Jaroslav Ha�ek
Osudy dobr�ho voj�ka �vejka za sv�tov� v�lky

*�VOD
Velik� doba ś�d� velk� lidi. Jsou nepoznan� hrdinov�, skromn�, bez sl�vy a historie Napoleona. Rozbor jejich povahy zast�nil by i sl�vu Alexandra Macedonsk�ho. Dnes młśete potkat v praśskżch ulic�ch o�um�l�ho muśe, kterż s�m ani nev�, co vlastn� znamen� v historii nov� velk� doby. Jde skromn� svou cestou, neobt�śuje nikoho, a nen� t�ś obt�śov�n śurnalisty kteł� by ho prosili o interview. Kdybyste se ho ot�zali, jak se jmenuje, odpov�d�l by v�m prostince a skromn�: "J� jsem �vejk . . ."
A tento tichż skromnż o�um�lż muś jest opravdu ten starż dobrż voj�k �vejk, hrdinnż, stateŁnż, kterż kdysi za Rakouska byl v śstech v�ech obŁanł �esk�ho kr�lovstv� a jehoś sl�va nezapadne ani v republice.
M�m velice r�d toho dobr�ho voj�ka �vejka, a pod�vaje jeho osudy za sv�tov� v�lky jsem płesv�dŁen, śe vy v�ichni budete sympatizovat s t�m skromnżm, nepoznanżm hrdinou. On nezap�lil chr�m bohyn� v Efesu, jako to ud�lal ten hlup�k H�rostrates, aby se dostal do novin a �koln�ch Ł�tanek.
A to staŁ�.
AUTOR
(c) Jaroslav Ha�ek 1923

*I. kniha
*V Z�ZEM�

*1. kapitola
Zas�hnut� dobr�ho voj�ka �vejka do sv�tov� v�lky

"Tak n�m zabili Ferdinanda," łekla posluhovaŁka panu �vejkovi, kterż opustiv płed l�ty vojenskou sluśbu, kdyś byl definitivn� prohl�en vojenskou l�kałskou komis� za blba, śivil se prodejem psł, o�klivżch neŁistokrevnżch oblud, kterżm pad�lal rodokmeny.
Krom� tohoto zam�stn�n� byl stiśen revmatismem a mazal si pr�v� kolena opodeldokem.
"Kterżho Ferdinanda, pan� M�llerov�?" ot�zal se �vejk, nepłest�vaje si mas�rovat kolena, "j� zn�m dva Ferdinandy. Jednoho, ten je sluhou u drogisty Prł�i a vypil mu tam jednou omylem l�hev n�jak�ho maz�n� na vlasy, a potom zn�m je�t� Ferdinanda Koko�ku, co sb�r� ty ps� hov�nka. Vobou nen� ś�dn� �koda."
"Ale, milostpane, pana arciv�vodu Ferdinanda, toho z Konopi�t�, toho tlustżho, n�bośnżho:"
"Jeś�marj�," vykłikl �vejk, "to je dobrż. A kde se mu to, panu arciv�vodovi, stalo?"
"Pr�skli ho v Sarajevu, milostpane, z revolveru, v�d�. Jel tam s tou svou arcikn�śnou v automobilu:"
"Tak se pod�vejme, pan� M�llerov�, v automobilu. Jó, takovej p�n si to młśe dovolit, a ani si nepomysl�, jak takov� j�zda automobilem młśe ne�t'astn� skonŁit. A v Sarajevu k tomu, to je v Bosn�, pan� M�llerov�. To ud�lali asi Turci. My holt jsme jim tu Bosnu a Hercegovinu nem�li br�t. Tak vida, pan� M�llerov�. On je tedy pan arciv�voda uś na pravd� boś�. Tr�pil se dlouho?"
"Pan arciv�voda byl hned hotovej, milostpane. To v�d�, śe s revolverem nejsou ś�dnż hraŁky. Ned�vno taky si hr�l jeden p�n u n�s v Nusl�ch s revolverem a postł�lel celou rodinu i domovn�ka, kterej se �el pod�vat, kdo to tam stł�l� ve tłet�m poschod�:"
"N�kerej revolver, pan� M�llerov�, v�m ned� r�nu, kdybyste se zbl�znili. Takovejch syst�mł je moc. Ale na pana arciv�vodu si koupili jist� n�co lep��ho, a taky bych se cht�l vsadit, pan� M�llerov�, śe ten Łlov�k, co mu to ud�lal, se na to p�kn� vobl�k. To v�d�, stł�let pana arciv�vodu, to je moc t�śk� pr�ce. To nen�, jako kdyś pytl�k stł�l� hajnżho. Tady jde vo to, jak se k n�mu dostat, na takovżho p�na nesm�te j�t v n�jakżch hadrech. To mus�te j�t v cylindru, aby v�s nesebral dł�v policajt."
"Vono prej jich bylo v�c, milostpane:"
"To se samo sebou rozum�, pan� M�llerov�," łekl �vejk, konŁe mas�rov�n� kolen, "kdybyste cht�la zab�t pana arciv�vodu, nebo c�sałe p�na, tak byste se jist� s n�kżm poradila. V�c lid� m� v�c rozumu. Ten porad� to, ten vono, a pak se d�lo podał�, jak je to v tej na�� hymn�. Hlavn� v�c� je vyŁ�hat na ten moment, aś takovej p�n jede kolem. Jako, jestli se pamatujou na toho pana Lucheniho, co probod na�i nebośku Alśb�tu t�m piln�kem. Proch�zel se s n�. Pak v�łte n�komu; vod tż doby ś�dn� c�sałovna nechod� na proch�zky. A vono to Łek� je�t� moc osob. A uvid�j�, pan� M�llerov�, śe se dostanou i na toho cara a carevnu, a młśe bżt, nedej p�nbłh, i na c�sałe p�na, kdyś uś to zaŁti s jeho strżcem. Von m�, starej p�n, moc nepł�tel. Je�t� v�c neś ten Ferdinand. Jako ned�vno pov�dal jeden p�n v hospod�, śe płijde Łas, śe ty c�sałov� budou kapat jeden za druhżm a śe jim ani st�tn� n�vladnictv� nepomłśe. Pak nem�l na śtratu a hostinskż ho musel d�t sebrat. A von mu dal facku a str�śn�kovi dv�. Pak ho odvezli v ko�atince, aby se vzpamatoval. Jó, pan� M�llerov�, dnes se d�jou v�ci. To je zas ztr�ta pro Rakousko. Kdyś jsem byl na vojn�, tak tam jeden infanterista zastłelil hejtmana. Nal�doval flintu a �el do kancel�łe. Tam mu łekli, śe tam nem� co d�lat, ale on poł�d vedl svou, śe mus� s panem hejtmanem mluvit. Ten hejtman vy�el ven a hned mu napałil kas�rn�ka. Von vzal flintu a bouch ho pł�mo do srdce. Kulka vylet�la panu hejtmanovi ze zad a je�t� ud�lala �kodu v kancel�łi. Rozbila fla�ku inkoustu a ten polil śłedn� akta."
"A co se stalo s t�m voj�kem?" ot�zala se po chv�li pan� Miill�rov�, kdyś �vejk se obl�kal.
"Vob�sil se na k�and�," łekl �vejk, Łist� si tvrdż klobouk. "A ta k�anda nebyla ani jeho. Tu si vypłjŁil od profousa, śe prż mu padaj� kalhoty. M�l Łekat, aś ho zastłelej�? To v�d�, pan� M�llerov�, śe v takovż situaci jde kaśd�mu hlava kolem. Profousa za to degradovali a dali mu �est m�s�cł. Ale von si je nevodsed�l. Utek do �vejcar a dneska tam d�l� kazatele ��kż c�rkve. Dneska je m�lo poctivcł, pan� M�llerov�. J� si płedstavuju, śe se pan arciv�voda Ferdinand tak� v tom Sarajevu zmejlil v tom Łlov�kovi, co ho stłelil. Vid�l n�jak�ho p�na a myslil si: To je n�jakej poł�dnej Łlov�k, kdyś mn� vol� sl�vu. A zat�m ho ten p�n bouch. Dal mu jednu nebo n�kolik?"
"Noviny p�ou, milostpane, śe pan arciv�voda byl jako łe�eto. Vystł�lel do n�ho v�echny patrony."
"To jde n�ramn� rychle, pan� M�llerov�, stra�n� rychle. J� bych si na takovou v�c koupil brovnink. Vypad� to jako hraŁka, ale młśete s t�m za dv� minuty postł�let dvacet arciv�vodł, hubenejch nebo tlustejch. AŁkoliv, mezi n�mi łeŁeno, pan� M�llerov�, śe do tlustżho pana arciv�vody se tref�te jist�jc neś do hubenżho. Jestli se pamatujou, jak tenkr�t v Portugalsku si postł�leli toho svżho kr�le. Byl taky takovej tlustej. To v�te, śe kr�l nebude płece hubenej. J� tedy te� jdu do hospody U kalicha, a kdyby n�kdo sem płi�el pro toho ratl�ka, na kterżho jsem vzal z�lohu, tak mu łeknou, śe ho m�m ve sv�m psinci na venkov�, śe jsem mu ned�vno kup�roval u�i a śe se te� nesm� płev�śet, dokud se mu u�i nezahoj�, aby mu nenastydly. Kl�Ł daj� k domovnici:"
V hospod� U kalicha sed�l jen jeden host. Byl to civiln� str�śn�k Bretschneider, stoj�c� ve sluśb�ch st�tn� policie. Hostinskż Palivec myl t�cky a Bretschneider se marn� snaśil nav�zat s n�m v�śnż rozhovor.
Palivec byl zn�mż spros��k, kaśd� jeho druh� slovo byla zadnice nebo hovno. Płitom byl ale seŁt�lż a upozor�oval kaśd�ho, aby si płeŁetl, co napsal o posledn�m płedm�t� Victor Hugo, kdyś l�Łil posledn� odpov��' star� gardy Napoleonovy AngliŁanłm v bitv� u Waterloo.
"To m�me p�kn� l�to," navazoval Bretschneider svłj v�śnż rozhovor.
"Stoj� to v�echno za hovno," odpov�d�l Palivec, ukl�daje t�cky do sklen�ku.
"Ty n�m to p�kn� v tom Sarajevu vyvedli," se slabou nad�j� ozval se Bretschneider.
"V jakżm Sarajevu?" ot�zal se Palivec, "v tej nuselskej vin�rn�? Tam se perou kaśdej den, to v�d�, Nusle:"
"V bosensk�m Sarajevu, pane hostinskż. Zastłelili tam pana arciv�vodu Ferdinanda. Co tomu ł�k�te?"
"J� se do takovżch v�c� nepletu, s t�m a� mn� kaśdej pol�b� prdel," odpov�d�l slu�n� pan Palivec, zapaluje si dżmku, "dneska se do toho m�chat, to by mohlo kaśd�mu Łlov�kovi zlomit vaz. J� jsem śivnostn�k, kdyś n�kdo płijde a d� si pivo, tak mu ho natoŁ�m. Ale n�jakż Sarajevo, politika nebo nebośt�k arciv�voda, to pro n�s nic nen�, t 1 z toho nic nekouk� neś Pankr�c:"
Bretschneider umlkl a d�val se zklaman� po pust� hospod�.
"Tady kdysi visel obraz c�sałe p�na," ozval se op�t po chv�li, "pr�v� tam, kde te� vis� zrcadlo:"
"Jó, to maj� pravdu," odpov�d�l pan Palivec, "visel tam a sraly na n�j mouchy, tak jsem ho dal na płdu. To v�te, je�t� by si n�kdo mohl dovolit n�jakou pozn�mku a mohly by bżt z toho nepł�jemnosti. Copak to potłebuju?"
"V tom Sarajevu muselo to bżt asi o�klivż, pane hostinskż."
Na tuto z�ludn� pł�mou ot�zku odpov�d�l pan Palivec neobyŁejn� opatrn�:
"V tuhle dobu bżv� v Bosn� a Hercegovin� stra�nż horko. Kdyś jsem tam slouśil, tak museli d�vat na�emu obrlajtnantovi led na hlavu."
"U kter�ho pluku jste slouśil, pane hostinskż?"
"Na takovou maliŁkost se nepamatuju, j� jsem se nikdy o takovou hovadinu nezaj�mal a nikdy jsem nebyl na to zv�davej," odpov�d�l pan Palivec, "pł�li�n� zv�davost �kod�:"
Civiln� str�śn�k Bretschneider definitivn� umlkl a jeho zachmułenż vżraz se zlep�il teprve pł�chodem �vejka, kterż, vstoupiv do hospody, poruŁil si Łern� pivo s touto pozn�mkou:
"Ve V�dni dneska taky maj� smutek." Bretschneidrovy oŁi zasv�tily plnou nad�j�; łekl struŁn�:
"Na Konopi�ti je deset Łernżch pr�porł:"
"M� jich tam bżt dvan�ct," łekl �vejk, kdyś se napil.
"ProŁ mysl�te dvan�ct?" ot�zal se Bretschneider.
"Aby to �lo do poŁtu, do tuctu, to se d� lep�� poŁ�tat a na tucty to vśdycky płijde lacin�jc," odpov�d�l �vejk.
Panovalo ticho, kter� płeru�il s�m �vejk povzdechem:
"Tak uś tam je na pravd� boś�, dej mu p�nbłh v�Łnou sl�vu. Ani se nedoŁkal, aś bude c�sałem. Kdyś j� jsem slouśil na vojn�, tak jeden gener�l spadl s kon� a zabil se docela klidn�. Cht�li mu pomoct zas na kon�, vysadit ho, a div�ji se, śe je śpln� mrtvej. A m�l taky avanc�rovat na feldmar��lka. Stalo se to płi płehl�dce vojska. Tyhle płehl�dky nikdy nevedou k dobrżmu. V Sarajev� taky byla n�jak� płehl�dka. Jednou se pamatuji, śe mn� sch�zelo płi takov� płehl�dce dvacet knofl�kł u mundśru a śe m� zavłeli za to na Łtrn�ct dn� do ajncl�ku a dva dni jsem leśel jako lazar, sv�zanej do kozelce. Ale discipl�na na vojn� mus� bżt, jinak by si nikdo ned�lal z niŁeho nic. N� obrlajtnant Makovec, ten n�m vśdy ł�kal: ,Discipl�na, vy kluci pitom�, mus� bejt, jinak byste lezli jako vopice po stromech, ale vojna z v�s ud�l� lidi, vy blbouni pitom�.` A nen� to pravda? Płedstavte si park, łekn�me na Karl�ku, a na kaśdżm strom� jeden voj�k bez discipl�ny. Z toho jsem vśdycky m�l nejv�t�� strach."
"V tom Sarajevu," navazoval Bretschneider, "to ud�lali Srbov�."
"To se mżl�te," odpov�d�l �vejk, "ud�lali to Turci, kvłli Bosn� a Hercegovin�:"
A �vejk vylośil svłj n�zor na mezin�rodn� politiku Rakouska na Balk�n�. Turci to prohr�li v roce 1912 se Srbskem, Bulharskem a fteckem. Cht�li, aby jim Rakousko pomohlo, a kdyś se to nestalo, stłelili Ferdinanda.
"M� r�d Turky?" obr�til se �vejk na hostinsk�ho Palivce, "m� r�d ty pohanskż psy? Vid' śe nem�:"
"Host jako host," łekl Palivec, "tłebas Turek. Pro n�s śivnostn�ky neplat� ś�dn� politika. Zapla� si pivo a sed' v hospod� a śva� si, co chce�. To je moje z�sada. Jestli to tomu na�emu Ferdinandovi ud�lal Srb nebo Turek, katol�k nebo mohamed�n, anarchista nebo mladoŁech, mn� je to v�echno jedno."
"Dobłe, pane hostinskż," ozval se Bretschneider, kterż op�t pozbżval nad�je, śe z t�ch dvou se d� n�kdo chytit, "ale płipust�te, śe je to velk� ztr�ta pro Rakousko:"
M�sto hostinsk�ho odpov�d�l �vejk:
"Ztr�ta to je, to se ned� upł�t. Hrozn� ztr�ta. Von se Ferdinand ned� nahradit n�jakżm pitomou. Von m�l bejt jenom je�t� tlust�j��."
"Jak to mysl�te?" ośil Bretschneider.
"Jak to mysl�m?" odv�til spokojen� �vejk. "Docela jenom takhle. Kdyby byl bejval tlust�j��, tak by ho jist� uś dł�v ranila mrtvice, kdyś honil ty b�by na Konopi�ti, kdyś tam v jeho rev�ru sb�raly ro�t� a houby, a nemusel zemł�t takovou hanebnou smrt�. Kdyś to pov�ś�m, strżc c�sałe p�na, a voni ho zastłelej�. Vśdy� je to ostuda, jsou toho plnż noviny. U n�s płed l�ty v Bud�jovic�ch probodli na trhu v n�jak� takov� mal� h�dce jednoho obchodn�ka s dobytkem, n�jak�ho Błetislava Ludv�ka. Ten m�l syna Bohuslava, a kam płi�el prod�vat prasata, nikdo od n�ho nic nekoupil a kaśdż ł�kal: ,To je syn toho probodnutżho, to bude asi tak� p�knej lump: Musel skoŁit v Krumlov� z toho mostu do Vltavy a museli ho vyt�hnout, museli ho kł�sit, museli z n�ho pumpovat vodu a von jim musel skonat v n�ruŁ� l�kałe, kdyś mu dal n�jakou injekci."
"Vy ale m�te divn� płirovn�n�," łekl Bretschneider vżznamn�, "mluv�te napłed o Ferdinandovi a potom o obchodn�ku s dobytkem."
"Ale nem�m," h�jil se �vejk, "błh m� chra�, abych j� cht�l n�koho k n�komu płirovn�vat. Pan hostinskż mne zn�. Vid' śe jsem nikdy nikoho k n�komu nepłirovn�val? J� bych jenom necht�l bżt v kłśi t� vdovy po arciv�vodovi. Co te� bude d�lat? D�ti jsou sirotkov�, panstv� v Konopi�ti bez p�na. A vd�vat se zas za n�jak�ho nov�ho arciv�vodu? Co z toho m�? Pojede s n�m zas do Sarajeva, a bude vdovou podruh�. To byl ve Zlivi u Hlubok� płed l�ty jeden hajnż, m�l takov� o�kliv� jm�no Pind�our. Zastłelili ho pytl�ci a złstala po n�m vdova s dv�ma d�tkami a vzala si za rok op�t hajn�ho, Pep�ka �avlovic z Mydlovar. A zastłelili j� ho taky. Pak se vdala potłet� a vzala si zas hajn�ho a pov�d�: ,Do tłetice v�eho dobr�ho. Jestli te� se to nepodał�, tak uś nev�m, co ud�l�m.` To se v�, śe j� ho zas zastłelili, a to uś m�la s t�mi hajnżmi �est d�t� dohromady. Byla aś v kancel�łi kn�śete p�na na Hlubok� a st�śovala si, śe m� s t�mi hajnżmi tr�pen�. Tak j� odporuŁili porybnżho Jare�e z raśick� ba�ty. A co byste łekli, utopili j� ho płi loven� rybn�ka, a m�la s n�m dv� d�ti. Pak si vzala nunv�łe z Vod�an, a ten ji jednou v noci klepl sekyrou a �el se dobrovoln� udat. Kdyś ho potom u krajsk�ho soudu v P�sku v�eli, ukousl kn�zi nos a łekl, śe vłbec niŁeho nelituje, a tak� łekl je�t� n�co hodn� o�kliv�ho o c�sałi p�novi."
"A nev�te, co o n�m łekl?" ot�zal se hlasem plnżm nad�je Bretschneider.
"To v�m ł�ct nemohu, pon�vadś se to nikdo neodv�śil opakovat. Ale bylo to prż tak n�co stra�livżho a hroznż, śe jeden rada od soudu, kterż byl płi tom, se z toho zbl�znil a je�t� dodnes ho drś� v izolaci, aby to nevy�lo najevo. To nebyla jenom obyŁejn� ur�śka c�sałe p�na, jak� se d�l� ve vośralstv�:"
"A jak� ur�śky c�sałe p�na se d�laj� ve vośralstv�?" ot�zal se Bretschneider.
"Pros�m v�s, p�nov�, obra�te list," ozval se hostinskż Palivec, "v�te, j� to nem�m r�d. Leccos se kecne a pak to Łlov�ka mrz�:"
"Jak� ur�śky c�sałe p�na se d�laj� ve vośralstv�?" opakoval �vejk. "V�elijak�. Vopijte se, dejte si zahr�t rakouskou hymnu a uvid�te, co zaŁnete mluvit. Vymysl�te si toho tolik na c�sałe p�na, śe kdyby toho byla jen poloviŁka pravda, staŁilo by to, aby m�l ostudu pro celż śivot. Ale von si to starej p�n doopravdy nezaslouś�. Vezm�me si tohle. Syna Rudolfa ztratil v śtl�m v�ku, v pln� muśsk� s�le. Manśelku Alśb�tu mu prop�chli piln�kem, potom se mu ztratil Jan Ort, bratra, c�sałe mexick�ho, mu zastłelili v n�jak� pevnosti u n�jak� zdi. Te� zas mu odstłelili strżŁka na star� kolena. To aby m�l Łlov�k śelezn� nervy. A potom si vzpomene n�jakej vośralej chlap a zaŁne mu nad�vat. Kdyby dnes n�co vypuklo, płjdu dobrovoln� a budu slouśit c�sałi p�nu aś do roztrh�n� t�la."
�vejk se napil dłkladn� a pokraŁoval:
"Vy mysl�te, śe to c�sał p�n takhle nech� bejt? To ho m�lo zn�te. Vojna s Turky mus� bżt. Zabili jste mn� strejŁka, tak tady m�te płes drśku. V�lka jest jist�. Srbsko a Rusko n�m pomłśe v t� v�lce. Bude se to łezat:"
�vejk v t� prorock� chv�li vypadal kr�sn�. Jeho prostodu�n� tv�ł, usm�vav� jak m�s�c v śpl�ku, z�łila nad�en�m. Jemu bylo v�e tak jasn�.
"Młśe bżt," pokraŁoval v l�Łen� budoucnosti Rakouska, "śe n�s v pł�pad� v�lky s Tureckem N�mci napadnou, pon�vadś N�mci a Turci drś� dohromady. Jsou to takovż potvory, śe jim nen� v sv�t� rovno. Młśeme se v�ak spojit s Franci�, kter� m� od jedenasedmdes�t�ho roku spadeno na N�mecko. A uś to płjde. V�lka bude, v�c v�m nełeknu."
Bretschneider vstal a łekl slavnostn�:
"V�c nemus�te pov�dat, pojdte se mnou na chodbu, tam v�m n�co pov�m:"
�vejk vy�el za civiln�m str�śn�kem na chodbu, kde ho Łekalo mal� płekvapen�, kdyś jeho soused od piva uk�zal mu orl�Łka a prohl�sil, śe ho zatżk� a ihned odvede na policejn� łeditelstv�. �vejk snaśil se vysv�tlit, śe se asi ten p�n mżl�, on śe je śpln� nevinnż, śe nepronesl ani jednoho slova, kter� by mohlo n�koho urazit.
Bretschneider mu v�ak łekl, śe se skuteŁn� dopustil n�kolika trestnżch Łinł, mezi kterżmi hraje roli i zloŁin velezr�dy.
Pak se vr�tili do hospody a �vejk łekl k panu Palivcovi:
"J� m�m p�t piv a jeden rohl�k s p�rkem. Te� mn� dej je�t� jednu slivovici a j� uś mus�m j�t, pon�vadś jsem zatŁenej."
Bretschneider uk�zal panu Palivcovi orl�Łka, chv�li se d�val na pana Palivce a pak se ot�zal: "Jste śenat?"
"Jsem."
"A młśe va�e manśelka za v�s v�sti obchod po dobu va�� nepł�tomnosti?"
"Młśe:"
"Tak je to v poł�dku, pane hostinskż," vesele łekl Bretschneider, "zavolejte sem svou pan�, płedejte j� to a veŁer si pro v�s płijedem."
"Nic si z toho ned�lej," t�il ho �vejk, "j� tam jdu i jenom pro velezr�du."
"Ale pro co j�?" zab�doval pan Palivec. "J� byl płece tak vopatrnej:"
Bretschneider se usm�l a v�t�zoslavn� łekl:
"Za to, śe jste łekl, śe sraly mouchy na c�sałe p�na. Oni v�m uś toho c�sałe p�na vyśenou z hlavy."
A �vejk opustil hospodu U kalicha v prłvodu civiln�ho str�śn�ka, kter�ho, stihaje jeho tv�ł svżm dobr�ckżm śsm�vem, se optal, kdyś vy�li na ulici:
"M�m sl�zt z chodn�ku?"
"Jak to?"
"J� mysl�m, kdyś jsem zatŁenej, śe nem�m pr�va chodit po chodn�ku."
Kdyś vch�zeli do vrat policejn�ho łeditelstv�, łekl �vejk:
"Tak n�m to p�kn� uteklo. Chod�te Łasto ke Kalichu?"
A zat�mco vedli �vejka do płij�mac� kancel�łe, u Kalicha płed�val pan Palivec hospodu sv� plaŁ�c� śen�, t�e ji svżm zvl�tn�m zpłsobem:
"NeplaŁ, nełvi, co mn� mohou ud�lat kvłli posranżmu obrazu c�sałe p�na?"
A tak zas�hl dobrż voj�k �vejk do sv�tov� v�lky svżm milżm, roztomilżm zpłsobem. Historiky bude zaj�mat, śe on vid�l daleko do budoucnosti. Jestli situace vyvinula se pozd�ji jinak, neś jak on vykl�dal u Kalicha, mus�me m�t na złeteli, śe nem�l prłpravn�ho diplomatick�ho vzd�l�n�.

*2. kapitola
Dobrż voj�k �vejk na policejn�m łeditelstv�

Sarajevskż atent�t naplnil policejn� łeditelstv� Łetnżmi ob�tmi. Vodili to jednoho po druh�m a starż inspektor v płij�mac� kancel�łi ł�kal svżm dobr�ckżm hlasem:
"Von se v�m ten Ferdinand nevyplat�!"
Kdyś �vejka zavłeli v jedn� z Łetnżch komor prv�ho patra, �vejk na�el tam spoleŁnost �esti lid�. P�t jich sed�lo kolem stolu a v rohu na kavalci sed�l, jako by se jich stranil, muś v prostłedn�ch letech.
�vejk se poŁal vypt�vat jednoho po druh�m, proŁ jsou zavłeni.
Od t�ch p�ti sed�c�ch u stolu dostal takłka śpln� stejnou odpov��:
"Kvłli Sarajevu!" - "Kvłli Ferdinandovi!" - "Kvłli t� vraśd� na panu arciv�vodovi!" - "Pro Ferdinanda!" - "Za to, śe pana arciv�vodu odpravili v Sarajevu!"
�estż, kterż se t�ch p�ti stranil, łekl, śe s nimi nechce nic m�t, aby na n�ho nepadlo nijak� podezłen�, on śe tu sed� jen pro pokus loupeśn� vraśdy na pant�tovi z Holic.
�vejk si sedl do spoleŁnosti spiklencł u stolu, kteł� si uś podes�t� vypr�v�li, jak se do toho dostali.
V�echny to aś na jednoho stihlo bud v hospod�, ve vin�rn�, nebo v kav�rn�. Vżjimku d�lal neobyŁejn� tlustż p�n s brżlemi, s uplakanżma oŁima, kterż byl zatŁen doma ve sv�m byt�, pon�vadś dva dny płed atent�tem v Sarajevu platil u Brej�ky za dva srbsk� studenty, techniky, śtratu a detektivem Brixim byl spatłen v jich spoleŁnosti opilż v Montmartru v �et�zov� ulici, kde, jak jiś v protokole potvrdil svżm podpisem, t�ś za n� platil.
Na v�echny ot�zky płi płedb�śn�m vy�etłov�n� na policejn�m komisałstv� stereotypn� kv�lel:
"J� m�m pap�rnickż obchod:"
NaŁeś dost�val takt�ś stereotypn� odpov��:
"To v�s neomlouv�."
Malż p�n, kter�mu se to stalo ve vin�rn�, byl profesorem d�jepisu a vykl�dal vin�rn�kovi d�jiny rłznżch atent�tł. Byl zatŁen pr�v� v okamśiku, kdyś konŁil psychologickż rozbor kaśd�ho atent�tu slovy:
"My�lenka atent�tu jest tak jednoduch� jako Kolumbovo vejce:"
"Stejn� jako to, śe v�s Łek� Pankr�c," doplnil jeho vżrok płi vżslechu policejn� komisał.
Tłet� spiklenec byl płedseda dobroŁinn�ho spolku Dobromil v HodkoviŁk�ch. V den, kdy byl sp�ch�n atent�t, poł�dal Dobromil zahradn� slavnost spojenou s koncertem. �etnickż str�śmistr płi�el, aby poś�dal śŁastn�ky, by se roze�li, śe m� Rakousko smutek, naŁeś płedseda Dobromilu łekl dobr�cky:
"PoŁkaj� chvilku, neś dohrajou Hej, Slovan�:" Nyn� sed�l tu s hlavou sv�enou a nał�kal:
"V srpnu m�me nov� volby płedsednictva, jestli nebudu doma do tż doby, tak se młśe st�t, śe m� nezvolej�. Uś jsem t�m płedsedou podes�tż. J� tu hanbu nepłeśiju."
Podivn� si nebośt�k Ferdinand zahr�l se Łtvrtżm zatŁenżm, muśem ryz� povahy a bezvadn�ho �t�tu. Vyhżbal se cel� dva dny jak�koliv rozmluv� o Ferdinandovi, aś veŁer v kav�rn� płi mari�i, zab�jeje śaludsk�ho kr�le kulovou sedmou trumfł, łekl:
"Sedum kul� jako v Sarajevu."
P�tż muś, kterż, jak s�m łekl, śe sed� "kvłli t� vraśd� na panu arciv�vodovi v Sarajevu", m�l je�t� dnes zjeśen� vlasy a vousy hrłzou, takśe jeho hlava płipom�nala st�jov�ho pinŁe.
Ten vłbec v restauraci, kde byl zatŁen, nepromluvil ani slova, ba dokonce ani neŁetl noviny o zabit� Ferdinanda a sed�l u stolu śpln� s�m, kdyś płi�el k n�mu n�jakż p�n, posadil se naproti a łekl k n�mu rychle:
"�etl jste to?"
"NeŁetl."
"V�te o tom?"
"Nev�m:"
"A v�te, oŁ se jedn�?"
"Nev�m, j� se o to nestar�m:"
"A płece by v�s to m�lo zaj�mat:"
"Nev�m, co by mne m�lo zaj�mat? J� si vykouł�m doutn�k, vypiji svżch n�kolik sklenic, naveŁeł�m se a neŁtu noviny. Noviny lśou. NaŁ se budu rozŁilovat?"
"V�s tedy nezaj�m� ani ta vraśda v Sarajevu?" "Mne vłbec ś�dn� vraśda nezaj�m�, at je tłebas v Praze, ve V�dni, v Sarajevu, nebo v Londżn�. Od toho jsou śłady, soudy a policie. Jestli n�kdy n�kde n�koho zabijou, dobłe mu tak, proŁ je trouba a tak neopatrnż, śe se d� zab�t."
To byla jeho posledn� slova v t�to rozmluv�. Od t� doby opakoval jen hlasit� v p�timinutovżch i płest�vk�ch:
"J� jsem nevinnej, j� jsem nevinnej:"
Ta slova kłiŁel i ve vratech policejn�ho łeditelstv�, ta slova bude opakovat i płi płevezen� k trestn�mu soudu v Praze a s t�mi slovy vstoup� i do sv� śal�łn� kobky.
Kdyś vyslechl �vejk v�echny ty stra�n� spikleneck� historie, uznal za vhodn� vysv�tlit jim ve�keru beznad�jnost jich situace.
"Je to s n�mi se v�emi moc �patnż," zaŁal sv� slova śt�chy, "to nen� pravda, jak vy ł�k�te, śe se v�m, n�m v�em nemłśe nic st�t. Vod Łeho m�me policii neś vod toho, aby n�s trestala za na�e huby. Jestli je takov� nebezpeŁn� doba, śe stł�lej� arciv�vody, tak se nikdo nesm� divit, śe ho vedou na direkci. To se v�echno d�l� kvłli lesku, aby m�l Ferdinand reklamu płed svżm pohłbem. ��m v�c n�s tady bude, t�m to bude pro n�s lep��, pon�vadś n�m bude veselejc. Kdyś jsem slouśil na vojn�, byla n�s n�kdy zavłen� polovina kumpaŁky. A co nevinnejch lid� bejv�valo odsouzeno. A nejen na vojn�, ale i soudama. Jednou se pamatuji, jedna śensk� byla odsouzena, śe u�krtila svoje novorozen� dvojŁata. AŁkoliv se zapł�sahala, śe ne mohla u�krtit dvojŁata, kdyś se j� narodila jen jedna holŁiŁka, kterou se j� podałilo u�krtit docela bez bolesti, byla odsouzena płece jen pro dvojn�sobnou vraśdu. Nebo ten nevinnej cik�n v Z�b�hlic�ch, co se vloupal do toho hokyn�łskżho kr�mu na Boś� hod v�noŁn� v noci. Zapł�s�h se, śe se �el vohł�t, ale nic mu to nepomohlo. Jak uś n�co soud vezme do ruky, je zle. Ale to zle mus� bejt. Tłebas v�ichni lidi nejsou takov� dareb�ci, jak se to o nich d� płedpokl�dat; ale jak pozn� dneska toho hodnżho od toho lumpa, zejm�na dnes, v takovż v�śnż dob�, kdy toho Ferdinanda odpr�skli. To u n�s, kdyś jsem slouśil na vojn� v Bud�jovic�ch, zastłelili v lese za cviŁi�t�m psa panu hejtmanovi. Kdyś se o tom dov�d�l, zavolal si n�s v�echny, postavil a pov�d�, a� vystoup� kaśdż des�tż muś. J�, samo sebou se rozum�, byl jsem taky des�tż, a tak jsme st�li habacht a ani nemrkli. Hejtman chod� kolem n�s a pov�d�: ,Vy lumpov�, padouchov�, neł�di, hyeny skvrnitż, tak bych v�m cht�l kvłli tomu psovi v�em napałit ajncl�ka, rozsekat v�s na nudle, postł�let a ud�lat z v�s kapra namodro. Abyste ale v�d�li, śe v�s nebudu �etłit, d�v�m v�m v�em na Łtrn�ct dn� kas�rn�ka.` Tak vid�te, tenkr�t se jednalo o pejska, a te� se jedn� dokonce o pana arciv�vodu. A proto mus� bejt hrłza, aby ten smutek st�l za n�co."
"J� jsem nevinnej, j� jsem nevinnej;" opakoval zjeśenż muś.
"Kristus P�n byl taky nevinnej," łekl �vejk, "a taky ho ukłiśovali. Nikde nikdy nikomu na n�jakżm nevinnżm Łlov�ku nez�leśelo. Maul halten und weiter dienen! - jako ł�k�vali n�m na vojn�. To je to nejlep�� a nejkr�sn�j��:"
�vejk si lehl na kavalec a spokojen� usnul.
Zat�m płivedli nov� dva. Jeden z nich byl Bos��k. Chodil po komołe, skł�pal zuby a kaśd� jeho druh� slovo bylo: "Jebem ti du�u." MuŁilo ho pomy�len�, śe se mu na policejn�m łeditelstv� ztrat� jeho koŁebr�ckż ko��k.
Druhż novż host byl hostinskż Palivec, kterż zpozorovav sv�ho zn�m�ho �vejka, vzbudil ho a hlasem plnżm tragiky zvolal:
"Uś jsem tady taky!"
�vejk mu srdeŁn� potł�sl ruku a łekl:
"To jsem opravdu r�d. J� jsem v�d�l, śe ten p�n bude drśet slovo, kdyś v�m ł�kal, śe si pro v�s płijdou. Takov� płesnost je dobr� v�c:"
Pan Palivec poznamenal v�ak, śe takov� płesnost stoj� za hovno, a optal se �vejka ti�e, jestli ti ostatn� zavłen� p�ni nejsou zlod�ji, śe by mu to mohlo jako śivnostn�kovi �kodit.
�vejk mu vysv�tlil, śe v�ichni, aś na jednoho, kterż je tu pro pokus loupeśn� vraśdy na pant�tovi z Holic, patł� k jich spoleŁnosti kvłli arciv�vodovi.
Pan Palivec se urazil a łekl, śe zde nen� kvłli n�jak�mu pitom�mu arciv�vodovi, ale kvłli c�sałi p�nu. A pon�vadś to ostatn� poŁalo zaj�mat, vypravoval jim to, jak mouchy mu zneŁistily c�sałe p�na.
"Zaneł�dily mn� ho, bestie," konŁil l�Łen� sv� pł�hody, "a nakonec płivedly mne do krimin�lu. J� to t�m mouch�m neodpust�m," dodal vżhrłśn�.
�vejk �el op�t sp�t, ale nespal dlouho, pon�vadś pro n�ho płi�li, aby ho odvedli k vżslechu.
A tak, stoupaje po schodi�ti do III. odd�len� k vżslechu, �vejk nesl svłj kł�ś na vrchol Golgoty, s�m niŁeho nepozoruje o sv�m muŁednictv�.
Spatłiv nadpis, śe plivati po chodb�ch se zakazuje, poprosil str�śn�ka, aby mu dovolil plivnouti do pliv�tka, a z�łe svou prostotou, vstoupil do kancel�łe se slovy:
"Dobrż veŁer płeju, p�nov�, v�em vespolek." M�sto odpov�di dloubl ho n�kdo pod śebra a postavil płed stłl, za kterżm sed�l p�n chladn� śłedn� tv�łe s rysy zv�łeck� ukrutnosti, jako by byl pr�v� vypadl z Lombrosovy knihy O typech zloŁinnżch.
Pod�val se krveś�zniv� na �vejka a łekl: "Netvałte se tak blb�:"
"J� si nemohu pomoct," odpov�d�l v�śn� �vejk, "j� jsem byl na vojn� superarbitrov�n pro blbost a prohl�en oułedn� zvl�tn� komis� za blba. J� jsem oułedn� blb:"
P�n s typem zloŁince zacvakal zuby:
"To, z Łeho jste obvin�n a Łeho jste se dopustil, sv�dŁ�, śe m�te v�ech p�t pohromad�:" A vyjmenoval nyn� �vejkovi celou ładu rłznżch zloŁinł, zaŁ�naje velezr�dou a konŁe ur�śkou Jeho VeliŁenstva a Łlenł c�sałsk�ho domu. Ve stłedu t� skupiny skv�lo se schvalov�n� zavraśd�n� arciv�vody Ferdinanda, odkud vych�zela v�tev s novżmi zloŁiny, mezi kterżmi z�łil zloŁin pobułov�n�, pon�vadś se to v�echno stalo ve vełejn� m�stnosti.
"Co tomu ł�k�te?" v�t�zoslavn� ot�zal se p�n s rysy zv�łec� ukrutnosti.
"Je toho hodn�," odpov�d�l nevinn� �vejk, "v�eho moc �kod�."
"Nu vid�te, śe to uzn�v�te:"
"J� uzn�v�m v�echno, pł�snost mus� bejt, bez pł�snosti by se nikdo nikam nedostal. Jako kdyś jsem slouśil na vojn� . . :"
"Drśte hubu!" rozkłikl se policejn� rada na �vejka, "a mluvte, aś kdyś se v�s budu na n�co pt�t! Rozum�te?"
"Jak bych nerozum�l," łekl �vejk, "poslu�n� hl�s�m, śe rozum�m a śe se ve v�em, co r�Łej� ł�ct, dovedu orientżrovat."
"S kżmpak se stżk�te?"
"Se svou posluhovaŁkou, va�nosti."
"A v m�stn�ch politickżch kruz�ch nem�te nikoho zn�m�ho?"
"To m�m, va�nosti, kupuji si odpoledn�Łka N�rodn� politiky, ŁubiŁky."
"Ven!" załval na �vejka p�n se zv�łec�m vzezłen�m.
Kdyś ho vyv�d�li z kancel�łe, �vejk łekl:
"Dobrou noc, va�nosti."
Vr�tiv se do sv� komory, ozn�mil �vejk v�em zatŁenżm, śe takovż vżslech je legrace. "Trochu tam na v�s kłiŁ� a nakonec v�s vyśenou. - Dł�v," pokraŁoval �vejk, "to bejv�valo hor��. �etl jsem kdysi jednu knihu, śe obśalovan� museli chodit po rozśhavenżm śeleze a p�t roztaven� olovo, aby se poznalo, jestli je nevinnej. Nebo mu dali nohy do �pan�lskż boty a nat�hli ho na śebł�k, kdyś se necht�l płiznat, nebo mu p�lili boky hasiŁskou pochodn�, jako to ud�lali svat�mu Janu Nepomuck�mu. Ten prej łval płi tom, jako kdyś ho na nośe bere, a nepłestal, dokud ho neshodili z Eli�Łina mostu v nepromokavżm pytli. Takovejch pł�padł bylo v�c a je�t� potom Łlov�ka Łtvrtili nebo narazili na kłl n�kde u Muzea. A kdyś ho hodili jenom do lidomorny, to se takovej Łlov�k c�til jako znovuzrozenej. - Dnes je to legrace, bejt zavłenej," liboval si �vejk d�le, "ś�dnż Łtvrcen�, ś�dnż �pan�lskż boty, kavalce m�me, stłl m�me, lavici m�me, nemaŁk�me se jeden na druhżho, pol�vku dostanem, chleba n�m daj�, dśb�n vody płinesou, z�chod m�me pł�mo pod hubou. Ve v�em je vid�t pokrok. Trochu, je pravda, k vżslechu je daleko, aś płes tłi chodby o poschod� vej�, ale zato po chodb�ch Łisto a śivo. To vedou jednoho sem, druh�ho tam, mladżho, starżho, muśskżho i śenskżho pohlav�. M�te radost, śe tady aspo� nejste s�m. Kaśdej jde spokojen� svou cestou a nemus� se ob�vat, śe mu v kancel�łi łeknou: ,Tak jsme se poradili a zejtra budete roz�tvrcenej nebo up�lenej, podle va�eho vlastn�ho pł�n�: To bylo jist� t�śkż rozmż�leni a j� mysl�m, p�nov�, śe by mnohej z n�s v takovej moment byl celej zaraśenej. Jó, dneska uś se pom�ry zlep�ily k na�emu dobru."
Pr�v� dokonŁil obhajobu modern�ho v�zn�n� obŁanł, kdyś dozorce otevłel dvełe a zvolal: "�vejk, obl�knou se a płjdou k vżslechu:"
"J� se obl�knu," odpov�d�l �vejk, "proti tomu nic nem�m, ale j� se boj�m, śe to bude n�jak� mejlka, j� uś byl jednou od vżslechu vyhozenej. A potom se boj�m, aby se ti vostatn� p�ni, co jsou zde se mnou, na mne nehn�vali, śe jdu j� dvakr�t za sebou k vżslechu a voni je�t� ani jednou tam te� veŁer nebyli. Voni by mohli na mne ś�rlit."
"Lezou ven a neśvan�j�," byla odpov�� na dśentlmenskż projev �vejkłv.
�vejk se op�t ocitl płed p�nem zloŁinn�ho typu, kterż beze v�ech śvodł se ho zeptal tvrd� a neodvratn�:
"Płizn�v�te se ke v�emu?"
�vejk upłel sv� dobr� modr� oŁi na neśprosn�ho Łlov�ka a łekl m�kce:
"lestli si płejou, va�nosti, abych se płiznal, tak se płizn�m, mn� to nemłśe �kodit. Jestli ale łeknou: ,�vejku, nepłizn�vejte se k niŁemu,` budu se vykrucovat do roztrh�n� t�la."
Pł�snż p�n psal n�co na aktech, a pod�vaje �vejkovi p�ro, vyzval ho, aby to podepsal.
A �vejk podepsal ud�n� Bretschneidrovo i tento dodatek:
V�e vż�e uk�zan� obvin�n� proti mn� zakl�daj� se na pravd�. Josef �vejk

Kdyś podepsal, obr�til se k pł�sn�mu p�novi:

"M�m je�t� n�co podepsat? Nebo m�m płij�t aś r�no?"
"R�no v�s odvezou k trestn�mu soudu," dostal za odpov��.
"V kolik hodin, va�nosti? Abych snad, prokristap�na, nezaspal."
"Ven!" załvalo to podruh� dnes na �vejka z druh� strany stolu, płed kterżm st�l.
Vraceje se do sv�ho zamł�śovan�ho nov�ho domova, �vejk łekl str�śn�kovi, kterż ho doprov�zel:
"V�echno to jde tady jako na dr�tk�ch." Jakmile za n�m zavłeli dvełe, jeho spoluv�z�ov� zasypali ho rłznżmi ot�zkami, na kter� �vejk odv�til jasn�:
"Pr�v� jsem se płiznal, śe jsem asi zabil arciv�vodu Ferdinanda."
�est muśł schoulilo se ud�en� pod zav�iven� deky, jedin� Bos��k łekl:
"Dobro do�li."
Ukl�daje se na kavalec, łekl �vejk:
"To je hloupż, śe nem�me tady bud�Łek."
R�no v�ak ho vzbudili i bez bud�Łka a płesn� v �est hodin �vejka odv�śeli v zelen�m antonu k zemsk�mu trestn�mu soudu.
"Rann� pt�Łe d�l dosk�Łe," łekl �vejk k svżm spolucestuj�c�m, kdyś zelenż anton vyj�śd�l ze vrat policejn�ho łeditelstv�.

*3. kapitola
�vejk płed soudn�mi l�kałi

�ist�, śtuln� pokoj�ky zemsk�ho "co trestn�ho" soudu uŁinili na �vejka nejpł�zniv�j�� dojem b�len� st�ny, Łern� natłen� mł�śe i tlustż pan Demartini, vrchn� dozorce ve vy�etłovac� vazb� s fialovżmi vżlośky i obrubou na er�rn� Łepici. Fialov� barva je płedepsan� nejen zde, nżbrś i płi n�bośenskżch obładech na PopeleŁn� stłedu i Velikż p�tek.

Vracela se slavn� historie ł�msk�ho panstv� nad Jeruzal�mem. V�zn� vyv�d�li i płedstavovali je płed Pil�ty roku 1914t�ho dolł do pł�zemku. A vy�etłuj�c� soudcov�, Pil�ti nov� doby, m�sto aby si Łestn� myli ruce, pos�lali si pro papriku a plze�sk� pivo k Teissigovi a odevzd�vali nov� a nov� śaloby na st�tn� n�vladnictv�.
Zde mizela pov�t�in� v�echna logika a v�t�zil ż, �krtil ż, blbl ż, prskal ż, sm�l se ż, vyhrośoval ż, zab�jel ż, a neodpou�t�l. Byli to śongl�łi z�konł, śreci liter v z�kon�c�ch, śrouti obśalovanżch, tygłi rakousk� dśungle, rozm�łuj�c� sob� skok na obśalovan�ho podle Ł�sla paragrafł.
Vżjimku Łinilo n�kolik p�nł (stejn� jako i na policejn�m łeditelstv�), kteł� z�kon nebrali tak v�śn�, nebo� v�ude se najde p�enice mezi koukolem.
K jednomu takov�mu p�novi płivedli �vejka k vżslechu. Star�� p�n dobromysln�ho vzezłen�, kterż kdysi vy�etłuje zn�m�ho vraha Vale�e, nikdy neopomenul jemu ł�ci: "RaŁte si sednout, pane Vale�, pr�v� je zde jedna pr�zdn� śidle:"
Kdyś �vejka płivedli, poś�dal ho ve vrozen� jemu roztomilosti, aby si sedl, a łekl:
"Tak vy jste tedy ten pan �vejk?"
"J� mysl�m," odpov�d�l �vejk, "śe j�m mus�m bejt, pon�vadś i młj tat�nek byl �vejk a maminka pan� �vejkov�. J� jim nemohu ud�lat takovou hanbu, abych zap�ral svoje jm�no."
Laskavż śsm�v płel�tl po tv�łi vy�etłuj�c�ho soudn�ho rady:
"Vy jste ale nadrobil p�kn� v�ci. Vy toho m�te mnoho na sv�dom�:"
"J� m�m toho vśdycky mnoho na sv�dom�," łekl �vejk, usm�vaje se je�t� laskav�ji neś pan soudn� rada; "j� m�m toho, młśe bejt, je�t� v�c na sv�dom�, neś r�Łej� m�t voni, va�nosti."
"To je vid�t podle protokolu, kterż jste podepsal," nem�n� laskavżm tónem łekl soudn� rada, "ned�lali na v�s n�jakż n�tlak na polici�?"
"Ale kdepak, va�nosti. J� s�m jsem se jich optal, jestli to m�m podepsat, a kdyś hekli, abych to podepsal, tak jsem jich uposlechl. Płece se nebudu pr�t s nimi kvłli mżmu vlastn�mu podpisu. T�m bych si rozhodn� neposlouśil. Poł�dek mus� bejt "
"C�t�te se, pane �vejku, śpln� zdravżm?"
"�pln� zdravżm, to pr�v� ne, va�nosti pane rado. M�m revma, maśu se opodeldokem:"
Starż p�n se op�t laskav� usm�l: "Co byste tomu łekl, kdybychom v�s dali prohl�dnout soud nimi l�kałi?"
"J� mysl�m, śe to se mnou nebude tak zlż, aby ti p�ni ztr�celi se mnou zbyteŁn� Łas. M� uś prohl�dl n�jakej pan doktor na policejn�m łeditelstv�, jestli nem�m kapavku:"
"V�te, pane �vejku, my to płece jen zkus�me s t�mi p�ny soudn�mi l�kałi. Sestav�me p�kn� komisi, d�me v�s d�t do vy�etłovac� vazby a zat�m si p�kn� odpoŁinete. Zat�m je�t� jednu ot�zku: Vy jste prż podle protokolu prohla�oval a roz�iłoval, śe vypukne te� n�kdy brzy v�lka?"
"To pros�m, va�nosti pane rado, vypukne co nejdł�v."
"A nem�v�te n�kdy obŁas n�jak� z�chvaty?"
"To pros�m nem�m, jen jednou m�lem byl by mne zachv�til n�jakej automobil na Karlov� n�m�st�, ale to uś je łada let "
T�m byl vżslech ukonŁen, �vejk podal panu soudn�mu radovi ruku, a vr�tiv se do sv�ho pokoj�ka, łekl ku svżm sousedłm:
"Tak m� budou kvłli t� vraśd� na panu arciv�vodovi Ferdinandovi prohl�śet soudn� l�kałi."
"J� byl tak� uś prohl�śenej soudn�mi l�kałi," łekl jeden mladż muś, "to bylo tenkr�t, kdyś jsem se dostal kvłli kobercłm płed porotu. Uznali mne za slabomyslnżho. Te� jsem zpronev�łil parn� ml�tiŁku, a nemłśou mn� nic ud�lat. ��kal mn� vŁera młj advok�t, śe kdyś uś jednou jsem byl prohl�en za slabomyslnżho, tak śe uś z toho mus�m m�t prosp�ch na celej śivot:"
"J� t�m soudn�m l�kałłm nic nev�ł�m," poznamenal muś inteligentn�ho vzezłen�. "Kdyś jsem jednou pad�lal sm�nky, pro v�echen pł�pad chodil jsem na płedn�ky k doktoru Heverochovi, a kdyś mne chytili, simuloval jsem paralytika pr�v� tak, jak ho vyliŁoval pan doktor Heveroch. Kousl jsem jednoho soudn�ho l�kałe płi komisi do nohy, vypil jsem inkoust z kalam�łe a vyd�lal jsem se, s odpu�t�n�m, p�nov�, płed celou komis� do kouta. Ale za to, śe jsem jednomu prokousl to lżtko, uznali mne za śpln� zdrav�ho a byl jsem ztracen."
"J� se prohl�dky t�ch p�nł śpln� nic neboj�m," prohl�sil �vejk; "kdyś jsem slouśil na vojn�, tak mne prohl�śel jeden zv�rol�kał a dopadlo to docela dobłe."
"Soudn� l�kałi jsou mrchy;" ozval se malż, skrŁenż Łlov�k, "ned�vno n�jakou n�hodou vykopali na mż louce kostru a soudn� l�kałi łekli, śe ta kostra byla zavraśd�na n�jakżm tupżm płedm�tem do hlavy płed Łtyłiceti l�ty. Mn� je osmatłicet a jsem zavłenej, aŁkoliv m�m kłestn� list, vżtah z matriky a domovskż list."
"Mysl�m," łekl �vejk, "abychom se na v�echno d�vali z poctiv�j�� str�nky. Von se kaśdż młśe zmejlit, a mus� se zmejlit, Ł�m v�c o n�Łem płemej�l�. Soudn� l�kałi jsou lidi, a lidi maj� svoje chyby. Jako jednou v Nusl�ch, pr�v� u mostu płes BotiŁ, płi�el ke mn� v noci jeden p�n, kdyś jsem se vracel od Banzetł, a pra�til m� bejkovcem płes hlavu, a kdyś jsem leśel na zemi, posv�til si na mne a pov�d�: ,Tohle je mejlka, to nen� von: A dop�lil se tak na to, śe se zmejlil, śe m� płet�hnul je�t� jednou płes z�da. To uś je tak v płirozenosti lidskż, śe se Łlov�k mejl� aś do svż smrti. Jako ten p�n, co na�el v noci vzteklżho psa polozmrzlżho a vzal ho s sebou domł a strŁil śen� do postele. Jakmile se pes vohł�l a vokł�l, pokousal celou rodinu a toho nejmlad��ho v kol�bce roztrhal a seśral. Nebo v�m pov�m pł�klad, jak se zmejlil u n�s v dom� jeden soustruśn�k. Votevłel si kl�Łem podolskej kostel�k, pon�vadś myslel, śe je doma, zulse v sakristii, pon�vadś myslel, śe je to u nich ta kuchyn�, a lehl si na volt�ł, pon�vadś myslel, śe je doma v posteli, a dal na sebe n�jakż ty deŁky se svatżmi n�pisy a pod hlavu evangelium a je�t� jinż sv�cenż knihy, aby m�l vysoko pod hlavou. R�no ho na�el kosteln�k a von mu docela dobr�cky pov�d�, kdyś se vzpamatoval, śe je to mejlka. ,P�kn� mejlka,` pov�d� kosteln�k, ,kdyś kvłli takovż mejlce mus�me d�t kostel znovu vysv�tit: Potom st�l ten soustruśn�k płed soudn�mi l�kałi a ti mu dok�zali, śe byl śpln� pł�Łetnej a stł�zlivej, pon�vadś kdyby byl vośralej, tak by prej t�m kl�Łem netrefil do toho z�mku ve dveł�ch kostela. Potom ten soustruśn�k zemłel na Pankr�ci. Taky v�m d�m pł�klad, jak se na Kladn� zmejlil jeden policejn� pes, vlŁ�k toho zn�mżho rytmistra Rottra. Rytmistr Rotter p�stoval ty psy a d�lal pokusy s vandr�ky, aś se Kladensku poŁali v�ichni vandr�ci vyhejbat. Tak dal rozkaz, aby stłj co stłj Łetn�ci płivedli n�jak�ho podezłel�ho Łlov�ka. Tak mu płivedli jednou tak dost slu�n� o�acen�ho Łlov�ka, kterżho na�li v l�nskżch les�ch sed�t na n�jak�m pałezu. Hned mu dal uł�znout kousek �osu od kab�tu, ten dal oŁichat svżmi Łetnickżmi policejn�mi psy a potom toho Łlov�ka odvedli do n�jakż cihelny za m�stem a pustili po jeho stop�ch ty vycviŁen� psy, kteł� ho na�li a płivedli zase nazp�tek. Pak ten Łlov�k musel l�zt po n�jak�m śebł�ku na płdu, sk�kat płes ze�, skoŁit do rybn�ka a psi za n�m. Nakonec se uk�zalo, śe ten Łlov�k byl jeden Łeskej radik�ln� poslanec, kerej si vyjel na vejlet do l�nskejch lesł, kdyś uś ho parlament vomrzel. Proto ł�k�m, śe jsou lidi chybuj�c�, śe se mejlej�, a� je uŁenej, nebo pitomej, nevzd�lanej blbec. Mejlej� se i ministłi."

