Karel Poláèek:

MUŽI V OFFSIDU

MUŽOVÉ A ŽENY!

Pøívrženci!

SK Slávie, hrdého mistra ligy!!

AC Sparty, železného teamu rudých!

SK Vikorie Žižkov, oøíšku letenských leadrù!

AFK Bohemians, štiky ligy!

Èechie Karlín, která je známa svou obìtavou hrou!

Èafky, na jejímž høišti mnohý favorit ztratil

dva cenné body!

Meteorské chasy, jejíž forma je znamenitá!

Znamenitých venkovských klubù,

pøed nimiž mnohá pražská jedenáctka

musela sklonit svou zbraò!

Vy všichni, i stoupenci amatérských klubù,

musíte èíst tuto knihu!

Pøi ètení tohoto románu zatøepetá se vám bránice jako

míè v síti podle vybìhnuvšího brankáøe, který obìtavì

ochránil svoji svatyni.

Poslechnìte mé rady a pøedplate si román

MUŽI V OFSAJDU.

Budete po celý rok ve skvìlé formì a nikdy nebudete

trpìt indispozicí. Kdo opomene èíst tuto knihu, ten bude

doživotnì diskvalifikován.

1

ZÁPAS, KTERÝ SE NESKONÈIL

„Vstávej!“

...Meduna krásnì pøihrává Srbovi, Srba se nezadržitelnì

øítí vpøed, ještì okamžik, a míè se zatøepetá v síti...

„Povídám, vstávej!“

...vtom však obecenstvo vniká do høištì... Eman cítí, jak

ho strážník drží za límec a tøepe jím. Eman se ohnal —

„Èlovìèe, kolikrát ti mám øíkat, abys vstával?“

Chlad vnikl pod pokrývku. Eman skrèil nohy; bránil se,

nechtìje se rozlouèit s napínavým snem. Ale nad ním stojí

Eman starší, rve mu pokrývku z tìla a nemilosrdnì opaku-

je: „Vstávat máš, povídám! Dneska mᚠslužbu ty!“

Eman se protáhl a øvavì zíval.

„Co bouøíte?“ tázal se lítostivì staršího Emana, „ještì je

èas. Èlovìk namouduši...“ A opìt schoulil se do kouteèku,

chovaje nadìji, že se doví, jak dopadl ten krásný zápas.

Ale Eman starší byl neúprosný. Uchopil svého syna

za nohu a táhl ho z postele s hluèným pokøikem: „Teï ne-

bude žádný vyspávání. S kamarádama ponocovat, pak

ráno nechtìt vstávat — žádný, nic takovýho!“

Eman mladší posadil se na lùžku a dal se

do vyjednávání. Dnes, napøíklad, mohl by mít službu starý.

Eman mladší cítí, že je òáko darebný. Však mu to Eman

mladší dvojnásobnì vynahradí.

Eman starší se jízlivì zasmál. Kdepak, na nìho

s politikou! Takový smrkáè si zamane, že starý táta musí

za nìho všecko oddøít. Všecko musí jít podle práva. Dnes

je služba na synovi, a tady je všecko mluvení marné.

Eman mladší si pomyslil, že to je nìjakého køiku, a dal si

ruce pod hlavu a sladce se protáhl. Vìdìl, že je v neprávu,

ale koneènì... ááá... tak, jak to vlastnì bylo? Srba ztlumil míè

a...

Eman starší vzal z police nejvìtší hrnec, mlèky natoèil

do nìho vodu a s tímže pochmurným mlèením pøistoupil

k synovi, tøímaje výhrùžnì hrnec nad jeho hlavou.

Eman mladší vyletìl z postele. Nebylo to poprvé, že ho

táta polil studenou vodou. Sedl si na židli, a drbaje

se na holých lýtkách, prohlásil, že je dobøe. Když je táta ta-

kový, on bude taky takový. Ustrojí se, pùjde po svých a táta

a se stará. Prstem na nic nesáhne.

„Jdi si,“ prohlásil Eman starší, „ale k obìdu mi nechoï.

A ti dají nažrat kamarádi, když se s nimi spolèuješ. Ka-

marád je ti nad tátu. Lajdákuješ od rána do noci, chodíš

od nièeho k nièemu, a tatík aby se staral. Jojo... mám já to

pìkný vyražení na starý kolena. Proè si nehledᚠmísto?“

„Já si hledám,“ zamumlal Eman mladší, „ale ono nikde

nic není —“

„Není! Já vím! Proè mají jiný místo? A proè ty nemùžeš

k nièemu pøijít? Já ti to øeknu. Protože myslíš jenom

na luxusy. Biograf, ten pro tebe žije, ale když má to pøijít

k práci, tak se tì ruce kroutí. Zábavy u tebe panují, ale myš-

lení, co bys zaèal, to ne. Už jseš dost starej, abys mìl ro-

zum. Dy já se musím stydìt pøed lidma; poøád musím sly-

šet: ‘A copak že ten vᚠEman nic?’ Co jim mám odpovì-

dìt? Mám øíct, že mám syna lumpa?“

„Dovolte, jakejpak lump?“ — ozval se Eman mladší ura-

ženì, „ještì jsem nic neukradl. Na mì se nemùže øíct ani

tohle.“

„No, šak eštì tohle na mì. Ale chodíš s takovejma ho-

lomkama, který nemaj od kriminálu daleko. Pøíkladnì ta-

kovej Ferdinand. Tomu zlodìjna kouká z oèí.“

„Náhodou tì øeknu,“ odvìtil syn, „že Ferdinand je doce-

la poøádnej èlovìk. Se soudama mìl akorát jednou, a ješ-

tì proto, že dával moji tetu-tvoji tetu a ono se to na nìho

píchlo. Kdyby se to mìlo takhle brát, tak byste taky nebyl

svatej. Jak je to dávno, co vás sbalil policajt, protože jste

chtìl panu Tyrpeklovi udìlat z lokálu kùlnièku na døíví?“

„Co ty spleteš všechno dohromady, to je k neuvìøení,“

hájil se starý, „já jsem hájil svou èest, rozumíš? Ono to bylo

takhle: Pøišla nìjak øeè na hudbu a já povídám...“

Ale syn neposlouchal; ten pøíbìh byl mu již pøíliš dobøe

znám. Hvízdaje si nìjaký smutný popìvek, vyšel ze dveøí,

když starý skonèil svoje vypravování slovy: „Z toho vidíš,

že jsem mu tu kùlnièku na døíví udìlat mìl, a nikdy si neod-

pustím, že jsem to neudìlal...“

Další svoje názory sdìloval ètyøem stìnám.

2

OTEC A SYN

Obyvatel Cimburkovy ulice na Žižkovì krejèí Emanuel

Habásko ovdovìl pøed více jak dvacíti lety. Nebožka zane-

chala mu syna Emanuela. Byl ještì malièký, když ho matka

opustila, a jeho otci nastal úkol vypiplat ho a udìlat z nìho

èlovìka. Bylo mu v noci vstávat, aby øvoucímu Emanovi uvaøil

kaši: nemluvnì ho nutilo k tomu, aby s ním poskakoval

po svìtnici a zpíval k jeho potìšení starodávné písnì. Ne-

bo nemluvnì bylo nároèné a neusnulo døíve, dokud otec

mu nezapìl deklarantskou:

„Pohleï, králi, pohleï do Èech, pohleï jednou sám, vždy

to nemᚠtak daleko z Vídnì do Èech k nám. Pohleï, králi,

pohleï oknem, co my jenom chcem: My chcem tebe oslavi-

ti, s tebou èeskou zem.“ Když pak dìcko usnulo s pìstièkou

v ústech, tu sklánìl se nad ním Emanuel starší a bruèel:

„Jsem zvìdavej, jestli bude mít od tebe táta jednou podì-

kování za to ponocování a svízele.“

Když pak se nemluvnì promìnilo bìhem let

v ramenatého a hømotného mladíka, tu Eman starší dumal

nad tím u svého šicího stroje: „Takto k svìtu bys byl, ale nic

do tebe není. Já v tìch letech jsem se musel ale secsak-

ramencky ohánìt.“ A vzdychl.

A syn na to vzdychání odpovídal: „Já nevím, co proti mnì

máte. Však já už se nìkde uchytím. Bez starosti.“

„Uvidíme,“ dìl starý, slinì ni, „já už nic neøíkám.“

„To bych jako prosil,“ mínil Eman mladší zpupnì, „máte

moc øeèí.“

„A ty si mì nevaž!“ velel starý dùstojnì.

„Však já taky ne,“ odvìtil mladý.

Oba, otec i syn, spávali v jedné posteli, jež byla úzká,

takže bylo jim ležeti po zpùsobu námoøníkù s pìstmi pod

hlavou. Mezi nimi byly èasté spory, kdo má spát u zdi. To

bylo výhodnìjší, nebo tam bylo vìtší teplo. Ve spánku zá-

pasili spolu o pøikrývku, která byla krátká a vydávala nohy

noènímu chladu. Èasem vydobyl si právo spát u zdi otec.

Nepøítomnost ženské v domì zpùsobila, že si otec i syn

museli sami obstarávat práce v domácnosti. Èasem

se vytvoøilo ustanovení, že se ve službì budou støídat. Ten,

na nìhož padla služba, mìl povinnost uklidit, uvaøit snída-

ni i obìd a pak umýt nádobí. Jenom pøed svátky gruntovali

spoleènì. Drhli podlahu, ohánìli se smetákem, smýèili za

nábytkem, myli pøedsíò i schody, opásáni jsouce pytlový-

mi zástìrami. Avšak Eman mladší, kterému se ráno ne-

chtìlo vstávat, èasto pøinutil svého otce, aby mìl službu

za nìho. Tak tomu bylo i dnes. Lehkomyslný syn opustil

svého otce a hodil mu na krk starosti o domácnost.

„Tak je to,“ kýval starý hlavou, pohlížeje vyèítavì

na dveøe, za kterými zmizel Eman mladší, „takhle se má

syn chovat k tátovi. Tomu se øíká úcta k rodièùm, ale ne-

mysli si, flinku jeden, že budeš mít nade mnou vrch. Já už

udìlám takové ustanovení... Jednoduše ti øíkám tohle: Ty bu-

deš tak dlouho dìlat, až mnì to bude hloupý a já se ožením.

A taky že jo. Abys si myslel, že mne žádná ženská nebude

chtít, to si nemysli. To zas ne. Já mùžu mít nevìst kilo. Jen øíct.

Ty nemᚠke mnì uznání, tak já taky nebudu mít. Frajera dì-

lat a užívat, to se ti zatrhne, lazare uliènickej. To budeš kou-

kat, až ti pøivedu macechu. Ta s tebou bude jináè toèit než já,

trouba starej. Na ni si nedovolíš, taková ženská si nenechá

foukat.

Jojo...! A se èlovìk na jiný podívá, jakou mají ze svejch

dìtí radost. Jenom já nemám mít žádnou radost. A musím

poslouchat lidi, jak mnì poøád øíkají, a co prej ten vᚠsyn?

Co mnì je do syna, pánové? Já udìlal svý a on je dost sta-

rej, aby mìl z toho pojem. A ostatnì odražte, pánové, od

krámu a hleïte si svýho. Neb každej víme svý. Já vám to

povídám èistì tak, jak si to myslím. Co poøád na nìm vidí-

te? To se ví, mìl by mít místo, aby tátovi trochu pomoh. Ale

jináè je to kluk dobrej, se sousedama nic nemìl, žádnejch

špatností se nechytá, jenom s tìma chlapama by nemìl po-

øád chodit, nebo ještì do nìèeho pøijde. Pøece znáte tako-

vé pády.“

„A vùbec,“ dodal starý v myšlenkách, „já si ho napome-

nu sám, pánové. On si dá øíct, neb na mì drží a byl ke mnì

vždycky uctivej. To se mu zas musí nechat. Ale to bych rád

vìdìl, kam má dneska namíøeno. Èlovìku neøekne ani slo-

vo, holomek nevzdìlanej, jako by mu táta nestál ani za øeè.

No, je dobøe. Jak jseš ke mnì, tak já budu k tobì.“

Obtížen tìmito úvahami, usedl opìt k šicímu stroji.

3

STARŠÍ EMAN VAØÍ OBÌD

Staøec poklidil svìtnici. Nedalo mu to mnoho práce. Byla

to nepatrná sklepní díra, kde oni dva, otec i syn, vzájemnì

si šlapali na paty. Byl tu malý stùl, na nìmž sedával starý

se zkøíženýma nohama jako Turek a šil. U okna stál šicí

stroj. Celou ètvrtinu místnosti zabírala polièka s otluèeným

nádobím. V oknì se nudila zaprášená pelargónie.

Emanuel starší zametal se vzdorovitým výrazem èlovìka,

jemuž tato práce nepøísluší, a pak postavil smeták do kouta.

„A teï se dᚠdo vaøení, když to jináè nejde,“ øekl si,

nebo byl zvyklý provázeti tento úkol hlasitou rozpravou.

„Tak co: nejdøív abys postavil na maso,“ dìl a vytáhl

z polièky železný hrnek.

„Dobrá. A teï musíš zatopit. Staò se!“

Zchumlal kus veèerníku, nacpal jej do kamen a naložil

døíví s uhlím.

„Ještì žes nezapomnìl vèera nadìlat tøísky,“ pochválil

se, „tvùj vypeèenej synáèek by to neudìlal.“

„Hoø, èlovìèe,“ napomenul oheò, „kamna pøeci dìlat

dobrotu, neb jsem je sám vèera dával do poøádku.“

Postavil si u nohou škopek s vodou a jal se škrábat

brambory.

„No, jste to vy, brambory,“ oslovil je mraènì, „jakým prá-

vem se jmenujete brambory? Voøíšky jste, a platil jsem ko-

runu kilo. To je poøádek?“

„Jakou vomáèku bych mìl udìlat? Nejlepší bude cibu-

lová. Tak zaprášíš jíšku, že jo?“

Uposlechl se a poèal míchat jíšku, prozpìvuje si

se zádumèivým výrazem píseò „Hoši neženatý, proè

se neženíte?“

„A že ten kluk netáhne? No jo, on musí

s kamarádama vyjednávat. Oni na nìho èekají, aby je osví-

til. S cizejma má rozumù kilo, ale vlastní táta neplatí. Tohle

je ta solidarita. No, šak... Já ti tvoje kamarádšofty vyženu.

Už se na to dost dlouho dívám.“

Staøík skonèil obìd, i posadil se na truhlík u kamen a

zádumèivì pohlížel do plamenù. I myslil na to, že polévka

dává sílu, ale maso musí být mladé a že ten èas utíká. Po-

díval se na hodiny: „Mladej pán by mìl už tu být,“ øekl si.

Vtom syn vešel.

4

JAK DOPADNE ZÁPAS?

Usedl za stùl s výrazem, který naznaèoval, že mezi ním

a otcem je okamžitì napjatý pomìr a že nemíní ustoupit.

Také otec mlèel a zasmušile foukal do polévky. Teprve když

se pustili do hlavního jídla, tu staøec nemohl potlaèit pocit

samolibosti, který mívají hospodynì, když vidí, že chutná,

a touha po uznání pøerušila mlèení.

„No, jaký je maso?“ tázal se otec.

„De to,“ dìl syn blahosklonnì.

Staøík rozjasnil líc a povídal, že vlastnì chtìl udìlat bram-

borové knedlíky, ale že nemìl èas.

Syn se mezi øeèí rozhodl, že si otce úplnì nakloní, ne-

bo potøeboval z nìho vymámit nìjaké peníze. Poèal otce

velebit a tvrdil, že se ani u Šroubkù tak dobøe nejí jako

u nìho. Nemìl být krejèím, ale kuchaøem. Lichotil mu tak

bezuzdnì, že se starý rdìl jako panna.

Mezi øeèí ledabyle nadhodil, že dnes je ligový zápas

mezi Viktorií Žižkov a Slávií.

„Namouduši!“ zvolal staøec, „málem bych zapomnìl.“

„Pudeš?“

„Kdepak! Mám moc práce. Zítra musím Humbergrovi

odvádìt dílo. Jak tipuješ?“

„Mám velký starosti,“ vzdychl syn. „Podrazil asi nena-

stoupí, protože má výron... a vùbec sestava se mi nelíbí.

V takový sestavì jim to Slávka naklepe.“

„Nápad!“ zdìsil se starý, „že mùžeš mluvit tak hloupì,

prosím tebe. Na Slávii se dycky dovedou vytáhnout. To by

tak bylo, aby to nedovedla nandat takovým hadrníkùm. Já

øíkám, bude to nejmíò tøi nula pro Viktorku, vzpomeneš si

na mì...“

„Vy jste, táto, náramnì kách,“ ozval se syn povýšenì,

„to vy si pøedstavujete. Já se vám divím. Vy mluvíte, jako

by hrál Prokop nebo Breburda —“

„No, šak — že mluvíš o Prokopovi. Mohli by ho vytáh-

nout ze starýho železa a postavit. Ten by to ještì dneska

zaválel...“

Jeho tváø se protáhla úsmìvem, z nìhož vyzaøovaly bla-

hé vzpomínky: „Prokop! Ten mùj kluk zlatá! Ten by tej dnešní

mládeži ukázal výkon. Ty jeho pøihrávky a ulièky, to klamání

hráèù... Já tì øíkám, to bylo jedineèný. A ty razantní útoky!

Takovej brankáø mìl co chytat. Kdepak, dnešní mládež...

Nemá to bojovnýho ducha a nedovede se vzepnout

k výkonùm. Co se dneska vidí, není fotbal. Bejvávaly doby,

kdy se pøed námi tøásla Evropa. Celej svìt chodil na Žižkov

uèit se kopaný. Breburda, Prokop a ještì tenhle Jelínek dá-

vali hodiny. Jojo... A dneska jsme s celým umìním v troubì...“

„Co je to všecko platný,“ pravil syn, „takový vzpomínky

patøí historii. Øeèima se to nespraví. A já tì øeknu, že možná

nemᚠani pravdu. Za tìch starejch èasù, o kterejch mlu-

víš, byl docela jinej styl. Dneska se hraje vìdeckej fotbal a

takovej Prokop byl by na høišti nemožnej.“

„Jdi do háje se svým rozumem,“ rozhnìval se staøík, „ty

houby víš... Copak jsi pamìtník?“

„Náhodou,“ hájil se syn, „vidìl jsem Prokopa hrát, a to

v dobì nejvìtší slávy —“

„Dobøe, ale mìls z toho tenkrát pojem? Dy jsi byl tako-

vejhle špunt. Jako dnes to pamatuju, jak jsme s mámou

chodili na zápasy. Nebožka máma, chudák, øíkávala, že má

pøed tebou pokoj jen na høišti. Jaks uvidìl mužstvo, takhle

jsi zatøepal ruèkama a køièel ‘Viktojka!’... Jojo, zlatá

máma...!“

Staøec potlaèil slzu a zadumal se.

Syn pøerušil ticho: „Co je to platný, my to nepøedìláme.

Hlavní vìc je, abysme to dneska vyhráli. Slávie i Viktorka

mají stejnì bodù. Teï de o všecko. Buïto bude mít pohár

Letná, nebo Žižkov!“

„Dycky Žižkov!“ zvolal staøec fanaticky, „pamatuj si, Žiž-

kov a žádná Letná. To by bylo pìkný, aby nad námi mìla

Letná vrch!“

„No, jsem žádostivej,“ pravil syn a pohlédl na hodiny. „Už

bych mìl èas.“

„Deš?“

„Jak bych nešel!“

Vstal a narazil si èapku.

„No, co stojíš?“ pobíhl ho staøík, „di a koukej, a vyhra-

jeme.“

„Jo...,“ øekl syn, „ale dáte mi na vstupenku, že jo?“

Eman starší se podíval na syna z podlebí a dìl ledovì:

„To zas ne.“

„Heleïtese, táto,“ poèal syn prosebnì.

„Ani nápad! Já ti budu ještì platit zábavu. Mᚠmít svý.“

„Jakápak zábava, tadyhle, kouknìte se... všechny tam

budou.“

„Žádný! Nic! Když mᚠdìlat, tak mᚠmoc øeèí.

Dneskas mìl mít službu a vytratil ses jako smrad. To by

tak hrálo!“

„No dobøe,“ pravil syn tragicky.

„Na kopálisti já peníze nemám. Kdo chce mít roztopáš-

nosti, ten má mít taky místo.“

„No, dy je dobøe.“

„Žádný dobøe! Špatnì je! Syna mám flákaèe, kterej mís-

to co by makal jako ty druhý, jenom lažíruje a já jsem z toho

decimovanej.“

„Povídám, že je dobøe. Ty øeèi si nechte. Nedáte —

nedáte.“

„Taky že nedám. To bysem musel bejt jó hovado. Daca-

na podporovat, to zas ne. A ještì tì nìco øeknu: Já

se ožením, pak budeš vidìt. Já tì neuèím v kostele hvíz-

dat. Vdovu Ouholièkovou si vezmu.“

„Tak si vemte vdovu a je dobøe.“

„Týý! Jak mi ještì øekneš ‘je dobøe’, tak si ji tu ránu vez-

mu.“

„Tak je dobøe. Možná, že s vdovou bude lepší poøízení

než s vámi.“

„To si zase nemysli. Je vidìt, že neznᚠvdovy. Taková

vdova bude s tebou toèit a ‘je dobøe’ tì nadobro pøejde.“

„Beze všeho. Já se žádný vdovy nebojím. Jaký by mu-

sela mít na mì fousy, abych se jí bál? Je dobøe.“

„Tak ty tak? Nejen na tátu mᚠhubu, ale i proti matce

by sis dovolil?“

„Jakýpak dovolení? Ještì jsem nic neøek. Já jsem poví-

dám, že i proti vdovì dovedu uhájit svou tøídu. Vdova nedo-

vede vnést neklid v naše øady. Mohl byste si odvyknout to zby-

teèné mluvení a gestikulování. To nesvìdèí o vaší disciplínì

—“

„Ty lazare, kluku špatná, já tì, mnì se zdá —“

„No, dy je dobøe, táto!“

Obrátil se a hrdì vyšel ze dveøí.

5

ZPÙSOB, KTERAK SE ÚÈASTNITI LIGOVÉHO MAÈE

Eman vyšel z domu s hlavou obtíženou starostmi. Kde

sežene vstupné na høištì? Kdyby to nebylo v nedìli, nìja-

ký melouch by se našel. U pøátel, které požádal o pùjèku,

dostalo se mu chladného odmítnutí; Eman byl liknavý dluž-

ník. Kdyby tu byl aspoò kolega Vacina-Losos nebo aspoò

jeho bratranec Vacina-Pacinka. Ale oba sedìli

na Pankráci pro nìjakou kasu na Smíchovì. Jsou to arci

oba náramní lumpové, lepší je s nimi nedržet, nechceš-li

do nìèeho pøijít. Jejich podobenky mají v albu na direkci,

a jak se nìco šustne, už jdou fízlové najisto. A kdo s nimi

kamarádí, ten má kaòku v konduitì.

Naproti tomu jsou oba Vacinové kavalíøi a mají srdce

pro každého; na peníze mají lehkou ruku. Nenechají kama-

ráda v bryndì.

Eman mávl rukou. „Co je to platný,“ dìl s povzdechem,

„teï si kroutí svejch osmnáct pytlù a já musím mít mergle

nahonem.“

V tìch myšlenkách došel až na Letnou. Ke høišti Slávie

proudí davy lidí. Na stožáru nad tribunou pohrává si vìtøík

vlajkou.

„Jsem zvìdavej,“ øekl si Eman, „kdo vyhraje los. Na to má

vždycky Slávie štìstí. Tak teda bude hrát Viktorka proti vìtru.

Není to moc, ale je to pøeci jenom handicap. Slávie se bude

hledìt vytáhnout, aby si napravila pošramocenou reputaci.“

Sepjal ruce a vzdychl vroucnì: „Aspoò nerozhodnej vej-

sledek dej Viktorce, ó Pane!“

Za ohradou je vidìt hlavy publika jako pole zelených hlá-

vek. Eman pozoruje vlnìní davu, které svìdèí o tom, že nové

a nové proudy návštìvníkù pøicházejí na høištì.

Rázem se rozhodl. Na høištì se dostat musí! Udìlá to

jako za dob nevinného mládí, kdy nevynechal ani jeden zá-

pas na Ohradì, aèkoli nikdy nemìl na vstupné. Tehdy však,

malý cvoèek, prolezl dospìlým, kteøí se tlaèili u pokladny,

skrze nohy a nepozorován poøadateli proklouzl do høištì.

„Tak by to nešlo,“ uvažoval Eman.

U høištì stojí nìkolik stromù, které hostí ve své korunì

houf chlapcù. Eman vyšvihl se na jeden z tìch stromù, ne-

dbaje protestù obyvatel, kteøí spatøovali v jeho pøíchodu

porušení svých dávných výsad.

Než pan Habásko mladší nemínil sdílet vìtev s tìmi mla-

dými špaèky ze Žižkova a z Letné. Rozhoupal se na vìtvi

a spustil se obratnì za ohradu mezi dav. Mìl štìstí. Nevi-

dìl ho ani poøadatel, ani strážník. A diváci ho pøijali blaho-

volnì, nebo prostý lid schvaluje drobné pøestupky proti

zákonùm, povedou-li se.

6

EMAN MLADŠÍ MÁ NEDOROZUMÌNÍ

S PANEM NAÈERADCEM

Pøišel ještì záhy, nebo na trávníku se prohánìli jako štì-

òata nìjací dorostové. Diváci je pozorovali znudìnì a

s nechutí. Ozývaly se hlasy, které posílaly hráèe k maminkám

hrát diabolo. Koneènì soudce zapískal a tento výkon byl

pøijat s upøímným potleskem. Uøícení hráèi se hrnuli do kabin.

Zástupem probìhla vlna napìtí a pan Habásko se vsadil

se svým sousedem „o každý obnos“, že první vbìhne

do høištì Viktorka. Prohrál. První se zjevil gólman Slávie

v modrém dresu s èervenou hvìzdou na prsou.

„Plánièko, ty mùj kluku zlatej!“ zaševelil vroucnì ten pán.

Pan Habásko naò nevraživì pohlédl! Slávista! Jestli si

to hned nepomyslel, a je nevímjaký. Takoví tlustí pupkáèi

s bouøkou v týle, to jsou ti vypeèení. Každý fandí Slávii jako

blázen. Jako by nebylo jiných a lepších klubù. Inu, jsou ta-

koví lidé, kteøí pro klubový fanatismus nemohou kriticky oce-

òovat výkony jiných mužstev.

„Ženda, výbornì! Novák, Pleticha, Vodièka!“ ševelil tlustý

pán. „A cože, Šoltys? Proè staví Šoltyse?“ zvolal v temném

zoufalství. „Ten je pøece moc jemnej na ty poøízky žižkovský...“

Eman už chtìl nìco ostrého øíci, za tu hoøkou urážku

Žižkova, ale vtom vøítily se do høištì èervenì pruhované

dresy. Strhl èepici z hlavy a pøipojil se emfaticky

k bouølivému hlaholu svých krajanù: „Sláva Viktorce! A žije

Žižkov! Zdar, Meduno, tìbùh, Podrazile, starej ostøílenej

internacionále! A ty, Bayere, ukaž nám nìjaký maso! Srov-

nej jim trochu nožièky...“

„Co to vidím?“ zamumlal Eman zdìšenì, „co že stavìj

Spací Vùz místo Hromádky? Jaký to je nezodpovìdný jed-

nání od direktorù? Copak si neuvìdomili význam dnešní-

ho utkání? No, to sem namouduši z toho jelen —“

Ten, kdo by nevidìl onen zápas, mohl nicménì sledo-

vat prùbìh utkání podle øeèí žižkovského obèana, zvané-

ho obecnì Amplión, jenž øadu let dostavuje se na bojištì

v mírnì obveseleném stavu a hlasitì glosuje události.

Amplión: „Klicpera obratnì pøehrává na Medunu, ten

však pumliè vrací. Co hraješ dozadu? Tamhle je branka

Slávie. Aha! Klicpera zas podal Medunovi, ten dìlá uliè-

ku, sláváá — hip, kluci, rozeberte je jak šrajbtiš svatýho

Lukáše...“

Novák, back Slávie, kiksl a obìtavý Plánièka s námahou

chytá robinzonádou.

Soused Emanùv, vida øítící se útok Viktorky, stáhl si bouøku

pøes oèi, odvrátil se a jeho ústa horeènì mumlala jakési zaklí-

nání. Teprve když øady Žižkovských se zavlnily zklamáním, zve-

dl zrak a s ulehèením si kloboukem ovíval zpocené èelo.

Zrak se mu vyjasnil, když Junek obelstil Mikšeho a jako

mladý foxteriér uhánìl k brance Viktorie. Než se kdo na-

dál, pøehrál na Puèe a ten záludnou ranou vstøelil pod bøev-

no. Míè, jak praví sportovní referenci, zatøepetal se v síti.

Hromový povyk „góól!“ otøásl Letnou. Jakási chùva

v parku leknutím upustila láhev s mlékem. Penzisté nevrle

potøásali hlavami a mnohý kmet øekl: „Já nevím, co v tom

vidìj ty kopálisti za undrholt.“

Tlustý pán se nemohl utišit. Skákal jako diabolo, mával

kloboukem a volal „góól“ zpìnìným hlasem.

Eman pozoroval jeho poèínání s rostoucí nelibostí. Jeho

žižkovské srdce bylo beztak naplnìno zármutkem, nebo

jak soudil, „ta branka byla k chycení, ostatnì soudce mìl

pískat, nebo Junek stál v ofsajdu.“

Pravil k tlustému obèanu: „Heleïtese, mladej pane, tady

nejste na žádný schùzi! Pozorujte zápas a nerušte!“

„Co vy mnì máte co povídat?“ ozval se ten pán podráž-

dìnì, „já vím, co se smí!“

„Chovejte se jako sportovnì vyspìlý obecenstvo!“ na-

pomínal Eman.

Tlustý muž neodpovìdìl, ale pohlédl vytøeštìným zra-

kem na høištì a zaøval: „Pleticho, za tebou!“

„Nenapovídejte, já vám to øíkám!“ øekl Eman chmurnì.

„Vy mi øeknìte,“ ohradil se tlustý muž, „co si to tak bere-

te? Já si zaplatil jako vy a tak mùžu mluvit.“

„Doví, esli jste platil,“ odvìtil Eman s lehkou drzostí, „ta-

kový, co nejvíc øvou, ty maj jistì volòáska. To jsou ty pravý!

Známe to.“

„Já nejsem na vaše øeèi dìlanej. — Šoltys, neotálej a pøe-

hraj.“

„Povídám vám,“ pravil Eman výhrùžnì, „abyste netré-

moval hráèe! A na mì si nevyskakujte, to víte —“

„Já nic nevyskakuju, ale vy vyskakujete! Jste fanda, ale

já jsem èlovìk nestrannej. Mnì je to jedno, Slávie jako Vik-

torka. Já držím s tìma, co vyhrajou.“

„Já že jsem fanouš?“ rozlítil se Eman. „Øeknìte to ještì

jednou!“

„Ponìvadž...,“ pokraèoval tlustý muž, „jste povídal, že Junek

stál v ofsajdu. To je vidìt, že jste nemìl pravidla v ruce!“

„A vy jste ten chytrej! Vy takhle kulièky byste dovedl hrát!“

Tlustý pán neodpovìdìl, ale pøiložil si dlanì k ústùm a

zatroubil do høištì: „Slávie, hrát! Šetøíte se, pacholci,

na karneval —“

„Už toho mám dost!“ pravil Eman temnì. „Teï jsem vás

napomenul, abyste netrémoval hráèe, ale vy nedbáte —“

Tlustý pán najednou nevidìl na høištì, nebo Eman mu

narazil jeho klobouk pøes oèi. Když se mu podaøilo osvo-

bodit hlavu, vrhl se na svého soupeøe.

Povstal zmatek. Jakýsi poøadatel pøivedl strážníka. Ten

zkušenou rukou roztrhl oba soupeøe a pak je táhl za límec

za høištì.

„Pánové,“ obrátil se Eman k obecenstvu, „buïte mi

svìdky, že jsem si poèínal fair.“

„Pane strážník,“ žaloval udýchanì tlustý muž, „já jsem

se slušnì díval a vùbec jsem neøíkal slovo, ale tenhle èlo-

vìk se na mì vrhl a zaèal se prát. Já se, prosím, neperu,

já mám obchod s konfekcí a gumáky hnedle za viaduktem

v Havlíèkovì ulici. Raète se pøesvìdèit, já každýho dobøe

obsloužím!“

„Nemluvte,“ odbyl ho strážník, „a pùjdete se mnou.

Na policii se to vyšetøí!“

A tak se stalo, že tento významný zápas byl sehrán bez

Emana.

7

PAN NAÈERADEC SE NESMÍ ROZÈILOVAT,

EMAN SE NESMÍ ROZÈILOVAT,

STRÁŽNÍK SE NESMÍ ROZÈILOVAT

Eman kráèel podle strážníka hrdì jako bojovník za sva-

tou vìc. Zato však tlustý pán si v té chvíli pøál, aby se radìji

nenarodil. Když se z øad obecenstva ozývaly výkøiky: „Pane

Naèeradec? Co má bejt, pane Naèeradec? Co se dìje,

pane Naèeradec?“ — tu dìlal, jako když neslyší, a snažil

se vzbudit dojem, jako by doprovázel strážníka pouhou

náhodou.

„Mám obchod v Havlíèkovì tøídì,“ vykládal zoufale

po cestì. „Na mne se mùžete ptát koho chcete a každý

vám dá nejlepší reference. Èestné slovo, pane inspekto-

re! Tady je má vizitka...“

Strážník vzal na sebe erární vzezøení a pravil, že mu

do toho nic není.

„Já to neøíkám proto, jako bych...,“ pokraèoval nešastný

tlouštík, „já se, prosím, o nikoho nestarám a chci, aby se mì

nechalo na pokoji. Jak já k tomu pøijdu? Celej den bìhám

za pultem, a když si v nedìli vyjdu na høištì, tak má jeden

z toho oplétání. Co mám dìlat, pane inspektore, øeknìte

sám? Já pøece nemùžu sedìt poøád v kavárnì? Doktor mì

doporuèil, a dìlám nìjakej sport, a tak chodím na fotbal.“

Chvilku pøemýšlel a pak dodal: „Já mám bratra advo-

káta. Znáte ho pøece, pane inspektore? JUDr. Max Naèe-

radec, vyhlášenej doktor. Mám srdeèní vadu, to mùžu efek-

tivnì dokázat. Já se nesmím rozèilovat.“

„Já se taky nesmím rozèilovat,“ pravil Eman, „tatíèek mnì

to zakázal. Ale na mne nikdo nebere ohled. Nejvíc mne žere,

když se fandí. To mùj zdravotní stav nesnese. Když nìkdo tupí

Viktorku, tak se mnì udìlá pøed oèima èerno a já musím nì-

komu uštìdøit políèek, není-liž pravda, pane inspektore?“

Strážník odvìtil, že mu do nièeho nic není, že nic neví,

ani nechce vìdìt, protože má své instrukce.

„Mám ženu a dítky,“ bìdoval tlustý pán. „Chlapec pùjde

po prázdninách do druhé reálky. Holka má samý jednièky

a mne vedou na policii jako lotra. Byl bych radši, kdyby už

to se mnou vzalo konec. Já beztoho...“

Eman napomenul tlustého muže, aby mlèel, že se pan

strážník nesmí rozèilovat, protože mu to zakazují instrukce.

Strážník naò podezíravì pohlédl a pravil: „Chovejte

se slušnì, a vás nemusím napomínat. Na strážnici

se všecko dovíte.“

„Ani bych nebyl zvìdavej,“ mínil Eman. „Horší je,“ zadu-

mal se, „že to dohrají bez nás, a èlovìk se ani nedoví vý-

sledek maèe.“

„Já nejsem zvìdavej,“ mínil tlustý pán chmurnì, „jaký já

mám starosti, to mi nikdo nebude vìøit. Já vím všecko,

mnì se nemusí nic povídat.“

„Tak jak tipujete?“ otázal se Eman svého nepøítele.

„Já nic netipuji, se mnou nemluvte, já se s vámi nepo-

stavím, já s vámi nemám co tipovat! Já jenom vím,

že vejsledek udìlá Slávia a žádná Viktorka, mnì se nemusí

nic vypravovat! Tøi jedna pro Slávii, to je hotová vìc! Tady

se nedá nic dìlat!“

„Hahá!“ zaøval Eman, „to si vyvzpomnìli skóre, voni bej-

ku! Pak že není fanda! Pane nadstrážník, voni jsou svì-

dek, že mì urazil. Ponìvadž kdo takhle mluví, nezná obì-

tavou hru Žižkovských a jejich nádherný, strhující finiš! Tomu

vy nerozumíte, ponìvadž jste nekritický publikum, který ve

svým zaujetí dává se strhnout k fanatickým projevùm! Jste

zkrátka salát a dost!“

„Co køièíte?“ rozèilil se tlustý muž, „se mnou nekøiète,

rozumíte? Pane inspektore, já vás beru za svìdka. Já ty

vaše øeèi dám advokátovi! Vy mi zaplatíte tu špatnost!“

Za tìchto pøátelských rozhovorù došli až na policejní ko-

misaøství, kde je pøijal mladý úøedník se samolibou cestiè-

kou uprostøed èela.

8

TLUSTÝ PÁN PROJEVIL DOBRÉ SRDCE

Úøedník zjistil, že pan Emanuel Habásko narodil se roku

1905 na Žižkovì, je tamže pøíslušný, vyznání èeskosloven-

ského, vyuèený truhláø, zachovalý a toho èasu bez zamìst-

nání. Tlustý pán se jmenuje Richard Naèeradec, narozený

roku 1886 v Neveklovì, pøísluší na Žižkov, vyznání mojžíš-

ského, obchod konfekcí a nepromokavými plášti, ženat, dvì

dítky, bytem v Praze, Hybernská ulice, trestán dosud nebyl.

Když pak konceptní úøedník vyslechl strážníkùv raport,

diktoval obìma provinilcùm pro rušení veøejného klidu po-

øádkovou pokutu 100 Kè. V pøípadì nezaplacení se mìní

pokuta ve vìzení v trvání osmaètyøiceti hodin.

„A teï mi to podepište,“ velel konceptní úøedník a pìs-

tìným nehtem ukázal na místo v protokole.

Eman zmalomyslnìl a otázal se truchlivì: „A to by bylo

k odsezení hned?“

„Hned,“ odvìtil úøedník, prohlížeje si rùžové nehty, „ale

bude lepší, když zaplatíte pokutu.“

Eman sklonil hlavu a mínil, že pùjde pøece jenom

do Fišpanky.

Pan Naèeradec zmìøil ho úkosem a zrakem obchodní-

ka konfekcí odhadl jeho odìv a pak s nádherným gestem

vytáhl tobolku a pravil: „Jsem v tom nevinnì, pane policej-

ní rado, já chci bejt s každým zadobøe, mnì se nemùže

øíct ani tohle, kdyby pan Habásko nezaèal, tak by bylo všec-

ko v poøádku. Já vidím, že ten pán je momentálnì z formy,

tak dovolte, abych zaplatil za oba, nevídáno, pøišel jsem o

víc penìz, a se vidí, kdo je Richard Naèeradec. Prosím,

tady jsou peníze, raète mi dát kvitanci.“

Mladý muž, kterému pan Naèeradec udìlil ve své pøe-

hnané štìdrosti titul policejního rady, mínil, že jako beze

všeho, když to chce zaplatit za oba, že nemá nic proti tomu.

