OBSAH:
KYTICE ................................................................................................................... 5
POKLAD................................................................................................................. 6
SVATEBNÍ KO`ILE ............................................................................................ 24
POLEDNICE ........................................................................................................ 36
ZLATÅ» KOLOVRAT ........................................................................................... 38
`TDRÅ» DEN....................................................................................................... 50
HOLOUBEK ......................................................................................................... 57
ZÁHOXOVO LObE ............................................................................................ 61
VODNÍK ............................................................................................................... 77
VRBA..................................................................................................................... 86
LILIE...................................................................................................................... 92
DCEXINA KLETBA ............................................................................................ 96
V`TKYN........................................................................................................... 99
4
OBSAH:
KYTICE ................................................................................................................... 5
POKLAD................................................................................................................. 6
SVATEBNÍ KO`ILE ............................................................................................ 24
POLEDNICE ........................................................................................................ 36
ZLATÅ» KOLOVRAT ........................................................................................... 38
`TDRÅ» DEN....................................................................................................... 50
HOLOUBEK ......................................................................................................... 57
ZÁHOXOVO LObE ............................................................................................ 61
VODNÍK ............................................................................................................... 77
VRBA..................................................................................................................... 86
LILIE...................................................................................................................... 92
DCEXINA KLETBA ............................................................................................ 96
V`TKYN........................................................................................................... 99
4
KYTICE
ZemYela matka a do hrobu dána,
siroty po ní zostaly;
i pYicházely kacdi%0Å„kého rána
a mati%0Å„ku svou hledaly.
I zcelelo se matce milżch dítek;
duae její se vrátila
a vt%1Å‚lila se v drobnolistż kvítek,
jímc mohylu svou pokryla.
Poznaly dítky mati%0Å„ku po dechu,
poznaly ji a plesaly;
a prostż kvítek, v n%1Å‚m majíc Å›t%1Å‚chu,
mateYídouakou nazvaly.
MateYídouako vlasti naaí milé,
vy prosté naae pov%1Å‚sti!
natrhal jsem t%1Å‚ na dávné mohyle -
komu mám tebe pYinésti?
Ve skrovnou já t%1Å‚ kytici zavácu,
ozdobn%1Å‚ stuckou ovinu;
do airżch zemí cestu ti ukácu,
kde pYíbuznou máa rodinu.
Snadce se najde dcera mateYina,
jíc mile dech tvoj zavoní;
snadce i najdea n%1Å‚kterého syna,
jenc k tob%1Å‚ srdce nakloní!
5
POKLAD
I
Na pahorku mezi buky
kostelí%0Å„ek s v%1Å‚cí nízkou;
z v%1Å‚ce pak slyaeti zvuky
hájem a sousední vískou.
Není zvuk to zvonka jemnż,
tratící se v blízké strán%1Å‚:
dYevat%1ł to rachot temnż,
zvoucí lid do chrámu Pán%1Å‚.
A tu z vísky k bocí sláv%1Å‚
vzhoru b%1Å‚cí zástup hojnż:
veskż lid to bohabojnż
a dnes Velkż pátek práv%1Å‚.
V chrám%1Å‚ truchlo: holé st%1Å‚ny;
oltáY %0Å„erná rouaka kryje,
na rouace kYíc upevn%1Å‚nż;
v koru zpívají paaije.
A hle, co se b%1Å‚lá v lese,
v %0Å„erném lese za potokem?
N%1Å‚jaká to veská cena,
ana v náru%0Å„í cos nese.
I jde rychlżm cena krokem,
sváte%0Å„n%1Å‚ jsouc oble%0Å„ena,
tam tou strání za potokem
pacholátko malé nese.
B%1Å‚cí cena, dolo b%1Å‚cí,
pospíchá do chrámu Pán%1Å‚:
6
tue nablízku lesní strán%1Å‚
kostel na pahorku lecí.
A v śvale ku potoku
náhle ubystYuje kroko;
neb jak v%1Å‚tYík voln%1Å‚ v%1Å‚je,
z kostela slyaeti p%1Å‚ní:
v koru tam se práv%1Å‚ p%1Å‚je
Krista Pána umu%0Å„ení.
B%1Å‚cí, b%1Å‚cí podle skály:
Co to? Mám-li v%1Å‚Yit oku?
Coc m%1Å‚ moje smysly aálí?
Stane, ohlící se kolem
rychle kroky zp%1Å‚t obrací,
stane zase, zas se vrací
Tam ten les, a zde ty klesty,
tamto vede cesta polem
vcdye jsem nezbloudila z cesty!
Boce, co se se mnou d%1Å‚je!
Coc zde nejsem u kamena?
Jaká se tu stala zm%1Å‚na!
Zase stojí, zase sp%1Å‚je,
celá jsouci udivena,
o%0Å„i rukou si protírá,
o krok blíce se ubírá:
Boce, jaká to tu zm%1Å‚na!
Tu, kde z divokého klestu,
od kostela tYi sta kroko,
velikż %0Å„n%1Å‚l kámen v cestu,
co se nyní jeví oku?
Jeví se tu cen%1Å‚, jeví
vchodem vraek otevYenż
vysv%1Å‚tliti sob%1Å‚ neví
kámen v cestu postavenż,
7
postavena celá skála
jak by od v%1Å‚ko zde stála.
Jeví se tu, jeví cen%1Å‚
chodba pod zemí, co sín%1Å‚
vyklenutá ve kYemen%1Å‚;
a tam, klenba kde se tratí,
ve tmavém pahorku klín%1Å‚,
jakżs plamen znamenati.
I hoYí to jasnob%1Å‚le,
jako v noci svit m%1Å‚sí%0Å„ka;
i zaplává rudoskv%1Å‚le
jak by západ to sluní%0Å„ka.
I vidouc to cena casne
a ke vchodu ac pokro%0Å„í,
a zastíníc dlaní o%0Å„i,
hledí v ono místo jasné.
Boce, jak se to tam svítí!
O%0Å„i rukou si protírá,
o krok blíce se ubírá:
Jak se to tam divn%1Å‚ svítí!
Co to asi moce bżti?
Dále jíti vaak se bojí,
hledíc tam, a venku stojí.
A co váhá, a co stojí,
v klenbu patYíc neustále,
mizí bázeH za pohledem,
zv%1Å‚davost ji pudí pYedem,
a cena se béYe dále.
Krok za krokem a vcdy dále
mocn%1Å‚ ji to jíti pudí;
krok za krokem a ve skále
jen se spící ohlas budí.
8
A %0Å„ím dál pYichází cena,
stále divná roste záYe.
Jicjic kon%0Å„í se sklepení:
avaak cena omrá%0Å„ena
rukou zakrżvá si tváYe,
pYímo patYit mocné není.
Vidí, vidí co zde vidí,
kdy to vid%1Å‚l kterż z lidí?
Tolik krásy, tolik blesku
mní uzYíti jen v nebesku!
DvéYe tu jsou otevYeny
do nejskv%1Å‚lejaího sálu;
zlatem jen se svítí st%1Å‚ny,
strop rubíny vylocenż,
pod ním sloupy ze kYiaeálu.
Z obojí pak strany dveYí
na podlaze mramorové
kdo nevid%1Å‚l, neuv%1Å‚Yí
hoYí, hoYí dva ohHové;
dva ohHové tuto hoYí,
nic jich blesku neumoYí:
nade stYíbrem po levici
lunou oheH vzhoru plane,
nade zlatem po pravici
sluncem pláti neustane.
Planou ohn%1Å‚, jizba plane,
obalena záYí jasnou;
a dokud tu poklad stane,
plamenové nevyhasnou,
nic jich blesku neumoYí.
Na prahu tu cena stojí,
celá stojí oslepena;
9
o%0Å„í pozdvihnout se bojí,
nemoc zYíti do plamena.
Na levici dít%1Å‚ nese,
pravou levé mne si oko;
a kdyc trochu ohlídne se,
osm%1Å‚lí a vzpamatuje,
vzdychne sob%1Å‚ pYehluboko
a tak v duai své rokuje:
Milż boce, co já zkusím
na tom sv%1Å‚t%1Å‚ nouze, hladu!
Bídn%1Å‚ civot chránit musím
a zde tolik t%1Å‚ch poklado!
Tolik stYíbra, tolik zlata
v podzemní tu lecí skrejai!
Jenom hrstku z té hromady
a já byla bych bohata
a byla bych nejaeastn%1Å‚jaí,
já i moje dít%1Å‚ tady!
A co myslí a co stojí,
ohrocen%1Å‚jaí se stane;
svatżm kYícem se ozbrojí
a jde, kde to b%1Å‚le plane.
Jde a stYíbra kousek zdvihne,
avaak zase tam polocí;
zdvihne zas a je prohlící,
jeho blesk a jeho tíci
a zdali je zas polocí?
Ne, jic v klín%1Å‚ jí se mihne.
A zdaYením tím sm%1Å‚lejaí:
Jist%1Å‚ toto prst je bocí,
poklad ukázal mi v skrejai,
chce, bych byla oblacena:
i zhYeaiti bych musela,
10
bych jím pohrdnouti m%1Å‚la!
Takto k sob%1Å‚ mluvíc cena,
chlapce na zem z ruky slocí,
klekne a klín rozestírá,
chut%1Å‚ z hromady nabírá
a do klína stYíbro skládá:
Jist%1Å‚ toto prst je bocí,
jenc nás obohatit cádá!
BéYe, béYe ze hromady
klín jic plnż, sotva vstává,
jeat%1Å‚ v aátek sob%1Å‚ dává,
tak ji mámí stYíbra vnady!
A kdyc jic chce odtud jíti:
ach, zde jeat%1Å‚ pacholete!
Jak je ke vaí tíci vzíti?
Pacholátko jic dvouleté;
vysypati zase at%1Å‚stí
nezdá se jí dobré bżti;
obého pak nemoc nésti.
A hle, stYíbro matka nese!
Dít%1Å‚ se tu na ni tYese:
Mama! volá, mama, mama!
chytajíc ji ru%0Å„inkama.
Ml%0Å„, syná%0Å„ku! Ml%0Å„, ml%0Å„, hochu!
po%0Å„kej tuto jenom trochu,
hned tu bude zase mama!
A jic b%1Å‚cí, síní b%1Å‚cí,
jic i sín%1Å‚ za ní lecí;
pYes potok, po stráni k lesu
sp%1Å‚chá cena ve svém plesu.
A nec malá uala chvíle,
prázdná zpátky zas pospíchá;
11
a ve potu, sotva dżchá,
stane zase jic u cíle.
A jak vítr zlehka v%1Å‚je,
z kostela slyaeti p%1Å‚ní:
v koru tam se práv%1Å‚ p%1Å‚je
Krista Pána umu%0Å„ení.
A jak síní v jizbu sp%1Å‚je:
Haha, mama! Haha, mama!
radostn%1Å‚ se dít%1Å‚ sm%1Å‚je,
potleskujíc ru%0Å„inkama.
Nedbát%1Å‚ vaak matka na to,
b%1Å‚cíc ve stranu prot%1Å‚jaí:
kovu blesk je jí milejaí,
z kovo nejmilejaí zlato.
Klekne a klín rozestírá,
chut%1Å‚ z hromady nabírá
a do klína zlato skládá.
Klín jic plnż, sotva vstává
jeat%1Å‚ v aátek sob%1Å‚ dává!
Ó jak jí tu srdce ská%0Å„e,
jak je at%1Å‚stí svému ráda!
A kdyc zlato matka nese,
dít%1Å‚ se tu na ni tYese,
tYese a calostn%1Å‚ plá%0Å„e:
Mama, mama! Ach, ach, mama!
chytajíc ji ru%0Å„inkama.
Ml%0Å„, syná%0Å„ku! ml%0Å„, ml%0Å„, hochu!
po%0Å„kej jenom jeat%1Å‚ trochu.
A k dít%1Å‚ti se nakloní
a do klína rukou sáhne.
12
dva peníze ven vytáhne,
o peníz penízem zvoní:
Hlehle, co to má maminka!
Cincin! slyaía, jak to cinká?
Avaak dít%1Å‚ stále plá%0Å„e
jí radostí srdce ská%0Å„e.
A do klína op%1Å‚t sáhne,
plnou zlata hrst vytáhne,
vlocí dít%1Å‚ti do klínka:
Hle hle, co ti dá maminka!
Ml%0Å„, syná%0Å„ku! Ml%0Å„, ml%0Å„, hochu:
cincin! poslya, jak to cinká!
Po%0Å„kej jenom jeat%1Å‚ trochu,
hned se vrátí zas maminka.
Hrej si p%1Å‚kn%1Å‚, hrej, d%1Å‚eátko,
po%0Å„kej jeat%1Å‚ jen drobátko.
A jic b%1Å‚cí, síní b%1Å‚cí,
na dít%1Å‚ se neohlící;
a jic sín%1Å‚ za ní lecí,
jic se ku potoku blící;
pYes potok, po stráni v plesu
drahż poklad nese k lesu,
a jic stojí s ním pYed chżcí.
Hoj, ty chżce, sprostá chżce,
brzy m%1Å‚j se dobYe tady!
Co m%1Å‚ k tob%1Å‚ nyní více?
Nenalézám v tob%1Å‚ vnady!
Pojdu pry%0ń z t%1łch tmavżch leso,
z té otcovské stYechy chudé;
jinde at%1Å‚stí své ponesu,
jinde moje bydlo bude!
13
Pojdu, pojdu z toho kraje,
radostná mi odtud cesta,
pojdu, kdyc mi at%1Å‚stí zraje,
do velkého pojdu m%1Å‚sta;
koupím sob%1Å‚ zem%1Å‚, hrady,
co paní m%1Å‚ budou ctíti:
m%1Å‚j se dobYe, chycko, tady,
nebudu já v tob%1Å‚ cíti!
Nejseme jic ta chudá vdova,
pé%0Å„i nesouc v noci ve dne:
ejhle v klínu na ta slova
s pot%1Å‚aením tam pohledne.
Ó kéc byla nepohledla!
Leknutím tu celá zbledla,
leknutím se tYese celá,
div na míst%1Å‚ neomdlela.
Vidí, vidí ha, co vidí,
sama tomu sotva v%1Å‚Yí!
Do zpukYelżch vrazí dveYí,
vrazí, kde truhlice byla,
v kterou stYíbro ulocila.
Strhne víko ha, co vidí!
Pro vai víru dobrżch lidí,
jaká op%1Å‚t nová rána!
Místo stYíbra jen kamení,
v aátku pak a ve svém klínu,
ó pYehrozné to mámení,
místo zlata samou hlínu!
áka vaecka rozalapána!
Nehodnat%1Å‚ at%1Å‚stí byla,
pocehnání neucila.
A kdyc takto rozdrcen%1Å‚
14
s bolestí tu ztrátu nese,
probodne to srdce cen%1Å‚,
vzkYikne s hrozou vyd%1Å‚aen%1Å‚,
vzkYikne, a se chżce tYese:
Ach dít%1Å‚, mé dít%1Å‚ drahé!
Dít%1Å‚ drahé drahé drahé!
zahu%0Å„elo v hustém lese.
A ve hrozném pYedtuaení
b%1Å‚cí cena ach neb%1Å‚cí,
letí, letem ptáka letí,
lesem, strání ji vid%1Å‚ti,
tam, kde klamné naala jm%1Å‚ní,
k vraku, na n%1Å‚m kostel lecí.