Komise soudn�ch l�kałł, kter� m�la rozhodovat, zdali du�evn� obzor �vejkłv odpov�d� Łi neodpov�d� v�em t�m zloŁinłm, pro kter� jest śalov�n, sest�vala z tł� neobyŁejn� v�śnżch p�nł s n�zory, z nichś n�zor kaśd�ho jednotlivce li�il se znamenit� od n�zoru jak�hokoliv druhżch dvou.
Byly tu zastoupeny tłi rłzn� v�deck� �koly a n�zory psychiatrł.
Jestli v pł�pad� �vejkov� do�lo k śpln� shod� mezi t�mi protivopolośnżmi v�deckżmi t�bory, d� se to vysv�tliti Łist� jedin� t�m ohromuj�c�m dojmem, kterż na celou komisi uŁinil �vejk, kdyś vstoupiv v s��, kde m�l bżt prozkoum�n jeho du�evn� stav, vykłikl, zpozorovav na st�n� vis�c� obraz rakousk�ho mocn�łe: "A� śije, p�nov�, c�sał Franti�ek Josef I.!"
V�c byla śpln� jasnou. Spont�nn�m projevem �vejkovżm odpadla cel� łada ot�zek a złstaly jen n�kter� nejdłleśit�j��, aby z odpov�d� potvrzeno bylo prv� m�n�n� o �vejkovi na z�klad� syst�mu doktora psychiatrie Kallersona, doktora Heverocha i AngliŁana Weikinga.
"Jest r�dium t�ś�� neś olovo?"
"J� ho pros�m nev�śil," se svżm milżm śsm�vem odpov�d�l �vejk.
"V�ł�te v konec sv�ta?"
"Napłed bych ten konec sv�ta musel vid�t," ledabyle odv�til �vejk, "rozhodn� se ho ale zejtra je�t� nedoŁk�m:"
"Dovedl byste vypoŁ�tat prłm�r zem�koule?" "To bych pros�m nedovedl," odpov�d�l �vejk, "ale s�m bych v�m, p�nov�, dal tak� jednu h�danku: Je tł�poscho�ovej dłm, v tom dom� je v kaśd�m poschod� 8 oken. Na stłe�e jsou dva vikżłe a dva kom�ny. V kaśd�m poschod� jsou dva n�jemn�ci. A te� mn� łekn�te, p�nov�, v kerżm roce zemłela domovn�kovi jeho babiŁka?"
Soudn� l�kałi pod�vali se vżznamn� na sebe, nicm�n� jeden z nich dal je�t� tuto ot�zku: "Nezn�te nejvy��� hloubku v Tich�m oce�n�?" "To pros�m nezn�m," zn�la odpov��, "ale mysl�m, śe rozhodn� bude v�t�� neś pod vy�ehradskou sk�lou na Vltav�:"
Płedseda komise se struŁn� ot�zal: "StaŁ�?", ale płece si je�t� jeden z Łlenł vyś�dal tuto ot�zku: "Kolik je 12 897 kr�t 13 863?"
"729," odpov�d�l �vejk nemrkaje.
"Mysl�m, śe to śpln� postaŁ�," łekl płedseda komise, "młśete toho obśalovan�ho zas odv�st na star� m�sto:"
"D�kuji v�m, p�nov�," uctiv� se ozval �vejk, "mn� to tak� śpln� staŁ�:"
Po jeho odchodu kolegie tł� se shodla, śe je �vejk notorickż blb a idiot podle v�ech pł�rodn�ch z�konł vynalezenżch psychiatrickżmi v�d�tory.
V relaci odevzdan� vy�etłuj�c�mu soudci st�lo mezi jinżm: "N�śepodepsan� soudn� l�kałi baz�ruj� na śpln� du�evn� otup�losti a vrozen�m kretenismu płedstaven�ho komisi vż�e uk�zan� Josefa �vejka, vyjadłuj�c�ho se slovy jako ,A� śije c�sał Franti�ek Josef I.`, kterżśto vżrok śpln� staŁ�, aby osv�tlil du�evn� stav Josefa �vejka jako notorick�ho blba. N�śepodepsan� komise navrhuje proto: 1. Zastaviti vy�etłov�n� proti Josefu �vejkovi. 2. Odpraviti Josefa �vejka na pozorov�n� na psychiatrickou kliniku ku zji�t�n�, jak dalece jest jeho du�evn� stav nebezpeŁnż jeho okol�."
Zat�mco byla sestavov�na tato relace, �vejk vykl�dal svżm spoluv�z�łm: "Na Ferdinanda naka�lali a bavili se se mnou o je�t� v�t��ch pitomostech. Nakonec jsme si łekli, śe n�m to śpln� staŁ�, o Łem jsme si vypr�v�li, a roze�li jsme se:"
"J� nikomu nev�ł�m," poznamenal skrŁenż malż Łlov�k, na jehoś louce n�hodou vykopali kostru, "je to v�echno zlod�jna."
"I ta zlod�jna mus� bejt," łekl �vejk, ukl�daje se na slamn�k, "jestli by to v�ichni lidi mysleli s druhżmi lidmi dobłe, tak by se potloukli co nejdł�v navz�jem:"

*4. kapitola
�vejka vyhodili z bl�zince

Kdyś pozd�ji �vejk l�Łil śivot v bl�zinci, Łinil tak zpłsobem neobyŁejn�ho chvalołeŁen�: "Vopravdu nev�m, proŁ se ti bl�zni zlob�j�, kdyś je tam drś�. �lov�k tam młśe lezt nahej po podlaze, vejt jako �akal, zułit a kousat. Jestli by to Łlov�k ud�lal n�kde na promen�d�, tak by se lidi divili, ale tam to patł� k n�Łemu prachvobyŁejnżmu. Je tam takov� svoboda, vo kerej se ani socialistłm nikdy nezd�lo. �lov�k se tam młśe vyd�vat i za p�naboha nebo za Panenku Marii, nebo za papeśe, nebo za anglickżho kr�le, nebo za c�sałe p�na, nebo za sv. V�clava, aŁkoliv ten posledn� byl poł�d sv�zanej a nahej a leśel v izolaci. Byl tam taky jeden, kerej kłiŁel, śe je arcibiskupem, ale ten nic jin�ho ned�lal, neś jen śral a je�t� n�co d�lal, s odpu�t�n�m, v�te, jak se to młśe rżmovat, ale tam se ś�dnej za to nestyd�. Jeden se tam dokonce vyd�val za svatżho Cyrila a Metod�je, aby dost�val dv� porce. A jeden p�n byl tam t�hotnej a zval kaśdżho na kłtiny. Moc tam bylo zavłenejch �achistł, politikł, ryb�łł a skautł, sb�ratelł zn�mek a fotografł amat�rł. Jeden tam byl kvłli n�jakżm starżm hrncłm, kterżm ł�kal popelnice. Jeden byl poł�d ve sv�rac� kazajce, aby nemohl vypoŁ�tat, kdy bude konec sv�ta. Taky jsem se tam se�el s n�kolika profesory. Jeden z nich poł�d chodil za mnou a vykl�dal, śe kol�bka Cik�nł byla v Krkono��ch, a ten druhż mn� vysv�tloval, śe uvnitł zem�koule je je�t� jedna mnohem v�t�� neś ta vrchn�.
Kaśdej tam mohl mluvit, co cht�l a co mu slina pr�v� płinesla na jazyk, jako by byl v parlament�. N�kdy si tam vypravovali poh�dky a porvali se, kdyś to s n�jakou princeznou moc �patn� dopadlo. Nejzułiv�j�� byl jeden p�n, kerej se vyd�val za 16. d�l Ottova slovn�ku nauŁn�ho a kaśd�ho prosil, aby ho otevłel a na�el heslo ,Karton�śn� �iŁka`, jinak śe je ztracenej. Upokojil se teprv, kdyś mu dali sv�rac� kazajku. To si liboval, śe se dostal do knihałsk�ho lisu, a prosil, aby mu ud�lali modern� oł�zku. Vłbec śilo se tam jako v r�ji. Młśete tam hul�kat, łv�t, zp�vat, plakat, meŁet, jeŁet, sk�kat, modlit se, metat kotrmelce, chodit po Łtyłech, poskakovat po jedn� noze, b�hat dokola, tancovat, hopkat, sed�t cele] den na bobku a lezt po st�n�ch. Nikdo k v�m nepłijde a nełekne: ,Tohle nesm�te d�lat, tohle se, pane, neslu��, to byste se mohl styd�t, to jste vzd�lanej Łlov�k?` Je v�ak tak� pravdou, śe jsou tam śpln� tichż bl�zni. Jako tam byl jeden vzd�lanej vyn�lezce, kterż se poł�d rżpal v nose a jenom jednou za den łekl: ,Pr�v� jsem vyna�el elektłinu: Jak ł�k�m, moc p�knż to tam bylo a t�ch n�kolik dn�, kterż jsem str�vil v bl�zinci, patł� k nejkr�sn�j��m chv�l�m mżho śivota."
A doopravdy, jiś samo uv�t�n�, kter� oŁek�valo �vejka v bl�zinci, kdyś ho odvezli na pozorov�n� od zemsk�ho trestn�ho soudu, płedŁilo jeho oŁek�v�n�. Napłed ho svl�kli do naha, pak mu dali n�jakż chal�t a vedli ho vykoupat, vzav�e ho dłv�rn� pod paśd�, płiŁemś jeden z o�etłovatelł bavil ho vypravov�n�m n�jak� anekdoty o śidech. V koupeln� ho potopili do vany s teplou vodou a pak ho vyt�hli a postavili pod studenou sprchu. To s n�m opakovali tłikr�t a pak se ho optali, jak se mu to l�b�. �vejk łekl, śe je to lep�� neś v t�ch l�zn�ch u Karlova mostu a śe se velmi r�d koupe. "Jestli mn� je�t� ostł�h�te nehty a vlasy, tak nebude nic sch�zet k m�mu oupln�mu �t�st�," dodal usm�vaje se pł�jemn�.
I tomu pł�n� bylo vyhov�no, a kdyś ho je�t� dłkladn� vydłeli houbou, zabalili ho do prost�radla a odnesli do prv�ho odd�len� na postel, kde ho ulośili, płikryli pokrżvkou a poprosili ho, aby usnul.
�vejk je�t� dnes vypravuje o tom s l�skou: "Płedstavte si, śe m� nesli, docela vodnesli, mn� bylo v tom okamśiku śpln� blaze:"
A tak� na posteli blaśen� usnul. Pak ho probudili, aby mu płedlośili hrnek ml�ka a housku. Houska byla jiś rozłez�na na mal� kousky, a zat�mco jeden z o�etłovatelł drśel �vejka za ob� ruce, druhż nam�Łel kousky housky do ml�ka a krmil ho, jako krm� se husa �i�kami. Kdyś ho nakrmili, vzali ho pod paśd� a odvedli na z�chod, kde ho poprosili, aby vykonal malou i velkou t�lesnou potłebu.
I o t�to p�kn� chv�li vypravuje �vejk s l�skou a nemus�m jist� reprodukovat jeho slova, co s n�m potom d�lali. Zm�n�m se jedin�, śe �vejk ł�k�:
"Von m� z nich jeden płi tom drśel v n�ruŁ�:"
Kdyś ho płivedli nazp�t, ulośili ho op�t do postele a op�tn� ho poprosili, aby usnul. Kdyś usnul, probudili ho a odvedli do vy�etłovac�ho pokoje, kde �vejk, stoje śpln� nahż płed dv�ma l�kałi, płipomn�l si slavn� doby sv�ho odvodu. Mimod�k splynulo mu ze rtł:
"Tauglich."
"Co pov�d�te?" ozval se jeden z l�kałł. "Ud�lejte p�t krokł kupłedu a p�t nazp�tek."
�vejk ud�lal jich deset.
"J� v�m płece ł�kal," pravil l�kał, "abyste jich ud�lal p�t "
"Mn� na p�r kroc�ch nez�leś�," łekl �vejk.
Nato ho l�kałi poś�dali, aby si sedl na śidli, a jeden ho klepal do kolena. Pak łekl k druh�mu, śe reflexe jsou śpln� spr�vn�, naŁeś druhż zakroutil hlavou a poŁal �vejka s�m klepat do kolena, mezit�mco prvn� rozev�ral �vejkovi oŁn� klapky a prohl�śel jeho pupilu. Potom ode�li ke stolu a prohodili n�kolik latinskżch vżrazł.

"Posly�te, um�te zp�vat?" ot�zal se jeden z nich �vejka. "Nemohl byste n�m zazp�vat n�jakou p�se�?"
"Bezev�eho, p�nov�," odpov�d�l �vejk. "Nem�m sice ani hlas, ani hudebn� sluch, ale pokus�m se o to, ud�lat v�m to k vłli, kdyś se chcete bavit."
A �vejk spustil:
"Coś ten mladż mnich v tom kłesle
Łelo v ruku pravou klon�,
dv� hołk�, śhav� slzy
po bledżch L�c�ch se ron�... D�l to neum�m," pokraŁoval �vejk. "Jestli chcete, tak v�m zazp�v�m:
Jak je mi teskno okolo srdce,
co t�śce, boln� zdv�h� ��dra m�,
kdyś ti�e sed�m, do d�lky hled�m,
tam, tam do d�lky touha m� . . . A tak� to d�l neum�m," vzdychl �vejk. "Zn�m je�t� prvn� sloku z ,Kde domov młj` a potom ,Jener�l Windischgr(tz a vojen�t� p�ni od vżchodu slunce vojnu zapoŁali` a je�t� p�r takovżch n�rodn�ch p�sniŁek jako ,Zachovej n�m, Hospodine` a ,Kdyś jsme t�hli k Jarom�łi` a ,Tis�ckr�t pozdravujeme Tebe` . . ."
Oba p�ni l�kałi se na sebe pod�vali a jeden z nich dal �vejkovi ot�zku: "Byl v� du�evn� stav jiś n�kdy zkoum�n?"
"Na vojn�," odpov�d�l �vejk slavnostn� a hrd�, "byl jsem p�ny vojenskżmi l�kałi śłedn� uzn�n za notorick�ho blba."
"Mn� se zd�, śe jste simulant," rozkłikl se druhż l�kał na �vejka.
"J�, p�nov�," h�jil se �vejk, "nejsem ś�dnż simulant, j� jsem opravdovej blbec, młśete se zpravit v kancel�łi jednadevades�tżho pluku v �eskżch Bud�jovic�ch nebo na dopl�ovac�m velitelstv� v Karl�n�:"
Star�� z l�kałł m�vl beznad�jn� rukou, a ukazuje na �vejka, łekl k o�etłovatelłm: "Tomuto Łlov�ku vr�t�te jeho �aty a d�te ho na tłet� tł�du na prvn� koridor, potom se jeden vr�t� a odnese v�echny spisy o n�m do kancel�łe. A łekn�te tam, aby to brzy vył�dili, abysme ho tu dlouho nem�li na krku: `
L�kałi vrhli je�t� jednou zdrcuj�c� pohled na �vejka, kterż uctiv� couval pozp�tku ku dveł�m, ukl�n�je se zdvołile. Na ot�zku jednoho z o�etłovatelł, co to d�l� za hlouposti, odpov�d�l: "Pon�vadś nejsem vobleŁenej, jsem nahej a nechci na ty p�ny nic ukazovat, aby si nemysleli, śe jsem nezdvołile] nebo sprostej: `
Od toho okamśiku, kdy o�etłovatel� dostali rozkaz, aby vr�tili �vejkovi jeho �aty, nejevili jiś o n�ho praś�dnou p�ci. PoruŁili mu, aby se obl�kl, a jeden ho odvedl na tłet� tł�du, kde m�l po t�ch n�kolik dn�, neś vył�dili v kancel�łi p�semnż vyhazov o n�m, pł�leśitost konati sv� p�kn� pozorov�n�. Zklaman� l�kałi dali mu dobrozd�n�, śe je "simulant mdl�ho rozumu", a pon�vadś ho propou�t�li płed ob�dem, do�lo k mal�mu vżstupu.
�vejk prohl�sil, śe kdyś n�koho vyhazuj� z bl�zince, śe ho nesm� vyhodit bez ob�da.
Vżtrśnosti uŁinil konec vr�tnżm płivolanż policejn� str�śn�k, kterż �vejka płedvedl na policejn� komisałstv� do Salmovy ulice.

*5. kapitola
�vejk na policejn�m komisałstv� v Salmov� ulici

Po kr�snżch slunnżch dnech v bl�zinci płi�ly na �vejka hodiny pln� pron�sledov�n�. Policejn� inspektor Braun aranśoval sc�nu setk�n� se �vejkem s krutost� ł�m�kżch pochopł doby roztomil�ho c�sałe Nerona. Tvrd�, jako tenkr�t, kdyś oni ł�kali: "Ho�te toho lumpa kłes�ana lvłm," łekl inspektor Braun: "Dejte ho za katr!"
Ani o slov�Łko v�ce, ani m�n�. Jenom oŁi pana policejn�ho inspektora Brauna zasv�tily płitom zvl�tn�, perverzn� rozko��.
�vejk se uklonil a łekl hrd�: "Jsem płipraven, p�nov�. Mysl�m, śe katr znamen� tolik co separace, a to nen� pr�v� tak zlż."
"Moc se n�m tady neroztahujou," odpov�d�l policejn� str�śn�k, naŁeś se �vejk ozval: "J� jsem śpln� skromnej a vd�Łnej za v�echno, co pro mne ud�l�te."
V separaci na pryŁn� sed�l zaduman� jeden muś. Sed�l apaticky a na jeho vzezłen� bylo vid�t, śe nev�łil tomu, kdyś zaskł�pal kl�Ł ve dveł�ch separace, śe se mu otv�raj� dvełe na svobodu.
"M� poklona, va�nosti," łekl �vejk, usedaje k n�mu na pryŁnu, "kolik asi młśe bżt hodin?" "Hodiny nejsou mżmi p�ny," odv�til zadumanż muś.
"Zde to nen� �patnż," navazoval d�l �vejk rozmluv, "tahle pryŁna je z hlazen�ho dł�v�:"
V�śnż muś neodpov�d�l, vstal a poŁal rychle chodit v mal�m prostoru mezi dvełmi a pryŁnou, jako kdyby sp�chal, aby n�co zachr�nil.
�vejk mezit�m pozoroval se z�jmem n�pisy naŁm�ran� po st�n�ch. Byl tu n�pis, ve kter�m nezn�mż v�ze� slibuje nebi z�pas na śivot i na smrt s polici�. Text zn�l: "Vy si to vypijete: ` Jinż v�ze� napsal: "Vlezte mn� na z�da, kohouti: ` Jinż op�t prost� konstatoval fakt: "Sed�l jsem zde 5. Łervna 1913 a bylo se mnou slu�n� zach�zeno. Josef MareŁek, obchodn�k z Vr�ovic: ` A byl tu i nadpis otł�saj�c� svou hloubkou: "Milost, velkż bośe . . ." a pod t�m: "Polibte mn� p." P�smena "p" byla v�ak płe�krtnuta a po stran� naps�no velkżmi literami �OS. Vedle toho n�jak� poetick� du�e napsala ver�e: "U potłŁku zarmoucenż sed�m, slunko se za hory ukrżv�, na pahorky oz�łen� hled�m, tam, kde drah� milka płebżv� "
Muś, kterż b�hal mezi dvełmi a pryŁnou, jako by cht�l vyhr�t maratónskż b�h, se zastavil a udżch�n se posadil op�t na sv� star� m�sto, slośil hlavu do dlan� a n�hle załval: "Puste mne ven!"
"Ne, oni mne nepust�," mluvil pro sebe, "nepust� a nepust�. Uś jsem zde od r�na od �esti hodin."
Dostal z�chvat sd�lnosti, vztyŁil se a ot�zal se �vejka: "Nem�te n�hodou u sebe łemen, abych s t�m pokonŁil?"
"T�m v�m mohu poslouśit miler�d," odpov�d�l �vejk odp�naje łemen, "j� jsem je�t� nikdy nevid�l, jak se v separaci lidi v�� na łemenu. - Jenom to je mrzut�," pokraŁoval rozhl�śeje se kolem, "śe tu nen� ś�dn� skoba. Klika na okn� v�s neudrś�. Ledaśe byste se pov�sil vkleŁe u pryŁny, jako to ud�lal ten mnich v kl�tełe v Emauz�ch, co se ob�sil na krucifixu kvłli jednż mladż śidovce. J� m�m sebevrahy moc r�d, tak jen s chut� do toho: `
Zachmułenż muś, kter�mu �vejk strŁil łemen do ruky, pod�val se na łemen, odhodil ho do kouta a dal se do pl�Łe, rozmaz�vaje si slzy Łernżma rukama, płiŁemś vyr�śel ze sebe skłeky: "J� m�m d�tiŁky, j� jsem tu pro opilstv� a nemravnż śivot, jeś�marj�, moje uboh� śena, co mn� łeknou v śład�? J� m�m d�tiŁky, j� jsem tu pro opilstv� a nemravnż śivot" a tak d�le aś donekoneŁna.
Nakonec se płece jen trochu uklidnil, �el ke dveł�m a poŁal do nich kopat a bu�it na n� p�st�. Za dvełmi ozvaly se kroky a hlas: "Co chcete?"
"Puste mne ven!" łekl takovżm hlasem, jako by mu nezbżvalo uś niŁeho, aby śil. "Kam?" byla ot�zka z druh� strany. "Do śładu," odv�til ne��astnż otec, manśel, śłedn�k, pij�k a nemrava.
Ozval se sm�ch, pł�ernż sm�ch v tichu chodby, a kroky se op�t vzd�lily.
"Jak se mn� zd�, ten p�n v�s nen�vid�, kdyś se v�m tak sm�je," łekl �vejk, zat�mco beznad�jnż muś op�t se posadil vedle n�ho. "Takovej str�śn�k, kdyś m� zlost, dovede uŁinit moc, a kdyś m� je�t� v�t�� zlost, ud�l� v�echno. Se�te jen klidn�, kdyś se nechcete ob�sit, a Łekejte, jak se v�ci vyvinou. Jste-li śłedn�k, śenat a m�te-li d�tky, je to, płizn�v�m, stra�nż. Vy jste asi płesv�dŁenej, śe v�s pust� z śładu, jestli se nemejl�m."
"To v�m nemohu ł�ct," vzdychl, "pon�vadś s�m se nepamatuji, co jsem vyv�d�l, j� jenom v�m, śe mne odn�kud vyhodili a śe jsem se tam cht�l vr�tit, abych si zap�lil doutn�k. Ale napłed to p�kn� zaŁlo. Płednosta na�eho odd�len� slavil jmeniny a pozval n�s do jedn� vin�rny, pak se �lo do druh�, do tłet�, do Łtvrt�, do p�t�, do �est�, do sedm�, do osm�, do dev�t� . . ."
"Nepłejete si, abych v�m pomohl poŁ�tat?" ot�zal se �vejk. "J� se v tom vyzn�m, j� byl jednou za , noc v osmadvaceti m�stnostech. Ale v�echna Łest, nikde jsem v�c nem�l neś nanejvż� tłi piva:"
"Zkr�tka," pokraŁoval ne��astnż podł�zenż płednosty, kterż slavil tak velikolep� sv� jmeniny, "kdyś jsme płe�li asi tucet t�ch rłznżch pajzl�Łkł, zpozorovali jsme, śe se n�m płednosta ztratil, aŁkoliv jsme si ho uv�zali za �pag�t a vodili s sebou jako pejska. Tak jsme ho �li op�t v�ude hledat a nakonec jsme se ztratili jeden druh�mu, aś nakonec jsem se ocitl v jedn� z noŁn�ch kav�ren na Vinohradech, velmi slu�n� m�stnosti, kde jsem pil n�jakż lik�r pł�mo z l�hve. Co jsem potom d�lal, na to se nepamatuji, jenom v�m, śe jiś zde na komisałstv�, kdyś mne sem płivedli, hl�sili oba p�ni str�śn�ci raportem, śe jsem se opil, choval nemravn�, zbil jednu d�mu, rozłezal kapesn�m nośem ciz� klobouk, kterż jsem s�al z v��ku, rozehnal d�mskou kapelu, obvinil vrchn�ho Ł�n�ka płede v�emi z kr�deśe dvacetikoruny, płerazil mramorovou desku u stolu, kde jsem sed�l, a plivl nezn�m�mu p�novi u vedlej��ho stolu zśmysln� do Łern� k�vy. V�c jsem neud�lal, alespo� se nedovedu upamatovat, śe bych byl je�t� n�co provedl. A v�łte mn�, śe jsem takovż poł�dnż, inteligentn� Łlov�k, kterż na nic jin�ho nemysl� neś na svou rodinu. Co tomu v�emu ł�k�te? J� płece nejsem ś�dnż vżtrśn�k!"
"Dalo v�m to mnoho pr�ce, neś jste płerazil tu mramorovou desku," ot�zal se se z�jmem �vejk m�sto odpov�di, "nebo jste ji płerazil nar�z?"
"Nar�z," odv�til inteligentn� p�n.
"Pak jste ztracenej," z�dumŁiv� łekl �vejk. "Dok�śou v�m, śe jste se na to płipravoval pilnżm cviŁen�m. A ta k�va toho ciz�ho p�na, do kter� jste plivl, byla bez rumu nebo s rumem?"
A neŁekaje na odpov��, vyjas�oval:
"Jestli byla s rumem, tak to bude hor��, pon�vadś je draś��. U soudu se v�echno poŁ�t�, d�v� dohromady, aby to vylezlo nejm�� na zloŁin:"
"U soudu . . .," malomysln� za�eptal sv�domitż otec rodiny, a sv�siv hlavu, upadl v nepł�jemnż stav, kdy Łlov�ka śerou vżŁitky sv�dom�. #
"A v�d� doma," ot�zal se �vejk, "śe jste zavłenej, nebo poŁkaj�, aś to bude v novin�ch?"
"Vy mysl�te, śe to bude v novin�ch?" naivn� ot�zala se ob� jmenin sv�ho płedstaven�ho.
"Je to v�c neś jistż," zn�la pł�m� odpov��, nebo� �vejk nem�l nikdy ve zvyku skrżvat n�co płed druhżm. "Tohle o v�s se bude v�em Łten�łłm novin n�ramn� l�bit. J� taky Łtu r�d tu rubriku o t�ch vopilejch a jejich vżtrśnostech. Ned�vno u Kalicha nevyvedl jeden host nic jinżho, neś śe s�m sob� rozbil sklenic� hlavu. Vyhodil ji do vej�ky a postavil se pod.ni. Odvezli ho, a r�no uś jsme to Łetli. Nebo v Bendlovce jsem dal jednou jednomu funebr�kovi facku a on mn� ji vr�til. Abychom se sm�łili, museli n�s oba zatknout, a hned to bylo v odpoledn�Łku. Nebo kdyś v kav�rn� U mrtvoly rozbil ten pan rada dva t�cky, mysl�te, śe ho �etłili? Byl taky na druhej den hned v novin�ch. Vy młśete jedin� z v�zen� poslat do novin opravu, ,śe zpr�va, kter� byla o v�s uvełejn�n�, se v�s netżk� a śe s p�nem toho jm�na nejste ani pł�buznej, ani spoleŁnej, a domł psan�, aby v�m tu va�i opravu vystłihli a, schovali, abyste si to mohl płeŁ�st, aś si vodsed�te trest. - Nen� v�m zima?" ot�zal se �vejk pln śŁasti, kdyś zpozoroval, śe inteligentn� p�n se klepe. "M�me letos n�jak moc studenej konec l�ta:"
"J� jsem nemośnż," zalkal spoleŁn�k �vejkłv, "j� m�m po postupu."
"To m�te," ochotn� płisv�dŁoval �vejk. ,"Jestli v�s, aś si trest odsed�te, nepłijmou nazp�tek do śładu, nev�m, jestli tak brzo najdete druhż m�sto, pon�vadś kaśdej, i kdybyste cht�l slouśit u pohodnżho, ś�d� od v�s vysv�dŁen� zachovalosti. Ba, takov� chvilka rozko�e, kterou jste si popł�l, se nevypl�c�. A m� bżt va�e pan� i s va�emi d�tmi od Łeho śiva po tu dobu, co budete sed�t? Nebo bude muset chodit śebrat a uŁit d�tky rłznżm nełestem?"
Ozval se vzlykot:
"M� uboh� d�tky, m� uboh� śena!"
Nesv�domitż kaj�cn�k vstal a rozhovołil se o svżch d�tk�ch: M� jich p�t, nejstar��mu je dvan�ct let a je u t�ch skautł. Pije jen vodu a m�l by bżt pł�kladem sv�mu otci, kterż tohle provedl prvn� ve sv�m śivot�.
"U skautł?" zvolal �vejk. "O t�ch skautech r�d sly��m. Jednou v Mydlovarech u Zlivi, okres Hlubok�, okresn� hejtmanstv� �esk� Bud�jovice, pr�v� kdyś jsme tam m�li jednadevades�t� cviŁen�, ud�lali si sedl�ci z okol� hon na skauty v obecn�m lese, kteł� se jim tam rozplemenili. Chytli tłi. Ten nejmen�� z nich, kdyś ho svazovali, kv�lel, p�t�l a nał�kal, śe my, otuśil� voj�ci, jsme se na to nemohli d�vat a rad�ji jsme ode�li stranou. Płi tom svazov�n� ti tłi skauti pokousali osm sedl�kł. Potom na tr�pen� u starosty, pod r�koskou, doznali, śe nen� ani jedna louka v okol�, kterou by nebyli zv�leli, kdyś se vyhł�vali na slunci, d�le śe ten l�n śita nastojat�, pr�v� płed śn�mi, u Raśic, vyhołel Łirou n�hodou, kdyś si v śit� pekli na rośni srnku, ku kter� se płikradli s nośi v obecn�m lese. V jejich doup�ti v lese na�li płes płl metr�ku vohlodanejch kost� drłbeśe i lesn� zv�łe, ohromnż mnośstv� pecek z tłe�n�, spoustu vohryzkł z nezralejch jablek a jinejch dobrejch v�c�:"
Ubohż otec skauta nebyl v�ak k upokojen�.
"Co jsem to ud�lal?" b�doval, "j� m�m zniŁenou pov�st."
"To m�te," łekl �vejk s upł�mnost� jemu vrozenou; "po tom, co se stalo, mus�te m�t zniŁenou pov�st na celż śivot, pon�vadś aś to budou Ł�st v novin�ch, je�t� va�i zn�m� k tomu n�co płidaj�. To se tak vśdy d�l�, ale z toho si nic ned�lejte. Lid�, kteł� maj� zniŁenou a zkaśenou pov�st, je ve sv�t� aspo� desetkr�t tolik neś t�ch s Łistou pov�st�. To je pouh� a pranepatrn� maliŁkost."
Na chodb� se ozvaly p�dn� kroky, kl�Ł zarachotil v z�mku, otevłely se dvełe a policejn� str�śn�k vyvolal �vejkovo jm�no.
"Odpuste," łekl ryt�łsky �vejk, "j� jsem tu teprve od dvan�ct� hodin v poledne, ale tenhle p�n je tu uś od �esti hodin r�no. J� tak nesp�ch�m."
M�sto odpov�di vyt�hla �vejka na chodbu siln� ruka policejn�ho str�śn�ka a mlŁky ho vyvedla po schodech do prvn�ho poschod�.
V druh�m pokoji sed�l u stolu policejn� komisał, tlustż p�n bodr�ho vzezłen�, kterż łekl k �vejkovi:
"Tak vy jste tedy ten �vejk? A jak jste se sem dostal?"
"PrachobyŁejnżm zpłsobem," odpov�d�l �vejk; "płi�el jsem sem v prłvodu jednoho pana str�śn�ka, pon�vadś jsem si necht�l d�t l�bit, aby mne z bl�zince vyhazovali bez ob�da. To je, jako kdyby mne povaśovali za n�jakou odkopnutou holku z ulice:"
"V�te co, �vejku," łekl vl�dn� pan komisał, "naŁ se zde, na Salmovce, m�me s v�mi zlobit? Nebude lep��, kdyś v�s po�leme na policejn� łeditelstv�?"
"Vy jste, jak se ł�k�," pravil �vejk spokojen�, "p�nem situace; proj�t se na policejn� łeditelstv� te� k veŁeru je docela pł�jemn� mal� proch�zka: `
"To jsem r�d, śe jsme se shodli," pravil vesele policejn� komisał, "nen� lep��, kdyś se domluv�me? �e je to pravda, �vejku?"
"J� se tak� s kaśdżm n�ramn� r�d rad�m," odv�til �vejk; "j� v�m, v�łte mn�, pane komisałi, nikdy nezapomenu na va�i dobrotu."
Ukloniv se uctiv�, odch�zel s policejn�m str�śn�kem dolł na str�śnici a za Łtvrt hodiny bylo jiś vid�t na rohu JeŁn� ulice a Karlova n�m�st� �vejka v prłvodu druh�ho policejn�ho str�śn�ka, kterż m�l pod paśd� objemnou knihu s n�meckżm n�pisem Arrestantenbuch.
Na rohu Sp�len� ulice setkal se �vejk se svżm prłvodŁ�m s tlupou lid�, kteł� se tlaŁili kolem vyv�en�ho plak�tu.
"To je manifest c�sałe p�na o vypov�zen� v�lky," łekl policejn� str�śn�k k �vejkovi.
"J� to płedpov�dal," łekl �vejk, "ale v bl�zinci o tom je�t� nic nev�d�, aŁkoliv by to m�li m�t z prvn� ruky."
"Jak to mysl�te?" ot�zal se policejn� str�śn�k �vejka.
"Pon�vadś je tam zavłenejch mnoho p�nł dłstojn�kł," vysv�tlil �vejk, a kdyś płi�li k nov� tlup� tlaŁ�c� se płed manifestem, �vejk vykłikl:
"C�sałi Franti�kovi Josefovi nazdar! Tuhle vojnu vyhrajem."
N�kdo z nad�en�ho davu narazil mu klobouk płes u�i a tak za sb�hu lidu dobrż voj�k �vejk vkroŁil op�tn� do vrat policejn�ho łeditelstv�.
"Tuhle vojnu vyhrajem docela urŁit�, opakuji to je�t� jednou, p�nov�!" s t�mi slovy rozlouŁil se �vejk s davem, kterż ho vyprov�zel.
A kdesi v d�lnżch d�lav�ch historie sn�ela se k Evrop� pravda, śe z�tłek rozboł� i pl�ny pł�tomnosti.
#N�kteł� spisovatel� uś�vaj� vżrazu "hryśou vżŁitky sv�dom�". Nepovaśuji ten vżraz śpln� płil�haj�c�m. i tygr Łlov�ka śere, a nehryśe.

*6. kapitola
�vejk op�t doma, proraziv zaŁarovanż kruh

Budovou policejn�ho łeditelstv� vanul duch ciz� autority, kter� zji��ovala, jak dalece je obyvatelstvo nad�eno pro v�lku. Krom� n�kolika vżjimek, lid�, kteł� nezapłeli, śe jsou synov� n�roda, kterż m� vykrv�cet za z�jmy jemu śpln� ciz�, policejn� łeditelstv� płedstavovalo nejkr�sn�j�� skupinu byrokratickżch dravcł, kteł� m�li smysl jedin� pro śal�ł a �ibenici, aby uh�jili existenci zakroucenżch paragrafł.

Płitom nakl�dali se svżmi ob�tmi s j�zlivou vl�dnost�, uvaśuj�ce płedem kaśd� slovo.
"Je mn� velmi l�to," łekl jeden z t�ch dravcł Łernoślut� ś�hanżch, kdyś k n�mu płivedli �vejka, "śe vy jste op�t padl v na�e ruce. Mysleli jsme, śe se polep��te, ale zklamali jsme se;"
�vejk n�m� płitakal hlavou a tv�łil se tak nevinn�, śe Łernoślutż dravec pohl�dl t�zav� na n�ho a zdłraznil:
"Netvałte se tak pitom�:"
Płe�el v�ak ihned do laskav�ho tónu a pokraŁoval:
"Pro n�s je jist� velmi nemil� drśet v�s ve vazb� a mohu v�s ujistit, śe podle m�ho m�n�n� va�e vina nen� tak velik�, nebo� płi va�� mal� inteligenci nen� pochyby, śe jste byl sveden. �ekn�te mn�, pane �vejku, kdo vlastn� v�s sv�d�, abyste vyv�d�l takov� hlouposti?"
�vejk zaka�lal a ozval se:
"J� pros�m o ś�dnżch hloupostech nev�m."
"A to nen� hloupost, pane �vejku," łekl um�lż otcovskż tón, "kdyś vy, podle ud�n� policejn�ho str�śn�ka, kterż v�s sem płivedl, zpłsobil jste sb�h lidu płed manifestem o v�lce nalepenżm na n�roś� a kdyś jste pobułoval lid vżkłiky ,Nazdar c�sałi Franti�kovi Josefovi. Tahle vojna je vyhr�na!`?"
"J� nemoh zah�let," prohl�sil �vejk, up�raje sv� dobr� oŁi v zrak inkvizitora, "j� jsem se rozŁ�lil, kdyś jsem vid�l, śe v�ichni Łtou ten manifest o vojn� a nejev�j� ś�dnou radost. ��dnż vol�n� sl�vy, ś�dnż hurr�, vłbec nic, pane rado. Tak jako kdyby se jich to vłbec netżkalo. A tu j�, starż voj�k od jednadevades�tżho regimentu, nemoh jsem se na to d�vat, a tak jsem vykłikl ty v�ty, a j� si mysl�m, śe kdybyste vy byl na mżm m�st�, śe byste to ud�lal zrovna jako j�. Kdyś je v�lka, mus� se vyhr�t a mus� se volat sl�va c�sałi p�nu, to mn� nikdo nevymluv�:"
Płekon�n a zkru�en nesnesl Łernoślutż dravec zrak nevinn�ho ber�nka �vejka, sklopil jej na śłedn� akta a łekl:
"Płizn�v�m pln� va�e nad�en�, ale kdyby se bylo projevilo za jinżch okolnost�. V�te v�ak s�m dobłe, śe v�s vedl policejn� str�śn�k, takśe takovż vlasteneckż projev mohl a musel śŁinkovat na obecenstvo sp�e ironicky neś v�śn�:"
"Jestli vede n�koho policejn� str�śn�k," odpov�d�l �vejk, "je to t�śkż moment v śivot� lidskżm. Ale jestli Łlov�k ani v takovej t�śkej moment nezapom�n�, co se patł� d�lat, kdyś je vojna, mysl�m, śe takovej Łlov�k nen� tak �patnej."
�ernoślutż dravec zavrŁel a pod�val se je�t� jednou �vejkovi do oŁ�.
�vejk odpov�d�l nevinnżm, m�kkżm, skromnżm a n�śnżm teplem sv�ho zraku.
Chv�li d�vali se ti dva upłen� na sebe.
"Vem v�s Łert,. �vejku," łekla nakonec śłedn� brada, "jestli se sem je�t� jednou dostanete, tak se v�s vłbec nebudu na nic pt�t a poputujete pł�mo l~ vojensk�mu soudu na HradŁany. Rozum�l jste?"
A neśli se nad�l, �vejk płikroŁil k n�mu, pol�bil mu ruku a łekl:
"Zapla� v�m p�nbłh za v�echno, kdybyste potłeboval n�kdy n�jak�ho Łistokrevn�ho pejska, raŁte se obr�tit na mne. J� m�m obchod se psy."
A tak se ocitl �vejk op�t na svobod� a na cest� k domovu.
Jeho uvaśov�ni, m�-li se stavit napłed je�t� u Kalichu, skonŁilo t�m, śe otevłel ty dvełe, odkud vy�el płed Łasem v prłvodu detektiva Bretschneidra.
Ve vżŁepu panovalo hrobov� ticho. Sed�lo tam n�kolik hostł, mezi nimi kosteln�k od Svat�ho Apolin�łe. Tv�łili se zachmułen�. Za vżŁepn�m pultem sed�la hostinsk� Palivcov� a tup� se d�vala na pivn� p�py.
"Tak uś jsem se vr�til," łekl �vejk vesele, "dejte mn� sklenici piva. Kdepak m�me pana Palivce, je uś tak� doma?"
M�sto odpov�di dala se Palivcov� do pl�Łe, a soustłe�uj�c sv� ne�t�st� ve zvl�tn�m pł�zvuku na kaśd�m slov�, zast�nala:
"Dali - mu - deset - let - płed - tejdnem."
"Nu vida," łekl �vejk, "tak uś m� sedum dn� za sebou."
"On byl takovej opatrnej," plakala Palivcov�, "s�m to tak� vśdycky o sob� tvrdil."
Host� ve vżŁepu tvrdo��jn� mlŁeli, jako by tu bloudil duch Palivcłv a nab�dal je je�t� k v�t�� opatrnosti.
"Opatrnost matkou moudrost�," łekl �vejk, usedaje ke stolu za sklenici piva, ve kter� v p�n� byly mal� otvory, jak na p�nu kapaly slzy pan� Palivcov�, kdyś nesla �vejkovi pivo na stłl, "dne�n� doba je takov�, śe vona nut� Łlov�ka k opatrnosti."
"VŁera jsme m�li dva pohłby," zav�d�l łeŁ na jin� pole kosteln�k od Svat�ho Apolin�łe.
"To patrn� n�kdo umłel," łekl druhż host, naŁeś tłet� dodal:
"Byly ty pohłby s katafalkem?"
"R�d bych v�d�l," łekl �vejk, "jakż budou ve v�lce te� ty vojenskż pohłby."
Host� se zvedli, zaplatili a ti�e ode�li. �vejk osam�l s pan� Palivcovou.
"To jsem si nepomyslil," łekl, "aby odsuzovali nevinnżho Łlov�ka na deset let. �e jednoho nevinnżho Łlov�ka odsoudili na p�t let, to jsem uś sly�el, ale na deset, to je trochu moc:"
"Kdyś on se młj płiznal," plakala Palivcov�, "jak to tady ł�kal o t�ch mouch�ch a o tom obraze, tak to opakoval i na direkci, i u soudu. J� byla na tom płel�Łen� jako sv�dek, ale co jsem mohla sv�dŁit, kdyś mn� łekli, śe jsem v pł�buzensk�m pom�ru k sv�mu muśi a śe se mohu vzd�t sv�dectv�. J� jsem se tak lekla toho pł�buzensk�ho pom�ru, aby snad je�t� z toho n�co nebylo, tak jsem se vzdala sv�dectv� a on chud�k star� se tak na mne pod�val, do smrti na ty jeho oŁi nezapomenu. A potom, po rozsudku, kdyś ho odv�d�li, vykłik jim tam na chodb�, jak byl z toho cele] pitomej: ,A� śije Voln� my�lenka!` "
"A pan Bretschneider uś sem nechod�?" ot�zal se �vejk.
"Byl tady n�kolikr�t," odpov�d�la pan� hostinsk�, "vypil jedno nebo dv� piva, ptal se mne, kdo sem chod�, a poslouchal, jak si hosti vypravuj� o fotbalu. Oni si vśdycky, kdyś ho vid�, vypravuj� jen o fotbalu. A on sebou cukal, jako kdyby kaśdou chvilku cht�l b�snit a sv�jet se. Za tu celou dobu dostal na lep jen jednoho Łaloun�ka z Pł�Łn� ulice:"
"Je to v�c vżcviku," poznamenal �vejk, "byl ten Łaloun�k hloupej Łlov�k?"
"Asi jako młj muś," odpov�d�la s pl�Łem, "ptal se ho, jestli by stł�lel proti Srbłm. A on mu łek, śe neum� stł�let, śe byl jednou na stłelnici a prostł�lel tam korunu. Pak jsme v�ichni sly�eli, śe pan Bretschneider łekl, vytahuje si z�pisn�k: ,I hle�me, zase nov� p�kn� velezr�da!`, a ode�el s t�m Łaloun�kem z Pł�Łn� ulice, kterż se jiś nevr�til."
"Ono se jich nevr�t� v�c," pravil �vejk, "dejte mn� rum."
Pr�v� si �vejk d�val nal�t rum podruh�, kdyś do vżŁepu płi�el civiln� str�śn�k Bretschneider. Vrhnuv zb�śnż pohled do vżŁepu i pr�zdn�ho lok�lu, płisedl k �vejkovi a poruŁiv si pivo Łekal, co łekne �vejk.
�vejk s�al z v��ku n�jak� noviny a prohl�śeje zadn� stranu inzer�tł ozval se:
"Tak vida, tenhle �impera v Stra�kov� Ł�slo 5, po�ta RaŁin�ves, prod� hospod�łstv� s tłin�cti korci vlastn�ch pol�, �kola a dr�ha na m�st�."
Bretschneider nervózn� zabubnoval prsty a obraceje se k �vejkovi łekl:
"To se div�m, proŁ v�s to hospod�łstv� zaj�m�, pane �vejku."
"Ach, to jste vy," pravil �vejk, pod�vaje mu ruku, "j� v�s hned nemoh poznat, j� m�m velmi slabou pam�. Posledn� jsme se roze�li, jestli se nemejl�m, v płij�mac� kancel�łi policejn�ho łeditelstv�. Copak d�l�te od t� doby, chod�te sem Łasto?"
"J� jsem dnes płi�el kvłli v�m," łekl Bretschneider, "bylo mn� sd�leno na policejn�m łeditelstv�, śe prod�v�te psy. Potłeboval bych p�kn�ho ratl�Łka, nebo �pice, nebo n�co podobn�ho:"
"To v�m v�echno mohu opatłit," odv�til �vejk, "płejete si Łistokrevnż zv�łe nebo n�jak� z ulice?" "Mysl�m," odpov�d�l Bretschneider, "śe se rozhodnu pro Łistokrevn� zv�łe."
"A coś policejn�ho psa byste si nepł�l?" ot�zal se �vejk, "takovżho, kerej hned v�echno vysl�d� a płivede na stopu zloŁinu. M� ho jeden łezn�k ve Vr�ovic�ch a on mu tah� vozejk, ten pes se, jak se ł�k�, minul se svżm povol�n�m."
"J� bych cht�l �pice," s klidnou um�rn�nost� łekl Bretschneider, "�pice, kterż by nekousal:"
"Płejete si tedy bezzub�ho �pice?" ot�zal se �vejk, "v�m o jednom. M� ho jeden hostinskż v Dejvic�ch:"
"Tak rad�ji ratl�Łka," rozpaŁit� ozval se Bretschneider, jehoś kynologick� schopnosti byly v samżch zaŁ�tc�ch, a kdyby byl nedostal ten rozkaz z policejn�ho łeditelstv�, nikdy by se o psech byl niŁeho nedov�d�l.
Ale rozkaz zn�l płesn�, jasn� a tvrd�. Sezn�mit se dłv�rn�ji se �vejkem na podklad� jeho obchodu se psy, ku kter�muś śŁelu m�l pr�vo vybrat si pomocn�ky a disponovat obnosy na n�kup psł.
"Ratl�Łkov� jsou v�t�� a men��," łekl �vejk, "v�m o dvou men��ch a tłech v�t��ch. V�ech p�t se d� chovat na kl�n�. Mohu v�m je co nejvłeleji odporuŁit:"
"To by se mn� zamlouvalo," prohl�sil Bretschneider, "a co by st�l jeden?"
"To płijde na velikost," odpov�d�l �vejk, "to z�leś� na velikost�. Ratl�k nen� tele, u ratl�kł je to pr�v� naopak, Ł�m men��, t�m draś��:"
"J� reflektuji na v�t��, kteł� by hl�dali," odv�til Bretschneider, ob�vaje se, aby nezt�śil tajnż fond st�tn� policie.
"Dobr�," łekl �vejk, "v�t�� v�m mohu prodat po pades�ti korun�ch a je�t� v�t�� po p�taŁtyłiceti korun�ch, ale płitom jsme zapomn�li na jednu v�c. Maj� to bżt �t��ata nebo star�� psi, nebo ps�ci Łi feny?"
"Mn� je to jedno," odpov�d�l Bretschneider, kterż m�l tu co d�lat s nezn�mżmi probl�my, "zaopatłte mn� je a j� si z�tra v sedm hodin veŁer k v�m pro n� płijdu. Budou?"
"Płijdte, budou," su�e odv�til �vejk, "ale v takov�m pł�pad� jsem nucen poś�dat v�s o z�lohu tłiceti korun."
"Bezev�eho," łekl Bretschneider, vypl�ceje pen�ze, "a te�' si d�me kaśdż Łtvrtku v�na na moje konto:"
Kdyś vypili, dal �vejk Łtvrtku v�na na svłj śŁet, potom Bretschneider, vyzżvaje �vejka, aby se ho neb�l, śe dnes nen� ve sluśb� a śe se młśe mluvit dnes s n�m o politice.
�vejk prohl�sil, śe on nikdy o politice v hospod� nemluv�, śe cel� politika je pro mal� d�ti. Bretschneider byl naproti tomu revoluŁn�j��ch n�zorł a ł�kal, śe kaśdż slabż st�t je płedurŁen k z�niku, a ptal se �vejka, jakż je jeho n�zor v t�to v�ci.
�vejk prohl�sil, śe nem�l se st�tem co d�lat, ale śe jednou m�l na o�etłov�n� slab� �t�n� bernardżna, kter� krmil vojenskżmi suchary, a śe tak� chc�plo.
Kdyś m�li kaśdż p�tou Łtvrtku, prohl�sil se Bretschneider za anarchistu a ptal se �vejka, do kter� organizace se m� d�t zapsat.
�vejk łekl, śe si jednou jeden anarchista koupil od n�ho leonbergra za sto korun a śe mu złstal posledn� spl�tku dluśen.
Płi �est� Łtvrtce mluvil Bretschneider o revoluci a proti mobilizaci, naŁeś �vejk naklonil se k n�mu a po�eptal mu do ucha:
"Pr�v� płi�el do lok�lu n�jakej host, tak a� v�s nesly��, nebo byste mohl m�t z toho nepł�jemnosti...Vid�te, śe hostinsk� uś pl�Łe:"
Pan� Palivcov� opravdu plakala na sv� śidli za vżŁepn�m pultem.
"ProŁ pl�Łete, pan� hostinsk�?" ot�zal se Bretschneider, "za tłi m�s�ce vyhrajeme vojnu, bude amnestie, v� p�n se vr�t� a pak si d�me u v�s do trumpety. - Nebo nemysl�te, śe to vyhrajeme?" obr�til se k �vejkovi.
"NaŁ to poł�d płeśvykovat," łekl �vejk, "vyhr�t se to mus�, a basta, te� ale uś mus�m j�t domł: ` �vejk zaplatil śtratu a vr�til se ku sv� star� posluhovaŁce pan� M�llerov�, kter� se velice lekla, kdyś vid�la, śe muś, kterż si otv�r� kl�Łem dvełe do bytu, je �vejk.
"J� myslela, milostpane, śe se vr�t�j� aś za kolik rokł," łekla s obvyklou upł�mnost�, "j� jsem si zat�m vzala z l�tosti na byt jednoho portżra z noŁn� kav�rny, pon�vadś u n�s byla tłikr�t domovn� prohl�dka, a kdyś nic nemohli naj�t, tak ł�kali, śe jste ztracenej, pon�vadś jste rafinovanej."
�vejk se ihned płesv�dŁil, śe nezn�mż cizinec zał�dil se śpln� pohodln�. Spal v jeho posteli a byl dokonce tak �lechetnż, śe se spokojil s polovic� postele a na druhou polovici um�stil n�jak� dlouhovlas� stvołen�, kter� z vd�Łnosti spalo, objav�i ho kolem krku, zat�mco Ł�sti p�nsk� i d�msk� garderoby v�lely se sm�ch�ny kolem postele. Z toho chaosu bylo vid�t, śe se portżr z noŁn� kav�rny vr�til se svou d�mou ve vesel� n�lad�.
"Pane," łekl �vejk, tłesa vetłelcem, "abyste nezme�kal k ob�du. M� by velice mrzelo, kdybyste o mn� ł�kal, śe jsem v�s vyhodil, kdyś uś nikde jste nemoh dostat n�co k ob�du: `
Portżr z noŁn� kav�rny byl velice rozespalż, a dlouho to trvalo, neś pochopil, śe se majitel postele vr�til domł a śe si d�l� n�rok na ni.
Po zvyku v�ech portżrł z noŁn�ch kav�ren i tento p�n se vyj�dłil, śe kaśd�ho ztluŁe, kdo ho bude budit, a pokusil se sp�t d�l.
�vejk sebral mezit�m Ł�sti jeho garderoby, płinesl mu je k posteli, a zatłepav j�m energicky, łekl:
"Jestli se neobl�knete, tak v�s zkus�m vyhodit tak, jak jste, na ulici. Pro v�s bude velkou vżhodou, kdyś vylet�te odtud obleŁenej:"
"J� jsem cht�l sp�t do osmi veŁer," zaraśen� ozval se portżr, navl�kaje si kalhoty, "j� plat�m denn� z postele dv� koruny t� pan� a młśu si sem vodit sleŁny z kav�rny. Małeno, vst�vej!"
Kdyś si bral l�meŁek a skl�dal kravatu, vzpamatoval se jiś do t� m�ry, śe mohl ujistit �vejka, śe noŁn� kav�rna Mimóza jest opravdu jedna z nejslu�n�j��ch noŁn�ch m�stnost�, kam maj� pł�stup jedin� d�my, kter� maj� policejn� kn�śku v śpln�m poł�dku, a zval �vejka srdeŁn�, aby płi�el na n�v�t�vu.
Naproti tomu jeho spoleŁnice nebyla nijak spokojena se �vejkem a pouśila n�kolika velice slu�nżch vżrazł, z nichś nejslu�n�j�� byl "Ty kluku velekn�śsk�!"
Po odchodu vetłelcł �el �vejk ud�lat poł�dek s pan� M�llerovou, ale nena�el po n� ś�dn� jin� stopy krom� kousku pap�ru, na kter�m tuśkou byl naŁm�r�n rozh�zenż rukopis pan� M�llerov�, kter� neobyŁejn� lehce vyj�dłila sv� my�lenky tżkaj�c� se ne��astn� pł�hody s propłjŁov�n�m �vejkovy postele portżru z noŁn� kav�rny:
"Odpust�j�, milostpane, śe jich v�ckr�t neuvid�m, pon�vadś skoŁ�m z okna."
"Lśe," łekl �vejk a Łekal.
Za płl hodiny vpl�śila se do kuchyn� ne��astn� pan� M�llerov� a bylo na jej� zdrcen�m vżrazu tv�łe vid�t, śe Łek� od �vejka slova śt�chy.
"Jestli chcete sk�kat z okna," łekl �vejk, "jd�te do pokoje, okno jsem otevłel. Sk�kat z kuchy�sk�ho okna bych v�m neradil, pon�vadś spadnete do zahr�dky na rłśe a pomaŁkala byste kełe a musela byste to platit. Z pokojsk�ho okna slet�te kr�sn� na chodn�k, a kdyś budete m�t �t�st�, zlom�te si vaz. Jestli budete m�t smłlu, tak si płel�mete jedin� v�echny śebra, ruce a nohy a budete muset platit nemocnici: `
Pan� M�llerov� se dala do pl�Łe, potichu ode�la do pokoje, zavłela okno, a kdyś se vr�tila, łekla: "Vono to t�hne a nebylo by to dobrż na milostp�nłv revmatismus: `
Pak �la stl�t postel, neobyŁejn� peŁliv� uv�d�la v�echno do poł�dku a vr�tiv�i se k �vejkovi do kuchyn� se zaslzenżm zrakem poznamenala: "Ty dv� �t��ata, milostpane, co jsme m�li na dvołe, chc�ply. A ten bernardżn, ten n�m utek, kdyś tady d�lali domovn� prohl�dku." "A prokristap�na," vykłikl �vejk, "ten se młśe dostat do p�knż bryndy, toho te� jist� bude hledat policie:"
"On kousl jednoho pana policejn�ho komisałe, kdyś ho płi prohl�dce vyt�hl zpod postele," pokraŁovala pan� M�llerov�, "napłed totiś jeden z t�ch p�nł łek, śe tam n�kdo je pod postel�, tak vyzvali toho bernardżna jm�nem z�kona, aby vylezl ven, a kdyś necht�l, tak ho vyt�hli. A on je cht�l spolknout, pak vyrazil ze dveł� a v�c se nevr�til. Se mnou tak� d�lali vżslech, kdo k n�m chod�, jestli nedost�v�me n�jak� pen�ze z ciziny, a potom d�lali nar�śky, śe jsem hloup�, kdyś jsem jim łekla, śe pen�ze z ciziny chod�j� jen zł�dka, posledn� od toho pana ł�d�c�ho z Brna ta z�loha �edes�t korun na angorskou koŁku, kterou jste inzeroval v N�rodn� politice a m�sto kterż jste mu poslal v bedniŁce od datl� to slep� �t���tko foxteri�ra. Potom se mnou mluvili velice vl�dn� a odporuŁili mn� sem toho portżra z noŁn� kav�rny, abych se sama v byt� neb�la, toho samżho, kerżho vyhodili..."
"J� uś m�m s t�mi śłady smłlu, pan� M�llerov�, te� uvid�te, kolik jich sem płijde kupovat psy," povzdechl �vejk.
Nev�m, jestli ti p�nov�, kteł� po płevratu prohl�śeli policejn� arch�v, roz�ifrovali polośky tajn�ho fondu st�tn� policie, kde st�lo: B . . . 40 K, F . . . 50 K, L . . . 80 K atd., ale rozhodn� se mżlili, śe B, F, L jsou zaŁ�teŁn� p�smena n�jakżch p�nł, kteł� za 40, 50, 80 atd. korun prod�vali Łeskż n�rod Łernoślut�mu orlu.
B znamen� bernardżn, F foxteri�r a L znaŁ� leonbergra. Tyto v�echny psy płivedl Bretschneider od �vejka na policejn� łeditelstv�. Byly to ohyzdn� obludy, kter� nem�ly toho nejmen��ho spoleŁn�ho s n�jakou Łistokrevnou rasou, za kterou je �vejk Bretschneidrovi vyd�val.
Bernardżn byla sm�s z neŁistokrevn�ho pudla a n�jak�ho pouliŁn�ho Łokla, foxteri�r m�l u�i jezevŁ�ka a velikost łeznick�ho psa se zakroucenżma nohama, jako by prod�lal and�lskou nemoc. Leonberger płipom�nal hlavou chlupatou tlamu st�jov�ho pinŁe, m�l useknutż ohon, vż�ku jezevŁ�ka a zadek holż jako proslul� ps�ci nah�Łkov� ameriŁt�.
Pak tam �el koupit psa detektiv Kalous a vr�til se s vyjevenou potvorou, płipom�naj�c� hyenu skvrnitou, s hł�vou �kotsk�ho ovŁ�ka, a v polośk�ch tajn�ho fondu płibyla nov�: D . . . 90 K.
Ta potvora hr�la roli dogy...
Ale ani Kalousovi se nepodałilo vyzv�d�t n�co od �vejka. Dałilo se mu tak jako Bretschneidrovi. I nejobratn�j�� politick� rozhovory �vejk płevedl na l�Łen� psinky u �t��at a nejbystłej�� z�ludn� l�Łky konŁily t�m, śe si Bretschneider odv�d�l s sebou od �vejka op�t novou nemysliteln� kł�śenou obludu.
A to byl konec slavn�ho detektiva Bretschneidra. Kdyś m�l jiś ve sv�m byt� sedm takovżch ohav, uzavłel se s nimi v zadn�m pokoji a nedal jim tak dlouho nic j�st, dokud ho neseśraly.
Byl tak Łestnż, śe u�etłil er�ru za pohłeb.
V jeho sluśebn�m spisku na policejn�m łeditelstv� byla zanesena do rubriky "Postup ve sluśb�" tato slova pln� tragiky: "Seśr�n vlastn�mi psy."
Kdyś se pozd�ji dov�d�l �vejk o t� tragick� ud�losti, łekl:
"To mn� jenom vrt� hlavou, jalo ho daj� płi posledn�m soudu dohromady."

*7. kapitola
�vejk jde na vojnu

V dob�, kdy lesy na łece R�bu v HaliŁi vid�ly ut�kat płes R�b rakousk� vojska a dole v Srbsku rakousk� divize jedna za druhou dost�valy płes kalhoty to, co jim d�vno patłilo, vzpomn�lo si rakousk� ministerstvo vojenstv� i na �vejka, aby pomohl mocn�łstv� z bryndy.