Avšak Eman si vyložil šlechetné gesto protivníka

po svém. Vidìl v tom novou urážku a prohlásil, že rozumí

špièkám, a kdyby nebyl na posvátném úøedním místì,

že by dal panu Naèeradci pádnou odpovìï. A ho radìji

z fleku zavøou.

„Beze všeho,“ odpovìdìl pan Naèeradec, „dát a pro-

sit, to je moc. Já vás, pane Habásko, nechtìl urazit, já chci,

aby se to skonèilo èestnou remízou.“

„Nedìlejte drahoty, èlovìèe!“ osopil se úøedník, „když

to pan Naèeradec chce zaplatit, tak berte a jdìte mi z oèí.“

Eman zmìkl a byl pohnut, když pochopil, že mu chtìl

soupeø pomoci z bryndy, a v návalu šlechetných citù pro-

hlásil, že nemùže trpìt, aby pan Naèeradec trpìl škodu.

„Dovolte, pane,“ pravil galantnì k tlustému pánovi,

„abych pokutu zaplatil sám za oba, neb jsem zahájil akci

a vy jste se pouze stáhl na obranu.“

„To nemùžu od vás chtít, pane,“ odvìtil horlivì pan Na-

èeradec, „nebo vidím, že jste v momentální indispozici

a vᚠkapitál není likvidní.“

Eman odvìtil v ten smysl, že je tedy dobøe, a ho pan

Naèeradec považuje za svého dlužníka.

Tak tedy zùstalo pøi tom, tlustý pán zaplatil pokutu, na-

èež opustili policejní komisaøství.

9

VRCHNÍ È͊NÍK JE RَOVÝ A BLAŽEN

Stmívalo se, když sestoupili z Letné a ocitli se uprostøed

hluèícího mìsta. Èlovìk, který by pozoroval oba pány, po-

noøené v živý rozhovor, netušil by zajisté v nich nedávné

kruté nepøátele. Teoretický rozhovor o pøíèinách úpadku

èeské kopané je sblížil tak, že mìli pocit, jako by spolu

chodili do školy.

Eman šel tak daleko, že potlaèil v sobì výluènì žižkov-

ské vlastenectví, a snížil se tak, že byl ochoten pøiznati Slávii

jakési hráèské kvality. Pan Naèeradec se odmìnil tím,

že nazval Viktorii tvrdým oøíškem pro letenské leadry.

Vždycky si vážil tìchto hochù a mínil, že Ohrada dodávala

odjakživa nejskvìlejší hráèský materiál ostatním klubùm.

Pan Habásko hrdì pøisvìdèil, ale zasmušile dìl,

že dneska je hanba se dívat na ty hasièe, kterým to nakle-

pe i Portugalsko. Bývávaly doby, když s takovým Portugal-

skem by nemluvila ani rezerva Slavoje Žižkov. Podle jeho

mínìní zpùsobil derutu kopané profesionalismus.

Pan Naèeradec odporoval, øka, že za každou práci

se musí platit. Nic není zadarmo, a si to pan Habásko pa-

matuje. A co se týèe té krize, a si pan Habásko nechá

øíci, že krize byla, krize bude, tomu on jakožto rutinovný ob-

chodník rozumí. Nicménì je nutno, aby se dovìdìli výsle-

dek maèe, a za tím úèelem si dovoluje pozvat pana Ha-

báska do kavárny, kde se všecko dovìdí.

Eman odvìtil, že nemá nic proti tomu, a když vstoupili

do místnosti, tu uzøel pan Naèeradec vrchního èíšníka, kte-

rý, rùžový a úsmìvný, zmítal se mezi stoly jako pstruh.

„Vyhráli jsme,“ zajásal pan Naèeradec, ukazuje

na èíšníka, „nebo kdybysme utrpìli porážku, tenhle by se-

dìl v kuchyni jako hromádka neštìstí a nikdo by se ho ne-

dovolal. Každý vrchní je slávista. To je vìdecky dokázáno.“

Eman odvìtil, že se ještì nic neví, ale když usedli ke

stolu, pøiøítil se vrchní, zašveholil: „Dvì jedna jsme jim to

klepli, èím posloužím pánùm?“

„Dvì jedna, pro koho?“ tázal se Eman.

Èíšník se naò podíval s výrazem politování a vznešenì

odvìtil: „Pro Slávku, to se ví!“

10

PLATIT! PLATIT!! PLATIT!!!

„Tak pøece!“ vzdychl blaženì pan Naèeradec. „Nuže,

pane vrchní, vypravujte nám prùbìh zápasu.“

„K službám,“ zašvitoøil èíšník, „první minuta: Slávie vy-

hrává los a —“

„Poèkat,“ pøerušil ho pan Naèeradec, „až do sedmnáctý

minuty, kdy padla nádherná branka Slávie, byli jsme zápa-

su pøítomni. Pak jsme museli... é... pro neodkladnou zále-

žitost opustit høištì.“

„Dobrá. Dalších deset minut náleží Žižkovským. Jejich

útok sevøel obranu Slávie do železného kruhu. V té dobì

oba backové vydali ze sebe vše. Zejména Plánièka mìl

pøíležitost se vyznamenat. Tvrdou ránu Podrazilovu jen

s námahou vyráží do rohu —“

„Pst!“ ozvalo se v lokále, „druhý stùl u okna platit!“

„Platit prosím,“ uklonil se èíšník a pokraèoval: „Kop z rohu

byl zahozen. Pak nastává otevøený boj v poli. Pleticha

se vyznamenává. Jeho klamání je ojedinìlé —“

„Pst!“ ozvalo se naléhavìji, „platit!“

„Platit, prosím,“ dìl pro sebe èíšník a pøejel si rukou èelo.

„V sedmatøicáté minutì prvního poloèasu došlo ke kolizi

mezi Hromádkou a Novákem. Soudce naøizuje trestný

kop.“

„Proti Viktorce ovšem?“ tázal se pøísnì pan Naèeradec.

„Bohužel, nikoli,“ odvìtil vyprávìjící, „proti Slávii! Toto chyb-

né rozhodnutí soudcovo potkalo se ovšem s rozhoøèením

v øadách sportovnì uvìdomìlé veøejnosti —“

„Hej! Platit!“

„Platit, moment,“ zaševelil èíšník; naèež hlasem, plným

vzrušení: „Volný kop provádí Meduna. Míè zachytil Ženíšek,

stopil, ale døíve než mohl pøistoupit k osvobozujícímu od-

kopu, pøibíhá Podrazil a... a...“

„Platit! Platit! Platit! Pst!“

„K službám, platit!“ zalkal èíšník. „Plánièka vybíhá a Pod-

razil vsítil první branku Viktorky. Takový pitomý šourák, pro-

sím! Za støídavých útokù se konèí první poloèas, stav 1:1, pro-

sím, a já musím na moment odskoèit, pánové odpustí...“

Èíšník zmizel jako ještìrka mezi kamením. Pan Naèe-

radec i Eman ponoøili se v zádumèivé mlèení.

Kolem se pøehnal opìt pan vrchní a v letu utrousil: „Páno-

vé, odpuste, ale o druhém halftimu vám nemùžu obšírnì re-

ferovat — haló, Franc, druhý stolek dostane kapucíne! — je-

nom o vítìzné brance Svobodovì, která rozhodla zápas, chci

øíci nìkolik slov. Svoboda, pánové, aè tísnìn, støílí ze vzdále-

nosti dvacíti metrù nezadržitelnou dìlovku do pravého rohu

— uctivá poklona, pane Karpe — nejkrásnìjší branka dne —

konec maèe patøí opìt Viktorce, ale na výsledku — platit, pro-

sím, hned jsem tady! — ale na výsledku se nedalo nic zmìnit

— pøál bych vám vidìt tu branku, takové nádherné bodlo —

pst! Ta dáma dostane obrázky —“

11

EMAN MÁ MÍSTO

„Nebuïte smutnej, pane Habásko,“ domlouval laskavì

pan Naèeradec Emanovi, „jednou ty, jednou já, jednou naše

Anka, jak se øíká. Jak slyším, Viktorka se držela a vejsle-

dek mohl bejt docela dobøe naopak.“

Eman mávl rukou: „Vo to! To je to nejmenší, šak my

s váma ještì zaválíme bago. Já mám jiný starosti.“

„Jaký vy,“ ujal se slova tlustý pán, „jaký vy mùžete mít

starosti, mladej a svobodnej èlovìk. Když já jsem byl jako

vy, o jé! Moje starosti máte mít, vám øeèeno, moje starosti

na vaši hlavu. Obchody nejdou, jak by mìly jít, kunèafti jsou

faul, tuhle se mnì položila firma, kterou jsem zaøizoval, —

já vám øíkám, pane, je to k neuvìøení, pane, ale kolikrát si

tak myslím, pane, celý noci nespím, vy víte moc, pane, mùj

život není k žití, každej mi øíká ’copak vy, pane Naèeradec’,

ale já nejsem pro nikoho k mluvení, já vím co vím, mnì

se pohádky nebudou vypravovat —“

Eman mu vysvìtlil, jakého druhu jsou jeho starosti. Nemá

místo a tatík mu dìlá tìžkou hlavu. Má povìtšinì pravdu,

ale když je protivno ty øeèi v jednom kuse poslouchat.

„Místo nemáte?“ povídal pan Naèeradec a zamyslil se.

Uplynula minuta. Tlustý pán vyjasnil èelo: „Nemá místo! To

jsou øeèi, že jste mi to neøek hned. Ale nic. Pudete ke mnì.

U mne je práce fùra. Lidí plnej krám, kdo to má vydržet?

Já si taky mùžu odpoèinout, no já myslím —“

Tak mluvil pan Naèeradec a ponenáhlu se vemluvil

do pøedstavy, že Eman musí být získán pro jeho závod,

nemá-li tlustý pán pøedèasnì klesnout v tmavý hrob pøe-

pracováním.

Ve skuteènosti však toužil po tom, mít ve své blízkosti

èlovìka, se kterým by mohl mluvit o sportu. Pan Naèera-

dec byl v náruživosti pro fotbal ve své rodinì osamocen.

Celé pøíbuzenstvo, zejména lidi z její strany, mluvili o jeho

vášni s hlubokým pohrdáním.

„Tak jsme se domluvili,“ pravil, podávaje Emanovi ruku,

a dodal pøísnì: „Zítra v sedm hodin a jste v obchodì. Øeèi

se nevedou, nedochvilnost se netrpí, to víte, já...“

Eman odvìtil, že je dobøe, a porouèel se.

12

MODLITBA ZA VIKTORII ŽIŽKOV

Toho veèera byly hradby mìsta Žižkova potaženy èer-

ným smutkem. V hospodách se pilnì debatovalo o tom de-

baklu èervenì pruhovaných. Roznesla se zvìst,

že v Harantovì ulici byl jistý øezník zasažen truchlivou zprá-

vou tou mìrou, že ho skosila mrtvice. Nìkteøí ale øíkali,

že v nìm chytla koøalka. Mnoho obèanù se zapøísahalo,

že co živi budou, na høištì nohou nevkroèí.

V tu dobu poklidil Eman starší svìtnici a ulehl na lože,

když byl odøíkal tuto krátkou modlitbu: „Velký Bože, jenž si

stvoøil všecko tvorstvo, tudíž i SK Viktorii Žižkov, nedej, aby

tvùj vìrný klub podlehl v tak významném zápase, když

se jedná o umístìní v mistrovské tabulce. Propùjè Meduno-

vi rozhled, aby takticky spojkám pøihrával a neopominul za-

mìstnávati obì køídla. Dbej toho, aby Klicpera v druhém po-

loèase neodpadl a s pomocí køídelních záložníkù tlaèil for-

vard dopøedu. Dej Podrazilovým nohám bystrost gazelí

a jeho mysli lstivost hada, aby jeho klamání protivníkù a úni-

ky byly jedineèné. Obranì pak udìl tvrdost, aby správnì úøa-

dovala, brankáøi pak vnukni, aby obìtavì hájil svoji svatyni.

Slyš, ó spravedlivý Bože, modlitbu nehodného syna své-

ho a uèiò, aby Slávia nezmotala se ani na jeden kloudný

útok. Nech hraje Svoboda sobecky na úkor celku a Puè

nech je zøejmì indisponován. Záloha a obrana aby ne-

staèila na rychlý útok žižkovský! A pak bych ještì prosil,

milý Bože, aby diplomatický soudce pøehlížel pøestupky

proti fair play a zejména aby zamhouøil oko nad Mikšem,

aby v souboji s cizáckým hráèem vycházel co vítìz.

Ne moje, ale Tvoje vùle staò se, ó Pane! Kdyby náho-

dou nemìla Viktorka zvítìzit, tak aspoò nerozhodný vej-

sledek dej, milý Bože! Ale tìsné vítìzství, to bys mohl Vik-

torce dát, to by byla malièkost pro Tebe, jenž jsi všemo-

houcí. Amen!“

Tak modlil se Eman starší, pak se obrátil na bok a sladce

usnul. Probudil se, když Eman pøišel domù, ulehl podle

nìho a zmocnil se vìtšího dílu pokrývky.

Zazíval a otázal se dychtivì: „Tak jseš už doma? Jak

se hrálo?“

„Nevím,“ odvìtil Eman suše.

„A jakže nevíš?“ zdìsil se starý.

„Nedal jste mi na vstupný, tak jak mám vìdìt?“

„Pøeces byl mezi lidmi, tak víš, co se mluvilo!“

„Nechtìli mnì nic øíct. Povídali, že kdo je žádostivej

na vejsledek, ten má bejt na høišti.“

„Netrap mne,“ žadonil starý, „já bych nemohl oko za-

mhouøit.“

„Vida, teï bych vám byl dobrej, abych o vejsledku refe-

roval,“ posmíval se syn.

Staøík kvílel, že si toho nezasloužil, aby mìl takového

neužiteèného syna, a bìdoval tak, že se koneènì Eman

mladší slitoval a øekl výsledek.

„Jaks to povídal?“ polekal se starý, „dvì jedna povídáš?

A pro Slávii? To není možný!“

„Už je to tak.“

Staøec se dal do srdcervoucího náøku: „Já to vìdìl, jestli

jsem si to nemyslil, a jsem Franta, já nemám žádnou ra-

dost na svìtì, jenom samou svízel. A syna mám lumpa lum-

páckýho, kterej chodí od nièeho k nièemu, takovej poøízek

stará, stydìt by se moh...“

„Náhodou,“ ozval se syn, „místo mám, abyste vìdìl.“

Staøec ožil a poèal se dychtivì vyptávat. Eman mladší

mu povìdìl o svém dobrodružství s tlustým pánem.

„To jsem sám rád,“ dìl, „jen se mi drž v místì, to tì poví-

dám!“

„Bez starosti,“ odvìtil syn, „a spi, zamhuø oèka svý.“

„Ten kluk má hubu, to jste, lidi, nevidìli,“ pomyslil si sta-

øec a pokojnì usnul.

13

PAN NAÈERADEC S CHOTÍ

„Jdi ode mne a nech mì bejt!“

„Ale Hedvièko, Hedvièko...,“ obskakoval pan Naèeradec.

Paní Naèeradcová usedla za záznamní pokladnu a po-

noøila nos do hrnku s kávou, aby dala najevo, že „ten èlo-

vìk“ ztratil veškeré její sympatie.

V domácnosti pana Naèeradce rozhostilo

se v pravidelných obdobích ponuré ticho, které nutilo šéfa fir-

my chytat se za srdce a tiše pro sebe lkát, že jeho zdraví je

kaput a že ho chtìjí pøipravit do hrobu. To bylo v dobách, kdy

pan Naèeradec byl svou manželkou degradován na „toho èlo-

vìka“.

Paní Naèeradcová byla impozantní dáma. Léta a manžel-

ství zpùsobila nemírné rozšíøení její osoby. Podobala

se parnímu válci a se svým manželem dohromady vážila tak-

øka 250 kilogramù. Páchla pudrem, ibišovými pokroutkami a

naftalínem. Èišela z ní pøísnost, pro kterou byla obávána roz-

sáhlým pøíbuzenstvem. Její duševní obsah tvoøily tyto ideje:

Ten její èlovìk, no, to je èlovìk, já vám øíkám... dobøe jí nebož-

ka maminka øíkávala, s tím èlovìkem to nebude dìlat dobro-

tu, škoda, že ji neposlechla. Nikdy nemá co na sebe a nikdy

nic neužila. O všechno aby se starala sama a co z toho má?

Služebných se èlovìk nedohlídá a lidi by jednoho roznesli.

Domácnost pana Naèeradce byla naplnìna povykem.

Mírná rozmluva mezi manžely utváøela se jak menší bouøe.

Ponìkud temperamentní výmìna názorù dávala obraz

zhoubného tornáda. Cizinec, který by náhodou vstoupil

do domácnosti pana Naèeradce, domníval se stanouti

uprostøed manželského rozvratu; jen zasvìcený vytušil,

že manželé pronášejí své myšlenky o výchovì dìtí.

Tento ruch a nepokoj byl vystøídán kyselým tichem, když

si pan Naèeradec nìkdy umínil nedbati pokynù své man-

želky a udìlat nìco podle vlastní hlavy —

Hrnek s kávou zamlaskal a zavrèel: „Pøivede si do domu

chlapa —“

Pan Naèeradec zdvihl hlavu a chvatnì pravil Emanovi,

který svinoval motouz a skládal upotøebený balicí papír:

„Seberte se a jdìte k tomu zrzavýmu Kohnovi do Husovky

a øeknìte mu: ‘Pan šéf se nechá porouèet’ — nebo nic,

žádný porouèení — øeknìte mu zkrátka, aby zaplatil, nebo

že to dám advokátovi. Rozumìl jste?“

„De se,“ odvìtil Eman lakonicky a svlékl pracovní pl᚝.

„Bez penìz se mi nevracejte,“ volal za ním pan Naèera-

dec, „zrzavej Kohn je velkej ganef.“

„Ganef — neganef, bez starosti,“ utrousil Eman a zmizel.

14

PANÍ NAÈERADCOVÁ SI NASADILA KLOBOUK

Po jeho odchodu poèal pan Naèeradec prudce poleto-

vat kolem pultu; pak zastavil se pøed záznamní pokladnou

a vyzývavì se otázal: „Kdo si pøivede domù chlapa?“

„No, kdo si pøivede domù chlapa?“ opáèila záznamní

pokladna.

„No, já jsem si pøivedl domù chlapa?“

„No, kdo si pøivede domù chlapa?“

„Nemluv mi takový øeèi, já to nemùžu slyšet. Já si žád-

nýho chlapa nepøived, já si angažoval sílu, co mnì má

v obchodì vypomoct —“

„Má vypomoct, když není co dìlat,“ dala se záznamní

pokladna slyšet.

„Co se chce ode mne?“ rozèilil se tlustý pán, „chce se ze

mì trhat kusy za moje starosti. Chce se mì pøipravit

do hrobu?“

„No, to jsem jaktìživa nevidìla,“ zasténala paní, „co já

musím zkoušet, to už není k vydržení. Má zlatá maminko!

Tys mìla pravdu, když jsi øíkala, a já tì neposlechla a teï

to mám, patøí mnì to, já jsem cu moc velká dobraèka...

Ale už je toho na mì moc. Ani minutu nezùstanu s takovým

nevzdìlancem!“

A paní Naèeradcová uèinila pohyb, jako by si nasazova-

la klobouk. V døívìjších dobách skuteènì konèila se domácí

hádka tím, že si paní nasazovala klobouk, aby naznaèila,

že s „tím èlovìkem“ nemíní dále žít. Je zaznamenáno,

že jednou skuteènì odešla na celé odpoledne k své mat-

ce.

Avšak prùbìhem let a zejména od té doby, co její mat-

ka snila svùj vìèný sen na strašnickém høbitovì, mìlo na-

sazování klobouku význam symbolický, nicménì dovedlo

zpùsobit, že se pan Naèeradec pokoøil.

Poèal pøešlapovat pøed záznamní pokladnou a švitoøil:

„Hedvièko, Hedvièko... Už se nehnìvej, Hedvièko! Když

tedy myslíš, Hedvièko, já toho èlovìka dám pryè...“

„Kterýho èlovìka dᚠpryè, Richard?“

„Toho mladého èlovìka dám pryè, Hedvièko. Já s ním

vyrazím dveøe, Hedvièko. Nechci ho vidìt svejma oèima,

Hedvièko...“

„Ty nebudeš žádnýho mladýho èlovìka dávat pryè, Ri-

chard,“ dìla jemnì paní Naèeradcová.

„Já ho dám pryè, on mi tu nesmí bejt, já ho nechci!“ po-

vykovl pan Naèeradec.

„A já zas øíkám, že tu zùstane,“ opáèila energicky man-

želka, „ty všecko nemùžeš dìlat sám, ty si musíš odpoèi-

nout —“

„Žádný odpoèinutí nebude, ten èlovìk mi musí z domu.“

„Ten èlovìk tu zùstane!“ — Úder na pult.

„Ten èlovìk mi musí z domu!“ — Úder na pult.

„No, když já tu nemám co mluvit!“ zasténala paní Naèe-

radcová.

„Dobrá, dobrá, tak tu zùstane, by byl pokoj —“

Vtom vstoupil do krámu zákazník.

15

ZAJÍMAVÝ ZPÙSOB,

KTERAK VYMÁHAT POHLEDÁVKY

„Tak co?“ pøivítal pan Naèeradec Emana, „zaplatil?“

„Aby ne,“ odpovìdìl sebevìdomì ten pán, „eštì sem

nevidìl èlovìka, kterej by s takovým elánem platil.“

„To snad pøece ne,“ divil se pan šéf, pøijímaje peníze.

„Zrzavej Kohn, a platí, a ještì k tomu s elánem! Von tam

má u sebe babièku, a ta nemùže vidìt, když její vnuk platí

úèty. Hned mu zaène vyèítat: ‘Zas už vyhazuješ peníze, Os-

kárku? Ty nás pøivedeš eštì jednou na mizinu svým roz-

hazováním!’ — Tak on neplatí a radìj jde mechule.“

„A vidíte, pane šéf. Sotva mne uvidìl, hned zaèal køièet:

,Kompliment, kompliment, peníze chtìj? S nejvìtší rados-

tí. Maj je mít. Jenom mi tady cedulku podpíšou!“

„No, já myslím, že to tak honem nešlo.“

„Mùžete mít pravdu,“ pøipouštìl pan Habásko, „vono bylo

tøeba menšího diplomatickýho jednání.“

„Jakýho, napøíklad?“ pátral pan Naèeradec.

„Napøíklad... Pøijdu do krámu a povídám: ‘Moh bych mlu-

vit s panem Kohnem?’ — Nìjakej zrzavej a pihovatej pán

odpovìdìl: ‘To nemùžete, protože pan Kohn tu momentál-

nì není, on odcestoval. Co povídám — odcestoval — on

umøel, a žádnej pan Kohn následkem toho efektivnì nee-

xistuje.’ — Já na to: ‘Co bych za to dal, kdybych ho moh

oživit.’ — ‘To nemùžete,’ on na to, ‘to je efektivnì vylouèe-

ný.’ — ‘No, jáøku, vony jsou zpùsoby, jak možno pøivolat

na svìt mrtvýho a pøinutit ho, aby nezaplacenejma úèty ne-

poskvròoval svou drahou památku.’ — ‘Vìda,’ povídá ten

zrzoun, ‘eštì tak daleko nepokroèila, aby to bylo efektivnì

možný.’ — ‘Vážnì,’ povídám, ‘dejme tomu, že bych vás

napøíklad chytil za krk a otloukl vám tu zrzavou palici o zeï.

Sázím se vo každej obnos, že by tu byl nebožtík jako

na koni a s díky by zapravil...’“

„A vy jste ho popad za krk?“ zdìsil se pan Naèeradec.

„K tomu nedošlo, protože zaèal køièet, jáøku: ‘Žádnej rá-

mus, pane Kohn, já to nemám rád, pohonìj prachy a bu-

dem dobrý kamarádi!’ — Von tìžce vzdych, vysázel obnos

na pult, já na to: ‘Vidìj, pane Kohn, to je jednání protokolo-

vanýho obchodníka, tak se mi to líbí! Jen když jsou zase živ

a zdráv, to sem sám rád. Pozdravujou milostpaní a porou-

èím se!’“

„Je dobøe, pane Eman,“ dìl pan Naèeradec, „ale já, to

vám povídám, že nedovoluju, abyste škrtil mý zákazníky! Ta-

kový jednání nepatøí k mým obchodním uzancím. Rozumìl

jste?“

„Beze všeho,“ dìl pan Eman, „já hradu tvrdì, ale fair.

Avšak netrpím pøílišný mluvení a gestikulování, který ne-

svìdèí o hráèské disciplínì —“

16

JAK LZE ZÍSKAT PØÁTELSTVÍ

Od té doby, co byl zamìstnán v obchodì pana Naèerad-

ce, stoupla vážnost Emanova tak, že starší Eman nežádal

od svého syna dodržování služebního øádu a sám obstará-

val potøeby domácnosti. Pouze ráno, než odešel

do obchodu, uvaøil Eman mladší snídani a uklidil. V sobotu

spoleènì drhli podlahu, a když na nì byla øada, i schodištì

v domì.

V domì v Cimburkovì ulici usídlil se duch pokoje a míru.

Otec si vážil syna, který má dobré místo, a syn pohlížel na otce

s blahovolnou pøevahou. Eman starší pøehánìl význam své-

ho syna, vypravuje sousedùm, že Eman je nyní øeditelem

v závodì pana Naèeradce a že jeho šéf nedá bez nìho ani

ránu. Tuto zvìst pøijímali známí s pocity smíšenými a tìšili

se tím, že jednoho dne Emana zavøou: nebo nebylo slýchá-

no, aby obyvatel Cimburkovy ulice došel takového povýšení.

Zpùsob, jakým navázal syn známost s panem Naèerad-

cem na høišti, Eman starší tajil. Rozhlašoval, že byl k svému

úkolu vyvolen pro velikou znalost svìta a obchodu. V hloubi

duše zmítala jím obava, možno-li svazek, takovým zpùso-

bem uzavøený, považovati za trvalý. Toho nedìlního odpo-

ledne, když Eman mladší se zamìstnával krájením nudlí a

starší Eman opatroval oheò v krbu, projevil tatík své po-

chybnosti.

„A co ty,“ otázal se, „dals mu jednu, povídáš?“

„Dal, ne že ne!“ odvìtil syn.

„A proès mu dal?“

„Už jsem vám jednou øek, že rušil klidnej prùbìh maèe.“

„Hm...“ Starý se zadumal. „A co von?“

„Von, to se ví, co moh øíkat? Nemùžu pøece trpìt tako-

vý fandìní! Obecenstvo nemá se dát strhovat

k nekritickejm projevùm. To sem mu øek a policajt nás vzal.“

Staøík pøemítal minutu nebo dvì a pak pravil: „A myslíš,

že tì to daruje? Já myslím, že to mᚠjenom puèený.“

„A já tì zas øeknu pøíklad, že kolikrát je facka lepší než

dobrý slovo.“

„O tom jsem nikdy neslýchal,“ vrtìl staøík hlavou.

„Máte pøíkladnì Ferdinanda, pøeci ho znáte? Ferdinand

Honek. No tak ten Ferdinand se jednou sebral a jel

do Francie na práci. V jednom hotelu v Paøíži myl nádobí

a tak. No, a tak v tom hotelu byly rùzný národy, co èistily

nádobí. A tak tam byl taky Španìl, takovej ulièník falešnej.

Ferdinand si jednou v nedìli umyl svý a myslil si, teï

jsem hotovej a vyrazím ven. Jo, ale ten Španìl si myslil,

že Ferdinanda dobìhne, a vzal jeho umytý nádobí a pod-

strèil mu špinavý. Ferdinand mu povídá: ‘Heleïse, myslíš

to vážnì?’ Ale Španìl zaèal rozkládat rukama a nìco dr-

molit. Ferdinand to nevidìl rád, ten Španìl mìl uznání a

taky byli od tý doby nejlepší kamarádi.“

Eman mladší zavaøil nudle do polévky a pak dokonèil

pøíbìh: „No a nemlich tak to bylo i v jinejch mìstech, dycky

to bylo to samý a skonèilo to stejnì. V Lyonì dostal pøes

hubu nìjakej Taliján, taky takovej sígr, v Marseille èistil ko-

telní kámen s nìjakým... ani už nevím, co to bylo, a taky ho

musel pouèit, aby dìlal solidu. Všechny národy dostaly

od nìho do zubù a taky všichni na nìj v dobrým vzpomína-

jí a èasto mu píšou. Ten Španìl, když se oženil, poslal mu

lístek z veselky.“

„Inu, národové jsou rùzný,“ poznamenal pouènì starší

Eman.

17

NÌKOLIK SLOV O PØÍBUZENSTVU

Když skonèili obìd, tu Eman se „hodil do parády“, pro-

hlédl se v zrcadle a pak prohodil: „A de se!“

„Kam mᚠnamíøíno?“ ptal se otec.

„Na maè. Slávka si to dneska rozdá se Spartou.“

„A co je tobì do toho?“ podivil se staøec, „to není žiž-

kovská vìc, to je letenská.“

„Ale to nᚠstarej fandí Slávii.“

„To bych rád vìdìl, co na ní vidí!“ huèel starší Eman.

„Taky si myslím,“ odvìtil Eman mladší s lehkým polito-

váním, „ale myslím si, že ho jednou obrátím na viktoriánskou

víru. No tak, mìjte se tu parádnì!“

„Tìbùh!“ odvìtil starý.

Nedìlní odpoledne bylo v domácnosti pana Naèeradce za-

svìceno ženskému pøíbuzenstvu. Série tet, švagrových, sestøe-

nic z její i jeho strany shromažïovala se kolem stolu, potaže-

ného kostkovaným ubrusem, aby kávou a bábovkou oslavila

rodinnou pospolitost. Pan Naèeradec byl pøinucen chovat

se k tomuto zástupu zdvoøile. Musel s úèastí naslouchat pøíbì-

hùm, z nichž vyplývalo pouèení, že dneska se poøádná holka

nedostane; že se s dìtmi za starých èasù tolik nenavyvádìlo

jako dnes; že se nemá dát šít u Roubièkové, protože její mo-

des-robes jsou drahé jako lékárna a nevìdí, co mají vzít za

fazónu.

V tyto chvíle byl naplnìn byt hlomozným povykem, nebo

všechny tety, švagrové a sestøenice mluvily najednou. Mladý

strážník, který nedaleko domu konal službu, díval

se podezíravì do oken prvního patra a uvažoval, nemìl-li by

snad zakroèit. Pan Naèeradec chodil s rukama za zády po-

kojem a tesknì poèítal chvíle, kdy mu bude dovoleno odejíti.

Bùh seslal mu andìla v podobì pana Habáska mladší-

ho. Andìl vstoupil do pokoje a pozdravil pøíbuzenskou po-

spolitost slovy: „Uctivost, dámy!“ a pak se obrátil k panu

Naèeradci: „Že bysme šli, pane šéf?“

Žižkovský zjev pana Emana vzbudil pozornost a jedna

starší teta se otázala paní Naèeradcové: „Wer ist jener?“

Naèeradcová uèinila posunek, který kázal mlèení a na-

znaèil, že pozdìji vysvìtlí, co „ten èlovìk“ zase provedl.

Tlustý pán dìl ke své manželce hlasem, který se chvìl

nejsladším tremolem: „Tak já, Hedvièko, už musím jít.“

Paní Naèeradcová ho propustila se slovy: „Jdi si, starej

blázne, abysi jo nepøišel o to kopání!“, naèež se chystala

promluvit k pøíbuzenstvu delší pøednášku na téma: „Ten èlo-

vìk mne pøivede do hrobu!“

18

EMAN POSKYTL SVÉMU ŠÉFOVI

DUCHOVNÍ ÚTÌCHU

Pan Naèeradec byl rozèilen oèekáváním, obstojí-li jeho

klub ve zkoušce ohnìm. Šlo o tìžký boj s odvìkým nepøí-

telem, který tolikrát svými zbranìmi potøel Slávii. Budou

tentokrát hoši s èervenou hvìzdou èelit s úspìchem ná-

poru rudých?

Dìl rozechvìnì: „Oèekávám, že dnes bude Slávie

v dobré kondici. Jenom aby mužstvo nepropadlo nervóze.

Hlavní vìcí je klid. Pak hrát na vejsledek. Co je mi platná

jemná kombinace a pøesná pøízemní hra, když se nestøílí?

Jestli forvardi budou hrát sobecky na úkor celku, tak je ne-

chci vidìt svejma oèima. Mùžou mnì bejt ukradený takový

útoèníci.“

Pan Habásko byl naproti tomu úplnì kliden a lhostejný.

Nešlo o èest mìsta Žižkova: utkají se dva cizácké kluby,

a ani s jedním z nich nemohl sdílet své sympatie.

„Tomuhle zápasu se øíká derby nebo zlatý høeb sezóny,“

pravil s lehkým pokrèením ramen, „ale nevidìl jsem votrav-

nìjších zápasù, než poskytují letenský leadrové. To taková

Viktorka dovede podat ucelenìjší vejkon ve všech øadách

než takoví hasièi —“

Pan Naèeradec se rozèilil: „Kdo je u vás hasiè?“ zakvi-

èel.

„To se ví, že Sparta!“ odvìtil Eman diplomaticky.

„Gemacht!“ odvìtil tlustý muž s uspokojením, „tohle je

mnì aspoò øeè! Díváte se na to správnì a to mì tìší. Já

už si myslel, že máte co povídat proti Slávii. V tom pádì,

pamatujte si, neznám bratra. Øeknìte mi o tom klubu køivý

slovo a tu ránu jste u mì mrtvej muž!“

Eman ucítil potøebu poskytnout svému šéfovi duchovní

útìchu. Pravil: „Myslím, že to dnes bude pro Slávku lehká

aféra! Podle mýho soudu to se Spartou dneska zaválí nej-

míò rozdílem dvou branek.“

„Myslíte?“ zazáøil tlustý muž. Ale hned nato zhasl papr-

sek v jeho líci.

„Nevím, nevím...,“ pravil zachmuøenì, „já nesmím mít

žádnou radost na svìtì. Mnì nic není dopøáno. Já vím všec-

ko, mnì se nebudou vypravovat pohádky. Já jsem bitej

muž. Uvidíte, že Puè bude støílet ukvapenì, vedle, nad,

do bøevna, jenom ne tam, kam se patøí. Já vím, že mi ho

zchromìj a von bude celou hru jenom statovat. Já jsem

èlovìk nešastnej. Proè si mì radši Pánbùh k sobì neve-

me, ptám se? Svoboda mnì povede útok špatnì. Junek

vùbec nezahraje a Pleticha nevydrží tempo a odpadne

v druhým poloèase. Oj, oj, oj... všecko mnì jde nakøivo, já

nechci o nièem vìdìt, a se mì nechá na pokoji...“

A tlustý muž poèal si tragicky rvát svoje šediny.

„Že tak hovoøíte, pane šéf, já se vám divím,“ napomenul

Eman, „ještì sme nic nevidìli a vy už dìláte divy. Že Puèe

voddìlaj, to zas ne! Náhodou dovede Puè masaøit, jenom

když chce! Šak vono to už òák dopadne, spolehnìte

se na mì!“

V duchu zavrtìl hlavou: „Tyhle fandové, to je taky národ!“

19

O MALÉM PÁNOVI

Tribuna se otøásá temným dusotem a dole v pøízemí hlu-

èí zástup, rozèilený a povykující. Bariéry sotva mohly po-

jmouti tento dav, jenž pøibyl na høištì, aby byl pøítomen sou-

boji letenských leadrù.

Národ se rozdvojil ve dvì strany, a jakmile soudcova

p횝alka dá znamení k boji, objeví se propast, která dìlí

národ ve dva nesmiøitelné tábory, a budeme svìdky brat-

rovražedného boje a odvìké slovanské nesvornosti.

Ze všech konèin Prahy pøispìchali bojovníci, kteøí vìøí

v rudý dres Sparty, aby spatøili v prach zdeptanou èerve-

nou hvìzdu Slávie. A ti, kteøí nosí ve štítì pìticípou hvìzdu,

ti doufají ve vítìzství své víry a v pokoøení nevìøících šikù

sparanských.

Nás pan Naèeradec se potí za SK Slávii. Uzavøel mno-

hé sázky ve prospìch svého klubu a nyní je mu tak jako

mladému muži pøed maturitou. Jeho vnitønosti vyluzují chro-

matické škály. Nadìje a chmurné tušení zpùsobují v žilách

støídavou zimnici. Jednu chvíli je pevný v sobì a vìøí, že ho

jedenáct jeho hochù nezklame. Vzápìtí nato bìduje,

že jeho oèi neuvidí už žádnou radost na svìtì.

Pan Habásko, který mu stojí po boku, zachovává chlad-

nou hrdost. Co je mu do souboje letenských leadrù? Ostat-

nì, jací leadøi? Hasièi, hadrníci, spolek je to, veteráni, Èí-

òani, slívové a takto žádní hráèi, ne že leadøi! Aby vìdìli,

co je stopping, tackling, dribbling, aby si dovedli hrát

do ruky, aby umìli prohodit do ulièky, aby dovedli soupeøe

obrat o mièudu — kdepak! To by museli na Ohradu

do školy. Viktorka v každém èase s nimi sehraje maglaj.

Zapálil si cigaretu a shovívavì se díval na zelený tráv-

ník, kde se zmítaly èervené hvìzdy a rudé dresy. Nìkdo ho

zatahal za rukáv. Eman se podívá vzhùru, pak napravo

a nalevo. Nevidìl nikoho. Pak ho teprve napadlo podívat

se dolù. Uzøel nepatrného mužíèka, jehož drobouèká, scvrk-

lá tváø byla zarostlá prošedivìlými štìtinami. Na nose mìl

starodávný skøipec, od nìhož se táhla èerná stuha za levé

ucho. Vìzel v pevné øadì divákù jako hmyz ve skulinì

a jeho oèi nevidìly denního svìtla.

„Co je?“ tázal se Eman.

„Mladý pane,“ dìl mužík prosebným hlasem, „mohl bys-

te mnì øíci, kdo hraje?“

Eman ho zmìøil s údivem.

