Osudy dobrĂŠho vojĂĄka Ĺ vejka II


Jaroslav Hašek
Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války
II. kniha
NA FRONTĚ

*1. kapitola

Švejkovy nehody ve vlaku
V jednom kupé druhé tłídy rychlíku Praha-České Budějovice byli tłi, nadporuŁík Lukáš, naproti kterému seděl starší pán, śplně holohlavĹź, a Švejk, kterĹź stál skromné u dvełí k chodbě a chystal se právě vyslechnout novĹź płíval hromobití nadporuŁíka Lukáše, kterĹź, nedbaje płítomnosti holohlavého civilisty, hłímal Švejkovi do duše po celé trati, kterou projeli, śe je bośí dobytek a podobné.

Nešlo o nic jiného neś o maliŁkost, o poŁet zavazadel, které Švejk opatroval.
"Ukradli nám kufr," vytĹźkal nadporuŁík Švejkovi; "to se jen tak łekne, holomku!"
"Poslušně hlásím, pane obrlajtnant," ozval se tiše Švejk, "dovopravdy ho ukradli. Na nádraśí se vśdycky potlouká moc takovĹźch šizuňkł a já si to płedstavuju tak, śe jednomu z nich se nepochybně zamlouval vᚠkufr a ten Łlověk śe nepochybně vyuśitkoval toho, jak jsem vodešel vod zavazadel, abych vám vohlásil, śe s našima zavazadlama je všechno v połádku. Von moh ten nᚠkufr ukradnout právě jen v takovej płíznivej okamśik. Po takovĹźm okamśiku voni pasou. płed dvěma léty na Severozápadním nádraśí ukradli jedné paniŁce koŁárek i s holŁiŁkou v pełinkách a byli tak šlechetní, śe holŁiŁku vodevzdali na policejní komisałství u nás v ulici, śe prej ji našli pohozenou v prłjezdě. Potom udělaly noviny z tĹź ubohĹź paní krkavŁí matku."
A Švejk dłrazně prohlásil: "Na nádraśí se kradlo vśdycky a bude se krást dál. Jinak to nejde."
"Já jsem płesvědŁen, Švejku," ujal se slova nadporuŁík, "śe to s vámi jednou prachšpatně skonŁí. Połád ještě nevím, děláte-li ze sebe vola nebo jste se uś volem narodil. Co bylo v tom kufru?"
"Dohromady nic, pane obrlajtnant," odpověděl Švejk, nespouštěje oŁí z lysé lebky civilisty sedícího naproti nadporuŁíkovi, kterĹź, jak se zdálo, nejevil praśádnĹź zájem o celou záleśitost a Łetl si Neue freie Presse, "v celĹźm tom kufru bylo jen zrcadlo z pokoje a śeleznej věšák z płedsíně, takśe jsme vlastně neutrpěli śádnĹź ztráty, poněvadś zrcadlo i věšák patłily panu domácímu."
Vida hroznĹź posuněk nadporuŁíkłv, pokraŁoval Švejk laskavĹźm hlasem: "Poslušně hlásím, pane obrlajtnant, śe jsem vo tom, śe ten kufr bude ukradenej, napłed nic nevěděl, a co se tĹźká toho zrcadla a věšáku, tak jsem to voznámil panu domácímu, śe mu to vrátíme, aś płijdem z vojny domł. V nepłátelskejch zemích je hodně zrcadel i věšákł, takśe ani v tomhle płípadě nemłśeme utrpět s panem domácím śádnou ztrátu. Jakmile dobyjeme nějakĹź město..."
"Kušte, Švejku," strašlivĹźm hlasem skoŁil do toho nadporuŁík, "já vás jednou płedám k polnímu soudu. Rozvaśte si dobłe, jestli nejste nejprachpitomějším chlapem na světě. NěkterĹź Łlověk, kdyby śil tisíc let, nevyvedl by tolik pitomostí jako vy během těch několika neděl. Doufám, śe jste to také pozoroval?"
"Poslušně hlásím, śe jsem to, pane obrlajtnant, pozoroval. Já mám, jak se łíká, vyvinutej pozorovací talent, kdyś uś je pozdě a něco se stane nepłíjemnĹźho. Já mám takovou smłlu jako nějakej Nechleba z Nekázanky, kterĹź tam chodil do hospody V ŁubŁím háji. Ten chtěl vśdycky dělat dobrotu a vod soboty vést novej śivot, a vśdycky na druhej den łíkal: ,Tak jsem vám, kamarádi, k ránu pozoroval, śe jsem na pryŁně: A vśdycky ho to stihlo, kdyś si umínil, śe płjde v połádku domł, a nakonec se vysvětlilo, śe porazil někde nějakou vohradu nebo vypłáh koně drośkáłovi nebo si chtěl proŁistit fajfku pérem z kohoutího chvostu nějakĹź policejní patroly. Von byl z toho cele] zoufale] a nejvíc mu to bylo líto, śe se ta smłla táhne po celĹź generace. Jeho dědeŁek šel jednou na vandr..."
"Dejte mně pokoj; Švejku, s vašimi vĹźklady." "Poslušně hlásím, pane obrlajtnant, śe všechno, co zde povídám, je svatosvatá pravda. Jeho dědeŁek šel na vandr..."
"Švejku," rozŁílil se nadporuŁík, "ještě jednou vám płikazuji, abyste mně nic nevykládal, nechci nic slyšet. Aś płijedeme do Budějovic, pak si to s vámi vyłídím. Víte, Švejku, śe vás dám zavłít?"
"Poslušně hlásím, pane obrlajtnant, śe to nevím," měkce łekl Švejk, "ještě jste se vo tom nezmiňoval."
NadporuŁíkovi bezděŁně zacvakaly zuby, vzdychl si, vytáhl z pláště Bohemii a Łetl zprávy o velkĹźch vítězstvích, o Łinnosti německé ponorky E na Stłedozemním mołi, a kdyś płišel na zprávu o novém německém vynálezu na vyhazování měst do povětłí pomocí zvláštních bomb vrhanĹźch z létadel, které vybuchují tłikrát za sebou, byl vyrušen hlasem Švejka, kterĹź promluvil na holohlavého pána:
"Dovolte, vašnosti, neráŁíte bĹźt pan Purkrábek, zástupce banky Slávie?"
Kdyś holohlavĹź pán neodpovídal, łekl Švejk nadporuŁíkovi:
"Poslušně hlásím, pane obrlajtnant, śe jsem jednou Łetl v novinách, śe normální Łlověk má mít na hlavě prłměrně 60 aś 70 tisíc vlasł a śe ŁernĹź vlasy bĹźvají łidší, jak je vidět z mnohĹźch płípadł."
A pokraŁoval neśprosně dál: "Potom łíkal jednou jeden medik v kavárně U Špírkł, śe padání vlasł zaviňuje duševní pohnutí v šestinedělí."
A nyní se stalo něco hrozného. HolohlavĹź pán vyskoŁil na Švejka, załval na něho: "Marsch heraus, Sie Schweinkerl," vykopl ho do chodby a vrátiv se do kupé uchystal malé płekvapení nadporuŁíkovi tím, śe se mu płedstavil.
Byl to nepatrnĹź omyl. Holohlavé individuum nebylo panem Purkrábkem, zástupcem banky Slávie, ale pouze generálmajorem von Schwarzburg. Generálmajor konal právě v civilu inspekŁní cestu po posádkách a jel płekvapit Budějovice.
Byl to nejstrašnější inspekŁní generál, kterĹź se kdy narodil, a našel-li něco v nepołádku, vedl jen tuto rozmluvu s veliteli posádek:
"Máte revolver?" "Mám." "Dobše! Na vašem místě jisté bych věděl, co s ním dělat, nebol co zde vidím, to není posádka, ale stádo sviní."
A skuteŁné po jeho inspekŁní cestě se tu a tam vśdycky někdo zastłelil, coś generálmajor von Schwarzburg konstatoval se zadostiuŁiněním: "Tak to má bĹźt! To je voják!"
Vypadalo to tak, śe nemá łád, kdyś po jeho inspekci złstal vłbec někdo naśivu. Měl mánii płelośit vśdy dłstojníka na nejnepłíjemnější místa. StaŁilo to nejmenší, a dłstojník se jiś louŁil se svou posádkou a putoval na Łernohorské hranice nebo do nějakého opilého, zoufalého garnizĂłnu v špinavém koutě HaliŁe.
"Pane nadporuŁíku," łekl, "kde jste navštěvoval kadetní školu?"
"V Praze."
"Vy jste tedy chodil do kadetní školy a nevíte ani, śe dłstojník je zodpověden za svého podłízeného. To je pěkné. Za druhé bavíte se se svĹźm sluhou jako s nějakĹźm svĹźm intimním płítelem. Dovolujete mu, aby mluvil, aniś by byl tázán. To je ještě hezŁí. Za tłetí dovolíte mu uráśet vaše płedstavené. A to je to nejkrásnější, ze všeho toho vyvodím dłsledky. Jak se jmenujete, pane nadporuŁíku?"
"Lukáš."
"A u kterého pluku slouśíte?"
"Byl jsem..."
"Děkuji, o to, kde jste byl, není łeŁi, chci vědět, kde jste teď."
"U 91. pěšího pluku, pane generálmajore. Płelośili mne..."
"Vás płelośili? To udělali velice dobłe. Vám nebude na škodu podívat se co nejdłív s 91. pěším plukem někam na bojiště."
"O tom je jiś rozhodnuto, pane generálmajore."
Generálmajor měl nyní płednášku o tom, śe pozoruje poslední léta, śe dłstojníci mluví se svĹźmi podłízenĹźmi familiérním tĂłnem, a śe v tom vidí nebezpeĹí šíłení nějakĹźch demokratickĹźch zásad. Voják má se drśet v hrłze, musí se tłást płed svĹźm płedstavenĹźm, bát se ho. Dłstojníci musí drśet muśstvo na deset krokł od těla a nedovolit mu, aby płemĹźšlelo samostatné nebo dokonce vłbec myslilo, v tom śe je tragickĹź omyl posledních let. Dłív se muśstvo bálo dłstojníkł jako ohně, ale dnes...
Generálmajor beznadějně máchl rukou: "Dnes většina dłstojnictva mazlí se s vojáky. To jsem chtěl łíct."
Generálmajor vzal opět své noviny a zahloubal se do Łtení. NadporuŁík Lukᚠvyšel bledĹź na chodbu, aby si to se Švejkem vypołádal.
Našel ho stojícího u okna s tak blaśenĹźm a spokojenĹźm vĹźrazem, jakĹź młśe mít jen jednoměsíŁní robátko, které se napilo, nacucalo a nyní spinká.
NadporuŁík se zastavil, kĹźvl na Švejka a ukázal mu prázdné kupé. Vešel za Švejkem a uzavłel dvełe.
"Švejku," łekl slavnostně, "koneŁně płišel okamśik, kdy dostanete pár facek, jakĹźch svět neviděl. ProŁpak jste napadl na toho plešatého pána? Víte, śe je to generálmajor von Schwarzburg?"
"Poslušné hlásím, pane obrlajtnant," ozval se Švejk, tváłe se jako muŁedník, "śe já vłbec nikdy v śivotě jsem neměl toho nejmenšího śmyslu někoho urazit a śe vłbec nemám ponětí a zdání o nějakĹźm panu generálmajoru. Von vopravdu je celej pan Purkrábek, zástupce banky Slávie. Ten chodil k nám do hospody a jednou, kdyś u stolu usnul, tak mu na jeho pleš néjakej dobrodinec napsal inkoustovou tuśkou: ,Dovolujeme si vám tímto dle płipojené sazby IIIc zdvołile nabídnouti nastłádání věna a vybavení vašich dítek pomocí śivotního pojištění!` To se ví, śe všichni vodešli, a já tam s ním złstal sám, a poněvadś mám vśdycky smłlu, tak von potom, kdyś se probudil a podíval se do zrcadla, se rozŁílil a myslel, śe jsem to jemu udělal já, a chtěl mně dát taky pár facek."
Slłvko "taky" splynulo tak dojemné měkce a vyŁítavé ze rtł Švejka, śe nadporuŁíkovi sklesla ruka.
Ale Švejk pokraŁoval: "Pro takovou malou mejlku se ten pán nemusel rozŁilovat, von má mít vopravdu 60 aś 70 tisíc vlasł, jako to bylo v tom Łlánku, co má všechno mít normální Łlověk. Mně nikdy v śivotě nenapadlo, śe existuje nějakej plešatej pan generálmajor. To je, jak se łíká, tragickej omyl, kerej se młśe kaśdĹźmu płihodit, kdyś Łlověk něco poznamená a ten druhej se hned toho chytí. To nám jednou płed léty vypravoval krejŁí HĹźvl, jak jel z místa, kde krejŁoval ve ŠtĹźrsku, do Prahy płes Leoben a měl s sebou šunku, kterou si koupil v Mariboru. Jak tak jede ve vlaku, myslel si, śe je vłbec jedinej dech mezi pasaśírama, a kdyś si u SvatĹźho Mołíce zaŁal ukrajovat z tĹź celĹź šunky, tak ten pán, co seděl naproti, poŁal dělat na tu šunku zamilovanĹź voŁi a sliny mu zaŁaly téct z huby. Kdyś to viděl krejŁí HĹźvl, povídal si k sobě nahlas: ,To bys śral, ty chlape mizerná: A ten pán mu Łesky vodpoví: ,To se ví, śe bych śral, kdybys mně dal.` Tak tu šunku seśrali spoleŁně, neś płijeli do Budějovic. Ten pán se jmenoval Vojtěch Rous."
NadporuŁík Lukᚠpodíval se na Švejka a vyšel z kupé. Kdyś seděl opět na svém místě, objevila se za chvíli ve dvełích upłímná tváł Švejkova:
"Poslušně hlásím, pane obrlajtnant, śe jsme za pět minut v Tábołe. Vlak stojí pět minut. Nepłikáśete objednat něco k snědku? Płed léty zde mívali moc dobrou..."
NadporuŁík zułivě vyskoŁil a na chodbě łekl k Švejkovi: ,"leště jednou vás upozorňuji, śe Łím méně se ukazujete, tím jsem šastnější. Nejraději bych byl, kdybych vás vłbec neviděl, a bulte ubezpeŁen, śe se o to postarám. Neukazujte se mně vłbec na oŁi. Ztrate se mně z dohledu, vy dobytku, pitomŁe."
"Dle rozkazu, pane obrlajtnant "
Švejk zasalutoval, otoŁil se vojenskĹźm krokem a šel na konec chodby, kde se posadil v koutku na sedátko prłvodŁího a zapłedl rozmluvu s nějakĹźm śelezniŁním złízencem: "Mohu se vás prosím na něco zeptat?"
ŽelezniŁní złízenec, nejevící patrně śádné chuti do rozhovoru, slabě a apaticky kĹźvl hlavou.
"Ke mně chodíval," rozhovołil se Švejk, "jeden dobrej Łlověk, nějakej Hofmann, a ten vśdy tvrdil, śe tyhle poplašnĹź signály nikdy neśŁinkují, śe to zkrátka a dobłe nefunguje, kdyś se zatáhne za tuhle rukoje. Já, spravedlivě łeŁeno, jsem se nikdy takovou věcí nezajímal, ale kdyś uś jsem si tady toho poplašného aparátu všiml, tak bych rád věděl, na Łem jsem, kdybych náhodou toho někdy potłeboval." Švejk vstal a płistoupil s śelezniŁním złízencem k poplašné brzdě "V nebezpeŁí".
ŽelezniŁní złízenec uznal za svou povinnost vysvětlit Švejkovi, v Łem záleśí celĹź mechanismus aparátu na poplach: "To vám správné łekl, śe se musí zatáhnout za tuhle rukoje, ale lhal vám, śe to nefunguje. Vśdy se vlak zastaví, poněvadś je to ve spojení płes všechny vagĂłny s lokomotivou. Poplašná brzda musí fungovat."
Oba měli płitom ruce na drśátku rukojetě páky a je jistě záhadou, jak se to stalo, śe ji vytáhli a vlak stanul.
Nemohli se také nijak oba shodnout, kdo to vlastně udělal a dal poplašnĹź signál.
Švejk tvrdil, śe on to nemohl bĹźt, śe to neudělal, śe není śádnĹź uliŁník.
"Já se sám tomu divím," łíkal dobrácky ke konduktérovi, "proŁ se vlak tak náhle zastavil. Jede, a najednou stojí. Mě to víc mrzí neś vás."
NějakĹź váśnĹź pán postavil se na obranu śelezniŁního złízence a tvrdil, śe slyšel, jak ten voják první zaŁal rozhovor o poplašnĹźch signálech.
Naproti tomu Švejk mluvil neustále cosi o své poctivosti, śe nemá śádného zájmu na zpośdění vlaku, poněvadś jede do války.
"Pan płednosta stanice vám to vysvětlí," rozhodl konduktér, "to vás bude stát dvacet korun." Zatím bylo vidět, jak cestující vylézají z vagĂłnł, vrchní prłvodŁí píská, nějaká paní zděšeně běśí s cestovním kufrem płes tra do polí.
"To stojí dovopravdy za dvacet korun," rozšafně łekl Švejk, zachovávaje naprostĹź klid, "to je ještě moc lacinĹź. Jednou, kdyś byl císał pán návštěvou na Žiśkově, tak nějakej Franta Šnor zastavil jeho koŁár tím, śe si płed císałem pánem kleknut na kolena do jízdní dráhy. Potom ten policejní komisał z toho rajĂłnu łekl k panu Šnorovi s pláŁem, śe mu to neměl dělat v jeho rajĂłnu, śe to měl udělat vo jednu ulici níś, co patłí uś pod policejního radu Krause, tam śe měl vzdávat hold. Potom toho pana Šnora zavłeli."
Švejk rozhlédl se kolem, právě kdyś vrchní prłvodŁí rozmnośil kruh posluchaŁł.
"Tak abychom zas dál jeli," łekl Švejk, "to není nic pěknĹźho, kdyś se vlak vopozdí. Kdyby to bylo za míru, tak spánembohem, ale kdyś je válka, tak má kaśdej vědět, śe v kaśdĹźm vlaku jedou vojenskĹź osoby, generálmajorově, obrlajtnanti, buršové. KaśdĹź takovĹź vopozdění je vošemetná věc. Napoleon se u Waterloo vopozdil vo pět minut, a byl v hajzlu s celou svou slávou..."
V tom okamśiku prodral se skupinou posluchaŁł nadporuŁík Lukáš. Byl płíšerně bledĹź a nemohl nic jiného ze sebe vypravit neś: "Švejku!"
Švejk zasalutoval a ozval se: "Poslušně hlásím, pane obrlajtnant, śe na mé svalili, śe jsem zastavil vlak. ŽelezniŁní erár má náramné divnĹź plomby u poplašnejch brzd. Člověk aby se k tomu ani nepłibliśoval, jinak by mohl mít malér a mohli by na něm chtít dvacet korun, jako chtějí na mně."
Vrchní prłvodŁí byl jiś venku, dal signál a vlak se opět rozjel.
PosluchaŁi šli na svá místa v kupé a nadporuŁík Lukᚠnepromluvil víc ani slova a šel si téś sednout.
Złstal jen prłvodŁí vlaku se Švejkem a śelezniŁním złízencem. PrłvodŁí vlaku vytáhl zápisní kníśku a sestavoval relaci o celém płípadě. ŽelezniŁní złízenec nevraśivé se díval na Švejka, kterĹź se klidně otázal: "Jste jiś dlouho u dráhy?"
Poněvadś śelezniŁní złízenec neodpovídal, prohlásil Švejk, śe znal nějakého MlíŁka Františka z Uhłiněvse u Prahy, kterĹź také jednou zatáhl za takovou poplašnou brzdu a tak se lekl, śe ztratil na Łtrnáct dní łeŁ a nabyl ji opět, kdyś płišel k Vaňkovi zahradníkovi do Hostivałe na návštěvu a popral se tam a voni vo něho płerazili bejkovec. "To se stalo," dodal Švejk, "v roce 1912 v květnu."
ŽelezniŁní złízenec otevłel si dvełe klozetu a zamkl se v něm.
Złstal prłvodŁí se Švejkem a mámil na něm dvacet korun pokuty, zdłrazňuje, śe ho musí v opaŁném płípadě płedvést v Tábołe k płednostovi stanice.
"Dobrá," łekl Švejk, "já rád mluvím se vzdělanejma lidma a mě to bude moc těšit, kdyś uvidím toho táborskĹźho płednostu stanice."
Švejk vytáhl z blłzy dĹźmku, zapálil si, a vypouštěje ostrĹź dĹźm vojenského tabáku, pokraŁoval: "Płed léty byl ve Svitavě płednostou stanice pan Wagner. Ten byl ras na svĹź podłízenĹź a tejral je, kde moh, a nejvíc si zalez na nějakĹźho vejhybkáłe Jungwirta, aś ten chudák se ze zoufalství šel utopit do łeky. Neś to ale udělal, napsal psaní płednostovi stanice, śe ho bude v noci strašit. A já vám nelśu. Proved to. Sedí v noci mile] pan płednosta u telegrafního aparátu, ozvou se zvonky a płednosta płijme telegram: ,Jak se máš, pacholku? Jungwirt.` Celej tĹźden to trvalo a płednosta poŁal posílat po všech, tratích takovĹźhle sluśební telegramy jako odpověď tomu strašidlu: ,Odpus mně to, Jungwirte: A v noci nato vyklapá mu aparát takovouhle odpověď: ,Oběš se na semaforu u mostu. Jungwirt.` A pan płednosta ho poslech. Potom kvłli tomu zavłeli telegrafistu ze stanice płed Svitavou. Vidíte, śe jsou věci mezi nebem a zemí, vo kterĹźch nemáme ani ponětí."
Vlak vjel do táborského nádraśí a Švejk, neś v prłvodu prłvodŁího vyšel z vlaku, ohlásil, jak se patłí, nadporuŁíkovi Lukášovi: "Poslušné hlásím, pane obrlajtnant, śe mne vedou k panu płednostovi stanice."
NadporuŁík Lukᚠneodpověděl. Zmocnila se ho śplná apatie ke všemu. Problesklo mu hlavou, śe je nejlepší vykašlat se na všechno. Stejné na Švejka jako na holohlavého generálmajora naproti. Sedět klidně, vystoupit v Budějovicích z vlaku, ohlásit se v kasárnách a ject na frontu s nějakou maršovou rotou. Na frontě se dát płípadně zabít a zbavit se toho mizerného světa, po kterém se potlouká taková potvora, jako je Švejk.
Kdyś se vlak hnul, vyhlédl nadporuŁík Lukᚠz okna a viděl na perĂłně stát Švejka, zabraného ve váśnĹź rozhovor s płednostou stanice. Švejk byl obklopen zástupem lidu, mezi kterĹźm bylo vidět téś několik śelezniŁních uniforem.
NadporuŁík Lukᚠsi povzdechl. Nebyl to povzdech lítosti. Bylo mu lehce u srdce, śe Švejk złstal na perĂłně. Dokonce i ten plešatĹź generálmajor nezdál se mu bĹźt takovou protivnou obludou.

Vlak jiś dávno supěl k ČeskĹźm Budějovicím, ale na perĂłně nádraśí lidí kolem Švejka neubĹźvalo.
Švejk mluvil o své nevině a płesvědŁil zástup tak, śe se vyjádłila jedna paní: "Zas tady jednoho vojáŁka sekĹźrujou."
Zástup płijal toto mínění a jeden pán obrátil se na płednostu stanice s prohlášením, śe zaplatí za Švejka dvacet korun pokuty. Je płesvědŁen, śe ten voják to neudělal.
"Podívejte se na něho," odvozoval z nejnevinnějšího vĹźrazu na tváłi Švejka, kterĹź obraceje se k zástupu pronášel: "Já jsem, lidiŁky, nevinnej."
Potom se objevil ŁetnickĹź stráśmistr a vyvedl ze zástupu jednoho obŁana, zatkl ho a odváděl se slovy: "To si zodpovíte, já vám ukáśu pobułovat lidi, śe kdyś se takhle jedná s vojáky, śe nikdo nemłśe od nich śádat, aby to Rakousko vyhrálo."
NešastnĹź obŁan nevzmohl se na nic jiného neś na upłímné tvrzení, śe je płece łeznickĹź mistr od Staré brány a śe to tak nemyslel.
Mezitím dobry muś věłící v nevinnost Švejkovu zaplatil za něho v kanceláłi pokutu a odvedl si Švejka do restaurace tłetí tłídy, kde ho pohostil pivem, a zjistiv, śe všechny prłkazy i vojenskĹź lístek na dráhu nalézají se u nadporuŁíka Lukáše, velkomyslně dal mu pětku na lístek i na další śtratu.
Kdyś odcházel, łekl dłvěrné k Švejkovi: "Tak vojáŁku, jak vám povídám, jestli budete v Rusku v zajetí, tak pozdravujte ode mne sládka Zemana v Zdolbunově. Máte to płece napsané, jak se jmenuji. Jen buďte chytrĹź, abyste dlouho nebyl na frontě."
"Vo to nemějte śádnej strach," łekl Švejk, "je to vśdycky zajímavĹź, uvidět nějakĹź cizí krajiny zadarmo."
Švejk złstal sám sedět za stolem, a zatímco propíjel tiše pětku od šlechetného dobrodince, sdělovali si lidé na perĂłně, ktełí nebyli płi rozmluvě Švejkově s płednostou stanice a viděli jenom zdáli zástup lidu, śe tam chytli nějakého špiĂłna, kterĹź fotografoval nádraśí, coś však vyvracela jedna paní tvrzením, śe se o śádného špiĂłna nejedná, śe však slyšela, jak jeden dragoun posekal dłstojníka u záchodu pro dámy, poněvadś ten dłstojník tam lezl za jeho milou, která vyprovázela toho dragouna.
Těmto dobrodruśnĹźm kombinacím, charakterizujícím nervozitu váleŁné doby, uŁinilo płítrś Łetnictvo, které vyklízelo perĂłn. A Švejk dál tiše pil, vzpomínaje něśně na svého nadporuŁíka. Co ten asi bude dělat, aś płijede do ČeskĹźch Budějovic a v celém vlaku nenajde svého sluhu.
Płed płíjezdem osobního vlaku naplnila se restaurace tłetí tłídu vojákv i civilisty. Płevládali vojáci od rłznĹźch regimentł, formací a nejrłznější národnosti, které vichłice váleŁná zavála do táborskĹźch lazaretł, ktełí nyní odjíśděli znova do pole pro nová zranění, zmrzaŁení, bolesti a jeli si vyslouśit nad svĹźmi hroby prostĹź dłevěnĹź kłíś, na kterém ještě po letech na smutnĹźch pláních vĹźchodní HaliŁe bude se ve větru a dešti tłepetat vybledlá rakouská vojenská Łepice se zrezavělĹźm frantíkem, na které Łas od Łasu si usedne smutnĹź zestárlĹź krkavec, vzpomínající na tuŁné hody płed lety, kdy bĹźval tu pro něho nekoneŁnĹź prostłenĹź stłl lidskĹźch chutnĹźch mrtvol a koňskĹźch zdechlin, kdy právě pod takovou Łepicí, na které sedí, bylo to nejchutnější sousto - lidské oŁi.
Jeden z těch kandidátł utrpení, propuštěnĹź po operaci z vojenského lazaretu, v zamazané uniformě se stopami krve a bláta, płisedl k Švejkovi. Byl tak nějak zakrslĹź, vyhublĹź, smutnĹź. Polośil ši na stłl malĹź balíŁek, vytáhl rozbitou tobolku a płepoŁítával si peníze.
Potom se podíval na Švejka a otázal se: "Magyarul?"
"Já jsem, kamaráde, Čech," odpověděl Švejk, "nechceš se napít?"
"Nem tudom, barátom."
"To nevadí, kamaráde," pobízel Švejk, płistavuje svou plnou sklenici płed smutného vojáka, "jen se połádně napij."
Pochopil, napil se, poděkoval: "Köszönöm szivesen," a dál prohlíśel obsah své tobolky a nakonec vzdychl.
Švejk pochopil, śe by si ten Maďar dal rád pivo, a śe nemá dost peněz, proto mu poruŁil jedno płinést, naŁeś Maďar opět poděkoval a jal se vykládat něco Švejkovi pomocí posuňkł, ukazuje na svou prostłelenou ruku, płiŁemś promluvil mezinárodním jazykem: "Pif, paf, puc!"
Švejk soustrastné kĹźval hlavou a zakrslĹź rekonvalescent sdělil ještě Švejkovi, nakláněje levici na płl metru od země a pozdvihuje potom tłi prsty, śe má tłi malé děti.
"Nincs ham, nincs ham," pokraŁoval, chtěje łíct, śe nemají doma co jíst, a utłel si oŁi, ze kterĹźch vytryskly slzy, špinavĹźm rukávem svého vojenského pláště, ve kterém bylo vidět díru od kulky, která vlítla mu do těla pro uherského krále.
Nebylo to nic podivného, śe płi takové zábavě pomalu Švejkovi nezbĹźvalo nic z oné pětky a śe se pomalu, ale jisté odłezával od ČeskĹźch Budějovic, ztráceje kaśdou sklenicí piva, kterĹźmi hostil sebe i maďarského rekonvalescenta, mośnost koupit si vojenskĹź lístek.
Opět projel stanicí jeden vlak do Budějovic a Švejk stále seděl u stolu a poslouchal, jak Maďar opakuje své: "Pif, paf, puc! Három gyermek, nipcs ham, éljen!"
To poslední łíkal, kdyś si s ním Pukal.
"Jen pij, kluku maďarská," odpovídal. Švejk, "chlastej, vy byste nás tak nehostili..."
Od vedlejšího stolu łekl nějakĹź voják, śe kdyś płijeli do Segedina s 28. regimentem, śe na ně Maďałi ukazovali ruce do vĹźšky.
Byla to svatá pravda, ale tenhle voják se tím patrné cítil uraśen, co potom bylo zjevem obyŁejnĹźm u všech ŁeskĹźch vojákł a co nakonec dělali Maďałi sami, kdyś uś se jim płestala líbit rvaŁka v zájmu uherského krále.
Pak si ten voják téś płisedl a vyprávěl, jak to nahnuli v Segedině Maďarłm a jak je vymlátili z několika hospod. Płitom s uznalostí pochválil, śe se Maďałi umí také prát a śe dostal jednu ránu nośem do zad, takśe ho museli poslati do tĹźlu se léŁit. Teď ale, aś se vrátí, śe ho dá hejtman od jeho bataliĂłnu patrné zavłít, poněvadś uś neměl Łas tu ránu tomu Maďarovi oplatit, jak se duši a patłí, aby ten taky z toho něco měl a byla zachráněna Łest celého regimentu.
"Ihre Dokumentem vaši tokśment?" tak pěkné zaŁal na Švejka velitel vojenské kontroly, šikovatel, provázenĹź Łtyłmi vojáky s bajonety, "já fidět, šédet, nicht fahren, šédet, pit, furt pit, burš!"
"Nemám, miláŁku," odpověděl Švejk, "pan obrlajtnant Lukáš, regiment No 91, je vzal s sebou a já złstal zde na nádraśí."
"Was ist das Wort milatschek?" obrátil se šikovatel k jednomu ze svĹźch vojákł, starému landverákovi, kterĹź podle všeho dělal svému šikovateli všechno naschvál, poněvadś łekl klidně:
"MiláŁek, das ist wie Herr Feldwebel." Šikovatel pokraŁoval dál v rozmluvě se Švejkem:
"Tokśment kaštĹź foják, pes tokśment śávśit auf Bahnhofsmilitärkommando, den lausigen Bursch, wie einen tollen Hund."
Švejka odváděli na vojenské nádraśní velitelství, kde na stráśnici sedělo muśstvo, stejné vypadající jako ten starĹź landverák, kterĹź tak pěkné znal płekládat slovo "miláŁek" do němŁiny svému płirozenému nepłíteli, šikovatelské vrchnosti.
Stráśnice byla vyzdobena litografiemi, které v té době dalo rozesílat ministerstvo vojenství po všech kanceláłích, kterĹźmi procházeli vojáci, stejně jako do škol i do kasáren.
Dobrého vojáka Švejka uvítal obraz znázorňující dle nápisu, jak Łetał František Hammel a desátníci Paulhart a Bachmayer od c. k. 21, stłeleckého pluku povzbuzují muśstvo k vytrvání. Na druhé straně visel obraz s nadpisem: "Četał Jan Danko od 5. pluku honvédskĹźch husarł vypátrá stanoviště nepłátelské baterie."
Po pravé straně níśe visel plakát "Vzácné vzory zmuśilosti".
TakovĹźmi plakáty, jejichś text, s vymyšlenĹźmi vzácnĹźmi vzory, v kanceláłích ministerstva vojenství skládali rłzní ti němeŁtí śurnalisté povolaní na vojnu, chtělo to staré pitomé Rakousko nadchnout vojáky, ktełí to nikdy neŁtli, a kdyś jim takové vzácné vzory zmuśilosti posílali na frontu brośované v kníśkách, balili si do toho cigarety z tabáku do dĹźmky nebo upotłebili to ještě vhodněji, aby to odpovídalo ceně i duchu sepsanĹźch vzácnĹźch vzorł odvahy.
Zatímco šikovatel šel shánět nějakého dłstojníka, Švejk si płeŁetl na plakátu:
VOZATAJEC JOSEF BONG

Vojáci zdravotního sboru dopravovali těśce raněné k vozłm, płipravenĹźm v kryté śślabině. Jakmile byl plnĹź, odjelo se s ním na obvaziště. Rusové, vypátravše tyto vozy, poŁali je obstłelovati granáty. Kłň vozatajce Josefa Bonga od c. a k. 3. vozatajské švadrony byl usmrcen stłepinou granátu. Bong bědoval: "UbohĹź młj bělouši, je veta po tobě!" Vtom sám zasaśen byl kusem granátu. Płesto vypłáhnul svého koně a odtáhl trojspłeśí za bezpeŁnĹź śkryt. Nato se vrátil pro postroj svého usmrceného koně. Rusové stłíleli stále. "Jen si stłílejte, zpropadení zułivci, já postroj tady nenechám!" a snímal dál postroj s koně, bruŁe si ona slova. KoneŁně byl hotov a vláŁel se s postrojem zpět k vozu. Zde mu bylo vyslechnouti hromobití od zdravotních vojínł pro jeho dlouhou nepłítomnost. "Nechtěl jsem tam nechat postroj, je skoro novĹź. Bylo by ho škoda, pomyslil jsem si. Nemáme nazbyt takovĹźch věcí," omlouval se stateŁnĹź vojín, odjíśděje k obvazišti, kde se teprve hlásil jako raněnĹź. Jeho rytmistr ozdobil později prsa jeho stłíbrnou medalií za stateŁnost.
Kdyś Švejk doŁetl a šikovatel se ještě nevracel, łekl k landverákłm na stráśnici: "Tohle je moc krásnej płíklad zmuśilosti. Takhle budou u nás v armádě samĹź novĹź postroje na koně, ale kdyś jsem byl v Praze, tak jsem Łet v Praśskejch śłedních listech ještě hezŁí płípad vo nějakĹźm jednoroŁním dobrovolníkovi dr. Josefu Vojnoví. Ten byl v HaliŁi u 7. praporu polních myslivcł, a kdyś to płišlo na bodáky, tak dostal kulku do hlavy, a kdyś ho vodnášeli na obvaziště, tak na ně załval, śe kvłli takovému šrámu se nenechá obvázat. A zas chtěl hned se svou Łetou forykovat, ale granát mu usekl kotník. Zas ho chtěli vodnášet, ale von se poŁal belhat vo holi k bitevní Łáłe a holí se bránil proti nepłíteli, a płilít novej granát a utrh mu tu ruku, ve kterej drśel hłl. Von si tu hłl płendal do druhĹź ruky, załval, śe jim to nevodpustí, a błhví jak by to s ním dopadlo, kdyby ho byl šrapnel za chvilku definitivně nezamordoval. Mośná, śe kdyby ho nakonec płece jen nevoddělali, śe by byl taky dostal stłíbrnou medalii za stateŁnost. Kdyś mu to urazilo hlavu, tak, jak se kutálela, ještě vykłikla: ,Vśdy povinnosti věrné spěch, byt vłkol vanul smrti dech.`"

"To toho v těch novinách napíšou," łekl jeden z muśstva, "ale takovej redaktor byl by za hodinu z toho tumpachovej."
Landverák si odplivl: "U nás v Čáslavi byl jeden redaktor z Vídně, Němec. Slouśil jako fénrich. S námi nechtěl Łesky ani mluvit, ale kdyś ho płidělili k maršce, kde byli samí Češi, hned uměl Łesky."
Ve dvełích se objevil šikovatel, tváłil se zlostně a spustil:
"Wenn man bĹźt drei Minuten weg, da hört man nichts anderes als cesky, Cesi."
Vycházeje ven, patrně do restaurace, łekl kaprálovi landverákovi, ukazuje na Švejka, aby toho lumpa všivého hned zavedl k poruŁíkovi, aś ten płijde.
"To se zas pan lajtnant baví s telegrafistkou na stanici," łekl po jeho odchodu desátník, "leze za ní uś płes Łtrnáct dní a je vśdy náramně vzteklej, kdyś płijde z telegrafního śładu, a łíká o ní: ,Das ist aber eine Hure, sie will nicht mit mir schlafen.`"
I tentokrát byl v takové vzteklé náladě, poněvadś kdyś za chvíli płišel, bylo slyšet, śe bouchá nějakĹźmi knihami po stole.
"Nic platnĹź, hochu, k němu musíš," promluvil soustrastně desátník na Švejka, "jeho rukama uś prošlo lidí, stałí i mladí vojáci."
A jiś vedl Švejka do kanceláłe, kde za stolem s rozházenĹźmi papíry seděl mladĹź poruŁík, tváłící se nesmírně zułivě.
Kdyś uviděl Švejka s desátníkem, velmi mnohoslibně pronesl: "Aha!" NaŁeś zněl raport desátníka: "Poslušně hlásím, pane lajtnant, śe ten muś byl nalezen na nádraśí bez dokumentł."
PoruŁík kĹźvl hlavou, jako by chtěl se vyjádłit, śe to jiś płedpokládal płed léty, śe opravdu v tento den a v tuto hodinu najdou na nádraĹ›í Švejka bez dokumentł, nebo kdo se v té chvíli podíval na Švejka, musel mít takovĹź dojem, śe to vłbec není mośné, aby muś s takovou tváłností a postavou mohl mít nějaké dokumenty u sebe. Švejk v tom okamśiku vyhlíśel, jako by spadl z nebe z nějaké jiné planety a nyní hledí s naivním śdivem na novĹź svět, kde od něho śádají takovou neznámou dosud pro něho pitomost, jako jsou nějaké dokumenty.
PoruŁík chvíli uvaśoval, dívaje se na Švejka, co mu má łíct a na co se ho má otázat.
KoneŁně se optal: "Co jste dělal na nádraśí?" "Poslušně hlásím, pane lajtnant, śe jsem Łekal na vlak do ČeskĹźch Budějovic, abych mohl se dostat k svému 91. regimentu, kde jsem buršem u pana obrlajtnanta Lukáše, kterého jsem byl nucen opustit, jsa płedvedenej kvłli pokutě k płednostovi stanice, poněvadś jsem byl podezłelej, śe jsem zastavil rychlík, ve kterém jsme jeli, pomocí vochrannej a poplašnej brzdy."
"Z toho jsem blázen," rozkłikl se poruŁík, "łekněte mně to nějak souvisle, krátce a neśvaňte nějaké voloviny."
"Poslušně hlásím, pane lajtnant, śe jiś vod tĹź chvíle, jak jsme sedali s panem obrlajtnantem Lukášem do toho rychlíku, kterej nás měl odvézt a dopravit co nejrychleji k našemu 91. c. k. pěšímu regimentu, śe jsme měli smłlu.'Napłed se nám ztratil kufr, potom zas, aby se to nepletlo, nějakej pán generálmajor, śplně plešatej..."
"Himlhergot," vzdychl poruŁík.
"Poslušně hlásím, pane lajtnant, śe vono je tłeba, aby to lezlo ze mé jako z chlupatĹź deky, aby byl płehled vo celĹź události, jak to vśdycky łíkal nebośtík švec Petrlík, kdyś porouŁel svĹźmu klukovi, neś ho zaŁal łezat łemenem, aby si svlíkl kalhoty."
A zatímco poruŁík supěl, pokraŁoval Švejk dál: "Tak jsem se nějak nezalíbil tomu panu plešatému generálmajorovi a byl jsem poslán ven na chodbu panem obrlajtnantem Lukášem, u kterého jsem buršem. Na chodbě potom byl jsem obviněnej, śe jsem udělal to, jak uś jsem vám łíkal. Neś se ta věc vyłídila, tak jsem złstal na perĂłně sám. Vlak byl pryŁ, pan obrlajtnant i s kufry, í se všemi svĹźma, mĹźma dokumenty taky pryŁ, a já tu złstal civět jako sirotek bez dokumentł."
Švejk podíval se tak dojemně něśné na poruŁíka, śe tomu bylo teď śplně jasné, śe je plnou pravdou, co zde slyší od toho chlapa, dělajícího takovĹź dojem pitomce od narození.
PoruŁík vyjmenoval nyní Švejkovi všechny vlaky, které po rychlíku odjely do Budějovic, a polośil mu otázku, proŁ zmeškal ty vlaky.
"Poslušně hlásím, pane lajtnant," odpověděl Švejk, dobromyslně se usmívaje, "śe mne, mezitímco jsem Łekal na ten nejbliśší vlak, stihla ta nehoda, śe jsem pil za stolem jedno piva za druhĹźm." "Takového vola jsem neviděl," pomyslil si poruŁík, "płizná se ke všemu. Kolik uś jsem jich tady měl, a kaśdĹź zapíral, a tenhle si klidně łekne: ,Zmeškal jsem všechny vlaky, poněvadś jsem pil jedno pivo za druhĹźm." Tyto śvahy shrnul v jednu vátu, s kterou se obrátil k Švejkovi: "Vy jste, chlape, degenerovanej. Víte, co je to, kdyś se o někom łekne, śe je degenerovanĹź?"
"U nás na rohu Bojiště a KatełinskĹź ulice, poslušně hlásím, pane lajtnant, byl taky jeden degenerovanej Łlověk. Jeho otec byl jeden polskej hrabě a matka byla porodní bábou. Von met ulice a jinak si po kołalnách nenechal łíkat neś pane hrabě."
PoruŁík uznal za dobré nějakĹźm zpłsobem uś to všechno ukonŁit, proto łekl dłrazně: "Tak vám łíkám, vy hlupáku, paznehte, śe płjdete k pokladně, koupíte si lístek a pojedete do Budějovic. Jestli vás ještě tady uvidím, tak s vámi zatoŁím jako s dezertĹźrem. Abtreten!"
Poněvadś se Švejk nehĹźbal a stále drśel ruku na štítku Łepice, poruŁík załval: "Marsch hinaus, neslyšel jste abtreten? Korporál Palánek, vezměte toho chlapa blbého ke kase a kupte mu lístek do ČeskĹźch Budějovic!"
Desátník Palánek se za chvíli objevil opět v kanceláłi. PootevłenĹźmi dvełmi nakukovala za Palánkem dobromyslná tváł Švejkova.
"Co zas je?"
"Poslušně hlásím, pane lajtnant," tajemně zašeptal desátník Palánek, "von nemá peníze na dráhu a já taky ne. Zadarmo ho nechtějí vozit, poněvadś nemá jako ty vojenskĹź dokumenty, śe jede k pluku."
PoruŁík dlouho nedal na sebe Łekat se šalomounskĹźm rozłešením trudné otázky.
"Tak a jde pěšky," rozhodl, "a ho zavłou u pluku, śe se opozdil; kdo se s ním tady bude tahat."
"Nic platno, kamaráde," łekl desátník Palánek k Švejkovi, kdyś vyšel z kanceláłe, "musíš jít, holenku, pěšky do Budějovic. Máme tam na vachcimłe veku komisárku, tak ti ji dáme na cestu."
A za płl hodiny, kdyś Švejka napojili ještě Łernou kávou a dali mu kromě komisárku balíŁek vojenského tabáku na cestu k regimentu, vyšel Švejk z Tábora za tmavé noci, kterou zněl jeho zpěv. Zpíval si starou vojenskou píseň:
Kdyś jsme táhli k Jaroměłi,
a si nám to kdo chce věłí...
A Łertví jak se to stalo, śe dobrĹź voják Švejk místo na jih k Budějovicłm šel połád rovné na západ.
Šel sněhy silnice, ve mraze, zahalen v svłj vojenskĹź pl᚝, jako poslední z gardy Napoleonovy vracející se z vĹźpravy na Moskvu, s tím toliko rozdílem, śe si zpíval vesele:
Já jsem si vyšel na špacír
do háje zelenĹźho.
A v zasněśenĹźch lesích v noŁním tichu huŁelo to ozvěnou, aś se po vesnicích rozštěkali psi.
Kdyś ho zpěv omrzel, sedl si Švejk na hromádku štěrku, zapálil si dĹźmku a odpoŁinuv si šel dál, vstłíc novĹźm dobrodruśstvím, budějovické anabazi.

*2. kapitola

Švejkova budějovická anabaze
StarověkĹź váleŁník XenofĂłn prošel celou Malou Asii a byl błhvíkde bez mapy. Stałí GĂłtové dělali své vĹźpravy také bez topografické znalosti. Mašírovat połád kupłedu, tomu se łíká anabaze. Prodírat se neznámĹźmi krajinami. BĹźt obklíŁenĹźm nepłáteli, ktełí Łíhají na nejbliśší płíleśitost, aby ti zakroutili krk. Kdyś má někdo dobrou hlavu, jako ji měl XenofĂłn nebo všichni ti loupeśní kmenové, ktełí płišli do Evropy aś błhvíodkud od Kaspického nebo Azovského mołe, dělá pravé divy na pochodu.

