prof. Dr. Vratislav Čapek, DrSc a kol.

d ě j e p i s 7/1

učebnice pro základní školy,

dějepis - novověk

1640 - 1789
1. vydání


1. díl




vytiskla
základní škola pro slabozraké
opava 1993

POČÁTEK NOVOVĚKU V EVROPĚ
=========================================
Od konce 15. století do poloviny 17.

století, od zámořských objevů do konce

třicetileté války, vstoupila Evropa již

do novověku. Od poloviny 17. století do
konce 18. století se tento vývoj proh-

loubil a vyspělá část Evropy začala pos-

tupně vytvářet předpoklady pro průmyslo-

vou společnost.

Vývoj v některých zemích směřoval

k vyspělému zemědělství produkujícímu

potraviny pro domácí i světový trh.

Stále více se uplatňovala volná pracovní
síla pracující za mzdu na vesnicích i ve

městech. Zaváděly se nové nástroje a vý-

robní postupy v zemědělské výrobě a zlep-

šovala se úrodnost půdy. Ve městech se
v

ýroba odpoutávala od cechovního řemesla

a přecházelak rozptýlené či soustředěné

manufaktuře a od poloviny 18. století

již i k začínající tovární výrobě. V ob-

chodním podnikání se uplatňovala volná

soutěž, vznikaly banky, které poskytovaly

podnikům peníze - kapitál. Zanikalo

středověké feudální hospodářství, tvořila

se nová průmyslová společnost.

Vývoj k průmyslové společnosti vedl

k prvořadému postavení Evropy ve světě.

Svět se rozdělil na země, které byly no-

sitelkami nových hospodářských a duchov-
níc

h řádů, na země, které zachovávaly

staré pořádky a zůstávaly ve svém vývoji

pozadu, a na země, které se ocitly v ko-

loniálním područí.

V polovině 17. století se dostala do

popředí Anglie, která si revolucí uvol-

nila cestu k nejpřednějšímu postavení ve

světě.

ANGLIE PŘED REVOLUCÍ
======================================

"Největší nebezpečí je samovolná vláda

krále v zemi." J. PYM (pím), mluvčí
parlamentu

ZOPAKUJ SI:

Jaké byly hospodářské a politické poměry

v Anglii za dynastie Tudorovců ?

SPOR KRÁLE S PARLAMENTEM.

Po smrti královny Alžběty I. (1603)

nastoupila na anglický trůn dynastie

Stuartovců. Panovníci Jakub I.
(1603-1625)-

obr. 1 a po něm Karel I.

(1625-

1649) chtěli rozhodovat jako

feudální vladaři absolutisticky* bez
parlamentu.
————————————————————————————————————————
*absolutismus - neomezená vláda

jednotlivce (krále, císaře)

————————————————————————————————————————

Parlament byl složen převážně ze zastán-

ců nového, kapitalistického podnikání,
s panovníky bojoval o získáni politické
moci v zemi, aby tak uvolnil cestu tomuto
novému vývoji. obr. 2

Karel I. se pokoušel vybírat daně bez

souhlasu parlamentu, což nebylo dosud
v zemi zvykem.

Zaváděl mimořádné daně a cla. Tím se
zdražovaly dovážené suroviny. Obchodníci
a podnikatelé byli p

od trestem vězení

nuceni poskytovat králi půjčky, aniž by

král půjčené peníze vracel. Za peníze

poskytoval král jednotlivcům nebo skupi-

nám podnikatelů výsadní práva na výrobu

a prodej rozmanitých druhů zboží(např.
mýdla, oleje, uhlí, soli, papíru, piva).

To vyvolalo růst cen a zvyšovalo nespo-

kojenost obyvatelstva. Cechovní předpi-

sy, které omezovaly množství výrobků
a kontrolovaly jakost zboží, byly zdrojem

dalších poplatků pro krále a staly se
brzdou manufakturní výroby. Král rozpro-

dával úřady a tituly, aby shromáždil dal-
ší peníze, které mu parlament odmítl pos-

kytnout. Vydával však stále více peněz,
než získával. Proto se zadlužoval.

Poklesl i zahraniční obchod země a celé

hospodářství se ocitlo v nesnázích.

Obr. 1
Jakub I. Stuart byl známý svou rozma-

řilostí. Za šperky utratil ročně 37 ti-
síc liber, zatímco na armádu vydával 27

tisíc liber. Jeho výdaje na dvůr činily

ročně 600 tisíc liber, příjem však pouze
400 tisíc liber.

NÁBOŽENSKÉ SPORY.

Většina rozporů v anglické společnosti
se tehd

y projevovala v podobě nábožens-

kých střetnutí. Náboženství vyjadřovalo

politické názory různých společenských
vrstev. Král se svými pomocníky prosazo-
val politický vliv anglikánské církve,
která byla státním náboženstvím a podpí-
rala jejich moc. *
————————————————————————————————————————
* Anglikánská církev vznikla za krále

Jindřicha VIII., který se v roce 1534
prohlásil za hlavu církve v Anglii.
Anglie tím "odpadla" od katolické církve
a papežství. Král a anglická šlechta se
obohatili o majetek zabavený katolické

církvi a šlechtě. Buržoazie s tímto ře-

šením nebyla spokojena.
————————————————————————————————————————

V zemi však byla katolická menšina, kte-

rou ostatní nenáviděli, ale král se k ní

choval smířlivě. Odpůrci králova režimu
odmítali anglikánskou církev, protože

představovala královskou moc.
Dovolávali se nezávislosti na této círk-
vi a náboženských svobod. Nazývali se

puritáni (čistí). Obr. 3. K puritánům

se hlásili řemeslníci, drobní obchodníci,

svobodní sedláci, podnikatelé i někteří

příslušníci šlechty. Král puritány pro-

následoval. Tisíce jich proto opouštěly

vlast a hledaly útočiště především v nově
založených osadách Nové Anglie
v Severní
Americe.

Obr. 2
Zasedání anglického parlamentu.

Mědirytina českého umělce Václava
Hollara (1607-1677). Parlament byl

složen většinou ze zástupců podnikatelů

a odpůrců absolutní královské moci.
Sehrál rozhodující úlohu v anglické re-

voluci. Václav Hollar se stal malířem

a rytcem proti otcově vůli. Již roku

1627 opustil Prahu a vydal se na učení

do Frankfurtu. Později přesídlil do
Kolína nad Rýnem. Tam se seznámil

s anglickým hrabětem Thomasem
Howardem (hauardem), který jej pozval

k pobytu do Anglie. V Londýně byl ve-

lice úspěšný, vytvořil řadu grafických

listů (pohledů na město), získal značný
v

ěhlas, stal se učitelem kreslení prince

Waleského (velského), pozdějšího krále
Karla II.

CESTA K REVOLUCI. Rod Stuartovců
vládl nejen v Anglii, ale také ve
Skotsku a Irsku. Irové byli katolíci,

ve Skotsku převládali přívrženci kalvi-
nismu. Karel I. se pokoušel zavést zde
anglikánskou církev. To vyvolalo silný
odpor. Ve Skotsku vypuklo povstání.

Král začal vytvářet oddíly k ozbrojenému
zásahu. Zatímco se královy síly shromaž-

ďovaly, vpadly na jaře roku 1639 skotské
dobrovolnické šiky do Anglie. Narychlo
zorganizované královské vojsko vyslané

proti Skotům se brzy rozprchlo. Král

v tísni potřeboval prostředky na nájem

žoldnéřské armády. **
————————————————————————————————————————
** -

žoldnéřská armáda- armáda, do níž

jsou vojáci najímáni za mzdu (žold)

a placeni jako v zaměstnání.
————————————————————————————————————————

Ty mu však mohl poskytnout pouze parla-

ment vypsáním mimořádných daní.

Parlament však krále zklamal. Za svůj
souhlas požadoval, aby byli potrestáni
královští rádci. Prosazoval názor, že

i nejvyšší úředníci v zemi jsou mu za

svou činnost odpovědni. Král se rozhodl
skoncovat se svými protivníky (opozicí)

násilím. V čele oddílu ozbrojenců vtrhl
v lednu 1642 do parlamentu, aby zatkl

předáky opozice. To se mu však nepodaři-
lo. Král se už v

Londýně necítil bez-

pečný. Uchýlil se proto se svými stou-

penci do severní Anglie, kde začal shro-

mažďovat vojsko proti parlamentu. Také
ten se chystal k boji. Král vyhlásil
parlamentu válku.

Obr. 3

Přívrženci krále se lišili od puritánů

způsobem života i zevnějškem. Královští

kavalíři nosili dlouhé kadeře (paruku),

bohatě zdobený oděv. Puritáni chodili

s krátce přistřiženými vlasy (bez paru-

ky), odívali se jednoduše, žili skromně

a počestně. Na obrázku se nizozemský ma-

líř A. van Dyck zpodobnil po boku ang-

lického šlechtice. Rozdíl mezi oběma je

dobře patrný.

OTÁZKY A ÚKOLY:

1. V čem spočíval spor Karla I.
s parlamentem ?

2. Jak začala anglická revoluce ?

3. Vysvětli pojmy: anglikánská církev,
parlament, puritáni,

žoldnéřská

armáda.

4. Na začátku revoluce prohlásil jeden
anglický šlechtic :"Jestliže
zavedeme rovnoprávnost a svobodu
v církvi, budeme muset zavést rovnop-

rávnost a svobodu ve státě." O čem

svědčí tato myšlenka?

ANGLICKÁ REVOLUCE
————————————————————————————————————————
ZOPAKUJ SI:

1. Oč usiloval parlament ve sporu
s králem?

2. Které další rozpory v Anglii narůs-
taly?

"Jak žít ve štěstí a radosti, když cítí-

me na sobě spár ďáblů a plameny pekel nás
ožehají."

O. CROMWELL

BOJ KRÁLE S PARLAMENTEM

Král ve svém boji s parlamentem měl opo-
ru v zaostalejších krajích severu a zápa-

du země. Podporovala ho venkovská angli-

kánská šlechta. Jádro jeho armády tvoři-

li žoldnéři vracející se z třicetileté
války. Parlamen

t měl za sebou vyspělejší

kraje na jihovýchodě včetně centra
Anglie-Londýna. *
————————————————————————————————————————

* Londýn tehdy patřil mezi největší měs-

ta světa

————————————————————————————————————————

Po prvních úspěších královského vojska,
jem

už velel syn českého zimního krále

Fridricha Falckého Ruprecht, nastal

obrat. Přední stoupenec puritánské opo-
zice Oliver Cromwell (kromvel,
1599-1658) se souhlasem parlamentu vyt-

vořil armádu nového typu. Místo tehdy

obvyklé zemské hotovosti**vytvořil dobře

organizované vojsko v čele s jezdectvem,
placené parlamentem.
————————————————————————————————————————
** zemská hotovost-nepravidelné

vojsko scházející se podle potřeby na

základě feudálních povinností
zásluhy i prostí bojovníci. Tato armáda
rozdrtila královské vojsko u Naseby
(nejsby) roku 1645. Král ztratil veške-

ré dělostřelectvo a přes 5000 mužů.

Sám se stěží zachránil.
————————————————————————————————————————

Přes polovinu vojska tvořili dobrovolní-

ci. Nová armáda (cca 22 000 mužů)

předčila zhruba stejně početné královské
vojsko kázní a bojovými kvalitami.

Důstojnické hodnosti mohli získat za



POPRAVA KRÁLE A ZRUŠENÍ MONARCHIE

Umírnění členové parlamentu (velkostat-

káři, bohatí kupci, podnikatelé)nechtěli
dále bojovat. Považovali spor s králem

za skončený. Snažili se strhnout všechnu
moc pouze na sebe a s králem se domluvit.

V parlamentu se usnesli, že vítěznou ar-
mádu rozpustí, protože se jí obávali.

Armáda složená většinou z lidových vrs-
tev, však vystoupila se vší rozhodností

proti usnesení parlamentu o rozpuštění
vojska a vtáhla do Londýna. do jejich
rukou se dostal sám král.

obr. 4
Oliver Cromwell pocházel z rodiny ven-
kovského šlechtice. Byl vychován v puri-

tánském prostředí. Studoval na univerzi-

tě v Cambridgi (kembridži) a práva

v Londýně. S obtížemi spravoval rodinný

statek. Jako řada venkovských šlechticů
se oženil s dcerou bohatého londýnského

kupce. V době, kdy byli puritáni pronás-

ledováni, prodal majetek a pravděpodobně

chtěl odjet do Ameriky. Potom však zem-

řel jeho bohatý strýc, Oliver po něm

zdědil velký majetek a stal se předním
šlechticem v hrabství. V roce 1640,

těsně před vypuknutím války mezi králem

a parlamentem, byl již významným členem

královské opozice. Současník, kavalír,

o něm řekl: Přišel jsem do parlamentu

ráno a spatřil jsem gentlemana, který

právě mluvil a já jsem ho neznal. Měl

velmi skromný obyčejný soukenný oděv, byl

dosti vysoký a kord mu přiléhal těsně

k boku. Měl odulý červený obličej a ost-

rý nepříjemný hlas. Jeho řeč však byla
ohnivá a v

šichni členové parlamentu mu

pozorně naslouchali.


Listina práv z roku 1689:

1. Suverénní moc králů bez souhlasu
s parlamentními zákony nebo opomenutím

práva parlamentu provádět zákony je ne-

zákonné...

2. Suverénní moc králů rušit zákony ne-
bo p

rovádět zákony je nezákonné...

3. Vymáháni peněz pro potřebu koruny...
bez povolení parlamentu je nezákonné...
5. Právo poddaných je podávat písemné

stížnosti králi a zatčení či pronásle-

dování z tohoto důvodu je nezákonné...

6. vytváření a udržování stálé armády
v království v mírových dobách bez
souhlasu parlamentu je nezákonné...

8. Volby členů parlamentů mají být svo-
bodné...
9. Svoboda slova, diskuse o postupu

jednání v parlamentu nesmějí být stíhá-

ny žádným soudem nebo úřadem kromě par-

lamentu.


Dohoda lidu požadovala republiku, odluku

církve od státu, rozšíření volebního prá-
va na všechny"nezávislé muže", nábožens-

kou svobodu. Zastávala se zrušení vězení

pro dlužníky, zrušení monopolů a privile-

gií, odstranění žebroty státní podporou,

zavedení jediné přímé daně z majetku,
nahrazení armády lidovou milicí, zavedení

voleb veřejných úředníků a demokratické
výchovy lidu.

Předáci umírněných, pokud neprchli, byli

uvězněni. Armáda ovládala situaci v ze-

mi. Ve vojsku nabyli převahy radikální

představitelé revoluce, kteří vyjadřovali

zájmy inteligence, řemeslníků a městské
chudiny. Zastávali názor, že všichni li-

dé byli zrozeni jako bytosti sobě rovné.
Vystoupili s pokrokovým programem v tzv.

Dohodě lidu (1647). Král Karel I.
byl na

nátlak lidu postaven před soud

zřízený parlamentem, obviněn ze zrady

a v lednu 1649 za účasti početného davu

před královským palácem popraven.
Krátce na to byla zrušena monarchie
a Anglie se stala republikou.

REPUBLIKA. Republika vznikla spoluprací

Cromwella s radikálními představiteli

revoluce v armádě. Když však byl král

popraven, začal Cromwell upevňovat svou
moc. Spojil se s bohatými vrstvami,

s finančníky v londýnské City (sity).*

Radikální vůdcové byli zatčeni,
Dohoda lidu odmítnuta a vzpoury v

armádě

krutě potlačeny. Cromwellovi přívrženci

získali do svého vlastnictví půdu zabave-

nou šlechtě a církvi. Na anglickém ven-

kově tak vznikla nová vrstva majitelů pů-

dy, jejíž podnikání mělo kapitalistický

ráz. Cromwellova vláda "silné ruky" mě-
la z

ajistit novým podnikatelům politickou

moc ve státě, zachovat jejich majetek

získaný v revoluci a otevřít jim cestu
k bohatství jiných zemí. Aby toho snad-

něji dosáhli, Cromwell byl jmenován
"lordem protektorem". Nastalo období je-
ho osobní vlády, diktatury (1653). Z

původních radikálních požadavků zbyla jen
omezená náboženská svoboda.

Cromwellova zahraniční politika podpo-

rovala nekatolické síly v Evropě.

CROMWELLOVA POLITIKA.

Cromwell velmi tvrdě zlomil odpor Irů
proti anglickému útisku (1649-1652).
————————————————————————————————————————
*City-

část vnitřního města, sídlo boháčů

Rolníkům na ostrově byla násilně zabírá-

na půda a přidělována anglickým statkářům

a protestantským usedlíkům. Irsko se
stalo zdrojem laciných surovin a pracov-
ních sil pro An

gličany. Po potlačení

irského povstání si Cromwell podrobil
i Skotsko. Anglie a Skotsko se spojily
v jeden stát, který se od roku 1707 na-
zývá Velká Británie. V roce 1801

k nim bylo připojeno Irsko.

Zájmy anglických obchodníků sledovalo

vyhlášení zákona

o plavbě (1651).

Zákonem bylo povoleno dovážet zboží na

britské ostrovy pouze anglickým plavidlům

nebo lodím států, v nichž bylo dovážené

zboží vyrobeno. Nařízení bylo namířeno

proti Nizozemcům, kteří bohatli tím, že
dopravovali cizí výrobky. Nizozemí proto
vyvolalo válku, bylo v ní však poraženo
(1659) a muselo zákon uznat. Tak byly
položeny základy k tomu, aby se Anglie

stala námořní velmocí.


OBNOVENÍ MONARCHIE.
Ke konci Cromwellova života stoupl

opět odpor proti moci armády. Od
Cromwella se odvracely i vrstvy, které

mu dosud poskytovaly podporu. Zůstal

osamocen. Když v roce 1658 zemřel, bo-
hatí lidé, vystrašení projevy nespokoje-

nosti mezi lidem i ve vojsku, viděli je-
diné východisko v obnovení královské mo-
ci. V roce 1660 byla zrušena republika

a na trůn byl povolán Karel II., syn
popraveného krále. Byla obnovena monar-

chie, neznamenala však návrat k poměrům

před revolucí. V Anglii se vytvořily
podmínky pro vznik kapitalismu. Král se

musel podřídit vůli parlamentu. Když je-

ho bratr a nástupce Jakub II. chtěl

v zemi opět uplatnit neomezenou vládu,
byl vyhnán a na jeho místo byl povolán
nizozemský místodržící Vilém Oranžský
jako Vilém III. (1689-1702). Obr.

5. Nový král přijal Listinu práv,
v níž potvrdil práva parlamentu. Anglie

se stala konstituční monarchií, to je

státem, v jehož čele stojí král, ale jeho
moc je omezena parlamentem a ústavou
(konstitucí).

OTÁZKY A ÚKOLY:

1. Vypracuj osnovu tohoto článku a vyp-

rávěj podle ní o průběhu revoluce.

2. Vysvětli pojmy: nová armáda,
lord-

protektor, zákon o plavbě,

Listina práv, konstituční monarchie.

3. Čím pomohla politika Olivera
Cromwella kapitalistickému podnikání?

4. V čem spočíval hlavní význam anglic-
ké revoluce?

Obr. 5
Vilém III. se jako místodržící nizozem-
ských provincií oženil s nejstarší dcerou

následníka anglického trůnu Jakuba

II., pozdějšího krále. V roce 1688 za-

čala opozice, nespokojená s Jakubovou
absolutistickou vládou, jednat

s Vilémem o převzetí moci v Anglii.

Počátkem listopadu 1688 se Vilém vylo-

dil v Anglii, převzal moc v zemi a byl

přijat za krále jako Vilém III. Tento

převrat je nazýván slavnou revolucí.

Obvinění krále: Karel Stuart, anglický
král, obdržev omezenou moc vládnout podle

zákonů království, a nejinak, vedl zrádně

a zlovolně válku s parlamentem. Jako

hlavní strůjce této války se stal vinným
všemi zradami, všemi vraždami a všemi

loupežemi, spáchanými za řečené války.
O. Cromwell k jednání soudu:

Jednejte rázně, ale spravedlivě.

