č 1 7 12

A: 'podźivej se Men.ko na tym telev/zoru to {je ^vcJ^s śe to-B: ^aha ^takto>/ Alle to śe Alejy>

A:    / 'fii tOś Ao je z i/mjele Aimoty to AUma Ałotki>/ ^vjyS Ao byś ta(iri) Anugła Aia t£lm Aiorte do

prc/stfotka_a 'kole Aego no-// nojale Aibyź vjeAlźała źe Aaki koAuśko moź Jechać f proAtfotku ^próżne // A:o to je ^na tyh Rajcach popi'sane-

B: to Acura Aiycki Atńeśe_a na'piśe Alaium ^vjyś<

A: vy Anoće 'jakśi 'inteligentni Acury>// Anuśiś se_iść poAiźivać sy mnum Aia vrch>/ {jo ći dum taliAi-Ceg a 'puj se po'dżivadź 'jaki mi Acrasne u^pjykła cuAcrovi>/ ^poć ^pof se mnou>// Aafin.ku¹ my te/ pi/jde-me 'z len.kou na Aioru jo<J a Aśće ći A:ośi uAcoiym>/ A>o<fivej~/ Ao je Acrasne Ao<J vy^glundo to {jako pje'truśka>

B: a ^gdo_uź gratuAovoł</

A: Anirećek>/ a Au maAićkou tam mo_od vojAiśka tam na AtoIe>/Aedfii se>/

B: a ^gdo to ^pjyg {jako ^pafii<

A: {j5 ćoA/eće ty Aako Ałusto_o Aosce A:hodźi</ a Aaki Alrobne-/ Alle {starka ji {jejo-/ {jejo Aiiama ji pu'mogo>/ a Ano prez osunrdesad Aet/> a Aina ji to Aag ^robi_a^zdobi>/ lak Aiste to je Aakove źe Aa-kovć Aakovć neupaAlane Aakove źe<// Aafin.ku 'co /i to tam Aase Airaje A tak ta Acytka Ae /i Aibi {jo</ 'tak jsou 'krasne ty Auźe_a ty ge/bery Ae(ź) źe Aakć Alute-

Mśme dQvod se domnivat, źe kdyby dan& komunikace probihala na pracovi§ti, od jejich ućastnic by se oćekńvalo, źe budou pouźlvat spisovny utvar jazyka naroda, k nćmuź se hlasi. K takovym situacim na ćeskem TSSinsku skutećnć dochazi, proto-źe polske a ćeske Skoly se nćkdy nach£zeji v jedinć budovć. Z naSeho nasledneho rozhovoru s komunikantkami vyplynulo, źe i tento na prvni pohled neprirozeny druh komunikace je pro ne kaźdodenni zaleźitostl a źe se bćźnć stava, źe v prubehu dvoj-jazyćneho rozhovoru si komunikanti kódy navzajem prohodi a ten, kdo zaćne mluvit ćesky, pristoupi ćasem na polśtinu spolubesednika a naopak.¹

2.3. Dvojjazycne dite. Tesinskd polstina

K reśeni otazek spojenych s materskym ći primamim jazykem mluvćlch nutno v mnohonarodnostnim a mnohojazyćnem prostredi pristupovat s daleko vet§i opatr-nosti neź v prostredi monolingvnim. Zaprve, deklarovany matersky jazyk nemusi byt ani primamim kodem mluvćiho, ani kodem nejlepe ovladanym. Zadruhe, jazykove povćdoml a skutećnś znalost jazyka jsou dvć rozdilna kriteria a pri posuzovanI jazy-kove orientace polylingvni osoby je treba brdt ohled na oboji. Zatreti, mluvime-li o dvojjazyćnosti, musime presnć stanovit, co pro nśs vlastnć dvojjazyćnost zname-na. Nćkteri lingviste, jak znamo, nazyvaji dvojjazyćnosti to, co jini hodnotl jako pou-hou diglosii, s ćimź nesouhlasime.

'RSinske deti ze smisenych manźelstvi anebo z narodnostnć homogennich rodin s ruznou jazykovou orientaci rodiću nemivaji vyvaźenou jazykovou bazi (potencial

24

1

PredpokJadem takovćho stfidńnl spisovnych kódu je samozrejmć jejich alespofi ćśstećnś znalost. Tento predpoklad je splnen v pripadć mistnich polskych mluvćich, jejichź ochota jazykove se prizpusobit partnerem komunikace je daleko vćtśi neź u mistnich Cechu.

Slovo a slovesnost, 61, 2000