím, pane obrlajtnant," pokraĹoval neĹprosné vejk, "jetě v Brucku jste mně Ĺíkal, pane obrlajtnant, Ĺe kdyĹ jsem ordonancí u kumpanie, Ĺe mám jetě jinĹź povinnosti neĹ nějakĹź rozkazy. e mám bejt vo vem, co se děje u kumpanie, informovanej. Na základě toho naĹízení dovoluji si vám oznámit, pane obrlajtnant, Ĺe pan lajtnant Dub nafackoval mirnikstirniks svĹźmu burovi. Já bych to, posluně hlásím, pane obrlajtnant, tĹebas neĹíkal. KdyĹ já vak vidím, Ĺe pan lajtnant Dub je pĹidělen pod vae komando, tak jsem si umínil, Ĺe to musí jít po raportu."
"Tohle je divná záleĹitost," Ĺekl hejtman Ságner, "proĹ sem strkáte, vejku, toho Kunerta." "Posluné hlásím, pane batalionskomandante, Ĺe vechno musí jít po raportu. Von je pitomej, von byl zfackovanej panem lajtnantem Dubem, a von si to nemĹĹe dovolit, aby sám el k raportu. Posluné hlásím, pane hauptmane, kdybyste se na něj podíval, jak se mu tĹesou kolena, von je celej neĹívej, Ĺe musí jít k tomu raportu. A nebejt mě, tak by se k tomu raporiu snad vĹbec nedostal, jako ten Kudela z Bytouchova, kterej za aktivní sluĹby tak dlouho chodil k raportu, aĹ byl pĹeloĹenej k maríně, kde se stal kornetem, a byl na ňákĹźm vostrově potom, v TichĹźm oceánu, vyhláenej jako dezertĹźr. Von se tam potom voĹenil a mluvil taky s cestovatelem Havlasou, kterej vĹbec nepoznal, Ĺe to není domorodec. - Je to vĹbec moc smutnĹź, kdyĹ má jít někdo kvĹli takovejm pár blbejm fackám k raportu. Ale von vĹbec sem nechtěl jít, poněvadĹ Ĺíkal, Ĺe sem nepude. Von je vĹbec takovej ufackovanej bur, Ĺe ani neví, vo kterej facce se tady jedná. Von by sem byl vĹbec neel, von vĹbec nechtěl jít k raportu, von si dá namlátit kolikrát jetě víc. Posluně hlásím, pane hauptman, podívají se na něj, von uĹ je z toho celej posranej. A na druhĹź straně zas, von si měl hned stěĹovat, Ĺe dostal těch pár facek, ale von se nevodváĹil, poněvadĹ věděl, Ĺe je to lepí, jako napsal ten jeden básník, bejt skromnou fialkou. Von totiĹ slouĹí u pana lajtnanta Duba."
Strkaje Kunerta pĹed sebe, Ĺekl k němu vejk: "NetĹes se poĹád jako dub ve vosice!"
Hejtman Ságner otázal se Kunerta, jak se to vlastně stalo.
Kunert vak prohlásil, tĹesa se na celém těle, Ĺe se mohou zeptat pana lajtnanta Duba, Ĺe mu ten vĹbec nenafackoval.
Jidá Kunert, stále tĹesa celĹźm tělem, prohlásil dokonce, Ĺe si to vejk vĹbec vymyslil.
Této trapné události uĹinil konec poruĹík Dub, kterĹź se náhle objevil a rozeĹval se na Kunerta: "Chce jetě dostat novejch pár facek?"
Věc byla tedy Ĺplně jasnou a hejtman Ságner prostě k poruĹíkovi Dubovi prohlásil: "Kunert ode dneka je pĹidělen k bataliĂłnní kuchyni, a pokud se tĹźká nového bure, obrat se na rechnungsfeldvébla Vaňka."
PoruĹík Dub zasalutoval a jenom pĹi odchodu Ĺekl k vejkovi: "Sázím se, Ĺe budete jednou viset:" KdyĹ odeel, obrátil se vejk k nadporuĹíkovi Lukáovi jemnĹźm, pĹátelskĹźm tĂłnem: "V Mnichově Hraditi byl taky takovej jeden pán a taky tak s tím druhĹźm mluvil, a von mu vodpověděl: ,Na popraviti se sejdeme.`"
"vejku," Ĺekl nadporuĹík Luká, "vy jste ale blbej, a neopovaĹte se mně Ĺíct, jak vy to máte ve zvyku: Posluně hlásím, Ĺe jsem blbej."
"Frapant," ozval se hejtman Ságner nakláněje se v okně a byl by tak rád od okna odstoupil, ale neměl jíĹ Ĺasu, nebo zjevilo se to netěstí: poruĹík Dub pod oknem,
PoruĹík Dub zaĹal s tím, Ĺe velice lituje toho, jak hejtman Ságner odeel, nevyslechnuv jeho dĹvody o ofenzívě na vĹźchodní frontě.
"Máme-li porozuměti obrovské ofenzívě," volal poruĹiti Dub nahoru do Ăłkna, "musíme si uvědomit, jak se vyvinula ofenzíva koncem dubna. Museli jsme prolomit ruskou frontu a nali jsme nejvĹźhodnějím místem pro tento prĹlom frontu mezi Karpaty a Vislou."
"Já se s tebou o to nehádám," odpověděl sue hejtman Ságner a odeel od okna.
KdyĹ se za pĹl hodiny nato pokraĹovalo v jízdě na Sanok, hejtman Ságner natáhl se na sedadlo a dělal, Ĺe spí, aby poruĹík Dub zatím zapomněl na své otĹepané vĹźvody o ofenzívě.
Ve vagĂłně se vejkem scházel Baloun. Vyprosil si totiĹ dovolení vytĹít chlebem kotel po gulái. Nalézal se nyní na voze s polními kuchyněmi v nepĹíjemné situaci, poněvadĹ pĹitom, jak se vlak hnul, vletěl po hlavě do kotle a nohy mu Ĺouhaly pĹes kotel. Zvykl si vak na tuto situaci a z kotle ozĹźvalo se mlaskání, jako kdyĹ jeĹek honí váby, a později BalounĹv prosebnĹź hlas: "Prosím vás, kamarádi, proboha, hocYte mi sem kousek chleba, jetě je tady moc vomáĹky." Tato idyla trvala aĹ do nejbliĹí stanice, kam pĹijeli jiĹ s kotlem 1 t. kumpanie vyĹitěnĹźm, Ĺe se pocínování jen lesklo.
"Zapla vám to pámbu, kamarádi," děkoval Baloun srdeĹné. "Vod tĹź doby, co jsem teď na vojně, ponejprv se na mé těstí usmálo."
A bylo také vskutku co Ĺíct. V Lupkovském prĹsmyku dostal se Baloun ku dvěma porcím guláe, nadporuĹík Luká projevil téĹ svou spokojenost nad tím, Ĺe mu Baloun pĹinesl z dĹstojnické kuchyně netknutou mináĹ, a zanechal pro něho dobrou poloviĹku. Baloun byl Ĺplně asten, klátil nohama, které vystrĹil z vozu, a najednou se mu celá tahle vojna zdála bĹźti něĹím teplĹźm, rodinnĹźm.
KuchaĹ kumpanie poĹal si z něho dělat legraci, Ĺe aĹ se pĹijede do Sanoku, Ĺe se bude vaĹit veĹeĹe a jetě jeden oběd, poněvadĹ tu veĹeĹi a oběd mají k dobru za tu celou cestu, kdyĹ to nedostali. Baloun jen souhlasně kĹźval hlavou a eptal: "Uvidíte, kamarádi, Ĺe nás pámbu neopustí."
Vichni se tomu upĹímné smáli a kuchaĹ sedě na polní kuchyni zazpíval:
upajdijáh Ĺupajdá,
ak nás pánbĹh nezandá.
Zandá-li nás do bláta,
ak nás zaseje vydrápá...
Zandá-li nás do houtě,
ak nás zase vykoue.
upajdijá, Ĺupajdá,
ak nás pánbĹh nezandá...
Za stanicí Ĺavne poĹaly se objevovat opět v Ĺdolích nové vojenské hĹbitĹvky. Pod Ĺavne bylo vidět z vlaku kamennĹź kĹíĹ s bezhlavĹźm Kristem Pánem, kterĹź ztratil hlavu pĹi odstĹelu trati.
Vlak zrychloval svou rychlost, Ĺena se dolĹ Ĺdolím k Sanoku, obzory se roziĹovaly a tím i Ĺetnějími stávaly se celé skupiny rozbitĹźch vesnic po obou stranách do kraje.
U Kulané bylo vidět dole v ĹíĹce z ĹelezniĹního náspu zĹícenĹź, rozbitĹź vlak Červeného kĹíĹe.
Baloun vytĹetil na to oĹi a zejména se podivil na rozházené dole Ĺásti lokomotivy. Komín byl zaraĹen do ĹelezniĹního náspu a vyĹuhoval z něho ven jako osumadvacítka.
Tento zjev vzbudil téĹ pozornost ve vagĂłně, kde byl vejk. Nejvíce se rozĹílil kuchaĹ Jurajda: "Copak se smí stĹílet do vagĂłnĹ Červeného kĹíĹe?"
"Nesmí, ale mĹĹe," Ĺekl vejk, "usa to byla dobrá, a von se pak kaĹdej vomluví, Ĺe to bylo v noci a Ĺe ten Ĺervenej kĹíĹ není vidět. Vono je vĹbec moc věcí na světě, kterĹź se nesmějí dělat, ale mĹĹou se provádět. Hlavní věc, aby to kaĹdej zkusil, jestli se mu to povede, kdyĹ to nesmí, aby to moh. Vo císaĹskejch manévrech na Písecku pĹiel takovej rozkaz, Ĺe se nesmějí vojáci na pochodu vázat do kozelce. Ale ná hejtman na to pĹiel, Ĺe se to mĹĹe, poněvadĹ takovej rozkaz byl strané sménej, to moh kaĹdej lehko pochopit, Ĺe do kozelce svázanej voják nemĹĹe maírovat. Tak von vlastně ten befel nevobcházel, dával jednodue a rozumně svázanĹź vojáky do kozelce házet do vozĹ vod trénu a maírovalo se s nima dál. Nebo takovejhle pĹípad, co se stal v naí ulici pĹed pěti esti lety. Tam bydlel nějakej pan Karlík v prvním patĹe. O poschodí vej moc hodnej Ĺlověk, nějakej konzervatorista Mike. Von měl moc rád ĹenskĹź a taky mezi jinejma poĹal chodit za dcerou toho pana Karlíka, kterej měI peditérství a cukráĹství a taky měl někde na Moravě knihaĹství pod ňákou docela cizou firmou. KdyĹ se ten pan Karlík dověděl, Ĺe ten konzervatorista mu chodí za dcerou, tak ho navtívil v byté a Ĺek mu: ,Vy si mou dceru nesmíte vzít, vy jeden votrapo. Já vám jí nedám!` ,Dobrá,` vodpověděl mu pan Mike; ,kdyĹ si. ji nesmím vzít, co mám dělat, mám se roztrhat?` Za dva měsíce pĹiel pan Karlík znova a pĹived si svou manĹelku a voba mu Ĺekli jednohlasné: ,Vy pacholku, vy jste pĹipravil nai dceru vo Ĺest: ,Zajisté,` odpověděl on jim na to, ,dovolil jsem si ji zkurvit, milostivá paní: Ten pan Karlík zaĹal na něj zbyteĹně Ĺvát, Ĺe mu pĹece Ĺíkal, Ĺe si ji nesmí vzít, Ĺe mu ji nedá, ale von mu docela správně vodpověděl, Ĺe si ji taky neveme, a tenkrát Ĺe nebyla vo tom Ĺádná ĹeĹ, co s ní mĹĹe dělat. e se vo tom nejednalo, von Ĺe drĹí slovo, aby byli bez starosti, Ĺe von ji nechce, Ĺe je charakter, Ĺe není kam vítr, tam plá, a Ĺe drĹí slovo, Ĺe kdyĹ něco Ĺekne, Ĺe je to svatĹź. A jestli bude kvĹli tomu pronásledovanej, tak Ĺe si z toho taky nic nedělá, poněvadĹ má svědomí ĹistĹź a jeho neboĹka maminka jetě na smrtelnĹź posteli ho zapĹísahala, aby nikdy v Ĺivotě nelhal, a von Ĺe jí to slíbil rukoudáním a taková pĹísaha Ĺe je platná. V jeho rodině Ĺe vĹbec nikdo nelhal a von měl taky vĹdycky ve kole z mravnĹźho chování nejlepí známku. Tedy tady vidíte, Ĺe se leccos nesmí, ale mĹĹe, a Ĺe cesty mĹĹou bĹźti rozliĹné, jenom vĹli mějme vichni rovnou."
"Milí pĹátelé," Ĺekl jednoroĹní dobrovolník, kterĹź si dělal horlivě poznámky, "vechno patné má i dobrou stránku. Tento do povětĹí vyhozenĹź, polospálenĹź a z náspu svrĹenĹź vlak Červeného kĹíĹe obohacuje slavné dějiny naeho bataliĂłnu o novĹź hrdinnĹź Ĺin budoucnosti. PĹedstavuji si, Ĺe asi tak 16. záĹí, jak jsem si jiĹ uĹinil poznámku, pĹihlásí se od kaĹdé kumpanie naeho bataliĂłnu několik prostĹźch vojínĹ pod vedením kaprála, Ĺe vyhodí pancéĹovĹź vlak nepĹítele, kterĹź nás ostĹeluje a brání naemu pĹechodu pĹes Ĺeku. Čestně vyplnili svĹj Ĺkol, pĹevléknuti za sedláky - - Co to vidím," zvolal jednoroĹní dobrovolník, dívaje se do svĹźch poznámek. ,"Jak se mně sem dostal ná pan Vaněk? - Poslyte, pane rechnungsfeldvébl," obrátil se na Vaňka, "jakĹź krásnĹź ĹláneĹek bude o vás v dějinách bataliĂłnu. Tuím, Ĺe uĹ jste tam jednou, ale tohle bude rozhodné Lepi a vydatnějí." JednoroĹní dobrovolník Ĺetl povĹźenĹźm hlasem: "Hrdinná smrt ĹĹetního ikovatele Vaňka. K odváĹnému podniku, vyhození nepĹátelského pancéĹového vlaku, pĹihlásil se téĹ ĹĹetní ikovatel Vaněk, jsa pĹevleĹen jako ostatní v selskĹź kroj. PĹivozenĹźm vĹźbuchem byl omráĹen, a kdyĹ se probral z mrákot, viděl se obklopena nepĹítelem, kterĹź ho okamĹitě dopravil do tábu nepĹátelské divize, kde tváĹí v tváĹ smrti odepĹel jakéhokoliv vysvětlení o postavení a síle naeho vojska. PoněvadĹ nalézal se v pĹevleĹeni, byl odsouzen jako vyzvědaĹ k oběení provazem, kterĹźĹto trest, vzhledem k jeho vysoké hodnosti, byl mu změněn k smrti zastĹelením. Exekuce byla ihned vykonána u hĹbitovní zdi a stateĹnĹź ĹĹetní ikovatel Vaněk Ĺádal, aby mu nebyly zavázány oĹi. Na otázku, má-li nějaké pĹání, odpověděl: ,VyĹiďte prostĹednictvím parlamentáĹe mému bataliĂłnu mĹj poslední pozdrav a Ĺe umírám s pĹesvědĹením, Ĺe ná bataliĂłn bude pokraĹovati na své vítězné cestě. Dále vyĹiďte panu hejtmanovi Ságnerovi, Ĺe podle posledního rozkazu po brigádě zvyuje se porce konzerv denně na dvěapĹl konzervy na jednoho muĹe: Tak umĹel ná ĹĹetní ikovatel Vaněk, vzbudiv svou poslední větou panickĹź strach u nepĹítele, kterĹź se domníval, Ĺe bráně naemu pĹechodu pĹes Ĺeku, odĹezuje nás od zásobovacích bodĹ, zpĹsobuje nám brzké vyhladovění a tím i demoralizaci v naich Ĺadách. - O jeho klidu, s kterĹźm hleděl smrti vstĹíc, svědĹí ta okolnost, Ĺe hrál s nepĹátelskĹźmi tábními dĹstojníky pĹed svou popravou cvika. ,Mnou vyhranĹź obnos odevzdejte ruskému Červenému kĹíĹi,` Ĺekl, stoje jiĹ pĹed hlavněmi ruĹnic. Tato lechetná velkomyslnost pohnula pĹítomné vojenské zástupce aĹ k slzám. - Odpuste, pane Vaňku," pokraĹoval jednoroĹní dobrovolník, "Ĺe jsem si dovolil disponovat s vaimi vyhranĹźmi penězi. PĹemĹźlel jsem o tom, má-li se to snad odevzdat rakouskému Červenému kĹíĹi, ale koneĹně pĹedpokládám, Ĺe ze stanoviska lidskosti je to jedno, jen kdyĹ se to odevzdá humánní instituci."
"Moh to ten ná neboĹtík," Ĺekl vejk, "vodevzdat polívkovĹźmu Ĺstavu města Prahy, ale takhle je to pĹeci jen lepí, von by si tĹeba pan starosta za ten vobnos koupil jitrnici na gábl."
"Inu, krade se vude," Ĺekl telefonista ChodounskĹź.
"Hlavně se krade u Červeného kĹíĹe," s velkou zlostí prohlásil kuchaĹ Jurajda. "Měl jsem v Brucku známého kuchaĹe, kterĹź vaĹil pro sétĹiĹky v baráku, a ten mně Ĺíkal, jak pĹedstavená těch sestĹiĹek a vrchní oetĹovatelky posílají domĹ celé bedny malaga a Ĺokolády. To nese sama sebou pĹíleĹitost, to je sebeurĹení Ĺlověka. KaĹdĹź Ĺlověk prodělává ve svém nekoneĹném Ĺivotě nesĹíslné pĹeměny a jednou musí se objevit na tomto světě jako zloděj, v urĹitĹźch obdobích své Ĺinnosti. Sám jsem jiĹ prodělal toto jedno období."
KuchaĹ okultista Jurajda vytáhl ze svého baochu láhev koňaku.
"Zde vidíte," Ĺekl, otvíraje láhev, "neomylnĹź dĹkaz mého tvrzení. Vzal jsem ji pĹed odjezdem z dĹstojnické mináĹe. Koňak jest nejlepí známky a mělo se ho pouĹívati k cukrovĹźm polevĹm na linecké dorty. Byl vak pĹedurĹen k tomu, abych ho ukradl, stejně jako já jsem byl pĹedurĹen státi se zlodějem."
"A taky by to nebylo patnĹź," ozval se vejk, "kdybychom byli pĹedurĹeni k tomu, abychom byli vaema spoluviníkama, já alespoň mám takovĹź tuení."
A pĹedurĹení se opravdu ukázalo. Láhev la kolem pĹes protest ĹĹetního ikovatele Vaňka; kterĹź tvrdil, Ĺe se má pít koňak z esálku a spravedlivě rozdělit, poněvadĹ je jich vech dohromady na láhev pět, takĹe pĹi lichém Ĺísle se lehce mĹĹe stát, Ĺe se někdo urĹité o jeden lok z láhve víc napije neĹli ti druzí, k ĹemuĹ podotkl vejk: "To je pravda, jestli chce mít pan Vaněk sudĹź Ĺíslo, tak a vystoupí ze spolku, aby nebyly ĹádnĹź nepĹíjemnosti a hádky."