�vejk, kdyś mu płinesli vyrozum�n�, śe se m� za tżden dostavit na Stłeleckż ostrov k l�kałsk� prohl�dce, leśel pr�v� v posteli, stiśen op�tn� revmatismem.
Pan� M�llerov� vałila mu v kuchyni k�vu. "Pan� M�llerov�," ozval se z pokoje tichż hlas �vejkłv, "pan� M�llerov�, poj�te sem na chvilku:"
Kdyś posluhovaŁka st�la u postele, łekl �vejk op�t takovżm tichżm hlasem: "Sedn�te si, pan� M�llerov�."
V jeho hlase bylo n�co tajupln� slavnostn�ho. Kdyś se pan� M�llerov� posadila, prohl�sil �vejk, vztyŁuje se na posteli: "J� jdu na vojnu!"
"Panenko Maria," vykłikla pan� M�llerov�, "co tam budou d�lat?"
"Bojovat," hrobovżm hlasem odpov�d�l �vejk, "s Rakouskem je to moc �patnż. Nahołe n�m uś lezou na Krakov a dole do Uher. Jsme biti jako śito, kam se pod�v�me, a proto m� volaj� na vojnu. J� jim płece vŁera Łetl z novin, śe drahou vlast vovinuly n�jak� mraky."
"Ale vśdy� se nemłśou hejbat."
"To nevad�, pan� M�llerov�, pojedu na vojnu ve vozejku. Znaj� toho cukr�łe za rohem, ten takovej vozejk m�. Vozil v n�m płed lety svżho chromżho zlżho d�deŁka na Łerstvej vzduch. Vy mne, pan� M�llerov�, v tom vozejku na tu vojnu odt�hnete:"
Pan� M�llerov� se dala do pl�Łe: "Nem�m, milostpane, dob�hnout pro doktora?"
"Nikam nepudou, pan� M�llerov�, j� jsem aś na ty nohy śpln� zdravej kanónenfutr a v tż dob�, kdyś je to s Rakouskem vo�klivż, kaśdej mrz�k mus� bejt na svżm m�st�. Vałte k�vu klidn� d�l:"
A zat�mco pan� M�llerov�, uplakan� a rozechv�l�, cedila k�vu, dobrż voj�k �vejk si zp�val na posteli:
Jener�l Windischgr�tz a vojen�t� p�ni
od vżchodu slunce vojnu zapoŁali
hop, hop, hop!
Vojnu zapoŁali, takto jsou zvolali:
Pomoz n�m Kristus P�n s Panenkou Mari�;
hop, hop, hop!
Ud�en� pan� M�llerov� pod dojmem stra�n�ho v�leŁn�ho zp�vu zapomn�la na k�vu a tłesouc se na cel�m t�le ud�en� naslouchala, jak dobrż voj�k �vejk d�l zp�v� na posteli:
S Panenkou Mari� a ty Łtyry mosty
postav si Pimonte, siln�j�� forposty;
hop, hop, hop!
Byla bitva, byla, tam u Solferina,
teklo tam krve moc, krve pod kolena;
hop, hop, hop!
Krve pod kolena a na fłry masa,
vzdy� se tam sekala vosumn�ct� chasa;
hop, hop, hop!
Vosumn�ct� chaso, neboj se ty nouze,
vśdy� za tebou vezou pen�ze na voze;
hop, hop, hop! "Milostpane, proboha jich pros�m," ozvalo se śalostiv� z kuchyn�, ale �vejk jiś konŁil svou v�leŁnou p�se�:
Pen�ze na voze a men�ś v koŁ�łe,
kerejpak regiment tohlencto dok�śe?
Hop, hop, hop! Pan� M�llerov� vyrazila ze dveł� a b�śela pro l�kałe. Vr�tila se za hodinu, zat�mco �vejk si zdł�ml.
A tak byl probuzen obtloustlżm p�nem, kterż mu chv�li drśel ruku na Łele a ł�kal:
"Nebojte se, j� jsem doktor P�vek z Vinohrad ukaśte ruku - tenhle teplom�r si dejte pod paśd�...Tak - ukaśte jazyk - je�t� v�c - drśte jazyk - na co zemłel v� pan otec a va�e matka?"
A tak v dob�, kdy V�de� si pł�la, aby v�ichni n�rodov� Rakousko-Uherska d�vali nejskv�lej�� pł�klady v�rnosti a oddanosti, płedepsal doktor P�vek �vejkovi proti jeho vlasteneck�mu nad�en� bróm a doporuŁoval stateŁn�mu a hodn�mu voj�nu �vejkovi, aby nemyslil na vojnu:
"Leśte rovn� a zachovejte klid, j� z�tra op�t płijdu. Kdyś druh�ho dne płi�el, ptal se v kuchyni pan� M�llerov�, jak se dał� pacientovi.
"Je to s n�m hor��, pane doktore," odpov�d�la s opravdovżm z�rmutkem, "v noci zp�val, s odpu�t�n�m, kdyś ho revma chytlo, rakouskou hymnu:"
Doktor P�vek vid�l se nucena reagovat na tento novż projev loajality pacientovy zvż�enou d�vkou brómu.
Tłet�ho dne hl�sila mu pan� M�llerov�, śe je to se �vejkem je�t� hor��.
"Odpłldne, pane doktore, si poslal pro mapu boji�t� a v noci ho chytla fantaz, śe to Rakousko vyhraje:"
"A pr�ky uś�v� płesn� podle płedpisu?"
"Je�t� si pro n�, pane doktore, ani neposlal."
Doktor P�vek ode�el, kdyś snesl na �vejka boułi vżŁitek s uji�t�n�m, śe nikdy v�ce nepłijde l�Łit Łlov�ka, kterż odm�t� jeho l�kałskou pomoc s brómem.
Zbyly jen dva dny, kdy se m�l objevit �vejk płed odvodn� komis�.
Za tu dobu uŁinil �vejk n�leśit� pł�pravy. Płedn� poslal koupit pan� M�llerovou vojenskou Łepici a za druh� ji poslal vypłjŁit si voz�k od cukr�łe za rohem, na kter�m kdysi cukr�ł vozil sv�ho zl�ho chrom�ho d�deŁka na Łerstvż vzduch. Pak si vzpomn�l, śe potłebuje berle. Na�t�st� cukr�ł choval t�ś i berle jako rodinnou pam�tku na sv�ho d�deŁka.
Sch�zela mu je�t� rekrutsk� kytka. I tu mu sehnala pan� M�llerov�, kter� za ty dny n�padn� zhubla, a kudy chodila, tudy i plakala.
A tak v ten pam�tnż den objevil se na praśskżch ulic�ch pł�pad dojemn� loajality:
Star� śena, strkaj�c� płed sebou voz�k, na kter�m sed�l muś ve vojensk� Łepici s vyle�t�nżm frant�kem, m�vaj�c� berlemi. A na kab�t� skv�la se pestr� rekrutsk� kytka.
A muś ten, m�vaje poznovu a poznovu berlemi, kłiŁel do praśskżch ulic:
"Na B�lehrad, na B�lehrad!"
Za n�m �el z�stup lidu, kterż st�le vzrłstal z nepatrn�ho hlouŁku shrom�śdiv��ho se płed domem, odkud �vejk vyjel na vojnu.
�vejk mohl konstatovat, śe policejn� str�śn�ci, stoj�c� na n�kterżch kłiśovatk�ch, mu zasalutovali.
Na V�clavsk�m n�m�st� vzrostl z�stup kolem voz�ku se �vejkem na n�kolik set hlav a na rohu Krakovsk� ulice byl j�m zbit n�jakż bur��k, kterż v cerevisce kłiŁel k �vejkovi:
"Heil! Nieder mit den Serben!"
Na rohu VodiŁkovy ulice vjela do toho j�zdn� policie a rozehnala z�stup.
Kdyś �vejk rev�rn�mu inspektorovi uk�zal, śe to m� Łern� na b�l�m, śe dnes mus� bżt płed odvodn� komis�, byl rev�rn� inspektor trochu zklam�n a kvłli zamezen� vżtrśnost� dal doprov�zet voz�k se �vejkem dv�ma j�zdn�mi str�śn�ky na Stłeleckż ostrov.
O cel� t�to ud�losti objevil se v Praśskżch śłedn�ch novin�ch tento Łl�nek:
Vlastenectv� mrz�ka. VŁera dopoledne byli chodci na hlavn�ch praśskżch tł�d�ch sv�dky sc�ny, kter� kr�sn� mluv� o tom, śe v t�to velik� a v�śn� dob� i synov� na�eho n�roda mohou d�ti nejskv�lej�� pł�klady v�rnosti a oddanosti k trłnu stałiŁk�ho mocn�łe. Zd� se n�m, śe se vr�tily doby starżch �ekł a ��manł, kdy Mucius Scaevola dal se odv�sti do boje, nedbaje sv� up�len� ruky. Nejsv�t�j�� city a z�jmy byly vŁera kr�sn� demonstrov�ny mrz�kem o berl�ch, kter�ho star� matiŁka vezla na voz�ku pro nemocn�. Tento syn Łesk�ho n�roda dobrovoln� nedbaje sv� neduśivosti dal se odv�sti na vojnu, aby dal svłj śivot i statky za sv�ho c�sałe. A jestli jeho vol�n� "Na B�lehrad!" m�lo tak śivż ohlas v praśskżch ulic�ch, jest to jen sv�dectv�m, śe Praśan� skżtaj� vzorn� pł�klady l�sky k vlasti a k panovnick�mu domu.
Ve stejn�m smyslu psal i Prager Tagblatt, kterż konŁil. svłj Łl�nek slovy, śe mrz�ka dobrovolce vyprov�zel z�stup N�mcł, kteł� ho svżmi t�ly chr�nili płed lynŁov�n�m ze strany Łeskżch agentł zn�m� Dohody.
Bohemie uvełejnila tuto zpr�vu ś�daj�c, aby mrz�k vlastenec byl odm�n�n, a ozn�mila, śe pro nezn�m�ho płij�m� od n�meckżch obŁanł d�rky v administraci listu.
Jestli podle t�ch tł� Łasopisł nemohla zem� Łesk� vydat u�lechtilej��ho obŁana, nebyli t�hoś n�zoru p�ni v odvodn� komisi.
Zejm�na ne vrchn� vojenskż l�kał Bautze. Byl to muś neśprosnż, kterż ve v�em vid�l podvodnż pokus uniknout vojn�, front�, kulce a �rapnelłm.
Zn�mż jest jeho vżrok: "Das ganze tschechische Volk ist eine Simulantenbande."
Za deset tżdnł sv� Łinnosti vymżtil z 11 000 civilistł 10 999 simulantł a byl by se dostal na kobylku i tomu jeden�ctitis�c�mu, kdyby nebyla toho ��astn�ho Łlov�ka pr�v� v tom okamśiku, kdyś na n�ho załval "Kehrt euch!", ranila mrtvice.
"Odneste toho simulanta!" łekl Bautze, kdyś zjistil, śe je muś mrtev.
A płed n�m st�l v ten pam�tnż den �vejk jako ostatn� v pln� nahot�, zakrżvaje cudn� svou nahotu berlemi, o kter� se op�ral.
"Das ist wirklich ein besonderes Feigenblatt," łekl Bautze, "takovżch f�kovżch listł v r�ji nebylo."
"Superarbitrov�n pro blbost," poznamenal �ikovatel, d�vaje se do śłedn�ch listin.
"A co v�m je�t� sch�z�?" ot�zal se Bautze. "Poslu�n� hl�s�m, śe jsem revmatik, ale slouśit budu c�sałi p�nu aś do roztrh�n� t�la," skromn� łekl �vejk, "j� m�m oteklż kolena."
Bautze pod�val se stra�n� na dobr�ho voj�ka �vejka a załval: "Sie sind ein Simulant!", a obraceje se k �ikovateli, s ledovżm klidem Tekl: "Den Kerl sogleich einsperren!"
Dva voj�ci s bajonety odv�d�li �vejka do pos�dkov� v�znice.
�vejk �el o berl�ch a s hrłzou pozoroval, śe jeho revmatismus zaŁ�n� mizet.
Pan� M�llerov�, kter� Łekala nahołe na most� s voz�kem na �vejka, kdyś ho vid�la pod bajonety, zaplakala a ode�la od voz�ku, aby se v�cekr�t k n�mu nevr�tila.
A dobrż voj�k �vejk �el skromn� v prłvodu ozbrojenżch ochr�ncł st�tu.
Bajonety sv�tily v z�łi slunce a na Mal� Stran� obr�til se �vejk płed pomn�kem Radeck�ho k z�stupu, kterż je vyprov�zel:
"Na B�lehrad! Na B�lehrad!"
A mar��lek Radeckż sniv� se d�val ze sv�ho pomn�ku za vzdaluj�c�m se dobrżm voj�kem �vejkem s rekrutskou kytkou na kab�t�, kulhaj�c�m na starżch berl�ch, zat�mco sd�loval n�jakż v�śnż p�n lidem kolem, śe vedou dezent�ra.

*8. kapitola
�vejk simulantem

V t�to velk� dob� vojen�t� l�kałi dali si neobyŁejn� z�leśet, aby ze simulantł vyhnali ��bla sabot�śe a vr�tili je op�t do lłna arm�dy.

Bylo zavedeno n�kolik stup�ł tr�pen� simulantł a lid� podezłelżch, śe jsou simulanti, jakżmi byli: souchotin�łi, revmatikov�, lid� s kżlou, ledvinovou nemoc�, tyfem, cukrovkou, z�n�tem plic a jinżmi chorobami.
Tr�pen�, kter�mu byli simulanti podrobeni, bylo systematizov�no a stupn� tr�pen� byly tyto:
1. Naprost� dieta, r�no a veŁer po ��lku Łaje b�hem tł� dnł, płiŁemś se v�em bez rozd�lu toho, naŁ si st�śuj�, pod�v� aspirin pro pocen�.
2. Pod�v� se, aby si nemysleli, śe .je vojna med, v hojnżch porc�ch chinin v pr�ku, Łili takzvan� "l�z�n� chininu".
3. Vyplachov�n� śaludku dvakr�t za den litrem tepl� vody.
4. Klystżr, płi pouśit� mżdlov� vody a glycer�nu.
5. Zabalen� do prost�radla namoŁen�ho ve studen� vod�.
Byli lid� stateŁn�, kteł� płetrp�li v�ech p�t stup�ł tr�pen� a dali se odv�zt v prost� rakvi na vojenskż hłbitov. Byli v�ak lid� malomysln�, kteł�, kdyś do�li ke klystżru, prohl�sili, śe uś je jim dobłe a śe si nic jin�ho nepłej� neś odej�t s nejbliś��m mar�ovżm bataliónem do z�kopł.
�vejka v pos�dkov� v�znici ulośili do nemocniŁn�ho bar�ku pr�v� mezi takov� malomysln� simulanty.
"Uś to nevydrś�m," łekl jeho soused na posteli, kter�ho płivedli z ordinaŁn�ho pokoje, kde mu jiś podruh� vyplachovali śaludek.
Muś ten simuloval kr�tkozrakost.
"Z�tra pojedu k pluku," rozhodoval se druhż soused po lev� stran�, kterż pr�v� dostal klystżr, simuluje, śe je hluchż jako pałez.
Na posteli u dveł� um�ral jeden souchotin�ł, zabalenż do prost�radla namoŁen�ho ve studen� vod�.
"To je uś tłet� tenhle tżden," poznamenal soused po prav� stran�, "a co tob� sch�z�?"
"J� m�m revma," odpov�d�l �vejk, naŁeś n�sledoval upł�mnż sm�ch v�ech kolem. Sm�l se i um�raj�c� souchotin�ł simuluj�c� tuberkulózu.
"S revmatismem mezi n�s nelez," v�śn� �vejka upozor�oval tuŁnż muś, "revmatismus, ten tu plat� tolik jako kuł� oka; j� jsem chudokrevnż, m�m pryŁ, płl śaludku a p�t śeber pryŁ, a nikdo mn� nev�ł�. Byl zde dokonce jeden hluchon�mż, Łtrn�ct dn� ho balili kaśdou płl hodiny do prost�radla namoŁen�ho ve studen� vod�, kaśdż den mu d�vali klystżr a pumpovali śaludek. Uś v�ichni sani��ci mysleli, śe to vyhr�l a śe płjde domł, kdyś mu tu płedepsal doktor n�co pro d�ven�. Mohlo ho to ztrhat, a tu on zmalomysln�l. ,Nemohu,` pov�d�, ,d�le d�lat hluchon�m�ho, vr�tila se mn� łeŁ i sluch: Marodi v�ichni mu domlouvali, aby se nehubil, ale on st�l na sv�m, śe sly�� a mluv� jako ostatn�. A tak� to tak i hl�sil r�no płi vizit�:"
"Drśel se dost dlouho," poznamenal muś simuluj�c�, śe m� jednu nohu krat�� o celż decimetr, "ne jako ten, co simuloval, śe ho ranila mrtvice. StaŁily tłi chininy, jeden klystżr a jednodenn� płst. Płiznal se, a neś do�lo k pumpov�n� śaludku, nebylo po mrtvici ani pam�tky. Nejd�le se zde drśel ten, co byl pokous�n vzteklżm psem. Kousal, vyl, to je pravda, to um�l znamenit�, ale nemoh nijak dostat dohromady tu p�nu u huby. Pom�hali jsme mu, jak jsme mohli. Lechtali jsme ho kolikr�t po celou hodinu do vizity, aś dostal kłeŁe a zmodral n�m, ale p�na u huby se nedostavovala a tak� nedostavila. Bylo to n�co hrozn�ho. Kdyś se vzd�val takhle r�no płi vizit�, tak n�m ho bylo l�to. Postavil se u postele jako sv�Łka, zasalutoval a łekl: ,Poslu�n� hl�s�m, pane obrarct, śe asi ten pes, kterż mne krous, nebyl vzteklej.` Obrarct se na n�ho pod�val tak n�jak divn�, śe pokousanż se poŁal tł�st na cel�m t�le a pokraŁoval: ,Poslu�n� hl�s�m, pane obrarct, śe mne vłbec ś�dnej pes nekous, to jsem se j� s�m kous do ruky.` Po tom płizn�n� ho vy�etłovali pro sebezohaven�, śe si cht�l ukousnout ruku, aby nemusel do pole:"
"V�echny takov� nemoci, kde se potłebuje, p�na u huby," łekl tuŁnż simulant, "se daj� �patn� simulovat. Jako kupł�kladu padoucnice. Byl zde tak� jeden s padoucnic�, ten n�m vśdy ł�kal, śe mu na jednom z�chvatu nez�leś�, tak jich d�lal tłebas deset za den. Sv�jel se v t�ch kłeŁ�ch, zat�nal p�st�, vypuloval oŁi, maje je jako na ��opk�ch, bil sebou, vyplazoval jazyk, zkr�tka v�m łeknu, n�dhern� prvotł�dn� padoucnice, takov� upł�mn�. Najednou dostal neśidy, dva na krk, dva na z�da, a bylo po sv�jen� a bit� sebou o podlahu, kdyś nemohl hlavou hnout, ani sed�t, ani leśet. Dostal horeŁku a v horeŁce na sebe płi vizit� v�echno pov�d�l. A dal n�m s t�mi neśidami co proto, pon�vadś musel s nimi leśet je�t� tłi dny mezi n�mi a dost�val druhou dietu, r�no k�vu s houskou, k ob�du pol�vku, om�Łku a knedl�k, veŁer ka�i nebo pol�vku, a my se museli d�vat s hladovżmi vypumpovanżmi śaludky s śplnou dietou, jak ten chlap śere, mlask�, fun� a krk� sytost�. Tłema t�m podrazil nohy, płiznali se tak�. Ti leśeli na srdeŁn� vadu."
"Nejlep��," m�nil jeden ze simulantł, "d� se simulovat ��lenstv�. Z na�eho uŁitelsk�ho sboru jsou vedle v cimłe dva, jeden neust�le kłiŁ� dnem i noc�: ,Hranice Giordana Bruna je�t� dżm�, obnovte proces Galilełv!` a ten druhż �t�k�, na płed tłikr�t pomalu: haf - haf - haf, potom p�tkr�t rychle za sebou: hafhafhafhafhaf, a zas pomalu, a tak to jde neust�le. Uś to vydrśeli płes tłi ned�le. J� jsem płvodn� tak� cht�l d�lat bl�zna, n�bośensk�ho ��lence, a k�zat o neomylnosti papeśov�, ale nakonec jsem si opatłil rakovinu śaludku od jednoho holiŁe na Mal� Stran� za patn�ct korun."
"J� zn�m jednoho komin�ka v Błevnov�," poznamenal jinż pacient, "ten v�m za deset korun ud�l� takovou horeŁku, śe vyskoŁ�te z okna:"
"To nic nen�," łekl druhż, "ve Vr�ovic�ch je jedna porodn� b�ba, kter� v�m za dvacet korun vymkne nohu tak p�kn�, śe jste mrz�k nadosmrti: `
"J� m�m vymknutou nohu za p�tku," ozvalo se z łady postel� u okna, "za p�tku a tłi piva."
"M� ta moje nemoc stoj� uś płes dv� stovky," prohl�sil jeho soused, vyschl� tyŁka, "jmenujte mn� jakżkoliv jed, kter�ho bych byl neuś�val, nenajdete. Jsem śiv� skladi�t� jedł. Pil jsem sublim�t, vdechoval rtu�ov� p�ry, chroupal arz�n, koułil opium, pil opiovou tinkturu, sypal si morfium na chleba, polykal strychnin, pil roztok fosforu v sirouhl�ku i kyselinu pikrovou. ZniŁil jsem si j�tra, pl�ce, ledviny, śluŁ, mozek, srdce, stłeva. Nikdo nev�, co m�m za nemoc:"
"Nejlep�� je," vysv�tloval n�kdo ode dveł�, "vstł�knout si petrolej pod kłśi na ruce. Młj bratranec byl tak ��astnż, śe mu uł�zli ruku pod loket, a dnes m� s celou vojnou pokoj."
"Tak vid�te," łekl �vejk, "to v�echno kaśdej mus� zkusit pro c�sałe p�na. I to pumpov�n� śaludku, i ten klystżr. Kdyś jsem slouśil płed l�ty u mżho regimentu, bejvalo to je�t� hor��. To takovżho maroda sv�zali do kozelce a hodili do d�ry, aby se vykurżroval. To nebyly ś�dnż postele s kavalci jako zde nebo pliv�tka. Hol� pryŁna a na tej leśeli marodi. Jednou m�l jeden vopravdovskej tyfus a druhej vedle n�ho Łernż ne�tovice. Voba byli sv�zan� do kozelce a regimentsarct je kopal do błicha, śe jsou prej simulanti. Pak kdyś ty voba voj�ci umłeli, płi�lo to do parlamentu a bylo to v novin�ch. Ty noviny hned n�m zak�zali Ł�st a d�lali prohl�dku v kufł�k�ch, kdo m� ty noviny. A jak uś m�m vśdycky to ne�t�st�, u celżho regimentu je u nikoho nena�li neś u m�. Tak mne vedli k regimentsraportu a n� obrst, takovej vłl, dej mu p�nbłh nebe, zaŁal na mne łv�t, abych st�l rovn� a łek, kdo to do t�ch novin napsal, nebo śe mn� roztrhne hubu od ucha k uchu a d� m� zavł�t, aś budu Łernej. Potom płi�el regimentsarct, �ermoval mn� p�st� pod nosem a kłiŁel: ,Sie verfluchter Hund, Sie sch�biges Wesen, Sie ungl�ckliches Mistvieh, ty kluku socialistick�!` D�v�m se v�em upł�mn� do oŁ�, ani nemrknu a mlŁ�m, ruku na Łepici a levou na fald� kalhot. B�hali kolem mne jako psi, �t�kali na mne, a j� poł�d nic. MlŁ�m, vzd�v�m Łest a lev� ruka na fald� kalhot. Kdyś tak ł�dili asi płl hodiny, rozb�hl se obr�t ke mn� a załval: ,Jsi blbec, nebo nejsi blbec?` - ,Poslu�n� hl�s�m, pane obrst, śe jsem blbec.` - ,Jednadvacet dn� tuh�ho v�zen� pro blbost, dva płsty tżdn�, m�s�c kas�rn�ka, osumaŁtyłicet hodin �pangle, hned zavł�t, nedat mu śr�t, sv�zat ho, uk�zat mu, śe er�r blbce nepotłebuje. My uś ti, holomku, noviny vytluŁem z hlavy,` rozhodl se po dlouhżm l�t�n� pan obr�t. - Zat�mco jsem sed�l, d�ly se v kas�rn�ch divy. N� obr�t zak�zal vłbec voj�kłm Ł�st, tłebas by to byly i Praśsk� śłedn� noviny, v kantżn� nesm�li balit do novin ani p�rky, ani syreŁky. Vod tż doby voj�ci zaŁti Ł�st a n� regiment byl nejvzd�lan�j��. �etli jsme v�echny noviny a u kaśdż kumpaŁky skl�dali ver��Łky, p�sniŁky proti panu obr�tovi. A kdyś se n�co u regimentu stalo, tak se vśdycky na�el mezi man�aftem n�jakej dobrodinec, kerej to dal do novin pod n�zvem ,Tejr�n� voj�kł`. A na tom nem�li dost. Psali poslancłm do V�dn�, aby se jich ujmuli, a ti zaŁali d�vat interpelaci jednu za druhou, śe je n� pan obr�t zv�łe a podobn�. N�jakej ministr poslal k n�m komisi, aby to vy�etłila, a n�jakej Franta HenŁlł z Hlubokż dostal potom dva roky, pon�vadś to byl ten, co se vobr�til do V�dn� k poslancłm kvłli tż facce, kerou dostal na cviŁi�ti od pana obr�ta. Potom, kdyś komise vodjela, dal si n�s pan obr�t v�echny seładit, celej regiment, a pov�d�, śe voj�k je voj�k, śe mus� drśet hubu a slouśit, jestli se mu n�co nel�b�, tak śe je to poru�en� subordinace. ,Tak jste si, lumpov�, mysleli, śe v�m ta komise pomłśe,` pov�d� pan obr�t, ,drek v�m pomohla. A te� bude kaśd� kumpaŁka kolem mne defil�rovat a opakovat hlasit�, co jsem łekl: - Tak jsme �li jedna kumpaŁka za druhou, rechts�aut, kde st�l pan obr�t, ruku na łemeni flinty, a łvali jsme na n�ho: ,Tak jsme si, lumpov�, mysleli, śe n�m ta komise pomłśe, drek n�m pomohla.` - Pan obr�t se sm�l, aś se za błicho popadal, aś defil�rovala jeden�ct� kumpaŁka. Jde, dupe, a kdyś płijde k panu obr�tovi, nic, ticho, ani hl�sku. Pan obr�t se zaŁervenal jako kohout a vr�til jeden�ctou kumpaŁku, aby to je�t� jednou opakovala. Defil�ruje a mlŁ�, jen łada za ładou se drze d�v� panu obr�tovi do oŁ�. - ,Ruht!` pov�d� pan obr�t a chod� po dvołe, sek� si biŁ�kem płes holinky, pliv�, pak najednou se zastav� a załve ,Abtreten!`, sedne si na svou herku a uś je z br�ny venku. hekali jsme, co se stane s jeden�ctou kumpaŁkou, a ono nic. hek�me jeden den, druhż den, celż tżden, a ono poł�d nic. Pan obr�t se v kas�rn�ch vłbec neobjevil, z Łehoś m�lo muśstvo, �arśe i dłstojn�ci velkou radost. Potom jsme dostali nov�ho obr�ta a o tom star�m se pov�dalo, śe je v n�jak�m sanatoriu, pon�vadś napsal vlastnoruŁn� dopis k c�sałi p�novi, śe se jeden�ct� kumpaŁka. vzboułila."
Płibl�śila se doba odpoledn� vizity. Vojenskż l�kał Gr�nstein chodil od postele k posteli a za n�m sanitn� poddłstojn�k se z�pisn� knihou.
"Macuna?!"
"Zde!"
"Klystżr a aspirin! - Pokornż?!"
"Zde!"
"Vypl�chnout śaludek a chinin! - Kovał�k?!"
"Zde!"
"Klystżr a aspirin! - Ko��tko?!"
"Zde!"
"Vypl�chnout śaludek a chinin!"
A tak to �lo, jeden za druhżm, bez milosti, mechanicky, ł�zn�.
"�vejk?!"
"Zde!"
Dr. Gr�nstein pod�val se na novż pł�rłstek.
"Co v�m sch�z�'?"
"Poslu�n� hl�s�m, śe m�m revma!"
Dr. Gr�nstein po dobu sv� praxe płivykl bżt jemn� ironickżm, kterżś zpłsob płsobil mnohem vydatn�ji neśli kłik.
"Aha, revma," łekl k �vejkovi, "to m�te n�ramn� t�śkou nemoc. Je to opravdu n�hoda, dostat revma v dob�, kdy je sv�tov� v�lka a Łlov�k m� j�t na vojnu. J� mysl�m, śe v�s to mus� stra�n� mrzet."
"Poslu�n� hl�s�m, pane obrarct, śe m� to stra�n� mrz�:"
"Tak vida, ono ho to mrz�. To je od v�s n�ramn� hezk�, śe jste si s t�m revmatismem pr�v� te� na n�s vzpomn�l. V dob� m�ru b�h� takovż chud�k jako kłzl�tko, ale jak vypukne vojna, hned m� revma a hned mu kolena neslouś�. Nebol� v�s kolena?"
"Poslu�n� hl�s�m, śe bol�."
"A cel� noci nemłśete sp�t, nen�-li pravda? Revma je velice nebezpeŁn�, bolestn� a t�śk� nemoc. My uś tady m�me s revmatiky dobr� zku�enosti. Naprost� dieta a jinż n� zpłsob l�Łen� se velice dobłe osv�dŁil. Budete zde dł�v zdrav�j�� neś v P횝anech a ma��rovat budete na pozice, jen se za v�mi zapr��:"
Obraceje se k sanitn�mu poddłstojn�kovi łekl: "Pi�te: �vejk, śpln� dieta, dvakr�t denn� vypl�chnout śaludek, jednou za den klystżr, a jak bude d�l, uvid�me. Prozat�m ho odve�te do ordinaŁn�ho pokoje, vypl�chn�te mu śaludek a dejte mu, aś se vzpamatuje, klystżr, ale poł�dnż, aś bude volat v�echny svat�, aby se to jeho revma leklo a vyb�hlo:"
Obraceje se pak ku v�em postel�m, pronesl łeŁ plnou p�knżch a rozumnżch sentenc�:
"Nemyslete si, śe m�te płed sebou n�jak�ho vola, kterż si d� v�echno nabul�kovat na nos. M� va�e chov�n� nijak nepłivede z rovnov�hy. J� v�m, śe jste v�ichni simulanti, śe chcete dezentżrovat z vojny. A podle toho s v�mi jedn�m. Płeśil jsem sta a sta takovżch voj�kł, jako jste vy. Na t�chto postel�ch leśely cel� spousty lid�, kterżm nic jin�ho nesch�zelo neś vojenskż duch. Zat�mco jich kamar�di bojovali v poli, oni si myslili, śe se budou v�let na posteli, dost�vat nemocniŁn� stravu a Łekat, aś se v�lka płeśene. To se ale zmżlili setsakramentsky, a i vy v�ichni se tak� setsakramentsky zmżl�te. Je�t� za dvacet let budete kłiŁet ze span�, kdyś se v�m bude zd�t, jak jste u mne simulovali."
"Poslu�n� hl�s�m, pane obrarct," ozvalo se ti�e od postele u okna, "j� uś jsem zdravej, j� uś v noci pozoroval, śe mne z�ducha płe�la."
"Jmenujete se?"
"Kovał�k, poslu�n� hl�s�m, m�m dostat klystżr:"
"Dobłe, klystżr dostanete je�t� na cestu," rozhodl dr. Gr�nstein, "abyste si nest�śoval, śe jsme v�s tady nel�Łili. Tak, a te� v�ichni marodi, kter� jsem Łetl, za poddłstojn�kem, aby kaśdż dostal, co mu patł�:"
A kaśdż tak� dostal poctivou porci, jakou m�l płedeps�no. A jestli n�kteł� snaśili se na vykonavatele l�kałsk�ho rozkazu płsobit prosbami nebo vyhrośov�n�m, śe se daj� tak� k sanit� a młśe bżt, śe jim oni tak� padnou jednou do rukou, �vejk se drśel stateŁn�.
"Ne�etłi mne," vyb�zel tuho pochopa, kterż mu d�val klystżr, "pamatuj na svou pł�sahu. I kdyby zde leśel tvłj otec nebo vlastn� bratr, dej jim klystżr, aniś bys mrkl okem. Mysli si, śe na takovżch klystżrech stoj� Rakousko, a v�t�zstv� je na�e:"
Druh�ho dne płi vizit� ot�zal se dr. Gr�nstein �vejka, jak se mu l�b� ve vojensk� nemocnici.
�vejk odpov�d�l, śe jest to podnik spr�vnż a vzne�enż. Za odm�nu dostal tot�ś co vŁera, krom� aspirinu a tł� pr�kł chininu, kter� mu nasypali do vody, aby je ihned vypil.
Ani Sokrates nepil svou Ł�i bolehlavu s takovżm klidem jako chinin �vejk, na kter�m vyzkou�el dr. Gr�nstein v�echny stupn� tr�pen�.
Kdyś balili �vejka do mokr�ho prost�radla u pł�tomnosti l�kałe, odpov�d�l �vejk na jeho ot�zku, jak se mu to te� l�b�:
"Poslu�n� hl�s�m, pane obrarct, śe je to jako na plov�rn� nebo v mołskżch l�zn�ch:"
"M�te je�t� revma?"
"Poslu�n� hl�s�m, pane obrarct, śe se to nechce nijak lep�it."
�vejk byl podroben nov�mu tr�pen�.
V t� dob� m�la vdova po gener�lovi p�choty baronka von Botzenheim velice mnoho starost�, aby vyp�trala toho voj�ka, o kter�m uvełejnila ned�vno Bohemie zpr�vu, jak dal se vozit, on, mrz�k, na voz�ku pro nemocn� a kłiŁel "Na B�lehrad!", kterżś vlasteneckż projev dal płvod redakci Bohemie k vyzv�n� Łten�łł, aby konali sb�rky ve prosp�ch loaj�ln�ho hrdiny mrz�ka.
KoneŁn� popt�vkou na policejn�m łeditelstv� zji�t�no bylo, śe to byl �vejk, a d�le bylo uś lehk� p�trat. Baronka von Botzenheim vzala s sebou svou spoleŁnici a komorn�ka s ko�em a jeli na HradŁany.
Chud�rka pan� baronka ani nev�d�la, co to znamen�, kdyś n�kdo leś� ve vojensk� nemocnici pos�dkov� v�znice. Jej� nav�t�venka otevłela j� dvełe v�znice a v kancel�łi se k n� chovali n�ramn� vl�dn�, a za p�t minut uś v�d�la, śe "der brave Soldat �vejk", po kter�m se ptala, leś� ve tłet�m bar�ku, postel Ł�slo 17. �el s n� s�m dr. Gr�nstein, kterż byl z toho janek.
�vejk pr�v� sed�l na posteli po obvykl� denn� kśłe płedepsan� dr. Gr�nsteinem, obklopen skupinou vychrtlżch a vyhladov�lżch simulantł, kteł� se doposud nevzdali a houśevnat� z�pasili s dr. Gr�nsteinem na płd� śpln� diety.
Kdo by je byl poslouchal, m�l by dojem, śe se octl ve spoleŁnosti kulin�rł, ve vy��� kuchałsk� �kole nebo na labuśnickżch kursech.
"I ty sprost� lojov� �kvarky se daj� j�st," vypr�v�l pr�v� jeden, kterż zde leśel se ,zastaralżm katarem śaludku`, "jestli jsou tepl�. Kdyś se lłj �kvał�, vymaŁkaj� se dosucha, posol�, opepł�, a j� v�m ł�k�m, śe se hus� �kvarky jim nevyrovnaj�."
"Nechte hus� �kvarky bżt," łekl muś se ,śaludeŁn� rakovinou`, "nad hus� �kvarky nen�. Kam se proti nim hrabou z vepłov�ho s�dla. To se rozum�, śe mus� bżt dozlata vy�kvałeny, jako to d�laj� śidi. Vezmou tuŁnou husu a st�hnou s�dlo s kłś� a �kvałej� to."
"V�te, śe jste na omylu, pokud se tżk� vepłovżch �kvarkł?" poznamenal �vejkłv soused, "rozum� se samo sebou, śe mluv�m o �kvark�ch z dom�c�ho s�dla, tak jak jim ł�kaj� dom�c� �kvarky. Ne hn�d� barvy a tak� ne ślut�. Mus� to bżt n�co mezi t�ma dv�ma odst�ny. Takovż �kvarek nesm� bżt ani pł�li� m�kkż, ani pł�li� tvrdż. On nesm� chroupat, to je płep�len. Mus� se rozplynout na jazyku a nesm�te m�t płitom dojem, śe v�m teŁe s�dlo po brad�."
"Kdo z v�s jed �kvarky z ko�sk�ho s�dla?" ozval se Ł�si hlas, na kterż v�ak nikdo nedal odpov�di, pon�vadś sem vb�hl sanitn� poddłstojn�k: "V�ichni do postele, jde sem n�jak� arcikn�śna, a� nikdo neukazuje �pinav� nohy z deky!"
Ani arcikn�śna nemohla tak v�śn� vej�t, jako to ud�lala baronka von Botzenheim. Za n� valil se celż prłvod, ve kter�m nesch�zel ani śŁetn� �ikovatel płi nemocnici, kterż v tom v�em vid�l tajemnou ruku revize, kter� ho od tuŁn�ho ślabu v tżlu hod� napospas �rapnelłm n�kam pod dr�t�n� płek�śky pozic.
Byl bledż, ale je�t� bled�� byl dr. Gr�nstein. Jemu tancovala płed oŁima mal� vizitka star� baronky s titulem "vdova po gener�lu" a v�echno to, co mohlo bżt spojeno s t�m titulem, jako konexe, protekce, st�śnosti, płelośen� na frontu a jin� hrozn� v�ci.
"Zde m�me �vejka," łekl, zachov�vaje um�lż klid, veda baronku von Botzenheim ku �vejkov� posteli; "chov� se velice trp�liv�:"
Baronka von Botzenheim posadila se na płistavenou śidli k �vejkov� posteli a łekla:
"Ce�ky fójak, topr� fójak, kriplfójak pżt tapferfójak, moc r�t m�l ce�ky Raku�an."
Płitom hladila �vejka po neholen� tv�łi a pokraŁovala: "J� Łist v�ekno f nófiny, j� v�m p�inest p�pat, kousat, kułit, cścat, ce�ky fójak, topr� fójak. Johann, kommen Sie her!"
Komorn�k, płipom�naj�c� svżmi jeśatżmi licousy Babinsk�ho, płit�hl objemnż ko� k posteli, zat�mco spoleŁnice star� baronky, vysok� d�ma s uplakanou tv�ł�, sedla si na �vejkovu postel a urovn�vala mu slam�nż pol�t�ł pod z�da s fixn� my�lenkou, śe se to patł� d�lat nemocnżm hrdinłm.
Baronka zat�m vytahovala d�rky z ko�e. Tucet peŁenżch kułat, zabalenżch do rłśov�ho hedv�bn�ho pap�ru a ov�zanżch Łernoślutou hedv�bnou stuśkou, dv� l�hve n�jak�ho v�leŁn�ho lik�ru s etiketou "Gott strafe England!" Na druh� stran� byl na etiket� Franti�ek Josef s Vil�mem, jak se drś� za ruce, jako by si cht�li hr�t hru "Kr�l�Łek v sv� jamce sed�l s�m, uboś�tko, co je ti, śe nemłśe� sk�kati".
Potom vyt�hla z ko�e tłi l�hve v�na pro rekonvalescenty a dv� krabice cigaret. V�e elegantn� rozlośila na pr�zdnou postel vedle �vejka, kam płibyla je�t� p�kn� v�zan� kniha Pł�b�hy ze śivota na�eho mocn�łe, kterou napsal nyn�j�� zaslouśilż ��fredaktor na�� śłedn� �eskoslovensk� republiky, kterż se ve star�m Frant�kovi vid�l. Potom se octly na posteli bal�Łky Łokol�dy s t�mś n�pisem "Gott strafe England!" a op�t s podobiznami rakousk�ho i n�meck�ho c�sałe. Na Łokol�d� uś si nedrśeli ruce a kaśdż se ud�lal pro sebe a ukazovali na sebe z�da. P�knż byl dvouładovż kart�Łek na zuby s n�pisem "Viribus unitis", aby kaśdż, kdo si Łist� zuby, vzpom�nal na Rakousko. Elegantn�m a velice vhodnżm d�reŁkem do fronty a do z�kopł byla souprava na Łi�t�n� nehtł. Na krabici byl obr�zek, jak prask� �rapnel a n�jakż Łlov�k v �i��ku se śene s bod�kem kupłedu. Pod t�m: "F�r Gott, Kaiser und Vaterland!" Bez obr�zku byl bal�k su�enek, zato byl tam ver�:
Osterreich, du edles Haus,
steck deine Fahne aus,
lal� sie im Winde weh`n,
�sterreich mu� ewig stehn!
s Łeskżm płekladem um�st�nżm na druh� stran�:
Rakousko, vzne�enż dłm,
vystrŁ prapor svłj,
nech ho ve v�trech vl�t,
Rakousko v�Łn� mus� st�t!
Posledn�m d�rkem byl b�lż hyacint v kołen�Łi.
Kdyś to v�echno leśelo vybaleno na posteli, baronka von Botzenheim nemohla se pohnut�m udrśet slz. N�kolika vyhladov�lżm simulantłm tekly sliny z śst. SpoleŁnice baronŁina podp�rala sed�c�ho �vejka a tak� slzela. Bylo ticho jako v kostele, kter� płeru�il n�hle �vejk, sepjav ruce:
"OtŁe n�, jenś jsi na nebes�ch, posv� se jm�no Tv�, płij� kr�lovstv� Tv�...pardon, milostpan�, tak to nen�, j� jsem cht�l ł�ct: Pane Bośe, otŁe nebeskż, pośehnej n�m t�chto darł, kter� z Tv� �t�drost� poś�vati budeme. Amen!"
Po t�chto slovech vzal z postele kułe a pustil se do n�ho, sledov�n vyd�enżm zrakem dr. Gr�nsteina.
"Ach, jak mu chutn�, voj�Łkovi," s nad�en�m �eptala dr. Gr�nsteinovi star� baronka, "on je jist� uś zdravż a młśe j�t do pole. Jsem opravdu velice r�da, jak mu to płi�lo vhod:"
Potom chodila od postele k posteli a rozd�vala cigarety a Łokol�dov� pralinky a vr�tila se ze sv� obchłzky op�t k �vejkovi, pohladila mu vlasy se slovy "Beh�t' euch Gott" a vy�la s celżm prłvodem ze dveł�.
Neśli se dr. Gr�nstein vr�til zezdola, kam �el doprovodit baronku, �vejk rozdal kułata, kter� byla zhlcena pacienty s takovou rychlost�, śe m�sto kułat na�el dr. Gr�nstein jen hromadu kost�, ohlodanżch tak Łist�, jako by byla kułata padla zaśiva do hn�zda supł a na jejich ohlodan� kosti praśilo n�kolik m�s�cł slunce.
Zmizel i v�leŁnż lik�r, i tłi l�hve v�na. Ztratily se v śaludc�ch pacientł i bal�Łky Łokol�dy, i bal�k su�enek. N�kdo dokonce vypil i lahviŁku politury na nehty, nal�zaj�c� se v souprav�, a nakousl pastu na zuby, płilośenou ke kart�Łku.
Kdyś se dr. Gr�nstein vr�til, postavil se op�t do bojovn� pózy a m�l dlouhou łeŁ. K�men mu spadl ze srdce, śe jiś n�v�t�va ode�la. Hromada ohlodanżch kost� utvrdila ho v my�lence, śe jsou v�ichni nenapraviteln�.
"Voj�ci," spustil, "jestli byste m�li trochu rozumu, tak byste nechali to v�echno leśet a łekli byste si, śe jestli to seśerem, śe n�m pan obrarct nebude v�łit, śe jsme t�śc� marodi. Vy jste t�m sami dali sob� sv�dectv�, śe si nev�ś�te m� dobroty. Pumpuji v�m śaludek, d�v�m v�m klystżry, snaś�m se udrśet v�s płi śpln� diet�, a vy si mn� płecpete śaludek. Chcete dostat śaludeŁn� katar? To se mżl�te, dł�ve neśli se v� śaludek pokus� to str�vit, vyŁist�m v�m ho tak dłkladn�, śe budete na to vzpom�nat do nejdel�� smrti a je�t� svżm d�tem vypravovat, jak jste jednou seśrali kułata a napr�skali se rłzn� jin� dobroty, ale jak to u v�s nevydrśelo ani Łtvrt hodiny v śaludku, pon�vadś v�m vypumpovali je�t� zatepla śaludek. A tak jeden po druh�m za mnou, abyste nezapomn�li, śe nejsem ś�dnż vłl jako vy, ale płece jen o trochu chytłej�� neś vy v�ichni dohromady. Krom� toho v�m oznamuji, śe z�tra sem na v�s po�lu komisi, pon�vadś se uś v�l�te tady moc dlouho a nic z v�s nikomu nesch�z�, kdyś si um�te za t�ch p�r minut zasvinit śaludek tak p�kn�, jak jste to pr�v� nyn� dok�zali. Tak pochodem póchod!"
Kdyś do�la łada na �vejka, pod�val se dr. Gr�nstein na n�ho a jak�si reminiscence na dne�n� z�hadnou n�v�t�vu płinutila ho, śe se ot�zal: "Vy zn�te pan� baronku?"
"Je to moje nevlastn� matka," odpov�d�l klidn� �vejk, "v outl�m v�ku mne pohodila a te�' mne zas na�la . . ."
A dr. Gr�nstein łekl struŁn�: "Potom dejte �vejkovi je�t� klystżr."
VeŁer na kavalc�ch bylo smutno. Płed n�kolika hodinami m�li v�ichni v śaludc�ch rłzn� dobr� a chutn� v�ci, a nyn� tam maj� slabż Łaj a skżvu chleba. ��slo 21 se ozvalo od okna: "V�ł�te, kamar�di, śe rad�ji m�m smaśen� kułe neś peŁen�?"
Kdosi zabruŁel: "Dejte mu deku," ale byli v�ichni tak zesl�bl� po t� nezdałen� hostin�, śe se nikdo nehżbal.
Dr. Gr�nstein drśel slovo. Dopoledne płi�lo n�kolik vojenskżch l�kałł z proslul� komise.
�li v�śn� ładami postel� a nic jin�ho nebylo sly�et neś "Ukaśte jazyk!"
�vejk vypl�zl jazyk tak daleko, śe jeho obliŁej ud�lal pitvornou grimasu a oŁi se mu zahmoułily:
"Poslu�n� hl�s�m, pane �t�barct, śe uś del�� jazyk nem�m:"
Nastala zaj�mav� rozprava mezi �vejkem a komis�. �vejk tvrdil, śe uŁinil tu pozn�mku, ob�vaje se, aby si nemyslili, śe płed nimi skrżv� svłj jazyk.
�lenov� komise naproti tomu se rozch�zeli znamenit� ve svżch śsudc�ch o �vejkovi.
Polovina z nich tvrdila, śe je �vejk "ein bl�der Kerl", kdeśto druh�, śe je lotr, kterż si chce z vojny d�lat legraci.
"To by v tom musel bejt hrom," załval na �vejka płedseda komise, "abychom na v�s nevyzr�li:"
�vejk d�val se na celou komisi s bośskżm klidem nevinn�ho d�t�te.
Vrchn� �t�bn� l�kał płistoupil t�sn� k �vejkovi: "To bych r�d vid�l, vy mołsk� prase, co si asi te�' mysl�te:"
"Poslu�n� hl�s�m, śe j� vłbec nemysl�m:"
"Himldonrvetr," hul�kal jeden z Łlenł komise, błinkaje �avl�, "tak von vłbec nemysl�. ProŁpak, vy jeden siamskej slone, nemysl�te?"
"Poslu�n� hl�s�m, śe j� proto nemysl�m, pon�vadś je to na vojn� voj�kłm zak�z�no. Kdyś jsem byl płed l�ty u 91. regimentu, tak n�m n� pan hejtman vśdycky ł�kal: ,Voj�k nesm� s�m myslet. Za n�ho mysl� jeho płedstaven�. Jakmile voj�k zaŁne myslet, uś to nen� voj�k, ale n�jakej prachv�ivej civilista. My�len� nevede... ` "
"Drśte hubu," płeru�il �vejka zułiv� płedseda komise, "o v�s uś m�me zpr�vy. Der Kerl meint: man wird glauben, er sei ein wirklicher Idiot...
��dnej idiot nejste, �vejku, chytrej jste, mazanej jste, lump jste, uliŁn�k, v�iv�k, rozum�te..."
"Poslu�n� hl�s�m, śe rozum�m:"
"Uś jsem v�m ł�kal, abyste drśel hubu, sly�el jste?"
"Poslu�n� hl�s�m, śe jsem sly�el, abych drśel hubu."
"Himlhergot, tak tu hubu drśte, kdyś jsem v�m poruŁil, tak v�te dobłe, śe nesm�te ku�nit!"
"Poslu�n� hl�s�m, śe v�m, śe nesm�m ku�nit."
Vojen�t� p�ni pod�vali se na sebe a zavolali �ikovatele.
"Tohoto muśe," łekl vrchn� �t�bn� l�kał z komise, ukazuje na �vejka, "odvedete dolł do kancel�łe a poŁk�te na na�i relaci a raport. Na garnizónu uś mu to ku�n�n� vyśenou z hlavy. Chlap je zdravej jako ryba, simuluje a je�t� ku�n� a d�l� si legraci ze svżch płedstavenżch. Mysl� si, śe jsou zde jen kvłli jeho z�bav�, śe je cel� vojna legrace, �p�sovn� v�c. Oni v�m to, �vejku, na garnizón� uk�śou, śe vojna nen� ś�dn� sranda."
�vejk odch�zel s �ikovatelem do kancel�łe a po cest� płes n�dvoł� bruŁel si:
Vśdycky jsem si myslel,
śe je vojna �p�s,
śe tam budu tejden nebo dv� ned�le,
płijdu domł zas...
A zat�mco na �vejka łval v kancel�łi dłstojn�k maj�c� sluśbu, śe takov� chlapi, jako je �vejk, se maj� stł�let, komise nahołe v nemocniŁn�ch pokoj�ch pob�jela simulanty. Ze sedmdes�ti pacientł zachr�nili se jen dva. Jeden, kterż m�l uraśenou nohu gran�tem, a druhż s opravdovżm kostiśerem.
Jedin� ti nesly�eli slłvko "tauglich", ostatn� v�ichni, nevyj�maje ani tł� um�raj�c�ch souchotin�łł, byli uzn�ni schopnżmi sluśby v poli, płiŁemś vrchn� �t�bn� l�kał neodepłel si t� pł�leśitosti, aby si nezałeŁnil.
Jeho łeŁ byla propletena nejrozmanit�j��mi nad�vkami a byla obsahov� struŁn�. V�ichni jsou dobytek a hnłj, a jedin� budou-li bojovat stateŁn� za c�sałe p�na, mohou se vr�tit do lidsk� spoleŁnosti a po v�lce jim bude odpu�t�no, śe se cht�li dostat z vojny a simulovali. On s�m ale v to nev�ł� a mysl�, śe v�echny Łek� provaz.
N�jakż mladiŁkż vojenskż l�kał, du�e Łist� doposud a nezkaśen�, poś�dal vrchn�ho �t�bn�ho, aby sm�l t�ś promluvit. Jeho łeŁ li�ila se od łeŁi jeho płedstaven�ho optimismem a naivitou. Mluvil n�mecky.
Mluvil dlouho o tom, śe kaśdż z t�ch, kteł� opou�t� nemocnici, aby ode�li ke svżm plukłm do pole, mus� bżt v�t�zem i ryt�łem. On śe jest płesv�dŁen, śe budou zruŁn� ve zbrani, na boji�ti i Łestn� ve v�ech z�leśitostech v�leŁnżch i soukromżch. �e budou nepłemośitelnżmi v�leŁn�ky, pam�tlivżmi na sl�vu Radeck�ho i prince Eugena Savojsk�ho. �e zśrodn� svou krv� �irok� pole sl�vy mocn�łstv� a v�t�zn� dokonaj� ślohu, kterou jim płedurŁila historie. Ve sm�l� odvaze, pohrdaj�ce svżmi śivoty poł�t� se kupłedu pod rozstł�lenżmi prapory svżch regimentł k nov� sl�v�, k novżm v�t�zstv�m.
Potom na chodb� łekl k tomu naivn�mu muśi vrchn� �t�bn� l�kał: "Pane kolego, mohu v�s ubezpeŁit, śe je to v�echno marn�. Z t�ch lumpł by ani Radeckż, ani ten v� princ Eugen Savojskż nevychovali voj�ky. Mluvit k nim and�lsky nebo ��belsky, to je v�echno jedno. Je to banda:"

*9. kapitola
�vejk na garnizón�

Posledn�m śtoŁi�t�m lid�, kteł� necht�li j�t do v�lky, byl garnizón. Znal jsem jednoho suplenta, kterż necht�l stł�let jako matematik u artil�rie a kvłli tomu ukradl hodinky jednomu nadporuŁ�kovi, aby se dostal na garnizón. UŁinil tak s plnou rozvahou. V�lka mu neimponovala a neokouzlovala ho. Stł�let do nepł�tele a zab�jet na druh� stran� �rapnely a gran�ty stejn� takov� ne��astn� suplenty, matematiky, povaśoval za blbost.

"Nechci bżt nen�vid�n pro sv� n�silnictv�," łekl si a ukradl s klidem hodinky. Zkoumali zprvu jeho du�evn� stav, a kdyś prohl�sil, śe se cht�l obohatit, dopravili ho na garnizón. Bylo takovżch lid� v�c, kteł� sed�li na garnizón� pro kr�deś nebo podvody. Idealist� i neidealist�. Lid�, kteł� povaśovali vojnu za zdroj pł�jmł, rłzn� ti śŁetn� poddłstojn�ci v tżlu i na front�, kteł� p�chali v�emośn� podvody s men�ś�, s śoldem, a potom drobn� zlod�jov�, tis�ckr�t poctiv�j�� neś ti chlapi, kteł� je sem poslali. D�le na garnizón� sed�li voj�ci pro rłzn� jin� delikty, Łist� vojensk�ho r�zu, poru�en� discipl�ny, pokus vzpoury, dezerce. Potom zvl�tn�m typem byli politiŁt�, z kterżch osmdes�t procent bylo śpln� nevinnżch a z kterżch op�t dev�tadevades�t procent bylo odsuzov�no.
Apar�t auditorł byl velkolepż. Takovż soudn� apar�t m� kaśdż st�t płed v�eobecnżm politickżm, hospod�łskżm i mravn�m śpadkem. Z�ł bżval� moci a sl�vy zachov�v� soudy s polici�, Łetnictvem a prodajnou ch�trou don�eŁł.
V kaśd� vojensk� Ł�sti m�lo Rakousko sv� �picly, ud�vaj�c� sv� druhy, kteł� s nimi spali na kavalc�ch a na pochodu d�lili se s nimi o chleba.
St�tn� policie dod�vala tak� na garnizón materi�l - p�nov� Kl�ma, Slav�Łek & comp. Vojensk� cenzura dopravovala sem autory korespondence mezi frontou a t�mi, kter� doma zanechali v zoufalstv�. Sem vodili Łetn�ci i star� vżm�nk�łe, kteł� pos�lali psan� na frontu, a vojenskż soud h�zel jim na krk za jich slova śt�chy a l�Łen� b�dy dom�c� po dvan�cti letech.
Z hradŁansk�ho garnizónu vedla tak� cesta płes Błevnov na motolsk� cviŁi�t�. Napłed �el v prłvodu bod�kł Łlov�k s łet�zky na ruk�ch a za n�m vłz s rakv�. A na motolsk�m cviŁi�ti śseŁnż povel: "An! Feuer!" A po v�ech regimentech a bataliónech Łetli plukovn� rozkaz, śe zas jednoho zastłelili pro vzpouru, kdyś narukoval a pan hejtman sekl �avl� jeho śenu, kter� se nemohla od muśe rozlouŁit.
A v garnizón� trojice: �t�bn� profous Slav�k, hejtman Linhart a �ikovatel �epa, płezvanż t�ś "kat", vykon�vali jiś svou ślohu. Kolik jich uml�tili v samovazb�! Młśe bżt, śe dnes hejtman Linhart i za republiky je d�le hejtmanem. Pł�l bych si, aby mu byla zapoŁtena sluśebn� l�ta na garnizón�. Slav�Łek a Kl�ma od st�tn� policie je zapoŁteny maj�. �epa se vr�til do civilu a vykon�v� d�l sv� zam�stn�n� zednick�ho mistra. Młśe bżt, śe je Łlenem vlasteneckżch spolkł v republice.
�t�bn� profous Slav�k stal se zlod�jem za republiky a je dnes zavłen. Nezakotvil se chud�k v republice jako jin� vojen�t� p�ni.