Tam někde na severu u Galského mołe, kam aś se také dostaly łímské legie Caesarovy bez mapy, łekly si jednou, śe se zas vrátí a pomašírujou jinou cestou, aby ještě víc toho uśily, do Říma. A dostaly se tam také. Od té doby se łíká patrné, śe všechny cesty vedou do Říma.
Stejně vedou také všechny cesty do ČeskĹźch Budějovic. O Łemś byl plnou měrou płesvědŁen dobrĹź voják Švejk, kdyś místo budějovického kraje uviděl vesnice milevského:
Šel však nepłetrśité dál, nebo śádnému dobrému vojákovi nemłśe vadit takové Milevsko, aby płece jednou nedošel do ČeskĹźch Budějovic.
A tak Švejk se objevil na západ od Milevska v Květově, kdyś jiś vystłídal všechny vojenské písně, které znal o mašírování vojákł, takśe byl nucen zaŁít znova płed Květovem s písní:
Kdyś jsme mašírovali,
všechny holky plakaly...
Nějaká stará babiŁka, která vracela se z kostela, zavedla na cestě od Květova do Vráśe, coś je neustále západním směrem, łeŁ se Švejkem kłesanskĹźm pozdravem: "DobrĹź poledne, vojáŁku, kampak máte namíłíno?"
"Ale jdu vám, matiŁko, do Budějovic k regimentu," odpověděl Švejk, "do tej války."
"Ale to jdou špatně, vojáŁku," ulekaně łekla babiŁka, "to tam nikdy nepłijdou tímhle směrem płes Vráś, kdyby šli połád rovně, tak płijdou na Klatovy."
"Já myslím," łekl Švejk odevzdaně, "śe se í z Klatov Łlověk dostane do Budějovic. Je to pravda pěkná procházka, kdyś Łlověk spěchá k svĹźmu regimentu, aby neměl ještě ke všemu za tu svou dobrou vłli bejt vŁas na místě nějakĹź nepłíjemnosti."
"U nás byl taky jeden takovej nezbeda. Ten měl ject do Plzně k landvér, nějakej ToníŁek Maškł," povzdechla si babiŁka, "von je vod mojí netełe płibuznej, a vodjel. A za tejden uś ho hledali Łetníci, śe nepłijel ku svĹźmu regimentu. A ještě za tejden se vobjevil u nás v civilu, śe prej je pušténej domł na urláb. Tak šel starosta na Łetnictvo, a voní ho z toho urlábu vyzdvihli. Uś psal z fronty, śe je raněnej, śe má nohu pryŁ."
BabiŁka zadívala se na Švejka soustrastně: "Tamhle, vojáŁku, v tom lesejŁku poŁkají, já jim vod nás płinesu brambłrku, vona vás zahłeje. Je tá chalupa naše vodtuď vidět, právě za lesejŁkem trochu vpravo. Płes tu naši vesnici Vráś nemłśou jít, tam jsou Łetníci jako vostłíśi. Dají se potom z lesejŁka na MalŁín. Vodtamtuď se vyhnou, vojáŁku, Číśovej. Tam jsou Łetníci rasi a chytají dezentĹźry. Jdou płímo płes les na Sedlec u Horaśďovic. Tam je moc hodnej Łetník, ten propustí kaśdĹźho płes vesnici. Mají s sebou nějakĹź papíry?
"Nemám, matiŁko!"
"Tak ani tam nechodějí, jdou raději na Radomyšl, ale hledějí tam płijít kveŁeru, to jsou všichni Łetníci v hospodě. Tam najdou v Dolejší ulici za Floriánkem takovej domek, dole modłe natłenej, a ptají se tam na pantátu Melichárka. To je młj bratr. Že ho pozdravuju, a von jím uś ukáśe, kudy se jde na ty Budějovice."
V lesíku Łekal Švejk na babiŁku płes płl hodiny, a kdyś se zahłál bramborovou polévkou, kterou mu płinesla chudák stará v hrnci ovázaném polštáłem, aby nevystydla, vytáhla ze šátku krajíc chleba a kus špeku, zastrŁila to všechno Švejkovi do kapes, pokłiśovala ho a łekla, śe má tam dva vnuky.
Nato ještě dłkladné mu opakovala, płes které vesnice má jít, kterĹźm se má vyhnout. Nakonec vytáhla z kapsáłe u jupky korunu, aby si koupil v MalŁíné kołalku na cestu, poněvadś do Radomyšle je dlouhá mile.
Od Číśové šel Švejk dle rady babiŁky na Radomyšl na vĹźchod a pomyslil si, śe se musí dostat do těch Budějovic z kaśdé světové strany, a je to jakákoliv.
Z MalŁína šel s ním starĹź harmonikáł, kterého našel tam Švejk v hospodě, kdyś si kupoval kołalku na tu dlouhou míli k Radomyšli.
Harmonikáł povaśoval Švejka za dezertĹźra a radil mu, aby šel s ním do Horaśďovic, śe tam má provdanou dceru, jejíś muś je taky dezertĹźr. Harmonikáł v MalŁíně oŁividně płebral.
"Má svĹźho muśe uś dva měsíce schovanĹźho v chlívě," płemlouval Švejka, "tak tebe tam taky schová a vy tam budete aś do konce války. A kdyś ta.m budete dva, tak vám nebude smutno."
Po zdvołilém odmítnutí Švejkové velice se rozŁílil a dal se nalevo do polí, vyhrośuje Švejkovi, śe ho jde udat na Łetnictvo do ČíśovĹź.
V Radomyšli Švejk našel kveŁeru na Dolejší ulici za Floriánkem pantátu Melichárka. Kdyś vyłídil mu pozdrav od jeho sestry ze Vráśe, nijak to na pantátu neśŁinkovalo.
Chtěl neustále na Švejkovi papíry. Byl to nějakĹź płedpojatĹź Łlověk, poněvadś mluvil neustále něco o raubíłích, syŁácích a zlodějích, kterĹźch se síla potlouká po celém píseckém kraji.
"UteŁe to z vojny, slouśit to tam nechce, a tak to chodí po celĹźm vokolí, a kde młśe, tak to krade," dłrazné łekl Švejkovi do oŁí, "kaśdej z nich vypadá, jako kdyby neuměl pět poŁítat. - JĂł, ba jĂł, pro pravdu se lidi nejvíc hněvají," dodal, kdyś Švejk se zvedal z lavice, "kdyby takovej Łlověk měl ŁistĹź svědomí, tak sedí a dá si prozkoumat papíry. Kdyś je ale nemá..."
"Tak spánembohem, dědeŁku."
"I spánembohem a podruhĹź si płijdou na hloupějšího."
Kdyś Švejk vyšel do tmy, pobruŁoval si dědek ještě hezkou chvíli: "Jde prej do Budějovic k svĹźmu regimentu. Z Tábora. A to jde, rošák, napłed do Horaśdovic a pak teprve na Písek. Dy von dělá cestu kolem světa."
Švejk šel opět hnedle celou noc, aś někde u Putimě našel v poli stoh. Odhrabal si slámu a slyšel zcela blízko sebe hlas: "Vod kterĹźho regimentu? Kam se neseš?"
"Vod 91. do Budějovic."
"Kam bys chodil?"
"Já tam mám svĹźho obrlajtnanta."
Bylo slyšet, śe se vedle blízko nesměje jen jeden, ale tłi. Kdyś se smích utišil, optal se Švejk, od jakého regimentu jsou oni. Zjistil, śe dva jsou od 35. a jeden śe je od dělostłelectva, taktéś z Budějovic.
Pětatłicátníci śe utekli płed marškou płed měsícem a dělostłelec śe je od samé mobilizace na cestách. Je odtud z Putimě a stoh śe patłí jemu. Na noc vśdy spí ve stohu. VŁera je našel v lese, tak je vzal k sobě do svého stohu.
Všichni měli naději, śe válka musí za měsíc, dva skonŁit. Měli płedstavu, śe Rusové uś jsou za Budapeští a na Moravě. Všeobecně se to v Putimi povídá. K ránu, ještě neś se rozední, płinese panímáma dragounova snídaní. Pětatłicátníci płjdou potom na Strakonice, poněvadś jeden z nich má tam tetu a ta zas má v horách za Sušicí nějakého známého, kterĹź má pílu, a tam śe budou dobłe schováni.
"A ty vod jednadevadesátĹźho, jestli chceš," vybídli Švejka, "młśeš jít taky s námi. Vyser se na svĹźho obrlajtnanta."
"To nejde jen tak zlehka," odpověděl Švejk a zabołil se, zalezl hluboko do stohu.
Kdyś se ráno probudil, byli jiś všichni pryŁ a někdo mu, patrné dragoun, polośil k nohám krajíc chleba na cestu.
Švejk šel lesy a u Štěkna setkal se s vandrákem, starĹźm chlapíkem, kterĹź ho uvítal jako starého kamaráda douškem kołalky.
"V tomhle nechoď," pouŁoval Švejka, "to by se ti ta vojenská uniforma mohla někdy setsakramentsky vyplatit. Ted je všude plno Łetníkł a śebrat v tomhle nemłśeš. Po nás ovšem dnes Łetníci uś nejdou jako jindy, teď hledají jenom vás. - Jenom vás hledají," opakoval s takovou płesvědŁivostí, śe Švejk si umínil, śe mu raději nebude nic łíkat o 91. regimentu. A ho má za toho, jak si myslí. NaŁ kazit iluze dobrému starému chlapovi.
"A kam mᚠnaměłíno?" otázal se vandrák po chvíli, kdyś si oba zapálili dĹźmky a pomalu obcházeli vesnici.
"Do Budějovic."
"Prokristapána," lekl se vandrák, "tam tě sbalejí za minutu. Ani se nevohłeješ. Civil musíš mít celej rozflákanej, musíš chodit a dělat ze sebe chromajzla. Neboj se ale nic, teď płjdem na Strakonice, Volyň, Dub, a to by v tom byl Łert, abychom nějakej civil nesehnali. Tam u Strakonic jsou ještě takoví moc blbí a poctiví lidi, śe ti nechají ještě leckdes płes noc votevłíno a ve dne to vłbec nezamykají. Jdou někam teď v zimě k sousedovi si popovídat, a ty mᚠcivil hned. Co ty potłebuješ? Boty máš, tak jen něco płes sebe. Vojenskej mantl je starej?"
"Starej."
"Tak ten si nech. V tom se na venkově chodí. Potłebuješ kalhoty a kabát. Aś budeme mít ten civil, tak kalhoty a kabát prodáme śidovi Herrmanovi ve Vodňanech. Ten kupuje všechno erární a zas to prodává po vesnicích. - Dnes płjdeme na Strakonice," rozvinoval dál svłj plán. "Odtud Łtyry hodiny je starej švarcenberskej ovŁín. Je tam młj jeden známe] ovŁák, taky uś starej dědek, tam złstaneme płes noc a ráno se potáhnem na Strakonice, splašit tam někde ve vokolí ten civil."
V ovŁíně našel Švejk płíjemného dědeŁka, kterĹź pamatoval, jak zas jeho dědeŁek vypravoval o francouzskĹźch vojnách. Byl asi o dvacet let starší starého vandráka, a proto mu łíkal jako Švejkovi: hochu.
"Tak vidíte, hoši," vykládal, kdyś seděli kolem pece, ve které se vałily brambory na loupaŁku, "tenkrát młj dědeŁek taky dezentĹźroval jako ten tvłj voják. Ale dopadli ho ve Vodňanech a tak mu rozsekali prdel, śe z ní cáry lítaly. A to moh ještě mluvit o štěstí. Z Raśic za Protivínem syn JarešĹ‚v, dědeŁek starĹźho Jareše, baštżłe, dostal za zběhnutí prach a volovo v Písku. A płed tím, neś ho stłíleli na píseckĹźch šancích, běśel ulicí vojákł a dostal šest set ran holema, takśe smrt byla pro něho vodlehŁením a vykoupením. - A kdypak ty jsi Arch?" obrátil se uplakanĹźma oŁima na Švejka.
"Po mobilizaci, jak nás vodvedli do kasáren," odpověděl Švejk, pochopuje, śe uniforma starému ovŁákovi nemłśe zklamat dłvěru.
"Płelez jsi zeď?" zvědavě otázal se ovŁák, maje patrně v paměti, jak vypravoval jeho dědeŁek, jak lezl také płes zeď kasáren.
"Jinudy nešlo, dědeŁku."
"A varta byla silná a stłílela?" "Ano, dědeŁku."
"A kam teď mᚠnamíłíno?"
"Ale chyt ho rapl," odpověděl za Švejka vandrák, "chce mermomocí do Budějovic. To víš, Łlověk mladej, nerozumnej, sám leze do svĹź zkázy. Já ho trochu musím vzít do školy. Nějakej civil splašíme a uś to płjde v połádku. Do jara se nějak protluŁeme a potom płjdem někam dělat k sedlákovi. Letos bude veliká nouze vo lidi, hlad, a vypravuje se, śe letos budou vodvádět všechny vandráky na polní práce. Tak si myslím, radši jít potom dobrovolně. Lidí bude málo. Budou vytluŁeni."
"To myslíš," otázal se ovŁák, "śe to letos neskonŁí? A máš, hochu, pravdu! Byly uś dlouhĹź vojny. Ta napolionská, potom, jak nám vypravovávali, švédskĹź vojny, sedmiletĹź vojny. A lidi si ty vojny zaslouśili. Dyt se pánbłh uś na to nemoh dívat, jak to všechno zpejchlo. Uś jim ani to skopovĹź maso nešlo pod fousy, uś vám ho, hoši, nechtěli śrát. Jindá sem chodívali procesím, abych jim nějakĹźho toho skopce prodal pod rukou, ale poslední léta, śrali by byli jen samĹź vepłovĹź, drłbeł, všechno máslem nebo sádlem maštěnĹź. Tak se pánbłh na ně rozhněval pro tu jejich pejchu a voni zas płijdou k sobě, aś budou si vałit lebedu, jako to bejvalo za napolionskĹź vojny. Dy vona i ta naše vrchnost uś roupama nevěděla co dělat. Starej pán kníśe Švarcenberk, ten jezdil jen v takovĹźm koŁáłe, a ten mladej kníśecí smrkᣠsmrdí samĹźm automobilem. Von mu pánbłh taky ten benzín vomaśe vo hubu."
Voda na bramborách vałících se v peci bublala a starĹź ovŁák po krátké pomlŁce łekl prorocky: "A von tu vojnu nᚠcísał pán nevyhraje. To není śádnĹź nadšení do války, poněvadś von, jak łíká pan uŁitel ze Strakonic, se nedal korunovat. A si maśe teď, jak se łíká, komu chce med kolem huby. Kdyś jsi, lumpe starej, slíbil, śe se dᚠkorunovat, tak jsi měl drśet slovo."
"Młśe bejt," zmínil se vandrák, "śe von teď to nějak udělá."
"Na to se mu, hochu, teď kaśdej vykašle," rozdráśděně promluvil ovŁák, "mᚠbejt płi tom, kdyś se sejdou sousedi dole ve SkoŁicích. Kaśdej tam má někoho, a to bys viděl, jak ti mluvějí. Po tejhle válce śe prej bude svoboda, nebude ani panskejch dvorł, ani císałł a kníśecí statky śe se vodeberou. Uś taky kvłli takovej jednej łeŁi vodvedli Łetníci nějakĹźho Kołínka, śe prej jako pobułuje. JĂł, dneska mají právo Łetníci."
"Voní ho měli i dłív," ozval se vandrák, "já pamatuju, śe na Kladně bejval ŁetnickĹźm rytmistrem nějakej pan Rotter. Von vám najednou zaŁal pěstovat tyhlety, jak jim łíkají, policejní psy tĹź vlŁí povahy, śe všechno vyslídějí, kdyś jsou vyuŁení. A měl ten pan rytmistr na Kladně těch svejch psích uŁeníkł plnou prdel. Měl pro ně zvláštní domek, kde ti psi śili jako hrabata. A von si najednou vzpomněl, śe bude s těma psema dělat pokusy na nás, na ubohejch vandrákách. Tak dal rozkaz, aby Łetnictvo po celĹźm Kladencku sbíralo houśevnatě vandráky a dodávalo je płímo do jeho rukouch. Já tak jednou štrekuju si to vod Lán a míhám se dost hluboko lesem, ale co platnĹź, na tu hájovnu, kam jsem mél zamíłíno, uś jsem nedošel, uś mé měli a vodváděli k panu rytmistrovi. A to si, lidiŁky, ani dobłe nemłśete rozváśit a uváśit, co jsem u toho pana rytmistra s těma psema zkusil. Napłed mě dal všema voŁichat, potom jsem musel lezt po śebłíku, a kdyś uś jsem byl nahołe, tak pustili takovou jednu potvoru za mnou na śebłík a vona mě, bestie, vodnesla ze śebłíku na zem, tam si na mne klekla a vrŁela a cenila mně zuby do vobliŁeje. Potom tu potvoru vodvedli a mně łekli, abych se někde schoval, śe młśu jít, kam chci. Vzal jsem to k śdolí KaŁáku do lesł, do jednĹź rokle, a za płl hodiny byli uś dva ty vlŁáci u mne, povalili mne, a zatímco jeden mne drśel za krk, ten druhej běśel do Kladna, a za hodinu płišel sám pan rytmistr Rotter ke mně s Łetníky, zavolal na psa a dal mně pětikorunu a povolení, śe młśu po celĹź dva dny na Kladencku śebrat. Ale kdepak já, běśel jsem, jako kdyś mně hlavu zapálí, na Berounsko a víckrát jsem se na Kladencku neukázal. Tomu se vyhĹźbali všichni vandráci, poněvadś na všech dělal ten pan rytmistr svĹź pokusy. Von měl vłbec ty psy děsné rád. Vypravovali na ŁetnickĹźch stanicích, śe kdyś von płišel na inspekci, tak kde viděl vlŁáka, śe tam vłbec inspekci nedělal a jen cele] den s vachmistrem z radosti chlastal."
A zatímco ovŁák cedil brambory a nalíval do mísy kyselé ovŁí mléko, dělil se dál vandrák se svĹźmi vzpomínkami na Łetnické právo: "V Lipnici bejval jeden stráśmistr dole pod hradem. Bydlel płímo na Łetnické stanici a já, dobrák stará, połád jsem byl všude v tĹź domněnce, śe Łetnická stanice musí bĹźt płece někde na vystrŁenĹźm místě, jako na náměstí nebo podobně, a ne někde v zastrŁenej uliŁce. Tak beru ty kraje městeŁka a nedívám se na nápisy. Beru to dłm od domu, aś płijdu v jednom takovĹźm baráŁku do prvního poschodí, votevłu dvełe a voznámím se: ,Poníśené prosím, chudĹź vandrovní: JĂł, paneŁku! Nohy mně zdłevěněly. Vona to Łetnická stanice. Pušky u stěny, krucifix na stole, lejstra na almárce, císał pán kouká zrovna na mě nad stolem. A neśli jsem moh něco bleptnout, płiskoŁil ke mně vachmajstr a dal mně takovou facku v těch dvełích, śe jsem po těch dłevěnejch schodech letěl aś dolł a nezastavil jsem se aś v Kejślicích. To je ŁetnickĹź právo."
Dali se do jídla a šli brzy spat v teplé sednici, rozlośeni po lavicích.
V noci Švejk tiše se oblékl a vyšel ven. Vycházel měsíc na vĹźchodě a v jeho probouzejícím se světle kráŁel Švejk na vĹźchod, opakuje si: "To płece není mośnĹź, abych se do těch Budějovic nedostal."
Poněvadś napravo, kdyś sestoupil z lesł, bylo vidět nějaké město, zaboŁil Švejk severněji, pak na jih, kde opět bylo vidět nějaké město. (Byly to Vodňany.) Vyhnul se mu obratně cestou płes luka a ranní slunce uvítalo ho v zasněśenĹźch stráních nad Protivínem.
"Stále kupłedu," łekl si dobrĹź voják Švejk, "povinnost volá. Do Budějovic se dostat musím."
A nešastnou náhodou místo od Protivím na jih na Budějovice Švejkovy kroky zaměłily k severu na Písek.
K polednímu uviděl Švejk płed sebou nějakou vesnici. Sestupuje z malého návrší, pomyslil si Švejk: "Takhle dál uś to nejde, zeptám se, kudy se jde do těch Budějovic."
A vcházeje do vesnice byl velice płekvapen, vida oznaŁení vesnice na sloupu u prvního domku: Obec Putim.
"Prokristapána," vzdychl Švejk, "tak jsem zas v Putimi, kde jsem spal ve stohu."
Pak ale uś nebyl vłbec niŁím płekvapen, kdyś za rybníŁkem z bíle natłeného domku, na kterém visela slepice (jak někde łíkali orlíŁku), vystoupil Łetník, jako pavouk, kdyś hlídá pavuŁinu.
Četník šel płímo k Švejkovi a nełekl nic víc neś: "Kampak?"
"Do Budějovic k svĹźmu regimentu."
Četník se sarkasticky usmál: "Vy jdete płece od Budějovic. Máte ty vaše Budějovice uś za sebou," a vtáhl Švejka do Łetnické stanice.
PutimskĹź ŁetnickĹź stráśmistr byl znám po celém okolí, śe jedná velice taktně a płitom bystłe. Nikdy zadrśenĹźm nebo zatŁenĹźm nenadával, ale podroboval je takovému kłíśovému vĹźslechu, śe by se i nevinnĹź płiznal.
Dva Łetníci na stanici płizpłsobili se k němu a kłíśovĹź vĹźslech konal se vśdy za śsměvu celého Łetnického personálu.
"Kriminalistika záleśí na chytrostí a vlídnosti," łíkal vśdy ŁetnickĹź stráśmistr svĹźm podłízenĹźm, "łvát na někoho, to nemá śádnĹź vĹźznam. Na delikventy a lidi podezłelé musí se jemné, ale płitom dbát na to, aby se utopili v płívalu otázek."
"Tak vás pěkné vítáme, vojáku," łekl ŁetnickĹź stráśmistr, "sedněte si pěkné, beztoho jste se po cestě unavil, a vypravujte nám, kam jdete."
Švejk opakoval, śe jde do ČeskĹźch Budějovic k svému pluku.
"Pak jste si ovšem spletl cestu," usměvavě łekl stráśmistr, "poněvadś vy jdete od ČeskĹźch Budějovic. O Łemś vás mohu płesvědŁit. Nad vámi visí mapa Čech. Tak se podívejte, vojáku. Od nás na jih je Protivín. Od Protivína na jih je Hluboká a od ní jiśně jsou České Budějovice. Tak vidíte, śe jdete ne do Budějovic, ale z Budějovic."
Stráśmistr podíval se laskavě na Švejka, kterĹź klidné a dłstojné łekl: "A płece jdu do Budějovic." Bylo to víc neś Galileovo "A płece se toŁí!" Poněvadś ten to musel łíct patrně asi hodně vztekle.
"Víte, vojáku," stále se stejnou vlídností mluvil k Švejkovi stráśmistr, "já vám to vymluvím, a vy sám nakonec také płijdete k tomu názoru, śe kaśdé zapírání jen ztěśuje płiznání!"
"To máte ouplnou pravdu," łekl Švejk, "kaśdé zapírání ztěśuje płiznání a navopak."
"Tak vidíte, śe sám, vojáku, také k tomu płijdete. Odpovězte mně dobrosrdeŁné, odkud jste vyšel, kdyś jste šel do těch vašich Budějovic. Říkám schválně ,vašich`, poněvadś musí bĹźt patrně ještě jiné Budějovice, které leśí někde severně od Putimi a doposud nejsou zanešeny na śádné mapě." "Vyšel jsem z Tábora."
"A co jste dělal v Tábołe?"
"Čekal jsem na vlak do Budějovic."
"ProŁ jste nejel vlakem do Budějovic?"
"Poněvadś jsem neměl lístek na dráhu."
"A proŁ vám, jako vojákovi, nedali vojenskĹź lístek zadarmo?"
"Poněvadś jsem płi sobě neměl śádnĹź dokumenty."
"Tady to je," łekl vítězoslavně ŁetnickĹź stráśmistr k jednomu z Łetníkł, "není tak hloupĹź, jak se dělá, zaŁíná to pěkně zamotávat "
Stráśmistr poŁal znova, jako by płeslechl poslední odpověď o dokumentech:
"Vy jste tedy vyšel z Tábora. Kam jste tedy šel?"
"Do ČeskĹźch Budějovic."
VĹźraz tváłe stráśmistrovy nabyl trochu płísnosti a jeho zraky padly na mapu.
"Młśete nám ukázat na mapě, kudy jste šel do těch Budějovic?"
"Já si ta místa všechna nepamatuji a jenom na to se pamatuji, śe jsem zde v Putimi byl uś jednou."
CelĹź personál Łetnické stanice podíval se na sebe pátravě a stráśmistr pokraŁoval: "V Tábołe jste byl tedy na nádraśí. Máte něco u sebe? Vyndejte to."
Kdyś Švejka dłkladně prošacovali a nenašli niŁeho kromě dĹźmky a zápalek, otázal se stráśmistr Švejka: "Řekněte mně, proŁ vłbec nic, ale prachnic u sebe nemáte?"
"Poněvadś nic nepotłebuju."
"Ach, młj bośe," vzdychl stráśmistr, "je to s vámi trápení! Vy jste łekl, śe jste byl v Putimi uś jednou. Co jste zde tenkrát dělal?"
"Šel jsem kolem Putimi do Budějovic."
"Tak vidíte, jak se pletete. Vy sám łíkáte, śe jste šel do Budějovic, a teď, jak jsme vás jisté płesvědŁili, jdete od Budějovic."
"Patrně jsem musel udělat nějakĹź kruh."
Stráśmistr opět vyměnil s celĹźm personálem stanice vĹźznamnĹź pohled. "Ty vaše kruhy, to mně płipadá, śe se potloukáte po okolí. Zdrśel jste se dlouho v Tábołe na nádraśí?"
"Do odjezdu posledního vlaku do Budějovic."
"A co jste tam dělal?"
"Rozmlouval s vojáky."
NovĹź velice vĹźznamnĹź pohled Łetnického stráśmistra na personál.
"A o Łem jste kupłíkladu rozmlouval a na co jste se jich tázal?"
"Ptal jsem se jich, od jakého jsou pluku a kam jedou."
"VĹźborně. A neptal jste se jich, kolik muśstva má kupłíkladu pluk a jak se rozděluje?"
"To jsem se neptal, poněvadś to uś dávno vím nazpamě."
"Vy jste tedy dokonale informován o slośení našeho vojska?"
"Zajisté, pane stráśmistłe."
A poslední trumf vyhodil stráśmistr, vítězoslavné rozhlíśeje se na své Łetníky: "Umíte rusky?"
"Neumím."
Stráśmistr pokynul závodŁímu, a kdyś oba vyšli do vedlejší komnaty, stráśmistr s nadšením śplného svého vítězství a jistoty prohlásil, mna si ruce: "Slyšeli to? Neumí rusky! Chlap všemi mastmi mazaná! Všechno płiznal, aś to nejdłleśitější nepłiznal. Zítra ho budeme lifrovat do Písku, k panu okresnímu. Kriminalistika záleśí na chytrostí a vlídnosti. Viděli to, jak jsem ho utopil płívalem otázek. Kdo by si to byl o něm myslel. Vypadá tak pitomě a hloupě, ale na takové lidi se právě musí zchytra. Ted ho někam usaďte a já płjdu sepsat o tom protokol."
A ještě odpłldne kveŁeru ŁetnickĹź stráśmistr sepisoval s líbeznĹźm śsměvem protokol, v němś v kaśdé větě objevovalo se slovo spionageverdächtig.
Četnickému stráśmistrovi Flanderkovi se situace, Łím déle psal tou podivnou śłední němŁinou, vyjasňovala, a kdyś skonŁil: "So melde ich gehorsam, wird der feindliche Offizier heutigen Tages, nach Bezirksgendarmeriekommando Písek, überliefert," usmál se na své dílo a zavolal na Łetnického závodŁího. "Dali tomu nepłátelskému dłstojníkovi něco jíst?"
"Podle vašeho nałízení, pane vachmajstr, zaopatłujeme stravou jen ty, ktełí jsou płedvedeni a vyslechnuti do dvanácti hodin."
"Tohle je velká vyjímka," dłstojně łekl stráśmistr, "to je nějakĹź vyšší dłstojník, nějakĹź štábní. To víte, śe Rusové na špionáś sem nepošlou nějakého frajtra. Pošlou mu do hospody Na kocourku pro nějakĹź oběd. Jestli uś nic není, a uvałí něco. Potom a uvałí Łaj s rumem a to všechno a sem pošlou. Nełíkají nic, pro koho to je. Vłbec nezmiňujou se nikomu, koho u nás máme. To je vojenské tajemství. A co teď dělá?"
"Poprosil o trochu tabáku, sedí na vachcimłe a tváłí se tak spokojeně, jako kdyby seděl doma. ,Máte tady hezkĹź teplouŁko,` povídá, ,a kamna vám nekoułejí? Mně se tady u vás moc líbí. A kdyby vám kamna koułila, tak dejte protáhnout komín. Ale aś odpłldne, ale nikdy ne, kdyś stojí slunce nad komínem.`"
"Je to ale rafinovanost od něho," hlasem plnĹźm nadšení łekl stráśmistr, "dělá, jako by se ho to netĹźkalo. A płece ví, śe bude zastłelen. Takového Łlověka si musíme váśit, tłeba je nᚠnepłítel. TakovĹź Łlověk jde na jistou smrt. Nevím, jestli bychom to dovedli my. Tłebas bychom zakolísali, popustili. Ale on klidně sedí a łíká: ,Máte tady hezky teplouŁko a kamna vám nekoułejí: To jsou, pane závodŁí, povahy. K tomu je tłeba ocelovĹźch nervł u takového Łlověka, sebezapírání, tvrdostí a nadšení. Kdyby bylo v Rakousku takové nadšení... ale nechme toho raději. I u nás jsou nadšenci. Četli v Národní politice o tom obrlajtnantovi Bergrovi od dělostłelectva, kterĹź si vylezl na vysokou jedli a złídil si tam na větvi beobachtungspunkt? Jak naši ustoupili, a on uś nemohl slézt, jinak by byl upadl do zajetí. Tak Łekal, aś naši zas nepłítele zaśenou, a celĹźch Łtrnáct dní to trvalo, neś se toho doŁkal. CelĹźch Łtrnáct dní byl nahołe na stromě, a aby nezemłel hlady, ohlodal celĹź vršek a śivil se větviŁkami a jehliŁím. A kdyś naši płišli, byl tak zesláblĹź, śe se uś nemohl na stromě udrśet, spadl dolł a zabil se, Byl po smrti vyznamenán zlatou zásluśnou medailí za chrabrost."
A stráśmistr váśně dodal: "To je obětavost, pane závodŁí, to je hrdinství. - Vida, jak jsme se zas rozpovídali, doběhnou teď objednat ten oběd a pošlou ho zatím ke mně."
ZávodŁí płivedl Švejka a stráśmistr mu płátelsky kynul, aby si sedl, a poŁal se ho zprvu vyptávat, má-li rodiŁe.
"Nemám."
Stráśmistrovi ihned napadlo, śe je to lepší, aspoň nebude toho nešastníka nikdo oplakávat. Zadíval se płitom do dobrácké tváłe Švejkovy a zaklepal mu náhle v záchvatu dobromyslnosti na rameno, naklonil se k němu a optal se ho otcovskĹźm tĂłnem: "Nu, a jak se vám v Čechách líbí?"
"Mně se všude v Čechách líbí," odpověděl Švejk, "na svej cestě našel jsem všude velice dobrĹź lidi."
Stráśmistr płitakal hlavou: "U nás je lid velice dobrĹź a milĹź. Nějaká ta krádeś nebo rvaŁka, to nepadá na váhu. Jsem zde jiś patnáct let, a kdyś to vypoŁítám, płijde na jeden rok asi tłi Łtvrtiny jedné vraśdy."
"To myslíte nedokonalou vraśdu?" otázal se Švejk.
"Nikoliv, to já nemyslím. Za patnáct let vyšetłovali jsme jenom jedenáct vraśd. LoupeśnĹźch z nich bylo pět a šest ostatních, takovĹźch obyŁejnĹźch, které za moc nestojí."
Stráśmistr se odmlŁel a płešel opět ku své vyslĹźchací metodě: "A co jste chtěl dělat v Budějovicích?"
"Nastoupit sluśbu u 91. regimentu."
Stráśmistr vyzval Švejka, aby šel zas na stráśnici, a rychle, aby nezapomněl, płipsal do svého raportu na okresní Łetnické velitelství v Písku: "Ovládaje dokonale ŁeskĹź jazyk, chtěl se v ČeskĹźch Budějovicích pokusit vstoupit do 91. pěšího pluku."
Stráśmistr radostně zamnul si ruce, raduje se z bohatosti sebraného materiálu a z płesnĹźch vĹźsledkł své vyšetłovací metody. Vzpomněl si na svého płedchłdce stráśmistra Bürgra, kterĹź se zadrśenĹźm vłbec nemluvil, na nic se ho netázal a hněd ho poslal k okresnímu soudu s krátkĹźm raportem: "Dle udání závodŁího byl zadrśen pro potulku a śebrotu." Je to nějakĹź vĹźslech?
A stráśmistr dívaje se na stránky svého raportu se usmál se zadostiuŁiněním a vytáhl ze svého psacího stolu tajnĹź rezervát zemského Łetnického velitelství v Praze s obvyklĹźm "Płísně dłvěrně" a płeŁetl si ještě jednou:
"Všem ŁetnickĹźm stanicím se płísné ukládá, aby s nesmírně zvĹźšenou pozorností sledovaly všechny osoby procházející jich rajĂłnem. Płesunutí našich vojsk ve vĹźchodní HaliŁi dalo płvod k tomu, śe některé ruské vojenské Łásti; płekroŁivše Karpaty, zaujaly pozice ve vnitrozemí naší łíše, Łímś fronta byla płesunuta hlouběji k západu mocnáłství. Tato nová situace umośnila ruskĹźm vyzvědaŁłm, płi pohyblivosti fronty, vniknutí hlouběji do śzemí našeho mocnáłství, zejména do Slezska i Moravy, odkud dle dłvěrnĹźch zpráv velké mnośství ruskĹźch vyzvědaŁł odebralo se do Čech. Je zjištěno, śe mezi nimi jest mnoho ruskĹźch Čechł, vychovanĹźch ve vysokĹźch štábních vojenskĹźch školách Ruska, ktełí ovládajíce dokonale ŁeskĹź jazyk, jeví se bĹźti zvláště nebezpeŁnĹźmi vyzvědaŁi, nebo oni mohou a jisté provedou i mezi ŁeskĹźm obyvatelstvem velezrádnou propagandu. Zemské velitelstvo nałizuje proto zadrśet všechny podezłelé a zejména zvĹźšiti bedlivost v těch místech, kde v blízkostí nalézají se posádky, vojenská stłediska a stanice s projíśdějícími vojenskĹźmi vlaky. Zadrśené podrobiti okamśité prohlídce a dopraviti k další instanci."
ČetnickĹź stráśmistr Flanderka se opět spokojené usmál a ulośil tajnĹź rezervát, "Sekretreservaten", mezi ostatní do desek s nápisem "Tajná nałízení".
Bylo jich mnoho, které vypracovalo ministerstvo vnitra za souŁinnosti ministerstva zemské obrany, kterému podléhalo Łetnictvo.
Na zemském Łetnickém velitelství v Praze nestaŁili je rozmnośovat a rozesílat.
Byly tu:
Nałízení o kontrole smĹźšlení místního obyvatelstva.
Návod, jak sledovat v rozmluvách s místním obyvatelstvem, jakĹź vliv mají na jeho smĹźšlení zprávy z bojiště.
Dotazník o tom, jak se chová místní obyvatelstvo k vypsanĹźm váleŁnĹźm płjŁkám a sbírkám. Dotazník o náladě mezi odvedenĹźmi a těmi, ktełí mají bĹźt odvedeni.
Dotazník o náladě mezi Łleny místní samosprávy a inteligenty.
Nałízení o bezodkladném zjištění, z jakĹźch politickĹźch stran se skládá místní obyvatelstvo, jak silné jsou jednotlivé politické strany.
Nałízení o kontrole Łinnosti płedákł místních politickĹźch stran a zjištění stupně loajality urŁitĹźch politickĹźch stran, zastoupenĹźch mezi místním obyvatelstvem.
Dotazník o tom, jaké noviny, Łasopisy a brośurky docházejí do rajĂłnu Łetnické stanice. Instrukce tĹźkající se zjištění, s kĹźm stĹźkají se osoby podezłelé z neloajálnosti, v Łem jeví se jich neloajálnost.
Instrukce tĹźkající se toho, jak získati z místního obyvatelstva placenĹźch donašeŁł a informátorł. Instrukce pro placené informátory z místního obyvatelstva, zaŁíslené na sluśbě płi Łetnické stanici.
KaśdĹź den płinášel nové instrukce, návody, dotazníky a nałízení. Zaplaven tou spoustou vynálezł rakouského ministerstva vnitra, stráśmistr Flanderka měl ohromnou spoustu restł a dotazníky zodpovídal stereotypně, śe je u něho všechno v połádku a loajalita śe je mezi místním obyvatelstvem stupnice Ia.
Rakouské ministerstvo vnitra vynalezlo pro loajalitu a neochvějnost k mocnáłství tyto stupnice: Ia, Ib, Ic-IIa, IIb, IIc-IIIa, IIIb, IIIc-Na, IVb, IVc. Tahle poslední łímská Łtverka znamenala ve spojení s a velezrádce a provaz, s b internovat, s c pozorovat a zavłít.
Ve stolku Łetnického stráśmistra nalézaly se všemośné tiskopisy a rejstłíky. Vláda chtěla vědět o kaśdém obŁanu, co si o ní myslí.
Stráśmistr Flanderka kolikrát zoufale lomil rukama nad těmi tiskovinami, které neuprosně płibĹźvaly kaśdou poštou. Jakmile uviděl známé obálky s razítkem "Portofrei - dienstlich", srdce mu vśdy zabušilo a v noci, płemĹźšleje o všem, płicházel k płesvědŁení, śe se konce války nedoŁká, a śe zemské Łetnické velitelství ho płipraví o poslední špetku rozumu a śe se nebude moci těšit z vítězství rakouskĹźch zbraní, poněvadś bude mít bud o koleŁko víc, nebo míň. A okresní Łetnické velitelství bombardovalo ho denně dotazy, proŁ není zodpověděn dotazník pod Łíslem (72 345)/(721 a/5) d, jak vyłízena instrukce pod Łíslem (88 992)/(822 gfch) z, jaké jsou praktické vĹźsledky návodu pod Łíslem (123456)/(1292 b/r) V. atd.
Nejvíce mu dala starostí instrukce, jak získati z místního obyvatelstva placené donášeŁe a informátory, nakonec, poněvadś uznal za nemośné, aby to mohl bĹźt někdo z místa, kde zaŁínají Blata a kde je ten lid taková tvrdá palice, płipadl na myšlenku vzít na tu sluśbu obecního pasáka, kterému łíkali "Pepku, vyskoŁ!" Byl to kretén, kterĹź vśdy na tuto vĹźzvu vyskoŁil. Jedna z těch ubohĹźch, płírodou a lidmi zanedbanĹźch postav, mrzák, kterĹź za pár zlatek roŁně a za tu nějakou obśivu pásl obecní dobytek.
Toho si dal zavolat a łekl k němu: "Víš, Pepku, kdo to je starej Procházka?"
"Méé."
"NemeŁ, a pamatuj si, śe tak łíkají císałi pánu. Víš, kdo je to císał pán?"
"To je Łíšaš pán."
"Dobłe, Pepku. Tak si pamatuj, śe kdyś někoho uslyšíš mluvit, kdyś chodíš po obědech od domu k domu, śe je císał pán dobytek nebo podobné, hned płijď ke mně a oznam mně to. Dostaneš šesták, a kdyś uslyšíš někoho vykládat, śe to nevyhrajeme, zas płjdeš, rozumíš, ke mně a łekneš, kdo to łíkal, a dostaneš zas šesták. Jestli ale uslyším, śe něco zatajuješ, tak bude s tebou zle. Seberu té a odvedu do Písku. A teď vyskoŁ!" Kdyś vyskoŁil, dal mu dva šestáky a spokojené napsal raport na okresní Łetnické velitelství, śe jiś získal informátora.
DruhĹź den płišel k němu pan faráł a sděloval mu tajuplně, śe dnes ráno potkal za vsí obecního pasáka Pepka VyskoŁ a ten śe mu vypravoval: "Mijostpane. Pan vachmajstr vŁera povídal, śe je Łíšaš pán dobytek a śe to nevyhrajeme. Méé. Hop!"
Po delším vysvětlení a rozmluvě s panem faráłem dal stráśmistr Flanderka zatknout obecního pasáka, kterĹź byl později na HradŁanech odsouzen na dvanáct let pro velezradu. Žaloba mu dokázala nebezpeŁné a velezrádné rejdy, pobułování, uráśku veliŁenstva a ještě několik zloŁinł a płeŁinł. Pepík VyskoŁ choval se u soudu jako na pastvě nebo mezi sousedy. Na všechny otázky meŁel jako koza a po vynesení rozsudku vyrazil ze sebe "Méé, hop!" a vyskoŁil. Byl za to disciplinárně potrestán tvrdĹźm lłśkem o samovazbě a tłemi posty.
Od té doby neměl ŁetnickĹź stráśmistr informátora a musel se spokojit tím, śe si vymyslil jednoho, udav fingované jméno, a zvĹźšil tak svłj płíjem o padesát korun měsíŁné, které propíjel v hospodě Na kocourku. Płi desáté sklenici dostával záchvat svědomitosti a pivo mu hołklo v śstech a vśdy slyšel od sousedł tutéś větu: "Dnes je nᚠpan stráśmistr nějak smutnej, jako by nebyl ve svej náladě." Tu odcházel domł a po jeho odchodu vśdy někdo łekl: "Naši to zas někde v Srbsku prosrati, śe je vachmajstr takovej nemluva."
A stráśmistr doma alespoň vyplnil opět jeden dotazník: "Nálada mezi obyvatelstvem: Ia."
Byly to Łasto dlouhé bezsenné noci pro pana stráśmistra. Neustále oŁekával inspekci, vyšetłování. V noci zdálo se mu o provaze, jak ho vedou k šibenici, a ještě naposled se ho sám ministr zemské obrany pod šibenicí táśe: "Wachmeister, wo ist die Antwort des Zirkulärs No 1789678/23792 X. Y. Z?"
Aś teď! Celou Łetnickou stanicí jako by ze všech koutł znělo staré myslivecké heslo "Lovu zdar!" A ŁetnickĹź stráśmistr Flanderka nepochyboval, jak okresní velitel mu poklepá na rameno a łekne: "Ich gratuliere Ihnen, Herr Wachmeister."
ČetnickĹź stráśmistr maloval si v duchu i jiné luzné obrazky, které vyrostly v nějakém záhybu jeho śłednického mozku. Vyznamenání, rychlĹź postup ve vyšší hodnostní tłídu, ocenění jeho kriminalistickĹźch schopností, otvírajících mu kariéru. Zavolal závodŁího a otázal se ho: "Dostali oběd?"
"Płinesli mu uzené se zelím a knedlíkem, polívka uś nebyla. Vypil Łaj a chce ještě jeden."
"Má ho mít!" velikomyslně svolil stráśmistr, "aś ten Łaj vypije, pak ho płivedou ke mně."
"Jakpak? Chutnalo vám?" otázal se stráśmistr, kdyś závodŁí za płl hodiny płivedl Švejka, nasyceného a spokojeného jako vśdy.
"Bylo to ještě ucházející, pane vachmajstr, mělo bejt jen trochu víc toho zelí. Ale jakáś pomoc, já vím, śe nebyli na to płipraveni. UzenĹź maso bylo dobłe vyuděnĹź, muselo to bejt domácí uzenĹź maso z domácího prasete. Čaj s rumem mně udělal taky dobłe."
Stráśmistr podíval se na Švejka a zaŁal: "Pravda, śe v Rusku se pije mnoho Łaje? Mají tam také rum?"
"Rum je po celĹźm světě, pane vachmajstr."
"Jen se nevykroucej," pomyslil si stráśmistr, "měl jsi si dłív dát pozor na to; co povídáš." A otázal se dłvěrně nakláněje se k Švejkovi: "Jsou v Rusku hezké holky?"
"Hezké holky jsou po celĹźm světě, pane vachmajstr."
"I ty chlape," pomyslil si poznovu stráśmistr, "ty bys se chtěl teď nějak rád z toho dostat." A stráśmistr vyrazil s dvaaŁtyłicítkou:
"Co jste chtěl dělat u 91. regimentu?" "Chtěl jsem jít s ním na front "
Stráśmistr se spokojené zadíval na Švejka a poznamenal: "To je správné. To je ten nejlepší zpłsob dostat se do Ruska. - Opravdu velice dobłe vymysleno," záłil stráśmistr, pozoruje, jakĹź śŁinek mají jeho slova na Švejka. Nemohl však z něho vyŁíst nic jiného neś naprostĹź klid.
"Ten Łlověk nehne ani brvou," hrozil se v duchu stráśmistr, "to je jejich vojenská vĹźchova. Já bĹźt v jeho situaci a mně tohle někdo łíct, tak by se mně rozklepala kolena... - Ráno vás odvezeme do Písku," prohodil jako mimoděk, "byl jste jiś někdy v Písku?"
"V roce 1910 na císałskĹźch manévrech."
Úsměv stráśmistrłv byl po této odpovědi ještě płíjemnějším a vítězoslavnějším. Cítil v duši, śe svĹźm systémem otázek płekonal sám sebe.
"Prodělal jste celé manévry?"
"Zajisté, pane vachmajstr, jako infanterista." A zas se klidně jako dłív díval Švejk na stráśmistra, kterĹź sebou vrtěl radostí a nemohl se jiś zdrśet, aby to rychle nezanesl do raportu. Zavolal závodŁího, aby Švejka odvedl, a doplnil svłj raport: "Jeho plán byl tento: Vplíśiv se v łady 91. pěš. pluku, chtěl se ihned płihlásit na frontu a płi nejbliśší płíleśitosti dostat se do Ruska, nebo postłehl, śe zpáteŁní cesta płi bdělosti orgánł jest jinak nemośnou, Že by u 91. pěš. pluku mohl vĹźborně prosperovat, jest plně pochopitelné, nebo dle jeho doznání, płiznal se po delším kłíśovém vĹźslechu, śe prodělal jiś v roce 1910 celé císałské manévry v okolí Písku jako infanterista. Z toho jest vidět, śe jest ve svém oboru velice schopnĹź. PodotĹźkám ještě, śe sebraná obvinění jsou vĹźsledkem mého systému kłíśového vĹźslechu."
Ve dvełích objevil se závodŁí: "Pane vachmajstr, on chce jít na záchod."
"Bajonett auf!" rozhodl stráśmistr, "ale ne, płiveďte ho sem."
"Vy chcete jít na záchod?" laskavé łekl stráśmistr, "není v tom něco jiného?" A upłel svłj zrak ve Švejkovu tváł.
"Je v tom opravdu jenom velká strana, pane vachmajstr," odpověděl Švejk.
"Jen aby v tom nebylo něco jiného," vĹźznamně opakoval stráśmistr, płipínaje si sluśební revolver, "já płjdu s vámi."
"To je velice dobrĹź revolver," łekl po cestě k Švejkovi, "na sedm ran a stłílí precizně."
Neśli však vyšli na dvłr, zavolal závodŁího a tajemné k němu łekl: "Oni si vezmou bajonet auf a postavějí se, aś bude vevnitł, vzadu u záchodu, aby se nám neprokopal misgrubnou."
Záchod byl malĹź, obyŁejnĹź domeŁek ze dłeva, stojící zoufale uprostłed dvora nad jámou s moŁłvkou vytékající z nedaleké kupy hnoje.
Byl to jiś starĹź veterán, v němś vykonávaly tělesnou potłebu celé generace. Nyní zde seděl Švejk, płidrśuje jednou rukou za provázek dvełe, zatímco vzadu okĹźnkem díval se mu závodŁí na zadnici, aby se neprokopal. A jestłábí oŁi Łetnického stráśmistra upłeny byly na dvełe a stráśmistr płemĹźšlel, do které nohy by ho měl stłelit, kdyby se chtěl pokusit o śtěk.
Ale dvełe se klidně otevłely a vystoupil spokojenĹź Švejk, poznamenávaje k stráśmistrovi: "Nebyl jsem tam moc dlouho? Nezdrśel jsem vás snad?"
"Ó nikoliv, nikoliv," odvětil stráśmistr, pomysliv si v duchu: "Jací jsou to jemní, slušní lidé. Ví, co na něho Łeká, ale všechna Łest. Do poslední chvíle je slušnĹź. Dokázal by to našinec na jeho místě?"
Stráśmistr złstal sedět na stráśnici vedle Švejka na kavalci prázdné postele Łetníka Rampy, kterĹź měl do rána sluśbu, obchłzku po vesnicích, a kterĹź v tu dobu klidně seděl u Černého koně v Protivíně a hrál s obuvnickĹźmi mistry mariáš, vykládaje v płestávkách, śe to Rakousko musí vyhrát. Stráśmistr zapálil si dĹźmku, dal nacpat Švejkovi, závodŁí płilośil do kamen a Łetnická stanice proměnila se na nejpłíjemnější místeŁko na zeměkouli, na klidnĹź kout, teplé hnízdo za blíśícího se zimního soumraku, kdy se drśí Łerná hodinka.
MlŁeli však všichni. Stráśmistr sledoval urŁitou myšlenku a nakonec se vyjádłil, obraceje se k závodŁímu: "Podle mého názoru není správné ŠpiĂłny věšet. Člověk, kterĹź se obětuje pro svou povinnost, za svou, tak łekněme, vlast, má bĹźt odpravenĹź ŁestnĹźm zpłsobem, prachem a olovem, co myslíte, pane závodŁí?"
"Rozhodné ho jen zastłelit a nevěšet," souhlasil závodŁí, "łekněme, śe by i nás poslali a łekli by nám: ,Musíte vypátrat, kolik mají Rusové strojních pušek ve svém maschinengewehrabteilungu.` Tak bychom se płevlíkli a šli. A za to by mne měli věšet, jako nějakého loupeśného vraha?"
ZávodŁí se tak rozŁílil, śe vstal a zvolal: "Já śádám, abych byl zastłelen a pochován s vojenskĹźmi poctami."
"Vono to má háŁek," ozval se Švejk, "jestli je Łlověk chytrej, tak mu nikdy nic nedokáśou."
"A dokáśou," vyjádłil se dłrazně stráśmistr, "jestli i oni jsou tak chytłí a mají svou metodu. Vy se sám o tom płesvědŁíte. - PłesvědŁíte se," opakoval jiś mírnĹźm tĂłnem, płipojiv k tomu płívětivĹź śsměv, "u nás nikdo s vytáŁkami nepochodí, pravda, pane závodŁí?"
ZávodŁí kĹźvl souhlasně a zmínil se, śe u některĹźch lidí je věc jiś prohraná płedem, śe ani maska naprostého klidu nepomłśe, śe Łím víc někdo vypadá klidněji, śe tím víc ho to usvědŁuje.
"Oni mají mou školu, pane závodŁí," prohlásil hrdé stráśmistr, "klid, to je mĹźdlová bublina, umělĹź klid je corpus delicti." A płerušuje vĹźklad o své teorii, obrátil se na závodŁího: "Copak si dnes dáme k veŁełi?"
"Vy dnes nepłjdete, pane stráśmistr, do hospody?"
Touto otázkou vyvstanul płed stráśmistrem novĹź těśkĹź problém, jejś nutno ihned rozluštit.
Coś kdyby, pouśiv jeho noŁní nepłítomnosti, ten prchl. ZávodŁí je sice spolehlivĹź Łlověk, opatrnĹź, ale utekli mu jiś dva vandráci. Fakticky bylo tomu tak, śe se s nimi nechtěl jednou v zimě tahat ve sněhu aś do Písku, tak je u Raśic v polích pustil a vypálil ránu do vzduchu pro forma.
"Pošleme si naši bábu pro veŁełi a bude chodit se dśbánem pro pivo," rozluštil stráśmistr těśkĹź problém, "a se bába trochu proběhne."
A bába Pejzlerka, která jim posluhovala, se opravdu proběhla.
Po veŁełi se cesta mezi Łetnickou stanicí a hospodou Na kocourku netrhla. NeobyŁejné Łetné stopy těśkĹźch velkĹźch bot báby Pejzlerky na té spojovací linii svědŁily o tom, śe stráśmistr si vynahraśuje plnou měrou svou nepłítomnost na Kocourku.
A kdyś se koneŁné objevila bába Pejzlerka v šenkovně s tím vzkazem, śe se dá pan stráśmistr pěkně porouŁet a śe chce, aby mu poslali láhev kontušovky, praskla zvědavost hostinského.
"Koho tam mají?" odpověděla bába Pejzlerka, "nějakĹźho podezłelĹźho Łlověka. Právě neś jsem odešla, oba ho drśeli kolem krku a pan stráśmistr ho hladil po hlavě a łíkal mu: ,Ty młj zlatej kluku slovanskej, ty młj malinkej špiĂłnku!"`
A potom, kdyś bylo dlouho jiś płes płlnoc, závodŁí spal, tvrdě chrápaje, nataśen płes svłj kavalec, v celé uniformě.
Naproti seděl stráśmistr se zbytkem kontušovky na dně lahve, drśel Švejka kolem krku, slzy mu tekly po opálené tváłi, jeho vousy byly slepeny kontušovkou a on jen breptal: "Řekni, śe v Rusku nemají tak dobrou kontušovku, łekni, a mohu klidně jít spát. Płiznej to jako muś."
"Nemají."
Stráśmistr płevalil se na Švejka.
"Potěšil jsi mne, płiznal jsi se. Tak to má bĹźt płi vĹźslechu. Jsem-li vinen, naŁ zapírat "
Zvedl se, a vrávoraje s prázdnou lahví do svého pokoje, mumlal: "Kdyby se byl nedostal na ne-nepravou drrráhu, tak to mohlo všechno jinak dĂł-dopadnout."
Neśli se svalil v uniformě na svou postel, vytáhl ze psacího stolu svłj raport a pokusil se ho doplnit tímto materiálem:
"Ich muß noch dazu beizufügen, daß die russische KontuszĂłwka na základě Ĺź 56..." Udělal kaňku, slízl ji, a usmívaje se pitomě, svalil se na postel a usnul jako špalek.
K ránu dal se ŁetnickĹź závodŁí, leśící na posteli u protější stěny, do takového chrápání provázeného pískáním v nose, śe to Švejka probudilo. Vstal, zatłásl závodŁím a šel si opět lehnout. To jiś kohouti zaŁali kokrhat, a kdyś potom vyšlo slunce, płišla bába Pejzlerka, která také vyspávala to noŁní běhání, zatopit, tu našla dvełe otevłené a všechno pohłíśené v hlubokĹź spánek. Petrolejová lampa na stráśnici ještě koptila. Bába Pejzlerka udělala alarm, stáhla závodŁího i Švejka z postele. ZávodŁímu łekla: "Že se nestydějí spát vobleŁenej, jako bośí dobytek," a Švejka napomenula, aby si aspoň zapjal poklopec, kdyś vidí śenskou.
Nakonec vybídla energicky rozespalého závodŁího, aby šel vzbudit pana stráśmistra, to śe není śádnĹź połádek, kdyś se tak dlouho hnípá.
"To padli do pěknejch rukou," bruŁela bába k Švejkovi, kdyś závodŁí budil stráśmistra, "jeden větší kołala neś druhej. Prochlastali by nos mezi oŁima. Mně jsou dluśni uś tłetí rok za posluhu, a kdyś je upomínám, łíká vśdycky stráśmistr: ,MlŁejí, bábo, nebo jich dám zavłít, my víme, śe vᚠsyn je pytlák a chodí na dłíví do panskĹźho.` A tak se s nima trápím uś na Łtvrtej rok." Bába si hluboce vzdychla a dál pobruŁovala: "Zejména mají se na pozoru płed stráśmistrem, ten je takovej ślisnej, a zatím je to nełád prvního łádu. Kdekoho zkoupat a zavłít "
Stráśmistr dal se velice těśko probudit. ZávodŁímu dalo mnoho obtíśí płesvědŁit ho, śe je jiś ráno. KoneŁně prokoukl, mnul si oŁi a nejasně se zaŁal upamatovávat na vŁerejšek. Najednou mu płišla na mysl hrozná myšlenka, kterou vyjádłil, dívaje se nejistě na závodŁího: "On nám utek?"
"Ale kdepak, to je poctivĹź Łlověk."
ZávodŁí poŁal chodit po pokoji, podíval se z okna, zas se vrátil, utrhl kus papíru z novin na stole a śmoulal mezi prsty papírovou kuliŁku. Bylo vidět, śe chce něco łíct.
Stráśmistr se nejistě po něm díval a koneŁně, chtěje nabĹźt śplné jistoty toho, co jen tušil, łekl: "Já jim, pane závodŁí, pomłśu. Já zas musel vŁera łádit a provádět?"
ZávodŁí vyŁítavě podíval se na svého płedstaveného: "Kdybyste věděl, pane stráśmistr, co všechno jste vŁera nepovídal, jaké łeŁi jste s ním nevedl."
Nakláněje se k uchu stráśmistra, šeptal: "Že jsme všichni Češi a Rusové jedna slovanská krev, śe Nikolaj NikolajeviŁ bude płíští tĹźden v Płerově, śe se Rakousko neudrśí, aby jen, aś bude dál vyšetłován, zapíral a pletl páté płes deváté, aby to vydrśel do té doby, dokud ho kozáci nevysvobodí, śe uś to musí co nejdłív prasknout, śe to bude jako za husitskĹźch válek, śe sedláci płjdou s cepy na Vídeň, śe je císał pán nemocnĹź dědek a śe co nejdłív natáhne brka, śe je císał Vilém zvíłe, śe mu budete do vězení posílat peníze na płilepšenou a ještě víc takovĹźch łeŁí . . ."
ZávodŁí odstoupil od stráśmistra: "Na to všechno se dobłe pamatuji, poněvadś jsem byl ze zaŁátku jen málo stłíknutĹź. Potom jsem se také zdělal a dál nevím nic."
Stráśmistr pohleděl na závodŁího.
"A já se zas pamatuji," prohlásil, "śe oni łíkali, śe jsme proti Rusku kratinové, a śe łvali płed tou naší bábou ,A śije Rusko!` "
ZávodŁí poŁal nervĂłzně chodit po pokoji.
"Řvali to jako bejk," łekl stráśmistr, "pak se svalili płes postel a zaŁti chrápat."
ZávodŁí se zastavil u okna, a bubnuje na ně, prohlásil: "Vy jste si také, pane stráśmistr, nedal ubrousek na śsta płed naší bábou a pamatuji se, śe jste jí łekl: ,Pamatujou, bábo, śe kaśdĹź císał a král pamatuje jen na svou kapsu, a proto vede válku, a je to tłebas takovĹź dědek jako starĹź Procházka, kterého nemohou uś pustit z hajzlu, aby jim nepodělal celĹź Schönbrunn: "
"Tohle śe jsem łíkal?"
"Ano, pane stráśmistr, tohle jste łíkal, neś jste šel ven na dvłr zvracet, a ještě jste kłiŁel: ,Bábo, strŁejí mně prst do krku!` "
"Oni se také pěkně vyjádłili," płerušil ho stráśmistr, "kde jen płišli na takovou hloupost, śe Nikolaj NikolajeviŁ bude ŁeskĹźm králem?"
"Na to se nepamatuji," nesměle ozval se závodŁí.
"Bodej by se na to pamatovali. Byli jako napitĹź śok, měli praseŁí oŁiŁka, a kdyś chtěli jít ven, tak místo do dvełí lezli na kamna."
Oba umlkli, aś dlouhé mlŁení płerušil stráśmistr. "Já jsem jim vśdycky łíkal, śe alkohol je zhouba. Oni mnoho nesnesou a pijou to. Coś kdyby byl jim ten nᚠutek? Jak bychom to odłvodnili? Bośe, to mě tłeští hlava. - Povídám, pane závodŁí," pokraŁoval stráśmistr, "śe právě poněvadś neutek, je věc śplné jasná, co je to za nebezpeŁného a rafinovaného Łlověka. Aś ho tam budou vyšetłovat, tak łekne, śe bylo otevłíno celou noc, śe jsme byli opilí a śe moh tisíckrát utect, kdyby se cítil vinnĹźm. Ještě štěstí, śe takovému Łlověku se nevěłí, a kdyś my pod sluśební płísahou łekneme, śe je to smyšlenka a drzá leś od toho Łlověka, tak mu ani pánbłh nepomłśe a má ještě o jeden paragraf na krku víc. Płi jeho věci to nehraje ovšem śádnou roli. - Kdyby mně jen tak ta hlava nebolela."
Ticho. Za chvíli ozval se stráśmistr: "Zavolaj sem naši bábu."
"Poslouchají, bábo," łekl stráśmistr k Pejzlerce, płísně se jí dívaje do obliŁeje, "seśenou někde krucifix na podstavci a płinesou ho sem."
Na tázavĹź pohled Pejzlerky załval stráśmistr: "Koukají, a uś jsou tady."
Stráśmistr vytáhl ze stolku dvě svíŁky, na kterĹźch byly stopy od peŁetního vosku, jak peŁetil śłední spisy, a kdyś se koneŁně Pejzlerka płištrachala s krucifixem, postavil stráśmistr kłíś mezi obě svíce na okraj stolu, zapálil svíŁky a váśné łekl: "Posadějí se, bábo."
Ustrnulá Pejzlerka zapadla na pohovku a vyjevené podívala se na stráśmistra, svíŁky i krucifix. Zmocnil se jí strach, a jak měla ruce na zástěłe, bylo vidět, śe se jí tłesou i s koleny.
Stráśmistr płešel váśně kolem ní, a zastaviv se podruhé płed ní, promluvil slavnostně:
"VŁera veŁer byla jste svědkem velké události, bábo. Młśe bĹźt, śe to vᚠpitomĹź rozum nechápe. Ten voják, to je vyzvědaŁ, špiĂłn, bábo."
"Jeśíšmarjá," vykłikla Pejzlerka, "Panenko Maria SkoŁická!"
"Ticho, bábo! Abychom z něho něco dostali, museli jsme mluvit rłzné łeŁi. Slyšeli płece, jaké divné łeŁi jsme mluvili?"
"To jsem prosím slyšela," ozvala se tłesoucím hlasem Pejzlerka.
"Ale ty všechny łeŁi, bábo, vedly jenom k tomu, aby se doznal, aby nám dłvěłoval. Tak se nám to podałilo. Vytáhli jsme z něho všechno. Chňapli jsme ho."
Stráśmistr na okamśik płerušil łeŁ, aby opravil knoty na svíŁkách, a pak pokraŁoval váśně, hledě płísně na Pejzlerku: "Vy jste byla, bábo, płi tom a jste zasvěcená do celého tajemství. Toto tajemství je śłední. O tom nesmíte nikomu se ani zmínit. Ani na smrtelné posteli, to by vás nesměli ani pochovat na hłbitově."
"Jeśíšmarjájosefe," zabědovala Pejzlerka, "śe jsem já nešastná kdy sem vkroŁila."
"Nełvete, bábo, vstaňte, płistupte ke krucifixu, dejte dva prsty u pravé ruky nahoru. Budete płísahat. Říkejte za mnou."
Pejzlerka odpotácela se ke stolu za neustálého bědování: "Panenko Maria SkoŁická, śe jsem sem kdy vkroŁila."
A z kłíśe díval se na ni utrápenĹź obliŁej Krista, svíŁky Łoudily a všechno to płipadalo Pejzlerce něŁím płíšerně nadpozemskĹźm. Ztrácela se v tom celá a kolena se jí klepala, ruce tłásly.
Zvedla dva prsty do vĹźše a ŁetnickĹź stráśmistr dłrazně a slavnostně płedłíkával: "Płísahám bohu všemohoucímu, i vám, pane stráśmistr, śe o tom, co jsem zde slyšela a viděla, nikomu se do své smrti nezmíním ani slovem, i kdybych snad od něho byla tázána. K tomu mně dopomáhej pánbłh."
"Polibte ještě, bábo, krucifix," porouŁel stráśmistr, kdyś Pejzlerka za ukrutného vzlykotu odpłísáhla a pokłiśovala se zbośně.
"Tak, a teď zas odnesou krucifix, odkud si ho vypłjŁili, a łeknou, śe jsem ho potłeboval k vĹźslechu!"
Zdrcená Pejzlerka po špiŁkách vyšla s krucifixem z pokoje a bylo vidět oknem, śe se neustále ohlíśí ze silnice po Łetnické stanici, jako by se chtěla płesvědŁit, śe to nebyl jen sen, ale śe skuteŁně právě płed chvílí prośila něco hrozného ve svém śivotě.
Stráśmistr zatím płepisoval svłj raport, kterĹź v noci doplňoval kaňkami, které rozlízal i s rukopisem, jako by na papíłe byla marmeláda.
Nyní to śplně płepracoval a vzpomněl si, śe se neoptal ještě na jednu věc. Dal si tedy zavolat Švejka a otázal se ho: "Umíte fotografovat?"
"Umím."
"A proŁ nenosíte s sebou aparát?"
"Poněvadś śádnej nemám," zněla upłímná a jasná odpověď.
"A kdybyste ho měl, tak byste fotografoval?" otázal se stráśmistr.
"Kdyby, to jsou ty chyby," prostodušně odvětil Švejk a klidně snesl tázavĹź vĹźraz v obliŁeji stráśmistrově, kterému tak právě zas rozbolela hlava, śe si nemohl vymyslit śádnou jinou otázku neś tuto: "Je to těśké, fotografovat nádraśí?"
"LehŁí neś něco jinĹźho," odpověděl Švejk, "poněvadś se to nehejbá a połád to nádraśí stojí na jednom místě a Łlověk mu nemusí łíkat, aby se tváłilo płíjemně."
Stráśmistr mohl tedy svłj raport doplnit: "Zu dem Bericht No 2172, melde ich..."
A stráśmistr se rozepsal: "Mezi jinĹźm płi mém kłíśovém vĹźslechu udal, śe umí fotografovat, a to nejraději nádraśí. Aparát fotografickĹź sice u něho nalezen nebyl, ale jest domněnka, śe ho někde skrĹźvá, a proto s sebou nenosí, aby odvrátil od sebe pozornost, Łemuś nasvědŁuje i jeho vlastní doznání, śe by fotografoval, kdyby měl aparát u sebe."
Stráśmistr, maje těśkou hlavu po vŁerejšku, se stále více a více zaplétal do své zprávy o fotografování a psal dál: "Jisto je, śe dle jeho vlastního doznání jediné to, śe nemá aparát fotografickĹź s sebou, zabránilo tomu, aby nefotografoval nádraśní budovy a vłbec místa strategické dłleśitosti, a jest nesporné, śe by byl tak uŁinil, kdyby byl měl dotyŁnĹź fotografickĹź płístroj, kterĹź ukryl, płi sobě. Jedině té okolnosti, śe nebyl fotografickĹź aparát płi ruce, lze děkovati tomu, śe u něho nebyly nalezeny śádné fotografie."
"To staŁí," łekl stráśmistr a podepsal se. Stráśmistr byl śplné spokojen svĹźm dílem a płeŁetl to závodŁímu s velkou pĹźchou.
"To se povedlo," łekl k závodŁímu, "tak vidějí, takhle se píšou berichty. Tam musí bĹźt všechno. VĹźslech, paneŁku, to není jen tak něco jednoduchého, a hlavní věcí je sestavit to pěkné do berichtu, aby tam nahołe na to Łuměli jako jeleni. Płivedou sem toho našeho, a to s ním skoncujeme. Tak vás nyní odvede pan závodŁí," pronesl váśně k Švejkovi, "do Písku na bezirksgendarmeriekommando. Podle płedpisu máte dostat śelízka. Poněvadś však myslím, śe jste slušnĹź Łlověk, tak vám ty śelízka nedáme. Jsem płesvědŁen, śe ani po cestě nebudete dělat pokus śtěku."
Stráśmistr, złetelně pohnut pohledem na dobrodušnou Švejkovu tváł, dodal: "A nevzpomínejte na mne ve zlém. Vezmou ho, pane závodŁí, tady mají bericht."
"Tak spánembohem," łekl Švejk měkce, "děkuji jim, pane vachmajstr, za všechno, co pro mne udělali, a kdyś bude płíleśitost, tak jim budu psáti, a kdybych měl někdy ještě cestu kolem, tak se u nich zastavím."
Švejk vyšel se závodŁím na silnici, a kdokoliv je potkal, jak byli zabráni v płátelskĹź rozhovor, povaśoval by je za staré známé, ktełí mají náhodou stejnou cestu do města, łekněme do kostela.
"To byl bych si nikdy nemyslil," vykládal Švejk, "śe taková cesta do Budějovic je spojena s takovejma vobtíśema. To mně płipadá jako ten płípad s łezníkem Chaurou z Kobylis. Ten se jednou v noci dostal na Moráň k PalackĹźho pomníku a chodil aś do rána kolem dokola, poněvadś mu to płipadalo, śe ta zeď nemá konce. Byl z toho celej zoufalej, k ránu uś nemoh, tak zaŁal kłiŁet ,PatrĂłl!`, a kdyś policajti płiběhli, tak se jich ptal, kudy se jde do Kobylis, śe uś chodí podél nějakĹź zdi pět hodin a połád śe tomu není śádnĹź konec. Tak ho vzali s sebou a von jim všechno v separaci rozbil: ` ZávodŁí na to nełekl ani slova a myslel si: "Co mně to vypravuješ. Zas zaŁínᚠvypravovat nějakou pohádku o Budějovicích."
Šli kolem rybníka a Švejk se zájmem otázal se závodŁího, jestli je hodné pytlákł ryb v okolí.
"Zde je to samĹź pytlák," odpověděl závodŁí, "płedešlého stráśmistra chtěli hodit do vody. PorybnĹź na baště stłílí jim štětiny do zadnice, ale to není nic platné. Nosejí v kalhotech kus plechu."
ZávodŁí rozhovołil se o pokroku, jak lidi na všechno płijdou a jeden jak podvádí druhého, a rozvinul novou teorii, śe tahle válka je veliké štěstí pro lidstvo, poněvadś v těch patáliích vedle hodnĹźch lidí budou odstłelováni také lumpové a darebáci.
"Je beztoho moc lidí na světě," pronesl rozváśně, "jeden uś se maŁká na druhého a lidstvo se rozplemenilo aś hrłza."
Płiblíśili se zájezdní hospodě.
"Setsakramentsky to dnes profukuje," łekl závodŁí, "myslím, śe nám štamprle nemłśe škodit. Nełíkejte nikomu nic, śe vás vedu do Písku. To je státní tajemství."
Płed závodŁím zatanŁila instrukce centrálních śładł o lidech podezłelĹźch a nápadnĹźch a o povinnosti kaśdé Łetnické stanice: "VylouŁiti ony ze styku s místním obyvatelstvem a płísné dbáti, aby nepłicházelo płi dopravě k dalším instancím k zbyteŁnĹźm rozhovorłm v okolí."
"To se nesmí prozradit, co jste zaŁ," znova ozval se závodŁí, "do toho nikomu nic není, co jste vyved. Panika se nesmí šíłit. - Panika je v těchhle dobách váleŁnĹźch zlá věc," pokraŁoval, "něco se łekne, a uś to jde jako lavina po celém okolí. Rozumíte?"
"Já tedy nebudu šíłit paniku," łekl Švejk a zachoval se také podle toho, poněvadś kdyś hospodskĹź se rozhovołil s nimi, Švejk zdłrazňoval: "Zde bratr łíká, śe budeme v jednu hodinu v Písku."
"A to má vᚠpan bratr orláb?" otázal se zvědavĹź hostinskĹź závodŁího, kterĹź ani nemrkaje drze odpověděl: "Dnes mu uś konŁí!"
"To jsme ho dostali;' prohlásil usmívaje se k Švejkovi, kdyś hospodskĹź někam odběhl, "jenom ne śádnou paniku. Je váleŁná doba."
Jestli závodŁí płed vstupem do zájezdní hospody prohlásil, śe myslí, śe Štamprle nemłśe škodit, byl optimistou, poněvadś zapomněl na mnośství, a kdyś jich vypil dvanáct, prohlásil zcela rozhodné, śe do tłí hodin je velitel okresní Łetnické stanice u oběda, śe to je marné płijít tam dłív, kromě toho śe zaŁíná chumelenice. Kdyś budou do Łtył hodin odpłldne v Písku, je Łasu habaděj. Do šesti je Łasu dost. To uś płjdou ve tmě, jak ukazuje dnešní poŁasí. Je to vłbec jedno, jít teď nebo aś potom. Písek nemłśe utéct.
"Buďme rádi, śe sedíme v teple," bylo jeho rozhodné slovo, "tam v zákopech za takové sloty zkusejí víc neś my u kamen."
Veliká stará kachlová kamna sálala teplem a závodŁí zjistil, śe to vnější teplo lze doplnit vĹźhodně vnitłním, pomocí rłznĹźch kołalek sladkĹźch i mocnĹźch, jak łíkají v HaliŁi.
HospodskĹź na této samotě měl jich osm druhł, nudil se a pil płi zvuku meluzíny, která hvízdala za kaśdĹźm rohem stavení.
ZávodŁí neustále vybízel hostinského, aby s ním drśel krok, obviňuje ho, śe málo pije, coś byla oŁividná kłivda, nebot ten stál jiś sotva na nohou a chtěl neustále hrát ferbla a tvrdil, śe v noci slyšel od vĹźchodu dělostłelbu, naŁeś závodĹí škytal: "Jenom ne śádnou paniku. Od toho jsou in-instrukce."
A dal se do vĹźkladu, śe instrukce je souhrn nejbliśších nałízení. Płitom prozradil několik tajnĹźch rezervátł. HospodskĹź jiś niŁeho nechápal, jenom se vzmohl na prohlášení, śe instrukcemi se vojna nevyhraje.
Bylo jiś temno, kdyś závodŁí rozhodl, śe se nyní vydají se Švejkem na cestu do Písku. V chumelenici nebylo vidět na krok a závodŁí neustále łíkal: "Połád rovně za nosem aś do Písku: `
Kdyś to łekl potłetí, hlas jeho nezněl jiś ze silnice, ale odněkud zdola, kam se svezl po stráni po sněhu. Pomáhaje si ruŁnicí, pracně vyškrábal se nahoru opět na silnici. Švejk slyšel, śe se płidušeně směje: "Sklouzavka." Za chvíli však jiś ho opět nebylo slyšet, nebo sjel poznovu ze stráně, załvav tak, aś płehlušil vítr: "Upadnu, panika!" ZávodŁí proměnil se na pilného mravence, kterĹź kdyś spadne odněkud, zas houśevnaté leze nahoru. Pětkrát opakoval závodŁí vĹźlet ze stráně, a kdyś opět byl u Švejka, łekl bezradně a zoufale: "Já bych vás mohl velice dobłe ztratit."
"Nemají strachu, pane závodŁí," łekl Švejk, "uděláme nejlepší, kdyś se k sobě płiváśem. Tak se nemłśem jeden druhĹźmu ztratit. Mají s sebou śelízka?"
"KaśdĹź Łetník musí vśdycky s sebou nosit śelízka," dłrazné łekl závodŁí, klopĹźtaje kolem Švejka, "to je nᚠvezdejší chleba."
"Tak se tedy płipnem," vybízel Švejk, "jen to zkusejí."
MistrnĹźm pohybem płipjal závodŁí śelízka Švejkovi a druhĹź konec sobě v zápěstí pravé ruky a nyní byli spolu spojeni jako dvojŁata. KlopĹźtajíce po silnici nemohli od sebe a závodŁí táhl Švejka płes hromádky kamenł, a kdyś upadl, strhl Švejka s sebou. Płitom se jim śelízka załezávala do ruky, aś koneŁně prohlásil závodŁí, śe to takhle dál nejde, śe je musí opět odepjat. Po dlouhé a marné námaze zprostit sebe i Švejka śelízek závodŁí vzdychl: "My jsme spojeni na věky věkłv."
"Amen," dodal Švejk a pokraŁovali v obtíśné cestě.
ZávodŁího zmocnila se naprostá deprese, a kdyś po hrozném utrpení pozdě veŁer dorazili do Písku k Łetnickému velitelství, na schodech' łekl śplně zdrceně závodĹí Švejkovi: "Ted to bude hrozné. My od sebe nemłśem."
A opravdu bylo to hrozné, kdyś stráśmistr poslal pro velitele stanice, rytmistra Königa.
První slovo rytmistrovo bylo: "DĹźchněte na mne."
"Ted' to chápu," łekl rytmistr, zjistiv nesporné situaci svĹźm bystrĹźm, zkušenĹźm Łichem, "rum, kontušovka, Łert, jełabinka, ołechovka, višňovka a vanilková. - Pane stráśmistr," obrátil se na svého podłízeného, "zde vidíte płíklad, jak nemá Łetník vypadat. Takhle si poŁínat je takovĹź płeŁin, śe o tom bude rozhodovat vojenskĹź soud. Svázat se s delikventem śelízky. Płijít ośralĹź, total besoffen. Płilézt sem jako zvíłe. Sundejte jim to."
"Co je?" obrátil se na závodŁího, kterĹź volnou rukou obrácené salutoval.
"Poslušné hlásím, pane rytmistr, śe nesu bericht "
"O vás płjde bericht k soudu," struŁné łekl rytmistr, "pane stráśmistr, zavłou oba muśe, ráno je płivedou k vĹźslechu, a ten bericht z Putimě proštudujou a pošlou mně do bytu."
PíseckĹź rytmistr byl muś velice śłední, dłslednĹź v pronásledování podłízenĹźch, znamenitĹź v byrokratickĹźch věcech.
Po ŁetnickĹźch stanicích v jeho okresu nemohli nikdy łíci, śe odletěla boułka. Ona se vracela kaśdĹźm płípisem podepsanĹźm rytmistrem, kterĹź celĹź den vyłizoval rłzné vĹźtky, napomenutí a vĹźstrahy pro celĹź okres.
Od vypuknutí války visely nad ŁetnickĹźmi stanicemi v píseckém okresu těśké chmłry.
Byla to pravá strašidelná, nálada. Hromy byrokratismu hłměly a bily do ŁetnickĹźch stráśmistrł, závodŁích, muśstva, złízencł. Pro kaśdou pitomost disciplinární vyšetłování.
"Chceme-li vyhrát válku," łíkal na svĹźch inspekcích po ŁetnickĹźch stanicích, "musí a bĹźt a b - b, všude musí bĹźt teŁka na i."
Cítil se obklopen zradou a utvołil si płesnĹź dojem, śe kaśdĹź Łetník na okrese má nějaké hłíchy vyplĹźvající z války, śe kaśdĹź má za sebou v té váśné době nějaké opomenutí ve sluśbě.
A seshora ho bombardovali płípisy, ve kterĹźch ministerstvo zemské obrany poukazovalo, śe z píseckého okresu podle zpráv ministerstva vojenství płecházejí k nepłíteli.
A honili jej pátrat po loajalitě v okresu. Vypadalo to strašidelné. Ženy z okolí šly doprovázet svoje muśe na vojnu, a on věděl, śe ti muśové urŁitě svĹźm śenám slibují, śe se, nedají zabít pro císałe pána.
Černośluté obzory poŁaly se zatahovat mraky revoluce. Na Srbsku, v Karpatech płecházely bataliĂłny k nepłíteli. 28. regiment, 11. regiment. V tom posledním vojáci z píseckého kraje a okresu. V tom płedvzpourovém dusnu płijeli rekruti z Vodňan s karafiáty z Łerného organtĹźnu. PíseckĹźm nádraśím projíśděli vojáci od Prahy a házeli nazpátek cigarety a Łokoládu, kterou jim podávaly do praseŁích vozł dámy z písecké spoleŁnosti.
Pak jel jeden maršovĹź bataliĂłn a několik píseckĹźch śidł łvalo "Heil, nieder mit den Serben!" a dostalo takovĹźch pěknĹźch pár facek, śe tĹźden se nemohli ukázat na ulici.
A mezitímco se dály tyto epizody, které jasné ukazovaly, śe kdyś po kostelích na varhany hrají "Zachovej nám, Hospodine", śe je to jenom chatrné pozlátko a všeobecná płetváłka; z ŁetnickĹźch stanic płicházely ty známé odpovědi na dotazníky á la Putim, śe je všechno v nejlepším połádku, agitace śe se nikde nevede proti válce, smĹźšlení obyvatelstva łímská jedniŁka a, nadšení łímská jedniŁka a-b.
"Vy nejste Łetníci, ale obecní policajti," łíkával na svĹźch obchłzkách, "místo toho, abyste zbystłili svou pozornost o tisíc procent, stává se z vás pomalu dobytek."
UŁiniv tento zoologickĹź objev, dodával: "Válíte se pěkné doma a myslíte si: Mit ganzem Krieg kann man uns Arsch lecken."
Následoval pak vśdy vĹźpoŁet všech povinností nešastnĹźch Łetníkł, płednáška o tom, jaká je celá situace a jak je to tłeba všechno vzít do ruky, aby to skuteŁně bylo tak, jak to má bĹźt. Po tom vylíŁení záłícího obrazu Łetnické dokonalosti, směłující k posílení rakouského mocnáłství, následovaly hrozby, disciplinární vyšetłování, płesazení a nadávky.
Rytmistr byl pevně płesvědŁen, śe stojí zde na stráśi, śe něco zachraňuje a śe všichni ti Łetníci z ŁetnickĹźch stanic, které jsou pod ním, śe je to líná sběł; egoisté, podlci, podvodníci, ktełí vłbec niŁemu jinému nerozumí neśli kołalce, pivu a vínu. A poněvadś mají nepatrné płíjmy, śe se, aby mohli chlastat, dají podplácet a rozbíjejí pomalu, ale jisté Rakousko. JedinĹź Łlověk, kterému dłvěłoval, byl jeho vlastní stráśmistr na okresním velitelství, kterĹź však vśdycky v hospodě łíkal: "Tak jsem vám zas měl dneska srandu z našeho starĹźho mrafy..."

Rytmistr studoval bericht Łetnického stráśmistra z Putimě o Švejkovi. Płed ním stál jeho ŁetnickĹź stráśmistr Matějka a myslel si, aby mu rytmistr vlezl na záda i se všemi berichty, poněvadś dole u Otavy Łekají na něho s partií šnopsa.
"Posledně jsem vám łíkal, Matějko," ozval se rytmistr, "śe největší blbec, kterého jsem poznal, je ŁetnickĹź stráśmistr z Protivína, ale podle tohohle berichtu płetrumfnul ho stráśmistr z Putimi. Ten voják, kterého płivedl ten lotr kołala závodŁí, s kterĹźm byli svázaní jako dva psi, płece není śádnĹź špiĂłn. Je to jistě praobyŁejnĹź dezertĹźr. Zde píše takové nesmysly, śe kaśdé malé dítě pozná na první pohled, śe ten chlap byl ośralĹź jako papeśskĹź prelát. - Płivedte sem ihned toho vojáka," poruŁil, kdyś ještě chvíli studoval raport z Putimě. "Nikdy v śivotě jsem neviděl takovou snłšku blbostí, a ještě ke všemu pošle s tím podezłelĹźm chlapem takovĹź dobytek, jako je jeho závodŁí. Mě ty lidi ještě málo znají, já dovedu bĹźt prevít. Dokud se tłikrát denně płede mnou strachy nepodělají, tak jsou płesvědŁeni, śe si dám na sobě dłíví štípat "
Rytmistr se rozpovídal o tom, jak se Łetnictvo dnes chová odmítavé ke všem rozkazłm a jak sestavuje berichty, śe ihned je vidět, śe ze všeho si dělá kaśdĹź takovĹź stráśmistr legraci, jen aby ještě něco víc zapletl.
Kdyś seshora se upozorní, śe není vylouŁena mośnost, aby se nepotloukali vyzvědaŁi po krajinách, ŁetniŁtí stráśmistłi je zaŁínají vyrábět ve velkém, a jestli bude válka ještě nějakĹź Łas trvat, bude z toho velkĹź blázinec. A v kanceláłi dají telegram do Putimě, aby zítra płišel stráśmistr do Písku. On uś mu tu "ohromnou událost", o které píše na poŁátku svého raportu, vytluŁe z hlavy.
"Od kterého regimentu jste utekl?" uvítal rytmistr Švejka.
"Od śádnĹźho regimentu."
Rytmistr pohlédl na Švejka a uviděl v jeho klidné tváłi tolik bezstarostnosti, śe se otázal: "Jak jste płišel k uniformě?"
"Kaśdej voják, kdyś narukuje, dostane uniformu," odpověděl Švejk s mírnĹźm śsměvem, "já slouśím u 91. regimentu, a nejenśe jsem od svĹźho regimentu neutek, nĹźbrś naopak."
Slovo naopak provázel takovĹźm płízvukem, śe se rytmistr zatváłil śalostně a otázal se: "Jak to naopak?"
"To je věc náramně jednoduchá," svěłil se Švejk, "já jdu k svĹźmu regimentu, já ho hledám, a neutíkám od něho. Já si nic jinĹźho nepłeju neś se co nejdłív dostat k svĹźmu regimentu. Já uś jsem taky z toho celej nervĂłzní, śe se patrné vzdaluju od ČeskĹźch Budějovic, kdyś si pomyslím, śe tam na mne Łeká cele] regiment. Pan stráśmistr v Putimi ukazoval mně na mapě, śe Budějovice jsou na jih, a on místo toho obrátil mne na sever."
Rytmistr máchl rukou, jako by chtěl łíct: Ten vyvádí ještě horší věci neś obracet lidi na sever. "Vy tedy nemłśete svłj regiment najít," łekl, "vy jste ho šel hledat?"
Švejk vysvětlil mu celou situaci. Jmenoval Tábor a všechna místa, kudy šel do Budějovic: Milevsko - Květov - Vráś - MalŁín - Číśová - Sedlec - Horaśďovice - Radomyšl - Putim - Štěkno - Strakonice - Volyň - Dub - Vodňany - Protivín - a zas Putim.
S ohromnĹźm nadšením vylíŁil Švejk svłj zápas s osudem, jak se chtěl śivou mocí, nedbaje płekáśek, dostat k svému 91. regimentu do Budějovic a jak všechno jeho śsilí bylo marné.
Mluvil ohnivě a rytmistr mechanicky kreslil tuśkou na kus papíru mrtvĹź kruh, ze kterého se nemohl dostat dobrĹź voják Švejk, kdyś se vypravil k svému pluku.
"To byla herkulovská práce," łekl koneŁně, kdyś se zalíbením naslouchal Švejkovu líŁení, jak ho to mrzí, śe se nemohl tak dlouho dostat k pluku, "na vás musela bĹźt mohutná podívaná, kdyś jste se kroutil kolem Putimi."
"Vono se to mohlo uś tenkrát rozhodnout," zmínil se Švejk, "nebejt toho pana stráśmistra v tom nešastnĹźm hnízdě. Von se mě vłbec neptal ani na jméno, ani na regiment a bylo mu to všechno nějak tłze moc divnĹź. Von mě měl dát vodvést do Budějovic a v kasárnách uś by mu łekli, jestli jsem ten Švejk, kerej hledá svłj regiment, nebo nějakej podezłelej Łlověk. Dneska uś jsem moh bejt druhej den u svĹźho regimentu a vykonávat svĹź vojenskĹź povinnosti."
"ProŁ jste v Putimi neupozornil, śe se jedná o omyl?"
"Poněvadś jsem viděl, śe je to marnĹź, s ním mluvit. To uś łíkal starej hostinskej Rampa na Vinohradech, kdyś mu chtěl někdo złstat dluśen, śe płijde někdy na Łlověka takovej moment, śe je ke všemu hluchej jako pałez."
Rytmistr se dlouho nerozmĹźšlel a pomyslil si jen, śe taková okruśní cesta Łlověka, kterĹź chce se dostat k svému regimentu, je známkou nejhlubší lidské degenerace, i dal vyklepat v kanceláłi na stroji, šetłe všech pravidel a krás śłedního slohu:
Slavnému velitelství c. k. pěšího pluku Ł. 91 v ČeskĹźch Budějovicích

V płíloze płedvádí se Josef Švejk, dle dotyŁného tvrzení bĹźti pěšákem téhoś pluku, zadrśenĹź na základě svého vyjádłení v Putimi, okres Písek, Łetnickou stanicí, podezłelĹź ze zběhnutí. Tżś uvádí, śe se odebírá k svému vĹźšeoznaŁenému pluku. PłedvedenĹź jest menší zavalité postavy, souměrného obliŁeje a nosu s modrĹźma oŁima, bez zvláštního znamení. V płíloze B1 zasílá se śŁet za stravování dotyŁného k laskavému płevedení na śŁet min. zem. obrany s śádostí o potvrzení płijetí płedvedeného. V płíloze C1 zasílá se ku potvrzení seznam erárních věcí, které měl zadrśenĹź na sobě v době svého zachycení.

Cesta z Písku do Budějovic ve vlaku ušla Švejkovi bystłe a rychle. Jeho spoleŁníkem byl mladĹź Łetník, nováŁek, kterĹź nespouštěl ze Švejka oŁi a měl hroznĹź strach, aby mu Švejk neutekl. Po celé cestě luštil těśkĹź problém: Kdybych teď musel jít na malou nebo na velkou stranu, jak to udělám?

Rozłešil to tím, śe mu musel Švejk dělat kmotra.
Po celé cestě se Švejkem od nádraśí do MariánskĹźch kasáren v Budějovicích upíral své oŁi kłeŁovitě na Švejka, a kdykoliv płicházeli k nějakému rohu nebo kłiśovatce ulic, jako mimochodem vypravoval Švejkovi, kolik dostávají ostrĹźch patron płi kaśdé eskortě, naŁeś Švejk odpovídal, śe je o tom płesvědŁen, śe śádnĹź Łetník nebude po někom stłílet na ulici, aby neudělal nějaké neštěstí.
Četník se s ním płel a tak dostali se do kasáren.
Sluśbu v kasárnách měl jiś druhĹź den nadporuŁík Lukáš. Seděl, niŁeho netuše, za stolem v kanceláłi, kdyś k němu płivedli Švejka s papíry.
"Poslušně hlásím, pane obrlajtnant, śe jsem opět zde," zasalutoval Švejk, tváłe se slavnostně. U celé té scény byl praporŁík Koátko, kterĹź později vypravoval, śe po tom hlášení Švejkově nadporuŁík LukᚠvyskoŁil, chytil se za hlavu a upadl naznak na Koátko, a śe kdyś ho vzkłísili, Švejk, kterĹź po celou tu dobu vzdával Łest, opakoval: "Poslušné hlásím, pane obrlajtnant, śe jsem opět zde!" A tu nadporuŁík Lukáš, celĹź bledĹź, tłesoucí se rukou vzal papíry tĹźkající se Švejka, podepsal, pośádal všechny, aby vyšli, Łetníkovi śe łekl, śe je tak dobłe, a śe se se Švejkem uzavłel v kanceláłi.
Tím skonŁila Švejkova budějovická anabaze. Je jisto, śe kdyby byla popłána Švejkovi volnost pohybu, śe by byl sám došel do Budějovic. Jestli śłady se mohly chvástat, śe ony dopravily Švejka na místo sluśby, je to prosté omyl. Płi jeho energii a nezmarné chuti bojovat zakroŁení śładł v tom płípadě bylo házením klackł Švejkovi pod nohy.

