Jaroslav Ha�ek
Osudy dobr�ho voj�ka �vejka za sv�tov� v�lky
IV. kniha
POKRA�OV�N� SLAVN�HO VŻPRASKU

*1. kapitola

�vejk v transportu ruskżch zajatcł
Kdyś tedy �vejk, povaśovanż omylem v rusk�m pl�ti a ve furaśce za rusk�ho zajatce, uprchl�ho z vesnice płed Fel�tżnem, psal sv� zoufal� vżkłiky uhlem na st�ny, nikdo si toho nev��mal, a kdyś cht�l v Chyrów� na etap� v�echno dopodrobna vysv�tlit n�jak�mu dłstojn�kovi, kterż �el pr�v� okolo, kdyś jim rozd�vali kousky tvrd�ho kukułiŁn�ho chleba, tu ho jeden z ma�arskżch voj�kł, hl�daj�c� transport zajatcł, uhodil kolbou do ramene s pozn�mkou: "Baszom az �let, leze� do łady, rusk� svin�!"

Tohle v�echno bylo v r�mci, jak zach�zeli Ma�ałi s ruskżmi zajatci, jejichś łeŁi nerozum�li.
�vejk se tedy vr�til do łady a obr�til se k nejbliś��mu zajatci:
"Von ten Łlov�k kon� svou povinnost, ale vyd�v� sebe s�m v nebezpeŁ�. Coś kdyby n�hodou m�l nabito a votevłenej fr�lśs? Tak by se mu mohlo lehce st�t, śe jak ml�t� Łlov�ka do ramene a lauf m� proti sob�, śe by moh kv�r spustit a celej n�boj by mu vlet�l do huby, a von by zemłel ve vykon�v�n� sv� povinnosti. Na �umav� v jedn�ch lomech kradli skal�ci dynamitovż z�palky, aby m�li z�sobu na zimu na trh�n� pałezł. Hl�daŁ v lomech dostal rozkaz, kdyś jdou skal�ci z pr�ce, kaśdżho �acovat, a von to d�lal s takovou l�skou, śe chyt hned prvn�ho skal�ka a zaŁal mu pl�cat tak n�ruśiv� po kaps�ch, aś tomu skal�kovi dynamitovż z�palky v kapse vybouchly, a voba i s hl�daŁem vylet�li do pov�tł�, takśe to vypadalo, jako by se je�t� v posledn� chv�li drśeli kolem krku."
Ruskż zajatec, kter�mu to �vejk vypr�v�l, d�val se na n�ho s plnżm porozum�n�m, śe z cel� łeŁi nerozum� ani slova.
"Ne ponymat, j� krymsky tat�rin, Allah achper." Tatar sedl si, zkł�śiv nohy, na zem, slośiv ruce na hrud', zaŁal se modlit: "Allah achper - Allah achper - bezmila - arachman - arachim - m�linkin mustaf�r."
"Tak ty se� tedy Tatar," soustrastn� łekl �vejk, "ty jsi se vydałil. Pak mn� m� rozum�t a j� tob�, kdyś se� Tatar. Hm - zn� Jaroslava ze �ternberka? To jm�no nezn�, ty kluku tatarsk�? Ten v�m natłel prdel pod Hostżnem. To ste vod n�s jeli, vy kluci tatarskż, z Moravy svinskżm krokem. Patrn� v�s ve va�ich Ł�tank�ch neuŁej�, jako n�s to uŁ�vali. Zn� hostżnskou Panenku Marii? To se v�, śe nezn� - ta byla taky płi tom, v�ak voni v�s, kluky tatarskż, tady v zajet� pokłt�j�."
�vejk obr�til se na druh�ho zajatce: "Ty se� taky Tatar?" Oslovenż porozum�l tomu slovu Tatar, zavrt�l hlavou: "Tat�rin net, Łerkes, rodneja Łerkes, golovy reśu."
�vejk m�l vłbec �t�st�, śe se octl ve spoleŁnosti rłznżch pł�slu�n�kł vżchodn�ch n�rodł. Byli tu v transportu Tatałi, Gruz�ni, Osjet�nci, �erkesov�, Mordv�ni a Kalmykov�. Tak m�l �vejk ne�t�st�, śe se nemohl dohovołiti s nikżm, a s ostatn�mi vlekli ho na Dobromil, odkud se m�la spravovati dr�ha płes Płemy�l na Niśankovice.
V Dobromilu, na etap� v kancel�łi, jednoho po druh�m zapisovali, coś �lo velice zt�śka, pon�vadś ze v�ech 300 zajatcł, kter� do Dobromilu płihnali, nikdo nerozum�l ru�tin� �ikovatele, kterż tam sed�l za stolem a kterż se płihl�sil kdysi, śe um� rusky, a jako tlumoŁn�k vystupoval nyn� ve vżchodn� HaliŁi. Dobłe płed tłemi ned�lemi objednal si n�mecko-ruskż slovn�k a konverzaci, ale dosud mu to nepłi�lo, takśe mluvil m�sto rusky l�manou slovenŁinou, kterou si b�dn� osvojil, kdyś jako z�stupce v�de�sk� firmy prod�val na Slovensku obraz svat�ho �t�p�na, kropenky a rłśence.
Nad t�mito podivnżmi postavami, s kterżmi se vłbec nemohl smluvit, byl celż vyjeven. Vy�el tedy ven a załval do skupiny zajatcł: "Wer kann deutsch sprechen!"
Ze skupiny vystoupil �vejk, kterż se hnal s radostnou tv�ł� k �ikovatelovi, kterż mu łekl, aby �el hned za n�m do kancel�łe.
�ikovatel posadil se za lejstra, za haldu blanketł o jm�nu, płvodu, pł�slu�enstv� zajatcł, a nyn� zaŁal z�bavnż n�meckż rozhovor:
"Ty jse� śid, vi�?" zaŁal na �vejka. �vejk zavrt�l hlavou.
"To nemus� zap�rat," pokraŁoval s urŁitost� �ikovatel tlumoŁn�k, "kaśdż z v�s zajatcł, kterż um�l n�mecky, byl śid, a basta. Jak se jmenuje�? �vejch? Tak vid�, co zap�r�, kdyś m� takov� śidovsk� jm�no? U n�s se nemus� b�t płiznat se k tomu. U n�s v Rakousku se ned�laj� pogromy na śidy. Odkud' jsi? Aha, Pr�ga, �, to zn�m, to zn�m, to je u Var�avy. Taky jsem tu m�l płed tżdnem dva śidy z Pr�gy od Var�avy, a tvłj pluk, jak� m� Ł�slo? 91?" �ikovatel vzal schematismus, listoval se v n�m: "Jednadevades�tż pluk je erivanskż, Kavkaz, k�dr m� v Tiflisu, to kouk�, co, jak my tady v�echno zn�me."
�vejk opravdu koukal na tu celou historii a �ikovatel pokraŁoval s velkou v�śnost�, pod�vaje �vejkovi napolo dokoułenou svou cigaretu: "To je jinż tab�k neś ta va�e machorka. - J� jsem zde, śid�Łku, nejvy���m p�nem. Kdyś j� n�co łeknu, tak se v�echno mus� tł�st a zal�zat. U n�s ve vojsku je jin� discipl�na neś u v�s. V� car je ksindl, ale n� car je otevłen� hlava. Te� ti n�co uk�śu, abys v�d�l, jak� je u n�s discipl�na."
Otevłel dvełe do vedlej�� m�stnosti a zavolal: "Hans Lófler!" Ozvalo se "Hier!" a dovnitł vstoupil volatż voj�k, �tajer�Łek, s vżrazem ubreŁen�ho kret�na. To byla na etap� holka pro v�ecko.
"Hans Lófler," poruŁil �ikovatel, "vezmi si tamhle mou dżmku, strŁ si ji do huby, jako kdyś pes aportuje, a bude� po Łtyłech b�hat kolem stolu tak dlouho, dokud nełeknu Halt! Płitom mus� �t�kat, ale tak, aby ti fajfka z huby nevypadla, nebo t� d�m uv�zat."
Volatż �tajer�Łek dal se do lezen� po Łtyłech a do �t�k�n�. �ikovatel v�t�zoslavn� pod�val se na �vejka: "Co, neł�kal jsem ti to, śid�Łku, jak� je u n�s discipl�na?" A �ikovatel s pot�en�m d�val se na tu n�mou vojenskou tv�ł z n�jak� alpsk� sala�e. "Halt!" łekl koneŁn�, "nyn� pan�Łku] a aportuj dżmku. - Dobłe, a te� zajódluj."
M�stnost� ozval se łev: "Holarijó, holarijó..."
Kdyś bylo po płedstaven�, �ikovatel vyt�hl ze z�suvky 4 Sportky a velkomysln� je daroval Hanzimu, a tu jal se �vejk l�manou n�mŁinou vykl�dat �ikovatelovi, śe u jednoho regimentu m�l jeden dłstojn�k takov�ho poslu�n�ho sluhu, śe ten ud�lal v�echno, co si jeho p�n pł�l, a kdyś se ho jednou optali, jestli by seśral lś�c�, kdyby mu jeho p�n poruŁil, i to, co vykad�, śe łekl: "Kdyby mn� to młj pan lajtnant poruŁil, seśral bych to dle rozkazu, ale nesm�l bych v tom naj�t vlas, to si stra�n� ekluju, to by se mi ud�lalo hned �patn�."
�ikovatel se zasm�l: "Vy śidi m�te podałen� anekdoty, ale to bych se cht�l vsadit, śe discipl�na ve va�em vojsku nen� jako u n�s. Abychom tedy płi�li k j�dru v�ci, j� t� ustanovuji nad transportem! Do veŁera sep�e� mn� jm�na v�ech druhżch zajatcł! Bude� pro n� fasovat min�ś, rozd�l� je po deseti muś�ch a ruŁ� za to, śe nikdo neuteŁe! Kdyby ti n�kdo utek, śid�Łku, tak t� zastłel�me!"
"J� bych cht�l, pane �ikovateli, si s v�ma promluvit," łekl �vejk.
"Jen nesmlouvej," odpov�d�l �ikovatel. "To j� nem�m r�d, nebo t� po�lu do l�gru. N�ramn� brzo jsi se u n�s v Rakousku n�jak aklimatizoval. - Chce si se mnou soukrom� promluvit... ��m je Łlov�k na v�s zajatce hodn�j��, t�m je to hor��... Tedy se hned seber, tady m� pap�r a tuśku a pi� seznam...! Co chce� je�t�?"
"Ich melde gehorsamst, Herr Feldwebel..."
"Hle� se ztratit! Vid�, co m�m pr�ce!" ObliŁej �ikovatelłv vzal na sebe vżraz Łlov�ka śpln� płepracovan�ho.
�vejk zasalutoval a ode�el k zajatcłm, płiŁemś si pomyslil, śe trp�livost pro c�sałe p�na nese ovoce.
Hor�� to ov�em bylo se sestavov�n�m seznamu, neś pochopili zajatci, śe maj� jmenovat sv� jm�no. �vejk prośil mnoho v śivot�, ale płece jen tahle tatarsk�, gruz�nsk� a mordvinsk� jm�na mu ne�la do hlavy. "To mn� nikdo nebude v�łit," pomyslil si �vejk, "śe se n�kdy n�kdo moh tak jmenovat jako ti Tatałi kolem: Muhlahalej Abdrachmanov - Bejmurat Allahali - Dśeredśe �erdedśe - Davlatbalej Nurdagalejev a tak d�le. To u n�s m�me płeci lep�� jm�na, jako ten far�ł v �idohou�ti, kterej se jmenoval Vobejda."
Zas chodil d�l vystrojenżmi ładami zajatcł, kteł� postupn� vykłikovali sv� jm�na a pł�jmen�: "Dśindralej Hanemalej - Babamulej Mirzahali" a tak d�le.
"�e si nepłekousne� jazyk," ł�kal kaśd�mu z nich s dobr�ckżm śsm�vem �vejk. "Jestlipak to nen� lep��, kdyś se u n�s jmenuje n�kdo Bohuslav �t�p�nek, Jaroslav Matou�ek nebo Rłśena Svobodov�."
Kdyś koneŁn� �vejk po hrozn�m utrpen� sepsal v�echny ty Babula Halleje, Chudśi Mudśi, um�nil si, śe to zkus� je�t� jednou a vysv�tl� tlumoŁn�kovi �ikovatelovi, śe se stal ob�t� omylu a jak uś n�kolikr�t po cest�, kdyś ho hnali mezi zajatci, marn� se dovol�val spravedlnosti.
�ikovatel tlumoŁn�k, kterż jiś płedt�m nebyl śpln� stł�zlivż, mezit�m pozbyl śpln� soudnosti.
M�l płed sebou rozlośenou inzertn� Ł�st n�jakżch n�meckżch novin a zp�val inzer�ty na notu Radeck�ho pochodu: "Gramofon vym�n�m za d�tskż koŁ�rek! - Skeln� stłepy, b�l� tabulov� i zelen�, kupuji! - �Łtovati i bilancovati nauŁ� se kaśdż, kdo prod�l� p�semnż kurs śŁetnictv�" a tak d�le.
Na n�kterż inzer�t nehodil se pochodovż n�p�v, �ikovatel v�ak to cht�l v�� moc� płemoct, proto ml�til si p�st� do taktu do stolu a dupal nohama. Oba jeho kn�ry, slepen� kontu�ovkou, trŁely po obou stran�ch tv�łe, jako kdyby mu vrazili do kaśd� strany zaschl� �t�tce od arabsk� gumy. Jeho opuchl� oŁi zpozorovaly sice �vejka, ale nen�sledovala ś�dn� reakce na tento objev, jenom to, śe �ikovatel płestal tlouct p�st� a dupat nohama. Płebubnov�val si na śidli na n�p�v "Ich wei� nicht, was soll's bedeuten..." novż inzer�t: "Karolina Dreger, porodn� babiŁka, doporuŁuje se ct. d�m�m v kaśd�m pł�pad�."
Płezp�voval si to ti�eji a ti�eji a tichounce, aś koneŁn� umlkl, nehybn� se zad�val na celou velkou plochu inzer�tł a dal pł�leśitost �vejkovi, aby se rozpov�dal o sv�m ne�t�st�, ku kter�muś pov�d�n� �vejkovi dostaŁovaly jen taktak v�ty v l�man� n�mŁin�.
�vejk zaŁal t�m, śe m�l płeci jen pravdu, j�t na Fel�tżn pod�l potoka, ale śe za to nemłśe, kdyś jeden nezn�mż ruskż voj�k uteŁe ze zajet� a jde se vykoupat do rybn�ka, kolem kter�ho on, �vejk, musel j�t, pon�vadś to byla jeho povinnost, kdyś �el nejkrat�� cestou na Fel�tżn jako kvartżrmachr. Rus jakmile ho uvid�l, utekl a nechal v�echnu svou uniformu ve kłov�. On, �vejk, śe slżch�val, jak tłebas na pozici pouś�v� se k vżzv�dn� sluśb� uniformy padlżch nepł�tel, a proto śe na zkou�ku se płevl�kl do zanechan� uniformy, aby se płesv�dŁil, jak by se mu v takov�m pł�pad� v ciz� uniform� chodilo.
Vysv�tliv tento svłj omyl, tedy �vejk seznal, śe mluvil śpln� zbyteŁn�, pon�vadś �ikovatel jiś d�vno spal, je�t� neś do�el k tomu rybn�ku. �vejk dłv�rn� płikroŁil k n�mu a dotkl se jeho ramene, coś śpln� staŁilo, aby �ikovatel spadl ze śidle na zem, kde spal klidn� d�l.
"Vodpust�j�, pane �ikovatel," łekl �vejk, zasalutoval a vy�el z kancel�łe.
�asn� r�no zm�nilo vojensk� stavebn� velitelstv� dispozice a usneslo se, śe ona skupina zajatcł, ve kter� byl �vejk, bude dopravena pł�mo do Płemy�lu k obnoven� trati Płemy�l-Lubaczów.
Złstalo tedy v�e płi star�m a �vejk pokraŁoval ve sv� odyseji mezi ruskżmi zajatci. Ma�arsk� hl�dky hnaly to v�echno bystrżm tempem kupłedu.
V jedn� vesnici, kde byl oddych, srazili se na n�vsi s odd�len�m tr�nu. Płed skupinou vozł st�l dłstojn�k a d�val se na zajatce. �vejk vyskoŁil z łady, postavil se płed dłstojn�ka a zvolal: "Herr Leutnant, ich melde gehorsamst." V�c ale nełekl, nebo� hned tu byli dva ma�ar�t� voj�ci, kteł� ho p�st�mi do zad vrazili mezi zajatce.
Dłstojn�k hodil za n�m nedopalek cigarety, kterż jinż zajatec rychle zvedl a koułil d�l. Potom dłstojn�k vykl�dal vedle stoj�c�mu kapr�lovi, śe v Rusku jsou n�meŁt� kolonist� a ti śe tak� mus� bojovat.
Potom uś se po cel� cest� do Płemy�lu nevyskytla �vejkovi pł�leśitost n�komu si post�śovat, śe je vlastn� kompanieordonanc 11. mar�kumpanie 91. regimentu. Aś teprve v Płemy�lu, kdyś je naveŁer zahnali do jedn� rozbit� pevnłstky ve vnitłn�m p�smu, kde byly uchov�ny st�je pro kon� pevnostn�ho d�lostłelectva.
Byla tam navrstvena tak zav�iven� sl�ma, śe kr�tkżmi st�bly v�i pohybovaly, jako by to nebyly v�i, ale mravenci, odtahuj�c� materi�l ku stavb� sv�ho hn�zda.
Tak� jim rozdali trochu Łern� �p�ny z Łist� cikorky a po kusu trupelovit�ho kukułiŁn�ho chleba.
Potom je płej�mal major Wolf, vl�dnouti tou dobou nad v�emi zajatci pracuj�c�mi na oprav�ch v pevnosti Płemy�lu a okol�. To byl dłkladnż Łlov�k. M�l u sebe celż �t�b tlumoŁn�kł, kteł� vyb�rali ze zajatcł specialisty ku stavb�m podle jejich schopnost� a płedb�śn�ho vzd�l�n�.
Major Wolf m�l utkv�lou płedstavu, śe ru�t� zajatci zap�raj� svou gramotnost, pon�vadś se st�valo, śe na jeho płetlumoŁenou ot�zku: "Um� stav�t śeleznice?" odpov�dali v�ichni zajatci stereotypn�: "O niŁem nev�m, o niŁem takov�m jsem neslżchal, śil Łestn� a poctiv�."
Kdyś tedy st�li jiś se�ikov�ni płed majorem Wolfem a celżm jeho �t�bem, ot�zal se zprvu major Wolf n�mecky zajatcł, kdo z nich um� n�mecky.
�vejk r�zn� vykroŁil, postavil se płed majora, hodil mu Łest a hl�sil, śe on um� n�mecky.
Major Wolf, złejm� pot�en, ihned se �vejka optal, zdali nen� inśinżrem.
"Poslu�n� hl�s�m, pane majore," odpov�d�l �vejk, "śe inśinżrem nejsem, ale ordonanc� 11. mar�kumpanie 91. regimentu. Upadl jsem do na�eho zajet�. To se stalo takhle, pane majore..."
"Cośe?" załval major Wolf.
"Poslu�n� hl�s�m, pane majore, śe se to m� takhle..."
"Vy jste �ech," łval d�l major Wolf. "Vy jste se płevl�kl do rusk� uniformy."
"Poslu�n� hl�s�m, pane majore, śe to v�echno śpln� souhlas�. J� jsem opravdu r�d, śe pan major se hned vśil do mż situace. Mośn�, śe uś na�i n�kde bojuj�, a j� bych tady zbyteŁn� profl�kal celou vojnu. Abych jim to, pane majore, je�t� jednou po poład� vysv�tlil."
"Dost," łekl major Wolf a zavolal na dva voj�ky s rozkazem, aby ihned toho muśe odvedli na hauptvachu, a s�m je�t� s jedn�m dłstojn�kem ub�ral se pomalu za �vejkem, płiŁemś rozhazoval v rozhovoru s dłstojn�kem rukama. V kaśd� jeho v�t� bylo n�co o Łeskżch psech a z�rove� z jeho łeŁi vycitoval druhż dłstojn�k velkou radost majorovu, śe svżm bystrozrakem objevil jednoho z t�ch pt�Łkł, o jejichś velezr�dn� Łinnosti za hranicemi vyd�v�ny byly jiś po kolik m�s�cł velitelłm vojenskżch Ł�st� tajn� rezerv�ty, śe totiś je zji�t�no: jak n�kteł� płeb�hl�ci od Łeskżch regimentł, zapom�naj�ce na svou pł�sahu, vstupuj� do ład rusk�ho vojska a slouś� nepł�teli, prokazuj�ce mu zejm�na platn� vyzv�daŁsk� sluśby.
Rakousk� ministerstvo vnitra t�palo je�t� ve tm�ch, pokud se tżkalo zji�t�n� n�jak� bojovn� organizace z płeb�hl�kł na ruskou stranu. Neznalo je�t� nic urŁit�ho o revoluŁn�ch organizac�ch v cizin� a teprve v srpnu na linii Sokal Milijatin - Bubnovo obdrśeli velitel� bataliónł dłv�rn� rezerv�ty, śe bżvalż rakouskż profesor Masaryk utekl za hranice, kde vede proti Rakousku propagandu.
N�jakż pitomeŁek od divize doplnil rezerv�t je�t� t�mto rozkazem: "V pł�pad� zachycen� płedv�sti neprodlen� k �t�bu divize!"
Toto tedy płipom�n�m panu presidentovi, aby v�d�l, jak� n�strahy a l�Łky byly na n�ho kladeny mezi Sokalem - Milijatinem a Bubnovou.
Major Wolf v t� dob� je�t� nem�l zd�ni o tom, co vlastn� v�echno chystaj� Rakousku płeb�hl�ci, kteł� pozd�ji, setk�vaj�ce se v Kyjev� a jinde, na ot�zku: "Co tady d�l�?" odpov�dali vesele: "Zradil jsem c�sałe p�na."
Znal jenom z t�ch rezerv�tł o t�ch płeb�hl�c�ch �piónech, z nichś jeden, kter�ho odv�d�j� na hauptvachu, tak lehce mu padl do pasti. Major Wolf byl trochu je�itnż Łlov�k, płedstavoval si z vy���ch m�st pochvalu, vyznamen�n� za svou ostraśitost, opatrnost a nad�n�.
Neśli do�li k hauptva�e, byl płesv�dŁen, śe tu ot�zku: "Kdo zn� n�mecky?" dal schv�ln�, pon�vadś se mu jiś hned, jak zajatce prohl�śel, pr�v� ten zd�l podezłelżm.
Dłstojn�k jej prov�zej�c� kżval hlavou a łekl, śe bude tłeba ozn�miti zatŁen� na velitelstv� pos�dky k dal��mu ł�zen� a płeveden� obśalovan�ho k vy���mu vojensk�mu soudu, pon�vadś to rozhodn� nejde, jak ł�k� pan major, vyslechnout ho na hauptva�e a pak ho hned za hauptvachou pov�sit. On bude pov�en, ale pr�vn� cestou podle vojensk�ho soudn�ho ł�du, aby doc�leno bylo spojitosti s podobnżmi jinżmi zlosyny podrobnżm vżslechem płed pov�en�m. Kdov� co se je�t� z toho nevyklube.
Major Wolf byl jat n�hlou neśstupnost�, vjela do n�ho doposud skryt� zhovadilost, takśe prohl�sil, śe toho płeb�hl�ka �pióna d� ihned po vżslechu pov�sit na sv� riziko. On si to ostatn� młśe dovolit, pon�vadś m� vysok� zn�mosti, a jemu śe je to v�echno śpln� jedno. Je to zde jako na front�. Kdyby ho byli chytli a objevili hned za boji�t�m, tak by ho byli vyslechli a tak� hned pov�sili a ned�lali by s n�m taky ś�dnżch cavykł. Ostatn� płece snad zn� pan hejtman, śe velitel ve v�leŁn�m śzem�, jakżkoliv velitel od hejtmana nahoru, m� pr�vo v�echny podezłel� lidi v�et.
Major Wolf si to ov�em trochu popletl, pokud se tżk� pr�vomoci vojenskżch hodnost� na v�en�.
Ve vżchodn� HaliŁi, Ł�m bl�śe k front�, t�m v�ce tato pr�vomoc sestupovala na niś�� a niś�� �arśe, aś koneŁn� st�valy se pł�pady, śe tłebas kapr�l vedouc� patrolu dal pov�sit dvan�ctilet�ho kluka, kterż mu byl podezłelż t�m, śe v opu�t�n� a vydrancovan� vesnici vałil si v rozbołen� chat� slupky od brambor.
Tak� h�dka mezi hejtmanem a majorem se stup�ovala.
"Nem�te na to pr�va," kłiŁel rozŁilen� hejtman. "Ten bude pov�en na z�klad� soudn�ho rozsudku vojensk�ho soudu."
"Bude pov�en bez rozsudku," s�pal major Wolf. �vejk, kter�ho vedli napłed a sly�el celż zaj�mavż rozhovor, nełekl nic jin�ho svżm prłvodŁ�m neś: "P�ky jako za vozem. To jsme se v�m jednou v hospod� Na Zavadilce v Libni h�dali mezi sebou, jestli m�me n�jakżho klobouŁn�ka Va��ka, kerej vśdycky d�lal płi z�bav� neplechu, vyhodit, hned jak se vobjev� ve dveł�ch, nebo ho vyhodit, aś si d� pivo, zaplat� a dopije, nebo mu vyndat boty, aś płetanŁ� prvn� kolo. Hostinskej, ten zas navrhoval, abysme ho vyhodili aś v płli z�bav�, aś bude m�t n�jakou śtratu, pak śe mus� zaplatit a hned śe mus� ven. A v�te, co n�m ten lump proved? Nepłi�el. Co tomu ł�k�te?"
Oba voj�ci, kteł� byli odn�kud z 'Drol, odpov�d�li souŁasn�: "Nix b�hmisch."
"Verstehen Sie deutsch?" ot�zal se klidn� �vejk. "Jawohl," odpov�d�li oba, naŁeś �vejk poznamenal: "To je dobłe, aspo� se mezi svejma neztrat�te."
B�hem t�chto pł�telskżch rozmluv do�li v�ichni na hauptvachu, kde major Wolf pokraŁoval d�le s hejtmanem v debat� o �vejkov� osudu, zat�mco �vejk sed�l skromn� vzadu na lavici.
Major Wolf koneŁn� płece jen płiklonil se k hejtmanov� n�zoru, śe tento Łlov�k mus� viset aś po del�� procedułe, kter� se ł�k� roztomile: pr�vn� cesta.
Kdyby se byli �vejka optali, co on o tom soud�, byl by łekl: "Mn� je to moc l�to, pane majore, pon�vadś voni maj� vy��� �arśi neś pan hejtman, ale pan hejtman m� pravdu. Vona kaśd� ukvapenost �kod�. U jednoho okresn�ho soudu v Praze se jednou zbl�znil jeden soudce. Dlouho na n�m nebylo nic pozorovat, aś to takhle u n�ho propuklo płi l�Łen� pro ur�śku na cti. N�jakej Znamen�Łek łekl kaplanovi Hort�kovi, kerej płi n�bośenstv� nafackoval jeho klukovi, kdyś ho potkal na ulici: ,Vy vole, ty Łern� potvoro, ty n�bośnej blbeŁku, ty Łernż prase, ty farn� kozle, ty przniteli uŁen� Kristova, ty pokrytŁe a �arlat�ne v kutn�!` Ten bl�znivej soudce byl moc n�bośnej Łlov�k. M�l tłi sestry a ty v�echny byly farskejma kuchałkama a jejich v�em d�tem byl za kmotra, tak ho to tak rozŁ�lilo, śe pozbyl najednou rozum a załval na obśalovanżho: ,Jm�nem Jeho VeliŁenstva c�sałe a kr�le odsuzujete se k smrti provazem. Proti rozsudku nen� odvol�n�. - Pane Hor�Łek!` zavolal potom na dozorce, ,vezmou tady tohodle p�na a pov�sej� ho tam, v�d�, kde se klepaj� koberce, a potom sem płijdou, dostanou na pivo!` To se rozum�, śe pan Znamen�Łek i ten dozorce złstali st�t jako zkoprn�l�, ale on si na n� dup a rozkłikl se: ,Poslechnou, nebo ne!` Ten dozorce se tak lek, śe t�h uś pana Znamen�Łka dolł, a nebejt obh�jce, kerej se do toho vlośil a zavolal z�chrannou stanici, nev�m, jak by to bylo dopadlo s panem Znamen�Łkem. Je�t� kdyś pana soudce s�zeli do vozu z�chrann� stanice, kłiŁel: ,Nenajdou-li provaz, pov�sej� ho na lajntuchu, potom to vyśŁtujem v płlroŁn�ch vżkazech...`"
�vejk byl tedy pod eskortou dopraven na velitelstv� pos�dky, kdyś byl podeps�n protokol sestavenż majorem Wolfem, śe jako pł�slu�n�k rakousk� arm�dy v�dom�, beze v�eho n�tlaku płevl�kl se do rusk� uniformy a byl za frontou zadrśen poln�m Łetnictvem, kdyś Rusov� ustoupili.
To v�echno byla svat� pravda a �vejk, jako poctivec, nemohl proti tomu protestovati. Kdyś se pokusil pł� sepisov�n� protokolu doplniti protokol n�jakżm vżrokem, kterż by snad mohl objasnit bl�śe situaci, byl zde hned pohotov� rozkaz pana majora: "Drśte hubu, na tohle se v�s nept�m! V�c je śpln� jasn�."
�vejk potom vśdy zasalutoval a prohl�sil: "Poslu�n� hl�s�m, śe drś�m hubu a śe je v�c śpln� jasn�."
Potom, kdyś ho płivedli na velitelstv� pos�dky, odvedli ho do n�jak� d�ry, kde bylo dł�v skladi�t� rżśe, z�rove� penzion�t pro my�i. Byla zde je�t� v�ude po podlaze roztrou�ena rżśe a my�i se nikterak �vejka neb�ly a vesele b�haly kolem, pab�rkuj�ce zrnka. �vejk si musel doj�t pro slamn�k, a kdyś se ve tm� rozhl�dl, shledal, śe se do jeho slamn�ku st�huje ihned cel� rodina my��. Nebylo ś�dn� pochyby, śe si zde cht�j� ud�lat nov� hn�zdo, ve trosk�ch sl�vy zpuchłel�ho rakousk�ho slamn�ku. �vejk poŁal bouchat na zamŁen� dvełe, płi�el n�jakż kapr�l, Pol�k, a �vejk ho ś�dal, aby byl płeveden do jin� m�stnosti, pon�vadś by mohl zalehnout my�i ve sv�m slamn�ku a ud�lat �kodu vojensk�mu er�ru, pon�vadś co je ve vojenskżch magac�nech, je v�echno jeho majetkem.

