Struik 026

mi metodami, ktere vsak soucasne były dosti slożite, aby podnecovaly k zdokonalovani sebe samych, a tim i astro-nomicke teorie same. Orient jiż v obdobi, ktere bezpro-stredne predchazelo helenisticke epose, zvlaste pak Mezopotamie behem pozdniho asyrskeho a perskeho obdobi, znacne pokroćil v poctarske astronomii. Pozorovani, kte-ra se zde provadela soustavne po celou dlouhou dobu, umoźnila pozoruhodna zjisteni mnohych efemerid. Pohyb Mesice byl jednim z matematicky nejpodnetnejsich astro-nomickych problemu jak ve staroveku, tak i v 18. stoleti, a babylónsti (chaldejsti) astronomove venovali jeho studiu mnoho usili. Styky recke a babylónske vedy za obdobi Seleukovcu prinesly velky poctarsky i teoreticky pokrok, pficemż babylónska veda pokracovala ve sve stare tra-dici vypoctu kalendare a recka veda dosahla nekterych ze svych nejvyznamnejsich teoretickych uspechu.

Nejstarsim znamym reckym prispevkem k teoreticke astronomii była planetarni teorie nam jiź znameho ma-tematika Eudoxa, ktery tak podnetne pusobil na Euklida. Byl to pokus o vysvetleni pohybu planet (kołem Zeme) predpokladem superpozice dvou rotujicich koncentrickych sfer, z nichż każda mela vlastni rotaćni osu a smery ro-tace navzajem opacne. V teto -teorii se projevuje snaha po objasneni nebeskych jevu, ktera je nova a typicky feckś a nahrazuje dosavadni pouhe popisne casove sera-zeni udaju. Eudoxova teorie, ackoli formalne była nedos-tatećne >propracovana, obsahovala uż ustredni myślenku vśech planetarnfch teorii vys!ovenych pred 17. stoletfm a chtela vysvetlit nepravidelnosti zdanlivych drah Mesice a planet skladanim kruhovych pohybli. Tato myslenka tkvi dokonce v zakladech pocetniho postupu nasi moderni dynamicke teorie, pokud użiva Fourierovych rad.

Na Eudoxa navazoval Aristarchos ze Samu (kołem 280 pred n. 1.), „Kopernik staroveku“, jemuż Archimedes pripisuje hypotezu, że nikoli Zeme, ale Slunce je stredem pohybu planet. Aristarchova hypoteza nalezla ve starove-ku mało privrżencil, i kdyż było velmi rozsirene presved-ceni, że Zeme se otaci kołem sve osy. Slaby uspech helio-centricke hypotezy zp&sobila hlavne autorita Hipparchova, protoże Hipparchos byl casto pokladan za nejvetsiho starovekeho astronoma.

Hipparchos z Nicaea konał sv& pozoroveini v letech IGI—’ 126 pred n. 1.; o jeho dile se nam zachovalo mdło pffmych zprdv. Hlavnim nasim pramenem o jeho yysledcich je Ptolemaios, źljlcl o tri stoleti pozdeji. Mnoho z obsahu Ptolemaiova velkeho dila Ałmagestu lze pripsat Hippar-chovi, zvlaśte poużiti excentrickych kruhu a epicyklu pro vysvetleni pohybu Slunce, Mesice a planet stejne jako objev precese rovnodennosti. Hipparchovi se też pripisuje metoda urceni śirky a delky astronomickymi prostredky, avsak starovek nebyl nikdy schopen provadet jakakoli vedecka mereni ci mapovani ve velkem meritku. Staro-veci vedci byli roztrouseni velmi ridce jak prostorove, tak i v obdobich. Hipparchovo dilo było uzce spojeno s vysled-ky babylónske astronomie, ktera v teto dobę dosahla znać-ne urovn§, a mużeme tak v jeho dile videt nejvyznamnej-si vedecky plod recko-orientalnich styku helenistickeho obdobi.¹³

11. Tret! a pośledni obdobi anticke spolecnosti je obdobi rimske nadvlady. Syrakusy pripadly Rimu roku 212, Kar-tśgo roku 146, Recko roku 146, Mezopotamie roku 64 a Egypt roku 30 pred n. 1. Z celeho Orientu Rimany dobyte-ho vcetne Recka były vytvoreny kolonie ovładane rim-skou administrativou. Rimska kontrola nepostihla ekono-mickou strukturu tech orientdlnich zemi, ktere radne odevzdavaly tiżive dane a ostatni poplatky. Rimske cisar-stvi se tak ekonomicky rozstepovalo na zapadni cast s extenzivnim zemedelstvim prizpusobenou vysoce rozvi-nutemu otrokarstvi a na vychodni cast s intenzivnim zemedelstvim, kde nebyli nikdy użivani otroci mimo do-mdci povinnosti a verejne prdce. Prestoże vyrostla nekte-ra mesta a obchod zahrnul cely tehdejsi zapadni svet, veś-kerd hospodarska struktura rimske rise naddle spocivala na zemedelstvi. Rozsireni otrokarske ekonomiky v takove spolecnosti było osudne pro vsechnu puvodni vedeckou prdci. Trida otrokaru se nikdy nezajimala o technicke objevy, mimo jine proto, że se bała dat do rukou otroku prostredky, ktere by mohly podnecovat rust jejich inte-ligence. Mnozi prislusnici vladnouci tridy se povrchne za-

¹³ O. Neugebauer, Exact Science in Atiąuity, Studies in Civilization, Univ. of Pennsylvania Bicentennial Conf., Phila-delphia, 1942, str. 22 — 31.

55