Švejk a nadporuŁík Lukᚠdívali se sobě do oŁí.
NadporuŁíkovi oŁi svítily Łímsi strašlivĹźm a hrłznĹźm a zoufalĹźm, a Švejk díval se na nadporuŁíka něśně, láskyplně jako na ztracenou a opět nalezenou milenku.
V kanceláłi bylo ticho jako v kostele. Vedle z chodby bylo slyšet, jak tam někdo płechází. NějakĹź svědomitĹź jednoroŁní dobrovolník, kterĹź pro rĹźmu złstal doma, coś bylo znát na hlase, huhňal to, Łemu se uŁil nazpamě: jak se mají na pevnostech płijímat Łlenové císałského domu. Bylo slyšet jasné: "Sobald die höchste Herrschaft in der Nähe der Festung anlangt, ist das Geschütz auf allen Bastionen und Werken abzufeuern, der Platzmajor empfängt dieselbe mit dem Degen in der Hand zu Pferde und reitet sodann vor."
"Drśte tam hubu," załval do chodby nadporuŁík, "vzdalte se ke všem Łertłm. Jestli máte horeŁku, tak złstaňte doma leśet."
Bylo slyšet, jak se pilnĹź jednoroŁní dobrovolník vzdaluje, a jako tichá ozvěna znělo sem z konce chodby huhňání: "ln dem Augenblicke, als der Kommandant salutiert, ist das Abfeuern des Geschützes zu wiederholen, welches bei dem Absteigen der höchsten Herrschaft zum dritten Male zu geschehen ist "
A opět se dál nadporuŁík se Švejkem mlŁky pozorovali, aś koneŁně łekl nadporuŁík Lukᚠs drsnou ironií: "Pěkně vás vítám, Švejku, do ŁeskĹźch Budějovic. Kdo má bĹźt oběšen, ten se neutopí. Uś na vás vydali zatykaŁ a zítra jste u regimentsraportu. Já se s vámi jiś zlobit nebudu. Natrápil jsem se s vámi dost a dost a moje trpělivost praskla. Kdyś si pomyslím, śe jsem mohl tak dlouho śít s takovĹźm blbem jako vy..."
PoŁal chodit po kanceláłi: "Ne, to je hrozné. Ted se divím, śe jsem vás nezastłelil. Co by se mně stalo? Nic. Byl bych osvobozen. Chápete to?"
"Poslušně hlásím, pane obrlajtnant, śe to śplně chápu."
"NezaŁínejte zas, Švejku, s těma vašima hovadinama, nebo se opravdu něco stane. KoneŁně vám zatneme śílu. Vy jste stupňoval svou pitomost donekoneŁna, aś to všechno katastrofálně prasklo."
NadporuŁík Lukᚠzamnul si ruce: "Uś je s vámi, Švejku, amen." Vrátil se ke svému stolu a napsal na kousek papíru několik łádkł, zavolal na hlídku płed kanceláłí a poruŁil jí, aby odvedli Švejka k profousovi a odevzdali mu ten lístek.
Švejka odvedli płes nádvołí a nadporuŁík s netajenou radostí se díval, jak profous odmyká dvełe s Łernoślutou tabulkou Regimentsarrest, jak Švejk mizí za těmi dvełmi a jak za chvíli vychází profous sám z těch dvełí.
"Zapla pánbłh," pomyslil si hlasitě nadporuŁík, "uś je tam."
V tmavém prostoru lidomorny MariánskĹźch kasáren Švejka uvítal srdeŁně tlustĹź jednoroŁní dobrovolník, provalující se na slamníku. Byl jedinĹźm vězněm a nudil se sám jiś druhĹź den. Na Švejkovu otázku, proŁ tam sedí, odpověděl, śe pro maliŁkost. Napohlavkoval omylem jednomu poruŁíkovi od dělostłelectva v noci na náměstí v podloubí v opilém stavu. Vlastně ani nenapohlavkoval, srazil mu jenom Łepici s hlavy. Stalo se to tak, śe ten poruŁík od dělostłelectva stál v noci pod podloubím a patrně Łekal na nějakou prostitutku. Byl obrácen k němu zády a jednoroŁnímu dobrovolníkovi płipadal, jako by to byl jeho jeden známĹź jednoroŁák, Materna František.
"Ten je právě takové škorně," vyprávěl Švejkovi, "a tak jsem se pěkně zezadu płiplíśil a shodil jsem mu Łepici a łekl jsem: ,Servus, Franci!` A ten chlap blbá hned zaŁal pískat na patrolu a ta mne odvedla. - Młśe bĹźt," płipouštěl jednoroŁní dobrovolník, "śe płi té tahanici padlo pár pohlavkł, ale to myslím nic na věci nemění, poněvadś je to vylośenĹź omyl. On sám płiznává, śe jsem łekl: ,Servus, Franci,` a jeho kłestní jméno je Anton. To je śplně jasné. Mně snad młśe škodit jenom to, śe jsem utekl z nemocnice, a jestli to praskne s tím krankenbuchem... - Kdyś jsem totiś narukoval," vypravoval dál, "tak jsem si płedně najal pokoj v městě a snaśil jsem si zaopatłit revmatismus. Tłikrát za sebou jsem se namazal a pak jsem si lehl za město do płíkopu, kdyś pršelo, a zul si boty. Nepomáhalo to. Tak jsem se v zimě v noci koupal v Malši celĹź tĹźden, a docílil jsem pravĹź opak. Kamaráde, já jsem se ti tak otuśil, śe jsem vydrśel leśet ve sněhu na dvołe domu, kde jsem bydlel, celou noc a nohy jsem měl ráno, kdyś mne domácí lidi probudili, tak teplé, jako kdybych nosil papuŁe. Kdybych byl alespoň dostal angínu, ale ono połád nic nepłicházelo. Ba ani tu pitomou kapavku jsem nemohl dostat. Denně jsem chodil do Port Arthuru, něktełí kolegové uś dostali zánět varlat, łezali jim pauchy, a já jsem byl połád imunní. Smłla, kamaráde, nekłesanská. Aś jsem se ti jednou u Rłśe seznámil s jedním invalidou z Hluboké. Ten mně łekl, abych jednou v neděli k němu płišel na návštěvu, a na druhĹź den śe budu mít nohy jako konve. Měl doma tu jehlu i stłíkaŁku, a já jsem opravdu sotva došel z Hluboké domł. Neoklamala mne ta zlatá duše. Tak jsem koneŁné płece měl svłj svalovĹź revmatismus. Hned do nemocnice, a uś bylo hej. A potom se na mne ještě štěstí usmálo podruhé. Do Budějovic byl płelośen młj pošvagłenec dr. Masák ze Žiśkova a tomu mohu děkovat, śe jsem se tak dlouho v nemocnici udrśel. Byl by to se mnou dotáhl aś k supravizitě, kdyś jsem to ale tak zkazil s tím nešastnĹźm krankenbuchem! Myšlenka to byla dobrá, znamenitá. Opatłil jsem si velkou knihu, nalepil na ni štítek, na kterĹź jsem namaloval ,Krankenbuch des 91. Reg.` Rubriky a všechno bylo v połádku. Zapisoval jsem tam fingovaná jména, stupně horeŁky, nemoce a kaśdĹź den odpłldne po vizitě šel jsem drze s knihou pod paśdí do města. Ve vratech drśeli vartu landveráci, takśe i z té strany byl jsem śplně zabezpeŁen. Ukáśu jim knihu a oni mně ještě zasalutovali. Pak šel jsem k jednomu známému śłedníkovi od berního śładu, tam jsem se płevlékl do civilu a šel jsem do hospody, kde jsme vedli ve známé spoleŁnosti rłzné velezrádné łeŁi. Potom uś jsem byl tak drzĹź, śe jsem se ani do civilu nepłevlékal a chodil v uniformě po hospodách a po městě. Vracel jsem se na svou postel do nemocnice aś k ránu, a kdyś mě v noci zastavila patrola, ukázal jsem jí na svłj krankenbuch 91. regimentu a víc se mne nikdo na nic neptal. Ve vratech nemocnice opět mlŁky ukázal jsem na knihu a nějak jsem se vśdy do postele dostal. Tak stoupala moje drzost, śe jsem myslel, śe mně nikdo nemłśe nic udělat, aś došlo k osudnému omylu v noci na náměstí pod podloubím, k omylu, kterĹź jasně dokázal, śe všechny stromy nerostou do nebe, kamaráde. PĹźcha płedchází pád. Všechna sláva polní tráva. Ikarus si spálil kłídla. Člověk by chtěl bĹźt gigantem, a je hovno, kamaráde. Nevěłit náhodě a fackovat se ráno i veŁer s płipomenutím, śe opatrnosti nikdy nezbĹźvá, a co je płíliš moc, śe škodí. Po bakchanáliích a orgiích dostaví se vśdy morální kocovina. To je zákon płírody, milĹź płíteli. Kdyś pováśím, śe jsem si zkazil supravizitu, superarbitraci. Že jsem mohl bĹźt felddienstunfähig. Taková ohromná protekce! Mohl jsem se válet někde v kanceláłi na doplňovacím velitelství, ale má neopatrnost mně podrazila nohy."
Svou zpověď zakonŁil jednoroŁní dobrovolník slavnostně:
"Došlo i na Kartágo, z Ninive udělali złíceniny, milĹź płíteli, ale hlavu vzhłru! A si nemyslí, śe kdyś mne pošlou na front, śe dám jednu ránu. Regimentsraport! VylouŁení ze školy! A śije c. k. kretenismus! Budu já jim dłepět ve škole a skládat zkoušky. Kadet, fénrich, lajtnant, obrlajtnant. Naseru jim! Offiziersschule. Behandlung jener Schüler derselben, welche einen Jahrgang repetieren müssen! Vojenská paralĹźza. Nosí se kvér na levém nebo pravém rameni? Kolik má kaprál hvězdiŁek? Evidenzhaltung Militärreservemänner! - Himlhergot není co koułit, kamaráde. Nechcete, abych vás nauŁil plivat na strop? Podívejte se, to se dělá takhle. Myslete si płitom něco, a vaše płání se splní. Jestli rád pijete pivo, mohu vám doporuŁiti vĹźbornou vodu tamhle ve dśbáně. Máte-li hlad a chcete-li chutně pojíst, doporuŁuji vám M욝anskou besedu. Mohu vám téś rekomendovat, abyste psal z dlouhé chvíle básně. Já jiś zde slośil epopej:
Je profous doma? On spí, hochu, klidně,
zde armády je těśiště,
neś novĹź befel płijde opět z Vídně,
śe ztraceno je celé bojiště.
Tu proti nepłítele vpádu
on z pryŁen staví barikádu.
Z śst mu płi té práci splyne,
kdyś se mu to podałí:
,Říš rakouská nezahyne,
sláva vlasti, císałi!`
Vidíte, kamaráde," pokraŁoval tlustĹź jednoroŁní dobrovolník, "pak a někdo łekne, śe mizí mezi lidem ścta k našemu milému mocnáłství. UvězněnĹź muś, kterĹź nemá co koułit a na kterého Łeká regimentsraport, podává nejkrásnější płípad płíchylnosti k trłnu. Skládá ve svĹźch písních hold své širší vlasti, ohrośené ze všech stran vĹźpraskem. Je zbaven svobody, ale z jeho śst plynou verše neochvějné oddanosti. Morituri te salutant, Caesar! Mrtví tě pozdravují, císałi, ale profous je pacholek. Mᚠto pěknou Łeládku ve svĹźch sluśbách. PłedevŁírem dal jsem mu pět korun, aby mně koupil cigarety, a on chlap mizerná dnes ráno łekl, śe se zde nesmí koułit, śe by z toho měl opletání.a těch pět korun śe mně vrátí, aś bude lénunk. Ano, kamaráde, nevěłím dnes niŁemu. Nejlepší hesla jsou zvrácena. Vězně okrádati! A ten chlap si ještě ke všemu celĹź den zpívá. ,Wo man singt, da leg' dich sicher nieder, böse Leute haben keine Lieder!` NiŁema, uliŁník, padouch, zrádce!"
JednoroŁní dobrovolník dal nyní Švejkovi otázku o jeho vině.
"Hledal regiment?" łekl, "to je pěkná tśra. Tábor, Milevsko, Květou, Vráś, MalŁín, Číśová, Sedlec, Horaśďovice, Radomyšl, Putim, Štěkno, Strakonice, Volyň, Dub, Vodňany, Protivín, Putim, Písek, Budějovice. Trnitá cesta. I vy zítra k regimentsraportu? Bratłe, na popravišti se tedy sejdeme. To zas má nᚠobrst Schröder pěknou radost. Nedovedete si ani płedstavit, jak na něho śŁinkují plukovní aféry. Lítá po dvołe jako pominutĹź hafan a vysunuje jazyk jako mrcha kobyla. A ty jeho łeŁi, napomínání, a jak płitom plivá kolem sebe, jako uslintanĹź velbloud. A ta jeho łeŁ nemá konce a vy Łekáte, śe co nejdłív musí spadnout celé Mariánské kasárny. Já ho znám dobłe, poněvadś jiś jednou jsem byl u takového regimentsraportu. Narukoval jsem ve vysokĹźch botách a na hlavě jsem měl cylindr, a poněvadś mně krejŁí vŁas nedodal uniformu, tak jsem płišel za školou jednoroŁákł na cviŁiště i ve vysokĹźch botách a v cylindru a postavil jsem se do łady a mašíroval s nimi na levém flangu. Obrst Schröder płijel na mne płímo na koni a div mne nepovalil na zem. ,Donnerwetter,` załval, aś to bylo slyšet jistě na Šumavě, ,was machen Sie hier, Sie Zivilist?` Odpověděl jsem mu slušně, śe jsem jednoroŁní dobrovolník a śe se zśŁastňuji cviŁení. A to jste měl vidět. FLeŁnil płl hodiny a teprve potom si všiml, śe salutuji v cylindru. To uś zvolal jen, śe zítra mám jít k regimentsraportu, a hnal to na koni ze vzteku aś błhvíkam jako divokĹź jezdec, a zas płicválal, opět nanovo łval, zułil, bil se v prsa a poruŁil mne okamśitě ze cviŁiště odstranit a dát na hauptvachu. Płi regimentsraportu mně napałil kasárníka na Łtrnáct dní, dal mne obléct do nemośnĹźch hadrł ze skladiště, hrozil mně odpáráním štráfkł. - ,JednoroŁní dobrovolník,` blbl ten pitomec obrst nahlas, ,je cosi vznešeného, jsou to embrya slávy, vojenské hodnosti, hrdinové. JednoroŁní dobrovolník Wohltat, byv po odbyté zkoušce povĹźšen na kaprála, dobrovolně płihlásil se na frontu a zajal patnáct nepłátel a płi odevzdávání jich byl roztrśen granátem. Za pět minut došel pak rozkaz, śe jednoroŁní dobrovolník Wohltat je povĹźšen na kadeta. I vás by Łekala taková skvělá budoucnost, postup, vyznamenání, vaše jméno bylo by zaneseno do zlaté knihy pluku.`"
JednoroŁní dobrovolník si odplivl: "Vidíte, kamaráde, jaká hovada rodí se pod sluncem. Vykašlu se jim na jednoroŁácké štráfky i na všechna privilegia: ,Vy, jednoroŁní dobrovolníku, jste dobytek.` Jak to zní pěkně: ,Jste dobytek,` a ne to sprosté: ,Jsi dobytek.` A po smrti dostanete signum laudis nebo velkou stłíbrnou medalii. C. k. dodavatelé mrtvol s hvězdiŁkami i bez hvězdiŁek. OŁ je šastnější kaśdĹź vłl. Toho zabijou na poráśce a netahají ho płedtím połád na execírák a na feldschießen."
TlustĹź jednoroŁní dobrovolník płevalil se na druhĹź slamník a pokraŁoval: "To je jisté, śe tohle musí jednou všechno prasknout a śe to nemłśe trvat věŁně. Zkuste pumpovat slávu do prasete, tak vám nakonec płece jen vybouchne. Kdybych jel na frontu, tak bych napsal na ešalon:
LidskĹźmi hnáty zśrodníme lán.
Acht Pferde oder achtundvierzig Mann."
Otevłely se dvełe a objevil se profous, płinášeje Łtvrt porce komisárku pro oba a Łerstvou vodu.
Aniś by vstal ze slamníku, oslovil jednoroŁní dobrovolník profousa touto łeŁí: "Jak jest to vznešené a krásné, vězně navštěvovati, svatá Aneśko 91. regimentu! Bud vítán, anděli dobroŁinnosti, jehoś srdce jest naplněno soucitem. Jsi obtěśkán koši jídel a nápojł, abys zmírnil naše hołe. Nikdy ti nezapomeneme prokázaného nám dobrodiní. Jsi záłící zjev v temném našem vězení."
"U regimentsraportu vám płejdou śerty," bruŁel profous.
"Jen se neště, kłeŁku," odpovídal z pryŁny jednoroŁní dobrovolník, "łekni nám raději, jak bys to udělal, kdybys měl zavłít deset jednoroŁákł? Nedívej se tak hloupě, klíŁníku MariánskĹźch kasáren. - Zavłel bys jich dvacet a deset pustil, sysle. Jeśíšmarjá, já bĹźt ministrem vojenství, ty bys měl u mě vojnu! ZnᚠpouŁku, śe śhel dopadu rovná se śhlu odrazu? O jedno tě jen prosím: NaznaŁ a dej mně pevnĹź bod ve vesmíru, a vyzdvihnu celou zem i s tebou, nádivo."
Profous vyvalil oŁi, otłásl se a práskl dvełmi.
"Vzájemně podporující se spolek na odstranění profousł," łekl jednoroŁní dobrovolník, rozděluje spravedlivě porci chleba na dvě Łásti, "podle paragrafu 16 vězeňského łádu mají vězňové v kasárnách aś do rozsudku opatłeni bĹźti mináśí vojenskou, ale zde panuje zákon prérie: kdo to vězňłm dłív seśere."
Seděli se Švejkem na pryŁně a hryzli komisárek.
"Na profousovi je nejlepší vidět," pokraŁoval ve svĹźch śvahách jednoroŁní dobrovolník, "jak vojna zesuroví Łlověka. Jistěśe nᚠprofous, neś nastoupil sluśbu vojenskou, byl mladĹź muś s ideály, plavovlasĹź cherubín, něśnĹź a citlivĹź ke kaśdému, obhájce nešastnĹźch, kterĹźch se zastával vśdy płi rvaŁkách o holku na posvícení v rodném kraji. Není pochyby, śe si ho všichni váśili, ale dnes... Młj bośe, jak bych mu rád dal płes hubu, otloukl mu hlavu o pryŁnu, shodil ho po hlavě do latríny. I to je, płíteli, dłkaz naprostého zesurovění mysli płi vojenském łemesle."
Dal se do zpěvu:
Nebála se ani Łerta,
vtom ji potkal kanonĹźr...
"MilĹź płíteli," vykládal dál, "pozorujeme-li to všechno v měłítku naší milé monarchie, dospíváme neodvolatelně k tomu závěru, śe je to s ní právě tak jako se strĹźcem Puškina, o kterém ten napsal, śe nezbĹźvá jen, poněvadś strĹźc je chcíplotina,
vzdychat i myslet pro sebe,
kdypak Łert vezme tebe!"
Ozvalo se opět zarachocení klíŁe ve dvełích a profous na chodbě rozsvěcoval petrolejovou lampiŁku.
"Paprsek světla v temnotě," kłiŁel jednoroŁní dobrovolník, "osvěta vniká do armády. Dobrou noc, pane profouse, pozdravujte všechny šarśe a a se vám něco hezkého zdá. Tłebas o tom, śe jste mně uś vrátil těch pět korun, které jsem vám dal na zakoupení cigaret a které jste propil na mé zdraví. Spěte sladce, netvore!"
Bylo slyšet, śe profous bruŁí něco o zítłejším regimentsraportu.
"Opět sami," łekl jednoroŁní dobrovolník, "věnuji nyní chvíle płed spaním vĹźkladu a płednášce o tom, jak se kaśdodenně rozšiłují zoologické vědomosti šarśí i dłstojníkł: Vytłískat novĹź váleŁnĹź śivĹź materiál a vojensky uvědomělá sousta pro jícny děl, k tomu je tłeba dłkladnĹźch studií płírodopisu .nebo knihy Zdroje hospodáłského blahobytu, vydané u KoŁího, kde vyskytuje se na kaśdé stránce slovo dobytek, prase, svině. Poslední dobou vidíme však, śe naše pokroŁilé vojenské kruhy zavádějí nová pojmenování nováŁkł. U 11. kompanie kaprál Althof pouśívá slova engadinská koza. Svobodník Müller, německĹź uŁitel z KašperskĹźch Hor, nazĹźvá nováŁky ŁeskĹźmi smradochy, šikovatel Sondernummer volskou śabou, yorkshirskĹźm kancem a slibuje płitom, śe kaśdého rekruta vydělá. siní tak płitom s takovou odbornou znalostí, jako by pocházel z rodiny vycpavaŁł zvíłat. Všichni vojenští płedstavení snaśí se tak vštípit lásku k vlasti zvláštními pomłckami, jako je łev a tanec kolem rekrutł, váleŁnĹź ryk, płipomínající divochy v Africe płipravující se ke staśení nevinné antilopy nebo k peŁení kĹźty z misionáłe płipraveného ke snědění. Němcł se to ovšem netĹźká. Jestli šikovatel Sondernummer mluví cosi o saubandě, płidá vśdy k tomu rychle die tschechische, aby se Němci neurazili a nevztahovali to na sebe. Płitom všechny šarśe u 1 i. kompanie koulí oŁima jako ubohĹź pes, kterĹź z hltavosti spolkne houbu namoŁenou v oleji a nemłśe ji dostat z krku. Jednou jsem slyšel rozhovor svobodníka Müllera s kaprálem Althofem, tĹźkající se dalšího postupu płi vĹźcviku domobrancł. V tomto rozhovoru vynikala slova jako ein paar Ohrfeigen. Myslel jsem płvodně, śe došlo mezi nimi k něŁemu, śe se trhá německá vojenská jednota, ale zmĹźlil jsem se znamenitě. Jednalo se opravdu jen o vojáky. ,Kdyś takové Łeské prase,` pouŁoval rozšafně kaprál Althof, ,nenauŁí se ani po tłiceti nĹźdr stát rovně jako svíŁka, nestaŁí mu jen dát pár płes hubu. RĹźpni ho pěkné jednou rukou pěstí do błicha a druhou naraś mu Łepici płes uši, łekni: Kehrt euch!, a jak se otoŁí, tak ho kopni do zadnice, a uvidíš, jak se bude štrekovat a jak se bude fénrich Dauerling smát: Nyní vám, kamaráde, musím něco łíct o Dauerlingovi," pokraŁoval jednoroŁní dobrovolník, "o něm si vypravují rekruti u 11. kompanie tak, jako nějaká opuštěná babiŁka na farmě v blízkostí mexickĹźch hranic bájí o nějakém slavném mexickém banditovi. Dauerling má pověst lidośrouta, antropofága z australskĹźch kmenł, ktełí pośírají płíslušníky druhĹźch kmenł padší jim do rukou. Jeho śivotní dráha je skvělá. Zanedlouho po narození upadla s ním chłva a malĹź Konrád Dauerling uhodil se do hlaviŁky, takśe ještě dnes je vidět na jeho hlavě takovou zploštěnost, jako kdyby kometa narazila na severní toŁnu. Všichni pochybovali, śe z něho něco młśe bĹźt, jestli vydrśí to otłesení mozku, jen jeho otec, plukovník, neztrácel naděje a tvrdil, śe mu to nemłśe nijak vadit, poněvadś, jak se samo sebou rozumí, mladĹź Dauerling, aś povyroste, věnuje se vojenskému povolání. MladĹź Dauerling, po hrozném zápase s Łtyłmi tłídami niśší reálky, které vystudoval soukromě, płiŁemś płedŁasně zešedivěl a zblbl jeho domácí uŁitel a druhĹź chtěl skoŁit v zoufalství ze svatoštěpánské věśe ve Vídni, płišel do hamburské kadetní školy. V kadetce se nikdy nedbalo na płedběśné vzdělání,, nebo to většinou nehodí se pro rakouské aktivní dłstojníky. VojenskĹź ideál spatłoval se jediné ve hraní na vojáŁky. Vzdělanost płsobí na zušlechtění duše, a toho se na vojně nemłśe potłebovat. Čím hrubší dłstojnictvo, tím lepší.
Žák kadetky Dauerling nevynikal ani v těch płedmětech, které kaśdĹź jakśtakś ovládal. I v kadetce bylo znát stopy toho, śe si Dauerling v mládí narazil hlaviŁku.
Jeho odpovědi płi zkouškách jasné hovołily o tom neštěstí a vynikaly takovou pitomostí, a byly povaśovány płímo za klasické pro svou hlubokou pitomost a popletenost, śe profesołi kadetky jinak ho nenazĹźvali neś unser braver Trottel. Jeho hloupost byla tak oslňující, śe byla největší naděje, śe snad po několika desetiletích dostane se do tereziánské akademie Łi do ministerstva vojenství.
Kdyś vypukla válka a všecky mladiŁké kadetíky udělali fénrichy, dostal se do archu hamburskĹźch povĹźšencł i Konrád Dauerling a tak se dostal k 91. regimentu."
JednoroŁní dobrovolník si oddechl a vypravoval dál: "Vyšla nákladem ministerstva vojenství kniha Drill oder Erziehung, ze které vyŁetl Dauerling, śe rva vojáky patłí hrłza. Podle stupňł hrłzy śe má téś vĹźcvik śspěch. A v této své práci měl vśdy śspěch. Vojáci, aby nemuseli slyšet jeho łvaní, hlásili se po celĹźch cukách k marodvizitě, coś však nebylo korunováno śspěchem. Kdo se hlásil marod, dostal tłi dny verschärft. Ostatně, vy víte, co je to verschärft. Honí vás na cviŁišti po celĹź den a na noc vás ještě zavłou. Tak se stalo, śe u kumpanie Dauerlinga nebylo marodł. Kumpaniemarodi seděli v díłe. Dauerling stále zachovává na cviŁišti onen nenucenĹź kasárenskĹź tĂłn, zaŁínající slovem svině a konŁící podivnou zoologickou záhadou: svinskĹźm psem. Płitom je velice liberální. Ponechává vojákłm svobodu rozhodnutí. Říká: ,Co chceš, slone, pár do nosu nebo tłi dny verschärft?` Vybral-li si někdo verschärft, dostal k tomu płece jen dvě rány do nosu, k Łemuś Dauerling płidává toto vysvětlení: ,Ty zbabělŁe, ty se bojíš o svłj rypák, a co budeš dělat potom, aś spustí těśká artilérie?`
Jednou, kdyś rozbil oko jednomu rekrutovi, vyjádłil se: ,Pah, was für Geschichte mit einem Kerl, muß so wie so krepieren: To łíkal téś polní maršálek Konrád z Hötzendorfu: ,Die Soldaten müssen so wie so krepieren.`
OblíbenĹźm a płsobivĹźm prostłedkem DauerlingovĹźm je, śe svolává Łeské muśstvo svou płednáškou, ve které mluví o vojenskĹźch śkolech Rakouska, płiŁemś vysvětluje všeobecné zásady vojenské vĹźchovy od španglí aś po pověšení a zastłelení. Na zaŁátku zimy, neś jsem šel do nemocnice, cviŁili jsme na cviŁišti vedle 11. kumpanie, a kdyś byl rast, měl Dauerling łeŁ k svĹźm ŁeskĹźm rekrutłm:
,Já vím,` zaŁal, ,śe jste lumpové a śe je vám tłeba vytlouct z hlavy všechno bláznovství. S Łeštinou se nedostanete ani pod šibenici. Nᚠnejvyšší vojenskĹź pán je taky Němec. Posloucháte? Himmellaudon, nieder!`
Dělá všechno nĹźdr, a jak tak leśí na zemi, chodí płed nimi Dauerling a łeŁní:
,Nieder złstane nieder, i kdybyste se, bando, v tom blátě rozkrájeli. Nieder bylo uś ve starém Římě, tenkrát uś museli všichni rukovat od sedmnácti do šedesáti let a slouśilo se tłicet let v poli a neváleli se jako prasata v kasárnách. Byla tenkrát taky jednotná armádní łeŁ a velení. To by se na to byli páni łímští dłstojníci podívali, aby muśstvo mluvilo etrurisch. Já také chci, abyste všichni odpovídali německy, a ne tou vaší patlaninou. Vidíte, jak se vám to pěkně leśí v blátě, a teď si pomyslete, śe by se někomu z vás nechtělo dál leśet a śe by vstal. Co bych udělal? Roztrhl bych mu hubu aś po uši, poněvadś jest to porušení subordinace, vzpoura, zprotivení, provinění proti povinnostem łádného vojáka, porušení łádu a kázně, opovrhnutí sluśebními płedpisy vłbec, z Łehoś vyplĹźvá, śe na takového chlapa Łeká provaz a Verwirkung des Anspruches auf die Achtung der Standesgenossen.`"
JednoroŁní dobrovolník se zamlŁel a pak pokraŁoval, kdyś si patrně v płestávce rozvrhl téma líŁení poměrł v kasárnách:
"To bylo za hejtmana AdamiŁky, to byl Łlověk śplné apatickĹź. Kdyś seděl v kanceláłi, tu se obyŁejné díval do prázdna jako tichĹź blázen a měl takovĹź vĹźraz, jako by chtěl łíct: Seśerte si mě, mouchy. Płi batalionsraportu błhví na co myslel. Jednou se hlásil k batalionsraportu voják od 11. kumpanie se stíśností, śe ho nazval fénrich Dauerling na ulici veŁer ŁeskĹźm prasetem. Byl to v civilu knihał, uvědomělĹź národní dělník.
,Tak se tedy věci mají,` łekl hejtman AdamiŁka tiše, nebo on mluvil vśdy velice tiše, ,to vám łekl veŁer na ulici. Tłeba zjistiti, zdali jste měl dovoleno vyjít si z kasáren. Abtreten!`
Za nějakĹź Łas dal si hejtman AdamiŁka zavolat podavatele stíśnosti.
,Je zjištěno,` łekl opět tak tiše, ,śe jste měl povolení vzdálit se ten den z kasáren do deseti hodin veŁer. A proto nebudete potrestán. Abtreten!`
O tom hejtmanovi AdamiŁkovi se pak łíkalo, śe má smysl pro spravedlnost, milĹź kamaráde, tak ho poslali do pole a namístě něho płišel sem major Wenzl. A to byl Łertłv syn, pokud se tĹźkalo národnostních štvanic, a ten zaal tipec fénrichovi Dauerlingovi. Major Wenzl má za manśelku pešku a má největší strach z národnostních sporł. Kdyś płed lety slouśil jako hejtman v Kutné Hołe, vynadal jednou v opilosti v jednom hotelu vrchnímu, śe je Łeská pakáś. Upozorňuji płitom, śe ve spoleŁnosti mluvil major Wenzl vĹźhradně Łesky, stejně jako ve své domácnosti, a śe jeho synové studují Łesky. Slovo padlo, a uś to bylo v místních novinách a nějakĹź poslanec interpeloval chování hejtmana Wenzla v hotelu ve vídeňském parlamentě. Měl z toho Wenzl velké nepłíjemnosti, poněvadś to bylo právě v době povolení parlamentem vojenské płedlohy, a teď jim do toho vleze takovĹź ośralĹź hejtman Wenzl z Kutné Hory.
Potom hejtman Wenzl dozvěděl se, śe tohle všechno mu nadrobil kadetštelfrtrétr z jednoroŁních dobrovolníkł Zítko. Ten to dal o něm do novin, nebof mezi ním a hejtmanem Wenzlem panovalo nepłátelství od té doby, kdy Zítko v jedné spoleŁnosti u płítomnosti hejtmana Wenzla dal se do uvaśování, śe staŁí poohlédnouti se po bośí płírodě, pozorovat, jak mraŁna zakrĹźvají horizont, jak na obzoru vysoko se tyŁí hory a jak łve vodopád v lesích, jak ptáci zpívají.
,StaŁí,` povídal kadetštelfrtrétr Zítko, ,zamyslit se nad tím, co je kaśdĹź hejtman proti velebné płírodě. Stejná nula jako kaśdĹź kadetštelfrtrétr:
Poněvadś všichni vojenští páni byli tenkrát namazaní, chtěl hejtman Wenzl nešastného filosofa Zítka zmlátit jako koně, a nepłátelství toto se stupňovalo a hejtman sekĹźroval Zítka, kde mohl, tím víc, poněvadś vĹźrok kadetštelfrtrétra Zítka stal se połekadlem.
,Co je hejtman Wenzl proti velebné płírodě?` to znali po celé Kutné Hołe.
,Já ho lumpa dośenu k sebevraśdě,` łíkal hejtman Wenzl, ale Zítko šel do civilu a studoval dál filosofii. Od té doby trvá zběsilost majora Wenzla proti mladĹźm dłstojníkłm. Ani poruŁík není jistĹźm płed jeho łáděním a zułením. O kadetech a praporŁících ani nemluvě.
,RozmaŁkám je jako štěnice,` łíká major Wenzl, a běda tomu fénrichovi, kterĹź někoho pro nějakou malichernost by hnal płed batalionsraport. Pro majora Wenzla je směrodatnĹźm jenom velké a hrozné provinění, jako kdyś někdo usne u prachárny na vartě nebo kdyś vyvede něco ještě hroznějšího, kdyś napłíklad płelézá voják v noci zeď MariánskĹźch kasáren a usne nahołe na zdi, dá se chytit landveráckou nebo dělostłeleckou patrolou v noci, zkrátka provede tak strašné věci, śe dělá hanbu regimentu.
,Prokristapána,` slyšel jsem ho jednou hulákat na chodbě, ,tak uś ho potłetí chytla landverácká patrola. Hned ho, bestii, dejte do díry, a chlap musí od regimentu pryŁ, někam ku trénu, aby vozil hnłj. A ani se s nimi nesepral! To nejsou vojáci, ale metałi. Žrát mu dejte aś pozítłí, vezměte mu slamník a strŁte ho do ajnclíku, a śádnou deku, drnorysovi!`
Nyní si płedstavte, płíteli, śe ihned po jeho płíchodu sem ten pitomĹź fénrich Dauerling hnal płed batalionsraport jednoho muśe, śe prĹź ho ten zśmyslné nepozdravil, kdyś Dauerling jel płes náměstí ve fiakru v neděli odpłldne s nějakou sleŁinkou! Tenkrát płi batalionsraportu, jak vyprávěly šarśe, bylo bośí dopuštění. Šikovatel bataliĂłnní kanceláłe utekl aś k chodbě s lejstrama a major Wenzl łval na Dauerlinga:
,Já si to vyprošuji, himldonrvetr, já si to zakazuji! Víte, pane fénrich, co je to batalionsraport? Batalionsraport není śádnĹź švajnfest. Jak mohl vás vidět, kdyś jste ujíśděl po náměstí? Nevíte, śe jste sám uŁil, śe vzdává se Łest šarśím, s kterĹźmi se setkáváme, a to neznamená, jestli má voják se toŁit jako vrána, aby našel pana fénricha projíśdějícího se płes náměstí. MlŁte, prosím vás. Batalionsraport je złízení velice váśné. Jestli voják vám jiś tvrdil, śe vás neviděl, poněvadś právě na korze vzdával Łest mně, obrácen ke mně, rozumíte, k majorovi Wenzlovi, a śe nemohl se dívat dozadu na fiakr, kterĹź vás vezl, myslím, śe se tomu musí věłit. Płíště prosím neobtěśovat mne s takovĹźmi maliŁkostmi.`
Od té doby Dauerling se změnil."
JednoroŁní dobrovolník zívl: "Musíme se vyspat na regimentsraport. Chtěl jsem vám jenom ŁásteŁně łíct, jak to asi u regimentu vypadá. Plukovník Schröder nemá rád majora Wenzla, je to vłbec divnĹź pavouk. Hejtman Ságner, kterĹź má na starosti školu jednoroŁních dobrovolníkł, vidí v Schrödrovi pravĹź typ vojáka, aŁkoliv plukovník Schröder nebojí se niŁeho tak jako toho, kdyby měl jít do pole. Ságner je chlap všemi mastmi mazanĹź a stejné jako Schröder nemá rád rezervní dłstojníky. Říká o nich, śe jsou to civilní smradí. Na jednoroŁáky dívá se jako na divoká zvíłata, ze kterĹźch je tłeba udělat vojenské stroje, płišít jim hvězdiŁky a poslat na frontu,, aby je vybili místo ušlechtilĹźch aktivních dłstojníkł, které tłeba zachovat na plemeno. - Vłbec," łekl jednoroŁní dobrovolník, ukrĹźvaje se pod deku, "všechno v armádě smrdí hnilobou. Ted' se ještě vyjevené masy nevzpamatovaly. S vypoulenĹźma oŁima jdou se dát rozsekat na nudle a potom, kdyś ho trefí kuliŁka, zašeptá jen: Maminko... Neexistují hrdinové, ale jateŁnĹź dobytek a łezníci v jenerálních štábech. A nakonec se jim to všechno vzboułí, a to bude pěkná mela. A śije armáda! Dobrou noc!"
JednoroŁní dobrovolník utichl a pak poŁal sebou vrtět pod dekou a otázal se: "Spíte, kamaráde?"
"Nespím," odpověděl Švejk na druhém kavalci, "płemejšlím."
"O Łem płemĹźšlíte, kamaráde?"
"O velkej stłíbrnej medalii za udatnost, kterou dostal jeden truhláł z Vávrovy ulice na Král. Vinohradech, nějakej MlíŁko, poněvadś byl první, kterému u jeho regimentu utrh na zaŁátku války granát nohu. Dostal umělou nohu a poŁal se všude chvástat se svou medalií a śe je vłbec první a nejprvnější mrzák od regimentu za války. Jednou płišel do Apolla na Vinohradech a tam se dostal do sporu s łezníky z poráśky, ktełí mu nakonec utrhli umělou nohu a praštili ho s ní płes hlavu. Ten, co mu ji utrh, nevěděl, śe je to umělá noha, tak z toho leknutí omdlel. Na stráśnici zas MlíŁkovi nohu płidělali, ale od té doby dostal MlíŁko zlost na svou velkou stłíbrnou medalii za udatnost a šel ji zastavit do zastavárny a tam ho zadrśeli i s medalií. Měl z toho opletání, a je nějakĹź takovĹź ŁestnĹź soud pro váleŁné invalidy, a ten ho odsoudil k tomu, śe mu vzali tu stłíbrnou medaili a pak ho odsoudili ještě ku ztrátě nohy..."
"Jak to?"
"Náramně prostě. Płišla jednoho dne k němu komise a oznámila mu, śe není hoden nosit umělou nohu, tak mu ji vodepnuli a vodnesli. - Anebo," pokraŁoval Švejk, "taky je náramná legrace, kdyś pozłstalí po někom, kerej pad ve válce, dostanou najednou takovou medalii s płípisem, śe se jim ta medalie propłjŁuje, aby ji někam pověsili na vĹźznaŁné místo. V Bośetěchové ulici na Vyšehradě jeden rozzułenĹź otec, kterĹź myslel, śe si z něho śłady dělají legraci, pověsil tu medalii na záchod a jeden policajt, kterĹź s ním měl na pavlaŁi ten záchod spoleŁnej, udal ho pro velezrádu, a tak si to ten chudák odskákal."
"Z toho vyplĹźvá," łekl jednoroŁní dobrovolník, "śe všechna sláva polní tráva. Ted vydali ve Vídni Zápisník jednoroŁního dobrovolníka a tam je tento śchvatnĹź verš v Łeském płekladě:
Byl jednou jednoroŁák statnĹź,
ten za vlast, krále svého pad
a płíklad podal druhłm zdatnĹź,
jak za vlast tłeba bojovat.
Hle, mrtvolu jiś na lafetě nesou,
na prsa hejtman dal mu łád,
modlitby tiché ku nebi se vznesou
za toho, kterĹź za vlast pad.
Tak mně płipadá," łekl jednoroŁní dobrovolník po krátké pomlŁce, "śe duch vojenskĹź v nás upadá, navrhuji, milĹź płíteli, abychom v noŁní tmě, v tichu našeho vězení si zazpívali o kanonĹźrovi Jabłrkovi. To povznese vojenského ducha. Ale musíme łvát, aby to bylo slyšet po celĹźch MariánskĹźch kasárnách. Navrhuji proto, abychom se postavili ke dvełím." A z arestu ozval se za chvíli łev, aś se na chodbě okna tłásla:
...A u kanĂłnu stál
a połád lálo - ládo...
a u kanĂłnu stál
a połád ládoval.
Płiletěla koule prudce,
utrhla mu obě ruce,
a von klidně stál
a połád ládo - ládo...
u kanĂłnu stál
a połád ládoval...
Na nádvołí ozvaly se kroky a hlasy.
"To je profous," łekl jednoroŁní dobrovolník, "jde s ním lajtnant Pelikán, kterĹź má dnes sluśbu. Je to rezervní dłstojník, młj známĹź z České besedy, v civilu je matematikem v jedné pojišovně. Od toho dostaneme cigarety. Rveme jen dál."
A opět ozvalo se: A u kanĂłnu stál...
Kdyś se otevłely dvełe, profous, złejmé rozŁílenĹź płítomností sluśbu konajícího dłstojníka, spustil ostłe:
"Zde není śádná menaśérie."
"Pardon," odpověděl jednoroŁní dobrovolník, "zde je filiálka Rudolfina, koncert ve prospěch uvězněnĹźch. Právě ukonŁeno první Łíslo programu: VáleŁná symfonie."
"Nechte toho," łekl poruŁík Pelikán naoko płísné, "myslím, śe víte, śe máte jít v devět hodin leśet a netropit hluk. Vaše koncertní Łíslo je slyšet aś na náměstí."
"Poslušně hlásím; pane lajtnant," łekl jednoroŁní dobrovolník, "śe jsme se nepłipravili náleśitě, a jestli nějaká disharmonie..."
"Tohle dělá kaśdĹź veŁer," snaśil se popichovat na svého nepłítele profous, "chová se vłbec strašně neinteligentně."
"Prosím, pane lajtnant," łekl jednoroŁní dobrovolník, "chtěl bych s vámi mluvit mezi Łtyłma oŁima. At profous poŁká za dvełmi."
Kdyś to bylo splněno, jednoroŁní dobrovolník dłvěrné łekl:
"Tak vysyp cigarety, Franto. - Sportky? A to jako lajtnant nemᚠnic lepšího? Prozatím ti děkuji. Ještě sirky. - Sportky," łekl po jeho odchodu jednoroŁní dobrovolník opovrślivé, "i v nouzi má bĹźt Łlověk povznešen. Kułte, kamaráde, na dobrou noc. Zítra nás Łeká poslední soud." JednoroŁní dobrovolník neśli usnul, neopomenul zazpívat "Hory, doly a skály vysoké jsou moji płátelé. To nám nenavrátí, co jsme měli rádi, děvŁátka rozmilé..."
Jestli jednoroŁní dobrovolník vyliŁoval plukovníka Schrödra jako netvora, byl na omylu, nebo plukovník Schröder měl ŁásteŁnĹź smysl pro spravedlnost, kterĹź jasně vystupoval po těch nocích, kdy plukovník Schröder byl spokojen se spoleŁností, v jejíś stłedu trávil veŁery v hotelu. A nebyl-li spokojen?
Zatímco jednoroŁní dobrovolník pronášel zdrcující kritiku poměrł v kasárnách, plukovník Schröder seděl v hotelu ve spoleŁnosti dłstojníkł a poslouchal, jak nadporuŁík Kretschmann, kterĹź se vrátil ze Srbska s bolavou nohou (trkla ho kráva), vypravoval, jak se díval od štábu, ku kterému byl płidělen, na śtok na srbské pozice:
"Ano, nyní vyletěli ze zákopł. Na celé délce dvou kilometrł lezou nyní płes drátěné płekáśky a vrhají se na nepłítele. RuŁní granáty za pasem, masky, ruŁnici płes rameno, płipraveni ku stłelbě, płipraveni k śderu. Hvízdají kulky. Padne jeden voják, kterĹź vyskakuje ze zákopu, druhĹź padne na vyhozeném náspu, tłetí padne po několika krocích, ale těla kamarádł śenou se dále kupłedu s hurá, kupłedu do koułe a prachu. A nepłítel stłílí ze všech stran, ze zákopł, z trychtżłł od granátł, a míłí na nás kulomety. Zas padají vojáci. Švarm chce se dostat na nepłátelskou strojní pušku. Padnou. Ale kamarádi jsou jiś upłedu. Hurrá! Padne jeden dłstojník. Uś není slyšet ruŁnice pěchoty, płipravuje se něco hrozného. Zas padne jeden celĹź Švarm a je slyšet nepłátelské strojní pušky: ratatatata... Padne... Já, odpuste, uś dál nemohu, já jsem opilĹź..."
A dłstojník s bolavou nohou se zamlŁel a złstal sedět tupé na śidli. Plukovník Schröder se milostivě usmívá a poslouchá, jak naproti hejtman Spíra, jako kdyby se chtěl hádat, tluŁe pěstí do stolu a opakuje něco, co nemá śádného vĹźznamu a Łemuś není naprosto rozumět, co to vlastně má znamenat a co chce tím łíct:
"Uvaśte prosím dobłe. Máme ve zbrani rakouské zeměbranecké hulány, rakouské zeměbrance, bosenské myslivce, rakouské myslivce, rakouské pěšáky, uherské pěšáky, tyrolské císałské stłelce, bosenské pěšáky, uherské pěší honvédy, uherské husary, zeměbranecké husary, jízdní myslivce, dragouny, hulány, dělostłelce, trén, sapéry, sanitu, námołníky. Rozumíte? A Belgie? První a druhá vĹźzva vojska tvołí operaŁní armádu, tłetí vĹźzva obstarává sluśbu v zádech armády..."
Hejtman Spíro udełil pěstí do stolu. "Zeměbrana vykonává sluśbu v zemi v Łas míru."
Jeden mladĹź dłstojník vedle horlivě se snaśil, aby płesvědŁil plukovníka o své vojenské tvrdostí, a velice hlasitě tvrdil k svému sousedovi: "TuberkulĂłzní lidi se musí posílat na frontu, udělá jim to dobłe, a pak je lepší, kdyś padnou nemocní neś zdraví."
Plukovník se usmíval, ale náhle se zachmułil a obraceje se na majora Wenzla łekl: "Divím se, śe se nám nadporuŁík LukᚠvyhĹźbá, od té doby, co płijel, nepłišel ještě ani jednou mezi nás."
"On skládá básniŁky," posměšné se ozval hejtman Ságner, "sotva płijel, tak se zamiloval do paní inśenĹźrově Schreiterové, s kterou se setkal v divadle."
Plukovník se zachmułeně podíval płed sebe: "PrĹź umí zpívat kuplety?"
"Uś v kadetce nás velice bavil kuplety," odpověděl hejtman Ságner, "a anekdoty zná, jedna radost. ProŁ nejde mezi nás, nevím."
Plukovník smutně potłásl hlavou: "Dnes uś není mezi námi to pravé kamarádství. Dłív, pamatuji se, śe kaśdĹź z nás, dłstojníkł, snaśil se v kalině płispět něŁím k zábavě. Jeden, pamatuji se, nějakĹź nadporuŁík Dankl, ten se svlékl do naha, lehl si na podlahu, zastrŁil si do zadnice ocas ze slaneŁka a płedstavoval nám mołskou pannu. JinĹź zas, poruŁík Schleisner, uměl stłihat ušima a łiŁet jako hłebec, napodobovat mňoukání koŁek a bzuŁení Łmeláka. Pamatuji se také na hejtmana Skodayho. Ten vśdy, kdyś jsme chtěli, płivedl do kasina holky, byly to tłi sestry, a měl je nacviŁené jako psy. Postavil je na stłl a ony se zaŁaly płed námi obnaśovat do taktu. Měl takovou malou taktovku, a všechna Łest, kapelník byl znamenitĹź. A co s nimi prováděl na pohovce! Jednou dal płinést vanu s teplou vodou doprostłed místnosti a my jeden po druhém museli jsme se s těma holkama vykoupat a on nás fotografoval."
Płi této vzpomínce plukovník Schröder se blaśeně usmíval.
"A jaké sázky jsme dělali ve vaně," pokraŁoval, mlaskaje hnusně a vrtě sebou na śidli, "ale dnes? Je to nějaká zábava? Ani ten kupletista se neobjeví. Ani pít dnes mladší dłstojníci neumí. Není ještě dvanáct hodin, a uś je za stolem, jak vidíte, pět opilĹźch. Byly Łasy, śe jsme seděli dva dny, a Łím víc pili, tím byli stłízlivějšími, a lili jsme do sebe nepłetrśitě pivo, víno, likéry. Dnes to není jiś ten pravĹź vojenskĹź duch. Čertví co je toho płíŁinou. ŽádnĹź vtip, jen samé takové povídaŁky bez konce. Poslouchejte jen, jak tam dole u stolu mluví o Americe."
Od druhého konce stolu bylo slyšet Łísi váśnĹź hlas: "Amerika se do války pouštět nemłśe. AmeriŁani a AngliŁani jsou na nłś. Amerika není na válku płipravena."
Plukovník Schröder vzdychl: "To je śvanění rezervních dłstojníkł. Ty nám byl Łert dluśen. TakovĹź Łlověk ještě vŁera psal někde v bance nebo dělal kornoutky a prodával kołení, skołici a leštidlo na boty nebo vypravoval dětem ve škole, śe hlad vyhání vlky z lesł, a dnes by se chtěl rovnat k aktivním dłstojníkłm, všemu rozumět a do všeho strkat nos. A kdyś máme u nás aktivní dłstojníky, jako je nadporuŁík Lukáš, tu pan nadporuŁík mezi nás nejde."
Plukovník Schröder v mrzuté náladě odešel domł, a kdyś se ráno probudil, měl ještě horší náladu, poněvadś v novinách, které Łetl v posteli, několikrát našel větu ve zprávách z bojiště, śe naše vojska byla odvedena na płedem jiś płipravené pozice. Byly to slavné dny rakouské armády, podobající se jako vejce vejci dnłm u Šabace.
A pod tím dojmem płikroŁil v deset hodin ráno plukovník Schröder k tomu vĹźkonu, kterĹź snad správně pojmenoval jednoroŁní dobrovolník posledním soudem.
Švejk s jednoroŁním dobrovolníkem stáli na nádvołí a oŁekávali plukovníka. Byly zde jiś šarśe, sluśbu konající dłstojník, plukovní adjutant a šikovatel z plukovní kanceláłe se spisy o provinilcích, na které Łeká sekyra spravedlnosti - regimentsraport.
KoneŁně se objevil zachmułenĹź plukovník v prłvodu hejtmana Ságnera ze školy jednoroŁních dobrovolníkł, nervĂłzně sekaje biŁíkem płes holinku svĹźch vysokĹźch bot.
Płijav raport, płešel několikrát za hrobového mlŁení kolem Švejka a jednoroŁního dobrovolníka, ktełí dělali rechtsšaut nebo linksšaut, podle toho, na kterém kłídle se plukovník objevil. vinili to s neobyŁejnou dłkladností, śe si mohli krky vykroutit, poněvadś to trvalo hezkou chvíli.
KoneŁně se plukovník zastavil płed jednoroŁním dobrovolníkem, kterĹź hlásil: "JednoroŁní dobrovolník..."
"Vím," łekl struŁné plukovník, "vyvrhel jednoroŁních dobrovolníkł. tím jste v civilu? Studující klasické filosofie? Tedy ośralĹź inteligent... Pane hejtmane," zvolal na Ságnera, "płiveďte sem celou školu jednoroŁních dobrovolníkł. - To se ví," hovołil dál k jednoroŁnímu dobrovolníkovi, "milostpán student klasické filosofie, s kterĹźm se musí našinec špinit. Kehrt euch! To jsem věděl. Faldy na mantlu v nepołádku. Jako kdyby šel od děvky nebo se válel v bordelu. Já vás, chlapeŁku, roznesu."
Škola jednoroŁních dobrovolníkł vstoupila na nádvołí.
"Do Łtverce!" rozkázal plukovník. Obklopili souzené i plukovníka śzkĹźm Łtvercem.
"Podívejte se na toho muśe," łiŁel plukovník, ukazuje biŁíkem na jednoroŁního dobrovolníka, "prochlastal vaši Łest jednoroŁních dobrovolníkł, ze kterĹźch má se vychovat kádr łádnĹźch dłstojníkł, ktełí by vedli muśstvo k slávě na poli bitevním. Ale kam by vedl on své muśstvo, tento ochlasta? Z hospody do hospody. Všechen vyfasovanĹź rum by muśstvu propil. Młśete łíct něco na svou omluvu? Nemłśete. Podívejte se na něho. Ani na svou omluvu nemłśe nic łíct, a v civilu studuje klasickou filosofii. Opravdu, klasickĹź płípad."
Plukovník pronesl poslední slova vĹźznamně pomalu a odplivl si: "KlasickĹź filosof, kterĹź v opilosti sráśí dłstojníkłm v noci Łepice s hlavy. Mensch! Ještě štěstí, śe to byl jen takovĹź dłstojník od dělostłelectva."
V tom posledním byla soustłeděna všechna z᚝ 91. regimentu proti dělostłelectvu v Budějovicích. Běda dělostłelci, kterĹź padl v noci do rukou patroly od pluku, a naopak. Z᚝ hrozná, nesmiłitelná, vendeta, krevní msta, dědící se z roŁníku na roŁník, provázená na obou stranách tradiŁními historkami, jak bud infanteristi naházeli dělostłelce do Vltavy, nebo opaŁně. Jak se seprali v Port Arthuru, u Rłśe a v jinĹźch ŁetnĹźch zábavních místnostech jihoŁeské metropole.
"Nicméně," pokraŁoval plukovník, "taková věc se musí bezpłíkladně potrestat, chlap musí bĹźt vylouŁen ze školy jednoroŁních dobrovolníkł, morálně zniŁen. Máme uś dost takovĹźch inteligentł v armádě. Regimentskanzlei!"
Šikovatel z plukovní kanceláłe płistoupil váśně se spisy a s tuśkou.
Panovalo ticho jako v soudní síni, kde soudí vraha a płedseda soudu spustí: "Poslyšte rozsudek."
A právě takovĹźm hlasem pronesl plukovník: "JednoroŁní dobrovolník Marek odsuzuje se: 21 dní verschärft a po odpykání trestu do kuchyně škrábat brambory."
Obraceje se ke škole jednoroŁních dobrovolníkł, dal plukovník rozkaz k sełazení. Bylo slyšet, jak rychle se rozdělují do Łtyłstupu a odcházejí, płiŁemś plukovník łekl k hejtmanovi Ságnerovi, śe to neklape, aby s nimi na nádvołí odpłldne opakoval kroky.
"To musí hłmít, pane hejtmane. A ještě něco. Málem bych byl zapomněl. Řekněte jim, śe celá škola jednoroŁních dobrovolníkł má po pět dní kasárníka, aby nikdy nezapomněli pna svého bĹźvalého kolegu, toho lumpa Marka."
A lump Marek stál vedle Švejka a tváłil se śplné spokojeně. Lépe to uś s ním dopadnout nemohlo. Je rozhodně lepší škrábat v kuchyni brambory, modelovat blbouny a obírat śebro neś łvát s plnĹźmi kaaty pod uragánním ohněm nepłítele: "Einzeln abfallen! Bajonett auf!"
Vrátiv se od hejtmana Ságnera, plukovník Schröder zastavil se płed Švejkem a podíval se na něho pozorně. Švejkovu figuru v ten okamśik reprezentoval jeho plnĹź, usměvavĹź obliŁej, zakrojenĹź velkĹźma ušima vyŁuhujícíma pod naraśenou vojenskou Łepicí. Celek dělal vĹźraz naprostého bezpeŁí a neznalosti nějakého provinění. Jeho oŁi se ptaly: "Provedl jsem prosím něco?" Jeho oŁi mluvily: "Mohu já prosím za něco?"
A plukovník shrnul svá pozorování v otázku, kterou dal šikovateli z plukovní kanceláłe: "Blb?"
A tu viděl plukovník, jak śsta toho dobráckého obliŁeje płed ním se otvírají.
"Poslušně hlásím, pane obrst, blb," odpověděl za šikovatele Švejk.
Plukovník Schröder kĹźvl adjutantovi a odešel s ním stranou. Pak zavolali na šikovatele a prohlíśeli materiál o Švejkovi.
"Aha," łekl plukovník Schröder, "to je tedy ten sluha nadporuŁíka Lukáše, kterĹź se mu dle jeho raportu ztratil v Tábołe. Myslím, śe páni dłstojníci mají si sami vychovávat své sluhy. Kdyś uś si pan nadporuŁík Lukᚠvybral takového notorického blba za sluhu, a se s ním trápí sám. Má na to dost volného Łasu, kdyś nikam nechodí. Že jste ho také nikdy neviděl v naší spoleŁnosti? Nu tak vidíte. Má tedy dost Łasu, aby si mohl svého sluhu vycepovat."
Plukovník Schröder płistoupil k Švejkovi, a dívaje se na jeho dobráckĹź obliŁej, łekl: "PitomĹź dobytku, máte tłi dny verschärft, a aś si to odbudete, hlaste se u nadporuŁíka Lukáše."
Tak se opět setkal Švejk s jednoroŁním dobrovolníkem v plukovním arestě a nadporuŁík Lukᚠmohl se velice potěšit, kdyś si ho dal plukovník Schröder k sobě zavolat, aby mu łekl: "Pane nadporuŁíku. Asi płed tĹźdnem, po svém płíjezdu k pluku, podal jste mně raport o płidělení sluhy, poněvadś se vám vᚠsluha ztratil na nádraśí v Tábołe. Poněvadś se vrátil..."
"Pane plukovníku...," prosebné ozval se nadporuŁík Lukáš.
"...rozhodl jsem se," s dłrazem pokraŁoval plukovník, "posadit ho na tłi dny a pak ho zas pošlu k vám..."
NadporuŁík Lukᚠzdrceně se vypotácel z plukovníkovy kanceláłe.

Během těch tłí dnł, které.strávil Švejk ve spoleŁnosti jednoroŁního dobrovolníka Marka, bavil se velice dobłe. Kaśdého veŁera oba połádali na pryŁnách vlastenecky projevy.
VeŁer z arestu ozĹźvalo se vśdy "Zachovej nám, Hospodine" a "Prim Eugen, der edle Ritter". Płezpívali téś celou ładu vojenskĹźch písniŁek, a kdyś płicházíval profous, znělo mu na uvítanou:
Ten nᚠstarej profous,
ten nesmí zemłíti,
pro toho si musí
Łert z pekla płijíti.
Płíjde pro něj s vozem
a praští s ním vo zem,
Łerti si s ním v pekle
pěkně zatopěj...
A nad pryŁnu nakreslil jednoroŁní dobrovolník profouse a pod něho napsal text staré písniŁky:
Kdyś jsem šel do Prahy pro jelita,
potkal jsem na cestě tajtrlíka.
Nebyl to tajtrlík, byl to profous,
kdybych byl neutek, byl by mne kous.
A zatímco oba tak dráśdili profouse, jako v Seville andaluského bĹźka dráśdí ŁervenĹźm šátkem, nadporuŁík Lukᚠs śzkostí oŁekával, kdy se objeví Švejk, aby hlásil, śe nastupuje opět sluśbu.

*3. kapitola

Švejkovy płíhody v Királyhidě
JednadevadesátĹź pluk se stěhoval do Mostu nad Litavou - Királyhidy.