Od kostela v%1Å‚tYík v%1Å‚je,
copak neslyaeti p%1Å‚ní?
Krista Pána umu%0Å„ení
v koru tam se jic nep%1Å‚je.
II.
A kdyc pYiala ke sklepení,
haha, jaké pohled%1Å‚ní!
Haha, z divokého klestu
tYi sta kroko od kostela
velikż %0Å„ní kámen v cestu!
A kde sín%1Å‚? Ta zmizela!
Zmizela, i v cest%1Å‚ skála,
jak by nikdy zde nestála.
Ha, jak se tu cena leká,
jak se d%1Å‚sí, volá, hledá!
Jak po tom pahorku t%1Å‚ká,
15
t%1Å‚mi klesty, na smrt bledá!
Ha, ty zraky zoufanlivé,
Å›sta siná nad mrtvolu!
Hle, jak pYes to kYoví divé
b%1Å‚cí pádí tamto k dolu!
B%1Å‚da, b%1Å‚da! Zde to není!
T%1Å‚lo klestím rozervané,
nohy trním probodané
darmo vaecko klopot%1Å‚ní,
vchodu jic nalézti není!
A znovu se cena d%1Å‚sí,
Å›zkost hrozná ji uchvátí:
Ach, kdo mn%1Å‚ mé dít%1Å‚ vrátí!
Ach mé dít%1Å‚, kde jsi, kde jsi?!
Tu pod zemí jsem, hluboko!
hlas tichounkż v%1Å‚trem aumí,
nespatYí mne cádné oko,
ucho mi neporozumí.
Blaze tu pod zemí, blaze,
beze jídla, beze pití,
na mramorové podlaze,
ryzí zlato v klínku míti!
Noc a den se nestYídají
nikdy nejdou spát o%0Å„inka:
hraji si tu p%1Å‚kn%1Å‚, hraji
cincin! slyaía, jak to cinká?
Avaak cena znovu hledá
darmo, a znovu se d%1Å‚sí,
zoufale se na zem vrhá,
16
vlasy sob%1Å‚ z hlavy trhá,
zkrvavena, na smrt bledá:
Ach b%1Å‚da mi! B%1Å‚da, b%1Å‚da!
Ach mé dít%1Å‚, kde jsi, kde jsi?
Kde t%1Å‚ najdu, dít%1Å‚ drahé?!
Dít%1Å‚ drahé drahé drahé!
blízkżmi to hu%0Å„í lesy.
III.
Mine den, i druhż mine,
dnové v tżden se obrátí,
z tżdno m%1Å‚síc se vyvine,
ac i léto po%0Å„ne pláti.
Na pahorku mezi buky
kostelí%0Å„ek s v%1Å‚cí nízkou;
co den zn%1Å‚jí zvonka zvuky
hájem a sousední vískou.
Tu nahoYe, kdyc se zrána
ke mai zvone%0Å„kem pozvoní,
pYede stánkem nebes pána
zbocnż rolník %0Å„elo kloní.
Aj, kdo zná ji, tu osobu
se sklopenou k zemi tváYí?
Svíce zhasly na oltáYi,
ona kle%0Å„í po tu dobu.
Zdáe se, ani ce nedżae
líce a rty zesinalé
ach, toe se tak modlí tiae!
Kdo to? Nevím, tuaím ale.
Kdyc po svaté vaak ob%1Å‚ti
chrámové se zamknou dvéYe,
17
t%1Å‚mi buky ji vid%1Å‚ti,
ana se z pahorku béYe.
BéYe, béYe se pomalu
stezkou vinoucí se v klestu
po aedivou tamo skálu,
kde %0Å„ní kámen velkż v cestu.
Tu si vzdychne pYehluboko
a do dlan%1Å‚ %0Å„elo sklopí:
Ach mé dít%1Å‚! a jic oko
v slzách kanoucích se topí.
Neaeastná to z chżce cena,
vcdycky smutná, vcdycky bledá,
vcdycky t%1Å‚cce zamyalena:
od rána ac do soumraku
nikdy jasno v jejím zraku,
v noci pak cel spáti nedá.
A kdyc op%1łt na śsvit%1ł
traplivé opouatí loce:
Ach mé dít%1Å‚, drahé dít%1Å‚!
Ach b%1Å‚da mi! B%1Å‚da, b%1Å‚da!
Odpuse milostivż boce!
Uplynulo léto celé,
jeseH, zima uplynula
nezmírn%1Å‚no v srdci cele,
slza v oku nezhynula.
I kdyc vżae slunce stálo,
rozehYávai zemi znova:
Å›st k Å›sm%1Å‚chu nerozhYálo,
stálee jeat%1Å‚ plá%0Å„e vdova.
18
IV.
A slya, shory mezi buky,
z kostelí%0Å„ka s v%1Å‚cí nízkou
rachotící slyaet zvuky
hájem a sousední vískou.
A hle, vzhoru k bocí sláv%1Å‚
b%1Å‚cí z vísky zástup hojnż,
veskż lid to bohabojnż
a dnes Velkż pátek práv%1Å‚.
Jemn%1Å‚ jarní v%1Å‚tYík v%1Å‚je,
v%1Å‚trem pak slyaeti p%1Å‚ní:
v kostele se zase p%1Å‚je
Krista Pána umu%0Å„ení.
A tou strání ku potoku
cena od lesa se blící.
Co zdrcuje dnes ji v kroku?
Ach, památka dne a roku
hoYem kroky její tící!
Blící, blící se znenáhla,
a jic skály té dosáhla.
A hle, co se jeví oku?
Tu, kde z divokého klestu,
od kostela tYi sta kroko,
velikż %0Å„n%1Å‚l kámen v cestu:
vchodem vraek otevYenż,
kámen v cestu postavenż,
kámen i ta celá skála,
jak by tak od v%1Å‚ko stála.
A cena se toho leká,
hrozou se jí vlasy jecí:
19
celou tící na ní lecí
zármutek a vina její.
I d%1Å‚sí se vaak ne%0Å„eká,
a ve strachu a v nad%1Å‚ji
skokem síní známou b%1Å‚cí,
síní jdoucí pode skálu.
A hle, dvéYe otevYeny
do nejskv%1Å‚lejaího sálu;
zlatem jen se svítí st%1Å‚ny,
strop rubíny vylocenż,
pod ním sloupy ze kYiaeálu.
A z obojí strany dveYí
na podlaze mramorové
plápolají dva ohHové:
nade stYíbrem po levici
lunou oheH vzhoru plane,
nade zlatem po pravici
sluncem pláti nepYestane.
A cena se s hrozou blící
a ve strachu a v nad%1Å‚ji
tu po jizb%1Å‚ se ohlící.
Snad ji vábí stYíbro, zlato?
Ach, jic ona nedbá na to!
Haha, mama, haha, mama!
Ejhle dít%1Å‚, dít%1Å‚ její,
po celż rok oplakané,
potleskuje ru%0Å„inkama!
Ale v cen%1Å‚ není dechu,
a hrozou se celá tYese,
a ve zoufanlivém sp%1Å‚chu
chopíc dít%1Å‚ do náru%0Å„í,
20
dlouhou síní odtud nese.
A tYesk, tYesk! Huhu! to hu%0Å„í
jí v patách ve vrchu klín%1Å‚;
praskot hroznż, vichr sku%0Å„í,
zem se tYese, hluk a lomoz
jí v patách se boYí sín%1Å‚!
Ach, rodi%0Å„ko bocí, pomoz!
v Å›zkosti tu volá cena,
zp%1Å‚t pohlédnouc pod%1Å‚aena.
A hle! jaká zase zm%1Å‚na!
Ticho vaecko, a tu z klestu
velikż %0Å„ní kámen v cestu;
vae jak jindy spoYádáno,
po vchodu památky není:
práv%1Å‚ nyní dozpíváno
Krista Pána umu%0Å„ení.
Ale v cen%1Å‚ není dechu,
a hrozou se celá tYese,
a ve zoufanlivém sp%1Å‚chu
dít%1Å‚ svoje odtud nese,
nese a na Hadra tla%0Å„í,
jako by se o n%1Å‚ bála;
b%1Å‚cí, sotva dech jí sta%0Å„í,
a%0Å„ daleko za ní skála;
b%1Å‚cí, anic se ohlící,
tam tou strání blíce lesu,
a ve strachu a ve plesu
stane v chudé lesní chżci.
Ó jaké tu vzdává vroucí
bohu svému cena díky!
21
Vizte slzy ty kanoucí!
Jak to dít%1Å‚ k sob%1Å‚ vine,
líbá %0Å„elo, ru%0Å„ky, rtíky,
a zas k Hadrám je pYitiská,
jak celá v rozkoai plyne!
A hle, co se v klínku blżská?
Co to zn%1Å‚lo? Ryzí zlato!
To zlato, jec loni byla,
aby dít%1Å‚ si pohrálo,
jemu v klínek polocila.
Avaak cenu vábí málo,
co ji tolik hoYe stálo!
Stáloe ji, ach, slzí mnoho;
le%0Å„ d%1Å‚kujíc bohu za to,
touce drahé tiskne d%1Å‚cko.
HoYcee zakusila toho:
cet%1Å‚ velmi málo zlato,
avaak dít%1Å‚ nade vaecko!
V.
Dávno kostelí%0Å„ek zboYen,
umlkly jic zvonka zvuky;
a kde n%1Å‚kdy stály buky,
sotva jakż hnije koYen.
StaYec mnoho pamatuje,
mnohoe i dozrálo hrobu:
avaak lid si ukazuje
jeat%1Å‚ místa po tu dobu.
A kdyc ve%0Å„er pohromad%1Å‚
22
mládec za mrazu sedává,
rád staYe%0Å„ek povídává
o vdov%1Å‚ a o poklad%1Å‚.
23
SVATEBNÍ KO`ILE
Jic jedenáctá odbila,
a lampa jeat%1Å‚ svítila,
a lampa jeat%1Å‚ hoYela,
co nad klekadlem visela.
Na st%1Å‚n%1Å‚ nízké sv%1Å‚tni%0Å„ky
byl obraz bocí rodi%0Å„ky,
rodi%0Å„ky bocí s d%1Å‚eátkem,
tak jako roce s poupátkem.
A pYed tou mocnou sv%1Å‚ticí
vid%1Å‚ti pannu kle%0Å„ící:
kle%0Å„ela, líce sklon%1Å‚né,
ruce na prsa slocené;
slzy jí z o%0Å„í padaly,
celem se Hádra zdvihaly.
A kdyc slzi%0Å„ka upadla,
v ty bílé Hádra zapadla.
bel bohu, kde moj tatí%0Å„ek?
Jic na n%1Å‚m roste trávní%0Å„ek!
bel bohu, kde má mati%0Å„ka?
Tam lecí podle tatí%0Å„ka!
Sestra do roka necila,
bratra mi koule zabila.
M%1Å‚la jsem, smutná, milého,
civot bych dala pro n%1Å‚ho!
Do ciziny se obrátil,
potud se jeat%1Å‚ nevrátil.
24
Do ciziny se ubíral,
t%1Å‚ail m%1Å‚, slzy utíral:
,Zasej, má milá, zasej len,
vzpomínej na mne kacdż den,
první rok pYádla hledívej,
druhż rok plátno polívej,
tYetí koaile vyaívej:
ac ty koaile uaijea,
v%1Å‚ne%0Å„ek z routy povijea.'
Jic jsem koaile uaila,
jic jsem je v truhle slocila,
jic moje routa v odkv%1Å‚t%1Å‚:
a milż jeat%1ł ve sv%1łt%1ł,
ve sv%1Å‚t%1Å‚ aírém, airokém,
co kámen v moYi hlubokém.
TYi léta o n%1Å‚m ani sluch
civ-li a zdráv zná milż boh!
Maria, panno pYemocná,
ach budic ty mi pomocna:
vrae mi milého z ciziny,
kv%1Å‚t blaha mého jedinż;
milého z ciziny mi vrae
aneb civot moj náhle zkrae:
u n%1łho civot jarż kv%1łt
bez n%1Å‚ho vaak m%1Å‚ mrzí sv%1Å‚t.
Maria, matko milosti,
bu pomocnicí v calosti!
Pohnul se obraz na st%1Å‚n%1Å‚
i vzkYikla panna zd%1Å‚aen%1Å‚;
lampa, co temn%1Å‚ hoYela,
prskla a zhasla docela.
25
Mocná, cee v%1Å‚tru tacení,
mocná i zlé ce znamení!
A slya, na záspí kroko zvuk
a na okénko: euk, euk, euk!
Spía, má panenko, nebo bdía?
Hoj, má panenko, tu jsem jic!
Hoj, má panenko, co d%1Å‚láa?
A zdalipak m%1Å‚ jeat%1Å‚ znáa,
aneb jiného v srdci máa?
Ach moj milż! Ach pro nebe!
Tu dobu myslím na tebe;
na t%1Å‚ jsem vcdycky myslila,
za t%1Å‚ se práv%1Å‚ modlila!
Ho, nech modlení sko%0Å„ a poj,
sko%0Å„ a poj a m%1Å‚ doprovo;
m%1Å‚sí%0Å„ek svítí na cestu:
já pYiael pro svou nev%1Å‚stu.
Ach proboha! Ach co pravía?
Kam bychom ali tak pozd%1Å‚ jic!
Vítr burácí, pustá noc,
po%0Å„kej jen do dne není moc.
Ho, den je noc, a noc je den
ve dne mé o%0Å„i tla%0Å„í sen!
DYív nec se vzbudí kohouti,
musím t%1Å‚ za svou pojmouti.
Jen neprodlévej, sko%0Å„ a poj,
dnes jeat%1Å‚ budea moje choe!
Byla noc, byla hluboká,
26
m%1Å‚sí%0Å„ek svítil z vysoka
a ticho, pusto v d%1Å‚din%1Å‚,
vítr burácel jedin%1Å‚.
A on tu napYed skok a skok,
a ona za ním, co jí krok.
Psi houfem ve vsi zavyli,
kdyc ty pocestné zv%1Å‚tYili;
a vyli, vyli divnou v%1Å‚c:
cet%1Å‚ nablízku umrlec!
P%1Å‚kná noc, jasná v tu dobu
vstávají mrtví ze hrobo,
a necli zvía, jsou tob%1Å‚ blíc
má milá, nic se nebojía?
Coc bych se bála? Tys se mnou,
a oko bocí nade mnou.
Pov%1łz, moj milż, Yekni pYec,
civ-li a zdráv je tvoj otec?
Tvoj otec a tvá milá máe,
a ráda-li m%1Å‚ bude znáe?
Moc, má panenko, moc se ptáa!
Jen honem poj vaak uhlídáa.
Jen honem poj %0Å„as ne%0Å„eká
a cesta naae daleká.
Co máa, má milá, v pravici?
Nesu si knícky modlicí.
Zaho je pry%0Å„, to modlení
je t%1Å‚caí necli kamení!
Zaho je pry%0Å„, ae lehce jdea,
27
jestli mi posta%0Å„iti chcea.
Knícky jí vzal a zahodil,
a byli skokem deset mil.
A byla cesta vżainou,
skalami, lesní pustinou;
a v rokytí a v Å›skalí
divoké feny at%1Å‚kaly;
a kulich hlásal pov%1Å‚sti:
cet%1Å‚ nablízku neat%1Å‚stí.
A on vcdy napYed skok a skok,
a ona za ním, co jí krok.
