Osudy dobrĂŠho vojĂĄka Ĺ vejka I


Jaroslav Hašek
Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války

*ÚVOD
Veliká doba śádá velké lidi. Jsou nepoznaní hrdinové, skromní, bez slávy a historie Napoleona. Rozbor jejich povahy zastínil by i slávu Alexandra Macedonského. Dnes młśete potkat v praśskĹźch ulicích ošumělého muśe, kterĹź sám ani neví, co vlastně znamená v historii nové velké doby. Jde skromné svou cestou, neobtěśuje nikoho, a není téś obtěśován śurnalisty ktełí by ho prosili o interview. Kdybyste se ho otázali, jak se jmenuje, odpověděl by vám prostince a skromně: "Já jsem Švejk . . ."
A tento tichĹź skromnĹź ošumělĹź muś jest opravdu ten starĹź dobrĹź voják Švejk, hrdinnĹź, stateŁnĹź, kterĹź kdysi za Rakouska byl v śstech všech obŁanł Českého království a jehoś sláva nezapadne ani v republice.
Mám velice rád toho dobrého vojáka Švejka, a podávaje jeho osudy za světové války jsem płesvědŁen, śe vy všichni budete sympatizovat s tím skromnĹźm, nepoznanĹźm hrdinou. On nezapálil chrám bohyně v Efesu, jako to udělal ten hlupák Hérostrates, aby se dostal do novin a školních Łítanek.
A to staŁí.
AUTOR
(c) Jaroslav Hašek 1923

*I. kniha
*V ZÁZEMÍ

*1. kapitola
Zasáhnutí dobrého vojáka Švejka do světové války

"Tak nám zabili Ferdinanda," łekla posluhovaŁka panu Švejkovi, kterĹź opustiv płed léty vojenskou sluśbu, kdyś byl definitivně prohlášen vojenskou lékałskou komisí za blba, śivil se prodejem psł, ošklivĹźch neŁistokrevnĹźch oblud, kterĹźm padělal rodokmeny.
Kromě tohoto zaměstnání byl stiśen revmatismem a mazal si právě kolena opodeldokem.
"KterĹźho Ferdinanda, paní Müllerová?" otázal se Švejk, nepłestávaje si masírovat kolena, "já znám dva Ferdinandy. Jednoho, ten je sluhou u drogisty Prłši a vypil mu tam jednou omylem láhev nějakého mazání na vlasy, a potom znám ještě Ferdinanda Kokošku, co sbírá ty psí hovínka. Vobou není śádná škoda."
"Ale, milostpane, pana arcivévodu Ferdinanda, toho z Konopiště, toho tlustĹźho, nábośnĹźho:"
"Jeśíšmarjá," vykłikl Švejk, "to je dobrĹź. A kde se mu to, panu arcivévodovi, stalo?"
"Práskli ho v Sarajevu, milostpane, z revolveru, vědí. Jel tam s tou svou arcikněśnou v automobilu:"
"Tak se podívejme, paní Müllerová, v automobilu. JĂł, takovej pán si to młśe dovolit, a ani si nepomyslí, jak taková jízda automobilem młśe nešt'astné skonŁit. A v Sarajevu k tomu, to je v Bosně, paní Müllerová. To udělali asi Turci. My holt jsme jim tu Bosnu a Hercegovinu neměli brát. Tak vida, paní Müllerová. On je tedy pan arcivévoda uś na pravdě bośí. Trápil se dlouho?"
"Pan arcivévoda byl hned hotovej, milostpane. To vědí, śe s revolverem nejsou śádnĹź hraŁky. Nedávno taky si hrál jeden pán u nás v Nuslích s revolverem a postłílel celou rodinu i domovníka, kterej se šel podívat, kdo to tam stłílí ve tłetím poschodí:"
"Někerej revolver, paní Müllerová, vám nedá ránu, kdybyste se zbláznili. Takovejch systémł je moc. Ale na pana arcivévodu si koupili jisté něco lepšího, a taky bych se chtěl vsadit, paní Müllerová, śe ten Łlověk, co mu to udělal, se na to pěkně voblík. To vědí, stłílet pana arcivévodu, to je moc těśká práce. To není, jako kdyś pytlák stłílí hajnĹźho. Tady jde vo to, jak se k němu dostat, na takovĹźho pána nesmíte jít v nějakĹźch hadrech. To musíte jít v cylindru, aby vás nesebral dłív policajt."
"Vono prej jich bylo víc, milostpane:"
"To se samo sebou rozumí, paní Müllerová," łekl Švejk, konŁe masírování kolen, "kdybyste chtěla zabít pana arcivévodu, nebo císałe pána, tak byste se jistě s někĹźm poradila. Víc lidí má víc rozumu. Ten poradí to, ten vono, a pak se dílo podałí, jak je to v tej naší hymně. Hlavní věcí je vyŁíhat na ten moment, aś takovej pán jede kolem. Jako, jestli se pamatujou na toho pana Lucheniho, co probod naši nebośku Alśbětu tím pilníkem. Procházel se s ní. Pak věłte někomu; vod tĹź doby śádná císałovna nechodí na procházky. A vono to Łeká ještě moc osob. A uvidějí, paní Müllerová, śe se dostanou i na toho cara a carevnu, a młśe bĹźt, nedej pánbłh, i na císałe pána, kdyś uś to zaŁti s jeho strĹźcem. Von má, starej pán, moc nepłátel. Ještě víc neś ten Ferdinand. Jako nedávno povídal jeden pán v hospodě, śe płijde Łas, śe ty císałové budou kapat jeden za druhĹźm a śe jim ani státní návladnictví nepomłśe. Pak neměl na śtratu a hostinskĹź ho musel dát sebrat. A von mu dal facku a stráśníkovi dvě. Pak ho odvezli v košatince, aby se vzpamatoval. JĂł, paní Müllerová, dnes se dějou věci. To je zas ztráta pro Rakousko. Kdyś jsem byl na vojně, tak tam jeden infanterista zastłelil hejtmana. Naládoval flintu a šel do kanceláłe. Tam mu łekli, śe tam nemá co dělat, ale on połád vedl svou, śe musí s panem hejtmanem mluvit. Ten hejtman vyšel ven a hned mu napałil kasárníka. Von vzal flintu a bouch ho płímo do srdce. Kulka vyletěla panu hejtmanovi ze zad a ještě udělala škodu v kanceláłi. Rozbila flašku inkoustu a ten polil śłední akta."
"A co se stalo s tím vojákem?" otázala se po chvíli paní Miillérová, kdyś Švejk se oblékal.
"Voběsil se na kšandě," łekl Švejk, Łistě si tvrdĹź klobouk. "A ta kšanda nebyla ani jeho. Tu si vypłjŁil od profousa, śe prĹź mu padají kalhoty. Měl Łekat, aś ho zastłelejí? To vědí, paní Müllerová, śe v takovĹź situaci jde kaśdému hlava kolem. Profousa za to degradovali a dali mu šest měsícł. Ale von si je nevodseděl. Utek do Švejcar a dneska tam dělá kazatele ňákĹź církve. Dneska je málo poctivcł, paní Müllerová. Já si płedstavuju, śe se pan arcivévoda Ferdinand také v tom Sarajevu zmejlil v tom Łlověkovi, co ho stłelil. Viděl nějakého pána a myslil si: To je nějakej połádnej Łlověk, kdyś mně volá slávu. A zatím ho ten pán bouch. Dal mu jednu nebo několik?"
"Noviny píšou, milostpane, śe pan arcivévoda byl jako łešeto. Vystłílel do něho všechny patrony."
"To jde náramné rychle, paní Müllerová, strašné rychle. Já bych si na takovou věc koupil brovnink. Vypadá to jako hraŁka, ale młśete s tím za dvě minuty postłílet dvacet arcivévodł, hubenejch nebo tlustejch. AŁkoliv, mezi námi łeŁeno, paní Müllerová, śe do tlustĹźho pana arcivévody se trefíte jistéjc neś do hubenĹźho. Jestli se pamatujou, jak tenkrát v Portugalsku si postłíleli toho svĹźho krále. Byl taky takovej tlustej. To víte, śe král nebude płece hubenej. Já tedy teď jdu do hospody U kalicha, a kdyby někdo sem płišel pro toho ratlíka, na kterĹźho jsem vzal zálohu, tak mu łeknou, śe ho mám ve svém psinci na venkově, śe jsem mu nedávno kupíroval uši a śe se teď nesmí płeváśet, dokud se mu uši nezahojí, aby mu nenastydly. KlíŁ dají k domovnici:"
V hospodě U kalicha seděl jen jeden host. Byl to civilní stráśník Bretschneider, stojící ve sluśbách státní policie. HostinskĹź Palivec myl tácky a Bretschneider se marně snaśil navázat s ním váśnĹź rozhovor.
Palivec byl známĹź sprosák, kaśdé jeho druhé slovo byla zadnice nebo hovno. Płitom byl ale seŁtělĹź a upozorňoval kaśdého, aby si płeŁetl, co napsal o posledním płedmětě Victor Hugo, kdyś líŁil poslední odpověď' staré gardy Napoleonovy AngliŁanłm v bitvě u Waterloo.
"To máme pěkné léto," navazoval Bretschneider svłj váśnĹź rozhovor.
"Stojí to všechno za hovno," odpověděl Palivec, ukládaje tácky do skleníku.
"Ty nám to pěkně v tom Sarajevu vyvedli," se slabou nadějí ozval se Bretschneider.
"V jakĹźm Sarajevu?" otázal se Palivec, "v tej nuselskej vinárně? Tam se perou kaśdej den, to vědí, Nusle:"
"V bosenském Sarajevu, pane hostinskĹź. Zastłelili tam pana arcivévodu Ferdinanda. Co tomu łíkáte?"
"Já se do takovĹźch věcí nepletu, s tím a mně kaśdej políbí prdel," odpověděl slušně pan Palivec, zapaluje si dĹźmku, "dneska se do toho míchat, to by mohlo kaśdému Łlověkovi zlomit vaz. Já jsem śivnostník, kdyś někdo płijde a dá si pivo, tak mu ho natoŁím. Ale nějakĹź Sarajevo, politika nebo nebośtík arcivévoda, to pro nás nic není, t 1 z toho nic nekouká neś Pankrác:"
Bretschneider umlkl a díval se zklamané po pusté hospodě.
"Tady kdysi visel obraz císałe pána," ozval se opět po chvíli, "právě tam, kde teď visí zrcadlo:"
"JĂł, to mají pravdu," odpověděl pan Palivec, "visel tam a sraly na něj mouchy, tak jsem ho dal na płdu. To víte, ještě by si někdo mohl dovolit nějakou poznámku a mohly by bĹźt z toho nepłíjemnosti. Copak to potłebuju?"
"V tom Sarajevu muselo to bĹźt asi ošklivĹź, pane hostinskĹź."
Na tuto záludně płímou otázku odpověděl pan Palivec neobyŁejně opatrně:
"V tuhle dobu bĹźvá v Bosně a Hercegovině strašnĹź horko. Kdyś jsem tam slouśil, tak museli dávat našemu obrlajtnantovi led na hlavu."
"U kterého pluku jste slouśil, pane hostinskĹź?"
"Na takovou maliŁkost se nepamatuju, já jsem se nikdy o takovou hovadinu nezajímal a nikdy jsem nebyl na to zvědavej," odpověděl pan Palivec, "płílišná zvědavost škodí:"
Civilní stráśník Bretschneider definitivně umlkl a jeho zachmułenĹź vĹźraz se zlepšil teprve płíchodem Švejka, kterĹź, vstoupiv do hospody, poruŁil si Łerné pivo s touto poznámkou:
"Ve Vídni dneska taky mají smutek." Bretschneidrovy oŁi zasvítily plnou nadějí; łekl struŁně:
"Na Konopišti je deset ŁernĹźch práporł:"
"Má jich tam bĹźt dvanáct," łekl Švejk, kdyś se napil.
"ProŁ myslíte dvanáct?" otázal se Bretschneider.
"Aby to šlo do poŁtu, do tuctu, to se dá lepší poŁítat a na tucty to vśdycky płijde lacinějc," odpověděl Švejk.
Panovalo ticho, které płerušil sám Švejk povzdechem:
"Tak uś tam je na pravdě bośí, dej mu pánbłh věŁnou slávu. Ani se nedoŁkal, aś bude císałem. Kdyś já jsem slouśil na vojně, tak jeden generál spadl s koně a zabil se docela klidně. Chtěli mu pomoct zas na koně, vysadit ho, a divěji se, śe je śplně mrtvej. A měl taky avancírovat na feldmaršálka. Stalo se to płi płehlídce vojska. Tyhle płehlídky nikdy nevedou k dobrĹźmu. V Sarajevě taky byla nějaká płehlídka. Jednou se pamatuji, śe mně scházelo płi takové płehlídce dvacet knoflíkł u mundśru a śe mě zavłeli za to na Łtrnáct dní do ajnclíku a dva dni jsem leśel jako lazar, svázanej do kozelce. Ale disciplína na vojně musí bĹźt, jinak by si nikdo nedělal z niŁeho nic. Nᚠobrlajtnant Makovec, ten nám vśdy łíkal: ,Disciplína, vy kluci pitomí, musí bejt, jinak byste lezli jako vopice po stromech, ale vojna z vás udělá lidi, vy blbouni pitomí.` A není to pravda? Płedstavte si park, łekněme na Karláku, a na kaśdĹźm stromě jeden voják bez disciplíny. Z toho jsem vśdycky měl největší strach."
"V tom Sarajevu," navazoval Bretschneider, "to udělali Srbové."
"To se mĹźlíte," odpověděl Švejk, "udělali to Turci, kvłli Bosně a Hercegovině:"
A Švejk vylośil svłj názor na mezinárodní politiku Rakouska na Balkáně. Turci to prohráli v roce 1912 se Srbskem, Bulharskem a fteckem. Chtěli, aby jim Rakousko pomohlo, a kdyś se to nestalo, stłelili Ferdinanda.
"Mᚠrád Turky?" obrátil se Švejk na hostinského Palivce, "mᚠrád ty pohanskĹź psy? Vid' śe nemáš:"
"Host jako host," łekl Palivec, "tłebas Turek. Pro nás śivnostníky neplatí śádná politika. Zapla si pivo a sed' v hospodě a śvaň si, co chceš. To je moje zásada. Jestli to tomu našemu Ferdinandovi udělal Srb nebo Turek, katolík nebo mohamedán, anarchista nebo mladoŁech, mně je to všechno jedno."
"Dobłe, pane hostinskĹź," ozval se Bretschneider, kterĹź opět pozbĹźval naděje, śe z těch dvou se dá někdo chytit, "ale płipustíte, śe je to velká ztráta pro Rakousko:"
Místo hostinského odpověděl Švejk:
"Ztráta to je, to se nedá upłít. Hrozná ztráta. Von se Ferdinand nedá nahradit nějakĹźm pitomou. Von měl bejt jenom ještě tlustější."
"Jak to myslíte?" ośil Bretschneider.
"Jak to myslím?" odvětil spokojeně Švejk. "Docela jenom takhle. Kdyby byl bejval tlustější, tak by ho jistě uś dłív ranila mrtvice, kdyś honil ty báby na Konopišti, kdyś tam v jeho revíru sbíraly roští a houby, a nemusel zemłít takovou hanebnou smrtí. Kdyś to pováśím, strĹźc císałe pána, a voni ho zastłelejí. Vśdy je to ostuda, jsou toho plnĹź noviny. U nás płed léty v Budějovicích probodli na trhu v nějaké takové malé hádce jednoho obchodníka s dobytkem, nějakého Błetislava Ludvíka. Ten měl syna Bohuslava, a kam płišel prodávat prasata, nikdo od něho nic nekoupil a kaśdĹź łíkal: ,To je syn toho probodnutĹźho, to bude asi také pěknej lump: Musel skoŁit v Krumlově z toho mostu do Vltavy a museli ho vytáhnout, museli ho kłísit, museli z něho pumpovat vodu a von jim musel skonat v náruŁí lékałe, kdyś mu dal nějakou injekci."
"Vy ale máte divná płirovnání," łekl Bretschneider vĹźznamně, "mluvíte napłed o Ferdinandovi a potom o obchodníku s dobytkem."
"Ale nemám," hájil se Švejk, "błh mě chraň, abych já chtěl někoho k někomu płirovnávat. Pan hostinskĹź mne zná. Vid' śe jsem nikdy nikoho k někomu nepłirovnával? Já bych jenom nechtěl bĹźt v kłśi té vdovy po arcivévodovi. Co teď bude dělat? Děti jsou sirotkové, panství v Konopišti bez pána. A vdávat se zas za nějakého nového arcivévodu? Co z toho má? Pojede s ním zas do Sarajeva, a bude vdovou podruhé. To byl ve Zlivi u Hluboké płed léty jeden hajnĹź, měl takové ošklivé jméno Pindďour. Zastłelili ho pytláci a złstala po něm vdova s dvěma dítkami a vzala si za rok opět hajného, Pepíka Šavlovic z Mydlovar. A zastłelili jí ho taky. Pak se vdala potłetí a vzala si zas hajného a povídá: ,Do tłetice všeho dobrého. Jestli teď se to nepodałí, tak uś nevím, co udělám.` To se ví, śe jí ho zas zastłelili, a to uś měla s těmi hajnĹźmi šest dětí dohromady. Byla aś v kanceláłi kníśete pána na Hluboké a stěśovala si, śe má s těmi hajnĹźmi trápení. Tak jí odporuŁili porybnĹźho Jareše z raśické bašty. A co byste łekli, utopili jí ho płi lovení rybníka, a měla s ním dvě děti. Pak si vzala nunváłe z Vodňan, a ten ji jednou v noci klepl sekyrou a šel se dobrovolně udat. Kdyś ho potom u krajského soudu v Písku věšeli, ukousl knězi nos a łekl, śe vłbec niŁeho nelituje, a také łekl ještě něco hodně ošklivého o císałi pánovi."
"A nevíte, co o něm łekl?" otázal se hlasem plnĹźm naděje Bretschneider.
"To vám łíct nemohu, poněvadś se to nikdo neodváśil opakovat. Ale bylo to prĹź tak něco strašlivĹźho a hroznĹź, śe jeden rada od soudu, kterĹź byl płi tom, se z toho zbláznil a ještě dodnes ho drśí v izolaci, aby to nevyšlo najevo. To nebyla jenom obyŁejná uráśka císałe pána, jaká se dělá ve vośralství:"
"A jaké uráśky císałe pána se dělají ve vośralství?" otázal se Bretschneider.
"Prosím vás, pánové, obrate list," ozval se hostinskĹź Palivec, "víte, já to nemám rád. Leccos se kecne a pak to Łlověka mrzí:"
"Jaké uráśky císałe pána se dělají ve vośralství?" opakoval Švejk. "Všelijaké. Vopijte se, dejte si zahrát rakouskou hymnu a uvidíte, co zaŁnete mluvit. Vymyslíte si toho tolik na císałe pána, śe kdyby toho byla jen poloviŁka pravda, staŁilo by to, aby měl ostudu pro celĹź śivot. Ale von si to starej pán doopravdy nezaslouśí. Vezměme si tohle. Syna Rudolfa ztratil v śtlém věku, v plné muśské síle. Manśelku Alśbětu mu propíchli pilníkem, potom se mu ztratil Jan Ort, bratra, císałe mexického, mu zastłelili v nějaké pevnosti u nějaké zdi. Teď zas mu odstłelili strşŁka na stará kolena. To aby měl Łlověk śelezné nervy. A potom si vzpomene nějakej vośralej chlap a zaŁne mu nadávat. Kdyby dnes něco vypuklo, płjdu dobrovolné a budu slouśit císałi pánu aś do roztrhání těla."
Švejk se napil dłkladně a pokraŁoval:
"Vy myslíte, śe to císał pán takhle nechá bejt? To ho málo znáte. Vojna s Turky musí bĹźt. Zabili jste mně strejŁka, tak tady máte płes drśku. Válka jest jistá. Srbsko a Rusko nám pomłśe v té válce. Bude se to łezat:"
Švejk v té prorocké chvíli vypadal krásné. Jeho prostodušná tváł, usměvavá jak měsíc v śplňku, záłila nadšením. Jemu bylo vše tak jasné.
"Młśe bĹźt," pokraŁoval v líŁení budoucnosti Rakouska, "śe nás v płípadě války s Tureckem Němci napadnou, poněvadś Němci a Turci drśí dohromady. Jsou to takovĹź potvory, śe jim není v světě rovno. Młśeme se však spojit s Francií, která má od jedenasedmdesátého roku spadeno na Německo. A uś to płjde. Válka bude, víc vám nełeknu."
Bretschneider vstal a łekl slavnostně:
"Víc nemusíte povídat, pojdte se mnou na chodbu, tam vám něco povím:"
Švejk vyšel za civilním stráśníkem na chodbu, kde ho Łekalo malé płekvapení, kdyś jeho soused od piva ukázal mu orlíŁka a prohlásil, śe ho zatĹźká a ihned odvede na policejní łeditelství. Švejk snaśil se vysvětlit, śe se asi ten pán mĹźlí, on śe je śplné nevinnĹź, śe nepronesl ani jednoho slova, které by mohlo někoho urazit.
Bretschneider mu však łekl, śe se skuteŁně dopustil několika trestnĹźch Łinł, mezi kterĹźmi hraje roli i zloŁin velezrády.
Pak se vrátili do hospody a Švejk łekl k panu Palivcovi:
"Já mám pět piv a jeden rohlík s párkem. Teď mně dej ještě jednu slivovici a já uś musím jít, poněvadś jsem zatŁenej."
Bretschneider ukázal panu Palivcovi orlíŁka, chvíli se díval na pana Palivce a pak se otázal: "Jste śenat?"
"Jsem."
"A młśe vaše manśelka za vás vésti obchod po dobu vaší nepłítomnosti?"
"Młśe:"
"Tak je to v połádku, pane hostinskĹź," vesele łekl Bretschneider, "zavolejte sem svou paní, płedejte jí to a veŁer si pro vás płijedem."
"Nic si z toho nedělej," těšil ho Švejk, "já tam jdu i jenom pro velezrádu."
"Ale pro co já?" zabědoval pan Palivec. "Já byl płece tak vopatrnej:"
Bretschneider se usmál a vítězoslavné łekl:
"Za to, śe jste łekl, śe sraly mouchy na císałe pána. Oni vám uś toho císałe pána vyśenou z hlavy."
A Švejk opustil hospodu U kalicha v prłvodu civilního stráśníka, kterého, stihaje jeho tváł svĹźm dobráckĹźm śsměvem, se optal, kdyś vyšli na ulici:
"Mám slézt z chodníku?"
"Jak to?"
"Já myslím, kdyś jsem zatŁenej, śe nemám práva chodit po chodníku."
Kdyś vcházeli do vrat policejního łeditelství, łekl Švejk:
"Tak nám to pěkně uteklo. Chodíte Łasto ke Kalichu?"
A zatímco vedli Švejka do płijímací kanceláłe, u Kalicha płedával pan Palivec hospodu své plaŁící śeně, těše ji svĹźm zvláštním zpłsobem:
"NeplaŁ, nełvi, co mně mohou udělat kvłli posranĹźmu obrazu císałe pána?"
A tak zasáhl dobrĹź voják Švejk do světové války svĹźm milĹźm, roztomilĹźm zpłsobem. Historiky bude zajímat, śe on viděl daleko do budoucnosti. Jestli situace vyvinula se později jinak, neś jak on vykládal u Kalicha, musíme mít na złeteli, śe neměl prłpravného diplomatického vzdělání.

*2. kapitola
DobrĹź voják Švejk na policejním łeditelství

SarajevskĹź atentát naplnil policejní łeditelství ŁetnĹźmi obětmi. Vodili to jednoho po druhém a starĹź inspektor v płijímací kanceláłi łíkal svĹźm dobráckĹźm hlasem:
"Von se vám ten Ferdinand nevyplatí!"
Kdyś Švejka zavłeli v jedné z ŁetnĹźch komor prvého patra, Švejk našel tam spoleŁnost šesti lidí. Pět jich sedělo kolem stolu a v rohu na kavalci seděl, jako by se jich stranil, muś v prostłedních letech.
Švejk se poŁal vyptávat jednoho po druhém, proŁ jsou zavłeni.
Od těch pěti sedících u stolu dostal takłka śplné stejnou odpověď:
"Kvłli Sarajevu!" - "Kvłli Ferdinandovi!" - "Kvłli té vraśdě na panu arcivévodovi!" - "Pro Ferdinanda!" - "Za to, śe pana arcivévodu odpravili v Sarajevu!"
ŠestĹź, kterĹź se těch pěti stranil, łekl, śe s nimi nechce nic mít, aby na něho nepadlo nijaké podezłení, on śe tu sedí jen pro pokus loupeśné vraśdy na pantátovi z Holic.
Švejk si sedl do spoleŁnosti spiklencł u stolu, ktełí si uś podesáté vyprávěli, jak se do toho dostali.
Všechny to aś na jednoho stihlo bud v hospodě, ve vinárně, nebo v kavárně. VĹźjimku dělal neobyŁejně tlustĹź pán s brĹźlemi, s uplakanĹźma oŁima, kterĹź byl zatŁen doma ve svém bytě, poněvadś dva dny płed atentátem v Sarajevu platil u Brejšky za dva srbské studenty, techniky, śtratu a detektivem Brixim byl spatłen v jich spoleŁnosti opilĹź v Montmartru v Řetězové ulici, kde, jak jiś v protokole potvrdil svĹźm podpisem, téś za ně platil.
Na všechny otázky płi płedběśném vyšetłování na policejním komisałství stereotypně kvílel:
"Já mám papírnickĹź obchod:"
NaŁeś dostával taktéś stereotypní odpověď:
"To vás neomlouvá."
MalĹź pán, kterému se to stalo ve vinárně, byl profesorem dějepisu a vykládal vinárníkovi dějiny rłznĹźch atentátł. Byl zatŁen právě v okamśiku, kdyś konŁil psychologickĹź rozbor kaśdého atentátu slovy:
"Myšlenka atentátu jest tak jednoduchá jako Kolumbovo vejce:"
"Stejně jako to, śe vás Łeká Pankrác," doplnil jeho vĹźrok płi vĹźslechu policejní komisał.
Tłetí spiklenec byl płedseda dobroŁinného spolku Dobromil v HodkoviŁkách. V den, kdy byl spáchán atentát, połádal Dobromil zahradní slavnost spojenou s koncertem. ČetnickĹź stráśmistr płišel, aby pośádal śŁastníky, by se rozešli, śe má Rakousko smutek, naŁeś płedseda Dobromilu łekl dobrácky:
"PoŁkají chvilku, neś dohrajou Hej, Slované:" Nyní seděl tu s hlavou svěšenou a nałíkal:
"V srpnu máme nové volby płedsednictva, jestli nebudu doma do tĹź doby, tak se młśe stát, śe mě nezvolejí. Uś jsem tím płedsedou podesátĹź. Já tu hanbu nepłeśiju."
Podivné si nebośtík Ferdinand zahrál se ŁtvrtĹźm zatŁenĹźm, muśem ryzí povahy a bezvadného štítu. VyhĹźbal se celé dva dny jakékoliv rozmluvě o Ferdinandovi, aś veŁer v kavárně płi mariáši, zabíjeje śaludského krále kulovou sedmou trumfł, łekl:
"Sedum kulí jako v Sarajevu."
PátĹź muś, kterĹź, jak sám łekl, śe sedí "kvłli té vraśdě na panu arcivévodovi v Sarajevu", měl ještě dnes zjeśené vlasy a vousy hrłzou, takśe jeho hlava płipomínala stájového pinŁe.
Ten vłbec v restauraci, kde byl zatŁen, nepromluvil ani slova, ba dokonce ani neŁetl noviny o zabití Ferdinanda a seděl u stolu śplné sám, kdyś płišel k němu nějakĹź pán, posadil se naproti a łekl k němu rychle:
"Četl jste to?"
"NeŁetl."
"Víte o tom?"
"Nevím:"
"A víte, oŁ se jedná?"
"Nevím, já se o to nestarám:"
"A płece by vás to mělo zajímat:"
"Nevím, co by mne mělo zajímat? Já si vykoułím doutník, vypiji svĹźch několik sklenic, naveŁełím se a neŁtu noviny. Noviny lśou. NaŁ se budu rozŁilovat?"
"Vás tedy nezajímá ani ta vraśda v Sarajevu?" "Mne vłbec śádná vraśda nezajímá, at je tłebas v Praze, ve Vídni, v Sarajevu, nebo v LondĹźně. Od toho jsou śłady, soudy a policie. Jestli někdy někde někoho zabijou, dobłe mu tak, proŁ je trouba a tak neopatrnĹź, śe se dá zabít."
To byla jeho poslední slova v této rozmluvě. Od té doby opakoval jen hlasitě v pětiminutovĹźch i płestávkách:
"Já jsem nevinnej, já jsem nevinnej:"
Ta slova kłiŁel i ve vratech policejního łeditelství, ta slova bude opakovat i płi płevezení k trestnímu soudu v Praze a s těmi slovy vstoupí i do své śaláłní kobky.
Kdyś vyslechl Švejk všechny ty strašné spiklenecké historie, uznal za vhodné vysvětlit jim veškeru beznadějnost jich situace.
"Je to s námi se všemi moc špatnĹź," zaŁal svá slova śtěchy, "to není pravda, jak vy łíkáte, śe se vám, nám všem nemłśe nic stát. Vod Łeho máme policii neś vod toho, aby nás trestala za naše huby. Jestli je taková nebezpeŁná doba, śe stłílejí arcivévody, tak se nikdo nesmí divit, śe ho vedou na direkci. To se všechno dělá kvłli lesku, aby měl Ferdinand reklamu płed svĹźm pohłbem. Čím víc nás tady bude, tím to bude pro nás lepší, poněvadś nám bude veselejc. Kdyś jsem slouśil na vojně, byla nás někdy zavłená polovina kumpaŁky. A co nevinnejch lidí bejvávalo odsouzeno. A nejen na vojně, ale i soudama. Jednou se pamatuji, jedna śenská byla odsouzena, śe uškrtila svoje novorozená dvojŁata. AŁkoliv se zapłísahala, śe ne mohla uškrtit dvojŁata, kdyś se jí narodila jen jedna holŁiŁka, kterou se jí podałilo uškrtit docela bez bolesti, byla odsouzena płece jen pro dvojnásobnou vraśdu. Nebo ten nevinnej cikán v Záběhlicích, co se vloupal do toho hokynáłskĹźho krámu na Bośí hod vánoŁní v noci. Zapłísáh se, śe se šel vohłát, ale nic mu to nepomohlo. Jak uś něco soud vezme do ruky, je zle. Ale to zle musí bejt. Tłebas všichni lidi nejsou takoví darebáci, jak se to o nich dá płedpokládat; ale jak poznᚠdneska toho hodnĹźho od toho lumpa, zejména dnes, v takovĹź váśnĹź době, kdy toho Ferdinanda odpráskli. To u nás, kdyś jsem slouśil na vojně v Budějovicích, zastłelili v lese za cviŁištěm psa panu hejtmanovi. Kdyś se o tom dověděl, zavolal si nás všechny, postavil a povídá, a vystoupí kaśdĹź desátĹź muś. Já, samo sebou se rozumí, byl jsem taky desátĹź, a tak jsme stáli habacht a ani nemrkli. Hejtman chodí kolem nás a povídá: ,Vy lumpové, padouchově, nełádi, hyeny skvrnitĹź, tak bych vám chtěl kvłli tomu psovi všem napałit ajnclíka, rozsekat vás na nudle, postłílet a udělat z vás kapra namodro. Abyste ale věděli, śe vás nebudu šetłit, dávám vám všem na Łtrnáct dní kasárníka.` Tak vidíte, tenkrát se jednalo o pejska, a teď se jedná dokonce o pana arcivévodu. A proto musí bejt hrłza, aby ten smutek stál za něco."
"Já jsem nevinnej, já jsem nevinnej;" opakoval zjeśenĹź muś.
"Kristus Pán byl taky nevinnej," łekl Švejk, "a taky ho ukłiśovali. Nikde nikdy nikomu na nějakĹźm nevinnĹźm Łlověku nezáleśelo. Maul halten und weiter dienen! - jako łíkávali nám na vojně. To je to nejlepší a nejkrásnější:"
Švejk si lehl na kavalec a spokojeně usnul.
Zatím płivedli nové dva. Jeden z nich byl Bosňák. Chodil po komołe, skłípal zuby a kaśdé jeho druhé slovo bylo: "Jebem ti dušu." MuŁilo ho pomyšlení, śe se mu na policejním łeditelství ztratí jeho koŁebráckĹź košík.
DruhĹź novĹź host byl hostinskĹź Palivec, kterĹź zpozorovav svého známého Švejka, vzbudil ho a hlasem plnĹźm tragiky zvolal:
"Uś jsem tady taky!"
Švejk mu srdeŁné potłásl ruku a łekl:
"To jsem opravdu rád. Já jsem věděl, śe ten pán bude drśet slovo, kdyś vám łíkal, śe si pro vás płijdou. Taková płesnost je dobrá věc:"
Pan Palivec poznamenal však, śe taková płesnost stojí za hovno, a optal se Švejka tiše, jestli ti ostatní zavłení páni nejsou zloději, śe by mu to mohlo jako śivnostníkovi škodit.
Švejk mu vysvětlil, śe všichni, aś na jednoho, kterĹź je tu pro pokus loupeśné vraśdy na pantátovi z Holic, patłí k jich spoleŁnosti kvłli arcivévodovi.
Pan Palivec se urazil a łekl, śe zde není kvłli nějakému pitomému arcivévodovi, ale kvłli císałi pánu. A poněvadś to ostatní poŁalo zajímat, vypravoval jim to, jak mouchy mu zneŁistily císałe pána.
"Zanełádily mně ho, bestie," konŁil líŁení své płíhody, "a nakonec płivedly mne do kriminálu. Já to těm mouchám neodpustím," dodal vĹźhrłśně.
Švejk šel opět spát, ale nespal dlouho, poněvadś pro něho płišli, aby ho odvedli k vĹźslechu.
A tak, stoupaje po schodišti do III. oddělení k vĹźslechu, Švejk nesl svłj kłíś na vrchol Golgoty, sám niŁeho nepozoruje o svém muŁednictví.
Spatłiv nadpis, śe plivati po chodbách se zakazuje, poprosil stráśníka, aby mu dovolil plivnouti do plivátka, a záłe svou prostotou, vstoupil do kanceláłe se slovy:
"DobrĹź veŁer płeju, pánové, všem vespolek." Místo odpovědi dloubl ho někdo pod śebra a postavil płed stłl, za kterĹźm seděl pán chladné śłední tváłe s rysy zvíłecké ukrutnosti, jako by byl právě vypadl z Lombrosovy knihy O typech zloŁinnĹźch.
Podíval se krveśíznivě na Švejka a łekl: "Netvałte se tak blbě:"
"Já si nemohu pomoct," odpověděl váśně Švejk, "já jsem byl na vojně superarbitrován pro blbost a prohlášen oułedně zvláštní komisí za blba. Já jsem oułední blb:"
Pán s typem zloŁince zacvakal zuby:
"To, z Łeho jste obviněn a Łeho jste se dopustil, svědŁí, śe máte všech pět pohromadě:" A vyjmenoval nyní Švejkovi celou ładu rłznĹźch zloŁinł, zaŁínaje velezrádou a konŁe uráśkou Jeho VeliŁenstva a Łlenł císałského domu. Ve stłedu té skupiny skvělo se schvalování zavraśdění arcivévody Ferdinanda, odkud vycházela větev s novĹźmi zloŁiny, mezi kterĹźmi záłil zloŁin pobułování, poněvadś se to všechno stalo ve vełejné místnosti.
"Co tomu łíkáte?" vítězoslavně otázal se pán s rysy zvíłecí ukrutnosti.
"Je toho hodně," odpověděl nevinně Švejk, "všeho moc škodí."
"Nu vidíte, śe to uznáváte:"
"Já uznávám všechno, płísnost musí bejt, bez płísnosti by se nikdo nikam nedostal. Jako kdyś jsem slouśil na vojně . . :"
"Drśte hubu!" rozkłikl se policejní rada na Švejka, "a mluvte, aś kdyś se vás budu na něco ptát! Rozumíte?"
"Jak bych nerozuměl," łekl Švejk, "poslušně hlásím, śe rozumím a śe se ve všem, co ráŁejí łíct, dovedu orientĹźrovat."
"S kĹźmpak se stĹźkáte?"
"Se svou posluhovaŁkou, vašnosti."
"A v místních politickĹźch kruzích nemáte nikoho známého?"
"To mám, vašnosti, kupuji si odpoledníŁka Národní politiky, ŁubiŁky."
"Ven!" załval na Švejka pán se zvíłecím vzezłením.
Kdyś ho vyváděli z kanceláłe, Švejk łekl:
"Dobrou noc, vašnosti."
Vrátiv se do své komory, oznámil Švejk všem zatŁenĹźm, śe takovĹź vĹźslech je legrace. "Trochu tam na vás kłiŁí a nakonec vás vyśenou. - Dłív," pokraŁoval Švejk, "to bejvávalo horší. Četl jsem kdysi jednu knihu, śe obśalovaní museli chodit po rozśhavenĹźm śeleze a pít roztavené olovo, aby se poznalo, jestli je nevinnej. Nebo mu dali nohy do španělskĹź boty a natáhli ho na śebłík, kdyś se nechtěl płiznat, nebo mu pálili boky hasiŁskou pochodní, jako to udělali svatému Janu Nepomuckému. Ten prej łval płi tom, jako kdyś ho na nośe bere, a nepłestal, dokud ho neshodili z ElišĹina mostu v nepromokavĹźm pytli. Takovejch płípadł bylo víc a ještě potom Łlověka Łtvrtili nebo narazili na kłl někde u Muzea. A kdyś ho hodili jenom do lidomorny, to se takovej Łlověk cítil jako znovuzrozenej. - Dnes je to legrace, bejt zavłenej," liboval si Švejk dále, "śádnĹź Łtvrcení, śádnĹź španělskĹź boty, kavalce máme, stłl máme, lavici máme, nemaŁkáme se jeden na druhĹźho, polévku dostanem, chleba nám dají, dśbán vody płinesou, záchod máme płímo pod hubou. Ve všem je vidět pokrok. Trochu, je pravda, k vĹźslechu je daleko, aś płes tłi chodby o poschodí vejš, ale zato po chodbách Łisto a śivo. To vedou jednoho sem, druhého tam, mladĹźho, starĹźho, muśskĹźho i śenskĹźho pohlaví. Máte radost, śe tady aspoň nejste sám. Kaśdej jde spokojené svou cestou a nemusí se obávat, śe mu v kanceláłi łeknou: ,Tak jsme se poradili a zejtra budete rozětvrcenej nebo upálenej, podle vašeho vlastního płání: To bylo jisté těśkĹź rozmĹźšleni a já myslím, pánové, śe by mnohej z nás v takovej moment byl celej zaraśenej. JĂł, dneska uś se poměry zlepšily k našemu dobru."
Právě dokonŁil obhajobu moderního věznění obŁanł, kdyś dozorce otevłel dvełe a zvolal: "Švejk, obléknou se a płjdou k vĹźslechu:"
"Já se oblíknu," odpověděl Švejk, "proti tomu nic nemám, ale já se bojím, śe to bude nějaká mejlka, já uś byl jednou od vĹźslechu vyhozenej. A potom se bojím, aby se ti vostatní páni, co jsou zde se mnou, na mne nehněvali, śe jdu já dvakrát za sebou k vĹźslechu a voni ještě ani jednou tam teď veŁer nebyli. Voni by mohli na mne śárlit."
"Lezou ven a neśvanějí," byla odpověď na dśentlmenskĹź projev Švejkłv.
Švejk se opět ocitl płed pánem zloŁinného typu, kterĹź beze všech śvodł se ho zeptal tvrdě a neodvratně:
"Płiznáváte se ke všemu?"
Švejk upłel své dobré modré oŁi na neśprosného Łlověka a łekl měkce:
"lestli si płejou, vašnosti, abych se płiznal, tak se płiznám, mně to nemłśe škodit. Jestli ale łeknou: ,Švejku, nepłiznávejte se k niŁemu,` budu se vykrucovat do roztrhání těla."
PłísnĹź pán psal něco na aktech, a podávaje Švejkovi péro, vyzval ho, aby to podepsal.
A Švejk podepsal udání Bretschneidrovo i tento dodatek:
Vše vĹźše ukázaná obvinění proti mně zakládají se na pravdě. Josef Švejk

Kdyś podepsal, obrátil se k płísnému pánovi:

"Mám ještě něco podepsat? Nebo mám płijít aś ráno?"
"Ráno vás odvezou k trestnímu soudu," dostal za odpověď.
"V kolik hodin, vašnosti? Abych snad, prokristapána, nezaspal."
"Ven!" załvalo to podruhé dnes na Švejka z druhé strany stolu, płed kterĹźm stál.
Vraceje se do svého zamłíśovaného nového domova, Švejk łekl stráśníkovi, kterĹź ho doprovázel:
"Všechno to jde tady jako na drátkách." Jakmile za ním zavłeli dvełe, jeho spoluvězňové zasypali ho rłznĹźmi otázkami, na které Švejk odvětil jasně:
"Právě jsem se płiznal, śe jsem asi zabil arcivévodu Ferdinanda."
Šest muśł schoulilo se uděšeně pod zavšivené deky, jediné Bosňák łekl:
"Dobro došli."
Ukládaje se na kavalec, łekl Švejk:
"To je hloupĹź, śe nemáme tady budíŁek."
Ráno však ho vzbudili i bez budíŁka a płesné v šest hodin Švejka odváśeli v zeleném antonu k zemskému trestnímu soudu.
"Ranní ptáŁe dál doskáŁe," łekl Švejk k svĹźm spolucestujícím, kdyś zelenĹź anton vyjíśděl ze vrat policejního łeditelství.

*3. kapitola
Švejk płed soudními lékałi

Čisté, śtulné pokojíky zemského "co trestního" soudu uŁinili na Švejka nejpłíznivější dojem bílené stěny, Łerně natłené młíśe i tlustĹź pan Demartini, vrchní dozorce ve vyšetłovací vazbě s fialovĹźmi vĹźlośky i obrubou na erární Łepici. Fialová barva je płedepsaná nejen zde, nĹźbrś i płi nábośenskĹźch obładech na PopeleŁní stłedu i VelikĹź pátek.

Vracela se slavná historie łímského panství nad Jeruzalémem. Vězně vyváděli i płedstavovali je płed Piláty roku 1914tého dolł do płízemku. A vyšetłující soudcové, Piláti nové doby, místo aby si Łestně myli ruce, posílali si pro papriku a plzeňské pivo k Teissigovi a odevzdávali nové a nové śaloby na státní návladnictví.
Zde mizela povětšině všechna logika a vítězil Ĺź, škrtil Ĺź, blbl Ĺź, prskal Ĺź, smál se Ĺź, vyhrośoval Ĺź, zabíjel Ĺź, a neodpouštěl. Byli to śongléłi zákonł, śreci liter v zákonících, śrouti obśalovanĹźch, tygłi rakouské dśungle, rozměłující sobě skok na obśalovaného podle Łísla paragrafł.
VĹźjimku Łinilo několik pánł (stejně jako i na policejním łeditelství), ktełí zákon nebrali tak váśné, nebo všude se najde pšenice mezi koukolem.
K jednomu takovému pánovi płivedli Švejka k vĹźslechu. Starší pán dobromyslného vzezłení, kterĹź kdysi vyšetłuje známého vraha Valeše, nikdy neopomenul jemu łíci: "RaŁte si sednout, pane Valeš, právě je zde jedna prázdná śidle:"
Kdyś Švejka płivedli, pośádal ho ve vrozené jemu roztomilosti, aby si sedl, a łekl:
"Tak vy jste tedy ten pan Švejk?"
"Já myslím," odpověděl Švejk, "śe jím musím bejt, poněvadś i młj tatínek byl Švejk a maminka paní Švejková. Já jim nemohu udělat takovou hanbu, abych zapíral svoje jméno."
LaskavĹź śsměv płelétl po tváłi vyšetłujícího soudního rady:
"Vy jste ale nadrobil pěkné věci. Vy toho máte mnoho na svědomí:"
"Já mám toho vśdycky mnoho na svědomí," łekl Švejk, usmívaje se ještě laskavěji neś pan soudní rada; "já mám toho, młśe bejt, ještě víc na svědomí, neś ráŁejí mít voni, vašnosti."
"To je vidět podle protokolu, kterĹź jste podepsal," neméně laskavĹźm tĂłnem łekl soudní rada, "nedělali na vás nějakĹź nátlak na policií?"
"Ale kdepak, vašnosti. Já sám jsem se jich optal, jestli to mám podepsat, a kdyś hekli, abych to podepsal, tak jsem jich uposlechl. Płece se nebudu prát s nimi kvłli mĹźmu vlastnímu podpisu. Tím bych si rozhodné neposlouśil. Połádek musí bejt "
"Cítíte se, pane Švejku, śplně zdravĹźm?"
"Úplné zdravĹźm, to právě ne, vašnosti pane rado. Mám revma, maśu se opodeldokem:"
StarĹź pán se opět laskavé usmál: "Co byste tomu łekl, kdybychom vás dali prohlédnout soud nimi lékałi?"
"Já myslím, śe to se mnou nebude tak zlĹź, aby ti páni ztráceli se mnou zbyteŁně Łas. Mě uś prohlédl nějakej pan doktor na policejním łeditelství, jestli nemám kapavku:"
"Víte, pane Švejku, my to płece jen zkusíme s těmi pány soudními lékałi. Sestavíme pěkně komisi, dáme vás dát do vyšetłovací vazby a zatím si pěkné odpoŁinete. Zatím ještě jednu otázku: Vy jste prĹź podle protokolu prohlašoval a rozšiłoval, śe vypukne teď někdy brzy válka?"
"To prosím, vašnosti pane rado, vypukne co nejdłív."
"A nemíváte někdy obŁas nějaké záchvaty?"
"To prosím nemám, jen jednou málem byl by mne zachvátil nějakej automobil na Karlově náměstí, ale to uś je łada let "
Tím byl vĹźslech ukonŁen, Švejk podal panu soudnímu radovi ruku, a vrátiv se do svého pokojíka, łekl ku svĹźm sousedłm:
"Tak mé budou kvłli té vraśdě na panu arcivévodovi Ferdinandovi prohlíśet soudní lékałi."
"Já byl také uś prohlíśenej soudními lékałi," łekl jeden mladĹź muś, "to bylo tenkrát, kdyś jsem se dostal kvłli kobercłm płed porotu. Uznali mne za slabomyslnĹźho. Teď jsem zpronevěłil parní mlátiŁku, a nemłśou mně nic udělat. Říkal mně vŁera młj advokát, śe kdyś uś jednou jsem byl prohlášen za slabomyslnĹźho, tak śe uś z toho musím mít prospěch na celej śivot:"
"Já těm soudním lékałłm nic nevěłím," poznamenal muś inteligentního vzezłení. "Kdyś jsem jednou padělal směnky, pro všechen płípad chodil jsem na płednášky k doktoru Heverochovi, a kdyś mne chytili, simuloval jsem paralytika právě tak, jak ho vyliŁoval pan doktor Heveroch. Kousl jsem jednoho soudního lékałe płi komisi do nohy, vypil jsem inkoust z kalamáłe a vydělal jsem se, s odpuštěním, pánové, płed celou komisí do kouta. Ale za to, śe jsem jednomu prokousl to lĹźtko, uznali mne za śplně zdravého a byl jsem ztracen."
"Já se prohlídky těch pánł śplně nic nebojím," prohlásil Švejk; "kdyś jsem slouśil na vojně, tak mne prohlíśel jeden zvěrolékał a dopadlo to docela dobłe."
"Soudní lékałi jsou mrchy;" ozval se malĹź, skrŁenĹź Łlověk, "nedávno nějakou náhodou vykopali na mĹź louce kostru a soudní lékałi łekli, śe ta kostra byla zavraśděna nějakĹźm tupĹźm płedmětem do hlavy płed Łtyłiceti léty. Mně je osmatłicet a jsem zavłenej, aŁkoliv mám kłestní list, vĹźtah z matriky a domovskĹź list."
"Myslím," łekl Švejk, "abychom se na všechno dívali z poctivější stránky. Von se kaśdĹź młśe zmejlit, a musí se zmejlit, Łím víc o něŁem płemejšlí. Soudní lékałi jsou lidi, a lidi mají svoje chyby. Jako jednou v Nuslích, právě u mostu płes BotiŁ, płišel ke mně v noci jeden pán, kdyś jsem se vracel od Banzetł, a praštil mě bejkovcem płes hlavu, a kdyś jsem leśel na zemi, posvítil si na mne a povídá: ,Tohle je mejlka, to není von: A dopálil se tak na to, śe se zmejlil, śe mě płetáhnul ještě jednou płes záda. To uś je tak v płirozenosti lidskĹź, śe se Łlověk mejlí aś do svĹź smrti. Jako ten pán, co našel v noci vzteklĹźho psa polozmrzlĹźho a vzal ho s sebou domł a strŁil śeně do postele. Jakmile se pes vohłál a vokłál, pokousal celou rodinu a toho nejmladšího v kolíbce roztrhal a seśral. Nebo vám povím płíklad, jak se zmejlil u nás v domě jeden soustruśník. Votevłel si klíŁem podolskej kostelík, poněvadś myslel, śe je doma, zulse v sakristii, poněvadś myslel, śe je to u nich ta kuchyně, a lehl si na voltáł, poněvadś myslel, śe je doma v posteli, a dal na sebe nějakĹź ty deŁky se svatĹźmi nápisy a pod hlavu evangelium a ještě jinĹź svěcenĹź knihy, aby měl vysoko pod hlavou. Ráno ho našel kostelník a von mu docela dobrácky povídá, kdyś se vzpamatoval, śe je to mejlka. ,Pěkná mejlka,` povídá kostelník, ,kdyś kvłli takovĹź mejlce musíme dát kostel znovu vysvětit: Potom stál ten soustruśník płed soudními lékałi a ti mu dokázali, śe byl śplně płíŁetnej a stłízlivej, poněvadś kdyby byl vośralej, tak by prej tím klíŁem netrefil do toho zámku ve dvełích kostela. Potom ten soustruśník zemłel na Pankráci. Taky vám dám płíklad, jak se na Kladně zmejlil jeden policejní pes, vlŁák toho známĹźho rytmistra Rottra. Rytmistr Rotter pěstoval ty psy a dělal pokusy s vandráky, aś se Kladensku poŁali všichni vandráci vyhejbat. Tak dal rozkaz, aby stłj co stłj Łetníci płivedli nějakého podezłelého Łlověka. Tak mu płivedli jednou tak dost slušně ošaceného Łlověka, kterĹźho našli v lánskĹźch lesích sedět na nějakém pałezu. Hned mu dal ułíznout kousek šosu od kabátu, ten dal oŁichat svĹźmi ŁetnickĹźmi policejními psy a potom toho Łlověka odvedli do nějakĹź cihelny za městem a pustili po jeho stopách ty vycviŁené psy, ktełí ho našli a płivedli zase nazpátek. Pak ten Łlověk musel lézt po nějakém śebłíku na płdu, skákat płes zeď, skoŁit do rybníka a psi za ním. Nakonec se ukázalo, śe ten Łlověk byl jeden Łeskej radikální poslanec, kerej si vyjel na vejlet do lánskejch lesł, kdyś uś ho parlament vomrzel. Proto łíkám, śe jsou lidi chybující, śe se mejlejí, a je uŁenej, nebo pitomej, nevzdělanej blbec. Mejlejí se i ministłi."