Vaněk tedy odvolal svĹj návrh a podal jinĹź, velkodunĹź, aby se dárce Jurajda umístil do takového poĹadí, aby se mohl napíti dvakrát, coĹ zpĹsobilo bouĹi odporu, poněvadĹ se jiĹ Jurajda jednou napil, ochutnávaje koňak pĹi otevírání lahve.
KoneĹné byl pĹijat návrh jednoroĹního dobrovolníka pít podle abecedy, coĹ odĹvodnil tím, Ĺe jest to téĹ jisté pĹedurĹení, jak se kdo jmenuje.
Láhev dorazil ChodounskĹź, prvĹź v abecedě, provázen hrozivĹźm zrakem Vaňka, kterĹź si vypoĹítával, Ĺe kdyĹ je poslední, Ĺe bude mít o jeden lok víc, coĹ byla hrubá matematická chyba, poněvadĹ bylo jednadvacet lokĹ.
Potom hráli obyĹejného cvika ze tĹí karet; objevilo se, Ĺe jednoroĹní dobrovolník pouĹívá pĹitom pĹi kaĹdém rabování náboĹnĹźch propovídek z Písma svatého. Rabuje spodka, zvolal: "Pane, ponechejĹ mně tohoto spodka i tohoto léta, a jejĹ okopám a ohnojím, a mně pĹinese ovoce."
KdyĹ mu bylo vytĹźkáno, Ĺe dokonce se odváĹil rabovat osmiĹku, zvolal hlasem velikĹźm: "Ale Ĺena některá, mající groĹ deset, ztratila-li by jeden gro, zdaliĹ nezazĹe svíce a nehledá pilně, dokud nenalezne? A kdyĹ nalezne, svolá sousedy a pĹítelkyně, Ĺkouc: ,Spolu radujte se se mnou, nebo rabovala jsem osmiĹku a v kartách pĹikoupila trumfového krále s esem!` - Tak sem dejte ty karty, spadli jste tam vichni "
JednoroĹní dobrovolník Marek měl opravdu velké těstí v kartách. Zatímco druzí pĹebíjeli si trumfy navzájem, on bil jejich pĹebité trumfy vĹdy nejvyím trumfem, takĹe tam jeden za druhĹźm padali a on bral sázku za sázkou a volal k poraĹenĹźm: "A zemětĹesení veliká budou po místech, a hladové a morové hrĹzy a zázrakové z nebe velicí." KoneĹně uĹ toho. měli dost, pĹestali hrát, kdyĹ telefonista ChodounskĹź prohrál svĹj Ĺold na pĹl roku napĹed. Byl nad tím zdrcen a jednoroĹní dobrovolník Ĺádal na něm Ĺpisy, Ĺe pĹi vyplácení Ĺoldu ĹĹetní ikovatel Vaněk vyplatí Ĺold Chodounského jemu.
"Neboj se, ChodounskĹź," těil ho vejk. "KdyĹ bude mít těstí, tak padne pĹi prvním gefechtu a Marek utĹe hubu vo tvoje lénungy, jen mu to podepi."
Zmínka o padnutí dotkla, se Chodounského velice nepĹíjemně, takĹe Ĺekl s urĹitostí: "Já nemĹĹu padnout, protoĹe jsem telefonista, a telefonisti jsou vĹdycky v blindáĹi a dráty se natahujou nebo chyby se hledají vĹdycky aĹ po gefechtu."
JednoroĹní dobrovolník zmínil se, Ĺe telefonisti právě naopak vydáni jsou velkému nebezpeĹí a Ĺe hlavně na telefonisty má spadeno vĹdy nepĹátelské dělostĹelectvo. ádnĹź telefonista není jist ve své blindáĹí. Kdyby bytí deset metrĹ pod zemí, tak ho tam nepĹátelská, artilérie pĹece najde. e telefonisti hynou jako kroupy v deti v létě, o tom svědĹí, Ĺe kdyĹ opoutěl Bruck, tak právě tam otvírali 28. kurs pro telefonisty.
ChodounskĹź díval se pĹed sebe utrápeně, coĹ pohnulo vejka k pĹátelskému, dobrému slovu: "Má to zkrátka pěknej vindl." ChodounskĹź odpověděl vlídné: "Kute, tetiĹko."
"Podívám se na písmenu Ch ve svĹźch poznámkách o dějinách bataliĂłnu... ChodounskĹź - ChodounskĹź, hm, aha, tady to máme: ,Telefonista ChodounskĹź, zasypán minou. Telefonuje ze své hrobky na táb: Umírám a gratuluji svému bataliĂłnu k vítězství!`"
"To ti musí staĹit," Ĺekl vejk, "nebo chce jetě něco k tomu doplnit? Pamatuje se na toho telefomstu z Titaniku, kterej, kdyĹ uĹ loď se potápěla, poĹád telefonoval dolĹ do zatopenĹź kuchyně, kdy uĹ bude voběd?"
"Mně na tom nesejde," Ĺekl jednoroĹní dobrovolník, "popĹípadě se mĹĹe pĹedsmrtnĹź vĹźrok Chodounského doplnit tím, Ĺe on nakonec zvolá do telefonu: ,Pozdravujte ode mne nai Ĺeleznou brigádu!`"
*4. kapitola
Marschieren marsch!
Objevilo se, kdyĹ se pĹijelo do Sanoku, Ĺe vlastně na tom voze s polní kuchyní jedenáctky, kde prděl blahem nasycenĹź Baloun, měli celkem pravdu, Ĺe bude veĹeĹe, a dokonce kromě veĹeĹe Ĺe tam bude rozdáván nějakĹź komisárek za vechny ty dny, kdy nedostal bataliĂłn niĹeho. Objevilo se také, Ĺe vlastně v Sanoku, kdyĹ vylezli z vagĂłnĹ, nalézá se táb Ĺelezné brigády, ku které bataliĂłn 91. regimentu patĹil podle svého kĹestního listu. AĹkoliv odtud bylo spojení ĹelezniĹní neporueno pod Lvov i severně na Veliké Mosty, bylo vlastně záhadou, proĹ táb vĹźchodního Ĺseku udělal tyto dispozice, aby Ĺelezná brigáda se svĹźm tábem soustĹeďovala pochodové prapory sto padesát kilometrĹ v tĹźlu, kdyĹ la v té době fronta od BrodĹ na Bug a podél Ĺeky severně k Sokalu.
Tato velice zajímavá strategická otázka byla straně jednoduchĹźm zpĹsobem rozlutěna, kdyĹ el hejtman Ságner v Sanoku hlásit do tábu brigády o pĹibytí marbataliĂłnu.
OrdonanĹním dĹstojníkem byl adjutant brigády hejtman Tayrle.
"Já se velice divím," Ĺekl hejtman Tayrle, "Ĺe vy jste nedostali urĹité zprávy. MarrĹta je jistá. O linii vaeho pochodu měli jste nám oznámit pĹirozeně pĹedem. Podle dispozic hlavního tábu pĹijeli jste o dva dny dĹíve."
Hejtman Ságner se trochu zarděl, ale nenapadlo mu opakovat vechny ty ifrované telegramy, které dostával po celé cestě.
"Já se vám divím," Ĺekl adjutant Tayrle. "Myslím," odpověděl hejtman Ságner, "Ĺe si vichni dĹstojníci tykáme."
"BudiĹ," Ĺekl hejtman Tayrle, "Ĺekni mně, jse aktivní nebo civilista? Aktivní? - To je docela něco jiného... Ĺlověk se v tom nevyzná. Tady uĹ ti projelo takovĹźch blbĹ rezervních lajtnantĹ. KdyĹ jsme ustupovali od Limanova a od Krasníku, vichni ti takélajtnanti ztratili hlavu, jakmile uviděli kozáckou patrolu. My ve tábu nemáme rádi takovĹźch pĹíĹivníkĹ. PitomĹź chlap s inteligentkou dá se nakonec aktivovat nebo v civilu udělá oficírskou zkouku a blbne zas dál v civilu, a kdyĹ pĹijde vojna, tak je z něho ne lajtnant, ale poseroutka!"
Hejtman Tayrle si odplivl a dĹvěrně poplácal hejtmana Ságnera: "ZdrĹíte se tady asi dva dny. Já vás vechny provedu, zatanĹíme si. Máme tady takové hezké kurviĹky, engelhuren. Máme zde dceru jednoho generála, která dĹív pěstovala lesbickou lásku. To se ti vichni pĹevlékneme do ĹenskĹźch atĹ, a uvidí, co ona umí! Je ti to taková hubená svině, Ĺe bysi si snad ani nic nepomyslel. Ale zná to, kamaráde. Je to taková potvora ostatně to pozná. - Pardon!" zarazil se; "musím se zas vyblit, je to dnes jiĹ potĹetí."
KdyĹ se potom vrátil, sdělil hejtmanovi Ságnerovi, aby dokázal, jak je tu veselo, Ĺe jsou to následky vĹerejího veĹera, na kterém bral ĹĹast i stavební oddíl.
S velitelem tohoto oddílu, kterĹź byl téĹ v hodnosti hejtmana, seznámil se hejtman Ságner velice brzo. Do kanceláĹe vpadl totiĹ uniformovanĹź dlouhán s tĹemi zlatĹźmi hvězdiĹkami a jaksi v mátohách, nepozoruje pĹítomnosti hejtmana Ságnera, zcela dĹvěrně oslovil Tayrle: "Co dělá, svině? Tys nám vĹera pěkné zĹídil nai hraběnku." Posadil se na Ĺidli, a t1uĹe se tenkou rákoskou pĹes lĹźtka, smál se na celé kolo: "KdyĹ si vzpomenu, jak jsi se jí vyblit do klína..."
"Ano," Ĺekl Tayrle, "bylo to vĹera velmi veselé." Pak teprve seznámil hejtmana Ságnera s dĹstojníkem s rákoskou a vichni vyli kanceláĹí administraĹního oddělení brigády ven do kavárny, která náhle vyrostla z bĹźvalé pivnice.
KdyĹ li kanceláĹí, hejtman Tayrle vzal si od velitele stavebního oddílu rákosku a uhodil na dlouhĹź stĹl, kolem kterého na povel postavilo se do fronty dvanáct vojenskĹźch písaĹĹ. Byli to vyznavaĹi klidné, bezpeĹné práce v tĹźlu armády s velkĹźmi, spokojenĹźmi bĹichy v extra uniformách.
A těmto dvanácti tlustĹźm apotolĹm ulejvandy hejtman Tayrle Ĺekl, chtěje se vyznamenati pĹed Ságnerem i druhĹźm hejtmanem: "Nemyslete si, Ĺe vás tady mám jako na krmníku. Prasata! Méně Ĺrát a chlastat, ale více běhat. - Teď vám ukáĹi jetě jinou drezĹru," oznámil Tayrle svĹźm spoleĹníkĹm.
Uhodil poznovu rákoskou na stĹl a otázal se těch dvanácti: "Kdy prasknete, Ĺuňata?"
Vech dvanáct odpovědělo unisono: "Dle vaeho rozkazu, pane hejtmane."
Směje se vlastní blbosti a pitomosti, vyel hejtman Tayrle z kanceláĹe.
KdyĹ seděli vichni tĹi v kavárně, poruĹil Tayrle pĹinésti láhev jeĹabinky a zavolat nějaké sleĹny, které jsou volné. Objevilo se, Ĺe kavárna vlastně není nic jiného neĹ vykĹiĹenĹź dĹm, a poněvadĹ Ĺádná ze sleĹen nebyla volnou, rozĹílil se hejtman Tayrle na nejvyí stupeň a v pĹedsíni vynadal sprostě madam a kĹiĹel, kdoĹe je u sleĹny Elly. KdyĹ dostal za odpověď, Ĺe je tam nějakĹź poruĹík, láteĹil jetě víc.
U sleĹny Elly byl pan poruĹík Dub, kterĹź, kdyĹ marbataliĂłn byl uĹ ve svĹźch ubikacích v gymnasiu, zavolal si celĹź svĹj ik a upozorňoval jej v dlouhé ĹeĹi, Ĺe Rusové pĹi svém Ĺstupu zakládali vude bordely s personálem pohlavně nakaĹenĹźm, aby zpĹsobili rakouské armádě tímto svĹźm trikem velké ztráty. Varuje tedy tímto vojáky pĹed vyhledáváním podobnĹźch místností. Sám se osobně pĹesvědĹí v těch domech, jestli jeho rozkazu nebylo uposlechnuto, poněvadĹ jsou jiĹ ve frontovém pásmu; kaĹdĹź, kterĹź bude pĹistiĹen, bude postaven pĹed polní soud.
PoruĹík Dub el se osobně pĹesvědĹit, zdali jeho rozkaz nebyl pĹekroĹen, a proto patrně za vĹźchodisko své kontroly vybral si pohovku v Ellině pokojíku v prvém patĹe takzvané "městské kavárny", na kteréĹto pohovce se velice dobĹe bavil.
Mezitím jiĹ hejtman Ságner odeel ku svému bataliĂłnu. Tayrlova spoleĹnost byla totiĹ rozputěna. Hejtmana Tayrleho hledali z brigády, kde se sháněl jiĹ pĹes hodinu brigádník po svém adjutantovi. PĹily nové rozkazy od divize a bylo nutno urĹit definitivně marrĹtu pro pĹibyví 91. pluk, poněvadĹ jeho pĹvodním směrem dle novĹźch dispozic má jít pochodovĹź prapor 102. pluku.
Bylo to vechno velice spletené, Rusové ustupovali na severovĹźchodním cípu HaliĹe velíce rychle, takĹe se tam některé rakouské Ĺásti navzájem promíchaly, do ĹehoĹ místy jako klíny vnikaly Ĺásti německé armády, kterĹźĹto chaos doplňovalo pĹibĹźvání na front novĹźch pochodovĹźch praporĹ a jinĹźch vojenskĹźch těles. TotéĹ bylo i pĹi frontovĹźch Ĺsecích, které byly jetě dále v tĹźlu, jako zde v Sanoku, kam najednou pĹibyly rezervy německé hannoverské divize pod vedením plukovníka s tak oklivĹźm pohledem, Ĺe brigadĹźr byl uveden do naprostého zmatku. Plukovník rezerv hannoverské divize ukazoval totiĹ dispozice svého tábu, Ĺe má ubytovat své muĹstvo v gymnasiu, kde právě nyní byli ubytováni jednadevadesátníci. Pro umístění svého tábu Ĺádal vyklizení domu krakovské banky, ve kterém právě byl táb brigády.
BrigadĹźr spojil se pĹímo s divizí, kde vylíĹil pĹesně situaci, potom s divizí mluvil uhranĹivĹź Hannoverák, v dĹsledcích ĹehoĹ pĹiel na brigádu rozkaz: "Brigáda vystupuje z města v est hodin veĹer na Turovu-Wolsku - Liskowiec - Starasol - Sambor, kde dalí rozkazy. S ní vystupuje pochodovĹź prapor 91, tvoĹící ochranu, rozdělení, které vypracovat v brigádě dle schémy: PĹední voj vystupuje o pĹl esté na Turovu, mezi jiĹní a severní poboĹní ochrannou vzdálenost tĹiapĹl kilometru. Zadní ochrannĹź voj vystupuje ve Ĺtvrt na sedm!"
Tak nastal tedy v gymnasiu velkĹź ruch a scházel ku poradě dĹstojníkĹ bataliĂłnu jen poruĹík Dub, kterého vyhledat bylo poruĹeno vejkovi.
"Doufám," Ĺekl k němu nadporuĹík Luká, "Ĺe vy ho najdete beze vech obtíĹí, poněvadĹ vy máte stále něco mezi sebou."
"Posluné hlásím, pane obrlajtnant, Ĺe prosím o písemnĹź rozkaz vod kumpanie. To je právě kvĹli tomu, Ĺe mezi náma je právě vĹdycky to něco."
Zatímco nadporuĹík Luká ve své zápisní kníĹce kopíroval na ĹtrĹkovém listě, aby se poruĹík Dub ihned dostavil do gymnasia k poradě, vejk hlásil dál: "Ano, pane obrlajtnant, vy mĹĹete bĹźt, jako vĹdycky, bez starosti. Já ho najdu, poněvadĹ je vojákĹm zakázáno chodit do bordelu, a von bude jistě v jednom, aby se pĹesvědĹil, jestli vod jeho cuku Ĺádnej se nechce dostat pĹed polní soud, kterĹźm von obyĹejně vyhroĹuje. Von sám prohlásil pĹed manaftem svĹźho cuku, Ĺe projde vechny bordely, a pak Ĺe bude běda a voni Ĺe ho poznají z té patné stránky. Ostatně já vím, kde je. Je tady zrovna naproti v tej kavárně, poněvadĹ vechen ten manaft se za ním díval, kam nejdĹív jde."
,Spojené zábavní místnosti a městská kavárna`, podnik, o kterém se vejk zmiňoval, byly rozděleny také na dvě Ĺásti. Kdo nechtěl jít pĹes kavárnu, el zadem, kde se vyhĹívala na slunci nějaká stará paní, která mluvila německy, polsky a maďarsky asi v tomto smyslu: "Pojďte, vojáĹku, máme zde pěkné sleĹinky."
KdyĹ vojáĹek vstoupil, vedla ho chodbou do jakési pĹijímací pĹedsíně a zavolala na jednu ze sleĹen, která pĹiběhla ihned v koili; napĹed chtěla peníze, kterşŠobnos hned na místě, zatímco si vojáĹek odepínal bajonet, inkasovala madam.
DĹstojnictvo chodilo kavárnou. Cesta pánĹ dĹstojníkĹ byla trudnějí, poněvadĹ vedla pĹes ámbry vzadu, kde byl vĹźběr z druhé partie, urĹené pro dĹstojnické arĹe, a kde byly krajkové koilky a pilo se víno nebo likéry. Madam zde také niĹeho netrpěla, to se vechno konalo nahoĹe v pokojíkách, kde se provaloval na divanu v jednom takovém ráji plném těnic v podvlékaĹkách poruĹík Dub, zatímco sleĹna Ella mu vypravovala vymylenou, jako to vĹdy v těchto pĹípadech bĹźvá, tragédii svého Ĺivota, Ĺe otec její byl továrníkem a ona profesorkou na lyceu v Peti a tohle Ĺe udělala z neastné lásky.
Vzadu za poruĹíkem Dubem na dosah ruky na malém stolku byla láhev jeĹabinky a sklenky. PoněvadĹ láhev byla poloprázdnou a Ella i poruĹík Dub mluvili jiĹ z cesty, bylo zatěĹkací zkoukou, Ĺe poruĹík Dub niĹeho nesnese. Podle jeho ĹeĹi bylo vidět, Ĺe si to jiĹ vechno popletl a Ĺe povaĹuje Ellu za svého sluhu Kunerta; také ji tak oslovoval a vyhroĹoval domnělému Kunertovi dle svého zvyku: "Kunerte, Kunerte, ty bestie, aĹ ty mne pozná z mé patné stránky..."
vejk měl bĹźt podroben téĹe samé proceduĹe jako vichni ostatní vojáĹkové, kteĹí chodili zadem, on vak se vlídně vytrhl nějaké koilaté holce, na jejíĹ pokĹik pĹiběhla polská madam, která vejkovi zapĹela drze do oĹí, Ĺe by zde měli nějakého pana lajtnanta hostem.