Po aípkoví a po skalí
ty bílé nohy alapaly;
a na hlocí a kYemení
zostalo krve znamení.
P%1Å‚kná noc, jasná v tento %0Å„as
mrtví s civżmi chodí zas;
a necli zvía, jsou tob%1Å‚ blíc
má milá, nic se nebojía?
Coc bych se bála? Tys se mnou
a ruka Pán%1Å‚ nade mnou.
Pov%1łz, moj milż, Yekni jen,
jak je tvoj domek upraven?
istá sv%1Å‚tni%0Å„ka? Veselá?
A zdali blízko kostela?
Moc, má panenko, moc se ptáa!
Vaak jeat%1Å‚ dnes to uhlídáa.
Jen honem poj %0Å„as utíká
28
a dálka jeat%1Å‚ veliká.
Co máa, má milá, za pasem?
Rocenec s sebou vzala jsem.
Ho, ten rocenec z kloko%0Å„í
jako had tebe oto%0Å„í!
ZÅ›cí t%1Å‚, stáhne tob%1Å‚ dech:
zaho jej pry%0Å„ neb máme sp%1Å‚ch!
Rocenec popad, zahodil,
a byli skokem dvacet mil.
A byla cesta nícinou,
pYes vody, luka, bacinou;
a po bacin%1Å‚, po sluji
modrá sv%1Å‚télka laakují:
dv%1Å‚ Yady, dev%1Å‚t za sebou,
jako kdyc s t%1Å‚lem k hrobu jdou;
a cabí hav%1Å‚e v potoce
pohYební píseH skYehoce.
A on vcdy napYed skok a skok,
a jí za ním jic slábne krok.
OstYice dívku ubohou
bYitvami Yece do nohou;
a to kapradí zelené
je krví její zbarvené.
P%1Å‚kná noc, jasná v tu dobu
sp%1Å‚chají civí ke hrobu;
a necli zvía, jsi hrobu blíc
má milá, nic se nebojía?
29
Ach nebojím, vcdye tys se mnou
a vole Pán%1Å‚ nade mnou!
Jen ustaH málo v posp%1Å‚chu,
jen popYej málo oddechu.
Duch slábne, nohy klesají
a k srdci noce bodají!
Jen poj a posp%1Å‚a, d%1Å‚v%0Å„e mé,
vaak brzo jic tam budeme.
Hosté %0Å„ekají, %0Å„eká kvas,
a jako stYela letí %0Å„as.
Co to máa na té tkani%0Å„ce,
na krku na té tkani%0Å„ce?
To kYícek po mé mati%0Å„ce.
Hoho, to zlato proklaté
má hrany ostYe api%0Å„até!
Bodá t%1Å‚ a m%1Å‚ nejinak,
zaho to, budea jako pták!
KYícek utrh a zahodil,
a byli skokem tYicet mil.
Tu na planin%1Å‚ airoké
stavení stojí vysoké;
Å›zká a dlouhá okna jsou
a v%1Å‚c se zvonkem nad stYechou.
Hoj, má panenko, tu jsme jic!
Nic, má panenko, nevidía?
Ach proboha, ten kostel snad?
30
To není kostel, to moj hrad!
Ten hYbitov a t%1Å‚ch kYíco Yad?
To nejsou kYíce, to moj sad!
Hoj, má panenko, na m%1Å‚ hle
a sko%0Å„ vesele pYes tu ze!
Ó nech mne jic, ó nech mne tak!
Divż a hroznż je tvoj zrak;
tvoj dech otravnż jako jed,
a tvoje srdce tvrdż led!
Nic se, má milá, nic neboj!
Veseloe u mne, vaeho hoj:
masa dost ale bez krve,
dnes bude jinak poprvé!
Co máa v uzlíku, má milá?"
"Koaile, co jsem uaila.
NetYeba jich víc necli dv%1Å‚:
ta jedna tob%1Å‚, druhá mn%1Å‚.
Uzlík jí vzal a s chechtotem
pYehodil na hrob za plotem.
Nic ty se neboj, na m%1Å‚ hle
a sko%0Å„ za uzlem pYes tu ze.
Vaak jsi ty vcdy byl pYede mnou
a já za tebou cestou zlou;
vaak jsi byl napYed po ten %0Å„as:
sko%0Å„ a ukac mi cestu zas!
31
Skokem pYesko%0Å„il ohradu,
nic nepomyslil na zradu;
sko%0Å„il do vżae sáho p%1Å‚t
jí vaak jic venku nevid%1Å‚t:
jenom po bílém obleku
zablesklo se jest v śt%1łku,
a schrána její blízko dost
nenadál se zlż její host!
Stojíe tu, stojí komora:
nizou%0Å„ké dvéYe závora;
zavrzly dvéYe za pannou
a závora jí ochranou.
Stavení skrovné, bez oken,
m%1Å‚síc liatami aeYil jen;
stavení pevné jako klec,
a v n%1Å‚m na prkn%1Å‚ umrlec.
Hoj, jak se venku vzmáhá hluk,
hrobovżch oblud mocnż pluk;
aumí a kolem klapají
a takto píseH skuhrají:
T%1Å‚lu do hrobu pYísluaí,
b%1Å‚da, kdos nedbal o duai!
A tu na dvéYe: buch, buch, buch!
burácí zven%0Å„í její druh:
Vstávej, umrl%0Å„e, nahoru,
odstr%0Å„ mi tam tu závoru!
A mrtvż o%0Å„i otvírá,
a mrtvż o%0Å„i protírá,
sbírá se, hlavu pozvedá
32
a polkolem se ohlédá.
Boce svatż, ra%0ń pomoci,
nedej mne áblu do moci!
Ty mrtvż, lec a nevstávej,
pánboh ti pokoj v%1Å‚%0Å„nż dej!
A mrtvż hlavu polociv,
zamhouYil o%0Å„i jako dYív.
A tu poznovu buch, buch, buch!
siln%1Å‚ji tlu%0Å„e její druh:
Vstávej, umrl%0Å„e, nahoru,
otevYi mi svou komoru!
A na ten hYmot a na ten hlas
mrtvż se zdvihá z prkna zas
a rám%1Å‚ ztuhlé nam%1Å‚Yí
tam, kde závora u dveYí.
Spas duai, Kriste Jecíai,
smiluj se v bíd%1Å‚ nejvyaaí!
Ty mrtvż, nevstávej a lec;
pánboh t%1Å‚ pot%1Å‚a a mne téc!
A mrtvż zas se polociv,
natáhnul Å›dy jako dYív.
A znova venku: buch, buch, buch!
a pann%1Å‚ mizí zrak i sluch!
Vstávej, umrl%0Å„e, hola hou,
a podej mi sem tu civou!
Ach b%1Å‚da, b%1Å‚da d%1Å‚v%0Å„eti!
33
Umrlż vstává potYetí
a velké, kalné své o%0Å„i
na poloumrtvou oto%0Å„í.
Maria Panno, pYi mn%1Å‚ stoj,
u syna svého oroduj!
Nehodn%1Å‚ jsem t%1Å‚ prosila:
ach odpuse, co jsem zhYeaila!
Maria, matko milosti,
z té moci zlé m%1Å‚ vyprosti.
A slya, tu práv%1Å‚ nablízce
kokrhá kohout ve vísce;
a za ním, co ta d%1Å‚dina,
vaecka kohoutí drucina.
Tu mrtvż, jak se postavil,
pádem se na zem povalil,
a venku ticho ani ruch:
zmizel dav, i zlż její druh.
Ráno kdyc lidé na mai jdou,
v Å›casu státi zostanou:
hrob jeden dutż nahoYe,
panna v umrl%0Å„í komoYe
a na kacdi%0Å„ké mohyle
Å›trcek z nové koaile.
*
DobYe ses, panno, radila,
na boha ce jsi myslila
a druha zlého odbyla!
Bys byla jinak jednala,
34
zle bysi byla skonala:
tvé t%1Å‚lo bílé, spanilé,
bylo by co ty koaile!
35
POLEDNICE
U lavice dít%1Å‚ stálo,
z plna hrdla kYi%0Å„elo.
Bodejc jsi jen trochu málo,
ty cikán%1Å‚, ml%0Å„elo!
Poledne v tom okamcení,
táta pYijde z roboty:
a mn%1Å‚ hasne u vaYení
pro tebe, ty zlobo, ty!
Ml%0Å„! Hle husar a ko%0Å„árek
hrej si tu máa kohouta!
Nec kohout, voz i husárek
bouch, bác! letí do kouta.
A zas do hrozného kYiku
I bodejc t%1Å‚ sraeH sám !
be na tebe, nezvedníku,
Polednici zavolám!
Poj si proH, ty Polednice,
poj, vem si ho zlostníka!
A hle, tu kdos u sv%1Å‚tnice
dvéYe zlehka odmyká.
Malá, hn%1Å‚dá, tváYi divé
pod plachetkou osoba;
o berli%0Å„ce, hnáty kYivé,
hlas vichYice podoba!
Dej sem dít%1Å‚! Kriste Pane,
36
odpuse hYíchy hYíanici!
Div ce smrt jí neovane,
ejhle tue Polednici!
Ke stolu se plící tiae
Polednice jako stín:
matka hrozou sotva dżae,
dít%1Å‚ chopíc na svoj klín.
A vinouc je, zp%1Å‚t pohlící
b%1Å‚da, b%1Å‚da dít%1Å‚ti!
Polednice blíc se plící,
blíc a jic je vzáp%1Å‚tí.
Jic vztahuje po n%1Å‚m ruku
matka tisknouc ramena:
Pro Kristovu drahou muku!
klesá smyslo zbavena.
Tu slya: jedna druhá tYetí
poledne zvon udeYí;
klika cvakla, dvéYe letí
táta vchází do dveYí.
Ve mdlobách tu matka lecí,
k Hadrom dít%1Å‚ pYimknuté:
matku vzkYísil jeat%1Å‚ st%1Å‚cí,
avaak dít%1Å‚ zalknuté.
37
ZLATÅ» KOLOVRAT
I
Okolo lesa pole lán,
hoj jede, jede z lesa pán,
na vraném bujném jede koni,
vesele podkovi%0Å„ky zvoní,
jede sám a sám.
A pYed chalupou s kon%1Å‚ hop!
a na chalupu: klop, klop, klop!
Hola hej ! otevYte mi dvéYe,
zbloudil jsem pYi lovení zv%1Å‚Ye,
dejte vody pít!
Vyala dív%0Å„ina jako kv%1Å‚t,
nevid%1Å‚l také krásy sv%1Å‚t;
pYinesla vody ze studnice,
stydliv%1Å‚ sedla u pYeslice,
pYedla, pYedla len.
Pán stojí, nev%1Å‚da, co cht%1Å‚l,
své velké cízn%1Å‚ zapomn%1Å‚l;
diví se tenké, rovné niti,
nemoce o%0Å„í odvrátiti
z p%1Å‚kné pYadleny.
Svobodna-li jest ruka tvá,
ty musía bżti cena má!
dív%0Å„inu k boku svému vine
Ach pane, nemám vole jiné,
ne jak máti chce.
A kde je, d%1Å‚v%0Å„e, máti tvá?
Nikohoe nevidím tu já.
Ach pane, má nevlastní máti
zejtra se s dcerou domo vrátí,
vyaly do m%1Å‚sta.
II
Okolo lesa pole lán,
hoj jede, jede zase pán;
na vraném bujném jede koni,
vesele podkovi%0Å„ky zvoní,
pYímo k chaloupce.
A pYed chalupou s kon%1Å‚ hop!
a na chalupu: klop, klop, klop!
Hola! otevYte, milí lidi,
ae o%0Å„i moje brzo vidí
pot%1Å‚aení mé!
Vyala babice, koce a kost:
Hoj, co nám nese vzácnż host?
Nesu ti, nesu v dom%1Å‚ zm%1Å‚nu,
chci tvoji dceru za svou cenu,
tu tvou nevlastní.
Hoho, paná%0Å„ku! Div a div!
Kdo by pomyslil jakt%1Å‚civ?
P%1Å‚kn%1Å‚ vás vítám, vzácnż hoste,
vaak ani nevím, pane, kdo jste?
Jak jste pYiael k nám?
Jsem této zem%1Å‚ král a pán,
náhodou v%0Å„era zavolán:
39
dám tob%1Å‚ stYíbro, dám ti zlato,
dej ty mn%1Å‚ svoji dceru za to,
p%1Å‚knou pYadlenu.
Ach pane králi! Div a div!
Kdo by se nadál jakt%1Å‚civ?
Vcdye nejsme hodny, pane králi!
Kéc bychom záslucn%1Å‚ji stály
v milosti vaaí!
Ale vaak radu, radu mám:
za cizí dceru vlastní dám;
jee podobna té druhé práv%1Å‚
jak oko oku v jedné hlav%1Å‚
její nit hedbáv!
`patná je, babo, rada tvá!
Vykonej, co porou%0Å„ím já:
zejtra, a den se ráno zjasní,
provodía dceru svou nevlastní
na královskż hrad!
III
Vstávej, dceruako, jic je %0Å„as,
pan král jic %0Å„eká, bude kvas:
vaak jsem já ani netuaila
nu bodejc dobYe poYídila
v královském hrad%1Å‚!
Stroj se, sestYi%0Å„ko moje, stroj,
v královském hrad%1Å‚ bude hoj:
vysoko jsi se podívala,
nízko mne, hlete, zanechala
40
nu jen zdráva bu!
Poj jic, Dorni%0Å„ko naae, poj,
aby se nehn%1Å‚val tvoj choe:
ac budea v lese na rozhraní,
na domov nevzpomenea ani
poj jen honem, poj!
Matko, mati%0Å„ko, Yekn%1Å‚te,
na%0Å„ s sebou ten noc béYete?
Noc bude dobrż n%1łkde v chladu
vypíchnem o%0Å„i zlému hadu
poj jen honem, poj!
Sestro, sestYi%0Å„ko, Yekn%1Å‚te,
na%0Å„ tu sekeru nesete?
Sekera dobrá n%1Å‚kde v keYi
useknem hnáty líté zv%1Å‚Yi
poj jen honem, poj!
A kdyc jic pYialy v chlad a keY:
Hoj, ty jsi ten had, tys ta zv%1Å‚Y!
Hory a doly zaplakaly,
kterak dv%1Å‚ ceny nakládaly
s pannou ubohou!
Nyní se s panem králem t%1Å‚a,
t%1Å‚a se s ním, kterakkoli chcea:
objímej jeho sv%1Å‚cí t%1Å‚lo,
pohlícej na to jasné %0Å„elo,
p%1Å‚kná pYadleno!
Mami%0Å„ko, kterak ud%1Å‚lám?
Kam o%0Å„i a ty hnáty dám?
41
Nenechávej jich podle t%1Å‚la,
ae n%1Å‚kdo jich zas nepYid%1Å‚lá
rada je s sebou vem.
A kdyc jic zaaly za tu chvoj:
Nic ty se, dcero má, neboj!
Vaak jsi podobna té tam práv%1Å‚
jak oko oku v jedné hlav%1Å‚
neboj ty se nic!
A kdyc jic byly hradu blíc,
pan král vyhlící z okna jic;
vychází s pány svżmi v cestu,
pYivítá matku i nev%1Å‚stu,
zrady netuae.
I byla svatba zralż hYích,
panna nev%1Å‚sta samż smích;
i byly hody, radování,
plesy a hudby bez ustání
do sedmého dne.
