Jaroslav Haek
Osudy dobrého vojáka vejka za světové války
*ÚVOD
Veliká doba Ĺádá velké lidi. Jsou nepoznaní hrdinové, skromní, bez slávy a historie Napoleona. Rozbor jejich povahy zastínil by i slávu Alexandra Macedonského. Dnes mĹĹete potkat v praĹskĹźch ulicích oumělého muĹe, kterĹź sám ani neví, co vlastně znamená v historii nové velké doby. Jde skromné svou cestou, neobtěĹuje nikoho, a není téĹ obtěĹován Ĺurnalisty kteĹí by ho prosili o interview. Kdybyste se ho otázali, jak se jmenuje, odpověděl by vám prostince a skromně: "Já jsem vejk . . ."
A tento tichĹź skromnĹź oumělĹź muĹ jest opravdu ten starĹź dobrĹź voják vejk, hrdinnĹź, stateĹnĹź, kterĹź kdysi za Rakouska byl v Ĺstech vech obĹanĹ Českého království a jehoĹ sláva nezapadne ani v republice.
Mám velice rád toho dobrého vojáka vejka, a podávaje jeho osudy za světové války jsem pĹesvědĹen, Ĺe vy vichni budete sympatizovat s tím skromnĹźm, nepoznanĹźm hrdinou. On nezapálil chrám bohyně v Efesu, jako to udělal ten hlupák Hérostrates, aby se dostal do novin a kolních Ĺítanek.
A to staĹí.
AUTOR
(c) Jaroslav Haek 1923
*I. kniha
*V ZÁZEMÍ
*1. kapitola
Zasáhnutí dobrého vojáka vejka do světové války
"Tak nám zabili Ferdinanda," Ĺekla posluhovaĹka panu vejkovi, kterĹź opustiv pĹed léty vojenskou sluĹbu, kdyĹ byl definitivně prohláen vojenskou lékaĹskou komisí za blba, Ĺivil se prodejem psĹ, oklivĹźch neĹistokrevnĹźch oblud, kterĹźm padělal rodokmeny.
Kromě tohoto zaměstnání byl stiĹen revmatismem a mazal si právě kolena opodeldokem.
"KterĹźho Ferdinanda, paní Müllerová?" otázal se vejk, nepĹestávaje si masírovat kolena, "já znám dva Ferdinandy. Jednoho, ten je sluhou u drogisty PrĹi a vypil mu tam jednou omylem láhev nějakého mazání na vlasy, a potom znám jetě Ferdinanda Kokoku, co sbírá ty psí hovínka. Vobou není Ĺádná koda."
"Ale, milostpane, pana arcivévodu Ferdinanda, toho z Konopitě, toho tlustĹźho, náboĹnĹźho:"
"JeĹímarjá," vykĹikl vejk, "to je dobrĹź. A kde se mu to, panu arcivévodovi, stalo?"
"Práskli ho v Sarajevu, milostpane, z revolveru, vědí. Jel tam s tou svou arcikněĹnou v automobilu:"
"Tak se podívejme, paní Müllerová, v automobilu. JĂł, takovej pán si to mĹĹe dovolit, a ani si nepomyslí, jak taková jízda automobilem mĹĹe net'astné skonĹit. A v Sarajevu k tomu, to je v Bosně, paní Müllerová. To udělali asi Turci. My holt jsme jim tu Bosnu a Hercegovinu neměli brát. Tak vida, paní Müllerová. On je tedy pan arcivévoda uĹ na pravdě boĹí. Trápil se dlouho?"
"Pan arcivévoda byl hned hotovej, milostpane. To vědí, Ĺe s revolverem nejsou ĹádnĹź hraĹky. Nedávno taky si hrál jeden pán u nás v Nuslích s revolverem a postĹílel celou rodinu i domovníka, kterej se el podívat, kdo to tam stĹílí ve tĹetím poschodí:"
"Někerej revolver, paní Müllerová, vám nedá ránu, kdybyste se zbláznili. Takovejch systémĹ je moc. Ale na pana arcivévodu si koupili jisté něco lepího, a taky bych se chtěl vsadit, paní Müllerová, Ĺe ten Ĺlověk, co mu to udělal, se na to pěkně voblík. To vědí, stĹílet pana arcivévodu, to je moc těĹká práce. To není, jako kdyĹ pytlák stĹílí hajnĹźho. Tady jde vo to, jak se k němu dostat, na takovĹźho pána nesmíte jít v nějakĹźch hadrech. To musíte jít v cylindru, aby vás nesebral dĹív policajt."
"Vono prej jich bylo víc, milostpane:"
"To se samo sebou rozumí, paní Müllerová," Ĺekl vejk, konĹe masírování kolen, "kdybyste chtěla zabít pana arcivévodu, nebo císaĹe pána, tak byste se jistě s někĹźm poradila. Víc lidí má víc rozumu. Ten poradí to, ten vono, a pak se dílo podaĹí, jak je to v tej naí hymně. Hlavní věcí je vyĹíhat na ten moment, aĹ takovej pán jede kolem. Jako, jestli se pamatujou na toho pana Lucheniho, co probod nai neboĹku AlĹbětu tím pilníkem. Procházel se s ní. Pak věĹte někomu; vod tĹź doby Ĺádná císaĹovna nechodí na procházky. A vono to Ĺeká jetě moc osob. A uvidějí, paní Müllerová, Ĺe se dostanou i na toho cara a carevnu, a mĹĹe bĹźt, nedej pánbĹh, i na císaĹe pána, kdyĹ uĹ to zaĹti s jeho strĹźcem. Von má, starej pán, moc nepĹátel. Jetě víc neĹ ten Ferdinand. Jako nedávno povídal jeden pán v hospodě, Ĺe pĹijde Ĺas, Ĺe ty císaĹové budou kapat jeden za druhĹźm a Ĺe jim ani státní návladnictví nepomĹĹe. Pak neměl na Ĺtratu a hostinskĹź ho musel dát sebrat. A von mu dal facku a stráĹníkovi dvě. Pak ho odvezli v koatince, aby se vzpamatoval. JĂł, paní Müllerová, dnes se dějou věci. To je zas ztráta pro Rakousko. KdyĹ jsem byl na vojně, tak tam jeden infanterista zastĹelil hejtmana. Naládoval flintu a el do kanceláĹe. Tam mu Ĺekli, Ĺe tam nemá co dělat, ale on poĹád vedl svou, Ĺe musí s panem hejtmanem mluvit. Ten hejtman vyel ven a hned mu napaĹil kasárníka. Von vzal flintu a bouch ho pĹímo do srdce. Kulka vyletěla panu hejtmanovi ze zad a jetě udělala kodu v kanceláĹi. Rozbila flaku inkoustu a ten polil ĹĹední akta."
"A co se stalo s tím vojákem?" otázala se po chvíli paní Miillérová, kdyĹ vejk se oblékal.
"Voběsil se na kandě," Ĺekl vejk, Ĺistě si tvrdĹź klobouk. "A ta kanda nebyla ani jeho. Tu si vypĹjĹil od profousa, Ĺe prĹź mu padají kalhoty. Měl Ĺekat, aĹ ho zastĹelejí? To vědí, paní Müllerová, Ĺe v takovĹź situaci jde kaĹdému hlava kolem. Profousa za to degradovali a dali mu est měsícĹ. Ale von si je nevodseděl. Utek do vejcar a dneska tam dělá kazatele ňákĹź církve. Dneska je málo poctivcĹ, paní Müllerová. Já si pĹedstavuju, Ĺe se pan arcivévoda Ferdinand také v tom Sarajevu zmejlil v tom Ĺlověkovi, co ho stĹelil. Viděl nějakého pána a myslil si: To je nějakej poĹádnej Ĺlověk, kdyĹ mně volá slávu. A zatím ho ten pán bouch. Dal mu jednu nebo několik?"
"Noviny píou, milostpane, Ĺe pan arcivévoda byl jako Ĺeeto. VystĹílel do něho vechny patrony."
"To jde náramné rychle, paní Müllerová, strané rychle. Já bych si na takovou věc koupil brovnink. Vypadá to jako hraĹka, ale mĹĹete s tím za dvě minuty postĹílet dvacet arcivévodĹ, hubenejch nebo tlustejch. AĹkoliv, mezi námi ĹeĹeno, paní Müllerová, Ĺe do tlustĹźho pana arcivévody se trefíte jistéjc neĹ do hubenĹźho. Jestli se pamatujou, jak tenkrát v Portugalsku si postĹíleli toho svĹźho krále. Byl taky takovej tlustej. To víte, Ĺe král nebude pĹece hubenej. Já tedy teď jdu do hospody U kalicha, a kdyby někdo sem pĹiel pro toho ratlíka, na kterĹźho jsem vzal zálohu, tak mu Ĺeknou, Ĺe ho mám ve svém psinci na venkově, Ĺe jsem mu nedávno kupíroval ui a Ĺe se teď nesmí pĹeváĹet, dokud se mu ui nezahojí, aby mu nenastydly. KlíĹ dají k domovnici:"
V hospodě U kalicha seděl jen jeden host. Byl to civilní stráĹník Bretschneider, stojící ve sluĹbách státní policie. HostinskĹź Palivec myl tácky a Bretschneider se marně snaĹil navázat s ním váĹnĹź rozhovor.
Palivec byl známĹź sprosák, kaĹdé jeho druhé slovo byla zadnice nebo hovno. PĹitom byl ale seĹtělĹź a upozorňoval kaĹdého, aby si pĹeĹetl, co napsal o posledním pĹedmětě Victor Hugo, kdyĹ líĹil poslední odpověď' staré gardy Napoleonovy AngliĹanĹm v bitvě u Waterloo.
"To máme pěkné léto," navazoval Bretschneider svĹj váĹnĹź rozhovor.
"Stojí to vechno za hovno," odpověděl Palivec, ukládaje tácky do skleníku.
"Ty nám to pěkně v tom Sarajevu vyvedli," se slabou nadějí ozval se Bretschneider.
"V jakĹźm Sarajevu?" otázal se Palivec, "v tej nuselskej vinárně? Tam se perou kaĹdej den, to vědí, Nusle:"
"V bosenském Sarajevu, pane hostinskĹź. ZastĹelili tam pana arcivévodu Ferdinanda. Co tomu Ĺíkáte?"
"Já se do takovĹźch věcí nepletu, s tím a mně kaĹdej políbí prdel," odpověděl sluně pan Palivec, zapaluje si dĹźmku, "dneska se do toho míchat, to by mohlo kaĹdému Ĺlověkovi zlomit vaz. Já jsem Ĺivnostník, kdyĹ někdo pĹijde a dá si pivo, tak mu ho natoĹím. Ale nějakĹź Sarajevo, politika nebo neboĹtík arcivévoda, to pro nás nic není, t 1 z toho nic nekouká neĹ Pankrác:"
Bretschneider umlkl a díval se zklamané po pusté hospodě.
"Tady kdysi visel obraz císaĹe pána," ozval se opět po chvíli, "právě tam, kde teď visí zrcadlo:"
"JĂł, to mají pravdu," odpověděl pan Palivec, "visel tam a sraly na něj mouchy, tak jsem ho dal na pĹdu. To víte, jetě by si někdo mohl dovolit nějakou poznámku a mohly by bĹźt z toho nepĹíjemnosti. Copak to potĹebuju?"
"V tom Sarajevu muselo to bĹźt asi oklivĹź, pane hostinskĹź."
Na tuto záludně pĹímou otázku odpověděl pan Palivec neobyĹejně opatrně:
"V tuhle dobu bĹźvá v Bosně a Hercegovině stranĹź horko. KdyĹ jsem tam slouĹil, tak museli dávat naemu obrlajtnantovi led na hlavu."
"U kterého pluku jste slouĹil, pane hostinskĹź?"
"Na takovou maliĹkost se nepamatuju, já jsem se nikdy o takovou hovadinu nezajímal a nikdy jsem nebyl na to zvědavej," odpověděl pan Palivec, "pĹíliná zvědavost kodí:"
Civilní stráĹník Bretschneider definitivně umlkl a jeho zachmuĹenĹź vĹźraz se zlepil teprve pĹíchodem vejka, kterĹź, vstoupiv do hospody, poruĹil si Ĺerné pivo s touto poznámkou:
"Ve Vídni dneska taky mají smutek." Bretschneidrovy oĹi zasvítily plnou nadějí; Ĺekl struĹně:
"Na Konopiti je deset ĹernĹźch práporĹ:"
"Má jich tam bĹźt dvanáct," Ĺekl vejk, kdyĹ se napil.
"ProĹ myslíte dvanáct?" otázal se Bretschneider.
"Aby to lo do poĹtu, do tuctu, to se dá lepí poĹítat a na tucty to vĹdycky pĹijde lacinějc," odpověděl vejk.
Panovalo ticho, které pĹeruil sám vejk povzdechem:
"Tak uĹ tam je na pravdě boĹí, dej mu pánbĹh věĹnou slávu. Ani se nedoĹkal, aĹ bude císaĹem. KdyĹ já jsem slouĹil na vojně, tak jeden generál spadl s koně a zabil se docela klidně. Chtěli mu pomoct zas na koně, vysadit ho, a divěji se, Ĺe je Ĺplně mrtvej. A měl taky avancírovat na feldmarálka. Stalo se to pĹi pĹehlídce vojska. Tyhle pĹehlídky nikdy nevedou k dobrĹźmu. V Sarajevě taky byla nějaká pĹehlídka. Jednou se pamatuji, Ĺe mně scházelo pĹi takové pĹehlídce dvacet knoflíkĹ u mundĹru a Ĺe mě zavĹeli za to na Ĺtrnáct dní do ajnclíku a dva dni jsem leĹel jako lazar, svázanej do kozelce. Ale disciplína na vojně musí bĹźt, jinak by si nikdo nedělal z niĹeho nic. Ná obrlajtnant Makovec, ten nám vĹdy Ĺíkal: ,Disciplína, vy kluci pitomí, musí bejt, jinak byste lezli jako vopice po stromech, ale vojna z vás udělá lidi, vy blbouni pitomí.` A není to pravda? PĹedstavte si park, Ĺekněme na Karláku, a na kaĹdĹźm stromě jeden voják bez disciplíny. Z toho jsem vĹdycky měl největí strach."
"V tom Sarajevu," navazoval Bretschneider, "to udělali Srbové."
"To se mĹźlíte," odpověděl vejk, "udělali to Turci, kvĹli Bosně a Hercegovině:"
A vejk vyloĹil svĹj názor na mezinárodní politiku Rakouska na Balkáně. Turci to prohráli v roce 1912 se Srbskem, Bulharskem a fteckem. Chtěli, aby jim Rakousko pomohlo, a kdyĹ se to nestalo, stĹelili Ferdinanda.
"Má rád Turky?" obrátil se vejk na hostinského Palivce, "má rád ty pohanskĹź psy? Vid' Ĺe nemá:"
"Host jako host," Ĺekl Palivec, "tĹebas Turek. Pro nás Ĺivnostníky neplatí Ĺádná politika. Zapla si pivo a sed' v hospodě a Ĺvaň si, co chce. To je moje zásada. Jestli to tomu naemu Ferdinandovi udělal Srb nebo Turek, katolík nebo mohamedán, anarchista nebo mladoĹech, mně je to vechno jedno."
"DobĹe, pane hostinskĹź," ozval se Bretschneider, kterĹź opět pozbĹźval naděje, Ĺe z těch dvou se dá někdo chytit, "ale pĹipustíte, Ĺe je to velká ztráta pro Rakousko:"
Místo hostinského odpověděl vejk:
"Ztráta to je, to se nedá upĹít. Hrozná ztráta. Von se Ferdinand nedá nahradit nějakĹźm pitomou. Von měl bejt jenom jetě tlustějí."
"Jak to myslíte?" oĹil Bretschneider.
"Jak to myslím?" odvětil spokojeně vejk. "Docela jenom takhle. Kdyby byl bejval tlustějí, tak by ho jistě uĹ dĹív ranila mrtvice, kdyĹ honil ty báby na Konopiti, kdyĹ tam v jeho revíru sbíraly rotí a houby, a nemusel zemĹít takovou hanebnou smrtí. KdyĹ to pováĹím, strĹźc císaĹe pána, a voni ho zastĹelejí. VĹdy je to ostuda, jsou toho plnĹź noviny. U nás pĹed léty v Budějovicích probodli na trhu v nějaké takové malé hádce jednoho obchodníka s dobytkem, nějakého BĹetislava Ludvíka. Ten měl syna Bohuslava, a kam pĹiel prodávat prasata, nikdo od něho nic nekoupil a kaĹdĹź Ĺíkal: ,To je syn toho probodnutĹźho, to bude asi také pěknej lump: Musel skoĹit v Krumlově z toho mostu do Vltavy a museli ho vytáhnout, museli ho kĹísit, museli z něho pumpovat vodu a von jim musel skonat v náruĹí lékaĹe, kdyĹ mu dal nějakou injekci."
"Vy ale máte divná pĹirovnání," Ĺekl Bretschneider vĹźznamně, "mluvíte napĹed o Ferdinandovi a potom o obchodníku s dobytkem."
"Ale nemám," hájil se vejk, "bĹh mě chraň, abych já chtěl někoho k někomu pĹirovnávat. Pan hostinskĹź mne zná. Vid' Ĺe jsem nikdy nikoho k někomu nepĹirovnával? Já bych jenom nechtěl bĹźt v kĹĹi té vdovy po arcivévodovi. Co teď bude dělat? Děti jsou sirotkové, panství v Konopiti bez pána. A vdávat se zas za nějakého nového arcivévodu? Co z toho má? Pojede s ním zas do Sarajeva, a bude vdovou podruhé. To byl ve Zlivi u Hluboké pĹed léty jeden hajnĹź, měl takové oklivé jméno Pindďour. ZastĹelili ho pytláci a zĹstala po něm vdova s dvěma dítkami a vzala si za rok opět hajného, Pepíka avlovic z Mydlovar. A zastĹelili jí ho taky. Pak se vdala potĹetí a vzala si zas hajného a povídá: ,Do tĹetice veho dobrého. Jestli teď se to nepodaĹí, tak uĹ nevím, co udělám.` To se ví, Ĺe jí ho zas zastĹelili, a to uĹ měla s těmi hajnĹźmi est dětí dohromady. Byla aĹ v kanceláĹi kníĹete pána na Hluboké a stěĹovala si, Ĺe má s těmi hajnĹźmi trápení. Tak jí odporuĹili porybnĹźho Jaree z raĹické baty. A co byste Ĺekli, utopili jí ho pĹi lovení rybníka, a měla s ním dvě děti. Pak si vzala nunváĹe z Vodňan, a ten ji jednou v noci klepl sekyrou a el se dobrovolně udat. KdyĹ ho potom u krajského soudu v Písku věeli, ukousl knězi nos a Ĺekl, Ĺe vĹbec niĹeho nelituje, a také Ĺekl jetě něco hodně oklivého o císaĹi pánovi."
"A nevíte, co o něm Ĺekl?" otázal se hlasem plnĹźm naděje Bretschneider.
"To vám Ĺíct nemohu, poněvadĹ se to nikdo neodváĹil opakovat. Ale bylo to prĹź tak něco stralivĹźho a hroznĹź, Ĺe jeden rada od soudu, kterĹź byl pĹi tom, se z toho zbláznil a jetě dodnes ho drĹí v izolaci, aby to nevylo najevo. To nebyla jenom obyĹejná uráĹka císaĹe pána, jaká se dělá ve voĹralství:"
"A jaké uráĹky císaĹe pána se dělají ve voĹralství?" otázal se Bretschneider.
"Prosím vás, pánové, obrate list," ozval se hostinskĹź Palivec, "víte, já to nemám rád. Leccos se kecne a pak to Ĺlověka mrzí:"
"Jaké uráĹky císaĹe pána se dělají ve voĹralství?" opakoval vejk. "Velijaké. Vopijte se, dejte si zahrát rakouskou hymnu a uvidíte, co zaĹnete mluvit. Vymyslíte si toho tolik na císaĹe pána, Ĺe kdyby toho byla jen poloviĹka pravda, staĹilo by to, aby měl ostudu pro celĹź Ĺivot. Ale von si to starej pán doopravdy nezaslouĹí. Vezměme si tohle. Syna Rudolfa ztratil v Ĺtlém věku, v plné muĹské síle. ManĹelku AlĹbětu mu propíchli pilníkem, potom se mu ztratil Jan Ort, bratra, císaĹe mexického, mu zastĹelili v nějaké pevnosti u nějaké zdi. Teď zas mu odstĹelili strĹźĹka na stará kolena. To aby měl Ĺlověk Ĺelezné nervy. A potom si vzpomene nějakej voĹralej chlap a zaĹne mu nadávat. Kdyby dnes něco vypuklo, pĹjdu dobrovolné a budu slouĹit císaĹi pánu aĹ do roztrhání těla."
vejk se napil dĹkladně a pokraĹoval:
"Vy myslíte, Ĺe to císaĹ pán takhle nechá bejt? To ho málo znáte. Vojna s Turky musí bĹźt. Zabili jste mně strejĹka, tak tady máte pĹes drĹku. Válka jest jistá. Srbsko a Rusko nám pomĹĹe v té válce. Bude se to Ĺezat:"
vejk v té prorocké chvíli vypadal krásné. Jeho prostoduná tváĹ, usměvavá jak měsíc v Ĺplňku, záĹila nadením. Jemu bylo ve tak jasné.
"MĹĹe bĹźt," pokraĹoval v líĹení budoucnosti Rakouska, "Ĺe nás v pĹípadě války s Tureckem Němci napadnou, poněvadĹ Němci a Turci drĹí dohromady. Jsou to takovĹź potvory, Ĺe jim není v světě rovno. MĹĹeme se vak spojit s Francií, která má od jedenasedmdesátého roku spadeno na Německo. A uĹ to pĹjde. Válka bude, víc vám neĹeknu."
Bretschneider vstal a Ĺekl slavnostně:
"Víc nemusíte povídat, pojdte se mnou na chodbu, tam vám něco povím:"
vejk vyel za civilním stráĹníkem na chodbu, kde ho Ĺekalo malé pĹekvapení, kdyĹ jeho soused od piva ukázal mu orlíĹka a prohlásil, Ĺe ho zatĹźká a ihned odvede na policejní Ĺeditelství. vejk snaĹil se vysvětlit, Ĺe se asi ten pán mĹźlí, on Ĺe je Ĺplné nevinnĹź, Ĺe nepronesl ani jednoho slova, které by mohlo někoho urazit.
Bretschneider mu vak Ĺekl, Ĺe se skuteĹně dopustil několika trestnĹźch ĹinĹ, mezi kterĹźmi hraje roli i zloĹin velezrády.
Pak se vrátili do hospody a vejk Ĺekl k panu Palivcovi:
"Já mám pět piv a jeden rohlík s párkem. Teď mně dej jetě jednu slivovici a já uĹ musím jít, poněvadĹ jsem zatĹenej."
Bretschneider ukázal panu Palivcovi orlíĹka, chvíli se díval na pana Palivce a pak se otázal: "Jste Ĺenat?"
"Jsem."
"A mĹĹe vae manĹelka za vás vésti obchod po dobu vaí nepĹítomnosti?"
"MĹĹe:"
"Tak je to v poĹádku, pane hostinskĹź," vesele Ĺekl Bretschneider, "zavolejte sem svou paní, pĹedejte jí to a veĹer si pro vás pĹijedem."
"Nic si z toho nedělej," těil ho vejk, "já tam jdu i jenom pro velezrádu."
"Ale pro co já?" zabědoval pan Palivec. "Já byl pĹece tak vopatrnej:"
Bretschneider se usmál a vítězoslavné Ĺekl:
"Za to, Ĺe jste Ĺekl, Ĺe sraly mouchy na císaĹe pána. Oni vám uĹ toho císaĹe pána vyĹenou z hlavy."
A vejk opustil hospodu U kalicha v prĹvodu civilního stráĹníka, kterého, stihaje jeho tváĹ svĹźm dobráckĹźm Ĺsměvem, se optal, kdyĹ vyli na ulici:
"Mám slézt z chodníku?"
"Jak to?"
"Já myslím, kdyĹ jsem zatĹenej, Ĺe nemám práva chodit po chodníku."
KdyĹ vcházeli do vrat policejního Ĺeditelství, Ĺekl vejk:
"Tak nám to pěkně uteklo. Chodíte Ĺasto ke Kalichu?"
A zatímco vedli vejka do pĹijímací kanceláĹe, u Kalicha pĹedával pan Palivec hospodu své plaĹící Ĺeně, těe ji svĹźm zvlátním zpĹsobem:
"NeplaĹ, neĹvi, co mně mohou udělat kvĹli posranĹźmu obrazu císaĹe pána?"
A tak zasáhl dobrĹź voják vejk do světové války svĹźm milĹźm, roztomilĹźm zpĹsobem. Historiky bude zajímat, Ĺe on viděl daleko do budoucnosti. Jestli situace vyvinula se později jinak, neĹ jak on vykládal u Kalicha, musíme mít na zĹeteli, Ĺe neměl prĹpravného diplomatického vzdělání.
*2. kapitola
DobrĹź voják vejk na policejním Ĺeditelství
SarajevskĹź atentát naplnil policejní Ĺeditelství ĹetnĹźmi obětmi. Vodili to jednoho po druhém a starĹź inspektor v pĹijímací kanceláĹi Ĺíkal svĹźm dobráckĹźm hlasem:
"Von se vám ten Ferdinand nevyplatí!"
KdyĹ vejka zavĹeli v jedné z ĹetnĹźch komor prvého patra, vejk nael tam spoleĹnost esti lidí. Pět jich sedělo kolem stolu a v rohu na kavalci seděl, jako by se jich stranil, muĹ v prostĹedních letech.
vejk se poĹal vyptávat jednoho po druhém, proĹ jsou zavĹeni.
Od těch pěti sedících u stolu dostal takĹka Ĺplné stejnou odpověď:
"KvĹli Sarajevu!" - "KvĹli Ferdinandovi!" - "KvĹli té vraĹdě na panu arcivévodovi!" - "Pro Ferdinanda!" - "Za to, Ĺe pana arcivévodu odpravili v Sarajevu!"
estĹź, kterĹź se těch pěti stranil, Ĺekl, Ĺe s nimi nechce nic mít, aby na něho nepadlo nijaké podezĹení, on Ĺe tu sedí jen pro pokus loupeĹné vraĹdy na pantátovi z Holic.
vejk si sedl do spoleĹnosti spiklencĹ u stolu, kteĹí si uĹ podesáté vyprávěli, jak se do toho dostali.
Vechny to aĹ na jednoho stihlo bud v hospodě, ve vinárně, nebo v kavárně. VĹźjimku dělal neobyĹejně tlustĹź pán s brĹźlemi, s uplakanĹźma oĹima, kterĹź byl zatĹen doma ve svém bytě, poněvadĹ dva dny pĹed atentátem v Sarajevu platil u Brejky za dva srbské studenty, techniky, Ĺtratu a detektivem Brixim byl spatĹen v jich spoleĹnosti opilĹź v Montmartru v Řetězové ulici, kde, jak jiĹ v protokole potvrdil svĹźm podpisem, téĹ za ně platil.
Na vechny otázky pĹi pĹedběĹném vyetĹování na policejním komisaĹství stereotypně kvílel:
"Já mám papírnickĹź obchod:"
NaĹeĹ dostával taktéĹ stereotypní odpověď:
"To vás neomlouvá."
MalĹź pán, kterému se to stalo ve vinárně, byl profesorem dějepisu a vykládal vinárníkovi dějiny rĹznĹźch atentátĹ. Byl zatĹen právě v okamĹiku, kdyĹ konĹil psychologickĹź rozbor kaĹdého atentátu slovy:
"Mylenka atentátu jest tak jednoduchá jako Kolumbovo vejce:"
"Stejně jako to, Ĺe vás Ĺeká Pankrác," doplnil jeho vĹźrok pĹi vĹźslechu policejní komisaĹ.
TĹetí spiklenec byl pĹedseda dobroĹinného spolku Dobromil v HodkoviĹkách. V den, kdy byl spáchán atentát, poĹádal Dobromil zahradní slavnost spojenou s koncertem. ČetnickĹź stráĹmistr pĹiel, aby poĹádal ĹĹastníky, by se rozeli, Ĺe má Rakousko smutek, naĹeĹ pĹedseda Dobromilu Ĺekl dobrácky:
"PoĹkají chvilku, neĹ dohrajou Hej, Slované:" Nyní seděl tu s hlavou svěenou a naĹíkal:
"V srpnu máme nové volby pĹedsednictva, jestli nebudu doma do tĹź doby, tak se mĹĹe stát, Ĺe mě nezvolejí. UĹ jsem tím pĹedsedou podesátĹź. Já tu hanbu nepĹeĹiju."
Podivné si neboĹtík Ferdinand zahrál se ĹtvrtĹźm zatĹenĹźm, muĹem ryzí povahy a bezvadného títu. VyhĹźbal se celé dva dny jakékoliv rozmluvě o Ferdinandovi, aĹ veĹer v kavárně pĹi mariái, zabíjeje Ĺaludského krále kulovou sedmou trumfĹ, Ĺekl:
"Sedum kulí jako v Sarajevu."
PátĹź muĹ, kterĹź, jak sám Ĺekl, Ĺe sedí "kvĹli té vraĹdě na panu arcivévodovi v Sarajevu", měl jetě dnes zjeĹené vlasy a vousy hrĹzou, takĹe jeho hlava pĹipomínala stájového pinĹe.
Ten vĹbec v restauraci, kde byl zatĹen, nepromluvil ani slova, ba dokonce ani neĹetl noviny o zabití Ferdinanda a seděl u stolu Ĺplné sám, kdyĹ pĹiel k němu nějakĹź pán, posadil se naproti a Ĺekl k němu rychle:
"Četl jste to?"
"NeĹetl."
"Víte o tom?"
"Nevím:"
"A víte, oĹ se jedná?"
"Nevím, já se o to nestarám:"
"A pĹece by vás to mělo zajímat:"
"Nevím, co by mne mělo zajímat? Já si vykouĹím doutník, vypiji svĹźch několik sklenic, naveĹeĹím se a neĹtu noviny. Noviny lĹou. NaĹ se budu rozĹilovat?"
"Vás tedy nezajímá ani ta vraĹda v Sarajevu?" "Mne vĹbec Ĺádná vraĹda nezajímá, at je tĹebas v Praze, ve Vídni, v Sarajevu, nebo v LondĹźně. Od toho jsou ĹĹady, soudy a policie. Jestli někdy někde někoho zabijou, dobĹe mu tak, proĹ je trouba a tak neopatrnĹź, Ĺe se dá zabít."
To byla jeho poslední slova v této rozmluvě. Od té doby opakoval jen hlasitě v pětiminutovĹźch i pĹestávkách:
"Já jsem nevinnej, já jsem nevinnej:"
Ta slova kĹiĹel i ve vratech policejního Ĺeditelství, ta slova bude opakovat i pĹi pĹevezení k trestnímu soudu v Praze a s těmi slovy vstoupí i do své ĹaláĹní kobky.
KdyĹ vyslechl vejk vechny ty strané spiklenecké historie, uznal za vhodné vysvětlit jim vekeru beznadějnost jich situace.
"Je to s námi se vemi moc patnĹź," zaĹal svá slova Ĺtěchy, "to není pravda, jak vy Ĺíkáte, Ĺe se vám, nám vem nemĹĹe nic stát. Vod Ĺeho máme policii neĹ vod toho, aby nás trestala za nae huby. Jestli je taková nebezpeĹná doba, Ĺe stĹílejí arcivévody, tak se nikdo nesmí divit, Ĺe ho vedou na direkci. To se vechno dělá kvĹli lesku, aby měl Ferdinand reklamu pĹed svĹźm pohĹbem. Čím víc nás tady bude, tím to bude pro nás lepí, poněvadĹ nám bude veselejc. KdyĹ jsem slouĹil na vojně, byla nás někdy zavĹená polovina kumpaĹky. A co nevinnejch lidí bejvávalo odsouzeno. A nejen na vojně, ale i soudama. Jednou se pamatuji, jedna Ĺenská byla odsouzena, Ĺe ukrtila svoje novorozená dvojĹata. AĹkoliv se zapĹísahala, Ĺe ne mohla ukrtit dvojĹata, kdyĹ se jí narodila jen jedna holĹiĹka, kterou se jí podaĹilo ukrtit docela bez bolesti, byla odsouzena pĹece jen pro dvojnásobnou vraĹdu. Nebo ten nevinnej cikán v Záběhlicích, co se vloupal do toho hokynáĹskĹźho krámu na BoĹí hod vánoĹní v noci. ZapĹísáh se, Ĺe se el vohĹát, ale nic mu to nepomohlo. Jak uĹ něco soud vezme do ruky, je zle. Ale to zle musí bejt. TĹebas vichni lidi nejsou takoví darebáci, jak se to o nich dá pĹedpokládat; ale jak pozná dneska toho hodnĹźho od toho lumpa, zejména dnes, v takovĹź váĹnĹź době, kdy toho Ferdinanda odpráskli. To u nás, kdyĹ jsem slouĹil na vojně v Budějovicích, zastĹelili v lese za cviĹitěm psa panu hejtmanovi. KdyĹ se o tom dověděl, zavolal si nás vechny, postavil a povídá, a vystoupí kaĹdĹź desátĹź muĹ. Já, samo sebou se rozumí, byl jsem taky desátĹź, a tak jsme stáli habacht a ani nemrkli. Hejtman chodí kolem nás a povídá: ,Vy lumpové, padouchově, neĹádi, hyeny skvrnitĹź, tak bych vám chtěl kvĹli tomu psovi vem napaĹit ajnclíka, rozsekat vás na nudle, postĹílet a udělat z vás kapra namodro. Abyste ale věděli, Ĺe vás nebudu etĹit, dávám vám vem na Ĺtrnáct dní kasárníka.` Tak vidíte, tenkrát se jednalo o pejska, a teď se jedná dokonce o pana arcivévodu. A proto musí bejt hrĹza, aby ten smutek stál za něco."
"Já jsem nevinnej, já jsem nevinnej;" opakoval zjeĹenĹź muĹ.
"Kristus Pán byl taky nevinnej," Ĺekl vejk, "a taky ho ukĹiĹovali. Nikde nikdy nikomu na nějakĹźm nevinnĹźm Ĺlověku nezáleĹelo. Maul halten und weiter dienen! - jako Ĺíkávali nám na vojně. To je to nejlepí a nejkrásnějí:"
vejk si lehl na kavalec a spokojeně usnul.
Zatím pĹivedli nové dva. Jeden z nich byl Bosňák. Chodil po komoĹe, skĹípal zuby a kaĹdé jeho druhé slovo bylo: "Jebem ti duu." MuĹilo ho pomylení, Ĺe se mu na policejním Ĺeditelství ztratí jeho koĹebráckĹź koík.
DruhĹź novĹź host byl hostinskĹź Palivec, kterĹź zpozorovav svého známého vejka, vzbudil ho a hlasem plnĹźm tragiky zvolal:
"UĹ jsem tady taky!"
vejk mu srdeĹné potĹásl ruku a Ĺekl:
"To jsem opravdu rád. Já jsem věděl, Ĺe ten pán bude drĹet slovo, kdyĹ vám Ĺíkal, Ĺe si pro vás pĹijdou. Taková pĹesnost je dobrá věc:"
Pan Palivec poznamenal vak, Ĺe taková pĹesnost stojí za hovno, a optal se vejka tie, jestli ti ostatní zavĹení páni nejsou zloději, Ĺe by mu to mohlo jako Ĺivnostníkovi kodit.
vejk mu vysvětlil, Ĺe vichni, aĹ na jednoho, kterĹź je tu pro pokus loupeĹné vraĹdy na pantátovi z Holic, patĹí k jich spoleĹnosti kvĹli arcivévodovi.
Pan Palivec se urazil a Ĺekl, Ĺe zde není kvĹli nějakému pitomému arcivévodovi, ale kvĹli císaĹi pánu. A poněvadĹ to ostatní poĹalo zajímat, vypravoval jim to, jak mouchy mu zneĹistily císaĹe pána.
"ZaneĹádily mně ho, bestie," konĹil líĹení své pĹíhody, "a nakonec pĹivedly mne do kriminálu. Já to těm mouchám neodpustím," dodal vĹźhrĹĹně.
vejk el opět spát, ale nespal dlouho, poněvadĹ pro něho pĹili, aby ho odvedli k vĹźslechu.
A tak, stoupaje po schoditi do III. oddělení k vĹźslechu, vejk nesl svĹj kĹíĹ na vrchol Golgoty, sám niĹeho nepozoruje o svém muĹednictví.
SpatĹiv nadpis, Ĺe plivati po chodbách se zakazuje, poprosil stráĹníka, aby mu dovolil plivnouti do plivátka, a záĹe svou prostotou, vstoupil do kanceláĹe se slovy:
"DobrĹź veĹer pĹeju, pánové, vem vespolek." Místo odpovědi dloubl ho někdo pod Ĺebra a postavil pĹed stĹl, za kterĹźm seděl pán chladné ĹĹední tváĹe s rysy zvíĹecké ukrutnosti, jako by byl právě vypadl z Lombrosovy knihy O typech zloĹinnĹźch.
Podíval se krveĹíznivě na vejka a Ĺekl: "NetvaĹte se tak blbě:"
"Já si nemohu pomoct," odpověděl váĹně vejk, "já jsem byl na vojně superarbitrován pro blbost a prohláen ouĹedně zvlátní komisí za blba. Já jsem ouĹední blb:"
Pán s typem zloĹince zacvakal zuby:
"To, z Ĺeho jste obviněn a Ĺeho jste se dopustil, svědĹí, Ĺe máte vech pět pohromadě:" A vyjmenoval nyní vejkovi celou Ĺadu rĹznĹźch zloĹinĹ, zaĹínaje velezrádou a konĹe uráĹkou Jeho VeliĹenstva a ĹlenĹ císaĹského domu. Ve stĹedu té skupiny skvělo se schvalování zavraĹdění arcivévody Ferdinanda, odkud vycházela větev s novĹźmi zloĹiny, mezi kterĹźmi záĹil zloĹin pobuĹování, poněvadĹ se to vechno stalo ve veĹejné místnosti.
"Co tomu Ĺíkáte?" vítězoslavně otázal se pán s rysy zvíĹecí ukrutnosti.
"Je toho hodně," odpověděl nevinně vejk, "veho moc kodí."
"Nu vidíte, Ĺe to uznáváte:"
"Já uznávám vechno, pĹísnost musí bejt, bez pĹísnosti by se nikdo nikam nedostal. Jako kdyĹ jsem slouĹil na vojně . . :"
"DrĹte hubu!" rozkĹikl se policejní rada na vejka, "a mluvte, aĹ kdyĹ se vás budu na něco ptát! Rozumíte?"
"Jak bych nerozuměl," Ĺekl vejk, "posluně hlásím, Ĺe rozumím a Ĺe se ve vem, co ráĹejí Ĺíct, dovedu orientĹźrovat."
"S kĹźmpak se stĹźkáte?"
"Se svou posluhovaĹkou, vanosti."
"A v místních politickĹźch kruzích nemáte nikoho známého?"
"To mám, vanosti, kupuji si odpoledníĹka Národní politiky, ĹubiĹky."
"Ven!" zaĹval na vejka pán se zvíĹecím vzezĹením.
KdyĹ ho vyváděli z kanceláĹe, vejk Ĺekl:
"Dobrou noc, vanosti."
Vrátiv se do své komory, oznámil vejk vem zatĹenĹźm, Ĺe takovĹź vĹźslech je legrace. "Trochu tam na vás kĹiĹí a nakonec vás vyĹenou. - DĹív," pokraĹoval vejk, "to bejvávalo horí. Četl jsem kdysi jednu knihu, Ĺe obĹalovaní museli chodit po rozĹhavenĹźm Ĺeleze a pít roztavené olovo, aby se poznalo, jestli je nevinnej. Nebo mu dali nohy do panělskĹź boty a natáhli ho na ĹebĹík, kdyĹ se nechtěl pĹiznat, nebo mu pálili boky hasiĹskou pochodní, jako to udělali svatému Janu Nepomuckému. Ten prej Ĺval pĹi tom, jako kdyĹ ho na noĹe bere, a nepĹestal, dokud ho neshodili z EliĹina mostu v nepromokavĹźm pytli. Takovejch pĹípadĹ bylo víc a jetě potom Ĺlověka Ĺtvrtili nebo narazili na kĹl někde u Muzea. A kdyĹ ho hodili jenom do lidomorny, to se takovej Ĺlověk cítil jako znovuzrozenej. - Dnes je to legrace, bejt zavĹenej," liboval si vejk dále, "ĹádnĹź Ĺtvrcení, ĹádnĹź panělskĹź boty, kavalce máme, stĹl máme, lavici máme, nemaĹkáme se jeden na druhĹźho, polévku dostanem, chleba nám dají, dĹbán vody pĹinesou, záchod máme pĹímo pod hubou. Ve vem je vidět pokrok. Trochu, je pravda, k vĹźslechu je daleko, aĹ pĹes tĹi chodby o poschodí vej, ale zato po chodbách Ĺisto a Ĺivo. To vedou jednoho sem, druhého tam, mladĹźho, starĹźho, muĹskĹźho i ĹenskĹźho pohlaví. Máte radost, Ĺe tady aspoň nejste sám. KaĹdej jde spokojené svou cestou a nemusí se obávat, Ĺe mu v kanceláĹi Ĺeknou: ,Tak jsme se poradili a zejtra budete rozětvrcenej nebo upálenej, podle vaeho vlastního pĹání: To bylo jisté těĹkĹź rozmĹźleni a já myslím, pánové, Ĺe by mnohej z nás v takovej moment byl celej zaraĹenej. JĂł, dneska uĹ se poměry zlepily k naemu dobru."
Právě dokonĹil obhajobu moderního věznění obĹanĹ, kdyĹ dozorce otevĹel dveĹe a zvolal: "vejk, obléknou se a pĹjdou k vĹźslechu:"
"Já se oblíknu," odpověděl vejk, "proti tomu nic nemám, ale já se bojím, Ĺe to bude nějaká mejlka, já uĹ byl jednou od vĹźslechu vyhozenej. A potom se bojím, aby se ti vostatní páni, co jsou zde se mnou, na mne nehněvali, Ĺe jdu já dvakrát za sebou k vĹźslechu a voni jetě ani jednou tam teď veĹer nebyli. Voni by mohli na mne Ĺárlit."
"Lezou ven a neĹvanějí," byla odpověď na dĹentlmenskĹź projev vejkĹv.
vejk se opět ocitl pĹed pánem zloĹinného typu, kterĹź beze vech ĹvodĹ se ho zeptal tvrdě a neodvratně:
"PĹiznáváte se ke vemu?"
vejk upĹel své dobré modré oĹi na neĹprosného Ĺlověka a Ĺekl měkce:
"lestli si pĹejou, vanosti, abych se pĹiznal, tak se pĹiznám, mně to nemĹĹe kodit. Jestli ale Ĺeknou: ,vejku, nepĹiznávejte se k niĹemu,` budu se vykrucovat do roztrhání těla."
PĹísnĹź pán psal něco na aktech, a podávaje vejkovi péro, vyzval ho, aby to podepsal.
A vejk podepsal udání Bretschneidrovo i tento dodatek:
Ve vĹźe ukázaná obvinění proti mně zakládají se na pravdě. Josef vejk
KdyĹ podepsal, obrátil se k pĹísnému pánovi:
"Mám jetě něco podepsat? Nebo mám pĹijít aĹ ráno?"
"Ráno vás odvezou k trestnímu soudu," dostal za odpověď.
"V kolik hodin, vanosti? Abych snad, prokristapána, nezaspal."
"Ven!" zaĹvalo to podruhé dnes na vejka z druhé strany stolu, pĹed kterĹźm stál.
Vraceje se do svého zamĹíĹovaného nového domova, vejk Ĺekl stráĹníkovi, kterĹź ho doprovázel:
"Vechno to jde tady jako na drátkách." Jakmile za ním zavĹeli dveĹe, jeho spoluvězňové zasypali ho rĹznĹźmi otázkami, na které vejk odvětil jasně:
"Právě jsem se pĹiznal, Ĺe jsem asi zabil arcivévodu Ferdinanda."
est muĹĹ schoulilo se uděeně pod zavivené deky, jediné Bosňák Ĺekl:
"Dobro doli."
Ukládaje se na kavalec, Ĺekl vejk:
"To je hloupĹź, Ĺe nemáme tady budíĹek."
Ráno vak ho vzbudili i bez budíĹka a pĹesné v est hodin vejka odváĹeli v zeleném antonu k zemskému trestnímu soudu.
"Ranní ptáĹe dál doskáĹe," Ĺekl vejk k svĹźm spolucestujícím, kdyĹ zelenĹź anton vyjíĹděl ze vrat policejního Ĺeditelství.
*3. kapitola
vejk pĹed soudními lékaĹi
Čisté, Ĺtulné pokojíky zemského "co trestního" soudu uĹinili na vejka nejpĹíznivějí dojem bílené stěny, Ĺerně natĹené mĹíĹe i tlustĹź pan Demartini, vrchní dozorce ve vyetĹovací vazbě s fialovĹźmi vĹźloĹky i obrubou na erární Ĺepici. Fialová barva je pĹedepsaná nejen zde, nĹźbrĹ i pĹi náboĹenskĹźch obĹadech na PopeleĹní stĹedu i VelikĹź pátek.
Vracela se slavná historie Ĺímského panství nad Jeruzalémem. Vězně vyváděli i pĹedstavovali je pĹed Piláty roku 1914tého dolĹ do pĹízemku. A vyetĹující soudcové, Piláti nové doby, místo aby si Ĺestně myli ruce, posílali si pro papriku a plzeňské pivo k Teissigovi a odevzdávali nové a nové Ĺaloby na státní návladnictví.
Zde mizela povětině vechna logika a vítězil Ĺź, krtil Ĺź, blbl Ĺź, prskal Ĺź, smál se Ĺź, vyhroĹoval Ĺź, zabíjel Ĺź, a neodpoutěl. Byli to ĹongléĹi zákonĹ, Ĺreci liter v zákonících, Ĺrouti obĹalovanĹźch, tygĹi rakouské dĹungle, rozměĹující sobě skok na obĹalovaného podle Ĺísla paragrafĹ.
VĹźjimku Ĺinilo několik pánĹ (stejně jako i na policejním Ĺeditelství), kteĹí zákon nebrali tak váĹné, nebo vude se najde penice mezi koukolem.
K jednomu takovému pánovi pĹivedli vejka k vĹźslechu. Starí pán dobromyslného vzezĹení, kterĹź kdysi vyetĹuje známého vraha Valee, nikdy neopomenul jemu Ĺíci: "RaĹte si sednout, pane Vale, právě je zde jedna prázdná Ĺidle:"
KdyĹ vejka pĹivedli, poĹádal ho ve vrozené jemu roztomilosti, aby si sedl, a Ĺekl:
"Tak vy jste tedy ten pan vejk?"
"Já myslím," odpověděl vejk, "Ĺe jím musím bejt, poněvadĹ i mĹj tatínek byl vejk a maminka paní vejková. Já jim nemohu udělat takovou hanbu, abych zapíral svoje jméno."
LaskavĹź Ĺsměv pĹelétl po tváĹi vyetĹujícího soudního rady:
"Vy jste ale nadrobil pěkné věci. Vy toho máte mnoho na svědomí:"
"Já mám toho vĹdycky mnoho na svědomí," Ĺekl vejk, usmívaje se jetě laskavěji neĹ pan soudní rada; "já mám toho, mĹĹe bejt, jetě víc na svědomí, neĹ ráĹejí mít voni, vanosti."
"To je vidět podle protokolu, kterĹź jste podepsal," neméně laskavĹźm tĂłnem Ĺekl soudní rada, "nedělali na vás nějakĹź nátlak na policií?"
"Ale kdepak, vanosti. Já sám jsem se jich optal, jestli to mám podepsat, a kdyĹ hekli, abych to podepsal, tak jsem jich uposlechl. PĹece se nebudu prát s nimi kvĹli mĹźmu vlastnímu podpisu. Tím bych si rozhodné neposlouĹil. PoĹádek musí bejt "
"Cítíte se, pane vejku, Ĺplně zdravĹźm?"
"Úplné zdravĹźm, to právě ne, vanosti pane rado. Mám revma, maĹu se opodeldokem:"
StarĹź pán se opět laskavé usmál: "Co byste tomu Ĺekl, kdybychom vás dali prohlédnout soud nimi lékaĹi?"
"Já myslím, Ĺe to se mnou nebude tak zlĹź, aby ti páni ztráceli se mnou zbyteĹně Ĺas. Mě uĹ prohlédl nějakej pan doktor na policejním Ĺeditelství, jestli nemám kapavku:"
"Víte, pane vejku, my to pĹece jen zkusíme s těmi pány soudními lékaĹi. Sestavíme pěkně komisi, dáme vás dát do vyetĹovací vazby a zatím si pěkné odpoĹinete. Zatím jetě jednu otázku: Vy jste prĹź podle protokolu prohlaoval a roziĹoval, Ĺe vypukne teď někdy brzy válka?"
"To prosím, vanosti pane rado, vypukne co nejdĹív."
"A nemíváte někdy obĹas nějaké záchvaty?"
"To prosím nemám, jen jednou málem byl by mne zachvátil nějakej automobil na Karlově náměstí, ale to uĹ je Ĺada let "
Tím byl vĹźslech ukonĹen, vejk podal panu soudnímu radovi ruku, a vrátiv se do svého pokojíka, Ĺekl ku svĹźm sousedĹm:
"Tak mé budou kvĹli té vraĹdě na panu arcivévodovi Ferdinandovi prohlíĹet soudní lékaĹi."
"Já byl také uĹ prohlíĹenej soudními lékaĹi," Ĺekl jeden mladĹź muĹ, "to bylo tenkrát, kdyĹ jsem se dostal kvĹli kobercĹm pĹed porotu. Uznali mne za slabomyslnĹźho. Teď jsem zpronevěĹil parní mlátiĹku, a nemĹĹou mně nic udělat. Říkal mně vĹera mĹj advokát, Ĺe kdyĹ uĹ jednou jsem byl prohláen za slabomyslnĹźho, tak Ĺe uĹ z toho musím mít prospěch na celej Ĺivot:"
"Já těm soudním lékaĹĹm nic nevěĹím," poznamenal muĹ inteligentního vzezĹení. "KdyĹ jsem jednou padělal směnky, pro vechen pĹípad chodil jsem na pĹednáky k doktoru Heverochovi, a kdyĹ mne chytili, simuloval jsem paralytika právě tak, jak ho vyliĹoval pan doktor Heveroch. Kousl jsem jednoho soudního lékaĹe pĹi komisi do nohy, vypil jsem inkoust z kalamáĹe a vydělal jsem se, s odputěním, pánové, pĹed celou komisí do kouta. Ale za to, Ĺe jsem jednomu prokousl to lĹźtko, uznali mne za Ĺplně zdravého a byl jsem ztracen."
"Já se prohlídky těch pánĹ Ĺplně nic nebojím," prohlásil vejk; "kdyĹ jsem slouĹil na vojně, tak mne prohlíĹel jeden zvěrolékaĹ a dopadlo to docela dobĹe."
"Soudní lékaĹi jsou mrchy;" ozval se malĹź, skrĹenĹź Ĺlověk, "nedávno nějakou náhodou vykopali na mĹź louce kostru a soudní lékaĹi Ĺekli, Ĺe ta kostra byla zavraĹděna nějakĹźm tupĹźm pĹedmětem do hlavy pĹed ĹtyĹiceti léty. Mně je osmatĹicet a jsem zavĹenej, aĹkoliv mám kĹestní list, vĹźtah z matriky a domovskĹź list."
"Myslím," Ĺekl vejk, "abychom se na vechno dívali z poctivějí stránky. Von se kaĹdĹź mĹĹe zmejlit, a musí se zmejlit, Ĺím víc o něĹem pĹemejlí. Soudní lékaĹi jsou lidi, a lidi mají svoje chyby. Jako jednou v Nuslích, právě u mostu pĹes BotiĹ, pĹiel ke mně v noci jeden pán, kdyĹ jsem se vracel od BanzetĹ, a pratil mě bejkovcem pĹes hlavu, a kdyĹ jsem leĹel na zemi, posvítil si na mne a povídá: ,Tohle je mejlka, to není von: A dopálil se tak na to, Ĺe se zmejlil, Ĺe mě pĹetáhnul jetě jednou pĹes záda. To uĹ je tak v pĹirozenosti lidskĹź, Ĺe se Ĺlověk mejlí aĹ do svĹź smrti. Jako ten pán, co nael v noci vzteklĹźho psa polozmrzlĹźho a vzal ho s sebou domĹ a strĹil Ĺeně do postele. Jakmile se pes vohĹál a vokĹál, pokousal celou rodinu a toho nejmladího v kolíbce roztrhal a seĹral. Nebo vám povím pĹíklad, jak se zmejlil u nás v domě jeden soustruĹník. VotevĹel si klíĹem podolskej kostelík, poněvadĹ myslel, Ĺe je doma, zulse v sakristii, poněvadĹ myslel, Ĺe je to u nich ta kuchyně, a lehl si na voltáĹ, poněvadĹ myslel, Ĺe je doma v posteli, a dal na sebe nějakĹź ty deĹky se svatĹźmi nápisy a pod hlavu evangelium a jetě jinĹź svěcenĹź knihy, aby měl vysoko pod hlavou. Ráno ho nael kostelník a von mu docela dobrácky povídá, kdyĹ se vzpamatoval, Ĺe je to mejlka. ,Pěkná mejlka,` povídá kostelník, ,kdyĹ kvĹli takovĹź mejlce musíme dát kostel znovu vysvětit: Potom stál ten soustruĹník pĹed soudními lékaĹi a ti mu dokázali, Ĺe byl Ĺplně pĹíĹetnej a stĹízlivej, poněvadĹ kdyby byl voĹralej, tak by prej tím klíĹem netrefil do toho zámku ve dveĹích kostela. Potom ten soustruĹník zemĹel na Pankráci. Taky vám dám pĹíklad, jak se na Kladně zmejlil jeden policejní pes, vlĹák toho známĹźho rytmistra Rottra. Rytmistr Rotter pěstoval ty psy a dělal pokusy s vandráky, aĹ se Kladensku poĹali vichni vandráci vyhejbat. Tak dal rozkaz, aby stĹj co stĹj Ĺetníci pĹivedli nějakého podezĹelého Ĺlověka. Tak mu pĹivedli jednou tak dost sluně oaceného Ĺlověka, kterĹźho nali v lánskĹźch lesích sedět na nějakém paĹezu. Hned mu dal uĹíznout kousek osu od kabátu, ten dal oĹichat svĹźmi ĹetnickĹźmi policejními psy a potom toho Ĺlověka odvedli do nějakĹź cihelny za městem a pustili po jeho stopách ty vycviĹené psy, kteĹí ho nali a pĹivedli zase nazpátek. Pak ten Ĺlověk musel lézt po nějakém ĹebĹíku na pĹdu, skákat pĹes zeď, skoĹit do rybníka a psi za ním. Nakonec se ukázalo, Ĺe ten Ĺlověk byl jeden Ĺeskej radikální poslanec, kerej si vyjel na vejlet do lánskejch lesĹ, kdyĹ uĹ ho parlament vomrzel. Proto Ĺíkám, Ĺe jsou lidi chybující, Ĺe se mejlejí, a je uĹenej, nebo pitomej, nevzdělanej blbec. Mejlejí se i ministĹi."
Komise soudních lékaĹĹ, která měla rozhodovat, zdali duevní obzor vejkĹv odpovídá Ĺi neodpovídá vem těm zloĹinĹm, pro které jest Ĺalován, sestávala z tĹí neobyĹejně váĹnĹźch pánĹ s názory, z nichĹ názor kaĹdého jednotlivce liil se znamenité od názoru jakéhokoliv druhĹźch dvou.
Byly tu zastoupeny tĹi rĹzné vědecké koly a názory psychiatrĹ.
Jestli v pĹípadě vejkové dolo k Ĺplné shodě mezi těmi protivopoloĹnĹźmi vědeckĹźmi tábory, dá se to vysvětliti Ĺisté jediné tím ohromujícím dojmem, kterĹź na celou komisi uĹinil vejk, kdyĹ vstoupiv v síň, kde měl bĹźt prozkoumán jeho duevní stav, vykĹikl, zpozorovav na stěně visící obraz rakouského mocnáĹe: "A Ĺije, pánové, císaĹ Frantiek Josef I.!"
Věc byla Ĺplně jasnou. Spontánním projevem vejkovĹźm odpadla celá Ĺada otázek a zĹstaly jen některé nejdĹleĹitějí, aby z odpovědí potvrzeno bylo prvé mínění o vejkovi na základě systému doktora psychiatrie Kallersona, doktora Heverocha i AngliĹana Weikinga.
"Jest rádium těĹí neĹ olovo?"
"Já ho prosím neváĹil," se svĹźm milĹźm Ĺsměvem odpověděl vejk.
"VěĹíte v konec světa?"
"NapĹed bych ten konec světa musel vidět," ledabyle odvětil vejk, "rozhodně se ho ale zejtra jetě nedoĹkám:"
"Dovedl byste vypoĹítat prĹměr zeměkoule?" "To bych prosím nedovedl," odpověděl vejk, "ale sám bych vám, pánové, dal také jednu hádanku: Je tĹíposchoďovej dĹm, v tom domě je v kaĹdém poschodí 8 oken. Na stĹee jsou dva vikĹźĹe a dva komíny. V kaĹdém poschodí jsou dva nájemníci. A teď mně Ĺekněte, pánové, v kerĹźm roce zemĹela domovníkovi jeho babiĹka?"
Soudní lékaĹi podívali se vĹźznamně na sebe, nicméně jeden z nich dal jetě tuto otázku: "Neznáte nejvyí hloubku v Tichém oceáně?" "To prosím neznám," zněla odpověď, "ale myslím, Ĺe rozhodně bude větí neĹ pod vyehradskou skálou na Vltavě:"
PĹedseda komise se struĹně otázal: "StaĹí?", ale pĹece si jetě jeden z ĹlenĹ vyĹádal tuto otázku: "Kolik je 12 897 krát 13 863?"
"729," odpověděl vejk nemrkaje.
"Myslím, Ĺe to Ĺplně postaĹí," Ĺekl pĹedseda komise, "mĹĹete toho obĹalovaného zas odvést na staré místo:"
"Děkuji vám, pánové," uctivě se ozval vejk, "mně to také Ĺplně staĹí:"
Po jeho odchodu kolegie tĹí se shodla, Ĺe je vejk notorickĹź blb a idiot podle vech pĹírodních zákonĹ vynalezenĹźch psychiatrickĹźmi vědátory.
V relaci odevzdané vyetĹujícímu soudci stálo mezi jinĹźm: "NíĹepodepsaní soudní lékaĹi bazírují na Ĺplné duevní otupělosti a vrozeném kretenismu pĹedstaveného komisi vĹźe ukázané Josefa vejka, vyjadĹujícího se slovy jako ,A Ĺije císaĹ Frantiek Josef I.`, kterĹźĹto vĹźrok Ĺplně staĹí, aby osvětlil duevní stav Josefa vejka jako notorického blba. NíĹepodepsaná komise navrhuje proto: 1. Zastaviti vyetĹování proti Josefu vejkovi. 2. Odpraviti Josefa vejka na pozorování na psychiatrickou kliniku ku zjitění, jak dalece jest jeho duevní stav nebezpeĹnĹź jeho okolí."
