10 B - Neohebné slovní druhy

Jedná se o 1. - 5. slovní druh tj. adverbia, prepozice, konjunkce, interjekce a partikule.

Adverbia

• neohebný plnovýznamový slovní druh

• vyjadřují okolnosti děje nebo vlastností (pracuje doma, večer, rychle; velmi mladý, velmi dobře)

• většinou odvozena od přídavných jmen (dobrý→dobře), někdy od zájmen→zájmenná příslovce (ten→tudy, tady; kdo→kde, kam aj.)

• ve větě zpravidla mají platnost příslovečného určení - adverbiale (odešel rychle) nebo neshodného přívlastku - atribut nekongruentní (cesta pěšky)

Druhy adverbií:

a) místa - loci (kde?, odkud?, kudy?, kam?) doma, shora, horem, nahoru, kam, tam, tudy

b) času - temporis (kdy?, odkdy?, dokdy?) večer, včera, dlouho, stále, občas, odkdy, tehdy, teď, dosud

c) způsobu - modi (jak?) pěkně, vesele, pěšky, tak, takto, jak

• míra: velmi, moc, málo, příliš, zcela, kolik, tolik

• zřetel: početně, váhově, politicky

d) příčiny (proč?) úmyslně, schválně, navzdory, proto

• ustrnulá příslovce: vleže, vstoje

• příslovečné spřežky: píší se dohromady (nahlas, nahoře, zleva, napravo, vlevo, shora, zticha, zpaměti, zčásti, dodnes, navždy, naplno, sbohem, vtom, vzápětí, zrána, zdáli; po prvé po každé i poprvé, pokaždé)

• ustálená spojení: milerád, křížem krážem, jakživ aj.

Stupňování adverbií:

2. stupeň -eji/-ěji: kratčeji, zdravěji

-e blíže, výše, dále / blíž, výš, dál

nepravidelně: dobře - lépe, málo - méně, špatně, zle - hůře, mnoho - více

3. stupeň nej- nejblíže, nejvýše / nejvýš

Prepozice

• neohebný, významově nesamostatný slovní druh

• přesně spojeny se substantivem, vyjadřují jeho vztahy (= předložková vazba) v lese, nad lesy

• ve větě jsou součástí příslovečného určení (do vody), řidčeji předmětu, přívlastku, doplňku (s přáteli, váza na květiny, pro vlast)

Podle původu:

I. Prepozice vlastní (primární) v, s, z, do, při, nad aj.

II. Prepozice nevlastní (sekundární) — odvozené z jiných slov

a) z pádů substantiv:

dle, kolem (kol), kromě (krom), kvůli, místo, během, díky

b) přechodem z příslovcí:

blízko, proti, skrz, uvnitř stojí blízko (příslovce) x blízko domu (předložka)

c) víceslovné výrazy:

z důvodu, na rozdíl od, směrem k

Pojí se s:

a) s třemi pády:

• za (za večera - s 2. p., za knihu - s 4. p., za městem - se 7.p.)

• s (s otcem - se 7. p., se stolu - s 2. p., kdo s koho - se 4.p.)

b) s dvěma pády:

• s 4.a 6.p. na, o, po, v (na pole - na poli;o vše - o všem)

• s 4. a 7. p. nad, pod, před, mezi (nad obzor - pod obzorem)

c) s jedním pádem = většina předložek, zvl. sekundárních např.

• s 2. p. — bez, od, do, u, z bez cíle, od otce, do města, u lesa, z lesa

zpod ‚ zpoza (stolu), blízko, dle, kolem, kromě, místo, během aj.

• s 3. p. — k, proti, vůči, kvůli, díky — k městu, proti němu, kvůli matce

• s 4. p. — mimo (dům) X kromě (domu)!, ob (den), pro, skrz, přes

• s 6. p. — při (zdi)

• Po přejatých předložkách à la, à, kontra aj. stojí vždy nominativ: à la bažant

• Vokalizace předložek: v/ve, k/ke/ku, bez/beze

Konjunkce

• neohebný, neplnovýznamový slovní druh

• slouží k spojování vět i větných členů

Druhy:

Konjunkce souřadicí (parataktické) - k vyjádření vztahu koordinace mezi členy několikanásobného větného členu, mezi větami v souvětí souřadném, mezi souřadně spojenými větami vedlejšími.

Slučovací: a, i, ani (neoddělují se čárkou); dvojité spojky jak - tak, hned - hned, jednak - jednak

Stupňovací: i, ba, ba i, dokonce; nejen - ale i, nejen - nýbrž i

Odporovací: ale, avšak, však; sice - ale

Vylučovací: nebo, anebo; buď - nebo

Vysvětlovací: vždyť, neboť, totiž aj.

Konjunkce podřadicí (hypotaktické) - vyjadřují významovou závislost, vztah k větě řídící

Příčinný: protože, že, poněvadž, jelikož

Účelový: aby

Účinkový: tak - že, až, takže

Podmínkový: jestliže, -li, kdyby, když

Přípustkový: ač, ačkoli(v), třeba, třebaže, přestože, i když

Časový: když, jakmile, zatímco, až, sotva(že)

Způsobový: tím -že, jako by (jako kdyby), tak - že

Prostředkový: tím - že

Výjimkový: leda (že)

Zřetelový: z hlediska, pokud se týká

Před spojkami píšeme čárku, vyjma spojek a, i, ani, nebo ve významu slučovacím. Je-li před spojkou podřadicí ještě spojka a, ale, i, nebo adverbium teprve, právě, zvláště ap., píše se čárka jen před tyto spojky nebo adverbia.

Všichni se připravili, a jakmile to bylo možné, odjeli. Všichni odjeli, právě když je začali svolávat.

Partikule

• neohebný slovní druh, nejsou větným členem

• uvozují samostatné věty nebo vyjadřují různé významové a citové odstíny ano, ne, ať kéž, nechť, což, pak, jen

Ať se brzy vrátíš. Jen aby se to povedlo. To chumelí. Copak to nevíš?

Úlohu částic mohou mít i spojky, nespojují-li věty.

Ale to je překvapení! Ze si to necháš líbit! A to je zase zpráva! Kdybys nepovídal!

Interjekce

• neohebný slovní druh

• vyjadřuje nálady, city ach, fuj, ó; vůli (vybízecí) haló, hej, hybaj, marš

• označuje hlasy, zvuky (= zvukomalebná, onomatopoická citoslovce) bum, mňau, cink, bim bam, haf

• odvozená od jiných slovních druhů: bože, hrome, běda, vida

• nejsou větným členem, tvoří jednočlennou větu (oddělena čárkami)

• někdy ve funkci přísudku: Žába žbluňk do vody., nebo podmětu: Buch buch se ozývalo zvenčí.

1

---