A kdyc zasvítal osmż den,
král musí jíti s vojsky ven:
M%1Å‚j se tu dobYe, paní moje,
já jedu do krutého boje,
na nepYítele.
Navrátím-li se z bitvy zp%1Å‚t,
omladne naaí lásky kv%1Å‚t!
Zatím na v%1Å‚rnou mou památku
hle sob%1Å‚ piln%1Å‚ kolovrátku,
piln%1Å‚ doma pYe!
42
IV
V hluboké pusté kYovin%1Å‚
jak se tam vedlo dív%0Å„in%1Å‚?
`est otevYenżch proudo bylo,
z nich se jí civobytí lilo
na zelenż mech.
Vzealo jí náhle at%1Å‚stí moc,
nyn%0Å„ko jí hrozí smrti noc:
t%1Å‚lo jic chladne, krev se sedá
b%1Å‚da té dob%1Å‚, b%1Å‚da, b%1Å‚da,
kdyc ji spatYil král!
A tu se z lesních kdesi skal
staYe%0Å„ek nevídanż vzal:
aedivé vousy po kolena
to t%1Å‚lo vlociv na ramena,
v jeskyni je nes.
VstaH, mé pachole, b%1Å‚c, je chvat,
vezmi ten zlatż kolovrat:
v královském hrad%1Å‚ jej prodávej,
za nic jiného vaak nedávej
necli za nohy.
Pachole v brán%1Å‚ sed%1Å‚lo,
zlatż kolovrat drcelo.
Královna z okna vyhlícela:
Kéc bych ten kolovrátek m%1Å‚la
z ryzího zlata!
Jd%1Å‚te se, matko, pozeptat,
za%0ń je ten zlatż kolovrat?
43
Kupte, pani%0Å„ko, drahż není,
moj otec pYília nevycení:
za dv%1Å‚ nohy jest.
Za nohy? Ajaj, divná v%1Å‚c!
Ale já chci jej míti pYec:
jd%1Å‚te, mami%0Å„ko, do komory,
jsou tam ty nohy naaí Dory,
dejte mu je zaH.
Pachole nohy pYijalo,
do lesa zpátky sp%1Å‚chalo.
Podej mi, chlap%0Å„e, civé vody,
neche bude t%1Å‚lo beze akody,
jako bżvalo.
A ránu k rán%1Å‚ pYilocil,
a v nohou oheH zas ocil;
a v jeden celek srostlo t%1Å‚lo,
jako by vcdycky bylo celo,
bez poruaení.
Jdi, mé pachole, k polici,
vezmi tu zlatou pYeslici:
v královském hrad%1Å‚ ji prodávej,
za nic jiného vak nedávej
necli za ruce.
Pachole v brán%1Å‚ sed%1Å‚lo,
pYeslici v rukou drcelo.
Královna z okna vyhlícela:
Och, kéc bych tu pYesli%0Å„ku m%1Å‚la
ke kolovrátku!
44
VstaHte, mami%0Å„ko, z lavice,
ptejte se, za%0Å„ ta pYeslice?
Kupte, pani%0Å„ko, drahá není,
moj otec pYília nevycení,
za dv%1Å‚ ruce jest.
Za ruce!? Divná, divná v%1Å‚c!
Ale já ji chci míti pYec:
jd%1Å‚te, mami%0Å„ko, do komory,
jsou tam ty ruce naaí Dory,
pYineste mu je.
Pachole ruce pYijalo,
do lesa zpátky sp%1Å‚chalo.
Podej mi, chlap%0Å„e, civé vody,
neche bude t%1Å‚lo beze akody,
jako bżvalo.
A ránu k rán%1Å‚ pYilocil,
a v rukou oheH zas ocil;
a v jeden celek srostlo t%1Å‚lo,
jako by vcdycky bylo celo,
bez poruaení.
Sko%0Å„, hochu, na cestu se m%1Å‚j!
Mám zlatż kucel na prodej:
v královském hrad%1Å‚ jej prodávej,
za nic jiného vaak nedávej
necli za o%0Å„i.
Pachole v brán%1Å‚ sed%1Å‚lo,
zlatż kucelík drcelo.
Královna z okna vyhlícela:
Kéc bych ten kucelí%0Å„ek m%1Å‚la
45
na tu pYesli%0Å„ku!
VstaHte, mami%0Å„ko, jd%1Å‚te zas,
ptejte se, za%0Å„ ten kucel as?
Za o%0Å„i, paní, jinak není,
tak mi dal otec poru%0Å„ení,
za dv%1Å‚ o%0Å„i jest.
Za o%0Å„i!? Neslżchaná v%1Å‚c!
A kdo je, chlap%0Å„e, tvoj otec?
NetYeba znáti otce mého:
kdo by ho hledal, nenajde ho,
jinak pYijde sám.
Mámo, mami%0Å„ko, co po%0Å„ít?
A já ten kucel musím mít!
Jd%1Å‚te tam zase do komory,
jsou tam ty o%0Å„i naaí Dory,
ae je odnese.
Pachole o%0Å„i pYijalo,
do lesa zpátky sp%1Å‚chalo.
Podej mi, chlap%0Å„e, civé vody,
neche bude t%1Å‚lo beze akody,
jako kdy prve.
A o%0Å„i v dolky polocil,
a zhaslż oheH zas ocil;
a panna vokol pohlícela
vaak nikoho tu nevid%1Å‚la
nec se samotnu.
46
V
A kdyc byly tYi ned%1Å‚le,
král jede z vojny vesele:
A jak se má, má paní milá,
a zdalis pam%1Å‚tliva byla
mżch posledních slov?
Och, já je v srdci nosila,
a hlete, co jsem koupila:
jedinż mezi kolovraty,
pYeslici, kucel celż zlatż,
vae to z lásky k vám!
Poj se, má paní, posadit,
upYe mi z lásky zlatou nit.
Ke kolovrátku chut%1Å‚ sedla,
jak zato%0Å„ila, celá zbledla
b%1łda, jakż zp%1łv!
Vrrr zlou to pYedea nit!
PYiala jsi krále oaidit:
nevlastní sestru jsi zabila,
Å›dov a o%0Å„í ji zbavila
vrrr zlá to nit!
Jakż to kolovrátek máa?
A jak mi divn%1Å‚ na n%1Å‚j hráa!
Zahraj mi, paní, jeat%1Å‚ znova,
nevím, co cht%1Å‚jí tato slova:
pYe, má paní, pYe!
Vrrr zlou to pYedea nit!
Cht%1Å‚la jsi krále oaidit:
47
pravou nev%1Å‚stu jsi zabila
a sama ses jí u%0Å„inila
vrrr zlá to nit!
Hó, straaliv%1Å‚ mi, paní, hráa!
Nejsi tak, jak se bżti zdáa!
Zahraj mi, paní, do tYetice,
abych uslyael jeat%1Å‚ více:
pYe, má paní, pYe!
Vrrr zlou to pYedea nit!
PYiala jsi krále oaidit:
sestra tvá v lese, v duté skále,
ukradla jsi jí chot%1Å‚ krále
vrrr zlá to nit!
Jak ta slova král uslyael,
sko%0Å„il na vrance, k lesu jel;
hledal a volal v aíré lesy:
Kdes, má Dorni%0Å„ko, kde jsi, kde jsi?
Kdes, má rozmilá?
VI
Od lesa k hradu polí lán,
hoj jede, jede s paní pán;
na vraném bujném jedou koni,
vesele podkovi%0Å„ky zvoní,
na královskż hrad.
I pYiala svatba zase zp%1Å‚t,
panna nev%1Å‚sta jako kv%1Å‚t;
i byly hody, radování,
hudby a plesy bez ustání
48
po tYi ned%1Å‚le.
A coc ta matka babice?
A co ta dcera hadice?
Hoj, vyjí %0Å„tyYi vlci v lese,
kacdż po jedné noze nese
ze dvou censkżch t%1łl.
Z hlavy jim o%0Å„i vyHaty,
ruce i nohy ueaty:
co prve pann%1Å‚ ud%1Å‚laly,
toho te na se do%0Å„ekaly
v lese hlubokém.
A co ten zlatż kolovrat?
Jakou te píseH bude hrát?
Jen do tYetice zahrát pYiael,
pak ho jic nikdo neuslyael,
ani nespatYil.
49
`TDRÅ» DEN
I
Tma jako v hrob%1Å‚, mráz v okna duje,
v sv%1Å‚tnici teplo u kamen;
v krbu se svítí, stará podYimuje,
d%1łv%0ńata pYedou m%1łkkż len.
To%0Å„ se a vr%0Å„, moj kolovrátku,
ejhle adventu jic nakrátku
a blízko, blizou%0Å„ko `t%1Å‚drż den!
Mílot%1Å‚ d%1Å‚v%0Å„eti pYísti, mílo
za smutnżch zimních ve%0Å„ero;
neb nebude darmo její dílo,
tu pevnou chová dov%1Å‚ru.
I pYijde mládenec za pilnou pannou,
Yekne: Poj za mne, dívko má,
budic ty mi cenkou milovanou,
v%1Å‚rnżm ti mucem budu já.
Já tob%1Å‚ mucem, ty mn%1Å‚ cenkou,
dej ruku, d%1Å‚v%0Å„e rozmilé!
A dívka, co pYedla pYízi tenkou,
svatební aije koaile.
To%0Å„ se a vr%0Å„, moj kolovrátku,
vaak jest adventu jic nakrátku
a pYede dveYmi `t%1łdrż den!
50
II
Hoj, ty `t%1łdrż ve%0ńere,
ty tajemnż svátku,
coce komu dobrého
nesea na památku?
HospodáYi at%1Å‚drovku,
kravám po vżslucce;
kohoutovi %0Å„esneku,
hrachu jeho drucce.
Ovocnému stromoví
od ve%0Å„eYe kosti
a zlatouaky na st%1Å‚nu
tomu, kdo se postí.
Hoj, já mladá dív%0Å„ina,
srdce nezadané:
mn%1Å‚ na mysli jiného,
jiného cos tane.
Pod lesem, ach pod lesem,
na tom panském stav%1Å‚
stojí vrby staYeny,
sníh na aedé hlav%1Å‚.
Jedna vrba hrbatá
tajn%1Å‚ dolo kżvá,
kde se modré jezero
pod ledem ukrżvá.
Tu prż dívce v polnoci,
pYi lun%1Å‚ pochodni
51
souzenż se zjeví hoch
ve hladin%1Å‚ vodní.
Hoj, mne polnoc neleká,
ani liché V%1Å‚dy:
pojdu, vezmu sekeru,
prosekám ty ledy.
I nahlednu v jezero
hluboko hluboko,
milému se podívám
pevn%1Å‚ okem v oko.
III
Marie, Hana, dv%1Å‚ jména milá,
panny jak jarní roce kv%1Å‚t:
která by z obou milejaí byla,
nikdo nemoce rozum%1Å‚t.
Jestlice jedna promluví k hochu,
do ohn%1Å‚ by jí k voli ael;
pakli se druhá usm%1Å‚je trochu
na první zas by zapomn%1Å‚l!
Nastala polnoc. Po nebi aíYe
sbor vysypal se hv%1Å‚zdi%0Å„ek
jako ove%0ńky okolo pastżYe,
a pastżY jasnż m%1Å‚sí%0Å„ek.
Nastala polnoc, vaech nocí máti,
polnoc po `t%1Å‚drém ve%0Å„eru:
na mladém sn%1Å‚hu sv%1Å‚cí stopu znáti
ode vsi pYímo k jezeru.
52
Ta jedna kle%0Å„í, nad vodou lí%0Å„ko;
ta druhá stojí podle ní:
Hano, Hani%0Å„ko, zlaté srdí%0Å„ko,
jaké tam vidía vid%1Å‚ní?
Ach, vidím domek ale jen v aeYe
jako co Václav ostává
vaak jic se jasní ach, vidím dvéYe,
ve dveYích mucská postava!
Na t%1Å‚le kabát zeleni temné,
klobouk na stranu znám jej, znám!
Na n%1Å‚m ta kytka, co dostal ode mne
moj milż boce! Václav sám!!
Na nohy sko%0Å„í, srdce jí bije,
druhá pYikleká vedle ní:
ZdaY boh, má milá, zlatá Marie,
jaké ty vidía vid%1Å‚ní?
Ach, vidím, vidím, je mlhy mnoho,
vaecko je mlhou zatm%1Å‚lé;
%0Å„ervená sv%1Å‚tla blżskají z toho
zdá mi se bżti v kostele.
N%1Å‚co se %0Å„erná mezi bílżmi
vaak mi se rozednívá jic:
jsou to druci%0Å„ky, a mezi nimi
proboha! rakev %0Å„ernż kYíc!
IV
Vlacnż v%1Å‚tYík laakuje
53
po osení mladém:
sad i pole kv%1łtovżm
pYiod%1Å‚ny vnadem;
zazn%1Å‚la hudba od kostela zrána
a za ní hejsa! kvítím osypána
jede svatba Yadem.
`várnż cenich jako kv%1Å‚t
v kole svateb%0Å„ano,
kabát tmav%1Å‚ zelenż,
klobouk v jednu stranu:
tak vid%1Å‚la jej v osudné té dob%1Å‚,
tak si ji nyní domo vede k sob%1Å‚,
avárnou cenku Hanu.
*
Zaalo léto. PYes pole
chladné v%1Å‚try v%1Å‚jí.
Zvoní hrana. Na marách
t%1Å‚lo vynáaejí:
bílé druci%0Å„ky, planoucí svíce;
plá%0Å„, b%1Å‚dování, trouby hlaholíce
z hlubokosti zn%1Å‚jí:
Miserere mei!
Koho v%1łnec zelenż,
koho v rakvi kryje?
UmYela, ach umYela
panenská lilie!
Vykv%1Å‚tla, jak by zalívána rosou,
uvadla, jak by podse%0Å„ena kosou
ubohá Marie!
54
V.
Nastala zima, mráz v okna duje,
v sv%1Å‚tnici teplo u kamen;
v krbu se svítí, stará polehuje,
d%1Å‚v%0Å„ata zase pYedou len.
To%0Å„ se a vr%0Å„, moj kolovrátku,
vaak jest adventu zase nakrátku
a nedaleko `t%1łdrż den!
Ach ty `t%1łdrż ve%0ńere
noci divoplodné!
Kdyc si na t%1Å‚ vzpomenu,
k srdci mne to bodne!
Sed%1Å‚ly jsme také tak
loni pohromad%1Å‚:
a nec rok se obrátil,
dv%1Å‚ nám chybí v Yad%1Å‚!
Jedna, hlavu zavitou,
koaili%0Å„ky aije;
druhá jic tYi m%1Å‚síce
v %0Å„erné zemi hnije,
ubohá Marie!
Sed%1Å‚ly jsme také tak,
jako dnes a v%0Å„era:
a nec rok se obrátí
kde z nás bude která?
To%0Å„ se a vr%0Å„, moj kolovrátku,
vaeckoe ve sv%1Å‚t%1Å‚ jen na obrátku,
55
a civot lidskż jako sen!
Vaak lépe v mylné nad%1Å‚ji sníti,
pYed sebou %0Å„irou temnotu,
necli budoucnost odhaliti,
straalivou poznati jistotu!
56
HOLOUBEK
Okolo hYbitova
cesta Å›vozová;
ala tudy, plakala
mladá, hezká vdova.