Zatímco byla sestavována tato relace, vejk vykládal svĹźm spoluvězňĹm: "Na Ferdinanda nakalali a bavili se se mnou o jetě větích pitomostech. Nakonec jsme si Ĺekli, Ĺe nám to Ĺplně staĹí, o Ĺem jsme si vyprávěli, a rozeli jsme se:"
"Já nikomu nevěĹím," poznamenal skrĹenĹź malĹź Ĺlověk, na jehoĹ louce náhodou vykopali kostru, "je to vechno zlodějna."
"I ta zlodějna musí bejt," Ĺekl vejk, ukládaje se na slamník, "jestli by to vichni lidi mysleli s druhĹźmi lidmi dobĹe, tak by se potloukli co nejdĹív navzájem:"
*4. kapitola
vejka vyhodili z blázince
KdyĹ později vejk líĹil Ĺivot v blázinci, Ĺinil tak zpĹsobem neobyĹejného chvaloĹeĹení: "Vopravdu nevím, proĹ se ti blázni zlobějí, kdyĹ je tam drĹí. Člověk tam mĹĹe lezt nahej po podlaze, vejt jako akal, zuĹit a kousat. Jestli by to Ĺlověk udělal někde na promenádě, tak by se lidi divili, ale tam to patĹí k něĹemu prachvobyĹejnĹźmu. Je tam taková svoboda, vo kerej se ani socialistĹm nikdy nezdálo. Člověk se tam mĹĹe vydávat i za pánaboha nebo za Panenku Marii, nebo za papeĹe, nebo za anglickĹźho krále, nebo za císaĹe pána, nebo za sv. Václava, aĹkoliv ten poslední byl poĹád svázanej a nahej a leĹel v izolaci. Byl tam taky jeden, kerej kĹiĹel, Ĺe je arcibiskupem, ale ten nic jiného nedělal, neĹ jen Ĺral a jetě něco dělal, s odputěním, víte, jak se to mĹĹe rĹźmovat, ale tam se Ĺádnej za to nestydí. Jeden se tam dokonce vydával za svatĹźho Cyrila a Metoděje, aby dostával dvě porce. A jeden pán byl tam těhotnej a zval kaĹdĹźho na kĹtiny. Moc tam bylo zavĹenejch achistĹ, politikĹ, rybáĹĹ a skautĹ, sběratelĹ známek a fotografĹ amatérĹ. Jeden tam byl kvĹli nějakĹźm starĹźm hrncĹm, kterĹźm Ĺíkal popelnice. Jeden byl poĹád ve svěrací kazajce, aby nemohl vypoĹítat, kdy bude konec světa. Taky jsem se tam seel s několika profesory. Jeden z nich poĹád chodil za mnou a vykládal, Ĺe kolíbka CikánĹ byla v Krkonoích, a ten druhĹź mně vysvětloval, Ĺe uvnitĹ zeměkoule je jetě jedna mnohem větí neĹ ta vrchní.
KaĹdej tam mohl mluvit, co chtěl a co mu slina právě pĹinesla na jazyk, jako by byl v parlamentě. Někdy si tam vypravovali pohádky a porvali se, kdyĹ to s nějakou princeznou moc patně dopadlo. NejzuĹivějí byl jeden pán, kerej se vydával za 16. díl Ottova slovníku nauĹného a kaĹdého prosil, aby ho otevĹel a nael heslo ,KartonáĹní iĹka`, jinak Ĺe je ztracenej. Upokojil se teprv, kdyĹ mu dali svěrací kazajku. To si liboval, Ĺe se dostal do knihaĹského lisu, a prosil, aby mu udělali moderní oĹízku. VĹbec Ĺilo se tam jako v ráji. MĹĹete tam hulákat, Ĺvát, zpívat, plakat, meĹet, jeĹet, skákat, modlit se, metat kotrmelce, chodit po ĹtyĹech, poskakovat po jedné noze, běhat dokola, tancovat, hopkat, sedět cele] den na bobku a lezt po stěnách. Nikdo k vám nepĹijde a neĹekne: ,Tohle nesmíte dělat, tohle se, pane, nesluí, to byste se mohl stydět, to jste vzdělanej Ĺlověk?` Je vak také pravdou, Ĺe jsou tam Ĺplné tichĹź blázni. Jako tam byl jeden vzdělanej vynálezce, kterĹź se poĹád rĹźpal v nose a jenom jednou za den Ĺekl: ,Právě jsem vynael elektĹinu: Jak Ĺíkám, moc pěknĹź to tam bylo a těch několik dní, kterĹź jsem strávil v blázinci, patĹí k nejkrásnějím chvílím mĹźho Ĺivota."
A doopravdy, jiĹ samo uvítání, které oĹekávalo vejka v blázinci, kdyĹ ho odvezli na pozorování od zemského trestního soudu, pĹedĹilo jeho oĹekávání. NapĹed ho svlékli do naha, pak mu dali nějakĹź chalát a vedli ho vykoupat, vzave ho dĹvěrně pod paĹdí, pĹiĹemĹ jeden z oetĹovatelĹ bavil ho vypravováním nějaké anekdoty o Ĺidech. V koupelně ho potopili do vany s teplou vodou a pak ho vytáhli a postavili pod studenou sprchu. To s ním opakovali tĹikrát a pak se ho optali, jak se mu to líbí. vejk Ĺekl, Ĺe je to lepí neĹ v těch lázních u Karlova mostu a Ĺe se velmi rád koupe. "Jestli mně jetě ostĹíháte nehty a vlasy, tak nebude nic scházet k mému ouplnému těstí," dodal usmívaje se pĹíjemně.
I tomu pĹání bylo vyhověno, a kdyĹ ho jetě dĹkladně vydĹeli houbou, zabalili ho do prostěradla a odnesli do prvého oddělení na postel, kde ho uloĹili, pĹikryli pokrĹźvkou a poprosili ho, aby usnul.
vejk jetě dnes vypravuje o tom s láskou: "PĹedstavte si, Ĺe mě nesli, docela vodnesli, mně bylo v tom okamĹiku Ĺplně blaze:"
A také na posteli blaĹeně usnul. Pak ho probudili, aby mu pĹedloĹili hrnek mléka a housku. Houska byla jiĹ rozĹezána na malé kousky, a zatímco jeden z oetĹovatelĹ drĹel vejka za obě ruce, druhĹź namáĹel kousky housky do mléka a krmil ho, jako krmí se husa ikami. KdyĹ ho nakrmili, vzali ho pod paĹdí a odvedli na záchod, kde ho poprosili, aby vykonal malou i velkou tělesnou potĹebu.
I o této pěkné chvíli vypravuje vejk s láskou a nemusím jisté reprodukovat jeho slova, co s ním potom dělali. Zmíním se jedině, Ĺe vejk Ĺíká:
"Von mě z nich jeden pĹi tom drĹel v náruĹí:"
KdyĹ ho pĹivedli nazpět, uloĹili ho opět do postele a opětně ho poprosili, aby usnul. KdyĹ usnul, probudili ho a odvedli do vyetĹovacího pokoje, kde vejk, stoje Ĺplně nahĹź pĹed dvěma lékaĹi, pĹipomněl si slavné doby svého odvodu. Mimoděk splynulo mu ze rtĹ:
"Tauglich."
"Co povídáte?" ozval se jeden z lékaĹĹ. "Udělejte pět krokĹ kupĹedu a pět nazpátek."
vejk udělal jich deset.
"Já vám pĹece Ĺíkal," pravil lékaĹ, "abyste jich udělal pět "
"Mně na pár krocích nezáleĹí," Ĺekl vejk.
Nato ho lékaĹi poĹádali, aby si sedl na Ĺidli, a jeden ho klepal do kolena. Pak Ĺekl k druhému, Ĺe reflexe jsou Ĺplně správné, naĹeĹ druhĹź zakroutil hlavou a poĹal vejka sám klepat do kolena, mezitímco první rozevíral vejkovi oĹní klapky a prohlíĹel jeho pupilu. Potom odeli ke stolu a prohodili několik latinskĹźch vĹźrazĹ.
"Poslyte, umíte zpívat?" otázal se jeden z nich vejka. "Nemohl byste nám zazpívat nějakou píseň?"
"Bezeveho, pánové," odpověděl vejk. "Nemám sice ani hlas, ani hudební sluch, ale pokusím se o to, udělat vám to k vĹli, kdyĹ se chcete bavit."
A vejk spustil:
"CoĹ ten mladĹź mnich v tom kĹesle
Ĺelo v ruku pravou kloní,
dvě hoĹké, Ĺhavé slzy
po bledĹźch Lících se roní... Dál to neumím," pokraĹoval vejk. "Jestli chcete, tak vám zazpívám:
Jak je mi teskno okolo srdce,
co těĹce, bolně zdvíhá ňádra má,
kdyĹ tie sedím, do dálky hledím,
tam, tam do dálky touha má . . . A také to dál neumím," vzdychl vejk. "Znám jetě první sloku z ,Kde domov mĹj` a potom ,Jenerál Windischgr(tz a vojentí páni od vĹźchodu slunce vojnu zapoĹali` a jetě pár takovĹźch národních písniĹek jako ,Zachovej nám, Hospodine` a ,KdyĹ jsme táhli k JaroměĹi` a ,Tisíckrát pozdravujeme Tebe` . . ."
Oba páni lékaĹi se na sebe podívali a jeden z nich dal vejkovi otázku: "Byl vá duevní stav jiĹ někdy zkoumán?"
"Na vojně," odpověděl vejk slavnostně a hrdě, "byl jsem pány vojenskĹźmi lékaĹi ĹĹedně uznán za notorického blba."
"Mně se zdá, Ĺe jste simulant," rozkĹikl se druhĹź lékaĹ na vejka.
"Já, pánové," hájil se vejk, "nejsem ĹádnĹź simulant, já jsem opravdovej blbec, mĹĹete se zpravit v kanceláĹi jednadevadesátĹźho pluku v ČeskĹźch Budějovicích nebo na doplňovacím velitelství v Karlíně:"
Starí z lékaĹĹ mávl beznadějné rukou, a ukazuje na vejka, Ĺekl k oetĹovatelĹm: "Tomuto Ĺlověku vrátíte jeho aty a dáte ho na tĹetí tĹídu na první koridor, potom se jeden vrátí a odnese vechny spisy o něm do kanceláĹe. A Ĺekněte tam, aby to brzy vyĹídili, abysme ho tu dlouho neměli na krku: `
LékaĹi vrhli jetě jednou zdrcující pohled na vejka, kterĹź uctivě couval pozpátku ku dveĹím, ukláněje se zdvoĹile. Na otázku jednoho z oetĹovatelĹ, co to dělá za hlouposti, odpověděl: "PoněvadĹ nejsem vobleĹenej, jsem nahej a nechci na ty pány nic ukazovat, aby si nemysleli, Ĺe jsem nezdvoĹile] nebo sprostej: `
Od toho okamĹiku, kdy oetĹovatelé dostali rozkaz, aby vrátili vejkovi jeho aty, nejevili jiĹ o něho praĹádnou péci. PoruĹili mu, aby se oblékl, a jeden ho odvedl na tĹetí tĹídu, kde měl po těch několik dní, neĹ vyĹídili v kanceláĹi písemnĹź vyhazov o něm, pĹíleĹitost konati svá pěkná pozorování. Zklamaní lékaĹi dali mu dobrozdání, Ĺe je "simulant mdlého rozumu", a poněvadĹ ho propoutěli pĹed obědem, dolo k malému vĹźstupu.
vejk prohlásil, Ĺe kdyĹ někoho vyhazují z blázince, Ĺe ho nesmí vyhodit bez oběda.
VĹźtrĹnosti uĹinil konec vrátnĹźm pĹivolanĹź policejní stráĹník, kterĹź vejka pĹedvedl na policejní komisaĹství do Salmovy ulice.
*5. kapitola
vejk na policejním komisaĹství v Salmově ulici
Po krásnĹźch slunnĹźch dnech v blázinci pĹily na vejka hodiny plné pronásledování. Policejní inspektor Braun aranĹoval scénu setkání se vejkem s krutostí ĹímkĹźch pochopĹ doby roztomilého císaĹe Nerona. Tvrdé, jako tenkrát, kdyĹ oni Ĺíkali: "Hoďte toho lumpa kĹesana lvĹm," Ĺekl inspektor Braun: "Dejte ho za katr!"
Ani o slovíĹko více, ani méně. Jenom oĹi pana policejního inspektora Brauna zasvítily pĹitom zvlátní, perverzní rozkoí.
vejk se uklonil a Ĺekl hrdě: "Jsem pĹipraven, pánové. Myslím, Ĺe katr znamená tolik co separace, a to není právě tak zlĹź."
"Moc se nám tady neroztahujou," odpověděl policejní stráĹník, naĹeĹ se vejk ozval: "Já jsem Ĺplně skromnej a vděĹnej za vechno, co pro mne uděláte."
V separaci na pryĹně seděl zadumaně jeden muĹ. Seděl apaticky a na jeho vzezĹení bylo vidět, Ĺe nevěĹil tomu, kdyĹ zaskĹípal klíĹ ve dveĹích separace, Ĺe se mu otvírají dveĹe na svobodu.
"Má poklona, vanosti," Ĺekl vejk, usedaje k němu na pryĹnu, "kolik asi mĹĹe bĹźt hodin?" "Hodiny nejsou mĹźmi pány," odvětil zadumanĹź muĹ.
"Zde to není patnĹź," navazoval dál vejk rozmluv, "tahle pryĹna je z hlazeného dĹíví:"
VáĹnĹź muĹ neodpověděl, vstal a poĹal rychle chodit v malém prostoru mezi dveĹmi a pryĹnou, jako kdyby spěchal, aby něco zachránil.
vejk mezitím pozoroval se zájmem nápisy naĹmárané po stěnách. Byl tu nápis, ve kterém neznámĹź vězeň slibuje nebi zápas na Ĺivot i na smrt s policií. Text zněl: "Vy si to vypijete: ` JinĹź vězeň napsal: "Vlezte mně na záda, kohouti: ` JinĹź opět prostě konstatoval fakt: "Seděl jsem zde 5. Ĺervna 1913 a bylo se mnou sluně zacházeno. Josef MareĹek, obchodník z Vrovic: ` A byl tu i nadpis otĹásající svou hloubkou: "Milost, velkĹź boĹe . . ." a pod tím: "Polibte mně p." Písmena "p" byla vak pĹekrtnuta a po straně napsáno velkĹźmi literami OS. Vedle toho nějaká poetická due napsala vere: "U potĹĹku zarmoucenĹź sedím, slunko se za hory ukrĹźvá, na pahorky ozáĹené hledím, tam, kde drahá milka pĹebĹźvá "
MuĹ, kterĹź běhal mezi dveĹmi a pryĹnou, jako by chtěl vyhrát maratĂłnskĹź běh, se zastavil a udĹźchán se posadil opět na své staré místo, sloĹil hlavu do dlaní a náhle zaĹval: "Puste mne ven!"
"Ne, oni mne nepustí," mluvil pro sebe, "nepustí a nepustí. UĹ jsem zde od rána od esti hodin."
Dostal záchvat sdílnosti, vztyĹil se a otázal se vejka: "Nemáte náhodou u sebe Ĺemen, abych s tím pokonĹil?"
"Tím vám mohu poslouĹit milerád," odpověděl vejk odpínaje Ĺemen, "já jsem jetě nikdy neviděl, jak se v separaci lidi věí na Ĺemenu. - Jenom to je mrzuté," pokraĹoval rozhlíĹeje se kolem, "Ĺe tu není Ĺádná skoba. Klika na okně vás neudrĹí. LedaĹe byste se pověsil vkleĹe u pryĹny, jako to udělal ten mnich v kláteĹe v Emauzích, co se oběsil na krucifixu kvĹli jednĹź mladĹź Ĺidovce. Já mám sebevrahy moc rád, tak jen s chutí do toho: `
ZachmuĹenĹź muĹ, kterému vejk strĹil Ĺemen do ruky, podíval se na Ĺemen, odhodil ho do kouta a dal se do pláĹe, rozmazávaje si slzy ĹernĹźma rukama, pĹiĹemĹ vyráĹel ze sebe skĹeky: "Já mám dětiĹky, já jsem tu pro opilství a nemravnĹź Ĺivot, jeĹímarjá, moje ubohá Ĺena, co mně Ĺeknou v ĹĹadě? Já mám dětiĹky, já jsem tu pro opilství a nemravnĹź Ĺivot" a tak dále aĹ donekoneĹna.
Nakonec se pĹece jen trochu uklidnil, el ke dveĹím a poĹal do nich kopat a buit na ně pěstí. Za dveĹmi ozvaly se kroky a hlas: "Co chcete?"
"Puste mne ven!" Ĺekl takovĹźm hlasem, jako by mu nezbĹźvalo uĹ niĹeho, aby Ĺil. "Kam?" byla otázka z druhé strany. "Do ĹĹadu," odvětil neastnĹź otec, manĹel, ĹĹedník, piják a nemrava.
Ozval se smích, pĹíernĹź smích v tichu chodby, a kroky se opět vzdálily.
"Jak se mně zdá, ten pán vás nenávidí, kdyĹ se vám tak směje," Ĺekl vejk, zatímco beznadějnĹź muĹ opět se posadil vedle něho. "Takovej stráĹník, kdyĹ má zlost, dovede uĹinit moc, a kdyĹ má jetě větí zlost, udělá vechno. Seďte jen klidné, kdyĹ se nechcete oběsit, a Ĺekejte, jak se věci vyvinou. Jste-li ĹĹedník, Ĺenat a máte-li dítky, je to, pĹiznávám, stranĹź. Vy jste asi pĹesvědĹenej, Ĺe vás pustí z ĹĹadu, jestli se nemejlím."
"To vám nemohu Ĺíct," vzdychl, "poněvadĹ sám se nepamatuji, co jsem vyváděl, já jenom vím, Ĺe mne odněkud vyhodili a Ĺe jsem se tam chtěl vrátit, abych si zapálil doutník. Ale napĹed to pěkně zaĹlo. PĹednosta naeho oddělení slavil jmeniny a pozval nás do jedné vinárny, pak se lo do druhé, do tĹetí, do Ĺtvrté, do páté, do esté, do sedmé, do osmé, do deváté . . ."
"NepĹejete si, abych vám pomohl poĹítat?" otázal se vejk. "Já se v tom vyznám, já byl jednou za , noc v osmadvaceti místnostech. Ale vechna Ĺest, nikde jsem víc neměl neĹ nanejvĹź tĹi piva:"
"Zkrátka," pokraĹoval neastnĹź podĹízenĹź pĹednosty, kterĹź slavil tak velikolepé své jmeniny, "kdyĹ jsme pĹeli asi tucet těch rĹznĹźch pajzlíĹkĹ, zpozorovali jsme, Ĺe se nám pĹednosta ztratil, aĹkoliv jsme si ho uvázali za pagát a vodili s sebou jako pejska. Tak jsme ho li opět vude hledat a nakonec jsme se ztratili jeden druhému, aĹ nakonec jsem se ocitl v jedné z noĹních kaváren na Vinohradech, velmi sluné místnosti, kde jsem pil nějakĹź likér pĹímo z láhve. Co jsem potom dělal, na to se nepamatuji, jenom vím, Ĺe jiĹ zde na komisaĹství, kdyĹ mne sem pĹivedli, hlásili oba páni stráĹníci raportem, Ĺe jsem se opil, choval nemravné, zbil jednu dámu, rozĹezal kapesním noĹem cizí klobouk, kterĹź jsem sňal z věáku, rozehnal dámskou kapelu, obvinil vrchního Ĺíníka pĹede vemi z krádeĹe dvacetikoruny, pĹerazil mramorovou desku u stolu, kde jsem seděl, a plivl neznámému pánovi u vedlejího stolu zĹmyslně do Ĺerné kávy. Víc jsem neudělal, alespoň se nedovedu upamatovat, Ĺe bych byl jetě něco provedl. A věĹte mně, Ĺe jsem takovĹź poĹádnĹź, inteligentní Ĺlověk, kterĹź na nic jiného nemyslí neĹ na svou rodinu. Co tomu vemu Ĺíkáte? Já pĹece nejsem ĹádnĹź vĹźtrĹník!"
"Dalo vám to mnoho práce, neĹ jste pĹerazil tu mramorovou desku," otázal se se zájmem vejk místo odpovědi, "nebo jste ji pĹerazil naráz?"
"Naráz," odvětil inteligentní pán.
"Pak jste ztracenej," zádumĹivě Ĺekl vejk. "DokáĹou vám, Ĺe jste se na to pĹipravoval pilnĹźm cviĹením. A ta káva toho cizího pána, do které jste plivl, byla bez rumu nebo s rumem?"
A neĹekaje na odpověď, vyjasňoval:
"Jestli byla s rumem, tak to bude horí, poněvadĹ je draĹí. U soudu se vechno poĹítá, dává dohromady, aby to vylezlo nejmíň na zloĹin:"
"U soudu . . .," malomyslně zaeptal svědomitĹź otec rodiny, a svěsiv hlavu, upadl v nepĹíjemnĹź stav, kdy Ĺlověka Ĺerou vĹźĹitky svědomí. #
"A vědí doma," otázal se vejk, "Ĺe jste zavĹenej, nebo poĹkají, aĹ to bude v novinách?"
"Vy myslíte, Ĺe to bude v novinách?" naivně otázala se obě jmenin svého pĹedstaveného.
"Je to víc neĹ jistĹź," zněla pĹímá odpověď, nebo vejk neměl nikdy ve zvyku skrĹźvat něco pĹed druhĹźm. "Tohle o vás se bude vem ĹtenáĹĹm novin náramné líbit. Já taky Ĺtu rád tu rubriku o těch vopilejch a jejich vĹźtrĹnostech. Nedávno u Kalicha nevyvedl jeden host nic jinĹźho, neĹ Ĺe sám sobě rozbil sklenicí hlavu. Vyhodil ji do vejky a postavil se pod.ni. Odvezli ho, a ráno uĹ jsme to Ĺetli. Nebo v Bendlovce jsem dal jednou jednomu funebrákovi facku a on mně ji vrátil. Abychom se smíĹili, museli nás oba zatknout, a hned to bylo v odpoledníĹku. Nebo kdyĹ v kavárně U mrtvoly rozbil ten pan rada dva tácky, myslíte, Ĺe ho etĹili? Byl taky na druhej den hned v novinách. Vy mĹĹete jedině z vězení poslat do novin opravu, ,Ĺe zpráva, která byla o vás uveĹejněná, se vás netĹźká a Ĺe s pánem toho jména nejste ani pĹíbuznej, ani spoleĹnej, a domĹ psaní, aby vám tu vai opravu vystĹihli a, schovali, abyste si to mohl pĹeĹíst, aĹ si vodsedíte trest. - Není vám zima?" otázal se vejk pln ĹĹasti, kdyĹ zpozoroval, Ĺe inteligentní pán se klepe. "Máme letos nějak moc studenej konec léta:"
"Já jsem nemoĹnĹź," zalkal spoleĹník vejkĹv, "já mám po postupu."
"To máte," ochotné pĹisvědĹoval vejk. ,"Jestli vás, aĹ si trest odsedíte, nepĹijmou nazpátek do ĹĹadu, nevím, jestli tak brzo najdete druhĹź místo, poněvadĹ kaĹdej, i kdybyste chtěl slouĹit u pohodnĹźho, Ĺádá od vás vysvědĹení zachovalosti. Ba, taková chvilka rozkoe, kterou jste si popĹál, se nevyplácí. A má bĹźt vae paní i s vaemi dětmi od Ĺeho Ĺiva po tu dobu, co budete sedět? Nebo bude muset chodit Ĺebrat a uĹit dítky rĹznĹźm neĹestem?"
Ozval se vzlykot:
"Mé ubohé dítky, má ubohá Ĺena!"
NesvědomitĹź kajícník vstal a rozhovoĹil se o svĹźch dítkách: Má jich pět, nejstarímu je dvanáct let a je u těch skautĹ. Pije jen vodu a měl by bĹźt pĹíkladem svému otci, kterĹź tohle provedl prvně ve svém Ĺivotě.
"U skautĹ?" zvolal vejk. "O těch skautech rád slyím. Jednou v Mydlovarech u Zlivi, okres Hluboká, okresní hejtmanství České Budějovice, právě kdyĹ jsme tam měli jednadevadesátí cviĹení, udělali si sedláci z okolí hon na skauty v obecním lese, kteĹí se jim tam rozplemenili. Chytli tĹi. Ten nejmení z nich, kdyĹ ho svazovali, kvílel, pítěl a naĹíkal, Ĺe my, otuĹilí vojáci, jsme se na to nemohli dívat a raději jsme odeli stranou. PĹi tom svazování ti tĹi skauti pokousali osm sedlákĹ. Potom na trápení u starosty, pod rákoskou, doznali, Ĺe není ani jedna louka v okolí, kterou by nebyli zváleli, kdyĹ se vyhĹívali na slunci, dále Ĺe ten lán Ĺita nastojatě, právě pĹed Ĺněmi, u RaĹic, vyhoĹel Ĺirou náhodou, kdyĹ si v Ĺité pekli na roĹni srnku, ku které se pĹikradli s noĹi v obecním lese. V jejich doupěti v lese nali pĹes pĹl metráku vohlodanejch kostí drĹbeĹe i lesní zvěĹe, ohromnĹź mnoĹství pecek z tĹení, spoustu vohryzkĹ z nezralejch jablek a jinejch dobrejch věcí:"
UbohĹź otec skauta nebyl vak k upokojení.
"Co jsem to udělal?" bědoval, "já mám zniĹenou pověst."
"To máte," Ĺekl vejk s upĹímností jemu vrozenou; "po tom, co se stalo, musíte mít zniĹenou pověst na celĹź Ĺivot, poněvadĹ aĹ to budou Ĺíst v novinách, jetě vai známí k tomu něco pĹidají. To se tak vĹdy dělá, ale z toho si nic nedělejte. Lidí, kteĹí mají zniĹenou a zkaĹenou pověst, je ve světě aspoň desetkrát tolik neĹ těch s Ĺistou pověstí. To je pouhá a pranepatrná maliĹkost."
Na chodbě se ozvaly pádné kroky, klíĹ zarachotil v zámku, otevĹely se dveĹe a policejní stráĹník vyvolal vejkovo jméno.
"Odpuste," Ĺekl rytíĹsky vejk, "já jsem tu teprve od dvanáctí hodin v poledne, ale tenhle pán je tu uĹ od esti hodin ráno. Já tak nespěchám."
Místo odpovědi vytáhla vejka na chodbu silná ruka policejního stráĹníka a mlĹky ho vyvedla po schodech do prvního poschodí.
V druhém pokoji seděl u stolu policejní komisaĹ, tlustĹź pán bodrého vzezĹení, kterĹź Ĺekl k vejkovi:
"Tak vy jste tedy ten vejk? A jak jste se sem dostal?"
"PrachobyĹejnĹźm zpĹsobem," odpověděl vejk; "pĹiel jsem sem v prĹvodu jednoho pana stráĹníka, poněvadĹ jsem si nechtěl dát líbit, aby mne z blázince vyhazovali bez oběda. To je, jako kdyby mne povaĹovali za nějakou odkopnutou holku z ulice:"
"Víte co, vejku," Ĺekl vlídné pan komisaĹ, "naĹ se zde, na Salmovce, máme s vámi zlobit? Nebude lepí, kdyĹ vás poleme na policejní Ĺeditelství?"
"Vy jste, jak se Ĺíká," pravil vejk spokojené, "pánem situace; projít se na policejní Ĺeditelství teď k veĹeru je docela pĹíjemná malá procházka: `
"To jsem rád, Ĺe jsme se shodli," pravil vesele policejní komisaĹ, "není lepí, kdyĹ se domluvíme? e je to pravda, vejku?"
"Já se také s kaĹdĹźm náramně rád radím," odvětil vejk; "já vám, věĹte mně, pane komisaĹi, nikdy nezapomenu na vai dobrotu."
Ukloniv se uctivě, odcházel s policejním stráĹníkem dolĹ na stráĹnici a za Ĺtvrt hodiny bylo jiĹ vidět na rohu JeĹné ulice a Karlova náměstí vejka v prĹvodu druhého policejního stráĹníka, kterĹź měl pod paĹdí objemnou knihu s německĹźm nápisem Arrestantenbuch.
Na rohu Spálené ulice setkal se vejk se svĹźm prĹvodĹím s tlupou lidí, kteĹí se tlaĹili kolem vyvěeného plakátu.
"To je manifest císaĹe pána o vypovězení války," Ĺekl policejní stráĹník k vejkovi.
"Já to pĹedpovídal," Ĺekl vejk, "ale v blázinci o tom jetě nic nevědí, aĹkoliv by to měli mít z první ruky."
"Jak to myslíte?" otázal se policejní stráĹník vejka.
"PoněvadĹ je tam zavĹenejch mnoho pánĹ dĹstojníkĹ," vysvětlil vejk, a kdyĹ pĹili k nové tlupě tlaĹící se pĹed manifestem, vejk vykĹikl:
"CísaĹi Frantikovi Josefovi nazdar! Tuhle vojnu vyhrajem."
Někdo z nadeného davu narazil mu klobouk pĹes ui a tak za sběhu lidu dobrĹź voják vejk vkroĹil opětně do vrat policejního Ĺeditelství.
"Tuhle vojnu vyhrajem docela urĹité, opakuji to jetě jednou, pánové!" s těmi slovy rozlouĹil se vejk s davem, kterĹź ho vyprovázel.
A kdesi v dálnĹźch dálavách historie snáela se k Evropě pravda, Ĺe zítĹek rozboĹí i plány pĹítomnosti.
#NěkteĹí spisovatelé uĹívají vĹźrazu "hryĹou vĹźĹitky svědomí". NepovaĹuji ten vĹźraz Ĺplně pĹiléhajícím. i tygr Ĺlověka Ĺere, a nehryĹe.
*6. kapitola
vejk opět doma, proraziv zaĹarovanĹź kruh
Budovou policejního Ĺeditelství vanul duch cizí autority, která zjiovala, jak dalece je obyvatelstvo nadeno pro válku. Kromě několika vĹźjimek, lidí, kteĹí nezapĹeli, Ĺe jsou synové národa, kterĹź má vykrvácet za zájmy jemu Ĺplně cizí, policejní Ĺeditelství pĹedstavovalo nejkrásnějí skupinu byrokratickĹźch dravcĹ, kteĹí měli smysl jedině pro ĹaláĹ a ibenici, aby uhájili existenci zakroucenĹźch paragrafĹ.
PĹitom nakládali se svĹźmi obětmi s jízlivou vlídností, uvaĹujíce pĹedem kaĹdé slovo.
"Je mně velmi líto," Ĺekl jeden z těch dravcĹ ĹernoĹlutě ĹíhanĹźch, kdyĹ k němu pĹivedli vejka, "Ĺe vy jste opět padl v nae ruce. Mysleli jsme, Ĺe se polepíte, ale zklamali jsme se;"
vejk němé pĹitakal hlavou a tváĹil se tak nevinné, Ĺe ĹernoĹlutĹź dravec pohlédl tázavě na něho a zdĹraznil:
"NetvaĹte se tak pitomé:"
PĹeel vak ihned do laskavého tĂłnu a pokraĹoval:
"Pro nás je jisté velmi nemilé drĹet vás ve vazbě a mohu vás ujistit, Ĺe podle mého mínění vae vina není tak veliká, nebo pĹi vaí malé inteligenci není pochyby, Ĺe jste byl sveden. Řekněte mně, pane vejku, kdo vlastně vás svádí, abyste vyváděl takové hlouposti?"
vejk zakalal a ozval se:
"Já prosím o ĹádnĹźch hloupostech nevím."
"A to není hloupost, pane vejku," Ĺekl umělĹź otcovskĹź tĂłn, "kdyĹ vy, podle udání policejního stráĹníka, kterĹź vás sem pĹivedl, zpĹsobil jste sběh lidu pĹed manifestem o válce nalepenĹźm na nároĹí a kdyĹ jste pobuĹoval lid vĹźkĹiky ,Nazdar císaĹi Frantikovi Josefovi. Tahle vojna je vyhrána!`?"
"Já nemoh zahálet," prohlásil vejk, upíraje své dobré oĹi v zrak inkvizitora, "já jsem se rozĹílil, kdyĹ jsem viděl, Ĺe vichni Ĺtou ten manifest o vojně a nejevějí Ĺádnou radost. ádnĹź volání slávy, ĹádnĹź hurrá, vĹbec nic, pane rado. Tak jako kdyby se jich to vĹbec netĹźkalo. A tu já, starĹź voják od jednadevadesátĹźho regimentu, nemoh jsem se na to dívat, a tak jsem vykĹikl ty věty, a já si myslím, Ĺe kdybyste vy byl na mĹźm místě, Ĺe byste to udělal zrovna jako já. KdyĹ je válka, musí se vyhrát a musí se volat sláva císaĹi pánu, to mně nikdo nevymluví:"
PĹekonán a zkruen nesnesl ĹernoĹlutĹź dravec zrak nevinného beránka vejka, sklopil jej na ĹĹední akta a Ĺekl:
"PĹiznávám plné vae nadení, ale kdyby se bylo projevilo za jinĹźch okolností. Víte vak sám dobĹe, Ĺe vás vedl policejní stráĹník, takĹe takovĹź vlasteneckĹź projev mohl a musel ĹĹinkovat na obecenstvo spíe ironicky neĹ váĹně:"
"Jestli vede někoho policejní stráĹník," odpověděl vejk, "je to těĹkĹź moment v Ĺivotě lidskĹźm. Ale jestli Ĺlověk ani v takovej těĹkej moment nezapomíná, co se patĹí dělat, kdyĹ je vojna, myslím, Ĺe takovej Ĺlověk není tak patnej."
ČernoĹlutĹź dravec zavrĹel a podíval se jetě jednou vejkovi do oĹí.
vejk odpověděl nevinnĹźm, měkkĹźm, skromnĹźm a něĹnĹźm teplem svého zraku.
Chvíli dívali se ti dva upĹené na sebe.
"Vem vás Ĺert,. vejku," Ĺekla nakonec ĹĹední brada, "jestli se sem jetě jednou dostanete, tak se vás vĹbec nebudu na nic ptát a poputujete pĹímo l~ vojenskému soudu na HradĹany. Rozuměl jste?"
A neĹli se nadál, vejk pĹikroĹil k němu, políbil mu ruku a Ĺekl:
"Zapla vám pánbĹh za vechno, kdybyste potĹeboval někdy nějakého Ĺistokrevného pejska, raĹte se obrátit na mne. Já mám obchod se psy."
A tak se ocitl vejk opět na svobodě a na cestě k domovu.
Jeho uvaĹováni, má-li se stavit napĹed jetě u Kalichu, skonĹilo tím, Ĺe otevĹel ty dveĹe, odkud vyel pĹed Ĺasem v prĹvodu detektiva Bretschneidra.
Ve vĹźĹepu panovalo hrobové ticho. Sedělo tam několik hostĹ, mezi nimi kostelník od Svatého ApolináĹe. TváĹili se zachmuĹené. Za vĹźĹepním pultem seděla hostinská Palivcová a tupě se dívala na pivní pípy.
"Tak uĹ jsem se vrátil," Ĺekl vejk vesele, "dejte mně sklenici piva. Kdepak máme pana Palivce, je uĹ také doma?"
Místo odpovědi dala se Palivcová do pláĹe, a soustĹeďujíc své netěstí ve zvlátním pĹízvuku na kaĹdém slově, zasténala:
"Dali - mu - deset - let - pĹed - tejdnem."
"Nu vida," Ĺekl vejk, "tak uĹ má sedum dní za sebou."
"On byl takovej opatrnej," plakala Palivcová, "sám to také vĹdycky o sobě tvrdil."
Hosté ve vĹźĹepu tvrdoíjné mlĹeli, jako by tu bloudil duch PalivcĹv a nabádal je jetě k větí opatrnosti.
"Opatrnost matkou moudrostí," Ĺekl vejk, usedaje ke stolu za sklenici piva, ve které v pěné byly malé otvory, jak na pěnu kapaly slzy paní Palivcové, kdyĹ nesla vejkovi pivo na stĹl, "dnení doba je taková, Ĺe vona nutí Ĺlověka k opatrnosti."
"VĹera jsme měli dva pohĹby," zaváděl ĹeĹ na jiné pole kostelník od Svatého ApolináĹe.
"To patrně někdo umĹel," Ĺekl druhĹź host, naĹeĹ tĹetí dodal:
"Byly ty pohĹby s katafalkem?"
"Rád bych věděl," Ĺekl vejk, "jakĹź budou ve válce teď ty vojenskĹź pohĹby."
Hosté se zvedli, zaplatili a tie odeli. vejk osaměl s paní Palivcovou.
"To jsem si nepomyslil," Ĺekl, "aby odsuzovali nevinnĹźho Ĺlověka na deset let. e jednoho nevinnĹźho Ĺlověka odsoudili na pět let, to jsem uĹ slyel, ale na deset, to je trochu moc:"
"KdyĹ on se mĹj pĹiznal," plakala Palivcová, "jak to tady Ĺíkal o těch mouchách a o tom obraze, tak to opakoval i na direkci, i u soudu. Já byla na tom pĹelíĹení jako svědek, ale co jsem mohla svědĹit, kdyĹ mně Ĺekli, Ĺe jsem v pĹíbuzenském poměru k svému muĹi a Ĺe se mohu vzdát svědectví. Já jsem se tak lekla toho pĹíbuzenského poměru, aby snad jetě z toho něco nebylo, tak jsem se vzdala svědectví a on chudák stará se tak na mne podíval, do smrti na ty jeho oĹi nezapomenu. A potom, po rozsudku, kdyĹ ho odváděli, vykĹik jim tam na chodbě, jak byl z toho cele] pitomej: ,A Ĺije Volná mylenka!` "
"A pan Bretschneider uĹ sem nechodí?" otázal se vejk.
"Byl tady několikrát," odpověděla paní hostinská, "vypil jedno nebo dvě piva, ptal se mne, kdo sem chodí, a poslouchal, jak si hosti vypravují o fotbalu. Oni si vĹdycky, kdyĹ ho vidí, vypravují jen o fotbalu. A on sebou cukal, jako kdyby kaĹdou chvilku chtěl běsnit a svíjet se. Za tu celou dobu dostal na lep jen jednoho Ĺalouníka z PĹíĹné ulice:"
"Je to věc vĹźcviku," poznamenal vejk, "byl ten Ĺalouník hloupej Ĺlověk?"
"Asi jako mĹj muĹ," odpověděla s pláĹem, "ptal se ho, jestli by stĹílel proti SrbĹm. A on mu Ĺek, Ĺe neumí stĹílet, Ĺe byl jednou na stĹelnici a prostĹílel tam korunu. Pak jsme vichni slyeli, Ĺe pan Bretschneider Ĺekl, vytahuje si zápisník: ,I hleďme, zase nová pěkná velezráda!`, a odeel s tím Ĺalouníkem z PĹíĹné ulice, kterĹź se jiĹ nevrátil."
"Ono se jich nevrátí víc," pravil vejk, "dejte mně rum."
Právě si vejk dával nalít rum podruhé, kdyĹ do vĹźĹepu pĹiel civilní stráĹník Bretschneider. Vrhnuv zběĹnĹź pohled do vĹźĹepu i prázdného lokálu, pĹisedl k vejkovi a poruĹiv si pivo Ĺekal, co Ĺekne vejk.
vejk sňal z věáku nějaké noviny a prohlíĹeje zadní stranu inzerátĹ ozval se:
"Tak vida, tenhle Čimpera v Strakově Ĺíslo 5, pota RaĹiněves, prodá hospodáĹství s tĹinácti korci vlastních polí, kola a dráha na místě."
Bretschneider nervĂłzně zabubnoval prsty a obraceje se k vejkovi Ĺekl:
"To se divím, proĹ vás to hospodáĹství zajímá, pane vejku."
"Ach, to jste vy," pravil vejk, podávaje mu ruku, "já vás hned nemoh poznat, já mám velmi slabou pamě. Posledně jsme se rozeli, jestli se nemejlím, v pĹijímací kanceláĹi policejního Ĺeditelství. Copak děláte od té doby, chodíte sem Ĺasto?"
"Já jsem dnes pĹiel kvĹli vám," Ĺekl Bretschneider, "bylo mně sděleno na policejním Ĺeditelství, Ĺe prodáváte psy. PotĹeboval bych pěkného ratlíĹka, nebo pice, nebo něco podobného:"
"To vám vechno mohu opatĹit," odvětil vejk, "pĹejete si ĹistokrevnĹź zvíĹe nebo nějaké z ulice?" "Myslím," odpověděl Bretschneider, "Ĺe se rozhodnu pro Ĺistokrevné zvíĹe."
"A coĹ policejního psa byste si nepĹál?" otázal se vejk, "takovĹźho, kerej hned vechno vyslídí a pĹivede na stopu zloĹinu. Má ho jeden Ĺezník ve Vrovicích a on mu tahá vozejk, ten pes se, jak se Ĺíká, minul se svĹźm povoláním."
"Já bych chtěl pice," s klidnou umírněností Ĺekl Bretschneider, "pice, kterĹź by nekousal:"
"PĹejete si tedy bezzubého pice?" otázal se vejk, "vím o jednom. Má ho jeden hostinskĹź v Dejvicích:"
"Tak raději ratlíĹka," rozpaĹitě ozval se Bretschneider, jehoĹ kynologické schopnosti byly v samĹźch zaĹátcích, a kdyby byl nedostal ten rozkaz z policejního Ĺeditelství, nikdy by se o psech byl niĹeho nedověděl.
Ale rozkaz zněl pĹesně, jasné a tvrdě. Seznámit se dĹvěrněji se vejkem na podkladě jeho obchodu se psy, ku kterémuĹ ĹĹelu měl právo vybrat si pomocníky a disponovat obnosy na nákup psĹ.
"RatlíĹkové jsou větí a mení," Ĺekl vejk, "vím o dvou meních a tĹech větích. Vech pět se dá chovat na klíně. Mohu vám je co nejvĹeleji odporuĹit:"
"To by se mně zamlouvalo," prohlásil Bretschneider, "a co by stál jeden?"
"To pĹijde na velikost," odpověděl vejk, "to záleĹí na velikostí. Ratlík není tele, u ratlíkĹ je to právě naopak, Ĺím mení, tím draĹí:"
"Já reflektuji na větí, kteĹí by hlídali," odvětil Bretschneider, obávaje se, aby neztíĹil tajnĹź fond státní policie.
"Dobrá," Ĺekl vejk, "větí vám mohu prodat po padesáti korunách a jetě větí po pětaĹtyĹiceti korunách, ale pĹitom jsme zapomněli na jednu věc. Mají to bĹźt těňata nebo starí psi, nebo psíci Ĺi feny?"
"Mně je to jedno," odpověděl Bretschneider, kterĹź měl tu co dělat s neznámĹźmi problémy, "zaopatĹte mně je a já si zítra v sedm hodin veĹer k vám pro ně pĹijdu. Budou?"
"PĹijdte, budou," sue odvětil vejk, "ale v takovém pĹípadě jsem nucen poĹádat vás o zálohu tĹiceti korun."
"Bezeveho," Ĺekl Bretschneider, vypláceje peníze, "a teď' si dáme kaĹdĹź Ĺtvrtku vína na moje konto:"
KdyĹ vypili, dal vejk Ĺtvrtku vína na svĹj ĹĹet, potom Bretschneider, vyzĹźvaje vejka, aby se ho nebál, Ĺe dnes není ve sluĹbě a Ĺe se mĹĹe mluvit dnes s ním o politice.
vejk prohlásil, Ĺe on nikdy o politice v hospodě nemluví, Ĺe celá politika je pro malé děti. Bretschneider byl naproti tomu revoluĹnějích názorĹ a Ĺíkal, Ĺe kaĹdĹź slabĹź stát je pĹedurĹen k zániku, a ptal se vejka, jakĹź je jeho názor v této věci.
vejk prohlásil, Ĺe neměl se státem co dělat, ale Ĺe jednou měl na oetĹování slabé těně bernardĹźna, které krmil vojenskĹźmi suchary, a Ĺe také chcíplo.
KdyĹ měli kaĹdĹź pátou Ĺtvrtku, prohlásil se Bretschneider za anarchistu a ptal se vejka, do které organizace se má dát zapsat.
vejk Ĺekl, Ĺe si jednou jeden anarchista koupil od něho leonbergra za sto korun a Ĺe mu zĹstal poslední splátku dluĹen.
PĹi esté Ĺtvrtce mluvil Bretschneider o revoluci a proti mobilizaci, naĹeĹ vejk naklonil se k němu a poeptal mu do ucha:
"Právě pĹiel do lokálu nějakej host, tak a vás neslyí, nebo byste mohl mít z toho nepĹíjemnosti...Vidíte, Ĺe hostinská uĹ pláĹe:"
Paní Palivcová opravdu plakala na své Ĺidli za vĹźĹepním pultem.
"ProĹ pláĹete, paní hostinská?" otázal se Bretschneider, "za tĹi měsíce vyhrajeme vojnu, bude amnestie, vá pán se vrátí a pak si dáme u vás do trumpety. - Nebo nemyslíte, Ĺe to vyhrajeme?" obrátil se k vejkovi.
"NaĹ to poĹád pĹeĹvykovat," Ĺekl vejk, "vyhrát se to musí, a basta, teď ale uĹ musím jít domĹ: ` vejk zaplatil Ĺtratu a vrátil se ku své staré posluhovaĹce paní Müllerové, která se velice lekla, kdyĹ viděla, Ĺe muĹ, kterĹź si otvírá klíĹem dveĹe do bytu, je vejk.
"Já myslela, milostpane, Ĺe se vrátějí aĹ za kolik rokĹ," Ĺekla s obvyklou upĹímností, "já jsem si zatím vzala z lítosti na byt jednoho portĹźra z noĹní kavárny, poněvadĹ u nás byla tĹikrát domovní prohlídka, a kdyĹ nic nemohli najít, tak Ĺíkali, Ĺe jste ztracenej, poněvadĹ jste rafinovanej."
vejk se ihned pĹesvědĹil, Ĺe neznámĹź cizinec zaĹídil se Ĺplně pohodlně. Spal v jeho posteli a byl dokonce tak lechetnĹź, Ĺe se spokojil s polovicí postele a na druhou polovici umístil nějaké dlouhovlasé stvoĹení, které z vděĹnosti spalo, objavi ho kolem krku, zatímco Ĺásti pánské i dámské garderoby válely se smíchány kolem postele. Z toho chaosu bylo vidět, Ĺe se portĹźr z noĹní kavárny vrátil se svou dámou ve veselé náladě.
"Pane," Ĺekl vejk, tĹesa vetĹelcem, "abyste nezmekal k obědu. Mé by velice mrzelo, kdybyste o mně Ĺíkal, Ĺe jsem vás vyhodil, kdyĹ uĹ nikde jste nemoh dostat něco k obědu: `
PortĹźr z noĹní kavárny byl velice rozespalĹź, a dlouho to trvalo, neĹ pochopil, Ĺe se majitel postele vrátil domĹ a Ĺe si dělá nárok na ni.
Po zvyku vech portĹźrĹ z noĹních kaváren i tento pán se vyjádĹil, Ĺe kaĹdého ztluĹe, kdo ho bude budit, a pokusil se spát dál.
vejk sebral mezitím Ĺásti jeho garderoby, pĹinesl mu je k posteli, a zatĹepav jím energicky, Ĺekl:
"Jestli se neobléknete, tak vás zkusím vyhodit tak, jak jste, na ulici. Pro vás bude velkou vĹźhodou, kdyĹ vyletíte odtud obleĹenej:"
"Já jsem chtěl spát do osmi veĹer," zaraĹeně ozval se portĹźr, navlékaje si kalhoty, "já platím denně z postele dvě koruny té paní a mĹĹu si sem vodit sleĹny z kavárny. MaĹeno, vstávej!"
KdyĹ si bral límeĹek a skládal kravatu, vzpamatoval se jiĹ do té míry, Ĺe mohl ujistit vejka, Ĺe noĹní kavárna MimĂłza jest opravdu jedna z nejslunějích noĹních místností, kam mají pĹístup jediné dámy, které mají policejní kníĹku v Ĺplném poĹádku, a zval vejka srdeĹné, aby pĹiel na návtěvu.
Naproti tomu jeho spoleĹnice nebyla nijak spokojena se vejkem a pouĹila několika velice slunĹźch vĹźrazĹ, z nichĹ nejslunějí byl "Ty kluku velekněĹská!"
Po odchodu vetĹelcĹ el vejk udělat poĹádek s paní Müllerovou, ale nenael po ní Ĺádné jiné stopy kromě kousku papíru, na kterém tuĹkou byl naĹmárán rozházenĹź rukopis paní Müllerové, která neobyĹejně lehce vyjádĹila své mylenky tĹźkající se neastné pĹíhody s propĹjĹováním vejkovy postele portĹźru z noĹní kavárny:
"Odpustějí, milostpane, Ĺe jich víckrát neuvidím, poněvadĹ skoĹím z okna."
"LĹe," Ĺekl vejk a Ĺekal.
Za pĹl hodiny vplíĹila se do kuchyně neastná paní Müllerová a bylo na její zdrceném vĹźrazu tváĹe vidět, Ĺe Ĺeká od vejka slova Ĺtěchy.
"Jestli chcete skákat z okna," Ĺekl vejk, "jděte do pokoje, okno jsem otevĹel. Skákat z kuchyňského okna bych vám neradil, poněvadĹ spadnete do zahrádky na rĹĹe a pomaĹkala byste keĹe a musela byste to platit. Z pokojského okna sletíte krásně na chodník, a kdyĹ budete mít těstí, zlomíte si vaz. Jestli budete mít smĹlu, tak si pĹelámete jedině vechny Ĺebra, ruce a nohy a budete muset platit nemocnici: `
Paní Müllerová se dala do pláĹe, potichu odela do pokoje, zavĹela okno, a kdyĹ se vrátila, Ĺekla: "Vono to táhne a nebylo by to dobrĹź na milostpánĹv revmatismus: `
Pak la stlát postel, neobyĹejně peĹlivě uváděla vechno do poĹádku a vrátivi se k vejkovi do kuchyně se zaslzenĹźm zrakem poznamenala: "Ty dvě těňata, milostpane, co jsme měli na dvoĹe, chcíply. A ten bernardĹźn, ten nám utek, kdyĹ tady dělali domovní prohlídku." "A prokristapána," vykĹikl vejk, "ten se mĹĹe dostat do pěknĹź bryndy, toho teď jisté bude hledat policie:"
"On kousl jednoho pana policejního komisaĹe, kdyĹ ho pĹi prohlídce vytáhl zpod postele," pokraĹovala paní Müllerová, "napĹed totiĹ jeden z těch pánĹ Ĺek, Ĺe tam někdo je pod postelí, tak vyzvali toho bernardĹźna jménem zákona, aby vylezl ven, a kdyĹ nechtěl, tak ho vytáhli. A on je chtěl spolknout, pak vyrazil ze dveĹí a víc se nevrátil. Se mnou také dělali vĹźslech, kdo k nám chodí, jestli nedostáváme nějaké peníze z ciziny, a potom dělali naráĹky, Ĺe jsem hloupá, kdyĹ jsem jim Ĺekla, Ĺe peníze z ciziny chodějí jen zĹídka, posledně od toho pana Ĺídícího z Brna ta záloha edesát korun na angorskou koĹku, kterou jste inzeroval v Národní politice a místo kterĹź jste mu poslal v bedniĹce od datlí to slepé těňátko foxteriéra. Potom se mnou mluvili velice vlídně a odporuĹili mně sem toho portĹźra z noĹní kavárny, abych se sama v bytě nebála, toho samĹźho, kerĹźho vyhodili..."
"Já uĹ mám s těmi ĹĹady smĹlu, paní Müllerová, teď uvidíte, kolik jich sem pĹijde kupovat psy," povzdechl vejk.
Nevím, jestli ti pánové, kteĹí po pĹevratu prohlíĹeli policejní archív, rozifrovali poloĹky tajného fondu státní policie, kde stálo: B . . . 40 K, F . . . 50 K, L . . . 80 K atd., ale rozhodně se mĹźlili, Ĺe B, F, L jsou zaĹáteĹní písmena nějakĹźch pánĹ, kteĹí za 40, 50, 80 atd. korun prodávali ĹeskĹź národ ĹernoĹlutému orlu.
B znamená bernardĹźn, F foxteriér a L znaĹí leonbergra. Tyto vechny psy pĹivedl Bretschneider od vejka na policejní Ĺeditelství. Byly to ohyzdné obludy, které neměly toho nejmeního spoleĹného s nějakou Ĺistokrevnou rasou, za kterou je vejk Bretschneidrovi vydával.
BernardĹźn byla směs z neĹistokrevného pudla a nějakého pouliĹního Ĺokla, foxteriér měl ui jezevĹíka a velikost Ĺeznického psa se zakroucenĹźma nohama, jako by prodělal andělskou nemoc. Leonberger pĹipomínal hlavou chlupatou tlamu stájového pinĹe, měl useknutĹź ohon, vĹźku jezevĹíka a zadek holĹź jako proslulí psíci naháĹkové ameriĹtí.
Pak tam el koupit psa detektiv Kalous a vrátil se s vyjevenou potvorou, pĹipomínající hyenu skvrnitou, s hĹívou kotského ovĹáka, a v poloĹkách tajného fondu pĹibyla nová: D . . . 90 K.
Ta potvora hrála roli dogy...
Ale ani Kalousovi se nepodaĹilo vyzvědět něco od vejka. DaĹilo se mu tak jako Bretschneidrovi. I nejobratnějí politické rozhovory vejk pĹevedl na léĹení psinky u těňat a nejbystĹejí záludné léĹky konĹily tím, Ĺe si Bretschneider odváděl s sebou od vejka opět novou nemyslitelně kĹíĹenou obludu.
A to byl konec slavného detektiva Bretschneidra. KdyĹ měl jiĹ ve svém bytě sedm takovĹźch ohav, uzavĹel se s nimi v zadním pokoji a nedal jim tak dlouho nic jíst, dokud ho neseĹraly.
Byl tak ĹestnĹź, Ĺe uetĹil eráru za pohĹeb.
V jeho sluĹebním spisku na policejním Ĺeditelství byla zanesena do rubriky "Postup ve sluĹbě" tato slova plná tragiky: "SeĹrán vlastními psy."
KdyĹ se později dověděl vejk o té tragické události, Ĺekl:
"To mně jenom vrtá hlavou, jalo ho dají pĹi posledním soudu dohromady."
*7. kapitola
vejk jde na vojnu
V době, kdy lesy na Ĺece Rábu v HaliĹi viděly utíkat pĹes Ráb rakouská vojska a dole v Srbsku rakouské divize jedna za druhou dostávaly pĹes kalhoty to, co jim dávno patĹilo, vzpomnělo si rakouské ministerstvo vojenství i na vejka, aby pomohl mocnáĹství z bryndy.
vejk, kdyĹ mu pĹinesli vyrozumění, Ĺe se má za tĹźden dostavit na StĹeleckĹź ostrov k lékaĹské prohlídce, leĹel právě v posteli, stiĹen opětné revmatismem.
Paní Müllerová vaĹila mu v kuchyni kávu. "Paní Müllerová," ozval se z pokoje tichĹź hlas vejkĹv, "paní Müllerová, pojďte sem na chvilku:"
KdyĹ posluhovaĹka stála u postele, Ĺekl vejk opět takovĹźm tichĹźm hlasem: "Sedněte si, paní Müllerová."
V jeho hlase bylo něco tajuplně slavnostního. KdyĹ se paní Müllerová posadila, prohlásil vejk, vztyĹuje se na posteli: "Já jdu na vojnu!"
"Panenko Maria," vykĹikla paní Müllerová, "co tam budou dělat?"
"Bojovat," hrobovĹźm hlasem odpověděl vejk, "s Rakouskem je to moc patnĹź. NahoĹe nám uĹ lezou na Krakov a dole do Uher. Jsme biti jako Ĺito, kam se podíváme, a proto mě volají na vojnu. Já jim pĹece vĹera Ĺetl z novin, Ĺe drahou vlast vovinuly nějaké mraky."
"Ale vĹdy se nemĹĹou hejbat."
"To nevadí, paní Müllerová, pojedu na vojnu ve vozejku. Znají toho cukráĹe za rohem, ten takovej vozejk má. Vozil v něm pĹed lety svĹźho chromĹźho zlĹźho dědeĹka na Ĺerstvej vzduch. Vy mne, paní Müllerová, v tom vozejku na tu vojnu odtáhnete:"
Paní Müllerová se dala do pláĹe: "Nemám, milostpane, doběhnout pro doktora?"
"Nikam nepudou, paní Müllerová, já jsem aĹ na ty nohy Ĺplně zdravej kanĂłnenfutr a v tĹź době, kdyĹ je to s Rakouskem voklivĹź, kaĹdej mrzák musí bejt na svĹźm místě. VaĹte kávu klidné dál:"
A zatímco paní Müllerová, uplakaná a rozechvělá, cedila kávu, dobrĹź voják vejk si zpíval na posteli:
Jenerál Windischgrätz a vojentí páni
od vĹźchodu slunce vojnu zapoĹali
hop, hop, hop!
Vojnu zapoĹali, takto jsou zvolali:
Pomoz nám Kristus Pán s Panenkou Marií;
hop, hop, hop!
Uděená paní Müllerová pod dojmem straného váleĹného zpěvu zapomněla na kávu a tĹesouc se na celém těle uděeně naslouchala, jak dobrĹź voják vejk dál zpívá na posteli:
S Panenkou Marií a ty Ĺtyry mosty
postav si Pimonte, silnějí forposty;
hop, hop, hop!
Byla bitva, byla, tam u Solferina,
teklo tam krve moc, krve pod kolena;
hop, hop, hop!
Krve pod kolena a na fĹry masa,
vzdy se tam sekala vosumnáctá chasa;
hop, hop, hop!
Vosumnáctá chaso, neboj se ty nouze,
vĹdy za tebou vezou peníze na voze;
hop, hop, hop! "Milostpane, proboha jich prosím," ozvalo se Ĺalostivé z kuchyně, ale vejk jiĹ konĹil svou váleĹnou píseň:
Peníze na voze a menáĹ v koĹáĹe,
kerejpak regiment tohlencto dokáĹe?
Hop, hop, hop! Paní Müllerová vyrazila ze dveĹí a běĹela pro lékaĹe. Vrátila se za hodinu, zatímco vejk si zdĹíml.
A tak byl probuzen obtloustlĹźm pánem, kterĹź mu chvíli drĹel ruku na Ĺele a Ĺíkal:
"Nebojte se, já jsem doktor Pávek z Vinohrad ukaĹte ruku - tenhle teploměr si dejte pod paĹdí...Tak - ukaĹte jazyk - jetě víc - drĹte jazyk - na co zemĹel vá pan otec a vae matka?"
A tak v době, kdy Vídeň si pĹála, aby vichni národové Rakousko-Uherska dávali nejskvělejí pĹíklady věrnosti a oddanosti, pĹedepsal doktor Pávek vejkovi proti jeho vlasteneckému nadení brĂłm a doporuĹoval stateĹnému a hodnému vojínu vejkovi, aby nemyslil na vojnu:
"LeĹte rovně a zachovejte klid, já zítra opět pĹijdu. KdyĹ druhého dne pĹiel, ptal se v kuchyni paní Müllerové, jak se daĹí pacientovi.
"Je to s ním horí, pane doktore," odpověděla s opravdovĹźm zármutkem, "v noci zpíval, s odputěním, kdyĹ ho revma chytlo, rakouskou hymnu:"
Doktor Pávek viděl se nucena reagovat na tento novĹź projev loajality pacientovy zvĹźenou dávkou brĂłmu.
TĹetího dne hlásila mu paní Müllerová, Ĺe je to se vejkem jetě horí.