„Totiž,“ vysvìtloval mužík, „já už celá desítiletí navštìvuji fot-

balové zápasy, ale pro nepatrnost postavy nièeho nevidím...“

„A kerej vy jste?“

„Moje jméno je Sádlo,“ pøedstavil se mužík skromnì, „jsem

odhadce v zastavárnì a pøívrženec Sparty. Avšak dovedu oce-

niti i výkony jiných mužstev, neb jsem èlovìk spravedlivý a uvì-

domìlý. Než Bùh mì potrestal malým vzrùstem. Já, pane... sly-

šel jsem hrát oba Mysíky, staršího v centru, mladšího v backu...

slyšel jsem chytat Klapku, ano, mladý pane... Jsem pamìtník,

pane. Jako by to bylo dnes, slyším supìt velkého Jandu-Oèko,

jenž se øítí k brance soupeøovì. Ale moje pamì sahá do šedého

dávnovìku. Slyším strašné dìlovky velkého Koška a Baumru-

ka, slyším záludnì falšované rány slavného centra Jennyho. Tito

hráèi všichni, jak doufám, budou za svoje slavné èiny promìnìni

v souhvìzdí a pojati mezi bohy. I Venca Pilát bude po smrti záøit

na temné obloze a zírat na nehodné své potomky.“

Mužík se zamyslil a pak dodal: „Všecky tyto pány jsem

slyšel, ale nikdy nevidìl, jenom tak skulinkou mezi diváky

zahlédl. Já bych vás prosil, mladý pane, kdybyste mi øekl

dnešní sestavu Sparty. Velmi vám budu dìkovat!“

„Beze všeho,“ dìl pan Eman, „ptejte se!“

„Hraje Káïa?“ tázal se pan Sádlo dychtivì.

„Hraje na levém køídle —“

„Co jste to povídal?“ zdìsil se mužík, „Káïa na levém

køídle? Jak tomu mám rozumìt, prosím? To pøece nikdy

nebylo slýcháno!“

„Už je to takový. A v centru hraje Burgr.“

„Ježíšmarjá!“ zakvílel pan Sádlo, „copak tohle smí bejt?

Bohorodièko! Backa staví do útoku! Tohle pøece... vždy

je to proti zákonùm, proti Bohu, proti pøírodì stavìt hráèe

na tak nevhodná místa. Vy snad žertujete, pane!“

„Nikterak ne! Mùžu vám øíct, že právì Burgr pøehrál

na Hochmana, kterýho postavili na pravou spojku, no a...

Hochman právì ztratil míè.“

„Jakže?“ zaøval pan Sádlo, „Hochman že hraje na spojce...

No tohle... Já s tím nesouhlasím, prosím... Takovou sestavu si

direktoøi dovolit nesmìjí! Ještì jsou zákony, prosím...“

Mužík se chytil za hlavu a zasténal: „Ani pochopit to ne-

mùžu! Káïa na køídle! Když pøed lety stavìli Kolenatého

do centra, tehdy jsem si myslil: Nu, konec svìta, když je

nìco takového dovoleno. Byl to cynismus, na který

se spravedlivý Bùh nemohl dívat, a také dopouštìl

na èeskou kopanou rány nevídané. Zhøešili jsme, i trpíme.

Ale za tohle budou direktoøi pykat na vìènosti! Odpovìdní

èinitelé budou vydáni temnotám pekelným a jejich duše

budou se smažit v sirných plamenech...“

Pan Sádlo lkal a slzy se mu koulely po tváøích. Jeden pán

se nemohl na jeho utrpení dívat a pravil vyèítavì k Emanovi:

„Hanba poslouchat, jak lidi nalejváte! To už ani není hezké!“

I vzal láskyplnì mužíèka do náruèí a vyzvedl ho

na ramena.

„Sláva Káïovi!“ zavøeštìl mužíèek, „sláva ti, velký Slávy

synu, sláva lvu èeskoslovenskému!“

A když ho muž postavil na zem, tu zvedl prst a vyèítavì

dìl k panu Habáskovi: „Šidil jste malého muže, pane, máte

høích. Já jsem si hned myslel: Káïa na køídle — kdepak!

No, no... jen když je všecko v poøádku. Káïa úøaduje

v centrhalvu, jak se sluší a patøí. Dobré je to. Schvaluji.“

Ale pan Eman ho neposlouchal, nebo jeho mysl byla

odvrácena k panu Naèeradci. pan šéf mìl asi nìjaké ne-

dorozumìní s nìjakým pánem s mysliveckým kloboukem.

Držel ho za kabát a tøásl jím, až se myslivecký klobouk

kymácel.

„Co co?“ vykøikoval pan Naèeradec. „Moudrý, povídá-

te? Moudrý že má bejt dobrej hráè? A to jste si dovolil øíct

mnì? Já vám øíkám, pane, pamatujte si to, pane, kdyby

se vás nìkdo zeptal, pane, že Moudrý mùže bejt takto dob-

rej èlovìk, ale dobrej hráè nikdy ne...!“

„Zase vyvádí,“ pomyslil si pan Habásko starostlivì, „ta-

kovej starej chlap a je jako malý dítì. Jak ho pustím z do-

hledu, už mi tohle dìlá...“

I vrhl se k panu šéfovi a mnohými domluvami podaøilo

se mu, že zanechal diskusí s mysliveckým kloboukem a

sklesle se zadíval na høištì.

Tam to vypadalo velmi špatnì pro vìc èervenobílých.

Muž jménem Amplión hlásil: „Øady èervenobílých jsou roz-

klíženy. Útok se nezmùže na poøádnou akci. Záloha

se stáhla dozadu, aby vypomáhala obranì. Rudí nasazují

pekelné tempo. Konec západu patøí Spartì. Za stavu 4:2

pro Spartu objektivní soudce, pan Plecitý, odpískává zá-

pas. Skóre vyjadøuje spravedlivý pomìr sil obou mužstev.

To nebyl zápas, to byl hasièský bál, a vrate nám vstupné.

Jménem Pánì kráèím k svému domovu.“

Eman opatrnì vyvedl zdrceného pana Naèeradce ze

høištì. Byl skleslý a jeho duch obestøel se èerným flórem.

Rty mu horeènì mumlaly slova: „Núú, co jsem øekl? Cože

jsem povídal? Neøek jsem, že si Slávie odveze nejmíò èty-

øi banány? Kdo mi dosvìdèí moje slova? Ptám se: Mám

já nìjakou radost na svìtì? — Nemám! Mùžu ještì exis-

tovat? — Nemùžu! — Nejsem já èlovìk k politování? —

Jsem!“

Zdvihl hùl a zaøval: „A ostatnì, co je mnì po tom? Je

Slávie mùj závod? — Není! — Tak co se starám! — Já

se nestarám! — Je Slávie moje starost? — Není! — Dì-

lám si z toho nìco? — Nedìlám! — Tak co, prosím, mluví-

te? Co mi tu povídáte? Nechte svý øeèi, já vím všecko. Ale

do tìch direktorù musí uhodit hrom na širým poli. Takhle

mi mužstvo znièit, kdo to jakživ vidìl?“

Eman se slitoval nad nešastným mužem. Pravil: „Vono,

pane šéf, de vo to... Poèkejte, já vám to vysvìtlím. Zápas

bude mít dohru. Bez protestu se to neobejde. Soudce ne-

spravedlivì diktoval desítku proti Slávii za faul Ženíškùv.

To nebyla žádná surovost, já se dobøe díval. To by se pak

muselo pískat všecko. Pane šéf, slyšíte?“

Pan Naèeradec podíval se vdìènì na mluvèího a pra-

vil: „Máte pravdu, Eman. Rekurovat se bude. Podáme od-

volání k župì. To bysme se na to podívali. Takový soudco-

vání, copak to smí bejt? Oho, pánové ze Sparty! Ještì je

nad vámi instance...!“

Za tohoto hovoru blížili se na Žižkov. A když pøichá-

zeli k domovu, tu spatøili, kterak pøíbuzní, kteøí se vyhrnuli

ze vrat, zaplavili ulici. Pøíkoøí, které Slávie utrpìla

na høišti, a pohled na pøíbuzné rozpoutal strašlivý hnìv

pana Naèeradce.

„Podívejte se!“ zaøval, „tolik židovek pohromadì na ulici!

To se nesmí trpìt! To nesmí bejt! Policie! Pøíbuzný, roze-

jdìte se!“

„Richard!“ zasténala paní Naèeradcová, „co vyvádíš?“

„Rozejít se!“ opakoval pan Naèeradec, koule oèima.

„On se zbláznil. Mešuge!“ zaznìlo pøíbuzenstvo a roz-

prchlo se na všecky strany.

20

EMAN SE TATÍÈKOVI NECHCE LÍBIT

Starší Eman pohlížel úkosem na svého syna a øekl si,

že se mu v poslední dobì nìjak nechce líbit.

Mladší Eman se ostatnì sám sobì nelíbil. Nìco ho tla-

èilo a uvádìlo ve zmatek. Sám sobì charakterizoval ten

stav, že „je votrávenej jako šovík“.

Ten den ráno leštil boty, ale jeho duch opustil botu, kte-

ré mìl dodat lesku, a potuloval se v neznámých konèinách.

Starší Eman ho pøistihl pøi okamžiku, kdy plivl do leštidla,

ale pak pohlížel do krabièky zasnìným zrakem, ševele rty.

„Jáøku,“ ozval se starý, „jak poèítám, je v tom holka.“

Tato slova pøivedla opìt syna k vìdomí. Poèal leštit botu

se zuøivou energií.

„Tak co,“ navázal opìt starý, „trefil jsem to?“

„Je a není,“ odvìtil syn.

„Tak. No, to se ví. Teï chytil místo a už si musí ženskej-

ma šmodrchat život,“ poèal naøíkat otec. „Je to svízel

s pitomcem. S dìvkami si zaèíná.“

„Že byste zrovna musel nadávat, to nemusíte,“ odpovì-

dìl Eman zpupnì, „a co se týèe dìvek, náhodou byste moh

bejt zticha.“

„Co je tohle za øeè...,“ zachvìl se starý, „týý! Já tì poví-

dám! Co má bejt s dìvkama?“

„Já nevím, co má bejt,“ odvìtil Eman, „sám jste zaèal

do mne vandrovat.“

„Ty neuhejbej a mluv rovnou. Já mám bejt tebou pova-

žovanej za dìvkáøe, nebo jaks to myslel?“

„Já nic nemyslím. Já jenom povídám, jak nìkterý lidi, co

maj vdovy v hlavì, jinejm vykládaj o holkách.“

„Ááá,“ zajeèel Eman starší, „tak ty tak?“

„Žádný výtržnosti,“ dìl Eman mladší drze, „já za to ne-

mùžu, že vaše srdéèko promluvilo. Nehoøekujte a milova-

ná vdova bude vaší.“

„Já tadyhle nìco popadnu, ty lazare jeden špatná! Já tì

nauèím chování, ulièníku. A co se týèe vdovy, náhodou tì

øeknu... Já vím, co ženská obnáší, takovej pojem z toho

mám. Na vdovu nemám myšlení, ale kdyby to muselo bejt,

tak opravdu do toho praštím, protože s tebou už není

k vydržení. Já jsem na tebe kratina, ale vdova tì dá odpo-

vìï, že budeš koukat —“

„Vy si to pøedstavujete tak, že mì s vdovou vezmete

do presu a já budu muset kapitulovat pøed vaším umìním.

Už jsem tì øek, že ten starej internacionál vdova nemùže

rozvrátit moje øady. Takovým soupeøem se nedám depri-

movat. Tak si teda myslím, že by napìtí mezi náma mohlo

povolit. Vy si nechte svoje starosti a já budu pøemejšlet,

jak bych rozøešil svoji svízelnou situaci.“

„Tak, jak je to s tvou holkou?“ pátral starý, který

se opravdu nedovedl dlouho hnìvat.

„To máte tak,“ vykládal Eman, „mìl jsem slabej nástup...“

„Aha!“ zamrkal starej oèima, „a vona uhájila svoji svaty-

ni...?“

„Poèkat! Ještì jsem se nerozehrál. Musím se zbavit po-

èáteèní deprese. Zato finiš bude mohutný. Vona je eštì

neostøílená... Buïte zdráv, pane rado!“

S tìmito slovy se rozlouèil pan Habásko se svým otcem

a odešel do obchodu.

21

EMAN MLADŠÍ VERSUS MODES-ROBES

Bylo to tak: Jednoho dne si zavolala paní Naèeradcová

pana Habáska a pravila v podstatì, že má dojít na Poøíè,

co je módní salón paní Schamlfussové, snad ví Eman, kde

to je, jak by nevìdìl, salón paní Schmalfussové je vyhláše-

ný, ona má poøád co dìla, nejlepší dámy si u ní øídí šaty,

proto Eman musí vìdìt, kde je salón paní Schmalfussové.

„A vyøídíte jí,“ pokraèovala, „že jsem v sobotu nemohla

pøijít do Edisonky, protože jsme mìli moc co dìlat a dìti

zase byly nemocný, já jsem z toho celá pryè, to mi nikdo

neuvìøí, jaký mám soužení. Musela jsem zavolat doktora

Krauskopfa, protože Brod nièemu nerozumí, a já mu to taky

øekla, no ne — žinýrovat se budu, protože zdraví je nade

všecko. Krauskopf má zlatý ruce a povídal, že je Otoušek

chudokrevnej a taky Hanièka že by potøebovala zmìnu

vzduchu, tøicet korun si nechal dát, ale já mu ty peníze dala

ráda, aspoò jsem uspokojená, já celý noci nespím, jaký já

mám starosti s tìma dìtma.

A øeknìte jí, že jsem jí zapomnìla øíct, že ty veèerní šaty,

co si dala øídit paní Korecová, že se mi nechtìjí líbit, já si

to rozmyslila, dekolt je mi moc velkej, to je pro štíhlejší a

chtìla bych je mít zdobený štrasem, aby mi pøišla poradit,

mnì se nic neøekne, já asi nebudu moct k ní pøijít, nejlepší

bude, když pøijde ke mnì v nedìli odpoledne, ale to jí ješ-

tì vzkážu, jestli budu mít hosty, já o nì moc nestojím, bez-

tak jednoho pomluví a ten recept že jí pošlu, nejlepší bude,

když pøijde dnes veèer do Elektry, mùj má ve mìstì co

dìlat, já jsem nejradìji doma, protože mnì nohy neslou-

žejí, nebo ještì lepší, kdyby chtìla jít do biografu, já jsem

si nechala øíct, že tam hrají moc pìknej kus, rozumìl jste?“

„Rozumìl a nerozumìl,“ odvìtil Eman a shrnul øeè paní

Naèeradcové v tuto rezoluci: „Mám jí vyøídit, že jste tuhle

v sobotu nemohla pøijít do kavárny, a aby vám vzkázala,

kdy a kde byste se s ní mohla sejít, abyste mohla rozvinout

svùj program.“

„Tak mùžete jít,“ kynula milostivì ta dáma, „ale máte moc

øeèí, já vás už dlouho pozoruju.“

22

O ÈERNÉM MIKÁDU

Není muže tak chladnokrevného, který by, vstoupiv

do dámského salónu, nepocítil vratkou pùdu pod nohama.

Eman vešel do místnosti, kde bylo shromáždìno asi dva-

cet dìvèat u šicích strojù. Vìda nevyzkoumala, co nutí šva-

dleny v dílnì k pištivému smíchu, když spatøí mužského.

Eman byl uvítán takovým záchvatem veselosti, že i tento

muže ze Žižkova byl zmaten. Ani pøísná direktrice, která vy-

šla Emanovi vstøíc, nedovedla zažehnat tuto nenadálou bouøi

smíchu.

Pan Habásko pozoroval k své nelibosti, že nejbujnìji si

poèínalo jedno okaté dìvèe s èerným mikádem. Její sou-

sedkynì musela jí sázet herdy do zad, aby pøišla k sobì.

„Ale sleèí!“ napomenula ji direktrice, „ona má chování,

copak se to patøí?“

Velebný pøíchod paní Schmalfussové zpùsobil utišení, jako

když inspektor vstoupí do tøídy. Pan Eman rozpaèitý a zardì-

lý vysvìtlil jí úèel návštìvy. Paní Schmalfussová oznámila dù-

stojnì mladému muži, že bude jí dnes možno setkat se s paní

Naèeradcovou a že žádá, aby jí vyøídil uctivý pozdrav.

Pan Eman odvìtil, že dìkuje a že vyøídí. Odcházeje vrhl

hnìvivý pohled na èerné mikádo a umínil si, že „to tý blbý

žábì vykreslí.“

Veèer poèkal si na ni pøed domem, zmítán neurèitými

pocity. Chtìlo se mu vysvìtliti tomu pištivému stvoøení,

že není žádný hej — poèkej.

To bych rád vidìl, uvažoval hnìvivì, jestli se to smí, aby

taková plynera z èlovìka tadyhle... Rozhodl se ve vší for-

mì žádat satisfakci za uraženou èest.

Vtom ji zahlédl, jak opustila dùm a spìšnými kroky za-

míøila ke stanici elektrické dráhy.

Dostihl ji a smekl klobouk se slovy: „Tak bych byl jako

tady, sleèno.“

Èerné mikádo se polekalo a zapištìlo.

„Nebojte se,“ konejšil ji pan Habásko, „já jenom... co

jsem to chtìl øíct... Já myslím, že máme stejnou cestu.“

Sleèna odvìtila, že jí matinka pøísnì zakázala mluvit s pány.

Eman se divil, že je paní matinka taková pøísná.

Ó jé! Ta by jí dala! A tatínek, ani se neptejte —

Eman jí vysvìtlil, že je vážný mladý muž s postavením.

Naproti tomu sleèna dala k lepšímu, že má sestøièku a ta

vám je hotový èert. Eman vyslechl tuto zvìst s pøedstíraným

zájmem a zjistil s uspokojením, že to dìvèe má pìkné nohy.

Pøipojil úvahu, že maminka dìlá dobøe, když ji vede k slušným

mravùm. Dneska je svìt špatný a není komu co vìøit.

Sleèna s jistými rozpaky a s mnohým pištìním mu svì-

øila, že se jmenuje Emílie, ale že to jméno se jí vùbec nelí-

bí. Radìji by se jmenovala Vìra, ale pochybuje, že by jí to

jméno slušelo, protože je bruneta. Lepší by bylo, kdyby byla

blondýnka, ale zas by se jí chytaly pihy, jako Máòa, její pøí-

telkynì, ta má jednu pihu vedle druhé a je proto celá ne-

šastná. Ale zato má u pánù štìstí a páni jí píšou krásná

psaní. Vtom se zarazila a pohlédla podezíravì na pana

Emana. Snad je pán už ženatý? To by pak byla od nìho

špatnost, toèit se po mladých dìvèatech.

Pan Habásko ji ujistil, že to zas vùbec ne, aby byl žena-

tý: je svobodný, až ho to kolikrát mrzí, nebo èlovìk potøe-

buje svùj poøádek.

Sleèna Emílie, slyševši tu vážnou úvahu o manželství,

zvážnìla. Ani jí nenapadlo se pitvoøit. Protože pøijíždìla

právì její tramvaj, rozlouèila se s panem Habáskem slovy

„na shledanou“. Pøitom vrhla naò povzbudivý pohled.

Když Eman osamìl, tu rozjímal, že tomu dìvèeti neøekl

všecko, co si myslí. Ale utìšil se tím, že zítra je také den a

že se uvidí.

23

SHROMÁŽDÌNÍ PØÍBUZENSTVA

I pøišla nedìle a u Naèeradcù sešlo se pøíbuzenstvo.

Mezi pøítomnými bylo lze pozorovati zejména strýèka

Ignáce, který pøijel z Votic, aby si dal u odborného lé-

kaøe léèit záduchu. Pøivezl nìkolik anekdot, na nichž

rostl mech a drobné pampelišky. Vedle nìho sedìl

švagr Kauders, proslulý vyrovnávací správce, který si

v Øevnicích postavil pìknou vilu, jíž tamìjší obyvatelé

dali název U 35 %. Mezi množstvím drobnìjších pøíbuz-

ných vyznamenával se sám JUDr. Max Naèeradec

s chotí, jež zbožòovala lila barvu a dlouhé romány. Pøi-

kládala si k oèím loròon, zatímco její muž cucal doutník

s èervenou manžetou. Nescházela ani sestra paní Na-

èeradcové, plavá ženuška vzhledu øímskokatolického,

která se vdala za berního správce Nedomu. Lidé jí øí-

kali, „prosím vás, miláèku, jak jste si mohla vzít takové-

ho ošklivého žida?“

Pan Naèeradec z povinnosti hostitele obcoval se svým

pøíbuzenstvem. Kyselá nuda spoutala jeho údy; zachvátil

ho stav, který oznaèoval slovy, že je „mezi svejma lidma

jako prodanej“. Pøi první pøíležitosti povstal a prohlásil, že si

pùjde nahoru poslechnout rádio, nebo se z Hohe Warte

vysílá zápas Slávie proti First Viennì.

Paní Naèeradcová jej propustila s pohrdlivým gestem,

a když se za manželem zavøely dveøe, vzdychla „jojo“.

„Jojo,“ opakovalo pøíbuzenstvo.

Pan Kauders, který neuznával fotbal a byl pøívržencem

turfu, nebo je to sport, pøi kterém je aspoò nìjaký obrat,

pravil s lehkým odstínem pohrdání: „Taky jsem znal tako-

výho. Byl to nìjakej Katz.“

24

POVÍDKA O PANU KATZOVI

„Kterej Katz?“ tázal se vyhlášený doktor, „karlínskej ko-

øaleèník?“

„Ne,“ zavrtìl hlavou pan Kauders, „Katz z Kaprovy uli-

ce. Armatury a kovové souèástky. Poprvé se vyrovnal

v roce 1902. Naposled jsem ho vyrovnával já v roce 1911.

Pak jeho dcera udìlala partii a Katz umøel.“

„A co je s Katzem?“ naléhalo pøíbuzenstvo.

„Katz,“ poèal pan Kauders, „byl taky takovej fanda. Ale

tenhle fandil Deficitu, protože to byl ještì takovej starodáv-

nej a ortodoxní žid. Žádnej pátek nevynechal kostel a pár-

ky kupoval jen u Kominíka.“

„Ještì dnes jsou takoví,“ poznamenala paní Nedomo-

vá, „znám jednu, která bere košer cikorku.“

„Ty mlè!“ píchal ji sestra, „já nejsem žádná starodávná,

ale køesana bych si nevzala.“

„Nehádejte se,“ napomenul je strýèek Ignác, „vy jste jako

ta židovka, co si šla stìžovat k zázraènýmu rabínovi. Zná-

te to? To je moc dobrý. Byla jedna židovka —“

„Ignác, nech vypravovat Kauderse,“ napomenul ho vy-

hlášený doktor.

Kauders se ujal slova.

„Tak ten Katz byl pøívrženec DFC. Ale nikdy nešel

na zápas, který hrál jeho klub. Øíkal, že je nervózní a že by

mu to muselo srdce utrhnout, kdyby mìl DFC prohrát. Øí-

kal: ‘Já vydám za lístek horentní sumu a Deficit mnì to pro-

hraje. Copak to jeden dneska mùže udìlat?’ — Ale Katz

nebyl lakomej, že by mu bylo líto penìz, ale protože se bál,

že ho zkroutí mrtvièka.

Když mìl Deficit zápas, tu se pan Katz dostavil ke høišti

asi tak doprostøed, aby byl u vejkopu. Když cítil, že DCF

útoèí, bìžel podle ohrady až k bránì. V tu chvíli nevidìl a

necítil, takže bylo nebezpeèný se k nìmu postavit. To by

ho jistì kop do bøicha. Stopoval, dribloval, pøehrával a psal

na bránu, a kdo se na nìho díval, ten si myslil, že se ten

starej èlovìk zbláznil.

Ale když byl útok DFC odražen, tu rval si šediny a dával

se do hlasitého náøku. Nejhorší bylo, když ucítil, že je jeho

klub tísnìn. Tu schoval hlavu do límce, nechtìl nic vidìt,

nic slyšet a vydechl, teprve když poznal, že se mužstvo vy-

prostilo z obležení.

Když DFC vyhrál, tu z radosti nakoupil všem dìtem

v parku preclíky, nebo byl náramnej milovník dìtí. Ten den

jste mohli mít od starýho Katze všecko. Já myslím, že by

byl v tu chvíli i ochoten platit vìøitelùm. Ale zápasy jsou vìt-

šinou v nedìli, tak Katz nepøišel do pokušení.

Horší bylo, když klub prohrál. Tu se postavil èelem

k ohradì, odøíkal kaddiš, modlitbu za zemøelé, a pak šel

smutnì domù. A každýmu, kdo ho oslovil, øíkal: ‘Nechte mì

bejt, jsem už starej muž, jsem nemocnej muž, jsem mrtvej

muž a nechci slyšet øeèi —‘“

25

SLÁVIA — FIRST VIENNA NA HOHE WARTE

Pan Naèeradec zapnul proud a po chvíli v pøístroji suše

zapraskalo a ozvalo se huèení. Nìjaký tichý hlas cosi kòou-

ral; pan Naèeradec zesílil proud a hlas se rozeøval a spìš-

nì vykládal, pøerušován praskotem, o pokroku zemìdìl-

ství v Dánsku.

Tlustý muž rezignovanì sklonil hlavu, odhodlán vyslech-

nouti pøednášku zemìdìlského rozhlasu až do konce.

Øvoucí hlas domluvil a posluchaè vdìènì zašeptal, že to

bylo velmi pouèné. Napjatì èekal, co bude dál. Do huèení

zaševelil ženský hlas, který oznámil konec zemìdìlského

rozhlasu a že nìjaká sleèna pøednese variace na národní

písnì. Nelhal. Po chvíli zaklinkaly zvuky klavíru a plechový

hlas zatoužil: „Ach, není tu, není.“

„Zpívá hezky,“ pomyslil si pan Naèeradec zasmušile a

pøerušil proud. Øekl si, že nemusí všecko slyšet a že si za-

tím pøeète noviny. Se zájmem prohlédl si rubriku „Insolven-

ce a vyrovnání“ a pak se dal do ètení inzertní èásti.

Podíval se na hodinky, vyskoèil a zapnul proud. Po chvil-

ce, vyplnìné nejasným ševelením, oznámil ženský hlas vy-

sílání referátu pana mezinárodního sekretáøe pøímo z høištì

na Hohe Warte. Sluch pana Naèeradce postøehl jasné šu-

mìní davu a výkøiky nedoèkavých divákù.

„Tam musí být lidstva!“ øekl si ten pán.

Vzápìtí však šavnatý hlas pana Laufra pøerušil šumì-

ní. Oznámil sestavu mužstev, která se pøedstavila rozhod-

èímu Braunovi.

„Dobrej soudce, objektivní soudce,“ pochválil si posluchaè.

S uspokojením pøijal zvìst z tajemných sfér, že Slávia

vyhrála los a hraje proti vìtru.

„Tak, teï k dílu!“ povzbudil pan Naèeradec neviditelné

mužstvo, „a mi ukážete vejkony.“

„...Svobody v souboji s Gschweidlem zmocnil se míèe

a pøehrává na Josku. Joska jde vpøed, ale ztratil míè, jenž

se stal koøistí Hoffmannovou,“ tvrdil hlas pana mezinárod-

ního sekretáøe.

„Josko, nemohls dávat pozor?“ tázal se vyèítavì muž

u ampliónu.

Nemìl èas na dlouhé rozjímání, nebo pan mezinárodní

již hlásil, že Brosenbauer unikl našemu køídelnímu halvovi

a øídil se k brance. Obelstil Nováka a —

Pan Naèeradec se zhroutil.

„— støílí z lajny prudkou ránu,“ oznamoval udýchanì hlas,

„ale Plánièka je na místì a vyráží.“

Z prsou muže u ampliónu vyøinul se povzdech úlevy. Jeho

sluch postøehl zklamaný povyk obecenstva a dusání

na tribunì.

„To je nìjakýho fandìní,“ pokáral pan Naèeradec vídeò-

ské obecenstvo.

Zaradoval se, když uslyšel, že Ženíšek pøehrál

na Pletichu, ten podal Junkovi a...

„Junek se sráží s Rainerem a míè ztrácí —“

„Škoda,“ zamumlal pan Naèeradec.

Mezinárodní hlas hlásá nyní støídavou hru v poli a pan

Naèeradec používá pøíležitosti, když je míè v autu, aby si

zapálil doutník.

Leè nemìl èasu, aby do sebe vtáhl kouø. Jak se to sta-

lo, pan Naèeradec neví, ale jen tolik jest jisto, že se Slávia

dostala do tempa a Svoboda unikl netakticky

se stavìjícímu Blumovi a podle vybìhnuvšího brankáøe vsítil

první branku Slávie!

Doutník vypadl z úst muže u ampliónu a propaluje ko-

berec paní Naèeradcové, nejlepší koberec paní Naèerad-

cové, svatební dar od strýce Ignáce.

A ten, kdo náhodou vstoupil do pokoje, uzøel by tìlnaté-

ho pána v prostøedních letech, kterak tanèí na jedné noze,

poulí oèi a øve zpìnìnými ústy: „Góól!“

Jako ozvìna na tento váleèný pokøik dnešního lidstva

ozvalo se zezdola z øad pøíbuzenstva: „On se zbláznil. On

je mešuge.“

Pan Naèeradec si umínil, že pošle Svobodovi nejlepší

gumák ze svého skladu, ale když v duchu pøehlížel zásobu

svého zboží a vybíral dárek, First Vienna podle meziná-

rodního hlasu nasadila pekelné tempo, které bylo koruno-

váno krásným volleyem Gschweidlovým.

„Vyrovnáno!“

Panu Naèeradcovi se pøetrhlo poutko u límce. Sepjal

ruce a zašeptal: „Tempo, hoši, tempo. Mùžete mít všecko

ode mì, jen neztrácejte hlavu...“

26

CO MَE PANÍ NAÈERADCOVÁ

VÌDÌT O PLETICHOVI?

Když skonèil zápas, opouštìli nadšení Vídeòáci høištì

na Hohe Warte. Ale daleko na sever, blíže železnièního vi-

aduktu, který dìlí Nové Mìsto od Žižkova, stáli pøíbuzní ko-

lem pohovky, na které oddychoval pan Naèeradec. Nad

ním hulákal amplión bøeskný vojenský pochod, vysílaný sou-

dobým rozhlasem Brno-Bratislava.

Paní Naèeradcová lomila rukama a volala: „Richard, co

je s tebou, Richard?“

Mužští pøíbuzní kývali hlavami, jako by chtìli øíci: „No,

neøíkal jsem to?“

Mysl ženských pøíbuzných zamìstnávala otázka „co kdy-

by, nedej Pánbùh?“ Zùstane paní Naèeradcová tak, jak je,

a povede obchod pod firmou Richarda Naèeradce vdova,

anebo nezùstane tak, jak je. Ženské pøíbuzné pøehlédly

v duchu seznam svých svobodných známých a mnohá

z nich v duchu vyvolila si již obì, které pøisoudila úlohu

udìlat neblahou vdovu šastnou.

Než pan Naèeradec nemìl ani v úmyslu opustit svùj kve-

toucí závod a rozložitou manželku. Otevøel oèi a dìl naøí-

kavì: „Já to vìdìl, já to vìdìl.“

„A co jsi vìdìl, Richard?“ tázala se manželka.

„Všechno jsem vìdìl. Nic mi není pøáno. Plánièka ne-

musel pustit tu vedoucí branku v sedmnácté minutì druhý-

ho poloèasu. Ale já vím, jak to bylo, já si to dovedu pøed-

stavit. Oba backové, mùžou mnì bejt ukradený takový bac-

kové, pobíhali ztøeštìnì jako bezhlavý a Plánièkovi zakryli

vejhled a neštìstí bylo hotovo. Tak je to, abyste vìdìli.“

„Já ti vždycky øíkala, že se z toho kopní zblázníš,“ dìla vyèí-

tavì paní Naèeradcová. „Mìl by ses stydìt, táta vod rodiny.“

„Mlè, ženská!“ zvolal tlustý pán tragicky, „ty víš, co ne-

mᚠvìdìt, a co mᚠvìdìt, nevíš. Musíš myslet, že Slávia

je mužstvo, který se nechá lehce vyvést z konceptu. A to

byla chyba. V takovým zápase se mužstvo nesmí dát sou-

peøem deprimovat...“

Zalkal: „Nechci to vidìt svejma oèima, co mi dìlala Slá-

via potom, když padla vedoucí branka Vienny. Útoèná øada

ztratila kontakt se zálohou, která se stáhla na obranu —“

„Tak už mlè a nerozèiluj se,“ domlouvala mu paní Naèe-

radcová, „ona už neztratí kontakt se zálohou, uvidíš, že pøijde

na mý slova.“

Pan Naèeradec proklál pohledem její mohutná òadra a

pravil: „Mám rád, když se mluví a neví co. Víš napøíklad,

jestli se Pleticha netakticky stavìl, nebo ne? Bylas na Hohe

Warte, že tak mluvíš?“

„Nebyla,“ doznala paní Naèeradcová.

„Tak mlè a nech jiný mluvit!“ zahømìl její muž.

„Já taky nic nepovídám. Já jenom vím, že jsem nešast-

ná žena a že mi to nikdo neuvìøí.“

Nabývala opìt na výmluvnosti, když vidìla, že nebude

hned tak brzy vdovou.

„A vùbec, dej mi pokoj. Já za to nemùžu, že se Pleticha

netakticky stavìl —“

„Co ty mᚠzase proti Pletichovi? Ty taky víš, co Pleti-

cha obnáší. To je starý, ostøílený internacionál, jestli chceš

nìco vìdìt...“

Zamumlal: „Nejhorší bylo, že soudce neuznal jednu bran-

ku Slávie pro domnìlý ofsajd Junkovo. No jo — pan Braun!

Taky soudce. Náramnej kavalír. Známe tì, pane Braun! Tak-

hle diabolo bys umìl soudcovat, pane Braum. My ti to øek-

neme, pane Braun! Jak mùžeš pískat ofsajd, když... já to

náhodou nevidìl, ale já dobøe vím, že Junek nestál ofsajd,

co by dìlal Junek v ofsajd pozici?“

„Øekni mi, Richard,“ tázal se strýc Ignác, „co ti je vlast-

nì do toho? Je to tvùj závod, že si to bereš? Ty mi pøipo-

mínᚠtu anekdotu, jak jeli dva obchodní cestující ve vlaku

a ten jeden podívá —“

„Nic mi nepovídej, strejdo, já nic nechci slyšet,“ odbyl

ho pan Naèeradec. „Udìlat vejsledek v takovým prostøe-

dí, jako je høištì na Hohe Warte, není jen tak. Musíš vìdìt,

že mužstvo, podporováno zfanatizovaným obecenstvem,

vydá ze sebe všecko. 4:2! To je docela èestnej vejsledek

za tìch tìžkejch podmínek. Ale tobì nìco povídat nemá

cenu. Ty víš pìkný vìci —“

„Tak co se tedy rozèiluješ?“ namítl Ignác.

Pan Naèeradec se zachvìl a náhle zaøval: „Pøíbuzný —

ven! Nechci vás vidìt!“

Pøíbuzní kvapem opustili místnost.

27

NÁZORY VYHLÁŠENÉHO DOKTORA

Pøíbuzní odebrali se dolù, do salónu, zasedli kolem sto-

lu, dívali se významnì na sebe, kývali hlavami a vzdychali.

JUDr. Max Naèeradec se ujal slova.

„Takové je to,“ pravil s lehkým politováním, maje

na pamìti svého pobloudilého bratra, „to je ta dnešní ge-

nerace. Kopaná, box a takové vìci... Myslím, že to nepo-

vede k nièemu dobrému.“

Pøíbuzenstvo mu naslouchalo s úctou, nebo vyhlášený

doktor vydìlával svou kanceláøí mnoho penìz. Jenom strýc

Ignác se odvážil namítnout, že Richard je starý chlap a žád-

ná dnešní generace.

JUDr. Max Naèeradec se na nìho pøísnì podíval a po-

kraèoval: „Svìt se chýlí ke zkáze. Židi pøijdou k vyhubení,

uvidíte. To není samo sebou.“

Vyrovnávací správce Kauders pøisvìdèil a pravil, že jsou

mnohé náboženské obce v Èechách, kde se dnes nese-

žene deset dospìlých mužù k bohoslužbì.

„Døívìjší židé,“ rozjímal vyhlášený advokát, „mìli zapad-

lá prsa a úzká ramena. Vyhýbali se styku s lidmi a trávili

veèery v kruhu rodinném, noøíce svou mysl do studia. Byli

nevzhlední a budili tìlesnými nedostatky posmìch. Avšak

uèenost a moudrost jim sálala z oka.“

„Ano, my jsme byli uèený, to se nám musí nechat,“ po-

znamenal strýc Ignác.

„A dnes? Bìda!“ zvolal dr. Naèeradec, „jací jsou dnešní

židé? Jaká je ta nynìjší mládež? Vidíme ji bìhat

na závodních drahách, vidíme ji skákat støemhlav do vody.

Spatøuje svou ctižádost v tom, aby v rekordním èase do-

sáhla cíle. Jaké to èasy! Mám koncipienta, který špatnì

ovládá rozhodnutí Nejvyššího soudu a o nesporném øízení,

správním právu a soudním øádì má nejasné pøedstavy. Zato

však mùžete se od nìho dovìdìt, kdo je mistrem boxu

v bantamové váze, kdo získal šampionát Nìmecka ve

støední váze za rok 1930. Dá vám velmi pøesné informa-

ce, kdo je držitel rekordu v bìhu na sto yardù za letošní

rok, a já vím moc, co ještì.“

„Tak dej pryè toho koncipienta!“ radil vyrovnávací správ-

ce. JUDr. Max Naèeradec mávl unavenì rukou: „Øíkᚠ—

dej pryè, a já vezmu jiného, ten bude nosit licousy a pískat

v kanceláøi Sonny boy! Mìl jsem takového. Pøicházíval

do kanceláøe nevyspalý, protože byl spoleèensky angažo-

ván. Dìlal pøedtaneèníka a získal dokonce cenu. Tím tak

zpyšnìl, že mluvil se mnou jenom na pùl huby. Já trpìl, pro-

tože nerad mìním personál. Když ale pøišlo jaro a on mi

pøišel na oèi v pumpkách, kostkovaných punèochách a

skautské košili, tak jsem už mìl toho dost a povídám: ‘Pane

Fischl, to tak nejde, buïto jste koncipient, nebo agent

na provizi. A vyndejte lulku z huby, když se mnou mluvíte.’

— On si udìlá, že prý tento... jako pøíroda, ven do zelenì,

naplnit oèi krásou a vùbec. Já na to: ‘Nepovídejte mi žád-

né øeèi, pane kolego, jakápak tady pøíroda, tady panuje

vìda právní, já už mìl kvùli vám dvì kontumaèky. Když

chcete se mnou pracovat, tak nesmíte chodit

v komediantském trièku a ty licousy musejí pryè!’ On poví-

dal, že jsem nemoderních názorù, a tak jsem mu øekl,

že mùže jít do zelenì a naplnit si oèi krásou.“

„Je to všecko takový òáký,“ pronesl pøemýšlivì pan Kau-

ders, „dneska je ten svìt, nejlepší o tom nemluvit.“

„Øíkám svýmu,“ ozvala se paní Naèeradcová žalostnì,

„povídám mu: ‘Richarde, øekni mi, co mᚠna tìch kopá-

listech? Jseš pøece starší muž a protokolovanej obchod-

ník a to není kulantní, abys bìhal na høištì a køièel gól!