Právě kdyś po tłídenním věznění měl bĹźt za tłi hodiny Švejk propuštěn na svobodu, byl s jednoroŁním dobrovolníkem odveden na hlavní stráśnici a s eskortou vojákł doprovozen na nádraśí.
"To uś se dávno vědělo," łekl k němu po cestě jednoroŁní dobrovolník, "śe nás płelośí do Uher. Tam budou formírovat maršbataliĂłny, vojáci se vycviŁí v polní stłelbě, seperou se s Maďary a vesele pojedeme do Karpat. Sem do Budějovic płijedou Maďałi posádkou a budou se mísit plemena. Je uś taková teorie, śe znásilňovat dívky jiné národnosti je nejlepší prostłedek proti degeneraci. Dělali to Švédové a Španělé za tłicetileté války, Francouzi za Napoleona a teď v budějovickém kraji budou to dělat zase Madałi a nebude to spojeno s hrubĹźm znásilňováním. Poddá se všechno během Łasu. Bude to prostá vĹźměna. ČeskĹź voják vyspí se s maďarskou dívkou a ubohá Łeská děveŁka płijme k sobě maďarského honvéda, a po staletích bude to zajímavé płekvapení pro antropology, proŁ se objevily vysedlé lícní kosti u lidí na błezích Malše."
"S tím vzájemnĹźm páłením," poznamenal Švejk, "je to vłbec zajímavá věc. V Praze je Łíšník Łernoch Kristián, jehoś otec byl habešskĹźm králem a dal se ukazovat v Praze na Štvanici v jednom cirku. Do toho se zamilovala jedna uŁitelka, která psala básniŁky do Lady vo pastejłích a potłŁku v lese, šla s ním do hotelu a smilnila s ním, jak se łíká v Písmu svatĹźm, a náramně se divila, śe se jí narodil chlapeŁek śplně bílej. JĂł, ale za Łtrnáct dní zaŁal chlapeŁek hnědnout. Hněd a hněd a za měsíc zaŁal Łernat. Do płlroku byl Łernej jako jeho tatínek, habešskej král. Šla s ním na kliniku pro kośní nemoce, aby jí ho nějak vodbarvili, ale tam jí łekli, śe je to vopravdová Łerná kłśe moułenínská a śe se nedá nic dělat. Tak se z toho pomátla, zaŁala se ptát v Łasopisech o radu, co je proti moułenínłm, a vodvezli ji do Katełinek a moułenínka dali do sirotŁince, kde z něho měli náramnou legraci. Pak se vyuŁil Łíšníkem a chodíval tancovat po noŁních kavárnách. Rodí se dnes po něm Łeští mulati s velikĹźm śspěchem, kterĹź uś nejsou tak zabarveni jako von. Jeden medik, kterĹź chodíval ke Kalichu, nám jednou vykládal, śe to ale není tak jednoduchĹź. Takovej míšenec zas rodí míšence a ti jsou uś k nerozeznání vod bílejch lidí. Ale najednou v nějakém kolenu śe se vobjeví Łernoch. Płedstavte si ten malér. Vy se vośeníte s nějakou sleŁnou. Potvora je śplně bílá, a najednou vám porodí Łernocha. A jestli płed devíti měsíci se šla podívat bez vás do varieté na atletické zápasy, kde vystupoval nějakej Łernoch, tu myslím, śe by vám to płeci jen trochu vrtalo hlavou."
"Płípad vašeho Łernocha Kristiána," łekl jednoroŁní dobrovolník, "tłeba promyslit i ze stanoviska váleŁného. Dejme tomu, śe toho Łernocha odvedli. Je Praśák, tak patłí k 28. regimentu. Płece jste slyšel, śe dvacátĹź osmĹź płešel k Rusłm. Jak by se asi Rusové divili, kdyby zajali i Łernocha Kristiána. Ruské noviny by jistě psaly, śe Rakousko śene do války svá koloniální vojska, kterĹźch nemá, śe Rakousko sáhlo uś k ŁernošskĹźm rezervám."
"Vypravovalo se," prohodil Švejk, "śe Rakousko má płece kolonie, někde na severu. Nějakou tu Zem císałe Františka Josefa..."
"Nechte si to, hoši," łekl jeden voják z eskorty, "to je moc nevopatrnĹź, vypravovat dnes vo nějakej Zemi císałe Františka Josefa. Nejmenujte nikoho a uděláte lepší..."
"Tak se podívejte na mapu," vpadl do toho jednoroŁní dobrovolník, "śe opravdu je země našeho nejmilostivějšího mocnáłe císałe Františka Josefa. Podle statistiky je tam samĹź led a vyváśí se odtud na ledoborcích patłících praśskĹźm ledárnám. Tento ledovĹź prłmysl je i cizinci neobyŁejně ceněn a váśen, poněvadś je to podnik vĹźnosnĹź, ale nebezpeŁnĹź. Největší nebezpeŁí panuje płi dopravě ledu ze Země císałe Františka Josefa płes polární kruh. Dovedete si to płedstavit?"
Voják z eskorty cosi nejasně zabruŁel a kaprál provázející eskortu płiblíśil se a naslouchal dalšímu vĹźkladu jednoroŁního dobrovolníka, kterĹź váśně pokraŁoval: "Tato jediná rakouská kolonie młśe ledem zásobit celou Evropu a jest znamenitĹźm národohospodáłskĹźm Łinitelem. Kolonizace pokraŁuje ovšem pomalu, poněvadś kolonisti dílem se nehlásí, dílem zmrznou. Nicméně śpravou klimatickĹźch poměrł, na které má velkĹź zájem ministerstvo obchodu i zahraniŁní ministerstvo, je naděje, śe budou náleśitě vyuśitkovány velké plochy ledovcł. Załízením několika hotelł płivábí se spousty turistł. Bude ovšem tłeba vhodně upravit turistické stezky a cesty mezi ledovĹźmi kry a namalovat na ledovce turistické znaŁky. Je divou obtíśí jsou Eskymáci, ktełí znemośňují našim místním orgánłm jich práci... - Chlapi se nechtějí uŁit německy," pokraŁoval jednoroŁní dobrovolník, zatímco desátník se zájmem naslouchal. Byl to aktivní muś, v civilu bĹźval Łeledínem, byl pitomec a surovec, hltal všechno, o Łem neměl zdání, a jeho ideálem bylo slouśit za supu.
"Ministerstvo vyuŁování, pane kaprále, zbudovalo pro ně s velkĹźm nákladem a obětmi, kdy zmrzlo pět stavitelł..."
"Zedníci se zachránili," płerušil ho Švejk, "poněvadś se vohłáli vod zapálenĹź fajfky."
"Ne všichni," łekl jednoroŁní dobrovolník, "dvěma stala se nehoda, śe zapomněli táhnout a dĹźmky jim uhasly, tak je museli v ledu zakopat. - Ale nakonec byla płece škola vystavena z ledovĹźch cihel a śelezobetonu, coś drśí velice dobłe pohromadě, ale Eskymáci rozdělali oheň kolem dokola z rozebraného dłíví obchodních lodí zamrzlĹźch v ledu a docílili, co chtěli. Led, na kterém škola vystavěna, se roztál a celá škola i s łídícím uŁitelem a se zástupcem vlády, kterĹź měl bĹźt druhého dne płítomen slavnostnímu vysvěcení školy, propadla se do mołe. Bylo jen slyšet, śe zástupce vlády, kdyś uś byl po krk ve vodě, vykłikl: Gott strafe England! Ted tam asi pošlou vojsko, aby udělalo s Eskymáky połádek. To se ví, śe bude s nimi těśká vojna. Nejvíc budou našemu vojsku škodit ochoŁení ledoví medvědi."
"Ještě to by scházelo," moudłe poznamenal desátník, "beztoho uś je rłznejch váleŁnejch vynálezł. Kupłíkladu vezmeme si gázmasky na votravování plynem. Natáhneš si to na hlavu a jseš votrávenej, jak nám vykládali v unteroffiziersschule."
"Voni vás jen tak strašejí," ozval se Švejk, "śádnej voják se nemá niŁeho bát. I kdyby v boji padl do latríny, tak se jen voblíśe a jde dál do gefechtu, a na votravnĹź plyny je kaśdej zvykle] z kasáren, kdyś je Łerstvej komisárek a hrách s kroupama. Ale ted prej vynašli Rusové něco proti šarśím..."
"To budou asi zvláštní elektrické proudy," doplnil to jednoroŁní dobrovolník, "ty se slouŁí s hvězdiŁkami na límci a ty vybuchnou, poněvadś jsou z celuloidu. To zas bude nová pohroma."
AŁkoliv byl desátník v civilu od volł, płece snad nakonec pochopil, śe si z něho dělají legraci, a płešel od nich v Łelo patroly.
Blíśili se ostatně k nádraśí, kde se louŁili BudějoviŁáci se svĹźm regimentem. Nemělo to oficielního rázu, ale náměstí płed nádraśím bylo naplněno obecenstvem, které oŁekávalo vojsko.
Zájem Švejkłv soustłedil se na špalír obecenstva. A jak tomu vśdy bĹźvá, i teď se stalo, śe hodní vojáci šli vzadu, a ti pod bajonetem první. Hodní vojáci budou později namaŁkáni do dobytŁákł, a Švejk s jednoroŁákem do zvláštního arestantského vozu, kterĹź byl vśdy płipjat k vojenskĹźm vlakłm hned za štábní vagĂłny. V takovém arestantském voze je místa habaděj.
Švejk nemohl se udrśet, aby nevykłikl do špalíru "Nazdar!" a nezamával Łepicí. Płsobilo to tak sugestivně, śe zástup to hluŁné opakoval a "Nazdar!" šíłilo se dál a zaburácelo płed nádraśím, kde daleko odtud se zaŁalo łíkat: "Uś jdou."
Desátník z eskorty byl celĹź nešastnĹź a załval na Švejka, aby drśel hubu. Ale volání šíłilo se jako lavina. Četníci zatlaŁovali špalír a razili cestu eskortě, a davy dál łvaly "Nazdar!" a mávaly Łepicemi a klobouky.
Byla to połádná manifestace. Z hotelu naproti nádraśí z oken mávaly nějaké dámy kapesníky a kłiŁely "Heil!" Do "nazdar" mísilo se "heil" i ze špalíru a nějakému nadšenci, kterĹź pouśil té płíleśitosti, aby vykłikl "Nieder mit den Serben", podrazili nohy a trochu po něm šlapali v umělé tlaŁenici. A jako elektrická jiskra dál se neslo: "Uś jdou!"
A šli, płiŁemś pod bajonety płívětivé kĹźval Švejk rukou zástupłm a jednoroŁní dobrovolník váśné salutoval.
Tak vešli na nádraśí a šli k urŁenému vojenskému vlaku, kdyś málem by byla ostrostłelecká kapela, jejíś kapelník byl váśné popleten neŁekanou manifestací, spustila "Zachovej nám, Hospodine". Naštěstí v pravé chvíli objevil se v Łerném tvrdém klobouku vrchní polní kurát páter Lacina od 7. jízdecké divize a poŁal dělat połádek.
Jeho historie byla prostinká. Płijel vŁera do Budějovic, on, postrach všech dłstojnickĹźch mináśí, nenaśrané chlapisko, nedośera, a jakoby náhodou zśŁastnil se malého banketu dłstojníkł odjíśdějícího regimentu. Jed, pil za deset a ve víceméně nestłízlivém stavu chodil do dłstojnické mináśe loudit na kuchałích nějaké zbytky. Pohlcoval mísy s omáŁkami a knedlíky, rval jako koŁkovitá šelma maso od kostí a dostal se v kuchyni nakonec na rum, kterého kdyś se nalokal, aś krkal, vrátil se k veŁírku na rozlouŁenou, kde se proslavil novĹźm ' chlastem. Měl v tom bohaté zkušenosti a u 7. jízdecké divize dopláceli vśdy dłstojníci na něho. Ráno dostal nápad, śe musí dělat połádek płi odjezdu prvních ešalonł regimentu, a proto se potloukal po celé délce špalíru, śŁinkoval na nádraśí tak, śe dłstojníci łídící dopravu pluku uzavłeli se płed ním v kanceláłi płednosty stanice.
Objevil se proto opět płed nádraśím v pravĹź Łas, aby strhl taktovku kapelníka ostrostłelcł, kterĹź uś chtěl dirigovat "Zachovej nám, Hospodine".
"Halt," łekl, "ještě ne, aś dám znamení. Ted' rśt a já zas płijdu." Odešel do nádraśí a pustil se za eskortou, kterou zastavil svĹźm kłikem: "Halt!"
"Kampak?" otázal se płísné desátníka, kterĹź nevěděl si rady v nové situaci.
Místo něho odpověděl dobrácky Švejk: "Do Brucku nás vezou, jestli chtějí, pane obrfeldkurát, młśou ject s námi."
"A to taky pojedu," prohlásil páter Lacina, a otáŁeje se po eskortě, dodal: "Kdo łíká, śe nemłśu ject? Vorwärts! Marsch!"
Kdyś se vrchní polní kurát ocitl v arestantském vagĂłně, polośil se na lavici a dobrosrdeŁnĹź Švejk svlékl si pl᚝ a polośil ho páterovi Lacinovi pod hlavu, k Łemuś k uděšenému desátníkovi poznamenal tiše jednoroŁní dobrovolník: "Obrfeldkuráty ošetłovati."
Páter Lacina, pohodlně nataśen na lavici, poŁal vykládat: "Ragś s hłíbkami, pánové, je tím lepší, Łím je víc hłíbkł, ale hłíbky se musí napłed smaśit na cibulce a pak se teprve płidá bobkovĹź list a cibule..."
"Cibuli uś jste ráŁil dát płedem," ozval se jednoroŁní dobrovolník, provázen zoufalĹźm pohledem desátníka, kterĹź viděl v páterovi Lacinovi opilého sice, ale płece jen svého płedstaveného.
Situace desátníka byla opravdu zoufalá.
"Ano," podotkl Švejk, "pan obrfeldkurát má ouplnou pravdu. tím víc cibule, tím lepší. V Pakoměłicích bejval sládek a ten dával i do piva cibuli, poněvadś prej cibule táhne śízeň. Cibule je vłbec náramné prospěšná věc. PeŁená cibule se dává i na neśidy..."
Páter Lacina zatím na lavici mluvil polohlasné, jako ve snění: "Všechno záleśí na kołení, jaké kołení se do toho dá a v jakém mnośství. Nic se nesmí płepepłit, płepaprikovat..."
Mluvil Łím dál pomaleji a tišeji: "Płe-hłe-bíŁkovat, płe-citrĂł-novat, płe-novo-oko-łenit, płe-mušká..."
Nedopověděl a usnul, hvízdaje chvílemi nosem, kdyś obŁas płestal chrápat.
Desátník se strnule na něho díval, zatímco muśové z eskorty se tiše smáli na svĹźch lavicích.
"Ten se tak brzo neprobudí," prohodil Švejk za chvíli, "je ouplné vośralej. - To je jedno," pokraŁoval Švejk, kdyś mu dával desátník śzkostlivé znamení, aby mlŁel, "na tom se nedá nic změnit, je vośralej, jak zákon káśe. Von je v rangu hejtmana. Kaśdej z těch feldkurátł, niśší nebo vyšší, uś má takovĹź nadání od boha, śe se ześere płi kaśdĹź płíleśitosti pod vobraz bośí. Já jsem slouśil u feldkuráta Katze a ten by byl propil nos mezi oŁima. Tohle, co vyvádí tenhle, to ještě nic není proti tomu, co vyváděl ten. Propili jsme spolu monstranci a byli bychom snad propili i samĹźho pánaboha, kdyby byl nám někdo něco na něho płjŁil."
Švejk płistoupil k páteru Lacinovi, obrátil ho ke stěně a znalecky łekl: "Ten bude chrnět aś do Brucku," a vrátil se na své místo, provázen zoufalĹźm pohledem nešastného desátníka, kterĹź poznamenal: "Abych to šel snad oznámit"
"To si dejte zajít," łekl jednoroŁní dobrovolník, "vy jste eskortenkomandant. Vy se nesmíte od nás vzdálit. A také podle płedpisu nesmíte nikoho z provázející stráśe pustit ven, aby to šel oznámit, dokud nebudete míti náhradníka. Jak vidíte, to je tvrdĹź ołíšek. Abyste pak stłelbou dal znamení, aby sem někdo płišel, to také nejde. Zde se nic neděje. Na druhé straně zas je płedpis, śe kromě arestantł a provázející jich eskorty nesmí v arestantském vagĂłně bĹźt cizí osoba. NezaměstnanĹźm vstup płísné zapovězen. Abyste pak chtěl smazat stopy svého płestupku a vrchního feldkuráta płi jízdě vlakem chtěl shodit z vlaku nenápadnĹźm zpłsobem, to také nejde, poněvadś jsou zde svědci, ktełí viděli, śe jste ho pouštěl do vagĂłnu, kam nepatłí. Je to, pane kaprál, jistá degradace."
Desátník rozpaŁitě se ozval, śe do vagĂłnu vrchního polního kněze nepouštěl, śe se on sám k nim płidal a śe je to płece jeho płedstavenĹź.
"Zde jste płedstavenĹźm jedině vy," dłrazně tvrdil jednoroŁní dobrovolník, jehoś slova doplnil Švejk: "I kdyby se k nám chtěl płidat císał pán, tak jste to nesměl dovolit. To je jako na vartě, kdyś płijde k takovému rekrutovi inspekŁní oficír a pośádá ho, aby mu došel pro cigarety, a ten se ho ještě zeptá, jakej druh mu má płinést. Na takovĹź věci je festunk."
Desátník nesměle namítl, śe Švejk płece první łekl obrfeldkurátovi, śe młśe ject s nimi.
"Já si to młśu, pane kaprál, dovolit," odpověděl Švejk, "poněvadś jsem blbej, ale od vás by to śádnej neŁekal."
"Slouśíte uś dlouho aktivně?" otázal se desátníka jako mimochodem jednoroŁní dobrovolník. "Tłetí rok. Nyní mám bĹźt povĹźšenej na cuksfíru."
"Tak nad tím udělejte kłíśek," cynicky łekl jednoroŁní dobrovolník, "jak vám łíkám, z toho kouká degradace."
"Vono je to śplné jedno," ozval se Švejk, "padnout jako šarśe nebo jako sprostej voják - ale pravda, degradovanĹź prej strkají do první łady."
Vrchní polní kurát sebou pohnul.
"Chrní," prohlásil Švejk, kdyś zjistil, śe je s ním všechno v náleśitém połádku, "teď se mu asi zdá o nějaké śranici. Jenom se bojím, aby se nám zde nevydělal. Młj feldkurát Katz, ten kdyś se vośral, tak se ve spaní necítil. Jednou vám..."
A Švejk poŁal vypravovat své zkušenosti s polním kurátem Otto Katzem tak podrobné a zajímavě, śe ani nepozorovali, śe se vlak hnul.
Teprve łev z vagĂłnł vzadu płerušil vypravování Švejkovo. Dvanáctá kumpanie, kde byli samí Němci od Krumlovska a KašperskĹźch Hor, hulákala: Wann ich kumm, wann ich kumm, wann ich wieda, wieda kumm.
A z jiného vagĂłnu nějakĹź zoufalec łval ke vzdalujícím se Budějovicłm: Und du, mein Schatz, bleibst hier HolarjĂł, holarjĂł, holo!
Bylo to takové hrozné jĂłdlování a jeŁení, śe ho museli kamarádi odtáhnout od otevłenĹźch dvełí dobytŁího vozu.
"To se divím," łekl jednoroŁní dobrovolník k desátníkovi, "śe u nás se ještě neobjevila inspekce. Podle płedpisu měl jste nás hlásit u komandanta vlaku hned na nádraśí a nezabĹźvat se nějakĹźm opilĹźm vrchním polním kurátem."
NešastnĹź desátník mlŁel tvrdošíjně a zarputile se díval na dozadu ubíhající telegrafní sloupy. "Kdyś si pomyslím, śe nejsme hlášeni u nikoho," pokraŁoval jízlivĹź jednoroŁní dobrovolník, "a śe na nejbliśší stanici k nám jistě vleze komandant vlaku, tu se ve mně vzepłe vojenská krev. Vśdy my jsme jako..."
"...cikáni," vpadl do toho Švejk, "nebo vandráci. Mně to płipadá, jako bychom se báli bośího světla a nesměli se nikde hlásit, aby nás nezavłeli."
"Kromě toho," łekl jednoroŁní dobrovolník, "na základě nałízení ze dne 21. listopadu 1879 płi dopravě vojenskĹźch arestantł vlaky je tłeba zachovávati tyto płedpisy: Za prvé: ArestantskĹź vagĂłn musí bĹźt opatłen młíśemi. To je jasné nad slunce a zde téś provedeno dle płedpisu. Nalézáme se za dokonalĹźmi młíśemi. To by bylo tedy v połádku. Za druhé: V doplnění c. k. nałízení ze dne 21. listopadu 1879 má se nacházeti v kaśdém arestantském vagĂłně záchod. Není-li takového, má bĹźt opatłen vagĂłn krytou nádobou na vykonávání velké i malé tělesné potłeby arestantł i provázející stráśe. Zde vlastně u nás se nemłśe mluvit o arestantském vagĂłně, kde by mohl bĹźt záchod. Nalézáme se prostě v jednom płepaśeném kupé, izolováni od celého světa. A také zde není oné nádoby..."
"Młśete to udělat z okna," prohodil pln zoufalství desátník.
"Zapomínáte," łekl Švejk, "śe śádnej arestant nesmí k volenu."
"Potom za tłetí," pokraŁoval jednoroŁní dobrovolník, "má bĹźt opatłena nádoba s pitnou vodou. O to jste se také nepostaral. A propos! Víte, v které stanici bude se rozdávat menáś? Nevíte? To jsem věděl, śe jste se neinformoval..."
"Tak vidíte, pane kaprál," poznamenal Švejk, "śe to není śádná legrace, vozit arestanty. Vo nás se musí peŁovat. My nejsme śádnĹź vobyŁejnĹź vojáci, kterĹź se musejí sami vo sebe starat. Nám se musí všechno płinést aś pod nos, poněvadś jsou na to nałízení a paragrafy, kterejch se musí kaśdej drśet, poněvadś by to nebyl śádnej połádek. ,Zavłenej Łlověk je jako dítě v pełince,` łíkával jeden známe] syŁák, ,ten se musí vopatrovat, aby se nenastudil, aby se nerozŁílil, aby byl spokojenej se svĹźm osudem, śe se mu chudáŁkovi neubliśuje: - Vostatné," łekl po chvíli Švejk, dívaje se płátelsky na desátníka, "aś bude jedenáct, tak mně laskavé łekněte."
Desátník se tázavě podíval na Švejka.
"Vy jste se mě, pane kaprál, patrně chtěl zeptat, proŁ mně máte łíct, aś bude jedenáct. Vod jedenácti hodin patłím do dobytŁího vagĂłnu, pane kaprál," dłrazné łekl Švejk a pokraŁoval slavnostním hlasem: "Byl jsem odsouzen na tłi dny u regimentsraportu. V jedenáct hodin jsem nastoupil svłj trest a dneska v jedenáct hodin musím bejt propuštěnej. Vod jedenácti hodin nemám tady co dělat. Žádnej voják nesmí bejt dĹźl zavłenej, neś mu patłí, poněvadś na vojně se musí zachovávat disciplína a połádek, pane kaprál."
ZoufalĹź desátník po této ráně se dlouho nemohl vzpamatovat, aś koneŁně namítl, śe nedostal śádnĹźch papírł.
"MilĹź pane kaprále," ozval se jednoroŁní dobrovolník, "papíry nejdou samy k veliteli eskorty. Kdyś hora nejde k Mahomedovi, musí jít velitel eskorty sám pro papíry. Vy jste se nyní ocitl płed novou situací. Rozhodně nesmíte zadrśovat nikoho, kterĹź má vyjít na svobodu. Na druhé straně nesmí nikdo opustit podle platnĹźch płedpisł arestantskĹź vagĂłn. Opravdu nevím, jak se dostanete z této prośluklé situace. tím dál je to horší. Ted' je płl jedenácté." JednoroŁní dobrovolník zastrŁil kapesní hodinky: "Jsem velice zvědav, pane kaprále, co budete dělat za płl hodiny."
"Za płl hodiny patłím do dobytŁího vagĂłnu," opakoval snivě Švejk, naŁeś desátník śplné popletenĹź a zniŁenĹź obrátil se k němu:
"Jestli vám to nebude nevhod, já myslím, śe je to zde mnohem pohodlnější neś v dobytŁáku. Já myslím..."
Byl płerušen vĹźkłikem ze spaní vrchního polního kuráta: "Více omáŁky!"
"Spi, spi," łekl dobrácky Švejk, podkládaje mu pod hlavu cíp pláště, kterĹź padal z lavice, "a se ti zdá zas pěkné dál o śrádle."
A jednoroŁní dobrovolník poŁal zpívat: Spi, děátko, spi, zavłi oŁka svĹź, pánbłh bude s tebou spáti, andělíŁek kolíbati, spi děátko, spi.
ZoufalĹź desátník nereagoval jiś na nic. Díval se tupé do kraje a dal plnĹź prłběh naprosté dezorganizaci v arestantském kupé.
U paśení hráli vojáci z eskorty maso a na zadní tváłe dopadaly sviśné a poctivé rány. Kdyś se tím směrem ohlédl, dívala se právě na něho vyzĹźvavě zadnice jednoho pěšáka. Desátník si vzdychl a odvrátil se opět k oknu.
JednoroŁní dobrovolník chvíli o něŁem płemĹźšlel a pak se obrátil na zdrceného desátníka: "Jestlipak znáte Łasopis Svět zvíłat?"
"Ten Łasopis," odpověděl desátník se złejmĹźm vĹźrazem radosti, śe hovor płevádí se na jiné pole, "odbíral hospodskĹź u nás ve vsi, poněvadś měl děsné rád Bánské kozy a všechny mu chcíply. Proto śádal v tom Łasopise o radu."
"MilĹź kamaráde," łekl jednoroŁní dobrovolník, "młj rozhovor, kterĹź bude nyní následovat, dokáśe vám neobyŁejné jasné, śe chyb není nikdo ušetłen! Jsem płesvědŁen, pánové, śe vy tam vzadu płestanete hrát maso, nebo to, co vám nyní povím, bude velice zajímavé uś tím, śe mnohĹźm odbornĹźm vĹźrazłm neporozumíte. Budu vám vypravovat povídku o Světě zvíłat, abychom zapomněli na naše dnešní váleŁné trampoty:
Jak jsem se vlastně stal kdysi redaktorem Světa zvíłat, onoho velice zajímavého Łasopisu, bylo pro mne nějakĹź Łas hádankou dosti slośitou do té doby, kdy jsem sám płišel k tomu názoru, śe jsem to mohl provést jen ve stavu naprosto nepłíŁetném, ve kterém jsem byl sveden płátelskou láskou ku starému kamarádovi Hájkovi, kterĹź redigoval do té doby poctivě Łasopis, ale zamiloval se płitom do dcerušky majitele Łasopisu pana Fuchse, kterĹź ho vyhnal na hodinu pod tou podmínkou, śe mu zaopatłí redaktora połádného.
Jak vidíte, byly tenkrát podivuhodné námezdní poměry.
Majitel listu, kdyś jsem mu byl płedstaven svĹźm kamarádem Hájkem, płijal mne velice vlídně a otázal se mne, zdali mám vłbec nějaké ponětí o zvíłatech, a byl velice spokojen mou odpovědí, śe jsem si vśdy velice zvíłat váśil a viděl v nich płechod ke Łlověku a śe zejména ze stanoviska ochrany zvíłat respektoval jsem vśdy jejich tuśby a płání. Kaśdé zvíłe si nic jiného nepłeje, neś aby bylo płed tím, neś je měděno, usmrceno pokud mośno bezbolestně.
Kapr od samého svého narození chová utkvělou płedstavu, śe není hezké od kuchałky, kdyś mu párá błicho zaśiva, a zvyk stínání kohouta śe je náběhem spolku pro ochranu zvíłat nepodłezávat drłbeś rukou neumělou.
Zkroucené postavy smaśenĹźch młínkł svědŁí o tom, śe umírajíce protestují proti tomu, aby byli v Podole smaśeni zaśiva na margarínu. Hnát krocana...
Vtom mne płerušil a optal se, zdali znám drłbeśnictví: psy, králíky, vŁelałství, rozmanitosti ze světa zvíłat, vystłihovat z cizích śurnálł obrázky k reprodukci, płekládat z cizozemskĹźch śurnálł odborné Łlánky o zvíłatech, umím-li listovat v Brehmovi a mohl-li bych s ním psát śvodníky ze śivota zvíłat se zabarvením katolickĹźch svátkł, změny roŁních poŁasí, dostih, honł, vĹźchovy policejních psł, národních i církevních svátkł, zkrátka mít situaŁní novináłskĹź płehled a vyuśitkovat ho v krátkém obsaśném śvodníŁku.
Prohlásil jsem, śe jsem jiś velice mnoho płemĹźšlel o správném vedení takovéhoto Łasopisu, jako je Svět zvíłat, a śe všechny ty rubriky a body dovedu plně reprezentovat, ovládaje zmíněné náměty. Mou snahou však śe bude vyšinout Łasopis na nezvyklou vĹźši. Reorganizovat obsahově i věcné.
Zavésti nové rubriky, napłíklad ,VeselĹź koutek zvíłat`, ,Zvíłata o zvíłatech`, všímaje si płitom bedlivé politické situace.
Poskytnout Łtenáłłm płekvapení za płekvapením, aby se od zvíłete ku zvíłeti nemohli vzpamatovat. Rubrika ,Ze dne zvíłat` śe se musí stłídat s ,NovĹźm programem łešení otázky domácího skotu` a ,Hnutím mezi dobytkem`.
Opět mne płerušil a łekl, śe mu to śplné staŁí, a jestli jen poloviŁku toho podałí se mně splnit, śe mně daruje párek trpasliŁích wyandotek z poslední berlínské vĹźstavy drłbeśe, které obdrśely první cenu a majitel zlatou medaili za vĹźborné spáłení.
Mohu łíci, śe jsem se vynasnaśil a svłj vládní program v Łasopise dodrśoval, pokud mé schopnosti staŁily, ba dokonce płišel jsem k objevu, śe mé Łlánky płevyšují mé schopnosti.
Chtěje obecenstvu poskytnouti něco śplně nového, vymĹźšlel jsem si zvíłata.
Vycházel jsem z toho principu, śe napłíklad slon, tygr, lev, opice, krtek, kłň, Łuně atd. jsou dávno jiś kaśdému Łtenáłi Světa zvíłat śplné známĹźmi tvory. Že tłeba Łtenáłe rozrušit něŁím novĹźm. NovĹźmi objevy, a proto jsem to zkusil s velrybou sírobłichou. Tento novĹź druh mé velryby byl velikostí tresky a opatłen měchżłem naplněnĹźm mravenŁí kyselinou a zvláštní kloakou, kterou má velryba sírobłichá s vĹźbuchy vypouštěla na malé rybky, které chtěla pozłít, omamnou jedovatou kyselinu, které později dal anglickĹź uŁenec... teď se jiś nepamatuji, jak jsem ho nazval, pojmenování kyseliny velrybí. Velrybí tuk byl jiś všem známĹź, ale nová kyselina vzbudila pozornost několika Łtenáłł, ktełí se ptali na firmu vyrábějící tuto kyselinu.
Mohu vás ubezpeŁit, śe jsou vłbec Łtenáłi Světa zvíłat velice zvědaví.
Krátce za sebou objevil jsem po velrybě sírobłiché celou ładu jinĹźch zvíłat. Jmenuji mezi nimi blahníka prohnaného, savce z rodu klokanł, vola jedlého, pratypa to krávy, nálevníka sépiového, kterého jsem oznaŁil za druh potkana.
PłibĹźvala mně nová zvíłata kaśdĹźm dnem. Sám byl jsem velice płekvapen mĹźmi śspěchy v těchto oborech. Nikdy jsem si nepomyslil, śe je tłeba zvíłenu tak silně doplnit a śe Brehm tolik zvíłat mohl vynechat ve svém spise Život zvíłat. Věděl Brehm a všichni ti, kteĹ‚í šli po něm, o mém netopĹźrovi z ostrova Islandu, ,netopĹźru vzdáleném`, o mé koŁce domácí z vrcholku hory Kilimandśáro pod názvem ,paŁucha jelení dráśdivá`?
Měli do té doby płírodozpytci zdání o nějaké bleše inśenĹźra Khśna, kterou jsem našel v jantaru a která byla śplně slepá, poněvadś śila na podzemním prachhistorickém krtkovi, kterĹź také byl slepĹź, poněvadś jeho prababiŁka se spáłila, jak jsem psal, s podzemním slepĹźm macarátem jeskynním z Postojenské jeskyně, která v té době zasahovala aś na nynější BaltickĹź oceán?
Z této nepatrné události vyvinula se veliká polemika mezi Časem a Čechem, poněvadś Čech v rozmanitostech ve svém fejetonu, cituje Łlánek o bleše mnou objevené, prohlásil: ,Co Błh Łiní, dobłe Łiní: Čas płirozené Łistě realisticky rozbil celou mou blechu i s velebnĹźm Čechem, a od té doby zdálo se, śe mne opouští šastná hvězda vynálezcova a objevitele novĹźch stvołení. Abonenti Světa zvíłat zaŁali se znepokojovat.
Płvod k tomu daly mé rłzné drobné zprávy o vŁelałství, drłbeśnictví, kde jsem rozvinul své nové teorie, které zpłsobily pravé zděšení, poněvadś po mĹźch jednoduchĹźch radách ranila známého vŁelałe pana Pazourka mrtvice a vyhynulo vŁelałení na Šumavě i v Podkrkonoší. Na drłbeś płišel mor a zkrátka chcípalo to všechno. Abonenti psali vĹźhruśné dopisy a odmítali Łasopis.
Vrhl jsem se na ptáky śijící na svobodě a ještě dnes se pamatuji na svou aféru s redaktorem Selského obzoru, klerikálním poslancem łeditelem Jos. M. KadlŁákem!
Vystłihl jsem z anglického Łasopisu Country Life obrázek nějakého ptáŁka, kterĹź seděl na ołechu. Dal jsem mu název ołešník, stejné jako bych se nijak logicky nerozpakoval napsat, śe pták sedící na jalovci je jalovník, płípadné jalovice.
I co se nestalo. Na obyŁejném korespondenŁním lístku napadl mne pan KadlŁák, śe prĹź je to sojka a śádnĹź ołešník, a śe prĹź je to płeklad Eichelhäher.
Poslal jsem dopis, ve kterém jsem celou svou teorii vylośil o ołešníku, propletaje dopis ŁetnĹźmi nadávkami a vymyšlenĹźmi citáty z Brehma.
Poslanec KadlŁák odpověděl v Selském obzoru śvodním Łlánkem.
Młj šéf, pan Fuchs, seděl jako vśdy v kavárně a Łetl krajinské noviny, poněvadś poslední dobou náramně Łasto hledal zmínky o mĹźch poutavĹźch Łláncích ve Světě zvíłat, a kdyś jsem płišel, ukázal na leśící na stole SelskĹź obzor a łekl tiše, dívaje se na mne svĹźma smutnĹźma oŁima, kterĹź vĹźraz měly jeho oŁi stále poslední dobou.
Četl jsem hlasitě płed celou kavárenskou publikou:
,Ctěná redakce! Upozornil jsem, śe vᚠŁasopis zavádí názvosloví nezvyklé a neodłvodněné, śe płíliš málo dbá Łistoty jazyka Łeského, vymĹźšlí si rłzná zvíłata. Uvedl jsem doklad, śe místo všeobecně uśívaného starodávného názvu sojka zavádí vᚠredaktor śaludník, coś má podklad v płekladě německého názvu Eichelhäher - sojka.`
,Sojka,` opakoval po mně zoufale majitel Łasopisu.
Četl jsem klidně dál: ,Nato jsem od vašeho redaktora Světa zvíłat obdrśel dopis nesmírně hrubého, osobního a neomaleného rázu, kde jsem byl nazván trestuhodně ignorantskĹźm hovadem, coś zasluhuje pokárání dłrazného. Tak se neodpovídá na~ věcné vědecké vĹźtky mezi slušnĹźmi lidmi. Rád bych věděl, kdo je z nás obou větší hovado. Snad, pravda, neměl jsem Łiniti vĹźtky dopisnicí a dopsati listem, ale pro nával práce nevšiml jsem si té malichernosti, ale nyní po sprostém vĹźpadu vašeho redaktora Svět zvíłat vedu na vełejnĹź pranżł.
Vᚠpan redaktor se náramné mĹźlí, domnívaje se, śe jsem nedouŁené hovado, které nemá ani ponětí, jak se ten kterĹź pták jmenuje. ZabĹźvám se ornitologií po léta, a nikoliv z knih, nĹźbrś studiemi v płírodě, maje v klecích víc ptákł, neś viděl vᚠredaktor ve svém śivotě, zejména Łlověk uzavłenĹź v praśskĹźch kołalnách a hospodách.
Neś to jsou věci vedlejší, aŁ by zajisté nebylo na škodu, kdyby se vᚠredaktor Světa zvíłat dłíve płesvědŁil, komu vytĹźká hovadinu, neśli nájezd vyjde z pera, tłeba je urŁen na Moravu do FrĹźdlandu u Místku, kde byl do tohoto Łlánku téś odbírán vᚠŁasopis.
Nejde ostatně o osobní polemiku bláznivého chlapa, nĹźbrś o věc, a proto opakuji znova, śe vymĹźšlet si z płekladł názvy jest nepłípustné, kdyś máme všeobecné známĹź domácí název sojka.`
,Ano, sojka,` ještě zoufalejším hlasem pronesl młj šéf.
Čtu spokojeně dál nedaje se płerušovat. ,Je to darebáctví, kdyś se to děje od neodborníkł a surovcł. Kdo kdy łíkal sojce ołešník? V díle Naši ptáci na str. 148 jest latinskĹź název: Garrulus glandarius B. A., je ten młj pták - sojka.
Redaktor vašeho listu zajisté uzná, śe znám lépe svého ptáka, neś ho młśe znát neodborník. Ołešník se nazĹźvá podle dr. Bayera Mucifraga carycatectes B, a to B neznamená, jak mně psal vᚠredaktor, śe je to zaŁáteŁní písmeno slova blb. Čeští ptakopisci znají vłbec jenom sojku obecnou, nikoliv vašeho śaludníka, kterého vynašel právě ten pán, na kterého patłí zaŁáteŁní písmeno B podle jeho teorie. To jest neurvalĹź osobní nájezd, kterĹź na věci nic nezmění.
Sojka złstane sojkou, i kdyby se redaktor Světa zvíłat z toho podě..1, a złstane to jen dokladem, jak lehkomyslně a nevěcně se leckdys píše, byt by se i on dovolával Brehma nápadně neurvale. Ten sprosák píše, śe sojka patłí podle Brehma do Łeledi krokodĹźlovitĹźch, str. 452, kde se mluví o uhĹźku Łili strakoši obecném (Lanius minor L.). Pak se tento ignorant, smím-li to jeho jméno zdrobnit, dovolává opět Brehma, śe sojka patłí do Łeledi patnácté, a Brehm havranovité poŁítá do Łeledi sedmnácté, k nimś druśí se havrani, rod kavek, a jest tak sprostĹź, śe i mne nazval kavkou (Colaeus) a rodem strak, vran modrĹźch, podŁeledí blbounł nejapnĹźch, aŁkoliv na téśe stránce jedná se o sojkách hájních a strakách pestrĹźch...`
,Sojky hájní,` vzdychl młj vydavatel Łasopisu, chytaje se za hlavu, ,dejte to sem, a to doŁtu:
Lekl jsem se, śe mu ochraptěl hlas, kterĹźm Łetl: ,Kolohłíbek neboli kos tureckĹź złstane stejně v Łeském płekladě kolohłíbkem, jako złstane kvíŁala kvíŁalou.`
,KvíŁale se má łíkat jaloveŁník nebo jalovice, pane šéf,` podotkl jsem, ,poněvadś se śiví jalovcem.` Pan Fuchs uhodil novinami o stłl a vlezl pod kuleŁník, chroptě ze sebe poslední slova, která płeŁetl: ,Turdus, kolohłíbek. - Žádná sojka,` łval pod kuleŁníkem, ,ołešník, koušu, pánové!`
Byl koneŁně vytaśen a na tłetí den skonal v rodinném kruhu na mozkovou chłipku.
Poslední slovo jeho bylo, v jeho poslední jasné chvilce: ,Nejedná se mně o osobní zájem, ale o dobro celku. Z toho stanoviska raŁte płijati młj posudek, tak věcně, jak...` - a škytl."
JednoroŁní dobrovolník se zamlŁel a łekl jízlivě k desátníkovi:
"Tím jsem jen chtěl łíct, śe kaśdĹź Łlověk se octne někdy v choulostivé situaci a chybuje!"
Celkem vzato, desátník z toho pochopil jedině tolik, śe je chybujícím; proto odvrátil se opět k oknu a zasmušile se díval, jak ubíhá cesta.
O něco větší zájem zpłsobilo vypravování na Švejka. Muśové z eskorty dívali se pitomě na sebe.
Švejk zaŁal: "Na světě nezłstane nic utajeno. Všechno vyjde najevo, jak jste slyšeli, śe i taková blbá sojka není śádnej vołešník. Je to vopravdu velice zajímavĹź, śe se někdo dá na takovou věc chytit. Vymejšlet si zvíłata je pravda věc těśká, ale ukazovat taková vymejšlená zvíłata je vopravdu ještě t춚í. Jednou płed lety byl v Praze nějakej Mestek a ten vobjevil mołskou pannu a ukazoval ji na HavlíŁkově tłídě na Vinohradech za plentou. Ve plentě byl otvor a kaśdej moh vidět v takovej polotmě prachvobyŁejnĹź kanape a na něm se válela jedna śenská ze Žiśkova. Nohy měla zabalenĹź do zelenĹźho gázu, co mělo płedstavovat vohon, vlasy měla natłenĹź nazeleno a na rukách rukavice a na nich płidělanĹź ploutve z papenteklu, taky zelenĹź, na hłbetě měla provázkem upevněnĹź nějakĹź kormidlo. Mládeś do šestnácti let tam neměla płístupu a všichni, kterĹźm bylo płes šestnáct let a zaplatili si vstupnĹź, moc si libovali, śe ta mołská panna má velikou zadnici, na kterĹź byl nápis ,Na shledanou!` Co se tĹźká ňáder, to nebylo nic. Házely se jí aś na pupek jako utahanej flundłe. V sedum hodin veŁer pak Mestek zavłel panorámu a łek: ,Mołská panno, młśete jít domł,` vona se płevlíkla a v deset veŁer uś ji bylo vidět chodit po Táborskej ulici a zcela nenápadně kaśdĹźmu pánovi, kterĹźho potkala, łíkat: ,Hezoune, šel si to zafilipínkovat.` Poněvadś neměla kníśku, tak ji płi šáłe s druhejma podobnejma myšema pan Drašner zavłel, a Mestek měl po kšeftě."
Vrchní polní kurát vtom spadl z lavice a spal na zemi dál. Desátník se na to hloupě díval a pak za všeobecného ticha zvedal ho beze všeho płispění druhĹźch na lavici sám. Bylo vidět, śe ztratil všechnu autoritu, a kdyś łekl slabĹźm beznadějnĹźm hlasem: "Mohli byste mně také pomoct," tu všichni z eskorty dívali se strnule a nehla se ani śivá noha.
"Měl jste ho nechat chrnět, kde byl," pravil Švejk, "já jsem to se svĹźm polním kurátem jinak nedělal. Jednou jsem ho nechal spát na záchodě, jednou se mně vyspal nahołe na almałe, v neckách v cizím domě a błhví kde se všude vychrněl."
Na desátníka płišel náhle nával odhodlanosti. Chtěl ukázat, śe je zde pánem, a proto łekl hrubě: "Drśte hubu a nekecejte! Kaśdej pucflek se toho zbyteŁně naśvaní. Jste jako štěnice."
"Ano, zajisté, a vy jste błh, pane kaprál," odpověděl Švejk s rovnováhou filosofa, kterĹź chce na celém světě uskuteŁnit zemskĹź mír a pouští se płitom do hrozné polemiky, "vy jste matka sedmibolestná."
"Panebośe," zvolal jednoroŁní dobrovolník, spínaje ruce, "naplň naše srdce láskou ke všem šarśím, abychom se na ně nedívali s odporem. Pośehnej našemu sjezdu v této arestantské díłe na kolejích."
Desátník zrudl a vyskoŁil: "Já si zakazuji všechny poznámky, voní jednoroŁáku."
"Vy za nic nemłśete," chlácholivĹźm tĂłnem mluvil dál jednoroŁní dobrovolník, "płi mnohĹźch rodech a druzích odepłela płíroda śivoŁichłm všechnu inteligenci, slyšel jste někdy vypravovat o lidské hlouposti? Nebylo by rozhodné lepší, kdybyste se byl zrodil jako jinĹź druh savce a nenosil to blbé jméno Łlověk a kaprál? Je veliká mĹźlka, śe si o sobě myslíte, śe jste nejdokonalejším a nejvyvinutějším tvorem. Kdyś v&m odpáłou hvězdiŁky, tak jste nula, která se odstłeluje beze všeho zájmu po všech zákopech na všech frontách. Kdyś vám ještě jednu frŁku płidají a udělají z vás śivoŁicha, kterému se łíká supák, pak ještě to nebude s vámi v połádku. Vᚠduševní obzor se vám ještě víc zouśí, a kdyś slośíte někde na bojišti své kulturně zakrnělé kosti, po vás v celé Evropě nikdo nezapláŁe."
"Já vás dám zavłít," vykłikl zoufale desátník. JednoroŁní dobrovolník se usmál: "Vy patrné byste mé chtěl dát zavłít proto, śe jsem vám nadával. To byste lhal, poněvadś vᚠduševní majetek nemłśe vłbec vystihnout nějakĹźch uráśek, a kromě toho vsadil bych se s vámi, o co byste chtěl, śe si nepamatujete vłbec niŁeho z celé naší rozmluvy. Kdybych vám łekl, śe jste embryo, tak to zapomenete dłív, ne snad neś płijedeme na nejbliśší stanici, ale dłív, neś se kolem nás mihne nejbliśší telegrafní tyŁ. Jste odumłelĹź mozkovĹź závin. Nedovedu si vłbec płedstavit, śe byste mohl někde souvisle vylośit všechno, co jste mé slyšel mluvit. Kromě toho młśete se kohokoliv zde optat, zdali v mĹźch slovech byla jen sebenepatrnější naráśka na vᚠduševní obzor a zdali jsem vás v něŁem urazil."
"Zajisté," potvrdil Švejk, "vám zde nikdo nełek ani slłvka, kterĹź byste si mohl nějak kłivé vykládat. Vono to vśdycky špatně vypadá, kdyś se někdo cítí uraśenej. Jednou jsem seděl v noŁní kavárně v Tunelu a bavili jsme se vo orangutanech. Seděl tam s námi jeden mariňák a ten vyprávěl, śe orangutana Łasto nerozeznají od nějakĹźho vousatĹźho vobŁana, śe takovej orangutan má bradu porostlou chlupy jako...,jako,` povídá, ,łekněme tłebas tamhleten pán u vedlejšího stolu.` Vohlédli jsme se všichni, a ten pán s tou bradou šel k mariňákovi a dal mu facku a mariňák mu rozbil hlavu flaškou od piva a ten bradatej pán se svalil a złstal leśet bez sebe a s mariňákem jsme se rozlouŁili, poněvadś hned vodešel, kdyś viděl, śe ho płizabil. Potom jsme vzkłísili toho pána, a to jsme rozhodné neměli dělat, poněvadś hned po svĹźm vzkłíšení na nás všechny, ktełí jsme płece s tím neměli prachnic co dělat, zavolal patrolu, která nás vodvedla na komisałství. Tam von połád ved svou, śe jsme ho povaśovali za orangutana, śe jsme vo niŁem jinĹźm nemluvili neś vo něm. A on połád svou. My, śe ne, śe není śádnej orangutan. A von, śe je, śe to slyšel. Prosil jsem pana komisałe, aby mu to vysvětlil. A ten mu to zcela dobrácky vysvětloval, ale ani pak si nedal łíct a łekl panu komisałovi, śe tomu on nerozumí, śe je s námi spolŁenej. Tak ho pan komisał dal zavłít, aby vystłízlivěl, a my jsme se zas chtěli vrátit do Tunelu, ale uś jsme nemohli, poněvadś nás taky posadili za katr. Tak vidíte, pane kaprál, co młśe bejt z maliŁkĹźho a nepatrnĹźho nedorozumění, které nestojí ani za łeŁ. V Okrouhlicích byl zas jeden obŁan a ten se urazil, kdyś mu łekli v Německém Brodě, śe je krajta tygrovitá. Vono je víc takovejch slov, kterĹź nejsou naprosto trestnĹź. Napłíklad jestli bychom vám łekli, śe jste ondatra. Mohl byste se za to na nás zlobit?"
Desátník załiŁel. Nebylo mośné łíci, śe załval. Hněv, vztek, zoufalství, vše se slilo v ładu silnĹźch zvukł a toto koncertní Łíslo doplňovalo pískání, které nosem prováděl chrápající vrchní polní kurát.
Po tom załiŁení nastoupila śplná deprese. Desátník posadil se na lavici a jeho vodové, bezvĹźrazné oŁi utkvěly v dálce na lesy a hory.
"Pane desátníku," łekl jednoroŁní dobrovolník, "vy mně płipomínáte nyní, jak sledujete šumné hory a vonné lesy, postavu Dante. Tyś ušlechtilĹź obliŁej básníka, muśe srdce a ducha jemného, płístupného šlechetnému hnutí. Złstaňte, prosím vás, tak sedět, tak pěkně vám to sluší. S jakĹźm oduševněním, beze vší strojenosti a škrobenosti vypulujete oŁi na krajinu. Jistěśe si myslíte, jak to bude krásné, aś na jałe místo těch pustĹźch míst nyní rozlośí se tu koberec luŁních pestrĹźch květin..."
"...kerej koberec vobjímá potłŁek," poznamenal Švejk, "a von pan desátník sliní tuśku, sedí na nějakĹźm pałezu a píše básniŁku do MalĹźho Łtenáłe."
Desátník stal se śplně apatickĹźm, zatímco jednoroŁní dobrovolník tvrdil, śe rozhodné viděl hlavu desátníka vymodelovanou na jedné vĹźstavě sochałł:
"Dovolte, pane desátníku, nestál jste snad modelem sochałi Štursovi?"
Desátník podíval se na jednoroŁního dobrovolníka a łekl smutně: "Nestál."
JednoroŁní dobrovolník umlkl a natáhl se na lavici.
Muśové z eskorty hráli karty se Švejkem, desátník ze zoufalství kibicoval a dovolil si dokonce poznamenat, śe Švejk vynesl zelené eso a to śe je chyba. Neměl si trumfovat a měl by sedmu na poslední hod.
"Bejvaly v hospodách," łekl Švejk, "takovĹź pěknĹź nápisy proti kibicłm. Pamatuji se na jeden: Kibic, drś tlamajznu, neś té płes ní šmajznu."
VojenskĹź vlak vjíśděl do stanice, kde inspekce prohlíśela vagĂłny. Vlak se zastavil.
"To se ví," łekl neśprosnĹź jednoroŁní dobrovolník, dívaje se vĹźznamně na desátníka, "inspekce je jiś tady..."
Do vagĂłnu vstoupila inspekce.

Velitelem vojenského vlaku byl štábem naznaŁen rezervní dłstojník doktor Mráz.
Na takové hloupé sluśby vśdy házeli rezervní dłstojníky. Doktor Mráz byl z toho jelen. Nemohl se dopoŁítat połád jednoho vagĂłnu, aŁkoliv byl v civilu profesorem matematiky na reálném gymnasiu. Kromě toho na poslední stanici hlášenĹź stav muśstva z jednotlivĹźch vagĂłnł kolísal s Łíslem udanĹźm po skonŁeném nástupu do vagĂłnł na budějovickém nádraśí. Zdálo se mu, kdyś se díval do papírł, śe kde se vzalo tu se vzalo o dvě polní kuchyně víc. NeobyŁejné nepłíjemné šimrání v zádech płsobilo mu konstatování, śe se mu rozmnośili koně neznámĹźm zpłsobem. V seznamu dłstojníkł nemohl se dopátrat dvou kadetł, ktełí mu scházeli. V kanceláłi pluku v płedním vagĂłně hledali neustále jeden psací stroj. Z toho chaosu rozbolela ho hlava, snědl jiś tłi aspirinové prášky a nyní revidoval vlak s bolestnĹźm vĹźrazem v obliŁeji.
Kdyś vstoupil do arestantského kupé se svĹźm prłvodcem, nahlédl do papírł, a płijav raport zniŁeného desátníka, śe veze dva arestanty a má tolik a tolik muśstva, porovnal ještě jednou ve spisech pravost udání a rozhlédl se kolem.
"Kohopak to vezete s sebou?" otázal se płísně, ukazuje na vrchního polního kuráta, kterĹź spal na błiše a jehoś zadní tváłe vyzĹźvavé se dívaly na inspekci.
"Poslušně hlásím, pane lajtnant," zakoktal desátník, "śe my tentononc..."
"Jaképak tentononc," zabruŁel doktor Mráz, "vyjádłete se płímo."
"Poslušně hlásím, pane lajtnant," ozval se místo desátníka Švejk, "tento pán, kterĹź spí na błiše, je nějakej vopilej pan obrfeldkurát. Von se k nám płidal a vlez nám sem do vagĂłnu, a poněvadś je to nᚠpłedstavenej, tak jsme ho nemohli vyhodit, aby to nebylo porušení superordinace. Von si patrné spletl štábní vagĂłn s arestantskĹźm."
Doktor Mráz si vzdychl a podíval se do svĹźch papírł. O nějakém vrchním polním kurátovi, kterĹź má jeti s vlakem do Brucku, nebylo v seznamu zmínky. Cukl nervĂłzně okem. Na poslední stanici mu najednou płibĹźvali koně, a nyní se mu dokonce rodí zŁistajasna vrchní polní kuráti v kupé pro arestanty.
Nevzmohl se na nic jiného, neś śe vyzval desátníka, aby spícího na błiše obrátil, poněvadś z této polohy nebylo mośno urŁit jeho identitu.
Desátník obrátil po delší námaze vrchního polního kuráta naznak, płiŁemś se ten probudil, a vida dłstojníka płed sebou, łekl: "Eh, servus, Fredy, was gibt's Neues? Abendessen schon fertig?", zamhoułil opět oŁi a obrátil se k stěně.
Doktor Mráz poznal ihned, śe je to tżś śrout od vŁerejška z dłstojnického kasina, pověstnĹź vyśiraŁ všech dłstojnickĹźch mináśí, a tiše si vzdychl.
"Za to," łekl k desátníkovi, "płjdete k raportu." Odcházel, kdyś ho vtom Švejk zadrśel:
"Poslušně hlásím, pane lajtnant, śe sem nepatłím. Mám bĹźt zavłenej jen do jedenáctĹź, poněvadś právě dnes vyšla moje lhłta. Byl jsem zavłenej na tłi dny a teď uś mám sedět s vostatníma v dobytŁím voze. Poněvadś uś je dávno jedenáct pryŁ, prosím vás, pane lajtnant, abych byl buď vysazenej na tra, nebo płevedenej do dobytŁího vagĂłnu, kam patłím, nebo k panu obrlajtnantovi Lukášovi."
"Jak se jmenujete?" otázal se doktor Mráz, dívaje se opět do svĹźch papírł.
"Švejk Josef, poslušně hlásím, pane lajtnant " "Ehm, vy jste tedy ten známĹź Švejk," łekl doktor Mráz, "vy jste měl opravdu vyjít o jedenácté. Ale pan nadporuŁík Lukᚠmne śádal, abych vás nepouštěl aś v Brucku, je prĹź to bezpeŁnější, alespoň na cestě nic nevyvedete."
Po odchodu inspekce nemohl desátník udrśet se jízlivé poznámky:
"Tak vidíte, Švejku, śe vám to hovno pomohlo, obracet se k vyšší instanci. Kdybych byl chtěl, mohl jsem vám oběma zatopit."
"Pane desátníku," ozval se jednoroŁní dobrovolník, "házet hovny je víceméně věrohodná argumentace, ale inteligentní Łlověk nemá uśívat takovĹźch slov, je-li rozŁilen nebo chce-li dělat vĹźpady na někoho. Potom to vaše směšné vyhrośování, śe jste nám mohl oběma zatopit. ProŁ jste to u všech Łertł neudělal, kdyś jste měl k tomu płíleśitost? Jeví se v tom jistě vaše veliká duševní vyspělost a neobyŁejná delikátnost."
"Uś toho mám dost," vyskoŁil desátník, "já mohu vás oba płivést do kriminálu."
"A kvłli Łemu, holoubku?" otázal se nevinně jednoroŁní dobrovolník.
"To je moje věc," dodával sobě odvahy desátník. "Vaše věc," łekl jednoroŁní dobrovolník s śsměvem, "vaše i naše. Jako v kartách: moje teta vaše teta. Spíš bych łekl, śe na vás płsobila zmínka o tom, śe płjdete k raportu, a proto zaŁínáte na nás hulákat, ovšem śe nesluśební cestou."
"Vy jste sprosáci," ozval se desátník, nabíraje poslední odvahu tváłit se strašně.
"Já vám něco povím, pane kaprál," poznamenal Švejk, "já uś jsem starej voják, slouśil jsem płed válkou, a vono se to vśdycky s těma nadávkama nevyplácí. Kdyś jsem tenkrát slouśil płed léty, pamatuju se, śe u nás byl u kumpanie nějakej supák Schreiter. Von slouśil za supu, moh jít uś jako kaprál dávno domł, ale byl, jak se łíká, uhozenej. Tak ten Łlověk na nás vojácích seděl, lepil se nám jako hovno na košili, to mu nebylo recht, to zas bylo proti všem foršriftłm, sekĹźroval nás, jak jen moh, a łíkal nám: ,Vy nejste vojáci, ale vechtłi: Mě to jednoho dne dośralo a šel jsem ke kumpanieraportu. ,Co chceš?` povídá hejtman. ,Mám, poslušně hlásím, pane hejtmane, stíśnost na našeho pana feldvébla Schreitra, my jsme płece císałští vojáci, a ne śádní vechtłi. My slouśíme císałi pánu, ale nejsme śádní hlídaŁi ovoce: ,Koukej, hmyze,` vodpověděl mně hejtman, ,a uś tě nevidím: A já na to, śe prosím poslušné płelośit mě k batalionsraportu. U batalionsraportu, kdyś jsem to vysvětlil obrstlajtnantovi, śe nejsme śádní vechtłi, ale císałští vojáci, dal mne zavłít na dva dny, ale já jsem śádal, aby mne płelośili k regimentsraportu. U regimentsraportu pan obršt po mĹźm vysvětlování na mě załval, śe jsem pitomec, abych táh ke všem Łertłm. Já zas na to: ,Poslušně hlásím, pane obršt, abych byl płedveden k brigaderaportu.` Toho se lek a hned dal do kanceláłe zavolat našeho supáka Schreitra a ten mě musel vodprosit płede všema oficírama za to slovo vechtr. Potom mne dohonil na dvołe a voznámil mně, śe vole dneška mně nadávat nebude, ale śe mě płivede na garnizĂłn. Já jsem si vod tĹź doby dával na sebe největší pozor, ale neuhlídal jsem se. Stál jsem post u magacínu a na stěně kaśdej post na zel vśdycky něco napsal. Bud tam vykreslil śenskĹź płirození, nebo tam napsal nějakej veršíŁek. Já jsem si na nic nemohl vzpomenout, a tak jsem se z dlouhĹź chvíle podepsal na stěnu pod název ,Supák Schreiter je hnát`. A ten pacholek supák hned to udal, poněvadś za mnou slídil jak Łervenej pes. Nešastnou náhodou ještě nad tím nápisem byl jinej: ,My na vojnu nepłjdeme, my se na ni vyséreme,` a to bylo v roce 1912, kdyś jsme měli jít do Srbska kvłli tomu konzulovi Procházkoví. Tak mě hned poslali do Terezína k landgerichtu. Asi patnáctkrát tu zel od magacínu s těma nápisama i s mĹźm podpisem páni od vojenskĹźho soudu fotografovali, desetkrát mně dali napsat, aby zkoumali młj rukopis, ,My na vojnu nepłjdeme, my se na ni vyséreme`, patnáctkrát musel jsem psát płed nimi ,Supák Schreiter je hnát`, a nakonec płijel jeden znalec písma a dal mně napsat: Bylo 29. Łervence 1897, kdy KrálovĹź Dvłr nad Labem poznal hrłzy prudkého a rozvodněného Labe. ,To ještě nestaŁí,` povídal auditor, ,nám se jedná o to vysrání. Nadiktujte mu něco, kde je hodně s a r.` Tak mně diktoval: Srb, srub, svrab, srabałina, cherubín, rubín, holota. Von uś byl z toho ten soudní znalec písma tumpachovej a połád se vohlíśel dozadu, kde stál voják s bajonetem, a nakonec łekl, śe to musí do Vídně, abych napsal tłikrát za sebou: Také zaŁíná uś slunko pálit, horko je znamenité. Vodpravili celej materiál do Vídně a nakonec vyšlo to tak, śe pokud se tĹźká těch nápisł, śe to není moje ruka, podpis śe je młj, na kterej jsem se płiznal, a śe za to jsem vodsouzenej na šest neděl, poněvadś jsem se podepsal, kdyś jsem stál na vartě, a nemoh jsem prej hlídat po tu dobu, co jsem se podpisoval na zdi."
"To je vidět," łekl desátník s uspokojením, "śe płece jen nezłstalo to bez trestu, śe jste połádnej kriminálník. Já bejt na místě toho landgerichtu, napałil bych vám ne šest neděl, ale šest let "
"Nebuďte tak strašnĹźm," ujal se slova jednoroŁní dobrovolník, "a pomĹźšlejte raději na svłj konec. Právě nedávno vám łekla inspekce, śe płjdete k raportu. Na takovou věc měl byste se płipravovat velice váśně a rozjímat o posledních věcech desátníka. Co jste vlastně proti vesmíru, kdyś pováśíte, śe nejbliśší nám stálice je od tohoto vojenského vlaku vzdálena 275 000krát, neś je Slunce, aby její paralaxa tvołila jednu obloukovou vtełinu. Kdyby vy jste se nacházel ve vesmíru jako stálice, byl byste rozhodně płíliš nepatrnĹźm, aby vás mohly postłehnout nejlepší hvězdáłské płístroje. Pro vaši nepatrnost ve vesmíru není pojmu. Za płl roku udělal byste na obloze takovĹź maliŁkĹź oblouŁek, za rok maliŁkou elipsu, pro vyjádłení kteréś Łíslicemi není vłbec pojmu, jak je nepatrná. Vaše paralaxa byla by neměłitelnou."
"V takovĹźm płípadě," poznamenal Švejk, "moh by bĹźt pan kaprál hrdej na to, śe ho śádnej nemłśe změłit, a a to s ním u raportu dopadne jak chce, musí bejt klidnej a nesmí se rozŁilovat, poněvadś kaśdĹź rozŁílení škodí na zdraví, a. tel ve vojně si musí kaśdej zdraví šetłit, poněvadś ty váleŁnĹź outrapy vyśadujou vod kaśdĹźho jednotlivce, aby nebyl śádnej chcípák. - Jestli vás, pane kaprál, zavłou," pokraŁoval Švejk ,s milĹźm śsměvem, "jestli se vám stane nějakĹź to płíkołí, tak nesmíte ztrácet ducha, a jestli voní si budou myslet svoje, vy si taky myslete svoje. Jako jsem znal jednoho uhlíłe, kerej byl se mnou zavłenej na zaŁátku války na policejním łeditelství v Praze, nějakej František Škvor, pro velezrádu, a později snad taky vodpravenej kvłli nějakej pragmatickej sankci. Ten Łlověk, kdyś se ho u vejslechu ptali, jestli má nějakĹź námitky proti protokolu, łek: A si bylo, jak si bylo, płece jaksi bylo, ještě nikdy nebylo, aby jaksi nebylo.
Potom ho za to dali do temnĹź komłrky a nedali mu nic jíst a pít po dva dny a zas ho vyvedli k vejslechu, a on stál na svĹźm, śe a si bylo, jak si bylo, płece jaksi bylo, ještě nikdy nebylo, aby jaksi nebylo. Młśe bejt, śe šel s tím i pod šibenici, kdyś ho potom dali k vojenskĹźmu soudu."
"Ted' prej toho hodně věšejí a stłílejí," łekl jeden z muśł eskorty, "nedávno nám Łetli na execírplace befél, śe v Motole vodstłelili zálośníka Kudrnu, poněvadś hejtman sekl šavlí jeho chlapeŁka, kerej byl na ruce u jeho śeny, kdyś se s ním v Benešově chtěla louŁit, a von se rozŁílil. A politickĹź lidi vłbec zavírají. Taky uś vodstłelili jednoho redaktora na Moravě. A nᚠhejtman povídal, śe to na vostatní ještě Łeká."
"Všechno má své meze," łekl jednoroŁní dobrovolník dvojsmyslně.
"To máte pravdu," ozval se desátník, "na takovĹź redaktory to patłí. Voni jen lid pobułujou. Jako płedloni, kdyś jsem byl ještě jenom frajtrem, tak byl pode mnou jeden redaktor a ten mne jinak nenazĹźval neś zkázou armády, ale kdyś jsem ho uŁil klenkiibungy, aś se potil, tak vśdycky łíkal: ,Prosím, abyste ve mně ctil Łlověka.` Já mu ale toho Łlověka ukázal, kdyś bylo nĹźdr a hodně louśí na dvołe v kasárnách. Zaved jsem ho płed takovou louśi a musel chlap do ní padat, aś voda stłíkala jako na plovárně. A vodpłldne uś zas muselo se všechno na něm blejskat, mundśr musel bejt Łistej jako sklo, a von pucoval a hekal a dělal poznámky, a druhej den zas byl jako svině vyválená v blátě a já stál nad ním a łíkal jsem mu: ,Tak, pane redaktore, co je víc, zkáza armády, nebo ten vᚠŁlověk?` To byl pravej inteligent."
Desátník podíval se vítězoslavně na jednoroŁního dobrovolníka a pokraŁoval: "Von ztratil jednoroŁní pásky právě pro svou inteligenci, poněvadś psal do novin o tejrání vojákł. Ale jak ho netejrat, kdyś takovej uŁenej Łlověk neumí u kvéru rozebrat fršlus, ani kdyś mu to uś podesátĹź ukazujou, a kdyś se łekne linksšaut, von kroutí jako naschvál svou palici napravo a kouká płitom jako vrána a płi kvérgrifech neví, zaŁ má dłív chytit, jestli za łemen nebo za patrontašku, a Łumí na vás jako tele na novĹź vrata, kdyś mu ukazujete, jak má sjed ruka po łemenu dolł. Von ani nevěděl, na kterĹźm rameni se nosí kvér, a salutoval jako vopice, a płi těch vobratech, pomoz pánbłh, kdyś se mašírovalo a uŁil se chodit. Kdyś se měl votoŁit, to mu bylo jedno, jakou haxnou to udělal, cáp, cáp, cáp, tłebas šest šritł ještě šel kupłedu a pak se teprve toŁil jako kohout na vobrtlíku a płi marši drśel krok jako podagrista nebo tancoval jako stará děvka vo posvícení."
Desátník si odplivl: "Vyfasoval schválně hodně rezavej kvér, aby se nauŁil pucovat, dłel ho jako pes Łubku, ale kdyby si byl koupil ještě vo dvě kila koudele víc, tak nepropucoval nic. tím víc ho pucoval, tím to bylo horší a rezavější, a u raportu šel kvér z ruky do ruky a kaśdej se divil, jak je to mośnĹź, śe to je samá rez. Nᚠhejtman, ten mu vśdycky łíkal, śe z něho nebude śádnej voják, aby se šel raději vobésit, śe śere zadarmo komisárek. A von pod svejma brejliŁkama jen tak mrkal. To byl pro něho vetkej svátek, kdyś neměl verschärft nebo kasárníka. V ten den vobyŁejné psával ty svoje ŁláneŁky do novin vo tejrání vojákł, aś jednou mu udělali prohlídku v kufłíku. Ten tam měl knih, paneŁku! SamĹź knihy vo odzbrojení, o míru mezi národy. Za to putoval na garnizĂłnu a vod tĹź doby jsme měli vod něho pokoj, aś se nám zas vobjevil najednou v kanceláłi a vypisoval fasuňky, aby se s ním manšaft nestĹźkal. To byl smutnej konec toho inteligenta. Von moh bejt jinĹźm pánem, kdyby byl neztratil pro svou pitomost jednoroŁní právo. Moh bejt lajtnantem."
Desátník vzdychl: "Ani ty faldy na mantlu neuměl si udělat, aś z Prahy si vobjednával vodiŁky a rłznĹź mastě na Łistění knoflíkł, a płece takovej jeho knoflík vypadal zrzavej jako Ezau. Ale kušnu uměl, a kdyś byl v kanceláłi, tu nic jinĹźho nedělal, neś śe se dával do samĹźho filosofování. Von uś měl v tom zálibu dłív. Byl połád, jak uś jsem łíkal, samej ,Łlověk`. Jednou, kdyś tak uvaśoval nad louśí, do kterĹź musel płi nĹźdr kecnout, tak jsem mu łekl: ,Kdyś tak połád mluvějí o Łlověku a vo blátě, tak si vzpomenou na to, śe Łlověk byl stvołenej z bláta a muselo mu to bejt recht.`"
Nyní, vypovídav se, byl desátník sám sebou spokojen a Łekal, co na to łekne jednoroŁní dobrovolník. Ozval se však Švejk:
"Pro tyhle samĹź věci, pro takovĹź sekĹźrování, zapích płed léty u pětatłicátĹźho regimentu nějakej KoníŁek sebe i kaprála. Bylo to v KurĹźru. Kaprál měl v těle asi tłicet bodnejch ran, z kterejch bylo płes tucet smrtelnejch. Ten voják se potom ještě posadil na mrtvĹźho kaprála a na něm se vsedě probod. Jinej płípad byl płed léty v Dalmácii, tam kaprála podłezali a dodnes se neví, kdo to udělal. Złstalo to zahalenĹź v tajnosti, jen se ví tolik, śe ten podłezanej kaprál se jmenoval Fiala a byl z Drábovny u Turnova. Potom ještě vím o jednom kaprálovi od pětasedmdesátejch, Rejmánkovi..."
Płíjemné vypravování bylo vtom płerušeno velkĹźm hekáním na lavici, kde spal vrchní polní kurát Lacina.
Páter se probouzel v celé své kráse a dłstojnosti. Jeho probouzení bylo provázeno těmitéś zjevy jako ranní probuzení mladého obra Gargantuy, jak to popisoval starĹź veselĹź Rabelais.
Vrchní polní kurát prděl a krkal na lavici a hłmotné zíval na celé kolo. KoneŁné se posadil a udivené se tázal:
"Krucilaudon, kde to jsem?"
Desátník, vida probuzení vojenského pána, velice devĂłtně odpověděl:
"Poslušně hlásím, pane obrfeldkurát, śe se ráŁíte nalézat v arestantenvagĂłnu."
Záblesk śdivu płelétl po tváłi páterově. Seděl chvíli mlŁky a śsilovně płemĹźšlel. Marně. Mezi tím, co prośil płes noc a ráno, a probuzením se ve vagĂłně, jehoś okna byla opatłena młíśemi, bylo mołe nejasnosti.
KoneŁné se optal desátníka, stále ještě devĂłtně płed ním stojícího: "A na Łí rozkaz, já, jako..."
"Poslušné hlásím, bez rozkazu, pane obrfeldkurát."
Páter vstal a poŁal chodit mezi lavicemi, pobruŁuje si, śe je mu to nejasné.
Posadil se opět se slovy: "Kam to vlastně jedeme?"
"Do Brucku, poslušné hlásím."
"A proŁ jedeme do Brucku?"
"Poslušné hlásím, śe je tam płelośenej nᚠcelej jednadevadesátej regiment "
Páter poŁal opět śsilovně płemĹźšlet, co se to vlastně s ním stalo, jak se dostal do vagĂłnu a proŁ vlastně jede do Brucku a právě s jednadevadesátĹźm regimentem v prłvodu nějaké eskorty.
Rozkoukal se jiś tak dalece ze své opice, śe rozeznal i jednoroŁního dobrovolníka, a proto se obrátil na něho s dotazem: "Vy jste inteligentní Łlověk, młśete mně vysvětlit beze všeho, nezamlŁujte niŁeho, jak jsem se dostal k vám?"
"Milerád," kamarádskĹźm tĂłnem łekl jednoroŁní dobrovolník, "vy jste se prostě ráno na nádraśí płi nastupování do vlaku k nám płidal, poněvadś jste měl v hlavě."
Desátník se płísně na něho podíval.
"Vlezl jste k nám do vagĂłnu," pokraŁoval jednoroŁní dobrovolník, "a uś to bylo hotovou událostí. Lehl jste si na lavici a to zde Švejk vám dal pod hlavu svłj pl᚝. Płi kontrole vlaku na płedešlé stanici byl jste zapsán do seznamu dłstojníkł nalézajících se ve vlaku. Byl jste, abych tak łekl, śłedně objeven a nᚠkaprál płjde kvłli tomu k raportu."
"Tak, tak," vzdychl páter, "to abych na nejbliśší stanici płešel do štábních vagĂłnł. Nevíte, jestli se podával uś oběd?"
"Oběd bude aś ve Vídni, pane feldkurát," płihlásil se ke slovu desátník.
"Tedy vy jste mně dal pod hlavu mantl?" obrátil se páter na Švejka. "Děkuji vám srdeŁné."
"Já si śádnĹźho vděku nezasluhuju," odpověděl Švejk, "já jsem jednal tak, jak má kaśdej voják jednat, kdyś vidí svĹźho płedstavenĹźho, śe nemá nic pod hlavou a śe je tentononc. Kaśdej voják si má svĹźho płedstavenĹźho váśit, tłebas by ten byl i v jinĹźm stavu. Já mám velkĹź zkušenosti s feldkuráty, poněvadś jsem byl buršem u pana feldkuráta Otty Katze. Je to vesele] národ a dobrosrdeŁnej."
Vrchní polní karát dostal záchvat demokratismu z té koŁky po vŁerejšku a vytáhl cigaretu a podával ji Švejkovi: "Kuł a bafej! - Ty," obrátil se na desátníka, "płjdeš prĹź kvłli mně k raportu. Nic se neboj, já uś tě z toho vysekám, nic se ti nestane. - A tebe," łekl k Švejkovi, "vezmu s sebou. Budeš śít u mne jako v pełince."
Dostal nyní novĹź záchvat velkodušnosti a tvrdil, śe všem udělá dobłe, jednoroŁnímu dobrovolníkovi śe koupí Łokoládu, muśłm z eskorty rum, desátníka śe dá płelośit do fotografického oddělení płi štábu 7. jízdní divize, śe všechny osvobodí a śe na ně nikdy nezapomene.
PoŁal rozdávat cigarety ze své tašky všem, nejen Švejkovi, a prohlašoval, śe dovoluje všem arestantłm koułit, śe se płiŁiní, aby všem byl zmírněn trest a oni opět vráceni do normálního vojenského śivota.
"Nechci," łekl, "abyste na mne vzpomínali ve zlém. Mám mnoho známostí a se mnou se neztratíte. Děláte vłbec na mne dojem slušnĹźch lidí, které má pánbłh rád. Jestli jste zhłešili, pykáte za svłj trest, a vidím, śe rádi a ochotně snášíte, co błh na vás seslal. - Na základě Łeho," obrátil se k Švejkovi, "jste byl potrestán?"
"Błh na mne seslal trest," odpověděl zbośné Švejk, "prostłednictvím regimentsraportu, pane obrfeldkurát, kvłli nezaviněnĹźmu vopośdění k regimentu."
"Błh je nanejvĹźš milosrdnĹź a spravedlivĹź," łekl slavnostně vrchní polní kurát, "on ví, koho má trestat, nebo tím ukazuje jenom svou prozíravost a všemohoucnost. A proŁ vy sedíte, vy jednoroŁní dobrovolníku?"
"Kvłli tomu," odpověděl jednoroŁní dobrovolník, "śe milosrdnĹź błh ráŁil na mne seslat revmatismus a já zpyšněl. Po odpykání trestu budu poslán na kuchyni." "Co błh łídí, dobłe łídí," prohodil páter nadšeně, slyše o kuchyni, "i tam młśe łádnĹź Łlověk udělat kariéru. Právě na kuchyni by měli dávat inteligentní lidi, kvłli kombinacím, nebo nezáleśí na tom, jak se vałí, ale s jakou láskou se to dává dohromady, śprava a jiné. Vezměte si omáŁky. Inteligentní Łlověk, kdyś dělá cibulkovou omáŁku, tak vezme všechny druhy zeleniny a dusí je na másle, pak płidá kołení, pepł, nové kołení, trochu květu, zázvoru, ale obyŁejnĹź sprostĹź kuchał dá vałit cibuli a hodí do toho Łernou jíšku z loje. Vás bych opravdu viděl nejradši někde v dłstojnické menáśi. Bez inteligence młśe Łlověk śít v obyŁejném nějakém zaměstnání a v śivotě, ale płi kuchyni je to znát. VŁera veŁer v Budějovicích v dłstojnickém kasině podali nám mezi jinĹźm ledvinky á la madeira. Kdo je dělal, tomu odpus błh všechny hłíchy, to byl pravĹź inteligent, a také opravdu je v kuchyni tamější dłstojnické menáśe nějakĹź uŁitel ze SkutŁe. A tytéś ledvinky á la madeira jedl jsem v dłstojnické mináśi 64. landvérregimentu. Dali do nich kmín, jako kdyś se dělají v obyŁejné hospodě na pepłi. A kdo je dělal, Łím byl ten kuchał v civilu? KrmiŁ dobytka na jednom velkostatku."
Vrchní polní kurát se odmlŁel a potom płeváděl rozhovor na kuchałskĹź problém ve Starém i Novém zákoně, kde právě v těch dobách dbali velice na śpravu chutnĹźch krmí po bohosluśbách a jinĹźch církevních slavnostech. Potom vyzval všechny, aby něco zazpívali, naŁeś Švejk spustil jako vśdycky nešastně: "Ide Marína od Hodonína, za ní pan faráł s beŁicś vína."
Ale vrchní polní kurát se nerozhněval.
"Kdyby zde alespoň bylo trochu rumu, nemusela by bĹźt beŁka vína," łekl usmívaje se v naprosté płátelské náladě, "a tu Marínu bychom si taky odpustili, beztoho to jen svádí ke hłíchu."
Desátník opatrně sáhl do pláště a vytáhl odtud placatou láhev s rumem.
"Poslušně hlásím, pane obrfeldkurát," ozval se tiše, śe bylo znát, jakou obět dělá sám sobě, "jestli byste se snad neurazil."
"Neurazím se, hochu," odpověděl rozjasněnĹźm hlasem a radostně páter, "napiji se na naše šastné cestování."
"Jeśíšmarjá," vzdychl pro sebe desátník, vida, śe po dłkladném loku zmizelo płl láhve.
"I vy jeden chlape," łekl polní kurát usmívaje se a mrkaje vĹźznamně na jednoroŁního dobrovolníka, "ještě ke všemu sakrujete. To vás pánbłh musí potrestat."
Páter si poznovu płihnul z placaté láhve, a podávaje ji Švejkovi, velitelsky rozkázal: "Doraś to."
"Vojna je vojna," pravil Švejk dobrosrdeŁně k desátníkovi, vraceje mu prázdnou láhev, coś ten potvrdil tak podivnĹźm zábleskem v oŁích, jakĹź se młśe objevit jen u choromyslného Łlověka.
"A teď si do Vídně ještě drobátko schrupnu," łekl vrchní polní kurát, "a płeji si, abyste mne probudili, jakmile płijedeme do Vídně. - A vy," obrátil se na Švejka, "vy płjdete do kuchyně naší mináśe, vezmete płíbor a płinesete mně oběd. Řeknete, śe to je pro pana obrfeldkuráta Lacinu. Hleďte, abyste dostal dvojnásobnou porci. Jestli budou knedlíky, tak neberte od špiŁky, na tom se jenom prodělá. Potom płinesete mně z kuchyně láhev vína a vezmete s sebou esšálek, aby vám do něho nalili rumu."
Páter Lacina hrabal se v kapsách.
"Poslyšte," łekl desátníkovi, "nemám drobné, płjŁte mně zlatku. - Tak, tady máte! Jak se jmenujete? - Švejk? - Tady máte, Švejku, zlatku od cesty! Pane desátníku, płjŁte mně ještě zlatku. Vidíte, Švejku, tu druhou zlatku dostanete, kdyś všechno obstaráte v połádku. - Potom ještě, aby vám dali cigarety a doutníky pro mne. Jestli se bude fasovat Łokoláda, tak tam sbalte dvojnásobnou porci, a jestli konzervy, tak hled'te, aby vám dali uzenĹź jazyk nebo husí játra. Bude-li se fasovat ementálskĹź sĹźr, tak se postarejte, aby vám nedali z kraje, a uherskĹź salám, tak śádnou špiŁku, pěkně ze stłedu, aby byl vláŁnĹź."
Vrchní polní kurát se natáhl na lavici a za chvíli usnul.
"Myslím," łekl jednoroŁní dobrovolník k desátníkovi do chrápání páterova, "śe jste śplně spokojen s naším nalezencem. Má se jak náleśitě k světu. "Uś je, jak se łíká," ozval se Švejk, "vodstavenej, pane kaprál, uś cucá z flašky."
Desátník chvíli zápasil sám s sebou a najednou ztratil všechnu poníśenost a łekl tvrdě: "Je náramně krotkej."
"Von mně płipomíná s těma drobnejma, kterĹź nemá," prohodil Švejk, "śe je jako nějakĹź MlíŁko, zedník z Dejvic, ten taky neměl tak dlouho drobnĹź, aś se zasekal po krk a byl zavłenej pro podvod. Prośral velkĹź a neměl drobnĹź."
"U pětasedmdesátĹźho regimentu," ozval se jeden muś z eskorty, "prochlastal hejtman celou plukovní kasu płed válkou a musel kvitovat z vojny, a teď je zas hejtmanem, a jeden felák, kterej vokrad erár vo sukno na vejlośky, bylo ho płes dvacet balíkł, je dneska štábsfeldvéblem, a jeden infanterista byl nedávno v Srbsku zastłelenej, poněvadś sněd najednou svou konzervu, kterou měl si nechat na tłi dny."
"To sem nepatłí," prohlásil desátník, "ale to je pravda, śe vypłjŁovat si vod chudĹźho kaprála dvě zlatky na diškereci..."
"Tu máte tu zlatku," łekl Švejk, "já se nechci vobohatit na vaše konto. A kdyś mně dá ještě tu druhou zlatku, tak vám ji taky vrátím, abyste nebreŁel. Vás má to těšit, kdyś si nějakej vᚠvojenskej płedstavenej vod vás vypłjŁí peníze na outratu. Vy jste náramné sobeckej. Tady se jedná vo mizernĹź dvě zlatky, a já bych vás rád viděl, kdybyste měl vobětovat śivot za svĹźho vojenskĹźho płedstavenĹźho, kdyby von leśel raněnej někde na nepłátelskej linii a vy jste ho měl zachránit a vodnest na svejch rukách a voni by stłíleli po vás šrapnely a vším mośnĹźm."
"Vy byste se podělal," bránil se desátník, "vy jedna fajfko."
"Je jich podělanejch víc v kaśdĹźm gefechtu," ozval se opět jeden muś z eskorty, "nedávno nám vypravoval jeden raněnej kamarád v Budějovicích, śe kdyś forykovali, śe se podělal tłikrát za sebou. Napłed, kdyś lezli nahoru z dekungł na plac płed dráthindrnisy, potom, kdyś je zaŁali stłíhat, a potłetí śe to pustil do kalhot, kdyś se proti nim hnali Rusové s bajonety a łvali urá. Pak zaŁali utíkat zas nazpátek do dekungł a z jejich švarmu nebylo ani jednoho, aby nebyl podělanej. A jeden mrtvej, kerej leśel nahołe na dekungu nohama dolł, kerĹźmu płi forykungu šrapák utrhl płl hlavy, jako by ji sełíz, ten se v tom posledním okamśiku tak podělal, śe to z jeho kalhot teklo płes baganŁata dolł do dekungł i s krví. A ta płlka jeho lebky i s mozkem leśela zrovna pod tím. Vo tom Łlověk ani neví, jak se mu to stane."
"Někdy," łekl Švejk, "se zas v gefechtu Łlověku udělá špatně, Łlověk si něco zvoškliví. Vypravoval v Praze na Pohołelci na Vyhlídce jeden nemocnej rekonvalescent od Płemyšlu, śe tam někde pod festungem płišlo k śtoku na bajonety a proti němu se vobjevil jeden Rus, chlap jako hora, a mazal si to na něho s bajonetem a měl połádnou kapiŁku u nosu. Jak se mu von podíval na tu kapiŁku, na ten vozdr, śe se mu hned udělalo špatně a musel jít na hilfsplac, kde ho uznali zamołenĹźho cholerou a odpravili do cholerovejch barákł do Pešti, kde se taky vopravdu nakazil cholerou."
"Byl to obyŁejnĹź infanterista, nebo kaprál?" otázal se jednoroŁní dobrovolník.
"Kaprál to byl," odpověděl Švejk klidně.
"To by se mohlo stát i kaśdému jednoroŁákovi," łekl pitomě desátník, ale płitom podíval se vítězoslavně na jednoroŁního dobrovolníka, jako by chtěl łíct: To jsem ti dal, co na to łekneš.
Ten však mlŁel a lehl si na lavici.
Blíśili se k Vídni. Ti, ktełí nespali, pozorovali z okna drátěné płekáśky a opevnění u Vídně, coś vyvolalo patrně v celém vlaku pocit jisté stísněnosti.
Jestli ozĹźval se ještě neustále z vagĂłnł łev skopŁákł od KašperskĹźch Hor: "Wann ich kumm, wann ich kumm, wann ich wieda, wieda kumm," nyní umlkl pod nepłíjemnĹźm dojmem ostnatĹźch drátł, kterĹźmi byla Vídeň zadrátována.
"Všechno je v połádku," łekl Švejk, dívaje se na zákopy, "všechno je v ouplnĹźm połádku, jenomśe si tady Vídeňáci na vejletech'mohou roztrhnout kalhoty. Tady musí bejt Łlověk vopatrnej. - Vídeň je vłbec dłleśité město," pokraŁoval, "jenom co mají divokejch zvíłat v tej schtinbrunnskej menaśérii. Kdyś jsem byl płed lety ve Vídni, tak jsem se nejradši chodil dívat na vopice, ale kdyś jede nějaká osobnost z císałskĹźho hradu, tak tam nikoho nepouštěj płes kordĂłn. Byl se mnou jeden krejŁí z desátĹźho okresu a toho zavłeli, poněvadś chtěl mermocí ty vopice vidět."
"A byl jste taky ve hradě?" otázal se desátník. "Je tam moc krásně," odpověděl Švejk, "já tam nebyl, ale vypravoval mně jeden, kerej tam byl. NejhezŁí je z toho burgwache. Kaśdej z nich prej musí bejt na dva metry vysokej a potom dostane trafiku. A princezen je tam jako smetí."
Płejeli nějaké nádraśí, kde za nimi doznívaly zvuky rakouské hymny kapely, která sem płišla snad omylem, poněvadś teprve za hezkou dobu se dostali s vlakem na nádraśí, kde se zastavili, byla mináś a bylo slavnostní uvítání.
Ale uś to nebylo to jako na zaŁátku války, kdy se vojáci cestou na front płejedli na kaśdém nádraśí a kdy je vítaly druśiŁky v pitomĹźch bílĹźch šatech a ještě blbějšími obliŁeji a zatracené hloupĹźmi kyticemi a ještě hloupějším proslovem nějaké té dámy, jejíś manśel teď dělá náramného vlastence a republikána.
Uvítání ve Vídni sestávalo ze tłí Łlenkyň spolku Rakouského Łerveného kłíśe a ze dvou Łlenkyň nějakého váleŁného spolku vídeňskĹźch paní a dívek, jednoho oficielního zástupce vídeňského magistrátu a vojenského zástupce.
Na všech těch tváłích bylo vidět śnavu. Vlaky s vojskem jezdily dnem i nocí, sanitní vozy projíśděly s raněnĹźmi kaśdou hodinu, na nádraśích płehazovali z koleje na druhou kolej kaśdou chvíli vozy se zajatci a płi všem tom museli bĹźt Łlenové těch všech rłznĹźch korporací a spolkł. Šlo to ze dne na den a płvodní nadšení měnilo se v zívání. Stłídali se v té sluśbě, kaśdĹź z nich, kterĹź se objevil na některém vídeňském nádraśí, měl tżś unavenĹź vĹźraz jako ti, ktełí oŁekávali dnes vlak s budějovickĹźm plukem.

