KAREL HYNEK MCHA Mj


MÁJ
BáseH
od
Karla Hynka Máchy
Dalekáe cesta má! Marné volání!
Mnohová~enému pánu a panu Hynkovi Kommovi, usedlému
m%1łaeanu pra~skému, vlastenci horlivému, na dokaz uctivosti ob%1łtuje
spisovatel.
echové jsou národ dobrĹź !
NeaeastnĹź, jen~ v nouzi lká,
neche se k echovi obrátí,
ten mu rychlou pomoc dá;
bye i echa nepYítelem,
neaetYí ech jeho vin.
echové jsou národ dobrĹź,
a Ty echo v%1łrnż syn !
Sbor: V%1łrnĹź syn i bratr náa,
dobré echo srdce máa !
echové jsou národ statnĹź,
nepYemo~en %0ńeskż voj .
Neche se s vít%1łzstvím rozlou%0ńí,
proti n%1łmu~ %0ńeskż boj.
ech kde stojí, krutá bitva
tame, i mnohż slavnż %0ńin.
echové jsou národ statnĹź,
a Ty echo v%1łrnż syn!
Sbor: V%1łrnĹź syn i bratr náa,
statné echo srdce máa!
echové jsou národ v%1łrnĹź,
v%1łrnost jejich první %0ńest;
vlasti své i svému králi
ech i v smrti v%1łrnż jest .
Boch moj - král moj - vlasti moje!
poslední je echa vzdech.
echové jsou národ v%1łrnĹź,
a Ty syn jich - v%1łrnż ech!
Sbor: V%1łrnĹź syn i bratr náa ,
v%1łrné echo srdce máa!
V%1łrnż syn jsi echo kmene,
v%1łrnĹź bratr bratYím svĹźm;
jazyk %0ńeskż je i Tob%1ł
otco drahĹźm d%1łdictvím .
eské hory - %0ńeské doly -
%0ńeské luhy - %0ńeskĹź háj -
airá vlast - ta %0ńeská zem%1ł
nejmilejaí Tob%1ł ráj .
Sbor: V%1łrnż ech jsi - vlastenec,
proto~ vd%1ł%0ńnż u v%1łnec
kv%1łt Ti vije echa máj !
I.
Byl pozdní ve%0ńer - první máj -
ve%0ńerní máj - byl lásky %0ńas.
Hrdli%0ń%0ńin zval ku lásce hlas,
kde borovĹź zaván%1łl háj.
O lásce aeptal tichĹź mech;
kv%1łtoucí strom lhal lásky ~el,
svou lásku slavík ro~i p%1łl,
ro~inu jevil vonnĹź vzdech.
Jezero hladké v kYovích stinnĹźch
zvu%0ńelo temn%1ł tajnż bol,
bYeh objímal je kol a kol;
a slunce jasná sv%1łto jinĹźch
bloudila blankytnĹźmi pásky,
planoucí tam co slzy lásky.
I sv%1łty jich v oblohu skvoucí
co ve chrám v%1ł%0ńné lásky vzealy;
a~ se - milostí k sob%1ł vroucí
zm%1łnivae se v jiskry hasnoucí -
bloudící co milenci sealy.
Ouplné lony krásná tváY -
tak bled%1ł jasná, jasn%1ł bledá,
jak milence milenka hledá -
ve ro~ovou vzplanula záY;
na vodách obrazy své zYela
a sama k sob%1ł láskou mYela.
Dál blyatil bledĹź dvoro stín,
jen~ k sob%1ł aly v~dy blí~ a blí~,
jak v objetí by ní~ a ní~
se vinuly v soumraku klín,
a~ posléze aerem v jedno splynou.
S nimi se stromy k stromom vinou. -
Nejzáze stíní aero hor,
tam bYíza k boru, k bYíze bor
se kloní. Vlna za vlnou
potokem sp%1łchá. VYe plnou -
v %0ńas lásky - láskou ka~dĹź tvor.
Za ro~ového ve%0ńera
pod dubem sli%0ńná d%1łva sedí,
se skály v bYehu jezera
daleko pYes jezero hledí.
To se jí modro k nohám vine,
dále zelen%1ł zakvítá,
v~dy zelen%1łji prosvítá,
a~ v dálce v bledé jasno splyne.
Po airoairé hladin%1ł
umdlelĹź dívka zrak upírá;
po airoairé hladin%1ł
nic mimo promyk hv%1łzd nezírá;
Dív%0ńina krásná, and%1łl padlĹź,
co amarant na jaYe zvadlĹź,
v ubledlĹźch lících krásy sp%1łjí.
Hodina jen~ jí vaecko vzala,
ta v śsta, zraky, %0ńelo její
povabnĹź ~al i smutek psala. -
Tak zaael dnes dvacátĹź den,
v krajinu tichou krá%0ńí sen.
Poslední po~ár kvapn%1ł hasne,
i nebe, jen~ se ro~ojasné
nad modrĹźmi horami míhá.
 On nejde - ji~ se nevrátí! -
Svedenou ~el tu zachvátí!
HlubokĹź vzdech jí Hadra zdvíhá,
bolestnĹź srdcem bije cit,
a u tajemné vod stonání
mísí se dívky plá%0ń a lkání.
V slzích se zhlí~í hv%1łzdnĹź svit,
jen~ po lících co jiskry plynou.
VYelé ty jiskry tváYe chladné
co padající hv%1łzdy hynou;
kam zapadnou, tam kv%1łt uvadne.
Viz, mihla se u skály kraje;
daleko pYes ní nahnuté
v%1łtĹźrek bílĹźm aatem vlaje.
Oko má v dálku napnuté. -
Te slzy rychle utírá,
rukou si zraky zastírá
upírajíc je v dálné kraje,
kde jezero se v hory kloní,
po vlnách jiskra jiskru honí,
po vod%1ł hv%1łzda s hv%1łzdou hraje.