Pol�k Ł�steŁn� porozum�l, zahrozil �vejkovi p�st� płed uzavłenżmi dvełmi, a zm�niv se je�t� n�co o "dup� zasrane", vzd�lil se, bruŁe n�co rozŁilen� o cholełe, jako by ho błhv�jak �vejk neurazil.
Noc str�vil �vejk klidn�, pon�vadś my�i neŁinily si velik� n�roky na �vejka a patrn� m�ly svłj noŁn� program, kterż dodrśovaly ve vedlej��m skladi�ti vojenskżch pl᚝ł a Łepic, kter� prokous�valy s velkou jistotou a s bezpeŁ�m, pon�vadś aś teprve za rok vzpomn�la si intendantura a zavedla do vojenskżch skladi�� er�rn� koŁky, bez n�roku na penzi, kter� byly vedeny v intendantur�ch pod rubrikou "K. u. k. Milit�rmagazinkatze". Tato koŁiŁ� hodnost byla vlastn� jen obnoven�m t�to star� instituce, kter� byla zru�ena po v�lce v �esta�edes�t�m roce.
Dł�ve, je�t� za Marie Terezie, v dob�ch v�leŁnżch zav�d�ny byly t�ś koŁky do vojenskżch skladi��, kdyś p�ni z intendantstva sv�d�li v�ecky sv� �mejdy s mundśry na ne��astn� my�i.
C. k. koŁky v mnohżch pł�padech nekonaly v�ak svou povinnost, a tak stalo se, śe jednou za c�sałe Leopolda ve vojensk�m skladi�ti na Pohołelci, na z�klad� vżnosu vojensk�ho soudu, bylo ob�eno �est koŁek płid�lenżch k vojensk�mu skladi�ti. J� v�m, śe se tenkr�t p�kn� usm�vali pod vousy v�ichni ti, co m�li s t�m vojenskżm skladi�t�m...

S rann� k�vou strŁili k �vejkovi do d�ry n�jak�ho Łlov�ka v rusk� furaśce a v rusk�m vojensk�m pl�ti.
Muś ten mluvil Łesky, s polskżm pł�zvukem. Byl to jeden z t�ch niŁemł slouś�c�ch v kontra�pion�śi płi arm�dn�m sboru, jehoś velitelstv� nal�zalo se v Płemy�lu. Byl to Łlen vojensk� tajn� policie a nedal si ani pł�li� z�leśet na n�jak�m rafinovan�m płechodu k vyzv�d�n� na �vejkovi. ZaŁal zcela jednodu�e: "To jsem se dostal do penkneho svinstva svou neopatrnost�. J� jsem slouśil u 28. regimentu a hned jsem vstoupil k Rusłm do sluśby, a pak se d�m tak hloup� chytit. Płihl�s�m se Rusłm, śe płjdu na forpatrolu... Slouśil jsem u 6. kyjevsk� divize. U kter�ho rusk�ho regimentu jsi ty slouśil, kamar�de? Tak se mi zd�, śe jsme se n�kde v Rusku museli vid�t. J� jsem v Kyjev� znal mnoho dechł, kteł� �li s n�mi na front, kdyś jsme płe�li do rusk�ho vojska, nemłśu si te� ale vzpomenout na jejich jm�na a odkud' byli, snad ty si vzpomene� na n�koho, s kżm si se tam tak stżkal, r�d bych v�d�l, kdo tam je od na�eho 28, regimentu?"
M�sto odpov�di s�hl mu �vejk starostliv� na Łelo, pak mu prozkoumal tepnu a nakonec ho odvedl k mal�mu ok�nku a poś�dal ho, aby vypl�zl jazyk. Cel� t� procedułe se niŁema nijak nebr�nil, domn�vaje se, śe se snad jedn� o urŁit� spikleneck� znamen�. Potom �vejk poŁal bu�it na dvełe, a kdyś se ho hl�dka płi�la zeptat, proŁ d�l� r�mus, ś�dal Łesky i n�mecky, aby ihned zavolali doktora, pon�vadś toho muśe, kter�ho mu sem dali, chyt� se fantaz.
Nebylo to v�ak nic platn�, pro toho muśe si hned nikdo nepłi�el. Złstal tam zcela klidn� a bl�bolil d�le cosi o Kyjevu a śe �vejka tam rozhodn� vid�l, jak ma��roval mezi ruskżmi voj�ky.
"Von� se museli rozhodn� nap�t bahnitż vody," łekl �vejk, "jako ten mladej Tyneckej od n�s, Łlov�k jinak rozumnej, ale jednou se pustil na cesty a dostal se aś do It�lie. Taky vo niŁem jinżm nemluvil neś vo tej It�lii, śe jsou tam samż bahnitż vody a nic jinżho pam�tnżho. A taky dostal z tż bahnitż vody zimnici. Chytalo ho to Łtyłikr�t do roka. Na V�echny svatż, na sv. Josefa, na Petra a Pavla a na Nanebevstoupen� Panny Marie. Kdyś ho to chytlo, tak v�echny lidi, śpln� ciz� a nezn�mż, pozn�val zrovna jako von�. Tłebas v elektrice oslovil kdekoho, śe ho zn�, śe se vid�li na n�draś� ve V�dni. V�echny lidi, kterż potk�val na ulici, vid�l bud na n�draś� v Mil�n�, nebo s nimi sed�l ve �tżrsk�m Hradci v radniŁn�m sklep� płi v�n�. Kdyś v tej dob�, kdy płi�la na n�ho ta bahenn� horeŁka, sed�l v hospod�, tu v�echny hosty pozn�val, v�echny vid�l na tom parn�ku, kterżm jel do Ben�tek. Proti tomu nebyl v�ak ś�dnej jinej l�k, neś jako to ud�lal ten novej o�etłovatel v Katełink�ch. Dostal na starost jednoho nemocnżho na hlavu, kterej celej boś� den nic jinżho ned�lal, neś śe sed�l v kout� a poŁ�tal: ,Jedna, dv�, tłi, Łtyłi, p�t, �est,` a zas od zaŁ�tku: ,Jedna, dv�, tłi, Łtyłi, p�t, �est.` Byl to n�jakej profesor. Ten o�etłovatel moh zlost� vyskoŁit z kłśe, kdyś vid�l, śe ten bl�zen se płes �estku nemłśe d�l dostat. ZaŁal to napłed s n�m po dobrżm, aby łekl: sedem, vosum, dev�t, deset. Ale kdepak! Ten profesorskej na to nedbal ani za ~m�,k. Sed� si v kouteŁku a poŁ�t�: "leden, dva, tłi, Łtyłi, p�t, �est,` a zas: ,Jeden, dva, tłi, Łtyłi, p�t, �est!` Tak se dośral, skoŁil na svżho o�etłovance a dal mu, kdyś łekl �est, pohlavek. ,Tady je sedem,` pov�d�, ,a tady je vosum, dev�t, deset ` Co Ł�slice, to pohlavek. Ten se chyt za hlavu a optal se, kde se nal�z�. Kdyś mu łek, śe v bl�zinci, upamatoval se jiś na v�echno, śe se dostal do bl�zince kvłli n�jakż komet�, kdyś vypoŁ�t�val, śe se objev� napłesrok 18. Łervence v �est hodin r�no, a voni mu dok�zali, śe ta jeho kometa shołela uś płed n�kolika milióny let. Toho o�etłovatele jsem znal. Kdyś se profesor śpln� vzpamatoval a byl propu�t�n, vzal si ho k sob� za sluhu. Von nem�l nic jinżho na pr�ci neś kaśdż r�no vys�zet panu profesorovi Łtyry pohlavky, coś on vykon�val sv�domit� a płesn�."
"J� zn�m va�e v�echny zn�m� z Kyjeva," neśnavn� pokraŁoval zł�zenec proti�pion�śe, "nebyl tam s v�mi takovż tlustż a jeden takovż hubenż? Ted' nev�m, jak se jmenovali a od kter�ho byli regimentu..."
"Z toho si nic ned�lejte," t�il ho �vejk, "to se młśe kaśdżmu st�t, śe si nezapamatuje v�echny tlustż a hubenż lidi, jak se jmenujou. Hubenż lidi je ov�em t�ś�� si zapamatovat, pon�vadś je j�ch v�t�ina na sv�t�. Voni tedy tvołej� v�t�inu, jak se ł�k�."
"Kamar�de," ozval se nał�kav� c. k. padouch, "ty mn� nev�ł�. Vśdy� n�s Łek� stejnż osud."
"Vod toho jsme voj�ci," łekl �vejk nedbale, "kvłli tomu n�s matky porodily, aby n�s rozsekali na hadry, aś n�s obl�knou do mundśru. A my to r�di d�l�me, pon�vadś v�me, śe na�e kosti nebudou zadarmo pr�chniv�t. My padneme za c�sałe p�na a jeho rodinu, za kterou jsme vybojovali Hercegovinu. Z na�ich kost� se bude vyr�b�t �pódium pro cukrovary, vo tom uś n�m płed lety vykl�dal pan lajtnant Zimmer. ,Vy svinsk� bando,` pov�d�, ;vy nevzd�lan� kanci, vy zbyteŁnż, indolentn� vopice, vy t�ma haksnama pletete, jako by nem�ly ś�dnou cenu. Kdybyste padli jednou ve vojn�, tak z kaśd�ho va�eho hn�tu ud�laj� płl kilogramu �pódia, z muśe płes dva kilogramy, hn�ty i pazoury dohromady, a budou skrz v�s filtrovat v cukrovarech cukr, vy idioti. Vy ani nev�te, jak je�t� po smrti budete uśiteŁnż svżm potomkłm. Va�i kluci budou p�t kafe voslazenż cukrem, kerej �el skrz va�e hn�ty, h�upov�: J� jsem se zamyslel, a von na mne, vo Łem płemej�l�m. ,Poslu�n� hl�s�m,` pov�d�m, ,tak si mysl�m, śe �pódium z p�nł ofic�rł mus� bejt vo hodn� draś�� neś ze sprostejch voj�kł ` Dostal jsem za to tłi dny ajncl�Łka."
�vejkłv spoleŁn�k zatloukl na dvełe a vyjedn�val cosi se str�ś�, kter� volala do kancel�łe.
Za chv�li płi�el n�jakż �t�bn� �ikovatel pro �vejkova spoleŁn�ka a �vejk byl op�t s�m.
Płi odchodu łekla stvłra hlasit� k �t�bn�mu �ikovateli, ukazuj�c na �vejka: "Je to młj starż kamar�d z Kyjeva." Celżch 24 hodin złstal �vejk o samot� krom� t�ch chvil, kdy mu płinesli j�st.
V noci dosp�l k tomu płesv�dŁen�, śe ruskż vojenskż pl᚝ je teplej�� a v�t�� neś rakouskż, a śe oŁich�v�-li my� v noci ucho sp�c�ho Łlov�ka, śe to nen� nic nepł�jemn�ho. �vejkovi to płipadalo jako n�śnż �epot, ze kter�ho ho je�t� za �era probudili, kdyś płi�li pro n�ho.
�vejk nedovede si dnes płedstavit, jak� vlastn� soudn� formace to byla, płed kterou ho to smutn� r�no vlekli. �e to je vojenskż soud, o tom nebylo ś�dn� pochybnosti. Zasedal dokonce n�jakż gener�l, pak plukovn�k, major, nadporuŁ�k, �ikovatel a n�jakż p��k, kterż vlastn� nic jin�ho ned�lal, neś druhżm zapaloval cigarety.
�vejka se tak� na mnoho net�zali.
Ten major mezi nimi jevil o n�co v�t�� z�jem a mluvil Łesky.
"Vy jste zradil c�sałe p�na," vybafl na �vejka. "Jeś�marj�, kdy?" vykłikl �vejk, "j� śe jsem zradil c�sałe p�na, na�eho nejjasn�j��ho mocn�łe, pro kter�ho jsem uś tolik trp�l?"
"Nechte hloupost�," łekl major.
"Poslu�n� hl�s�m, pane majore, śe zradit c�sałe p�na nen� ś�dn� hloupost. My lid vojenskż pł�sahali jsme c�sałi p�nu v�rnost, a pł�sahu, jak zp�vali v divadle, co v�rnż muś jsem splnil."
"Zde to je," łekl major, "zde jsou dłkazy va�� viny a pravdy." Uk�zal na objemnż svazek pap�rł.
Muś, kter�ho posadili k �vejkovi, dodal hlavn� materi�l.
"Vy se tedy je�t� nechcete płiznat?" ot�zal se major. "Vy jste płece jiś potvrdil s�m, śe jste se dobrovoln� płevl�kl do rusk� uniformy jako pł�slu�n�k rakousk� arm�dy. Pt�m se v�s je�t� naposled: Byl jste k tomu n�kżm nucen?"
"Ud�lal jsem to bez płinucen�."
"Dobrovoln�?"
"Dobrovoln�."
"Bez n�tlaku?"
"Bez n�tlaku."
"V�te, śe jste ztracen?"
"V�m, vod 91. regimentu mne uś jist� hledaj�, ale jestli dovol�te, pane majore, malou pozn�mku vo tom, jak se lidi dobrovoln� płevl�kaj� do ciz�ch �atł. Roku 1908, n�kdy v Łervenci, koupal se knihał Bośet�ch z Pł�Łnż ulice v Praze na Zbraslavi ve starżm rameni Berounky. �aty si dal do vrbiŁek a n�ramn� si liboval, kdyś pozd�ji vlez k n�mu do vody je�t� jeden p�n. Slovo dalo slovo, �k�dlili se, stł�kali po sob�, pot�p�li se aś do veŁera. Potom ten ciz� p�n vylez z vody napłed, śe mus� k veŁełi. Pan Bośet�ch je�t� chv�li złstal sed�t ve vod� a pak si �el pro �aty do vrbiŁek a na�el tam m�sto svżch rozbitż vandr�ckż �aty a l�stek: ,Dlouho jsem se rozmej�lel: m�m - nem�m, kdyś jsme se spolu tak kr�sn� bavili ve vod�, tak jsem utrh kopretinu a posledn� otrhanż l�stek bylo: m�m! Proto jsem si s nimi hadry vym�nil. Nemusej� se b�t vl�zt do nich. Vodv�ivenż jsou płed tejdnem u okresu v Dobł�i. Podruhż si daj� lep�� pozor na toho, s kżm se koupaj�. Ve vod� vypad� kaśdej nahej Łlov�k jako poslanec, a je to tłeba vrah. Voni taky nev�d�, s kżm se koupali. Za vykoup�n� to st�lo. Te� je voda naveŁ�r nejlep��. Vlezou si tam je�t� jednou, aby se vzpamatovali.` - Panu Bośet�chovi nic jin�ho nezbżvalo neś Łekat, aś se ze�eł�, a pak se obl�kl do t�ch vandr�ckżch hadrł a nam�łil si to ku Praze. Vyhżbal se okresn� silnici a �el płes luka po p�ink�ch a setkal se s Łetnickou patrolou z Chuchle, kter� vandr�ka zatkla a odvedla druh�ho dne r�no na Zbraslav k okresn�mu soudu, nebo� to by moh ł�ct kaśdż, śe je Josef Bośet�ch, knihał z Pł�Łnż ulice v Praze, Ł�slo 16."
Zapisovatel, kterż v�ce Łesky nerozum�l, pochopil, śe obśalovanż ud�v� adresu sv�ho spoluvin�ka, a proto se je�t� jednou ot�zal: "Ist das gemu, Prag, No 16, Josef Bozetech?"
"Jestli tam je�t� bydl�, to nev�m," odpov�d�l �vejk, "ale tenkr�t tam v roce 1908 bydlel. N�ramn� hezky svazoval knihy, ale dlouho, pon�vadś je napłed musel płeŁ�st a podle obsahu je v�zal. Kdyś dal na knihu Łernou oł�zku, to uś to nikdo ani nemusel Ł�st. To hned v�d�l, śe to moc �patn� v tom rom�n� dopadlo. Płejete si snad je�t� n�co bliś��ho? Abych nezapomn�l, sed�val denn� u Flekł a vypr�v�l obsah v�ech knih, kter� pr�v� si dali k n�mu v�zat "
Major płistoupil k zapisovateli a �eptal si s n�m, ten potom ve spisech płe�krt�val adresu nov�ho domn�l�ho spiklence Bośet�cha.
Potom pokraŁoval tento podivnż soud na zpłsob n�hl�ho soudu, kterż aranśoval płedsedaj�c� gener�l Fink von Finkenstein.
Jako m� n�kdo kon�Łka sb�rat krabiŁky od sirek, tak zase kon�Łkem tohoto p�na bylo organizovat n�hl� soudy, aŁkoliv ve v�t�in� pł�padł bylo to proti vojensk�mu soudn�mu ł�du.
Tento gener�l ł�k�val, śe ś�dnżch auditorł nepotłebuje, śe to sezve dohromady a za tłi hodiny śe kaśdż chlap mus� viset. Dokud byl na front�, tak u n�ho o n�hlż soud nikdy nebyla nouze.
Jako n�kdo pravideln� mus� si denn� zahr�t partii �achu, kuleŁn�ku nebo mari�, tak tento znamenitż gener�l sestavoval denn� n�hl� poln� soudy, płedsedal jim a hl�sil s velkou v�śnost� a radost� mat obśalovan�mu.
Kdyby Łlov�k cht�l bżt sentiment�ln�m, tak by napsal, śe tento Łlov�k m�l na sv�dom� hodn� tuctł lid�, zejm�na tam na vżchod�, kde z�pasil, jak ł�kal, s velkoruskou agitac� mezi haliŁskżmi Ukrajinci. Z jeho stanoviska nemłśeme v�ak mluvit, śe by m�l n�koho na sv�dom�.
To u n�ho neexistovalo. Kdyś dal pov�sit uŁitele, uŁitelku, popa nebo celou rodinu na z�klad� rozsudku sv�ho n�hl�ho soudu, vracel se klidn� do sv� ubikace, jako kdyś se spokojen� vrac� z hospody domł v�nivż hr�Ł mari�e a płemż�l� o tom, jak mu dali flek, jak on dal re, oni supre, on tuti, oni boty, a jak on to vyhr�l a m�l sto a sedmu. Povaśoval v�en� za n�co prost�ho a płirozen�ho, za jakżsi denn� chl�b a płi rozsudc�ch dosti Łasto zapom�nal na c�sałe p�na a uś ani neł�kal: "Jm�nem Jeho VeliŁenstva odsuzujete se k smrti provazem," ale pron�el: "Odsuzuji v�s."
N�kdy nal�zal ve v�en� i komickou str�nku, o Łemś tak� jednou psal sv� manśelce do V�dn�: "...nebo napł�klad, m� drah�, nedovede� si płedstavit, jak jsem se płede�le nasm�l, kdyś płed n�kolika dny odsoudil jsem jednoho uŁitele pro vyzv�daŁstv�. M�m vycviŁen�ho Łlov�ka, kterż to v��, m� jiś v�t�� praxi, je to jeden �ikovatel, a ten to d�l� ze sportu. Byl jsem ve sv�m stanu, kdyś po rozsudku płi�el ten �ikovatel ke mn� a pt� se mne, kde m� toho uŁitele pov�sit. �ekl jsem mu, śe na nejbliś��m strom�, a nyn� si povaś tu komiŁnost situace. Byli jsme uprostłed stepi, kde do nedoz�rna nic jin�ho jsme nevid�li neś tr�vu a na m�le cesty ani stromeŁku. Rozkaz je rozkaz, proto �ikovatel vzal uŁitele s sebou s eskortou a jeli hledat strom. Vr�tili se aś veŁer, op�t s uŁitelem. �ikovatel płi�el ke mn� a pt� se mne op�t: ,Na Łem m�m pov�sit toho chlapa?` Vynadal jsem mu, śe płece młj rozkaz byl: na nejbliś��m strom�. �ekl, śe se tedy r�no o to pokus�, a r�no płi�el celż bledż, śe uŁitel do r�na zmizel. Płipadalo mn� to tak sm�n�, śe jsem v�em odpustil, kteł� ho hl�dali, a je�t� jsem ud�lal vtip, śe se ten uŁitel patrn� s�m �el poohl�dnout po n�jak�m strom�. Tak vid�, m� drah�, śe se zde nijak nenud�me, a łekni mal�mu Vilou�ovi, śe ho tat�nek l�b� a śe mu brzo po�le śiv�ho Rusa, na kter�m bude Vilou�ek jezditi jako na kon�Łkovi. Je�t� ti, m� drah�, si vzpom�n�m na jeden sm�nż pł�pad. V�eli jsem onehdy jednoho śida pro vyzv�daŁstv�. Chlap se n�m płipletl do cesty, aŁkoliv tam nem�l co d�lat, a vymlouval se, śe prod�v� cigarety. Tedy visel, ale jen n�kolik vtełin, provaz se s n�m płetrhl a on spadl dolł, hned se vzpamatoval a kłiŁel na mne: ,Pane gener�le, j� jdu domł, uś jste m� pov�sili, a podle z�kona nemohu bżt za jednu v�c dvakr�t pov�en.` Dal jsem se do sm�chu a śida jsme pustili. U n�s je, m� drah�, veselo..."
Kdyś se gener�l Fink stal velitelem pos�dky pevnosti Płemy�lu, nem�l jiś tolik pł�leśitosti poł�dat podobn� cirkusy, proto s velkou radost� chopil se �vejkova pł�padu.
�vejk tedy st�l płed t�m tygrem, kterż sed� v popłed� za dlouhżm stolem, koułil cigaretu za cigaretou, d�val si płekl�dat vżpov�di �vejkovy, płiŁemś souhlasn� kżval hlavou.
Major podal n�vrh, aby telegraficky byl uŁin�n dotaz na brig�du kvłli zji�t�n�, kde se nyn� nal�z� 11. pochodov� setnina 91. pluku, ku kter� obśalovanż patł� dle jeho śdajł.
Gener�l proti tomu vystoupil a prohl�sil, śe se t�m zdrśuje n�hlost soudu a pravż vżznam tohoto zał�zen�. Je zde płece śpln� dozn�n� obśalovan�ho, śe se obl�kl do rusk� uniformy, potom jedno dłleśit� sv�dectv�, kde se płiznal obśalovanż, śe byl v Kyjev�. Navrhuje tud�ś, aby se odebrali k porad�, aby pronesen mohl bżti rozsudek a ihned vykon�n.
Major trval v�ak na sv�m, śe je tłeba zjistit totośnost obśalovan�ho, pon�vadś cel� z�leśitost jest neobyŁejn� politicky dłleśitou. Zji�t�n�m jeho totośnosti młśe se płij�t na dal�� styky obvin�n�ho s jeho bżvalżmi kamar�dy z odd�lu, ku kter�mu patłil.
Major byl romantickż sn�lek. Mluvil je�t� o tom, śe vlastn� se hledaj� jak�si nitky, śe nestaŁ� Łlov�ka odsoudit. Odsouzen� śe je jedin� vżslednic� urŁit�ho vy�etłov�n�, kter� zahrnuje v sob� nitky, kter�śto nitky... Nemohl se z t�ch nitek dostat, ale v�ichni mu rozum�li, souhlasn� kżvali hlavou, dokonce i pan gener�l, kter�mu se ty nitky tak zal�bily, śe si płedstavoval, jak na majorovżch nitk�ch vis� nov� n�hl� soudy. Proto tak� jiś v�ce neprotestoval, aby u brig�dy bylo zji�t�no, zdali �vejk skuteŁn� pł�slu�� k 91. pluku a kdy asi płe�el k Rusłm, v dob� kterżch operac� 11. mar�kumpanie.
�vejk po tu celou dobu debaty byl stłeśen na chodb� dv�ma bajonety, potom byl op�t płiveden płed soud a je�t� jednou ot�z�n, ke kter�mu pluku vlastn� patł�. Potom ho płest�hovali do garnizónn�ho v�zen�.