Je śpln� płirozen�, śe �t�bn� profous Slav�k, kdyś płej�mal �vejka, vrhl na n�ho pohled plnż n�m� vżŁitky:
"I ty m� porouchanou pov�st, śe jsi se dostal aś sem mezi n�s? My ti, chlapeŁku, pobyt zde oslad�me, jako v�em, kteł� upadli v na�e ruce, a ty na�e ruce nejsou n�jak� d�msk� ruŁky."
Aby pak dodal v�hy sv�mu pohledu, płilośil svou svalnatou, tlustou p�st �vejkovi pod nos a łekl:
"�ichni si, lumpe!"
�vejk si Łichl a poznamenal:
"S tou bych necht�l dostat do nosu, to von� hłbitovem."
Klidn�, rozv�śn� łeŁ zal�bila se �t�bn�mu profousovi.
"He," łekl, �touchaje �vejka p�st� do błicha, "stłj rovn�, co m� v kaps�ch? Jestli m� cigareto, tak si ho młśe� nechat, a pen�ze d� sem, aby ti je neukradli. V�c nem�? Doopravdy nem�? Nelśi, leś se trest�."
"Kam ho d�me?" ot�zal se �ikovatel �epa.
"D�me ho do �estn�ctky," rozhodl se �t�bn� profous, "mezi ty v podvl�kaŁk�ch, cośpak nevid�te, śe je na spise naps�no panem hejtmanem Linhartem ,Streng beh�ten, beobachten!`? - Jojo," prohl�sil slavnostn� k �vejkovi, "s neł�dama se jedn� neł�dsky. Jestli se n�kdo vzpouz�, tak si ho odt�hneme do ajncl�ku a tam mu płel�meme v�echny śebra a nech�me ho tam leśet, dokud nechc�pne. Na to m�me pr�vo. Jako jsme to ud�lali s t�m łezn�kem, v�te, �epo?"
"Inu, dal n�m pr�ce, pane �t�bn� profous," odpov�d�l sniv� �ikovatel �epa, "to bylo t�lo! �lapal jsem po n�m płes p�t minut, neś mu zaŁly praskat śebra a lejt se krev z huby. A je�t� deset dn� byl śiv. Hotovej nezmar."
"Tak vid�, lumpe, jak to u n�s chod�, kdyś se n�kdo vzpouz�," konŁil svłj pedagogickż vżklad �t�bn� profous Slav�k, "nebo kdyś chce ut�ct. To je vlastn� sebevraśda, kter� se u n�s taky tak trest�. Nebo nedej p�nbłh, aby t�, hajzl�ku, napadlo, aś płijde inspekce, si na n�co st�śovat. Kdyś inspekce płijde a opt� se: ,M�te n�jakou st�śnost?`, tak mus�, smrade, st�t hapt�k, zasalutovat a odpov�d�t: ,Poslu�n� hl�s�m, śe nem�m, śe jsem śpln� spokojen.` - Jak to łekne�, hnuse, opakuj to!"
"Poslu�n� hl�s�m, śe nem�m, śe jsem śpln� spokojen," opakoval �vejk s takovżm milżm vżrazem, śe se �t�bn� profous zmżlil a povaśoval to za upł�mnou snahu a poctivost.
"Tak se vysvleŁ do podvl�kaŁek a płjde� do �estn�ctky," łekl vl�dn�, nepłid�vaje ani lumpa, hnusa nebo smrada, jak m�l ve zvyku.
V �estn�ctce setkal se �vejk s devaten�cti muśi bez kalhot. To byli v�ichni, kteł� m�li na spisech napsanou pozn�mku "Streng beh�ten, beobachten!" a o kter� nyn� peŁovali velice starostliv�, aby jim neutekli.
Kdyby ty podvl�kaŁky byly Łist� a nebyly v oknech mł�śe, na prvn� pohled d�lalo by to dojem, śe jste v �atn� n�jakżch l�zn�.
�vejka płijal od �ikovatele �epy cimrkomandant, zarostlż chlap v rozhalen� ko�ili. Zapsal si jeho jm�no na kousek pap�ru vis�c�ho na zdi a łekl k n�mu:
"Zejtra m�me u n�s divadlo. Povedou n�s do kaple na k�z�n�. My v�ichni v podvl�kaŁk�ch stoj�me zrovna pod kazatelnou. To ti bude legrace!"
Jako ve v�ech v�znic�ch a trestnic�ch, tak i na garnizón� t�ila se dom�c� kaple velk� oblib�. Nejednalo se o to, śe by nucen� n�v�t�va v�ze�sk� kaple sbl�śila n�v�t�vn�ky s bohem, śe by se v�z�ov� v�ce dov�d�li o mravnosti. O takov� hlouposti nemłśe bżt ani łeŁi.
Sluśby boś� a k�z�n� byly p�knżm vytrśen�m z nudy garnizónu. Nejednalo se o to, śe jsou bl�śe bohu, ale śe po cest� je nad�je naj�ti na chodb�ch a cestou płes dvłr kousek odhozen� cigarety nebo doutn�ku. Boha śpln� zastrŁil do śstran� malż �paŁek v�lej�c� se beznad�jn� v pliv�tku nebo n�kde na zemi v prachu. Ten malinkż p�chnouc� płedm�t zv�t�zil nad bohem i nad spasen�m du�e.
Potom je�t� to k�z�n�, ta z�bava a legrace. Poln� kur�t Otto Katz byl płece jen roztomilż Łlov�k. Jeho k�z�n� byla neobyŁejn� poutav�, legraŁn� , osv�śuj�c� tu nudu garnizónu. Um�l tak kr�sn� śvanit o neskonal� milosti boś�, s�lit zpustl� v�zn� a muśe zneuct�n�. Um�l tak kr�sn� vynadat z kazatelny i od olt�łe. Um�l tak b�jeŁn� łv�t u olt�łe sv� "Ite, missa est", cel� bohosluśby prov�st origineln�m zpłsobem a płeh�zet celż poł�dek m�e svat�, vymyslit si, kdyś uś byl hodn� opilż, śpln� nov� modlitby a novou m�i svatou, svłj ritus, n�co, co zde je�t� nebylo.
A potom ta �vanda, kdyś n�kdy sklouzl a upadl s kalichem, s velebnou sv�tost� nebo s me�n� knihou, a hlasit� obvi�uje ministranta z trestaneck� roty, śe mu śmysln� podrazil nohu, a hned mu płed samou velebnou sv�tost� napałuje ajncl�Łka a �pangle.
A postiśenż m� radost, nebo� to patł� k cel� t� �vand� v trestaneck� kapli. On hraje velkou ślohu v kuse a dłstojn� se j� zhostil.
Poln� kur�t Otto Katz, nejdokonalej�� vojenskż kn�z, byl śid. To ostatn� nen� nic divn�ho. Arcibiskup Kohn byl tak� śid a je�t� k tomu Macharłv kamar�d. Poln� kur�t Otto Katz m�l je�t� pestłej�� minulost neś slavnż arcibiskup Kohn.
Studoval obchodn� akademii a slouśil jako jednoroŁn� dobrovoln�k. A vyznal se tak dobłe v sm�neŁn�m pr�vu a ve sm�nk�ch, śe płivedl za ten rok obchodn� firmu Katz a spol. k bankrotu tak slavn�mu a podałen�mu, śe starż p�n Katz odjel do Severn� Ameriky, zkombinovav n�jak� vyrovn�n� se svżmi v�łiteli bez v�dom� posledn�ch i sv�ho spoleŁn�ka, kterż odjel do Argentiny.
Kdyś tedy mladż Otto Katz pod�lil firmou Katz a spol. nezi�tn� Ameriku Severn� i Jiśn�, octl se v situaci Łlov�ka, kterż nem� vłbec co d�dit, nev�, kam hlavu slośit, a mus� se d�t na vojn� aktivovat.
Płedt�m v�ak vymyslil si jednoroŁn� dobrovoln�k Otto Katz n�ramn� slavnou v�c. Dal se pokłt�t. Obr�til se ke Kristu, aby mu pomohl ud�lat kari�ru. Obr�til se k n�mu s naprostou dłv�rou, śe je to obchodn� v�c mezi n�m a synem boś�m.
Kłtili ho slavnostn� v Emauz�ch. S�m p�ter Alb�n ho nam�Łel do kłtitelnice. Byla to n�dhern� pod�van�, byl u toho jeden n�bośnż major od pluku, kde Otto Katz slouśil, jedna star� panna z śstavu �lechtiŁen na HradŁanech a n�jakż otlemenż z�stupce konzistołe, kterż mu d�lal kmotra.
Dłstojnick� zkou�ka dopadla dobłe a novż kłestan Otto Katz złstal na vojn�. Zprvu se mu zd�lo, śe to płjde dobłe, cht�l se dokonce d�t na studov�n� �t�bn�ch kursł.
Ale jednoho dne se opil a �el do kl�tera, zanechal �avle a chopil se kutny. Byl u arcibiskupa na HradŁanech a dostal se do semin�łe. Opil se namol płed svżm vysv�cen�m v jednom velmi poł�dn�m dom� s d�mskou obsluhou v uliŁce za Vejvodovic a pł�mo z v�ru rozko�e a z�bavy �el se d�t vysv�tit. Po vysv�cen� �el k sv�mu pluku o protekci, a kdyś byl jmenov�n poln�m kur�tem, koupil si kon� a proj�śd�l se po Praze a zśŁast�oval se vesele v�ech pitek s dłstojn�ky sv�ho pluku.
Na chodb� domu, kde m�l byt, velice Łasto ozżvaly se kletby neuspokojenżch v�łitelł. Vodil si tak� do bytu holky z ulice nebo pos�lal si pro n� sv�ho vojensk�ho sluhu. Velmi r�d hr�val ferbla a byly jist� domn�nky a płedpoklady, śe hraje fale�n�, ale nikdo mu nedok�zal, śe m� schovan� eso v �irok�m ruk�v� sv� vojensk� kleriky. V dłstojnickżch kruz�ch zvali ho svatżm otcem.
Na k�z�n� se nikdy nepłipravoval, v Łemś se li�il od sv�ho płedchłdce, kterż tak� nav�t�voval garnizón. To byl Łlov�k stiśenż utkv�lou płedstavou, śe se muśstvo zavłen� na garnizón� d� z kazatelny polep�it. Ten ctihodnż kur�t kroutil n�bośn� oŁima a vykl�dal zavłenżm, śe je nutna reforma nev�stek, reforma p�Łe o neprovdanou matku, vypravoval o vżchov� nemanśelskżch d�t�. Jeho k�z�n� byla abstraktn�ho r�zu a nem�la nijak� spojitosti s pł�tomnou situac�, nudila.
Naproti tomu poln� kur�t Otto Katz m�l k�z�n�, na kter� se v�ichni t�ili.
Byl to slavnostn� okamśik, kdyś pokoj �estn�ctku vedli v podvl�kaŁk�ch do kaple, pon�vadś obl�kat je bylo spojeno s rizikem, śe se n�kdo z nich ztrat�. Postavili t�ch dvacet b�lżch podvl�kaŁek a and�lł pod kazatelnu. N�kteł� z nich, na kter� se �t�st�na usm�la, bagovali �paŁky, kter� na�li po cest�, pon�vadś nem�li - jak płirozeno - kapsy a nebylo to kam schovat.
Kolem nich st�li ostatn� v�z�ov� garnizónu a libovali si pohledem na dvacet podvl�kaŁek pod kazatelnou, na kterou vylezl poln� kur�t, błinkaje ostruhami.
"Habacht!" vykłikl, "k modlitb�, v�ichni za mnou, co j� budu ł�kat! A ty vzadu, ty lumpe, nesmrkej do ruky, jsi v chr�mu P�n�, a to t� d�m zavł�t. Jestlipak jste, vy syŁ�ci, je�t� nezapomn�li otŁen�? Tak to zkus�me - - - Nu, j� v�d�l, śe to nepłjde. Kdepak otŁen�, takhle dv� porce masa a fazulovż sal�t, napr�skat se, lehnout si na błicho na kavalec, dloubat se v nose a nemyslit na p�naboha, nem�m pravdu?"
Pod�val se z kazatelny dolł na dvacet b�lżch and�lł v podvl�kaŁk�ch, kteł� se n�ramn� dobłe, stejn� jako v�ichni, bavili. Vzadu hr�li maso!
"Je to moc dobrż," za�eptal �vejk sv�mu sousedovi, na kter�m lp�lo podezłen�, śe-za tłi koruny usekl sv�mu kamar�dovi sekyrou v�echny prsty na ruce, aby se ten dostal z vojny.
"Vono to je�t� płijde," byla odpov��, "dnes je zas poł�dn� nal�tej, to zas bude pov�dat o trnitej cest� hł�chu."
Poln� kur�t byl opravdu dnes ve vżteŁn� n�lad�. S�m ani nev�d�l, proŁ to d�l�, ale naklo�oval se neust�le z kazatelny a byl by m�lem ztratil rovnov�hu a płepadl.
"Zp�vejte n�co, ho�i," kłiŁel dolł, "nebo chcete, abych v�s nauŁil nov� p�sniŁce? Tak zp�vejte za mnou:
Ze v�ech znejmilej��
svou milou j� m�m,
nechod�m tam za n� s�m,
chod� za ni jinżch v�ce,
milencł m� na tis�ce,
a ta moje znejmilej��
je Panenka Maria - - -
Vy se tomu, holomci, nikdy nenauŁ�te," pokraŁoval poln� kur�t, "j� jsem pro to, v�echny v�s postł�let; rozum�te mn� dobłe?! J� to tvrd�m z tohoto boś�ho m�sta, niŁemov�, nebo� błh je n�co, co se v�s neboj� a co s v�mi zatoŁ�, aś budete z toho pitom�, nebo� vy v�h�te obr�tit se ke Kristu a rad�ji jdete po trnit� cest� hł�chu."
"Uś je to tady, je spr�vn� nal�tej," �eptal radostn� soused �vejkovi.
"Trnit� cesta hł�chu je, vy kluci pitom�, cesta boje s nełestmi. Vy jste marnotratn� synov�, kteł� se rad�ji v�l�te v ajncl�ku, neś byste se vr�tili k otci. Jen d�le a vż�e upłete svłj zrak do vżsosti nebes, i zv�t�z�te a uhost� se pokoj ve va�� du�i, vy uliŁn�ci. J� bych si vyprosil, aby si tam vzadu n�kdo odfrk�val. Nen� kł� a nen� v ma�tali, je v chr�mu P�n�. Na to v�s upozor�uji, mil�Łkov� moji. Tak kdepak jsem to płestal. Ja, �ber den Seelenfrieden, sehr gut. Pamatujte si, vy dobytku jeden, śe jste lidi a śe se mus�te d�vat i skrze temnż mrak v dalekż prostor a v�d�t, śe zde trv� v�echno jen do Łasu, v�ak błh śe je nav�ky. Sehr gut, nicht wahr, meine Herren? J� bych se m�l dnem a noc� za v�s modlit, aby milosrdnż błh, vy kluci pitom�, vlil svou du�i ve va�e studen� srdce a svou svatou milost� smyl hł�chy va�e, abyste byli jeho nav�ky a aby v�s, vy dareb�ci, vśdycky miloval. To se ale mżl�te. J� v�s do toho r�je uv�d�t nebudu -" Poln� kur�t �kytl. "A nebudu," opakoval um�n�n�, "nic pro v�s neud�l�m, ani mne nenapadne, pon�vadś jste nenapraviteln� niŁemov�. Po cest�ch va�ich v�s nepovede dobrota P�n�, dech l�sky boś� v�s neprovane, pon�vadś mil�mu p�nubohu ani nenapadne zabżvat se s takovżmi lotry. Sly��te to, vy tady dole v t�ch podvl�kaŁk�ch?"
Dvacet podvl�kaŁek pod�valo se nahoru a łeklo jako jedn�m hlasem:
"Poslu�n� hl�s�me, śe sly��me."
"NestaŁ� jenom sly�et," pokraŁoval ve sv�m k�z�n� poln� kur�t, "temnż mrak śivota, v n�mś śal v�m boś� śsm�v nevezme, vy pitomci, nebo� dobrota boś� m� tak� sv� meze, a ty mezku vzadu, se nekuckej, nebo t� d�m zavł�t, aś bude� Łernej. A vy tam dole, nemyslete si, śe jste v putyce. Błh je nejvż� milosrdnż, ale jen pro poł�dn� lidi, a ne pro n�jakż vyvrhely lidsk� spoleŁnosti, kter� se nespravuje jeho z�kony ani dienstreglam�. To jsem v�m cht�l ł�ct. Modlit se neum�te a mysl�te si, śe chodit do kaple patł� k n�jak� legraci, śe je zde n�jak� divadlo nebo kinote�tr. A to v�m vyśenu z hlavy, abyste si nemyslili, śe jsem zde kvłli tomu, abych v�s bavil a dal v�m n�jakou radost do śivota. Rozsad�m v�s po ajncl�k�ch, to v�m ud�l�m, lumpov�. Ztr�c�m s v�mi Łas a vid�m, śe je to v�echno doŁista marn�. �e kdyby zde byl s�m poln� mar��lek nebo arcibiskup, śe se nenaprav�te, neobr�t�te k bohu. A płece si jednou na mne vzpomenete, śe jsem to s v�mi myslel dobłe:"
Mezi dvaceti podvl�kaŁkami ozval se vzlykot. To se dal �vejk do pl�Łe.
Poln� kur�t pod�val se dolł. Tam st�l �vejk a ut�ral si p�st� oŁi. Kolem bylo vid�t radostnż souhlas.
Poln� kur�t pokraŁoval, ukazuje na �vejka:
"Z toho Łlov�ka nech� si kaśdż vezme pł�klad. Co d�l�? Pl�Łe. NeplaŁ, pov�d�m ti, neplaŁ. Ty se chce� polep�it? To se ti, chlapeŁku, tak lehce nepodał�. Ted' pl�Łe�, a aś se odtud vr�t� do cimry, zas bude� stejn� takovż lump jako płedt�m. To mus� je�t� moc płemż�let o neskonal� milosti a milosrdenstv� boś�m, moc se starat, aby tvoje hłe��c� du�e mohla nal�zt ve sv�t� tu pravou cestu, po kter� m� kr�Łet. Dnes vid�me, śe se n�m zde rozbreŁel jeden muś, kterż se chce obr�tit, a co d�l�te vy ostatn�? Docela nic. Tamhleten n�co śvżk�, jako kdyby jeho rodiŁe byli płeśvżkavci, a tamhle zas si hledaj� v chr�mu P�n� v�i v ko�ili. Copak se nemłśete �kr�bat doma a mus�te si to pr�v� nechat na sluśby boś�? Pane �t�bsprofous, vy si taky niŁeho nev��m�te. Vśdy� jste v�ichni voj�ci, a ne n�jac� pitom� civilisti. M�te se płece chovat, jak se slu�� na voj�ky, tłebas jste byli v kostele. Puste se, krucifix, do hled�n� boha a v�i si hledejte doma. T�m jsem konŁil, vy uliŁn�ci, a ś�d�m od v�s, abyste płi m�i chovali se slu�n�, aby se nestalo jako posledn�, śe si vzadu vym��ovali er�rn� pr�dlo za chleba a śrali ho płi pozdvihov�n�:"
Poln� kur�t sestoupil z kazatelny a ode�el do sakristie, kam se za n�m odebral �t�bn� profous. Za chv�li �t�bn� profous vy�el, obr�til se pł�mo k �vejkovi, vyt�hl ho ze skupiny dvaceti podvl�kaŁek a odvedl do sakristie.
Poln� kur�t sed�l velice pohodln� na ~ stole a kroutil si cigaretu.
Kdyś �vejk vstoupil, łekl poln� kur�t:
"Tak v�s tady m�m. J� uś jsem si v�echno rozmyslil a mysl�m, śe jsem v�s prohl�dl jaksepatł�, rozum�, chlape? To je prvn� pł�pad, aby se mn� tady v kostele n�kdo rozbreŁel."
SeskoŁil se stolu a cukaje �vejkovi za rameno kłiŁel pod velkżm, zasmu�ilżm obrazem Franti�ka S�lesk�ho:
"Płiznej se, lumpe, śes breŁel jen tak kvłli legraci?!"
A Franti�ek S�leskż d�val se t�zav� z obrazu na �vejka. Z druh� strany, z jin�ho obrazu, d�val se na �vejka vyjeven� n�jakż muŁedn�k, kterż m�l pr�v� v zadnici zuby od pily, j�ś ho n�jac� nezn�m� ł�m�t� śoldn�łi pilovali. Na tv�łi muŁedn�ka płitom nebylo zn�t ś�dn�ho utrpen� a t�ś ś�dn� radosti a muŁednick� z�łe. Tv�łil se jen vyjeven�, jako by cht�l ł�ct: Jakpak jsem vlastn� k tomuhle płi�el, copak to, p�nov�, se mnou d�l�te?
"Poslu�n� hl�s�m, pane feldkur�t," łekl rozv�śn� �vejk, s�zeje v�echno na jednu kartu, "śe se zpov�d�m bohu v�emohouc�mu i v�m, dłstojnż otŁe, kterż jste na m�st� boś�m, śe jsem breŁel opravdu jen kvłli legraci. J� jsem vid�l, śe k va�emu k�z�n� sch�z� jeden polep�enej hł�n�k, kterżho jste marn� hledal ve va�em k�z�n�. Tak jsem v�m cht�l vopravdu ud�lat radost, abyste si nemyslel, śe se nenajdou je�t� spravedliv� lidi, a sob� cht�l jsem ud�lat legraci, aby se mn� vodlehŁilo:"
Poln� kur�t pod�val se zkoumav� do prostodu�n� tv�łe �vejkovy. SluneŁn� paprsek zahr�l si na zasmu�il�m obraze Franti�ka S�lesk�ho a teple ohł�l vyjeven�ho muŁedn�ka na st�n� naproti.
"Vy se mn� zaŁ�n�te l�bit," łekl poln� kur�t, sedaje op�t na stłl. "Ke kter�mu regimentu patł�te?" PoŁal �kytat.
"Poslu�n� hl�s�m, pane feldkur�t, śe patł�m i nepatł�m k jednadevades�tżmu regimentu, śe vłbec nev�m, jak to vlastn� se mnou je:"
"A proŁ zde vlastn� sed�te?" ot�zal se poln� kur�t, nepłest�vaje �kytat.
Z kaple nesly se sem zvuky harmonia, kter� zastupovalo varhany. Hudebn�k, jeden uŁitel zavłenż pro dezerci, kv�lel na harmoniu v nejteskliv�j��ch c�rkevn�ch melodi�ch. Se �kyt�n�m poln�ho kur�ta splżvaly ty zvuky v novou dórickou stupnici.
"Poslu�n� hl�s�m, pane feldkur�t, śe opravdu nev�m, proŁ tu sed�m, a śe si nest�śuji, śe tu sed�m. J� m�m jenom smłlu. J� mysl�m vśdycky v�echno dobłe a nakonec se mn� to vśdycky vobr�t� k tomu hor��mu, jako tamhletomu muŁedn�kovi na tom obraze."
Poln� kur�t pod�val se na obraz, usm�l se a łekl:
"Vy se mn� opravdu l�b�te, na v�s se mus�m płeptat u pana auditora a d�l se s v�mi bavit nebudu. Uś abych m�l tu m�i svatou z krku! Kehrt euch! Abtreten!"
Kdyś se �vejk vr�til do rodn� skupiny podvl�kaŁek pod kazatelnou, odpov�d�l na ot�zky, co mu cht�l v sakristii poln� kur�t, velice su�e a struŁn�: "Je vośralej:"
Novż vżkon poln�ho kur�ta, m�e svat�, byla sledov�na v�emi s velkou pozornost� a netajenżmi sympatiemi. Jeden se dokonce vsadil pod kazatelnou, śe poln�mu kur�tovi vypadne monstrance z ruky. Vsadil celou svou porci chleba proti dv�ma fack�m a vyhr�l to.
To, co v kapli plnilo du�e v�ech płi pohledu na obłady poln�ho kur�ta, nebyl mysticismus v�ł�c�ch Łi zbośnost pravżch katol�kł. Byl to pocit takovż jako v divadle, kdyś nezn�me obsah kusu, d�j se zapl�t� a my s dychtivost� Łek�me, jak se to vyvine. Pohrouśili se v obraz, kterż jim poskytoval s velkou ob�tavost� ten pan poln� kur�t u olt�łe.
Oddali se v estetick� poś�v�n� orn�tu, kterż si poln� kur�t obl�kl naruby, a s vrouc�m porozum�n�m a rozn�cen�m pozorovali v�echno, co se d�je u olt�łe.
Zrzavż ministrant, dezert�r z kostelnickżch kruhł, specialista v drobnżch kr�deś�ch u 28. pluku, snaśil se poctiv� vybavovat z pam�ti celż postup, techniku i text m�e svat�. On byl souŁasn� i ministrantem,, i n�pov�dou poln�mu kur�tovi, kterż s naprostou lehkomyslnost� płehazoval cel� v�ty a m�sto obyŁejn� m�e dostal se v me�n� knize aś na ror�ty, kter� zaŁal zp�vat ku v�eobecn� spokojenosti obecenstva.
Nem�l ani hlasu, ani hudebn�ho sluchu a pod klenbou kaple ozvalo se takov� kviŁen� a jeŁen� jako v praseŁ�m chl�vku.
"Ten je ale dneska vośralej," s plnżm uspokojen�m a radost� ł�kali płed olt�łem, "ten ji m�. Toho to zas chytlo! To se jist� vośral n�kde u holek:"
A uś asi potłet� ozżval se od olt�łe zp�v poln�ho kur�ta "Ite, missa est!" jako v�leŁnż łev Indi�nł, aś se tł�sla okna.
Potom poln� kur�t pod�val se je�t� jednou do kalichu, nezbyla-li tam płece je�t� kapka v�na, uŁinil mrzutż posun�k a obr�til se k posluchaŁłm:
"Tak te� uś, lumpov�, młśete j�t domł, uś je konec..Pozoroval jsem, śe nejev�te tu pravou zbośnost, jakou m�te m�t, jste-li v kostele płed tv�ł� nejsv�t�j�� sv�tosti olt�łn�, vy uliŁn�ci. ,Tv�ł� v tv�ł nejvy���mu bohu nestyd�te se sm�t nahlas, ka�lat a chrchlat, �oupat nohama, dokonce płede mnou, kterż tu zastupuji Panenku Marii, Krista P�na i boha otce, pitomci. Jestli se to pł�t� bude opakovat, tak s v�mi zatoŁ�m, jak se slu�� a patł� a abyste v�d�li, śe nen� jenom to jedno peklo, o kter�m jsem v�m płedposledn� k�zal, ale śe je i peklo na zemi, a jestli byste se i mohli spasit płed t�m prvn�m, płed t�mhle se mn� nespas�te. Abtreten!"
Poln� kur�t, kterż tak kr�sn� v praxi vylośil zatracen� starou v�c, v�zn� nav�t�vovati, ode�el do sakristie, płevl�kl se, dal si nal�t z demiśónu do konvice me�n� v�no, vypil je a s pomoc� zrzav�ho ministranta vsedl na sv�ho jezdeck�ho kon� na dvołe płiv�zan�ho, ale pak si vzpomn�l na �vejka, slezl a �el do kancel�łe k auditorovi Bernisovi.
Vy�etłuj�c� auditor Bernis byl muś spoleŁnosti, płvabnż taneŁn�k a mravn� zpustl�k, kterż se zde stra�n� nudila psal n�meck� ver�e do pam�tn�kł, aby m�l pohotov� vśdy n�jakou z�sobu. Byl nejdłleśit�j�� slośkou cel�ho apar�tu vojensk�ho soudu, pon�vadś m�l tak hrozn� mnośstv� restł a spletenżch akt, śe uv�d�l v respekt celż vojenskż soud na HradŁanech. Ztr�cel obśalovac� materi�l a byl nucen vymż�let si novż. Płehazoval jm�na, ztr�cel nit� k śalob� a soukal nov�, jak mu to napadlo. Soudil dezert�ry pro kr�deś a zlod�je pro dezerci. Pletl i politick� procesy, kter� płitahoval ze vzduchu. D�lal nejrozmanit�j�� hokuspokusy, aby usv�dŁil obśalovan� ze zloŁinł, o kterżch se t�m nikdy nezd�lo. Vymż�lel si ur�śky veliŁenstva a vymy�len� inkriminovan� vżroky płiłkl vśdy n�komu, jehoś obśaloba Łi ud�n� na n�ho se ztratilo v tom nepłetrśit�m chaosu śłedn�ch akt a pł�pisł.
"Servus," łekl poln� kur�t, pod�vaje mu ruku, "jak se dał�?"
"Nevaln�," odpov�d�l vy�etłuj�c� auditor Bernis, "płeh�zeli mn� materi�l, a pak se v tom ani Łert nemłśe vyznat. VŁera jsem poslal nahoru uś zpracovanż materi�l o jednom chlapovi pro vzpouru, a vr�tili mn� to nazp�tek, śe v tom pł�pad� nejde o vzpouru, ale o kr�deś konzervy. A je�t� jsem na to dal jin� Ł�slo, ale jak na to płi�li, to błh su�." Auditor si odplivl.
"Chod� je�t� hr�t karty?" ot�zal se poln� kur�t. "S kartami jsem to v�echno prohr�l; posledn� jsme hr�li s t�m ple�atżm plukovn�kem makao a hodil jsem mu to v�echno do chłt�nu. Ale v�m o jedn� ś�b�. A co ty d�l�, svatż otŁe?"
"J� potłebuji bur�e," łekl poln� kur�t, "m�l jsem posledn� jednoho star�ho śŁetn�ho bez akademick�ho vzd�l�n�, ale hovado prvn� tł�dy. Poł�d jen f�ukal a modlil se, aby ho błh chr�nil, tak jsem ho poslal s mar�bataliónem na frontu. Pov�d� se, śe ten ba��k śpln� rozsekali. Potom mn� poslali jednoho chlap�ka, kterż nic jin�ho ned�lal, neś śe sed�l v hospod� a pil na młj śŁet. To byl je�t� snesitelnż Łlov�k, ale potily se mu nohy. Tak jsem ho poslal tak� s mar�bataliónem. Dnes jsem na�el płi k�z�n� jednoho chlapa, kterż se mn� z legrace rozplakal. Takov�ho Łlov�ka bych potłeboval. Jmenuje se �vejk a sed� na �estn�ctce. R�d bych v�d�l, proŁ ho zavłeli a jestli by to ne�lo n�jak ud�lat, abych ho mohl vz�t odtud:"
Auditor hledal v z�suvk�ch akta tżkaj�c� se �vejka, ale nemohl jako vśdy niŁeho naj�t.
"Bude to m�t hejtman Linhart," łekl po dlouh�m hled�n�, "Łertv� kam se u mne ta v�echna akta ztr�cej�. Patrn� jsem je poslal k Linhartovi. Hned tam zatelefonuji - - - Haló, zde nadporuŁ�k auditor Bernis, pane hejtmane. J� bych prosil, nem�te-li tam spisy tżkaj�c� se jak�hosi �vejka... �e mus� bżt �vejk u mne? To se div�m... �e jsem to od v�s płej�mal? To se opravdu div�m... Sed� na �estn�ctce... J� v�m, pane hejtmane, śe �estn�ctku m�m j�. Ale j� myslil, śe spisy o �vejkovi se tam n�kde u v�s v�lej�... �e si vypro�ujete, abych tak s v�mi mluvil? �e se u v�s nic nev�l�? Haló, haló..."
Auditor Bernis se posadil ke stolu a rozhołŁen� odsuzoval nepoł�dky ve veden� vy�etłov�n�. Mezi n�m a hejtmanem Linhartem panovalo jiś d�vno nepł�telstv�, v kter�m byli velice dłsledn�. Dostal-li se spis patł�c� Linhartovi do rukou Bernise, zalośil ho Bernis, śe se nikdo v tom nevyznal. Linhart d�lal tot�ś se spisy patł�c�mi Bernisovi. Ztr�celi si navz�jem pł�lohy.#2
(Spisy o �vejkovi byly nalezeny v arch�vu vojensk�ho soudu teprve aś po płevratu s touto relac�: "Hodlal odhodit pokryteckou masku a vystoupit vełejn� proti osob� na�eho panovn�ka a na�emu st�tu." Spisy byly zastrŁeny do spisł tżkaj�c�ch se jak�hosi Josefa Koudely. Na ob�lce byl kł�śek a pod n�m "Vył�zeno" a datum.)
"Tak se mn� �vejk ztratil," łekl auditor Bernis; "d�m si ho zavolat, a jestli se k niŁemu nepłizn�, tak ho pust�m a d�m ho odv�st k tob� a ty uś si to vyjedn� u regimentu."
Po odchodu poln�ho kur�ta dal si auditor Bernis płedv�sti �vejka a nechal ho st�t u dveł�, pon�vadś pr�v� dostal telefonogram od policejn�ho łeditelstv�, śe vyśadovanż materi�l k obśalovac�mu spisu Ł�slo 7267, tżkaj�c� se p��ka Maixnera, byl płijat v kancel�łi Ł�slo 1 za podpisem hejtmana Linharta. Mezi tou dobou prohl�śel si �vejk auditorovu kancel�ł.
�e by Łinila velice pł�znivż dojem, zejm�na fotografiemi na st�n�ch, ned� se ł�ci. Byly to fotografie rłznżch exekuc�, provedenżch arm�dou v HaliŁi i v Srbsku. Um�leck� fotografie s vyp�lenżmi chalupami a se stromy, jichś v�tve se skl�n�ly pod t�hou ob�enżch. Zejm�na p�kn� byla fotografie ze Srbska s pov�enou rodinou. Malż hoch, otec i matka. Dva voj�ci s bajonetem hl�daj� strom s popravenżmi a n�jakż dłstojn�k jako v�t�z stoj� v popłed� a kouł� cigaretu. Na druh� stran� v pozad� vid�t poln� kuchy� v pr�ci.
"Tak jak je to s v�mi, �vejku?" ot�zal se auditor Bernis, kdyś ulośil telefonogram ad acta, "co jste provedl? Cht�l byste se płiznat, nebo Łekat, aś bude na v�s sestavena śaloba? Takhle to d�l nejde. Nemyslete si, śe jste płed n�jakżm soudem, kde v�s vy�etłuj� pitom� civilisti. U n�s jsou vojensk� soudy, k. u. k. Milit�rgericht. Jedinżm va��m spasen�m od pł�sn�ho a spravedliv�ho trestu młśe bżt, śe se płizn�te:"
Auditor Bernis m�l zvl�tn� metodu, kdyś ztratil materi�l proti obśalovan�mu. Jak vid�te, nebylo v tom zcela nic zvl�tn�ho a tak� se nesm�me divit, śe vżsledky takov�ho vy�etłov�n� a vżslechu rovnaly se v kaśd�m pł�pad� nule.
A tu auditor Bernis c�til se bżt vśdy tak proz�ravżm, śe nemaje materi�lu proti obvin�n�mu, neznaje, z Łeho ho vin�, proŁ tu sed� na garnizónu, pozorov�n�m chov�n� a fyziognomie płedveden�ho k vżslechu kombinoval, proŁ rasi toho Łlov�ka zavłeli na garnizón.
Jeho proz�ravost a znalost lid� byla tak velik�, śe jednoho tik�na, kterż se dostal od sv�ho pluku na garnizón pro kr�deś n�kolika tuctł pr�dla (byl k ruce skladn�kovi ve skladi�ti!), obvinil z politickżch zloŁinł, śe prż n�kde v hospod� mluvil s voj�ky o zł�zen� samostatn�ho n�rodn�ho st�tu ze zem� koruny Łesk� a Slovenska se slovanskżm kr�lem v Łele.
"My m�me dokumenty," łekl ne��astn�mu Cik�novi, "v�m nezbżv� neś se płiznat, v kter� hospod� jste to mluvil a od jak�ho pluku byli ti voj�ci, kteł� v�s poslouchali, a kdy to bylo:"
Ne��astnż tik�n si vymyslil i datum, i hospodu, i od kter�ho pluku byli jeho domn�l� posluchaŁi, a kdyś �el od vżslechu, utekl vłbec z garnizónu.
"Vy se nechcete płiznat k niŁemu," łekl auditor Bernis, kdyś �vejk hrobov� mlŁel, "vy nechcete ł�ct, proŁ jste zde, proŁ v�s zavłeli? Mn� byste to alespo� mohl ł�ct, neś v�m to łeknu s�m. Upozor�uji v�s je�t� jednou, abyste se płiznal. Je to pro v�s lep��, pon�vadś to usnadn� vy�etłov�n� a zm�r�uje to trest. To je stejn� u n�s jako u civilistł "
"Poslu�n� hl�s�m," ozval se dobr�ckż hlas �vejkłv, "śe jsem zde v garnizónu jako nalezenec:"
"Jak to mysl�te?"
"Poslu�n� hl�s�m, śe to mohu vysv�tlit n�ramn� jednoduchżm zpłsobem. U n�s v ulici je uhl�ł a ten m�l śpln� nevinnżho dvouletżho chlapeŁka a ten jednou se dostal p�ky z Vinohrad aś do Libn�, kde ho str�śn�k na�el sed�t na chodn�ku. Tak toho chlapeŁka odved na komisałstv� a zavłeli je tam, to dvouletż d�t�. Byl, jak vid�te, ten chlapeŁek śpln� nevinnej, a płece byl zavłenej. A kdyby byl um�l mluvit a n�kdo se ho ptal, proŁ tam sed�, tak by taky nev�d�l. A se mnou je n�co podobnżho. J� jsem taky nalezenec:"
Bystrż pohled auditorłv płel�tl �vejkovu postavu i obliŁej a rozbil se o n�. Takov� lhostejnost a nevinnost z�łila z cel� t� bytosti stoj�c� płed auditorem, śe Bernis zaŁal chodit rozŁilen� po kancel�łi, a kdyby byl nesl�bil poln�mu kur�tovi, śe mu po�le �vejka, Łertv� jak by to se �vejkem bylo dopadlo.
KoneŁn� se v�ak zastavil op�t u sv�ho stolu.
"Posly�te," łekl k �vejkovi, kterż se lhostejn� d�val płed sebe, "jestli se je�t� jednou s v�mi setk�m, tak na to budete pamatovat. - Odve�te ho!"
Kdyś �vejka odv�d�li zp�t na �estn�ctku, dal si auditor Bernis zavolat �t�bn�ho profousa Slav�ka.
"Do dal��ho rozhodnut�," łekl struŁn�, "pos�l� se �vejk k dispozici pana poln�ho kur�ta Katze. Vyhotovit propou�t�c� pap�ry a odv�st se dv�ma muśi �vejka k panu poln�mu kur�tovi."
"D�t mu łet�zky na cestu, pane nadporuŁ�ku?" Auditor uhodil p�st� do stolu:
"Vy jste vłl. �ekl jsem v�m płeci jasn� vyhotovit propou�t�c� pap�ry."
A v�echno, co se nashrom�śdilo za den v du�i auditorov�, hejtman Linhart i �vejk, vylilo se jako drav� łeka na �t�bn�ho profousa a konŁilo slovy:
"A nyn� ch�pete, śe jste korunovanż vłl?"
M� se sice tak ł�kat jen kr�lłm a c�sałłm, ale ani prostż �t�bn� profous, hlava nekorunovan�, nebyl s t�m spokojen. Odch�zeje od auditora, zkopal na chodb� trestance konkałe, d�laj�c�ho śklid na chodb�.
Co se tżk� �vejka, um�nil si �t�bn� profous, śe �vejk mus� alespo� jednu noc płespat je�t� na garnizón�, aby tak� je�t� n�Łeho uśil.
- - - - - -
Noc str�ven� na garnizón� patł� vśdy k milżm vzpom�nk�m.
Vedle �estn�ctky byl ajncl�k, ponur� d�ra - samovazba, odkud i tu noc ozżvalo se vyt� n�jak�ho zavłen�ho voj�ka, kter�mu �ikovatel Ftepa pro n�jakż disciplin�rn� płestupek z rozkazu �t�bn�ho profousa Slav�ka l�mal śebra.
Kdyś vyt� utichlo, bylo sly�et v �estn�ctce prask�n� v��, kter� se dostaly mezi prsty v�z�ł płi prohl�dce.
Nad dvełmi v otvoru ve zdi petrolejov� lampa, opatłen� mł�śovanżm chr�n�tkem, vyd�vala matn� sv�tlo a Łoudila. Z�pach petroleje m�sil se s płirozenżmi vżpary lidskżch nemytżch t�l a se z�pachem kybl�ku, kterż po kaśd�m upotłeben� rozhrnul svou hladinu, aby vrhl novou vlnu z�pachu do �estn�ctky.
�patn� vżśiva Łinila u v�ech obt�śnżm proces tr�ven� a v�t�ina trp�la na v�try; kter� vypou�t�li do noŁn�ho ticha, odpov�daj�ce si t�mi sign�ly navz�jem za rłznżch śertł.
Na chodb�ch bylo sly�et odm�łenż krok hl�dek, obŁas otevłel se otvor ve dveł�ch a kuk�tkem se d�val bachał.
Na stłedn�m kavalci ozżvalo se tich� vypravov�n�:
"Neś jsem cht�l ut�ct a neś mne potom sem dali mezi v�s, byl jsem na Ł�sle dvan�ct. Tam jsou jako ti lehŁ�. Jednou v�m tam płivedli jednoho Łlov�ka, odn�kud z venkova. Dostal ten milż Łlov�k Łtrn�ct dn�, pon�vadś u sebe nech�val płesp�vat voj�ky. Napłed se myslilo, śe je to spiknut�, ale pak se vysv�tlilo, śe to d�lal za pen�ze. M�l bżt mezi t�ma nejlehŁ�ma zavłenej, ale pon�vadś tam bylo plno, tak se dostal mezi n�s. A co si ale v�echno s sebou nepłines z domova a co mu je�t� neposlali, pon�vadś m�l n�jak dovoleno, śe młśe se stravovat s�m a sob� płilep�it. I koułit m�l dovoleno. M�l dv� �unky, takovż obrovskż pecny chleba, vejce, m�slo, cigarety, tab�k, nu zkr�tka na co si Łlov�k pomysl�, to m�l s sebou ve dvou ba�och�ch. A chlap si myslel, śe to mus� seśrat s�m. ZaŁali jsme na n�m loudit, kdyś se nedovt�pil, śe se mus� s n�mi d�lit, jako se d�lili ti druz�, kdyś n�co dostali, ale on chlap lakom�, śe prż ne, śe bude Łtrn�ct dn� zavłenej a śe by si zkazil śaludek tou kapustou a shnilżma bramborama, co n�m d�vaj� na min�ś. Prej n�m d� celou svou min�ś i komis�rek, vo to prż nestoj�, a� prej si to d�l�me mezi sebou anebo po poład� se stł�d�me. �teknu v�m, śe to byl takovej fajnovej Łlov�k, śe si necht�l ani na ten kybl�k sedat a Łekal aś na druhej den na proch�zce, śe to ud�l� na dvołe na latr�n�. Byl takovej rozmazlenej, śe si dokonce płines s sebou klozetovej pap�r. �tekli jsme mu, śe se mu vyka�lem na tu jeho porci, a trp�li jsme den, druhej, tłet�. Chlap śral �unku, mazal si m�slo na chleba, loupal si vaj�Łka, zkr�tka śil. Koułil cigarety a ani �luka necht�l nikomu d�t. My prej nesm�me koułit, a kdyby to vid�l bachał, śe n�m d�v� �luka, śe prej by ho zavłeli: Jak ł�k�m, my jsme trp�li tłi 'dny. Na Łtvrtż den v noci jsme to ud�lali. Chlap se r�no probud�, a to jsem v�m zapomn�l ł�ct, śe se vśdycky r�no, v poledne i veŁer, neś se zaŁal cp�t, modlil, dlouho modlil. Tak se pomodl� a hled� svoje ba�ochy pod pryŁnou. Jó, ba�ochy tam byly, ale vysu�enż, scvrklż jako su�en� �vestka. ZaŁal kłiŁet, śe je vokradenej, śe mu tam nechali jen klozetovej pap�r. Pak zas myslel asi p�t minut, śe si d�l�me legraci, śe jsme to n�kam poschov�vali. Pov�d� je�t� tak vesele: ,J� v�m, vy jste �izu�kov�, j� v�m, śe mn� to vr�t�te, ale povedlo se v�m to.` Byl tam mezi n�ma jeden Libe��k a ten pov�d�: ,V�d� co, płikryjou se dekou a poŁ�taj� do deseti. A pak se pod�vaj� do t�ch svejch ba�ochł.` Płikryl se jako poslu�nej chlapec a poŁ�t�: ,Jedna, dv�, tłi...` A ten Libe��k pov�d� znova: ,To nesm�j� tak rychle, to musej� hodn� pomalu.` A tak von pod tou dekou poŁ�t� pomalu, v płest�vk�ch: ,Jedna - dv� - tłi...` Kdyś płepoŁ�tal deset, vylez z kavalce a prohl�d si svoje ba�ochy. ,Jeś�marj�, lidiŁky,` zaŁal kłiŁet, ,vśdy� jsou pr�zdnż, jako byly dł�v!` A płitom ten jeho blbej obliŁej, mohli jsme v�ichni puknout od sm�chu. Ale ten Libe��k pov�d�: ,Zkusej� to je�t� jednou.` A v�ł�te, śe byl takovej blbej z toho ze v�eho, śe to je�t� jednou zkusil, a kdyś vid�l, śe zas tam nic nem� neś ten klozetovej pap�r, zaŁal ml�tit do dveł� a kłiŁet: ,Vokradli mne, vokradli mne, pomóc, votevłte, prokristap�na, votevłte.` Tak tam hned płil�tli, zavolali �t�bn�ho profousa a �ikovatele �epu. My v�ichni jeden jako druhż ł�k�me, śe se zbl�znil, śe vŁera i dlouho do noci śral a śe to v�echno seśral. A von jen plakal a poł�d ł�kal: ,Vśdy� n�kde musej� bejt drobeŁky: Tak hledali drobeŁky a nena�li, pon�v�dś tak chytrż jsme byli taky. Co jsme sami nemohli seśrat, poslali jsme po�tou na ��łłe do druhżho poschod�. Nemohli n�m nic dok�zat, aŁkoliv ten blbec poł�d ved svou: ,Dy� ty drobeŁky n�kde musej� bejt.` Celej den v�m nic neśral a d�val pozor, jestli n�kdo n�co nej� nebo nekouł�. Druhej den se k ob�du je�t� tak� netknul min�śe, ale veŁer mu �ly ty shnil� brambory a kapusta k duhu, jenomśe se uś nemodlil jako dł�v, neś se d�val do �unky a do vaj�Łek. Potom tam jeden od n�s dostal zvenŁ� ��kżm zpłsobem dramky, a to zaŁal s n�ma ponejprv mluvit, abychom prż mu dali �luka. Nedali jsme mu nic:"
"J� jsem m�l strach, śe jste mu toho �luka dali," poznamenal �vejk, "to byste zkazil celż vypravov�n�. Takovż �lechetnosti jsou jenom v rom�nech, ale na garnizón� za takovejch okolnost� by to byla blbost "
"A deku jste mu nedali?" ozval se Ł�si hlas. "Na to jsme zapomn�li."
Nastala tich� debata, m�l-li dostat ke v�emu deku Łi ne. V�t�ina byla pro.
Vypravov�n� pomalu zatichalo. Us�nali, �kr�baj�ce se pod paśd�, na prsou a na błi�e, kde se v pr�dle v�i nejv�ce drś�. Us�nali, d�vaj�ce si zav�iven� deky płes hlavu, aby je neru�ilo sv�tlo petrolejov� lampy...
R�no v osm hodin vyzvali �vejka, aby �el do kancel�łe.
"Po levej stran� u dveł� kancel�łe je pliv�tko, tam h�zej� �paŁky," pouŁoval �vejka jeden. "Potom v prvn�m poschod� jde� tak� kolem jednoho. Metou chodby aś v dev�t, tak tam n�co bude."
Ale �vejk zklamal jejich nad�je. Nevr�til se v�ce do �estn�ctky. Devaten�ct podvl�kaŁek kombinovalo a h�dalo v�elijak� v�ci.
N�jakż pihovatż voj�k od zem�brany, kterż m�l nejv�t�� fantazii, rozhl�sil, śe �vejk stłelil po sv�m hejtmanovi a śe dnes ho odvedli na motolsk� cviŁi�t� na popravu.
#2 Tłicet procent lid�, kteł� sed�li na garnizón�, sed�lo tam płes celou v�lku, aniś by byli jednou u vżslechu.