Hospodin nám přikázal potrestat utlačo-
vatele Angli

e. Pro všechny příští časy

budou na to vzpomínat všichni křesťané

s úctou a všichni tyrani světa se
strachem. Vynesení rozsudku: Karel
Stuartovec jako tyran, vrah a zjevný

nepřítel anglického státu bude potrestán
utnutím hlavy od trupu.

ZROD MODERNÍ VĚDY

Velké století vědy je revolucí ve vědě

ZOPAKUJ SI:

Co víš o manufakturní výrobě, o renesan-
ci, o objevných plavbách a výpravách?

Na to vše zrod moderní vědy navazoval.


Obr. 6

Pohyblivý člunek.

Vynálezcem pohyblivého člunku byl John

Kay (džon kej). Dříve bylo nutné, aby

při tkaní široké látky stáli dva muži

proti sobě a u ručního stavu prohazovali

člunek osnovou. Kayův vynález umožnil,
že látku jakkoli širokou mohl tkát pouze

jeden člověk. Tkaní tak bylo rychlejší.
(Dobová kresba)

Obr. 7
James Watt byl mechanikem ve skotském

Glasgowě (glesgově). Zdokonalil parní

stroj tím, že k němu přidal regulátor,

který na principu odstředivé síly řídil

otvírání a zavírání ventilů, jimiž byla

pára přiváděna do válce. Dále použitou

páru svedl z válce zpět do kotle a zach-

ránil tak nespotřebovanou energii. Watt

se jako první na světě zasloužil o sério-
vou výrobu tohoto stroje.

POTŘEBA NOVÝCH POZNATKŮ.
Manufakturní výroba zboží pro trh vedla

ke snaze vyrábět stále více a lépe. To

předpokládalo lépe poznat vlastnosti pří-
rodních látek, které sloužily jako suro-

viny, a zavádět nové způsoby jejich
zpracování(technologie). Rozvoj hornict-

ví zápasil s podzemní vodou a hledal úči-

nější technické prostředky pro její od-

čerpání. Zdokonalování výroby zbraní vy-
žadovalo lepší poznání vlastností kovu.

Rozvoj mořeplavby potřeboval nové astro-

nomické a zeměpisné poznatky. Příroda se

tak postupně stávala předmětem soustavné-

ho vědeckého bádání. Vedle hospodářských

přeměn podněcovaly zájem o přírodu také

nové představy o člověku, společnosti

a světě, které navazovaly na renesanci.

PŘEVRATNÉ VĚDECKÉ OBJEVY.

Prvním velkým vítězstvím moderního

myšlení byla Koperníkova sluneční sous-

tava Skvělá úvaha polského učence
Mikuláše Koperníka(1473 - 1543) tvr-

dící, že středem vesmíru je slunce a ko-

lem něho se otáčejí ostatní planety, tedy

i naše Země, inspirovala další astrono-

my, aby ji zpřesňovali a dokazovali její
platnost.

Byli to především dánský šlechtic Tycho
Brahe(1546 -1601) a jeho asistent
Jan Kepler (1571 - 1630). Kepler,

který působil v Praze na dvoře Rudolfa
II., zjistil že planety obíhají Slunce

podle určitých zákonů a že oběžné dráhy

planet netvoří kruhy, ale elipsy. V té

době již astronomové měli dalekohledy,

které jim umožňovaly přesnější pozorování

nebeských těles. Nové objevy stále více

otřásaly středověkými představami o ves-

míru. Objevení nových světů na obloze

považovala církev za kacířství.
Giordano Bruno (džordáno bruno
1548-1600)byl za své výzkumy upálen na

hranici. Z kacířství byl obviněn i pro-
fesor fyziky

v Padově Galileo Galilei

(1564-1643). Trestu upálením unikl jen

proto, že před soudem své názory na oko

odvolal, ale ve skutečnosti se jich nikdy

nezřekl. Jeho dílo neobyčejně podpořilo
rozvoj fyziky a matematiky. Položilo

první základy k zákonům o pohybu těles

a matematické teorie pevnosti materiálů.
Základní problém, zda vlastností hmoty

je klid, nebo pohyb, se začal dostávat do

středu pozornosti.

Na cestě k jeho řešení velice pomohlo

studium magnetismu, které prováděl

osobní lékař královny Alžběty William
Gilbert (viljem džilbert, 1540-1603).
Výsledky jeho výzkumu byly využity nejen

v lékařství, námořnictví a při výrobě

kompasů, ale magnetickou přitažlivostí

bylo možno vysvětlit i dráhy planet.

Podstatně se začaly měnit také poznatky

o"vnitřním vesmíru člověka". Nové objevy

v technice a rostoucí zájem o čerpadla,

měchy a ventily podněcovaly nová studia

o stavbě lidského těla a jeho funkcích.
Badatel William Harvey (viljem harvej,
1578-1657) popsal mechaniku krevního

oběhu. Vynález mikroskopu, obr. 8,

umožnil jeho teorii potvrdit a rozšířít

tak poznání mikrosvěta.

BUDOVÁNÍ MODERNÍ PŘEDSTAVY SVĚTA.
Do poloviny 17. století zapustily dva

stěžejní objevy - otáčení planet a krevní

oběh - pevně své kořeny. Stará představa

světa byla zbořená a začalo budování no-

vé, moderní představy. Filozofické
základy*
————————————————————————————————————————
* filosofie -

souhrn názorů na život

a svět. Původní význam slova (z řečtiny)
= láska k moudrosti.
————————————————————————————————————————

k ní položili anglický filozof Francis
Bacon (frencis bejkn, 1561-1626) svým
spisem Nové organon a francouzský filo-
zof René Descartes (dekart, 1596
-

1650) spisem Rozprava o metodě. Oba

se zabývali vědeckými metodami zkoumání

přírody a světa. Bacon zdůrazňoval spíše
význam zkušenosti (empirie) a pokusu (ex-
perimentu), Descartes naproti tomu dával

přednost rozumovému(racionálnímu) pozná-
ní. Baconova filozofie byla spojena spí-

še s hospodářskými potřebami doby,
Descartova byla zase více duchovní a bo-
jovala proti zastaralým metodám myšlení.

Obě se vzájemně doplňovaly.

REVOLUCE VE VĚDĚ. V polovině 17.

století začíná tzv. velké století, v němž

věda dozrávala a dopracovávala se k nové-

mu pochopení světa. za symbolické rozhra-

ní můžeme považovat rok 1643, kdy zemřel
Galileo Galilei a narodil se Isaac

Newton (izak ňútn, 1643 - 1727), obr.

10. V tomto období začaly vznikat vě-

decké společnosti - v roce 1662

Královská společnost v Londýně, v roce
1666 Královská akademie ve Francii.
Rozvoj matematiky a experimentální fyzi-
ky umožnil nové významné objevy.
Robertu Boylovi (bojl, 1627-1691) se

podařilo při studiu vakua objevit zákony
o plynech. Otto von Guericke (fon geri-
ke, 1602-1686) sestrojil na principu

vakua první vývěvu. Brzy nato byl sest-

rojen barometr (tlakoměr). Značného pok-
roku bylo dosaženo také v chemii a biolo-

gii. Vědecké poznání došlo nejdále v dí-
le Isaaca Newtona. Newtomovi se po-

dařilo objevit zákomy všeobecné gravitace

(přitažlivosti) a formulovat základní

poučky mechaniky. Definitivně bylo pro-
kázáno, že základní vlastností hmoty je

pohyb. Klíčem k novodobé vědě se staly
dynamika a mechanika, podle nichž byla

postavena celá průmyslová společnost.

SPOLEČENSKÉ MYŠLENÍ. Anglický filozo,

vědec a lékař John Locke (džo lok,
1632-1704), obr. 11, jako první osla-

vil vládu Newtonova vědeckého zákona

a současně přivítal Listinu práv z roku

1688. Odmítl existenci nadpřirozených

sil, popřel, že by vláda pocházela od

Boha. Vláda je podle něho výsledkem do-

hody lidí, kterým má zajišťovat svobodu
a rovnost. Pokud vláda porušuje základní

svobody člověka, mají lidé právo ji vymě-
nit. Lockovy myšlenky se staly zdrojem

boje za novou společnost.

OTÁZKY A ÚKOLY:

1. Proč je tzv. velké století nazýváno

revolucí ve vědě?

2. V čem je význam díla Isaaca
Newtona?
3. Uvažuj,

co přispělo k nvému, přev-

ratnému rozvoji vědy.

obr. 8
Mikroskop Roberta Hooka (húka)

Zatímco dalekohled odhalil nekonečné
prostory vesmíru, mikroskop dal nahléd-

nout do světa drobných organismů.

obr. 9
Dalekohled Galilea Galileiho.
Galileo Galilei nebyl vynálezcem dale-

kohledu, ale jako první jej použil při

sledování hvězdné oblohy. Svými pozoro-
váními zahájil novou etapu astronomie

(vědy o vesmíru).

obr. 10
Isaac Newton, anglický matematik, fy-

zik a astronom, jeden z nejvýznamnějších

vědců všech dob. Vystudoval na univerzi-

tě v Cambridgi (kembridži), kde se stal
profesorem. Newtonovo mnohostranné

a dodnes významné dílo stojí u základů

tzv. klasické fyziky. Poprvé upřesnil
pojmy hmota, váha a síla. Objasnil zá-

kony o setrvačnosti těles v pohybu, for-
muloval zákon akce a reakce. Svými obje-

vy daleko přesáhl dobu v niž žil.

obr. 11

John Locke, anglický vědec, jehož dílo

významně působilo na další rozvoj filoso-
fie, práva a moderní pedagogiky.

PŘECHOD Anglie roste

K PRŮMYSLOVÉ v dílnu světa

SPOLEČNOSTI

ZOPAKUJ SI :

V čem hlavně spočívá revoluce ve vědě ?

Vznik moderní průmyslové společnosti byl

umožně dvěma významnými skutečnostmi
-

vědeckou revolucí a zemědělskou revolu-

cí. Obě byly doprovázeny řadou

objevů, kterých bylo možno využít v hos-

podářské praxi.

ZEMĚDĚLSKÁ REVOLUCE.

Se zvyšováním počtu obyvatel a vznikem

průmyslových center rostly i nároky na

výživu obyvatelstva. Zemědělská výroba

musela hledat způsoby, jak tyto nároky
uspokojit. Úhorové soustavy

hospodaření

byly nahrazovány střídavým hospodařením

s celoročním ustájením skotu. Do osev-

ních postupů byly zařazovány pícniny

a okopaniny. Mnohem větší pozornost se

věnovala také technickým plodinám (len,

konopí, brambory aj.). Rozšířilo se pěs-
tování ovoce a zeleniny. Zájem na trhu

podněcoval zemědělce ke zvyšování produk-

ce. V zemědělské výrobě se brzy začaly

objevovat stroje, půda byla zkvalitňována
hnojením.

ROZVOJ PRŮMYSLU. Ve druhé polovině
17. století se podnikatelské vrstvy
v Anglii, Nizozemí a

Francii začaly

vymaňovat z cestovních a manufakturních

omezení a orientovaly se na zavádění

technických novot. Vlastní počátky prů-

myslové revoluce jsou spojeny s převratem

v uhelném, hutním a textilním průmyslu.

Rozvoj hornictví usnadnilo zavádění "oh-

ňových strojů" pro čerpání vody ze zapla-

vených dolů. V hutnictví se začalo vyrá-

bět železo za pomoci koksu místo dřevěné-
ho uhlí. Obr. 14, 15. Nové vysoké pe-

ce umožňovaly vyrábět železo ve velkém

množství a lepší kvalitě. Značné oblibě

se těšila zejména litina. Hodila se to-

tiž k výrobě zbraní, především děl, která

byla hledaným zbožím na světových trzích.

Anglickými děly byly vyzbrojeny lodě té-

měř všech námořních států.

Ve druhé polovině 18. století proběhla
v Anglii mechanizace textilní výroby.
Do té doby anglické manufaktury, ale
i manufaktury v ostatních zemích, zpraco-

vávaly hlavně domácí suroviny. V textil-

ní výrobě to byly vlna a len, které tvo-

řily základ kvetoucího soukenictví a plá-
tenictví. V Anglii vyvolal rozvoj sou-
kenictví velké

rozšíření chovu ovcí.

Novým odvětvím textilní výroby bylo ba-

vlnářství, založené na dovozu levné bavl-
ny z amerických plantáží. Její zpracová-
ní vyžadovalo nové technické postupy
a vedlo k sestrojování nových textilních

strojů. Angličtí vynálezci v rychlém ča-

sovém sledu zkonstruovali řadu nových

strojů pro textilní výrobu: v roce 1763
sestrojil John Kay (džon kej) pohyblivý

člunek, obr. 6, 1764 James

Hargreaves (džejms hárgrívz) spřádací
stroj Jenny, obr. 12, 1769 Richard
Arkwright (arkrajt

) přepřádací stroj,

1779 Samuel Crompton (kromptn) spřáda-

cí stroj na jemnou přízi mule (mjúl),

obr. 13, 1785 Eduard Cartwright
(kártrajt) mechanický stav.

V roce 1785 byl dovršen vývoj parního
stroje. Jeho hlavním konstruktérem se
stal skotský mechanik James Watt
(džejms vot, 1739-1819), obr. 7.

Využil dosud známých pokusů Otto von
Guericka s vakuem a Denise Papina (pa-
péna, 1647-1714) s tlakem páry a zdoko-
nalil stroj natolik, že mohl být používán

ve výrobě. Zdokonalený parní stroj pra-
coval rovno

měrně, byl výkonnější a jeho

provoz byl levnější. Bylo ho možno pou-
žít jako hnacího stroje. Spolu s pracov-

ním strojem a převodovým mechanismem bylo

vytvořeno soustrojí klasické tovární vý-
roby.

Rozvoj hornictví, výroby a zpracování
železa spolu s mechanizací textilní vý-

roby učinily z Anglie kolébku průmyslové

revoluce. Typickým centrem průmyslové
výroby se stal Birmingham (bermingen).

V roce 1770 měl pouze 31 tisíc obyva-
tel, v roce 1800 již 74 tisíce, v roce
1851 233 tisíce a v roce 1781 401 ti-

síc. V tomto městě byla také založena

Lunární společnost sdružující podnikate-

le, vědce a inženýry. Jejím členem byl

například i vynálezce parního stroje J.
Watt.

Obr. 12

Mechanický spřádací stroj, který sesta-
vil chudý tkadlec James Hargreaves
a nazval jej podle své dcery Jenny (že-

ny). Původně měl stroj osm vřeten, pos-

tupně byl jejich počet zvýšen až na osm-

desát. Příze se však trhala, byla tenká
a nepevná.

Obr. 13

Spřádací stroj mule (mjúl - kříženec)

vyráběl přízi tenkou a jemnou, která se
svou kvalitou vyrovnala i zboží indické-
mu. Znamenal velký pokrok. Tento stroj

mohl být poháněn zvířaty nebo vodním po-

honem. Na jediném stroji předlo až

2000 vřeten. Úkol: Srovnej tento spřá-
dací stroj se strojem Jenny.

Obr. 14

Hutě v polovině 18. století v Darby.
Rozvoj hutnictví v Anglii je spojen

s podnikatelskou rodinou Darbyů. Od po-

čátku 18. století vyráběli v milířích

koks a přidávali ho k dřevěnému uhlí do

vysokých pecí při tavení železa. Od roku
1735 se tavila žel

ezná ruda u Darbyů

výhradně za pomoci černouhelného koksu.

Obr. 15

První ocelový most na světě postavený
rodinou Darbyových roku 1779.

ZMĚNY VE SPOLEČNOSTI.

Ve stejné době se měnil také systém

vzdělávání. Vznikly tzv. odbojné akade-
mie ve Warringtonu (voriktnu)a
Daventry (deiventry), poskytující nej-

lepší vědecké vzdělání spojené s hospo-

dářskou praxí. Tyto školy představovaly

vážný průlom do strnulosti středověkých
univerzit.

Dynamika průmyslového rozvoje začala

měnit i poměry ve společnosti, myšlení

a chování lidí. Průmyslová společnost se

stávala skutečností a ukazovala své klad-

né i stinné stránky. Na jedné straně us-

nadňovala život člověka, na druhé straně

začala narušovat rovnováhu v přírodě

a vytvářela hluboké rozdíly mezi lidmi.

OTÁZKY A ÚKOLY:

1. Které změny přinesla revoluce v ze-

mědělství ?

2. V čem spočívaly změny

v průmyslovém vývoji Anglie ?

3. Uvažuj, co vedlo k tomu, že se

Anglie stala kolébkou průmyslové revo-

luce.

ABSOLUTISMUS NA EVROPSKÉM KONTINENTĚ
========================================

FRANCIE V DOBĚ LUDVÍKA XIV.

"Stát jsem já," prohlásil prý LUDVÍK
XIV.

ZOPAKUJ SI :

1. Které evropské státy měly největší

zisky z třicetileté války?

2. Kterým evropským oblastem přivodila

třicetiletá válka největší zisky ?

3. Jaké významné události ve Francii

jsou spojeny s vládou Jindřicha IV.,

Ludvíka XIII. a jeho rádce kardinála
Richelieua (ryšeljé) ?

ABSOLUTISMUS VE FRANCII.

V polovině 17. století byla Francie

jednou z nejvyspělejších a nejlidnatěj-
ších zemí v Ev

ropě. V 1661 se ujal sa-

mostatné vlády mladý Ludvík XIV.
(1643-1715), nazývaný král Slunce.

Od začátku vynakládal všechno úsilí na

upevnění své vlastní moci, na zesílení

absolutismu. Obr. 16. Ve své vládě se
opíral o katolickou církev a pronásledo-
val francouzské nekatolíky-hugenoty (ige-

noty). Zaváděl tvrdý dohled v celé zemi.

Záměrně si nevolil své spolupracovníky

mezi královskými příbuznými a vysokou

šlechtou. Měl obavu, že by bohatá šlech-
ta omezovala jeho samovládu. Své rádce

a úředníky si většinou vybíral mezi vzdě-

lanými měšťany. Do roku 1683 byl jeho
hlavním spolupracovníkem ministr
Colbert (kolbér, 1619-1683), pocháze-
jící z obchodnické rodiny.

MANUFAKTURNÍ VÝROBA A OBCHOD.

Colbert se snažil ve prospěch královské-
ho absolutismu zlepšit h

ospodářské posta-

vení Francie. Podporoval zakládání ma-
nufaktur, zejména pak výrobu luxusního

zboží (např. gobelínů,* hedvábných látek,

punčoch, voňavek atd.).
————————————————————————————————————————
*gobelíny -

nástěnné koberce

————————————————————————————————————————

Zboží z manufaktur se vyváželo do ciziny

a přinášelo státu a všem podnikatelům
velké zisky. Probudil se také obchod na
území Francie. Zlepšovaly se silnice,

stavěly se průplavy (např. byl dokončen

průplav spojující Středozemní moře
a Atla

ntský oceán ). Rozvíjel se zámoř-

ský obchod, usilovně byly budovány lodě

a přístavy. Colbert se pokoušel získat
co nejvíce levných surovin z francouzs-

kých zámořských kolonií. Podporoval
osídlení Kanady, odkud se dovážely kože-
šiny. Z francouzský

ch Antil(ostrovů me-

zi Střední a Jižní Amerikou) se přivá-

žela cukrová třtina.

Obr. 16
Graf absolutistické moci ve Francii.

Podle grafu vysvětli podstatu absolutis-
tické královské moci ve Francii.

Colbert byl přesvědčen, že stát zbo-

hatne, když se bude francouzské zboží

hlavně vyvážet. Prosazoval, aby stát na-

kupoval co nejméně cizích výrobků, a zá-

měrně na ně uvaloval velká cla.*
————————————————————————————————————————
*cla-poplatky za dovážené zboží
————————————————————————————————————————
V z

emi mělo zůstávat hodně zlatých

a stříbrných peněz. Této hospodářské po-

litice říkáme merkantilismus. **
————————————————————————————————————————
**merkantilismus-z latinského slova
mercator-obchodník
————————————————————————————————————————

Zaváděl se postupně v dalších evropských
státech a také v našich zemích.