Kdyś se gener�l Fink vr�til po nezdałen�m n�hl�m soudu domł, lehl si na pohovku a płem�tal, jak by vlastn� urychlil cel� jedn�n�.
Byl pevn� płesv�dŁen, śe odpov�� zde bude brzo, ale śe uś to płece nebude ta rychlost, kterou jeho soudy vynikaly, pon�vadś je�t� potom płijde duchovn� śt�cha odsouzence, Ł�mś se rozsudek zbyteŁn� zdrś� o dv� hodiny.
"Je to jedno," pomyslil si gener�l Fink, "młśeme mu poskytnout duchovn� śt�chu napłed, płed rozsudkem, je�t� neś płijdou zpr�vy z brig�dy. Viset bude stejn�."
Gener�l Fink dal zavolat k sob� poln�ho kur�ta Martince.
Byl to jeden ne��astnż katecheta a kaplan, odn�kud z Moravy, kterż m�l takov�ho neł�da far�łe nad sebou, śe se rad�ji dal na vojnu. Byl to doopravdy n�bośensky zalośenż muś, kterż s l�tost� v srdci vzpom�nal na sv�ho far�łe, kterż pomalu, ale jist� propad� zk�ze. Vzpom�nal, jak jeho far�ł chlastal slivovici jako duha a jak mu jednou v noci mermomoc� strkal do postele n�jakou potulnou Cik�nku, kterou na�el za vesnic�, kdyś se pot�cel z vinopalny.
Poln� kur�t Martinec płedstavoval si, śe jsa ve sluśb�ch duchovn� śt�chy ran�nżm a um�raj�c�m na boji�ti, vykoup� i hł�chy sv�ho zpustl�ho far�łe, kterż vraceje se v noci domł, nesŁ�sln�kr�te ho vzbudil a vypravoval mu:
"Jen�Łku, Jen�Łku! Macat� d�vka, to je młj celż śivot "
Jeho nad�je se nesplnily. H�zeli ho po garnizón�ch, kde vłbec nem�l nic jin�ho na pr�ci neś v garnizónn�m chr�mu jednou za Łtrn�ct dn� płed m�� k�zat voj�kłm z pos�dky a odol�vat poku�en�, kter� vych�zelo z dłstojnick�ho kasina, kde vedly se takov� łeŁi, śe v porovn�n� s nimi byly macat� d�vky jeho far�łe nevinnou modlitbiŁkou k and�lu str�ści.
ObyŁejn� te� bżval vol�n ke gener�lu Finkovi v dob� velikżch operac� na boji�ti, kdy se m�lo slavit n�jak� v�t�zstv� rakousk� arm�dy, tu se stejnou z�libou jako n�hl� soudy aranśoval gener�l Fink slavn� poln� m�e.
Potvora Fink byl takovż rakouskż vlastenec, śe se nemodlil za v�t�zstv� ł�skon�meckżch zbran� nebo tureckżch. Kdyś ł횚t� N�mci n�kde vyhr�li nad Francouzi nebo AngliŁany, opomenul to śplnżm mlŁen�m od olt�łe.
Nepatrn� v�t�zn� rakousk� �arv�tka vżzv�dn� rakousk� hl�dky s ruskou płedn� str�ś�, kterou nafoukl �t�b na ohromnou mżdlovou bublinu por�śky cel�ho arm�dn�ho sboru, dala podn�t gener�lu Finkovi k slavnostn�m bohosluśb�m, takśe ne��astnż poln� kur�t Martinec m�l dojem, śe gener�l Fink je souŁasn� t�ś nejvy��� hlavou katolick� c�rkve v Płemy�lu.
Gener�l Fink tak� rozhodoval o tom, jakż poład bude m�t płi takov� pł�leśitosti m�e, a nejrad�ji by si byl vśdy pł�l n�co na zpłsob Boś�ho t�la s okt�vou.
M�l t�ś ve zvyku, śe kdyś płi m�i bylo jiś ukonŁeno pozdvihov�n�, płicv�lal na cviŁi�t� na koni k olt�łi a zvolal tłikr�t: "Hur� - hur� - hur�!"
Poln� kur�t Martinec, du�e zbośn� a spravedliv�, jeden z t�ch m�lo, kteł� je�t� v�łili v p�naboha, nerad chod�val ke gener�lovi Finkovi.
Po v�ech instrukc�ch, kter� mu d�val velitel garnizónn� pos�dky, d�val vśdycky gener�l Fink n�co ostr�ho nal�t a potom mu vypravoval nejnov�j�� anekdoty z nejblb�j��ch svazeŁkł, kter� pro vojsko byly vyd�ny v Lustige Bl�tter.
M�l celou knihovnu takovżch svazeŁkł s pitomżmi n�zvy jako Humor v tornistłe pro oŁi i u�i, Hindenburgovy anekdoty, Hindenburg v zrcadle humoru, Druh� tornistra pln� humoru, nal�dovan� Felixem Schlemprem, Z na�eho gul�ov�ho kanónu, ��avnat� gran�tov� tł�sky ze z�kopł, nebo tyto hovadiny: Pod dvojitżm orlem, V�de�skż ł�zek z c. k. poln� kuchyn�. Ohł�l Artur Lokesch. N�kdy mu tak� płedzp�voval ze sb�rky veselżch vojenskżch p�sn� Wir m�ssen siegen, płiŁemś nal�val neust�le n�co ostr�ho a nutil poln�ho kur�ta Martince, aby pil a hul�kal s n�m. Potom vedl oplzl� łeŁi, płi kterżch kur�t Martinec se steskem v srdci vzpom�nal na sv�ho far�łe; kterż si v niŁem nezadal gener�lovi Finkovi, pokud se tżkalo tlustżch slov.
Kur�t Martinec pozoroval s hrłzou, śe Ł�m v�ce chod� ke gener�lovi Finkovi, t�m v�ce mravn� upad�.
PoŁaly ne��astn�kovi lahodit lik�ry, kter� tam pil u gener�la, a tak� gener�lovy łeŁi zaŁaly se mu pomalounku zamlouvat, dost�val zpustl� płedstavy a kvłli kontu�ovce, jełabince a pavuŁin�m na lahv�ch star�ho v�na, kter� mu płedkl�dal gener�l Fink, zapom�nal na p�naboha a mezi ł�dkami brevi�łe tancovaly mu holky z vypravov�n� gener�lova, Odpor k n�v�t�v�m u gener�la pomalu se zm�r�oval.
Gener�l obl�bil si kur�ta Martince, kterż se mu prvn� płedstavil jako n�jakż svatż Ign�c z Loyoly a pomalu płizpłsoboval se gener�lovu okol�.
Jednou pozval gener�l k sob� dv� sestłiŁky z poln�ho �pit�lu, kter� tam vlastn� ani neslouśily, jenom byly tam płips�ny kvłli platu a zv�t�ovaly si sv� pł�jmy lep�� prostituc�, jak to bżvalo zvykem v t�ch t�śkżch dob�ch. Dal zavolat poln�ho kur�ta Martince, kterż jiś upadl tak dalece do osidel ��bla, śe po płlhodinov� z�bav� vystł�dal ob� d�my, płiŁemś tak ł�jel, śe poslintal celou podu�ku na pohovce. Potom dlouhou dobu vyŁ�tal si toto zpustl� jedn�n�, aŁkoliv to nemohl ani napraviti t�m, kdyś tu noc, vraceje se domł, kleŁel omylem v parku płed sochou stavitele a starosty m�sta, mecen�e p�na Grabowsk�ho, kterż z�skal si velk� z�sluhy o Płemy�l v letech osmdes�tżch.
Jenom dupot vojensk� hl�dky m�chal se do jeho vrouc�ch slov:
"Nevch�zej v soud se sluśebn�kem svżm, nebo� niś�dnż Łlov�k nebude ospravedln�n płed tebou, ned�-li ty mu odpu�t�n� v�ech hł�chł jeho, nechat mu tedy, pros�m tebe, nen� t�śkż vżrok tvłj. Pomoci tv� ś�d�m a odporuŁuji v ruce tv�, pane, ducha sv�ho."

Od t� doby uŁinil n�kolikr�t pokus, kdykoliv ho zavolali ke gener�lovi Finkovi, złeknouti se v�ech pozemskżch rozko�� a vymlouval se płitom na zkaśenż śaludek, povaśuje tuto leś za nutnou, aby jeho du�e nezakusila pekelnżch śtrap, nebo� souŁasn� nahl�śel, śe discipl�na vojensk� vyśaduje, kdyś feldkur�tovi łekne gener�l: "Chlastej, kamar�de," aby ten chlastal jiś ze samotn� ścty k płedstaven�mu.
N�kdy se mu to ov�em nepodałilo, zejm�na kdyś gener�l po slavnżch poln�ch bohosluśb�ch poł�dal je�t� slavnostn�j�� śranice na śŁet garnizónn� pokladny, kde potom v śŁt�rn� to v�elijak stloukali dohromady, aby tak� z toho n�co trhli, tu si vśdy potom płedstavoval, śe je mor�ln� pohłben płed tv�ł� Hospodinovou a tłesouc�m se uŁin�n jest.
Chodil potom jako v m�toh�ch, a neztr�ceje płi tom chaosu v�ru v boha, zcela v�śn� uś zaŁal płemż�let o tom, zdali by se nem�l kaśdodenn� pravideln� mrskat.
V podobn� n�lad� dostavil se i nyn� na pozv�n� gener�la.
Gener�l Fink vy�el mu vstł�c celż rozz�łenż a rozradostn�lż.
"Sly�el jste jiś," volal mu j�sav� vstł�c, "o m�m n�hl�m soudu? Budeme v�et jednoho va�eho krajana."
Płi slov� ,krajana` pod�val se poln� kur�t Martinec utr�pen� na gener�la. Jiś n�kolikr�te odm�tl domn�nku, śe by byl �echem, a vysv�tlil jiś bezpoŁtukr�te, śe k jejich moravsk� farnosti patł� dv� obce, Łesk� i n�meck�, a śe on kolikr�t mus� jeden tżden k�zat pro G`echy a druhż pro N�mce, a pon�vadś v Łesk� obci nen� ś�dn� Łesk� �kola, jenom n�meck�, proto śe on mus� vyuŁovat v obou obc�ch n�mecky, a proto on nen� ś�dnż dech. Tento logickż dłvod dal jednou podn�t jednomu majorovi u stolu k pozn�mce, śe ten poln� kur�t z Moravy je vlastn� obchod se sm�enżm zboś�m.
"Pardon," łekl gener�l, "zapomn�l jsem, nen� to v� krajan. Je to dech, płeb�hl�k, zr�dce od n�s, slouśil Rusłm, bude viset. Zat�m v�ak jaksi kvłli form� zji��ujeme jeho identitu, to nevad�, viset bude hned, jakmile dojde telegrafick� odpov��."
Usazuje poln�ho kur�ta vedle sebe na pohovku, pokraŁoval gener�l vesele: "U m� kdyś je n�hlż soud, mus� odpov�dat tak� skuteŁn� n�hlosti tohoto soudu, to je młj princip. Kdyś jsem byl je�t� za Lvovem na poŁ�tku v�lky, doc�lil jsem toho, śe jsme chlapa pov�sili za tłi minuty po rozsudku. To byl ov�em śid, ale jednoho Rus�na jsme ob�sili za p�t minut po na�� porad�."
Gener�l se dobromysln� zasm�l: "Oba n�hodou nepotłebovali duchovn� śt�chy. �id byl rab�nem a Rus�n popem. Tento pł�pad je ov�em jinż, zde se jedn� o to, śe budeme v�et katol�ka. Płi�el jsem na kapit�ln� my�lenku, aby se to potom nezdrśovalo, śe mu poskytnete duchovn� śt�chu napłed, jak ł�k�m, aby se to nezdrśovalo."
Gener�l zazvonil a poruŁil sluhovi: "Płines dv� z t� vŁerej�� baterie."
A napl�uje za chv�li poln�mu kur�tovi sklenici na v�no, pravil pł�v�tiv�: "Ut�te se trochu płed duchovn� śt�chou..."
Ze zamł�śovan�ho okna, za kterżm sed�l �vejk na kavalci, ozżval se v tento hroznż Łas jeho zp�v:

My voj�ci, my jsme p�ni
n�s milujou holky samy
my fasujem pen�ze,
m�me se v�ady dobłe...
C�r�r�... Ein, zwei...

*2. kapitola

Duchovn� śt�cha
Poln� kur�t Martinec v prav�m slova smyslu nepłi�el k �vejkovi, ale veplul k n�mu jako baletka na jevi�ti. Nebesk� touhy a l�hev star�ho gumpoldskirchen Łinily ho v t�to dojemn� chv�li lehkżm jako p�rko. Zd�lo se mu, śe se płibliśuje v t�to v�śn� a posv�tn� chv�li bl�śe k bohu, zat�mco se płibliśoval k �vejkovi.

