Daniela Hodrová | Text m%1Ĺsta jako síe a pole
Pojetí textu jako sít%1Ĺ, se kterĹźm vystoupil profesor Marcelli, je mi
velmi blízké. Dávno m%1Ĺ vzruauje sep%1Ĺtí textu s aktem splétání a tka-
ní, tedy oním aktem, jím~ text, napYíklad text románu, povstává.
Vnímám tento akt, ve kterém se místo pohybu ke stYedu nebo sou-
%0Ĺasn%1Ĺ s ním vĹźrazn%1Ĺ uplatHuje pohyb sem a tam, dopYedu a dozadu
a také krou~ení, jako mikrokosmickou analogii makrokosmického
pohybu kosmogonického. Ostatn%1Ĺ symbolika tkaní je dávného data
a %0Ĺasto je u~ívána, jak píae Jean BiĹs v knize Art, Gnose et Alchimie
(1987), pro zobrazení energetickĹźch vĹźm%1Ĺn, neustálého pYibĹźvání
a ubĹźvání sil, které ze sv%1Ĺta d%1Ĺlají ~ivou texturu (Jean BiĹs: Osvíce-
nĹź Hérakleitos, Logos 2002/1 2, s. 14). PYi psaní, pojatém v%1Ĺdom%1Ĺ
%0Ĺi nev%1Ĺdom%1Ĺ jako tkaní, jsou dole~ité momenty opakování, parale-
lismu, variace, analogie, asociace, zvukovĹźch, ale i myalenkovĹźch
rĹźmo , syntopie a synchronie ty svazují jevy a události na zákla-
d%1Ĺ jiné ne~ kauzální logiky, tedy napYíklad na základ%1Ĺ podobnosti %0Ĺi
prostorové a %0Ĺasové blízkosti.
Splétáme a rozplétáme sít%1Ĺ texto. Sít%1Ĺ, kterĹźmi se pokouaíme
strukturovat sv%1Ĺt prostor, kterĹź nemá zjevnĹź stYed ani hranice,
místo stYedu se tu nalézá mno~ství stYedo, lépe uzlo, v nich~ se srá-
~ejí nebo z nich~ vyzaYují vĹźznamy. Místo pojmo stYedu a hranice
nabĹźvají v síti velkého vĹźznamu pojmy spojení, souvislosti a soumez-
nosti. Snad by pYi naaem uva~ování o síti bylo dobré pYipomenout,
~e tu mluvíme o síti ve dvojím smyslu: na jedné stran%1Ĺ je tu síe jako
nástroj, s jeho~ pomocí %0Ĺteme text, v textu rozpoznáváme rozné
síeové struktury to je síe interpreta%0Ĺní, na druhé stran%1Ĺ a tuto
síe mám na mysli je tu síe jako zposob a proces, jím~ povstává
text, text-sv%1Ĺt to je síe generativní (pYípadn%1Ĺ by bylo mo~né mluvit
o interpreta%0Ĺním a generativním aspektu sít%1Ĺ). Oba typy %0Ĺi aspekty
sít%1Ĺ spolu ovaem souvisejí, ale zYídka, pokud vobec kdy, jde o jednu
a tuté~ síe. Textem tvoYíme a v textu rozpoznáváme mno~ství sítí
Daniela Hodrová
(motivickĹźch, narativních aj.). ím hustaí, a tedy jemn%1Ĺjaí sít%1Ĺ vaak
v textu tvoYíme a rozpoznáváme, tím se zároveH struktura sít%1Ĺ víc
a víc zaml~uje, a~ posléze mizí a pYechází v cosi, co mo~eme, inspi-
rováni fyzikou a informatikou, ozna%0Ĺit jako pole. V pojmu pole, kte-
rĹźm síe %0Ĺi lépe soustava sítí jako naaich zposobo rozvrhování a inter-
pretací gigantické sít%1Ĺ sv%1Ĺta jako textu a textu jako sv%1Ĺta prochází
vaemi sm%1Ĺry, je vyjádYena kontinuálnost, ale sou%0Ĺasn%1Ĺ dynami%0Ĺnost,
energeti%0Ĺnost, projevující se pohybem a prom%1Ĺnami. Vrátíme-li se
k typologii sítí, pak je tu jednak síe generující pole, jednak síe, která
se pokouaí pole zobrazit a popsat (ve fyzice se kupYíkladu elektro-
magnetické pole popisuje pomocí MaxwellovĹźch rovnic). Text tedy
není jen síe, ale za pYedstavou sít%1Ĺ stojí pYedstava pole sítí generova-
ného a jinou sítí posléze zobrazovaného.