"OdpĹldne, pane doktore, si poslal pro mapu bojitě a v noci ho chytla fantaz, Ĺe to Rakousko vyhraje:"
"A práky uĹívá pĹesně podle pĹedpisu?"
"Jetě si pro ně, pane doktore, ani neposlal."
Doktor Pávek odeel, kdyĹ snesl na vejka bouĹi vĹźĹitek s ujitěním, Ĺe nikdy více nepĹijde léĹit Ĺlověka, kterĹź odmítá jeho lékaĹskou pomoc s brĂłmem.
Zbyly jen dva dny, kdy se měl objevit vejk pĹed odvodní komisí.
Za tu dobu uĹinil vejk náleĹité pĹípravy. PĹedně poslal koupit paní Müllerovou vojenskou Ĺepici a za druhé ji poslal vypĹjĹit si vozík od cukráĹe za rohem, na kterém kdysi cukráĹ vozil svého zlého chromého dědeĹka na ĹerstvĹź vzduch. Pak si vzpomněl, Ĺe potĹebuje berle. Natěstí cukráĹ choval téĹ i berle jako rodinnou památku na svého dědeĹka.
Scházela mu jetě rekrutská kytka. I tu mu sehnala paní Müllerová, která za ty dny nápadné zhubla, a kudy chodila, tudy i plakala.
A tak v ten památnĹź den objevil se na praĹskĹźch ulicích pĹípad dojemné loajality:
Stará Ĺena, strkající pĹed sebou vozík, na kterém seděl muĹ ve vojenské Ĺepici s vyletěnĹźm frantíkem, mávající berlemi. A na kabátě skvěla se pestrá rekrutská kytka.
A muĹ ten, mávaje poznovu a poznovu berlemi, kĹiĹel do praĹskĹźch ulic:
"Na Bělehrad, na Bělehrad!"
Za ním el zástup lidu, kterĹź stále vzrĹstal z nepatrného hlouĹku shromáĹdivího se pĹed domem, odkud vejk vyjel na vojnu.
vejk mohl konstatovat, Ĺe policejní stráĹníci, stojící na některĹźch kĹiĹovatkách, mu zasalutovali.
Na Václavském náměstí vzrostl zástup kolem vozíku se vejkem na několik set hlav a na rohu Krakovské ulice byl jím zbit nějakĹź burák, kterĹź v cerevisce kĹiĹel k vejkovi:
"Heil! Nieder mit den Serben!"
Na rohu VodiĹkovy ulice vjela do toho jízdní policie a rozehnala zástup.
KdyĹ vejk revírnímu inspektorovi ukázal, Ĺe to má Ĺerné na bílém, Ĺe dnes musí bĹźt pĹed odvodní komisí, byl revírní inspektor trochu zklamán a kvĹli zamezení vĹźtrĹností dal doprovázet vozík se vejkem dvěma jízdními stráĹníky na StĹeleckĹź ostrov.
O celé této události objevil se v PraĹskĹźch ĹĹedních novinách tento Ĺlánek:
Vlastenectví mrzáka. VĹera dopoledne byli chodci na hlavních praĹskĹźch tĹídách svědky scény, která krásně mluví o tom, Ĺe v této veliké a váĹné době i synové naeho národa mohou dáti nejskvělejí pĹíklady věrnosti a oddanosti k trĹnu staĹiĹkého mocnáĹe. Zdá se nám, Ĺe se vrátily doby starĹźch ŘekĹ a ŘímanĹ, kdy Mucius Scaevola dal se odvésti do boje, nedbaje své upálené ruky. Nejsvětějí city a zájmy byly vĹera krásně demonstrovány mrzákem o berlích, kterého stará matiĹka vezla na vozíku pro nemocné. Tento syn Ĺeského národa dobrovolně nedbaje své neduĹivosti dal se odvésti na vojnu, aby dal svĹj Ĺivot i statky za svého císaĹe. A jestli jeho volání "Na Bělehrad!" mělo tak ĹivĹź ohlas v praĹskĹźch ulicích, jest to jen svědectvím, Ĺe PraĹané skĹźtají vzorné pĹíklady lásky k vlasti a k panovnickému domu.
Ve stejném smyslu psal i Prager Tagblatt, kterĹź konĹil. svĹj Ĺlánek slovy, Ĺe mrzáka dobrovolce vyprovázel zástup NěmcĹ, kteĹí ho svĹźmi těly chránili pĹed lynĹováním ze strany ĹeskĹźch agentĹ známé Dohody.
Bohemie uveĹejnila tuto zprávu Ĺádajíc, aby mrzák vlastenec byl odměněn, a oznámila, Ĺe pro neznámého pĹijímá od německĹźch obĹanĹ dárky v administraci listu.
Jestli podle těch tĹí ĹasopisĹ nemohla země Ĺeská vydat ulechtilejího obĹana, nebyli téhoĹ názoru páni v odvodní komisi.
Zejména ne vrchní vojenskĹź lékaĹ Bautze. Byl to muĹ neĹprosnĹź, kterĹź ve vem viděl podvodnĹź pokus uniknout vojně, frontě, kulce a rapnelĹm.
ZnámĹź jest jeho vĹźrok: "Das ganze tschechische Volk ist eine Simulantenbande."
Za deset tĹźdnĹ své Ĺinnosti vymĹźtil z 11 000 civilistĹ 10 999 simulantĹ a byl by se dostal na kobylku i tomu jedenáctitisícímu, kdyby nebyla toho astného Ĺlověka právě v tom okamĹiku, kdyĹ na něho zaĹval "Kehrt euch!", ranila mrtvice.
"Odneste toho simulanta!" Ĺekl Bautze, kdyĹ zjistil, Ĺe je muĹ mrtev.
A pĹed ním stál v ten památnĹź den vejk jako ostatní v plné nahotě, zakrĹźvaje cudně svou nahotu berlemi, o které se opíral.
"Das ist wirklich ein besonderes Feigenblatt," Ĺekl Bautze, "takovĹźch fíkovĹźch listĹ v ráji nebylo."
"Superarbitrován pro blbost," poznamenal ikovatel, dívaje se do ĹĹedních listin.
"A co vám jetě schází?" otázal se Bautze. "Posluně hlásím, Ĺe jsem revmatik, ale slouĹit budu císaĹi pánu aĹ do roztrhání těla," skromné Ĺekl vejk, "já mám oteklĹź kolena."
Bautze podíval se straně na dobrého vojáka vejka a zaĹval: "Sie sind ein Simulant!", a obraceje se k ikovateli, s ledovĹźm klidem Tekl: "Den Kerl sogleich einsperren!"
Dva vojáci s bajonety odváděli vejka do posádkové věznice.
vejk el o berlích a s hrĹzou pozoroval, Ĺe jeho revmatismus zaĹíná mizet.
Paní Müllerová, která Ĺekala nahoĹe na mostě s vozíkem na vejka, kdyĹ ho viděla pod bajonety, zaplakala a odela od vozíku, aby se vícekrát k němu nevrátila.
A dobrĹź voják vejk el skromné v prĹvodu ozbrojenĹźch ochráncĹ státu.
Bajonety svítily v záĹi slunce a na Malé Straně obrátil se vejk pĹed pomníkem Radeckého k zástupu, kterĹź je vyprovázel:
"Na Bělehrad! Na Bělehrad!"
A marálek RadeckĹź snivě se díval ze svého pomníku za vzdalujícím se dobrĹźm vojákem vejkem s rekrutskou kytkou na kabátě, kulhajícím na starĹźch berlích, zatímco sděloval nějakĹź váĹnĹź pán lidem kolem, Ĺe vedou dezentéra.
*8. kapitola
vejk simulantem
V této velké době vojentí lékaĹi dali si neobyĹejně záleĹet, aby ze simulantĹ vyhnali ďábla sabotáĹe a vrátili je opět do lĹna armády.
Bylo zavedeno několik stupňĹ trápení simulantĹ a lidí podezĹelĹźch, Ĺe jsou simulanti, jakĹźmi byli: souchotináĹi, revmatikové, lidé s kĹźlou, ledvinovou nemocí, tyfem, cukrovkou, zánětem plic a jinĹźmi chorobami.
Trápení, kterému byli simulanti podrobeni, bylo systematizováno a stupně trápení byly tyto:
1. Naprostá dieta, ráno a veĹer po álku Ĺaje během tĹí dnĹ, pĹiĹemĹ se vem bez rozdílu toho, naĹ si stěĹují, podává aspirin pro pocení.
2. Podává se, aby si nemysleli, Ĺe .je vojna med, v hojnĹźch porcích chinin v práku, Ĺili takzvané "lízání chininu".
3. Vyplachování Ĺaludku dvakrát za den litrem teplé vody.
4. KlystĹźr, pĹi pouĹití mĹźdlové vody a glycerínu.
5. Zabalení do prostěradla namoĹeného ve studené vodě.
Byli lidé stateĹní, kteĹí pĹetrpěli vech pět stupňĹ trápení a dali se odvézt v prosté rakvi na vojenskĹź hĹbitov. Byli vak lidé malomyslní, kteĹí, kdyĹ doli ke klystĹźru, prohlásili, Ĺe uĹ je jim dobĹe a Ĺe si nic jiného nepĹejí neĹ odejít s nejbliĹím marovĹźm bataliĂłnem do zákopĹ.
vejka v posádkové věznici uloĹili do nemocniĹního baráku právě mezi takové malomyslné simulanty.
"UĹ to nevydrĹím," Ĺekl jeho soused na posteli, kterého pĹivedli z ordinaĹního pokoje, kde mu jiĹ podruhé vyplachovali Ĺaludek.
MuĹ ten simuloval krátkozrakost.
"Zítra pojedu k pluku," rozhodoval se druhĹź soused po levé straně, kterĹź právě dostal klystĹźr, simuluje, Ĺe je hluchĹź jako paĹez.
Na posteli u dveĹí umíral jeden souchotináĹ, zabalenĹź do prostěradla namoĹeného ve studené vodě.
"To je uĹ tĹetí tenhle tĹźden," poznamenal soused po pravé straně, "a co tobě schází?"
"Já mám revma," odpověděl vejk, naĹeĹ následoval upĹímnĹź smích vech kolem. Smál se i umírající souchotináĹ simulující tuberkulĂłzu.
"S revmatismem mezi nás nelez," váĹné vejka upozorňoval tuĹnĹź muĹ, "revmatismus, ten tu platí tolik jako kuĹí oka; já jsem chudokrevnĹź, mám pryĹ, pĹl Ĺaludku a pět Ĺeber pryĹ, a nikdo mně nevěĹí. Byl zde dokonce jeden hluchoněmĹź, Ĺtrnáct dní ho balili kaĹdou pĹl hodiny do prostěradla namoĹeného ve studené vodě, kaĹdĹź den mu dávali klystĹźr a pumpovali Ĺaludek. UĹ vichni saniáci mysleli, Ĺe to vyhrál a Ĺe pĹjde domĹ, kdyĹ mu tu pĹedepsal doktor něco pro dávení. Mohlo ho to ztrhat, a tu on zmalomyslněl. ,Nemohu,` povídá, ,déle dělat hluchoněmého, vrátila se mně ĹeĹ i sluch: Marodi vichni mu domlouvali, aby se nehubil, ale on stál na svém, Ĺe slyí a mluví jako ostatní. A také to tak i hlásil ráno pĹi vizitě:"
"DrĹel se dost dlouho," poznamenal muĹ simulující, Ĺe má jednu nohu kratí o celĹź decimetr, "ne jako ten, co simuloval, Ĺe ho ranila mrtvice. StaĹily tĹi chininy, jeden klystĹźr a jednodenní pĹst. PĹiznal se, a neĹ dolo k pumpování Ĺaludku, nebylo po mrtvici ani památky. Nejdéle se zde drĹel ten, co byl pokousán vzteklĹźm psem. Kousal, vyl, to je pravda, to uměl znamenitě, ale nemoh nijak dostat dohromady tu pěnu u huby. Pomáhali jsme mu, jak jsme mohli. Lechtali jsme ho kolikrát po celou hodinu do vizity, aĹ dostal kĹeĹe a zmodral nám, ale pěna u huby se nedostavovala a také nedostavila. Bylo to něco hrozného. KdyĹ se vzdával takhle ráno pĹi vizitě, tak nám ho bylo líto. Postavil se u postele jako svíĹka, zasalutoval a Ĺekl: ,Posluné hlásím, pane obrarct, Ĺe asi ten pes, kterĹź mne krous, nebyl vzteklej.` Obrarct se na něho podíval tak nějak divně, Ĺe pokousanĹź se poĹal tĹást na celém těle a pokraĹoval: ,Posluné hlásím, pane obrarct, Ĺe mne vĹbec Ĺádnej pes nekous, to jsem se já sám kous do ruky.` Po tom pĹiznání ho vyetĹovali pro sebezohavení, Ĺe si chtěl ukousnout ruku, aby nemusel do pole:"
"Vechny takové nemoci, kde se potĹebuje, pěna u huby," Ĺekl tuĹnĹź simulant, "se dají patně simulovat. Jako kupĹíkladu padoucnice. Byl zde také jeden s padoucnicí, ten nám vĹdy Ĺíkal, Ĺe mu na jednom záchvatu nezáleĹí, tak jich dělal tĹebas deset za den. Svíjel se v těch kĹeĹích, zatínal pěstě, vypuloval oĹi, maje je jako na opkách, bil sebou, vyplazoval jazyk, zkrátka vám Ĺeknu, nádherná prvotĹídní padoucnice, taková upĹímná. Najednou dostal neĹidy, dva na krk, dva na záda, a bylo po svíjení a bití sebou o podlahu, kdyĹ nemohl hlavou hnout, ani sedět, ani leĹet. Dostal horeĹku a v horeĹce na sebe pĹi vizitě vechno pověděl. A dal nám s těmi neĹidami co proto, poněvadĹ musel s nimi leĹet jetě tĹi dny mezi námi a dostával druhou dietu, ráno kávu s houskou, k obědu polévku, omáĹku a knedlík, veĹer kai nebo polévku, a my se museli dívat s hladovĹźmi vypumpovanĹźmi Ĺaludky s Ĺplnou dietou, jak ten chlap Ĺere, mlaská, funí a krká sytostí. TĹema tím podrazil nohy, pĹiznali se také. Ti leĹeli na srdeĹní vadu."
"Nejlepí," mínil jeden ze simulantĹ, "dá se simulovat ílenství. Z naeho uĹitelského sboru jsou vedle v cimĹe dva, jeden neustále kĹiĹí dnem i nocí: ,Hranice Giordana Bruna jetě dĹźmá, obnovte proces GalileĹv!` a ten druhĹź těká, na pĹed tĹikrát pomalu: haf - haf - haf, potom pětkrát rychle za sebou: hafhafhafhafhaf, a zas pomalu, a tak to jde neustále. UĹ to vydrĹeli pĹes tĹi neděle. Já jsem pĹvodně také chtěl dělat blázna, náboĹenského ílence, a kázat o neomylnosti papeĹové, ale nakonec jsem si opatĹil rakovinu Ĺaludku od jednoho holiĹe na Malé Straně za patnáct korun."
"Já znám jednoho kominíka v BĹevnově," poznamenal jinĹź pacient, "ten vám za deset korun udělá takovou horeĹku, Ĺe vyskoĹíte z okna:"
"To nic není," Ĺekl druhĹź, "ve Vrovicích je jedna porodní bába, která vám za dvacet korun vymkne nohu tak pěkně, Ĺe jste mrzák nadosmrti: `
"Já mám vymknutou nohu za pětku," ozvalo se z Ĺady postelí u okna, "za pětku a tĹi piva."
"Mé ta moje nemoc stojí uĹ pĹes dvě stovky," prohlásil jeho soused, vyschlá tyĹka, "jmenujte mně jakĹźkoliv jed, kterého bych byl neuĹíval, nenajdete. Jsem Ĺivé skladitě jedĹ. Pil jsem sublimát, vdechoval rtuové páry, chroupal arzén, kouĹil opium, pil opiovou tinkturu, sypal si morfium na chleba, polykal strychnin, pil roztok fosforu v sirouhlíku i kyselinu pikrovou. ZniĹil jsem si játra, plíce, ledviny, ĹluĹ, mozek, srdce, stĹeva. Nikdo neví, co mám za nemoc:"
"Nejlepí je," vysvětloval někdo ode dveĹí, "vstĹíknout si petrolej pod kĹĹi na ruce. MĹj bratranec byl tak astnĹź, Ĺe mu uĹízli ruku pod loket, a dnes má s celou vojnou pokoj."
"Tak vidíte," Ĺekl vejk, "to vechno kaĹdej musí zkusit pro císaĹe pána. I to pumpování Ĺaludku, i ten klystĹźr. KdyĹ jsem slouĹil pĹed léty u mĹźho regimentu, bejvalo to jetě horí. To takovĹźho maroda svázali do kozelce a hodili do díry, aby se vykurĹźroval. To nebyly ĹádnĹź postele s kavalci jako zde nebo plivátka. Holá pryĹna a na tej leĹeli marodi. Jednou měl jeden vopravdovskej tyfus a druhej vedle něho ĹernĹź netovice. Voba byli svázaní do kozelce a regimentsarct je kopal do bĹicha, Ĺe jsou prej simulanti. Pak kdyĹ ty voba vojáci umĹeli, pĹilo to do parlamentu a bylo to v novinách. Ty noviny hned nám zakázali Ĺíst a dělali prohlídku v kufĹíkách, kdo má ty noviny. A jak uĹ mám vĹdycky to netěstí, u celĹźho regimentu je u nikoho nenali neĹ u mě. Tak mne vedli k regimentsraportu a ná obrst, takovej vĹl, dej mu pánbĹh nebe, zaĹal na mne Ĺvát, abych stál rovné a Ĺek, kdo to do těch novin napsal, nebo Ĺe mně roztrhne hubu od ucha k uchu a dá mě zavĹít, aĹ budu Ĺernej. Potom pĹiel regimentsarct, ermoval mně pěstí pod nosem a kĹiĹel: ,Sie verfluchter Hund, Sie schäbiges Wesen, Sie unglückliches Mistvieh, ty kluku socialistická!` Dívám se vem upĹímné do oĹí, ani nemrknu a mlĹím, ruku na Ĺepici a levou na faldě kalhot. Běhali kolem mne jako psi, těkali na mne, a já poĹád nic. MlĹím, vzdávám Ĺest a levá ruka na faldě kalhot. KdyĹ tak Ĺádili asi pĹl hodiny, rozběhl se obrt ke mně a zaĹval: ,Jsi blbec, nebo nejsi blbec?` - ,Posluně hlásím, pane obrst, Ĺe jsem blbec.` - ,Jednadvacet dní tuhého vězení pro blbost, dva pĹsty tĹźdně, měsíc kasárníka, osumaĹtyĹicet hodin pangle, hned zavĹít, nedat mu Ĺrát, svázat ho, ukázat mu, Ĺe erár blbce nepotĹebuje. My uĹ ti, holomku, noviny vytluĹem z hlavy,` rozhodl se po dlouhĹźm lítání pan obrt. - Zatímco jsem seděl, děly se v kasárnách divy. Ná obrt zakázal vĹbec vojákĹm Ĺíst, tĹebas by to byly i PraĹské ĹĹední noviny, v kantĹźně nesměli balit do novin ani párky, ani syreĹky. Vod tĹź doby vojáci zaĹti Ĺíst a ná regiment byl nejvzdělanějí. Četli jsme vechny noviny a u kaĹdĹź kumpaĹky skládali veríĹky, písniĹky proti panu obrtovi. A kdyĹ se něco u regimentu stalo, tak se vĹdycky nael mezi manaftem nějakej dobrodinec, kerej to dal do novin pod názvem ,Tejrání vojákĹ`. A na tom neměli dost. Psali poslancĹm do Vídně, aby se jich ujmuli, a ti zaĹali dávat interpelaci jednu za druhou, Ĺe je ná pan obrt zvíĹe a podobně. Nějakej ministr poslal k nám komisi, aby to vyetĹila, a nějakej Franta HenĹlĹ z HlubokĹź dostal potom dva roky, poněvadĹ to byl ten, co se vobrátil do Vídně k poslancĹm kvĹli tĹź facce, kerou dostal na cviĹiti od pana obrta. Potom, kdyĹ komise vodjela, dal si nás pan obrt vechny seĹadit, celej regiment, a povídá, Ĺe voják je voják, Ĺe musí drĹet hubu a slouĹit, jestli se mu něco nelíbí, tak Ĺe je to poruení subordinace. ,Tak jste si, lumpové, mysleli, Ĺe vám ta komise pomĹĹe,` povídá pan obrt, ,drek vám pomohla. A teď bude kaĹdá kumpaĹka kolem mne defilírovat a opakovat hlasitě, co jsem Ĺekl: - Tak jsme li jedna kumpaĹka za druhou, rechtsaut, kde stál pan obrt, ruku na Ĺemeni flinty, a Ĺvali jsme na něho: ,Tak jsme si, lumpové, mysleli, Ĺe nám ta komise pomĹĹe, drek nám pomohla.` - Pan obrt se smál, aĹ se za bĹicho popadal, aĹ defilírovala jedenáctá kumpaĹka. Jde, dupe, a kdyĹ pĹijde k panu obrtovi, nic, ticho, ani hlásku. Pan obrt se zaĹervenal jako kohout a vrátil jedenáctou kumpaĹku, aby to jetě jednou opakovala. Defilíruje a mlĹí, jen Ĺada za Ĺadou se drze dívá panu obrtovi do oĹí. - ,Ruht!` povídá pan obrt a chodí po dvoĹe, seká si biĹíkem pĹes holinky, plivá, pak najednou se zastaví a zaĹve ,Abtreten!`, sedne si na svou herku a uĹ je z brány venku. hekali jsme, co se stane s jedenáctou kumpaĹkou, a ono nic. hekáme jeden den, druhĹź den, celĹź tĹźden, a ono poĹád nic. Pan obrt se v kasárnách vĹbec neobjevil, z ĹehoĹ mělo muĹstvo, arĹe i dĹstojníci velkou radost. Potom jsme dostali nového obrta a o tom starém se povídalo, Ĺe je v nějakém sanatoriu, poněvadĹ napsal vlastnoruĹní dopis k císaĹi pánovi, Ĺe se jedenáctá kumpaĹka. vzbouĹila."
PĹiblíĹila se doba odpolední vizity. VojenskĹź lékaĹ Grünstein chodil od postele k posteli a za ním sanitní poddĹstojník se zápisní knihou.
"Macuna?!"
"Zde!"
"KlystĹźr a aspirin! - PokornĹź?!"
"Zde!"
"Vypláchnout Ĺaludek a chinin! - KovaĹík?!"
"Zde!"
"KlystĹźr a aspirin! - Koátko?!"
"Zde!"
"Vypláchnout Ĺaludek a chinin!"
A tak to lo, jeden za druhĹźm, bez milosti, mechanicky, Ĺízně.
"vejk?!"
"Zde!"
Dr. Grünstein podíval se na novĹź pĹírĹstek.
"Co vám schází'?"
"Posluné hlásím, Ĺe mám revma!"
Dr. Grünstein po dobu své praxe pĹivykl bĹźt jemné ironickĹźm, kterşŠzpĹsob pĹsobil mnohem vydatněji neĹli kĹik.
"Aha, revma," Ĺekl k vejkovi, "to máte náramné těĹkou nemoc. Je to opravdu náhoda, dostat revma v době, kdy je světová válka a Ĺlověk má jít na vojnu. Já myslím, Ĺe vás to musí strané mrzet."
"Posluně hlásím, pane obrarct, Ĺe mé to straně mrzí:"
"Tak vida, ono ho to mrzí. To je od vás náramné hezké, Ĺe jste si s tím revmatismem právě teď na nás vzpomněl. V době míru běhá takovĹź chudák jako kĹzlátko, ale jak vypukne vojna, hned má revma a hned mu kolena neslouĹí. Nebolí vás kolena?"
"Posluné hlásím, Ĺe bolí."
"A celé noci nemĹĹete spát, není-li pravda? Revma je velice nebezpeĹná, bolestná a těĹká nemoc. My uĹ tady máme s revmatiky dobré zkuenosti. Naprostá dieta a jinĹź ná zpĹsob léĹení se velice dobĹe osvědĹil. Budete zde dĹív zdravějí neĹ v Píanech a maírovat budete na pozice, jen se za vámi zapráí:"
Obraceje se k sanitnímu poddĹstojníkovi Ĺekl: "Pite: vejk, Ĺplná dieta, dvakrát denně vypláchnout Ĺaludek, jednou za den klystĹźr, a jak bude dál, uvidíme. Prozatím ho odveďte do ordinaĹního pokoje, vypláchněte mu Ĺaludek a dejte mu, aĹ se vzpamatuje, klystĹźr, ale poĹádnĹź, aĹ bude volat vechny svaté, aby se to jeho revma leklo a vyběhlo:"
Obraceje se pak ku vem postelím, pronesl ĹeĹ plnou pěknĹźch a rozumnĹźch sentencí:
"Nemyslete si, Ĺe máte pĹed sebou nějakého vola, kterĹź si dá vechno nabulíkovat na nos. Mé vae chování nijak nepĹivede z rovnováhy. Já vím, Ĺe jste vichni simulanti, Ĺe chcete dezentĹźrovat z vojny. A podle toho s vámi jednám. PĹeĹil jsem sta a sta takovĹźch vojákĹ, jako jste vy. Na těchto postelích leĹely celé spousty lidí, kterĹźm nic jiného nescházelo neĹ vojenskĹź duch. Zatímco jich kamarádi bojovali v poli, oni si myslili, Ĺe se budou válet na posteli, dostávat nemocniĹní stravu a Ĺekat, aĹ se válka pĹeĹene. To se ale zmĹźlili setsakramentsky, a i vy vichni se také setsakramentsky zmĹźlíte. Jetě za dvacet let budete kĹiĹet ze spaní, kdyĹ se vám bude zdát, jak jste u mne simulovali."
"Posluně hlásím, pane obrarct," ozvalo se tie od postele u okna, "já uĹ jsem zdravej, já uĹ v noci pozoroval, Ĺe mne záducha pĹela."
"Jmenujete se?"
"KovaĹík, posluně hlásím, mám dostat klystĹźr:"
"DobĹe, klystĹźr dostanete jetě na cestu," rozhodl dr. Grünstein, "abyste si nestěĹoval, Ĺe jsme vás tady neléĹili. Tak, a teď vichni marodi, které jsem Ĺetl, za poddĹstojníkem, aby kaĹdĹź dostal, co mu patĹí:"
A kaĹdĹź také dostal poctivou porci, jakou měl pĹedepsáno. A jestli někteĹí snaĹili se na vykonavatele lékaĹského rozkazu pĹsobit prosbami nebo vyhroĹováním, Ĺe se dají také k sanitě a mĹĹe bĹźt, Ĺe jim oni také padnou jednou do rukou, vejk se drĹel stateĹně.
"NeetĹi mne," vybízel tuho pochopa, kterĹź mu dával klystĹźr, "pamatuj na svou pĹísahu. I kdyby zde leĹel tvĹj otec nebo vlastní bratr, dej jim klystĹźr, aniĹ bys mrkl okem. Mysli si, Ĺe na takovĹźch klystĹźrech stojí Rakousko, a vítězství je nae:"
Druhého dne pĹi vizitě otázal se dr. Grünstein vejka, jak se mu líbí ve vojenské nemocnici.
vejk odpověděl, Ĺe jest to podnik správnĹź a vzneenĹź. Za odměnu dostal totéĹ co vĹera, kromě aspirinu a tĹí prákĹ chininu, které mu nasypali do vody, aby je ihned vypil.
Ani Sokrates nepil svou Ĺíi bolehlavu s takovĹźm klidem jako chinin vejk, na kterém vyzkouel dr. Grünstein vechny stupně trápení.
KdyĹ balili vejka do mokrého prostěradla u pĹítomnosti lékaĹe, odpověděl vejk na jeho otázku, jak se mu to teď líbí:
"Posluně hlásím, pane obrarct, Ĺe je to jako na plovárně nebo v moĹskĹźch lázních:"
"Máte jetě revma?"
"Posluné hlásím, pane obrarct, Ĺe se to nechce nijak lepit."
vejk byl podroben novému trápení.
V té době měla vdova po generálovi pěchoty baronka von Botzenheim velice mnoho starostí, aby vypátrala toho vojáka, o kterém uveĹejnila nedávno Bohemie zprávu, jak dal se vozit, on, mrzák, na vozíku pro nemocné a kĹiĹel "Na Bělehrad!", kterşŠvlasteneckĹź projev dal pĹvod redakci Bohemie k vyzvání ĹtenáĹĹ, aby konali sbírky ve prospěch loajálního hrdiny mrzáka.
KoneĹně poptávkou na policejním Ĺeditelství zjitěno bylo, Ĺe to byl vejk, a dále bylo uĹ lehké pátrat. Baronka von Botzenheim vzala s sebou svou spoleĹnici a komorníka s koem a jeli na HradĹany.
Chuděrka paní baronka ani nevěděla, co to znamená, kdyĹ někdo leĹí ve vojenské nemocnici posádkové věznice. Její navtívenka otevĹela jí dveĹe věznice a v kanceláĹi se k ní chovali náramné vlídné, a za pět minut uĹ věděla, Ĺe "der brave Soldat vejk", po kterém se ptala, leĹí ve tĹetím baráku, postel Ĺíslo 17. el s ní sám dr. Grünstein, kterĹź byl z toho janek.
vejk právě seděl na posteli po obvyklé denní kĹĹe pĹedepsané dr. Grünsteinem, obklopen skupinou vychrtlĹźch a vyhladovělĹźch simulantĹ, kteĹí se doposud nevzdali a houĹevnatě zápasili s dr. Grünsteinem na pĹdě Ĺplné diety.
Kdo by je byl poslouchal, měl by dojem, Ĺe se octl ve spoleĹnosti kulinárĹ, ve vyí kuchaĹské kole nebo na labuĹnickĹźch kursech.
"I ty sprosté lojové kvarky se dají jíst," vyprávěl právě jeden, kterĹź zde leĹel se ,zastaralĹźm katarem Ĺaludku`, "jestli jsou teplé. KdyĹ se lĹj kvaĹí, vymaĹkají se dosucha, posolí, opepĹí, a já vám Ĺíkám, Ĺe se husí kvarky jim nevyrovnají."
"Nechte husí kvarky bĹźt," Ĺekl muĹ se ,ĹaludeĹní rakovinou`, "nad husí kvarky není. Kam se proti nim hrabou z vepĹového sádla. To se rozumí, Ĺe musí bĹźt dozlata vykvaĹeny, jako to dělají Ĺidi. Vezmou tuĹnou husu a stáhnou sádlo s kĹĹí a kvaĹejí to."
"Víte, Ĺe jste na omylu, pokud se tĹźká vepĹovĹźch kvarkĹ?" poznamenal vejkĹv soused, "rozumí se samo sebou, Ĺe mluvím o kvarkách z domácího sádla, tak jak jim Ĺíkají domácí kvarky. Ne hnědé barvy a také ne Ĺluté. Musí to bĹźt něco mezi těma dvěma odstíny. TakovĹź kvarek nesmí bĹźt ani pĹíli měkkĹź, ani pĹíli tvrdĹź. On nesmí chroupat, to je pĹepálen. Musí se rozplynout na jazyku a nesmíte mít pĹitom dojem, Ĺe vám teĹe sádlo po bradě."
"Kdo z vás jed kvarky z koňského sádla?" ozval se Ĺísi hlas, na kterĹź vak nikdo nedal odpovědi, poněvadĹ sem vběhl sanitní poddĹstojník: "Vichni do postele, jde sem nějaká arcikněĹna, a nikdo neukazuje pinavé nohy z deky!"
Ani arcikněĹna nemohla tak váĹně vejít, jako to udělala baronka von Botzenheim. Za ní valil se celĹź prĹvod, ve kterém nescházel ani ĹĹetní ikovatel pĹi nemocnici, kterĹź v tom vem viděl tajemnou ruku revize, která ho od tuĹného Ĺlabu v tĹźlu hodí napospas rapnelĹm někam pod drátěné pĹekáĹky pozic.
Byl bledĹź, ale jetě bledí byl dr. Grünstein. Jemu tancovala pĹed oĹima malá vizitka staré baronky s titulem "vdova po generálu" a vechno to, co mohlo bĹźt spojeno s tím titulem, jako konexe, protekce, stíĹnosti, pĹeloĹení na frontu a jiné hrozné věci.
"Zde máme vejka," Ĺekl, zachovávaje umělĹź klid, veda baronku von Botzenheim ku vejkově posteli; "chová se velice trpělivě:"
Baronka von Botzenheim posadila se na pĹistavenou Ĺidli k vejkové posteli a Ĺekla:
"Ceky fĂłjak, toprá fĂłjak, kriplfĂłjak pĹźt tapferfĂłjak, moc rát měl ceky Rakuan."
PĹitom hladila vejka po neholené tváĹi a pokraĹovala: "Já Ĺist vekno f nĂłfiny, já vám pinest pápat, kousat, kuĹit, cĹcat, ceky fĂłjak, toprá fĂłjak. Johann, kommen Sie her!"
Komorník, pĹipomínající svĹźmi jeĹatĹźmi licousy Babinského, pĹitáhl objemnĹź ko k posteli, zatímco spoleĹnice staré baronky, vysoká dáma s uplakanou tváĹí, sedla si na vejkovu postel a urovnávala mu slaměnĹź poltáĹ pod záda s fixní mylenkou, Ĺe se to patĹí dělat nemocnĹźm hrdinĹm.
Baronka zatím vytahovala dárky z koe. Tucet peĹenĹźch kuĹat, zabalenĹźch do rĹĹového hedvábného papíru a ovázanĹźch ĹernoĹlutou hedvábnou stuĹkou, dvě láhve nějakého váleĹného likéru s etiketou "Gott strafe England!" Na druhé straně byl na etiketě Frantiek Josef s Vilémem, jak se drĹí za ruce, jako by si chtěli hrát hru "KrálíĹek v své jamce seděl sám, uboĹátko, co je ti, Ĺe nemĹĹe skákati".
Potom vytáhla z koe tĹi láhve vína pro rekonvalescenty a dvě krabice cigaret. Ve elegantně rozloĹila na prázdnou postel vedle vejka, kam pĹibyla jetě pěkně vázaná kniha PĹíběhy ze Ĺivota naeho mocnáĹe, kterou napsal nynějí zaslouĹilĹź éfredaktor naí ĹĹední Československé republiky, kterĹź se ve starém Frantíkovi viděl. Potom se octly na posteli balíĹky Ĺokolády s tímĹ nápisem "Gott strafe England!" a opět s podobiznami rakouského i německého císaĹe. Na Ĺokoládě uĹ si nedrĹeli ruce a kaĹdĹź se udělal pro sebe a ukazovali na sebe záda. PěknĹź byl dvouĹadovĹź kartáĹek na zuby s nápisem "Viribus unitis", aby kaĹdĹź, kdo si Ĺistí zuby, vzpomínal na Rakousko. Elegantním a velice vhodnĹźm dáreĹkem do fronty a do zákopĹ byla souprava na Ĺitění nehtĹ. Na krabici byl obrázek, jak praská rapnel a nějakĹź Ĺlověk v iáku se Ĺene s bodákem kupĹedu. Pod tím: "Für Gott, Kaiser und Vaterland!" Bez obrázku byl balík suenek, zato byl tam ver:
Osterreich, du edles Haus,
steck deine Fahne aus,
lalß sie im Winde weh`n,
Österreich muß ewig stehn!
s ĹeskĹźm pĹekladem umístěnĹźm na druhé straně:
Rakousko, vzneenĹź dĹm,
vystrĹ prapor svĹj,
nech ho ve větrech vlát,
Rakousko věĹně musí stát!
Posledním dárkem byl bílĹź hyacint v koĹenáĹi.
KdyĹ to vechno leĹelo vybaleno na posteli, baronka von Botzenheim nemohla se pohnutím udrĹet slz. Několika vyhladovělĹźm simulantĹm tekly sliny z Ĺst. SpoleĹnice baronĹina podpírala sedícího vejka a také slzela. Bylo ticho jako v kostele, které pĹeruil náhle vejk, sepjav ruce:
"OtĹe ná, jenĹ jsi na nebesích, posvě se jméno Tvé, pĹijď království Tvé...pardon, milostpaní, tak to není, já jsem chtěl Ĺíct: Pane BoĹe, otĹe nebeskĹź, poĹehnej nám těchto darĹ, které z Tvé tědrostí poĹívati budeme. Amen!"
Po těchto slovech vzal z postele kuĹe a pustil se do něho, sledován vyděenĹźm zrakem dr. Grünsteina.
"Ach, jak mu chutná, vojáĹkovi," s nadením eptala dr. Grünsteinovi stará baronka, "on je jisté uĹ zdravĹź a mĹĹe jít do pole. Jsem opravdu velice ráda, jak mu to pĹilo vhod:"
Potom chodila od postele k posteli a rozdávala cigarety a Ĺokoládové pralinky a vrátila se ze své obchĹzky opět k vejkovi, pohladila mu vlasy se slovy "Behüt' euch Gott" a vyla s celĹźm prĹvodem ze dveĹí.
NeĹli se dr. Grünstein vrátil zezdola, kam el doprovodit baronku, vejk rozdal kuĹata, která byla zhlcena pacienty s takovou rychlostí, Ĺe místo kuĹat nael dr. Grünstein jen hromadu kostí, ohlodanĹźch tak Ĺistě, jako by byla kuĹata padla zaĹiva do hnízda supĹ a na jejich ohlodané kosti praĹilo několik měsícĹ slunce.
Zmizel i váleĹnĹź likér, i tĹi láhve vína. Ztratily se v Ĺaludcích pacientĹ i balíĹky Ĺokolády, i balík suenek. Někdo dokonce vypil i lahviĹku politury na nehty, nalézající se v soupravě, a nakousl pastu na zuby, pĹiloĹenou ke kartáĹku.
KdyĹ se dr. Grünstein vrátil, postavil se opět do bojovné pĂłzy a měl dlouhou ĹeĹ. Kámen mu spadl ze srdce, Ĺe jiĹ návtěva odela. Hromada ohlodanĹźch kostí utvrdila ho v mylence, Ĺe jsou vichni nenapravitelní.
"Vojáci," spustil, "jestli byste měli trochu rozumu, tak byste nechali to vechno leĹet a Ĺekli byste si, Ĺe jestli to seĹerem, Ĺe nám pan obrarct nebude věĹit, Ĺe jsme těĹcí marodi. Vy jste tím sami dali sobě svědectví, Ĺe si neváĹíte mé dobroty. Pumpuji vám Ĺaludek, dávám vám klystĹźry, snaĹím se udrĹet vás pĹi Ĺplné dietě, a vy si mně pĹecpete Ĺaludek. Chcete dostat ĹaludeĹní katar? To se mĹźlíte, dĹíve neĹli se vá Ĺaludek pokusí to strávit, vyĹistím vám ho tak dĹkladně, Ĺe budete na to vzpomínat do nejdelí smrti a jetě svĹźm dětem vypravovat, jak jste jednou seĹrali kuĹata a napráskali se rĹzné jiné dobroty, ale jak to u vás nevydrĹelo ani Ĺtvrt hodiny v Ĺaludku, poněvadĹ vám vypumpovali jetě zatepla Ĺaludek. A tak jeden po druhém za mnou, abyste nezapomněli, Ĺe nejsem ĹádnĹź vĹl jako vy, ale pĹece jen o trochu chytĹejí neĹ vy vichni dohromady. Kromě toho vám oznamuji, Ĺe zítra sem na vás polu komisi, poněvadĹ se uĹ válíte tady moc dlouho a nic z vás nikomu neschází, kdyĹ si umíte za těch pár minut zasvinit Ĺaludek tak pěkně, jak jste to právě nyní dokázali. Tak pochodem pĂłchod!"
KdyĹ dola Ĺada na vejka, podíval se dr. Grünstein na něho a jakási reminiscence na dnení záhadnou návtěvu pĹinutila ho, Ĺe se otázal: "Vy znáte paní baronku?"
"Je to moje nevlastní matka," odpověděl klidně vejk, "v outlém věku mne pohodila a teď' mne zas nala . . ."
A dr. Grünstein Ĺekl struĹně: "Potom dejte vejkovi jetě klystĹźr."
VeĹer na kavalcích bylo smutno. PĹed několika hodinami měli vichni v Ĺaludcích rĹzné dobré a chutné věci, a nyní tam mají slabĹź Ĺaj a skĹźvu chleba. Číslo 21 se ozvalo od okna: "VěĹíte, kamarádi, Ĺe raději mám smaĹené kuĹe neĹ peĹené?"
Kdosi zabruĹel: "Dejte mu deku," ale byli vichni tak zesláblí po té nezdaĹené hostině, Ĺe se nikdo nehĹźbal.
Dr. Grünstein drĹel slovo. Dopoledne pĹilo několik vojenskĹźch lékaĹĹ z proslulé komise.
li váĹně Ĺadami postelí a nic jiného nebylo slyet neĹ "UkaĹte jazyk!"
vejk vyplázl jazyk tak daleko, Ĺe jeho obliĹej udělal pitvornou grimasu a oĹi se mu zahmouĹily:
"Posluně hlásím, pane tábarct, Ĺe uĹ delí jazyk nemám:"
Nastala zajímavá rozprava mezi vejkem a komisí. vejk tvrdil, Ĺe uĹinil tu poznámku, obávaje se, aby si nemyslili, Ĺe pĹed nimi skrĹźvá svĹj jazyk.
Členové komise naproti tomu se rozcházeli znamenitě ve svĹźch Ĺsudcích o vejkovi.
Polovina z nich tvrdila, Ĺe je vejk "ein blöder Kerl", kdeĹto druhá, Ĺe je lotr, kterĹź si chce z vojny dělat legraci.
"To by v tom musel bejt hrom," zaĹval na vejka pĹedseda komise, "abychom na vás nevyzráli:"
vejk díval se na celou komisi s boĹskĹźm klidem nevinného dítěte.
Vrchní tábní lékaĹ pĹistoupil těsně k vejkovi: "To bych rád viděl, vy moĹské prase, co si asi teď' myslíte:"
"Posluně hlásím, Ĺe já vĹbec nemyslím:"
"Himldonrvetr," hulákal jeden z ĹlenĹ komise, bĹinkaje avlí, "tak von vĹbec nemyslí. ProĹpak, vy jeden siamskej slone, nemyslíte?"
"Posluné hlásím, Ĺe já proto nemyslím, poněvadĹ je to na vojně vojákĹm zakázáno. KdyĹ jsem byl pĹed léty u 91. regimentu, tak nám ná pan hejtman vĹdycky Ĺíkal: ,Voják nesmí sám myslet. Za něho myslí jeho pĹedstavení. Jakmile voják zaĹne myslet, uĹ to není voják, ale nějakej prachvivej civilista. Mylení nevede... ` "
"DrĹte hubu," pĹeruil vejka zuĹivě pĹedseda komise, "o vás uĹ máme zprávy. Der Kerl meint: man wird glauben, er sei ein wirklicher Idiot...
ádnej idiot nejste, vejku, chytrej jste, mazanej jste, lump jste, uliĹník, vivák, rozumíte..."
"Posluné hlásím, Ĺe rozumím:"
"UĹ jsem vám Ĺíkal, abyste drĹel hubu, slyel jste?"
"Posluně hlásím, Ĺe jsem slyel, abych drĹel hubu."
"Himlhergot, tak tu hubu drĹte, kdyĹ jsem vám poruĹil, tak víte dobĹe, Ĺe nesmíte kunit!"
"Posluně hlásím, Ĺe vím, Ĺe nesmím kunit."
Vojentí páni podívali se na sebe a zavolali ikovatele.
"Tohoto muĹe," Ĺekl vrchní tábní lékaĹ z komise, ukazuje na vejka, "odvedete dolĹ do kanceláĹe a poĹkáte na nai relaci a raport. Na garnizĂłnu uĹ mu to kunění vyĹenou z hlavy. Chlap je zdravej jako ryba, simuluje a jetě kuní a dělá si legraci ze svĹźch pĹedstavenĹźch. Myslí si, Ĺe jsou zde jen kvĹli jeho zábavě, Ĺe je celá vojna legrace, pásovná věc. Oni vám to, vejku, na garnizĂłně ukáĹou, Ĺe vojna není Ĺádná sranda."
vejk odcházel s ikovatelem do kanceláĹe a po cestě pĹes nádvoĹí bruĹel si:
VĹdycky jsem si myslel,
Ĺe je vojna pás,
Ĺe tam budu tejden nebo dvě neděle,
pĹijdu domĹ zas...
A zatímco na vejka Ĺval v kanceláĹi dĹstojník mající sluĹbu, Ĺe takoví chlapi, jako je vejk, se mají stĹílet, komise nahoĹe v nemocniĹních pokojích pobíjela simulanty. Ze sedmdesáti pacientĹ zachránili se jen dva. Jeden, kterĹź měl uraĹenou nohu granátem, a druhĹź s opravdovĹźm kostiĹerem.
Jediné ti neslyeli slĹvko "tauglich", ostatní vichni, nevyjímaje ani tĹí umírajících souchotináĹĹ, byli uznáni schopnĹźmi sluĹby v poli, pĹiĹemĹ vrchní tábní lékaĹ neodepĹel si té pĹíleĹitosti, aby si nezaĹeĹnil.
Jeho ĹeĹ byla propletena nejrozmanitějími nadávkami a byla obsahově struĹná. Vichni jsou dobytek a hnĹj, a jediné budou-li bojovat stateĹně za císaĹe pána, mohou se vrátit do lidské spoleĹnosti a po válce jim bude odputěno, Ĺe se chtěli dostat z vojny a simulovali. On sám ale v to nevěĹí a myslí, Ĺe vechny Ĺeká provaz.
NějakĹź mladiĹkĹź vojenskĹź lékaĹ, due Ĺistá doposud a nezkaĹená, poĹádal vrchního tábního, aby směl téĹ promluvit. Jeho ĹeĹ liila se od ĹeĹi jeho pĹedstaveného optimismem a naivitou. Mluvil německy.
Mluvil dlouho o tom, Ĺe kaĹdĹź z těch, kteĹí opoutí nemocnici, aby odeli ke svĹźm plukĹm do pole, musí bĹźt vítězem i rytíĹem. On Ĺe jest pĹesvědĹen, Ĺe budou zruĹní ve zbrani, na bojiti i Ĺestní ve vech záleĹitostech váleĹnĹźch i soukromĹźch. e budou nepĹemoĹitelnĹźmi váleĹníky, pamětlivĹźmi na slávu Radeckého i prince Eugena Savojského. e zĹrodní svou krví iroká pole slávy mocnáĹství a vítězné dokonají Ĺlohu, kterou jim pĹedurĹila historie. Ve smělé odvaze, pohrdajíce svĹźmi Ĺivoty poĹítí se kupĹedu pod rozstĹílenĹźmi prapory svĹźch regimentĹ k nové slávě, k novĹźm vítězstvím.
Potom na chodbě Ĺekl k tomu naivnímu muĹi vrchní tábní lékaĹ: "Pane kolego, mohu vás ubezpeĹit, Ĺe je to vechno marné. Z těch lumpĹ by ani RadeckĹź, ani ten vá princ Eugen SavojskĹź nevychovali vojáky. Mluvit k nim andělsky nebo ďábelsky, to je vechno jedno. Je to banda:"
*9. kapitola
vejk na garnizĂłně
Posledním ĹtoĹitěm lidí, kteĹí nechtěli jít do války, byl garnizĂłn. Znal jsem jednoho suplenta, kterĹź nechtěl stĹílet jako matematik u artilérie a kvĹli tomu ukradl hodinky jednomu nadporuĹíkovi, aby se dostal na garnizĂłn. UĹinil tak s plnou rozvahou. Válka mu neimponovala a neokouzlovala ho. StĹílet do nepĹítele a zabíjet na druhé straně rapnely a granáty stejné takové neastné suplenty, matematiky, povaĹoval za blbost.
"Nechci bĹźt nenáviděn pro své násilnictví," Ĺekl si a ukradl s klidem hodinky. Zkoumali zprvu jeho duevní stav, a kdyĹ prohlásil, Ĺe se chtěl obohatit, dopravili ho na garnizĂłn. Bylo takovĹźch lidí víc, kteĹí seděli na garnizĂłně pro krádeĹ nebo podvody. Idealisté i neidealisté. Lidé, kteĹí povaĹovali vojnu za zdroj pĹíjmĹ, rĹzní ti ĹĹetní poddĹstojníci v tĹźlu i na frontě, kteĹí páchali vemoĹné podvody s menáĹí, s Ĺoldem, a potom drobní zlodějové, tisíckrát poctivějí neĹ ti chlapi, kteĹí je sem poslali. Dále na garnizĂłně seděli vojáci pro rĹzné jiné delikty, Ĺisté vojenského rázu, poruení disciplíny, pokus vzpoury, dezerce. Potom zvlátním typem byli politiĹtí, z kterĹźch osmdesát procent bylo Ĺplně nevinnĹźch a z kterĹźch opět devětadevadesát procent bylo odsuzováno.
Aparát auditorĹ byl velkolepĹź. TakovĹź soudní aparát má kaĹdĹź stát pĹed veobecnĹźm politickĹźm, hospodáĹskĹźm i mravním Ĺpadkem. ZáĹ bĹźvalé moci a slávy zachovává soudy s policií, Ĺetnictvem a prodajnou chátrou donáeĹĹ.
V kaĹdé vojenské Ĺásti mělo Rakousko své picly, udávající své druhy, kteĹí s nimi spali na kavalcích a na pochodu dělili se s nimi o chleba.
Státní policie dodávala také na garnizĂłn materiál - pánové Klíma, SlavíĹek & comp. Vojenská cenzura dopravovala sem autory korespondence mezi frontou a těmi, které doma zanechali v zoufalství. Sem vodili Ĺetníci i staré vĹźměnkáĹe, kteĹí posílali psaní na frontu, a vojenskĹź soud házel jim na krk za jich slova Ĺtěchy a líĹení bídy domácí po dvanácti letech.
Z hradĹanského garnizĂłnu vedla také cesta pĹes BĹevnov na motolské cviĹitě. NapĹed el v prĹvodu bodákĹ Ĺlověk s Ĺetízky na rukách a za ním vĹz s rakví. A na motolském cviĹiti ĹseĹnĹź povel: "An! Feuer!" A po vech regimentech a bataliĂłnech Ĺetli plukovní rozkaz, Ĺe zas jednoho zastĹelili pro vzpouru, kdyĹ narukoval a pan hejtman sekl avlí jeho Ĺenu, která se nemohla od muĹe rozlouĹit.
A v garnizĂłně trojice: tábní profous Slavík, hejtman Linhart a ikovatel Řepa, pĹezvanĹź téĹ "kat", vykonávali jiĹ svou Ĺlohu. Kolik jich umlátili v samovazbě! MĹĹe bĹźt, Ĺe dnes hejtman Linhart i za republiky je dále hejtmanem. PĹál bych si, aby mu byla zapoĹtena sluĹební léta na garnizĂłně. SlavíĹek a Klíma od státní policie je zapoĹteny mají. Řepa se vrátil do civilu a vykonává dál své zaměstnání zednického mistra. MĹĹe bĹźt, Ĺe je Ĺlenem vlasteneckĹźch spolkĹ v republice.
tábní profous Slavík stal se zlodějem za republiky a je dnes zavĹen. Nezakotvil se chudák v republice jako jiní vojentí páni.
Je Ĺplné pĹirozené, Ĺe tábní profous Slavík, kdyĹ pĹejímal vejka, vrhl na něho pohled plnĹź němé vĹźĹitky:
"I ty má porouchanou pověst, Ĺe jsi se dostal aĹ sem mezi nás? My ti, chlapeĹku, pobyt zde osladíme, jako vem, kteĹí upadli v nae ruce, a ty nae ruce nejsou nějaké dámské ruĹky."
Aby pak dodal váhy svému pohledu, pĹiloĹil svou svalnatou, tlustou pěst vejkovi pod nos a Ĺekl:
"Čichni si, lumpe!"
vejk si Ĺichl a poznamenal:
"S tou bych nechtěl dostat do nosu, to voní hĹbitovem."
Klidná, rozváĹná ĹeĹ zalíbila se tábnímu profousovi.
"He," Ĺekl, touchaje vejka pěstí do bĹicha, "stĹj rovné, co má v kapsách? Jestli má cigareto, tak si ho mĹĹe nechat, a peníze dá sem, aby ti je neukradli. Víc nemá? Doopravdy nemá? NelĹi, leĹ se trestá."
"Kam ho dáme?" otázal se ikovatel Řepa.
"Dáme ho do estnáctky," rozhodl se tábní profous, "mezi ty v podvlíkaĹkách, coĹpak nevidíte, Ĺe je na spise napsáno panem hejtmanem Linhartem ,Streng behüten, beobachten!`? - Jojo," prohlásil slavnostně k vejkovi, "s neĹádama se jedná neĹádsky. Jestli se někdo vzpouzí, tak si ho odtáhneme do ajnclíku a tam mu pĹelámeme vechny Ĺebra a necháme ho tam leĹet, dokud nechcípne. Na to máme právo. Jako jsme to udělali s tím Ĺezníkem, víte, Řepo?"
"Inu, dal nám práce, pane tábní profous," odpověděl snivě ikovatel Řepa, "to bylo tělo! lapal jsem po něm pĹes pět minut, neĹ mu zaĹly praskat Ĺebra a lejt se krev z huby. A jetě deset dní byl Ĺiv. Hotovej nezmar."
"Tak vidí, lumpe, jak to u nás chodí, kdyĹ se někdo vzpouzí," konĹil svĹj pedagogickĹź vĹźklad tábní profous Slavík, "nebo kdyĹ chce utéct. To je vlastně sebevraĹda, která se u nás taky tak trestá. Nebo nedej pánbĹh, aby tě, hajzlíku, napadlo, aĹ pĹijde inspekce, si na něco stěĹovat. KdyĹ inspekce pĹijde a optá se: ,Máte nějakou stíĹnost?`, tak musí, smrade, stát hapták, zasalutovat a odpovědět: ,Posluně hlásím, Ĺe nemám, Ĺe jsem Ĺplně spokojen.` - Jak to Ĺekne, hnuse, opakuj to!"
"Posluně hlásím, Ĺe nemám, Ĺe jsem Ĺplně spokojen," opakoval vejk s takovĹźm milĹźm vĹźrazem, Ĺe se tábní profous zmĹźlil a povaĹoval to za upĹímnou snahu a poctivost.
"Tak se vysvleĹ do podvlíkaĹek a pĹjde do estnáctky," Ĺekl vlídně, nepĹidávaje ani lumpa, hnusa nebo smrada, jak měl ve zvyku.
V estnáctce setkal se vejk s devatenácti muĹi bez kalhot. To byli vichni, kteĹí měli na spisech napsanou poznámku "Streng behüten, beobachten!" a o které nyní peĹovali velice starostlivě, aby jim neutekli.
Kdyby ty podvlékaĹky byly Ĺisté a nebyly v oknech mĹíĹe, na první pohled dělalo by to dojem, Ĺe jste v atně nějakĹźch lázní.
vejka pĹijal od ikovatele Řepy cimrkomandant, zarostlĹź chlap v rozhalené koili. Zapsal si jeho jméno na kousek papíru visícího na zdi a Ĺekl k němu:
"Zejtra máme u nás divadlo. Povedou nás do kaple na kázání. My vichni v podvlíkaĹkách stojíme zrovna pod kazatelnou. To ti bude legrace!"
Jako ve vech věznicích a trestnicích, tak i na garnizĂłně těila se domácí kaple velké oblibě. Nejednalo se o to, Ĺe by nucená návtěva vězeňské kaple sblíĹila návtěvníky s bohem, Ĺe by se vězňové více dověděli o mravnosti. O takové hlouposti nemĹĹe bĹźt ani ĹeĹi.
SluĹby boĹí a kázání byly pěknĹźm vytrĹením z nudy garnizĂłnu. Nejednalo se o to, Ĺe jsou blíĹe bohu, ale Ĺe po cestě je naděje najíti na chodbách a cestou pĹes dvĹr kousek odhozené cigarety nebo doutníku. Boha Ĺplně zastrĹil do Ĺstraní malĹź paĹek válející se beznadějně v plivátku nebo někde na zemi v prachu. Ten malinkĹź páchnoucí pĹedmět zvítězil nad bohem i nad spasením due.
Potom jetě to kázání, ta zábava a legrace. Polní kurát Otto Katz byl pĹece jen roztomilĹź Ĺlověk. Jeho kázání byla neobyĹejně poutavá, legraĹní , osvěĹující tu nudu garnizĂłnu. Uměl tak krásně Ĺvanit o neskonalé milosti boĹí, sílit zpustlé vězně a muĹe zneuctěné. Uměl tak krásně vynadat z kazatelny i od oltáĹe. Uměl tak bájeĹně Ĺvát u oltáĹe své "Ite, missa est", celé bohosluĹby provést originelním zpĹsobem a pĹeházet celĹź poĹádek me svaté, vymyslit si, kdyĹ uĹ byl hodně opilĹź, Ĺplně nové modlitby a novou mi svatou, svĹj ritus, něco, co zde jetě nebylo.
A potom ta vanda, kdyĹ někdy sklouzl a upadl s kalichem, s velebnou svátostí nebo s mení knihou, a hlasitě obviňuje ministranta z trestanecké roty, Ĺe mu Ĺmyslně podrazil nohu, a hned mu pĹed samou velebnou svátostí napaĹuje ajnclíĹka a pangle.
A postiĹenĹź má radost, nebo to patĹí k celé té vandě v trestanecké kapli. On hraje velkou Ĺlohu v kuse a dĹstojné se jí zhostil.
Polní kurát Otto Katz, nejdokonalejí vojenskĹź kněz, byl Ĺid. To ostatně není nic divného. Arcibiskup Kohn byl také Ĺid a jetě k tomu MacharĹv kamarád. Polní kurát Otto Katz měl jetě pestĹejí minulost neĹ slavnĹź arcibiskup Kohn.
Studoval obchodní akademii a slouĹil jako jednoroĹní dobrovolník. A vyznal se tak dobĹe v směneĹném právu a ve směnkách, Ĺe pĹivedl za ten rok obchodní firmu Katz a spol. k bankrotu tak slavnému a podaĹenému, Ĺe starĹź pán Katz odjel do Severní Ameriky, zkombinovav nějaké vyrovnání se svĹźmi věĹiteli bez vědomí posledních i svého spoleĹníka, kterĹź odjel do Argentiny.
KdyĹ tedy mladĹź Otto Katz podělil firmou Katz a spol. nezitně Ameriku Severní i JiĹní, octl se v situaci Ĺlověka, kterĹź nemá vĹbec co dědit, neví, kam hlavu sloĹit, a musí se dát na vojně aktivovat.
PĹedtím vak vymyslil si jednoroĹní dobrovolník Otto Katz náramně slavnou věc. Dal se pokĹtít. Obrátil se ke Kristu, aby mu pomohl udělat kariéru. Obrátil se k němu s naprostou dĹvěrou, Ĺe je to obchodní věc mezi ním a synem boĹím.
KĹtili ho slavnostně v Emauzích. Sám páter Albán ho namáĹel do kĹtitelnice. Byla to nádherná podívaná, byl u toho jeden náboĹnĹź major od pluku, kde Otto Katz slouĹil, jedna stará panna z Ĺstavu lechtiĹen na HradĹanech a nějakĹź otlemenĹź zástupce konzistoĹe, kterĹź mu dělal kmotra.
DĹstojnická zkouka dopadla dobĹe a novĹź kĹestan Otto Katz zĹstal na vojně. Zprvu se mu zdálo, Ĺe to pĹjde dobĹe, chtěl se dokonce dát na studování tábních kursĹ.