Komise soudních lékałł, která měla rozhodovat, zdali duševní obzor Švejkłv odpovídá Łi neodpovídá všem těm zloŁinłm, pro které jest śalován, sestávala z tłí neobyŁejně váśnĹźch pánł s názory, z nichś názor kaśdého jednotlivce lišil se znamenité od názoru jakéhokoliv druhĹźch dvou.
Byly tu zastoupeny tłi rłzné vědecké školy a názory psychiatrł.
Jestli v płípadě Švejkové došlo k śplné shodě mezi těmi protivopolośnĹźmi vědeckĹźmi tábory, dá se to vysvětliti Łisté jediné tím ohromujícím dojmem, kterĹź na celou komisi uŁinil Švejk, kdyś vstoupiv v síň, kde měl bĹźt prozkoumán jeho duševní stav, vykłikl, zpozorovav na stěně visící obraz rakouského mocnáłe: "A śije, pánové, císał František Josef I.!"
Věc byla śplně jasnou. Spontánním projevem ŠvejkovĹźm odpadla celá łada otázek a złstaly jen některé nejdłleśitější, aby z odpovědí potvrzeno bylo prvé mínění o Švejkovi na základě systému doktora psychiatrie Kallersona, doktora Heverocha i AngliŁana Weikinga.
"Jest rádium t춚í neś olovo?"
"Já ho prosím neváśil," se svĹźm milĹźm śsměvem odpověděl Švejk.
"Věłíte v konec světa?"
"Napłed bych ten konec světa musel vidět," ledabyle odvětil Švejk, "rozhodně se ho ale zejtra ještě nedoŁkám:"
"Dovedl byste vypoŁítat prłměr zeměkoule?" "To bych prosím nedovedl," odpověděl Švejk, "ale sám bych vám, pánové, dal také jednu hádanku: Je tłíposchoďovej dłm, v tom domě je v kaśdém poschodí 8 oken. Na stłeše jsou dva vikżłe a dva komíny. V kaśdém poschodí jsou dva nájemníci. A teď mně łekněte, pánové, v kerĹźm roce zemłela domovníkovi jeho babiŁka?"
Soudní lékałi podívali se vĹźznamně na sebe, nicméně jeden z nich dal ještě tuto otázku: "Neznáte nejvyšší hloubku v Tichém oceáně?" "To prosím neznám," zněla odpověď, "ale myslím, śe rozhodně bude větší neś pod vyšehradskou skálou na Vltavě:"
Płedseda komise se struŁně otázal: "StaŁí?", ale płece si ještě jeden z Łlenł vyśádal tuto otázku: "Kolik je 12 897 krát 13 863?"
"729," odpověděl Švejk nemrkaje.
"Myslím, śe to śplně postaŁí," łekl płedseda komise, "młśete toho obśalovaného zas odvést na staré místo:"
"Děkuji vám, pánové," uctivě se ozval Švejk, "mně to také śplně staŁí:"
Po jeho odchodu kolegie tłí se shodla, śe je Švejk notorickĹź blb a idiot podle všech płírodních zákonł vynalezenĹźch psychiatrickĹźmi vědátory.
V relaci odevzdané vyšetłujícímu soudci stálo mezi jinĹźm: "Níśepodepsaní soudní lékałi bazírují na śplné duševní otupělosti a vrozeném kretenismu płedstaveného komisi vĹźše ukázané Josefa Švejka, vyjadłujícího se slovy jako ,A śije císał František Josef I.`, kterżśto vĹźrok śplně staŁí, aby osvětlil duševní stav Josefa Švejka jako notorického blba. Níśepodepsaná komise navrhuje proto: 1. Zastaviti vyšetłování proti Josefu Švejkovi. 2. Odpraviti Josefa Švejka na pozorování na psychiatrickou kliniku ku zjištění, jak dalece jest jeho duševní stav nebezpeŁnĹź jeho okolí."
Zatímco byla sestavována tato relace, Švejk vykládal svĹźm spoluvězňłm: "Na Ferdinanda nakašlali a bavili se se mnou o ještě větších pitomostech. Nakonec jsme si łekli, śe nám to śplně staŁí, o Łem jsme si vyprávěli, a rozešli jsme se:"
"Já nikomu nevěłím," poznamenal skrŁenĹź malĹź Łlověk, na jehoś louce náhodou vykopali kostru, "je to všechno zlodějna."
"I ta zlodějna musí bejt," łekl Švejk, ukládaje se na slamník, "jestli by to všichni lidi mysleli s druhĹźmi lidmi dobłe, tak by se potloukli co nejdłív navzájem:"

*4. kapitola
Švejka vyhodili z blázince

Kdyś později Švejk líŁil śivot v blázinci, Łinil tak zpłsobem neobyŁejného chvalołeŁení: "Vopravdu nevím, proŁ se ti blázni zlobějí, kdyś je tam drśí. Člověk tam młśe lezt nahej po podlaze, vejt jako šakal, zułit a kousat. Jestli by to Łlověk udělal někde na promenádě, tak by se lidi divili, ale tam to patłí k něŁemu prachvobyŁejnĹźmu. Je tam taková svoboda, vo kerej se ani socialistłm nikdy nezdálo. Člověk se tam młśe vydávat i za pánaboha nebo za Panenku Marii, nebo za papeśe, nebo za anglickĹźho krále, nebo za císałe pána, nebo za sv. Václava, aŁkoliv ten poslední byl połád svázanej a nahej a leśel v izolaci. Byl tam taky jeden, kerej kłiŁel, śe je arcibiskupem, ale ten nic jiného nedělal, neś jen śral a ještě něco dělal, s odpuštěním, víte, jak se to młśe rĹźmovat, ale tam se śádnej za to nestydí. Jeden se tam dokonce vydával za svatĹźho Cyrila a Metoděje, aby dostával dvě porce. A jeden pán byl tam těhotnej a zval kaśdĹźho na kłtiny. Moc tam bylo zavłenejch šachistł, politikł, rybáłł a skautł, sběratelł známek a fotografł amatérł. Jeden tam byl kvłli nějakĹźm starĹźm hrncłm, kterĹźm łíkal popelnice. Jeden byl połád ve svěrací kazajce, aby nemohl vypoŁítat, kdy bude konec světa. Taky jsem se tam sešel s několika profesory. Jeden z nich połád chodil za mnou a vykládal, śe kolíbka Cikánł byla v Krkonoších, a ten druhĹź mně vysvětloval, śe uvnitł zeměkoule je ještě jedna mnohem větší neś ta vrchní.
Kaśdej tam mohl mluvit, co chtěl a co mu slina právě płinesla na jazyk, jako by byl v parlamentě. Někdy si tam vypravovali pohádky a porvali se, kdyś to s nějakou princeznou moc špatně dopadlo. Nejzułivější byl jeden pán, kerej se vydával za 16. díl Ottova slovníku nauŁného a kaśdého prosil, aby ho otevłel a našel heslo ,Kartonáśní šiŁka`, jinak śe je ztracenej. Upokojil se teprv, kdyś mu dali svěrací kazajku. To si liboval, śe se dostal do knihałského lisu, a prosil, aby mu udělali moderní ołízku. Vłbec śilo se tam jako v ráji. Młśete tam hulákat, łvát, zpívat, plakat, meŁet, jeŁet, skákat, modlit se, metat kotrmelce, chodit po Łtyłech, poskakovat po jedné noze, běhat dokola, tancovat, hopkat, sedět cele] den na bobku a lezt po stěnách. Nikdo k vám nepłijde a nełekne: ,Tohle nesmíte dělat, tohle se, pane, nesluší, to byste se mohl stydět, to jste vzdělanej Łlověk?` Je však také pravdou, śe jsou tam śplné tichĹź blázni. Jako tam byl jeden vzdělanej vynálezce, kterĹź se połád rĹźpal v nose a jenom jednou za den łekl: ,Právě jsem vynašel elektłinu: Jak łíkám, moc pěknĹź to tam bylo a těch několik dní, kterĹź jsem strávil v blázinci, patłí k nejkrásnějším chvílím mĹźho śivota."
A doopravdy, jiś samo uvítání, které oŁekávalo Švejka v blázinci, kdyś ho odvezli na pozorování od zemského trestního soudu, płedŁilo jeho oŁekávání. Napłed ho svlékli do naha, pak mu dali nějakĹź chalát a vedli ho vykoupat, vzavše ho dłvěrně pod paśdí, płiŁemś jeden z ošetłovatelł bavil ho vypravováním nějaké anekdoty o śidech. V koupelně ho potopili do vany s teplou vodou a pak ho vytáhli a postavili pod studenou sprchu. To s ním opakovali tłikrát a pak se ho optali, jak se mu to líbí. Švejk łekl, śe je to lepší neś v těch lázních u Karlova mostu a śe se velmi rád koupe. "Jestli mně ještě ostłíháte nehty a vlasy, tak nebude nic scházet k mému ouplnému štěstí," dodal usmívaje se płíjemně.
I tomu płání bylo vyhověno, a kdyś ho ještě dłkladně vydłeli houbou, zabalili ho do prostěradla a odnesli do prvého oddělení na postel, kde ho ulośili, płikryli pokrĹźvkou a poprosili ho, aby usnul.
Švejk ještě dnes vypravuje o tom s láskou: "Płedstavte si, śe mě nesli, docela vodnesli, mně bylo v tom okamśiku śplně blaze:"
A také na posteli blaśeně usnul. Pak ho probudili, aby mu płedlośili hrnek mléka a housku. Houska byla jiś rozłezána na malé kousky, a zatímco jeden z ošetłovatelł drśel Švejka za obě ruce, druhĹź namáŁel kousky housky do mléka a krmil ho, jako krmí se husa šiškami. Kdyś ho nakrmili, vzali ho pod paśdí a odvedli na záchod, kde ho poprosili, aby vykonal malou i velkou tělesnou potłebu.
I o této pěkné chvíli vypravuje Švejk s láskou a nemusím jisté reprodukovat jeho slova, co s ním potom dělali. Zmíním se jedině, śe Švejk łíká:
"Von mě z nich jeden płi tom drśel v náruŁí:"
Kdyś ho płivedli nazpět, ulośili ho opět do postele a opětně ho poprosili, aby usnul. Kdyś usnul, probudili ho a odvedli do vyšetłovacího pokoje, kde Švejk, stoje śplně nahĹź płed dvěma lékałi, płipomněl si slavné doby svého odvodu. Mimoděk splynulo mu ze rtł:
"Tauglich."
"Co povídáte?" ozval se jeden z lékałł. "Udělejte pět krokł kupłedu a pět nazpátek."
Švejk udělal jich deset.
"Já vám płece łíkal," pravil lékał, "abyste jich udělal pět "
"Mně na pár krocích nezáleśí," łekl Švejk.
Nato ho lékałi pośádali, aby si sedl na śidli, a jeden ho klepal do kolena. Pak łekl k druhému, śe reflexe jsou śplně správné, naŁeś druhĹź zakroutil hlavou a poŁal Švejka sám klepat do kolena, mezitímco první rozevíral Švejkovi oŁní klapky a prohlíśel jeho pupilu. Potom odešli ke stolu a prohodili několik latinskĹźch vĹźrazł.

"Poslyšte, umíte zpívat?" otázal se jeden z nich Švejka. "Nemohl byste nám zazpívat nějakou píseň?"
"Bezevšeho, pánové," odpověděl Švejk. "Nemám sice ani hlas, ani hudební sluch, ale pokusím se o to, udělat vám to k vłli, kdyś se chcete bavit."
A Švejk spustil:
"Coś ten mladż mnich v tom kłesle
Łelo v ruku pravou kloní,
dvě hołké, śhavé slzy
po bledĹźch Lících se roní... Dál to neumím," pokraŁoval Švejk. "Jestli chcete, tak vám zazpívám:
Jak je mi teskno okolo srdce,
co těśce, bolně zdvíhá ňádra má,
kdyś tiše sedím, do dálky hledím,
tam, tam do dálky touha má . . . A také to dál neumím," vzdychl Švejk. "Znám ještě první sloku z ,Kde domov młj` a potom ,Jenerál Windischgr(tz a vojenští páni od vĹźchodu slunce vojnu zapoŁali` a ještě pár takovĹźch národních písniŁek jako ,Zachovej nám, Hospodine` a ,Kdyś jsme táhli k Jaroměłi` a ,Tisíckrát pozdravujeme Tebe` . . ."
Oba páni lékałi se na sebe podívali a jeden z nich dal Švejkovi otázku: "Byl vᚠduševní stav jiś někdy zkoumán?"
"Na vojně," odpověděl Švejk slavnostně a hrdě, "byl jsem pány vojenskĹźmi lékałi śłedně uznán za notorického blba."
"Mně se zdá, śe jste simulant," rozkłikl se druhĹź lékał na Švejka.
"Já, pánové," hájil se Švejk, "nejsem śádnĹź simulant, já jsem opravdovej blbec, młśete se zpravit v kanceláłi jednadevadesátĹźho pluku v ČeskĹźch Budějovicích nebo na doplňovacím velitelství v Karlíně:"
Starší z lékałł mávl beznadějné rukou, a ukazuje na Švejka, łekl k ošetłovatelłm: "Tomuto Łlověku vrátíte jeho šaty a dáte ho na tłetí tłídu na první koridor, potom se jeden vrátí a odnese všechny spisy o něm do kanceláłe. A łekněte tam, aby to brzy vyłídili, abysme ho tu dlouho neměli na krku: `
Lékałi vrhli ještě jednou zdrcující pohled na Švejka, kterĹź uctivě couval pozpátku ku dvełím, ukláněje se zdvołile. Na otázku jednoho z ošetłovatelł, co to dělá za hlouposti, odpověděl: "Poněvadś nejsem vobleŁenej, jsem nahej a nechci na ty pány nic ukazovat, aby si nemysleli, śe jsem nezdvołile] nebo sprostej: `
Od toho okamśiku, kdy ošetłovatelé dostali rozkaz, aby vrátili Švejkovi jeho šaty, nejevili jiś o něho praśádnou péci. PoruŁili mu, aby se oblékl, a jeden ho odvedl na tłetí tłídu, kde měl po těch několik dní, neś vyłídili v kanceláłi písemnĹź vyhazov o něm, płíleśitost konati svá pěkná pozorování. Zklamaní lékałi dali mu dobrozdání, śe je "simulant mdlého rozumu", a poněvadś ho propouštěli płed obědem, došlo k malému vĹźstupu.
Švejk prohlásil, śe kdyś někoho vyhazují z blázince, śe ho nesmí vyhodit bez oběda.
VĹźtrśnosti uŁinil konec vrátnĹźm płivolanĹź policejní stráśník, kterĹź Švejka płedvedl na policejní komisałství do Salmovy ulice.

*5. kapitola
Švejk na policejním komisałství v Salmově ulici

Po krásnĹźch slunnĹźch dnech v blázinci płišly na Švejka hodiny plné pronásledování. Policejní inspektor Braun aranśoval scénu setkání se Švejkem s krutostí łímškĹźch pochopł doby roztomilého císałe Nerona. Tvrdé, jako tenkrát, kdyś oni łíkali: "Hoďte toho lumpa kłesana lvłm," łekl inspektor Braun: "Dejte ho za katr!"
Ani o slovíŁko více, ani méně. Jenom oŁi pana policejního inspektora Brauna zasvítily płitom zvláštní, perverzní rozkoší.
Švejk se uklonil a łekl hrdě: "Jsem płipraven, pánové. Myslím, śe katr znamená tolik co separace, a to není právě tak zlĹź."
"Moc se nám tady neroztahujou," odpověděl policejní stráśník, naŁeś se Švejk ozval: "Já jsem śplně skromnej a vděŁnej za všechno, co pro mne uděláte."
V separaci na pryŁně seděl zadumaně jeden muś. Seděl apaticky a na jeho vzezłení bylo vidět, śe nevěłil tomu, kdyś zaskłípal klíŁ ve dvełích separace, śe se mu otvírají dvełe na svobodu.
"Má poklona, vašnosti," łekl Švejk, usedaje k němu na pryŁnu, "kolik asi młśe bĹźt hodin?" "Hodiny nejsou mĹźmi pány," odvětil zadumanĹź muś.
"Zde to není špatnĹź," navazoval dál Švejk rozmluv, "tahle pryŁna je z hlazeného dłíví:"
VáśnĹź muś neodpověděl, vstal a poŁal rychle chodit v malém prostoru mezi dvełmi a pryŁnou, jako kdyby spěchal, aby něco zachránil.
Švejk mezitím pozoroval se zájmem nápisy naŁmárané po stěnách. Byl tu nápis, ve kterém neznámĹź vězeň slibuje nebi zápas na śivot i na smrt s policií. Text zněl: "Vy si to vypijete: ` JinĹź vězeň napsal: "Vlezte mně na záda, kohouti: ` JinĹź opět prostě konstatoval fakt: "Seděl jsem zde 5. Łervna 1913 a bylo se mnou slušně zacházeno. Josef MareŁek, obchodník z Vršovic: ` A byl tu i nadpis otłásající svou hloubkou: "Milost, velkĹź bośe . . ." a pod tím: "Polibte mně p." Písmena "p" byla však płeškrtnuta a po straně napsáno velkĹźmi literami ŠOS. Vedle toho nějaká poetická duše napsala verše: "U potłŁku zarmoucenĹź sedím, slunko se za hory ukrĹźvá, na pahorky ozáłené hledím, tam, kde drahá milka płebĹźvá "
Muś, kterĹź běhal mezi dvełmi a pryŁnou, jako by chtěl vyhrát maratĂłnskĹź běh, se zastavil a udĹźchán se posadil opět na své staré místo, slośil hlavu do dlaní a náhle załval: "Puste mne ven!"
"Ne, oni mne nepustí," mluvil pro sebe, "nepustí a nepustí. Uś jsem zde od rána od šesti hodin."
Dostal záchvat sdílnosti, vztyŁil se a otázal se Švejka: "Nemáte náhodou u sebe łemen, abych s tím pokonŁil?"
"Tím vám mohu poslouśit milerád," odpověděl Švejk odpínaje łemen, "já jsem ještě nikdy neviděl, jak se v separaci lidi věší na łemenu. - Jenom to je mrzuté," pokraŁoval rozhlíśeje se kolem, "śe tu není śádná skoba. Klika na okně vás neudrśí. Ledaśe byste se pověsil vkleŁe u pryŁny, jako to udělal ten mnich v kláštełe v Emauzích, co se oběsil na krucifixu kvłli jednĹź mladĹź śidovce. Já mám sebevrahy moc rád, tak jen s chutí do toho: `
ZachmułenĹź muś, kterému Švejk strŁil łemen do ruky, podíval se na łemen, odhodil ho do kouta a dal se do pláŁe, rozmazávaje si slzy ŁernĹźma rukama, płiŁemś vyráśel ze sebe skłeky: "Já mám dětiŁky, já jsem tu pro opilství a nemravnĹź śivot, jeśíšmarjá, moje ubohá śena, co mně łeknou v śładě? Já mám dětiŁky, já jsem tu pro opilství a nemravnĹź śivot" a tak dále aś donekoneŁna.
Nakonec se płece jen trochu uklidnil, šel ke dvełím a poŁal do nich kopat a bušit na ně pěstí. Za dvełmi ozvaly se kroky a hlas: "Co chcete?"
"Puste mne ven!" łekl takovĹźm hlasem, jako by mu nezbĹźvalo uś niŁeho, aby śil. "Kam?" byla otázka z druhé strany. "Do śładu," odvětil nešastnĹź otec, manśel, śłedník, piják a nemrava.
Ozval se smích, płíšernĹź smích v tichu chodby, a kroky se opět vzdálily.
"Jak se mně zdá, ten pán vás nenávidí, kdyś se vám tak směje," łekl Švejk, zatímco beznadějnĹź muś opět se posadil vedle něho. "Takovej stráśník, kdyś má zlost, dovede uŁinit moc, a kdyś má ještě větší zlost, udělá všechno. Seďte jen klidné, kdyś se nechcete oběsit, a Łekejte, jak se věci vyvinou. Jste-li śłedník, śenat a máte-li dítky, je to, płiznávám, strašnĹź. Vy jste asi płesvědŁenej, śe vás pustí z śładu, jestli se nemejlím."
"To vám nemohu łíct," vzdychl, "poněvadś sám se nepamatuji, co jsem vyváděl, já jenom vím, śe mne odněkud vyhodili a śe jsem se tam chtěl vrátit, abych si zapálil doutník. Ale napłed to pěkně zaŁlo. Płednosta našeho oddělení slavil jmeniny a pozval nás do jedné vinárny, pak se šlo do druhé, do tłetí, do Łtvrté, do páté, do šesté, do sedmé, do osmé, do deváté . . ."
"Nepłejete si, abych vám pomohl poŁítat?" otázal se Švejk. "Já se v tom vyznám, já byl jednou za , noc v osmadvaceti místnostech. Ale všechna Łest, nikde jsem víc neměl neś nanejvĹźš tłi piva:"
"Zkrátka," pokraŁoval nešastnĹź podłízenĹź płednosty, kterĹź slavil tak velikolepé své jmeniny, "kdyś jsme płešli asi tucet těch rłznĹźch pajzlíŁkł, zpozorovali jsme, śe se nám płednosta ztratil, aŁkoliv jsme si ho uvázali za špagát a vodili s sebou jako pejska. Tak jsme ho šli opět všude hledat a nakonec jsme se ztratili jeden druhému, aś nakonec jsem se ocitl v jedné z noŁních kaváren na Vinohradech, velmi slušné místnosti, kde jsem pil nějakĹź likér płímo z láhve. Co jsem potom dělal, na to se nepamatuji, jenom vím, śe jiś zde na komisałství, kdyś mne sem płivedli, hlásili oba páni stráśníci raportem, śe jsem se opil, choval nemravné, zbil jednu dámu, rozłezal kapesním nośem cizí klobouk, kterĹź jsem sňal z věšáku, rozehnal dámskou kapelu, obvinil vrchního Łíšníka płede všemi z krádeśe dvacetikoruny, płerazil mramorovou desku u stolu, kde jsem seděl, a plivl neznámému pánovi u vedlejšího stolu zśmyslně do Łerné kávy. Víc jsem neudělal, alespoň se nedovedu upamatovat, śe bych byl ještě něco provedl. A věłte mně, śe jsem takovĹź połádnĹź, inteligentní Łlověk, kterĹź na nic jiného nemyslí neś na svou rodinu. Co tomu všemu łíkáte? Já płece nejsem śádnĹź vĹźtrśník!"
"Dalo vám to mnoho práce, neś jste płerazil tu mramorovou desku," otázal se se zájmem Švejk místo odpovědi, "nebo jste ji płerazil naráz?"
"Naráz," odvětil inteligentní pán.
"Pak jste ztracenej," zádumŁivě łekl Švejk. "Dokáśou vám, śe jste se na to płipravoval pilnĹźm cviŁením. A ta káva toho cizího pána, do které jste plivl, byla bez rumu nebo s rumem?"
A neŁekaje na odpověď, vyjasňoval:
"Jestli byla s rumem, tak to bude horší, poněvadś je draśší. U soudu se všechno poŁítá, dává dohromady, aby to vylezlo nejmíň na zloŁin:"
"U soudu . . .," malomyslně zašeptal svědomitĹź otec rodiny, a svěsiv hlavu, upadl v nepłíjemnĹź stav, kdy Łlověka śerou vşŁitky svědomí. #
"A vědí doma," otázal se Švejk, "śe jste zavłenej, nebo poŁkají, aś to bude v novinách?"
"Vy myslíte, śe to bude v novinách?" naivně otázala se obě jmenin svého płedstaveného.
"Je to víc neś jistĹź," zněla płímá odpověď, nebo Švejk neměl nikdy ve zvyku skrĹźvat něco płed druhĹźm. "Tohle o vás se bude všem Łtenáłłm novin náramné líbit. Já taky Łtu rád tu rubriku o těch vopilejch a jejich vĹźtrśnostech. Nedávno u Kalicha nevyvedl jeden host nic jinĹźho, neś śe sám sobě rozbil sklenicí hlavu. Vyhodil ji do vejšky a postavil se pod.ni. Odvezli ho, a ráno uś jsme to Łetli. Nebo v Bendlovce jsem dal jednou jednomu funebrákovi facku a on mně ji vrátil. Abychom se smíłili, museli nás oba zatknout, a hned to bylo v odpoledníŁku. Nebo kdyś v kavárně U mrtvoly rozbil ten pan rada dva tácky, myslíte, śe ho šetłili? Byl taky na druhej den hned v novinách. Vy młśete jedině z vězení poslat do novin opravu, ,śe zpráva, která byla o vás uvełejněná, se vás netĹźká a śe s pánem toho jména nejste ani płíbuznej, ani spoleŁnej, a domł psaní, aby vám tu vaši opravu vystłihli a, schovali, abyste si to mohl płeŁíst, aś si vodsedíte trest. - Není vám zima?" otázal se Švejk pln śŁasti, kdyś zpozoroval, śe inteligentní pán se klepe. "Máme letos nějak moc studenej konec léta:"
"Já jsem nemośnĹź," zalkal spoleŁník Švejkłv, "já mám po postupu."
"To máte," ochotné płisvědŁoval Švejk. ,"Jestli vás, aś si trest odsedíte, nepłijmou nazpátek do śładu, nevím, jestli tak brzo najdete druhĹź místo, poněvadś kaśdej, i kdybyste chtěl slouśit u pohodnĹźho, śádá od vás vysvědŁení zachovalosti. Ba, taková chvilka rozkoše, kterou jste si popłál, se nevyplácí. A má bĹźt vaše paní i s vašemi dětmi od Łeho śiva po tu dobu, co budete sedět? Nebo bude muset chodit śebrat a uŁit dítky rłznĹźm nełestem?"
Ozval se vzlykot:
"Mé ubohé dítky, má ubohá śena!"
NesvědomitĹź kajícník vstal a rozhovołil se o svĹźch dítkách: Má jich pět, nejstaršímu je dvanáct let a je u těch skautł. Pije jen vodu a měl by bĹźt płíkladem svému otci, kterĹź tohle provedl prvně ve svém śivotě.
"U skautł?" zvolal Švejk. "O těch skautech rád slyším. Jednou v Mydlovarech u Zlivi, okres Hluboká, okresní hejtmanství České Budějovice, právě kdyś jsme tam měli jednadevadesátí cviŁení, udělali si sedláci z okolí hon na skauty v obecním lese, ktełí se jim tam rozplemenili. Chytli tłi. Ten nejmenší z nich, kdyś ho svazovali, kvílel, píštěl a nałíkal, śe my, otuśilí vojáci, jsme se na to nemohli dívat a raději jsme odešli stranou. Płi tom svazování ti tłi skauti pokousali osm sedlákł. Potom na trápení u starosty, pod rákoskou, doznali, śe není ani jedna louka v okolí, kterou by nebyli zváleli, kdyś se vyhłívali na slunci, dále śe ten lán śita nastojatě, právě płed śněmi, u Raśic, vyhołel Łirou náhodou, kdyś si v śité pekli na rośni srnku, ku které se płikradli s nośi v obecním lese. V jejich doupěti v lese našli płes płl metráku vohlodanejch kostí drłbeśe i lesní zvěłe, ohromnĹź mnośství pecek z tłešní, spoustu vohryzkł z nezralejch jablek a jinejch dobrejch věcí:"
UbohĹź otec skauta nebyl však k upokojení.
"Co jsem to udělal?" bědoval, "já mám zniŁenou pověst."
"To máte," łekl Švejk s upłímností jemu vrozenou; "po tom, co se stalo, musíte mít zniŁenou pověst na celĹź śivot, poněvadś aś to budou Łíst v novinách, ještě vaši známí k tomu něco płidají. To se tak vśdy dělá, ale z toho si nic nedělejte. Lidí, ktełí mají zniŁenou a zkaśenou pověst, je ve světě aspoň desetkrát tolik neś těch s Łistou pověstí. To je pouhá a pranepatrná maliŁkost."
Na chodbě se ozvaly pádné kroky, klíŁ zarachotil v zámku, otevłely se dvełe a policejní stráśník vyvolal Švejkovo jméno.
"Odpuste," łekl rytíłsky Švejk, "já jsem tu teprve od dvanáctí hodin v poledne, ale tenhle pán je tu uś od šesti hodin ráno. Já tak nespěchám."
Místo odpovědi vytáhla Švejka na chodbu silná ruka policejního stráśníka a mlŁky ho vyvedla po schodech do prvního poschodí.
V druhém pokoji seděl u stolu policejní komisał, tlustĹź pán bodrého vzezłení, kterĹź łekl k Švejkovi:
"Tak vy jste tedy ten Švejk? A jak jste se sem dostal?"
"PrachobyŁejnĹźm zpłsobem," odpověděl Švejk; "płišel jsem sem v prłvodu jednoho pana stráśníka, poněvadś jsem si nechtěl dát líbit, aby mne z blázince vyhazovali bez oběda. To je, jako kdyby mne povaśovali za nějakou odkopnutou holku z ulice:"
"Víte co, Švejku," łekl vlídné pan komisał, "naŁ se zde, na Salmovce, máme s vámi zlobit? Nebude lepší, kdyś vás pošleme na policejní łeditelství?"
"Vy jste, jak se łíká," pravil Švejk spokojené, "pánem situace; projít se na policejní łeditelství teď k veŁeru je docela płíjemná malá procházka: `
"To jsem rád, śe jsme se shodli," pravil vesele policejní komisał, "není lepší, kdyś se domluvíme? Že je to pravda, Švejku?"
"Já se také s kaśdĹźm náramně rád radím," odvětil Švejk; "já vám, věłte mně, pane komisałi, nikdy nezapomenu na vaši dobrotu."
Ukloniv se uctivě, odcházel s policejním stráśníkem dolł na stráśnici a za Łtvrt hodiny bylo jiś vidět na rohu JeŁné ulice a Karlova náměstí Švejka v prłvodu druhého policejního stráśníka, kterĹź měl pod paśdí objemnou knihu s německĹźm nápisem Arrestantenbuch.
Na rohu Spálené ulice setkal se Švejk se svĹźm prłvodŁím s tlupou lidí, ktełí se tlaŁili kolem vyvěšeného plakátu.
"To je manifest císałe pána o vypovězení války," łekl policejní stráśník k Švejkovi.
"Já to płedpovídal," łekl Švejk, "ale v blázinci o tom ještě nic nevědí, aŁkoliv by to měli mít z první ruky."
"Jak to myslíte?" otázal se policejní stráśník Švejka.
"Poněvadś je tam zavłenejch mnoho pánł dłstojníkł," vysvětlil Švejk, a kdyś płišli k nové tlupě tlaŁící se płed manifestem, Švejk vykłikl:
"Císałi Františkovi Josefovi nazdar! Tuhle vojnu vyhrajem."
Někdo z nadšeného davu narazil mu klobouk płes uši a tak za sběhu lidu dobrĹź voják Švejk vkroŁil opětně do vrat policejního łeditelství.
"Tuhle vojnu vyhrajem docela urŁité, opakuji to ještě jednou, pánové!" s těmi slovy rozlouŁil se Švejk s davem, kterĹź ho vyprovázel.
A kdesi v dálnĹźch dálavách historie snášela se k Evropě pravda, śe zítłek rozbołí i plány płítomnosti.
#Něktełí spisovatelé uśívají vĹźrazu "hryśou vşŁitky svědomí". Nepovaśuji ten vĹźraz śplně płiléhajícím. i tygr Łlověka śere, a nehryśe.

*6. kapitola
Švejk opět doma, proraziv zaŁarovanĹź kruh

Budovou policejního łeditelství vanul duch cizí autority, která zjišovala, jak dalece je obyvatelstvo nadšeno pro válku. Kromě několika vĹźjimek, lidí, ktełí nezapłeli, śe jsou synové národa, kterĹź má vykrvácet za zájmy jemu śplně cizí, policejní łeditelství płedstavovalo nejkrásnější skupinu byrokratickĹźch dravcł, ktełí měli smysl jedině pro śaláł a šibenici, aby uhájili existenci zakroucenĹźch paragrafł.

Płitom nakládali se svĹźmi obětmi s jízlivou vlídností, uvaśujíce płedem kaśdé slovo.
"Je mně velmi líto," łekl jeden z těch dravcł Łernoślutě śíhanĹźch, kdyś k němu płivedli Švejka, "śe vy jste opět padl v naše ruce. Mysleli jsme, śe se polepšíte, ale zklamali jsme se;"
Švejk němé płitakal hlavou a tváłil se tak nevinné, śe ŁernoślutĹź dravec pohlédl tázavě na něho a zdłraznil:
"Netvałte se tak pitomé:"
Płešel však ihned do laskavého tĂłnu a pokraŁoval:
"Pro nás je jisté velmi nemilé drśet vás ve vazbě a mohu vás ujistit, śe podle mého mínění vaše vina není tak veliká, nebo płi vaší malé inteligenci není pochyby, śe jste byl sveden. Řekněte mně, pane Švejku, kdo vlastně vás svádí, abyste vyváděl takové hlouposti?"
Švejk zakašlal a ozval se:
"Já prosím o śádnĹźch hloupostech nevím."
"A to není hloupost, pane Švejku," łekl umělĹź otcovskĹź tĂłn, "kdyś vy, podle udání policejního stráśníka, kterĹź vás sem płivedl, zpłsobil jste sběh lidu płed manifestem o válce nalepenĹźm na nárośí a kdyś jste pobułoval lid vĹźkłiky ,Nazdar císałi Františkovi Josefovi. Tahle vojna je vyhrána!`?"
"Já nemoh zahálet," prohlásil Švejk, upíraje své dobré oŁi v zrak inkvizitora, "já jsem se rozŁílil, kdyś jsem viděl, śe všichni Łtou ten manifest o vojně a nejevějí śádnou radost. ŽádnĹź volání slávy, śádnĹź hurrá, vłbec nic, pane rado. Tak jako kdyby se jich to vłbec netĹźkalo. A tu já, starĹź voják od jednadevadesátĹźho regimentu, nemoh jsem se na to dívat, a tak jsem vykłikl ty věty, a já si myslím, śe kdybyste vy byl na mĹźm místě, śe byste to udělal zrovna jako já. Kdyś je válka, musí se vyhrát a musí se volat sláva císałi pánu, to mně nikdo nevymluví:"
Płekonán a zkrušen nesnesl ŁernoślutĹź dravec zrak nevinného beránka Švejka, sklopil jej na śłední akta a łekl:
"Płiznávám plné vaše nadšení, ale kdyby se bylo projevilo za jinĹźch okolností. Víte však sám dobłe, śe vás vedl policejní stráśník, takśe takovĹź vlasteneckĹź projev mohl a musel śŁinkovat na obecenstvo spíše ironicky neś váśně:"
"Jestli vede někoho policejní stráśník," odpověděl Švejk, "je to těśkĹź moment v śivotě lidskĹźm. Ale jestli Łlověk ani v takovej těśkej moment nezapomíná, co se patłí dělat, kdyś je vojna, myslím, śe takovej Łlověk není tak špatnej."
ČernoślutĹź dravec zavrŁel a podíval se ještě jednou Švejkovi do oŁí.
Švejk odpověděl nevinnĹźm, měkkĹźm, skromnĹźm a něśnĹźm teplem svého zraku.
Chvíli dívali se ti dva upłené na sebe.
"Vem vás Łert,. Švejku," łekla nakonec śłední brada, "jestli se sem ještě jednou dostanete, tak se vás vłbec nebudu na nic ptát a poputujete płímo l~ vojenskému soudu na HradŁany. Rozuměl jste?"
A neśli se nadál, Švejk płikroŁil k němu, políbil mu ruku a łekl:
"Zapla vám pánbłh za všechno, kdybyste potłeboval někdy nějakého Łistokrevného pejska, raŁte se obrátit na mne. Já mám obchod se psy."
A tak se ocitl Švejk opět na svobodě a na cestě k domovu.
Jeho uvaśováni, má-li se stavit napłed ještě u Kalichu, skonŁilo tím, śe otevłel ty dvełe, odkud vyšel płed Łasem v prłvodu detektiva Bretschneidra.
Ve vşŁepu panovalo hrobové ticho. Sedělo tam několik hostł, mezi nimi kostelník od Svatého Apolináłe. Tváłili se zachmułené. Za vşŁepním pultem seděla hostinská Palivcová a tupě se dívala na pivní pípy.
"Tak uś jsem se vrátil," łekl Švejk vesele, "dejte mně sklenici piva. Kdepak máme pana Palivce, je uś také doma?"
Místo odpovědi dala se Palivcová do pláŁe, a soustłeďujíc své neštěstí ve zvláštním płízvuku na kaśdém slově, zasténala:
"Dali - mu - deset - let - płed - tejdnem."
"Nu vida," łekl Švejk, "tak uś má sedum dní za sebou."
"On byl takovej opatrnej," plakala Palivcová, "sám to také vśdycky o sobě tvrdil."
Hosté ve vşŁepu tvrdošíjné mlŁeli, jako by tu bloudil duch Palivcłv a nabádal je ještě k větší opatrnosti.
"Opatrnost matkou moudrostí," łekl Švejk, usedaje ke stolu za sklenici piva, ve které v pěné byly malé otvory, jak na pěnu kapaly slzy paní Palivcové, kdyś nesla Švejkovi pivo na stłl, "dnešní doba je taková, śe vona nutí Łlověka k opatrnosti."
"VŁera jsme měli dva pohłby," zaváděl łeŁ na jiné pole kostelník od Svatého Apolináłe.
"To patrně někdo umłel," łekl druhĹź host, naŁeś tłetí dodal:
"Byly ty pohłby s katafalkem?"
"Rád bych věděl," łekl Švejk, "jakĹź budou ve válce teď ty vojenskĹź pohłby."
Hosté se zvedli, zaplatili a tiše odešli. Švejk osaměl s paní Palivcovou.
"To jsem si nepomyslil," łekl, "aby odsuzovali nevinnĹźho Łlověka na deset let. Že jednoho nevinnĹźho Łlověka odsoudili na pět let, to jsem uś slyšel, ale na deset, to je trochu moc:"
"Kdyś on se młj płiznal," plakala Palivcová, "jak to tady łíkal o těch mouchách a o tom obraze, tak to opakoval i na direkci, i u soudu. Já byla na tom płelíŁení jako svědek, ale co jsem mohla svědŁit, kdyś mně łekli, śe jsem v płíbuzenském poměru k svému muśi a śe se mohu vzdát svědectví. Já jsem se tak lekla toho płíbuzenského poměru, aby snad ještě z toho něco nebylo, tak jsem se vzdala svědectví a on chudák stará se tak na mne podíval, do smrti na ty jeho oŁi nezapomenu. A potom, po rozsudku, kdyś ho odváděli, vykłik jim tam na chodbě, jak byl z toho cele] pitomej: ,A śije Volná myšlenka!` "
"A pan Bretschneider uś sem nechodí?" otázal se Švejk.
"Byl tady několikrát," odpověděla paní hostinská, "vypil jedno nebo dvě piva, ptal se mne, kdo sem chodí, a poslouchal, jak si hosti vypravují o fotbalu. Oni si vśdycky, kdyś ho vidí, vypravují jen o fotbalu. A on sebou cukal, jako kdyby kaśdou chvilku chtěl běsnit a svíjet se. Za tu celou dobu dostal na lep jen jednoho Łalouníka z PłíŁné ulice:"
"Je to věc vĹźcviku," poznamenal Švejk, "byl ten Łalouník hloupej Łlověk?"
"Asi jako młj muś," odpověděla s pláŁem, "ptal se ho, jestli by stłílel proti Srbłm. A on mu łek, śe neumí stłílet, śe byl jednou na stłelnici a prostłílel tam korunu. Pak jsme všichni slyšeli, śe pan Bretschneider łekl, vytahuje si zápisník: ,I hleďme, zase nová pěkná velezráda!`, a odešel s tím Łalouníkem z PłíŁné ulice, kterĹź se jiś nevrátil."
"Ono se jich nevrátí víc," pravil Švejk, "dejte mně rum."
Právě si Švejk dával nalít rum podruhé, kdyś do vşŁepu płišel civilní stráśník Bretschneider. Vrhnuv zběśnĹź pohled do vşŁepu i prázdného lokálu, płisedl k Švejkovi a poruŁiv si pivo Łekal, co łekne Švejk.
Švejk sňal z věšáku nějaké noviny a prohlíśeje zadní stranu inzerátł ozval se:
"Tak vida, tenhle Čimpera v Straškově Łíslo 5, pošta RaŁiněves, prodá hospodáłství s tłinácti korci vlastních polí, škola a dráha na místě."
Bretschneider nervĂłzně zabubnoval prsty a obraceje se k Švejkovi łekl:
"To se divím, proŁ vás to hospodáłství zajímá, pane Švejku."
"Ach, to jste vy," pravil Švejk, podávaje mu ruku, "já vás hned nemoh poznat, já mám velmi slabou pamě. Posledně jsme se rozešli, jestli se nemejlím, v płijímací kanceláłi policejního łeditelství. Copak děláte od té doby, chodíte sem Łasto?"
"Já jsem dnes płišel kvłli vám," łekl Bretschneider, "bylo mně sděleno na policejním łeditelství, śe prodáváte psy. Potłeboval bych pěkného ratlíŁka, nebo špice, nebo něco podobného:"
"To vám všechno mohu opatłit," odvětil Švejk, "płejete si ŁistokrevnĹź zvíłe nebo nějaké z ulice?" "Myslím," odpověděl Bretschneider, "śe se rozhodnu pro Łistokrevné zvíłe."
"A coś policejního psa byste si nepłál?" otázal se Švejk, "takovĹźho, kerej hned všechno vyslídí a płivede na stopu zloŁinu. Má ho jeden łezník ve Vršovicích a on mu tahá vozejk, ten pes se, jak se łíká, minul se svĹźm povoláním."
"Já bych chtěl špice," s klidnou umírněností łekl Bretschneider, "špice, kterĹź by nekousal:"
"Płejete si tedy bezzubého špice?" otázal se Švejk, "vím o jednom. Má ho jeden hostinskĹź v Dejvicích:"
"Tak raději ratlíŁka," rozpaŁitě ozval se Bretschneider, jehoś kynologické schopnosti byly v samĹźch zaŁátcích, a kdyby byl nedostal ten rozkaz z policejního łeditelství, nikdy by se o psech byl niŁeho nedověděl.
Ale rozkaz zněl płesně, jasné a tvrdě. Seznámit se dłvěrněji se Švejkem na podkladě jeho obchodu se psy, ku kterémuś śŁelu měl právo vybrat si pomocníky a disponovat obnosy na nákup psł.
"RatlíŁkové jsou větší a menší," łekl Švejk, "vím o dvou menších a tłech větších. Všech pět se dá chovat na klíně. Mohu vám je co nejvłeleji odporuŁit:"
"To by se mně zamlouvalo," prohlásil Bretschneider, "a co by stál jeden?"
"To płijde na velikost," odpověděl Švejk, "to záleśí na velikostí. Ratlík není tele, u ratlíkł je to právě naopak, Łím menší, tím draśší:"
"Já reflektuji na větší, ktełí by hlídali," odvětil Bretschneider, obávaje se, aby neztíśil tajnĹź fond státní policie.
"Dobrá," łekl Švejk, "větší vám mohu prodat po padesáti korunách a ještě větší po pětaŁtyłiceti korunách, ale płitom jsme zapomněli na jednu věc. Mají to bĹźt štěňata nebo starší psi, nebo psíci Łi feny?"
"Mně je to jedno," odpověděl Bretschneider, kterĹź měl tu co dělat s neznámĹźmi problémy, "zaopatłte mně je a já si zítra v sedm hodin veŁer k vám pro ně płijdu. Budou?"
"Płijdte, budou," suše odvětil Švejk, "ale v takovém płípadě jsem nucen pośádat vás o zálohu tłiceti korun."
"Bezevšeho," łekl Bretschneider, vypláceje peníze, "a teď' si dáme kaśdĹź Łtvrtku vína na moje konto:"
Kdyś vypili, dal Švejk Łtvrtku vína na svłj śŁet, potom Bretschneider, vyzĹźvaje Švejka, aby se ho nebál, śe dnes není ve sluśbě a śe se młśe mluvit dnes s ním o politice.
Švejk prohlásil, śe on nikdy o politice v hospodě nemluví, śe celá politika je pro malé děti. Bretschneider byl naproti tomu revoluŁnějších názorł a łíkal, śe kaśdĹź slabĹź stát je płedurŁen k zániku, a ptal se Švejka, jakĹź je jeho názor v této věci.
Švejk prohlásil, śe neměl se státem co dělat, ale śe jednou měl na ošetłování slabé štěně bernardĹźna, které krmil vojenskĹźmi suchary, a śe také chcíplo.
Kdyś měli kaśdĹź pátou Łtvrtku, prohlásil se Bretschneider za anarchistu a ptal se Švejka, do které organizace se má dát zapsat.
Švejk łekl, śe si jednou jeden anarchista koupil od něho leonbergra za sto korun a śe mu złstal poslední splátku dluśen.
Płi šesté Łtvrtce mluvil Bretschneider o revoluci a proti mobilizaci, naŁeś Švejk naklonil se k němu a pošeptal mu do ucha:
"Právě płišel do lokálu nějakej host, tak a vás neslyší, nebo byste mohl mít z toho nepłíjemnosti...Vidíte, śe hostinská uś pláŁe:"
Paní Palivcová opravdu plakala na své śidli za vşŁepním pultem.
"ProŁ pláŁete, paní hostinská?" otázal se Bretschneider, "za tłi měsíce vyhrajeme vojnu, bude amnestie, vᚠpán se vrátí a pak si dáme u vás do trumpety. - Nebo nemyslíte, śe to vyhrajeme?" obrátil se k Švejkovi.
"NaŁ to połád płeśvykovat," łekl Švejk, "vyhrát se to musí, a basta, teď ale uś musím jít domł: ` Švejk zaplatil śtratu a vrátil se ku své staré posluhovaŁce paní Müllerové, která se velice lekla, kdyś viděla, śe muś, kterĹź si otvírá klíŁem dvełe do bytu, je Švejk.
"Já myslela, milostpane, śe se vrátějí aś za kolik rokł," łekla s obvyklou upłímností, "já jsem si zatím vzala z lítosti na byt jednoho portĹźra z noŁní kavárny, poněvadś u nás byla tłikrát domovní prohlídka, a kdyś nic nemohli najít, tak łíkali, śe jste ztracenej, poněvadś jste rafinovanej."
Švejk se ihned płesvědŁil, śe neznámĹź cizinec załídil se śplně pohodlně. Spal v jeho posteli a byl dokonce tak šlechetnĹź, śe se spokojil s polovicí postele a na druhou polovici umístil nějaké dlouhovlasé stvołení, které z vděŁnosti spalo, objavši ho kolem krku, zatímco Łásti pánské i dámské garderoby válely se smíchány kolem postele. Z toho chaosu bylo vidět, śe se portĹźr z noŁní kavárny vrátil se svou dámou ve veselé náladě.
"Pane," łekl Švejk, tłesa vetłelcem, "abyste nezmeškal k obědu. Mé by velice mrzelo, kdybyste o mně łíkal, śe jsem vás vyhodil, kdyś uś nikde jste nemoh dostat něco k obědu: `
PortĹźr z noŁní kavárny byl velice rozespalĹź, a dlouho to trvalo, neś pochopil, śe se majitel postele vrátil domł a śe si dělá nárok na ni.
Po zvyku všech portĹźrł z noŁních kaváren i tento pán se vyjádłil, śe kaśdého ztluŁe, kdo ho bude budit, a pokusil se spát dál.
Švejk sebral mezitím Łásti jeho garderoby, płinesl mu je k posteli, a zatłepav jím energicky, łekl:
"Jestli se neobléknete, tak vás zkusím vyhodit tak, jak jste, na ulici. Pro vás bude velkou vĹźhodou, kdyś vyletíte odtud obleŁenej:"
"Já jsem chtěl spát do osmi veŁer," zaraśeně ozval se portĹźr, navlékaje si kalhoty, "já platím denně z postele dvě koruny té paní a młśu si sem vodit sleŁny z kavárny. Małeno, vstávej!"
Kdyś si bral límeŁek a skládal kravatu, vzpamatoval se jiś do té míry, śe mohl ujistit Švejka, śe noŁní kavárna MimĂłza jest opravdu jedna z nejslušnějších noŁních místností, kam mají płístup jediné dámy, které mají policejní kníśku v śplném połádku, a zval Švejka srdeŁné, aby płišel na návštěvu.
Naproti tomu jeho spoleŁnice nebyla nijak spokojena se Švejkem a pouśila několika velice slušnĹźch vĹźrazł, z nichś nejslušnější byl "Ty kluku velekněśská!"
Po odchodu vetłelcł šel Švejk udělat połádek s paní Müllerovou, ale nenašel po ní śádné jiné stopy kromě kousku papíru, na kterém tuśkou byl naŁmárán rozházenĹź rukopis paní Müllerové, která neobyŁejně lehce vyjádłila své myšlenky tĹźkající se nešastné płíhody s propłjŁováním Švejkovy postele portĹźru z noŁní kavárny:
"Odpustějí, milostpane, śe jich víckrát neuvidím, poněvadś skoŁím z okna."
"Lśe," łekl Švejk a Łekal.
Za płl hodiny vplíśila se do kuchyně nešastná paní Müllerová a bylo na její zdrceném vĹźrazu tváłe vidět, śe Łeká od Švejka slova śtěchy.
"Jestli chcete skákat z okna," łekl Švejk, "jděte do pokoje, okno jsem otevłel. Skákat z kuchyňského okna bych vám neradil, poněvadś spadnete do zahrádky na rłśe a pomaŁkala byste kełe a musela byste to platit. Z pokojského okna sletíte krásně na chodník, a kdyś budete mít štěstí, zlomíte si vaz. Jestli budete mít smłlu, tak si płelámete jedině všechny śebra, ruce a nohy a budete muset platit nemocnici: `
Paní Müllerová se dala do pláŁe, potichu odešla do pokoje, zavłela okno, a kdyś se vrátila, łekla: "Vono to táhne a nebylo by to dobrĹź na milostpánłv revmatismus: `
Pak šla stlát postel, neobyŁejně peŁlivě uváděla všechno do połádku a vrátivši se k Švejkovi do kuchyně se zaslzenĹźm zrakem poznamenala: "Ty dvě štěňata, milostpane, co jsme měli na dvołe, chcíply. A ten bernardĹźn, ten nám utek, kdyś tady dělali domovní prohlídku." "A prokristapána," vykłikl Švejk, "ten se młśe dostat do pěknĹź bryndy, toho teď jisté bude hledat policie:"
"On kousl jednoho pana policejního komisałe, kdyś ho płi prohlídce vytáhl zpod postele," pokraŁovala paní Müllerová, "napłed totiś jeden z těch pánł łek, śe tam někdo je pod postelí, tak vyzvali toho bernardĹźna jménem zákona, aby vylezl ven, a kdyś nechtěl, tak ho vytáhli. A on je chtěl spolknout, pak vyrazil ze dvełí a víc se nevrátil. Se mnou také dělali vĹźslech, kdo k nám chodí, jestli nedostáváme nějaké peníze z ciziny, a potom dělali naráśky, śe jsem hloupá, kdyś jsem jim łekla, śe peníze z ciziny chodějí jen złídka, posledně od toho pana łídícího z Brna ta záloha šedesát korun na angorskou koŁku, kterou jste inzeroval v Národní politice a místo kterĹź jste mu poslal v bedniŁce od datlí to slepé štěňátko foxteriéra. Potom se mnou mluvili velice vlídně a odporuŁili mně sem toho portĹźra z noŁní kavárny, abych se sama v bytě nebála, toho samĹźho, kerĹźho vyhodili..."
"Já uś mám s těmi śłady smłlu, paní Müllerová, teď uvidíte, kolik jich sem płijde kupovat psy," povzdechl Švejk.
Nevím, jestli ti pánové, ktełí po płevratu prohlíśeli policejní archív, rozšifrovali polośky tajného fondu státní policie, kde stálo: B . . . 40 K, F . . . 50 K, L . . . 80 K atd., ale rozhodně se mĹźlili, śe B, F, L jsou zaŁáteŁní písmena nějakĹźch pánł, ktełí za 40, 50, 80 atd. korun prodávali ŁeskĹź národ Łernoślutému orlu.
B znamená bernardĹźn, F foxteriér a L znaŁí leonbergra. Tyto všechny psy płivedl Bretschneider od Švejka na policejní łeditelství. Byly to ohyzdné obludy, které neměly toho nejmenšího spoleŁného s nějakou Łistokrevnou rasou, za kterou je Švejk Bretschneidrovi vydával.
BernardĹźn byla směs z neŁistokrevného pudla a nějakého pouliŁního Łokla, foxteriér měl uši jezevŁíka a velikost łeznického psa se zakroucenĹźma nohama, jako by prodělal andělskou nemoc. Leonberger płipomínal hlavou chlupatou tlamu stájového pinŁe, měl useknutĹź ohon, vĹźšku jezevŁíka a zadek holĹź jako proslulí psíci naháŁkové ameriŁtí.
Pak tam šel koupit psa detektiv Kalous a vrátil se s vyjevenou potvorou, płipomínající hyenu skvrnitou, s hłívou škotského ovŁáka, a v polośkách tajného fondu płibyla nová: D . . . 90 K.
Ta potvora hrála roli dogy...
Ale ani Kalousovi se nepodałilo vyzvědět něco od Švejka. Dałilo se mu tak jako Bretschneidrovi. I nejobratnější politické rozhovory Švejk płevedl na léŁení psinky u štěňat a nejbystłejší záludné léŁky konŁily tím, śe si Bretschneider odváděl s sebou od Švejka opět novou nemyslitelně kłíśenou obludu.
A to byl konec slavného detektiva Bretschneidra. Kdyś měl jiś ve svém bytě sedm takovĹźch ohav, uzavłel se s nimi v zadním pokoji a nedal jim tak dlouho nic jíst, dokud ho neseśraly.
Byl tak ŁestnĹź, śe ušetłil eráru za pohłeb.
V jeho sluśebním spisku na policejním łeditelství byla zanesena do rubriky "Postup ve sluśbě" tato slova plná tragiky: "Seśrán vlastními psy."
Kdyś se později dověděl Švejk o té tragické události, łekl:
"To mně jenom vrtá hlavou, jalo ho dají płi posledním soudu dohromady."

*7. kapitola
Švejk jde na vojnu

V době, kdy lesy na łece Rábu v HaliŁi viděly utíkat płes Ráb rakouská vojska a dole v Srbsku rakouské divize jedna za druhou dostávaly płes kalhoty to, co jim dávno patłilo, vzpomnělo si rakouské ministerstvo vojenství i na Švejka, aby pomohl mocnáłství z bryndy.