Z dobytŁích vagĂłnł vykukovali vojáci s vĹźrazem beznadějnosti, jako u těch, ktełí jdou na šibenici.
K nim płistupovaly dámy a rozdávaly jim perník s cukrovĹźmi nápisy "Sieg und Rache", "Gott strafe England", "Der Österreicher hat ein Vaterland. Er liebt's und hat such Ursach fürs Vaterland zu kämpfen."
Bylo vidět, jak horáci od KašperskĹźch Hor cpou se perníkem, płiŁemś je neopouštěl vĹźraz beznadějnosti.
Potom byl rozkaz jít si pro mináś po rotách k polním kuchyním, které stály za nádraśím.
Tam byla také dłstojnická kuchyně, kam šel Švejk vyłídit poruŁení vrchního polního kuráta, zatímco jednoroŁní dobrovolník Łekal, aś ho nakrmí, poněvadś dva z eskorty šli pro celĹź arestantskĹź vłz za mináśí.
Švejk vyłídil správně poruŁení a płecházeje koleje uviděl nadporuŁíka Lukáše, kterĹź se procházel mezi kolejnicemi a Łekal, jestli v dłstojnické mináśi na něho něco zbude.
Jeho situace byla velice nepłíjemnou, poněvadś měli prozatím s nadporuŁíkem Kirschnerem jednoho burše. Chlapík se staral vlastně vĹźhradně jen o svého pána a provozoval śplnou sabotáś, kdyś šlo o nadporuŁíka Lukáše.
"Komu to nesete, Švejku?" otázal se nešastnĹź nadporuŁík, kdyś Švejk polośil na zem hromadu věcí, které vylákal v dłstojnické mináśi a které měl zabaleny do pláště.
Švejk se chvíli zarazil, ale okamśitě se vzpamatoval. Jeho obliŁej byl plnĹź jasu a klidu, kdyś odpověděl:
"To je pro vás, poslušně hlásím, pane obrlajtnant. Jenom nevím, kde máte svoje kupé, a potom taky nevím, jestli proti tomu, abych šel s vámi, nebude mít nic pan komandant vlaku. Von je nějaká svině."
NadporuŁík Lukᚠpodíval se tázavě na Švejka, kterĹź však dobrácky dłvěrně pokraŁoval: "Je to opravdu svině, pane obrlajtnant. Kdyś byl na inspekci ve vlaku, já jsem mu hned hlásil, śe uś je jedenáct hodin a śe mám vodbytej celej trest a śe patłím bud do dobytŁího vagĂłnu, nebo k vám, a von mě vodbyl docela surově, abych prej jen złstal, kde jsem, alespoň śe vám, pane obrlajtnant, neudělám po cestě zas nějakou vostudu."
Švejk se zatváłil muŁednicky: "Jako bych já vám, pane obrlajtnant, udělal vłbec někdy vostudu."
NadporuŁík Lukᚠsi vzdychl.
"Vostudu," pokraŁoval Švejk, "jsem vám jisté nikdy neudělal, jestli se něco stalo, to byla náhoda, pouhĹź łízení bośí, jako łíkal starej VaniŁek z Pelhłimova, kdyś si vodbejval šestatłicátej trest. Nikdy jsem nic neudělal naschvál, páne obrlajtnant, vśdycky jsem chtěl udělat něco vobratnĹźho, dobrĹźho, a já za to nemłśu, jestli jsme voba z toho neměli śádnej profit a jenom samĹź pouhĹź trápení a muŁení."
"Jen tolik neplaŁte, Švejku," łekl nadporuŁík LukᚠměkkĹźm hlasem, kdyś se płibliśovali k štábnímu vagĂłnu, "já všechno załídím, abyste uś zas byl se mnou."
"Poslušně hlásím, pane obrlajtnant, śe nepláŁu. Mně to płišlo jen tolik líto, śe jsme voba nejnešastnější lidi v tĹźhle vojně i pod sluncem a voba śe za nic nemłśem. Je to hroznej vosud, kdyś si pomyslím, śe jsem takovej starostlivej vodjakśiva!"
"Uklidněte se, Švejku!"
"Poslušně hlásím, pane obrlajtnant, śe kdyby to nebylo proti subordinaci, śe bych łek, śe se vłbec uklidnit nemłśu, ale takhle musím łíct, śe podle vašeho rozkazu jsem uś śplné klidnej."
"Tak jen lezte, Švejku, do vagĂłnu."
"Poslušné hlásím, śe uś lezu, pane obrlajtnant."

Nad vojenskĹźm táborem v Mostě panovalo noŁní ticho. V barácích pro muśstvo tłásli se vojáci zimou a v dłstojnickĹźch barácích otvírali okna, poněvadś bylo płetopeno.
Od jednotlivĹźch objektł, płed kterĹźmi stály stráśe, ozĹźvaly se obŁas kroky hlídky, která si plašila chłzí spánek.
Dole v Mostě nad Litavou záłily světla z c. k. továrny na masité konzervy, kde se pracovalo dnem i nocí a zpracovávaly se rłzné odpadky. Poněvadś šel odtud vítr do alejí ve vojenském tábołe, šel sem smrad z hnijících šlach, kopyt, paznehtł a kostí, které vałili do polévkovĹźch konzerv.
Od opuštěného pavilĂłnku, kde dłív za Łasu míru fotografoval nějakĹź fotograf vojáky trávící zde mládí na vojenské stłelnici, bylo vidět dole v śdolí u Litavy Łervené elektrické světlo v bordelu U kukułiŁného klasu, kterĹź poctil svou návštěvou arcivévoda Štěpán płi velkĹźch manévrech u Šoproně v roce 1908 a kde se scházela denně dłstojnická spoleŁnost.
To byla nejlepší vykłiŁená místnost, kam nesměli chodit prostí vojáci a jednoroŁní dobrovolníci.
Ti chodili do Rłśového domu, jehoś zelená světla byla téś vidět od opuštěného fotografického ateliéru. Bylo to roztłídění jako později na frontě, kdy mocnáłství nemohlo uś svému vojsku niŁím jinĹźm pomoct neś płenosnĹźmi bordely u štábł brigád, takzvanĹźmi "pufy". Byly tedy k. k. Offizierspuff, k. k. Unteroffizierspuff a k. k. Mannschaftspuff.
Most nad Litavou záłil, stejně jako na druhé straně za mostem svítila Királyhida, Cislajtánie i Translajtánie. V obou městech, uherském i rakouském, hrály cikánské kapely, záłily okna kaváren a restaurací, zpívalo se, pilo. Místní m욝áci i śłednictvo vodilo sem do kaváren a restaurací své paniŁky a dospělé dcery a Most nad Litavou, Bruck an der Leitha, a Királyhida nebyly nic jiného neś jeden velkĹź bordel.
V jednom z dłstojnickĹźch barákł v tábołe Łekal v noci Švejk na svého nadporuŁíka Lukáše, kterĹź šel veŁer do města do divadla a doposud se nevrátil. Švejk seděl na odestlané posteli nadporuŁíkově a naproti němu seděl na stole sluha majora Wenzla.
Major se opět vrátil k regimentu, kdyś byla v Srbsku konstatována jeho śplná neschopnost na Drině. Mluvilo se o tom, śe dal rozebrat a zniŁit pontonovĹź most, kdyś měl ještě płl svého bataliĂłnu na druhé straně. Nyní byl płidělen k vojenské stłelnici v Királyhidě jako velitel a měl také co dělat s hospodáłstvím v tábołe. Mezi dłstojníky se vypravovalo, śe si major Wenzl nyní pomłśe na nohy. Pokoje Lukáše i Wenzla byly na téśe chodbě.
Sluha majora Wenzla Mikulášek, malinkĹź chlapík od neštovic, klátil nohama a nadával: "Já se divím tomu mĹźmu starĹźmu pacholkovi, śe ještě nejde. To bych rád věděl, kde se ten młj dědek celou noc fláká. Kdyby mně alespoň dal klíŁ od pokoje, leh bych si a Łułil. Má tam vína bezpoŁtu." "Von prej krade," prohodil Švejk, pohodlně koułe cigarety svého nadporuŁíka, poněvadś ten mu zakázal v pokoji bafat z dĹźmky, "ty płece musíš vo tom něco vědít, odkud máte víno."
"Já chodím tam, kam mně płikáśe," tenkĹźm hlasem łekl Mikulášek, "dostanu lístek vod něho a uś jdu fasovat pro nemocnici, a nesu to domł."
"A kdyby ti poruŁil," otázal se Švejk, "abys ukrad plukovní kasu, udělal bys to? Ty zde za stěnou nadáváš, ale tłeseš se płed ním jako osika."
Mikulášek zamrkal malĹźma oŁima: "To bych si rozmyslil."
"Nic si nesmíš rozmejšlet, ty jedno upocenĹź mládě," rozkłikl se na něho Švejk, ale umlk, poněvadś se otevłely dvełe a vstoupil nadporuŁík Lukáš. Byl, jak se ihned mohlo pozorovat, ve velice dobré náladě, poněvadś měl Łepici obrácené.
Mikulášek se tak lekl, śe zapomněl seskoŁit se stolu, ale salutoval vsedě, zapomenuv ještě ke všemu, śe nemá na hlavě Łepici.
"Poslušně hlásím, pane obrlajtnant, śe je všechno v połádku," hlásil Švejk, zaujav pevné vojenské vzezłení dle všech płedpisł, płiŁemś cigareta mu złstala v śstech.
NadporuŁík Lukᚠsi toho však nevšiml a šel płímo na Mikuláška, kterĹź vyvalenĹźma oŁima pozoroval kaśdĹź pohyb nadporuŁíka a płitom dál salutoval a stále ještě seděl płitom na stole.
"NadporuŁík Lukáš," łekl płistupuje k Mikuláškovi nepłíliš pevnĹźm krokem, "a jak vy se jmenujete?"
Mikulášek mlŁel. Lukᚠpłitáhl si śidli płed Mikuláška na stole, sedl si, dívaje se na něho nahoru, łekl: "Švejku, płineste mně z kufru sluśební revolver."
Mikulášek po celou dobu, co Švejk hledal v kufru, mlŁel a jen se vyděšeně díval na nadporuŁíka. Jestli v té chvíli pochopil, śe sedí na stole, byl jistě ještě zoufalejší, poněvadś jeho nohy dotĹźkaly se kolen sedícího nadporuŁíka.
"Jáłku, jak se jmenujete, ŁlověŁe?" volal nahoru na Mikuláška nadporuŁík. Ten ale mlŁel dál. Jak později vysvětloval, dostal jakĹźsi druh strnutí płi nenadálém płíchodu nadporuŁíka. Chtěl seskoŁit, a nemohl, chtěl odpovědít, a nemohl, chtěl płestat salutovat, ale nešlo to.
"Poslušné hlásím, pane obrlajtnant," ozval se Švejk, "śe revolver není naládovanej."
"Tak ho naládujte, Švejku!"
"Poslušně hlásím, pane obrlajtnant, śe nemáme śádnĹź patrony a śe ho płjde těśko sestłelit se stolu. Já si dovolím podotknout, pane obrlajtnant, śe je to Mikulášek, burš od pana majora Wenzla. Ten vśdycky ztratí łeŁ, kdyś vidí někoho z pánł oficírł. Von se vłbec stydí mluvit. Vono je to vłbec takovĹź, jak łíkám, upocenĹź mládě, utahanĹź. Pan major Wenzl nechá ho vśdy stát na chodbě, kdyś jde někam do města, a ono se to śalostivě potlouká po burších v baráku. Kdyby mělo płíŁinu se leknout, ale vśdy vlastně nic nevyvedlo."
Švejk si odplivl a v jeho hlase a v tom, śe mluvil o Mikuláškovi ve stłedním rodě, bylo slyšet śplné opovrśení nad zbabělostí sluhy majora Wenzla a nad jeho nevojenskĹźm chováním.
"Dovolte," pokraŁovál Švejk, "abych si k němu Łichl."
Švejk stáhl Mikuláška, neustále pitomě hledícího na nadporuŁíka, se stolu, a postaviv ho na zem, Łichl mu ke kalhotám.
"Ještě ne," prohlásil, "ale zaŁíná to. Mám ho vyhodit?"
"Vyholte ho, Švejku."
Švejk vyvedl tłesoucího se Mikuláška na chodbu, zavłel za sebou dvełe a na chodbě k němu łekl: "Tak jsem ti, pitomĹź chlape, zachránil śivot. Aś se vrátí pan major Wenzl, at mně za to potichounku płineseš láhev vína. Bez legrace. Zachránil jsem ti opravdu śivot. Kdyś je młj obrlajtnant vośralej, tak je zle. S tím to umím jen já a nikdo jinĹź."
"Já jsem..."
"Prd jseš," opovrślivě vyjádłil se Švejk, "sed' na prahu a Łekej, aś płijde tvłj major Wenzl."
"To je dost," uvítal Švejka nadporuŁík Lukáš, "śe jdete, já chci s vámi mluvit. Nemusíte zas tak pitomě stát hapták. Sedněte si, Švejku, a nechte si to ,dle rozkazu`. Drśte hubu a dávejte dobrĹź pozor. Víte, kde je v Királyhidě Sopronyi utca? Nechte si połád to vaše: Poslušně hlásím, pane obrlajtnant, śe nevím. Nevíte, tak łekněte nevím, a basta. Napište si na kousek papíru: Sopronyi utca Łíslo 16. V tom domě je śelezáłskĹź krám. Víte, co je to śelezáłskĹź krám? Hergot, nełíkejte poslušně hlásím. Řekněte vím nebo nevím. Tedy víte, co je to śelezáłskĹź krám? Víte, dobłe. Ten krám patłí nějakému Malarovi Kákonyimu. Víte, co je to Malar? Tak himlhergot, víte nebo nevíte? Víte, dobłe. Nahołe nad krámem je první patro a tam on bydlí. Víte o tom? Že nevíte, krucifix, tak já vám povídám, śe tam bydlí. StaŁí vám to? StaŁí, dobłe. Kdyby vám to nestaŁilo, tak vás dám zavłít. Máte poznamenáno, śe se ten chlap jmenuje Kákonyi? Dobrá, tak vy, zítra ráno asi tak v deset hodin, płjdete dolł do města, najdete ten dłm a płjdete nahoru do prvního patra a odevzdáte paní Kákonyiové toto psaní."
NadporuŁík Lukᚠotevłel náprsní tašku a dal zívaje Švejkovi do ruky bílou obálku se psaním bez adresy.
"Je to věc náramně dłleśitá, Švejku," pouŁoval ho dál, "opatrnosti nikdy nezbĹźvá, a proto, jak vidíte, není tam adresa. Já se na vás śplné spoléhám, śe odevzdáte to psaní v połádku. Poznamenejte si ještě, śe ta dáma se jmenuje Etelka, tedy zapište si ,paní Etelka Kákonyiová`. Ještě vám łíkám, śe musíte to psaní diskrétně doruŁit za všech okolností a Łekat na odpověď. Že máte Łekat na odpověď, o tom je uś napsáno v dopise. Co ještě chcete?"
"Kdyby mně, pane obrlajtnant, nedali odpověď, co mám dělat?"
"Tak płipomenete, śe musíte dostat stłj co stłj odpověď," odpověděl nadporuŁík zívaje poznovu na celé kolo, "teď ale płjdu uś spat, jsem dnes doopravdy unaven. Co jsme jen toho vypili. Myslím, śe kaśdĹź by byl stejně unaven po celém tom veŁeru a noci."
NadporuŁík Lukᚠneměl płvodně v śmyslu někde se zdrśet. Šel kveŁeru z tábora do města jen do maďarského divadla v Királyhidě, kde hráli nějakou maďarskou operetku s macatĹźmi śidovkami hereŁkami v płedních ślohách, jejichś bájeŁnou płedností bylo to, śe vyhazovaly płi tanci nohy do vĹźše a nenosily ani trikot, ani kalhoty a kvłli větší płitaślivosti pánł dłstojníkł holily se dole jako Tatarky, z Łehoś ovšem neměla śádnĹź pośitek galérie, a zato tím větší dłstojníci od dělostłelectva sedící dole v parteru, ktełí si na tu krásu brali s sebou do divadla dělostłelecké triedry.
NadporuŁíka Lukáše nezajímalo však to zajímavé svinstvo, poněvadś vypłjŁené divadelní kukátko nebylo achromatické a místo stehen viděl jen v pohybu nějaké fialové plochy.
V płestávce po prvém jednání zaujala ho spíše jedna dáma, která provázena pánem v prostłedních letech, táhla ho ke garderobě a vykládala mu, śe ihned płjdou domł, śe se na takové věci dívat nebude. Pronášela to dosti hlasitě německy, naŁeś její prłvodce odpovídal maďarsky: "Ano, anděli, płjdeme, souhlasím. Je to opravdu nechutná věc."
"Es ist ekelhaft," odpovídala rozhorleně dáma, kdyś jí pán navlékal divadelní pl᚝. OŁi jí płitom plály rozŁilením nad tou nestoudností, velké Łerné oŁi, hodící se tak dobłe k její pěkné postavě. Podívala se płitom na nadporuŁíka Lukáše a pronesla ještě jednou rozhodně: "Ekelhaft, wirklich ekelhaft." To rozhodlo o krátkém románku.
Obdrśel informace od garderobiérky, śe jsou to manśelé Kákonyiovi, pán śe má na Sopronyi utca Łíslo 16 śelezáłskĹź závod.
"A bydlí s paní Etelkou v prvním patłe; ` łekla garderobiérka s podrobností staré kuplíłky, "ona je Němkyně ze Šoproně a on je Maďar, zde je to všechno pomíchané."
NadporuŁík Lukᚠvzal si téś z garderoby pl᚝ a šel do města, kde setkal se ve velké vinárně a kavárně U arcivévody Albrechta s několika dłstojníky od 9i. pluku.
Nemluvil mnoho a pil zato víc, kombinuje, co má vlastně napsat té płísné, mravné, hezké dámě, která ho rozhodně víc lákala neś všechny ty opice na jevišti, jak se o nich vyjadłovali druzí dłstojníci.
Ve velice dobré náladě odešel do malé kavárny U kłíśe sv. Štěpána, kde zašel do malého chambre séparée, vyhnal odtamtud nějakou Rumunku, která se nabízela, śe se svlékne do naha a śe si s ní młśe dělat, co chce, poruŁil si inkoust, péro a dopisní papír, láhev koňaku a napsal po bedlivé śvaze toto psaní, které se mu zdálo bĹźt vłbec nejhezŁím, které kdy napsal: Milostivá paní! Byl jsem vŁera płítomen v městském divadle hłe, která Vás rozhołŁila. Sledoval jsem Vás jiś płi celém prvním jednání, Vás i Vašeho pana manśela. Jak jsem pozoroval...
"Jen do něho," łekl si nadporuŁík Lukáš, "jaké má právo ten chlap mít takovou roztomilou śenu. Vśdy vypadá jako oholenĹź pavián."
Psal dál: Vᚠpan manśel s nejlepším porozuměním díval se na oplzlosti prováděné na jevišti ve hłe, která ve Vás, milostivá paní, płsobila odpor, poněvadś to nebylo umění, ale hnusné płsobení na nejintimnější city Łlověka.
"Ta śenská má poprsí," pomyslil si nadporuŁík Lukáš, "jen płímo do toho!" Odpuste, milostivá paní śe mne neznáte, ale płesto śe jsem k Vám upłímnĹź. Viděl jsem v śivotě mnoho śen, ale śádná na mne neuŁinila takovĹź dojem jako Vy, nebo Vᚠśsudek a śivotní názor shoduje se śplně s mĹźm názorem. Jsem płesvědŁen, śe Vᚠpan manśel je ŁistĹź sobec, kterĹź Vás tahá s sebou...
"To nejde," łekl k sobě nadporuŁík Lukᚠa płeškrtl "schleppt mit" a místo toho psal: ...kterĹź v zájmu svém vodí Vás, milostivá, s sebou na divadelní płedstavení odpovídající jedině jeho vkusu. Mám rád upłímnost, nevtírám se nijak ve VᚠsoukromĹź śivot, a płál bych si pohovołit s Vámi soukromě o Łistém umění...
"Zde v hotelích to nepłjde, budu ji muset zatáhnout do Vídně," pomyslil si ještě nadporuŁík, "vezmu si komandĹźrovku." Proto osměluji se, milostivá paní, poprositi Vás o setkání, abychom se blíśe Łestně seznámili, coś jistě neodłeknete tomu, jehoś v nejkratší době oŁekávají svízelné váleŁné pochody a kterĹź, v płípadě Vašeho laskavého svolení, zachová si v bitevní vłavě nejkrásnější vzpomínku na duši, která ho stejně pochopila, jako ji on sám chápal. Vaše rozhodnutí bude mi pokynem, Vaše odpověď rozhodujícím okamśikem v śivotě.
Podepsal se, vypil koňak a poruŁil si ještě jednu láhev, a pije Łíšku za Łíškou, takłka po kaśdé větě doopravdy zaslzel, kdyś płeŁetl své poslední łádky.

Bylo devět hodin ráno, kdyś Švejk probudil nadporuŁíka Lukáše: "Poslušně hlásím, pane obrlajtnant, śe jste zaspal na sluśbu a já uś musím jít s vaším psaním do tĹź Királyhidy. Já uś vás budil v sedm hodin, potom v płl osmĹź, pak v osm, kdyś uś šli kolem na cviŁení, a vy jste se jen obrátil na druhou stranu. Pane obrlajtnant... Jáłku, pane obrlajtnant..."
NadporuŁík Lukᚠtotiś chtěl se, zabruŁev cosi, obrátit opět na bok, coś se mu nepodałilo, poněvadś Švejk s ním nemilosrdně tłásl a hulákal: "Pane obrlajtnant, já jdu tedy s tím psaním do Királyhidy."
NadporuŁík zívl: "S psaním? Ja, s mĹźm psaním je to diskrétnost, rozumíte, tajemství mezi námi. Abtreten..."
NadporuŁík zabalil se opět do deky, ze které ho Švejk vytáhl, a spal dál, zatímco Švejk putoval dál do Királyhidy.
Najít Sopronyi utczu Łíslo 16 nebylo by bĹźvalo tak těśké, kdyby ho náhodou nebyl potkal starĹź sapér VodiŁka, kterĹź byl płidělen k "štajerákłm", jejichś kasárna byla dole v lágru. VodiŁka bydlíval płed léty v Praze na Bojišti, a proto płi takovém setkání nezbylo nic jiného, neś śe oba zašli do hospody U Łerného beránka v Brucku, kde byla známá Łíšnice Rłśenka, Češka, které byli všichni Łeští jednoroŁáci, ktełí kdy byli v lágru, nějakĹź obnos dluśni.
Poslední dobou sapér VodiŁka, starĹź partyka, dělal jí kavalíra a měl v seznamu všechny maršky, které odjíśděly z tábora, a chodil v pravĹź Łas Čechy jednoroŁáky upomínat, aby se neztratili bez zaplacení śtraty ve váleŁné vłavě.
"Kam vlastně mᚠzaměłíno?" otázal se VodiŁka, kdyś se ponejprv napili dobrého vína.
"Je to tajemství," odpověděl Švejk, "ale tobě, jako starĹźmu kamarádovi, to svěłím."
Vysvětlil mu všechno dopodrobna a VodiŁka prohlásil, śe je starej sapér a śe ho nemłśe opustit, a śe płjdou psaní odevzdat spolu.
Bavili se znamenitě o minulĹźch dobách a všechno se jim zdálo, kdyś po dvanácté hodině vyšli od Černého beránka, płirozenĹźm a snadnĹźm.
Kromě toho měli v duši pevnĹź dojem, śe se nikoho nebojí. VodiŁka po celé cestě do Sopronyi utca Łíslo 16 projevoval ohromnou nenávist vłŁi Maďarłm a vypravoval neustále, jak se všude s nimi pere, kde se všude a kdy s nimi sepral a co mu kdy a kde zabránilo, aby se s nimi nepopral.
"Jednou ti uś takovĹźho kluka maďarskĹźho drśím za chłtán v Pausdorfě, kam jsme šli my saperáci na víno, a chci mu dát jednu überšvunkem płes kokos v tĹź tmě, poněvadś jsme hned, jak to zaŁlo, praštili láhví do visací lampy, a von najednou zaŁne kłiŁet: ,Tondo, dy to jsem já, Purkrábek, vod 16. landvér!` Málem by to byla bejvala mejlka. Zato jsme jim to tam, tajtrlíkłm maďarskĹźm, vodplatili połádně u NeziderskĹźho jezera, na kterĹź jsme se šli płed tłemi tejdny podívat. Leśí tam ve vedlejší vsi nějakĹź oddělení strojních pušek nějakejch honvédł, a my jsme náhodou všichni zašli do jednĹź hospody, kde voni tanŁili ten svłj Łardᚠjako pominutĹź a roztahovali si drśku na celĹź kolo se svĹźm ,Uram, uram, birĂł uram` nebo ,Láňok, láňok, láňok a faluba.` My si sedneme naproti nim, jen jsme si überšvunky polośili płed sebe na stłl, a povídáme si: ,Vy pacholci, my vám dáme láňok,` a nějakej Mejstłík, kerej měl ploutev jako Bílá hora, se hned nabíd, śe si płjde zatanŁit a śe nějakĹźmu syŁákovi vezme holku z kola. Holky byly setsakra fešandy, takovĹź lejtkavĹź a prdelatĹź, stehnatĹź a vokatĹź, a jak se na ně ti maďarští pacholci maŁkali, bylo vidět, śe ty holky mají plnĹź, tvrdĹź prsa jako płlmíŁe a śe jim to dělá moc dobłe a śe se vyznají v tlaŁenici. Tak ten nᚠMejstłík skoŁí do kola a tu největší fešandu chce brát jednomu honvédovi, kerej zaŁal něco brebentit, a Mejstłík mu hned jednu hodil, ten se svalil, my uś hned chytli überšvunky, votoŁili jsme si je kolem ruky, aby nám bajonety neulítly, skoŁili mezi ně, já jsem vykłik: ,Vinnej nevinnej, berte to po ładě!` a uś to šlo jako na másle. ZaŁli vyskakovat oknem, my je chytali ve voknech za nohy a zas stahovali do sálu. Kdo nebyl náš, ten dostal. Zaplet se tam do toho jejich starosta s Łetníkem, a uś dostali na chrám páně. Hostinskej byl taky bit, poněvadś zaŁal německy nadávat, śe prej kazíme zábavu. Ještě jsme potom chytali po vesnici ty, ktełí se chtěli płed námi schovat. Jako jednoho jejich cuksfíru, toho jsme našli zahrabanĹźho v seně na płdě v jednom statku aś dole pod vsí. Prozradila nám ho jeho holka, poněvadś von tam tancoval s jinou. Byla udělaná do našeho Mejstłíka a šla s ním potom nahoru po cestě na Királyhidu, kde jsou pod lesem sušírny na seno. Zatáhla ho do jednĹź takovĹź sušírny a chtěla potom na něm pět korun a von jí dal płes hubu. Potom nás dohonil aś nahołe u samĹźho lágru a povídal, śe vśdycky myslel, śe jsou Maďarky vohnivější, ale ta svině śe leśela jako pałez a połád jen něco brebentila. - Maďałi jsou, zkrátka łeŁeno, holota," zakonŁil starĹź sapér VodiŁka, naŁeś Švejk poznamenal: "Někerej Maďar taky za to nemłśe, śe je Maďar."
"Jakpak by nemoh," rozŁiloval se VodiŁka, "kaśdej za to młśe, to je hloupost. To bych ti płál, aby dostali jednou tebe tak do párády, jako se mně stalo, kdyś jsem první den sem płijel na kursy. Ještě to samĹź vodpłldne uś nás sehnali jako stádo dobytka do školy a jeden takovej pitomec nám zaŁal kreslit a vysvětlovat, co jsou to blindáśe, jak se dělají základy, jak se to měłí, a ráno prej, kdo to nebude mít nakreslenĹź, jak von to vykládá, śe bude zavłenej a uvázanej. ,Krucifix,` myslím si, ,proto jsi se na frontě płihlásil do těch kursł, aby ses ulil z fronty, nebo abys veŁer maloval do nějakĹźch sešitkł tuśtiŁkou jako školáŁek?` Takovej vztek mne vzal, śádnĹź stání jsem neměl, ani jsem se nemoh na toho blbouna, co nám to vykládal, podívat. Nejraději byl bych všechno rozmlátil, jak jsem byl vzteklej. Ani jsem neŁekal na kafe a hned jsem šel z baráku do Királyhidy, a z toho vzteku jsem na nic jinĹźho nemyslel neś najít si v městě nějakou tichou putyku, vośrat se tam a udělat tam kravál, dát někomu płes drśku a jít vyboułenej domł. Člověk míní, ale pánbłh mění. Tam u łeky aś mezi zahradami našel jsem vopravdu takovej lokál, tichej jako kaple, jako stvołenej pro kravál. Seděli tam jen dva hosti a bavili se mezi sebou maďarsky, coś mne ještě víc namíchalo, a taky jsem byl ještě dłív a víc vośralej, neś jsem si myslel, takśe jsem v tĹź vopici ani nepozoroval, śe vedle je ještě jeden lokál, kam mezi tou dobou, co jsem se Łinil, płišlo asi vosum husarł, ktełí se do mne pustili, kdyś jsem těm dvěma prvním hostłm dal płes drśku. Ti prevíti husałi tak ti mne zmordovali a honili mezi zahradama, śe jsem vłbec netrefil domł, aś k ránu, a hned jsem musel na marodcimru, kde jsem se vymluvil, śe jsem spad do cihelny, a celej tejden mne balili do mokrĹźho prostěradla, aby se mně záda nepodbírala. To si płej, paneŁku, dostat se mezi takovĹź lotry. To nejsou lidi, to je dobytek."
"Kdo Łím zachází, tím schází," łekl Švejk, "taky se jim nesmíš divit, śe jsou rozŁílení, kdyś musejí tam nechat stát všechno víno na stole a mají té honit po zahradách ve tmě. Voni si to měli s tebou vodbejt hned na místě v lokále, pak té vyhodit. Pro ně by to bejvalo bylo lepší a pro tebe taky, kdyby to s tebou skoncovali u stolu. Já jsem znal nějakĹźho kołaleŁníka Paroubka v Libni. Jednou se mu tam opil nějakej dráteník jalovcovou a zaŁal nadávat, śe je to slabĹź, śe do toho leje vodu, śe kdyby drátoval sto let a za celej vejdělek si koupil samou jalovcovou a vypil ji najednou, śe by moh ještě chodit po provaze a nosit ho, Paroubka, v náruŁí. Potom ještě łekl Paroubkovi, śe je huncśt a šašĹínská bestie, tak ho mílej Paroubek chyt, votlouk mu jeho pastě na myši a dráty vo hlavu a vyhodil ho ven a mlátil ho po ulici tyŁí na stahování rolety aś dolł na Invalidovnu a hnal ho, jak byl zdivoŁelej, płes Invalidovnu v Karlíně aś nahoru na Žiśkov, vodtud płes ŽidovskĹź pece do Malešic, kde vo něj koneŁné tyŁ płerazil, takśe se moh vrátit nazpátek do Libně. JĂł, ale v tom rozŁílení zapomněl na to, śe má ještě asi to všechno obecenstvo v kołalně, śe si tam asi budou ti syŁani sami hospodałit. A taky se vo tom płesvědŁil, kdyś koneŁné se zas dostal do svĹź kołalny. U kołalny bylo napolovic staśenĹź rolĂł, u kterĹźho stáli dva policajti, taky silné nabranĹź, kdyś dělali vevnitł połádek. Dopolovic všechno vypitĹź, na ulici prázdnej soudek vod rumu, a pod pultama našel Paroubek dva vośralĹź chlapy,, ktełí byli płehlédnutĹź policajty a ktełí, kdyś je vytáhl, chtěli mu platit po dvou krejcałích, víc prej śitnĹź nevypili. Tak se trestá płenáhlenost. To mᚠjako na vojně. Napłed nepłítele porazíme a potom połád a połád za ním, a nakonec nestaŁíme sami utíkat "
"Já jsem si ty chlapy dobłe zapamatoval," ozval se VodiŁka, "kdyby mně tak některej z těch husarł padl do cesty, já bych si to s ním vyrovnal. My saperáci jsme, kdyś to do nás vjede, potvory. My nejsme jako ty śeleznĹź mouchy. Kdyś jsme byli na frontě u Płemyšlu, tak tam byl s námi hejtman Jetzbacher, svině, které nebylo rovno pod sluncem. Ten nás uměl tak sekĹźrovat, śe nějakej Bitterlich od naší kumpaŁky, Němec, ale moc takovej hodnej Łlověk, se kvłli němu zastłelil. Tak jsme si łekli, śe aś to zaŁne z ruskĹź strany hvízdat, śe taky nᚠhejtman Jetzbacher śít nebude. A hned taky, jak zaŁali Rusové po nás stłílet, dali jsme do něho płi płestłelce pět šušĹ‚. Potvora byl ještě śiv jako koŁka, tak jsme ho museli dvěma ranama dorazit, aby z toho nic nebylo; jenom zamrněl, ale tak nějak směšné, moc legraŁně."
VodiŁka se zasmál: "To mᚠna frontě na denním połádku. Vypravoval mně młj jeden kamarád, je teď taky u nás, śe kdyś byl jako infanterák pod Bělehradem, jejich kumpaŁka v gefechtu vodstłelila si svĹźho obrlajtnanta, taky takovĹźho psa, kterĹź zastłelil sám dva vojáky na pochodu, poněvadś uś dál nemohli. Ten kdyś dodělával, najednou zaŁal hvízdat signál k vodstoupení. Mohli se prej všichni kolem ułehtat "
Za tohoto poutavého a pouŁného rozhovoru našel Švejk s VodiŁkou koneŁně śelezáłskĹź krám pana Kákonyie na Sopronyi utca Łíslo 16.
"Měl bys płece jen radši zde poŁkat," łekl Švejk k VodiŁkoví płed prłjezdem domu, "já jen seběhnu do prvního patra a odevzdám psaní, poŁkám si na odpověď a hned jsem zas dole."
"Já té mám vopustit?" podivil se VodiŁka, "ty neznᚠMaďary, łíkám ti to połád. Tady musíme bejt na né vopatrní. Já ho plácnu."
"Poslouchej, VodiŁko," łekl Švejk váśně, "zde se nejedná vo Maďara, zde se jedná vo jeho paní. Vśdy jsem ti to všecko, kdyś jsme seděli s tou Łeskou kelnerkou, vykládal, śe nesu psaní vod svĹźho obrlajtnanta, śe je to naprosté tajemství. Von mně płece młj obrlajtnant klad na srdce, śe vo tom nesmí vědět śádná śivá duše, a ta tvoje kelnerka sama płece povídala, śe je to śplně správnĹź, śe je to diskrétní věc. Vo tom, śe se nesmí nikdo dovědít, śe si pan obrlajtnant dopisuje se vdanou śenskou. A ty sám jsi taky to chválil a płikyvoval na to hlavou. Vysvětlil jsem vám to płece, jak náleśí a patłí, śe vykonám płesné rozkaz svĹźho obrlajtnanta, a ty najednou mermocí chceš jít s sebou nahoru."
"Ty mě ještě neznáš, Švejku," odpověděl téś velice váśné starĹź sapér VodiŁka, "kdyś jsem uś jednou łek, śe tě nevopustím, tak si pamatuj, śe moje slovo platí za sto. Kdyś jdou dva, je to vśdycky bezpeŁnější."
"Z toho tě, VodiŁko, vyvedu. Víš, kde je na Vyšehradě Neklanova ulice? Tam měl dílnu zámeŁník Voborník. Byl to Łlověk spravedlivej a jednoho dne, kdyś se vrátil domł z flámu, tak si s sebou płived ještě jednoho flamendra spát. Potom leśel dlouho a dlouho a kaśdej den, kdyś mu jeho śena płevazovala ránu na hlavě, tak mu łíkala: ,Vidíš, ToníŁku, kdybyste byli nepłišli dva, tak jsem ti jenom zahrála a nehodila ti na hlavu decimálku.` A von potom, kdyś uś moh mluvit, łíkal: ,Mᚠpravdu, matko, podruhĹź aś někam pudu, tak s sebou nikoho nepłitáhnu.` "
"To by tak ještě scházelo," rozdurdil se VodiŁka, "aby nám ještě ten Maďar chtěl hodit něco na hlavu. Já ho chytnu za krk a shodím ho z prvního poschodí dolł po schodech, śe poletí jako šrapnel. Na ty kluky maďarskĹź se musí jít vostłe. JakĹźpak s nimi cavyky."
"VodiŁko, vśdy ty jsi płece tolik nevypil. Já měl vo dvě Łtvrtky víc neś ty. Rozvaś si jenom to, śe nesmíme udělat śádnej škandál. Já jsem za to zodpovědnej. Jedná se płece vo śenskou."
"Plácnu taky śenskou, Švejku, mně je to jedno, to ještě neznᚠstarĹźho VodiŁku. Jednou v Záběhlicích na RłśovĹźm ostrově nechtěla se mnou jít jedna taková maškara tanŁit, śe prej mám voteklou hubu. Měl jsem pravda hubu vopuchlou, poněvadś jsem právě płišel z jednĹź taneŁní zábavy v Hostivałi, ale povaś si tu uráśku vod tĹź běhny. ,Tak tu máte taky jednu, velectěná sleŁno,` łek jsem, ,aby vám to nebylo líto: Jak jsem jí tu jednu utrh, povalila celej stłl na zahradě i se sklenicema, za kterĹźm seděla s tatínkem a s maminkou a s dvěma bratry. Ale nebál jsem se celĹźho RłśovĹźho ostrova. Byli tam známí z Vršovic a ty mně pomohli. Ztłískali jsme asi pět rodin i s dětma. Muselo to bejt slyšet aś do Michle a potom to taky bylo v novinách o tej zahradní zábavě toho dobroŁinnĹźho spolku nějakejch rodákł ňákĹźho města. A proto jak łíkám, jak mně jiní pomohli. tak i já vśdycky kaśdĹźmu kamarádovi pomłśu, kdyś má k něŁemu dojít. Za śivĹźho boha se vod tebe nehnu. Ty Maďary neznáš... To mně płece nemłśeš udělat, abys mě vod sebe vodstrkoval, kdyś se vidíme po tolika létech, a ještě za jakejch vokolností."
"Tak tedy pojď s sebou," rozhodl se Švejk, "ale vopatrně jednat, abychom neměli nějakĹź nepłíjemnosti."
"Nestarej se, kamaráde," potichu łekl VodiŁka, kdyś šli ke schodłm, "já ho plácnu..."
A ještě tišeji dodal: "Uvidíš, śe nám nedá ten kluk Maďarská śádnou práci."
A kdyby byl někdo v prłjezdě a rozuměl Łesky, byl by zaslechl jiś śe schodł hlasitěji pronesené VodiŁkovo heslo "Ty Maďary neznáš...", heslo, ku kterému on došel v tichém lokále nad łekou Litavou, mezi zahradami slavné Királyhidy, obklopené vrchy, na které budou vojáci vzpomínat vśdy s proklínáním płi vzpomínkách na ty všechny übunky do světové války i za světové války, na kterĹźch se cviŁili teoreticky k praktickĹźm masakrłm a łeśím.

Švejk s VodiŁkou stáli płed dvełmi bytu pana Kákonyiho. Neś płitlaŁil na knoflík zvonku, poznamenal Švejk: "Slyšel jsi někdy, VodiŁko, śe vopatrnost je matkou moudrostí?"
"Já se vo to nestarám," odpověděl VodiŁka, "von nesmí mít ani Łas votevłít hubu..."
"Já s ním taky nemám co jednat, VodiŁko." Švejk zazvonil a VodiŁka łekl hlasitě: "Ajncvaj, a bude ze schodnu."
Dvełe se otevłely, objevila se sluśka a tázala se maďarsky, Łeho si płejí. "Nem tudom," łekl opovrślivě VodiŁka, "uŁ se, holka, Łesky."
"Verstehen Sie deusch?" otázal se Švejk. "A pischen."
"Also sagen Sie der Frau, ich will die Frau sprechen, sagen Sie, daß ein Brief ist von einem Herr draußen in Kong."
"Já se ti divím," łekl VodiŁka, vstupuje za Švejkem do płedsíně, "śe s takovĹźm smradem mluvíš." Stáli v płedsíni, zavłeli dvełe na chodbu a Švejk jen poznamenal:
"Mají to tady pěkně załízenĹź, dokonce dva deštníky na věšáku, a ten vobraz toho Pána Krista taky není špatnej."
Z jednoho pokoje, odkud ozĹźvalo se klepání lśic a zvonění talíłł, vyšla opět sluśka a łekla k Švejkovi:
"Frau ist gesagt, daß sie hat ka' Zeit, wenn was ist, das mir geben und sagen."
"Also," łekl slavnostně Švejk, "der Frau ein Brief, aber halten Kuschen."
Vytáhl psaní nadporuŁíka Lukáše.
"Ich," łekl, ukazuje prstem na sebe, "Antwort warten hier in die Vorzimmer."
"Co si nesedneš?" ptal se VodiŁka, kterĹź jiś seděl na śidli u zdi, "tamhle mᚠśidli. Budeš stát tady jako śebrák. Neponiśuj se płed tím Maďarem. Uvidíš, śe s ním budeme mít tahanici, ale já ho plácnu. - Poslyš," łekl po chvíli, "kde jsi se nauŁil německy?"
"Sám vod sebe," odpověděl Švejk. Opět bylo chvíli ticho. Pak bylo slyšet z pokoje, kam odnesla sluśka psaní, velkĹź kłik a hluk. Někdo uhodil něŁím těśkĹźm o zem, pak se dalo rozeznat jasně, śe tam lítají sklenice a tłíští se talíłe, do Łehoś znělo hulákání: "Baszom az anyát, baszom az istenet, baszom a Krizstus Márját, baszom az atyádot, baszom a világot!"
Dvełe se rozletěly a do płedsíně vběhl pán v nejlepších letech s ubrouskem kolem krku, mávaje płed chvilkou odevzdanĹźm dopisem.
Nejblíśe dvełí seděl starĹź saperák VodiŁka a rozŁilenĹź pán se také první na něho obrátil. "Was soll das heißen, wo ist der verfluchte Kerl, welcher dieses Brief gebracht hat?" "Pomalu," łekl VodiŁka vstávaje, "ty nám zde moc nełvi, abys nevylít, a kdyś chceš vědět, kdo ten dopis płines, tak se zeptej tamhle kamaráda. Ale mluv s ním slušně, nebo budeš za dvełma natotata."
Nyní bylo na Švejkovi, aby se płesvědŁil o bohaté vżłeŁnosti rozŁileného pána s ubrouskem kolem krku, kterĹź míchal páté płes deváté, śe právě obědvali.
"My jsme slyšeli, śe obědváte," lámanou němŁinou souhlasil s ním Švejk, dodávaje Łesky: "Mohlo nás to taky napadnout, śe vás asi zbyteŁně vytrhnem vod oběda."
Neponiśuj se," ozval se VodiŁka.
RozŁilenĹź pán, kterému po jeho śivé gestikulaci drśel ubrousek jiś jen za jeden cíp, pokraŁoval dál, śe napłed myslel, śe se ve psaní jedná o vykázání nějakĹźch místností pro vojsko v tomto domě, kterĹź patłí jeho paní.
"Sem by se ještě vešlo hodně vojska," łekl Švejk, "ale vo to se v tom psaní nejednalo, jak jste se asi płesvědŁil."
Pán se chytil za hlavu, płiŁemś spustil celou ładu vşŁitek, śe byl taky rezervním lajtnantem, teď śe by rád slouśil, ale śe má ledvinovou nemoc. Za jeho Łasł śe nebylo tak dłstojnictvo rozpustilé, aby rušilo klid domácnosti. Že psaní pošle na velitelství pluku, do ministerstva vojenství, uvełejní je v novinách.
"Pane," łekl dłstojné Švejk, "to psaní jsem psal já. Ich geschrieben, kein Oberleutnant. Podpis jen tak, falešnĹź, Unterschrift, Name, falsch. Mně se vaše paní velice líbí. Ich liebe Ihre Frau. Já jsem do vaší paní zamilovanej aś po uši, jak łíkal VrchlickĹź. Kapitales Frau."
RozŁilenĹź pán se chtěl vrhnout na Švejka, kterĹź stál klidně a spokojeně płed ním, ale starĹź sapér VodiŁka, sledující kaśdĹź jeho pohyb, podrazil mu nohu, vytrhl mu psaní z ruky, kterĹźm stále mával, strŁil do kapsy, a kdyś se pan Kákonyi vzchopil, chytil ho VodiŁka, odnesl ke dvełím, otevłel si dvełe jednou rukou, a uś bylo slyšet, jak na schodech se něco válí.
Šlo to tak rychle jako v pohádkách, kdyś si Łert płijde pro Łlověka.
Po rozŁileném pánovi złstal jen ubrousek. Švejk ho zvedl, zaklepal slušně na dvełe pokoje, odkud płed pěti minutami vyšel pan Kákonyi a odkud bylo slyšet śenskĹź pláŁ.
"Płináším vám ubrousek," łekl Švejk měkce k paní, která breŁela na pohovce, "moh by se pošlapat. Moje ścta."
Srazil paty dohromady, zasalutoval a vyšel na chodbu. Na schodech nebylo znát tak dalece nijakĹźch stop zápasu, zde dle płedpokladł VodiŁkovĹźch odehrávalo se vše śplně lehce. Jediné potom u vrat v prłjezdě našel Švejk utrśenĹź nákrŁní LímeŁek. Tam se patrně, kdyś pan Kákonyi zoufale se zachytil domovních vrat, aby nebyl vyvleŁen na ulici, odehrával poslední akt této tragédie.
Zato na ulici bylo rušno. Pana Kákonyiho odtáhli do protějšího prłjezdu, kde ho potívali vodou, a uprostłed ulice bil se starĹź sapér VodiŁka jako lev proti několika honvédłm a hondvédhusarłm, ktełí se zastali svého krajana. Oháněl se mistrné bodlem na łemenu jako cepem. A nebyl sám. Jemu po boku bojovalo několik ŁeskĹźch vojákł od rłznĹźch regimentł, ktełí právě šli ulicí.
Švejk, jak později tvrdil, ani sám nevěděl, jak se taky do toho dostal, a poněvadś neměl śádné bodlo, jak se mu do rukou dostala hłl nějakého uděšeného diváka.
Trvalo to hezkou chvíli, ale všechno pěkné má taky své konce. Płišel berajtšaft a sebral to všechno.
Švejk šel s holí, která byla komandantem berajtšaftu uznána jako corpus delicti, vedle VodiŁky.
Švejk šel spokojeně, maje hłl jako flintu na rameni.
StarĹź sapér VodiŁka po celou cestu tvrdošíjně mlŁel. Aś teprve kdyś vcházeli na hauptvachu, łekl zasmušile k Švejkovi: "Nepovídal jsem ti to, śe Maďary neznáš?"

*4. kapitola

Nová utrpení
Plukovník Schröder se zalíbením pozoroval bledĹź obliŁej nadporuŁíka Lukáše, s velkĹźmi kruhy pod oŁima, kterĹź v rozpacích nedíval se na plukovníka, ale śkradkem, jako by něco studoval, díval se na plán dislokace muśstev ve vojenském tábołe, kterĹź byl také jedinou ozdobou v celé kanceláłi plukovníka.