Nedìlá to dobrej dojem a obchod tím trpí. Seï doma, mluv

tadyhle s èlovìkem, co je novýho, vypravuj pouèný vìci, já

si ráda poslechnu o vzdìlanosti.’ — Ale on hned zaène

køièet: ‘Dej mi pokoj!’ prej, ‘já budu s tebou sedìt doma,

jakej já už nejsem, s tebou se taky dá mluvit,’ napovídá toho

houf, na jedno slovo má deset, já jsem nešastná žena,

mnì to nikdo neuvìøí, jiná užije, jde si s mužem do divadla

nebo do biografu a mezi lidi, já abych sedìla doma, co já

mám na svìtì?, on by se mì rád zbavil, já to dobøe vím,

nic mi nepovídejte, vy ho neznáte, co je to za špatnýho èlo-

vìka, hned køièí, vedle poslouchají, já se musím pøed lid-

ma stydìt, jak si jiný panièky žijou, když se tak podívám,

takhle Michelupová, muž by ji nosil na rukou, poøád samý:

,Idinko sem, Idinko tam, jojo, já vám øíkám... A teï si vzal

takovýho èlovìka, aby s ním moh mluvit o kopálistech, já

ho chtìla dát pryè, ale copak je s mým øeè?...“

„Tak už mlè, Hedvièko,“ tìšil nešastnou paní vyrovná-

vací správce, „to už je taková jeho povaha a to se nedá nic

dìlat. Jen když je, chválabohu, jináè hodnej èlovìk!“

„To je,“ pøisvìdèila zarmoucená žena, „moc hodnej èlo-

vìk, to se mu nesmí vzít!“

„Tak, tak...,“ pravil strýèek Ignác, „muž a žena. Jak je to v tý

anekdotì. Neznáte ji? Moc podaøená. Tak vám jednou —“

28

MOJE DÌTI NEJSOU DÌTI, MOJE ŽENA NENÍ ŽENA

Každého dne odehrávalo se v domácnosti pana Naèe-

radce divadlo. Místo: Jídelna. Èas: Obìd. Paní Naèerad-

cová prosí své dìti, Otouška a Hanièku, aby jedly. Hrozí

jim, že budou bledé a nemocné a že svoji matinku pøive-

dou do hrobu, nebudou-li jíst polévku. Ale dìti jsou rozmaz-

lené a odpírají matince to potìšení. Také pan Naèeradec

pøipojuje se k domluvám své manželky. Povzbuzuje nejpr-

ve jemným: „Papejte!“ Naèež fouká starostlivì do polévky.

Když jeho výzva míjí se úèinkem, nachmuøí brvy a velí: „Jez-

te!“ Dojí polévku a sveøepì hledí na své dìti. Náhle zaøve:

„Žerte!“ a uhodí do stolu, až sklenice poskoèí. Tento výkon

provází paní Naèeradcová zaúpìním: „Gott wie ordinär!“

Naèež pan Naèeradec vyskoèí a povalí židli.

„Já nesmím mít ani v poledne pokoj, já jsem èlovìk

k politování, a se na mne nìkdo podívá, moje dìti nejsou

dìti, moje žena není žena, to už je k nevydržení, jestli nì-

kdo jinej má tohle soužení, a se podívám kam chci, všude

jsou dìti vzdìlaný, že je to jedna radost, jenom já se musím

stydìt za ty tvoje dìti!“

„Za ty moje dìti,“ odpovídá manželka, „se nemusíš sty-

dìt, styï se za svoje dìti!“

„Žádný dìti,“ opáèí pan Naèeradec, „nejsou tak bujný

jako tvoje dìti!“

„Mìl sis je líp vychovat, ty svoje dìti —“

„Já bych je vìru líp vychoval, ty svoje dìti, ty by nebyly

jako tvoje dìti —“

„Já že je rozmazluju, ty jeho dìti! Já! Zatím mu nikdo

na ty jeho dìti nesmí sáhnout! Já už si umím svoje dìti

vychovat —“

„Jdu pryè!“ prohlašuje pan Naèeradec tragicky a od-

chází do krámu, „a nechci je vidìt svejma oèima, ty naše

dìti —“

Pan Naèeradec odejde skuteènì do krámu a usedne

za pult. Tam mu služka pøinese obìd a tlustý pán pojí

s výrazem èlovìka, jehož život zradil.

Pan Habásko se zdržel v obchodì, nebo musel rovnat

zboží. Pøál svému šéfovi dobrého chutnání, a když pan Na-

èeradec mávl melancholicky rukou, tázal se po pøíèinì jeho

špatné nálady. Pan Naèeradec mu odpovìdìl temným hla-

sem, že neèeká už nièeho od života, protože její dìti...

Eman se slitoval nad svým šéfem a rozhodl se,

že se podívá, co je s jeho dìtmi.

29

POVÍDKA O TOM, JAK VZNIKLO

LEVÉ KØÍDLO SLAVOJE ŽIŽKOV

Eman zastihl paní Naèeradcovou v bezmezném hoøi

nad tím, že její dìti pohrdají potravou a uvádìjí se tím

do zkázy. Pravil: „Chci vám vypravovat povídku o tom, jak

vzniklo levé køídlo Slavoje Žižkov.“

Dìti zatleskaly rukama a žadonily, aby vypravoval. Avšak

pan Habásko dìl, že bude vypravovat jen pod podmínkou,

když budou jísti.

„Jezte tu dobrou polívèièku,“ zaúpìla paní Naèeradco-

vá, „pan Eman vám bude vypravovat pohádku.“

Dìti se sklonily nad talíøem a pan Habásko poèal: „Není

to žádná pohádka, ale opravdová událost, kterou mi vy-

právìl mùj zvìènìlej dìd, a ten nikdy nelhal, leda pøed sou-

dem. Nuže, slyšte:

Žil kdysi pøed dávnými lety ve mìstì Žižkovì, v Husovì

tøídì èp. 6789, nìjaký pán, a ten se jmenoval Nedopita.

Byl to katolík, zachovalý, povoláním øemenáø, mìl ženu Alž-

bìtu a šest dítek.

Byl to dobrej otec, kterej dbal o vzdìlání svejch dìtí a

pøál si, aby to pøivedly dál než on. Proèež je vodíval kaž-

dou nedìli na zápasy.

Tenkrát byl Slavoj Žižkov významný mužstvo, který bylo

tvrdým oøíškem i letenským leadrùm. Válèilo v první lize a

mnohej klub z høištì Slavoje odnášel vagón banánù. Zkrát-

ka byl to soupeø, jehož podceòování se nevyplácelo.

Tak jednoho dne vypravil se ten otec s mátí na høištì Sla-

voje a vzali s sebou svejch šest nezaopatøených dìtí. Byl to

mistrovskej zápas, esli se mùj dìd nemejlil, s Radlickým

AFK, kterej, jak známo, má svý høištì u porculánky

v Radlicích.

Musím øíct, že to nebyl dobrej maè. Obì mužstva nebyly

v dobrý kondici a nahrazovaly nedostatek umìní tvrdou

hrou, která byla s to diskreditovat dobrý jméno našeho fot-

balu. Èastý poklesky proti fair play vyvolávaly bouøi roz-

hoøèení v øadách sportovnì uvìdomìlého obecenstva.

Zejména Slavoj hrál špatnì a bez dùrazu, forvard byl roz-

klíženej, v záloze to neklapalo a obrana byla nejistá. Bran-

káø pustil gól, kterýmu pøi trošce pozornosti mohl zabránit.

Není divu, že dìti byly nepokojny, když nevidìly žádný

vejkony, vrnìly a zlobily, èímž vyrušovaly tatíèka a matinku.

Matince to bylo už hloupý a tak povídala tatíèkovi:

‘Táto, houkni na ty dìti, a nevyvádìjí!’

Táta pøiložil dlanì k ústùm a udìlal: ‘Houk!’

Najednou, kde se vzalo, tu se vzalo, objevilo se nové

levé køídlo jménem Houk. Døívìjší køídlo, salát, co nedal

správného centra, se ztratilo, a ten Houk to válel tak slav-

nì, že veškerý bariéry mìly oèi na šopkách a koukaly, jak

ten Houk svádìl souboje o míè, jak z tìch soubojù vychá-

zel co vítìz, jak unikal køídelním halvùm, mìl bìh, dribbling,

všecko, jak se na køídlo patøí, umìl si to hasit tìsnì po lajnì,

rozvrátil obranu Radlického, centroval a dával mocný šupy.

Tak tohle je povìst o tom, jak vzniklo levé køídlo Slavoje

Žižkov Houk, a tuto povìst si vyprávìjí veškerý obyvatelé

a zvláštì starý lidi, který pamatují moc vìcí...“

Tato zkazka byla vyslechnuta se zatajeným dechem

a je zaznamenáno, že tenkrát nevinná holátka paní Na-

èeradcové bez reptání snìdla talíø polévky, i zase zeml-

bábu. Paní Naèeradcová tonula v nadšení a byla roz-

hodnuta pokládati pana Habáska za nejvìtšího peda-

goga tohoto vìku.

„Pane Eman,“ pravila, „já jsem na ty dìti slabá a mýho

taky neposlechnou. Vy to s dìtma umíte, tak vás prosím,

abyste ne nì dohlíd. Já si to nechám nìco stát, uvidíte,

že se ukážu, já nejsem taková.“

Pan Habásko hrdì odmítl jakoukoliv odmìnu, ale slíbil,

že vychová z Otouška a Hanièky znamenité èleny rodu Na-

èeradcova, které, co se jídla týèe, budou vzorem všem roz-

mazleným dìtem.

30

EMAN JE PROPUŠTÌN ZE SLUŽBY

Paní Naèeradcová vyhledala svého muže v krámì

s výzvou, aby se vrátil k znovuzøízenému krbu rodinnému.

Ujistila ho, že jej uvítá poklidné teplo a mír a že v lùnì své

rodiny užije velkých radostí. Pøitom se mu zmínila, že pan

Habásko je zdatná síla a že je vìrný k rodinì.

Ale její øeè probudila v panu Naèeradcovi døímající opozici.

„Já nechci nic slyšet a dej mi pokoj!“ zavøeštìl. „Nemù-

žu vás všecky vidìt. Tohle vezme špatnej konec, já to vždyc-

ky øíkám. Rád bych vìdìl, po kom jsou ty dìti? Když mnì

bylo ètrnáct let, tu namazala mi maminka krajíc chleba po-

vidlama a strèila mì za dveøe: ‘Jdi si hledat živobytí, jseš

už dost starej!’ Od tý doby jsem se živil sám a ještì rodièe

podporoval. Tak je to...“

„Tak už se nezlob!“ domlouvala paní Naèeradcová jemnì.

„Copak se zlobím?“ zaøval manžel, „já se vùbec nezlo-

bím, já... Jdi pryè! Já se rozzlobím! Nepovídej mi hloupý

øeèi! Já jsem nemocnej èlovìk, já...“

„Richard, nerozèiluj se!“

„Já se rozèiluju? Dej mi pokoj! A ten chlap mi musí z

domu. Už se na nìj dívat nebudu, takovej škùdlivec, anti-

semit, já jsem ho prokouk...“

„Vùbec není antisemit, ale vìru potøebnej mladej muž...“

„Je antisemit a dost! Ty musíš mít vždycky nìco kontrfekt

extra. Pøivede mi do domu chlapa, ten mi chodí od nièeho

k nièemu, já ho na nic nepotøebuju, beztoho není co dìlat,

nejlepší to zavøít a položit se na bok, aby mnì toho chlapa

nìkdo ukrad, budu šastnej, on mi musí z domu, a hned!“

„Ty ho nedᚠpryè, on tu zùstane, já to chci!“

„Ty nemᚠco chtít, já jsem øek, on pude z domu! Hned

ho vyplatím na krejcar a jdi si!“

„A to bych se na to podívala —“

Ale pan Naèeradec se tak vemluvil do hnìvu,

že pro uklidnìní své mysli nevidìl jiného léku než okamži-

tì propustit pana Habáska. Zavolal si toho pána a sdìlil

mu, že na jeho služby nereflektuje.

Ten pán vyslechl zvìst s ledovou tváøí. A když mu byla

vyplacena mzda, narazil si èepici a zvolal: „A žije Viktorka

Žižkov! A Slávie — tradá! Hasièi jedou, støíkaèky vezou —“

„Ven! Ven!“ zasípal pan Naèeradec.

31

SMÍ MÍT EMAN PØESVÌDÈENÍ?

Emanovi staršímu klesly ruce nad rozšitou vestou a jeho

zrak zabloudil oknem na dvùr. Eman mladší slyšel, jak je-

ho rty ševelí: Sheffield Wednesday...!

Zavrtìl hlavou a opakoval nahlas: „Sheffield Wednesday...

Hm... Øekni mi, hochu,“ obrátil se k svému synu, jenž si pøišíval

knoflík, „proè mají englický kluby takový divný jména? Tadyhle

jsem èet ve veèerníku, že týden vedl v lize Derby County a pak

byl pøedstižen Sheffieldem Wednesday, který doma porazil

Newcastle a má pøi stejným poètu lepší skóre a sehráno o tøi

zápasy míò. Sheffield Wednesday... A si to nìkdo pováží. Proè-

pak se, jáøku, nejmenují jaksepatøí, dejme tomu Viktorka, Union

nebo Sparta? Já myslím, že by pak mìly vìtší popularitu

u obecenstva. Sheffield Wednesday! Aby si jeden na tom zlo-

mil jazyk...“

Eman mladší pøerušil melodii Malý gigolo, kterou pís-

kal s velkou virtuozitou, a odvìtil pouènì: „Mluvíte jako dítì,

otèe! My jsme v Èechách, a proto se naše kluby jmenují

èesky. Voni zas to pokøtili po anglicku. To je jejich vìc!“

„No, ale uznáš,“ odporoval Eman starší, „že žádnej po-

øádnej klub by se zrovna nemusel menovat Middlesborou-

gh! Kdyby se tì známej zeptal, kam deš, a ty bysi mu chtìl

øíct, že na ligovej maè Middlesborough-Blackburn Rovers,

tak než bys mohl dát odpovìï, tak je tvùj známej v kalupu.

No, mám pravdu?“

„Náhodou,“ odvìtil Eman mladší, „vidìl jsem hrát Bolton

Wanderers, West Ham United i Celtic a nic sem si z toho

nedìlal. Díval jsem se na to jako na každej jinej zápas.

A moc mnì zrovna ty Anglièani neukázali.“

Eman starší se zadumal.

„Tak si kolikrát myslím,“ dìl snivì, „jaký by to bylo, dy-

bych náhodou musel žít v Anglii. Dy by tam byl èlovìk jako

prodanej! Komu bych mìl fandit? Takovýmu Middlesbo-

rough? Co bych z toho mìl? Zaslouží si takovej klub sym-

patie obecenstva? A dyž si tak pøedstavím Sheffield Wed-

nesday, tak je to eštì horší. Tady jeden ví, s kým má držet.

Radši bych držel facku, než abych stranil Spartì nebo Slávii.

A celej Žižkov je se mnou stejnýho pøesvìdèení.“

„Celej zrovna ne,“ pravil Eman mladší, „jsou takový, co

fandìj Unionu Žižkov.“

„No, tìch je dneska pomalu, od tý doby, co se dal Uni-

on Žižkov mezi amatéry. A já tì øeknu, že sem radši pøíz-

nivcem Unionu Žižkov než takovýho, dejme tomu, Grimsby

Town. To by èlovìk pro smích nesmìl ani mezi lidi.“

„Kdo je uvìdomìlej Èech, ten se drží svýho, a kdo je An-

glièan, má zas svoje pøesvìdèení. A my jim to nesmíme brát!“

„Myslíš?“ pøikývl staøík, „mùžeš mít pravdu.“ A jeho ruce

se zas chopily díla.

Po chvíli však zdvihl hlavu a otázal se: „A co ty dneska

nejseš v obchodì?“

„Inu,“ odpovìdìl Eman s jakýmisi rozpaky, „jak bych tì to

øekl? Rozvázal jsem s firmou Naèeradec obchodní spojení.“

Eman starší se zježil.

„Jak tomu mám rozumìt?“ tázal se výhružnì, „oni

s tebou vyrazili dveøe, co?“

Eman mladší pokrèil rameny.

„Už je to tady!“ zaržál otec, „esli sem si tohle nemyslel!

A já, starej trouba, poslouchám ty jeho vejklady... No, mys-

lím si, seš dospìlej èlovìk, mᚠsvý živobytí, tak mùžeš mít

taky názory. A on, ulièník, je bez místa, a eštì si dovolí po-

uèovat! Já tì tady tou cihlièkou praštím, lazare jeden ne-

svìdomitej! Proè tì dali pryè? Mluv, nebo se zapomenu!“

„Nedìlejte kravál, táto. Já jsem poznal, že v gumácích

a konfekci neudìlám žádný štìstí!“

„Neudìlá štìstí! Já ti dám, neudìlat štìstí!“ vztekal

se starý, „ty si budeš, milostpáne, eštì vybírat?“

„A pak,“ dodal Eman mladší, „rozcházel jsem

se s panem Naèeradcem v názorech. On je slávista a chtìl

mì obrátit na svou víru. To zas ne, øek sem si. Já jsem

charakter po vás, táto. Svý pøesvìdèení nezradím!“

Staøec se rozèilil: „A jaký ty jako chudej èlovìk smíš mít

pøesvìdèení? Pamatuj si, že mladej èlovìk nesmí mít cha-

rakter. To je jen pro bohatý! Chudej èlovìk se má ohnout a

myslit si svý. Podívejme se na charaktera! Starýmu tátovi

viset na krku, ale pøesvìdèení, to zas jo! Lump seš a lum-

pem zùstaneš!“

Eman vzal èepici a mínil, že sprostá slova nebude po-

slouchat.

Eman starší za ním zaøval: „Buï budeš mít místo, nebo pøe-

svìdèení! Ale s pøesvìdèením mi domù nechoï, rozumìls?“

32

O STRAŠNÉM PANU ŠEFELÍNOVI

„Jsem hnedlinko samej konflikt,“ rozjímal Eman mladší,

když se za ním zavøely dveøe. V mysli mu vyvstal obraz pana

Šefelína. Kdo je pan Šefelín? Je to otec sleèny Emilky a

kromì toho syna studujícího. Je to muž èerných, ponurých

knírù a chmurného názoru svìtového. Výchova dìtí se øídí

prostou, avšak úèinnou pouèkou. Podle pana Šefelína má

dnešní ženská plnou hlavu svìta, takže je nejlepší odepnout

pásek a øezat ten ženský svìt; jen tak jim možno vyhnat

marné myšlenky z hlavy. Pan Šefelín netrpí, aby si jeho dce-

ry nìco zaèínaly. Paní Šefelínová se s ním neshoduje. Ba,

zdá se, že svého muže pokládá za starého blázna, který

nechápe, že holky musejí z domu, a když se chtí provdat,

že musejí být k mužským; ovšem nìjaké lehkomyslné plet-

ky paní Šefelínová také netrpí. Ale tato dáma má zøídka-

kdy pøíležitost své myšlenky vyslovit nahlas. Nebo pan

Šefelín zahrnuje do své pouèky o pøehnutí pøes koleno

a odepnutí pásku také svoji manželku.

Nuže, vèera doprovázel Eman mladší sleènu Emilku

domù do Nuslí. Emilka byla zasnìna; nepitvoøila se a ne-

byla chechtavá: Mìla vážnou známost. Holky v šití to vzaly

na vìdomí a Emilka stoupla v úctì. Øíkaly sice, že Eman

nebyl jejich typ, ale uznávaly, že jim to sluší.

Eman musel vždycky dívku opustiti na hranici mìsta

Nuslí. Nepøipustila, aby ji doprovázel až ke vratùm. Nebo

tam bylo velmi nebezpeèno. Vèera ale mìli si moc co po-

vídat, zapomnìli a octli se až u domu.

Najednou se ze stínu vynoøil strašný pan Šefelín. Uzøel svoji

dceru v prùvodu mladíka. To vzbudilo v jeho mysli krutý hnìv

a on poèal øvavì klást rùzné otázky. Nechce-li dcera být na to

tata doma? Nechce-li, aby jí jednu vrazil? Nechce-li, aby ji

nauèil tahat se s chlapy? Naèež položil panu Emanovi po-

dobné otázky. Pøeje-li si poznat pana Šefelína? Nechce-li

zmizet z obzoru døív, než pøerazí všechny jeho hnáty?“

„A vùbec, kterej vy jste?“

Eman zachovával chladnou mysl a pøedstavil se. Když

se pan Šefelín dovìdìl, že pan Habásko je ze Žižkova, tu

upadl v tøeštìní. Nebo Žižkov žil v pøedstavách nuselské-

ho obèana jako mìsto høíchu a zloèinu. Eman usoudil, že je

nejlepší dát se na kvapný ústup pøed zuøícím mužem.

„Chlap ze Žižkova, to by mi tak scházelo!“ bruèel rozka-

cený otec, když odvádìl naøíkající Emilku domù.

Tentokrát paní Šefelínová byla stejné mysli se svým man-

želem. Také ona klonila se k názoru, že Nusle jsou mìsto

ctnosti, ale na Žižkovì vládne neøest. Nesla hlavu vysoko

a chovala hrdé ideály. Toužila po tom, aby se její dcery pro-

vdaly do Prahy, ale když by jim to nebylo pøáno, tak aby

se aspoò vdaly za nuselké øemeslníky.

Emilka myslila na smrt. Vidìla se v rakvi, v bílých šatech

z hedvábného crepe-georgetu. Vlastnì ne, teï je moderní

crepe-romaine, co je metr za 150 Kè. Takové svatební šaty

by jí hroznì slušely. Vleèka by musela být nesmírnì dlouhá,

šaty splývavé, pošité myrtou, Ježíš, to by byla krása! Tako-

vé šaty vidìla v jednom èasopise na obrázku, který pøed-

stavoval, jak se vdává jedna anglická lady. Vleèka pokrýva-

la jako bílá pìna celé schodištì chrámu. Ženich mìl vousky

a cylindr. Takovou svatbu by také chtìla mít, holky by jí závi-

dìly, ale teï je konec, žádné svatby nebude, ale Emilka

pobledne, nešastná láska jí bude užírat vìk, srdce jí pukne

a dìvèata budou strašnì breèet, až ji uvidí v rakvi, koupí jí

kytice tuberóz, co jsou to vlastnì ty tuberózy? V románech

se o tom poøád píše, ale ona žádné tuberózy nevidìla, kdo-

ví, jestli nìjaké jsou. Ostatnì to spraví kytice bílých rùží. A co

tatínek, ten bude asi vyvádìt, ale to už bude pozdì, mìl si to

rozmyslit døíve a nemìl se plést mezi dva mladé lidi.

Holky od Schmalfussky se dovìdìly hned druhý den,

že má Emilka nešastnou lásku, a velmi jí závidìly, proto-

že nešastná láska je dneska velká vzácnost, která se vidí

jen v biografu. A hned by si všecky pøály mít nešastnou

lásku, i ta zrzavá ficka Andìla, co je samá noha. I paní di-

rektrice pojala k Emilce sympatii, že se rodièe staví

na odpor její vìrné lásce, a slíbila jí, že ji udìlá manipulant-

kou, a si to tak nebere k srdci. I paní Schmalfussová

se nechala slyšet, že sama promluví s panem Šefelínem,

protože její dìvèata smìjí mít pouze šastnou lásku, nebo

nešastná láska nedìlá v obchodì dobrotu.

Avšak Eman nemyslel na smrt, ale rozjímal o tom, kterak

se utká s panem Šefelínem. Musí ho pokoøit nejen za svou

osobu, ale i za mìsto Žižkov, které ten pán tak bezuzdnì

potupil.

„Já ho potøu rozdílem tøídy!“ rozhodl se pan Habásko

mladší.

33

NEPØÍVÌTIVÝ ROZHOVOR

MEZI AKÁTEM A KAMNY

Bylo poledne a otec a syn zasedli ke stolu za sveøepé-

ho mlèení. Pan Habásko starší kladl talíø pøed svého syna

zpùsobem, který nedbal etikety.

„Hází mnì to jako psovi!“ pomyslil si Eman mladší

chmurnì.

„Bodej, budu obskakovat facíra!“ odpovìdìl mu

v myšlenkách Eman starší.

Eman mladší dostal celý obìd, aby se neøeklo, že otec

nechá svého nehodného syna hladovìt. Ale èervenou øípu

k masu si naložil otec sám. Toto opomenutí naznaèovalo,

že syn, opustiv závod pana Naèeradce, pozbyl úcty svého

otce. Ono zaøízení bylo starodávné. Když Eman jako dítì

rozhnìval své rodièe, byl potrestán tím, že se mu nedosta-

lo èervené øípy k masu.

Syn Eman odpovìdìl na ten útisk tím, že línì pøevalo-

val sousta v ústech jako hafan kùrku chleba, aby dal naje-

vo, že mu nechutná.

Otec Eman vstal, postavil se s rukama v kapsách k oknu

a pronesl k akátu na dvorku tuto myšlenku: „Nìkterý si myslí,

že se zadarmo nacpou a eštì jim jeden bude dìlat tajtrlíky!“

Syn Eman zase sdìlil kamnùm: „Nìkterý si myslí,

že se jim bude na kolenou dìkovat za kus blafu!“

Otec Eman zvýšil hlas, když oznámil akátu: „Když nìko-

mu je mùj obìd blaf, nemusí se jíst, no ne?“

Kamna uslyšela tuto odpovìï: „Vyèítat se nemusí!“

Naèež akát: „A se de ke Šroubkovi, tam se vaøí

pro milostpány, no ne?“

Syn Eman zvìstoval kamnùm, že se nìkdo moc baví.

Otec Eman naznaèil akátu, že se vùbec nemùže bavit

otec, který je potrestán takovým synem.

Rozmluva mezi akátem a kamny pokraèovala v tomto tónu,

až se akát dostal do bodu varu a vzkázal kamnùm, že udìlá

poøádek. Když byla kamna zvìdava, jaký poøádek, tu zamrkal

akát významnì, že se uvidí. Kamna zatøásla kšticí a pravila,

že je dobøe. — Nic není dobøe, mínil akát, zle je a bude ještì

hùø.

Vtom se prudce otevøely dveøe a do svìtnice vstoupil

pan Naèeradec.

34

PÁNÌ NAÈERADCOVO VYZNÁNÍ VÍRY

„Co je s vámi, Eman?“ tázal se tlustý muž.

„Øekli nìco, pane šéf?“ opáèí se Eman a jal se línì svi-

novat cigaretu.

Otec Eman pøiskoèil a nabídl tlustému pánovi židli. Pan

Naèeradec zasupìl a tìžce usedl.

„No tak, co je?“ zaútoèil na Emana mladšího, „co máte

tu sedìt a co nemáte bejt v obchodì?“

„Vy mì máte za nìjakýho chamra, že na mì jdete

s takovým šmúsem,“ odvìtil Eman.

„Jakýho chamra? Za žádnýho chamra vás nedržím.

V krámì je plno lidí a vy si tu sedíte. Tak moc nepovídejte

a pojïte, já to nemám rád!“

„Jakej jste vy šmok, pane šéf, to se nenajde! Nejprve

mnì oznámí, že na moje služby nereflektuje a že mì pro-

pouští k všeobecný spokojenosti, a najednou si udìlá, proè

prej nejsem v obchodì. Voni jsou ale untám.“

„Vy máte, mnì se zdá, moc chucpe, že si tak dovolujete —

“

„Já si vùbec nedovoluju, vy jste pøerušil se mnou ob-

chodní spojení, já mám teï jiný projekty a je dobøe.“

Tlustý pán zmìnil tón.

„Podívejte se, pane Eman,“ dìl tklivì, „já jsem tadyhle ne-

mocnej èlovìk. A já jsem ženatej èlovìk. Vy ste eštì mladej,

vy nevíte, co ten tìžkej stav obnáší. Moje paní, šak ji znáte,

Eman, hodná paní, moc hodná paní, taková se dneska ne-

najde, dìlá mnì tìžkou hlavu, jsem z toho celej pryè, mám já

to radosti, já vám øíkám... Udìlejte mi to k vùli a pojïte se mnou

do obchodu, já bych s paní Naèeradcovou neobstál, dy víte,

co ona umí za divy, když si nìco vezme do hlavy, už je to na mì

moc, chtìjí mì pøipravit do hrobu, dobøe, vemte si mì, já bez-

toho nemám žádnou radost na svìtì, já jsem zbitý muž...“

A tlustý muž tìžce zafunìl a utøel si èelo šátkem.

Otec Emana se rozhodl, že se do toho vloží.

„Ženatej stav,“ dìl, „je tìžkej stav, já sem toho zkušenej.

Ale ta mládež nemá o tom pojem. Copak takovej zelenáè

nìco ví? Šak ono na nìho taky trhne, o to nemìjme starost.

Vzpomene si na naše slova a øekne: jojo, depak! Ono všec-

ko není, jak by mìlo bejt. No já myslím, pánové, že by mezi

váma nemìlo panovat nedorozumìní, ale pøesná souhra,

proèež mùj syn Eman nebude dìlat štráchy a všecko mùže

bejt, jak bylo.“

„Tak co?“ zkoumal tlustý muž.

„Byl jsem,“ vece Eman mladší, „dycky poslušnej syn svý-

ho otce. Jak øek, tak bylo. Ctím jeho šediny. Proto akcep-

tuju vᚠnávrh a považuju vìc za likvidovanou.“

„To bylo øeèeno kulantnì,“ pravil spokojenì pan Naèe-

radec. Zdvihl se a dodal: „A jde se.“

„Ba ne,“ zvolal horlivì Eman starší, „já vás jen tak nepustím.

Uvaøím kafe, posedíme, popijeme a pak pudem po svejch.“

„Nemùžu nechat paní samotnou v obchodì,“ trval

na svém tlustý muž.

„Šak vona — nevídáno, ženská se vyzná.“

„No, když myslíte,“ vzdychl pan Naèeradec a opìt use-

dl, „ono není beztoho co dìlat. Krize a tak dále, co vám

budu vypravovat.“

„Jenom nìco je mnì divný,“ vece Eman starší, když pro-

stíral stùl.

„Co vám má bejt divný?“ ptal se pan Naèeradec.

„Slyším tadyhle od syna, že raète bejt fanda Slávie. Ko-

likrát sem o tom pøemýšlel a do hlavy mi to nejde. Bez uráž-

ky, pane šéf. Já jsem jednoduchej èlovìk, ale tento... My

tady na Žižkovì všechny vzýváme Viktorku. V tom je celej

národ jednosvornej. Že by se u nás vyskyt fanda nìjakýho

letenskýho leadra, to nebylo nikdá slýcháno. My si

se synem kolikrát povídali, že vy, takovej inteligent a zdej-

ší èlovìk... neraète mít za zlý, já proti Slávii slovo špatný

nemùžu øíct, to zas ne, prosím... Je to mužstvo vynikajících

kvalit, který nás dycky dobøe reprezentovalo

na mezinárodním fóru, ta jemná kombinace, dycky fair

hra...“

„Nóó,“ protáhl Eman mladší.

„Ty mlè!“ zahømìl otec, „a nech jednou jinýho mluvit.“

„To vám mùžu vysvìtlit,“ ujal se slova pan Naèeradec.

„Vy øíkáte: zdejší èlovìk. To je právì ta mejlka. Nezapomí-

nejte, že mám obchod sice na Žižkovì, ale mùj byt je pøed

viaduktem. Až k viaduktu je všecko Letná, za viaduktem

pak je území Viktorie Žižkov. To je zemìpisný rozdìlení.“

„Vida, na to sem nemyslel,“ pøemítal Eman starší, „mù-

žete mít pravdu. Už je to tak. Pøed viaduktem je vyznání

letenský, za viaduktem panuje Viktorka. Jo ale —“

„Co je?“ tázal se pan Naèeradec.

„Vono... já nevím, jak bych jim to øek...“

„No, jen ven s tím,“ povzbuzoval tlustý muž.

„Bez urážky, pane... Já dycky slyším, že páni vod tý vaší víry

drží se Spartou, kdežto køesani sou víc naklonìný Slávii.“

„Chcete øíct, že já, jakožto žid, mìl bych bejt pøi Spartì.

No, to zas dovolte. Já vím, že moc židù jde za Spartou, ale

kompletnì ne. Já vám nìco øeknu. Kdyby celá nábožen-

ská obec i s vrchním rabínem vzývala Spartu, já zùstanu

vìrnej pìticípý hvìzdì Slávie. Od toho neustoupím. Jak

jsem koupil, tak prodám.“

Napil se kávy a pokraèoval: „Co vy se ptáte proè a já

vám to beze všeho øeknu. Protože se Slávií jsou spojený

vzpomínky na ty moje mladý léta. Já byl mladej komi, pane

Habásko, kolik mnì mohlo bejt? Mìl jsem pìt zlatejch mì-

síènì a fraj štaci, v kondici jsem byl u starýho Weila, kde-

pak je jeho konec? To už jsou òáký léta...“

Tìžce vzdychl a rozpøádal svou øeè s tesklivou vláhou ve

zraku: „Já pamatuju první zápas s Anglièany v Praze. Devátý-

ho dubna roku 1905 nastoupilo mužstvo Slávie proti vìhlas-

nému klubu Corinthians. A hned vám taky øeknu sestavu:

Vanìk — Benda — Jenny — Košek — Baumruk

Benda II — Kotouè — Vopálecký

Kumr — Veselý

Hejda

To bylo mužstvo! Hoši moje zlatý! Dneska — kdepak!

Ani èuchat by nemohli. Slávia byla tenkrát bita 7:4. To je

trochu divnej, naprosto neanglickej vejsledek. Jináè to ani

nemohlo dopadnou, protože Anglièani byli velký techniká-

øi a nᚠfotbal byl takøíkajíc v plénkách. Všechny ètyøi góly

dal tenkrát Košek. Pane Habásko! mìl jste vidìt ty dva

góly ze sóla. Ten bìh! A ty nádherný volleye! Oèi byste

nestaèil vykulovat. Šak taky ty centry Baumrukovy! To bylo

pøihrání. Když dostal tak zpracovanej míè Košek na nohu,

tak bylo neštìstí hotový. Žádnej brankáø na svìtì nemoh tu

šalu držet. Chápete tedy, pane Habásko, že nemùžu bejt ji-

nej, než jakej sem. Ve slávistický víøe jsem se narodil, v tý taky

zemøu...“

„Já vás chápu, pane šéf,“ dìl pan Habásko starší dojat,

„èlovìk je jen jednou mladej...“

„No — vzpomínky má každej,“ pokusil se namítnout Eman

mladší, „pøíkladnì ve Viktorce hráli dva Mysíkové a —“

„Mlè!“ zaøval otec, „jaký ty mùžeš mít vzpomínky, kluku!

Mlè, povídám, vypij kafe a koukej, a deš do obchodu!“

„Pravda,“ pravil pan Naèeradec vstávaje, „posedìli

jsme, popovídali si a už musíme jít.“

35

EMAN JE VZDÌLANÝ ÈLOVÌK

Eman mladší byl paní Naèeradcovou pøivítán s poctami.

Tato dáma vidìla v nìm dobrého ducha, jenž pøináší jejím

dìtem ztracené zdraví. Za jeho nepøítomnosti totiž dìtièky

opìt poèaly tìžce churavìt, odmítaly dobré polívèièky a

podìšená matka vidìla útoèit smrt na svùj dùm. Pøivolaní

lékaøi, ten pan dr. Brod, který nièemu nerozumí, i pan dr.

Krauskopf, který má zlaté ruce, krèili rameny a øíkali,

že pøíroda je mocná a že je tøeba zmìny vzduchu. Pak vzali

høíšné peníze, umyli si buclaté ruce a odešli, aby zase jin-

de rozšiøovali doktorský zápach.

Pan Habásko byl uveden do ložnice, kde se tísnily pa-

mátky po pøedcích a po pøíbuzných se zápachem naftalí-

nu, a tu uzøel v rozválených postelích dva balíky, složené z

obvazù, svetrù a vlnìných šál. Jeden balík èetl Dobrodruž-

ství Miloslava Vlnovského; pøi bližší prohlídce se ukázalo,

že je to churavý Otáèek. Ten druhý balík vystøihoval panen-

ky z obrázkových archù; když zakòoural „mamá“, projevil

se býti Hanièkou.

Pøi spatøení pana Habáska nalezly oba balíky ztracené

zdraví. Strhaly ze sebe obvazy a prohlásily, že už nebudou

v posteli a že chtìjí ven. Paní Naèeradcová je zapøísahala,

a zùstanou doma, protože je vzduch pln bacilù, jak je vì-

decky dokázán. Než ani matka, ani bacily nemohly dìti

pøinutit, aby zùstaly v posteli. Eman byl povýšen na chùvu

a bylo rozhodnuto, že pùjde s nimi na procházku, pøièemž

jim bude vypravovat pouèné pøíbìhy.

Paní Naèeradcová zašla do obchodu, kde zastihla své-

ho manžela, jenž právì kreslil ozdobnì nápis:

Bájeèné „levné“ ceny!

Slovo „levné“ dal do uvozovek, protože vidìl v této znaè-

ce prostøedek k okrášlení své výkladní skøínì.

„Ten Eman je vìru vzdìlanej èlovìk,“ poèala paní Naèe-

radcová rozmluvu.

Pan Naèeradec vycenil falešný chrup, pokrèil rameny a

mírnì kolébal hlavou ze strany na stranu.

„Je vzdìlanej èlovìk!“ opakovala paní Naèeradcová

s dùrazem.

Hlava pana Naèeradce se kývala rychleji.

„Ty musíš mít dycky kontra,“ zaútoèila paní Naèeradco-

vá, „když já øeknu bílý, u tebe je to èerný.“

Hlava se zastavila ve svém pohybu, zato oboèí

se zdvihlo.

„Mᚠmoc øeèí, Richard!“ dìla paní Naèeradcová pøísnì.

Pan Naèeradec pøitiskl lokte k tìlu a obrátil dlanì

k nebesùm.

„Nejlepší je s tebou vùbec nemluvit,“ mínila paní Naèe-

radcová hoøce.

Pan Naèeradec vydal ze sebe zvuk „cs-cs“.

„Jeden aby se s tebou poøád hádal. Podruhý radši ne-

budu mluvit. Hned je u nás rámus, že pro hanbu nemùžu jít

mezi lidi. My jsme už tím rozhlášený.“

Pan Naèeradec rozpøáhl ruce a oslovil visící koverkot:

„Nóó? Co tomu øíkáte! Já se hádám!“

Døíve než mohl koverkot odpovìdìt, ujala se slova paní

Naèeradcová: „Nóó? Tak já se hádám?“

„Ni, a nehádᚠse?“

„No, a hádám se?“

„Tak se nehádej a mlè!“

„Já jenom øeknu, že je vzdìlanej èlovìk, a už je rámus.“

„Øíkám já, že není vzdìlanej èlovìk?“

Do krámu vstoupil obchodní cestující. Pøi jeho spatøení

nalezli manželé svornost a podnikli útok na cestujícího. Za

pokøiku: „Nic nepotøebujeme, máme všecko, obchody ne-

jdou,“ vytlaèili vetøelce ze dveøí.

Po jeho odchodu chtìli opìt navázat rozmluvu, ale ne-

mohli si vzpomenout, o èem mluvili.