Zavłeli za n�m dvełe, zanechali oba o samot� a on nad�en� łekl k �vejkovi, kterż sed�l na kavalci: "Milż synu, j� jsem poln� kur�t Martinec."
Toto osloven� zd�lo se mu po cel� cest� sem nejvhodn�j��m a jaksi otcovsky dojemnżm.
�vejk vstal ze sv�ho pelechu, potł�sl bodłe rukou poln�mu kur�tovi a łekl: "M� velice t��, j� jsem �vejk, ordonanc 11. mar�kumpanie 91. regimentu. Ned�vno n�m płelośili k�dr do Brucku nad Litavou, tak si p�kn� sednou vedle mne, pane feldkur�t, a vypravujou mn�, proŁ von� sou zavłenej. Von� sou płece v ranku ofic�ra, tak jim geb�ruje ofic�rskej arest płi garnizón�, kdepak tady, vśdy� je na tom kavalci plno v��. N�kdy ov�em se st�v�, śe n�kdo nev�, kam vlastn� arestem patł�, ale to se splete v kancel�łi nebo n�hodou. Jednou jsem v�m sed�l, pane feldkur�t, v arest� v Bud�jovic�ch u pluku a płivedli ke mn� jednoho kadet�telfrtr�tra. Takovej kadet�telfrtr�tr, to bylo n�co podobnżho jako feldkur�ti, ani prase, ani my�, łval na voj�ky jako ofic�r, a kdyś se n�co stalo, tak ho zav�rali mezi sprostej man�aft. Byli to v�m, pane feldkur�t, takov� bastardi, śe je nepłij�mali na min�ś do untrofic�rskż kuchyn�, na min�ś pro man�aft nem�li pr�vo, to byli vej�, a ofic�rsmin�ś jim zase negeb�rovala. M�li jsme jich tam tenkr�t p�t a ze zaŁ�tku v�m to śralo v kantżn� samż syreŁky, pon�vadś min�ś nikde nedostali, aś tam na n� płi�el takhle jednou obrlajtnant Wurm a zak�zal jim to, pon�vadś prej se to nesrovn�v� se ct� kadet�telfrtr�trł, chodit do kantżny pro man�aft. Ale co m�li d�lat, do ofic�rskantżny je nepou�t�li. Tak viseli ve vzduchu a pro�li za n�kolik dn� takovou cestou utrpen�, śe jeden z nich skoŁil do Mal�e a jeden zb�h od pluku a za dva m�s�ce do kas�ren psal, śe je v Maroku ministrem vojenstv�. Byli Łtyłi, pon�vadś toho z Mal�e vylovili śivżho, pon�vadś von v rozŁileni zapomn�l, kdyś tam sk�kal, śe um� plavat a śe ud�lal zkou�ku v plavectv� s vżbornżm prosp�chem. Dodali ho do nemocnice a tam si s n�m zas nev�d�li rady, jestli ho maj� płikrejt ofic�rskou dekou anebo vobyŁejnou pro man�aft. Tak na�li tedy cestu a nedali mu vłbec ś�dnou deku a zabalili ho jenom do mokrżho prost�radla, takśe von za płl hodiny prosil, aby ho pustili zp�tky do kas�ren, a to byl pr�v� ten, kterżho zavłeli ke mn� je�t� celżho mokrżho. Sed�l tam asi Łtyłi dni a liboval si, pon�vadś tam dost�val min�ś, arestantskou sice, ale min�ś, byl na svżm jistżm, jak se ł�k�. P�tej den si pro n�ho płi�li a von se potom za płl hodiny vr�til pro Łepici a plakal v�m radost�. Pov�d� mn�: ,Płi�lo koneŁn� vo n�s rozhodnut�. Vode dne�ka budeme kadet�telfrtr�tłi zav�r�ni na hauptva�e mezi ofic�rama, na min�ś budeme si płipl�cet do ofic�rskż kuchyn�, a aś se ofic�łi najed�, tak teprve dostanem my j�st, sp�t budeme s man�aftem a kafe budem dost�vat taky vod man�aftskuchyn� a fasovat budem tab�k taky s man�aftem.`"
Teprve nyn� se tak dalece vzpamatoval poln� kur�t Martinec, śe płeru�il �vejka v�tou, kter� svżm obsahem nepatłila nijak płedch�zej�c�mu rozhovoru:
"Ano, ano, milż synu! Jsou v�ci mezi nebem a zem�, o kterżch slu�� uvaśovati s vrouc�m srdcem a s plnou dłv�rou v nekoneŁn� milosrdenstv� boś�. Płich�z�m, milż synu, poskytnouti ti duchovn� śt�chy."
ZamlŁel se, pon�vadś to v�echno se mu jaksi nehodilo. Po cest� jiś si sestavoval celż n�Łrtek łeŁi, ve kter� ne��astn�ka płivede k rozj�m�n� o jeho śivot� a jak mu bude odpu�t�no tam nahołe, kdyś se bude k�t a projev� śŁinnou l�tost.
Nyn� płemż�lel, jak d�l nav�zat, ale płede�el ho �vejk ot�zkou, jestli m� cigaretu.
Poln� kur�t Martinec nenauŁil se doposud koułit. To bylo tak� jedin�, co si vlastn� zachoval ze śivotospr�vy, neś sem płijel. N�kdy u gener�la Finka, kdyś uś m�l trochu v hlav�, zkou�el koułit britanika, ale hned mu v�echno �lo ven, płiŁemś m�l dojem, śe mu and�l�Łek str�śce vżstraśn� lecht� v krku.
"Nekouł�m, milż synu," odpov�d�l �vejkovi s neobyŁejnou dłstojnost�.
"To se div�m," łekl �vejk. "Znal jsem mnoho feldkur�tł a ti koułili jako �pirituska na Zl�chov�. Feldkur�ta si vłbec nemłśu płedstavit, aby nekoułil a nepil. Jenom jednoho jsem znal, kterej ne�lukoval, ale ten zas rad�ji m�sto koułen� śvejkal tab�k a płi k�z�n� poplival celou kazatelnu. - Vodkudpak sou, pane feldkur�t?"
"Od Nov�ho JiŁ�na," skleslżm hlasem ozval se c. k. dp. Martinec.
"To snad znali, pane feldkur�t, n�jakou Rłśenu Gaudrsovou, byla płedloni zam�stn�na v jednż vin�rn� v Platn�łskż ulici v Praze a śalovala v�m najednou osmn�ct lid� pro paternitu, pon�vadś se j� narodily dvojŁata. To jedno z, t�ch dvojŁat m�lo jedno voko modrż a druhż hn�dż, to druhż dvojŁe m�lo jedno voko �edż a druhż Łernż, tak vona płedpokl�dala, śe uś jsou v tom angaśovanż Łtyłi p�ni s podobnejma voŁima, kteł� tam do tż vin�rny chodili a n�co s n� m�li. Potom to jedno z dvojŁat m�lo chromou nośiŁku jako jeden magistr�tn� rada, kterż tam taky chodil, a to druhż zas m�lo �est prstł na jednż noze jako jeden poslanec, kterej tam bejval denn�m hostem. A te� si płedstav�j�, pane feldkur�t, śe takovejch hostł tam chodilo vosumn�ct, a ta dvojŁata vod kaśdżho m�la n�jakż znam�nko, vod v�ech t�ch vosumn�cti, s kerejma vona chodila bu� na priv�t, nebo do hotelu. Nakonec soud rozhod, śe otec płi takovej tlaŁenici je nezn�mż, a vona to nakonec svedla na vin�rn�ka a śalovala vin�rn�ka, u kterżho slouśila, ale ten dok�zal, śe je uś płes dvacet let impotentn� na z�klad� operace płi n�jakżm z�n�tu dolej��ch vokonŁetin. Voni ji pak �upovali, pane feldkur�t, k v�m do Novżho J�Ł�na, z toho je nejlep�� vid�t, śe kdo baś� vo moc, dostane vobyŁejn� starżho kozla. Vona se m�la drśet jednoho a netvrdit płed soudem, śe jedno .dvojŁ�tko je vod pana poslance a druhż vod pana magistr�tn�ho rady anebo vod toho a vod toho. Kaśdż narozen� d�t�te se d� lehce spoŁ�tat. Tolik�tżho a tolik�tżho jsem s n�m byla v hotelu a tolik�tżho a tolik�tżho se mn� to narodilo. To se v�, kdyś je to norm�ln� porod, pane feldkur�t. V takovejch ab�tajgl�ch vśdycky se najde za p�tku ��kej sv�dek, jako podomek nebo pokojsk�, �tery' to vodpł�s�hnou, śe tam skuteŁn� tu noc s n� byl a vona śe mu łekla. je�t� kdyś �li dolł po schodech: ,A co kdyś n�co z toho bude?` a von śe ji na to vodpov�d�l: ,Neboj se, kanimłro, vo d�t� se postar�m.`"
Poln� kur�t se zamyslil a cel� duchovn� śt�cha płipadala mu nyn� n�jak t�śkou, tłebasśe m�l jiś płedt�m celou osnovu vypracovanou, co a jak bude s milżm synem mluvit. O tom nejvy���m milosrdenstv� v den posledn�ho soudu, kdy vstanou v�ichni vojen�t� zloŁinci z hrobł s opr�tkou na krku, a pon�vadś se k�li, płijati jsou na milost stejn� jako ten lotr z Nov�ho z�kona.
M�l płipravenu snad jednu z nejhezŁ�ch duchovn�ch śt�ch, kter� m�la sest�vat ze tł� Ł�st�. Napłed cht�l pojednat o tom, śe je smrt ob�en�m lehk�, kdyś je Łlov�k śpln� usm�łen s bohem. Vojenskż z�kon śe trest� provinilce pro jeho zradu sp�chanou na c�sałi p�nu, kterż je otcem svżch voj�nł, takśe na sebemen�� poklesek jejich slu�� se d�vati jako na otcovraśdu, potupen� otce. Potom cht�l d�l rozvinout svou teorii, śe c�sał p�n jest z milosti boś�, śe jest bohem ustanoven k ł�zen� sv�tskżch z�leśitost�, tak jako papeś jest ustanoven k ł�zen� duchovn�ch v�c�. Zrada sp�chan� na c�sałi jest zradou sp�chanou na samotn�m p�nubohu. �ek� tedy vojensk�ho zloŁince krom� opr�tky trest na v�Łnosti a v�Łn� zatracen� zlolaje. Jestli v�ak sv�tsk� spravedlnost nemłśe vzhledem k vojensk� discipl�n� zru�it rozsudek a mus� ob�sit zloŁince, nen� je�t� v�ecko ztraceno, pokud se tżk� druh�ho trestu na v�Łnosti. �lov�k to młśe par�rovat vżbornżm tahem, pok�n�m.
Poln� kur�t płedstavoval si tu nejdojemn�j�� sc�nu, kter� jemu samotn�mu tam nahołe prosp�je k vymaz�n� v�ech pozn�mek o jeho Łinnosti a płsoben� v byt� gener�la Finka v Płemy�lu.
Jak na n�ho, odsouzence, potom v śvod� załve: Kaj se, synu, klekn�me si spolu! Opakuj za mnou, synu!
A jak potom touhle smradl�vou, zav�ivenou celou bude se ozżvati modlitba: Bośe, jehoś vlastnost� jest smilov�vati se vśdycky a odpou�t�ti, snaśn� t� pros�m za du�i voj�na tohoto, kter�ś jsi rozk�zal odej�ti z tohoto sv�ta na z�klad� rozsudku n�hl�ho vojensk�ho soudu v Płemy�lu. Dejś infanteristovi tomuto pro jeho śp�nliv� a śpln� pok�n�, aby pekelnżch śtrap nezakusil, ale v�Łnżch radost� poś�val.
"S dovolen�m, pane feldkur�t, uś sed�j� p�t minut jako załezanej, jako by jim ani do hovoru nebylo. Na nich Łlov�k hned pozn�, śe jsou ponejprv v arest�."
"Płi�el jsem," łekl v�śn� poln� kur�t, "kvłli duchovn� śt�e."
"To je zvl�tn�, co poł�d maj�, pane feldkur�t, s tou duchovn� śt�chou. J�, pane feldkur�t, necejt�m se bejt tak silnej, abych jim mohl n�jakou śt�chu poskytnout. Von� nejsou ani prvn�, ani posledn� feldkur�t, kerej se dostal za mł�śe. Vostatn�, abych jim łekl pravdu, pane feldkur�t, j� nem�m tu vejłeŁnost, abych mohl n�komu poskytovat śt�chu v jeho t�śkżm postaven�. Jednou jsem to zkusil, ale nedopadlo to pł�li� dobłe, haŁnou si p�kn� vedle a j� jim to pov�m. Kdyś jsem bydlel v Opatovickej ulici, tak jsem tam m�l jednoho kamar�da, Faustżna, vr�tnżho z hotelu. Byl to moc hodnej Łlov�k, spravedlivej a płiŁinlivej. Znal kdejakou holku z ulice, a mohli by płij�t, pane feldkur�t, kterejkoliv Łas noŁn� do hotelu k n�mu a ł�ct mu jen: ,Pane Faustżne, potłebuje n�jakou sleŁnu,` a von v�m hned sv�domit� se optal, jestli blondżnku, brunetu, men��, vy���, tenkou, tlustou, N�mkyni, �e�ku nebo śidovku, svobodnou, rozvedenou nebo vdanou paniŁku, inteligentn� nebo bez inteligence."
�vejk płitulil se dłv�rn� k poln�mu kur�tovi, a obj�maje ho v pasu, pokraŁoval: "�ekn�me tedy, pane feldkur�t, śe by łekli: ,Potłebuju blondżnu, nohatou, vdovu, bez inteligence,` a za deset minut byste ji m�l v posteli i s kłestn�m listem."
Poln�mu kur�tovi poŁalo bżt horko, a �vejk mluvil d�l, tiskne k sob� matełsky poln�ho kur�ta: "Ani by nełekli, pane feldkur�t, jakej m�l pan Faustżn smysl pro mravnost a poctivost. Vod t�ch śenskejch, kerż dohazoval a dod�val do pokojł, nevzal v�m ani krejcar di�kerece, a kdyś se n�kdy n�kter� z t�ch śen�tin zapomn�la a cht�la mu n�co podstrŁit, m�li vid�t, jak se rozŁ�lil a zaŁal na ni kłiŁet: ,Ty svin� jedna, kdyś prod�v� svoje t�lo a p�e� smrtelnej hł�ch, nemysl� si, śe ten tvłj n�jakej �est�k mn� pomłśe. J� nejsem ś�dnej kupl�ł, nestoudn� b�hno. J� to d�l�m jedin� z outrpnosti k tob�, abys, kdyś uś ses tak spustila, nemusela svou hanbu vełejn� vykl�dat kolemjdouc�m, aby t� n�kde v noci chytla patrola a tys musela potom tłi dni mejt na direkci. Takhle se� aspo� v teple a nikdo nevid�, kam aś jsi klesla.` Von si to vynahraśoval na hostech, kdyś necht�l br�t pen�ze jako pas�k. M�l svou sazbu: modrż voŁi st�ly �est�k, Łernż patn�ct krejcarł, a von to v�echno vypoŁet pł�mo dopodrobna jako ouŁet na kousek pap�ru, kerej podal hostovi. Byly to velmi pł�stupn� ceny za zprostłedkov�n�. Na śenskou bek inteligence byla płir�śka �est�k, pon�vadś von vych�zel z tż z�sady, śe takov� sprost� n�doba v�c pobav� neś takov� vzd�lan� d�ma. Jednou kveŁeru płi�el ke mn� pan Faustżn do Opatovickej ulice n�ramn� rozŁilenej a nesvłj, jako by ho pr�v� byli płed chvilkou vyt�hli zpod ochrannżho r�mu vod elektriky a ukradli mu płitom hodinky. Napłed vłbec nic nemluvil, jen vyt�hl z kapsy l�hev rumu, napil se, podal mn� a łekl: ,Pij.` Tak jsme nemluvili nic, aś kdyś jsme tu l�hev vypili, von najednou pov�d�: ,Kamar�de, bud tak laskav, ud�lej mn� n�co k vłli. Otevłi vokno na ulici, j� si na vokno sednu a ty m� chyt� za nohy a shod� m� z tłet�ho patra dolł. J� uś v śivot� nic jinżho nepotłebuju, j� m�m tuhle posledn� out�chu, śe se na�el dohrej kamar�d, kerej mne sprovod� ze sv�ta. J� d�l na sv�t� bejt śiv nemłśu, j� poct�vej Łlov�k sem śalovanej pro kupl�łstv� jako ��kej pas�k ze �idł. N� hotel je płeci prvotł�dn�, v�ecky tłi panskż i moje śena maj� kn�śky a nejsou dluśni panu doktorovi za vizitu ani krejcar. M�-li mne jen tro�ku r�d, shod mne z tłet�ho patra, dej mn� tu posledn� out�chu; hekl jsem mu, aby si tedy vylezl na okno, a shodil jsem ho dolł na ulici. - Nelekaj� se, pane feldkur�t."
�vejk vystoupil na pryŁnu, płiŁemś vyt�hl s sebou poln�ho kur�ta:
"Pod�vaj� se, pane feldkur�t, j� jsem ho tedy takhle chytil a �up s n�m dolł." �vejk vyzvedl poln�ho kur�ta, spustil ho na podlahu, a zat�mco pod�enż poln� kur�t se sb�ral se zem�, hovołil �vejk d�le: "Tak vid�j�, pane feldkur�t, śe se jim nic nestalo, a jemu taky ne, pa�u Faustżnovi, vono to bylo asi jenom vo tłikr�t vej�. Von byl totiś ten pan Faustżn śpln� vośralej a zapomn�l, śe j� bydl�m v Opatovickej ulici docela v n�zk�m pł�zem�, a ne ve tłet�m patłe iako płed rokem, kdyś jsem bydlel v Kłemencovej ulici a von ke mn� chodil na n�v�t�vu."
Poln� kar�t se zem� pod�en� pod�val se na �vejka, kterż stoje nad n�m na pryŁn�, rozkl�dal rukama.
Kur�tovi napadlo, śe m� co d�lat se ��lencem, proto koktaje: "Ano, milż synu, nebylo to ani tłikr�t tak vysoko," �oupal se pomalu pozp�tku ku dveł�m, na kter� zaŁal tak n�hle bu�it a płitom tak stra�n� jeŁet, śe mu hned otevłeli.
�vejk vid�l zamł�śenżm oknem, jak poln� kar�t sp�n� kr�Ł� płes n�dvoł� v prłvodu str�śe, płitom śiv� gestikuluje.
"Te� ho vedou asi na magorku," pomyslil si �vejk, seskoŁil z pryŁny, a proch�zeje se vojenskżm krokem, zp�val si:
Ten prstżnek, cos mi dala, ten j� nosit nebudu.
Prachsakra, proŁpak ne.
Aś j� płijdu k sv�mu regimentu,
do kv�ru ho nabiju... Poln�ho kur�ta za n�kolik minut nato ohla�ovali u gener�la Finka.

U gener�la bylo op�t jedno velk� shrom�śd�n�, ve kter�m vynikaj�c� ślohu hr�ly dv� pł�jemn� d�my, v�no a lik�ry.
Bylo zde z dłstojnick�ho sboru cel� sestaven� rann�ho n�hl�ho soudu, krom� obyŁejn�ho infanteristy, kterż r�no jim zapaloval cigarety.
Poln� kar�t veplul op�t tak poh�dkov� jako pł�era do shrom�śd�n�. Byl bledż, rozechv�lż a dłstojnż jako Łlov�k, kterż je si v�dom, śe byl nevinn� zfackov�n.
Gener�l Fink, poŁ�naj�c� si posledn� dobou velice dłv�rn� k poln�mu kar�tov�, st�hl ho k sob� na pohovku a napałenżm hlasem ot�zal se kur�ta: "Co je s tebou, duchovn� śt�cho?"
Płitom jedna z veselżch dam hodila po kur�tovi memfiskou. "Pijte, duchovn� śt�cho," łekl je�t� gener�l Fink, nal�vaje v�na poln�mu kur�tovi do velik�ho zelen�ho poh�ru. Pon�vadś ten ihned se nenapil, zaŁal ho s�m vlastnoruŁn� gener�l nap�jet, a kdyby nebyl kar�t stateŁn� lokal, byl by ho cel�ho pobryndal.
Potom nastalo teprve dotazov�n�, jak se płi poskytov�n� duchovn� śt�chy choval odsouzenec. Poln� kar�t vstal a łekl hlasem plnżm tragiky: "Ze��lel."
"To musela bżt znamenit� duchovn� śt�cha," zasm�l se gener�l, naŁeś se v�ichni dali do hrozn�ho chechtotu, płiŁemś ob� d�my zaŁaly op�t h�zet na kur�ta memfisky.
Na konci stolu kl�mal v kłesle major, kterż jiś trochu płebral, nyn� se probudil ze sv� apatie, nalil rychle do dvou vinnżch sklenic n�jak�ho lik�ru, rozrazil si cestu płes śidle k poln�mu kur�tovi a płinutil zm�men�ho boś�ho sluhu vyp�t to s n�m na bratrstv�. Potom se zas odvalil na sv� m�sto a tloukl �paŁky d�l.
T�mto pł�pitkem na bratrstv� upadl poln� kar�t do osidel ��bla, kterż natahoval na n�ho svou n�ruŁ ze v�ech lahv� na stole i z pohledł a śsm�vł veselżch dam, kter� si daly naproti n�mu nohy na stłl, takśe na poln�ho kur�ta koukal Belzebub z krajkov�.
Do posledn� chv�le neztr�cel poln� kar�t płesv�dŁen�, `śe se hraje o jeho du�i a on s�m śe je muŁedn�kem.
Vyj�dłil to tak� rozj�m�n�m, kter� pronesl k dv�ma vojenskżm sluhłm gener�la, kteł� ho odn�eli do vedlej��ch pokojł na pohovku: "Smutn� sice, ale vzne�en� divadlo otv�r� se płed va�ima oŁima, kdyś nepłedpojatou a Łistou mysl� vzpomenete si na tolik proslavenżch trpitelł, kteł� stali se ob�tmi pro v�ru a jsou zn�mi pod jm�nem muŁedn�kł. Na mn� vid�te, jak Łlov�k nad v�elik� utrpen� c�t� se povż�en, kdyś v jeho srdci obżv� pravda a ctnost, kter� ho ozbrojuj� k dobyt� slavn�ho v�t�zstv� nad nejstra�n�j��m utrpen�m."
Tu ho obr�tili obliŁejem ke st�n� a on ihned usnul.
M�l neklidnż sp�nek.
Zd�lo se mu, śe ve dne vykon�v� funkce poln�ho kur�ta a veŁer śe je vr�tnżm v hotelu nam�st� vr�tn�ho Faustżna, kter�ho �vejk shodil z tłet�ho poschod�.
Płich�zely na n�ho ze v�ech stran ke gener�lovi śaloby, śe m�sto blondżny płivedl hostovi brunetu, m�sto rozveden� pan� s inteligenc� śe dodal vdovu bez inteligence.
Probudil se r�no zpocenż jako my�, m�l śaludek jako na vod� a płipadalo mu, śe ten jeho far�ł na Morav� je proti n�mu and�l.

*3. kapitola

Onen major, kterż d�lal auditora płi vŁerej��m dopoledn�m l�Łen� se �vejkem, byla tat�ś figura, kter� veŁer u gener�la pila na bratrstv� s poln�m kur�tem a kl�mala.