Ale jednoho dne se opil a el do klátera, zanechal avle a chopil se kutny. Byl u arcibiskupa na HradĹanech a dostal se do semináĹe. Opil se namol pĹed svĹźm vysvěcením v jednom velmi poĹádném domě s dámskou obsluhou v uliĹce za Vejvodovic a pĹímo z víru rozkoe a zábavy el se dát vysvětit. Po vysvěcení el k svému pluku o protekci, a kdyĹ byl jmenován polním kurátem, koupil si koně a projíĹděl se po Praze a zĹĹastňoval se vesele vech pitek s dĹstojníky svého pluku.
Na chodbě domu, kde měl byt, velice Ĺasto ozĹźvaly se kletby neuspokojenĹźch věĹitelĹ. Vodil si také do bytu holky z ulice nebo posílal si pro ně svého vojenského sluhu. Velmi rád hrával ferbla a byly jisté domněnky a pĹedpoklady, Ĺe hraje faleně, ale nikdo mu nedokázal, Ĺe má schované eso v irokém rukávě své vojenské kleriky. V dĹstojnickĹźch kruzích zvali ho svatĹźm otcem.
Na kázání se nikdy nepĹipravoval, v ĹemĹ se liil od svého pĹedchĹdce, kterĹź také navtěvoval garnizĂłn. To byl Ĺlověk stiĹenĹź utkvělou pĹedstavou, Ĺe se muĹstvo zavĹené na garnizĂłně dá z kazatelny polepit. Ten ctihodnĹź kurát kroutil náboĹně oĹima a vykládal zavĹenĹźm, Ĺe je nutna reforma nevěstek, reforma péĹe o neprovdanou matku, vypravoval o vĹźchově nemanĹelskĹźch dětí. Jeho kázání byla abstraktního rázu a neměla nijaké spojitosti s pĹítomnou situací, nudila.
Naproti tomu polní kurát Otto Katz měl kázání, na která se vichni těili.
Byl to slavnostní okamĹik, kdyĹ pokoj estnáctku vedli v podvlékaĹkách do kaple, poněvadĹ oblékat je bylo spojeno s rizikem, Ĺe se někdo z nich ztratí. Postavili těch dvacet bílĹźch podvlékaĹek a andělĹ pod kazatelnu. NěkteĹí z nich, na které se těstěna usmála, bagovali paĹky, které nali po cestě, poněvadĹ neměli - jak pĹirozeno - kapsy a nebylo to kam schovat.
Kolem nich stáli ostatní vězňové garnizĂłnu a libovali si pohledem na dvacet podvlékaĹek pod kazatelnou, na kterou vylezl polní kurát, bĹinkaje ostruhami.
"Habacht!" vykĹikl, "k modlitbě, vichni za mnou, co já budu Ĺíkat! A ty vzadu, ty lumpe, nesmrkej do ruky, jsi v chrámu Páně, a to té dám zavĹít. Jestlipak jste, vy syĹáci, jetě nezapomněli otĹená? Tak to zkusíme - - - Nu, já věděl, Ĺe to nepĹjde. Kdepak otĹená, takhle dvě porce masa a fazulovĹź salát, napráskat se, lehnout si na bĹicho na kavalec, dloubat se v nose a nemyslit na pánaboha, nemám pravdu?"
Podíval se z kazatelny dolĹ na dvacet bílĹźch andělĹ v podvlékaĹkách, kteĹí se náramné dobĹe, stejně jako vichni, bavili. Vzadu hráli maso!
"Je to moc dobrĹź," zaeptal vejk svému sousedovi, na kterém lpělo podezĹení, Ĺe-za tĹi koruny usekl svému kamarádovi sekyrou vechny prsty na ruce, aby se ten dostal z vojny.
"Vono to jetě pĹijde," byla odpověď, "dnes je zas poĹádně nalítej, to zas bude povídat o trnitej cestě hĹíchu."
Polní kurát byl opravdu dnes ve vĹźteĹné náladě. Sám ani nevěděl, proĹ to dělá, ale nakloňoval se neustále z kazatelny a byl by málem ztratil rovnováhu a pĹepadl.
"Zpívejte něco, hoi," kĹiĹel dolĹ, "nebo chcete, abych vás nauĹil nové písniĹce? Tak zpívejte za mnou:
Ze vech znejmilejí
svou milou já mám,
nechodím tam za ní sám,
chodí za ni jinĹźch více,
milencĹ má na tisíce,
a ta moje znejmilejí
je Panenka Maria - - -
Vy se tomu, holomci, nikdy nenauĹíte," pokraĹoval polní kurát, "já jsem pro to, vechny vás postĹílet; rozumíte mně dobĹe?! Já to tvrdím z tohoto boĹího místa, niĹemové, nebo bĹh je něco, co se vás nebojí a co s vámi zatoĹí, aĹ budete z toho pitomí, nebo vy váháte obrátit se ke Kristu a raději jdete po trnité cestě hĹíchu."
"UĹ je to tady, je správné nalítej," eptal radostně soused vejkovi.
"Trnitá cesta hĹíchu je, vy kluci pitomí, cesta boje s neĹestmi. Vy jste marnotratní synové, kteĹí se raději válíte v ajnclíku, neĹ byste se vrátili k otci. Jen dále a vĹźe upĹete svĹj zrak do vĹźsosti nebes, i zvítězíte a uhostí se pokoj ve vaí dui, vy uliĹníci. Já bych si vyprosil, aby si tam vzadu někdo odfrkával. Není kĹň a není v matali, je v chrámu Páně. Na to vás upozorňuji, miláĹkové moji. Tak kdepak jsem to pĹestal. Ja, über den Seelenfrieden, sehr gut. Pamatujte si, vy dobytku jeden, Ĺe jste lidi a Ĺe se musíte dívat i skrze temnĹź mrak v dalekĹź prostor a vědět, Ĺe zde trvá vechno jen do Ĺasu, vak bĹh Ĺe je navěky. Sehr gut, nicht wahr, meine Herren? Já bych se měl dnem a nocí za vás modlit, aby milosrdnĹź bĹh, vy kluci pitomí, vlil svou dui ve vae studená srdce a svou svatou milostí smyl hĹíchy vae, abyste byli jeho navěky a aby vás, vy darebáci, vĹdycky miloval. To se ale mĹźlíte. Já vás do toho ráje uvádět nebudu -" Polní kurát kytl. "A nebudu," opakoval umíněně, "nic pro vás neudělám, ani mne nenapadne, poněvadĹ jste nenapravitelní niĹemové. Po cestách vaich vás nepovede dobrota Páně, dech lásky boĹí vás neprovane, poněvadĹ milému pánubohu ani nenapadne zabĹźvat se s takovĹźmi lotry. Slyíte to, vy tady dole v těch podvlékaĹkách?"
Dvacet podvlékaĹek podívalo se nahoru a Ĺeklo jako jedním hlasem:
"Posluně hlásíme, Ĺe slyíme."
"NestaĹí jenom slyet," pokraĹoval ve svém kázání polní kurát, "temnĹź mrak Ĺivota, v němĹ Ĺal vám boĹí Ĺsměv nevezme, vy pitomci, nebo dobrota boĹí má také své meze, a ty mezku vzadu, se nekuckej, nebo tě dám zavĹít, aĹ bude Ĺernej. A vy tam dole, nemyslete si, Ĺe jste v putyce. BĹh je nejvĹź milosrdnĹź, ale jen pro poĹádné lidi, a ne pro nějakĹź vyvrhely lidské spoleĹnosti, která se nespravuje jeho zákony ani dienstreglamá. To jsem vám chtěl Ĺíct. Modlit se neumíte a myslíte si, Ĺe chodit do kaple patĹí k nějaké legraci, Ĺe je zde nějaké divadlo nebo kinoteátr. A to vám vyĹenu z hlavy, abyste si nemyslili, Ĺe jsem zde kvĹli tomu, abych vás bavil a dal vám nějakou radost do Ĺivota. Rozsadím vás po ajnclíkách, to vám udělám, lumpové. Ztrácím s vámi Ĺas a vidím, Ĺe je to vechno doĹista marné. e kdyby zde byl sám polní marálek nebo arcibiskup, Ĺe se nenapravíte, neobrátíte k bohu. A pĹece si jednou na mne vzpomenete, Ĺe jsem to s vámi myslel dobĹe:"
Mezi dvaceti podvlékaĹkami ozval se vzlykot. To se dal vejk do pláĹe.
Polní kurát podíval se dolĹ. Tam stál vejk a utíral si pěstí oĹi. Kolem bylo vidět radostnĹź souhlas.
Polní kurát pokraĹoval, ukazuje na vejka:
"Z toho Ĺlověka nech si kaĹdĹź vezme pĹíklad. Co dělá? PláĹe. NeplaĹ, povídám ti, neplaĹ. Ty se chce polepit? To se ti, chlapeĹku, tak lehce nepodaĹí. Ted' pláĹe, a aĹ se odtud vrátí do cimry, zas bude stejně takovĹź lump jako pĹedtím. To musí jetě moc pĹemĹźlet o neskonalé milosti a milosrdenství boĹím, moc se starat, aby tvoje hĹeící due mohla nalézt ve světě tu pravou cestu, po které má kráĹet. Dnes vidíme, Ĺe se nám zde rozbreĹel jeden muĹ, kterĹź se chce obrátit, a co děláte vy ostatní? Docela nic. Tamhleten něco ĹvĹźká, jako kdyby jeho rodiĹe byli pĹeĹvĹźkavci, a tamhle zas si hledají v chrámu Páně vi v koili. Copak se nemĹĹete krábat doma a musíte si to právě nechat na sluĹby boĹí? Pane tábsprofous, vy si taky niĹeho nevímáte. VĹdy jste vichni vojáci, a ne nějací pitomí civilisti. Máte se pĹece chovat, jak se sluí na vojáky, tĹebas jste byli v kostele. Puste se, krucifix, do hledání boha a vi si hledejte doma. Tím jsem konĹil, vy uliĹníci, a Ĺádám od vás, abyste pĹi mi chovali se sluné, aby se nestalo jako posledně, Ĺe si vzadu vyměňovali erární prádlo za chleba a Ĺrali ho pĹi pozdvihování:"
Polní kurát sestoupil z kazatelny a odeel do sakristie, kam se za ním odebral tábní profous. Za chvíli tábní profous vyel, obrátil se pĹímo k vejkovi, vytáhl ho ze skupiny dvaceti podvlékaĹek a odvedl do sakristie.
Polní kurát seděl velice pohodlně na ~ stole a kroutil si cigaretu.
KdyĹ vejk vstoupil, Ĺekl polní kurát:
"Tak vás tady mám. Já uĹ jsem si vechno rozmyslil a myslím, Ĺe jsem vás prohlídl jaksepatĹí, rozumí, chlape? To je první pĹípad, aby se mně tady v kostele někdo rozbreĹel."
SeskoĹil se stolu a cukaje vejkovi za rameno kĹiĹel pod velkĹźm, zasmuilĹźm obrazem Frantika Sáleského:
"PĹiznej se, lumpe, Ĺes breĹel jen tak kvĹli legraci?!"
A Frantiek SáleskĹź díval se tázavě z obrazu na vejka. Z druhé strany, z jiného obrazu, díval se na vejka vyjeveně nějakĹź muĹedník, kterĹź měl právě v zadnici zuby od pily, jíĹ ho nějací neznámí Ĺímtí ĹoldnéĹi pilovali. Na tváĹi muĹedníka pĹitom nebylo znát Ĺádného utrpení a téĹ Ĺádné radosti a muĹednické záĹe. TváĹil se jen vyjeveně, jako by chtěl Ĺíct: Jakpak jsem vlastně k tomuhle pĹiel, copak to, pánové, se mnou děláte?
"Posluně hlásím, pane feldkurát," Ĺekl rozváĹně vejk, sázeje vechno na jednu kartu, "Ĺe se zpovídám bohu vemohoucímu i vám, dĹstojnĹź otĹe, kterĹź jste na místě boĹím, Ĺe jsem breĹel opravdu jen kvĹli legraci. Já jsem viděl, Ĺe k vaemu kázání schází jeden polepenej hĹíník, kterĹźho jste marné hledal ve vaem kázání. Tak jsem vám chtěl vopravdu udělat radost, abyste si nemyslel, Ĺe se nenajdou jetě spravedliví lidi, a sobě chtěl jsem udělat legraci, aby se mně vodlehĹilo:"
Polní kurát podíval se zkoumavě do prostoduné tváĹe vejkovy. SluneĹní paprsek zahrál si na zasmuilém obraze Frantika Sáleského a teple ohĹál vyjeveného muĹedníka na stěně naproti.
"Vy se mně zaĹínáte líbit," Ĺekl polní kurát, sedaje opět na stĹl. "Ke kterému regimentu patĹíte?" PoĹal kytat.
"Posluně hlásím, pane feldkurát, Ĺe patĹím i nepatĹím k jednadevadesátĹźmu regimentu, Ĺe vĹbec nevím, jak to vlastně se mnou je:"
"A proĹ zde vlastně sedíte?" otázal se polní kurát, nepĹestávaje kytat.
Z kaple nesly se sem zvuky harmonia, které zastupovalo varhany. Hudebník, jeden uĹitel zavĹenĹź pro dezerci, kvílel na harmoniu v nejtesklivějích církevních melodiích. Se kytáním polního kuráta splĹźvaly ty zvuky v novou dĂłrickou stupnici.
"Posluně hlásím, pane feldkurát, Ĺe opravdu nevím, proĹ tu sedím, a Ĺe si nestěĹuji, Ĺe tu sedím. Já mám jenom smĹlu. Já myslím vĹdycky vechno dobĹe a nakonec se mně to vĹdycky vobrátí k tomu horímu, jako tamhletomu muĹedníkovi na tom obraze."
Polní kurát podíval se na obraz, usmál se a Ĺekl:
"Vy se mně opravdu líbíte, na vás se musím pĹeptat u pana auditora a dál se s vámi bavit nebudu. UĹ abych měl tu mi svatou z krku! Kehrt euch! Abtreten!"
KdyĹ se vejk vrátil do rodné skupiny podvlékaĹek pod kazatelnou, odpověděl na otázky, co mu chtěl v sakristii polní kurát, velice sue a struĹně: "Je voĹralej:"
NovĹź vĹźkon polního kuráta, me svatá, byla sledována vemi s velkou pozorností a netajenĹźmi sympatiemi. Jeden se dokonce vsadil pod kazatelnou, Ĺe polnímu kurátovi vypadne monstrance z ruky. Vsadil celou svou porci chleba proti dvěma fackám a vyhrál to.
To, co v kapli plnilo due vech pĹi pohledu na obĹady polního kuráta, nebyl mysticismus věĹících Ĺi zboĹnost pravĹźch katolíkĹ. Byl to pocit takovĹź jako v divadle, kdyĹ neznáme obsah kusu, děj se zaplétá a my s dychtivostí Ĺekáme, jak se to vyvine. PohrouĹili se v obraz, kterĹź jim poskytoval s velkou obětavostí ten pan polní kurát u oltáĹe.
Oddali se v estetické poĹívání ornátu, kterĹź si polní kurát oblékl naruby, a s vroucím porozuměním a roznícením pozorovali vechno, co se děje u oltáĹe.
ZrzavĹź ministrant, dezertér z kostelnickĹźch kruhĹ, specialista v drobnĹźch krádeĹích u 28. pluku, snaĹil se poctivě vybavovat z paměti celĹź postup, techniku i text me svaté. On byl souĹasně i ministrantem,, i nápovědou polnímu kurátovi, kterĹź s naprostou lehkomyslností pĹehazoval celé věty a místo obyĹejné me dostal se v mení knize aĹ na roráty, které zaĹal zpívat ku veobecné spokojenosti obecenstva.
Neměl ani hlasu, ani hudebního sluchu a pod klenbou kaple ozvalo se takové kviĹení a jeĹení jako v praseĹím chlívku.
"Ten je ale dneska voĹralej," s plnĹźm uspokojením a radostí Ĺíkali pĹed oltáĹem, "ten ji má. Toho to zas chytlo! To se jistě voĹral někde u holek:"
A uĹ asi potĹetí ozĹźval se od oltáĹe zpěv polního kuráta "Ite, missa est!" jako váleĹnĹź Ĺev IndiánĹ, aĹ se tĹásla okna.
Potom polní kurát podíval se jetě jednou do kalichu, nezbyla-li tam pĹece jetě kapka vína, uĹinil mrzutĹź posuněk a obrátil se k posluchaĹĹm:
"Tak teď uĹ, lumpové, mĹĹete jít domĹ, uĹ je konec..Pozoroval jsem, Ĺe nejevíte tu pravou zboĹnost, jakou máte mít, jste-li v kostele pĹed tváĹí nejsvětějí svátosti oltáĹní, vy uliĹníci. ,TváĹí v tváĹ nejvyímu bohu nestydíte se smát nahlas, kalat a chrchlat, oupat nohama, dokonce pĹede mnou, kterĹź tu zastupuji Panenku Marii, Krista Pána i boha otce, pitomci. Jestli se to pĹítě bude opakovat, tak s vámi zatoĹím, jak se sluí a patĹí a abyste věděli, Ĺe není jenom to jedno peklo, o kterém jsem vám pĹedposledně kázal, ale Ĺe je i peklo na zemi, a jestli byste se i mohli spasit pĹed tím prvním, pĹed tímhle se mně nespasíte. Abtreten!"
Polní kurát, kterĹź tak krásně v praxi vyloĹil zatraceně starou věc, vězně navtěvovati, odeel do sakristie, pĹevlékl se, dal si nalít z demiĹĂłnu do konvice mení víno, vypil je a s pomocí zrzavého ministranta vsedl na svého jezdeckého koně na dvoĹe pĹivázaného, ale pak si vzpomněl na vejka, slezl a el do kanceláĹe k auditorovi Bernisovi.
VyetĹující auditor Bernis byl muĹ spoleĹnosti, pĹvabnĹź taneĹník a mravní zpustlík, kterĹź se zde straně nudila psal německé vere do památníkĹ, aby měl pohotově vĹdy nějakou zásobu. Byl nejdĹleĹitějí sloĹkou celého aparátu vojenského soudu, poněvadĹ měl tak hrozné mnoĹství restĹ a spletenĹźch akt, Ĺe uváděl v respekt celĹź vojenskĹź soud na HradĹanech. Ztrácel obĹalovací materiál a byl nucen vymĹźlet si novĹź. PĹehazoval jména, ztrácel nitě k Ĺalobě a soukal nové, jak mu to napadlo. Soudil dezertéry pro krádeĹ a zloděje pro dezerci. Pletl i politické procesy, které pĹitahoval ze vzduchu. Dělal nejrozmanitějí hokuspokusy, aby usvědĹil obĹalované ze zloĹinĹ, o kterĹźch se těm nikdy nezdálo. VymĹźlel si uráĹky veliĹenstva a vymylené inkriminované vĹźroky pĹiĹkl vĹdy někomu, jehoĹ obĹaloba Ĺi udání na něho se ztratilo v tom nepĹetrĹitém chaosu ĹĹedních akt a pĹípisĹ.
"Servus," Ĺekl polní kurát, podávaje mu ruku, "jak se daĹí?"
"Nevalné," odpověděl vyetĹující auditor Bernis, "pĹeházeli mně materiál, a pak se v tom ani Ĺert nemĹĹe vyznat. VĹera jsem poslal nahoru uĹ zpracovanĹź materiál o jednom chlapovi pro vzpouru, a vrátili mně to nazpátek, Ĺe v tom pĹípadě nejde o vzpouru, ale o krádeĹ konzervy. A jetě jsem na to dal jiné Ĺíslo, ale jak na to pĹili, to bĹh suď." Auditor si odplivl.
"Chodí jetě hrát karty?" otázal se polní kurát. "S kartami jsem to vechno prohrál; posledně jsme hráli s tím pleatĹźm plukovníkem makao a hodil jsem mu to vechno do chĹtánu. Ale vím o jedné Ĺábě. A co ty dělá, svatĹź otĹe?"
"Já potĹebuji bure," Ĺekl polní kurát, "měl jsem posledně jednoho starého ĹĹetního bez akademického vzdělání, ale hovado první tĹídy. PoĹád jen fňukal a modlil se, aby ho bĹh chránil, tak jsem ho poslal s marbataliĂłnem na frontu. Povídá se, Ĺe ten baák Ĺplně rozsekali. Potom mně poslali jednoho chlapíka, kterĹź nic jiného nedělal, neĹ Ĺe seděl v hospodě a pil na mĹj ĹĹet. To byl jetě snesitelnĹź Ĺlověk, ale potily se mu nohy. Tak jsem ho poslal také s marbataliĂłnem. Dnes jsem nael pĹi kázání jednoho chlapa, kterĹź se mně z legrace rozplakal. Takového Ĺlověka bych potĹeboval. Jmenuje se vejk a sedí na estnáctce. Rád bych věděl, proĹ ho zavĹeli a jestli by to nelo nějak udělat, abych ho mohl vzít odtud:"
Auditor hledal v zásuvkách akta tĹźkající se vejka, ale nemohl jako vĹdy niĹeho najít.
"Bude to mít hejtman Linhart," Ĺekl po dlouhém hledání, "Ĺertví kam se u mne ta vechna akta ztrácejí. Patrně jsem je poslal k Linhartovi. Hned tam zatelefonuji - - - HalĂł, zde nadporuĹík auditor Bernis, pane hejtmane. Já bych prosil, nemáte-li tam spisy tĹźkající se jakéhosi vejka... e musí bĹźt vejk u mne? To se divím... e jsem to od vás pĹejímal? To se opravdu divím... Sedí na estnáctce... Já vím, pane hejtmane, Ĺe estnáctku mám já. Ale já myslil, Ĺe spisy o vejkovi se tam někde u vás válejí... e si vyproujete, abych tak s vámi mluvil? e se u vás nic neválí? HalĂł, halĂł..."
Auditor Bernis se posadil ke stolu a rozhoĹĹeně odsuzoval nepoĹádky ve vedení vyetĹování. Mezi ním a hejtmanem Linhartem panovalo jiĹ dávno nepĹátelství, v kterém byli velice dĹslední. Dostal-li se spis patĹící Linhartovi do rukou Bernise, zaloĹil ho Bernis, Ĺe se nikdo v tom nevyznal. Linhart dělal totéĹ se spisy patĹícími Bernisovi. Ztráceli si navzájem pĹílohy.#2
(Spisy o vejkovi byly nalezeny v archívu vojenského soudu teprve aĹ po pĹevratu s touto relací: "Hodlal odhodit pokryteckou masku a vystoupit veĹejně proti osobě naeho panovníka a naemu státu." Spisy byly zastrĹeny do spisĹ tĹźkajících se jakéhosi Josefa Koudely. Na obálce byl kĹíĹek a pod ním "VyĹízeno" a datum.)
"Tak se mně vejk ztratil," Ĺekl auditor Bernis; "dám si ho zavolat, a jestli se k niĹemu nepĹizná, tak ho pustím a dám ho odvést k tobě a ty uĹ si to vyjedná u regimentu."
Po odchodu polního kuráta dal si auditor Bernis pĹedvésti vejka a nechal ho stát u dveĹí, poněvadĹ právě dostal telefonogram od policejního Ĺeditelství, Ĺe vyĹadovanĹź materiál k obĹalovacímu spisu Ĺíslo 7267, tĹźkající se pěáka Maixnera, byl pĹijat v kanceláĹi Ĺíslo 1 za podpisem hejtmana Linharta. Mezi tou dobou prohlíĹel si vejk auditorovu kanceláĹ.
e by Ĺinila velice pĹíznivĹź dojem, zejména fotografiemi na stěnách, nedá se Ĺíci. Byly to fotografie rĹznĹźch exekucí, provedenĹźch armádou v HaliĹi i v Srbsku. Umělecké fotografie s vypálenĹźmi chalupami a se stromy, jichĹ větve se skláněly pod tíhou oběenĹźch. Zejména pěkná byla fotografie ze Srbska s pověenou rodinou. MalĹź hoch, otec i matka. Dva vojáci s bajonetem hlídají strom s popravenĹźmi a nějakĹź dĹstojník jako vítěz stojí v popĹedí a kouĹí cigaretu. Na druhé straně v pozadí vidět polní kuchyň v práci.
"Tak jak je to s vámi, vejku?" otázal se auditor Bernis, kdyĹ uloĹil telefonogram ad acta, "co jste provedl? Chtěl byste se pĹiznat, nebo Ĺekat, aĹ bude na vás sestavena Ĺaloba? Takhle to dál nejde. Nemyslete si, Ĺe jste pĹed nějakĹźm soudem, kde vás vyetĹují pitomí civilisti. U nás jsou vojenské soudy, k. u. k. Militärgericht. JedinĹźm vaím spasením od pĹísného a spravedlivého trestu mĹĹe bĹźt, Ĺe se pĹiznáte:"
Auditor Bernis měl zvlátní metodu, kdyĹ ztratil materiál proti obĹalovanému. Jak vidíte, nebylo v tom zcela nic zvlátního a také se nesmíme divit, Ĺe vĹźsledky takového vyetĹování a vĹźslechu rovnaly se v kaĹdém pĹípadě nule.
A tu auditor Bernis cítil se bĹźt vĹdy tak prozíravĹźm, Ĺe nemaje materiálu proti obviněnému, neznaje, z Ĺeho ho viní, proĹ tu sedí na garnizĂłnu, pozorováním chování a fyziognomie pĹedvedeného k vĹźslechu kombinoval, proĹ rasi toho Ĺlověka zavĹeli na garnizĂłn.
Jeho prozíravost a znalost lidí byla tak veliká, Ĺe jednoho tikána, kterĹź se dostal od svého pluku na garnizĂłn pro krádeĹ několika tuctĹ prádla (byl k ruce skladníkovi ve skladiti!), obvinil z politickĹźch zloĹinĹ, Ĺe prĹź někde v hospodě mluvil s vojáky o zĹízení samostatného národního státu ze zemí koruny Ĺeské a Slovenska se slovanskĹźm králem v Ĺele.
"My máme dokumenty," Ĺekl neastnému Cikánovi, "vám nezbĹźvá neĹ se pĹiznat, v které hospodě jste to mluvil a od jakého pluku byli ti vojáci, kteĹí vás poslouchali, a kdy to bylo:"
NeastnĹź tikán si vymyslil i datum, i hospodu, i od kterého pluku byli jeho domnělí posluchaĹi, a kdyĹ el od vĹźslechu, utekl vĹbec z garnizĂłnu.
"Vy se nechcete pĹiznat k niĹemu," Ĺekl auditor Bernis, kdyĹ vejk hrobové mlĹel, "vy nechcete Ĺíct, proĹ jste zde, proĹ vás zavĹeli? Mně byste to alespoň mohl Ĺíct, neĹ vám to Ĺeknu sám. Upozorňuji vás jetě jednou, abyste se pĹiznal. Je to pro vás lepí, poněvadĹ to usnadní vyetĹování a zmírňuje to trest. To je stejné u nás jako u civilistĹ "
"Posluně hlásím," ozval se dobráckĹź hlas vejkĹv, "Ĺe jsem zde v garnizĂłnu jako nalezenec:"
"Jak to myslíte?"
"Posluně hlásím, Ĺe to mohu vysvětlit náramné jednoduchĹźm zpĹsobem. U nás v ulici je uhlíĹ a ten měl Ĺplné nevinnĹźho dvouletĹźho chlapeĹka a ten jednou se dostal pěky z Vinohrad aĹ do Libně, kde ho stráĹník nael sedět na chodníku. Tak toho chlapeĹka odved na komisaĹství a zavĹeli je tam, to dvouletĹź dítě. Byl, jak vidíte, ten chlapeĹek Ĺplné nevinnej, a pĹece byl zavĹenej. A kdyby byl uměl mluvit a někdo se ho ptal, proĹ tam sedí, tak by taky nevěděl. A se mnou je něco podobnĹźho. Já jsem taky nalezenec:"
BystrĹź pohled auditorĹv pĹelétl vejkovu postavu i obliĹej a rozbil se o ně. Taková lhostejnost a nevinnost záĹila z celé té bytosti stojící pĹed auditorem, Ĺe Bernis zaĹal chodit rozĹileně po kanceláĹi, a kdyby byl neslíbil polnímu kurátovi, Ĺe mu pole vejka, Ĺertví jak by to se vejkem bylo dopadlo.
KoneĹně se vak zastavil opět u svého stolu.
"Poslyte," Ĺekl k vejkovi, kterĹź se lhostejně díval pĹed sebe, "jestli se jetě jednou s vámi setkám, tak na to budete pamatovat. - Odveďte ho!"
KdyĹ vejka odváděli zpět na estnáctku, dal si auditor Bernis zavolat tábního profousa Slavíka.
"Do dalího rozhodnutí," Ĺekl struĹně, "posílá se vejk k dispozici pana polního kuráta Katze. Vyhotovit propoutěcí papíry a odvést se dvěma muĹi vejka k panu polnímu kurátovi."
"Dát mu Ĺetízky na cestu, pane nadporuĹíku?" Auditor uhodil pěstí do stolu:
"Vy jste vĹl. Řekl jsem vám pĹeci jasně vyhotovit propoutěcí papíry."
A vechno, co se nashromáĹdilo za den v dui auditorově, hejtman Linhart i vejk, vylilo se jako dravá Ĺeka na tábního profousa a konĹilo slovy:
"A nyní chápete, Ĺe jste korunovanĹź vĹl?"
Má se sice tak Ĺíkat jen králĹm a císaĹĹm, ale ani prostĹź tábní profous, hlava nekorunovaná, nebyl s tím spokojen. Odcházeje od auditora, zkopal na chodbě trestance konkaĹe, dělajícího Ĺklid na chodbě.
Co se tĹźká vejka, umínil si tábní profous, Ĺe vejk musí alespoň jednu noc pĹespat jetě na garnizĂłně, aby také jetě něĹeho uĹil.
- - - - - -
Noc strávená na garnizĂłně patĹí vĹdy k milĹźm vzpomínkám.
Vedle estnáctky byl ajnclík, ponurá díra - samovazba, odkud i tu noc ozĹźvalo se vytí nějakého zavĹeného vojáka, kterému ikovatel Ftepa pro nějakĹź disciplinární pĹestupek z rozkazu tábního profousa Slavíka lámal Ĺebra.
KdyĹ vytí utichlo, bylo slyet v estnáctce praskání ví, které se dostaly mezi prsty vězňĹ pĹi prohlídce.
Nad dveĹmi v otvoru ve zdi petrolejová lampa, opatĹená mĹíĹovanĹźm chránítkem, vydávala matné světlo a Ĺoudila. Zápach petroleje mísil se s pĹirozenĹźmi vĹźpary lidskĹźch nemytĹźch těl a se zápachem kyblíku, kterĹź po kaĹdém upotĹebení rozhrnul svou hladinu, aby vrhl novou vlnu zápachu do estnáctky.
patná vĹźĹiva Ĺinila u vech obtíĹnĹźm proces trávení a větina trpěla na větry; které vypoutěli do noĹního ticha, odpovídajíce si těmi signály navzájem za rĹznĹźch ĹertĹ.
Na chodbách bylo slyet odměĹenĹź krok hlídek, obĹas otevĹel se otvor ve dveĹích a kukátkem se díval bachaĹ.
Na stĹedním kavalci ozĹźvalo se tiché vypravování:
"NeĹ jsem chtěl utéct a neĹ mne potom sem dali mezi vás, byl jsem na Ĺísle dvanáct. Tam jsou jako ti lehĹí. Jednou vám tam pĹivedli jednoho Ĺlověka, odněkud z venkova. Dostal ten milĹź Ĺlověk Ĺtrnáct dní, poněvadĹ u sebe nechával pĹespávat vojáky. NapĹed se myslilo, Ĺe je to spiknutí, ale pak se vysvětlilo, Ĺe to dělal za peníze. Měl bĹźt mezi těma nejlehĹíma zavĹenej, ale poněvadĹ tam bylo plno, tak se dostal mezi nás. A co si ale vechno s sebou nepĹines z domova a co mu jetě neposlali, poněvadĹ měl nějak dovoleno, Ĺe mĹĹe se stravovat sám a sobě pĹilepit. I kouĹit měl dovoleno. Měl dvě unky, takovĹź obrovskĹź pecny chleba, vejce, máslo, cigarety, tabák, nu zkrátka na co si Ĺlověk pomyslí, to měl s sebou ve dvou baochách. A chlap si myslel, Ĺe to musí seĹrat sám. ZaĹali jsme na něm loudit, kdyĹ se nedovtípil, Ĺe se musí s námi dělit, jako se dělili ti druzí, kdyĹ něco dostali, ale on chlap lakomá, Ĺe prĹź ne, Ĺe bude Ĺtrnáct dní zavĹenej a Ĺe by si zkazil Ĺaludek tou kapustou a shnilĹźma bramborama, co nám dávají na mináĹ. Prej nám dá celou svou mináĹ i komisárek, vo to prĹź nestojí, a prej si to dělíme mezi sebou anebo po poĹadě se stĹídáme. Řteknu vám, Ĺe to byl takovej fajnovej Ĺlověk, Ĺe si nechtěl ani na ten kyblík sedat a Ĺekal aĹ na druhej den na procházce, Ĺe to udělá na dvoĹe na latríně. Byl takovej rozmazlenej, Ĺe si dokonce pĹines s sebou klozetovej papír. Řtekli jsme mu, Ĺe se mu vykalem na tu jeho porci, a trpěli jsme den, druhej, tĹetí. Chlap Ĺral unku, mazal si máslo na chleba, loupal si vajíĹka, zkrátka Ĺil. KouĹil cigarety a ani luka nechtěl nikomu dát. My prej nesmíme kouĹit, a kdyby to viděl bachaĹ, Ĺe nám dává luka, Ĺe prej by ho zavĹeli: Jak Ĺíkám, my jsme trpěli tĹi 'dny. Na ĹtvrtĹź den v noci jsme to udělali. Chlap se ráno probudí, a to jsem vám zapomněl Ĺíct, Ĺe se vĹdycky ráno, v poledne i veĹer, neĹ se zaĹal cpát, modlil, dlouho modlil. Tak se pomodlí a hledá svoje baochy pod pryĹnou. JĂł, baochy tam byly, ale vysuenĹź, scvrklĹź jako suená vestka. ZaĹal kĹiĹet, Ĺe je vokradenej, Ĺe mu tam nechali jen klozetovej papír. Pak zas myslel asi pět minut, Ĺe si děláme legraci, Ĺe jsme to někam poschovávali. Povídá jetě tak vesele: ,Já vím, vy jste izuňkové, já vím, Ĺe mně to vrátíte, ale povedlo se vám to.` Byl tam mezi náma jeden Libeňák a ten povídá: ,Vědí co, pĹikryjou se dekou a poĹítají do deseti. A pak se podívají do těch svejch baochĹ.` PĹikryl se jako poslunej chlapec a poĹítá: ,Jedna, dvě, tĹi...` A ten Libeňák povídá znova: ,To nesmějí tak rychle, to musejí hodně pomalu.` A tak von pod tou dekou poĹítá pomalu, v pĹestávkách: ,Jedna - dvě - tĹi...` KdyĹ pĹepoĹítal deset, vylez z kavalce a prohlíd si svoje baochy. ,JeĹímarjá, lidiĹky,` zaĹal kĹiĹet, ,vĹdy jsou prázdnĹź, jako byly dĹív!` A pĹitom ten jeho blbej obliĹej, mohli jsme vichni puknout od smíchu. Ale ten Libeňák povídá: ,Zkusejí to jetě jednou.` A věĹíte, Ĺe byl takovej blbej z toho ze veho, Ĺe to jetě jednou zkusil, a kdyĹ viděl, Ĺe zas tam nic nemá neĹ ten klozetovej papír, zaĹal mlátit do dveĹí a kĹiĹet: ,Vokradli mne, vokradli mne, pomĂłc, votevĹte, prokristapána, votevĹte.` Tak tam hned pĹilítli, zavolali tábního profousa a ikovatele Řepu. My vichni jeden jako druhĹź Ĺíkáme, Ĺe se zbláznil, Ĺe vĹera i dlouho do noci Ĺral a Ĺe to vechno seĹral. A von jen plakal a poĹád Ĺíkal: ,VĹdy někde musejí bejt drobeĹky: Tak hledali drobeĹky a nenali, poněvádĹ tak chytrĹź jsme byli taky. Co jsme sami nemohli seĹrat, poslali jsme potou na ňĹĹe do druhĹźho poschodí. Nemohli nám nic dokázat, aĹkoliv ten blbec poĹád ved svou: ,Dy ty drobeĹky někde musejí bejt.` Celej den vám nic neĹral a dával pozor, jestli někdo něco nejí nebo nekouĹí. Druhej den se k obědu jetě také netknul mináĹe, ale veĹer mu ly ty shnilé brambory a kapusta k duhu, jenomĹe se uĹ nemodlil jako dĹív, neĹ se dával do unky a do vajíĹek. Potom tam jeden od nás dostal zvenĹí ňákĹźm zpĹsobem dramky, a to zaĹal s náma ponejprv mluvit, abychom prĹź mu dali luka. Nedali jsme mu nic:"
"Já jsem měl strach, Ĺe jste mu toho luka dali," poznamenal vejk, "to byste zkazil celĹź vypravování. TakovĹź lechetnosti jsou jenom v románech, ale na garnizĂłně za takovejch okolností by to byla blbost "
"A deku jste mu nedali?" ozval se Ĺísi hlas. "Na to jsme zapomněli."
Nastala tichá debata, měl-li dostat ke vemu deku Ĺi ne. Větina byla pro.
Vypravování pomalu zatichalo. Usínali, krábajíce se pod paĹdí, na prsou a na bĹie, kde se v prádle vi nejvíce drĹí. Usínali, dávajíce si zavivené deky pĹes hlavu, aby je neruilo světlo petrolejové lampy...
Ráno v osm hodin vyzvali vejka, aby el do kanceláĹe.
"Po levej straně u dveĹí kanceláĹe je plivátko, tam házejí paĹky," pouĹoval vejka jeden. "Potom v prvním poschodí jde také kolem jednoho. Metou chodby aĹ v devět, tak tam něco bude."
Ale vejk zklamal jejich naděje. Nevrátil se více do estnáctky. Devatenáct podvlékaĹek kombinovalo a hádalo velijaké věci.
NějakĹź pihovatĹź voják od zeměbrany, kterĹź měl největí fantazii, rozhlásil, Ĺe vejk stĹelil po svém hejtmanovi a Ĺe dnes ho odvedli na motolské cviĹitě na popravu.
#2 TĹicet procent lidí, kteĹí seděli na garnizĂłně, sedělo tam pĹes celou válku, aniĹ by byli jednou u vĹźslechu.
*10. kapitola
vejk vojenskĹźm sluhou u polního kuráta
1
Znovu poĹíná jeho odysea pod ĹestnĹźm prĹvodem dvou vojákĹ s bajonety, kteĹí ho měli dopravit k polnímu kurátovi.
Jeho prĹvodĹí byli muĹové, kteĹí se doplňovali navzájem. Jestli jeden z nich byl Ĺahoun, druhĹź byl malĹź, tlustĹź. Čahoun kulhal na pravou nohu, malĹź voják na levou. Oba slouĹili v tĹźlu, poněvadĹ byli kdysi do války Ĺplně zprotěni vojenské sluĹby.
li váĹně vedle chodníku a dívali se obĹas Ĺkosem na vejka, kterĹź kráĹel uprostĹed a salutoval kdekomu. Jeho civilní aty ztratily se ve skladiti garnizĂłnu i s jeho vojenskou Ĺepicí, s kterou el na vojnu. NeĹli ho propustili, dali mu starĹź vojenskĹź mundĹr, kterĹź patĹil nějakému bĹicháĹi a o hlavu větímu, neĹ byl vejk.
Do kalhot, které měl na sobě, byli by se veli jetě tĹi vejkové. NekoneĹné faldy od noh aĹ pĹes prsa, kam aĹ sahaly kalhoty, mimovolně zpĹsobovaly obdiv divákĹ. Ohromná blĹza se záplatami na loktech, zamatěná a pinavá, klátila se na vejkovi jako kabát na hastroovi. Kalhoty visely na něm jako kostĹźm na klaunovi z cirku. Vojenská Ĺepice, kterou mu téĹ na garnizĂłně vyměnili, la mu pĹes ui.
Na Ĺsměvy divákĹ odpovídal vejk měkkĹźm Ĺsměvem, teplem a něhou svĹźch dobráckĹźch oĹí.
A tak li do Karlína, do bytu polního kuráta.
První promluvil na vejka malĹź tlustĹź. Byli právě na Malé Straně dole pod podloubím.
"Odkud jse?" otázal se malĹź tlustĹź.
"Z Prahy."
"A neuteĹe nám?"
Do rozmluvy vmísil se Čahoun. Je to prazvlátní zjev, Ĺe jestli malí, tlustí bĹźvají povětině dobromyslnĹźmi optimisty, Čahouni, vytáhlí bĹźvají naopak skeptiky.
A proto Ĺahoun Ĺekl k malému: "Kdyby moh, tak by utek."
"A proĹ by utíkal," ozval se malĹź tloutík, "je tak jako tak na svobodě, venku z garnizĂłnu. Tady to nesu v paketu:"
"A co tam je v tom paketu k polnímu kurátovi?" otázal se Čahoun.
"To já nevím."
"Tak vidí, neví a mluví:"
li pĹes KarlĹv most za naprostého mlĹení. V Karlově ulici promluvil opět malĹź tlustĹź na vejka:
"Neví, proĹ tě vedeme k polnímu kurátovi?"
"Ke zpovědi," Ĺekl ledabyle vejk, "zítra mne budou věet. To se vĹdycky tak dělá a Ĺíká se tomu duchovní outěcha."
"A proĹ tě budou jako tento...," otázal se opatrně Ĺahoun, zatímco tlustĹź soustrastně se podíval na vejka.
Oba byli Ĺemeslníci z venkova, otcové rodin.
"Já nevím," odpověděl vejk, usmívaje se dobrácky, "já o niĹem nevím. Patrně to bude osud:"
"Asis se narodil na netastné planetě," znalecky a se soucitem poznamenal malinkĹź, "u nás v Jasenné u Josefova jetě za pruskĹź války pověsili také tak jednoho. PĹili pro něho, nic mu neĹekli a v Josefově ho pověsili:"
"Já myslím," Ĺekl skeptickĹź Ĺahoun, "Ĺe pro nic a za nic Ĺlověka nevěí, Ĺe musí bĹźt k tomu vĹdycky nějaká pĹíĹina, aby se to mohlo odĹvodnit "
"KdyĹ není válka," poznamenal vejk, "tak se to odĹvodňuje, ale ve válce se na jednoho Ĺlověka nebere zĹetel. Má padnout na frontě, nebo bejt pověenej doma. Pěky jako za vozem."
"Poslouchej, nejsi ty nějakej politickej?" otázal se Ĺahoun. V pĹízvuku jeho otázky bylo znát, Ĺe zaĹíná bĹźt vejkovi nakloněn.
"Politickej jsem aĹ moc," usmál se vejk.
"Nejsi národní socialista?" Nyní poĹal bĹźt malĹź tlustĹź opatrnĹźm. Vmísil se do toho. "Co je nám do toho," Ĺekl, "je vude plno lidí a pozorujou nás. Aspoň kdybychom někde v prĹjezdě mohli sundat bodla, aby to tak nevypadalo. NeuteĹe nám? My bychom měli z toho nepĹíjemnosti. Nemám pravdu, Toníku?" obrátil se k Ĺahounovi, kterĹź potichu Ĺekl:
"Bodla bychom mohli sundat. Je to pĹece ná Ĺlověk."
PĹestal bĹźt skeptikem a dui jeho naplnila soustrast k vejkovi. Hledali tedy vhodnĹź prĹjezd, kde sňali bodáky, a tlustĹź dovolil vejkovi, aby kráĹel vedle něho.
"KouĹil bys, vid," Ĺekl, "jestlipak..." Chtěl Ĺíct: "Jestlipak ti dají také zakouĹit, neĹ tě pověsí," ale nedokonĹil větu, vycituje, Ĺe by to byla beztaktnost.
ZakouĹili si vichni a prĹvodĹí vejkovi poĹali sdělovat jemu o svĹźch rodinách na Královéhradecku, o Ĺenách, dětech, o kousku políĹka, o jedné krávě.
"Já mám Ĺízeň," Ĺekl vejk.
Čahoun s malĹźm podívali se na sebe.
"Někam na jednu bychom také li," Ĺekl malĹź, vyciuje ĹahounĹv souhlas, "ale někam, kde by to nebylo nápadnĹź."
"Pojďme na Kuklík," vybízel vejk, "kvéry si dáte do kuchyně, hostinskĹź Serabona je sokol, toho se nemusíte bát. - Hrajou tam na housle a na harmoniku," pokraĹoval vejk, "a chodějí tam pouliĹní holky a rĹzná jiná dobrá spoleĹnost, která nesmí do Reprezenáku."
Čahoun s malĹźm podívali se jetě jednou na sebe a pak Ĺekl Ĺahoun: "Tak tam pĹjdem, do Karlína je jetě daleko."
Po cestě jim vejk vypravoval rĹzné anekdoty a v dobré náladě vstoupili na Kuklík a udělali to tak, jak vejk radil. RuĹnice uschovali v kuchyni a li do lokálu, kde housle a harmonika naplňovaly místnost zvuky oblíbené písně "Na Pankráci, tam na tom vríĹku, stojí pěkné stromoĹadí..."
Nějaká sleĹna, která seděla na klíně vyĹilému mladíkovi s hladce uĹesanou pěinkou, zpívala chraplavĹźm hlasem: "Měl jsem holku namluvenou, jinej mně za ní chodí."
U jednoho stolu spal opilĹź sardinkáĹ, chvílemi se probouzel, uhodil pěstí do stolu, zabreptal: "Nejde to," a zas spal dál. Za kuleĹníkem pod zrcadlem seděly jiné tĹi sleĹny a pokĹikovaly na nějakého konduktéra od dráhy: "Mladej pane, dají nám vermut." U hudby hádali se dva, Ĺe nějakou MaĹku vĹera lízla patrola. Jeden to viděl na vlastní oĹi a druhĹź tvrdil, Ĺe la s nějakĹźm vojákem se vyspat k ValĹm do hotelu.
U samĹźch dveĹí seděl voják s několika civilisty a vykládal jim o svém zranění v Srbsku. Měl obvázanou ruku, plné kapsy cigaret, které od nich dostal. Říkal, Ĺe uĹ nemĹĹe pít, a jeden z té spoleĹnosti, pleatĹź dědek, neustále ho vybízel: "Jen pijte, vojáĹku, kdoví jestli se jetě sejdem. Mám vám dát něco zahrát? Máte rád ,OsiĹelo dítě`?"
To byla totiĹ píseň pleatého dědka a opravdu jiĹ za chvíli housle i harmonika zakvílely, pĹiĹemĹ dědkovi vstoupily slzy do oĹí a on zpíval tĹaslavĹźm hlasem: "KdyĹ uĹ rozum bralo, na mámu se ptalo, na mámu se ptalo..."
Od druhého stolu ozvalo se: "Nechaj si to. Jdou se vycpat. Pověsej si to na hĹebík, Odprejsknou s tím sirotkem."
A jako poslední trumf poĹal nepĹátelskĹź stĹl zpívat: "LouĹení, ach louĹení, mé srdéĹko je celĹź zhroucenĹź, zhroucenĹź..."
"Franto," volali na raněného vojáka, kdyĹ pĹezpívali, zahluive ,OsiĹelé dítě`, "nech uĹ je bejt a pojď si k nám sednout. Vykali se uĹ na ně a poli sem cigarety! Bude je bavit, nádivy."
vejk se svĹźmi prĹvodĹími dívali se se zájmem na to vechno.
vejk vĹil se ve vzpomínky, kdyĹ tu Ĺasto sedával do vojny. Jak sem chodil policejní komisaĹ Draner na policejní prohlídku a prostitutky jak se ho bály a skládaly na něho písniĹky s obsahem opáĹnĹźm. Jak právě jednou zpívaly chĂłrem:
Za pana Dranera
stala se tu mela,
MaĹena byla voĹralá
a Dranera se nebála.
Vtom pĹiel Draner se svĹźm prĹvodem, stranĹź a neĹprosnĹź. Bylo to, jako kdyĹ stĹelí do koroptví. Civilní stráĹníci seĹadili to vechno do houfu. I on, vejk, byl tenkrát v tom houfu, poněvadĹ pĹi své smĹle Ĺekl komisaĹi Dranerovi, kdyĹ ho vyzval, aby se legitimoval: "Mají na to povolení od policejního Ĺeditelství?"
vejk vzpomínal téĹ na jednoho básníka, kterĹź tu sedával pod zrcadlem a v tom veobecném ruchu Kuklíku, zpěvu a pod zvuky harmoniky psával básniĹky a proĹítal je prostitutkám.
Naproti tomu u vejkovĹźch prĹvodĹí nebylo ĹádnĹźch podobnĹźch reminiscencí. Bylo to pro ně. něco zcela nového. ZaĹínalo se jim to líbit. První z nich, kterĹź nael zde Ĺplného uspokojení, byl malĹź tlustĹź, nebo tací lidé, kromě svého optimismu, mají velkĹź sklon bĹźt epikurejci. Čahoun chvíli sám s sebou zápasil. A jako ztratil jiĹ svĹj skepticismus, ztrácel pomalu i svou odměĹenost a zbytek rozvahy.
"Já si zatancuji," Ĺekl po pátém pivě, kdyĹ viděl, jak tancují páry lapáka.
MalĹź oddal se Ĺplně poĹitkáĹství. Vedle něho seděla jedna sleĹna, mluvila oplzle, a oĹi mu jen hrály.
vejk pil. Čahoun pĹetancoval a vrátil se se svou taneĹnicí ke stolu. Potom zpívali, tanĹili, neustále pili, poplácávali své spoleĹnice. A v atmosféĹe prodejné lásky, nikotinu a alkoholu krouĹilo nenápadně staré heslo "Po nás a pĹijde potopa!"
OdpĹldne k nim pĹisedl nějakĹź voják a nabízel se, Ĺe jim udělá za pětku flegmĂłnu a otravu krve. Má s sebou injekĹní stĹíkaĹku a stĹíkne jim do nohy nebo do ruky petrolej.# Budou s tím leĹet nejmíň dva měsíce, a jestli budou krmit ránu slinami, tak tĹebas pĹl roku, a musí je pustit Ĺplné z vojny.
Čahoun, kterĹź Ĺplné jiĹ ztratil vechnu duevní rovnováhu, dal si na záchodě od vojáka stĹíknout petrolej pod kĹĹi do nohy.
KdyĹ se schylovalo jiĹ k veĹeru, navrhl vejk, aby nastoupili cestu k polnímu kurátovi. MalĹź tloutík, kterĹź uĹ zaĹal breptat, sváděl vejka, aby jetě poĹkal. Čahoun byl také toho mínění, Ĺe polní kurát mĹĹe Ĺekat. vejkovi se vak pĹestalo jiĹ na Kuklíku líbit, a proto jim pohrozil, Ĺe pĹjde sám.
Tak li, ale musel jim slíbit, Ĺe se vichni jetě někde zastaví.
Stavili se za Florencí v malé kavárniĹce, kde tlustĹź prodal své stĹíbrné hodinky, aby se mohli jetě dále veselit.
Odtamtud uĹ je vejk vedl pod paĹdí. Dalo mu to strané mnoho práce. Neustále jim nohy pode klesávaly a chtěli stále jetě jít někam. MalĹź a tlustĹź byl by málem ztratil paket k polnímu kurátovi, tak byl vejk nucen nésti paket sám.
vejk je neustále musel upozorňovat, kdyĹ el naproti dĹstojník nebo nějaká arĹe. Po nadlidském Ĺsilí a namahání podaĹilo se vejkovi pĹivléct je k domu v Královské tĹídě, kde bydlel polní kurát.
Sám jim nastrĹil bajonety na ruĹnice a pĹinutil je dloubnutím pod Ĺebra, aby ho vedli oni, a ne on je.
V prvém poschodí, kde byla navtívenka na dveĹích bytu "Otto Katz, Feldkurat", pĹiel jim otevĹít nějakĹź voják. Z pokoje ozĹźvaly se hlasy a cinkot lahví a sklenic.
"Wir - melden - gehorsam - Herr - Feldkurat," Ĺekl namahavě Ĺahoun, salutuje vojákovi, "ein - Paket - und ein Mann gebracht."
"Lezte dál," Ĺekl voják, "kdepak jste se tak zĹídili? Pan feldkurát je taky..."
Voják si odplivl. Voják odeel s paketem. Lekali v pĹedsíni dlouho, aĹ se otevĹely dveĹe a jimi neveel, ale vletěl do pĹedsíně polní kurát. Byl jen ve vestě, v ruce drĹel doutník.
"Tak uĹ jste tady," Ĺekl k vejkovi; "a to vás pĹivedli. É - nemáte sirky?"
"Posluně hlásím, pane feldkurát, Ĺe nemám."
"É - a proĹ nemáte sirky? KaĹdĹź voják má mít sirky, aby si mohl zapálit. Voják, kterĹź nemá sirky, je . . . Co je?"
"Je, posluně hlásím, bez sirek," odpověděl vejk.
"Velice dobĹe, je bez sirek a nemĹĹe nikomu pĹipálit. Tak to by bylo jedno a teď to druhé. Nesmrdějí vám nohy, vejku?"
"Posluné hlásím, Ĺe nesmrdějí."
"Tak to by bylo to druhé. A teď to tĹetí. Pijete koĹalku?"
"Posluně hlásím, Ĺe koĹalku nepiju, jenom rum."
"DobĹe, podívejte se tady na toho vojáka. Toho jsem si vypĹjĹil na dneek od obrlajtnanta Feldhubra, je to jeho pucflek. A ten nic nepije, je ab-ab-abstinent, a proto pĹjde s markou. Po-poněvadĹ takového Ĺlověka nemohu potĹebovat. To není pucflek, to je kráva. Ta pije taky jenom vodu a buĹí jako vĹl. - Ty jsi abstinent," obrátil se na vojáka, "Ĺe se ne-nestydí, pitomĹe. ZaslouĹí pár facek."
Polní kurát obrátil svou pozornost na ty, kteĹí vejka pĹivedli a kteĹí ve snaze rovně stát klátili sebou, marné se opírajíce o své ruĹnice.
"Vy jste se o-opili," Ĺekl polní kurát, "opili jste se ve sluĹbě a za to vás dám za-zavĹít. vejku, vy jim vezmete ruĹnice a odvedete je do kuchyně a budete je hlídat, dokud nepĹijde patrola, aby je odvedla. Já hned zatelefonu-nu-nu-ju do kasáren."
A tak slova Napoleonova "Na vojně se mění situace kaĹdĹźm okamĹikem" dola i zde svého Ĺplného potvrzení.
Ráno ho ti dva vedli pod bajonety a báli se, aby jim neutekl, pak je sám pĹived, a nakonec je musel hlídat sám.
Zprvu si dobĹe neuvědomili toho obratu, aĹ kdyĹ seděli v kuchyni a u dveĹí viděli stát vejka s ruĹnicí a bajonetem.
"Já bych něco pil," povzdechl malĹź optimista, kdeĹto Ĺahoun dostal opět záchvat skepticismu a Ĺekl, Ĺe je to vechno mizerná zrada. Jal se hlasitě obviňovat vejka, Ĺe je pĹivedl do toho postavení, a vyĹetl mu, Ĺe prĹź jim sliboval, Ĺe bude zítra oběenej, a teď Ĺe je vidět, Ĺe to je legrace i s tou zpovědí, i s tím oběením.
vejk mlĹel a pĹecházel u dveĹí.
"Volové jsme byli," kĹiĹel Ĺahoun.
Nakonec vyslechnuv vechna obvinění prohlásil vejk:
"Nyní alespoň vidíte, Ĺe vojna není ĹádnĹź med. Já konám svou povinnost. Já jsem se stejně do toho dostal tak jako vy, ale v obecnej ĹeĹi se Ĺíká, Ĺe se na mne těstěna usmála."
"Já bych něco pil," opakoval zoufale optimista.
Čahoun vstal a el ke dveĹím vrávoranĹźm krokem. "Pust nás domĹ," Ĺekl vejkovi, "kolego, neblbni."
"Jdi vode mě," odpověděl vejk, "já vás musím hlídat. Teď se neznáme."
Ve dveĹích objevil se polní kurát: "Já, já se nijak nemohu do těch kasáren dozvonit, tak jděte domĹ a pa-pamatujte si, Ĺe ve sluĹbě se chlastat ne-nesmí. Mar!"
Ku cti pana polního kuráta budiĹ ĹeĹeno, Ĺe do kasáren netelefonoval, poněvadĹ neměl doma telefonu a mluvil do stojanu na Ĺárovku.
2
JiĹ tĹetí den byl vejk sluhou polního kuráta Otto Katze a za tu dobu viděl ho jen jednou. TĹetího dne pĹiel vojenskĹź sluha od nadporuĹíka Helmicha, aby si vejk pĹiel pro polního kuráta.
Po cestě sdělil vejkovi, Ĺe polní kurát pohádal se s nadporuĹíkem, rozbil pianino, Ĺe je opilĹź namol a nechce jít domĹ.
NadporuĹík Helmich Ĺe je také opilĹź, vyhodil polního kuráta na chodbu a ten Ĺe sedí u dveĹí na zemi a dĹímá.
KdyĹ pĹibyl vejk na místo, zatĹásl polním kurátem, a kdyĹ ten zabruĹel a otevĹel oĹi, vejk zasalutoval a Ĺekl: "Posluné hlásím, pane feldkurát, Ĺe jsem zde."
"A co zde - chcete?"
"Posluně hlásím, Ĺe mám pro vás pĹijít, pane feldkurát."
"Vy tedy máte pro mne pĹijít - a kam pĹjdem?"
"Do vaeho bytu, pane feldkurát"
"A proĹ mám jít do svého bytu - copak nejsem ve svém bytě?"
"Posluné hlásím, pane feldkurát, Ĺe jste na chodbě v cizím domě."
"A - jak - jsem - se sem dostal?"
"Posluné hlásím, Ĺe jste byl na návtěvě."
"Na - ná-návtěvě jsem ne-nebyl. - To - se vy mĹź-mĹźlíte."
vejk zdvihl polního kuráta a pĹistavil ho ke zdi. Polní kurát se mu kácel ze strany na stranu, navaloval se na něho, pĹiĹemĹ Ĺíkal: "Já vám upadnu. - Upadnu," opakoval jetě jednou usmívaje se pitomě.
KoneĹně podaĹilo se vejkovi pĹimáĹknout polního kuráta ke zdi, kterĹź v nové pozici poĹal opět dĹímat.
vejk ho probudil. "Co si pĹejete?" Ĺekl polní kurát, dělaje marnĹź pokus svézt se po zdi a posadit se na zem. "Co jste zaĹ?"
"Posluné hlásím," odpověděl vejk, pĹidrĹuje polního kuráta opět ke stěně, "Ĺe jsem vá pucflek, pane feldkurát"
"Já Ĺádného pucfleka nemám," Ĺekl namáhavé polní kurát, dělaje novĹź pokus skácet se na vejka, "já nejsem ĹádnĹź feldkurát. - Já jsem prase," dodal s upĹímností pijáka, "poste mne, pane, já vás neznám."
MalĹź zápas skonĹil naprostĹźm vítězstvím vejkovĹźm. vejk vyuĹil svého vítězství tím, Ĺe polního kuráta stáhl ze schodĹ do prĹjezdu, kde polní kurát kladl odpor, aby nebyl vytaĹen na ulici. ,"Já vás, pane, neznám," tvrdil neustále pĹi zápase vejkovi do oĹí. "Znáte vy Ottu Katze? To jsem já. - Já byl u arcibiskupa," hulákal, drĹe se vrat v prĹjezdu. "Vatikán se o mne zajímá, rozumíte?"
vejk shodil "Posluné hlásím" a mluvil s polním kurátem Ĺistě dĹvěrnĹźm tĂłnem.