36

PROKOP VERSUS DVOØÁÈEK

567:438 (NEDOHRÁNO)

Vzdìlaný èlovìk vydal se mezitím naproti dìtem ke ško-

le. Zavedl je do Karlovy ulice a tam poèal svou vychovatel-

skou èinnost. Tam vytáhl z kapsy hadrový míè a pravil: „Já

jsem Prokop.“

„Já jsem Prokop!“ zvolal Otáèek a sahal po míèi.

„Ne, já jsem Prokop a kapitán mužstva,“ usoudil Eman.

„Tak já jsem Dvoøáèek,“ rozhodl se mladý muž.

Eman svraštil oboèí, ale pak dìl s lehkým pohrdáním:

„Dobrá, buï si Dvoøáèek.“

„A já,“ pravila Hanièka, já jsem Klapka. Já budu chytat góly.“

„Výbornì!“ pochválil ji vychovatel.

Svlékli si kabáty a položili na zem. Mezery mezi nimi

znaèily branky. Eman pískl a mìl výkop. Ponoøili se do hry

s ohnìm, který roznìcuje dìtská obraznost.

Chodci se zastavovali u tohoto improvizovaného høištì

a hledìli se zalíbením, kterak Hanièka-Klapka chrání svoji

svatyni pøed pohromou, jak pan Eman støílí svoje nezadrži-

telné rány pod neviditelné bøevno, jak Otáèek, obraz vel-

kého playera Dvoøáèka, je jedineèný ve svých únicích a

klamání soupeøe. Mnozí povzbuzovali mužstvo voláním „ne-

otálej, pøehrej, sám!“ a propukali v nadšení, když Hanièka

zachránila skvìlou robinzonádou.

Zápas se rozvíjel a hráèi nasadili pekelné tempo. Ne-

bylo pøestávky mezi halftimy a hra se nedala poèítat

na minuty. Nebylo soudce, chybujícího soudce, diploma-

tického soudce, ani soudce mlhy, který by pøimhuøoval jed-

no oko a lehèí pøestupky proti fair play kompenzoval t잚í-

mi. Hráèi projevovali disciplínu, nepøipravovali se pøílišným

mluvením a gestikulováním o pøízeò sportovnì uvìdomì-

lého obecenstva, jehož poèet vzrùstal.

Byli i tací, kteøí s nelibostí zírali na tento napínavý maè a

zejména na adresu Prokopovu vysílali poznámky: „Tako-

vej starej chlap, a musí si ještì hrát.“ Takoví škarohlídové

jsou i na Žižkovì.

Za stavu 567:438 pro mužstvo Prokopovo doznal zá-

pas nenadálého pøerušení.

37

LÁHEV SE ZNOJEMSKÝMI OKURKAMI

V ÈELE PRÙVODU

Paní Naèeradcová radila se právì se svým svìdomím,

jakou sklenici zavaøeniny by mìla otevøít, když tu se pøiblížil

k domu manifestaèní prùvod. Ten prùvod mìl malebné

uspoøádání.

V èele kráèel muž s èepicí na hlavì a v modré zástìøe.

V ruce nesl láhev, ve které mezi znojemskými okurkami

plaval hadrový míè. Vletìl tam, jak se tvrdilo, pøi výkopu

z rohu.

Vedle muže kráèela jeho manželka a mìla plamennou

pøednášku proti uliènictví, které se v pováleèné dobì po-

vážlivì rozmohlo.

Za tímto manželským párem kráèel jeden pán, který

se øvoucím hlasem dožadoval náhrady za rozbité okno.

Naèež následovala skupina lidí, která tvrdila, že všechna

okna jejich pøíbytkù mohla vzít za své. Mezi nimi vynikala

vysoká ženština, která se dala slyšet, že „tady jde vo ži-

vot“. Uprostøed zástupu byli vedeni zajatci. Dvoøáèek

se vyznamenával tím, že mìl odøený nos a kolena venku.

Hanièka-Klapka vymìnila svoji indoevropskou ple za ob-

lièej habešského mouøenína. Její úbor byl na mnohých mís-

tech roztøepen. Velký støelec Prokop dopustil se bìhem

transportu nìkolika rafinovaných urážek na cti.

Prùvod uzavíral strážník s tlustým zápisníkem.

Deputace, vedená strážníkem, pøednesla panu Naèe-

radcovi svoje požadavky. Propukl šum, reptání a povyk.

Pan Naèeradec vidìl se nucena vykoupili své dítky z moci

zástupu. Strážník horlivì si zapsal adresu tlustého muže a

pak, obrácen k zástupu, zavelel zvuèným hlasem rozchod.

Shromáždìní pøijalo jednomyslnì rezoluci „ten velkej

chlap by mìl mít z toho rozum, a eštì ty dìti kazí,“ a nato

se rozešlo v dùstojném klidu.

Paní Naèeradcová se s náøkem zmocnila svých dìtí a

strèila je do koupelny. Za pomoci mýdla a žínky podaøilo

se jí pod nánosem hlíny objevit oblièej dcery Hanièky. Dìti

byly opatøeny svetry, šálami a obvazy a pak bylo telefono-

váno pro lékaøe. Medicinská autorita prohlásila jejich stav

za uspokojivý, naèež vzala honoráø a odešla.

Po jeho odchodu pravil pan Naèeradec k paní Naèeradco-

vé:

„Ten Eman je vzdìlanej èlovìk.“

Paní Naèeradcová smáèkla slzu v oku.

Pan Naèeradec opakoval svoji myšlenku.

Paní Naèeradcová rozhodila rukama a ptala se nìkolika

nepromokavých pl᚝ù, vidìly-li nešastnìjší ženu, než je

ona. Má-li ještì dále trávit svùj vìk s tím surovcem, který

nemá ohledy na její nervy. Když gumáky mlèely, tu prohlá-

sila nešastná žena, že to tak nenechá a že pùjde

k mamince.

Nato pan Naèeradec øekl, že vùbec nic neøekl, že nic

neøíká a že mlèí. Pak odešla paní Naèeradcová do ložnice

a tam se zadívala láskyplnì na svoje dítky. Otáèek sdìl

v peøinách a byl zahloubán do èetby Miloslava Vlnovské-

ho. Hanièka zádumèivì vystøihovala panenky z obrázko-

vého archu.

Matka se pokochala tím obrazem a pojala rozhodnutí,

že si nedá svoje dìti mrzaèit.

38

NA EMILKU BYLA UVALENA ZAJIŠOVACÍ VAZBA

Od té chvíle, kdy krutý pan Šefelín pøistihl svoji dceru

s panem Emanem, byla na nebohou Emilku uvalena za-

jišovací domácí vazba. Pan Šefelín prohlásil, že nedopustí

takové mezaliance, aby rod nuselský se smísil s krví žiž-

kovskou. Svìt se Emilce uzavøel a veškerá radost pohas-

la. Pro ni už nerozkvétaly fialky a mimózy na ošatkách praž-

ských kvìtináøek a nad nuselské údolí snesl se stín. Její

mladší bratr pøipojil se k žaláøníkùm, špehuje svoji sestru

krok za krokem. Toužil ji pøistihnouti pøi zakázané schùzce

a jeho krvežíznivá obraznost si vymýšlela dìsná muka

pro zajatou. Žádal svého otce, kterého nazval v duchu Vel-

kým Náèelníkem, aby vydal dívku kmeni Siouxù, která mìli

svá lovištì na Bohdalci. Slíbil mu, že ji pøivážou ke kùlu a

umuèí za divokého køepèení a zpìvu váleèných písní; a tak

se zbaví své nezdárné dcery. Pan Šefelín vyslechl chladnì

tuto nabídku a pak se otázal rudého bratra, má-li už vypra-

covanou svoji úlohu z mìøictví na pøíští den. Rudý bratr

se pøiznal, že na úlohu dosud nepomyslil. Velký Náèelník

se rozhnìval, že jeho syn má v hlavì samé hlouposti, a ode-

pnul pásek.

Mezitím v mysli paní Šefelínové slábl odpor proti myš-

lence, že nuselský rod by se mìl spojit se žižkovským ro-

dem. Byla to ženská rozšafná, která tajnì pohrdala rozu-

mem svého manžela.

„Holka se chce vdávat a ten mùj starej blázen vyvádí,“

usuzovala. Zželelo se jí dcery a mìla strach, aby si nìco

neudìlala. Když pak jednoho dne doèetla se v èerné kro-

nice o dvou pokusech sebevraždy lyzolem z nešastné lás-

ky, rozhodla se, že to tak nenechá.

„Stane se takovej pád a jednomu budou dávat vinu.

Dneska je svìt bláznivej a dcery se nedohlídáš.“

Vypátrala adresu pana Habáska a vydala se na cestu,

rozhodnuta, že prozkoumá, jaká je to rodina a jaké povìs-

ti požívá.

„Aspoò se uvidí, co a jak,“ øekla si ta paní, když vstupo-

vala do tramvaje, aby se vydala na cestu.

39

NÁZORY PANA HABÁSKA STARŠÍHO

O MANŽELSTVÍ

Starý pan Habásko prohlížel se zalíbením cutaway, kte-

rý právì vyžehlil a zavìsil na krejèovskou loutku.

Vtom bylo zaklepání na dveøe.

„Kterej èert?“ pomyslil si pan Habásko a velel „dále“.

Vešla jedna žinylková paní a ptala se, jestli je správnì

u pana Habáska.

„To byste byla,“ øekl ten pán, co má syna.

„Panenko milostná!“ lekl se Habásko, „a co má bejt?“

Žinylková paní mu vysvìtlila, že je paní Šefelínová

a že má dceru a skrz ten pád —

„Panenko milostivá!“ ulekl se pan Habásko, „že ten uliè-

ník nìco proved?“

Nahlas pravil: „Tak vy máte dceru, paní? To rád slyším.

Nìkdo má dceru, nìkdo syna, jak se holt šikuje —“

A dodal v duchu: A je to jak chce, já jsem z toho obliga

venku. Pøeci nebudu kluka hlídat.

Toto stanovisko objasnil paní Šefelínové. Dìl: „Paní, vono

je to tìžký. Dnešní mládež není taková, jaký jsme byli my.

Jestli se nìco mìlo stát, to víte... tadyhle èlovìk, inu...“

„Vono to není tak daleko,“ uspokojila ho rumìná paní.

„Moje dcera na sebe drží.“

Panu Habáskovi spadl kámen ze srdce.

„Hned jsem si to myslel,“ pravil s uspokojením. „Mùj syn

nemá to ve zvyku, aby dìlal holky nešastný. Von je tak

ctnostnej, až se tomu kolikrát divím. Co já sem se v jeho

letech navyvádìl. Ale von kdepak! Jenom na práci myslí.

Dìlá mnì velkou radost, to vám mùžu øíct.“

Paní pravila, že to je dobøe, a pak šíøe vylíèila dobré vlast-

nosti své dcery. Nato rozvinula své názory o manželství.

Její øeè vyznìla v rezoluci, že není nad manželský stav, když

si manželé rozumìjí.

„Máte pravdu, paní,“ pøisvìdèil pan Habásko. „Dívám

se na hocha a myslím si, že by mìl už svùj èas. Nedìlá to

dobøe, když je èlovìk sám. Èlovìk má kde bejt a o koho

se starat. Nad to není.“

„Úplnì s vámi souhlasím, pane,“ pøisvìdèila ochotnì

paní Šefelínová.

„Arci,“ pokraèoval starý pan Habásko, „je manželství a

manželství. Nìkdy to dìlá dobrotu, nìkdy manželé spolu

žijí hùø než ty cikáni. Øíkám synovi, ‘rozmysli si ten krok,

neb nevíš, co èeho lezeš. Takhle to mᚠdobrý, starej táta

se o tebe stará’. On by si, paní, nevydìlal, ani na slanou

vodu. Kluk je lehkomyslnej a jen roztopášnost u nìho pa-

nuje. Užívat luxusy a biografy, to je jeho.“

Rumìná paní poklesla na mysli, když slyšela tuto infor-

maci z kompetentních úst.

„Když teda myslíte, pane,“ pravila s povzdechem, „tak

to dceøi pøetrhnu. Nedovolím jí slézat se s tím lumpem.“

„Lumpem? Kdo je lump!“ zvolal staøík rozhoøèen, „míní-

te-li mýho syna, tak to odvolejte, chcete-li bejt se mnou za-

dobøe. Takovej hoch, paní, dneska neroste. Co já bych si

bez nìho poèal. On jenom pro svýho otce žije. Za mì by

dejchal, kdyby to šlo. A øemeslo dneska nejde, jak by mìlo

jít, tak je mi každej groš, co pøinese domù, dobrej. Jaký je

to hodný dítì! Ne aby jako jinej landal s kamarádama, to

on nevede. Veèír sedí doma a pøedèítá mnì z knížky. Ta

holka bude šastná, která ho dostane. Ale pro každou není

k mání. Musí mít nevìstu vzdìlanou, aby si s ní moh vymì-

òovat názory. Mùj syn není jen tak nìkdo. Jeho šéf nedá

bez nìho ani ránu. Ano, já vám to øíkám spravedlivì.“

Paní Šefelínová vztyèila bìhem této povzbudivé øeèi hla-

vu jako kvìtina pokropená rosou a v jejím srdci vzkvetla

nová nadìje. Pravila, že ji to tìší, že se seznámila

s rodinou, která je obalena ctnostmi jako šípkový keø pou-

paty. Má za to, že pan syn volil dobøe, když jeho zrak padl

na Emilku. Je to dívka nemoderních názorù, která chodí

rovnou a dbá slušnosti. Její direktrice má o ní nejlepší mí-

nìní a chce ji udìlat manipulantkou. Je tak vzdìlaná,

že i bankovní úøedník by si s ní mohl vymìòovat názory.

Každý muž, který ji dostane, bude velebit svou šastnou

sudbu.

„Je-li vaše dcera taková, jak øíkáte,“ mínil pan Habás-

ko, „pak udìláte dobøe, když si tu vìc poøádnì rozmyslíte.

Vono pøi takový vìci je nejdøív ‘ejchuchu’ a pak ‘ouvej’.

Známe takový pády. Dokavad je dcera u matky, tak je dob-

øe. Pak litujeme, když pozná svìt. Takhle je svou paní, a

když se vdá, bude obskakovat chlapa, kterej za to ani ne-

stojí. Když to musí bejt, tak ji z domova nedávejte. Manžel-

ství je vìc... inu... lepší je, když je každej pro sebe. Èlovìk

neví, do èeho leze. Nejlepší všeho nechat, to vám øíkám

jako zkušenej èlovìk. Já vím, co mluvím, já to mám pro-

zkoumaný —“

Žinylková paní vstala a øekla, „když teda myslíte“.

Pan Habásko odvìtil, „dy my si rozumíme, dìlejte, jak

umíte“. A blahopøál si, že to té paní tak krásnì vyložil.

Paní Šefelínová se louèila s tím, že se na to èlovìk musí

nìkolikrát vyspat. Má doma velké soužení, protože její muž

je velký kruas, který té známosti nepøeje.

Pan Habásko odvìtil, že on zase není kruas a že rád

vidí vìrnou lásku až za hrob. Nejlepší je nemíchat se mezi

ty mladé, však ono se to všecko vyjasní.

Žinylková paní louèila se slovy, že je ráda, že poznala

pana Habáska. Pan Habásko odvìtil, že si rád promluví

s moudrým èlovìkem.

A zavolal na ni: „Dìlejte tak, jak jsem vám øek, a uvidíte,

že dobøe pochodíte.“ Pak zavøel dveøe a usedl k šicímu stroji.

Když byla paní Šefelínová na ulici, tu stala se její mysl

koøistí zmatkù. Jednu chvíli její duše plesala, když si opa-

kovala optimistické názory pana Habáska o manželství a

jeho pøíznivý soud o povaze jeho syna. Hned vzápìtí byla

tato nálada zdolána jeho pesimistickými úvahami. Zdálo

se jí, že starý pan Habásko by nemohl být povolán k tomu,

aby øídil informaèní kanceláø. Protože však byla matka do-

spívající dcery, nabyla u ní pøevahy pøíznivìjší èást výkladù

pana Habáska. I nabyla pøesvìdèení, že Emanùv otec je

moudrý muž, ale její manžel je blázen, který musí být pøe-

možen a spoután. —

„A co jsem ještì chtìla?“ tázala se sama sebe, když

došla k tomuto rozhodnutí.

„Aha,“ odpovìdìla, „musím koupit pùl kila telecího hru-

dí.“

A šla k øezníkovi, sestavujíc v duchu obìd na pøíští den.

Pøi tom jí pøišlo na mysl, že kamna nedìlají dobrotu a

že se musí zavolat èlovìk. Pøedstava plápolajícího ohnì

v kamnech vzbudila v ní obraz jejího chlapce, ne nìmž ty

šaty hoøí, a že se mu musí dát dìlat nový obleèek. Roz-

hodla se, že dá šít u pana Habáska, aby dùkladnìji pro-

zkoumala jeho názory.

40

O DVOU BRATRECH UNIONISTICKÝCH

„— a øeknìte, co je, že neodvedli práci, a jak si to vlast-

nì pøedstavujou,“ tak zakonèil pan Naèeradec své posel-

ství k bratøím Šturcovým.

Eman kývl, že je dobøe, a vydal se na cestu.

Oba bratøí Šturcové byli konfekcionáøi a pracovali po léta

pro firmu Naèeradec. Bydlili na samém konci Žižkova, tam,

kde Kapslovna zírá na nehostinné plánì Židovských pecí.

O tìchto bratøí øíkalo se v domì, že „jsou takový tajný“.

Skuteènì budili dojem spiklencù. S nikým se nestýkali a

odmítali hovoøit i o poèasí. Sousedé je vídávali pouze po-

spolu. Uložili domovnici, aby vyzkoumala, co si poøád spolu

šeptají; ale této ženì se to nepodaøilo vyzvìdìt. I usoudili,

že jsou èleny nìjaké tajné sekty, která zakazuje rozprávìt

s lidmi, posuzovat pomìry a pomlouvat bližního.

V nedìli odpoledne chodívali procházkou za mìstem,

tam, kde vlní se nízká tráva a tyèí se lešení èinžáku. Do-

movnice tvrdila, že mnohdy ve svátek opouštìjí Prahu za

nìjakými tajemnými záležitostmi. V pondìlí pak mají hlavy

u sebe a horlivì si nìco povídají. Když náhodou vstoupí

k nim nìkdo cizí, umlknou a chvatnì se dávají do díla.

„Jako by to ani nebyli lidi,“ konèívala domovnice svoje

raporty.

Oba bratøi vzdali se spoleènosti lidí a vášnivì pøilnuli

k dvìma chudokrevným pelargóniím za oknem a popína-

vé øeøiše. Zdálo se, že je život zklamal. Nìjaký tajný bol

nebo neštìstí vepsalo své znamení do bledých tváøí.

A pøece byli to mladí lidé. Staršímu Jakubovi bylo nìco

pøes tøicet a Josef byl o ètyøi léta mladší. Zpoèátku, než

poznali jejich povahu, dohazovali jim nevìsty. Avšak do-

hazovaèky narazily na tvrdošíjný odpor. Bratøi se obávali,

že by žena zpùsobila zmatek v jejich životì a rozdìlila je;

a oni si mají tolik co povídat.

Eman vyhledal èinžák blíže Kapslovny a bylo mu jít pøes

mnohé dvory rozsáhlého domu, pøes mnohé pavlaèe, než

zaklepal na dveøe bratøí Šturcù. Dva hlasy ho pozvaly do-

vnitø a Eman vstoupil, pøinášeje vzkaz svého šéfa.

Jakub mu nabídl židli a poèal se chvatnì omlouvat. Je

mnoho práce, nemohli staèit. Jindy dìlají i v nedìli, ale ten-

tokrát museli odjet za neodkladnou záležitostí. Pøi tìchto slo-

vech mrkl na bratra, který mu odpovìdìl stejným posunkem.

„Aha, nìjaká dìva?“ mínil pan Habásko.

Bratøi se zardìli a poèali ujišovat hosta, že je na omylu.

Eman nepátral dále. Zapálil si cigaretu a pohodlnì

se rozložil, jsa ve sdílné náladì.

Vypustil dým a pravil: „Tak Viktorka to vèera naklepala

Kladnu. Co tomu øíkáte?“

„Dobrý je to,“ odvìtil uctivì Jakub.

„No,“ protáhnul Eman, „2:1, to není zrovna vejsledek.“

„Je to vejsledek, prosím,“ dìl Josef, „èeský Cardiff je

na svým høišti oøíšek pro naše leadry.“

Eman kývl pochvalnì hlavou a otázal se: „Vy raète bejt

pøívrženec Viktorie Žižkov?“

Rysy obou bratrù ztvrdly. Zavrtìli energicky hlavou.

„Tak raète bejt objektivní pozorovatelé?“ pátral pan

Habásko.

Bratøi odvrátili hlavy a neodpovìdìli.

„A se to veme jak chce,“ mínil Eman, „Viktorka je dnes-

ka jediná, která tøímá prapor mìsta Žižkova. Kdo by za

dnešních èasù moh reprezentovat Žižkov? Slavoj nebyl ni-

kdy žádná klasa a Union? Haha! Stihl ho zaslouženej osud.

Spad mezi amatéry a eštì je otázka, jestli se udrží v první

tøídì. Patøí jim to, hasièùm. Dìlají jen Žižkovu vostudu —“

Eman nepozoroval, že oba bratøi pøi jeho výkladu zrud-

li. Náhle mladší vyskoèil: „Dovolte! Vy chcete Union tupit?

Union, mužstvo takový nádherný tradice, Union, kterej ne-

sèíslnìkrát zdeptal Viktorku, Union, kterej úspìšnì èelil

Spartì za doby její nejvìtší slávy? Nedovolím, ctìný pane,

takový rouhání!“

„Josefe!“ zaúpìl Jakub, „pamatuj se, bratøe! Bìda! Naše

tajemství je prozrazeno! Ó, osude nᚠneblahý! Teï

na Žižkovì neobstojíme —“

„Ale?“ podivil se pan Habásko, „tak vy fandíte Unionu?

Ajajaj! Ukažte se mi! Moc jsem slýchával o pøívržencích

Unionu Žižkov a ještì jsem žádnýho nevidìl. Dy vy jste,

pánové, vzácnost —“

„Pane,“ dìl Jakub chvìjícím se hlasem, „žádám vás,

abyste nás nepokoøoval. Je to pravda, vyznáváme Union

Žižkov. Ale my, prosím, nikomu nepøekážíme a jdeme svou

cestou.“

„Je to naše víra a naše pøesvìdèení,“ pøipojil Josef „dlou-

ho jsme to skrývali, dlouho jsme svoje tajemství støežili pøed

zlomyslnými lidmi. V nedìli, když je pìkný poèasí, jezdíme

s Unionem na zájezdy. Je nás málo, který jásáme tomuto

sympatickýmu mužstvu vstøíc, ale zato jsme všechny tuhý

ve svý víøe. A po celým Žižkovì, pane, jsou ukrytý semena,

naši bratøi, který doufají v lepší pøíští Unionu Žižkov.“

„Hospodin pronese mocný slovo,“ vece Jakub, „a Uni-

on Žižkov se zaskvìje v barvolesku svý krásy. V to vìøíme,

v to doufáme, v to se modlíme.“

„A za Union Žižkov pøíkoøí vytrpíme,“ dìl Josef.

„Jak jste ale,“ otázal se pan Habásko, „jak jste se stali

stoupenci Unionu Žižkov? To mi jako nejde na rozum.“

„Èlovìku, pane,“ objasnil Jakub, „je víra dána. S tou ví-

rou jsme se už narodili. A pak, nezapomínejme, pane,

že jsem vzdìlaný èlovìk, neb mám dvì tøídy reálky. A Union

je team studentský.“

„A mne, pane, víží vzpomínky z mládí k tomuto klubu,“

dìl Josef.

„Vypravujte,“ vybídl ho pan Habásko dojat.

41

VYHLÁŠENÍ SVÌTOVÉ VÁLKY NA HØIŠTI

HLUBOÈEP

„Pane mùj,“ poèal Josef, „mùj duch zalétá do dob dáv-

no minulých, do èasù nevinného dìtství. Vidím sebe, ma-

lého hošíka, jenž s houfem svých vrstevníkù prohání

se žižkovskými ulicemi a dychtivým zrakem objevuje svìt.

Žižkovské i Riegrovy sady s pøilehlými ulicemi byly je-

vištìm našich dìtských her. Skrývali jsme se v houštinách

parku, prchajíce pøed domnìlými pronásledovateli, hulá-

kali jsme do chodeb domù k rozhoøèení domovnic. Však

to raète znát. Ještì dnes vybavuje se mi dìtská øíkanka,

kterou jsme rozpoèítávali, hrajíce si na ‘pykanou’:

‘Ty malá boule

a veliká koule —‘“

„— centruj, dribluj, sraž mu patku,

piš —,“

dodal Eman zpìvavým hlasem, napodobuje dìtský hlas.

„Výbornì!“ vece Josef, „vidím, že taktéž rád vzpomíná-

te na ty èasy... A pak — hadrák! Pamatujete se, jak my

dìti, napadobujíce hry dospìlých, vybojovávaly jsme mis-

trovské zápasy v žižkovských ulicích? Byli jsme pronásle-

dováni chocholatými strážníky, sadovými zøízenci i hubatými

domovnicemi, kteøí se spojili, aby vyplenili tento ušlechtilý

sport.

Nuže, již tenkrát jevilo se rozdìlení obyvatelstva žižkovské-

ho na dvì víry. Èást mládeže byla vyznání viktoriánského, jiná

se pøiklánìla k unionismu. Pamatuji se, jak jeden chlapec

se uchopil míèe, že bude kapitánem, øka: ‘Já jsem Prokop!’

Nato jsem mu vyrval hadrák a moje dìtská ústa pro-

nesla památná slova: ‘Já jsem Dvoøáèek!’ Pod dojmem

toho velikého jména dìti sklonily hlavu. Kapitánem jsem

byl já.

Mé dìtství plynulo v záøi velkých èinù tohoto slavného

mužstva. Putoval jsem za ním na Letnou i na pražská pøed-

mìstí. Sedával jsem s druhy svých dìtských her u nohou

starších, kteøí zaujímali placená sedadla, a byl jsem šas-

ten, když jsem mohl míè, který hrál veliký Dvoøáèek, podat

nazpìt do høištì!“

Josef se zadumal a tìžký vzdech se mu vydral z prsou.

„Já byl taky takovej!“ poznamenal Eman.

Josef si pøetøel zvlhlý zrak a navázal: „Hle, tak ubíhala

léta... Já však zùstal vìrný Unionu a dospìlí byli dojati, vi-

douce lásku drobného chlapce k mistrovskému klubu.

Za tuto vìrnost dostalo se mi velkého vyznamenání.

Bylo to šestadvacátého èervence roku 1914. Jel jsem

se svým klubem do Hluboèep, kdež mìl nᚠklub sehrát

pøátelský zápas. Tážete se, jak je to možno, že Union Žiž-

kov se snížil k tomu, aby hrál s SK Hluboèepy? Odpoví-

dám: Tenkrát totiž pøetáhl Union z Hluboèep výteèného

Holase a za to jim musel dát termín.

Tenkráte, pane, vtiskli mnì, nedospìlému chlapci,

do ruky praporek pomezního soudce. Nedovedete si pøed-

stavit, jakou jsem mìl radost a jak jsem si horlivì poèínal

v úøadì autaøe.

Union nebral tuto aféru vážnì. Za stavu 2:2 pøibìhl náh-

le ke mnì jakýsi vousáè, vyrval mi praporek z ruky a za-

øval: ‘Nehraje se! Vypukla válka!’

Bylo po zápase. Lid mlèky opouštìl høištì. Na nárožích

bylo vidìt hlouèky lidí, kteøí èetli váleèný manifest...“

Josef umlkl.

42

JAKUB DAL PØEDNOST HØ͊NÉ ROZKOŠI

PØED UNIONEM ŽIŽKOV

Jakub se ujal slova: „A když se pøehnala bouøe váleè-

ná, tu jsme vidìli Union na vrcholu slávy. Kráèel od vítìz-

ství k vítìzství. Drtil oba letenské leadry — a bez urážky,

pane — i Viktorii Žižkov. Nezapomenutelná je porážka

Sparty, hrdého mistra, za doby její nejvìtší slávy, v pomìru

1:0.

Ještì dnes vidím to nádherné bodlo, které dal Dvoøá-

èek!“

„Ale taky si to v té dobì kolikrát vypil od Viktorky!“ po-

znamenal Eman.

„Nepopírám,“ odvìtil Jakub, „byly takové momenty. Leè

Union dovedl mužnì snášet porážku i vítìzství.“

„Co je to platný, já už musím jít,“ øekl pan Habásko a vstal.

Jakub ho doprovázel ke dveøím; dìl truchlivì: „Ale èas

ten minul! Nepøíznivá doba, ach, nastala Unionu Žižkov.

A já jsem tím vinen!“

„Jak to?“ podivil se Eman.

Jakub zrudl a zamumlal: „Ženu jsem si oblíbil. Dal jsem

pøednost høíšné rozkoši pøed svým klubem! Maje volit mezi

Unionem a dívkou, oblíbil jsem si ženu. Jaký høích! Ona ne-

pøála fotbalu a já s ní musel chodit na výlety a do biografu.“

Zaštkal: „Sklonìn na její prsa, naslouchal jsem klam-

ným slovùm o lásce a vìrném milování. Dovedla hovoøit

sladce, ta høíšná Izabel! Trest pøišel vzápìtí. Spravedlivý

trest, pane, za høích...

Zatímco jsem se oddal milování, spadl Union mezi ama-

téry. Za mé nepøítomnosti byl nìkolikrát rozebrán a teï...“

„Teï,“ dodal Josef temnì, „bude rád, když se udrží v první

amatérské tøídì!“

„Avšak my,“ dìl Jakub a oko mu zaplálo, „my nezoufáme,

neb Hospodin je veliký! Dopustil pokoøení a pozvedne nás ke

slávì. My, bratøi unionští, scházíme se k posile a k povzbuzení.

Na nejodlejlejších høištích venkovských, i tam, kde nemají ani

sítí u branek, kde na holém poli tyèí se pouze bøevna, mùžete

spatøi ukrytá semena, jak oddanì pøihlížejí høe Unionu Žižkov.“

Jakub doprovodil Emana až na ulici, a když se rozešli,

tu zvedl prst a zvolal za ním: „Císaø, Dvoøáèek, Kracík, To-

pol, dr. Krása — to byl forvard!“

Eman se otoèil, pøiložil dlanì k ústùm a odpovìdìl:

„Široký, Mittelmüller, Mysík Breburda, Prokop — to byl

forvard!“

43

HABÁSKO A VDOVA

Protože už bylo poledne, nevrátil se Eman do obchodu,

ale zamíøil k domovu.

Eman starší mìl návštìvu. Vdova Ouholièková sedìla

u nìho a vykládala, že nemohla doma tesknotou vydržet

a že se musela jít podívat, co dìlá pan Habásko.

„Samotné ženì je smutno,“ stýskala si vdova.

Pan Habásko pøisvìdèil a pravil, že to jsou tìžké vìci.

„A samotnýmu muži je taky smutno!“ dodala, støelivši

významným pohledem po panu Habáskovi.

Ten uhnul a dìl: „Je smutno a není smutno. Jak se to

veme. Je práce a èas utíká, že se èlovìk ani nestaèí divit!“

Vstal, aby pøiložil do kamen.

„Kluk má pøijít každou chvíli a ona se mi nehne!“ uvažo-

val hnìvivì. „Uvidí nás pohromadì a já pak vystojím. Pøeci

znám tu jeho nevymáchanou hubu!“

Vdova zaútoèila pøímo: „Mohli bysme to dát dohroma-

dy, pane Habásko. Vy jste samotnej a já jsem samotná.

Spolèíme se a poèneme novej život. Každej mi øíká, že by

z nás byl pìknej párek. Já jsem taková mírná a vy jste èlo-

vìk pomalej. Já bysem vám posloužila a vy byste se mì

zastal. Na samotnou ženskou si každej dovolí!“

„Už je to tady!“ lekl se Eman starší. „Vdova to bere zkrát-

ka. Mìl bych ji pohladit karabáèem, nebo jsem nešastnej

èlovìk. To bysem moh udìlat, a kdyby mìlo nìco bejt, øek-

nu, že jsem to udìlal nerad!“

Nahlas pravil: „Tak vida, už je poledne a èlovìk by ani

neøek!“

„Tak co, plácnem si?“ lákala vdova a nastavovala ruku.

„Pøeci jenom budu muset s tím pohrabáèem...,“ uvažo-

val pan Habásko tesknì. „Vona pokoj nedá, vona nepustí

a já budu v troubì!“

„Ono je to všelijaký, paní,“ mumlal. „Já už jsem èlovìk z

formy, se mnou byste neužila!“

„Nejde vo užívání,“ namítla horlivì vdova, „de vo tu tesk-

notu!“

„A pak,“ dodal pan Habásko, „spíme s chlapcem

na posteli vobá dva! Kam dám hocha, dyž se vožením?

To mi vysvìtlete!“

„To je to nejmenší! Já jsem skrovná. Vy si lehnete ke

zdi, já budu vprostøedku a mladej mùže bejt na kraji!“

„Depak! Chlapec ve spaní kope, to byste neobstála —

“

„Tak pøeci ji budu muset pohrabáèem natøít! Co mì to

mùže stát? Pár mìsícù si vodkroutím a pak budu zase svùj

èlovìk!“

Ale když už zoufale šilhal po pohrabáèi, byl vysvobozen

pøíchodem Emanovým.

„Vítám tì, hochu!“ zajásal, „šak si myslím, co nejdeš?“

„Mám všelijaký bìhání,“ odpovìdìl syn a zpytavì po-

hledìl na vdovu. „Máte tu návštìvu, co? Vítám vás, paní!“

„Jakýho velkýho syna máte, pámbu požehnej!“ vece li-

chotivì vdova.

„Copak vo to!“ odvìtil starý pyšnì.

„Ale vy, táto,“ øekl syn, „místo co byste mìl obìd pøipra-

venej, svádíte mladý dìvèata! To se mi od vás nelíbí!“

Staøec se zardìl a rozhodil rukama: „Co tì to jenom mohlo

napadnout? Já... tadyhle paní Ouholièková... vona pøišla jen

tak na skok... povídáme si, jak to ve svìtì chodí... všeobec-

nì...“

„To jsem sám rád,“ pravil Eman, „já bych na vás nerad

slyšel stížnost! Paní,“ obrátil se na vdovu, „kdyby si mìl tatík

nìco dovolit, tak mi to jenom øeknìte. Já už to spravím.“

„A co by bylo,“ tázala se vdova vyzývavì, „kdyby se pan

otec ve vší poèestnosti vyjádøil?“

„Ale jejej, to bych byl rád!“ vzkøikl Eman nadšenì. „Bez-

toho mnì, siroteèka, nikdo nepolituje a každej mì šidí!“

„Tak slyšíte, pane Habásko,“ obrátila se vdova radost-

nì na Emana staršího. „Pan syn má z toho pojem a vy tomu

nechcete rozumìt! Voba byste mìli se mnou nebe! Dbala

bych na vás, abyste chodili èistì a v poøádku!“

Pan Habásko vrhl na svého syna zdrcující pohled.

Avšak Eman nedbal a pokraèoval nemilosrdnì dále:

„Jak se tìším! To bude dobrota! Tak co, tatínku, kdypak

do toho praštíme? Já bysem moh jít za mládence —“

Staøík zamumlal cosi nesrozumitelného.

„Jak se tìším,“ blouznil Eman, „až celá naše rodina pude

do hospody Na vinici. Tatíèek s matinkou mne povedou za ruku,

matinka mne bude napomínat, abych neskotaèil a nezamazal

si nový šatièky. A pak si sedneme pod stromy, tatík si objedná

pivo, vám poruèí bílý kafe a mnì koupí slanej rohlík.“

Vdova byla nadšena a øekla, že není nad život rodinný.

„Jen aby to dopadlo,“ pøisvìdèil Eman a dìl skepticky:

„Vono všecko není, jak si myslíme! Mùj tatík se nezdá, ale

je. Já ho znám moc dobøe! A když se tak na vás dívám,

paní, tak je mi vás líto. Taková mladá dívenka, nezkušená

a nevinná, plná ideálù, dá se na takovýho starýho kocou-

ra! Von je to starej ostøílenej internacionál, kterej

se na každým terénu pohybuje bezpeènì, vy jste ovšem

agilní, ale podlehnete zkušenìjšímu soupeøi. Já bych vám

radil, abyste si tátu nebrala! Je to velkej svùdník a manžel-

skou vìrnost nebere vážnì. Vás by bylo pro nìho škoda!

S ním byste nepoøídila. Von je taková moderní povaha a

jenom marný zábavy a rozkoš vyhledává. Jakýpak

s takovým splynutí duší? Rozmyslete si to, paní, budete li-

tovat —“

Nyní teprve postøehla paní Ouholièková ironii. Vzplanu-

la krutým hnìvem a zaøvala: „A to bych se dostala do pìkný

rodiny! Takovej ulièník, takovej lazar jedna, von si bude ze

starší paní støílet! Máme to pìknýho syna, pane Habásko,

fuj, fuj, hamba, moh byste se stydìt, von ho ani nezakøikne

a já tu sedím jako prodaná —“

Prudce vstala a øítila se ke dveøím.

„Jak von si dovolil, kriminálník špatná, a já ho, hloupá,

poslouchám —“

„Neposlouchejte, my o vás nestojíme, mùžete jít!“ vzmu-

žil se starý. „Taková èarodìjnice, vona tady bude øíkat ná-

zory! My nepotøebujeme žádný názory, my máme svýho

rozumu dost!“

Za vdovou zapadly dveøe. Bylo slyšet, jak na chodbì

povykuje: „Voni by jednoho zabili, dy já mìla co dìlat,

abych utekla, lidièky, podívejte se na mì, jak vypadám!“

Otec a syn osamìli. Mrkli na sebe a pak se jali øehtat a

navzájem se plácat do stehen.

„Tys to proved parádnì!“ liboval si Eman starší, „už sem

mìl strach, že to dávᚠdohromady, a pak sem poznal,

že se jenom tak smìješ! Vona je to ženská nebezpeèná a

já myslel, že jí budu muset rozbít hlavu!“

„Bez starostí,“ odpovìdìl syn, „já už to se ženskejma do-

vedu, na mì se mùžeš spolehnout. To sem ji odpalíroval,

co?“

„A jejej!“ zaøièel staøík rozkoší.

„Tak, a teï bysme mohli jíst!“

„Bodej!“ a Eman starší poèal prostírat stùl.

44

ZANEDBANÉ VYCHOVÁNÍ SLEÈNY EMILKY

Mluvit s hochem, to nic není. Mluvit mùže každá. I ta zr-

zavá ficka ze salónu paní Schmalfussové najde hocha

na mluvení, i ta zrzavá, pihovitá a nohatá ficka. Ale mít váž-

nou známost, to už je nìco. Každá dívka mluví s hochem

na svou odpovìdnost. Jestliže však rozhodující kruhy vy-

dají své povolení, že smí mluvit, pak je z toho mluvení de

facto mluvení de jure, èili vážná známost.