Jak holoubátko sn%1łhobílé
pod %0ńernĹźm mra%0ńnem pYelétá,
lilie vodní zakvétá
nad temné modro; tak se %0ńíle -
kde jezero se v hory ní~í -
po temnĹźch vlnách cosi blí~í,
rychle se blí~í. Malá chvíle,
a ji~ co %0ńápa vá~nĹź let,
ne ji~ holoub%1ł %0ńi lilie kv%1łt,
bílá se plachta v%1łtrem houpá.
`tíhlé se veslo v modru koupá,
a dlouhé pruhy kolem tvoYí.
T%1łm zlaté ro~e, jen~ pYi doubí
tam na horách po nebi hoYí,
ro~ovĹźm zlatem %0ńela vroubí.
 RychlĹź to %0ńlunek! blí~ a blí~e!
To on, to on! Ta pera, kvítí,
klobouk, oko, jen~ pod ním svítí,
ten pláae! Ji~ %0ńlun pod skalou ví~e.
Vzhoru po skále lehkĹź krok
uzounkou stezkou plavce vede.
Dívce se zardí tváYe bledé
za dub je skryta. - VstYíc mu b%1ł~í,
zaplesá - b%1ł~í - dlouhĹź skok -
ji~ plavci, ji~ na prsou le~í -
 Ha! B%1łda mi! Vtom luny záY
jí známou osvítila tváY;
hrozou se krev jí v ~ilách staví.
 Kde Vilém moj?
 Viz, plavec k ní
tichĹźmi slovy aepce praví:
 Tam pYi jezeru ví~ka %0ńní
nad stromo noc; její bílĹź stín
hlubokoe ztopen v jezera klín;
vaak hloub%1łji jeat%1ł u vodu vryt
je z mala okénka lampy svit;
tam Vilém myalenkou se baví,
~e pYíatí den jej ~ití zbaví.
On hanu svou, on tvoji vinu
se dozv%1łd%1łl; on svodce tvého
vra~d%1ł zavra~dil otce svého!
Msta v patách krá%0ńí jeho %0ńinu. -
Hanebn%1ł zemYe. - Poklid mu dán,
a~ tváYe, jen~ co ro~e kv%1łtou,
zbledlé nad kolem obdr~í stán,
a~ atíhlé śdy v kolo vpletou.
Tak skoná straanĹź leso pán! -
Za hanbu jeho, za vinu svou
m%1łj hanbu sv%1łta, m%1łj kletbu mou!
Obrátí se. - Utichl hlas -
Po skále slezl za krátkĹź %0ńas,
pYi skále %0ńlon svoj najde.
Ten rychle letí, co %0ńápa let,
menaí a menaí, a~ co lilie kv%1łt
mezi horami po vod%1ł zajde.
Tiché jsou vlny, temnĹź vod klín,
vae lazurnĹźm se pláat%1łm krylo;
nad vodou se bílĹźch skví aato stín,
a krajina kolem aepce:  Jarmilo!
V hlubinách vody:  Jarmilo! Jarmilo!!
Je pozdní ve%0ńer první máj -
ve%0ńerní máj - je lásky %0ńas.
Zve k lásky hrám hrdli%0ń%0ńin hlas:
 Jarmilo! Jarmilo!! Jarmilo!!!
II.
Klesla hv%1łzda s nebes vżae,
mrtvá hv%1łzda, sinĹź svit;
padá v neskon%0ńené Yíae
padá v%1ł%0ńn%1ł v v%1ł%0ńnĹź byt.
Její plá%0ń zní z hrobu vaeho,
straanĹź jekot, hroznĹź kvíl.
 Kdy dopadne konce svého?
Nikdy - nikde - ~ádnĹź cíl.
Kol bílé v%1ł~e v%1łtry hrají,
pYi ní~ si vlnky aepotají.
Na bílé zdi stYíbrnou záY
rozlila bledá luny tváY;
vaak hluboko u v%1ł~i je temno pouhé;
neb jasna m%1łsíce sv%1łtlá moc
uzounkĹźm oknem u sklepení dlouhé
proletai se zm%1łní v poloaerou noc.
Sloup sloupu kolem rameno si podává
temnotou no%0ńní. Z venku v%1łtru vání
pYelétá zvra~d%1łnĹźch v%1łzHo co lkání,
vlasami v%1łzn%1ł pohrává.
Ten na kamennĹź slo~en stol
hlavu o ruce opírá;
polou sed%1ł a kle%0ńe pol
v hloub myalenek se zabírá.
Po m%1łsíce tváYi jak mra%0ńna jdou,
zahalil v%1łzeH v n%1ł duai svou;
myalenka myalenkou umírá.
 Hluboká noc! ty rouakou svou
te pYikrĹźváa d%1łdinu mou,
a ona truchlí pro m%1ł! -
%7ńe truchlí? - pro m%1ł? pouhĹź sen!
Ta dávno neví o mn%1ł.
Sotva~e zítra jasnĹź den
nad její lesy vstane,
já hanebn%1ł jsem odpraven,
a ona - jak v moj první den -
vesele, jasn%1ł vzplane.
Umlknul; po sklepení jen,
jen~ nad sloupy se zdvíhá,
dál, dál se hlas rozlíhá;
a~ - jakby hrozou pYimrazen -
na konci sín%1ł dlouhé
usne v temnot%1ł pouhé.
Hluboké ticho té temnosti
zp%1łt vábí %0ńasy pominulé,
a v%1łzeH ve svĹźch snách dny mladosti
zas ~ije dávno uplynulé.
To vzpomn%1łní mladistvĹźch let
mladistvé sny vábilo zp%1łt;
a v%1łzn%1ł oko slzy lilo,
srdce se v citech potopilo; -
marná to touha v zaalĹź sv%1łt.
Kde za jezerem hora horu
v západní stíhá kraje,
tam - zdá se mu - si v temném boru
posledn%1ł dnes co dítko hraje.