"Pust se, povídám," Ĺekl, "nebo té seknu pĹes tu pazouru. Jdeme domĹ, a basta. ádné ĹeĹi."
Polní kurát pustil se vrat a navalil se na vejka: "Pojďme tedy někam, ale k uhĹm nepĹjdu, tam jsem dluĹen."
vejk vytlaĹil ho i vynesl z prĹjezdu a tahal se s ním po chodníku směrem k domovu.
"Copak je to za pána?" otázal se někdo z divákĹ na ulici.
"To je mĹj bratr," odpověděl vejk, "dostal dovolenou, tak mne pĹijel navtívit a z radosti se opil, poněvadĹ myslel, Ĺe jsem mrtvej."
Polní kurát, kterĹź zaslechl poslední slova, pobruĹuje si nějakĹź motiv z operety, kterou by nikdo nepoznal, vztyĹil se k divákĹm: "Kdo je z vás mrtvej, a se pĹihlásí u korpskomanda během tĹí dnĹ, aby mohla bĹźt jeho mrtvola vykropena."
A upadl v mlĹení, snaĹe se upadnout nosem na chodník, kdyĹ ho vejk pod paĹdím táhl domĹ.
Maje hlavu kupĹedu a nohy vzadu, kterĹźmi pletl jako koĹka s pĹeraĹenĹźm hĹbetem, polní kurát pobruĹoval si: "Dominus vobiscum - et cum spiritu tuo. Dominus vobiscum."
U stanovitě droĹkáĹĹ vejk posadil polního kuráta ke zdi a el vyjednávat s droĹkáĹi o pĹevoz.
Jeden z droĹkáĹĹ prohlásil, Ĺe toho pána velice dobĹe zná, Ĺe ho vezl jen jednou a víckrát Ĺe ho nepoveze.
"Poblil mně to vechno," vyjádĹil se pĹímo, "a nezaplatil ani za jízdu. Vozil jsem ho pĹes dvě hodiny, neĹ nael, kde bydlí. Teprve za tĹźden, kdyĹ jsem byl u něho asi tĹikrát, dal mně na to vechno pět korun."
Po dlouhém vyjednávání odhodlal se jeden z droĹkáĹĹ, Ĺe je poveze.
vejk vrátil se k polnímu kurátovi, kterĹź spal. TvrdĹź ĹernĹź klobouk (nebo on chodil obyĹejné v civilu) mu někdo zatím sňal s hlavy a odnesl.
vejk ho vzbudil a za pomoci droĹkáĹe dopravil do droĹky. V droĹce polní kurát upadl v Ĺplnou otupělost a povaĹoval vejka za plukovníka Justa od 75. pěího pluku a několikrát za sebou opakoval: "Nehněvej se, kamaráde, Ĺe ti tykám. Jsem prase."
Jednu chvíli se zdálo, Ĺe drkotáním droĹky o dlaĹbu pĹichází k rozumu. To se posadil rovně a zaĹal zpívat nějakĹź Ĺryvek z neznámé písně. MĹĹe bĹźt téĹ, Ĺe to byla jeho fantazie:
Vzpomínám na zlaté Ĺasy,
kdyĹ mne houpal na klíně,
bydleli jsme toho Ĺasu
u DomaĹlic v Merklíně.
Po chvíli vak upadl opět do Ĺplné otupělosti, a obraceje se k vejkovi, otázal se, pĹihmuĹuje jedno oko: "Jak se vám dnes daĹí, milostivá? Pojedete někam na letní byt?" Ĺekl po krátké pĹestávce, a vida vechno dvojatě, otázal se: "Vy raĹte mít uĹ dospělého syna?" PĹitom ukazoval prstem na vejka.
"Sedne!" zakĹiĹel na něho vejk, kdyĹ polní kurát chtěl vylézt na sedadlo, "nemysli si, Ĺe tě nenauĹím poĹádku."
Polní kurát ztichl a díval se malĹźma praseĹíma oĹima ven z droĹky, naprosto nechápaje, co se to vlastně s ním děje.
Ztratil Ĺplně vechny pojmy, a obraceje se na vejka, Ĺekl tesklivě: "Paní, dejte mně první tĹídu." UĹinil pokus spustiti si kalhoty.
"Hned se zapne, svině!" rozkĹikl se vejk, "uĹ té znají vichni droĹkáĹi, poblil jsi se uĹ jednou, a jetě teď tohle. Nemysli si, Ĺe zĹstane zas něco dluĹen jako posledně."
Polní kurát melancholicky opĹel hlavu do dlaní a poĹal zpívat: "Mne uĹ nemá Ĺádnej rád..." PĹeruil vak okamĹitě svĹj zpěv a poznamenal: "Entschuldigen Sie, lieber Kamerad, Sie sind ein Trottel, ich kann singen, was ich will."
Chtěl patrné zahvízdat nějakou melodii, ale místo toho Ĺinulo se mu z pyskĹ takové mohutné prrr, aĹ droĹka stanula.
KdyĹ potom na vĹźzvu vejkovu pokraĹovali dál v cestě, polní kurát poĹal si zapalovat piĹku na cigarety.
"NehoĹí to," Ĺekl zoufale, kdyĹ vykrtal krabiĹku zápalek, "vy mně do toho foukáte."
Ztratil vak opět okamĹitě nit k pokraĹování a dal se do smíchu. "To je legrace, my jsme sami v elektrice, Ĺe ano, pane kolego."
PoĹal se acovat.
"Já jsem ztratil lístek!" kĹiĹel, "zastavte, ten lístek se musí najít!"
Máchl rukou rezignovaně: "A jedou..."
Potom breptal: "V nejĹastějích pĹípadech... Ano, v poĹádku... Ve vech pĹípadech... Vy jste na omylu... Druhé poschodí?... To je vĹźmluva... Nejde o mne, ale o vás, milostivá paní... Platit... Mám Ĺernou kávu..."
PoĹal se v polosnění hádat s nějakĹźm domnělĹźm nepĹítelem, kterĹź mu upírá právo sedět v restauraci u okna. Potom poĹal povaĹovat droĹku za vlak, a nahĹźbaje se ven, kĹiĹel do ulice Ĺesky a německy: "Nymburk, pĹestupovat!"
vejk ho pĹitáhl k sobě a polní kurát zapomněl na vlak a poĹal napodobit rĹzné zvíĹecí hlasy. Nejdéle se zdrĹel u kohouta a jeho kikeriki vítězně znělo z droĹky.
Byl vĹbec nějakou chvíli velmi ĹilĹź, neposednĹź a pokouel se vypadnout z droĹky, spílaje lidem, které droĹka míjela, uliĹníkĹ. Potom vyhodil z droĹky kapesník a kĹiĹel, aby zastavili, Ĺe ztratil zavazadla. Potom zaĹal vypravovat: "V Budějovicích byl jeden tambor. - OĹenil se. - Za rok umĹel." Dal se do smíchu: "Není to dobrá anekdota?"
Po celou tu dobu vejk zacházel s polním kurátem s bezohlednou pĹísností.
PĹi rĹznĹźch pokusech polního kuráta o nějakĹź ĹertíĹek, jako vypadnout z droĹky, ulomit sedátko, vejk dával mu jednu pod Ĺebra za druhou, coĹ pĹijímal polní kurát s neobyĹejnou tupostí.
Jen jednou uĹinil pokus se vzbouĹit a vyskoĹit z droĹky, prohlásiv, Ĺe dál jiĹ nepojede, Ĺe ví, Ĺe místo do Budějovic jedou do Podmoklí. Během minuty likvidoval vejk jeho vzpouru Ĺplné a pĹinutil ho vrátit se do první polohy na sedadlo, dávaje pozor, aby mu neusnul. Nejjemnějí, co pĹitom pronesl, bylo: "Nespi, ty chcípáku."
Polní kurát dostal najednou záchvat melancholie a poĹal slzet, vyptávaje se vejka, jestli měl matku.
"Já jsem, lidiĹky, na tom světě sám," kĹiĹel z droĹky, "ujměte se mne!"
"Nedělej mně ostudu," napomínal ho vejk, "pĹestaň, a to kaĹdĹź Ĺekne, Ĺe jsi se namazal."
"Já nic nepil, kamaráde," odpovídal polní kurát, "já jsem Ĺplné stĹízlivĹź."
Najednou vak vstal, zasalutoval: "Ich melde gehorsam, Herr Oberst, ich bin besoffen. - Jsem Ĺuně," opakoval desetkrát po sobě se zoufalou, upĹímnou beznadějností.
A obraceje se na vejka, prosil a Ĺadonil vytrvale: "Vyholte mne z automobilu. ProĹ mne vezete s sebou?"
Posadil se a bruĹel: "Okolo měsíce kola se dělají. - VěĹíte, pane hejtmane, v nesmrtelnost due? MĹĹe se kĹň dostat do nebe?"
PoĹal se hlasité smát, ale za chvíli zesmutněl a apaticky se díval na vejka, pronáeje: "Dovolte, pane, já vás jiĹ někde viděl. Nebyl jste ve Vídni? Pamatuji se na vás ze semináĹe."
Chvíli se bavil tím, Ĺe poĹal deklamovat latinské vere: "Aurea prima sata est aetas, quae vindice nullo - Dál to nejde," Ĺekl, "vyholte mne ven. ProĹ mne nechcete vyhodit? Já si nic neudělám. - Já chci upadnout na nos," prohlásil rozhodnĹźm hlasem.
"Pane," pokraĹoval opět prosebnĹźm hlasem, "drahĹź pĹíteli, dejte mně pohlavek."
"Jeden nebo několik?" otázal se vejk.
"Dva."
"Zde jsou..."
Polní kurát poĹítal nahlas pohlavky, které dostával, pĹiĹemĹ se blaĹeně tváĹil.
"Dělá to moc dobĹe," Ĺekl, "je to kvĹli Ĺaludku, vytravuje to. Dejte mně jetě pĹes hubu! - SrdeĹnĹź dík," zvolal, kdyĹ mu vejk rychle vyhověl, "jsem Ĺplné spokojen. Roztrhněte mně vestu, prosím vás!"
Projevoval nejrozmanitějí pĹání. PĹál si, aby mu vejk vyvrtnut nohu, aby ho chvílí krtil, aby mu ostĹíhal nehty, vytáhl pĹední zuby.
Projevoval muĹednické touhy, Ĺádaje, aby mu utrhl hlavu a hodil v pytli do Vltavy.
"Mně by hvězdiĹky kolem hlavy sluely," mluvil s nadením, "potĹeboval bych jich deset."
Potom poĹal mluvit o dostihách a rychle pĹeel na balet, pĹi kterém se téĹ dlouho nezdrĹel.
"Tancujete Ĺardá," tázal se vejka, "znáte medvědí tanec? Takhle..."
Chtěl poskoĹit a upadl na vejka, kterĹź ho poĹal boxovat a potom uloĹil na sedadlo.
"Já něco chci," kĹiĹel polní kurát, "ale já nevím co. Nevíte, co chci?" Svěsil hlavu v naprosté rezignaci.
"Co je mně do toho, co chci," Ĺekl váĹně, "a vám, pane, také do toho nic není. Já vás neznám. Jak se opovaĹujete mne fixírovat? Umíte ermovat?"
Stal se na minutu vĹźbojnějím a udělal pokus srazit vejka ze sedadla.
Potom, kdyĹ ho vejk klidnil, dávaje mu bez ostychu znát svou fyzickou pĹevahu, polní kurát se otázal: "Máme dnes pondělí nebo pátek?"
Byl také zvědav, není-li prosinec nebo Ĺerven, a projevil velkou schopnost klást nejrĹznějí otázky: ,"Jste Ĺenat? Jíte rád gorgonzolu? Měli jste doma těnice? Máte se dobĹe? MěI vá pes psinku?"
Stal se sdílnĹźm. Vypravoval, Ĺe je dluĹen za jezdecké boty, biĹík a sedlo, Ĺe měl pĹed lety kapavku a Ĺe ji léĹil hypermanganem.
"Na nic jiného nebylo Ĺasu ani pomylení." Řekl kytaje, "mĹĹe bĹźt, Ĺe se vám to zdá dosti trpkĹźm. Ale Ĺekněte, eah, eah, co mám dělat, eah? UĹ mně to musíte odpustit. - Autoterm," pokraĹoval, zapomínaje, o Ĺem mluvil pĹed chvílí, "nazĹźvají se nádoby, které udrĹují nápoje a pokrmy v pĹvodní teplotě. Co soudíte, pane kolego, o tom, která hra je spravedlivějí: ferbl nebo jedenadvacet? Opravdu, uĹ jsem tě někde viděl," zvolal, pokoueje se obejmout vejka a políbit uslintanĹźmi rty, "my jsme spolu chodili do koly. - Ty dobráku jeden," Ĺíkal něĹně, hladě si svou nohu, "jak jsi vyrostl od té doby, co jsem té neviděl. Ta radost, Ĺe tě vidím, vyrovná vechna utrpení."
Dostal básnickou náladu a poĹal mluviti o návratu do sluneĹního svitu astnĹźch tváĹí a vĹelĹźch srdcí.
Potom si klekl a poĹal se modlit Zdrávas Maria, směje se pĹitom na celé kolo.
KdyĹ zastavili pĹed jeho bytem, bylo velice těĹké dostat ho z droĹky.
"Nejsme jetě na místě," kĹiĹel, "pomozte mně. Unáejí mne. Já si pĹeju jeti dál." Byl v pravém slova smyslu vytaĹen z droĹky jako vaĹenĹź plĹ z ulity. Jeden okamĹik se zdálo, Ĺe ho pĹetrhnou, poněvadĹ se zapletl nohama za sedadlo.
Smál se vak pĹitom hlasité, Ĺe je napálil. "Vy mne pĹetrhnete, pánové."
Pak byl vleĹen prĹjezdem pĹes schody k svému bytu a v bytě hozen jako Ĺok na pohovku. Prohlásil, Ĺe nebude platit za ten automobil, kterĹź si neobjednal, a trvalo to pĹes Ĺtvrt hodiny, neĹli mu vysvětlili, Ĺe to byla droĹka.
Ani pak s tím nesouhlasil, namítaje, Ĺe jezdí jedině ve fiakru.
"Vy mne chcete napálit," prohlaoval polní kurát, mrkaje na vejka i na droĹkáĹe vĹźznamné, "my jsme li pěky."
A náhle v návalu velkomyslnosti hodil tobolku droĹkáĹi: "Vezmi si vechno, ich kann bezahlen. Mně na krejcaru nezáleĹí."
Správně měl Ĺíci, Ĺe mu nezáleĹí na estatĹiceti krejcaĹích, poněvadĹ víc v tobolce nebylo. Natěstí droĹkáĹ ho podrobil dĹkladné prohlídce, mluvě pĹitom o fackách.
"Tak mě tedy uhoď," odpovídal polní kurát, "myslí, Ĺe bych ji neunes? Pět jich snesu od tebe."
Ve vestě polního kuráta nael droĹkáĹ pětku. Odeel, proklínaje svĹj osud i polního kuráta, Ĺe ho zdrĹel a Ĺe mu zkazil ryta.
Polní kurát pomalu usínal, poněvadĹ stále budoval nějaké plány. Chtěl podniknout vechno moĹné, hrát na klavír, jít do taneĹních hodin a smaĹit si rybiĹky.
Potom sliboval vejkovi svou sestru, kterou neměl. Také si pĹál, aby ho odnesli na postel, a nakonec usnul prohlásiv, Ĺe si pĹeje, aby v něm byl uznán Ĺlověk, stejně cenná jednotka s prasetem.
3
KdyĹ ráno vstoupil vejk do pokoje k polnímu kurátovi, nael ho leĹet na pohovce Ĺsilovně pĹemĹźlejícího, jak se to mohlo stát, Ĺe ho někdo polil tak zvlátním zpĹsobem, Ĺe se pĹilepil kalhotami ke koĹené pohovce.
"Posluně hlásím, pane feldkurát," Ĺekl vejk, "Ĺe jste se v noci..."
Několika slovy vysvětlil mu, jak se hrozně mĹźlí, Ĺe je polit. Polní kurát, kterĹź měl hlavu neobyĹejně těĹkou, byl ve stísněné náladě.
"Nemohu si vzpomenout," Ĺekl, "jak jsem se dostal z postele na pohovku."
"Tam jste vĹbec nebyl, hned jak jsme pĹijeli, tak jsme vás uloĹili na pohovku, dál uĹ to nelo."
"A co jsem vyváděl? Vyváděl jsem vĹbec něco? Nebyl jsem snad opilĹź?"
"Pod obraz," odpověděl vejk, "ouplně, pane feldkurát, pĹilo na vás malinkĹź delirium. Doufám, Ĺe vám pomĹĹe, kdyĹ se pĹevléknete a umyjete:`
"Mně je, jako by mne někdo zmlátil," stěĹoval si polní kurát, "potom mám Ĺízeň. Nepral jsem se vĹera?"
"Nebylo to tak nejhorí, pane feldkurát. ízeň je následkem vĹerejí Ĺízně. Z toho se Ĺlověk nedostane tak brzy. Znal jsem jednoho truhláĹe, ten se ponejprv opil na Silvestra roku 1910 a prvního ledna ráno měl takovou Ĺízeň a bylo mu tak patné, Ĺe si koupil herynka a pil znovu, a to tak dělá denně uĹ po Ĺtyry roky a nikdo mu nepomĹĹe, poněvadĹ si vĹdycky v sobotu koupí herynky na celej tejden. Je to takovej kolotoĹ, jako Ĺíkal jeden starej ikovatel u 91. pluku."
Polní kurát byl stiĹen dokonalou koĹkou a naprostou depresí. V tom okamĹiku, kdo by ho slyel, musil by bĹźt pĹesvědĹen, Ĺe chodí na pĹednáky dr. Alexandra Batěka "Vypovězme válku na Ĺivot a na smrt démonu alkoholu, jenĹ nám vraĹdí muĹe nejlepí" a Ĺe Ĺte jeho "Sto jisker etickĹźch".
Trochu, pravda, to pozměnil. "Kdyby," Ĺekl, "Ĺlověk pil nějaké ulechtilé nápoje, jako arak, maraino, koňak, ale to jsem vĹera pil boroviĹku. Divím se, Ĺe ji mohu tak chlastat. Chu to má odpornou. Kdyby to byla aspoň griotka. Lidé si vymyslí rĹzné svinstvo a pijí ho jako vodu. Taková boroviĹka není ani chutná, nemá ani barvu, pálí v krku. A kdyby byla alespoň pravá, destilát z jalovce, jakou jsem jednou pil na Moravě. Ale tahle boroviĹka byla z nějakého dĹevěného líhu a olejĹ. Podívejte se, jak krkám. - KoĹalka je jed," rozhodl se, "musí bĹźt pĹvodní originál, pravá, a nikoliv vyráběná ve fabrice na studené cestě od Ĺidu. To je jako s rumem. DobrĹź rum je vzácností. - Kdyby zde byla pravá oĹechovka," povzdechl, "ta by mně spravila Ĺaludek. Taková oĹechovka, jako má pan hejtman nábl v Brusce."
PoĹal se acovat a prohlíĹet tobolku.
"Mám veho vudy estatĹicet krejcarĹ. CoĹ abych prodal pohovku," uvaĹoval, "co myslíte? Koupí někdo pohovku? Domácímu Ĺeknu, Ĺe jsem ji pĹjĹil nebo Ĺe nám ji někdo ukradl. Ne, pohovku si nechám. Polu vás k panu hejtmanovi náblovi, aby mi pĹjĹil sto korun. Vyhrál pĹedevĹírem v kartách. Jestli tam nepochodíte, tak pĹjdete do Vrovic, do kasáren k nadporuĹíkovi Mahlerovi. NezdaĹí-1i se to tam, pĹjdete na HradĹany k hejtmanovi Fierovi. Tomu Ĺeknete, Ĺe musím platit futráĹ pro koně, kterou jsem propil. A jestli ani tam se vám to nepodaĹí, zastavíme klavír, a se děje co děje. Já vám napíi povechné pár Ĺádek. Nedejte se odbĹźt. Řeknete, Ĺe potĹebuji, Ĺe jsem Ĺplně bez peněz. Vymyslete si, co chcete, ale nevracejte se s holĹźma rukama, nebo vás polu na frontu. Zeptejte se u hejtmana nábla, kde kupuje tu oĹechovku, a kupte dvě láhve."
vejk vyplnil skvěle svou Ĺlohu. Jeho prostosrdeĹnost a poctivá tváĹ zjednala mu plné dĹvěry, Ĺe co mluví, je pravdou.
vejk uznal za vhodné i pĹed hejtmanem náblem, hejtmanem Fierem i nadporuĹíkem Mahlerem mluvit ne o tom, Ĺe polní kurát musí platit futráĹ pro koně, ale podepĹít jeho prosbu prohláením, Ĺe polní kurát musí platit alimenty. Dostal vude peníze.
KdyĹ ukazoval tĹi sta korun, vrátiv se Ĺestně z vĹźpravy, byl polní kurát, kterĹź se zatím umyl a pĹevlékl, velmi pĹekvapen.
"Já to vzal najednou," Ĺekl vejk, "abychom se nemuseli zejtra nebo pozejtĹí starat znova o peníze. lo to dost hladce, ale pĹed hejtmanem náblem jsem musel kleknout na kolena. Je to nějaká potvora. Ale kdyĹ jsem mu Ĺek, Ĺe máme platit alimenty..."
"Alimenty?" zděeně opakoval polní kurát.
"No, alimenty, pane feldkurát, odbytné holkám. Vy jste Ĺíkal, abych si něco vymyslil, a já nemoh na nic jiného pĹijít. U nás jeden vec platil najednou pěti holkám alimenty a byl z toho celej zoufale] a taky si na to vypĹjĹoval a kaĹdej mu rád věĹil, Ĺe je v hroznĹźm postavení. Ptali se mé, co je to za holku, a já jsem Ĺek, Ĺe je moc hezká, Ĺe jí není jetě patnáct let. Tak chtěli její adresu."
"To jste to pěkné proved, vejku," povzdechl polní kurát a poĹal chodit po pokoji.
"To zas je pěkná ostuda," Ĺíkal, chytaje se za hlavu, "mě bolí tolik hlava."
"Já jim dal adresu na jednu starou hluchou paní u nás v ulici," vysvětloval vejk. "Já to chtěl dĹkladné provést, poněvadĹ rozkaz je rozkaz, Nedal jsem se odbĹźt - a něco jsem si musel vymyslit. Potom Ĺekají v pĹedsíni na ten klavír. Já je pĹived, aby nám ho odvezli do zastavárny, pane feldkurát. To nebude patnĹź, kdyĹ ten klavír bude pryĹ. Bude zde víc místa a budeme mít víc peněz pohromadě. A máme na nějakĹź den pokoj. A jestli se bude pan domácí ptát, co s tím klavírem chceme dělat, Ĺeknu, Ĺe se v něm pĹetrhaly dráty a Ĺe jsme ho poslali do továrny ku správce. Domovnici uĹ jsem to Ĺekl, aby jí to nebylo nápadné, kdyĹ budou ten klavír vynáet a nakládat. Také uĹ mám kupce na pohovku. Je to mĹj známĹź obchodník se starĹźm nábytkem a pĹijde sem odpĹldne. Dneska se koĹená pohovka dobĹe platí."
"Víc jste nic neproved, vejku?" otázal se polní kurát, drĹe si stále hlavu v dlaních a tváĹe se zoufale.
"PĹines jsem, posluné hlásím, pane feldkurát, místo dvou lahví oĹechovky, jakou kupuje pan hejtman nábl, lahví pět, aby byla u nás nějaká zásoba, abychom měli co pít. Mohou si jit pro ten klavír, a to nám zavĹou zastavárnu?"
Polní kurát máchl beznadějně rukou a za chvíli nakládali jiĹ klavír na vozík.
KdyĹ se vrátil vejk ze zastavárny, nael polního kuráta sedět pĹed otevĹenou láhví oĹechovky a nadávajícího; Ĺe pĹi obědě dostal nepropeĹenĹź Ĺízek.
Polní kurát byl opět v tom. Prohlaoval k vejkovi, Ĺe od zítĹka povede novĹź Ĺivot. Pít alkohol Ĺe je sprostĹź materialismus a Ĺe je tĹeba Ĺít duevním Ĺivotem. Mluvil filosoficky asi pĹl hodiny. KdyĹ otevĹel tĹetí láhev, pĹiel obchodník se starĹźm nábytkem a polní kurát mu prodal za pakatel pohovku a vybídl ho, aby s ním pobesedoval, a byl velice nespokojen, kdyĹ obchodník se omluvil, Ĺe jde kupovat jetě noĹní stolek.
"koda, Ĺe ĹádnĹź nemám," Ĺekl vyĹítavé polní kurát, "Ĺlověk na vechno nepomyslí."
Po odchodu obchodníka se starĹźm nábytkem polní kurát dal se do pĹátelské zábavy se vejkem, s kterĹźm vypil dalí láhev. Část jeho rozhovoru byla vyplněna osobním poměrem polního kuráta k Ĺenám a ke kartám.
Seděli dlouho. I veĹer zastihl vejka a polního kuráta v pĹátelské rozmluvě.
V noci se vak poměr změnil. Polní kurát vrátil se do vĹerejího stavu, popletl si vejka s někĹźm jinĹźm a Ĺíkal mu: "Nikoliv, neodcházejte, pamatujete se na toho zrzavého kadeta od trénu?"
Tato idyla trvala aĹ do té doby, kdy vejk Ĺekl polnímu kurátovi: "UĹ toho mám dost, teď poleze do postele a bude chrnět, rozumí!"
"Lezu, miláĹku, lezu - jakpak bych nelez," breptal polní kurát, "pamatuje se, Ĺe jsme spolu chodili do kvinty a Ĺe jsem ti dělal Ĺlohy z ĹeĹtiny? Vy máte vilu na Zbraslavi. A mĹĹete jezdit parníkem po Vltavě. Víte, co je to Vltava?"
vejk ho pĹinutil, aby si zul boty a vysvlékl se. Polní kurát uposlechl s protestem k neznámĹźm osobám.
"Vidíte, pánové," mluvil ke skĹíni a ku fíkusu, "jak se mnou nakládají moji pĹíbuzní. - Neznám svĹźch pĹíbuznĹźch," rozhodl se náhle, ukládaje se do postele. "Kdyby se nebe i země spikly proti mně, neznám jich..."
A pokojem ozvalo se chrápání polního kuráta.
4
V tyto dny spadá téĹ návtěva vejkova v bytě u jeho staré posluhovaĹky paní Müllerové. V bytě nael vejk sestĹenici paní Müllerové, která mu s pláĹem sdělila, Ĺe paní Miilierová byla zatĹena tşŠveĹer, kdyĹ odváĹela vejka na vojnu. Starou paní soudili vojenskĹźmi soudy a odvezli, poněvadĹ jí nic nemohli dokázat, do koncentraĹního tábora do Steinhofu. PĹiel jiĹ od ní lístek.
vejk vzal tu domácí relikvii a Ĺetl: Milá Aninko! Máme se zde velice dobĹe, vichni jsme zdrávi. Sousedka vedle
na posteli má skvrnitĹź a také jsou zde Ĺerné . Jinak je ve
v poĹádku. Jídla máme dost a sbíráme bramborové na polívku.
Slyela jsem, Ĺe je pan vejk uĹ , tak nějak vypátrej, kde leĹí,
abychom po válce mohli mu dát ten hrob obloĹit. Zapomněla jsem ti Ĺíct,
Ĺe na pĹdě v pravém rohu je v bedniĹce jeden malej pejsek ratlíĹek,
těňátko. Ale to uĹ je kolik neděl, co nedostal nic Ĺrát od tĹź doby, kdy si
pro mne pĹili pro . Tak myslím, Ĺe je uĹ pozdě, a Ĺe uĹ je ten
pejsek taky na pravdě .
A pĹes celĹź lístek rĹĹové razítko: Zensuriert. K. k. Konzentrationslager Steinhof.
"A doopravdy byl uĹ ten pejsek mrtvej," zavzlykala sestĹenice paní Müllerové, "a také ani byste svĹj byt nepoznal. Mám tam vadleny na bytě. A oni si z toho udělaly dámskej salĂłnek. Vude jsou mĂłdy po stěnách a kytiĹky ve voknech."
SestĹenice paní Müllerové nebyla k upokojení. Za stálého vzlykání a naĹíkání projevila nakonec obavu, Ĺe vejk utekl z vojny a chce jetě i ji zkazit a pĹivést do netěstí. Nakonec s ním mluvila jako se zvrhlĹźm dobrodruhem.
"To je náramně Ĺertovné," Ĺekl vejk, "to se mně bájeĹně líbí. Tak aby věděli, paní KejĹová, mají ouplnou pravdu, Ĺe jsem se dostal ven. Ale to jsem musel zabít patnáct vachmistrĹ a feldvéblĹ. Ale neĹíkají to nikomu..."
A vejk odeel ze svého domova, kterĹź ho nepĹijal, prohlásiv:
"Paní KejĹová, v prádelně mám nějaké límeĹky a náprsenky, tak mně to vyzdvihnou, abych aĹ se vrátím z vojny, měl se do Ĺeho v tom civilu voblíknout. Taky dají pozor, aby se mně nedali v almaĹe do atĹ moli. A ty sleĹinky, co spějí v mĹź posteli, Ĺe dám pozdravovat."
Pak se el vejk podívat ke Kalichu. KdyĹ ho paní Palivcová uviděla, prohlásila, Ĺe mu nenaleje, Ĺe asi utekl.
"MĹj muĹ," poĹala rozmazávat starou historii, "byl takovej vopatrnej, a je tam, sedí chudák zavĹenej pro nic a za nic. A takovĹźhle lidi chodějí světem, uteĹou z vojny. UĹ vás tady zas minule] tejden hledali. - My jsme vopatrnějí neĹ vy," konĹila svou rozmluvu, "a jsme v netěstí. KaĹdej nemá to těstí jako vy."
PĹi té rozmluvě byl jeden starí pán, zámeĹník ze Smíchova, kterĹź el k vejkovi a Ĺekl k němu: "Prosím vás, pane, poĹkejte na mne venku, já s vámi musím mluvit."
Na ulici se domluvil se vejkem, kterého téĹ povaĹoval dle odporuĹení hostinské Palivcové za dezentéra. Sdělil mu, Ĺe má syna, kterĹź také utekl z vojny a je u babiĹky v Jasenné u Josefova.
Nedbaje toho, Ĺe vejk ho ubezpeĹoval, Ĺe není dezentérem, vtiskl mu do ruky desítku.
"To je první pomoc," Ĺekl, tahaje ho s sebou do vinárny na rohu, "já vám rozumím, mne se nemusíte bát."
vejk vrátil se pozdě v noci domĹ k polnímu kurátovi, kterĹź jetě nebyl doma.
PĹiel aĹ k ránu, probudil vejka a Ĺekl: "Zítra pojedeme slouĹit polní mi. VaĹte Ĺernou kávu s rumem. Anebo jetě lepí, vaĹte grog."
#3 Je to prostĹedek dosti osvědĹenĹź dostat se do nemocnice. Ale zápach petroleje, kterĹź zĹstane i v otoku, prozrazuje. Benzín je lepí, poněvadĹ dĹíve vyprchá. Později si vstĹikovali éter s benzínem a jetě později doli k jinému zdokonalení.
*11. kapitola
vejk jede s polním kurátem slouĹit polní mi
1
PĹípravy k usmrcování lidí děly se vĹdy jménem boĹím Ĺi vĹbec nějaké domnělé vyí bytosti, kterou si lidstvo vymyslilo a stvoĹilo ve své obrazotvornosti.
NeĹli podĹízli staĹí FéniĹané krk nějakému zajatci, slouĹili stejně slavné bohosluĹby jako o několik tisíc let později nové generace, neĹ táhly na vojnu a hubily své nepĹátele ohněm i meĹem.
LidoĹrouti ostrovu GuinejskĹźch i Polynésie, neĹ seĹerou slavnostně své zajatce Ĺi lidi nepotĹebné, jako misionáĹe, cestovatele a jednatele rĹznĹźch obchodních firem Ĺi prosté zvědavce, obětují pĹedtím svĹźm bohĹm, vykonávajíce nejrozmanitějí náboĹenské vĹźkony. PoněvadĹ k nim nepronikla jetě kultura ornátĹ, ozdobují své hyĹdě věnci z pestrého péĹí lesního ptactva.
NeĹ svatá inkvizice upálila své oběti, slouĹila pĹitom nejslavnějí bohosluĹby, velkou mi svatou se zpěvy.
PĹi popravách provinilcĹ ĹĹinkují vĹdy kněĹí, obtěĹujíce svou pĹítomností delikventa.
V Prusku vodil pastor uboĹáka pod sekyru, v Rakousku katolickĹź kněz k ibenici, ve Francii pod gilotinu, v Americe kněz na elektrickou stolici, ve panělsku na Ĺidli, kde byl dĹmyslnĹźm pĹístrojem ukrcen, a v Rusku bradatĹź pop revolucionáĹe a tak dále.
Vude pĹitom manipulovali s UkĹiĹovanĹźm, jako by chtěli Ĺíci: Tobě jenom useknou hlavu, oběsí tě, ukrtí, pustí do tebe patnáct tisíc volt, ale co tenhle musel zkusit.
Veliká jatka světové války neobela se bez poĹehnání kněĹského. Polní kuráti vech armád modlili se a slouĹili polní me za vítězství té strany, Ĺí chleba jedli.
PĹi popravách vzbouĹenĹźch vojákĹ objevil se kněz. PĹi popravách ĹeskĹźch legionáĹĹ bylo vidět kněze.
Nic se nezměnilo od té doby, kdy loupeĹník Vojtěch, kterému pĹezděli "svatĹź", ĹĹinkoval s meĹem v jedné a kĹíĹem v druhé ruce pĹi vraĹdění a vyhubení PobaltickĹźch SlovanĹ.
Lidi li v celé Evropě na jatka jako dobytek, kam je vedli vedle ĹezníkĹ císaĹĹ, králĹ a jinĹźch potentátĹ a vojevĹdcĹ kněĹí vech vyznání, Ĺehnajíce jim a dávajíce jim faleně pĹísahat, Ĺe na zemi, ve vzduchu, na moĹi a tak dále...
Dvakrát se slouĹily polní me. KdyĹ Ĺást odjíĹděla na pozici do fronty, a potom pĹed frontou, pĹed krvavĹźmi ĹeĹemi, ubíjením. Pamatuji se, Ĺe nám jednou pĹi takové polní mi nepĹátelskĹź aeroplán pustil bombu právě do polního oltáĹe a z polního kuráta nezbylo nic neĹ nějaké krvavé hadry.
Potom o něm psali jako o muĹedníkovi, zatímco nae aeroplány pĹipravovaly podobnou slávu polním karátĹm na druhé straně.
Měli jsme z toho nehoráznou vandu a na provizorním kĹíĹi, kde pochovali zbytky po polním kurátovi, objevil se pĹes noc tento hĹbitovní nápis:
Co stihnout mĹĹe nás, to stihlo také tebe.
Tys nebe sliboval nám, brachu, jistě.
Pak na tebe to spadlo pĹi mi svaté z nebe.
Flek po tobě jen zĹstal na tom místě.
2
vejk uvaĹil slavnĹź grog, pĹedstihující grogy starĹźch námoĹníkĹ. TakovĹź grog mohli by pít piráti osmnáctého století a byli by spokojeni.
Polní karát Otto Katz byl naden. "Kde jste se nauĹil vaĹit takovou dobrou věc?" otázal se.
"KdyĹ jsem pĹed léty vandroval," odpověděl vejk, "v Brémách od jednoho zpustlĹźho námoĹníka, kterĹź Ĺíkal, Ĺe grog musí bĹźt tak silnĹź, aby kdyĹ někdo spadne do moĹe, pĹeplaval celĹź kanál La Manche. Po slabĹźm grogu se utopí jako těně."
"Po takovém grogu, vejku, bude se nám dobĹe slouĹit polní me," uvaĹoval polní karát, "myslím, abych pĹedtím pronesl několik slov na rozlouĹenou. Polní me, to není taková legrace jako slouĹit mi na garnizĂłně nebo mít kázání k těm lumpĹm. V tomhle pĹípadě musí mít Ĺlověk opravdově vech pět pohromadě. Polní oltáĹ máme. Je skládací, kapesní vydání. - JeĹímarjá, vejku," chytil se za hlavu, "my jsme ale volové. Víte, kam jsem schoval ten skládací polní oltáĹ? Do pohovky, kterou jsme prodali."
"JĂł, to je netěstí, pane feldkurát," Ĺekl vejk, "já ho sice znám, toho obchodníka se starĹźm nábytkem, ale pĹedevĹírem potkal jsem jeho paní. On sedí kvĹli nějaké ukradené almaĹe a nae pohovka je u jednoho uĹitele ve Vrovicích. To bude malér s tím polním oltáĹem. Nejlepí bude, kdyĹ vypijeme grog a pĹjdeme jej shánět, poněvadĹ myslím, Ĺe bez polního oltáĹe se nedá me slouĹit "
"Schází nám opravdu jen ten polní oltáĹ," Ĺekl těĹkomyslně polní kurát, "takhle uĹ je na cviĹiti vechno pĹipraveno. TesaĹi uĹ tam udělali pĂłdium. Monstranci nám pĹjĹí z BĹevnova. Kalich mám mít svĹj, ale kde uĹ je..."
Zamyslil se: "Řekněme si, Ĺe jsem ho ztratil. Tak dostaneme sportovní pohár od nadporuĹíka Witingra od 75. pluku. On kdysi pĹed lety běhal o závod a vyhrál jej za Sport-Favorit. Byl to dobrĹź běĹec. Dělal 40 kilometrĹ Vídeň-Mödling za i hodinu 48 minut, jak se nám vĹdycky chlubí. Mám to s ním vĹera jiĹ vyjednáno. Jsem hovado, Ĺe vechno odkládám na poslední chvíli. ProĹ jsem se, trouba, nepodíval do té pohovky."
Pod vlivem grogu zhotoveného podle receptu zpustlého námoĹníka poĹal si pustě nadávat a projadĹoval v nejrozmanitějích sentencích, kam vlastně patĹí.
"Tak abychom uĹ li hledat ten polní oltáĹ," vybízel vejk, "je uĹ ráno."
"Jetě si musím vzít uniformu a vypít jetě jeden grog."
KoneĹně vyli. Po cestě k Ĺeně obchodníka se starĹźm nábytkem polní kurát vyprávěl vejkovi, Ĺe vĹera vyhrál mnoho peněz v boĹím poĹehnání, a kdyĹ to dobĹe dopadne, Ĺe vyptati klavír ze zastavárny.
Bylo to něco podobného, jako kdyĹ pohani slibují nějakou obě.
Od rozespalé Ĺeny obchodníka se starĹźm nábytkem dověděli se adresu uĹitele ve Vrovicích, nového majitele pohovky. Polní kurát projevil neobyĹejnou tědrost. típl ji do tváĹe a zalechtal pod bradou.
li do Vrovic pěky, kdyĹ polní kurát prohlásil, Ĺe se musí projít na Ĺerstvém vzduchu, aby dostal jiné mylenky.
Ve Vrovicích v bytě pana uĹitele, starého náboĹného pána, Ĺekalo je nemilé pĹekvapení. Naleznuv polní oltáĹ v pohovce, starĹź pán domníval se, Ĺe je to nějaké Ĺízení boĹí, a daroval jej místnímu vrovickému kostelu do sakristie, vyhradiv si na druhé straně skládacího oltáĹe nápis: "Darováno ku cti a chvále boĹí p. KolaĹíkem, uĹitelem v. v. Léta Páně 1914." ZastiĹen jsa ve spodním prádle, jevil velké rozpaky.
Z rozmluvy s ním bylo patrno, Ĺe nálezu pĹikládal vĹźznam zázraku a pokynu boĹího. e kdyĹ koupil tu pohovku, Ĺe mu jakĹźsi vnitĹní hlas pravil: "Podívej se, co je v pohovce, v upleti." Viděl prĹź také ve snu nějakého anděla, kterĹź mu pĹímo velel: "OtevĹi uple od pohovky." Uposlechl.
A kdyĹ tam viděl miniaturní skládací tĹídílnĹź oltáĹ s vĹźklenkem pro tabernákulum, Ĺe klekl pĹed pohovkou a dlouho se vroucně modlil a chválil boha a Ĺe to povaĹoval za pokyn z nebe, ozdobit tím kostel ve Vrovicích.
"To nás nebaví," Ĺekl polní kurát, "takovou věc, která vám nepatĹila, měl jste odevzdat na policii, a ne do nějaké zatracené sakristie."
"KvĹli tomu zázraku," dodal vejk, "mĹĹou mít jetě vopletání. Voni koupili pohovku, a ne Ĺádnej voltáĹ, kterej patĹí vojenskému eráru. Takovej pokyn boĹí jich mĹĹe stát draho. Voni neměli dát nic na anděly. Jeden Ĺlověk ve ZhoĹi taky vyoral nějakej kalich na poli, kterej pocházel ze svatokrádeĹe a byl tam schovanej na lepí doby, aĹ se na to zapomene, a povaĹoval to taky za pokyn boĹí a el, místo aby jej rozmelcoval, k panu faráĹi s tím kalichem, Ĺe prĹź ho chce darovat kostelu. A pan faráĹ myslel, Ĺe se v něm hnuly vĹźĹitky svědomí, poslal pro starostu, starosta pro Ĺetníky a on byl odsouzen nevinně pro svatokrádeĹ, poněvadĹ Ĺvanil poĹád něco o zázraku. Von se chtěl zachránit a taky vypravoval o nějakém andělu a zaplet do toho i Panenku Marii a dostal deset let. Nejlepí udělají, kdyĹ pĹjdou s námi ke zdejímu faráĹi, aby nám vrátil erární majetek. Polní voltáĹ není Ĺádná koĹka nebo fusekle, kterou mohou darovat, komu chtějí."
StarĹź pán se tĹásl po celém těle a oblékaje se drkotal zuby: "Já jsem opravdu nic zlého nebo patného v Ĺmyslu neměl a nechoval. Domníval jsem se, Ĺe mohu takovĹźm boĹím Ĺízením poslouĹiti k ozdobení naeho chudého chrámu Páně ve Vrovicích."
"Na Ĺtraty vojenského eráru, to se rozumí," Ĺekl tvrdě a drsné vejk, "zapla pánbĹh za takovĹź boĹí Ĺízení. Nějakej Pivoňka z ChotěboĹe povaĹoval jednou také za boĹí Ĺízení, kdyĹ se mu do rukou pĹipletla ohlávka s cizí krávou."
UbohĹź starĹź pán byl z těchto ĹeĹí Ĺplné popleten a pĹestal se vĹbec hájit, staraje se co nejrychleji se obléknout a vyĹídit celou záleĹitost.
VrovickĹź faráĹ jetě spal, a jsa probuzen hlukem, poĹal láteĹit, poněvadĹ v rozespalosti myslel, Ĺe má jít někoho zaopatĹovat.
"Taky mají dát pokoj s tím posledním pomazáním," bruĹel, oblékaje se neochotné, "vzpomenou si lidi umírat, kdyĹ je Ĺlověk v nejlepím spánku. i 63 A aby se potom s nima handrkoval o peníze."
V pĹedsíni se tedy setkali. On, zástupce pánaboha mezi vrovickĹźmi civilisty katolíky, a druhĹź, zástupce boĹí na zemi pĹi vojenském eráru.
Celkem vak to byl spor mezi civilistou a vojákem.
Jestli faráĹ tvrdil, Ĺe polní oltáĹ nepatĹí do pohovky, polní kurát se zmiňoval o tom, Ĺe tím méně podle toho patĹí z pohovky do sakristie kostela, kam chodí samí civilisté.
vejk Ĺinil pĹitom rĹzné poznámky, Ĺe je lehko obohacovat chudĹź kostel na ĹĹet vojenského eráru. "ChudĹź" Ĺekl v uvozovkách.
Nakonec li do sakristie kostela a faráĹ vydal polní oltáĹ pod touto zápiskou:
PĹijal jsem polní oltáĹ, kterĹź se náhodou
dostal do chrámu ve Vrovicích.
Polní kurát Otto Katz
SlavnĹź polní oltáĹ byl od jedné Ĺidovské firmy, Moritz Mahler ve Vídni, která vyráběla vemoĹné mení potĹeby a pĹedměty náboĹenské, jako rĹĹence a obrázky svatĹźch.
OltáĹ skládal se ze tĹí dílĹ, opatĹenĹźch hodné falenĹźm pozlátkem, jako celá sláva církve svaté.
Nebylo také moĹno zjistit bez fantazie, co vlastně pĹedstavují obrazy namalované na těch tĹech dílech. Jisto je, Ĺe to byl oltáĹ, kterého by mohli stejně pouĹívat nějací pohani na Zambezi Ĺi amání BurjatĹ i MongolĹ.
OpatĹen ĹvavĹźmi barvami, vypadal zdáli jako barevné tabule urĹené pro zkoumání daltonistĹ na Ĺelezné dráze.
Vynikala jen jediná figura. NějakĹź nahĹź Ĺlověk se svatozáĹí a nazelenalĹźm tělem jako biskup husy, která uĹ zapáchá a je v rozkladu.
Tomu svatému nikdo nic nedělal. Naopak, měl po obou stranách dva kĹídlaté tvory, kteĹí měli znázorňovat anděly. Ale divák měl dojem, Ĺe ten svatĹź nahĹź muĹ Ĺve hrĹzou nad tou spoleĹností, která ho obklopuje. Andělé vypadali totiĹ jako pohádkové pĹíery, něco mezi okĹídlenou divokou koĹkou a apokalyptickou pĹíerou.
Protějkem k němu byl obrázek, kterĹź měl znázorňovat trojici boĹí. Na holubici celkem vzato nemohl malíĹ niĹeho zkazit. Namaloval nějakého ptáka, kterĹź mohl bĹźt stejně holubicí jako slepicí bílĹźch wyandotek.
Zato vak bĹh otec vypadal jako loupeĹník Divokého západu, kterého pĹedstavuje obecenstvu film nějakého napínavého krváku.
Syn boĹí byl naproti tomu veselĹź mladĹź muĹ, s pěknĹźm bĹíkem, zahalenĹźm něĹím, co vypadalo jako plavky. Celkem dělal dojem sportsmana. KĹíĹ, kterĹź měl v ruce, drĹel s takovou elegancí, jako kdyby to byla tenisová raketa.
Zdálky vak to vechno splĹźvalo a Ĺinilo dojem, Ĺe vlak vjíĹdí do nádraĹí.
TĹetí obrázek nebylo vĹbec moĹno ocenit, co pĹedstavuje. Vojáci se vidy hádali a lutili ten rébus. Někdo myslel dokonce, Ĺe je to krajinka z Posázaví.
Byl vak pod tím nápisy Heilige Maria, Mutter Gottes, erbarme unser.
Polní oltáĹ naloĹil vejk astně do droĹky, sám si sedl k droĹkáĹi na kozlík, polní karát dal si v droĹce pohodlně nohy na trojici boĹí.
vejk se bavil s droĹkáĹem o vojně.
DroĹkáĹ byl rebelant. Dělal rĹzné poznámky o vítězství rakouskĹźch zbraní, jako: "Ti vám to v Srbsku nahnuli" apod. KdyĹ pĹejíĹděli potravní Ĺáru, ptal se zĹízenec, co vezou.
vejk odpověděl:
"Trojici boĹí a Panenku Marii s feldkurátem." Na cviĹiti zatím netrpělivě Ĺekaly pochodové setniny. A Ĺekaly dlouho. Nebol jetě jeli pro sportovní kalich k nadporuĹíkovi Witingrovi a potom pro monstranci, ciborium a jiné pĹíslunosti ke mi do bĹevnovského klátera, vĹetně i láhve meního vína. Z toho je vidět, Ĺe není jen tak jednoduché slouĹit polní mi.
"My to flákáme velijak," Ĺekl vejk k droĹkáĹi. A měl pravdu. KdyĹ totiĹ pĹijeli jiĹ na cviĹitě a byli u pĂłdia s dĹevěnĹźm paĹením a stolem, na kterĹź měl bĹźt postaven polní oltáĹ, ukázalo se, Ĺe polní kurát zapomněl na ministranta.
Ministrovával mu vĹdy jeden pěák od pluku, kterĹź se vak dal pĹeloĹit raději k telefonu a odjel na frontu.
"To nevadí, pane feldkurát," Ĺekl vejk, "já to taky mohu zastat "
"A umíte ministrovat?"
"Nikdy jsem to nedělal," odpověděl vejk, "ale zkusit se mĹĹe vechno. Dneska je vojna, a ve válce dělají lidi věci, vo kterĹźch se jim dĹív ani nezdálo. To nějakĹź hloupĹź ,et cum spiritu tuo` na to vae ,dominus vobiscum` taky svedu dohromady. A potom myslím, Ĺe to není nic těĹkĹźho, chodit kolem vás jako koĹka kolem horkĹź kae. A mejt vám ruce a nalejvat z konviĹek víno."
"DobĹe," Ĺekl polní kurát, "ale vodu mně nelejte. Raději si hned do té druhé konviĹky nalejte také víno. Ostatně já vám vĹdycky Ĺeknu, jestli máte jít napravo nebo nalevo. Jestli potichounku zapísknu jednou, to znamená napravo, dvakrát nalevo. S mení knihou se nemusíte také mnoho tahat. Ostatně je to legrace. Nemáte trému?"
"Já se niĹeho nebojím, pane feldkurát, ani ministrování."
Polní kurát měl pravdu, kdyĹ se vyjádĹil: Ostatně je to legrace.
lo vechno náramné hladce.
ŘeĹ polního kuráta byla velice struĹnou.
"Vojáci! Seli jsme se zde, abychom pĹed odjezdem na bojitě obrátili své srdce k bohu, aby nám dal vítězství a zachoval nás ve zdraví. Nebudu vás dlouho zdrĹovat a pĹeji vám vechno nejlepí."
"Ruht," zvolal starĹź plukovník na levém kĹídle.
Polní mi se Ĺíká proto polní, Ĺe podléhá témĹe zákonĹm jako vojenská taktika v poli. PĹi dlouhĹźch manévrech vojsk za tĹicítileté války bĹźvaly polní me také neobyĹejné dlouhé.
PĹi moderní taktice, kdy pohyby vojsk jsou rychlé a bystré, polní me musí bĹźt také rychlou a bystrou. Tahle trvala právě deset minut a ti, kteĹí byli blíĹ, neobyĹejné se divili, proĹ mezi mí polní kurát si pohvizduje.
vejk bystĹe ovládal signály. Chodil na pravou stranu oltáĹe, opět byl na levé, a nic jiného neĹíkal neĹ "et cum spiritu tuo".
Vypadalo to jako indiánskĹź tanec kolem obětního kamene, ale dělalo to dobrĹź dojem, zaplaujíc nudu zapráeného, smutného cviĹitě s alejí stromĹ vestkovĹźch vzadu a latrínami, jejichĹ vĹně zastupovala mystickou vĹni kadidla gotickĹźch chrámĹ.
Vichni se náramné bavili. DĹstojníci kolem plukovníka vypravovali si anekdoty a tak to lo v Ĺplném poĹádku. Tu a tam bylo slyet mezi muĹstvem: "Dej mi tuka."
A jako obětní dĹźm vycházely od rot k nebi modré obláĹky tabákového dĹźmu. KouĹily vechny arĹe, kdyĹ viděly, Ĺe si i pan plukovník zapálil.
KoneĹně se ozvalo "Zum Gebet", zavíĹilo to prachem a edivĹź Ĺtverec uniforem sklonil svá kolena pĹed sportovním kalichem nadporuĹíka Witingra, kterĹź on vyhrál za Sport-Favorit v běhu Vídeň-Mödling.
Kalich byl plnĹź a veobecnĹź Ĺsudek, kterĹź provázel manipulaci polního kuráta, bylo to, co la Ĺadami: "Ten to vyĹunk."
VĹźkon ten byl opakován dvakrát. Pak jetě jednou "K modlitbě", nato kapela dala k lepímu "Zachovej nám, Hospodine", seĹazení a odchod.
"Seberte ty monatky," Ĺekl polní kurát vejkovi, ukazuje na polní oltáĹ, "a to mĹĹem zase rozvézt, kam to patĹí!"
Jeli tedy se svĹźm droĹkáĹem, vrátili vechno poctivě, aĹ na tu láhev meního vína.
A kdyĹ byli doma, poukázave neastného droĹkáĹe na velitelství, pokud se tĹźká náhrady za ty dlouhé jízdy, Ĺekl vejk k polnímu kurátovi: "Posluné hlásím, pane feldkurát, musí bejt ministrant toho samĹźho vyznání jako ten, kterĹźmu pĹisluhuje?"
"Zajisté," odpověděl polní kurát, "jinak by me nebyla platnou."
"Pak se stal, pane feldkurát, vetkej omyl," ozval se vejk, "já jsem bez vyznání. Já uĹ mám takovou smĹlu."
Polní kurát podíval se na vejka, chvíli mlĹel, pak mu poklepal na rameno a Ĺekl: "MĹĹete vypít to mení víno, co zbylo v láhvi, a myslete si, Ĺe jste vstoupil opět do církve."
*12. kapitola
NáboĹenská debata
Stávalo se, Ĺe vejk po celé dny neviděl pěstitele vojenskĹźch duí. Polní kurát rozděloval své povinnosti s hĹźĹením a pĹicházíval velice zĹídka domĹ, umazanĹź, nemytĹź, jako kocour, kdyĹ se mrňouká a dělá své vĹźlety po stĹechách.
PĹi návratu, mohl-li se vyjadĹovat, hovoĹíval jetě se vejkem, neĹ usnul, o vzneenĹźch cílech, o zápale, o radosti z mylení.
Někdy také se pokouel mluvit ve verích, citovat Heine.
vejk slouĹil s polním kurátem jetě jednu polní mi u zákopníkĹ, kam byl omylem pozván jetě jeden polní kurát, bĹźvalĹź katecheta, neobyĹejně náboĹnĹź Ĺlověk, dívající se na svého kolegu velice udiveně, kdyĹ ten mu nabízel ze vejkovy polní láhve, kterou ten vĹdy nosil na takové náboĹenské Ĺkony s sebou, douek koňaku.
"Je to dobrá známka," Ĺekl polní kurát Otto Katz, "napijte se a jděte domĹ. Já uĹ to sám vyĹídím, poněvadĹ potĹebuji bĹźt pod irĹźm nebem, mě dnes nějak bolí hlava."
NáboĹnĹź polní kurát odeel, vrtě hlavou, a Katz zhostil se, jako vĹdy, velmi skvěle své Ĺlohy.
V krev Páně se tenkrát proměňoval vinnĹź stĹik a kázání bylo delí, pĹiĹemĹ kaĹdé tĹetí slovo bylo a tak dále a zajisté.
"Vy dnes, vojáci, budete odjíĹdět na frontu a tak dále. Vy obracejte se nyní k bohu a tak dále, zajisté. Nevíte, co se s vámi stane, a tak dále a zajisté."
A dál hĹmělo od oltáĹe a tak dále a zajisté, stĹídajíc se s bohem a vemi svatĹźmi.
V zápalu a v ĹeĹnickém rozmachu vydával polní kurát i prince EvĹena Savojského za světce, kterĹź je bude chránit, aĹ budou dělat mosty pĹes Ĺeky.
Nicméně skonĹila polní me beze veho pohorení, pĹíjemně a zábavně. Zákopníci se bavili velice dobĹe.
Na zpáteĹní cestě nechtěli je pustit se skládacím polním oltáĹem do elektriky.
"e tě pratím tím svatĹźm pĹes hlavu," poznamenal vejk k prĹvodĹímu.
KdyĹ se koneĹně dostali domĹ, zjistili, Ĺe ztratili někde po cestě tabernákulum.
"To nevadí," Ĺekl vejk, "první kĹesani slouĹili mi svatou i bez tabernákula. Kdybychom to někde voznámili, tak by chtěl ten poctívej nálezce na nás vodměnu. Kdyby to byly peníze, tak by se snad nenael Ĺádnej poctívej nálezce, aĹkoliv jsou jetě takoví lidi. U nás v Budějovicích u regimentu byl jeden voják, takovĹź dobrĹź hovado, ten nael jednou est set korun na ulici a odevzdal je na policii a v novinách se o něm psalo jako poctivĹźm nálezci a měl z toho vostudu. ádnej s ním nechtěl mluvit, kaĹdej mu Ĺíkal: ,Ty jeden pitomĹe, co jsi to vyved za hloupost. VĹdy té to musí do smrti mrzet, jestli má jetě trochu cti v těle.` Měl holku, a ta s ním pĹestala mluvit. KdyĹ pĹijel domĹ na dovolenou, tak ho o muzice kvĹli tomu kamarádi vyhodili z hospody. PoĹal chĹadnout, brát si to do hlavy a nakonec se dal pĹeject vlakem. Jednou zas u nás v ulici nael jeden krejĹí zlatĹź prsten. Lidi ho varovali, aby ho nevracel na policii, ale on si nedal Ĺíct. PĹijali ho neobyĹejně vlídně, Ĺe prĹź uĹ je tam hláena ztráta zlatého prstenu s briliantem, potom ale se podívají na kámen a Ĺíkají mu: ,ČlověĹe, vĹdy je to sklo, a ne briliant. Kolikpak vám za ten briliant dali? TakovĹź poctivĹź nálezce my známe.` Nakonec se to vysvětlilo, Ĺe jetě jeden Ĺlověk ztratil zlatĹź prsten s falenĹźm briliantem, nějakou rodinnou památku, ale krejĹí seděl pĹece jen tĹi dny, poněvadĹ se z rozĹilení dopustil uráĹky stráĹe. Dostal zákonitou odměnu deset procent, 1 K 20 hal., poněvadĹ ten mejd měl cenu 12 korun, a on tu zákonitou odměnu hodil tomu pánovi do obliĹeje, a ten ho Ĺaloval pra uráĹku na cti a krejĹí dostal jetě deset korun pokuty. Potom vude Ĺíkal, Ĺe kaĹdej poctivej nálezce zaslouĹí pětadvacet, zĹezat ho, aĹ bude modrej, vysekat mu veĹejné, aby si to lidi pamatovali a Ĺídili se podle toho. Myslím, Ĺe nae tabernákulum nám nikdo nepĹinese nazpátek, i kdyĹ je vzadu znaĹka regimentu, poněvadĹ s vojenskĹźma věcma nikdo nechce nic mít. Raději to zahodí někam do vody, aby s tím jetě neměl oplétání. VĹera jsem mluvil v hospodě U zlatého věnce s jedním Ĺlověkem z venkova, je mu uĹ estapadesát let, a ten el se optat na okresní hejtmanství do Nové Paky, proĹ mu rekvizírovali bryĹku. Na zpáteĹní cestě, kdyĹ ho z okresního hejtmanství vyhodili, díval se na trén, kterĹź právě pĹijel a stál na náměstí. NějakĹź mladĹź muĹ poprosil ho, aby mu chvíli poĹkal u koní, Ĺe vezou pro vojsko konzervy, a víckrát uĹ nepĹiel. KdyĹ pak se hnuli, musel s nimi a dostal se aĹ do Uher, kde někde poprosil taky někoho, aby mu poĹkal u vozu, a tím se jedině zachránil, a to by ho táhli do Srbska. PĹijel celĹź vyjevenĹź a víckrát nechce nic mít s vojenskejma věcma."