*10. kapitola
�vejk vojenskżm sluhou u poln�ho kur�ta

1
Znovu poŁ�n� jeho odysea pod Łestnżm prłvodem dvou voj�kł s bajonety, kteł� ho m�li dopravit k poln�mu kur�tovi.

Jeho prłvodŁ� byli muśov�, kteł� se dopl�ovali navz�jem. Jestli jeden z nich byl Łahoun, druhż byl malż, tlustż. �ahoun kulhal na pravou nohu, malż voj�k na levou. Oba slouśili v tżlu, pon�vadś byli kdysi do v�lky śpln� zpro�t�ni vojensk� sluśby.
�li v�śn� vedle chodn�ku a d�vali se obŁas śkosem na �vejka, kterż kr�Łel uprostłed a salutoval kdekomu. Jeho civiln� �aty ztratily se ve skladi�ti garnizónu i s jeho vojenskou Łepic�, s kterou �el na vojnu. Neśli ho propustili, dali mu starż vojenskż mundśr, kterż patłil n�jak�mu błich�Łi a o hlavu v�t��mu, neś byl �vejk.
Do kalhot, kter� m�l na sob�, byli by se ve�li je�t� tłi �vejkov�. NekoneŁn� faldy od noh aś płes prsa, kam aś sahaly kalhoty, mimovoln� zpłsobovaly obdiv div�kł. Ohromn� blłza se z�platami na loktech, zama�t�n� a �pinav�, kl�tila se na �vejkovi jako kab�t na hastro�ovi. Kalhoty visely na n�m jako kostżm na klaunovi z cirku. Vojensk� Łepice, kterou mu t�ś na garnizón� vym�nili, �la mu płes u�i.
Na śsm�vy div�kł odpov�dal �vejk m�kkżm śsm�vem, teplem a n�hou svżch dobr�ckżch oŁ�.
A tak �li do Karl�na, do bytu poln�ho kur�ta.
Prvn� promluvil na �vejka malż tlustż. Byli pr�v� na Mal� Stran� dole pod podloub�m.
"Odkud jse�?" ot�zal se malż tlustż.
"Z Prahy."
"A neuteŁe� n�m?"
Do rozmluvy vm�sil se �ahoun. Je to prazvl�tn� zjev, śe jestli mal�, tlust� bżvaj� pov�t�in� dobromyslnżmi optimisty, �ahouni, vyt�hl� bżvaj� naopak skeptiky.
A proto Łahoun łekl k mal�mu: "Kdyby moh, tak by utek."
"A proŁ by ut�kal," ozval se malż tlou�t�k, "je tak jako tak na svobod�, venku z garnizónu. Tady to nesu v paketu:"
"A co tam je v tom paketu k poln�mu kur�tovi?" ot�zal se �ahoun.
"To j� nev�m."
"Tak vid�, nev� a mluv�:"
�li płes Karlłv most za naprost�ho mlŁen�. V Karlov� ulici promluvil op�t malż tlustż na �vejka:
"Nev�, proŁ t� vedeme k poln�mu kur�tovi?"
"Ke zpov�di," łekl ledabyle �vejk, "z�tra mne budou v�et. To se vśdycky tak d�l� a ł�k� se tomu duchovn� out�cha."
"A proŁ t� budou jako tento...," ot�zal se opatrn� Łahoun, zat�mco tlustż soustrastn� se pod�val na �vejka.
Oba byli łemesln�ci z venkova, otcov� rodin.
"J� nev�m," odpov�d�l �vejk, usm�vaje se dobr�cky, "j� o niŁem nev�m. Patrn� to bude osud:"
"Asis se narodil na ne�tastn� planet�," znalecky a se soucitem poznamenal malinkż, "u n�s v Jasenn� u Josefova je�t� za pruskż v�lky pov�sili tak� tak jednoho. Płi�li pro n�ho, nic mu nełekli a v Josefov� ho pov�sili:"
"J� mysl�m," łekl skeptickż Łahoun, "śe pro nic a za nic Łlov�ka nev��, śe mus� bżt k tomu vśdycky n�jak� pł�Łina, aby se to mohlo odłvodnit "
"Kdyś nen� v�lka," poznamenal �vejk, "tak se to odłvod�uje, ale ve v�lce se na jednoho Łlov�ka nebere złetel. M� padnout na front�, nebo bejt pov�enej doma. P�ky jako za vozem."
"Poslouchej, nejsi ty n�jakej politickej?" ot�zal se Łahoun. V pł�zvuku jeho ot�zky bylo zn�t, śe zaŁ�n� bżt �vejkovi naklon�n.
"Politickej jsem aś moc," usm�l se �vejk.
"Nejsi n�rodn� socialista?" Nyn� poŁal bżt malż tlustż opatrnżm. Vm�sil se do toho. "Co je n�m do toho," łekl, "je v�ude plno lid� a pozorujou n�s. Aspo� kdybychom n�kde v prłjezd� mohli sundat bodla, aby to tak nevypadalo. NeuteŁe� n�m? My bychom m�li z toho nepł�jemnosti. Nem�m pravdu, Ton�ku?" obr�til se k Łahounovi, kterż potichu łekl:
"Bodla bychom mohli sundat. Je to płece n� Łlov�k."
Płestal bżt skeptikem a du�i jeho naplnila soustrast k �vejkovi. Hledali tedy vhodnż prłjezd, kde s�ali bod�ky, a tlustż dovolil �vejkovi, aby kr�Łel vedle n�ho.
"Koułil bys, vid," łekl, "jestlipak..." Cht�l ł�ct: "Jestlipak ti daj� tak� zakoułit, neś t� pov�s�," ale nedokonŁil v�tu, vycituje, śe by to byla beztaktnost.
Zakoułili si v�ichni a prłvodŁ� �vejkovi poŁali sd�lovat jemu o svżch rodin�ch na Kr�lov�hradecku, o śen�ch, d�tech, o kousku pol�Łka, o jedn� kr�v�.
"J� m�m ś�ze�," łekl �vejk.
�ahoun s malżm pod�vali se na sebe.
"N�kam na jednu bychom tak� �li," łekl malż, vyci�uje Łahounłv souhlas, "ale n�kam, kde by to nebylo n�padnż."
"Poj�me na Kukl�k," vyb�zel �vejk, "kv�ry si d�te do kuchyn�, hostinskż Serabona je sokol, toho se nemus�te b�t. - Hrajou tam na housle a na harmoniku," pokraŁoval �vejk, "a chod�j� tam pouliŁn� holky a rłzn� jin� dobr� spoleŁnost, kter� nesm� do Reprezen��ku."
�ahoun s malżm pod�vali se je�t� jednou na sebe a pak łekl Łahoun: "Tak tam płjdem, do Karl�na je je�t� daleko."
Po cest� jim �vejk vypravoval rłzn� anekdoty a v dobr� n�lad� vstoupili na Kukl�k a ud�lali to tak, jak �vejk radil. RuŁnice uschovali v kuchyni a �li do lok�lu, kde housle a harmonika napl�ovaly m�stnost zvuky obl�ben� p�sn� "Na Pankr�ci, tam na tom vr��Łku, stoj� p�kn� stromoład�..."
N�jak� sleŁna, kter� sed�la na kl�n� vyśil�mu mlad�kovi s hladce uŁesanou p�inkou, zp�vala chraplavżm hlasem: "M�l jsem holku namluvenou, jinej mn� za n� chod�."
U jednoho stolu spal opilż sardink�ł, chv�lemi se probouzel, uhodil p�st� do stolu, zabreptal: "Nejde to," a zas spal d�l. Za kuleŁn�kem pod zrcadlem sed�ly jin� tłi sleŁny a pokłikovaly na n�jak�ho kondukt�ra od dr�hy: "Mladej pane, daj� n�m vermut." U hudby h�dali se dva, śe n�jakou Małku vŁera l�zla patrola. Jeden to vid�l na vlastn� oŁi a druhż tvrdil, śe �la s n�jakżm voj�kem se vyspat k Val�łm do hotelu.
U samżch dveł� sed�l voj�k s n�kolika civilisty a vykl�dal jim o sv�m zran�n� v Srbsku. M�l obv�zanou ruku, pln� kapsy cigaret, kter� od nich dostal. ��kal, śe uś nemłśe p�t, a jeden z t� spoleŁnosti, ple�atż d�dek, neust�le ho vyb�zel: "Jen pijte, voj�Łku, kdov� jestli se je�t� sejdem. M�m v�m d�t n�co zahr�t? M�te r�d ,Osiłelo d�t�`?"
To byla totiś p�se� ple�at�ho d�dka a opravdu jiś za chv�li housle i harmonika zakv�lely, płiŁemś d�dkovi vstoupily slzy do oŁ� a on zp�val tłaslavżm hlasem: "Kdyś uś rozum bralo, na m�mu se ptalo, na m�mu se ptalo..."
Od druh�ho stolu ozvalo se: "Nechaj si to. Jdou se vycpat. Pov�sej si to na hłeb�k, Odprejsknou s t�m sirotkem."
A jako posledn� trumf poŁal nepł�telskż stłl zp�vat: "LouŁen�, ach louŁen�, m� srd�Łko je celż zhroucenż, zhroucenż..."
"Franto," volali na ran�n�ho voj�ka, kdyś płezp�vali, zahlu�iv�e ,Osiłel� d�t�`, "nech uś je bejt a poj� si k n�m sednout. Vyka�li se uś na n� a po�li sem cigarety! Bude� je bavit, n�divy."
�vejk se svżmi prłvodŁ�mi d�vali se se z�jmem na to v�echno.
�vejk vśil se ve vzpom�nky, kdyś tu Łasto sed�val do vojny. Jak sem chodil policejn� komisał Dra�ner na policejn� prohl�dku a prostitutky jak se ho b�ly a skl�daly na n�ho p�sniŁky s obsahem op�Łnżm. Jak pr�v� jednou zp�valy chórem:
Za pana Dra�nera
stala se tu mela,
Małena byla vośral�
a Dra�nera se neb�la.
Vtom płi�el Dra�ner se svżm prłvodem, stra�nż a neśprosnż. Bylo to, jako kdyś stłel� do koroptv�. Civiln� str�śn�ci seładili to v�echno do houfu. I on, �vejk, byl tenkr�t v tom houfu, pon�vadś płi sv� smłle łekl komisałi Dra�nerovi, kdyś ho vyzval, aby se legitimoval: "Maj� na to povolen� od policejn�ho łeditelstv�?"
�vejk vzpom�nal t�ś na jednoho b�sn�ka, kterż tu sed�val pod zrcadlem a v tom v�eobecn�m ruchu Kukl�ku, zp�vu a pod zvuky harmoniky ps�val b�sniŁky a proŁ�tal je prostitutk�m.
Naproti tomu u �vejkovżch prłvodŁ� nebylo ś�dnżch podobnżch reminiscenc�. Bylo to pro n�. n�co zcela nov�ho. ZaŁ�nalo se jim to l�bit. Prvn� z nich, kterż na�el zde śpln�ho uspokojen�, byl malż tlustż, nebo� tac� lid�, krom� sv�ho optimismu, maj� velkż sklon bżt epikurejci. �ahoun chv�li s�m s sebou z�pasil. A jako ztratil jiś svłj skepticismus, ztr�cel pomalu i svou odm�łenost a zbytek rozvahy.
"J� si zatancuji," łekl po p�t�m piv�, kdyś vid�l, jak tancuj� p�ry �lap�ka.
Malż oddal se śpln� pośitk�łstv�. Vedle n�ho sed�la jedna sleŁna, mluvila oplzle, a oŁi mu jen hr�ly.
�vejk pil. �ahoun płetancoval a vr�til se se svou taneŁnic� ke stolu. Potom zp�vali, tanŁili, neust�le pili, popl�c�vali sv� spoleŁnice. A v atmosf�łe prodejn� l�sky, nikotinu a alkoholu krouśilo nen�padn� star� heslo "Po n�s a� płijde potopa!"
Odpłldne k nim płisedl n�jakż voj�k a nab�zel se, śe jim ud�l� za p�tku flegmónu a otravu krve. M� s sebou injekŁn� stł�kaŁku a stł�kne jim do nohy nebo do ruky petrolej.# Budou s t�m leśet nejm�� dva m�s�ce, a jestli budou krmit r�nu slinami, tak tłebas płl roku, a mus� je pustit śpln� z vojny.
�ahoun, kterż śpln� jiś ztratil v�echnu du�evn� rovnov�hu, dal si na z�chod� od voj�ka stł�knout petrolej pod kłśi do nohy.
Kdyś se schylovalo jiś k veŁeru, navrhl �vejk, aby nastoupili cestu k poln�mu kur�tovi. Malż tlou�t�k, kterż uś zaŁal breptat, sv�d�l �vejka, aby je�t� poŁkal. �ahoun byl tak� toho m�n�n�, śe poln� kur�t młśe Łekat. �vejkovi se v�ak płestalo jiś na Kukl�ku l�bit, a proto jim pohrozil, śe płjde s�m.
Tak �li, ale musel jim sl�bit, śe se v�ichni je�t� n�kde zastav�.
Stavili se za Florenc� v mal� kav�rniŁce, kde tlustż prodal sv� stł�brn� hodinky, aby se mohli je�t� d�le veselit.
Odtamtud uś je �vejk vedl pod paśd�. Dalo mu to stra�n� mnoho pr�ce. Neust�le jim nohy pode kles�valy a cht�li st�le je�t� j�t n�kam. Malż a tlustż byl by m�lem ztratil paket k poln�mu kur�tovi, tak byl �vejk nucen n�sti paket s�m.
�vejk je neust�le musel upozor�ovat, kdyś �el naproti dłstojn�k nebo n�jak� �arśe. Po nadlidsk�m śsil� a namah�n� podałilo se �vejkovi płivl�ct je k domu v Kr�lovsk� tł�d�, kde bydlel poln� kur�t.
S�m jim nastrŁil bajonety na ruŁnice a płinutil je dloubnut�m pod śebra, aby ho vedli oni, a ne on je.
V prv�m poschod�, kde byla nav�t�venka na dveł�ch bytu "Otto Katz, Feldkurat", płi�el jim otevł�t n�jakż voj�k. Z pokoje ozżvaly se hlasy a cinkot lahv� a sklenic.
"Wir - melden - gehorsam - Herr - Feldkurat," łekl namahav� Łahoun, salutuje voj�kovi, "ein - Paket - und ein Mann gebracht."
"Lezte d�l," łekl voj�k, "kdepak jste se tak zł�dili? Pan feldkur�t je taky..."
Voj�k si odplivl. Voj�k ode�el s paketem. Lekali v płeds�ni dlouho, aś se otevłely dvełe a jimi neve�el, ale vlet�l do płeds�n� poln� kur�t. Byl jen ve vest�, v ruce drśel doutn�k.
"Tak uś jste tady," łekl k �vejkovi; "a to v�s płivedli. � - nem�te sirky?"
"Poslu�n� hl�s�m, pane feldkur�t, śe nem�m."
"� - a proŁ nem�te sirky? Kaśdż voj�k m� m�t sirky, aby si mohl zap�lit. Voj�k, kterż nem� sirky, je . . . Co je?"
"Je, poslu�n� hl�s�m, bez sirek," odpov�d�l �vejk.
"Velice dobłe, je bez sirek a nemłśe nikomu płip�lit. Tak to by bylo jedno a te� to druh�. Nesmrd�j� v�m nohy, �vejku?"
"Poslu�n� hl�s�m, śe nesmrd�j�."
"Tak to by bylo to druh�. A te� to tłet�. Pijete kołalku?"
"Poslu�n� hl�s�m, śe kołalku nepiju, jenom rum."
"Dobłe, pod�vejte se tady na toho voj�ka. Toho jsem si vypłjŁil na dne�ek od obrlajtnanta Feldhubra, je to jeho pucflek. A ten nic nepije, je ab-ab-abstinent, a proto płjde s mar�kou. Po-pon�vadś takov�ho Łlov�ka nemohu potłebovat. To nen� pucflek, to je kr�va. Ta pije taky jenom vodu a buŁ� jako vłl. - Ty jsi abstinent," obr�til se na voj�ka, "śe se ne-nestyd�, pitomŁe. Zaslouś� p�r facek."
Poln� kur�t obr�til svou pozornost na ty, kteł� �vejka płivedli a kteł� ve snaze rovn� st�t kl�tili sebou, marn� se op�raj�ce o sv� ruŁnice.
"Vy jste se o-opili," łekl poln� kur�t, "opili jste se ve sluśb� a za to v�s d�m za-zavł�t. �vejku, vy jim vezmete ruŁnice a odvedete je do kuchyn� a budete je hl�dat, dokud nepłijde patrola, aby je odvedla. J� hned zatelefonu-nu-nu-ju do kas�ren."
A tak slova Napoleonova "Na vojn� se m�n� situace kaśdżm okamśikem" do�la i zde sv�ho śpln�ho potvrzen�.
R�no ho ti dva vedli pod bajonety a b�li se, aby jim neutekl, pak je s�m płived, a nakonec je musel hl�dat s�m.
Zprvu si dobłe neuv�domili toho obratu, aś kdyś sed�li v kuchyni a u dveł� vid�li st�t �vejka s ruŁnic� a bajonetem.
"J� bych n�co pil," povzdechl malż optimista, kdeśto Łahoun dostal op�t z�chvat skepticismu a łekl, śe je to v�echno mizern� zrada. Jal se hlasit� obvi�ovat �vejka, śe je płivedl do toho postaven�, a vyŁetl mu, śe prż jim sliboval, śe bude z�tra ob�enej, a te� śe je vid�t, śe to je legrace i s tou zpov�d�, i s t�m ob�en�m.
�vejk mlŁel a płech�zel u dveł�.
"Volov� jsme byli," kłiŁel Łahoun.
Nakonec vyslechnuv v�echna obvin�n� prohl�sil �vejk:
"Nyn� alespo� vid�te, śe vojna nen� ś�dnż med. J� kon�m svou povinnost. J� jsem se stejn� do toho dostal tak jako vy, ale v obecnej łeŁi se ł�k�, śe se na mne �t�st�na usm�la."
"J� bych n�co pil," opakoval zoufale optimista.
�ahoun vstal a �el ke dveł�m vr�voranżm krokem. "Pust n�s domł," łekl �vejkovi, "kolego, neblbni."
"Jdi vode m�," odpov�d�l �vejk, "j� v�s mus�m hl�dat. Te� se nezn�me."
Ve dveł�ch objevil se poln� kur�t: "J�, j� se nijak nemohu do t�ch kas�ren dozvonit, tak jd�te domł a pa-pamatujte si, śe ve sluśb� se chlastat ne-nesm�. Mar�!"
Ku cti pana poln�ho kur�ta budiś łeŁeno, śe do kas�ren netelefonoval, pon�vadś nem�l doma telefonu a mluvil do stojanu na ś�rovku.
2
Jiś tłet� den byl �vejk sluhou poln�ho kur�ta Otto Katze a za tu dobu vid�l ho jen jednou. Tłet�ho dne płi�el vojenskż sluha od nadporuŁ�ka Helmicha, aby si �vejk płi�el pro poln�ho kur�ta.
Po cest� sd�lil �vejkovi, śe poln� kur�t poh�dal se s nadporuŁ�kem, rozbil pianino, śe je opilż namol a nechce j�t domł.
NadporuŁ�k Helmich śe je tak� opilż, vyhodil poln�ho kur�ta na chodbu a ten śe sed� u dveł� na zemi a dł�m�.
Kdyś płibyl �vejk na m�sto, zatł�sl poln�m kur�tem, a kdyś ten zabruŁel a otevłel oŁi, �vejk zasalutoval a łekl: "Poslu�n� hl�s�m, pane feldkur�t, śe jsem zde."
"A co zde - chcete?"
"Poslu�n� hl�s�m, śe m�m pro v�s płij�t, pane feldkur�t."
"Vy tedy m�te pro mne płij�t - a kam płjdem?"
"Do va�eho bytu, pane feldkur�t"
"A proŁ m�m j�t do sv�ho bytu - copak nejsem ve sv�m byt�?"
"Poslu�n� hl�s�m, pane feldkur�t, śe jste na chodb� v ciz�m dom�."
"A - jak - jsem - se sem dostal?"
"Poslu�n� hl�s�m, śe jste byl na n�v�t�v�."
"Na - n�-n�v�t�v� jsem ne-nebyl. - To - se vy mż-mżl�te."
�vejk zdvihl poln�ho kur�ta a płistavil ho ke zdi. Poln� kur�t se mu k�cel ze strany na stranu, navaloval se na n�ho, płiŁemś ł�kal: "J� v�m upadnu. - Upadnu," opakoval je�t� jednou usm�vaje se pitom�.
KoneŁn� podałilo se �vejkovi płim�Łknout poln�ho kur�ta ke zdi, kterż v nov� pozici poŁal op�t dł�mat.
�vejk ho probudil. "Co si płejete?" łekl poln� kur�t, d�laje marnż pokus sv�zt se po zdi a posadit se na zem. "Co jste zaŁ?"
"Poslu�n� hl�s�m," odpov�d�l �vejk, płidrśuje poln�ho kur�ta op�t ke st�n�, "śe jsem v� pucflek, pane feldkur�t"
"J� ś�dn�ho pucfleka nem�m," łekl nam�hav� poln� kur�t, d�laje novż pokus sk�cet se na �vejka, "j� nejsem ś�dnż feldkur�t. - J� jsem prase," dodal s upł�mnost� pij�ka, "poste mne, pane, j� v�s nezn�m."
Malż z�pas skonŁil naprostżm v�t�zstv�m �vejkovżm. �vejk vyuśil sv�ho v�t�zstv� t�m, śe poln�ho kur�ta st�hl ze schodł do prłjezdu, kde poln� kur�t kladl odpor, aby nebyl vytaśen na ulici. ,"J� v�s, pane, nezn�m," tvrdil neust�le płi z�pase �vejkovi do oŁ�. "Zn�te vy Ottu Katze? To jsem j�. - J� byl u arcibiskupa," hul�kal, drśe se vrat v prłjezdu. "Vatik�n se o mne zaj�m�, rozum�te?"
�vejk shodil "Poslu�n� hl�s�m" a mluvil s poln�m kur�tem Łist� dłv�rnżm tónem.
"Pust se, pov�d�m," łekl, "nebo t� seknu płes tu pazouru. Jdeme domł, a basta. ��dn� łeŁi."
Poln� kur�t pustil se vrat a navalil se na �vejka: "Poj�me tedy n�kam, ale k �uhłm nepłjdu, tam jsem dluśen."
�vejk vytlaŁil ho i vynesl z prłjezdu a tahal se s n�m po chodn�ku sm�rem k domovu.
"Copak je to za p�na?" ot�zal se n�kdo z div�kł na ulici.
"To je młj bratr," odpov�d�l �vejk, "dostal dovolenou, tak mne płijel nav�t�vit a z radosti se opil, pon�vadś myslel, śe jsem mrtvej."
Poln� kur�t, kterż zaslechl posledn� slova, pobruŁuje si n�jakż motiv z operety, kterou by nikdo nepoznal, vztyŁil se k div�kłm: "Kdo je z v�s mrtvej, a� se płihl�s� u korpskomanda b�hem tł� dnł, aby mohla bżt jeho mrtvola vykropena."
A upadl v mlŁen�, snaśe se upadnout nosem na chodn�k, kdyś ho �vejk pod paśd�m t�hl domł.
Maje hlavu kupłedu a nohy vzadu, kterżmi pletl jako koŁka s płeraśenżm hłbetem, poln� kur�t pobruŁoval si: "Dominus vobiscum - et cum spiritu tuo. Dominus vobiscum."
U stanovi�t� drośk�łł �vejk posadil poln�ho kur�ta ke zdi a �el vyjedn�vat s drośk�łi o płevoz.
Jeden z drośk�łł prohl�sil, śe toho p�na velice dobłe zn�, śe ho vezl jen jednou a v�ckr�t śe ho nepoveze.
"Poblil mn� to v�echno," vyj�dłil se pł�mo, "a nezaplatil ani za j�zdu. Vozil jsem ho płes dv� hodiny, neś na�el, kde bydl�. Teprve za tżden, kdyś jsem byl u n�ho asi tłikr�t, dal mn� na to v�echno p�t korun."
Po dlouh�m vyjedn�v�n� odhodlal se jeden z drośk�łł, śe je poveze.
�vejk vr�til se k poln�mu kur�tovi, kterż spal. Tvrdż Łernż klobouk (nebo� on chodil obyŁejn� v civilu) mu n�kdo zat�m s�al s hlavy a odnesl.
�vejk ho vzbudil a za pomoci drośk�łe dopravil do drośky. V drośce poln� kur�t upadl v śplnou otup�lost a povaśoval �vejka za plukovn�ka Justa od 75. p��ho pluku a n�kolikr�t za sebou opakoval: "Nehn�vej se, kamar�de, śe ti tyk�m. Jsem prase."
Jednu chv�li se zd�lo, śe drkot�n�m drośky o dlaśbu płich�z� k rozumu. To se posadil rovn� a zaŁal zp�vat n�jakż śryvek z nezn�m� p�sn�. Młśe bżt t�ś, śe to byla jeho fantazie:
Vzpom�n�m na zlat� Łasy,
kdyś mne houpal na kl�n�,
bydleli jsme toho Łasu
u Domaślic v Merkl�n�.
Po chv�li v�ak upadl op�t do śpln� otup�losti, a obraceje se k �vejkovi, ot�zal se, płihmułuje jedno oko: "Jak se v�m dnes dał�, milostiv�? Pojedete n�kam na letn� byt?" łekl po kr�tk� płest�vce, a vida v�echno dvojat�, ot�zal se: "Vy raŁte m�t uś dosp�l�ho syna?" Płitom ukazoval prstem na �vejka.
"Sedne�!" zakłiŁel na n�ho �vejk, kdyś poln� kur�t cht�l vyl�zt na sedadlo, "nemysli si, śe t� nenauŁ�m poł�dku."
Poln� kur�t ztichl a d�val se malżma praseŁ�ma oŁima ven z drośky, naprosto nech�paje, co se to vlastn� s n�m d�je.
Ztratil śpln� v�echny pojmy, a obraceje se na �vejka, łekl teskliv�: "Pan�, dejte mn� prvn� tł�du." UŁinil pokus spustiti si kalhoty.
"Hned se zapne�, svin�!" rozkłikl se �vejk, "uś t� znaj� v�ichni drośk�łi, poblil jsi se uś jednou, a je�t� te� tohle. Nemysli si, śe złstane� zas n�co dluśen jako posledn�."
Poln� kur�t melancholicky opłel hlavu do dlan� a poŁal zp�vat: "Mne uś nem� ś�dnej r�d..." Płeru�il v�ak okamśit� svłj zp�v a poznamenal: "Entschuldigen Sie, lieber Kamerad, Sie sind ein Trottel, ich kann singen, was ich will."
Cht�l patrn� zahv�zdat n�jakou melodii, ale m�sto toho łinulo se mu z pyskł takov� mohutn� prrr, aś drośka stanula.
Kdyś potom na vżzvu �vejkovu pokraŁovali d�l v cest�, poln� kur�t poŁal si zapalovat �piŁku na cigarety.
"Nehoł� to," łekl zoufale, kdyś vy�krtal krabiŁku z�palek, "vy mn� do toho fouk�te."
Ztratil v�ak op�t okamśit� nit k pokraŁov�n� a dal se do sm�chu. "To je legrace, my jsme sami v elektrice, śe ano, pane kolego."
PoŁal se �acovat.
"J� jsem ztratil l�stek!" kłiŁel, "zastavte, ten l�stek se mus� naj�t!"
M�chl rukou rezignovan�: "A� jedou..."
Potom breptal: "V nejŁast�j��ch pł�padech... Ano, v poł�dku... Ve v�ech pł�padech... Vy jste na omylu... Druh� poschod�?... To je vżmluva... Nejde o mne, ale o v�s, milostiv� pan�... Platit... M�m Łernou k�vu..."
PoŁal se v polosn�n� h�dat s n�jakżm domn�lżm nepł�telem, kterż mu up�r� pr�vo sed�t v restauraci u okna. Potom poŁal povaśovat drośku za vlak, a nahżbaje se ven, kłiŁel do ulice Łesky a n�mecky: "Nymburk, płestupovat!"
�vejk ho płit�hl k sob� a poln� kur�t zapomn�l na vlak a poŁal napodobit rłzn� zv�łec� hlasy. Nejd�le se zdrśel u kohouta a jeho kikeriki v�t�zn� zn�lo z drośky.
Byl vłbec n�jakou chv�li velmi Łilż, neposednż a pokou�el se vypadnout z drośky, sp�laje lidem, kter� drośka m�jela, uliŁn�kł. Potom vyhodil z drośky kapesn�k a kłiŁel, aby zastavili, śe ztratil zavazadla. Potom zaŁal vypravovat: "V Bud�jovic�ch byl jeden tambor. - Ośenil se. - Za rok umłel." Dal se do sm�chu: "Nen� to dobr� anekdota?"
Po celou tu dobu �vejk zach�zel s poln�m kur�tem s bezohlednou pł�snost�.
Płi rłznżch pokusech poln�ho kur�ta o n�jakż śert�Łek, jako vypadnout z drośky, ulomit sed�tko, �vejk d�val mu jednu pod śebra za druhou, coś płij�mal poln� kur�t s neobyŁejnou tupost�.
Jen jednou uŁinil pokus se vzboułit a vyskoŁit z drośky, prohl�siv, śe d�l jiś nepojede, śe v�, śe m�sto do Bud�jovic jedou do Podmokl�. B�hem minuty likvidoval �vejk jeho vzpouru śpln� a płinutil ho vr�tit se do prvn� polohy na sedadlo, d�vaje pozor, aby mu neusnul. Nejjemn�j��, co płitom pronesl, bylo: "Nespi, ty chc�p�ku."
Poln� kur�t dostal najednou z�chvat melancholie a poŁal slzet, vypt�vaje se �vejka, jestli m�l matku.
"J� jsem, lidiŁky, na tom sv�t� s�m," kłiŁel z drośky, "ujm�te se mne!"
"Ned�lej mn� ostudu," napom�nal ho �vejk, "płesta�, a to kaśdż łekne, śe jsi se namazal."
"J� nic nepil, kamar�de," odpov�dal poln� kur�t, "j� jsem śpln� stł�zlivż."
Najednou v�ak vstal, zasalutoval: "Ich melde gehorsam, Herr Oberst, ich bin besoffen. - Jsem Łun�," opakoval desetkr�t po sob� se zoufalou, upł�mnou beznad�jnost�.
A obraceje se na �vejka, prosil a śadonil vytrvale: "Vyholte mne z automobilu. ProŁ mne vezete s sebou?"
Posadil se a bruŁel: "Okolo m�s�ce kola se d�laj�. - V�ł�te, pane hejtmane, v nesmrtelnost du�e? Młśe se kł� dostat do nebe?"
PoŁal se hlasit� sm�t, ale za chv�li zesmutn�l a apaticky se d�val na �vejka, pron�eje: "Dovolte, pane, j� v�s jiś n�kde vid�l. Nebyl jste ve V�dni? Pamatuji se na v�s ze semin�łe."
Chv�li se bavil t�m, śe poŁal deklamovat latinsk� ver�e: "Aurea prima sata est aetas, quae vindice nullo - D�l to nejde," łekl, "vyholte mne ven. ProŁ mne nechcete vyhodit? J� si nic neud�l�m. - J� chci upadnout na nos," prohl�sil rozhodnżm hlasem.
"Pane," pokraŁoval op�t prosebnżm hlasem, "drahż pł�teli, dejte mn� pohlavek."
"Jeden nebo n�kolik?" ot�zal se �vejk.
"Dva."
"Zde jsou..."
Poln� kur�t poŁ�tal nahlas pohlavky, kter� dost�val, płiŁemś se blaśen� tv�łil.
"D�l� to moc dobłe," łekl, "je to kvłli śaludku, vytravuje to. Dejte mn� je�t� płes hubu! - SrdeŁnż d�k," zvolal, kdyś mu �vejk rychle vyhov�l, "jsem śpln� spokojen. Roztrhn�te mn� vestu, pros�m v�s!"
Projevoval nejrozmanit�j�� pł�n�. Pł�l si, aby mu �vejk vyvrtnut nohu, aby ho chv�l� �krtil, aby mu ostł�hal nehty, vyt�hl płedn� zuby.
Projevoval muŁednick� touhy, ś�daje, aby mu utrhl hlavu a hodil v pytli do Vltavy.
"Mn� by hv�zdiŁky kolem hlavy slu�ely," mluvil s nad�en�m, "potłeboval bych jich deset."
Potom poŁal mluvit o dostih�ch a rychle płe�el na balet, płi kter�m se t�ś dlouho nezdrśel.
"Tancujete Łard�," t�zal se �vejka, "zn�te medv�d� tanec? Takhle..."
Cht�l poskoŁit a upadl na �vejka, kterż ho poŁal boxovat a potom ulośil na sedadlo.
"J� n�co chci," kłiŁel poln� kur�t, "ale j� nev�m co. Nev�te, co chci?" Sv�sil hlavu v naprost� rezignaci.
"Co je mn� do toho, co chci," łekl v�śn�, "a v�m, pane, tak� do toho nic nen�. J� v�s nezn�m. Jak se opovaśujete mne fix�rovat? Um�te �ermovat?"
Stal se na minutu vżbojn�j��m a ud�lal pokus srazit �vejka ze sedadla.
Potom, kdyś ho �vejk klidnil, d�vaje mu bez ostychu zn�t svou fyzickou płevahu, poln� kur�t se ot�zal: "M�me dnes pond�l� nebo p�tek?"
Byl tak� zv�dav, nen�-li prosinec nebo Łerven, a projevil velkou schopnost kl�st nejrłzn�j�� ot�zky: ,"Jste śenat? J�te r�d gorgonzolu? M�li jste doma �t�nice? M�te se dobłe? M�I v� pes psinku?"
Stal se sd�lnżm. Vypravoval, śe je dluśen za jezdeck� boty, biŁ�k a sedlo, śe m�l płed lety kapavku a śe ji l�Łil hypermanganem.
"Na nic jin�ho nebylo Łasu ani pomy�len�." �ekl �kytaje, "młśe bżt, śe se v�m to zd� dosti trpkżm. Ale łekn�te, eah, eah, co m�m d�lat, eah? Uś mn� to mus�te odpustit. - Autoterm," pokraŁoval, zapom�naje, o Łem mluvil płed chv�l�, "nazżvaj� se n�doby, kter� udrśuj� n�poje a pokrmy v płvodn� teplot�. Co soud�te, pane kolego, o tom, kter� hra je spravedliv�j��: ferbl nebo jedenadvacet? Opravdu, uś jsem t� n�kde vid�l," zvolal, pokou�eje se obejmout �vejka a pol�bit uslintanżmi rty, "my jsme spolu chodili do �koly. - Ty dobr�ku jeden," ł�kal n�śn�, hlad� si svou nohu, "jak jsi vyrostl od t� doby, co jsem t� nevid�l. Ta radost, śe t� vid�m, vyrovn� v�echna utrpen�."
Dostal b�snickou n�ladu a poŁal mluviti o n�vratu do sluneŁn�ho svitu ��astnżch tv�ł� a vłelżch srdc�.
Potom si klekl a poŁal se modlit Zdr�vas Maria, sm�je se płitom na cel� kolo.
Kdyś zastavili płed jeho bytem, bylo velice t�śk� dostat ho z drośky.
"Nejsme je�t� na m�st�," kłiŁel, "pomozte mn�. Un�ej� mne. J� si płeju jeti d�l." Byl v prav�m slova smyslu vytaśen z drośky jako vałenż plś z ulity. Jeden okamśik se zd�lo, śe ho płetrhnou, pon�vadś se zapletl nohama za sedadlo.
Sm�l se v�ak płitom hlasit�, śe je nap�lil. "Vy mne płetrhnete, p�nov�."
Pak byl vleŁen prłjezdem płes schody k sv�mu bytu a v byt� hozen jako śok na pohovku. Prohl�sil, śe nebude platit za ten automobil, kterż si neobjednal, a trvalo to płes Łtvrt hodiny, neśli mu vysv�tlili, śe to byla drośka.
Ani pak s t�m nesouhlasil, nam�taje, śe jezd� jedin� ve fiakru.
"Vy mne chcete nap�lit," prohla�oval poln� kur�t, mrkaje na �vejka i na drośk�łe vżznamn�, "my jsme �li p�ky."
A n�hle v n�valu velkomyslnosti hodil tobolku drośk�łi: "Vezmi si v�echno, ich kann bezahlen. Mn� na krejcaru nez�leś�."
Spr�vn� m�l ł�ci, śe mu nez�leś� na �estatłiceti krejcał�ch, pon�vadś v�c v tobolce nebylo. Na�t�st� drośk�ł ho podrobil dłkladn� prohl�dce, mluv� płitom o fack�ch.
"Tak m� tedy uho�," odpov�dal poln� kur�t, "mysl�, śe bych ji neunes? P�t jich snesu od tebe."
Ve vest� poln�ho kur�ta na�el drośk�ł p�tku. Ode�el, prokl�naje svłj osud i poln�ho kur�ta, śe ho zdrśel a śe mu zkazil ryta.
Poln� kur�t pomalu us�nal, pon�vadś st�le budoval n�jak� pl�ny. Cht�l podniknout v�echno mośn�, hr�t na klav�r, j�t do taneŁn�ch hodin a smaśit si rybiŁky.
Potom sliboval �vejkovi svou sestru, kterou nem�l. Tak� si pł�l, aby ho odnesli na postel, a nakonec usnul prohl�siv, śe si płeje, aby v n�m byl uzn�n Łlov�k, stejn� cenn� jednotka s prasetem.
3
Kdyś r�no vstoupil �vejk do pokoje k poln�mu kur�tovi, na�el ho leśet na pohovce śsilovn� płemż�lej�c�ho, jak se to mohlo st�t, śe ho n�kdo polil tak zvl�tn�m zpłsobem, śe se płilepil kalhotami ke kośen� pohovce.
"Poslu�n� hl�s�m, pane feldkur�t," łekl �vejk, "śe jste se v noci..."
N�kolika slovy vysv�tlil mu, jak se hrozn� mżl�, śe je polit. Poln� kur�t, kterż m�l hlavu neobyŁejn� t�śkou, byl ve st�sn�n� n�lad�.
"Nemohu si vzpomenout," łekl, "jak jsem se dostal z postele na pohovku."
"Tam jste vłbec nebyl, hned jak jsme płijeli, tak jsme v�s ulośili na pohovku, d�l uś to ne�lo."
"A co jsem vyv�d�l? Vyv�d�l jsem vłbec n�co? Nebyl jsem snad opilż?"
"Pod obraz," odpov�d�l �vejk, "oupln�, pane feldkur�t, płi�lo na v�s malinkż delirium. Douf�m, śe v�m pomłśe, kdyś se płevl�knete a umyjete:`
"Mn� je, jako by mne n�kdo zml�til," st�śoval si poln� kur�t, "potom m�m ś�ze�. Nepral jsem se vŁera?"
"Nebylo to tak nejhor��, pane feldkur�t. ��ze� je n�sledkem vŁerej�� ś�zn�. Z toho se Łlov�k nedostane tak brzy. Znal jsem jednoho truhl�łe, ten se ponejprv opil na Silvestra roku 1910 a prvn�ho ledna r�no m�l takovou ś�ze� a bylo mu tak �patn�, śe si koupil herynka a pil znovu, a to tak d�l� denn� uś po Łtyry roky a nikdo mu nepomłśe, pon�vadś si vśdycky v sobotu koup� herynky na celej tejden. Je to takovej kolotoŁ, jako ł�kal jeden starej �ikovatel u 91. pluku."
Poln� kur�t byl stiśen dokonalou koŁkou a naprostou depres�. V tom okamśiku, kdo by ho sly�el, musil by bżt płesv�dŁen, śe chod� na płedn�ky dr. Alexandra Bat�ka "Vypov�zme v�lku na śivot a na smrt d�monu alkoholu, jenś n�m vraśd� muśe nejlep��" a śe Łte jeho "Sto jisker etickżch".
Trochu, pravda, to pozm�nil. "Kdyby," łekl, "Łlov�k pil n�jak� u�lechtil� n�poje, jako arak, mara�ino, ko�ak, ale to jsem vŁera pil boroviŁku. Div�m se, śe ji mohu tak chlastat. Chu� to m� odpornou. Kdyby to byla aspo� griotka. Lid� si vymysl� rłzn� svinstvo a pij� ho jako vodu. Takov� boroviŁka nen� ani chutn�, nem� ani barvu, p�l� v krku. A kdyby byla alespo� prav�, destil�t z jalovce, jakou jsem jednou pil na Morav�. Ale tahle boroviŁka byla z n�jak�ho dłev�n�ho l�hu a olejł. Pod�vejte se, jak krk�m. - Kołalka je jed," rozhodl se, "mus� bżt płvodn� origin�l, prav�, a nikoliv vyr�b�n� ve fabrice na studen� cest� od śidu. To je jako s rumem. Dobrż rum je vz�cnost�. - Kdyby zde byla prav� ołechovka," povzdechl, "ta by mn� spravila śaludek. Takov� ołechovka, jako m� pan hejtman �n�bl v Brusce."
PoŁal se �acovat a prohl�śet tobolku.
"M�m v�eho v�udy �estatłicet krejcarł. Coś abych prodal pohovku," uvaśoval, "co mysl�te? Koup� n�kdo pohovku? Dom�c�mu łeknu, śe jsem ji płjŁil nebo śe n�m ji n�kdo ukradl. Ne, pohovku si nech�m. Po�lu v�s k panu hejtmanovi �n�blovi, aby mi płjŁil sto korun. Vyhr�l płedevŁ�rem v kart�ch. Jestli tam nepochod�te, tak płjdete do Vr�ovic, do kas�ren k nadporuŁ�kovi Mahlerovi. Nezdał�-1i se to tam, płjdete na HradŁany k hejtmanovi Fi�erovi. Tomu łeknete, śe mus�m platit futr�ś pro kon�, kterou jsem propil. A jestli ani tam se v�m to nepodał�, zastav�me klav�r, a� se d�je co d�je. J� v�m nap�i pov�echn� p�r ł�dek. Nedejte se odbżt. �eknete, śe potłebuji, śe jsem śpln� bez pen�z. Vymyslete si, co chcete, ale nevracejte se s holżma rukama, nebo v�s po�lu na frontu. Zeptejte se u hejtmana �n�bla, kde kupuje tu ołechovku, a kupte dv� l�hve."
�vejk vyplnil skv�le svou ślohu. Jeho prostosrdeŁnost a poctiv� tv�ł zjednala mu pln� dłv�ry, śe co mluv�, je pravdou.
�vejk uznal za vhodn� i płed hejtmanem �n�blem, hejtmanem Fi�erem i nadporuŁ�kem Mahlerem mluvit ne o tom, śe poln� kur�t mus� platit futr�ś pro kon�, ale podepł�t jeho prosbu prohl�en�m, śe poln� kur�t mus� platit alimenty. Dostal v�ude pen�ze.
Kdyś ukazoval tłi sta korun, vr�tiv se Łestn� z vżpravy, byl poln� kur�t, kterż se zat�m umyl a płevl�kl, velmi płekvapen.
"J� to vzal najednou," łekl �vejk, "abychom se nemuseli zejtra nebo pozejtł� starat znova o pen�ze. �lo to dost hladce, ale płed hejtmanem �n�blem jsem musel kleknout na kolena. Je to n�jak� potvora. Ale kdyś jsem mu łek, śe m�me platit alimenty..."

"Alimenty?" zd�en� opakoval poln� kur�t.
"No, alimenty, pane feldkur�t, odbytn� holk�m. Vy jste ł�kal, abych si n�co vymyslil, a j� nemoh na nic jin�ho płij�t. U n�s jeden �vec platil najednou p�ti holk�m alimenty a byl z toho celej zoufale] a taky si na to vypłjŁoval a kaśdej mu r�d v�łil, śe je v hroznżm postaven�. Ptali se m�, co je to za holku, a j� jsem łek, śe je moc hezk�, śe j� nen� je�t� patn�ct let. Tak cht�li jej� adresu."
"To jste to p�kn� proved, �vejku," povzdechl poln� kur�t a poŁal chodit po pokoji.
"To zas je p�kn� ostuda," ł�kal, chytaje se za hlavu, "m� bol� tolik hlava."
"J� jim dal adresu na jednu starou hluchou pan� u n�s v ulici," vysv�tloval �vejk. "J� to cht�l dłkladn� prov�st, pon�vadś rozkaz je rozkaz, Nedal jsem se odbżt - a n�co jsem si musel vymyslit. Potom Łekaj� v płeds�ni na ten klav�r. J� je płived, aby n�m ho odvezli do zastav�rny, pane feldkur�t. To nebude �patnż, kdyś ten klav�r bude pryŁ. Bude zde v�c m�sta a budeme m�t v�c pen�z pohromad�. A m�me na n�jakż den pokoj. A jestli se bude pan dom�c� pt�t, co s t�m klav�rem chceme d�lat, łeknu, śe se v n�m płetrhaly dr�ty a śe jsme ho poslali do tov�rny ku spr�vce. Domovnici uś jsem to łekl, aby j� to nebylo n�padn�, kdyś budou ten klav�r vyn�et a nakl�dat. Tak� uś m�m kupce na pohovku. Je to młj zn�mż obchodn�k se starżm n�bytkem a płijde sem odpłldne. Dneska se kośen� pohovka dobłe plat�."
"V�c jste nic neproved, �vejku?" ot�zal se poln� kur�t, drśe si st�le hlavu v dlan�ch a tv�łe se zoufale.
"Płines jsem, poslu�n� hl�s�m, pane feldkur�t, m�sto dvou lahv� ołechovky, jakou kupuje pan hejtman �n�bl, lahv� p�t, aby byla u n�s n�jak� z�soba, abychom m�li co p�t. Mohou si jit pro ten klav�r, a to n�m zavłou zastav�rnu?"
Poln� kur�t m�chl beznad�jn� rukou a za chv�li nakl�dali jiś klav�r na voz�k.
Kdyś se vr�til �vejk ze zastav�rny, na�el poln�ho kur�ta sed�t płed otevłenou l�hv� ołechovky a nad�vaj�c�ho; śe płi ob�d� dostal nepropeŁenż ł�zek.
Poln� kur�t byl op�t v tom. Prohla�oval k �vejkovi, śe od z�tłka povede novż śivot. P�t alkohol śe je sprostż materialismus a śe je tłeba ś�t du�evn�m śivotem. Mluvil filosoficky asi płl hodiny. Kdyś otevłel tłet� l�hev, płi�el obchodn�k se starżm n�bytkem a poln� kur�t mu prodal za pakatel pohovku a vyb�dl ho, aby s n�m pobesedoval, a byl velice nespokojen, kdyś obchodn�k se omluvil, śe jde kupovat je�t� noŁn� stolek.
"�koda, śe ś�dnż nem�m," łekl vyŁ�tav� poln� kur�t, "Łlov�k na v�echno nepomysl�."
Po odchodu obchodn�ka se starżm n�bytkem poln� kur�t dal se do pł�telsk� z�bavy se �vejkem, s kterżm vypil dal�� l�hev. ��st jeho rozhovoru byla vypln�na osobn�m pom�rem poln�ho kur�ta k śen�m a ke kart�m.
Sed�li dlouho. I veŁer zastihl �vejka a poln�ho kur�ta v pł�telsk� rozmluv�.
V noci se v�ak pom�r zm�nil. Poln� kur�t vr�til se do vŁerej��ho stavu, popletl si �vejka s n�kżm jinżm a ł�kal mu: "Nikoliv, neodch�zejte, pamatujete se na toho zrzav�ho kadeta od tr�nu?"
Tato idyla trvala aś do t� doby, kdy �vejk łekl poln�mu kur�tovi: "Uś toho m�m dost, te� poleze� do postele a bude� chrn�t, rozum�!"
"Lezu, mil�Łku, lezu - jakpak bych nelez," breptal poln� kur�t, "pamatuje� se, śe jsme spolu chodili do kvinty a śe jsem ti d�lal ślohy z łeŁtiny? Vy m�te vilu na Zbraslavi. A młśete jezdit parn�kem po Vltav�. V�te, co je to Vltava?"
�vejk ho płinutil, aby si zul boty a vysvl�kl se. Poln� kur�t uposlechl s protestem k nezn�mżm osob�m.
"Vid�te, p�nov�," mluvil ke skł�ni a ku f�kusu, "jak se mnou nakl�daj� moji pł�buzn�. - Nezn�m svżch pł�buznżch," rozhodl se n�hle, ukl�daje se do postele. "Kdyby se nebe i zem� spikly proti mn�, nezn�m jich..."
A pokojem ozvalo se chr�p�n� poln�ho kur�ta.
4
V tyto dny spad� t�ś n�v�t�va �vejkova v byt� u jeho star� posluhovaŁky pan� M�llerov�. V byt� na�el �vejk sestłenici pan� M�llerov�, kter� mu s pl�Łem sd�lila, śe pan� Miilierov� byla zatŁena tżś veŁer, kdyś odv�śela �vejka na vojnu. Starou pan� soudili vojenskżmi soudy a odvezli, pon�vadś j� nic nemohli dok�zat, do koncentraŁn�ho t�bora do Steinhofu. Płi�el jiś od n� l�stek.
�vejk vzal tu dom�c� relikvii a Łetl: Mil� Aninko! M�me se zde velice dobłe, v�ichni jsme zdr�vi. Sousedka vedle
na posteli m� skvrnitż a tak� jsou zde Łern� . Jinak je v�e
v poł�dku. J�dla m�me dost a sb�r�me bramborov� na pol�vku.
Sly�ela jsem, śe je pan �vejk uś , tak n�jak vyp�trej, kde leś�,
abychom po v�lce mohli mu d�t ten hrob oblośit. Zapomn�la jsem ti ł�ct,
śe na płd� v prav�m rohu je v bedniŁce jeden malej pejsek ratl�Łek,
�t���tko. Ale to uś je kolik ned�l, co nedostal nic śr�t od tż doby, kdy si
pro mne płi�li pro . Tak mysl�m, śe je uś pozd�, a śe uś je ten
pejsek taky na pravd� .
A płes celż l�stek rłśov� raz�tko: Zensuriert. K. k. Konzentrationslager Steinhof.
"A doopravdy byl uś ten pejsek mrtvej," zavzlykala sestłenice pan� M�llerov�, "a tak� ani byste svłj byt nepoznal. M�m tam �vadleny na byt�. A oni si z toho ud�laly d�mskej salónek. V�ude jsou módy po st�n�ch a kytiŁky ve voknech."
Sestłenice pan� M�llerov� nebyla k upokojen�. Za st�l�ho vzlyk�n� a nał�k�n� projevila nakonec obavu, śe �vejk utekl z vojny a chce je�t� i ji zkazit a płiv�st do ne�t�st�. Nakonec s n�m mluvila jako se zvrhlżm dobrodruhem.
"To je n�ramn� śertovn�," łekl �vejk, "to se mn� b�jeŁn� l�b�. Tak aby v�d�li, pan� Kejłov�, maj� ouplnou pravdu, śe jsem se dostal ven. Ale to jsem musel zab�t patn�ct vachmistrł a feldv�blł. Ale neł�kaj� to nikomu..."
A �vejk ode�el ze sv�ho domova, kterż ho nepłijal, prohl�siv:
"Pan� Kejłov�, v pr�deln� m�m n�jak� l�meŁky a n�prsenky, tak mn� to vyzdvihnou, abych aś se vr�t�m z vojny, m�l se do Łeho v tom civilu vobl�knout. Taky daj� pozor, aby se mn� nedali v almałe do �atł moli. A ty sleŁinky, co sp�j� v mż posteli, śe d�m pozdravovat."
Pak se �el �vejk pod�vat ke Kalichu. Kdyś ho pan� Palivcov� uvid�la, prohl�sila, śe mu nenaleje, śe asi utekl.
"Młj muś," poŁala rozmaz�vat starou historii, "byl takovej vopatrnej, a je tam, sed� chud�k zavłenej pro nic a za nic. A takovżhle lidi chod�j� sv�tem, uteŁou z vojny. Uś v�s tady zas minule] tejden hledali. - My jsme vopatrn�j�� neś vy," konŁila svou rozmluvu, "a jsme v ne�t�st�. Kaśdej nem� to �t�st� jako vy."
Płi t� rozmluv� byl jeden star�� p�n, z�meŁn�k ze Sm�chova, kterż �el k �vejkovi a łekl k n�mu: "Pros�m v�s, pane, poŁkejte na mne venku, j� s v�mi mus�m mluvit."
Na ulici se domluvil se �vejkem, kter�ho t�ś povaśoval dle odporuŁen� hostinsk� Palivcov� za dezent�ra. Sd�lil mu, śe m� syna, kterż tak� utekl z vojny a je u babiŁky v Jasenn� u Josefova.
Nedbaje toho, śe �vejk ho ubezpeŁoval, śe nen� dezent�rem, vtiskl mu do ruky des�tku.
"To je prvn� pomoc," łekl, tahaje ho s sebou do vin�rny na rohu, "j� v�m rozum�m, mne se nemus�te b�t."
�vejk vr�til se pozd� v noci domł k poln�mu kur�tovi, kterż je�t� nebyl doma.
Płi�el aś k r�nu, probudil �vejka a łekl: "Z�tra pojedeme slouśit poln� m�i. Vałte Łernou k�vu s rumem. Anebo je�t� lep��, vałte grog."
#3 Je to prostłedek dosti osv�dŁenż dostat se do nemocnice. Ale z�pach petroleje, kterż złstane i v otoku, prozrazuje. Benz�n je lep��, pon�vadś dł�ve vyprch�. Pozd�ji si vstłikovali �ter s benz�nem a je�t� pozd�ji do�li k jin�mu zdokonalen�.

*11. kapitola
�vejk jede s poln�m kur�tem slouśit poln� m�i

1
Pł�pravy k usmrcov�n� lid� d�ly se vśdy jm�nem boś�m Łi vłbec n�jak� domn�l� vy��� bytosti, kterou si lidstvo vymyslilo a stvołilo ve sv� obrazotvornosti.

Neśli podł�zli stał� F�niŁan� krk n�jak�mu zajatci, slouśili stejn� slavn� bohosluśby jako o n�kolik tis�c let pozd�ji nov� generace, neś t�hly na vojnu a hubily sv� nepł�tele ohn�m i meŁem.
Lidośrouti ostrovu Guinejskżch i Polyn�sie, neś seśerou slavnostn� sv� zajatce Łi lidi nepotłebn�, jako mision�łe, cestovatele a jednatele rłznżch obchodn�ch firem Łi prost� zv�davce, ob�tuj� płedt�m svżm bohłm, vykon�vaj�ce nejrozmanit�j�� n�bośensk� vżkony. Pon�vadś k nim nepronikla je�t� kultura orn�tł, ozdobuj� sv� hyśd� v�nci z pestr�ho p�ł� lesn�ho ptactva.
Neś svat� inkvizice up�lila sv� ob�ti, slouśila płitom nejslavn�j�� bohosluśby, velkou m�i svatou se zp�vy.
Płi poprav�ch provinilcł śŁinkuj� vśdy kn�ś�, obt�śuj�ce svou pł�tomnost� delikventa.
V Prusku vodil pastor uboś�ka pod sekyru, v Rakousku katolickż kn�z k �ibenici, ve Francii pod gilotinu, v Americe kn�z na elektrickou stolici, ve �pan�lsku na śidli, kde byl dłmyslnżm pł�strojem u�krcen, a v Rusku bradatż pop revolucion�łe a tak d�le.
V�ude płitom manipulovali s Ukłiśovanżm, jako by cht�li ł�ci: Tob� jenom useknou hlavu, ob�s� t�, u�krt�, pust� do tebe patn�ct tis�c volt, ale co tenhle musel zkusit.
Velik� jatka sv�tov� v�lky neobe�la se bez pośehn�n� kn�śsk�ho. Poln� kur�ti v�ech arm�d modlili se a slouśili poln� m�e za v�t�zstv� t� strany, Ł� chleba jedli.
Płi poprav�ch vzboułenżch voj�kł objevil se kn�z. Płi poprav�ch Łeskżch legion�łł bylo vid�t kn�ze.
Nic se nezm�nilo od t� doby, kdy loupeśn�k Vojt�ch, kter�mu płezd�li "svatż", śŁinkoval s meŁem v jedn� a kł�śem v druh� ruce płi vraśd�n� a vyhuben� Pobaltickżch Slovanł.
Lidi �li v cel� Evrop� na jatka jako dobytek, kam je vedli vedle łezn�kł c�sałł, kr�lł a jinżch potent�tł a vojevłdcł kn�ś� v�ech vyzn�n�, śehnaj�ce jim a d�vaj�ce jim fale�n� pł�sahat, śe na zemi, ve vzduchu, na mołi a tak d�le...
Dvakr�t se slouśily poln� m�e. Kdyś Ł�st odj�śd�la na pozici do fronty, a potom płed frontou, płed krvavżmi łeśemi, ub�jen�m. Pamatuji se, śe n�m jednou płi takov� poln� m�i nepł�telskż aeropl�n pustil bombu pr�v� do poln�ho olt�łe a z poln�ho kur�ta nezbylo nic neś n�jak� krvav� hadry.
Potom o n�m psali jako o muŁedn�kovi, zat�mco na�e aeropl�ny płipravovaly podobnou sl�vu poln�m kar�tłm na druh� stran�.
M�li jsme z toho nehor�znou �vandu a na provizorn�m kł�śi, kde pochovali zbytky po poln�m kur�tovi, objevil se płes noc tento hłbitovn� n�pis:
Co stihnout młśe n�s, to stihlo tak� tebe.
Tys nebe sliboval n�m, brachu, jist�.
Pak na tebe to spadlo płi m�i svat� z nebe.
Flek po tob� jen złstal na tom m�st�.
2
�vejk uvałil slavnż grog, płedstihuj�c� grogy starżch n�mołn�kł. Takovż grog mohli by p�t pir�ti osmn�ct�ho stolet� a byli by spokojeni.
Poln� kar�t Otto Katz byl nad�en. "Kde jste se nauŁil vałit takovou dobrou v�c?" ot�zal se.
"Kdyś jsem płed l�ty vandroval," odpov�d�l �vejk, "v Br�m�ch od jednoho zpustlżho n�mołn�ka, kterż ł�kal, śe grog mus� bżt tak silnż, aby kdyś n�kdo spadne do mołe, płeplaval celż kan�l La Manche. Po slabżm grogu se utop� jako �t�n�."
"Po takov�m grogu, �vejku, bude se n�m dobłe slouśit poln� m�e," uvaśoval poln� kar�t, "mysl�m, abych płedt�m pronesl n�kolik slov na rozlouŁenou. Poln� m�e, to nen� takov� legrace jako slouśit m�i na garnizón� nebo m�t k�z�n� k t�m lumpłm. V tomhle pł�pad� mus� m�t Łlov�k opravdov� v�ech p�t pohromad�. Poln� olt�ł m�me. Je skl�dac�, kapesn� vyd�n�. - Jeś�marj�, �vejku," chytil se za hlavu, "my jsme ale volov�. V�te, kam jsem schoval ten skl�dac� poln� olt�ł? Do pohovky, kterou jsme prodali."
"Jó, to je ne�t�st�, pane feldkur�t," łekl �vejk, "j� ho sice zn�m, toho obchodn�ka se starżm n�bytkem, ale płedevŁ�rem potkal jsem jeho pan�. On sed� kvłli n�jak� ukraden� almałe a na�e pohovka je u jednoho uŁitele ve Vr�ovic�ch. To bude mal�r s t�m poln�m olt�łem. Nejlep�� bude, kdyś vypijeme grog a płjdeme jej sh�n�t, pon�vadś mysl�m, śe bez poln�ho olt�łe se ned� m�e slouśit "
"Sch�z� n�m opravdu jen ten poln� olt�ł," łekl t�śkomysln� poln� kur�t, "takhle uś je na cviŁi�ti v�echno płipraveno. Tesałi uś tam ud�lali pódium. Monstranci n�m płjŁ� z Błevnova. Kalich m�m m�t svłj, ale kde uś je..."
Zamyslil se: "�ekn�me si, śe jsem ho ztratil. Tak dostaneme sportovn� poh�r od nadporuŁ�ka Witingra od 75. pluku. On kdysi płed lety b�hal o z�vod a vyhr�l jej za Sport-Favorit. Byl to dobrż b�śec. D�lal 40 kilometrł V�de�-M�dling za i hodinu 48 minut, jak se n�m vśdycky chlub�. M�m to s n�m vŁera jiś vyjedn�no. Jsem hovado, śe v�echno odkl�d�m na posledn� chv�li. ProŁ jsem se, trouba, nepod�val do t� pohovky."
Pod vlivem grogu zhotoven�ho podle receptu zpustl�ho n�mołn�ka poŁal si pust� nad�vat a projadłoval v nejrozmanit�j��ch sentenc�ch, kam vlastn� patł�.
"Tak abychom uś �li hledat ten poln� olt�ł," vyb�zel �vejk, "je uś r�no."
"Je�t� si mus�m vz�t uniformu a vyp�t je�t� jeden grog."
KoneŁn� vy�li. Po cest� k śen� obchodn�ka se starżm n�bytkem poln� kur�t vypr�v�l �vejkovi, śe vŁera vyhr�l mnoho pen�z v boś�m pośehn�n�, a kdyś to dobłe dopadne, śe vyptati klav�r ze zastav�rny.
Bylo to n�co podobn�ho, jako kdyś pohani slibuj� n�jakou ob�.
Od rozespal� śeny obchodn�ka se starżm n�bytkem dov�d�li se adresu uŁitele ve Vr�ovic�ch, nov�ho majitele pohovky. Poln� kur�t projevil neobyŁejnou �t�drost. �t�pl ji do tv�łe a zalechtal pod bradou.
�li do Vr�ovic p�ky, kdyś poln� kur�t prohl�sil, śe se mus� proj�t na Łerstv�m vzduchu, aby dostal jin� my�lenky.
Ve Vr�ovic�ch v byt� pana uŁitele, star�ho n�bośn�ho p�na, Łekalo je nemil� płekvapen�. Naleznuv poln� olt�ł v pohovce, starż p�n domn�val se, śe je to n�jak� ł�zen� boś�, a daroval jej m�stn�mu vr�ovick�mu kostelu do sakristie, vyhradiv si na druh� stran� skl�dac�ho olt�łe n�pis: "Darov�no ku cti a chv�le boś� p. Kolał�kem, uŁitelem v. v. L�ta P�n� 1914." Zastiśen jsa ve spodn�m pr�dle, jevil velk� rozpaky.
Z rozmluvy s n�m bylo patrno, śe n�lezu płikl�dal vżznam z�zraku a pokynu boś�ho. �e kdyś koupil tu pohovku, śe mu jakżsi vnitłn� hlas pravil: "Pod�vej se, co je v pohovce, v �upleti." Vid�l prż tak� ve snu n�jak�ho and�la, kterż mu pł�mo velel: "Otevłi �uple od pohovky." Uposlechl.
A kdyś tam vid�l miniaturn� skl�dac� tł�d�lnż olt�ł s vżklenkem pro tabern�kulum, śe klekl płed pohovkou a dlouho se vroucn� modlil a chv�lil boha a śe to povaśoval za pokyn z nebe, ozdobit t�m kostel ve Vr�ovic�ch.
"To n�s nebav�," łekl poln� kur�t, "takovou v�c, kter� v�m nepatłila, m�l jste odevzdat na policii, a ne do n�jak� zatracen� sakristie."
"Kvłli tomu z�zraku," dodal �vejk, "młśou m�t je�t� voplet�n�. Voni koupili pohovku, a ne ś�dnej volt�ł, kterej patł� vojensk�mu er�ru. Takovej pokyn boś� jich młśe st�t draho. Voni nem�li d�t nic na and�ly. Jeden Łlov�k ve Zhołi taky vyoral n�jakej kalich na poli, kterej poch�zel ze svatokr�deśe a byl tam schovanej na lep�� doby, aś se na to zapomene, a povaśoval to taky za pokyn boś� a �el, m�sto aby jej roz�melcoval, k panu far�łi s t�m kalichem, śe prż ho chce darovat kostelu. A pan far�ł myslel, śe se v n�m hnuly vżŁitky sv�dom�, poslal pro starostu, starosta pro Łetn�ky a on byl odsouzen nevinn� pro svatokr�deś, pon�vadś śvanil poł�d n�co o z�zraku. Von se cht�l zachr�nit a taky vypravoval o n�jak�m and�lu a zaplet do toho i Panenku Marii a dostal deset let. Nejlep�� ud�laj�, kdyś płjdou s n�mi ke zdej��mu far�łi, aby n�m vr�til er�rn� majetek. Poln� volt�ł nen� ś�dn� koŁka nebo fusekle, kterou mohou darovat, komu cht�j�."
Starż p�n se tł�sl po cel�m t�le a obl�kaje se drkotal zuby: "J� jsem opravdu nic zl�ho nebo �patn�ho v śmyslu nem�l a nechoval. Domn�val jsem se, śe mohu takovżm boś�m ł�zen�m poslouśiti k ozdoben� na�eho chud�ho chr�mu P�n� ve Vr�ovic�ch."
"Na śtraty vojensk�ho er�ru, to se rozum�," łekl tvrd� a drsn� �vejk, "zapla� p�nbłh za takovż boś� ł�zen�. N�jakej Pivo�ka z Chot�bołe povaśoval jednou tak� za boś� ł�zen�, kdyś se mu do rukou płipletla ohl�vka s ciz� kr�vou."
Ubohż starż p�n byl z t�chto łeŁ� śpln� popleten a płestal se vłbec h�jit, staraje se co nejrychleji se obl�knout a vył�dit celou z�leśitost.
Vr�ovickż far�ł je�t� spal, a jsa probuzen hlukem, poŁal l�tełit, pon�vadś v rozespalosti myslel, śe m� j�t n�koho zaopatłovat.
"Taky maj� d�t pokoj s t�m posledn�m pomaz�n�m," bruŁel, obl�kaje se neochotn�, "vzpomenou si lidi um�rat, kdyś je Łlov�k v nejlep��m sp�nku. i 63 A aby se potom s nima handrkoval o pen�ze."
V płeds�ni se tedy setkali. On, z�stupce p�naboha mezi vr�ovickżmi civilisty katol�ky, a druhż, z�stupce boś� na zemi płi vojensk�m er�ru.
Celkem v�ak to byl spor mezi civilistou a voj�kem.
Jestli far�ł tvrdil, śe poln� olt�ł nepatł� do pohovky, poln� kur�t se zmi�oval o tom, śe t�m m�n� podle toho patł� z pohovky do sakristie kostela, kam chod� sam� civilist�.
�vejk Łinil płitom rłzn� pozn�mky, śe je lehko obohacovat chudż kostel na śŁet vojensk�ho er�ru. "Chudż" łekl v uvozovk�ch.
Nakonec �li do sakristie kostela a far�ł vydal poln� olt�ł pod touto z�piskou:
Płijal jsem poln� olt�ł, kterż se n�hodou
dostal do chr�mu ve Vr�ovic�ch.
Poln� kur�t Otto Katz
Slavnż poln� olt�ł byl od jedn� śidovsk� firmy, Moritz Mahler ve V�dni, kter� vyr�b�la v�emośn� me�n� potłeby a płedm�ty n�bośensk�, jako rłśence a obr�zky svatżch.
Olt�ł skl�dal se ze tł� d�lł, opatłenżch hodn� fale�nżm pozl�tkem, jako cel� sl�va c�rkve svat�.
Nebylo tak� mośno zjistit bez fantazie, co vlastn� płedstavuj� obrazy namalovan� na t�ch tłech d�lech. Jisto je, śe to byl olt�ł, kter�ho by mohli stejn� pouś�vat n�jac� pohani na Zambezi Łi �am�n� Burjatł i Mongolł.
Opatłen łvavżmi barvami, vypadal zd�li jako barevn� tabule urŁen� pro zkoum�n� daltonistł na śelezn� dr�ze.
Vynikala jen jedin� figura. N�jakż nahż Łlov�k se svatoz�ł� a nazelenalżm t�lem jako biskup husy, kter� uś zap�ch� a je v rozkladu.
Tomu svat�mu nikdo nic ned�lal. Naopak, m�l po obou stran�ch dva kł�dlat� tvory, kteł� m�li zn�zor�ovat and�ly. Ale div�k m�l dojem, śe ten svatż nahż muś łve hrłzou nad tou spoleŁnost�, kter� ho obklopuje. And�l� vypadali totiś jako poh�dkov� pł�ery, n�co mezi okł�dlenou divokou koŁkou a apokalyptickou pł�erou.
Prot�j�kem k n�mu byl obr�zek, kterż m�l zn�zor�ovat trojici boś�. Na holubici celkem vzato nemohl mal�ł niŁeho zkazit. Namaloval n�jak�ho pt�ka, kterż mohl bżt stejn� holubic� jako slepic� b�lżch wyandotek.
Zato v�ak błh otec vypadal jako loupeśn�k Divok�ho z�padu, kter�ho płedstavuje obecenstvu film n�jak�ho nap�nav�ho krv�ku.
Syn boś� byl naproti tomu veselż mladż muś, s p�knżm bł�kem, zahalenżm n�Ł�m, co vypadalo jako plavky. Celkem d�lal dojem sportsmana. Kł�ś, kterż m�l v ruce, drśel s takovou eleganc�, jako kdyby to byla tenisov� raketa.
Zd�lky v�ak to v�echno splżvalo a Łinilo dojem, śe vlak vj�śd� do n�draś�.
Tłet� obr�zek nebylo vłbec mośno ocenit, co płedstavuje. Voj�ci se vidy h�dali a lu�tili ten r�bus. N�kdo myslel dokonce, śe je to krajinka z Pos�zav�.
Byl v�ak pod t�m n�pisy Heilige Maria, Mutter Gottes, erbarme unser.
Poln� olt�ł nalośil �vejk ��astn� do drośky, s�m si sedl k drośk�łi na kozl�k, poln� kar�t dal si v drośce pohodln� nohy na trojici boś�.
�vejk se bavil s drośk�łem o vojn�.
Drośk�ł byl rebelant. D�lal rłzn� pozn�mky o v�t�zstv� rakouskżch zbran�, jako: "Ti v�m to v Srbsku nahnuli" apod. Kdyś płej�śd�li potravn� Ł�ru, ptal se zł�zenec, co vezou.
�vejk odpov�d�l:
"Trojici boś� a Panenku Marii s feldkur�tem." Na cviŁi�ti zat�m netrp�liv� Łekaly pochodov� setniny. A Łekaly dlouho. Nebol je�t� jeli pro sportovn� kalich k nadporuŁ�kovi Witingrovi a potom pro monstranci, ciborium a jin� pł�slu�nosti ke m�i do błevnovsk�ho kl�tera, vŁetn� i l�hve me�n�ho v�na. Z toho je vid�t, śe nen� jen tak jednoduch� slouśit poln� m�i.
"My to fl�k�me v�elijak," łekl �vejk k drośk�łi. A m�l pravdu. Kdyś totiś płijeli jiś na cviŁi�t� a byli u pódia s dłev�nżm paśen�m a stolem, na kterż m�l bżt postaven poln� olt�ł, uk�zalo se, śe poln� kur�t zapomn�l na ministranta.
Ministrov�val mu vśdy jeden p��k od pluku, kterż se v�ak dal płelośit rad�ji k telefonu a odjel na frontu.
"To nevad�, pane feldkur�t," łekl �vejk, "j� to taky mohu zastat "
"A um�te ministrovat?"
"Nikdy jsem to ned�lal," odpov�d�l �vejk, "ale zkusit se młśe v�echno. Dneska je vojna, a ve v�lce d�laj� lidi v�ci, vo kterżch se jim dł�v ani nezd�lo. To n�jakż hloupż ,et cum spiritu tuo` na to va�e ,dominus vobiscum` taky svedu dohromady. A potom mysl�m, śe to nen� nic t�śkżho, chodit kolem v�s jako koŁka kolem horkż ka�e. A mejt v�m ruce a nalejvat z konviŁek v�no."
"Dobłe," łekl poln� kur�t, "ale vodu mn� nelejte. Rad�ji si hned do t� druh� konviŁky nalejte tak� v�no. Ostatn� j� v�m vśdycky łeknu, jestli m�te j�t napravo nebo nalevo. Jestli potichounku zap�sknu jednou, to znamen� napravo, dvakr�t nalevo. S me�n� knihou se nemus�te tak� mnoho tahat. Ostatn� je to legrace. Nem�te tr�mu?"
"J� se niŁeho neboj�m, pane feldkur�t, ani ministrov�n�."
Poln� kur�t m�l pravdu, kdyś se vyj�dłil: Ostatn� je to legrace.
�lo v�echno n�ramn� hladce.
�eŁ poln�ho kur�ta byla velice struŁnou.
"Voj�ci! Se�li jsme se zde, abychom płed odjezdem na boji�t� obr�tili sv� srdce k bohu, aby n�m dal v�t�zstv� a zachoval n�s ve zdrav�. Nebudu v�s dlouho zdrśovat a płeji v�m v�echno nejlep��."
"Ruht," zvolal starż plukovn�k na lev�m kł�dle.
Poln� m�i se ł�k� proto poln�, śe podl�h� t�mśe z�konłm jako vojensk� taktika v poli. Płi dlouhżch man�vrech vojsk za tłic�tilet� v�lky bżvaly poln� m�e tak� neobyŁejn� dlouh�.
Płi modern� taktice, kdy pohyby vojsk jsou rychl� a bystr�, poln� m�e mus� bżt tak� rychlou a bystrou. Tahle trvala pr�v� deset minut a ti, kteł� byli bl�ś, neobyŁejn� se divili, proŁ mezi m�� poln� kur�t si pohvizduje.
�vejk bystłe ovl�dal sign�ly. Chodil na pravou stranu olt�łe, op�t byl na lev�, a nic jin�ho neł�kal neś "et cum spiritu tuo".
Vypadalo to jako indi�nskż tanec kolem ob�tn�ho kamene, ale d�lalo to dobrż dojem, zapla�uj�c nudu zapr�en�ho, smutn�ho cviŁi�t� s alej� stromł �vestkovżch vzadu a latr�nami, jejichś vłn� zastupovala mystickou vłni kadidla gotickżch chr�mł.
V�ichni se n�ramn� bavili. Dłstojn�ci kolem plukovn�ka vypravovali si anekdoty a tak to �lo v śpln�m poł�dku. Tu a tam bylo sly�et mezi muśstvem: "Dej mi �tuka."
A jako ob�tn� dżm vych�zely od rot k nebi modr� obl�Łky tab�kov�ho dżmu. Koułily v�echny �arśe, kdyś vid�ly, śe si i pan plukovn�k zap�lil.
KoneŁn� se ozvalo "Zum Gebet", zav�łilo to prachem a �edivż Łtverec uniforem sklonil sv� kolena płed sportovn�m kalichem nadporuŁ�ka Witingra, kterż on vyhr�l za Sport-Favorit v b�hu V�de�-M�dling.
Kalich byl plnż a v�eobecnż śsudek, kterż prov�zel manipulaci poln�ho kur�ta, bylo to, co �la ładami: "Ten to vyśunk."
Vżkon ten byl opakov�n dvakr�t. Pak je�t� jednou "K modlitb�", nato kapela dala k lep��mu "Zachovej n�m, Hospodine", sełazen� a odchod.
"Seberte ty monatky," łekl poln� kur�t �vejkovi, ukazuje na poln� olt�ł, "a� to młśem zase rozv�zt, kam to patł�!"
Jeli tedy se svżm drośk�łem, vr�tili v�echno poctiv�, aś na tu l�hev me�n�ho v�na.
A kdyś byli doma, pouk�zav�e ne��astn�ho drośk�łe na velitelstv�, pokud se tżk� n�hrady za ty dlouh� j�zdy, łekl �vejk k poln�mu kur�tovi: "Poslu�n� hl�s�m, pane feldkur�t, mus� bejt ministrant toho samżho vyzn�n� jako ten, kterżmu płisluhuje?"
"Zajist�," odpov�d�l poln� kur�t, "jinak by m�e nebyla platnou."
"Pak se stal, pane feldkur�t, vetkej omyl," ozval se �vejk, "j� jsem bez vyzn�n�. J� uś m�m takovou smłlu."
Poln� kur�t pod�val se na �vejka, chv�li mlŁel, pak mu poklepal na rameno a łekl: "Młśete vyp�t to me�n� v�no, co zbylo v l�hvi, a myslete si, śe jste vstoupil op�t do c�rkve."

*12. kapitola
N�bośensk� debata

St�valo se, śe �vejk po cel� dny nevid�l p�stitele vojenskżch du��. Poln� kur�t rozd�loval sv� povinnosti s hżłen�m a płich�z�val velice zł�dka domł, umazanż, nemytż, jako kocour, kdyś se mr�ouk� a d�l� sv� vżlety po stłech�ch.