"Moc na mé neĹvete, milostpaní," Ĺekl vlídné vejk, usmívaje se pĹitom sladce, "nebo vám dám pĹes drĹku. U nás jednou v PlatnéĹské ulici zmlátili jednu madam tak, Ĺe nevěděla o sobě. To tam syn hledal svĹźho otce, nějakĹźho VondráĹka, obchod s pneumatikami. Vona se ta madam jmenovala KĹovánová, kdyĹ ji vzkĹísili a ptali se jí na záchrannej stanici, jak se jmenuje, Ĺekla, Ĺe nějak vod Ch. A jaké je vae ctěné jméno?"
Ctihodná matrĂłna dala se do děsného Ĺvaní, kdyĹ ji vejk po těchto slovech odstrĹil a váĹné stoupal po dĹevěnĹźch schodech do prvního poschodí.
Dole se objevil sám majitel nevěstince, nějakĹź zchudlĹź polskĹź lechtic, kterĹź vyběhl za vejkem po schodech a poĹal ho tahat za blĹzu, pĹiĹemĹ kĹiĹel na něho německy, tam nahoru Ĺe vojáci nesmí, tam Ĺe je to pro pány dĹstojníky, pro vojsko Ĺe je to dole.
vejk ho upozornil, Ĺe sem pĹichází v zájmu celé armády, Ĺe hledá jednoho pana poruĹíka, bez kterého se nemĹĹe armáda vydat do pole, a kdyĹ ten poĹínal si stále vĹźbojněji, vejk ho srazil dolĹ ze schodĹ a pokraĹoval nahoĹe v prohlídce místností. PĹesvědĹil se, Ĺe vechny pokojíky jsou prázdny, aĹ teprve na samém konci pavlaĹe, kdyĹ zaklepal, vzal za kliku a pootevĹel dveĹe, ozval se kvikavĹź hlas Elly: "Besetzt" a vzápětí nato hlubokĹź hlas poruĹíka Duba, kterĹź myslel snad, Ĺe je jetě ve svém pokoji v lágru: "Herein!"
vejk vstoupil, pĹistoupil k divanu, a odevzdávaje blokovĹź ĹtrĹek kopie poruĹíkovi Dubovi, hlásil, dívaje se Ĺkosem na Ĺásti uniformy rozházené v rohu postele: "Posluně hlásím, pane lajtnant, Ĺe se mají voblíknout a dostavit se hned podle toho rozkazu, kterĹź jim dodávám, do naich kasáren v gymnasiu, máme tam velkou vojenskou poradu!"
PoruĹík Dub vytĹetil na něho oĹi s malinkĹźmi panenkami, ale pĹipamatoval si, Ĺe pĹece jen není tak namazán, aby nepoznal vejka. Napadlo mu ihned, Ĺe mu vejka posílají k raportu, a proto Ĺekl: "Hned si to s tebou spravím, vejku. Uvidí - jak - to - s tebou - dopadne... - Kunerte," zvolal na Ellu, "nalej - mně - jetě - jednu!"
Napil se, a trhaje písemnĹź rozkaz, smál se: "To je - omluvenka? U - nás - Ĺádné omluvenky neplatí. My jsme - na - vojně - a ne - ve kole. Tak - tě - tedy - chytli - v bordelu? Pojil - ke - mně - vejku - blíĹ - já ti - dám - pár - facek. - Ve - kterém - roce - Filip MacedonskĹź - porazil - Římany, to ty - neví - ty - hĹebĹe!"
"Posluné hlásím, pane lajtnant," pokraĹoval neĹprosně vejk, "je to nejvyí rozkaz z brigády, aby se páni dĹstojníci voblíkli a li na bataliĂłnní beprechunk, my totiĹ vyrazíme, a jetě teprve se teď bude rozhodovat, která kumpanie bude forhĹt, sajtnhĹt nebo nachhĹt. UĹ se bude teď vo tom rozhodovat a já myslím, pane lajtnant, Ĺe voni taky mají do toho co mluvit "
Tato diplomatická ĹeĹ trochu vzkĹísila poruĹíka Duba, takĹe poĹínal nyní nabĹźvati jistoty, Ĺe pĹece není v kasárnách, ale jetě z opatrnosti se optal: "Kde to jsem?"
"RáĹíte bĹźt v bordeláku, pane lajtnant. Voni jsou ty cesty Páně rozliĹné."
PoruĹík Dub těĹce vzdychl, slezl z divanu a poĹal shánět svoji uniformu, pĹiĹemĹ mu vejk pomáhal, a kdyĹ koneĹně se oblékl, vyli oba ven, ale za chvíli se vejk mĹiknutím vrátil a nedbaje Elly, která jeho návratu pĹikládala zcela jiného vĹźznamu, z neastné lásky hned lezla na postel, vypil rychle zbytek jeĹabinky v láhvi a el zas za poruĹíkem.
Na ulici se to poruĹíkovi Dubovi vrazilo zas do hlavy, poněvadĹ bylo velké parno. Vykládal vejkovi nejrĹznějí nesmysle bez jakékoliv spojitosti. Mluvil o tom, Ĺe má doma potovní známku z Helgolandu a hned po ukonĹení maturity Ĺe li hrát biliár a nepozdravili tĹídního profesora. Ku kaĹdé větě dodával: "Myslím, Ĺe mně dobĹe rozumíte".
"Zajisté Ĺe vám Ĺplně rozumím," odpověděl vejk. "Vy mluvíte podobné jako klempíĹ PokornĹź v Budějovicích. Ten, kdyĹ se ho lidi optali: ,Koupal jste se uĹ letos v Mali?`, vodpovídal: ,Nekoupal, ale zato bude letos hodné vestek.` Nebo se ho zeptali: ,Jed jste uĹ letos hĹíbky?` a von na to vodpověděl: ,Nejed, ale tenhle novej sultán marockej má prej bejt moc hodnej Ĺlověk.`"
PoruĹík Dub se zastavil a vypravil ze sebe: "MarockĹź sultán? To je odbytá veliĹina, utĹel si pot z Ĺela, a dívaje se zakalenĹźma oĹima na vejka, zabruĹel: "Takhle jsem se ani v zimě nepotil. Souhlasíte s tím? Rozumíte mně?"
"Rozumím, pane lajtnant. K nám do hospody ke Kalichu chodíval jeden starej pán, nějakej rada vod zemskĹźho vĹźboru ve vĹźsluĹbě, a ten zrovna tohle tvrdil. Von vĹdycky Ĺíkal, Ĺe se diví, jakej je rozdíl mezi temperaturou v letě a v zimě. e je mu to moc divnĹź, proĹ lidi jetě na to nepĹili."
Ve vratech gymnasia opustil vejk poruĹíka Duba, kterĹź se motal po schodech nahoru do sborovny, kde se konala vojenská porada, a také hned hlásil hejtmanovi Ságnerovi, Ĺe je Ĺplně opilĹź. Celou poradu seděl s hlavou sklopenou a pĹi debatě se obĹas zvedl, aby zvolal: "Vá názor je správnĹź, pánové, ale já jsem Ĺplně opilĹź."
KdyĹ byly vypracovány vechny dispozice a kumpanie nadporuĹíka Lukáe měla jít jako pĹední ochrana, trhl sebou najednou poruĹík Dub, vstal a Ĺekl: "Pamatuji se, pánové, na naeho tĹídního profesora v primě. Sláva mu, sláva mu, sláva mu!"
NadporuĹíkovi Lukáovi pĹilo na mysl, Ĺe nejlépe bude, kdyĹ dá prozatím uloĹiti poruĹíka Duba jeho sluhou Kunertem do fyzikálního kabinetu vedle, kde byla stráĹ u dveĹí, aby někdo nedokradl snad jiĹ polorozkradené sbírky minerálií v kabinetu. Na to stále také z brigády upozorňovali procházející oddíly na pochodu.
Toto opatĹení datovalo se od té doby, kdy jeden prapor honvédĹ, ubytovanĹź v gymnasiu, poĹal rabovat kabinet. Zejména se honvédĹm líbila sbírka nerostĹ, pestré krystaly a kyzy, které si nastrkali do svĹźch baochĹ.
Na vojenském hĹbitĹvku je také na jednom z bílĹźch kĹíĹĹ nápis "LászlĂł Gargany". Tam spí věĹnĹź sen jeden honvéd, kterĹź pĹi onom rabování gymnasiálních sbírek vypil vechen denaturovanĹź líh z nádoby, ve které byli naloĹeni rĹzní plazové.
Světová válka vybíjela lidské pokolení dokonce i koĹalkou z hadĹ.
NadporuĹík Luká, kdyĹ se jiĹ vichni rozeli, dal zavolat sluhu poruĹíka Duba Kunerta, kterĹź odvedl a uloĹil na pohovku svého poruĹíka.
PoruĹík Dub byl najednou jako malé dítě; vzal za ruku Kunerta, poĹal prohlíĹet dlaň, pĹiĹemĹ Ĺíkal, Ĺe uhodne z jeho dlené jméno jeho budoucí choti.
"Jak vy se jmenujete? Vytáhněte mně z náprsní kapsy u blĹzy zápisník a tuĹku. Vy se jmenujete tedy Kunert; tak sem pĹijďte za Ĺtvrt hodiny a já vám tady nechám lístek se jménem vaí paní manĹelky."
Sotva to doĹekl, dal se do chrápání, ale opět se z toho jaksi probudil a poĹal Ĺmárat do svého zápisníku; co napsal, to vytrhl, hodil na zem, a tajemné pĹiloĹiv prst na Ĺsta, Ĺekl blábolivě: "Ted jetě ne, aĹ za Ĺtvrt hodiny. Nejlépe bude hledati papírek se zavázanĹźma oĹima."
Kunert byl takové dobré hovado, Ĺe pĹiel skuteĹně za Ĺtvrt hodiny, a kdyĹ rozbalil papírek, Ĺetl z těch klikyhákĹ poruĹíka Duba: "Jméno vaí budoucí manĹelky zní: paní Kunertová."
KdyĹ to za chvíli ukazoval vejkovi, Ĺekl mu vejk, aby si jen dobĹe ten papírek schoval, Ĺe takovĹźch dokumentĹ od vojenskĹźch pánĹ si má kaĹdĹź váĹit, to Ĺe dĹív za aktivní vojny nebylo, aby si dopisoval dĹstojník se svĹźm sluhou a Ĺíkal mu pane.
KdyĹ byly vykonány pĹípravy k tomu, aby se vyrazilo dle danĹźch dispozic, brigádní generál, kterého vystrnadil tak pěkně hannoverskĹź plukovník, dal shromáĹdit celĹź bataliĂłn do obvyklého Ĺtverce a měl k němu ĹeĹ. Ten muĹ totiĹ velice rád ĹeĹnil, mlel páté pĹes deváté, a kdyĹ uĹ neměl dál co Ĺíct, vzpomněl si jetě na polní potu:
"Vojáci," hĹmělo z jeho Ĺst do Ĺtverce. "Nyní blíĹíme se k frontě nepĹítele, od kterého nás dělí několik denních pochodĹ. Doposud na svém mari neměli jste, vojáci, pĹíleĹitosti udati svĹźm milĹźm, které jste opustili, své adresy, aby věděli vai vzdálení, kam vám mají psát, abyste se potěili dopisy od svĹźch milĹźch pozĹstalĹźch."
Nějak se z toho nemohl dostat, opakoval to nesĹíslněkrát za sebou: "Milí vzdálení - drazí pĹíbuzní - milí pozĹstalí" a tak dále, aĹ koneĹně vyrazil z toho kola mohutnĹźm zvoláním: "Od toho máme polní poty na frontě!"
Jeho dalí ĹeĹ vypadala tak, jako by vichni tihle lidé v edivé uniformě měli se dát s největí radostí zabít jediné kvĹli tomu, Ĺe jsou na frontě zaĹízeny polní poty, a Ĺe kdyĹ někomu granát utrhne obé nohy, Ĺe se mu to musí krásně umírat, kdyĹ si vzpomene, Ĺe jeho polní pota má Ĺíslo 72, kde snad leĹí psaní z domova, od vzdálenĹźch milĹźch, se zásilkou obsahující kus uzeného masa, peku a domácích sucharĹ.
Potom, po té ĹeĹi, kdyĹ brigádní hudba zahrála císaĹskou hymnu, provolána byla sláva císaĹí, vydaly se jednotlivé skupiny toho lidského dobytka, urĹeného na jatky někde za Bugem, postupné na pochod podle udělenĹźch dispozic.
11. kumpanie vystoupila o pĹl esté na Turowu-Wolsku. vejk táhl se vzadu se tábem kumpanie, se sanitou a nadporuĹík Luká objíĹděl celou kolonu, pĹiĹemĹ kaĹdou chvíli zajel dozadu, aby se pĹesvědĹil u sanity, kde na vozíku pod plachtami vezli poruĹíka Duba k novĹźm hrdinnĹźm ĹinĹm do neznámé budoucnosti, a pĹitom aby také si ukrátil cestu rozmluvou se vejkem, kterĹź nesl svĹj baoch a ruĹnici trpělivě, vyprávěje si s ĹĹetním ikovatelem Vaňkem o tom, jak se to pĹed lety pěkné maírovalo na manévrech u Velkého MeziĹíĹí.
"To byla docela taková krajina, jako je tady, jenomĹe my jsme neli tak feldmésik, poněvadĹ ten krát jetě jsme ani nevěděli, co jsou to rezervní konzervy, kdyĹ jsme nějakou konzervu fasovali, tak jsme ji u naeho cuku hned pĹi nejbliĹím noclehu seĹrali a místo toho dávali jsme si do baochu cihlu. V jednĹź vesnici pĹila inspekce, vyházeli nám vechny cihly z baochu a bylo jich tolik, Ĺe si tam z nich jeden Ĺlověk vystavěl potom rodinnej domek."
Za chvíli nato el vejk rázné vedle koně nadporuĹíka Lukáe a vykládal o polních potách: "Hezká ta ĹeĹ byla a vono jisté kaĹdĹźmu je moc milĹź, kdyĹ dostane na vojnu nějakĹź pěknĹź psaní z domova. Ale já, kdyĹ jsem slouĹil pĹed lety v Budějovicích, tak jsem dostal na vojnu jen jedno psaní do kasáren a to mám jetě schovanĹź "
vejk vytáhl z upiněné koĹené taky zamatěnĹź dopis a Ĺetl, zachovávaje krok s koněm nadporuĹíka Lukáe, kterĹź se dal do mírného poklusu: "Ty pacholku mizernej, ty jeden vrahu a bídáku! Pan kaprál KĹíĹ pĹijel do Prahy na urláb a já jsem s ním tanĹila u KocanĹ, a von mně povídal, Ĺe prej ty tancuje v Budějovicích u ZelenĹź Ĺáby s nějakou pitomou flundrou a Ĺe jsi mě uĹ Ĺplně vopustil. Aby jsi věděl, píu toto psaní na hajzlu na prkně vedle díry, mezi náma je konec. Tvoje bejvalá BoĹena. Abych nezapomněla, ten kaprál to umí a bude té jetě sekĹźrovat, já jsem ho vo to pro9ila. A jetě abych nezapomněla, nenajde mě uĹ mezi Ĺivejma, aĹ pĹijede na urláb. - To se ví," pokraĹoval pĹi mírném poklusu vejk, "Ĺe kdyĹ jsem pĹiel na urláb, Ĺe byla mezi Ĺivejma, a jetě mezi jakejma Ĺivejma. Nael jsem ji taky u KocanĹ, voblíkali ji dva vojáci vod cizího regimentu a jeden z nich byl tak moc Ĺívej, Ĺe jí ahal docela veĹejně pod ĹivĹtek, jako kdyby chtěl, posluně hlásím, pane obrlajtnant, vytáhnout odtamtud pel její nevinnosti, jak Ĺíká Věnceslava LuĹická nebo jak to podobně jednou Ĺekla jedna mladá dívka asi estnáctiletá v taneĹních.hodinách jednomu gymnasistovi hlasitě s pláĹem, kdyĹ ji típl do ramena: ,Vy jste, pane, setĹel pel mého panenství: To se ví, Ĺe se vichni smáli a její matinka, která ji tam hlídala, Ĺe ji vodvedla na chodbu v Besedě a Ĺe tu svou blbou nánu zkopala. Já pĹiel, pane obrlajtnant, k tomu názoru, Ĺe pĹece jenom ty venkovskĹź holky jsou upĹímnějí neĹ ty takovĹź utahanĹź městskĹź sleĹinky, kterĹź chodéjí do nějakejch taneĹních hodin. KdyĹ jsme pĹed lety stáli lágrem v Mníku, tak jsem chodil tancovat do StarĹźho Knína, namluvil jsem si tam nějakou Karlu Veklovou, ale moc jsem se jí nelíbil. Jednou veĹer v neděli jsem ji doprovázel k rybníĹku, tam jsme si sedli na hráz a ptal jsem se jí, kdyĹ zapadalo slunce, jestli mě má taky ráda. Posluně hlásím, pane obrlajtnant, Ĺe byl vzduch tak vlahej, vichni ptáci zpívali, a vona mně vodpověděla s pĹíernĹźm smíchem: ,Já mám tě tak ráda jako pazdero v prdeli, vĹdy jse blbej: A já byl taky vopravdu blbej, tak strané blbej, Ĺe jsem vám, posluně hlásím, pane obrlajtnant, pĹedtím chodíval mezi polma, mezi vysokĹźm vobilím v liduprázdnej prostoĹe, ani jsme si jednou nesedli, a já jí jen ukazoval po tom boĹím poĹehnání, a pitomec, tej selskej holce vykládám, Ĺe tohle je Ĺito, tohle Ĺe je penice a tohle Ĺe je voves."
A jako na potvrzení toho ovsa kdesi vpĹedu doznívaly sebrané hlasy vojákĹ kumpanie v pokraĹování písně, s kterou ly uĹ Ĺeské regimenty krvácet za Rakousko k Solferinu:
A kdyĹ bylo pĹl noci,
voves z pytle vyskoĹí,
Ĺupajdijá, Ĺupajdá
kaĹdá holka dá!
Do ĹehoĹ opět vpadli druzí:
A dá,a dá a dá,
a proĹ by nedala,
a dá ti dvě hubiĹky
na obé tváĹiĹky.
upajdijá, Ĺupajdá,
kaĹdá holka dá!
A dá,a dá,a dá,
a proĹ by nedala...
Potom poĹali Němci zpívat tutéĹ píseň německy.
Je to tak stará vojenská píseň, kterou snad jiĹ zpívala soldateska za napoleonskĹźch bitek ve vech jazycích. Nyní zněla jásavé po zapráené silnici na Turovu-Wolsku, v haliĹské rovině, kde po obou stranách silnice aĹ tam k zelenĹźm chlumĹm na jihu byla pole zdeptána a zniĹena pod kopyty koní a pod podevemi tisícĹ a tisícĹ vojenskĹźch těĹkĹźch bot.