Jisto bylo, śe nikdo nev�d�l, kdy a jak major v noci od gener�la ode�el. V�ichni byli v takov�m stavu, śe nikdo nezpozoroval jeho nepł�tomnosti, gener�l si dokonce pletl, kdo vlastn� ze spoleŁnosti mluv�. Major nedlel jiś płes dv� hodiny ve spoleŁnosti, ale gener�l płesto kroutil si vousy, pitom� se usm�vaje volal: "Dobłe jste to łekl, pane majore."
R�no nemohli majora nikde naj�t. Jeho pl᚝ visel v płeds�ni, �avle byla na v��ku, sch�zela jen jeho dłstojnick� Łepice. Domn�vali se, śe snad usnul n�kde na z�chod� v dom�, prohledali v�echny z�chody, ale nena�li ho nikde. M�sto n�ho objevili v druh�m patłe jednoho sp�c�ho nadporuŁ�ka ze spoleŁnosti gener�lovy, kterż spal vkleŁe, maje hubu v d�łe, jak ho tu sp�nek zastihl, kdyś zvracel.
Major jako kdyby do vody zapadl.
Kdyby v�ak byl se n�kdo pod�val zamł�śovanżm oknem, kde byl zavłen �vejk, uvid�l by, jak pod �vejkovżm ruskżm vojenskżm pl�t�m sp� dv� osoby na jednom kavalci, jak zpod pl�t� vykukuj� dva p�ry bot.
S ostruhami patłily majorovi, bez ostruh �vejkovi.
Oba leśeli k sob� płituleni jako dv� ko�ata. �vejk m�l pracku pod majorovou hlavou a major obj�mal �vejka za pasem, tule se k n�mu jako �t�n� k fence.
Nebylo v tom nic z�hadn�ho. Bylo to prost� uv�dom�n� si svżch povinnost� ze strany pana majora.
Stalo se v�m jist� n�kdy, śe jste s n�kżm sed�li a pili po celou noc aś do druh�ho dne dopoledne, a najednou v� spolubesedn�k chytne se za hlavu, vyskoŁ� a vykłikne: "Jeś�marj�, j� m�l bżt v osm hodin v śład�." To je takzvanż z�chvat povinnosti, kterż se dostavuje jako jakżsi od�t�penż produkt vżŁitek sv�dom�. Takov�ho Łlov�ka, kter�ho chytne tento �lechetnż z�chvat, nic neodvr�t� od jeho svat�ho płesv�dŁen�, śe mus� okamśit� vynahradit v śład� to, co zame�kal. To jsou ta zjeven� bez kloboukł, kter� vr�tn� v śładech zachycuj� na chodb� a ukl�daj� ve sv�m pelechu na pohovku, aby se prospala.
Podobnż z�chvat dostal i major.
Kdyś se probudil v kłesle, najednou mu napadlo, śe mus� okamśit� vyslechnouti �vejka. Tento z�chvat śłedn� povinnosti vynołil se najednou tak rychle a byl proveden bystłe a odhodlan�, śe vłbec nikdo nezpozoroval zmizen� pana majora.
Zato v�ak t�m p�dn�ji poc�tili pł�tomnost majorovu na str�śnici vojensk�ho arestu. Vpadl jim tam jako puma.
�ikovatel maj�c� sluśbu spal u stolu a kolem v�ude dł�malo ostatn� muśstvo v nejrłzn�j��ch poloh�ch.
Major s Łepic� na stranu spustil takovou bandurskou, śe ve v�ech zarazil z�v�n�, takśe jejich obliŁeje nabyly �klebiv�ho vżrazu a na majora d�val se zoufale a pitvorn� ne houf voj�kł, ale houf se�klebenżch opic.
Major ml�til p�st� do stolu a łval na �ikovatele: "Vy indolentn� chlape, j� uś v�m tis�ckr�t ł�kal, śe va�e lidi jsou zasranou svinskou bandou." Obraceje se na vyjeven� muśstvo, kłiŁel: "Voj�ci! V�m kouk� blbost z oŁ�, i kdyś sp�te, a kdyś se probud�te, tak se, chlapi, tv�ł�te, jako by kaśdż z v�s seśral vagón dynamitu."
N�sledovalo potom dlouh� a vydatn� k�z�n� o povinnostech v�eho muśstva na str�śnici a koneŁn� vyzv�n�, aby mu otevłeli ihned arest, kde je �vejk, śe chce delikventa podrobiti nov�mu vżslechu.
Tak se tedy dostal v noci major ke �vejkovi. Płi�el tam v tom stadiu, kdy se to v n�m v�echno, jak se ł�k�, rozleśelo. Posledn�m jeho vżbuchem bylo, śe poruŁil, aby kl�Łe od arestu byly mu odevzd�ny.
�ikovatel odm�tl v jak�msi posledn�m zoufal�m płipamatov�n� si svżch povinnost�, coś na majora płsobilo najednou velkolepżm dojmem.
"Vy zasran� svinsk� bando," kłiŁel do n�dvoł�, "kdybyste mi tak dali kl�Łe do ruky, j� bych v�m uk�zal."
"Poslu�n� hl�s�m," odpov�d�l �ikovatel, "śe jsem nucen v�s zamknouti a postaviti kvłli va�� bezpeŁnosti k arestantovi str�ś. Aś si budete pł�t vyj�t, raŁte, pane majore, zabouchat na dvełe."
"Ty pitomeŁku," łekl major, "ty pavi�ne jeden, ty velbloude, ty mysl�, śe j� se boj�m n�jak�ho arestanta, abys mn� k n�mu stav�l str�ś, kdyś ho budu vyslżchat. Krucihimldonrvetr, zamkn�te mne a a� uś jste venku!"
V otvoru nade dvełmi v zamł�śovan� lucern� vyd�vala petrolejov� lampa s płit�hnutżm knotem matn� sv�tlo, kter� sotva staŁilo k tomu, aby major na�el probuzen�ho �vejka, �tery' trp�liv� vyŁk�val, stoje ve vojensk�m postoji u sv�ho kavalce, co se vlastn� vyvine z t�to n�v�t�vy.
�vejk si vzpomn�l, śe bude nejlep�� odevzdat panu majorovi raport, proto zvolal r�zn�: "Poslu�n� hl�s�m, pane majore, jeden zavłenej muś a jinak se nic nestalo."
Major si najednou nemohl vzpomenout, proŁ sem vlastn� płi�el, proto łekl: "Ruht! Kde m� toho zavłen�ho muśe?"
"To jsem, poslu�n� hl�s�m, pane majore, j�," łekl hrd� �vejk.
Major v�ak nedbal t�to odpov�di, nebo� gener�lovo v�no a lik�ry vyr�b�ly v jeho mozku posledn� alkoholickou reakci. Z�vl tak stra�n�, śe by se kaśd�mu civilistovi vykloubily sanice. U majora v�ak toto z�vnut� płem�stilo jeho my�len� v ty mozkov� z�viny, kde lidstvo chov� dar zp�vu. Zapadl zcela nenucen� na �vejkłv kavalec na pryŁn� a takovżm hlasem, jakż vyr�ś� podłezan� podsvinŁe płed svżm skonem, jeŁel:
Oh, Tannenbaum! Oh, Tannenbaum,
wie sch�n sind deine Bl�tter!
coś opakoval n�kolikr�t za sebou, vpl�taje v tu p�se� nesrozumiteln� skłeky.
Potom se płevalil na z�da jako mal� medv�d�, skulil se do kotouŁe a zaŁal hned chr�pat.
"Pane majore," budil ho �vejk, "poslu�n� hl�s�m, śe dostanou v�i."
Nebylo to ale nic platn�. Major spal, jako kdyś ho do vody hod�.
�vejk pod�val se n�śn� na n�ho a łekl: "Tak tedy spinkej, ty kołalo," a płikryl ho pl�t�m. Pozd�ji si vlezl k n�mu, a tak je tedy k sob� stulen� na�li r�no.
K dev�t� hodin�, kdyś sh��ka po majorovi nabyla vrcholu, �vejk vylezl z kavalce a uznal za vhodn� probudit pana majora. Zatł�sl s n�m n�kolikr�t velice dłkladn�, odstranil z n�ho ruskż pl᚝, aś koneŁn� major se na kavalci posadil, a d�vaje se tup� na �vejka, hledal u n�ho rozlu�t�n� z�hady, co se to s n�m vlastn� stalo.
"Poslu�n� hl�s�m, pane majore," łekl �vejk, "śe zde byli jiś n�kolikr�t z vachcimry se płesv�dŁit, jste-li je�t� naśivu. Proto jsem si.dovolil v�s nyn� probudit, pon�vadś j� nev�m, jak obyŁejn� dlouho sp�te, abyste snad nepłespal. V pivovałe v Uhłin�vsi byl jeden bedn�ł. Ten spal vśdycky do �esti hodin r�no, kdyś ale płespal, tłebas jen Łtvrt hodinky do Łtvrt na sedm, tak uś potom spal aś do sam�ho poledne, a to d�lal tak dlouho, aś ho vyhodili z pr�ce, a von jim potom ze zlosti dopustil se ur�śky c�rkve a jednoho Łlena na�eho panuj�c�ho rodu."
"Ty bejt blbej, vid'?" łekl major ne bez pł�dechu jak�hosi zoufalstv�, pon�vadś m�l hlavu po vŁerej�ku jako kł�p a nijak nenach�zel je�t� odpov�di na to, proŁ zde vlastn� sed�, proŁ sem chodili ze str�śnice a proŁ ten chlap, kterż stoj� płed n�m, śvan� takov� hlouposti, kter� nemaj� ani hlavy, ani paty. Płipadalo mu to v�echno tak stra�n� podivn�. Nejasn� si vzpom�nal, śe zde jiś jednou v noci byl, ale proŁ?
"J� zde uś v noci bejt?" ot�zal se s poloviŁn� jistotou.
"Dle rozkazu, pane majore," odpov�d�l �vejk, "jak jsem vyrozum�l, poslu�n� hl�s�m, ze łeŁi pana majora, pan major m� płi�el vyslechnout "
A tu se majorovi rozbłesklo v hlav� a pod�val se na sebe, pak za sebe, jako kdyby cosi hledal. "NeraŁte se o nic starat, pane majore," łekl �vejk. "Probudil jste se zrovna tak, jak jste sem płi�el. Płi�el jste sem bez pl�t�, bez �avle a s Łepic�. �epice je t�mhle, j� jsem v�m ji musel vz�t z ruky, pon�vadś jste si ji cht�l d�t pod hlavu. Par�dn� ofic�rsk� Łepice, to je jako cylindr. Vyspat se na cylindru, to doved jenom n�jakej pan Karderaz v Lod�nici. Ten se nat�hl v hospod� na lavici, dal si cylindr pod hlavu, on totiś zp�val na pohłbech a na kaśdej pohłeb chodil v cylindru, dal si cylindr p�kn� pod hlavu a vsugeroval si, śe ho nesm� prom�Łknout, a celou noc se jaksi nad n�m nepatrnou t�hou t�la vzn�el, takśe to cylindru vłbec nic neu�kodilo, je�t� sp� prosp�lo, pon�vadś von, kdyś se vobracel ze strany na stranu, tak ho svżma vlasama pomalu kart�Łoval, aś ho vyśehlil."
Major, kterż si jiś tedy uv�domil co a jak, nepłest�val se d�vat tup� na �vejka a jenom opakoval: "Ty blbnout, vi�? J� tedy bżt zde, j� j�t odtud." Vstal, �el ke dveł�m a zabouchal.
Neśli płi�li otevł�t, łekl je�t� k �vejkovi: "Jestli telegram nepłij�t, śe ty jse� ty, tedy ty viseti" "D�kuji srdeŁn�," łekl �vejk, "v�m, pane majore, śe se velice o mne star�te, ale jestli snad, pane majore, jste zde n�jakou na kavalci chyt, bulte płesv�dŁen, śe kdyś je malink� a m� naŁervenalej zadeŁek, tak śe je to sameŁek, jestli je jenom jeden a nenajde se takov� dlouh� �ediv� s naŁervenalżmi prouśky na bł�ku, tak je dobłe, jinak by to byl p�reŁek, a voni se ty potvory śśasn� rozmnośujou, je�t� v�c neś kr�l�ci."
"Lassen Sie das," łekl sklesle major k �vejkovi, kdyś mu otv�rali dvełe. Major na str�śnici ned�lal uś ś�dnżch vżstupł, zcela odm�łen� poruŁil, aby do�li pro drośku, a za drkoc�n� drośky po mizern�m dl�śd�n� Płemy�lu m�l v hlav� jen ty płedstavy, śe delikvent je blbec prvn�ho ł�du, ale śe to bude patrn� płece jen nevinn� hovado, a pokud se tżk� jeho, majora, śe mu nic jin�ho nezbżv�, neś aby se bud zastłelil ihned, jak płijede domł, nebo aby si poslal pro pl᚝ a �avli ke gener�lovi a jel se vykoupat do m�stskżch l�zn� a po vykoup�n� zastavil se ve vin�rn� u Vollgrubera, spravil si pov�echn� chu� a na veŁer objednal si po telefonu l�stek na płedstaven� do m�stsk�ho divadla.
Neśli dojel k sv�mu bytu, rozhodl se pro to druh�.
V byt� Łekalo ho mal� płekvapen�. Płi�el pr�v� vŁas...
Na chodb� jeho bytu st�l gener�l Fink, drśel za l�mec jeho bur�e, d�sn� si s n�m poŁ�nal a łval na n�ho: "Kde m� sv�ho majora, dobytku? Mluv, ty zv�łe!"
Zv�łe v�ak nemluvilo, pon�vadś modralo v obliŁeji, jak ho gener�l �krtil.
Major je�t� płi vstupu k t�to sc�n� postłehl, śe ne��astnż bur� pevn� pod paśd� sv�r� jeho pl᚝ a �avli, kter� patrn� płinesl z płeds�n� od gener�la.
Tato sc�na poŁala majora velice bavit, proto złstal st�t v pootevłenżch dveł�ch a d�val se d�l na utrpen� sv�ho v�rn�ho sluhy, kterż m�l tu vz�cnou vlastnost, śe majorovi leśel uś d�vno v śaludku pro rłzn� zlod�jiny.
Gener�l na okamśik pustil zmodral�ho bur�e, jedin� kvłli tomu, aby vyt�hl z kapsy telegram, kterżm potom poŁal ml�tit majorova sluhu płes hubu a płes pysky, płiŁemś kłiŁel: "Kde m� sv�ho majora, dobytku, kde m� sv�ho majora auditora, dobytku, abys mu mohl odevzdat telegram v śłedn� z�leśitosti?"
"Zde jsem," zvolal major Derwota ve dveł�ch, kter�mu kombinace slov ,major auditor` a ,telegram` płipomn�la poznovu jeho jist� povinnosti.
"Ach," vykłikl gener�l Fink, "ty se vrac�?" V pł�zvuku bylo tolik j�zlivosti, śe major neodpov�d�l a złstal nerozhodn� st�t.
Gener�l mu łekl, aby �el s n�m do pokoje, a kdyś se posadil za stłl, hodil mu oml�cenż telegram o bur�e na stłl a łekl mu tragickżm hlasem: "cti, to je tvoje d�lo."
Zat�mco major Łetl telegram, vstal gener�l ze śidle, b�hal po pokoji, por�śel śidle a taburetky, kłiŁel: "A płeci ho pov�s�m!"
Telegram byl tohoto zn�n�:
P��k Josef �vejk, ordonanc 11. pochodov� roty,
ztratil se 16. t. m. na płechodu Chyrów - Fel�tżn na
sluśebn� cest� jako zaopatłovaŁ bytł. Neprodlen�
dopravit p��ka �vejka na brig�dn� velitelstv� do
Wojalycze.
Major otevłel si stłl, vyt�hl mapu a zamyslel se nad t�m, śe Fel�tżn je 40 kilometrł jihovżchodn� od Płemy�lu, takśe jevila se zde hrozn� z�hada, jak płi�el p��k �vejk k rusk� uniform� v m�stech vzd�lenżch płes sto pades�t kilometrł od fronty, kdyś pozice t�hnou se v linii Sokal - Turze Kozlów.
Kdyś to major sd�lil gener�lovi a uk�zal mu na map� m�sto, kde se �vejk ztratil płed n�kolika dny dle telegramu, gener�l łval jako bżk, pon�vadś vyci�oval, śe se v�echny .jeho nad�je o n�hl�m soudu rozplynuly vnivec. �el k telefonu, spojil se se str�śnic� a dal rozkaz, aby okamśit� k n�mu, do majorova bytu, płivedli arestanta �vejka.
Neśli byl rozkaz vypln�n, gener�l nesŁ�sln�kr�t za hrozn�ho prokl�n�n� projevoval svou nelibost nad t�m, śe ho m�l d�t na sv� riziko ihned pov�sit beze v�eho vy�etłov�n�.
Major oponoval a mluvil n�co o tom, śe pr�vo a spravedlnost si pod�vaj� ruce, a łeŁnil vłbec ve skv�lżch period�ch o spravedliv�m soudu, o justiŁn�ch vraśd�ch a vłbec o v�em mośn�m, co mu slina płinesla na jazyk, nebo� m�l po vŁerej�ku nehor�znou koŁku, kter� potłebovala se vymluvit. Kdyś koneŁn� płedvedli �vejka, major ś�dal na n�m vysv�tlen�, jak to bylo tam u Fel�tżna a co vlastn� je s tou ruskou uniformou.
�vejk to n�leśit� vysv�tlil, podepłel to n�kolika pł�klady ze svżch d�jin lidskżch trampot. Kdyś se ho potom major zeptal, proŁ to jiś nełekl płi vżslechu płed soudem, �vejk odpov�d�l, śe se ho na to vlastn� nikdo neptal, jak se dostal do rusk� uniformy, ale śe v�echny ot�zky byly: "Płizn�v�te se, śe jste se dobrovoln� a beze v�eho n�tlaku obl�kl do uniformy nepł�tele?" Pon�vadś to byla pravda, śe nemohl nic jin�ho ł�ct: "Ov�em - ano - zajist� - tak jest - bezesporu." Proto tak� płece odm�tl s rozhołŁen�m nałŁen�, kter� padlo u soudu, śe zradil c�sałe p�na.
"Ten muś je naprostż idiot," łekl gener�l k majorovi. "Płevl�kat se na hr�zi rybn�ka do n�jak� rusk� uniformy, kterou tam błhv�kdo zanechal, d�t se vładit do partie ruskżch zajatcł, to młśe ud�lat jenom blbec."
"Poslu�n� hl�s�m," ozval se �vejk, "śe opravdu s�m na sob� n�kdy pozoruju, śe sem slabomyslnej, zejm�na takhle kveŁeru..."
"Ku�, vole," łekl mu major a obr�til se ke gener�lovi s ot�zkou, co tedy se m� st�t se �vejkem. "A� si ho ob�s� u jeho brig�dy," rozhodl gener�l. Za hodinu nato vedla eskorta �vejka na n�draś�, aby ho doprovodila do �t�bu brig�dy do Wojalycze.
V arest� zanechal �vejk po sob� malou pam�tku, vy�kr�bav na st�n� kouskem dł�vka ve tłech sloupc�ch seznam v�ech pol�vek, om�Łek a pł�krmł, kter� jedl v civilu. Byl to jakżsi protest proti tomu, śe b�hem 24 hodin nedali mu ani do śst.
Se �vejkem �el souŁasn� tento pap�r na brig�du:
Na z�klad� telegramu Ł�slo 469 dod�v� se p��k Josef �vejk, zb�hlż od i i. pochodov� roty, k dal��mu ł�zen� v �t�b brig�dy.
Sama eskorta, sest�vaj�c� ze Łtył muśł, byla sm�s� n�rodnost�. Byl v n� Pol�k, Ma�ar, N�mec a �ech, kterż eskortu vedl a m�l hodnost frajtra a naparoval se vłŁi krajanovi arestantovi, d�vaje mu najevo svou hroznou nadvl�du. Kdyś totiś �vejk na n�draś� projevil pł�n�, by dovoleno mu bylo se vymoŁit, łekl mu frajtr docela hrub�, śe bude moŁit, aś płijede k brig�d�.
"Dobr�," łekl �vejk, "to mn� musej� d�t p�semn�, aby se v�d�lo, aś mrv� praskne moŁovej m�chżł, kdo mn� to ud�lal. Na to je z�kon, pane frajtłe."
Frajtr, chlap od volł, se lekl toho moŁov�ho m�chżłe, a tak slavnostn� na n�draś� cel� eskorta vedla �vejka na z�chod. Frajtr vłbec po cel� cest� d�lal dojem svełep�ho Łlov�ka a tv�łil se tak nafoukan�, jako kdyby hned z�tra m�l dostat płinejmen��m hodnost velitele arm�dn�ho sboru.
Kdyś sed�li ve vlaku na trati Płemy�l - Chyrów, poznamenal k n�mu �vejk:
"Pane frajtr, kdyś se na nich kouk�m, tak si vzpom�n�m vśdycky na n�jakżho frajtra Bozbu, kterej v�m slouśil v Tridentu. Toho kdyś jmenovali frajtrem, tak hned ten prvn� den najednou zaŁal płibejvat do vobjemu. ZaŁ�naly mu votżkat tv�łe a błicho se mu tak nafouklo, śe druhej den uś mu ani er�rn� kalhoty nestaŁily. A co bylo to nejhor��, śe mu zaŁaly rłst u�i do d�lky. Tak ho dali na marodku a regimencarct pov�dal, śe se to st�v� v�em frajtrłm. Ze zaŁ�tku śe se nafouknou, u n�kterżho śe to brzo płejde, ale tohle śe je takovej t�śkej pł�pad, śe by moh puknout, pon�vadś mu to de vod tż hv�zdiŁky na pupek. Aby ho zachr�nili, museli mu tu hv�zdiŁku vodł�znout, a von zas splasknul."
Od t� chv�le �vejk marn� se snaśil udrśet s frajtrem rozhovor a vysv�tlit mu pł�telsky, proŁ se pov�echn� ł�k�, proŁ je frajtr ne�t�st�m kumpanie. Frajtr na to neodpov�dal krom� temnżch vżhruśek, kdo se asi z obou bude sm�t, aś płijdou k brig�d�. Krajan se zkr�tka neosv�dŁil, a kdyś se ho �vejk optal, odkud je, odpov�d�l, śe mu do toho nic nen�.
�vejk to zkou�el s n�m v�elijak. Vypravoval mu, śe to nen� ponejprv, co ho vedou eskortou, ale śe se vśdycky płitom dobłe bavil se v�emi, kteł� ho prov�zeli.
Frajtr ale mlŁel d�l a �vejk pokraŁoval: "Tak se mn� zd�, pane frajtr, śe jich muselo potkat ve sv�t� ne�t�st�, kdyś ztratili łeŁ. Znal jsem mnoho smutnejch frajtrł, ale takovż boś� ne�t�st�, jako jste vy, pane frajtr, vodpust�j� a nehn�vaj� se, jsem je�t� nevid�l. Sv�łej� se mn�, co jich tr�p�, a młśe bejt, śe jim porad�m, pon�vadś voj�k, kterżho vod�j� eskortou, ten m� vśdy v�t�� zku�enosti neś ti, co ho hl�daj�. Nebo v�d� co, pane frajtr, aby n�m cesta lep�� ut�kala, vypravujou n�co, tłebas jak to u nich vypad� v okol�, jestli tam maj� rybn�ky, nebo tłebas je tam n�jak� zł�cenina hradu, tak by n�m mohli vypr�v�t, jak� pov�st se k tomu v�śe?"
"Uś toho m�m dost," vykłikl frajtr.
"To sou ��astnej Łlov�k," łekl �vejk, "n�kterej Łlov�k nem� toho nikdy dost "
Frajtr zahalil se v naprost� mlŁen�, kdyś byl promluvil sv� posledn� slovo:"Voni ti to u brig�dy vytmav�j�, ale j� se s tebou abg�bovat nebudu."
V eskort� bylo vłbec velice m�lo z�bavy. Ma�ar se bavil s N�mcem zvl�tn�m zpłsobem, jelikoś znal z n�mŁiny jenom jawohl a was? Kdyś N�mec mu cosi vykl�dal, Ma�ar kżval hlavou a ł�kal Jawohl, a kdyś se N�mec zamlŁel, łekl Ma�ar Was? a N�mec spustil znova. Pol�k z eskorty se drśel aristokraticky, nikoho si nev��mal a bavil se s�m pro sebe t�m, śe smrkal na zem, pouś�vaje k tomu velice dovedn� palce prav� ruky, pak to z�dumŁiv� na zemi rozt�ral kolbou ruŁnice a pak zpłsobn� si ut�ral zasvin�nou kolbu o kalhoty, płiŁemś si neust�le pobruŁoval: "Svat� Panno."
"To toho moc neum�," łekl k n�mu �vejk. "Na Boji�ti bydlel v jednom sklepn�m byt� metał Mach�Łek, ten se vysmrkal na vokno a rozmazal to tak dovedn�, śe z toho byl vobraz, jak Libu�e v�t� sl�vu Prahy. Za kaśdej takovej vobraz dostal vod śeny takovż st�tn� �tipendium, śe m�l hubu jako śok, ale von toho nenechal a poł�d se v tom zdokonaloval. Byla to taky jedin� jeho z�bava."
Pol�k mu na to neodpov�dal a nakonec cel� eskorta byla v hlubok�m mlŁen�, jako by jela na pohłeb a płemż�lela s pietou na nebośt�ka.
Tak se bl�śili ku �t�bu brig�dy do Wojalyzce.