Płi n�vratu, mohl-li se vyjadłovat, hovoł�val je�t� se �vejkem, neś usnul, o vzne�enżch c�lech, o z�pale, o radosti z my�len�.
N�kdy tak� se pokou�el mluvit ve ver��ch, citovat Heine.
�vejk slouśil s poln�m kur�tem je�t� jednu poln� m�i u z�kopn�kł, kam byl omylem pozv�n je�t� jeden poln� kur�t, bżvalż katecheta, neobyŁejn� n�bośnż Łlov�k, d�vaj�c� se na sv�ho kolegu velice udiven�, kdyś ten mu nab�zel ze �vejkovy poln� l�hve, kterou ten vśdy nosil na takov� n�bośensk� śkony s sebou, dou�ek ko�aku.
"Je to dobr� zn�mka," łekl poln� kur�t Otto Katz, "napijte se a jd�te domł. J� uś to s�m vył�d�m, pon�vadś potłebuji bżt pod �irżm nebem, m� dnes n�jak bol� hlava."
N�bośnż poln� kur�t ode�el, vrt� hlavou, a Katz zhostil se, jako vśdy, velmi skv�le sv� ślohy.
V krev P�n� se tenkr�t prom��oval vinnż stłik a k�z�n� bylo del��, płiŁemś kaśd� tłet� slovo bylo a tak d�le a zajist�.
"Vy dnes, voj�ci, budete odj�śd�t na frontu a tak d�le. Vy obracejte se nyn� k bohu a tak d�le, zajist�. Nev�te, co se s v�mi stane, a tak d�le a zajist�."
A d�l hłm�lo od olt�łe a tak d�le a zajist�, stł�daj�c se s bohem a v�emi svatżmi.
V z�palu a v łeŁnick�m rozmachu vyd�val poln� kur�t i prince Evśena Savojsk�ho za sv�tce, kterż je bude chr�nit, aś budou d�lat mosty płes łeky.
Nicm�n� skonŁila poln� m�e beze v�eho pohor�en�, pł�jemn� a z�bavn�. Z�kopn�ci se bavili velice dobłe.
Na zp�teŁn� cest� necht�li je pustit se skl�dac�m poln�m olt�łem do elektriky.
"�e t� pra�t�m t�m svatżm płes hlavu," poznamenal �vejk k prłvodŁ�mu.
Kdyś se koneŁn� dostali domł, zjistili, śe ztratili n�kde po cest� tabern�kulum.
"To nevad�," łekl �vejk, "prvn� kłes�ani slouśili m�i svatou i bez tabern�kula. Kdybychom to n�kde vozn�mili, tak by cht�l ten poct�vej n�lezce na n�s vodm�nu. Kdyby to byly pen�ze, tak by se snad nena�el ś�dnej poct�vej n�lezce, aŁkoliv jsou je�t� takov� lidi. U n�s v Bud�jovic�ch u regimentu byl jeden voj�k, takovż dobrż hovado, ten na�el jednou �est set korun na ulici a odevzdal je na policii a v novin�ch se o n�m psalo jako poctivżm n�lezci a m�l z toho vostudu. ��dnej s n�m necht�l mluvit, kaśdej mu ł�kal: ,Ty jeden pitomŁe, co jsi to vyved za hloupost. Vśdy� t� to mus� do smrti mrzet, jestli m� je�t� trochu cti v t�le.` M�l holku, a ta s n�m płestala mluvit. Kdyś płijel domł na dovolenou, tak ho o muzice kvłli tomu kamar�di vyhodili z hospody. PoŁal chładnout, br�t si to do hlavy a nakonec se dal płeject vlakem. Jednou zas u n�s v ulici na�el jeden krejŁ� zlatż prsten. Lidi ho varovali, aby ho nevracel na policii, ale on si nedal ł�ct. Płijali ho neobyŁejn� vl�dn�, śe prż uś je tam hl�ena ztr�ta zlat�ho prstenu s briliantem, potom ale se pod�vaj� na k�men a ł�kaj� mu: ,�lov�Łe, vśdy� je to sklo, a ne briliant. Kolikpak v�m za ten briliant dali? Takovż poctivż n�lezce my zn�me.` Nakonec se to vysv�tlilo, śe je�t� jeden Łlov�k ztratil zlatż prsten s fale�nżm briliantem, n�jakou rodinnou pam�tku, ale krejŁ� sed�l płece jen tłi dny, pon�vadś se z rozŁilen� dopustil ur�śky str�śe. Dostal z�konitou odm�nu deset procent, 1 K 20 hal., pon�vadś ten �mejd m�l cenu 12 korun, a on tu z�konitou odm�nu hodil tomu p�novi do obliŁeje, a ten ho śaloval pra ur�śku na cti a krejŁ� dostal je�t� deset korun pokuty. Potom v�ude ł�kal, śe kaśdej poctivej n�lezce zaslouś� p�tadvacet, złezat ho, aś bude modrej, vysekat mu vełejn�, aby si to lidi pamatovali a ł�dili se podle toho. Mysl�m, śe na�e tabern�kulum n�m nikdo nepłinese nazp�tek, i kdyś je vzadu znaŁka regimentu, pon�vadś s vojenskżma v�cma nikdo nechce nic m�t. Rad�ji to zahod� n�kam do vody, aby s t�m je�t� nem�l opl�t�n�. VŁera jsem mluvil v hospod� U zlat�ho v�nce s jedn�m Łlov�kem z venkova, je mu uś �estapades�t let, a ten �el se optat na okresn� hejtmanstv� do Nov� Paky, proŁ mu rekviz�rovali bryŁku. Na zp�teŁn� cest�, kdyś ho z okresn�ho hejtmanstv� vyhodili, d�val se na tr�n, kterż pr�v� płijel a st�l na n�m�st�. N�jakż mladż muś poprosil ho, aby mu chv�li poŁkal u kon�, śe vezou pro vojsko konzervy, a v�ckr�t uś nepłi�el. Kdyś pak se hnuli, musel s nimi a dostal se aś do Uher, kde n�kde poprosil taky n�koho, aby mu poŁkal u vozu, a t�m se jedin� zachr�nil, a to by ho t�hli do Srbska. Płijel celż vyjevenż a v�ckr�t nechce nic m�t s vojenskejma v�cma."
VeŁer dostali n�v�t�vu n�bośn�ho poln�ho kur�ta, kterż cht�l tak� r�no slouśit poln� m�i z�kopn�kłm. Byl to Łlov�k fanatik, kterż cht�l kaśd�ho płibl�śit k bohu. Kdyś byl katechetou, vyv�jel u d�t� n�bośenskż cit pohlavky a v rłznżch Łasopisech obŁas uvełej�ov�ny byly noticky o n�m: "Katecheta surovec", "Katecheta, kterż pohlavkuje". Byl płesv�dŁen, śe katechismus nejl�pe si d�t� osvoj� pomoc� r�koskov�ho syst�mu.
Kulhal trochu na jednu nohu, coś bylo dłsledkem toho, śe ho vyhledal jeden otec ś�ka, kter�mu katecheta napohlavkoval, pon�vadś �kol�k jevil urŁit� pochybnosti o trojici boś�. Dostal tłi pohlavky. Jeden za boha otce, druhż za boha syna a tłet� za svat�ho ducha.
Dnes płi�el sv�ho kolegu Katze uv�sti na pravou cestu a promluvit mu do du�e, coś zaŁal t�m, śe poznamenal: "Div�m se, śe u v�s nevis� krucifix. Kde se modl�te brevi�ł? Ani jeden obr�zek svatżch nezdob� st�ny va�eho pokoje. Co to m�te nad postel�?"
Katz se usm�l: "To je ,Zuzana v l�zni` a ta nah� śensk� pod t�m je m� star� zn�most. Napravo je japon�rie, zn�zor�uj�c� sexueln� akt mezi gej�ou a starżm japonskżm samurajem. Pravda, n�co velice origineln�ho? Brevi�ł m�m v kuchyni. �vejku, płineste ho sem a otevłete na tłet� stran�."
�vejk ode�el a z kuchyn� ozvalo se tłikr�t za sebou vyt�hnut� z�tky z lahv� v�na.
N�bośnż kur�t byl zdrcen, kdyś se na stole objevily tłi l�hve.
"Je to me�n� lehk� v�no, pane kolego," łekl Katz, "velice dobr� jakosti, ryzlink. Chut� podob� se moselsk�mu."
"Nebudu p�t," tvrdo��jn� ozval se n�bośnż kur�t, "płi�el jsem v�m promluvit do du�e."
"To v�m vyschne, pane kolego, v krku," łekl Katz, "napijte se a j� poslouch�m. Jsem Łlov�k velice sn�enlivż a mohu sly�et i jin� n�zory."
N�bośnż kur�t trochu upil a vytłe�til oŁi.
"Po Łertech dobr� v�no, pane kolego, nen�-liś pravda?"
Fanatik tvrd� łekl: "Pozoruji, śe vy klejete."
"To je zvyk," odpov�d�l Katz, "n�kdy se płistihnu dokonce, śe se rouh�m. Nalejte, �vejku, panu kur�tovi. Mohu v�s ubezpeŁit, śe ł�k�m tak� himlhergot, krucifix a sakra. Mysl�m, ai budete tak dlouho slouśit na vojn� jako j�, śe se taky do toho vprav�te. Nen� to zcela nic t�śk�ho, obt�śn�ho a n�m duchovn�m je to velice bl�zk�: nebe, błh, kł�ś a velebn� sv�tost, nezn� to hezky a odborn�? Pijte, pane kolego."
Bżvalż katecheta mechanicky se napil. Bylo vid�t, śe by cht�l n�co ł�ct, ale nemohl. Sb�ral my�lenky.
"Pane kolego," pokraŁoval Katz, "hlavu vzhłru, nese�te tak smutn�, jako by v�s m�li za p�t minut pov�sit. Sly�el jsem o v�s, śe jste jednou v p�tek omylem sn�dl v restauraci vepłovou kotletu, pon�vadś jste myslel, śe je Łtvrtek, a śe jste si na z�chod� strkal prst do krku, aby to �lo ven, pon�vadś jste si myslel, śe v�s błh zahlad�. J� se neboj�m j�st v płst� maso a neboj�m se ani pekla. Pardon, napijte se. Tak, uś je v�m lep��? �i m�te pokrokovż n�zor o peklu a jdete s duchem Łasu a s reformisty? To jest m�sto obyŁejnżch kotlł se s�rou pro uboh� hł�n�ky papinsk� hrnce, kotle s velkou atmosf�rou, hł�n�ci se smaś� na margar�nu, rośn� s elektrickżm pohonem, po milióny let płej�śd�j� płes hł�n�ky stroje na v�lcov�n� silnic, skł�p�n� zubł obstar�vaj� dentisti zvl�tn�mi pł�stroji, kv�len� se zachycuje do gramofonł a desky se pos�laj� nahoru do r�je k obveselen� spravedlivżch. V r�ji śŁinkuj� rozpra�ovaŁe kol�nsk� vody a filharmonie hraje tak dlouho Brahmsa, śe rad�ji d�te płednost peklu a oŁistci. And�lkov� maj� v zadnici vrtuli od aeropl�nu, aby se tolik nenadłeli se svżmi kł�dly. Pijte, pane kolego, �vejku, nalejte mu ko�ak, mn� se zd�, śe mu nen� dobłe."
Kdyś se n�bośnż kur�t vzpamatoval, za�eptal: "N�bośenstv� je rozumov� śvaha. Kdo nev�ł� v existenci svat� trojice..."
"�vejku," płeru�il ho Katz, "nalejte panu feldkur�tovi je�t� jeden ko�ak, a� se vzpamatuje. �ekn�te mu n�co, �vejku."
"U Vla�im� byl, poslu�n� hl�s�m, pane feldkur�t," łekl �vejk, "jeden d�kan a ten m�l, kdyś mu jeho star� hospodyn� utekla s klukem i s pen�zi, posluhovaŁku. A ten d�kan na star� kolena dal se do studov�n� svatżho Augustina, kterżmu ł�kaj�, śe patł� mezi svat� Otce, a doŁet se tam, śe kdo v�ł� v protinośce, m� bżt prokletej. Tak si zavolal svou posluhovaŁku a pov�d� k n�: ,Poslouchejte, vy jste mn� jednou pov�dala, śe v� syn je strojn� z�meŁn�k a odjel do Austr�lie. To by byl mezi protiności, a svatż Augustin płikazuje, aby kaśdż, kdo v�ł� v protinośce, byl proklet.` ,Jemnostpane,` pov�d� na to ta śensk�, ,vśdy� młj syn mn� pos�l� z Austr�lie psan� a pen�ze.` ,To je m�men� ��belsk�,` ł�k� na to pan d�kan, ,ś�dn� Austr�lie podle svatżho Augustina neexistuje, to v�s jen ten antichrist sv�d�: V ned�li je vełejn� proklel a kłiŁel, śe Austr�lie neexistuje. Tak ho rovnou z kostela odvezli do bl�zince. Vono by jich tam patłilo v�c. U ur�ulinek maj� v kl�tełe l�hviŁku s ml�kem Panny Marie, kterżm kojila Jeś�ka, a v sirotŁinci u Bene�ova, kdyś jim tam płivezli lurdskou vodu, dostali po n� sirotkov� takovou b�havku, śe to sv�t nevid�l."
N�bośn�mu poln�mu kur�tu ud�laly se mśitky płed oŁima a vzpamatoval se novżm ko�akem, kterż mu vstoupil do hlavy.
Mśouraje oŁima, ot�zal se Katze: "Vy nev�ł�te v neposkvrn�n� poŁet� Panny Marie, nev�ł�te, śe palec svat�ho Jana Kłtitele, kterż se chr�n� u piaristł, je pravż? V�ł�te vłbec v p�naboha? A kdyś nev�ł�te, proŁ jste poln�m kur�tem?"
"Pane kolego," odpov�d�l Katz, pl�caje ho dłv�rn� po z�dech, "dokud st�t neuzn� za dobr�, śe voj�ci, neś jdou mł�t do bitvy, nepotłebuj� na to pośehn�n� boś�, je poln� kur�tstv� slu�n� honorovanżm zam�stn�n�m, płi kter�m se Łlov�k nepłedłe. Pro mne to bylo lep�� neś b�hat po cviŁi�t�ch, chodit na man�vry... Tenkr�t jsem dost�val rozkazy od płedstavenżch, a dnes si d�l�m, co chci. Zastupuji n�koho, kdo neexistuje, a hraju s�m ślohu boś�. Jestli nechci n�komu odpustit hł�chy, tak mu je neodpust�m, i kdyby mne prosil na kolenou. Ostatn� posledn�ch by se na�lo sakramentsky m�lo."
"J� m�m p�naboha r�d," ozval se n�bośnż poln� kur�t, zaŁ�naje �kytat, "moc ho m�m r�d. Dejte mn� trochu v�na. - J� si p�naboha v�ś�m," pokraŁoval potom, "moc si ho v�ś�m a ct�m. Nikoho si tak nev�ś�m jako jeho."
Uhodil p�st� do stolu, aś l�hve poskoŁily: "Błh je vzne�en� povaha, cosi nadpozemsk�ho. Je Łestnż ve svżch z�leśitostech, Je to slunnż zjev, to mn� nikdo nevyvr�t�, I svat�ho Josefa si v�ś�m, v�echn�ch svatżch si v�ś�m, aś na svat�ho Serapiona. M� takov� o�kliv� jm�no."
"M�l by zaś�dat o zm�nu," poznamenal �vejk.
"Svatou Ludmilu m�m r�d, i svat�ho Bernardina," pokraŁoval bżvalż katecheta, "ten zachr�nil moc poutn�kł ve Svat�m Gotthard�. M� na krku l�hev s ko�akem a vyhled�v� zapadl� sn�hem."
Z�bava dostala jinż sm�r. N�bośnż kur�t poŁal mluvit p�t� płes dev�t�: "Ml���tek si ct�m, maj� sv�tek 28. prosince. Herodesa nen�vid�m. - Kdyś sp� slepice, tak nemłśete dostat Łerstv� vaj�Łka."
Dal se do sm�chu a poŁal zp�vat "Svatż bośe, svatż, silnż".
Płeru�il to v�ak ihned, a obraceje se na Katze, ot�zal se ostłe, vst�vaje: "Vy nev�ł�te, śe 15. srpna je sv�tek Nanebevzet� Panny Marie?"
Z�bava byla v pln�m proudu. Objevily se je�t� jin� l�hve a chv�lemi ozżval se Katz: "�ekni, śe nev�ł� v p�naboha, a to ti jinak nenaleju."
Zd�lo se, śe se vrac� doby pron�sledov�n� prvn�ch kłes�anł. Bżvalż katecheta zp�val n�jakou p�se� muŁedn�kł z ł�msk� ar�ny a łval: "V�ł�m v p�naboha, nezapłu ho. Nech si sv� v�no. Mohu si s�m pro n� poslat."
Nakonec ho ulośili do postele. Neś usnul, prohl�sil, vztyŁuje k pł�saze pravici: "V�ł�m v boha otce, syna i ducha svat�ho. Płineste mn� brevi�ł."
�vejk mu vstrŁil do ruky n�jakou knihu leś�c� na noŁn�m stolku, a tak n�bośnż poln� kur�t usnul s Dekameronem G. Boccaccia v ruce.

*13. kapitola
�vejk jde zaopatłovat

Poln� kur�t Otto Katz sed�l zaduman� nad cirkul�łem, kterż pr�v� płinesl z kas�ren. Byl to rezerv�t ministerstva vojenstv�:

"Ministerstvo vojenstv� ru�� po dobu v�lky platn� płedpisy tżkaj�c� se zaopatłov�n� voj�nł arm�dy posledn�m pomaz�n�m a ustanovuje tyto pravidla pro vojensk� duchovn�:
ż 1. Na front� se posledn� pomaz�n� zru�uje.
ż 2. Nen� dovoleno t�śce nemocnżm a ran�nżm odebrati se do tżlu kvłli posledn�mu pomaz�n�. Vojen�t� duchovn� povinni jsou płed�vat takov� lidi okamśit� pł�slu�nżm vojenskżm śładłm k dal��mu st�h�n�.
ż 3. Ve vojenskżch nemocnic�ch v z�zem� mośno jest ud�lit posledn� pomaz�n� hromadn� na z�klad� dobrozd�n� vojenskżch l�kałł, pokud posledn� pomaz�n� nem� v sob� r�z obt�śov�n� pł�slu�n� vojensk� instituce.
ż 4. V mimoł�dnżch pł�padech młśe velitelstv� vojenskżch nemocnic v z�zem� dovolit jednotlivcłm płijati posledn� pomaz�n�.
ż 5. Vojen�t� duchovn� jsou povinni na vyzv�n� velitelstv� vojenskżch nemocnic ud�lovat posledn� pomaz�n� t�m, kter� velitelstv� navrhuje."
Potom płeŁetl poln� kur�t je�t� jednou płedpis, ve kter�m se mu oznamuje, śe z�tra m� j�t na Karlovo n�m�st� do Vojensk� nemocnice zaopatłovat t�śce ran�n�.
"Posly�te, �vejku," zavolal poln� kur�t, "nen� to svinstvo? Jako kdyby v cel� Praze byl jsem jen j� jedinżm poln�m kur�tem. ProŁ tam nepo�lou toho n�bośn�ho kn�ze, kterż u n�s posledn� spal. M�me j�t zaopatłovat na Karl�k. J� uś zapomn�l, jak se to d�l�."
"Tak si koup�me katechismus, pane feldkur�t, tam to bude," łekl �vejk, "to je jako prłvodŁ� cizincł pro duchovn� pastżłe. V Emauz�ch pracoval v kl�tełe jeden zahradnickej pomocn�k, a kdyś cht�l vstoupit do ł�du laikł a dostat kutnu, aby nemusel trhat svoje �aty, musel si koupit katechismus a uŁit se, kterak se d�l� kł�ś, kdo jedinż złstal uchr�n�n hł�chu d�diŁn�ho a co je to, m�t Łist� sv�dom�, a jin� takov� maliŁkost�, a potom jim prodal z kl�tern� zahrady pod rukou polovinu vokurek a ode�el s hanbou z kl�tera. Kdyś jsem se s n�m se�el, tak mn� pov�d�: ,Vokurky jsem moh prod�vat i bez katechismu.` "
Kdyś płinesl �vejk koupenż katechismus, poln� kur�t listuje se v n�m łekl: "Vida, posledn� pomaz�n� młśe ud�lovat pouze kn�z, a to jen olejem od biskupa posv�cenżm. Tak vid�te, �vejku, vy s�m posledn� pomaz�n� ud�lovat nemłśete. PłeŁt�te mn�, kterak se ud�luje posledn� pomaz�n�."
�vejk Łetl: "Ud�luje se takto: Kn�z maśe nemocn�ho na jednotlivżch smyslech, modle se z�rove�: ,Skrze toto svat� pomaz�n� a sv� płedobrotiv� milosrdenstv� odpustiś tob� Błh, cokoliv jsi zavinil zrakem, sluchem, Łichem, chut�, łeŁ�, hmatem a chłz�.` "
"To bych r�d v�d�l, �vejku," ozval se poln� kur�t, "co młśe Łlov�k zaviniti hmatem, młśete mn� to vysv�tlit?"
"Moc v�c�, pane feldkur�t, hm�tne tłebas do ciz� kapsy, nebo na taneŁn�ch z�bav�ch, v�ak mi rozum�te, jakż tam bżv� płedstaveni."
"A chłz�, �vejku?"
"Kdyś zaŁne pajdat, aby se nad n�m lidi ustrnuli."
"A Łichem?"
"Kdyś se mu n�jakej smrad nel�b�."
"A chut�, �vejku?"
"Kdyś m� na n�koho chu�."
"A łeŁ�?"
"To uś patł� se sluchem dohromady, pane feldkur�t. Kdyś n�kdo hodn� śvan� a druhej ho poslouch�."
Po t�chto filosofickżch śvah�ch poln� kur�t umlkl a łekl: "Potłebujeme tedy olej posv�cenż od biskupa. Tady m�te deset korun a kupte lahviŁku. Ve vojensk� intendantułe patrn� takovż olej nemaj�."
�vejk vypravil se tedy na cestu za olejem posv�cenżm od biskupa. Takov� v�c je hor�� neś hled�n� śiv� vody v poh�dk�ch Bośeny N�mcov�.
Byl v n�kolika drog�ri�ch, a jakmile łekl: "Pros�m l�hviŁku oleje posv�cen�ho od biskupa," dali se n�kde do sm�chu a jinde skryli se ud�eni pod pultem. Płitom �vejk se tv�łil neobyŁejn� v�śn�.
Um�nil si tedy, śe zkus� sv� �t�st� v l�k�rn�ch. V prvn� dali ho vyv�st laborantem. V druh� cht�li telefonovat na ochrannou stanici a ve tłet� mu łekl provizor, śe firma Pol�k v Dlouh� tł�d�, obchod olejem a laky, bude m�t rozhodn� ś�danż olej na sklad�.
Firma Pol�k v Dlouh� tł�d� byla opravdu firma agiln�. Nepustila ś�dn�ho kupce, aby neuspokojila jeho pł�n�. Cht�l-li balz�m kopajvu, nalili mu terpentżn a bylo tak� dobłe.
Kdyś �vejk płi�el a pł�l si za deset korun olej posv�cenż od biskupa, łekl ��f k pł�ruŁ�mu: "Nalejou mu, pane Tauchen, deset deka konopn�ho oleje Ł�slo tłi."
A pł�ruŁ�, zabaluje lahviŁku do pap�ru, łekl k �vejkovi Łist� obchodn�: "Je to prvn� kvalita, budete-li si pł�t �t�tce, laky, fermeś, raŁte se obr�tit k n�m. Obslouś�me v�s solidn�."
Zat�m poln� kur�t si v katechismu zopakoval, co kdysi v semin�łi neutkv�lo mu v pam�ti. Velmi se mu l�bily neobyŁejn� duchapln� v�ty, kterżm se upł�mn� zasm�l: "Jm�no ,posledn� pomaz�n�` poch�z� odtud, śe toto pomaz�n� obyŁejn� bżv� posledn�m ze v�ech pomaz�n�, jeś c�rkev Łlov�ku ud�luje."
Nebo: "Posledn� pomaz�n� młśe płijmout kaśdż katolickż kłes�an, kterż nebezpeŁn� onemocn�l a uś płi�el do rozumu."
"Nemocnż m� płijmouti posledn� pomaz�n�, mośno-li, dokud je�t� je płi dobr� pam�t�."
Potom płi�el ordonanc a płinesl paket, ve kter�m se poln�mu kur�tovi oznamuje, śe z�tra bude płi zaopatłov�n� v nemocnici pł�tomno Sdruśen� �lechtiŁen pro n�bośenskou vżchovu voj�kł.
Toto Sdruśen� sest�valo z hysterickżch bab a rozd�valo po nemocnic�ch voj�kłm obr�zky svatżch a pov�dky o katolick�m voj�novi, kterż um�r� pro c�sałe p�na. Byl na t�ch pov�dk�ch barevnż obr�zek płedstavuj�c� boji�t�. V�ude se v�l� mrtvoly lid� a kon�, płevr�cen� muniŁn� vozy a d�la lafetami vzhłru. Na obzoru hoł� vesnice a praskaj� �rapnely a v popłed� leś� um�raj�c� voj�k s utrśenou nohou, nad kterżm se skl�n� and�l a płin�� mu v�nec s n�pisem na stuze: "Je�t� dnes bude� se mnou v r�ji." A um�raj�c� se blaśen� usm�v�, jako by mu nesli zmrzlinu.
Kdyś Otto Katz płeŁetl obsah paketu, odplivl si a pomyslil si: "To bude zas z�tra den."
Znal tu pak�ś, jak ji nazżval, z chr�mu od Ign�ce, kdyś płed l�ty tam m�val k�z�n� pro vojsko. Tenkr�t je�t� vkl�dal do k�z�n� mnoho a Sdruśen� sed�valo za plukovn�kem. Dv� vyt�hl� śen�tiny v Łernżch �atech s rłśencem, kter� se jednou k n�mu płidaly po k�z�n� a po dv� hodiny mluvily o n�bośensk� vżchov� voj�kł, dokud se nedop�lil a nełekl jim: "Odpuste, m� d�my, na mne Łek� pan hejtman s parti� ferbla."
"Tak uś m�me volej," łekl slavnostn� �vejk, kdyś se vr�til od firmy Pol�k, "konopnej volej Ł�slo tłi prvn� kvality, młśeme s n�m namazat celej batalión. Je to solidn� firma. Prod�v� taky fermeś, laky a �t�tce. Je�t� potłebujeme zvoneŁek."
"Na co zvoneŁek, �vejku?"
"Mus�me po cest� zvonit, aby n�m lidi smekali, kdyś jdeme s p�nembohem, pane feldkur�t, s t�m konopnżm volejem Ł�slo tłi. To se tak d�l�, a bylo uś mnoho lid�, kterżm do toho nic nebylo, zavłenejch, śe nesmekli. Na �iśkov� jednou far�ł zml�til jednoho slepżho, śe płi takovej pł�leśitosti nesmek, a je�t� byl zavłenej, pon�vadś mu u soudu dok�zali, śe nen� hluchon�mej, a jenom slepej, a śe sly�el cinkot zvoneŁku a budil pohor�en�, aŁkoliv to bylo v noci. To je jako o Boś�m t�le. Jindy by si n�s lidi ani nev�imli, a te� n�m budou smekat. Jestli tedy, pane feldkur�t, proti tomu nic nem�te, płinesu ho hned."
Obdrśev svolen�, �vejk płinesl za płl hodiny zvonek.
"Je od vrat z�jezdn� hospody U Kł�śkł," łekl, "st�l mne p�t minut strachu a dlouho jsem płedt�m musel Łekat, pon�vadś se poł�d trousili lidi."
"Płjdu do kav�rny, �vejku, kdyby n�kdo płi�el, a� poŁk�."
Asi za hodinu płi�el �edivż star�� p�n, pł�m�ho drśen� t�la a pł�sn�ho pohledu.
Z jeho cel�ho vzezłen� Łi�ela urputnost a zloba. D�val se tak, jako by byl posl�n osudem zniŁit na�i b�dnou planetu a zahladit jej� stopy ve vesm�ru.
�eŁ jeho byla drsn�, such� a pł�sn�: "Doma? �e �el do n�jak� kav�rny? �e m�m poŁkat? Dobr�, budu Łekat aś do r�na. Na kav�rnu m�, ale dluhy platit, to nikoliv. Kn�z, fujtajxl!"
Odplivl si v kuchyni.
"Pane, neplivejte n�m tady!" ozval se �vejk, d�vaje se se z�jmem na ciz�ho p�na.
"A je�t� jednou si odplivnu, vid�te, takhle," łekl tvrdo��jn� pł�snż p�n, plivaje podruh� na podlahu, "śe se nestyd�. Vojenskż duchovn�, hanba!"
"Jste-li vzd�lanej Łlov�k," upozor�oval ho �vejk, "tak si odvyknete plivat v ciz�m byt�. Nebo mysl�te, śe kdyś je sv�tov� v�lka, śe si młśete v�echno dovolit? M�te se chovat slu�n�, a ne jako votrapa. M�te jednat jemn�, mluvit slu�n� a nepoŁ�nat si jako ro���k, vy jeden pitomej civilisto."
Pł�snż p�n vstal ze śidle, poŁal se rozŁilen�m tł�st a kłiŁel: "Co si to vy opovaśujete, j� śe nejsem slu�nż Łlov�k, co tedy jsem, mluvte..."
"Hajzl�k jste," odpov�d�l �vejk, d�vaje se mu do oŁ�, "pliv�te na zem, jako byste byl v elektrice, ve vlaku nebo n�kde ve vełejn� m�stnosti. Poł�d jsem se divil, proŁ tam v�ude visej� cedulky, śe plivat na zem se zakazuje, a te� vid�m, śe je to kvłli v�m. Voni v�s asi v�ude musej� moc dobłe zn�t "
Pł�snż p�n poŁal m�nit barvu v obliŁeji a snaśil se odpov�d�t pł�valem nad�vek adresovanżch na �vejka i na poln�ho kur�ta.
"Jste hotov se svżm łeŁn�n�m," ot�zal se klidn� �vejk (kdyś padlo posledn� ,lumpov� jste oba; jakż p�n, takż kr�m`), "Łi chcete to je�t� n�jak doplnit, neś polet�te ze schodnu?"
Pon�vadś pł�snż p�n se jiś tak dalece vyŁerpal, śe mu na mysl nepłi�la jiś ś�dn� hodnotn� nad�vka, a proto se zamlŁel, povaśoval to �vejk za to, śe by Łekal marn� dopl�kł.
Otevłel tedy dvełe, postavil si pł�sn�ho p�na do dveł� obliŁejem na chodbu, a za takovż �ut by se nestyd�l ani nejlep�� hr�Ł nejlep��ho mezin�rodn�ho mistrovsk�ho fotbalov�ho muśstva.
A za pł�snżm p�nem se nesl na schody �vejkłv hlas: "Podruhż, kdyś jdou n�kam mezi slu�nż lidi na n�v�t�vu, tak se chovaj� slu�n�: `
Pł�snż p�n chodil dlouho pod okny a Łekal na poln�ho kur�ta. �vejk si otevłel okno a pozoroval ho.
KoneŁn� se host doŁkal poln�ho kur�ta, kterż ho odvedl do pokoje a posadil naproti sob� na śidli.
�vejk mlŁky płinesl pliv�tko a postavil płed hosta.
"Co to d�l�te, �vejku?"
"Poslu�n� hl�s�m, pane feldkur�t, śe uś tady byla s t�m p�nem mal� nepł�jemnost kvłli pliv�n� na podlahu."
"Opuste n�s, �vejku, my m�me n�co mezi sebou vyłizovat."
�vejk zasalutoval.
"Poslu�n� hl�s�m, pane feldkur�t, śe v�s opou�t�m."
Ode�el do kuchyn� a v pokoji vedl se velice zaj�mavż rozhovor.
"Vy jste płi�el pro pen�ze za tu sm�nku, nemżl�m-li se?" ot�zal se poln� kur�t sv�ho hosta.
"Ano, a douf�m . . ."
Poln� kur�t vzdychl.
"�lov�k płich�z� Łastokr�t do takov� situace, śe mu zbżv� jedin� nad�je. Jak kr�sn� je to slłvko ,doufej` z toho trojl�stku, kterż povzn�� Łlov�ka z chaosu śivota: v�ra, nad�je, l�ska."
"J� douf�m, pane poln� kur�te, śe obnos..."
"Zajist�, ct�nż pane," płeru�il ho poln� kur�t, "mohu je�t� jednou opakovat, śe slovo ,doufat` posil�uje Łlov�ka v jeho z�pase se śivotem. I vy neztr�c�te nad�je. Jak je to kr�sn�, m�ti urŁitż ide�l, bżt nevinnżm, Łistżm tvorem, kterż płjŁuje pen�ze na sm�nku a m� nad�ji, śe dostane vŁas zaplaceno. Doufat, neust�le doufat, śe v�m vyplat�m 1200 korun, kdyś m�m v kapse necelżch sto."
"Vy tedy...," zakoktal host.
"Ano, j� tedy," odpov�d�l poln� kur�t.
ObliŁej hostłv nabyl op�t urputn�ho a zlostn�ho vżrazu.
"Pane, to je podvod," łekl vst�vaje.
"Uklidn�te se, ct�nż pane..."
"Je to podvod," kłiŁel tvrdo��jn� host, "zneuśil jste m� dłv�ry."
"Pane," łekl poln� kur�t, "v�m rozhodn� prosp�je zm�na vzduchu. Zde je pł�li� dusno. - �vejku," volal do kuchyn�, "tento p�n si płeje vyj�t na Łerstvż vzduch."
"Poslu�n� hl�s�m, pane feldkur�t," ozvalo se z kuchyn�, "śe jsem toho p�na jiś jednou vyhodil."
"Opakovat," zn�l rozkaz, kterż byl proveden rychle, bystłe a krut�.
"To je dobłe, pane feldkur�t," łekl �vejk, kdyś se vr�til z chodby, "śe jsme to s n�m skoncovali dł�v, neś n�m zde vyved n�jakou vżtrśnost. V Male�ic�ch byl jeden �enkżł, p�sm�k, kterż na v�echno m�l cit�ty z P�sma svatżho, a kdyś n�koho pral bejkovcem, vśdycky ł�kal: ,Kdo �etł� metly, nen�vid� syna sv�ho; ale kdo ho miluje, vŁas jej tresce, j� ti d�m pr�t se mi v hospod�.` "
"Vid�te, �vejku, jak to dopad� s takovżm Łlov�kem, kterż nect� kn�ze," usm�l se poln� kur�t. "Svatż Jan Zlatośstż łekl: ,Kdo ct� kn�ze, ct� Krista, kdo pł�koł� Łin� kn�zi, Łin� pł�koł� Kristu P�nu, jehoś z�stupcem pr�v� kn�z jest.` - Na z�tłek mus�me se dokonale płipravit. Ud�lejte smaśen� vaj�Łka se �unkou, uvałte bordó punŁ a potom v�nujeme se rozj�m�n�, nebo� jak je v modlitb� veŁern�: ,Odvr�ceny jsou milost� boś� v�echny śklady nepł�tel o tento pł�bytek.` "
Na sv�t� existuj� vytrvalci, mezi kter� patłil i muś dvakr�t jiś vyhozenż z bytu poln�ho kur�ta. Pr�v� kdyś byla veŁełe hotova, n�kdo zazvonil, �vejk �el otevł�t, vr�til se za chv�li a hl�sil: "Je tu zas, pane feldkur�t. Zavłel jsem ho prozat�m do koupelny, abychom se mohli spokojen� naveŁełet."
"NeŁin�te dobłe, �vejku," łekl poln� kur�t, "host do domu, błh do domu. Za d�vnżch dob płi hostin�ch d�vali se obveselovat zrłdama. Płive�te ho sem, a� n�s pobav�."
�vejk vr�til se za chv�li s vytrvalżm muśem, kterż hled�l zasmu�ile płed sebe.
"Sedn�te si," vyb�dl ho vl�dn� poln� kur�t, "pr�v� dokonŁujeme veŁełi. M�li jsme humry, lososa, a te� je�t� smaśen� vaj�Łka se �unkou. To se n�m to hoduje, kdyś n�m lidi płjŁuj� pen�ze."
"Douf�m, śe zde nejsem pro legraci," łekl zasmu�ilż muś, "jsem zde dnes jiś potłet�. Douf�m, śe nyn� se v�e vysv�tl�."
"Poslu�n� hl�s�m, pane feldkur�t," poznamenal �vejk, "śe je to hotovej nezmar, jako n�jakej Bou�ek z Libn�. Vosumn�ctkr�t za veŁer ho vyhodili od Exnerł, a vśdycky se jim tam vr�til, śe tam zapomn�l fajfku. Lez jim tam voknem, dvełma, z kuchyn�, płes ze� do lok�lu, płes sklep do vżŁepu a byl by se spustil snad kom�nem, kdyby ho byli hasiŁi nesundali se stłechy. Takovej byl vytrvalej, śe by se moh st�t ministrem nebo poslancem. Ud�lali pro n�j, co mohli."
Vytrvalż muś, jako by nedbal toho, co se mluv�, tvrdo��jn� opakoval: "J� chci m�t jasno a płeji si, abych byl vyslechnut."
"To se v�m povoluje," łekl poln� kur�t, "mluvte, ct�nż pane. Mluvte, jak dlouho chcete, a my zat�m budeme pokraŁovat v na�ich hodech. Douf�m, śe v�m to nebude płek�śet ve vypravov�n�. �vejku, neste na stłl."
"Jak je v�m zn�mo," łekl vytrvalec, "zuł� vojna. Obnos płjŁil jsem v�m płed vojnou, a kdyby nebylo vojny, nenal�hal bych na zaplacen�. M�m v�ak smutn� zku�enost�."
Vyt�hl z�pisn�k z kapsy a pokraŁoval: "M�m to v�echno zaps�no. NadporuŁ�k Janata dluhoval mn� 700 korun, a odv�śil se padnout na Drin�. PoruŁ�k Pr�ek upadl na rusk� front� do zajeti, a je mn� dluśen na dva tis�ce korun. Hejtman Wichterle, dluhuj�c� mn� stejnż obnos, dal se zabit pod Ruskou R�vou vlastn�mi voj�ky. NadporuŁ�k Machek zajat v Srbsku, dluhuje mn� 1500 korun. Je zde v�c takovżch lid�. Ten padne v Karpatech s mou nezaplacenou sm�nkou, ten jde do zajet�, ten se mn� utop� v Srbsku, ten umłe v Uhr�ch ve �pit�le. Ch�pete nyn� m� obavy, śe mne tato v�lka zahub�, nebudu-li energickżm a neśprosnżm. Vy młśete mn� nam�tnout, śe u v�s nehroz� ś�dn�ho pł�m�ho nebezpeŁ�. Pod�vejte se."
PłistrŁil poln�mu kur�tovi svłj z�pisn�k pod nos. "Vid�te: poln� kur�t Maty� v Brn�, zemłel v izolaŁn� nemocnici płed tżdnem. J� bych si rval vlasy. Nezaplatil mn� 1800 korun, a jde do cholerov�ho bar�ku zaopatłovat n�jak�ho Łlov�ka, po kter�m mu nic nebylo."
"To byla jeho povinnost, milż pane," łekl poln� kur�t, "j� jdu tak� z�tra zaopatłovat."
"A taky do cholerovżho bar�ku," poznamenal �vejk; "młśete j�t s sebou, abyste vid�l, co to znamen�, vob�tovat se."
"Pane poln� kur�te," łekl vytrvalż muś, "v�łte, śe jsem v zoufal� situaci. Vede se v�lka kvłli tomu, aby sprovodila ze sv�ta v�echny m� dluśn�ky?"
"Aś v�s odvedou na vojnu a budete rukovat do pole," poznamenal op�t �vejk, "tak vodslouś�me s panem feldkur�tem m�i svatou, aby błh nebeskż dal a prvn� gran�t v�s płeraziti r�Łil."
"Pane, je to v�śn� v�c," łekl nezmar k poln�mu kur�tovi, "ś�d�m v�s, aby v� sluha se do na�ich z�leśitost� nepletl, abychom to mohli ihned skoncovat."
"Dovolte, pane feldkur�t," ozval se �vejk, "raŁte mn� płik�zat vopravdu, abych se do va�ich z�leśitost� neplet, jinak budu h�jit d�l va�e z�jmy, jak se na poł�dn�ho voj�ka slu�� a patł�. Ten p�n m� ouplnou pravdu, von chce vodtud odej�t s�m. J� taky nem�m r�d n�jakż vżstupy, j� jsem spoleŁenskej Łlov�k."
"�vejku, mne uś to zaŁ�n� nudit," łekl poln� kur�t, jako by nepozoroval pł�tomnost hostovu, "myslel jsem, śe n�s ten Łlov�k pobav�, bude n�m vypravovat n�jak� anekdoty, a on ś�d�, abych v�m poruŁil, abyste se do toho nepletl, aŁkoliv uś jste m�l s n�m dvakr�t co d�lat. VeŁer, kdy m�m płed takovżm dłleśitżm n�bośenskżm śkonem, kdy m�m obr�tit v�echny sv� smysly k bohu, obt�śuje mne n�jakou pitomou histori� o mizernżch 1200 korun�ch, odvrac� mne od zpytov�n� sv�dom�, od boha, a chce, abych mu je�t� jednou łekl, śe mu te� nic ned�m. Nechci s n�m d�le mluvit, aby tento posv�tnż veŁer nebyl zkaśen. �ekn�te mu s�m, �vejku: Pan feldkur�t v�m nic ned�."
�vejk vyplnil rozkaz, zahul�kav to hostu do ucha. Vytrvalż host złstal v�ak sed�t d�l.
"�vejku," vyb�zel poln� kur�t, "zeptejte se ho, jak dlouho mysl�, śe bude zde je�t� okoun�t?"
"Nehnu se odtud, dokud nedostanu zaplaceno," tvrdo��jn� ozval se nezmar.
Poln� kur�t vstal, �el k oknu a łekl: "V takov�m pł�pad� odevzd�v�m ho v�m, �vejku. D�lejte si s n�m, co chcete."
"Poj�te, pane," łekl �vejk, uchopiv nemil�ho hosta za rameno, "do tłetice v�eho dobr�ho."
A opakoval svłj vżkon rychle a elegantn�, zat�mco poln� kur�t bubnoval na okno pohłebn� pochod.
VeŁer v�novanż rozj�m�n� pro�el n�kolik f�z�. Poln� kur�t tak zbośn� a vroucn� płibliśoval se k bohu, śe je�t� ve dvan�ct hodin v noci zn�l z jeho bytu zp�v:
Kdyś jsme ma��rovali,
v�echny holky plakaly...
S n�m zp�val i dobrż voj�k �vejk.

Po posledn�m pomaz�n� ve Vojensk� nemocnici touśili dva. Jeden starż major a jeden bankovn� disponent, dłstojn�k v z�loze. Oba dostali kulku do błicha v Karpatech a leśeli vedle sebe. Rezervn� dłstojn�k povaśoval za svou povinnost d�t se zaopatłit sv�tost� um�raj�c�ch, pon�vadś jeho płedstavenż touśil po posledn�m pomaz�n�. Aby se nedal tak� zaopatłit, povaśoval za poru�en� subordinace. N�bośnż major to d�lal z chytrost�, domn�vaje se, śe modlitba v�ry uzdrav� nemocn�ho. Tu noc płed posledn�m pomaz�n�m oba v�ak zemłeli, a kdyś se dostavil r�no poln� kur�t se �vejkem, leśeli s obliŁejem zŁernalżm pod prost�radlem jako v�ichni, kteł� zemrou zadu�en�m.
"Takovou sl�vu jsme d�lali, pane feldkur�t, a te� n�m to zkazili," zlobil se �vejk, kdyś jim v kancel�łi ozn�mili, śe ti dva uś nepotłebuj� niŁeho.
A to byla pravda, śe d�lali sl�vu. Jeli v drośce, �vejk zvonil a poln� kur�t drśel v ruce lahviŁku s olejem, zabalenou do ubrousku, kterżm s v�śnou tv�ł� śehnal kolemjdouc�m, kteł� smekli.
Nebylo jich pravda mnoho, aŁkoliv �vejk snaśil se d�lat se svżm zvoncem obrovskż r�mus.
Za drośkou b�śelo n�kolik nevinnżch pachol�tek, z nichś jedno sedlo si vzadu, naŁeś jeho druhov� spustili unisono: "Za vozem, za vozem!"
A �vejk do toho zvonil, drośk�ł sekal biŁem dozadu, ve VodiŁkov� ulici n�jak� domovnice, Łlenkyn� mari�nsk� kongregace, klusem dohnala drośku, dala si v j�zd� pośehnat, pokłiśovala se, odplivla si pot�: "Jedou s t�m p�nembohem jako v�ichni Łerti! �lov�k aby dostal souchotiny!" a vracela se udżch�na na sv� star� m�sto.
Nejv�c hlas zvonku znepokojoval drośk�łskou kobylu, kter� patrn� musel n�co płipom�nat z minulżch let, pon�vadś se st�le ohl�śela dozadu a obŁas uŁinila pokus zatancovat na dlaśb�.
To byla tedy ta velik� sl�va, o kter� mluvil �vejk. Poln� kur�t �el zat�m do kancel�łe vył�dit finanŁn� str�nku posledn�ho pomaz�n� a vypoŁ�tal jiś śŁetn�mu �ikovateli, śe je mu vojenskż er�r dluśen na sto pades�t korun za posv�cenż olej a cestu.
Potom n�sledoval spor s velitelem nemocnice a poln�m kur�tem, płiŁemś poln� kur�t n�kolikr�t udełil p�st� do stolu a vyj�dłil se: "Nemyslete si, pane hejtmane, śe je posledn� pomaz�n� zadarmo. Kdyś dłstojn�k od dragounł je komandżrov�n do hłebŁince za ko�ma, tak se mu tak� plat� diety. Opravdu lituji, śe se ti dva posledn�ho pomaz�n� nedoŁkali. Bylo by to o pades�t korun draś��."
�vejk Łekal zat�m dole na str�śnici s lahviŁkou svat�ho oleje, kter� mezi voj�ky vzbuzovala opravdovż z�jem.
N�kdo m�nil, śe by se s t�m olejem daly velice dobłe Łistit ruŁnice a bodla.
N�jakż mladiŁkż voj�Łek z �eskomoravsk� vysoŁiny, kterż je�t� v�łil v p�naboha, prosil, aby se o takovżch v�cech nevedly łeŁi a aby se svat� tajemstv� nezatahovala do debaty. Mus�me kłes�ansky doufat.
Starż rezervista pod�val se na zele��Łka a łekl: "P�knż douf�n�, śe ti �rapnel utrhne hlavu. Bul�kovali n�s. Jednou k n�m płijel n�jakej klerik�ln� poslanec a mluvil o boś�m m�ru, kterż se klene nad zem�, a jak p�nbłh si nepłeje v�lky a chce, aby v�ichni śili v m�ru a sn�eli se jako bratł�. A vida ho, vola, jakmile vypukla v�lka, ve v�ech kostel�ch se modl� za zdar zbran� a o p�nubohu se mluv� jako o n�jak�m n�Łeln�kovi jener�ln�ho �t�bu, kterż tu vojnu ł�d� a diriguje. Z t�hle vojensk� nemocnice uś jsem vid�l pohłbł, a uł�znutżch noh a ruk voz� odtud vozy."
"A voj�ky pochov�vaj� nahż," łekl jinż voj�k, "a do toho mundśru vobl�knou zas jinżho śivżho a tak to jde napoł�d."
"Dokud to nevyhrajem," poznamenal �vejk.
"Takov� fajfka chce n�co vyhr�t," ozval se z kouta des�tn�k. "Na pozici s v�mi, do z�kopł, a hn�t v�s na bod�ky o v�echno pryŁ, na dr�ty, podkopy a minomety. V�let se v tżlu, to dovede kaśdej, a ś�dnżmu se nechce padnout "
"J� taky mysl�m, śe je to moc hezkż, d�t se probodnout bajonetem," łekl �vejk, "a taky to nen� �patnż, dostat kouli do błicha, a je�t� p�kn�j��, kdyś Łlov�ka płeraz� gran�t a Łlov�k kouk�, śe jeho nohy i s błichem jsou n�jak vod n�ho vzd�lenż, a je mu to tak divnż, śe z toho umłe dł�v, neś mu to n�kdo młśe vysv�tlit."
MladiŁkż voj�k vzdychl si upł�mn�. Litoval s�m svłj mladż śivot, śe se narodil v tak hloup�m stolet�, aby ho załezali jako kr�vu na por�śce. ProŁpak je tohle v�echno?
Jeden voj�k, uŁitel z povol�n�, jako by Łetl jeho my�lenky, poznamenal: "N�kteł� uŁenci vysv�tluj� v�lku objeven�m se skvrn na slunci. Jakmile takov� skvrna se ud�l�, tak płijde vśdy n�co hrozn�ho. Dobyt� Kart�ga..."
"Nechaj si sv� uŁenosti," płeru�il ho des�tn�k, "a jdou rad�ji zam�st cimru, dneska je to na nich. Co je n�m do n�jakż pitomż skvrny na slunci. Kdyby jich tam bylo tłeba dvacet, tak si za to nic nekoup�m."
"Ty skvrny na slunci maj� vopravdu velkej vżznam," zam�chal se �vejk, "jednou se vobjevila takov� skvrna a je�t� ten samej den byl jsem bit u Banzetł v Nusl�ch. Vod tż doby, jak jsem �el n�kam, vśdycky jsem v novin�ch hledal, jestli se zas nevobjevila n�jak� skvrna. A jakmile se vobjevila, sbohem, M�ry, ne�el jsem nikam, a jen tak jsem to płeŁkal. Kdyś tenkr�t ta sopka Mont Pel� zniŁila celż ostrov Martinique, jeden profesor psal v N�rodn� politice, śe uś d�vno upozor�oval Łten�łe na velkou skvrnu na slunci. A vona, ta N�rodn� politika, vŁas nedo�la na ten vostrov, a tak si to tam, na tom vostrov�, vodsk�kali."
Zat�m poln� kur�t setkal se nahołe v kancel�łi s jednou d�mou ze Sdruśen� �lechtiŁen pro n�bośenskou vżchovu voj�kł, starou, protivnou ochechul�, kter� jiś od r�na chodila po nemocnici a v�ude rozd�vala obr�zky svatżch, kter� ran�n� a nemocn� voj�ci h�zeli do pliv�tek.
Płi sv� obchłzce rozŁilovala v�echny svżm hloupżm śvan�n�m, aby srdeŁn� litovali svżch hł�chł a opravdov� se polep�ili, aby po smrti milż błh jim dal v�Łn� spasen�.
Byla bled�, kdyś mluvila s poln�m kur�tem. Jak ta vojna, m�sto aby zu�lech�ovala, d�l� z voj�kł zv�łata. Dole na ni marodi vypl�zli jazyka łekli j�, �e je ma�kara a nebesk� koza. "Das ist wirklich schrecklich, Herr Feldkurat, das Volk ist verdorben."
A rozhovołila se, jak si płedstavuje n�bośenskou vżchovu voj�ka. Jen tenkr�t bojuje voj�k stateŁn� za sv�ho c�sałe p�na, kdyś v�ł� v boha a m� n�bośenskż cit, pak se nelek� smrti, pon�vadś v�, śe ho Łek� r�j.
�vanilka łekla je�t� n�kolik podobnżch hloupost� a bylo vid�t, śe je odhodl�na nepustit poln�ho kur�ta, kterż v�ak zcela negalantn� se porouŁel.
"Jedem domł, �vejku!" zavolal do str�śnice. Na zp�teŁn� cest� ned�lali ś�dnou sl�vu.
"A� si jede zaopatłovat pł�t�, kdo chce," łekl poln� kur�t, "Łlov�k aby se za kaśdou du�i, kterou chce spasit, s nimi handrkoval o pen�ze. Maj� sam� śŁetnictv�, pak�ś."
Vida v ruce �vejkov� lahviŁku s ,posv�cenżm` olejem, zachmułil se: "Nejlep�� ud�l�me, �vejku, kdyś t�m olejem mn� a sob� namaśete boty."
"Zkus�m s t�m namazat taky z�mek," dodal �vejk, "stra�n� vrśe, kdyś v noci jdete domł."
Tak skonŁilo posledn� pomaz�n�, ke kter�mu nedo�lo.

*14. kapitola
�vejk vojenskżm sluhou u nadporuŁ�ka Luk�e

1
�t�st� �vejkovo nem�lo dlouh�ho trv�n�. Nel�tostnż osud płerval pł�telskż pom�r mezi n�m a poln�m kar�tem. Jestli poln� kar�t aś do t� ud�losti byl osobou sympatickou, to, co nyn� provedl, je s to strhnout z n�ho sympatickou tv�łnost.