Od svého otce v sv%1łt vyhnán,
v loupe~nickém tam roste sboru.
Pozd%1łji vodcem spolku zván,
dovede %0ńiny neslĹźchané,
vaude jest jméno jeho znané,
ka~démue:  StraanĹź leso pán!
A~ posléz láska k ro~i zvadlé
nejvĹźa roznítí pomstu jeho,
a poznav svodce dívky padlé
zavra~dí otce neznaného.
Proto~ jest u v%1łzení dán;
a kolem má bĹźt odpraven
ji~ zítra straanĹź leso pán,
jak první z hor vyvstane den.
Te na kamennĹź slo~en stol
hlavu o ruce opírá,
polou sed%1ł a kle%0ńe pol
v hloub myalenek zabírá;
po m%1łsíce tváYi jak mra%0ńna jdou,
zahalil v%1łzeH v n%1ł duai svou,
myalenka myalenkou umírá.
 Sok - otec moj! Vrah - jeho syn,
on svodce dívky mojí! -
NeznámĹź mn%1ł. - StraanĹź moj %0ńin
pronesl pomstu dvojí
Pro%0ń rukou jeho vyvr~en
stal jsem se hrozou leso?
í vinu pYíatí pomstí den?
í vinou kletbu nesu?
Ne vinou svou! - V ~ivota sen
byl jsem já snad jen vyváben,
bych ztrestal jeho vinu?
A jestli~e jsem voli svou
nejednal tak, pro%0ń smrtí zlou
%0ńasn%1ł i v%1ł%0ńn%1ł hynu?
asn%1ł i v%1ł%0ńn%1ł? - v%1ł%0ńn%1ł - %0ńas -
Hrozou umírá v%1łzn%1ł hlas
obra~enż od temnżch st%1łn;
hluboké noci n%1łmĹź stín
daleké kobky zajme klín,
a pam%1łe v%1łzn%1ł novż sen.
 Ach - ona, ona! And%1łl moj!
Pro%0ń klesla dYív, ne~ jsem ji znal?
Pro%0ń otec moj? - Pro%0ń svodce tvoj?
Má kletba - Le%0ń hlubokĹź ~al
umoYí slova. Kvapn%1ł vstal;
nocí Yin%0ńí Yet%1łzo hYmot
a z mala okna v%1łzn%1ł zrak
zalétá ven za hluky vod. -
ÚplnĹź m%1łsíc pYikryl mrak,
ne~ nade temnĹź horní stín
vychází hv%1łzdy v noci klín;
i po jezeru hv%1łzdnż svit,
co ztracené sv%1łtlo se míhá.
Zrak v%1łzn%1ł tyto jiskry stíhá,
a v srdce bolnĹź vodí cit.
 Jak krásnáe noc! Jak krásnĹź sv%1łt!
Jak sv%1łtlo - stín se stYídá!
Ach - zítra ji~ moj mrtvĹź hled
nic více neuhlídá!
A jako venku aedĹź mrak
dál - dál se rozestírá:
tak -  Sklesl v%1łzeH, sklesl zrak,
Yet%1łzo Yin%0ńí hYmot, a pak
u tichu vae umírá.
Ji~ od hor k horám mraku stín -
ohromná ptáka perue dlouhá -
daleké noci pYikryl klín,
a airou dálkou tma je pouhá.
Slya! za horami sladkĹź hlas
pronikl nocí temnou,
lesní to trouba v no%0ńní %0ńas
uvádí hudbu jemnou.
Vae uspal tento sladkĹź zvuk,
i no%0ńní dálka dYímá.
V%1łzeH zapomn%1łl vlastních muk,
tak hudba ucho jímá.
 Jak milĹź ~ivot sladkĹź hlas
v krajinu no%0ńní vdechne;
ne~ zítYejaí - ach - mine %0ńas,
tu ucho m%1ł ach nikdy zas
t%1łch zvuko nedoslechne!
Zp%1łt sklesne v%1łzeH - Yet%1łz hluk
kobkou se rozestírá; - -
hluboké ticho. - V hloubi muk
se op%1łt srdce svírá,
a dálné trouby sladkĹź zvuk
co jemnĹź plá%0ń umírá. - - -
 Budoucí %0ńas?! - ZítYejaí den?! -
Co pYes n%1łj dál, pouhĹź to sen,
%0ńi spaní je bez sn%1łní?
Snad spaní je i ~ivot ten,
jen~ ~iji te; a pYíatí den
jen v jinĹź sen je zm%1łní?
i po %0ńem tady tou~il jsem,
a co nem%1łla airá zem,
zítYejaí den mi zjeví?
Kdo ví? - Ach ~ádnĹź neví -
A op%1łt ml%0ńí. Tichá noc
kol kolem vae pYikrĹźvá.
Zhasla m%1łsíce sv%1łtlá moc,
i hv%1łzdnż svit, a kol a kol
je pouhé temno, airĹź dol
co hrob dalekĹź zívá.
Umlkl vítr, vody hluk,
usnul i libĹź trouby zvuk,
a u v%1łzení síni dlouhé
je mrtvé ticho, temno pouhé.
 Hluboká noc - temná je noc! -
Temn%1łjaí mn%1ł nastává - - -
Pry%0ń, myalenko!! - A citu moc
myalenku pYekonává.
Hluboké ticho. - Z mokrĹźch st%1łn
kapka za kapkou splyne,
a jejich pádu dutĹź hlas
dalekou kobkou rozlo~en,
jako by no%0ńní m%1łYil %0ńas,
zní - hyne - zní a hyne -
zní - hyne - zní a hyne zas.
 Jak dlouhá noc - jak dlouhá noc -
vaak delaí mn%1ł nastává. - - -
Pry%0ń, myalenko! - A hrozy moc
myalenku pYekonává. -
Hluboké ticho. - Kapky hlas
svĹźm pádem op%1łt m%1łYí %0ńas.