VeĹer dostali návtěvu náboĹného polního kuráta, kterĹź chtěl také ráno slouĹit polní mi zákopníkĹm. Byl to Ĺlověk fanatik, kterĹź chtěl kaĹdého pĹiblíĹit k bohu. KdyĹ byl katechetou, vyvíjel u dětí náboĹenskĹź cit pohlavky a v rĹznĹźch Ĺasopisech obĹas uveĹejňovány byly noticky o něm: "Katecheta surovec", "Katecheta, kterĹź pohlavkuje". Byl pĹesvědĹen, Ĺe katechismus nejlépe si dítě osvojí pomocí rákoskového systému.
Kulhal trochu na jednu nohu, coĹ bylo dĹsledkem toho, Ĺe ho vyhledal jeden otec Ĺáka, kterému katecheta napohlavkoval, poněvadĹ kolák jevil urĹité pochybnosti o trojici boĹí. Dostal tĹi pohlavky. Jeden za boha otce, druhĹź za boha syna a tĹetí za svatého ducha.
Dnes pĹiel svého kolegu Katze uvésti na pravou cestu a promluvit mu do due, coĹ zaĹal tím, Ĺe poznamenal: "Divím se, Ĺe u vás nevisí krucifix. Kde se modlíte breviáĹ? Ani jeden obrázek svatĹźch nezdobí stěny vaeho pokoje. Co to máte nad postelí?"
Katz se usmál: "To je ,Zuzana v lázni` a ta nahá Ĺenská pod tím je má stará známost. Napravo je japonérie, znázorňující sexuelní akt mezi gejou a starĹźm japonskĹźm samurajem. Pravda, něco velice originelního? BreviáĹ mám v kuchyni. vejku, pĹineste ho sem a otevĹete na tĹetí straně."
vejk odeel a z kuchyně ozvalo se tĹikrát za sebou vytáhnutí zátky z lahví vína.
NáboĹnĹź kurát byl zdrcen, kdyĹ se na stole objevily tĹi láhve.
"Je to mení lehké víno, pane kolego," Ĺekl Katz, "velice dobré jakosti, ryzlink. Chutí podobá se moselskému."
"Nebudu pít," tvrdoíjné ozval se náboĹnĹź kurát, "pĹiel jsem vám promluvit do due."
"To vám vyschne, pane kolego, v krku," Ĺekl Katz, "napijte se a já poslouchám. Jsem Ĺlověk velice snáenlivĹź a mohu slyet i jiné názory."
NáboĹnĹź kurát trochu upil a vytĹetil oĹi.
"Po Ĺertech dobré víno, pane kolego, není-liĹ pravda?"
Fanatik tvrdě Ĺekl: "Pozoruji, Ĺe vy klejete."
"To je zvyk," odpověděl Katz, "někdy se pĹistihnu dokonce, Ĺe se rouhám. Nalejte, vejku, panu kurátovi. Mohu vás ubezpeĹit, Ĺe Ĺíkám také himlhergot, krucifix a sakra. Myslím, ai budete tak dlouho slouĹit na vojně jako já, Ĺe se taky do toho vpravíte. Není to zcela nic těĹkého, obtíĹného a nám duchovním je to velice blízké: nebe, bĹh, kĹíĹ a velebná svátost, nezní to hezky a odborné? Pijte, pane kolego."
BĹźvalĹź katecheta mechanicky se napil. Bylo vidět, Ĺe by chtěl něco Ĺíct, ale nemohl. Sbíral mylenky.
"Pane kolego," pokraĹoval Katz, "hlavu vzhĹru, neseďte tak smutně, jako by vás měli za pět minut pověsit. Slyel jsem o vás, Ĺe jste jednou v pátek omylem snědl v restauraci vepĹovou kotletu, poněvadĹ jste myslel, Ĺe je Ĺtvrtek, a Ĺe jste si na záchodě strkal prst do krku, aby to lo ven, poněvadĹ jste si myslel, Ĺe vás bĹh zahladí. Já se nebojím jíst v pĹstě maso a nebojím se ani pekla. Pardon, napijte se. Tak, uĹ je vám lepí? Či máte pokrokovĹź názor o peklu a jdete s duchem Ĺasu a s reformisty? To jest místo obyĹejnĹźch kotlĹ se sírou pro ubohé hĹíníky papinské hrnce, kotle s velkou atmosférou, hĹíníci se smaĹí na margarínu, roĹně s elektrickĹźm pohonem, po miliĂłny let pĹejíĹdějí pĹes hĹíníky stroje na válcování silnic, skĹípání zubĹ obstarávají dentisti zvlátními pĹístroji, kvílení se zachycuje do gramofonĹ a desky se posílají nahoru do ráje k obveselení spravedlivĹźch. V ráji ĹĹinkují rozpraovaĹe kolínské vody a filharmonie hraje tak dlouho Brahmsa, Ĺe raději dáte pĹednost peklu a oĹistci. Andílkové mají v zadnici vrtuli od aeroplánu, aby se tolik nenadĹeli se svĹźmi kĹídly. Pijte, pane kolego, vejku, nalejte mu koňak, mně se zdá, Ĺe mu není dobĹe."
KdyĹ se náboĹnĹź kurát vzpamatoval, zaeptal: "NáboĹenství je rozumová Ĺvaha. Kdo nevěĹí v existenci svaté trojice..."
"vejku," pĹeruil ho Katz, "nalejte panu feldkurátovi jetě jeden koňak, a se vzpamatuje. Řekněte mu něco, vejku."
"U Vlaimě byl, posluně hlásím, pane feldkurát," Ĺekl vejk, "jeden děkan a ten měl, kdyĹ mu jeho stará hospodyně utekla s klukem i s penězi, posluhovaĹku. A ten děkan na stará kolena dal se do studování svatĹźho Augustina, kterĹźmu Ĺíkají, Ĺe patĹí mezi svaté Otce, a doĹet se tam, Ĺe kdo věĹí v protinoĹce, má bĹźt prokletej. Tak si zavolal svou posluhovaĹku a povídá k ní: ,Poslouchejte, vy jste mně jednou povídala, Ĺe vá syn je strojní zámeĹník a odjel do Austrálie. To by byl mezi protinoĹci, a svatĹź Augustin pĹikazuje, aby kaĹdĹź, kdo věĹí v protinoĹce, byl proklet.` ,Jemnostpane,` povídá na to ta Ĺenská, ,vĹdy mĹj syn mně posílá z Austrálie psaní a peníze.` ,To je mámení ďábelské,` Ĺíká na to pan děkan, ,Ĺádná Austrálie podle svatĹźho Augustina neexistuje, to vás jen ten antichrist svádí: V neděli je veĹejně proklel a kĹiĹel, Ĺe Austrálie neexistuje. Tak ho rovnou z kostela odvezli do blázince. Vono by jich tam patĹilo víc. U urulinek mají v kláteĹe láhviĹku s mlékem Panny Marie, kterĹźm kojila JeĹíka, a v sirotĹinci u Beneova, kdyĹ jim tam pĹivezli lurdskou vodu, dostali po ní sirotkové takovou běhavku, Ĺe to svět neviděl."
NáboĹnému polnímu kurátu udělaly se mĹitky pĹed oĹima a vzpamatoval se novĹźm koňakem, kterĹź mu vstoupil do hlavy.
MĹouraje oĹima, otázal se Katze: "Vy nevěĹíte v neposkvrněné poĹetí Panny Marie, nevěĹíte, Ĺe palec svatého Jana KĹtitele, kterĹź se chrání u piaristĹ, je pravĹź? VěĹíte vĹbec v pánaboha? A kdyĹ nevěĹíte, proĹ jste polním kurátem?"
"Pane kolego," odpověděl Katz, plácaje ho dĹvěrné po zádech, "dokud stát neuzná za dobré, Ĺe vojáci, neĹ jdou mĹít do bitvy, nepotĹebují na to poĹehnání boĹí, je polní kurátství sluné honorovanĹźm zaměstnáním, pĹi kterém se Ĺlověk nepĹedĹe. Pro mne to bylo lepí neĹ běhat po cviĹitích, chodit na manévry... Tenkrát jsem dostával rozkazy od pĹedstavenĹźch, a dnes si dělám, co chci. Zastupuji někoho, kdo neexistuje, a hraju sám Ĺlohu boĹí. Jestli nechci někomu odpustit hĹíchy, tak mu je neodpustím, i kdyby mne prosil na kolenou. Ostatně posledních by se nalo sakramentsky málo."
"Já mám pánaboha rád," ozval se náboĹnĹź polní kurát, zaĹínaje kytat, "moc ho mám rád. Dejte mně trochu vína. - Já si pánaboha váĹím," pokraĹoval potom, "moc si ho váĹím a ctím. Nikoho si tak neváĹím jako jeho."
Uhodil pěstí do stolu, aĹ láhve poskoĹily: "BĹh je vzneená povaha, cosi nadpozemského. Je ĹestnĹź ve svĹźch záleĹitostech, Je to slunnĹź zjev, to mně nikdo nevyvrátí, I svatého Josefa si váĹím, vechněch svatĹźch si váĹím, aĹ na svatého Serapiona. Má takové oklivé jméno."
"Měl by zaĹádat o změnu," poznamenal vejk.
"Svatou Ludmilu mám rád, i svatého Bernardina," pokraĹoval bĹźvalĹź katecheta, "ten zachránil moc poutníkĹ ve Svatém Gotthardě. Má na krku láhev s koňakem a vyhledává zapadlé sněhem."
Zábava dostala jinĹź směr. NáboĹnĹź kurát poĹal mluvit páté pĹes deváté: "Mláďátek si ctím, mají svátek 28. prosince. Herodesa nenávidím. - KdyĹ spí slepice, tak nemĹĹete dostat Ĺerstvá vajíĹka."
Dal se do smíchu a poĹal zpívat "SvatĹź boĹe, svatĹź, silnĹź".
PĹeruil to vak ihned, a obraceje se na Katze, otázal se ostĹe, vstávaje: "Vy nevěĹíte, Ĺe 15. srpna je svátek Nanebevzetí Panny Marie?"
Zábava byla v plném proudu. Objevily se jetě jiné láhve a chvílemi ozĹźval se Katz: "Řekni, Ĺe nevěĹí v pánaboha, a to ti jinak nenaleju."
Zdálo se, Ĺe se vrací doby pronásledování prvních kĹesanĹ. BĹźvalĹź katecheta zpíval nějakou píseň muĹedníkĹ z Ĺímské arény a Ĺval: "VěĹím v pánaboha, nezapĹu ho. Nech si své víno. Mohu si sám pro ně poslat."
Nakonec ho uloĹili do postele. NeĹ usnul, prohlásil, vztyĹuje k pĹísaze pravici: "VěĹím v boha otce, syna i ducha svatého. PĹineste mně breviáĹ."
vejk mu vstrĹil do ruky nějakou knihu leĹící na noĹním stolku, a tak náboĹnĹź polní kurát usnul s Dekameronem G. Boccaccia v ruce.
*13. kapitola
vejk jde zaopatĹovat
Polní kurát Otto Katz seděl zadumané nad cirkuláĹem, kterĹź právě pĹinesl z kasáren. Byl to rezervát ministerstva vojenství:
"Ministerstvo vojenství ruí po dobu války platné pĹedpisy tĹźkající se zaopatĹování vojínĹ armády posledním pomazáním a ustanovuje tyto pravidla pro vojenské duchovní:
Ĺź 1. Na frontě se poslední pomazání zruuje.
Ĺź 2. Není dovoleno těĹce nemocnĹźm a raněnĹźm odebrati se do tĹźlu kvĹli poslednímu pomazání. Vojentí duchovní povinni jsou pĹedávat takové lidi okamĹitě pĹíslunĹźm vojenskĹźm ĹĹadĹm k dalímu stíhání.
Ĺź 3. Ve vojenskĹźch nemocnicích v zázemí moĹno jest udělit poslední pomazání hromadně na základě dobrozdání vojenskĹźch lékaĹĹ, pokud poslední pomazání nemá v sobě ráz obtěĹování pĹísluné vojenské instituce.
Ĺź 4. V mimoĹádnĹźch pĹípadech mĹĹe velitelství vojenskĹźch nemocnic v zázemí dovolit jednotlivcĹm pĹijati poslední pomazání.
Ĺź 5. Vojentí duchovní jsou povinni na vyzvání velitelství vojenskĹźch nemocnic udělovat poslední pomazání těm, které velitelství navrhuje."
Potom pĹeĹetl polní kurát jetě jednou pĹedpis, ve kterém se mu oznamuje, Ĺe zítra má jít na Karlovo náměstí do Vojenské nemocnice zaopatĹovat těĹce raněné.
"Poslyte, vejku," zavolal polní kurát, "není to svinstvo? Jako kdyby v celé Praze byl jsem jen já jedinĹźm polním kurátem. ProĹ tam nepolou toho náboĹného kněze, kterĹź u nás posledně spal. Máme jít zaopatĹovat na Karlák. Já uĹ zapomněl, jak se to dělá."
"Tak si koupíme katechismus, pane feldkurát, tam to bude," Ĺekl vejk, "to je jako prĹvodĹí cizincĹ pro duchovní pastĹźĹe. V Emauzích pracoval v kláteĹe jeden zahradnickej pomocník, a kdyĹ chtěl vstoupit do Ĺádu laikĹ a dostat kutnu, aby nemusel trhat svoje aty, musel si koupit katechismus a uĹit se, kterak se dělá kĹíĹ, kdo jedinĹź zĹstal uchráněn hĹíchu dědiĹného a co je to, mít Ĺisté svědomí, a jiné takové maliĹkostí, a potom jim prodal z kláterní zahrady pod rukou polovinu vokurek a odeel s hanbou z klátera. KdyĹ jsem se s ním seel, tak mně povídá: ,Vokurky jsem moh prodávat i bez katechismu.` "
KdyĹ pĹinesl vejk koupenĹź katechismus, polní kurát listuje se v něm Ĺekl: "Vida, poslední pomazání mĹĹe udělovat pouze kněz, a to jen olejem od biskupa posvěcenĹźm. Tak vidíte, vejku, vy sám poslední pomazání udělovat nemĹĹete. PĹeĹtěte mně, kterak se uděluje poslední pomazání."
vejk Ĺetl: "Uděluje se takto: Kněz maĹe nemocného na jednotlivĹźch smyslech, modle se zároveň: ,Skrze toto svaté pomazání a své pĹedobrotivé milosrdenství odpustiĹ tobě BĹh, cokoliv jsi zavinil zrakem, sluchem, Ĺichem, chutí, ĹeĹí, hmatem a chĹzí.` "
"To bych rád věděl, vejku," ozval se polní kurát, "co mĹĹe Ĺlověk zaviniti hmatem, mĹĹete mně to vysvětlit?"
"Moc věcí, pane feldkurát, hmátne tĹebas do cizí kapsy, nebo na taneĹních zábavách, vak mi rozumíte, jakĹź tam bĹźvá pĹedstaveni."
"A chĹzí, vejku?"
"KdyĹ zaĹne pajdat, aby se nad ním lidi ustrnuli."
"A Ĺichem?"
"KdyĹ se mu nějakej smrad nelíbí."
"A chutí, vejku?"
"KdyĹ má na někoho chu."
"A ĹeĹí?"
"To uĹ patĹí se sluchem dohromady, pane feldkurát. KdyĹ někdo hodně Ĺvaní a druhej ho poslouchá."
Po těchto filosofickĹźch Ĺvahách polní kurát umlkl a Ĺekl: "PotĹebujeme tedy olej posvěcenĹź od biskupa. Tady máte deset korun a kupte lahviĹku. Ve vojenské intendantuĹe patrně takovĹź olej nemají."
vejk vypravil se tedy na cestu za olejem posvěcenĹźm od biskupa. Taková věc je horí neĹ hledání Ĺivé vody v pohádkách BoĹeny Němcové.
Byl v několika drogériích, a jakmile Ĺekl: "Prosím láhviĹku oleje posvěceného od biskupa," dali se někde do smíchu a jinde skryli se uděeni pod pultem. PĹitom vejk se tváĹil neobyĹejně váĹně.
Umínil si tedy, Ĺe zkusí své těstí v lékárnách. V první dali ho vyvést laborantem. V druhé chtěli telefonovat na ochrannou stanici a ve tĹetí mu Ĺekl provizor, Ĺe firma Polák v Dlouhé tĹídě, obchod olejem a laky, bude mít rozhodně ĹádanĹź olej na skladě.
Firma Polák v Dlouhé tĹídě byla opravdu firma agilní. Nepustila Ĺádného kupce, aby neuspokojila jeho pĹání. Chtěl-li balzám kopajvu, nalili mu terpentĹźn a bylo také dobĹe.
KdyĹ vejk pĹiel a pĹál si za deset korun olej posvěcenĹź od biskupa, Ĺekl éf k pĹíruĹímu: "Nalejou mu, pane Tauchen, deset deka konopného oleje Ĺíslo tĹi."
A pĹíruĹí, zabaluje lahviĹku do papíru, Ĺekl k vejkovi Ĺistě obchodně: "Je to první kvalita, budete-li si pĹát tětce, laky, fermeĹ, raĹte se obrátit k nám. ObslouĹíme vás solidně."
Zatím polní kurát si v katechismu zopakoval, co kdysi v semináĹi neutkvělo mu v paměti. Velmi se mu líbily neobyĹejně duchaplné věty, kterĹźm se upĹímně zasmál: "Jméno ,poslední pomazání` pochází odtud, Ĺe toto pomazání obyĹejně bĹźvá posledním ze vech pomazání, jeĹ církev Ĺlověku uděluje."
Nebo: "Poslední pomazání mĹĹe pĹijmout kaĹdĹź katolickĹź kĹesan, kterĹź nebezpeĹně onemocněl a uĹ pĹiel do rozumu."
"NemocnĹź má pĹijmouti poslední pomazání, moĹno-li, dokud jetě je pĹi dobré pamětí."
Potom pĹiel ordonanc a pĹinesl paket, ve kterém se polnímu kurátovi oznamuje, Ĺe zítra bude pĹi zaopatĹování v nemocnici pĹítomno SdruĹení lechtiĹen pro náboĹenskou vĹźchovu vojákĹ.
Toto SdruĹení sestávalo z hysterickĹźch bab a rozdávalo po nemocnicích vojákĹm obrázky svatĹźch a povídky o katolickém vojínovi, kterĹź umírá pro císaĹe pána. Byl na těch povídkách barevnĹź obrázek pĹedstavující bojitě. Vude se válí mrtvoly lidí a koní, pĹevrácené muniĹní vozy a děla lafetami vzhĹru. Na obzoru hoĹí vesnice a praskají rapnely a v popĹedí leĹí umírající voják s utrĹenou nohou, nad kterĹźm se sklání anděl a pĹináí mu věnec s nápisem na stuze: "Jetě dnes bude se mnou v ráji." A umírající se blaĹeně usmívá, jako by mu nesli zmrzlinu.
KdyĹ Otto Katz pĹeĹetl obsah paketu, odplivl si a pomyslil si: "To bude zas zítra den."
Znal tu pakáĹ, jak ji nazĹźval, z chrámu od Ignáce, kdyĹ pĹed léty tam míval kázání pro vojsko. Tenkrát jetě vkládal do kázání mnoho a SdruĹení sedávalo za plukovníkem. Dvě vytáhlé Ĺentiny v ĹernĹźch atech s rĹĹencem, které se jednou k němu pĹidaly po kázání a po dvě hodiny mluvily o náboĹenské vĹźchově vojákĹ, dokud se nedopálil a neĹekl jim: "Odpuste, mé dámy, na mne Ĺeká pan hejtman s partií ferbla."
"Tak uĹ máme volej," Ĺekl slavnostně vejk, kdyĹ se vrátil od firmy Polák, "konopnej volej Ĺíslo tĹi první kvality, mĹĹeme s ním namazat celej bataliĂłn. Je to solidní firma. Prodává taky fermeĹ, laky a tětce. Jetě potĹebujeme zvoneĹek."
"Na co zvoneĹek, vejku?"
"Musíme po cestě zvonit, aby nám lidi smekali, kdyĹ jdeme s pánembohem, pane feldkurát, s tím konopnĹźm volejem Ĺíslo tĹi. To se tak dělá, a bylo uĹ mnoho lidí, kterĹźm do toho nic nebylo, zavĹenejch, Ĺe nesmekli. Na iĹkově jednou faráĹ zmlátil jednoho slepĹźho, Ĺe pĹi takovej pĹíleĹitosti nesmek, a jetě byl zavĹenej, poněvadĹ mu u soudu dokázali, Ĺe není hluchoněmej, a jenom slepej, a Ĺe slyel cinkot zvoneĹku a budil pohorení, aĹkoliv to bylo v noci. To je jako o BoĹím těle. Jindy by si nás lidi ani nevimli, a teď nám budou smekat. Jestli tedy, pane feldkurát, proti tomu nic nemáte, pĹinesu ho hned."
ObdrĹev svolení, vejk pĹinesl za pĹl hodiny zvonek.
"Je od vrat zájezdní hospody U KĹíĹkĹ," Ĺekl, "stál mne pět minut strachu a dlouho jsem pĹedtím musel Ĺekat, poněvadĹ se poĹád trousili lidi."
"PĹjdu do kavárny, vejku, kdyby někdo pĹiel, a poĹká."
Asi za hodinu pĹiel edivĹź starí pán, pĹímého drĹení těla a pĹísného pohledu.
Z jeho celého vzezĹení Ĺiela urputnost a zloba. Díval se tak, jako by byl poslán osudem zniĹit nai bídnou planetu a zahladit její stopy ve vesmíru.
ŘeĹ jeho byla drsná, suchá a pĹísná: "Doma? e el do nějaké kavárny? e mám poĹkat? Dobrá, budu Ĺekat aĹ do rána. Na kavárnu má, ale dluhy platit, to nikoliv. Kněz, fujtajxl!"
Odplivl si v kuchyni.
"Pane, neplivejte nám tady!" ozval se vejk, dívaje se se zájmem na cizího pána.
"A jetě jednou si odplivnu, vidíte, takhle," Ĺekl tvrdoíjně pĹísnĹź pán, plivaje podruhé na podlahu, "Ĺe se nestydí. VojenskĹź duchovní, hanba!"
"Jste-li vzdělanej Ĺlověk," upozorňoval ho vejk, "tak si odvyknete plivat v cizím bytě. Nebo myslíte, Ĺe kdyĹ je světová válka, Ĺe si mĹĹete vechno dovolit? Máte se chovat sluně, a ne jako votrapa. Máte jednat jemně, mluvit sluně a nepoĹínat si jako roák, vy jeden pitomej civilisto."
PĹísnĹź pán vstal ze Ĺidle, poĹal se rozĹilením tĹást a kĹiĹel: "Co si to vy opovaĹujete, já Ĺe nejsem slunĹź Ĺlověk, co tedy jsem, mluvte..."
"Hajzlík jste," odpověděl vejk, dívaje se mu do oĹí, "pliváte na zem, jako byste byl v elektrice, ve vlaku nebo někde ve veĹejné místnosti. PoĹád jsem se divil, proĹ tam vude visejí cedulky, Ĺe plivat na zem se zakazuje, a teď vidím, Ĺe je to kvĹli vám. Voni vás asi vude musejí moc dobĹe znát "
PĹísnĹź pán poĹal měnit barvu v obliĹeji a snaĹil se odpovědít pĹívalem nadávek adresovanĹźch na vejka i na polního kuráta.
"Jste hotov se svĹźm ĹeĹněním," otázal se klidně vejk (kdyĹ padlo poslední ,lumpové jste oba; jakĹź pán, takĹź krám`), "Ĺi chcete to jetě nějak doplnit, neĹ poletíte ze schodnu?"
PoněvadĹ pĹísnĹź pán se jiĹ tak dalece vyĹerpal, Ĺe mu na mysl nepĹila jiĹ Ĺádná hodnotná nadávka, a proto se zamlĹel, povaĹoval to vejk za to, Ĺe by Ĺekal marné doplňkĹ.
OtevĹel tedy dveĹe, postavil si pĹísného pána do dveĹí obliĹejem na chodbu, a za takovĹź ut by se nestyděl ani nejlepí hráĹ nejlepího mezinárodního mistrovského fotbalového muĹstva.
A za pĹísnĹźm pánem se nesl na schody vejkĹv hlas: "PodruhĹź, kdyĹ jdou někam mezi slunĹź lidi na návtěvu, tak se chovají sluné: `
PĹísnĹź pán chodil dlouho pod okny a Ĺekal na polního kuráta. vejk si otevĹel okno a pozoroval ho.
KoneĹně se host doĹkal polního kuráta, kterĹź ho odvedl do pokoje a posadil naproti sobě na Ĺidli.
vejk mlĹky pĹinesl plivátko a postavil pĹed hosta.
"Co to děláte, vejku?"
"Posluně hlásím, pane feldkurát, Ĺe uĹ tady byla s tím pánem malá nepĹíjemnost kvĹli plivání na podlahu."
"Opuste nás, vejku, my máme něco mezi sebou vyĹizovat."
vejk zasalutoval.
"Posluně hlásím, pane feldkurát, Ĺe vás opoutím."
Odeel do kuchyně a v pokoji vedl se velice zajímavĹź rozhovor.
"Vy jste pĹiel pro peníze za tu směnku, nemĹźlím-li se?" otázal se polní kurát svého hosta.
"Ano, a doufám . . ."
Polní kurát vzdychl.
"Člověk pĹichází Ĺastokrát do takové situace, Ĺe mu zbĹźvá jedině naděje. Jak krásné je to slĹvko ,doufej` z toho trojlístku, kterĹź povznáí Ĺlověka z chaosu Ĺivota: víra, naděje, láska."
"Já doufám, pane polní kuráte, Ĺe obnos..."
"Zajisté, ctěnĹź pane," pĹeruil ho polní kurát, "mohu jetě jednou opakovat, Ĺe slovo ,doufat` posilňuje Ĺlověka v jeho zápase se Ĺivotem. I vy neztrácíte naděje. Jak je to krásné, míti urĹitĹź ideál, bĹźt nevinnĹźm, ĹistĹźm tvorem, kterĹź pĹjĹuje peníze na směnku a má naději, Ĺe dostane vĹas zaplaceno. Doufat, neustále doufat, Ĺe vám vyplatím 1200 korun, kdyĹ mám v kapse necelĹźch sto."
"Vy tedy...," zakoktal host.
"Ano, já tedy," odpověděl polní kurát.
ObliĹej hostĹv nabyl opět urputného a zlostného vĹźrazu.
"Pane, to je podvod," Ĺekl vstávaje.
"Uklidněte se, ctěnĹź pane..."
"Je to podvod," kĹiĹel tvrdoíjně host, "zneuĹil jste mé dĹvěry."
"Pane," Ĺekl polní kurát, "vám rozhodně prospěje změna vzduchu. Zde je pĹíli dusno. - vejku," volal do kuchyně, "tento pán si pĹeje vyjít na ĹerstvĹź vzduch."
"Posluně hlásím, pane feldkurát," ozvalo se z kuchyně, "Ĺe jsem toho pána jiĹ jednou vyhodil."
"Opakovat," zněl rozkaz, kterĹź byl proveden rychle, bystĹe a krutě.
"To je dobĹe, pane feldkurát," Ĺekl vejk, kdyĹ se vrátil z chodby, "Ĺe jsme to s ním skoncovali dĹív, neĹ nám zde vyved nějakou vĹźtrĹnost. V Maleicích byl jeden enkĹźĹ, písmák, kterĹź na vechno měl citáty z Písma svatĹźho, a kdyĹ někoho pral bejkovcem, vĹdycky Ĺíkal: ,Kdo etĹí metly, nenávidí syna svého; ale kdo ho miluje, vĹas jej tresce, já ti dám prát se mi v hospodě.` "
"Vidíte, vejku, jak to dopadá s takovĹźm Ĺlověkem, kterĹź nectí kněze," usmál se polní kurát. "SvatĹź Jan ZlatoĹstĹź Ĺekl: ,Kdo ctí kněze, ctí Krista, kdo pĹíkoĹí Ĺiní knězi, Ĺiní pĹíkoĹí Kristu Pánu, jehoĹ zástupcem právě kněz jest.` - Na zítĹek musíme se dokonale pĹipravit. Udělejte smaĹená vajíĹka se unkou, uvaĹte bordĂł punĹ a potom věnujeme se rozjímání, nebo jak je v modlitbě veĹerní: ,Odvráceny jsou milostí boĹí vechny Ĺklady nepĹátel o tento pĹíbytek.` "
Na světě existují vytrvalci, mezi které patĹil i muĹ dvakrát jiĹ vyhozenĹź z bytu polního kuráta. Právě kdyĹ byla veĹeĹe hotova, někdo zazvonil, vejk el otevĹít, vrátil se za chvíli a hlásil: "Je tu zas, pane feldkurát. ZavĹel jsem ho prozatím do koupelny, abychom se mohli spokojeně naveĹeĹet."
"NeĹiníte dobĹe, vejku," Ĺekl polní kurát, "host do domu, bĹh do domu. Za dávnĹźch dob pĹi hostinách dávali se obveselovat zrĹdama. PĹiveďte ho sem, a nás pobaví."
vejk vrátil se za chvíli s vytrvalĹźm muĹem, kterĹź hleděl zasmuile pĹed sebe.
"Sedněte si," vybídl ho vlídně polní kurát, "právě dokonĹujeme veĹeĹi. Měli jsme humry, lososa, a teď jetě smaĹená vajíĹka se unkou. To se nám to hoduje, kdyĹ nám lidi pĹjĹují peníze."
"Doufám, Ĺe zde nejsem pro legraci," Ĺekl zasmuilĹź muĹ, "jsem zde dnes jiĹ potĹetí. Doufám, Ĺe nyní se ve vysvětlí."
"Posluně hlásím, pane feldkurát," poznamenal vejk, "Ĺe je to hotovej nezmar, jako nějakej Bouek z Libně. Vosumnáctkrát za veĹer ho vyhodili od ExnerĹ, a vĹdycky se jim tam vrátil, Ĺe tam zapomněl fajfku. Lez jim tam voknem, dveĹma, z kuchyně, pĹes zeď do lokálu, pĹes sklep do vĹźĹepu a byl by se spustil snad komínem, kdyby ho byli hasiĹi nesundali se stĹechy. Takovej byl vytrvalej, Ĺe by se moh stát ministrem nebo poslancem. Udělali pro něj, co mohli."
VytrvalĹź muĹ, jako by nedbal toho, co se mluví, tvrdoíjně opakoval: "Já chci mít jasno a pĹeji si, abych byl vyslechnut."
"To se vám povoluje," Ĺekl polní kurát, "mluvte, ctěnĹź pane. Mluvte, jak dlouho chcete, a my zatím budeme pokraĹovat v naich hodech. Doufám, Ĺe vám to nebude pĹekáĹet ve vypravování. vejku, neste na stĹl."
"Jak je vám známo," Ĺekl vytrvalec, "zuĹí vojna. Obnos pĹjĹil jsem vám pĹed vojnou, a kdyby nebylo vojny, nenaléhal bych na zaplacení. Mám vak smutné zkueností."
Vytáhl zápisník z kapsy a pokraĹoval: "Mám to vechno zapsáno. NadporuĹík Janata dluhoval mně 700 korun, a odváĹil se padnout na Drině. PoruĹík Práek upadl na ruské frontě do zajeti, a je mně dluĹen na dva tisíce korun. Hejtman Wichterle, dluhující mně stejnĹź obnos, dal se zabit pod Ruskou Rávou vlastními vojáky. NadporuĹík Machek zajat v Srbsku, dluhuje mně 1500 korun. Je zde víc takovĹźch lidí. Ten padne v Karpatech s mou nezaplacenou směnkou, ten jde do zajetí, ten se mně utopí v Srbsku, ten umĹe v Uhrách ve pitále. Chápete nyní mé obavy, Ĺe mne tato válka zahubí, nebudu-li energickĹźm a neĹprosnĹźm. Vy mĹĹete mně namítnout, Ĺe u vás nehrozí Ĺádného pĹímého nebezpeĹí. Podívejte se."
PĹistrĹil polnímu kurátovi svĹj zápisník pod nos. "Vidíte: polní kurát Matyá v Brně, zemĹel v izolaĹní nemocnici pĹed tĹźdnem. Já bych si rval vlasy. Nezaplatil mně 1800 korun, a jde do cholerového baráku zaopatĹovat nějakého Ĺlověka, po kterém mu nic nebylo."
"To byla jeho povinnost, milĹź pane," Ĺekl polní kurát, "já jdu také zítra zaopatĹovat."
"A taky do cholerovĹźho baráku," poznamenal vejk; "mĹĹete jít s sebou, abyste viděl, co to znamená, vobětovat se."
"Pane polní kuráte," Ĺekl vytrvalĹź muĹ, "věĹte, Ĺe jsem v zoufalé situaci. Vede se válka kvĹli tomu, aby sprovodila ze světa vechny mé dluĹníky?"
"AĹ vás odvedou na vojnu a budete rukovat do pole," poznamenal opět vejk, "tak vodslouĹíme s panem feldkurátem mi svatou, aby bĹh nebeskĹź dal a první granát vás pĹeraziti ráĹil."
"Pane, je to váĹná věc," Ĺekl nezmar k polnímu kurátovi, "Ĺádám vás, aby vá sluha se do naich záleĹitostí nepletl, abychom to mohli ihned skoncovat."
"Dovolte, pane feldkurát," ozval se vejk, "raĹte mně pĹikázat vopravdu, abych se do vaich záleĹitostí neplet, jinak budu hájit dál vae zájmy, jak se na poĹádného vojáka sluí a patĹí. Ten pán má ouplnou pravdu, von chce vodtud odejít sám. Já taky nemám rád nějakĹź vĹźstupy, já jsem spoleĹenskej Ĺlověk."
"vejku, mne uĹ to zaĹíná nudit," Ĺekl polní kurát, jako by nepozoroval pĹítomnost hostovu, "myslel jsem, Ĺe nás ten Ĺlověk pobaví, bude nám vypravovat nějaké anekdoty, a on Ĺádá, abych vám poruĹil, abyste se do toho nepletl, aĹkoliv uĹ jste měl s ním dvakrát co dělat. VeĹer, kdy mám pĹed takovĹźm dĹleĹitĹźm náboĹenskĹźm Ĺkonem, kdy mám obrátit vechny své smysly k bohu, obtěĹuje mne nějakou pitomou historií o mizernĹźch 1200 korunách, odvrací mne od zpytování svědomí, od boha, a chce, abych mu jetě jednou Ĺekl, Ĺe mu teď nic nedám. Nechci s ním déle mluvit, aby tento posvátnĹź veĹer nebyl zkaĹen. Řekněte mu sám, vejku: Pan feldkurát vám nic nedá."
vejk vyplnil rozkaz, zahulákav to hostu do ucha. VytrvalĹź host zĹstal vak sedět dál.
"vejku," vybízel polní kurát, "zeptejte se ho, jak dlouho myslí, Ĺe bude zde jetě okounět?"
"Nehnu se odtud, dokud nedostanu zaplaceno," tvrdoíjné ozval se nezmar.
Polní kurát vstal, el k oknu a Ĺekl: "V takovém pĹípadě odevzdávám ho vám, vejku. Dělejte si s ním, co chcete."
"Pojďte, pane," Ĺekl vejk, uchopiv nemilého hosta za rameno, "do tĹetice veho dobrého."
A opakoval svĹj vĹźkon rychle a elegantně, zatímco polní kurát bubnoval na okno pohĹební pochod.
VeĹer věnovanĹź rozjímání proel několik fází. Polní kurát tak zboĹné a vroucné pĹibliĹoval se k bohu, Ĺe jetě ve dvanáct hodin v noci zněl z jeho bytu zpěv:
KdyĹ jsme maírovali,
vechny holky plakaly...
S ním zpíval i dobrĹź voják vejk.
Po posledním pomazání ve Vojenské nemocnici touĹili dva. Jeden starĹź major a jeden bankovní disponent, dĹstojník v záloze. Oba dostali kulku do bĹicha v Karpatech a leĹeli vedle sebe. Rezervní dĹstojník povaĹoval za svou povinnost dát se zaopatĹit svátostí umírajících, poněvadĹ jeho pĹedstavenĹź touĹil po posledním pomazání. Aby se nedal také zaopatĹit, povaĹoval za poruení subordinace. NáboĹnĹź major to dělal z chytrostí, domnívaje se, Ĺe modlitba víry uzdraví nemocného. Tu noc pĹed posledním pomazáním oba vak zemĹeli, a kdyĹ se dostavil ráno polní kurát se vejkem, leĹeli s obliĹejem zĹernalĹźm pod prostěradlem jako vichni, kteĹí zemrou zaduením.
"Takovou slávu jsme dělali, pane feldkurát, a teď nám to zkazili," zlobil se vejk, kdyĹ jim v kanceláĹi oznámili, Ĺe ti dva uĹ nepotĹebují niĹeho.
A to byla pravda, Ĺe dělali slávu. Jeli v droĹce, vejk zvonil a polní kurát drĹel v ruce lahviĹku s olejem, zabalenou do ubrousku, kterĹźm s váĹnou tváĹí Ĺehnal kolemjdoucím, kteĹí smekli.
Nebylo jich pravda mnoho, aĹkoliv vejk snaĹil se dělat se svĹźm zvoncem obrovskĹź rámus.
Za droĹkou běĹelo několik nevinnĹźch pacholátek, z nichĹ jedno sedlo si vzadu, naĹeĹ jeho druhové spustili unisono: "Za vozem, za vozem!"
A vejk do toho zvonil, droĹkáĹ sekal biĹem dozadu, ve VodiĹkové ulici nějaká domovnice, Ĺlenkyně mariánské kongregace, klusem dohnala droĹku, dala si v jízdě poĹehnat, pokĹiĹovala se, odplivla si poté: "Jedou s tím pánembohem jako vichni Ĺerti! Člověk aby dostal souchotiny!" a vracela se udĹźchána na své staré místo.
Nejvíc hlas zvonku znepokojoval droĹkáĹskou kobylu, které patrně musel něco pĹipomínat z minulĹźch let, poněvadĹ se stále ohlíĹela dozadu a obĹas uĹinila pokus zatancovat na dlaĹbě.
To byla tedy ta veliká sláva, o které mluvil vejk. Polní kurát el zatím do kanceláĹe vyĹídit finanĹní stránku posledního pomazání a vypoĹítal jiĹ ĹĹetnímu ikovateli, Ĺe je mu vojenskĹź erár dluĹen na sto padesát korun za posvěcenĹź olej a cestu.
Potom následoval spor s velitelem nemocnice a polním kurátem, pĹiĹemĹ polní kurát několikrát udeĹil pěstí do stolu a vyjádĹil se: "Nemyslete si, pane hejtmane, Ĺe je poslední pomazání zadarmo. KdyĹ dĹstojník od dragounĹ je komandĹźrován do hĹebĹince za koňma, tak se mu také platí diety. Opravdu lituji, Ĺe se ti dva posledního pomazání nedoĹkali. Bylo by to o padesát korun draĹí."
vejk Ĺekal zatím dole na stráĹnici s lahviĹkou svatého oleje, která mezi vojáky vzbuzovala opravdovĹź zájem.
Někdo mínil, Ĺe by se s tím olejem daly velice dobĹe Ĺistit ruĹnice a bodla.
NějakĹź mladiĹkĹź vojáĹek z Českomoravské vysoĹiny, kterĹź jetě věĹil v pánaboha, prosil, aby se o takovĹźch věcech nevedly ĹeĹi a aby se svatá tajemství nezatahovala do debaty. Musíme kĹesansky doufat.
StarĹź rezervista podíval se na zeleňáĹka a Ĺekl: "PěknĹź doufání, Ĺe ti rapnel utrhne hlavu. Bulíkovali nás. Jednou k nám pĹijel nějakej klerikální poslanec a mluvil o boĹím míru, kterĹź se klene nad zemí, a jak pánbĹh si nepĹeje války a chce, aby vichni Ĺili v míru a snáeli se jako bratĹí. A vida ho, vola, jakmile vypukla válka, ve vech kostelích se modlí za zdar zbraní a o pánubohu se mluví jako o nějakém náĹelníkovi jenerálního tábu, kterĹź tu vojnu Ĺídí a diriguje. Z téhle vojenské nemocnice uĹ jsem viděl pohĹbĹ, a uĹíznutĹźch noh a ruk vozí odtud vozy."
"A vojáky pochovávají nahĹź," Ĺekl jinĹź voják, "a do toho mundĹru voblíknou zas jinĹźho ĹivĹźho a tak to jde napoĹád."
"Dokud to nevyhrajem," poznamenal vejk.
"Taková fajfka chce něco vyhrát," ozval se z kouta desátník. "Na pozici s vámi, do zákopĹ, a hnát vás na bodáky o vechno pryĹ, na dráty, podkopy a minomety. Válet se v tĹźlu, to dovede kaĹdej, a ĹádnĹźmu se nechce padnout "
"Já taky myslím, Ĺe je to moc hezkĹź, dát se probodnout bajonetem," Ĺekl vejk, "a taky to není patnĹź, dostat kouli do bĹicha, a jetě pěknějí, kdyĹ Ĺlověka pĹerazí granát a Ĺlověk kouká, Ĺe jeho nohy i s bĹichem jsou nějak vod něho vzdálenĹź, a je mu to tak divnĹź, Ĺe z toho umĹe dĹív, neĹ mu to někdo mĹĹe vysvětlit."
MladiĹkĹź voják vzdychl si upĹímně. Litoval sám svĹj mladĹź Ĺivot, Ĺe se narodil v tak hloupém století, aby ho zaĹezali jako krávu na poráĹce. ProĹpak je tohle vechno?
Jeden voják, uĹitel z povolání, jako by Ĺetl jeho mylenky, poznamenal: "NěkteĹí uĹenci vysvětlují válku objevením se skvrn na slunci. Jakmile taková skvrna se udělá, tak pĹijde vĹdy něco hrozného. Dobytí Kartága..."
"Nechaj si své uĹenosti," pĹeruil ho desátník, "a jdou raději zamést cimru, dneska je to na nich. Co je nám do nějakĹź pitomĹź skvrny na slunci. Kdyby jich tam bylo tĹeba dvacet, tak si za to nic nekoupím."
"Ty skvrny na slunci mají vopravdu velkej vĹźznam," zamíchal se vejk, "jednou se vobjevila taková skvrna a jetě ten samej den byl jsem bit u BanzetĹ v Nuslích. Vod tĹź doby, jak jsem el někam, vĹdycky jsem v novinách hledal, jestli se zas nevobjevila nějaká skvrna. A jakmile se vobjevila, sbohem, Máry, neel jsem nikam, a jen tak jsem to pĹeĹkal. KdyĹ tenkrát ta sopka Mont Pelé zniĹila celĹź ostrov Martinique, jeden profesor psal v Národní politice, Ĺe uĹ dávno upozorňoval ĹtenáĹe na velkou skvrnu na slunci. A vona, ta Národní politika, vĹas nedola na ten vostrov, a tak si to tam, na tom vostrově, vodskákali."
Zatím polní kurát setkal se nahoĹe v kanceláĹi s jednou dámou ze SdruĹení lechtiĹen pro náboĹenskou vĹźchovu vojákĹ, starou, protivnou ochechulí, která jiĹ od rána chodila po nemocnici a vude rozdávala obrázky svatĹźch, které ranění a nemocní vojáci házeli do plivátek.
PĹi své obchĹzce rozĹilovala vechny svĹźm hloupĹźm Ĺvaněním, aby srdeĹné litovali svĹźch hĹíchĹ a opravdové se polepili, aby po smrti milĹź bĹh jim dal věĹné spasení.
Byla bledá, kdyĹ mluvila s polním kurátem. Jak ta vojna, místo aby zulechovala, dělá z vojákĹ zvíĹata. Dole na ni marodi vyplázli jazyka Ĺekli jí, e je makara a nebeská koza. "Das ist wirklich schrecklich, Herr Feldkurat, das Volk ist verdorben."
A rozhovoĹila se, jak si pĹedstavuje náboĹenskou vĹźchovu vojáka. Jen tenkrát bojuje voják stateĹně za svého císaĹe pána, kdyĹ věĹí v boha a má náboĹenskĹź cit, pak se neleká smrti, poněvadĹ ví, Ĺe ho Ĺeká ráj.
vanilka Ĺekla jetě několik podobnĹźch hloupostí a bylo vidět, Ĺe je odhodlána nepustit polního kuráta, kterĹź vak zcela negalantně se porouĹel.
"Jedem domĹ, vejku!" zavolal do stráĹnice. Na zpáteĹní cestě nedělali Ĺádnou slávu.
"A si jede zaopatĹovat pĹítě, kdo chce," Ĺekl polní kurát, "Ĺlověk aby se za kaĹdou dui, kterou chce spasit, s nimi handrkoval o peníze. Mají samé ĹĹetnictví, pakáĹ."
Vida v ruce vejkové lahviĹku s ,posvěcenĹźm` olejem, zachmuĹil se: "Nejlepí uděláme, vejku, kdyĹ tím olejem mně a sobě namaĹete boty."
"Zkusím s tím namazat taky zámek," dodal vejk, "strané vrĹe, kdyĹ v noci jdete domĹ."
Tak skonĹilo poslední pomazání, ke kterému nedolo.
*14. kapitola
vejk vojenskĹźm sluhou u nadporuĹíka Lukáe
1
těstí vejkovo nemělo dlouhého trvání. NelítostnĹź osud pĹerval pĹátelskĹź poměr mezi ním a polním karátem. Jestli polní karát aĹ do té události byl osobou sympatickou, to, co nyní provedl, je s to strhnout z něho sympatickou tváĹnost.
Polní karát prodal vejka nadporuĹíkovi Lukáovi, Ĺili lépe ĹeĹeno, prohrál ho v kartách. Tak dĹív prodávali na Rusi nevolníky. PĹilo to tak znenadání. Byla pěkná spoleĹnost u nadporuĹíka Lukáe a hrálo se jednadvacet.
Polní karát prohrál vechno a nakonec Ĺekl: "Kolik mně pĹjĹíte na mého vojenského sluhu? OhromnĹź pitomec a zajímavá figura, něco non plus ultra. Jetě nikdy neměli jste takového vojenského sluhu."
"PĹjĹím ti sto korun," nabídl nadporuĹík Luká, "jestli pozítĹí je nedostanu, pole mně tu raritu. MĹj pucflek je protivnĹź Ĺlověk. Stále vzdychá, píe domĹ psaní, a pĹitom krade, na co pĹijde. UĹ jsem ho bil, ale to není nic platné. Pohlavkuji ho na potkání, ale nepomáhá to. Vyrazil jsem mu pár pĹedních zubĹ, ale chlapa nenapravil."
"Tedy platí," Ĺekl lehkomyslně polní karát, "bud pozítĹí sto korun, nebo vejka."
Prohrál i těch sto korun a el smutně domĹ. Věděl urĹité a také nijak o tom nepochyboval, Ĺe do pozítĹí neseĹene těch sto korun a Ĺe vlastně vejka mizerně a bídně prodal.
"Mohl jsem si Ĺíct o dvě stě korun," mrzel se, ale pĹestupuje na elektrické tramvaji na tra, která ho za chvíli měla odvézt domĹ, dostával záchvat vĹźĹitek a sentimentality.
"Není to ode mne hezké," pomyslil si, kdyĹ zvonil u dveĹí svého bytu, "jak se podívám do jeho pitomĹźch, dobráckĹźch oĹí?"
"MilĹź vejku," Ĺekl, kdyĹ byl doma, "dnes se stalo něco neobyĹejného. Měl jsem takovou smĹlu v kartách. Hopal jsem to vechno a měl jsem pod rukou eso, pak pĹila desítka, a bankéĹ měl pod rukou kluka a dotáh to taky na jednadvacet. Líznul jsem si několikrát na eso nebo na desítku a vĹdy jsem měl stejně s bankéĹem. Projel jsem vechny peníze."
OdmlĹel se. "A nakonec jsem prohrál vás. VypĹjĹil jsem si na vás sto korun, a jestli do pozítĹí je nevrátím, uĹ budete patĹit ne mně, ale nadporuĹíkovi Lukáovi. Mně je to opravdu líto..."
"Sto korun jetě mám," Ĺekl vejk, "mohu vám pĹjĹit."
"Dejte je sem," oĹil polní karát, "hned je zanesu Lukáovi. Nerad bych, opravdu, se s vámi louĹil." Luká byl velice pĹekvapen, kdyĹ uviděl opět polního kuráta.
"Jdu ti zaplatit dluh," Ĺekl polní karát, rozhlíĹeje se vítězoslavně, "dejte mně také kartu."
"Hop," ozval se polní karát, kdyĹ byla Ĺada na něm. "Jenom o oko," hlásil, "pĹetáh jsem."
"Tak tedy hop," Ĺekl pĹi druhém chodu, "hop bund."
"Dvacet brát," hlásil bankéĹ.
"Já mám celĹźch devatenáct," tie pronesl polní kurát, dávaje do banku posledních ĹtyĹicet korun ze stovky, kterou mu pĹjĹil vejk, aby se vykoupil z nového nevolnictví.
Vraceje se domĹ, pĹiel polní kurát k pĹesvědĹení, Ĺe je konec, Ĺe vejka nemĹĹe nic zachránit, Ĺe jest to pĹedurĹeno, aby slouĹil u nadporuĹíka Lukáe.
A kdyĹ mu vejk otevĹel, Ĺekl k němu: "Vechno je marné, vejku. Proti osudu se neubrání nikdo. Prohrál jsem vás i těch vaich sto korun. Dělal jsem ve, co bylo v mé moci, ale osud je silnějí mne. Hodil vás do spárĹ nadporuĹíka Lukáe a pĹijde doba, Ĺe se musíme rozlouĹit."
"A bylo v banku hodné?" otázal se vejk klidně, "nebo jste málokdy dělal forhonta? KdyĹ nepadá karta, je to velmi patné, ale někdy je to mizérie, kdyĹ to jde aĹ pĹíli dobĹe. Na Zderaze Ĺil nějakej klempíĹ Vejvoda a ten hrával vĹdy mariá v jedné hospodě za Stoletou kavárnou. Jednou taky, Ĺert mu to napískal, povídá: ,A coĹ abychom si hodili jedníka o pětníĹek.` Hráli tedy pětníĹkovĹźho jedníka a on drĹel bank. Vichni se ztropili a tak to rostlo do desítky. Starej Vejvoda chtěl popĹát taky druhĹźmu něco a poĹád Ĺíkal: ,Malá, patná domĹ.` To si nedovedete pĹedstavit, jakou měl smĹlu. Malá patná ne a ne pĹijít, bank rost, a uĹ tam byla stovka. Z hráĹĹ nikdo tolik neměl, aby to mohl hopnout, a Vejvoda uĹ byl celej upocenej. Nebylo nic jinĹźho slyet neĹ jeho: ,Malá, patná domĹ.` PĹisazovali po pětce a spadali tam vĹdycky. Jeden kominickĹź mistr se dopálil, el si domĹ pro peníze, kdyĹ tam bylo uĹ pĹes pĹldruhĹź stovky, a hopnut to. Vejvoda chtěl se toho zbavit, a jak potom povídal, chtěl táhnout tĹebas aĹ do tĹiceti, jen aby to nevyhrál, a místo toho dostal dvě esa. Dělal, Ĺe nic nemá, a schválné povídá: ,estnáct brát.` A ten kominickej mistr měl veho vudy patnáct. Není to smĹla? Starej Vejvoda byl celej bledej a netastnej, kolem uĹ nadávali a ukali si, Ĺe dělá volty, Ĺe uĹ jednou byl bit pro falenou hru, aĹkoliv byl to nejpoctivějí hráĹ, a sypali tam korunku za korunkou. UĹ tam bylo pět set korun. HostinskĹź to nevydrĹel. Měl právě pĹichystanĹź peníze do pivovaru, tak je vzal, pĹised si, strĹil napĹed do toho po dvou stovkách, pak zahmouĹil oĹi, otoĹil Ĺidli pro těstí a Ĺek, Ĺe to vechno, co je v banku, hopá. ,Hrajeme,` povídá, ,s votevĹenĹźma kartama.` Starej Vejvoda byl by já nevím co dal za to, aby teď prohrál. Vichni se divili, kdyĹ otoĹil a ukázala se sedma, a on si ji nechal. HostinskĹź se smál pod fousy, poněvadĹ měl jednadvacet. PĹila druhá sedma starĹźmu Vejvodovi, a on si ji taky nechal. ,Teď pĹijde eso nebo desítka,` Ĺekl hostinskĹź jízlivě, ,vsadím krk, pane Vejvodo, Ĺe budete trop: Bylo ohromnĹź ticho, Vejvoda otoĹí, a vona se objeví tĹetí sedmiĹka. Hostinskej zbledl jako kĹída, byly to jeho poslední peníze, vodeel do kuchyně a za chvilku pĹiběhne kluk, kterej se u něho uĹil, abychom li pana hostinskĹźho uĹíznout, Ĺe prej visí na klice u okna. Tak jsme ho odĹízli, vzkĹísili a hrálo se dál. UĹ nikdo neměl ĹádnĹź peníze, vechno to bylo v banku pĹed Vejvodou, kterej jen Ĺíkal: ,Malá, patná domĹ` a za ĹivĹźho boha chtěl bejt trop, ale poněvadĹ musel votáĹet svoje karty a vyloĹit na stĹl, nemoh dělat Ĺádnej podvod a schválně pĹetáhnout. Vichni byli uĹ nad jeho těstím blbí a udělali si to tak, Ĺe kdyĹ uĹ nemají peníze, Ĺe tam budou dávat svoje Ĺpisy. Trvalo to kolik hodin a pĹed starĹźm Vejvodou rostly tisíce a tisíce. Kominickej mistr byl uĹ do banku dluĹen pĹes pĹldruhého miliĂłnu, uhlíĹ ze Zderazu asi miliĂłn, domovník ze StoletĹź kavárny 800 000 korun, jeden medik pĹes dva miliĂłny. Jenom v pince bylo pĹes tĹi sta tisíc na samĹźch ĹtrĹkách papíru. Starej Vejvoda zkouel to velijak. Chodil poĹád na záchod a vĹdycky to dal jinĹźmu, aby to vzal za něho, a kdyĹ se vrátil, hlásili mu, Ĺe bral, Ĺe mu pĹilo jednadvacet. Poslali pro novĹź karty, a zas to nebylo nic platnĹź. KdyĹ se Vejvoda zastavil na patnácti, tak měl ten druhej Ĺtrnáct. Vichni se dívali vztekle na starĹźho Vejvodu a nejvíc láteĹil jeden dlaĹdiĹ, kerej do toho veho vudy dal na hotovosti vosum korun. Ten votevĹeně prohlásil, Ĺe takovej Ĺlověk, jako je Vejvoda, by neměl chodit po světě a měl by se zkopat, vyhodit a utopit jako těně. To si nedovedete pĹedstavit to zoufalství starĹźho Vejvody. KoneĹně pĹiel na nápad. ,Já jdu na záchod,` povídá kominíkovi, ,vezměte to za mne, pane mistĹe: A jen tak bez klobouku vyběh na ulici a pĹímo do Myslíkovy ulice pro stráĹníky. Nael patrolu a oznámil jí, Ĺe v tej a tej hospodě hrajou hazardní hru. StráĹníci ho vyzvali, aby el napĹed, Ĺe pĹijdou hned za ním. Vrátil se tedy a hlásili mu, Ĺe zatím medik prohrál pĹes dva miliĂłny a domovník pĹes tĹi. Do pinky Ĺe dali Ĺpis na pět set tisíc korun. Za chvíli vrazili tam stráĹníci, dlaĹdiĹ vykĹik: ,Spas se, kdo mĹĹe,` ale nebylo to nic platnĹź. Zabavili bank, vedli vechny na policii. UhlíĹ ze Zderazu se zprotivil, tak ho pĹivezli v koatince. V banku bylo v dluĹních Ĺpisech pĹes pĹl miliardy a na hotovĹźch penězích patnáct set. ,Tohle jsem jetě neĹral,` Ĺekl policejní inspektor, kdyĹ viděl takovĹź závratnĹź sumy, ,tohle je horí neĹ Monte Carlo.` ZĹstali tam vichni aĹ na starĹźho Vejvodu do rána. Vejvodu jako udavaĹe pustili a slíbili, Ĺe dostane zákonnou jednu tĹetinu odměny ze zabaveného banku, asi pĹes sto edesát miliĂłnĹ, von se ale do rána z toho zbláznil a ráno chodil po Praze vobjednávat si nedobytnĹź pokladny na tucty. Tomu se Ĺíká těstí v kartách."
Potom el vejk vaĹit grog a dopadlo to tak, Ĺe polní kurát, kdyĹ v noci podaĹilo se vejkovi dopravit ho s námahou na postel, zaslzel a zatkal:
"Prodal jsem tě, kamaráde; hanebně prodal. Proklínej mne, bij, drĹím. Hodil jsem tě napospas. Nemohu se ti podívat do oĹí. Drásej mne, kousej, niĹ. NezaslouĹím nic lepího. Ví, co jsem?"
A polní kurát, zaboĹuje uplakanou tváĹ do poltáĹe, Ĺekl tie, jemnĹźm, měkkĹźm hlasem: "Jsem bezcharakterní padouch," a usnul, jako kdyĹ ho hodí do vody.
DruhĹź den polní kurát, vyhĹźbaje se vejkovu pohledu, odeel Ĺasně ráno a vrátil se aĹ v noci s nějakĹźm tlustĹźm infanteristou.
"UkaĹte mu, vejku," Ĺekl, vyhĹźbaje se opět vejkovu pohledu, "kde co leĹí, aby byl orientován, a pouĹte ho, jak se vaĹí grog. Ráno se hlaste u nadporuĹíka Lukáe."
vejk s novĹźm muĹem strávili pĹíjemně noc vaĹením grogu. K ránu stál tlustĹź infanterista sotva na nohou a pobruĹoval si jen podivnou směs z rĹznĹźch národních písní, které se mu spletly dohromady: "Okolo Chodova teĹe vodiĹka, enkuje tam má milá piveĹko ĹervenĹź. Horo, horo, vysoká jsi, ly panenky silnicí, na Bílé hoĹe sedláĹek oĹe."
"Vo tebe nemám strach," Ĺekl vejk, "s takovĹźm nadáním se u feldkuráta udrĹí."
Tak se stalo, Ĺe to dopoledne uviděl nadporuĹík Luká ponejprv poctivou a upĹímnou tváĹ dobrého vojáka vejka, kterĹź mu hlásil: "Posluně hlásím, pane obrlajtnant, Ĺe jsem ten vejk prohranej panem feldkurátem v kartách."
2
Instituce dĹstojnickĹźch sluhĹ je prastarého pĹvodu. Zdá se, Ĺe jiĹ Alexandr MacedonskĹź měl svého pucfleka. Jisto vak je, Ĺe v době feudalismu vystupovali v té Ĺloze ĹoldnéĹi rytíĹĹ. Čím byl Sandro Panza Dona Quijota? Divím se, Ĺe historie vojenskĹźch sluhĹ nebyla doposud nikĹźm sepsána. Nali bychom tam, Ĺe vévoda z Almavíru snědl svého vojenského sluhu pĹi obleĹení Toleda z hladu bez soli, o ĹemĹ vévoda sám píe ve svĹźch pamětech, vypravuje, Ĺe jeho sluha měl maso jemné, kĹehké, vláĹné, chutí se podobající něĹemu mezi kuĹecím a oslím.