Mezit�m se u �t�bu brig�dy zb�hly jist� velice podstatn� zm�ny.
��zen�m �t�bu brig�dy byl pov�łen plukovn�k Gerbich. To byl p�n velkżch vojenskżch schopnost�, kter� se mu vrazily do nohou ve form� pod�gry. M�l v�ak v ministerstvu velice vlivn� osobnosti, kter� zpłsobily, śe ne�el do penze a potloukal se nyn� po rłznżch �t�bech v�t��ch vojenskżch formac�, bral zvż�en� sluśn� s nejrozmanit�j��mi v�leŁnżmi doplatky a złst�val tak dlouho na m�st�, dokud v z�chvatu pod�gry nevyvedl n�jakou blbost. Potom ho zase płelośili jinam a obyŁejn� bylo to vlastn� jak�si povż�en�. S dłstojn�ky płi ob�d� obyŁejn� o niŁem jin�m nemluv�val neś o sv�m otekl�m palci na noze, kterż nabżval obŁas hrozivżch rozm�rł, takśe musel nosit zvl�tn� velikou botu. Płi j�dle bylo jeho nejmilej�� z�bavou vypravovat v�em, jak mu palec mokv� a neust�le se pot�, takśe jej mus� m�t ve vat�, a ty vżpotky śe jsou c�tit jako zkysan� hov�z� pol�vka.
Proto tak� se vśdycky s n�m celż dłstojnickż sbor s velkou upł�mnost� louŁil, kdyś odch�zel na jin� m�sto. Jinak byl velice śovi�ln� p�n a choval se zcela pł�telsky k niś��m dłstojnickżm �arś�m, kterżm vykl�dal, co toho dł�v, dokud ho je�t� tohle nechytlo, dobr�ho vypil a sn�dl.
Kdyś dopravili �vejka na brig�du a dle rozkazu sluśbu konaj�c�ho dłstojn�ka płedvedli ho s patłiŁnżmi listinami k plukovn�kovi Gerbichovi, sed�l u n�ho v kancel�łi poruŁ�k Dub.
Za t�ch n�kolik dn� od pochodu Sanok - Sambor poruŁ�k Dub prod�lal op�t jedno dobrodruśstv�. Za Fel�tżnem potkala totiś 11. pochodov� setnina transport kon�, kter� vedli k dragounsk�mu pluku do Sadowe-Wisznie.
PoruŁ�k Dub ani s�m vlastn� nev�d�l, jak se to stalo, śe cht�l uk�zat nadporuŁ�kovi Luk�ovi sv� jezdeck� um�n�, jak vyskoŁil na jednoho kon�, kterż s n�m zmizel do śdol� potoka, kde pozd�ji na�li poruŁ�ka Duba pevn� zasazen�ho v mal�m moŁ�lu, śe by jej snad ani nejdovedn�j�� zahradn�k nedovedl tak zasadit. Kdyś ho vyt�hli pomoc� smyŁek, poruŁ�k Dub nest�śoval si na nic, jenom ti�e st�nal, jako kdyby dod�l�val. Tak ho płivezli ke �t�bu brig�dy, jak t�hli kolem, a slośili ho tam v mal�m lazaretu.
Za p�r dn� se vzpamatoval, takśe l�kał prohl�sil, śe je�t� dvakr�t nebo tłikr�t mu namaśou z�da a błicho jódovou tinkturou a śe potom młśe sm�le zas dostihnout svłj odd�l.
Nyn� sed�l tedy u plukovn�ka Gerbicha a vypravoval si s n�m o nejrłzn�j��ch nemocech.
Kdyś spatłil �vejka, zvolal hlasem velikżm, nebo� mu bylo zn�mo o z�hadn�m zmizen� �vejka płed Fel�tżnem: "Tak uś t� zas m�me! Mnoz� jako potvory putuj� a je�t� hor�� �elmy se vracej�. Ty jsi taky jeden z nich."
Kvłli dopln�n� slu�� je�t� poznamenati, śe poruŁ�k Dub płi sv�m dobrodruśstv� s kon�m utrp�l slabż otłes mozku, proto se nesm�me divit, śe płistupuje t�sn�ji k �vejkovi, kłiŁel ve ver��ch, vyzżvaje boha k z�pasu se �vejkem: "OtŁe, hle, vzżv�m t�, dżmem hal� mne duniv� d�la, d�siv� m�h� se svi�tiv� stłela, łediteli bitev, vzżv�m t�, OtŁe, ty doprovod' mne na tohodle lumpa... Kdes byl tak dlouho, pacholku? Jakou to m� uniformu na sob�?"
Je�t� slu�� dodati, śe plukovn�k stiśenż dnou m�l ve sv� kancel�łi v�echno velice demokraticky zał�zeno, kdyś pr�v� nem�l z�chvatu. Stł�daly se u n�ho v�echny mośn� �arśe, aby vyslechly jeho n�zory na oteklż palec s pł�chut� zakysl� hov�z� pol�vky.
V dob�ch, kdy plukovn�k Gerbich netrp�l z�chvaty, bżvalo v jeho kancel�łi vśdy plno nejrłzn�j��ch �arś�, nebo� on v takovżch mimoł�dnżch pł�padech byl velice veselż a hovornż a r�d m�l kolem sebe posluchaŁe, kterżm by vypravoval svi��ck� anekdoty, coś mu d�lalo velice dobłe a ostatn�m płsobilo tu radost, śe se nucen� sm�li nad starżmi anekdotami, kter� snad byly uś v ob�hu za gener�la Laudona.
Sluśba u plukovn�ka Gerbicha byla v takovżch dob�ch velice lehk�, v�ichni si d�lali, co cht�li, a kdekoliv v n�jak�m �t�bu objevil se plukovn�k Gerbich, tam bylo jisto, śe se krade a d�laj� skopiŁiny v�eho druhu.
Tak� nyn� nahrnulo se s płedvedenżm �vejkem do kancel�łe plukovn�ka �arś� nejrłzn�j��ho druhu a Łekalo, co se bude d�t, mezit�mco plukovn�k studoval pł�pis ke �t�bu brig�dy, sestavenż majorem z Płemy�lu.
PoruŁ�k Dub v�ak pokraŁoval v rozmluv� se �vejkem svżm obvyklżm, roztomilżm zpłsobem: "Ty mne je�t� nezn�, ale aś mne pozn�, tak strachy zcepen�."
Plukovn�k z listiny majorovy byl jelen, pon�vadś major v Płemy�lu diktoval ten spis je�t� pod vlivem slabounink� otravy alkoholem.
Plukovn�k Gerbich byl v�ak płesto v dobr� n�lad�, pon�vadś vŁera i dnes pominuly mu nepł�jemn� bolesti a jeho palec choval se ti�e jako ber�nek.
"Tak co jste vlastn� provedl," ot�zal se �vejka tak laskavżm tónem, a poruŁ�ka Duba p�chlo u srdce a płinutilo ho, aby m�sto �vejka s�m odpov�d�l:
"Muś ten, pane plukovn�ku," płedstavoval �vejka, "d�l� ze sebe blba, aby kryl svżm idiotstv�m sv� dareb�ctv�. Nejsem sice obezn�men s obsahem dodan�ho s n�m spisu, nicm�n� domn�v�m se, śe ten chlap zase n�co provedl, ale ve v�t��m m�ł�tku. Kdybyste dovolil, pane plukovn�ku; abych se mohl sezn�miti s obsahem spisu, mohl bych v�m rozhodn� d�ti eventueln� urŁit� direktivy, jak s n�m nalośit."
Obraceje se na �vejka, łekl k n�mu Łesky: "Ty mn� pije� krev, vi�?"
"Piju," odpov�d�l dłstojn� �vejk.
"Tak si ho płedstavte, pane plukovn�ku," pokraŁoval n�mecky poruŁ�k Dub. "Nemłśete se ho na nic optat, nemłśete s n�m vłbec promluvit. Jednou mus� padnout kosa na k�men a bude tłeba ho pł�kladn� potrestat. Dovolte, pane plukovn�ku..."
PoruŁ�k Dub zahloubal se do spisu sestaven�ho majorem z Płemy�lu, a kdyś doŁetl, zvolal slavnostn� k �vejkovi: "Te� je s tebou amen, kam jsi dal er�rn� uniformu?"
"Nechal jsem ji na hr�zi rybn�ka, kdyś jsem zkou�el tyhle hadry, jak se v nich ruskejm voj�kłm chod�," odpov�d�l �vejk, "vono to vlastn� nen� nic jin�ho neś vomyl."
�vejk poŁal vypr�v�t poruŁ�kovi Dubovi, co v�echno zkusil kvłli tomu omylu, a kdyś skonŁil, załval na n�ho poruŁ�k Dub:
"Ted m� teprv pozn�. V�, co to je, ztr�cet er�rn� majetek, v�, co to znamen�, ty lotłe, płij�t ve v�lce o uniformu?"
"Poslu�n� hl�s�m, pane lajtnant," odpov�d�l �vejk, "śe kdyś voj�k ztrat� uniformu, śe mus� vyfasovat novou."
"Jeś�marj�," vykłikl poruŁ�k Dub, "ty vole, ty zv�łe jedno, ty si bude� tak dlouho zahr�vat se mnou, śe bude� po v�lce sto let dosluhovat "
Plukovn�k Gerbich, kterż doposud sed�l klidn� a roz�afn� za stolem, ne�klebil se najednou stra�liv�, nebo� jeho doposud klidnż palec u nohy z m�rn�ho a klidn�ho ber�nka prom�nil se z�chvatem dny na łvouc�ho tygra, na elektrickż proud o 600 voltech, na śd drcenż pomalu kladivem na �t�rk. Plukovn�k Gerbich m�vl jenom rukou a załval hroznżm hlasem Łlov�ka pomalu peŁen�ho na rośni: "V�echno ven! Podejte mi revolver!"
Tohle uś v�ichni znali, a proto vyrazili ven i se �vejkem, kter�ho odt�hla str�ś na chodbu. Jedin� poruŁ�k Dub złstal a cht�l je�t� v t�to chv�li, kter� se mu zd�la tak pł�hodnou, nasadit na �vejka a łekl �kleb�c�mu se plukovn�kovi: "Dovoluji si upozorniti, pane plukovn�ku, śe tento muś..."
Plukovn�k zam�oukal a hodil po poruŁ�kovi kalam�łem, naŁeś zd�enż poruŁ�k Dub zasalutoval a łekl: "Ov�em, pane plukovn�ku," a zmizel ve dveł�ch.
Potom dlouho ozżval se z plukovn�kovy kancel�łe łev a vyt�, aś nakonec bolestn� śp�n� umlklo. Palec plukovn�kłv prom�nil se najednou op�t v klidn�ho ber�nka, z�chvat dny pominul, plukovn�k si zazvonil a poruŁil, aby płivedli k n�mu op�t �vejka.
"Tak co je vlastn� s tebou," ot�zal se plukovn�k �vejka, jako by z n�ho v�echno nepł�jemn� spadlo a kter�mu bylo tak voln� a blaze, jako by se povaloval v p�sku na błehu mołsk�m.
�vejk, usm�vaje se pł�telsky na plukovn�ka, vypr�v�l mu celou svou odyseu, jak je ordonanc� 11. mar�kupanie 91. regimentu a jak nev�, co si tam bez n�ho poŁnou.
Plukovn�k se tak� usm�val a potom vydal tyto rozkazy: "Vyhotovit �vejkovi vojenskż l�stek płes Lvov na stanici Zóltance, kam m� z�tra dorazit jeho pochodov� setnina, a vydat mu ze skladi�t� novż er�rn� mundśr a 6 korun 82 hal�łe v z�m�nu min�śe na cestu."
Kdyś potom �vejk v nov�m rakousk�m mundśru opou�t�l �t�b brig�dy, aby se vydal na n�draś�, civ�l u �t�bu poruŁ�k Dub a byl nem�lo płekvapen, kdyś �vejk ohl�sil se pł�sn� vojensky u n�ho, uk�zal mu dokumenty a optal se ho starostliv�, m�-li n�co vył�dit od n�ho panu nadporuŁ�kovi Luk�ovi.
PoruŁ�k Dub se k nijak�mu jin�mu vyj�dłen� nedostal neś ke slłvku Abtreten! A kdyś se d�val za vzdaluj�c�m se �vejkem, tak si jenom mumlal pro sebe: "Ty mne je�t� pozn�, jeś�marj�, ty mne pozn�..."