 Temn%1łjaí noc! - - - Zde v no%0ńní klín
ba luny záY, ba hv%1łzdnĹź kmit
se vloudí - - tam - je pustĹź stín,
tam ~ádnĹź - ~ádnĹź - ~ádnĹź svit,
pouhá jen tma pYebĹźvá.
Tam vaecko jedno, ~ádnĹź díl -
vae bez konce - tam není chvil,
nemine noc, nevstane den,
tam %0ńasu neubĹźvá. -
Tam ~ádnĹź - ~ádnĹź - ~ádnĹź cíl -
bez konce dál - bez konce jen
se na mne v%1ł%0ńnost dívá.
Tam prázdno pouhé - nade mnou,
a kolem mne i pode mnou
pouhé tam prázdno zívá. -
Bez konce ticho - ~ádnĹź hlas -
bez konce místo - noc - i %0ńas - - -
to smrtelnĹź je mysle sen,
toe, co se  nic nazĹźvá.
A ne~ se pYíatí skon%0ńí den,
v to pusté nic jsem uveden. - - -
V%1łzeH i hlas omdlívá.
A lehounce si vlnky hrají
jezerní dálkou pode v%1ł~í,
s nimi si vlnky aepotají,
v%1łzn%1ł uspávati se zdají,
jen~ v hlubokĹźch mrákotách le~í.
Strá~ného vzbudil straanĹź hYmot,
jej~ Yet%1łzo %0ńiní padání;
se sv%1łtlem vstoupil. - Lehkż chod
nevzbudil v%1łzn%1ł z straanĹźch zdání.
Od sloupu k sloupu lampy svit
dlouhou zalétá síní,
v~dy bledaí - bledaí její kmit,
a~ vzadu zmizí její moc,
a pustopustá temná noc
ostatní díl zastíní.
Le%0ń nepohnutż v%1łzn%1ł zrak -
jak by jej jeat%1ł halil mrak -
zdá se, ~e nic nezírá;
a%0ń strá~ce lampy rudá záY
ubledlou mu polila tváY,
a tma ji~ prchla %0ńirá.
On za kamennĹź slo~en stol
hlavu o ruce opírá,
polou sed%1ł a kle%0ńe pol
znovu v mdlobách umírá;
a jeví hlasu aepot mdlĹź,
~e trapnĹźe jeho sen i zlĹź.
 Duch moj - duch moj - a duae má!
Tak slova mu jednotlivá
ze sevYenżch śst plynou.
Ne~ vaak dostihne ucho hlas,
tu slova straaná ni%0ńím zas -
jak~ byla vyala - hynou.
PYistoupí strá~ce, a lampy záY
pYed samou v%1łzn%1ł vstoupí tváY.
Obli%0ńej v%1łzn%1ł - straanż zjev -
oko spo%0ńívá nehnuté
jak v neskone%0ńnost napnuté, -
po tváYi slzy - pot a krev;
v śstech spí aepot - tichĹź zp%1łv.
Tu k śstom v%1łzn%1ł ucho své
pYiklonil správce bázlivé;
a jak by lehkĹź v%1łtYík vál,
v%1łzeH svou pov%1łst aepce dál.
A strá~nĹź v~dy se ní~ a ní~
ku v%1łzni kloní - blí~ a blí~,
a~ ucho s śsty v%1łzn%1ł spojí.
ten aepce tíae - tía a tía,
a~ zmlkne - jak by pevn%1ł spal.
Le%0ń strá~nĹź nepohnut%1ł stojí,
po tváYi se mu slzy rojí,
ve srdci jeho straanĹź ~al. -
Dlouho tak stojí pYimrazen,
a~ sebrav sílu kvapn%1ł vstal,
a rychlĹźm krokem sp%1łchá ven.
On sice - dokud jeat%1ł ~il -
co slyael, nikdy nezjevil,
ne~ nav~dy bledé jeho líce
neusmály se nikdy více.
Za strá~nĹźm op%1łt temnĹź stín
zahalil dlouhé sín%1ł klín;
hlubokou nocí kapky hlas
svĹźm pádem op%1łt m%1łYil %0ńas.
A v%1łzeH na kamennż stol
slo~enĹź - kle%0ńí - sedí pol.
Obli%0ńej jeho - straanż zjev -
oko spo%0ńívá nehnuté,
jak v neskon%0ńenost napnuté,
po tváYi slzy - pot - a krev.
A ustavi%0ńn%1ł kapky hlas
svĹźm pádem dále m%1łYí %0ńas.
A kapky - vod i v%1łtro zp%1łv
v%1łzHovi blízkĹź hlásá skon,
jen~ myalenkami omdlívá. -
Z dálky se sova ozĹźvá,
a nad ním polnoc bije zvon.
Intermezzo I.
Płlnoc. Krajina.
V rozlehlĹźch rovinách spí bledé luny svit,
kolem hor temno je, v jezeru hv%1łzdnż kmit,
nad jezerem pahorek stojí.
Na n%1łm se sloup, s tím kolo zdvíhá,
nad tím se bílá lebka míhá,
kol kola ducho dav se rojí;
hroznĹźch to postav sbor se stíhá.
Sbor duchł.
 V polno%0ńních ticho je dobách;
sv%1łtĹźlka bloudí po hrobách,
a jejich modrá mrtvá záY
svítí v dnes pohYbeného tváY,
jen~ na strá~i - co druzí spí -
o vlastní kYí~ek opYenĹź
poslední z pohYbenĹźch zde dlí.
V zenitu stojí aedĹź mrak
a na n%1łm m%1łsíc slo~enĹź
v ztrhanĹź, mrtvĹź strá~ce zrak,
i v pootevYené huby
pYeskYípené svítí zuby.
Jeden hlas.
 Te pravĹź %0ńas! - pYipravte stán -
neb zítra straanĹź leso pán
mezi nás bude uveden.
Sbor ducho (sundávaje lebku)
 Z mrtvého kraje vystup ven,
nabudi~ ~ivot - pYijmi hlas,
bu mezi námi - vítej nám.