Płed plukovníkem Schrödrem bylo na stole několik novin s Łlánky zatrśenĹźmi modrou tuśkou, které ještě jednou płelétl plukovník zběśné, a łekl, dívaje se na nadporuŁíka Lukáše:
"Vy tedy jiś o tom víte, śe vᚠsluha Švejk nalézá se ve vazbě a bude pravděpodobné dodán k divizijnímu soudu?"
"Ano, pane plukovníku."
"Tím ovšem," dłrazné łekl plukovník, pase se nad bledou tváłí nadporuŁíka Lukáše, "není celá záleśitost ukonŁena. Jest jisté, śe místní vełejnost byla poboułena celĹźm płípadem vašeho sluhy Švejka, a ona aféra uvádí se v souvislosti i s vaším jménem, pane nadporuŁíku. Z velitelství divize byl nám dodán jiś jistĹź materiál. Máme zde některé Łasopisy, které se zabĹźvaly tímto płípadem. Młśete mně to płeŁíst nahlas."
Podal nadporuŁíkovi Lukášovi noviny se zatrśenĹźmi Łlánky, kterĹź poŁal Łíst monotĂłnním hlasem, jako by Łetl v Łítance pro děti větu ,Med jest mnohem vżśivnější a snadněji stravitelnější neś cukr`: "Kde je záruka naší budoucnosti?"
"To je v Pester Lloydu?" otázal se plukovník.
"Ano, pane plukovníku," odpověděl nadporuŁík Lukᚠa pokraŁoval ve Łtení: "Vedení války vyśaduje souŁinnost všech vrstev obyvatelstva rakouskouherského mocnáłství. Chceme-li míti pod stłechou bezpeŁí státu, všechny národy musí podporovati se navzájem a záruka naší budoucnosti je právě v té spontánní śctě, kterou jeden národ má płed druhĹźm. Největší oběti našich ŁackĹźch vojínł na frontách, kde oni neustále postupují kupłedu, nebyly by mośny, kdyby tĹźl, ona zásobovací i politická tepna našich slavnĹźch armád, nebyl sjednocenĹźm, kdyby vyskytovaly se v zádech naší armády śivly rozbíjející jednolitost státu a svou agitací a zlomyslností podrĹźvaly autoritu státního celku a zaváděly v souruŁenství národł naší łíše zmatky. Nemłśeme se v této dějinné chvíli mlŁky dívati na hrstku lidí, ktełí by chtěli se pokoušet z nacionálních místních dłvodł rušit sjednocenou práci a zápas všech národł této łíše o spravedlivé potrestání těch bídákł, ktełí na łíši naši bez płíŁiny napadli, aby ji zbavili veškerĹźch kulturních i civilizaŁních statkł. Nemłśeme mlŁky opominout tyto hnusné zjevy vĹźbuchł chorobné duše, která touśí jen po rozraśení jednomyslnosti v srdcích národł. Měli jsme jiś několikrát płíleśitost upozornit v našem Łasopise na ten zjev, jak vojenské śłady jsou nuceny se vší płísností zakroŁiti proti těm jednotlivcłm od ŁeskĹźch plukł, ktełí nedbajíce slavné tradice plukovní, rozsívají svĹźm nesmyslnĹźm łáděním v našich maďarskĹźch městech zlobu proti celému Łeskému národu, kterĹź jako celek není niŁím vinen a kterĹź vśdy pevné stál za zájmy této łíše, o Łemś svědŁí celá łada vynikajících ŁeskĹźch vojevłdcł, z nichś vzpomínáme slavné postavy maršálka Radeckého a jinĹźch obrancł rakousko-uherského mocnáłství. Proti těmto světlĹźm zjevłm stojí několik darebákł zpustlé Łeské lłzy, ktełí pouśili světové války, aby se dobrovolné płihlásili do vojska a mohli uvésti zmatek v jednomyslnost národł monarchie, nezapomínajíce płitom na své nejniśší pudy. Upozornili jsme jiś jednou na łádění pluku No... v Debrecíně, jehoś vĹźtrśnosti byly płetłásány i odsouzeny peštskou sněmovnou a jehoś plukovní prapor později na frontě byl - Konfiskováno - Kdo má na svědomí ten ohavnĹź hłích? - Konfiskováno - Kdo hnal Łeské vojáky Konfiskováno - Co si troufá cizota v naší maďarské vlasti, o tom svědŁí nejlépe płípad v Királyhidé, maďarské vĹźspě nad Litavou. K jaké národnosti patłili vojáci z nedalekého vojenského tábora v Brucku nad Litavou, ktełí płepadli a ztrĹźznili tamějšího obchodníka pana Gyulu Kákonyie? Jest rozhodné povinností śładł vyšetłiti tento zloŁin a optati se vojenského velitelství, které jisté jiś se touto aférou zabĹźvá, jakou ślohu v tom bezpłíkladném štvaní proti płíslušníkłm Uherského království hraje nadporuŁík Lukasch, jehoś jméno uvádí se po městě ve spojitosti s událostmi posledních dnł, jak nám bylo sděleno naším místním dopisovatelem, kterĹź sebral jiś bohatĹź materiál o celé aféłe, která v dnešní váśné době płímo kłiŁí. Čtenáłi Pester Lloydu jistě se zájmem budou sledovati vĹźvin vyšetłování a neopomeneme je ujistit, śe je blíśe seznámíme s touto událostí eminentní dłleśitosti. SouŁasné však oŁekáváme śłední zprávu o királyhidském zloŁinu, spáchaném na maďarském obyvatelstvu. Že se věcí bude zabĹźvat peštská sněmovna, je nabíledni, aby nakonec se ukázalo jasné, śe Łeští vojáci, projíśdějící UherskĹźm královstvím na front, nesmí povaśovat zemi koruny svatého Štěpána, jako by ji měli v pachtu. Jestli pak něktełí płíslušníci toho národa, kterĹź v Királyhidé tak pěkné reprezentoval souruŁenství všech národł tohoto mocnáłství, ještě dnes nechápou situaci, a złstanou hezky zticha, nebo ve válce takové lidi kulka, provaz, kriminál a bajonet nauŁí jiś poslouchat a podłídit se nejvyšším zájmłm naší spoleŁné vlasti."
"Kdo je podepsán pod Łlánkem, pane nadporuŁíku?"
"Béla Barabás, redaktor a poslanec, pane plukovníku."
"To je známá bestie, pane nadporuŁíku; ale dłív, neśli se to dostalo do Pester Lloydu, byl jiś tento Łlánek uvełejněn v Pesti Hirlap. Nyní mně płeŁtěte śłední płeklad z maďarštiny Łlánku v šoproňském Łasopise Sopronyi NaplĂł."
NadporuŁík LukᚠŁetl nahlas Łlánek, ve kterém redaktor dal si neobyŁejně záleśet na tom, aby uplatnil směs vět: "płíkaz státní moudrostí", "státní połádek", "lidská zvrhlost", "zašlapaná lidská dłstojnost a cit", "kanibalské hody", "zmasakrovaná lidská spoleŁnost", "smeŁka mamelukł", "za kulisami je poznáte". A dál to šlo, jako by Maďałi na vlastní płdě byli nejpronásledovanějším śivlem. Jako by byli płišli Łeští vojáci, porazili redaktora a šlapali mu baganŁatama po błiše a ten by łval bolestí a někdo si to stenografoval.
"O některĹźch nejdłleśitějších věcech," pláŁe Sopronyi NaplĂł, šoproňskĹź deník, "se pováślivě mlŁí a niŁeho se nepíše. KaśdĹź z nás ví, co to je ŁeskĹź voják v Uhrách i na frontě. My všichni víme, jaké věci Češi provádí, co je tu v Łinnosti a jak to u Čechł vypadá a kdo to zpłsobuje. Bdělost śładł je ovšem upoutána jinĹźmi dłleśitĹźmi věcmi, které však musí bĹźt v náleśité spojitosti s dozorem nad celkem, aby se nemohlo stát to, co se stalo v těchto dnech v Királyhidě. VŁerejší nᚠŁlánek byl na patnácti místech konfiskován. Proto nezbĹźvá nám nic jiného neś prohlásit, śe ani dnes nemáme płíliš płíŁiny z technickĹźch dłvodł se široce zabĹźvati s událostmi v Királyhidě. Námi vyslanĹź zpravodaj zjistil na místě, śe śłady jeví opravdovou horlivost v celé aféłe, vyšetłujíce plnou parou. Zdá se nám jedině podivnĹźm, śe něktełí śŁastníci celého masakru nalézají se dosud na svobodě. Toto se tĹźká zejména jednoho pána, kterĹź se dle doslechu zdrśuje doposud beztrestně ve vojenském tábołe a stále ještě nosí odznaky svého papageiregimentu a jehoś jméno bylo téś uvełejněno płedevŁírem v Pester Lloydu a Pesti NaplĂł. Jest to známĹź Łeslo šovinista Lükáš, o jehoś łádění bude podána interpelace naším poslancem Gézou Savanyś, kterĹź zastupuje okres királyhidskĹź."
"Stejně líbezně, pane nadporuŁíku," ozval se plukovník Schröder, "píše o vás téś tĹźdeník v Királyhidě a potom prešburské listy. To vás ale uś nebude zajímat, poněvadś je to na jedno kopyto. Politicky dá se to odłvodnit, poněvadś my Rakušané, a jsme Němci, nebo Češi, jsme proti Maďarłm płece jen ještě hodně... Rozumíte mně, pane nadporuŁíku. Je v tom jistá tendence. Spíš by snad vás zajímal Łlánek v Komárenském veŁerníku, kde se o vás tvrdí, śe jste se pokoušel znásilnit paní Kákonyiovou płímo v jídelně płi obědě u płítomnosti jejího manśela, kterého jste ohrośoval šavlí a nutil ho, aby zacpal ruŁníkem śsta své manśelky, aby nekłiŁela. To je poslední zpráva o vás, pane nadporuŁíku."
Plukovník se usmál a pokraŁoval: "Úłady nevykonaly svou povinnost. Preventivní cenzura ve zdejších listech nalézá se téś v rukou Maďarł. Dělají si s námi, co chtí. Nᚠdłstojník není chráněn płed uráśkami takové civilní maďarské redaktorské svině, a teprve na základě našeho ostrého vystoupení, respektive telegramu našeho divizijního soudu, uŁinilo státní návladnictví v Pešti kroky, aby byla provedena nějaká zatŁení ve všech zmíněnĹźch redakcích. Nejvíc si to odkašle redaktor Komárenského veŁerníku, ten na svłj veŁerník nezapomene do smrti. Mě pověłil divizijní soud, jako vašeho płedstaveného, vyslechnouti vás a zasílá mně souŁasně celé spisy tĹźkající se vyšetłování. Všechno by bylo dopadlo dobłe, kdyby nebylo toho vašeho nešastného Švejka. Je s ním nějakĹź sapér VodiŁka, u kterého po rvaŁce našli, kdyś je płivedli na hauptvachu, vᚠdopis, kterĹź jste poslal paní Kákonyiové. Ten vᚠŠvejk tvrdil płi vyšetłování, śe prĹź to není vaše psaní, śe psal to sám, a kdyś mu bylo płedlośeno a on usvědŁen, aby je opsal a byl porovnán jeho rukopis, seśral vaše psaní. Z kanceláłe pluku byly potom poslány k divizijnímu soudu vaše raporty k porovnání rukopisu Švejkova a zde máte vĹźsledek."
Plukovník płelistoval se ve spisech a ukázal nadporuŁíkovi Lukášovi na tento pasus: "ObśalovanĹź Švejk odepłel napsat diktované věty, provázeje to tvrzením, śe zapomněl płes noc psát."
"Vłbec já tomu, pane nadporuŁíku, nepłikládám śádného vĹźznamu, co u divizijního soudu povídá ten vᚠŠvejk nebo ten sapér. Švejk i sapér tvrdí, śe šlo jen o nějakĹź malĹź śertíŁek, kterému nebylo porozuměno, a śe byli sami płepadeni civilisty a śe se bránili, aby záchránili vojenskou Łest. Vyšetłováním bylo zjištěno, śe ten vᚠŠvejk je vłbec pěkné kvítko. Tak napłíklad na otázku, proŁ se nepłizná, odpověděl dle protokolu: "1á jsem zrovna v takovĹź situaci, jako se voctnul jednou kvłli néjakejm obrazłm Panny Marie sluha akademického malíłe Panušky. Ten taky, kdyś se jednalo o nějakĹź vobrazy, kterĹź měl zpronevěłit, nemoh na to nic jinĹźho vodpovědět neś: Mám blit krev?` Płirozené, śe jsem se jménem velitelství pluku o to postaral, aby byla dána do všech novin jménem divizijního soudu oprava na všechny ty niŁemné Łlánky zdejších novin. Dnes se to rozešle a doufám, śe jsem uŁinil vše, abych napravil, co se stalo darebáckĹźm chováním těch śurnalistickĹźch maďarskĹźch civilních potvor.
Myslím, śe jsem to dobłe stylizoval:
Divizijní soud Łís. Na velitelství pluku Łís. N
prohlašuje, śe Łlánek uvełejněnĹź ve zdejším
Łasopise o domnělĹźch vĹźtrśnostech muśstva
pluku Łís. N nezakládá se v niŁem na pravdě a od
první aś do poslední łádky vymyšlen a śe
vyšetłování zavedené proti oněm Łasopisłm
płivodí płísné potrestání viníkł.
Divizijní soud ve svém płípise na velitelství našeho pluku," pokraŁoval plukovník, "płichází k tomu mínění, śe se vlastně o nic jiného nejedná neś o soustavné štvaní proti vojenskĹźm Łástem płicházejícím z Cislajtánie do Translajtánie. A porovnejte płitom, kolik vojska odešlo na frontu od nás a kolik od nich. To vám łeknu, śe mně je ŁeskĹź voják milejší neś taková maďarská sběł. Kdyś si vzpomenu, śe pod Bělehradem stłíleli Maďałi po našem druhém maršbataliĂłnu, kterĹź nevěděl, śe jsou to Maďałi, ktełí po nich stłílí, a poŁal pálit do deutschmajstrł na pravém kłídle, a deutschmajstłi zas si to také spletli a pustili oheň po bosenském regimentu, kterĹź stál vedle. To byla tenkrát situace! Já byl právě u štábu brigády na obědě, den płedtím museli jsme se odbĹźt šunkou a polévkou z konzerv, a ten den jsme měli połádnou polévku ze slepice, filé s rżśí a buchtiŁky se šodĂł, veŁer płedtím jsme pověsili jednoho srbského vinárníka v městeŁku a naši kuchałi našli u něho ve sklepě tłicet let staré víno. Dovedete si płedstavit, jak jsme se všichni těšili na oběd. Polévku jsme snědli a pouštíme se právě do slepice, kdyś najednou płestłelka, pak stłelba, a naše artilérie, která ani neměla zdání, śe to naše Łásti stłílejí po sobě, poŁala pálit po naší linii a jeden granát padl těsně vedle našeho štábu brigády. Srbové snad mysleli, śe u nás vypukla vzpoura, tak zaŁti ze všech stran do nás łezat a płepravovat se proti nám płes łeku. Brigádního generála volají k telefonu a divizionér spustil rámus, co je to za hovadinu v brigádním śseku, śe právě dostal rozkaz od štábu armády zaŁít śtok na srbské pozice ve 2 hodiny 35 minut v noci na levém kłídle. My śe jsme rezerva a śe se ihned má oheň zastavit. Ale kdepak v takové situaci chtít ,Feuer einstellen`. Brigádní telefonní centrála hlásí, śe se nikam nemłśe dozvonit, jenom śe hlásí štáb 75. regimentu, śe právě dostali od vedlejší divize rozkaz ,ausharren`, śe se nemłśe smluvit s naší divizí, śe Srbové obsadili kĂłtu 212, 226 a 327, śádá se o zaslání jednoho bataliĂłnu jako svaz a spojení po telefonu s naší divizí. Płehodíme linku na divizi, ale spojení uś bylo płerušeno, poněvadś Srbové se nám dostali mezitím do tĹźla na obou kłídlech a płesekávali nᚠstłed do trojśhelníku, ve kterém złstalo potom všechno, regimenty, artilérie i trén s celou autokolonou, skladiště i polní nemocnice. Dva dny jsem byl v sedle a divizionér padl do zajetí i s naším brigádníkem. A to všechno zavinili Maďałi tím, śe stłíleli po našem druhém maršbataliĂłnu. Rozumí se samo sebou, śe to sváděli na nᚠregiment."
Plukovník si odplivl:
"Sám jste se teď, pane nadporuŁíku, płesvědŁil, jak vyuśitkovali znamenitě vaší płíhody v Királyhidě."
NadporuŁík LukᚠrozpaŁitě zakašlal.
"Pane nadporuŁíku," obrátil se na něho dłvěrně plukovník, "ruku na srdce. Kolikrát jste se vyspal s paní Kákonyiovou?"
Plukovník Schröder byl dnes ve velmi dobré náladě.
"Nełíkejte, pane nadporuŁíku, śe jste teprve zaŁal korespondovat. Já, kdyś jsem byl ve vašich letech, seděl jsem v Jágru na měłickĹźch kursech tłi neděle, a měl jste vidět, jak jsem ty celé tłi neděle nic jiného nedělal neś spal s Maďarkami. KaśdĹź den s jinou. Mladé, svobodné, starší, vdané, jak to právě płišlo, śehlil jsem tak dłkladně, śe kdyś jsem se vrátil k regimentu, sotva jsem pletl nohama. Nejvíc mne strhala paní jednoho advokáta. Ta ukázala, co dovedou Maďarky. Kousla mne płitom do nosu, celou noc mně nedala oka zamhoułit. - ZaŁal korespondovat...," dłvěrné plácl plukovník nadporuŁíka na rameno, "známe to. Nełíkejte niŁeho, já mám svłj śsudek o celé věci. Zapletl jste se s ní, její manśel na to płišel, ten vᚠpitomĹź Švejk... - Ale víte, pane nadporuŁíku, ten vᚠŠvejk je płece jen charakter, kdyś to tak proved s vaším dopisem. Takového Łlověka je opravdu škoda. Já łíkám, śe to je vĹźchova. Mně se to velice líbí od toho chlapa. Rozhodné musí bĹźt v tomto ohledu vyšetłování zastaveno. Vás, pane nadporuŁíku, ostouzeli v novinách. Vaše płítomnost zde je śplně zbyteŁnou. Během tĹźdne bude vypravena marška na ruskĹź front. Jste nejstarším dłstojníkem u 11. kompanie, pojedete s ní jako kompaniekomandant. Uś je všechno załízeno u brigády. Řekněte śŁetnímu feldvéblovi, aby vám našel nějakého jiného sluhu místo toho Švejka."
NadporuŁík LukᚠvděŁně pohlédl na plukovníka, kterĹź pokraŁoval: "Švejka płiděluji k vám jako kumpanieordonanc."
Plukovník vstal, a podávaje zbledlému nadporuŁíkovi ruku, łekl:
"Tím je tedy všechno vyłízeno. Płeji vám mnoho štěstí, abyste se vyznamenal na vĹźchodním bojišti. A jestli se snad ještě někdy uvidíme, tak płijďte mezi nás. Ne abyste se nám vyhĹźbal jako v Budějovicích..."
NadporuŁík Lukᚠpo celé cestě domł si opakoval: "Kompaniekomandant, kompanieordonanc." A jasné płed ním vyvstávala postava Švejka. ÚŁetní šikovatel Vaněk, kdyś mu poruŁil nad poruŁík Lukáš, aby mu vyhledal nějakého nového sluhu místo Švejka, łekl: "Já myslel, śe jsou, pane obrlajtnant, spokojenej s tím Švejkem."
Uslyšev, śe Švejka naznaŁil plukovník ordonancí u 11. kumpanie, zvolal: "Pomoz nám pánbłh."

U divizijního soudu, v baráku opatłeném młíśemi, vstávali podle płedpisu v sedm hodin ráno a dávali do połádku kavalce válející se v prachu po zemi. PryŁen nebylo. V jednom płepaśení v dlouhé místnosti skládali podle płedpisu deky na slamník, a ktełí byli s prací hotovi, seděli na lavicích podle stěny a bud' si hledali vši, ti, ktełí płišli z fronty, nebo se bavili vypravováním rłznĹźch płíhod.
Švejk se starĹźm sapérem VodiŁkou seděli na lavici u dvełí ještě s několika vojáky od rłznĹźch regimentł a formací.
"Podívejte se, hoši," ozval se VodiŁka, "na tamhletoho kluka maďarskĹźho u okna, jak se pacholek modlí, aby to s ním dobłe dopadlo. Neroztrhli byste mu drśku od ucha k uchu?"
"Ale to je hodnej Łlověk," łekl Švejk, "ten je zde proto, poněvadś nechtěl narukovat. Von je proti vojně, vod nějakĹź sekty, a je zavłenej proto, śe nechce nikoho zabít, von se drśí bośího płikázání, ale voni mu to bośí płikázání vosladějí. Płed vojnou śil na Moravě nějakej pan Nemrava, a ten dokonce nechtěl vzíti ani flintu na rameno, kdyś byl odvedenej, śe prej je to proti jeho zásadě, nosit nějakĹź flinty. Byl za to zavłenej, aś byl Łernej, a zas ho nanovo vedli k płísaze. A von, śe płísahat nebude, śe je to proti jeho zásadě, a vydrśel to.
"To byl hloupĹź Łlověk," łekl starĹź sapér VodiŁka, "von moh płísahat a płitom se taky na všechno vysrat, i na celou płísahu."
"Já uś tłikrát płísahal," oznámil jeden infanterák, "a tłikrát uś jsem tady pro dezerci, a kdybych neměl to lékałskĹź vysvědŁení, śe jsem płed patnácti léty v choromyslnosti utlouk svou tetu, byl bych snad uś potłetí na frontě vodstłelenej. Ale takhle mně moje nebośka teta vśdycky pomłśe z nouze a nakonec se płeci snad z tĹź vojny dostanu v połádku."
"A proŁ jsi, kamaráde," otázal se Švejk, "utloukl svou tetiŁku?"
"Kvłli Łemu se lidi utloukají," odpověděl płíjemnĹź muś, "kaśdej si to młśe pomyslit, śe kvłli penězłm. Měla ta baba pět społitelních kníśek a zrovna jí poslali śroky, kdyś jsem k ní płišel celej rozbitej a votrhanej na návštěvu. Kromě ní jsem neměl jinĹź duše na tom bośím světě. Tak jsem ji šel poprosit, aby se mne ujala, a vona, mrcha, abych prej šel dělat, śe prej takovej mladej, silnej a zdravej Łlověk. Slovo dalo slovo a já jsem ji uhodil jen tak několikrát płes hlavu pohrabáŁem a tak jsem jí złídil celej ksicht, śe jsem nevěděl, je to tetiŁka, nebo to není tetiŁka. Tak jsem tam u ní seděl na zemi a połád si łíkám: ,Je to tetiŁka, nebo to není tetiŁka?` A tak mé našli u ní sedět druhĹź den sousedi. Potom jsem byl v blázinci ve Slupech, a kdyś nás potom płed válkou v Bohnicích postavili płed komisi, byl jsem uznán za vyléŁenĹźho a hned jsem musel jít dosluhovat na vojnu za ty léta, co jsem promeškal."
Kolem prošel hubenĹź, vytáhlĹź voják, utrápeného vzezłení, s koštětem.
"To je jeden uŁitel od poslední naší maršky," płedstavil ho myslivec sedící vedle Švejka, "teď jde si vymect pod sebou. Je to náramně połádnej Łlověk. Je tady kvłli jedné básniŁce, kterou slośil. - Pojď sem, uŁitelskej," zavolal na muśe s koštětem, kterĹź płiblíśil se váśně k lavici. "Pověz nám to o těch vších."
Voják s koštětem odkašlal a spustil:
Vše zavšiveno, front se drbe celĹź,
veš po nás leze veliká.
Pan generál se válí na posteli
a kaśdej den se płevlíká.
Vším u vojska se velmi dobłe dałí,

i na šarśe uś płivyká,
s vší pruskou uś se hbitě páłí
ten starĹź všivák rakouskĹź.
ZtrápenĹź voják uŁitel si płisedl na lavici a povzdechl: "To je všechno, a kvłli tomu jsem jiś poŁtvrté vyslĹźchanej u pana auditora."
"Vono to skuteŁně nestojí ani za łeŁ," rozšafné łekl Švejk, "vono jen płijde na to, koho voni u soudu budou myslet tím starĹźm všivákem rakouskĹźm. Ještě dobłe, śe jste tam dal vo tom páłení, to je spletete, śe budou z toho janci. Jen jim vysvětlete, śe všivák je sameŁek od vši a śe na samiŁku veš młśe lezt zase jenom sameŁek všivák. Jinak se z toho nevymotáte. Nepsal jste to jisté, abyste chtěl někoho urazit, to je jasnĹź. Řekněte jen panu auditorovi, śe jste si to psal pro svoje potěšení, a jako se łíká sameŁkovi od svině kanec, tak se łíká všude sameŁkovi od vši - všivák."
UŁitel si povzdechl: "Kdyś ten pan auditor neumí dobłe Łesky. Já uś jsem mu to také podobnĹźm zpłsobem vysvětloval, ale on na mne spustil, śe sameŁek od vši se jmenuje Łesky vešák. ,ŠádnĹź fšivák,` povídal pan auditor, ,vešák. Femininum, Sie gebildeter Kerl, ist ten feš, also masculinum ist ta fešak. Wir kennen unsre Pappenheimer.`"
"Zkrátka a dobłe," łekl Švejk, "je to s vámi vachrlatĹź, ale nesmíte ztrácet naději, jako łíkal Cikán JaneŁek v Plzni, śe se to ještě młśe vobrátit k lepšímu, kdyś mu v roce 1879 dávali kvłli tĹź dvojnásobnĹź loupeśnĹź vraśdě voprátku na krk. A taky to uhád, poněvadś ho vodvedli v poslední okamśik vod šibenice, poněvadś ho nemohli pověsit kvłli narozeninám císałe pána, kterĹź płipadly právě na ten samej den, kdy měl viset. Tak ho voběsili aś druhej den, aś bylo po narozeninách, a chlap měl ještě takovĹź štěstí, śe tłetí den nato dostal milost a mělo bejt s ním obnovenĹź líŁení, poněvadś všechno ukazovalo na to, śe to vlastně udělal jinej JaneŁek. Tak ho museli vykopat z trestaneckĹźho hłbitova a rehabilitovati ho na plzeňskej katolickej hłbitov, a potom se teprve płišlo na to, śe je evangelík, tak ho płevezli na evangelickej hłbitov a potom..."
"...potom dostaneš pár facek," ozval se starĹź sapér VodiŁka, "co si ten chlap všechno nevymyslí. Člověk má starosti s divizním soudem, a von chlap mizerná mně vŁera, kdyś nás vedli k vejslechu, vykládal, co je to rłśe z Jericha."
"To ale nebyla moje slova, to vykládal sluha malíłe Panušky Matěj jedné staré bábě, kdyś se ho ptala, jak vypadá rłśe z Jericha. Tak jí povídal: ,Vemte suchĹź kravskĹź hovno, dejte ho na talíł, polejte vodou a vono se vám krásně zazelená, a to je rłśe z Jericha,` " bránil se Švejk, "já jsem si tu blbost nevymyslil a płeci jsme si vo něŁem museli povídat, kdyś jdeme k vejslechu. Já jsem tě chtěl, VodiŁko, jen potěšit..."
"Ty někoho potěšíš," odplivl si opovrślivě VodiŁka, "Łlověk má tu plnou hlavu starostí, aby se dostal z tĹź šlamastiky a vyšel ven, aby si to s téma klukama maďarskejma vyrovnal, a von chce Łlověka potěšit s nějakĹźm kravskĹźm hovnem.
A jak to młśu splatit těm maďarskejm klukłm, kdyś sedím zavłenej, a ještě ke všemu se Łlověk musí płetvałovat a vykládat auditorovi, śe nemá proti Maďarłm śádnou zášt. To je, paneŁku, psí śivot. Ale aś já jednou takovĹźho kluka dostanu do pazourł, tak ho uškrtím jako štěně, já jim dám ,Isten áld meg a Magyart`, já se s nima porovnám, vo mně se ještě bude mluvit "
"Nemějme śádnej vo nic starost," łekl Švejk, "všechno se urovná, hlavní věcí je vśdycky u soudu mluvit nepravdu. Kerej Łlověk se dá vomámit, aby se płiznal, ten je vśdycky ztracenej. Z toho nikdy nic połádnĹźho nebude. Kdyś jsem jednou pracoval v Mor. Ostravě, tak tam byl takovejhle płípad: Jeden horník ztłískal tam inśenĹźra mezi Łtyłma voŁima, takśe to nikdo neviděl. A advokát, kerej ho hájil, połád mu łíkal, aby zapíral, śe se mu nemłśe nic stát, ale płedseda senátu mu połád klad na srdce, śe płiznání je polehŁující okolností, ale ten ved neustále svou, śe se płiznat nemłśe, tak byl osvobozenej, poněvadś dokázal svoje alibi. V ten samej den byl v Brné..."
"Jeśíšmarjá," rozŁílil se VodiŁka, "já uś to nevydrśím. ProŁ tohle všechno povídá, to nepochopuju. To byl vŁera s náma u vejslechu zrovna takovej Łlověk. Kdyś se ho auditor ptal, Łím je v civilu, tak łíkal: ,Dejmám u Kłíśe.` A trvalo to płes płl hodiny, neś auditorovi vysvětlil, śe tahá měch u kováłe Kłíśe, a kdyś se ho potom zeptali: ,Vy jste tedy v civilu pomocnej dělník,` tak jim odpověděl: ,Kdepak ponocnej, ten je Franta HybšĹ‚.`"
Na chodbě se ozvaly kroky a volání stráśe "Zuwachs". "Zas nás bude víc," radostné łekl Švejk, "snad si schovali nějaké to báŁko."
Dvełe se otevłely a dovnitł všoupli jednoroŁního dobrovolníka, kterĹź seděl se Švejkem v Budějovicích v arestě a byl płedurŁen ke kuchyni nějaké maršové roty. "Pochválen Pán JeĹ›íš Kristus," łekl vstupuje, naŁeś Švejk za všechny odpověděl: "Aś na věky amen."
JednoroŁní dobrovolník spokojeně podíval se na Švejka, polośil na zem deku, kterou s sebou płinesl, a posadil se na lavici k Łeské kolonii, roztoŁil si kamaše a vyňal uměle v záhybech stoŁené cigarety, které rozdal, pak vytáhl z boty kousek tłecí plochy od krabiŁky zápalek a několik sirek uměle rozłezanĹźch v płli hlaviŁky.
Rozškrtl, opatrně zapálil si cigaretu, dal všem płipálit a lhostejně łekl: "Já jsem obśalovanej pro vzpouru."
"To nic není," chlácholivě ,ozval se Švejk, "to je legrace."
"To se rozumí," łekl jednoroŁní dobrovolník, "jestli takovĹźm zpłsobem to chceme vyhrát, pomocí rłznĹźch soudł. Kdyś sě chtějí se mnou mermomocí soudit, a se soudí. Celkem vzato, jeden proces nic nemění na celé situaci."
"A jak jsi se vzboułil?" otázal se sapér VodiŁka, dívaje se sympaticky na jednoroŁního dobrovolníka.
"Nechtěl jsem pucovat hajzly na hauptvaše," odpověděl, "tak mě vedli aś k obrštovi. A to je pěkná svině. ZaŁal na mne kłiŁet, śe prĹź jsem zavłen na základě regimentsraportu a śe jsem obyŁejnĹź arestant, śe se vłbec diví, śe mne země nosí a nepłestane se toŁit nad tou hanbou, śe v armádě se vyskytl Łlověk s právem jednoroŁního dobrovolníka, majícího nárok na dłstojnickou hodnost, kterĹź však svĹźm chováním młśe vzbudit jediné hnus a opovrśení u svĹźch płedstavenĹźch. Odpověděl jsem, śe rotace zeměkoule nemłśe bĹźt płerušena objevením se na ní takového jednoroŁního dobrovolníka, jako jsem já, śe zákony płírodní jsou silnější neś štráfky jednoroŁních dobrovolníkł a śe bych si płál vědět, kdo mne młśe płinutit, abych pucoval nějakej hajzl, kterĹź jsem nepodělal, aŁkoliv i na to bych měl právo po té svinské kuchyni u regimentu, po tom shnilém zelí a moŁeném skopovém mase. Potom jsem ještě obrstovi łekl, śe je téś jeho názor, proŁ mne zem nosí, trochu podivnĹź, poněvadś kvłli mně płece nevypukne zemětłesení. Pan obrst po celou mou łeŁ nic nedělal neś cvakal zuby jako kobyla, kdyś ji studí zmrzlá łepa na jazyk, a potom na mne załval:
,Tak budete pucovat hajzl, nebo nebudete?` ,Poslušně hlásím, śe śádného hajzlu pucovati nebudu:
,Vy budete pucovat, Sie Einjähriger.` ,Poslušně hlásím, śe nebudu.`
,Krucityrkn, vy budete pucovat, ne jeden, ale sto hajzlł!`
,Poslušně hlásím, śe nebudu pucovat ani sto, ani jeden hajzl!`
A tak to šlo połád: ,Budete pucovat?` ,Nebudu pucovat ` Hajzly lítaly sem a tam, jako by to bylo nějaké dětské łíkadlo od Pavly Moudré. Obršt běhal po kanceláłi jako pominutĹź, nakonec si sedl a łekl: ,Rozvaśte si to dobłe, já vás płedám divizijnímu soudu pro vzpouru. Nemyslete si, śe budete první jednoroŁní dobrovolník, kterĹź byl za této války zastłelen. V Srbsku jsme pověsili dva jednoroŁní dobrovolníky od 10. kompanie a jednoho od 9. jsme zastłelili jako jehně. A proŁ? Pro jejich paliŁatost. Ty dva, ktełí byli pověšeni, zdráhali se propíchnout śenu a chlapce jednoho Łśśáka pod Šabacem a jednoroŁák od 9. kumpaŁky byl zastłelen, poněvadś nechtěl jít kupłedu a vymlouval se, śe má oteklé nohy a śe je platfus. Tak budete pucovat hajzl, nebo nebudete?`
,Poslušně hlásím, śe nebudu:
Obršt se na mne podíval a łekl: ,Poslyšte, nejste vy slavjanofil?`
,Poslušně hlásím, śe nejsem.`
Potom mne odvedli a oznámili mně, śe jsem śalován pro vzpouru."
"Nejlepší uděláš," łekl Švejk, "kdyś se budeš teď vydávat za blba. Kdyś jsem seděl na garnizĂłně, tak tam s námi byt takovej chytrej Łlověk vzdělanej, profesor na obchodní škole. Ten dezentĹźroval z bojiště a měl bejt s ním náramně slavnej proces, aby byl pro postrach odsouzenej a oběšenej, a ten se z toho náramné jednoduše vyvlík. ZaŁal dělat dědiŁně zatíśenĹźho, a kdyś ho štábní lékał prohlíśel, tak prohlásil, śe von nedezentĹźroval, śe uś vod mládí rád cestuje, śe má vśdycky touhu někam daleko zmizet. Že jednou se probudil v Hamburku a podruhĹź zas v LondĹźně, a śe nevěděl, jak se tam dostal. Otec śe byl alkoholik a zemłel sebevraśdou płed jeho narozením, matka śe byla prostitutkou a opíjela se a zemłela na delirium. Mladší sestra śe se utopila, starší śe se vrhla pod vlak, bratr śe skoŁí) z śelezniŁního mostu na Vyšehradě, dědeŁek śe zavraśdil svou śenu a polil se petrolejem a zapálil se, druhá babiŁka śe se toulala s Cikány a otrávila se ve vězení sirkami, jeden bratranec śe byl několikrát souzen pro śháłství a podłezal si v Kartouzích śíly na krku kouskem skla, sestłenice z otcovy strany śe se vrhla ve Vídni z šestĹźho patra, von sám śe je strašně zanedbanĹźho vychování a do deseti let śe neuměl mluvit, poněvadś ve věku šesti měsícł, kdyś ho płevazovali na stole a někam vodběhli, koŁka ho stáhla se stolu a pádem śe se uhodil do hlavy. Mívá téś obŁasné silné bolení hlavy a v takovĹźch okamśicích śe neví, co dělá, a v takovĹźm stavu śe taky vodešel z fronty do Prahy, a teprve kdyś ho zatkla u Flekł vojenská policie, śe płišel k sobě. PaneŁku, měli jste vidět, jak ho ještě rádi pustili z vojny, a asi pět maníkł, ktełí seděli s ním v cimłe, všichni si to pro všechen płípad napsali na papírek asi takhle:
Otec alkoholik. Matka prostitutka.
I. sestra (utopila)
II. sestra (vlak)
Bratr (z mostu)
DědeŁek ą śenu, petrolej, zapálil.
II. babiŁka (cikáni, sirky) ą atd.
A jeden, kdyś to zaŁal taky płednášet štábnímu lékałovi, uś se nedostal ani płes bratrance a štábní lékał, poněvadś uś to byl tłetí płípad, mu łekl: ,Ty chlape, a tvoje sestłenice z otcovy strany se vrhla ve Vídni z šestĹźho patra, ty jseš strašné zanedbaného vychování, a tak tě spraví korekce: Tak ho odvedli do korekce, svázali do kozelce, a hned ho płešlo strašně zanedbanĹź vychování, i otec alkoholik, i matka prostitutka a raději se płihlásil dobrovolně na front."
"Dnes," łekl jednoroŁní dobrovolník, "uś na vojně nikdo nevěłí v dědiŁné zatíśení, poněvadś by to dopadlo tak, śe by museli všechny jenerální štáby zavłít do blázince."
V okovanĹźch dvełích zarachotil klíŁ a vstoupil profous:
"Infanterist Švejk a sapér VodiŁka k panu auditorovi."
Zvedli se a VodiŁka łekl k Švejkovi: "Vidíš je, lotry, kaśdej den vejslech, a połád śádnej vejsledek. Kdyby uś nás radši, himlhergot, vodsoudili a netahali se s náma. Takhle se celĹź bośí den válíme a těch maďarskejch klukł běhá vokolo..."
PokraŁujíce na cestě k vĹźslechu do kanceláłí divizijního soudu, které byly umístěny na druhé straně v jiném baráku, sapér VodiŁka uvaśoval se Švejkem, kdy vlastně płijdou płed łádnĹź soud.
"Połád jenom samej vejslech," dopaloval se VodiŁka, "a kdyby z toho něco alespoň vylezlo. Spotłebujou haldy papíru a Łlověk ani ten soud neuvidí. Shnije za młíśema. Řekni upłímně, je ta supa k śrádlu? A to zelí se zmrzlejma bramborama? Krucifix, takovou blbou světovou vojnu jsem ještě nikdy neśral. Já jsem si to płedstavoval docela jinak."
"Já jsem zas docela spokojenej," łekl Švejk, "to ještě płed lety, kdyś jsem slouśil aktivně, tak nᚠsupák Solpera łíkal, śe na vojně musí bejt si kaśdej vědom svejch povinností, a dal ti płitom takovou płes hubu, śes na to nikdy nezapomněl. Nebo nebośtík obrlajtnant Kvajser, kdyś płišel prohlíśet kvéry, tak vśdycky nám płednášel, śe kaśdej voják má jevit největší duševní votrlost, poněvadś vojáci jsou jenom dobytek, kerej stát krmí, dá jim naśrat, napít kafe, tabák do fajfky a za to musí tahat jako volové."
Sapér VodiŁka se zamyslil a po chvíli se ozval: "Aś tam budeš, Švejku, u toho auditora, tak se nesplet, a co jsi płedešle płi vĹźslechu mluvil, tak to vopakuj, a nejsem v nějakĹź bryndě. Tedy hlavně, śe jsi viděl, śe mě napadli ty kluci maďarští. Płece jsme to všechno podnikli na spoleŁnej śŁet."
"Nic se neboj, VodiŁko," konejšil ho Švejk, "jen klid, śádnĹź rozŁilování, copak je to něco, bejt płed nějakĹźm takovĹźm divizijním soudem. Tos měl vidět, jak płed lety se takovĹź vojenskĹź soud vodbejval zkrátka. Slouśil ti u nás v aktivu uŁitel Herál a ten nám jednou na kavalci vykládal, kdyś jsme všichni v cimłe dostali kasárníka, śe je v praśskĹźm muzeu jedna kniha zápisł takovĹźho vojenskĹźho soudu za Marie Terezie. Kaśdej regiment měl svĹźho kata, kterĹź popravoval vojáky svĹźho regimentu, kus po kusu, za jeden tereziánskej tolar. A ten kat podle těch zápisł vydělal si někerej den aś pět tolarł. - To se rozumí," dodal Švejk rozváśně, "tenkrát byly silnĹź regimenty a połád je po vesnicích doplňovali."
"Kdyś jsem byl v Srbsku," łekl VodiŁka, "tak u naší brigády věšeli, ktełí se płihlásili, Łśśáky za cigarety. Kerej voják pověsil chlapa, ten dostal deset športek, za śenskou a za dítě pět. Potom zaŁlo intendantstvo społit a vodstłelovalo se to hromadně. Se mnou slouśil jeden Cikán a vo tom jsme to dlouho nevěděli. Bylo nám to jenom nápadnĹź, śe ho vśdycky na noc někam volali do kanceláłe. To jsme stáli na Drině. A jednou v noci, kdyś byl pryŁ, tak někomu napadlo štourat se v jeho věcech, a pacholek měl v ruksaku celĹź tłi krabiŁky po stovce športek. Potom se vrátil k ránu do naší stodoly a my jsme s ním udělali krátkej soud. Povalili jsme ho a nějakej Běloun ho uškrtil łemenem. Měl ten pacholek tuhej śivot jako koŁka."
StarĹź sapér VodiŁka si odplivl: "Ne a ne ho uškrtit, uś se nám podělal, voŁi mu vylezly, a połád ještě byl śívej jako nedołíznutej kohout. Tak ho trhli jako koŁku. Dva za hlavu, dva za nohy a zakroutili mu vaz. Potom jsme na něho navlíkli jeho ruksak i s cigaretama a hodili ho pěkně do Driny. Kdopak by takovĹź cigarety koułil. Ráno byla po něm sháňka."
"To jste měli hlásit, śe dezentĹźroval," rozšafně podotkl Švejk, "śe uś se na to płipravoval a śe kaśdej den łíkal, śe se ztratí."
"Ale kdo by na takovĹź věci myslel," odpověděl VodiŁka, "my jsme svĹź udělali a vo věci ostatní jsme neměli śádnou starost. Tam to bylo śplně lehkĹź. Kaśdej den někdo zmizel, a ani uś to z Driny nelovili. Plaval tam nadmutej Łśśák vedle našeho rozflákanĹźho landveráka hezky po Drině do Dunaje. Něktełí nezkušení, kdyś to viděli ponejprv, tak dostali malinkou horeŁku."
"Těm měli dát chinin," łekl Švejk.
Vstoupili právě do baráku s kanceláłemi divizijního soudu a patrola je ihned odvedla do kanceláłe Łíslo 8, kde za dlouhĹźm stolem s haldami spisł seděl auditor Ruller.
Płed ním leśel nějakĹź díl zákoníku, na kterém stála nedopitá sklenice Łaje. Po pravé straně na stole stál krucifix z napodobené slonoviny, se zaprášenĹźm Kristem, kterĹź se zoufale díval na podstavec svého kłíśe, na kterém byl popel a oharky z cigaret.
Auditor Ruller oklepával si právě k nové lítosti ukłiśovaného boha novou cigaretu o podstavec krucifixu a druhou rukou nadzvedal sklenici s Łajem, která se płilepila na zákoník.
Vyprostiv sklenici z objetí zákoníku, listoval se dál v knize vypłjŁené z dłstojnického kasina. Byla to kniha Fr. S. Krause s mnohoslibnĹźm názvem Forschungen zur Entwicklungsgeschichte der geschlechtlichen Moral.
Zadíval se na reprodukci naivních kreseb muśského i śenského pohlavního śstroje s płiléhajícími verši, které objevil uŁenec Fr. S. Krause na záchodcích berlínského Západního nádraśí, takśe neobrátil pozornost na ty, ktełí vstoupili.
Vytrhl se z pozorování reprodukcí teprve zakašláním VodiŁky.
"Was geht los?" otázal se, listuje dál a hledaje pokraŁování naivních kresbiŁek, skic a náŁrtł. "Poslušně hlásím, pane auditor," odpověděl Švejk, "kamarád VodiŁka se nastyd a teď kašle." Auditor Ruller teprve teď se podíval na Švejka a na VodiŁku.
Snaśil se dodati své tváłi płísného vĹźrazu. "KoneŁně śe lezete, chlapi," łekl, štouraje se v haldě spisł na stole, "dal jsem vás płedvolat na devátou hodinu a teď je pomalu jedenáct "
"Jak to stojíš, ty vole?" otázal se VodiŁky, kterĹź si dovolil udělat pohov. "Aś łeknu rśt, tak si młśeš dělat s haksnama, co chceš."
"Poslušně hlásím, pane auditor," ozval se Švejk, "śe von má revma."
"Ty drś radši hubu," łekl auditor Ruller, "aś se tě na něco zeptám, tak teprv budeš odpovídat. Tłikrát jsi byl u mne u vĹźslechu a lezlo to z tebe jako z chlupatĹź deky. Tak najdu to nebo nenajdu? Mám já s vámi, vy chlapi mizerní, práci. Ale ono se vám to nevyplatilo, obtěśovat zbyteŁně soud. Tak se podívejte, parchanti," łekl, kdyś vytáhl z haldy aktł obsáhlĹź spis s nápisem ,Schwejk & Woditschka`. "Nemyslete si, śe se budete u divisionsgerichtu válet dál kvłli nějaké hloupé rvaŁce a vyhnete se na nějakĹź Łas frontě. Kvłli vám jsem musel telefonovat aś s armádním gerichtem, vy hňupi."
Vzdychl si.
"Netvał se tak váśně, Švejku, ono ti to na frontě płejde, prát se s nějakĹźmi honvédy," pokraŁoval, "líŁení se s vámi oběma zastavuje a kaśdĹź z vás jde k své Łásti, kde budete potrestáni u raportu, a pak płjdete s marškou na frontu. Jestli vás ještě jednou dostanu do ruky, vy holomci, tak s vámi zatoŁím, śe budete na to koukat. Zde máte propouštěcí blanket a chovejte se łádně. Odveďte je do Łísla 2."
"Poslušné hlásím, pane auditor," łekl Švejk, "śe si vaše slova vezmeme oba k srdci a śe vám mockrát děkujeme za vaši dobrotu. Kdyby to bylo v civilu, tak bych si dovolil łíct, śe jste zlatej Łlověk. A zároveň vás musíme voba mockrát prosit za vodpuštění, śe jste se s námi tolik musel abgébovat. My si toho vopravdu nezaslouśíme."'
"Tak uś táhněte ke všem Łertłm," rozkłikl se auditor na Švejka, "nebĹźt toho, śe se za vás oba płimluvil pan obrst Schröder, tak nevím, jak by to s váma bylo dopadlo."
VodiŁka cítil se teprve starĹźm VodiŁkou aś na chodbě, kdyś šli s patrolou do kanceláłe Łíslo 2.
Voják, kterĹź je vedl, bál se, śe płijde pozdě na oběd, a proto se vyjádłil:
"Tak to trochu natáhněte, hoši, táhnete se jako vši."
Tu VodiŁka prohlásil, aby si moc neroztahoval kušnu a śe młśe mluvit o štěstí, śe je Čech. Kdyby byl Maďar, śe by ho roztrhl jako slaneŁka.
Poněvadś v kanceláłi šli si vojenští písałi pro mináś, byl nucen voják, kterĹź je vedl, płivést je prozatím nazpátek do vězení divizijního soudu, coś se neobešlo bez proklínání z jeho strany, které adresoval na nenáviděnou rasu vojenskĹźch písałł.
"Kamarádi, mně zas seberou všechno mastnĹź ze supy," zahołekoval tragicky, "a místo masa nechají mně šlachu. VŁera jsem eskortoval taky dva do lágru a někdo mně seśral płl veky, kterou pro mne vyfasovali."
"Vy holt tady u divizijního soudu nemyslíte neś na śrádlo," łekl VodiŁka, kterĹź jiś śplně okłál.
Kdyś jednoroŁnímu dobrovolníkovi oznámili, jak to s nimi dopadlo, zvolal: "Tedy marška, płátelé! Je to jako v Łasopise ŁeskĹźch turistł: ,DobrĹź vítr!` Płípravné práce na cestu jsou jiś hotovy, vše slavnou vojenskou správou obstaráno a vykonáno. I vy jste objednáni płipojiti se k vĹźletu do HaliŁe. Nastupte cestu s myslí veselou a lehkĹźm, radostnĹźm srdcem. Chovejte neobyŁejnou lásku pro ty krajiny, kde budou vám płedstavovat zákopy. Je to tam krásné a nanejvĹźš zajímavé. Budete se v dálné cizině cítiti jako doma, jako v płíbuzném kraji, ba skoro jako v milé domovině. S city povznesenĹźmi nastoupíte pout do krajin, o kterĹźch jiś starĹź Humboldt pravil: ,V celém světě neviděl jsem něco velkolepějšího nad tu blbou HaliŁ: Hojné a vzácné zkušenosti, jichś nabyla naše slavná armáda na śstupu z HaliŁe płi prvé cestě, budou našim novĹźm váleŁnĹźm vĹźpravám jistě vítanĹźm vodítkem płi sestavování programu druhé cesty. Jen połád rovně za nosem do Ruska a z radosti vypalte do vzduchu všechny patrony."
Płed odchodem Švejka a VodiŁky po obědě do kanceláłe płistoupil k nim neštastnĹź uŁitel, kterĹź slośil báseň o vších, a łekl tajemně, odváděje oba stranou: "Nezapomeňte, aś budete na ruské straně, łíct hned k Rusłm: Zdrávstvujtě, ruskije bratja, my braja Łechi, my nět avstrijci."
Kdyś vycházeli z baráku, tu VodiŁka, chtěje manifestaŁně vyjádłit svou nenávist k Maďarłm a to, śe ho nezdolala a nezviklala vazba v jeho płesvědŁení, šlápl Maďarovi, kterĹź nechtěl slouśit na vojně, na nohu a załval na něho: "Vobuj se, pahejle!"
"Měl mně něco łíct," s nelibostí prohlásil potom sapér VodiŁka k Švejkovi, "měl se ozvat, tak bych mu jeho maďarskej šmakovák roztrh vod ucha k uchu. A von, kluk blbá, mlŁí a dá si šlapat po botech. Hergot, Švejku, já mám takovej vztek, śe nejsem vodsouzenej. Dyt to vypadá, jako kdyby se nám vysmívali, śe to s těma Mad'arama nestojí ani za łeŁ. A płece jsme se bili jako lvi. To jsi zkazil ty, śe nás nevodsoudili a śe nám dali takovĹź vysvědŁení, jako bychom se ani neuměli połádně prát. Co si vlastně vo nás myslí. Dy to byl docela slušnej konflikt."
"Milej hochu," łekl Švejk dobrácky, "já dobłe nechápu, jak tě to nemłśe těšit, śe nás divisionsgericht oułedně uznal za docela slušnĹź lidi, proti kerĹźm nic nemłśe mít. Já jsem se u vejslechu, to je pravda, vymlouval všelijak, to se musí dělat, to je povinností lhát, jako łíká advokát Bass svĹźm klientłm. Kdyś se mě pan audior zeptal, proŁ jsme vtrhli do bytu toho pana Kákonyiho, tak jsem mu prostě łek: ,Já myslel, śe se nejlépe s panem Kákonyim poznáme, kdyś ho budem navštěvovat: Pan auditor se mě pak uś na nic neptal a měl uś toho dost. - To si pamatuj," pokraŁoval Švejk v śvaze, "śe se płed vojenskejma soudy śádnej nesmí płiznávat. Kdyś jsem seděl u garnisonsgerichtu, tak se ve vedlejší cimłe jeden voják płiznal, a jak se to vostatní dozvěděli, tak mu dali deku a poruŁili mu, śe musí svĹź płiznání vodvolat."
"Kdybych udělal něco neŁestnĹźho, tak bych se nepłiznal," łekl sapér VodiŁka, "ale kdyś se mne ten kluk auditorská płímo zeptal: Pral jste se?, tak jsem łekl: Ano, pral jsem se. ZtĹźral jste někoho? Zajisté, pane auditore. Poranil jste płi tom někoho? Ovšemśe, pane auditore. A ví, s kĹźm mluví. A to je právě ta vostuda, śe nás vosvobodili. To je, jako kdyby nechtěl věłit tomu, śe jsem płerazil vo ty kluky maďarskĹź überšvunk, śe jsem z nich udělal nudle, boule a modłiny. Tys byl płece płi tom, jak v jeden moment jsem měl tłi kluky madarskĹź na sobě, a jak za chvilku válelo se to všechno na zemi a já šlapal po nich. A po tom po všem zastaví takovej usmrkanej auditorskej kluk s náma vyšetłování. To je, jako by mně łek: Kam se serete, vy a prát se. Aś bude po vojně a budu v civilu, já ho voŁumu někde najdu a pak mu ukáśu, jestli se nedovedu prát. Potom płijedu sem do Királyhidy a udělám tady takovĹź binec, śe to svět neviděl a śe se budou lidi schovávat do sklepa, aś se dozvědí, śe jsem se płišel podívat na ty rošáky v Királyhidě, na ty lumpy, na ty pacholky."

V kanceláłi bylo všechno odbyto velice rychle. NějakĹź felák s hubou ještě zamaštěnou od oběda, podávaje Švejkovi a VodiŁkoví papíry s náramně váśnou tváłí, nedal si ujít té płíleśitosti, aby nepronesl k oběma łeŁ, ve které apeloval na jich vojenského ducha, proplétaje to, poněvadś byl Vasrpolák, rłznĹźmi pěknĹźmi vĹźrazy svého náłeŁí, jako "marekvium", "glupi rolmopsie", "krajcová sedmina", "sviňa porĹźpaná" a "dum vám baně na mjesjnuckovy vaši gzichty".
Kdyś se Švejk s VodiŁkou louŁil, poněvadś kaśdého odváděli k jejich Łásti, łekl Švejk: "Aś bude po tĹź vojně, tak mé płijel navštívit. Najdeš mé kaśdej veŁer od šesti hodin u Kalicha na Bojišti."
"To se ví, śe tam płijdu," odpověděl VodiŁka, "bude tam nějaká sranda?"
"Kaśdej den se tam něco strhne," sliboval Švejk, "a kdyby to bylo moc tichĹź, tak uś to nějak załídíme."
Rozešli se, a kdyś byli od sebe jiś hodně krokł, volal starĹź sapér VodiŁka za Švejkem: "Tak se ale jisté postarej vo nějakou zábavu, aś tam płijdu."
NaŁeś Švejk volal nazpět: "Płijel ale urŁitě, aś bude konec tĹźhle válce."
Potom se vzdálili a bylo slyšet zas za hodnou chvíli za rohem z druhé łady barákł hlas VodiŁky: "Švejku, Švejku, jakĹź mají pivo u Kalicha?"
A jako ozvěna ozvala se Švejkova odpověď: "VelkopopovickĹź."
"Já myslel, śe smíchovskĹź," volal z dálky sapér VodiŁka.
"Mají tam taky holky," kłiŁel Švejk.
"Tedy po válce v šest hodin veŁer," kłiŁel zezdola VodiŁka.
"Płijel' raděj vo płl sedmĹź, kdybych se někde vopozdil," odpovídal Švejk.
Potom ozval se ještě, jiś z velké dálky, VodiŁka: "V šest hodin nemłśeš płijít?"
"Tak płijdu tedy v šest," slyšel VodiŁka odpověď vzdalujícího se kamaráda.
A tak se rozešel dobrĹź voják Švejk se starĹźm sapérem VodiŁkou. "Wenn die Leute auseinander gehen, da sagen sie Auf Wiedersehen."

Jaroslav Hašek
Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války
II. kniha
NA FRONTĚ

4. kapitola

Nová utrpení
Plukovník Schröder se zalíbením pozoroval bledĹź obliŁej nadporuŁíka Lukáše, s velkĹźmi kruhy pod oŁima, kterĹź v rozpacích nedíval se na plukovníka, ale śkradkem, jako by něco studoval, díval se na plán dislokace muśstev ve vojenském tábołe, kterĹź byl také jedinou ozdobou v celé kanceláłi plukovníka.

Płed plukovníkem Schrödrem bylo na stole několik novin s Łlánky zatrśenĹźmi modrou tuśkou, které ještě jednou płelétl plukovník zběśné, a łekl, dívaje se na nadporuŁíka Lukáše:
"Vy tedy jiś o tom víte, śe vᚠsluha Švejk nalézá se ve vazbě a bude pravděpodobné dodán k divizijnímu soudu?"
"Ano, pane plukovníku."
"Tím ovšem," dłrazné łekl plukovník, pase se nad bledou tváłí nadporuŁíka Lukáše, "není celá záleśitost ukonŁena. Jest jisté, śe místní vełejnost byla poboułena celĹźm płípadem vašeho sluhy Švejka, a ona aféra uvádí se v souvislosti i s vaším jménem, pane nadporuŁíku. Z velitelství divize byl nám dodán jiś jistĹź materiál. Máme zde některé Łasopisy, které se zabĹźvaly tímto płípadem. Młśete mně to płeŁíst nahlas."
Podal nadporuŁíkovi Lukášovi noviny se zatrśenĹźmi Łlánky, kterĹź poŁal Łíst monotĂłnním hlasem, jako by Łetl v Łítance pro děti větu ,Med jest mnohem vżśivnější a snadněji stravitelnější neś cukr`: "Kde je záruka naší budoucnosti?"
"To je v Pester Lloydu?" otázal se plukovník.
"Ano, pane plukovníku," odpověděl nadporuŁík Lukᚠa pokraŁoval ve Łtení: "Vedení války vyśaduje souŁinnost všech vrstev obyvatelstva rakouskouherského mocnáłství. Chceme-li míti pod stłechou bezpeŁí státu, všechny národy musí podporovati se navzájem a záruka naší budoucnosti je právě v té spontánní śctě, kterou jeden národ má płed druhĹźm. Největší oběti našich ŁackĹźch vojínł na frontách, kde oni neustále postupují kupłedu, nebyly by mośny, kdyby tĹźl, ona zásobovací i politická tepna našich slavnĹźch armád, nebyl sjednocenĹźm, kdyby vyskytovaly se v zádech naší armády śivly rozbíjející jednolitost státu a svou agitací a zlomyslností podrĹźvaly autoritu státního celku a zaváděly v souruŁenství národł naší łíše zmatky. Nemłśeme se v této dějinné chvíli mlŁky dívati na hrstku lidí, ktełí by chtěli se pokoušet z nacionálních místních dłvodł rušit sjednocenou práci a zápas všech národł této łíše o spravedlivé potrestání těch bídákł, ktełí na łíši naši bez płíŁiny napadli, aby ji zbavili veškerĹźch kulturních i civilizaŁních statkł. Nemłśeme mlŁky opominout tyto hnusné zjevy vĹźbuchł chorobné duše, která touśí jen po rozraśení jednomyslnosti v srdcích národł. Měli jsme jiś několikrát płíleśitost upozornit v našem Łasopise na ten zjev, jak vojenské śłady jsou nuceny se vší płísností zakroŁiti proti těm jednotlivcłm od ŁeskĹźch plukł, ktełí nedbajíce slavné tradice plukovní, rozsívají svĹźm nesmyslnĹźm łáděním v našich maďarskĹźch městech zlobu proti celému Łeskému národu, kterĹź jako celek není niŁím vinen a kterĹź vśdy pevné stál za zájmy této łíše, o Łemś svědŁí celá łada vynikajících ŁeskĹźch vojevłdcł, z nichś vzpomínáme slavné postavy maršálka Radeckého a jinĹźch obrancł rakousko-uherského mocnáłství. Proti těmto světlĹźm zjevłm stojí několik darebákł zpustlé Łeské lłzy, ktełí pouśili světové války, aby se dobrovolné płihlásili do vojska a mohli uvésti zmatek v jednomyslnost národł monarchie, nezapomínajíce płitom na své nejniśší pudy. Upozornili jsme jiś jednou na łádění pluku No... v Debrecíně, jehoś vĹźtrśnosti byly płetłásány i odsouzeny peštskou sněmovnou a jehoś plukovní prapor později na frontě byl - Konfiskováno - Kdo má na svědomí ten ohavnĹź hłích? - Konfiskováno - Kdo hnal Łeské vojáky Konfiskováno - Co si troufá cizota v naší maďarské vlasti, o tom svědŁí nejlépe płípad v Királyhidé, maďarské vĹźspě nad Litavou. K jaké národnosti patłili vojáci z nedalekého vojenského tábora v Brucku nad Litavou, ktełí płepadli a ztrĹźznili tamějšího obchodníka pana Gyulu Kákonyie? Jest rozhodné povinností śładł vyšetłiti tento zloŁin a optati se vojenského velitelství, které jisté jiś se touto aférou zabĹźvá, jakou ślohu v tom bezpłíkladném štvaní proti płíslušníkłm Uherského království hraje nadporuŁík Lukasch, jehoś jméno uvádí se po městě ve spojitosti s událostmi posledních dnł, jak nám bylo sděleno naším místním dopisovatelem, kterĹź sebral jiś bohatĹź materiál o celé aféłe, která v dnešní váśné době płímo kłiŁí. Čtenáłi Pester Lloydu jistě se zájmem budou sledovati vĹźvin vyšetłování a neopomeneme je ujistit, śe je blíśe seznámíme s touto událostí eminentní dłleśitosti. SouŁasné však oŁekáváme śłední zprávu o királyhidském zloŁinu, spáchaném na maďarském obyvatelstvu. Že se věcí bude zabĹźvat peštská sněmovna, je nabíledni, aby nakonec se ukázalo jasné, śe Łeští vojáci, projíśdějící UherskĹźm královstvím na front, nesmí povaśovat zemi koruny svatého Štěpána, jako by ji měli v pachtu. Jestli pak něktełí płíslušníci toho národa, kterĹź v Királyhidé tak pěkné reprezentoval souruŁenství všech národł tohoto mocnáłství, ještě dnes nechápou situaci, a złstanou hezky zticha, nebo ve válce takové lidi kulka, provaz, kriminál a bajonet nauŁí jiś poslouchat a podłídit se nejvyšším zájmłm naší spoleŁné vlasti."
"Kdo je podepsán pod Łlánkem, pane nadporuŁíku?"
"Béla Barabás, redaktor a poslanec, pane plukovníku."
"To je známá bestie, pane nadporuŁíku; ale dłív, neśli se to dostalo do Pester Lloydu, byl jiś tento Łlánek uvełejněn v Pesti Hirlap. Nyní mně płeŁtěte śłední płeklad z maďarštiny Łlánku v šoproňském Łasopise Sopronyi NaplĂł."
NadporuŁík LukᚠŁetl nahlas Łlánek, ve kterém redaktor dal si neobyŁejně záleśet na tom, aby uplatnil směs vět: "płíkaz státní moudrostí", "státní połádek", "lidská zvrhlost", "zašlapaná lidská dłstojnost a cit", "kanibalské hody", "zmasakrovaná lidská spoleŁnost", "smeŁka mamelukł", "za kulisami je poznáte". A dál to šlo, jako by Maďałi na vlastní płdě byli nejpronásledovanějším śivlem. Jako by byli płišli Łeští vojáci, porazili redaktora a šlapali mu baganŁatama po błiše a ten by łval bolestí a někdo si to stenografoval.
"O některĹźch nejdłleśitějších věcech," pláŁe Sopronyi NaplĂł, šoproňskĹź deník, "se pováślivě mlŁí a niŁeho se nepíše. KaśdĹź z nás ví, co to je ŁeskĹź voják v Uhrách i na frontě. My všichni víme, jaké věci Češi provádí, co je tu v Łinnosti a jak to u Čechł vypadá a kdo to zpłsobuje. Bdělost śładł je ovšem upoutána jinĹźmi dłleśitĹźmi věcmi, které však musí bĹźt v náleśité spojitosti s dozorem nad celkem, aby se nemohlo stát to, co se stalo v těchto dnech v Királyhidě. VŁerejší nᚠŁlánek byl na patnácti místech konfiskován. Proto nezbĹźvá nám nic jiného neś prohlásit, śe ani dnes nemáme płíliš płíŁiny z technickĹźch dłvodł se široce zabĹźvati s událostmi v Királyhidě. Námi vyslanĹź zpravodaj zjistil na místě, śe śłady jeví opravdovou horlivost v celé aféłe, vyšetłujíce plnou parou. Zdá se nám jedině podivnĹźm, śe něktełí śŁastníci celého masakru nalézají se dosud na svobodě. Toto se tĹźká zejména jednoho pána, kterĹź se dle doslechu zdrśuje doposud beztrestně ve vojenském tábołe a stále ještě nosí odznaky svého papageiregimentu a jehoś jméno bylo téś uvełejněno płedevŁírem v Pester Lloydu a Pesti NaplĂł. Jest to známĹź Łeslo šovinista Lükáš, o jehoś łádění bude podána interpelace naším poslancem Gézou Savanyś, kterĹź zastupuje okres királyhidskĹź."
"Stejně líbezně, pane nadporuŁíku," ozval se plukovník Schröder, "píše o vás téś tĹźdeník v Királyhidě a potom prešburské listy. To vás ale uś nebude zajímat, poněvadś je to na jedno kopyto. Politicky dá se to odłvodnit, poněvadś my Rakušané, a jsme Němci, nebo Češi, jsme proti Maďarłm płece jen ještě hodně... Rozumíte mně, pane nadporuŁíku. Je v tom jistá tendence. Spíš by snad vás zajímal Łlánek v Komárenském veŁerníku, kde se o vás tvrdí, śe jste se pokoušel znásilnit paní Kákonyiovou płímo v jídelně płi obědě u płítomnosti jejího manśela, kterého jste ohrośoval šavlí a nutil ho, aby zacpal ruŁníkem śsta své manśelky, aby nekłiŁela. To je poslední zpráva o vás, pane nadporuŁíku."
Plukovník se usmál a pokraŁoval: "Úłady nevykonaly svou povinnost. Preventivní cenzura ve zdejších listech nalézá se téś v rukou Maďarł. Dělají si s námi, co chtí. Nᚠdłstojník není chráněn płed uráśkami takové civilní maďarské redaktorské svině, a teprve na základě našeho ostrého vystoupení, respektive telegramu našeho divizijního soudu, uŁinilo státní návladnictví v Pešti kroky, aby byla provedena nějaká zatŁení ve všech zmíněnĹźch redakcích. Nejvíc si to odkašle redaktor Komárenského veŁerníku, ten na svłj veŁerník nezapomene do smrti. Mě pověłil divizijní soud, jako vašeho płedstaveného, vyslechnouti vás a zasílá mně souŁasně celé spisy tĹźkající se vyšetłování. Všechno by bylo dopadlo dobłe, kdyby nebylo toho vašeho nešastného Švejka. Je s ním nějakĹź sapér VodiŁka, u kterého po rvaŁce našli, kdyś je płivedli na hauptvachu, vᚠdopis, kterĹź jste poslal paní Kákonyiové. Ten vᚠŠvejk tvrdil płi vyšetłování, śe prĹź to není vaše psaní, śe psal to sám, a kdyś mu bylo płedlośeno a on usvědŁen, aby je opsal a byl porovnán jeho rukopis, seśral vaše psaní. Z kanceláłe pluku byly potom poslány k divizijnímu soudu vaše raporty k porovnání rukopisu Švejkova a zde máte vĹźsledek."
Plukovník płelistoval se ve spisech a ukázal nadporuŁíkovi Lukášovi na tento pasus: "ObśalovanĹź Švejk odepłel napsat diktované věty, provázeje to tvrzením, śe zapomněl płes noc psát."
"Vłbec já tomu, pane nadporuŁíku, nepłikládám śádného vĹźznamu, co u divizijního soudu povídá ten vᚠŠvejk nebo ten sapér. Švejk i sapér tvrdí, śe šlo jen o nějakĹź malĹź śertíŁek, kterému nebylo porozuměno, a śe byli sami płepadeni civilisty a śe se bránili, aby záchránili vojenskou Łest. Vyšetłováním bylo zjištěno, śe ten vᚠŠvejk je vłbec pěkné kvítko. Tak napłíklad na otázku, proŁ se nepłizná, odpověděl dle protokolu: "1á jsem zrovna v takovĹź situaci, jako se voctnul jednou kvłli néjakejm obrazłm Panny Marie sluha akademického malíłe Panušky. Ten taky, kdyś se jednalo o nějakĹź vobrazy, kterĹź měl zpronevěłit, nemoh na to nic jinĹźho vodpovědět neś: Mám blit krev?` Płirozené, śe jsem se jménem velitelství pluku o to postaral, aby byla dána do všech novin jménem divizijního soudu oprava na všechny ty niŁemné Łlánky zdejších novin. Dnes se to rozešle a doufám, śe jsem uŁinil vše, abych napravil, co se stalo darebáckĹźm chováním těch śurnalistickĹźch maďarskĹźch civilních potvor.
Myslím, śe jsem to dobłe stylizoval:
Divizijní soud Łís. Na velitelství pluku Łís. N
prohlašuje, śe Łlánek uvełejněnĹź ve zdejším
Łasopise o domnělĹźch vĹźtrśnostech muśstva
pluku Łís. N nezakládá se v niŁem na pravdě a od
první aś do poslední łádky vymyšlen a śe
vyšetłování zavedené proti oněm Łasopisłm
płivodí płísné potrestání viníkł.
Divizijní soud ve svém płípise na velitelství našeho pluku," pokraŁoval plukovník, "płichází k tomu mínění, śe se vlastně o nic jiného nejedná neś o soustavné štvaní proti vojenskĹźm Łástem płicházejícím z Cislajtánie do Translajtánie. A porovnejte płitom, kolik vojska odešlo na frontu od nás a kolik od nich. To vám łeknu, śe mně je ŁeskĹź voják milejší neś taková maďarská sběł. Kdyś si vzpomenu, śe pod Bělehradem stłíleli Maďałi po našem druhém maršbataliĂłnu, kterĹź nevěděl, śe jsou to Maďałi, ktełí po nich stłílí, a poŁal pálit do deutschmajstrł na pravém kłídle, a deutschmajstłi zas si to také spletli a pustili oheň po bosenském regimentu, kterĹź stál vedle. To byla tenkrát situace! Já byl právě u štábu brigády na obědě, den płedtím museli jsme se odbĹźt šunkou a polévkou z konzerv, a ten den jsme měli połádnou polévku ze slepice, filé s rżśí a buchtiŁky se šodĂł, veŁer płedtím jsme pověsili jednoho srbského vinárníka v městeŁku a naši kuchałi našli u něho ve sklepě tłicet let staré víno. Dovedete si płedstavit, jak jsme se všichni těšili na oběd. Polévku jsme snědli a pouštíme se právě do slepice, kdyś najednou płestłelka, pak stłelba, a naše artilérie, která ani neměla zdání, śe to naše Łásti stłílejí po sobě, poŁala pálit po naší linii a jeden granát padl těsně vedle našeho štábu brigády. Srbové snad mysleli, śe u nás vypukla vzpoura, tak zaŁti ze všech stran do nás łezat a płepravovat se proti nám płes łeku. Brigádního generála volají k telefonu a divizionér spustil rámus, co je to za hovadinu v brigádním śseku, śe právě dostal rozkaz od štábu armády zaŁít śtok na srbské pozice ve 2 hodiny 35 minut v noci na levém kłídle. My śe jsme rezerva a śe se ihned má oheň zastavit. Ale kdepak v takové situaci chtít ,Feuer einstellen`. Brigádní telefonní centrála hlásí, śe se nikam nemłśe dozvonit, jenom śe hlásí štáb 75. regimentu, śe právě dostali od vedlejší divize rozkaz ,ausharren`, śe se nemłśe smluvit s naší divizí, śe Srbové obsadili kĂłtu 212, 226 a 327, śádá se o zaslání jednoho bataliĂłnu jako svaz a spojení po telefonu s naší divizí. Płehodíme linku na divizi, ale spojení uś bylo płerušeno, poněvadś Srbové se nám dostali mezitím do tĹźla na obou kłídlech a płesekávali nᚠstłed do trojśhelníku, ve kterém złstalo potom všechno, regimenty, artilérie i trén s celou autokolonou, skladiště i polní nemocnice. Dva dny jsem byl v sedle a divizionér padl do zajetí i s naším brigádníkem. A to všechno zavinili Maďałi tím, śe stłíleli po našem druhém maršbataliĂłnu. Rozumí se samo sebou, śe to sváděli na nᚠregiment."
Plukovník si odplivl:
"Sám jste se teď, pane nadporuŁíku, płesvědŁil, jak vyuśitkovali znamenitě vaší płíhody v Királyhidě."
NadporuŁík LukᚠrozpaŁitě zakašlal.
"Pane nadporuŁíku," obrátil se na něho dłvěrně plukovník, "ruku na srdce. Kolikrát jste se vyspal s paní Kákonyiovou?"
Plukovník Schröder byl dnes ve velmi dobré náladě.
"Nełíkejte, pane nadporuŁíku, śe jste teprve zaŁal korespondovat. Já, kdyś jsem byl ve vašich letech, seděl jsem v Jágru na měłickĹźch kursech tłi neděle, a měl jste vidět, jak jsem ty celé tłi neděle nic jiného nedělal neś spal s Maďarkami. KaśdĹź den s jinou. Mladé, svobodné, starší, vdané, jak to právě płišlo, śehlil jsem tak dłkladně, śe kdyś jsem se vrátil k regimentu, sotva jsem pletl nohama. Nejvíc mne strhala paní jednoho advokáta. Ta ukázala, co dovedou Maďarky. Kousla mne płitom do nosu, celou noc mně nedala oka zamhoułit. - ZaŁal korespondovat...," dłvěrné plácl plukovník nadporuŁíka na rameno, "známe to. Nełíkejte niŁeho, já mám svłj śsudek o celé věci. Zapletl jste se s ní, její manśel na to płišel, ten vᚠpitomĹź Švejk... - Ale víte, pane nadporuŁíku, ten vᚠŠvejk je płece jen charakter, kdyś to tak proved s vaším dopisem. Takového Łlověka je opravdu škoda. Já łíkám, śe to je vĹźchova. Mně se to velice líbí od toho chlapa. Rozhodné musí bĹźt v tomto ohledu vyšetłování zastaveno. Vás, pane nadporuŁíku, ostouzeli v novinách. Vaše płítomnost zde je śplně zbyteŁnou. Během tĹźdne bude vypravena marška na ruskĹź front. Jste nejstarším dłstojníkem u 11. kompanie, pojedete s ní jako kompaniekomandant. Uś je všechno załízeno u brigády. Řekněte śŁetnímu feldvéblovi, aby vám našel nějakého jiného sluhu místo toho Švejka."
NadporuŁík LukᚠvděŁně pohlédl na plukovníka, kterĹź pokraŁoval: "Švejka płiděluji k vám jako kumpanieordonanc."
Plukovník vstal, a podávaje zbledlému nadporuŁíkovi ruku, łekl:
"Tím je tedy všechno vyłízeno. Płeji vám mnoho štěstí, abyste se vyznamenal na vĹźchodním bojišti. A jestli se snad ještě někdy uvidíme, tak płijďte mezi nás. Ne abyste se nám vyhĹźbal jako v Budějovicích..."
NadporuŁík Lukᚠpo celé cestě domł si opakoval: "Kompaniekomandant, kompanieordonanc." A jasné płed ním vyvstávala postava Švejka. ÚŁetní šikovatel Vaněk, kdyś mu poruŁil nad poruŁík Lukáš, aby mu vyhledal nějakého nového sluhu místo Švejka, łekl: "Já myslel, śe jsou, pane obrlajtnant, spokojenej s tím Švejkem."
Uslyšev, śe Švejka naznaŁil plukovník ordonancí u 11. kumpanie, zvolal: "Pomoz nám pánbłh."