Plakala, celela
pro svého mancela:
neb tudy naposled
jej doprovázela.
Od bílého dvora
po zelené louce
jede p%1łknż panic,
péro na klobouce.
Nepla%0Å„, nenaYíkej,
mladá, hezká vdovo,
akoda by tvżch o%0Å„í,
slya rozumné slovo.
Nepla%0Å„, nenaYíkej,
vdovo, p%1Å‚kná roce,
a kdyc muc ti umYel,
vezmi mne za muce.
V témdni umrlého
z mysli vypustila:
nec m%1Å‚síc uplynul,
k svatb%1Å‚ aaty aila.
Okolo hYbitova
57
veselejaí cesta:
jedou tudy, jedou
cenich a nev%1Å‚sta.
Byla svatba, byla
hlu%0Å„ná a veselá:
nev%1Å‚sta v objetí
nového mancela.
Byla svatba, byla,
hudba p%1Å‚kn%1Å‚ hrála:
on ji k sob%1Å‚ vinul,
ona jen se smála.
Sm%1Å‚j se, sm%1Å‚j, nev%1Å‚sto,
p%1Å‚kn%1Å‚ ti to sluaí:
neboctík pod zemí,
ten má hluché uai!
Objímej milého,
netYeba se báti:
rakev dosti t%1Å‚sná
ten se neobrátí!
Líbej si je, líbej,
ty cádané líce;
komus namíchala,
neobcivne více!
*
B%1Å‚cí %0Å„asy, b%1Å‚cí,
vaecko sebou m%1Å‚ní:
co nebylo, pYijde,
58
co bżvalo, není.
B%1Å‚cí %0Å„asy, b%1Å‚cí,
rok jako hodina;
jedno vaak nemizí:
pevn%1Å‚t stojí vina.
TYi roky minuly,
co neboctík lecí;
na jeho pahorku
tráva roste sv%1Å‚cí.
Na pahorku tráva,
u hlavy mu doubek,
na doubku sedává
b%1łlou%0ńkż holoubek.
Sedává, sedává,
pYecalostn%1Å‚ vrká:
kacdż, kdoc uslyaí,
srdce jemu puká.
Nepuká tak jinżm,
jako jedné cen%1Å‚:
s hlavy si rve vlasy,
volá ud%1Å‚aen%1Å‚:
Nehoukej, nevolej,
nehu%0Å„ mi tak v uai:
tvá píseH ukrutná
probodá mi duai!
Nehoukej, necaluj,
hlava se mi to%0Å„í:
59
aneb mi zahoukej,
ae se mi rozsko%0Å„í!
Te%0Å„e voda, te%0Å„e,
vlna vlnu stíhá,
a mezi vlnami
bílż aat se míhá.
Tu vyplżvá noha,
tam zas ruka bledá:
cena neaeastnice
hrobu sob%1Å‚ hledá!
Vytáhli ji na bYeh,
zahrabali skryt%1Å‚,
kde cesty p%1Å‚ainy
kYicují se v cit%1Å‚.
Nicádného hrobu
jí bżti nem%1Å‚lo:
jen kámen velikż
tla%0Å„í její t%1Å‚lo.
Vaak nelze kamenu
tak t%1Å‚cko leceti,
jako jí na jmenu
spo%0Å„ívá prokletí!
60
ZÁHOXOVO LO%7Å„E
I
`edivé mlhy nad lesem plynou,
jako duchové vlekouce se Yadem;
jeYáb ulétá v krajinu jinou
pusto a nevlídno ladem i sadem.
Vítr od západu studen%1Å‚ v%1Å‚je
a pYicloutlé listí tichou píseH p%1Å‚je.
Známá t%1Å‚ to píseH; pokacdée v jeseni
listové na dub%1Å‚ aepcí ji znova:
ale málokdo pochopuje slova,
a kdo pochopí, do smíchu mu není.
Poutní%0Å„e neznámż v hábit%1Å‚ aerém,
s tím kYícem v ruce na dlouhé holi
a s tím rocencem kdo jsi ty koli,
kam se ubíráa nyní podve%0Å„erem?
Kam tak pospícháa? Tvá noha bosa,
a jeseH chladná studená rosa:
zostaH zde u nás, jsme dobYí lidi,
dobréhoe hosta kacdż rád vidí.
Poutní%0Å„e milż! Ne tys jeat%1Å‚ mladż,
jeat%1Å‚ vous tob%1Å‚ nepokrżvá brady
a tvoje líce jako p%1Å‚kné panny
ale coc tak bledé a smutn%1Å‚ zvadlé,
a tvoje o%0Å„i v dolky zapadlé!
Snad je ve tvém srdci cel pochovanż?
Snadce neat%1Å‚stí tvé t%1Å‚lo svící
lety aedivżmi dolo k zemi nící?
Mláden%0Å„e p%1Å‚knż, necho za noci,
61
mocné-li, budem rádi ku pomoci,
a pYinejmenaím snad pot%1Å‚aíme.
Jen nepomíjej, poj, pohov t%1Å‚lu:
neníe bez léku nicádného celu
a mocnż balzám v dov%1Å‚Ye dYíme.
Nic neslyaí, neví, ani oko zvedne,
neníe ho mocné ze sno vytrhnouti!
A tam jic zachází v chrastin%1Å‚ jedné:
pánboh ho posilH na jeho pouti!
II
Daleké pole, airoké pole,
pYedlouhá cesta pYes to pole b%1Å‚cí,
a podle cesty pahorek lecí
a dYevo atíhlé stojí na vrchole:
atíhláe to jedlice vaak beze sn%1Å‚tí,
jen malá pYí%0Å„ka svrchu pYid%1Å‚lána
a na té pYí%0Å„ce pYibitż vid%1Å‚ti
rozpjatż obraz Krista Pána.
Hlavu krvavou vpravo nakloHuje,
ruce probité roztahuje v aíYi:
v dv%1Å‚ sv%1Å‚ta strany jimi ukazuje,
v dv%1Å‚ strany protivné, jako cesta míYí:
pravou na vżchod, kde se sv%1Å‚tlo rodí,
levou na západ, kde noc vojevodí.
Tam na vżchod%1Å‚ nebeská je brána,
tam u v%1Å‚%0Å„ném ráji bydlí bocí svatí;
a kdo dobYe %0Å„iní, %0Å„áka jemu dána,
ce se tam s nimi té bude radovati.
Ale na západ%1Å‚ jsou pekelná vrata,
tam plane moYem síra i smola,
tam pletou áblové, zlá rota proklatá,
62
zloYe%0Å„ené duae v ohnivá kola.
Vpravo, Kriste Pane, tam dej nám dosp%1Å‚ti,
vaak od levice vysvobo své d%1Å‚ti!
Tu na tom pahorku lece na kolenou
náa mladż poutník v ranním sv%1Å‚tla kmitu,
okolo kYíce ruku oto%0Å„enou,
vroucn%1Å‚ objímá dYevo beze citu.
Brzy cos aepce, slzy ron%1Å‚ z oka,
brzy zase vzdychá t%1Å‚cce, zhluboka.
Takto se lou%0Å„í od své drahé panny
mládenec milż v poslední dob%1Å‚,
ubíraje se v cizí sv%1Å‚ta strany,
anic pak v%1Å‚da, sejdou-li se k sob%1Å‚;
jeat%1Å‚ poslední vroucí obejmutí,
jeat%1Å‚ políbení jako plamen choucí:
jic m%1Å‚j se tu dobYe, dívko pYecádoucí:
chvíle neaeastná pry%0Å„ odtud mne nutí!
TváY jako st%1Å‚na, pohled%1Å‚ní ledné,
ale v srdci plamen zhoubnż, divokż,
náhle se poutník ze zem%1Å‚ zvedne
a k západu rychlé zam%1Å‚Yí kroky.
Brzy potom zmizel v hustém lesa proutí:
pánboh ho pot%1Å‚a na jeho pouti!
III
Stojí, stojí skála v hlubokém lese,
podle ní cesta v habrovém houatí,
a na té skále dub velikán pne se,
král v%1Å‚kovitż nad v%1Å‚%0Å„nou poutí:
63
k nebesom holé vypínaje %0Å„elo,
zelená ramena drcí na vae strany;
tuhż od%1łv jeho hromem rozoranż
a pod od%1Å‚vem vyhnilé t%1Å‚lo:
dutina prostranná, pYíhodná velmi
pohodlnż nocleh líté lesní aelmy!
A hle, pod tím dubem na mechovém loci,
%0Å„í je ta postava veliká, hrozná?
ZvíYe, %0Å„i %0Å„lov%1Å‚k v medv%1Å‚dí koci?
Sotva kdo %0Å„lov%1Å‚ka v tom stvoYení pozná!
T%1Å‚lo jeho skála na skále lecící,
Å›dy jeho svaly dubového kmene,
vlasy a vousy vjedno splżvající
s jecatżm obo%0Å„ím tváYi za%0Å„azené;
a pod obo%0Å„ím zrak bodající,
zrak jedovatż, podobnż práv%1Å‚
zraku hadímu v zelené tráv%1Å‚.
Kdo je ten %0Å„lov%1Å‚k? A to mra%0Å„né %0Å„elo,
jakżmi obmysly se jest obestYelo?
Kdo je ten %0Å„lov%1Å‚k? Co chce v této pouati?
Nic se mne neptej! Ohledni se v houatí
z obé strany cesty; zeptej se t%1Å‚ch kostí,
jecto tu lecí práchniv%1Å‚jíce;
zeptej se t%1Å‚ch %0Å„ernżch, nevlídnżch hostí,
jecto tu krákají obletujíce:
ti mnoho vid%1Å‚li ti v%1Å‚dí více!
Tu vaak muc lesní z loce svého sko%0Å„í,
zrak upYenż v cestu divoce plane;
kyjem ohromnżm nad hlavou to%0Å„í
a skok za skokem prostYed cesty stane.
64
Kdo pYichází cestou? V hábit%1Å‚ mládenec,
kYíc maje v ruce, za pasem rocenec!
Utec, mláden%0Å„e, obrae se zpátky!
Tvá cesta v jistou tebe smrt uvádí.
bivott%1Å‚ lidskż i beztoho krátkż,
a akoda tvého panenského mládí!
Obrae se, utíkej, co ti síla sta%0Å„í,
dokud kyj ohromnż na t%1Å‚ nepYikva%0Å„í
a neroztYíatí tvou hlavi%0Å„ku v kusy!
Neslyaí, nevidí, v celu svém hlubokém
jde dále pYed se povlovnżm krokem,
kde civota svého pozbżti musí.
Stoj, %0Å„erve, kdo jsi, kam t%1Å‚ cesta vede?
Zastavil se poutník, zvedna líce bledé:
Jsem zatracenec, odpovídá tiae
do pekla cesta má, do satanské Yíae!
Hoho, do pekla? tyYicáté léto,
co jic tu sedím, mnoho jsem slyaíval,
mnoho vidíval, ale písn%1Å‚ této
potud mi nikdo jeat%1Å‚ nezazpíval!
Hoho, do pekla? NetYeba ti kroko,
sám t%1Å‚ tam dopravím, nevzdechnea ani!
Vaak a se naplní moj po%0Å„et roko,
pYijdu snad za tebou také na snídaní!
Nic ty se nerouhej milosti bocí!
DYíve nec jsem vid%1Å‚l den civota prvż,
zapsán jsem peklu otce svého krví
klamem ábelskżm pro pozemské zbocí.
Milost bocí velká! A znamení kYíce
65
zlámee i straalivé pekelné mYíce,
porazí satana se vaí jeho mocí!
Milost bocí velká, ta rá%0Å„í dáti,
ce se slabż poutník co vít%1Å‚z navrátí,
dobuda zápisu z pekelné noci.
Co pravía? Za t%1Å‚ch let, za %0Å„tyYiceti,
bez po%0Å„tu jsem jich do pekla sklátil,
vaak se jeat%1Å‚ nikdo zpátky nenavrátil!
Slya, %0Å„erve, jsi mladé, hebou%0Å„ké pleti,
byl bys mi dobYe, místo tuhé zv%1Å‚Yi,
za malou pochoutku dnes na ve%0Å„eYi:
ale pustím t%1Å‚ nechám tebe jíti
vaak jeat%1Å‚ nikdo, co jich tu alo koli,
neuael mojí sukovité holi!
Pustím t%1Å‚, %0Å„erve, ale to chci míti:
pYisahej, ce potom v%1Å‚rn%1Å‚ mi povía,
co v pekle uvidía a %0Å„eho se dovía.
I vztż%0Å„il se poutník, a vysoko zdvice
hol svou poutnickou se znamením kYíce:
"PYisahám na kYíce svatého slávu,
ce ti z pekla v%1Å‚rnou pYinesu zprávu!
IV
Minula zima, sníh na horách taje,
v Å›dolích povodeH od sn%1Å‚hu a deat%1Å‚;
jeYáb se vrací z dalekého kraje:
avaak náa poutník nepYichází jeat%1Å‚.
V zeleH od%1Å‚ly se v lese ratolesti,
fiala pode kYem milou voni dżae;
slavík vypravuje dlouhé pov%1Å‚sti:
66
ale cádná zpráva z pekelné Yíae.
Ualo jaro léto; jic se dnové krátí,
pov%1Å‚tYí chladne, listí opadává:
z pekla vaak cádná, cádná nejde zpráva.
Zdali se poutník pYece jeat%1Å‚ vrátí?
Zdali nekleslo cestou jeho t%1Å‚lo?
Zdali ho peklo v sob%1Å‚ nepocYelo?
Lesní muc pod dubem z vysokého stanu
akared%1Å‚ pohlící v západní stranu;
sedí a bru%0Å„í: Co jich tu alo koli,
neuael nikdo mé sukovité holi!
Jen jednoho jsem na slovo vsadil,
jen toho jednoho a ten mne zradil!
Ó nezradil tebe! ozval se tżmc %0ńasem
podle muce poutník povżaenżm hlasem;
postava pYímá, oko pYísné, sm%1Å‚lé,
studenż poklid na jeho %0ńele
a z jeho bledé, ualechtilé tváYe
jako by planula slune%0Å„ná záYe.
Nezradil jsem tebe! PYísahou ztuha
zavázal jsem se ti, hYíanż bocí sluha;
a nyní pYisahám jeat%1Å‚ tob%1Å‚ znova:
pYisahám na kYíce svatého slávu,
ce tob%1Å‚ v%1Å‚rnou z pekla nesu zprávu!
Zachv%1Å‚l se muc lesní, slyae tato slova,
a vysko%0Å„il vzhoru, sáhna po své zbroji:
avaak jako bleskem omrá%0Å„enż stojí
nesnesee zrak jeho zraku poutníkova.
67
Tuto se a slya! Pov%1Å‚sti hrozy
zv%1Å‚stuji tob%1Å‚ po pekelné chozi;
o hn%1Å‚vu bocím slovo moje sv%1Å‚d%0Å„í:
ale milost bocská neskon%0Å„en%1Å‚ v%1Å‚taí!
Vypravuje poutník, co v pekle spatYil:
moYe plamenov bYidké áblov pluky;
a kterak se civot s v%1Å‚%0Å„nou smrtí sbratYil
na v%1Å‚%0Å„né, vcdy nové zatracencov muky.
Muc lesní pod dubem zamra%0Å„enż sedí,
nemluví slova jen pYed sebe hledí.