Poln� kar�t prodal �vejka nadporuŁ�kovi Luk�ovi, Łili l�pe łeŁeno, prohr�l ho v kart�ch. Tak dł�v prod�vali na Rusi nevoln�ky. Płi�lo to tak znenad�n�. Byla p�kn� spoleŁnost u nadporuŁ�ka Luk�e a hr�lo se jednadvacet.
Poln� kar�t prohr�l v�echno a nakonec łekl: "Kolik mn� płjŁ�te na m�ho vojensk�ho sluhu? Ohromnż pitomec a zaj�mav� figura, n�co non plus ultra. Je�t� nikdy nem�li jste takov�ho vojensk�ho sluhu."
"PłjŁ�m ti sto korun," nab�dl nadporuŁ�k Luk�, "jestli poz�tł� je nedostanu, po�le� mn� tu raritu. Młj pucflek je protivnż Łlov�k. St�le vzdych�, p�e domł psan�, a płitom krade, na co płijde. Uś jsem ho bil, ale to nen� nic platn�. Pohlavkuji ho na potk�n�, ale nepom�h� to. Vyrazil jsem mu p�r płedn�ch zubł, ale chlapa nenapravil."
"Tedy plat�," łekl lehkomysln� poln� kar�t, "bud poz�tł� sto korun, nebo �vejka."
Prohr�l i t�ch sto korun a �el smutn� domł. V�d�l urŁit� a tak� nijak o tom nepochyboval, śe do poz�tł� neseśene t�ch sto korun a śe vlastn� �vejka mizern� a b�dn� prodal.
"Mohl jsem si ł�ct o dv� st� korun," mrzel se, ale płestupuje na elektrick� tramvaji na tra�, kter� ho za chv�li m�la odv�zt domł, dost�val z�chvat vżŁitek a sentimentality.
"Nen� to ode mne hezk�," pomyslil si, kdyś zvonil u dveł� sv�ho bytu, "jak se pod�v�m do jeho pitomżch, dobr�ckżch oŁ�?"
"Milż �vejku," łekl, kdyś byl doma, "dnes se stalo n�co neobyŁejn�ho. M�l jsem takovou smłlu v kart�ch. Hopal jsem to v�echno a m�l jsem pod rukou eso, pak płi�la des�tka, a bank�ł m�l pod rukou kluka a dot�h to taky na jednadvacet. L�znul jsem si n�kolikr�t na eso nebo na des�tku a vśdy jsem m�l stejn� s bank�łem. Projel jsem v�echny pen�ze."
OdmlŁel se. "A nakonec jsem prohr�l v�s. VypłjŁil jsem si na v�s sto korun, a jestli do poz�tł� je nevr�t�m, uś budete patłit ne mn�, ale nadporuŁ�kovi Luk�ovi. Mn� je to opravdu l�to..."
"Sto korun je�t� m�m," łekl �vejk, "mohu v�m płjŁit."
"Dejte je sem," ośil poln� kar�t, "hned je zanesu Luk�ovi. Nerad bych, opravdu, se s v�mi louŁil." Luk� byl velice płekvapen, kdyś uvid�l op�t poln�ho kur�ta.
"Jdu ti zaplatit dluh," łekl poln� kar�t, rozhl�śeje se v�t�zoslavn�, "dejte mn� tak� kartu."
"Hop," ozval se poln� kar�t, kdyś byla łada na n�m. "Jenom o oko," hl�sil, "płet�h jsem."
"Tak tedy hop," łekl płi druh�m chodu, "hop bund."
"Dvacet br�t," hl�sil bank�ł.
"J� m�m celżch devaten�ct," ti�e pronesl poln� kur�t, d�vaje do banku posledn�ch Łtyłicet korun ze stovky, kterou mu płjŁil �vejk, aby se vykoupil z nov�ho nevolnictv�.
Vraceje se domł, płi�el poln� kur�t k płesv�dŁen�, śe je konec, śe �vejka nemłśe nic zachr�nit, śe jest to płedurŁeno, aby slouśil u nadporuŁ�ka Luk�e.
A kdyś mu �vejk otevłel, łekl k n�mu: "V�echno je marn�, �vejku. Proti osudu se neubr�n� nikdo. Prohr�l jsem v�s i t�ch va�ich sto korun. D�lal jsem v�e, co bylo v m� moci, ale osud je siln�j�� mne. Hodil v�s do sp�rł nadporuŁ�ka Luk�e a płijde doba, śe se mus�me rozlouŁit."
"A bylo v banku hodn�?" ot�zal se �vejk klidn�, "nebo jste m�lokdy d�lal forhonta? Kdyś nepad� karta, je to velmi �patn�, ale n�kdy je to miz�rie, kdyś to jde aś pł�li� dobłe. Na Zderaze śil n�jakej klemp�ł Vejvoda a ten hr�val vśdy mari� v jedn� hospod� za Stoletou kav�rnou. Jednou taky, Łert mu to nap�skal, pov�d�: ,A coś abychom si hodili jedn�ka o p�tn�Łek.` Hr�li tedy p�tn�Łkovżho jedn�ka a on drśel bank. V�ichni se ztropili a tak to rostlo do des�tky. Starej Vejvoda cht�l popł�t taky druhżmu n�co a poł�d ł�kal: ,Mal�, �patn� domł.` To si nedovedete płedstavit, jakou m�l smłlu. Mal� �patn� ne a ne płij�t, bank rost, a uś tam byla stovka. Z hr�Łł nikdo tolik nem�l, aby to mohl hopnout, a Vejvoda uś byl celej upocenej. Nebylo nic jinżho sly�et neś jeho: ,Mal�, �patn� domł.` Płisazovali po p�tce a spadali tam vśdycky. Jeden kominickż mistr se dop�lil, �el si domł pro pen�ze, kdyś tam bylo uś płes płldruhż stovky, a hopnut to. Vejvoda cht�l se toho zbavit, a jak potom pov�dal, cht�l t�hnout tłebas aś do tłiceti, jen aby to nevyhr�l, a m�sto toho dostal dv� esa. D�lal, śe nic nem�, a schv�ln� pov�d�: ,�estn�ct br�t.` A ten kominickej mistr m�l v�eho v�udy patn�ct. Nen� to smłla? Starej Vejvoda byl celej bledej a ne�tastnej, kolem uś nad�vali a �u�kali si, śe d�l� volty, śe uś jednou byl bit pro fale�nou hru, aŁkoliv byl to nejpoctiv�j�� hr�Ł, a sypali tam korunku za korunkou. Uś tam bylo p�t set korun. Hostinskż to nevydrśel. M�l pr�v� płichystanż pen�ze do pivovaru, tak je vzal, płised si, strŁil napłed do toho po dvou stovk�ch, pak zahmoułil oŁi, otoŁil śidli pro �t�st� a łek, śe to v�echno, co je v banku, hop�. ,Hrajeme,` pov�d�, ,s votevłenżma kartama.` Starej Vejvoda byl by j� nev�m co dal za to, aby te� prohr�l. V�ichni se divili, kdyś otoŁil a uk�zala se sedma, a on si ji nechal. Hostinskż se sm�l pod fousy, pon�vadś m�l jednadvacet. Płi�la druh� sedma starżmu Vejvodovi, a on si ji taky nechal. ,Te� płijde eso nebo des�tka,` łekl hostinskż j�zliv�, ,vsad�m krk, pane Vejvodo, śe budete trop: Bylo ohromnż ticho, Vejvoda otoŁ�, a vona se objev� tłet� sedmiŁka. Hostinskej zbledl jako kł�da, byly to jeho posledn� pen�ze, vode�el do kuchyn� a za chvilku płib�hne kluk, kterej se u n�ho uŁil, abychom �li pana hostinskżho uł�znout, śe prej vis� na klice u okna. Tak jsme ho odł�zli, vzkł�sili a hr�lo se d�l. Uś nikdo nem�l ś�dnż pen�ze, v�echno to bylo v banku płed Vejvodou, kterej jen ł�kal: ,Mal�, �patn� domł` a za śivżho boha cht�l bejt trop, ale pon�vadś musel vot�Łet svoje karty a vylośit na stłl, nemoh d�lat ś�dnej podvod a schv�ln� płet�hnout. V�ichni byli uś nad jeho �t�st�m blb� a ud�lali si to tak, śe kdyś uś nemaj� pen�ze, śe tam budou d�vat svoje śpisy. Trvalo to kolik hodin a płed starżm Vejvodou rostly tis�ce a tis�ce. Kominickej mistr byl uś do banku dluśen płes płldruh�ho miliónu, uhl�ł ze Zderazu asi milión, domovn�k ze Stoletż kav�rny 800 000 korun, jeden medik płes dva milióny. Jenom v pince bylo płes tłi sta tis�c na samżch śtrśk�ch pap�ru. Starej Vejvoda zkou�el to v�elijak. Chodil poł�d na z�chod a vśdycky to dal jinżmu, aby to vzal za n�ho, a kdyś se vr�til, hl�sili mu, śe bral, śe mu płi�lo jednadvacet. Poslali pro novż karty, a zas to nebylo nic platnż. Kdyś se Vejvoda zastavil na patn�cti, tak m�l ten druhej Łtrn�ct. V�ichni se d�vali vztekle na starżho Vejvodu a nejv�c l�tełil jeden dlaśdiŁ, kerej do toho v�eho v�udy dal na hotovosti vosum korun. Ten votevłen� prohl�sil, śe takovej Łlov�k, jako je Vejvoda, by nem�l chodit po sv�t� a m�l by se zkopat, vyhodit a utopit jako �t�n�. To si nedovedete płedstavit to zoufalstv� starżho Vejvody. KoneŁn� płi�el na n�pad. ,J� jdu na z�chod,` pov�d� komin�kovi, ,vezm�te to za mne, pane mistłe: A jen tak bez klobouku vyb�h na ulici a pł�mo do Mysl�kovy ulice pro str�śn�ky. Na�el patrolu a ozn�mil j�, śe v tej a tej hospod� hrajou hazardn� hru. Str�śn�ci ho vyzvali, aby �el napłed, śe płijdou hned za n�m. Vr�til se tedy a hl�sili mu, śe zat�m medik prohr�l płes dva milióny a domovn�k płes tłi. Do pinky śe dali śpis na p�t set tis�c korun. Za chv�li vrazili tam str�śn�ci, dlaśdiŁ vykłik: ,Spas se, kdo młśe�,` ale nebylo to nic platnż. Zabavili bank, vedli v�echny na policii. Uhl�ł ze Zderazu se zprotivil, tak ho płivezli v ko�atince. V banku bylo v dluśn�ch śpisech płes płl miliardy a na hotovżch pen�z�ch patn�ct set. ,Tohle jsem je�t� neśral,` łekl policejn� inspektor, kdyś vid�l takovż z�vratnż sumy, ,tohle je hor�� neś Monte Carlo.` Złstali tam v�ichni aś na starżho Vejvodu do r�na. Vejvodu jako udavaŁe pustili a sl�bili, śe dostane z�konnou jednu tłetinu odm�ny ze zabaven�ho banku, asi płes sto �edes�t miliónł, von se ale do r�na z toho zbl�znil a r�no chodil po Praze vobjedn�vat si nedobytnż pokladny na tucty. Tomu se ł�k� �t�st� v kart�ch."
Potom �el �vejk vałit grog a dopadlo to tak, śe poln� kur�t, kdyś v noci podałilo se �vejkovi dopravit ho s n�mahou na postel, zaslzel a za�tkal:
"Prodal jsem t�, kamar�de; hanebn� prodal. Prokl�nej mne, bij, drś�m. Hodil jsem t� napospas. Nemohu se ti pod�vat do oŁ�. Dr�sej mne, kousej, niŁ. Nezaslouś�m nic lep��ho. V�, co jsem?"
A poln� kur�t, zabołuje uplakanou tv�ł do pol�t�łe, łekl ti�e, jemnżm, m�kkżm hlasem: "Jsem bezcharaktern� padouch," a usnul, jako kdyś ho hod� do vody.
Druhż den poln� kur�t, vyhżbaje se �vejkovu pohledu, ode�el Łasn� r�no a vr�til se aś v noci s n�jakżm tlustżm infanteristou.
"Ukaśte mu, �vejku," łekl, vyhżbaje se op�t �vejkovu pohledu, "kde co leś�, aby byl orientov�n, a pouŁte ho, jak se vał� grog. R�no se hlaste u nadporuŁ�ka Luk�e."
�vejk s novżm muśem str�vili pł�jemn� noc vałen�m grogu. K r�nu st�l tlustż infanterista sotva na nohou a pobruŁoval si jen podivnou sm�s z rłznżch n�rodn�ch p�sn�, kter� se mu spletly dohromady: "Okolo Chodova teŁe vodiŁka, �enkuje tam m� mil� piveŁko Łervenż. Horo, horo, vysok� jsi, �ly panenky silnic�, na B�l� hołe sedl�Łek ołe."
"Vo tebe nem�m strach," łekl �vejk, "s takovżm nad�n�m se u feldkur�ta udrś�."
Tak se stalo, śe to dopoledne uvid�l nadporuŁ�k Luk� ponejprv poctivou a upł�mnou tv�ł dobr�ho voj�ka �vejka, kterż mu hl�sil: "Poslu�n� hl�s�m, pane obrlajtnant, śe jsem ten �vejk prohranej panem feldkur�tem v kart�ch."
2
Instituce dłstojnickżch sluhł je prastar�ho płvodu. Zd� se, śe jiś Alexandr Macedonskż m�l sv�ho pucfleka. Jisto v�ak je, śe v dob� feudalismu vystupovali v t� śloze śoldn�łi ryt�łł. ��m byl Sandro Panza Dona Quijota? Div�m se, śe historie vojenskżch sluhł nebyla doposud nikżm seps�na. Na�li bychom tam, śe v�voda z Almav�ru sn�dl sv�ho vojensk�ho sluhu płi obleśen� Toleda z hladu bez soli, o Łemś v�voda s�m p�e ve svżch pam�tech, vypravuje, śe jeho sluha m�l maso jemn�, kłehk�, vl�Łn�, chut� se podobaj�c� n�Łemu mezi kułec�m a osl�m.
Ve star� �v�bsk� knize o um�n� vojensk�m nal�z�me t�ś pokyny pro vojensk� sluhy. Pucflek star� doby m�l bżti zbośnż, ctnostnż, pravdomluvnż, skromnż, stateŁnż, odv�śnż, poctivż, pracovitż. Zkr�tka m�l to bżt vzor Łlov�ka. Nov� doba na tomto typu zm�nila mnoho. Modern� fajfka nebżv� obyŁejn� ani zbośnż, ani ctnostnż, ani pravdomluvnż. Lśe, podv�d� sv�ho p�na a prom��uje velice Łasto śivot sv�ho velitele v prav� peklo. Je to lstivż otrok, vymż�lej�c� si nejrłzn�j�� z�ludn� triky, aby ztrpŁil sv�mu p�novi śivot. Mezi touto novou generac� pucflekł nenajdou se tac� ob�tav� tvorov�, kteł� by se dali sn�st svżmi p�ny bez soli jako �lechetnż Fernando v�vody z Almav�ru. Na druh� stran� vid�me, śe velitel�, z�pas�ce na śivot a na smrt se svżmi sluhy nov� doby, pouś�vaj� nejrozmanit�j��ch prostłedkł, aby udrśeli svou autoritu. Bżv� to jistż druh hrłzovl�dy. Roku 1912 byl v �tżrsk�m Hradci proces, płi kter�m vynikaj�c� ślohu hr�l jeden hejtman, kterż ukopal sv�ho pucfleka. Byl tenkr�t osvobozen, pon�vadś to ud�lal teprve podruh�. V n�zorech t�ch p�nł nem� śivot pucfleka ś�dn� ceny. Je to płedm�t pouze, v mnoh�m pł�pad� fackovac� pan�k, otrok, sluśka pro v�echno. Nen� pak divu, śe takov� postaven� vyśaduje od otroka, aby byl vychytralż, lstivż. Jeho postaven� na na�� planet� mośno srovnat jen s utrpen�m pikol�kł za starżch dob, vychov�vanżch k sv�domitosti pohlavky a muŁen�m.
Bżvaj� v�ak pł�pady, śe pucflek vy�ine se na favorita, a tu st�v� se hrłzou roty, bataliónu. V�echny �arśe snaś� se ho podpl�cet. On rozhoduje o dovolen�, on se młśe płimluvit, aby to u raportu dopadlo dobłe.
Tito favoriti bżvali za v�lky odm��ov�ni velkżmi � malżmi stł�brnżmi medaliemi za stateŁnost a chrabrost.
U 91. pluku znal jsem jich n�kolik. Jeden pucflek dostal velkou stł�brnou proto, śe um�l b�jeŁn� p�ct husy, kter� kradl. Druhż dostal malou stł�brnou, pon�vadś z domova dost�val n�dhern� z�silky aprovizace, takśe jeho p�n v dob� nejv�t��ho hladu płecpal se tak, śe nemohl chodit.
A n�vrh na jeho odm�n�n� medaliemi stylizoval jeho p�n takto:
"Za to, śe v boj�ch, projevuje neobyŁejnou stateŁnost a chrabrost, opovrhoval svżm śivotem a neopou�t�l sv�ho dłstojn�ka ani na krok pod silnou palbou nastupuj�c�ho nepł�tele."
A on zat�m n�kde v tżlu plundroval kurn�ky. V�lka zm�nila pom�r pucfleka k p�novi a uŁinila z n�ho nejnen�vid�n�j��ho tvora mezi muśstvem. Pucflek m�l vśdy celou konzervu, kdyś jedna byla rozd�v�na p�ti muśłm. Jeho poln� l�hev byla vśdy plna rumu nebo ko�aku. Celż den takovż tvor śvżkal Łokol�du a śral dłstojnick� sladk� suchary, koułil cigarety sv�ho dłstojn�ka, kuchtil, vałil cel� hodiny a nosil extrablłzu.
Dłstojnickż sluha byl s ordonanc� v nejdłv�rn�j��m styku a ud�loval mu hojn� odpadky ze sv�ho stolu a ze v�ech t�ch vżhod, kter� m�l. Do triumvir�tu płib�ral si je�t� śŁetn�ho �ikovatele. Tato trojka, śij�c� v bezprostłedn�m styku s dłstojn�kem, znala v�echny operace i v�leŁn� pl�ny.
Ten �varm byl vśdy nejl�pe informov�n, kdy to zaŁne, jehoś des�tn�k kamar�dil s dłstojnickżm sluhou.
Kdyś ten łekl: "Ve dv� tłicet p�t budem br�t roha," tak płesn� ve dv� tłicet p�t rakou�t� voj�ci zaŁali se odpout�vat od nepł�tele.
Dłstojnickż sluha byl v nejintimn�j��ch styc�ch s poln� kuchyn� a potloukal se velice r�d u kotle a porouŁel si, jako by byl v restauraci a m�l płed sebou j�deln� l�stek.
"J� chci śebro," ł�kal ke kuchałi, "vŁera jsi mn� dal oh��ku. Płidej mn� taky kousek jater do pol�vky, v�, śe slezinu neśeru."
A nejvelkolep�j��m byl pucflek v d�l�n� paniky. Płi bombardov�n� pozic srdce mu padalo do kalhot. Nal�zal se v tu dobu se svżmi a sv�ho p�na zavazadly v nejbezpeŁn�j�� blind�śi a ukrżval hlavu pod deku, aby ho gran�t nena�el, a nem�l jin�ho pł�n�, neś aby jeho p�n byl ran�n a on se dostal s n�m do tżlu, do z�zem�, hodn� hluboko.
Paniku p�stoval soustavn� s jistżm tajnłstk�łstv�m. "Mn� se zd�, śe skl�daj� telefon," sd�loval dłv�rn� po �varmech. A byl ��astnż, kdyś mohl ł�ct: "Uś ho slośili."
Nikdo tak r�d neustupoval jako on. V tom okamśiku zapom�nal, śe svi�t� mu nad hlavou gran�ty a �rapnely, a prob�ral se neśnavn� se zavazadly ke �t�bu, kde st�lo vozatajstvo. M�l r�d rakouskż tr�n a neobyŁejn� r�d se vozil. Pouś�val v nejhor��ch pł�padech i sanitn�ch dvoukolek. Kdyś musel j�t p�ky, d�lal dojem nejzniŁen�j��ho Łlov�ka. V takov�m pł�pad� nechal zavazadla sv�ho p�na v z�kopech a t�hl jen svłj majetek.
Stal-li se takovż pł�pad, śe se dłstojn�k zachr�nil śt�kem płed zajet�m a on tam złstal, neopomenul dłstojnickż sluha v ś�dn�m pł�pad� od vl�knout do zajet� i zavazadla sv�ho p�na. Ona 209 płe�la v jeho majetek, na kter�m lp�l s celou du��.
Vid�l jsem jednoho zajat�ho dłstojnick�ho sluhu, kterż od Dubna �el s druhżmi p�ky aś do D�rnice za Kyjevem. M�l s sebou krom� sv�ho bafochu a batochu sv�ho dłstojn�ka, kterż płed zajet�m utekl, je�t� p�t ruŁn�ch kufł�kł rłzn�ho tvaru, dv� pokrżvky a pol�t�ł, krom� n�jak�ho zavazadla, kter� nesl na hlav�. St�śoval si, śe mu koz�ci dva kufry ukradli.
Nikdy nezapomenu toho Łlov�ka, kterż se tak mołil s t�m celou Ukrajinou. Byl to śivż �pedit�rskż vłz a nemohu si vysv�tlit, jak to mohl un�st a t�hnout kolik set kilometrł a potom jeti s t�m aś do Ta�kentu, opatrovat to a umł�t na svżch zavazadlech na skvrnitż tyf v zajateck�m t�bołe.
Dnes jsou dłstojniŁt� sluhov� roztrou�eni po cel� na�� republice a vypravuj� o svżch hrdinnżch skutc�ch. Oni �turmovali Sokal, Dubno, Ni�, Piavu. Kaśdż z nich je Napoleonem: "Pov�dal jsem na�emu obrstovi, aby telefonoval do �t�bu, śe uś to młśe zaŁ�t "
Pov�t�in� byli reakcion�łi a muśstvo je nen�vid�lo. N�kteł� don�eli a bylo pro n� zvl�tn�m pot�en�m, kdyś se mohli d�vat, jak n�koho uvazuj�.
Vyvinuli se ve zvl�tn� kastu. Jich sobectv� neznalo mez�.
3
NadporuŁ�k Luk� byl typem aktivn�ho dłstojn�ka zch�tral� rakousk� monarchie. Kadetka vychovala z n�ho obojśiveln�ka. Mluvil n�mecky ve spoleŁnosti, psal n�mecky, Łetl Łesk� kn�śky, a kdyś vyuŁoval ve �kole jednoroŁn�ch dobrovoln�kł, samżch �echł, ł�kal jim dłv�rn�: "Bulme �e�i, ale nemus� o tom nikdo v�d�t. J� jsem taky �ech."
Povaśoval Łe�stv� za jakousi tajnou organizaci, kter� je l�pe zdaleka se vyhnout.
Jinak byl hodnż Łlov�k a neb�l se svżch płedstavenżch a peŁoval o svou rotu na man�vrech, jak se slu�� a patł�. Na�el vśdy pro ni pohodln� rozm�st�n� po stodol�ch a Łasto dal ze sv� skromn� g�śe svżm voj�kłm vyvalit sud piva.
M�l r�d na pochodu, kdyś zp�vali voj�ci p�sniŁky. Museli zp�vat, i kdyś �li na cviŁen�, i ze cviŁen�. A jda vedle sv� roty, zp�val s nimi:
A kdyś bylo v płlnoci,
voves z pytle vyskoŁ�
śumtarij� bum!
T�il se oblib� voj�kł, pon�vadś byl neobyŁejn� spravedlivżm a nem�l ve zvyku n�koho tżrat.
�arśe se płed n�m tł�sly a z nejsurov�j��ho �ikovatele ud�lal za m�s�c prav�ho ber�nka.
Um�l pravda kłiŁet, ale nikdy nenad�val. Pouś�val vybranżch slov a v�t. "Vid�te," ł�kal, "opravdu nerad v�s trest�m, hochu, ale nemohu si pomoci, pon�vadś na discipl�n� z�leś� schopnost vojska, zdatnost, a bez discipl�ny arm�da je tłtinou v�trem se kl�t�c�. Jestli vy nem�te v poł�dku svłj mundśr a knofl�ky nejsou dobłe płi�ity a sch�z�, je vid�t, śe zapom�n�te na sv� povinnosti, kter� m�te k arm�d�. Młśe bżt, śe zd� se v�m to nepochopitelnżm, proŁ m�te bżt zavłen kvłli tomu, śe v�m vŁera płi płehl�dce sch�zel jeden knofl�k na blłze, takov� malink�, nepatrn� v�c, kter� v civilu se śpln� płehl�dne. A vid�te, śe takov� zanedb�n� va�eho zevn�j�ku na vojn� mus� m�t vz�p�t� trest. A proŁ? Zde nejde o to, śe v�m sch�z� jeden knofl�k, ale o to, śe mus�te si zvyknout na poł�dek. Dnes si nepłi�ijete knofl�k a zaŁ�n�te lajdaŁit. Z�tra uś se v�m bude zd�t obt�śnżm rozebrat flintu a vyŁistit ji, poz�tł� zapomenete n�kde v hospod� bajonet a nakonec usnete na postu, pon�vadś jste zaŁal s t�m ne��astnżm knofl�kem ś�t śivot lajd�ka. Tak je to, hochu, a proto v�s trest�m, abych v�s vyvaroval je�t� hor��mu trestu, za v�ci, kter� byste mohl prov�st, zapom�naje pomalu, ale jist� na sv� povinnosti. Zav�r�m v�s na p�t dn� a płeji si, abyste o chlebu i vod� płemż�lel o tom, śe trest nen� mstou, ale pouze prostłedkem vżchovnżm, sleduj�c�m n�pravu a polep�en� trestan�ho voj�ka."
M�l bżt uś d�vno hejtmanem a nepomohla mu jeho opatrnost v n�rodnostn� ot�zce, pon�vadś vłŁi svżm płedstavenżm vystupoval s opravdovou pł�most�, neznaje ve sluśebn�m pom�ru ś�dn�ho podl�z�n�.
To bylo to, co zachoval z povahy sedl�ka na Łesk�m jihu, kde se narodil ve vesnici mezi Łernżmi lesy a rybn�ky.
Jestli vłŁi voj�kłm byl spravedlivżm a netrżznil jich, byl v jeho povaze zvl�tn� rys. Nen�vid�l sv� sluhy, pon�vadś vśdy m�l to �t�st�, śe dostal nejprotivn�j��ho a nejpodlej��ho pucfleka.
Bil je po hub�, pohlavkoval a snaśil se je vychov�vat domluvami i skutky, nepovaśuje je za voj�ky. Z�pasil s nimi beznad�jn� ładu let, stł�dal je neust�le a nakonec si vzdychl: "Op�t jsem dostal podl� hovado:' Sv� vojensk� sluhy povaśoval za niś�� druhy śivoŁi�stva.
NeobyŁejn� r�d m�l zv�łata. M�l harck�ho kan�rka, angorskou koŁku a st�jov�ho pinŁe. V�ichni sluhov�, kter� vystł�dal, nakl�dali s t�mi zv�łaty ne hłłe, neś nadporuŁ�k Luk� nakl�dal se svżmi sluhy, kdyś mu provedli n�jakou podlost.
Kan�rka mołili hladem, jeden sluha angorsk� koŁce vyrazil jedno oko, st�jovż pinŁ byl od nich pr�sk�n na potk�n� a nakonec jeden z płedchłdcł �vejka odvedl chud�ka na Pankr�c k pohodn�mu, kde ho dal utratit, nelituje d�t ze sv� kapsy deset korun. Ozn�mil potom prost� nadporuŁ�kovi, śe mu pes utekl na proch�zce, a druhż den uś ma��roval s rotou na cviŁi�t�.
Kdyś �vejk se płi�el ohl�sit k Luk�ovi, śe nastupuje sluśbu, nadporuŁ�k Luk� zavedl ho do pokoje a łekl k n�mu: "V�s odporuŁil pan poln� kur�t Katz a płeji si, abyste ned�lal jeho odporuŁen� hanbu. M�l jsem jiś tucet sluhł a ś�dnż z nich se u m� neohł�l. Upozor�uji v�s, śe jsem pł�snż a śe stra�n� trest�m kaśdou podlost a kaśdou leś. Płeji si, abyste mluvil vśdy pravdu a vykon�val bez rept�n� v�echny m� rozkazy. Jestli łeknu: ,SkoŁte do ohn�,` tak do toho ohn� mus�te skoŁit, i kdyby se v�m necht�lo. Kam to kouk�te?"
�vejk se z�jmem d�val se na stranu na ze�, kde visela klec s kan�rkem, a nyn�, up�raje sv� dobr�ck� oŁi na nadporuŁ�ka, odpov�d�l milżm, dobr�ckżm tónem: "Poslu�n� hl�s�m, pane nadporuŁ�ku, śe je tam harckż kan�r."
A płeru�iv tak proud łeŁi nadporuŁ�ka, �vejk st�l po vojensku, a ani nemrkaje, d�val se mu pł�mo do oŁ�.
NadporuŁ�k cht�l ł�ci n�co ostr�ho, ale pozoruje nevinnż vżraz �vejkova obliŁeje, łekl jedin�: "Pan poln� kur�t v�s rekomandoval jako ohromn�ho pitomce a mysl�m, śe se nemżlil."
"Poslu�n� hl�s�m, pane nadporuŁ�ku, śe se opravdu pan poln� kur�t nemżlil. Kdyś jsem slouśil aktivn�, byl jsem superarbitrov�n pro blbost, a je�t� k tomu notorickou. Od regimentu n�s kvłli tomu pustili dva, m� a je�t� jednoho pana hejtmana von Kaunitz. Ten, s dovolen�m, pane nadporuŁ�ku, kdyś �el po ulici, tak se souŁasn� poł�d dloubal prstem lev� ruky v levej nosn� d�łe a druhou rukou v pravż d�rce, a kdyś �el s n�mi na cviŁen�, tak n�s vśdy postavil jako pł� def�l�rungu a ł�kal: ,Voj�ci, �h, pamatujte si, �h, śe je dneska stłeda, pon�vadś zejtra bude Łtvrtek, �h.` "
NadporuŁ�k Luk� pokrŁil rameny jako Łlov�k, kterż nev� a nenal�z� ihned slov k vyj�dłen� urŁit� my�lenky.
Pro�el se ode dveł� k protilehl�mu oknu kolem �vejka a zas nazp�t, płiŁemś �vejk podle toho, kde se pr�v� nadporuŁ�k nal�zal, d�lal rechts�aut a links�aut s takovżm dłrazn� nevinnżm obliŁejem, śe nadporuŁ�k sklopil oŁi, a d�vaje se na koberec, łekl n�co, co bylo beze v�� spojitosti se �vejkovou pozn�mkou o pitom�m hejtmanovi: "Ano, u m� mus� bżt poł�dek, Łistota a nesm� se mn� lh�t. Miluji poctivost. Nen�vid�m leś a trest�m ji bez milosti, rozum�te mi dobłe?"
"Poslu�n� hl�s�m, pane nadporuŁ�ku, śe rozum�m. Nen� nic hor��ho, neś kdyś Łlov�k lśe. Jak se zaŁne zapl�tat, tak je ztracenej. V jednż vesnici za Pelhłimovem byl n�jakż uŁitel Marek a ten chodil za dcerou hajnżho �pery, a ten mu dal vzk�zat, śe jestli se bude s holkou sch�zet v lese, śe mu, kdyś ho potk�, pust� do zadnice z ruŁnice �t�tiny se sol�. UŁitel mu dal vzk�zat, śe to nen� pravda, ale jednou zas, kdyś se s holkou m�l sej�t, tak ho ten hajnej natrefil a uś cht�l na n�m ud�lat tu voperaci, ale on se vymlouval, śe prej sb�r� kv�tinky, potom zas, śe �el chytat n�jakż brouky, a zapl�tal se Ł�m d�l t�m v�c, aś nakonec vodpł�s�hnul, jak byl cele] ulekanej, śe �el kl�st voka na zaj�ce. Tak ho milej hajnej spakoval a vodved na Łetnickou stanici, vodtamtud to �lo k soudu a uŁitel by byl bżval m�lem zavłenej. Kdyby byl łek holou pravdu, tak dostal pouze ty �t�tiny se sol�. J� jsem toho m�n�n�, śe je vśdycky nejlep�� se płiznat, bżt votevłenej, a kdyś uś n�co provedu, płij�t a ł�ct: ,Poslu�n� hl�s�m, śe jsem proved tohle a tohle: A co se tżk� tż poctivosti, je to vśdycky moc hezk� v�c, pon�vadś s n� Łlov�k vśdycky nejd�l dojde. Jako kdyś jsou ty z�vody v chłzi. Jak zaŁne fixlovat a b�śet, uś je distancovanej. To se stalo mżmu bratranci. Poct�vej Łlov�k je v�ude v�śenej, ct�nej, spokojenej s�m sebou a c�t� se jako znovuzrozenej, kdyś jde leśet a młśe ł�ct: ,Dneska jsem byl zase poct�vej.` "
Mezi tou łeŁ� nadporuŁ�k Luk� sed�l jiś dlouho na śidli, d�vaje se �vejkovi na boty, a myslil si: "Młj bośe, vśdy� i j� Łasto stejn� mluv�m takov� blbosti a rozd�l je jen ve form�, kterou to pod�v�m."
Nicm�n�, necht�je ztratit svou autoritu, łekl, kdyś �vejk skonŁil:
"U m� mus�te si Łistit boty, m�t svou uniformu v poł�dku, knofl�ky spr�vn� płi�it� a mus�te d�lat dojem voj�ka, a ne n�jak�ho civiln�ho otrapy. Jest to zvl�tn�, śe vy neum�te se ś�dnż drśet vojensky. Jen jeden m�l ze v�ech t�ch mżch sluhł bojovn� vzezłen�, a nakonec mn� ukradl par�dn� uniformu a prodal ji v �idech."
ZamlŁel se a pokraŁoval, vysv�tluje �vejkovi v�echny jeho povinnosti, płiŁemś neopomenul kl�st hlavn� dłraz na to, śe mus� bżt v�rnż, nikde nic nemluvit, co se doma d�je.
"Ke mn� chod� d�my na n�v�t�vu," podotkl, "n�kdy zde n�kter� ostane płes noc, kdyś r�no nem�m sluśbu. V takov�m pł�pad� nos�te n�m k�vu do postele, kdyś zazvon�m, rozum�te?"
"Poslu�n� hl�s�m, śe rozum�m, pane obrlajtnant, kdybych płi�el znenad�n� k posteli, tak by to mohlo bżt tłebas n�kterż d�m� nepł�jemnż. J� jsem si jednou płived jednu sleŁnu domł a moje posluhovaŁka' n�m płinesla, pr�v� kdyś jsme se n�ramn� dobłe bavili, k�vu do postele. Lekla se a polila mn� cel� z�da a je�t� łekla: ,Dej p�nbłh dobrżtro.' J� v�m, co se slu�� a patł�, kdyś n�kde sp� d�ma."
"Dobłe, �vejku, vłŁi d�m�m mus�me zachov�vat vśdy neobyŁejnż takt; ` łekl nadporuŁ�k, kterż dost�val lep�� n�ladu, pon�vadś łeŁ płe�la na płedm�t, kterż vypl�oval u n�ho pr�zdnż Łas mezi kas�rnami, cviŁi�t�m a kartami.
�eny byly du�� jeho bytu. Ony stvołily mu domov. Bylo jich n�kolik tuctł a mnoh� z nich snaśily se po dobu sv�ho pobytu vyzdobit jeho byt rłznżmi tretkami.
Jedna pan� kav�rn�kov�, kter� śila u n�ho celżch Łtrn�ct dn�, neś si pro ni pan manśel płijel, vy�ila mu roztomilż płehoz na stłl, opatłila mu v�echno spodn� pr�dlo monogramy a byla by snad dokonŁila vy��v�n� n�st�nn�ho koberce, kdyby byl manśel nezniŁil tu idylu.
Jedna d�ma, pro kterou za tłi ned�le płijeli rodiŁe, cht�la ud�lat z jeho lośnice d�mskż budo�r, a rozestavila v�ude rłzn� tit�rnosti, v�ziŁky a pov�sila mu nad postel obr�zek and�la str�śce.
Ze v�ech koutł lośnice i j�delny vycitovala se śensk� ruka, kter� vnikla i do kuchyn�, kde bylo mośno vid�t nejrozmanit�j�� kuchy�sk� n�ład� a n�Łin�, velkolepż to dar jedn� zamilovan� pan� tov�rnice, kter� płivezla s sebou krom� sv� v�n� łezac� pł�stroj na ve�kerou kuchy�skou zeleninu a zel�, pł�stroj na strouh�n� śemliŁky, tłen� jater, kastroly, pek�Łe, p�nve, vałeŁky a błhv� co je�t�.
Ode�la v�ak za tżden, pon�vadś nemohla se sm�łit s my�lenkou, śe m� nadporuŁ�k krom� n� je�t� asi kolem dvaceti jinżch milenek, coś zanechalo jist� stopy ve vżkonnosti u�lechtil�ho samce v uniform�.
NadporuŁ�k Luk� vedl t�ś ob��rnou korespondenci, m�l album svżch milenek a sb�rku rłznżch relikvi�, pon�vadś posledn� dva roky jevil sklon k feti�ismu. Tak m�l n�kolik rłznżch podvazkł d�mskżch, Łtyry roztomil� d�msk� kalhotky s vy��v�n�m a tłi prłzraŁn� jemn�, tenk� d�msk� ko�ilky, batistov� ��teŁky, dokonce jednu �n�rovaŁku a n�kolik punŁo�ek.
"M�m dnes sluśbu," łekl, "płijdu aś v noci, opatrujte v�echno a uve�te v poł�dek byt. Posledn� sluha pro svou niŁemnost odjel dnes s mar�kou na pozici."
Ud�liv je�t� rozkazy tżkaj�c� se kan�rka a angorsk� koŁky, ode�el, neopomenuv je�t� ve dveł�ch prohodit n�kolik slov o poctivosti a poł�dku.
Po jeho odchodu uvedl �vejk v byt� v�e v nejlep�� poł�dek, takśe kdyś se nadporuŁ�k Luk� v noci vr�til domł, mohl mu �vejk hl�sit:
"Poslu�n� hl�s�m, pane obrlajtnant, śe je v�e v poł�dku, jedin� koŁka d�lala neplechu a seśrala va�eho kan�ra."
"Jak to?" zahłm�l nadporuŁ�k.
"Poslu�n� hl�s�m, pane obrlajtnant, takto: J� jsem v�d�l, śe koŁky nemaj� kan�rky r�dy a śe jim ubliśujou. Tak jsem je cht�l dohromady sezn�mit a popł�pad�, kdyby ta bestie cht�la n�co podniknout, napr�it j� kośich, aby na to do smrti nezapomn�la, jak se m� chovat ke kan�rkovi, pon�vadś m�m velice r�d zv�łata. U n�s v dom� je jeden klobouŁn�k a ten tak vycviŁil koŁku, śe mu seśrala dł�v tłi kan�ry a te� ani jednoho a młśe ten kan�r si tłebas na ni sednout. Tak jsem to cht�l taky zkusit a vyt�hl jsem kan�rka z klece a dal j� ho voŁichat, a vona, vopice, neśli jsem se vzpamatoval, ukousla mu hlavu. J� jsem vopravdu takovou sprostotu vod n� neŁekal. Kdyby to byl, pane obrlajtnant, vrabec, je�t� bych nic nełek, ale takovej p�knej kan�rek, harckej. A jak ho dychtiv� śrala i s p�ł�m a vrn�la płitom vod samż radosti. Voni prż koŁky nejsou hudebn� vzd�lanż a nemohou vyst�t, kdyś kan�rek zp�v�, pon�vadś tomu ty bestie nerozum�j�. J� jsem tż koŁce vynadal, ale błh m� chra�, nic jsem j� neud�lal a Łekal na v�s, aś jak rozhodnete, co se j� m� st�t za to, potvołe pra�ivż."
Vypravuje toto, d�val se �vejk tak upł�mn� nadporuŁ�kovi do oŁ�, śe tżś, płistoupiv zprvu k n�mu s jistżm surovżm śmyslem, odstoupil od n�ho, sedl si na śidli a ot�zal se:
"Posly�te, �vejku, jste opravdu takov� boś� hovado?"
"Poslu�n� hl�s�m, pane obrlajtnant," odv�til slavnostn� �vejk, "jsem! - VodmaliŁka m�m takovou smłlu. Vśdycky chci n�co vopravit, ud�lat dobłe, a nikdy nic z toho nevyjde neś n�jak� nepł�jemnost pro mne i pro vokol�. J� jsem vopravdu cht�l ty dva sezn�mit, aby si rozum�li, a nemłśu za to, śe vona ho seśrala a śe bylo po zn�mosti. V dom� U �tupartł seśrala płed l�ty koŁka dokonce papou�ka, pon�vadś se j� posm�val a m�oukal po n�. Voni ale maj� koŁky tuhej śivot. Jestli poruŁ�te, pane obrlajtnant, abych ji vodpravil, tak ji budu muset trhnout mezi dvełmi, jinak nedod�l�."
A �vejk s nejnevinn�j�� tv�ł� a milżm dobr�ckżm śsm�vem vylośil nadporuŁ�ku, jak se popravuj� koŁky, coś by dle obsahu płivedlo jist� spolek proti tżr�n� zv�łat do bl�zince.
Jevil płi tom odborn� znalosti, śe nadporuŁ�k Luk�, zapom�naje na svłj hn�v, se ot�zal:
"Vy um�te zach�zet se zv�łaty? M�te cit a l�sku ke zv�łatłm?"
"J� m�m nejrad�i psy," łekl �vejk, "pon�vadś je to vżnosnej obchod pro toho, kdo je um� prod�vat. J� to nedoved, pon�vadś jsem byl vśdycky poctivej; ale je�t� płeci lidi chodili na mne, śe prej jsem jim prodal chc�p�ka m�sto Łistokrevnżho a zdravżho psa, jako by v�ichni psi museli bejt Łistokrevn� a zdrav�. A kaśdej hned cht�l rodokmen, tak jsem si musel d�t rodokmeny natisknout a d�lat z n�jakżho ko��łskżho voł�ka, kerej se narodil v ciheln�, nejŁistokrevn�j�iho �lechtice z bavorskżho psince Armin von Barheim. A vopravdu, lidi hned byli r�di, śe to tak dobłe dopadlo, śe maj� doma Łistokrevnż zv�łe, a śe jsem jim moh nab�dnout tłebas vr�ovickżho �pice za jezevŁ�ka, a voni se jen divili, proŁ takovej vz�cnej pes, kerej je aś z N�mecka, je chlupatej a nem� kłivż nohy. To se tak d�l� ve v�ech psinc�ch, to byste, pane obrlajtnant, teprve koukal na podvody s t�mi rodokmeny, jakż se d�laj� ve velkżch psinc�ch. Psł, kerej by vo sob� moh ł�ct: ,J� jsem Łistokrevn� potvora,` je vopravdu m�lo. Bud se mu zapomn�la m�ma s n�jakou vobludou, nebo jeho babiŁka, nebo m�l t�ch tat�nkł v�c a vod kaśdżho n�co zd�dil. Po tom u�i, vod toho vocas, vod jinżho zas chlupy na drśce, vod tłet�ho Łum�k, vod Łtvrtżho pajdavż nohy a vod p�tżho velikost, a kdyś m�l takovejch t�tł dvan�ct, tak si młśete, pane obrlajtnant, pomyslit, jak takovej pes vypad�. J� jsem jednou koupil takovżho psa balab�na, von byl po t�ch svżch t�tech tak vo�klivej, śe v�ichni psi se mu vyhżbali, a j� ho koupil z l�tosti, śe je takovej vopu�t�nej. A von sed�val poł�d doma v koutku, bejval takovej smutnej, aś jsem ho musel prodat za st�jovżho pinŁe. Nejv�c mn� dalo pr�ce ho płebarvit, aby m�l barvu pepł a słl. Tak se dostal se svżm p�nem aś na Moravu a vod tż doby jsem ho nevid�l."
NadporuŁ�ka poŁal velice zaj�mat tento kynologickż vżklad, a tak mohl �vejk bez płek�śky pokraŁovat:
"Psi si sami nemłśou barvit vlasy, jako to d�laj� d�my, vo to se mus� vśdycky postarat ten, kdo je chce prodat. Kdyś je pes takovej stałec, śe je cele] �edivej, a vy ho chcete prodat za roŁn� �t�n�, nebo ho dokonce vyd�v�te, d�deŁka, za dev�tim�s�Łn�ho, tak koup�te tłaskavż stł�bro, rozpust�te a namalujete ho naŁerno, śe vypad� jako novej. Aby nabyl s�ly, tak ho krm�te jako kon� utrejchem a zuby mu vyŁist�te �mirglpap�rem, takovżm, co se s n�m Łist�ji rezavż nośe. A płedt�m, neś ho vedete prodat n�jakżmu kupci, tak mu do drśky nalejete slivovici, aby se ten pes trochu vośral, a on je hned Łilej, veselej, �t�k� radostn� a kamar�d� se s kaśdżm jako vopilej radn�. Ale hlavn� co je, to je to: do lid� se, pane obrlajtnant, mus� mluvit, tak dlouho mluvit, aś je kupec z toho śpln� tumpachovej. Jestli si n�kdo chce od v�s koupit ratl�Łka a vy nem�te nic jinżho doma neś n�jakżho loveckżho psa, tak mus�te um�t toho Łlov�ka płemluvit, śe si m�sto ratl�Łka odvede s sebou toho loveckżho, a jestli n�hodou m�te doma jen ratl�Łka a n�kdo si płijde koupit zlou n�meckou dogu na hl�d�n�, tak ho mus�te tak zblbnout, śe si vodnese v kapse toho trpasliŁ�ho ratl�Łka m�sto dogy. Kdyś jsem j� kdysi obchodoval se zv�łaty, tak płi�la jedna d�ma, śe prż j� ulet�l papou�ek na zahradu a śe si tam pr�v� n�jac� chlapeŁkov� hr�li płed vilou na Indi�ny a śe j� ho chytili a vytrhali mu v�echna p�ra z vocasu a vokr�lili se jimi jako policajti. A ten papou�ek śe se z tż hanby, śe je bezocasż, roznemoh a zv�rol�kał śe ho n�jakejma pr�kama dorazil. Chce si tedy koupit novżho papou�ka, n�jakżho slu�nżho, ś�dnżho sprostżho, kerej um� jen nad�vat. Co jsem si m�l poŁ�t, kdyś jsem ś�dnżho papou�ka doma nem�l a vo ś�dnżm nev�d�l. M�l jsem doma jen zlżho buldoga, śpln� slepżho. Tak jsem, pane obrlajtnant, musel do tż pan� mluvit od Łtył hodin odpłldne aś do sedmi hodin veŁer, neś koupila m�sto papou�ka toho slepżho buldoga. To bylo hor�� neś n�jak� diplomatick� situace, a kdyś vodch�zela, tak jsem łek: ,A� mu jen kluci zkusej� taky vytrhnout vocas,` a v�c jsem s tou pan� nemluvil, pon�vadś se musela kvłli tomu buldogovi vyst�hovat z Prahy, pon�vadś pokousal celej dłm. V�ł�te, pane obrlajtnant, śe je to velice t�śkż, dostat poł�dnż zv�łe?"
"J� m�m velice r�d psy," łekl nadporuŁ�k, "n�kteł� moji kamar�di, kteł� jsou na front�, maj� s sebou psy a psali mn�, śe jim ta v�lka ve spoleŁnosti takov�ho v�rn�ho a oddan�ho zv�łete velice dobłe ub�h�. Vy zn�te tedy dobłe v�echny druhy psł a douf�m, śe kdybych m�l psa, śe byste ho ł�dn� o�etłoval. Jakż druh podle va�eho m�n�n� je nejlep��? Mysl�m totiś psa jako spoleŁn�ka. M�l jsem jednou st�jov�ho pinŁe, ale nev�m..."
"Podle mżho m�n�n�, pane obrlajtnant, je st�jovż pinŁ velice milż pes. Kaśdżmu se pravda nel�b�, pon�vadś m� �t�tiny a takovż tvrdż vousy na tlam�, śe vypad� jako propu�t�nej trestanec. Je tak vo�klivej, aś je kr�snej, a płitom je chytrej. Kam se na n�j hrabe takovej pitomej bernardżn. Je je�t� chytłej�� neś foxteri�r. J� jsem znal jednoho..."
NadporuŁ�k Luk� pod�val se na hodinky a płeru�il �vejkłv rozhovor:
"Uś je pozd�, mus�m se j�t vyspat. Z�tra m�m op�t sluśbu, tak młśete celż den v�novat tomu, abyste na�el n�jak�ho st�jov�ho pinŁe."
�el spat a �vejk v kuchyni lehl si na pohovku a Łetl je�t� noviny, kter� nadporuŁ�k s sebou płinesl z kas�ren.
"Tak vida," łekl pro sebe �vejk, sleduje se z�jmem płehled denn�ch ud�lost�, "sult�n vyznamenal c�sałe Vil�ma v�leŁnou medali�, a j� nem�m dosud ani malou stł�brnou."
Zamyslil se a vyskoŁil: "M�lem byl bych zapomn�l..."
�vejk �el do pokoje k nadporuŁ�kovi, kterż jiś tvrd� usnul, a vzbudil ho:
"Poslu�n� hl�s�m, pane obrlajtnant, śe nem�m ś�dnż rozkaz stran tż koŁky."
A rozespalż nadporuŁ�k v polosn�n� płevr�til se na druhou stranu a zabruŁel: "Tłi dny kas�rn�ka!" a spal d�l.
�vejk ti�e ode�el z pokoje, vyt�hl ne��astnou koŁku zpod pohovky a łekl k n�: "M� tłi dny kas�rn�ka, abtreten!"
A angorsk� koŁka si op�t vlezla pod pohovku.
4
�vejk se pr�v� chystal, śe se płjde poohl�dnout po n�jak�m st�jov�m pinŁi, kdyś mlad� d�ma zazvonila a pł�la si mluvit s nadporuŁ�kem Luk�em. Vedle n� leśely dva t�śk� kufry a �vejk zahl�dl je�t� na schodech Łepici posluhy sch�zej�c�ho ze schodł.
"Nen� doma," łekl tvrd� �vejk, ale mlad� d�ma byla j�ś v płeds�ni a kategoricky płik�zala �vejkovi: "Odneste kufry do pokoje!"
"Bez svolen� pana nadporuŁ�ka to nejde," łekl �vejk, "pan nadporuŁ�k płik�zal, śe nikdy nem�m nic bez n�ho d�lat."
"Vy jste se zbl�znil," zvolala mlad� d�ma, "j� jsem płijela k panu nadporuŁ�kovi na n�v�t�vu."
"O tom mn� nen� docela nic zn�mo," odpov�d�l �vejk, "pan nadporuŁ�k je ve sluśb�, vr�t� se aś v noci a j� dostal rozkaz naj�t st�jov�ho pinŁe. Vo ś�dnżch kufrech a vo ś�dnż d�m� nic nev�m. Te� zavłu byt, tak bych prosil, abyste laskav� vode�la. Mn� nen� nic vozn�menżho a ś�dnou ciz� osobu, kterou nezn�m, zde nemłśu nechat v byt�. Jako jednou u n�s v ulici u cukr�łe B�lŁickżho nechali jednoho Łlov�ka, a on si votevłel �atn�k a utek. - J� t�m nemysl�m nic zlżho o v�s," pokraŁoval �vejk, kdyś vid�l, śe mlad� d�ma se tv�ł� zoufale a pl�Łe, "ale rozhodn� zde nemłśete złstat, to płece uzn�te, pon�vadś celej byt je mn� sv�łenej a j� jsem za kaśdou maliŁkost zodpov�dnej. Proto v�s je�t� jednou ś�d�m velice laskav�, abyste se zbyteŁn� nenam�hala. Dokud nedostanu rozkaz od pana nadporuŁ�ka, nezn�m bratra. Je mi opravdu l�to, śe mus�m s v�mi takhle mluvit, ale na vojn� mus� bżt poł�dek."
Mezit�m se mlad� d�ma trochu vzpamatovala. Vyt�hla z kabelky nav�t�venku, napsala n�kolik ł�dkł tuśkou, vlośila do roztomil� mal� ob�lky a łekla st�sn�n�: "Doneste to panu nadporuŁ�kovi, j� zde zat�m poŁk�m na odpov��. Zde m�te p�t korun od cesty."
"Z toho nekouk� nic," odpov�d�l �vejk; uraśen neśstupnost� nenad�l�ho hosta, "nechte si t�ch p�t korun, jsou zde na śidli, a jestli chcete, poj�te s sebou ke kas�rn�m, poŁkejte na mne, j� to va�e psan�Łko odevzd�m a płinesu odpov��. Ale abyste zat�m zde Łekala, to rozhodn� nejde."
Po t�ch slovech vt�hl kufry do płeds�n�, a rachot� kl�Łi jako n�jakż z�meckż kl�Łn�k, łekl vżznamn� u dveł�: "Zav�r�me."
Mlad� d�ma beznad�jn� vy�la na chodbu, �vejk zavłel dvełe a �el napłed. N�v�tevnice capala jako pejsek za n�m a dohonila ho, aś kdyś �vejk si za�el kupovat cigarety do trafiky.
�la nyn� vedle n�ho a snaśila se nav�zat rozhovor:
"Odevzd�te to jist�?"
"Odevzd�m, kdyś jsem łek."
"A najdete pana nadporuŁ�ka?"
"To nev�m."
�li op�t vedle sebe mlŁky, aś za hodnou chv�li jeho spoleŁnice op�t zaŁala hovołit:
"Mysl�te tedy, śe pana nadporuŁ�ka nenajdete?"
"To nemysl�m."
"A kde mysl�te śe by mohl bżt?"
"To nev�m."
T�m byl na hodnou chv�li rozhovor płetrśen, aś op�t bylo v n�m pokraŁov�no ot�zkou mlad� d�my: "Neztratil jste to psan�?"
"Doposud jsem ho neztratil."
"Tedy ho jist� odevzd�te panu nadporuŁ�kovi?"
"Ano."
"A najdete ho?"
"Uś jsem łek, śe nev�m," odpov�d�l �vejk, "to se div�m, jak młśou bżt lidi tak zv�dav� a neust�le se pt�t na jednu v�c. To je, jako kdybych j� na ulici kaśdżho druhżho zastavil a ptal se ho, kolik�tżho je."
T�m byl nadobro ukonŁen pokus dohovołit se se �vejkem a dal�� cesta do kas�ren �la v naprost�m mlŁen�. Jedin� kdyś jiś st�li u kas�ren, �vejk vyzval mladou d�mu, aby poŁkala, a dal se do hovoru s voj�ky ve vratech o vojn�, z Łehoś musela m�t mlad� d�ma n�ramnou radost, pon�vadś chodila nervózn� po chodn�ku a tv�łila se velice ne��astn�, kdyś vid�la, śe �vejk pokraŁuje ve svżch vżkladech s tak hloupżm vżrazem, jakż bylo mośno vid�t t�ś na fotografii uvełejn�n� v t� dob� v Kronice sv�tov� v�lky: "Rakouskż n�sledn�k trłnu rozmlouv� se dv�ma letci sestłeliv��mi ruskż aeropl�n."
�vejk posadil se na lavici ve vratech a vykl�dal, śe v bitevn� front� karpatsk� se śtoky vojska ztroskotaly, na druh� stran� v�ak śe velitel Płemy�lu gener�l Kusmanek płijel do Kyjeva a śe za n�mi złstalo v Srbsku jeden�ct op�rnżch bodł a śe Srbov� dlouho nevydrś� ut�kat za na�imi voj�ky.
Potom pustil se do kritiky jednotlivżch zn�mżch bojł a objevil novou �pan�lskou vesnici, śe ze v�ech stran obklopenż odd�l mus� se vzd�t.
Kdyś se dost nahovołil, uznal za vhodn� vyj�t ven a zoufal� d�m� ł�ci, śe hned płijde, aby nikam neodch�zela, a �el nahoru do kancel�łe, kde na�el nadporuŁ�ka Luk�e, kterż pr�v� jednomu poruŁ�kovi lu�til n�jak� sch�ma z�kopł a vytżkal mu, śe neum� kreslit a nem� o geometrii ani pon�t�. "Vid�te, takhle se to m� nakreslit. M�me-li k dan� pł�mce narżsovat pł�mku kolmou, mus�me narżsovati takovou, kter� s n� tvoł� pravż śhel. Rozum�te? V takov�m pł�pad� povedete z�kopy spr�vn� a nepovedete je k nepł�teli. Złstanete od n�ho �est set metrł. Ale jak vy jste to kreslil, vrazil byste na�i pozici do nepł�telsk� linie a st�l byste se svżmi z�kopy kolmo nad nepł�telem, a vy potłebujete śhel vypouklż. To je płece tak jednoduch�, nen�-liś pravda?"
A poruŁ�k v z�loze, v civilu pokladn�k n�jak� banky, st�l nad t�mi pl�ny celż zoufalż, nerozum�l niŁemu a opravdu si oddychl, kdyś �vejk płistoupil k nadporuŁ�kovi:
"Poslu�n� hl�s�m, pane nadporuŁ�ku, śe n�jak� d�ma v�m pos�l� toto psan� a Łek� na odpov��." Płitom vżznamn� a dłv�rn� mrkal.
Co płeŁetl, neud�lalo na nadporuŁ�ka pł�znivż dojem:
Lieber Heinrich! Mein Mann verfolgt mich. Ich
mu� unbedingt bei Dir ein paar Tage gastieren.
Dein Bursch ist ein gro�es Mistvieh. Ich bin ungl�cklich.
Deine Katy
NadporuŁ�k Luk� vzdychl, zavedl �vejka vedle do pr�zdn� kancel�łe, zavłel dvełe a poŁal chodit mezi stoly. Kdyś se koneŁn� zastavil u �vejka, łekl: "Ta d�ma p�e, śe jste dobytek. Copak jste j� ud�lal?"
"J� j� nic neud�lal, poslu�n� hl�s�m, pane obrlajtnant, j� jsem se choval velice slu�n�, ale vona se cht�la v byt� hned usadit. A pon�vadś jsem nedostal od v�s ś�dnż rozkaz, tak jsem ji v byt� nenechal. Je�t� ke v�emu płijela se dv�ma kufry jako domł."
NadporuŁ�k vzdychl je�t� jednou hlasit�, coś opakoval t�ś �vejk po n�m.
"Cośe?" vykłikl hroziv� nadporuŁ�k.
"Poslu�n� hl�s�m, pane obrlajtnant, śe je to t�śkż pł�pad. Ve Vojt�sk� ulici płed dv�ma l�ty se nast�hovala k jednomu Łaloun�kovi n�jak� sleŁna, a von ji nemoh vypudit z bytu a musel votr�vit ji i sebe sv�tiplynem a bylo po legraci. S śenskżma je vobt�ś. J� do nich vid�m."
"T�śkż pł�pad," opakoval po �vejkovi nadporuŁ�k, a nikdy nełekl takovou holou pravdu. Milż Jindłich byl urŁit� v o�kliv� situaci. Manśelka pron�sledovan� manśelem płijede k n�mu na n�kolik dn� na n�v�t�vu, pr�v� kdyś m� płijeti pan� Mickov� z Tłebon�, aby po tłi dny opakovala to, co mu pravideln� poskytuje kaśd�ho Łtvrtroku, kdyś jede do Prahy d�lat n�kupy. Potom poz�tł� m� płij�t jedna sleŁna. Sl�bila mu urŁit�, śe se d� sv�st, kdyś se celż tżden rozmż�lela, pon�vadś se m� aś za m�s�c vd�vat za jednoho inśenżra.
NadporuŁ�k sed�l nyn� na stole se sklopenou hlavou, mlŁel a płemż�lel, ale nevymyslil si prozat�m niŁeho, neś śe nakonec sedl ke stolu, vzal ob�lku, pap�r a napsal na śłedn� form�t:
Drah� Katy! V sluśb� do 9 hod. veŁer Płijdu
v deset. Pros�m, bys se c�tila u mne jako ve sv�
dom�cnosti. Co se tżk� �vejka, m�ho sluhy, dal
jsem mu jiś rozkazy aby Ti ve v�em vyhov�l.
Tvłj Jindłich
"Toto psan�," łekl nadporuŁ�k, "odevzd�te milostiv� pan�. Płikazuji v�m, abyste se k n� choval uctiv� a taktn� a vypl�oval v�echna jej� pł�n�, kter� v�m mus� bżt rozkazem. Mus�te se chovat galantn� a obsluhovat ji poctiv�. Zde m�te sto korun, kter� mn� vyśŁtujete, nebo� tłebas v�s pro n�co po�le, objedn�te pro ni ob�d, veŁełi a tak d�le. Pak koup�te tłi lahve v�na, krabiŁku memfisek. Tak. V�c prozat�m nic. Młśete j�t a je�t� jednou v�m kladu na srdce, śe mus�te j� ud�lat, co j� vid�te na oŁ�ch."
Mlad� d�ma jiś ztratila v�echnu nad�ji, śe uvid� �vejka, a byla proto velice płekvapena, kdyś uvid�la, śe vych�z� z kas�ren a zam�łuje k n� s dopisem.
Zasalutovav podal j� dopis a hl�sil: "Podle rozkazu pana obrlajtnanta m�m se k v�m, milostiv� pan�, chovat uctiv� a taktn� a obsluhovat v�s poctiv�, ud�lat v�m v�echno, co v�m vid�m na oŁ�ch. M�m v�s nakrmit a koupit pro v�s, co si budete jen pł�t. Dostal jsem na to vod pana obrlajtnanta sto korun, ale z toho mus�m koupit tłi l�hve v�na a krabiŁku memfisek."
Kdyś płeŁetla dopis, vr�tila se j� jej� rezolutnost, kter� se vyj�dłila t�m, śe poruŁila �vejkovi, aby j� obstaral fiakra, a kdyś to bylo vypln�no, rozk�zala mu, aby si sedl k fiakristovi na kozl�k.
Jeli domł. Kdyś byli v byt�, sehr�la roli pan� domu znamenit�. Kufry musel �vejk płen�st do lośnice, koberce vypr�it na dvołe a nepatrn� pavuŁina za zrcadlem uvedla ji do velk�ho hn�vu.
V�echno zd�lo se nasv�dŁovat tomu, śe se chce na hodn� dlouho zakopat na t�to vybojovan� pozici.
�vejk se potil. Kdyś vyklepal koberce, vzpomn�la si, śe se mus� sejmout z�clony a vypr�it. Potom dostal rozkaz umżt okna v pokoji i v kuchyni. Nato poŁala płestavovat n�bytek, coś d�lala velice nervózn�, a kdyś �vejk płetahal to v�echno z kouta do kouta, nel�bilo se j� to a znovu kombinovala a vymż�lela si nov� rozestaven�.
Płevr�tila v�echno v byt� naruby a pomalu se jej� energie v załizov�n� hn�zda poŁala vyb�jet a drancov�n� płest�valo.
Z pr�deln�ku je�t� vy�ala Łist� lośn� pr�dlo, povl�kla pol�t�łe a pełiny sama a bylo vid�t, śe Łinila tak s l�skou k posteli, kterż płedm�t v n� vzbuzoval smysln� chv�n� chł�p�.
Potom poslala �vejka pro ob�d a pro v�no. A neśli płi�el, płevl�kla se v prłzraŁn� matin�, kter� ji Łinilo neobyŁejn� svłdnou a v�bnou.
Płi ob�d� vypila l�hev v�na, vykoułila mnoho memfisek a lehla si do postele, zat�mco �vejk v kuchyni pochutn�val si na komis�rku, kterż nam�Łel do sklenice s n�jakou sladkou kołalkou.
"�vejku," ozvalo se z lośnice, "�vejku!"
�vejk otevłel dvełe a vid�l mladou d�mu v płvabn� pozici na podu�k�ch.
"Poj�te d�l!"
PłikroŁil k posteli a tu ona se zvl�tn�m śsm�vem płem�łila jeho zavalitou postavu a siln� stehna.
Odhrnuj�c jemnou l�tku, kter� halila a skrżvala v�echno, łekla pł�sn�: "Sundejte si boty a kalhoty. Ukaśte..."
Tak se stalo, śe dobrż voj�k �vejk mohl hl�sit nadporuŁ�kovi, kdyś se ten vr�til z kas�ren: "Poslu�n� hl�s�m, pane obrlajtnant, śe jsem vyplnil v�echna pł�n� milostiv� pan� a obslouśil ji poctiv� dle va�eho rozkazu."
"D�kuji v�m, �vejku," łekl nadporuŁ�k, "m�la t�ch pł�n� moc?"
"Asi �est," odpov�d�l �vejk, "te�' sp� jako zabit� od tż j�zdy. Ud�lal jsem j� v�echno, co jsem j� vid�l na oŁ�ch:"
5
Zat�mco masy vojsk, płipnut� na les�ch u Dunajce i R�bu, st�ly pod de�t�m gran�tł a velkokalibrov� d�la roztrh�vala cel� setniny a zasyp�vala je v Karpatech a obzory na v�ech boji�t�ch hołely od poś�rł vesnic i m�st, proś�val nadporuŁ�k Luk� se �vejkem nepł�jemnou idylu s d�mou, kter� utekla sv�mu muśi a d�lala nyn� dom�c� pan�.
NadporuŁ�k Luk�, kdyś ode�la na proch�zku, konal se �vejkem v�leŁnou poradu, jak by se j� zbavil.
"Nejlep�� by bylo, pane obrlajtnant," łekl �vejk, "kdyby ten jej� muś, od kterżho utekla a kterż ji hled�, jak jste ł�kal, śe je v tom psan�, kterż jsem v�m płines, v�d�l o tom, kde je, aby si pro ni płijel. Poslat mu telegram, śe se nal�z� u v�s a śe si ji młśe vyzdvihnout. Ve V�enorech byl minule] rok takovej pł�pad v jednż vile. Ale tenkr�t si ten telegram poslala sama ta śensk� svżmu muśi a ten si pro ni płijel a nafackoval voboum. Voba byli civilisti, ale v tomto pł�pad� si na ofic�ra nebude troufat. Vostatn�, vy nejste docela nic vinnej, pon�vadś jste nikoho nezval, a kdyś utekla, t�k to ud�lala na svou p�st. Uvid�te, śe takovej telegram ud�l� dobrou sluśbu. Jestli i padne p�r facek..."
"On je velice inteligentn�," płeru�il ho nadporuŁ�k Luk�, "j� ho zn�m, on obchoduje s chmelem ve velk�m. Rozhodn� s n�m mus�m mluvit. Telegram po�lu."
Telegram, kterż odeslal, byl velice śseŁnż, obchodn�: "Nyn�j�� adresa va�� choti je..." N�sledovala adresa bytu nadporuŁ�ka Luk�e.
Tak se stalo, śe byla pan� Katy velice nepł�jemn� płekvapena, kdyś se vhrnul do dveł� obchodn�k s chmelem. Vypadal velice roz�afn� a starostliv�, kdyś pan� Katy, neztr�cej�c v tom okamśiku rozvahy, płedstavila oba p�ny: "Młj muś - pan nadporuŁ�k Luk�." Na nic jin�ho nevzpomn�la.
"RaŁte se posadit, pane Wendler," vyb�dl pł�v�tiv� nadporuŁ�k Luk�, vytahuje z kapsy pouzdro s cigaretami, "nen� libo?"
Inteligentn� obchodn�k s chmelem vzal si slu�n� cigaretu, a vypou�t�je z śst kouł, łekl rozv�śn�: "Pojedete brzy na pozici, pane nadporuŁ�ku?"
"Zaś�dal jsem o płelośen� k 91. pluku do Bud�jovic, kam asi pojedu, jakmile budu hotov se �kolou jednoroŁ�kł. Potłebujeme spoustu dłstojn�kł a dnes jest smutnżm zjevem, śe mlad� lid� maj�c� n�rok na pr�vo jednoroŁn�ho dobrovoln�ka nehl�s� se k n�mu. Rad�ji złstane obyŁejnżm infanteristou, neś aby se snaśil st�t se kadetem."
"V�lka po�kodila hodn� obchod s chmelem, ale j� mysl�m, śe nemłśe m�t dlouh�ho trv�n�," poznamenal obchodn�k s chmelem, d�vaje se stł�dav� na svou śenu i nadporuŁ�ka.
"Na�e situace je velice dobr�," łekl nadporuŁ�k Luk�, "dnes jiś nikdo nepochybuje, śe v�lka skonŁ� v�t�zstv�m zbran� centr�ln�ch mocnost�. Francie, Anglie i Rusko jsou pł�li� slab� proti rakousko-turecko-n�meck� śule. Pravda, śe jsme utrp�li nepatrn� neśsp�chy na n�kterżch front�ch. Jakmile v�ak prolom�me ruskou frontu mezi karpatskżm hłbetem a stłedn�m Dunajcem, nen� nijak� pochybnosti, śe bude to znamenat konec v�lky. Stejn� Francouzłm hroz� v nejkrat�� dob� ztr�ta cel� vżchodn� Francie a vtrśen� n�meck�ho vojska do Pał�śe. To je naprosto jist�. Krom� toho na�e man�vry na Srbsku pokraŁuj� velice śsp�n� a odchod na�ich vojsk, kterż jest fakticky jen płesunut�m, vykl�daj� si mnoz� zcela jinak, neś jak toho vyśaduje naprost� chladnokrevnost ve v�lce. Co nejdł�ve uvid�me, śe na�e vypoŁten� man�vry na jiśn�m boji�ti ponesou ovoce. RaŁte se pod�vat..."
NadporuŁ�k Luk� vzal obchodn�ka s chmelem jemn� za rameno a odvedl k map� boji�t�, vis�c� na st�n�, a ukazuje mu jednotliv� body, vykl�dal: "Vżchodn� Beskydy jsou na��m znamenitżm op�rnżm bodem. V karpatskżch śsec�ch, jak vid�te, m�me velkou oporu. Mocnż śder na tuto linii, a nezastav�me se aś v Moskv�. V�lka skonŁ� dł�v, neś se nad�jeme."
"A co Turecko?" ot�zal se obchodn�k s chmelem, uvaśuje płitom, jak zaŁ�t, aby se dostal k j�dru v�ci, pro kterou płijel.
"Turci se drś� dobłe," odpov�d�l nadporuŁ�k, uv�d�je ho op�t ke stolu, "płedseda tureck� sn�movny Hali bej a Ali bej płijeli do V�dn�. Vrchn�m velitelem tureck� arm�dy dardanelsk� jmenov�n mar��lek Liman �lechtic Sanders. Goltz pa�a płijel z Całihradu do Berl�na a na��m c�sałem byli vyznamen�ni Enver pa�a, viceadmir�l Usedom pa�a a gener�l Dśevad pa�a. Pom�rn� hodn� vyznamen�n� za tak kr�tkou dobu."
Sed�li v�ichni chv�li mlŁky proti sob�, aś uznal nadporuŁ�k za vhodn� płeru�it trapnou situaci slovy: "Kdy jste płijel, pane Wendler?"
"Dnes r�no."
"To jsem velice r�d, śe jste mne na�el a zastihl doma, pon�vadś odpłldne jdu vśdy do kas�ren a m�m noŁn� sluśbu. Pon�vadś byt jest vlastn� po celż den pr�zdnż, mohl jsem nab�dnout milostiv� pan� pohostinstv�. Nen� tu nikżm obt�śov�na po dobu sv�ho pobytu v Praze. Ze star� zn�mosti..."
Obchodn�k s chmelem zaka�lal: "Katy je jist� divn� śensk�, pane nadporuŁ�ku, płijm�te młj nejsrdeŁn�j�� d�k za v�echno, co jste pro ni ud�lal. Vzpomene si jeti do Prahy zŁistajasna, śe prż se mus� l�Łit z nervózy, j� jsem na cest�ch, płijedu domł, a dłm pr�zdnż. Katy pryŁ."
Snaśe se d�lat co nejpł�jemn�j�� obliŁej, pohrozil j� prstem, a nucen� se usm�vaje, ot�zal se śeny: "Tys asi patrn� myslela, śe kdyś j� jsem na cest�ch, śe i ty młśe� t�ś cestovat? Ty jsi si ov�em nepomyslila..."
NadporuŁ�k Luk�, vida, śe sp�d rozmluvy zaboŁuje do nepł�jemnost�, odvedl op�t inteligentn�ho obchodn�ka s chmelem k map� boji�t�, a ukazuje na podtrśen� m�sta, łekl: "Zapomn�l jsem v�s upozornit na jednu velice zaj�mavou okolnost. Na tento velikż k jihoz�padu obr�cenż oblouk, kde tvoł� tato skupina hor velik� płedmost�. Sem obr�cena jest ofenz�va spojencł. Uzavłen�m t�to dr�hy, kter� płedmost� spojuje s hlavn� obrannou lini� nepł�tele, mus� bżt płeru�eno spojen� mezi pravżm kł�dlem a severn� arm�dou na Visle. Je v�m to nyn� jasn�?"
Obchodn�k s chmelem odpov�d�l, śe jest mu v�e śpln� jasn�, a ob�vaje se ve sv� taktnosti, aby to, co łekl, nebylo povaśov�no za nar�śku, zm�nil se, vraceje se na sv� m�sto: "N� chmel v�lkou ztratil odbyti�t� v cizin�. Pro chmel je nyn� ztracena Francie, Anglie, Rusko i Balk�n. Je�t� pos�l�me chmel do It�lie, ale ob�v�m se, śe se It�lie tak� do toho zam�ch�. Ale pak, aś to vyhrajem, budem si diktovat ceny za zboś� my."
"It�lie zachov�v� pł�snou neutralitu," t�il ho nadporuŁ�k, "to je..."
"Tak proŁ, nepłizn�, śe je v�z�na trojspolkovou smlouvou mezi Rakousko-Uherskem a N�meckem?" rozkatil se n�hle obchodn�k s chmelem, kter�mu najednou płi�lo v�echno do hlavy, chmel, śena, v�lka, "j� Łekal, śe It�lie vyt�hne polem proti Francii a proti Srbsku. Pak by v�lka uś byla u konce. Chmel mn� ve skladi�t�ch hnije, uz�v�rky dom�c� jsou slab�, export rovn� se nule, a It�lie zachov�v� neutralitu. ProŁ It�lie obnovovala je�t� v roce 1912 s n�mi trojspolek? Kde je italskż ministr zahraniŁn�ch z�leśitost� markżz di San Giuliano? Co d�l� ten p�n? Sp� nebo co? V�te, jakż jsem m�l do vojny roŁn� obrat a jakż m�m dnes? - Nemyslete si, śe nesleduji ud�losti," pokraŁoval, d�vaje se zułiv� na nadporuŁ�ka, kterż klidn� vypou�t�l z śst koleŁka cigaretov�ho dżmu, kter� st�hala jedno druh� a rozb�jela je, coś sledovala pan� Katy s velkżm z�jmem, "proŁ N�mci ode�li zp�t ku hranic�m, kdyś byli jiś u Pał�śe? ProŁ zas se vedou mezi Mósou a Moselou prudk� d�lostłeleck� boje? V�te, śe v Combres a Wo(wru u Marche shołely tłi pivovary, kam jsem pos�lal roŁn� płes p�t set śokł chmele? A shołel i ve Vog�z�ch Hartmansweilerskż pivovar, je srovn�n se zem� ohromnż pivovar v Niederaspachu u Mylhśz. To m�te ztr�ty 1200 śokł chmele pro mou firmu roŁn�. �estkr�t bojovali N�mci s BelgiŁany o pivovar Klosterhoek, to m�te ztr�tu 350 śokł chmele roŁn�."
Nemohl d�le rozŁilen�m mluvit, jen vstal, płistoupil k śen� a łekl: "Katy, ty pojede� okamśit� se mnou domł. Obl�kej se. - Mne v�echny ty ud�losti tak rozŁiluj�," łekl po chv�li omluvnżm tónem, "bżval jsem kdysi śpln� klidnżm."
A kdyś ode�la se obl�knout, ti�e łekl k nadporuŁ�kovi: "Nevyv�d� to ponejprv. Loni ujela s jedn�m suplentem a na�el jsem je aś v Z�hłebu. Ud�lal jsem płi t� pł�leśitosti v m�stsk�m pivovałe v Z�hłeb� uz�v�rku na �est set śokł chmele. Ba, jih byl vłbec zlatżm dolem. N� chmel �el aś do Całihradu. Dnes jsme napolo zniŁeni. Jestli vl�da omez� vżrobu piva, zasad� n�m posledn� r�nu."
A zapaluje si nab�dnutou cigaretu, łekl zoufale: "Jedin� Var�ava odb�rala 2370 śokł chmele. Nejv�t�� pivovar je tam augusti�nskż. Z�stupce bżval u m� na n�v�t�v� kaśdoroŁn�, To je k zouf�n�. Je�t� dobłe, śe nem�m d�ti."
Tento logickż z�v�r kaśdoroŁn� n�v�t�vy z�stupce augusti�nsk�ho pivovaru z Var�avy zpłsobil, śe se nadporuŁ�k jemn� usm�l, coś obchodn�k s chmelem postłehl, a proto vykl�dal d�l: "Uhersk� pivovary v �oproni a ve Velk� Kaniśi odb�raly pro sv� exportn� piva, kter� vyv�śely aś do Alexandrie, u m� firmy roŁn� prłm�rem tis�c śokł chmele. Dnes odm�taj� jakoukoliv objedn�vku kvłli blok�d�. Nab�z�m jim chmel o tłicet procent lacin�j��, a neobjedn�vaj� ani jeden śok. Stagnace, śpadek, miz�rie a je�t� k tomu dom�c� starosti."
Obchodn�k s chmelem se odmlŁel a mlŁen� płeru�ila pan� Katy, płipraven� na cestu: "Jak to ud�l�me s mżmi kufry?"
"Płijedou pro n�, Katy," łekl spokojen� obchodn�k s chmelem, raduje se nakonec, śe skonŁilo v�e bez vżstupu a pohor�liv� sc�ny, "jestli chce� je�t� obstarat n�jak� n�kupy, je nejvy��� Łas, abychom �li. Vlak jede ve dv� dvacet."
Oba rozlouŁili se pł�telsky s nadporuŁ�kem a obchodn�k s chmelem byl tak r�d, śe uś je to odbyto, śe na rozchodu, v płeds�ni, łekl k nadporuŁ�kovi: "Jestli, nedej błh, byl byste na vojn� ran�n, płije�te k n�m na zotavenou. Budeme v�s co nejpeŁliv�ji opatrovat."
Vr�tiv se do lośnice, kde pan� Katy se obl�kala na cestu, na�el nadporuŁ�k na umyvadle 400 korun a tento l�stek:
Pane nadporuŁ�ku! Nezastal jste se mne płed tou
opic�, mżm muśem, idiotem prvn�ho ł�du. Dovolil
jste, aby mne odvl�kl s sebou jako n�jakou v�c,
kterou zapomenul v byt�. Płitom dovolil jste si
ud�lat pozn�mku, śe jste mn� nab�dl
pohostinstv�. Douf�m, śe jsem v�m nezpłsobila
v�t�� śtraty neś płilośenżch 400 koruny o kter�
pros�m byste se rozd�lil se svżm sluhou.
NadporuŁ�k Luk� chv�li st�l s l�stkem v ruce a pak jej pomalu roztrhal. S śsm�vem pod�val se na pen�ze leś�c� na umyvadle, a vida, śe v rozŁilen� zapomn�la hłeb�nek do vlasł na stolku, kdyś si płed zrcadlem upravovala vlasy, ulośil jej mezi sv� feti�istick� relikvie.
�vejk se vr�til po poledni. �el hledat st�jov�ho pinŁe pro nadporuŁ�ka.
"�vejku," łekl nadporuŁ�k, "m�te �t�st�. Ta d�ma, kter� u mne bydlila, je uś pryŁ. Odvezl ji pan manśel. A za v�echny sluśby, kter� jste j� prok�zal, nechala v�m na umyvadle 400 korun. Mus�te j� p�kn� pod�kovat, respektive jej�mu panu choti, pon�vadś jsou to jeho pen�ze, kter� vzala s sebou na cestu. J� v�m nadiktuji psan�."
Nadiktoval mu:
"Velect�nż pane! RaŁte vył�dit nejsrdeŁn�j�� d�k za 400 korun, kter� mn� darovala va�e pan� cho� za sluśby, kter� jsem j� prok�zal płi jej� n�v�t�v� v Praze. V�e, co jsem pro ni ud�lal, uŁinil jsem ochotn�, a proto nemohu płijmouti tento obnos a zas�l�m jej... - Nu jen pi�te d�l, �vejku, copak sebou tak vrt�te? Kde jsem to płestal?"
"A zas�l�m jej...," łekl tłesouc�m se hlasem, plnżm tragiky, �vejk.
"Dobłe tedy: zas�l�m jej nazp�tek s uji�t�n�m sv� nejhlub�� ścty. Uctivż pozdrav a ruky pol�ben� milostiv� pan�. Josef �vejk, dłstojnickż sluha u nadporuŁ�ka Luk�e. Hotovo?"
"Poslu�n� hl�s�m, pane obrlajtnant, je�t� sch�z� datum."
"20. prosince 1914. Tak a te� napi�te ob�lku a vezm�te t�ch 400 korun a odnesete je na po�tu a po�lete na tuto adresu."
A nadporuŁ�k Luk� poŁal si vesele pohvizdovat �rii z operety Rozveden� pan�.
"Je�t� n�co, �vejku," ot�zal se nadporuŁ�k, kdyś �vejk odch�zel na po�tu, "co je s t�m psem, kter�ho jste �el hledat?"
"M�m jednoho v p�cu, pane obrlajtnant, n�ramn� hezkż zv�łe. Ale bude to t�śkż ho dostat. Zejtra douf�m śe ho snad płece płivedu. Kou�e."
6
Posledn�ho slova nadporuŁ�k Luk� nezaslechl, a bylo płece tak dłleśit�. "Kousala ta potvora o v�echno pryŁ," cht�l je�t� jednou opakovat �vejk, ale nakonec si pomyslil: "Co je vlastn� nadporuŁ�kovi do toho. Chce psa, tak ho dostane."
Nen� to ov�em lehkou v�c� ł�ci: "Płive�te mn� psa!" Majitel� psł jsou na sv� psy velice opatrn�, a nemus� to bżt pr�v� Łistokrevnż pes. I toho voł�ka, kterż nic jin�ho ned�l�, neś śe n�jak� stałence zahł�v� nohy, m� majitel r�d a ned� mu ubl�śit.
Pes s�m mus� m�t instinkt, zejm�na je-li Łistokrevnż, śe jednoho kr�sn�ho dne bude sv�mu p�novi odcizen. �ije neust�le ve strachu, śe bude ukraden, śe mus� bżt ukraden. Pes se kupł�kladu vzd�l� od sv�ho p�na na proch�zce, je zpoŁ�tku veselż, dov�divż. Hraje si s druhżmi psy, leze na n� nemravn�, oni na n�ho, oŁuch�v� patn�ky, vyzdvihuje nośiŁku na kaśd�m rohu i hokyn�łce na ko� s brambory, zkr�tka m� takovou radost ze śivota a sv�t zd� se mu bżt jist� kr�snżm jako jinochovi po ��astn� maturit�.
Najednou v�ak pozorujete, śe veselost jeho miz�, śe pes vycituje, śe se ztratil. A nyn� teprve płich�z� na n�ho ta prav� zoufalost. Pob�h� zd�en� po ulici, Łenich�, skuŁ� a v naprost� zoufalosti st�hne ohon mezi nohy, u�i d� dozadu a mete si to uprostłed ulice kamsi do nezn�ma.
Kdyby mohl mluvit, tak by kłiŁel: "Jeś�marj�, mne n�kdo ukradne."
Byli jste n�kdy v psinci a vid�li jste tam takov� ud�en� zjevy ps�? Ti v�ichni jsou ukradeni. Velkom�sto vychovalo zvl�tn� druh zlod�jł, kteł� śiv� se vżhradn� kr�deśemi psł. Jsou mal� druhy salónn�ch pejskł, trpasliŁ�, ratl�Łkov�, zcela nepatrn� rukavice, vejdou se do kapsy u svrchn�ku nebo do d�msk�ho ruk�vn�ku, kde se nos� s sebou. I odtud v�m ho chud�ka vyt�hnou. Zlou n�meckou dogu skvrnitou, kter� hl�d� zułiv� na płedm�st� vilu, ukradnou v noci. Policejn�ho psa ukradnou detektivovi płed nosem. Vedete si psa na ��łłe, płestł�hnou ji a uś jsou se psem pryŁ a vy se pitom� d�v�te na pr�zdnou ��łru. Pades�t procent psł, kter� na ulici potk�v�te, m�nilo n�kolikr�t sv� p�ny, a Łasto po letech koup�te sv�ho vlastn�ho psa, kter�ho v�m jako �t�n� ukradli, kdyś jste s n�m �el na proch�zku. Nejv�t�� nebezpeŁ� bżti ukradenu hroz� psłm, kdyś je vyv�d�j�, aby vykonali malou i velkou t�lesnou potłebu. Zejm�na płi posledn�m aktu se jich nejv�c ztr�c�. Proto se kaśdż pes płi tom opatrn� kolem sebe rozhl�ś�.
Jest n�kolik syst�mł, jak se kradou psi. Bud' pł�mo, n�co na zpłsob kapesn� kr�deśe, nebo podvodnżm vyl�k�n�m ne��astn�ho tvora k sob�. Pes jest zv�łe v�rn�, ale jen v Ł�tance neb v pł�rodopise. Dejte oŁichat i nejv�rn�j��mu psu smaśenou ko�skou uzenku, a je ztracen. Zapomene na p�na, vedle kter�ho kr�Ł�, otoŁ� se a jde za v�mi, płiŁemś mu z tlamy tekou sliny a v płedzv�sti a tu�en� velk� radosti nad uzenkou vrt� pł�v�tiv� ocasem a protahuje nozdry jako nejbujn�j�� hłebec, kdyś ho vedou ke klisn�.
Na Mal� Stran� u Z�meckżch schodł je malż vżŁep piva. Jednoho dne sed�li tam v �eru vzadu dva muśi. Jeden voj�k a druhż civilista. Naklon�ni k sob� �eptali si tajemn�. Vyhl�śeli jako spiklenci z dob Ben�tsk� republiky.