U divizijního soudu, v baráku opatłeném młíśemi, vstávali podle płedpisu v sedm hodin ráno a dávali do połádku kavalce válející se v prachu po zemi. PryŁen nebylo. V jednom płepaśení v dlouhé místnosti skládali podle płedpisu deky na slamník, a ktełí byli s prací hotovi, seděli na lavicích podle stěny a bud' si hledali vši, ti, ktełí płišli z fronty, nebo se bavili vypravováním rłznĹźch płíhod.
Švejk se starĹźm sapérem VodiŁkou seděli na lavici u dvełí ještě s několika vojáky od rłznĹźch regimentł a formací.
"Podívejte se, hoši," ozval se VodiŁka, "na tamhletoho kluka maďarskĹźho u okna, jak se pacholek modlí, aby to s ním dobłe dopadlo. Neroztrhli byste mu drśku od ucha k uchu?"
"Ale to je hodnej Łlověk," łekl Švejk, "ten je zde proto, poněvadś nechtěl narukovat. Von je proti vojně, vod nějakĹź sekty, a je zavłenej proto, śe nechce nikoho zabít, von se drśí bośího płikázání, ale voni mu to bośí płikázání vosladějí. Płed vojnou śil na Moravě nějakej pan Nemrava, a ten dokonce nechtěl vzíti ani flintu na rameno, kdyś byl odvedenej, śe prej je to proti jeho zásadě, nosit nějakĹź flinty. Byl za to zavłenej, aś byl Łernej, a zas ho nanovo vedli k płísaze. A von, śe płísahat nebude, śe je to proti jeho zásadě, a vydrśel to.
"To byl hloupĹź Łlověk," łekl starĹź sapér VodiŁka, "von moh płísahat a płitom se taky na všechno vysrat, i na celou płísahu."
"Já uś tłikrát płísahal," oznámil jeden infanterák, "a tłikrát uś jsem tady pro dezerci, a kdybych neměl to lékałskĹź vysvědŁení, śe jsem płed patnácti léty v choromyslnosti utlouk svou tetu, byl bych snad uś potłetí na frontě vodstłelenej. Ale takhle mně moje nebośka teta vśdycky pomłśe z nouze a nakonec se płeci snad z tĹź vojny dostanu v połádku."
"A proŁ jsi, kamaráde," otázal se Švejk, "utloukl svou tetiŁku?"
"Kvłli Łemu se lidi utloukají," odpověděl płíjemnĹź muś, "kaśdej si to młśe pomyslit, śe kvłli penězłm. Měla ta baba pět społitelních kníśek a zrovna jí poslali śroky, kdyś jsem k ní płišel celej rozbitej a votrhanej na návštěvu. Kromě ní jsem neměl jinĹź duše na tom bośím světě. Tak jsem ji šel poprosit, aby se mne ujala, a vona, mrcha, abych prej šel dělat, śe prej takovej mladej, silnej a zdravej Łlověk. Slovo dalo slovo a já jsem ji uhodil jen tak několikrát płes hlavu pohrabáŁem a tak jsem jí złídil celej ksicht, śe jsem nevěděl, je to tetiŁka, nebo to není tetiŁka. Tak jsem tam u ní seděl na zemi a połád si łíkám: ,Je to tetiŁka, nebo to není tetiŁka?` A tak mé našli u ní sedět druhĹź den sousedi. Potom jsem byl v blázinci ve Slupech, a kdyś nás potom płed válkou v Bohnicích postavili płed komisi, byl jsem uznán za vyléŁenĹźho a hned jsem musel jít dosluhovat na vojnu za ty léta, co jsem promeškal."
Kolem prošel hubenĹź, vytáhlĹź voják, utrápeného vzezłení, s koštětem.
"To je jeden uŁitel od poslední naší maršky," płedstavil ho myslivec sedící vedle Švejka, "teď jde si vymect pod sebou. Je to náramně połádnej Łlověk. Je tady kvłli jedné básniŁce, kterou slośil. - Pojď sem, uŁitelskej," zavolal na muśe s koštětem, kterĹź płiblíśil se váśně k lavici. "Pověz nám to o těch vších."
Voják s koštětem odkašlal a spustil:
Vše zavšiveno, front se drbe celĹź,
veš po nás leze veliká.
Pan generál se válí na posteli
a kaśdej den se płevlíká.
Vším u vojska se velmi dobłe dałí,

i na šarśe uś płivyká,
s vší pruskou uś se hbitě páłí
ten starĹź všivák rakouskĹź.
ZtrápenĹź voják uŁitel si płisedl na lavici a povzdechl: "To je všechno, a kvłli tomu jsem jiś poŁtvrté vyslĹźchanej u pana auditora."
"Vono to skuteŁně nestojí ani za łeŁ," rozšafné łekl Švejk, "vono jen płijde na to, koho voni u soudu budou myslet tím starĹźm všivákem rakouskĹźm. Ještě dobłe, śe jste tam dal vo tom páłení, to je spletete, śe budou z toho janci. Jen jim vysvětlete, śe všivák je sameŁek od vši a śe na samiŁku veš młśe lezt zase jenom sameŁek všivák. Jinak se z toho nevymotáte. Nepsal jste to jisté, abyste chtěl někoho urazit, to je jasnĹź. Řekněte jen panu auditorovi, śe jste si to psal pro svoje potěšení, a jako se łíká sameŁkovi od svině kanec, tak se łíká všude sameŁkovi od vši - všivák."
UŁitel si povzdechl: "Kdyś ten pan auditor neumí dobłe Łesky. Já uś jsem mu to také podobnĹźm zpłsobem vysvětloval, ale on na mne spustil, śe sameŁek od vši se jmenuje Łesky vešák. ,ŠádnĹź fšivák,` povídal pan auditor, ,vešák. Femininum, Sie gebildeter Kerl, ist ten feš, also masculinum ist ta fešak. Wir kennen unsre Pappenheimer.`"
"Zkrátka a dobłe," łekl Švejk, "je to s vámi vachrlatĹź, ale nesmíte ztrácet naději, jako łíkal Cikán JaneŁek v Plzni, śe se to ještě młśe vobrátit k lepšímu, kdyś mu v roce 1879 dávali kvłli tĹź dvojnásobnĹź loupeśnĹź vraśdě voprátku na krk. A taky to uhád, poněvadś ho vodvedli v poslední okamśik vod šibenice, poněvadś ho nemohli pověsit kvłli narozeninám císałe pána, kterĹź płipadly právě na ten samej den, kdy měl viset. Tak ho voběsili aś druhej den, aś bylo po narozeninách, a chlap měl ještě takovĹź štěstí, śe tłetí den nato dostal milost a mělo bejt s ním obnovenĹź líŁení, poněvadś všechno ukazovalo na to, śe to vlastně udělal jinej JaneŁek. Tak ho museli vykopat z trestaneckĹźho hłbitova a rehabilitovati ho na plzeňskej katolickej hłbitov, a potom se teprve płišlo na to, śe je evangelík, tak ho płevezli na evangelickej hłbitov a potom..."
"...potom dostaneš pár facek," ozval se starĹź sapér VodiŁka, "co si ten chlap všechno nevymyslí. Člověk má starosti s divizním soudem, a von chlap mizerná mně vŁera, kdyś nás vedli k vejslechu, vykládal, co je to rłśe z Jericha."
"To ale nebyla moje slova, to vykládal sluha malíłe Panušky Matěj jedné staré bábě, kdyś se ho ptala, jak vypadá rłśe z Jericha. Tak jí povídal: ,Vemte suchĹź kravskĹź hovno, dejte ho na talíł, polejte vodou a vono se vám krásně zazelená, a to je rłśe z Jericha,` " bránil se Švejk, "já jsem si tu blbost nevymyslil a płeci jsme si vo něŁem museli povídat, kdyś jdeme k vejslechu. Já jsem tě chtěl, VodiŁko, jen potěšit..."
"Ty někoho potěšíš," odplivl si opovrślivě VodiŁka, "Łlověk má tu plnou hlavu starostí, aby se dostal z tĹź šlamastiky a vyšel ven, aby si to s téma klukama maďarskejma vyrovnal, a von chce Łlověka potěšit s nějakĹźm kravskĹźm hovnem.
A jak to młśu splatit těm maďarskejm klukłm, kdyś sedím zavłenej, a ještě ke všemu se Łlověk musí płetvałovat a vykládat auditorovi, śe nemá proti Maďarłm śádnou zášt. To je, paneŁku, psí śivot. Ale aś já jednou takovĹźho kluka dostanu do pazourł, tak ho uškrtím jako štěně, já jim dám ,Isten áld meg a Magyart`, já se s nima porovnám, vo mně se ještě bude mluvit "
"Nemějme śádnej vo nic starost," łekl Švejk, "všechno se urovná, hlavní věcí je vśdycky u soudu mluvit nepravdu. Kerej Łlověk se dá vomámit, aby se płiznal, ten je vśdycky ztracenej. Z toho nikdy nic połádnĹźho nebude. Kdyś jsem jednou pracoval v Mor. Ostravě, tak tam byl takovejhle płípad: Jeden horník ztłískal tam inśenĹźra mezi Łtyłma voŁima, takśe to nikdo neviděl. A advokát, kerej ho hájil, połád mu łíkal, aby zapíral, śe se mu nemłśe nic stát, ale płedseda senátu mu połád klad na srdce, śe płiznání je polehŁující okolností, ale ten ved neustále svou, śe se płiznat nemłśe, tak byl osvobozenej, poněvadś dokázal svoje alibi. V ten samej den byl v Brné..."
"Jeśíšmarjá," rozŁílil se VodiŁka, "já uś to nevydrśím. ProŁ tohle všechno povídá, to nepochopuju. To byl vŁera s náma u vejslechu zrovna takovej Łlověk. Kdyś se ho auditor ptal, Łím je v civilu, tak łíkal: ,Dejmám u Kłíśe.` A trvalo to płes płl hodiny, neś auditorovi vysvětlil, śe tahá měch u kováłe Kłíśe, a kdyś se ho potom zeptali: ,Vy jste tedy v civilu pomocnej dělník,` tak jim odpověděl: ,Kdepak ponocnej, ten je Franta HybšĹ‚.`"
Na chodbě se ozvaly kroky a volání stráśe "Zuwachs". "Zas nás bude víc," radostné łekl Švejk, "snad si schovali nějaké to báŁko."
Dvełe se otevłely a dovnitł všoupli jednoroŁního dobrovolníka, kterĹź seděl se Švejkem v Budějovicích v arestě a byl płedurŁen ke kuchyni nějaké maršové roty. "Pochválen Pán JeĹ›íš Kristus," łekl vstupuje, naŁeś Švejk za všechny odpověděl: "Aś na věky amen."
JednoroŁní dobrovolník spokojeně podíval se na Švejka, polośil na zem deku, kterou s sebou płinesl, a posadil se na lavici k Łeské kolonii, roztoŁil si kamaše a vyňal uměle v záhybech stoŁené cigarety, které rozdal, pak vytáhl z boty kousek tłecí plochy od krabiŁky zápalek a několik sirek uměle rozłezanĹźch v płli hlaviŁky.
Rozškrtl, opatrně zapálil si cigaretu, dal všem płipálit a lhostejně łekl: "Já jsem obśalovanej pro vzpouru."
"To nic není," chlácholivě ,ozval se Švejk, "to je legrace."
"To se rozumí," łekl jednoroŁní dobrovolník, "jestli takovĹźm zpłsobem to chceme vyhrát, pomocí rłznĹźch soudł. Kdyś sě chtějí se mnou mermomocí soudit, a se soudí. Celkem vzato, jeden proces nic nemění na celé situaci."
"A jak jsi se vzboułil?" otázal se sapér VodiŁka, dívaje se sympaticky na jednoroŁního dobrovolníka.
"Nechtěl jsem pucovat hajzly na hauptvaše," odpověděl, "tak mě vedli aś k obrštovi. A to je pěkná svině. ZaŁal na mne kłiŁet, śe prĹź jsem zavłen na základě regimentsraportu a śe jsem obyŁejnĹź arestant, śe se vłbec diví, śe mne země nosí a nepłestane se toŁit nad tou hanbou, śe v armádě se vyskytl Łlověk s právem jednoroŁního dobrovolníka, majícího nárok na dłstojnickou hodnost, kterĹź však svĹźm chováním młśe vzbudit jediné hnus a opovrśení u svĹźch płedstavenĹźch. Odpověděl jsem, śe rotace zeměkoule nemłśe bĹźt płerušena objevením se na ní takového jednoroŁního dobrovolníka, jako jsem já, śe zákony płírodní jsou silnější neś štráfky jednoroŁních dobrovolníkł a śe bych si płál vědět, kdo mne młśe płinutit, abych pucoval nějakej hajzl, kterĹź jsem nepodělal, aŁkoliv i na to bych měl právo po té svinské kuchyni u regimentu, po tom shnilém zelí a moŁeném skopovém mase. Potom jsem ještě obrstovi łekl, śe je téś jeho názor, proŁ mne zem nosí, trochu podivnĹź, poněvadś kvłli mně płece nevypukne zemětłesení. Pan obrst po celou mou łeŁ nic nedělal neś cvakal zuby jako kobyla, kdyś ji studí zmrzlá łepa na jazyk, a potom na mne załval:
,Tak budete pucovat hajzl, nebo nebudete?` ,Poslušně hlásím, śe śádného hajzlu pucovati nebudu:
,Vy budete pucovat, Sie Einjähriger.` ,Poslušně hlásím, śe nebudu.`
,Krucityrkn, vy budete pucovat, ne jeden, ale sto hajzlł!`
,Poslušně hlásím, śe nebudu pucovat ani sto, ani jeden hajzl!`
A tak to šlo połád: ,Budete pucovat?` ,Nebudu pucovat ` Hajzly lítaly sem a tam, jako by to bylo nějaké dětské łíkadlo od Pavly Moudré. Obršt běhal po kanceláłi jako pominutĹź, nakonec si sedl a łekl: ,Rozvaśte si to dobłe, já vás płedám divizijnímu soudu pro vzpouru. Nemyslete si, śe budete první jednoroŁní dobrovolník, kterĹź byl za této války zastłelen. V Srbsku jsme pověsili dva jednoroŁní dobrovolníky od 10. kompanie a jednoho od 9. jsme zastłelili jako jehně. A proŁ? Pro jejich paliŁatost. Ty dva, ktełí byli pověšeni, zdráhali se propíchnout śenu a chlapce jednoho Łśśáka pod Šabacem a jednoroŁák od 9. kumpaŁky byl zastłelen, poněvadś nechtěl jít kupłedu a vymlouval se, śe má oteklé nohy a śe je platfus. Tak budete pucovat hajzl, nebo nebudete?`
,Poslušně hlásím, śe nebudu:
Obršt se na mne podíval a łekl: ,Poslyšte, nejste vy slavjanofil?`
,Poslušně hlásím, śe nejsem.`
Potom mne odvedli a oznámili mně, śe jsem śalován pro vzpouru."
"Nejlepší uděláš," łekl Švejk, "kdyś se budeš teď vydávat za blba. Kdyś jsem seděl na garnizĂłně, tak tam s námi byt takovej chytrej Łlověk vzdělanej, profesor na obchodní škole. Ten dezentĹźroval z bojiště a měl bejt s ním náramně slavnej proces, aby byl pro postrach odsouzenej a oběšenej, a ten se z toho náramné jednoduše vyvlík. ZaŁal dělat dědiŁně zatíśenĹźho, a kdyś ho štábní lékał prohlíśel, tak prohlásil, śe von nedezentĹźroval, śe uś vod mládí rád cestuje, śe má vśdycky touhu někam daleko zmizet. Že jednou se probudil v Hamburku a podruhĹź zas v LondĹźně, a śe nevěděl, jak se tam dostal. Otec śe byl alkoholik a zemłel sebevraśdou płed jeho narozením, matka śe byla prostitutkou a opíjela se a zemłela na delirium. Mladší sestra śe se utopila, starší śe se vrhla pod vlak, bratr śe skoŁí) z śelezniŁního mostu na Vyšehradě, dědeŁek śe zavraśdil svou śenu a polil se petrolejem a zapálil se, druhá babiŁka śe se toulala s Cikány a otrávila se ve vězení sirkami, jeden bratranec śe byl několikrát souzen pro śháłství a podłezal si v Kartouzích śíly na krku kouskem skla, sestłenice z otcovy strany śe se vrhla ve Vídni z šestĹźho patra, von sám śe je strašně zanedbanĹźho vychování a do deseti let śe neuměl mluvit, poněvadś ve věku šesti měsícł, kdyś ho płevazovali na stole a někam vodběhli, koŁka ho stáhla se stolu a pádem śe se uhodil do hlavy. Mívá téś obŁasné silné bolení hlavy a v takovĹźch okamśicích śe neví, co dělá, a v takovĹźm stavu śe taky vodešel z fronty do Prahy, a teprve kdyś ho zatkla u Flekł vojenská policie, śe płišel k sobě. PaneŁku, měli jste vidět, jak ho ještě rádi pustili z vojny, a asi pět maníkł, ktełí seděli s ním v cimłe, všichni si to pro všechen płípad napsali na papírek asi takhle:
Otec alkoholik. Matka prostitutka.
I. sestra (utopila)
II. sestra (vlak)
Bratr (z mostu)
DědeŁek ą śenu, petrolej, zapálil.
II. babiŁka (cikáni, sirky) ą atd.
A jeden, kdyś to zaŁal taky płednášet štábnímu lékałovi, uś se nedostal ani płes bratrance a štábní lékał, poněvadś uś to byl tłetí płípad, mu łekl: ,Ty chlape, a tvoje sestłenice z otcovy strany se vrhla ve Vídni z šestĹźho patra, ty jseš strašné zanedbaného vychování, a tak tě spraví korekce: Tak ho odvedli do korekce, svázali do kozelce, a hned ho płešlo strašně zanedbanĹź vychování, i otec alkoholik, i matka prostitutka a raději se płihlásil dobrovolně na front."
"Dnes," łekl jednoroŁní dobrovolník, "uś na vojně nikdo nevěłí v dědiŁné zatíśení, poněvadś by to dopadlo tak, śe by museli všechny jenerální štáby zavłít do blázince."
V okovanĹźch dvełích zarachotil klíŁ a vstoupil profous:
"Infanterist Švejk a sapér VodiŁka k panu auditorovi."
Zvedli se a VodiŁka łekl k Švejkovi: "Vidíš je, lotry, kaśdej den vejslech, a połád śádnej vejsledek. Kdyby uś nás radši, himlhergot, vodsoudili a netahali se s náma. Takhle se celĹź bośí den válíme a těch maďarskejch klukł běhá vokolo..."
PokraŁujíce na cestě k vĹźslechu do kanceláłí divizijního soudu, které byly umístěny na druhé straně v jiném baráku, sapér VodiŁka uvaśoval se Švejkem, kdy vlastně płijdou płed łádnĹź soud.
"Połád jenom samej vejslech," dopaloval se VodiŁka, "a kdyby z toho něco alespoň vylezlo. Spotłebujou haldy papíru a Łlověk ani ten soud neuvidí. Shnije za młíśema. Řekni upłímně, je ta supa k śrádlu? A to zelí se zmrzlejma bramborama? Krucifix, takovou blbou světovou vojnu jsem ještě nikdy neśral. Já jsem si to płedstavoval docela jinak."
"Já jsem zas docela spokojenej," łekl Švejk, "to ještě płed lety, kdyś jsem slouśil aktivně, tak nᚠsupák Solpera łíkal, śe na vojně musí bejt si kaśdej vědom svejch povinností, a dal ti płitom takovou płes hubu, śes na to nikdy nezapomněl. Nebo nebośtík obrlajtnant Kvajser, kdyś płišel prohlíśet kvéry, tak vśdycky nám płednášel, śe kaśdej voják má jevit největší duševní votrlost, poněvadś vojáci jsou jenom dobytek, kerej stát krmí, dá jim naśrat, napít kafe, tabák do fajfky a za to musí tahat jako volové."
Sapér VodiŁka se zamyslil a po chvíli se ozval: "Aś tam budeš, Švejku, u toho auditora, tak se nesplet, a co jsi płedešle płi vĹźslechu mluvil, tak to vopakuj, a nejsem v nějakĹź bryndě. Tedy hlavně, śe jsi viděl, śe mě napadli ty kluci maďarští. Płece jsme to všechno podnikli na spoleŁnej śŁet."
"Nic se neboj, VodiŁko," konejšil ho Švejk, "jen klid, śádnĹź rozŁilování, copak je to něco, bejt płed nějakĹźm takovĹźm divizijním soudem. Tos měl vidět, jak płed lety se takovĹź vojenskĹź soud vodbejval zkrátka. Slouśil ti u nás v aktivu uŁitel Herál a ten nám jednou na kavalci vykládal, kdyś jsme všichni v cimłe dostali kasárníka, śe je v praśskĹźm muzeu jedna kniha zápisł takovĹźho vojenskĹźho soudu za Marie Terezie. Kaśdej regiment měl svĹźho kata, kterĹź popravoval vojáky svĹźho regimentu, kus po kusu, za jeden tereziánskej tolar. A ten kat podle těch zápisł vydělal si někerej den aś pět tolarł. - To se rozumí," dodal Švejk rozváśně, "tenkrát byly silnĹź regimenty a połád je po vesnicích doplňovali."
"Kdyś jsem byl v Srbsku," łekl VodiŁka, "tak u naší brigády věšeli, ktełí se płihlásili, Łśśáky za cigarety. Kerej voják pověsil chlapa, ten dostal deset športek, za śenskou a za dítě pět. Potom zaŁlo intendantstvo społit a vodstłelovalo se to hromadně. Se mnou slouśil jeden Cikán a vo tom jsme to dlouho nevěděli. Bylo nám to jenom nápadnĹź, śe ho vśdycky na noc někam volali do kanceláłe. To jsme stáli na Drině. A jednou v noci, kdyś byl pryŁ, tak někomu napadlo štourat se v jeho věcech, a pacholek měl v ruksaku celĹź tłi krabiŁky po stovce športek. Potom se vrátil k ránu do naší stodoly a my jsme s ním udělali krátkej soud. Povalili jsme ho a nějakej Běloun ho uškrtil łemenem. Měl ten pacholek tuhej śivot jako koŁka."
StarĹź sapér VodiŁka si odplivl: "Ne a ne ho uškrtit, uś se nám podělal, voŁi mu vylezly, a połád ještě byl śívej jako nedołíznutej kohout. Tak ho trhli jako koŁku. Dva za hlavu, dva za nohy a zakroutili mu vaz. Potom jsme na něho navlíkli jeho ruksak i s cigaretama a hodili ho pěkně do Driny. Kdopak by takovĹź cigarety koułil. Ráno byla po něm sháňka."
"To jste měli hlásit, śe dezentĹźroval," rozšafně podotkl Švejk, "śe uś se na to płipravoval a śe kaśdej den łíkal, śe se ztratí."
"Ale kdo by na takovĹź věci myslel," odpověděl VodiŁka, "my jsme svĹź udělali a vo věci ostatní jsme neměli śádnou starost. Tam to bylo śplně lehkĹź. Kaśdej den někdo zmizel, a ani uś to z Driny nelovili. Plaval tam nadmutej Łśśák vedle našeho rozflákanĹźho landveráka hezky po Drině do Dunaje. Něktełí nezkušení, kdyś to viděli ponejprv, tak dostali malinkou horeŁku."
"Těm měli dát chinin," łekl Švejk.
Vstoupili právě do baráku s kanceláłemi divizijního soudu a patrola je ihned odvedla do kanceláłe Łíslo 8, kde za dlouhĹźm stolem s haldami spisł seděl auditor Ruller.
Płed ním leśel nějakĹź díl zákoníku, na kterém stála nedopitá sklenice Łaje. Po pravé straně na stole stál krucifix z napodobené slonoviny, se zaprášenĹźm Kristem, kterĹź se zoufale díval na podstavec svého kłíśe, na kterém byl popel a oharky z cigaret.
Auditor Ruller oklepával si právě k nové lítosti ukłiśovaného boha novou cigaretu o podstavec krucifixu a druhou rukou nadzvedal sklenici s Łajem, která se płilepila na zákoník.
Vyprostiv sklenici z objetí zákoníku, listoval se dál v knize vypłjŁené z dłstojnického kasina. Byla to kniha Fr. S. Krause s mnohoslibnĹźm názvem Forschungen zur Entwicklungsgeschichte der geschlechtlichen Moral.
Zadíval se na reprodukci naivních kreseb muśského i śenského pohlavního śstroje s płiléhajícími verši, které objevil uŁenec Fr. S. Krause na záchodcích berlínského Západního nádraśí, takśe neobrátil pozornost na ty, ktełí vstoupili.
Vytrhl se z pozorování reprodukcí teprve zakašláním VodiŁky.
"Was geht los?" otázal se, listuje dál a hledaje pokraŁování naivních kresbiŁek, skic a náŁrtł. "Poslušně hlásím, pane auditor," odpověděl Švejk, "kamarád VodiŁka se nastyd a teď kašle." Auditor Ruller teprve teď se podíval na Švejka a na VodiŁku.
Snaśil se dodati své tváłi płísného vĹźrazu. "KoneŁně śe lezete, chlapi," łekl, štouraje se v haldě spisł na stole, "dal jsem vás płedvolat na devátou hodinu a teď je pomalu jedenáct "
"Jak to stojíš, ty vole?" otázal se VodiŁky, kterĹź si dovolil udělat pohov. "Aś łeknu rśt, tak si młśeš dělat s haksnama, co chceš."
"Poslušně hlásím, pane auditor," ozval se Švejk, "śe von má revma."
"Ty drś radši hubu," łekl auditor Ruller, "aś se tě na něco zeptám, tak teprv budeš odpovídat. Tłikrát jsi byl u mne u vĹźslechu a lezlo to z tebe jako z chlupatĹź deky. Tak najdu to nebo nenajdu? Mám já s vámi, vy chlapi mizerní, práci. Ale ono se vám to nevyplatilo, obtěśovat zbyteŁně soud. Tak se podívejte, parchanti," łekl, kdyś vytáhl z haldy aktł obsáhlĹź spis s nápisem ,Schwejk & Woditschka`. "Nemyslete si, śe se budete u divisionsgerichtu válet dál kvłli nějaké hloupé rvaŁce a vyhnete se na nějakĹź Łas frontě. Kvłli vám jsem musel telefonovat aś s armádním gerichtem, vy hňupi."
Vzdychl si.
"Netvał se tak váśně, Švejku, ono ti to na frontě płejde, prát se s nějakĹźmi honvédy," pokraŁoval, "líŁení se s vámi oběma zastavuje a kaśdĹź z vás jde k své Łásti, kde budete potrestáni u raportu, a pak płjdete s marškou na frontu. Jestli vás ještě jednou dostanu do ruky, vy holomci, tak s vámi zatoŁím, śe budete na to koukat. Zde máte propouštěcí blanket a chovejte se łádně. Odveďte je do Łísla 2."
"Poslušné hlásím, pane auditor," łekl Švejk, "śe si vaše slova vezmeme oba k srdci a śe vám mockrát děkujeme za vaši dobrotu. Kdyby to bylo v civilu, tak bych si dovolil łíct, śe jste zlatej Łlověk. A zároveň vás musíme voba mockrát prosit za vodpuštění, śe jste se s námi tolik musel abgébovat. My si toho vopravdu nezaslouśíme."'
"Tak uś táhněte ke všem Łertłm," rozkłikl se auditor na Švejka, "nebĹźt toho, śe se za vás oba płimluvil pan obrst Schröder, tak nevím, jak by to s váma bylo dopadlo."
VodiŁka cítil se teprve starĹźm VodiŁkou aś na chodbě, kdyś šli s patrolou do kanceláłe Łíslo 2.
Voják, kterĹź je vedl, bál se, śe płijde pozdě na oběd, a proto se vyjádłil:
"Tak to trochu natáhněte, hoši, táhnete se jako vši."
Tu VodiŁka prohlásil, aby si moc neroztahoval kušnu a śe młśe mluvit o štěstí, śe je Čech. Kdyby byl Maďar, śe by ho roztrhl jako slaneŁka.
Poněvadś v kanceláłi šli si vojenští písałi pro mináś, byl nucen voják, kterĹź je vedl, płivést je prozatím nazpátek do vězení divizijního soudu, coś se neobešlo bez proklínání z jeho strany, které adresoval na nenáviděnou rasu vojenskĹźch písałł.
"Kamarádi, mně zas seberou všechno mastnĹź ze supy," zahołekoval tragicky, "a místo masa nechají mně šlachu. VŁera jsem eskortoval taky dva do lágru a někdo mně seśral płl veky, kterou pro mne vyfasovali."
"Vy holt tady u divizijního soudu nemyslíte neś na śrádlo," łekl VodiŁka, kterĹź jiś śplně okłál.
Kdyś jednoroŁnímu dobrovolníkovi oznámili, jak to s nimi dopadlo, zvolal: "Tedy marška, płátelé! Je to jako v Łasopise ŁeskĹźch turistł: ,DobrĹź vítr!` Płípravné práce na cestu jsou jiś hotovy, vše slavnou vojenskou správou obstaráno a vykonáno. I vy jste objednáni płipojiti se k vĹźletu do HaliŁe. Nastupte cestu s myslí veselou a lehkĹźm, radostnĹźm srdcem. Chovejte neobyŁejnou lásku pro ty krajiny, kde budou vám płedstavovat zákopy. Je to tam krásné a nanejvĹźš zajímavé. Budete se v dálné cizině cítiti jako doma, jako v płíbuzném kraji, ba skoro jako v milé domovině. S city povznesenĹźmi nastoupíte pout do krajin, o kterĹźch jiś starĹź Humboldt pravil: ,V celém světě neviděl jsem něco velkolepějšího nad tu blbou HaliŁ: Hojné a vzácné zkušenosti, jichś nabyla naše slavná armáda na śstupu z HaliŁe płi prvé cestě, budou našim novĹźm váleŁnĹźm vĹźpravám jistě vítanĹźm vodítkem płi sestavování programu druhé cesty. Jen połád rovně za nosem do Ruska a z radosti vypalte do vzduchu všechny patrony."
Płed odchodem Švejka a VodiŁky po obědě do kanceláłe płistoupil k nim neštastnĹź uŁitel, kterĹź slośil báseň o vších, a łekl tajemně, odváděje oba stranou: "Nezapomeňte, aś budete na ruské straně, łíct hned k Rusłm: Zdrávstvujtě, ruskije bratja, my braja Łechi, my nět avstrijci."
Kdyś vycházeli z baráku, tu VodiŁka, chtěje manifestaŁně vyjádłit svou nenávist k Maďarłm a to, śe ho nezdolala a nezviklala vazba v jeho płesvědŁení, šlápl Maďarovi, kterĹź nechtěl slouśit na vojně, na nohu a załval na něho: "Vobuj se, pahejle!"
"Měl mně něco łíct," s nelibostí prohlásil potom sapér VodiŁka k Švejkovi, "měl se ozvat, tak bych mu jeho maďarskej šmakovák roztrh vod ucha k uchu. A von, kluk blbá, mlŁí a dá si šlapat po botech. Hergot, Švejku, já mám takovej vztek, śe nejsem vodsouzenej. Dyt to vypadá, jako kdyby se nám vysmívali, śe to s těma Mad'arama nestojí ani za łeŁ. A płece jsme se bili jako lvi. To jsi zkazil ty, śe nás nevodsoudili a śe nám dali takovĹź vysvědŁení, jako bychom se ani neuměli połádně prát. Co si vlastně vo nás myslí. Dy to byl docela slušnej konflikt."
"Milej hochu," łekl Švejk dobrácky, "já dobłe nechápu, jak tě to nemłśe těšit, śe nás divisionsgericht oułedně uznal za docela slušnĹź lidi, proti kerĹźm nic nemłśe mít. Já jsem se u vejslechu, to je pravda, vymlouval všelijak, to se musí dělat, to je povinností lhát, jako łíká advokát Bass svĹźm klientłm. Kdyś se mě pan audior zeptal, proŁ jsme vtrhli do bytu toho pana Kákonyiho, tak jsem mu prostě łek: ,Já myslel, śe se nejlépe s panem Kákonyim poznáme, kdyś ho budem navštěvovat: Pan auditor se mě pak uś na nic neptal a měl uś toho dost. - To si pamatuj," pokraŁoval Švejk v śvaze, "śe se płed vojenskejma soudy śádnej nesmí płiznávat. Kdyś jsem seděl u garnisonsgerichtu, tak se ve vedlejší cimłe jeden voják płiznal, a jak se to vostatní dozvěděli, tak mu dali deku a poruŁili mu, śe musí svĹź płiznání vodvolat."
"Kdybych udělal něco neŁestnĹźho, tak bych se nepłiznal," łekl sapér VodiŁka, "ale kdyś se mne ten kluk auditorská płímo zeptal: Pral jste se?, tak jsem łekl: Ano, pral jsem se. ZtĹźral jste někoho? Zajisté, pane auditore. Poranil jste płi tom někoho? Ovšemśe, pane auditore. A ví, s kĹźm mluví. A to je právě ta vostuda, śe nás vosvobodili. To je, jako kdyby nechtěl věłit tomu, śe jsem płerazil vo ty kluky maďarskĹź überšvunk, śe jsem z nich udělal nudle, boule a modłiny. Tys byl płece płi tom, jak v jeden moment jsem měl tłi kluky madarskĹź na sobě, a jak za chvilku válelo se to všechno na zemi a já šlapal po nich. A po tom po všem zastaví takovej usmrkanej auditorskej kluk s náma vyšetłování. To je, jako by mně łek: Kam se serete, vy a prát se. Aś bude po vojně a budu v civilu, já ho voŁumu někde najdu a pak mu ukáśu, jestli se nedovedu prát. Potom płijedu sem do Királyhidy a udělám tady takovĹź binec, śe to svět neviděl a śe se budou lidi schovávat do sklepa, aś se dozvědí, śe jsem se płišel podívat na ty rošáky v Királyhidě, na ty lumpy, na ty pacholky."

V kanceláłi bylo všechno odbyto velice rychle. NějakĹź felák s hubou ještě zamaštěnou od oběda, podávaje Švejkovi a VodiŁkoví papíry s náramně váśnou tváłí, nedal si ujít té płíleśitosti, aby nepronesl k oběma łeŁ, ve které apeloval na jich vojenského ducha, proplétaje to, poněvadś byl Vasrpolák, rłznĹźmi pěknĹźmi vĹźrazy svého náłeŁí, jako "marekvium", "glupi rolmopsie", "krajcová sedmina", "sviňa porĹźpaná" a "dum vám baně na mjesjnuckovy vaši gzichty".
Kdyś se Švejk s VodiŁkou louŁil, poněvadś kaśdého odváděli k jejich Łásti, łekl Švejk: "Aś bude po tĹź vojně, tak mé płijel navštívit. Najdeš mé kaśdej veŁer od šesti hodin u Kalicha na Bojišti."
"To se ví, śe tam płijdu," odpověděl VodiŁka, "bude tam nějaká sranda?"
"Kaśdej den se tam něco strhne," sliboval Švejk, "a kdyby to bylo moc tichĹź, tak uś to nějak załídíme."
Rozešli se, a kdyś byli od sebe jiś hodně krokł, volal starĹź sapér VodiŁka za Švejkem: "Tak se ale jisté postarej vo nějakou zábavu, aś tam płijdu."
NaŁeś Švejk volal nazpět: "Płijel ale urŁitě, aś bude konec tĹźhle válce."
Potom se vzdálili a bylo slyšet zas za hodnou chvíli za rohem z druhé łady barákł hlas VodiŁky: "Švejku, Švejku, jakĹź mají pivo u Kalicha?"
A jako ozvěna ozvala se Švejkova odpověď: "VelkopopovickĹź."
"Já myslel, śe smíchovskĹź," volal z dálky sapér VodiŁka.
"Mají tam taky holky," kłiŁel Švejk.
"Tedy po válce v šest hodin veŁer," kłiŁel zezdola VodiŁka.
"Płijel' raděj vo płl sedmĹź, kdybych se někde vopozdil," odpovídal Švejk.
Potom ozval se ještě, jiś z velké dálky, VodiŁka: "V šest hodin nemłśeš płijít?"
"Tak płijdu tedy v šest," slyšel VodiŁka odpověď vzdalujícího se kamaráda.
A tak se rozešel dobrĹź voják Švejk se starĹźm sapérem VodiŁkou. "Wenn die Leute auseinander gehen, da sagen sie Auf Wiedersehen."

*5. kapitola

Z Mostu nad Litavou k Sokalu
NadporuŁík Lukᚠchodil rozŁileně po kanceláłi 11. maršové roty. Byla to tmavá díra v baráku roty, płepaśená z chodby prkny. Stłl, dvě śidle, baňka s petrolejem a kavalec.

Płed ním stál śŁetní šikovatel Vaněk, kterĹź zde sestavoval listiny k vĹźplatě śoldu, vedl śŁty kuchyně pro muśstvo, byl finanŁním ministrem celé roty a trávil tu celĹź bośí den, zde téś spal.
U dvełí stál tlustĹź pěšák, zarostlĹź vousy jako Krakonoš. To byl Baloun, novĹź sluha nadporuŁíka, v civilu mlynáł někde u Českého Krumlova.
"Vybral jste mně opravdu znamenitého pucfleka," mluvil nadporuŁík Lukᚠk śŁetnímu šikovateli, "děkuji vám srdeŁně za to milé płekvapení. První den si ho pošlu pro oběd do oficírsmináśe, a on mně ho płl seśere."
"Rozlil jsem prosím," łekl tlustĹź obr.
"Dobłe, rozlils. Tos moh rozlít jedině polívku nebo omáŁku, ale ne frankfurtskou peŁeni. Vśdy jsi mně płinesl jen takovĹź kousek, co by se za nehet vešlo. A kams dal štrłdl?"
"Já jsem..."
"Ale nezapírej, tys ho seśral."
NadporuŁík Lukᚠpronesl poslední slova s takovou váśností a tak płísnĹźm hlasem, śe Baloun mimoděk ustoupil o dva kroky.
"Já jsem se informoval v kuchyni, co jsme dnes měli k obědu. A byla polívka s játrovĹźmi knedlíŁky. Kam jsi dal ty knedlíŁky? Vytahal jsi je po cestě, to je jistá pravda. Potom bylo hovězí maso s okurkou. Cos s tím udělal? Taky jsi seśral. Dva plátky frankfurtské peŁeně. A płines jsi jen płl plátku, he? Dva kousky štrłdlu! Kams ho dal? Nacpal jsi se, prase mizernĹź, ohavnĹź. Mluv, kam jsi dal štrłdl? Že ti upad do bláta? Ty prevíte jeden. Młśeš mně ukázat to místo, kde leśí v blátě? Že hned nějakej pes płíběh jako na zavolanou, popad ho a odnes? Jeśíšikriste, já ti tak nafackuju hubu, śe budeš mít hlavu jako štandlík! Ještě mně, ta svině, zapírá. Víš, kdo té viděl? Zde rechnungsfeldvébl Vanék. Ten płišel ke mně a povídá: ,Poslušně hlásím, pane obrlajtnant, śe to vaše prase, Baloun, vám śere oběd. Dívám se z okna a on se cpe, jako by nejedl celĹź tĹźden.` Poslyšte, Sie Rechnungsfeldwebel, nemohli jste opravdu vybrat jinĹź dobytek pro mě neś tohoto chlapa?"
"Poslušné hlásím, pane obrlajtnant, śe se zdál Baloun z celé naší marškumpaŁky nejpołádnějším muśem. Je takovĹź nemehlo, śe si nepamatuje ani jeden kvérgrif, a dát mu flintu do ruky, ještě by udělal nějaké neštěstí. Płi posledním cviŁení blindpatronama byl by málem vystłelil oko sousedovi. Myslel jsem, śe młśe alespoň takovouhle sluśbu zastávat."
"A seśrat vśdy celĹź oběd svému pánovi," łekl Lukáš, "jako by mu nestaŁila jeho porce. Nemᚠsnad hlad?"
"Poslušně hlásím, pane obrlajtnant, śe mám połáde hlad. Kdyś někomu zbude chleba, tak ho odkoupím od něho za cigarety, a ještě to je všechno málo. Já uś jsem takovej od płírody. Myslím vśdycky, śe uś jsem sytej, a vono nic. Za chvilku zas, jako płed jídlem, zaŁne mně kruŁet v śaludku, a vida ho, von se uś mrcha płihlašuje. Někdy si myslím, śe uś mám opravdu dost, śe se uś do mé nic nemłśe vejít, ale toto. Vidím někoho, śe jí, nebo ucejtím jen tu vłni, a hned je mně v śaludku jako po vymetení. ZaŁne se śaludek hned zas hlásit o svoje práva a já bych potĹźkal hłebíky. Poslušně hlásím, pane obrlajtnant, śe uś jsem prosil, abych mohl dostávat dvojnásobnou porci; byl jsem kvłli tomu v Budějovicích u regimentsarcta a ten mě místo toho dal na tłi dny na marodku a płedepsal mně na den jen hrníŁek ŁistĹź polévky. Já prej tě, ty kanálie, nauŁím mít hlad. Płijd' sem ještě jednou, tak uvidíš, jak odtud vodejdeš jako chmelová tyŁka! Já nemusím, pane obrlajtnant, vidět jen dobrĹź věci, i vobyŁejnĹź mě zaŁnou dráśdit a hned se mně dělají sliny. Poslušně hlásím, pane obrlajtnant, śe uctivě prosím, aby mně byla povolena dvojitá porce. Jestli uś masa nebude, tak alespoň ten płíkrm, brambory, knedlíci, trochu vomáŁky, toho vśdycky złstane..."
"Dobłe, já jsem vyslech ty drzosti, Baloune," odpověděl nadporuŁík Lukáš. "Slyšel jste někdy, Sie Rechnungsfeldwebel, śe dłív by byl voják tak drze] ještě ke všemu jako tento chlap? Seśere mně oběd a ještě chce, aby se mu povolila dvojitá porce. Já ti ale ukáśu, Baloune, śe vytrávíš. - Sie Rechnungsfeldwebel," obrátil se na Vaňka, "odveďte ho ke kaprálovi Weidenhofrovi, a ho pěkně uváśe na dvołe u kuchyně na dvě hodiny, aś budou dnes veŁer rozdávat guláš. A ho uváśe pěkně vysoko, aby jen tak se drśel na špiŁkách a viděl, jak se v kotli ten gulᚠvałí. A załiďte to tak, a je ještě uvázána ta potvora, aś se bude u kuchyně rozdávat guláš, aby mu sliny tekly jako hladové Łubě, kdyś Łichá u uzenáłského krámu. Řekněte kuchałovi, a jeho porci rozdá!"
"K sluśbám, pane obrlajtnant. Pojďte, Baloune!"
Kdyś odcházeli, zadrśel je ve dvełích nadporuŁík, a dívaje se do uděšené tváłe Balounovy, zvolal vítězoslavně: "To sis pomoh, Baloune. Dobrou chu płeji! A jestli mi to ještě jednou provedeš, pošlu tě bez milosti płed polní soud." Kdyś se vrátil Vaněk a oznámil, śe Baloun je jiś uvázán, łekl nadporuŁík Lukáš: "Vy mne znáte, Vaňku, śe takové věci nerad dělám, ale nemohu si pomoct. Za prvé uznáte, śe kdyś psovi berete kost, tak urŁí. Nechci mít kolem sebe podlého chlapa, a za druhé jiś ta okolnost, śe je Baloun uvázán, má velkĹź morální a psychologickĹź vĹźznam pro celĹź manšaft. Ti chlapi si poslední dobou, kdyś jsou u maršky a vědí, śe zítra nebo pozítłí pojedou do pole, dělají, co chtějí."
NadporuŁík Lukᚠvypadal velice utrápené a pokraŁoval tichĹźm hlasem: "PłedevŁírem płi nachtiibungu měli jsme, jak víte, manévrovat proti einjährigfreiwilligenschule za cukrovarem. První švarm, vorhut, ten šel ještě tiše po silnici, poněvadś ten jsem vedl sám, ale druhĹź, kterĹź měl jít nalevo a rozeslat vorpatroly pod cukrovar, ten si poŁínal, jako kdyby šel z vĹźletu. Zpívali a dupali, śe to muselo bĹźt slyšet aś v lágru. Potom na pravém flangu šel rekognoscírovat terén tłetí švarm pod les, to bylo vzdáleno od nás dobrĹźch deset minut, a ještě na tu vzdálenost bylo vidět, jak chlapi koułí, samé ohnivé body ve tmě. A ŁtvrtĹź švarm, ten měl dělat nachhut, a Łertví jak se to stalo, śe se objevil najednou płed naším vorhutem, takśe byl povaśován za nepłítele, a já jsem musel ustupovat płed vlastním nachhutem, kterĹź proti mně forykoval. To je jedenáctá marškumpanie, kterou jsem zdědil. Co z nich mohu udělat? Jak si budou poŁínat v opravdovém gefechtu?"
NadporuŁík Lukᚠměl płitom ruce sepjaty a tváłil se muŁednicky a špiŁka jeho nosu se protáhla.
"To si z toho, pane nadporuŁíku, nic nedělejte," snaśil se ho upokojit śŁetní šikovatel Vaněk, "nelamte si s tím hlavu. Já uś byl u tłech maršek, kaśdou nám s celĹźm bataliĂłnem rozflákali a šli jsme se formírovat znova. A všechny marškumpaŁky byla jedna jako druhá, śádná nebyla o chlup lepší neś vaše, pane obrlajtnant. Nejhorší byla devátá. Ta s sebou odtáhla do zajetí všechny šarśe i s kompaniekomandantem. Mé jenom to zachránilo, śe jsem šel k regimentstrénu fasovat pro kumpaŁku rum a víno a oni to odbyli beze mne. - A to nevíte, pane obrlajtnant, śe płi tom posledním nachtiibungu, o kterém jste vypravoval, einjährigfreiwilligenschule, která měla naši kumpaŁku obejít, dostala se aś k Neziderskému jezeru? Mašírovala połád pryŁ, aś do rána, a vorposty se dostaly aś do bahna. A vedl je sám pan hejtman Ságner. Byly by snad płišly aś do Šoproně, kdyby se nebylo rozednilo," pokraŁoval tajemnĹźm hlasem śŁetní šikovatel, kterĹź si liboval v takovĹźch płípadech a měl v evidenci všechny podobné události.
"A víte, pane obrlajtnant," łekl, dłvěrně mrkaje, "śe se má stát pan hejtman Ságner batalionskomandantem našeho maršbataliĂłnu? Napłed, jak łíkal štábsfeldvébl Hegner, se myslelo, śe vy budete, poněvadś jste nejstarší dłstojník u nás, batalionskomandantem, a potom prĹź płišlo od divize na brigádu, śe je jmenován pan hejtman Ságner."
NadporuŁík Lukᚠzahryzl se do pyskł a zapálil si cigaretu. Věděl o tom a byl płesvědŁen, śe se mu děje kłivda. Hejtman Ságner ho jiś dvakrát płeskoŁil v postupu, ale nełekl nic jiného neś: "Copak hejtman Ságner..."
"Já z toho nemám moc velkou radost," dłvěrně se ozval śŁetní šikovatel, "vypravoval štábsfeldvébl Hegner, śe pan hejtman Ságner v Srbsku na poŁátku války chtěl někde u Černé Hory v horách se vyznamenat a hnal jednu kumpaŁku svého baáŁku za druhou na mašíngevéry do srbskĹźch štelungł, aŁkoliv to byla śplné zbyteŁná věc a infantérie tam byla starĹźho kozla co platná, poněvadś Srby odtamtud z těch skal mohla dostat jen artilérie. Z celého bataliĂłnu zbylo jen 80 muśł, pan hejtman Ságner sám dostal handšĹ›s, potom v nemocnici ještě śplavici, a zase se objevil v Budějovicích u regimentu a vŁera prĹź veŁer vypravoval v kasiné, jak se těší na front, śe tam nechá celĹź maršbataliĂłn, ale śe něco dokáśe a dostane signum laudis, za Srbsko śe dostal nos, ale te śe bud padne s celĹźm maršbataliĂłnem, nebo bude jmenován obrstlajtnantem, ale maršbaták śe musí załvat. Já myslím, pane obrlajtnant, śe se takové riziko tĹźká i nás. Vypravoval nedávno štábsfeldvébl Hegner, śe płíliš neladíte s panem hejtmanem Ságnerem a śe on právě pošle naši 11. kumpaŁku první do gefechtu na ta nejhroznější místa."
ÚŁetní šikovatel si vzdychl: "Já bych byl toho náhledu, śe v takové válce, jako je tahle, kdy je tolik vojska a taková dlouhá fronta, śe by se spíš mohlo docílit víc jenom połádnĹźm manévrováním neśli nějakĹźmi zoufalĹźmi ataky. Já to viděl pod Duklou płi 10. marškumpaŁce. Tenkrát se to všechno odbylo śplné hladce, płišel rozkaz ,Nicht schießen`, a tak se nestłílelo a Łekalo, aś se Rusové płiblíśili aś k nám. Byli bychom je zajali bez vĹźstłelu, jenomśe tenkrát měli jsme vedle sebe na levém flanku śelezné mouchy, a ti pitomí landveráci tak se lekli, śe se k nám Rusové blíśí, śe se zaŁali spouštět dolł ze strání po sněhu jako na klouzaŁce, a my jsme dostali rozkaz, śe Rusové protrhli levĹź flank, abychom se hleděli dostat k brigádě. Já byl tenkrát právě u brigády, abych si dal potvrdit kompanieverpflegungsbuch, poněvadś jsem nemohl najít nᚠregimentstrén, kdyś vtom zaŁnou k brigádě chodit první z 10. maršky. Do veŁera jich płišlo sto dvacet, ostatní prĹź po sněhu sjeli, jak płi śstupu zabloudili, někde do ruskĹźch štelungł, jako by to byl tobogan. Tam to bylo hrozné, pane obrlajtnant, Rusové měli v Karpatech štelungy nahołe i dole. A potom, pane obrlajtnant, pan hejtman Ságner..."
"Dejte mně uś pokoj s panem hejtmanem Ságnerem," łekl nadporuŁík Lukáš, "já to všechno znám a nemyslete si, śe kdyś bude nějakĹź šturm a gefecht, śe vy opět náhodou budete někde u regimentstrénu fasovat rum a víno. Byl jsem upozorněn, śe vy strašně chlastáte, a kdo se podívá na vᚠŁervenĹź nos, ten hned vidí, koho má płed sebou."
"To je z Karpat, pane obrlajtnant, tam jsme to museli dělat, mináś k nám płicházela nahoru studená, zákopy jsme měli ve sněhu, oheň se nesměl dělat, tak nás drśel jen ten rum. A nebĹźt mě, bylo by to dopadalo jako u jinĹźch kumpaŁek, śe ani ten rum nebyl a lidi mrzli. Zato u nás jsme měli všichni Łervené nosy od rumu, ale to mělo zas tu nevĹźhodu, śe od bataliĂłnu płišel rozkaz, aby na patroly chodil jen ten manšaft, kterĹź má Łervené nosy."
"Nyní máme zimu jiś za sebou," prohodil vĹźznamně nadporuŁík.
"Rum je, pane obrlajtnant, v poli nezbytnou věcí v jakékoliv roŁní době, stejně jako víno. Płsobí, abych tak łekl, dobrou náladu. Za płl esšálku vína a Łtvrt litru rumu budou se vám lidi prát s kaśdĹźm... KterĹź dobytek to zas klepá na dvełe, cośpak neŁte na dvełích ,Nicht klopfen!`? Herein!"
NadporuŁík LukᚠotoŁil se na śidli ke dvełím a zpozoroval, śe se dvełe pomalu a tiše otvírají. A stejné tak tiše vstoupil do kanceláłe 11. marškumpanie dobrĹź voják Švejk, salutuje jiś ve dvełích a patrně jiś tenkrát, kdyś klepal na dvełe, dívaje se na nápis "Nícht klopfen!"
Jeho salutování bylo plnozvuŁnĹźm doprovodem k jeho neskonale spokojené, bezstarostné tváłi. Vypadal jako łeckĹź błh zlodějství ve stłízlivé uniformě rakouského infanteráka.
NadporuŁík Lukᚠna okamśik płivłel oŁi płed tím pohledem dobrého vojáka Švejka, kterĹź ho svĹźm pohledem objímal a líbal.
Asi s takovĹźm zalíbením se díval marnotratnĹź, ztracenĹź a opět nalezenĹź syn, na svého otce, kdyś ten k jeho poctě otáŁel na rośni berana.
"Poslušně hlásím, pane obrlajtnant, śe jsem opět zde," ozval se ode dveĹ‚í Švejk s takovou upłímnou nenuceností, śe rázem se nadporuŁík Lukᚠvzpamatoval. Od té doby, kdy mu oznámil plukovník Schröder, śe mu opět pošle Švejka na krk, nadporuŁík Lukᚠsi v duchu kaśdĹź den oddaloval ono setkání. Kaśdého rána si łíkal: "On ještě dnes nepłijde, on tam snad něco provedl a oni si ho tam ještě nechají."
A ty všechny kombinace Švejk uvedl na pravou míru svĹźm vstupem, provedenĹźm tak mile a prostě.
Švejk podíval se nyní na śŁetního šikovatele Vaňka, a obraceje se k němu, podal mu s płíjemnĹźm śsměvem papíry, které vytáhl z kapsy pláště: "Poslušně hlásím, pane rechnugsfeldvébl, śe mám tyhle papíry, kterĹź mně napsali v regimentskanceláłi, vodevzdat vám. Je to kvłli lénungu a zapsání mě na frpflégung."
Švejk pohyboval se tak volně spoleŁensky v kanceláłi i 1. marškumpanie, jako by byl s Vaňkem nejlepším kamarádem, na coś śŁetní šikovatel reagoval prostě slovy: "Polośte to na stłl."
"Uděláte velice dobłe, Sie Rechnungsfeldwebel, kdyś nás necháte o samotě se Švejkem," s povzdechem łekl nadporuŁík Lukáš.
Vaněk odešel a złstal stát za dvełmi, aby poslouchal, co ti dva si budou povídat.
Napłed neslyšel niŁeho, nebo Švejk i nadporuŁík LukᚠmlŁeli. Oba se dlouho na sebe dívali a pozorovali se. Lukᚠse díval na Švejka, jako by chtěl ho hypnotizovat, jako kohoutek stojící proti kułeti a chystající se na ně vrhnout.
Švejk, jako vśdy, díval se svĹźm vlahĹźm, něśnĹźm pohledem na nadporuŁíka Lukáše, jako by chtěl mu łíct: Opět pohromadě, má sladká duše, teď uś nás nic nerozdvojí, młj holoubku.
A kdyś dlouho se nadporuŁík neozĹźval, vĹźraz oĹí ŠvejkovĹźch promluvil s lítostivou něhou: Tak łekni něco, młj zlatĹź, vyjádłi se!
NadporuŁík Lukᚠpłerušil toto trapné ticho slovy, do kterĹźch snaśil se vlośit notnou porci ironie: "Pěkně vás vítám, Švejku. Děkuji vám za návštěvu. Vida, to jsou k nám hosti."
Nezdrśel se však a zlost minulĹźch dnł vybila se hroznou ranou pěstí do stolu, kde poskoŁil kalamáł a vypryskl inkoust na lénungslistu.
SouŁasně vyskoŁil nadporuŁík Lukáš, postavil se těsně k Švejkovi a załval na něho: "Vy dobytku," a poŁal chodit v śzké prostołe kanceláłe, płiŁemś si vśdy płed Švejkem odplivl.
"Poslušné hlásím, pane obrlajtnant," łekl Švejk, kdyś nadporuŁík Lukᚠnepłestával chodit a zułivě odhazovat do kouta zmaŁkané chuchvalce papíru, pro kterĹź si vśdy došel ke stolu, "śe jsem psaní łádné odevzdal. Našel jsem šastně paní Kákonyiovou a mohu łíct, śe je to velice hezká śenská, já ji sice viděl jenom, kdyś plakala..."
NadporuŁík Lukᚠsi sedl na kavalec śŁetního poddłstojníka a chraplavĹźm hlasem zvolal: "Kdy bude tomu konec, Švejku."
Švejk odpověděl, jako by byl płeslechl: "Potom jsem tam měl malinkou nepłíjemnost, ale vzal jsem všechno na sebe. Voni mně sice nevěłili, śe si dopisuju s tou paní, tak jsem psaní raději spolkl płi vejslechu, abych jim spletl kaśdou stopu. Potom jsem se nějak Łirou náhodou, jinak si to nemłśu vysvětlit, zapletl do nějakĹź malinkĹź a velice nepatrnĹź rvaŁiŁky. I z toho jsem se dostal a uznali mou nevinnost a poslali mé k regimentsraportu a zastavili u divizijního soudu celĹź vyšetłování. V regimentskanceláłi byl jsem pár minut, aś płišel pan obrst a ten mně trochu vynadal a łekl, śe se mám ihned u vás, pane obrlajtnant, hlásit jako ordonanc, a poruŁil mně, abych vám oznámil, śe vás śádá, abyste hned płišel k němu kvłli marškumpaŁce. Je uś tomu víc neś płl hodiny, ale von pan obrst nevěděl, śe mne ještě potáhnou do regimentskanceláłe a tam śe budu sedět ještě płes Łtvrt hodiny, poněvadś mám za tu celou dobu zadrśenej lénunk a měl mně bĹźt vyplacen od regimentu, a ne od kumpaŁky, poněvadś jsem byl vedenej jako regimentsarestant. Vłbec mají to tam všechno pomíchanĹź a spletenĹź, śe by se Łlověk z toho zjanŁil..."
NadporuŁík Lukᚠłekl, oblékaje se rychle, kdyś slyšel, śe měl bĹźt jiś płed płlhodinou u plukovníka Schrödra: "Vy jste mně, Švejku, zas pomohl na nohy." Řekl to tak zoufalĹźm hlasem, plnĹźm beznadějnosti, śe Švejk pokusil se ho uchlácholit płátelskĹźm slovem, které volal, kdyś nadporuŁík Lukᚠłítil se ze dvełí: "Ale von pan obrst poŁká, von nemá beztoho co dělat "
Za chvíli po odchodu nadporuŁíkově vstoupil do kanceláłe śŁetní šikovatel Vaněk.
Švejk seděl na śidli a płikládal tím zpłsobem do malĹźch śeleznĹźch kamínek, śe házel kousky uhlí otevłenĹźmi dvíłky dovnitł. Kamínka Łoudila a smrděla a Švejk pokraŁoval dál v zábavě, nevšímaje si Vaňka, kterĹź chvíli pozoroval Švejka, pak ale kopl do dvíłek kamen a łekl Švejkovi, aby se odtud klidil.
"Pane rechnungsfeldvébl," pravil dłstojně Švejk, "dovoluji si vám prohlásit, śe vašemu rozkazu nemłśu vyhovět płi nejlepší vłli klidit se tłebas z celĹźho lágru, nebot já podléhám vyššímu nałízení. - Já jsem totiś zde ordonanc," łekl hrdě dodatkem, "pan obršt Schröder mě sem płidělil k 11. marškumpaŁce k panu obrlajtnantovi Lukášovi, u kterého jsem byl pucflekem, ale svou płirozenou inteligencí jsem byl povĹźšenej na ordonanc. My jsme s panem obrlajtnantem uś starĹź známĹź. Čímpak vy jste v civilu, pane rechnungsfeldvébl?"
ÚŁetní šikovatel Vaněk byl tak płekvapen tím familiérním sousedskĹźm tĂłnem dobrého vojáka Švejka, śe nedbaje své dłstojnosti, kterou velice rád ukazoval płed vojáky kumpanie, odpověděl, jako by byl Švejkłv podłízenĹź:
"Já jsem takto drogista Vaněk z Kralup."
"Já jsem se taky uŁil materialistou," łekl Švejk, "u nějakĹźho pana Kokošky na PerštĹźně v Praze. To byl náramnej podivín, a kdyś jsem mu jednou vomylem ve sklepě zapálil sud benzínu a von vyhołel, tak mne vyhnal a grémium mne uś nikde nepłijalo, takśe jsem se kvłli pitomĹźmu sudu benzínu nemoh douŁit. Vyrábíte také kołení pro krávy?"
Vaněk zavrtěl hlavou.
"U nás se vyrábělo kołení pro krávy se svěcenĹźmi obrázky. Von byl nᚠpan šéf Kokoška náramné nábośnej Łlověk a doŁetl se jednou, śe svatej Pelegrinus pomáhal płi nafouknutí dobytka. Tak si dal natisknout někde na Smíchově obrázky sv. Pelegrinusa a dal je posvětit v Emauzích za 200 zl. A potom jsme je płikládali do balíŁkł toho našeho kołení pro krávy. Krávě se to kołení namíchalo do teplĹź vody, dalo se jí napít z dłezu a płitom se dobytku płedŁítala modlitbiŁka k sv. Pelegrinovi, kterou slośil pan Tauchen, nᚠpłíruŁí. To kdyś byly ty obrázky sv. Pelegrina vytištěny, tak ještě na druhou stranu bylo potłeba natisknout nějakou modlitbiŁku. Tak si veŁer zavolal nᚠstarej Kokoška pana Tauchena a łek mu, aby do rána sestavil nějakou modlitbiŁku na ten obrázek a na to kołení, aś płijde v deset hodin do krámu, śe uś to musí bejt hotovĹź, aby to šlo do tiskárny, śe uś krávy Łekají na tu modlitbiŁku. Bud', anebo. Slośit ji pěkné a má zlatku na prkně, nebo młśe za Łtrnáct dní jít. Pan Tauchen se celou noc potil a płišel ráno celĹź nevyspalĹź votvírat krám a neměl nic sepsanĹźho. Dokonce zapomněl, jak se ten svatej do toho kołení pro krávy jmenuje. Tak ho vytrh z bídy nᚠsluha Ferdinand. Ten uměl všechno. Kdyś jsme sušili na płdě hełmánkovĹź thé, tak si tam vśdycky vlez, zul si boty a nauŁil nás, śe se płestanou nohy potit. Chytal holuby na płdě, uměl votvírat pult s penězma a ještě nás uŁil jinejm melouchłm se zbośím. Já jako kluk jsem měl doma takovou lékárnu, kterou jsem si płines z krámu domł, śe ji neměli ani u milosrdnejch. A ten pomoh panu Tauchenovi, jen łek: ,Tak to sem dají, pane Tauchen, at se na to kouknu,` hned mu poslal pan Tauchen pro pivo. A neś jsem pivo płines, tak uś nᚠsluha Ferdinand byl s tím napolovic hotov a uś płedŁítal:
Z nebes łíše płicházím,
blahou pověst płináším.
Kráva, tele, kaśdĹź vłl
potłebuje jako słl
Kokoškovo kołení,
jeś ho zbaví trápení...
Potom, kdyś vypil pivo a połádné si lízl tinktury amáry, šlo mu to rychle a dokonŁil to ve vokamśiku moc hezky:
Vynašel to Pelegrinus svatĹź,
jeden balík za dva zlatĹź.
SvatĹź Pelegrine, chraň nám naše stádo,
které tvé kołení vśdycky pije rádo.
VděŁnĹź hospodáł tě chvalozpěvem slaví,
svatĹź Pelegrine, chraň nám naše krávy...
Potom, kdyś płišel pan Kokoška, pan Tauchen šel s ním do komptoáru, a kdyś vyšel ven, ukazoval nám dva zlatníky, ne jeden, jak měl slíbeno, a chtěl se s panem Ferdinandem rozdělit napolovic. Ale sluhu Ferdinanda, kdyś viděl ty dva zlatníky, chyt najednou mamon. Že prej ne, buď všechno, anebo nic. Tak tedy pan Tauchen mu nedal nic a nechal si ty dvě zlatky pro sebe, vzal mě vedle do magacínu, dal mně pohlavek a łek, śe dostanu takovĹźch pohlavkł sto, kdyś se někde vopováśím łíct, śe on to nesestavoval a nespisoval, i kdyby si šel Ferdinand stěśovat k našemu starĹźmu, śe musím łíct, śe sluha Ferdinand je lháł. Musel jsem mu to vodpłísáhnout płed nějakĹźm plucarem s estragonovĹźm voctem. A ten nᚠsluha se zaŁal mstít na tom kołení pro krávy. Míchali jsme to ve velkĹźch bednách na płdě, a tu von, kde moh smect myší hovínka, tak je płinášel a míchal je do toho kołení. Potom sbíral po ulici koňskĹź kobliśky, sušil si to doma, roztloukal v hmośdżłi na kołení a házel to taky do kołení pro krávy s obrazem sv. Pelegrina. A na tom ještě neměl dost. dural do těch beden, vydělal se do nich a rozmíchal to, śe to bylo jako kaše s otrubami."
Ozvalo se zvonění telefonu. ÚŁetní šikovatel skoŁil k nasluchátku a mrzutě je odhodil: "Musím jít do regimentskanceláłe. Tak najednou, to se mně nelíbí."
Švejk byl opět sám.
Za chvíli ozval se opět telefon.
Švejk se poŁal dorozumívat: "Vaněk? Ten šel do regimentskanceláłe. Kdo je u telefonu? Ordonanc od i 1. marškumpanie. Kdo je tam? Ordonanc od 12. maršky? Servus, kolego. Jak se jmenuji? Švejk. A ty? Braun. NemᚠpłíbuznĹźho nějakĹźho Brauna v Pobłeśní tłídě v Karlíně, klobouŁníka? Že nemáš, śe ho neznáš... Já ho taky neznám, já jsem jen jednou jel kolem elektrikou, tak mně ta firma padla do voka. Co je novĹźho? - Já nic nevím. - Kdy pojedem? - Já jsem ještě s nikĹźm vo odjezdu nemluvil. Kam máme ject?"
"Ty hňupe, s marškou na front."
"Vo tom jsem ještě neslyšel."
"To jseš pěknej ordonanc, Nevíš, jestli tvłj lajtnant...
"Młj je obrlajtnant...
"To mᚠjedno, tedy tvłj obrlajtnant šel na bešprechunk k obrstovi?"
"Von si ho tam pozval."
"Tak vidíš, nᚠtam šel taky a vod 13. maršky taky, právě jsem mluvil s ordonancem vod ní po telefonu. Mně se ten kvalt nelíbí. A nevíš nic, jestli se pakuje u muziky?"
"Já vo niŁem nevím."
"Nedělej ze sebe vola. Vid, śe vᚠrechnungsfeldvébl dostal uś wagonenavízo? Kolik máte manšaftu?
"Já nevím."
"Ty pitomŁe, copak tě seśeru. (Je slyšet, jak muś u telefonu mluví vedle: "Vem si, Franto, druhĹź sluchátko, abys viděl, jakou tam mají u 11. maršky blbou ordonanc.") - HalĂł, spíš tam nebo co? Tak vodpovídej, kdyś se tě kolega ptá. Ty tedy ještě nic nevíš? Nezapírej. Nełíkal nic vᚠrechnungsfeldvébl, śe budete fasovat konzervy? Že jsi s ním vo takovĹźch věcech nemluvil? Ty blboune jeden. Že ti do toho nic není? (Je slyšet smích.) Jseš nějak praštěnej pytlem. Aś budeš tedy něco vědět, tak nám to k 12. marškumpaŁce zatelefonuj, ty zlatej synáŁku blbej. Vodkuď jseš?"
"Z Prahy."
"To bys měl bejt chytłejší... A ještě něco. Kdy šel vᚠrechnungsfeldvébl do kanceláłe?"
"Płed chvilkou ho zavolali."
"Vida, a napłed jsi to nemoh łíct. Nᚠšel taky płed chvilkou, to se něco peŁe. Nemluvil jsi s trénem?"
"Nemluvil."
"Pro Jeśíše Krista, a to łíkáš, śe jseš z Prahy. Ty se vo nic nestaráš. Kde lítᚠcelĹź dni?"
"Já jsem teprve płišel płed hodinou vod divizijního soudu."
"To je jinĹź śrádlo, kamaráde, to se ještě dnes płijdu na tebe podívat. Vodzvoň dvakrát "
Švejk si chtěl zapálit fajfku, kdyś se opět ozval telefon. "Vlezte mně na záda s vaším telefonem," pomyslil si Švejk, "budu se s vámi bavit."
Telefon drnŁel však neśprosně dál, takśe Švejka koneŁně płešla trpělivost, on vzal sluchátko a załval do telefonu:
"HalĂł, kdo tam? Zde ordonanc Švejk od 11. marškumpanie."
V odpovědi poznal Švejk hlas svého nadporuŁíka Lukáše: "Co tam děláte všichni, kde je Vaněk, zavolejte ihned Vaňka k telefonu."
"Poslušně hlásím, pane obrlajtnant, nedávno zazněl telefon."
"Poslyšte, Švejku, já nemám Łasu se s vámi bavit. Telefonní rozhovory na vojně, to není śádné tlachání po telefonu, kdyś někoho zveme, aby nás šel navštívit k obědu. Telefonní rozhovory musí bĹźt jasné a krátké. Płi telefonních rozhovorech odpadá i to ,poslušně hlásím, pane obrlajtnant`. Ptám se vás tedy, Švejku, máte płi ruce Vaňka? A jde hned k telefonu."
"Nemám ho płi ruce, poslušně hlásím, pane obrlajtnant, byl płed chvíli vodvolanej vodtud z kanceláłe, młśe bĹźt tomu ani ne Łtvrt hodiny, do regimentskanceláłe."
"Aś płijdu, tak si to s vámi, Švejku, spravím. Nemłśete se vyjadłovat struŁně? Dejte si teď dobrĹź pozor na to, co vám povídám. Rozumíte jasné, abyste se potom nevymlouval, śe to v telefonu chraptělo? Okamśité, jakmile pověsíte sluchátko..."
Pauza. Nové zvonění, Švejk bere sluchátko a je zasypán spoustou nadávek: "Vy dobytku, uliŁníku, lotłe jeden. Co to děláte, proŁ płerušujete rozhovor?"
"Vy jste prosím łekl, abych pověsil sluchátko."
"Já jsem za hodinu doma, Švejku, a pak se těšte... Vy tedy hned se seberte, jděte do baráku a najděte nějakého cuksfíru, tłebas Fuchse, a łekněte mu, śe má ihned vzít deset muśł a jít s nimi do magacínu fasovat konzervy. Opakujte to, co má jít dělat?"
"Jít s deseti muśi do magacínu fasovat konzervy pro kumpanii."
"KoneŁně jednou neblbnete. Já zatím budu telefonovat Vaňkovi do regimentskanclaje, aby šel také do magacínu a płevzal je. Jestli płijde zatím do baráku, a nechá všeho a běśí laufšrit do magacínu. A teď zavěste sluchátko."
Švejk hezkou chvíli hledal marně nejen cuksfíru Fuchse, ale i ostatní šarśe. Byli u kuchyně, obírali maso z kostí a těšili se pohledem na uvázaného Balouna, kterĹź stál sice pevné opłen nohama na zemi, poněvadś se nad ním slitovali, ale zato poskytoval zajímavĹź pohled. Jeden z kuchałł płinesl mu maso na śebru a strŁil mu ho do huby a uvázanĹź vousatĹź obr Baloun, nemaje mośnosti manipulovat rukama, opatrné posunoval kost v śstech, balancuje ji pomocí zubł a dásní, płiŁemś ohlodával maso s vĹźrazem lesního muśe.
"Kdopak je tady z vás cuksfíra Fuchs?" otázal se Švejk, kdyś koneŁné je zastihl.
Četał Fuchs neuznal ani za vhodné se płihlásit, kdyś viděl, śe se po něm ptá nějakĹź obyŁejnĹź pěšák.
"Jáłku," łekl Švejk, "jak dlouho se ještě budu ptát? Kdepak je cuksfíra Fuchs?"
Četał Fuchs vystoupil a pln dłstojnosti zaŁal nadávat všemośnĹźm zpłsobem, śe on není śádnĹź cuksfíra, śe je pan cuksfíra, śe se nemá łíkat "Kde je cuksfíra?", ale "Poslušně hlásím, kde je pan cuksfíra?" U jeho cuku, kdyś někdo nełekne "Ich melde gehorsam", śe dostane hned płes drśku.
"Pomalu," łekl rozváśně Švejk, "hned se seberou, jdou do baráku, vezmou tam deset muśł a laufšrit s nimi k magacínu, budete fasovat konzervy."
Četał Fuchs byl tak płekvapen, śe vypravil ze sebe jen: "Cośe?"
"ŽádnĹź cośe," odpověděl Švejk, "já jsem ordonanc jedenáctĹź marškumpanie a právě płed chvílí jsem mluvil po telefonu s panem obrlajtnantem Lukášem. A ten łek: ,Laufšrit s deseti muśi k magacínu.` Jestli nepłjdete, pane cuksfíra Fuchse, tak ihned jdu nazpátek k telefonu. Pan obrlajtnant si vĹźhradně płeje, aby vy jste šel. Je to zbyteŁnĹź vłbec vo tom mluvit. ,Telefonní rozhovor,` łíká pan nadporuŁík Lukáš, ,musí bejt krátkĹź, jasnĹź. Kdyś se łekne ,cuksfíra Fuchs jde`, tak von pude. TakovĹź rozkaz, to není śádnĹź tlachání po telefonu, jako kdybychom někoho zvali na oběd. Na vojně, zejména ve válce, je kaśdĹź vopośdění zloŁin. Kdyś ten cuksfíra Fuchs hned nepude, aś mu to vohlásíte, tak mně to hned zatelefonujte a já uś si to s ním spravím. Z cuksfíry Fuchse nezbyde ani památka.` PaneŁku, vy pana obrlajtnanta neznáte."
Švejk podíval se vítězoslavně po šarśích, ktełí jeho vystoupením byli opravdu płekvapeni i deprimováni.
Četał Fuchs zabruŁel cosi nesrozumitelně a rychlĹźm krokem odcházel, płiŁemś Švejk za ním volal: "Mohu tedy telefonovat panu obrlajtnantovi, śe je to všechno v połádku?"
"Hned budu s deseti maníkama u magacínu," ozval se od baráku Łetał Fuchs, a Švejk nepromluviv jiś ani slova odcházel ze skupiny šarśí, které byly stejně płekvapeny jako Łetał Fuchs.
"Uś to zaŁíná," łekl malĹź desátník Blaśek, "budeme pakovat."