"Takhle jsme to jednou podobně zĹídili," ozval se vejk, rozhlíĹeje se kolem, "na manévrech u Písku. Byl tam s námi jeden pan arcivévoda, to byl takovej spravedlivej pán, Ĺe kdyĹ se se svĹźm tábem projíĹděl ze strategickejch dĹvodĹ obilím, tak hned za ním tu celou kodu vodhadoval adjutant. Nějakej sedlák Pícha neměl Ĺádnou radost z tĹź návtěvy a nepĹijmul vod eráru osmnáct korun náhrady za zdupanejch pět měr pole, chtěl se vám, pane obrlajtnant, soudit a dostal za to osmnáct měsícĹ.
Já myslím, pane obrlajtnant, Ĺe moh vlastně bejt rád, Ĺe někdo z císaĹského rodu ho navtíví na jeho pozemku. Jinej sedlák, kterej by byl uvědomělej, tak by voblík vechny své holky do bílejch atĹ jako drĹĹiĹky, dal by jim kytice do ruky a rozestavil by je na svĹźm pozemku a kaĹdá by z nich musela vítat vysokého pána, jako jsem Ĺet vo Indii, kde se dávali poddaní nějakĹźho panovníka vod toho slona rozlápnout "
"Co to mluvíte, vejku?" volal na něho s koně nadporuĹík Luká.
"Posluně hlásím, pane obrlajtnant, Ĺe já myslím toho slona, kterej nes na svĹźm hĹbetě onoho panovníka, vo kterĹźm jsem Ĺet."
"Jen kdyĹ dovedete, vejku, vechno správně vysvětlit," Ĺekl nadporuĹík Luká a rozjel se kupĹedu. Tam se jiĹ kolona trhala, nezvyklĹź pochod po odpoĹinku ve vlaku, v plné, dokonalé vĹźzbroji, pĹsobil, Ĺe vem poĹala bolet ramena a kaĹdĹź si pohovoval, jak mohl. PĹendavali ruĹnice z jedné strany na druhou, větina uĹ je nenesla na Ĺemeni, ale pĹehozené jako hrábě nebo vidle. NěkteĹí mysleli, Ĺe si lépe vyhoví, kdyĹ pĹjdou pĹíkopem nebo po mezi, kde se jim zdála pĹda pod nohama pĹece jen měkĹí neĹ na zapráené silnici.
Větina la s hlavou k zemi sklopenou a vichni trpěli velkou Ĺízní, poněvadĹ pĹesto, Ĺe jiĹ slunce zapadlo, bylo stejné takové dusno a parno jako v poledne a nikdo neměl jiĹ ani kapky vody v polní láhvi. Byl to první den pochodu a tato nezvyklá situace, která byla jaksi vstupem do větích a větích Ĺtrap, Ĺinila vechny Ĺím dál tím více malátnĹźmi a zemdlenĹźmi. PĹestali také zpívat a navzájem si mezi sebou odhadovali, jak mají asi daleko na Turovu-Wolsku, kde mysleli, Ĺe se bude noclehovat. NěkteĹí poposedávali v pĹíkopu, a aby to tak nevypadalo, rozvazovali si boty a dělali na první pohled vzezĹení Ĺlověka, kterĹź si patné sloĹil onuĹky a snaĹí se je sloĹit tak, aby ho netlaĹily na dalím pochodu. Jiní opět zkracovali si nebo prodluĹovali Ĺemen na ruĹnici, nebo rozvinovali baoch a pĹekládali pĹedměty v něm umístěné, namlouvajíce si sami sobě, Ĺe tak Ĺiní z ohledu na správné zatíĹení, aby pásy baochu netáhly jim jedno Ĺi druhé rameno. KdyĹ se k nim blíĹil postupně nadporuĹík Luká, tu vstávali a hlásili, Ĺe je něco tlaĹí nebo podobné, jestli pĹedtím kadeti nebo ĹetaĹi, kdyĹ viděli z dálky kobylu nadporuĹíka Lukáe, je nehnali kupĹedu.
NadporuĹík Luká, projíĹděje kolem, vybízel je zcela vlídně, aby jen vstávali, Ĺe do Turovy-Wolsky jsou jetě tĹi kilometry, tam Ĺe bude odpoĹinek.
Mezitím se poruĹík Dub vzpamatoval neustálĹźm tĹesením na sanitní dvojkolce. Nevzpamatoval se sice jetě Ĺplně, ale mohl se jiĹ zvednout a vyhnouti se z dvojkolky a volat na táb kompanie, kterĹź se volné pohyboval kolem, poněvadĹ si vichni, poĹínaje Balounem a konĹe ChodounskĹźm, dali svoje baochy do dvojkolky. Jedině vejk el neohroĹené kupĹedu i s baochem, maje ruĹnici po dragounsku pĹes prsa na Ĺemen, kouĹil z dĹźmky a zpíval si do pochodu:
KdyĹ jsme táhli k JaroměĹi,
a si nám to, kdo chce, věĹí,
pĹili jsme tam asi právě k veĹeĹi...
Více neĹ pět set krokĹ pĹed poruĹíkem Dubem zvedaly se po silnici kotouĹe prachu, z něhoĹ vynoĹovaly se postavy vojákĹ; poruĹík Dub, kterému se opět vrátilo nadení, naklonil hlavu z dvojkolky a poĹal Ĺvát do silniĹního prachu: "Vojáci, vá vzneenĹź Ĺkol je těĹkĹź, nastávají vám obtíĹné pochody, nejrĹznějí nedostatky na vem a trapáce veho druhu. Ale s plnou dĹvěrou hledím vstĹíc vaí vytrvalosti a vaí síle vĹle."
"Ty vole," zabásnil si vejk.
PoruĹík Dub pokraĹoval: "Pro vás, vojáci, není Ĺádná pĹekáĹka tak mocnou, abyste ji nepĹekonali! Jetě jednou, vojáci, opakuji vám, Ĺe vás nevedu k lehkému vítězství. Bude to tvrdĹź oĹíek pro vás, ale vy to dokáĹete! Vás bude slavit historie věkĹ."
"StrĹ si prst do krku," zabásnil znovu vejk.
A jako by byl poruĹík Dub poslechl, poĹal vrhnout najednou, jak měl skloněnou hlavu, do prachu silnice, a kdyĹ se vyblil, vykĹikl jetě: "Vojáci, kupĹedu," svalil se poznovu na baoch telegrafisty Chodounského a spal aĹ do Turowy-Wolsky, kde ho koneĹně postavili na nohy a sundali z vozu na rozkaz nadporuĹíka Lukáe, kterĹź s ním měl velice dlouhou a velice obtíĹnou rozmluvu, neĹli se poruĹík Dub ze veho tak dalece vzpamatoval, Ĺe koneĹné mohl prohlásit: "Logicky soudě, provedl jsem hloupost, kterou vynahradím pĹed tváĹí nepĹítele."
Nebyl ovem jetě Ĺplně zcela pĹi sobě, poněvadĹ Ĺekl nadporuĹíkovi Lukáovi, kdyĹ odcházel ke svému iku: "Vy mě jetě neznáte, ale aĹ mě poznáte!"
"MĹĹete se informovat o tom, co jste prováděl, u vejka."
PoruĹík Dub el tedy dĹíve neĹ k svému iku k vejkovi, kterého nael ve spoleĹnosti Balouna a ĹĹetního ikovatele Vaňka.
Baloun vykládal právě o tom, Ĺe u nich ve mlĹźně měl vĹdy v studni láhev piva. Pivo Ĺe bylo tak studené, aĹ zuby trnuly. Jinde ve mlĹźnech Ĺe veĹer se takovĹźm pivem zapíjela rozhuda, ale on Ĺe ve své Ĺravosti, za kterou ho teď pánbu potrestal, po rozhudě jetě vĹdycky spolkl poĹádnĹź kus masa. Ted Ĺe boĹí spravedlnost potrestala ho teplou smradlavou vodou ze studní v Turowé-Wolské, do které musí vichni sypat kvĹli choleĹe kyselinu citrĂłnovou, kterou právě pĹed chvilkou rozdávali, kdyĹ se po varmech fasovala voda ze studní. Baloun projevil názor, Ĺe tahle kyselina citrĂłnová je asi patrné kvĹli vyhladovění lidí. Je sice pravda, Ĺe se v Sanoku trochu najedl, Ĺe dokonce obrlajtnant Luká mu opět pĹepustil pĹl celé porce telecího, které mu pĹinesl od brigády, ale Ĺe je to hrozné, Ĺe myslel pĹece jen, kdyĹ pĹijdou sem a bude rast s noclehem, Ĺe se zas bude něco vaĹit. UĹ byl o tom také pĹesvědĹen, kdyĹ nabírali feldküchĹi vodu do kotlĹ. el se hned otázat ke kuchyním co a jak, a oni mu odpověděli, Ĺe je jenom rozkaz nabrat zatím vodu, a za chvíli Ĺe mĹĹe pĹijít rozkaz opět tu vodu vylít.
Vtom právě pĹiel poruĹík Dub, a poněvadĹ byl sám velice nejistĹź vĹĹi sobě, otázal se: "Bavíte se?"
"Bavíme se, pane lajtnant," odpověděl za vechny vejk, "u nás je zábava v plnĹźm proudu. Vono je vĹbec nejlepí se vĹdycky dobĹe bavit. Teď se právě bavíme o kyselině citrĂłnovĹź. Bez zábavy nemĹĹe bejt Ĺádnej voják, von aspoň lepí zapomíná na vechny trapáce."
PoruĹík Dub mu Ĺekl, aby el kus s ním; Ĺe se chce na něco zeptat. KdyĹ byli tedy stranou, Ĺekl k němu straně nejistĹźm hlasem; "Nebavili jste se o mně?"
"Nikoliv, nikdy ne, pane lajtnant, jenom vo tĹź kyselině citrĂłnovĹź a vo uzenĹźm mase."
"Říkal mně obrlajtnant Luká, Ĺe prĹź jsem já jako něco prováděl a Ĺe vy o tom velice dobĹe víte, vejku."
vejk velice váĹně a dĹrazně Ĺekl: "Nic jste neprováděl, pane lajtnant, byl jste jenom na návtěvě v jednom vykĹiĹenĹźm domě. Ale to byl asi nějakej vomyl. KlempíĹe Pimpra z Kozího plácku taky vĹdycky hledali, kdyĹ el kupovat plech do města, a nali ho také vĹdycky v podobnej místnosti, bud u SuhĹ, nebo u DvoĹákĹ, jako já vás nael. Dole byla kavárna a nahoĹe v naem pĹípadě byly holky. Vy jste byl, pane lajtnant, asi na vomylu, kde se to vlastně nacházíte, poněvadĹ bylo horko, a kdyĹ Ĺlověk není zvyklej pít, tak se v takovĹźm teplu vopije i vobyĹejnĹźm rumem, natoĹ vy jeĹabinkou, pane lajtnant. Tak jsem dostal rozkaz vám doruĹit pozvání k beprechunku, neĹ jsme vyrazili, a taky jsem vás tam nael u tĹź holky nahoĹe; z toho horka a jeĹabinky jste mě ani nepoznal a leĹel jste tam na kanapí vysvleĹenej. Nijak jste tam neĹádil, ani jste neĹíkal ,Vy mě jetě neznáte`, ale taková věc se mĹĹe stát kaĹdĹźmu, kdyĹ je horko. Někdo na to straně trpí, jinej zas do toho pĹijde jako stepej k houslím. Kdybyste byl znal starĹźho Vejvodu, políra z Vrovic, ten vám si, pane lajtnant, umínil, Ĺe nebude pít ĹádnĹź nápoje, po kterĹźch by se vopil. Tak si dal jetě tamprle na cestu a vyel z domova hledat ty nápoje bez alkaholu. Zastavil se tedy napĹed v hospodě Na zastávce, dal si tam ĹtvrtiĹku vermutu a poĹal se nenápadně vyptávat hostinskĹźho, co vlastně pijou ti abstinenti. Von docela správně soudil, Ĺe Ĺistá voda je i pro abstinenty pĹece jen krutej nápoj. Hostinskej mu tedy vysvětlil, Ĺe abstinenti pijou sodovky, limonády, mlíko a potom vína bez alkaholu, studenej oukrop a jinĹź lihuprostĹź nápoje. Z toho se starĹźmu Vejvodovi pĹece jen zamlouvala ta lihuprostá vína. Optal se jetě, jestli jsou také lihuprosté koĹalky, vypil jetě jednu ĹtvrtiĹku, pohovoĹil si s hostinskĹźm vo tom, Ĺe je to vopravdu hĹích se Ĺasto voĹírat, naĹeĹ mu hostinskej Ĺekl, Ĺe vechno na světě snese, jenom ne voĹralĹźho Ĺlověka, kterej se jinde voĹere a pĹijde k němu vystĹízlivět flakou sodovky a jetě udělá kravál. ,VoĹer se u mne,` povídá hostínskej, ,pak jse mĹj Ĺlověk, ale jinak tě neznám.` Starej Vejvoda tedy dopil a el dál, aĹ vám pĹiel, pane lajtnant, na Karlovo náměstí do obchodu s vínem, kam také někdy zacházel, a optal se tam, jestli nemají lihuprostá vina. ,Lihuprostá vína nemáme, pane Vejvodo,` Ĺekli mu, ,ale vermut nebo ery.` StarĹźmu Vejvodoví bylo nějak hanba, tak tam vypil Ĺtvrtku vermutu a Ĺtvrtku ery, a jak tak sedí, seznámí se vám, pane lajtnant, s nějakĹźm takyabstinentem. Slovo dalo slovo, pijou jetě po Ĺtvrtce ery, a koneĹně se domluvili, Ĺe ten pán zná místo, kde se Ĺepují lihuprostá vína. ,Je to v Bolzánově ulici, jde se tam po schodech dolĹ a mají tam gramofon.` Za tuhle dobrou zprávu dal starej Vejvoda celou láhev vermutu na stĹl a potom se voba vypravili do BolzánovĹź ulice, co se tam jde dolĹ po schodech a co tam mají gramofon. A skuteĹně, tam se Ĺepovala samá ovocná vína, nejen lihuprostá, ale dokonce i bez alkaholu. NapĹed si kaĹdej dal pĹl litru angretovĹźho vína, potom pĹllitr rybízovĹźho vína, a kdyĹ vypili jetě pĹl litru angretovĹźho lihuprostého vína, poĹaly je brnět nohy po vech těch vermutech a ery pĹedtím, poĹali kĹiĹet, aby jim pĹinesli ĹĹední potvrzení, Ĺe co tady pijou, je lihuprostĹź víno. Voní Ĺe jsou abstinenti, a jestli jim to hned nepĹinesou, Ĺe to tady vechno rozsekají i s gramofonem. Potom je policajti museli oba tahat po těch schodech nahoru do Bolzánovy ulice, museli je dát do truhly a museli je hodit do separace voba dva museli bejt vodsouzenĹź pro voĹralství jako abstinenti."
"ProĹ mně to povídáte," vykĹikl poruĹík Dub; kterĹź touto ĹeĹí Ĺplně vystĹízlivěl.
"Posluně hlásím, pane lajtnant, Ĺe vono to vlastně k sobě nepatĹí, ale kdyĹ uĹ si tak povídáme..."
PoruĹíkovi Dubovi v tom okamĹiku napadlo, Ĺe ho vejk opět urazil, poněvadĹ jiĹ byl jaksi Ĺplně pĹi sobě, i kĹiĹel na něho: "Ty mě jednou pozná! Jak to stojí?"
"Posluné hlásím, Ĺe stojím patně, já jsem, posluně hlásím, zapomněl srazit paty k sobě. Hned to udělám."
vejk jiĹ opět stál v nejlepí frontě.
PoruĹík Dub pĹemĹźlel, co má jetě Ĺíct, ale nakonec Ĺekl jen: "Dej si na mne pozor, abych ti to nemusel Ĺíkat naposled," k ĹemuĹ jako dodatkem opravil své staré poĹekadlo: "Ty mě jetě nezná, ale já tě znám."
KdyĹ poruĹík Dub odcházel od vejka, pomyslil si v své kocovině: "MĹĹe bĹźt, Ĺe by na něho lépe ĹĹinkovalo, kdybych mu byl Ĺekl: Já té, chlape, uĹ dávno znám z té patné stránky."
Potom poruĹík Dub dal si zavolat sluhu Kunerta a poruĹil mu, aby sehnal dĹbán vody.
Ku cti Kunerta budiĹ ĹeĹeno, Ĺe sháněl dlouho po Turowě-Wolsce dĹbán i vodu.
DĹbán se mu nakonec podaĹilo ukrást panu plebánovi a do dĹbánu naĹerpal z jedné studně, Ĺplně pobité prkny, vodu. Za tím ĹĹelem musel ovem vytrhnout několik prken, poněvadĹ ta studně byla tak opatĹena, Ĺe v ní byla voda podezĹelá jako tyfĹzní.
PoruĹík Dub vypil vak celĹź dĹbán vody beze vech dalích následkĹ, ĹímĹ potvrdil pĹísloví "Dobré prase vechno snese".
Vichni se velice mĹźlili, kdyĹ se domnívali, Ĺe v Turowé-Wolské budou snad nocovati. NadporuĹík Luká zavolal telefonistu Chodounského, ĹĹetního ikovatele Vaňka a kurĹźra kumpanie vejka a Balouna. Rozkazy byly jednoduché. Vichni nechají vĹźzbroj u sanity, vyrazí ihned na MalĹź Polanec polní cestou a potom podél potoka dolĹ jihovĹźchodním směrem na Liskowiec.
vejk, Vaněk a ChodounskĹź jsou kvartĹźrmajstry. Vichni musí obstarat noclehy pro kumpanii, která pĹijde za nimi za hodinu, nanejvĹź za pĹldruhé hodiny. Baloun musí mezitím na místě, kde bude noclehovat on, nadporuĹík Luká, dát upéct husu, a vichni tĹi musí dát pozor na Balouna, aby jí poloviĹku neseĹral. Kromě toho musí Vaněk se vejkem koupit prase pro kumpanii, podle toho, kolik pĹipadá masa na celou kumpanii. V noci bude se vaĹit gulá. Noclehy pro muĹstvo musí bĹźt Ĺádné; vyhĹźbat se zavivenĹźm chalupám, aby si muĹstvo náleĹitě odpoĹinulo, poněvadĹ kumpanie vystupuje z Liskowiec jiĹ o pĹl sedmé hodině ranní pĹes Kroscienku na Starasol.
BataliĂłn totiĹ uĹ nebyl chudobnĹź. Brigádní intendantstvo v Sanoku vyplatilo bataliĂłnu zálohy na budoucí jatka. V pokladně kumpanie bylo pĹes sto tisíc korun a ĹĹetní ikovatel Vaněk dostal jiĹ rozkaz, aĹ budou někde na místě, coĹ se rozumělo v zákopech, pĹed smrti kumpanie, vyĹĹtovat a vyplácet za nedodanĹź komisárek a mináĹ muĹstvu nesporné patĹící obnosy.