"Kaśdej den ve vosum hodin," �eptal civilista voj�kovi, "chod� s n�m sluśka na roh Havl�Łkovżho n�m�st� k parku. Ale von je potvora, kou�e o v�echno pryŁ. Ned� se pohladit."
A nakl�n�je se je�t� v�c k voj�kovi, za�eptal mu do ucha: "Ani bułta neśere."
"Smaśenżho?" ot�zal se voj�k.
"Ani smaśenżho."
Oba si odplivli.
"Co tedy ta potvora śere?"
"P�nbłhv� co. Voni jsou n�kteł� psi rozmazlen� a rozhejŁkan� jako arcibiskup."
Voj�k s civilistou si �ukli a civilista d�le �eptal: "Jednou ode m� jeden Łernej �pic, kterżho jsem potłeboval pro psinec nad Klamovkou, necht�l taky vz�t bułta. Chodil jsem za n�m po tłi dny, aś uś jsem to nevydrśel a pł�mo se zeptal t� pan�, co s t�m psem chodila na proch�zku, co vlastn� ten pes śere, śe je tak p�knej. Pan� to zalichotilo a łekla, śe m� nejrad�i kotlety. Tak jsem mu koupil ł�zek. Mysl�m si, to je je�t� lep��. A vid�, mrcha pes si ho ani nev��m, śe to bylo telec�. Byl ud�lanej na vepłovż maso. Tak jsem musel mu koupit kotletu. Dal jsem mu ji oŁichat a b�ś�m, pes za mnou. Pan� kłiŁela: ,Punt�ku, Punt�ku,` ale kdepak mile] Punt�k. Za kotletou b�śel aś za roh, tam jsem mu dal łet�zek na krk a druhej den uś byl v psinci nad Klamovkou. M�l pod krkem p�r b�lejch chlupł, skupinku, tu mu zamalovali naŁerno a nikdo ho nepoznal. Ale vost�tn� psi, a śe jich bylo hodn�, v�ichni �li na ko�skżho smaśenżho bułta. Ty bys ud�lal taky nejlep��, kdybys se j� voptal, co ten pes nejrad�ji śere; ty jsi voj�k, postavu m� a vona ti to sp� łekne. J� uś jsem se j� ptal, ale ona se na m� pod�vala, jako kdyby mne cht�la probodnout, a łekla: ,Co je v�m do toho: Vona nen� moc hezk�, je to vopice, ale s voj�kem bude mluvit."
"Je to opravdu st�jovej pinŁ? Młj obrlajtnant jinżho nechce."
"Fe��k st�jovej proŁ. Pepł a słl, dovopravdy Łistokrevnej, jakośe ty jse� �vejk a j� Blahn�k. Mn� jde vo to, co śere, to mu d�m a płivedu ti ho."
Oba pł�tel� si op�t �ukli. Je�t� kdyś �vejk se śivil prodejem psł do vojny, Blahn�k mu je dod�val. Byl to zku�enż muś a vypravovalo se o n�m, śe kupoval pod rukou z pohodnice podezłel� psy a zas je prod�val d�l. M�l dokonce uś jednou vzteklinu a v Pasteurov� śstavu ve V�dni byl jako doma. Nyn� povaśoval za svou povinnost nezi�tn� voj�kovi �vejkovi pomoci. Znal v�echny psy v cel� Praze i okol�, a mluvil proto tak ti�e, aby se hostinsk�mu neprozradil, pon�vadś mu z hostince płed płlrokem odnesl pod kab�tem �t�n�, jezevŁ�ka, kter�mu dal cucat ml�ko z d�tsk� l�hve, takśe ho hloup� �t�n� patrn� povaśovalo za m�mu a ani nedutalo pod kab�tem.
Kradl ze z�sady jen Łistokrevn� psy a mohl bżt soudn�m znalcem. Dod�val do v�ech psincł i soukromżm osob�m, jak se to dalo, a �el-li po ulici, tu na n�ho vrŁeli psi, kter� kdysi ukradl, a kdyś st�l n�kde u vżkladn� skł�n�, Łasto n�jakż mstivż pes vyzdvihl u n�ho za z�dy nośiŁku a pokropil mu kalhoty.

V osm hodin r�no druh�ho dne bylo vid�t dobr�ho voj�ka �vejka chodit na rohu Havl�Łkova n�m�st� a parku. hekal na sluśku se st�jovżm pinŁem. KoneŁn� se doŁkal a kolem n�ho płeb�hl vousatż pes, rozjeśenż, ostrosrstż, s moudrżma Łernżma oŁima. Byl veselż jako v�ichni psi, kdyś si odbyli svou potłebu, a hnal se k vrabcłm sn�daj�c�m ko�skż trus na ulici.
Pak płe�la kolem �vejka ta, kter� ho m�la na starosti. Byla to star�� d�vka se zpłsobn� do v�neŁku zapletenżmi vlasy. Hv�zdala na psa a toŁila łet�zkem a elegantn�m karab�Łem.
�vejk ji oslovil:
"Dovolte, sleŁno, kudy se jde na �iśkov?"
Zastavila se a pod�vala se na n�ho, mysl�-li to upł�mn�, a dobr�ckż obliŁej �vejkłv j� łekl, śe opravdu ten voj�Łek chce asi j�t na �iśkov. Vżraz jej� tv�łe zm�kl a ona ochotn� mu vykl�dala, jak na ten �iśkov płjde.
"J� jsem teprve ned�vno do Prahy płelośenej," łekl �vejk, "j� nejsem zdej��, j� jsem z venkova. Vy taky nejste z Prahy?"
"J� jsem z Vod�an."
"Tak jsme nedaleko od sebe," odpov�d�l �vejk, "j� jsem z Protiv�na."
Tato znalost m�stopisu Łesk�ho jihu, nabyt� kdysi płi man�vrech v tom kraji, naplnila srdce d�vky krajanskżm teplem.
"Tak zn�te v Protiv�n� na n�m�st� łezn�ka Pejchara?"
"Jakpak bych ho neznal."
"To je młj bratr."
"Toho tam maj� u n�s v�ichni r�di," łekl �vejk, "von je moc hodnej, śsluśnej, m� dobrż maso a d�v� dobrou v�hu."
"Nejste vy Jare�łv?" ot�zala se d�vka, zaŁ�naj�c sympatizovat s nezn�mżm voj�Łkem.
"Jsem."
"A kter�ho Jare�e, toho z KrŁe u Protiv�m, nebo z Raśic?"
"Z Raśic."
"Je�t� rozv�ś� pivo?"
"Poł�d."
"Ale on uś mus� m�t hodn� płes �edes�t?"
"Vosuma�edes�t mu bylo letos na jałe," odv�til klidn� �vejk, "te� si zaopatłil psa a to se mu to jede. Pes mu sed� na voze. Zrovna takovej pes jako tamhleten, co hon� ty vrabce. Hezkej pejsek, moc p�knej."
"To je n�," vysv�tlovala mu jeho nov� zn�m�, "j� slouś�m zde u pana obr�ta. Vy nezn�te na�eho pana obr�ta?"
"Zn�m, to je p�knej inteligent," łekl �vejk, i "u n�s byl v Bud�jovic�ch taky takovej jeden obr�t."
"N� p�n je pł�snej, a jak posledn� se ł�kalo, śe n�m v Srbsku natloukli, tak płi�el cele] vztekle] domł a sh�zel v kuchyni v�echny tal�łe a cht�l I mn� d�t vejpov��."
"Tak to je tedy v� pejsek," płeru�il ji �vejk, "to je �koda, śe młj obrlajtnant nemłśe ś�dnżho psa vyst�t, j� m�m velice r�d psy." OdmlŁel se a n�hle vyrazil: "Kaśdej pes ale taky v�echno neśere."
"N� Fox si stra�n� vyb�r�, jeden Łas necht�l vłbec j�st maso, aś te� op�t."
"A co śere nejrad�i?"
"J�tra, vałen� j�tra."
"Telec� nebo vepłovż?"
"To je mu jedno," usm�la se ,krajanka` �vejkova, povaśuj�c posledn� ot�zku za nepodałenż pokus o vtip.
Proch�zeli se je�t� chv�li, pak se k nim płidal i st�jovż pinŁ, kterż byl uv�z�n na łet�zku. Choval se k �vejkovi velice dłv�rn� a pokou�el se roztrhnout mu alespo� n�hubkem kalhoty, vyskakoval na n�ho a n�hle, jako by vycitoval, co si o n�m �vejk mysl�, płestal sk�kat a �el smutn� a zaraśen�, d�vaje se śkosem na �vejka, jako by cht�l ł�ci: Tedy to na mne taky Łek�?
Potom mu je�t� łekla, śe chod� t�ś kaśdż veŁer v �est hodin sem se psem, śe nev�ł� ś�dn�mu muśsk�mu z Prahy, śe se dala jednou do novin a płihl�sil se jeden z�meŁn�k za śŁelem s�atku a vyl�kal z n� 800 korun na n�jakż vyn�lez a zmizel. Na venkov� jsou lid� rozhodn� poctiv�j��. Jestli by se vdala, vzala by si jedin� venkovsk�ho Łlov�ka, ale aś po v�lce. V�leŁn� s�atky povaśuje za hloupost, pon�vadś obyŁejn� takov� śensk� złstane vdovou.
�vejk j� dal mnoho nad�j�, śe płijde v �est hodin, a ode�el, aby sd�lil pł�teli Blahn�kovi, śe pes śere j�tra jak�hokoliv druhu.
"Pohost�m ho hov�z�ma," rozhodl se Blahn�k, "na ty jsem uś dostal bernardżna tov�rn�ka Vydry, n�ramn� v�rnż zv�łe. Zejtra ti psa płivedu v poł�dku."
Blahn�k splnil slovo. Kdyś byl dopoledne �vejk hotov s ukl�zen�m bytu, ozval se za dvełmi �t�kot a Blahn�k vt�hl do bytu vzp�raj�c�ho se st�jov�ho pinŁe, kterż byl je�t� v�ce rozjeśen, neś ho rozjeśila pł�roda. Koulel divoce oŁima a d�val se tak posupn�, śe płipom�nal hladov�ho tygra v kleci, płed kterou stoj� vypasenż n�v�t�vn�k zoologick� zahrady. Cvakal zuby, vrŁel, jako by cht�l ł�ct: Roztrh�m, seśeru.
Uv�zali psa ke kuchy�sk�mu stolu a Blahn�k vyl�Łil postup odcizen�.
"�el jsem schv�ln� kolem n�ho, drśe zabalen� vałen� j�tra v pap�ru. PoŁal Łenichat a vyskakovat na mne. Nedal jsem mu nic a �el d�l. Pes za mnou. U parku jsem se votoŁil do Bredovsk� ulice a tam jsem mu dal prvn� kousek. �ral to v chodu, aby mne neztratil z oŁ�. ZaboŁil jsem do Jindłi�sk�, kde jsem mu dal novou porci. Pak jsem ho, kdyś se naśral, uv�zal na łet�zek a t�h jsem ho płes V�clavsk� n�m�st� na Vinohrady, aś do Vr�ovic. Po cest� mn� vyv�d�l prav� divy. Kdyś jsem płech�zel elektriku, lehl si a necht�l se hnout. Snad se cht�l d�t płeject. Płines jsem s sebou taky Łistż rodokmen, kterż jsem koupil u pap�rn�ka Fuchse. Ty um� pad�lat rodokmeny, �vejku."
"To mus� bejt tvou rukou napsanż. Napi�, śe poch�z� z Lipska ze psince von B�low. Otec Arnheim von Kahlsberg, matka Emma von Trautensdorf, po otci Siegfried von Busenthal. Otec obdrśel prvn� cenu na berl�nskż vżstav� st�jovżch pinŁł v roce 1912. Matka vyznamen�na zlatou medali� norimbersk�ho spolku pro chov u�lechtilżch psł. Jak mysl� śe je starej?"
"Podle zubł dva roky."
"Napi�, śe je płldruhżho."
"Je �patn� kup�rovanej, �vejku. Pod�vej se mu na u�i."
"Tomu se d� pomoct. Zastł�hneme mu je popł�pad�, aś si u n�s zvykne. Te�' by se je�t� v�c zlobil."
Ukradenec vrŁel vztekle, fun�l, zm�tal sebou, a pak si lehl a s vyplazenżm jazykem, unaven, Łekal, co se s n�m stane d�l. Pomalu st�val se klidn�j��m, jen obŁas śalostn� zak�uŁel.
�vejk mu płedlośil zbytek jater, kter� mu płedal Blahn�k. On v�ak se jich nev�iml a vrhl na n� jen trucovitż pohled a pod�val se na oba s vżrazem: Uś jsem se jednou nap�lil, seśerte si to sami.
Leśel rezignovan� a płetvałoval se, śe dł�m�. Pak mu najednou n�co vlezlo do hlavy, vstal a zaŁal pan�Łkovat a prosit płedn�ma tlapkama. Vzd�val se.
Na �vejka tato dojemn� sc�na nijak neśŁinkovala.
"Lehne�," zakłiŁel na uboś�ka, kterż op�t si lehl, k�uŁe śalostn�.
"Jakż mu m�m d�t jm�no do rodokmenu?" ot�zal se Blahn�k, "jmenoval se Fox, tak n�co podobnżho, aby tomu hned rozum�l."
"Tak ho nazveme tłebas Max, pod�vej se, Blahn�ku, jak zved� u�i. Vsta�, Maxi!"
Ne��astnż st�jovż proŁ, kter�mu vzali i domov, i jm�no, vstal a oŁek�val dal�� rozkazy.
"J� bych myslel, abychom ho odv�zali;" rozhodl se �vejk, "uvid�me, co to bude d�lat "
Kdyś byl odv�z�n, prvn� jeho cesta byla ke dveł�m, kde za�t�kal tłikr�t kr�tce na kliku, spol�haje patrn� na velikomyslnost t�ch zlżch lid�. Vida v�ak, śe nemaj� pochopen� pro jeho touhu dostat se ven, ud�lal u dveł� louśiŁku, płesv�dŁen, śe ho vyhod�, jako to kdysi d�l�vali, kdyś byl ml�d a plukovn�k ho uŁil, ł�zn�, po vojensku, bżt zimmerrein.
M�sto toho poznamenal �vejk: "Ten je chytrej, to je kus jezovity," płet�hl ho p�skem a namoŁil mu v louśiŁce Łum�k, śe se nestaŁil olizovat.
K�uŁel nad tou potupou a poŁal b�hat po kuchyni, Łenichaje zoufale svou vlastn� stopu, pak zŁistajasna �el ke stolu, seśral na zemi płedlośenż zbytek jater, lehl si ke kamnłm a usnul po tom dobrodruśstv�.
"Co jsem ti dluśen?" ot�zal se �vejk Blahn�ka, kdyś se s n�m louŁil.
"Nemluv o tom, �vejku," łekl m�kce Blahn�k, "pro starżho kamar�da v�echno ud�l�m, zejm�na kdyś slouś� na vojn�. Sbohem, hochu, a nevo� ho nikdy płes Havl�Łkovo n�m�st�, aby se nestalo n�jakż ne�t�st�. Kdybys potłeboval je�t� n�jakżho psa, tak v�, kde bydl�m."
�vejk nechal Maxa sp�t hodn� dlouho a koupil zat�m u łezn�ka Łtvrt kila jater, uvałil je a Łekal, aś se Max probud�, dav mu k Łenichu kousek teplżch jater.
Max se zaŁal ze span� olizovat, pak se prot�hl, oŁichal j�tra a zhltl je. Pak �el ke dveł�m a opakoval svłj pokus s klikou.
"Maxi!" zavolal na n�j �vejk, "poj� ke mn�!"
�el s nedłv�rou, �vejk ho vzal na kl�n, hladil a ponejprv Max zbytkem sv�ho kup�rovan�ho ohonu zavrt�l pł�telsky a jemn� ch�apl po �vejkov� ruce, drśel ji v tlam� a pod�val se moudłe na �vejka, jako by cht�l ł�ci: Zde se ned� nic d�lat, j� v�m, śe jsem to prohr�l.
�vejk ho d�l hladil a poŁal mu vypravovat n�śnżm hlasem:
"Tak byl jednou jeden pejsek, jmenoval se Fox a ten śil u jednoho obr�ta. Vodila ho sluśka na proch�zku a płi�el jeden p�n, ten Foxa ukrad. Fox se dostal na vojnu k jednomu obrlajtnantovi a dali mu jm�no Max.
Maxi, dej pac! Tak vid�, hovado, śe budeme dobrżma kamar�dy, jestli bude� hodnej a poslu�nej. Jinak bude� m�t vojnu jako łemen."
Max seskoŁil �vejkovi z kl�na a poŁal na n�ho vesele dor�śet. Do veŁera, kdy se vr�til nadporuŁ�k z kas�ren, byli �vejk a Max nejlep��mi kamar�dy.
D�vaje se na Maxe, pomyslil si �vejk filosoficky: "Kdyś se to vezme kolem a kolem, je vlastn� kaśdej voj�k taky ukradenej ze svżho domova."
NadporuŁ�k Luk� byl velice pł�jemn� płekvapen, kdyś uvid�l Maxa, kterż t�ś jevil velkou radost, śe op�t vid� muśe se �avl�.
Na ot�zku, odkud je a co stoj�, sd�lil mu �vejk s naprostżm klidem, śe pes byl mu darov�n jedn�m kamar�dem, kterż pr�v� narukoval.
"Dobłe, �vejku," łekl nadporuŁ�k, hraje si s Maxem, "na prvn�ho dostanete ode m� pades�t korun za psa."
"Nemohu płijmout, pane obrlajtnant "
"�vejku," łekl pł�sn� nadporuŁ�k, "kdyś jste nastupoval Sluśbu, vysv�tlil jsem v�m, śe mus�te poslouchat na slovo. Kdyś v�m ł�k�m, śe dostanete pades�t korun, tak je mus�te vz�t a prop�t. Co ud�l�te, �vejku, s t�mi pades�ti korunami?"
"Poslu�n� hl�s�m, pane obrlajtnant, śe je propiju podle rozkazu."
"A kdybych, �vejku, snad zapomn�l na to, płikazuji v�m, abyste mn� hl�sil, śe m�m v�m d�t za psa pades�t korun. Rozum�te? Nem� ten pes blechy? Rad�ji ho vykoupejte a vyŁesejte. Z�tra m�m sluśbu, ale poz�tł� s n�m płjdu na proch�zku."
Zat�mco �vejk koupal Maxa, plukovn�k, bżvalż jeho majitel, stra�n� doma l�tełil a vyhrośoval, śe postav� toho, kdo mu psa ukradl, płed v�leŁnż soud, śe ho d� zastłelit, pov�sit, zavł�t na dvacet let a rozsekat.
"Der Teufel soll den Kerl buserieren," ozżvalo se v byt� plukovn�ka, aś se tł�sla okna, "mit solchen Meuchelmtirdern werde ich hald fertig."
Nad �vejkem i nadporuŁ�kem Luk�em vzn�ela se ve vzduchu katastrofa.

*15. kapitola
Katastrofa

Plukovn�k Bedłich Kraus, maj�c� t�ś pł�domek von Zillergut, po n�jak� vesniŁce v Solnohradech, kterou jeho płedkov� prośrali jiś ve stolet� osmn�ct�m, byl śctyhodnżm pitomcem. Kdyś n�co vypravoval, mluvil sam� pozitivn� v�ci, t�zaje se płitom, zdali v�ichni rozum� nejprimitivn�j��m vżrazłm: "Tedy okno, p�nov�, ano. V�te, co je to okno?"

Nebo: "Cesta, u kter� po obou stran�ch jsou pł�kopy, nazżv� se silnic�. Ano, p�nov�. V�te, co je to pł�kop? Pł�kop jest vykop�vka, na kter� pracuje v�ce lid�. Jest to prohlubenina. Ano. Pracuje se motykami. V�te, co je to motyka?"
Trp�l vysv�tlovac� m�ni�, coś Łinil s takovżm odu�evn�n�m jako n�jakż vyn�lezce vypravuj�c� o sv�m d�le.
"Kniha je, p�nov�, v�ce rłzn� nałezanżch Łtvrtek pap�ru, rłzn�ho form�tu, kterż jest poti�t�n a sestaven dohromady, sv�z�n a skl�śen. Ano. V�te, p�nov�, co je to klih? Klih jest lepidlo."
Byl tak nehor�zn� blbż, śe se mu dłstojn�ci zdaleka vyhżbali, aby nemuseli od n�ho sly�et, śe chodn�k rozd�luje ulici na j�zdn� dr�hu a śe je to vyvż�enż dl�śd�nż pruh kolem prłŁel� domu. A prłŁel� domu śe je ona Ł�st, kterou vid�me z ulice nebo z chodn�ku. Zadn� Ł�st domu z chodn�ku vid�t nemłśeme, o Łemś se okamśit� młśeme płesv�dŁit, jestli vstoup�me do j�zdn� dr�hy.
Byl ochoten tu zaj�mavost ihned demonstrovat. Na�t�st� v�ak ho płejeli. Od t� doby zpitom�l je�t� v�c. Zastavoval dłstojn�ky a d�val se s nimi do nekoneŁn� dlouhżch rozhovorł o amolet�ch, slunci, teplom�rech, koblih�ch, oknech a po�tovn�ch zn�mk�ch.

Bylo to opravdu podivuhodn�, śe ten blbec mohl pom�rn� dosti rychle postupovat a m�t za sebou velice vlivn� lidi, jako byl vel�c� gener�l, kterż mu drśel palec i płi jeho naprost� vojensk� neschopnosti.
O man�vrech prov�d�l se svżm plukem prav� divy. Nikdy nedorazil nikam vŁas, vodil pluk v kolon�ch proti strojn�m pu�k�m, a kdysi płed l�ty stalo se płi c�sałskżch man�vrech na Łesk�m jihu, śe se śpln� s plukem ztratil, dostal se s n�m aś na Moravu, kde se s n�m potloukal je�t� n�kolik dn� potom, kdyś uś bylo po man�vrech a voj�ci leśeli v kas�rn�ch. Pro�lo mu to.
Jeho pł�telskż pom�r s vel�c�m gener�lem a jinżmi nem�n� blbżmi vojenskżmi hodnost�łi star�ho Rakouska vynesl mu rłzn� vyznamen�n� a ł�dy, kterżmi byl neobyŁejn� poct�n, a povaśoval se za nejlep��ho voj�ka pod sluncem a teoretikem strategie i v�ech vojenskżch v�d.
Płi płehl�dk�ch pluku d�val se do hovoru s voj�ky a ptal se jich vśdy jedno a tot�ś:
"ProŁ se ruŁnici zaveden� ve vojsku ł�k� manlicherovka?"
U pluku m�l płezd�vku manlichertrotl. Byl neobyŁejn� mstivż, niŁil podł�zen� dłstojn�ky, kdyś se mu nel�bili, a kdyś se cht�li śenit, tu pos�lal nahoru velmi �patn� odporuŁen� jich ś�dosti.
Sch�zela mu poloviŁka lev�ho ucha, kterou mu usekl jeho protivn�k za ml�d� v souboji kvłli prost�mu konstatov�n� pravdy, śe Bedłich Kraus von Zillergut je prapitomż chlap.
Rozebereme-li jeho du�evn� schopnosti, dojdeme k płesv�dŁen�, śe nebyly o nic lep�� t�ch, kter� proslavily otlemen�ho Habsburka Franti�ka Josefa jako notorick�ho idiota.
Tżś sp�d jeho łeŁi, t�ś z�soba nejv�t�� naivnosti. Na jednom banketu v dłstojnick�m kasin� plukovn�k Kraus von Zillergut zŁistajasna pronesl, kdyś byla łeŁ o Schillerovi: "Tak jsem v�m, p�nov�, vŁera vid�l parn� pluh hnanż lokomotivou. Povaśte si, p�nov�, lokomotivou, ale ne jednou, dv�ma lokomotivami. Vid�m kouł, jdu bl�ś, a ona to lokomotiva a na druh� stran� druh�. �ekn�te mn�, p�nov�, nen�-liś to sm�n�? Dv� lokomotivy, jako by nestaŁila jedna."
ZamlŁel se a po chv�li prohodil: "Dojde-li benz�n, mus� se automobil zastavit. To jsem tak� vid�l vŁera. Potom se śvan� o setrvaŁnosti, p�nov�. Nejede, stoj�, nehne se, nem� benz�nu. Nen�-liś to sm�n�?"
Byl płi sv� tuposti neobyŁejn� n�bośnż. M�l doma v byt� dom�c� olt�ł. Chodil Łasto ke zpov�di a k płij�m�n� k Ign�ci a od vypuknut� v�lky modlil se za zdar zbran� rakouskżch a n�meckżch. M�chal kłes�anstv� se sny o germ�nsk� hegemonii. Błh m�l pomoci zabrat bohatstv� a śzem� płemośenżch.
Stra�n� se vśdy rozŁiloval, kdyś Łetl v novin�ch, śe op�t płivezli zajatce. ��kal: "K Łemu vozit zajatce? Postł�let se maj� v�ichni. ��dn� slitov�n�. Tancovat mezi mrtvolami. V�echny civilisty v Srbsku sp�lit do posledn�ho. D�ti ub�t bajonety!"
Nebyl o nic hor�� neś n�meckż b�sn�k Vierordt, kterż uvełejnil za v�lky ver�e, aby N�mecko nen�vid�lo a zab�jelo s śeleznou du�� milióny francouzskżch ��blł:
A� aś k oblakłm nad hory
hromad� se lidsk� kosti a kouł�c� se maso...
UkonŁiv vyuŁov�n� ve �kole jednoroŁn�ch dobrovoln�kł, vy�el si nadporuŁ�k Luk� na proch�zku s Maxem.
"Dovoluji si v�s upozornit, pane obrlajtnant," łekl starostliv� �vejk, "śe na toho psa mus�te bejt vopatrnej, aby v�m neutek. Vono se mu tłeba młśe zastesknout po starżm domov� a von by moh vz�t roha, kdybyste ho odv�zal ze ��łry. A taky bych v�m neradil vodit ho płes Havl�Łkovo n�m�st�, tam se potlouk� jeden zlej łeznickej pes vod Mari�nskżho obrazu, kterej je n�ramn� kousavej. Jak uvid� ve svżm rajón� ciz�ho psa, hned je na n�ho ś�rlivej, aby mu tam n�co neseśral. Von je jako ten śebr�k vod Svatżho Ha�tala."
Max vesele vyskakoval a pletl se pod nohy nadporuŁ�kovi, zatoŁil se ��łrou kolem �avle a projevoval neobyŁejnou radost, śe jde na proch�zku.
Vy�li na ulici a nadporuŁ�k Luk� zam�łil se psem na Pł�kopy. M�l se setkat s jednou d�mou na rohu Pansk� ulice. Byl zabr�n v śłedn� my�lenky. O Łem m� z�tra płedn�et jednoroŁn�m dobrovoln�kłm ve �kole? Jak ud�v�me vż�ku n�jak�ho vrchu? ProŁ ud�v�me vśdy vż�ku od hladiny mołsk�? Jak z vż�ek nad hladinou mołskou ustanov�me prostou vż�ku vrchu od jeho paty? Zatracen�, proŁ ministerstvo vojenstv� d�v� takov� v�ci do �koln�ho programu. To je płece pro d�lostłelectvo. A jsou płece mapy jener�ln�ho �t�bu. Kdyś nepł�tel bude na kót� 312, nestaŁ� obyŁejn� płemż�let o tom, proŁ je vż�ka toho kopce ud�na od hladiny mołsk�, nebo vypoŁ�tat si, jak je vysokż ten kopec. Pod�v�me se na mapu, a m�me to. Z t�ch my�lenek byl vyru�en pł�snżm "Halt!", pr�v� kdyś se bl�śil k Pansk� ulici.
SouŁasn� s "Halt!" snaśil se mu pes vy�kubnout i se ��łrou a s radostnżm �t�kotem vrhl se na toho Łlov�ka, kterż łekl pł�sn� "Halt!"
Płed nadporuŁ�kem st�l plukovn�k Kraus von Zillergut. NadporuŁ�k Luk� zasalutoval a st�l płed plukovn�kem, omlouvaje se, śe nevid�l.
Plukovn�k Kraus byl zn�m mezi dłstojn�ky svou v�n� anhaltovat. Povaśoval salutov�n� za n�co, na Łem z�vis� śsp�ch v�lky a na Łem zbudov�na cel� vojensk� moc.
"Do salutov�n� m� voj�k vkl�dat du�i," ł�k�val. Byl to nejkr�sn�j�� kapr�lskż mysticismus.
Dbal o to, aby ten, kterż vzd�v� Łest, zasalutoval podle płedpisu do nejjemn�j��ch podrobnost�, płesn� a dłstojn�.
��hal na v�echny, kteł� �li kolem n�ho. Od infanteristy aś na podplukovn�ka. Infanteristy, kteł� letmo zasalutovali, jako by cht�li ł�ci, dotżkaj�ce se �t�tku Łepice: "T�błh," vodil s�m pł�mo do kas�ren k potrest�n�.
Pro n�ho neplatilo: "J� nevid�l."
"Voj�k," ł�k�val, "mus� sv�ho płedstaven�ho hledat v z�stupu a na nic jin�ho nemyslet, neś aby dost�l v�em svżm povinnostem, kter� jsou mu płedeps�ny v dienstreglam�. Kdyś padne na boji�ti, m� płed svou smrt� zasalutovat. Kdo neum� salutovat, d�l�, śe nevid�, nebo salutuje nedbale, je u m� bestie:`
"Pane nadporuŁ�ku," hroznżm hlasem łekl plukovn�k Kraus, "niś�� �arśe mus� vśdy vzd�t Łest vy���m. To nen� zru�eno. A za druh�: Odkdy si zvykli p�ni dłstojn�ci chodit s ukradenżmi psy po promen�d�? Ano, s ukradenżmi psy. Pes, kterż patł� druh�mu, jest pes kradenż."
"Tento pes, pane plukovn�ku...," nam�tl nadporuŁ�k Luk�.
"...patł� mn�, pane nadporuŁ�ku," płeru�il ho drsn� plukovn�k, "je to młj Fox."
A Fox Łili Max vzpomn�l si na sv�ho star�ho p�na a nov�ho vypudil śpln� ze sv�ho srdce, a vytrhnuv se sk�kal na plukovn�ka a projevoval takovou radost, jak� by byl schopen zamilovanż sext�m kdyś najde pochopen� u sv�ho ide�lu.
"Chodit s ukradenżmi psy, pane nadporuŁ�ku, nesrovn�v� se s dłstojnickou ct�. Nev�d�l? Dłstojn�k nemłśe kupovat psa, nepłesv�dŁiv se, śe ho młśe koupit bez n�sledkł," hł�mal d�l plukovn�k Kraus, hlad� Foxa-Maxa, kterż z podlosti poŁal vrŁet na nadporuŁ�ka a cenit zuby, jako by mu byl plukovn�k łekl, ukazuje na nadporuŁ�ka: "Vem si ho!"
"Pane nadporuŁ�ku," pokraŁoval plukovn�k, "povaśujete za spr�vn� jezdit na ukraden�m koni? NeŁetl jste inzer�t v Bohemii a v Tagblattu, śe se mn� ztratil st�jovż proŁ? Vy jste neŁetl inzer�t, kterż dal v� płedstavenż do novin?"
Plukovn�k spr�skl ruce.
"Opravdu, tihle mlad� dłstojn�ci! Kde je discipl�na? Plukovn�k d� inzer�ty, a nadporuŁ�k je neŁte."
"Kdybych ti, ty d�dku star�, mohl d�t p�r facek," pomyslil si nadporuŁ�k Luk�, d�vaje se na licousy plukovn�ka, kter� płipom�naly orangutana.
"Poj�te s sebou na minutu," łekl plukovn�k. A tak �li a vedli velmi pł�jemnż rozhovor:
"Na front�, pane nadporuŁ�ku, se v�m nemłśe takov� v�c podruh� płihodit. V tżlu se proch�zet s ukradenżmi psy je jist� velice nepł�jemn�. Ano! Proch�zet se se psem sv�ho płedstaven�ho. V dob�, kdy denn� ztr�c�me na boji�t�ch sta dłstojn�kł. A inzer�ty se neŁtou. To bych mohl inzerovat sto let, śe se mn� ztratil pes. Dv� st� let, tłi sta let!"
Plukovn�k se hlasit� vysmrkal, coś bylo vśdy u n�ho zn�mkou velk�ho rozŁilen�, a łekl: "Młśete se d�le proch�zet," otoŁil se a odch�zel, sekaje zlostn� jezdeckżm biŁ�kem płes konce sv�ho dłstojnick�ho pl�t�.
NadporuŁ�k Luk� płe�el na druhż chodn�k a sly�el i tam poznovu "Halt!" Plukovn�k zadrśel pr�v� jednoho ne��astn�ho infanteristu, z�lośn�ka, kterż myslel na svou m�mu doma a płehl�dl ho.
Plukovn�k vlastnoruŁn� ho t�hl do kas�ren k potrest�n�, sp�laje mu mołskżch prasat,
"Co s t�m �vejkem ud�l�m?" pomyslil si nadporuŁ�k. "Rozbiju mu hubu, ale to nestaŁ�. I łem�nky mu tahat z t�la je na toho lumpa m�lo." Nedbaje, śe se m�l sej�t s jednou d�mou, zam�łil rozŁ�len� k domovu.
"J� ho zabiju, pacholka," łekl k sob�, sedaje do elektriky.

Mezit�m byl dobrż voj�k �vejk pohł�śen v rozmluvu s ordonanc� z kas�ren. Voj�k płinesl nadporuŁ�kovi n�jak� listiny k podpisu a Łekal nyn�.
�vejk hostil ho k�vou a vypravovali si spolu, śe to Rakousko projede.
Vedli ten hovor, jako by se to samo sebou rozum�lo. Byla to nekoneŁn� łada vżrokł, kde by kaśd� slovo bylo jist� u soudu definov�no jako velezr�da a oba by byli ob�eni.
"C�sał p�n mus� bejt z toho blbej," prohl�sil �vejk, "von nikdy nebyl chytrej, ale tahle vojna ho jist� doraz�."
"Je blbej," s urŁitost� prohl�sil voj�k z kas�ren, "blbe] jako poleno. Von snad ani nev�, śe je vojna. Młśe bejt, śe se mu to styd�li ł�ct. Jestli je podepsanej na tom manifest� k t�m jeho n�rodłm, tak je to zlod�jna. To dali do tisku bez jeho v�dom�, von uś vłbec nemłśe na nic myslet."
"Von je hotovej," znalecky doplnil �vejk, "d�l� pod sebe a musej� ho krmit jako malż d�t�. Płede�le vypravoval jeden p�n v hospod�, śe m� dv� kojnż a śe kaśdej den tłikr�t je c�sał p�n u prsu."
"Kdyby uś jen to bylo," povzdechl voj�k z kas�ren, "a nałezali n�m, aby uś jednou Rakousko m�lo pokoj."
A oba pokraŁovali d�le v rozhovoru, aś koneŁn� �vejk odsoudil Rakousko nadobro slovy: "Takov� blb� monarchie nem� ani na sv�t� bejt," k Łemuś, aby jaksi ten vżrok doplnil v praktick�m sm�ru, dodal druhż: "Jak płijdu na.front, tak se jim zdejchnu."
Kdyś oba potom je�t� d�le tlumoŁili n�zor Łesk�ho Łlov�ka na v�lku, voj�k z kas�ren opakoval, co dnes sly�el v Praze, śe u N�choda je sly�et d�la a ruskż car śe bude co nejdł�v v Krakov�.
Potom si vypravovali o tom, śe se obil� od n�s voz� do N�mecka, n�meŁt� voj�ci śe dost�vaj� cigarety a Łokol�du.
Pak si vzpomn�li na doby starżch v�lek a �vejk v�śn� dokazoval, śe kdyś h�zeli kdysi smradlav� hrnce do obleśen�ho hradu, śe to tak� nebyl ś�dnż med, bojovat v takov�m smradu. �e Łetl, jak jeden hrad n�kde obl�hali tłi roky a nepł�tel śe nic jin�ho ned�lal, neś śe se denn� s obleśenżmi bavil takovżm zpłsobem.
Byl by jist� łekl je�t� n�co zaj�mav�ho a pouŁn�ho, kdyby jich hovor nepłeru�il n�vrat nadporuŁ�ka Luk�e.
Vrhnuv stra�nż, zdrcuj�c� pohled na �vejka, podepsal listiny, a propustiv voj�ka, kynul �vejkovi, aby ho n�sledoval do pokoje.
OŁi nadporuŁ�ka vys�laly stra�liv� blesky. Usednuv na śidli, płemż�lel, d�vaje se na �vejka, kdy m� zaŁ�t s masakrem.
"Napłed mu d�m p�r płes hubu," myslel si nadporuŁ�k, "pak mu rozbiju nos a utrhnu u�i a potom d�l uś se uvid�."
A naproti n�mu hled�l upł�mn� a dobrosrdeŁn� na n�ho p�r dobr�ckżch, nevinnżch oŁ� �vejkovżch, kterż odv�śil se płeru�it ticho płed bouł� slovy: "Poslu�n� hl�s�m, pane obrlajtnant, śe jste płi�el o koŁku. Seśrala kr�m na boty a dovolila si chc�pnout. Hodil jsem ji do sklepa, ale do vedlej��ho. Takovou hodnou a hezkou angorskou koŁku uś nenajdete."
"Co s n�m ud�l�m?" mihlo se hlavou nadporuŁ�kovi, "m�, prokristap�na, takovż pitomż vżraz." A dobrosrdeŁn�, nevinn� oŁi �vejkovy d�l z�łily m�kkost� a n�hou, kombinovanżmi vżrazem naprost� du�evn� rovnov�hy, śe v�echno je v poł�dku a nic se nestalo, a jestli se n�co stalo, śe je to tak� v poł�dku, śe se vłbec n�co d�je.
NadporuŁ�k Luk� vyskoŁil, ale neudełil �vejka, jak płvodn� zamż�lel. Zam�val mu pod nosem p�st� a załval: "Vy jste, �vejku, ukradl psa!"
"Poslu�n� hl�s�m, pane obrlajtnant, śe o ś�dnżm takovżm pł�pad� za posledn� dobu nev�m, a dovoluji si, pane obrlajtnant, poznamenat, śe s Maxem jste �el odpłldne na proch�zku, a tak jsem ho nemohl ukradnout. Mn� to hned bylo n�padnż, kdyś jste płi�el bez psa, śe se asi muselo n�co st�t. Tomu se ł�k� situace. Ve Sp�lenż ulici je n�jakej bra�n�ł Kune� a ten nemoh j�t se psem na proch�zku, aby ho neztratil. VobyŁejn� ho nechal n�kde v hospod�, nebo mu ho n�kdo ukrad, nebo si ho vypłjŁil a nevr�til..."
"�vejku, dobytku, himllaudon, drśte hubu! Bud' jste takovż rafinovanż niŁema, nebo jste takovż velbloud a blboun nejapnż. Jste samż pł�klad, ale pov�d�m v�m, se mnou si nehrajte. Odkud jste płived toho psa? Jak jste k n�mu płi�el? V�te, śe patł� na�emu panu plukovn�kovi, kterż si ho odvedl, kdyś jsme se n�hodou potkali? V�te, śe je to ohromn� ostuda? Tak łekn�te pravdu, ukrad jste ho nebo neukrad?"
"Poslu�n� hl�s�m, pane obrlajtnant, śe jsem ho neukrad."
"V�d�l jste o tom, śe je to kradenż pes?"
"Poslu�n� hl�s�m, pane obrlajtnant, śe jsem v�d�l, śe je ten pes kradenej."
"�vejku, jeś�marj�, himlhergot, j� v�s zastłel�m, vy hovado, vy dobytku, vy vole, vy hajzle jeden. Jste tak blbej?"
"Tak, poslu�n� hl�s�m, pane obrlajtnant "
"ProŁ jste mn� vodil ukradenżho psa, proŁ jste mn� tu bestii nasadil do bytu?"
"Abych v�m ud�lal radost, pane obrlajtnant."
A �vejkovy oŁi dobr�cky a n�śn� pod�valy se nadporuŁ�kovi do tv�łe, kterż si sedl a zaśp�l: "ProŁ mne błh trest� t�mhle hovadem?"
V tich� rezignaci sed�l nadporuŁ�k na śidli a m�l pocit, śe nem� tolik s�ly nejen d�t �vejkovi pohlavek, ale dokonce ukroutit si cigaretu, a s�m nev�d�l ani, proŁ pos�l� �vejka pro Bohemii a Tagblatt, aby si �vejk płeŁetl plukovn�kłv inzer�t o ukraden�m psu. S rozevłenżmi novinami na inzertn� Ł�sti vr�til se �vejk. Celż z�łil a radostn� hl�sil: "Je to tam, pane obrlajtnant, tak v�m p�kn� popisuje pan obr�t toho ukradenżho st�jovżho pinŁe, jedna radost, a je�t� d�v� vodm�nu sto korun, kdo mu ho płivede. To je moc slu�n� vodm�na. VobyŁejn� se d�v� vodm�na pades�t korun. N�jakej Bośet�ch z Ko��ł, ten se jen tak śivil. Ukrad vśdycky psa, pak hledal v inzer�tech, kdo se zab�h, a hned tam �el. Jednou ukrad p�knżho Łernżho �pice, a pon�vadś se majitel nehl�sil v inzer�tech, zkusil to a dal inzer�t do novin s�m. Proinzeroval celou p�tku, aś koneŁn� se jeden p�n płihl�sil, śe je to jeho pes, śe se mu ztratil a śe myslel, śe by to bylo marnż ho hledat. �e uś nev�ł� na poctivost lid�. Te� ale śe vid�, jak płece jen se je�t� najdou poctiv� lidi, coś ho n�ramn� t��. Je prej z�sadn� od toho, odm��ovat poctivost, ale na pam�tku śe mu daruje svou kn�śku o p�stov�n� kv�tin doma i v zahr�dce. Milej Bośet�ch vzal toho Łernżho �pice za zadn� nohy a otlouk ho tomu p�novi o hlavu, a vod tż doby se załek, śe nebude inzerovat. Rad�i psa prod� do psince, kdyś se o n�ho nikdo v inzer�tech nechce hl�sit "
"Jd�te leśet, �vejku," poruŁil nadporuŁ�k, "vy jste s to blbnout aś do r�na." �el t�ś spat a v noci se mu zd�lo o �vejkovi, śe �vejk ukradl tak� kon� n�sledn�kovi trłnu, płivedl mu ho, a n�sledn�k trłnu śe toho kon� płi płehl�dce poznal, kdyś on, ne��astnż nadporuŁ�k Luk�, na n�m jel płed svou rotou.
R�no bylo nadporuŁ�kovi jako po prohżłen� noci, ve kter� mu napohlavkovali. NeobyŁejn� t�śk� jak�si du�evn� młra ho pron�sledovala. Usnul je�t� k r�nu, vys�lenż stra�nżm snem, a probudilo ho klep�n� na dvełe, ve kterżch se objevila dobr�ck� tv�ł �vejka s ot�zkou, kdy m� pana nadporuŁ�ka vzbudit. NadporuŁ�k zast�nal v posteli: "Ven, dobytku, to je n�co stra�n�ho!"
Kdyś pak byl jiś vzhłru a �vejk mu płinesl sn�dani, byl nadporuŁ�k płekvapen novou ot�zkou �vejka: "Poslu�n� hl�s�m, pane nadporuŁ�ku, nepł�l byste si, abych v�m zaopatłil n�jakżho pejska?"
"V�te, �vejku, śe bych m�l chu� poslat v�s płed poln� soud," s povzdechem łekl nadporuŁ�k, "ale oni by v�s osvobodili, nebo� n�co tak kolos�ln� pitom�ho nevid�li ve sv�m śivot�. Pod�vejte se na sebe do zrcadla. Nen� v�m �patn� nad va��m blbżm vżrazem? Vy jste nejpitom�j�� hł�Łka pł�rody, kterou jsem kdy vid�l. Nu, łekn�te pravdu, �vejku: l�b�te se s�m sob�?"
"Poslu�n� hl�s�m, pane obrlajtnant, śe se nel�b�m, jsem v tom zrcadle n�jakej takovej �i�atej nebo co. Vono to nen� brou�enż zrcadlo. To jednou m�li u toho ���ana Sta�ka vypouklż zrcadlo, a kdyś se n�kdo na sebe pod�val, tak se mu cht�lo vrhnout. Huba takhle, hlava jako dłez na pomeje, błicho jako u napitżho kanovn�ka, zkr�tka figura. �el kolem pan m�stodrśitel, pod�val se na sebe, a hned to zrcadlo museli sundat."
NadporuŁ�k se odvr�til, vzdychl a uznal za vhodn� m�sto �vejkem ob�rat se rad�ji b�lou k�vou.
�vejk �ukal jiś v kuchyni a nadporuŁ�k Luk� sly�el zp�v �vejkłv:
Ma��ruje Grenevil Pra�nou br�nou na �pac�r,
�avle se mu blejskaj�, hezkż holky plakaj�...
Potom d�l z kuchyn� ozżval se zp�v:
My voj�ci, my jsme p�ni, n�s milujou holky samy
fasujeme pen�ze, m�me se v�udy dobłe...
"Ty se m� jist� dobłe, holomku," pomyslil si nadporuŁ�k a odplivl si.
Ve dveł�ch se objevila hlava �vejkova: "Poslu�n� hl�s�m, pane obrlajtnant, śe jsou tady pro v�s z kas�ren, m�te j�t okamśit� k panu plukovn�kovi, je tady ordonanci ` A dłv�rn� dodal: "Snad to bude kvłli tomu pejskovi."
"Uś jsem sly�el," łekl nadporuŁ�k, kdyś se mu ordonanc v płeds�ni cht�l hl�sit. �ekl to st�sn�nżm hlasem a odch�zel, vrhaje na �vejka zniŁuj�c� pohled.
Nebyl to raport, bylo to n�co hor��ho. Plukovn�k sed�l velice zachmułen� v kłesle, kdyś nadporuŁ�k vstoupil do jeho kancel�łe.

"Płed dv�ma l�ty, pane nadporuŁ�ku," łekl plukovn�k, "pł�l jste si bżt płelośen do Bud�jovic k 91. pluku. V�te, kde jsou Bud�jovice? Na Vltav�, ano, na Vltav� a vt�k� tam Ohłe nebo n�co podobn�ho. M�sto je velice, abych tak łekl, pł�v�tiv�, a jestli se nemżl�m, m� n�błeś�. V�te, co je to n�błeś�? To jest ze� vystav�n� nad vodou. Ano. Ostatn� to sem nepatł�. D�lali jsme tam man�vry."
Plukovn�k se zamlŁel, a d�vaje se do kalam�łe, płe�el rychle na jin� t�ma: "Ten młj pes se u v�s zkazil. Nechce nic śr�t. Vida, v kalam�łi je moucha. To je zvl�tn�, śe i v zim� padaj� mouchy do kalam�łe. To je nepoł�dek."
"Tak uś se, d�dku mizern�, vyslov," pomyslil si nadporuŁ�k. Plukovn�k vstal a płe�el n�kolikr�t po kancel�łi. "Dlouho jsem płemż�lel, pane nadporuŁ�ku, co vlastn� v�m ud�l�m, aby se to nemohlo opakovat, a vzpomn�l jsem si, śe jste si pł�l bżt płelośen k 91. pluku. Vrchn� velitelstv� ned�vno n�m ozn�milo, śe jest u 91. pluku velkż nedostatek dłstojnictva, pon�vadś to v�echno Srbov� pobili. ZaruŁuji se v�m Łestnżm slovem, śe do tł� dnł jste u 91. pluku v Bud�jovic�ch, kde se formuj� mar�batalióny. Nemus�te d�kovat. Vojsko potłebuje dłstojn�ky, kteł�..."
A nev�da uś, co by łekl, pod�val se na hodinky a promluvil: "Je płl jeden�ct�, nejvy��� Łas j�t k regimentsraportu."
T�m byl pł�jemnż rozhovor ukonŁen a nadporuŁ�kovi se velice ulehŁilo, kdyś vy�el z kancel�łe a �el do �koly jednoroŁn�ch dobrovoln�kł, kde ozn�mil, śe v nejbliś��ch dnech jede na frontu, a uspoł�d� proto veŁ�rek na rozlouŁenou v Nek�zance.
Vr�tiv se domł, łekl k �vejkovi vżznamn�: "V�te, �vejku, co jest to mar�batalión?"
"Poslu�n� hl�s�m, pane obrlajtnant, śe mar�batalión je mar�ba��k a mar�ka je mar�kumpaŁka. My to vśdycky zkracujem."
"Tak v�m, �vejku," slavnostn�m hlasem łekl nadporuŁ�k, "oznamuji, śe pojedete se mnou mar�ba��kem, kdyś m�te r�d takovou zkr�ceninu. Ale nemyslete si, śe na front� budete vyv�d�t podobn� blbosti jako zde. M�te radost?"
"Poslu�n� hl�s�m, pane obrlajtnant, śe m�m n�ramnou radost," odpov�d�l dobrż voj�k �vejk, "to bude n�co n�dhernżho, kdyś voba padneme spolu za c�sałe p�na a jeho rodinu..."
<*>