Ve stanici Zóltance bylo shrom�śd�n� cel�ho bataliónu hejtmana S�gnera aś na nachhśt ze 14. kumpanie, kterż se n�kde ztratil, kdyś obch�zeli Lvov.
Płi vstupu do m�steŁka �vejk ocitl se śpln� v nov�m prostłed�, nebo� zde jiś bylo pozorovat ze v�eobecn�ho ruchu, śe nen� tak pł�li� daleko na pozici, kde se to łeśe. V�ude leśelo kolem d�lostłelectvo a vozatajstvo, z kaśd�ho domu vystupovali voj�ci nejrłzn�j��ch plukł, mezi t�mi jako elita chodili ł횚t� N�mci a aristokraticky rozd�vali Raku�anłm cigarety ze svżch hojnżch z�sob. U ł�skon�meckżch kuchyn� na n�m�st� byly dokonce sudy s pivem, kde se voj�kłm toŁilo pivo do odm�rek k ob�du a k veŁełi, kolem kterżch sudł plouśili se jako mlsn� koŁky zanedban� rakou�t� voj�ci s nabobtnalżmi błichy od �pinav�ho odvaru slazen� cigorky.
Skupiny pejzatżch śidł v dlouhżch kaftanech ukazovaly si na mraky koułe na z�pad�, �ermovaly rukama. KłiŁelo se v�ude, śe to hoł� na łece Bugu, Uciszków, Busk a Derewiany.
Sly�et bylo złeteln� dun�n� d�l. Tu zas kłiŁeli, śe Rusov� bombarduj� z Grabov� Kamionku Strumilowu a śe se bojuje pod�l cel�ho Bugu, a voj�ci śe zadrśuj� b�śence, kteł� se uś cht�li vr�tit za Bug op�t do svżch domovł.
V�ude panoval zmatek a nikdo nev�d�l nic jist�ho, zdali Rusov� nepłe�li op�t k ofenz�v� a nezarazili svłj nepłetrśitż śstup po cel� front�.
Na hlavn� velitelstv� m�steŁka vodily hl�dky poln�ch Łetn�kł kaśdou chv�li n�jakou ustra�enou śidovskou du�i pro obvin�n� z roz�iłov�n� nepravżch a klamnżch zpr�v. Tam bili potom ne��astn� śidy do krve a propou�t�li je s rozsekanou zadnic� do jejich domovł.
Do toho zmatku płi�el tedy �vejk a p�tral v m�steŁku po sv� mar�kumpanii. Jiś na n�draś� byl by se m�lem dostal do konfliktu na etapn�m velitelstv�. Kdyś płi�el ke stolu, kde se pod�valy informace voj�kłm hledaj�c�m sv� Ł�sti, n�jakż kapr�l se na n�ho od stolu rozkłikl, jestli snad nechce, aby mu �el jeho mar�kumpaŁku vyhledat. �vejk mu łekl, śe chce jenom v�d�t, kde je zde v m�steŁku rozlośen� 11. mar�kumpanie 91. regimentu takov�ho a takov�ho mar�bataliónu.
"Pro mne je to velice dłleśitż," zdłraz�oval �vejk, "abych v�d�l, kde je 11. mar�kumpanie, pon�vadś j� jsem vod n� ordonanc."
Ke v�emu ne�t�st� sed�l u vedlej��ho stolu n�jakż �t�bn� �ikovatel, kterż vyskoŁil jako tygr a zahul�kal na �vejka: "Zatracenż prase, ty se� ordonanc a nev�, kde je tv� mar�kumpanie?"
Neśli mohl �vejk odpov�d�t, zmizel �t�bn� �ikovatel v kancel�łi a za chv�li płiv�d�l odtamtud tlust�ho nadporuŁ�ka, kterż vypadal tak dłstojn� jako majitel n�jak� velkołeznick� firmy.
Etapn� velitelstv� bżvala t�ś pad�ky na potloukaj�c� se zdivoŁil� voj�ky, kteł� by snad płes celou v�lku hledali sv� Ł�sti a potloukali by se po etap�ch a nejrad�ji by Łekali ve front�ch u stolł na etapn�ch velitelstv�ch, kde byl n�pis Minagegeld.
Kdyś tlustż nadporuŁ�k vstoupil, tu vykłikl �ikovatel "Habt Acht!" a nadporuŁ�k ot�zal se �vejka: "Kde m� dokumenty?"
Kdyś mu je �vejk płedlośil a nadporuŁ�k se płesv�dŁil o spr�vnosti jeho mar�rśty od �t�bu jeho brig�dy do Zóltance k jeho kumpanii, odevzdal je op�t �vejkovi a łekl blahosklonn� ke kapr�lovi u stolu: "Dejte mu informace," a op�t se zavłel vedle do kancel�łe.
Kdyś za n�m zapadly dvełe, vzal �t�bn� �ikovatel �vejka za rameno, a odv�d�je ho ke dveł�m, podal mu tuto informaci: "Koukej, smrade, a� zmiz�!"
A tak se �vejk ocitl op�t v tom zmatku a p�tral nyn� po n�kom zn�m�m z bataliónu. Chodil dlouho po ulic�ch, aś koneŁn� vsadil na jednu kartu.
Zastavil jednoho plukovn�ka a svou l�manou n�mŁinou ho prosil, jestli snad nezn�, kde leś� jeho batalión s jeho mar�kumpani�.
"Se mnou młśe� mluvit Łesky," łekl plukovn�k, "j� jsem tak� z �ech. Tvłj batalión je rozlośen vedle ve vesnici Klimontów� za drahou, a do m�steŁka se nesm�, pon�vadś se od va�� jedn� kumpanie poprali na n�m�st� s Bavor�ky, hned jak płi�li."
�vejk vydal se tedy do Klimontówa.
Plukovn�k na n�ho zavolal, s�hl do kapsy a dal �vejkovi p�t korun, aby si za n� koupil cigarety, poznovu se s n�m laskav� rozlouŁiv, vzdaloval se od �vejka a myslel si v duchu: "Jakż to sympatickż voj�Łek."
�vejk pokraŁoval na sv� cest� do vesnice, a płemż�leje o plukovn�kovi, dosp�l k tomu śsudku, śe płed dvan�cti lety byl v Tridentu n�jakż plukovn�k Habermaier, kterż se tak� tak laskav� choval k voj�kłm, a nakonec vy�lo najevo, śe je homosexueln�, kdyś cht�l v l�zn�ch u Adiśe zprznit jednoho kadetaspiranta, vyhrośuje mu dienstreglam�.
Za t�chto ponurżch my�lenek do�el �vejk pomalu do nedalek� vesnice a nedalo mu mnoho pr�ce naj�t �t�b bataliónu, nebo� tłebas vesnice byla velice rozs�hl�, byla tam jen jedna slu�n� budova, velik� obecn� �kola, kterou v tomto Łist� ukrajinsk�m kraji postavila haliŁsk� zemsk� spr�va k vydatn�mu popol�t�n� obce.
�kola ve v�lce prod�lala n�kolik f�z�. Bylo zde um�st�no pov�cero ruskżch �t�bł, rakouskżch �t�bł, jeden Łas byl z t�locviŁny zł�zen operaŁn� s�l v dob�ch velikżch bitev, rozhoduj�c�ch osud Lvova. Zde łezali nohy i ruce a prov�d�li trepanace lebek.
Za �kolou ve �koln� zahrad� byla velik� trychtżłovit� j�ma, zpłsoben� vżbuchem gran�tu velik�ho kalibru. V rohu zahrady st�la siln� hru�ka, na jej�ś jedn� v�tvi visel kus płeł�znut�ho provazu, na kter�m visel ned�vno m�stn� łeckokatolickż far�ł, pov�enż na ud�n� m�stn�ho polsk�ho ł�d�c�ho uŁitele, śe byl Łlenem skupiny starorusł a śe za rusk� okupace slouśil v kostele m�i za v�t�zstv� zbran� rusk�ho pravoslavn�ho cara. Nebylo to sice pravda, pon�vadś v t� dob� obvin�nż vłbec nebyl v m�st� pł�tomen, jsa na l�Łen� kvłli svżm śluŁovżm kam�nkłm v malżch l�zn�ch nedotŁenżch v�lkou, v Bochn�e Zamurowane.
V pov�en� łeckokatolick�ho far�łe hr�lo ślohu n�kolik slośek: n�rodnost, n�bośenskż spor a slepice. Ne��astnż far�ł t�sn� płed v�lkou zabil totiś ve sv� zahrad� jednu z uŁitelovżch slepic, kter� mu vyb�raly zasazen� zrna melounł.
Po nebośt�kovi łeckokatolick�m far�łi złstala farn� budova pr�zdnou a mośno ł�ct, śe kaśdż si vzal po panu far�łi n�co na pam�tku.
Jeden polskż sedl�Łek odnesl si domł dokonce i star� piano, jehoś vrchn� desky pouśil ku spraven� dv�łek u praseŁ�ho chl�vka. p�st n�bytku roz�t�pali voj�ci, jak to bylo zvykem, a ��astnou n�hodou złstala neporu�ena velik� kamna v kuchyni se znamenitou plotnou, nebo� łeckokatolickż far�ł neli�il se nikterak od svżch ultrakoległ a r�d papal a m�l r�d mnoho hrncł a pek�Łł na plotn� i v troub�.
Tu stalo se jakousi tradic�, śe v�echny proch�zej�c� Ł�sti vojsk vałily zde v kuchyni pro dłstojn�ky. Nahołe pak, ve velk�m pokoji, bżvalo jak�si dłstojnick� kasino. Stol~r a śidle sesb�rali u obyvatelstva vesnice.
Dnes pr�v� dłstojn�ci z bataliónu uspoł�dali si slavnostn� veŁełi, slośili se a koupili si prase, a kuchał Jurajda d�lal praseŁ� hody pro dłstojn�ky, obklopen rłznżmi pł�śivn�ky z ład dłstojnickżch sluhł, nad kterżmi vynikal śŁetn� �ikovatel, kterż d�val rady Jurajdovi, jak m� dranś�rovat praseŁ� hlavu, aby na n�ho zbyl kus ryp�Łku.
Nejv�c vyvalen� oŁi ze v�ech m�l nedośera Baloun.
Tak asi se d�vaj� lidośrouti s laskominami a chtivost�, jak z mision�łe peŁen�ho na rośni teŁe tuk, vyd�vaje pł�jemnou vłni płi �kvałen�. Balounovi bylo asi tak jako ml�kałsk�mu psu t�hnouc�mu voz�k, kolem kter�ho nese uzen�łskż pomocn�k na hlav� ko� s Łerstvżmi uzenkami z ud�rny, płiŁemś łet�z uzenek vis� mu z ko�e po z�dech, takśe jen skoŁit a ch�apnout, kdyby nebylo toho protivn�ho łemeni, do kter�ho je ten ubohż pes zapłaśen, a mizern�ho n�hubku.
A jitrnicovż prejt, prod�l�vaj�c� prvn� obdob� zrozen�, jitrnicov� ohromn� embryo na hromad� na v�le von�lo pepłem, mastnotou, j�try.
A Jurajda s vykasanżmi ruk�vy byl tak v�śnżm, śe by mohl slouśit za model k obrazu, jak błh z chaosu tvoł� zem�kouli.
Baloun se nezdrśel a zavzlykal. Jeho vzlykot stup�oval se do usedav�ho pl�Łe.
"Co łve� jak bejk?" ot�zal se ho kuchał Jurajda. "Tak jsem si vzpomn�l na domov," odpov�d�l se vzlykotem Baloun, "jak jsem bejval vśdycky doma płi tom a jak jsem nikdy ani svżmu nejlep��mu sousedovi necht�l poslat vejsluśku, jen jsem cht�l vśdycky v�echno seśrat s�m a taky seśral. Jednou jsem se tak napr�sk jitrnic, jelit a ovaru; śe v�ichni mysleli, śe prasknu, a honili mne kolem dokola s biŁem po dvołe, jako kdyś se kr�va nafoukne po jeteli. - Pane Jurajda, dovolej� mn� hr�bnout do toho prejtu, a potom a� jsem uv�zanej, jinak j� to tr�pen� nepłeśiju."
Baloun vstal z lavice, a pot�ceje se jako opilż, płikroŁil ke stolu a nat�hl svou pracku sm�rem k hromad� prejtu.
Nastal urputnż z�pas. St�ś� ho zmohli v�ichni pł�tomn�, aby se nevrhl na prejt. Jen to mu nemohli zabr�nit, kdyś ho vyhazovali z kuchyn�, aby nehr�bl v zoufalstv� do hrnce s moŁenżmi stłevy na jitrnice.
Kuchał Jurajda byl tak rozŁilen, śe za prchaj�c�m Balounem vyhodil celż svazek dł�vek a załval za n�m: "Naśer se �pejlł, potvoro!"
V tu dobu byli jiś nahołe shrom�śd�ni dłstojn�ci bataliónu, a zat�mco oŁek�vali slavnostn� to, co se rodilo dole v kuchyni, pili z nedostatku jin�ho alkoholu sprostou samośitnou kołalku, zabarvenou odvarem cibule naśluto, o kter� tvrdil śidovskż kupec, śe je to nejlep�� a nejpłvodn�j�� francouzskż ko�ak, kterż zd�dil po sv�m otci, a ten śe ho m�l je�t� od sv�ho d�deŁka.
"Ty chlape," łekl mu płi t� pł�leśitosti hejtman S�gner, "jestli je�t� łekne�, śe ho tvłj prad�deŁek koupil od Francouzł, kdyś ut�kali od Moskvy, tak t� d�m zavł�t, aś ten nejmlad�� z tv� rodiny bude nejstar��."
Zat�mco po kaśd�m dou�ku prokl�nali podnikav�ho śida, �vejk sed�l jiś v kancel�łi bataliónu, kde nebyl nikdo krom� jednoroŁn�ho dobrovoln�ka Marka, kterż jako historik bataliónu pouśil zdrśen� se bataliónu u Zóltance, aby do z�soby popsal n�kter� v�t�zn� boje, kter� se strhnou patrn� v budoucnosti.
Prozat�m d�lal si urŁit� n�Łrtky, a m�l pr�v� naps�no, kdyś �vejk vstoupil: "Jestli płed na��m du�evn�m zrakem objev� se v�ichni ti hrdinov� zśŁastniv�� se bojł u vesnice N, kde po boku na�eho bataliónu bojoval jeden batalión pluku N a druhż batalión pluku N, vid�me, śe n� n-tż batalión projevil nejskv�lej�� strategick� schopnosti a płisp�l nepop�rateln� k v�t�zstv� n-t� divize, maj�c� za śŁel upevniti definitivn� na�e pozice v śseku N."
"Tak vid�," łekl �vejk k jednoroŁn�mu dobrovoln�kovi, "uś jsem zde zas."
"Dovol, a� t� oŁuch�m," łekl mile dojat jednoroŁn� dobrovoln�k Marek, "hm, opravdu smrd� krimin�lem."
"Jako vobyŁejn�," łekl �vejk, "bylo to jenom malinkż nedorozum�n�; a co ty d�l�?"
"Jak vid�," odpov�d�l Marek, "h�z�m na pap�r hrdinn� z�chrance Rakouska, ale n�jak mi to nechce j�t dohromady a je to sam� enóno. Podtrhuji v tom n, kter�śto p�smeno dosp�lo k neobyŁejn� dokonalosti i v pł�tomnosti, i v budoucnosti. Krom� płede�lżch schopnost� objevil ve mn� hejtman S�gner neobyŁejnż matematickż talent. Mus�m kontrolovat śŁty bataliónu a dosp�l jsem dopósud k takov� uz�v�rce, śe batalión je naprosto pas�vn� a śe Łek� jen na to, jak by ud�lal n�jak� vyrovn�n� se svżmi ruskżmi v�łiteli, pon�vadś se po por�śce i po v�t�zstv� nejv�ce krade. Ostatn� je to v�echno jedno. I kdybychom byli potłeni na hlavu, jsou zde dokumenty o na�em v�t�zstv�, pon�vadś v śloze batalionsgeschichtsschreibra jsem poct�n t�m, śe mohu ps�t: ,Poznovu se otoŁit proti nepł�teli, kterż jiś se domn�val, śe v�t�zstv� je na jeho stran�. Vżpad na�ich voj�nł a śtok s bod�ky bylo d�lem okamśiku. Nepł�tel v zoufalstv� prch�, vrh� se do vlastn�ch z�kopł, bod�me ho bez milosti, takśe v nepoł�dku opou�t� sv� z�kopy, zanech�vaje v na�ich ruk�ch zran�n� i nezran�n� zajatce. Jest to jeden z nejslavn�j��ch okamśikł.` Kdo to v�echno płeŁk�, p�e domł poln� po�tou l�stek: ,Dostali płes prdel, drah� śeno! Jsem zdr�v. Odstavilas uś na�eho fakana? Jenom ho neuŁ, aby ł�kal ciz�m lidem t�ta, pon�vadś by to bylo pro m� t�śkż.` Cenzura potom �krtne na l�stku ,Dostali płes prdel`, pon�vadś se nev�, kdo to dostal, a mohlo by se rłzn� kombinovat, pon�vadś bylo vyj�dłen� nejasn�."
"Hlavn� jasn� mluvit," prohodil �vejk. "Kdyś byli mision�łi u Svatżho Ign�ce v Praze v roce 1912, tak tam byl jeden kazatel, a ten pov�dal z kazatelny, śe se asi s nikżm neshled� v nebi. A byl na t� exercici veŁern� jeden klemp�ł, Kul�ek, a ten po tż pobośnosti pov�dal v hospod�, śe ten mision�ł musel asi moc v�c� prov�st, kdyś v kostele vohla�oval, jako płi vełejnż zpov�d�, śe s nikżm se neshled� na nebi; proŁ takovż lidi pos�laj� na kazatelnu. M� se vśdycky mluvit jasn� a złeteln�, a ne v ś�dnżch takovżch, oklik�ch. U Brej�kł byl płed l�ty jeden sklepmistr a ten m�l ve zvyku, kdyś byl v r�śi a �el po pr�ci domł, stav�t se płitom v jednż noŁn� kav�rn� a płip�jet si s ciz�mi hosty a vśdycky płi pł�pitku ł�kat: My se na v�s, vy se na n�s . . . Za to dostal jednou od n�jakżho slu�nżho p�na z Jihlavy takovou płes hubu, śe kav�rn�k r�no, kdyś vymetli ty zuby, zavolal svou dceru�ku, kter� chodila do p�tż vobecnż �koly, a zeptal se j�, kolik m� dosp�lż Łlov�k v hub� zubł. Pon�vadś to nev�d�la, tak j� vyrazil dva zuby, a na tłet� den dostal pł�pis vod toho sklepmistra, ve kterżm se mu ten omlouval za v�echny nepł�jemnost�, kterż mu zpłsobil, śe necht�l nic ł�ct sprostżho, ale śe ho vełejnost nepochopuje, pon�vadś vono je to vlastn� tak: My se na v�s, vy se na n�s hn�v�te? Kdo mluv� n�jakż dvojsmyslnż łeŁi, mus� si je napłed rozv�śit. Pł�mej Łlov�k, kterż mluv�, jak mu zob�k narost, m�lokdy dostane płes hubu. A jestli uś se mu to stane pokolikr�t, pak si vłbec d� pozor a rad�i ve spoleŁnosti drś� ku�nu. Je pravda, śe vo takovżm Łlov�ku kaśdej mysl�, śe je potouchlej a błhv� jakej, a śe kolikr�t taky ho złeśou, ale to uś nese s sebou jeho rozvaha, jeho sebeovl�d�n� se, pon�vadś mus� poŁ�tat, śe von je s�m a proti n�mu śe je moc lid�, kteł� se c�t�j� bejt uraśenżmi, a kdyby se zaŁal s nima pr�t, śe by dostal je�t� dvakr�t tolik. Takovej Łlov�k mus� bejt skromnej a trp�livej. V Nusl�ch je n�jakej pan Hauber, toho jednou v ned�li v Kundratic�ch na silnici p�chli omylem nośem, kdyś �el z vżletu od Bartł�kovżho mlejna. A von s t�m nośem v z�dech płi�el aś domł, a kdyś mu śena svl�kala kab�t, tak mu ho p�kn� vyt�hla ze zad a dopoledne uś s t�m nośem rozkrajovala maso na gul�, pon�vadś byl ze solingenskż vocele a p�kn� nabrou�enej a voni m�li doma v�echny nośe pilkovatż a tupż. Vona potom cht�la m�t celou soupravu do dom�cnosti z takovejch nośł a pos�lala ho vśdycky v ned�li do Kundratic na vejlet, ale von byl tak skromnej, śe ne�el nikam neś k Banzetovłm do Nusl�, kde v�d�l, śe kdyś sed� v kuchyni, śe ho dł�v Banzet vyhod�, neś młśe na n�ho n�kdo s�hnout "
"Ty jsi se nijak nezm�nil," łekl k n�mu jednoroŁn� dobrovoln�k.
"Nezm�nil," odpov�d�l �vejk, "j� jsem na to nem�l Łas. Voni m� dokonce cht�li zastłelit, ale to by nebylo je�t� to nejhor��, j� jsem je�t� nedostal nikde l�nunk vod dvan�ct�ho."
"U n�s ho te� nedostane�, pon�vadś my jdeme na Sokal a l�nunk se bude vypl�cet aś po bitv�, mus�me �etłit. Jestli poŁ�t�m, śe se to tam strhne za Łtrn�ct dn�, tak se u�etł� na kaśdżm padlżm voj�kovi i s cul�gama 24 K 72 hal."
"A co je jinak novżho u v�s?"
"Płedn� se n�m ztratil nachhśt, potom dłstojnickż sbor m� na fałe praseŁ� hody a muśstvo rozlezlo se po vesnici a prov�d� nejrłzn�j�� nemravnosti s m�stn�m śenskżm obyvatelstvem. Dopoledne uv�zali jednoho voj�ka od va�� kumpanie za to, śe lezl na płdu za sedmdes�tiletou b�bou. Ten Łlov�k je nevinen, pon�vadś v denn�m rozkaze nic nebylo, do kolika let je to dovoleno."
"To bych si taky myslel," łekl �vejk, "śe ten Łlov�k je nevinnej, pon�vadś kdyś takov� b�ba leze nahoru po śebł�ku, tak j� Łlov�k do vobliŁeje nevid�. To byl zrovna takovej pł�pad na man�vrech u T�bora. N� jeden cuk kvartżroval v hospod� a n�jak� śensk� drhla v płeds�ni podlahu a n�jakej Chramosta se k n� płitoŁil a popl�cal ji - jak bych ti to łekl - po sukn�ch. Vo�a m�la moc vyvinutż sukn�, a kdyś ji tak płes n� pl�cl, tak vona nic, pl�cne ji podruhż, pl�cne ji potłet�, vona zase nic, jako by se j� to netejkalo, tak von se vodhodlal k Łinu a vona klidn� d�l drhla kolem podlahu, a potom se na n�ho votoŁ� plnżm vobliŁejem a pov�d�: ,To jsem v�s dostala, voj�Łku: T� b�b� bylo płes sedmdes�t let a vypravovala to potom po celż vesnici. - A nyn� dovolil bych se v�s ot�zati, zdali jste za m� nepł�tomnosti nebyl t�ś zavłen."
"Nebylo k tomu pł�leśitosti," omlouval se Marek, "ale zato, pokud se tżk� tebe, mus�m ti sd�lit, śe batalión vydal na tebe zatykaŁ."
"To nevad�," podotkl �vejk, "to ud�lali śpln� spr�vn�, to musel batalión ud�lat a vydat na m� zatykaŁ, to byla jejich povinnost, pon�vadś se o mn� nev�d�lo po takovou dobu. To nebylo ś�dn� płen�hlen� vod bataliónu. - Tys tedy pov�dal, śe v�ichni ofic�łi jsou na fałe na praseŁ�ch hodech? To tam mus�m j�t a płedstavit se, śe jsem zase zde, beztoho m�l pan obrlajtnant Luk� vo m� velkou starost "
�vejk vyrazil k fałe pevnżm vojenskżm krokem, płiŁemś si zp�val:
Pod�vej se na mne,
pot�eni moje,
pod�vej se na mne,
jak sou ud�lali
ze mne p�na...
Pak vstoupil �vejk do fary po schodech nahoru, odkud ozżvaly se hlasy dłstojn�kł.
Mluvilo se o v�em mośn�m a pr�v� mleli brig�du, jak� nepoł�dky tam panuj� u �t�bu, a adjutant brig�dy polośil t�ś pol�nko pod brig�du, poznamen�vaje: "Telegrafovali jsme płece kvłli tomu �vejkovi, �vejk..."
"Hier!" zvolal za pootevłenżmi dvełmi �vejk, a vstupuje dovnitł, opakoval: "Hier! Melde gehorsam, Infanterist �vejk, Kumpanieordonanz 11. Marschkumpanie!"
Vida zaraśen� obliŁeje hejtmana S�gnera a nadporuŁ�ka Luk�e, v nichś zraŁilo se jak�si tich� zoufalstv�, neŁekal na ot�zku a zvolal: "Poslu�n� hl�s�m, śe m� cht�li zastłelit, śe jsem zradil c�sałe p�na."
"Pro Jeś�e Krista, co to mluv�te, �vejku?" vykłikl zoufale bledż nadporuŁ�k Luk�.
"Poslu�n� hl�s�m, to bylo takhle, pane obrlajtnant..."
A �vejk poŁal zevrubn� l�Łit, jak se to vlastn� s n�m stalo.
D�vali se na n�ho s vytłe�t�nżmi zraky, on vypravoval se v�emi mośnżmi podrobnostmi, dokonce nezapomn�l poznamenati, śe na hr�zi toho rybn�ka, kde se mu to ne�t�st� stalo, rostly pomn�nky. Kdyś potom jmenoval tatarsk� jm�na, s kterżmi se sezn�mil na sv� pouti, jako Hallimulabalibej, ke kterżmś jm�nłm płidal celou ładu jmen vytvołenżch j�m samżm, jako Valivolavalivej, Malimulamalimej, nezdrśel se jiś nadporuŁ�k Luk� pozn�mky: "�e v�s kopnu, vy dobytku. PokraŁujte kr�tce, ale souvisle!"
A �vejk pokraŁoval d�le se svou dłslednost�, a kdyś płi�el aś k n�hl�mu soudu a gener�lovi a majorovi, zm�nil se o tom, śe gener�l �ilhal na lev� oko a major śe m�l modr� oŁi, "...kter� po mn� toŁ�," dodal potom v rżmu.
Od 12. kumpanie velitel Zimmermann hodil po �vejkovi hrn�Łkem, z kter�ho pil mocnou kołalku od śida.
�vejk pokraŁoval d�l zcela klidn�, jak potom do�lo k duchovn� śt�e a jak major spal do r�na v jeho objet�. Potom obh�jil skv�le brig�du, kam ho poslali, kdyś si ho batalión vyś�dal jako ztracen�ho. Płedkl�daje pak dokumenty płed hejtmana S�gnera, śe jak je vid�t, byl tou vysokou instanc� brig�dy osvobozen z jak�hokoliv pode złen�, płipomenul: "Dovoluji si poslu�n� hl�sit, śe pan lajtnant Dub nal�z� se u brig�dy s otłesen�m mozku a d� v�s v�echny pozdravovat. Pros�m o l�nunk a tab�ksgelt."
Hejtman S�gner s nadporuŁ�kem Luk�em vym�nili mezi sebou t�zav� pohledy, ale vtom jiś otevłely se dvełe a dovnitł nesli v jak�msi dśberu kouł�c� se jitrnicovou pol�vku.
To byl zaŁ�tek v�ech t�ch rozko��, na kter� Łekali.
"Vy jeden zatracenej chlape," łekl hejtman S�gner k �vejkovi, jsa v pł�jemn� n�lad� płed bl�ś�c�mi se pośitky, "v�s zachr�nily jenom praseŁ� hody."
"�vejku," dodal k tomu nadporuŁ�k Luk�, "jestli se stane je�t� n�co, tak bude s v�mi zle." "Poslu�n� hl�s�m, śe mus� bejt se mnou zle," zasalutoval �vejk, "kdyś je Łlov�k na vojn�, mus� v�d�t a zn�t..."
"Zmizte!" załval na n�ho hejtman S�gner.
�vejk zmizel a odebral se dolł do kuchyn�. Tam se vr�til op�t zdrcenż Baloun a ś�dal, aby mohl obsluhovati sv�ho nadporuŁ�ka Luk�e płi hodech.
�vejk dostavil se pr�v� k polemice kuchałe Jurajdy s Balounem.
Jurajda pouś�val płitom dosti nesrozumitelnżch vżrazł.
"Jsi hodule śrav�," ł�kal Balounovi, "śral bys, aś by ses potil, a kdybych ti dal n�st nahoru jitrnice, tak by ses s nimi pekelil na schodech."
Kuchyn� m�la nyn� jinou tv�łnost. �Łetn� �ikovatel� od bataliónu i od setnin mlsali podle hodnost�, dle rozpracovan�ho pl�nu kuchałe Jurajdy. P�sałi od bataliónu, telefonisti od kumpani� a n�kolik �arś� jedli chtiv� z rezav�ho umżvadla rozłed�nou jitrnicovou pol�vku horkou vodou, aby se na n� t�ś n�co dostalo.
"Nazdar!" łekl śŁetn� �ikovatel Van�k ku �vejkovi, ohlod�vaje jeden pazoułek. "Byl zde płed chv�l� n� jednoroŁ�k Marek a ozn�mil, śe jste op�t zde a m�te na sob� novż mundśr. Vy jste mne te� płived do p�kn� �lamastiky. On mne postra�il, śe te� ten mundśr nevyśŁtujeme s brig�dou. V� mundśr se na�el na hr�zi rybn�ka a my uś to ozn�mili płes batalionskanclaj na brig�du. U mne jste veden jako utopenż płi koup�n�, vy jste se vłbec nemusel vracet a d�lat n�m nepł�jemnosti s dvoj�m mundśrem. Vy ani nev�te, co jste proved bataliónu. Kaśd� Ł�st va�eho mundśru je u n�s zaznamen�na. Nal�z� se v seznamu mundśrł u m�, u kumpanie, jako pł�rłstek. Kumpanie m� o jeden śplnż mundśr v�c. O tom jsem uŁinil ozn�men� k bataliónu. Ted dostaneme z brig�dy vyrozum�n�, śe jste tam dostal novż mundśr. Pon�vadś batalión mezit�m ve vżkazech 0 o�acen� ozn�m�, śe je pł�rłstek jednoho kompletu... J� to zn�m, z toho młśe bżt revize. Kdyś se jedn� o takovou maliŁkost, płijedou k n�m z intendantstva. Kdyś se ztrat� dva tis�ce p�rł bot, o to se nikdo nestar�... - Ale n�m se ztratil ten v� mundśr," łekl tragicky Van�k, saje z kosti, kter� mu padla do ruky, morek a vydloub�vaje zbytek z�palkou, kterou si Łistil v zubech m�sto p�r�tka; "kvłli takov� maliŁkost� rozhodn� sem płijde inspekce. Kdyś jsem byl v Karpatech, płi�la k n�m inspekce kvłli tomu, śe nebylo dodrśeno nał�zen�, aby se zmrzlżm voj�kłm stahovaly boty bez po�kozen�. Stahovaly se, stahovaly, a na dvou płitom praskly a jeden m�l je uś rozbit� płed smrt�. A mal�r byl hotov. Płijel jeden plukovn�k z intendantstva, a nebżt toho, śe dostal, hned jak płijel, z rusk� strany jednu do hlavy a śe se svalil do śdol�, nev�m, co by z toho bylo."
"St�hli s n�ho taky boty?" ot�zal se �vejk se z�jmem.
"St�hli," łekl z�dumŁiv� Van�k, "ale nikdo nev�d�l kdo, takśe jsme ani plukovn�kovy boty nemohli d�t do vżkazu."
Kuchał Jurajda se op�t vr�til seshora a prvn� jeho pohled padl na zniŁen�ho Balouna, kterż sed�l zarmoucen� a zniŁen� na lavici u kamen a d�val se se stra�nżm zoufalstv�m na sv� vyhubl� błicho.
"Ty bys patłil mezi sektu hesychastł," s l�tost� łekl uŁenż kuchał Jurajda, "ti tak� hled�li cel� dny na svłj pupek, aś se jim zd�lo, śe jim kolem pupku zasvitla svatoz�ł. Pak se domn�vali, śe dosp�li tłet�ho stupn� dokonalosti."
Jurajda s�hl do trouby, vzal odtamtud jedno jel�tko. "�er, Baloune," łekl pł�v�tiv�, "naśer se, aś pukne�, udav se, nenaśranŁe."
Balounovi vstoupily slzy do oŁ�.
"Doma, kdyś jsme zab�jeli, tak jsem napłed," podotkl plaŁtiv� Baloun, poś�raje mal� jel�tko, "sn�dl poł�dnż kus ovaru, celej ryp�k, srdce, ucho, kus jater, ledvinu, slezinu, kus boku, jazyk a potom..."
A tichżm hlasem dodal, jako kdyś se vypravuje poh�dka: "A potom płi�ly jitrnice, �est, deset kouskł, a bachorat� jelita, kroupov� i houskov�, śe nev� ani, do Łeho dł�v kousnout, do houskovżho, nebo kroupovżho. V�echno se rozplżv� na jazyku, v�echno von�, a Łlov�k śere a śere. - Tak si mysl�m," hołekoval d�l Baloun, "śe m� koule u�etł�, ale hlad doraz�, a śe uś v�cekr�t v śivot� nepłijdu dohromady s takovżm pek�Łem jelitovżho prejtu jako doma. - Sulc, ten jsem nem�val tak r�d, pon�vadś se to jen tłese a nic to nevyd�. �ena, ta se zas mohla pro sulc utlouct, a j� j� do toho sulce nepł�l ani kus ucha, pon�vadś cht�l jsem v�ecko s�m seśrat, tak, jak mn� to nejlep�� chutnalo. Nev�śil jsem si toho, tż lahody, toho blahobytu, a tch�novi, vejmink�łi, upłel jsem jednou prase a zabil, seśral, a je�t� mn� bylo ke v�emu l�to poslat mu, chud�kovi starżmu, tłebas jen malou vejsluśku - a von mn� potom prorokoval, śe chc�pnu jednou hlady."
"A uś je to tady," łekl �vejk, kter�mu dnes mimod�k splżvaly z śst sam� rżmy.
Kuchałe Jurajdu opustil jiś n�hlż z�chvat soucitu s Balounem, pon�vadś Baloun płitoŁil se n�jak rychle k plotn�, vyt�hl z kapsy kus chleba a pokusil se celż kraj�c namoŁit do om�Łky, kter� ve velk�m pek�Łi tulila se ze v�ech stran k velk� hroud� vepłov� peŁen�.
Jurajda uhodil ho płes ruku, takśe Balounłv kraj�c chleba spadl do om�Łky, jako kdyś plavec sk�Łe na plov�rn� z młstku do łeky.
Nedaje mu pł�leśitosti, aby mohl vyt�hnouti lahłdku z pek�Łe, chytil ho a vyhodil ze dveł�.
Zdrcenż Baloun vid�l je�t� oknem, jak Jurajda vytahuje vidliŁkou ten kraj�c chleba, kterż se dohn�da nas�kl om�Łkou, a jak jej pod�v� �vejkovi a płid�v� k tomu je�t� kousek seł�znut�ho masa z povrchu peŁen� se slovy:
"Jezte, młj skromnż pł�teli!"
"Panenko Marj�," zab�doval za oknem Baloun, "młj chleba je v hajzlu." Kl�t� dlouhżma rukama, �el sh�n�t n�co na zub do vsi.
�vejk, poj�daje �lechetnż dar Jurajdy, promluvil plnżmi śsty: "To jsem opravdu r�d, śe jsem zas mezi svżma. Moc by m� to mrzelo, kdybych nemoh prokazovat kumpanii d�l svoje platnż sluśby." Ot�raje si s brady z kraj�ce stekl� kapky om�Łky a s�dla, dokonŁil:
"Nev�m, nev�m, co byste si tady beze mne poŁali, kdyby mne tam byli n�kde zdrśeli a v�lka by se je�t� prodlouśila o p�r rokł."
�Łetn� �ikovatel Van�k se ot�zal se z�jmem: "Jak mysl�te, �vejku, śe bude vojna dlouho trvat?"
"Patn�ct let," odpov�d�l �vejk. "To jest samozłejmż, pon�vadś jednou uś byla tłicetilet� v�lka, a te� jsme o poloviŁku chytłej�� neś dł�v, tedy 30:2=15."
"Pucflek na�eho hejtmana," ozval se Jurajda, "vypravoval, śe sly�el, jakmile obsad�me hranice HaliŁe, śe se d�l nepot�hne. Potom Rusov� zaŁnou vyjedn�vat o m�r."
"To by nest�lo za to ani v�lŁit," łekl dłrazn� �vejk. "Kdyś vojna, tak vojna. J� rozhodn� dł�v vo m�ru mluvit nebudu, dokud nebudeme v Moskv� a v Petrohrad�. Płeci to nestoj� za to, kdyś je sv�tov� vojna, prdelkovat se jenom kolem hranic. Vezm�me si napł�klad �vejdy, za tż tłicetiletż vojny. Vodkud aś nepłi�li, a dostali se aś k N�meckżmu Brodu a na Lipnici, kde ud�li takovou paseku, śe je�t� dodne�ka se tam mluv� v hospod�ch po płlnoci �v�dsky, takśe si navz�jem nikdo nerozum�. Nebo Pru��ci, ty taky nebyli jen płespoln�, a na Lipnici je po nich Prusł habad�j. Dostali se aś do Jedouchova a do Ameriky a zas nazp�tek."
"Ostatn�," łekl Jurajda, kter�ho dnes vepłov� hody śpln� płivedly z rovnov�hy a popletly, "v�ichni lid� povstali z kaprł. Vezm�me si, pł�tel�, vżvojovou teorii Darwina..."
Dal�� jeho uvaśov�n� płeru�eno bylo vp�dem jednoroŁn�ho dobrovoln�ka Marka.
"Zachra� se, kdo młśe�," zvolal Marek; "poruŁ�k Dub płijel płed chv�l� automobilem ke �t�bu bataliónu a płivezl s sebou toho posran�ho kadeta Bieglera. - Je to s n�m hrozn�," informoval d�l Marek, "kdyś vylezl s n�m z automobilu, vpadl do kancel�łe. V�te dobłe, jak jsem �el odtud, jak jsem ł�kal, śe si trochu schrupnu. Nat�hl jsem se tedy v kancel�łi na lavici a zaŁal jsem p�kn� us�nat, kdyś vtom na m� skoŁil. Kadet Biegler załval ,Habacht!`, poruŁ�k Dub postavil m� na nohy a te� spustil: ,To se div�te, co, jak jsem v�s płekvapil v kancel�łi płi nedodrśov�n� povinnost�? Sp� se aś po odtrouben�,` k Łemuś dodal Biegler: ,Odd�len� 16, paragraf 9 kas�rensk�ho ł�du: Nato bouchl poruŁ�k Dub p�st� do stolu a rozkłikl se: ,Snad jste se m� cht�li u bataliónu zbavit, nemyslete si, śe to byl otłes mozku, m� lebka n�co vydrś�: Kadet Biegler listoval si płitom na stole a płeŁetl k tomu nahlas pro sebe z jedn� listiny: ,Pł�kaz po divizi Ł�slo 280!` PoruŁ�k Dub myslel, śe si d�l� z n�ho legraci kvłli posledn� jeho v�t�, śe mu lebka n�co vydrś�, poŁal mu vytżkat jeho nedłstojn� a drz� chov�n� vłŁi star��m dłstojn�kłm, a te� ho vede sem k hejtmanovi, aby si na n�ho st�śoval."
Za chv�li płi�li do kuchyn�, kterou se muselo proj�t, kdyś se �lo nahoru, kde sed�l celż dłstojnickż sbor a kde po vepłov� kżt� zp�val baculatż praporŁ�k Malż �rii z opery Traviata, krkaje płitom po zel� a mastn�m ob�d�.
Kdyś poruŁ�k Dub vstoupil, zvolal �vejk: "Habacht, v�echno vst�t!"
PoruŁ�k Dub t�sn� płistoupil k �vejkovi, aby mu pł�mo do obliŁeje zvolal: "Te� se t�, te� je s tebou amen! J� t� d�m vycpat na pam�tku pro 91. regiment."
"Zum Befehl, pane lajtnant," zasalutoval �vejk, "jednou jsem Łetl, poslu�n� hl�s�m, śe byla jednou jedna velik� bitva, ve kterż pad jeden �v�dskż kr�l se svżm v�rnżm kon�m. Vob� zdechliny dopravili do �v�dska, a te� ty dv� mrtvoly stojej� vycpanż v �tokholmskżm muzeu."
"Odkud m� ty v�domosti, pacholku," rozkłikl se poruŁ�k Dub.
"Poslu�n� hl�s�m, pane lajtnant, vod svżho bratra profesora."
PoruŁ�k Dub se otoŁil, odplivl si, strkaje płed sebou kadeta Bieglera nahoru, kudy se �lo do s�n�. Płece v�ak mu to nedalo, aby se ve dveł�ch neotoŁil po �vejkovi a s neśprosnou pł�snost� ł�msk�ho C�sara, rozhoduj�c�ho osud ran�n�ho gladi�tora v Łirku, neuŁinil posunek palcem prav� ruky a nevykłikl na �vejka: "Palce dolł!"
"Poslu�n� hl�s�m," kłiŁel za n�m �vejk, "śe uś je d�v�m dolł!"