Cht%1Ĺla bych te svou pYedstavu o textu jako poli v náznaku de-
monstrovat na textu, kterĹź stojí %0Ĺi lépe tvoYí se n%1Ĺkde mezi textem
literárním a textem sv%1Ĺta na textu m%1Ĺsta. Zmíním se o n%1ĹkterĹźch
aspektech tohoto textu svého druhu, kterĹź má podle mne mnoho
spole%0Ĺného s textem literárním, a proto lze o jednom vypovídat
prostYednictvím druhého. Jestli~e v souvislosti s literárním textem
mo~e slovo síe navozovat dojem jakési pevné mYí~ky, kterou autor
a poté interpret pokládá na realitu a text, pak v souvislosti s tex-
tem m%1Ĺsta se pevnost a stabilnost této mYí~ky u~ na první pohled
jeví jako iluzorní. Síe m%1Ĺsta jako textu je %0Ĺímsi velmi dynamickĹźm,
ba ~ivĹźm, vibruje, rozpíná se a smraeuje, rozvinuje se a svinuje, je
to s ní tak trochu jako s polem ve fyzice je sítí i vlnou, soustavou
vztaho-kanálo i proudem, kterĹź t%1Ĺmito kanály proudí. M%1Ĺsto, práv%1Ĺ
tak jako text, není nikdy dokon%0Ĺené, je to pole v pohybu. Platí-li
o textu, ~e pYesahuje do dalaích texto, ~e aíYí svá intertextová vlákna
jako houba, její~ neviditelné podzemní t%1Ĺlo svou stavbou nazna-
%0Ĺuje propletenost hlubin skute%0Ĺnosti vazivem souvislostí (vĹźrok
Ivana Havla citovanĹź ZdeHkem Neubauerem v stati O houbách,
KritickĹź sborník 1992/2, s. 23), pak je tento podzemní ~ivot, dy-
namické tkanivo vztaho v textu m%1Ĺsta, jeat%1Ĺ zYeteln%1Ĺjaí. Síe budov
a míst, generujících pole m%1Ĺsta, je protkána sít%1Ĺmi neviditelnĹźch
m%1Ĺst t%1Ĺch, která tu stála dYív (pod m%1Ĺstem sou%0ĹasnĹźm m%1Ĺsto
gotické, pod ním m%1Ĺsto románské& ), ale i m%1Ĺst vzdálenĹźch, která
obyvatelé m%1Ĺsta navatívili nebo ze kterĹźch návat%1Ĺvníci m%1Ĺsta pYi-
ali, a kone%0Ĺn%1Ĺ je protkána sít%1Ĺmi m%1Ĺst literárních, texto psanĹźch
o tomto m%1Ĺst%1Ĺ a v tomto m%1Ĺst%1Ĺ. Chodec m%1Ĺstem více %0Ĺi mén%1Ĺ vnímá
pYítomnost tohoto pole, neustále i jím samĹźm generovaného, tuto
eská literatura / | Rozhledy
zvláatní vibrující splee prolínajících se obrazo a struktur, a on to je,
kdo tomuto setkávání a prolínání dává smysl, v~dy jedine%0ĹnĹź, pomí-
jivĹź a zároveH, pokud cesty opakuje, stále znovu, bye jinak nalézanĹź.
A práv%1Ĺ o tento stále se vytrácející a znovu a jinak nalézanĹź smysl,
kterĹź m%1Ĺsto jako text, ~itĹź text, text jako síe a pole, zahrnující ne-
s%0Ĺetné texty, ustavi%0Ĺn%1Ĺ zakládá, pYi pobytu ve m%1Ĺst%1Ĺ v doslovném
i heideggerovském smyslu pYedevaím b%1Ĺ~í.