Obr. 17
Varování francouzského spisovatele a pe-
dagoga Fénelona Ludvíkovi XIV. z roku
1699: "Sire! Osoba, která si dovoluje
napsat Vám tento list, nemá na tomto

světě žádný zájem, který by vedl její ru-

ku. Sire! Mohl jste získat oprávněnou
a mírovou slávu otce svých poddaných, ale

nyní Vás nenávidí jako nepřítele

Vašich sousedů a dostal jste se do ne-

bezpečí, že budete i ve vlastní zemi ne-

náviděn jako hrozný vladař. Sám lid
-

musím říci vše - který měl k Vám lásku

a důvěru, začíná ztrácet přátelství, dů-

věru a úctu k Vám. Vaše výboje nejsou

žádnou slávou pro Váš lid; pln roztrpče-

ní a zoufalství je nemůže oslavovat. }

Mnohem spíše zažehá ve všech částech ze-

mě jiskra vzpoury a šíří se postupně
strašná víra : král nemá slitování s naší

bídou; miluje jen svoji důstojnost a slá-

vu. Sire! Taková je nepřikrášlená si-
tuace, v níž se nacházíte..."

Obr. 18

Návštěva Ludvíka XIV. s Colbertem ve
státní manufaktue na gobelíny. K nej-

schopnějším představitelům vlády ve

Francii patřil člen státní rady, ministr

financí, obchodu a průmyslu Colbert.
Jeho hlavním cílem bylo rozvíjení hospo-

dářství země.

ŽIVOT NA VENKOVĚ.

Většina obyvatelstva Francie žila ještě

v této době na venkově v poddanské závis-

losti. Král, církev a velkostatkářská
šlechta(feudálové) pronajímali poddaným

půdu. Za pronájem půdy, na níž se pěsto-
valo obilí, místy vinná réva, ovoce
a další plodiny, vybírali majitelé pozem-

ků vysoké peněžní dávky. Rolníci se čas-

to bezúspěšně bouřili nejen proti neúnos-

ně drahému nájmu půdy, ale také proti
stálému zvyšování daní, které museli pla-
tit absolutistickému státu.

I když se za vlády Ludvíka XIV.

uvolňovaly cesty ke kapitalistickému způ-
sobu výroby (rozvíjely se manufaktury
a

obchod), stále převládal v zemi feuda-

lismus.

STÁTNÍ VÝDAJE.

Příjmy státní pokladny se merkantilis-

tickou politikou značně zvýšily.

Francouzský král však měl při svém

okázalém způsobu života také velké vý-

daje. Vynakládal množství peněz na pře-
pychový život u dvora. Nechal si s ob-

rovskými náklady vystavět honosný zámek
Versailles (versaj),
Obr. 19.

kam přesídlili z nedaleké Paříže se svou

rodinou, rádci, ministry a nespočetným

služebnictvem. Podporoval umělce, kteří
ho oslavovali. Francouzsk

é umění a móda

ovlivňovaly vkus feudální společnosti té-

měř celé Evropy.

ARMÁDA. Jedním z hlavních cílů politi-

ky Ludvíka XIV. bylo rozšířit území

Francie a vytvořit ze své země největší

a nejbohatší stát Evropy. Připravoval
se na války se sousedními státy. Proto
vybudoval armádu, která se na konci 17.
století stala svými 300 000 vojáky ve

zbrani nejpočetnější v Evropě.

Pěchota, základ armády, byla vyzbroje-

na na tehdejší dobu moderními zbraněmi,

puškami s křesacím zámkem a bajonetem
(bodákem). Vojáci se oblékali do unifo-

rem vyráběných ve státních manufakturách.

Stavěly se pro ně kasárny, invalidovny,*
————————————————————————————————————————
* invalidovny-

ústavy pro zaopatřování

válečných invalidů a vysloužilců.
————————————————————————————————————————
nemocnice. Placené vojsko se stalo opo-
rou absolutistického státu.

VÁLKY.

Ludvík XIV. válčil proti svým sousedům

s jistými přestávkami téměř 30 let.

Jeho hlavními nepřáteli byli rakouští

a španělští Habsburkové, později také
Anglie. Dlouhé a spletité války

Francii peněžně vyčerpávaly, přinášely

jí úspěchy i neúspěchy. Poslední válka,

válka o dědictví španělské
(1701-

1714), přerostla v rozsáhlý ev-

ropský konflikt. Získat Španělsko tehdy

znamenalo získat i španělské kolonie

v Jižní i Střední Americe, některé ob-

lasti v Itálii a jižní Nizozemí.

Záminkou války byl uvolněný trůn po pos-

ledním španělském Habsburkovi.

Válka skončila pro Francii neúspěchem

a přinesla jí hospodářský úpadek. Ve

Španělsku sice nastoupil vnuk Ludvíka
XIV., ale s podmí

nkou, že se Španělsko

a jeho zbylé državy nikdy nespojí

s Francií pod jedním společným panovní-

kem. Největší zisk z války měla

Anglie, která byla nejsilnějším soupeřem

Francie. Kromě některých francouzských

zámořských držav(např. Nového
Foundlandu, ostrov

a při pobřeží Kanady

) získala také Gibraltar (džibraltar),
který dodnes spravuje Velká Británie.

Anglie si vymohla v této době přednostní

právo na obchod s africkými černochy, do-

váženými do španělských kolonií.

Ludvík XIV. zanechal Francii po své
s

mrti v roce 1715 svým nástupcům rozv-

rácenou a peněžně vyčerpanou.

Vnitřní rozpory v zemi mezi poddanými

a feudály, vznikající buržoazií a feu-

dály se stále přiostřovaly. V období
vlády Ludvíka XVI. (1774-1792) se

vyhrotily tak, že vytvořily podmínky pro

francouzskou revoluci, která začala v ro-
ce 1789.

OTÁZKY A ÚKOLY:

1. O které složky společnosti se opíral

Ludvík XIV. při své absolutistické

vládě ?

2. Vysvětli, co byl merkantilismus.

3. Proč se Francie postupně dostávala

do finančních potíží ?

Obr. 19

Versailles v době "krále Slunce" se
stal vzorem pro všechny evropské dvory.
Velkolepý zámek byl obklopen krásnými

parky s geometricky střiženými stromy

a keři, umělými jeskyněmi a vodotrysky.

POČÁTEK NOVODOBÝCH RUSKÝCH DĚJIN
========================================
"Okno do Evropy"
A. S. Puškin

ZOPAKUJ SI:

1. Kdo vládl v Rusku ve druhé polovině
16. století?

2. Jak se změnily hranice Ruska ?

ROMANOVCI NA TRŮNĚ

Po osvobození země od polských a švéds-

kých obyvatelů se ujal roku 1613 vlády
Michail Romanov (1613-1645). On
i jeho nástupce Alexej usilovali o nav-
rácení ruského území, které si po válkách
podržely Švédsko a Polsko. Vojsko tvo-

řila šlechta s oddíly vyzbrojených podda-

ných a šlechta připoutávala zbylé rolníky

k půdě, zakazovala jim stěhovat se, nas-
talo utužování nevolnictví.

Jen pomalu sílila města, rozvíjel se

obchod a řemesla, ojediněle se objevo-

valy manufaktury. Přístupy

k Baltskému a Černému moři zůstávaly

pro ruský stát uzavřeny - na severu

Švédskem a na jihu Tureckem a jeho
vazalem, krymským chanátem.

SPOJENÍ UKRAJINY S RUSKEM.

V roce 1569 byl vytvořen sjednocený
polsko-litevský stát.*
————————————————————————————————————————
* Rzecz pospolita- v Polsku republika
šlechtická s

králem v čele

————————————————————————————————————————

Pro Bělorusy, a zejména Ukrajince,

kteří obývali jihovýchodní oblasti nového

státu, to znamenalo změnu k horšímu.

Polské panstvo znevolňovalo ukrajinské
rolníky a kozáky, zesílil náboženský út-

lak, pokatoličťování pravoslavného obyva-

telstva. Četná vzbouření byla krvavě pot-

lačena. Roku 1648 vypuklo nové povstá-

ní. V jeho čele stál ukrajinský kozácký
hejtman Bohdan
Chmelnyckyj(1598-1657). Obr. 21. V

několika bitvách porazil polské vojsko,
ale

pro osvobození Ukrajiny neměl dost

sil. Obrátil se proto o pomoc

k Moskvě. Mezi carem Alexejem a kozác-
kou radou byly v roce 1654 sjednány pod-

mínky k připojení Ukrajiny k ruskému
státu. Spojení s Ruskem chránilo

Ukrajinu před tureckým a polským nebez-

pečím. Vyvstaly však nové spory mezi
nástupci Bohdana Chmelnyckého
a Moskvou. Mezi Ruskem a Polskem doš-

lo k dlouhým válkám o připojené území.

Po uzavření příměří připadla Rusku uk-

rajinská oblast na východ od Dněpru
a Kyjev.

Obr. 20

Stěpan Razin, ruský kozácký
ataman (velitel). V roce 1662 - 1663

vedl boj donských kozáků proti Tatarům.
V letech 1670 -

1671 se stal vůdcem

povstalců v selské válce. Po porážce

povstání byl zajat a umučen. Stal se hr-
dinou lidových písní.

Obr. 21

Bohdan Chmelnyckyj, vůdce ukrajinského
lidu v boji proti národnímu útlaku.

Vystudoval v Kyjevě a Jaroslavli.

Celý svůj život věnoval boji za svobodu
Ukrajiny.

POVSTÁNÍ STĚPANA RAZINA
Války, mor a feudální útlak vedly v le-
tech 1670-1671 k velké selské válce.

Započali ji donští kozáci ** vedení

Stěpanem Razinem.
————————————————————————————————————————
* kozáci-

velká společenství tuláků

a zbojníků v ukrajinských a jihoruských

neosídlených stepích. V 15. -16. sto-

letí se část kozáků začala zabývat země-

dělstvím a vykonávala strážní službu.

Kozáci měli svébytnou samosprávu.

————————————————————————————————————————

Obr. 20.
Vypravili se na Volhu a táhli proti

proudu řeky. Dobývali jedno město za

druhým. Při obléhání Simbirsku byly

Razinovy oddíly čítající na 20 000 mu-

žů poraženy a Razin zraněn. Podařilo se
mu skrýt se, ale bohatí kozáci ho vydali

úřadům. Razin byl v Moskvě popraven.

Selská válka přiměla carskou vládu, aby

usilovala o upevnění a zdokonalení vnitř-

ního uspořádání země. Reformy si však
vyžadovaly i naléhav

é zahraniční úkoly.

PETR VELIKÝ (1689-1725). Zaostalé

hospodářství a nevolnictví bránily další-

mu rozvoji země. Nutnost změny celého

ruského hospodářství si uvědomil car
Petr l., který se ujal vlády roku
1689. Jeho láskou bylo vojsko. Ze

svých vrstevníků, s nimiž si jako dítě

hrával na vojáky, vytvořil první gardové

pluky. Najímal žoldnéře a cizí důstojní-
ky pro výcvik pravidelné armády.

Válečné námořnictvo vybudoval od zákla-

dů. Mělo-li se Rusko rychle hospodářsky

a kulturně vyvíjet, potřebo- valo mít
p

řístup k moři a vhodné námořní přístavy,

které by usnadnily jeho styk s vyspělejší
západní Evropou.

AZOVSKÉ TAŽENÍ.

První pokus prorazit k moři podnikl
Petr I. na jihu. Dobyl tureckou pev-

nost Azov, ale většího úspěchu nedosáhl.

Aby mohl v boji pokračovat, vypravil se
do Evropy získávat spojence a zkušenos-

ti. V roce 1697 se zúčastnilo inkognito

*** cesty ruského poselstva přes střední
Evropu do Nizozemí a Anglie a navští-

vil i některá místa v Čechách.
—————————————————————————————————————————
*** inkognito - z latinského nepoznán, na

zapřenou

—————————————————————————————————————————
Zajímal se nejen o diplomacii, ale též

o správu státu, vědu, techniku a válečné

umění. Pracoval také jako tesař v lodě-

nici, aby pronikl do všech tajů stavby

korábů. Po návratu bylo Petrovi I.
jasné, že s Turky by Rusko bojovalo
osamocené. Naopak na Baltu se ukazovala
možnost protišvédského spojeneckého svazu

Ruska, Saska (nejen z německých států)
Polska a Dánska. SEVERNÍ VÁLKA.

Roku 1700 začala válka se švédským krá-

lem Karlem XII. Po počátečním nezdaru

u Narvy Petr I. v krátké době získal

pobřeží od ústí Něvy po estonský

Tallin. V roce 1703 bylo na Něvě za-

loženo nové hlavní město Ruska

Petrohrad(pozdější Leningrad). Obr.
22. Karel XII. však porazil polského
krá

le a přes Bělorusko se vydal na

Ukrajinu. U Poltavy byl Petrem I.
poražen. Na naléhání Karla XII. vys-
toupilo proti Rusku Turecko. Získalo

zpět Azov, ale citelně tím Rusko neos-

labilo. Válka se Švédskem pokračovala

pro Petra I. úspěšně dále. Poprvé se
jí

zúčastnilo ruské válečné loďstvo. V

roce 1721 byl podepsán mír, který

Rusku přiznával baltské pobřeží až po
lotyšskou Rigu ****
————————————————————————————————————————

**** Rusko získalo část Karelie,

Ingrii, Estonsko a Livonsko, země

převážně s neruským obyvatelstvem

————————————————————————————————————————

Na počest vítězství Petr I. přijal ti-
tul imperátora. "Okno do Evropy" bylo

otevřeno. Z Ruska se stala evropská

a námořní velmoc. Pro své zásluhy byl
Petr I. nazýván Veliký.

Za Petra I. zanikl dřívější carský

poradní sbor aristokratů - bojarů (bo-

jarská duma) a modernizovala se úřednická

správa v čele se senátem, který plnil

výhradně monarchovy pokyny. Církev byla

podrobena státnímu dohledu. Svou činnos-
tí si Petr I. zajiš

ťoval absolutní vlá-

du v zemi.

OTÁZKY A ÚKOLY:

1. Ukaž na mapě evropské hranice
Ruska v roce 1613, 1654, 1721. 2.

Kdo byli Stěpan Razin a Bohdan
Chmelnyckyj?

3. Vyhledej v textu letopočty týkající

se vlády Petra I. a vysvětli jejich

ýznam.
4. Uvažuj: Co znamenalo pro Rusko
"okno do Evropy"?

Obr. 22

Petrohrad (Sankt Petěrburg) byl zalo-

žen roku 1703 v bažinatém ústí Něvy.

Desetitisíce vojáků a nevolníků byly

sehnány na stavbu nového sídelního města,

které se mělo stát severní obdobou
Benátek. Petrohrad brzy výstavností

předčil starou Moskvu.


ABSOLUTISMUS
V RUSKU

"Samoděržaví* je zlo ze všech

nejzrůdnější." A. N. RADIŠČEV

*samoděržaví - ruské označení pro neome-

zenou absolutní vládu pa-
novníka

ZOPAKUJ SI:
Jaké byly hlavní problémy Ruska za prv-

ních Romanovců?

PETROVSKÉ RUSKO. Mocenský vzestup

Ruska za Petra I. byl podmíněn důklad-

nými reformami ve vojenství, v hospodářs-

tví, státní správě a vzdělanosti.

Byly založeny desítky manufaktur a škol,

v nichž se vychovávali státní úředníci,

důstojníci a inženýři. Bylo založeno di-

vadlo. Krátce po Petrově smrti (1725)

vznikla Akademie věd. Byl zaveden juli-

ánský kalendář, ** objevily se první no-

viny.

**Do roku 1700 začínal v Rusku rok

1. září a letopočet se vedl od "stvoření

světa", tj. podle představ přes pět tisíc

let před našim letopočtem.

Způsob života šlechty a bohatých měšťanů

(obydlí, oděv, zábava) se prudce změnil

podle západních vzorů. Tíhu státních vý-

dajů nesl lid, na který bylo uvaleno bře-

meno daně z hlavy ("z duše") - z každého

muže bez ohledu na věk. Převážnou část

lidu tvořili nevolníci, pracující nejen

v zemědělství, ale též v manufakturách

soukromých i státních. Petr I. požado-

val na šlechtě, aby sloužila v úřadech

nebo ve vojsku, a stanovil přísný hodnos-

tní řád. Po jeho smrti se však šlechta

snažila této povinnosti zbavit. Jejím
nástrojem byla garda, která zasahovala do

nástupnických sporů.

Obr. 23

Petr I. vyslýchá careviče Alexeje.

Petr I. byl neje

n spravedlivý a přísný

panovník, ale také přísný otec. Když by-

lo odhaleno spiknutí, v jehož čele stál

carevič Alexej, neváhal Petr ani minutu

a dal odbojného syna uvěznit. Alexej ve

vězení zahynul. Za tento nesmlouvavý

postoj byl car svými současníky kritizo-

ván. Francouzský filozof Voltaire o něm

prohlásil: "Je hrozné, že právě tomuto

reformátorovi chyběla základní ctnost

- lidskost."

OBDOBÍ PALÁCOVÝCH PŘEVRATŮ.

Během třiceti let po Petrově smrti se

vystřídalo na ruském trůně šest panovníků

a panovnic. V roce 1762 svrhla svého

muže Petra III. z trůnu a ujala se vlá-

dy Kateřina II. (1762-1796). V

Evropě považovali Kateřinu za osvícenou

panovnici, odhodlanou k pokrokovým změ-

nám. Kateřina však prováděla jen ty re-

formy, které posilovaly její osobní moc
a utužovaly centralizaci. Za jejího pa-

nování statkáři mohli nakládat s nevolní-

ky jako s otroky. Za sebemenší provinění

je mohli posílat na nucené práce na

Sibiř.Nevolnictví zpomalovalo hospodář-

ský rozvoj v Rusku a hromadilo nenávist

rolnictva vůči vrchnosti.

JEMELJAN PUGAČOV. V letech

1773-

1775 proběhla v Rusku selská vál-

ka vedená donským kozákem Jemeljanem

Pugačovem.

Obr. 24

Jemeljan Ivanovič Pugačov,původem don-

ský kozák, se vydával za "dobrého cara"

Petra III., aby si získal důvěru pros-

tých rolníků. S nevelkým oddílem kozáků

rozpoutal masové rolnické povstání v le-
tech 1773-

1775. Podařilo se mu dobýt

řadu menších měst, nakonec však byl

u Kazaně poražen. Dostal se do zajetí,

roku 1775 byl v M

oskvě popraven.

Přečti si ukázku z knihy A. S.

Puškina Kapitánská dcerka.

Pugačovské povstání přimělo Kateřinu

k posílení místní (guberniální) správy.
Panovnice obdarovala šlechtu novými vý-

sadami (například volit si své

zástupce-"maršálky") . Šlechtická privi-

legia byla sjednocena a uzákoněna roku

1785 Listinou práv, svobod a výsad uro-
zeného ruského panstva. Obdobné listiny

se dostalo měšťanům, jejichž práva (nap-

říklad právo svobody podnikat) závisela

na výši jejich majetku. Pugačovské povs-

tání nezmírnilo vykořisťování lidu.

Kateřina naopak posílila úřednictvo, po-

licii a armádu a tvrdě potrestala každé

volnomyšlenkářství.* Trest postihl i re-

volučního myslitele Alexandra

Nikolajeviče Radiščeva (1749-1802),

který

byl za svoje názory vypovězen na

Sibiř. Ve spisu Cesta z Petrohradu do

Moskvy jako první odsoudil nevolnictví

a samoděržaví.

*volnomyšlenkářství-svobodné vyjadřování

názorů

ZAHRANIČNÍ POLITIKA.