Dlouho jsi tady bydlil sám,
jinĹź tvé místo zajme zas.
Lebka (mezi nimi a kolem se toŁíc).
 Jaké to oudo tou~ení,
chtí op%1łt bĹźti jedno jen.
Jaké to straané hem~ení,
moj novĹź sen.- Moj novĹź sen! -
Jeden hlas.
 PYipraven jestlie jeho stán.
A~ zítra polnoc nastane,
vichr nás op%1łt pYivane.
Pak mu bu slavnĹź pohYeb dán.
Sbor duchł.
 PYipraven jestlie jeho stán.
A~ zítra polnoc nastane,
vichr nás op%1łt pYivane.
Pak mu bu slavnĹź pohYeb dán.
Jeden hlas.
 RozlehlĹźm polem lee moj hlas;
pohYeb v polno%0ńní bude %0ńas!
Co k pohYbu dá, ka~dĹź mi zjev!
Čekan s kolem.
 Mrtvému rakví budu já.
%7ńáby z ba~iny.
 My odbudem pohYební zp%1łv.
Vichr po jezeru.
 PohYební hudbu vichr má.
Měsíc v zenitu.
 Já bílĹź pYíkrov tomu dám.
Mlha po horách.
 Já truchlorouaky obstarám.
Noc.
 Já %0ńerná roucha doru%0ńím.
Hory v kolo krajiny.
 Roucha i rouaky dejte nám.
Padající rosa.
 A já vám slzy zapoj%0ńím.
Suchopar.
 Pak já rozduji vonnĹź dĹźm.
Zapadající mraŁno.
 Já rakev deat%1łm pokropím.
Padající květ
 Já k tomu v%1łnce uviji. .
Lehké větry.
 My na rakev je odnesem.
Svatojánské muaky.
 My drobné svíce ponesem.
Boułe z hluboka.
 Já zvono dutĹź vzbudím hlas.
Krtek pod zemí.
 Já zatím hrob mu vyryji.
Čas.
 Náhrobkem já ho pYikryji.
Płes měsíc letící hejno noŁního ptactva.
 My na pohYební pYijdem kvas.
Jeden hlas.
 SlavnĹź mu pohYeb pYipraven.
UbledlĹź m%1łsíc umírá,
JitYena brány otvírá,
ji~ je den, ji~ je den!
Sbor duchł.
 Ji~ je den, ji~ je den!
Zmizí
III.
Nad temné hory ro~nĹź den
vyvstav májovĹź budí dol,
nad lesy jeat%1ł kol a kol -
lehká co mlha - bloudí sen.
Modravé páry z leso temnĹźch
v ro~ové nebe vstoupají,
i nad jezerem barev jemnĹźch
modré se mlhy houpají;
a v bYehu jeho - v stínu hory -
i airĹźm dolem - dál a dál -
za lesy - vaude bílé dvory
se skv%1łjí; a~ - co mocnĹź král,
ohromnĹź jako noci stín
v ro~ovĹź strm%1ł nebes klín -
nejzáz vrcho nejvyaaí stál.
Ledva~e vaak modré temeno hor
brunátné slunce rud%1ł zasvitnulo,
tu náhle ze sna vaecko procitnulo,
a vesel plesá veaken ~ivĹź tvor.
V jezeru zeleném bílĹź je ptáko sbor,
a lehkĹźch %0ńlonko b%1łh i rychlé veslování
modravé stíny vln v rudé pruhy rozhání.
Na bYehu jezera borovĹź aumí háj,
z n%1łj drozdo slavnĹź ~alm i jinĹźch ptáko zp%1łv
mísí se u hlasy dolem bloudících d%1łv;
veakeren ~ivĹź tvor mladistvĹź slaví máj.
A v%1łtru ranního - co zp%1łvu - líbé vání
tam v dolu zeleném roznáaí bílĹź kv%1łt,
tam Yídí nad lesy divokĹźch husí let,
tam zase po horách mladistvé stromky sklání. -
Le%0ń vĹźjev jedinĹź tu krásu jitra zkalí.
Kde v aíré jezero uzounkĹź ostrov sahá,
z n%1łj~ m%1łsta malého i bílé v%1ł~e stín
hlubokoe stopenĹź v zelenĹź vody klín,
náramnĹź kYik a hYmot mladĹźm se jitrem vzmahá,
a valnĹź zástup se z bran mala m%1łsta valí.
Zdaleka sp%1łchá lid - v~dy v%1łtaí zástup ten -
v~dy v%1łtaí - v%1łtaí jest - v~dy roste tento pluk;
nesmírné mno~ství ji~. - V~dy v%1łtaí jeho hluk.
NeaeastnĹź zlo%0ńinec má bĹźti vyveden.
Te z mala m%1łsta bran vojenskĹź pluk vychází,
povolnĹźm krokem on zlo%0ńince doprovází,
jen~ v stYedu jeho jde jak jindy ozdoben.
Utichl mno~ství hluk - le%0ń znovu po%0ńne zas,
a mnohĹź v hluku tom vynikne silnĹź hlas:
 To on, to on! Ty péra, kvítí,
klobouk, oko, jen~ pod ním svítí!
Ten jeho pláae, to on, to on! To straanĹźe leso pán!
Tak lidem ode vaech voláno bylo strán;
a v%1łtaí v~dy byl hluk - vzbouYenĹźch jako vod -
%0ńím blí~e zlo%0ńince zdlouhavĹź vedl chod.
Kolem n%1łj zástup jde - co nebem %0ńernĹź mrak,
z n%1łho - co blesku svit - v slunci se leskne zbraH
Voln%1ł jde neaeastnż - upYenż v zemi zrak.
Z m%1łste%0ńka zvonku hlas. Mno~ství se modlí zaH.
Na bYehu jezera malĹź pahorek stojí,
na n%1łm se dlouhĹź kol, na kolu kolo zdvíhá.