Emilka mìla vážnou známost. Paní Šefelínová šla sbí-

rat do obchodu pana Naèeradce informace o pánovi,

se kterým Emilka mluvila. Zprávy o povìsti pana Habás-

ka byly veskrze pøíznivé. Tlustý šéf se vyjádøil o svém za-

mìstnanci, že ho mùže každému co nejlépe doporuèit,

že je to platná a spolehlivá síla a že má u nìho životní mís-

to. Rozhodl se otevøít v Praze filiálku a povìøit pana Ha-

báska vedením poboèného závodu. Hovoøe o tomto pro-

jektu, upadl pan Naèeradec v obvyklý pesimismus a vy-

strašil paní Šefelínovou chmurným líèením obchodní krize,

která se valí svìtem. Je churav, nemá žádného štìstí

na svìtì a zbývá mu málo dní do konce života. Paní Šefe-

línová pronesla myšlenku: „Co je to platný, všichni tam

musíme!“ a rozlouèila se, odhadujíc pana Naèeradce

na jeden metrický cent živé váhy. A pojala rozhodnutí,

že Emilka smí mluvit s panem Habáskem, když je zamìst-

nán v závodì, v jehož èele stojí takový tlustý pán. Mínila,

že kde je tlustý principál, tam mají zamìstnanci trvalé mís-

to.

Pøísný pan Šefelín nièeho netušil. Žil v pøedstavì,

že žižkovský vetøelec byl dokonale potøen od té chvíle, kdy ho

pan Šefelín zahnal od nuselských bran. A snoval plány,

že Emilku provdá jen za nuselského domorodce, spoøádné-

ho jako on a pøísných mravù. Netušil, že se jeho manželka

spolèila s mladým mužem ze Žižkova a že pod jejím protek-

torátem se spøádá vážná známost. Nemìl zdání, že v lùnì jeho

rodiny vzniká ženské spiknutí. Tøímal ve své pravici pásek od

kalhot jako žezlo a dbal o to, aby kázeò v rodinì neutrpìla.

Eman seznal, že si musí svou dívku vychovat. Konsta-

toval, že její vzdìlání je strašnì zanedbáno. Znala všecky

biografy v Praze a dovedla pojmenovati mnohé filmové

hvìzdy. Nejvíce si oblíbila Gretu Garbo. Nosila její úèes a

holila si oboèí podle zbožòované star, riskujíc konflikt

se svým pøísným otcem.

Avšak Emanovi bylo seznati, že by se znalosti fotbalu

musela pøed nejmírnìjší zkušební komisí propadnout. Z klu-

bù znala pouze nejvýznaènìjší podle jména. Eman

se zhrozil, když seznal, že více jsou neznáma i nejslavnìjší

jména hráèù. Nevìdìla nic o poøadí na mistrovské tabul-

ce, nevìdìla, kolik který klub ukoøistil bodù v jarní lize a

jaké je jeho skóre. Nikdy nièeho neslyšela o historii muž-

stev a jejich slavných kampaních. Slovem — hrùza!

„Øekni mi, sleèno,“ naléhal Eman, „jak tohle je možný?

Kdes žila a cos dìlala? Mnì to nejde do hlavy! Pøeci malý

dítì zná víc než ty!“

„U nás v rodinì,“ omlouvala se Emilka, „se to nikdy ne-

pìstovalo. Tatínek nás nikdy nepouèil a máti má jiný sta-

rosti. A žádná holka z obchodu kopanou nezná. Tak já jsem

k tomu nikdy nepøišla.“

Pan Habásko mínil, že to tak nemùže nechat a že jí musí

dávat hodiny.

„Jináè,“ pravil, „musel bych se pøed lidma stydìt!“

Emilka se nadula a øekla, že se za ni nikdo stydìt ne-

musí, že ona ví, co se patøí, a když si pan Eman myslí, ne-

vídáno... a poèala fòukat.

„Ženská!“ pomyslil si shovívavì pan Habásko a poèal jí mírnì

domlouvat, aby se nebránila rozšíøit oblast svého vìdìní.

Emilka byla rozená ženuška. Zájem pana Habáska byl

i její zájem. Milovala, a proto byla hotova vìnovat pozor-

nost zápasùm na zeleném trávníku, které by jí byly jinak

lhostejny jako boje mezi jižní a severní èínskou armádou.

45

EMILKA PROSPÍVÁ VE VÌDÁCH

Eman tedy dal se horlivì do vychovávání své dívky. Poèí-

nal si opatrnì a metodicky. Zpoèátku ji uvedl do pøípravy fot-

balu. To byly zápasy dorostencù a rezerv, které se konají

v nedìli dopoledne. Emilka následovala Emana na žižkovská

høištì, aby tam byla pøítomna poèátkùm vyuèování. Eman jí

vysvìtlil elementární nauky o správném stavìní, stopování

míèe, pøehrávání. Rozvinul pøed ní teorii kombinaèní a pøízemní

hry, co je to kick and rush a jak má vypadat hra vnitøního tria.

Emilka mìla dobrou hlavu a brzy pochopila, co je úèelná hra

bez pøíkras, a zavrhovala parády pro galérii. Eman byl pyšný

na svou žaèku a vidìl pøicházet chvíli, kdy bude moci svou

dívku bez obav vyvést na velký zápas.

Símì fandovství vzklíèilo a živeno oddanou láskou vy-

rostlo v košatý strom.

A bylo to na jednom pøátelském zápase Viktorky a Bo-

hemians, kdy mìla Emilka pøíležitost se vyznamenat. Stá-

la s Emanem vedle staršího pána v brýlích, který byl tak

pošetilý, že stranil klokanùm. „Nevidìl jsem ještì takové-

ho soudce!“ dìl starší pán trpce. „Steiner se dopustí faulu

proti Bejblovi a soudce píská proti Vršovicùm!“

„Dovolte,“ rozlítila se Emilka, „kdy jste vidìl nìjakej faul?“

Starší pán se shovívavì na ni podíval a pravil: „Musel to

vidìt každý, když Steiner strkal Bejbla rukama!“

„Škoda,“ odvìtila dívka, „že máte ètyøi voèi!“

„A vy, sleèno,“ odvìtil pán trpce, „vy asi tomu fotbalu

moc nerozumíte, když máte tolik øeèí.“

„Možná, že více než vy!“ odvìtila Emilka sebevìdomì.

„Fotbal, sleèno,“ vece starší pán, „nejsou ruèní práce.

Bylo by lepší, kdybyste si hledìla vaøeèky!“

„Lepší by bylo,“ odsekla Emilka, „kdybyste mlèel, když

už nièemu nerozumíte. Vemte si pravidla a øíkejte si v nich!“

Starší pán spolkl slinu a zadíval se do høištì. Emanovo

srdce jásalo. Kdepak Emilka! Ta se nedá! Kdo by ji ne-

znal, ten by ji koupil.

„Hej!“ zavøeštìl najednou starší pán. „Wimmer! Rozèís-

ni mu patku!“

Emilka se zachvìla.

„Co jste to øekl?“ zaøvala výhružnì.

„S vámi, sleèno, nemám co mluvit!“ zasupìl starší pán.

„Já vás vyzývám, abyste zachoval klid a nepodnìcoval

hráèe!“ povýšila Emilka hlas.

„A to bych se na to podíval,“ zaržál starší pán, „abych

nesmìl své názory projevit ani v Dolíèku! Jsem zdejší ro-

dák, vršovický poplatník, a smím tedy mluvit do naší vìci.“

„Máte se chovat slušnì a rezervovanì, jak

se na sportovnì vyspìlé obecenstvo sluší!“ trvala Emilka

na svém. „Fandìní se netrpí!“

„Nejsem fanda, ale vy jste fanynka!“ pravil její soupeø.

To popudilo Emilku na nejvyšší stupeò. Ona že je fanynka?

Ona, která je ve sportovních kruzích známa svou dokonalou

nestranností. I projevila touhu vyškrábat staršímu pánovi oèi.

Eman uznal za vhodné zprostøedkovat mezi obìma sou-

peøi. Uèinil to takovým zpùsobem, že staršího pána pojaly

obavy, když vidìl, že pan Habásko zøejmì straní Emilce.

Obrátil se a šoural se k východu, bruèe pro sebe:

„Bìda, tøikrát bìda, když už i ženské projevují takový ne-

mírný klubový fanatismus! Kam to spìjeme? Já to musím

dát nìjakému redaktorovi do pera, aby ty neudržitelné

pomìry poøádnì sebral. Dali jsme ženským volební právo

a ony teï utiskují èlovìka na vlastním høišti!“

Rozpøáhl ruce smìrem k Edenu a zvolal: „Quo usque

tandem?“

Emilka se obrátila k panu Habáskovi: „Vìøil by to èlo-

vìk, že mùžou být takoví fandové na svìtì?“

Eman ji pouèil: „S takovejma nejlepší nemluvit a hned

jim jednu vrazit! To na nì platí.“

Po zápasu chodili ulicemi a Eman vypravoval mnohé

pøíbìhy z bohaté historie Viktorky a líèil velkolepé èiny slav-

ných hráèù, jichž jména žijí v srdci žižkovských vlastencù.

Setmìlo se, na ulicích zaplály obloukové lampy.

Ženy poèaly s pokøikem shánìt domù dìti.

A u nuselských schodù se louèili a Emilka pravila:

„Dále nesmíš, mùj milý! Tatík by nás mohl spatøit a pro-

hnal by nám faldy. Je tvrdý a bezohledný a má dravý

start na míè! Kdy se zas uvidíme?“

„Myslím, že to nebude tak brzo!“ odvìtil Eman.

„A proè?“

„Ale mám obchodní cestu. Starej mì posílá ven, abych

se podíval na zákazníky. Mìj se tu dobøe a drž se mnì

v poøádku.“

Louèili se a rozcházeli ne více než pùl hodiny. Pak

se rozešli.

46

PAN NAÈERADEC VERSUS PANÍ NAÈERADCOVÁ

A EMAN KOMB.

Pan Naèeradec udílel Emanovi poslední instrukce

na obchodní cestu, když tu vstoupila do krámu paní Naèe-

radcová.

„Pane Eman,“ pravila ta dáma, „esli byste byl tak dob-

rej a skoèil nahoru k dìtièkám? Dìtièky se po vás ptají,

dìtièky vás chtí, já s nima nemùžu vydržet, tak buïte tak

hodnej, jdìte jim vypravovat pohádku. Otoušek øíká,

že neveme medicínu, když nebude slyšet pohádku, on je

takovej slabej, nechce se mejt, že neslyšel pohádku, dìlá

mnì tam plnou hlavu. Hanièka nechce kašièku, co já s tìma

dìtma vystojím, tak kdybyste byl tak dobrej —“

„Teï,“ dìl pan Naèeradec pøísnì, „teï nejsou žádný dìtiè-

ky, teï nejsou žádný pohádky, teï mám obchodní konferenci!“

„To se ví,“ zdvihla hlas manželka, „že ty vždycky musíš

mít kontra, a když já bílý, tak je to u tebe èerný, napøed

musíš bejt ty a ty ostatní jsou u tebe nic —“

„Pan šéf,“ pøipojil Eman, „je takovej azes, von vám, milost-

paní, dìlá všecko naschvál, já bejt váma, já bych si to nedal

líbit, když nemá mít manželka v domì slovo, tak to pøestává!“

„Vidíš?“ zajeèela vítìznì paní Naèeradcová, „i cizí èlo-

vìk vidí, jakej jseš, moh bys se stydìt, to má bejt pak otec

od dìtí —“

„Výý!“ zaskøípal pan Naèeradec, „tak vy tak? Co vy máte

tady co povídat øeèi? Vy máte, mnì se zdá, moc chucpe,

vy jeden èlovìèe, to já mám mít od vás takový zastání,

že se spojujete s mojí? Vy si to nìjak divnì pøedstavuje-

te.“

Eman pøitáhl lokte k tìlu, rozpøáhl ruce a zapìl: „Já nemám

žádnou chucpe, já nic nepovídám, já se nic nespolèuju, já nic

nevím, já mám svý starosti, moje starosti na vaši hlavu —“

Pan Naèeradec zdvihl ruce ke stropu a poskoèil z nohy

na nohu: „Nóó, vidìl to svìt? On se opovažuje se mnou

mluvit po židovsku, jako by byl é... é... disponent nebo é...

é... prokurista... pan Eman má øeèi, on se jednomu posta-

ví, velkej pán je pan Eman, on si myslí, že jeden nemùže

bez nìho bejt... co si myslíte, èlovìèe, že jste kantor, že mnì

tu v mým kvelbu zpíváte, co? Na zpìv jsem si vás nezjed-

nal, takovej zpìvák mnì mùže bejt ukradenej, nepotøebuju

zpìváky, ale verzírovanou sílu, abych mìl na nìkoho spo-

lehnutí. Pudete mi z domu, abych tak zdráv byl, já vás vy-

platím na krejcar a jdìte mi pryè, vy mi užíráte vìk, já tu

nejsem nikdo... ššš!“ — (zadupal) —, „a jste mi venku!“

„Beze všeho!“ øekl Eman chladnì a svlékl pracovní pl᚝.

Paní Naèeradcová ho vzala za ruku.

„Nikam nepudete,“ øekla, „k dìtièkám pudete a nepo-

slouchejte ho, on ví moc, co mluví.“

„Z domu mi pude!“ zahlomozil tlustý šéf.

„Nikam nepude!“ opakovala paní Naèeradcová hrozivì.

„Z domu mi pude,“ zaševelil pro sebe pan Naèeradec,

„a nepude-li sám, pude odtud jako mrtvej muž.“

47

ZROZENÍ VÝBORA, POVÍDKA

PRO DOSPÍVAJÍCÍ MLÁDEŽ

„Tak, o èem bych vám mìl vypravovat?“ tázal se Eman,

když usedl na pelest postele, na které ležel nemocný Otá-

èek, „chcete, abych vám vypravoval o vejborovi?“

„O vejborovi!“ zatleskaly dìtièky rukama.

„Tak, abych zaèal zkraje. Když se vejbor narodil, tak ho bylo

všude plno. Celá rodina se musela toèit kolem nìho, byl všude

první a dovedl øvát na celej dùm. Táta i máma, dìdek i bába

museli ho støídavì brát za ruku a hopsat s ním po sednici. Tak

to šlo ve dne i v noci. Všechny byli z nìho jeleni a jeho tatíèek

øíkal: ‘mìl jsem tohle zapotøebí?’ Dostali kvùli nìmu i vejpovìï,

protože partaje nechtìly poslouchat vejborský øvaní.“

„Kdo umí lepší øvát, lev nebo vejbor?“ tázala se Hanièka.

„Vejbor,“ odpovìdìl Eman, „tak dál. Když pak vejbor

povyrost a zaèal chodit do hošenèí školy, tak ho bylo zase

plno. Ve škole se poøád hlásil, a když byl vyvolanej, tak nic

nevìdìl. Chtìl bejt v jednom kuse poøadatelem, aby mohl

zapisovat kluky, který nedávali pozor, ale ukazovali si pod

lavicí vobrázky vod kupce.“

„Jako Velkoborskej, co utírá tabuli, a když neumí, tak

se hlásí na stranu,“ poznamenal Otáèek.

„A když si hoši hráli, tak chtìl bejt mezi všema kápo,

všemu lepší rozumìl a mìl samý øeèi. Chtìl hrát jenom

v centru, ale pumliè neudržel a místo do mièudy kopal

do drnu. Chtìl, aby mu vostatní øíkali kapitán, a koupil si

na pouti p횝alku a na ni pískal, a byla chyba nebo ne.

A když se hrálo na Indiány, tak øíkal, že je Vinnetou, rudý

gentleman, ale neumìl skalpovat, ani vyhrabat váleènou

sekyru, a kluci ho pomenovali ‘smrdutej coyot’. Von køièel,

že není žádnej smrdutej coyot, ale šedej grizzly, a šel domù

žalovat, že ho šidìj. Tatíèek mu øekl, a mu dá pokoj, že není

na nìj naloženej, a vejbor breèel, takže matinka vzala plá-

caèku a nandala mu jich. Vejbor øval a otevøel dveøe, aby

to bylo slyšet v celým baráku, matinka se stydìla koupila

mu cucavý bonbóny, aby byl zticha.“

„Nemìla mu kupovat bonbón, ale dát ho loupežníkùm,“

mínila Hanièka.

„Nìkdy si hráli na èmuchanou a vejbor se postavil ke

zdi a èmuchal. Už bylo pozdì, stmívalo se a mámy chodily

shánìt dìti, aby šly spát. Vejbor stál poøád u zdi a køièel

‘úúž?’ — Dìti šly domù a odpovídaly ‘eštì ne!’

A když si myl nohy ve škopíèku, tak slyšely, jak vejbor

se ptá ‘úúž?’ a odpovídaly ‘eštì ne!’ Lehly si do postele a

ležely, vejbor èmuchal a køièel ‘,úúž?’ a dìti poøád, že eštì

ne, a smály se mu. Teprve když byla úplná tma, vidìl vej-

bor, že je ošizenej, a šel plaèky domù.“

„Dostal bití?“ pátral Otáèek.

„Jistìže dostal,“ uspokojil ho Eman, „žádnej tatíèek si

nedá ujít takovou krásnou pøíležitost.“

Ukroutil si cigaretu a zapálil.

„Jak to bylo dál?“ naléhaly dìti.

„Jak to bylo dál: Èas utíkal, všecko stárlo, a vejbor do-

spìl v muže. A jakej byl v mládí, tak zùstal i potom. Trochu

ztloust, mìl moc rozumu, nosil bouøku a pouèoval. Nikoho

nepustil od sebe nepouèenýho.

A když už mìl nejvíc rozumu, tak vstoupil do fotbalovýho

klubu a stal se opravdivým vejborem. Chodil do schùzí a tam

byli shromáždìný samí takoví vejboøi a ty všecky mìli k øeèi

pana pøedøeèníka malièkou poznámku, nìkolika struènej-

ma slovy uvádìli všecko na pravou míru, vyvraceli jeden dru-

hýmu námitky, pøetøásali otázky a zaujímali stanovisko.

Vejbor se teïka menoval direktor, mluvil do sestav mužstva

a pouèoval hráèe, jak mají hrát, aby dávali góly. Dbal o to, aby

jeho podobenka byla v novinách a pod ní stálo jeho jméno,

že to je jako vzácnej pøívrženec ušlechtilýho sportu fotbalovýho

a že je v kruzích sportovcù známej a oblíbenej.

Koukal pøes vohradu, když hráli pøespolní, lanaøil a nakupo-

val drahý primadony. Na zájezdy dìlal sestavy a pak

se v novinách psalo o neodpovìdným jednání direktorù, který

vyslali na tak významnej zápas takovou nemožnou sestavu.

Léta utíkají, vejbor stárl, byl poøád tlustší a mìl èím dál tím

víc rozumu. Pouèoval vejbor, pouèoval a pak umøel. A když

umøel, tak k jeho poctì uspoøádali Vejborùv memoriál.“

„Už je konec?“ ptaly se dìti.

„Konec,“ pøisvìdèil vypravìè.

„To byla hloupá pohádka,“ ohrnul Otáèek rty.

„Jakហpomoc,“ odvìtil Eman, „co mùžu o vejborovi vy-

pravovat chytrýho?“

48

EMANOVA OBCHODNÍ ZPRÁVA

Potom zavolal si tlustý šéf pana Habáska a pravil:

„Teï uvidím, jestli jste co k èemu nebo ne. Doposud jste

mi toho moc neukázal. Jsem zvìdavej, jestli uvidím nì-

jakej vejsledek.“

„A co má bejt?“ tázal se Eman.

„Co má bejt, to vám hned øeknu. Pojedete na túru. Podíváte

se na zákazníky a ukážete kolekci. Uvidím, jestli udìláte obrat.“

Eman odvìtil beze všeho, že se uvidí.

Pan Naèeradec mu dal hojnì dobrých rad, kladl mu

na srdce, aby byl k zákazníkùm zdvoøilý, že jsou zlé èasy,

hrozná konkurence, deprese na všech stranách, velká kri-

ze a co vám budu dlouho vypravovat.

Dlouho vypravoval, že se nemìl etablovat v takové hlou-

pé branži, že moh být dneska bùhvíkde, ale to už je takový

osud, jemu není nic dopøáno. Kdyby byl o dvacet let mlad-

ší, tak vším sekne a pojede do Ameriky, tam se dá ještì

nìco dìlat. Ale už je pozdì a dnes musí v tìch hadrech

zùstat, to je marné, jojo, já vám øíkám...

Eman kývl hlavou a pøipravoval si kolekci.

„Všecko hlásit, co je novýho, rozumìl jste?“ kladl mu

tlustý šéf na srdce. „Jak nìco bude, hned depeši poslat!“

Eman odcestoval. Za nìjaký èas pøišel posel a pøinesl tele-

gram.

Pan Naèeradec rozbalil blanket a èetl:

Richard Naceradec zizkov teplotzer FC viktoria

Zizkov 3:2 (0:0) stop spatny teren nemozny soudce

stop habasko

„No tohleto,“ zamyslil se pan Naèeradec, „tohleto mají

být obchodní zprávy. Z tohohle já mám bejt živ. Na todleto

jsem si vzal èlovìka. —Nóó?“

49

POBOÈNÝ ZÁVOD VYZVAL MATEØSKÝ ZÁVOD

NA ZÁPAS

Dny plynuly v utìšeném støídání, v parcích se objevily

žluté koèièky jívy i zelené èepice sadových zøízencù. Po ho-

lých akátech hopkovali kosi a lezli lidé, kteøí støíhali suché

vìtve. Slunce se zjevilo i nad Žižkovem a v ulicích žižkov-

ských se èepýøil jarní vánek. Chùvy se shromažïovaly

se svými koèárky na výsluní, podobajíce se mravencùm,

kteøí vystavují své pupy sluneèním paprskùm.

Bylo všude plno ruchu a dìti popouzely domovníky

k hnìvu a rušily strážníky z erárního klidu. Lidé natírali ploty

a služky myly okna a hádaly se se svými zamìstnavatel-

kami, protože si nechtìly pøipnout gurtu. Penzisté kývali

hlavami a øíkali „už nám to nastávᓠa ve výkladních skøí-

ních kralovaly okaze a bájeènì levné ceny.

Slunce políbilo travnatá høištì, i rozkvetla jarní liga. No-

viny oznamovaly významné, pøátelské i ligové zápasy a vy-

slovovaly nadìji, že to i ono významné utkání pøiláká množ-

ství sportumilovného obecenstva, že naši borci zajisté ne-

zklamou oèekávání a vydají ze sebe vše.

Pražská filiálka závodu pana Naèeradce hlásila mateø-

skému podniku, že Viktoria Žižkov otevírá své nové høištì

a toto nové høištì bude zasvìceno ligovým maèem

se Slávií. Poboèný závod se dával porouèet, jestli mateø-

ský závod hodlá být svìdkem tohoto napínavého boje.

Mateøský závod odvìtil, „no ne, samo sebou, musíme

bejt pøi tom, až Viktorka si odveze ze svýho høištì fùru ba-

nánù“. Nato filiálka se dala slyšet, „jen pomalu, pomalu,

my už s váma zaválíme bago.“

Mateøský závod pravil se špatnì maskovaným rozechvì-

ním, že mistr ligy dobøe ví, èím je povinen své povìsti.

Filiální závod se vyslovil, že mistr ligy odejde ze høištì

co hotový žebrák.

„Uvidíme!“ houkl Žižkov do Prahy.

A ozvìna z Prahy: „No, no!“

Eman litoval, že se Emilka nemùže úèastniti tohoto význam-

ného utkání. Lákal ji svùdnými slovy a sliboval, že se Viktorka

pøed ní vytáhne a ukáže jí exhibici, vìdecký fotbal, slovem

„správný ukec“. Emilka vyslovila své politování. Není to mož-

no, mají „postarbeit“, vdává se dcera jednoho velkoobchod-

níka a bere si jednoho inženýra, bude to velká svatba, dìlají jí

svatební šaty, ohromné, škoda, že je Eman neuvidí, výstøih,

heleïtese, tady, vyentlovanej do paspulky, no, to se musí vi-

dìt, slovem bájeèné šaty a ty musí být zítra hotové k dodání,

to musí Eman uznat... Eman uznal a øekl, že je to vìèná ško-

da, tady že budou k vidìní vìci.

Zato Eman starší prohlásil, že se musí tohoto zápasu zú-

èastnit. Zachtìlo se mu spatøiti nové høištì a býti pøítomen

tomu, jak mužstvo Viktorky bude hájit èest jeho rodného

mìsta. Už dávno nevyšel za mìsto a jeho staré oèi takøka

již zapomnìly, jak vyhlíží èervenì pruhovaný dres. Jenom slý-

chal u svého šicího stroje zvìsti z travnatých bojiš, radoval

se z dobrých zpráv a trudil se nad porážkami svého klubu.

Uvolil se doprovázet svého syna jen na jeho slavnostní

ujištìní, že Viktorka je ve výborné kondici a že neuvidí žád-

nou hanbu. Eman mladší dal prohlášení s pøehnaným se-

bevìdomím.

„A jsem franta, jestli jim to nenaklepeme!“ zvolal chlubnì.

„Budiž!“ zabruèel starý muž.

Mateøský závod zanechal v krámì paní Naèeradcovou,

posupnou a zasmušilou. Poboèný závod stáhl železný zá-

vìs a oba, doprovázeni starým panem Habáskem, vydali

se na bojištì.

50

O HROZNÉM BOJI SLÁVIE S VIKTORKOU

A SLAVNÉM ZVÍTÌZENÍ ÈERVENÉ HVÌZDY

Ze všech konèin Prahy, z letenské stránì i ze Starého a

Nového Mìsta, z hluèného Smíchova, vznešených Vino-

hrad i ponurého Karlína, z Kobylis, Radlic, Jinonic i Butovic

sjíždìjí se tramvaje, ve kterých jsou namaèkáni lidé jako

mazlavé datle v bednièkách, a všichni mají jeden cíl: nové

høištì u hostince Na vinici.

A všechno to množství, hluèné, nespokojené a vìèné

mruèící jako moøe, nakupilo se za bariérami. Kolem bari-

ér pobíhají lidé v bílých zástìrách a nabízejí èervené limo-

nády, pivo a horké párky. — Chlapci v placatých èepicích

prodávají burské oøíšky, jež sta èelistí nervóznì pøežvykuje

a jež jsou oblíbeny proto, že pomáhají zahánìt nudu z dlou-

hého èekání.

Pan Naèeradec, provázen obìma Emany, dostavil

se na høištì. Cítili, že stanuli proti sobì jako nesmiøitelní

soupeøi: i tlumili své pocity a snažili se hovoøit o vìcech

lhostejných. Zajisté i panu Habáskovi mladšímu i panu Na-

èeradci vryla se vzpomínka na jejich seznámení do mysli

nesmazatelným písmem. A proto oba dva z opatrnosti za-

krývali své výpoèty, nadìje i oèekávání. Oba zabouøili nad-

šením, když spatøili svá oblíbená mužstva, ale pak si do-

dali tváønosti rezervovaných a nestranných pozorovatelù.

Zástup dìlil se zøejmì ve tøi èásti. Viktoriánské vyznání

bylo napsáno ve tváøích pod placatými èepicemi, pod èer-

nými bouøkami; viktoriánství nesli v sobì lidé bez límeèku,

s obnaženými ohryzky, živnostníci se svislými kníry

i inteligenti s brýlemi. Slávistická víra byla zastoupena ban-

kovními a samosprávními úøedníky, pány s licousy a tuèný-

mi majiteli.

A mezi nimi byli lidé jiného vyznání, lid sparanský, kte-

rý sem pøišel poèítat a kalkulovat s body a rozdílem skóre,

a odhadovat tak nadìje svého klubu na umístìní

v mistrovské tabulce. I dostavili se také lhostejní pozoro-

vatelé, zasmušilí vyznavaèi Šafky èi karlínské Èechie, kte-

øí nemohli nic ztratit a v nic doufat, nebo nebyla to jejich

pøe, tento zápas mocných. Lid víry klokanù mìl jisté sym-

patie pro Slávii, nebo bylo mu èasto dožít se potupy,

že viktoriáni dali provázet jejich poražené mužstvo ze høiš-

tì hudbou pøipravené kapely, která Vršovickým hrála

na posmìch smuteèní pochod.

První gól Slávie uvolnil v prsou slávistù bouøi jásotu.

V øadách žižkovských zašumìlo. Placaté èapky se k sobì

pøichýlily a gestikulující ruce øešily názor, byla-li to branka

k chycení èi nikoliv. Škarohlídi vyslovovali obavu, že Viktorie

lažíruje; ale optimisté v tom vidìli dùmyslný úskok. — Teï,

doufali optimisté, se Viktorka do toho vloží.

Po té první brance podíval se Eman mladší na svého

šéfa. Když se jejich zraky støetly, tlustý šéf pøedstíral lhos-

tejnost a oblièej Emanùv hlásal, že je nade všecko povzne-

sen.

Druhá branka Slávie. Lid slávistický metá klobouky

do výše. Obec žižkovských vìøících zakolísala. Mnohý

se dal strhnout k tomu, že vrhl po pruhovaném dresu po-

tupným názvem „hasièi“! Avšak optimisté pravili: „Dali jsme

jim dva kusy fóra. Teï ukážeme, co dovedem!“

Eman vrhl kosý pohled na svého šéfa. Nelíbilo se mu,

že pan Naèeradec je zarudlý a že si zapaluje doutník. Po-

dezøíval ho, že se chechtá pro sebe.

Tøetí branka Slávie zpùsobila u jejich pøívrženectva ta-

kový projev nadšení, že to pøipomínalo výbuch sopky Mont

Pelé na ostrovì Martinique. V øadách viktoriánských pro-

pukl rozbroj. Optimisté byli zatlaèeni do defenzívy. Nicmé-

nì bránili se chrabøe a øíkali, že se to všecko dá vyhrát.

Emanovi se zdálo, že se jeho šéf tváøí tak, jako by slavil

narozeniny. Ohrnul si límec kabátu a oddal se èerným myš-

lenkám. Jeho tatík neøíkal nic, jenom brada se mu tøásla.

Když padla ètvrtá branka Slávie, tu Eman zaal pìsti

a sveøepými zraky hledal svého šéfa. Tlustý muž zmizel.

Nenápadnì se vytratil k brance Viktorie. A jako chlapec,

jenž dostal od tetièky tabulku èokolády a uchýlil se

do ústraní, aby o svou pochoutku se nemusel dìlit se svými

sourozenci, tak i on, osamìlý uprostøed množství, oddal

se nezøízené radosti. Odvrhl dùstojnost, která zdobí tlusté

muže, a køepèil, opojen vítìzoslávou, jako Indián kolem

ohnì.

Po páté brance Slávie ucítil Eman, že všecko, veè vìøil,

a co vzýval øítí se do propasti. Za hrozných kleteb zøekl

se své víry a prohlásil, že Viktorku nezná, že ji nechce znát,

že ji od sebe zapuzuje. Jeho proklínání zachytil jakýsi pán

s èerveným nosem. Ten pán pocítil nutnost odporovat Ema-

novi. Èervený nos byl patrnì ortodoxní vyznavaè viktorián-

ské víry. Nic nedovedlo otøást jeho pøesvìdèením.

Pravil: „Já se vám divím, pane. Vyvádíte, jako by jánevímco.“

„Nemám vyvádìt, když vidím takovej debakl?“ opáèil

Eman zuøivì.

„To u mne není žádný debakl,“ odvìtil èervený nos, „to

se dá eštì spravit a Viktorka mùže urvat dva cenné body.“

„Haha!“ zaøièel Eman, „voni maj z toho pojem, já se jim

divím, že se mùžou ujímat takovejch hadrníkù, takovejch

financù, lazarù ubohejch, žebrákù hotovejch!“

„Náhodou,“ odvìtil ten pán, „hraje to Viktorka docela

dobøe. Šak vona se dostane eštì do tempa. Viktorka je

mužstvo spolehlivý.“

„Já vím,“ dìl Eman s trpkou ironií, „ta by takhle mohla

hrát s rezervou SK Vlasta Praskolesy. Tomu by to s jistou

dávkou štìstí nandala.“

„Vono,“ mínil èervený nos, „je tìžký s takovou Slávkou

hrát. To není žádná hra, to je ustavièná øada faulù. Voni tu

Viktorku vokopávají jako øípu.“

„A si ty milostpáni vezmou porculánový kalhoty, když

jsou takový fajnový. Lazaøi!“

Vtom padla šestá branka Slávie. „Jojo,“ zakýval Eman

hlavou, „rozdejte si to se zájezdovou jedenáctkou SK Me-

teor Pletený Újezd. Tady vás už nechci vidìt.“

„Pane,“ napomenul ho èervený nos, „vono to dycky ne-

jde. Náhodou je Slávka v kondici. Viktorka má pøevahu

v poli, ale smùlu ve støelbì. To tak nìkdy bejvá.“

„Slávie,“ odpovìdìl Eman, „si to mùže rozdat s nima,

kdy chce. Viktorka je dùstojnej rival starejch pánù AFK Li-

tavanu Dobrá Voda.“

Starší Eman zatahal syna za šos a dìl mroucím hlasem:

„Já už tu nebudu, hochu, moh jsem taky zùstat doma, že jo,

jeden je tu pro smích lidem a eštì jsou tu fandové, který nemaj

tìch banánù dost a nevidìj, že si s nima Slávka hraje betlém.

Až bude Viktorka hrát s FC Chudobinec Pardubice, tak mì

zas vem s sebou a já se budu tìšit, že uvidím napínavej boj

rovnocennejch soupeøù. Pojï domù, hochu, a nemluv s tìma

fandama.“

„Já že jsem fanda?“ ohradil se èervený nos, „sami fan-

dìj Slávce a —“

„Kristapána!“ zaúpìl otec a syn souèasnì, „my že jsme

fandové Slávie?“

„No a ne? A pøitom vedete hloupý øeèi, že já jsem

s Viktorkou, to zas raète dovolit, to se mi nesmí øíct, nýbrž,

pánové, co mnì je do Viktorky, my jsme svý páni —“

„Od kterejch vy teda jste?“ pátral Eman.

„Já jsem dycinky Sparan,“ odvìtil muž s èerveným nosem

pyšnì, „rudá je moje barva, za tu se biju. Já, trouba starej, jsem

se tìšil, že Viktorka udìlá nìjakej vejsledek, poèítal jsem,

že pak bude lepší umístìní v mistrovský tabulce, eštì si tak

øíkám: Viktorka takhle klepnout Slávku, to máme dva body

v talónì, teï máme Kladno, to se taky neví, dobrý by to bylo —

“

„Sparan!“ zaøval Eman, „a von se vopováží fandit Vik-

torce! A proto já koukám... Podívejme se na chytrýho, vo-

patrnýho! Von si myslí, že mu budeme vyhrávat ligu!“

„Haha!“ zachechtal se sveøepì starší Eman, „tudy na to!

Von na nás šel s politikou. Jo, milej pane, my jsme

na Žižkovì uvìdomìlej lid. Viktorka bude hrát a vy

se budete dívat a strkat body do kapsy. To nejde, holeèku.

Každej a se bere vo svý.“

„Viktorka,“ pravil Eman mladší zpupnì, „vyhraje, když

to potøebuje. Teï jsme to náhodou nepotøebovali, tak jsme

si trochu zalažírovali. Ale abysme vám nìco darovali, to

zas prr! Jaký vy jste na nás, takový jsme my proti vám.

A nebavíme se.“

Padl sedmý gól Slávie.

„Jen houš a vìtší kapky!“ zvolal povzbudivì Eman starší.

„My sneseme i dvouciferný skóre. My to mùžem dìlat.“

Muž s èerveným nosem zapomnìl zavøít ústa. Ponená-

hlu pøišel k sobì a zasyèel: „Tak vy tak? Takhle si to pøed-

stavujete, frajeøi fórový? Teï do vás vidím, ulièníci! Hanba

vám, škubani podplacený, tomuhle vy øíkáte fair hra? Èlo-

vìk se musí divit, když vidí takový pomìry —“

Eman mladší mu strèil pìst pod nos, „èuchni si, holom-

ku,“ velel.

Eman starší ho zadržel: „Jen žádný trapný výstupy

na høišti, mùj synu. Ukaž, že jsme karakteøi a

že se nebavíme se zdrápancema.“

Èervený nos se dal kvapnì na ústup. U vchodu

se obrátil a zvolal: „Než pøijedete k nám na Letnou, tak

se stavte døív u Pohøebního ústavu mìsta Prahy a objed-

nejte si pohøeb, sígøi špinavý —“

51

EMAN SE NEKOUKÁ A PAN NAÈERADEC NEZPÍVÁ

Pan Naèeradec mìl palce za vestou a chodil za pultem

sem a tam, rozzáøený a zarudlý, a díval se zálibnì na své bøíš-

ko.

Eman mìl pìsti v kapsách a sveøepì zíral pøed sebe.

Tlustý šéf se zastavil.

„Co se koukáte, Eman?“ tázal se.

„Já se koukám?“ opáèil Eman.

„A nekoukáte se?“

„Já se vùbec nekoukám, co bych se koukal.“

„A koukáte se, ne že ne.“

„Tak když se koukám, tak se koukám.“

„Vy se vùbec nemáte co koukat, to si pamatujte. Tady

není nic ke koukání.“

Eman zarytì mlèel.

Tlustý šéf se dal opìt na pochod a jak se prozpìvovat.

Eman zbystøil sluch. Zdálo se mu, že zachytil „8:1“, zpíva-

né na nápìv „Rùže, rùže.“

„Co zpíváte, pane šéf?“ otázal se temnì.

„Já že zpívám? Já nezpívám.“

„A zpíváte, ne že ne.“

„Ani mi nenapadlo zpívat. Jakej já už nejsem.“

„Tak když nezpíváte, tak nezpívejte.“

„Nemáte zas moc øeèí, Eman? Když já jednou øeknu,

že nezpívám, tak nezpívám, ale já myslím, že ve svým lo-

kálu smím zpívat, já platím danì, tak si mùžu zpívat, to mi

nikdo nemùže zakázat. Já mùžu ve svým kvelbu tøeba pro-

vozovat rytmiku, mnì se nesmí nic øíct, a personálu teprve

do toho nic není, to si pamatujte.“

„Vono je zpívání a zpívání,“ poznamenal Eman trpce.

„Nìkdo zpívá, aby chválil svým zpìvem Stvoøitele, vy ale

zpíváte jednomu na zlost.“

„Já zpívám, že mám krásnej hlas, a ne na zlost.“

„Vy zpíváte, že máte svinskou radost, ponìvadž jsme to

prohráli. Já dobøe slyšel, pane šéf, že zpíváte ‘vosum — jed-

na, vosum — jedna’, a já to mám spolknout a nic neøíkat.“

Svlékl pracovní pl᚝ a zahuèel: „Mìjte se tu dobøe.“

„Kam jdete?“ zvolal pan Naèeradec.