Práv%1Ĺ v podob%1Ĺ takovéhoto textu sít%1Ĺ sítí reálnĹźch i potenciál-
ních, explicitních i implicitních a pole t%1Ĺmito sít%1Ĺmi generované-
ho vstupuje m%1Ĺsto do literárních texto. Zpravidla bĹźvá pole m%1Ĺsta
v textu pYítomno jako síe reálnĹźch, pojmenovanĹźch míst. N%1Ĺkdy je
tu vaak pYítomno jako síe míst anonymních, jejich~ identitu tuaíme
(jako napY. v Ka ov%1Ĺ Procesu), jindy pak jejich identitu ani netuaí-
me, a jde-li o m%1Ĺsto fiktivní, taková identita ani neexistuje. Krom%1Ĺ
toho vaak vyslovím te hypotézu mo~e bĹźt pole m%1Ĺsta v textu
pYítomno zároveH nebo pouze svĹźm stylem: urbánní text nese znaky
m%1Ĺsta a jeho mĹźtu. Jaké znaky mám na mysli? Jednak znaky obecné,
napYíklad iterativnost (Deleuze a Guattari mluví v souvislosti s Kaf-
kou o zmno~ování Yad Gilles Deleuze Félix Guattari: Ka a.
Za menainovou literaturu, Praha, Herrmann a synové 2001), s ní~
souvisí i zjev dvojníka, této m%1Ĺstské postavy povĹźtce, dále heterogen-
nost, mnohostylovost, roznohlasí, intertextovost, fragmentárnost,
dále tYeba zvĹźrazn%1ĹnĹź motiv oken, dveYí, schodo, ale k t%1Ĺmto zna-
kom patYí i zposoby psaní psaní proudem %0Ĺi tkaní, dále pak znaky
jedine%0Ĺné pYízra%0Ĺnost, divadelnost jako n%1Ĺkteré znaky literárního
Petrohradu, labyrintovost, palimpsestovost jako n%1Ĺkteré znaky li-
terární Prahy. Bezpochyby %0Ĺast%1Ĺji je m%1Ĺsto ovaem v textu pYítomno
tím i oním zposobem, tj. explicitn%1Ĺ i implicitn%1Ĺ.
Krom%1Ĺ toho, ~e m%1Ĺsto v prostoru textu figuruje v podob%1Ĺ rozn%1Ĺ
viditelné sít%1Ĺ míst, figuruje tu rovn%1Ĺ~ jako síe %0Ĺasová síe událostí ve-
YejnĹźch i soukromĹźch. Stejn%1Ĺ je tomu v realit%1Ĺ. lov%1Ĺk, kterĹź vstupu-
je do metra ve stanici Mostek, ocitá se tu ve zvláatním sémantickém
uzlu, neboe jeho pYíb%1Ĺh (napY. vzpomínka na osudovĹź zá~itek, tYeba
rozchod s milovanou bytostí) a jedine%0Ĺná situace, pocit, kterĹź má
toho dne, se tu protnou nejen s uzlem podzemní komunika%0Ĺní sít%1Ĺ
velkom%1Ĺsta, ale podívá-li se dolo, do místa, kde jsou obna~eny frag-
menty románské stavby, protnou se i s jinou, hlubaí %0Ĺasovou vrstvou
m%1Ĺsta. JinĹźmi slovy osobní pYíb%1Ĺh a pam%1Ĺe se protnou a prolnou
s pYíb%1Ĺhem a pam%1Ĺtí m%1Ĺsta a stvoYí v síti m%1Ĺsta jedine%0ĹnĹź uzel %0Ĺi po-
míjivĹź stYed, prom%1Ĺní podobu m%1Ĺsta. To, co se v b%1Ĺ~ném ~ivot%1Ĺ pYi
Daniela Hodrová
chozi m%1Ĺstem d%1Ĺje vícemén%1Ĺ mimod%1Ĺk, mo~e bĹźt v literárním textu
vĹźsledkem zám%1Ĺru. Postava procházející ur%0ĹitĹźmi místy, napYíklad
Sofie Syslová v Kuklách, mo~u-li citovat vlastní román, o~ivuje mís-
ta, otvírá jejich pam%1Ĺe tím, ~e se rozpomíná na události, které se
tu odehrály, a pro~ívá, %0Ĺte svoj pYíb%1Ĺh v rámci pYíb%1Ĺhu m%1Ĺsta, v sé-
mantickém poli m%1Ĺsta. Je pYitom pYízna%0Ĺné, ~e k takovému prolnutí
soukromého pYíb%1Ĺhu s pYíb%1Ĺhem m%1Ĺsta nedochází ani tak o svátcích,
ale pYi ka~dodenních, tj. opakovanĹźch cestách; v ur%0Ĺitém okam~iku
a za ur%0ĹitĹźch okolností mo~ou o sebe tyto dv%1Ĺ narativní sít%1Ĺ kYísnout