Švejk, kdyś mu płinesli vyrozumění, śe se má za tĹźden dostavit na StłeleckĹź ostrov k lékałské prohlídce, leśel právě v posteli, stiśen opětné revmatismem.
Paní Müllerová vałila mu v kuchyni kávu. "Paní Müllerová," ozval se z pokoje tichĹź hlas Švejkłv, "paní Müllerová, pojďte sem na chvilku:"
Kdyś posluhovaŁka stála u postele, łekl Švejk opět takovĹźm tichĹźm hlasem: "Sedněte si, paní Müllerová."
V jeho hlase bylo něco tajuplně slavnostního. Kdyś se paní Müllerová posadila, prohlásil Švejk, vztyŁuje se na posteli: "Já jdu na vojnu!"
"Panenko Maria," vykłikla paní Müllerová, "co tam budou dělat?"
"Bojovat," hrobovĹźm hlasem odpověděl Švejk, "s Rakouskem je to moc špatnĹź. Nahołe nám uś lezou na Krakov a dole do Uher. Jsme biti jako śito, kam se podíváme, a proto mě volají na vojnu. Já jim płece vŁera Łetl z novin, śe drahou vlast vovinuly nějaké mraky."
"Ale vśdy se nemłśou hejbat."
"To nevadí, paní Müllerová, pojedu na vojnu ve vozejku. Znají toho cukráłe za rohem, ten takovej vozejk má. Vozil v něm płed lety svĹźho chromĹźho zlĹźho dědeŁka na Łerstvej vzduch. Vy mne, paní Müllerová, v tom vozejku na tu vojnu odtáhnete:"
Paní Müllerová se dala do pláŁe: "Nemám, milostpane, doběhnout pro doktora?"
"Nikam nepudou, paní Müllerová, já jsem aś na ty nohy śplně zdravej kanĂłnenfutr a v tĹź době, kdyś je to s Rakouskem vošklivĹź, kaśdej mrzák musí bejt na svĹźm místě. Vałte kávu klidné dál:"
A zatímco paní Müllerová, uplakaná a rozechvělá, cedila kávu, dobrĹź voják Švejk si zpíval na posteli:
Jenerál Windischgrätz a vojenští páni
od vşchodu slunce vojnu zapoŁali
hop, hop, hop!
Vojnu zapoŁali, takto jsou zvolali:
Pomoz nám Kristus Pán s Panenkou Marií;
hop, hop, hop!
Uděšená paní Müllerová pod dojmem strašného váleŁného zpěvu zapomněla na kávu a tłesouc se na celém těle uděšeně naslouchala, jak dobrĹź voják Švejk dál zpívá na posteli:
S Panenkou Marií a ty Łtyry mosty
postav si Pimonte, silnější forposty;
hop, hop, hop!
Byla bitva, byla, tam u Solferina,
teklo tam krve moc, krve pod kolena;
hop, hop, hop!
Krve pod kolena a na fłry masa,
vzdy se tam sekala vosumnáctá chasa;
hop, hop, hop!
Vosumnáctá chaso, neboj se ty nouze,
vśdy za tebou vezou peníze na voze;
hop, hop, hop! "Milostpane, proboha jich prosím," ozvalo se śalostivé z kuchyně, ale Švejk jiś konŁil svou váleŁnou píseň:
Peníze na voze a menáś v koŁáłe,
kerejpak regiment tohlencto dokáśe?
Hop, hop, hop! Paní Müllerová vyrazila ze dvełí a běśela pro lékałe. Vrátila se za hodinu, zatímco Švejk si zdłíml.
A tak byl probuzen obtloustlĹźm pánem, kterĹź mu chvíli drśel ruku na Łele a łíkal:
"Nebojte se, já jsem doktor Pávek z Vinohrad ukaśte ruku - tenhle teploměr si dejte pod paśdí...Tak - ukaśte jazyk - ještě víc - drśte jazyk - na co zemłel vᚠpan otec a vaše matka?"
A tak v době, kdy Vídeň si płála, aby všichni národové Rakousko-Uherska dávali nejskvělejší płíklady věrnosti a oddanosti, płedepsal doktor Pávek Švejkovi proti jeho vlasteneckému nadšení brĂłm a doporuŁoval stateŁnému a hodnému vojínu Švejkovi, aby nemyslil na vojnu:
"Leśte rovně a zachovejte klid, já zítra opět płijdu. Kdyś druhého dne płišel, ptal se v kuchyni paní Müllerové, jak se dałí pacientovi.
"Je to s ním horší, pane doktore," odpověděla s opravdovĹźm zármutkem, "v noci zpíval, s odpuštěním, kdyś ho revma chytlo, rakouskou hymnu:"
Doktor Pávek viděl se nucena reagovat na tento novĹź projev loajality pacientovy zvĹźšenou dávkou brĂłmu.
Tłetího dne hlásila mu paní Müllerová, śe je to se Švejkem ještě horší.
"Odpłldne, pane doktore, si poslal pro mapu bojiště a v noci ho chytla fantaz, śe to Rakousko vyhraje:"
"A prášky uśívá płesně podle płedpisu?"
"Ještě si pro ně, pane doktore, ani neposlal."
Doktor Pávek odešel, kdyś snesl na Švejka boułi vşŁitek s ujištěním, śe nikdy více nepłijde léŁit Łlověka, kterĹź odmítá jeho lékałskou pomoc s brĂłmem.
Zbyly jen dva dny, kdy se měl objevit Švejk płed odvodní komisí.
Za tu dobu uŁinil Švejk náleśité płípravy. Płedně poslal koupit paní Müllerovou vojenskou Łepici a za druhé ji poslal vypłjŁit si vozík od cukráłe za rohem, na kterém kdysi cukráł vozil svého zlého chromého dědeŁka na ŁerstvĹź vzduch. Pak si vzpomněl, śe potłebuje berle. Naštěstí cukráł choval téś i berle jako rodinnou památku na svého dědeŁka.
Scházela mu ještě rekrutská kytka. I tu mu sehnala paní Müllerová, která za ty dny nápadné zhubla, a kudy chodila, tudy i plakala.
A tak v ten památnĹź den objevil se na praśskĹźch ulicích płípad dojemné loajality:
Stará śena, strkající płed sebou vozík, na kterém seděl muś ve vojenské Łepici s vyleštěnĹźm frantíkem, mávající berlemi. A na kabátě skvěla se pestrá rekrutská kytka.
A muś ten, mávaje poznovu a poznovu berlemi, kłiŁel do praśskĹźch ulic:
"Na Bělehrad, na Bělehrad!"
Za ním šel zástup lidu, kterĹź stále vzrłstal z nepatrného hlouŁku shromáśdivšího se płed domem, odkud Švejk vyjel na vojnu.
Švejk mohl konstatovat, śe policejní stráśníci, stojící na některĹźch kłiśovatkách, mu zasalutovali.
Na Václavském náměstí vzrostl zástup kolem vozíku se Švejkem na několik set hlav a na rohu Krakovské ulice byl jím zbit nějakĹź buršák, kterĹź v cerevisce kłiŁel k Švejkovi:
"Heil! Nieder mit den Serben!"
Na rohu VodiŁkovy ulice vjela do toho jízdní policie a rozehnala zástup.
Kdyś Švejk revírnímu inspektorovi ukázal, śe to má Łerné na bílém, śe dnes musí bĹźt płed odvodní komisí, byl revírní inspektor trochu zklamán a kvłli zamezení vĹźtrśností dal doprovázet vozík se Švejkem dvěma jízdními stráśníky na StłeleckĹź ostrov.
O celé této události objevil se v PraśskĹźch śłedních novinách tento Łlánek:
Vlastenectví mrzáka. VŁera dopoledne byli chodci na hlavních praśskĹźch tłídách svědky scény, která krásně mluví o tom, śe v této veliké a váśné době i synové našeho národa mohou dáti nejskvělejší płíklady věrnosti a oddanosti k trłnu stałiŁkého mocnáłe. Zdá se nám, śe se vrátily doby starĹźch Řekł a Římanł, kdy Mucius Scaevola dal se odvésti do boje, nedbaje své upálené ruky. Nejsvětější city a zájmy byly vŁera krásně demonstrovány mrzákem o berlích, kterého stará matiŁka vezla na vozíku pro nemocné. Tento syn Łeského národa dobrovolně nedbaje své neduśivosti dal se odvésti na vojnu, aby dal svłj śivot i statky za svého císałe. A jestli jeho volání "Na Bělehrad!" mělo tak śivĹź ohlas v praśskĹźch ulicích, jest to jen svědectvím, śe Praśané skĹźtají vzorné płíklady lásky k vlasti a k panovnickému domu.
Ve stejném smyslu psal i Prager Tagblatt, kterĹź konŁil. svłj Łlánek slovy, śe mrzáka dobrovolce vyprovázel zástup Němcł, ktełí ho svĹźmi těly chránili płed lynŁováním ze strany ŁeskĹźch agentł známé Dohody.
Bohemie uvełejnila tuto zprávu śádajíc, aby mrzák vlastenec byl odměněn, a oznámila, śe pro neznámého płijímá od německĹźch obŁanł dárky v administraci listu.
Jestli podle těch tłí Łasopisł nemohla země Łeská vydat ušlechtilejšího obŁana, nebyli téhoś názoru páni v odvodní komisi.
Zejména ne vrchní vojenskĹź lékał Bautze. Byl to muś neśprosnĹź, kterĹź ve všem viděl podvodnĹź pokus uniknout vojně, frontě, kulce a šrapnelłm.
ZnámĹź jest jeho vĹźrok: "Das ganze tschechische Volk ist eine Simulantenbande."
Za deset tĹźdnł své Łinnosti vymĹźtil z 11 000 civilistł 10 999 simulantł a byl by se dostal na kobylku i tomu jedenáctitisícímu, kdyby nebyla toho šastného Łlověka právě v tom okamśiku, kdyś na něho załval "Kehrt euch!", ranila mrtvice.
"Odneste toho simulanta!" łekl Bautze, kdyś zjistil, śe je muś mrtev.
A płed ním stál v ten památnĹź den Švejk jako ostatní v plné nahotě, zakrĹźvaje cudně svou nahotu berlemi, o které se opíral.
"Das ist wirklich ein besonderes Feigenblatt," łekl Bautze, "takovĹźch fíkovĹźch listł v ráji nebylo."
"Superarbitrován pro blbost," poznamenal šikovatel, dívaje se do śłedních listin.
"A co vám ještě schází?" otázal se Bautze. "Poslušně hlásím, śe jsem revmatik, ale slouśit budu císałi pánu aś do roztrhání těla," skromné łekl Švejk, "já mám oteklĹź kolena."
Bautze podíval se strašně na dobrého vojáka Švejka a załval: "Sie sind ein Simulant!", a obraceje se k šikovateli, s ledovĹźm klidem Tekl: "Den Kerl sogleich einsperren!"
Dva vojáci s bajonety odváděli Švejka do posádkové věznice.
Švejk šel o berlích a s hrłzou pozoroval, śe jeho revmatismus zaŁíná mizet.
Paní Müllerová, která Łekala nahołe na mostě s vozíkem na Švejka, kdyś ho viděla pod bajonety, zaplakala a odešla od vozíku, aby se vícekrát k němu nevrátila.
A dobrĹź voják Švejk šel skromné v prłvodu ozbrojenĹźch ochráncł státu.
Bajonety svítily v záłi slunce a na Malé Straně obrátil se Švejk płed pomníkem Radeckého k zástupu, kterĹź je vyprovázel:
"Na Bělehrad! Na Bělehrad!"
A maršálek RadeckĹź snivě se díval ze svého pomníku za vzdalujícím se dobrĹźm vojákem Švejkem s rekrutskou kytkou na kabátě, kulhajícím na starĹźch berlích, zatímco sděloval nějakĹź váśnĹź pán lidem kolem, śe vedou dezentéra.

*8. kapitola
Švejk simulantem

V této velké době vojenští lékałi dali si neobyŁejně záleśet, aby ze simulantł vyhnali ďábla sabotáśe a vrátili je opět do lłna armády.

Bylo zavedeno několik stupňł trápení simulantł a lidí podezłelĹźch, śe jsou simulanti, jakĹźmi byli: souchotináłi, revmatikové, lidé s kĹźlou, ledvinovou nemocí, tyfem, cukrovkou, zánětem plic a jinĹźmi chorobami.
Trápení, kterému byli simulanti podrobeni, bylo systematizováno a stupně trápení byly tyto:
1. Naprostá dieta, ráno a veŁer po šálku Łaje během tłí dnł, płiŁemś se všem bez rozdílu toho, naŁ si stěśují, podává aspirin pro pocení.
2. Podává se, aby si nemysleli, śe .je vojna med, v hojnĹźch porcích chinin v prášku, Łili takzvané "lízání chininu".
3. Vyplachování śaludku dvakrát za den litrem teplé vody.
4. KlystĹźr, płi pouśití mĹźdlové vody a glycerínu.
5. Zabalení do prostěradla namoŁeného ve studené vodě.
Byli lidé stateŁní, ktełí płetrpěli všech pět stupňł trápení a dali se odvézt v prosté rakvi na vojenskĹź hłbitov. Byli však lidé malomyslní, ktełí, kdyś došli ke klystĹźru, prohlásili, śe uś je jim dobłe a śe si nic jiného nepłejí neś odejít s nejbliśším maršovĹźm bataliĂłnem do zákopł.
Švejka v posádkové věznici ulośili do nemocniŁního baráku právě mezi takové malomyslné simulanty.
"Uś to nevydrśím," łekl jeho soused na posteli, kterého płivedli z ordinaŁního pokoje, kde mu jiś podruhé vyplachovali śaludek.
Muś ten simuloval krátkozrakost.
"Zítra pojedu k pluku," rozhodoval se druhĹź soused po levé straně, kterĹź právě dostal klystĹźr, simuluje, śe je hluchĹź jako pałez.
Na posteli u dvełí umíral jeden souchotináł, zabalenĹź do prostěradla namoŁeného ve studené vodě.
"To je uś tłetí tenhle tĹźden," poznamenal soused po pravé straně, "a co tobě schází?"
"Já mám revma," odpověděl Švejk, naŁeś následoval upłímnĹź smích všech kolem. Smál se i umírající souchotináł simulující tuberkulĂłzu.
"S revmatismem mezi nás nelez," váśné Švejka upozorňoval tuŁnĹź muś, "revmatismus, ten tu platí tolik jako kułí oka; já jsem chudokrevnĹź, mám pryŁ, płl śaludku a pět śeber pryŁ, a nikdo mně nevěłí. Byl zde dokonce jeden hluchoněmĹź, Łtrnáct dní ho balili kaśdou płl hodiny do prostěradla namoŁeného ve studené vodě, kaśdĹź den mu dávali klystĹźr a pumpovali śaludek. Uś všichni saniáci mysleli, śe to vyhrál a śe płjde domł, kdyś mu tu płedepsal doktor něco pro dávení. Mohlo ho to ztrhat, a tu on zmalomyslněl. ,Nemohu,` povídá, ,déle dělat hluchoněmého, vrátila se mně łeŁ i sluch: Marodi všichni mu domlouvali, aby se nehubil, ale on stál na svém, śe slyší a mluví jako ostatní. A také to tak i hlásil ráno płi vizitě:"
"Drśel se dost dlouho," poznamenal muś simulující, śe má jednu nohu kratší o celĹź decimetr, "ne jako ten, co simuloval, śe ho ranila mrtvice. StaŁily tłi chininy, jeden klystĹźr a jednodenní płst. Płiznal se, a neś došlo k pumpování śaludku, nebylo po mrtvici ani památky. Nejdéle se zde drśel ten, co byl pokousán vzteklĹźm psem. Kousal, vyl, to je pravda, to uměl znamenitě, ale nemoh nijak dostat dohromady tu pěnu u huby. Pomáhali jsme mu, jak jsme mohli. Lechtali jsme ho kolikrát po celou hodinu do vizity, aś dostal kłeŁe a zmodral nám, ale pěna u huby se nedostavovala a také nedostavila. Bylo to něco hrozného. Kdyś se vzdával takhle ráno płi vizitě, tak nám ho bylo líto. Postavil se u postele jako svíŁka, zasalutoval a łekl: ,Poslušné hlásím, pane obrarct, śe asi ten pes, kterĹź mne krous, nebyl vzteklej.` Obrarct se na něho podíval tak nějak divně, śe pokousanĹź se poŁal tłást na celém těle a pokraŁoval: ,Poslušné hlásím, pane obrarct, śe mne vłbec śádnej pes nekous, to jsem se já sám kous do ruky.` Po tom płiznání ho vyšetłovali pro sebezohavení, śe si chtěl ukousnout ruku, aby nemusel do pole:"
"Všechny takové nemoci, kde se potłebuje, pěna u huby," łekl tuŁnĹź simulant, "se dají špatně simulovat. Jako kupłíkladu padoucnice. Byl zde také jeden s padoucnicí, ten nám vśdy łíkal, śe mu na jednom záchvatu nezáleśí, tak jich dělal tłebas deset za den. Svíjel se v těch kłeŁích, zatínal pěstě, vypuloval oŁi, maje je jako na šopkách, bil sebou, vyplazoval jazyk, zkrátka vám łeknu, nádherná prvotłídní padoucnice, taková upłímná. Najednou dostal neśidy, dva na krk, dva na záda, a bylo po svíjení a bití sebou o podlahu, kdyś nemohl hlavou hnout, ani sedět, ani leśet. Dostal horeŁku a v horeŁce na sebe płi vizitě všechno pověděl. A dal nám s těmi neśidami co proto, poněvadś musel s nimi leśet ještě tłi dny mezi námi a dostával druhou dietu, ráno kávu s houskou, k obědu polévku, omáŁku a knedlík, veŁer kaši nebo polévku, a my se museli dívat s hladovĹźmi vypumpovanĹźmi śaludky s śplnou dietou, jak ten chlap śere, mlaská, funí a krká sytostí. Tłema tím podrazil nohy, płiznali se také. Ti leśeli na srdeŁní vadu."
"Nejlepší," mínil jeden ze simulantł, "dá se simulovat šílenství. Z našeho uŁitelského sboru jsou vedle v cimłe dva, jeden neustále kłiŁí dnem i nocí: ,Hranice Giordana Bruna ještě dĹźmá, obnovte proces Galilełv!` a ten druhĹź štěká, na płed tłikrát pomalu: haf - haf - haf, potom pětkrát rychle za sebou: hafhafhafhafhaf, a zas pomalu, a tak to jde neustále. Uś to vydrśeli płes tłi neděle. Já jsem płvodně také chtěl dělat blázna, nábośenského šílence, a kázat o neomylnosti papeśové, ale nakonec jsem si opatłil rakovinu śaludku od jednoho holiŁe na Malé Straně za patnáct korun."
"Já znám jednoho kominíka v Błevnově," poznamenal jinĹź pacient, "ten vám za deset korun udělá takovou horeŁku, śe vyskoŁíte z okna:"
"To nic není," łekl druhĹź, "ve Vršovicích je jedna porodní bába, která vám za dvacet korun vymkne nohu tak pěkně, śe jste mrzák nadosmrti: `
"Já mám vymknutou nohu za pětku," ozvalo se z łady postelí u okna, "za pětku a tłi piva."
"Mé ta moje nemoc stojí uś płes dvě stovky," prohlásil jeho soused, vyschlá tyŁka, "jmenujte mně jakĹźkoliv jed, kterého bych byl neuśíval, nenajdete. Jsem śivé skladiště jedł. Pil jsem sublimát, vdechoval rtuové páry, chroupal arzén, koułil opium, pil opiovou tinkturu, sypal si morfium na chleba, polykal strychnin, pil roztok fosforu v sirouhlíku i kyselinu pikrovou. ZniŁil jsem si játra, plíce, ledviny, śluŁ, mozek, srdce, stłeva. Nikdo neví, co mám za nemoc:"
"Nejlepší je," vysvětloval někdo ode dvełí, "vstłíknout si petrolej pod kłśi na ruce. Młj bratranec byl tak šastnĹź, śe mu ułízli ruku pod loket, a dnes má s celou vojnou pokoj."
"Tak vidíte," łekl Švejk, "to všechno kaśdej musí zkusit pro císałe pána. I to pumpování śaludku, i ten klystĹźr. Kdyś jsem slouśil płed léty u mĹźho regimentu, bejvalo to ještě horší. To takovĹźho maroda svázali do kozelce a hodili do díry, aby se vykurĹźroval. To nebyly śádnĹź postele s kavalci jako zde nebo plivátka. Holá pryŁna a na tej leśeli marodi. Jednou měl jeden vopravdovskej tyfus a druhej vedle něho ŁernĹź neštovice. Voba byli svázaní do kozelce a regimentsarct je kopal do błicha, śe jsou prej simulanti. Pak kdyś ty voba vojáci umłeli, płišlo to do parlamentu a bylo to v novinách. Ty noviny hned nám zakázali Łíst a dělali prohlídku v kufłíkách, kdo má ty noviny. A jak uś mám vśdycky to neštěstí, u celĹźho regimentu je u nikoho nenašli neś u mě. Tak mne vedli k regimentsraportu a nᚠobrst, takovej vłl, dej mu pánbłh nebe, zaŁal na mne łvát, abych stál rovné a łek, kdo to do těch novin napsal, nebo śe mně roztrhne hubu od ucha k uchu a dá mě zavłít, aś budu Łernej. Potom płišel regimentsarct, šermoval mně pěstí pod nosem a kłiŁel: ,Sie verfluchter Hund, Sie schäbiges Wesen, Sie unglückliches Mistvieh, ty kluku socialistická!` Dívám se všem upłímné do oŁí, ani nemrknu a mlŁím, ruku na Łepici a levou na faldě kalhot. Běhali kolem mne jako psi, štěkali na mne, a já połád nic. MlŁím, vzdávám Łest a levá ruka na faldě kalhot. Kdyś tak łádili asi płl hodiny, rozběhl se obršt ke mně a załval: ,Jsi blbec, nebo nejsi blbec?` - ,Poslušně hlásím, pane obrst, śe jsem blbec.` - ,Jednadvacet dní tuhého vězení pro blbost, dva płsty tĹźdně, měsíc kasárníka, osumaŁtyłicet hodin špangle, hned zavłít, nedat mu śrát, svázat ho, ukázat mu, śe erár blbce nepotłebuje. My uś ti, holomku, noviny vytluŁem z hlavy,` rozhodl se po dlouhĹźm lítání pan obršt. - Zatímco jsem seděl, děly se v kasárnách divy. Nᚠobršt zakázal vłbec vojákłm Łíst, tłebas by to byly i Praśské śłední noviny, v kantĹźně nesměli balit do novin ani párky, ani syreŁky. Vod tĹź doby vojáci zaŁti Łíst a nᚠregiment byl nejvzdělanější. Četli jsme všechny noviny a u kaśdĹź kumpaŁky skládali veršíŁky, písniŁky proti panu obrštovi. A kdyś se něco u regimentu stalo, tak se vśdycky našel mezi manšaftem nějakej dobrodinec, kerej to dal do novin pod názvem ,Tejrání vojákł`. A na tom neměli dost. Psali poslancłm do Vídně, aby se jich ujmuli, a ti zaŁali dávat interpelaci jednu za druhou, śe je nᚠpan obršt zvíłe a podobně. Nějakej ministr poslal k nám komisi, aby to vyšetłila, a nějakej Franta HenŁlł z HlubokĹź dostal potom dva roky, poněvadś to byl ten, co se vobrátil do Vídně k poslancłm kvłli tĹź facce, kerou dostal na cviŁišti od pana obršta. Potom, kdyś komise vodjela, dal si nás pan obršt všechny seładit, celej regiment, a povídá, śe voják je voják, śe musí drśet hubu a slouśit, jestli se mu něco nelíbí, tak śe je to porušení subordinace. ,Tak jste si, lumpové, mysleli, śe vám ta komise pomłśe,` povídá pan obršt, ,drek vám pomohla. A teď bude kaśdá kumpaŁka kolem mne defilírovat a opakovat hlasitě, co jsem łekl: - Tak jsme šli jedna kumpaŁka za druhou, rechtsšaut, kde stál pan obršt, ruku na łemeni flinty, a łvali jsme na něho: ,Tak jsme si, lumpové, mysleli, śe nám ta komise pomłśe, drek nám pomohla.` - Pan obršt se smál, aś se za błicho popadal, aś defilírovala jedenáctá kumpaŁka. Jde, dupe, a kdyś płijde k panu obrštovi, nic, ticho, ani hlásku. Pan obršt se zaŁervenal jako kohout a vrátil jedenáctou kumpaŁku, aby to ještě jednou opakovala. Defilíruje a mlŁí, jen łada za ładou se drze dívá panu obrštovi do oŁí. - ,Ruht!` povídá pan obršt a chodí po dvołe, seká si biŁíkem płes holinky, plivá, pak najednou se zastaví a załve ,Abtreten!`, sedne si na svou herku a uś je z brány venku. hekali jsme, co se stane s jedenáctou kumpaŁkou, a ono nic. hekáme jeden den, druhĹź den, celĹź tĹźden, a ono połád nic. Pan obršt se v kasárnách vłbec neobjevil, z Łehoś mělo muśstvo, šarśe i dłstojníci velkou radost. Potom jsme dostali nového obršta a o tom starém se povídalo, śe je v nějakém sanatoriu, poněvadś napsal vlastnoruŁní dopis k císałi pánovi, śe se jedenáctá kumpaŁka. vzboułila."
Płiblíśila se doba odpolední vizity. VojenskĹź lékał Grünstein chodil od postele k posteli a za ním sanitní poddłstojník se zápisní knihou.
"Macuna?!"
"Zde!"
"KlystĹźr a aspirin! - PokornĹź?!"
"Zde!"
"Vypláchnout śaludek a chinin! - Kovałík?!"
"Zde!"
"KlystĹźr a aspirin! - Koátko?!"
"Zde!"
"Vypláchnout śaludek a chinin!"
A tak to šlo, jeden za druhĹźm, bez milosti, mechanicky, łízně.
"Švejk?!"
"Zde!"
Dr. Grünstein podíval se na novĹź płírłstek.
"Co vám schází'?"
"Poslušné hlásím, śe mám revma!"
Dr. Grünstein po dobu své praxe płivykl bĹźt jemné ironickĹźm, kterżś zpłsob płsobil mnohem vydatněji neśli kłik.
"Aha, revma," łekl k Švejkovi, "to máte náramné těśkou nemoc. Je to opravdu náhoda, dostat revma v době, kdy je světová válka a Łlověk má jít na vojnu. Já myslím, śe vás to musí strašné mrzet."
"Poslušně hlásím, pane obrarct, śe mé to strašně mrzí:"
"Tak vida, ono ho to mrzí. To je od vás náramné hezké, śe jste si s tím revmatismem právě teď na nás vzpomněl. V době míru běhá takovĹź chudák jako kłzlátko, ale jak vypukne vojna, hned má revma a hned mu kolena neslouśí. Nebolí vás kolena?"
"Poslušné hlásím, śe bolí."
"A celé noci nemłśete spát, není-li pravda? Revma je velice nebezpeŁná, bolestná a těśká nemoc. My uś tady máme s revmatiky dobré zkušenosti. Naprostá dieta a jinĹź nᚠzpłsob léŁení se velice dobłe osvědŁil. Budete zde dłív zdravější neś v P횝anech a mašírovat budete na pozice, jen se za vámi zapráší:"
Obraceje se k sanitnímu poddłstojníkovi łekl: "Pište: Švejk, śplná dieta, dvakrát denně vypláchnout śaludek, jednou za den klystĹźr, a jak bude dál, uvidíme. Prozatím ho odveďte do ordinaŁního pokoje, vypláchněte mu śaludek a dejte mu, aś se vzpamatuje, klystĹźr, ale połádnĹź, aś bude volat všechny svaté, aby se to jeho revma leklo a vyběhlo:"
Obraceje se pak ku všem postelím, pronesl łeŁ plnou pěknĹźch a rozumnĹźch sentencí:
"Nemyslete si, śe máte płed sebou nějakého vola, kterĹź si dá všechno nabulíkovat na nos. Mé vaše chování nijak nepłivede z rovnováhy. Já vím, śe jste všichni simulanti, śe chcete dezentĹźrovat z vojny. A podle toho s vámi jednám. Płeśil jsem sta a sta takovĹźch vojákł, jako jste vy. Na těchto postelích leśely celé spousty lidí, kterĹźm nic jiného nescházelo neś vojenskĹź duch. Zatímco jich kamarádi bojovali v poli, oni si myslili, śe se budou válet na posteli, dostávat nemocniŁní stravu a Łekat, aś se válka płeśene. To se ale zmĹźlili setsakramentsky, a i vy všichni se také setsakramentsky zmĹźlíte. Ještě za dvacet let budete kłiŁet ze spaní, kdyś se vám bude zdát, jak jste u mne simulovali."
"Poslušně hlásím, pane obrarct," ozvalo se tiše od postele u okna, "já uś jsem zdravej, já uś v noci pozoroval, śe mne záducha płešla."
"Jmenujete se?"
"Kovałík, poslušně hlásím, mám dostat klystĹźr:"
"Dobłe, klystĹźr dostanete ještě na cestu," rozhodl dr. Grünstein, "abyste si nestěśoval, śe jsme vás tady neléŁili. Tak, a teď všichni marodi, které jsem Łetl, za poddłstojníkem, aby kaśdĹź dostal, co mu patłí:"
A kaśdĹź také dostal poctivou porci, jakou měl płedepsáno. A jestli něktełí snaśili se na vykonavatele lékałského rozkazu płsobit prosbami nebo vyhrośováním, śe se dají také k sanitě a młśe bĹźt, śe jim oni také padnou jednou do rukou, Švejk se drśel stateŁně.
"Nešetłi mne," vybízel tuho pochopa, kterĹź mu dával klystĹźr, "pamatuj na svou płísahu. I kdyby zde leśel tvłj otec nebo vlastní bratr, dej jim klystĹźr, aniś bys mrkl okem. Mysli si, śe na takovĹźch klystĹźrech stojí Rakousko, a vítězství je naše:"
Druhého dne płi vizitě otázal se dr. Grünstein Švejka, jak se mu líbí ve vojenské nemocnici.
Švejk odpověděl, śe jest to podnik správnĹź a vznešenĹź. Za odměnu dostal totéś co vŁera, kromě aspirinu a tłí práškł chininu, které mu nasypali do vody, aby je ihned vypil.
Ani Sokrates nepil svou Łíši bolehlavu s takovĹźm klidem jako chinin Švejk, na kterém vyzkoušel dr. Grünstein všechny stupně trápení.
Kdyś balili Švejka do mokrého prostěradla u płítomnosti lékałe, odpověděl Švejk na jeho otázku, jak se mu to teď líbí:
"Poslušně hlásím, pane obrarct, śe je to jako na plovárně nebo v mołskĹźch lázních:"
"Máte ještě revma?"
"Poslušné hlásím, pane obrarct, śe se to nechce nijak lepšit."
Švejk byl podroben novému trápení.
V té době měla vdova po generálovi pěchoty baronka von Botzenheim velice mnoho starostí, aby vypátrala toho vojáka, o kterém uvełejnila nedávno Bohemie zprávu, jak dal se vozit, on, mrzák, na vozíku pro nemocné a kłiŁel "Na Bělehrad!", kterżś vlasteneckĹź projev dal płvod redakci Bohemie k vyzvání Łtenáłł, aby konali sbírky ve prospěch loajálního hrdiny mrzáka.
KoneŁně poptávkou na policejním łeditelství zjištěno bylo, śe to byl Švejk, a dále bylo uś lehké pátrat. Baronka von Botzenheim vzala s sebou svou spoleŁnici a komorníka s košem a jeli na HradŁany.
Chuděrka paní baronka ani nevěděla, co to znamená, kdyś někdo leśí ve vojenské nemocnici posádkové věznice. Její navštívenka otevłela jí dvełe věznice a v kanceláłi se k ní chovali náramné vlídné, a za pět minut uś věděla, śe "der brave Soldat Švejk", po kterém se ptala, leśí ve tłetím baráku, postel Łíslo 17. Šel s ní sám dr. Grünstein, kterĹź byl z toho janek.
Švejk právě seděl na posteli po obvyklé denní kśłe płedepsané dr. Grünsteinem, obklopen skupinou vychrtlĹźch a vyhladovělĹźch simulantł, ktełí se doposud nevzdali a houśevnatě zápasili s dr. Grünsteinem na płdě śplné diety.
Kdo by je byl poslouchal, měl by dojem, śe se octl ve spoleŁnosti kulinárł, ve vyšší kuchałské škole nebo na labuśnickĹźch kursech.
"I ty sprosté lojové škvarky se dají jíst," vyprávěl právě jeden, kterĹź zde leśel se ,zastaralĹźm katarem śaludku`, "jestli jsou teplé. Kdyś se lłj škvałí, vymaŁkají se dosucha, posolí, opepłí, a já vám łíkám, śe se husí škvarky jim nevyrovnají."
"Nechte husí škvarky bĹźt," łekl muś se ,śaludeŁní rakovinou`, "nad husí škvarky není. Kam se proti nim hrabou z vepłového sádla. To se rozumí, śe musí bĹźt dozlata vyškvałeny, jako to dělají śidi. Vezmou tuŁnou husu a stáhnou sádlo s kłśí a škvałejí to."
"Víte, śe jste na omylu, pokud se tĹźká vepłovĹźch škvarkł?" poznamenal Švejkłv soused, "rozumí se samo sebou, śe mluvím o škvarkách z domácího sádla, tak jak jim łíkají domácí škvarky. Ne hnědé barvy a také ne śluté. Musí to bĹźt něco mezi těma dvěma odstíny. TakovĹź škvarek nesmí bĹźt ani płíliš měkkĹź, ani płíliš tvrdĹź. On nesmí chroupat, to je płepálen. Musí se rozplynout na jazyku a nesmíte mít płitom dojem, śe vám teŁe sádlo po bradě."
"Kdo z vás jed škvarky z koňského sádla?" ozval se Łísi hlas, na kterĹź však nikdo nedal odpovědi, poněvadś sem vběhl sanitní poddłstojník: "Všichni do postele, jde sem nějaká arcikněśna, a nikdo neukazuje špinavé nohy z deky!"
Ani arcikněśna nemohla tak váśně vejít, jako to udělala baronka von Botzenheim. Za ní valil se celĹź prłvod, ve kterém nescházel ani śŁetní šikovatel płi nemocnici, kterĹź v tom všem viděl tajemnou ruku revize, která ho od tuŁného ślabu v tĹźlu hodí napospas šrapnelłm někam pod drátěné płekáśky pozic.
Byl bledĹź, ale ještě bledší byl dr. Grünstein. Jemu tancovala płed oŁima malá vizitka staré baronky s titulem "vdova po generálu" a všechno to, co mohlo bĹźt spojeno s tím titulem, jako konexe, protekce, stíśnosti, płelośení na frontu a jiné hrozné věci.
"Zde máme Švejka," łekl, zachovávaje umělĹź klid, veda baronku von Botzenheim ku Švejkově posteli; "chová se velice trpělivě:"
Baronka von Botzenheim posadila se na płistavenou śidli k Švejkové posteli a łekla:
"Cešky fĂłjak, toprá fĂłjak, kriplfĂłjak pĹźt tapferfĂłjak, moc rát měl cešky Rakušan."
Płitom hladila Švejka po neholené tváłi a pokraŁovala: "Já Łist všekno f nĂłfiny, já vám pšinest pápat, kousat, kułit, cścat, cešky fĂłjak, toprá fĂłjak. Johann, kommen Sie her!"
Komorník, płipomínající svĹźmi jeśatĹźmi licousy Babinského, płitáhl objemnĹź koš k posteli, zatímco spoleŁnice staré baronky, vysoká dáma s uplakanou tváłí, sedla si na Švejkovu postel a urovnávala mu slaměnĹź polštáł pod záda s fixní myšlenkou, śe se to patłí dělat nemocnĹźm hrdinłm.
Baronka zatím vytahovala dárky z koše. Tucet peŁenĹźch kułat, zabalenĹźch do rłśového hedvábného papíru a ovázanĹźch Łernoślutou hedvábnou stuśkou, dvě láhve nějakého váleŁného likéru s etiketou "Gott strafe England!" Na druhé straně byl na etiketě František Josef s Vilémem, jak se drśí za ruce, jako by si chtěli hrát hru "KrálíŁek v své jamce seděl sám, ubośátko, co je ti, śe nemłśeš skákati".
Potom vytáhla z koše tłi láhve vína pro rekonvalescenty a dvě krabice cigaret. Vše elegantně rozlośila na prázdnou postel vedle Švejka, kam płibyla ještě pěkně vázaná kniha Płíběhy ze śivota našeho mocnáłe, kterou napsal nynější zaslouśilĹź šéfredaktor naší śłední Československé republiky, kterĹź se ve starém Frantíkovi viděl. Potom se octly na posteli balíŁky Łokolády s tímś nápisem "Gott strafe England!" a opět s podobiznami rakouského i německého císałe. Na Łokoládě uś si nedrśeli ruce a kaśdĹź se udělal pro sebe a ukazovali na sebe záda. PěknĹź byl dvouładovĹź kartáŁek na zuby s nápisem "Viribus unitis", aby kaśdĹź, kdo si Łistí zuby, vzpomínal na Rakousko. Elegantním a velice vhodnĹźm dáreŁkem do fronty a do zákopł byla souprava na Łištění nehtł. Na krabici byl obrázek, jak praská šrapnel a nějakĹź Łlověk v šišáku se śene s bodákem kupłedu. Pod tím: "Für Gott, Kaiser und Vaterland!" Bez obrázku byl balík sušenek, zato byl tam verš:
Osterreich, du edles Haus,
steck deine Fahne aus,
lalß sie im Winde weh`n,
Österreich muß ewig stehn!
s ŁeskĹźm płekladem umístěnĹźm na druhé straně:
Rakousko, vznešenĹź dłm,
vystrŁ prapor svłj,
nech ho ve větrech vlát,
Rakousko věŁně musí stát!
Posledním dárkem byl bílĹź hyacint v kołenáŁi.
Kdyś to všechno leśelo vybaleno na posteli, baronka von Botzenheim nemohla se pohnutím udrśet slz. Několika vyhladovělĹźm simulantłm tekly sliny z śst. SpoleŁnice baronŁina podpírala sedícího Švejka a také slzela. Bylo ticho jako v kostele, které płerušil náhle Švejk, sepjav ruce:
"OtŁe náš, jenś jsi na nebesích, posvě se jméno Tvé, płijď království Tvé...pardon, milostpaní, tak to není, já jsem chtěl łíct: Pane Bośe, otŁe nebeskĹź, pośehnej nám těchto darł, které z Tvé štědrostí pośívati budeme. Amen!"
Po těchto slovech vzal z postele kułe a pustil se do něho, sledován vyděšenĹźm zrakem dr. Grünsteina.
"Ach, jak mu chutná, vojáŁkovi," s nadšením šeptala dr. Grünsteinovi stará baronka, "on je jisté uś zdravĹź a młśe jít do pole. Jsem opravdu velice ráda, jak mu to płišlo vhod:"
Potom chodila od postele k posteli a rozdávala cigarety a Łokoládové pralinky a vrátila se ze své obchłzky opět k Švejkovi, pohladila mu vlasy se slovy "Behüt' euch Gott" a vyšla s celĹźm prłvodem ze dvełí.
Neśli se dr. Grünstein vrátil zezdola, kam šel doprovodit baronku, Švejk rozdal kułata, která byla zhlcena pacienty s takovou rychlostí, śe místo kułat našel dr. Grünstein jen hromadu kostí, ohlodanĹźch tak Łistě, jako by byla kułata padla zaśiva do hnízda supł a na jejich ohlodané kosti praśilo několik měsícł slunce.
Zmizel i váleŁnĹź likér, i tłi láhve vína. Ztratily se v śaludcích pacientł i balíŁky Łokolády, i balík sušenek. Někdo dokonce vypil i lahviŁku politury na nehty, nalézající se v soupravě, a nakousl pastu na zuby, płilośenou ke kartáŁku.
Kdyś se dr. Grünstein vrátil, postavil se opět do bojovné pĂłzy a měl dlouhou łeŁ. Kámen mu spadl ze srdce, śe jiś návštěva odešla. Hromada ohlodanĹźch kostí utvrdila ho v myšlence, śe jsou všichni nenapravitelní.
"Vojáci," spustil, "jestli byste měli trochu rozumu, tak byste nechali to všechno leśet a łekli byste si, śe jestli to seśerem, śe nám pan obrarct nebude věłit, śe jsme těścí marodi. Vy jste tím sami dali sobě svědectví, śe si neváśíte mé dobroty. Pumpuji vám śaludek, dávám vám klystĹźry, snaśím se udrśet vás płi śplné dietě, a vy si mně płecpete śaludek. Chcete dostat śaludeŁní katar? To se mĹźlíte, dłíve neśli se vᚠśaludek pokusí to strávit, vyŁistím vám ho tak dłkladně, śe budete na to vzpomínat do nejdelší smrti a ještě svĹźm dětem vypravovat, jak jste jednou seśrali kułata a napráskali se rłzné jiné dobroty, ale jak to u vás nevydrśelo ani Łtvrt hodiny v śaludku, poněvadś vám vypumpovali ještě zatepla śaludek. A tak jeden po druhém za mnou, abyste nezapomněli, śe nejsem śádnĹź vłl jako vy, ale płece jen o trochu chytłejší neś vy všichni dohromady. Kromě toho vám oznamuji, śe zítra sem na vás pošlu komisi, poněvadś se uś válíte tady moc dlouho a nic z vás nikomu neschází, kdyś si umíte za těch pár minut zasvinit śaludek tak pěkně, jak jste to právě nyní dokázali. Tak pochodem pĂłchod!"
Kdyś došla łada na Švejka, podíval se dr. Grünstein na něho a jakási reminiscence na dnešní záhadnou návštěvu płinutila ho, śe se otázal: "Vy znáte paní baronku?"
"Je to moje nevlastní matka," odpověděl klidně Švejk, "v outlém věku mne pohodila a teď' mne zas našla . . ."
A dr. Grünstein łekl struŁně: "Potom dejte Švejkovi ještě klystĹźr."
VeŁer na kavalcích bylo smutno. Płed několika hodinami měli všichni v śaludcích rłzné dobré a chutné věci, a nyní tam mají slabĹź Łaj a skĹźvu chleba. Číslo 21 se ozvalo od okna: "Věłíte, kamarádi, śe raději mám smaśené kułe neś peŁené?"
Kdosi zabruŁel: "Dejte mu deku," ale byli všichni tak zesláblí po té nezdałené hostině, śe se nikdo nehĹźbal.
Dr. Grünstein drśel slovo. Dopoledne płišlo několik vojenskĹźch lékałł z proslulé komise.
Šli váśně ładami postelí a nic jiného nebylo slyšet neś "Ukaśte jazyk!"
Švejk vyplázl jazyk tak daleko, śe jeho obliŁej udělal pitvornou grimasu a oŁi se mu zahmoułily:
"Poslušně hlásím, pane štábarct, śe uś delší jazyk nemám:"
Nastala zajímavá rozprava mezi Švejkem a komisí. Švejk tvrdil, śe uŁinil tu poznámku, obávaje se, aby si nemyslili, śe płed nimi skrĹźvá svłj jazyk.
Členové komise naproti tomu se rozcházeli znamenitě ve svĹźch śsudcích o Švejkovi.
Polovina z nich tvrdila, śe je Švejk "ein blöder Kerl", kdeśto druhá, śe je lotr, kterĹź si chce z vojny dělat legraci.
"To by v tom musel bejt hrom," załval na Švejka płedseda komise, "abychom na vás nevyzráli:"
Švejk díval se na celou komisi s bośskĹźm klidem nevinného dítěte.
Vrchní štábní lékał płistoupil těsně k Švejkovi: "To bych rád viděl, vy mołské prase, co si asi teď' myslíte:"
"Poslušně hlásím, śe já vłbec nemyslím:"
"Himldonrvetr," hulákal jeden z Łlenł komise, błinkaje šavlí, "tak von vłbec nemyslí. ProŁpak, vy jeden siamskej slone, nemyslíte?"
"Poslušné hlásím, śe já proto nemyslím, poněvadś je to na vojně vojákłm zakázáno. Kdyś jsem byl płed léty u 91. regimentu, tak nám nᚠpan hejtman vśdycky łíkal: ,Voják nesmí sám myslet. Za něho myslí jeho płedstavení. Jakmile voják zaŁne myslet, uś to není voják, ale nějakej prachvšivej civilista. Myšlení nevede... ` "
"Drśte hubu," płerušil Švejka zułivě płedseda komise, "o vás uś máme zprávy. Der Kerl meint: man wird glauben, er sei ein wirklicher Idiot...
Žádnej idiot nejste, Švejku, chytrej jste, mazanej jste, lump jste, uliŁník, všivák, rozumíte..."
"Poslušné hlásím, śe rozumím:"
"Uś jsem vám łíkal, abyste drśel hubu, slyšel jste?"
"Poslušně hlásím, śe jsem slyšel, abych drśel hubu."
"Himlhergot, tak tu hubu drśte, kdyś jsem vám poruŁil, tak víte dobłe, śe nesmíte kušnit!"
"Poslušně hlásím, śe vím, śe nesmím kušnit."
Vojenští páni podívali se na sebe a zavolali šikovatele.
"Tohoto muśe," łekl vrchní štábní lékał z komise, ukazuje na Švejka, "odvedete dolł do kanceláłe a poŁkáte na naši relaci a raport. Na garnizĂłnu uś mu to kušnění vyśenou z hlavy. Chlap je zdravej jako ryba, simuluje a ještě kušní a dělá si legraci ze svĹźch płedstavenĹźch. Myslí si, śe jsou zde jen kvłli jeho zábavě, śe je celá vojna legrace, špásovná věc. Oni vám to, Švejku, na garnizĂłně ukáśou, śe vojna není śádná sranda."
Švejk odcházel s šikovatelem do kanceláłe a po cestě płes nádvołí bruŁel si:
Vśdycky jsem si myslel,
śe je vojna špás,
śe tam budu tejden nebo dvě neděle,
płijdu domł zas...
A zatímco na Švejka łval v kanceláłi dłstojník mající sluśbu, śe takoví chlapi, jako je Švejk, se mají stłílet, komise nahołe v nemocniŁních pokojích pobíjela simulanty. Ze sedmdesáti pacientł zachránili se jen dva. Jeden, kterĹź měl uraśenou nohu granátem, a druhĹź s opravdovĹźm kostiśerem.
Jediné ti neslyšeli slłvko "tauglich", ostatní všichni, nevyjímaje ani tłí umírajících souchotináłł, byli uznáni schopnĹźmi sluśby v poli, płiŁemś vrchní štábní lékał neodepłel si té płíleśitosti, aby si nezałeŁnil.
Jeho łeŁ byla propletena nejrozmanitějšími nadávkami a byla obsahově struŁná. Všichni jsou dobytek a hnłj, a jediné budou-li bojovat stateŁně za císałe pána, mohou se vrátit do lidské spoleŁnosti a po válce jim bude odpuštěno, śe se chtěli dostat z vojny a simulovali. On sám ale v to nevěłí a myslí, śe všechny Łeká provaz.
NějakĹź mladiŁkĹź vojenskĹź lékał, duše Łistá doposud a nezkaśená, pośádal vrchního štábního, aby směl téś promluvit. Jeho łeŁ lišila se od łeŁi jeho płedstaveného optimismem a naivitou. Mluvil německy.
Mluvil dlouho o tom, śe kaśdĹź z těch, ktełí opouští nemocnici, aby odešli ke svĹźm plukłm do pole, musí bĹźt vítězem i rytíłem. On śe jest płesvědŁen, śe budou zruŁní ve zbrani, na bojišti i Łestní ve všech záleśitostech váleŁnĹźch i soukromĹźch. Že budou nepłemośitelnĹźmi váleŁníky, pamětlivĹźmi na slávu Radeckého i prince Eugena Savojského. Že zśrodní svou krví široká pole slávy mocnáłství a vítězné dokonají ślohu, kterou jim płedurŁila historie. Ve smělé odvaze, pohrdajíce svĹźmi śivoty połítí se kupłedu pod rozstłílenĹźmi prapory svĹźch regimentł k nové slávě, k novĹźm vítězstvím.
Potom na chodbě łekl k tomu naivnímu muśi vrchní štábní lékał: "Pane kolego, mohu vás ubezpeŁit, śe je to všechno marné. Z těch lumpł by ani RadeckĹź, ani ten vᚠprinc Eugen SavojskĹź nevychovali vojáky. Mluvit k nim andělsky nebo ďábelsky, to je všechno jedno. Je to banda:"

*9. kapitola
Švejk na garnizĂłně

Posledním śtoŁištěm lidí, ktełí nechtěli jít do války, byl garnizĂłn. Znal jsem jednoho suplenta, kterĹź nechtěl stłílet jako matematik u artilérie a kvłli tomu ukradl hodinky jednomu nadporuŁíkovi, aby se dostal na garnizĂłn. UŁinil tak s plnou rozvahou. Válka mu neimponovala a neokouzlovala ho. Stłílet do nepłítele a zabíjet na druhé straně šrapnely a granáty stejné takové nešastné suplenty, matematiky, povaśoval za blbost.

"Nechci bĹźt nenáviděn pro své násilnictví," łekl si a ukradl s klidem hodinky. Zkoumali zprvu jeho duševní stav, a kdyś prohlásil, śe se chtěl obohatit, dopravili ho na garnizĂłn. Bylo takovĹźch lidí víc, ktełí seděli na garnizĂłně pro krádeś nebo podvody. Idealisté i neidealisté. Lidé, ktełí povaśovali vojnu za zdroj płíjmł, rłzní ti śŁetní poddłstojníci v tĹźlu i na frontě, ktełí páchali všemośné podvody s menáśí, s śoldem, a potom drobní zlodějové, tisíckrát poctivější neś ti chlapi, ktełí je sem poslali. Dále na garnizĂłně seděli vojáci pro rłzné jiné delikty, Łisté vojenského rázu, porušení disciplíny, pokus vzpoury, dezerce. Potom zvláštním typem byli politiŁtí, z kterĹźch osmdesát procent bylo śplně nevinnĹźch a z kterĹźch opět devětadevadesát procent bylo odsuzováno.
Aparát auditorł byl velkolepĹź. TakovĹź soudní aparát má kaśdĹź stát płed všeobecnĹźm politickĹźm, hospodáłskĹźm i mravním śpadkem. Záł bĹźvalé moci a slávy zachovává soudy s policií, Łetnictvem a prodajnou chátrou donášeŁł.
V kaśdé vojenské Łásti mělo Rakousko své špicly, udávající své druhy, ktełí s nimi spali na kavalcích a na pochodu dělili se s nimi o chleba.
Státní policie dodávala také na garnizĂłn materiál - pánové Klíma, SlavíŁek & comp. Vojenská cenzura dopravovala sem autory korespondence mezi frontou a těmi, které doma zanechali v zoufalství. Sem vodili Łetníci i staré vĹźměnkáłe, ktełí posílali psaní na frontu, a vojenskĹź soud házel jim na krk za jich slova śtěchy a líŁení bídy domácí po dvanácti letech.
Z hradŁanského garnizĂłnu vedla také cesta płes Błevnov na motolské cviŁiště. Napłed šel v prłvodu bodákł Łlověk s łetízky na rukách a za ním vłz s rakví. A na motolském cviŁišti śseŁnĹź povel: "An! Feuer!" A po všech regimentech a bataliĂłnech Łetli plukovní rozkaz, śe zas jednoho zastłelili pro vzpouru, kdyś narukoval a pan hejtman sekl šavlí jeho śenu, která se nemohla od muśe rozlouŁit.
A v garnizĂłně trojice: štábní profous Slavík, hejtman Linhart a šikovatel Řepa, płezvanĹź téś "kat", vykonávali jiś svou ślohu. Kolik jich umlátili v samovazbě! Młśe bĹźt, śe dnes hejtman Linhart i za republiky je dále hejtmanem. Płál bych si, aby mu byla zapoŁtena sluśební léta na garnizĂłně. SlavíŁek a Klíma od státní policie je zapoŁteny mají. Řepa se vrátil do civilu a vykonává dál své zaměstnání zednického mistra. Młśe bĹźt, śe je Łlenem vlasteneckĹźch spolkł v republice.
Štábní profous Slavík stal se zlodějem za republiky a je dnes zavłen. Nezakotvil se chudák v republice jako jiní vojenští páni.