Zatímco se vichni ĹtyĹi vypravili na cestu, objevil se u kumpanie pan místní plebán a rozdával vojákĹm dle jich národnosti lísteĹek s "Lurdskou písní" ve vech jazycích. Měl těch písní balík, kterĹź mu zde zanechal na rozdávání procházejícím vojenskĹźm oddílĹm nějakĹź vysokĹź vojenskĹź církevní hodnostáĹ, projíĹdějící se zpustoenou HaliĹí na automobilu s nějakĹźmi děvkami.
Kde v Ĺdolí ku Ĺece hora má sklon,
vem poselství andělské zvěstuje zvon.
Ave, ave, ave, Maria! - Ave, ave, ave, Maria!
Aj, Bernardu, dívenku, nebeskĹź duch
tam ku bĹehu provodí v zelenĹź luh. - Ave!
1 spatĹila na skále hvězdovou záĹ,
v ní postavu velebnou, pĹesvatou tváĹ - Ave!
Ji rozmile zdobí at liliovĹź
a prostinkĹź světlĹź pás oblakovĹź. - Ave!
A na rukou sepjatĹźch rĹĹenec má
ta Paní a Královna pĹemilostná. - Ave!
Aj Bernardě mění se nevinná tváĹ
tváĹ králí jí podivná nadzemská záĹ - Ave!
JiĹ kleĹí a modlí se, Vládkyni zĹi,
ĹeĹ nebeskou Královna promlouvá s ní. - Ave!
"Věz dítě, já bez hĹíchu poĹala jsem,
já ochranou pĹemocnou chci bĹźti vem! - Ave!
Sem v prĹvodech putuj mĹj náboĹnĹź lid!
Mně vzdávej jen poctu a hledej svĹj klid - Ave!
Buď svědkem zde národĹm z mramoru chrám,
Ĺe na tomto místě já stánek svĹj mám. - Ave!
Ten pramen vak, kterĹź se rozproudil zde,
ten lásky mé zárukou k sobě vás zve. - Ave!
Ă sláva ti, Ĺdolí pĹemilostné,
to obydlí MatiĹky pĹeradostné. - Ave!
Tam ve skále zázraĹná jeskyně Tvá,
ráj dalas nám, Královno dobrotivá. - Ave!
Co nastal ten pĹeslavnĹź radostnĹź den,
ctí Tebe tam prĹvody muĹĹv i Ĺen. - Ave!
Ty chtělas mít zástupy ctitelĹ svĹźch,
viz také nás, prosících za ĹasĹ zlĹźch. - Ave!
Ă hvězdo Ty spasná, Ty pĹed námi choď,
Ty ke trĹnu boĹímu věrné nás voď! - Ave!
Ă pĹesvatá Panno, Ty v lásce nás měj
a mateĹskou milost svou dítkám svĹźm dej!
V Turowé-Wolské bylo mnoho latrín a vude po latrínách válely se papírky s Lurdskou písní.
Kaprál Nachtigal, někde od KaperskĹźch Hor, sehnal láhev koĹalky od ustraeného Ĺida, shromáĹdil několik kamarádĹ a nyní vichni jali se dle německého textu zpívat Lurdskou píseň bez refrénu Ave! na melodii písně Prince Eugena.
Byla to zatracené oklivá cesta, kdyĹ se setmělo a ti ĹtyĹi, kteĹí měli se postarat o nocleh pro 11. kumpanii, dostali se do lesíka nad potokem, kterĹź měl jít na Liskowiec.
Baloun, kterĹź se poprvé octl v situaci, Ĺe jde kamsi do neznáma, a kterému se vechno: tma, Ĺe jdou hledat napĹed kvartĹźry, zdálo neobyĹejně tajemnĹźm, pojal náhle stralivé podezĹení, Ĺe to není jen tak. "Kamarádí," Ĺekl tie, klopĹźtaje na cestě nad potokem, "voní nás vobětovali."
"Jak to?" potichounku zaĹval na něho vejk.
"Kamarádi, nehulákejme tolik," prosil potichu Baloun, "já uĹ to cítím v kĹíĹi, voní nás uslyí a zaĹnou hned po nás stĹílet. Já to vím. Voní nás poslali napĹed, abychom vypátrali, jestli tam není nepĹítel, a kdyĹ uslyí stĹelbu, tak hned budou vědět, Ĺe se nesmí dál. My jsme, kamarádi, folpatrola, jak mé tomu uĹil kaprál Terna."
"Tak jdi tedy napĹed," Ĺekl vejk. "My pĹjdeme pěkně za tebou, abys nás chránil svĹźm tělem, kdyĹ se takovej obr. AĹ bude stĹelenej, tak nám to voznam, abychom mohli vĹas udělat nĹźdr, Se to ale voják, von se bojí, Ĺe budou do něho stĹílet. To právě má mít kaĹdej voják náramně rád, kaĹdej voják musí vědět, Ĺe Ĺím víckrát po něm nepĹítel vystĹelí, tím se také nepĹíteli tenĹeji zásoby munice. KaĹdou ranou, kterou dá nepĹátelskej voják proti tobě, se vochuzuje jeho bojeschopnost. Von je pĹitom rád, Ĺe mĹĹe po tobě stĹílet, poněvadĹ nemusí se aspoň tahat s patronama a lehĹeji se mu to běĹí."
Baloun těĹce vzdychl: "KdyĹ já mám doma hospodáĹství."
"Vykali se na hospodáĹství," radil mu vejk, "raději padni za císaĹe pána. Copak tě to na vojně neuĹili?"
"Voní se vo tom jenom zmiňovali," Ĺekl pitomĹź Baloun. "Voní mě jenom vodili na execírplac a potom uĹ jsem nikdy vo nic podobnĹźm neslyel, poněvadĹ jsem se stal burem... Kdyby nás aspoň císaĹ pán lepí krmil..."
"Ty jsi ale zatracená nenasytná svině. Vojáka pĹed gefechtem vĹbec nemají krmit, to uĹ nám pĹed lety vykládal ve kole hejtman Untergriez. Ten nám vĹdycky Ĺíkával: ,Kluci zatracenĹź, kdyby dolo někdy k válce, pĹilo se do gefechtu, né abyste se pĹed bojem pĹeĹrali. Kdo bude pĹeĹranej a dostane ránu do bĹicha, tak bude hotovej, poněvadĹ vechna supa a komisárek po takovej ráně vylezou ze stĹeva, a takovej voják je hned hotovej na zápal. KdyĹ ale nemá v Ĺaloudku nic, tak taková rána do bĹicha je pro něho jako nic, jako kdyĹ típne vosa, jedna radost."
"Já rychle trávím," Ĺekl Baloun, "u mé toho v Ĺaloudku nikdy mnoho nezĹstane. Já ti tĹebas, kamaráde, seĹeru celou mísu knedlíkĹ s vepĹovou a se zelím, a za pĹl hodiny víc ti ze veho toho nevyseru jak tak na tĹi polívkovĹź lĹíce, vostatní se ti ve mně ztratí. Někdo kupĹíkladu Ĺíká, Ĺe kdyĹ sní liky, Ĺe z něho vyjdou tak, jak byly, jen je vyprat a dělat je zas znova nakyselo, a u mě navopak. NaĹeru se ti liek, Ĺe by jinej prasknut, a kdyĹ potom jdu na záchod, tak ti vyprdnu jen trochu ĹlutĹź kae, jako vod dítěte, vostatní se taky ve mně ztratí. - Ve mně se ti, kamaráde," dĹvěrně sděloval Baloun vejkovi, "rozpoutějí kosti vod ryb a pecky ze vestek. Jednou jsem to schválně poĹítal. Sněd jsem sedumdesát vestkovejĹh knedlíkĹ s peckama, a kdyĹ pĹila moje chvíle, el jsem za humna, toural jsem se v tom dĹevíĹkem, dával pecky stranou a poĹítal. Ze sedumdesáti pecek rozpustilo se ve mně pĹes poloviĹku."
Z BalounovĹźch Ĺst vydral se tichĹź táhlĹź povzdech: "Moje panímáma dělala vestkové knedlíky z bramborovĹźho těsta, do kterĹźho pĹidávala trochu tvarohu, aby byly vydatnějí. Měla vĹdycky raději sypanĹź mákem neĹ se syreĹkem a já zas navopak, takĹe kvĹli tomu jsem ji jednou zfackoval ... Já jsem si nedoved váĹit svĹźho rodinnĹźho těstí."
Baloun se zastavil, zamlask, pĹejel jazykem po patĹe a Ĺekl smutně a měkce: "Ví, kamaráde, Ĺe teď, kdyĹ to nemám, tak mně pĹipadá, Ĺe měla Ĺena pĹece jen pravdu, Ĺe jsou s tím jejím mákem lepí. Tenkrát se mně poĹád zdálo, Ĺe mně ten mák leze do zubĹ, a teď si myslím, jen kdyby lez... Zkusila moje Ĺena se mnou ĹastĹź a velkĹź protivenství. Kolikrát vona se naplakala, kdyĹ jsem chtěl, aby dávala víc marjánky do jitrnic, a pĹitom jsem jí vĹdycky nějakou vrazil. Jednou jsem ji chudáka ztĹískal tak, Ĺe leĹela dva dni, poněvadĹ mně nechtěla k veĹeĹi zaĹíznout krocana, Ĺe prej mně staĹí kohoutek. - Ba, kamaráde," rozplakal se Baloun, "kdyby teď byla jitrnice bez marjánky a kohouti... Rád jí koprovou vomáĹku? Vidí, kvĹli tej bejval kravál, a dnes bych ji pil jako kafe."
Baloun pomalu zapomínal na pĹedstavu domnělého nebezpeĹí a v tichu noci, jetě kdyĹ sestupovali dolĹ na Liskowiec, dál neustále vykládal s pohnutím vejkovi, Ĺeho si dĹív neváĹil a co by teď jed, aĹ by oĹi plakaly.
Za nimi el telefonista ChodounskĹź s ĹĹetním ikovatelem Vaňkem.
ChodounskĹź vykládal Vaňkovi, Ĺe dle jeho názoru je světová válka blbost. Nejhorí pĹi ní je, Ĺe kdyĹ se někde pĹetrhne telefonní vedení, tak Ĺe musí to jít v noci spravovat, a jetě horí pĹi tom je to, Ĺe dĹív, kdyĹ byla nějaká vojna, neznali reflektory. Ale teď, právě kdyĹ spravuje ty zatracené dráty, nepĹítel najde tě hned reflektorem a pustí do tebe celou artilérii.
Dole ve vsi, kde měli vyhledat nocleh pro kumpanii, byla tma a roztěkali se vichni psi, coĹ pĹinutilo vĹźpravu zastaviti se a uvaĹovati o tom, jak Ĺeliti těmto potvorám.
"CoĹ abychom se vrátili," zaeptal Baloun.
"Baloune, Baloune, kdybychom to udali, tak bys byl vodstĹelenej za zbabělost," Ĺekl na to vejk.
Psi těkali Ĺím dál tím více, a dokonce i na jihu za Ĺekou Ropou, roztěkali se i v Kroscience a v několika jinĹźch vesnicích, nebo vejk Ĺval do noĹního ticha: "Lehne - lehne - lehne," jako kdysi Ĺvával na své psy, kdyĹ jetě s nimi obchodoval.
Psi se roztěkali jetě víc, takĹe ĹĹetní ikovatel Vaněk Ĺekl vejkovi:
"NeĹvete na ně, vejku, nebo nám roztěkáte celou HaliĹ."
"Něco podobného," odpověděl vejk, "se nám stalo na manévrech v táborském kraji. PĹitáhli jsme tam v noci do jednĹź vesnice a psi zaĹali dělat ohromnej rámus. Vude je vokolí pěkně zalidněnĹź, takĹe ten psí těkot el od vesnice k vesnici, poĹád dál a dál, a ti psi v naí vesnici, kde jsme lágrovali, kdyĹ uĹ umlkli, zas uslyeli z dálky těkot, tĹebas odněkud aĹ od PelhĹimova, tak se dali zas do těkotu, a za chvíli vám těkalo Táborsko, PelhĹimovsko, Budějovicko, Humpolecko, TĹeboňsko a Jihlavsko. Ná hejtman, to byl takovej nervĂłzní dědek, ten nemoh vystát psí těkot, nespal celou noc, neustále chodil sem tam, ptal se patroly: ,Kdo těká, co těká?` Vojáci posluné hlásílí, Ĺe psi těkají, a vono ho to tak dopálilo, Ĺe za to ti, co byli tenkrát na patrole, dostali kasárnika, kdyĹ jsme se vrátili z manévrĹ. Potom vĹdycky vybral ,psí komandu` a poslal ji napĹed. Ta měla za ĹĹel oznámit obyvatelstvu ve vesnici, kde jsme měli noclehovat, Ĺe Ĺádnej pes nesmí v noci těknout, nebo Ĺe bude utracen. Já jsem byl taky v takovĹź komandě, a kdyĹ jsme pĹili do jednĹź vesnice na Milevsku, tak jsem si to splet a voznámil jsem starostovi obce, Ĺe kaĹdej majitel psa, kterej v noci zatěká, bude utracen ze strategickĹźch dĹvodĹ. Starosta se polekal, hned zapĹáh a jel na hlavní táb prosit za celou vesnici o milost. Tam ho vĹbec nepustili, posti by ho byli málem zastĹelili, tak se vrátil domĹ, a neĹ jsme pĹitáhli do vesnice, vovázali vichni na jeho radu psĹm kolem drĹky hadry, aĹ se tĹi z nich vztekli."
Sestupovali do vsi, kdyĹ bylo pĹijato veobecné ponauĹení vejka, Ĺe se psi bojí v noci vohĹźnku ze zapálené cigarety. Nanetěstí cigarety z nich nikdo nekouĹil, takĹe tato rada vejkova neměla pozitivních vĹźsledkĹ. Ukázalo se vak, Ĺe psi těkají z radosti, poněvadĹ si vzpomínali s láskou na procházející vojska, která jim vĹdy zanechala něco k snědku.
Cítili jiĹ zdaleka, Ĺe se blíĹí ti tvorové, kteĹí po sobě zanechávají kosti a zdechliny koní. Kde se vzali tu se vzali kolem vejka ĹtyĹi hafani, kteĹí jali se na něho pĹátelsky doráĹet s ohony vyzdviĹenĹźmi nahoru.
vejk je hladil, poplácával a mluvil s nimi ve tmě jako s dětmi:
"Tak uĹ jsme tady, pĹili jsme se k vám vyhajínkovat, napaputínkat, dáme vám kostiĹky, kĹrĹiĹky a ráno potom zas pĹjdeme dál na nepĹítele."
Ve vsi po chalupách poĹali rozĹíhat světla, a kdyĹ u první chalupy poĹali buit do dveĹí, aby se dověděli, kde bydlí starosta, ozval se zevnitĹ vĹískavĹź a jeĹivĹź hlas ĹenskĹź, kterĹź ne polsky, a také ne ukrajinsky oznamoval, Ĺe ona má muĹe na vojně, Ĺe má děti nemocné na netovice a Ĺe Moskali vechno zabrali a Ĺe muĹ, neĹ el na vojnu, jí nakazoval, aby v noci nikomu neotvírala. Teprve kdyĹ zdĹraznili Ĺtok na dveĹe s ujiováním, Ĺe jsou kvartĹźrmachĹi, otevĹely se dveĹe nějakou neznámou rukou, a kdyĹ veli dovnitĹ, objevilo se, Ĺe zde vlastně bydli starosta, kterĹź marné snaĹil se vejkovi vymluvit, Ĺe on nenapodoboval ten vĹískavĹź ĹenskĹź hlas. Omlouval se, Ĺe spal na seně a Ĺe jeho Ĺena, kdyĹ ji někdo náhle probudí ze spaní, Ĺe neví, co mluví. Pokud se tĹźká noclehu pro celou kumpanií, Ĺe je vesnice tak malinká, Ĺe se do ní ani jeden voják nevejde. Není vĹbec kde spát. Ke koupi zde také není niĹeho, Moskali ve zabrali.
Kdyby pánové dobrodzejové tím nepohrdli, odvedl by je do Kroscienky, tam jsou veliké statky, je to jen tĹi Ĺtvrté hodiny odtud, místa je tam dost, kaĹdĹź voják bude se moc pĹikrĹźt ovĹím koĹichem, mají tam tolik krav, Ĺe kaĹdĹź voják dostane esálek mléka, je tam dobrá voda, páni dĹstojníci mohou tam spát v zámeĹku, ale tady v Liskowci? Bída, svrab a vi. On sám měl kdysi pět krav, ale Moskali mu vechny zabrali, takĹe on sám, kdyĹ chce mléko pro své nemocné děti, musí chodit aĹ do Kroscienky.
Jako na dĹkaz toho zabuĹely vedle u něho v chlévě krávy a bylo slyet jeĹivĹź ĹenskĹź hlas, kterĹź okĹikoval neastné krávy a pĹál jim, aby je cholera zkroutila. Starostu vak to nezmátlo a pokraĹoval obouvaje si vysoké boty:
"Jedinou krávu tady má soused Vojciek, kterou jste ráĹili slyet, moji páni dobrodinci, teď zabuĹet. Je to kráva nemocná, tesklivá. Moskali od ní telátko odebrali. Od té doby mléko nedává, ale hospodáĹi je ji líto zaĹezat, myslí si, Ĺe Matka boĹí Čenstochovská opět ve pĹivede k lepímu."
Za této své ĹeĹi navlékl na sebe kantu:
"PĹjdeme, páni dobrodinci, do Kroscienky, ani tĹi Ĺtvrtě hodiny nebude, co já hĹínĹź povídám, pĹl hodiny nebude. Znám cestu pĹes potok, potom pĹes bĹezovĹź hájeĹek kolem dubu... Ves je to veliká, i bardzo duĹo mocna vodka v propinacyach. PĹjdeme, pánové dobrodinci! NaĹ otálet? PánĹm vojákĹm od vaeho slavného regimentu je tĹeba, aby se uloĹili v poĹádku, v pohodlí. Pán císaĹskĹź a královskĹź voják, kterĹź se bije s Moskaly, potĹebuje rozhodné ĹistĹź nocleh, pohodlnĹź nocleh... A u nás? - Vi, svrab, netovice-a cholera. VĹera u nás, v proklaté naí vsi, tĹi chlopi od cholery zĹernali... Nejmilosrdnějí bĹh proklel Liskowiec..."
Vtom vejk majestátně pokynul rukou.
"Pánové dobrodinci," Ĺekl, napodobuje starostĹv hlas. "Čet jsem jednou v jednĹź kníĹce, Ĺe za védskĹźch válek, kdyĹ byl rozkaz nakvartĹźrovat se v takovej a v takovej vesnici a starosta se nějak vymlouval a nechtěl jim bĹźt na ruku, Ĺe ho pověsili na nejbliĹím stromě. Potom mně dneska vypravoval v Sanoku jeden polskej kaprál, Ĺe kdyĹ pĹijdou kvartĹźrmajstĹi, musí starosta svolat vechny radní, a ted se chodí s nimi po chalupách a Ĺekne se prostě: Sem se vejdou tĹi, sem ĹtyĹi, na faĹe budou páni oficíĹi a musí to bĹźt za pĹl hodiny vechno pĹipravenĹź. - Pane dobrodinĹe," obrátil se vejk váĹně na starostu, "kde má tady nejbliĹí strom?"