Kateřina II. bývala označována jako

Veliká hlavně proto, že za jejího pano-

vání Rusko získalo nová území, díky jimž

počet obyvatel říše stoupl téměř o třeti-

nu. Ve válkách s Tureckem se Rusko

probilo až k Černému moři. Byly vybudo-

vány přístavy Oděsa a Sevastopol.

Upevnily se styky s národy Podunají,
Balkánu a Zakavkazska. Kozáci byli ná-

silně přesídleni na Kubáň. Začalo osíd-

lování připojených jižních oblastí.

Rozsáhlá kolonizace probíhala též

v Povolží (za účasti zahraničních osíd-

lenců), na Urale a na Sibiři. Díky

ruským kolonistům se objevily první ev-

ropské osady na Kamčatce, Čukotce,

Sachalinu a na Aljašce. Četné malé ná-

rodnosti Severu a Dálného východu nava-

zovaly s nimi výměnný obchod i pokojné

sousedství.

DĚLENÍ POLSKA.

V 18. století vyvrcholila v Polsku
tzv. zlatá svoboda šlechty. Šlechta sta-

věla své sobecké zájmy nad zájmy a potře-

by státu. Prosadila neporušitelnost ne-

volnictví. Země se dostala do hospodářs-

ké a politické krize. Upadl i dosud vý-

nosný zahraniční obchod s obilím. Krize

polského státu využili všichni jeho sou-
sedé, Prusko, Rakousko a Rusko. V le-

tech 1772 a 1793 odtrhli velkou část

jeho území. Pokus Tadeusze Kosciuszka

(tadeuše koščuška), osvobodit vlast byl

neúspěšný a roku 1795 po "třetím dělení"

přestal polský stát existovat.

Obr. 25
Tadeusz Kosciuszko, polský generál
a politik. V letech 1776-1783 bojoval
jako dobrovolník ve válce za nezávislost

amerických osad. Stal se dokonce

Washingtonovým pobočníkem. Za povstání

v Polsku roku 1794 vyhlásil v Krakově

boj za volnost, jednotu a nezávislost

vlasti. Revolucionáři utvořili prozatím-

ní vládu, která slíbila, že zruší nevol-
nictví. Po porážce povstání byl krátce

vězněn v Petrohradě, zbytek života strá-

vil v emigraci.

Rusko získalo Ukrajinu na pravém

břehu Dněpru, celé Bělorusko, zbývající

část Lotyšska a Litvu. Halič

a Krakovsko obsadilo Rakousko,

Velkopolsko a Mazovsko připadly

Prusku (jeden z německých států).

OTÁZKY A ÚKOLY:
1. Vyjmenuj všechny významné osobnosti
žijící v Rusku v 18. století (na

základě textu a obrazových příloh).

2. Vyznač na mapce územní zisky Ruska

za vlády Kateřiny II. (1762-1796).

3. Co bránilo rychlejšímu vývoji
v Rusku?

4. Proč přestal existovat polský stát

a jaké to mělo důsledky pro polský ná-

rod? Ukaž rozdělení Polska na mapě.

NĚMECKO V OBDOBÍ

ABSOLUTISMU,
VZNIK A VÝVOJ
PRUSKÉHO STÁTU

Kaprálové* na trůně

*kaprál-

vojenská hodnost poddůstojníka

ZOPAKUJ SI:

1. Podle mapy zjisti, které větší státy

patřily po třicetileté válce do svat

říše římské.

2. Kdy probíhala v Německu reformace a

německá selská válka?

SVATÁ ŘÍŠE ŘÍMSKÁ. Ve třicetileté

válce utrpěla svatá říše římská obrovské

škody. Země byla zpustošena, celé oblas-

ti byly vylidněny, na území říše přišlo

o život přibližně 11 miliónů lidí

(60%). V čele tohoto rozdrobeného,**

ale stále ještě ohraničeného celku stáli

i nadále habsburští císařové.

**Říše se skládala z několika set samos-

tatných států a státečků a z velkého

množství světských, církevních, městs-

kých, ba i vesnických samostatně spravo-

vaných celků.

Neměli však možnost rozhodovat o vnitřní

ani zahraniční politice tohoto svazku.

K větším státům v říši patřily např.

Sasko a Bavorsko.

Nejsilnějšími byly katolická monarchie

rakous

kých Habsburků a protestantské

Braniborsko, kde od 15. století vládla

knížata z německého rodu

Hohenzollernů.***

***Hohenzollernové se stali v roce

1871 německými císaři a vládli

v Německu do roku 1918.

PRUSKÉ KRÁLOVSTVÍ.
K Braniborsku bylo v 17.

století při-

pojeno vzdálené území východního
Pruska. V roce 1701 se
Braniborsko-Prusko stalo královstvím.

Největším městem tohoto územně rozděle-

ného království byl Berlín. Hlavní opo-
ru pro svou absolutistickou politiku
nacházeli pruští králové u šlechty, která
vlastnila velkostatky. Na velkostatcích

se pěstovalo obilí, s nímž šlechta výnos-

ně obchodovala. Obilí se vozilo po

Labi a Odře do přístavů Severního

a Baltského moře. Nakupovaly je průmys-

lově vyspělejší země západní Evropy.

NEVOLNICTVÍ.
V pruském království vykonávali práci na

velkostatcích nevolníci. Obdobně jako

v celé východní části Evropy (v oblasti

na východ od Labe) žili po třicetileté

válce v těžkých životních podmínkách.

Jejich povinností bulo pracovat (roboto-
vat) na šlechtickém velkostatku.

Nesměli se bez svolení velkostatkáře

oženit, stěhovat, měnit zaměstnání.

Také děti nevolníků musely pracovat na

polích i v domácnostech pánů. Nevolníci

se svými rodinami byli celý svůj život

závislí na rozhodování feud

álů.

ARMÁDA.
Pruští králové se snažili získat podporu

šlechticů pro svou absolutistickou vládu

ještě dalšími způsoby. Přidělovali jim

výhodná důstojnická místa v armádě.Za

vlády Fridricha Viléma I.
(1713-1740) se Prusko podobalo velkým
kasárná

m. Tento "král vojáků" zaměřil

hlavní pozornost na vybudování veliké
a poslušné armády. Byl prvním králem

v Evropě, který stále nosil vojenskou

uniformu. Vybíral od obyvatelstva vysoké

daně a peníze pak vynakládal na výzbroj

a výcvik vojska. Rolnické obyvatelstvo
bylo do armády najímáno násilím. Vojáci

byli za neposlušnost necitelně trestáni

(bitím lískovkou, běháním uličkou) .

Důstojník zacházel s vojáky stejně suro-

vě jako velkostatkář s nevolníky. V

pruské společnosti však požíval velké

vážnosti a autority. Cílem pruského stá-

tu bylo vychovat vojáky tak, aby bez pře-

mýšlení vykonávali všechny rozkazy.

Důmyslně organizovaná armáda byla přip-

ravována k dobývání dalších území

v Evropě.

FRIDRICH II. VELIKÝ.
Fridrich II. (1740-1786), syn

Fridricha Viléma I., se řídil zásadami

merkantilismu. Podporoval rozvoj manu-
faktur (soukenictví, plátenictví, zbrojní

výrobu.)


Mapa 2.

Svatá říše římská po třicetileté válce.

Úkol:Pomocí mapy zjisti, které státy

patřily po třicetileté válce do svaté ří-

še římské.

Obchod v zemi se zlepšoval,protože byly

stavěny silnice a průplavy. Vybudoval

silný státní aparát.*

*státní aparát-

státní úřady, které spra-

vují stát

Fridrich II. podporoval vzdělávání oby-

vatelstva v Prusku. Zajíma

l se o umění.

Podle francouzského vzoru si nechal pos-
tavit rokokový letohrádek Sanssouci
(sansusi)** u Postupimi.

**Sanssouci - francouzsky bez starosti


Obr. 26
Sanssouci, letohrádek u Postupimi.
Byl vybudován v letech 1745-1747. V
letech 1750-1753 zde jako host krále
Fridricha II. pobýval francouzský filo-
zof Voltaire.

ROZŠÍŘENÍ ÚZEMÍ PRUSKA.

Za vlády Fridricha II. získalo
Prusko ve válkách s Rakouskem rozsáhlé

území průmyslově vyspělého Slezska.

(Mapa 3). Při dělení Polska koncem

18. století zabralo Prusko velkou část

západního polského území.Během vlády

Fridricha II. se území pruského králov-

ství zdvojnásobilo. V průběhu 18. sto-

letí získalo Prusko

Mapa 3
Prusko z poloviny 17. století a z konce
18. století Úkol:Sleduj n

a mapě územní

zisky Pruska v průběhu vývoje od 17.

století až po rok 1815.

Z politických spisů Fridricha II.

Velikého, pruského krále: ..."Abychom
udrželi vlastní sílu, museli jsme nejprve

povznésti vojsko a finance na nynější

stupeň. Přál bych si, abychom měli dost

provincií, abychom mohli mít vojsko čet-

nější o 40 000 mužů, to jest 180 000

mužů. Přál bych si, aby po odečtení

všech výdajů bylo dosaženo ročního pře-

bytku pěti miliónů..."

významné postavení v Evropě. Prusko

a Rakousko soupe

řily o výsadní postavení

v německé říši.

OTÁZKY A ÚKOLY:

1. Ukaž na mapě území pruského královs-

tví při jeho vzniku a porovnej je

s roz§ šířením Pruska za vlády

Fridricha II.

2. Vysvětli pojem nevolnictví. Jaké

byly povinnosti nevolníků?

3. Co víš o pruské armádě?

KULTURA BAROKA

Temno i oslňující jas

ZOPAKUJ SI:

1. Který umělecký směr převládal

v 15. a 16. století v Evropě?

2. Jaké byly jeho charakteristické ry-
sy?
3. Co znamená pojem protireformace?

VZNIK A ŠÍŘENÍ BAROKA.

Baroko* vzniklo koncem 16. století
v Itálii a v 17. a 18. století se ší-

řilo v ostatních evropských zemích.

*Název baroko je pravděpodobně odvozen

z portugalského slova barocco, jež ozna-

čuje perlu nepravidelného tvaru. Baroko

nebylo jedním uměleckým směrem v 17.

a 18. století. Zasáhlo však více nebo

méně uměleckou tvorbu všech evropských

katolických a zčásti i nekatolických stá-

tů.

Našlo uplatnění především v zemích,

v nichž měla převládající vliv katolická

církev: ve Španělsku, Portugalsku, již-

ním Nizozemí (Belgii), Rakousku,

v Čechách a v Polsku. Jako první ev-

ropský umělecký sloh se baroko přeneslo

také do španělských a portugalských kolo-

nií, například do Mexika a Brazílie.

ODRAZ HOSPODÁŘSKÝCH A POLITICKÝCH

ZMĚN V KULTUŘE.

V barokním umění se odráželo citové roz-

rušení evropské společnosti po třicetile-

té válce i hluboká náboženská víra.
Baroko bylo využíváno jako nástroj pro-
tireformace, jako nástroj snahy o obnove-

ní moci katolické církve. Církev věnova-

la kultuře mimořádnou pozornost. Spolu

s církví stavěli v umění na odiv své do-

sud trvající bohatství také panovníci

a šlechta. Obchodníci a měšťané se řídi-

li vkusem šlechty a snažili se jí vyrov-

nat. Také oni již častěji vkládali své

peníze do

umění. Rozmach uměleckého pod-

nikání byl v 17. a 18. století nesrov-

natelně vyšší než v období renesance.

CHARAKTERISTICKÉ RYSY BAROKA.
Baroko se snažilo ve všech oblastech

umění působit na city

člověka.Ohromovalo svou velkolepostí

a mohutností,

stavělo na odiv okázalost

a nádheru. Nápadným způsobem se projevo-

valo baroko v architektuře - ve stavbách

nebo přestavbách kostelů, obrovských zám-

ků a paláců dekorativně* upravenými zah-

radami, měšťanských domů a radnic.**

*dekorativní-ozdobný, sloužící k vyzdobe-
ní, k okrášlení

**Dobový barokní vkus působil i na ven-

kově. Odrazil se např. v českých venkovs-

kých staveních s bohatými štíty a vjezdy,

v lidové keramice, malbě na skle atd.

Nákladné stavby církve,šlechticů i měš-

ťanů se odkláněly od jednoduchosti

a přesných pravidel renesance.

Architekti zvlnili tvary svých staveb

a vyplnili je množstvím ozdob. Vnitřky

chrámů i zámků byly bohatě zdobeny socha-

mi (např.líbivými andělíčky) a barevnými

nástěnnými malbami. Malby v kupolích

kostelů měly působit jako uměle vytvořený

nebeský prostor. Výtvarníci využívali

protikladu světla stínu.

SOCHAŘSTVÍ.

V neodlučitelném spojení s architekturou

se rozvíjelo barokní sochařství.

Sochaři nejraději zpodobňovali svaté mu-

čedníky (lidi, kteří zemřeli pro víru).

Snažili se vyjadřovat protikladné dušev-

ní stavy lidí - smutek nebo radost, utr-

pení nebo blaženost. Mezi nejvýznamnější

italské barokní architekty a sochaře pat-

řil Giovanni Lorenzo Bernini (džovany

lorenco bernyny, 1598-1680.)

Obr. 27

Giovanni Lorenzo Bernini:Vidění sv.

Terezie. Toto sousoší, vytvořené v le-

tech 1644-

1651, patří k nejvýznamnějším

dílům barokního sochařství. Je umístěno

v římském chrámu Panny Marie Vítězné.

Dotvořil náměstí v Římě před chrámem

sv. Petra. Jeho sochy se staly vzorem

pro evropské barokní sochaře.

MALÍŘSTVÍ.

Nejvýznamnějším barokním malířem byl

Petr Pavel Rubens (1577-1640).

Obr. 28

Petr Pavel Rubens:Klanění tří králů.

Tento malíř jako jeden z mála dosáhl

ještě za svého života slávy, bohatství

a poct. Byl dvorním malířem arcivévody

Albrechta (bratra Rudolfa II.).

Založil rozsáhlé malířské dílny

v Antverpách, z nichž vyšlo mnoho výz-

namných malířů. Obraz namaloval pro ant-

verpskou radnici asi v roce 1690.

Později Rubens obraz zvětšil a přimalo-

val sebe jako jezdce na koni (zcela vpra-
vo s vousem).

Maloval hlavně obrazy s náboženskými ná-

měty. Vedl v Antverpách velkou malířs-

kou dílnu s mnoha pomocníky. Celá kato-

lická Evropa chtěla mít od tohoto umělce

obrazy. Z jeho dílny přišel do Anglie

jako dvorní malíř krále Karla I.

Anthonis van Dyck (dejk, 1599 až
1641).Obr.29. Svou portrétní tvorbou

ovlivnil ostatní evropské malíře.

Obr. 29
Anthonis van Dyck:Karel I. v loveckém
úboru. Van Dyck byl žákem Rubensovým.

Největší slávu si získal jako autor por-

trétů (podobizen), na nichž dokázal

zachytit přepych a nádheru dvorských kos-

týmů a šperků.

V Anglii působil v té době také český

kreslíř a grafik Václav Hollar

(1607-1677). Z

anechal po sobě kolem

3000 grafických listů, ve kterých např.

dokumentuje, jak vypadala tehdejší města.

V severním Nizozemí se již koncem 16.
století dostávali po revoluci k moci bo-

hatí obchodníci. V umění se proto osla-

vovalo svobodné postavení m

ěšťanů.

Náměty dokazovaly jejich blahobytný ži-

vot (zátiší s hojností jídla
a pití,podobizny v drahých a krásných ob-

lečeních). K nejvýznamnějším holandským

malířům patřil Harmensz Rembrandt van

Rijn (rejn, 1606-1669)*,obr.30, který
je dodnes pokládán za jednoho z nejlep-

ších malířů všech dob.

Obr. 30

Harmensz Rembrandt van Rijn:Noční

hlídka. Svým dílem se tento malíř často

vymykal požadavkům obecného vkusu. Jako

doklad bývá uváděn tento obraz, v němž

malíř opustil obvyklý způsob skupinového

portrétu a podmanivou hrou světel a stínů

vytvořil nový pohled na skutečnost.

Toto vzácné dílo je umístěno ve státním

muzeu (Rijksmuseum) v Amsterdamu
v Holandsku.

*Národní galerie v Praze má ve svých

sbírkách několik obrazů od Rubense, van

Dyc

ka a Rembrandta a po Londýně nej-

větší soubor Hollarových grafik.

DIVADLO.

Ve vznešené společnosti šlechticů a měš-

ťanů se stávalo stále oblíbenější divad-

lo. Diváky přitahovaly nové divadelní

hry nejen svým obsahem, ale také hudebním
doprovodem, baletem, módními pestrými
kostýmy a kulisami. Komedie
Jeana-Baptista Moliéra** (žánbatyst
moljér, 1622-1673) se hrály nejen v je-

ho rodné Francii, ale postupně na celém

světě. Autor v nich vtipným způsobem

kritizoval špatné lidské vlastnosti,

např. ve hrách Lakomec, Zdravý nemocný.

**Moliérovy divadelní hry se dodnes hra-
jí také v našich divadlech.



HUDBA.

V Itálii vznikla na přelomu 16.

a 17. století opera.Italská opera se

rychle šířila po Evropě. Zároveň se

zdokonalovaly hudební nástroje (housle,
varhany) a vyvíjela se orchestrální
hudba.***

***orchestr-

sbor hudebníků hrajících

skladby pro větší soubor nástrojů

Barokní hudba vyvrcholila v díle němec-

kého skladatele a varhaníka Johanna
Sebastiana Bacha (1685-1750).

Baroko přineslo ve všech oblastech umění

nové podněty pro uměleckou tvorbu.

Obr. 31
Barokní móda.

I v módě se prosadily prvky známé ze

stavitelství a malířství:zdobnost, okáza-

lost, bohatá barevnost.

Do dnešní doby nám zanechalo trvalé hod-
noty.

ROKOKO.

Ve Francii se začal za vlády Ludvíka

XV. (1715-

1774) měnit způsob života

dvorské společnosti. Umění se přizpůso-

bovalo touze šlechty skrývat bohatství

před prostými lidmi. Uzavřená šlechtická

společnost se raději bavila v soukromí

svýc

h zámeckých komnat a krásných parků.

Umění se odklánělo od veřejné okázalosti

a monumentality* doby Ludvíka XIV.

*monumentalita-velkolepost, mohutnost

Ve Francii se prosazovalo v průběhu

18. století rokoko.**

**rokoko-název z francouzského slova ro-
caille (rokaj)-ozdobné motivy tvaru mušle

Byl to přeumělkovaný zdobný sloh, proje-

vující se hlavně v malířství a uměleckém

řemesle. Šlechta si nechávala přestavo-

vat obrovské zámecké a palácové pokoje na

menší útulné místnosti, zařízené zlaceným

nábytkem, drahými koberci, vyšívanými zá-

věsy jemných světlých barev a množstvím

ozdobných předmětů. Oblíbené a módní by-

ly umělecké výrobky z porcelánu.

Obr. 32

Rokokový porcelán se vyznačuje bohatst-

vím tvarů a barev. Šlechta jím zdobila

svá díla.

Ten se dříve dovážel z Číny

a Japonska. V 18. století však byly
již zakládány manufaktury na jeho výrobu

v Evropě (např. v Míšni). Rokoko půso-

bilo ve všech druzích výtvarného umění

lehkým, hravým a vzdušným dojmem.

Obr. 33
Ples v Benátkách

Z Francie se v přizpůsobené formě roz-

šířilo hlavně do Německa a Rakouska.

OTÁZKY A ÚKOLY:
1. Jaké byly charakteristické rysy ba-

roka v architektuře?

2. Vyjmenuj nejznámější světové malíře

17. století.
3. Jak se projevovalo baroko v divadle

a hudbě? 4. Čím se vyznačovalo umění

rokoka? Porovnej tento sloh s barokem

nebo jinými styly.

OSVÍCENSTVÍ

ZOPAKUJ SI:

Co záleží na tom, že jiní smýšlejí stej-

ně nebo jinak než my. Jen když my myslí-

me spr

ávně podle pravidel zdravého rozumu

a v souhlase s pravdou.