Je śplné płirozené, śe štábní profous Slavík, kdyś płejímal Švejka, vrhl na něho pohled plnĹź němé vşŁitky:
"I ty mᚠporouchanou pověst, śe jsi se dostal aś sem mezi nás? My ti, chlapeŁku, pobyt zde osladíme, jako všem, ktełí upadli v naše ruce, a ty naše ruce nejsou nějaké dámské ruŁky."
Aby pak dodal váhy svému pohledu, płilośil svou svalnatou, tlustou pěst Švejkovi pod nos a łekl:
"Čichni si, lumpe!"
Švejk si Łichl a poznamenal:
"S tou bych nechtěl dostat do nosu, to voní hłbitovem."
Klidná, rozváśná łeŁ zalíbila se štábnímu profousovi.
"He," łekl, štouchaje Švejka pěstí do błicha, "stłj rovné, co mᚠv kapsách? Jestli mᚠcigareto, tak si ho młśeš nechat, a peníze dᚠsem, aby ti je neukradli. Víc nemáš? Doopravdy nemáš? Nelśi, leś se trestá."
"Kam ho dáme?" otázal se šikovatel Řepa.
"Dáme ho do šestnáctky," rozhodl se štábní profous, "mezi ty v podvlíkaŁkách, cośpak nevidíte, śe je na spise napsáno panem hejtmanem Linhartem ,Streng behüten, beobachten!`? - Jojo," prohlásil slavnostně k Švejkovi, "s nełádama se jedná nełádsky. Jestli se někdo vzpouzí, tak si ho odtáhneme do ajnclíku a tam mu płelámeme všechny śebra a necháme ho tam leśet, dokud nechcípne. Na to máme právo. Jako jsme to udělali s tím łezníkem, víte, Řepo?"
"Inu, dal nám práce, pane štábní profous," odpověděl snivě šikovatel Řepa, "to bylo tělo! Šlapal jsem po něm płes pět minut, neś mu zaŁly praskat śebra a lejt se krev z huby. A ještě deset dní byl śiv. Hotovej nezmar."
"Tak vidíš, lumpe, jak to u nás chodí, kdyś se někdo vzpouzí," konŁil svłj pedagogickĹź vĹźklad štábní profous Slavík, "nebo kdyś chce utéct. To je vlastně sebevraśda, která se u nás taky tak trestá. Nebo nedej pánbłh, aby tě, hajzlíku, napadlo, aś płijde inspekce, si na něco stěśovat. Kdyś inspekce płijde a optá se: ,Máte nějakou stíśnost?`, tak musíš, smrade, stát hapták, zasalutovat a odpovědět: ,Poslušně hlásím, śe nemám, śe jsem śplně spokojen.` - Jak to łekneš, hnuse, opakuj to!"
"Poslušně hlásím, śe nemám, śe jsem śplně spokojen," opakoval Švejk s takovĹźm milĹźm vĹźrazem, śe se štábní profous zmĹźlil a povaśoval to za upłímnou snahu a poctivost.
"Tak se vysvleŁ do podvlíkaŁek a płjdeš do šestnáctky," łekl vlídně, nepłidávaje ani lumpa, hnusa nebo smrada, jak měl ve zvyku.
V šestnáctce setkal se Švejk s devatenácti muśi bez kalhot. To byli všichni, ktełí měli na spisech napsanou poznámku "Streng behüten, beobachten!" a o které nyní peŁovali velice starostlivě, aby jim neutekli.
Kdyby ty podvlékaŁky byly Łisté a nebyly v oknech młíśe, na první pohled dělalo by to dojem, śe jste v šatně nějakĹźch lázní.
Švejka płijal od šikovatele Řepy cimrkomandant, zarostlĹź chlap v rozhalené košili. Zapsal si jeho jméno na kousek papíru visícího na zdi a łekl k němu:
"Zejtra máme u nás divadlo. Povedou nás do kaple na kázání. My všichni v podvlíkaŁkách stojíme zrovna pod kazatelnou. To ti bude legrace!"
Jako ve všech věznicích a trestnicích, tak i na garnizĂłně těšila se domácí kaple velké oblibě. Nejednalo se o to, śe by nucená návštěva vězeňské kaple sblíśila návštěvníky s bohem, śe by se vězňové více dověděli o mravnosti. O takové hlouposti nemłśe bĹźt ani łeŁi.
Sluśby bośí a kázání byly pěknĹźm vytrśením z nudy garnizĂłnu. Nejednalo se o to, śe jsou blíśe bohu, ale śe po cestě je naděje najíti na chodbách a cestou płes dvłr kousek odhozené cigarety nebo doutníku. Boha śplně zastrŁil do śstraní malĹź špaŁek válející se beznadějně v plivátku nebo někde na zemi v prachu. Ten malinkĹź páchnoucí płedmět zvítězil nad bohem i nad spasením duše.
Potom ještě to kázání, ta zábava a legrace. Polní kurát Otto Katz byl płece jen roztomilĹź Łlověk. Jeho kázání byla neobyŁejně poutavá, legraŁní , osvěśující tu nudu garnizĂłnu. Uměl tak krásně śvanit o neskonalé milosti bośí, sílit zpustlé vězně a muśe zneuctěné. Uměl tak krásně vynadat z kazatelny i od oltáłe. Uměl tak bájeŁně łvát u oltáłe své "Ite, missa est", celé bohosluśby provést originelním zpłsobem a płeházet celĹź połádek mše svaté, vymyslit si, kdyś uś byl hodně opilĹź, śplně nové modlitby a novou mši svatou, svłj ritus, něco, co zde ještě nebylo.
A potom ta švanda, kdyś někdy sklouzl a upadl s kalichem, s velebnou svátostí nebo s mešní knihou, a hlasitě obviňuje ministranta z trestanecké roty, śe mu śmyslně podrazil nohu, a hned mu płed samou velebnou svátostí napałuje ajnclíŁka a špangle.
A postiśenĹź má radost, nebo to patłí k celé té švandě v trestanecké kapli. On hraje velkou ślohu v kuse a dłstojné se jí zhostil.
Polní kurát Otto Katz, nejdokonalejší vojenskĹź kněz, byl śid. To ostatně není nic divného. Arcibiskup Kohn byl také śid a ještě k tomu Macharłv kamarád. Polní kurát Otto Katz měl ještě pestłejší minulost neś slavnĹź arcibiskup Kohn.
Studoval obchodní akademii a slouśil jako jednoroŁní dobrovolník. A vyznal se tak dobłe v směneŁném právu a ve směnkách, śe płivedl za ten rok obchodní firmu Katz a spol. k bankrotu tak slavnému a podałenému, śe starĹź pán Katz odjel do Severní Ameriky, zkombinovav nějaké vyrovnání se svĹźmi věłiteli bez vědomí posledních i svého spoleŁníka, kterĹź odjel do Argentiny.
Kdyś tedy mladĹź Otto Katz podělil firmou Katz a spol. nezištně Ameriku Severní i Jiśní, octl se v situaci Łlověka, kterĹź nemá vłbec co dědit, neví, kam hlavu slośit, a musí se dát na vojně aktivovat.
Płedtím však vymyslil si jednoroŁní dobrovolník Otto Katz náramně slavnou věc. Dal se pokłtít. Obrátil se ke Kristu, aby mu pomohl udělat kariéru. Obrátil se k němu s naprostou dłvěrou, śe je to obchodní věc mezi ním a synem bośím.
Kłtili ho slavnostně v Emauzích. Sám páter Albán ho namáŁel do kłtitelnice. Byla to nádherná podívaná, byl u toho jeden nábośnĹź major od pluku, kde Otto Katz slouśil, jedna stará panna z śstavu šlechtiŁen na HradŁanech a nějakĹź otlemenĹź zástupce konzistołe, kterĹź mu dělal kmotra.
Dłstojnická zkouška dopadla dobłe a novĹź kłestan Otto Katz złstal na vojně. Zprvu se mu zdálo, śe to płjde dobłe, chtěl se dokonce dát na studování štábních kursł.
Ale jednoho dne se opil a šel do kláštera, zanechal šavle a chopil se kutny. Byl u arcibiskupa na HradŁanech a dostal se do semináłe. Opil se namol płed svĹźm vysvěcením v jednom velmi połádném domě s dámskou obsluhou v uliŁce za Vejvodovic a płímo z víru rozkoše a zábavy šel se dát vysvětit. Po vysvěcení šel k svému pluku o protekci, a kdyś byl jmenován polním kurátem, koupil si koně a projíśděl se po Praze a zśŁastňoval se vesele všech pitek s dłstojníky svého pluku.
Na chodbě domu, kde měl byt, velice Łasto ozĹźvaly se kletby neuspokojenĹźch věłitelł. Vodil si také do bytu holky z ulice nebo posílal si pro ně svého vojenského sluhu. Velmi rád hrával ferbla a byly jisté domněnky a płedpoklady, śe hraje falešně, ale nikdo mu nedokázal, śe má schované eso v širokém rukávě své vojenské kleriky. V dłstojnickĹźch kruzích zvali ho svatĹźm otcem.
Na kázání se nikdy nepłipravoval, v Łemś se lišil od svého płedchłdce, kterĹź také navštěvoval garnizĂłn. To byl Łlověk stiśenĹź utkvělou płedstavou, śe se muśstvo zavłené na garnizĂłně dá z kazatelny polepšit. Ten ctihodnĹź kurát kroutil nábośně oŁima a vykládal zavłenĹźm, śe je nutna reforma nevěstek, reforma péŁe o neprovdanou matku, vypravoval o vĹźchově nemanśelskĹźch dětí. Jeho kázání byla abstraktního rázu a neměla nijaké spojitosti s płítomnou situací, nudila.
Naproti tomu polní kurát Otto Katz měl kázání, na která se všichni těšili.
Byl to slavnostní okamśik, kdyś pokoj šestnáctku vedli v podvlékaŁkách do kaple, poněvadś oblékat je bylo spojeno s rizikem, śe se někdo z nich ztratí. Postavili těch dvacet bílĹźch podvlékaŁek a andělł pod kazatelnu. Něktełí z nich, na které se štěstěna usmála, bagovali špaŁky, které našli po cestě, poněvadś neměli - jak płirozeno - kapsy a nebylo to kam schovat.
Kolem nich stáli ostatní vězňové garnizĂłnu a libovali si pohledem na dvacet podvlékaŁek pod kazatelnou, na kterou vylezl polní kurát, błinkaje ostruhami.
"Habacht!" vykłikl, "k modlitbě, všichni za mnou, co já budu łíkat! A ty vzadu, ty lumpe, nesmrkej do ruky, jsi v chrámu Páně, a to té dám zavłít. Jestlipak jste, vy syŁáci, ještě nezapomněli otŁenáš? Tak to zkusíme - - - Nu, já věděl, śe to nepłjde. Kdepak otŁenáš, takhle dvě porce masa a fazulovĹź salát, napráskat se, lehnout si na błicho na kavalec, dloubat se v nose a nemyslit na pánaboha, nemám pravdu?"
Podíval se z kazatelny dolł na dvacet bílĹźch andělł v podvlékaŁkách, ktełí se náramné dobłe, stejně jako všichni, bavili. Vzadu hráli maso!
"Je to moc dobrĹź," zašeptal Švejk svému sousedovi, na kterém lpělo podezłení, śe-za tłi koruny usekl svému kamarádovi sekyrou všechny prsty na ruce, aby se ten dostal z vojny.
"Vono to ještě płijde," byla odpověď, "dnes je zas połádně nalítej, to zas bude povídat o trnitej cestě hłíchu."
Polní kurát byl opravdu dnes ve vĹźteŁné náladě. Sám ani nevěděl, proŁ to dělá, ale nakloňoval se neustále z kazatelny a byl by málem ztratil rovnováhu a płepadl.
"Zpívejte něco, hoši," kłiŁel dolł, "nebo chcete, abych vás nauŁil nové písniŁce? Tak zpívejte za mnou:
Ze všech znejmilejší
svou milou já mám,
nechodím tam za ní sám,
chodí za ni jinĹźch více,
milencł má na tisíce,
a ta moje znejmilejší
je Panenka Maria - - -
Vy se tomu, holomci, nikdy nenauŁíte," pokraŁoval polní kurát, "já jsem pro to, všechny vás postłílet; rozumíte mně dobłe?! Já to tvrdím z tohoto bośího místa, niŁemové, nebo błh je něco, co se vás nebojí a co s vámi zatoŁí, aś budete z toho pitomí, nebo vy váháte obrátit se ke Kristu a raději jdete po trnité cestě hłíchu."
"Uś je to tady, je správné nalítej," šeptal radostně soused Švejkovi.
"Trnitá cesta hłíchu je, vy kluci pitomí, cesta boje s nełestmi. Vy jste marnotratní synové, ktełí se raději válíte v ajnclíku, neś byste se vrátili k otci. Jen dále a vĹźše upłete svłj zrak do vĹźsosti nebes, i zvítězíte a uhostí se pokoj ve vaší duši, vy uliŁníci. Já bych si vyprosil, aby si tam vzadu někdo odfrkával. Není kłň a není v maštali, je v chrámu Páně. Na to vás upozorňuji, miláŁkové moji. Tak kdepak jsem to płestal. Ja, über den Seelenfrieden, sehr gut. Pamatujte si, vy dobytku jeden, śe jste lidi a śe se musíte dívat i skrze temnĹź mrak v dalekĹź prostor a vědět, śe zde trvá všechno jen do Łasu, však błh śe je navěky. Sehr gut, nicht wahr, meine Herren? Já bych se měl dnem a nocí za vás modlit, aby milosrdnĹź błh, vy kluci pitomí, vlil svou duši ve vaše studená srdce a svou svatou milostí smyl hłíchy vaše, abyste byli jeho navěky a aby vás, vy darebáci, vśdycky miloval. To se ale mĹźlíte. Já vás do toho ráje uvádět nebudu -" Polní kurát škytl. "A nebudu," opakoval umíněně, "nic pro vás neudělám, ani mne nenapadne, poněvadś jste nenapravitelní niŁemové. Po cestách vašich vás nepovede dobrota Páně, dech lásky bośí vás neprovane, poněvadś milému pánubohu ani nenapadne zabĹźvat se s takovĹźmi lotry. Slyšíte to, vy tady dole v těch podvlékaŁkách?"
Dvacet podvlékaŁek podívalo se nahoru a łeklo jako jedním hlasem:
"Poslušně hlásíme, śe slyšíme."
"NestaŁí jenom slyšet," pokraŁoval ve svém kázání polní kurát, "temnĹź mrak śivota, v němś śal vám bośí śsměv nevezme, vy pitomci, nebo dobrota bośí má také své meze, a ty mezku vzadu, se nekuckej, nebo tě dám zavłít, aś budeš Łernej. A vy tam dole, nemyslete si, śe jste v putyce. Błh je nejvĹźš milosrdnĹź, ale jen pro połádné lidi, a ne pro nějakĹź vyvrhely lidské spoleŁnosti, která se nespravuje jeho zákony ani dienstreglamá. To jsem vám chtěl łíct. Modlit se neumíte a myslíte si, śe chodit do kaple patłí k nějaké legraci, śe je zde nějaké divadlo nebo kinoteátr. A to vám vyśenu z hlavy, abyste si nemyslili, śe jsem zde kvłli tomu, abych vás bavil a dal vám nějakou radost do śivota. Rozsadím vás po ajnclíkách, to vám udělám, lumpové. Ztrácím s vámi Łas a vidím, śe je to všechno doŁista marné. Že kdyby zde byl sám polní maršálek nebo arcibiskup, śe se nenapravíte, neobrátíte k bohu. A płece si jednou na mne vzpomenete, śe jsem to s vámi myslel dobłe:"
Mezi dvaceti podvlékaŁkami ozval se vzlykot. To se dal Švejk do pláŁe.
Polní kurát podíval se dolł. Tam stál Švejk a utíral si pěstí oŁi. Kolem bylo vidět radostnĹź souhlas.
Polní kurát pokraŁoval, ukazuje na Švejka:
"Z toho Łlověka nech si kaśdĹź vezme płíklad. Co dělá? PláŁe. NeplaŁ, povídám ti, neplaŁ. Ty se chceš polepšit? To se ti, chlapeŁku, tak lehce nepodałí. Ted' pláŁeš, a aś se odtud vrátíš do cimry, zas budeš stejně takovĹź lump jako płedtím. To musíš ještě moc płemĹźšlet o neskonalé milosti a milosrdenství bośím, moc se starat, aby tvoje hłešící duše mohla nalézt ve světě tu pravou cestu, po které má kráŁet. Dnes vidíme, śe se nám zde rozbreŁel jeden muś, kterĹź se chce obrátit, a co děláte vy ostatní? Docela nic. Tamhleten něco śvĹźká, jako kdyby jeho rodiŁe byli płeśvĹźkavci, a tamhle zas si hledají v chrámu Páně vši v košili. Copak se nemłśete škrábat doma a musíte si to právě nechat na sluśby bośí? Pane štábsprofous, vy si taky niŁeho nevšímáte. Vśdy jste všichni vojáci, a ne nějací pitomí civilisti. Máte se płece chovat, jak se sluší na vojáky, tłebas jste byli v kostele. Puste se, krucifix, do hledání boha a vši si hledejte doma. Tím jsem konŁil, vy uliŁníci, a śádám od vás, abyste płi mši chovali se slušné, aby se nestalo jako posledně, śe si vzadu vyměňovali erární prádlo za chleba a śrali ho płi pozdvihování:"
Polní kurát sestoupil z kazatelny a odešel do sakristie, kam se za ním odebral štábní profous. Za chvíli štábní profous vyšel, obrátil se płímo k Švejkovi, vytáhl ho ze skupiny dvaceti podvlékaŁek a odvedl do sakristie.
Polní kurát seděl velice pohodlně na ~ stole a kroutil si cigaretu.
Kdyś Švejk vstoupil, łekl polní kurát:
"Tak vás tady mám. Já uś jsem si všechno rozmyslil a myslím, śe jsem vás prohlídl jaksepatłí, rozumíš, chlape? To je první płípad, aby se mně tady v kostele někdo rozbreŁel."
SeskoŁil se stolu a cukaje Švejkovi za rameno kłiŁel pod velkĹźm, zasmušilĹźm obrazem Františka Sáleského:
"Płiznej se, lumpe, śes breŁel jen tak kvłli legraci?!"
A František SáleskĹź díval se tázavě z obrazu na Švejka. Z druhé strany, z jiného obrazu, díval se na Švejka vyjeveně nějakĹź muŁedník, kterĹź měl právě v zadnici zuby od pily, jíś ho nějací neznámí łímští śoldnéłi pilovali. Na tváłi muŁedníka płitom nebylo znát śádného utrpení a téś śádné radosti a muŁednické záłe. Tváłil se jen vyjeveně, jako by chtěl łíct: Jakpak jsem vlastně k tomuhle płišel, copak to, pánové, se mnou děláte?
"Poslušně hlásím, pane feldkurát," łekl rozváśně Švejk, sázeje všechno na jednu kartu, "śe se zpovídám bohu všemohoucímu i vám, dłstojnĹź otŁe, kterĹź jste na místě bośím, śe jsem breŁel opravdu jen kvłli legraci. Já jsem viděl, śe k vašemu kázání schází jeden polepšenej hłíšník, kterĹźho jste marné hledal ve vašem kázání. Tak jsem vám chtěl vopravdu udělat radost, abyste si nemyslel, śe se nenajdou ještě spravedliví lidi, a sobě chtěl jsem udělat legraci, aby se mně vodlehŁilo:"
Polní kurát podíval se zkoumavě do prostodušné tváłe Švejkovy. SluneŁní paprsek zahrál si na zasmušilém obraze Františka Sáleského a teple ohłál vyjeveného muŁedníka na stěně naproti.
"Vy se mně zaŁínáte líbit," łekl polní kurát, sedaje opět na stłl. "Ke kterému regimentu patłíte?" PoŁal škytat.
"Poslušně hlásím, pane feldkurát, śe patłím i nepatłím k jednadevadesátĹźmu regimentu, śe vłbec nevím, jak to vlastně se mnou je:"
"A proŁ zde vlastně sedíte?" otázal se polní kurát, nepłestávaje škytat.
Z kaple nesly se sem zvuky harmonia, které zastupovalo varhany. Hudebník, jeden uŁitel zavłenĹź pro dezerci, kvílel na harmoniu v nejtesklivějších církevních melodiích. Se škytáním polního kuráta splĹźvaly ty zvuky v novou dĂłrickou stupnici.
"Poslušně hlásím, pane feldkurát, śe opravdu nevím, proŁ tu sedím, a śe si nestěśuji, śe tu sedím. Já mám jenom smłlu. Já myslím vśdycky všechno dobłe a nakonec se mně to vśdycky vobrátí k tomu horšímu, jako tamhletomu muŁedníkovi na tom obraze."
Polní kurát podíval se na obraz, usmál se a łekl:
"Vy se mně opravdu líbíte, na vás se musím płeptat u pana auditora a dál se s vámi bavit nebudu. Uś abych měl tu mši svatou z krku! Kehrt euch! Abtreten!"
Kdyś se Švejk vrátil do rodné skupiny podvlékaŁek pod kazatelnou, odpověděl na otázky, co mu chtěl v sakristii polní kurát, velice suše a struŁně: "Je vośralej:"
NovĹź vĹźkon polního kuráta, mše svatá, byla sledována všemi s velkou pozorností a netajenĹźmi sympatiemi. Jeden se dokonce vsadil pod kazatelnou, śe polnímu kurátovi vypadne monstrance z ruky. Vsadil celou svou porci chleba proti dvěma fackám a vyhrál to.
To, co v kapli plnilo duše všech płi pohledu na obłady polního kuráta, nebyl mysticismus věłících Łi zbośnost pravĹźch katolíkł. Byl to pocit takovĹź jako v divadle, kdyś neznáme obsah kusu, děj se zaplétá a my s dychtivostí Łekáme, jak se to vyvine. Pohrouśili se v obraz, kterĹź jim poskytoval s velkou obětavostí ten pan polní kurát u oltáłe.
Oddali se v estetické pośívání ornátu, kterĹź si polní kurát oblékl naruby, a s vroucím porozuměním a roznícením pozorovali všechno, co se děje u oltáłe.
ZrzavĹź ministrant, dezertér z kostelnickĹźch kruhł, specialista v drobnĹźch krádeśích u 28. pluku, snaśil se poctivě vybavovat z paměti celĹź postup, techniku i text mše svaté. On byl souŁasně i ministrantem,, i nápovědou polnímu kurátovi, kterĹź s naprostou lehkomyslností płehazoval celé věty a místo obyŁejné mše dostal se v mešní knize aś na roráty, které zaŁal zpívat ku všeobecné spokojenosti obecenstva.
Neměl ani hlasu, ani hudebního sluchu a pod klenbou kaple ozvalo se takové kviŁení a jeŁení jako v praseŁím chlívku.
"Ten je ale dneska vośralej," s plnĹźm uspokojením a radostí łíkali płed oltáłem, "ten ji má. Toho to zas chytlo! To se jistě vośral někde u holek:"
A uś asi potłetí ozĹźval se od oltáłe zpěv polního kuráta "Ite, missa est!" jako váleŁnĹź łev Indiánł, aś se tłásla okna.
Potom polní kurát podíval se ještě jednou do kalichu, nezbyla-li tam płece ještě kapka vína, uŁinil mrzutĹź posuněk a obrátil se k posluchaŁłm:
"Tak teď uś, lumpové, młśete jít domł, uś je konec..Pozoroval jsem, śe nejevíte tu pravou zbośnost, jakou máte mít, jste-li v kostele płed tváłí nejsvětější svátosti oltáłní, vy uliŁníci. ,Tváłí v tváł nejvyššímu bohu nestydíte se smát nahlas, kašlat a chrchlat, šoupat nohama, dokonce płede mnou, kterĹź tu zastupuji Panenku Marii, Krista Pána i boha otce, pitomci. Jestli se to płíště bude opakovat, tak s vámi zatoŁím, jak se sluší a patłí a abyste věděli, śe není jenom to jedno peklo, o kterém jsem vám płedposledně kázal, ale śe je i peklo na zemi, a jestli byste se i mohli spasit płed tím prvním, płed tímhle se mně nespasíte. Abtreten!"
Polní kurát, kterĹź tak krásně v praxi vylośil zatraceně starou věc, vězně navštěvovati, odešel do sakristie, płevlékl se, dal si nalít z demiśónu do konvice mešní víno, vypil je a s pomocí zrzavého ministranta vsedl na svého jezdeckého koně na dvołe płivázaného, ale pak si vzpomněl na Švejka, slezl a šel do kanceláłe k auditorovi Bernisovi.
Vyšetłující auditor Bernis byl muś spoleŁnosti, płvabnĹź taneŁník a mravní zpustlík, kterĹź se zde strašně nudila psal německé verše do památníkł, aby měl pohotově vśdy nějakou zásobu. Byl nejdłleśitější slośkou celého aparátu vojenského soudu, poněvadś měl tak hrozné mnośství restł a spletenĹźch akt, śe uváděl v respekt celĹź vojenskĹź soud na HradŁanech. Ztrácel obśalovací materiál a byl nucen vymĹźšlet si novĹź. Płehazoval jména, ztrácel nitě k śalobě a soukal nové, jak mu to napadlo. Soudil dezertéry pro krádeś a zloděje pro dezerci. Pletl i politické procesy, které płitahoval ze vzduchu. Dělal nejrozmanitější hokuspokusy, aby usvědŁil obśalované ze zloŁinł, o kterĹźch se těm nikdy nezdálo. VymĹźšlel si uráśky veliŁenstva a vymyšlené inkriminované vĹźroky płiłkl vśdy někomu, jehoś obśaloba Łi udání na něho se ztratilo v tom nepłetrśitém chaosu śłedních akt a płípisł.
"Servus," łekl polní kurát, podávaje mu ruku, "jak se dałí?"
"Nevalné," odpověděl vyšetłující auditor Bernis, "płeházeli mně materiál, a pak se v tom ani Łert nemłśe vyznat. VŁera jsem poslal nahoru uś zpracovanĹź materiál o jednom chlapovi pro vzpouru, a vrátili mně to nazpátek, śe v tom płípadě nejde o vzpouru, ale o krádeś konzervy. A ještě jsem na to dal jiné Łíslo, ale jak na to płišli, to błh suď." Auditor si odplivl.
"Chodíš ještě hrát karty?" otázal se polní kurát. "S kartami jsem to všechno prohrál; posledně jsme hráli s tím plešatĹźm plukovníkem makao a hodil jsem mu to všechno do chłtánu. Ale vím o jedné śábě. A co ty děláš, svatĹź otŁe?"
"Já potłebuji burše," łekl polní kurát, "měl jsem posledně jednoho starého śŁetního bez akademického vzdělání, ale hovado první tłídy. Połád jen fňukal a modlil se, aby ho błh chránil, tak jsem ho poslal s maršbataliĂłnem na frontu. Povídá se, śe ten baák śplně rozsekali. Potom mně poslali jednoho chlapíka, kterĹź nic jiného nedělal, neś śe seděl v hospodě a pil na młj śŁet. To byl ještě snesitelnĹź Łlověk, ale potily se mu nohy. Tak jsem ho poslal také s maršbataliĂłnem. Dnes jsem našel płi kázání jednoho chlapa, kterĹź se mně z legrace rozplakal. Takového Łlověka bych potłeboval. Jmenuje se Švejk a sedí na šestnáctce. Rád bych věděl, proŁ ho zavłeli a jestli by to nešlo nějak udělat, abych ho mohl vzít odtud:"
Auditor hledal v zásuvkách akta tĹźkající se Švejka, ale nemohl jako vśdy niŁeho najít.
"Bude to mít hejtman Linhart," łekl po dlouhém hledání, "Łertví kam se u mne ta všechna akta ztrácejí. Patrně jsem je poslal k Linhartovi. Hned tam zatelefonuji - - - HalĂł, zde nadporuŁík auditor Bernis, pane hejtmane. Já bych prosil, nemáte-li tam spisy tĹźkající se jakéhosi Švejka... Že musí bĹźt Švejk u mne? To se divím... Že jsem to od vás płejímal? To se opravdu divím... Sedí na šestnáctce... Já vím, pane hejtmane, śe šestnáctku mám já. Ale já myslil, śe spisy o Švejkovi se tam někde u vás válejí... Že si vyprošujete, abych tak s vámi mluvil? Že se u vás nic neválí? HalĂł, halĂł..."
Auditor Bernis se posadil ke stolu a rozhołŁeně odsuzoval nepołádky ve vedení vyšetłování. Mezi ním a hejtmanem Linhartem panovalo jiś dávno nepłátelství, v kterém byli velice dłslední. Dostal-li se spis patłící Linhartovi do rukou Bernise, zalośil ho Bernis, śe se nikdo v tom nevyznal. Linhart dělal totéś se spisy patłícími Bernisovi. Ztráceli si navzájem płílohy.#2
(Spisy o Švejkovi byly nalezeny v archívu vojenského soudu teprve aś po płevratu s touto relací: "Hodlal odhodit pokryteckou masku a vystoupit vełejně proti osobě našeho panovníka a našemu státu." Spisy byly zastrŁeny do spisł tĹźkajících se jakéhosi Josefa Koudely. Na obálce byl kłíśek a pod ním "Vyłízeno" a datum.)
"Tak se mně Švejk ztratil," łekl auditor Bernis; "dám si ho zavolat, a jestli se k niŁemu nepłizná, tak ho pustím a dám ho odvést k tobě a ty uś si to vyjednᚠu regimentu."
Po odchodu polního kuráta dal si auditor Bernis płedvésti Švejka a nechal ho stát u dvełí, poněvadś právě dostal telefonogram od policejního łeditelství, śe vyśadovanĹź materiál k obśalovacímu spisu Łíslo 7267, tĹźkající se pěšáka Maixnera, byl płijat v kanceláłi Łíslo 1 za podpisem hejtmana Linharta. Mezi tou dobou prohlíśel si Švejk auditorovu kanceláł.
Že by Łinila velice płíznivĹź dojem, zejména fotografiemi na stěnách, nedá se łíci. Byly to fotografie rłznĹźch exekucí, provedenĹźch armádou v HaliŁi i v Srbsku. Umělecké fotografie s vypálenĹźmi chalupami a se stromy, jichś větve se skláněly pod tíhou oběšenĹźch. Zejména pěkná byla fotografie ze Srbska s pověšenou rodinou. MalĹź hoch, otec i matka. Dva vojáci s bajonetem hlídají strom s popravenĹźmi a nějakĹź dłstojník jako vítěz stojí v popłedí a koułí cigaretu. Na druhé straně v pozadí vidět polní kuchyň v práci.
"Tak jak je to s vámi, Švejku?" otázal se auditor Bernis, kdyś ulośil telefonogram ad acta, "co jste provedl? Chtěl byste se płiznat, nebo Łekat, aś bude na vás sestavena śaloba? Takhle to dál nejde. Nemyslete si, śe jste płed nějakĹźm soudem, kde vás vyšetłují pitomí civilisti. U nás jsou vojenské soudy, k. u. k. Militärgericht. JedinĹźm vaším spasením od płísného a spravedlivého trestu młśe bĹźt, śe se płiznáte:"
Auditor Bernis měl zvláštní metodu, kdyś ztratil materiál proti obśalovanému. Jak vidíte, nebylo v tom zcela nic zvláštního a také se nesmíme divit, śe vĹźsledky takového vyšetłování a vĹźslechu rovnaly se v kaśdém płípadě nule.
A tu auditor Bernis cítil se bĹźt vśdy tak prozíravĹźm, śe nemaje materiálu proti obviněnému, neznaje, z Łeho ho viní, proŁ tu sedí na garnizĂłnu, pozorováním chování a fyziognomie płedvedeného k vĹźslechu kombinoval, proŁ rasi toho Łlověka zavłeli na garnizĂłn.
Jeho prozíravost a znalost lidí byla tak veliká, śe jednoho tikána, kterĹź se dostal od svého pluku na garnizĂłn pro krádeś několika tuctł prádla (byl k ruce skladníkovi ve skladišti!), obvinil z politickĹźch zloŁinł, śe prĹź někde v hospodě mluvil s vojáky o złízení samostatného národního státu ze zemí koruny Łeské a Slovenska se slovanskĹźm králem v Łele.
"My máme dokumenty," łekl nešastnému Cikánovi, "vám nezbĹźvá neś se płiznat, v které hospodě jste to mluvil a od jakého pluku byli ti vojáci, ktełí vás poslouchali, a kdy to bylo:"
NešastnĹź tikán si vymyslil i datum, i hospodu, i od kterého pluku byli jeho domnělí posluchaŁi, a kdyś šel od vĹźslechu, utekl vłbec z garnizĂłnu.
"Vy se nechcete płiznat k niŁemu," łekl auditor Bernis, kdyś Švejk hrobové mlŁel, "vy nechcete łíct, proŁ jste zde, proŁ vás zavłeli? Mně byste to alespoň mohl łíct, neś vám to łeknu sám. Upozorňuji vás ještě jednou, abyste se płiznal. Je to pro vás lepší, poněvadś to usnadní vyšetłování a zmírňuje to trest. To je stejné u nás jako u civilistł "
"Poslušně hlásím," ozval se dobráckĹź hlas Švejkłv, "śe jsem zde v garnizĂłnu jako nalezenec:"
"Jak to myslíte?"
"Poslušně hlásím, śe to mohu vysvětlit náramné jednoduchĹźm zpłsobem. U nás v ulici je uhlíł a ten měl śplné nevinnĹźho dvouletĹźho chlapeŁka a ten jednou se dostal pěšky z Vinohrad aś do Libně, kde ho stráśník našel sedět na chodníku. Tak toho chlapeŁka odved na komisałství a zavłeli je tam, to dvouletĹź dítě. Byl, jak vidíte, ten chlapeŁek śplné nevinnej, a płece byl zavłenej. A kdyby byl uměl mluvit a někdo se ho ptal, proŁ tam sedí, tak by taky nevěděl. A se mnou je něco podobnĹźho. Já jsem taky nalezenec:"
BystrĹź pohled auditorłv płelétl Švejkovu postavu i obliŁej a rozbil se o ně. Taková lhostejnost a nevinnost záłila z celé té bytosti stojící płed auditorem, śe Bernis zaŁal chodit rozŁileně po kanceláłi, a kdyby byl neslíbil polnímu kurátovi, śe mu pošle Švejka, Łertví jak by to se Švejkem bylo dopadlo.
KoneŁně se však zastavil opět u svého stolu.
"Poslyšte," łekl k Švejkovi, kterĹź se lhostejně díval płed sebe, "jestli se ještě jednou s vámi setkám, tak na to budete pamatovat. - Odveďte ho!"
Kdyś Švejka odváděli zpět na šestnáctku, dal si auditor Bernis zavolat štábního profousa Slavíka.
"Do dalšího rozhodnutí," łekl struŁně, "posílá se Švejk k dispozici pana polního kuráta Katze. Vyhotovit propouštěcí papíry a odvést se dvěma muśi Švejka k panu polnímu kurátovi."
"Dát mu łetízky na cestu, pane nadporuŁíku?" Auditor uhodil pěstí do stolu:
"Vy jste vłl. Řekl jsem vám płeci jasně vyhotovit propouštěcí papíry."
A všechno, co se nashromáśdilo za den v duši auditorově, hejtman Linhart i Švejk, vylilo se jako dravá łeka na štábního profousa a konŁilo slovy:
"A nyní chápete, śe jste korunovanĹź vłl?"
Má se sice tak łíkat jen králłm a císałłm, ale ani prostĹź štábní profous, hlava nekorunovaná, nebyl s tím spokojen. Odcházeje od auditora, zkopal na chodbě trestance konkałe, dělajícího śklid na chodbě.
Co se tĹźká Švejka, umínil si štábní profous, śe Švejk musí alespoň jednu noc płespat ještě na garnizĂłně, aby také ještě něŁeho uśil.
- - - - - -
Noc strávená na garnizĂłně patłí vśdy k milĹźm vzpomínkám.
Vedle šestnáctky byl ajnclík, ponurá díra - samovazba, odkud i tu noc ozĹźvalo se vytí nějakého zavłeného vojáka, kterému šikovatel Ftepa pro nějakĹź disciplinární płestupek z rozkazu štábního profousa Slavíka lámal śebra.
Kdyś vytí utichlo, bylo slyšet v šestnáctce praskání vší, které se dostaly mezi prsty vězňł płi prohlídce.
Nad dvełmi v otvoru ve zdi petrolejová lampa, opatłená młíśovanĹźm chránítkem, vydávala matné světlo a Łoudila. Zápach petroleje mísil se s płirozenĹźmi vĹźpary lidskĹźch nemytĹźch těl a se zápachem kyblíku, kterĹź po kaśdém upotłebení rozhrnul svou hladinu, aby vrhl novou vlnu zápachu do šestnáctky.
špatná vżśiva Łinila u všech obtíśnĹźm proces trávení a většina trpěla na větry; které vypouštěli do noŁního ticha, odpovídajíce si těmi signály navzájem za rłznĹźch śertł.
Na chodbách bylo slyšet odměłenĹź krok hlídek, obŁas otevłel se otvor ve dvełích a kukátkem se díval bachał.
Na stłedním kavalci ozĹźvalo se tiché vypravování:
"Neś jsem chtěl utéct a neś mne potom sem dali mezi vás, byl jsem na Łísle dvanáct. Tam jsou jako ti lehŁí. Jednou vám tam płivedli jednoho Łlověka, odněkud z venkova. Dostal ten milĹź Łlověk Łtrnáct dní, poněvadś u sebe nechával płespávat vojáky. Napłed se myslilo, śe je to spiknutí, ale pak se vysvětlilo, śe to dělal za peníze. Měl bĹźt mezi těma nejlehŁíma zavłenej, ale poněvadś tam bylo plno, tak se dostal mezi nás. A co si ale všechno s sebou nepłines z domova a co mu ještě neposlali, poněvadś měl nějak dovoleno, śe młśe se stravovat sám a sobě płilepšit. I koułit měl dovoleno. Měl dvě šunky, takovĹź obrovskĹź pecny chleba, vejce, máslo, cigarety, tabák, nu zkrátka na co si Łlověk pomyslí, to měl s sebou ve dvou baochách. A chlap si myslel, śe to musí seśrat sám. ZaŁali jsme na něm loudit, kdyś se nedovtípil, śe se musí s námi dělit, jako se dělili ti druzí, kdyś něco dostali, ale on chlap lakomá, śe prĹź ne, śe bude Łtrnáct dní zavłenej a śe by si zkazil śaludek tou kapustou a shnilĹźma bramborama, co nám dávají na mináś. Prej nám dá celou svou mináś i komisárek, vo to prĹź nestojí, a prej si to dělíme mezi sebou anebo po poładě se stłídáme. Řteknu vám, śe to byl takovej fajnovej Łlověk, śe si nechtěl ani na ten kyblík sedat a Łekal aś na druhej den na procházce, śe to udělá na dvołe na latríně. Byl takovej rozmazlenej, śe si dokonce płines s sebou klozetovej papír. Řtekli jsme mu, śe se mu vykašlem na tu jeho porci, a trpěli jsme den, druhej, tłetí. Chlap śral šunku, mazal si máslo na chleba, loupal si vajíŁka, zkrátka śil. Koułil cigarety a ani šluka nechtěl nikomu dát. My prej nesmíme koułit, a kdyby to viděl bachał, śe nám dává šluka, śe prej by ho zavłeli: Jak łíkám, my jsme trpěli tłi 'dny. Na ŁtvrtĹź den v noci jsme to udělali. Chlap se ráno probudí, a to jsem vám zapomněl łíct, śe se vśdycky ráno, v poledne i veŁer, neś se zaŁal cpát, modlil, dlouho modlil. Tak se pomodlí a hledá svoje baochy pod pryŁnou. JĂł, baochy tam byly, ale vysušenĹź, scvrklĹź jako sušená švestka. ZaŁal kłiŁet, śe je vokradenej, śe mu tam nechali jen klozetovej papír. Pak zas myslel asi pět minut, śe si děláme legraci, śe jsme to někam poschovávali. Povídá ještě tak vesele: ,Já vím, vy jste šizuňkové, já vím, śe mně to vrátíte, ale povedlo se vám to.` Byl tam mezi náma jeden Libeňák a ten povídá: ,Vědí co, płikryjou se dekou a poŁítají do deseti. A pak se podívají do těch svejch baochł.` Płikryl se jako poslušnej chlapec a poŁítá: ,Jedna, dvě, tłi...` A ten Libeňák povídá znova: ,To nesmějí tak rychle, to musejí hodně pomalu.` A tak von pod tou dekou poŁítá pomalu, v płestávkách: ,Jedna - dvě - tłi...` Kdyś płepoŁítal deset, vylez z kavalce a prohlíd si svoje baochy. ,Jeśíšmarjá, lidiŁky,` zaŁal kłiŁet, ,vśdy jsou prázdnĹź, jako byly dłív!` A płitom ten jeho blbej obliŁej, mohli jsme všichni puknout od smíchu. Ale ten Libeňák povídá: ,Zkusejí to ještě jednou.` A věłíte, śe byl takovej blbej z toho ze všeho, śe to ještě jednou zkusil, a kdyś viděl, śe zas tam nic nemá neś ten klozetovej papír, zaŁal mlátit do dvełí a kłiŁet: ,Vokradli mne, vokradli mne, pomĂłc, votevłte, prokristapána, votevłte.` Tak tam hned płilítli, zavolali štábního profousa a šikovatele Řepu. My všichni jeden jako druhĹź łíkáme, śe se zbláznil, śe vŁera i dlouho do noci śral a śe to všechno seśral. A von jen plakal a połád łíkal: ,Vśdy někde musejí bejt drobeŁky: Tak hledali drobeŁky a nenašli, poněvádś tak chytrĹź jsme byli taky. Co jsme sami nemohli seśrat, poslali jsme poštou na šňłłe do druhĹźho poschodí. Nemohli nám nic dokázat, aŁkoliv ten blbec połád ved svou: ,Dy ty drobeŁky někde musejí bejt.` Celej den vám nic neśral a dával pozor, jestli někdo něco nejí nebo nekoułí. Druhej den se k obědu ještě také netknul mináśe, ale veŁer mu šly ty shnilé brambory a kapusta k duhu, jenomśe se uś nemodlil jako dłív, neś se dával do šunky a do vajíŁek. Potom tam jeden od nás dostal zvenŁí ňákĹźm zpłsobem dramky, a to zaŁal s náma ponejprv mluvit, abychom prĹź mu dali šluka. Nedali jsme mu nic:"
"Já jsem měl strach, śe jste mu toho šluka dali," poznamenal Švejk, "to byste zkazil celĹź vypravování. TakovĹź šlechetnosti jsou jenom v románech, ale na garnizĂłně za takovejch okolností by to byla blbost "
"A deku jste mu nedali?" ozval se Łísi hlas. "Na to jsme zapomněli."
Nastala tichá debata, měl-li dostat ke všemu deku Łi ne. Většina byla pro.
Vypravování pomalu zatichalo. Usínali, škrábajíce se pod paśdí, na prsou a na błiše, kde se v prádle vši nejvíce drśí. Usínali, dávajíce si zavšivené deky płes hlavu, aby je nerušilo světlo petrolejové lampy...
Ráno v osm hodin vyzvali Švejka, aby šel do kanceláłe.
"Po levej straně u dvełí kanceláłe je plivátko, tam házejí špaŁky," pouŁoval Švejka jeden. "Potom v prvním poschodí jdeš také kolem jednoho. Metou chodby aś v devět, tak tam něco bude."
Ale Švejk zklamal jejich naděje. Nevrátil se více do šestnáctky. Devatenáct podvlékaŁek kombinovalo a hádalo všelijaké věci.
NějakĹź pihovatĹź voják od zeměbrany, kterĹź měl největší fantazii, rozhlásil, śe Švejk stłelil po svém hejtmanovi a śe dnes ho odvedli na motolské cviŁiště na popravu.
#2 Tłicet procent lidí, ktełí seděli na garnizĂłně, sedělo tam płes celou válku, aniś by byli jednou u vĹźslechu.