Blí~ strmí kolmí vrch, na vrchu vrchol dvojí,
na vyaaím vrcholi bílá se kaple míhá.
U volném provodu ku kapli pYiael sbor;
vaichni te ustoupí - zlo%0ńinec stojí sám.
Posledn%1łe vyveden v pYírody slavnĹź chrám,
by jeat%1ł popatYil do lona temnżch hor,
kde druhdy veselĹź d%1łtinství trávil v%1łk;
by jeat%1ł jedenkrát v ro~ovĹź nebe klín
na horu vyveden, pYed bílé kaple stín,
nebe i sv%1łto vaech pánovi svoj vzdal vd%1łk.
Umlknul veaken hluk, nehnutĹź stojí lid,
a srdce ka~dého zajímá vá~nĹź cit.
V soucitu s neaeastnĹźm v hlubokém smutku plál
slzící lidu zrak obrácen v hory vĹźa,
kde nyní zlo%0ńinec, v pYírody patYe Yía,
pYed Bohem pokoYen v modlitb%1ł tiché stál.
Vyalého slunce rudá záY
zlo%0ńince bledou barví tváY,
a slzy s oka stírá
jen~ smutn%1ł v dálku zírá.
Hluboko pod ním krásnĹź dol,
temné jej hory vroubí kol,
leso v%1łnec objímá.
Jasné jezero dYímá
u stYedu kv%1łtoucího dolu.
Nejblí~ se modro k bYehu vine,
dále zelen%1ł zakvítá,
v~dy zelen%1łji prosvítá
a~ posléz v bledé jasno splyne.
Bílé dvory u velkému kolu
sem tam jezera vroubí bYeh.
V jezeru bílĹźch ptáko sbor,
a malżch %0ńlunko rychlż b%1łh,
a~ kde jezero v temno hor
v modré se dálce ní~í.
Loky i bílé v bYehu dvory -
v%1ł~ - m%1łsto - bílĹźch ptáko rod -
pahorky v kolo - temné hory -
vae stopeno v lono vod,
jak v zrcadle se zhlí~í.
Tam v modré dálce skály lom
kv%1łtoucí bYeh jezera tí~í,
na skále rozlehlĹź je strom -
starż to dub - tam - onen %0ńas,
kde k lásce zval hrdli%0ń%0ńin hlas,
nikdy se nepYiblí~í. -
Nejblí~e pahorek se zdvíhá,
na n%1łm se kol a kolo míhá.
Po hoYe - na ní~ stojí - háj
mladistvĹź hu%0ńí - smutnĹź stesk -
nad airĹźm dolem slunce lesk,
a ranní rosa - jitYní máj.
To vae zlo%0ńinec jeat%1ł jednou zYel,
to vae, je~ nyní opustiti m%1łl,
a hlubokĹź srdce mu ~el uchvátí;
hluboce vzdechne - slza slzu stíhá -
jeat%1ł jednou - posledn%1ł - vae probíhá,
pak slzavĹź v nebe svoj zrak obrátí.
Po modrém blankytu b%1łlavé páry hynou,
lehounkĹź v%1łtYík s nimi hraje;
a vysoko - v daleké kraje
bílé oblá%0ńky dálnĹźm nebem plynou,
a smutnĹź v%1łzeH takto mluví k nim:
 Vy, jen~ dalekosáhlĹźm b%1łhem svĹźm,
co ramenem tajemnĹźm zemi objímáte,
vy hv%1łzdy rozplynulé, stíny modra nebe,
vy truchlenci, jen~ rozsmutnivae sebe,
v tiché se slzy celí rozplĹźváte,
vás já jsem posly volil mezi vaemi.
Kudy plynete u dlouhém dálném b%1łhu,
i tam, kde svého naleznete bYehu,
tam na své pouti pozdravujte zemi.
Ach, zemi krásnou, zemi milovanou,
kolébku mou i hrob moj, matku mou,
vlast jedinou i v d%1łdictví mi danou,
airou tu zemi, zemi jedinou! -
A a~ b%1łh váa onu skálu uhlídá,
kde v bYehu jezera - tam dívku uplakanou -
Umlkl ji~, slza s slzou se stYídá.
Te s vĹźae hory s v%1łzn%1łm krá%0ńí pluk
airokou stezkou v stYedu mlada borku,
doleji - dole - ji~ jsou na pahorku -
a znovu ztichl aíra mno~ství hluk.
PYichystán ji~ popravce s me%0ńem stojí,
jedenkrát jeat%1ł v%1łzeH zdvihl zrak,
pohlédl vokolím - povzdechl - pak
spustiv je zas - k blízké smrti se strojí.
Obna~il v%1łzeH krk, obna~il Hadra bílé,
poklekl k zemi, kat odstoupí, straané chvíle -
pak blyskne me%0ń, kat rychlż stoupne krok,
v kolo tne me%0ń, zlo%0ńinci blyskne v tżle,
upadla hlava - skok i - jeat%1ł jeden skok -
i t%1łlo ostatní ku zemi te se skloní.
Ach v zemi krásnou, zemi milovanou,
v kolébku svou i hrob svoj, matku svou,
v vlast jedinou i v d%1łdictví mu danou,
v airou tu zemi, zemi jedinou,
v matku svou, v matku svou, krev syna te%0ńe po ní.
Po śdu lámán śd, a~ celé v%1łzn%1ł t%1łlo
u kolo vpleteno nad kolem v kole pn%1łlo,
i hlava nad kolem svoj obdr~ela stán;
tak skon%0ńil ~ivota dny straanĹź leso pán;
na mrtvé tváYi mu poslední dYímá sen.
Na n%1łj se dívajíc - po celĹź dlouhĹź den
nesmírné mno~ství v kol mala pahorku stálo;
teprv a~ k západu schĹźlivai slunce b%1łh
veselo v mrtvĹź zrak seaté hlavy se smálo,
utichl jezera airĹź - ve%0ńerní bYeh.