a dojde k vĹźboji k zá~itku jiného %0Ĺasu a prostoru, k vjemu jiného
v%1Ĺdomí, k zvláatnímu setkání, ke zjevení dvojníka. Dvojník, stejn%1Ĺ
jako fiktivní dom Golem a dom U poslední lucerny v Meyrinkov%1Ĺ
románu jsou názornĹźmi pYíklady toho, jak je literárním textem
generováno pole m%1Ĺsta. Opakovaná cesta, napYíklad k domu d%1Ĺtství
v románu éta (omlouvám se, ~e se znovu uchyluji k sebecitaci),
se mo~e stát cestou rituální, archetypální, mytickou. Krom%1Ĺ tohoto
zposobu mytologizace m%1Ĺsta chozí mytologizace v rámci ka~do-
dennosti (k tomuto typu mo~eme pYiYadit Joyceova Odyssea), pro-
bíhá v textu mytologiza%0Ĺní proces jeat%1Ĺ jinĹźm zposobem, a to tak,
~e chodec, postava chodce, ale i interpret m%1Ĺstského textu, kteYí se
pohybují v poli m%1Ĺsta, %0Ĺtou a píaou svoj pYíb%1Ĺh a pYíb%1Ĺh m%1Ĺsta
sítí mĹźtu tohoto m%1Ĺsta pole m%1Ĺsta nabĹźvá charakteru víru, do n%1Ĺ-
ho~ jsou texty strhovány (B%1Ĺlého román Petrohrad je pojat v duchu
petrohradského mĹźtu, Meyrinkov Golem v duchu mĹźtu pra~ského).
Co vlastn%1Ĺ umo~Huje ono zhoupnutí %0Ĺi str~ení osobního pYí-
b%1Ĺhu do sít%1Ĺ pYíb%1Ĺhu mytického, jeho~ bĹźváme pYi chozi m%1Ĺstem
i v m%1Ĺstském textu sv%1Ĺdky a aktéry? Podle mého názoru je to mo~né
pYinejmenaím ze dvou dovodo (oba jsou ovaem hypotetické): jednak
proto, ~e rozliaení událostí na ka~dodenní a archetypální, prostoru
na prostor vn%1Ĺjaí a vnitYní je vlastn%1Ĺ takYíkajíc toliko pomocné, ne-
boe sv%1Ĺt vn%1Ĺ i uvnitY je ve skute%0Ĺnosti jedinĹźm sv%1Ĺtem, je to unus
mundus ; jednak proto, ~e v poli m%1Ĺsta posobí jev, kterĹź by mohl bĹźt
ozna%0Ĺen analogicky podle Sheldrakovy morfogenetické rezonance
jako mĹźtogenetická rezonance. PYedpokládejme, ~e se v%1Ĺdomí, ale
jeat%1Ĺ víc nev%1Ĺdomí obyvatele m%1Ĺsta (mén%1Ĺ %0Ĺasto jeho návat%1Ĺvníka) za
ur%0ĹitĹźch okolností, ne-li ustavi%0Ĺn%1Ĺ, napojuje na kolektivní v%1Ĺdomí,
ale jeat%1Ĺ spía nev%1Ĺdomí m%1Ĺsta, jeho~ je ostatn%1Ĺ sou%0Ĺástí. V%1Ĺdomím
m%1Ĺsta rozumím onu síe explicitních texto vaeho druhu (architek-
tonickĹźch, literárních, síe minulĹźch kolektivních událostí, známĹźch
z texto), nev%1Ĺdomím pak onu implicitní síe vaech událostí, které se
eská literatura / | Rozhledy
tu kdy odehrály, velkĹźch i nicotnĹźch, sou%0ĹasnĹźch, ale i dávno minu-
lĹźch, a pYece stále jakoby pYítomnĹźch, pYitom nezapsanĹźch pYíb%1Ĺho
vaech bytostí s m%1Ĺstem spjatĹźch. Práv%1Ĺ na základ%1Ĺ mĹźtogenetické re-
zonance jsou místa a události podobn%1Ĺ vnímány a v textech dostávají
podobné rysy, pYipodobHují se mĹźtom %0Ĺi prapYíb%1Ĺhom. Ty ve v%1Ĺdomí
%0Ĺi spía nev%1Ĺdomí chodce posobí jako svého druhu atraktory , co~
znamená, ~e pro~ívané a psané události a pYíb%1Ĺhy jsou pYitahovány
k ur%0ĹitĹźm zposobom vnímání a osmyslování. Fenoménem mĹźtogene-
tické rezonance (tedy nejen intertextovostí ta je podle mne jejím
projevem) lze kupYíkladu mimo jiné vysv%1Ĺtlit existenci magického
textu Prahy, sledovatelného od romantismu a~ po díla Michala Aj-
vaze, Miloae Urbana, ale i Francouzky Sylvie Germainové.