*10. kapitola
Švejk vojenskĹźm sluhou u polního kuráta

1
Znovu poŁíná jeho odysea pod ŁestnĹźm prłvodem dvou vojákł s bajonety, ktełí ho měli dopravit k polnímu kurátovi.

Jeho prłvodŁí byli muśové, ktełí se doplňovali navzájem. Jestli jeden z nich byl Łahoun, druhĹź byl malĹź, tlustĹź. Čahoun kulhal na pravou nohu, malĹź voják na levou. Oba slouśili v tĹźlu, poněvadś byli kdysi do války śplně zproštěni vojenské sluśby.
Šli váśně vedle chodníku a dívali se obŁas śkosem na Švejka, kterĹź kráŁel uprostłed a salutoval kdekomu. Jeho civilní šaty ztratily se ve skladišti garnizĂłnu i s jeho vojenskou Łepicí, s kterou šel na vojnu. Neśli ho propustili, dali mu starĹź vojenskĹź mundśr, kterĹź patłil nějakému błicháŁi a o hlavu většímu, neś byl Švejk.
Do kalhot, které měl na sobě, byli by se vešli ještě tłi Švejkové. NekoneŁné faldy od noh aś płes prsa, kam aś sahaly kalhoty, mimovolně zpłsobovaly obdiv divákł. Ohromná blłza se záplatami na loktech, zamaštěná a špinavá, klátila se na Švejkovi jako kabát na hastrošovi. Kalhoty visely na něm jako kostĹźm na klaunovi z cirku. Vojenská Łepice, kterou mu téś na garnizĂłně vyměnili, šla mu płes uši.
Na śsměvy divákł odpovídal Švejk měkkĹźm śsměvem, teplem a něhou svĹźch dobráckĹźch oŁí.
A tak šli do Karlína, do bytu polního kuráta.
První promluvil na Švejka malĹź tlustĹź. Byli právě na Malé Straně dole pod podloubím.
"Odkud jseš?" otázal se malĹź tlustĹź.
"Z Prahy."
"A neuteŁeš nám?"
Do rozmluvy vmísil se Čahoun. Je to prazvláštní zjev, śe jestli malí, tlustí bĹźvají povětšině dobromyslnĹźmi optimisty, Čahouni, vytáhlí bĹźvají naopak skeptiky.
A proto Łahoun łekl k malému: "Kdyby moh, tak by utek."
"A proŁ by utíkal," ozval se malĹź tlouštík, "je tak jako tak na svobodě, venku z garnizĂłnu. Tady to nesu v paketu:"
"A co tam je v tom paketu k polnímu kurátovi?" otázal se Čahoun.
"To já nevím."
"Tak vidíš, nevíš a mluvíš:"
Šli płes Karlłv most za naprostého mlŁení. V Karlově ulici promluvil opět malĹź tlustĹź na Švejka:
"Nevíš, proŁ tě vedeme k polnímu kurátovi?"
"Ke zpovědi," łekl ledabyle Švejk, "zítra mne budou věšet. To se vśdycky tak dělá a łíká se tomu duchovní outěcha."
"A proŁ tě budou jako tento...," otázal se opatrně Łahoun, zatímco tlustĹź soustrastně se podíval na Švejka.
Oba byli łemeslníci z venkova, otcové rodin.
"Já nevím," odpověděl Švejk, usmívaje se dobrácky, "já o niŁem nevím. Patrně to bude osud:"
"Asis se narodil na neštastné planetě," znalecky a se soucitem poznamenal malinkĹź, "u nás v Jasenné u Josefova ještě za pruskĹź války pověsili také tak jednoho. Płišli pro něho, nic mu nełekli a v Josefově ho pověsili:"
"Já myslím," łekl skeptickĹź Łahoun, "śe pro nic a za nic Łlověka nevěší, śe musí bĹźt k tomu vśdycky nějaká płíŁina, aby se to mohlo odłvodnit "
"Kdyś není válka," poznamenal Švejk, "tak se to odłvodňuje, ale ve válce se na jednoho Łlověka nebere złetel. Má padnout na frontě, nebo bejt pověšenej doma. Pěšky jako za vozem."
"Poslouchej, nejsi ty nějakej politickej?" otázal se Łahoun. V płízvuku jeho otázky bylo znát, śe zaŁíná bĹźt Švejkovi nakloněn.
"Politickej jsem aś moc," usmál se Švejk.
"Nejsi národní socialista?" Nyní poŁal bĹźt malĹź tlustĹź opatrnĹźm. Vmísil se do toho. "Co je nám do toho," łekl, "je všude plno lidí a pozorujou nás. Aspoň kdybychom někde v prłjezdě mohli sundat bodla, aby to tak nevypadalo. NeuteŁeš nám? My bychom měli z toho nepłíjemnosti. Nemám pravdu, Toníku?" obrátil se k Łahounovi, kterĹź potichu łekl:
"Bodla bychom mohli sundat. Je to płece nᚠŁlověk."
Płestal bĹźt skeptikem a duši jeho naplnila soustrast k Švejkovi. Hledali tedy vhodnĹź prłjezd, kde sňali bodáky, a tlustĹź dovolil Švejkovi, aby kráŁel vedle něho.
"Koułil bys, vid," łekl, "jestlipak..." Chtěl łíct: "Jestlipak ti dají také zakoułit, neś tě pověsí," ale nedokonŁil větu, vycituje, śe by to byla beztaktnost.
Zakoułili si všichni a prłvodĹí Švejkovi poŁali sdělovat jemu o svĹźch rodinách na Královéhradecku, o śenách, dětech, o kousku políŁka, o jedné krávě.
"Já mám śízeň," łekl Švejk.
Čahoun s malĹźm podívali se na sebe.
"Někam na jednu bychom také šli," łekl malĹź, vyciuje Łahounłv souhlas, "ale někam, kde by to nebylo nápadnĹź."
"Pojďme na Kuklík," vybízel Švejk, "kvéry si dáte do kuchyně, hostinskĹź Serabona je sokol, toho se nemusíte bát. - Hrajou tam na housle a na harmoniku," pokraŁoval Švejk, "a chodějí tam pouliŁní holky a rłzná jiná dobrá spoleŁnost, která nesmí do Reprezenáku."
Čahoun s malĹźm podívali se ještě jednou na sebe a pak łekl Łahoun: "Tak tam płjdem, do Karlína je ještě daleko."
Po cestě jim Švejk vypravoval rłzné anekdoty a v dobré náladě vstoupili na Kuklík a udělali to tak, jak Švejk radil. RuŁnice uschovali v kuchyni a šli do lokálu, kde housle a harmonika naplňovaly místnost zvuky oblíbené písně "Na Pankráci, tam na tom vršíŁku, stojí pěkné stromoładí..."
Nějaká sleŁna, která seděla na klíně vyśilému mladíkovi s hladce uŁesanou pěšinkou, zpívala chraplavĹźm hlasem: "Měl jsem holku namluvenou, jinej mně za ní chodí."
U jednoho stolu spal opilĹź sardinkáł, chvílemi se probouzel, uhodil pěstí do stolu, zabreptal: "Nejde to," a zas spal dál. Za kuleŁníkem pod zrcadlem seděly jiné tłi sleŁny a pokłikovaly na nějakého konduktéra od dráhy: "Mladej pane, dají nám vermut." U hudby hádali se dva, śe nějakou Małku vŁera lízla patrola. Jeden to viděl na vlastní oŁi a druhĹź tvrdil, śe šla s nějakĹźm vojákem se vyspat k ValšĹ‚m do hotelu.
U samĹźch dvełí seděl voják s několika civilisty a vykládal jim o svém zranění v Srbsku. Měl obvázanou ruku, plné kapsy cigaret, které od nich dostal. Říkal, śe uś nemłśe pít, a jeden z té spoleŁnosti, plešatĹź dědek, neustále ho vybízel: "Jen pijte, vojáŁku, kdoví jestli se ještě sejdem. Mám vám dát něco zahrát? Máte rád ,Osiłelo dítě`?"
To byla totiś píseň plešatého dědka a opravdu jiś za chvíli housle i harmonika zakvílely, płiŁemś dědkovi vstoupily slzy do oŁí a on zpíval tłaslavĹźm hlasem: "Kdyś uś rozum bralo, na mámu se ptalo, na mámu se ptalo..."
Od druhého stolu ozvalo se: "Nechaj si to. Jdou se vycpat. Pověsej si to na hłebík, Odprejsknou s tím sirotkem."
A jako poslední trumf poŁal nepłátelskĹź stłl zpívat: "LouŁení, ach louŁení, mé srdéŁko je celĹź zhroucenĹź, zhroucenĹź..."
"Franto," volali na raněného vojáka, kdyś płezpívali, zahlušivše ,Osiłelé dítě`, "nech uś je bejt a pojď si k nám sednout. Vykašli se uś na ně a pošli sem cigarety! Budeš je bavit, nádivy."
Švejk se svĹźmi prłvodŁími dívali se se zájmem na to všechno.
Švejk vśil se ve vzpomínky, kdyś tu Łasto sedával do vojny. Jak sem chodil policejní komisał Drašner na policejní prohlídku a prostitutky jak se ho bály a skládaly na něho písniŁky s obsahem opáŁnĹźm. Jak právě jednou zpívaly chĂłrem:
Za pana Drašnera
stala se tu mela,
Małena byla vośralá
a Drašnera se nebála.
Vtom płišel Drašner se svĹźm prłvodem, strašnĹź a neśprosnĹź. Bylo to, jako kdyś stłelí do koroptví. Civilní stráśníci seładili to všechno do houfu. I on, Švejk, byl tenkrát v tom houfu, poněvadś płi své smłle łekl komisałi Drašnerovi, kdyś ho vyzval, aby se legitimoval: "Mají na to povolení od policejního łeditelství?"
Švejk vzpomínal téś na jednoho básníka, kterĹź tu sedával pod zrcadlem a v tom všeobecném ruchu Kuklíku, zpěvu a pod zvuky harmoniky psával básniŁky a proŁítal je prostitutkám.
Naproti tomu u ŠvejkovĹźch prłvodŁí nebylo śádnĹźch podobnĹźch reminiscencí. Bylo to pro ně. něco zcela nového. ZaŁínalo se jim to líbit. První z nich, kterĹź našel zde śplného uspokojení, byl malĹź tlustĹź, nebo tací lidé, kromě svého optimismu, mají velkĹź sklon bĹźt epikurejci. Čahoun chvíli sám s sebou zápasil. A jako ztratil jiś svłj skepticismus, ztrácel pomalu i svou odměłenost a zbytek rozvahy.
"Já si zatancuji," łekl po pátém pivě, kdyś viděl, jak tancují páry šlapáka.
MalĹź oddal se śplně pośitkáłství. Vedle něho seděla jedna sleŁna, mluvila oplzle, a oŁi mu jen hrály.
Švejk pil. Čahoun płetancoval a vrátil se se svou taneŁnicí ke stolu. Potom zpívali, tanŁili, neustále pili, poplácávali své spoleŁnice. A v atmosféłe prodejné lásky, nikotinu a alkoholu krouśilo nenápadně staré heslo "Po nás a płijde potopa!"
Odpłldne k nim płisedl nějakĹź voják a nabízel se, śe jim udělá za pětku flegmĂłnu a otravu krve. Má s sebou injekŁní stłíkaŁku a stłíkne jim do nohy nebo do ruky petrolej.# Budou s tím leśet nejmíň dva měsíce, a jestli budou krmit ránu slinami, tak tłebas płl roku, a musí je pustit śplné z vojny.
Čahoun, kterĹź śplné jiś ztratil všechnu duševní rovnováhu, dal si na záchodě od vojáka stłíknout petrolej pod kłśi do nohy.
Kdyś se schylovalo jiś k veŁeru, navrhl Švejk, aby nastoupili cestu k polnímu kurátovi. MalĹź tlouštík, kterĹź uś zaŁal breptat, sváděl Švejka, aby ještě poŁkal. Čahoun byl také toho mínění, śe polní kurát młśe Łekat. Švejkovi se však płestalo jiś na Kuklíku líbit, a proto jim pohrozil, śe płjde sám.
Tak šli, ale musel jim slíbit, śe se všichni ještě někde zastaví.
Stavili se za Florencí v malé kavárniŁce, kde tlustĹź prodal své stłíbrné hodinky, aby se mohli ještě dále veselit.
Odtamtud uś je Švejk vedl pod paśdí. Dalo mu to strašné mnoho práce. Neustále jim nohy pode klesávaly a chtěli stále ještě jít někam. MalĹź a tlustĹź byl by málem ztratil paket k polnímu kurátovi, tak byl Švejk nucen nésti paket sám.
Švejk je neustále musel upozorňovat, kdyś šel naproti dłstojník nebo nějaká šarśe. Po nadlidském śsilí a namahání podałilo se Švejkovi płivléct je k domu v Královské tłídě, kde bydlel polní kurát.
Sám jim nastrŁil bajonety na ruŁnice a płinutil je dloubnutím pod śebra, aby ho vedli oni, a ne on je.
V prvém poschodí, kde byla navštívenka na dvełích bytu "Otto Katz, Feldkurat", płišel jim otevłít nějakĹź voják. Z pokoje ozĹźvaly se hlasy a cinkot lahví a sklenic.
"Wir - melden - gehorsam - Herr - Feldkurat," łekl namahavě Łahoun, salutuje vojákovi, "ein - Paket - und ein Mann gebracht."
"Lezte dál," łekl voják, "kdepak jste se tak złídili? Pan feldkurát je taky..."
Voják si odplivl. Voják odešel s paketem. Lekali v płedsíni dlouho, aś se otevłely dvełe a jimi nevešel, ale vletěl do płedsíně polní kurát. Byl jen ve vestě, v ruce drśel doutník.
"Tak uś jste tady," łekl k Švejkovi; "a to vás płivedli. É - nemáte sirky?"
"Poslušně hlásím, pane feldkurát, śe nemám."
"É - a proŁ nemáte sirky? KaśdĹź voják má mít sirky, aby si mohl zapálit. Voják, kterĹź nemá sirky, je . . . Co je?"
"Je, poslušně hlásím, bez sirek," odpověděl Švejk.
"Velice dobłe, je bez sirek a nemłśe nikomu płipálit. Tak to by bylo jedno a teď to druhé. Nesmrdějí vám nohy, Švejku?"
"Poslušné hlásím, śe nesmrdějí."
"Tak to by bylo to druhé. A teď to tłetí. Pijete kołalku?"
"Poslušně hlásím, śe kołalku nepiju, jenom rum."
"Dobłe, podívejte se tady na toho vojáka. Toho jsem si vypłjŁil na dnešek od obrlajtnanta Feldhubra, je to jeho pucflek. A ten nic nepije, je ab-ab-abstinent, a proto płjde s marškou. Po-poněvadś takového Łlověka nemohu potłebovat. To není pucflek, to je kráva. Ta pije taky jenom vodu a buŁí jako vłl. - Ty jsi abstinent," obrátil se na vojáka, "śe se ne-nestydíš, pitomŁe. ZaslouĹ›íš pár facek."
Polní kurát obrátil svou pozornost na ty, kteĹ‚í Švejka płivedli a ktełí ve snaze rovně stát klátili sebou, marné se opírajíce o své ruŁnice.
"Vy jste se o-opili," łekl polní kurát, "opili jste se ve sluśbě a za to vás dám za-zavłít. Švejku, vy jim vezmete ruŁnice a odvedete je do kuchyně a budete je hlídat, dokud nepłijde patrola, aby je odvedla. Já hned zatelefonu-nu-nu-ju do kasáren."
A tak slova Napoleonova "Na vojně se mění situace kaśdĹźm okamśikem" došla i zde svého śplného potvrzení.
Ráno ho ti dva vedli pod bajonety a báli se, aby jim neutekl, pak je sám płived, a nakonec je musel hlídat sám.
Zprvu si dobłe neuvědomili toho obratu, aś kdyś seděli v kuchyni a u dvełí viděli stát Švejka s ruŁnicí a bajonetem.
"Já bych něco pil," povzdechl malĹź optimista, kdeśto Łahoun dostal opět záchvat skepticismu a łekl, śe je to všechno mizerná zrada. Jal se hlasitě obviňovat Švejka, śe je płivedl do toho postavení, a vyŁetl mu, śe prĹź jim sliboval, śe bude zítra oběšenej, a teď śe je vidět, śe to je legrace i s tou zpovědí, i s tím oběšením.
Švejk mlŁel a płecházel u dvełí.
"Volové jsme byli," kłiŁel Łahoun.
Nakonec vyslechnuv všechna obvinění prohlásil Švejk:
"Nyní alespoň vidíte, śe vojna není śádnĹź med. Já konám svou povinnost. Já jsem se stejně do toho dostal tak jako vy, ale v obecnej łeŁi se łíká, śe se na mne štěstěna usmála."
"Já bych něco pil," opakoval zoufale optimista.
Čahoun vstal a šel ke dvełím vrávoranĹźm krokem. "Pust nás domł," łekl Švejkovi, "kolego, neblbni."
"Jdi vode mě," odpověděl Švejk, "já vás musím hlídat. Teď se neznáme."
Ve dvełích objevil se polní kurát: "Já, já se nijak nemohu do těch kasáren dozvonit, tak jděte domł a pa-pamatujte si, śe ve sluśbě se chlastat ne-nesmí. Marš!"
Ku cti pana polního kuráta budiś łeŁeno, śe do kasáren netelefonoval, poněvadś neměl doma telefonu a mluvil do stojanu na śárovku.
2
Jiś tłetí den byl Švejk sluhou polního kuráta Otto Katze a za tu dobu viděl ho jen jednou. Tłetího dne płišel vojenskĹź sluha od nadporuŁíka Helmicha, aby si Švejk płišel pro polního kuráta.
Po cestě sdělil Švejkovi, śe polní kurát pohádal se s nadporuŁíkem, rozbil pianino, śe je opilĹź namol a nechce jít domł.
NadporuŁík Helmich śe je také opilĹź, vyhodil polního kuráta na chodbu a ten śe sedí u dvełí na zemi a dłímá.
Kdyś płibyl Švejk na místo, zatłásl polním kurátem, a kdyś ten zabruŁel a otevłel oŁi, Švejk zasalutoval a łekl: "Poslušné hlásím, pane feldkurát, śe jsem zde."
"A co zde - chcete?"
"Poslušně hlásím, śe mám pro vás płijít, pane feldkurát."
"Vy tedy máte pro mne płijít - a kam płjdem?"
"Do vašeho bytu, pane feldkurát"
"A proŁ mám jít do svého bytu - copak nejsem ve svém bytě?"
"Poslušné hlásím, pane feldkurát, śe jste na chodbě v cizím domě."
"A - jak - jsem - se sem dostal?"
"Poslušné hlásím, śe jste byl na návštěvě."
"Na - ná-návštěvě jsem ne-nebyl. - To - se vy mĹź-mĹźlíte."
Švejk zdvihl polního kuráta a płistavil ho ke zdi. Polní kurát se mu kácel ze strany na stranu, navaloval se na něho, płiŁemś łíkal: "Já vám upadnu. - Upadnu," opakoval ještě jednou usmívaje se pitomě.
KoneŁně podałilo se Švejkovi płimáŁknout polního kuráta ke zdi, kterĹź v nové pozici poŁal opět dłímat.
Švejk ho probudil. "Co si płejete?" łekl polní kurát, dělaje marnĹź pokus svézt se po zdi a posadit se na zem. "Co jste zaŁ?"
"Poslušné hlásím," odpověděl Švejk, płidrśuje polního kuráta opět ke stěně, "śe jsem vᚠpucflek, pane feldkurát"
"Já śádného pucfleka nemám," łekl namáhavé polní kurát, dělaje novĹź pokus skácet se na Švejka, "já nejsem śádnĹź feldkurát. - Já jsem prase," dodal s upłímností pijáka, "poste mne, pane, já vás neznám."
MalĹź zápas skonŁil naprostĹźm vítězstvím ŠvejkovĹźm. Švejk vyuśil svého vítězství tím, śe polního kuráta stáhl ze schodł do prłjezdu, kde polní kurát kladl odpor, aby nebyl vytaśen na ulici. ,"Já vás, pane, neznám," tvrdil neustále płi zápase Švejkovi do oŁí. "Znáte vy Ottu Katze? To jsem já. - Já byl u arcibiskupa," hulákal, drśe se vrat v prłjezdu. "Vatikán se o mne zajímá, rozumíte?"
Švejk shodil "Poslušné hlásím" a mluvil s polním kurátem Łistě dłvěrnĹźm tĂłnem.
"Pust se, povídám," łekl, "nebo té seknu płes tu pazouru. Jdeme domł, a basta. Žádné łeŁi."
Polní kurát pustil se vrat a navalil se na Švejka: "Pojďme tedy někam, ale k Šuhłm nepłjdu, tam jsem dluśen."
Švejk vytlaŁil ho i vynesl z prłjezdu a tahal se s ním po chodníku směrem k domovu.
"Copak je to za pána?" otázal se někdo z divákł na ulici.
"To je młj bratr," odpověděl Švejk, "dostal dovolenou, tak mne płijel navštívit a z radosti se opil, poněvadś myslel, śe jsem mrtvej."
Polní kurát, kterĹź zaslechl poslední slova, pobruŁuje si nějakĹź motiv z operety, kterou by nikdo nepoznal, vztyŁil se k divákłm: "Kdo je z vás mrtvej, a se płihlásí u korpskomanda během tłí dnł, aby mohla bĹźt jeho mrtvola vykropena."
A upadl v mlŁení, snaśe se upadnout nosem na chodník, kdyś ho Švejk pod paśdím táhl domł.
Maje hlavu kupłedu a nohy vzadu, kterĹźmi pletl jako koŁka s płeraśenĹźm hłbetem, polní kurát pobruŁoval si: "Dominus vobiscum - et cum spiritu tuo. Dominus vobiscum."
U stanoviště drośkáłł Švejk posadil polního kuráta ke zdi a šel vyjednávat s drośkáłi o płevoz.
Jeden z drośkáłł prohlásil, śe toho pána velice dobłe zná, śe ho vezl jen jednou a víckrát śe ho nepoveze.
"Poblil mně to všechno," vyjádłil se płímo, "a nezaplatil ani za jízdu. Vozil jsem ho płes dvě hodiny, neś našel, kde bydlí. Teprve za tĹźden, kdyś jsem byl u něho asi tłikrát, dal mně na to všechno pět korun."
Po dlouhém vyjednávání odhodlal se jeden z drośkáłł, śe je poveze.
Švejk vrátil se k polnímu kurátovi, kterĹź spal. TvrdĹź ŁernĹź klobouk (nebo on chodil obyŁejné v civilu) mu někdo zatím sňal s hlavy a odnesl.
Švejk ho vzbudil a za pomoci drośkáłe dopravil do drośky. V drośce polní kurát upadl v śplnou otupělost a povaśoval Švejka za plukovníka Justa od 75. pěšího pluku a několikrát za sebou opakoval: "Nehněvej se, kamaráde, śe ti tykám. Jsem prase."
Jednu chvíli se zdálo, śe drkotáním drośky o dlaśbu płichází k rozumu. To se posadil rovně a zaŁal zpívat nějakĹź śryvek z neznámé písně. Młśe bĹźt téś, śe to byla jeho fantazie:
Vzpomínám na zlaté Łasy,
kdyś mne houpal na klíně,
bydleli jsme toho Łasu
u Domaślic v Merklíně.
Po chvíli však upadl opět do śplné otupělosti, a obraceje se k Švejkovi, otázal se, płihmułuje jedno oko: "Jak se vám dnes dałí, milostivá? Pojedete někam na letní byt?" łekl po krátké płestávce, a vida všechno dvojatě, otázal se: "Vy raŁte mít uś dospělého syna?" Płitom ukazoval prstem na Švejka.
"Sedneš!" zakłiŁel na něho Švejk, kdyś polní kurát chtěl vylézt na sedadlo, "nemysli si, śe tě nenauŁím połádku."
Polní kurát ztichl a díval se malĹźma praseŁíma oŁima ven z drośky, naprosto nechápaje, co se to vlastně s ním děje.
Ztratil śplně všechny pojmy, a obraceje se na Švejka, łekl tesklivě: "Paní, dejte mně první tłídu." UŁinil pokus spustiti si kalhoty.
"Hned se zapneš, svině!" rozkłikl se Švejk, "uś té znají všichni drośkáłi, poblil jsi se uś jednou, a ještě teď tohle. Nemysli si, śe złstaneš zas něco dluśen jako posledně."
Polní kurát melancholicky opłel hlavu do dlaní a poŁal zpívat: "Mne uś nemá śádnej rád..." Płerušil však okamśitě svłj zpěv a poznamenal: "Entschuldigen Sie, lieber Kamerad, Sie sind ein Trottel, ich kann singen, was ich will."
Chtěl patrné zahvízdat nějakou melodii, ale místo toho łinulo se mu z pyskł takové mohutné prrr, aś drośka stanula.
Kdyś potom na vĹźzvu Švejkovu pokraŁovali dál v cestě, polní kurát poŁal si zapalovat špiŁku na cigarety.
"Nehołí to," łekl zoufale, kdyś vyškrtal krabiŁku zápalek, "vy mně do toho foukáte."
Ztratil však opět okamśitě nit k pokraŁování a dal se do smíchu. "To je legrace, my jsme sami v elektrice, śe ano, pane kolego."
PoŁal se šacovat.
"Já jsem ztratil lístek!" kłiŁel, "zastavte, ten lístek se musí najít!"
Máchl rukou rezignovaně: "A jedou..."
Potom breptal: "V nejŁastějších płípadech... Ano, v połádku... Ve všech płípadech... Vy jste na omylu... Druhé poschodí?... To je vĹźmluva... Nejde o mne, ale o vás, milostivá paní... Platit... Mám Łernou kávu..."
PoŁal se v polosnění hádat s nějakĹźm domnělĹźm nepłítelem, kterĹź mu upírá právo sedět v restauraci u okna. Potom poŁal povaśovat drośku za vlak, a nahĹźbaje se ven, kłiŁel do ulice Łesky a německy: "Nymburk, płestupovat!"
Švejk ho płitáhl k sobě a polní kurát zapomněl na vlak a poŁal napodobit rłzné zvíłecí hlasy. Nejdéle se zdrśel u kohouta a jeho kikeriki vítězně znělo z drośky.
Byl vłbec nějakou chvíli velmi ŁilĹź, neposednĹź a pokoušel se vypadnout z drośky, spílaje lidem, které drośka míjela, uliŁníkł. Potom vyhodil z drośky kapesník a kłiŁel, aby zastavili, śe ztratil zavazadla. Potom zaŁal vypravovat: "V Budějovicích byl jeden tambor. - Ośenil se. - Za rok umłel." Dal se do smíchu: "Není to dobrá anekdota?"
Po celou tu dobu Švejk zacházel s polním kurátem s bezohlednou płísností.
Płi rłznĹźch pokusech polního kuráta o nějakĹź śertíŁek, jako vypadnout z drośky, ulomit sedátko, Švejk dával mu jednu pod śebra za druhou, coś płijímal polní kurát s neobyŁejnou tupostí.
Jen jednou uŁinil pokus se vzboułit a vyskoŁit z drośky, prohlásiv, śe dál jiś nepojede, śe ví, śe místo do Budějovic jedou do Podmoklí. Během minuty likvidoval Švejk jeho vzpouru śplné a płinutil ho vrátit se do první polohy na sedadlo, dávaje pozor, aby mu neusnul. Nejjemnější, co płitom pronesl, bylo: "Nespi, ty chcípáku."
Polní kurát dostal najednou záchvat melancholie a poŁal slzet, vyptávaje se Švejka, jestli měl matku.
"Já jsem, lidiŁky, na tom světě sám," kłiŁel z drośky, "ujměte se mne!"
"Nedělej mně ostudu," napomínal ho Švejk, "płestaň, a to kaśdĹź łekne, śe jsi se namazal."
"Já nic nepil, kamaráde," odpovídal polní kurát, "já jsem śplné stłízlivĹź."
Najednou však vstal, zasalutoval: "Ich melde gehorsam, Herr Oberst, ich bin besoffen. - Jsem Łuně," opakoval desetkrát po sobě se zoufalou, upłímnou beznadějností.
A obraceje se na Švejka, prosil a śadonil vytrvale: "Vyholte mne z automobilu. ProŁ mne vezete s sebou?"
Posadil se a bruŁel: "Okolo měsíce kola se dělají. - Věłíte, pane hejtmane, v nesmrtelnost duše? Młśe se kłň dostat do nebe?"
PoŁal se hlasité smát, ale za chvíli zesmutněl a apaticky se díval na Švejka, pronášeje: "Dovolte, pane, já vás jiś někde viděl. Nebyl jste ve Vídni? Pamatuji se na vás ze semináłe."
Chvíli se bavil tím, śe poŁal deklamovat latinské verše: "Aurea prima sata est aetas, quae vindice nullo - Dál to nejde," łekl, "vyholte mne ven. ProŁ mne nechcete vyhodit? Já si nic neudělám. - Já chci upadnout na nos," prohlásil rozhodnĹźm hlasem.
"Pane," pokraŁoval opět prosebnĹźm hlasem, "drahĹź płíteli, dejte mně pohlavek."
"Jeden nebo několik?" otázal se Švejk.
"Dva."
"Zde jsou..."
Polní kurát poŁítal nahlas pohlavky, které dostával, płiŁemś se blaśeně tváłil.
"Dělá to moc dobłe," łekl, "je to kvłli śaludku, vytravuje to. Dejte mně ještě płes hubu! - SrdeŁnĹź dík," zvolal, kdyś mu Švejk rychle vyhověl, "jsem śplné spokojen. Roztrhněte mně vestu, prosím vás!"
Projevoval nejrozmanitější płání. Płál si, aby mu Švejk vyvrtnut nohu, aby ho chvílí škrtil, aby mu ostłíhal nehty, vytáhl płední zuby.
Projevoval muŁednické touhy, śádaje, aby mu utrhl hlavu a hodil v pytli do Vltavy.
"Mně by hvězdiŁky kolem hlavy slušely," mluvil s nadšením, "potłeboval bych jich deset."
Potom poŁal mluvit o dostihách a rychle płešel na balet, płi kterém se téś dlouho nezdrśel.
"Tancujete Łardáš," tázal se Švejka, "znáte medvědí tanec? Takhle..."
Chtěl poskoŁit a upadl na Švejka, kterĹź ho poŁal boxovat a potom ulośil na sedadlo.
"Já něco chci," kłiŁel polní kurát, "ale já nevím co. Nevíte, co chci?" Svěsil hlavu v naprosté rezignaci.
"Co je mně do toho, co chci," łekl váśně, "a vám, pane, také do toho nic není. Já vás neznám. Jak se opovaśujete mne fixírovat? Umíte šermovat?"
Stal se na minutu vĹźbojnějším a udělal pokus srazit Švejka ze sedadla.
Potom, kdyś ho Švejk klidnil, dávaje mu bez ostychu znát svou fyzickou płevahu, polní kurát se otázal: "Máme dnes pondělí nebo pátek?"
Byl také zvědav, není-li prosinec nebo Łerven, a projevil velkou schopnost klást nejrłznější otázky: ,"Jste śenat? Jíte rád gorgonzolu? Měli jste doma štěnice? Máte se dobłe? MěI vᚠpes psinku?"
Stal se sdílnĹźm. Vypravoval, śe je dluśen za jezdecké boty, biŁík a sedlo, śe měl płed lety kapavku a śe ji léŁil hypermanganem.
"Na nic jiného nebylo Łasu ani pomyšlení." Řekl škytaje, "młśe bĹźt, śe se vám to zdá dosti trpkĹźm. Ale łekněte, eah, eah, co mám dělat, eah? Uś mně to musíte odpustit. - Autoterm," pokraŁoval, zapomínaje, o Łem mluvil płed chvílí, "nazĹźvají se nádoby, které udrśují nápoje a pokrmy v płvodní teplotě. Co soudíte, pane kolego, o tom, která hra je spravedlivější: ferbl nebo jedenadvacet? Opravdu, uś jsem tě někde viděl," zvolal, pokoušeje se obejmout Švejka a políbit uslintanĹźmi rty, "my jsme spolu chodili do školy. - Ty dobráku jeden," łíkal něśně, hladě si svou nohu, "jak jsi vyrostl od té doby, co jsem té neviděl. Ta radost, śe tě vidím, vyrovná všechna utrpení."
Dostal básnickou náladu a poŁal mluviti o návratu do sluneŁního svitu šastnĹźch tváłí a vłelĹźch srdcí.
Potom si klekl a poŁal se modlit Zdrávas Maria, směje se płitom na celé kolo.
Kdyś zastavili płed jeho bytem, bylo velice těśké dostat ho z drośky.
"Nejsme ještě na místě," kłiŁel, "pomozte mně. Unášejí mne. Já si płeju jeti dál." Byl v pravém slova smyslu vytaśen z drośky jako vałenĹź plś z ulity. Jeden okamśik se zdálo, śe ho płetrhnou, poněvadś se zapletl nohama za sedadlo.
Smál se však płitom hlasité, śe je napálil. "Vy mne płetrhnete, pánové."
Pak byl vleŁen prłjezdem płes schody k svému bytu a v bytě hozen jako śok na pohovku. Prohlásil, śe nebude platit za ten automobil, kterĹź si neobjednal, a trvalo to płes Łtvrt hodiny, neśli mu vysvětlili, śe to byla drośka.
Ani pak s tím nesouhlasil, namítaje, śe jezdí jedině ve fiakru.
"Vy mne chcete napálit," prohlašoval polní kurát, mrkaje na Švejka i na drośkáłe vĹźznamné, "my jsme šli pěšky."
A náhle v návalu velkomyslnosti hodil tobolku drośkáłi: "Vezmi si všechno, ich kann bezahlen. Mně na krejcaru nezáleśí."
Správně měl łíci, śe mu nezáleśí na šestatłiceti krejcałích, poněvadś víc v tobolce nebylo. Naštěstí drośkáł ho podrobil dłkladné prohlídce, mluvě płitom o fackách.
"Tak mě tedy uhoď," odpovídal polní kurát, "myslíš, śe bych ji neunes? Pět jich snesu od tebe."
Ve vestě polního kuráta našel drośkáł pětku. Odešel, proklínaje svłj osud i polního kuráta, śe ho zdrśel a śe mu zkazil ryta.
Polní kurát pomalu usínal, poněvadś stále budoval nějaké plány. Chtěl podniknout všechno mośné, hrát na klavír, jít do taneŁních hodin a smaśit si rybiŁky.
Potom sliboval Švejkovi svou sestru, kterou neměl. Také si płál, aby ho odnesli na postel, a nakonec usnul prohlásiv, śe si płeje, aby v něm byl uznán Łlověk, stejně cenná jednotka s prasetem.
3
Kdyś ráno vstoupil Švejk do pokoje k polnímu kurátovi, našel ho leśet na pohovce śsilovně płemĹźšlejícího, jak se to mohlo stát, śe ho někdo polil tak zvláštním zpłsobem, śe se płilepil kalhotami ke kośené pohovce.
"Poslušně hlásím, pane feldkurát," łekl Švejk, "śe jste se v noci..."
Několika slovy vysvětlil mu, jak se hrozně mĹźlí, śe je polit. Polní kurát, kterĹź měl hlavu neobyŁejně těśkou, byl ve stísněné náladě.
"Nemohu si vzpomenout," łekl, "jak jsem se dostal z postele na pohovku."
"Tam jste vłbec nebyl, hned jak jsme płijeli, tak jsme vás ulośili na pohovku, dál uś to nešlo."
"A co jsem vyváděl? Vyváděl jsem vłbec něco? Nebyl jsem snad opilĹź?"
"Pod obraz," odpověděl Švejk, "ouplně, pane feldkurát, płišlo na vás malinkĹź delirium. Doufám, śe vám pomłśe, kdyś se płevléknete a umyjete:`
"Mně je, jako by mne někdo zmlátil," stěśoval si polní kurát, "potom mám śízeň. Nepral jsem se vŁera?"
"Nebylo to tak nejhorší, pane feldkurát. Žízeň je následkem vŁerejší śízně. Z toho se Łlověk nedostane tak brzy. Znal jsem jednoho truhláłe, ten se ponejprv opil na Silvestra roku 1910 a prvního ledna ráno měl takovou śízeň a bylo mu tak špatné, śe si koupil herynka a pil znovu, a to tak dělá denně uś po Łtyry roky a nikdo mu nepomłśe, poněvadś si vśdycky v sobotu koupí herynky na celej tejden. Je to takovej kolotoŁ, jako łíkal jeden starej šikovatel u 91. pluku."
Polní kurát byl stiśen dokonalou koŁkou a naprostou depresí. V tom okamśiku, kdo by ho slyšel, musil by bĹźt płesvědŁen, śe chodí na płednášky dr. Alexandra Batěka "Vypovězme válku na śivot a na smrt démonu alkoholu, jenś nám vraśdí muśe nejlepší" a śe Łte jeho "Sto jisker etickĹźch".
Trochu, pravda, to pozměnil. "Kdyby," łekl, "Łlověk pil nějaké ušlechtilé nápoje, jako arak, marašino, koňak, ale to jsem vŁera pil boroviŁku. Divím se, śe ji mohu tak chlastat. Chu to má odpornou. Kdyby to byla aspoň griotka. Lidé si vymyslí rłzné svinstvo a pijí ho jako vodu. Taková boroviŁka není ani chutná, nemá ani barvu, pálí v krku. A kdyby byla alespoň pravá, destilát z jalovce, jakou jsem jednou pil na Moravě. Ale tahle boroviŁka byla z nějakého dłevěného líhu a olejł. Podívejte se, jak krkám. - Kołalka je jed," rozhodl se, "musí bĹźt płvodní originál, pravá, a nikoliv vyráběná ve fabrice na studené cestě od śidu. To je jako s rumem. DobrĹź rum je vzácností. - Kdyby zde byla pravá ołechovka," povzdechl, "ta by mně spravila śaludek. Taková ołechovka, jako má pan hejtman Šnábl v Brusce."
PoŁal se šacovat a prohlíśet tobolku.
"Mám všeho všudy šestatłicet krejcarł. Coś abych prodal pohovku," uvaśoval, "co myslíte? Koupí někdo pohovku? Domácímu łeknu, śe jsem ji płjŁil nebo śe nám ji někdo ukradl. Ne, pohovku si nechám. Pošlu vás k panu hejtmanovi Šnáblovi, aby mi płjŁil sto korun. Vyhrál płedevŁírem v kartách. Jestli tam nepochodíte, tak płjdete do Vršovic, do kasáren k nadporuŁíkovi Mahlerovi. Nezdałí-1i se to tam, płjdete na HradŁany k hejtmanovi Fišerovi. Tomu łeknete, śe musím platit futráś pro koně, kterou jsem propil. A jestli ani tam se vám to nepodałí, zastavíme klavír, a se děje co děje. Já vám napíši povšechné pár łádek. Nedejte se odbĹźt. Řeknete, śe potłebuji, śe jsem śplně bez peněz. Vymyslete si, co chcete, ale nevracejte se s holĹźma rukama, nebo vás pošlu na frontu. Zeptejte se u hejtmana Šnábla, kde kupuje tu ołechovku, a kupte dvě láhve."
Švejk vyplnil skvěle svou ślohu. Jeho prostosrdeŁnost a poctivá tváł zjednala mu plné dłvěry, śe co mluví, je pravdou.
Švejk uznal za vhodné i płed hejtmanem Šnáblem, hejtmanem Fišerem i nadporuŁíkem Mahlerem mluvit ne o tom, śe polní kurát musí platit futráś pro koně, ale podepłít jeho prosbu prohlášením, śe polní kurát musí platit alimenty. Dostal všude peníze.
Kdyś ukazoval tłi sta korun, vrátiv se Łestně z vĹźpravy, byl polní kurát, kterĹź se zatím umyl a płevlékl, velmi płekvapen.
"Já to vzal najednou," łekl Švejk, "abychom se nemuseli zejtra nebo pozejtłí starat znova o peníze. Šlo to dost hladce, ale płed hejtmanem Šnáblem jsem musel kleknout na kolena. Je to nějaká potvora. Ale kdyś jsem mu łek, śe máme platit alimenty..."

"Alimenty?" zděšeně opakoval polní kurát.
"No, alimenty, pane feldkurát, odbytné holkám. Vy jste łíkal, abych si něco vymyslil, a já nemoh na nic jiného płijít. U nás jeden švec platil najednou pěti holkám alimenty a byl z toho celej zoufale] a taky si na to vypłjŁoval a kaśdej mu rád věłil, śe je v hroznĹźm postavení. Ptali se mé, co je to za holku, a já jsem łek, śe je moc hezká, śe jí není ještě patnáct let. Tak chtěli její adresu."
"To jste to pěkné proved, Švejku," povzdechl polní kurát a poŁal chodit po pokoji.
"To zas je pěkná ostuda," łíkal, chytaje se za hlavu, "mě bolí tolik hlava."
"Já jim dal adresu na jednu starou hluchou paní u nás v ulici," vysvětloval Švejk. "Já to chtěl dłkladné provést, poněvadś rozkaz je rozkaz, Nedal jsem se odbĹźt - a něco jsem si musel vymyslit. Potom Łekají v płedsíni na ten klavír. Já je płived, aby nám ho odvezli do zastavárny, pane feldkurát. To nebude špatnĹź, kdyś ten klavír bude pryŁ. Bude zde víc místa a budeme mít víc peněz pohromadě. A máme na nějakĹź den pokoj. A jestli se bude pan domácí ptát, co s tím klavírem chceme dělat, łeknu, śe se v něm płetrhaly dráty a śe jsme ho poslali do továrny ku správce. Domovnici uś jsem to łekl, aby jí to nebylo nápadné, kdyś budou ten klavír vynášet a nakládat. Také uś mám kupce na pohovku. Je to młj známĹź obchodník se starĹźm nábytkem a płijde sem odpłldne. Dneska se kośená pohovka dobłe platí."
"Víc jste nic neproved, Švejku?" otázal se polní kurát, drśe si stále hlavu v dlaních a tváłe se zoufale.
"Płines jsem, poslušné hlásím, pane feldkurát, místo dvou lahví ołechovky, jakou kupuje pan hejtman Šnábl, lahví pět, aby byla u nás nějaká zásoba, abychom měli co pít. Mohou si jit pro ten klavír, a to nám zavłou zastavárnu?"
Polní kurát máchl beznadějně rukou a za chvíli nakládali jiś klavír na vozík.
Kdyś se vrátil Švejk ze zastavárny, našel polního kuráta sedět płed otevłenou láhví ołechovky a nadávajícího; śe płi obědě dostal nepropeŁenĹź łízek.
Polní kurát byl opět v tom. Prohlašoval k Švejkovi, śe od zítłka povede novĹź śivot. Pít alkohol śe je sprostĹź materialismus a śe je tłeba śít duševním śivotem. Mluvil filosoficky asi płl hodiny. Kdyś otevłel tłetí láhev, płišel obchodník se starĹźm nábytkem a polní kurát mu prodal za pakatel pohovku a vybídl ho, aby s ním pobesedoval, a byl velice nespokojen, kdyś obchodník se omluvil, śe jde kupovat ještě noŁní stolek.
"Škoda, śe śádnĹź nemám," łekl vyŁítavé polní kurát, "Łlověk na všechno nepomyslí."
Po odchodu obchodníka se starĹźm nábytkem polní kurát dal se do płátelské zábavy se Švejkem, s kterĹźm vypil další láhev. Část jeho rozhovoru byla vyplněna osobním poměrem polního kuráta k śenám a ke kartám.
Seděli dlouho. I veŁer zastihl Švejka a polního kuráta v płátelské rozmluvě.
V noci se však poměr změnil. Polní kurát vrátil se do vŁerejšího stavu, popletl si Švejka s někĹźm jinĹźm a łíkal mu: "Nikoliv, neodcházejte, pamatujete se na toho zrzavého kadeta od trénu?"
Tato idyla trvala aś do té doby, kdy Švejk łekl polnímu kurátovi: "Uś toho mám dost, teď polezeš do postele a budeš chrnět, rozumíš!"
"Lezu, miláŁku, lezu - jakpak bych nelez," breptal polní kurát, "pamatuješ se, śe jsme spolu chodili do kvinty a śe jsem ti dělal ślohy z łeŁtiny? Vy máte vilu na Zbraslavi. A młśete jezdit parníkem po Vltavě. Víte, co je to Vltava?"
Švejk ho płinutil, aby si zul boty a vysvlékl se. Polní kurát uposlechl s protestem k neznámĹźm osobám.
"Vidíte, pánové," mluvil ke skłíni a ku fíkusu, "jak se mnou nakládají moji płíbuzní. - Neznám svĹźch płíbuznĹźch," rozhodl se náhle, ukládaje se do postele. "Kdyby se nebe i země spikly proti mně, neznám jich..."
A pokojem ozvalo se chrápání polního kuráta.
4
V tyto dny spadá téś návštěva Švejkova v bytě u jeho staré posluhovaŁky paní Müllerové. V bytě našel Švejk sestłenici paní Müllerové, která mu s pláŁem sdělila, śe paní Miilierová byla zatŁena tżś veŁer, kdyś odváśela Švejka na vojnu. Starou paní soudili vojenskĹźmi soudy a odvezli, poněvadś jí nic nemohli dokázat, do koncentraŁního tábora do Steinhofu. Płišel jiś od ní lístek.
Švejk vzal tu domácí relikvii a Łetl: Milá Aninko! Máme se zde velice dobłe, všichni jsme zdrávi. Sousedka vedle
na posteli má skvrnitĹź a také jsou zde Łerné . Jinak je vše
v połádku. Jídla máme dost a sbíráme bramborové na polívku.
Slyšela jsem, śe je pan Švejk uś , tak nějak vypátrej, kde leśí,
abychom po válce mohli mu dát ten hrob oblośit. Zapomněla jsem ti łíct,
śe na płdě v pravém rohu je v bedniŁce jeden malej pejsek ratlíŁek,
štěňátko. Ale to uś je kolik neděl, co nedostal nic śrát od tĹź doby, kdy si
pro mne płišli pro . Tak myslím, śe je uś pozdě, a śe uś je ten
pejsek taky na pravdě .
A płes celĹź lístek rłśové razítko: Zensuriert. K. k. Konzentrationslager Steinhof.
"A doopravdy byl uś ten pejsek mrtvej," zavzlykala sestłenice paní Müllerové, "a také ani byste svłj byt nepoznal. Mám tam švadleny na bytě. A oni si z toho udělaly dámskej salĂłnek. Všude jsou mĂłdy po stěnách a kytiŁky ve voknech."
Sestłenice paní Müllerové nebyla k upokojení. Za stálého vzlykání a nałíkání projevila nakonec obavu, śe Švejk utekl z vojny a chce ještě i ji zkazit a płivést do neštěstí. Nakonec s ním mluvila jako se zvrhlĹźm dobrodruhem.
"To je náramně śertovné," łekl Švejk, "to se mně bájeŁně líbí. Tak aby věděli, paní Kejłová, mají ouplnou pravdu, śe jsem se dostal ven. Ale to jsem musel zabít patnáct vachmistrł a feldvéblł. Ale nełíkají to nikomu..."
A Švejk odešel ze svého domova, kterĹź ho nepłijal, prohlásiv:
"Paní Kejłová, v prádelně mám nějaké límeŁky a náprsenky, tak mně to vyzdvihnou, abych aś se vrátím z vojny, měl se do Łeho v tom civilu voblíknout. Taky dají pozor, aby se mně nedali v almałe do šatł moli. A ty sleŁinky, co spějí v mĹź posteli, śe dám pozdravovat."
Pak se šel Švejk podívat ke Kalichu. Kdyś ho paní Palivcová uviděla, prohlásila, śe mu nenaleje, śe asi utekl.
"Młj muś," poŁala rozmazávat starou historii, "byl takovej vopatrnej, a je tam, sedí chudák zavłenej pro nic a za nic. A takovĹźhle lidi chodějí světem, uteŁou z vojny. Uś vás tady zas minule] tejden hledali. - My jsme vopatrnější neś vy," konŁila svou rozmluvu, "a jsme v neštěstí. Kaśdej nemá to štěstí jako vy."
Płi té rozmluvě byl jeden starší pán, zámeŁník ze Smíchova, kterĹź šel k Švejkovi a łekl k němu: "Prosím vás, pane, poŁkejte na mne venku, já s vámi musím mluvit."
Na ulici se domluvil se Švejkem, kterého téś povaśoval dle odporuŁení hostinské Palivcové za dezentéra. Sdělil mu, śe má syna, kterĹź také utekl z vojny a je u babiŁky v Jasenné u Josefova.
Nedbaje toho, śe Švejk ho ubezpeŁoval, śe není dezentérem, vtiskl mu do ruky desítku.
"To je první pomoc," łekl, tahaje ho s sebou do vinárny na rohu, "já vám rozumím, mne se nemusíte bát."
Švejk vrátil se pozdě v noci domł k polnímu kurátovi, kterĹź ještě nebyl doma.
Płišel aś k ránu, probudil Švejka a łekl: "Zítra pojedeme slouśit polní mši. Vałte Łernou kávu s rumem. Anebo ještě lepší, vałte grog."
#3 Je to prostłedek dosti osvědŁenĹź dostat se do nemocnice. Ale zápach petroleje, kterĹź złstane i v otoku, prozrazuje. Benzín je lepší, poněvadś dłíve vyprchá. Později si vstłikovali éter s benzínem a ještě později došli k jinému zdokonalení.

*11. kapitola
Švejk jede s polním kurátem slouśit polní mši

1
Płípravy k usmrcování lidí děly se vśdy jménem bośím Łi vłbec nějaké domnělé vyšší bytosti, kterou si lidstvo vymyslilo a stvołilo ve své obrazotvornosti.

Neśli podłízli stałí FéniŁané krk nějakému zajatci, slouśili stejně slavné bohosluśby jako o několik tisíc let později nové generace, neś táhly na vojnu a hubily své nepłátele ohněm i meŁem.
Lidośrouti ostrovu GuinejskĹźch i Polynésie, neś seśerou slavnostně své zajatce Łi lidi nepotłebné, jako misionáłe, cestovatele a jednatele rłznĹźch obchodních firem Łi prosté zvědavce, obětují płedtím svĹźm bohłm, vykonávajíce nejrozmanitější nábośenské vĹźkony. Poněvadś k nim nepronikla ještě kultura ornátł, ozdobují své hyśdě věnci z pestrého péłí lesního ptactva.
Neś svatá inkvizice upálila své oběti, slouśila płitom nejslavnější bohosluśby, velkou mši svatou se zpěvy.
Płi popravách provinilcł śŁinkují vśdy kněśí, obtěśujíce svou płítomností delikventa.
V Prusku vodil pastor ubośáka pod sekyru, v Rakousku katolickĹź kněz k šibenici, ve Francii pod gilotinu, v Americe kněz na elektrickou stolici, ve Španělsku na śidli, kde byl dłmyslnĹźm płístrojem uškrcen, a v Rusku bradatĹź pop revolucionáłe a tak dále.
Všude płitom manipulovali s UkłiśovanĹźm, jako by chtěli łíci: Tobě jenom useknou hlavu, oběsí tě, uškrtí, pustí do tebe patnáct tisíc volt, ale co tenhle musel zkusit.
Veliká jatka světové války neobešla se bez pośehnání kněśského. Polní kuráti všech armád modlili se a slouśili polní mše za vítězství té strany, Łí chleba jedli.
Płi popravách vzboułenĹźch vojákł objevil se kněz. Płi popravách ŁeskĹźch legionáłł bylo vidět kněze.
Nic se nezměnilo od té doby, kdy loupeśník Vojtěch, kterému płezděli "svatĹź", śŁinkoval s meŁem v jedné a kłíśem v druhé ruce płi vraśdění a vyhubení PobaltickĹźch Slovanł.
Lidi šli v celé Evropě na jatka jako dobytek, kam je vedli vedle łezníkł císałł, králł a jinĹźch potentátł a vojevłdcł kněśí všech vyznání, śehnajíce jim a dávajíce jim falešně płísahat, śe na zemi, ve vzduchu, na mołi a tak dále...
Dvakrát se slouśily polní mše. Kdyś Łást odjíśděla na pozici do fronty, a potom płed frontou, płed krvavĹźmi łeśemi, ubíjením. Pamatuji se, śe nám jednou płi takové polní mši nepłátelskĹź aeroplán pustil bombu právě do polního oltáłe a z polního kuráta nezbylo nic neś nějaké krvavé hadry.
Potom o něm psali jako o muŁedníkovi, zatímco naše aeroplány płipravovaly podobnou slávu polním karátłm na druhé straně.
Měli jsme z toho nehoráznou švandu a na provizorním kłíśi, kde pochovali zbytky po polním kurátovi, objevil se płes noc tento hłbitovní nápis:
Co stihnout młśe nás, to stihlo také tebe.
Tys nebe sliboval nám, brachu, jistě.
Pak na tebe to spadlo płi mši svaté z nebe.
Flek po tobě jen złstal na tom místě.
2
Švejk uvałil slavnĹź grog, płedstihující grogy starĹźch námołníkł. TakovĹź grog mohli by pít piráti osmnáctého století a byli by spokojeni.
Polní karát Otto Katz byl nadšen. "Kde jste se nauŁil vałit takovou dobrou věc?" otázal se.
"Kdyś jsem płed léty vandroval," odpověděl Švejk, "v Brémách od jednoho zpustlĹźho námołníka, kterĹź łíkal, śe grog musí bĹźt tak silnĹź, aby kdyś někdo spadne do mołe, płeplaval celĹź kanál La Manche. Po slabĹźm grogu se utopí jako štěně."
"Po takovém grogu, Švejku, bude se nám dobłe slouśit polní mše," uvaśoval polní karát, "myslím, abych płedtím pronesl několik slov na rozlouŁenou. Polní mše, to není taková legrace jako slouśit mši na garnizĂłně nebo mít kázání k těm lumpłm. V tomhle płípadě musí mít Łlověk opravdově všech pět pohromadě. Polní oltáł máme. Je skládací, kapesní vydání. - Jeśíšmarjá, Švejku," chytil se za hlavu, "my jsme ale volové. Víte, kam jsem schoval ten skládací polní oltáł? Do pohovky, kterou jsme prodali."
"JĂł, to je neštěstí, pane feldkurát," łekl Švejk, "já ho sice znám, toho obchodníka se starĹźm nábytkem, ale płedevŁírem potkal jsem jeho paní. On sedí kvłli nějaké ukradené almałe a naše pohovka je u jednoho uŁitele ve Vršovicích. To bude malér s tím polním oltáłem. Nejlepší bude, kdyś vypijeme grog a płjdeme jej shánět, poněvadś myslím, śe bez polního oltáłe se nedá mše slouśit "
"Schází nám opravdu jen ten polní oltáł," łekl těśkomyslně polní kurát, "takhle uś je na cviŁišti všechno płipraveno. Tesałi uś tam udělali pĂłdium. Monstranci nám płjŁí z Błevnova. Kalich mám mít svłj, ale kde uś je..."
Zamyslil se: "Řekněme si, śe jsem ho ztratil. Tak dostaneme sportovní pohár od nadporuŁíka Witingra od 75. pluku. On kdysi płed lety běhal o závod a vyhrál jej za Sport-Favorit. Byl to dobrĹź běśec. Dělal 40 kilometrł Vídeň-Mödling za i hodinu 48 minut, jak se nám vśdycky chlubí. Mám to s ním vŁera jiś vyjednáno. Jsem hovado, śe všechno odkládám na poslední chvíli. ProŁ jsem se, trouba, nepodíval do té pohovky."
Pod vlivem grogu zhotoveného podle receptu zpustlého námołníka poŁal si pustě nadávat a projadłoval v nejrozmanitějších sentencích, kam vlastně patłí.
"Tak abychom uś šli hledat ten polní oltáł," vybízel Švejk, "je uś ráno."
"Ještě si musím vzít uniformu a vypít ještě jeden grog."
KoneŁně vyšli. Po cestě k śeně obchodníka se starĹźm nábytkem polní kurát vyprávěl Švejkovi, śe vŁera vyhrál mnoho peněz v bośím pośehnání, a kdyś to dobłe dopadne, śe vyptati klavír ze zastavárny.
Bylo to něco podobného, jako kdyś pohani slibují nějakou obě.
Od rozespalé śeny obchodníka se starĹźm nábytkem dověděli se adresu uŁitele ve Vršovicích, nového majitele pohovky. Polní kurát projevil neobyŁejnou štědrost. Štípl ji do tváłe a zalechtal pod bradou.
Šli do Vršovic pěšky, kdyś polní kurát prohlásil, śe se musí projít na Łerstvém vzduchu, aby dostal jiné myšlenky.
Ve Vršovicích v bytě pana uŁitele, starého nábośného pána, Łekalo je nemilé płekvapení. Naleznuv polní oltáł v pohovce, starĹź pán domníval se, śe je to nějaké łízení bośí, a daroval jej místnímu vršovickému kostelu do sakristie, vyhradiv si na druhé straně skládacího oltáłe nápis: "Darováno ku cti a chvále bośí p. Kolałíkem, uŁitelem v. v. Léta Páně 1914." Zastiśen jsa ve spodním prádle, jevil velké rozpaky.
Z rozmluvy s ním bylo patrno, śe nálezu płikládal vĹźznam zázraku a pokynu bośího. Že kdyś koupil tu pohovku, śe mu jakĹźsi vnitłní hlas pravil: "Podívej se, co je v pohovce, v šupleti." Viděl prĹź také ve snu nějakého anděla, kterĹź mu płímo velel: "Otevłi šuple od pohovky." Uposlechl.
A kdyś tam viděl miniaturní skládací tłídílnĹź oltáł s vĹźklenkem pro tabernákulum, śe klekl płed pohovkou a dlouho se vroucně modlil a chválil boha a śe to povaśoval za pokyn z nebe, ozdobit tím kostel ve Vršovicích.
"To nás nebaví," łekl polní kurát, "takovou věc, která vám nepatłila, měl jste odevzdat na policii, a ne do nějaké zatracené sakristie."
"Kvłli tomu zázraku," dodal Švejk, "młśou mít ještě vopletání. Voni koupili pohovku, a ne śádnej voltáł, kterej patłí vojenskému eráru. Takovej pokyn bośí jich młśe stát draho. Voni neměli dát nic na anděly. Jeden Łlověk ve Zhołi taky vyoral nějakej kalich na poli, kterej pocházel ze svatokrádeśe a byl tam schovanej na lepší doby, aś se na to zapomene, a povaśoval to taky za pokyn bośí a šel, místo aby jej rozšmelcoval, k panu faráłi s tím kalichem, śe prĹź ho chce darovat kostelu. A pan faráł myslel, śe se v něm hnuly vşŁitky svědomí, poslal pro starostu, starosta pro Łetníky a on byl odsouzen nevinně pro svatokrádeś, poněvadś śvanil połád něco o zázraku. Von se chtěl zachránit a taky vypravoval o nějakém andělu a zaplet do toho i Panenku Marii a dostal deset let. Nejlepší udělají, kdyś płjdou s námi ke zdejšímu faráłi, aby nám vrátil erární majetek. Polní voltáł není śádná koŁka nebo fusekle, kterou mohou darovat, komu chtějí."
StarĹź pán se tłásl po celém těle a oblékaje se drkotal zuby: "Já jsem opravdu nic zlého nebo špatného v śmyslu neměl a nechoval. Domníval jsem se, śe mohu takovĹźm bośím łízením poslouśiti k ozdobení našeho chudého chrámu Páně ve Vršovicích."
"Na śtraty vojenského eráru, to se rozumí," łekl tvrdě a drsné Švejk, "zapla pánbłh za takovĹź bośí łízení. Nějakej Pivoňka z Chotěbołe povaśoval jednou také za bośí łízení, kdyś se mu do rukou płipletla ohlávka s cizí krávou."
UbohĹź starĹź pán byl z těchto łeŁí śplné popleten a płestal se vłbec hájit, staraje se co nejrychleji se obléknout a vyłídit celou záleśitost.
VršovickĹź faráł ještě spal, a jsa probuzen hlukem, poŁal látełit, poněvadś v rozespalosti myslel, śe má jít někoho zaopatłovat.
"Taky mají dát pokoj s tím posledním pomazáním," bruŁel, oblékaje se neochotné, "vzpomenou si lidi umírat, kdyś je Łlověk v nejlepším spánku. i 63 A aby se potom s nima handrkoval o peníze."
V płedsíni se tedy setkali. On, zástupce pánaboha mezi vršovickĹźmi civilisty katolíky, a druhĹź, zástupce bośí na zemi płi vojenském eráru.
Celkem však to byl spor mezi civilistou a vojákem.
Jestli faráł tvrdil, śe polní oltáł nepatłí do pohovky, polní kurát se zmiňoval o tom, śe tím méně podle toho patłí z pohovky do sakristie kostela, kam chodí samí civilisté.
Švejk Łinil płitom rłzné poznámky, śe je lehko obohacovat chudĹź kostel na śŁet vojenského eráru. "ChudĹź" łekl v uvozovkách.
Nakonec šli do sakristie kostela a faráł vydal polní oltáł pod touto zápiskou:
Płijal jsem polní oltáł, kterĹź se náhodou
dostal do chrámu ve Vršovicích.
Polní kurát Otto Katz
SlavnĹź polní oltáł byl od jedné śidovské firmy, Moritz Mahler ve Vídni, která vyráběla všemośné mešní potłeby a płedměty nábośenské, jako rłśence a obrázky svatĹźch.
Oltáł skládal se ze tłí dílł, opatłenĹźch hodné falešnĹźm pozlátkem, jako celá sláva církve svaté.
Nebylo také mośno zjistit bez fantazie, co vlastně płedstavují obrazy namalované na těch tłech dílech. Jisto je, śe to byl oltáł, kterého by mohli stejně pouśívat nějací pohani na Zambezi Łi šamání Burjatł i Mongolł.
Opatłen łvavĹźmi barvami, vypadal zdáli jako barevné tabule urŁené pro zkoumání daltonistł na śelezné dráze.
Vynikala jen jediná figura. NějakĹź nahĹź Łlověk se svatozáłí a nazelenalĹźm tělem jako biskup husy, která uś zapáchá a je v rozkladu.
Tomu svatému nikdo nic nedělal. Naopak, měl po obou stranách dva kłídlaté tvory, ktełí měli znázorňovat anděly. Ale divák měl dojem, śe ten svatĹź nahĹź muś łve hrłzou nad tou spoleŁností, která ho obklopuje. Andělé vypadali totiś jako pohádkové płíšery, něco mezi okłídlenou divokou koŁkou a apokalyptickou płíšerou.
Protějškem k němu byl obrázek, kterĹź měl znázorňovat trojici bośí. Na holubici celkem vzato nemohl malíł niŁeho zkazit. Namaloval nějakého ptáka, kterĹź mohl bĹźt stejně holubicí jako slepicí bílĹźch wyandotek.
Zato však błh otec vypadal jako loupeśník Divokého západu, kterého płedstavuje obecenstvu film nějakého napínavého krváku.
Syn bośí byl naproti tomu veselĹź mladĹź muś, s pěknĹźm błíškem, zahalenĹźm něŁím, co vypadalo jako plavky. Celkem dělal dojem sportsmana. Kłíś, kterĹź měl v ruce, drśel s takovou elegancí, jako kdyby to byla tenisová raketa.
Zdálky však to všechno splĹźvalo a Łinilo dojem, śe vlak vjíśdí do nádraśí.
Tłetí obrázek nebylo vłbec mośno ocenit, co płedstavuje. Vojáci se vidy hádali a luštili ten rébus. Někdo myslel dokonce, śe je to krajinka z Posázaví.
Byl však pod tím nápisy Heilige Maria, Mutter Gottes, erbarme unser.
Polní oltáł nalośil Švejk šastně do drośky, sám si sedl k drośkáłi na kozlík, polní karát dal si v drośce pohodlně nohy na trojici bośí.
Švejk se bavil s drośkáłem o vojně.
Drośkáł byl rebelant. Dělal rłzné poznámky o vítězství rakouskĹźch zbraní, jako: "Ti vám to v Srbsku nahnuli" apod. Kdyś płejíśděli potravní Łáru, ptal se złízenec, co vezou.
Švejk odpověděl:
"Trojici bośí a Panenku Marii s feldkurátem." Na cviŁišti zatím netrpělivě Łekaly pochodové setniny. A Łekaly dlouho. Nebol ještě jeli pro sportovní kalich k nadporuŁíkovi Witingrovi a potom pro monstranci, ciborium a jiné płíslušnosti ke mši do błevnovského kláštera, vŁetně i láhve mešního vína. Z toho je vidět, śe není jen tak jednoduché slouśit polní mši.
"My to flákáme všelijak," łekl Švejk k drośkáłi. A měl pravdu. Kdyś totiś płijeli jiś na cviŁiště a byli u pĂłdia s dłevěnĹźm paśením a stolem, na kterĹź měl bĹźt postaven polní oltáł, ukázalo se, śe polní kurát zapomněl na ministranta.
Ministrovával mu vśdy jeden pěšák od pluku, kterĹź se však dal płelośit raději k telefonu a odjel na frontu.
"To nevadí, pane feldkurát," łekl Švejk, "já to taky mohu zastat "
"A umíte ministrovat?"
"Nikdy jsem to nedělal," odpověděl Švejk, "ale zkusit se młśe všechno. Dneska je vojna, a ve válce dělají lidi věci, vo kterĹźch se jim dłív ani nezdálo. To nějakĹź hloupĹź ,et cum spiritu tuo` na to vaše ,dominus vobiscum` taky svedu dohromady. A potom myslím, śe to není nic těśkĹźho, chodit kolem vás jako koŁka kolem horkĹź kaše. A mejt vám ruce a nalejvat z konviŁek víno."
"Dobłe," łekl polní kurát, "ale vodu mně nelejte. Raději si hned do té druhé konviŁky nalejte také víno. Ostatně já vám vśdycky łeknu, jestli máte jít napravo nebo nalevo. Jestli potichounku zapísknu jednou, to znamená napravo, dvakrát nalevo. S mešní knihou se nemusíte také mnoho tahat. Ostatně je to legrace. Nemáte trému?"
"Já se niŁeho nebojím, pane feldkurát, ani ministrování."
Polní kurát měl pravdu, kdyś se vyjádłil: Ostatně je to legrace.
Šlo všechno náramné hladce.
ŘeŁ polního kuráta byla velice struŁnou.
"Vojáci! Sešli jsme se zde, abychom płed odjezdem na bojiště obrátili své srdce k bohu, aby nám dal vítězství a zachoval nás ve zdraví. Nebudu vás dlouho zdrśovat a płeji vám všechno nejlepší."
"Ruht," zvolal starĹź plukovník na levém kłídle.
Polní mši se łíká proto polní, śe podléhá témśe zákonłm jako vojenská taktika v poli. Płi dlouhĹźch manévrech vojsk za tłicítileté války bĹźvaly polní mše také neobyŁejné dlouhé.
Płi moderní taktice, kdy pohyby vojsk jsou rychlé a bystré, polní mše musí bĹźt také rychlou a bystrou. Tahle trvala právě deset minut a ti, ktełí byli blíś, neobyŁejné se divili, proŁ mezi mší polní kurát si pohvizduje.
Švejk bystłe ovládal signály. Chodil na pravou stranu oltáłe, opět byl na levé, a nic jiného nełíkal neś "et cum spiritu tuo".
Vypadalo to jako indiánskĹź tanec kolem obětního kamene, ale dělalo to dobrĹź dojem, zaplašujíc nudu zaprášeného, smutného cviŁiště s alejí stromł švestkovĹźch vzadu a latrínami, jejichś vłně zastupovala mystickou vłni kadidla gotickĹźch chrámł.
Všichni se náramné bavili. Dłstojníci kolem plukovníka vypravovali si anekdoty a tak to šlo v śplném połádku. Tu a tam bylo slyšet mezi muśstvem: "Dej mi štuka."
A jako obětní dĹźm vycházely od rot k nebi modré obláŁky tabákového dĹźmu. Koułily všechny šarśe, kdyś viděly, śe si i pan plukovník zapálil.
KoneŁně se ozvalo "Zum Gebet", zavíłilo to prachem a šedivĹź Łtverec uniforem sklonil svá kolena płed sportovním kalichem nadporuŁíka Witingra, kterĹź on vyhrál za Sport-Favorit v běhu Vídeň-Mödling.
Kalich byl plnĹź a všeobecnĹź śsudek, kterĹź provázel manipulaci polního kuráta, bylo to, co šla ładami: "Ten to vyśunk."
VĹźkon ten byl opakován dvakrát. Pak ještě jednou "K modlitbě", nato kapela dala k lepšímu "Zachovej nám, Hospodine", sełazení a odchod.
"Seberte ty monatky," łekl polní kurát Švejkovi, ukazuje na polní oltáł, "a to młśem zase rozvézt, kam to patłí!"
Jeli tedy se svĹźm drośkáłem, vrátili všechno poctivě, aś na tu láhev mešního vína.
A kdyś byli doma, poukázavše nešastného drośkáłe na velitelství, pokud se tĹźká náhrady za ty dlouhé jízdy, łekl Švejk k polnímu kurátovi: "Poslušné hlásím, pane feldkurát, musí bejt ministrant toho samĹźho vyznání jako ten, kterĹźmu płisluhuje?"
"Zajisté," odpověděl polní kurát, "jinak by mše nebyla platnou."
"Pak se stal, pane feldkurát, vetkej omyl," ozval se Švejk, "já jsem bez vyznání. Já uś mám takovou smłlu."
Polní kurát podíval se na Švejka, chvíli mlŁel, pak mu poklepal na rameno a łekl: "Młśete vypít to mešní víno, co zbylo v láhvi, a myslete si, śe jste vstoupil opět do církve."

*12. kapitola
Nábośenská debata

Stávalo se, śe Švejk po celé dny neviděl pěstitele vojenskĹźch duší. Polní kurát rozděloval své povinnosti s hżłením a płicházíval velice złídka domł, umazanĹź, nemytĹź, jako kocour, kdyś se mrňouká a dělá své vĹźlety po stłechách.