Nad dálkou temnĹźch hor poslední po~ár plál;
v hluboké ticho to m%1łsíce vzeala záY,
stYíbYící hlavy té ubledlou mrtvou tváY
i tichĹź pahorek, jen~ v bYehu vody stál.
M%1łsta jsou vzdálená co bílĹź v modru mrak,
pYes n%1ł v kraj dalekż nesl se mrtvż zrak,
v kraj, kde co dít%1ł on -. Ó, krásnĹź - krásnĹź v%1łk!
Daleko zanesl v%1łk onen %0ńaso vztek,
dalekoe jeho sen, umrlĹź jeho stín,
obraz co bílĹźch m%1łst u vody stopen klín,
take jako zemYelĹźch myalenka poslední,
tak jako jméno jich, pradávnĹźch bojo hluk,
dávná severní záY, vyhaslé sv%1łtlo s ní,
zbort%1łné harfy tĂłn, ztrhané struny zvuk,
zaalého v%1łku d%1łj, umYelé hv%1łzdy svit,
zaalé bludice poue, mrtvé milenky cit,
zapomenutż hrob, v%1ł%0ńnosti skleslż byt
vyhasla ohn%1ł kouY, slitého zvonu hlas,
to jestie zemYelĹźch krásnĹź d%1łtinskĹź %0ńas.
Je pozdní ve%0ńer - druhĹź máj -
ve%0ńerní máj - je lásky %0ńas,
hrdli%0ń%0ńin zve ku lásce hlas:
 Viléme! Viléme!! Viléme!!!
Intermezzo II.
Stojí hory proti sob%1ł,
z jedné k druhé mrak pYepnutĹź
je, co temnĹź strop klenutĹź,
jednu k druhé pevn%1ł ví~e.
Ouvalem tím v pozdní dob%1ł
ticho, temno jako v hrob%1ł.
Za horami, kde pod mrakem
ve vzdálí se rozestupují -
v temné dálce, n%1łco blí~e
ne~ hory se sestupují,
tak~e sinĹźm pod oblakem
skály ouzkou bránu tvoYí.
Za tou v dálce pode mrakem
temnorudĹź po~ár hoYí,
dlouhĹź pruh v plamenné záYi
západní rozvinut stranou,
po jeho~to rudé tváYi
no%0ńní ptactvo kola vedaí,
jako by plamennou branou
nyní v dálku zalétalo.
Hasnul po~ár - bledaí - bledaí,
a~ se airoairé nebe
no%0ńní rosou rozplakalo,
rozesmutnivai zem i sebe.
V hlubokém ouvalu klínu,
ve stov%1łkĹźch dubo stínu,
sbor u velkém kole sedí.
Zahalení v pláat%1ł bílé
jsou to druzi no%0ńní chvíle.
Ka~dĹź pYed se v zemi hledí
beze slova, bez pohnutí,
jak by kvapnou hrozou jmutí
v sochy byli prom%1łn%1łní.
Ve%0ńerních co krajin p%1łní,
tichĹź aepot - tiché lkaní -
nepohnutĹźm kolem plynul,
tichĹź aepot bez pYestání:
 Vodce zhynul! - vodce zhynul! -
V kotou%0ńi jak vítr sku%0ńí,
nepohnutĹźm kolem zvu%0ńí:
 Vodce zhynul! - vodce zhynul! -
Jako listo aepotání
pode skálou pYi ozv%1łn%1ł,
zn%1łlo kolem bez pYestání,
jednozvu%0ńn%1ł, neprom%1łnn%1ł:
 Vodce zhynul! - vodce zhynul! -
Zachv%1łly se lesy dalné,
ozvaly se náYky valné:
 Pán náa zhynul! - zhynul!! - zhynul!!!
IV
KrásnĹź máj uplynul, pohynul jarní kv%1łt,
a léto vzplanulo; - pak letní pYeael %0ńas,
podzim i zima té~ - i jaro vzealo zas;
a~ mnohá léta ji~ pYenesl %0ńaso let.
Byl asi sedmĹź rok, poslední v roce den;
hluboká na n%1łj noc. - S polnocí novĹź rok
práv%1ł se po%0ńínal. V vokolí pevnĹź sen,
jen blí~e jezera slyaeti kon%1ł krok.
Mého to kon%1ł krok. - K m%1łstu jsem nocí jel;
a pYiael k pahorku, na n%1łm~ byl tichĹź stán
dávno ji~ obdr~el pYestraanĹź leso pán,
po prvé Viléma bledou jsem lebku zYel.
Polno%0ńní krajinou, kam oko jen dosáhlo,
po dole, po horách, lesy, jezerem, polem,
co pYíkrov dalekĹź sn%1łhu se b%1łlmo táhlo,
co pYíkrov rozestYenĹź - nad lebkou i nad kolem.
V hlubokĹźch mrákotách bledĹź se m%1łsíc plou~il,
%0ńasem zn%1łl sovy plá%0ń, ba v%1łtru smutné chv%1łní,
a v%1łtrem na kole kostlivce rachocení,
~e strach i Hadra má i mého kon%1ł ou~il.
A tam, kde m%1łsta stín, v cval polet%1łl jsem s kon%1łm,
i po kostlivci jsem hned druhĹź den se tázal:
starĹź mi hospodskĹź ku pahorku ukázal,
a - ji~ jsem dYíve psal - smutnou dal zprávu o n%1łm.
Pak op%1łt ~ití b%1łh v airĹź m%1ł vedl sv%1łt,
mnohĹź m%1ł bouYnĹź vír v hlubokĹź smutek zchvátil;
le%0ń smutná zpráva ta v~dy vábila m%1ł zp%1łt,
a~ s mladĹźm jarem jsem ku pahorku se vrátil.
S západem slunce jsem tam na pahorku sed%1łl,
nade mnou kolo - kol - kostlivec - lebka bledá;
smutnĹźm jsem okem v dál krajiny jarní hled%1łl,
a~ tam, kde po horách mlha plynula aedá.
