č 2 22

5.2. V a r i a b i 1 i t a a s e rn a n t i k a

Za specificky, v zasadę vśak velmi śiroky cii studia jazyka na korpusu se ćasto povażuje studium jazykove variace, resp. v a r i a b i l i t y (srov. mj. Biber, 1988; Ćermak, 1993, 2.2, 2.12). Obecne możnosti z blediska typu jazykove formy na-stińuje nasledujici prehled; naznaćeny jsou v nem i hrube kvantitativni pomery, resp. mnożstvi dat, kterych se variace tyka (S = substantivum, A = adjektivum, V = verbum, ADV = adverbium, prep = prepozice, pron = pronomen, num = nu-merale). Pfi pfechodu z langue do parole, resp. od systemu k textu lze v synchron-nim pohledu pfedpokladat standardni variaci, tj. vice neż jeden tvar nasledujicich druhu; zpetne to naznaćuje i naroćnost pokryti techto ruznych druhu variability pfi dekódovani textu, jeho lemmatizaci apod. V mluvenem, ridćeji i v psanem textu se ovśem muże vyskytnout i variace nestandardnf (napr. riizne radikalni kontrakce), dana osobou mluvćfho, popr. i jeho neznalosti jazyka ći jeho mornentalniho pra-vopisu (jelioż momentalni pravopisnou zmenu muże ignorovat) apod. Podle druhu variace je pak pro ten ktery z nich pfi jeho posuzovanf zaroveń treba i zjiśt'ovat bud’ frekvenci prostou, ći korelovanou s dalsi aj. Jinou variabilitu, niże neuvażo-vanou stejne jako dalsi jej i typy pfiznaćne pouze pro jazyk mluveny, predstavuje variabilita narećni.

Formy    Kvantitativne

A invariabilru riebo

B variabilni

1- diachronne dane (zvl. dublety)

2- synchronni

a-pozićne (varianty prep) b-noininativne (synonyina) ba-substituce bb-viceslovnost bc-smiśena c-gramaticky

ca-ćastećna obrnena (flexe) cb-viceslovnost

cc-kontrakce cd-siniśeni aj.

vśechny (tj. vubec, n. jen v nekterych projevech)

vyjimky

vetśina

mało

hlavnć autosemantika, zvl. S/A hlavne autosemantika, zćasti pron idiomy a frazeiny, viceslovne terminy (a:b)

S

A

V

ADV zćasti

pron

num

V    (ćas/modus, popr. dalsi)

V/S/A reflexivni

V    viceslovna (2 cb)

?

Yedle studia jazykove variace formy se vśak stale vice dostava do popredi potreba zma-povat predevśim lilavni oblasti a aspekty semantiky jazyka, jejich distribuci, vzajemnou souvztażnost apocl. Elementarni situaci cii u tu lze zachytit napr. takto:

133

Slovo a slovesnost, 56, 1995