Płi návratu, mohl-li se vyjadłovat, hovołíval ještě se Švejkem, neś usnul, o vznešenĹźch cílech, o zápale, o radosti z myšlení.
Někdy také se pokoušel mluvit ve verších, citovat Heine.
Švejk slouśil s polním kurátem ještě jednu polní mši u zákopníkł, kam byl omylem pozván ještě jeden polní kurát, bĹźvalĹź katecheta, neobyŁejně nábośnĹź Łlověk, dívající se na svého kolegu velice udiveně, kdyś ten mu nabízel ze Švejkovy polní láhve, kterou ten vśdy nosil na takové nábośenské śkony s sebou, doušek koňaku.
"Je to dobrá známka," łekl polní kurát Otto Katz, "napijte se a jděte domł. Já uś to sám vyłídím, poněvadś potłebuji bĹźt pod širĹźm nebem, mě dnes nějak bolí hlava."
NábośnĹź polní kurát odešel, vrtě hlavou, a Katz zhostil se, jako vśdy, velmi skvěle své ślohy.
V krev Páně se tenkrát proměňoval vinnĹź stłik a kázání bylo delší, płiŁemś kaśdé tłetí slovo bylo a tak dále a zajisté.
"Vy dnes, vojáci, budete odjíśdět na frontu a tak dále. Vy obracejte se nyní k bohu a tak dále, zajisté. Nevíte, co se s vámi stane, a tak dále a zajisté."
A dál hłmělo od oltáłe a tak dále a zajisté, stłídajíc se s bohem a všemi svatĹźmi.
V zápalu a v łeŁnickém rozmachu vydával polní kurát i prince Evśena Savojského za světce, kterĹź je bude chránit, aś budou dělat mosty płes łeky.
Nicméně skonŁila polní mše beze všeho pohoršení, płíjemně a zábavně. Zákopníci se bavili velice dobłe.
Na zpáteŁní cestě nechtěli je pustit se skládacím polním oltáłem do elektriky.
"Že tě praštím tím svatĹźm płes hlavu," poznamenal Švejk k prłvodŁímu.
Kdyś se koneŁně dostali domł, zjistili, śe ztratili někde po cestě tabernákulum.
"To nevadí," łekl Švejk, "první kłesani slouśili mši svatou i bez tabernákula. Kdybychom to někde voznámili, tak by chtěl ten poctívej nálezce na nás vodměnu. Kdyby to byly peníze, tak by se snad nenašel śádnej poctívej nálezce, aŁkoliv jsou ještě takoví lidi. U nás v Budějovicích u regimentu byl jeden voják, takovĹź dobrĹź hovado, ten našel jednou šest set korun na ulici a odevzdal je na policii a v novinách se o něm psalo jako poctivĹźm nálezci a měl z toho vostudu. Žádnej s ním nechtěl mluvit, kaśdej mu łíkal: ,Ty jeden pitomŁe, co jsi to vyved za hloupost. Vśdy té to musí do smrti mrzet, jestli mᚠještě trochu cti v těle.` Měl holku, a ta s ním płestala mluvit. Kdyś płijel domł na dovolenou, tak ho o muzice kvłli tomu kamarádi vyhodili z hospody. PoŁal chładnout, brát si to do hlavy a nakonec se dal płeject vlakem. Jednou zas u nás v ulici našel jeden krejŁí zlatĹź prsten. Lidi ho varovali, aby ho nevracel na policii, ale on si nedal łíct. Płijali ho neobyŁejně vlídně, śe prĹź uś je tam hlášena ztráta zlatého prstenu s briliantem, potom ale se podívají na kámen a łíkají mu: ,ČlověŁe, vśdy je to sklo, a ne briliant. Kolikpak vám za ten briliant dali? TakovĹź poctivĹź nálezce my známe.` Nakonec se to vysvětlilo, śe ještě jeden Łlověk ztratil zlatĹź prsten s falešnĹźm briliantem, nějakou rodinnou památku, ale krejŁí seděl płece jen tłi dny, poněvadś se z rozŁilení dopustil uráśky stráśe. Dostal zákonitou odměnu deset procent, 1 K 20 hal., poněvadś ten šmejd měl cenu 12 korun, a on tu zákonitou odměnu hodil tomu pánovi do obliŁeje, a ten ho śaloval pra uráśku na cti a krejŁí dostal ještě deset korun pokuty. Potom všude łíkal, śe kaśdej poctivej nálezce zaslouśí pětadvacet, złezat ho, aś bude modrej, vysekat mu vełejné, aby si to lidi pamatovali a łídili se podle toho. Myslím, śe naše tabernákulum nám nikdo nepłinese nazpátek, i kdyś je vzadu znaŁka regimentu, poněvadś s vojenskĹźma věcma nikdo nechce nic mít. Raději to zahodí někam do vody, aby s tím ještě neměl oplétání. VŁera jsem mluvil v hospodě U zlatého věnce s jedním Łlověkem z venkova, je mu uś šestapadesát let, a ten šel se optat na okresní hejtmanství do Nové Paky, proŁ mu rekvizírovali bryŁku. Na zpáteŁní cestě, kdyś ho z okresního hejtmanství vyhodili, díval se na trén, kterĹź právě płijel a stál na náměstí. NějakĹź mladĹź muś poprosil ho, aby mu chvíli poŁkal u koní, śe vezou pro vojsko konzervy, a víckrát uś nepłišel. Kdyś pak se hnuli, musel s nimi a dostal se aś do Uher, kde někde poprosil taky někoho, aby mu poŁkal u vozu, a tím se jedině zachránil, a to by ho táhli do Srbska. Płijel celĹź vyjevenĹź a víckrát nechce nic mít s vojenskejma věcma."
VeŁer dostali návštěvu nábośného polního kuráta, kterĹź chtěl také ráno slouśit polní mši zákopníkłm. Byl to Łlověk fanatik, kterĹź chtěl kaśdého płiblíśit k bohu. Kdyś byl katechetou, vyvíjel u dětí nábośenskĹź cit pohlavky a v rłznĹźch Łasopisech obŁas uvełejňovány byly noticky o něm: "Katecheta surovec", "Katecheta, kterĹź pohlavkuje". Byl płesvědŁen, śe katechismus nejlépe si dítě osvojí pomocí rákoskového systému.
Kulhal trochu na jednu nohu, coś bylo dłsledkem toho, śe ho vyhledal jeden otec śáka, kterému katecheta napohlavkoval, poněvadś školák jevil urŁité pochybnosti o trojici bośí. Dostal tłi pohlavky. Jeden za boha otce, druhĹź za boha syna a tłetí za svatého ducha.
Dnes płišel svého kolegu Katze uvésti na pravou cestu a promluvit mu do duše, coś zaŁal tím, śe poznamenal: "Divím se, śe u vás nevisí krucifix. Kde se modlíte breviáł? Ani jeden obrázek svatĹźch nezdobí stěny vašeho pokoje. Co to máte nad postelí?"
Katz se usmál: "To je ,Zuzana v lázni` a ta nahá śenská pod tím je má stará známost. Napravo je japonérie, znázorňující sexuelní akt mezi gejšou a starĹźm japonskĹźm samurajem. Pravda, něco velice originelního? Breviáł mám v kuchyni. Švejku, płineste ho sem a otevłete na tłetí straně."
Švejk odešel a z kuchyně ozvalo se tłikrát za sebou vytáhnutí zátky z lahví vína.
NábośnĹź kurát byl zdrcen, kdyś se na stole objevily tłi láhve.
"Je to mešní lehké víno, pane kolego," łekl Katz, "velice dobré jakosti, ryzlink. Chutí podobá se moselskému."
"Nebudu pít," tvrdošíjné ozval se nábośnĹź kurát, "płišel jsem vám promluvit do duše."
"To vám vyschne, pane kolego, v krku," łekl Katz, "napijte se a já poslouchám. Jsem Łlověk velice snášenlivĹź a mohu slyšet i jiné názory."
NábośnĹź kurát trochu upil a vytłeštil oŁi.
"Po Łertech dobré víno, pane kolego, není-liś pravda?"
Fanatik tvrdě łekl: "Pozoruji, śe vy klejete."
"To je zvyk," odpověděl Katz, "někdy se płistihnu dokonce, śe se rouhám. Nalejte, Švejku, panu kurátovi. Mohu vás ubezpeŁit, śe łíkám také himlhergot, krucifix a sakra. Myslím, ai budete tak dlouho slouśit na vojně jako já, śe se taky do toho vpravíte. Není to zcela nic těśkého, obtíśného a nám duchovním je to velice blízké: nebe, błh, kłíś a velebná svátost, nezní to hezky a odborné? Pijte, pane kolego."
BĹźvalĹź katecheta mechanicky se napil. Bylo vidět, śe by chtěl něco łíct, ale nemohl. Sbíral myšlenky.
"Pane kolego," pokraŁoval Katz, "hlavu vzhłru, neseďte tak smutně, jako by vás měli za pět minut pověsit. Slyšel jsem o vás, śe jste jednou v pátek omylem snědl v restauraci vepłovou kotletu, poněvadś jste myslel, śe je Łtvrtek, a śe jste si na záchodě strkal prst do krku, aby to šlo ven, poněvadś jste si myslel, śe vás błh zahladí. Já se nebojím jíst v płstě maso a nebojím se ani pekla. Pardon, napijte se. Tak, uś je vám lepší? Či máte pokrokovĹź názor o peklu a jdete s duchem Łasu a s reformisty? To jest místo obyŁejnĹźch kotlł se sírou pro ubohé hłíšníky papinské hrnce, kotle s velkou atmosférou, hłíšníci se smaśí na margarínu, rośně s elektrickĹźm pohonem, po miliĂłny let płejíśdějí płes hłíšníky stroje na válcování silnic, skłípání zubł obstarávají dentisti zvláštními płístroji, kvílení se zachycuje do gramofonł a desky se posílají nahoru do ráje k obveselení spravedlivĹźch. V ráji śŁinkují rozprašovaŁe kolínské vody a filharmonie hraje tak dlouho Brahmsa, śe raději dáte płednost peklu a oŁistci. Andílkové mají v zadnici vrtuli od aeroplánu, aby se tolik nenadłeli se svĹźmi kłídly. Pijte, pane kolego, Švejku, nalejte mu koňak, mně se zdá, śe mu není dobłe."
Kdyś se nábośnĹź kurát vzpamatoval, zašeptal: "Nábośenství je rozumová śvaha. Kdo nevěłí v existenci svaté trojice..."
"Švejku," płerušil ho Katz, "nalejte panu feldkurátovi ještě jeden koňak, a se vzpamatuje. Řekněte mu něco, Švejku."
"U Vlašimě byl, poslušně hlásím, pane feldkurát," łekl Švejk, "jeden děkan a ten měl, kdyś mu jeho stará hospodyně utekla s klukem i s penězi, posluhovaŁku. A ten děkan na stará kolena dal se do studování svatĹźho Augustina, kterĹźmu łíkají, śe patłí mezi svaté Otce, a doŁet se tam, śe kdo věłí v protinośce, má bĹźt prokletej. Tak si zavolal svou posluhovaŁku a povídá k ní: ,Poslouchejte, vy jste mně jednou povídala, śe vᚠsyn je strojní zámeŁník a odjel do Austrálie. To by byl mezi protiności, a svatĹź Augustin płikazuje, aby kaśdĹź, kdo věłí v protinośce, byl proklet.` ,Jemnostpane,` povídá na to ta śenská, ,vśdy młj syn mně posílá z Austrálie psaní a peníze.` ,To je mámení ďábelské,` łíká na to pan děkan, ,śádná Austrálie podle svatĹźho Augustina neexistuje, to vás jen ten antichrist svádí: V neděli je vełejně proklel a kłiŁel, śe Austrálie neexistuje. Tak ho rovnou z kostela odvezli do blázince. Vono by jich tam patłilo víc. U uršulinek mají v kláštełe láhviŁku s mlékem Panny Marie, kterĹźm kojila Jeśíška, a v sirotŁinci u Benešova, kdyś jim tam płivezli lurdskou vodu, dostali po ní sirotkové takovou běhavku, śe to svět neviděl."
Nábośnému polnímu kurátu udělaly se mśitky płed oŁima a vzpamatoval se novĹźm koňakem, kterĹź mu vstoupil do hlavy.
Mśouraje oŁima, otázal se Katze: "Vy nevěłíte v neposkvrněné poŁetí Panny Marie, nevěłíte, śe palec svatého Jana Kłtitele, kterĹź se chrání u piaristł, je pravĹź? Věłíte vłbec v pánaboha? A kdyś nevěłíte, proŁ jste polním kurátem?"
"Pane kolego," odpověděl Katz, plácaje ho dłvěrné po zádech, "dokud stát neuzná za dobré, śe vojáci, neś jdou młít do bitvy, nepotłebují na to pośehnání bośí, je polní kurátství slušné honorovanĹźm zaměstnáním, płi kterém se Łlověk nepłedłe. Pro mne to bylo lepší neś běhat po cviŁištích, chodit na manévry... Tenkrát jsem dostával rozkazy od płedstavenĹźch, a dnes si dělám, co chci. Zastupuji někoho, kdo neexistuje, a hraju sám ślohu bośí. Jestli nechci někomu odpustit hłíchy, tak mu je neodpustím, i kdyby mne prosil na kolenou. Ostatně posledních by se našlo sakramentsky málo."
"Já mám pánaboha rád," ozval se nábośnĹź polní kurát, zaŁínaje škytat, "moc ho mám rád. Dejte mně trochu vína. - Já si pánaboha váśím," pokraŁoval potom, "moc si ho váśím a ctím. Nikoho si tak neváśím jako jeho."
Uhodil pěstí do stolu, aś láhve poskoŁily: "Błh je vznešená povaha, cosi nadpozemského. Je ŁestnĹź ve svĹźch záleśitostech, Je to slunnĹź zjev, to mně nikdo nevyvrátí, I svatého Josefa si váśím, všechněch svatĹźch si váśím, aś na svatého Serapiona. Má takové ošklivé jméno."
"Měl by zaśádat o změnu," poznamenal Švejk.
"Svatou Ludmilu mám rád, i svatého Bernardina," pokraŁoval bĹźvalĹź katecheta, "ten zachránil moc poutníkł ve Svatém Gotthardě. Má na krku láhev s koňakem a vyhledává zapadlé sněhem."
Zábava dostala jinĹź směr. NábośnĹź kurát poŁal mluvit páté płes deváté: "Mláďátek si ctím, mají svátek 28. prosince. Herodesa nenávidím. - Kdyś spí slepice, tak nemłśete dostat Łerstvá vajíŁka."
Dal se do smíchu a poŁal zpívat "SvatĹź bośe, svatĹź, silnĹź".
Płerušil to však ihned, a obraceje se na Katze, otázal se ostłe, vstávaje: "Vy nevěłíte, śe 15. srpna je svátek Nanebevzetí Panny Marie?"
Zábava byla v plném proudu. Objevily se ještě jiné láhve a chvílemi ozĹźval se Katz: "Řekni, śe nevěĹ‚íš v pánaboha, a to ti jinak nenaleju."
Zdálo se, śe se vrací doby pronásledování prvních kłesanł. BĹźvalĹź katecheta zpíval nějakou píseň muŁedníkł z łímské arény a łval: "Věłím v pánaboha, nezapłu ho. Nech si své víno. Mohu si sám pro ně poslat."
Nakonec ho ulośili do postele. Neś usnul, prohlásil, vztyŁuje k płísaze pravici: "Věłím v boha otce, syna i ducha svatého. Płineste mně breviáł."
Švejk mu vstrŁil do ruky nějakou knihu leśící na noŁním stolku, a tak nábośnĹź polní kurát usnul s Dekameronem G. Boccaccia v ruce.

*13. kapitola
Švejk jde zaopatłovat

Polní kurát Otto Katz seděl zadumané nad cirkuláłem, kterĹź právě płinesl z kasáren. Byl to rezervát ministerstva vojenství:

"Ministerstvo vojenství ruší po dobu války platné płedpisy tĹźkající se zaopatłování vojínł armády posledním pomazáním a ustanovuje tyto pravidla pro vojenské duchovní:
Ĺź 1. Na frontě se poslední pomazání zrušuje.
Ĺź 2. Není dovoleno těśce nemocnĹźm a raněnĹźm odebrati se do tĹźlu kvłli poslednímu pomazání. Vojenští duchovní povinni jsou płedávat takové lidi okamśitě płíslušnĹźm vojenskĹźm śładłm k dalšímu stíhání.
Ĺź 3. Ve vojenskĹźch nemocnicích v zázemí mośno jest udělit poslední pomazání hromadně na základě dobrozdání vojenskĹźch lékałł, pokud poslední pomazání nemá v sobě ráz obtěśování płíslušné vojenské instituce.
Ĺź 4. V mimołádnĹźch płípadech młśe velitelství vojenskĹźch nemocnic v zázemí dovolit jednotlivcłm płijati poslední pomazání.
Ĺź 5. Vojenští duchovní jsou povinni na vyzvání velitelství vojenskĹźch nemocnic udělovat poslední pomazání těm, které velitelství navrhuje."
Potom płeŁetl polní kurát ještě jednou płedpis, ve kterém se mu oznamuje, śe zítra má jít na Karlovo náměstí do Vojenské nemocnice zaopatłovat těśce raněné.
"Poslyšte, Švejku," zavolal polní kurát, "není to svinstvo? Jako kdyby v celé Praze byl jsem jen já jedinĹźm polním kurátem. ProŁ tam nepošlou toho nábośného kněze, kterĹź u nás posledně spal. Máme jít zaopatłovat na Karlák. Já uś zapomněl, jak se to dělá."
"Tak si koupíme katechismus, pane feldkurát, tam to bude," łekl Švejk, "to je jako prłvodŁí cizincł pro duchovní pastżłe. V Emauzích pracoval v kláštełe jeden zahradnickej pomocník, a kdyś chtěl vstoupit do łádu laikł a dostat kutnu, aby nemusel trhat svoje šaty, musel si koupit katechismus a uŁit se, kterak se dělá kłíś, kdo jedinĹź złstal uchráněn hłíchu dědiŁného a co je to, mít Łisté svědomí, a jiné takové maliŁkostí, a potom jim prodal z klášterní zahrady pod rukou polovinu vokurek a odešel s hanbou z kláštera. Kdyś jsem se s ním sešel, tak mně povídá: ,Vokurky jsem moh prodávat i bez katechismu.` "
Kdyś płinesl Švejk koupenĹź katechismus, polní kurát listuje se v něm łekl: "Vida, poslední pomazání młśe udělovat pouze kněz, a to jen olejem od biskupa posvěcenĹźm. Tak vidíte, Švejku, vy sám poslední pomazání udělovat nemłśete. PłeŁtěte mně, kterak se uděluje poslední pomazání."
Švejk Łetl: "Uděluje se takto: Kněz maśe nemocného na jednotlivĹźch smyslech, modle se zároveň: ,Skrze toto svaté pomazání a své płedobrotivé milosrdenství odpustiś tobě Błh, cokoliv jsi zavinil zrakem, sluchem, Łichem, chutí, łeŁí, hmatem a chłzí.` "
"To bych rád věděl, Švejku," ozval se polní kurát, "co młśe Łlověk zaviniti hmatem, młśete mně to vysvětlit?"
"Moc věcí, pane feldkurát, hmátne tłebas do cizí kapsy, nebo na taneŁních zábavách, však mi rozumíte, jakĹź tam bĹźvá płedstaveni."
"A chłzí, Švejku?"
"Kdyś zaŁne pajdat, aby se nad ním lidi ustrnuli."
"A Łichem?"
"Kdyś se mu nějakej smrad nelíbí."
"A chutí, Švejku?"
"Kdyś má na někoho chu."
"A łeŁí?"
"To uś patłí se sluchem dohromady, pane feldkurát. Kdyś někdo hodně śvaní a druhej ho poslouchá."
Po těchto filosofickĹźch śvahách polní kurát umlkl a łekl: "Potłebujeme tedy olej posvěcenĹź od biskupa. Tady máte deset korun a kupte lahviŁku. Ve vojenské intendantułe patrně takovĹź olej nemají."
Švejk vypravil se tedy na cestu za olejem posvěcenĹźm od biskupa. Taková věc je horší neś hledání śivé vody v pohádkách Bośeny Němcové.
Byl v několika drogériích, a jakmile łekl: "Prosím láhviŁku oleje posvěceného od biskupa," dali se někde do smíchu a jinde skryli se uděšeni pod pultem. Płitom Švejk se tváłil neobyŁejně váśně.
Umínil si tedy, śe zkusí své štěstí v lékárnách. V první dali ho vyvést laborantem. V druhé chtěli telefonovat na ochrannou stanici a ve tłetí mu łekl provizor, śe firma Polák v Dlouhé tłídě, obchod olejem a laky, bude mít rozhodně śádanĹź olej na skladě.
Firma Polák v Dlouhé tłídě byla opravdu firma agilní. Nepustila śádného kupce, aby neuspokojila jeho płání. Chtěl-li balzám kopajvu, nalili mu terpentĹźn a bylo také dobłe.
Kdyś Švejk płišel a płál si za deset korun olej posvěcenĹź od biskupa, łekl šéf k płíruŁímu: "Nalejou mu, pane Tauchen, deset deka konopného oleje Łíslo tłi."
A płíruŁí, zabaluje lahviŁku do papíru, łekl k Švejkovi Łistě obchodně: "Je to první kvalita, budete-li si płát štětce, laky, fermeś, raŁte se obrátit k nám. Obslouśíme vás solidně."
Zatím polní kurát si v katechismu zopakoval, co kdysi v semináłi neutkvělo mu v paměti. Velmi se mu líbily neobyŁejně duchaplné věty, kterĹźm se upłímně zasmál: "Jméno ,poslední pomazání` pochází odtud, śe toto pomazání obyŁejně bĹźvá posledním ze všech pomazání, jeś církev Łlověku uděluje."
Nebo: "Poslední pomazání młśe płijmout kaśdĹź katolickĹź kłesan, kterĹź nebezpeŁně onemocněl a uś płišel do rozumu."
"NemocnĹź má płijmouti poslední pomazání, mośno-li, dokud ještě je płi dobré pamětí."
Potom płišel ordonanc a płinesl paket, ve kterém se polnímu kurátovi oznamuje, śe zítra bude płi zaopatłování v nemocnici płítomno Sdruśení šlechtiŁen pro nábośenskou vĹźchovu vojákł.
Toto Sdruśení sestávalo z hysterickĹźch bab a rozdávalo po nemocnicích vojákłm obrázky svatĹźch a povídky o katolickém vojínovi, kterĹź umírá pro císałe pána. Byl na těch povídkách barevnĹź obrázek płedstavující bojiště. Všude se válí mrtvoly lidí a koní, płevrácené muniŁní vozy a děla lafetami vzhłru. Na obzoru hołí vesnice a praskají šrapnely a v popłedí leśí umírající voják s utrśenou nohou, nad kterĹźm se sklání anděl a płináší mu věnec s nápisem na stuze: "Ještě dnes budeš se mnou v ráji." A umírající se blaśeně usmívá, jako by mu nesli zmrzlinu.
Kdyś Otto Katz płeŁetl obsah paketu, odplivl si a pomyslil si: "To bude zas zítra den."
Znal tu pakáś, jak ji nazĹźval, z chrámu od Ignáce, kdyś płed léty tam míval kázání pro vojsko. Tenkrát ještě vkládal do kázání mnoho a Sdruśení sedávalo za plukovníkem. Dvě vytáhlé śenštiny v ŁernĹźch šatech s rłśencem, které se jednou k němu płidaly po kázání a po dvě hodiny mluvily o nábośenské vĹźchově vojákł, dokud se nedopálil a nełekl jim: "Odpuste, mé dámy, na mne Łeká pan hejtman s partií ferbla."
"Tak uś máme volej," łekl slavnostně Švejk, kdyś se vrátil od firmy Polák, "konopnej volej Łíslo tłi první kvality, młśeme s ním namazat celej bataliĂłn. Je to solidní firma. Prodává taky fermeś, laky a štětce. Ještě potłebujeme zvoneŁek."
"Na co zvoneŁek, Švejku?"
"Musíme po cestě zvonit, aby nám lidi smekali, kdyś jdeme s pánembohem, pane feldkurát, s tím konopnĹźm volejem Łíslo tłi. To se tak dělá, a bylo uś mnoho lidí, kterĹźm do toho nic nebylo, zavłenejch, śe nesmekli. Na Žiśkově jednou faráł zmlátil jednoho slepĹźho, śe płi takovej płíleśitosti nesmek, a ještě byl zavłenej, poněvadś mu u soudu dokázali, śe není hluchoněmej, a jenom slepej, a śe slyšel cinkot zvoneŁku a budil pohoršení, aŁkoliv to bylo v noci. To je jako o Bośím těle. Jindy by si nás lidi ani nevšimli, a teď nám budou smekat. Jestli tedy, pane feldkurát, proti tomu nic nemáte, płinesu ho hned."
Obdrśev svolení, Švejk płinesl za płl hodiny zvonek.
"Je od vrat zájezdní hospody U Kłíśkł," łekl, "stál mne pět minut strachu a dlouho jsem płedtím musel Łekat, poněvadś se połád trousili lidi."
"Płjdu do kavárny, Švejku, kdyby někdo płišel, a poŁká."
Asi za hodinu płišel šedivĹź starší pán, płímého drśení těla a płísného pohledu.
Z jeho celého vzezłení Łišela urputnost a zloba. Díval se tak, jako by byl poslán osudem zniŁit naši bídnou planetu a zahladit její stopy ve vesmíru.
ŘeŁ jeho byla drsná, suchá a płísná: "Doma? Že šel do nějaké kavárny? Že mám poŁkat? Dobrá, budu Łekat aś do rána. Na kavárnu má, ale dluhy platit, to nikoliv. Kněz, fujtajxl!"
Odplivl si v kuchyni.
"Pane, neplivejte nám tady!" ozval se Švejk, dívaje se se zájmem na cizího pána.
"A ještě jednou si odplivnu, vidíte, takhle," łekl tvrdošíjně płísnĹź pán, plivaje podruhé na podlahu, "śe se nestydí. VojenskĹź duchovní, hanba!"
"Jste-li vzdělanej Łlověk," upozorňoval ho Švejk, "tak si odvyknete plivat v cizím bytě. Nebo myslíte, śe kdyś je světová válka, śe si młśete všechno dovolit? Máte se chovat slušně, a ne jako votrapa. Máte jednat jemně, mluvit slušně a nepoŁínat si jako rošák, vy jeden pitomej civilisto."
PłísnĹź pán vstal ze śidle, poŁal se rozŁilením tłást a kłiŁel: "Co si to vy opovaśujete, já śe nejsem slušnĹź Łlověk, co tedy jsem, mluvte..."
"Hajzlík jste," odpověděl Švejk, dívaje se mu do oŁí, "pliváte na zem, jako byste byl v elektrice, ve vlaku nebo někde ve vełejné místnosti. Połád jsem se divil, proŁ tam všude visejí cedulky, śe plivat na zem se zakazuje, a teď vidím, śe je to kvłli vám. Voni vás asi všude musejí moc dobłe znát "
PłísnĹź pán poŁal měnit barvu v obliŁeji a snaśil se odpovědít płívalem nadávek adresovanĹźch na Švejka i na polního kuráta.
"Jste hotov se svĹźm łeŁněním," otázal se klidně Švejk (kdyś padlo poslední ,lumpové jste oba; jakĹź pán, takĹź krám`), "Łi chcete to ještě nějak doplnit, neś poletíte ze schodnu?"
Poněvadś płísnĹź pán se jiś tak dalece vyŁerpal, śe mu na mysl nepłišla jiś śádná hodnotná nadávka, a proto se zamlŁel, povaśoval to Švejk za to, śe by Łekal marné doplňkł.
Otevłel tedy dvełe, postavil si płísného pána do dvełí obliŁejem na chodbu, a za takovĹź šut by se nestyděl ani nejlepší hrᣠnejlepšího mezinárodního mistrovského fotbalového muśstva.
A za płísnĹźm pánem se nesl na schody Švejkłv hlas: "PodruhĹź, kdyś jdou někam mezi slušnĹź lidi na návštěvu, tak se chovají slušné: `
PłísnĹź pán chodil dlouho pod okny a Łekal na polního kuráta. Švejk si otevłel okno a pozoroval ho.
KoneŁně se host doŁkal polního kuráta, kterĹź ho odvedl do pokoje a posadil naproti sobě na śidli.
Švejk mlŁky płinesl plivátko a postavil płed hosta.
"Co to děláte, Švejku?"
"Poslušně hlásím, pane feldkurát, śe uś tady byla s tím pánem malá nepłíjemnost kvłli plivání na podlahu."
"Opuste nás, Švejku, my máme něco mezi sebou vyłizovat."
Švejk zasalutoval.
"Poslušně hlásím, pane feldkurát, śe vás opouštím."
Odešel do kuchyně a v pokoji vedl se velice zajímavĹź rozhovor.
"Vy jste płišel pro peníze za tu směnku, nemĹźlím-li se?" otázal se polní kurát svého hosta.
"Ano, a doufám . . ."
Polní kurát vzdychl.
"Člověk płichází Łastokrát do takové situace, śe mu zbĹźvá jedině naděje. Jak krásné je to slłvko ,doufej` z toho trojlístku, kterĹź povznáší Łlověka z chaosu śivota: víra, naděje, láska."
"Já doufám, pane polní kuráte, śe obnos..."
"Zajisté, ctěnĹź pane," płerušil ho polní kurát, "mohu ještě jednou opakovat, śe slovo ,doufat` posilňuje Łlověka v jeho zápase se śivotem. I vy neztrácíte naděje. Jak je to krásné, míti urŁitĹź ideál, bĹźt nevinnĹźm, ŁistĹźm tvorem, kterĹź płjŁuje peníze na směnku a má naději, śe dostane vŁas zaplaceno. Doufat, neustále doufat, śe vám vyplatím 1200 korun, kdyś mám v kapse necelĹźch sto."
"Vy tedy...," zakoktal host.
"Ano, já tedy," odpověděl polní kurát.
ObliŁej hostłv nabyl opět urputného a zlostného vĹźrazu.
"Pane, to je podvod," łekl vstávaje.
"Uklidněte se, ctěnĹź pane..."
"Je to podvod," kłiŁel tvrdošíjně host, "zneuśil jste mé dłvěry."
"Pane," łekl polní kurát, "vám rozhodně prospěje změna vzduchu. Zde je płíliš dusno. - Švejku," volal do kuchyně, "tento pán si płeje vyjít na ŁerstvĹź vzduch."
"Poslušně hlásím, pane feldkurát," ozvalo se z kuchyně, "śe jsem toho pána jiś jednou vyhodil."
"Opakovat," zněl rozkaz, kterĹź byl proveden rychle, bystłe a krutě.
"To je dobłe, pane feldkurát," łekl Švejk, kdyś se vrátil z chodby, "śe jsme to s ním skoncovali dłív, neś nám zde vyved nějakou vĹźtrśnost. V Malešicích byl jeden šenkżł, písmák, kterĹź na všechno měl citáty z Písma svatĹźho, a kdyś někoho pral bejkovcem, vśdycky łíkal: ,Kdo šetłí metly, nenávidí syna svého; ale kdo ho miluje, vŁas jej tresce, já ti dám prát se mi v hospodě.` "
"Vidíte, Švejku, jak to dopadá s takovĹźm Łlověkem, kterĹź nectí kněze," usmál se polní kurát. "SvatĹź Jan ZlatośstĹź łekl: ,Kdo ctí kněze, ctí Krista, kdo płíkołí Łiní knězi, Łiní płíkołí Kristu Pánu, jehoś zástupcem právě kněz jest.` - Na zítłek musíme se dokonale płipravit. Udělejte smaśená vajíŁka se šunkou, uvałte bordĂł punŁ a potom věnujeme se rozjímání, nebo jak je v modlitbě veŁerní: ,Odvráceny jsou milostí bośí všechny śklady nepłátel o tento płíbytek.` "
Na světě existují vytrvalci, mezi které patłil i muś dvakrát jiś vyhozenĹź z bytu polního kuráta. Právě kdyś byla veŁełe hotova, někdo zazvonil, Švejk šel otevłít, vrátil se za chvíli a hlásil: "Je tu zas, pane feldkurát. Zavłel jsem ho prozatím do koupelny, abychom se mohli spokojeně naveŁełet."
"NeŁiníte dobłe, Švejku," łekl polní kurát, "host do domu, błh do domu. Za dávnĹźch dob płi hostinách dávali se obveselovat zrłdama. Płiveďte ho sem, a nás pobaví."
Švejk vrátil se za chvíli s vytrvalĹźm muśem, kterĹź hleděl zasmušile płed sebe.
"Sedněte si," vybídl ho vlídně polní kurát, "právě dokonŁujeme veŁełi. Měli jsme humry, lososa, a teď ještě smaśená vajíŁka se šunkou. To se nám to hoduje, kdyś nám lidi płjŁují peníze."
"Doufám, śe zde nejsem pro legraci," łekl zasmušilĹź muś, "jsem zde dnes jiś potłetí. Doufám, śe nyní se vše vysvětlí."
"Poslušně hlásím, pane feldkurát," poznamenal Švejk, "śe je to hotovej nezmar, jako nějakej Boušek z Libně. Vosumnáctkrát za veŁer ho vyhodili od Exnerł, a vśdycky se jim tam vrátil, śe tam zapomněl fajfku. Lez jim tam voknem, dvełma, z kuchyně, płes zeď do lokálu, płes sklep do vşŁepu a byl by se spustil snad komínem, kdyby ho byli hasiŁi nesundali se stłechy. Takovej byl vytrvalej, śe by se moh stát ministrem nebo poslancem. Udělali pro něj, co mohli."
VytrvalĹź muś, jako by nedbal toho, co se mluví, tvrdošíjně opakoval: "Já chci mít jasno a płeji si, abych byl vyslechnut."
"To se vám povoluje," łekl polní kurát, "mluvte, ctěnĹź pane. Mluvte, jak dlouho chcete, a my zatím budeme pokraŁovat v našich hodech. Doufám, śe vám to nebude płekáśet ve vypravování. Švejku, neste na stłl."
"Jak je vám známo," łekl vytrvalec, "zułí vojna. Obnos płjŁil jsem vám płed vojnou, a kdyby nebylo vojny, nenaléhal bych na zaplacení. Mám však smutné zkušeností."
Vytáhl zápisník z kapsy a pokraŁoval: "Mám to všechno zapsáno. NadporuŁík Janata dluhoval mně 700 korun, a odváśil se padnout na Drině. PoruŁík Prášek upadl na ruské frontě do zajeti, a je mně dluśen na dva tisíce korun. Hejtman Wichterle, dluhující mně stejnĹź obnos, dal se zabit pod Ruskou Rávou vlastními vojáky. NadporuŁík Machek zajat v Srbsku, dluhuje mně 1500 korun. Je zde víc takovĹźch lidí. Ten padne v Karpatech s mou nezaplacenou směnkou, ten jde do zajetí, ten se mně utopí v Srbsku, ten umłe v Uhrách ve špitále. Chápete nyní mé obavy, śe mne tato válka zahubí, nebudu-li energickĹźm a neśprosnĹźm. Vy młśete mně namítnout, śe u vás nehrozí śádného płímého nebezpeŁí. Podívejte se."
PłistrŁil polnímu kurátovi svłj zápisník pod nos. "Vidíte: polní kurát Matyᚠv Brně, zemłel v izolaŁní nemocnici płed tĹźdnem. Já bych si rval vlasy. Nezaplatil mně 1800 korun, a jde do cholerového baráku zaopatłovat nějakého Łlověka, po kterém mu nic nebylo."
"To byla jeho povinnost, milĹź pane," łekl polní kurát, "já jdu také zítra zaopatłovat."
"A taky do cholerovĹźho baráku," poznamenal Švejk; "młśete jít s sebou, abyste viděl, co to znamená, vobětovat se."
"Pane polní kuráte," łekl vytrvalĹź muś, "věłte, śe jsem v zoufalé situaci. Vede se válka kvłli tomu, aby sprovodila ze světa všechny mé dluśníky?"
"Aś vás odvedou na vojnu a budete rukovat do pole," poznamenal opět Švejk, "tak vodslouśíme s panem feldkurátem mši svatou, aby błh nebeskĹź dal a první granát vás płeraziti ráŁil."
"Pane, je to váśná věc," łekl nezmar k polnímu kurátovi, "śádám vás, aby vᚠsluha se do našich záleśitostí nepletl, abychom to mohli ihned skoncovat."
"Dovolte, pane feldkurát," ozval se Švejk, "raŁte mně płikázat vopravdu, abych se do vašich záleśitostí neplet, jinak budu hájit dál vaše zájmy, jak se na połádného vojáka sluší a patłí. Ten pán má ouplnou pravdu, von chce vodtud odejít sám. Já taky nemám rád nějakĹź vĹźstupy, já jsem spoleŁenskej Łlověk."
"Švejku, mne uś to zaŁíná nudit," łekl polní kurát, jako by nepozoroval płítomnost hostovu, "myslel jsem, śe nás ten Łlověk pobaví, bude nám vypravovat nějaké anekdoty, a on śádá, abych vám poruŁil, abyste se do toho nepletl, aŁkoliv uś jste měl s ním dvakrát co dělat. VeŁer, kdy mám płed takovĹźm dłleśitĹźm nábośenskĹźm śkonem, kdy mám obrátit všechny své smysly k bohu, obtěśuje mne nějakou pitomou historií o mizernĹźch 1200 korunách, odvrací mne od zpytování svědomí, od boha, a chce, abych mu ještě jednou łekl, śe mu teď nic nedám. Nechci s ním déle mluvit, aby tento posvátnĹź veŁer nebyl zkaśen. Řekněte mu sám, Švejku: Pan feldkurát vám nic nedá."
Švejk vyplnil rozkaz, zahulákav to hostu do ucha. VytrvalĹź host złstal však sedět dál.
"Švejku," vybízel polní kurát, "zeptejte se ho, jak dlouho myslí, śe bude zde ještě okounět?"
"Nehnu se odtud, dokud nedostanu zaplaceno," tvrdošíjné ozval se nezmar.
Polní kurát vstal, šel k oknu a łekl: "V takovém płípadě odevzdávám ho vám, Švejku. Dělejte si s ním, co chcete."
"Pojďte, pane," łekl Švejk, uchopiv nemilého hosta za rameno, "do tłetice všeho dobrého."
A opakoval svłj vĹźkon rychle a elegantně, zatímco polní kurát bubnoval na okno pohłební pochod.
VeŁer věnovanĹź rozjímání prošel několik fází. Polní kurát tak zbośné a vroucné płibliśoval se k bohu, śe ještě ve dvanáct hodin v noci zněl z jeho bytu zpěv:
Kdyś jsme mašírovali,
všechny holky plakaly...
S ním zpíval i dobrĹź voják Švejk.

Po posledním pomazání ve Vojenské nemocnici touśili dva. Jeden starĹź major a jeden bankovní disponent, dłstojník v záloze. Oba dostali kulku do błicha v Karpatech a leśeli vedle sebe. Rezervní dłstojník povaśoval za svou povinnost dát se zaopatłit svátostí umírajících, poněvadś jeho płedstavenĹź touśil po posledním pomazání. Aby se nedal také zaopatłit, povaśoval za porušení subordinace. NábośnĹź major to dělal z chytrostí, domnívaje se, śe modlitba víry uzdraví nemocného. Tu noc płed posledním pomazáním oba však zemłeli, a kdyś se dostavil ráno polní kurát se Švejkem, leśeli s obliŁejem zŁernalĹźm pod prostěradlem jako všichni, ktełí zemrou zadušením.
"Takovou slávu jsme dělali, pane feldkurát, a teď nám to zkazili," zlobil se Švejk, kdyś jim v kanceláłi oznámili, śe ti dva uś nepotłebují niŁeho.
A to byla pravda, śe dělali slávu. Jeli v drośce, Švejk zvonil a polní kurát drśel v ruce lahviŁku s olejem, zabalenou do ubrousku, kterĹźm s váśnou tváłí śehnal kolemjdoucím, ktełí smekli.
Nebylo jich pravda mnoho, aŁkoliv Švejk snaśil se dělat se svĹźm zvoncem obrovskĹź rámus.
Za drośkou běśelo několik nevinnĹźch pacholátek, z nichś jedno sedlo si vzadu, naŁeś jeho druhové spustili unisono: "Za vozem, za vozem!"
A Švejk do toho zvonil, drośkáł sekal biŁem dozadu, ve VodiŁkové ulici nějaká domovnice, Łlenkyně mariánské kongregace, klusem dohnala drośku, dala si v jízdě pośehnat, pokłiśovala se, odplivla si poté: "Jedou s tím pánembohem jako všichni Łerti! Člověk aby dostal souchotiny!" a vracela se udĹźchána na své staré místo.
Nejvíc hlas zvonku znepokojoval drośkáłskou kobylu, které patrně musel něco płipomínat z minulĹźch let, poněvadś se stále ohlíśela dozadu a obŁas uŁinila pokus zatancovat na dlaśbě.
To byla tedy ta veliká sláva, o které mluvil Švejk. Polní kurát šel zatím do kanceláłe vyłídit finanŁní stránku posledního pomazání a vypoŁítal jiś śŁetnímu šikovateli, śe je mu vojenskĹź erár dluśen na sto padesát korun za posvěcenĹź olej a cestu.
Potom následoval spor s velitelem nemocnice a polním kurátem, płiŁemś polní kurát několikrát udełil pěstí do stolu a vyjádłil se: "Nemyslete si, pane hejtmane, śe je poslední pomazání zadarmo. Kdyś dłstojník od dragounł je komandĹźrován do hłebŁince za koňma, tak se mu také platí diety. Opravdu lituji, śe se ti dva posledního pomazání nedoŁkali. Bylo by to o padesát korun draśší."
Švejk Łekal zatím dole na stráśnici s lahviŁkou svatého oleje, která mezi vojáky vzbuzovala opravdovĹź zájem.
Někdo mínil, śe by se s tím olejem daly velice dobłe Łistit ruŁnice a bodla.
NějakĹź mladiŁkĹź vojáŁek z Českomoravské vysoŁiny, kterĹź ještě věłil v pánaboha, prosil, aby se o takovĹźch věcech nevedly łeŁi a aby se svatá tajemství nezatahovala do debaty. Musíme kłesansky doufat.
StarĹź rezervista podíval se na zeleňáŁka a łekl: "PěknĹź doufání, śe ti šrapnel utrhne hlavu. Bulíkovali nás. Jednou k nám płijel nějakej klerikální poslanec a mluvil o bośím míru, kterĹź se klene nad zemí, a jak pánbłh si nepłeje války a chce, aby všichni śili v míru a snášeli se jako bratłí. A vida ho, vola, jakmile vypukla válka, ve všech kostelích se modlí za zdar zbraní a o pánubohu se mluví jako o nějakém náŁelníkovi jenerálního štábu, kterĹź tu vojnu łídí a diriguje. Z téhle vojenské nemocnice uś jsem viděl pohłbł, a ułíznutĹźch noh a ruk vozí odtud vozy."
"A vojáky pochovávají nahĹź," łekl jinĹź voják, "a do toho mundśru voblíknou zas jinĹźho śivĹźho a tak to jde napołád."
"Dokud to nevyhrajem," poznamenal Švejk.
"Taková fajfka chce něco vyhrát," ozval se z kouta desátník. "Na pozici s vámi, do zákopł, a hnát vás na bodáky o všechno pryŁ, na dráty, podkopy a minomety. Válet se v tĹźlu, to dovede kaśdej, a śádnĹźmu se nechce padnout "
"Já taky myslím, śe je to moc hezkĹź, dát se probodnout bajonetem," łekl Švejk, "a taky to není špatnĹź, dostat kouli do błicha, a ještě pěknější, kdyś Łlověka płerazí granát a Łlověk kouká, śe jeho nohy i s błichem jsou nějak vod něho vzdálenĹź, a je mu to tak divnĹź, śe z toho umłe dłív, neś mu to někdo młśe vysvětlit."
MladiŁkĹź voják vzdychl si upłímně. Litoval sám svłj mladĹź śivot, śe se narodil v tak hloupém století, aby ho załezali jako krávu na poráśce. ProŁpak je tohle všechno?
Jeden voják, uŁitel z povolání, jako by Łetl jeho myšlenky, poznamenal: "Něktełí uŁenci vysvětlují válku objevením se skvrn na slunci. Jakmile taková skvrna se udělá, tak płijde vśdy něco hrozného. Dobytí Kartága..."
"Nechaj si své uŁenosti," płerušil ho desátník, "a jdou raději zamést cimru, dneska je to na nich. Co je nám do nějakĹź pitomĹź skvrny na slunci. Kdyby jich tam bylo tłeba dvacet, tak si za to nic nekoupím."
"Ty skvrny na slunci mají vopravdu velkej vĹźznam," zamíchal se Švejk, "jednou se vobjevila taková skvrna a ještě ten samej den byl jsem bit u Banzetł v Nuslích. Vod tĹź doby, jak jsem šel někam, vśdycky jsem v novinách hledal, jestli se zas nevobjevila nějaká skvrna. A jakmile se vobjevila, sbohem, Máry, nešel jsem nikam, a jen tak jsem to płeŁkal. Kdyś tenkrát ta sopka Mont Pelé zniŁila celĹź ostrov Martinique, jeden profesor psal v Národní politice, śe uś dávno upozorňoval Łtenáłe na velkou skvrnu na slunci. A vona, ta Národní politika, vŁas nedošla na ten vostrov, a tak si to tam, na tom vostrově, vodskákali."
Zatím polní kurát setkal se nahołe v kanceláłi s jednou dámou ze Sdruśení šlechtiŁen pro nábośenskou vĹźchovu vojákł, starou, protivnou ochechulí, která jiś od rána chodila po nemocnici a všude rozdávala obrázky svatĹźch, které ranění a nemocní vojáci házeli do plivátek.
Płi své obchłzce rozŁilovala všechny svĹźm hloupĹźm śvaněním, aby srdeŁné litovali svĹźch hłíchł a opravdové se polepšili, aby po smrti milĹź błh jim dal věŁné spasení.
Byla bledá, kdyś mluvila s polním kurátem. Jak ta vojna, místo aby zušlechovala, dělá z vojákł zvíłata. Dole na ni marodi vyplázli jazyka łekli jí, Že je maškara a nebeská koza. "Das ist wirklich schrecklich, Herr Feldkurat, das Volk ist verdorben."
A rozhovołila se, jak si płedstavuje nábośenskou vĹźchovu vojáka. Jen tenkrát bojuje voják stateŁně za svého císałe pána, kdyś věłí v boha a má nábośenskĹź cit, pak se neleká smrti, poněvadś ví, śe ho Łeká ráj.
Žvanilka łekla ještě několik podobnĹźch hloupostí a bylo vidět, śe je odhodlána nepustit polního kuráta, kterĹź však zcela negalantně se porouŁel.
"Jedem domł, Švejku!" zavolal do stráśnice. Na zpáteŁní cestě nedělali śádnou slávu.
"A si jede zaopatłovat płíště, kdo chce," łekl polní kurát, "Łlověk aby se za kaśdou duši, kterou chce spasit, s nimi handrkoval o peníze. Mají samé śŁetnictví, pakáś."
Vida v ruce Švejkové lahviŁku s ,posvěcenĹźm` olejem, zachmułil se: "Nejlepší uděláme, Švejku, kdyś tím olejem mně a sobě namaśete boty."
"Zkusím s tím namazat taky zámek," dodal Švejk, "strašné vrśe, kdyś v noci jdete domł."
Tak skonŁilo poslední pomazání, ke kterému nedošlo.

*14. kapitola
Švejk vojenskĹźm sluhou u nadporuŁíka Lukáše

1
Štěstí Švejkovo nemělo dlouhého trvání. NelítostnĹź osud płerval płátelskĹź poměr mezi ním a polním karátem. Jestli polní karát aś do té události byl osobou sympatickou, to, co nyní provedl, je s to strhnout z něho sympatickou tváłnost.

