skenování0027

40 Histologicky atlas

mi oblouky, ma ovalny tvar (obr. 4.5). Povrch tonzily je rozbrazden v jamky (fossullae tonsillareś), ktere vedou do ruznć hlubokych krypt. Ty j sou yyplnćny detritem z deskvamovanych epitelovych bunek, bakterii, zbytku potravy a ćetnych lymfocytu, ktere sem skrze epitel vy-cestovavaji. Protoże lymfocyty infiltruji vrstevnaty dlaż-dicovy epitel yystelky krypt, mem jej tak v epitel rozvldk-neny. Lymfaticka slożka je organizovana v raźne poćetne lymfaticke folikuly, ćasto se svetlymi zarodećnymi centry jako vyrazem aktivace imunitniho systemu organismu.

Zub

Zub se składa z korunky, krćku a kofene, uvnitf je dfeńo-va dutina, kterou vyplńuje zubni pulpa (obr. 4.2). Korun-ku pokryya sklovina (enamelum, email), slożena z dlou-hych hranolu skloviny. Hranoly probihaji vlnovite kolmo k povrchu skloviny, tedy rozdilne v raźnych oblastech korunky. Rozdilne uspofadani hranolu skloviny se proje-vuje na podelnych a prićnych yybrasech korunky rozdil-nymi svetelnymi reflexy (obr. 4.2, vlevo). Krćek a kofen zubu je slożen ze zuboviny (dentinum), patfici k poji-vum s mineralizovanou mezibunecnou hmotou. Dentin je protkan dentinovymi kanalky s yybeżky odontoblastu. Kanalky dodavaji svym prabehem dentinu żihany vzhled (obr. 4.2, vpravo). Nejbliże k telum odontoblastu je pre-dentin, jehoż mezibunećna hmota tvorena kolagennimi fibrilami a amorfhi slożka je dosud nemineral izovand hydroxyapatitem. Odontoblasty yystylaji dreńovou du-tinu, kterd je vyplnena zubni dreni, tvofenou ridkym va-zivem vyraznć rosolovitó povahy. Ve dfeni probihaji cevy a nervy. Nervovd vldkna tvori pleteń pod odontoblasty, z ni vychazeji vlakenka provazejici vybeżky odontoblastu aż do dentinovych kanalku. Koren zubu pokryvd zubni cement odpovidajici svou stavbou vlaknitó kosti.

Travid trubice

Travici trubice ma jednotnou stavbu. Składa se ze ćtyr zakladnich vrstev:

I.    Sliznice (tunica mucosa)

II.    Vrstva podsliznićniho vaziva (tunica submucosa)

III.    Vrstva svalova {tunica musculariś)

IV.    Adventicie nebo seróza {tunica adventitia, tunica serosa)

Sliznice se dęli na tri podvrstvy:

1.    epitel {lamina epithelialis)

2.    sliznicm vazivo {lamina propria mucosae)

3.    sliznićni svalovina {lamina muscularis mucosae)

Typ epitelu je duleżitym kritćriem pro identifikaci useku travici trubice.

Tunica muscularis je slożena vetsinou ze dvou sva-lovych vrstev:

1.    vnitfni cirkulami

2.    zevni longitudinalni

Obe vrstvy jsou tvoreny snopci, kterć maji prubSh spird-lovity, avśak vyska zavitu se vyrazne lisi.

Travici trubice ma vlastni nervovy ridici systóm vege-tativniho nervstva. Je zastoupen dvśma pletenśmi sloże-nymi z ostruvku multipoldmich gangliovych bunSk, ktere jsou od okoli izolovdny bunkami perifemi neuroglie - sa-te!itovymi bunkami - a pleteni nervovych vldken. Vśtsi ganglia a plexy se rozkladaji ve svalove vrstvć mezi jeji cirkuldrai a longitudinalni podvrstvou (plexus myenteri-cus). Menśi pleteń, plexus submucosus, je v submukóze. Do pleteni nervovych vldken jsou zasazeny takć intersti-cialni bunky Cajalovy, ktere se vyznamnś ućastni navo-zeni peristaltickych pohybu.

Jicen

Jicen {oesophagus) je svalova trubice vystland sliznici slo-źenou v klidu v podelne fasy. Sliznici pokryva vrstevnaty dlazdicovy epitel (obr. 4.13). Ve sliznici i v podsliznićnim vazivu se na zaćatku jicnu a pak aż pri jeho pfechodu v kardii vyskytuji drobnć slinnó żlazky (obr. 4.14). Tunica muscularis v homi tfetinś jicnu slożena ze svalstva prić-nś pruhovaneho, v dolni tretine ze svalstva hladkeho. Ve stfedni tfetinś jsou zastoupeny oba druhy svalove tkane. Pośledni vrstvu steny jicnu tvori vazivova adventicie, pfe-chazejici do ridkćho vaziva mediastina. Pouze na kratkem useku, potó co jicen prostoupi diafragmu, je na povrchu seróza, kterou pokryva mezotel.

Źaludek

Sliznice żaludku (yentriculus, gaster) je ćlenita, rozdelena ryhami v podelne fasy a policka {areae gastricae), na nichz jsou małe jamky (foveolae gastricae). Povrch sliznice, tedy żaludecni policka, jakoż i jamky kryje jednovrs-tevny cylindricky epitel, ktery md funkci źldzovou, protoże yylućuje hien. Źaludećni jamky maji nestejnou delku, v kardii jsou śiroke a melke (obr. 4.15), v pyloru hluboke a uzke (obr. 4.18), v tśle żaludku od kardie k pyloru se postupne prodluźuji a zuźuji (obr. 4.16). Do żaludećnich jamek usti żlazky kardie, tela a pyloru. Zldzky kardie jsou jednoduchć aż rozvśtvenć tubulózni, mucinózni żlazy. Stejny charakter maji i rozvetvenć tubulózni żldzy pyloru, jejichż dolni useky jsou vSak ćastćji stoćeny.

Nejpoćetnejśi jsou żlazky tela żaludku, glandulae gastricae propriae, vyplńujici temóf celou lamina propria mucosae. Jsou to jednoduchć nebo na konci rozvetvene tubulózni żlazky (obr. 4.1T). Usti zużenou ćasti zvanou krćek do źaludećni jamky. Źldzky jsou vystldny nćkolika druhy bunćk. Krćky żlazek vystylaji nizkć cylindrickć bunky krćku. Jejich cytologicky indiferentni charakter je spojovan s roli „rezervnich“ ći ,Jkmenovych“ elementu, jeż dovoluji po asymetrickć mitóze diferenciaci v ostatni bunky źaludećniho epitelu. Tćla żlazek vystylaji bunky kryci (parietdlni), zaoblene trojboke buftky s acidofil-ni cytoplazmou, v niż leźi jedno aż dve jadra s hrabou chromatinovou strukturou. Kryci bunky jsou jakoby za-sunuty mezi sousedni elementy a jsou żylaste hojne ve