VOLTAIRE

V čem se změnila společnost v 18. sto-

letí?


18. století bylo dobou, ve které si

společnost osvojovala vědecký přínos

16. a 17. století a dále ho rozvíjela.
V tom plnila významnou úlohu osvícenská
filozofie, která svým vlivem zasáhla

všechny oblasti života společnosti.

Všude šířila víru v moc rozumu a schop-

nosti člověka.

OSVÍCENSTVÍ VE FRANCII.

Ve Francii osvícenství účinně pomáhalo

v boji proti absolutismu a připravovalo

půdu Francouzské revoluci kolem 18.

století. Významnými osobnostmi francouz-
ského osvícenství byli Francois Marie
Arouet (fransoa mari arue) zvaný
VOLTARIRE (voltér, 1694-1778) Jean
Jacques Rousseau (žán žak rusó, obr.
35 1712-1778),obr.36 a Charles
Louis Montesquieu (šarl lui monteskié,
1689-1775).

Obr.35
Francois Marie Arouet, zvaný

Voltaire, miloval svobodu, nenáviděl

zlořády. Již jako nadaný mladý muž se

dostal do rozporu se zákonem, dvakrát se

ocitl v Bastile. Před královým hněvem

uprchl do Anglie. Nakonec se ukryl před

záští všech nepřátel do Švýcarska, kde

žil dvacet let v ústraní, psal literární
a filozofická díla a vedl obsáhlou kores-

pondenci s vědci a panovníky Evropy.

Když se roku 1778 vrátil do Paříže,

byl vítán

jako skutečný král filozofů.

Obr.36
Jean Jacques Rousseau se svým významem
vyrovná Voltairovi. Jeho život byl

stejně pohnutý. Narodil se jako syn že-

nevského hodináře. Prožil neradostné

mládí. Touha po vědění ho přivedla do

Paříže, kde se seznámil se skupinou

francouzských filozofů. Jeho díla O

společenské smlouvě, O původu nerovnosti

mezi lidmi a Emil vzbudila hněv úřadů.

Rosseau byl pronásledován, jeho díla by-

la pálena. Také on se před pronásledová-

ním uchýlil do Švýcarska, ale i tam se

musel skrývat. Dožil nemocný v bídě.

Zemřel v Ermenonville ve Francii.

Voltaire usiloval o prosazení

Newtonova díla ve Francii a ve jménu

svobody a rozumu ostře zaútočil proti ka-

tolické církvi. Rousseau byl přesvědče-

ným stoupencem demokratické vlády a bo-
jovníkem za svobodu a rovnost lidí. Ve

svém díle O společenské smlouvě odhalo-

val příčiny nerovnosti mezi lidmi, a do-

konce zdůvodňoval jejich právo na povstá-

ní proti tyranské vládě. Montesquieu ve

spise duch zákonů položil základy uspořá-

dání právního státu, v němž se veškerá

moc dělí na moc zákonodárnou, výkonnou

a soudní.*

* zákonodárná moc- vydávání

a schvalování zákonů výkonná moc - pro-

vádění zákonů v životě soudní moc

-

dohlížení na dodržování zákonů

OSVÍCENECKÉ MYŠLENÍ. Osvícenectví se

dovolávalo výsledků nové vědy, která

vycházela z nových průmyslových center

a vědeckých společností. V Anglii se

nová věda a filosofie pěstovali

v Lunární společnosti, ve Francii se

sdružily kolem Encyklopedie umění, věd

a řemesel. Toto dvacetisvazkové dílo,

vydávané v letech 1751-1782, se stalo
biblí nového myšlení, jež bylo spjato

s vědou, výrobou a svobodou podnikání-

stalo se biblí liberalismu.**

**liberalismus - požadavek politické

a hospodářské volnosti

ŠÍ

ŘENÍ OSVÍCENSTVÍ. Nová věda spjatá

s osvícenskými myšlenkami se z Francie

šířila i do ostatních evropských zemí.

Osvícenství všude přinášelo rozvoj vědy,

kultury a vzdělanosti. Znamenala nástup

reforem, které podporovaly rozvoj průmys-

lu a zemědělství a tím i vznik kapitalis-

tického podnikání. Podle anglického

a francouzského vzoru vznikaly vědecké

akademie a učené společnosti v Německu,

Rakousku, Švédsku a Rusku, často za

přispění osvícených panovníků. V Rusku

to byl Petr Veliký, který zval d

o země

významné vědce. Brzy však i z domácího

prostředí vyrostly velké osobnosti vědy,

např. Michail Vasiljevič Lomonosov

(1711-1765).

Obr. 34

Michail Vasiljevič Lomonosov, významný

přírodovědec, básník, zasahoval rozhodu-

jícím způsobem do mnoha oborů. Narodil

se jako syn rolníka. Proti vůli rodiny

odjel na studia do Moskvy, kde byl při-

jat díky tomu, že zatajil svůj původ.

Roku 1736 přestoupil jako nejlepší stu-

dent na Akademii věd v Petrohradě.

Věnoval se chemii a fyzice. Byl vyslán

na studijní pobyt do Německa. Po návra-

tu do vlasti byl jmenován profesorem

v Petrohradě. Lomonosov formuloval zá-

kon o zachování hmoty a energie, navrhl

řadu optických přístrojů, objevil atmos-

féru na Venuši. Z jeho iniciativy byla
roku 1755 zal

ožena v Moskvě univerzita,

která dodnes nese jeho jméno. Svým dílem

významně ovlivnil vývoj ruské vědy a kul-

tury.

V Německu to byl Bedřich Veliký, kte-

rý se sám zabýval vědou a poezií. Z ně-

meckého osvícenství vyšli filozof
Immanuel Kant (1724-1804) a spisova-
telé Friedrich Schiller (šiler)
a Johan Wolfgang Goethe (géte). V
Rakousku osvícenství vrcholilo za

Josefa II., ale jeho počátky spadají

již do období vlády Marie Terezie. V

Praze a pak ve Vídni tehdy působil výz-

namný vědec, geolog a mineralog Ignác

Born (1742-1791), který v Praze zalo-

žil soukromou Učenou společnost.

Velkou vědeckou osobností byl švédský

přírodovědec Carl Linné (karl liné,

1707-1778). Proslavil se tím, že pro

všechny druhy rostlin a živočichů zavedl

dvojslovné názvosloví. Rozvoj osvícenské

vědy podnítil také vznik vědeckých časo-

pisů a novin. Tak například francouzský

časopis Journal des Savants (žurnal de

savan, Časopis vědců) vychází od roku

1665 až dodnes.

OSVÍCENSKÝ ABSOLUTISMUS.
Zatímco

v západní Evropě se moderní

průmyslová společnost začala prosazovat

revolucemi, ve střední a východní

Evropě tuto úlohu sehrál osvícenský ab-

solutismus. Byl to způsob vlády, který

se snažil uvést v život některé politické

zásady osvícenství. Na jed

né straně po-

siloval moc panovníků, na druhé straně

oslaboval moc církve. V zemích, kde se

prosadil, byl společenským pokrokem.

OTÁZKY A ÚKOLY:

1. Vyjmenuj hlavní představitele osví-

cenství. Co víš o jejich díle?
2. Co je encyklopedie?
3. Vysv

ětli pojem osvícenský absolutis-

mus.

ČESKÉ ZEMĚ

A SLOVENSKO

PO TŘICETILETÉ VÁLCE

A ZA OSVÍCENSKÉHO
ABSOLUTISMU


HABSBURSKÁ
MONARCHIE

PO TŘICETILETÉ VÁLCE

Za posílení monarchie

ZOPAKUJ SI :
1. Za jakých okolností vznikla habsbur-
ská monarchie?

2. Objasni její účast ve třicetileté

válce.

Po ukončení třicetileté války vestfáls-

kým mírem v roce 1648 se vztahy mezi

státy ve střední Evropě na čas ustálily.

Země, o které se Habsburkové opírali,

země alpské (dnešní Rakousko), české

a uherské, byly opět pevněji v jejich ru-

kou. Ne však docela, protože značná část

uherského království s výjimkou

Slovenska byla stále ještě pod tureckou

nadvládou. Mapa 4.

TURECKÉ VÁLKY. Za dlouhé vlády císaře

Leopolda I. (1657-1705) došlo k celé
sérii tureckých válek. Vojska osmanských

Turků podnikla v letech 1663-1664 nový

velký výpad a pronikla vůbec nejdále do

střední Evropy a také na území

Slovenska. Dobyta byla také tehdy mimo

jiné důležitá pevnost Nové Zámky.

Místo ní se vybudovala nová

pevnost,nazvaná po vladaři Leopoldov.

I později byly v Čechách pevnosti nazý-

vány po panovnících - po Marii Terezii
Terezín, po Josefu II. Josefov.

Turecká vítězství vedla k dalšímu ná-

poru, který později směřoval již přímo

k samotné Ví

dni. V létě roku 1683 ob-

léhala po dva měsíce obrovská turecká ar-

máda hlavní město monarchie.

Obr. 37

Vídeň z doby obléhání Turky v roce

1683

Díky statečné obraně posádky, v níž byla

také řada vojáků z našich zemí, byly po-

kusy o dobytí Vídně odraženy. S pomocí

oddílů polského krále donutila tureckou

armádu k ústupu. To byl rozhodující rok

přelomu. Po staletí pronikala osmanská

říše směrem do středu Evropy a většinou

zvítězila. Nyní nastalo dlouhodobé vyt-

lačování osmanské moci ze střední a jiho-

východní Evropy.

VÁLKY O ŠPANĚLSKÉ DĚDICTVÍ.

Zatímco postavení Habsburků v jiho-

východní Evropě sílilo, na západě

Evropy bylo oslabeno. Po vymření tzv.

španělské větve Habsburků v roce 1700

došlo k válkám o dědictví španělské.

Mapa 5. V letech 1701-1714 se ra-

kouští Habsburkové střetli se silnou

koalicí* v čele s francouzskými

Bourbony, kteří chtěli zasednout na

španělský trůn.

*koalice -

spojenectví států

Habsburkové své zájmy ve Španělsku ne-

obhájili. V mírových smlouvách ( v le-
tech 1713-1714) byli nuceni od svých

nároků na španělské dědictví ustoupit

a spokojit se jen částí bývalého panství.

PRAGMATICKÁ SANKCE

Války s Tureckem a stejně tak boj o dě-

dictví španělské ukázaly nutnost vytvořit

určitý řád, sjednotit způsob vlády v jed-

notlivých zemích. Proto na sklonku vlády

LEOPOLDA I. byla přijata některá roz-

hodnutí, která v roce 1713 za vlády cí-

saře Karla VI. (1711-1740) byla vyh-

lášena pod názvem pragmatická* sankce.

*pragmatický - prakticky použitelný

Obr. 38
Leopold I. byl svým zjevem i chováním
typický Habsburk.Trvale žil va

Vídni,prosby českých stavů "aby se smi-

loval nad Královstvím českým,aby na hra-

dě Pražském bydlel a svou rezidenci zde

míval," nikdy nevyslyšel.

O

významu tohoto dokumentu svědčí již

sám zvolený název; sankcemi byla ve stře-

dověku označována jen nejzávažnější pa-

novnická rozhodnutí, jež měla mít plat-

nost na "věčné časy". Podle pragmatické

sankce měla být vláda na celém území hab-

sburské říše soustředěná vždy jen v rukou

jednoho panovníka a jeho bezprostředních

dědiců. Toto nástupnické právo mělo pla-

tit i v případě, že Habsburkové vymřou

tzv. po meči (v mužské linii), a mělo pak

přecházet na potomky v ženské linii.

Tím měla být zaručena stálost a územní

celistvost vlády a nerozlučitelnost jed-

notlivých zemí složité soustavy habsburs-
kých držav. To byl velice významný mez-

ník dalšího vývoje, neboť vytvářel také

podmínky pro posílení jednotné vnitřní

moci a pro další posílení absolutistické
vlády.Pragmatická sankce se stala bezp-

rostředním právním podkladem osvícenských

absolutistických vlád následujících dese-
tiletí.

Mapa 5

Války o dědictví španělské

OTÁZKY A ÚKOLY:

1. Jaké bylo postavení habsburské

monarchie po třicetileté válce ?

2. Jaký průběh a výsledek měly

turecké války ?
3. Co byla pragmatická sankce z
roku 1713 ?

ČESKÉ ZEMĚ

PO TŘICETILETÉ

VÁLCE

Oslabení českého státu

ZOPAKUJ SI:

1. Co jste se dověděli o vývoji českého

st

átu po vytvoření habsburské monarchi-

e?

2. Jaké důsledky měla protihabsburská

povstá-

ní pro vývoj českých zemí?

3. Jak třicetiletá válka zasáhla do vý-

voje českého státu?

NEVOLNICTVÍ.

Po třicetileté válce byly naše země hos-

podářsky rozvrácené. Došlo k výraznému

snížení počtu obyvatelstva.*

*V Uhrách poklesl počet obyvatelstva

zhruba o polovinu, celkově v českých ze-

mích o jednu třetinu, asi 20-25% pod-

danské půdy bylo pusté ještě v sedmdesá-

tých letech 17. století. Dlouhá válka

způsobila vzrůst lupičství, zločinnosti,

morální rozvrat.

K hospodaření na šlechtických velkostat-

cích se nedostávalo pracovních sil.
Došlo k utužení poddanství,k nevolnict-
ví. Osobní závislost rolníka byla pos-

tupně ztěžována jeho rostoucími pracovní-

mi povinnostmi. Zatímco v období vrchol-

ného středověku byla robota využívána ja-

ko feudální renta** jen málo, nyní přev-

ládala.

**feudální renta -

způsob jakým poddaný

lid splácel nájem půdy, kterou pánům ob-

hospodařoval.

To samozřejmě souviselo s tím, že šlech-

ta nyní sama hospodařila na svých stat-

cích a potřebovala více lidí na práci.

Robotní povinnosti se vztahovaly na nej-

různější druhy práce. Nebyly omezeny jen

na vlastní zemědělství (robotovalo se

i na stavbách, popřípadě v manufaktu-

rách). Vyskytovaly se zhruba dva základ-
ní typy roboty: robota potažní, kterou

vykonávaly s hospodářským zvířectvem

a potahy lépe postavení sedláci, a robota

pěší, kterou vykonávali chudší venkovští

bezzemci, domkáři, chalupníci atd.

Protože panský velkostatek nebyl vybaven

potřebnými nástroji, přinášeli si sedláci

na robotu vlastní kosy, srpy, cepy.

ROLNICKÁ POVSTÁNÍ. Nevolníkům často

nezbýval vůbec čas, aby obdělávali svá

vlastní pole. Proto se bouřili. Zprvu

ojedinělé bouře vrcholily v době velké

morové epidemie v Čechách v roce 1680.

Tehdy vypuklo rozsáhlé povstání, kterého

se zúčastnili nevolníci téměř na 150

panstvích, zvláště v severních a západ-

ních Čechách. Protestující sedláci byli

sice vojensky potlačeni, ale stát byl nu-

cen vydat tzv. robotní patent.***

***robotní patent-listina, která má plat-

nost zákona, určovala robotní povinnosti

poddaných.

V něm bylo stanoveno, že robota nemá

přesáhnout tři dny v týdnu a rolníci mají

být alespoň zčásti chráněni proti rostou-

címu neomezenému útlaku panstva.

Robotní patent ovšem situaci nevolníků

úplně nevyřešil. Rolníci nadále různými

peticemi,**** ale také násilnými bouřemi

požadovali nápravu.

****petice-písemná žádost adresovaná roz-

hodujícímu činiteli

V letech 1680-1755 došlo k mnoha sels-

kým povstáním.K nejvýznamnějším patřil

odboj Chodů (1693), kteří pod vedením

Jana Sladkého Koziny bojovali za svá
práva, a velké nevolnické povstání ve

východních Čechách, které bylo krutě

potlačeno ve střetnutí sedláků s císařs-

kými vojsky roku 1775 u Chlumce nad
Cidlinou.

ÚPADEK MĚST.

Třicetiletou válkou byla postižena také

města. Stále uzavřená středověkými hrad-

bami žila víceméně jen pro sebe a své

nejbližší okolí. Upadala i bývalá horní

města, kdysi kvetoucí a patřící mezi

přední v Evropě.Pokles významu báňské

těžby silně poznamenal Kutnou Horu,

Jihlavu, ale postupně také Jáchymov

a jiná města, která se těšila rozkvětu

v 16. století. Na rozdíl od některých

oblastí západní

Evropy se města u nás

nestala nositelem technického a hospodář-

ského pokroku. Měšťanstvo v nich nevys-

tupovalo tak rozhodně proti feudálům,

netvořilo vrstvu bojující proti feudalis-

mu, za společenský pokrok. V tom byl je-

den z podstatných rozdíl

ů mezi vývojem

v západní a střední Evropě.

MANUFAKTURNÍ VÝROBA.

Na přelomu 17. a 18. století se také

v našich zemích začaly zakládat manufak-

tury. Majiteli byli především šlechtici,

kteří měli dostatek vlastních surovin

(vlnu, len) i pracovních sil v poddaných.
Vývoj manufakturní výroby u nás byl po-

malejší než ve vyspělých západních ze-

mích. První manufaktury většinou také

brzy zanikaly.

Nejvýznamnější soustředěná manufaktura

v českých zemích byla založena v roce

1715 v Horním Litvínově.

Obr. 39
Valdštejnská manufaktura v Horním

Litvínově byl velkoryse vybudovaný pod-

nik. Byla založena roku 1715 hrabětem

Janem Josefem Valdštejnem. V roce
1728 v ní pracovalo již na 400 lidí.

Při výrobě jemného sukna zaměstnávala

brzy několik set lidí.

REKATOLIZACE ZEMĚ.*

*rekatolizace-znovuobnovení katolictví

Život lidu byl ovlivněn soustavnou reka-

tolizací. Po tom, co zemi opustila část

nekatolické šlechty, měšťanstva a podda-

ných, byla zbývající část obyvatelstva

během dvou až tří generací** násilným

způsobem pokatoličtěna.

**generace - jedna historická generace

představuje asi 30 let; v jedné době te-

dy žijí zhruba tři generace

Katolická církev měla výsadní postavení.

Vedle ní nemohla existovat žádná další.
Ovládla školství a usilovala o vymýcení
všeho husitského a protestantského "ka-

cířství". Zřízením nových biskupství

v Litoměřicích a Hradci Králové byla

nově organizována církevní správa.

Významná úloha v ní připadla

řeholním*** institucím, zejména jezuits-

kému řádu, který se uplatňoval především

v kazatelské činnosti, ve školství

a v literární tvorbě.

***řehole-církevní, mnišské řády

Byla zřizována nová nakladatelství, jež

měla nahradit novými knihami staré "ka-

cířské" spisy, které byly lstí či násilím

lidem odnímány. V dobovém (barokním)

slohu byla obnovena či nově postavena řa-

da církevních budov, včetně kostelů.

Nikdy předtím ani potom v našich ději-

nách nebylo postaveno tolik kostelů jako

právě v této době. V boji proti husitské

reformaci se katolická církev snažila

vytvořit vlastní českou katolickou tradi-

ci. Její významnou součástí se stal kult

(uctívání) Jana z Nepomuku, který byl
v roce 1729 prohlášen za svatého.

Obr. 4O

Jan z Nepomuku.Sochy Jana
Nepomuckého se

v době baroka staly čas-

tou ozdobou vesnických kostelů, mostů

i návsí.

OTÁZKY A ÚKOLY:

1. Jaké bylo postavení nevolníků po

třicetileté válce?

2. Jak se nevolníci bránili proti útis-

ku? Jaké změny přinesl robotní patent?

3. Co způsobilo úpadek měst?

4. Za jakých podmínek u nás vznikaly
manufaktury?
5. Co bylo cílem rekatolizace?

SLOVENSKO V DOBĚ

STAVOVSKÝCH
POVSTÁNÍ
V UHRÁCH

Slovensko mezi Vídní a Turky

ZOPAKUJ SI :

1. Vysvětli, jaké postavení mezi evrop-

skými státy měla habsburská monarchie

po třicetileté válce.