Polní karát prodal Švejka nadporuŁíkovi Lukášovi, Łili lépe łeŁeno, prohrál ho v kartách. Tak dłív prodávali na Rusi nevolníky. Płišlo to tak znenadání. Byla pěkná spoleŁnost u nadporuŁíka Lukáše a hrálo se jednadvacet.
Polní karát prohrál všechno a nakonec łekl: "Kolik mně płjŁíte na mého vojenského sluhu? OhromnĹź pitomec a zajímavá figura, něco non plus ultra. Ještě nikdy neměli jste takového vojenského sluhu."
"PłjŁím ti sto korun," nabídl nadporuŁík Lukáš, "jestli pozítłí je nedostanu, pošleš mně tu raritu. Młj pucflek je protivnĹź Łlověk. Stále vzdychá, píše domł psaní, a płitom krade, na co płijde. Uś jsem ho bil, ale to není nic platné. Pohlavkuji ho na potkání, ale nepomáhá to. Vyrazil jsem mu pár płedních zubł, ale chlapa nenapravil."
"Tedy platí," łekl lehkomyslně polní karát, "bud pozítłí sto korun, nebo Švejka."
Prohrál i těch sto korun a šel smutně domł. Věděl urŁité a také nijak o tom nepochyboval, śe do pozítłí neseśene těch sto korun a śe vlastně Švejka mizerně a bídně prodal.
"Mohl jsem si łíct o dvě stě korun," mrzel se, ale płestupuje na elektrické tramvaji na tra, která ho za chvíli měla odvézt domł, dostával záchvat vşŁitek a sentimentality.
"Není to ode mne hezké," pomyslil si, kdyś zvonil u dvełí svého bytu, "jak se podívám do jeho pitomĹźch, dobráckĹźch oŁí?"
"MilĹź Švejku," łekl, kdyś byl doma, "dnes se stalo něco neobyŁejného. Měl jsem takovou smłlu v kartách. Hopal jsem to všechno a měl jsem pod rukou eso, pak płišla desítka, a bankéł měl pod rukou kluka a dotáh to taky na jednadvacet. Líznul jsem si několikrát na eso nebo na desítku a vśdy jsem měl stejně s bankéłem. Projel jsem všechny peníze."
OdmlŁel se. "A nakonec jsem prohrál vás. VypłjŁil jsem si na vás sto korun, a jestli do pozítłí je nevrátím, uś budete patłit ne mně, ale nadporuŁíkovi Lukášovi. Mně je to opravdu líto..."
"Sto korun ještě mám," łekl Švejk, "mohu vám płjŁit."
"Dejte je sem," ośil polní karát, "hned je zanesu Lukášovi. Nerad bych, opravdu, se s vámi louŁil." Lukᚠbyl velice płekvapen, kdyś uviděl opět polního kuráta.
"Jdu ti zaplatit dluh," łekl polní karát, rozhlíśeje se vítězoslavně, "dejte mně také kartu."
"Hop," ozval se polní karát, kdyś byla łada na něm. "Jenom o oko," hlásil, "płetáh jsem."
"Tak tedy hop," łekl płi druhém chodu, "hop bund."
"Dvacet brát," hlásil bankéł.
"Já mám celĹźch devatenáct," tiše pronesl polní kurát, dávaje do banku posledních Łtyłicet korun ze stovky, kterou mu płjŁil Švejk, aby se vykoupil z nového nevolnictví.
Vraceje se domł, płišel polní kurát k płesvědŁení, śe je konec, śe Švejka nemłśe nic zachránit, śe jest to płedurŁeno, aby slouśil u nadporuŁíka Lukáše.
A kdyś mu Švejk otevłel, łekl k němu: "Všechno je marné, Švejku. Proti osudu se neubrání nikdo. Prohrál jsem vás i těch vašich sto korun. Dělal jsem vše, co bylo v mé moci, ale osud je silnější mne. Hodil vás do spárł nadporuŁíka Lukáše a płijde doba, śe se musíme rozlouŁit."
"A bylo v banku hodné?" otázal se Švejk klidně, "nebo jste málokdy dělal forhonta? Kdyś nepadá karta, je to velmi špatné, ale někdy je to mizérie, kdyś to jde aś płíliš dobłe. Na Zderaze śil nějakej klempíł Vejvoda a ten hrával vśdy mariᚠv jedné hospodě za Stoletou kavárnou. Jednou taky, Łert mu to napískal, povídá: ,A coś abychom si hodili jedníka o pětníŁek.` Hráli tedy pětníŁkovĹźho jedníka a on drśel bank. Všichni se ztropili a tak to rostlo do desítky. Starej Vejvoda chtěl popłát taky druhĹźmu něco a połád łíkal: ,Malá, špatná domł.` To si nedovedete płedstavit, jakou měl smłlu. Malá špatná ne a ne płijít, bank rost, a uś tam byla stovka. Z hrᣳ nikdo tolik neměl, aby to mohl hopnout, a Vejvoda uś byl celej upocenej. Nebylo nic jinĹźho slyšet neś jeho: ,Malá, špatná domł.` Płisazovali po pětce a spadali tam vśdycky. Jeden kominickĹź mistr se dopálil, šel si domł pro peníze, kdyś tam bylo uś płes płldruhĹź stovky, a hopnut to. Vejvoda chtěl se toho zbavit, a jak potom povídal, chtěl táhnout tłebas aś do tłiceti, jen aby to nevyhrál, a místo toho dostal dvě esa. Dělal, śe nic nemá, a schválné povídá: ,Šestnáct brát.` A ten kominickej mistr měl všeho všudy patnáct. Není to smłla? Starej Vejvoda byl celej bledej a neštastnej, kolem uś nadávali a šuškali si, śe dělá volty, śe uś jednou byl bit pro falešnou hru, aŁkoliv byl to nejpoctivější hráŁ, a sypali tam korunku za korunkou. Uś tam bylo pět set korun. HostinskĹź to nevydrśel. Měl právě płichystanĹź peníze do pivovaru, tak je vzal, płised si, strŁil napłed do toho po dvou stovkách, pak zahmoułil oŁi, otoŁil śidli pro štěstí a łek, śe to všechno, co je v banku, hopá. ,Hrajeme,` povídá, ,s votevłenĹźma kartama.` Starej Vejvoda byl by já nevím co dal za to, aby teď prohrál. Všichni se divili, kdyś otoŁil a ukázala se sedma, a on si ji nechal. HostinskĹź se smál pod fousy, poněvadś měl jednadvacet. Płišla druhá sedma starĹźmu Vejvodovi, a on si ji taky nechal. ,Teď płijde eso nebo desítka,` łekl hostinskĹź jízlivě, ,vsadím krk, pane Vejvodo, śe budete trop: Bylo ohromnĹź ticho, Vejvoda otoŁí, a vona se objeví tłetí sedmiŁka. Hostinskej zbledl jako kłída, byly to jeho poslední peníze, vodešel do kuchyně a za chvilku płiběhne kluk, kterej se u něho uŁil, abychom šli pana hostinskĹźho ułíznout, śe prej visí na klice u okna. Tak jsme ho odłízli, vzkłísili a hrálo se dál. Uś nikdo neměl śádnĹź peníze, všechno to bylo v banku płed Vejvodou, kterej jen łíkal: ,Malá, špatná domł` a za śivĹźho boha chtěl bejt trop, ale poněvadś musel votáŁet svoje karty a vylośit na stłl, nemoh dělat śádnej podvod a schválně płetáhnout. Všichni byli uś nad jeho štěstím blbí a udělali si to tak, śe kdyś uś nemají peníze, śe tam budou dávat svoje śpisy. Trvalo to kolik hodin a płed starĹźm Vejvodou rostly tisíce a tisíce. Kominickej mistr byl uś do banku dluśen płes płldruhého miliĂłnu, uhlíł ze Zderazu asi miliĂłn, domovník ze StoletĹź kavárny 800 000 korun, jeden medik płes dva miliĂłny. Jenom v pince bylo płes tłi sta tisíc na samĹźch śtrśkách papíru. Starej Vejvoda zkoušel to všelijak. Chodil połád na záchod a vśdycky to dal jinĹźmu, aby to vzal za něho, a kdyś se vrátil, hlásili mu, śe bral, śe mu płišlo jednadvacet. Poslali pro novĹź karty, a zas to nebylo nic platnĹź. Kdyś se Vejvoda zastavil na patnácti, tak měl ten druhej Łtrnáct. Všichni se dívali vztekle na starĹźho Vejvodu a nejvíc látełil jeden dlaśdiŁ, kerej do toho všeho všudy dal na hotovosti vosum korun. Ten votevłeně prohlásil, śe takovej Łlověk, jako je Vejvoda, by neměl chodit po světě a měl by se zkopat, vyhodit a utopit jako štěně. To si nedovedete płedstavit to zoufalství starĹźho Vejvody. KoneŁně płišel na nápad. ,Já jdu na záchod,` povídá kominíkovi, ,vezměte to za mne, pane mistłe: A jen tak bez klobouku vyběh na ulici a płímo do Myslíkovy ulice pro stráśníky. Našel patrolu a oznámil jí, śe v tej a tej hospodě hrajou hazardní hru. Stráśníci ho vyzvali, aby šel napłed, śe płijdou hned za ním. Vrátil se tedy a hlásili mu, śe zatím medik prohrál płes dva miliĂłny a domovník płes tłi. Do pinky śe dali śpis na pět set tisíc korun. Za chvíli vrazili tam stráśníci, dlaśdiŁ vykłik: ,Spas se, kdo młśeš,` ale nebylo to nic platnĹź. Zabavili bank, vedli všechny na policii. Uhlíł ze Zderazu se zprotivil, tak ho płivezli v košatince. V banku bylo v dluśních śpisech płes płl miliardy a na hotovĹźch penězích patnáct set. ,Tohle jsem ještě neśral,` łekl policejní inspektor, kdyś viděl takovĹź závratnĹź sumy, ,tohle je horší neś Monte Carlo.` Złstali tam všichni aś na starĹźho Vejvodu do rána. Vejvodu jako udavaŁe pustili a slíbili, śe dostane zákonnou jednu tłetinu odměny ze zabaveného banku, asi płes sto šedesát miliĂłnł, von se ale do rána z toho zbláznil a ráno chodil po Praze vobjednávat si nedobytnĹź pokladny na tucty. Tomu se łíká štěstí v kartách."
Potom šel Švejk vałit grog a dopadlo to tak, śe polní kurát, kdyś v noci podałilo se Švejkovi dopravit ho s námahou na postel, zaslzel a zaštkal:
"Prodal jsem tě, kamaráde; hanebně prodal. Proklínej mne, bij, drśím. Hodil jsem tě napospas. Nemohu se ti podívat do oŁí. Drásej mne, kousej, niŁ. Nezaslouśím nic lepšího. Víš, co jsem?"
A polní kurát, zabołuje uplakanou tváł do polštáłe, łekl tiše, jemnĹźm, měkkĹźm hlasem: "Jsem bezcharakterní padouch," a usnul, jako kdyś ho hodí do vody.
DruhĹź den polní kurát, vyhĹźbaje se Švejkovu pohledu, odešel Łasně ráno a vrátil se aś v noci s nějakĹźm tlustĹźm infanteristou.
"Ukaśte mu, Švejku," łekl, vyhĹźbaje se opět Švejkovu pohledu, "kde co leśí, aby byl orientován, a pouŁte ho, jak se vałí grog. Ráno se hlaste u nadporuŁíka Lukáše."
Švejk s novĹźm muśem strávili płíjemně noc vałením grogu. K ránu stál tlustĹź infanterista sotva na nohou a pobruŁoval si jen podivnou směs z rłznĹźch národních písní, které se mu spletly dohromady: "Okolo Chodova teŁe vodiŁka, šenkuje tam má milá piveŁko ŁervenĹź. Horo, horo, vysoká jsi, šly panenky silnicí, na Bílé hołe sedláŁek ołe."
"Vo tebe nemám strach," łekl Švejk, "s takovĹźm nadáním se u feldkuráta udrśíš."
Tak se stalo, śe to dopoledne uviděl nadporuŁík Lukᚠponejprv poctivou a upłímnou tváł dobrého vojáka Švejka, kterĹź mu hlásil: "Poslušně hlásím, pane obrlajtnant, śe jsem ten Švejk prohranej panem feldkurátem v kartách."
2
Instituce dłstojnickĹźch sluhł je prastarého płvodu. Zdá se, śe jiś Alexandr MacedonskĹź měl svého pucfleka. Jisto však je, śe v době feudalismu vystupovali v té śloze śoldnéłi rytíłł. Čím byl Sandro Panza Dona Quijota? Divím se, śe historie vojenskĹźch sluhł nebyla doposud nikĹźm sepsána. Našli bychom tam, śe vévoda z Almavíru snědl svého vojenského sluhu płi obleśení Toleda z hladu bez soli, o Łemś vévoda sám píše ve svĹźch pamětech, vypravuje, śe jeho sluha měl maso jemné, kłehké, vláŁné, chutí se podobající něŁemu mezi kułecím a oslím.
Ve staré švábské knize o umění vojenském nalézáme téś pokyny pro vojenské sluhy. Pucflek staré doby měl bĹźti zbośnĹź, ctnostnĹź, pravdomluvnĹź, skromnĹź, stateŁnĹź, odváśnĹź, poctivĹź, pracovitĹź. Zkrátka měl to bĹźt vzor Łlověka. Nová doba na tomto typu změnila mnoho. Moderní fajfka nebĹźvá obyŁejně ani zbośnĹź, ani ctnostnĹź, ani pravdomluvnĹź. Lśe, podvádí svého pána a proměňuje velice Łasto śivot svého velitele v pravé peklo. Je to lstivĹź otrok, vymĹźšlející si nejrłznější záludné triky, aby ztrpŁil svému pánovi śivot. Mezi touto novou generací pucflekł nenajdou se tací obětaví tvorové, ktełí by se dali sníst svĹźmi pány bez soli jako šlechetnĹź Fernando vévody z Almavíru. Na druhé straně vidíme, śe velitelé, zápasíce na śivot a na smrt se svĹźmi sluhy nové doby, pouśívají nejrozmanitějších prostłedkł, aby udrśeli svou autoritu. BĹźvá to jistĹź druh hrłzovlády. Roku 1912 byl v ŠtĹźrském Hradci proces, płi kterém vynikající ślohu hrál jeden hejtman, kterĹź ukopal svého pucfleka. Byl tenkrát osvobozen, poněvadś to udělal teprve podruhé. V názorech těch pánł nemá śivot pucfleka śádné ceny. Je to płedmět pouze, v mnohém płípadě fackovací panák, otrok, sluśka pro všechno. Není pak divu, śe takové postavení vyśaduje od otroka, aby byl vychytralĹź, lstivĹź. Jeho postavení na naší planetě mośno srovnat jen s utrpením pikolíkł za starĹźch dob, vychovávanĹźch k svědomitosti pohlavky a muŁením.
BĹźvají však płípady, śe pucflek vyšine se na favorita, a tu stává se hrłzou roty, bataliĂłnu. Všechny šarśe snaśí se ho podplácet. On rozhoduje o dovolené, on se młśe płimluvit, aby to u raportu dopadlo dobłe.
Tito favoriti bĹźvali za války odměňováni velkĹźmi í malĹźmi stłíbrnĹźmi medaliemi za stateŁnost a chrabrost.
U 91. pluku znal jsem jich několik. Jeden pucflek dostal velkou stłíbrnou proto, śe uměl bájeŁně péct husy, které kradl. DruhĹź dostal malou stłíbrnou, poněvadś z domova dostával nádherné zásilky aprovizace, takśe jeho pán v době největšího hladu płecpal se tak, śe nemohl chodit.
A návrh na jeho odměnění medaliemi stylizoval jeho pán takto:
"Za to, śe v bojích, projevuje neobyŁejnou stateŁnost a chrabrost, opovrhoval svĹźm śivotem a neopouštěl svého dłstojníka ani na krok pod silnou palbou nastupujícího nepłítele."
A on zatím někde v tĹźlu plundroval kurníky. Válka změnila poměr pucfleka k pánovi a uŁinila z něho nejnenáviděnějšího tvora mezi muśstvem. Pucflek měl vśdy celou konzervu, kdyś jedna byla rozdávána pěti muśłm. Jeho polní láhev byla vśdy plna rumu nebo koňaku. CelĹź den takovĹź tvor śvĹźkal Łokoládu a śral dłstojnické sladké suchary, koułil cigarety svého dłstojníka, kuchtil, vałil celé hodiny a nosil extrablłzu.
DłstojnickĹź sluha byl s ordonancí v nejdłvěrnějším styku a uděloval mu hojné odpadky ze svého stolu a ze všech těch vĹźhod, které měl. Do triumvirátu płibíral si ještě śŁetního šikovatele. Tato trojka, śijící v bezprostłedním styku s dłstojníkem, znala všechny operace i váleŁné plány.
Ten švarm byl vśdy nejlépe informován, kdy to zaŁne, jehoś desátník kamarádil s dłstojnickĹźm sluhou.
Kdyś ten łekl: "Ve dvě tłicet pět budem brát roha," tak płesné ve dvě tłicet pět rakouští vojáci zaŁali se odpoutávat od nepłítele.
DłstojnickĹź sluha byl v nejintimnějších stycích s polní kuchyní a potloukal se velice rád u kotle a porouŁel si, jako by byl v restauraci a měl płed sebou jídelní lístek.
"Já chci śebro," łíkal ke kuchałi, "vŁera jsi mně dal oháňku. Płidej mně taky kousek jater do polívky, víš, śe slezinu neśeru."
A nejvelkolepějším byl pucflek v dělání paniky. Płi bombardování pozic srdce mu padalo do kalhot. Nalézal se v tu dobu se svĹźmi a svého pána zavazadly v nejbezpeŁnější blindáśi a ukrĹźval hlavu pod deku, aby ho granát nenašel, a neměl jiného płání, neś aby jeho pán byl raněn a on se dostal s ním do tĹźlu, do zázemí, hodné hluboko.
Paniku pěstoval soustavné s jistĹźm tajnłstkáłstvím. "Mně se zdá, śe skládají telefon," sděloval dłvěrně po švarmech. A byl šastnĹź, kdyś mohl łíct: "Uś ho slośili."
Nikdo tak rád neustupoval jako on. V tom okamśiku zapomínal, śe sviští mu nad hlavou granáty a šrapnely, a probíral se neśnavně se zavazadly ke štábu, kde stálo vozatajstvo. Měl rád rakouskĹź trén a neobyŁejné rád se vozil. Pouśíval v nejhorších płípadech i sanitních dvoukolek. Kdyś musel jít pěšky, dělal dojem nejzniŁenějšího Łlověka. V takovém płípadě nechal zavazadla svého pána v zákopech a táhl jen svłj majetek.
Stal-li se takovĹź płípad, śe se dłstojník zachránil śtěkem płed zajetím a on tam złstal, neopomenul dłstojnickĹź sluha v śádném płípadě od vléknout do zajetí i zavazadla svého pána. Ona 209 płešla v jeho majetek, na kterém lpěl s celou duší.
Viděl jsem jednoho zajatého dłstojnického sluhu, kterĹź od Dubna šel s druhĹźmi pěšky aś do Dárnice za Kyjevem. Měl s sebou kromě svého bafochu a batochu svého dłstojníka, kterĹź płed zajetím utekl, ještě pět ruŁních kufłíkł rłzného tvaru, dvě pokrĹźvky a polštáł, kromě nějakého zavazadla, které nesl na hlavě. Stěśoval si, śe mu kozáci dva kufry ukradli.
Nikdy nezapomenu toho Łlověka, kterĹź se tak mołil s tím celou Ukrajinou. Byl to śivĹź špeditérskĹź vłz a nemohu si vysvětlit, jak to mohl unést a táhnout kolik set kilometrł a potom jeti s tím aś do Taškentu, opatrovat to a umłít na svĹźch zavazadlech na skvrnitĹź tyf v zajateckém tábołe.
Dnes jsou dłstojniŁtí sluhové roztroušeni po celé naší republice a vypravují o svĹźch hrdinnĹźch skutcích. Oni šturmovali Sokal, Dubno, Niš, Piavu. KaśdĹź z nich je Napoleonem: "Povídal jsem našemu obrstovi, aby telefonoval do štábu, śe uś to młśe zaŁít "
Povětšině byli reakcionáłi a muśstvo je nenávidělo. Něktełí donášeli a bylo pro ně zvláštním potěšením, kdyś se mohli dívat, jak někoho uvazují.
Vyvinuli se ve zvláštní kastu. Jich sobectví neznalo mezí.
3
NadporuŁík Lukᚠbyl typem aktivního dłstojníka zchátralé rakouské monarchie. Kadetka vychovala z něho obojśivelníka. Mluvil německy ve spoleŁnosti, psal německy, Łetl Łeské kníśky, a kdyś vyuŁoval ve škole jednoroŁních dobrovolníkł, samĹźch Čechł, łíkal jim dłvěrné: "Bulme Češi, ale nemusí o tom nikdo vědět. Já jsem taky Čech."
Povaśoval Łešství za jakousi tajnou organizaci, které je lépe zdaleka se vyhnout.
Jinak byl hodnĹź Łlověk a nebál se svĹźch płedstavenĹźch a peŁoval o svou rotu na manévrech, jak se sluší a patłí. Našel vśdy pro ni pohodlné rozmístění po stodolách a Łasto dal ze své skromné gáśe svĹźm vojákłm vyvalit sud piva.
Měl rád na pochodu, kdyś zpívali vojáci písniŁky. Museli zpívat, i kdyś šli na cviŁení, i ze cviŁení. A jda vedle své roty, zpíval s nimi:
A kdyś bylo v płlnoci,
voves z pytle vyskoŁí
śumtarijá bum!
Těšil se oblibě vojákł, poněvadś byl neobyŁejné spravedlivĹźm a neměl ve zvyku někoho tĹźrat.
Šarśe se płed ním tłásly a z nejsurovějšího šikovatele udělal za měsíc pravého beránka.
Uměl pravda kłiŁet, ale nikdy nenadával. Pouśíval vybranĹźch slov a vět. "Vidíte," łíkal, "opravdu nerad vás trestám, hochu, ale nemohu si pomoci, poněvadś na disciplíně záleśí schopnost vojska, zdatnost, a bez disciplíny armáda je tłtinou větrem se klátící. Jestli vy nemáte v połádku svłj mundśr a knoflíky nejsou dobłe płišity a schází, je vidět, śe zapomínáte na své povinnosti, které máte k armádě. Młśe bĹźt, śe zdá se vám to nepochopitelnĹźm, proŁ máte bĹźt zavłen kvłli tomu, śe vám vŁera płi płehlídce scházel jeden knoflík na blłze, taková malinká, nepatrná věc, která v civilu se śplné płehlídne. A vidíte, śe takové zanedbání vašeho zevnějšku na vojně musí mít vzápětí trest. A proŁ? Zde nejde o to, śe vám schází jeden knoflík, ale o to, śe musíte si zvyknout na połádek. Dnes si nepłišijete knoflík a zaŁínáte lajdaŁit. Zítra uś se vám bude zdát obtíśnĹźm rozebrat flintu a vyŁistit ji, pozítłí zapomenete někde v hospodě bajonet a nakonec usnete na postu, poněvadś jste zaŁal s tím nešastnĹźm knoflíkem śít śivot lajdáka. Tak je to, hochu, a proto vás trestám, abych vás vyvaroval ještě horšímu trestu, za věci, které byste mohl provést, zapomínaje pomalu, ale jistě na své povinnosti. Zavírám vás na pět dní a płeji si, abyste o chlebu i vodě płemĹźšlel o tom, śe trest není mstou, ale pouze prostłedkem vĹźchovnĹźm, sledujícím nápravu a polepšení trestaného vojáka."
Měl bĹźt uś dávno hejtmanem a nepomohla mu jeho opatrnost v národnostní otázce, poněvadś vłŁi svĹźm płedstavenĹźm vystupoval s opravdovou płímostí, neznaje ve sluśebním poměru śádného podlízání.
To bylo to, co zachoval z povahy sedláka na Łeském jihu, kde se narodil ve vesnici mezi ŁernĹźmi lesy a rybníky.
Jestli vłŁi vojákłm byl spravedlivĹźm a netrĹźznil jich, byl v jeho povaze zvláštní rys. Nenáviděl své sluhy, poněvadś vśdy měl to štěstí, śe dostal nejprotivnějšího a nejpodlejšího pucfleka.
Bil je po hubě, pohlavkoval a snaśil se je vychovávat domluvami i skutky, nepovaśuje je za vojáky. Zápasil s nimi beznadějně ładu let, stłídal je neustále a nakonec si vzdychl: "Opět jsem dostal podlé hovado:' Své vojenské sluhy povaśoval za niśší druhy śivoŁišstva.
NeobyŁejně rád měl zvíłata. Měl harckého kanárka, angorskou koŁku a stájového pinŁe. Všichni sluhové, které vystłídal, nakládali s těmi zvíłaty ne hłłe, neś nadporuŁík Lukᚠnakládal se svĹźmi sluhy, kdyś mu provedli nějakou podlost.
Kanárka mołili hladem, jeden sluha angorské koŁce vyrazil jedno oko, stájovĹź pinŁ byl od nich práskán na potkání a nakonec jeden z płedchłdcł Švejka odvedl chudáka na Pankrác k pohodnému, kde ho dal utratit, nelituje dát ze své kapsy deset korun. Oznámil potom prosté nadporuŁíkovi, śe mu pes utekl na procházce, a druhĹź den uś mašíroval s rotou na cviŁiště.
Kdyś Švejk se płišel ohlásit k Lukášovi, śe nastupuje sluśbu, nadporuŁík Lukᚠzavedl ho do pokoje a łekl k němu: "Vás odporuŁil pan polní kurát Katz a płeji si, abyste nedělal jeho odporuŁení hanbu. Měl jsem jiś tucet sluhł a śádnĹź z nich se u mě neohłál. Upozorňuji vás, śe jsem płísnĹź a śe strašně trestám kaśdou podlost a kaśdou leś. Płeji si, abyste mluvil vśdy pravdu a vykonával bez reptání všechny mé rozkazy. Jestli łeknu: ,SkoŁte do ohně,` tak do toho ohně musíte skoŁit, i kdyby se vám nechtělo. Kam to koukáte?"
Švejk se zájmem díval se na stranu na zeď, kde visela klec s kanárkem, a nyní, upíraje své dobrácké oŁi na nadporuŁíka, odpověděl milĹźm, dobráckĹźm tĂłnem: "Poslušné hlásím, pane nadporuŁíku, śe je tam harckĹź kanár."
A płerušiv tak proud łeŁi nadporuŁíka, Švejk stál po vojensku, a ani nemrkaje, díval se mu płímo do oŁí.
NadporuŁík chtěl łíci něco ostrého, ale pozoruje nevinnĹź vĹźraz Švejkova obliŁeje, łekl jediné: "Pan polní kurát vás rekomandoval jako ohromného pitomce a myslím, śe se nemĹźlil."
"Poslušné hlásím, pane nadporuŁíku, śe se opravdu pan polní kurát nemĹźlil. Kdyś jsem slouśil aktivně, byl jsem superarbitrován pro blbost, a ještě k tomu notorickou. Od regimentu nás kvłli tomu pustili dva, mé a ještě jednoho pana hejtmana von Kaunitz. Ten, s dovolením, pane nadporuŁíku, kdyś šel po ulici, tak se souŁasné połád dloubal prstem levé ruky v levej nosní díłe a druhou rukou v pravĹź dírce, a kdyś šel s námi na cviŁení, tak nás vśdy postavil jako płí defílírungu a łíkal: ,Vojáci, éh, pamatujte si, éh, śe je dneska stłeda, poněvadś zejtra bude Łtvrtek, éh.` "
NadporuŁík LukᚠpokrŁil rameny jako Łlověk, kterĹź neví a nenalézá ihned slov k vyjádłení urŁité myšlenky.
Prošel se ode dvełí k protilehlému oknu kolem Švejka a zas nazpět, płiŁemś Švejk podle toho, kde se právě nadporuŁík nalézal, dělal rechtsšaut a linksšaut s takovĹźm dłrazně nevinnĹźm obliŁejem, śe nadporuŁík sklopil oŁi, a dívaje se na koberec, łekl něco, co bylo beze vší spojitosti se Švejkovou poznámkou o pitomém hejtmanovi: "Ano, u mé musí bĹźt połádek, Łistota a nesmí se mně lhát. Miluji poctivost. Nenávidím leś a trestám ji bez milosti, rozumíte mi dobłe?"
"Poslušně hlásím, pane nadporuŁíku, śe rozumím. Není nic horšího, neś kdyś Łlověk lśe. Jak se zaŁne zaplítat, tak je ztracenej. V jednĹź vesnici za Pelhłimovem byl nějakĹź uŁitel Marek a ten chodil za dcerou hajnĹźho Špery, a ten mu dal vzkázat, śe jestli se bude s holkou scházet v lese, śe mu, kdyś ho potká, pustí do zadnice z ruŁnice štětiny se solí. UŁitel mu dal vzkázat, śe to není pravda, ale jednou zas, kdyś se s holkou měl sejít, tak ho ten hajnej natrefil a uś chtěl na něm udělat tu voperaci, ale on se vymlouval, śe prej sbírá květinky, potom zas, śe šel chytat nějakĹź brouky, a zaplítal se Łím dál tím víc, aś nakonec vodpłísáhnul, jak byl cele] ulekanej, śe šel klást voka na zajíce. Tak ho milej hajnej spakoval a vodved na Łetnickou stanici, vodtamtud to šlo k soudu a uŁitel by byl bĹźval málem zavłenej. Kdyby byl łek holou pravdu, tak dostal pouze ty štětiny se solí. Já jsem toho mínění, śe je vśdycky nejlepší se płiznat, bĹźt votevłenej, a kdyś uś něco provedu, płijít a łíct: ,Poslušné hlásím, śe jsem proved tohle a tohle: A co se tĹźká tĹź poctivosti, je to vśdycky moc hezká věc, poněvadś s ní Łlověk vśdycky nejdál dojde. Jako kdyś jsou ty závody v chłzi. Jak zaŁne fixlovat a běśet, uś je distancovanej. To se stalo mĹźmu bratranci. Poctívej Łlověk je všude váśenej, ctěnej, spokojenej sám sebou a cítí se jako znovuzrozenej, kdyś jde leśet a młśe łíct: ,Dneska jsem byl zase poctívej.` "
Mezi tou łeŁí nadporuŁík Lukᚠseděl jiś dlouho na śidli, dívaje se Švejkovi na boty, a myslil si: "Młj bośe, vśdy i já Łasto stejné mluvím takové blbosti a rozdíl je jen ve formě, kterou to podávám."
Nicméně, nechtěje ztratit svou autoritu, łekl, kdyś Švejk skonŁil:
"U mě musíte si Łistit boty, mít svou uniformu v połádku, knoflíky správné płišité a musíte dělat dojem vojáka, a ne nějakého civilního otrapy. Jest to zvláštní, śe vy neumíte se śádnĹź drśet vojensky. Jen jeden měl ze všech těch mĹźch sluhł bojovné vzezłení, a nakonec mně ukradl parádní uniformu a prodal ji v Židech."
ZamlŁel se a pokraŁoval, vysvětluje Švejkovi všechny jeho povinnosti, płiŁemś neopomenul klást hlavní dłraz na to, śe musí bĹźt věrnĹź, nikde nic nemluvit, co se doma děje.
"Ke mně chodí dámy na návštěvu," podotkl, "někdy zde některá ostane płes noc, kdyś ráno nemám sluśbu. V takovém płípadě nosíte nám kávu do postele, kdyś zazvoním, rozumíte?"
"Poslušně hlásím, śe rozumím, pane obrlajtnant, kdybych płišel znenadání k posteli, tak by to mohlo bĹźt tłebas některĹź dámě nepłíjemnĹź. Já jsem si jednou płived jednu sleŁnu domł a moje posluhovaŁka' nám płinesla, právě kdyś jsme se náramné dobłe bavili, kávu do postele. Lekla se a polila mně celá záda a ještě łekla: ,Dej pánbłh dobrĹźtro.' Já vím, co se sluší a patłí, kdyś někde spí dáma."
"Dobłe, Švejku, vłŁi dámám musíme zachovávat vśdy neobyŁejnĹź takt; ` łekl nadporuŁík, kterĹź dostával lepší náladu, poněvadś łeŁ płešla na płedmět, kterĹź vyplňoval u něho prázdnĹź Łas mezi kasárnami, cviŁištěm a kartami.
Ženy byly duší jeho bytu. Ony stvołily mu domov. Bylo jich několik tuctł a mnohé z nich snaśily se po dobu svého pobytu vyzdobit jeho byt rłznĹźmi tretkami.
Jedna paní kavárníková, která śila u něho celĹźch Łtrnáct dní, neś si pro ni pan manśel płijel, vyšila mu roztomilĹź płehoz na stłl, opatłila mu všechno spodní prádlo monogramy a byla by snad dokonŁila vyšívání nástěnného koberce, kdyby byl manśel nezniŁil tu idylu.
Jedna dáma, pro kterou za tłi neděle płijeli rodiŁe, chtěla udělat z jeho lośnice dámskĹź budoár, a rozestavila všude rłzné titěrnosti, váziŁky a pověsila mu nad postel obrázek anděla stráśce.
Ze všech koutł lośnice i jídelny vycitovala se śenská ruka, která vnikla i do kuchyně, kde bylo mośno vidět nejrozmanitější kuchyňské náładí a náŁiní, velkolepĹź to dar jedné zamilované paní továrnice, která płivezla s sebou kromě své vášně łezací płístroj na veškerou kuchyňskou zeleninu a zelí, płístroj na strouhání śemliŁky, tłení jater, kastroly, pekáŁe, pánve, vałeŁky a błhví co ještě.
Odešla však za tĹźden, poněvadś nemohla se smíłit s myšlenkou, śe má nadporuŁík kromě ní ještě asi kolem dvaceti jinĹźch milenek, coś zanechalo jisté stopy ve vĹźkonnosti ušlechtilého samce v uniformě.
NadporuŁík Lukᚠvedl téś obšírnou korespondenci, měl album svĹźch milenek a sbírku rłznĹźch relikvií, poněvadś poslední dva roky jevil sklon k fetišismu. Tak měl několik rłznĹźch podvazkł dámskĹźch, Łtyry roztomilé dámské kalhotky s vyšíváním a tłi prłzraŁně jemné, tenké dámské košilky, batistové šáteŁky, dokonce jednu šněrovaŁku a několik punŁošek.
"Mám dnes sluśbu," łekl, "płijdu aś v noci, opatrujte všechno a uveďte v połádek byt. Poslední sluha pro svou niŁemnost odjel dnes s marškou na pozici."
Uděliv ještě rozkazy tĹźkající se kanárka a angorské koŁky, odešel, neopomenuv ještě ve dvełích prohodit několik slov o poctivosti a połádku.
Po jeho odchodu uvedl Švejk v bytě vše v nejlepší połádek, takśe kdyś se nadporuŁík Lukᚠv noci vrátil domł, mohl mu Švejk hlásit:
"Poslušné hlásím, pane obrlajtnant, śe je vše v połádku, jediné koŁka dělala neplechu a seśrala vašeho kanára."
"Jak to?" zahłměl nadporuŁík.
"Poslušné hlásím, pane obrlajtnant, takto: Já jsem věděl, śe koŁky nemají kanárky rády a śe jim ubliśujou. Tak jsem je chtěl dohromady seznámit a popłípadě, kdyby ta bestie chtěla něco podniknout, naprášit jí kośich, aby na to do smrti nezapomněla, jak se má chovat ke kanárkovi, poněvadś mám velice rád zvíłata. U nás v domě je jeden klobouŁník a ten tak vycviŁil koŁku, śe mu seśrala dłív tłi kanáry a teď ani jednoho a młśe ten kanár si tłebas na ni sednout. Tak jsem to chtěl taky zkusit a vytáhl jsem kanárka z klece a dal jí ho voŁichat, a vona, vopice, neśli jsem se vzpamatoval, ukousla mu hlavu. Já jsem vopravdu takovou sprostotu vod ní neŁekal. Kdyby to byl, pane obrlajtnant, vrabec, ještě bych nic nełek, ale takovej péknej kanárek, harckej. A jak ho dychtivé śrala i s péłím a vrněla płitom vod samĹź radosti. Voni prĹź koŁky nejsou hudebně vzdělanĹź a nemohou vystát, kdyś kanárek zpívá, poněvadś tomu ty bestie nerozumějí. Já jsem tĹź koŁce vynadal, ale błh mě chraň, nic jsem jí neudělal a Łekal na vás, aś jak rozhodnete, co se jí má stát za to, potvołe prašivĹź."
Vypravuje toto, díval se Švejk tak upłímně nadporuŁíkovi do oŁí, śe tżś, płistoupiv zprvu k němu s jistĹźm surovĹźm śmyslem, odstoupil od něho, sedl si na śidli a otázal se:
"Poslyšte, Švejku, jste opravdu takové bośí hovado?"
"Poslušně hlásím, pane obrlajtnant," odvětil slavnostně Švejk, "jsem! - VodmaliŁka mám takovou smłlu. Vśdycky chci něco vopravit, udělat dobłe, a nikdy nic z toho nevyjde neś nějaká nepłíjemnost pro mne i pro vokolí. Já jsem vopravdu chtěl ty dva seznámit, aby si rozuměli, a nemłśu za to, śe vona ho seśrala a śe bylo po známosti. V domě U Štupartł seśrala płed léty koŁka dokonce papouška, poněvadś se jí posmíval a mňoukal po ní. Voni ale mají koŁky tuhej śivot. Jestli poruŁíte, pane obrlajtnant, abych ji vodpravil, tak ji budu muset trhnout mezi dvełmi, jinak nedodělá."
A Švejk s nejnevinnější tváłí a milĹźm dobráckĹźm śsměvem vylośil nadporuŁíku, jak se popravují koŁky, coś by dle obsahu płivedlo jistě spolek proti tĹźrání zvíłat do blázince.
Jevil płi tom odborné znalosti, śe nadporuŁík Lukáš, zapomínaje na svłj hněv, se otázal:
"Vy umíte zacházet se zvíłaty? Máte cit a lásku ke zvíłatłm?"
"Já mám nejradši psy," łekl Švejk, "poněvadś je to vĹźnosnej obchod pro toho, kdo je umí prodávat. Já to nedoved, poněvadś jsem byl vśdycky poctivej; ale ještě płeci lidi chodili na mne, śe prej jsem jim prodal chcípáka místo ŁistokrevnĹźho a zdravĹźho psa, jako by všichni psi museli bejt Łistokrevní a zdraví. A kaśdej hned chtěl rodokmen, tak jsem si musel dát rodokmeny natisknout a dělat z nějakĹźho košíłskĹźho vołíška, kerej se narodil v cihelně, nejŁistokrevnějšiho šlechtice z bavorskĹźho psince Armin von Barheim. A vopravdu, lidi hned byli rádi, śe to tak dobłe dopadlo, śe mají doma ŁistokrevnĹź zvíłe, a śe jsem jim moh nabídnout tłebas vršovickĹźho špice za jezevŁíka, a voni se jen divili, proŁ takovej vzácnej pes, kerej je aś z Německa, je chlupatej a nemá kłivĹź nohy. To se tak dělá ve všech psincích, to byste, pane obrlajtnant, teprve koukal na podvody s těmi rodokmeny, jakĹź se dělají ve velkĹźch psincích. Psł, kerej by vo sobě moh łíct: ,Já jsem Łistokrevná potvora,` je vopravdu málo. Bud se mu zapomněla máma s nějakou vobludou, nebo jeho babiŁka, nebo měl těch tatínkł víc a vod kaśdĹźho něco zdědil. Po tom uši, vod toho vocas, vod jinĹźho zas chlupy na drśce, vod tłetího Łumák, vod ŁtvrtĹźho pajdavĹź nohy a vod pátĹźho velikost, a kdyś měl takovejch tátł dvanáct, tak si młśete, pane obrlajtnant, pomyslit, jak takovej pes vypadá. Já jsem jednou koupil takovĹźho psa balabána, von byl po těch svĹźch tátech tak vošklivej, śe všichni psi se mu vyhĹźbali, a já ho koupil z lítosti, śe je takovej vopušténej. A von sedával połád doma v koutku, bejval takovej smutnej, aś jsem ho musel prodat za stájovĹźho pinŁe. Nejvíc mně dalo práce ho płebarvit, aby měl barvu pepł a słl. Tak se dostal se svĹźm pánem aś na Moravu a vod tĹź doby jsem ho neviděl."
NadporuŁíka poŁal velice zajímat tento kynologickĹź vĹźklad, a tak mohl Švejk bez płekáśky pokraŁovat:
"Psi si sami nemłśou barvit vlasy, jako to dělají dámy, vo to se musí vśdycky postarat ten, kdo je chce prodat. Kdyś je pes takovej stałec, śe je cele] šedivej, a vy ho chcete prodat za roŁní štěně, nebo ho dokonce vydáváte, dědeŁka, za devítiměsíŁního, tak koupíte tłaskavĹź stłíbro, rozpustíte a namalujete ho naŁerno, śe vypadá jako novej. Aby nabyl síly, tak ho krmíte jako koně utrejchem a zuby mu vyŁistíte šmirglpapírem, takovĹźm, co se s ním Łistěji rezavĹź nośe. A płedtím, neś ho vedete prodat nějakĹźmu kupci, tak mu do drśky nalejete slivovici, aby se ten pes trochu vośral, a on je hned Łilej, veselej, štěká radostně a kamarádí se s kaśdĹźm jako vopilej radní. Ale hlavní co je, to je to: do lidí se, pane obrlajtnant, musí mluvit, tak dlouho mluvit, aś je kupec z toho śplně tumpachovej. Jestli si někdo chce od vás koupit ratlíŁka a vy nemáte nic jinĹźho doma neś nějakĹźho loveckĹźho psa, tak musíte umět toho Łlověka płemluvit, śe si místo ratlíŁka odvede s sebou toho loveckĹźho, a jestli náhodou máte doma jen ratlíŁka a někdo si płijde koupit zlou německou dogu na hlídání, tak ho musíte tak zblbnout, śe si vodnese v kapse toho trpasliŁího ratlíŁka místo dogy. Kdyś jsem já kdysi obchodoval se zvíłaty, tak płišla jedna dáma, śe prĹź jí uletěl papoušek na zahradu a śe si tam právě nějací chlapeŁkové hráli płed vilou na Indiány a śe jí ho chytili a vytrhali mu všechna péra z vocasu a vokrášlili se jimi jako policajti. A ten papoušek śe se z tĹź hanby, śe je bezocasĹź, roznemoh a zvěrolékał śe ho nějakejma práškama dorazil. Chce si tedy koupit novĹźho papouška, nějakĹźho slušnĹźho, śádnĹźho sprostĹźho, kerej umí jen nadávat. Co jsem si měl poŁít, kdyś jsem śádnĹźho papouška doma neměl a vo śádnĹźm nevěděl. Měl jsem doma jen zlĹźho buldoga, śplně slepĹźho. Tak jsem, pane obrlajtnant, musel do tĹź paní mluvit od Łtył hodin odpłldne aś do sedmi hodin veŁer, neś koupila místo papouška toho slepĹźho buldoga. To bylo horší neś nějaká diplomatická situace, a kdyś vodcházela, tak jsem łek: ,A mu jen kluci zkusejí taky vytrhnout vocas,` a víc jsem s tou paní nemluvil, poněvadś se musela kvłli tomu buldogovi vystěhovat z Prahy, poněvadś pokousal celej dłm. Věłíte, pane obrlajtnant, śe je to velice těśkĹź, dostat połádnĹź zvíłe?"
"Já mám velice rád psy," łekl nadporuŁík, "něktełí moji kamarádi, ktełí jsou na frontě, mají s sebou psy a psali mně, śe jim ta válka ve spoleŁnosti takového věrného a oddaného zvíłete velice dobłe ubíhá. Vy znáte tedy dobłe všechny druhy psł a doufám, śe kdybych mél psa, śe byste ho łádně ošetłoval. JakĹź druh podle vašeho mínění je nejlepší? Myslím totiś psa jako spoleŁníka. Měl jsem jednou stájového pinŁe, ale nevím..."
"Podle mĹźho mínění, pane obrlajtnant, je stájovĹź pinŁ velice milĹź pes. KaśdĹźmu se pravda nelíbí, poněvadś má štětiny a takovĹź tvrdĹź vousy na tlamě, śe vypadá jako propuštěnej trestanec. Je tak vošklivej, aś je krásnej, a płitom je chytrej. Kam se na něj hrabe takovej pitomej bernardĹźn. Je ještě chytłejší neś foxteriér. Já jsem znal jednoho..."
NadporuŁík Lukᚠpodíval se na hodinky a płerušil Švejkłv rozhovor:
"Uś je pozdě, musím se jít vyspat. Zítra mám opět sluśbu, tak młśete celĹź den věnovat tomu, abyste našel nějakého stájového pinŁe."
Šel spat a Švejk v kuchyni lehl si na pohovku a Łetl ještě noviny, které nadporuŁík s sebou płinesl z kasáren.
"Tak vida," łekl pro sebe Švejk, sleduje se zájmem płehled denních událostí, "sultán vyznamenal císałe Viléma váleŁnou medalií, a já nemám dosud ani malou stłíbrnou."
Zamyslil se a vyskoŁil: "Málem byl bych zapomněl..."
Švejk šel do pokoje k nadporuŁíkovi, kterĹź jiś tvrdé usnul, a vzbudil ho:
"Poslušně hlásím, pane obrlajtnant, śe nemám śádnĹź rozkaz stran tĹź koŁky."
A rozespalĹź nadporuŁík v polosnění płevrátil se na druhou stranu a zabruŁel: "Tłi dny kasárníka!" a spal dál.
Švejk tiše odešel z pokoje, vytáhl nešastnou koŁku zpod pohovky a łekl k ní: "Mᚠtłi dny kasárníka, abtreten!"
A angorská koŁka si opět vlezla pod pohovku.
4
Švejk se právě chystal, śe se płjde poohlédnout po nějakém stájovém pinŁi, kdyś mladá dáma zazvonila a płála si mluvit s nadporuŁíkem Lukášem. Vedle ní leśely dva těśké kufry a Švejk zahlédl ještě na schodech Łepici posluhy scházejícího ze schodł.
"Není doma," łekl tvrdě Švejk, ale mladá dáma byla jíś v płedsíni a kategoricky płikázala Švejkovi: "Odneste kufry do pokoje!"
"Bez svolení pana nadporuŁíka to nejde," łekl Švejk, "pan nadporuŁík płikázal, śe nikdy nemám nic bez něho dělat."
"Vy jste se zbláznil," zvolala mladá dáma, "já jsem płijela k panu nadporuŁíkovi na návštěvu."
"O tom mně není docela nic známo," odpověděl Švejk, "pan nadporuŁík je ve sluśbě, vrátí se aś v noci a já dostal rozkaz najít stájového pinŁe. Vo śádnĹźch kufrech a vo śádnĹź dámě nic nevím. Teď zavłu byt, tak bych prosil, abyste laskavě vodešla. Mně není nic voznámenĹźho a śádnou cizí osobu, kterou neznám, zde nemłśu nechat v bytě. Jako jednou u nás v ulici u cukráłe BělŁickĹźho nechali jednoho Łlověka, a on si votevłel šatník a utek. - Já tím nemyslím nic zlĹźho o vás," pokraŁoval Švejk, kdyś viděl, śe mladá dáma se tváłí zoufale a pláŁe, "ale rozhodně zde nemłśete złstat, to płece uznáte, poněvadś celej byt je mně svěłenej a já jsem za kaśdou maliŁkost zodpovědnej. Proto vás ještě jednou śádám velice laskavě, abyste se zbyteŁně nenamáhala. Dokud nedostanu rozkaz od pana nadporuŁíka, neznám bratra. Je mi opravdu líto, śe musím s vámi takhle mluvit, ale na vojně musí bĹźt połádek."
Mezitím se mladá dáma trochu vzpamatovala. Vytáhla z kabelky navštívenku, napsala několik łádkł tuśkou, vlośila do roztomilé malé obálky a łekla stísněně: "Doneste to panu nadporuŁíkovi, já zde zatím poŁkám na odpověď. Zde máte pět korun od cesty."
"Z toho nekouká nic," odpověděl Švejk; uraśen neśstupností nenadálého hosta, "nechte si těch pět korun, jsou zde na śidli, a jestli chcete, pojďte s sebou ke kasárnám, poŁkejte na mne, já to vaše psaníŁko odevzdám a płinesu odpověď. Ale abyste zatím zde Łekala, to rozhodně nejde."
Po těch slovech vtáhl kufry do płedsíně, a rachotě klíŁi jako nějakĹź zámeckĹź klíŁník, łekl vĹźznamně u dvełí: "Zavíráme."
Mladá dáma beznadějně vyšla na chodbu, Švejk zavłel dvełe a šel napłed. Návštevnice capala jako pejsek za ním a dohonila ho, aś kdyś Švejk si zašel kupovat cigarety do trafiky.
Šla nyní vedle něho a snaśila se navázat rozhovor:
"Odevzdáte to jistě?"
"Odevzdám, kdyś jsem łek."
"A najdete pana nadporuŁíka?"
"To nevím."
Šli opět vedle sebe mlŁky, aś za hodnou chvíli jeho spoleŁnice opět zaŁala hovołit:
"Myslíte tedy, śe pana nadporuŁíka nenajdete?"
"To nemyslím."
"A kde myslíte śe by mohl bĹźt?"
"To nevím."
Tím byl na hodnou chvíli rozhovor płetrśen, aś opět bylo v něm pokraŁováno otázkou mladé dámy: "Neztratil jste to psaní?"
"Doposud jsem ho neztratil."
"Tedy ho jistě odevzdáte panu nadporuŁíkovi?"
"Ano."
"A najdete ho?"
"Uś jsem łek, śe nevím," odpověděl Švejk, "to se divím, jak młśou bĹźt lidi tak zvědaví a neustále se ptát na jednu věc. To je, jako kdybych já na ulici kaśdĹźho druhĹźho zastavil a ptal se ho, kolikátĹźho je."
Tím byl nadobro ukonŁen pokus dohovołit se se Švejkem a další cesta do kasáren šla v naprostém mlŁení. Jedině kdyś jiś stáli u kasáren, Švejk vyzval mladou dámu, aby poŁkala, a dal se do hovoru s vojáky ve vratech o vojně, z Łehoś musela mít mladá dáma náramnou radost, poněvadś chodila nervĂłzně po chodníku a tváłila se velice nešastně, kdyś viděla, śe Švejk pokraŁuje ve svĹźch vĹźkladech s tak hloupĹźm vĹźrazem, jakĹź bylo mośno vidět téś na fotografii uvełejněné v té době v Kronice světové války: "RakouskĹź následník trłnu rozmlouvá se dvěma letci sestłelivšími ruskĹź aeroplán."
Švejk posadil se na lavici ve vratech a vykládal, śe v bitevní frontě karpatské se śtoky vojska ztroskotaly, na druhé straně však śe velitel Płemyšlu generál Kusmanek płijel do Kyjeva a śe za námi złstalo v Srbsku jedenáct opěrnĹźch bodł a śe Srbové dlouho nevydrśí utíkat za našimi vojáky.
Potom pustil se do kritiky jednotlivĹźch známĹźch bojł a objevil novou španělskou vesnici, śe ze všech stran obklopenĹź oddíl musí se vzdát.
Kdyś se dost nahovołil, uznal za vhodné vyjít ven a zoufalé dámě łíci, śe hned płijde, aby nikam neodcházela, a šel nahoru do kanceláłe, kde našel nadporuŁíka Lukáše, kterĹź právě jednomu poruŁíkovi luštil nějaké schéma zákopł a vytĹźkal mu, śe neumí kreslit a nemá o geometrii ani ponětí. "Vidíte, takhle se to má nakreslit. Máme-li k dané płímce narĹźsovat płímku kolmou, musíme narĹźsovati takovou, která s ní tvołí pravĹź śhel. Rozumíte? V takovém płípadě povedete zákopy správně a nepovedete je k nepłíteli. Złstanete od něho šest set metrł. Ale jak vy jste to kreslil, vrazil byste naši pozici do nepłátelské linie a stál byste se svĹźmi zákopy kolmo nad nepłítelem, a vy potłebujete śhel vypouklĹź. To je płece tak jednoduché, není-liś pravda?"
A poruŁík v záloze, v civilu pokladník nějaké banky, stál nad těmi plány celĹź zoufalĹź, nerozuměl niŁemu a opravdu si oddychl, kdyś Švejk płistoupil k nadporuŁíkovi:
"Poslušné hlásím, pane nadporuŁíku, śe nějaká dáma vám posílá toto psaní a Łeká na odpověď." Płitom vĹźznamně a dłvěrné mrkal.
Co płeŁetl, neudělalo na nadporuŁíka płíznivĹź dojem:
Lieber Heinrich! Mein Mann verfolgt mich. Ich
muß unbedingt bei Dir ein paar Tage gastieren.
Dein Bursch ist ein großes Mistvieh. Ich bin unglücklich.
Deine Katy
NadporuŁík Lukᚠvzdychl, zavedl Švejka vedle do prázdné kanceláłe, zavłel dvełe a poŁal chodit mezi stoly. Kdyś se koneŁně zastavil u Švejka, łekl: "Ta dáma píše, śe jste dobytek. Copak jste jí udělal?"
"Já jí nic neudělal, poslušně hlásím, pane obrlajtnant, já jsem se choval velice slušně, ale vona se chtěla v bytě hned usadit. A poněvadś jsem nedostal od vás śádnĹź rozkaz, tak jsem ji v bytě nenechal. Ještě ke všemu płijela se dvěma kufry jako domł."
NadporuŁík vzdychl ještě jednou hlasitě, coś opakoval téś Švejk po něm.
"Cośe?" vykłikl hrozivé nadporuŁík.
"Poslušné hlásím, pane obrlajtnant, śe je to těśkĹź płípad. Ve Vojtěšské ulici płed dvěma léty se nastěhovala k jednomu Łalouníkovi nějaká sleŁna, a von ji nemoh vypudit z bytu a musel votrávit ji i sebe svítiplynem a bylo po legraci. S śenskĹźma je vobtíś. Já do nich vidím."
"TěśkĹź płípad," opakoval po Švejkovi nadporuŁík, a nikdy nełekl takovou holou pravdu. MilĹź Jindłich byl urŁitě v ošklivé situaci. Manśelka pronásledovaná manśelem płijede k němu na několik dní na návštěvu, právě kdyś má płijeti paní Micková z Tłeboně, aby po tłi dny opakovala to, co mu pravidelně poskytuje kaśdého Łtvrtroku, kdyś jede do Prahy dělat nákupy. Potom pozítłí má płijít jedna sleŁna. Slíbila mu urŁité, śe se dá svést, kdyś se celĹź tĹźden rozmĹźšlela, poněvadś se má aś za měsíc vdávat za jednoho inśenĹźra.
NadporuŁík seděl nyní na stole se sklopenou hlavou, mlŁel a płemĹźšlel, ale nevymyslil si prozatím niŁeho, neś śe nakonec sedl ke stolu, vzal obálku, papír a napsal na śłední formát:
Drahá Katy! V sluśbě do 9 hod. veŁer Płijdu
v deset. Prosím, bys se cítila u mne jako ve své
domácnosti. Co se tĹźká Švejka, mého sluhy, dal
jsem mu jiś rozkazy aby Ti ve všem vyhověl.
Tvłj Jindłich
"Toto psaní," łekl nadporuŁík, "odevzdáte milostivé paní. Płikazuji vám, abyste se k ní choval uctivě a taktně a vyplňoval všechna její płání, která vám musí bĹźt rozkazem. Musíte se chovat galantně a obsluhovat ji poctivé. Zde máte sto korun, které mně vyśŁtujete, nebo tłebas vás pro něco pošle, objednáte pro ni oběd, veŁełi a tak dále. Pak koupíte tłi lahve vína, krabiŁku memfisek. Tak. Víc prozatím nic. Młśete jít a ještě jednou vám kladu na srdce, śe musíte jí udělat, co jí vidíte na oŁích."
Mladá dáma jiś ztratila všechnu naději, śe uvidí Švejka, a byla proto velice płekvapena, kdyś uviděla, śe vychází z kasáren a zaměłuje k ní s dopisem.
Zasalutovav podal jí dopis a hlásil: "Podle rozkazu pana obrlajtnanta mám se k vám, milostivá paní, chovat uctivě a taktně a obsluhovat vás poctivé, udělat vám všechno, co vám vidím na oŁích. Mám vás nakrmit a koupit pro vás, co si budete jen płát. Dostal jsem na to vod pana obrlajtnanta sto korun, ale z toho musím koupit tłi láhve vína a krabiŁku memfisek."
Kdyś płeŁetla dopis, vrátila se jí její rezolutnost, která se vyjádłila tím, śe poruŁila Švejkovi, aby jí obstaral fiakra, a kdyś to bylo vyplněno, rozkázala mu, aby si sedl k fiakristovi na kozlík.
Jeli domł. Kdyś byli v bytě, sehrála roli paní domu znamenitě. Kufry musel Švejk płenést do lośnice, koberce vyprášit na dvołe a nepatrná pavuŁina za zrcadlem uvedla ji do velkého hněvu.
Všechno zdálo se nasvědŁovat tomu, śe se chce na hodně dlouho zakopat na této vybojované pozici.
Švejk se potil. Kdyś vyklepal koberce, vzpomněla si, śe se musí sejmout záclony a vyprášit. Potom dostal rozkaz umĹźt okna v pokoji i v kuchyni. Nato poŁala płestavovat nábytek, coś dělala velice nervĂłzně, a kdyś Švejk płetahal to všechno z kouta do kouta, nelíbilo se jí to a znovu kombinovala a vymĹźšlela si nové rozestavení.
Płevrátila všechno v bytě naruby a pomalu se její energie v załizování hnízda poŁala vybíjet a drancování płestávalo.
Z prádelníku ještě vyňala Łisté lośní prádlo, povlékla polštáłe a pełiny sama a bylo vidět, śe Łinila tak s láskou k posteli, kterĹź płedmět v ní vzbuzoval smyslné chvění chłípí.
Potom poslala Švejka pro oběd a pro víno. A neśli płišel, płevlékla se v prłzraŁné matiné, které ji Łinilo neobyŁejně svłdnou a vábnou.
Płi obědě vypila láhev vína, vykoułila mnoho memfisek a lehla si do postele, zatímco Švejk v kuchyni pochutnával si na komisárku, kterĹź namáŁel do sklenice s nějakou sladkou kołalkou.
"Švejku," ozvalo se z lośnice, "Švejku!"
Švejk otevłel dvełe a viděl mladou dámu v płvabné pozici na poduškách.
"Pojďte dál!"
PłikroŁil k posteli a tu ona se zvláštním śsměvem płeměłila jeho zavalitou postavu a silná stehna.
Odhrnujíc jemnou látku, která halila a skrĹźvala všechno, łekla płísně: "Sundejte si boty a kalhoty. Ukaśte..."
Tak se stalo, śe dobrĹź voják Švejk mohl hlásit nadporuŁíkovi, kdyś se ten vrátil z kasáren: "Poslušně hlásím, pane obrlajtnant, śe jsem vyplnil všechna płání milostivé paní a obslouśil ji poctivě dle vašeho rozkazu."
"Děkuji vám, Švejku," łekl nadporuŁík, "měla těch płání moc?"
"Asi šest," odpověděl Švejk, "teď' spí jako zabitá od tĹź jízdy. Udělal jsem jí všechno, co jsem jí viděl na oŁích:"
5
Zatímco masy vojsk, płipnuté na lesích u Dunajce i Rábu, stály pod deštěm granátł a velkokalibrová děla roztrhávala celé setniny a zasypávala je v Karpatech a obzory na všech bojištích hołely od pośárł vesnic i měst, prośíval nadporuŁík Lukᚠse Švejkem nepłíjemnou idylu s dámou, která utekla svému muśi a dělala nyní domácí paní.
NadporuŁík Lukáš, kdyś odešla na procházku, konal se Švejkem váleŁnou poradu, jak by se jí zbavil.
"Nejlepší by bylo, pane obrlajtnant," łekl Švejk, "kdyby ten její muś, od kterĹźho utekla a kterĹź ji hledá, jak jste łíkal, śe je v tom psaní, kterĹź jsem vám płines, věděl o tom, kde je, aby si pro ni płijel. Poslat mu telegram, śe se nalézá u vás a śe si ji młśe vyzdvihnout. Ve Všenorech byl minule] rok takovej płípad v jednĹź vile. Ale tenkrát si ten telegram poslala sama ta śenská svĹźmu muśi a ten si pro ni płijel a nafackoval voboum. Voba byli civilisti, ale v tomto płípadě si na oficíra nebude troufat. Vostatně, vy nejste docela nic vinnej, poněvadś jste nikoho nezval, a kdyś utekla, ták to udělala na svou pěst. Uvidíte, śe takovej telegram udělá dobrou sluśbu. Jestli i padne pár facek..."
"On je velice inteligentní," płerušil ho nadporuŁík Lukáš, "já ho znám, on obchoduje s chmelem ve velkém. Rozhodné s ním musím mluvit. Telegram pošlu."
Telegram, kterĹź odeslal, byl velice śseŁnĹź, obchodní: "Nynější adresa vaší choti je..." Následovala adresa bytu nadporuŁíka Lukáše.
Tak se stalo, śe byla paní Katy velice nepłíjemně płekvapena, kdyś se vhrnul do dvełí obchodník s chmelem. Vypadal velice rozšafně a starostlivě, kdyś paní Katy, neztrácejíc v tom okamśiku rozvahy, płedstavila oba pány: "Młj muś - pan nadporuŁík Lukáš." Na nic jiného nevzpomněla.
"RaŁte se posadit, pane Wendler," vybídl płívětivě nadporuŁík Lukáš, vytahuje z kapsy pouzdro s cigaretami, "není libo?"
Inteligentní obchodník s chmelem vzal si slušně cigaretu, a vypouštěje z śst kouł, łekl rozváśně: "Pojedete brzy na pozici, pane nadporuŁíku?"
"Zaśádal jsem o płelośení k 91. pluku do Budějovic, kam asi pojedu, jakmile budu hotov se školou jednoroŁákł. Potłebujeme spoustu dłstojníkł a dnes jest smutnĹźm zjevem, śe mladí lidé mající nárok na právo jednoroŁního dobrovolníka nehlásí se k němu. Raději złstane obyŁejnĹźm infanteristou, neś aby se snaśil stát se kadetem."
"Válka poškodila hodně obchod s chmelem, ale já myslím, śe nemłśe mít dlouhého trvání," poznamenal obchodník s chmelem, dívaje se stłídavě na svou śenu i nadporuŁíka.
"Naše situace je velice dobrá," łekl nadporuŁík Lukáš, "dnes jiś nikdo nepochybuje, śe válka skonŁí vítězstvím zbraní centrálních mocností. Francie, Anglie i Rusko jsou płíliš slabé proti rakousko-turecko-německé śule. Pravda, śe jsme utrpěli nepatrné neśspěchy na některĹźch frontách. Jakmile však prolomíme ruskou frontu mezi karpatskĹźm hłbetem a stłedním Dunajcem, není nijaké pochybnosti, śe bude to znamenat konec války. Stejně Francouzłm hrozí v nejkratší době ztráta celé vĹźchodní Francie a vtrśení německého vojska do Pałíśe. To je naprosto jisté. Kromě toho naše manévry na Srbsku pokraŁují velice śspěšně a odchod našich vojsk, kterĹź jest fakticky jen płesunutím, vykládají si mnozí zcela jinak, neś jak toho vyśaduje naprostá chladnokrevnost ve válce. Co nejdłíve uvidíme, śe naše vypoŁtené manévry na jiśním bojišti ponesou ovoce. RaŁte se podívat..."
NadporuŁík Lukᚠvzal obchodníka s chmelem jemně za rameno a odvedl k mapě bojiště, visící na stěně, a ukazuje mu jednotlivé body, vykládal: "VĹźchodní Beskydy jsou naším znamenitĹźm opěrnĹźm bodem. V karpatskĹźch śsecích, jak vidíte, máme velkou oporu. MocnĹź śder na tuto linii, a nezastavíme se aś v Moskvě. Válka skonŁí dłív, neś se nadějeme."
"A co Turecko?" otázal se obchodník s chmelem, uvaśuje płitom, jak zaŁít, aby se dostal k jádru věci, pro kterou płijel.
"Turci se drśí dobłe," odpověděl nadporuŁík, uváděje ho opět ke stolu, "płedseda turecké sněmovny Hali bej a Ali bej płijeli do Vídně. Vrchním velitelem turecké armády dardanelské jmenován maršálek Liman šlechtic Sanders. Goltz paša płijel z Całihradu do Berlína a naším císałem byli vyznamenáni Enver paša, viceadmirál Usedom paša a generál Dśevad paša. Poměrně hodně vyznamenání za tak krátkou dobu."
Seděli všichni chvíli mlŁky proti sobě, aś uznal nadporuŁík za vhodné płerušit trapnou situaci slovy: "Kdy jste płijel, pane Wendler?"
"Dnes ráno."
"To jsem velice rád, śe jste mne našel a zastihl doma, poněvadś odpłldne jdu vśdy do kasáren a mám noŁní sluśbu. Poněvadś byt jest vlastně po celĹź den prázdnĹź, mohl jsem nabídnout milostivé paní pohostinství. Není tu nikĹźm obtěśována po dobu svého pobytu v Praze. Ze staré známosti..."
Obchodník s chmelem zakašlal: "Katy je jistě divná śenská, pane nadporuŁíku, płijměte młj nejsrdeŁnější dík za všechno, co jste pro ni udělal. Vzpomene si jeti do Prahy zŁistajasna, śe prĹź se musí léŁit z nervĂłzy, já jsem na cestách, płijedu domł, a dłm prázdnĹź. Katy pryŁ."
Snaśe se dělat co nejpłíjemnější obliŁej, pohrozil jí prstem, a nuceně se usmívaje, otázal se śeny: "Tys asi patrně myslela, śe kdyś já jsem na cestách, śe i ty młśeš téś cestovat? Ty jsi si ovšem nepomyslila..."
NadporuŁík Lukáš, vida, śe spád rozmluvy zaboŁuje do nepłíjemností, odvedl opět inteligentního obchodníka s chmelem k mapě bojiště, a ukazuje na podtrśená místa, łekl: "Zapomněl jsem vás upozornit na jednu velice zajímavou okolnost. Na tento velikĹź k jihozápadu obrácenĹź oblouk, kde tvołí tato skupina hor veliké płedmostí. Sem obrácena jest ofenzíva spojencł. Uzavłením této dráhy, která płedmostí spojuje s hlavní obrannou linií nepłítele, musí bĹźt płerušeno spojení mezi pravĹźm kłídlem a severní armádou na Visle. Je vám to nyní jasné?"
Obchodník s chmelem odpověděl, śe jest mu vše śplně jasné, a obávaje se ve své taktnosti, aby to, co łekl, nebylo povaśováno za naráśku, zmínil se, vraceje se na své místo: "Nᚠchmel válkou ztratil odbytiště v cizině. Pro chmel je nyní ztracena Francie, Anglie, Rusko i Balkán. Ještě posíláme chmel do Itálie, ale obávám se, śe se Itálie také do toho zamíchá. Ale pak, aś to vyhrajem, budem si diktovat ceny za zbośí my."
"Itálie zachovává płísnou neutralitu," těšil ho nadporuŁík, "to je..."
"Tak proŁ, nepłizná, śe je vázána trojspolkovou smlouvou mezi Rakousko-Uherskem a Německem?" rozkatil se náhle obchodník s chmelem, kterému najednou płišlo všechno do hlavy, chmel, śena, válka, "já Łekal, śe Itálie vytáhne polem proti Francii a proti Srbsku. Pak by válka uś byla u konce. Chmel mně ve skladištích hnije, uzávěrky domácí jsou slabé, export rovná se nule, a Itálie zachovává neutralitu. ProŁ Itálie obnovovala ještě v roce 1912 s námi trojspolek? Kde je italskĹź ministr zahraniŁních záleśitostí markĹźz di San Giuliano? Co dělá ten pán? Spí nebo co? Víte, jakĹź jsem měl do vojny roŁní obrat a jakĹź mám dnes? - Nemyslete si, śe nesleduji události," pokraŁoval, dívaje se zułivě na nadporuŁíka, kterĹź klidně vypouštěl z śst koleŁka cigaretového dĹźmu, která stíhala jedno druhé a rozbíjela je, coś sledovala paní Katy s velkĹźm zájmem, "proŁ Němci odešli zpět ku hranicím, kdyś byli jiś u Pałíśe? ProŁ zas se vedou mezi MĂłsou a Moselou prudké dělostłelecké boje? Víte, śe v Combres a Wo(wru u Marche shołely tłi pivovary, kam jsem posílal roŁně płes pět set śokł chmele? A shołel i ve Vogézách HartmansweilerskĹź pivovar, je srovnán se zemí ohromnĹź pivovar v Niederaspachu u Mylhśz. To máte ztráty 1200 śokł chmele pro mou firmu roŁně. Šestkrát bojovali Němci s BelgiŁany o pivovar Klosterhoek, to máte ztrátu 350 śokł chmele roŁně."
Nemohl dále rozŁilením mluvit, jen vstal, płistoupil k śeně a łekl: "Katy, ty pojedeš okamśitě se mnou domł. Oblíkej se. - Mne všechny ty události tak rozŁilují," łekl po chvíli omluvnĹźm tĂłnem, "bĹźval jsem kdysi śplně klidnĹźm."
A kdyś odešla se obléknout, tiše łekl k nadporuŁíkovi: "Nevyvádí to ponejprv. Loni ujela s jedním suplentem a našel jsem je aś v Záhłebu. Udělal jsem płi té płíleśitosti v městském pivovałe v Záhłebě uzávěrku na šest set śokł chmele. Ba, jih byl vłbec zlatĹźm dolem. Nᚠchmel šel aś do Całihradu. Dnes jsme napolo zniŁeni. Jestli vláda omezí vĹźrobu piva, zasadí nám poslední ránu."
A zapaluje si nabídnutou cigaretu, łekl zoufale: "Jedině Varšava odbírala 2370 śokł chmele. Největší pivovar je tam augustiánskĹź. Zástupce bĹźval u mě na návštěvě kaśdoroŁně, To je k zoufání. Ještě dobłe, śe nemám děti."
Tento logickĹź závěr kaśdoroŁní návštěvy zástupce augustiánského pivovaru z Varšavy zpłsobil, śe se nadporuŁík jemné usmál, coś obchodník s chmelem postłehl, a proto vykládal dál: "Uherské pivovary v Šoproni a ve Velké Kaniśi odbíraly pro svá exportní piva, která vyváśely aś do Alexandrie, u mé firmy roŁně prłměrem tisíc śokł chmele. Dnes odmítají jakoukoliv objednávku kvłli blokádě. Nabízím jim chmel o tłicet procent lacinější, a neobjednávají ani jeden śok. Stagnace, śpadek, mizérie a ještě k tomu domácí starosti."
Obchodník s chmelem se odmlŁel a mlŁení płerušila paní Katy, płipravená na cestu: "Jak to uděláme s mĹźmi kufry?"
"Płijedou pro ně, Katy," łekl spokojeně obchodník s chmelem, raduje se nakonec, śe skonŁilo vše bez vĹźstupu a pohoršlivé scény, "jestli chceš ještě obstarat nějaké nákupy, je nejvyšší Łas, abychom šli. Vlak jede ve dvě dvacet."
Oba rozlouŁili se płátelsky s nadporuŁíkem a obchodník s chmelem byl tak rád, śe uś je to odbyto, śe na rozchodu, v płedsíni, łekl k nadporuŁíkovi: "Jestli, nedej błh, byl byste na vojně raněn, płijeďte k nám na zotavenou. Budeme vás co nejpeŁlivěji opatrovat."
Vrátiv se do lośnice, kde paní Katy se oblékala na cestu, našel nadporuŁík na umyvadle 400 korun a tento lístek:
Pane nadporuŁíku! Nezastal jste se mne płed tou
opicí, mĹźm muśem, idiotem prvního łádu. Dovolil
jste, aby mne odvlékl s sebou jako nějakou věc,
kterou zapomenul v bytě. Płitom dovolil jste si
udělat poznámku, śe jste mně nabídl
pohostinství. Doufám, śe jsem vám nezpłsobila
větší śtraty neś płilośenĹźch 400 koruny o které
prosím byste se rozdělil se svĹźm sluhou.
NadporuŁík Lukᚠchvíli stál s lístkem v ruce a pak jej pomalu roztrhal. S śsměvem podíval se na peníze leśící na umyvadle, a vida, śe v rozŁilení zapomněla hłebínek do vlasł na stolku, kdyś si płed zrcadlem upravovala vlasy, ulośil jej mezi své fetišistické relikvie.
Švejk se vrátil po poledni. Šel hledat stájového pinŁe pro nadporuŁíka.
"Švejku," łekl nadporuŁík, "máte štěstí. Ta dáma, která u mne bydlila, je uś pryŁ. Odvezl ji pan manśel. A za všechny sluśby, které jste jí prokázal, nechala vám na umyvadle 400 korun. Musíte jí pěkné poděkovat, respektive jejímu panu choti, poněvadś jsou to jeho peníze, které vzala s sebou na cestu. Já vám nadiktuji psaní."
Nadiktoval mu:
"VelectěnĹź pane! RaŁte vyłídit nejsrdeŁnější dík za 400 korun, které mně darovala vaše paní cho za sluśby, které jsem jí prokázal płi její návštěvě v Praze. Vše, co jsem pro ni udělal, uŁinil jsem ochotně, a proto nemohu płijmouti tento obnos a zasílám jej... - Nu jen pište dál, Švejku, copak sebou tak vrtíte? Kde jsem to płestal?"
"A zasílám jej...," łekl tłesoucím se hlasem, plnĹźm tragiky, Švejk.
"Dobłe tedy: zasílám jej nazpátek s ujištěním své nejhlubší ścty. UctivĹź pozdrav a ruky políbení milostivé paní. Josef Švejk, dłstojnickĹź sluha u nadporuŁíka Lukáše. Hotovo?"
"Poslušně hlásím, pane obrlajtnant, ještě schází datum."
"20. prosince 1914. Tak a teď napište obálku a vezměte těch 400 korun a odnesete je na poštu a pošlete na tuto adresu."
A nadporuŁík LukᚠpoŁal si vesele pohvizdovat árii z operety Rozvedená paní.
"Ještě něco, Švejku," otázal se nadporuŁík, kdyś Švejk odcházel na poštu, "co je s tím psem, kterého jste šel hledat?"
"Mám jednoho v pácu, pane obrlajtnant, náramně hezkĹź zvíłe. Ale bude to těśkĹź ho dostat. Zejtra doufám śe ho snad płece płivedu. Kouše."
6
Posledního slova nadporuŁík Lukᚠnezaslechl, a bylo płece tak dłleśité. "Kousala ta potvora o všechno pryŁ," chtěl ještě jednou opakovat Švejk, ale nakonec si pomyslil: "Co je vlastně nadporuŁíkovi do toho. Chce psa, tak ho dostane."
Není to ovšem lehkou věcí łíci: "Płiveďte mně psa!" Majitelé psł jsou na své psy velice opatrní, a nemusí to bĹźt právě ŁistokrevnĹź pes. I toho vołíška, kterĹź nic jiného nedělá, neś śe nějaké stałence zahłívá nohy, má majitel rád a nedá mu ublíśit.
Pes sám musí mít instinkt, zejména je-li ŁistokrevnĹź, śe jednoho krásného dne bude svému pánovi odcizen. Žije neustále ve strachu, śe bude ukraden, śe musí bĹźt ukraden. Pes se kupłíkladu vzdálí od svého pána na procházce, je zpoŁátku veselĹź, dovádivĹź. Hraje si s druhĹźmi psy, leze na ně nemravně, oni na něho, oŁuchává patníky, vyzdvihuje nośiŁku na kaśdém rohu i hokynáłce na koš s brambory, zkrátka má takovou radost ze śivota a svět zdá se mu bĹźt jistě krásnĹźm jako jinochovi po šastné maturitě.
Najednou však pozorujete, śe veselost jeho mizí, śe pes vycituje, śe se ztratil. A nyní teprve płichází na něho ta pravá zoufalost. Pobíhá zděšeně po ulici, Łenichá, skuŁí a v naprosté zoufalosti stáhne ohon mezi nohy, uši dá dozadu a mete si to uprostłed ulice kamsi do neznáma.
Kdyby mohl mluvit, tak by kłiŁel: "Jeśíšmarjá, mne někdo ukradne."
Byli jste někdy v psinci a viděli jste tam takové uděšené zjevy psí? Ti všichni jsou ukradeni. Velkoměsto vychovalo zvláštní druh zlodějł, ktełí śiví se vĹźhradně krádeśemi psł. Jsou malé druhy salĂłnních pejskł, trpasliŁí, ratlíŁkové, zcela nepatrná rukavice, vejdou se do kapsy u svrchníku nebo do dámského rukávníku, kde se nosí s sebou. I odtud vám ho chudáka vytáhnou. Zlou německou dogu skvrnitou, která hlídá zułivě na płedměstí vilu, ukradnou v noci. Policejního psa ukradnou detektivovi płed nosem. Vedete si psa na šňłłe, płestłíhnou ji a uś jsou se psem pryŁ a vy se pitomě díváte na prázdnou šňłru. Padesát procent psł, které na ulici potkáváte, měnilo několikrát své pány, a Łasto po letech koupíte svého vlastního psa, kterého vám jako štěně ukradli, kdyś jste s ním šel na procházku. Největší nebezpeŁí bĹźti ukradenu hrozí psłm, kdyś je vyvádějí, aby vykonali malou i velkou tělesnou potłebu. Zejména płi posledním aktu se jich nejvíc ztrácí. Proto se kaśdĹź pes płi tom opatrně kolem sebe rozhlíśí.
Jest několik systémł, jak se kradou psi. Bud' płímo, něco na zpłsob kapesní krádeśe, nebo podvodnĹźm vylákáním nešastného tvora k sobě. Pes jest zvíłe věrné, ale jen v Łítance neb v płírodopise. Dejte oŁichat i nejvěrnějšímu psu smaśenou koňskou uzenku, a je ztracen. Zapomene na pána, vedle kterého kráŁí, otoŁí se a jde za vámi, płiŁemś mu z tlamy tekou sliny a v płedzvěsti a tušení velké radosti nad uzenkou vrtí płívětivé ocasem a protahuje nozdry jako nejbujnější hłebec, kdyś ho vedou ke klisně.
Na Malé Straně u ZámeckĹźch schodł je malĹź vşŁep piva. Jednoho dne seděli tam v šeru vzadu dva muśi. Jeden voják a druhĹź civilista. Nakloněni k sobě šeptali si tajemně. Vyhlíśeli jako spiklenci z dob Benátské republiky.

