skenování0010

Imunitni system 21

totiż ve svetelnem mikroskopu od sebe prakticky odliśit, pokud nepoużijeme histochemickou ci spisę imunohis-tochemickou techniku identifikace CD znaku j ako j ej ich specifickych povrchovych markerń.

Po parakortikalni zóne nśsleduje dr eń privr£cena ke kon-kavni strane uzliny. Lymfocytó je tu mene, zato se tu vyskytuji ćetne makrofagy s fagocytovanymi casticemi prachu nebo antrakoticlceho ćemeho pigmentu (plicni uzliny). Z dalsich bunśk tu mohou byt zastoupeny plaz-mocyty i ojedinele żirnó buńky.

K Lymfaticka uzlina je protkana sirokymi anastomo-zujicimi lymfatickymi sinusy. Odstupuji dovnitf uzliny od marginalniho sinusu (obr. 2.10), uloźeneho pod va-zivovym pouzdrem, jako parafolikuldmi (perifolikulśr-ni, interfolikulami, intermediami) a pokraćuji do dfenś jako medulśmi. Lymfatickć sinusy nejsou na rozdil od krevnich vystldny endotelem; jde o ruznś śiroke prosto-ry v retikulśmim vazivu stromatu, kterymi se procezuje lymfa a strhdvd sebou lymfocyty. Sinusy lze rozeznat jako svćtlejśi Stórbinovite prostory pfemostene retikulśr-nimi buńkami a vlakny, s menSim poćtem lymfocytu od-plavovan^ch protekajici lymfou. V hilu uzliny odstupuje jiż jen jedna (maximdlne dvś) eferentni lymfaticka cćva (obr. 2.11), ktera odvśdi lymfu z drćnovaneho okrsku pres lymfatickou uzlińu.