Vypravuje poutník, co v pekle slyael:
Å›p%1Å‚nlivé náYky zloYe%0Å„ené klení
volání pomoci vaak nikoho není,
kdo by tu pot%1Å‚ail, kdo k pomoci pYiael,
jen v%1Å‚%0Å„ná kletba, v%1Å‚%0Å„né zatracení!
Muc lesní pod dubem zamra%0Å„enż sedí,
nemluví slova jen pYed sebe hledí.
Vypravuje poutník, jak znamením kYíce
pYinutil Satana, pekelné kníce,
rozkázati áblu, strojci klamu zlého,
aby zase vrátil krví psanou blánu.
Protivil se ábel pekelnému pánu,
nevrátil zápisu dle rozkazu jeho.
Rozlítil se Satan a v zlosti své velí:
Vykoupejte jeho v pekelné koupeli!
U%0Å„inila rota dle jeho rozkazu,
pYipravila lázeH z ohn%1Å‚ a mrazu:
z jedné strany hoYí jako uhel vzHatż,
68
z druhé strany mrzne v kámen ledovatż;
a kdyc vidí rota míru napln%1Å‚nu,
obrací zmrzlinu opak do plameno.
Straaliv%1Å‚ Yve ábel, jako had se svíjí,
a ho pak jic smysl i cit pomíjí.
Tu pokynul satan, rota odstoupila,
a síla zas nová ábla ocivila.
Ale kdyc propuat%1łn op%1łt dżae lehce,
krví psané blány pYec vydati nechce.
Rozlítiv se Satan, káce ve svém hn%1Å‚vu:
Nuce ae obejme pekelnou d%1Å‚vu!
A byla ta d%1Å‚va z celeza skuta,
rám%1Å‚ vztacené k toucebné milosti:
pYivinula ábla na svá prsa krutá,
a zdrceny jsou vaecky jeho kosti.
Straaliv%1Å‚ Yve ábel, jako had se svíjí,
a ho pak jic smysl i cit pomíjí.
Tu pokynul satan, panna povolnila,
a síla zas nová ábla ocivila.
Ale kdyc propuat%1łn op%1łt dżae lehce,
krví psané blány pYec vydati nechce.
I zaYi%0Å„el Satan poslední své slovo:
Uvrzte jeho v loce ZáhoYovo!
V loce ZáhoYovo? V ZáhoYovo loce?
volá v ud%1Å‚aení muc divż v lese,
hrozné t%1Å‚lo jeho osikou se tYese
a pot vyrácí z tuhé %0Å„ela koce.
Loce ZáhoYovo! ZáhoY je to jméno,
od matky mé n%1Å‚kdy %0Å„asto vysloveno,
kdyc u%0Å„ívala mne plésti rohoce,
kdyc mi rohocemi na mechu stlávala
69
a vl%0Å„í kocinou mne pYikrżvala.
A nyní v pekle ZáhoYovo loce ?
Vaak pov%1Å‚z mi ty ty sluho bocí,
co %0Å„eká ZáhoYe na pekelném loci?
Spravedliva jest pomsty bocí ruka,
le%0Å„ ukryto v%1Å‚%0Å„né jeho usouzení:
neznámáe mi sice tvá pekelná muka,
ale tvżch zlo%0Å„ino nic menaí není.
Nebo v%1Å‚z, ce ábel, slyae ona slova,
zhroziv se pokuty loce ZáhoYova,
krvavż zápis vrátil bez prodlení!
Stoletá sosna na chlumové stráni
hrd%1Å‚ vypíná k nebi své tém%1Å‚:
i pYijde sekera, sosna hlavu sklání,
a t%1Å‚ckżm pádem zachv%1Å‚je se zem%1Å‚.
Divokż tur lesní v bujnosti své síly
z koYene vyvrací mocná v lese dYeva:
proboden oat%1Å‚pem, potácí se chvíli,
a padne, v bolesti smrtelné Yeva.
Takto muc lesní. Poracen tou zv%1Å‚stí
na zemi klesá ve smrtelném strachu;
Yve a svíjí se, bije v hlavu p%1Å‚stí,
nohy poutníkovy objímaje v prachu:
Smiluj se, pomoz, pomoz, muci bocí,
nedej mi dosp%1Å‚ti k pekelnému loci!
Nemluv takto ke mn%1Å‚! erv jsem, roveH tob%1Å‚,
bez milosti bocí ztracen v%1Å‚%0Å„n%1Å‚ v%1Å‚kov:
k ní ty se obrae, od ní prose lékov,
a %0Å„iH pokání v pravé jeat%1Å‚ dob%1Å‚.
70
Kterak mám se káti? Viz tu na mé holi
ty Yady vrubo, co jich tu jest koli
spo%0Å„ti je, mocea-li ta známka kacdá,
kacdż ten vroubek jest jedna vracda!
I zvedne poutník, k zemi se naklon%1Å‚,
hol ZáhoYovu kmen mocné jablon%1Å‚
a zarazí ji v tvrdé skály tém%1Å‚
jako tenkż proutek do zorané zem%1Å‚.
Tu kle%0ń pYede sv%1łdkem svżch hroznżch %0ńino,
kle%0ń ve dne v noci, ukrutnż zlosynu!
asu nepo%0Å„ítej, nedbej cízn%1Å‚, hladu,
jedno po%0Å„ítej svżch zlo%0Å„ino Yadu,
lituj a pros boha, aby smazal vinu.
Vina tvá jest velká, t%1Å‚ká, bez pYíkladu:
bez pYíkladu budic i tvoje pokání,
a bez konce jest bocí smilování!
Tu kle%0Å„ a %0Å„ekej ac se v jedné dob%1Å‚
z milosti bocí vrátím zase k tob%1Å‚.
Takto dí poutník, a jde cestou dále.
A ZáhoY kle%0Å„í, kle%0Å„í neustále;
kle%0Å„í ve dne, v noci nepije, nejí;
vzdychaje bocího prosí smilování.
Den po dni mine; jic i sníh se shání,
ledové mrazy jicjic pYicházejí:
a ZáhoY kle%0Å„í, prosit nepYestává
ale na poutníka darmo o%0Å„ekává,
ten nepYichází, nevrací se k n%1Å‚mu.
Boh budic milostiv muci kajícnému!
71
V
Devadesáte let pYelet%1Å‚lo sv%1Å‚tem;
mnoho se zvrátilo zatím od té chvíle:
kdo onoho %0ńasu bżval nemluvn%1łtem,
jest nyní starcem, do hrobu se chżle.
Avaak málo jich dozrálo k té dob%1Å‚,
ostatní vaickni jsou schováni v hrob%1Å‚.
Jiné pokolení cizí obli%0Å„eje
vae ve sv%1Å‚t%1Å‚ cizí, kam se %0Å„lov%1Å‚k d%1Å‚je:
jen to sluné%0Å„ko modravého nebe,
jenom to nicádné prom%1Å‚ny nevzalo;
a jako pYed v%1Å‚ky lidi t%1Å‚aívalo,
tak i nyní jeat%1Å‚ vcdy blací tebe!
Jest op%1Å‚t jaro. Vlacnż v%1Å‚tYík duje,
na lukách sv%1Å‚cí kolébá se tráva;
slavík své pov%1Å‚sti op%1Å‚t vypravuje
a fialka novou zas voni vydává.
Habrovżm stínem hlubokého lesa
dvé poutníko se cestou ubírá:
shrbenż staYe%0ńek, v ruce berlu nesa,
berlu biskupskou, v%1Å‚kem jic se tYesa,
a p%1Å‚knż mládenec, ten jej podepírá.
Pose%0Å„kej, synu moj, rád bych odpo%0Å„inul,
odpo%0Å„inutí si má duae cádá!
Rád bych se ji k otcom zesnulżm pYivinul,
ale milost bocí jinak mi ukládá.
Milost bocí velká! Ta sluhu svého
mocn%1Å‚ provedla skrz pekelnou bránu,
v Å›Yad%1Å‚ svém svatém povżaila jeho;
a proto duae má dobroYe%0Å„í Pánu.
72
Pevn%1Å‚ jsem doufal v tebe, Hospodine:
dejc, ae tvá sláva na zemi spo%0Å„ine!
Synu moj, cízním! Ohlédni se vokol:
tuaím, a%0Å„ není-li mdlżch smyslo mámení,
tuaím, ce mi blízké najdea ob%0Å„erstvení,
aby byl dokonán moj civota Å›kol.
Odeael mládenec, v lesní zaael strany,
zdali by kde naael pramen uchovanż.
I dere se houatím, krá%0Å„í dál a dále,
ac i se prodere k mechovité skále.
Ale tu náhle noha jeho stane
a jako sv%1Å‚tluaka ve%0Å„er létající
leskne se podiv v p%1Å‚kné jeho líci:
divn%1Å‚e neznámá von%1Å‚ k n%1Å‚mu vane,
von%1Å‚ nevżslovná, neskon%0Å„ené vnady,
jako by v rajské vstupoval sady.
A kdyc pak mládenec skrze husté chvojí
vzhoru se prodere a na skálu vkro%0Å„í,
v%1Å‚c nepodobnou vidí jeho o%0Å„i:
na holé skále strom koaatż stojí,
strom jabloHovż, v aíY se rozkládaje,
na n%1Å‚m ovoce divné krásy zraje
jablka zlatá a z nich se nese
ta rajská von%1Å‚ vokol po vaem lese.
I zplesalo srdce v mládencovu t%1Å‚le
a zrak jeho %0ńilż jiskYil se vesele:
Ach jist%1ł, jist%1ł, boh dobrotivż
staYe%0Å„kovi k voli tu své %0Å„iní divy:
pro posilu jemu místo chladné vody
pustá v lese skála rajské nese plody.
Ale jak s ochotou po jablku sáhne,
73
tak s uleknutím ruku zas odtáhne.
Ty nech, netrhej vaak jsi nesázel!
hlas dutż, hlubokż káce jemu ztuha,
blízkż hlas, jako by ze zem%1Å‚ vycházel,
neb nikde vokol nevid%1Å‚ti druha.
Jen paYez velikż stojí vedle n%1Å‚ho,
po n%1Å‚m ostruciny s mechem se vinou,
a podál zbytky dubu prastarého,
kmen rozdrcenż s aírou vydutinou.
Obeael jinoch peH, prohlící dutinu,
obeael tu celou okolní krajinu:
vaak ani stopy nalézti nemoha,
ce by tu krá%0Å„ela kdy lidská noha,
vaude jen pouhou vid%1Å‚ti pustinu.
A snad se ucho mé obluzeno aálí?
Snad zvíYe divoké zaYvalo v dáli?
Snad od vody v skále zvuk onen pocházel?
dí k sob%1Å‚ sám jinoch; a nedbaje zvuku,
op%1Å‚t po jablku vztahuje ruku.
Ty nech, netrhej vaak jsi nesázel!
hlas dutż hYmotn%1Å‚ji zapovídá zase.
A kdyc se mládenec ohlédl po hlase,
hle, paYez velikż mezi ostrucinou
hżbati se po%0ńne a z mechu se ainou
dlouhá dv%1Å‚ ramena, k jinochu m%1Å‚Yíce,
a nad rameny, jako smolné svíce
v mlhavé noci, dvé %0Å„ervenżch o%0Å„í
zpod aedého mechu k n%1Å‚mu se to%0Å„í.
Zd%1Å‚sil se mládenec a znamením kYíce
74
znamená se jednou, po druhé a tYetí,
a jak vyplaaené z hnízda ostYíce,
nehledaje cesty, nevida obtíce,
pYímo ze skály houatím dolo letí
a zkrvavenż od ostrżch sn%1Å‚tí
na zemi padne k staYe%0Å„kovi blíce.
Ach pane, pane, zle je v tomto lese:
koaatá jabloH na skále, na pláni,
a jabloH na jaYe zralé plody nese
a paYez velikż trhati je brání.
A ten paYez mluví, o%0Å„ima to%0Å„í
a chytá ramenem, kdo k jabloni kro%0Å„í:
ach pane, áblovo tu jest panování!
Mżlía se, synu moj, tuto milost bocí
své divy %0Å„iní budic jemu sláva!
Vidím, ce poue moje jic se dokonává,
rádoe se t%1Å‚lo mé v zemi této slocí!
Jeat%1Å‚ mi posluc naposled, moj synu,
dove mne nahoru, na skalnou planinu.
U%0Å„inil tak jinoch: napYed cestu klestí,
a potom staYe%0Å„ka po ní musil nésti.
A kdyc jic pYiali nahoru k jabloni,
aj, tu se paYez ke staYe%0Å„ku kloní,
vztahuje rám%1Å‚ vstYíc a raduje se:
Ach pane, pane moj, dlouhos nepYicházel:
hle, tvá sazenice jic ovoce nese,
ach utrhni, pane, vaak sám jsi sázel.
ZáhoYi, ZáhoYi, pokoj budic tob%1Å‚:
pokoj ti pYináaím v poslední své dob%1Å‚!
75
Bez míry, bez konce jest milost bocí,
nás oba vytrhla pekelnému loci!
Propuse mne nyní jic, jakoc i já tebe:
neche se tu popel náa vedle sebe slocí
a ducha neche vezmou and%1Å‚lové z nebe!
Amen! dí ZáhoY. A v tom okamcení
sesul se ve skrovnou prachu hromádku;
a jen ostrucina na holém kamení
zostala státi, jemu na památku.
ZároveH i staYec mrtev na zem klesá
poue jeho pozemská jic dokonána!
I zostal mládenec sám uprostYed lesa,
by jeat%1Å‚ vykonal voli svého pána.
Le%0Å„ nad hlavou jeho té samé chvíle
vznáaejí se dv%1Å‚ holubice bílé;
v radostném plesu vznáaejí se vzhoru,
ac i se vznesly k and%1Å‚lskému koru.
76
VODNÍK
I
Na topole nad jezerem
sed%1Å‚l Vodník podve%0Å„erem:
Svie, m%1Å‚sí%0Å„ku, svie,
ae mi aije nie.
`iju, aiju si boti%0Å„ky
do sucha i do vodi%0Å„ky:
svie, m%1Å‚sí%0Å„ku, svie,
ae mi aije nie.
Dnes je %0Å„tvrtek, zejtra pátek
aiju, aiju si kabátek:
svie, m%1Å‚sí%0Å„ku, svie,
ae mi aije nie.
Zelené aaty, botky rudé,
zejtra moje svatba bude:
svie, m%1Å‚sí%0Å„ku, svie,
ae mi aije nie.
II
Ráno, raní%0Å„ko panna vstala,
prádlo si v uzel zavázala:
Pojdu, mati%0Å„ko, k jezeru,
aáte%0Å„ky sob%1Å‚ vyperu.
Ach necho, necho na jezero,
zostaH dnes doma, moje dcero!
Já m%1Å‚la zlż té noci sen:
77
necho, dceruako, k vod%1Å‚ ven.
Perly jsem tob%1Å‚ vybírala,
bíle jsem tebe oblíkala,
v sukni%0Å„ku jako z vodních p%1Å‚n:
necho, dceruako, k vod%1Å‚ ven.
Bílé aati%0Å„ky smutek tají,
v perlách se slzy ukrżvají,
a pátek neaeastnż je den:
necho, dceruako, k vod%1Å‚ ven.
Nemá dceruaka, nemá stání,
k jezeru vcdy ji cos pohání,
k jezeru vcdy ji cos nutí,
nic doma, nic jí po chuti.