Kdyś se Švejk vrátil do kanceláłe 11. marškumpaŁky, neměl opět Łasu zapálit si dĹźmku, nebo ozval se opět telefon. Se Švejkem mluvil poznovu nadporuŁík Lukáš:
"Kde běháte, Švejku? Zvoním uś potłetí a nikdo se mně neozve."
"Sháněl jsem to, pane obrlajtnant."
"Uś tedy šli?"
"To se ví, śe šli, ale ještě nevím, jestli tam budou. Mám tam snad doběhnout ještě jednou?"
"Našel jste tedy cuksfíru Fuchse?"
"Našel, pane obrlajtnant. Napłed na mě łek ,Cośe?`, a teprve kdyś jsem mu vysvětlil, śe telefonní rozhovory musejí bejt krátkĹź a jasnĹź..."
"Nebavte se, Švejku...Vaněk se ještě nevrátil?"
"Nevrátil, pane obrlajtnant."
"Nełvete tak do telefonu. Nevíte, kde by moh bejt ten zatracenĹź Vaněk?"
"Nevím, pane obrlajtnant, kde by moh bejt ten zatracenej Vaněk."
"V kanceláłi u regimentu byl a někam odešel. Myslím, śe bude asi v kantĹźně. Jděte tedy, Švejku, za ním a łekněte mu, aby hned šel do magacínu. Potom ještě něco. Najděte hned kaprála Blaśka a łekněte mu, aby hned odvázal toho Balouna, a Balouna pošlete ke mně. Pověste sluchátko!"
Švejk se opravdu zaŁal starat. Kdyś našel desátníka Blaśka a sdělil mu rozkaz nadporuŁíkłv tĹźkající se odvázání Balouna, zabruŁel kaprál Blaśek: "Mají strach, kdyś jim teŁe do bot."
Švejk šel se podívat na odvázání a doprovázel Balouna po cestě, poněvadś se šlo tím směrem souŁasně ke kantĹźně, kde měl najít śŁetního šikovatele Vaňka.
Baloun se díval na Švejka jako na svého spasitele a sliboval mu, śe se s ním rozdělí o kaśdou zásilku, kterou dostane z domova.
"U nás teď budou zabíjet," mluvil Baloun melancholicky, "mᚠrád špekbułt s krví nebo bez krve? Jen si łekni, já dneska veŁer píšu domł. Moje prase bude mít tak asi sto padesát kilo. Má hlavu jako buldok a takovĹź prase je nejlepší. Z takovejch prasat nejsou śádnĹź uhejbáci. To je moc dobrá rasa, která uś něco vydrśí. Bude mít sádla na vosum prstł. Kdyś jsem byl doma, tak jsem si dělal jitrnice sám a vśdycky jsem se tak naládoval prejtu, śe jsem moh prasknout. LoňskĹź prase mělo sto šedesát kilo. - Ale to bylo prase," łekl nadšeně, tiskna silně ruku Švejkovi, kdyś se rozcházeli, "vychoval jsem ho jen na samĹźch bramborech a sám jsem se divil, jak mu pěkně płibĹźvá. Šunky jsem dal do slanĹźho láku, a takovej pěknej peŁenej kousek z láku s bramborovejma knedlíkama, posypanejma škvarkama, a se zelím, to je pošušňáníŁko. Po tom se pije piviŁko. Člověk je takovej spokojenej. A to nám všechno vojna vzala."
VousatĹź Baloun těśce vzdychl a odcházel k plukovní kanceláłi, zatímco Švejk zamíłil do kantĹźny starou alejí vysokĹźch lip.
ÚŁetní šikovatel Vaněk seděl mezitím spokojeně v kantĹźně a vyprávěl nějakému známému štábnímu šikovateli, kolik se mohlo vydělat płed válkou na emailovĹźch barvách a cementovĹźch nátěrech.
Štábní šikovatel byl jiś nemośnĹź. Dopoledne płijel jeden statkáł od Pardubic, kterĹź měl syna v lágru, a dal mu slušnĹź śplatek a celé dopoledne ho hostil dole ve městě.
Nyní seděl zoufale, śe uś mu nic nechutná, nevěděl ani, o Łem mluví, a na rozhovor o emailovĹźch barvách vłbec nereagoval.
Obíral se svĹźmi vlastními płedstavami a blábolil cosi, śe by měla vést lokálka z Tłeboně do Pelhłimova a zas nazpátek.
Kdyś Švejk vstoupil, Vaněk ještě jednou snaśil se štábnímu šikovateli vysvětlit v Łíslicích, co se vydělalo na jednom kilogramu cementového nátěru na stavby, naŁeś štábní šikovatel odpověděl śplně z cesty: "Na zpáteŁní cestě zemłel, zanechal pouze dopisy."
Spatłiv Švejka, spletl si ho patrné s nějakĹźm. jemu nemilĹźm Łlověkem a poŁal mu nadávat, śe je błichomluvec.
Švejk płistoupil k Vaňkovi, kterĹź byl téś v kuráśi, ale byl płitom velice płíjemnĹź a milĹź.
"Pane rechnungsfeldvébl," hlásil mu Švejk, "mají hned jít k magacínu, tam uś Łeká cuksfíra Fuchs s 10 maníky, budou se fasovat konzervy. Mají běśet laufšrit. Pan obrlajtnant dvakrát uś telefonoval."
Vaněk se dal do smíchu: "A to bych byl blázen, miláŁku. To bych sám sobě musel vynadat, młj anděli. Všechno má dost Łasu, nehołí, dítě zlatĹź. Aś pan obrlajtnant Lukᚠbude tolikrát vypravovat marškumpaŁky jako já, pak teprve młśe o něŁem mluvit a zbyteŁné nebude nikoho obtěśovat se svĹźm laufšritem.
To já uś dostal v regimentskanceláłi takovĹź rozkaz, śe zítra pojedem, aby se pakovalo a šlo hned fasovat na cestu. A co jsem udělal, šel jsem pěkně sem na Łtvrtku vína, sedí se mně tu pěkné a nechám to všechno běśet. Konzervy złstanou konzervama, fasuňk fasuňkem. Já znám magacín lepší neś pan obrlajtnant a vím, co se na takovĹźm bešprechunku pánł oficírł u pana obršta mluví. To si pan obršt jen płedstavuje ve své fantazii, śe jsou v magacíně konzervy. Magacín našeho regimentu nikdy śádnĹź konzervy neměl v zásobě a dostával je od płípadu k płípadu od brigády nebo si je vypłjŁoval od jinĹźch regimentł, s kterĹźmi se dostal do styku. Jenom benešovskému regimentu jsme dluśni płes tłi sta konzerv. Cheche. A si łíkají płi bešprechunku, co chtějí, śádnĹź kvalt. Však on jim magacinér, aś tam naši płijdou, sám łekne, śe se zbláznili. Ani jedna marška nedostala na cestu konzervy. - Viď, ty stará bramboro," obrátil se na štábního šikovatele. Ten však bud' usínal, nebo dostával nějaké malé delirium, poněvadś odpověděl:
"Kdyś kráŁela, drśela nad sebou otevłenĹź deštník."
"Nejlépe uděláte," pokraŁoval śŁetní šikovatel Vaněk, "kdyś necháte všechno plavat. Jestli se dnes łeklo v regimentskanclaji, śe se zítra pojede, tak tomu nesmí věłit ani malé dítě. Młśeme ject bez vagĂłnł? Płi mně se ještě telefonovalo na nádraśí. Nemají tam ani jeden volnĹź vagĂłn. To bylo zrovna tak s poslední marškou. Stáli jsme tenkrát dva dny na nádraśí a Łekali, aś se nad námi někdo smiluje a pošle pro nás vlak. A potom jsme nevěděli, kam pojedeme. Ani obršt to nevěděl, uś jsme projeli potom celou Maďárii, a połád nikdo nic nevěděl, jestli pojedeme na Srbsko nebo na Rusko. Na kaśdé stanici se mluvilo płímo se štábem divize. A my byli jen taková záplata. Płišili nás koneŁné pod Duklu, tam nás rozflákali a my se jeli znovu zformírovat. Jen śádnej kvap. Všechno se během Łasu vyjasní a na nic se nemusí spěchat. Jawohl, nochamol. - Víno mají zde dnes neobyŁejně dobré," mluvil dál Vaněk, neposlouchaje ani, jak si breptá pro sebe štábní šikovatel:
"Glauben Sie mir, ich habe bisher wenig von meinem Leben gehabt. Ich wundere mich über diese Frage."
"Co bych si dělal zbyteŁné starosti s odjezdem maršbataliĂłnu. To s první marškou, s kterou jsem jel, bylo to všechno v śplném połádku za dvě hodiny. U druhĹźch maršek našeho tehdejšího maršbataliĂłnu chystali se na to uś celé dva dny. Ale u nás byl kumpaniekomandantem lajtnant Płenosil, velkĹź fešák, a ten nám łek: ,Nespěchejte, hoši,` a šlo to jako na másle. Dvě hodiny płed odjezdem vlaku jsme teprve zaŁti pakovat. Uděláte dobłe, kdyś se taky posadíte..."
"Nemohu," łekl s hroznĹźm sebezapłením dobrĹź voják Švejk, "musím do kanceláłe, coś kdyby někdo telefonoval."
"Tak tedy jděte, moje zlato, ale pamatujte si pro śivot, śe to není od vás hezké a śe pravĹź ordonanc nesmí bĹźt nikdy tam, kde je ho tłeba. Nesmíte tak płíliš horlivé se hnát do sluśby. Není opravdu nic ošklivějšího nad splašeného ordonance, kterĹź by chtěl celou vojnu seśrat, dušinko milá."
Ale Švejk byl jiś za dvełma a spěchal do kanceláłe své marškumpanie.
Vaněk złstal opuštěn, poněvadś se rozhodně nemohlo łíct, śe by mu štábní šikovatel poskytoval spoleŁnost.
Ten se udělal śplné pro sebe a blábolil, hladě Łtvrtku vína, prapodivné věci beze vší souvislosti Łesky i německy:
"Mnohokrát prošel jsem touto vesnicí a neměl jsem ani potuchy o tom, śe je na světě. In einem halben Jahre habe ich meine Staatsprüfung hinter mir und meinen Doktor gemacht. Stal se ze mne starĹź mrzák, děkuji vám, Lucie. Erscheinen sie in schön ausgestatteten Bänden - snad je tu někdo mezi vámi, jenś se na to pamatuje."
ÚŁetní šikovatel z dlouhé chvíle bubnoval si nějakĹź pochod, ale nemusel se dlouho nudit, nebo otevłely se dvełe a vstoupil kuchał z dłstojnické mináśe Jurajda a płilepil se na jednu śidli.
"My jsme dnes," zabreptal, "dostali rozkaz jít fasovat na cestu koňak. Poněvadś jsme neměli proutěnou láhev od rumu prázdnou, museli jsme ji vyprázdnit. To nám to dalo. S manšaftem u kuchyně to śplně seklo. PłepoŁítal jsem se o několik porcí, pan obršt płišel pozdě a na něho se nedostalo. Tak mu tam dělají teď omeletku. To je vám legrace."
"Je to pěkné dobrodruśství," poznamenal Vaněk, kterému se płi víně vśdy velice líbila hezká slova.
Kuchał Jurajda se dal do filosofování, coś fakticky odpovídalo jeho bĹźvalému zaměstnání. Vydával totiś do vojny okultistickĹź Łasopis a knihovnu Záhady śivota a smrti.
Na vojně ulil se k dłstojnické kuchyni regimentu a velice Łasto płipálil nějakou peŁeni, kdyś se zabral do Łtení płekladu staroindickĹźch sśter Pragnâ-Paramitâ (Zjevená moudrost).
Plukovník Schröder měl ho rád jako zvláštnost u regimentu, nebo která dłstojnická kuchyně mohla se pochlubit kuchałem okultistou, kterĹź nazíraje do záhad śivota a smrti, płekvapil všechny takovou dobrou svíŁkovou nebo s takovĹźm ragś, śe pod Komárovem smrtelně raněnĹź poruŁík Dufek volal stále po Jurajdovi.
"Ano," łekl zŁistajasna Jurajda, kterĹź se drśel sotva na śidli a Łpěl na deset honł rumem, "kdyś se nedostalo dnes na pana obršta a kdyś viděl jen dušené brambory, tu upadl do stavu gaki. Víte, co je to gaki? To je stav hladovĹźch duchł. I łekl jsem: ,Máte, pase obršt, dosti síly k płekonání osudového urŁení, śe s~ na vás nedostala telecí ledvina? V karmě je urŁeno, abyste, pane obršt, dostal dnes k veŁełi bájeŁnou omeletu se sekanĹźmi a dušenĹźmi telecími játry.` - MilĹź płíteli," łekl po chvíli tiše k śŁetnímu šikovateli, płiŁemś udělal mimovolně nějakĹź posuněk rukou, kterĹźm płevrhl všechny sklenice, které byly płed ním na stole.
"Je nebytelnost všech zjevł, tvarł a věcí," łekl po tomto Łinu zasmušile kuchał okultista. "Útvar je nebytelnost a nebytelnost je śtvar. Nebytelnost není rozdílna od śtvaru, śtvar není rozdílnĹź od nebytelnosti. Co je nebytelnost, to je śtvar, co je śtvar, to je nebytelnost."
Kuchał okultista zahalil se v roucho mlŁení, podepłel si hlavu o ruku a díval se na mokrĹź, politĹź stłl.
Štábní šikovatel blábolil dále něco, co nemělo ani hlavy, ani paty:
"Obilí zmizelo z polí, zmizelo - in dieser Stimmung erhielt er Einladung und ging zu ihr - svatodušní svátky jsou na jałe."
ÚŁetní šikovatel Vaněk bubnoval zas dál na stłl, pil a obŁas vzpomněl, śe na něho Łeká deset muśł s Łetałem u skladiště.
Płi této vzpomínce se vśdy usmál pro sebe a máchl rukou.
Kdyś se pozdě vrátil do kanceláłe 11. marškumpanie, našel Švejka u telefonu.
"Útvar je nebytelnost a nebytelnost je śtvar," vypravil ze sebe a vlezl si obleŁenĹź na kavalec a ihned usnul.
A Švejk seděl połád u telefonu, poněvadś płed dvěma hodinami s ním hovołil nadporuŁík Lukáš, śe je stále ještě u bešprechungu u pana plukovníka, a zapomněl mu łíct, śe młśe od telefonu odejít.
Potom s ním mluvil po telefonu Łetał Fuchs, kterĹź po celou tu dobu Łekal s deseti muśi nejen marně na śŁetního šikovatele, ale dokonce shledal, śe je skladiště zavłeno.
Nakonec někam odešel a deset muśł jeden po druhém vrátilo se do svého baráku.
ObŁas bavil se Švejk tím, śe vzal sluchátko a naslouchal. Byl to telefon nějakého nového systému, kterĹź se zaváděl právě u armády, a měl tu vĹźhodu, śe bylo slyšet dosti jasně a złetelně cizí telefonní rozhovory po celé lince.
Trén si nadával s dělostłeleckĹźmi kasárnami, saperáci vyhrośovali vojenské poště, vojenská stłelnice vrŁela na odděleni strojních pušek.
A Švejk seděl stále u telefonu...
Porada u plukovníka se prodluśovala.
Plukovník Schröder rozvíjel nejnonější teorie polní sluśby a zejména kladl dłraz na vrhaŁe min.
Mluvil páté płes deváté, o tom, jak stála fronta płed dvěma měsíci dole i na vĹźchodě, o dłleśitosti płesného spojení mezi jednotlivĹźmi Łástmi, o otravnĹźch plynech, o stłelbě na nepłátelské aeroplány, o zásobování muśstva v poli, a pak płešel na vnitłní poměry ve vojsku.
Rozhovołil se o poměru dłstojníkł k muśstvu, muśstva k šarśím, o płebíhání na frontách k nepłíteli a o politickĹźch událostech a o tom, śe padesát procent ŁeskĹźch vojákł je ,politisch verdächtig`.
"Jawohl, meine Herren, der Kramarsch, Scheiner und KlĂłfatsch." Většina dłstojníkł si płitom myslela, kdy uś płestane dědek cancat, ale plukovník Schröder śvanil dál o novĹźch śkolech novĹźch maršbataliĂłnł, o padlĹźch dłstojnících pluku, o zepelínech, španělskĹźch jezdcích, o płísaze.
Płi tom posledním si vzpomněl nadporuŁík Lukáš, śe kdyś celĹź maršbataliĂłn płísahal, śe se płísahy nezśŁastnil dobrĹź voják Švejk, poněvadś v té době seděl u divizijního soudu.
A płišlo mu to najednou k smíchu. Bylo to jako hysterickĹź smích, kterĹźm nakazil několik dłstojníkł, mezi kterĹźmi seděl, Łímś vzbudil pozornost plukovníkovu, kterĹź právě płešel na zkušenosti získané płi śstupu německĹźch armád v Ardenách. Popletl si to všechno a skonŁil: "Pánové, to není k smíchu."
Potom se všichni odebrali do dłstojnického kasina, poněvadś plukovníka Schrödra volal štáb brigády k telefonu.
Švejk klímal u telefonu dál, kdyś ho vtom probudilo zvonění.
"HalĂł," slyšel, "zde regimentskanclaj."
"HalĂł," odpověděl, "zde kanclaj 11. marškumpanie."
"Nezdrśuj," slyšel hlas, "vezmi si tuśku a piš. Płijmi telefonogram: 11. Marschkumpanie..." Nyní následovaly za sebou nějaké věty v podivném chaosu, poněvadś do toho mluvila 12. i 13. marškumpanie souŁasně, a telefonogram śplně se ztratil v té panice zvukł. Švejk nerozuměl ani slova. Nakonec se to utišilo a Švejk porozuměl: "HalĂł, halĂł, tak tel' to płeŁti a nezdrśuj."
"Co mám płeŁíst?"
"Co mᚠpłeŁíst, vole? Telefonogram!"
"takej telefonogram?"
"Krucihiml, copak jseš hluchej? Telefonogram, co jsem ti diktoval, blboune."
"Já nic neslyšel, někdo zde do toho mluvil."
"Ty vopice jedna, copak myslíš, śe se budu jen s tebou bavit? Tak płijmeš telefonogram, nebo ne? Mᚠtuśku a papír? Že nemáš, ty hovado, śe mám poŁkat, aś to najdeš? To jsou vojáci. Tak co, bude to? Že uś jseš płipravenej? KoneŁně, śe jsi se vyhrabal. Snad jsi se na to nepłevlík, ŁlověŁe, tak poslouchej: 11. Marschkumpanie. Opakuj to!"
"11. Marschkumpanie..."
"Kumpaniekommandant, mᚠto? Opakuj to!"
"Kumpaniekommandant!..."
"Zur Besprechung morgen... Jseš hotov? Opakuj to!"
"Zur Besprechung morgen..."
"Um neun Uhr. - Unterschrift. Víš, co je to Unterschrift, vopice, to je podpis. Opakuj to!"
"Um neun Uhr. - Unterschrift. Víš - co - je to Unterschrift, vopice - to - je - podpis."
"Ty pitomŁe jeden. Tedy podpis: Oberst Schröder, hovado. Mᚠto? Opakuj to!"
"Oberst Schröder, hovado."
"Dobłe, ty vole. Kdo płijmul telefonogram?" "
"Já.
"Himlhergot, kdo je to ten já?"
"Švejk. Ještě něco?"
"Zapla pánbłh, uś nic. Ale mᚠse jmenovat Kráva. - Co je u vás novĹźho?"
"Nic. Všechno płi starĹźm."
"To jseš rád, viď? U vás prej dneska někoho uvázali."
"Jenom pucfleka pana obrlajtnanta, seśral mu mináś. Nevíš, kdy se jede?"
"ČlověŁe, to je otázka, to neví ani dědek. Dobrou noc! Máte tam blechy?"
Švejk polośil sluchátko a poŁal budit śŁetního šikovatele Vaňka, kterĹź se zułivě bránil, a kdyś s ním zaŁal Švejk tłást, uhodil ho do nosu. Pak si lehl na błicho a kopal kolem do kavalce.
Švejkovi se však płece podałilo Vaňka tak dalece probudit, śe ten protíraje si oŁi, obrátil se naznak a uděšeně se optal, co se stalo.
"Tak dalece nic," odpověděl Švejk, "já bych se jen rád s vámi poradil. Ted' právě jsme dostali telefonogram, śe má zas zítra o 9. hodině płijít pan obrlajtnant Lukᚠk bešprechungu k panu obrstovi. Já tel nevím, na Łem jsem. Mám mu to jít vyłídit hned, nebo aś ráno? Já jsem dlouho váhal, jestli vás mám probudit, kdyś jste tak pěkně chrápal, ale pak jsem si myslel, nevídáno, radši se poradíš..."
"Proboha vás prosím, nechte mne spát," zaśpěl Vaněk, zívaje na celé kolo, "jděte tam aś ráno a nebulte mne!" Płevalil se na bok a okamśitě opět usnul. Švejk šel opět k telefonu, posadil se a poŁal klímat na stole. Probudilo ho zvonění.
"HalĂł, 11. marškumpanie."
"Ano, 11. marškumpanie, kdo tam?"
"13. marška. HalĂł. Kolik mᚠhodin? Já se nemłśu dovolat centrály. Mě nejdou nějak dlouho ablézovat."
"Nám to stojí."
"Tak jste na tom jako my. Nevíš, kdy se pojede? Nemluvil jsi s regimentskanclaj?"
"Tam vědí hovno, jako my."
"Nebulte sprostá, sleŁno. Uś jste fasovali konzervy? Vod nás tam šli a nepłinesli nic. Magacín byl zavłenej."
"Naši taky płišli s prázdnem."
"To je vłbec zbyteŁná panika. Kam myslíš Ĺ›e pojedem?"
"Do Ruska."
"Já myslím, śe spíš do Srbska. To uvidíme, aś budem v Pešti. Jestli nás povezou napravo, tak z toho kouká Srbsko, a nalevo Rusko. Máte uś brotsaky? Prej teď bude zvĹźšenej lénunk? Hraješ frische viere? Hraješ? Tak płijel zejtra. My to válíme kaśdej veŁír. Kolik je vás tam u telefonu? Sám? Tak se na to vyflákni a jdi leśet. To máte u vás divnĹź połádky. Žes k tomu płišel jako slepej k houslím? Nu, koneŁně mé płišli ablézovat. Hnípej sladce."
A Švejk také u telefonu sladce usnul, zapomenuv zavěsit sluchátko, takśe ho nikdo nerušil ze spánku na stole a telefonista v plukovní kanceláłi látełil, śe se nemłśe dozvonit k 11. marškumpanii s novĹźm telefonogramem, aby do zítłka do dvanácti hodin se sdělil do plukovní kanceláłe poŁet těch, ktełí nebyli oŁkováni proti tyfu.
NadporuŁík Lukᚠseděl ještě zatím v dłstojnickém kasině s vojenskĹźm lékałem Šanclerem, kterĹź sedě obkroŁmo na śidli, tágem bil v pravidelnĹźch płestávkách o podlahu a płitom pronášel tyto věty za sebou: "SaracénskĹź sultán Salah-Edin poprvé uznal neutralitu sanitního sboru.
Má se peŁovat o raněné na obou stranách.
Mají se jim zaplatiti léky a ošetłování za náhradu vĹźloh z druhé strany.
Má bĹźt dovoleno poslat jim lékałe a jejich pomocníky s pasy generálł.
Také mají zajatí ranění bĹźt posláni zpět pod ochranou a zárukou generálł nebo vyměněni. Ale slouśit mohou potom dál.
Nemocní na obou stranách nemají bĹźt zajímáni a utraceni, nĹźbrś dopraveni do bezpeŁí do špitálł a má bĹźt dovoleno ponechati jim stráś, která jako nemocní má se vrátit s pasy generálł. To platí i pro polní duchovní, lékałe, chirurgy, lékárníky, ošetłovatele nemocnĹźch, pomocníky a pro jiné osoby urŁené k obsluze nemocnĹźch, které nesmějí bĹźt zajaty, nĹźbrś tĹźmś zpłsobem musí bĹźt poslány zpět."
Doktor Šancler zlomil płitom jiś dvě tága a stále ještě nebyl hotov se svĹźm podivnĹźm vĹźkladem o péŁi o raněné ve válce, vplétaje do vĹźkladu neustále cosi o nějakĹźch generálskĹźch pasech.
NadporuŁík Lukᚠdopil Łernou kávu a šel domł, kde našel vousatého obra Balouna, zaměstnaného tím, śe si v koflíku smaśil na lihovém płístroji nadporuŁíka Lukáše nějakĹź salám.
"Osměluju se," zakoktal Baloun, "dovoluji si, poslušně hlásím..."
Lukᚠpodíval se na něho. V tom okamśiku mu płipadal jako velké dítě, naivní tvor a nadporuŁíkovi Lukášovi bylo najednou líto, śe ho dal uvázat kvłli jeho velkému hladu.
"Jen si vał, Baloune," łekl, odpínaje si šavli, "zítra ti dám płipsat ještě jednu porci chleba."
NadporuŁík Lukᚠsedl si ke stolu a byl v takové náladě, śe zaŁal psát sentimentální psaní své tetiŁce.
Milá tetiŁko!
Právě jsem dostal rozkaz, abych byl płipraven se
svou marškumpanií k odjezdu na front. Młśe bĹźt,
śe toto psaní jest poslední, které ode mne
dostaneš, nebo jsou všude kruté boje a naše
ztráty jsou veliké. Proto jest mně těśké ukonŁit
tento dopis slovem "Na shledanou!" Spíše se hodí
poslat Ti poslední sbohem!
"To ostatní dopíšu aś ráno," pomyslil si nadporuŁík Lukᚠa šel si lehnout.
Kdyś Baloun viděl, śe nadporuŁík tvrdé usnul, poŁal opět šmejdit a slídit po bytě jako švábi v noci. Otevłel kufłík nadporuŁíkłv a nakousl jednu tabulku Łokolády, lekl se však, kdyś nadporuŁík sebou ze spaní trhl. Ulośil spěšné nakousnutou Łokoládu do kufłíku a ztišil se.
Pak šel se podívat potichounku, co to psal nadporuŁík.
PłeŁetl a byl pohnut, zejména tím "posledním sbohem!"
Lehl si na svłj slamník u dvełí a vzpomínal na domov a na zabíjaŁky.
Nemohl se zbavit śivé płedstavy, jak propichuje tlaŁenku, aby dostal z ní vzduchu, jinak śe płi vałení praskne.
A płi vzpomínce na to, jak u sousedł jednou praskl celĹź špekbułt a rozvałil se, usnul nepokojnĹźm spánkem.
Zdálo se mu, śe si pozval nějakého nešiku łezníka a tomu śe płi nabíjení jitrnic praskají jitrnicová stłívka. Potom zas, śe łezník zapomněl udělat 269 jelita, śe se ztratil ovar a śe se nedostává špejlł na jitrnice. Potom se mu zdálo něco o polním soudu, poněvadś ho chytli, kdyś tahal z polní kuchyně kus masa. Nakonec viděl sám sebe, śe visí na jedné lípě v aleji vojenského tábora v Brucku nad Litavou.

Kdyś se Švejk probudil s probouzejícím se jitrem, které płišlo ve vłni vałenĹźch kávovĹźch konzerv ze všech rotnĹźch kuchyní, mechanicky, jako by právě skonŁil telefonní rozhovor, pověsil sluchátko a podnikl po kanceláłi malou ranní procházku, płiŁemś si zpíval.
ZaŁal hned zprostłedka textu písně, jak voják se płevleŁe za holku a jde za svou milou do mlĹźna, kde ho polośí mlynáł k dcełi, ale płedtím volá na mlynáłku:
Panímámo, dej veŁełi,
a ta holka poveŁełí.
Mlynáłka nakrmí podlého chlapa. A potom rodinná tragédie:
Mlynáłovic ráno vstali,
na dvełích napsáno měli:
"Vaše dcera Anna Nána
uś není poctivá panna."
Švejk vlośil do konce písně tolik hlasu, śe kanceláł ośila, nebo se probudil śŁetní šikovatel Vaněk a tázal se, kolik je hodin.
"Právě płed chvilkou odtroubili budíŁka."
"To vstanu aś po kafi," rozhodl se Vaněk, kterĹź měl vśdy na všechno dost Łasu, "beztoho tak jako tak zas nás budou dnes sekĹźrovat s nějakĹźm kvaltem a budou Łlověka honit zbyteŁné, jako vŁera s těmi konzervami..." Vaněk zívl a optal se, zdali kdyś płišel domł, dlouho nełeŁnil.
"Jen tak trochu z cesty," łekl Švejk, "połád jste něco ze sebe vyráśel o nějakejch outvarech, śe outvar není outvar a to, co není outvar, śe je outvar a ten outvar śe zas není outvar. Ale płemohlo vás to brzo a zaŁal jste brzo chrápat, jako kdyś łeśe pilou."
Švejk se zamlŁel, prošel se ke dvełím a zpět ke kavalci śŁetního šikovatele, płed kterĹźm se zastavil a prohodil:
"Co se mĹź osoby tĹźká, pane rechnungsfeldvébl, kdyś jsem to slyšel, co vy jste vo těch outvarech povídal, tak jsem si vzpomněl na nějakĹźho Zátku, plynárníka; von byl na plynární stanici na LetnĹź a rozsvěcoval a zas zhasínal lampy. Byl to osvětovej muś a chodíval po všech mośnejch putykách na LetnĹź, poněvadś mezi rozsvěcováním a zhasínáním lamp je dlouhá chvíle, a potom k ránu na plynárenské stanici vedl zrovna takovĹź hovory jako vy, jenśe ten zas łíkal: ,Kostka je hrana, proto je kostka hranatá.` Já to slyšel na vlastní voŁi, kdyś mě jeden vośralej policajt płedved pro zneŁištění ulice vomylem místo na policejní stráśnici na plynárenskou stráśnici. - A potom," łekl Švejk tiše, "to s tím Zátkou po Łase skonŁilo moc špatné. Dal se do mariánskĹź kongregace, chodil s nebeskĹźma kozama na kázání pátera Jemelky k SvatĹźmu Ignáci na Karlovo náměstí a zapomenul jednou zhasnout, kdyś byli misionáłi na Karláku u SvatĹźho Ignáce, plynovĹź svítilny ve svĹźm rajĂłně, takśe tam hołel po ulicích plyn nepłetrśitě po tłi dny a noci. - To je velmi špatnĹź," pokraŁoval Švejk, "kdyś se najednou Łlověk zaŁne plést do nějakĹźho filosofování, to vśdycky smrdí delirium tremens. Płed léty k nám płelośili od pětasedmdesátejch nějakĹźho majora Blühera. Ten vśdy jednou za měsíc dal si nás zavolat a postavit do Łtverce a rozjímal s námi, co je to vojenská vrchnost. Ten nepil nic jiného neś slivovici. ,Kaśdej oficír, vojáci,` vykládal nám na dvołe v kasárnách, ,je sám vod sebe nejdokonalejší bytost, která má stokrát tolik rozumu jako vy všichni dohromady. Nad oficíra si vłbec, vojáci, nic dokonalejšího nemłśete płedstavit, i kdyś byste na to mysleli po celej svłj śivot. Kaśdej oficír je bytost nutná, kdeśto vy jste, vojáci, jen bytosti pouze nahodilĹź, vy młśete existovat, ale nemusíte. Kdyby płišlo, vojáci, k vojně a vy jste padli za císałe pána, dobrá, tím by se moc nezměnilo, ale kdyby napłed pad vᚠoficír, teprve pak byste viděli, jak jste na něm závislí a jaká je to ztráta. Oficír musí existovat, a vy vlastně máte svou existenci jen vod pánł oficírł, vy od nich pocházíte, vy se bez oficírł neobejdete, vy se bez svĹź vojenskĹź vrchnosti ani neuprdnete. Pro vás je oficír, vojáci, mravní zákon, at tomu rozumíte nebo ne, a poněvadś kaśdej zákon musel mít svĹźho zákonodárce, vojáci, je to jen oficír, ke kterému se cítíte a musíte cítit bĹźt vším povinni a beze vší vyjímky plnit kaśdĹź jeho nałízení, byt i se vám to nezamlouvalo:
Potom jednou, kdyś ukonŁil, chodil kolem Łtverce a ptal se jednoho po druhżm:
,Co pocituješ, kdyś to płetáhneš?`
Dávali takovĹź zmatenĹź vodpovědi, jako śe to ještě nepłetáhli nebo śe je jim po kaśdĹźm płetáhnutí špatné vod śaludku, jeden pochoval kasárníka a tak dále. Ty všechny hned porouŁel major . Blüher vodvádět stranou, śe potom vodpłldne budou dělat klenkiibunky na dvołe za trest, śe nedovedou se vyjádłit, co pocitujou. Neś płišla łada na mě, vzpomněl jsem si, o Łem on posledně s námi rozjímal, a kdyś płišel ke mně, docela klidné jsem mu łek:
,Poslušné hlásím, pane major, śe kdyś płetáhnu, pocituju v sobě vśdy jakejsi nepokoj, strach ' a vşŁitky svědomí. Jestli však, kdyś dostanu płes Łas, vrátím se v połádku vŁas do kasáren, tu se mé zmocňuje nějakej blaśivej pokoj, leze na mne vnitłní spokojenost.`
Všechno se kolem smálo a major Blüher se na mne rozkłik: ,Po tobě leda, chlape, lezou štěnice, kdyś chrníš na kavalci. Von si, chlap mizerná, ještě dělá legraci.`
A dostal jsem za to takovĹź špangle, aś jedna radost."
"Na vojně to jinak nejde," łekl śŁetní šikovatel, protahuje se líně na své posteli, "to uś je tak vśitĹź, a odpovíš jak chceš, a dělᚠco děláš, vśdy nad tebou musí viset mraŁno a hromy zaŁnou bít. Bez toho není mośná disciplína."
"Docela dobłe łeŁeno," pravil Švejk. "Na to nikdy nezapomenu, jak zavłeli rekruta Pecha. Lajtnant od kumpanie byl nějakej Moc a ten si shromáśdil rekruty a ptal se kaśdĹźho, vodkud je.
,Vy rekruti zelení, zatracení,` povídá k nim, ,vy se musíte nauŁit vodpovídat jasné, płesné a jako kdyś biŁem mrská. Tak to zaŁnem. Odkud jste, Pechu?` Pech byl inteligentní Łlověk a vodpověděl: ,Dolní Bousov, Unter Bautzen, 267 domł, 1936 obyvatelł ŁeskĹźch, hejtmanství JiŁín, okres Sobotka, bĹźvalé panství Kost, farní chrám svaté Katełiny ze 14. století, obnovenĹź hrabětem Václavem Vratislavem NetolickĹźm, škola, pošta, telegraf, stanice Łeské obchodní dráhy, cukrovar, mlĹźn s pilou, samota Valcha, šest vĹźroŁních trhł.` A tu uś po něm skoŁil lajtnant Moc a poŁal mu sázet jednu po druhĹź płes hubu a kłiŁel: ,Tu mᚠjeden vĹźroŁní trh, tu mᚠdruhej, tłetí, Łtvrtej, pátej, šestej: A Pech, tłebas byl rekrut, hlásil se k batalionsraportu. V kanceláłích byla tenkrát taková veselá pakáś, tak napsala, śe jde k batalionsraportu kvłli vĹźroŁním trhłm v Dolním Bousově. Batalionskomandantem byl major Rohell. ,Also, was gibt's?` otázal se Pecha a ten spustil: ,Poslušné hlásím, pane majore, śe v Dolním Bousově je šest vĹźroŁních trhł: Jak na něho major Rohell załval, zadupal a hned ho dal odvést na magorku do vojenskĹźho špitálu, vod tĹź doby byl z Pecha nejhorší voják, samej trest "
"Vojáky je těśko vychovávat," łekl śŁetní šikovatel Vaněk zívaje. "Voják, kterĹź nebyl na vojně potrestán, není voják. To snad platilo v míru, śe voják, kterĹź si odbyl bez trestu svou sluśbu, měl potom płednost v civilní sluśbě. Dnes právě ti nejhorší vojáci, ktełí jindy v míru nevylezli z arestu, jsou ve válce nejlepšími vojáky. Pamatuji se u osmé maršky na infanteristu Sylvanusa. Ten měl dłív trest za trestem, a jaké tresty. NeostĹźchal se ukrást kamarádovi poslední krejcar, a kdyś płišel do gefechtu, tak první prostłíhal dráthindrnisy, zajmul tłi chlapy a jednoho hned po cestě odstłelil, śe prĹź mu nedłvěłoval. Dostal velkou stłíbrnou medalii, płišili mu dvě hvězdiŁky, a kdyby ho byli později nepověsili pod Duklou, byl by uś dávno cuksfírou. Ale pověsit ho museli, poněvadś po jednom gefechtu płihlásil se na rekognoscírunk a nějaká druhá patrola od jiného regimentu ho našla, jak šacoval mrtvoly. Našli u něho asi osm hodinek a mnoho prstenł. Tak ho pověsili u štábu brigády."
"Z toho je vidět," poznamenal moudłe Švejk, "śe kaśdej voják si musí sám vydobejt svĹźho postavení."
Ozval se telefon. ÚŁetní šikovatel šel k telefonu a bylo rozeznat hlas nadporuŁíka Lukáše, kterĹź se ptal, co je s konzervami. Potom bylo slyšet nějaké vşŁitky.
"Doopravdy nejsou, pane obrlajtnant," kłiŁel do telefonu Vaněk, "kdepak by byly, to je jen fantazie seshora od intendantstva. To bylo śplné zbyteŁné, ty lidi tam posílat. Já vám chtěl telefonovat. - Že jsem byl v kantĹźně? Kdośe to povídal? Ten okultista kuchał z oficírmináśe? Dovolil jsem si tam zajít. Víte, pane obrlajtnant, jak nazĹźval ten okultista tu paniku s těmi konzervami? ,Hrłzy nezrozeného`. Nikoliv, pane obrlajtnant, jsem śplné stłízliv. Co dělá ~vejk? Je zde. Mám ho zavolat? - ~vejku, k telefonu," łekl śŁetní šikovatel a dodal tiše: "A kdyby se vás ptal, jak jsem płišel, tak łekněte, śe v połádku."
Švejk u telefonu: "Švejk, poslušně hlásím, pane obrlajtnant "
"Poslyšte, Švejku, jak je to s těmi konzervami? Je to v połádku?"
"Nejsou, pane obrlajtnant, ani potuchy po nich není."
"Płál bych si, Švejku, abyste se vśdy u mne ráno hlásil, dokud jsme v lágru. Jinak budete stále u mne, aś pojedeme. Co jste dělal v noci?"
"Byl jsem u telefonu po celou noc." "Bylo něco nového?"
"Bylo, pane obrlajtnant "
"Švejku, nezaŁínejte zas blbnout. Hlásil někdo odněkud něco dłleśitého?"
"Hlásili, pane obrlajtnant, ale aś na devátou hodinu. Nechtěl jsem znepokojovat, pane obrlajtnant, byl jsem toho dalek."
"Tak mně ksakru uś łekněte, co je tak dłleśitého na devátou hodinu?"
"Telefonogram, pane obrlajtnant."
"Já vám nerozumím, Švejku."
"Já to mám napsáno, pane obrlajtnant: Płijměte telefonogram. Kdo je u telefonu? Mᚠto? Čti, nebo nějak podobně."
"Krucifix, Švejku, s vámi je kłíś. Řekněte mně obsah, nebo na vás skoŁím a dám vám takovou jednu. Tak co je?"
"Zas nějakej bešprechunk, pane obrlajtnant, dnes ráno v devět hodin u pana obršta. Chtěl jsem vás vzbudit v noci, ale pak jsem si to rozmyslel."
"To byste se byl moh také opováśit, burcovat mne kvłli kaśdej hlouposti, kdyś je na to dost Łasu aś ráno. Wieder eine Besprechung, der Teufel soli das alles buserieren! Pověste sluchátko, zavolejte mně k telefonu Vaňka."
ÚŁetní šikovatel Vaněk u telefonu: "Rechnungsfeldwebel Vaněk, Herr Oberleutnant."
"Vaňku, najděte mně okamśité jiného pucfleka. Ten lotr Baloun mně do rána seśral všechnu Łokoládu. Uvázat ho? Ne, dáme ho k saniterákłm. Chlap je jako hora, tak młśe tahat raněné z gefechtu. Pošlu ho hned k vám. Vyłiďte to v regimentskanclaj a vrate se hned ke kumpanii. Myslíte, śe brzy pojedem?"
"Není śádnĹź spěch, pane obrlajtnant. Kdyś jsme měli ject s devátou marškumpanií, tak nás tahali celé Łtyry dny za nos. S osmou jakbysmet. Jen s desátou to bylo lepší. To jsme byli felddienstfleck, v poledne jsme dostali rozkaz a veŁer jsme jeli, ale zato potom nás honili po celĹźch Uhrách a nevěděli, jakou díru na kterém bojišti mají s námi ucpat."
Během celé té doby, kdy nadporuŁík Lukᚠstal se velitelem jedenácté marškumpaŁky, ocitl se ve stavu zvaném synkretismus, to jest ve filosofii, śe usiloval rozpory pojmové vyrovnávati pomocí śstupkł aś k smíšení názorł.
Proto také odpověděl: "Ano, młśe bĹźt, to uś je tak. Nemyslíte tedy, śe se dnes pojede? V devět hodin máme bešprechunk s panem obrštem. - A propos, víte o tom, śe jste dienstführender? Já jen tak. Zjistěte mně...PoŁkejte, co byste mně měl zjistit...? Seznam šarśí s udáním, odkdy slouśí...Potom zásoby kumpanie. Nacionálnost? Ano, ano, to taky...Ale hlavně pošlete toho nového pucfleka...Co má dnes s manšaftem dělat fénrich Pleschner? Vorbereitung zum Abmarsch. ÚŁty? Płijdu podepsat po mináśi. Nikoho nepouštějte do města. Do kantĹźny v lágru? Po mináśi na hodinu...Zavolejte sem Švejka!...Švejku, vy złstanete zatím u telefonu."
"Poslušné hlásím, pane obrlajtnant, śe jsem ještě nepil kafé."
"Tak si płinesete kafé a złstanete tam v kanceláłi u telefonu, dokud vás nezavolám. Víte, co je to ordonanc?"
"Běhá to, pane obrlajtnant."
"Abyste tedy byl na místě, kdyś vás zavolám. Řekněte ještě jednou Vaňkovi, a pro mne vyhledá nějakého pucfleka. Švejku, halĂł, kde jste?"
"Zde, pane obrlajtnant, právě płinesli kafé." "Švejku, halĂł!"
"Slyším, pane obrlajtnant, kafé je śplně studenĹź."
"Vy uś znáte dobłe, co je to pucflek, Švejku. Prohlídněte si ho a potom mně to sdělte, co je to zaŁ. Pověste sluchátko."
Vaněk, srkaje Łernou kávu, do které si płilil rum z láhve s nápisem ,Tinte` (kvłli vší opatrnosti), podíval se na Švejka a łekl: "Ten nᚠobrlajtnant nějak kłiŁí do toho telefonu, rozuměl jsem kaśdému slovu. Vy musíte, Švejku, bĹźt velmi dobłe známĹź s panem obrlajtnantem."
"My jsme jedna ruka," odpověděl Švejk. "Jedna ruka druhou myje. My uś jsme spolu moc toho prodělali. Kolikrát uś nás chtěli vod sebe roztrhnout, ale zas jsme se sešli. Von se vśdy na mě spoleh se vším, aś se tomu kolikrát sám divím. Taky jste ted jisté slyšel, abych vám płipomněl ještě jednou, śe mu máte najít nějakĹźho novĹźho pucfleka a já śe si ho musím prohlídnout a dát vo něm dobrozdání. Von pan obrlajtnant s kaśdĹźm pucflekem není spokojenej."

Plukovník Schröder, kdyś si na konferenci zavolal všechny dłstojníky pochodového praporu, uŁinil tak opět s velkou láskou, aby se mohl vymluvit. Kromě toho bylo nutno uŁinit nějaké rozhodnutí v aféłe jednoroŁního dobrovolníka Marka, kterĹź nechtěl Łistit záchody a byl pro vzpouru poslán plukovníkem Schrödrem k divizijnímu soudu.
Od divizijního soudu płibyl právě vŁera v noci na hauptvachu, kde byl drśán pod stráśí. SouŁasně s ním dodán byl do plukovní kanceláłe płípis divizijního soudu, nesmírné zmatenĹź, ve kterém se poukazuje na to, śe v tomto płípadě nejde o vzpouru, poněvadś jednoroŁní dobrovolníci nemají Łistit záchody, nicméně śe však jde o superordinationsverletzung, kterżśto delikt młśe bĹźt prominut łádnĹźm chováním v poli. Z těchto dłvodł śe se obśalovanĹź jednoroŁní dobrovolník Marek posílá zpět k svému pluku a vyšetłování o porušení kázně zastavuje se aś do konce války a śe bude obnoveno płi nejbliśším płestupku, kterĹź spáchá jednoroŁní dobrovolník Marek.
Potom byl ještě druhĹź płípad. S jednoroŁním dobrovolníkem Markem dodán byl souŁasně na hauptvachu od divizijního soudu falešnĹź Łetał Teveles, kterĹź se nedávno objevil u regimentu, kam byl poslán z nemocnice v Záhłebě. Měl velkou stłíbrnou medalii, odznaky jednoroŁního dobrovolníka a tłi hvězdiŁky. Vyprávěl o hrdinskĹźch Łinech 6. maršové roty na Srbsku a śe zbyl z ní jen sám. Vyšetłováním bylo zjištěno, śe s 6. marškou na zaŁátku války odešel skuteŁně nějakĹź Teveles, kterĹź však neměl práva jednoroŁního dobrovolníka. Vyśádána byla zpráva od brigády, ku které byla 6. marška płikomandĹźrována, kdyś 2. prosince 1914 se utíkalo z Bělehradu, a zjištěno, śe v seznamu navrśenĹźch nebo vyznamenanĹźch stłíbrnĹźmi medaliemi není śádnĹź Teveles. Byl-li však pěšák Televes povĹźšen v bělehradské váleŁné kampani za Łetałe, nedalo se naprosto zjistit, poněvadś celá 6. marškumpanie se ztratila u cerkve sv. Sávy v Bělěhradě i se svĹźmi dłstojníky. U divizijního soudu hájil se Teveles tím, śe opravdu mu byla slíbena velká stłíbrná medalie a śe si ji proto v nemocnici koupil od jednoho Bosňáka. Co se tĹźká prĹźmkł jednoroŁního dobrovolníka, ty śe si płišil v opilství a śe je nosil dál proto, poněvadś byl stále opilĹź, maje śplavicí zeslabenĹź organismus.
Kdyś tedy zaŁal bešprechunk płed projednáním těchto dvou płípadł, sdělil plukovník Schröder, śe je nutné Łastěji se stĹźkat płed odjezdem, kterĹź nedá na sebe dlouho Łekat. Bylo mu sděleno z brigády, śe oŁekávají se rozkazy z divize. Muśstvo a je pohotově a kumpaniekomandanti a bedlivě se starají o to, aby nikdo nescházel. Opakoval potom ještě jednou všechno to, co płednášel vŁera. Podal opět płehled váleŁnĹźch událostí a śe nic nesmí potlaŁit ve vojsku bojovnou povahu a váleŁnou podnikavost.
Na stole byla płipevněna płed ním mapa bojiště s praporky na špendlíkách, ale praporky byly 281 płeházeny a fronty posunuty. Vytaśené špendlíky s praporky válely se pod stolem.
Celé bojiště hrozně złídil v noci kocour, kterého si chovali písałi v plukovní kanceláłi a kterĹź, kdyś se v noci vydělal na rakousko-uherské bojiště, chtěl lejno zahrabat, vytahal praporky a rozmazal lejno po všech pozicích, nacíkal na fronty a brückenkopfy a zanełádil všechny armádní sbory.
Plukovník Schröder byl velice krátkozrakĹź.
Dłstojníci pochodového praporu se zájmem se dívali, jak prst plukovníka Schrödra blíśí se k těm hromádkám.
"Odtud, pánové, k Sokalu na Bug," łekl plukovník Schröder věštecky a posunul ukazováŁek po paměti ke Karpatłm, płiŁemś zabołil jej do jedné z těch hromádek, jak se kocour staral udělat mapu bojiště plastickou.
"Was ist das, meine Herren?" otázal se s śdivem, kdyś se mu cosi nalepilo na prst. "Wahrscheinlich Katzendreck, Herr Oberst," odpověděl za všechny velice zdvołile hejtman Ságner.
Plukovník Schröder vyrazil do kanceláłe vedle, odkud bylo slyšet hrozné hłmění a hromování s płíšernou hrozbou, śe jim to dá všechno vylízat po kocourovi.
VĹźslech byl krátkĹź. Zjistilo se, śe kocoura płed Łtrnácti dny płitáhl do kanceláłe nejmladší písał Zwiebelfisch. Po tomto zjištění sebral Zwiebelfisch svĹźch pět švestek a starší písał ho odvedl na hauptvachu, kde bude tak dlouho sedět, aś do dalšího rozkazu pana plukovníka.
Tím byla vlastně ukonŁena celá konference. Kdyś se vrátil plukovník Schröder celĹź rudĹź v obliŁeji k dłstojnickému sboru, zapomněl, śe má ještě porokovat o osudu jednoroŁního dobrovolníka Marka a lśiŁetałe Tevelesa.
Řekl zcela krátce: "Prosím pány dłstojníky, aby byli pohotově a vyŁkávali další mé rozkazy a instrukce."
A tak złstali dál jednoroŁní dobrovolník i Teveles pod stráśí na hauptvaše, a kdyś později k nim płibyl Zwiebelfisch, mohli si zahrát mariᚠa po mariáši obtěśovat své stráśce śádostí, aby jim vychytali blechy na slamníku.
Potom tam ještě k nim strŁili frajtra Peroutku od 13. marškumpanie, kterĹź, kdyś se vŁera rozšíłila povést po lágru, śe se jede na pozici, se ztratil a byl ráno patrolou objeven u Bílé rłśe v Brucku. Vymlouval se, śe chtěl płed odjezdem prohlédnout známĹź skleník hraběte Harracha u Brucku a na zpáteŁní cestě śe zabloudil, a teprve ráno celĹź unavenĹź śe dorazil k Bílé rłśi. (Zatím spal s Rłśenkou od Bílé rłśe.)

Situace byla stále nevyjasněnou. Pojede se, nebo se nepojede. Švejk u telefonu v kanceláłi 11. maršky vyslechl nejrłznější názory, pesimistické i optimistické. 12. marškumpanie telefonovala, śe prĹź někdo z kanceláłe slyšel, śe se bude Łekat aś na cviŁení ve stłelbě s pohyblivĹźmi figurami a śe se pojede aś po feldmäßigschießübungách. Tento optimistickĹź názor nesdílela 13. marškumpaŁka, která telefonovala, śe právě se vrátil kaprál Havlík z města a slyšel od jednoho śelezniŁního złízence, śe uś vozy jsou na stanici.
Vaněk vytrhl Švejkovi sluchátko z ruky a kłiŁel rozŁileně, śe ajznboňáci vědí starého kozla, teď śe byl právě v plukovní kanceláłi.
Švejk setrvával u telefonu s opravdovou láskou a na všechny otázky, co je nového, odpovídal, śe se ještě nic urŁitého neví.
TakovĹźm zpłsobem odpověděl téś na otázku nadporuŁíka Lukáše:
"Co je u vás nového?"
"Ještě se nic urŁitého neví, pane obrlajtnant," stereotypně odvětil Švejk.
"Vy vole, pověste sluchátko."
Potom płišla łada telefonogramł, které Švejk płijal po delším nedorozumění. Płedně ten, kterĹź mu nemohl bĹźt diktován v noci, kdyś nezavěsil sluchátko a spal, tĹźkající se oŁkovanĹźch a neoŁkovanĹźch.
Potom zas zpośděnĹź telefonogram o konzervách, coś bylo jiś vŁera veŁer vyjasněno.
Pak telefonogram po všech bataliĂłnech, kumpaniích a Łástech pluku:
Kopie telefonogramu brigády No 75692
Płíkaz po brigádě Łis. 172
Płi vĹźkazech o hospodáłství polních kuchyní
sleduje tento połádek płi vyjmenování produktł
spotłebovanżch: 1. maso, 2. konzervy 3. Zelenina
Łerstvá, 4. sušená zelenina, 5. rżśe, 6. makarĂłny,
7. kroupy a krupice, 8. Brambory,
místo dłívějšího:
4. sušená zelenina, 5. Łerstvá zelenina.
Kdyś to płeŁetl Švejk śŁetnímu šikovateli, prohlásil Vaněk slavnostně, śe takové telefonogramy se házejí do latríny:
"To si vymyslil nějakĹź blbec u štábu armády, a uś to jde na všechny divize a brigády a pluky." Potom płijal Švejk ještě jeden telefonogram, kterĹź byl tak rychle diktován, śe Švejk z toho zachytil na blok jen to, co vypadalo jako šifra:
In der Folge genauer erlaubt gewesen oder das
selbst einem hingegen immerhin eingeholet
werden.
"To jsou všechno zbyteŁnosti," łekl Vaněk, kdyś se Švejk nehorázně divil, co napsal, a tłikrát za sebou si to hlasitě płedŁítal, "samé hlouposti, aŁkoliv Łertví, młśe to bĹźt také šifrováno, ale na to nejsme u nás u kumpanie załízeni. To se młśe také zahodit."
"Já si to taky myslím," łekl Švejk, "kdybych voznámil panu obrlajtnantovi śe má ,in der Folge genauer erlaubt gewesen oder das selbt einem hingegen immerhin eingeholet werden`, ještě by se urazil. - Někdo je vám nedłtklivĹź aś hrłza," pokraŁoval Švejk, zabołuje se opět ve vzpomínky. "Jednou jsem jel z VysoŁan elektrikou do Prahy a v Libni k nám płised nějakej pan NovotnĹź. Jakmile jsem ho poznal, šel jsem k němu na plošinu a dal jsem se s ním do hovoru, śe jsme oba z Draśova. On se ale na mne rozkłik, abych ho neobtěśoval, śe prĹź mne nezná. Já jsem mu to zaŁal vysvětlovat, aby se jen upamatoval, śe jsem jako malej hoch k němu chodil s matkou, která se jmenovala Antonie, otec śe se jmenoval Prokop a byl šafáłem. Ani potom nechtěl nic vědět o tom, śe se známe. Tak jsem mu ještě łekl, bliśší podrobnosti, śe v Draśově byli dva Novotní, Tonda a Josef. On śe je ten Josef, śe mně psali o něm z Draśova, śe postłelil svou śenu, kdyś ho kárala z pití. A tu se vám von rozpłáh, já jsem se uhnul a on rozbil tabuli na płední plošině, tu velkou płed łidiŁem. Tak nás vysadili, vodvedli a na komisałství se ukázalo, śe byl proto tak nedłtklivĹź, poněvadś vłbec se nejmenoval Josef NovotnĹź, ale Eduard Doubrava, a byl z Montgomery v Americe a zde byl navštívit płíbuznĹź, ze kterĹźch pocházela jeho rodina."
Telefon płerušil jeho vypravování a nějakĹź chraplavĹź hlas z oddílu strojních pušek se opět tázal, zdali se pojede. Je prĹź ráno bešprechunk u pana obršta.
Ve dvełích se objevil celĹź bledĹź kadet Biegler, největší blbec u kumpanie, poněvadś v jednoroŁácké škole se snaśil vyniknout svĹźmi vědomostmi. KĹźvl Vaňkovi, aby za ním vyšel na chodbu, kde s ním měl dlouhou rozmluvu.
Kdyś se Vaněk vrátil, usmíval se pohrdlivé.
"Je to kus vola," łekl k Švejkovi, "tady u naší maršky máme ale exempláłe. Byl taky u bešprechungu, a kdyś se rozcházeli, tak nałídil pan obrlajtnant, aby všichni cukskomandanti udělali kvérvizitu a aby byli płísní. A teď se mne płijde zeptat, jestli má dát uvázat Žlábka, poněvadś ten si vypucoval kvér petrolejem."
Vaněk se rozŁílil. "Na takovou blbost se mne ptá, kdyś ví, śe se jede do pole. Však si to pan obrlajtnant vŁera dobłe rozmyslil s tím uvázáním svého pucfleka. Taky jsem ale tomu mláděti łek, aby si dobłe rozmyslil dělat z manšaftu zvíłata."
"Kdyś uś mluvíte o tom pucflekovi," łekl Švejk, "nevíte snad, jestli jste uś nějakého sehnal pro pana obrlajtnanta?"
"Mějte fištrĂłn," odpověděl Vaněk, "na všechno je dost Łasu, ostatně já myslím, śe si pan obrlajtnant na Balouna zvykne, tu a tam mu něco ještě seśere a pak ho to taky pustí, aś budem v poli. Tam Łasto nebudou mít co śrát oba. Kdyś łeknu, śe Baloun złstane, tak se nedá nic dělat. To je moje starost a do toho nemá pan obrlajtnant co mluvit. Jen śádnĹź spěch."
Vaněk lehl si opět na svou postel a łekl: "Švejku, vypravujte mně nějakou anekdotu z vojenského śivota."
"To by šlo," odpověděl Švejk, "ale bojím se, śe zas bude někdo na nás zvonit "
"Tak to vypněte, Švejku, odšroubujte vedení nebo sejměte sluchátko."
"Dobrá," łekl Švejk, snímaje sluchátko, "já vám povím něco, co se hodí do tĹźhle situace, jenśe tenkrát místo vopravdovĹź vojny byly jen manévry a byla taky taková panika jako dnes, poněvadś se nevědělo, kdy vyrazíme z kasáren. Slouśil se mnou nějakej połíckej Šic, hodnej Łlověk, ale nábośnej a bojácnej. Ten si płedstavoval, śe manévry jsou něco hroznĹźho, śe lidi na nich padají śízní a saniteráci śe to sbírají jako padavky na marši. Proto pil do zásoby, a kdyś jsme vyrazili na manévry z kasáren a płišli k Mníšku, tak łíkal: ,Já to, hoši, nevydrśím, mě młśe zachránit jen sám pánbłh: Potom jsme płišli k Hołovicłm a tam jsme měli dva dny rast, poněvadś to byla nějaká mejlka a my jsme šli tak rychle kupłedu, śe bychom byli s ostatníma regimentama, kterĹź šly s námi po flíglech, zajali celej nepłátelskej štáb, coś by byla bejvala vostuda, poněvadś nᚠarmádní sbor měl to prosrat a nepłítel vyhrát, poněvadś u nepłátel bylo jedno utahanĹź arcikníśátko. Tak ten Šic proved tohle: Kdyś jsme lágrovali, sebral se a šel si něco koupit do nějakĹź vesnice za Hołovicema a vracel se k polednímu do lágru. Horko bylo, napałenej byl taky akorát, a tu uviděl na cestě sloup, na sloupu byla skłínka a v ní pod sklem docela malá soška sv. Jana NepomuckĹźho. Pomodlil se płed sv. Janem a povídá mu: ,To je ti horko, kdybys měl alespoň trochu se napít. Jseš tady na slunci, furt se asi potíš: Tak zatłepal feldflaškou, napil se a povídá: ,Nechal jsem ti taky lok, svatej Jene z Nepomuku.` Ale lek se, vyśunk to všechno a na svatĹźho Jána nezbylo nic. ,Jeśíšmarjá,` povídá, ,svatej Jene z Nepomuku, tohle mně musíš prominout, já ti to vynahradím, já tě vezmu s sebou do lágru a napojím tě tak slavně, śe nebudeš stát na nohou.` A milej Šic z lítosti nad sv. Janem z Nepomuku rozbil sklo, vytáhl sošku svatĹźho a strŁil si ji pod blłzu a vodnes do lágru. Potom 's ním sv. Jan Nepomuckej spal na slámě, nosil ho s sebou na marších v teleti a měl velkĹź štěstí v kartách. Kde jsme lágrovali, tam vyhrával, aś jsme płišli na Práchensko, leśeli jsme v Drahenicích a von všechno sakumpak prohrál. Kdyś jsme ráno vyrukovali, tak na hrušce u cesty visel svatej Jan Nepomuckej oběšenej. Tak, to je ta anekdota, a teď zas zavěsím sluchátko."
A telefon opět odnášel si záchvěvy nového nervového śivota, kdy stará harmonie klidu v lágru byla porušena.
V tu dobu nadporuŁík Lukᚠstudoval ve své komnatě právě doruŁené jemu od štábu pluku šifry s pouŁením, jak je luštit, a souŁasně sekrétní šifrovanĹź rozkaz o směru, kterĹźm se bude ubírat maršbataliĂłn na haliŁské hranice (první etapa).
7217 - 1238 - 457 - 2121 - 35 = Mošon
8922 - 375 - 7282 = Ráb
4432 - 1238 - 7217 - 35 - 8922 - 35 = Komarn
7282 - 9299 - 310 - 375 - 7881 - 298 - 475 7979 = Budapeš.
Luště tyto šifry povzdechl si nadporuŁík Lukáš: "Der Teufel soll das buserieren."

(c) Jaroslav Hašek 1923
<*>


Wyszukiwarka

Podobne podstrony:
Osudy dobrĂŠho vojĂĄka Ĺ vejka III
Osudy dobrĂŠho vojĂĄka Ĺ vejka IV
Osudy dobrĂŠho vojĂĄka Ĺ vejka I
Wykl II Dobr
Alchemia II Rozdział 8
Do W cyrkulacja oceaniczna II rok
Test II III etap VIII OWoUE
Recht 5 BVerfG II
Budownictwo Ogolne II zaoczne wyklad 13 ppoz
Język niemiecki dwujęzyczna arkusz II
Angielski II zaliczenie
przetworniki II opracowane
MiBM Zestaw II
Program wykładu Fizyka II 14 15
Neural Network II SCILAB
Administracja wodna II RP kopia U W II RP

więcej podobnych podstron