Byl op%1łt ve%0ńer - první máj -
ve%0ńerní máj - byl lásky %0ńas;
hrdli%0ń%0ńin zval ku lásce hlas,
kde borovĹź zaván%1łl háj.
O lásce aeptal tichĹź mech,
kv%1łtoucí strom lhal lásky ~el,
svou lásku slavík ro~i p%1łl,
ro~inu jevil vonnĹź vzdech.
Jezero hladké v kYovích stinnĹźch
zvu%0ńelo temn%1ł tajnż bol,
bYeh je objímal kol a kol,
co sestru brat ve hrách d%1łtinnĹźch.
A kolem lebky pozdní záY
se vlo~ila, co v%1łnec z ro~í;
kostlivou, bílou barví tváY
i s pod bradu svislou jí ko~í.
Vítr si dutou lebkou hrál,
jak by se mrtvĹź z hloubi smál.
Sem tam polétal dlouhĹź vlas,
jej~ bílé lebce nechal %0ńas,
a rosné kapky zpod se rd%1łly
jako by lebky zraky duté,
ve%0ńerní krásou máje hnuté,
se v ~aluplnĹźch slzách skv%1łly.
Tak sed%1łl jsem, a~ vzeala lony záY
i mou i lebky té bledaí %0ńinila tváY,
a - jako pYíkrovu - b%1łlost její rozsáhlá
po dole - po lesích - po horách v dál se táhla.
asem se z daleka ~e~hul%0ńino volání
jeat%1ł v dol rozléhá, %0ńasem ji~ sotva ston%1ł;
z vokolních dvoro zní pso vytí i at%1łkání.
V kol suchoparem je koYení libá von%1ł,
pahorkem panny jsou slzi%0ńky zkvétající.
Tajemné sv%1łtlo je v jezera dálném lon%1ł;
a muaky svítivé - co hv%1łzdy létající -
kol kola blysknavé u hYe si kola vedou.
asem si n%1łkterá zasedai v lebku bledou,
vbrzku zas odletí co slza padající.
I v smutném zraku mém dv%1ł vYelé slzy stály,
co jiskry v jezeru, po mé si tváYi hrály;
neb moj té~ krásnĹź v%1łk, d%1łtinství mého v%1łk
daleko odnesl divokż %0ńasu vztek.
Dalekoe jeho sen, umrlĹź jako stín,
obraz co bílĹźch m%1łst u vody stopen klín,
take jako zemYelĹźch myalenka poslední,
tak jako jméno jich, pradávnĹźch bojo hluk,
dávná severní záY, vyhaslé sv%1łtlo s ní,
zbort%1łné harfy tĂłn, ztrhané struny zvuk,
zaalého v%1łku d%1łj, umYelé hv%1łzdy svit,
zaalé bludice poue, mrtvé milenky cit,
zapomenutż hrob, v%1ł%0ńnosti skleslż byt,
vyhasla ohn%1ł kouY, slitého zvonu hlas,
mrtvé labut%1ł zp%1łv, ztracenĹź lidstva ráj,
to d%1łtinskż moj v%1łk
Nyn%1łjaí ale %0ńas
jinoaství mého - je, co tato báseH, máj.
Ve%0ńerní jako máj ve lon%1ł pustĹźch skal;
na tváYi lehkĹź smích, hlubokĹź v srdci ~al.
Vidía-li poutníka, an dlouhou lu%0ńinou
sp%1łchá ku cíli, ne~ %0ńervánky pohynou?
Tohoto poutníka ji~ zrak neuzYí tvoj,
jak zajde za onou v obzoru skalinou,
nikdy - ach nikdy! To budoucí ~ivot moj.
Kdo srdci takému śt%1łchy jaké dá?
Bez konce láska je! - Zklamánae láska má!
Je pozdní ve%0ńer - první máj -
ve%0ńerní máj - je lásky %0ńas;
hrdli%0ń%0ńin zve ku lásce hlas:
 Hynku! Viléme!! Jarmilo!!!
Poznamenání. Intermezzo I.  Jen~ na strá~i, co druzí spí atd.
Bylo pozd%1ł na noc, kdy pYi pohYbu jednoho ze svĹźch pYátel
pYítomen, byl jsem na hYbitov%1ł starom%1łstském. Hrobník spuat%1łnou
rakev zemí zasĹźpaje:  Dnes ji~ ~ádného nepYivezou, pravil,  mo~e
státi dnes na strá~i. Na dotazování své obdr~el jsem následující
ponau%0ńení. Jest mezi prostĹźm lidem pov%1łra, ~e poslední na jistĹź
hYbitov pohYbenĹź pYes noc na strá~i hYbitova toho státi musí, a to
sice ka~dou noc, po celĹź ten %0ńas, a~ op%1łt jinĹź zde pohYben bĹźvá,
kterĹź pak na jeho místo nastoupí. Tak ~e ~ádnĹź hYbitov nikdy bez
strá~ce není, a ~e tím zposobem na hYbitov%1ł malé osady mrtvĹź po
kolik tYeba let na strá~i stojí.
Máj. BáseH od Karla Hynka Máchy.
Kresby Karel SvolinskĹź.
Vydalo nakladatelství Vilém `midt v Praze
roku 1995.


Wyszukiwarka

Podobne podstrony:
Erben, Karel JaromĂ­r Kytice
Capek Karel Bajki i przypowiastki
Nuestro Circulo 345 Karel Treybal
MJ p5
MJ 12 SOM1 1 Tajny dokument o ufo Operacja Majestic
MJ sprzeglo Układ2
MJ P3
MJ 6(v2)
Karel Ĺ irok Jutro
zmiana spoleczna MJ
Nuestro Circulo 350 Karel Hromadka
57 KrĂłl ludzkich serc [RIP MJ] (PL!)
MJ sprzeglo Układ1
MJ P1

więcej podobnych podstron