Starosta nerozuměl, co to znamená strom, a proto mu vejk vysvětlil, Ĺe to je bĹíza, dub, hruka, jabloň, zkrátka vechno, co má silné větve. Starosta opět tomu nerozuměl, a kdyĹ slyel jmenovat některé ovocné stromy, lekl se, poněvadĹ tĹeně jiĹ zrály, a Ĺekl, Ĺe o niĹem takovém neví, jenom Ĺe má dub pĹed stavením.
"Dobrá," Ĺekl vejk, dělaje rukou mezinárodní znak věení, "my tě tady pověsíme pĹed tvou chalupou, poněvadĹ ty musí bejt si toho vědomej, Ĺe je vojna a Ĺe my máme rozkazy spát tady, a ne v ňákej Kroscience. Ty nám, chlape, nebude měnit nae strategickĹź plány, nebo se bude houpat, jako je to v tĹź kníĹce vo védskejch vojnách... To vám byl, pánové, takovej pĹípad jednou na manévrech u VelkĹźho MeziĹíĹí..."
Vtom pĹeruil vejka ĹĹetní ikovatel Vaněk:
"To nám povíte aĹ potom, vejku," a obraceje se na starostu, Ĺekl: "Tak teď alarm a kvartĹźry!"
Starosta se poĹal tĹást, koktal cosi o tom, Ĺe to s pány dobrodinci myslel nejlepí, ale kdyĹ to jinak nejde, Ĺe se ve vesnici pĹece snad něco najde, aby byli vichni páni spokojeni, Ĺe hned pĹinese lucernu.
KdyĹ odeel ze světnice, kterou velice spoĹe osvětlovala malá petrolejová lampiĹka pod obrazem nějakého svatého, kterĹź se na obraze kroutil jako největí mrzáĹek, zvolal najednou ChodounskĹź: "Kampak nám zmizel Baloun?"
Jetě vak neĹli se mohli dobĹe rozhlédnout, otevĹely se tie dvíĹka za pecí, vedoucí kamsi ven, a jimi protáhl se Baloun, rozhlédl se kolem sebe, jestli tam není starosta, a Ĺekl huhňavě, jako by měl největí rĹźmu:
"Jhá jshem bhyl vhe sphyhĹźrně, hhráb jshem dho neĹehho, nhabral jshem si thoho dho hhuby, a theď she mhi tho vhecko lhepí nha phatro. Nhení to slhanĹź ani shladkĹź, jhe tho thěsto nha chlebha."
ÚĹetní ikovatel Vaněk posvítil si na něho elektrickou svítilnou a vichni zjistili, Ĺe v Ĺivotě jetě neviděli tak zamazaného rakouského vojáka. Potom se lekli, nebo viděli, Ĺe se blĹza Balounovi tak nadula, jako by byl v největím stupni těhotenství.
"Co se ti to stalo, Baloune," otázal se soustrastně vejk touchaje ho do nadmutého bĹicha.
"To jsou vokurky," chrĹet Baloun, duse se těstem, které nelo ani nahoru, ani dolĹ, "vopatrně, to jsou slanĹź vokurky. Sněd jsem v kalupu tĹi a vostatní jsem vám pĹines."
Baloun poĹal vytahovat ze záňadĹí okurku za okurkou a podával je kolem.
Na prahu stál jiĹ starosta se světlem, kterĹź vida tu scénu, pokĹiĹoval se a zakvílel:
"Moskali zabrali, i nai zabirajom."
Vichni vyli do vsi, provázeni tlupou psĹ, kteĹí se nejhouĹevnatěji drĹeli kolem Balouna a nyní mu doráĹeli na kapsu u kalhot, kde měl Baloun kus peku, taktéĹ získanĹź ve spiĹírně, ale z chamtivosti zrádně zapĹenĹź kamarádĹm.
"Co tak za tebou psi lezou," otázal se vejk Balouna. Baloun odpověděl po delím rozmylení:
"Voní ve mně cejtějí dobrĹźho Ĺlověka."
PĹitom ale neĹekl, Ĺe má ruku v kapse na peku a Ĺe jeden pes mu poĹád chňapá zubama po ruce...
Na obchĹzce za ubytováním bylo zjitěno, Ĺe Liskowiec je veliká osada, která vak skuteĹně byla hodně jiĹ vyĹdímaná váleĹnou vĹavou. Neutrpěla sice poĹáry, obě válĹící strany jako zázrakem nevzaly ji do sféry váleĹnĹźch operací, zato vak bylo zde usídleno obyvatelstvo nedalekĹźch zniĹenĹźch vesnic z ChyrĂłwa, z GrabĂłwa a z Holubly. V některé chatě Ĺilo i osm rodin v největí bídě, po vech těch ztrátách, které utrpěly loupeĹnickou válkou, jejíĹ jedna epocha pĹeletěla pĹes né jako dravé proudy povodně.
Bylo nutno umístit kumpanii v malém zpustoeném Lihovaru na druhém konci vesnice, kam se do kvasírny velo pĹl roty. Ostatní po deseti muĹích byli umístěni v několika statcích, kde zámoĹní lachtici nepĹipustili k sobě chudou holotu oĹebraĹenĹźch bezzemkĹ.
táb kumpanie se vemi dĹstojníky, ĹĹetním ikovatelem Vaňkem, s vojenskĹźmi sluhy, telefonistou, sanitou, kuchaĹi a se vejkem usadil se u pana plebána na faĹe, kterĹź taktéĹ nepĹijal k sobě ani jednu zniĹenou rodinu z okolí, takĹe měl tam hodně místa.
Byl to vysokĹź, hubenĹź starĹź 'pán ve vybledlé a zamatěné klerice, kterĹź ze samé lakoty takĹka nejedl. Byl odchován svĹźm otcem ve velké nenávisti proti RusĹm, kterouĹ nenávist vak najednou ztratil, kdyĹ Rusové ustoupili a pĹila rakouská vojska, kteráĹ mu seĹrala vechny husy a slepice, které mu Rusové nechali na pokoji, a bydlelo u něho několik jeĹatĹźch zabajkalskĹźch kozákĹ.
Potom zanevĹel na rakouská vojska jetě více, kdyĹ pĹili do vesnice MaďaĹi a vybrali mu vechen med z ĹlĹ. Díval se nyní s velikou nenávistí na své nenadálé noĹní hosty a dělalo mu to velice dobĹe, kdyĹ mohl chodit kolem nich, krĹit rameny a opakovat: "Nic nemám. Jsem ĹplnĹź Ĺebrák, nenajdete u mne, pánové, ani krajíĹek chleba."
Nejsmutněji pĹitom ovem se tváĹil Baloun, kterĹź se div nerozplakal nad takovou bídou. V hlavě měl neustále takovou nejasnou pĹedstavu o nějakém podsvinĹeti, jehoĹ kĹĹiĹka jako měď chrupe a voní. Baloun pĹitom klímal v kuchyni pana faráĹe, kam obĹas nahlédl vytáhlĹź vĹźrostek, kterĹź dělal panu faráĹi Ĺeledína i kuchaĹku zároveň a měl pĹísné naĹízeno dávat vude pozor, aby se nekradlo. Baloun také v kuchyni niĹeho nenael neĹ v papírku na slánce trochu kmínu, kterĹź si nacpal do huby, jehoĹ arĂłma vzbudilo u něho chuové halucinace o podsvinĹeti.
Na nádvoĹí malého lihovaru za farou planuly ohně pod kotli polní kuchyně a vaĹila se jiĹ voda, a v té vodě se nevaĹilo nic.
ÚĹetní ikovatel s kuchaĹi běhali po celé vesnici, sháněli prase, ale nadarmo. Vude dostávali tutéĹ odpověď, Ĺe Moskali vechno snědli a zabrali.
Probudili také Ĺida v krĹmě, kterĹź si poĹal rváti pejzy a projevovat lítost nad tím, Ĺe nemĹĹe pánĹm vojákĹm poslouĹit, a nakonec je nutil, aby koupili od něho jednu starou, stoletou krávu, hubeného chcípáka, která nebyla nic jiného neĹli kost a kĹĹe. Chtěl za ni horentní sumu, trhal si vousy a pĹísahal, Ĺe takovou krávu nenajdou v celé HaliĹi, v celém Rakousku a Německu, v celé Evropě a na celém světě, pĹitom vyl, plakal a duoval se, Ĺe je to nejtlustí kráva, která kdy z poruĹení Jehovy pĹila na svět. Zaklínal se vemi praotci, Ĺe na tu krávu se jezdí dívat aĹ od Woloezysky, Ĺe se o té krávě mluví v celém kraji jako o pohádce, Ĺe to ani kráva není, Ĺe to je nejavnatějí buvol. Nakonec klekl pĹed nimi, a objímaje kolena jednoho po druhém, volal pĹitom:
"Zabte raději starého ubohého Ĺida, ale bez krávy neodcházejte!"
Pomátl vechny tak svĹźm jekem, Ĺe koneĹně tu mrchu, které by se kaĹdĹź ras títil, odtáhli k polní kuchyni. Pak jetě dlouho, kdyĹ jiĹ měl peníze v kapse, pĹed nimi plakal a naĹíkal, Ĺe ho Ĺplné zahubili, zniĹili, Ĺe sám se oĹebraĹil, kdyĹ takovou nádhernou krávu jim prodal tak lacino. Prosil je, aby ho pověsili za to, Ĺe na stará kolena udělal takovou hloupost, pro kterou se jeho otcové musí v hrobech obrátit.
KdyĹ se jetě pĹed nimi vyválel v prachu, setĹásl ze sebe najednou vechnu lítost, odeel domĹ, kde Ĺekl v komĹrce své Ĺeně:
"Elsalébn, vojáci hloupí a tvĹj Náthan moc chytrĹź."
S krávou bylo mnoho práce. Chvílemi se zdálo, Ĺe se kráva nedá vĹbec stáhnout. PĹi stahování pĹetrhli několikrát kĹĹi, pod kterou se objevilo svalstvo zkroucené jako vyschlé lodní lano.
Zatím odněkud pĹitáhli pytel brambor a poĹali beznadějně vaĹit ty lachy a kosti, zatímco vedle u mení kuchyně kuchaĹ kuchtil v plném zoufalství z kusu té kostry dĹstojnickou mináĹ.
Tato neastná kráva, moĹno-li vĹbec nazvati onen pĹírodní zjev kravou, utkvěla vem ĹĹastníkĹm v Ĺivé paměti, a je téměĹ jisto, Ĺe kdyby později pĹed bitvou u Sokalu byli velitelé pĹipomněli muĹstvu krávu z Liskowiec, Ĺe by se byla jedenáctá kumpanie za hrozného Ĺevu vzteku vrhla s bajonetem na nepĹítele.
Kráva byla taková nestyda, Ĺe nelo z ní vĹbec udělat hovězí polévku. Čím déle se maso vaĹilo, tím více zĹstalo sedět na kostích, tvoĹíc s nimi jeden celek, zkostnatělo jako byrokrat, kterĹź se pĹl věku pase v ĹĹedních imlech a Ĺere jen akta.
vejk, kterĹź jako kurĹźr udrĹoval stálé spojení mezi tábem a kuchyní, aby zjioval, kdy uĹ to bude uvaĹeno, hlásil nakonec nadporuĹíkovi Lukáovi:
"Pane obrlajtnant, uĹ je z toho porculán. Ta kráva má tak tvrdĹź maso, Ĺe se s ním mĹĹe Ĺezat sklo. KuchaĹ PavlíĹek, kdyĹ okouel maso s Balounem, vylomil si pĹední zub a Baloun zadní stoliĹku."
Baloun váĹně pĹistoupil pĹed nadporuĹíka Lukáe a podal mu, zajíkaje se, v Lurdské písni zabalenĹź svĹj vylomenĹź zub:
"Posluně hlásím, pane obrlajtnant, Ĺe jsem dělal, co jsem mohl. Von je ten zub vylomenej u oficírsmináĹe, kdyĹ jsme zkoueli, jestli by se z toho masa pĹeci dal udělat biftek."
U okna zvedla se po těchto slovech z lenoky nějaká smutná postava. Byl to poruĹík Dub, kterého pĹivezli sanitní dvojkolkou jako Ĺplné zniĹeného Ĺlověka:
"Prosím o ticho," Ĺekl zoufalĹźm hlasem, "mně je patně!"
Sedl si opět do starého kĹesla, kde v kaĹdé těrbině bylo tisíce vajíĹek těnic.
"Jsem unaven," Ĺekl tragickĹźm hlasem, "jsem churav a nemocen, prosím, aby se pĹede mnou nemluvilo o vylomenĹźch zubech. Moje adresa je: Smíchov, Královská 18. NedoĹkám-li se jitra, prosím, aby má rodina byla o vem etrně zpravena a aby nebylo opomenuto poznamenati na mém hrobě, Ĺe jsem byl téĹ pĹed válkou c. k. gymnasiálním profesorem."
Dal se do jemného chrápání a neslyel jiĹ, jak vejk prohodil ver z písně za zemĹelé:
Marii jsi hĹích sňal mile,
lotru dal jsi dojít cíle,
i mne spasit Tvá bud' píle.
Nato bylo zjitěno ĹĹetním ikovatelem Vaňkem, Ĺe znamenitá kráva se musí vaĹit jetě dvě hodiny v dĹstojnické kuchyni, Ĺe není ani ĹeĹi o nějakém bifteku a Ĺe místo bifteku se bude dělat gulá.
Bylo usneseno, Ĺe neĹ se zatroubí k mináĹi, muĹstvo si schrupne, poněvadĹ stejně bude veĹeĹe hotova aĹ k ránu.
ÚĹetní ikovatel Vaněk pĹitáhl odněkud otĹźpku sena, poloĹil si ji pod sebe ve farské jídelně, kroutil si nervĂłzně knír a Ĺekl tie k nadporuĹíkovi Lukáovi, kterĹź odpoĹíval nad ním na staré pohovce: "VěĹte mně, pane obrlajtnant, Ĺe takové krávy jsem jetě za celé války neĹral..."
V kuchyni seděl pĹed rozsvícenĹźm oharkem kostelní svíce telefonista ChodounskĹź a psal domĹ psaní do zásoby, aby se tím nemusel namáhat, aĹ koneĹně budou mít urĹené Ĺíslo polní poty. Psal:
Milá a drahá Ĺeno, nejdraĹí BoĹenko!
Je noc a já neustále vzpomínám na Tebe, moje zlato, a vidím Tě, jak ty taky na mě vzpomíná, kdyĹ pohlédne na prázdnou postel vedle sebe. Musí mně odpustit, Ĺe mně pĹitom leccos pĹijde na mysl. Ví dobĹe, Ĺe uĹ jsem od samĹźho zaĹátku války v poli a Ĺe uĹ jsem Leccos slyel od svĹźch kamarádĹ, kteĹí byli raněni, dostali dovolenou, a kdyĹ pĹili domĹ, tak by byli raději viděli se pod zemí, neĹ aby byli svědky toho, Ĺe jim nějakĹź roák chodí za Ĺenou. Je to pro mě bolestnĹź kdyĹ Ti drahá BoĹenko, musím tohle psát. Já bych Ti to ani nepsal, ale Ty ví sama dobĹe, Ĺe jsi se mně svěĹila, Ĺe já nejsem první, kterĹź s Tebou měl váĹnou známost, a Ĺe Tě pĹede mnou měl uĹ pan Kraus z Mikuláské tĹídy. Ted' kdyĹ si na to vzpomenu v téhle noci Ĺe ten mrzák by si mohl dělat jetě na Tebe za mé nepĹítomnosti nějaké nároky, tu si myslím, Ĺe bych ho, drahá BoĹenko, ukrtil na místě. Dlouho jsem to drĹel v sobě, ale kdyĹ si pomyslím, Ĺe by zas mohl lézt za Tebou, tak se mně srdce svírá, a upozorňuji Tě jenom na jedno, Ĺe nestrpím vedle sebe nějakou svini, která by se kurvila s kaĹdĹźm a dělala ostudu mému jménu. Odpust mně, drahá BoĹenko, moje pĹíkrá slova, ale dej si pozor, abych se o Tobě nic patnĹźho nedozvěděl. Jinak byl bych nucen Vás oba vykuchat, poněvadĹ jsem jiĹ na vechno odhodlanĹź i kdyby mě to mělo stát Ĺivot. Tisíckrát Tě Líbá pozdravuje tatínka i maminku
TvĹj Tonou.
N. B. Nezapomeň, Ĺe jsem Ti dal svoje jméno!
PokraĹoval ve psaní dopisĹ do zásoby:
Má nejmilejí BoĹenko!
AĹ tyto Ĺádky dostane, věd Ĺe máme po velké, bitvě, ve které se těstí váleĹné obrátilo na nai stranu. Mezi jinĹźm sestĹelili jsme asi deset nepĹátelskĹźch aeroplánĹ a jednoho generála s velkou bradavicí na nose. V největím boji, kdy nad námi vybuchovaly rapnely myslel jsem na Tebe, drahá KoĹenko, co asi dělá, jak se má a co je doma novĹźho? VĹdycky si pĹitom vzpomínám, jak jsme byli spolu u Tomáe v pivovaĹe a jak jsi mě vedla domĹ a jak Tě druhĹź den ruka bolela od té námahy. Nyní jdeme opět kupĹedu, takĹe nezbĹźvá mně jiĹ více Ĺasu pokraĹovati ve psaní. Doufám, Ĺe jsi mně zĹstala věrnou, poněvadĹ ví dobĹe, Ĺe v tomto ohledu jsem neĹád. LeĹ jiĹ jest Ĺas k pochodu! Líbám Tě tisíckrát, drahá KoĹenko, a doufej, Ĺe to vechno dobĹe dopadne.
TvĹj upĹímnĹź Tonou
Telefonista ChodounskĹź poĹal klímat a usnul nad stolem. FaráĹ, kterĹź nespal a chodil neustále po faĹe, otevĹel dveĹe do kuchyně a ze etrnosti sfoukl dohoĹívající oharek kostelní svíce vedle Chodounského.
V jídelně kromě poruĹíka Duba nikdo nespal. ÚĹetní ikovatel Vaněk, kterĹź dostal v Sanoku v brigádní kanceláĹi novĹź rozpoĹet tĹźkající se zásobování vojska produkty, studoval ho peĹlivé a shledával, Ĺe vlastně, Ĺím více se vojsko blíĹí k frontě, se mu sniĹují dávky. Dokonce musel se usmáti nad jedním paragrafem rozkazu, ve kterém se zakazuje pouĹívati pĹi Ĺpravě polévky pro muĹstvo afránu a zázvoru: Byla tu téĹ v rozkaze poznámka, Ĺe pĹi polních kuchyních mají se sbírat kostí a posílat do tĹźlu, do skladi divizí. Bylo to trochu nejasné, poněvadĹ se nevědělo, o jaké kosti jde, zdali o lidské nebo z jiného jateĹného dobytka.
"Poslouchejte, vejku," Ĺekl nadporuĹík Luká, zívaje nudou, "neĹli dostaneme něco jíst, mohl byste mně vyprávět nějakou událost."