2. Jak se vyvíjelo Slovensko za třice-

tilet války?

UHERSKÁ ŠLECHTA.

Uherští šlechtici již v průběhu první

poloviny 17. století několikrát pozdvih-

li zbraň proti vídeňskému dvoru. Byla to

odpověď Habsburkům, kteří se snažili

protireformací šlechtu oslabit a vládnout

neomezeně. Tato protihabsburská povstání

uherské šlechty se jako velká ničivá vlna

přehnala ze Sedmihradska právě přes slo-

venská území. Bylo tomu tak v povstání

Štěpána Bocskaie (bočkaje), Gabriela

Bethlena (betlena) i Jiřího Rákósziho

I. (rákociho). Povstání končila vždy

uznáním náboženské svobody pro šlechtu

(po Rákósziho povstání i pro lid) a také

příměřím s císařem. Příměří však nemělo

nikdy dlouhého trvání. Pro Uhry 17.

století je příznačná stálá přítomnost úh-

lavního nepřítele míru a zároveň nepříte-

le slovenského a maďarského lidu-Turků.

Obr. 41
Osmanská jízda

O utrpení slovenského lidu v době tu-

reckého nebezpečí svědčí to, že v oblas-

tech jižního S

lovenska klesl počet oby-

vatelstva o více než dvě třetiny. Roku

1663 přešli Turci od nepravidelných

loupeživých vpádů k vojenským výpravám.

Dobyli Nové Zámky, dočasně obsadili

Nitru, Levice a další pevnosti.

Obr. 42

Obléhání Nových Zámků. Město bylo do-

byto a zůstalo obsazeno i po uzavření mí-

ru s Turky roku 1664.

Císař Leopold v roce 1664 uzavřel sice

s Turky mír, ale nadále zůstaly obsazeny

Nové Zámky a oblast mezi Ipľem

a Váhem.

WESSELÉNYIHO POVSTÁNÍ.

Za vlády císaře Leopolda zesílily snahy

vídeňského dvora vládnout neomezeně

i v Uhrách. Tím Habsburkové sledovali

hospodářské podmanění země. Jako odezva

na tyto snahy vzniklo povstání palatina*
Wesselényiho (vešeléniho) a dalších

uherských magnátů.

*palatin - vysoký státní

úředník

v Uhrách Císař dal po porážce povstá-

ní roku 1671 povstalce popravit, jejich
majetek zkonfiskoval a zavedl vojenskou

diktaturu. Nastalo období zostřené pro-

tireformace. Náboženský útlak postihl

především desítky evangelických (nekato-

lických) kněží, kteří byli vězněni a pos-

láni na nucené práce, ale útlak dolehl
i na prostý lid. Ten se zbraní v ruce na
mnohých místech vystoupil proti násilnému

rušení kostelů (např. v Turé Lúke

1672, v Senici 1673).

POVSTÁNÍ GAŠPARA PIKY.
Tero

r císařských žoldnéřských vojáků

(labanců) vyvolával drobná střetnutí mezi

nimi a nespokojenci, kteří se nazývali

kuruci. Jedna z kuruckých skupin pod ve-
dením zemplínského zemana Gašpara Piky
se za podpory poddaných zmocnila
Oravského hradu. Tato vzpoura byla vel-

mi krutě potlačena. Její vůdce a 25

oravských a liptovských rychtářů bylo po-

věšeno nebo naraženo na kůl (1672).

POVSTÁNÍ IMRICHA THÖKÖLYHO.

Všeobecná nespokojenost šlechty, měšťan-

stva i poddaného lidu vyústila v roce
1678 v protihabsburské povstání. V jeho

čele stál kežmarský magnát Imrich

Thököly (tékely).

Obr. 43
Imrich Thököly byl kežmarský magnát,

hrdina povstání proti Habsburkům

v Uhrách. Byl vychovatelem F.
Rákósziho.

Podporoval ho také turecký sultán, od
které

ho přijal titul uherského krále.

Po porážce Turků u Vídně (1683) bylo

Thökölyho povstání potlačeno a v zemi

zavládl teror velitelů císařských žold-

néřských vojsk. Císařský generál

Caraffa (karafa) dal roku 1687 popravit

29 měšťanů a šlechticů (prešovské jat-

ky).

POVSTÁNÍ FRANTIŠKA RÁKÓSZIHO
II. Krutovláda a nelítostné drancování

země císařskými vojsky i v dalším období

těžce doléhaly na slovenský lid. Roku

1703 se začali bouřit nevolníci, zvláště

v severovýchodních krajích Uher. Tyto
nepoko

je přerostly do nejrozsáhlejšího

protihabsburského povstání. Jeho vůdce

František Rákószi (rákoci), slíbil rol-

níkům osvobození z poddanství, pokud se

přidají k povstání.

Obr.44
František Rákóczi byl sedmihradský kní-
že, hrdina nejrozsáhlejšího povstání pro-

ti Habsburkům. Roku 1704 se mu podaři-

lo ovládnout celé Slovensko a většinu

Uher. Po szatmárském míru odešel do ci-

ziny, dlouhá léta žil v osmanské říši,

kde roku 1735 zemřel.

Tak se mu podařilo vytvořit silnou armá-

du ze sloven

ských, maďarských i ukrajins-

kých poddaných. Kromě Sedmihradska

zachvátilo povstání celé Slovensko

a rozšířilo se až za Dunaj. Povstalci

zpočátku úspěšně bojovali proti císařské-

mu vojsku. Když poddaní poznali, že
šlechta chce využít povstání jen pro

své zájmy, začalo jejich bojové nadšení

ve vojsku upadat. Po řadě neúspěchů

uprchl Rákóczi do Polska, později do

Turecka. Szatmárským mírem v roce

1711* skončilo období protihabsburských

povstání.

*Szatmár -

dnešní rumunské město Satu

Mare

Szatmárský mír byl dohodou mezi uhers-
kou šlechtou a Habsburky. Uherská

šlechta uznala dědičné právo Habsburků

na uherský trůn. Habsburkové se zavázali

zachovat všechny stavovské výsady šlech-

ty. Povstání sledovala převážně zájmy

šlechty za cenu nesmírných škod a útrap,

které musel snášet především poddaný lid.

PROJEVY ODPORU PODDANÝCH. Na

Slovensku, podobně jako v Čechách

a v Polsku, budovali šlechtici panské
velkostatky. Pro poddané to znamenalo
zvýšení robotních povinností na 3-4 dny

v týdnu a další placení daní. Feudální

velkostatky se zakládaly na opuštěné pod-

danské půdě, ale také na půdě obdělávané,

která byla násilím zabírána a připojována

k šlechtickým dvorům. Poddaní se proto

často bouřili. Nejčastějším projevem

nespokojenosti byly útěky poddaných k ji-

nému pánovi nebo útěky do měst. Mnozí se

též dávali najímat (verbovat) do armády
nebo odcházeli "na zboj". Skupiny hor-

ních chlapců, jak lid nazýval zbojníky,

byly opředeny mnoha pověstmi. V legen-

dárním zbojníkovi Jurovi Janošíkovi
(byl popraven v roce 1713 v Liptovském
Mikuláši), který "bohatým bral a chudým

dával", ztělesnil lid svůj odpor proti

vykořisťovatelům. Jánošíkovská tradice

se stala tradicí boje proti feudálnímu

útisku, ale později, zvláště

v 19.století, tradicí národního odporu

proti cizí nadvládě.

OTÁZKY A ÚKOLY:
1.Která šlechtická povstání vypukla
v 17.století na Slovensku?
2.Jaké cíle sledovala uherská šlechta

v boji proti Habsburkům?

3.Proč v těchto povstáních bojoval také

prostý lid?

4.Proč se poddaní bouřili? Jaké byly

nejčastější projevy sociálního odporu

poddaných proti pánům?

ČESKÁ A SLOVENSKÁ BAROKNÍ KULTURA

Utrpení lidu

a sláva českého baroka

ZOPAKUJ SI:

1. Jaké jsou znaky barokního slohu?
2.

Znáš jména některých umělců evrops-

kého baroka?

Barokní kultura k nám pronikla ze

Středomoří již v první polovině 17.

století. Vrcholu však dosáhla až na pře-
lomu 17. a 18. století. Tehdy se již

zlepšily materiální podmínky společnosti.
Bylo i ví

ce peněz na rozsáhlejší staveb-

ní činnost.

V menším měřítku se projevovaly

i francouzské vzory. Ty se ve druhé po-

lovině 17. století projevovaly např. při

přestavbě letního sídla Habsburků v ho-
nosný zámek Schönbrunn (šenbrun)

u Vídně.

Obr. 45
Zámek

Schönbrunn byl původně lovecký

zámek nedaleko Vídně. Při obléhání

Vídně Turky byl roku 1683 zničen.

Podle plánů J. E. Fischera (fišera)

z Erlachu byl přebudován na letní sídlo

rakouských císařů. Stal se oblíbeným
sídlem Marie Terezie.

BAROKO A REKATOLIZACE.
Barokní kultura dosahovala v našich ze-

mích rozmachu právě v době, kdy vrcholilo

pokatoličťování obyvatelstva. Bývá proto

obecně spojována s pobělohorským obdobím,

dobou útlaku obou našich národů.

Přestože v mnoha případech byla barokní
díla ná

strojem tohoto útlaku, představo-

vala hodnoty přesahující dobové požadavky

církve a vytvářela estetické zásady trva-
lejší historické ceny. Svou líbezností

a působivostí k nám dnes promlouvají jako

svědkové tvůrčí činnosti našich předků.

BAROKNÍ DÍLA. Sp

oluprací stavitelů,

architektů, malířů a sochařů vznikla

v našich zemích ojedinělá a památná díla.
Jednou z prvních barokních staveb byla
rozlehlá budova pražského Klementina,

* postavena ve druhé polovině 17. stole-
tí.

* Klementinum -

původně jezuitská akade-

mie, kterou založil Ferdinand I. jako
protiváhu kališnické Karlovy univerzity
v Karolinu.

Jen o něco později začala výstavba

skvostných paláců a zámků, z nichž je

třeba připomenout alespoň stavbu

Černínského paláce na Pražském hradě.
Vedle zcela nových nebo v barokním slohu

představovaných a upravených zámků a pa-

láců vynikla v této době rozsáhlá výstav-

ba kostelů a chrámů.

Obr. 46

Sál strahovské knihovny. Původní kláš-
terní knihovna je dnes národní kulturní
památkou. Objekt je maj

etkem řádu pre-

monstrátů.

Z nich nejtypičtějším je chrám sv.

Mikuláše na Malé Straně v Praze.

Při jejich projektování a stavbě se up-

latnila řada znamenitých stavitelů a ar-

chitektů, zvláště z Itálie a Německa.

K nejproslulejším patřili právě stavite-

lé chrámu sv. Mikuláše a řady dalších
staveb, otec a syn Kryštof a Kilián
Ignác Dientzenhoferové (dýncenhófero-

vé), kteří působili v první polovině

18. století. Nejvýznamnější barokní
stavbou na Slovensku je univerzitní kos-

tel v Trnavě, obr. 47, postavený itals-
kými architekty a piaristický kostel

v Prievidzi. Evangelíkům baroko nevyho-

vovalo, ale přece se jeho vliv výrazně

projevil na dřevěném kostele v Kežmarku

(1717). Barokní styl se uplatnil i při

přestavbě Bratislavského hradu. Ze

světských barokních staveb je známá leo-
poldovská pevnost (1664).

Obr. 47

Kostel v Trnavě nese všechny znaky ba-

rokní architektury. Trnava byla pro svůj

starý původ, četné kostely, kláštery, vě-
že a jezuitskou akademii nazývána malým

Římem.

Vynikající úrovně dosáhla i česká barok-

ní sochařská tvorba. Často tvořila dopl-

něk nově vznikajících staveb. K nejzná-

mějším sochařům patřili Ferdinand
Maxmilián Brokof (1688-1731)
a Matyáš Bernard Braun (1684-1738),

kteří se podíleli i na sochařské výzdobě
Karlova mostu v letech 1705-1714. M.

Braun si získal pověst světového také

díky skvělým sochám a sousoším, které

vytvořil na zámku Kuks, obr. 48, ve

východních Čechách.

Obr. 48

Kuks představuje barokní sochařský a ar-
chitektonický soubor, který byl postaven
pro majitele vý

chodočeského panství hra-

běte Františka Antonína Šporka. Na
obrázku jedna ze soch.

Za desetiletého pobytu

vynikajícího vídeňského sochaře Rafaela
Georga Donnera (1693-1741)

v Bratislavě vzniklo na Slovensku něko-

lik významných sochařských děl, např.
socha sv. Martina v bratislavském dómu.

Vychoval zde i řadu svých žáků. Z přímé

spolupráce architektů a malířů vznikaly
nádherné malby (fresky), kterými byly

zdobeny stěny a stropy církevních i svět-

ských budov. Vynikající pověsti v tomto
oboru malby dosáhl zejména Václav

Vavřinec Reiner (rajner, 1689-1743).

Současně byl také malířem řady oltářních

obrazů. K nejvýznamnějším českým barok-

ním malířům a kreslířům starší generace

patřil Karel Škréta (1610-1674). Na
jeho dílo navázal Jan Kryštof Liška
(asi 1650-1712). V období vrcholného

baroka patřili k nejvýznačnějším malířům

autor velkých obrazů, na kterých je doko-

nale uplatněna hra světla a stínu, Petr
Jan Brandl (1668-1735) a vynikající
portrétista Jan Kupecký (1667-1740),
obr 49. *

Obr. 49
Jan Kupecký

byl známý především tvorbou

portrétů. S jeho dílem se můžete sezná-

mit ve sbírkách NG v Praze. Malíř se

narodil jako syn českého exulanta
v Pezinku na Slovensku, kde prožil 15

let svého života. I potom navštěvoval

Slovensko, o čemž svědčí jeho
tvorba(portrét Mateje Bela, obraz slo-

venských pastýřů, kuruckého
bojovníka aj.).

*Ucelené soubory děl těchto a dalších

barokních umělců dnes můžeme spatřit ve
výstavních síních Národní galerie
v Praze v prostorách bývalého

Svatojiřského kláštera na Hradčanech
a jinde.

Česká barokní hudba symfonická, písňová

a operní dosáhla evropské proslulosti.
Vynikli v ní Adam Michna

z Otradovic (zemřel roku 1676)

a Bohuslav Matěj Černohorský

(1684-

1742, působící převážně

v Itálii). Česká hudba se významně po-

dílela na evropském hudebním vývoji

i v dalším období. Jmenujme například

Jiřího Antonína Bendu (1722-1795)

a zejména Josefa Myslivečka

(1737-1781), nazývaného v Itálii

"božský Čech". Svěží melodičnost jeho

hudby působila i na Mozarta.

OTÁZKY A ÚKOLY:

1. Proč má baroko trvalejší význam?

2. Ve kterých oblastech umění se barok-
ní sloh projevil?

3. Vyjmenuj některé české a slovenské
barokní stavby a stavitele.

4. Které české a slovenské barokní

sochaře a malíře znáš?

ČESKÉ ZEMĚ A SLOVENSKO V DOBĚ
OSVÍCENSKÉHO ABSOLUTISMU MARIE
TEREZIE

Budování moderního státu

ZOPAKUJ SI:

1. Které nové myšlenky přineslo osví-
cenství?
2. Co to byl osvícenský absolutismus?

VÁLKY O RAKOUSKÉ DĚDICTVÍ.

Dříve než mohl kdokoli očekávat, byla
ustanovení pragmatické sankce z roku
1713 podrobena historické zkoušce. V

roce 1740 zemřel císař Karel VI. Jím

vymřel habsburský rod v mužské linii.

Podle ustanovení nastoupila na trůn jeho
dcera Marie Terezie (1740-1780)
Obr. 50.

Obr. 50
Marie Terezie byla rozhodná a schopná
panovnice. Období její dlouhé vlády se

vyznačuje rozsáhlou reformní činností,

jíž chtěla upevnit státní moc a hospodář-
ství. Vedle zavedení povinné školní
docházky je známá její snaha o ustálení

příjmení i u prostého lidu. Ke zpřesnění
evidenc

e obyvatelstva mělo sloužit i čís-

lování domů. Vedle svých vladařských po-

vinností se také s nebývalou péčí věnova-

la svým mateřským povinnostem a výchově

16 dětí. Dbala o to, aby je vychovatelé
vedli k poslušnosti a kázni.

Někteří sousední panovníci

si však činili nárok na dědictví po ra-
kouských Habsburcích. Proti mladé pa-
novnici se postavily Bavorsko, Sasko
a Prusko, které v pozadí podporovala

Francie. Hrozilo rozbití říše i rozdě-

lení českých zemí. Války o dědictví po
rakouských Habsburcích se však nakonec
zúžily na tzv. války o Slezsko, ve kte-

rých byly hlavními soupeřícími silami

Rakousko a Prusko. Došlo ke třem vál-

kám o Slezsko, v nichž Marie Terezie

utrpěla naprostou porážku. Již po první

z těchto válek v letech 1740 až 1742
ztratila Marie Terezie -

a tím země ko-

runy české - značnou část území Slezska

s výjimkou Opavska a Těšínska. Tento
stav byl také potvrzen po druhé slezské
válce v letech 1744-

1745. Nezměnil se

ani poté, kdy se rakouské diplomacii po-

dařilo po desetiletích nepřátelství zís-

kat francouzské spojenectví. V třetí

slezské válce, která byla vlastně součás-
tí širšího mocenského konfliktu, tzv.
sedmileté války 1756-1763, se rozplynu-

ly veškeré naděje Marie Terezie. V mí-

rové smlouvě z roku 1763 bylo Slezsko
trvale odstoupeno Prusku. Ztráta hospo-

dářsky a kulturně vyspělých oblastí

Slezska mohla být jen částečně nahrazena

v době dělení polského království v sedm-
desátých letech 18. století, kdy habs-

burské monarchii připadly jižní oblasti

Haliče.

REFORMY ZA MARIE TEREZIE. Slezské

války již od počátku ukázaly, že je nutné

reformovat vnitřní život státu.

Absolutistická vláda odstraňovala již

přežité staré pořádky a současně zaváděla

takové zákony a předpisy, které by vyho-

vovaly dobovým pokrokovým potřebám spo-

lečnosti. Nabývala rysů osvícenského ab-
solutismu. Hlavním cílem reforem bylo

sjednocovat a vytvářet tak jednotně uspo-

řádaný a všeobecně platný řád. Obr. 51

Obr. 51
Tereziánský zákoník

Proto byly již v roce 1749 vytvořeny

společné úřady habsburských zemí-kromě
Uher-

jako vlastní předchůdci pozdějších

ministerstev a vlád. Samostatně byla or-
ganizována soudní moc a v jejím rámci

provedeny četné reformy, mimo jiné byl

změněn trestní zákoník a zakázáno mučení.

Do úřadů byli dosazováni školení a věci

znalí úředníci - byrokraté, * kteří se
stali hlavními nositeli reformní

činnosti.

* byrokracie - z francouzštiny, doslova

vláda úřadů a úředníků

V hospodářské oblasti řada reforem odst-

raňovala překážky volnějšího rozvoje hos-

podářského života a směřovala k povznese-

ní průmyslu. Nově zavedené textilní ma-

nufaktury měly nahradit ztrátu vyspělého
Slezska. V roce 1750 byla zavedena

společná tolarová a zlatková měna. *

* zlatky a tolary byly nejrozšířenějšími

platidly od počátku 16. století až do

s

toletí 19. Na zlatkovou měnu přechá-

zelo Rakousko už od 17. století.
Oficiálním platidlem byla jedna zlatka

až od roku 1900, kdy se přešlo na ko-

runovou měnu (1 koruna - 2 zlatky).