„Pryè jdu od vás. To víte, dìlat si fròousy ze mne ne-

budete.“

„Ale co vás to napadlo, Eman, dy já —“

„Nic, pane šéf, nepovídejte mi øeèi, já vím všecko, mnì

se nemusí nic vypravovat. Kolikrát jsem já dostal vejpo-

vìï od vás a kolikrát vod milostpaní a nic jsem neøíkal a

dycky jsem se vrátil, ponìvadž jsem si myslil svý.“

„Nono, já že vám dal nìkdy vejpovìï?“

„A ne snad? Vy a milostpaní dali jste mi vejpovìï

v pomìru 87:56 pro vás. Teï zas dávám vejpovìï já. Níz-

kou pøízemní ranou zahajuju skóre.“

„Vy žádnou vejpovìï dávat nebudete, to jsou samý hlou-

posti, vy nemùžete jít teï uprostøed sezóny, to by nebylo

kulantní —“

„Už jsem øek, a de se.“

„Vidím,“ zakvílel pan Naèeradec, „že mì chcete znièit,

že mì chcete sukcesivnì pøivést do hrobu, že mì efektiv-

nì chcete zabít, já to vím, já to dobøe pozoruju, když zpí-

vám, není vám to recht, jeden už, namouduši, neví, co má

dìlat... Abyste vìdìl, já vùbec nemám žádnou radost, co

je mnì do Slávie? Vìru, já Slávii v krámì nevidím, jak je

rok dlouhej, chodí kupovat ke konkurenci ta Slávie, pro mì

za mì, a si dìlá co chce, já mám jiný starosti. Meduna si

u mì koupil gumák. Viktorka dá aspoò jednomu utržit, já

jsem èlovìk spravedlivej a rovnoprávnej, u mì maj všecky

kluby svý právo a zastání, to se mùžete zeptat, kde chce-

te...“

Tak mluvil pan Naèeradec, mluvil zdlouha a mluvil a po-

øád mluvil.

Eman si mlèky oblékl pracovní pl᚝ a pravil: „Pošlete

mi, pane šéf, tam dolù pár overalù a nìkolik kabátù

pro automobilisty. Budu aranžovat výkladní skøíò.“

„Pošlete si hocha, já vám to pøipravím,“ odpovìdìl pan

Naèeradec.

52

PRUDKÝ VÝBUCH MANŽELSKÉ LÁSKY

Když pan Naèeradec osamìl, tu oddal se nezøízenì

svým pocitùm. Hopkoval jako veselé ptáèe z kouta

do kouta a jeho hrdlo vydávalo zvuky ‘mtadadádá —

m’tádadádá.’“

„Nezbláznil ses, Richard?“ ozvalo se ode dveøí.

Tlustý šéf zadíval se na svou manželku láskyplným po-

hledem. Jeho zrak obeplul její rozložitou postavu jako od-

vážný letec, jenž podniká let kolem svìta, a zvolal nadše-

nì: „Hedvièko, Hedvièko! Ty jseš jediná ženská na celým

svìtì. Pøej si, co chceš, a všecko mᚠmít.“

„Co je ti, Richard?“ tázala se paní Naèeradcová pode-

zíravì.

„Nic mi není, radost mám, když tì vidím. Copak bych ti

mìl koupit? Mìla bys chu na nìco pikantního, nebo ti mám

poslat k cukráøi?“

„Ptám se, co je s tebou, Richard?“

„Nebo bys chtìla náramek nebo chceš novej pøehoz

na otoman, jen si øekni, já beze všeho, to víš, pro tebe

všecko... Já dám vymalovat byt, když chceš, nebo mám ti

koupit šaty? Dy ty nemᚠnic na sebe, dneska pudem

spolu do Varieté, ty nic neužiješ a pak si sedneme

v kavárnì a budem si povídat. Mùžeš si pozvat svoje lidi,

já proti tomu nic nemám, vìru takový pøíbuzný, jako mám

já, nemá nikdo, slovo špatný se proti nim nesmí øíct, to bych

se podíval...“

„Richard, tys nìco pil! Dejchni na mne!“

„Nápad, Hedvièko, já že bych nìco pil, jakej já už ne-

jsem, ty jseš pìkná, hehe! Ještì by z jednoho udìlala opil-

ce, núú, jak se vám to líbí?“

„Richard, ty se mi nelíbíš?“

„Zato ty se mi líbíš, ty moje bábo jediná. Viï, tak jsme

dlouho pohromadì a ještì jsme nemìli spolu ani tohle,

vìru, na nás se mùže každej podívat, pocem, stará, a dej

mi pusu.“

„Ty jseš starej blázen, Richard,“ dìla stydlivì paní Na-

èeradcová.

„Když já mám takovou radost, jak tì vidím.“

Manželé se objali. Byl to do jisté míry obtížný výkon, ale

povedlo se to.

53

SEN TLUSTÉHO ŠÉFA

A toho veèera pan Naèeradec záhy ulehl, a když usnul,

tehdy pøistoupil k jeho loži takový sen:

Pan Naèeradec ocitl se na høišti Slávie, ale nebyl

v parteru jako obvykle, nýbrž sedìl na tribunì v èestné lóži.

Jemu po boku dlela paní Naèeradcová. Mìla na sobì toa-

letu za tìžké peníze, tìžké hedvábí a samý volán, inu, velká

krása; ovívala se vìjíøem a vzdychala: „Ach, já jsem tak roz-

èilená!“

Pan Naèeradec jí hladí buclatou ruèku a ševelí konejši-

vì: „Mlè, Hedvièko, nic tadyhle, žádný rozèilení, povídám,

my s nima zahrajeme betlém.“

„Jen aby —,“ odpovídá starostlivì manželka, „pøihlížela

jsem dnes odpoledne tréninku a musím øíct, že mne naše

mužstvo neuspokojilo. Ach Richard, jsme z formy, já cítím...

Už nemám ten dravý start na míè, schází nám pøehled, zá-

loha netlaèí útok a omezuje se na obranu, já ti øíkám, Ri-

chard, bylo by lepší za našich mladejch let...“

„Hedvièko, Hedvièko, nemluv mi øeèí, já to nemùžu sly-

šet. Ty bys jednomu vemluvila díry do bøicha, to jsem jak-

živ nevidìl. Kdyby tì tak nìkdo poslouchal, myslel by si,

že jsme nebbich úplný lazaøi a hasièi, ale to zas ne. My,

Hedvièko, my se vytáhneme, my vydáme ze sebe vše.“

„Ach, Richard, já mìla takovej sen... Zdálo se mi,

že pøišel Julek, bratranec, víš, vod tetièky Sladkusovy syn,

ten druhej, pøijel z túry a pøivezl si mnoho kufrù. Já koukám:

samý kufry, samý kufry, plnej pokoj toho byl, on to rovnal,

šlo to až do stropu, taková hromada a ještì posluhové nosili

kufry, konce to nebralo a já se ptám: ‘Julku,’ povídám, ‘co

je? co to má znamenat, cože tolika kufrù?’ — On nic neøí-

ká, jenom se na mne tak smutnì podíval, že mi to sevøelo

srdce, a pak vylezl na tu pyramidu kufrù, a jak byl u stropu,

povídá smutným hlasem: ’V tìch kufrech jsou samý paklí-

ky neboli banány, co jsme si vodvezli z ligovýho zápasu, to

nám nandala Sparta a ještì to není všecko. Na nádraží

leží ještì hromada kufrù, heleïse, Hedvièko, tadyhle mám

nákladní list...’ Já ho chtìla tìšit, chtìla jsem mu øíct: ‘Jul-

ku, ale kdepak! koukej, Julku,’ ale pak se to nìjak zmotalo

a já se probudila a øekla jsem si: Vida, já to tlustý nemìla

jíst, když vím, že mnì to nedìlá dobøe...“

Pan Naèeradec mávl rukou. „Sen je sen,“ dìl, „a to jsou

samý nesmysly, nech si øíct, já ti povídám, efektivní hlouposti,

když já ti øíkám. A letos pojedeš do Gräfenberku skrz nervy,

vono ti to bude dobøe dìlat, abys nemìla takový øeèi na sobì.“

Tlustý pán se odmlèel a rozhlédl se kolem sebe. Vidí:

Tribuna je plná samých JUDr. Maxù Naèeradcù s chotí, dole

na prvním místì stojí prostøednì zámožné pøíbuzenstvo a

na druhém místa, kam dopadají žhavé sluneèní paprsky,

tísní se chudé pøíbuzenstvo.

„Samý pøíbuzenstvo a samý pøíbuzenstvo!“ div se pan

Naèeradec. „Totì nìjakýho pøíbuzenstva! Vida! Poøád

se mi posmívali, že bych pro kopálisty dal duši, a teï sami

holdují ušlechtilému sportu fotbalovému.“

Kromì svého pøíbuzenstva postøehl pan Naèeradec

za bariérou velké množství katolických knìží.

„To jsem blázen!“ užasl pan Naèeradec, „chodím na høištì

už takový léta, ale knìžskýho fandu jsem ještì nevidìl...“

Avšak nemá èasu na rozjímání. Nebo do høištì vbìhlo

køepce jedenáct rabínù. Jsou odìni v èervenobílý dres a

na srdci mají èervenou hvìzdu. Nohy vìzí v modrých štulp-

nách a zánovních kopaèkách. Hon pøed sebou èistý míè, jímž

si pohrávají, èekajíce na svého soupeøe. — Pan Naèeradec

strhl klobouk z hlavy; souèasnì tak uèinilo všecko pøíbuzen-

stvo. Ústa se otevøela dokoøán a hromové „sláva!“ otøáslo Let-

nou.

Hned nato následovalo jedenáct rudých knìží. Tito bor-

ci byli vítáni hluèným potleskem a voláním pøívržencù z øad

katolického knìžstva.

Obì mužstva se pøedstavila soudci, panu Chrdlemu

mladšímu. Funkcionáøi si vymìnili dary. Rabíni vìnovali

knìžím nádhernì vyšívané mešní roucho a katoliètí knìží

podarovali své odpùrce tìžkým sedmiramenným svícnem.

Pøiklusali mužové v gumácích a s fotografickými pøístroji.

Obì mužstva utvoøila malebné skupiny. Funkcionáøi pro-

nášejí slavnostní øeèi a potøásají si pravicemi. „Pax vobis-

cum!“ konèí vùdce rudých svou øeè. „Šolem alechem!“ od-

povìdìl direktor rabínù.

„Pax, pax, pax!“ hlaholí rudí.

„Šolem, šolem, šolem!“ odpovídá èervená hvìzda.

Potom pan Chrdle volá k sobì kapitány obou mužstev,

aby provedli losování.

Kapitán rudých, pan arcibiskup Kordaè, potøásl pravicí

vrchnímu rabínovi dr. Brodymu. — Soudce vyhodil korunu

do výše.

Rudí vyhráli los a rabíni mají výkop.

54

REFERÁT O ZÁPASE AC KNÌŽÍ VERSUS SK RABÍNI

Úroveò zápasu byla nevalná. V první poloèase mìli èer-

venobílí více ze hry, v druhém pøidali knìží.

Zápas vzbudil nespokojenost pana Naèeradce. Byla to

podivná exhibice velebné loudavosti, dùstojných pohybù

a ctihodného bìhu.

Kombinace obou mužstev byla napohled pùvabná, cen-

try køídel pøesné, záloha zásobovala forvard míèi, jak

se sluší, nicménì boj o míè byl jaksi obøadný, aèkoli vytr-

valý a neohrožený. Forvardi vraceli se pro míè, øady byly

neustále v pohybu, ale zdálo se, jako by hráèi tøímali nevi-

ditelný deštník a ubírali se neslyšnì a slušnì po lajnì, jako

by šli po promenádì.

Klamání hráèù, ba i obvyklé fauly nesly peèe staroby-

lého rituálu. I soudce pískal velebnì a diktoval volné kopy

bez spìchu a obøadnì. Pomezní soudcové chodili

po lajnách jako ministrant kolem oltáøe a tøímali praporek

jako kadidelnici. Nastavovaly se protivníkùm nohy, hladilo

se kopaèkou po cizím kotníku, bral se odpùrce do presu

s výrazem, jako by to bylo souèástí bohoslužebných úko-

nù. Ani zbyteèné mluvení a odmlouvání a pøílišná gestiku-

lace, která nesvìdèí o hráèské disciplínì, nebyla bez sa-

kerdotální obøadnosti.

Sportovnì uvìdomìlé obecenstvo se chovalo jako

zbožný lid v kostele. Povzbuzování hráèù, výkøiky rozhoø-

èení i nadšení nad výkonem mužstva bylo tlumené, odda-

né a protahované jako litanie. Lid volal: „Podej!“ — „Ne-

hrej si s mídou!“ — Sám piš!“ — „Za tebou!“ — „Hasièi!“

s pokorným výrazem a se sklopeným zrakem bil se v prsa.

„Jsme na høišti nebo v kostele?“ hnìval se pan Naèera-

dec.

„Rabíni,“ odpovìdìla paní Naèeradcová, „mají tìžké zá-

pasy poslední dnù v nohou. Direktoøi by nemìli pøepínat

síly mužstva a dopøát jim zaslouženého odpoèinku.“

„Nemám rád, když se fandí,“ odvìtil zasmušile manžel,

„èervenobílí nestojí jednoduše zanic, jaképak tu omluvy?

Nevidím kombinace, nevidím taktického pøihráván, tohle

není u mì vìdecký fotbal, ono to stojí na místì a nebìhá,

každej je jako zvadlá rùže, kluci špinavý, peníze by

z jednoho tahali, ale ukázat vejkon, to ne, dr. Brody není

žádnej centr, ale spojka, já to poøád øíkám, co mi ho stavìj

do centra? Nechci ho vidìt svejma oèima, takovej centr

mnì mùže bejt ukradenej, vìru.“

Mezitím pøehrál zvolna centr katolických knìží na køídlo

a køídlo, malý, zavalitý probošt vyšehradské kapituly, ubíral

se po lajnì kupøedu, aè tísnìn nepøátelským halvem, piho-

vatým a s rezivým plnovousem. Jeden back s køivýma no-

hama mu vybìhl vstøíc, ale køídlo vèas centrovalo. Centr

míè stopil, prohodil ulièkou spojce a spojka nezadržitelnì skó-

rovala vedle vybìhnuvšího brankáøe. Míè se zatøepal v síti.

V tu chvíli zacinkal støíbrný zvonek, katolický lid klesl

na kolena a obnažil hlavy. Odkudsi z výše zadunìly varha-

ny a vzduchem se rozlehl vážný a velebný chorál...

Izraelští pøíbuzní roztrhli své roucho, hlasitì zalkali a bili

se v prsa.

„Vidíš, vidíš?“ zaøval zoufale pan Naèeradec, „co jsem

ti povídal? Já to vìdìl! Já to povídal! Ale já mùžu mluvit,

poøád mluvit, zase mluvit, já se mùžu umluvit k smrti, na mì

se nic nedá, když já øeknu bílý, je to just èerný, jojo, jestli já

mám nìjakou radost na svìtì... Vy mnì chcete efektivnì

pøipravit do hrobu, já to dlouho pozoruju...“

„Richard, co køièíš? Nekøiè!“ konejšila ho jemnì man-

želka, „vono není ještì všech dnù konec, všecko se obrátí

k lepšímu, uvidíš, že jsem mìla pravdu...“

„Mlè!“ zadunìl pan Naèeradec, „ty víš... Moje oèi neuvi-

dí už žádnou radost na svìtì, já jsem zkoušenej muž, já

jsem mrtvej muž, já vím všecko, vy byste nejradìji vidìli,

abych zavøel oèi...“

„Richard, co to mluvíš?“ zdìsila se manželka, „že

se trochu nestydíš, takovej starej èlovìk a táta vod dìtí, jaký

já mám s tebou soužení, to nemá žádná žena, maminko,

maminko, tys mìla pravdu, kdyžs mnì øíkala: ,Ten èlovìk

není pro tebe žádnej èlovìk, ty bys mohla udìlat lepší par-

tii...“

Vtom dali rabíni gól.

Lid izraelský propukl v bouølivou radost. Mával palmo-

vými vìtvemi a volal „halelujá!“

Pan Naèeradec bouølivì objal svou manželku: „Hedviè-

ko, Hedvièko, ty jsi jediná žena, já ti koupím šaty, ty nemáš

nic na sebe...“

„Co je s tebou, Richard?“ tázala se paní Naèeradcová

rozespale. „Nonono, poèkej, poèkej, ty mì zadusíš... Hihi-

hi, Richard, já tì nepoznávám, ty jseš jako mladej milov-

ník...“

„Hedvièko,“ dìl pan Naèeradec pyšnì, „já nejsem ještì

dlouho z formy...“

55

SEN EMANA MLADŠÍHO

Téhož veèera ulehl Eman podle svého otce, ale nemohl

dlouho usnout. Když zamhouøil oèi, tu podráždìné nervy

vyvolaly mu obraz høištì a vždy vidìl skrumហpøed bran-

kou Viktorie. Dresù s hvìzdou bylo nejménì dvakrát tolik

jako èervenì pruhovaných.

„To je dùkaz,“ mumlal si Eman, „že Slávie mìla napros-

tou pøevahu. Viktorka to odnesla rozdílem tøídy.“

Eman starší temnì zavrèel jako pes, kterému berou kost.

„To je nìjakýho vrtìní a pøevalování,“ huèel, „lež, spi a dej

pokoj!“

Obrátil se na bok a vzdychl: „Ach jó, bóže, bóže!“

Eman mladší zápasil ještì hodnou chvíli s malomyslností a

smutnými myšlenkami, ale pak ho obklopil sen a odnesl ho

do pradávné minulosti, o které se píše v knížkách. I zdálo se mu:

Psal se rok l. P. 1333.

V ulicích Žižkova bylo nápadnì živo. Lid se rotil, shro-

mažïoval se na námìstí pøed kostelem, rozèilenì hovoøil

a prudce gestikuloval. Zlé povìsti kolovaly mìstem.

Náhle bylo slyšet bøeskný zvuk trubky. Žoldnéøi se vrhli

do zástupu a neomalenì kázali lidu, aby se rozestoupil a

udìlal místo hlasateli, který pøicválal na grošovaném koni.

Hlasatel pøísnì pøehlédl zástup, nakroutil si mohutný knír a

spustil hlasem tak mocným, že pøehlušil zvonìní tramvají

i houkaèky automobilù:

„Jménem otcù a starších mìsta Žižkova se oznamuje,

že krutý a úskoèný nepøítel viktoriánské víry pøitáhl dnes

v ranních hodinách ke hradbám žižkovským a zahájil ne-

pøátelství. Naši zvìdové oznámili, že nevìøících kacíøù slá-

vistických je síla veliká a jejich zbranì znamenité. Odvìký

nepøítel Viktorie chce vyplenit naši víru, vzácný odkaz slav-

ných pøedkù. Nepoèítá však se zmužilostí a chrabrostí Žiž-

kovských, kteøí již tolikráte odrazili nepøítele od hradeb

se zkrvavenými hlavami. Jménem otcù a starších mìsta

Žižkova volám: Do zbranì, obèané! Zpùsobíme nepøíteli

maglaj, že to jakživ nevidìl, zahrajeme s ním bago, že bude

na to do smrti pamatovat. Obèané! Dívají se na nás naši

slavní pøedkové, Breburda, oba Mysíkové, Prokop

i Klapka, kteøí se zapsali nesmazatelným písmem do dìjin

našeho milovaného mìst. Ukažme, že jsme hodnými syny

velikánù našich dìjin! Vzhùru, obèané! Dnes potvrdíme svoji

tøídu a zdeptáme nepøítele dvojciferným skóre!“

Zavíøily bubny, posel pobídl konì a odklusal. Z vìže kos-

tela zaznìl zvon na poplach. Všichni domovníci v mìstì

dostali rozkaz, aby zalarmovali partaje a každý schopný a

zdravý muž aby se dostavil na shromaždištì. Ženy žižkov-

ské, nedbajíce pøedpisù domovního øádu, vyklepávaly krz-

na a šat svých mužù i mimo urèené hodiny a pilnì èistily

zbroj. Mnohé paní a dívky, pokud nemìly mikáda, ubíraly

se k holièi, aby jim ustøihl copy, z nichž se pletly tìtivy

k lukùm a samostøílùm.

Když se sklonil veèer nad mìsto, tu celý Žižkov

se promìnil v ozbrojený tábor. Na hradbách zažehli ohnì a

kolem hranic sedìli vousatí zbrojnoši. Plameny osvìtlovaly

jejich drsné tváøe. Zaznìly zvuky tahací harmoniky a vzdu-

chem se nesla smutná a velebná melodie o té dívce, jež

krmila svého milého vybranými pokrmy, aby vypadal k svìtu:

„Vona mu vaøila èekuládu

a masíèko vod vola,

ale ten šotek pihovatej

byl furt jak mrtvola.“

56

PAN NAÈERADEC OBVINÌN

Z KACÍØSTVÍ A UVRŽEN DO VÌZENÍ

Avšak také nepøítel nelenil. Bylo vidìt, jak z Letné táh-

nou nekoneèné øady zbrojnošù opìšalých i pánù na koni.

Bystrý zrak postøehl jejich barvy, rozdìlené v èervené a bílé

pole, i èervenou hvìzdu, která svítila na prsou. Nepøátel-

ské vojsko se utáboøilo pod vrchem Vítkovem. Bylo lze ro-

zeznati vozatajstvo, pìchotu i jízdu, bylo vidìti houfnice,

tarasnice i jiné váleèné stroje, pøipravené k obléhání.

Nepøítel mìl nástup. Sotva se rozsvítila veèernice

nad Prahou, žene nepøítel na hradby žižkovské za ohrom-

ného pokøiku: „Hip-hip — tempo!“ Rozvíjejí své kombinaè-

ní umìní, driblují, pøehrávají a centrují. V té dobì dìlají

obránci viktoriánù divy. Lijí na hlavy nepøátel vøelou vodu a

svalují z vrchu obrovské balvany, které pustoší øady nepøá-

tel. Opìt a opìt vrhá se nepøítel vpøed, ale útok, nedosta-

teènì podporován zálohou, zøetelnì odpadá. Na útoèní-

cích je znáti vyèerpání a únava.

Konec prvního poloèasu náleží Žižkovským, kteøí pod-

nikli úspìšný výpad, jímž se vyprostili z obležení.

V táboøe nepøátel bylo lze postøehnout èilý ruch. Felèaøi

s kuføíky a odìni v gumáky ošetøovali ranìní, které zøízenci

na nosítkách odnášeli z bojištì. V øadách Žižkovských bylo

slyšeti zvìsti, že hejtmanovi Svobodovi se obnovil výron

v kolenì a že nebezpeèný borec Puè byl hrdinným Baje-

rem okopán jako øípa, takže bude v druhém poloèase pou-

ze statovat. Tyto zprávy byly pøijímány s velkým uspokoje-

ním a posilovaly nadìji viktoriánù na vítìzství.

Leè mysli Žižkovských byly znepokojeny novou a kor-

mutlivou událostí. Proslýchalo se, že v Havlíèkovì tøídì byl

zatèen jistý Naèeradec, kupec, který prodával gumové

pláštì, waterproofy, kožené kabátce pro automobilisty a

konfekèní zboží. Byl osoèen konkurencí z kacíøství. Potají

prý holduje slávistické víøe.

Biøici, vyslaní mìstskými konšely do krámu, zmocnili

se majitele závodu, jenž právì pøipevòoval lístky s cenami

na své zboží.

Objevení se sveøepých ozbrojencù zpùsobilo paniku

v rodinì podezøelého. Cho tlustého obchodníka lomila ru-

kama a kvílela: „Vidíš, Richard, co jsem povídala? Já ti vždyc-

ky øíkala: Nech toho, co mᚠs tìma kopálistama,

že se nestydíš, takovej starej èlovìk, to se nesluší

na protokolovanýho obchodníka, kdo to jakživ slyšel, povìz

mi, co v tom vidíš za radost, seï doma a mluv se svou že-

nou, bav se, koukej, povídej, mlè a nebìhej mi po høištích,

ale von ne, kdyby ho do palice tøískal, jeden mùže mluvit

andìlsky, mùže mluvit ïábelsky, na svou ženu nic nedá, tak

aspoò vidíš, kam to vede, cos chtìl, to máš, achachach,

mám já to radosti, kdyby to moje nebožka maminka vidìla,

ta by øekla: ‘Jojo, vidíš, vidíš, já to dycky povídala, to není

èlovìk pro tebe, mohlas udìlat lepší partii, ty se svou figu-

rou, ale nedala sis øíct a teï to máš,’ no, nejsem já nešast-

ná žena?“

„Mlè, Hedvièko,“ odpovìdìl nešastný delikvent, „co

se mi mùže stát, co se chce ode mne, danì mám

v poøádku, nikomu nejsem dlužen krejcar, já dycky reelnì,

solidnì a kulantnì, mùžete se zeptat, kde chcete, o mnì

musí dát každej prima reference, já každýho dobøe ob-

sloužím, pánové...“

„V hrdlo lžeš, ïáble!“ vzkøikli biøici zpupnì, „jsi zrádce a

kacíø, rouhᚠse naší víøe a jsi nepøítel Žižkova!“

„Tohle se nesmí o mnì øíct, páni!“ ohradil se energicky pan

Naèeradec, „jak se mùžete opovážit? Víte, koho máte pøed

sebou, vy cucáci? Zatímco vy jste ještì bìhali s kapesníkem

vzadu, já už servíroval u starýho Ohrensteina, cestoval jsem a

dìlal obrat. Vy víte, esli je pes hovado, mladíci! Já tu vaši špat-

nost dám advokátovi, u soudu se uvidí, esli se smí urážet ob-

chodníka, kterej je založenej v roce patnáctým, vy smrkáèo-

vé...“

„Mlè a nepovídej, hade! Spoutejte ho!“

„Já mlèím, já nic nepovídám, ale vy máte moc øeèí,

že jsem to nevidìl, ale netykejte mi, já nejsem žádnej ko-

lega vod vás —“

Spoutali ho a vedli za nesmírného sbìhu povykujícího

lidu na radnici. Byl pøedveden pøed mìstské pány, kteøí

s ním zavedli pøísný výslech.

„Jste obžalován, dìl rychtáø, že jste oddán bludnému

uèení slávistickému, že obcujete kacíøským bohoslužbám,

rouháte se a posmíváte jedinì pravé víøe viktoriánské, ne-

pøíteli jste naklonìn a jemu napovídáte a v útocích podnì-

cujete, jeho slávu vynášíte a Viktorku zavrhujete. Mluvte,

jste vinen tím, co je na vás žalováno?“

„Slavný soudní dvore,“ odvìtil žalovaný, „heleïtese, to

jsou takový øeèi a pøes to se s vámi nebavím. Já nejsem

žádnej fanda, to se mnì nesmí øíct. Já dycky držím jenom

s tìma, který hrajou a který mi nìco ukážou. U mnì je roz-

hodující vejsledek, neb jsem èlovìk nestranej a rovnopráv-

nej. Vy mi tady nepovídejte žádný hlouposti o Slávii, já mám

z toho pojem, já vidìl unberufen už nìco zápasù —“

„Mluvte k vìci,“ pøerušil ho rychtáø, „uznáváte, že Viktorka

je nejlepší mužstvo mezi mužstvy?“

„To je k smíchu øeè, pane soudní rado. Tak mùže mluvit,

kdo vidìl jenom hrát kulièky. Viktorka je tvrdej, bojovnej team,

ale nemùže nás reprezentovat na mezinárodním fóru, to si

nechte sloužit. Když se podíváme na Slávii, ta souhra vnitø-

ního tria, ta jemná kombinace, pøízemní šourák... tak vidí-

me, co je vìdeckej fotbal, a ta fair hra, to se musí vidìt, kaž-

dej, kdo není fanouš, to musí uznat, kam se hrabe Viktor-

ka...

„Doznal!“ zvolal soudce slavnostnì. „Hrdlem jste pro-

padl. Pro velezradu a kacíøství jste odsouzen k smrti. Zítra,

až se rozední, budete povìšen na Židovských pecích. Proti

tomuto rozsudku máte právo zmateèní stížnosti, když

se domníváte, že jste odsouzen býti nemìl, a právo odvo-

lání, když se domníváte, že vám byl vymìøen trest pøíliš vy-

soký. Oba dva opravné prostøedky jest do tøí dnù ohlásiti a

do dalších osmi dnù provést. Pøijímáte trest?“

„Gemacht!“ odvìtil odsouzenec, „já rekuruju!“

„Pište, sleèno,“ dìl soudce zapisovatelce, „ohlašuje od-

volání a zmateèní stížnost. Pøineste si kolky,“ obrátil

se k odsouzenému, „dostanete je naproti v trafice.“

57

ÈERNÝ MNICH VYSVOBODÍ

PANA NAÈERADCE Z VÌZENÍ

Sedí vìzeò v tmavé kobce na shnilé slámì, hlavu

v dlaních, a dumá:

„Teï, když se obchod trochu hnul, musí pøijít tohle. V plný

sezónì, prosím!“

A pociuje jakési podivné uspokojení, že jeho vrozené-

mu pesimismu dostalo se takové potravy.

Úzký paprsek luny vniká zamøížovaným okénkem.

Na chodbì cvakají okované boty stráže o kamennou dlažbu.

Z prsou pana Naèeradce dere se tìžký vzdech.

„Protože oni mají válku, tak já tu musím sedìt v kriminále.

Co je mnì do jejich vojny? Mají se snášet, já taky s každým

vyjdu —“

Vtom zarachotil klíè v zámku.

„No, co zas má bejt?“

Pan Naèeradec pohlédl zvìdavì ke dveøím. Do kobky

vklouzla tiše postava, zahalená v mnišský háv. Èerná kápì

zakrývá oblièej.

„Aha,“ pomyslil si pohrdavì vìzeò, „velebníèek mnì udì-

lal vizitu. Bude mnì povídat øeèi o náboženství. Nechte si

to, velebný pane! Vy víte svý a já vím svý, mnì nikdo nic

nedokáže.“

Nahlas ale pravil pøívìtivì: „Uctivá poklona, dùstojný

pane, vemte místo, dùstojný pane, co se dìje, dùstojný

pane, èím posloužím, dùstojný pane? Myslím, že se venku

dìlá hezky, svítí mìsíc, jen aby to vydrželo —“

Postava v mnišském hávu postoupila vpøed a sòala

kápi.

„Eman!“ podivil se pan Naèeradec.

„Pámbu zdravíèko, pane šéf!“ pozdravil mnich.

„Co je s vámi, Eman? Proè nemáte bejt v obchodì? Ne-

cháte paní samotnou, když je co dìlat... Jojo, jak já ne-

jsem doma, tak jde všecko nakøivo. Co je novýho, Eman?“

„Stojí to za starou belu,“ odvìtila velebná postava, zá-

kazníci nechtìjí platit. Povídají: Teï nám dejte pokoj, je vál-

ka a máme moratorium. Jednu zrzavou palici, co patøí panu

Kohnovi, jsem musel votlouct vo zeï, než jsem z ní vyhnal

myšlenky na moratorium.“

„Já jsem vám už jednou povídal, abyste mi netejral zá-

kazníky,“ pokáral velebného pána vìzeò, „a co dìlá paní?“

„Milostpaní dìlá dílo. Pláèe, chudák, a lomí rukama.“

„Vona je dobraèka,“ roznìžnil se pan Naèeradec, „vona

dycky se mnou dobøe smejšlela... Chudák stará! Taková

mladá a už má bejt vdova. No, já za to nemùžu, já dìlal co

moh. A co dìtièky?“

„Dìtièky jsou veselý,“ hlásil Eman, „hrají si na biøice a

na poprvu.“

„A si hrajou, ale nejdøív a si udìlají školní úlohy. Já

nechci slyšet žádný stížnosti. A co vy, co tu máte co pohle-

dávat?“

„Pane šéf!“ zvolal slavnostnì Eman, „voni byli dycky ke

mnì tak hodnej! Já proto nemùžu pøipustit, aby pøišli

k obìšení. Voni si to nezasloužej za svou dobrotu. A závod

by tím trpìl, kdyby vdova, paní Naèeradcová, mìla si pøi-

vést novýho šéfa. Já nevím, esli by se zapracoval, co by to

bylo za èlovìka, jeden nikdy neví, jak by s ním vyšel. Tako-

vý zmìny v závodì nejsou dobrý. Obchod by pøišel

k znièení. Konkurence se už dneska smìje a mne si

ruce. Já už jsem si vèera øek, že budu muset nìkomu

natrhnout sáèko. A proto jsem se ustanovil, že jich z toho

maléru vysvobodím, neb tohle tak nejde... Aèkoliv jsem

žižkovskej vlastenec a vím, že jsou proti naší víøe, pøece

jenom se nemùžu na to dívat... Já si to vezmu na sebe.

Tatík sám povídal, že to tak nesmím nechat, že bych nebyl

karakter a kde bych honem sehnal nový místo... Pane

šéf, já znám tajnou chodbu, ta vede pod žižkovským vr-

chem pøímo do Prahy. Tou jich vyvedu, a až se všecko

urovná a bude po vojnì, dostanou amnestii a mùžou

se vrátit. Pak poènem novej život.“

„Eman!“ dìl tlustý šéf dojatì, „vy jste mùj èlovìk. Já vi-

dím, že je na vás spolehnutí...“

„Tak už nepovídaj, pane šéf,“ pøerušil mnich jeho øeè, „a

následujou mne.“

Zvedl poklop v podlaze a zjevily se toèité, vlhké schody.

Eman vlezl napøed a pan Naèeradec za ním. Kráèeli opa-

trnì ve tmì, hmatajíce kolem sebe. — Páchlo tu plísní

a zatuchlinou.

Tak putovali temnotou hodnou chvíli, až najednou uvi-

dìli svìtlo. Byli u cíle.

„Jsme v Karlínì,“ pravil Eman, „jsme na neutrálním úze-

mí Èechie. Tady se už jim nemùže nic stát. Ale já zase mu-

sím zpátky, aby moje nepøítomnost nebyla zpozorována.

Jsou zdráv, pane šéf, a na shledanou.“

Mužové se objali a pan Naèeradec pravil:

„Dávejte mi na všecko pozor, Eman, a se nemusím zlo-

bit, až se vrátím, já se nemùžu na nikoho spolehnout, to

vám povídám, nepøejte si mì —“

„Je dobøe,“ odvìtil Eman, „tak už nemluvìj a jdou!“

„Máte moc øeèí!“ chtìl øíci pan Naèeradec, ale dobroti-

vého mnicha už tu nebylo.

58

VIKTORIÁNI PORAŽENI A NA ÚTÌK OBRÁCENI.

STRAŠLIVÉ ZPUSTOŠENÍ MÌSTA ŽIŽKOVA

V poledne hnula se vojska Slávie k opìtovnému útoku.

Kdežto první poloèas dával obraz støídavé hry v poli,

v druhém halftimu nabývají èervenobílí zøejmì pùdy. Obra-

na Viktorie povolila. V mužstvu byla znát únava a depre-

se; nebylo v nich stopy slavného viktoriánského elánu. Útok

se omezil na nìkolik ojedinìlých akcí, které byly udušeny

v zárodku. Útoèníci se vraceli se zkrvavenými hlavami; oby-

vatelstvo je vítalo reptáním a posmìšnými hasièskými sig-

nály. Vrchní velitel Meduna byl zbaven vedení útoku a

na jeho místo byl povolán hejtman Slepièka. Avšak ani ten

nedovedl stmeliti útoènou øadu. I není divu, že záloha byla

brzy vyèerpána a stahovala se na obranu.

Než ani tehdy nemuselo být cimbuøí mìsta Žižkova zte-

èeno a nemuselo snad dojít k úplné hanebné porážce žiž-

kovských vojsk, nebýt èerné zrady, která zpùsobila paniku

ve viktoriánském vojštì a která vydala slavné mìsto Žiž-

kov v plen cizákù.

Když se setmìlo a nastala krátká pøestávka v boji, tu

najednou vznikla v ulicích panika. Nikdo nevìdìl, co

se dìje. Ozval se pokøik, že èervenobílí vnikli do mìsta.

Eman mladší byl jat divnou pøedtuchou, i opustil hradby,

kde meškal a rozmlouval s direktory o možnostech dnešní-

ho utkání. I vydal se do ulic a narazil na øadu slávistických

žoldnéøù, kteøí s váleènou písní na rtech obsazovali mìsto.

V jejich èele kráèí pan Naèeradec s taseným palašem

v jedné ruce a èervenobílou korouhví ve druhé. Øítí se vpøed a

køièí:

„Vosum — jedna, vosum — jedna, takovej vejsledek tu

ještì nebyl!“

Pan Habásko se vrhá na nìho a køièí:

„Zrádce! Pøivedl nepøítele podzemní chodbou!“

Ale tlustý šéf mìøí ho pohrdavým pohledem a dí:

„Já nechci slyšet øeèi, vy mi tu nic nepovídejte, a už jste

v obchodì!“

Bìda, tøikrát bìda! Velké neštìstí dopustil Hospodin

na své vìrné mìsto Žižkov. Surová soldateska vrhla se

do pøíbytkù a tam se dopouštìla ohavných èinù. Drancují,

loupí a rabují. Kronikáøi zaznamenali, že tuto noc pøišlo

množství panen žižkovských o vínek rozmarýnový.

Poboøeny jsou hradby a cimbuøí Žižkova. Mìsto hoøí,

byvši zapáleno na všech stranách. Hoøí Bezovka, hoøí De-

klarace, hoøí všecky reprezentaèní budovy. Hostince mìs-

ta poskytují obraz ohavnosti spuštìní. Jsou plny slávistic-

kých žoldnéøù, kteøí prolévají svá hrdla pivem, strašlivì zlo-

øeèí a rouhají se viktoriánské víøe. Dìlí se o koøist a hrají

v kostky.

V sutinách leží Cimburkova ulice i Harantova i Karlova;

nádherné paláce žižkovských pánù jsou v rozvalinách.

Tøi dny a tøi noci pustoší cizácké hordy mìsto, vraždí

muže a ženy a dìti odvlékají do otroctví.

„Èlovìèe,“ pravil Eman starší k svému synu, „s tebou je

taky spaní! Kopᚠkolem sebe jako høíbì! Hej!“

Eman mladší zavrèel v odpovìï a pøevalil se na bok.

„Povídám, co je s tebou? Vstávej, už se udìlalo ráno!“

Eman otevøel oèi a zablábolil:

„Zrádce! Šak von to má jenom puèený, von se s tím

shledá...“

„Co to mluvíš? Kdo je zrádce?“

Eman se posadil na posteli.

Protíral si oèi a povídal:

„To jsem mìl sen... Sakramentský dílo už jednou! Jak

se to tak èlovìku splete!“

„Tos musel nìco špatnýho sníst. Až pudeš do obchodu,

tak se stav na jednu hoøkou. Ta tì udìlá dobøe!“

Vstal a poèal šmátrat v polièce. Vyòal mlýnek na kávu,

usedl na bednièku u kamen a poèal mlet kávu.

„To je divný s tìma sny,“ rozvažoval, „mnì se nikdy nic

nezdá. Jenom loni se mnì zdálo, že se mnì udìlalo jeèný

zrno, a pøed tím, že jsem byl v Paøíži a mìl jsem velkou

žízeò. Jináè mám od snù pokoj.“

Eman slezl z lùžka a pøistoupil se zamraèeným výrazem

k umyvadlu.

„Ach bože, bože...,“ zazíval starý.

