č 2 22

my, ktere vśak nedośly śirśiho rozśireni, anebo komerćne śirene usp^śne programy, jako je pro DOS Oracle ći Fox-Pro apod. Databaze tohoto typu je strukturova-na a vytvofena podle potreby, tj. podle skutećnych jednotek obvykle slovnikoveho typu, jejich ćasti, hierarchie a vnitffu souvztażnosti, ktere jsou vśechny vzajem-ne propojeny a Ize v nich hledat podobne jako ve slovniku, ale ovśem take podle jednotlivych poli, tedy napf. vśechna slova/lemmata spojitelna s akuzativem, ći majki ve vykladu sveho vyznamu slovo nastrój ći zpusob nebo barva apod. Tato nejvyrazneji paradigmaticka a nejabstraktnejśi forma korpusu byva jeho integralni slożkou zvlaśte ve dvou pfipadech: kdyż je soućasti korpusu i (obvykle velky) slov-nik danehojazyka, ktery pak muże slouźit napf. jako filtr pro ovefovani a kontrolu dat, anebo kdyż je takovy slovnik naopak jednim z cllu, o jehoż dosaźeni vystav-ba korpusu usiłuje. V tomto druhem pfipade je jako dodatećny nastrój nezbytny i lemmatizator (o lexikalni databazi srov. jm. Calzolari, 1990, 1993).

V optimalni podobe jsou vśechny tri formy korpusu navzajem propojeny tak, aby se data z jedne ćasti dala spojovat s daty z ćasti jine, zvl. za ućelem cileneho vystupu ći aplikace, napf. pfi reśerśi urćiteho typu ći tvorbe slovniku (srov. napf. Calzolari - Briscoe, 1992), kdy je treba spojovat data dfivejśi (napf. z naskenovane-ho slovniku, ulożeneho v relaćni databazi) s novymi (zvl. v podobe konkordance). Vśechny tfi formy ći mody existence korpusu tudiż mj. zaviseji na dobrem a rych-lem vyhledavacim programu; vetśinou je primo soućasti zakladnich databazovych programu obou typu (viz vyśe), popf. i programu konkordanćniho.

Je pochopitelne, że - af uż v podobe textove databaze ći databaze relaćni - jsou v korpusu pristupne ty jeho aspekty i aspekty jeho jednotek, do kterych se v podobe pfisluśneho znaćkovani dokazala uspokojive promitnout ovefena a fungujici lingvis-ticka teorie, resp. jeji model. V tomto smyslu lze v korpusu vyznaćovat relativne nejspolehliveji jasne diskretni jednotky formy (viz vsak nefeśeny problem vice-slovnosti, a( treba nekterych slovesnych tvaru, nebo frazemu), a tedy jevy v zasadę morfologicke v użśim i śirśim smyslu, a z hlediska formalniho tedy i jednoslovne jevy lexikalni. Vedle nejbeżnejśiho znaćkovani morfologickeho (zahrnujiciho urćeni slovnich druhu a ruzneho poćtu jejich kategorii) je vśak na kvalite pfedchozi teorie nemene zavisly navrh struktury databazoveho liesla, analogicky v tomto smyslu znaćkovani morfologickemu. Vzhledem k nejednoznaćne povaze rady aspektu je ża-douci, aby oboji znaćkovani na sebe komplementarne navazovalo; doporućuje se dokonce, aby pfi znaćkovani ćasto existovalo i feśeni paralelni, dvoji (McNaught, 1993).

Zachyceni syntaktickych aspektu, vztahu a utvaru zależi na uspeśnosti uźifce-ho parseru (syntaktickeho analyzatoru) a kriterii a mnożstvi znaćkovani (po-zoruhodny je napf. pfistup uplatneny v korpusu Susanne, srov. Garside, 1993). Zpravidla vśak je tu dosud mnoho nevyfeśene. nejednoznaćnosti, ani se tu nepfe-kraćuji pfitom hranice vety. Samozfejmou możnosti je ovśem i analyza fonologicka (srov. Leech, 1993); ta a analyza foneticka, popf. prozodickase ovśem tyka korpusu mluveneho jazyka. Pro jazyk s prirozene se vyvijejici, kodifikaćne neochromenou formou, a tudiż i prirozenou variabilitou se ovśem nabizi i analyza ortograficka. Każda dalsi analyza, zvl. analyza vyznamu a vetśiny oblasti f u n k c e vćetne aspektu pragmatickych zustava, pfes nejruznejśi pokusy o jeji ćastećne uchopeni

128

Slovo a slovesnost, 56, 1995