"Ă jé," odpověděl, "neĹli dostaneme jíst, to bych vám, pane obrlajtnant, musel vypravovat celĹź dějiny národa ĹeskĹźho. Já znám zatím jenom moc krátkou historii vo jednĹź paní potmistrovĹź ze SedlĹanska, která po smrti svĹźho muĹe dostala tu potu. Mně to vo ní napadlo hned, jak jsem slyel mluvit vo polních potách, aĹkoliv to nemá docela nic spoleĹnĹźho s feldpostama."
"vejku," ozval se z pohovky nadporuĹík Luká, "vy zas zaĹínáte straně blbnout."
"Zajisté, posluné hlásím, pane obrlajtnant, vono je to skuteĹně strané blbá historie. Já sám nevím, jak mně mohlo tak něco blbĹźho napadnout, vo něĹem takovĹźm mluvit. Buď je to vrozená blbost, anebo jsou to vzpomínky z mládí. Voni jsou, pane obrlajtnant, na naí zeměkouli rĹznĹź povahy, a von měl pĹece jen pravdu ten kuchaĹ Jurajda, jak byl tenkrát v Brucku voĹralej, kdyĹ upad do rigolu a nemoh odtamtud se vykrábat, Ĺe kĹiĹel vodtamtuď: ,Člověk je urĹenej a povolanej k tomu, aby poznal pravdu, aby von vládl svĹźm duchem v nějakej harmonii věĹnĹźho vehomíra, aby se stále vyvinoval a zdělával, postupné vcházel do vyích sfér, inteligentnějích a láskyplnějích světĹ.` KdyĹ jsme ho chtěli odtamtud vytáhnout, tak krábal a kousal. Myslel, Ĺe je doma, a teprve kdyĹ jsme ho tam znova shodili, tak teprve zaĹal kemrat, abychom ho vodtamtuď vytáhli."
"Co je ale s tou potmistrovou?" zvolal zoufale nadporuĹík Luká.
"To byla moc hodná Ĺenská, ale kdyĹ byla pĹece jenom prevít, pane obrlajtnant, vona zastávala vechny svĹź povinnosti na potě, ale měla jen jednu chybu, Ĺe myslela, Ĺe ji vichni pronásledujou, Ĺe mají na ni spadĹźno, a proto po denní práci podávala na ně oznámení k ouĹadĹm podle toho, jak se vechny ty okolnosti sely. Jednou la do lesa ráno sbírat houby a velice dobĹe si vimla, Ĺe kdyĹ la kolem koly, Ĺe byl pan uĹitel jiĹ vzhĹru a Ĺe ji pozdravil a ptal se jí, kam jde tak Ĺasně zrána. KdyĹ mu Ĺekla, Ĺe jde na houby, povídal jí, Ĺe pĹijde za ní. Z toho usoudila, Ĺe měl s ní, se starou bábou, nějakĹź nekalĹź záměry, a potom, kdyĹ ho viděla, Ĺe opravdu vystupuje z houtí, lekla se, utekla a napsala hned oznámení k místní kolní radě, Ĺe ji chtěl znásilnit. UĹitele dali do disciplinárního vyetĹování, a aby snad z toho nebyla ňáká veĹejná ostuda, pĹijel sám kolní inspektor to vyetĹovat, kterej vobrátil se na ĹetnickĹźho stráĹmistra, aby ten dal Ĺsudek o tom, jestli snad ten uĹitel je schopnej takovĹźho Ĺinu. Četnickej stráĹmistr podíval se do aktĹ a Ĺek, Ĺe to není moĹnĹź, poněvadĹ uĹ jednou ten uĹitel byl faráĹem obviněnej, Ĺe mu chodil za jeho neteĹí, s kterou ten faráĹ spával, ale Ĺe ten uĹitel vzal si od okresního lékaĹe vysvědĹení, Ĺe je impotentní od esti let, kdyĹ spadl obkroĹmo z pĹdy na voj ĹebĹiňáku. Tak vona ta potvora udělala voznámení na ĹetnickĹźho stráĹmistra, na okresního doktora i na kolního inspektora, Ĺe jsou vichni podplacenĹź vod toho uĹitele. Voni ji vichni Ĺalovali a byla vodsouzená, a vona se vodvolala, Ĺe je nepĹíĹetná. Byla taky prohlédnutá soudními lékaĹi, a ti jí dali dobrozdání, Ĺe je sice blbá, ale Ĺe mĹĹe zastávat jakoukoliv státní sluĹbu."
NadporuĹík Luká vykĹikl: "JeĹímarjá," k ĹemuĹ jetě dodal: "Já bych vám něco Ĺek, vejku, ale nechci si kazit veĹeĹi," naĹeĹ vejk pronesl:
"Já vám Ĺíkal, pane obrlajtnant, Ĺe co vám budu vypravovat, je něco straně blbĹźho."
NadporuĹík Luká máchl jen rukou a Ĺekl: "Od vás jsem se uĹ těch chytrostí dověděl."
"KaĹdej nemĹĹe bejt chytrej, pane obrlajtnant," Ĺekl pĹesvědĹivě vejk, "ti hloupí musejí dělat vĹźjimku, poněvadĹ kdyby byl kaĹdej chytrej, tak by bylo na světě tolik rozumu, Ĺe by z toho byl kaĹdej druhej Ĺlověk Ĺplně blbej. Kdyby napĹíklad, posluně hlásím, pane obrlajtnant, znal kaĹdej zákony pĹírodní a doved by si vypoĹítat vzdálenosti nebeskĹź, tak by jenom vobtěĹoval svoje okolí, jako ňákej pan upek, kterej chodil ke Kalichu do hospody a v noci vĹdycky vyel z vĹźĹepu na ulici, rozhlíĹel se po hvězdnatej vobloze, a kdyĹ se vrátil, chodil vod jednoho k druhĹźmu a Ĺíkal: ,Dneska krásně svítí Jupiter, ty neví, pacholku, ani, co má nad hlavou. To jsou vzdálenosti, kdyby tě, lumpe, vystĹelili z děla, tak bys tam rychlostí dělovĹź kule letěl miliĂłny a miliĂłny let.` Bejval pĹitom tak sprostej, Ĺe potom vobyĹejně vyletěl z hospody sám, vobyĹejnou rychlostí elektrickĹź tramvaje, asi tak, pane obrlajtnant, deset kilometrĹ za hodinu. - Nebo máme napĹíklad, pane obrlajtnant, brabence..."
NadporuĹík Luká se vztĹźĹil na pohovce a sepjal ruce:
"Musím se divit sám sobě, Ĺe se s vámi vĹdycky, vejku, bavím, znám vás pĹece, vejku, takovou dobu - -"
vejk kĹźval pĹitom souhlasně hlavou:
"To je na zvyku, pane obrlajtnant, to leĹí právě v tom, Ĺe uĹ se spolu dávno známe a Ĺe jsme spolu uĹ něco toho prodělali. My uĹ jsme toho spolu vytrpěli, a vĹdycky jsme pĹili do toho jako slepej k houslím. Posluně hlásím, pane obrlajtnant, Ĺe je to vosud. Co císaĹ pán Ĺídí, dobĹe Ĺídí, von nás dal dohromady, a já si taky nic, jinĹźho nepĹeji, neĹ abych vám moh bejt někdy hodně moc uĹiteĹnĹźm. - Nemáte hlad, pane obrlajtnant?"
NadporuĹík Luká, kterĹź se zatím opět natáhl na starou pohovku, Ĺekl, Ĺe poslední otázka vejkova je nejlepím rozuzlením trapné zábavy, aby se jen el optat, co je s mináĹí. Bude rozhodně lepí, kdyĹ se vejk podívá trochu ven a opustí ho, poněvadĹ ty blbiny, které od něho slyí, unavují ho víc neĹ celĹź pochod od Sanoku. Rád by na chvíli usnul, ale nemĹĹe.
"To dělají těnice, pane obrlajtnant. To uĹ je stará pověra, Ĺe faráĹi rodějí těnice. Nikde nenajdete tolik těnic jako na farách. Na faĹe v Horních StodĹlkách faráĹ Zamastil napsal dokonce vo těnicích celou kníĹku, voni po něm lezly i pĹi kázání."
"Tak co jsem Ĺek, vejku, pĹjdete ke kuchyni, nebo ne?"
vejk odcházel a za ním z rohu jako stín po piĹkách vyel Baloun...
KdyĹ vyrazili ráno z Liskowiec na Starasol, Sambor, vezli s sebou v polní kuchyní neastnou krávu, která se jetě neuvaĹila. Bylo usneseno, Ĺe ji budou vaĹit po cestě a sní se, aĹ bude odpoĹinek na pĹl cestě z Liskowiec na Starasol.
Na cestu se muĹstvu uvaĹila Ĺerná káva. PoruĹíka Duba táhli opět na sanitní dvojkolce, poněvadĹ mu po vĹerejku bylo jetě hĹĹ. Nejvíce s ním zkusil jeho sluha, kterĹź musel neustále běĹet vedle dvojkolky, pĹiĹemĹ na něho poruĹík Dub stále kĹiĹel, Ĺe se o něho vĹera vĹbec nic nestaral, a aĹ pĹijdou na místo, Ĺe si to s ním spraví. KaĹdou chvíli Ĺádal, aby mu byla podána voda, kterou kdyĹ vypil, opět ihned zvrátil.
"Komu - Ĺemu se smějete?" kĹiĹel z dvojkolky. "Já vás nauĹím, vy si se mnou nehrajte, vy mne poznáte!"
NadporuĹík Luká jel na koni a měl vedle sebe ve spoleĹnosti vejka, kterĹź kráĹel bystĹe kupĹedu, jako by se nemohl doĹkati toho okamĹiku, kdy se srazí s nepĹítelem. PĹitom vypravoval:
"To jste si vím, pane obrlajtnant, Ĺe někteĹí nai lidé jsou vopravdu jako mouchy? Nemají ani tĹicet kilo na zádech, a uĹ to nemĹĹou vydrĹet. Voni by se jim měly dělat pĹednáky, jako nám je dělával neboĹtík pan obrlajtnant Buchánek, kterej se zastĹelil kvĹli kauci, kterou si vybral na Ĺenění vod svĹźho budoucího tchána a kterou von utratil s cizejma děvkama. Pak si zas vzal druhou kauci vod druhĹźho budoucího tchána, s tou uĹ si ved víc hospodáĹsky, tu pomalouĹku prohrával v kartách a holĹiĹky nechal stranou. Taky mu to dlouho nevydrĹelo, takĹe musel sáhnout k tĹetímu budoucímu tchánovi vo kauci. Z tĹź tĹetí kauce si koupil koně, arabskĹźho hĹebce, neĹistokrevnĹźho..."
NadporuĹík Luká seskoĹil s koně.
"vejku," Ĺekl hrozivĹźm tĂłnem, "jestli jetě budete mluvit o Ĺtvrté kauci, tak vás shodím do pĹíkopu."
VyskoĹil opět na koně a vejk váĹné pokraĹoval: "Posluně hlásím, pane obrlajtnant, Ĺe vo ĹtvrtĹź kauci nemĹĹe bĹźt ani ĹeĹi, protoĹe von se po tĹetí kauci zastĹelil."
"KoneĹné," Ĺekl nadporuĹík Luká.
"Abychom tedy nezapomněli ĹeĹ," mluvil dál vejk, "takovĹź pĹednáky, jakĹź nám drĹel vĹdycky pan obrlajtnant Buchánek, kdyĹ uĹ na pochodu vojáci padali, měly by se podle mĹźho skromnĹźho názoru drĹet vemu muĹstvu, jako von to dělával. Von udělal rast, shromáĹdil nás vechny jako kuĹata kolem kvoĹny a zaĹal nám vykládat: ,Vy holomci, vy si vĹbec nedovedete váĹit, Ĺe maírujete po zeměkouli, poněvadĹ jste taková nevzdělaná banda, Ĺe je to k blití, kdyĹ se Ĺlověk na vás podívá, takhle vás nechat maírovat po Slunci, kde Ĺlověk, kterej na naí bídnĹź planetě má váhu edesát kilo, váĹí pĹes sedumnáct set kilogramĹ, to byste chcípali, to by se vám to maírovalo, kdybyste měli v teleti pĹes dvě stě osmdesát kilogramĹ, na tĹi metráky, a kvér by byl pĹldruhĹźho metrickĹźho centu těĹkej. To byste hekali a vyplazovali jazyky jako uhoněnĹź psi.` Byl tam mezi námi jeden neastnej uĹitel, ten se vopováĹil pĹihlásit se taky ke slovu: ,S dovolením, pane obrlajtnant, na Měsíci váĹí edesátikilogramovej Ĺlověk jenom tĹináct kilogramĹ. Na Měsíci by se nám to lepí maírovalo, poněvadĹ nae tele by tam váĹilo jenom ĹtyĹi kilogramy. Na Měsíci bychom se vznáeli a nemaírovali.` ,To je hroznĹź,` povídá na to neboĹtík pan obrlajtnant Buchánek, ,ty si, chlape mizerná, loudí vo facku, buď rád, Ĺe ti dám jenom vobyĹejnou pozemskou facku, kdybych ti dal takovou tu měsíĹní, tak bys pĹi své lehkostí letěl aĹ někam na Alpy a rozplác by ses vo ně. Kdybych ti dal tu těĹkou sluneĹní, tak by se na tobě mundĹr proměnil na kai a hlava by ti ulítla někam do Afriky.` Dal mu tedy tu vobyĹejnou pozemskou facku, veteĹka se dal do pláĹe a maírovali jsme dál. Po celou dobu na mari breĹel a mluvil vám, pane obrlajtnant, vo ňákĹź lidskĹź dĹstojnosti, Ĺe se s ním zachází jako s ňákou němou tváĹí. Potom ho pan obrlajtnant poslal k raportu, zavĹeli ho na Ĺtrnáct dní a dosluhoval jetě est neděl, ale nedoslouĹil je, poněvadĹ měl brĹch a voni ho ňák nutili, aby se toĹil v kasárnách na hrazdě, a von to nevydrĹel a zemĹel jako simulant v nemocnici."
"Je to opravdu zvlátní, vejku," Ĺekl nadporuĹík Luká, "Ĺe vy, jak jsem vám jiĹ kolikrát Ĺíkal, máte ve zvyku zvlátním zpĹsobem zlehĹovat dĹstojnickĹź sbor."
"To nemám," s upĹímností odpověděl vejk. "Já vám chtěl jenom vyprávět, pane obrlajtnant, vo tom, jak dĹív na vojně se lidi pĹiváděli sami do netěstí. Von si ten Ĺlověk myslel, Ĺe je vzdělanějí neĹli ten pan obrlajtnant, chtěl ho s tím Měsícem sníĹit v oĹíĹh manaftu, a taky kdyĹ dostal tu jednu pozemskou pĹes hubu, tak si vám tak vichni voddechli, nikoho to nemrzelo, navopak, vichni měli radost, Ĺe pan obrlajtnant udělal takovej dobrej vtip s tou pozemskou fackou; tomu se Ĺíká zachráněná situace. Člověka musí hned něco na padnout, a je uĹ dobĹe. Naproti karmelitánĹm v Praze měl, pane obrlajtnant, pĹed lety krám s králíky a jinĹźm ptactvem pan Jenom. Ten si udělal známost s dcerou knihaĹe Bílka. Pan Bílek, ten tĹź známosti nepĹál a taky prohlásil veĹejné v hospodě, Ĺe kdyby pan Jenom pĹiel Ĺádat o ruku jeho dcery, Ĺe ho srazí ze schodnu, Ĺe to svět neviděl. Pan Jenom se na to napil, a pĹece jen el k panu Bílkoví, kterej ho v pĹedsíni uvítal s velkĹźm noĹem, kterĹźm oĹezávají oĹízku, kterĹź vypadá jako Ĺabikuch. ZaĹval na něho, coĹe tu chce, a vtom se vám mílej pan Jenom upouk tak silně, aĹ se pendlovky na stěně zastavily. Pan Bílek se dal do smíchu, hned mu podal ruku a byl jen samé: ,RaĹte dále, pane Jenom - raĹte se posadit - snad jste se nepokakal - vĹdy já nejsem tak zlej Ĺlověk, je pravda, Ĺe jsem vás chtěl vyhodit, ale teď vidím, Ĺe jste docela pĹíjemnĹź pán, vy jste Ĺlověk originál. Jsem knihaĹ, proĹet jsem mnoho románĹ a povídek, ale v Ĺádnej kníĹce jsem neĹet, Ĺe by se Ĺenich takhle pĹedstavoval.` Smál se pĹitom, aĹ se za bĹicho popadal, a povídal s náramnou radostí, Ĺe mu to pĹipadá, jako by se znali vod narození, jako by to byli rodní bratĹi, snáel mu hned doutník, poslal pro pivo, pro taliány, zavolal Ĺenu, pĹedstavil jí ho se vema podrobnostma toho upouknutí. Ta si vodplivla a la pryĹ. Potom zavolal na dceru a povídá jí: ,Tenhle pán pĹiel poĹádat o tvoji ruku za takovejch a takovejch okolností: Dcera se dala hned do pláĹe a prohlásila, Ĺe ho nezná, Ĺe ho nechce ani vidět, tak nezbejvalo nic jinĹźho, neĹ aby vobá vypili pivo a snědli taliány a rozeli se. Potom pan Jenom měl jetě vostudu v tej hospodě, kam chodil pan Bílek, a nakonec se vude po cele] Ĺtvrti mu jinak neĹíkalo neĹ ,posránek Jenom` a vude si vypravovali, jak chtěl zachránit situaci. - ivot lidskĹź, posluné hlásím, pane obrlajtnant, je tak sloĹitej, Ĺe samotnej Ĺivot Ĺlověka je proti tomu hadr. - K nám, do hospody ke Kalichu na Bojiti, chodíval jetě pĹed válkou jeden policejní nadstráĹník, nějakej pan HubiĹka, a jeden pan redaktor, kterej sbíral zlámanĹź nohy, pĹejetĹź lidi, sebevrahy a dával je do novin. To byl tak veselej pán, Ĺe bejval víc na policejní vachcimĹe neĹ ve svĹź redakci. Ten jednou vopil toho pana nadstráĹníka HubiĹku a proměnili si aty v kuchyni, takĹe nadstráĹník byl v civilu a z pana redaktora stal se policejní nadstráĹník, jenom si jetě zakryl Ĺíslo revolveru a vydal se do Prahy na patrolu. V ResslovĹź ulici, za bejvalou Svatováclavskou trestnicí, potkal v noĹním tichu starího pána v cylindru a v koĹichu, kterej el zavěen se starí paní v koĹeinovém pláti. Voba spěchali domĹ a nepromluvili ani slova. Von na ně vypad a zaĹval tomu pánovi do ucha: ,NeĹvete tolik, nebo vás pĹedvedu!` PĹedstavte si, pane obrlajtnant, to jejich leknutí. Marně mu vykládali, Ĺe to bude asi nějaká mejlka, poněvadĹ voba jedou z hostiny u pana místodrĹitele. EkvipáĹ Ĺe je dovezla aĹ za Národní divadlo a nyní Ĺe se chtí provětrat a bydlí nedaleko, na Moráni, on Ĺe je vrchní místodrĹitelskej rada s chotí. ,Vy mě nebudete bulíkovat,` rozeĹval se dál na něho pĹevleĹenĹź redaktor, ,to se musíte stydět, kdyĹ jste, jak vy Ĺíkáte, nějakej vrchní místodrĹitelskej rada a chováte se pĹitom jako kluk. Já vás pozoruju uĹ moc dlouho, jak jste tĹískal holí do rolĂł vech krámĹ, kterĹź vám byly na cestě, a pĹi tom vám vae, jak vy Ĺíkáte, cho pomáhala.` ,VĹdy já Ĺádnou hĹl, jak vidíte, nemám. To snad byl někdo pĹed náma.` ,Bodejtr byste ji měl,` povídá na to pĹevleĹenej redaktor, ,kdyĹ jste ji pĹerazil, jak jsem viděl, támhle za rohem o jednu bábu, která chodí po hospodách s peĹenejma bramborama a katanama.` Ta paní uĹ ani plakat nemohla a pan vrchní místodrĹitelskĹź rada rozĹílil se tak, Ĺe zaĹal mluvit něco vo sprostáctví, naĹeĹ byl zatĹen a pĹedveden k nejbliĹí patrole v rajĂłnu komisaĹství v Salmově ulici, které Ĺekl pĹevleĹenĹź redaktor, aby ten párek odvedli na komisaĹství, on Ĺe je od Sv. JindĹicha a byl za sluĹební cestou na Vinohradech, oba dopadl pĹí ruení noĹního klidu, pĹi noĹní rvaĹce, a zároveň Ĺe jetě spáchali pĹestupek uráĹky stráĹe. On Ĺe si vyĹídí svou věc na komisaĹství u Sv. JindĹicha a za hodinu Ĺe pĹijde na komisaĹství do Salmovky. Tak je voba patrola vodtáhla s sebou, kde seděli aĹ do rána a Ĺekali na toho nadstráĹníka, kterĹź zatím voklikama se vrátil ke Kalichu na Bojitě, tam vzbudil nadstráĹníka HubiĹku a se ví etrností mu sdělil, co se stalo a jakĹź bude z toho vyetĹování, jestli nebude drĹet hubu..."
