č 1 3 12

Pozice spisovni polStiny je na zkoumanim uzerm daleko slabSi neź pozice spi-sovne ieStiny. Je jazykem vyuiov*ini v mistnich polskich Skolach, jazykem oficiil-nl komunikace v polskych menSinovych organizacich a spolclch. V pisemni podobi se objevuje na strankach polskeho mensinoveho lisku a v rodinne korespondenci. Pouźlvd se taki bihem bohoslużeb v mfstni dvojjazyćne katolicki a evangelicki cirkvi a je jazykem modliteb polskych verlclch. Nlzka spolećenska prestiż polskiho narodniho jazyka jako celku souvisl taki se skutećnostl, że se na ieskim TiSlnsku nevytvoril żądny polsky beżni mluveny jazykovy utvar, nebof jeho fiinkci zde plni-lo a plnl narećf. Navlc mistni Połaci byli od beżne mluvene polStiny znaćńe izolov&-ni, hlavni po politickych udalostech v Polsku v roce 1980 (srov. Labocha, 1997, s. 121), a jejich pnpadne kontakty s pnbuznymi żijlclmi na polskim TeSlnsku ii ces-ty za ndkupy źidnou zminu kodu nevyżaduji. Pokud v polski ćasti TeSlnska pozo-rujeme vyvoj nifeil smirem k slezskimu interdialektu nebo k obecni polStini {polski język potoczny), pak z&kladnlm kodem polsky orientovaniho obyvatelstva na TiSlnsku ieskim je nadale tiSlnski n&reil, zachov<ivajlcl navzdory ieskym lexikal-nlm vlivum pomimi dobre svuj vyhraneny raz. Svoji silnou pozici si nareil udrżuje taki diky svym użivatelum hlaslclm se k ieski narodnosti. Mistni Polici, zejmina pak pnsluSnlci strednl a nejmladsl generace, biźni strldajl kody podle jazykovi ori-entace dalSlch uiastnlku komunikace. Jsou to oni, kterl se v rozhovoru jazykovi pri-zpusobujl a neznamou osobu na verejnosti zpravidla oslovujl v ieStini. Uprava vlast-nlho kódu patrl tedy k jejich prirozenimu chovinl, je automatizovanou operacl a sou-iastl jejich każdodennl komunikainl strategie.

NejvitSl vażnosti pożlva u mistnich obianu spisovna (nebo spisovni zamySleni) ieStina. Je kodem urednlch plsemnostl, oficialnl komunikace, komunikace na verej-nosti. Je snadno dostupna ze sdelovaclch prostredku a je souiastl vyuky i na mistnich polskych skolich (viz dale).

2. Stylizace projevu ve vicejazycnem prostfedi 2.0. Vymezenipojmu „stylizaceⁿ

Mluvlme-li o jazykovi stylizaci, mużeme mit na myśli:

a)    zdmemou upravu, uzpusobenl textu, usilujlcl o naplnenl predstav o tom, jak by mil dany text vypadat, pretvirenl textu do urciti podoby, vedomy zakrok bihem pro-dukce textu provadeny za uielem prisoudit mu vlastnosti typicki pro dany styl. Takto chapana jazykova stylizace se muże omezit na zamemi poużlvanl jazykovych pro-stredkCi s uriitym zabarvenlm nebo s**iriitou stylovou nebo żanrovou prlsluSnostl. Stylizace v dialektech (tiż socialnlch) se objevuje ve vypovedlch urienych cizlm osobam, kteri neznajl dialekt. Vede k poużlvanl zpravidla takov^ch slov, ktera jsou stejna jako ve spisovnim utvaru nebo jsou z nij vypujiena. Pfi imitaci cizlho kódu, napr. sousednlho dialektu, muże dochazet k prehnanimu zduraznovanl jeho jazyko-vych vlastnostl apod.;

b)    z£vereinou fazi vzniku jazykoviho projevu (ve vyznamu iasovim, lineiml po-sloupnosti), n&sledujlcl po fazi intence a kompozice.

20

Slovo a slovesnost, 61, 2000