Tkadlena tká nejen podle známĹźch, viditelnĹźch vzoro (tady po-
sobí v%1Ĺdomá intertextovost), ale i podle vzoro, které nezná nebo
spía sotva tuaí (tady se pohybuje na Ĺzemí nev%1Ĺdomé intertextovos-
ti). Mluvím zám%1Ĺrn%1Ĺ o tkadlen%1Ĺ, neboe práv%1Ĺ v ~enskĹźch textech
je akt tkaní velmi vĹźznamnĹź a tyto texty navazují snadn%1Ĺji kontakt
s nev%1Ĺdomím m%1Ĺsta ne~ texty mu~ské . Tam, kde se pYi archaickém
pohybu dopYedu dozadu, sem tam nit osobního pYíb%1Ĺhu setká
s nití pYíb%1Ĺhu m%1Ĺsta, dochází %0Ĺasto nejen k prostorové, ale i k %0Ĺasové
smy%0Ĺce. Ten, kdo se nalézá v poli m%1Ĺsta jako chodec nebo kdo v n%1Ĺm
posobí zároveH jako tkadlec (pokusila jsem se nazna%0Ĺit, ~e i choze je
svého druhu tkaním generuje pole), ocitá se v zĂłn%1Ĺ, která je v ne-
ustálém pohybu, rozpíná se a smraeuje, zahuaeuje se a Yídne, odvíjí
se a zavíjí, n%1ĹkterĹź uzel zaniká, respektive stává se (do%0Ĺasn%1Ĺ) nevidi-
telnĹźm, jinĹź naopak vzniká, dalaí uzel se pYepĂłlovává místo, které
se dosud jevilo jako ryze vn%1Ĺjaí, ka~dodenní, sv%1Ĺtské, se náhle stane
(do%0Ĺasn%1Ĺ) místem niternĹźm, magickĹźm, nebo naopak (do%0Ĺasn%1Ĺ)
ztrácí svou magi%0Ĺnost. Text m%1Ĺsta, tento nestabilní systém povĹźtce,
se subjektu, kterĹź je, jak u~ jsem Yekla, jeho sou%0Ĺástí, nabízí neustále
k pro~ívání, tvarování, osmyslování.
Ústav pro %0Ĺeskou literaturu AV R, Praha
Wyszukiwarka
Podobne podstrony:
song15 Lady Pank Marchewkowe pole textNapisz funkcje ktora liczy pole kola na podstawie przekazanego jakoJÄZYK SZTUKI OBRAZ JAKO KOMUNIKATjava text FieldPositionjava text CollationElementIteratorKatar jako geopolityczne centrum Bliskiego Wschodu (Biuletyn Opinie)song23 Elektryczne gitary Dzieci text tabSylwetka Stefana Ĺťeromskiego jako ucznia kieleckiego gim~403Lesson Plan 099 TextEKO VI Promocja jako proces komunikacjiKarwat Polityka jako festiwal hipokryzjiWYKSZTAĹCENIE JAKO CZYNNIK WĹÄCZANIA I WYĹÄCZANIA SPOĹECZNEGONaĹogowy palacz jako pacjent gabinetu stomatologicznegoOdpust jako wielki dar BoĹźego miĹosierdziawiÄcej podobnych podstron