V dalších letech byly zrušeny celní hra-
nice mezi jednotlivý

mi zeměmi monarchie,

prováděly se soupisy půdy a obyvatelstva

k daňovým účelům, byla zavedena jednotná

soustava tzv. dolnorakouských měr
a vah. **

** např. jeden loket je 0, 7775m, jeden

sáh se rovná 6 střevícům, to je 1,

8966m, jedna libra je 560, 06g, je-

den máz jsou dvě holby, to je 4 žejd-

líky, to je 1, 415 l apod.


Ta platila v našich zemích až do zavede-
ní desetinné soustavy v sedmdesátých le-

tech 19. století. Důležité reformy byly

uskutečněny v oblastech školství. Již
v roce 1774 byl sc

hválen školní řád,

který poprvé v dějinách u nás zaváděl po-

vinnou školní docházku pro děti od 6 do

12 let. Na venkově byly zakládány tri-

viální školy, v nichž se děti měly učit

třem základním úkonům: psaní, čtení a po-

čítání. Ve městech byly zřizovány školy

hlavní, poskytující již širší vědomosti.

V hlavních městech zemí pak vzorové ško-

ly normální. Upraveno bylo také vyučová-
ní na gymnáziích a univerzitách.

Poněkud jinak postupovala Marie
v Uhrách. Za podporu ve válkách si to-
tiž uherská šlechta vymohla potvrzení
všech svých feudálních výsad. Rozvoj ma-

nufaktur se opožďoval. Z Uher rakouští
podnikatelé spíše získávali suroviny

a vyváželi tam výrobky z vyspělých zemí

monarchie. Tím se rozdíl mezi hospodářs-
kým vývojem západního a východního území

rakouského státu zvětšoval.


OTÁZKY A ÚKOLY:

1. V čem bylo nebezpečí válek o rakous-

ké dědictví pro monarchii?

2. Jaký byl důsledek tzv. slezských vá-
lek?

3. Co bylo cílem reformní činnosti os-
vícenského absolutismu?
4. Které hlavní refor

my uskutečnila

Marie Terezie?

ČESKÉ ZEMĚ A SLOVENSKO V DOBĚ
OSVÍCENSKÉHO ABSOLUTISMU JOSEFA II.

Nevolnictví zrušeno

ZOPAKUJ SI:

V čem spočívaly reformy Marie Terezie?

Když v roce 1780 zemřela Marie

Terezie nastoupil na trůn její syn
Josef II. (1780-1790). Obr. 52.

Obr. 52
Josef II., nejstarší syn Marie

Terezie, navázal na reformní činnost své
matky. Byl velmi pracovitý, ve srovnání

se svými předchůdci žil velmi skromně.

Chtěl být vždy přesně informován o všem,

co se v zemi děje, proto sám často konal

inspekční cesty po zemi pod jménem
Falkenštejn. Byl velmi oblíben mezi
prostým lidem.

Pokračoval v zahájených reformách a bě-
hem deseti let vlády je dovršil.

REFORMY ZA JOSEFA ll. Přehledně lze

reformní činnost josefínského absolutismu

rozdělit do tří základních oblastí.

REFORMY VE SPRÁVĚ STÁTU.
Josef II. stále zdokonaloval státní

správu. V roce 1783 například spojil
Slezsko a Moravu;správním sídlem této
oblasti se stalo Brno. Panovník také

zasáhl do správy měst, když zřídil úřed-
nick

é magistráty. Byla také spojena čty-

ři dosud existující města pražská

(Staré Město, Nové Město, Malá

Strana, Hradčany, obr. 53, a vytvořila
se tak Praha v novodobém slova smyslu.

Obr. 53
Praha v osmdesátých letech 18. století.

V polovině 18. století byla Praha ba-

rokní město.

Řada nových nařízení byla vydána v ob-

lasti civilního práva (občanský zákoník)

a trestního práva (např. byl zrušen trest
smrti, znovu zaveden v roce 1803).

Reorganizována byla také síť středních
a vysokých škol (univerzity). REFORMY

HOSPODÁŘSKÉ A SPOLEČENSKÉ Josef II.

si uvědomoval, jak zastaralé je nevolnic-

tví. Proto hned na počátku své vlády

v roce 1781 vydal důležitý patent o jeho
zrušení. Obr. 54.

Obr. 54
PATENT O ZRUŠENÍ NEVOLNICTVÍ

V patentu se uvádělo např. 1) Každý má

právo jedině na předběžné ohlášení v stav
manželský vstoupiti... 2) Každému pod-

danému se na vůli zanechává z panství se

odstěhovati a někde jinde v zemi se usa-

diti anebo službu hledati může, (avšak

mají) nepodplatný list svého propuštění
žádati a tady se vykázati povinni budou,

že z předešlýho vrchnostenskýho závazku

propuštění jsou. 3) Může se poddaný dle

libosti řemeslům a kunstům učiti a bez

výhostních listů potřebný vejdělek tu,
kde by ho najíti mohli, hledati. 4)
Nebudou poddaní povinni dvorské služby
konati.

Na Slovensku
došlo však k jeho zrušení až v roce

1785. Poddaný se stával osobně svobod-

ným a mohl se volně bez souhlasu vrchnos-

ti věnovat těm činnostem, které mu byly

dříve zakazovány anebo ke kterým potřebo-
val výslovné povolení. K vrchnosti však

zůstával nadále připoután prostřednictvím

5propůjčené půdy, a proto také nadále mu-
sel robotovat. Zlepšilo se ale osobní
postavení poddaných.

V dalších letech vlády chtěl Josef

II. své zásahy do poddanských vztahů

ještě prohloubit. Nechal znovu důkladně

proměřit všechnu hospodářsky užitečnou

půdu a na konci vlády usiloval o reformu

daňových povinností a robot, kterými by

dále rolníkům ulehčil postavení.

Jako"selský císař"se stal Josef II.
velice oblíbeným a jeho jméno po generace

přežívalo v různých pověstech.

REFORMY KULTURNÍ. V roce 1781 vydal

Josef II. ještě jednu velmi důležitou
listinu-

toleranční patent. Rušilo se jím

výsadní postavení katolické církve.
Jiná vyznání (protestanstsví, pravosla-
ví) sice nebyla s katolickým nikdy zrov-

noprávněna, ale byla

nadále"trpěna"či"snášena". Jejich stou-

penci již nesměli být pronásledováni

a měli stejná práva jako jiní

občané(směli vlastnit majetek, provádět

živnost, studovat, vykonávat veřejné fun-
kce atd.)

Tímto patentem na

značil Josef II., že

usiluje o to, aby veškerý církevní život

byl podřízen dohledu a rozhodnutí státu.

Císař zrušil celou řadu "neosvícenských"

obřadů (např. pověrečné vyzvánění nebo

konaní procesí při nedostatku vláhy či

naopak při bouřích). Reformoval i cír-

kevní školství a zrušil četné kláštery.

Zůstaly většinou jen kláštery vykonáva-

jící užitečnou činnost (zabývající se

výchovou mládeže, ošetřování nemocných,

zemědělstvím apod.). V době vlády

Josefa II. byla prakticky odstraněna
cenzura. *

* Cenzura -

úřední zkoumání všeho, co je

určeno ke zveřejnění

Reformy byly velmi důležité pro další

rozvoj kultury a vzdělanosti.

OTÁZKY A ÚKOLY:

1. Posuď celkové snahy vlády Josefa
II.

2. V čem spočívaly josefínské reformy:

a) ve správě státu,

b) v hospodářském a společenském živo-

tě,

c) v kultuře a vzdělanosti?

3. Kdy bylo zrušeno nevolnictví na
Slovensku?

Úkol:

Přečti si jednotlivé zásady patentu

o zrušení nevolnictví a vysvětli, která

práva poddaní získali.MIMOEVROPSKÝ SVĚT V 17. A 18.
STOLETÍ
—————————————————————————————————————
EVROPSKÝ KOLONIALISMUS A ROZVOJ

SVĚTOVÉHO OBCHODU

Dějiny se staly dějinami světovými.

ZOPAKUJ SI:
1. Které evropské státy zahájily objev-
né plavby?

2. Ve kterých oblastech světa budovali
Po

rtugalci a Španělé své kolonie?

3. Jaké zboží a suroviny dováželi

Portugalci, Španělé, Nizozemci

a Angličané do Evropy?

KOLONIÁLNÍ PRONIKÁNÍ NIZOZEMCŮ A

ANGLIČANŮ.

Vítězství revoluce v Nizozemí

a v Anglii výrazně posílilo koloniální

výboje těchto států v 17. a 18. stole-

tí. Nizozemci a Angličané začali vytla-

čovat z kolonií Portugalce a oslabovat

kolonie španělské. Také absolutistická

Francie se snažila rozšířit své kolonie.

Evropští kolonizátoři prostřednictvím

přímých loupeží a koloniálního obchodu
(dováželi do nich své výrobky a odváželi

suroviny) vykořisťovali zaostalejší a vo-

jensky slabší země Asie, Afriky
a Ameriky.

Mapa 6

Světový obchod

Úkol: Pozoruj na mapě směry světového

obchodu. Podle značek na mapě vyhledej,

s čím Evropané obchodovali.

Způsobili tím jejich další zaostávání.

Kolonie přinášely naproti tomu

Evropanům obrovský zisk, který jim napo-

máhal rozvíjet jejich hospodářství.
Mezi evropskými státy a jejich koloniemi

se postupně vytvářely pevné vazby, které
se staly základem vzniku a

rozvoje světo-

vého obchodu. Mapa 6.

KOLONIÁLNÍ PANSTVÍ V AMERICE.
V Americe byly kolonie vybudované

Španělskem a Portugalskem v 16. stole-
tí. Nejrozsáhlejší bylo panství

Španělů. Rozprostíralo se od Mexika

přes Střední Ameriku a karibskou oblast

do větší části Jižní Ameriky. Španělé
zde tavili drahé kovy -

zlato a stříbro.

Ve španělských koloniích a Brazílii,
kterou ovládli Portugalci, se rozvíjelo

plantážní hospodářství. Do Ameriky však

stále více začaly pronikat také další ev-
ropské státy. Nejprve se v Karibském

moři objevily pirátské lodě, narušující

španělský obchod. Nizozemci, Angličané
a Francouzi zakládali své kolonie zejmé-

na v Severní Americe. Nizozemcům se

podařilo vybudovat osadu Nový
Amsterodam. Té se však zmocnili

Angličané a přejmenovali ji na Nový

York. Angličané postupně ovládli celé

atlantské pobřeží na sever od Floridy.

Francouzi se soustředili zejména na ko-

žešinové bohatství Kanady a na tok řeky
Mississippi, kde založili kolonii
Louisianu (lujsianu), nazvanou tak na

počest krále Ludvíka XIV. (francouzsky
Louis).

OBCHOD S OTROKY. Když se ukázalo, že

pro těžké práce v dolech a na plantážích
nejsou Indiáni vhodní, protože nebyli na

tak těžkou práci zvyklí a vymírali, zača-

li evropští kolonizátoři dovážet otroky
z Afriky.

Obr. 55

Na otrokářské lodi převáželi černé otro-
ky z Afriky do Ameriky. V 18. století

nabyl obchod s otroky ohromných rozměrů.
Do Ameriky se dovezlo 7-

10 miliónů

otroků (v 16. století 1 milión, v 17.

století již 2, 5 miliónu). Přibližně

třetina otroků zahynula během prvních tří
let práce. Ve 30-

40 letech byl černý

otrok vyčerpaným starcem.

Do Ameriky je přiváželi nejprve
Portugalci, pak Nizozemci a Francouzi
a posléze se obchodu s otroky zmocnili

Angličané. Obchodníci s otroky přijíž-

děli na pobřeží Afriky, kde za otroky

nabízeli látky, skleněné ozdoby a střelné

zbraně. V Africe se rozmohl hon na ot-

roky. Černošské vesnice byly přepadány
a zanikly celé kmeny. Otroci pak byli

přepravováni v lodích přes Atlantský

oceán. Velká část otroků zemřela na ces-

tě vyčerpáním, hladem a na různé nemoci.

Obchod s otroky měl pro Afriku těžké

důsledky. Způsobil pokles počtu obyva-

telstva, úpadek afrického hospodářství,
celkovou zaostalost zemí.

OBCHODNÍ SPOLEČNOSTI V ASII.
V Asii zakládali evropští kolonialis-

té při svých výbojích obchodní společ-

nosti. K nejznámějším patřily britská

Východoindická společnost a nizozemská

Východoindická společnost. Obchodní

společnosti dostávaly od státu velmi roz-
sáhlá práva. Mohly mít vlastní vojáky

a námořnictvo, budovat pevnosti, vypoví-

dat válku, soudit a trestat své zaměst-

nance a poddané. Obchodní společnosti se

zpočátku věnovaly obchodu, zejména s lu-

xusním zbožím. Do Evropy dovážely koře-

ní, čaj, porcelán, hedvábné a bavlněné
látky. Toto zboží se ziskem prodávaly.

Postupně však začaly stavět obchodní
faktorie Obr. 56. * a dobývat území

asijských států.

Obr. 56
Evropská obchodní faktorie v Africe.
Obchodní faktorie byly zakládány zpra-

vidla na pobřeží moře nebo velkých řek.

Byli v nich ubytováni obchodníci, pří-

padně ozbrojená posádka. Ve faktoriích
byly sklady na zboží a zásoby, docházelo
v nich k obchodnímu jednání a uzavírání
smluv, sloužily jako základny pro další

výpravy při obsazování Afriky.

* faktorie -

osada založená v zámoří

Nizozemská Východoindická spole

čnost

získala rozhodující moc nad Indonésií,
Molukami a Cejlonem (dnešní Srí

Lanka), zvanými "ostrovy koření".

Britská Východoindická společnost se

soustředila zejména na oblast Indie

a Číny. V době příchodu Angličanů do
Indie však jejich koloniálnímu pronikání

bránila mohutná mughalská říše s hlavním

městem Dillí. Obr. 57. Tento feudální

stát se však na počátku 18. století roz-

padl na množství samostatných celků.
Nejbohatším státem Indie bylo

Bengálsko s rozvinutým zemědělstvím

a řemeslem. Angličané začali zasahovat

do vnitřních záležitostí Bengálska

a vyprovokovali válku. V bitvě

u Palásí roku 1757 technicky vyspělejší

Angličané se silným dělostřelectvem po-
razili Bengálce a jejich stát obsadili.

V hlavním městě uloupili pohádkové bo-
hatství, zejména státní pokladnu plnou

zlata, stříbra a drahokamů. Britská

Východoindická společnost vykořisťovala

Bengálsko do té míry, že způsobila hla-

domor, který si vyžádal 10 miliónů živo-

tů, a hospodářsky tuto zemi zpustošila.

postupným dobýváním Indie se vytvářelo

britské impérium, které získalo převahu

nad ostatním světem.

Obr. 57
Tádž Mahal u Ágry. Mauzoleum (hrobka)
bylo postaveno v letech 1632-1653.

Představuje vrchol tehdejší islámské ar-
chitektury.

OTÁZKY A ÚKOLY:

1. Které evropské státy vytlačovaly
Portu

galce a Španěly z kolonií?

Ukaž na mapě, do kterých oblastí

a kterými cestami se evropské mocnosti

dostávaly do světa.

2. Jaký vliv mělo koloniální vykořisťo-

vání a obchod s otroky na společnost

Asie, Afriky a Ameriky?
3. Jakou úlohu hrá

ly obchodní společ-

nosti v pronikání do Asie?

ASIJSKÉ STÁTY V 17. A 18. STOLETÍ

Uzavřené země

ZOPAKUJ SI:

1. Ve kterých oblastech světa se nachá-

zely koloniální říše Španělska

a Portugalska?
2. Do kterých oblastí pronikaly v 17.
a 18. století Nizozemí, Anglie
a Francie?

3. V čem spočívalo vykořisťování kolo-
nií?

Evropský kolonialismus v 17. a 18.

století pronikal zejména do těch částí

světa, kde se setkával s národy, které

byly na podstatně nižším stupni vývoje

společnosti než koloniální mocnosti.

Zatím se nedařilo podmaňovat ty oblasti

světa, kde existovaly pevné státní útvary

s ústřední správou a silnou armádou.
Takové nezávislé státy existovaly zejmé-

na v Asii. Nejdůležitější byly osmanská

říše, Persie, Čína a Japonsko.

Mapa 7
Osmanská

říše.

Úkol: Podle údajů na mapě sleduj rozvoj

osmanské říše do roku 1683.

Společnost v těchto zemích byla feudál-

ní. Zjevně však zaostávala za západoev-
ropskými státy, kde se již rozvíjelo ka-

pitalistické hospodářství. Teprve po

průmyslové revoluci se podařilo evropské-

mu kolonialismu rozšířit své panství i do

těchto oblastí.

OSMANSKÁ ŘÍŠE. Osmanská říše se
v 17. století rozkládala na mohutném

území. Mapa 7. Zahrnovala v Evropě

Balkánský poloostrov, pobřeží Černého

moře, v Asii dnešní Turecko, Irák,
Sýrii až k Jemenu, v severní Africe
Egypt, Tunisko, Alžírsko. Tento mo-
hutný celek však prožíval hlubokou krizi.
Moc tureckého sultána zdaleka nebyla ab-

solutní. Říše byla otřásána řadou povs-

tání jak v hlavním městě Cařihradě
(Istambulu), tak v provinciích.
Upadala správa, vybírání daní bylo nep-

ravidelné a v řadě provincií se skutečné
moci chopili místní feudálové. Osmanská

říše se rozdrobovala. To se projevilo

i ve vojenských neúspěších osmanských

Turků. První velkou porážku utrpěli

Turci v roce 1683 u Vídně, a byli pro-

to nuceni odejít z Uher. Ještě větší

význam měla porážka osmanské říše po rus-
ko - turecké válce (1774) za vlády ca-

revny Kateřiny II. Po této porážce za-

čaly evropské velmoci bojovat o podíl na

dělení osmanské říše. ČÍNA. Čínská říše

byla v 17. století jedním z největších

států světa. K základnímu území říše

v čínských nížinách se pojila rozsáhlá
vazalská* území (Korea, Mandžusko,

Indočína).

* vazalská - závislá

V 17. století se moci v Číně chopila
Mandžuská dyna

stie Čching (čing).

Obr. 58.



Obr. 58

Císařský palác v Pekingu. Čínští císa-

řové byli ubytováni jako bohové. Jejich
paláce, postavené s nebývalou nádherou,

zůstaly až téměř do současnosti zcela

nepřístupné pro veřejnost.

Postupně ovládla celou Čínu, upevnila

staré feudální řády a zastavila nadějný

rozvoj hospodářsky a kulturně vyspělé

čínské společnosti. V čele státu stál

mandžuský císař, kterému podléhal složitý

úřednický (byrokratický) aparát, správa

provincií a armáda. Mandžuové, kteří

přišli do Číny jako kočovníci, měli pri-
vilegované postavení a bránili se sbližo-

vání s Číňany. Nutili je nosit cop jako
znak poddanství. Koloniální politika

Evropanů narazila v Číně na vážné pře-

kážky. Východoindické společnosti se po-

koušely zakládat na pobřeží své kolonie,
avšak s malým výsledkem. V 18. století

se Čína snažila prosazovat politiku

izolace* od vnějšího světa.

* izolace -

uzavření, odloučení

Dočasně tak sice zabránila koloniálnímu

pronikání, avšak zároveň prohlubovala za-

ostávání čínské společnosti.

JAPONSKO. Na počátku 17. století byla
japonská knížectví sjednocena pod vládou
jednoho vládce - šóguna. Obr. 59.

Obr. 59
Knížecí hrad v Japonsku

Cílem sjednocení bylo upevnit feudální

společnost. Tím se nevytvářely podmínky
pro rozvoj nových zp

ůsobů výroby. Na

přelomu 16. a 17. století Japonsko
udržovalo obchodní styky s Evropany. V

průběhu 17. století však představitelé

feudálního Japonska začali mít obavy
z rostoucího evropského kolonialismu
a z toho, že by styky s cizinou mohly oh-
rozit nezá

vislost Japonska. Proto přeš-

la vláda šóguna k politice izolace, která

odřízla Japonsko na více než dvě stě let

od ostatního světa. Podobně jako v sou-

sední Číně tato politika sice bránila

koloniálnímu pronikání, avšak přispěla
k celkovému zaostávání jap

onské společ-

nosti.