První aáte%0Å„ek namo%0Å„ila
tu se s ní lávka prolomila
a po mladi%0Å„ké dív%0Å„in%1Å‚
zavíYilo se v hlubin%1Å‚.
Vyvalily se vlny zdola,
roztáhnuly se v aírá kola;
a na topole podle skal
zelenż mucík zatleskal.
III
Nevesely truchlivy
jsou ty vodní kraje,
kde si v tráv%1Å‚ pod leknínem
rybka s rybkou hraje.
78
Tu sluné%0Å„ko nezahYívá,
v%1Å‚tYík nezav%1Å‚je:
chladno, ticho jako cel
v srdci bez nad%1Å‚je.
Nevesely, truchlivy
jsou ty kraje vodní;
v poloutm%1Å‚ a v polousv%1Å‚tle
mine tu den po dni.
Dvor Vodníkov prostrannż,
bohatství v n%1Å‚m dosti:
vaak bezd%1Å‚ky jen se v n%1Å‚m
zastavují hosti.
A kdo jednou v kYiaeálovou
bránu jeho vkro%0Å„í,
sotva ho kdy uhlédají
jeho milżch o%0ńi.
Vodník sedí mezi vraty,
spravuje své sít%1Å‚
a cenuaka jeho mladá
chová malé dít%1Å‚.
Hajej, dadej, mé d%1Å‚eátko,
moj bezd%1ł%0ńnż synu!
Ty se na mne usmíváa,
já calostí hynu.
Ty radostn%1Å‚ vypínáa
ke mn%1Å‚ ru%0Å„ky ob%1Å‚:
a já bych se rada vid%1Å‚la
tam na zemi v hrob%1Å‚.
79
Tam na zemi za kostelem
u %0Å„erného kYíce,
aby má mati%0Å„ka zlatá
m%1Å‚la ke mn%1Å‚ blíce.
Hajej, dadej, synku moj,
moj malż Vodní%0Å„ku!
Kterak nemám vzpomínati
smutná na mati%0Å„ku?
Starala se ubohá,
komu vdá mne, komu?
Vaak ani se nenadála,
vybyla mne z domu!
Vdala jsem se, vdala jic,
ale byly chyby:
starosvati %0Å„erní raci,
a druci%0Å„ky ryby!
A moj muc boh polituj!
mokYe chodí v suae
a ve vod%1Å‚ pod hrné%0Å„ky
stYádá lidské duae.
Hajej, dadej, moj syná%0Å„ku
s zelenżmi vlásky!
Nevdala se tvá mati%0Å„ka
ve pYíbytek lásky.
Obluzena, polapena
v oaemetné sít%1Å‚,
nemá cádné zde radosti
80
le%0Å„ tebe, mé dít%1Å‚!
Co to zpíváa, ceno má?
Nechci toho zp%1Å‚vu!
Tvoje píseH proklatá
popouzí mne k hn%1Å‚vu.
Nic nezpívej, ceno má,
V t%1Å‚le clu%0Å„ mi kyne:
sic u%0Å„iním rybou tebe
jako mnohé jiné!
Nehn%1Å‚vej se, nehn%1Å‚vej,
Vodníku, moj muci!
Nem%1Å‚j za zlé rozdrcené,
zahozené roci.
Mladosti mé jarż at%1Å‚p
pYelomil jsi vpoli:
a nic jsi mi po tu dobu
neu%0Å„inil k voli.
Stokrát jsem t%1Å‚ prosila,
pYimlouvala sladce,
bys mi na %0ńas, na krati%0ńkż,
dovolil k mé matce.
Stokrát jsem t%1Å‚ prosila
v slzí toku mnohém,
bych jí jeat%1Å‚ naposledy
mohla dáti sbohem!
Stokrát jsem t%1Å‚ prosila,
na kolena klekla:
81
ale kora srdce tvého
ni%0Å„ím neobm%1Å‚kla!
Nehn%1Å‚vej se, nehn%1Å‚vej,
vodníku, moj pane!
Anebo se rozhn%1Å‚vej,
co día, ae se stane.
A chcea-li mne rybou míti,
abych byla n%1Å‚má:
u%0Å„iH mne rada kamenem,
jenc pam%1Å‚ti nemá.
U%0Å„iH mne rada kamenem
bez mysli a citu,
by mi v%1Å‚%0Å„n%1Å‚ cel nebylo
slune%0Å„ního svitu!
Rád bych, ceno, rád bych já
v%1Å‚Yil tvému slovu:
ale rybka v aírém moYi
kdo ji lapí znovu?
NezbraHoval bych ti já
k matce tvojí choze:
ale liché mysli censké
obávám se tuze!
Nuce dovolím ti já,
dovolím ti zdoli;
vaak porou%0Å„ím, ae mi v%1Å‚rn%1Å‚
splnía moji voli.
Neobjímej matky své,
82
ani duae jiné:
sic pozemská tvoje láska
s nezemskou se mine.
Neobjímej nikoho
z rána do ve%0Å„era:
pYed klekáním pak se zase
vrátía do jezera.
Od klekání do klekání
dávám lhotu tob%1Å‚:
avaak mi tu na jistotu
zostavía to rob%1Å‚.
IV
Jaké, jaké by to bylo
bez sluné%0Å„ka podletí?
Jaké bylo by shledání
bez vroucího objetí?
A kdyc dcera v dlouhém %0Å„ase
matku svou obejme zase,
aj, kdo moce za zlé míti
laskavému dít%1Å‚ti?
Celż den se v plá%0Å„i t%1Å‚aí
s matkou cena z jezera:
Sbohem, má mati%0Å„ko zlatá!
Ach, bojím se ve%0Å„era!
Neboj se, má duae drahá,
nic se neboj toho vraha;
nedopustím, by t%1Å‚ v moci m%1Å‚la
vodní pYíaera!
83
PYiael ve%0ńer. Muc zelenż
chodí venku po dvoYe;
dvéYe klínem zastr%0Å„eny,
matka s dcerou v komoYe.
Neboj se, má drahá duae,
nic ti neuakodí v suae,
vrah jezerní nemá k tob%1Å‚
cádné moci nahoYe.
Kdyc klekání odzvonili,
buch buch! venku na dvéYe:
Poj jic domo, ceno moje,
nemám jeat%1Å‚ ve%0Å„eYe.
Vari od naaeho prahu,
vari pry%0ń, ty lstivż vrahu,
a co dYív jsi ve%0Å„eYíval,
ve%0Å„eY zase v jezeYe!
O polnoci buch buch! zase
na ty dvéYe zpukYelé:
Poj jic domo, ceno moje,
poj mi ustlat postele.
Vari od naaeho prahu,
vari pry%0ń, ty lstivż vrahu,
a kdo tob%1Å‚ prve stlával,
ae ti zase ustele!
A potYetí buch buch! zase,
kdyc se aeYil ranní svit:
Poj jic domo, ceno moje,
dít%1Å‚ plá%0Å„e, dej mu pít!
Ach mati%0Å„ko, muka, muka
pro d%1Å‚eátko srdce puká!
Matko má, mati%0Å„ko zlatá,
84
nech mne, nech mne zase jít!
Nikam necho, dcero moje!
Zradu kuje vodní vrah;
a%0Å„ ce pé%0Å„i máa o dít%1Å‚,
mn%1Å‚ o tebe v%1Å‚taí strach.
Vari, vrahu, do jezera!
Nikam nesmí moje dcera;
a plá%0Å„e-li tvé d%1Å‚eátko,
pYines je sem na náa práh.
Na jezeYe bouYe hu%0Å„í,
v bouYi dít%1Å‚ naYíká:
náYek ostYe bodá v duai,
potom náhle zaniká.
Ach mati%0Å„ko, b%1Å‚da, b%1Å‚da,
tím plá%0Å„em mi krev usedá:
matko má, mati%0Å„ko zlatá,
strachuji se Vodníka!
N%1Å‚co padlo. Pode dveYmi
mok se jeví krvavż;
a kdyc stará otevYela,
kdo leknutí vypraví!
Dv%1Å‚ v%1Å‚ci tu v krvi lecí
mráz po t%1Å‚le hrozou b%1Å‚cí:
d%1Å‚tská hlava bez t%1Å‚lí%0Å„ka
a t%1Å‚lí%0Å„ko bez hlavy.
85
VRBA
Ráno sedá ke snídani,
táce se své mladé paní:
Paní moje, paní milá,
vcdycky upYímná jsi byla,
vcdycky upYímná jsi byla
jednohos mi nesv%1Å‚Yila.
Dv%1Å‚ léta jsme spolu nyní
jedno nepokoj mi %0Å„iní.
Paní moje, milá paní,
jaké je to tvoje spaní?
Ve%0Å„er lehnea zdráva, sv%1Å‚cí,
v noci t%1Å‚lo mrtvo lecí.
Ani ruchu, ani sluchu,
ani zdání o tvém duchu.
Studené jest to tvé t%1Å‚lo,
jak by zpráchniv%1Å‚ti cht%1Å‚lo.
Anic to mali%0Å„ké dít%1Å‚,
hoYce pla%0Å„íc, probudí t%1Å‚.
Paní moje, paní zlatá,
zdali nemocí jsi jata?
Jest-li nemoc ta závada
86
nech, ae pYijde moudrá rada.
V poli mnoho bylin stojí,
snad n%1Å‚která tebe zhojí.
Pakli v bżlí není síly,
mocné slovo neomżlí.
Mocné slovo mra%0Å„na vodí,
v bouYi líté chrání lodi.
Mocné slovo ohni káce,
skálu zdrtí, draka sváce.
Jasnou hv%1Å‚zdu strhne z nebe:
slovo mocné zhojí tebe.
Ó pane moj, milż pane,
necht%1Å‚j dbáti Ye%0Å„i plané.
Co souzeno pYi zrození,
tomu nikdec léku není.
Co sudice komu káce,
slovo lidské nerozváce!
A%0Å„ bezduchá na svém loci,
vcdy jsem pYece v moci bocí.
Vcdy jsem pYece v bocí moci,
jenc mne chrání kacdé noci.
A%0Å„ co mrtvé mi je spáti,
ráno duch se zase vrátí.
87
Ráno zdráva vstáti mohu:
protoc poru%0Å„ pánu bohu!
Darmo, paní, jsou tvá slova,
pán Å›mysl jinż chová.
Sedí babka pYi ohnisku,
m%1Å‚Yí vodu z misky v misku,
dvanáct misek v jedné Yad%1Å‚.
Pán u baby na porad%1Å‚.
Slyaía, matko, ty vía mnoho:
vía, co potkati má koho,
vía, kde se %0Å„í nemoc rodí,
kudy smrtná cena chodí.
Pov%1Å‚z ty mi zjevn%1Å‚ nyní,
co se s mojí paní %0Å„iní?
Ve%0Å„er lehne zdráva, sv%1Å‚cí,
v noci t%1Å‚lo mrtvo lecí,
ani ruchu, ani sluchu,
ni zdání o jejím duchu;
studené jest její t%1Å‚lo,
jak by zpráchniv%1Å‚ti cht%1Å‚lo.
Kterak nemá mrtva bżti,
kdyc má jen pol civobytí?
88
Ve dne s tebou civa v dom%1Å‚,
v noci duae její v strom%1Å‚.
Jdi k potoku pod oborou,
najdea vrbu s bílou korou;
cluté proutí roste na ní:
s tou je duae tvojí paní!
Necht%1Å‚l jsem já paní míti,
aby s vrbou m%1Å‚la cíti;
paní má ae se mnou cije
a vrba ae v zemi hnije.
Vzal sekeru na ramena,
ueal vrbu od koYena;
padla t%1Å‚cce do potoka,
zaaum%1Å‚la od hluboka,
zaaum%1Å‚la, zavzdychala,
jak by matka skonávala,
jak by matka umírajíc,
po dítku se ohlédajíc.
Jakż shon to k mému domu?
Komu zní hodinka, komu?
UmYela tvá paní milá,
jak by kosou seata byla;
zdráva chodíc pYi své práci,
89
padla, jako strom se skácí;
zavzdychala umírajíc,
po dítku se ohlédajíc.
Ó b%1łda mi, b%1łda, b%1łda,
paní zabil jsem nev%1Å‚da
a z d%1Å‚eátka v touc hodinu
u%0Å„inil jsem sirotinu!
Ó ty vrbo, vrbo bílá,
coc jsi ty mne zarmoutila!
Vzalas mi pol civobytí:
co mám s tebou u%0Å„initi?
Dej mne z vody vytáhnouti,
osekej mé cluté proutí;
dej prkének naYezati,
kolébku z nich ud%1Å‚lati;
na kolébku vloc d%1Å‚eátko,
ae neplá%0Å„e ubocátko.
Kdyc se bude kolébati,
matka bude je chovati.
Proutí zasa podle vody,
by nevzalo cádné akody.
Ac doroste hoch mali%0ńkż,
bude Yezat píaeali%0Å„ky;
90
na píaealku bude p%1Å‚ti
se svou matkou rozpráv%1Å‚ti!
91
LILIE
UmYela panna v dob%1Å‚ jarních let,
jako kdyc uschne mladé roce kv%1Å‚t;
umYela panna, roce v poup%1Å‚ti
akoda jí, akoda v zemi leceti!
Nedávejte mne ve vsi na hYbitov,
tam bżvá náYek sirotko a vdov,
tam slzí hoYkżch mnoho plynulo:
srdé%0Å„ko mé by hoYem hynulo.
Pochovejte mne vpod zelenż les,
tam na mém hrob%1Å‚ kvésti bude vYes;
ptá%0Å„kové mi tam budou zpívati:
srdé%0Å„ko moje bude plesati.
Neminul jeat%1Å‚ ani rok a den,
hrob její drobnżm vYesem povle%0Å„en;
nepYialo jeat%1Å‚ ani do tYí let,
na jejím hrob%1Å‚ vzácnż kv%1Å‚te kv%1Å‚t.
Lilie bílá kdo jí uvid%1Å‚l,
kacdého divnż pojal srdce cel;
lilie vonná kdo jí pocítil,
v kacdém se touhy plamen roznítil.
Hoj, moje chaso, vraného mi stroj!
Chce mi se na lov pod zelenou chvoj,
chce mi se na lov pod jedlovż krov:
zdá mi se, dnes ce vzácnż bude lov!
Halohou, halou! v chrto poat%1Å‚kot,
92
pYíkop nepYíkop hop! a plot neplot:
pán na vraníku napYacenou bran,
a jako aipka pYed ním bílá laH.
Halohou! halou! vzácná moje zv%1Å‚Y,
nespasí tebe pole ani keY!
Zdviceno rám%1Å‚, jec ji probije
tu místo laHky bílá lilie.
Pán na lilii hledí s Å›divem,
rám%1Å‚ mu kleslo, duch se tají v n%1Å‚m;
myslí a myslí prsa dmou se vża,
voní %0Å„i touhou? Kdo mu rozumía?
Hoj sluho v%1Å‚rnż, ku práci se m%1Å‚j:
tu lilii mi odtud vykopej;
v zahrad%1Å‚ své chci tu lilii mít
zdá mi se, bez ní ce mi nelze bżt!
Hoj sluho v%1Å‚rnż, dov%1Å‚rníce moj,
tu lilii mi stYec a opatruj,
opatruj mi ji piln%1Å‚ v den i noc
divná, podivná k ní m%1Å‚ pudí moc!
Opatroval ji jeden, druhż den:
pán její vnadou divn%1Å‚ pYeblacen.