NadporuĹík Luká zdál se bĹźt jiĹ unaven rozhovorem, neĹli vak pobídl koně ke klusu, aby pĹedhonil pĹedvoj, Ĺekl k vejkovi:
"Kdybyste mluvil aĹ do veĹera, tak to bude Ĺím dál blbějí."
"Pane obrlajtnant," volal za odjíĹdějícím nadporuĹíkem vejk, "nepĹejete si vědět, jak to skonĹilo?"
NadporuĹík Luká pĹidal do trysku.
Stav poruĹíka Duba se tak zlepil, Ĺe vylezl ze sanitní dvojkolky, shromáĹdil vedle sebe celĹź táb kumpanie a jako v mátohách jal se je pouĹovat. Měl k nim ohromně dlouhou ĹeĹ, která vechny více tíĹila neĹli munice a ruĹnice.
Byla to směs rĹznĹźch podobenství.
ZaĹal: "Láska vojákĹ k pánĹm dĹstojníkĹm Ĺiní neuvěĹitelné oběti moĹnĹźmi, a na tom nezáleĹí, a naopak, není-li tato láska ve vojákovi urozena, musí se vynutit. V civilním Ĺivotě nucená láska jednoho k druhému, Ĺekněme kolníka k profesorskému sboru, tak dlouho vydrĹí jako moc vnějí, která ji vynucuje, na vojně vak vidíme pravĹź opak, poněvadĹ nesmí dĹstojník povolit vojákovi ani toho sebemeního uvolnění oné lásky, která poutá vojáka k jeho pĹedstavenému. Tato láska není jenom obyĹejnou láskou, ale je to vlastně Ĺcta, strach a disciplína."
vejk po celou tu dobu el vedle po levé straně, a jak poruĹík Dub mluvil, byl neustále k němu obliĹejem otoĹen rechtsaut.
PoruĹík Dub zprvu toho jaksi nepozoroval a pokraĹoval dál v ĹeĹi:
"Tato disciplína a povinnost posluenství, povinná láska vojína k dĹstojníkovi jeví velikou struĹnost, poněvadĹ poměr mezi vojákem a dĹstojníkem jest zcela jednoduchĹź: jeden poslouchá, druhĹź porouĹí. JiĹ dávno jsme Ĺetli v knihách o vojenském umění, Ĺe vojenskĹź lakonismus, vojenská jednoduchost je právě tou ctností, kterou si má osvojiti kaĹdĹź voják, milující, chtěj nechtěj, svého pĹedstaveného, kterĹź v jeho oĹích musí bĹźt pro něho největím, hotovĹźm, vykrystalizovanĹźm pĹedmětem pevné a dokonalé vĹle."
Nyní teprve zpozoroval vejkĹv rechtsaut, jak ho sleduje, bylo mu to straně nepĹíjemné, poněvadĹ vycitoval jaksi najednou sám, Ĺe se ve své ĹeĹi nějak zaplétá a Ĺe nemĹĹe nikam vyjet z toho Ĺvozu lásky vojína k pĹedstavenému, proto se rozkĹikl na vejka:
"Co na mne Ĺumí jako tele na nová vrata?" "Dle rozkazu, posluně hlásím, pane lajtnant, vy jste mé ráĹil sám jednou upozornit, Ĺe kdyĹ mluvíte, Ĺe mám svĹźm zrakem sledovati vae Ĺsta. PoněvadĹ kaĹdej vojín musí vyplniti rozkazy svého pĹedstaveného a zapamatovati si je i pro vechny budoucí Ĺasy, byl jsem k tomu nucen."
"Dívej se," kĹiĹel poruĹík Dub, "na druhou stranu, jenom se, ty pitomej chlape, nedívej na mne, ví Ĺe to nemám rád, Ĺe to nesnesu, kdyĹ tě vidím, já si tak na tebe zasednu..."
vejk udělal hlavou obrat nalevo a kráĹel tak dál vedle poruĹíka Duba tak strnule, Ĺe poruĹík Dub vykĹikl:
"Kam se to kouká, kdyĹ s tebou mluvím?" "Posluné hlásím, pane lajtnant, Ĺe jsem dle vaeho rozkazu linksaut."
"Ach," vzdychl si poruĹík Dub, "s tebou je kĹíĹ. Koukej se pĹímo pĹed sebe a mysli si o sobě: Já jsem takovĹź hlupák, Ĺe mě nebude Ĺádná koda. Pamatuje si to?"
vejk hleděl pĹed sebe a Ĺekl:
"Posluné hlásím, pane lajtnant, mám na tohle odpovědít?"
"Co si to dovoluje," zaĹval na něho poruĹík Dub. "Jak to se mnou mluví, co si tím myslí?" "Posluné hlásím, pane lajtnant, Ĺe si tím myslím jenom na ten vá rozkaz na jednĹź stanici, kde jste mě káral, abych vĹbec nevodpovídal, kdyĹ vy ukonĹíte ĹeĹ."
"Má tedy ze mé strach," Ĺekl rozradostněte poruĹík Dub, "ale jetě jsi mé nepoznal. PĹede mnou se tĹásli jiní lidé, neĹli jsi ty, pamatuj si to. Dovedl jsem zkrotit jiné chlapíky, proto drĹ hubu a zĹstaň hezky vzadu, abych té neviděl!"
Tak vejk zĹstal vzadu u sanity a jel pohodlné s dvojkolkou aĹ na místo urĹené k odpoĹinku, kde koneĹné vichni se doĹkali polévky a masa z neastné krávy.
"Tu krávu měli naloĹit alespoň na Ĺtrnáct dní do octa, a kdyĹ uĹ ne tu krávu, tak toho Ĺlověka, kterej ji kupoval," prohlásil vejk.
Od brigády pĹicválal na koni kurĹźr s novĹźm rozkazem pro 11. kumpanii, Ĺe marrĹta se mění na FeltĹźn, WojalyĹe a Sambor nechat stranou, nebo tam není moĹno ubytovat kumpanii, poněvadĹ jsou tam dva poznaňské pluky.
NadporuĹík Luká uĹinil okamĹité dispozice. ÚĹetní ikovatel Vaněk se vejkem vyhledají pro kumpanii nocleh ve FeltĹźně.
"Ne abyste, vejku, něco proved na cestě," upozorňoval ho nadporuĹík Luká. "Hlavně chovejte se sluně k obyvatelstvu!"
"Posluně hlásím, pane obrlajtnant, Ĺe se vynasnaĹím. Měl jsem sice voklivej sen, kdyĹ jsem si trochu k ránu zdĹíml. Zdálo se mně vo neckách, kterĹź tekly pĹes celou noc na chodbě v domě, kde jsem bydlel, aĹ vytekly a promoĹily strop u pana domácího, kterej mně hned ráno dal vejpověď. Von byl uĹ, pane obrlajtnant, takovej pĹípad ve skuteĹnosti; v Karlíně, za viaduktem..."
"Dejte nám pokoj, vejku, s vaimi hloupĹźmi ĹeĹmi a dívejte se raději s Vaňkem na mapu, kudy máte jít. Tak tady vidíte ty vesnice. Od téhle vesnice dáte se napravo k ĹíĹce a podél toku ĹíĹky aĹ zas k nejbliĹí vesnici, a odtamtud, kde vlévá se do ní první potok, kterĹź vám bude po pravé ruce, dáte se polní cestou nahoru, pĹesně na sever, a nikam jinam nemĹĹete zabloudit neĹ do FeltĹźna! Pamatujete si to?"
vejk vydal se tedy s ĹĹetním ikovatelem Vaňkem podle marrĹty.
Bylo po poledni; krajina těĹce oddychovala ve vedru a patně zaházené jámy s pochovanĹźmi vojáky vydávaly hnilobní zápach. PĹili do krajiny, kde byly svedeny boje na postupech k PĹemylu a kde strojními pukami byly skoseny celé bataliĂłny. V malĹźch lesících u ĹíĹky bylo znát Ĺádění artilérie. Na velkĹźch plochách a ĹboĹích Ĺněly místy místo stromĹ jakési pahĹźly ze země a tuto pout brázdily zákopy.
"Tady to vypadá jinak neĹ u Prahy," Ĺekl vejk, aby pĹeruil mlĹení.
"U nás uĹ máme po Ĺních," Ĺekl ĹĹetní ikovatel Vaněk. "Na Kralupsku zaĹínáme nejdĹív."
"Tady bude po válce moc dobrá ouroda," Ĺekl po chvilce vejk. "Nebudou si tu muset kupovat kostní mouĹku, to je moc vĹźhodnĹź pro rolníky, kdyĹ jim na poli zpráchniví celej regiment; je to zkrátka vobĹiva. Jenom vo jedno mám starost, aby ti rolníci nedali se vod nikoho nabulíkovat a neprodávali ty kosti vojákĹ zbyteĹně na pĂłdium do cukrovarĹ. To bejval v karlínskejch kasárnách obrlajtnant Holub, ten byl tak uĹenej, Ĺe ho vichni u kumpanie povaĹovali za blba, poněvadĹ von kvĹli svĹź uĹenosti se nenauĹil nadávat na vojáky a vo vem jenom rozjímal z vědeckĹźho stanoviska. Jednou mu vojáci hlásili, Ĺe vyfasovanej komisárek není k Ĺrádlu. Jinej oficír by se rozĹílil nad takovou drzostí, ale von né, von zĹstal klidnej, neĹek nikomu ani prase, ani svině, ani nedal nikomu pĹes drĹku. Svolal jenom vechny svoje maníky a povídá jim svĹźm takovĹźm pĹíjemnĹźm hlasem: ,PĹedně si, vojáci, musíte uvědomit, Ĺe kasárna nejsou Ĺádnej delikatessenhandlung, abyste tam mohli vybírat marinovanĹź ouhoĹe, volejovĹź rybiĹky a vobloĹenĹź chlebíĹky. KaĹdej voják má bejt tak inteligentním, aby seĹral bez reptání vechno, co vyfasuje, a musí mít v sobě tolik disciplíny, aby se nepozastavoval nad kvalitou toho, co má seĹrat. PĹedstavte si, vojáci, Ĺe by byla vojna. Tej zemi, do kterĹź vás po bitvě pochovají, je to Ĺplně lhostejnĹź, jakĹźm komisárkem jste se pĹed svou smrtí napráskli. Vona vás matiĹka země rozloĹí a seĹere i s botama. Ve světě se nic nemĹĹe ztratit, z vás vyroste, vojáci, zas novĹź vobilí na komisárky pro novĹź vojáky, kteĹí tĹeba zas, jako vy, nebudou spokojenĹź, pĹjdou si stěĹovat a narazejí na někoho, kterej je dá zavĹít aĹ do aleluja, poněvadĹ má na to právo. Ted' jsem vám to, vojáci, vechno pěkně vysvětlil, a nemusím vám snad víckrát pĹipomínat, Ĺe kdo si bude pĹítě stěĹovat, Ĺe si toho bude moc váĹit, aĹ bude zas na boĹím světle.` ,Kdyby nám aspoň nadával,` Ĺíkali vojáci mezi sebou a vechny ty jemnosti v pĹednákách pana obrlajtnanta je hrozně mrzely. Tak mě jednou zvolili z kumpaĹky, abych mu to jako Ĺek, Ĺe ho vichni mají rádi a Ĺe to není Ĺádná vojna, kdyĹ nenadává. Tak jsem el k němu do bytu a prosil jsem ho, aby zanechal veho vostejchání, vojna Ĺe má bejt jako Ĺemen, vojáci Ĺe jsou zvyklí na to, aby se jim kaĹdej den pĹipomínalo, Ĺe jsou psi a prasata, jinak Ĺe ztrácejí Ĺctu k svĹźm pĹedstavenĹźm. Von se napĹed bránil, mluvil něco vo inteligenci, vo tom, Ĺe se dnes uĹ nesmí slouĹit pod rákoskou, ale nakonec si pĹeci dal Ĺíct, nafackoval mě a vyhodil mě ze dveĹí, aby stoupla jeho váĹnost. KdyĹ jsem voznámil vĹźsledek svĹźho vyjednávání, měli vichni z toho velkou radost, ale von jim to zas zkazil hned druhej den. PĹijde ke mně a pĹede vema povídá: ,vejku, já jsem se vĹera pĹenáhlil, tady máte zlatku a napijte se na moje zdraví. S vojskem se musí umět zacházet.`"
vejk se rozhlédl po krajině.
"Myslím," Ĺekl, "Ĺe jdeme patně. Pan obrlajtnant nám to pĹece dobĹe vysvětloval. Máme jít nahoru, dolĹ, potom nalevo a napravo, pak zas napravo, potom nalevo - a my jdeme poĹád rovně. Nebo uĹ jsme to vechno prodělali mimochodem mezi ĹeĹí? Já rozhodně tady vidím pĹed sebou dvě cesty k tomu FeltĹźnu. Já bych navrhoval, abychom se teď dali po tej cestě nalevo."
ÚĹetní ikovatel Vaněk, jak uĹ to bĹźvá zvykem, kdyĹ se dva octnou na kĹiĹovatce, poĹal tvrdit, Ĺe se musí jít napravo.
"Ta moje cesta," Ĺekl vejk, "je pohodlnějí neĹli ta vae. Já pĹjdu podél potĹĹka, kde rostou pomněnky, a vy se budete flákat někde suchopárem. Já se drĹím toho, co nám Ĺekl pan obrlajtnant, Ĺe vĹbec nemĹĹeme zabloudit, a kdyĹ nemĹĹem zabloudit, tak co bych lez někam do kopce; pĹjdu pěkně po lukách a dám si kvíteĹek za Ĺepici a natrhám celou kytici pro pana obrlajtnanta. Ostatně se mĹĹeme pĹesvědĹit, kdo z nás má pravdu, a doufám, Ĺe se tady rozejdem jako dobĹí kamarádi. Tady je taková krajina, Ĺe vechny cesty musejí vést do toho FeltĹźna."
"Neblázněte, vejku," Ĺekl Vaněk, "tady právě podle mapy musíme jít, jak Ĺíkám, napravo."
"Mapa se taky mĹĹe mejlit," odpověděl vejk, sestupuje do Ĺdolí potoka. "Jednou el uzenáĹ KĹenek z Vinohrad podle plánu města Prahy od MontágĹ na Malé Straně domĹ v noci na Vinohrady a dostal se aĹ k ránu do Rozdělova u Kladna, kde ho nali celĹźho zkĹehlĹźho k ránu v Ĺitě, kam upad Ĺnavou. KdyĹ si tedy nedáte Ĺíct, pane rechnungsfeldvébl, a máte svou hlavu, tak se holt musíme rozejít a sejdeme se aĹ na místě ve FeltĹźně. Podívají se jenom na hodinky, abychom věděli, kdo tam bude dĹív. A kdyby jim snad hrozilo nějakĹź nebezpeĹí, tak jen vystĹelejí do vzduchu, abych věděl, kde jsou."
OdpĹldne vejk doel k malému rybníku, kde se setkal s jedním uprchlĹźm ruskĹźm zajatcem, kterĹź se tu koupal a pĹi spatĹení vejka dal se nahĹź, jak vylezl z vody, na Ĺtěk.
vejk byl zvědav, jak asi by mu sluela ruská uniforma, která se zde válela pod vrbiĹkama, svlékl svou a oblékl si ruskou uniformu neastného nahého zajatce, kterĹź utekl od transportu ubytovaného ve vesnici za lesem. vejk pĹál si, aby sebe viděl dĹkladně zrcadlit ve vodě, proto chodil tak dlouho po hrázi rybníka, aĹ ho tam nala patrola polního Ĺetnictva, která hledala ruského zběha. Byli to MaďaĹi a vejka pĹes jeho protesty odtáhli na etapu v ChyrĂłwě, kde ho zaĹadili do transportu ruskĹźch zajatcĹ urĹenĹźch pracovat na opravě ĹelezniĹní trati směrem ku PĹemylu.
Vechno to se zběhlo tak rychle, Ĺe teprve druhĹź den vejk si uvědomil situaci a napsal na bílou zeď kolní světnice, kde ubytovali Ĺást zajatcĹ, kouskem oharku ze dĹíví:
Zde spal Josef vejk z Prahy, kompanieordonanc
11. markumpaĹky 91. regimentu, kterĹź jako kvartĹźrmachr
upadl omylem do rakouského zajetí pod FeltĹźnem.
(c) Jaroslav Haek 1923
<*>
Wyszukiwarka
Podobne podstrony:
Osudy dobrĂŠho vojĂĄka Ĺ vejka IIOsudy dobrĂŠho vojĂĄka Ĺ vejka IVOsudy dobrĂŠho vojĂĄka Ĺ vejka IMOduĹ III nauka i wiedzaTest II III etap VIII OWoUEPJU zagadnienia III WLS 10 11OTWP 2010 TEST IIIKlucz Odpowiedzi Chemia Nowej Ery III WÄgiel i jego zwiÄ
zki z wodoremcan RENAULT CLIO III GRANDTOUR 08 XX PL 001Meredith Pierce historia napisana przeze mnie RozdziaĹ IIIIII wojna ĹwiatowawiÄcej podobnych podstron