OTÁZKY A ÚKOLY:
1. Které mimoevropské státy si v 17.
a 18. století uchovaly nezávislost?

2. Jaké měla důsledky politika izolace,

kterou prováděly Čína a Japonsko?

3. Jaké byly projevy úpadku osmanské

říše v 17. a 18. století?

BOJ ANGLICKÝCH OSAD V SEVERNÍ
AMERICE ZA NEZÁVISLOST

"Právo národa je vzbouřit se proti tyra-
nii." J. LOCKE

ZOPAKUJ SI:

Jak byl rozdělen americký kontinent mezi
koloniální mocnosti?

V 17. století byly velké prostory
Severní Ameriky obsazeny evropskými

přistěhovalci z Francie, Španělska,

Holandska a Anglie. Nejvýznamnější
postavení získalo 13 anglických kolonií

při pobřeží Atlantiku. Mapa 8.
SPOR ANGLICKÝCH KOLONIÍ S BRITÁNIÍ.

V době průmyslové revoluce měly kolonie
sloužit jako zdroj surovin a odbytišt

ě

pro anglické výrobky. Britský parlament

se proto všemožně snažil potlačit rozvoj

průmyslu a obchodů v koloniích, aby chrá-

nil anglické podnikatele před zámořským

soupeřem. Koloniím bylo zakázáno obcho-

dovat s textilními výrobky, stavět žele-
zárny, zvy

šovat výrobu železa a železářs-

kých výrobků. Británie zapovídala osad-

níkům usazovat se na západ od

Apalačského pohoří k řece Mississippi.
Nové kolonie v Severní Americe od své-

ho založení však již značně vyspěly.

Měly již 2, 5 miliónu obyvatel z nichž

většina pocházela z Anglie. Do země se

však stěhovaly i lidé z Německa,
Irska, Skotska, Francie, Nizozemí

a Švédska. Hledali v Novém světě mož-

nost lepšího živobytí a chtěli se zbavit
politického a náboženského útlaku ve
svých zemích. Více než 90 % obyvatelst-

va se živilo zemědělstvím. Na severu

převládaly menší farmy. Pro zemědělskou
výrobu však byly hlavní bohaté farmy

a velkostatky středních osad, které pře-

devším vyráběly pro trh.

Mapa 8
Severní Amerika roku 1700.

Úkol: Pozoruj na mapě osídlení

Severní Ameriky Španěly, Francouzi

a Angličany. Pokus se vysvětlit, proč

došlo ke střetnutí Angličanů

a Francouzů.

Obr. 61

Bostonský přístav z roku 1764

Obr. 60

Plantážní hospodářství. Na rozlehlých

plantážích pracovali převážně černí otro-
ci.

V jižních osadách se pěstovaly na vel-
kých plantážích, obr. 60, tabák, rýže,

indigo, * později hlavně bavlna pro ang-

lický průmysl.

* indigo - modré barvivo používané k vý-

robě inkoustu a k barvení tkanin,

získávané z kořenů rostliny indigov-

níku.

Především na jihu žilo asi půl miliónu

černých otroků. Manufakturní výroba zej-

ména na severu se uplatňovala v textil-

nictví, železářství a v lodním průmyslu.

Třetina všech anglických lodí byla pos-

tavena v Americe. Při hranicích na zá-

padě žilo již asi čtvrt miliónu lidí.
Mýtili lesy, zakládali drobné farmy, za-
bývali se lovem a prodejem kožešin.
Usilovali o další pronikání na západ.

Z Prohlášení nezávislosti: "Máme za

to, že totiž všichni lidé jsou stvoření

stejně, že jsou vybaveni určitými nezci-
zitelnými právy, jako jsou život, svobo-

da, touha po štěstí. Máme za to, že vlá-
dy byly dosazeny jen proto, aby zajistily

tato práva, a že práva a plné moci těchto

práv závisí na souhlasu ovládaných. To
znamená, že je právem národa, kdykoli
vládní sys

tém tento účel ohrožuje nebo

ničí, aby tento vládní systém změnil nebo
zrušil a dosadil novou vládu, která je
založena na takových zásadách a jejíž

zřízení a pravomoc směřují k tomu, aby

zajistily bezpečnost a štěstí národa...

Dějiny Velké Británie jsou dějinami

neustále opakovaného bezpráví a zvůle,

kronikou činů, které mají jednoznačný cíl
-

vytvořit absolutní tyranii nad našimi

státy. My, reprezentanti Spojených stá-

tů amerických, oznamujeme tímto: Tyto
spojené kolonie mají být po právu svobod-
nými a nezávislými státy. K provedení

tohoto prohlášení dáváme v zástavu svůj

život, svůj majetek, svou čest. "

Úkol: Která část Prohlášení nezávis-

losti hovoří o osobních právech občanů?

Která část vystihuje myšlenku boje za

nezávislost?

Osady vyspěly právě v době, kdy je

Anglie začala k sobě více připoutávat.

Pociťovaly potřebu spojovat se pro další

hospodářský a politický vzestup. V
vznikla myšlenka sjednocení osad.

ZAČÁTEK VÁLKY ZA NEZÁVISLOST.
Anglický parlament zanechával v osadách

početné vojsko. Náklady na jeho udržová-
ní nesli osadníci. Když vznikly potíže
s udržováním vojska, londýnský parlament

vydal zákon o kolkovném, podle něhož bylo

třeba zvláštních kolků na všechny úřední

listiny. Nařízení o kolkovném vyvolalo

odpor osadníků. Ten byl tak silný, že
anglická vláda zákon zrušila. Brzy však
byly zavedeny nové poplatky, cla na dovoz

papíru, skla, čaje a dalšího zboží.

Napětí v koloniích proti politice

Velké Británie postupně vzrůstalo.

Když v prosinci roku 1773 angličtí ob-

chodníci přivezli do Bostonu
(Massachusetts -

mesečusets) velký nák-

lad čaje, vnikla skupina osadníků převle-

čených za Indiány na tři kotvící lodě

a na protest proti poplatkům naházela čaj

do moře. Tato událost, známá jako "bos-

tonské pití čaje ", přiměla britský par-

lament k přijetí tvrdých opatření proti

kolonistům. Myšlenka boje za osvobození
osad z koloniální závislosti zesílila.

U Bostonzu tak došlo k prvnímu střetnu-
tí lidového vojska s britskou armádou

(1775). Začala válka za nezávislost.

Obr. 62

Newyorčané strhávají sochu anglického

krále Jiřího III. Socha anglického

krále byla symbolem nenáviděné vlády,

která měla být v boji za nezávislost ods-

traněna.

Vedoucí úlohu v organizování boje za ne-

závislost měl Kongres. Bylo to dlouho-
dobé zasedání zástupc

ů všech osad ve

Filadelfii. Kongres začal budovat revo-

luční vojsko. Do jeho čela postavil vir-

ginského plantážníka George
Washingtona (džorže wošingtna).

Obr. 63

George Washington přehlíží bojiště

Vyslal také své reprezentanty do

Francie, Španělska a Nizozemí se žá-

dostí o vojenskou a hospodářskou pomoc.

4. července 1776 Kongres schválil
Prohlášení nezávislosti. Jeho duší byl

Thomas Jefferson (džefrsn), rovněž vir-

ginský statkář. Prohlášení nezávislosti

znamenalo zrod Spojených států americ-
kých.

Obr. 65
Vyhlášení nezávislosti. Komise vedená

Thomasem Jeffersonem předkládá návrh

Prohlášení nezávislosti členům
Kongresu ve Filadelfii. Thomas
Jefferson pocházel z bohaté virginské

rodiny. Nenáviděl útlak, byl zastáncem

demokracie, odpůrcem otroctví. Byl ak-
tivním bojovníkem za nezávislost. Je
znám jako spoluautor Prohlášení nezávis-

losti. Roku 1800 byl zvolen třetím pre-
zidentem USA.

Ve stejném roce se však v Americe vylo-

dilo početné anglické vojsko.

Nezávislost bylo třeba vybojovat se
zbraní v ruce.

VÍTĚZSTVÍ ANGLICKÝCH KOLONIÍ.

V první fázi se bojovalo na severu země.

Američané zpočátku prohráli řadu bitev,

ale v rozhodném střetnutí u Saratogy

(1777) zvítězili. Vítězství pohnulo

Francií k tomu, aby uzavřela smlouvu se
Spojenými státy. Posky

tla půjčky a vys-

lala asi 6 tisíc vojáků v čele s La

Fayettem (lafajetem). Její loďstvo

znesnadňovalo zásobování britských vojsk.
Druhá fáze války se odehrávala na jihu

země, kam Britové přenesli hlavní bojiš-

tě. V říjnu 1781 Američané vedení
Washingtonem za pomoci francouzského ná-

mořnictva zvítězili u Yorktownu (jórk-
taunu) a britské vojsko se vzdalo.

Válka za nezávislost skončila. Mír byl

po dlouhém jednání uzavřen v Paříži

v září 1783. Británie uznala novou re-

publiku a stáhla vojska ze země.

OTÁZKY A ÚKOLY:
1. Jak se vyvíjely anglické osady
v Severní Americe v koloniálním obdo-
bí?

2. V čem spočíval spor osadníků s brit-
ským parlamentem?

3. Vyprávěj o průběhu války za nezávis-

lost. Použij příslušnou mapu.

4. Uvažuj: Proč osadníci zvítězili?

POČÁTKY BUDOVÁNÍ SPOJENÝCH STÁTÚ
AMERICKÝCH

"Buďte jednotni, buďte Američany"

G. Washington

ZOPAKUJ SI:

Jaký byl výsledek války za nezávislost?

VÝZNAM VÁLKY ZA NEZÁVISLOST.

Zrušení koloniální závislosti a vytvoře-
ní samostatného státu -

Spojených států

amerických (USA) -

odstranily hospodářký

a politický útisk z minulého období. Ve
všech severních státech bylo zrušeno ot-

roctví (1787). Došlo k vyvlastnění ma-
jetku královské koruny, státní anglikáns-
ké církve i bývalých vlast

níků kolonií

a přívrženců krále. Půda takto získaná

byla rozprodána farmářům. Zanikla kolo-

niální šlechta, vzrostl majetek středních

a drobných vlastníků. Prosadila se nábo-
ženská svoboda. Volební právo bylo roz-

šířeno pro všechny muže platící daně.

Vytvořil se jednotný stát, vznikl spo-

lečný trh. USA se staly republikou s de-

mokratickým způsobem vlády, otevřela se

cesta k rychlému rozvoji země. Válka za

nezávislost byla revolucí, která významně

zapůsobila na pokrokové síly v Evropě,
ovlivnila národ

ně osvobozenecké hnutí

v Latinské Americe (Haiti). ZÁPAS O

ÚSTAVU USA. Všechny změny, které při-

nesla revoluce, měly být zakotveny v no-

vém základním zákoně státu - ústavě. V

roce 1781 byly přijata první ústava,

tzv. články konfederace*.

* konfederace -

spojení států, které si

uchovávají značnou míru samostatnosti

Podle nich v čele státu stál Kongres
s mocí zákonodárnou, soudní i výkonnou.
Základem ozbrojených sil se staly revo-

luční občanské
milice**.

**občanské milice - lidové revoluční voj-
sko

Kongres rozhodoval pouze o otázkách míru

a války, o zahraniční politice, vypisoval

státní půjčky, jmenoval velitele armáddy.

K přijetí návrhů se vyžadoval souhlas

devíti ze třinácti států. Všechna ostat-
ní rozhodnutí byla v pravomoci jednotli-

vých států. Ústřední vláda byla slabá,

neplnila ani ty úkoly, které měla podle

ústavy plnit. Šířil se výměnný obchod

mezi státy. Zostřil se rozpor mezi chu-

dinou, na jejichž bedrech spočíval boj za
revoluce, a majetnými vrstvami, které

vedly boj a měly z něj prospěch.

Zahraniční obchod uvázl. Vzniklo nebez-

pečí válečného konfliktu mezi státy
Unie. ***

***unie -

spojení jednotlivých států ve

společný státní

celek

Krizová situace se projevila ve výbuchu

farmářské nespokojenosti, když se farmá-

řům zabavovala půda pro dluhy. Pod vede-
ním Daniela Shayse (šejse), bojovníka

revoluce, se asi 1 200 lidí pokusilo
v lednu 1787 vniknout do zbrojnice ve

Springfieldu (springfíldu) ve státě
Massachusetts. Byli však vojskem pora-

ženi a několik povstalců přitom přišlo
o život. Povstání postrašilo vlády USA
natolik, že se rozhodly vypracovat novou

ústavu se silnou ústřední vládou.

Ústava také nepostihovala některé demok-
ratické požadavky, jako byla svoboda slo-

va, shromažďování, tisku. Stanovila

však, že nové potřeby, které se během ča-

su projeví, budou řešeny doplňky k ústa-

vě. Již v roce 1791 bylo přijato deset

doplňujících článků zajišťujících obyva-
telstvu demokratické svobody. Staly se
významnými pro další vývoj pojetí práv

člověka ve světě.

Obr. 67

Doplňující články americké ústavy z r.

1791 o občanských svobodách (výběr):

1. Kongres nesmí přijímat žádný zákon,
který by zapovídal náboženskou svobodu,
žádný zákon, který by omezoval svobodu

slova, tisku nebo práva národů.. 2.

Jelikož dobře organizovaná občanská ob-

rana k ochraně svobodných států je pot-

řebná, nesmí být omezeno právo lidu vlas-

tnit zbraň.... 4. Nesmí být narušeno

právo národa na osobní bezpečnost, nedot-
knutelnost obydlí, písemností a majet-

ku... 5. Nikdo nesmí být nucen při
soudním stíhání vypov

ídat sám proti sobě.

Nikdo nesmí být, vyjma soudního výroku
zbaven života, svobody nebo majetku.

Soukromý majetek nesmí být vyvlastněn

z veřejných důvodů bez odškodnění podle
práva.

Spojené státy se zatím rozrostly.
Kolonizovala se oblast Severozápadu.
Na tomto území nebylo povoleno otroctví.

Podobně se kolonizoval Jihozápad, kde
otroctví naopak dovoleno bylo.

ÚSTAVA USA.

V květnu 1787 se sešlo ve Filadelfii

55 předních představitelů revoluce na

tajném zasedání, aby upravili články do-
savadní ústavy. Po složitém jednání byla
vypracována zcela nová ústava, která byla

slavnostně vyhlášena roku 1789.

Obr. 66

George Washington byl původem bohatý
plantážník z Virginie (virdžínyje).
Roku 1775 se stal vrchním velitelem oz-

brojených sil osadníků. Byl předsedou
komise, která vypracovala ústavu USA.

1. května 1789 nastoupil do úřadu jako

první prezident Spojených států.

Moc ústřední vlády byla posílena. Její

rozhodnutí zavazovala všechny občany

Spojených států. Jednotlivým státům by-

la ponechána volnost při řešení záleži-

tostí vnitřního rázu. Moc ve státě byla

rozdělena na tři nezávislé složky.
Zákonodárným sborem se stal americký

parlament, Kongres. Skládal se ze dvou
komor -

sněmoven. Do dolní sněmovny (ko-

mory reprezentantů) byli voleni poslanci

podle počtu obyvatelstva každého státu,

horní sněmovna (senát) se skládala

z představitelů jednotlivých států
(z každého státu po dvou).
Hlavou výkonné moci byl prezident, vo-

lený na čtyři roky. Prvním prezidentem

se stal George Washington. Měl moc
nejvyššího velitele armády, jmenoval vy-

soké úředníky, zastupoval stát navenek.
Soudní moc byla nezávislá na moci zá-

konodárné a výkonné. Nejvyšší soud měl

střežit dodržování ústavy, mohl zrušit

kterýkoli zákon, pokud by ústavě odporo-
val.
Nová ústava byla pozoruhodným právnic-
kým dílem. Upevnila základy nového stá-
tu, posílila moc federace*.

*federace -

spojení států pod jednou úst-

řední vládou

Stala se vzorem pro tvorbu podobných do-

kumentů v dalších zemích. Byla první

svého druhu na světě, její podstata je
zachována dodnes.

PERSPEKTIVY VÝVOJE USA.

Ústava však nevyřešila některé důležité

problémy země. Nedotkla se otrokářství.

Neřešila také otázku dalšího vývoje.
Vznikl spor, zda se mají USA vyvíjet

jako zemědělská republika (s velkými pra-

vomocemi jednotlivých států), nebo jako

moderní průmyslový stát. Zatímco pro ze-

mědělskou republiku byl tvůrce
Prohlášení nezávislosti Thomas

Jefferson, pro moderní průmyslový stát
podle britského vzoru byl Alexander

Hamilton (hemiltn), Washingtonův poboč-
ník z revoluce. Jeho kniha Zpráva o to-

vární výrobě (1791) se v budoucích le-

tech stala nejčtenější knihou Ameriky.

USA nastoupily cestu k průmyslové spo-

lečnosti.

Ústava se také nevyjádřila k tíživému

vztahu k domorodému, indiánskému obyva-
telstvu. Rozsáhlá kolonizace postupující
z východu na západ trvala až do konce

19. století a byla spojena s vyvražďová-

ním celých indiánských kmenů a ničením
jejich civilizace.
Revoluce a ústava USA podmínily rych-
lou cestu kapitalistického vývoje ame-

rické společnosti. Zhruba za sto let po
dosažení nezávislosti se USA staly nej-

silnější zemí světa.

OTÁZKY A ÚKOLY:

1. V čem je význam americké revoluce?

2. Která ustanovení jsou v ústavě USA
z roku 1781?

3. Jaký měl být další vývoj USA?

OPAKOVÁNÍ

1

. Sestav časovou přímku a zachyť na ní

události světových i národních dějin.

2. Vysvětli pojmy: osvícenství, osví-
censký absolutismus, absolutní monar-

chie, konstituční monarchie, kolonia-

lismus, průmyslová revoluce.

3. Sestav slovníček významných vědců

a vynálezců 17. a 18. století. V čem

spočíval jejich význam pro lidstvo?

4. Podle mapy porovnej hranice Ruska

do vlády Petra I. Posuď, jak se

vyvíjel ruský stát za vlády Petra

I. a Kateřiny II.

5. Srovnej, jak probíhal vývoj v jed-
notlivých oblastech Evropy (západní,

střední, východní) a čím byl podmíněn.

6. Charakrerizuj barokní kulturu, uveď

jména umělců, kteří tvořili v tomto

období, a názvy jejich děl.

7. Vyhledej ve svém okolí (obci, okre-
se) barokní stavbu a zjisti, kdo ji
projektoval a vyzdobil.

8. Vysvětli, jaký význam měly reformy
Marie Terezie a Josefa II. pro dal-
ší vývoj v Rakousku i v našich zemích.
9. Podle mapy vyhledej oblasti koloni-

álních výbojů Velké Británie

a Nizozemí. Uvažuj, jak probíhá vývoj

v těchto oblastech nyní.

10. Vysvětli, jak působil vývoj v USA

na situaci v Evropě.

ČASOVÉ TABULKY

Světové dějiny

1640 - 1660 anglická revoluce
1643 - 1715 vláda Ludvíka
XIV. ve Francii
1689 - 1725 vláda Petra I.
v Rusku
1762 -

1796 vláda Kateřiny II.

v Rusku
1740 - 1786 vláda Fridricha II.
v Prusku
1776 vyhlášení nezávislosti USA
1785 zdokonalený parní stroj

Národní dějiny

1740 - 1780 vláda Marie Terezie
1780 - 1790 vláda Josefa II.
1680, 1775 nevolnická povstání

1781 toleranční patent

zrušení nevolnictví v českých ze-

mích
1785 zrušení nevolnictví na Slovensku