Le%0Å„ noci tYetí, v plné luny svit,
pospíchá sluha pána probudit.
Vstávej, pane moj, chyba v odklad%1Å‚:
tvá lilie se vlá%0Å„í po sad%1Å‚;
posp%1Å‚a, nemeakej, pravże nyní %0Å„as:
tvá lilie si divnż vede hlas!
93
bivotem vratkżm smutná civoYím,
co v poli rosa, co na Yece dżm:
jasn%1ł slune%0ńnż svitne paprslek
rosa i pára, i moj zhyne v%1Å‚k!
Nezhyne v%1Å‚k tvoj, tue dov%1Å‚ru mám;
pYed sluncem jistou ochranu ti dám:
zdi pevné budou tvojí záatitou,
a%0Å„, duae milá, budea chotí mou.
Vdala se za n%1Å‚j; blaze bydlila,
ac i syná%0Å„ka jemu povila.
Pán hody slaví, at%1Å‚stí svého jist;
tu mu královskż posel nese list.
Moj v%1Å‚rnż milż! tak mu píae král,
chci, aby zejtra ke slucb%1Å‚ mi stál;
chci, aby pYijel kacdż v%1łrnż lech,
potYeba velká vaeho doma nech.
Smutn%1Å‚ se lou%0Å„il s milou chotí svou,
jako by tuail svou nehodu zlou.
A kdyc mi stráccem nelze bżti tvżm,
svou matku tob%1Å‚ strácci zostavím.
`patn%1Å‚ mu matka voli plnila,
apatn%1Å‚ mancelku jeho stYecila;
na nebi slunce poboYena síH:
ZhyH, paní no%0Å„ní! ZhyH, obludo, zhyH!
Pán jede domo dosti slucby jest;
tu mu calostná v Å›strety jde v%1Å‚st:
Tvé pacholátko jic ti necije,
a po tvé paní zvadlá lilie!
94
Ó matko, matko, ty hadice zlá!
%0Å„ím ublícila tob%1Å‚ cena má?
Otrávila jsi cití mého kv%1Å‚t:
bodejc i tob%1Å‚ z%0Å„ernal bocí sv%1Å‚t!
95
DCEXINA KLETBA
Coc jsi se tak zasmuaila,
dcero má!
coc jsi se tak zasmuaila?
Veselá jsi jindy byla,
nyní pYestal tob%1Å‚ smích!
Zabila jsem holoubátko,
matko má!
zabila jsem holoubátko
opuat%1Å‚né jediHátko
bílé bylo jako sníh!
Holoubátko to nebylo,
dcero má!
holoubátko to nebylo
lí%0Å„ko se ti prom%1Å‚nilo
a potrhán je tvoj vzhled!
Oh, zabila jsem d%1Å‚eátko,
matko má!
oh, zabila jsem d%1Å‚eátko,
své ubohé zrozeHátko
calostí bych poala hned!
A co mínía u%0Å„initi,
dcero má?
a co mínía u%0Å„initi,
kterak vinu napraviti
a smíYiti bocí hn%1Å‚v?
Pojdu hledat kv%1Å‚tu toho,
96
matko má,
pojdu hledat kv%1Å‚tu toho,
kterżc snímá viny mnoho
a zbouYenou chladí krev.
A kde najdea toho kv%1Å‚tu,
dcero má?
a kde najdea toho kv%1Å‚tu
po vaem airoairém sv%1Å‚tu,
v které roste zahrádce?
Tam za branou nad vraíkem,
matko má,
tam za branou nad vraíkem,
na tom sloupu se hYebíkem,
na konopné oprátce!
A co vzkácea hochu tomu,
dcero má,
a co vzkácea hochu tomu,
jenc chodíval k nám do domu
a s tebou se t%1Å‚aíval?
Vzkazuji mu pocehnání,
matko má,
vzkazuji mu pocehnání
%0Å„erva v duai do skonání,
ce mi zrádn%1Å‚ mluvíval!
A co necháa svojí matce,
dcero má,
a co necháa svojí matce,
jec t%1Å‚ milovala sladce
a draze t%1Å‚ chovala?
97
Kletbu zostavuji tob%1Å‚,
matko má,
kletbu zostavuji tob%1Å‚,
bys nenaala místa v hrob%1Å‚,
ces mi zvoli dávala!
98
V`TKYN
Úlomky
Kdyc oko vaae slzou se zaleje,
kdyc na vás t%1Å‚ckż padne %0Å„as,
tehda pYináaím v%1Å‚tvici nad%1Å‚je,
tu se moj v%1Å‚atí ozve hlas.
Necht%1Å‚jte váciti lehce Ye%0Å„i mojí,
z nebee pYichází v%1Å‚atí duch;
zákon nezbytnż ve vaem sv%1Å‚t%1Å‚ stojí,
a vae tu svoj zaplatí dluh.
Xeka si hledá konce svého v moYi,
plamen se k nebi temeni;
co zem%1Å‚ stvoYí, sama zase zboYí:
avaak nic nejde v zmaYení.
Jisté a pevné jsou osudu kroky,
co má se státi, stane se;
a co den jeden v své pochová toky,
druhż zas na sv%1łt vynese.
*
Vid%1Å‚la jsem muce na B%1Å‚lin%1Å‚ vod%1Å‚,
praotce slavnżch vojvodo,
an za svżm pluhem po d%1łdin%1ł chod%1ł
vzd%1Å‚lával zem%1Å‚ Å›rodu.
Tu pYiali poslové od valného sn%1Å‚mu,
a knícetem jest orá%0Å„ zván,
oblekli od%1Å‚v zlatoskvoucí jemu,
99
a nedoorán zostal lán.
Polocil rádlo a propustil voly:
Odkud jste vyali, jd%1Å‚te zp%1Å‚t!
a své bodadlo zarazil tu v poli,
aby pu%0Å„ilo v list i kv%1Å‚t.
Pojala voly nedaleká hora
podnes ji zna%0Å„í vody rmut;
a suchá holi lískovice kora
vydala trojí bujnż prut.
A pruty zkv%1Å‚tly a ovoce nesly:
le%0Å„ dosp%1Å‚l jenom jich jeden;
druhé dva avadly a se stromu klesly,
nevzkYísivae se po ten den.
Slyate a v%1Å‚zte nejsoue marné hlasy,
vlocte je piln%1Å‚ na pam%1Å‚e:
nastane doba, pYijdou zase %0Å„asy,
kdec obcivne i mrtvá sn%1Å‚e.
Ob%1Å‚ ty v%1Å‚tve v ualechtilém kv%1Å‚tu
vzmohou se aíYe, airoce,
a nenadále ku podivu sv%1Å‚tu
pYinesou blahé ovoce.
Tu pYijde kníce ve zlat%1Å‚ a nachu,
aby zaplatil starż dluh,
a vyndá na sv%1Å‚t ze smetí a prachu
PYemyslov zavrcenż pluh.
A z duté hory ven povolá voly
i zase k pluhu pYid%1Å‚je,
100
a zanedbanou doorá tu roli
a zlatżm zrnem zaseje.
I vzejde setí, jaYe bude kvésti,
bujn%1Å‚ se zaskví zlatż klas:
a s ním i vzejde zem%1Å‚ této at%1Å‚stí
a stará sláva vstane zas.
*
Vid%1Å‚la jsem skálu nad Yekou se pnoucí,
na skále Krokov zlatż hrad;
okolo hradu kv%1Å‚tnatí palouci
kn%1łcny Libuae kv%1łtnż sad.
Pod hradem dole stavení%0Å„ko milé
kn%1Å‚cnina lázeH na Yece;
vid%1Å‚la jsem kn%1Å‚cnu tváYi ualechtilé
ve stYíbroskvoucím oblece.
Na prahu stála zmilené své lázn%1Å‚,
patYila v mutnż Yí%0Å„ní proud;
%0Å„etla tam slova nad%1Å‚je i bázn%1Å‚:
své milé zem%1Å‚ tajnż soud.
Vidím pocáry a krvavé boje,
ostrż me%0ń tebe probode,
vidím tvou bídu, pohan%1Å‚ní tvoje:
vaak nezoufej, moj národe!
Tu jí dv%1Å‚ panny, stojíce po boku,
zlatou kolébku podaly;
políbila ji, a v bezedném toku
ji potopila v podskalí.
101
Slyate a v%1Å‚zte slova Libuaina
já slyaela její v%1Å‚atí hlas:
Tuto spo%0Å„ívej, locko mého syna,
ac povolám t%1Å‚ n%1Å‚kdy zas!
Z temného lona hlubokého moYe
povstane novż mladż sv%1łt;
airoké lípy v mém otcovském dvoYe
ponesou zase vonnż kv%1łt.
Smutné osení vzkYísí t%1Å‚ckż pYíval,
z noci se zrodí jasnż den:
a národ, kterżc prve slavnż bżval,
ten bude op%1Å‚t oslaven.
Tehda na sv%1Å‚tlo ze propasti Yeky
zlatá kolébka vyplyne
a zem%1Å‚ spása, souzená pYed v%1Å‚ky,
na ní co dítko spo%0Å„ine.
*
Vid%1Å‚la jsem tebe, locko blahosvaté,
znám tebe jic, má hv%1Å‚zdo, znám!
Vaak to mi jeat%1Å‚ klidnou mysl mate,
kdy tebe op%1Å‚t uhlídám.
Léto za letem bez ustání b%1Å‚cí,
zima za zimou uhání:
dov%1Å‚ra má vaak nepohnut%1Å‚ lecí
a co rok roste doufání.
Kdyc pak se lét%1Å‚ z hloubi pod skalinou
102
nejeden nenavrátí zp%1Å‚t
a kdyc se zim%1Å‚ s veselou drucinou
prolomí pod san%1Å‚mi led,
vzdychávám: Ejhle, k pluku Libuainu
pYibylo novżch oudo zas!
Kdy pYijde doba, kdec si odpo%0Å„inu?
Ach, jeat%1Å‚ není, není %0Å„as!
Neb takto v knihách osudu je psáno,
slyate a v%1Å‚zte moji zv%1Å‚st:
Ac bude svítat ono blahé ráno,
vstanou i mrtví v jeho %0Å„est.
Tehda Libuae u velikém pluku
své vojsko vodní postaví,
a vzhoru zvednouc mateYskou svou ruku,
svoj národ %0Å„eskż oslaví!
*
Vid%1Å‚la jsem kostel nad Orlicí Yekou,
slyaela jsem jeho zlatż zvon,
prv nec upYímnost %0Å„eskou starov%1Å‚kou
rozerval lítżch váaní shon.
Kdyc pak utuchly v echách bocí ctnosti:
víra i láska s nad%1Å‚jí,
ukryl se kostel v zem%1Å‚ hlubokosti
a vody místo ztáp%1Å‚jí.
Vaak nezostane v%1Å‚ky v%1Å‚kov v hrob%1Å‚:
odtekoue jednou vody zas,
i vstane kostel v bżvalé ozdob%1Å‚
103
a zavzní slavn%1Å‚ zvonu hlas.
Slyate a v%1Å‚zte, takto stojí psáno,
tak uloceno v osudí:
Tehdác uzYíte zlatżch %0Å„aso ráno,
ac zlatż zvon je probudí.
Ac s oné strany nad Orlici Yeku
novż les vítr zaseje,
ac mlází vzroste, ac i svého v%1Å‚ku
boroví toto dosp%1Å‚je
a toho lesa krajní borovice
ac sama sebou docije,
uschne a zetlíc padne do Orlice
a jic i koYen vyhnije:
tehdác vyryje pYijdouc divá svin%1Å‚
poslední zbytky na prohon,
a tu pod nimi z rumu v rozvalin%1Å‚
zjeví se zase zlatż zvon.
Neb tak ur%0Å„eno jic od první chvíle:
by v podzemní se vydal poue
a ve svoj %0Å„as ce vyt%0Å„eného cíle
za Yekou musí dosáhnout .
V%1Å‚zte, na stráni pod zelenżm borem
kmen souzenż jic dozrává:
vysokż, mocnż, beze v%1Å‚tví skorem,
jen vraek %0Å„erstvż zostává.
Zdali zvon také jic je na své pouti?
zdali v%0Å„as cíle dosp%1Å‚je?
104
Kdo zprávy jisté moce poskytnouti
a posíliti nad%1Å‚je?
Aj, vid%1Å‚la jsem, an tu sedlák oYe
na poli blíce BystYice,
svou ranní píseH zpívaje v pokoYe:
O boce, svatá Trojice!
Tu divnż odpor orání pYekazil,
z brázdy se vymklo ruchadlo:
Kż ábel z pekla mi tu co pYimrazil?
Bodejc se i s ním propadlo!
Tak orá%0Å„ zaklel, a do prohlubení
zapadal pronikavż hlas
zlatého zvonu calostné zavzn%1Å‚ní:
Ach jeat%1Å‚ není, není %0Å„as!
Ach jeat%1Å‚ není, jeat%1Å‚ %0Å„as tu není!
Vaak pYichyl ucho k zemi blíc
a pod koYeny jedle z dáli zn%1Å‚ní
zlatého zvonu uslyaía.
*
NenaYíkejte, neat%1Å‚stí a osud
ce vás tak tvrd%1Å‚ potkaly,
vaak naYíkejte, ce jste jimi posud
rozumn%1Å‚jaí se nestali!
Aj, vidím horu nad jiné zvżaenou
hora ta dobYe známa vám
bujnżmi sady kolem oto%0ńenou,
a na té hoYe bocí chrám.
105
Avaak do chrámu branou chodí trojí
a trojí vycházejí zas;
slyate a v%1Å‚zte, toto psáno stojí,
a v srdci slocte v%1Å‚atí hlas:
Darmo nad%1Å‚jí kojíte se planou!
Nezbudete svżch psot a bíd,
dokavad jednou chodívati branou
nebude tvrdż %0ńeskż lid!
Kdos uai dostal, aby jima slyael,
pro%0Å„ si je palcem zacpáváa?
A komu rozum s vysokosti pYiael,
pro%0Å„ po n%1Å‚m nohou alapáváa?
Tisíc let ualo, co své milé syny
svornosti u%0Å„il Svatopluk,
vaak neproniknul dotud, do hodiny,
moudrého slova zlatż zvuk!
*
Vy, kdo znajíce otco slavné %0Å„iny
jimi se rádi chlubíte:
tam na pilíYi v Praze pol hrdiny
u mostu státi spatYíte.
Hlava zv%1Å‚trala i spláchly ji deat%1Å‚,
a prsa rozbil avédskż boj;
nec bYich a nohy stojí potud jeat%1Å‚
i poaetilé pżchy stroj.
Nemluvte marn%1ł: Starobylżch v%1łko
106
zpukYelé, vetché kamení!
V%1Å‚zte, ce toto dneaních vaaich reko
osudné jesti znamení!
Slyate a piln%1Å‚ vacte moje slova:
S nad%1Å‚jí nic se nenoste,
le%0Å„ nad tím bYichem vYelé srdce znova
a pravá hlava naroste!
107
Wyszukiwarka
Podobne podstrony:
Capek Karel Bajki i przypowiastkiNuestro Circulo 345 Karel TreybalKarel Širok JutroNuestro Circulo 350 Karel HromadkaNuestro Circulo 272 Karel SkalickaKAREL HYNEK MCHA MjKarel Destovnik Kajuh Kajuhove pesmiwięcej podobnych podstron