Ve staré vábské knize o umění vojenském nalézáme téĹ pokyny pro vojenské sluhy. Pucflek staré doby měl bĹźti zboĹnĹź, ctnostnĹź, pravdomluvnĹź, skromnĹź, stateĹnĹź, odváĹnĹź, poctivĹź, pracovitĹź. Zkrátka měl to bĹźt vzor Ĺlověka. Nová doba na tomto typu změnila mnoho. Moderní fajfka nebĹźvá obyĹejně ani zboĹnĹź, ani ctnostnĹź, ani pravdomluvnĹź. LĹe, podvádí svého pána a proměňuje velice Ĺasto Ĺivot svého velitele v pravé peklo. Je to lstivĹź otrok, vymĹźlející si nejrĹznějí záludné triky, aby ztrpĹil svému pánovi Ĺivot. Mezi touto novou generací pucflekĹ nenajdou se tací obětaví tvorové, kteĹí by se dali sníst svĹźmi pány bez soli jako lechetnĹź Fernando vévody z Almavíru. Na druhé straně vidíme, Ĺe velitelé, zápasíce na Ĺivot a na smrt se svĹźmi sluhy nové doby, pouĹívají nejrozmanitějích prostĹedkĹ, aby udrĹeli svou autoritu. BĹźvá to jistĹź druh hrĹzovlády. Roku 1912 byl v tĹźrském Hradci proces, pĹi kterém vynikající Ĺlohu hrál jeden hejtman, kterĹź ukopal svého pucfleka. Byl tenkrát osvobozen, poněvadĹ to udělal teprve podruhé. V názorech těch pánĹ nemá Ĺivot pucfleka Ĺádné ceny. Je to pĹedmět pouze, v mnohém pĹípadě fackovací panák, otrok, sluĹka pro vechno. Není pak divu, Ĺe takové postavení vyĹaduje od otroka, aby byl vychytralĹź, lstivĹź. Jeho postavení na naí planetě moĹno srovnat jen s utrpením pikolíkĹ za starĹźch dob, vychovávanĹźch k svědomitosti pohlavky a muĹením.
BĹźvají vak pĹípady, Ĺe pucflek vyine se na favorita, a tu stává se hrĹzou roty, bataliĂłnu. Vechny arĹe snaĹí se ho podplácet. On rozhoduje o dovolené, on se mĹĹe pĹimluvit, aby to u raportu dopadlo dobĹe.
Tito favoriti bĹźvali za války odměňováni velkĹźmi í malĹźmi stĹíbrnĹźmi medaliemi za stateĹnost a chrabrost.
U 91. pluku znal jsem jich několik. Jeden pucflek dostal velkou stĹíbrnou proto, Ĺe uměl bájeĹně péct husy, které kradl. DruhĹź dostal malou stĹíbrnou, poněvadĹ z domova dostával nádherné zásilky aprovizace, takĹe jeho pán v době největího hladu pĹecpal se tak, Ĺe nemohl chodit.
A návrh na jeho odměnění medaliemi stylizoval jeho pán takto:
"Za to, Ĺe v bojích, projevuje neobyĹejnou stateĹnost a chrabrost, opovrhoval svĹźm Ĺivotem a neopoutěl svého dĹstojníka ani na krok pod silnou palbou nastupujícího nepĹítele."
A on zatím někde v tĹźlu plundroval kurníky. Válka změnila poměr pucfleka k pánovi a uĹinila z něho nejnenáviděnějího tvora mezi muĹstvem. Pucflek měl vĹdy celou konzervu, kdyĹ jedna byla rozdávána pěti muĹĹm. Jeho polní láhev byla vĹdy plna rumu nebo koňaku. CelĹź den takovĹź tvor ĹvĹźkal Ĺokoládu a Ĺral dĹstojnické sladké suchary, kouĹil cigarety svého dĹstojníka, kuchtil, vaĹil celé hodiny a nosil extrablĹzu.
DĹstojnickĹź sluha byl s ordonancí v nejdĹvěrnějím styku a uděloval mu hojné odpadky ze svého stolu a ze vech těch vĹźhod, které měl. Do triumvirátu pĹibíral si jetě ĹĹetního ikovatele. Tato trojka, Ĺijící v bezprostĹedním styku s dĹstojníkem, znala vechny operace i váleĹné plány.
Ten varm byl vĹdy nejlépe informován, kdy to zaĹne, jehoĹ desátník kamarádil s dĹstojnickĹźm sluhou.
KdyĹ ten Ĺekl: "Ve dvě tĹicet pět budem brát roha," tak pĹesné ve dvě tĹicet pět rakoutí vojáci zaĹali se odpoutávat od nepĹítele.
DĹstojnickĹź sluha byl v nejintimnějích stycích s polní kuchyní a potloukal se velice rád u kotle a porouĹel si, jako by byl v restauraci a měl pĹed sebou jídelní lístek.
"Já chci Ĺebro," Ĺíkal ke kuchaĹi, "vĹera jsi mně dal oháňku. PĹidej mně taky kousek jater do polívky, ví, Ĺe slezinu neĹeru."
A nejvelkolepějím byl pucflek v dělání paniky. PĹi bombardování pozic srdce mu padalo do kalhot. Nalézal se v tu dobu se svĹźmi a svého pána zavazadly v nejbezpeĹnějí blindáĹi a ukrĹźval hlavu pod deku, aby ho granát nenael, a neměl jiného pĹání, neĹ aby jeho pán byl raněn a on se dostal s ním do tĹźlu, do zázemí, hodné hluboko.
Paniku pěstoval soustavné s jistĹźm tajnĹstkáĹstvím. "Mně se zdá, Ĺe skládají telefon," sděloval dĹvěrně po varmech. A byl astnĹź, kdyĹ mohl Ĺíct: "UĹ ho sloĹili."
Nikdo tak rád neustupoval jako on. V tom okamĹiku zapomínal, Ĺe svití mu nad hlavou granáty a rapnely, a probíral se neĹnavně se zavazadly ke tábu, kde stálo vozatajstvo. Měl rád rakouskĹź trén a neobyĹejné rád se vozil. PouĹíval v nejhorích pĹípadech i sanitních dvoukolek. KdyĹ musel jít pěky, dělal dojem nejzniĹenějího Ĺlověka. V takovém pĹípadě nechal zavazadla svého pána v zákopech a táhl jen svĹj majetek.
Stal-li se takovĹź pĹípad, Ĺe se dĹstojník zachránil Ĺtěkem pĹed zajetím a on tam zĹstal, neopomenul dĹstojnickĹź sluha v Ĺádném pĹípadě od vléknout do zajetí i zavazadla svého pána. Ona 209 pĹela v jeho majetek, na kterém lpěl s celou duí.
Viděl jsem jednoho zajatého dĹstojnického sluhu, kterĹź od Dubna el s druhĹźmi pěky aĹ do Dárnice za Kyjevem. Měl s sebou kromě svého bafochu a batochu svého dĹstojníka, kterĹź pĹed zajetím utekl, jetě pět ruĹních kufĹíkĹ rĹzného tvaru, dvě pokrĹźvky a poltáĹ, kromě nějakého zavazadla, které nesl na hlavě. StěĹoval si, Ĺe mu kozáci dva kufry ukradli.
Nikdy nezapomenu toho Ĺlověka, kterĹź se tak moĹil s tím celou Ukrajinou. Byl to ĹivĹź peditérskĹź vĹz a nemohu si vysvětlit, jak to mohl unést a táhnout kolik set kilometrĹ a potom jeti s tím aĹ do Takentu, opatrovat to a umĹít na svĹźch zavazadlech na skvrnitĹź tyf v zajateckém táboĹe.
Dnes jsou dĹstojniĹtí sluhové roztroueni po celé naí republice a vypravují o svĹźch hrdinnĹźch skutcích. Oni turmovali Sokal, Dubno, Ni, Piavu. KaĹdĹź z nich je Napoleonem: "Povídal jsem naemu obrstovi, aby telefonoval do tábu, Ĺe uĹ to mĹĹe zaĹít "
Povětině byli reakcionáĹi a muĹstvo je nenávidělo. NěkteĹí donáeli a bylo pro ně zvlátním potěením, kdyĹ se mohli dívat, jak někoho uvazují.
Vyvinuli se ve zvlátní kastu. Jich sobectví neznalo mezí.
3
NadporuĹík Luká byl typem aktivního dĹstojníka zchátralé rakouské monarchie. Kadetka vychovala z něho obojĹivelníka. Mluvil německy ve spoleĹnosti, psal německy, Ĺetl Ĺeské kníĹky, a kdyĹ vyuĹoval ve kole jednoroĹních dobrovolníkĹ, samĹźch ČechĹ, Ĺíkal jim dĹvěrné: "Bulme Čei, ale nemusí o tom nikdo vědět. Já jsem taky Čech."
PovaĹoval Ĺeství za jakousi tajnou organizaci, které je lépe zdaleka se vyhnout.
Jinak byl hodnĹź Ĺlověk a nebál se svĹźch pĹedstavenĹźch a peĹoval o svou rotu na manévrech, jak se sluí a patĹí. Nael vĹdy pro ni pohodlné rozmístění po stodolách a Ĺasto dal ze své skromné gáĹe svĹźm vojákĹm vyvalit sud piva.
Měl rád na pochodu, kdyĹ zpívali vojáci písniĹky. Museli zpívat, i kdyĹ li na cviĹení, i ze cviĹení. A jda vedle své roty, zpíval s nimi:
A kdyĹ bylo v pĹlnoci,
voves z pytle vyskoĹí
Ĺumtarijá bum!
Těil se oblibě vojákĹ, poněvadĹ byl neobyĹejné spravedlivĹźm a neměl ve zvyku někoho tĹźrat.
arĹe se pĹed ním tĹásly a z nejsurovějího ikovatele udělal za měsíc pravého beránka.
Uměl pravda kĹiĹet, ale nikdy nenadával. PouĹíval vybranĹźch slov a vět. "Vidíte," Ĺíkal, "opravdu nerad vás trestám, hochu, ale nemohu si pomoci, poněvadĹ na disciplíně záleĹí schopnost vojska, zdatnost, a bez disciplíny armáda je tĹtinou větrem se klátící. Jestli vy nemáte v poĹádku svĹj mundĹr a knoflíky nejsou dobĹe pĹiity a schází, je vidět, Ĺe zapomínáte na své povinnosti, které máte k armádě. MĹĹe bĹźt, Ĺe zdá se vám to nepochopitelnĹźm, proĹ máte bĹźt zavĹen kvĹli tomu, Ĺe vám vĹera pĹi pĹehlídce scházel jeden knoflík na blĹze, taková malinká, nepatrná věc, která v civilu se Ĺplné pĹehlídne. A vidíte, Ĺe takové zanedbání vaeho zevnějku na vojně musí mít vzápětí trest. A proĹ? Zde nejde o to, Ĺe vám schází jeden knoflík, ale o to, Ĺe musíte si zvyknout na poĹádek. Dnes si nepĹiijete knoflík a zaĹínáte lajdaĹit. Zítra uĹ se vám bude zdát obtíĹnĹźm rozebrat flintu a vyĹistit ji, pozítĹí zapomenete někde v hospodě bajonet a nakonec usnete na postu, poněvadĹ jste zaĹal s tím neastnĹźm knoflíkem Ĺít Ĺivot lajdáka. Tak je to, hochu, a proto vás trestám, abych vás vyvaroval jetě horímu trestu, za věci, které byste mohl provést, zapomínaje pomalu, ale jistě na své povinnosti. Zavírám vás na pět dní a pĹeji si, abyste o chlebu i vodě pĹemĹźlel o tom, Ĺe trest není mstou, ale pouze prostĹedkem vĹźchovnĹźm, sledujícím nápravu a polepení trestaného vojáka."
Měl bĹźt uĹ dávno hejtmanem a nepomohla mu jeho opatrnost v národnostní otázce, poněvadĹ vĹĹi svĹźm pĹedstavenĹźm vystupoval s opravdovou pĹímostí, neznaje ve sluĹebním poměru Ĺádného podlízání.
To bylo to, co zachoval z povahy sedláka na Ĺeském jihu, kde se narodil ve vesnici mezi ĹernĹźmi lesy a rybníky.
Jestli vĹĹi vojákĹm byl spravedlivĹźm a netrĹźznil jich, byl v jeho povaze zvlátní rys. Nenáviděl své sluhy, poněvadĹ vĹdy měl to těstí, Ĺe dostal nejprotivnějího a nejpodlejího pucfleka.
Bil je po hubě, pohlavkoval a snaĹil se je vychovávat domluvami i skutky, nepovaĹuje je za vojáky. Zápasil s nimi beznadějně Ĺadu let, stĹídal je neustále a nakonec si vzdychl: "Opět jsem dostal podlé hovado:' Své vojenské sluhy povaĹoval za niĹí druhy ĹivoĹistva.
NeobyĹejně rád měl zvíĹata. Měl harckého kanárka, angorskou koĹku a stájového pinĹe. Vichni sluhové, které vystĹídal, nakládali s těmi zvíĹaty ne hĹĹe, neĹ nadporuĹík Luká nakládal se svĹźmi sluhy, kdyĹ mu provedli nějakou podlost.
Kanárka moĹili hladem, jeden sluha angorské koĹce vyrazil jedno oko, stájovĹź pinĹ byl od nich práskán na potkání a nakonec jeden z pĹedchĹdcĹ vejka odvedl chudáka na Pankrác k pohodnému, kde ho dal utratit, nelituje dát ze své kapsy deset korun. Oznámil potom prosté nadporuĹíkovi, Ĺe mu pes utekl na procházce, a druhĹź den uĹ maíroval s rotou na cviĹitě.
KdyĹ vejk se pĹiel ohlásit k Lukáovi, Ĺe nastupuje sluĹbu, nadporuĹík Luká zavedl ho do pokoje a Ĺekl k němu: "Vás odporuĹil pan polní kurát Katz a pĹeji si, abyste nedělal jeho odporuĹení hanbu. Měl jsem jiĹ tucet sluhĹ a ĹádnĹź z nich se u mě neohĹál. Upozorňuji vás, Ĺe jsem pĹísnĹź a Ĺe straně trestám kaĹdou podlost a kaĹdou leĹ. PĹeji si, abyste mluvil vĹdy pravdu a vykonával bez reptání vechny mé rozkazy. Jestli Ĺeknu: ,SkoĹte do ohně,` tak do toho ohně musíte skoĹit, i kdyby se vám nechtělo. Kam to koukáte?"
vejk se zájmem díval se na stranu na zeď, kde visela klec s kanárkem, a nyní, upíraje své dobrácké oĹi na nadporuĹíka, odpověděl milĹźm, dobráckĹźm tĂłnem: "Posluné hlásím, pane nadporuĹíku, Ĺe je tam harckĹź kanár."
A pĹeruiv tak proud ĹeĹi nadporuĹíka, vejk stál po vojensku, a ani nemrkaje, díval se mu pĹímo do oĹí.
NadporuĹík chtěl Ĺíci něco ostrého, ale pozoruje nevinnĹź vĹźraz vejkova obliĹeje, Ĺekl jediné: "Pan polní kurát vás rekomandoval jako ohromného pitomce a myslím, Ĺe se nemĹźlil."
"Posluné hlásím, pane nadporuĹíku, Ĺe se opravdu pan polní kurát nemĹźlil. KdyĹ jsem slouĹil aktivně, byl jsem superarbitrován pro blbost, a jetě k tomu notorickou. Od regimentu nás kvĹli tomu pustili dva, mé a jetě jednoho pana hejtmana von Kaunitz. Ten, s dovolením, pane nadporuĹíku, kdyĹ el po ulici, tak se souĹasné poĹád dloubal prstem levé ruky v levej nosní díĹe a druhou rukou v pravĹź dírce, a kdyĹ el s námi na cviĹení, tak nás vĹdy postavil jako pĹí defílírungu a Ĺíkal: ,Vojáci, éh, pamatujte si, éh, Ĺe je dneska stĹeda, poněvadĹ zejtra bude Ĺtvrtek, éh.` "
NadporuĹík Luká pokrĹil rameny jako Ĺlověk, kterĹź neví a nenalézá ihned slov k vyjádĹení urĹité mylenky.
Proel se ode dveĹí k protilehlému oknu kolem vejka a zas nazpět, pĹiĹemĹ vejk podle toho, kde se právě nadporuĹík nalézal, dělal rechtsaut a linksaut s takovĹźm dĹrazně nevinnĹźm obliĹejem, Ĺe nadporuĹík sklopil oĹi, a dívaje se na koberec, Ĺekl něco, co bylo beze ví spojitosti se vejkovou poznámkou o pitomém hejtmanovi: "Ano, u mé musí bĹźt poĹádek, Ĺistota a nesmí se mně lhát. Miluji poctivost. Nenávidím leĹ a trestám ji bez milosti, rozumíte mi dobĹe?"
"Posluně hlásím, pane nadporuĹíku, Ĺe rozumím. Není nic horího, neĹ kdyĹ Ĺlověk lĹe. Jak se zaĹne zaplítat, tak je ztracenej. V jednĹź vesnici za PelhĹimovem byl nějakĹź uĹitel Marek a ten chodil za dcerou hajnĹźho pery, a ten mu dal vzkázat, Ĺe jestli se bude s holkou scházet v lese, Ĺe mu, kdyĹ ho potká, pustí do zadnice z ruĹnice tětiny se solí. UĹitel mu dal vzkázat, Ĺe to není pravda, ale jednou zas, kdyĹ se s holkou měl sejít, tak ho ten hajnej natrefil a uĹ chtěl na něm udělat tu voperaci, ale on se vymlouval, Ĺe prej sbírá květinky, potom zas, Ĺe el chytat nějakĹź brouky, a zaplítal se Ĺím dál tím víc, aĹ nakonec vodpĹísáhnul, jak byl cele] ulekanej, Ĺe el klást voka na zajíce. Tak ho milej hajnej spakoval a vodved na Ĺetnickou stanici, vodtamtud to lo k soudu a uĹitel by byl bĹźval málem zavĹenej. Kdyby byl Ĺek holou pravdu, tak dostal pouze ty tětiny se solí. Já jsem toho mínění, Ĺe je vĹdycky nejlepí se pĹiznat, bĹźt votevĹenej, a kdyĹ uĹ něco provedu, pĹijít a Ĺíct: ,Posluné hlásím, Ĺe jsem proved tohle a tohle: A co se tĹźká tĹź poctivosti, je to vĹdycky moc hezká věc, poněvadĹ s ní Ĺlověk vĹdycky nejdál dojde. Jako kdyĹ jsou ty závody v chĹzi. Jak zaĹne fixlovat a běĹet, uĹ je distancovanej. To se stalo mĹźmu bratranci. Poctívej Ĺlověk je vude váĹenej, ctěnej, spokojenej sám sebou a cítí se jako znovuzrozenej, kdyĹ jde leĹet a mĹĹe Ĺíct: ,Dneska jsem byl zase poctívej.` "
Mezi tou ĹeĹí nadporuĹík Luká seděl jiĹ dlouho na Ĺidli, dívaje se vejkovi na boty, a myslil si: "MĹj boĹe, vĹdy i já Ĺasto stejné mluvím takové blbosti a rozdíl je jen ve formě, kterou to podávám."
Nicméně, nechtěje ztratit svou autoritu, Ĺekl, kdyĹ vejk skonĹil:
"U mě musíte si Ĺistit boty, mít svou uniformu v poĹádku, knoflíky správné pĹiité a musíte dělat dojem vojáka, a ne nějakého civilního otrapy. Jest to zvlátní, Ĺe vy neumíte se ĹádnĹź drĹet vojensky. Jen jeden měl ze vech těch mĹźch sluhĹ bojovné vzezĹení, a nakonec mně ukradl parádní uniformu a prodal ji v idech."
ZamlĹel se a pokraĹoval, vysvětluje vejkovi vechny jeho povinnosti, pĹiĹemĹ neopomenul klást hlavní dĹraz na to, Ĺe musí bĹźt věrnĹź, nikde nic nemluvit, co se doma děje.
"Ke mně chodí dámy na návtěvu," podotkl, "někdy zde některá ostane pĹes noc, kdyĹ ráno nemám sluĹbu. V takovém pĹípadě nosíte nám kávu do postele, kdyĹ zazvoním, rozumíte?"
"Posluně hlásím, Ĺe rozumím, pane obrlajtnant, kdybych pĹiel znenadání k posteli, tak by to mohlo bĹźt tĹebas některĹź dámě nepĹíjemnĹź. Já jsem si jednou pĹived jednu sleĹnu domĹ a moje posluhovaĹka' nám pĹinesla, právě kdyĹ jsme se náramné dobĹe bavili, kávu do postele. Lekla se a polila mně celá záda a jetě Ĺekla: ,Dej pánbĹh dobrĹźtro.' Já vím, co se sluí a patĹí, kdyĹ někde spí dáma."
"DobĹe, vejku, vĹĹi dámám musíme zachovávat vĹdy neobyĹejnĹź takt; ` Ĺekl nadporuĹík, kterĹź dostával lepí náladu, poněvadĹ ĹeĹ pĹela na pĹedmět, kterĹź vyplňoval u něho prázdnĹź Ĺas mezi kasárnami, cviĹitěm a kartami.
eny byly duí jeho bytu. Ony stvoĹily mu domov. Bylo jich několik tuctĹ a mnohé z nich snaĹily se po dobu svého pobytu vyzdobit jeho byt rĹznĹźmi tretkami.
Jedna paní kavárníková, která Ĺila u něho celĹźch Ĺtrnáct dní, neĹ si pro ni pan manĹel pĹijel, vyila mu roztomilĹź pĹehoz na stĹl, opatĹila mu vechno spodní prádlo monogramy a byla by snad dokonĹila vyívání nástěnného koberce, kdyby byl manĹel nezniĹil tu idylu.
Jedna dáma, pro kterou za tĹi neděle pĹijeli rodiĹe, chtěla udělat z jeho loĹnice dámskĹź budoár, a rozestavila vude rĹzné titěrnosti, váziĹky a pověsila mu nad postel obrázek anděla stráĹce.
Ze vech koutĹ loĹnice i jídelny vycitovala se Ĺenská ruka, která vnikla i do kuchyně, kde bylo moĹno vidět nejrozmanitějí kuchyňské náĹadí a náĹiní, velkolepĹź to dar jedné zamilované paní továrnice, která pĹivezla s sebou kromě své váně Ĺezací pĹístroj na vekerou kuchyňskou zeleninu a zelí, pĹístroj na strouhání ĹemliĹky, tĹení jater, kastroly, pekáĹe, pánve, vaĹeĹky a bĹhví co jetě.
Odela vak za tĹźden, poněvadĹ nemohla se smíĹit s mylenkou, Ĺe má nadporuĹík kromě ní jetě asi kolem dvaceti jinĹźch milenek, coĹ zanechalo jisté stopy ve vĹźkonnosti ulechtilého samce v uniformě.
NadporuĹík Luká vedl téĹ obírnou korespondenci, měl album svĹźch milenek a sbírku rĹznĹźch relikvií, poněvadĹ poslední dva roky jevil sklon k fetiismu. Tak měl několik rĹznĹźch podvazkĹ dámskĹźch, Ĺtyry roztomilé dámské kalhotky s vyíváním a tĹi prĹzraĹně jemné, tenké dámské koilky, batistové áteĹky, dokonce jednu něrovaĹku a několik punĹoek.
"Mám dnes sluĹbu," Ĺekl, "pĹijdu aĹ v noci, opatrujte vechno a uveďte v poĹádek byt. Poslední sluha pro svou niĹemnost odjel dnes s markou na pozici."
Uděliv jetě rozkazy tĹźkající se kanárka a angorské koĹky, odeel, neopomenuv jetě ve dveĹích prohodit několik slov o poctivosti a poĹádku.
Po jeho odchodu uvedl vejk v bytě ve v nejlepí poĹádek, takĹe kdyĹ se nadporuĹík Luká v noci vrátil domĹ, mohl mu vejk hlásit:
"Posluné hlásím, pane obrlajtnant, Ĺe je ve v poĹádku, jediné koĹka dělala neplechu a seĹrala vaeho kanára."
"Jak to?" zahĹměl nadporuĹík.
"Posluné hlásím, pane obrlajtnant, takto: Já jsem věděl, Ĺe koĹky nemají kanárky rády a Ĺe jim ubliĹujou. Tak jsem je chtěl dohromady seznámit a popĹípadě, kdyby ta bestie chtěla něco podniknout, napráit jí koĹich, aby na to do smrti nezapomněla, jak se má chovat ke kanárkovi, poněvadĹ mám velice rád zvíĹata. U nás v domě je jeden klobouĹník a ten tak vycviĹil koĹku, Ĺe mu seĹrala dĹív tĹi kanáry a teď ani jednoho a mĹĹe ten kanár si tĹebas na ni sednout. Tak jsem to chtěl taky zkusit a vytáhl jsem kanárka z klece a dal jí ho voĹichat, a vona, vopice, neĹli jsem se vzpamatoval, ukousla mu hlavu. Já jsem vopravdu takovou sprostotu vod ní neĹekal. Kdyby to byl, pane obrlajtnant, vrabec, jetě bych nic neĹek, ale takovej péknej kanárek, harckej. A jak ho dychtivé Ĺrala i s péĹím a vrněla pĹitom vod samĹź radosti. Voni prĹź koĹky nejsou hudebně vzdělanĹź a nemohou vystát, kdyĹ kanárek zpívá, poněvadĹ tomu ty bestie nerozumějí. Já jsem tĹź koĹce vynadal, ale bĹh mě chraň, nic jsem jí neudělal a Ĺekal na vás, aĹ jak rozhodnete, co se jí má stát za to, potvoĹe praivĹź."
Vypravuje toto, díval se vejk tak upĹímně nadporuĹíkovi do oĹí, Ĺe tĹźĹ, pĹistoupiv zprvu k němu s jistĹźm surovĹźm Ĺmyslem, odstoupil od něho, sedl si na Ĺidli a otázal se:
"Poslyte, vejku, jste opravdu takové boĹí hovado?"
"Posluně hlásím, pane obrlajtnant," odvětil slavnostně vejk, "jsem! - VodmaliĹka mám takovou smĹlu. VĹdycky chci něco vopravit, udělat dobĹe, a nikdy nic z toho nevyjde neĹ nějaká nepĹíjemnost pro mne i pro vokolí. Já jsem vopravdu chtěl ty dva seznámit, aby si rozuměli, a nemĹĹu za to, Ĺe vona ho seĹrala a Ĺe bylo po známosti. V domě U tupartĹ seĹrala pĹed léty koĹka dokonce papouka, poněvadĹ se jí posmíval a mňoukal po ní. Voni ale mají koĹky tuhej Ĺivot. Jestli poruĹíte, pane obrlajtnant, abych ji vodpravil, tak ji budu muset trhnout mezi dveĹmi, jinak nedodělá."
A vejk s nejnevinnějí tváĹí a milĹźm dobráckĹźm Ĺsměvem vyloĹil nadporuĹíku, jak se popravují koĹky, coĹ by dle obsahu pĹivedlo jistě spolek proti tĹźrání zvíĹat do blázince.
Jevil pĹi tom odborné znalosti, Ĺe nadporuĹík Luká, zapomínaje na svĹj hněv, se otázal:
"Vy umíte zacházet se zvíĹaty? Máte cit a lásku ke zvíĹatĹm?"
"Já mám nejradi psy," Ĺekl vejk, "poněvadĹ je to vĹźnosnej obchod pro toho, kdo je umí prodávat. Já to nedoved, poněvadĹ jsem byl vĹdycky poctivej; ale jetě pĹeci lidi chodili na mne, Ĺe prej jsem jim prodal chcípáka místo ĹistokrevnĹźho a zdravĹźho psa, jako by vichni psi museli bejt Ĺistokrevní a zdraví. A kaĹdej hned chtěl rodokmen, tak jsem si musel dát rodokmeny natisknout a dělat z nějakĹźho koíĹskĹźho voĹíka, kerej se narodil v cihelně, nejĹistokrevnějiho lechtice z bavorskĹźho psince Armin von Barheim. A vopravdu, lidi hned byli rádi, Ĺe to tak dobĹe dopadlo, Ĺe mají doma ĹistokrevnĹź zvíĹe, a Ĺe jsem jim moh nabídnout tĹebas vrovickĹźho pice za jezevĹíka, a voni se jen divili, proĹ takovej vzácnej pes, kerej je aĹ z Německa, je chlupatej a nemá kĹivĹź nohy. To se tak dělá ve vech psincích, to byste, pane obrlajtnant, teprve koukal na podvody s těmi rodokmeny, jakĹź se dělají ve velkĹźch psincích. PsĹ, kerej by vo sobě moh Ĺíct: ,Já jsem Ĺistokrevná potvora,` je vopravdu málo. Bud se mu zapomněla máma s nějakou vobludou, nebo jeho babiĹka, nebo měl těch tatínkĹ víc a vod kaĹdĹźho něco zdědil. Po tom ui, vod toho vocas, vod jinĹźho zas chlupy na drĹce, vod tĹetího Ĺumák, vod ĹtvrtĹźho pajdavĹź nohy a vod pátĹźho velikost, a kdyĹ měl takovejch tátĹ dvanáct, tak si mĹĹete, pane obrlajtnant, pomyslit, jak takovej pes vypadá. Já jsem jednou koupil takovĹźho psa balabána, von byl po těch svĹźch tátech tak voklivej, Ĺe vichni psi se mu vyhĹźbali, a já ho koupil z lítosti, Ĺe je takovej voputénej. A von sedával poĹád doma v koutku, bejval takovej smutnej, aĹ jsem ho musel prodat za stájovĹźho pinĹe. Nejvíc mně dalo práce ho pĹebarvit, aby měl barvu pepĹ a sĹl. Tak se dostal se svĹźm pánem aĹ na Moravu a vod tĹź doby jsem ho neviděl."
NadporuĹíka poĹal velice zajímat tento kynologickĹź vĹźklad, a tak mohl vejk bez pĹekáĹky pokraĹovat:
"Psi si sami nemĹĹou barvit vlasy, jako to dělají dámy, vo to se musí vĹdycky postarat ten, kdo je chce prodat. KdyĹ je pes takovej staĹec, Ĺe je cele] edivej, a vy ho chcete prodat za roĹní těně, nebo ho dokonce vydáváte, dědeĹka, za devítiměsíĹního, tak koupíte tĹaskavĹź stĹíbro, rozpustíte a namalujete ho naĹerno, Ĺe vypadá jako novej. Aby nabyl síly, tak ho krmíte jako koně utrejchem a zuby mu vyĹistíte mirglpapírem, takovĹźm, co se s ním Ĺistěji rezavĹź noĹe. A pĹedtím, neĹ ho vedete prodat nějakĹźmu kupci, tak mu do drĹky nalejete slivovici, aby se ten pes trochu voĹral, a on je hned Ĺilej, veselej, těká radostně a kamarádí se s kaĹdĹźm jako vopilej radní. Ale hlavní co je, to je to: do lidí se, pane obrlajtnant, musí mluvit, tak dlouho mluvit, aĹ je kupec z toho Ĺplně tumpachovej. Jestli si někdo chce od vás koupit ratlíĹka a vy nemáte nic jinĹźho doma neĹ nějakĹźho loveckĹźho psa, tak musíte umět toho Ĺlověka pĹemluvit, Ĺe si místo ratlíĹka odvede s sebou toho loveckĹźho, a jestli náhodou máte doma jen ratlíĹka a někdo si pĹijde koupit zlou německou dogu na hlídání, tak ho musíte tak zblbnout, Ĺe si vodnese v kapse toho trpasliĹího ratlíĹka místo dogy. KdyĹ jsem já kdysi obchodoval se zvíĹaty, tak pĹila jedna dáma, Ĺe prĹź jí uletěl papouek na zahradu a Ĺe si tam právě nějací chlapeĹkové hráli pĹed vilou na Indiány a Ĺe jí ho chytili a vytrhali mu vechna péra z vocasu a vokrálili se jimi jako policajti. A ten papouek Ĺe se z tĹź hanby, Ĺe je bezocasĹź, roznemoh a zvěrolékaĹ Ĺe ho nějakejma prákama dorazil. Chce si tedy koupit novĹźho papouka, nějakĹźho slunĹźho, ĹádnĹźho sprostĹźho, kerej umí jen nadávat. Co jsem si měl poĹít, kdyĹ jsem ĹádnĹźho papouka doma neměl a vo ĹádnĹźm nevěděl. Měl jsem doma jen zlĹźho buldoga, Ĺplně slepĹźho. Tak jsem, pane obrlajtnant, musel do tĹź paní mluvit od ĹtyĹ hodin odpĹldne aĹ do sedmi hodin veĹer, neĹ koupila místo papouka toho slepĹźho buldoga. To bylo horí neĹ nějaká diplomatická situace, a kdyĹ vodcházela, tak jsem Ĺek: ,A mu jen kluci zkusejí taky vytrhnout vocas,` a víc jsem s tou paní nemluvil, poněvadĹ se musela kvĹli tomu buldogovi vystěhovat z Prahy, poněvadĹ pokousal celej dĹm. VěĹíte, pane obrlajtnant, Ĺe je to velice těĹkĹź, dostat poĹádnĹź zvíĹe?"
"Já mám velice rád psy," Ĺekl nadporuĹík, "někteĹí moji kamarádi, kteĹí jsou na frontě, mají s sebou psy a psali mně, Ĺe jim ta válka ve spoleĹnosti takového věrného a oddaného zvíĹete velice dobĹe ubíhá. Vy znáte tedy dobĹe vechny druhy psĹ a doufám, Ĺe kdybych mél psa, Ĺe byste ho Ĺádně oetĹoval. JakĹź druh podle vaeho mínění je nejlepí? Myslím totiĹ psa jako spoleĹníka. Měl jsem jednou stájového pinĹe, ale nevím..."
"Podle mĹźho mínění, pane obrlajtnant, je stájovĹź pinĹ velice milĹź pes. KaĹdĹźmu se pravda nelíbí, poněvadĹ má tětiny a takovĹź tvrdĹź vousy na tlamě, Ĺe vypadá jako proputěnej trestanec. Je tak voklivej, aĹ je krásnej, a pĹitom je chytrej. Kam se na něj hrabe takovej pitomej bernardĹźn. Je jetě chytĹejí neĹ foxteriér. Já jsem znal jednoho..."
NadporuĹík Luká podíval se na hodinky a pĹeruil vejkĹv rozhovor:
"UĹ je pozdě, musím se jít vyspat. Zítra mám opět sluĹbu, tak mĹĹete celĹź den věnovat tomu, abyste nael nějakého stájového pinĹe."
el spat a vejk v kuchyni lehl si na pohovku a Ĺetl jetě noviny, které nadporuĹík s sebou pĹinesl z kasáren.
"Tak vida," Ĺekl pro sebe vejk, sleduje se zájmem pĹehled denních událostí, "sultán vyznamenal císaĹe Viléma váleĹnou medalií, a já nemám dosud ani malou stĹíbrnou."
Zamyslil se a vyskoĹil: "Málem byl bych zapomněl..."
vejk el do pokoje k nadporuĹíkovi, kterĹź jiĹ tvrdé usnul, a vzbudil ho:
"Posluně hlásím, pane obrlajtnant, Ĺe nemám ĹádnĹź rozkaz stran tĹź koĹky."
A rozespalĹź nadporuĹík v polosnění pĹevrátil se na druhou stranu a zabruĹel: "TĹi dny kasárníka!" a spal dál.
vejk tie odeel z pokoje, vytáhl neastnou koĹku zpod pohovky a Ĺekl k ní: "Má tĹi dny kasárníka, abtreten!"
A angorská koĹka si opět vlezla pod pohovku.
4
vejk se právě chystal, Ĺe se pĹjde poohlédnout po nějakém stájovém pinĹi, kdyĹ mladá dáma zazvonila a pĹála si mluvit s nadporuĹíkem Lukáem. Vedle ní leĹely dva těĹké kufry a vejk zahlédl jetě na schodech Ĺepici posluhy scházejícího ze schodĹ.
"Není doma," Ĺekl tvrdě vejk, ale mladá dáma byla jíĹ v pĹedsíni a kategoricky pĹikázala vejkovi: "Odneste kufry do pokoje!"
"Bez svolení pana nadporuĹíka to nejde," Ĺekl vejk, "pan nadporuĹík pĹikázal, Ĺe nikdy nemám nic bez něho dělat."
"Vy jste se zbláznil," zvolala mladá dáma, "já jsem pĹijela k panu nadporuĹíkovi na návtěvu."
"O tom mně není docela nic známo," odpověděl vejk, "pan nadporuĹík je ve sluĹbě, vrátí se aĹ v noci a já dostal rozkaz najít stájového pinĹe. Vo ĹádnĹźch kufrech a vo ĹádnĹź dámě nic nevím. Teď zavĹu byt, tak bych prosil, abyste laskavě vodela. Mně není nic voznámenĹźho a Ĺádnou cizí osobu, kterou neznám, zde nemĹĹu nechat v bytě. Jako jednou u nás v ulici u cukráĹe BělĹickĹźho nechali jednoho Ĺlověka, a on si votevĹel atník a utek. - Já tím nemyslím nic zlĹźho o vás," pokraĹoval vejk, kdyĹ viděl, Ĺe mladá dáma se tváĹí zoufale a pláĹe, "ale rozhodně zde nemĹĹete zĹstat, to pĹece uznáte, poněvadĹ celej byt je mně svěĹenej a já jsem za kaĹdou maliĹkost zodpovědnej. Proto vás jetě jednou Ĺádám velice laskavě, abyste se zbyteĹně nenamáhala. Dokud nedostanu rozkaz od pana nadporuĹíka, neznám bratra. Je mi opravdu líto, Ĺe musím s vámi takhle mluvit, ale na vojně musí bĹźt poĹádek."
Mezitím se mladá dáma trochu vzpamatovala. Vytáhla z kabelky navtívenku, napsala několik ĹádkĹ tuĹkou, vloĹila do roztomilé malé obálky a Ĺekla stísněně: "Doneste to panu nadporuĹíkovi, já zde zatím poĹkám na odpověď. Zde máte pět korun od cesty."
"Z toho nekouká nic," odpověděl vejk; uraĹen neĹstupností nenadálého hosta, "nechte si těch pět korun, jsou zde na Ĺidli, a jestli chcete, pojďte s sebou ke kasárnám, poĹkejte na mne, já to vae psaníĹko odevzdám a pĹinesu odpověď. Ale abyste zatím zde Ĺekala, to rozhodně nejde."
Po těch slovech vtáhl kufry do pĹedsíně, a rachotě klíĹi jako nějakĹź zámeckĹź klíĹník, Ĺekl vĹźznamně u dveĹí: "Zavíráme."
Mladá dáma beznadějně vyla na chodbu, vejk zavĹel dveĹe a el napĹed. Návtevnice capala jako pejsek za ním a dohonila ho, aĹ kdyĹ vejk si zael kupovat cigarety do trafiky.
la nyní vedle něho a snaĹila se navázat rozhovor:
"Odevzdáte to jistě?"
"Odevzdám, kdyĹ jsem Ĺek."
"A najdete pana nadporuĹíka?"
"To nevím."
li opět vedle sebe mlĹky, aĹ za hodnou chvíli jeho spoleĹnice opět zaĹala hovoĹit:
"Myslíte tedy, Ĺe pana nadporuĹíka nenajdete?"
"To nemyslím."
"A kde myslíte Ĺe by mohl bĹźt?"
"To nevím."
Tím byl na hodnou chvíli rozhovor pĹetrĹen, aĹ opět bylo v něm pokraĹováno otázkou mladé dámy: "Neztratil jste to psaní?"
"Doposud jsem ho neztratil."
"Tedy ho jistě odevzdáte panu nadporuĹíkovi?"
"Ano."
"A najdete ho?"
"UĹ jsem Ĺek, Ĺe nevím," odpověděl vejk, "to se divím, jak mĹĹou bĹźt lidi tak zvědaví a neustále se ptát na jednu věc. To je, jako kdybych já na ulici kaĹdĹźho druhĹźho zastavil a ptal se ho, kolikátĹźho je."
Tím byl nadobro ukonĹen pokus dohovoĹit se se vejkem a dalí cesta do kasáren la v naprostém mlĹení. Jedině kdyĹ jiĹ stáli u kasáren, vejk vyzval mladou dámu, aby poĹkala, a dal se do hovoru s vojáky ve vratech o vojně, z ĹehoĹ musela mít mladá dáma náramnou radost, poněvadĹ chodila nervĂłzně po chodníku a tváĹila se velice neastně, kdyĹ viděla, Ĺe vejk pokraĹuje ve svĹźch vĹźkladech s tak hloupĹźm vĹźrazem, jakĹź bylo moĹno vidět téĹ na fotografii uveĹejněné v té době v Kronice světové války: "RakouskĹź následník trĹnu rozmlouvá se dvěma letci sestĹelivími ruskĹź aeroplán."
vejk posadil se na lavici ve vratech a vykládal, Ĺe v bitevní frontě karpatské se Ĺtoky vojska ztroskotaly, na druhé straně vak Ĺe velitel PĹemylu generál Kusmanek pĹijel do Kyjeva a Ĺe za námi zĹstalo v Srbsku jedenáct opěrnĹźch bodĹ a Ĺe Srbové dlouho nevydrĹí utíkat za naimi vojáky.
Potom pustil se do kritiky jednotlivĹźch známĹźch bojĹ a objevil novou panělskou vesnici, Ĺe ze vech stran obklopenĹź oddíl musí se vzdát.
KdyĹ se dost nahovoĹil, uznal za vhodné vyjít ven a zoufalé dámě Ĺíci, Ĺe hned pĹijde, aby nikam neodcházela, a el nahoru do kanceláĹe, kde nael nadporuĹíka Lukáe, kterĹź právě jednomu poruĹíkovi lutil nějaké schéma zákopĹ a vytĹźkal mu, Ĺe neumí kreslit a nemá o geometrii ani ponětí. "Vidíte, takhle se to má nakreslit. Máme-li k dané pĹímce narĹźsovat pĹímku kolmou, musíme narĹźsovati takovou, která s ní tvoĹí pravĹź Ĺhel. Rozumíte? V takovém pĹípadě povedete zákopy správně a nepovedete je k nepĹíteli. ZĹstanete od něho est set metrĹ. Ale jak vy jste to kreslil, vrazil byste nai pozici do nepĹátelské linie a stál byste se svĹźmi zákopy kolmo nad nepĹítelem, a vy potĹebujete Ĺhel vypouklĹź. To je pĹece tak jednoduché, není-liĹ pravda?"
A poruĹík v záloze, v civilu pokladník nějaké banky, stál nad těmi plány celĹź zoufalĹź, nerozuměl niĹemu a opravdu si oddychl, kdyĹ vejk pĹistoupil k nadporuĹíkovi:
"Posluné hlásím, pane nadporuĹíku, Ĺe nějaká dáma vám posílá toto psaní a Ĺeká na odpověď." PĹitom vĹźznamně a dĹvěrné mrkal.
Co pĹeĹetl, neudělalo na nadporuĹíka pĹíznivĹź dojem:
Lieber Heinrich! Mein Mann verfolgt mich. Ich
muß unbedingt bei Dir ein paar Tage gastieren.
Dein Bursch ist ein großes Mistvieh. Ich bin unglücklich.
Deine Katy
NadporuĹík Luká vzdychl, zavedl vejka vedle do prázdné kanceláĹe, zavĹel dveĹe a poĹal chodit mezi stoly. KdyĹ se koneĹně zastavil u vejka, Ĺekl: "Ta dáma píe, Ĺe jste dobytek. Copak jste jí udělal?"
"Já jí nic neudělal, posluně hlásím, pane obrlajtnant, já jsem se choval velice sluně, ale vona se chtěla v bytě hned usadit. A poněvadĹ jsem nedostal od vás ĹádnĹź rozkaz, tak jsem ji v bytě nenechal. Jetě ke vemu pĹijela se dvěma kufry jako domĹ."
NadporuĹík vzdychl jetě jednou hlasitě, coĹ opakoval téĹ vejk po něm.
"CoĹe?" vykĹikl hrozivé nadporuĹík.
"Posluné hlásím, pane obrlajtnant, Ĺe je to těĹkĹź pĹípad. Ve Vojtěské ulici pĹed dvěma léty se nastěhovala k jednomu Ĺalouníkovi nějaká sleĹna, a von ji nemoh vypudit z bytu a musel votrávit ji i sebe svítiplynem a bylo po legraci. S ĹenskĹźma je vobtíĹ. Já do nich vidím."
"TěĹkĹź pĹípad," opakoval po vejkovi nadporuĹík, a nikdy neĹekl takovou holou pravdu. MilĹź JindĹich byl urĹitě v oklivé situaci. ManĹelka pronásledovaná manĹelem pĹijede k němu na několik dní na návtěvu, právě kdyĹ má pĹijeti paní Micková z TĹeboně, aby po tĹi dny opakovala to, co mu pravidelně poskytuje kaĹdého Ĺtvrtroku, kdyĹ jede do Prahy dělat nákupy. Potom pozítĹí má pĹijít jedna sleĹna. Slíbila mu urĹité, Ĺe se dá svést, kdyĹ se celĹź tĹźden rozmĹźlela, poněvadĹ se má aĹ za měsíc vdávat za jednoho inĹenĹźra.
NadporuĹík seděl nyní na stole se sklopenou hlavou, mlĹel a pĹemĹźlel, ale nevymyslil si prozatím niĹeho, neĹ Ĺe nakonec sedl ke stolu, vzal obálku, papír a napsal na ĹĹední formát:
Drahá Katy! V sluĹbě do 9 hod. veĹer PĹijdu
v deset. Prosím, bys se cítila u mne jako ve své
domácnosti. Co se tĹźká vejka, mého sluhy, dal
jsem mu jiĹ rozkazy aby Ti ve vem vyhověl.
TvĹj JindĹich
"Toto psaní," Ĺekl nadporuĹík, "odevzdáte milostivé paní. PĹikazuji vám, abyste se k ní choval uctivě a taktně a vyplňoval vechna její pĹání, která vám musí bĹźt rozkazem. Musíte se chovat galantně a obsluhovat ji poctivé. Zde máte sto korun, které mně vyĹĹtujete, nebo tĹebas vás pro něco pole, objednáte pro ni oběd, veĹeĹi a tak dále. Pak koupíte tĹi lahve vína, krabiĹku memfisek. Tak. Víc prozatím nic. MĹĹete jít a jetě jednou vám kladu na srdce, Ĺe musíte jí udělat, co jí vidíte na oĹích."
Mladá dáma jiĹ ztratila vechnu naději, Ĺe uvidí vejka, a byla proto velice pĹekvapena, kdyĹ uviděla, Ĺe vychází z kasáren a zaměĹuje k ní s dopisem.
Zasalutovav podal jí dopis a hlásil: "Podle rozkazu pana obrlajtnanta mám se k vám, milostivá paní, chovat uctivě a taktně a obsluhovat vás poctivé, udělat vám vechno, co vám vidím na oĹích. Mám vás nakrmit a koupit pro vás, co si budete jen pĹát. Dostal jsem na to vod pana obrlajtnanta sto korun, ale z toho musím koupit tĹi láhve vína a krabiĹku memfisek."
KdyĹ pĹeĹetla dopis, vrátila se jí její rezolutnost, která se vyjádĹila tím, Ĺe poruĹila vejkovi, aby jí obstaral fiakra, a kdyĹ to bylo vyplněno, rozkázala mu, aby si sedl k fiakristovi na kozlík.
Jeli domĹ. KdyĹ byli v bytě, sehrála roli paní domu znamenitě. Kufry musel vejk pĹenést do loĹnice, koberce vypráit na dvoĹe a nepatrná pavuĹina za zrcadlem uvedla ji do velkého hněvu.
Vechno zdálo se nasvědĹovat tomu, Ĺe se chce na hodně dlouho zakopat na této vybojované pozici.
vejk se potil. KdyĹ vyklepal koberce, vzpomněla si, Ĺe se musí sejmout záclony a vypráit. Potom dostal rozkaz umĹźt okna v pokoji i v kuchyni. Nato poĹala pĹestavovat nábytek, coĹ dělala velice nervĂłzně, a kdyĹ vejk pĹetahal to vechno z kouta do kouta, nelíbilo se jí to a znovu kombinovala a vymĹźlela si nové rozestavení.
PĹevrátila vechno v bytě naruby a pomalu se její energie v zaĹizování hnízda poĹala vybíjet a drancování pĹestávalo.
Z prádelníku jetě vyňala Ĺisté loĹní prádlo, povlékla poltáĹe a peĹiny sama a bylo vidět, Ĺe Ĺinila tak s láskou k posteli, kterĹź pĹedmět v ní vzbuzoval smyslné chvění chĹípí.
Potom poslala vejka pro oběd a pro víno. A neĹli pĹiel, pĹevlékla se v prĹzraĹné matiné, které ji Ĺinilo neobyĹejně svĹdnou a vábnou.
PĹi obědě vypila láhev vína, vykouĹila mnoho memfisek a lehla si do postele, zatímco vejk v kuchyni pochutnával si na komisárku, kterĹź namáĹel do sklenice s nějakou sladkou koĹalkou.
"vejku," ozvalo se z loĹnice, "vejku!"
vejk otevĹel dveĹe a viděl mladou dámu v pĹvabné pozici na podukách.
"Pojďte dál!"
PĹikroĹil k posteli a tu ona se zvlátním Ĺsměvem pĹeměĹila jeho zavalitou postavu a silná stehna.
Odhrnujíc jemnou látku, která halila a skrĹźvala vechno, Ĺekla pĹísně: "Sundejte si boty a kalhoty. UkaĹte..."
Tak se stalo, Ĺe dobrĹź voják vejk mohl hlásit nadporuĹíkovi, kdyĹ se ten vrátil z kasáren: "Posluně hlásím, pane obrlajtnant, Ĺe jsem vyplnil vechna pĹání milostivé paní a obslouĹil ji poctivě dle vaeho rozkazu."
"Děkuji vám, vejku," Ĺekl nadporuĹík, "měla těch pĹání moc?"
"Asi est," odpověděl vejk, "teď' spí jako zabitá od tĹź jízdy. Udělal jsem jí vechno, co jsem jí viděl na oĹích:"
5
Zatímco masy vojsk, pĹipnuté na lesích u Dunajce i Rábu, stály pod detěm granátĹ a velkokalibrová děla roztrhávala celé setniny a zasypávala je v Karpatech a obzory na vech bojitích hoĹely od poĹárĹ vesnic i měst, proĹíval nadporuĹík Luká se vejkem nepĹíjemnou idylu s dámou, která utekla svému muĹi a dělala nyní domácí paní.
NadporuĹík Luká, kdyĹ odela na procházku, konal se vejkem váleĹnou poradu, jak by se jí zbavil.
"Nejlepí by bylo, pane obrlajtnant," Ĺekl vejk, "kdyby ten její muĹ, od kterĹźho utekla a kterĹź ji hledá, jak jste Ĺíkal, Ĺe je v tom psaní, kterĹź jsem vám pĹines, věděl o tom, kde je, aby si pro ni pĹijel. Poslat mu telegram, Ĺe se nalézá u vás a Ĺe si ji mĹĹe vyzdvihnout. Ve Venorech byl minule] rok takovej pĹípad v jednĹź vile. Ale tenkrát si ten telegram poslala sama ta Ĺenská svĹźmu muĹi a ten si pro ni pĹijel a nafackoval voboum. Voba byli civilisti, ale v tomto pĹípadě si na oficíra nebude troufat. Vostatně, vy nejste docela nic vinnej, poněvadĹ jste nikoho nezval, a kdyĹ utekla, ták to udělala na svou pěst. Uvidíte, Ĺe takovej telegram udělá dobrou sluĹbu. Jestli i padne pár facek..."
"On je velice inteligentní," pĹeruil ho nadporuĹík Luká, "já ho znám, on obchoduje s chmelem ve velkém. Rozhodné s ním musím mluvit. Telegram polu."
Telegram, kterĹź odeslal, byl velice ĹseĹnĹź, obchodní: "Nynějí adresa vaí choti je..." Následovala adresa bytu nadporuĹíka Lukáe.
Tak se stalo, Ĺe byla paní Katy velice nepĹíjemně pĹekvapena, kdyĹ se vhrnul do dveĹí obchodník s chmelem. Vypadal velice rozafně a starostlivě, kdyĹ paní Katy, neztrácejíc v tom okamĹiku rozvahy, pĹedstavila oba pány: "MĹj muĹ - pan nadporuĹík Luká." Na nic jiného nevzpomněla.
"RaĹte se posadit, pane Wendler," vybídl pĹívětivě nadporuĹík Luká, vytahuje z kapsy pouzdro s cigaretami, "není libo?"
Inteligentní obchodník s chmelem vzal si sluně cigaretu, a vypoutěje z Ĺst kouĹ, Ĺekl rozváĹně: "Pojedete brzy na pozici, pane nadporuĹíku?"
"ZaĹádal jsem o pĹeloĹení k 91. pluku do Budějovic, kam asi pojedu, jakmile budu hotov se kolou jednoroĹákĹ. PotĹebujeme spoustu dĹstojníkĹ a dnes jest smutnĹźm zjevem, Ĺe mladí lidé mající nárok na právo jednoroĹního dobrovolníka nehlásí se k němu. Raději zĹstane obyĹejnĹźm infanteristou, neĹ aby se snaĹil stát se kadetem."
"Válka pokodila hodně obchod s chmelem, ale já myslím, Ĺe nemĹĹe mít dlouhého trvání," poznamenal obchodník s chmelem, dívaje se stĹídavě na svou Ĺenu i nadporuĹíka.
"Nae situace je velice dobrá," Ĺekl nadporuĹík Luká, "dnes jiĹ nikdo nepochybuje, Ĺe válka skonĹí vítězstvím zbraní centrálních mocností. Francie, Anglie i Rusko jsou pĹíli slabé proti rakousko-turecko-německé Ĺule. Pravda, Ĺe jsme utrpěli nepatrné neĹspěchy na některĹźch frontách. Jakmile vak prolomíme ruskou frontu mezi karpatskĹźm hĹbetem a stĹedním Dunajcem, není nijaké pochybnosti, Ĺe bude to znamenat konec války. Stejně FrancouzĹm hrozí v nejkratí době ztráta celé vĹźchodní Francie a vtrĹení německého vojska do PaĹíĹe. To je naprosto jisté. Kromě toho nae manévry na Srbsku pokraĹují velice Ĺspěně a odchod naich vojsk, kterĹź jest fakticky jen pĹesunutím, vykládají si mnozí zcela jinak, neĹ jak toho vyĹaduje naprostá chladnokrevnost ve válce. Co nejdĹíve uvidíme, Ĺe nae vypoĹtené manévry na jiĹním bojiti ponesou ovoce. RaĹte se podívat..."
NadporuĹík Luká vzal obchodníka s chmelem jemně za rameno a odvedl k mapě bojitě, visící na stěně, a ukazuje mu jednotlivé body, vykládal: "VĹźchodní Beskydy jsou naím znamenitĹźm opěrnĹźm bodem. V karpatskĹźch Ĺsecích, jak vidíte, máme velkou oporu. MocnĹź Ĺder na tuto linii, a nezastavíme se aĹ v Moskvě. Válka skonĹí dĹív, neĹ se nadějeme."
"A co Turecko?" otázal se obchodník s chmelem, uvaĹuje pĹitom, jak zaĹít, aby se dostal k jádru věci, pro kterou pĹijel.
"Turci se drĹí dobĹe," odpověděl nadporuĹík, uváděje ho opět ke stolu, "pĹedseda turecké sněmovny Hali bej a Ali bej pĹijeli do Vídně. Vrchním velitelem turecké armády dardanelské jmenován marálek Liman lechtic Sanders. Goltz paa pĹijel z CaĹihradu do Berlína a naím císaĹem byli vyznamenáni Enver paa, viceadmirál Usedom paa a generál DĹevad paa. Poměrně hodně vyznamenání za tak krátkou dobu."
Seděli vichni chvíli mlĹky proti sobě, aĹ uznal nadporuĹík za vhodné pĹeruit trapnou situaci slovy: "Kdy jste pĹijel, pane Wendler?"
"Dnes ráno."
"To jsem velice rád, Ĺe jste mne nael a zastihl doma, poněvadĹ odpĹldne jdu vĹdy do kasáren a mám noĹní sluĹbu. PoněvadĹ byt jest vlastně po celĹź den prázdnĹź, mohl jsem nabídnout milostivé paní pohostinství. Není tu nikĹźm obtěĹována po dobu svého pobytu v Praze. Ze staré známosti..."
Obchodník s chmelem zakalal: "Katy je jistě divná Ĺenská, pane nadporuĹíku, pĹijměte mĹj nejsrdeĹnějí dík za vechno, co jste pro ni udělal. Vzpomene si jeti do Prahy zĹistajasna, Ĺe prĹź se musí léĹit z nervĂłzy, já jsem na cestách, pĹijedu domĹ, a dĹm prázdnĹź. Katy pryĹ."
SnaĹe se dělat co nejpĹíjemnějí obliĹej, pohrozil jí prstem, a nuceně se usmívaje, otázal se Ĺeny: "Tys asi patrně myslela, Ĺe kdyĹ já jsem na cestách, Ĺe i ty mĹĹe téĹ cestovat? Ty jsi si ovem nepomyslila..."
NadporuĹík Luká, vida, Ĺe spád rozmluvy zaboĹuje do nepĹíjemností, odvedl opět inteligentního obchodníka s chmelem k mapě bojitě, a ukazuje na podtrĹená místa, Ĺekl: "Zapomněl jsem vás upozornit na jednu velice zajímavou okolnost. Na tento velikĹź k jihozápadu obrácenĹź oblouk, kde tvoĹí tato skupina hor veliké pĹedmostí. Sem obrácena jest ofenzíva spojencĹ. UzavĹením této dráhy, která pĹedmostí spojuje s hlavní obrannou linií nepĹítele, musí bĹźt pĹerueno spojení mezi pravĹźm kĹídlem a severní armádou na Visle. Je vám to nyní jasné?"
Obchodník s chmelem odpověděl, Ĺe jest mu ve Ĺplně jasné, a obávaje se ve své taktnosti, aby to, co Ĺekl, nebylo povaĹováno za naráĹku, zmínil se, vraceje se na své místo: "Ná chmel válkou ztratil odbytitě v cizině. Pro chmel je nyní ztracena Francie, Anglie, Rusko i Balkán. Jetě posíláme chmel do Itálie, ale obávám se, Ĺe se Itálie také do toho zamíchá. Ale pak, aĹ to vyhrajem, budem si diktovat ceny za zboĹí my."
"Itálie zachovává pĹísnou neutralitu," těil ho nadporuĹík, "to je..."
"Tak proĹ, nepĹizná, Ĺe je vázána trojspolkovou smlouvou mezi Rakousko-Uherskem a Německem?" rozkatil se náhle obchodník s chmelem, kterému najednou pĹilo vechno do hlavy, chmel, Ĺena, válka, "já Ĺekal, Ĺe Itálie vytáhne polem proti Francii a proti Srbsku. Pak by válka uĹ byla u konce. Chmel mně ve skladitích hnije, uzávěrky domácí jsou slabé, export rovná se nule, a Itálie zachovává neutralitu. ProĹ Itálie obnovovala jetě v roce 1912 s námi trojspolek? Kde je italskĹź ministr zahraniĹních záleĹitostí markĹźz di San Giuliano? Co dělá ten pán? Spí nebo co? Víte, jakĹź jsem měl do vojny roĹní obrat a jakĹź mám dnes? - Nemyslete si, Ĺe nesleduji události," pokraĹoval, dívaje se zuĹivě na nadporuĹíka, kterĹź klidně vypoutěl z Ĺst koleĹka cigaretového dĹźmu, která stíhala jedno druhé a rozbíjela je, coĹ sledovala paní Katy s velkĹźm zájmem, "proĹ Němci odeli zpět ku hranicím, kdyĹ byli jiĹ u PaĹíĹe? ProĹ zas se vedou mezi MĂłsou a Moselou prudké dělostĹelecké boje? Víte, Ĺe v Combres a Wo(wru u Marche shoĹely tĹi pivovary, kam jsem posílal roĹně pĹes pět set ĹokĹ chmele? A shoĹel i ve Vogézách HartmansweilerskĹź pivovar, je srovnán se zemí ohromnĹź pivovar v Niederaspachu u MylhĹz. To máte ztráty 1200 ĹokĹ chmele pro mou firmu roĹně. estkrát bojovali Němci s BelgiĹany o pivovar Klosterhoek, to máte ztrátu 350 ĹokĹ chmele roĹně."