Kadet Biegler byl jako moucha. Za tu dobu prod�lal n�kolik cholerovżch stanic a zvykl si plnżm pr�vem po v�ech manipulac�ch, kter� s n�m jako cholerou podezłelżm zav�d�li, śe uś poŁal zcela nev�domky neust�le pou�t�t do kalhot. Aś se koneŁn� dostal do rukou na jedn� takov� pozorovac� stanici n�jak�mu odborn�kovi, kterż v jeho vżm�tech nezjistil cholerovżch bacilł, utuśil mu stłeva taninem jako �vec dratv� rozbit� Łochty a poslal ho na nejbliś�� etapn� velitelstv�, uznav kadeta Bieglera, kterż byl jako p�ra nad hrncem, frontdiensttauglich.
Byl to srdeŁnż Łlov�k.
Kdyś ho kadet Biegler upozor�oval, śe se c�t� velice slabżm, łekl k n�mu s śsm�vem: "Zlatou medaili za stateŁnost je�t� unesete. Vśdy� jste se płihl�sil płece dobrovoln� na vojnu."
A tak se kadet Biegler vydal za zlatou medail�.
Jeho utuśen� stłeva nevrhala jiś ł�dkou tekutinu do kalhot, ale złstalo mu płece jen Łast� nucen�, takśe od posledn� etapy aś na �t�b brig�dy, kde se setkal s poruŁ�kem Dubem, byla to vlastn� manifestaŁn� cesta po v�ech mośnżch z�chodech. N�kolikr�t zme�kal vlak, pon�vadś sed�l na n�draś�ch v klozetech tak dlouho, dokud vlak neodjel. N�kolikr�t zame�kal ve vlaku płesed�n�, sed� ve vlaku na z�chod�. Ale płesto, płes v�echny z�chody, kter� mu byly v cest�, kadet Biegler płec jen se płibliśoval k brig�d�.
PoruŁ�k Dub m�l bżt tenkr�t płece je�t� n�kolik dnł v o�etłov�n� u brig�dy, ale t�hoś dne, kdyś �vejk odjel k bataliónu, �t�bn� l�kał si to s poruŁ�kem Dubem rozmyslel, kdyś se dov�d�l, śe odpłldne t�m sm�rem, kde leś� batalión 91. pluku, odj�śd� sanitn� automobil.
Byl velice r�d, śe se zbavil poruŁ�ka Duba, kterż jako vśdy dokl�dal sv� rłzn� tvrzen� slovy: "O tom jsme jiś płed v�lkou u n�s mluvili s panem okresn�m hejtmanem."
"Mit deinem Bezirkshauptmann kannst du mir Arsch lecken," pomyslil si �t�bn� l�kał a velice d�koval t� n�hod�, śe sanitn� automobily jedou nahoru na Kamionku Strumilowu płes Zóltance.
�vejk tam u brig�dy nevid�l kadeta Bieglera, pon�vadś tżś płes dv� hodiny sed�l op�t na jednom splachovac�m zał�zen� pro dłstojn�ky u brig�dy.
Mośno ł�ct sm�le, śe kadet Biegler na podobnżch m�stech nikdy neztr�cel Łasu, pon�vadś si opakoval v�echny slavn� bitvy slavnżch rakouskouherskżch vojsk, poŁ�naje bitvou u N�rdlingen dne 6. z�ł� 1634 a konŁe Sarajevem 19. srpna 1878.
Kdyś tak nesŁ�sln�kr�te tahal za ��łru splachovac�ho klozetu a voda se s hlukem ł�tila do m�sy, tu płimhoułiv oŁi, płedstavoval si łev bitvy, śtok j�zdy a hukot d�l.
Setk�n� poruŁ�ka Duba s kadetem Bieglerem nebylo pł�li� płvabn� a bylo jist� pł�Łinou nakyslosti v jich budouc�m pom�ru ve sluśb� i mimo sluśby.
Kdyś totiś jiś poŁtvrt� poruŁ�k Dub dobżval se na z�chod, dop�len� vykłikl: "Kdo je tam?"
"Kadet Biegler, 11. mar�kumpanie, batalión N, 91. regiment," zn�la hrd� odpov��.
"Zde," płedstavoval se konkurent płede dvełmi, "poruŁ�k Dub od t�śe kumpanie."
"Hned jsem hotov, pane poruŁ�ku!"
"�ek�m!"
PoruŁ�k Dub d�val se netrp�liv� na hodinky. Nikdo by nev�łil, jak� je tłeba energie a houśevnatosti k tomu, vydrśet v takov� situaci płede dvełmi novżch patn�ct minut, potom je�t� p�t, a pak dal��ch p�t, a dost�val na klep�n�, tluŁen� a kop�n� st�le tut�ś odpov�di "Hned jsem hotov, pane poruŁ�ku."
PoruŁ�ka Duba zmocnila se horeŁka, zejm�na kdyś po nad�jn�m �ust�n� pap�ru uplynulo dal��ch sedm minut, aniś by se dvełe otevłely.
Kadet Biegler byl ke v�emu je�t� tak taktn�, śe nespou�t�l je�t� neust�le vodu.
PoruŁ�k Dub v slab� horeŁce poŁal płemż�let, jestli si snad nem� st�śovat veliteli brig�dy, kterż, młśe bżt, d� rozkaz vylomit dvełe a vyn�st odtamtud kadeta Bieglera. Tak� mu napadlo, śe snad je to poru�en� subordinace.
PoruŁ�k Dub teprve po dal��ch p�ti minut�ch vlastn� zpozoroval, śe by tam za dvełmi nem�l uś nic co d�lat, śe uś ho to d�vno płe�lo. Setrv�val v�ak płed klozetem z jak�hosi principu, kopaje d�le do dveł�, za kterżmi se ozżvalo st�le tot�ś: "In einer Minute fertig, Herr Leutnant"
KoneŁn� bylo sly�et, jak Biegler spou�t� vodu, a za chv�li setkali se oba tv�ł� v tv�ł.
"Kadete Bieglere," zahłm�l na n�ho poruŁ�k Dub, "nemyslete si, śe jsem zde byl za tżmśe śŁelem jako vy. Płi�el jsem kvłli tomu, śe jste se mn� płi sv�m pł�chodu k �t�bu brig�dy neohl�sil. Nezn�te płedpisy? V�te, komu jste dal płednost?"
Kadet Biegler srovn�val chv�li ve sv� pam�ti, jestli se płece snad nedopustil n�Łeho, co by se nesrovn�valo s discipl�nou a s nał�zen�mi tżkaj�c�mi se stykł niś��ch dłstojnickżch �arś� s vy���mi.
V jeho v�domostech v tomto ohledu byla nehor�zn� mezera a propast.
Ve �kole jim nikdo o tom nepłedn�el, jak se m� v takov�m pł�pad� zachovat niś�� dłstojnick� hodnost vłŁi druh�, vy���; zdali m� nedokadit a vylet�t ze dveł� z�chodu, płidrśuje si jednou rukou kalhoty a druhou vzd�vaje Łest.
"Nuśe odpov�zte, kadete Bieglere!" vyzżvav� zvolal poruŁ�k Dub.
A tu kadet Biegler si vzpomn�l na zcela jednoduchou odpov��, kter� to rozlu�tila: "Pane poruŁ�ku, nem�l jsem v�domosti po sv�m płibyt� do �t�bu brig�dy, śe se zde nal�z�te, a vył�div sv� z�leśitosti v kancel�łi, odebral jsem se ihned na z�chod, kde jsem setrval aś do va�eho pł�chodu."
K Łemuś dodal slavnostn�m hlasem: "Kadet Biegler hl�s� se panu poruŁ�kovi Dubovi."
"Vid�te, śe to nen� maliŁkost," s trpkost� łekl poruŁ�k Dub, "podle m�ho n�zoru m�l jste ihned, kadete Bieglere, jakmile jste se dostal do �t�bu brig�dy, ot�zati se v kancel�łi, zdali n�hodou nen� zde t�ś pł�tomen n�jakż dłstojn�k od va�eho bataliónu, od va�� kumpanie. O va�em chov�n� rozhodneme u bataliónu. Odj�śd�m k n�mu automobilem, a vy pojedete s sebou. - ��dn� ale!"
Kadet Biegler totiś nam�tl, śe m� z kancel�łe �t�bu brig�dy vypracovanou mar�rśtu po �eleznici, kterżśto zpłsob cestov�n� zd�l se mu bżt mnohem vżhodn�j��m vzhledem ku chv�n� jeho koneŁn�ku. Kaśd� d�t� płece v�, śe automobily nejsou zał�zeny na takov� v�ci. Neś prolet� sto osmdes�t kilometrł, m� uś to d�vno v kalhotech.
�ertv� co se to stalo, śe otłesy automobilu nem�ly zprvu, kdyś vyjeli, tak dalece ś�dn�ho vlivu na Bieglera. PoruŁ�k Dub byl celż zoufalż, śe se mu nepodał� prov�sti pl�n pomsty.
Kdyś totiś vyjeli, poruŁ�k Dub si v duchu myslel: "Jen poŁkej, kadete Bieglere, jestli to na tebe płijde, mysl�, śe d�m zastavit."
V tomto sm�ru tak�, pokud to bylo mośno pro rychlost, kterou polykali kilometry, navazoval pł�jemnou rozmluvu o tom, śe vojensk� automobily, maj�c� vym�łenou urŁitou dr�hu, nesm� plżtvati benz�nem a zastavovat se nikde.
Kadet Biegler proti tomu nam�tl zcela spr�vn�, śe kdyś automobil n�kde Łek� na n�co, nespotłebuje vłbec benz�nu, pon�vadś �of�r vypne motor.
"M�-li," pokraŁoval neodbytn� poruŁ�k Dub, "płiject ve vym�łenż Łas na sv� m�sto, nesm� se nikde zastavovat "
Ze strany kadeta Bieglera nen�sledovalo v�ce ś�dn� repliky.
Tak łezali vzduch płes Łtvrt hodiny, kdyś vtom poruŁ�k Dub c�til, śe m� n�jak nafoukl� błicho a śe by bylo z�hodno zastavit automobil, vyl�zt ven a vstoupit do �karpy, sundat kalhoty a hledat ulehŁen�.
Drśel se jako hrdina aś na 126. kilometr, kdy r�zn� zat�hl �of�ra za pl᚝ a vykłikl mu do ucha: "Halt!"
"Kadete Bieglere," łekl poruŁ�k Dub milostiv�, seskakuje rychle z automobilu ,ke �karp�, "te� m�te tak� pł�leśitost "
"D�kuji," odpov�d�l kadet Biegler, "nechci zbyteŁn� zdrśovat automobil."
A kadet Biegler, kterż m�l t�ś uś na kraj�Łku, łekl si v duchu, śe se rad�ji pod�l�, neś by propustil kr�snou mośnost blamovat poruŁ�ka Duba.
Neś dojeli do Zóltance, dal poruŁ�k Dub je�t� dvakr�t zastavit a po posledn� zast�vce łekl urputn� k Bieglerovi: "M�l jsem k ob�du biko� po Polsku. Od bataliónu telegrafuji st�śnost na brig�du. Zkaśen� kysel� zel� a znehodnocen� k poś�v�n� vepłov� maso. Sm�lost kuchałł płevy�uje v�echny meze. Kdo mne je�t� nezn�, ten mne pozn�."
"Feldmar��lek Nostitz-Rhieneck, elita rezervn� kaval�rie," odpov�d�l na to Biegler, "vydal spis Was schadet dem Magen im Kriege, ve kter�m nedoporuŁoval płi v�leŁnżch śtrap�ch a sv�zel�ch vłbec j�sti vepłov�ho masa. Kaśd� nestł�dmost na pochodu �kod�."
PoruŁ�k Dub neodpov�d�l na to ani slova, jenom si pomyslil: "Tvou uŁenost srovn�m, chlape." Potom si to rozmyslil a płece se jen ozval Bieglerovi s śpln� hloupou ot�zkou: "Vy tedy mysl�te, kadete Bieglere, śe dłstojn�k, vedle kter�hoś vy mus�te se pokl�dati dle sv� �arśe bżti jemu podł�zenżm, nestł�dm� j�? Necht�l jste snad ł�ct, kadete Bieglere, śe jsem se płeśral? D�kuji v�m za tu sprostotu. Bulte ubezpeŁen, śe si to s v�mi vyrovn�m, vy mne je�t� nezn�te, ale aś mne pozn�te, tak si vzpomenete na poruŁ�ka Duba."
Byl by si płi posledn�m m�lem płekousl jazyk, pon�vadś płelet�li na silnici n�jakż vżmol.
Kadet Biegler neodpov�dal zase niŁeho, coś popudilo op�t poruŁ�ka Duba, takśe se hrub� ot�zal: "Posly�te, kadete Bieglere, mysl�m, śe jste se uŁil, śe m�te na ot�zky sv�ho płedstaven�ho odpov�dat "
"Ov�em," łekl kadet Biegler, "jest takovż pasus. Nutno ov�em płedem rozebrati n� vz�jemnż pom�r. Pokud mn� zn�mo, nejsem nikam je�t� płid�len, takśe odpad� t�m śpln� łeŁ o m� bezprostłedn� podł�zenosti k v�m, pane poruŁ�ku. Nejdłleśit�j��m ov�em jest, śe odpov�d� se na ot�zky płedstavenżch v dłstojnickżch kruz�ch jedin� ve v�cech sluśby. Jak my zde dva sed�me v automobilu, nepłedstavujeme ś�dnou bojovnou slośku urŁit� v�leŁn� manipulace. Mezi n�mi nen� ś�dn�ho sluśebn�ho pom�ru. Jedeme oba stejn� ku svżm odd�lłm a nebylo by rozhodn� ś�dnżm sluśebn�m vyj�dłen�m se odpov�� na va�i ot�zku, zdali jsem cht�l snad ł�ct, śe jste se płeśral, pane poruŁ�ku."
"Uś jste domluvil?" załval na n�ho poruŁ�k Dub, "vy jeden..."
"Ano," prohl�sil pevnżm hlasem kadet Biegler, "nezapome�te, pane poruŁ�ku, śe o tom, co se mezi n�mi stalo, rozhodne patrn� Łestnż dłstojnickż soud."
PoruŁ�k Dub byl t�m�ł bez sebe zlost� a vztekem. U n�ho bylo zvl�tn�m zvykem, śe kdyś se rozŁ�lil, mluvil je�t� v�t�� pitomosti a hlouposti neśli v klidu.
Proto tak� zabruŁel: "O v�s bude rozhodovat vojenskż soud."
Kadet Biegler pouśil t�to pł�leśitosti, aby ho dorazil śpln�, a proto łekl takovżm nejpł�tel�t�j��m tónem: "Ty śertuje�, kamar�de." PoruŁ�k Dub vykłikl na �of�ra, aby zastavil.
"Jeden z n�s mus� j�t p�ky," zabl�bolil.
"J� se vezu," klidn� na to 'łekl kadet Biegler, "a ty si d�lej, kamar�de, co chce�."
"Je�te d�l," hlasem jako v deliriu houkl poruŁ�k Dub na �of�ra a zahalil se potom v dłstojn� mlŁen� jako Julius Caesar, kdyś se k n�mu płibliśovali spiklenci s dżkami, aby ho probodli. Tak płijeli do Zóltance, kde na�li stopu bataliónu.

Mezit�mco poruŁ�k Dub s kadetem Bieglerem se je�t� na schodech h�dali o tom, zdali kadet, kterż nen� je�t� nikam załazen, m� n�rok na jitrnici z onoho mnośstv�, kter� płipad� na dłstojnictvo jednotlivżch kumpani�, dole v kuchyni zat�m byli jiś syti a rozlośili se po rozlehlżch lavic�ch a rozhovołili se o v�em mośn�m, płiŁemś bafali osto�est z dżmek.
Kuchał Jurajda prohl�sil: "Tak jsem v�m dnes ud�lal b�jeŁnż vyn�lez. Mysl�m, śe to ud�l� śplnż płevrat v kuchałstv�. Ty płece v�, Va�ku, śe jsem nemohl nikde v t�to proklat� vesnici naj�t marj�nku do jitrnic."
"Herba majoranae," łekl śŁetn� �ikovatel Van�k, vzpom�naje na to, śe je drogistou.
Jurajda pokraŁoval: "Je neprozkouman�, jak lidskż duch ch�pe se v nouzi nejrłzn�j��ch prostłedkł, jak se mu jev� nov� obzory, jak zaŁ�n� vynal�zat v�echny nemośn� v�ci, o kterżch se lidstvu dosud ani nesnilo... Hled�m tedy po v�ech staven�ch marj�nku, b�h�m, sh�n�m se, vysv�tluji jim, k Łemu to potłebuji, jak to vypad�..."
"To jsi m�l je�t� popsat vłni," ozval se z lavice �vejk, "m�l jsi ł�ct, śe marj�nka von� tak, jako kdyś Łich� k lahviŁce inkoustu v aleji rozkvetlżch ag�tł. Na vrchu Bohdalci u Prahy..."
"Ale �vejku," płeru�il ho prosebnżm hlasem jednoroŁn� dobrovoln�k Marek, "nech dokonŁit Jurajdu."
Jurajda mluvil d�l: "V jednom statku płi�el jsem na jednoho star�ho, vyslouśil�ho voj�ka z doby okupace Bosny a Hercegoviny kterż vyslouśil vojenskou sluśbu v Pardubic�ch u hul�nł a je�t� dnes nezapomn�l Łesky. Ten se se mnou zaŁal h�dat, śe v �ech�ch se ned�v� do jitrnic marj�nka, ale hełm�nek. Nev�d�l jsem tedy doopravdy, co si tedy poŁnu, nebo� opravdu kaśdż rozumnż a nepłedpojatż Łlov�k mus� povaśovat marj�nku mezi kołen�m, kter� se d�v� do jitrnic, za princeznu. Nutno bylo nal�zti rychle takóvou n�hraśku, kter� by dodala r�zovit� kołen�n� chuti. A tak jsem na�el v jednom staven� pod obrazem n�jak�ho svat�ho pov�enż svatebn� myrtovż v�neŁek. Byli to novomanśel�, v�tviŁky myrty na v�neŁku byly je�t� dosti sv�ś�. Tak jsem dal myrtu do jitrnic, ov�em śe jsem musel celż svatebn� v�neŁek tłikr�t pałit ve vał�c� vod�, aby l�stky zm�kly a pozbyly pł�li� �tiplav� vłn� a chuti. To se rozum�, śe kdyś jsem jim bral ten svatebn� myrtovż v�neŁek do jitrnic, śe bylo mnoho pl�Łe. RozlouŁili se se mnou s uji�t�n�m, śe za takov� rouh�n�, pon�vadś v�neŁek byl sv�cenż, nejbliś�� koule mne zabije. Vy jste jedli płece mou jitrnicovou pol�vku a nikdo z v�s nepoznal, śe m�sto marj�nkou von� myrtou."
"V Jindłichov� Hradci," ozval se �vejk, "byl płed lety uzen�ł Josef Linek a ten m�l na polici dv� krabice. V jedn� m�l sm�s v�eho kołen�, kter� d�val do jitrnic a jelit. V druh� krabici m�l pr�ek na hmyz, pon�vadś ten uzen�ł uś n�kolikr�te zjistil, śe rozkousali jeho kun�ofti v bułt� �t�nici nebo �v�ba. Von vśdycky ł�kal, pokud se tżk� �t�nice, śe m� kołennou pł�chu� po hołkżch mandl�ch, kter� se d�vaj� do b�bovek, ale �v�bi śe v uzenin�ch smrd�j� jako star� bible prolezl� pl�sn�. Proto von drśel na Łistotu ve svż d�ln� a zasejpal v�ude ten pr�ek na hmyz. Takhle jednou d�l� jelita a m�l płitom rżmu. Popadne tu krabici s pr�kem na hmyz a vsypal to do prejtu na jelita, a vod tż doby v Jindłichov� Hradci chodili pro jelita jen k Linkovi. Lidi se mu tam pł�mo hrnuli do kr�mu. A von byl tak chytrej, śe płeci na to płi�el, śe to d�l� ten pr�ek na hmyz, a vod tż doby objedn�val si na dob�rku cel� bedniŁky s t�m pr�kem, kdyś byl płedt�m upozornil firmu, od kter� to bral, aby na bedniŁku napsali ,Indick� kołen�`. To bylo jeho tajemstv�, s n�m �el do hrobu, a nejzaj�mav�j��m bylo to, śe z t�ch rodin, kde brali jeho jelita, vodst�hovali se v�ichni �v�bi a �t�nice. Vod tż doby patł� Jindłichłv Hradec k nejŁist��m m�stłm v celejch �ech�ch."
"Uś jsi skonŁil?" ot�zal se jednoroŁn� dobrovoln�k Marek, kterż cht�l patrn� t�ś vm�siti se do rozhovoru.
"S t�m bych uś byl hotov," odpov�d�l �vejk, "ale zn�m podobnż pł�pad v Beskyd�ch, ale vo tom v�m pov�m, aś budeme v gefechtu."
JednoroŁn� dobrovoln�k Marek se rozhovołil: "Kuchałsk� um�n� nejl�pe se pozn� ve v�lce, zejm�na na front�. Dovol�m si uŁiniti mal� płirovn�n�. V m�ru Łetli jsme a slżchali o takzvanżch ledovżch pol�vk�ch, to jest pol�vk�ch, do nichś płid�v� se led a kter� jsou velice obl�beny v severn�m N�mecku, D�nsku a �v�dsku. A vid�te, płi�la v�lka, a letos v zim� v Karpatech m�li voj�ci tolik zmrzl� pol�vky, śe ji ani nejedli, a je to płece specialita."
"Zmrzlż gul� d� se j�st," nam�tl śŁetn� �ikovatel Van�k, "ale ne dlouho, tak nanejvż� tżden. Kvłli tomu na�e dev�t� kumpanie pustila pozici."
"Je�t� za m�ru," s neobyŁejnou v�śnost� łekl �vejk, "toŁila se cel� vojna kolem kuchyn� a kolem nejrozmanit�j��ch j�del. M�li jsme v�m v Bud�jovic�ch obrlajtnanta Z�krejse, ten se toŁil poł�d kolem dłstojnickż kuchyn�, a taky, kdyś ��kej voj�k n�co proved, tak si ho postavil hapt�k a pustil se do n�ho: ,Ty pacholku, jestli se to bude je�t� jednou opakovat, t�k ud�l�m z tvż huby dłkladn� naklepanou ro�t�nku, roz�l�pnu t� na bramborovou ka�i a pak ti to d�m seśrat. PoteŁe z tebe kaldoun s rejś�, bude� vypadat jako pro�pikovanej zaj�c na pek�Łi. Tak vid�, śe se mus� polep�it, jestli nechce�, aby lidi mysleli, śe jsem z tebe ud�lal fa��rovanou peŁeni se zel�m."
Dal�� vżklad a zaj�mavż rozhovor o pouś�v�n� j�deln�ho l�stku pro vychov�n� voj�nł płed v�lkou byl płeru�en velikżm kłikem nahołe, kde konŁil slavnostn� ob�d.
Ze zmaten� sm�si hlasł vynikal kłik kadeta Bieglera: "Voj�k m� jiś v m�ru zn�t, Łeho vyśaduje v�lka, a ve v�lce nezapom�nat, Łemu se nauŁil na cviŁi�ti."
Potom bylo sly�et sup�n� poruŁ�ka Duba: "Pros�m, aby bylo konstatov�no, śe jsem jiś potłet� uraśen!"
Nahołe d�ly se velk� v�ci.
PoruŁ�k Dub, kterż choval zn�m� z�ludn� śmysly s kadetem Bieglerem płed tv�ł� batalionskomandanta, byl hned płi vstupu uv�t�n dłstojn�ky velkżm łevem. �Łinkovala znamenit� na v�echny śidovsk� kołalka.
Tak volali jeden płes druh�ho, nar�śej�ce na jezdeck� um�n� poruŁ�ka Duba: "Bez �tolby to nejde! - Spla�enż mustang! - Jak dlouho jsi se, kamar�de, pohyboval mezi kovboji na Z�pad�? Krasojezdec!"
Hejtman S�gner rychle do n�ho vrazil odlivku proklet� kołalky a uraśenż poruŁ�k Dub zasedl za stłl, Płistavil si starou rozbitou śidli k nadporuŁ�kovi Luk�ovi, kterż ho uv�tal pł�telskżmi slovy: "V�echno jsme jiś sn�dli, kamar�de."
Smutn� postava kadeta Bieglera byla jaksi płehl�dnuta, płesto, śe kadet Biegler płesn� dle płedpisu hl�sil se kolem stolu hejtmanovi S�gnerovi sluśebn� a druhżm dłstojn�kłm, opakuje kolikr�t za sebou, aŁkoliv ho v�ichni vid�li a znali: "Kadet Biegler płibyl do �t�bu bataliónu."
Biegler vzal si plnou sklenici, usedl potom zcela skromn� k oknu a Łekal na vhodnż okamśik, aby mohl hodit do pov�tł� n�kter� sv� znalost� z uŁebnic.
PoruŁ�k Dub, kter�mu ty hrozn� płiboudliny lezly do hlavy, klepal prstem o stłl a zŁistajasna obr�til se k hejtmanovi S�gnerovi:
"S okresn�m hejtmanem jsme vśdy ł�k�vali: Patriotismus, v�rnost k povinnosti, sebepłekon�n�, to jsou ty prav� zbran� ve v�lce! Płipom�n�m si to zejm�na dnes, kdyś na�e vojska v dohledn� dob� płekroŁ� hranice."
<*>