"Kaśdej den ve vosum hodin," šeptal civilista vojákovi, "chodí s ním sluśka na roh HavlíŁkovĹźho náměstí k parku. Ale von je potvora, kouše o všechno pryŁ. Nedá se pohladit."
A nakláněje se ještě víc k vojákovi, zašeptal mu do ucha: "Ani bułta neśere."
"SmaśenĹźho?" otázal se voják.
"Ani smaśenżho."
Oba si odplivli.
"Co tedy ta potvora śere?"
"Pánbłhví co. Voni jsou něktełí psi rozmazlení a rozhejŁkaní jako arcibiskup."
Voják s civilistou si ukli a civilista dále šeptal: "Jednou ode mě jeden Łernej špic, kterĹźho jsem potłeboval pro psinec nad Klamovkou, nechtěl taky vzít bułta. Chodil jsem za ním po tłi dny, aś uś jsem to nevydrśel a płímo se zeptal té paní, co s tím psem chodila na procházku, co vlastně ten pes śere, śe je tak pěknej. Paní to zalichotilo a łekla, śe má nejradši kotlety. Tak jsem mu koupil łízek. Myslím si, to je ještě lepší. A vidíš, mrcha pes si ho ani nevším, śe to bylo telecí. Byl udělanej na vepłovĹź maso. Tak jsem musel mu koupit kotletu. Dal jsem mu ji oŁichat a běśím, pes za mnou. Paní kłiŁela: ,Puntíku, Puntíku,` ale kdepak mile] Puntík. Za kotletou běśel aś za roh, tam jsem mu dal łetízek na krk a druhej den uś byl v psinci nad Klamovkou. Měl pod krkem pár bílejch chlupł, skupinku, tu mu zamalovali naŁerno a nikdo ho nepoznal. Ale vostátní psi, a śe jich bylo hodně, všichni šli na koňskĹźho smaśenĹźho bułta. Ty bys udělal taky nejlepší, kdybys se jí voptal, co ten pes nejraději śere; ty jsi voják, postavu mᚠa vona ti to spíš Ĺ‚ekne. Já uś jsem se jí ptal, ale ona se na mě podívala, jako kdyby mne chtěla probodnout, a łekla: ,Co je vám do toho: Vona není moc hezká, je to vopice, ale s vojákem bude mluvit."
"Je to opravdu stájovej pinŁ? Młj obrlajtnant jinĹźho nechce."
"Fešák stájovej proŁ. Pepł a słl, dovopravdy Łistokrevnej, jakośe ty jseš Švejk a já Blahník. Mně jde vo to, co śere, to mu dám a płivedu ti ho."
Oba płátelé si opět ukli. Ještě kdyś Švejk se śivil prodejem psł do vojny, Blahník mu je dodával. Byl to zkušenĹź muś a vypravovalo se o něm, śe kupoval pod rukou z pohodnice podezłelé psy a zas je prodával dál. Měl dokonce uś jednou vzteklinu a v Pasteurově śstavu ve Vídni byl jako doma. Nyní povaśoval za svou povinnost nezištné vojákovi Švejkovi pomoci. Znal všechny psy v celé Praze i okolí, a mluvil proto tak tiše, aby se hostinskému neprozradil, poněvadś mu z hostince płed płlrokem odnesl pod kabátem štěně, jezevŁíka, kterému dal cucat mléko z dětské láhve, takśe ho hloupé štěně patrně povaśovalo za mámu a ani nedutalo pod kabátem.
Kradl ze zásady jen Łistokrevné psy a mohl bĹźt soudním znalcem. Dodával do všech psincł i soukromĹźm osobám, jak se to dalo, a šel-li po ulici, tu na něho vrŁeli psi, které kdysi ukradl, a kdyś stál někde u vĹźkladní skłíně, Łasto nějakĹź mstivĹź pes vyzdvihl u něho za zády nośiŁku a pokropil mu kalhoty.

V osm hodin ráno druhého dne bylo vidět dobrého vojáka Švejka chodit na rohu HavlíŁkova náměstí a parku. hekal na sluśku se stájovĹźm pinŁem. KoneŁné se doŁkal a kolem něho płeběhl vousatĹź pes, rozjeśenĹź, ostrosrstĹź, s moudrĹźma ŁernĹźma oŁima. Byl veselĹź jako všichni psi, kdyś si odbyli svou potłebu, a hnal se k vrabcłm snídajícím koňskĹź trus na ulici.
Pak płešla kolem Švejka ta, která ho měla na starosti. Byla to starší dívka se zpłsobné do věneŁku zapletenĹźmi vlasy. Hvízdala na psa a toŁila łetízkem a elegantním karabáŁem.
Švejk ji oslovil:
"Dovolte, sleŁno, kudy se jde na Žiśkov?"
Zastavila se a podívala se na něho, myslí-li to upłímně, a dobráckĹź obliŁej Švejkłv jí łekl, śe opravdu ten vojáŁek chce asi jít na Žiśkov. VĹźraz její tváłe změkl a ona ochotně mu vykládala, jak na ten Žiśkov płjde.
"Já jsem teprve nedávno do Prahy płelośenej," łekl Švejk, "já nejsem zdejší, já jsem z venkova. Vy taky nejste z Prahy?"
"Já jsem z Vodňan."
"Tak jsme nedaleko od sebe," odpověděl Švejk, "já jsem z Protivína."
Tato znalost místopisu Łeského jihu, nabytá kdysi płi manévrech v tom kraji, naplnila srdce dívky krajanskĹźm teplem.
"Tak znáte v Protivíně na náměstí łezníka Pejchara?"
"Jakpak bych ho neznal."
"To je młj bratr."
"Toho tam mají u nás všichni rádi," łekl Švejk, "von je moc hodnej, śsluśnej, má dobrĹź maso a dává dobrou váhu."
"Nejste vy JarešĹ‚v?" otázala se dívka, zaŁínajíc sympatizovat s neznámĹźm vojáŁkem.
"Jsem."
"A kterého Jareše, toho z KrŁe u Protivím, nebo z Raśic?"
"Z Raśic."
"Ještě rozváśí pivo?"
"Połád."
"Ale on uś musí mít hodně płes šedesát?"
"Vosumašedesát mu bylo letos na jałe," odvětil klidné Švejk, "teď si zaopatłil psa a to se mu to jede. Pes mu sedí na voze. Zrovna takovej pes jako tamhleten, co honí ty vrabce. Hezkej pejsek, moc pěknej."
"To je náš," vysvětlovala mu jeho nová známá, "já slouśím zde u pana obršta. Vy neznáte našeho pana obršta?"
"Znám, to je pěknej inteligent," łekl Švejk, i "u nás byl v Budějovicích taky takovej jeden obršt."
"Nᚠpán je płísnej, a jak posledně se łíkalo, śe nám v Srbsku natloukli, tak płišel cele] vztekle] domł a sházel v kuchyni všechny talíłe a chtěl I mně dát vejpověď."
"Tak to je tedy vᚠpejsek," płerušil ji Švejk, "to je škoda, śe młj obrlajtnant nemłśe śádnĹźho psa vystát, já mám velice rád psy." OdmlŁel se a náhle vyrazil: "Kaśdej pes ale taky všechno neśere."
"NᚠFox si strašně vybírá, jeden Łas nechtěl vłbec jíst maso, aś teď opět."
"A co śere nejradši?"
"Játra, vałená játra."
"Telecí nebo vepłovĹź?"
"To je mu jedno," usmála se ,krajanka` Švejkova, povaśujíc poslední otázku za nepodałenĹź pokus o vtip.
Procházeli se ještě chvíli, pak se k nim płidal i stájovĹź pinŁ, kterĹź byl uvázán na łetízku. Choval se k Švejkovi velice dłvěrné a pokoušel se roztrhnout mu alespoň náhubkem kalhoty, vyskakoval na něho a náhle, jako by vycitoval, co si o něm Švejk myslí, płestal skákat a šel smutně a zaraśeně, dívaje se śkosem na Švejka, jako by chtěl łíci: Tedy to na mne taky Łeká?
Potom mu ještě łekla, śe chodí téś kaśdĹź veŁer v šest hodin sem se psem, śe nevěłí śádnému muśskému z Prahy, śe se dala jednou do novin a płihlásil se jeden zámeŁník za śŁelem sňatku a vylákal z ní 800 korun na nějakĹź vynález a zmizel. Na venkově jsou lidé rozhodně poctivější. Jestli by se vdala, vzala by si jediné venkovského Łlověka, ale aś po válce. VáleŁné sňatky povaśuje za hloupost, poněvadś obyŁejně taková śenská złstane vdovou.
Švejk jí dal mnoho nadějí, śe płijde v šest hodin, a odešel, aby sdělil płíteli Blahníkovi, śe pes śere játra jakéhokoliv druhu.
"Pohostím ho hovězíma," rozhodl se Blahník, "na ty jsem uś dostal bernardĹźna továrníka Vydry, náramně věrnĹź zvíłe. Zejtra ti psa płivedu v połádku."
Blahník splnil slovo. Kdyś byl dopoledne Švejk hotov s uklízením bytu, ozval se za dvełmi štěkot a Blahník vtáhl do bytu vzpírajícího se stájového pinŁe, kterĹź byl ještě více rozjeśen, neś ho rozjeśila płíroda. Koulel divoce oŁima a díval se tak posupně, śe płipomínal hladového tygra v kleci, płed kterou stojí vypasenĹź návštěvník zoologické zahrady. Cvakal zuby, vrŁel, jako by chtěl łíct: Roztrhám, seśeru.
Uvázali psa ke kuchyňskému stolu a Blahník vylíŁil postup odcizení.
"Šel jsem schválné kolem něho, drśe zabalená vałená játra v papíru. PoŁal Łenichat a vyskakovat na mne. Nedal jsem mu nic a šel dál. Pes za mnou. U parku jsem se votoŁil do Bredovské ulice a tam jsem mu dal první kousek. Žral to v chodu, aby mne neztratil z oŁí. ZaboŁil jsem do Jindłišské, kde jsem mu dal novou porci. Pak jsem ho, kdyś se naśral, uvázal na łetízek a táh jsem ho płes Václavské náměstí na Vinohrady, aś do Vršovic. Po cestě mně vyváděl pravé divy. Kdyś jsem płecházel elektriku, lehl si a nechtěl se hnout. Snad se chtěl dát płeject. Płines jsem s sebou taky ŁistĹź rodokmen, kterĹź jsem koupil u papírníka Fuchse. Ty umíš padělat rodokmeny, Švejku."
"To musí bejt tvou rukou napsanĹź. Napiš, śe pochází z Lipska ze psince von Bülow. Otec Arnheim von Kahlsberg, matka Emma von Trautensdorf, po otci Siegfried von Busenthal. Otec obdrśel první cenu na berlínskĹź vĹźstavě stájovĹźch pinŁł v roce 1912. Matka vyznamenána zlatou medalií norimberského spolku pro chov ušlechtilĹźch psł. Jak myslíš Ĺ›e je starej?"
"Podle zubł dva roky."
"Napiš, śe je płldruhĹźho."
"Je špatně kupírovanej, Švejku. Podívej se mu na uši."
"Tomu se dá pomoct. Zastłíhneme mu je popłípadě, aś si u nás zvykne. Teď' by se ještě víc zlobil."
Ukradenec vrŁel vztekle, funěl, zmítal sebou, a pak si lehl a s vyplazenĹźm jazykem, unaven, Łekal, co se s ním stane dál. Pomalu stával se klidnějším, jen obŁas śalostné zakňuŁel.
Švejk mu płedlośil zbytek jater, která mu płedal Blahník. On však se jich nevšiml a vrhl na ně jen trucovitĹź pohled a podíval se na oba s vĹźrazem: Uś jsem se jednou napálil, seśerte si to sami.
Leśel rezignovaně a płetvałoval se, śe dłímá. Pak mu najednou něco vlezlo do hlavy, vstal a zaŁal panáŁkovat a prosit płedníma tlapkama. Vzdával se.
Na Švejka tato dojemná scéna nijak neśŁinkovala.
"Lehneš," zakłiŁel na ubośáka, kterĹź opět si lehl, kňuŁe śalostné.
"JakĹź mu mám dát jméno do rodokmenu?" otázal se Blahník, "jmenoval se Fox, tak něco podobnĹźho, aby tomu hned rozuměl."
"Tak ho nazveme tłebas Max, podívej se, Blahníku, jak zvedá uši. Vstaň, Maxi!"
NešastnĹź stájovĹź proŁ, kterému vzali i domov, i jméno, vstal a oŁekával další rozkazy.
"Já bych myslel, abychom ho odvázali;" rozhodl se Švejk, "uvidíme, co to bude dělat "
Kdyś byl odvázán, první jeho cesta byla ke dvełím, kde zaštěkal tłikrát krátce na kliku, spoléhaje patrně na velikomyslnost těch zlĹźch lidí. Vida však, śe nemají pochopení pro jeho touhu dostat se ven, udělal u dvełí louśiŁku, płesvědŁen, śe ho vyhodí, jako to kdysi dělávali, kdyś byl mlád a plukovník ho uŁil, łízně, po vojensku, bĹźt zimmerrein.
Místo toho poznamenal Švejk: "Ten je chytrej, to je kus jezovity," płetáhl ho páskem a namoŁil mu v louśiŁce Łumák, śe se nestaŁil olizovat.
KňuŁel nad tou potupou a poŁal běhat po kuchyni, Łenichaje zoufale svou vlastní stopu, pak zŁistajasna šel ke stolu, seśral na zemi płedlośenĹź zbytek jater, lehl si ke kamnłm a usnul po tom dobrodruśství.
"Co jsem ti dluśen?" otázal se Švejk Blahníka, kdyś se s ním louŁil.
"Nemluv o tom, Švejku," łekl měkce Blahník, "pro starĹźho kamaráda všechno udělám, zejména kdyś slouśí na vojně. Sbohem, hochu, a nevoď ho nikdy płes HavlíŁkovo náměstí, aby se nestalo nějakĹź neštěstí. Kdybys potłeboval ještě nějakĹźho psa, tak víš, kde bydlím."
Švejk nechal Maxa spát hodné dlouho a koupil zatím u łezníka Łtvrt kila jater, uvałil je a Łekal, aś se Max probudí, dav mu k Łenichu kousek teplĹźch jater.
Max se zaŁal ze spaní olizovat, pak se protáhl, oŁichal játra a zhltl je. Pak šel ke dvełím a opakoval svłj pokus s klikou.
"Maxi!" zavolal na něj Švejk, "pojď ke mně!"
Šel s nedłvěrou, Švejk ho vzal na klín, hladil a ponejprv Max zbytkem svého kupírovaného ohonu zavrtěl płátelsky a jemně chňapl po Švejkové ruce, drśel ji v tlamě a podíval se moudłe na Švejka, jako by chtěl łíci: Zde se nedá nic dělat, já vím, śe jsem to prohrál.
Švejk ho dál hladil a poŁal mu vypravovat něśnĹźm hlasem:
"Tak byl jednou jeden pejsek, jmenoval se Fox a ten śil u jednoho obršta. Vodila ho sluśka na procházku a płišel jeden pán, ten Foxa ukrad. Fox se dostal na vojnu k jednomu obrlajtnantovi a dali mu jméno Max.
Maxi, dej pac! Tak vidíš, hovado, śe budeme dobrĹźma kamarády, jestli budeš hodnej a poslušnej. Jinak budeš mít vojnu jako łemen."
Max seskoŁil Švejkovi z klína a poŁal na něho vesele doráśet. Do veŁera, kdy se vrátil nadporuŁík z kasáren, byli Švejk a Max nejlepšími kamarády.
Dívaje se na Maxe, pomyslil si Švejk filosoficky: "Kdyś se to vezme kolem a kolem, je vlastně kaśdej voják taky ukradenej ze svĹźho domova."
NadporuŁík Lukᚠbyl velice płíjemně płekvapen, kdyś uviděl Maxa, kterĹź téś jevil velkou radost, śe opět vidí muśe se šavlí.
Na otázku, odkud je a co stojí, sdělil mu Švejk s naprostĹźm klidem, śe pes byl mu darován jedním kamarádem, kterĹź právě narukoval.
"Dobłe, Švejku," łekl nadporuŁík, hraje si s Maxem, "na prvního dostanete ode mě padesát korun za psa."
"Nemohu płijmout, pane obrlajtnant "
"Švejku," łekl płísné nadporuŁík, "kdyś jste nastupoval Sluśbu, vysvětlil jsem vám, śe musíte poslouchat na slovo. Kdyś vám łíkám, śe dostanete padesát korun, tak je musíte vzít a propít. Co uděláte, Švejku, s těmi padesáti korunami?"
"Poslušně hlásím, pane obrlajtnant, śe je propiju podle rozkazu."
"A kdybych, Švejku, snad zapomněl na to, płikazuji vám, abyste mně hlásil, śe mám vám dát za psa padesát korun. Rozumíte? Nemá ten pes blechy? Raději ho vykoupejte a vyŁesejte. Zítra mám sluśbu, ale pozítłí s ním płjdu na procházku."
Zatímco Švejk koupal Maxa, plukovník, bĹźvalĹź jeho majitel, strašné doma látełil a vyhrośoval, śe postaví toho, kdo mu psa ukradl, płed váleŁnĹź soud, śe ho dá zastłelit, pověsit, zavłít na dvacet let a rozsekat.
"Der Teufel soll den Kerl buserieren," ozĹźvalo se v bytě plukovníka, aś se tłásla okna, "mit solchen Meuchelmtirdern werde ich hald fertig."
Nad Švejkem i nadporuŁíkem Lukášem vznášela se ve vzduchu katastrofa.

*15. kapitola
Katastrofa

Plukovník Bedłich Kraus, mající téś płídomek von Zillergut, po nějaké vesniŁce v Solnohradech, kterou jeho płedkové prośrali jiś ve století osmnáctém, byl śctyhodnĹźm pitomcem. Kdyś něco vypravoval, mluvil samé pozitivní věci, tázaje se płitom, zdali všichni rozumí nejprimitivnějším vĹźrazłm: "Tedy okno, pánové, ano. Víte, co je to okno?"

Nebo: "Cesta, u které po obou stranách jsou płíkopy, nazĹźvá se silnicí. Ano, pánové. Víte, co je to płíkop? Płíkop jest vykopávka, na které pracuje více lidí. Jest to prohlubenina. Ano. Pracuje se motykami. Víte, co je to motyka?"
Trpěl vysvětlovací mánií, coś Łinil s takovĹźm oduševněním jako nějakĹź vynálezce vypravující o svém díle.
"Kniha je, pánové, více rłzně nałezanĹźch Łtvrtek papíru, rłzného formátu, kterĹź jest potištěn a sestaven dohromady, svázán a sklíśen. Ano. Víte, pánové, co je to klih? Klih jest lepidlo."
Byl tak nehorázné blbĹź, śe se mu dłstojníci zdaleka vyhĹźbali, aby nemuseli od něho slyšet, śe chodník rozděluje ulici na jízdní dráhu a śe je to vyvĹźšenĹź dláśděnĹź pruh kolem prłŁelí domu. A prłŁelí domu śe je ona Łást, kterou vidíme z ulice nebo z chodníku. Zadní Łást domu z chodníku vidět nemłśeme, o Łemś se okamśitě młśeme płesvědŁit, jestli vstoupíme do jízdní dráhy.
Byl ochoten tu zajímavost ihned demonstrovat. Naštěstí však ho płejeli. Od té doby zpitoměl ještě víc. Zastavoval dłstojníky a dával se s nimi do nekoneŁně dlouhĹźch rozhovorł o amoletách, slunci, teploměrech, koblihách, oknech a poštovních známkách.

Bylo to opravdu podivuhodné, śe ten blbec mohl poměrné dosti rychle postupovat a mít za sebou velice vlivné lidi, jako byl velící generál, kterĹź mu drśel palec i płi jeho naprosté vojenské neschopnosti.
O manévrech prováděl se svĹźm plukem pravé divy. Nikdy nedorazil nikam vŁas, vodil pluk v kolonách proti strojním puškám, a kdysi płed léty stalo se płi císałskĹźch manévrech na Łeském jihu, śe se śplně s plukem ztratil, dostal se s ním aś na Moravu, kde se s ním potloukal ještě několik dní potom, kdyś uś bylo po manévrech a vojáci leśeli v kasárnách. Prošlo mu to.
Jeho płátelskĹź poměr s velícím generálem a jinĹźmi neměné blbĹźmi vojenskĹźmi hodnostáłi starého Rakouska vynesl mu rłzná vyznamenání a łády, kterĹźmi byl neobyŁejně poctěn, a povaśoval se za nejlepšího vojáka pod sluncem a teoretikem strategie i všech vojenskĹźch věd.
Płi płehlídkách pluku dával se do hovoru s vojáky a ptal se jich vśdy jedno a totéś:
"ProŁ se ruŁnici zavedené ve vojsku łíká manlicherovka?"
U pluku měl płezdívku manlichertrotl. Byl neobyŁejné mstivĹź, niŁil podłízené dłstojníky, kdyś se mu nelíbili, a kdyś se chtěli śenit, tu posílal nahoru velmi špatná odporuŁení jich śádosti.
Scházela mu poloviŁka levého ucha, kterou mu usekl jeho protivník za mládí v souboji kvłli prostému konstatování pravdy, śe Bedłich Kraus von Zillergut je prapitomĹź chlap.
Rozebereme-li jeho duševní schopnosti, dojdeme k płesvědŁení, śe nebyly o nic lepší těch, které proslavily otlemeného Habsburka Františka Josefa jako notorického idiota.
Tżś spád jeho łeŁi, táś zásoba největší naivnosti. Na jednom banketu v dłstojnickém kasině plukovník Kraus von Zillergut zŁistajasna pronesl, kdyś byla łeŁ o Schillerovi: "Tak jsem vám, pánové, vŁera viděl parní pluh hnanĹź lokomotivou. Povaśte si, pánové, lokomotivou, ale ne jednou, dvěma lokomotivami. Vidím kouł, jdu blíś, a ona to lokomotiva a na druhé straně druhá. Řekněte mně, pánové, není-liś to směšné? Dvě lokomotivy, jako by nestaŁila jedna."
ZamlŁel se a po chvíli prohodil: "Dojde-li benzín, musí se automobil zastavit. To jsem také viděl vŁera. Potom se śvaní o setrvaŁnosti, pánové. Nejede, stojí, nehne se, nemá benzínu. Není-liś to směšné?"
Byl płi své tuposti neobyŁejně nábośnĹź. Měl doma v bytě domácí oltáł. Chodil Łasto ke zpovědi a k płijímání k Ignáci a od vypuknutí války modlil se za zdar zbraní rakouskĹźch a německĹźch. Míchal kłesanství se sny o germánské hegemonii. Błh měl pomoci zabrat bohatství a śzemí płemośenĹźch.
Strašně se vśdy rozŁiloval, kdyś Łetl v novinách, śe opět płivezli zajatce. Říkal: "K Łemu vozit zajatce? Postłílet se mají všichni. Žádné slitování. Tancovat mezi mrtvolami. Všechny civilisty v Srbsku spálit do posledního. Děti ubít bajonety!"
Nebyl o nic horší neś německĹź básník Vierordt, kterĹź uvełejnil za války verše, aby Německo nenávidělo a zabíjelo s śeleznou duší miliĂłny francouzskĹźch ďáblł:
A aś k oblakłm nad hory
hromadí se lidské kosti a koułící se maso...
UkonŁiv vyuŁování ve škole jednoroŁních dobrovolníkł, vyšel si nadporuŁík Lukᚠna procházku s Maxem.
"Dovoluji si vás upozornit, pane obrlajtnant," łekl starostlivě Švejk, "śe na toho psa musíte bejt vopatrnej, aby vám neutek. Vono se mu tłeba młśe zastesknout po starĹźm domově a von by moh vzít roha, kdybyste ho odvázal ze šňłry. A taky bych vám neradil vodit ho płes HavlíŁkovo náměstí, tam se potlouká jeden zlej łeznickej pes vod MariánskĹźho obrazu, kterej je náramné kousavej. Jak uvidí ve svĹźm rajĂłně cizího psa, hned je na něho śárlivej, aby mu tam něco neseśral. Von je jako ten śebrák vod SvatĹźho Haštala."
Max vesele vyskakoval a pletl se pod nohy nadporuŁíkovi, zatoŁil se šňłrou kolem šavle a projevoval neobyŁejnou radost, śe jde na procházku.
Vyšli na ulici a nadporuŁík Lukᚠzaměłil se psem na Płíkopy. Měl se setkat s jednou dámou na rohu Panské ulice. Byl zabrán v śłední myšlenky. O Łem má zítra płednášet jednoroŁním dobrovolníkłm ve škole? Jak udáváme vĹźšku nějakého vrchu? ProŁ udáváme vśdy vĹźšku od hladiny mołské? Jak z vĹźšek nad hladinou mołskou ustanovíme prostou vĹźšku vrchu od jeho paty? Zatraceně, proŁ ministerstvo vojenství dává takové věci do školního programu. To je płece pro dělostłelectvo. A jsou płece mapy jenerálního štábu. Kdyś nepłítel bude na kĂłtě 312, nestaŁí obyŁejně płemĹźšlet o tom, proŁ je vĹźška toho kopce udána od hladiny mołské, nebo vypoŁítat si, jak je vysokĹź ten kopec. Podíváme se na mapu, a máme to. Z těch myšlenek byl vyrušen płísnĹźm "Halt!", právě kdyś se blíśil k Panské ulici.
SouŁasně s "Halt!" snaśil se mu pes vyškubnout i se šňłrou a s radostnĹźm štěkotem vrhl se na toho Łlověka, kterĹź łekl płísné "Halt!"
Płed nadporuŁíkem stál plukovník Kraus von Zillergut. NadporuŁík Lukᚠzasalutoval a stál płed plukovníkem, omlouvaje se, śe neviděl.
Plukovník Kraus byl znám mezi dłstojníky svou vášní anhaltovat. Povaśoval salutování za něco, na Łem závisí śspěch války a na Łem zbudována celá vojenská moc.
"Do salutování má voják vkládat duši," łíkával. Byl to nejkrásnější kaprálskĹź mysticismus.
Dbal o to, aby ten, kterĹź vzdává Łest, zasalutoval podle płedpisu do nejjemnějších podrobností, płesné a dłstojně.
Číhal na všechny, kteĹ‚í šli kolem něho. Od infanteristy aś na podplukovníka. Infanteristy, ktełí letmo zasalutovali, jako by chtěli łíci, dotĹźkajíce se štítku Łepice: "Těbłh," vodil sám płímo do kasáren k potrestání.
Pro něho neplatilo: "Já neviděl."
"Voják," łíkával, "musí svého płedstaveného hledat v zástupu a na nic jiného nemyslet, neś aby dostál všem svĹźm povinnostem, které jsou mu płedepsány v dienstreglamá. Kdyś padne na bojišti, má płed svou smrtí zasalutovat. Kdo neumí salutovat, dělá, śe nevidí, nebo salutuje nedbale, je u mě bestie:`
"Pane nadporuŁíku," hroznĹźm hlasem łekl plukovník Kraus, "niśší šarśe musí vśdy vzdát Łest vyšším. To není zrušeno. A za druhé: Odkdy si zvykli páni dłstojníci chodit s ukradenĹźmi psy po promenádě? Ano, s ukradenĹźmi psy. Pes, kterĹź patłí druhému, jest pes kradenĹź."
"Tento pes, pane plukovníku...," namítl nadporuŁík Lukáš.
"...patłí mně, pane nadporuŁíku," płerušil ho drsně plukovník, "je to młj Fox."
A Fox Łili Max vzpomněl si na svého starého pána a nového vypudil śplné ze svého srdce, a vytrhnuv se skákal na plukovníka a projevoval takovou radost, jaké by byl schopen zamilovanĹź sextám kdyś najde pochopení u svého ideálu.
"Chodit s ukradenĹźmi psy, pane nadporuŁíku, nesrovnává se s dłstojnickou ctí. Nevěděl? Dłstojník nemłśe kupovat psa, nepłesvědŁiv se, śe ho młśe koupit bez následkł," hłímal dál plukovník Kraus, hladě Foxa-Maxa, kterĹź z podlosti poŁal vrŁet na nadporuŁíka a cenit zuby, jako by mu byl plukovník łekl, ukazuje na nadporuŁíka: "Vem si ho!"
"Pane nadporuŁíku," pokraŁoval plukovník, "povaśujete za správné jezdit na ukradeném koni? NeŁetl jste inzerát v Bohemii a v Tagblattu, śe se mně ztratil stájovĹź proŁ? Vy jste neŁetl inzerát, kterĹź dal vᚠpłedstavenĹź do novin?"
Plukovník spráskl ruce.
"Opravdu, tihle mladí dłstojníci! Kde je disciplína? Plukovník dá inzeráty, a nadporuŁík je neŁte."
"Kdybych ti, ty dědku stará, mohl dát pár facek," pomyslil si nadporuŁík Lukáš, dívaje se na licousy plukovníka, které płipomínaly orangutana.
"Pojďte s sebou na minutu," łekl plukovník. A tak šli a vedli velmi płíjemnĹź rozhovor:
"Na frontě, pane nadporuŁíku, se vám nemłśe taková věc podruhé płihodit. V tĹźlu se procházet s ukradenĹźmi psy je jistě velice nepłíjemné. Ano! Procházet se se psem svého płedstaveného. V době, kdy denně ztrácíme na bojištích sta dłstojníkł. A inzeráty se neŁtou. To bych mohl inzerovat sto let, śe se mně ztratil pes. Dvě stě let, tłi sta let!"
Plukovník se hlasitě vysmrkal, coś bylo vśdy u něho známkou velkého rozŁilení, a łekl: "Młśete se dále procházet," otoŁil se a odcházel, sekaje zlostně jezdeckĹźm biŁíkem płes konce svého dłstojnického pláště.
NadporuŁík Lukᚠpłešel na druhĹź chodník a slyšel i tam poznovu "Halt!" Plukovník zadrśel právě jednoho nešastného infanteristu, zálośníka, kterĹź myslel na svou mámu doma a płehlédl ho.
Plukovník vlastnoruŁně ho táhl do kasáren k potrestání, spílaje mu mołskĹźch prasat,
"Co s tím Švejkem udělám?" pomyslil si nadporuŁík. "Rozbiju mu hubu, ale to nestaŁí. I łemínky mu tahat z těla je na toho lumpa málo." Nedbaje, śe se měl sejít s jednou dámou, zamíłil rozŁíleně k domovu.
"Já ho zabiju, pacholka," łekl k sobě, sedaje do elektriky.

Mezitím byl dobrĹź voják Švejk pohłíśen v rozmluvu s ordonancí z kasáren. Voják płinesl nadporuŁíkovi nějaké listiny k podpisu a Łekal nyní.
Švejk hostil ho kávou a vypravovali si spolu, śe to Rakousko projede.
Vedli ten hovor, jako by se to samo sebou rozumělo. Byla to nekoneŁná łada vĹźrokł, kde by kaśdé slovo bylo jistě u soudu definováno jako velezráda a oba by byli oběšeni.
"Císał pán musí bejt z toho blbej," prohlásil Švejk, "von nikdy nebyl chytrej, ale tahle vojna ho jistě dorazí."
"Je blbej," s urŁitostí prohlásil voják z kasáren, "blbe] jako poleno. Von snad ani neví, śe je vojna. Młśe bejt, śe se mu to styděli łíct. Jestli je podepsanej na tom manifestě k těm jeho národłm, tak je to zlodějna. To dali do tisku bez jeho vědomí, von uś vłbec nemłśe na nic myslet."
"Von je hotovej," znalecky doplnil Švejk, "dělá pod sebe a musejí ho krmit jako malĹź dítě. Płedešle vypravoval jeden pán v hospodě, śe má dvě kojnĹź a śe kaśdej den tłikrát je císał pán u prsu."
"Kdyby uś jen to bylo," povzdechl voják z kasáren, "a nałezali nám, aby uś jednou Rakousko mělo pokoj."
A oba pokraŁovali dále v rozhovoru, aś koneŁné Švejk odsoudil Rakousko nadobro slovy: "Taková blbá monarchie nemá ani na světě bejt," k Łemuś, aby jaksi ten vĹźrok doplnil v praktickém směru, dodal druhĹź: "Jak płijdu na.front, tak se jim zdejchnu."
Kdyś oba potom ještě dále tlumoŁili názor Łeského Łlověka na válku, voják z kasáren opakoval, co dnes slyšel v Praze, śe u Náchoda je slyšet děla a ruskĹź car śe bude co nejdłív v Krakově.
Potom si vypravovali o tom, śe se obilí od nás vozí do Německa, němeŁtí vojáci śe dostávají cigarety a Łokoládu.
Pak si vzpomněli na doby starĹźch válek a Švejk váśně dokazoval, śe kdyś házeli kdysi smradlavé hrnce do obleśeného hradu, śe to také nebyl śádnĹź med, bojovat v takovém smradu. Že Łetl, jak jeden hrad někde obléhali tłi roky a nepłítel śe nic jiného nedělal, neś śe se denně s obleśenĹźmi bavil takovĹźm zpłsobem.
Byl by jistě łekl ještě něco zajímavého a pouŁného, kdyby jich hovor nepłerušil návrat nadporuŁíka Lukáše.
Vrhnuv strašnĹź, zdrcující pohled na Švejka, podepsal listiny, a propustiv vojáka, kynul Švejkovi, aby ho následoval do pokoje.
OŁi nadporuŁíka vysílaly strašlivé blesky. Usednuv na śidli, płemĹźšlel, dívaje se na Švejka, kdy má zaŁít s masakrem.
"Napłed mu dám pár płes hubu," myslel si nadporuŁík, "pak mu rozbiju nos a utrhnu uši a potom dál uś se uvidí."
A naproti němu hleděl upłímné a dobrosrdeŁné na něho pár dobráckĹźch, nevinnĹźch oĹí ŠvejkovĹźch, kterĹź odváśil se płerušit ticho płed boułí slovy: "Poslušně hlásím, pane obrlajtnant, śe jste płišel o koŁku. Seśrala krém na boty a dovolila si chcípnout. Hodil jsem ji do sklepa, ale do vedlejšího. Takovou hodnou a hezkou angorskou koŁku uś nenajdete."
"Co s ním udělám?" mihlo se hlavou nadporuŁíkovi, "má, prokristapána, takovĹź pitomĹź vĹźraz." A dobrosrdeŁné, nevinné oŁi Švejkovy dál záłily měkkostí a něhou, kombinovanĹźmi vĹźrazem naprosté duševní rovnováhy, śe všechno je v połádku a nic se nestalo, a jestli se něco stalo, śe je to také v połádku, śe se vłbec něco děje.
NadporuŁík LukᚠvyskoŁil, ale neudełil Švejka, jak płvodně zamĹźšlel. Zamával mu pod nosem pěstí a załval: "Vy jste, Švejku, ukradl psa!"
"Poslušné hlásím, pane obrlajtnant, śe o śádnĹźm takovĹźm płípadě za poslední dobu nevím, a dovoluji si, pane obrlajtnant, poznamenat, śe s Maxem jste šel odpłldne na procházku, a tak jsem ho nemohl ukradnout. Mně to hned bylo nápadnĹź, kdyś jste płišel bez psa, śe se asi muselo něco stát. Tomu se łíká situace. Ve SpálenĹź ulici je nějakej brašnáł Kuneš a ten nemoh jít se psem na procházku, aby ho neztratil. VobyŁejně ho nechal někde v hospodě, nebo mu ho někdo ukrad, nebo si ho vypłjŁil a nevrátil..."
"Švejku, dobytku, himllaudon, drśte hubu! Bud' jste takovĹź rafinovanĹź niŁema, nebo jste takovĹź velbloud a blboun nejapnĹź. Jste samĹź płíklad, ale povídám vám, se mnou si nehrajte. Odkud jste płived toho psa? Jak jste k němu płišel? Víte, śe patłí našemu panu plukovníkovi, kterĹź si ho odvedl, kdyś jsme se náhodou potkali? Víte, śe je to ohromná ostuda? Tak łekněte pravdu, ukrad jste ho nebo neukrad?"
"Poslušně hlásím, pane obrlajtnant, śe jsem ho neukrad."
"Věděl jste o tom, śe je to kradenĹź pes?"
"Poslušně hlásím, pane obrlajtnant, śe jsem věděl, śe je ten pes kradenej."
"Švejku, jeśíšmarjá, himlhergot, já vás zastłelím, vy hovado, vy dobytku, vy vole, vy hajzle jeden. Jste tak blbej?"
"Tak, poslušně hlásím, pane obrlajtnant "
"ProŁ jste mně vodil ukradenĹźho psa, proŁ jste mně tu bestii nasadil do bytu?"
"Abych vám udělal radost, pane obrlajtnant."
A Švejkovy oŁi dobrácky a něśně podívaly se nadporuŁíkovi do tváłe, kterĹź si sedl a zaśpěl: "ProŁ mne błh trestá tímhle hovadem?"
V tiché rezignaci seděl nadporuŁík na śidli a měl pocit, śe nemá tolik síly nejen dát Švejkovi pohlavek, ale dokonce ukroutit si cigaretu, a sám nevěděl ani, proŁ posílá Švejka pro Bohemii a Tagblatt, aby si Švejk płeŁetl plukovníkłv inzerát o ukradeném psu. S rozevłenĹźmi novinami na inzertní Łásti vrátil se Švejk. CelĹź záłil a radostně hlásil: "Je to tam, pane obrlajtnant, tak vám pěkně popisuje pan obršt toho ukradenĹźho stájovĹźho pinŁe, jedna radost, a ještě dává vodměnu sto korun, kdo mu ho płivede. To je moc slušná vodměna. VobyŁejně se dává vodměna padesát korun. Nějakej Bośetěch z Košíł, ten se jen tak śivil. Ukrad vśdycky psa, pak hledal v inzerátech, kdo se zaběh, a hned tam šel. Jednou ukrad pěknĹźho ŁernĹźho špice, a poněvadś se majitel nehlásil v inzerátech, zkusil to a dal inzerát do novin sám. Proinzeroval celou pětku, aś koneŁně se jeden pán płihlásil, śe je to jeho pes, śe se mu ztratil a śe myslel, śe by to bylo marnĹź ho hledat. Že uś nevěłí na poctivost lidí. Teď ale śe vidí, jak płece jen se ještě najdou poctiví lidi, coś ho náramně těší. Je prej zásadně od toho, odměňovat poctivost, ale na památku śe mu daruje svou kníśku o pěstování květin doma i v zahrádce. Milej Bośetěch vzal toho ŁernĹźho špice za zadní nohy a otlouk ho tomu pánovi o hlavu, a vod tĹź doby se załek, śe nebude inzerovat. Radši psa prodá do psince, kdyś se o něho nikdo v inzerátech nechce hlásit "
"Jděte leśet, Švejku," poruŁil nadporuŁík, "vy jste s to blbnout aś do rána." Šel téś spat a v noci se mu zdálo o Švejkovi, śe Švejk ukradl také koně následníkovi trłnu, płivedl mu ho, a následník trłnu śe toho koně płi płehlídce poznal, kdyś on, nešastnĹź nadporuŁík Lukáš, na něm jel płed svou rotou.
Ráno bylo nadporuŁíkovi jako po prohżłené noci, ve které mu napohlavkovali. NeobyŁejné těśká jakási duševní młra ho pronásledovala. Usnul ještě k ránu, vysílenĹź strašnĹźm snem, a probudilo ho klepání na dvełe, ve kterĹźch se objevila dobrácká tváł Švejka s otázkou, kdy má pana nadporuŁíka vzbudit. NadporuŁík zasténal v posteli: "Ven, dobytku, to je něco strašného!"
Kdyś pak byl jiś vzhłru a Švejk mu płinesl snídani, byl nadporuŁík płekvapen novou otázkou Švejka: "Poslušně hlásím, pane nadporuŁíku, nepłál byste si, abych vám zaopatłil nějakĹźho pejska?"
"Víte, Švejku, śe bych měl chu poslat vás płed polní soud," s povzdechem łekl nadporuŁík, "ale oni by vás osvobodili, nebo něco tak kolosálně pitomého neviděli ve svém śivotě. Podívejte se na sebe do zrcadla. Není vám špatně nad vaším blbĹźm vĹźrazem? Vy jste nejpitomější hłíŁka płírody, kterou jsem kdy viděl. Nu, łekněte pravdu, Švejku: líbíte se sám sobě?"
"Poslušně hlásím, pane obrlajtnant, śe se nelíbím, jsem v tom zrcadle nějakej takovej šišatej nebo co. Vono to není broušenĹź zrcadlo. To jednou měli u toho Číňana Staňka vypouklĹź zrcadlo, a kdyś se někdo na sebe podíval, tak se mu chtělo vrhnout. Huba takhle, hlava jako dłez na pomeje, błicho jako u napitĹźho kanovníka, zkrátka figura. Šel kolem pan místodrśitel, podíval se na sebe, a hned to zrcadlo museli sundat."
NadporuŁík se odvrátil, vzdychl a uznal za vhodné místo Švejkem obírat se raději bílou kávou.
Švejk šukal jiś v kuchyni a nadporuŁík Lukᚠslyšel zpěv Švejkłv:
Mašíruje Grenevil Prašnou bránou na špacír,
šavle se mu blejskají, hezkĹź holky plakají...
Potom dál z kuchyně ozĹźval se zpěv:
My vojáci, my jsme páni, nás milujou holky samy
fasujeme peníze, máme se všudy dobłe...
"Ty se mᚠjistě dobłe, holomku," pomyslil si nadporuŁík a odplivl si.
Ve dvełích se objevila hlava Švejkova: "Poslušné hlásím, pane obrlajtnant, śe jsou tady pro vás z kasáren, máte jít okamśitě k panu plukovníkovi, je tady ordonanci ` A dłvěrně dodal: "Snad to bude kvłli tomu pejskovi."
"Uś jsem slyšel," łekl nadporuŁík, kdyś se mu ordonanc v płedsíni chtěl hlásit. Řekl to stísněnĹźm hlasem a odcházel, vrhaje na Švejka zniŁující pohled.
Nebyl to raport, bylo to něco horšího. Plukovník seděl velice zachmułeně v kłesle, kdyś nadporuŁík vstoupil do jeho kanceláłe.

"Płed dvěma léty, pane nadporuŁíku," łekl plukovník, "płál jste si bĹźt płelośen do Budějovic k 91. pluku. Víte, kde jsou Budějovice? Na Vltavě, ano, na Vltavě a vtéká tam Ohłe nebo něco podobného. Město je velice, abych tak łekl, płívětivé, a jestli se nemĹźlím, má nábłeśí. Víte, co je to nábłeśí? To jest zeď vystavěná nad vodou. Ano. Ostatně to sem nepatłí. Dělali jsme tam manévry."
Plukovník se zamlŁel, a dívaje se do kalamáłe, płešel rychle na jiné téma: "Ten młj pes se u vás zkazil. Nechce nic śrát. Vida, v kalamáłi je moucha. To je zvláštní, śe i v zimě padají mouchy do kalamáłe. To je nepołádek."
"Tak uś se, dědku mizerná, vyslov," pomyslil si nadporuŁík. Plukovník vstal a płešel několikrát po kanceláłi. "Dlouho jsem płemĹźšlel, pane nadporuŁíku, co vlastně vám udělám, aby se to nemohlo opakovat, a vzpomněl jsem si, śe jste si płál bĹźt płelośen k 91. pluku. Vrchní velitelství nedávno nám oznámilo, śe jest u 91. pluku velkĹź nedostatek dłstojnictva, poněvadś to všechno Srbové pobili. ZaruŁuji se vám ŁestnĹźm slovem, śe do tłí dnł jste u 91. pluku v Budějovicích, kde se formují maršbataliĂłny. Nemusíte děkovat. Vojsko potłebuje dłstojníky, ktełí..."
A nevěda uś, co by łekl, podíval se na hodinky a promluvil: "Je płl jedenácté, nejvyšší Łas jít k regimentsraportu."
Tím byl płíjemnĹź rozhovor ukonŁen a nadporuŁíkovi se velice ulehŁilo, kdyś vyšel z kanceláłe a šel do školy jednoroŁních dobrovolníkł, kde oznámil, śe v nejbliśších dnech jede na frontu, a uspołádá proto veŁírek na rozlouŁenou v Nekázance.
Vrátiv se domł, łekl k Švejkovi vĹźznamně: "Víte, Švejku, co jest to maršbataliĂłn?"
"Poslušně hlásím, pane obrlajtnant, śe maršbataliĂłn je maršbaák a marška je marškumpaŁka. My to vśdycky zkracujem."
"Tak vám, Švejku," slavnostním hlasem łekl nadporuŁík, "oznamuji, śe pojedete se mnou maršbaákem, kdyś máte rád takovou zkráceninu. Ale nemyslete si, śe na frontě budete vyvádět podobné blbosti jako zde. Máte radost?"
"Poslušně hlásím, pane obrlajtnant, śe mám náramnou radost," odpověděl dobrĹź voják Švejk, "to bude něco nádhernĹźho, kdyś voba padneme spolu za císałe pána a jeho rodinu..."
<*>


Wyszukiwarka

Podobne podstrony:
Osudy dobrĂŠho vojĂĄka Ĺ vejka III
Osudy dobrĂŠho vojĂĄka Ĺ vejka II
Osudy dobrĂŠho vojĂĄka Ĺ vejka IV
DIGITALIZACJA DÓBR KULTURY
10 Kryteria segmentacji na rynku dóbr i usług konsumpcyjnych
Konwencja Haska o ochronie dĂłbr kulturalnych 1954
Gospodarowanie na rynku zasobów, dóbr i usług
Konwencja o ochronie dĂłbr kulturalnych w razie konfliktu zbrojnego
11 Kryteria segmentacji na rynku dóbr przemysłowych (inwestycyjnych)
Ochrona dĂłbr osobistych w zatrudnieniu
ochrona dobr osobistych?mo
7 Specyficzne cechy marketingu dóbr przemysłowych (inwestycyjnych)
50 Jakie formy promocji są stosowane na rynku dóbr i usług przemysłowych

więcej podobnych podstron