Nemohl dále rozĹilením mluvit, jen vstal, pĹistoupil k Ĺeně a Ĺekl: "Katy, ty pojede okamĹitě se mnou domĹ. Oblíkej se. - Mne vechny ty události tak rozĹilují," Ĺekl po chvíli omluvnĹźm tĂłnem, "bĹźval jsem kdysi Ĺplně klidnĹźm."
A kdyĹ odela se obléknout, tie Ĺekl k nadporuĹíkovi: "Nevyvádí to ponejprv. Loni ujela s jedním suplentem a nael jsem je aĹ v ZáhĹebu. Udělal jsem pĹi té pĹíleĹitosti v městském pivovaĹe v ZáhĹebě uzávěrku na est set ĹokĹ chmele. Ba, jih byl vĹbec zlatĹźm dolem. Ná chmel el aĹ do CaĹihradu. Dnes jsme napolo zniĹeni. Jestli vláda omezí vĹźrobu piva, zasadí nám poslední ránu."
A zapaluje si nabídnutou cigaretu, Ĺekl zoufale: "Jedině Varava odbírala 2370 ĹokĹ chmele. Největí pivovar je tam augustiánskĹź. Zástupce bĹźval u mě na návtěvě kaĹdoroĹně, To je k zoufání. Jetě dobĹe, Ĺe nemám děti."
Tento logickĹź závěr kaĹdoroĹní návtěvy zástupce augustiánského pivovaru z Varavy zpĹsobil, Ĺe se nadporuĹík jemné usmál, coĹ obchodník s chmelem postĹehl, a proto vykládal dál: "Uherské pivovary v oproni a ve Velké KaniĹi odbíraly pro svá exportní piva, která vyváĹely aĹ do Alexandrie, u mé firmy roĹně prĹměrem tisíc ĹokĹ chmele. Dnes odmítají jakoukoliv objednávku kvĹli blokádě. Nabízím jim chmel o tĹicet procent lacinějí, a neobjednávají ani jeden Ĺok. Stagnace, Ĺpadek, mizérie a jetě k tomu domácí starosti."
Obchodník s chmelem se odmlĹel a mlĹení pĹeruila paní Katy, pĹipravená na cestu: "Jak to uděláme s mĹźmi kufry?"
"PĹijedou pro ně, Katy," Ĺekl spokojeně obchodník s chmelem, raduje se nakonec, Ĺe skonĹilo ve bez vĹźstupu a pohorlivé scény, "jestli chce jetě obstarat nějaké nákupy, je nejvyí Ĺas, abychom li. Vlak jede ve dvě dvacet."
Oba rozlouĹili se pĹátelsky s nadporuĹíkem a obchodník s chmelem byl tak rád, Ĺe uĹ je to odbyto, Ĺe na rozchodu, v pĹedsíni, Ĺekl k nadporuĹíkovi: "Jestli, nedej bĹh, byl byste na vojně raněn, pĹijeďte k nám na zotavenou. Budeme vás co nejpeĹlivěji opatrovat."
Vrátiv se do loĹnice, kde paní Katy se oblékala na cestu, nael nadporuĹík na umyvadle 400 korun a tento lístek:
Pane nadporuĹíku! Nezastal jste se mne pĹed tou
opicí, mĹźm muĹem, idiotem prvního Ĺádu. Dovolil
jste, aby mne odvlékl s sebou jako nějakou věc,
kterou zapomenul v bytě. PĹitom dovolil jste si
udělat poznámku, Ĺe jste mně nabídl
pohostinství. Doufám, Ĺe jsem vám nezpĹsobila
větí Ĺtraty neĹ pĹiloĹenĹźch 400 koruny o které
prosím byste se rozdělil se svĹźm sluhou.
NadporuĹík Luká chvíli stál s lístkem v ruce a pak jej pomalu roztrhal. S Ĺsměvem podíval se na peníze leĹící na umyvadle, a vida, Ĺe v rozĹilení zapomněla hĹebínek do vlasĹ na stolku, kdyĹ si pĹed zrcadlem upravovala vlasy, uloĹil jej mezi své fetiistické relikvie.
vejk se vrátil po poledni. el hledat stájového pinĹe pro nadporuĹíka.
"vejku," Ĺekl nadporuĹík, "máte těstí. Ta dáma, která u mne bydlila, je uĹ pryĹ. Odvezl ji pan manĹel. A za vechny sluĹby, které jste jí prokázal, nechala vám na umyvadle 400 korun. Musíte jí pěkné poděkovat, respektive jejímu panu choti, poněvadĹ jsou to jeho peníze, které vzala s sebou na cestu. Já vám nadiktuji psaní."
Nadiktoval mu:
"VelectěnĹź pane! RaĹte vyĹídit nejsrdeĹnějí dík za 400 korun, které mně darovala vae paní cho za sluĹby, které jsem jí prokázal pĹi její návtěvě v Praze. Ve, co jsem pro ni udělal, uĹinil jsem ochotně, a proto nemohu pĹijmouti tento obnos a zasílám jej... - Nu jen pite dál, vejku, copak sebou tak vrtíte? Kde jsem to pĹestal?"
"A zasílám jej...," Ĺekl tĹesoucím se hlasem, plnĹźm tragiky, vejk.
"DobĹe tedy: zasílám jej nazpátek s ujitěním své nejhlubí Ĺcty. UctivĹź pozdrav a ruky políbení milostivé paní. Josef vejk, dĹstojnickĹź sluha u nadporuĹíka Lukáe. Hotovo?"
"Posluně hlásím, pane obrlajtnant, jetě schází datum."
"20. prosince 1914. Tak a teď napite obálku a vezměte těch 400 korun a odnesete je na potu a polete na tuto adresu."
A nadporuĹík Luká poĹal si vesele pohvizdovat árii z operety Rozvedená paní.
"Jetě něco, vejku," otázal se nadporuĹík, kdyĹ vejk odcházel na potu, "co je s tím psem, kterého jste el hledat?"
"Mám jednoho v pácu, pane obrlajtnant, náramně hezkĹź zvíĹe. Ale bude to těĹkĹź ho dostat. Zejtra doufám Ĺe ho snad pĹece pĹivedu. Koue."
6
Posledního slova nadporuĹík Luká nezaslechl, a bylo pĹece tak dĹleĹité. "Kousala ta potvora o vechno pryĹ," chtěl jetě jednou opakovat vejk, ale nakonec si pomyslil: "Co je vlastně nadporuĹíkovi do toho. Chce psa, tak ho dostane."
Není to ovem lehkou věcí Ĺíci: "PĹiveďte mně psa!" Majitelé psĹ jsou na své psy velice opatrní, a nemusí to bĹźt právě ĹistokrevnĹź pes. I toho voĹíka, kterĹź nic jiného nedělá, neĹ Ĺe nějaké staĹence zahĹívá nohy, má majitel rád a nedá mu ublíĹit.
Pes sám musí mít instinkt, zejména je-li ĹistokrevnĹź, Ĺe jednoho krásného dne bude svému pánovi odcizen. ije neustále ve strachu, Ĺe bude ukraden, Ĺe musí bĹźt ukraden. Pes se kupĹíkladu vzdálí od svého pána na procházce, je zpoĹátku veselĹź, dovádivĹź. Hraje si s druhĹźmi psy, leze na ně nemravně, oni na něho, oĹuchává patníky, vyzdvihuje noĹiĹku na kaĹdém rohu i hokynáĹce na ko s brambory, zkrátka má takovou radost ze Ĺivota a svět zdá se mu bĹźt jistě krásnĹźm jako jinochovi po astné maturitě.
Najednou vak pozorujete, Ĺe veselost jeho mizí, Ĺe pes vycituje, Ĺe se ztratil. A nyní teprve pĹichází na něho ta pravá zoufalost. Pobíhá zděeně po ulici, Ĺenichá, skuĹí a v naprosté zoufalosti stáhne ohon mezi nohy, ui dá dozadu a mete si to uprostĹed ulice kamsi do neznáma.
Kdyby mohl mluvit, tak by kĹiĹel: "JeĹímarjá, mne někdo ukradne."
Byli jste někdy v psinci a viděli jste tam takové uděené zjevy psí? Ti vichni jsou ukradeni. Velkoměsto vychovalo zvlátní druh zlodějĹ, kteĹí Ĺiví se vĹźhradně krádeĹemi psĹ. Jsou malé druhy salĂłnních pejskĹ, trpasliĹí, ratlíĹkové, zcela nepatrná rukavice, vejdou se do kapsy u svrchníku nebo do dámského rukávníku, kde se nosí s sebou. I odtud vám ho chudáka vytáhnou. Zlou německou dogu skvrnitou, která hlídá zuĹivě na pĹedměstí vilu, ukradnou v noci. Policejního psa ukradnou detektivovi pĹed nosem. Vedete si psa na ňĹĹe, pĹestĹíhnou ji a uĹ jsou se psem pryĹ a vy se pitomě díváte na prázdnou ňĹru. Padesát procent psĹ, které na ulici potkáváte, měnilo několikrát své pány, a Ĺasto po letech koupíte svého vlastního psa, kterého vám jako těně ukradli, kdyĹ jste s ním el na procházku. Největí nebezpeĹí bĹźti ukradenu hrozí psĹm, kdyĹ je vyvádějí, aby vykonali malou i velkou tělesnou potĹebu. Zejména pĹi posledním aktu se jich nejvíc ztrácí. Proto se kaĹdĹź pes pĹi tom opatrně kolem sebe rozhlíĹí.
Jest několik systémĹ, jak se kradou psi. Bud' pĹímo, něco na zpĹsob kapesní krádeĹe, nebo podvodnĹźm vylákáním neastného tvora k sobě. Pes jest zvíĹe věrné, ale jen v Ĺítance neb v pĹírodopise. Dejte oĹichat i nejvěrnějímu psu smaĹenou koňskou uzenku, a je ztracen. Zapomene na pána, vedle kterého kráĹí, otoĹí se a jde za vámi, pĹiĹemĹ mu z tlamy tekou sliny a v pĹedzvěsti a tuení velké radosti nad uzenkou vrtí pĹívětivé ocasem a protahuje nozdry jako nejbujnějí hĹebec, kdyĹ ho vedou ke klisně.
Na Malé Straně u ZámeckĹźch schodĹ je malĹź vĹźĹep piva. Jednoho dne seděli tam v eru vzadu dva muĹi. Jeden voják a druhĹź civilista. Nakloněni k sobě eptali si tajemně. VyhlíĹeli jako spiklenci z dob Benátské republiky.
"KaĹdej den ve vosum hodin," eptal civilista vojákovi, "chodí s ním sluĹka na roh HavlíĹkovĹźho náměstí k parku. Ale von je potvora, koue o vechno pryĹ. Nedá se pohladit."
A nakláněje se jetě víc k vojákovi, zaeptal mu do ucha: "Ani buĹta neĹere."
"SmaĹenĹźho?" otázal se voják.
"Ani smaĹenĹźho."
Oba si odplivli.
"Co tedy ta potvora Ĺere?"
"PánbĹhví co. Voni jsou někteĹí psi rozmazlení a rozhejĹkaní jako arcibiskup."
Voják s civilistou si ukli a civilista dále eptal: "Jednou ode mě jeden Ĺernej pic, kterĹźho jsem potĹeboval pro psinec nad Klamovkou, nechtěl taky vzít buĹta. Chodil jsem za ním po tĹi dny, aĹ uĹ jsem to nevydrĹel a pĹímo se zeptal té paní, co s tím psem chodila na procházku, co vlastně ten pes Ĺere, Ĺe je tak pěknej. Paní to zalichotilo a Ĺekla, Ĺe má nejradi kotlety. Tak jsem mu koupil Ĺízek. Myslím si, to je jetě lepí. A vidí, mrcha pes si ho ani nevím, Ĺe to bylo telecí. Byl udělanej na vepĹovĹź maso. Tak jsem musel mu koupit kotletu. Dal jsem mu ji oĹichat a běĹím, pes za mnou. Paní kĹiĹela: ,Puntíku, Puntíku,` ale kdepak mile] Puntík. Za kotletou běĹel aĹ za roh, tam jsem mu dal Ĺetízek na krk a druhej den uĹ byl v psinci nad Klamovkou. Měl pod krkem pár bílejch chlupĹ, skupinku, tu mu zamalovali naĹerno a nikdo ho nepoznal. Ale vostátní psi, a Ĺe jich bylo hodně, vichni li na koňskĹźho smaĹenĹźho buĹta. Ty bys udělal taky nejlepí, kdybys se jí voptal, co ten pes nejraději Ĺere; ty jsi voják, postavu má a vona ti to spí Ĺekne. Já uĹ jsem se jí ptal, ale ona se na mě podívala, jako kdyby mne chtěla probodnout, a Ĺekla: ,Co je vám do toho: Vona není moc hezká, je to vopice, ale s vojákem bude mluvit."
"Je to opravdu stájovej pinĹ? MĹj obrlajtnant jinĹźho nechce."
"Feák stájovej proĹ. PepĹ a sĹl, dovopravdy Ĺistokrevnej, jakoĹe ty jse vejk a já Blahník. Mně jde vo to, co Ĺere, to mu dám a pĹivedu ti ho."
Oba pĹátelé si opět ukli. Jetě kdyĹ vejk se Ĺivil prodejem psĹ do vojny, Blahník mu je dodával. Byl to zkuenĹź muĹ a vypravovalo se o něm, Ĺe kupoval pod rukou z pohodnice podezĹelé psy a zas je prodával dál. Měl dokonce uĹ jednou vzteklinu a v Pasteurově Ĺstavu ve Vídni byl jako doma. Nyní povaĹoval za svou povinnost nezitné vojákovi vejkovi pomoci. Znal vechny psy v celé Praze i okolí, a mluvil proto tak tie, aby se hostinskému neprozradil, poněvadĹ mu z hostince pĹed pĹlrokem odnesl pod kabátem těně, jezevĹíka, kterému dal cucat mléko z dětské láhve, takĹe ho hloupé těně patrně povaĹovalo za mámu a ani nedutalo pod kabátem.
Kradl ze zásady jen Ĺistokrevné psy a mohl bĹźt soudním znalcem. Dodával do vech psincĹ i soukromĹźm osobám, jak se to dalo, a el-li po ulici, tu na něho vrĹeli psi, které kdysi ukradl, a kdyĹ stál někde u vĹźkladní skĹíně, Ĺasto nějakĹź mstivĹź pes vyzdvihl u něho za zády noĹiĹku a pokropil mu kalhoty.
V osm hodin ráno druhého dne bylo vidět dobrého vojáka vejka chodit na rohu HavlíĹkova náměstí a parku. hekal na sluĹku se stájovĹźm pinĹem. KoneĹné se doĹkal a kolem něho pĹeběhl vousatĹź pes, rozjeĹenĹź, ostrosrstĹź, s moudrĹźma ĹernĹźma oĹima. Byl veselĹź jako vichni psi, kdyĹ si odbyli svou potĹebu, a hnal se k vrabcĹm snídajícím koňskĹź trus na ulici.
Pak pĹela kolem vejka ta, která ho měla na starosti. Byla to starí dívka se zpĹsobné do věneĹku zapletenĹźmi vlasy. Hvízdala na psa a toĹila Ĺetízkem a elegantním karabáĹem.
vejk ji oslovil:
"Dovolte, sleĹno, kudy se jde na iĹkov?"
Zastavila se a podívala se na něho, myslí-li to upĹímně, a dobráckĹź obliĹej vejkĹv jí Ĺekl, Ĺe opravdu ten vojáĹek chce asi jít na iĹkov. VĹźraz její tváĹe změkl a ona ochotně mu vykládala, jak na ten iĹkov pĹjde.
"Já jsem teprve nedávno do Prahy pĹeloĹenej," Ĺekl vejk, "já nejsem zdejí, já jsem z venkova. Vy taky nejste z Prahy?"
"Já jsem z Vodňan."
"Tak jsme nedaleko od sebe," odpověděl vejk, "já jsem z Protivína."
Tato znalost místopisu Ĺeského jihu, nabytá kdysi pĹi manévrech v tom kraji, naplnila srdce dívky krajanskĹźm teplem.
"Tak znáte v Protivíně na náměstí Ĺezníka Pejchara?"
"Jakpak bych ho neznal."
"To je mĹj bratr."
"Toho tam mají u nás vichni rádi," Ĺekl vejk, "von je moc hodnej, ĹsluĹnej, má dobrĹź maso a dává dobrou váhu."
"Nejste vy JareĹv?" otázala se dívka, zaĹínajíc sympatizovat s neznámĹźm vojáĹkem.
"Jsem."
"A kterého Jaree, toho z KrĹe u Protivím, nebo z RaĹic?"
"Z RaĹic."
"Jetě rozváĹí pivo?"
"PoĹád."
"Ale on uĹ musí mít hodně pĹes edesát?"
"Vosumaedesát mu bylo letos na jaĹe," odvětil klidné vejk, "teď si zaopatĹil psa a to se mu to jede. Pes mu sedí na voze. Zrovna takovej pes jako tamhleten, co honí ty vrabce. Hezkej pejsek, moc pěknej."
"To je ná," vysvětlovala mu jeho nová známá, "já slouĹím zde u pana obrta. Vy neznáte naeho pana obrta?"
"Znám, to je pěknej inteligent," Ĺekl vejk, i "u nás byl v Budějovicích taky takovej jeden obrt."
"Ná pán je pĹísnej, a jak posledně se Ĺíkalo, Ĺe nám v Srbsku natloukli, tak pĹiel cele] vztekle] domĹ a sházel v kuchyni vechny talíĹe a chtěl I mně dát vejpověď."
"Tak to je tedy vá pejsek," pĹeruil ji vejk, "to je koda, Ĺe mĹj obrlajtnant nemĹĹe ĹádnĹźho psa vystát, já mám velice rád psy." OdmlĹel se a náhle vyrazil: "KaĹdej pes ale taky vechno neĹere."
"Ná Fox si straně vybírá, jeden Ĺas nechtěl vĹbec jíst maso, aĹ teď opět."
"A co Ĺere nejradi?"
"Játra, vaĹená játra."
"Telecí nebo vepĹovĹź?"
"To je mu jedno," usmála se ,krajanka` vejkova, povaĹujíc poslední otázku za nepodaĹenĹź pokus o vtip.
Procházeli se jetě chvíli, pak se k nim pĹidal i stájovĹź pinĹ, kterĹź byl uvázán na Ĺetízku. Choval se k vejkovi velice dĹvěrné a pokouel se roztrhnout mu alespoň náhubkem kalhoty, vyskakoval na něho a náhle, jako by vycitoval, co si o něm vejk myslí, pĹestal skákat a el smutně a zaraĹeně, dívaje se Ĺkosem na vejka, jako by chtěl Ĺíci: Tedy to na mne taky Ĺeká?
Potom mu jetě Ĺekla, Ĺe chodí téĹ kaĹdĹź veĹer v est hodin sem se psem, Ĺe nevěĹí Ĺádnému muĹskému z Prahy, Ĺe se dala jednou do novin a pĹihlásil se jeden zámeĹník za ĹĹelem sňatku a vylákal z ní 800 korun na nějakĹź vynález a zmizel. Na venkově jsou lidé rozhodně poctivějí. Jestli by se vdala, vzala by si jediné venkovského Ĺlověka, ale aĹ po válce. VáleĹné sňatky povaĹuje za hloupost, poněvadĹ obyĹejně taková Ĺenská zĹstane vdovou.
vejk jí dal mnoho nadějí, Ĺe pĹijde v est hodin, a odeel, aby sdělil pĹíteli Blahníkovi, Ĺe pes Ĺere játra jakéhokoliv druhu.
"Pohostím ho hovězíma," rozhodl se Blahník, "na ty jsem uĹ dostal bernardĹźna továrníka Vydry, náramně věrnĹź zvíĹe. Zejtra ti psa pĹivedu v poĹádku."
Blahník splnil slovo. KdyĹ byl dopoledne vejk hotov s uklízením bytu, ozval se za dveĹmi těkot a Blahník vtáhl do bytu vzpírajícího se stájového pinĹe, kterĹź byl jetě více rozjeĹen, neĹ ho rozjeĹila pĹíroda. Koulel divoce oĹima a díval se tak posupně, Ĺe pĹipomínal hladového tygra v kleci, pĹed kterou stojí vypasenĹź návtěvník zoologické zahrady. Cvakal zuby, vrĹel, jako by chtěl Ĺíct: Roztrhám, seĹeru.
Uvázali psa ke kuchyňskému stolu a Blahník vylíĹil postup odcizení.
"el jsem schválné kolem něho, drĹe zabalená vaĹená játra v papíru. PoĹal Ĺenichat a vyskakovat na mne. Nedal jsem mu nic a el dál. Pes za mnou. U parku jsem se votoĹil do Bredovské ulice a tam jsem mu dal první kousek. ral to v chodu, aby mne neztratil z oĹí. ZaboĹil jsem do JindĹiské, kde jsem mu dal novou porci. Pak jsem ho, kdyĹ se naĹral, uvázal na Ĺetízek a táh jsem ho pĹes Václavské náměstí na Vinohrady, aĹ do Vrovic. Po cestě mně vyváděl pravé divy. KdyĹ jsem pĹecházel elektriku, lehl si a nechtěl se hnout. Snad se chtěl dát pĹeject. PĹines jsem s sebou taky ĹistĹź rodokmen, kterĹź jsem koupil u papírníka Fuchse. Ty umí padělat rodokmeny, vejku."
"To musí bejt tvou rukou napsanĹź. Napi, Ĺe pochází z Lipska ze psince von Bülow. Otec Arnheim von Kahlsberg, matka Emma von Trautensdorf, po otci Siegfried von Busenthal. Otec obdrĹel první cenu na berlínskĹź vĹźstavě stájovĹźch pinĹĹ v roce 1912. Matka vyznamenána zlatou medalií norimberského spolku pro chov ulechtilĹźch psĹ. Jak myslí Ĺe je starej?"
"Podle zubĹ dva roky."
"Napi, Ĺe je pĹldruhĹźho."
"Je patně kupírovanej, vejku. Podívej se mu na ui."
"Tomu se dá pomoct. ZastĹíhneme mu je popĹípadě, aĹ si u nás zvykne. Teď' by se jetě víc zlobil."
Ukradenec vrĹel vztekle, funěl, zmítal sebou, a pak si lehl a s vyplazenĹźm jazykem, unaven, Ĺekal, co se s ním stane dál. Pomalu stával se klidnějím, jen obĹas Ĺalostné zakňuĹel.
vejk mu pĹedloĹil zbytek jater, která mu pĹedal Blahník. On vak se jich neviml a vrhl na ně jen trucovitĹź pohled a podíval se na oba s vĹźrazem: UĹ jsem se jednou napálil, seĹerte si to sami.
LeĹel rezignovaně a pĹetvaĹoval se, Ĺe dĹímá. Pak mu najednou něco vlezlo do hlavy, vstal a zaĹal panáĹkovat a prosit pĹedníma tlapkama. Vzdával se.
Na vejka tato dojemná scéna nijak neĹĹinkovala.
"Lehne," zakĹiĹel na uboĹáka, kterĹź opět si lehl, kňuĹe Ĺalostné.
"JakĹź mu mám dát jméno do rodokmenu?" otázal se Blahník, "jmenoval se Fox, tak něco podobnĹźho, aby tomu hned rozuměl."
"Tak ho nazveme tĹebas Max, podívej se, Blahníku, jak zvedá ui. Vstaň, Maxi!"
NeastnĹź stájovĹź proĹ, kterému vzali i domov, i jméno, vstal a oĹekával dalí rozkazy.
"Já bych myslel, abychom ho odvázali;" rozhodl se vejk, "uvidíme, co to bude dělat "
KdyĹ byl odvázán, první jeho cesta byla ke dveĹím, kde zatěkal tĹikrát krátce na kliku, spoléhaje patrně na velikomyslnost těch zlĹźch lidí. Vida vak, Ĺe nemají pochopení pro jeho touhu dostat se ven, udělal u dveĹí louĹiĹku, pĹesvědĹen, Ĺe ho vyhodí, jako to kdysi dělávali, kdyĹ byl mlád a plukovník ho uĹil, Ĺízně, po vojensku, bĹźt zimmerrein.
Místo toho poznamenal vejk: "Ten je chytrej, to je kus jezovity," pĹetáhl ho páskem a namoĹil mu v louĹiĹce Ĺumák, Ĺe se nestaĹil olizovat.
KňuĹel nad tou potupou a poĹal běhat po kuchyni, Ĺenichaje zoufale svou vlastní stopu, pak zĹistajasna el ke stolu, seĹral na zemi pĹedloĹenĹź zbytek jater, lehl si ke kamnĹm a usnul po tom dobrodruĹství.
"Co jsem ti dluĹen?" otázal se vejk Blahníka, kdyĹ se s ním louĹil.
"Nemluv o tom, vejku," Ĺekl měkce Blahník, "pro starĹźho kamaráda vechno udělám, zejména kdyĹ slouĹí na vojně. Sbohem, hochu, a nevoď ho nikdy pĹes HavlíĹkovo náměstí, aby se nestalo nějakĹź netěstí. Kdybys potĹeboval jetě nějakĹźho psa, tak ví, kde bydlím."
vejk nechal Maxa spát hodné dlouho a koupil zatím u Ĺezníka Ĺtvrt kila jater, uvaĹil je a Ĺekal, aĹ se Max probudí, dav mu k Ĺenichu kousek teplĹźch jater.
Max se zaĹal ze spaní olizovat, pak se protáhl, oĹichal játra a zhltl je. Pak el ke dveĹím a opakoval svĹj pokus s klikou.
"Maxi!" zavolal na něj vejk, "pojď ke mně!"
el s nedĹvěrou, vejk ho vzal na klín, hladil a ponejprv Max zbytkem svého kupírovaného ohonu zavrtěl pĹátelsky a jemně chňapl po vejkové ruce, drĹel ji v tlamě a podíval se moudĹe na vejka, jako by chtěl Ĺíci: Zde se nedá nic dělat, já vím, Ĺe jsem to prohrál.
vejk ho dál hladil a poĹal mu vypravovat něĹnĹźm hlasem:
"Tak byl jednou jeden pejsek, jmenoval se Fox a ten Ĺil u jednoho obrta. Vodila ho sluĹka na procházku a pĹiel jeden pán, ten Foxa ukrad. Fox se dostal na vojnu k jednomu obrlajtnantovi a dali mu jméno Max.
Maxi, dej pac! Tak vidí, hovado, Ĺe budeme dobrĹźma kamarády, jestli bude hodnej a poslunej. Jinak bude mít vojnu jako Ĺemen."
Max seskoĹil vejkovi z klína a poĹal na něho vesele doráĹet. Do veĹera, kdy se vrátil nadporuĹík z kasáren, byli vejk a Max nejlepími kamarády.
Dívaje se na Maxe, pomyslil si vejk filosoficky: "KdyĹ se to vezme kolem a kolem, je vlastně kaĹdej voják taky ukradenej ze svĹźho domova."
NadporuĹík Luká byl velice pĹíjemně pĹekvapen, kdyĹ uviděl Maxa, kterĹź téĹ jevil velkou radost, Ĺe opět vidí muĹe se avlí.
Na otázku, odkud je a co stojí, sdělil mu vejk s naprostĹźm klidem, Ĺe pes byl mu darován jedním kamarádem, kterĹź právě narukoval.
"DobĹe, vejku," Ĺekl nadporuĹík, hraje si s Maxem, "na prvního dostanete ode mě padesát korun za psa."
"Nemohu pĹijmout, pane obrlajtnant "
"vejku," Ĺekl pĹísné nadporuĹík, "kdyĹ jste nastupoval SluĹbu, vysvětlil jsem vám, Ĺe musíte poslouchat na slovo. KdyĹ vám Ĺíkám, Ĺe dostanete padesát korun, tak je musíte vzít a propít. Co uděláte, vejku, s těmi padesáti korunami?"
"Posluně hlásím, pane obrlajtnant, Ĺe je propiju podle rozkazu."
"A kdybych, vejku, snad zapomněl na to, pĹikazuji vám, abyste mně hlásil, Ĺe mám vám dát za psa padesát korun. Rozumíte? Nemá ten pes blechy? Raději ho vykoupejte a vyĹesejte. Zítra mám sluĹbu, ale pozítĹí s ním pĹjdu na procházku."
Zatímco vejk koupal Maxa, plukovník, bĹźvalĹź jeho majitel, strané doma láteĹil a vyhroĹoval, Ĺe postaví toho, kdo mu psa ukradl, pĹed váleĹnĹź soud, Ĺe ho dá zastĹelit, pověsit, zavĹít na dvacet let a rozsekat.
"Der Teufel soll den Kerl buserieren," ozĹźvalo se v bytě plukovníka, aĹ se tĹásla okna, "mit solchen Meuchelmtirdern werde ich hald fertig."
Nad vejkem i nadporuĹíkem Lukáem vznáela se ve vzduchu katastrofa.
*15. kapitola
Katastrofa
Plukovník BedĹich Kraus, mající téĹ pĹídomek von Zillergut, po nějaké vesniĹce v Solnohradech, kterou jeho pĹedkové proĹrali jiĹ ve století osmnáctém, byl ĹctyhodnĹźm pitomcem. KdyĹ něco vypravoval, mluvil samé pozitivní věci, tázaje se pĹitom, zdali vichni rozumí nejprimitivnějím vĹźrazĹm: "Tedy okno, pánové, ano. Víte, co je to okno?"
Nebo: "Cesta, u které po obou stranách jsou pĹíkopy, nazĹźvá se silnicí. Ano, pánové. Víte, co je to pĹíkop? PĹíkop jest vykopávka, na které pracuje více lidí. Jest to prohlubenina. Ano. Pracuje se motykami. Víte, co je to motyka?"
Trpěl vysvětlovací mánií, coĹ Ĺinil s takovĹźm oduevněním jako nějakĹź vynálezce vypravující o svém díle.
"Kniha je, pánové, více rĹzně naĹezanĹźch Ĺtvrtek papíru, rĹzného formátu, kterĹź jest potitěn a sestaven dohromady, svázán a sklíĹen. Ano. Víte, pánové, co je to klih? Klih jest lepidlo."
Byl tak nehorázné blbĹź, Ĺe se mu dĹstojníci zdaleka vyhĹźbali, aby nemuseli od něho slyet, Ĺe chodník rozděluje ulici na jízdní dráhu a Ĺe je to vyvĹźenĹź dláĹděnĹź pruh kolem prĹĹelí domu. A prĹĹelí domu Ĺe je ona Ĺást, kterou vidíme z ulice nebo z chodníku. Zadní Ĺást domu z chodníku vidět nemĹĹeme, o ĹemĹ se okamĹitě mĹĹeme pĹesvědĹit, jestli vstoupíme do jízdní dráhy.
Byl ochoten tu zajímavost ihned demonstrovat. Natěstí vak ho pĹejeli. Od té doby zpitoměl jetě víc. Zastavoval dĹstojníky a dával se s nimi do nekoneĹně dlouhĹźch rozhovorĹ o amoletách, slunci, teploměrech, koblihách, oknech a potovních známkách.
Bylo to opravdu podivuhodné, Ĺe ten blbec mohl poměrné dosti rychle postupovat a mít za sebou velice vlivné lidi, jako byl velící generál, kterĹź mu drĹel palec i pĹi jeho naprosté vojenské neschopnosti.
O manévrech prováděl se svĹźm plukem pravé divy. Nikdy nedorazil nikam vĹas, vodil pluk v kolonách proti strojním pukám, a kdysi pĹed léty stalo se pĹi císaĹskĹźch manévrech na Ĺeském jihu, Ĺe se Ĺplně s plukem ztratil, dostal se s ním aĹ na Moravu, kde se s ním potloukal jetě několik dní potom, kdyĹ uĹ bylo po manévrech a vojáci leĹeli v kasárnách. Prolo mu to.
Jeho pĹátelskĹź poměr s velícím generálem a jinĹźmi neměné blbĹźmi vojenskĹźmi hodnostáĹi starého Rakouska vynesl mu rĹzná vyznamenání a Ĺády, kterĹźmi byl neobyĹejně poctěn, a povaĹoval se za nejlepího vojáka pod sluncem a teoretikem strategie i vech vojenskĹźch věd.
PĹi pĹehlídkách pluku dával se do hovoru s vojáky a ptal se jich vĹdy jedno a totéĹ:
"ProĹ se ruĹnici zavedené ve vojsku Ĺíká manlicherovka?"
U pluku měl pĹezdívku manlichertrotl. Byl neobyĹejné mstivĹź, niĹil podĹízené dĹstojníky, kdyĹ se mu nelíbili, a kdyĹ se chtěli Ĺenit, tu posílal nahoru velmi patná odporuĹení jich Ĺádosti.
Scházela mu poloviĹka levého ucha, kterou mu usekl jeho protivník za mládí v souboji kvĹli prostému konstatování pravdy, Ĺe BedĹich Kraus von Zillergut je prapitomĹź chlap.
Rozebereme-li jeho duevní schopnosti, dojdeme k pĹesvědĹení, Ĺe nebyly o nic lepí těch, které proslavily otlemeného Habsburka Frantika Josefa jako notorického idiota.
TşŠspád jeho ĹeĹi, táĹ zásoba největí naivnosti. Na jednom banketu v dĹstojnickém kasině plukovník Kraus von Zillergut zĹistajasna pronesl, kdyĹ byla ĹeĹ o Schillerovi: "Tak jsem vám, pánové, vĹera viděl parní pluh hnanĹź lokomotivou. PovaĹte si, pánové, lokomotivou, ale ne jednou, dvěma lokomotivami. Vidím kouĹ, jdu blíĹ, a ona to lokomotiva a na druhé straně druhá. Řekněte mně, pánové, není-liĹ to směné? Dvě lokomotivy, jako by nestaĹila jedna."
ZamlĹel se a po chvíli prohodil: "Dojde-li benzín, musí se automobil zastavit. To jsem také viděl vĹera. Potom se Ĺvaní o setrvaĹnosti, pánové. Nejede, stojí, nehne se, nemá benzínu. Není-liĹ to směné?"
Byl pĹi své tuposti neobyĹejně náboĹnĹź. Měl doma v bytě domácí oltáĹ. Chodil Ĺasto ke zpovědi a k pĹijímání k Ignáci a od vypuknutí války modlil se za zdar zbraní rakouskĹźch a německĹźch. Míchal kĹesanství se sny o germánské hegemonii. BĹh měl pomoci zabrat bohatství a Ĺzemí pĹemoĹenĹźch.
Straně se vĹdy rozĹiloval, kdyĹ Ĺetl v novinách, Ĺe opět pĹivezli zajatce. Říkal: "K Ĺemu vozit zajatce? PostĹílet se mají vichni. ádné slitování. Tancovat mezi mrtvolami. Vechny civilisty v Srbsku spálit do posledního. Děti ubít bajonety!"
Nebyl o nic horí neĹ německĹź básník Vierordt, kterĹź uveĹejnil za války vere, aby Německo nenávidělo a zabíjelo s Ĺeleznou duí miliĂłny francouzskĹźch ďáblĹ:
A aĹ k oblakĹm nad hory
hromadí se lidské kosti a kouĹící se maso...
UkonĹiv vyuĹování ve kole jednoroĹních dobrovolníkĹ, vyel si nadporuĹík Luká na procházku s Maxem.
"Dovoluji si vás upozornit, pane obrlajtnant," Ĺekl starostlivě vejk, "Ĺe na toho psa musíte bejt vopatrnej, aby vám neutek. Vono se mu tĹeba mĹĹe zastesknout po starĹźm domově a von by moh vzít roha, kdybyste ho odvázal ze ňĹry. A taky bych vám neradil vodit ho pĹes HavlíĹkovo náměstí, tam se potlouká jeden zlej Ĺeznickej pes vod MariánskĹźho obrazu, kterej je náramné kousavej. Jak uvidí ve svĹźm rajĂłně cizího psa, hned je na něho Ĺárlivej, aby mu tam něco neseĹral. Von je jako ten Ĺebrák vod SvatĹźho Hatala."
Max vesele vyskakoval a pletl se pod nohy nadporuĹíkovi, zatoĹil se ňĹrou kolem avle a projevoval neobyĹejnou radost, Ĺe jde na procházku.
Vyli na ulici a nadporuĹík Luká zaměĹil se psem na PĹíkopy. Měl se setkat s jednou dámou na rohu Panské ulice. Byl zabrán v ĹĹední mylenky. O Ĺem má zítra pĹednáet jednoroĹním dobrovolníkĹm ve kole? Jak udáváme vĹźku nějakého vrchu? ProĹ udáváme vĹdy vĹźku od hladiny moĹské? Jak z vĹźek nad hladinou moĹskou ustanovíme prostou vĹźku vrchu od jeho paty? Zatraceně, proĹ ministerstvo vojenství dává takové věci do kolního programu. To je pĹece pro dělostĹelectvo. A jsou pĹece mapy jenerálního tábu. KdyĹ nepĹítel bude na kĂłtě 312, nestaĹí obyĹejně pĹemĹźlet o tom, proĹ je vĹźka toho kopce udána od hladiny moĹské, nebo vypoĹítat si, jak je vysokĹź ten kopec. Podíváme se na mapu, a máme to. Z těch mylenek byl vyruen pĹísnĹźm "Halt!", právě kdyĹ se blíĹil k Panské ulici.
SouĹasně s "Halt!" snaĹil se mu pes vykubnout i se ňĹrou a s radostnĹźm těkotem vrhl se na toho Ĺlověka, kterĹź Ĺekl pĹísné "Halt!"
PĹed nadporuĹíkem stál plukovník Kraus von Zillergut. NadporuĹík Luká zasalutoval a stál pĹed plukovníkem, omlouvaje se, Ĺe neviděl.
Plukovník Kraus byl znám mezi dĹstojníky svou vání anhaltovat. PovaĹoval salutování za něco, na Ĺem závisí Ĺspěch války a na Ĺem zbudována celá vojenská moc.
"Do salutování má voják vkládat dui," Ĺíkával. Byl to nejkrásnějí kaprálskĹź mysticismus.
Dbal o to, aby ten, kterĹź vzdává Ĺest, zasalutoval podle pĹedpisu do nejjemnějích podrobností, pĹesné a dĹstojně.
Číhal na vechny, kteĹí li kolem něho. Od infanteristy aĹ na podplukovníka. Infanteristy, kteĹí letmo zasalutovali, jako by chtěli Ĺíci, dotĹźkajíce se títku Ĺepice: "TěbĹh," vodil sám pĹímo do kasáren k potrestání.
Pro něho neplatilo: "Já neviděl."
"Voják," Ĺíkával, "musí svého pĹedstaveného hledat v zástupu a na nic jiného nemyslet, neĹ aby dostál vem svĹźm povinnostem, které jsou mu pĹedepsány v dienstreglamá. KdyĹ padne na bojiti, má pĹed svou smrtí zasalutovat. Kdo neumí salutovat, dělá, Ĺe nevidí, nebo salutuje nedbale, je u mě bestie:`
"Pane nadporuĹíku," hroznĹźm hlasem Ĺekl plukovník Kraus, "niĹí arĹe musí vĹdy vzdát Ĺest vyím. To není zrueno. A za druhé: Odkdy si zvykli páni dĹstojníci chodit s ukradenĹźmi psy po promenádě? Ano, s ukradenĹźmi psy. Pes, kterĹź patĹí druhému, jest pes kradenĹź."
"Tento pes, pane plukovníku...," namítl nadporuĹík Luká.
"...patĹí mně, pane nadporuĹíku," pĹeruil ho drsně plukovník, "je to mĹj Fox."
A Fox Ĺili Max vzpomněl si na svého starého pána a nového vypudil Ĺplné ze svého srdce, a vytrhnuv se skákal na plukovníka a projevoval takovou radost, jaké by byl schopen zamilovanĹź sextám kdyĹ najde pochopení u svého ideálu.
"Chodit s ukradenĹźmi psy, pane nadporuĹíku, nesrovnává se s dĹstojnickou ctí. Nevěděl? DĹstojník nemĹĹe kupovat psa, nepĹesvědĹiv se, Ĺe ho mĹĹe koupit bez následkĹ," hĹímal dál plukovník Kraus, hladě Foxa-Maxa, kterĹź z podlosti poĹal vrĹet na nadporuĹíka a cenit zuby, jako by mu byl plukovník Ĺekl, ukazuje na nadporuĹíka: "Vem si ho!"
"Pane nadporuĹíku," pokraĹoval plukovník, "povaĹujete za správné jezdit na ukradeném koni? NeĹetl jste inzerát v Bohemii a v Tagblattu, Ĺe se mně ztratil stájovĹź proĹ? Vy jste neĹetl inzerát, kterĹź dal vá pĹedstavenĹź do novin?"
Plukovník spráskl ruce.
"Opravdu, tihle mladí dĹstojníci! Kde je disciplína? Plukovník dá inzeráty, a nadporuĹík je neĹte."
"Kdybych ti, ty dědku stará, mohl dát pár facek," pomyslil si nadporuĹík Luká, dívaje se na licousy plukovníka, které pĹipomínaly orangutana.
"Pojďte s sebou na minutu," Ĺekl plukovník. A tak li a vedli velmi pĹíjemnĹź rozhovor:
"Na frontě, pane nadporuĹíku, se vám nemĹĹe taková věc podruhé pĹihodit. V tĹźlu se procházet s ukradenĹźmi psy je jistě velice nepĹíjemné. Ano! Procházet se se psem svého pĹedstaveného. V době, kdy denně ztrácíme na bojitích sta dĹstojníkĹ. A inzeráty se neĹtou. To bych mohl inzerovat sto let, Ĺe se mně ztratil pes. Dvě stě let, tĹi sta let!"
Plukovník se hlasitě vysmrkal, coĹ bylo vĹdy u něho známkou velkého rozĹilení, a Ĺekl: "MĹĹete se dále procházet," otoĹil se a odcházel, sekaje zlostně jezdeckĹźm biĹíkem pĹes konce svého dĹstojnického plátě.
NadporuĹík Luká pĹeel na druhĹź chodník a slyel i tam poznovu "Halt!" Plukovník zadrĹel právě jednoho neastného infanteristu, záloĹníka, kterĹź myslel na svou mámu doma a pĹehlédl ho.
Plukovník vlastnoruĹně ho táhl do kasáren k potrestání, spílaje mu moĹskĹźch prasat,
"Co s tím vejkem udělám?" pomyslil si nadporuĹík. "Rozbiju mu hubu, ale to nestaĹí. I Ĺemínky mu tahat z těla je na toho lumpa málo." Nedbaje, Ĺe se měl sejít s jednou dámou, zamíĹil rozĹíleně k domovu.
"Já ho zabiju, pacholka," Ĺekl k sobě, sedaje do elektriky.
Mezitím byl dobrĹź voják vejk pohĹíĹen v rozmluvu s ordonancí z kasáren. Voják pĹinesl nadporuĹíkovi nějaké listiny k podpisu a Ĺekal nyní.
vejk hostil ho kávou a vypravovali si spolu, Ĺe to Rakousko projede.
Vedli ten hovor, jako by se to samo sebou rozumělo. Byla to nekoneĹná Ĺada vĹźrokĹ, kde by kaĹdé slovo bylo jistě u soudu definováno jako velezráda a oba by byli oběeni.
"CísaĹ pán musí bejt z toho blbej," prohlásil vejk, "von nikdy nebyl chytrej, ale tahle vojna ho jistě dorazí."
"Je blbej," s urĹitostí prohlásil voják z kasáren, "blbe] jako poleno. Von snad ani neví, Ĺe je vojna. MĹĹe bejt, Ĺe se mu to styděli Ĺíct. Jestli je podepsanej na tom manifestě k těm jeho národĹm, tak je to zlodějna. To dali do tisku bez jeho vědomí, von uĹ vĹbec nemĹĹe na nic myslet."
"Von je hotovej," znalecky doplnil vejk, "dělá pod sebe a musejí ho krmit jako malĹź dítě. PĹedele vypravoval jeden pán v hospodě, Ĺe má dvě kojnĹź a Ĺe kaĹdej den tĹikrát je císaĹ pán u prsu."
"Kdyby uĹ jen to bylo," povzdechl voják z kasáren, "a naĹezali nám, aby uĹ jednou Rakousko mělo pokoj."
A oba pokraĹovali dále v rozhovoru, aĹ koneĹné vejk odsoudil Rakousko nadobro slovy: "Taková blbá monarchie nemá ani na světě bejt," k ĹemuĹ, aby jaksi ten vĹźrok doplnil v praktickém směru, dodal druhĹź: "Jak pĹijdu na.front, tak se jim zdejchnu."
KdyĹ oba potom jetě dále tlumoĹili názor Ĺeského Ĺlověka na válku, voják z kasáren opakoval, co dnes slyel v Praze, Ĺe u Náchoda je slyet děla a ruskĹź car Ĺe bude co nejdĹív v Krakově.
Potom si vypravovali o tom, Ĺe se obilí od nás vozí do Německa, němeĹtí vojáci Ĺe dostávají cigarety a Ĺokoládu.
Pak si vzpomněli na doby starĹźch válek a vejk váĹně dokazoval, Ĺe kdyĹ házeli kdysi smradlavé hrnce do obleĹeného hradu, Ĺe to také nebyl ĹádnĹź med, bojovat v takovém smradu. e Ĺetl, jak jeden hrad někde obléhali tĹi roky a nepĹítel Ĺe nic jiného nedělal, neĹ Ĺe se denně s obleĹenĹźmi bavil takovĹźm zpĹsobem.
Byl by jistě Ĺekl jetě něco zajímavého a pouĹného, kdyby jich hovor nepĹeruil návrat nadporuĹíka Lukáe.
Vrhnuv stranĹź, zdrcující pohled na vejka, podepsal listiny, a propustiv vojáka, kynul vejkovi, aby ho následoval do pokoje.
OĹi nadporuĹíka vysílaly stralivé blesky. Usednuv na Ĺidli, pĹemĹźlel, dívaje se na vejka, kdy má zaĹít s masakrem.
"NapĹed mu dám pár pĹes hubu," myslel si nadporuĹík, "pak mu rozbiju nos a utrhnu ui a potom dál uĹ se uvidí."
A naproti němu hleděl upĹímné a dobrosrdeĹné na něho pár dobráckĹźch, nevinnĹźch oĹí vejkovĹźch, kterĹź odváĹil se pĹeruit ticho pĹed bouĹí slovy: "Posluně hlásím, pane obrlajtnant, Ĺe jste pĹiel o koĹku. SeĹrala krém na boty a dovolila si chcípnout. Hodil jsem ji do sklepa, ale do vedlejího. Takovou hodnou a hezkou angorskou koĹku uĹ nenajdete."
"Co s ním udělám?" mihlo se hlavou nadporuĹíkovi, "má, prokristapána, takovĹź pitomĹź vĹźraz." A dobrosrdeĹné, nevinné oĹi vejkovy dál záĹily měkkostí a něhou, kombinovanĹźmi vĹźrazem naprosté duevní rovnováhy, Ĺe vechno je v poĹádku a nic se nestalo, a jestli se něco stalo, Ĺe je to také v poĹádku, Ĺe se vĹbec něco děje.
NadporuĹík Luká vyskoĹil, ale neudeĹil vejka, jak pĹvodně zamĹźlel. Zamával mu pod nosem pěstí a zaĹval: "Vy jste, vejku, ukradl psa!"
"Posluné hlásím, pane obrlajtnant, Ĺe o ĹádnĹźm takovĹźm pĹípadě za poslední dobu nevím, a dovoluji si, pane obrlajtnant, poznamenat, Ĺe s Maxem jste el odpĹldne na procházku, a tak jsem ho nemohl ukradnout. Mně to hned bylo nápadnĹź, kdyĹ jste pĹiel bez psa, Ĺe se asi muselo něco stát. Tomu se Ĺíká situace. Ve SpálenĹź ulici je nějakej branáĹ Kune a ten nemoh jít se psem na procházku, aby ho neztratil. VobyĹejně ho nechal někde v hospodě, nebo mu ho někdo ukrad, nebo si ho vypĹjĹil a nevrátil..."
"vejku, dobytku, himllaudon, drĹte hubu! Bud' jste takovĹź rafinovanĹź niĹema, nebo jste takovĹź velbloud a blboun nejapnĹź. Jste samĹź pĹíklad, ale povídám vám, se mnou si nehrajte. Odkud jste pĹived toho psa? Jak jste k němu pĹiel? Víte, Ĺe patĹí naemu panu plukovníkovi, kterĹź si ho odvedl, kdyĹ jsme se náhodou potkali? Víte, Ĺe je to ohromná ostuda? Tak Ĺekněte pravdu, ukrad jste ho nebo neukrad?"
"Posluně hlásím, pane obrlajtnant, Ĺe jsem ho neukrad."
"Věděl jste o tom, Ĺe je to kradenĹź pes?"
"Posluně hlásím, pane obrlajtnant, Ĺe jsem věděl, Ĺe je ten pes kradenej."
"vejku, jeĹímarjá, himlhergot, já vás zastĹelím, vy hovado, vy dobytku, vy vole, vy hajzle jeden. Jste tak blbej?"
"Tak, posluně hlásím, pane obrlajtnant "
"ProĹ jste mně vodil ukradenĹźho psa, proĹ jste mně tu bestii nasadil do bytu?"
"Abych vám udělal radost, pane obrlajtnant."
A vejkovy oĹi dobrácky a něĹně podívaly se nadporuĹíkovi do tváĹe, kterĹź si sedl a zaĹpěl: "ProĹ mne bĹh trestá tímhle hovadem?"
V tiché rezignaci seděl nadporuĹík na Ĺidli a měl pocit, Ĺe nemá tolik síly nejen dát vejkovi pohlavek, ale dokonce ukroutit si cigaretu, a sám nevěděl ani, proĹ posílá vejka pro Bohemii a Tagblatt, aby si vejk pĹeĹetl plukovníkĹv inzerát o ukradeném psu. S rozevĹenĹźmi novinami na inzertní Ĺásti vrátil se vejk. CelĹź záĹil a radostně hlásil: "Je to tam, pane obrlajtnant, tak vám pěkně popisuje pan obrt toho ukradenĹźho stájovĹźho pinĹe, jedna radost, a jetě dává vodměnu sto korun, kdo mu ho pĹivede. To je moc sluná vodměna. VobyĹejně se dává vodměna padesát korun. Nějakej BoĹetěch z KoíĹ, ten se jen tak Ĺivil. Ukrad vĹdycky psa, pak hledal v inzerátech, kdo se zaběh, a hned tam el. Jednou ukrad pěknĹźho ĹernĹźho pice, a poněvadĹ se majitel nehlásil v inzerátech, zkusil to a dal inzerát do novin sám. Proinzeroval celou pětku, aĹ koneĹně se jeden pán pĹihlásil, Ĺe je to jeho pes, Ĺe se mu ztratil a Ĺe myslel, Ĺe by to bylo marnĹź ho hledat. e uĹ nevěĹí na poctivost lidí. Teď ale Ĺe vidí, jak pĹece jen se jetě najdou poctiví lidi, coĹ ho náramně těí. Je prej zásadně od toho, odměňovat poctivost, ale na památku Ĺe mu daruje svou kníĹku o pěstování květin doma i v zahrádce. Milej BoĹetěch vzal toho ĹernĹźho pice za zadní nohy a otlouk ho tomu pánovi o hlavu, a vod tĹź doby se zaĹek, Ĺe nebude inzerovat. Radi psa prodá do psince, kdyĹ se o něho nikdo v inzerátech nechce hlásit "
"Jděte leĹet, vejku," poruĹil nadporuĹík, "vy jste s to blbnout aĹ do rána." el téĹ spat a v noci se mu zdálo o vejkovi, Ĺe vejk ukradl také koně následníkovi trĹnu, pĹivedl mu ho, a následník trĹnu Ĺe toho koně pĹi pĹehlídce poznal, kdyĹ on, neastnĹź nadporuĹík Luká, na něm jel pĹed svou rotou.
Ráno bylo nadporuĹíkovi jako po prohĹźĹené noci, ve které mu napohlavkovali. NeobyĹejné těĹká jakási duevní mĹra ho pronásledovala. Usnul jetě k ránu, vysílenĹź stranĹźm snem, a probudilo ho klepání na dveĹe, ve kterĹźch se objevila dobrácká tváĹ vejka s otázkou, kdy má pana nadporuĹíka vzbudit. NadporuĹík zasténal v posteli: "Ven, dobytku, to je něco straného!"
KdyĹ pak byl jiĹ vzhĹru a vejk mu pĹinesl snídani, byl nadporuĹík pĹekvapen novou otázkou vejka: "Posluně hlásím, pane nadporuĹíku, nepĹál byste si, abych vám zaopatĹil nějakĹźho pejska?"
"Víte, vejku, Ĺe bych měl chu poslat vás pĹed polní soud," s povzdechem Ĺekl nadporuĹík, "ale oni by vás osvobodili, nebo něco tak kolosálně pitomého neviděli ve svém Ĺivotě. Podívejte se na sebe do zrcadla. Není vám patně nad vaím blbĹźm vĹźrazem? Vy jste nejpitomějí hĹíĹka pĹírody, kterou jsem kdy viděl. Nu, Ĺekněte pravdu, vejku: líbíte se sám sobě?"
"Posluně hlásím, pane obrlajtnant, Ĺe se nelíbím, jsem v tom zrcadle nějakej takovej iatej nebo co. Vono to není brouenĹź zrcadlo. To jednou měli u toho Číňana Staňka vypouklĹź zrcadlo, a kdyĹ se někdo na sebe podíval, tak se mu chtělo vrhnout. Huba takhle, hlava jako dĹez na pomeje, bĹicho jako u napitĹźho kanovníka, zkrátka figura. el kolem pan místodrĹitel, podíval se na sebe, a hned to zrcadlo museli sundat."
NadporuĹík se odvrátil, vzdychl a uznal za vhodné místo vejkem obírat se raději bílou kávou.
vejk ukal jiĹ v kuchyni a nadporuĹík Luká slyel zpěv vejkĹv:
Maíruje Grenevil Pranou bránou na pacír,
avle se mu blejskají, hezkĹź holky plakají...
Potom dál z kuchyně ozĹźval se zpěv:
My vojáci, my jsme páni, nás milujou holky samy
fasujeme peníze, máme se vudy dobĹe...
"Ty se má jistě dobĹe, holomku," pomyslil si nadporuĹík a odplivl si.
Ve dveĹích se objevila hlava vejkova: "Posluné hlásím, pane obrlajtnant, Ĺe jsou tady pro vás z kasáren, máte jít okamĹitě k panu plukovníkovi, je tady ordonanci ` A dĹvěrně dodal: "Snad to bude kvĹli tomu pejskovi."
"UĹ jsem slyel," Ĺekl nadporuĹík, kdyĹ se mu ordonanc v pĹedsíni chtěl hlásit. Řekl to stísněnĹźm hlasem a odcházel, vrhaje na vejka zniĹující pohled.
Nebyl to raport, bylo to něco horího. Plukovník seděl velice zachmuĹeně v kĹesle, kdyĹ nadporuĹík vstoupil do jeho kanceláĹe.
"PĹed dvěma léty, pane nadporuĹíku," Ĺekl plukovník, "pĹál jste si bĹźt pĹeloĹen do Budějovic k 91. pluku. Víte, kde jsou Budějovice? Na Vltavě, ano, na Vltavě a vtéká tam OhĹe nebo něco podobného. Město je velice, abych tak Ĺekl, pĹívětivé, a jestli se nemĹźlím, má nábĹeĹí. Víte, co je to nábĹeĹí? To jest zeď vystavěná nad vodou. Ano. Ostatně to sem nepatĹí. Dělali jsme tam manévry."
Plukovník se zamlĹel, a dívaje se do kalamáĹe, pĹeel rychle na jiné téma: "Ten mĹj pes se u vás zkazil. Nechce nic Ĺrát. Vida, v kalamáĹi je moucha. To je zvlátní, Ĺe i v zimě padají mouchy do kalamáĹe. To je nepoĹádek."
"Tak uĹ se, dědku mizerná, vyslov," pomyslil si nadporuĹík. Plukovník vstal a pĹeel několikrát po kanceláĹi. "Dlouho jsem pĹemĹźlel, pane nadporuĹíku, co vlastně vám udělám, aby se to nemohlo opakovat, a vzpomněl jsem si, Ĺe jste si pĹál bĹźt pĹeloĹen k 91. pluku. Vrchní velitelství nedávno nám oznámilo, Ĺe jest u 91. pluku velkĹź nedostatek dĹstojnictva, poněvadĹ to vechno Srbové pobili. ZaruĹuji se vám ĹestnĹźm slovem, Ĺe do tĹí dnĹ jste u 91. pluku v Budějovicích, kde se formují marbataliĂłny. Nemusíte děkovat. Vojsko potĹebuje dĹstojníky, kteĹí..."
A nevěda uĹ, co by Ĺekl, podíval se na hodinky a promluvil: "Je pĹl jedenácté, nejvyí Ĺas jít k regimentsraportu."
Tím byl pĹíjemnĹź rozhovor ukonĹen a nadporuĹíkovi se velice ulehĹilo, kdyĹ vyel z kanceláĹe a el do koly jednoroĹních dobrovolníkĹ, kde oznámil, Ĺe v nejbliĹích dnech jede na frontu, a uspoĹádá proto veĹírek na rozlouĹenou v Nekázance.
Vrátiv se domĹ, Ĺekl k vejkovi vĹźznamně: "Víte, vejku, co jest to marbataliĂłn?"
"Posluně hlásím, pane obrlajtnant, Ĺe marbataliĂłn je marbaák a marka je markumpaĹka. My to vĹdycky zkracujem."
"Tak vám, vejku," slavnostním hlasem Ĺekl nadporuĹík, "oznamuji, Ĺe pojedete se mnou marbaákem, kdyĹ máte rád takovou zkráceninu. Ale nemyslete si, Ĺe na frontě budete vyvádět podobné blbosti jako zde. Máte radost?"
"Posluně hlásím, pane obrlajtnant, Ĺe mám náramnou radost," odpověděl dobrĹź voják vejk, "to bude něco nádhernĹźho, kdyĹ voba padneme spolu za císaĹe pána a jeho rodinu..."
<*>
Wyszukiwarka
Podobne podstrony:
Osudy dobrĂŠho vojĂĄka Ĺ vejka IIIOsudy dobrĂŠho vojĂĄka Ĺ vejka IIOsudy dobrĂŠho vojĂĄka Ĺ vejka IVDIGITALIZACJA DĂBR KULTURY10 Kryteria segmentacji na rynku dĂłbr i usĹug konsumpcyjnychKonwencja Haska o ochronie dĂłbr kulturalnych 1954Gospodarowanie na rynku zasobĂłw, dĂłbr i usĹugKonwencja o ochronie dĂłbr kulturalnych w razie konfliktu zbrojnego11 Kryteria segmentacji na rynku dĂłbr przemysĹowych (inwestycyjnych)Ochrona dĂłbr osobistych w zatrudnieniuochrona dobr osobistych?mo7 Specyficzne cechy marketingu dĂłbr przemysĹowych (inwestycyjnych)50 Jakie formy promocji sÄ
stosowane na rynku dĂłbr i usĹug przemysĹowychwiÄcej podobnych podstron