„Nikdy bych to do našeho starýho neøek, co je to za ho-

lomka jednoho falešnýho!“ mruèel, když se oblékal.

„A co je s tvým starým?“ pátral Eman starší.

„Dohromady nic!“ øekl Eman mladší a vzal za kliku.

„Ty jseš, hochu, nìjakej tajnej,“ mrzel se tatík, „èlovìk

se od tebe nic nedoví...“

59

TEORIE PANA HÁTLE O MANŽELSTVÍ

„Kalhota mùže bejt volnìjší?“ ptal se pan Habásko muže

s rudým vousem.

Vtom vstoupila do svìtnice paní Ouholièková. Pozdra-

vila zpùsobnì a usadila se u stolu.

Muž s rudým vousem pohlédl na vdovu lhostejným zra-

kem a vzdychl: „Tøeba mùže bejt volnìjší!“

„Vono je to teï moderní!“ podotkl pan Habásko.

Muž s rudým vousem neøíkal nic.

„Pán si pøeje manžety?“ zpytoval krejèí.

„Tøeba manžety...,“ zamumlal muž s rudým vousem, ne-

snímaje zraku z kulaté vdovy.

„Boky trochu ubereme, že jo, pane Hátle?“ pátral krejèí,

èmáraje do sešitu kostrbaté cifry. Pøitom vrhl na vdovu kosý

pohled.

„Usadí se mnì tu, semetrika, jako doma, právì když tu

mám zákazníka,“ bruèel mraènì.

„Ramínka pánovi vycpeme?“ pokraèoval ve výslechu.

„Vycpeme,“ opakoval pan Hátle jako ozvìna.

„Tak bysme to mìli. Kabátek má bejt dvouøadovej nebo

jednoøadovej?“

„Mnì je to jedno!“ odvìtil muž s rudým knírem unyle.

„Von se teï nosí i jednoøadovej i dvouøadovej. Jak si kdo pøeje.

Já posloužím, pane Hátle. Tak tedy udìláme jednoøadovej?“

„Beze všeho,“ zamumlal pan Hátle.

„A kdy by mìl bejt obleèek k dodání?“

„Já bych ho potøeboval do nedìle!“ odvìtil muž

s èerveným knírem. „Ponìvadž...,“ dodal a potáhl melan-

cholicky nosem, „já se v nedìli žením! Abych k voltáøi ne-

šel jako šupák...“

Vdovì zajiskøily oèi. Všecka ožila vnitøním žárem.

„Tak pán se žení?“ zašvitoøila, „a to jo, a to jo! To je mi novi-

na! Pán chce bejt hezkej, když vede svou vyvolenou k voltáøi?“

„Jakejpak hezkej...,“ odmítl muž s èerveným knírem

chladnì, „co je na mnì hezkýho?“

„Ó, pán je eštì náramnej švihák!“ zvolala vdova nadše-

nì, „já myslím, že panna nevìstinka bude mít radost...“

„Jakápak panna, jakápak nevìstinka...?“ huèel pan Hátle.

„No, je to pøece jenom krásná vìc, vést si vyvolenýho

svýho srdce k voltáøi —“

„Nevím, co je na tom krásnýho?“ odmítl zatvrzele pan

Hátle.

„Neøíkejte, pane... Já když slyším vo svatbì, tak jsem

celá pryè, neb mám mìkký srdce a plakala bych a nevím

proè. Bože, kdy se tak najdou dvì srdce, která bijí jen

pro sebe, dvì duše, které si rozumìjí... není nad lásku,

pane, to si nechte øíct —“

„Na to je nejlepší se vyfláknout!“ zaržál muž s èerveným

knírem.

„Tak proè se pán žení, když lásku neuznává?“ tázala

se vdova tesknì.

„Proè se žením?“ opáèil se pan Hátle, „protože musím!

Já s ní žiju už deset let na hromádce a uplet jsem jí ètyøi

dìti. Vona, jako tchýnì, ‘udìláte už jednou poøádek?’ po-

vídá, ‘nebo neudìláte? Neudìláte-li, tak si mì nepøejte!’

— No, tak já, aby se neøeklo... Nemám to rád... Tak jsem

si zadal o vohlášky, život jeden sakramentskej...“

Vzal èepici a obrátil se na pana Habáska:

„Tak v nedìli, pane mistr, že jo?“

„V nedìli máme vobleèek, mùžeme se spolehnout!“ za-

švitoøil krejèí.

Pán s èerveným knírem odcházel šouravým krokem.

Ve dveøích se ještì obrátil, pohlédl na vdovu a prohodil:

„Èlovìk si myslí, že je v krejèovský dílnì, a zatím pøijde

k vejslechu jako na komisaøství!“

A práskl dveømi.

Vdova pohlédla na místo, kde stál muž s èerveným kní-

rem, a zakývala hlavou:

„Takovej divnej païous! Místo co by se radoval, že bude

mít veselku, tak se šklebí, jako by kousal šovík. Jinýmu by

se rozehrály všecky struny v duši a háraly by mu v prsou

city, ale jemu ne... Co se ženíš, paškvoro jeden, když se ti

do toho nechce? Já bych takovýho mužskýho nechtìla, kdy-

by mnì ho celýho pozlatili!“

Vstala a pøistoupila k panu Habáskovi; zaševelila:

„Vy jste pøece jenom jinej èlovìk, co? Vy byste si doved

ženy vážit —“

60

„PAN SYN MÁ ZNÁMOST!“ VECE VDOVA

„Je to osud,“ pomyslil si pan Habásko tesknì, „já ji pøe-

ci jenom musím pohladit nìèím po hlavì, nebo se jináè ne-

vyprostím! Snad bude soud na mì milosrdnej! — ‘Slavnej

soude!’ øeknu, ‘raète vìdìt, co vdova obnáší, když si

na èlovìka zasedne! Já se toho skutku kriminálního mu-

sel dopustit, nebo jináè bych byl ztracenej —‘“

Nahlas pravil:

„Všecky muský jsou stejný, paní, žádnej za nic nestojí!

A vy mi dejte svátek, já nejsem na vás naloženej, poøád

vám to øíkám! Pøijdete mi sem, sednete si jako pecka a

zákazníky vodrážíte! To pøeci nesmí bejt —“

Vdovì se zdálo, že se urazila.

„Kdybyste nebyl na mì takovej,“ dìla, „tak bych vám

zvìstovala jednu velkou novinu!“

„Ani bych nebyl zvìdavej,“ odmítl pan Habásko.

„Nevím, nevím, jestli vám to nemám prozradit...“

„Mùžu-li vám radit, tak mi to neprozraïte!“

„Èlovìèe, jakej vy jste èlovìk, to jsem nevidìla...“

Vstala, pøistoupila ke krejèímu, uchopila ho za vestu a

zašeptala mu pøímo do nosu:

„Pan syn má známost!“

„A jé!“ mávl rukou pan Habásko, „kterej mladík by dnes-

ka nemìl známost?“

„Ale von má vážnou známost!“ zašeptala vášnivì vdo-

va a samou horlivostí mu poprskala oblièej.

„Tak pøeci...,“ vece pan Habásko lhostejnì.

„No...,“ chlubila se vdova, „já vím všechno!“

„To je dobøe! Když to víte, tak to víte, tady se nedá nic

dìlat!“

„S takovou mladou, esli jí bylo sedmnáct, tak je to moc!

Dneska ty holky zaèínají moc brzy!“

„Podívejme se —“

„Voni se spolu vodili!“

„Tak voni se vodili —“

„Jak vám to øíkám! Mìli hlavy u sebe, nevidìli, neslyše-

li! Šla jsem za nima hezkej kousek a eštì jsem se divila.

Takový je to mladý, sotva škole to odrostlo —“

„Inu, sou to pomìry...“

„Svatou pravdu jste øek! Taky jsem si to øekla. Mìlo by

se tomu zdvihnout suknì a nasekat, co se do toho vejde!

Potøebuje si to zaèínat s hošma? Nemá to dost èasu?“

„Jak to zaène lítat, tìžko se toho uhlídáte!“ dìl pouènì

pan Habásko.

„To mi nepovídejte, pane! Na to by mìli rodièe dbát!

Ale kde není kázeò, není bázeò!“

„To máte rùzný, paní —“

„Máte pravdu, pane Habásko! Koukám tak na nì, už

byla hezky tma a eštì si tak myslím: ‘To jsem zvìdavá...!’ a

voni vám šli do parku!“

„Tak teda do parku, do parku?“

„Šla jsem za nima tichounce jako myška a povídám si:

‘Zatracený neøádi!’ Voni si vám sednou na lavièku a ten

vᚠjí šeptá slova lásky...“

„Kluk jeden špatná!“ zaøehtal se pan Habásko, „co von

má co šeptat slova lásky a já nemám vo nièem vìdìt?“

„Vidíte, vidíte, k èemu ho vedete... Dybych to sama ne-

vidìla, tak bych si mohla myslet, že že to snad ani není

možný! Ale to není všecko! To nejlepší teprve pøíde!“

„Nestrašte mne, paní!“

„Já vám øíkám svatou pravdu! Jak voni tak sedìj a vymìòu-

jou si názory, tak pomalouèku nastává u nich splynutí duší...“

„Propánakrále!“

„Jojo, vona si vám mu položila hlavu na prsa, von ji vzal

kolem pasu a tak si poèínali diskrétnì...“

„Cs — cs! Ani se tomu nechce vìøit —“

„Už je to takový! Pane Habásko, pane Habásko... Ten

hoch vám eštì uøízne vostudu!“

„Co mám dìlat? Uøízne — uøízne! Co si to tak berete?“

„Z toho kouká ženìní, pane Habásko!“

„Kdyby pánbu dal, paní! Já už bych ho beztoho mìl rád

z domu. Dneska má dobrý místo, tak a se udìlá pro sebe!

Copak je s ním òáký spaní? Já sem každý ráno jako zmlá-

cenej! Von nedá jednomu tiše ležet!“

„Tak vy jste s tím svolnej?“ podivila se vdova.

„Musím bejt svolnej, paní! V takový vìci je nejlíp držet

se stranou! Já na vašem místì taky bych do toho nestrkal

nos! A teï mi dìte pryè, já vás nemùžu potøebovat! Mám

jiný starosti, než se bavit s takovou bábou —“

Vdova vyrazila se vztyèenou hlavou. V srdci jí vzklíèila

myšlenka na pomstu.

61

MUŽ S ÈERVENÝM NOSEM PRAVIL:

„MÁTE ŠTÌSTÍ, ŽE JSME NA NEUTRÁLNÍM HØIŠTI!“

Tu nedìli ke konci dubna táhly zástupy lid lidu opìt

na Letnou, nebo na høišti Slávie mìl se utkat mistr republiky

s Admirou, nejobávanìjším teamem Vídnì. Kromì toho na-

stoupí Sparta proti jihonìmeckému klubu Stuttgarter Kickers.

Nìmci z øíše i Nìmci z Rakouska vytáhli proti Praze. Èeská

mužstva mají podstoupiti lítý boj s úhlavními nepøáteli národu

našeho, mají uhájiti svoji dobrou povìst, mají potvrditi svoji

tøídu, mají podat ukázku svého vyspìlého umìní na zeleném

trávníku! Které srdce èeské by netlouklo rychleji?

A proto èeská srdce se øadí do front u pokladen, svádí zá-

pas o vstupenky a pak procházejí turniketem na høištì. Mnohý

hází peníz do pokladnièky, která vybírá na menšinová høištì.

Obìtuje se mince na dobrý úmysl, na šastný výsledek. Potom

se vybojuje místo v zástupu, koupí se kornout burských oøíškù,

oøíšky se louskají, slupky pokrývají zem a boj se mùže zapoèíti.

Je pøirozeno, že i pan Naèeradec pøiklusal na høištì.

Doprovázel ho pan Habásko podle své služební povinnosti.

Hle, jak tlustý muž pøehazuje doutník z levého koutku úst

do pravého, jak se houpá na patách a jak nedbale má za-

strèeny palce za vestou. Je obrazem spokojenosti a vnitø-

ní jistoty. Poslední výkony Slávie posílily jeho sebevìdomí.

Jeho pohled je naplnìn dùvìrou v budoucnost.

Zato pan Habásko èiní dojem èlovìka životem zraze-

ného. Èím je mu tento zápas? Co je mu do Letné? Jeho

team je rozvrácen a ukazuje mezery ve všech øadách. Bu-

doucnost je zachmuøená a není nadìje na lepší pøíští. Jeho

zrak bloudí znechucen a neúèasten kolem. Žižkov byl po-

tupen, jeho sláva je vepsí. Má pøihlížeti zápasu, který není

jeho pøí. Nemùže se radovat uprostøed cizího národa, je-

muž jsou vzdáleny tužby a nadìje vìrných viktoriánù.

Pan Naèeradec dívá se, jak se na høišti zmítají blankytné a

rudé dresy, se shovívaným výrazem dospìlého èlovìka, jenž

pøihlíží høe nevinných robátek. Zato sparanský lid je nadšen.

Jejich oèi nìžnì laskají rudé dresy, ruce jsou pøipraveny

k potlesku a ústa se pìní nadšenými výkøiky. Stále vidí ve svém

klubu onen železný team z roku dvacátého, jehož sláva hømìla

Evropou. Jejich duševní zrak kouzlí jim na místì centrforvardo-

vì štíhlého Piláta, v myslích stále žije strašný Polyfém Jarda

Oèko na køídle bìhá paatý Sedla, jehož úniky byly jedineèné...

Blankytné dresy vyznamenávaly se nìmeckou pøièinli-

vostí a jejich hra byla dobromyslná a bezelstná. O kombi-

naci se nedalo mluvit, jejich prostá mysl dala se oklamat

primitivními triky.

„Stuttgarter Kickers, hm...,“ dìl pan Naèeradec a sou-

citnì pokýval hlavou.

„Øekl jste ‘hm’, pane?“ otázal se vyzývavì, „já bych rád

vìdìl, jaký je tady ‘hm!’?“

„Dovolte, snad si mùžu udìlat ‘hm!’, já myslím —,“ ohra-

dil se pan Naèeradec.

„To zas ne, pane!“ opáèil rudý nos.

„A proè by ne? Mnì ty modrý nic neukázali! Takhle

se u nás hrálo pøed sto lety! Nanejvýš tak uspokojuje vnitø-

ní trio, ale to je málo...“

„Náhodou,“ odvìtil muž s èerveným nosem povýšenì,

„je to mužstvo vynikajících kvalit, esli chcete nìco vìdìt!

Voni dovedli na svým høišti porazit milánskou Ambrosii...“

„Góól!“ zaøval náhle muž s èerveným nosem a strhl èap-

ku z hlavy. „Jen do nic, Sparta hip!“

Když muž s èerveným nosem dostateènì vyplýtval své

nadšení nad trestným kopem, který poslal Hojer z dvaceti

metrù do sítì, obrátil se na tlustého pána a pokraèoval:

„Porazili Ambrosii a pešskou Hungarii, pane... To jsou

vejkony, pane! Nad nima nesmí vohrnovat nos nìjakej trou-

ba —“

Tato øeè se nelíbila panu Habáskovi. Smí ten èervený

nos urážeti šéfa firmy? Kromì toho pøipadal mu èervený

nos nìjak známý. Není to ten, který ho znechutil na novém

høišti Viktorky pøi tom nešastném zápasu? Ano, už je to

takové. To je onen, jenž kalkuloval výkonem Viktorie ve

prospìch svého klubu.

„Heleïte se, mladej pane,“ dìl, dívaje se sveøepì z pod-

lebí, „nevobtìžujte a koukejte, a odpalírujete! Na tu vaši

èervenou fròolu jsem mìl už jednou spadýno! Koukej, a

už mažeš, ulièníku!“

Muž s èerveným nosem se stáhl do pozadí.

„Zdrápanci žižkovský,“ zahuèel na ústupu, „máte štìstí,

že jsme na neutrálním høišti! Až pøijdete na Spartu, tak

se vám to vykreslí!“

62

NÁZOR PANA NAÈERADCE

O SLOVANSKÉ NESVORNOSTI

Když se skonèil pøedzápas, tu sparanští pøívrženci,

nasyceni spoustou branek, které nastøílel jejich klub, po-

hasli ve svém zájmu a lhostejnì hledìli vstøíc pøíštímu

zápasu. Zato slávisté se zavlnili a jejich srdce zatloukla

oèekáváním.

Pan Naèeradec schoval nedopalek doutníku do kožené

tobolky, napøímil se a zamnul rukama. Sparané uvítali èer-

venobílé dresy s nevlídným posmìchem; øekli, že to jsou

komediantské košile, které se už dávno nenosí. Mínili,

že nejkrásnìjší dres je sparanský; jeho barva je hrdá a

slušivá. Lid viktoriánský sdílel s nimi tuto nechu a jeho ruce

pøipojily se k sparanským, aby uvítali Admiru demonstra-

tivním potleskem.

Také pan Habásko hledìl na mužstvo Slávie nevraživì.

V srdci vìrného syna Žižkova hlodala èerstvá bolest z po-

tupné porážky, kterou zpùsobil tento klub jeho mužstvu.

Avšak ovládal své pocity a slíbil si, že se nedá strhnout

k stranickosti.

20. minuta: Po chybì Šimperského dostává míè Klíma,

ideálnì pøehrává Sieglovi, který s klidem zkušeného in-

ternacionála dociluje prvou branku hostí.

Pan Naèeradec vyvalil oèi a otevøel ústa. V jeho nitru

se nìco utrhlo. Náhle pocítil, že je stár, a pøál si zemøíti.

Emanova ústa se široce otevøela, aby hlásala svìtu,

že Slávie dostala gól. Jeho ruce se chystaly k potlesku.

Avšak pohlédl na svého šéfa; a uvidìl èlovìka, jenž byl

oloupen o své ideály. Odvrátil se a ruce mu klesly.

Tribuna nespokojenì zadupala. Slávistické ženy vøeš-

tìly a žádaly, aby jim byla vydána hlava støedního záložní-

ka, který zavinil tuto pohromu.

Sparané zaøíhali rozkoší. Viktoriáni padli sparanùm

do náruèí a zmítali se se škodolibou radostí.

„Ten jim to tam nandal!“

„Kluci vídeòský správný!“

„A jeje! Už je vezou!“

„Jak je vám, mistøi?“

„Admira — hip! Nadìlejte z nich konzervy!“

Tyto rouhavé výkøiky vzbudily bolestné pocity v prsou

jednoho kmeta, jehož lysá lebka se skvìla v záøi zapadají-

cího slunce. Pohladil tøesoucí se rukou šedivý plnovous a

dìl, obraceje se k zástupu:

„Obèané! Co to slyší uši mé? Cizákùm provoláváte slá-

vu, jich zbraním pøejete úspìchu a vlastním škodu? Vzpa-

matujete se! To jste synové èeské vlasti?“

Varovná slova velebného kmet padla na neúrodnou

pùdu. Zkornatìlá srdce spartských a viktoriánù pøijala jeho

øeè se zavilým posmìchem. Radili starci, aby se nebavil.

„My,“ pravili, „nikomu nestraníme. My nejsme fandové.

Admira ukazuje, co je to kontinentální fotbal. Podává ukázky

svého exhibièního umìní. Nám se líbí vìdecký fotbal. Pro-

tiví se nám slávistické nadouvání. Podceòování nepøítele

se nevyplácí. My chceme, aby si Vídeòáci odnesli o nás

nejlepší dojem. My jsme sympatické a ukáznìné obecen-

stvo.“

„Bìda!“ zalkal kmet, „jaké to syny zrodila èeská zemì!

To jste Èeši? To jste Slované? Proè musí patøiti mùj nebla-

hý zrak na to pozdvižení jednìch proti druhým? Vzpomeò-

te si, jak jsme úpìli v objetí èernožluté hydry, která... ale co

se s vámi budu bavit? Jste zrádci a já se za vás hanbím.“

„Máte pravdu, pane,“ pøipojil se pan Naèeradec. „To je ta

naše slovanská nesvornost. To dìlaj ty spolky. Každej dává

pøednost cizáckýmu braku pøed naším dobrým zbožím. Já

jsem s váma zajedno. Budeme-li poøád takový, tak pøijde-

me sukcesivnì v nic. Já to poøád øíkám, ale copak je s nima

øeè? Voni budou tak dlouho dìlat, až tìžce dobytou samo-

statnost zase ztratíme. Jak zahynuli Polabští Slované, to

se musí znát, to a si nechaj vypravovat. Ale, co budu tady

hovoøit. Hoï koèku jak chceš, vona padne vždycky na nohy

—“

Kmet se zahledìl na mluvèího podezíravì. Odhadl jeho

zevnìjšek a soudil, že pan Naèeradec není povolán k tomu,

aby hájil zájmy Slovanstva.

„Mladý muži,“ dìl káravì, „není hezké tropiti si šašky z

kmeta. Máte velký høích. To jsou frivolní šprýmy zažraných

kasiòákù, kteøí pøejí národu našemu zkázu. Když se vám

tady nelíbí, proè nejdete do Palestiny?“

Tlustý muž se zatetelil nad touto urážkou: Snažil

se starce pøesvìdèit o své upøímné náklonnosti k Slávii.

Avšak kmet pøísnì nachmuøil brvy, zahledìl se na høištì

a neodpovídal.

Pan Naèeradec mávl rukou a pomyslil si, „jak se to má

vyhrát, když máme takový natvrdlý stoupence...“

63

TEORIE O FOTBALU SE ZVLÁŠTNÍM VZTAHEM

K PÍSEMNICTVÍ

Poloèas zastihl pana Naèeradce opìt v dùvìøivé nála-

dì. Vedeme 2:1. Duše tlustého šéfa rozpíná svoje køídla a

míøí k oblakùm. V duchu ochutnává ty dvì branky Slávie:

vyrovnávací branku Svobodovu za faul Szoldaticsùv pìk-

nì k tyèi, a ten nádherný shoot Puèùv z nezištného podání

Šoltysova. To se nedá povídat, to se musí vidìt.

V hledišti je slunná, radostná nálada. Kolem bariér pro-

menují lepší páni s lepšími sleènami. Páni jsou hrdi a ru-

mìni a sleèny švitoøí. Výboøi poskakují jako kosi po trávníku.

Obèané v bílých kabátcích øvou zoufale a úpìnlivì: „Oøíš-

ková èokoláda, kanoldky, žvýkací guma!“ — Jiné bílé ka-

bátce odpovídají zvuèným barytonem: „Horký èaj, limoná-

da, pivo, párky!“

Tlustý pán zírá na slovanského kmeta, jenž drží v ruce

kornout a žvýká spokojenì burské oøíšky, až mu

v zapadlých tváøích vyvstává kùže v podobì bubliny.

V støíbrných vláknech jeho plnovousu zachytily se skoøápky.

Pan Naèeradec pocítil náklonnost k této šedivé bradì.

„On není tak zlej,“ dumal dojatì, „on to myslel dobøe.

Øeknu mu, a si to tak nebere. Oba jsme synové této zemì

a pøejeme si, aby všecko spìlo k povýšení, a ne k záhubì.“

Jeho pozornost zaujali dva pánové, jimž kanula ze rtù

uèenost a plynul bystrý hovor. Jeden z nich mìl sebevìdo-

mý knírek a jeho bas zurèel rozhodnì a pøesvìdèivì. Dru-

hý byl úzkoramenný inteligent s kudrnatou a proøidlou kšti-

cí. Za brýlemi blikaly krátkozraké oèi; a pípal zastøeným

tenorkem, v nìmž se chvìla povýšená ironie.

„Tak co tomu øíkáte?“ tázal se bas. „Jaké jsou vaše do-

jmy?“

Kudrnatý mávl rukou.

„Nevím, co vidíte na této zábavì,“ zasípal. „Jsem zne-

chucen a rozhoøèen, vida toto množství úèastniti se takové

podívané. Sázím se, že ani každý stý z tohoto davu nezná

nejvìtších jmen našeho umìleckého svìta a jejich díla, jež

jsou chloubou naší kultury.“

„Pøeháníte,“ pravil bas.

„Nikterak,“ tvrdil kudrnatý, „ve starém Øecku sešlo se celé

mìsto, aby bylo pøítomno provozování Aischylovy tragédie.

V moderní dobì dostaví se dvacet tisíc divákù, aby pozoro-

vali, jak dvaadvacet gladiátorù zápasí o míè. Jaká to doba!“

„Mùžete mít pravdu,“ pøipustil bas, „nicménì myslím,

že ponìkud fotbalu køivdíte. Provozování umìní není ovšem

tak nebezpeèné jako fotbal. Ale i v písemnictví vidíme èet-

né poklesky proti fair play, skryté i zjevné fauly.“

„Ovšem, ale zde se bojuje o vyšší hodnoty.“

„Možná. Ale oè je to poctivìjší fotbal? Hle, pane, zápas

se odehrává pøed pozorným zrakem tisíce divákù. Každý

z nich mùže vydat svìdectví, bylo-li hráno dobøe, mìl-li zá-

pas úroveò, jsou-li hráèi ve formì a jestli se každý z nich

snažil o zdar spoleèného díla. Ve fotbalovém zápase, pane,

nejsou oblíbeny parádièky, hra pro galérii, ale každý dává

pøednost úèelné a pøesné souhøe. Žádá se, aby každý hráè

vydal ze sebe vše a mìl porozumìní pro souhru celku.“

Mluvèí se odmlèel. Pan Naèeradec pohlédl na nìho

s úctou.

„Uèenec!“ pomyslil si, „jak to umí krásnì podat!“

„Ovšem,“ pokraèoval ten pán, „i ve fotbalu se vyskytují

primadony, které pronásledují okolí svými rozmary. Když chtí

hrát — hrají. Nechce se jim — dávají najevo blazeované a

unavené vzezøení. Primadony rozvracejí svou nároèností

mužstvo. A èím více ztrácejí na svém umìní, tím více jsou

náchylni provozovat politiku. Budiž jim však omluvou, že jejich

budoucnost je beznadìjná. Dokud jsou ve formì, tìší

se slávì a popularitì. Vyøazení ztrácejí se ve venkovských

klubech, aby po èase jejich jméno bylo úplnì vyhlazeno z

pamìti. Jen v mysli nìkolika pamìtníkù žije jejich jméno.“

„To není pravda,“ zaprotestoval v duchu pan Naèeradec,

„každej dneska ví, kdo to byl Košek, Baumruk, Bìlka a ty

ostatní —“

„Arciže,“ uvažoval mladý muž, „jako v písemnictví, tak

i ve fotbalu žijí z výkonù umìlcù podnikatelé. Slavným umìl-

cùm odhalují se alespoò desky na rodném domì, ale slav-

ným fotbalistùm nestaví se ani pomníky v mìstských sa-

dech, ani se nestávají èleny Akademie.“

„To by tak scházelo!“ zachechtal se ten kudrnatý.

„Podívejte se,“ rozjímal jeho druh, „i na høišti jako v umìní

máte soudce-mlhu, úplatného soudce, stranického soud-

ce, který blahovolnì pøehlíží pøestupky proti fair play... Vi-

dìl jsem to. Málo se liší od svého umìleckého kolegy. Také

on pøeceòuje význam své osoby, dostavuje se na høištì po-

slední, když už jsou obì mužstva na svém místì. Dává

na sebe èekat. Také on se s oblibou dává fotografovat.

Jeho oduševnìlá tváø plní sloupce obrázkových listù. Bývá

zobrazován se skupinou hráèù, zatímco umìlecký soudce

se pøestavuje ve své pracovnì, jak zasnìnì hledí

do otevøené knihy, nebo pøed barokním portálem, s chotí

nebo s èistokrevným vlèákem...“

„Nastupují, nastupují...,“ pøerušil ho netrpìlivì kudrnatý.

64

SMÍØENÍ PANA NAÈERADCE S KMETEM

Druhý poloèas nezmìnil již nièeho na výsledku. První

inteligent chtìl rozpøádat dále svoji teorii. Ale seznal, že ho

druh neposlouchá. Natahoval krk jako hladové pískle

z hnízda a jeho krátkozraké oèi sledovaly úpìnlivì prudké

pohyby hráèù. Kolem nìho a ostatních divákù utvoøil

se prázdný prostor, nebo kudrnatý se zmítal a nevázanì

kolem sebe kopal.

V poslední minutì Šoltys hladce unikl obráncùm, ale

jeho krásnou ránu zachytil s velkým štìstím Franzl.

Hned nato soudce odpískal zápas. Nadšený dav

se zavlnil a vtrhl do høištì. Mládež obklopila hráèe, dychti-

va poplácati je po zádech. Pan Habásko seznal, že jeho

šéf zmizel. Hledal ho oèima a najednou ho uzøel na høišti,

jak zvedá robustního Svobodu na ramena. Podaøilo se mu

to s pøispìním nìkolika pøívržencù. Rud námahou, klusal

se svým nákladem do kabiny. Za ním cválal slovanský

kmet, jenž stejným zpùsobem zmocnil se druhého šast-

ného støelce, pana Puèe, a cválal za panem Naèeradcem

s výrazem mírného blaha v líci.

„Mùj šéf je cvok,“ pomyslil si Eman s opovržením, „esli-

pak se tohle sluší na závod konfekcí a gumáky?“

Nemìl èasu projevit tuto ideu nahlas. Nebo tlustý šéf,

provázen slovanským kmetem, se blížil k nìmu. Oba byli

zpoceni a funìli jako nosorožci.

„Pane,“ dìl kmet k panu Naèeradci, „urazil jsem vás. Od-

puste, pro smilování boží! Nerad jsem to uèinil a kaji se z

tohoto skutku. Domníval jsem se, že náležíte do øad odvìkých

nepøátelù našich, kteøí usilují o naši záhubu. Zatím jsem se-

znal, že jste uvìdomìlý národovec. Na má prsa, vìrný Èe-

chu!“

Pojal pana Naèeradce v náruè, pøièemž mu silnì zmáèkl

bøicho.

„Do smrti dobrý!“ dìl ten pán“ já už o nièem nevím. My,

pane, musíme držet k sobì, neb jsme jedný víry, jednoho

pøesvìdèení.“

Eman zatahal pana Naèeradce za kabát.

„Že bysme šli, pane šéf,“ pobídl ho mraènì.

Kmet pustil pana Naèeradce. Stáli ještì hodnou chvíli

na místì, lomcovali sebou, držíce se za ruce, a láskyplnì dí-

vali si do oèí. Koneènì se odtrhli a rozešli se, mávajíce klo-

bouky.

„To musí bejt vzdìlanej pán,“ pochvaloval si pan Naèe-

radec neznámého kmeta.

Eman úpornì mlèel. Kráèel s rukama v kapsách, hvíz-

daje si.

„No, a co vy? Co tomu øíkáte?“ tázal se pan Naèera-

dec.

„Co mám øíkat?“ odvìtil nevraživì Eman.

„Tomu maèi co øíkáte?“

Eman si odplivl elegantním obloukem.

„Byl to takovej kasamaè,“ utrousil.

„Co jste to øek?“ zaøval pan Naèeradec hrozivì.

„No, dost pìknej zápas to byl.“

„A co dál?“

„Co — dál? Admira to válela hezky. Ty kluci vídeòský

mají techniku, to se musí øíct. A ta rychlost, to musíme kou-

kat. Jejich hlavièky, to je báseò. Moc se musíme vod nich

uèit. Zasloužili si nerozhodnej vejsledek.“

„A co Slávie! Co jste øíkal Slávii?“ dorážel pan Naèera-

dec.

Eman pokrèil rameny a neodpovídal.

„Já se vás ptám,“ povýšil tlustý šéf hlas, „já se vás ptám,

co øíkáte Slávii, a vy máte odpovídat!“

„Slávie...,“ odpovìdìl Eman neochotnì. „Slávie... to

taky... koneènì nehrála špatnì.“

„To bych øek!“ vece pan Naèeradec pøísnì.

„Mohlo to bejt horší,“ dodal Eman.

Pan Naèeradec ho zmìøil hrozivým pohledem.

„Vy, mnì se zdá... vy si zas moc troufáte... vy moc mluví-

te... výýý!... nerozèilujte mì... abyste zas nemìl moc øeèí,

výýý!“

„Já nevím, co ode mne chcete,“ bránil se Eman, „sám

jste chtìl, abych mluvil, a teï vám mám moc øeèí... s váma

je taky tìžký vyjití...“

— „Ještì jednou se vás ptám: Jak hrála Slávie?“ zdvihl

hlas pan Naèeradec.

„Ale dy vám øíkám,“ zasténal Eman, „že hrála krásnì...

exhibici ukázala, vìdeckej fotbal dala k lepšímu... hrála svùj

nejlepší zápas sezóny jako za svejch nejlepších dnù... co

poøád chcete!... já vím, že jsem vᚠzamìstnanec, ale tak-

hle byste mì nemusel utiskovat, u vás je tìžkej chleba, to

se musí nechat —“

„Tak už dost!“ zarazil ho pan Naèeradec, „vy jak zaène-

te, namluvíte jednomu plnou hlavu. To je nìjakýho mluve-

ní... já vím, že to Slávie hrála dobøe, už nechci o tom nic

slyšet, mnì na tom nezáleží, už jsem vidìl krásnìjší zápa-

sy, dejte mi pokoj, mám vás plný zuby —“

65

ØÁDÌNÍ TORNÁDA V NUSLÍCH

Zatímco se dìla tato významná utkání, zatímco naše

mužstvo mìøilo své síly s vídeòským soupeøem, pøihnala

se na domácnost Šefelínovu bouøe, jaké není pamìtníka

v Nuslích i širokém okolí.

Jsme pøíliš rozèileni a obáváme se, že nedovedeme za-

chovati objektivní klid, hodlajíce popisovati strastiplné udá-

losti, které otøásly základem rodinného krbu pánì Šefelíno-

vì. — Podnìt k rodinné tragédii dala paní Ouholièková. Tato

vdova, v jejíchž òadrech plál neuhasitelný oheò lásky, zhrzená

paní Ouholièková, žíznila po pøíležitosti, aby ukojila svou po-

mstu na rodu Habáskù za to, že dùstojný pan Eman starší

pošlapal nìžnou bylinku milosti, která klíèila v jejím mladist-

vém srdci.

Vdova si dala práci, aby vypátrala adresu rodiny Šefe-

línových, a vyèíhala pana Šefelína, právì kryž tento strašný

muž ubíral se z práce k domovu.

Po rozvláèném úvodu, ve kterém se vyjádøila, která ona je

a jak pøichází do Nuslí, pøešla k vylíèení žalobního dìje, který

mìl v zavilém panu Šefelínovi vzbudit krvežíznivý hnìv.

Pravila, že jí jako do toho nic není, že je cizí osoba, ale

a se pan Šefelín nediví, ona že už má takovou povahu,

že se na to nemùže dívat, ono je to na pováženou, dneska

ti mladí lidé nemají rozum.

Pan Šefelín pøerušil bodrou ženu úseènou otázkou, co

má jako být.

Paní Ouholièková vyslovila oèekávání, že se pan Šefe-

lín podiví, že o je! bude koukat, až ona to všecko po poøádku

vypoví...

Pan Šefelín zahartusil, a tedy moc nepovídá, ale radìji

mluví, co ví.

Vdova neví, jak by to šetrnì tomu pánovi vysvìtlila, ono

je to vlastnì na pováženou. Vdova s tím nechce nic mít,

vdova je taková pro sebe a cizích si nevšímá...

Ten pán se jí úseènì tázal: „Bude to, nebo nebude?“

A pøipojil názor, že to z vdovy leze jako z chlupaté deky.

Paní Ouholièková øekla, že za dnešní doby, co je ta po-

váleèná demoralizace, mladí lidé se slézají, rodièe o tom

nemají vìdìt, nejprve se vymìòují názory, biografy žijí, pøí-

roda panuje a všecky ty vìci, které za našich èasù nebý-

valy, a pak jsou z toho ty konce...

Pan Šefelín ji upozornil, a si nelibuje v obecných úva-

hách a øekne rovnou, jak to myslí.

Vdova tedy po mnohých oklikách naznaèila, že jde

o sleènu Emilku a mladého pána Habáska, který ostatnì

není jí roveò, ani její lásky hoden. Když to všecko vypovì-

dìla, sepjala ruce a zaprosila: „Nehubujte ji. Neubližujte tý

mladý, pobloudilý duši! Já bych pak ani umøít nemohla —“

V odpovìï na to nazval pan Šefelín tu vdovu babou princ-

metálovou, semetrikou jednou šerednou, treperendou, která

je živa o kafi a drbech, rachomejtlí, která si má vzít knížky a

modlit se, místo co by rozsévala nevùli v rodinách; a velel jí,

aby se dala na rychlý ústup, než ji tadyhle nìèím majzne.

Vdova uèinila, jak jí velel, a uhánìla po nuselských scho-

dech s takovou rychlostí, že nezaslechla øvavé volání pana

Šefelína, který, vypoèítav zásobu svých úsloví a pøezdívek,

pøirovnal nakonec vdovu k svini rohaté a sedmihradské,

k šancajchu, po sedmi mezích vyválenému.

Naèež se obrátil na podpatku a vøítil se do své domác-

nosti jako opilý dùstojník kavalérie na koni do krámu

s porculánovým nádobím.

66

...A SKÁLY VRCHU BOHDALCE PUKALY

Tušíme, vážené ètenáøky, že málokterá z vás by si pøála

vìzet toho dne v kùži sleèny Emilky a její vážené matinky.

Toho dne, jak vypravují nuselští dìjepisci, zemì hømìla,

hrobové se otvírali a skály vrchu Bohdalce pukaly. Pan

Šefelín byl veliký a strašný ve svém hnìvu. Lid se sbíhal

k domu, jehož okna drnèela, jako když sentinel uhání

po hrbolaté dlažbì, dveøe se otvíraly, pavlaèe se plnily a

uši èetných partají se zalíbením naslouchaly, co se dìje.

Pan Šefelín zavedl pøísný výslech se svou manželkou a

zbloudilou dcerou. Vyšetøování pøineslo pøekvapující a, do-

dejme, kormutlivý obrat. Ukázalo se, že skuteèný stav vìcí

je daleko horší, než jak by se zdálo podle informací té vdo-

vy, že totiž... že jako.. vìru nevíme, jak bychom to øekli...

rádi bychom to nìjak delikátnì podali...

Emilka se v prùbìhu køížového výslechu pøiznala, hoø-

ce plaèíc, že je v tom, ano, že to tak musíme øíci, už tøi mì-

síce byla v tom...

Pan Šefelín vytøeštil oèi a klesl do židle. Paní Šefelíno-

vé se udìlalo mdlo. Pocítila, že se podlaha nahnula jako

paluba lodi na nepokojném moøi. Zbloudilá Emilka použi-

la zmatku a prchla.

Chvíli panovalo ticho. Potom pan Šefelín povstal a in-

stinktivnì poèal odepínati pásek.

Manželka mu zastoupila cestu.

„Kam jdeš?“ tázala se.

„Já ji zabiju,“ tvrdil pan Šefelín, „já ji... no poèkej... a

s tebou si to eštì vyrovnám. Ty jseš tím vinna, protožes jí

ve všem polevovala. Ale já s váma zaválím binec, že na to

budete pamatovat. Já vám dám hanobit Šefelínùv rod —“

„Nic nám nedáš,“ odvìtila manželka pevnì, „nic nám

neudìláš. A s tou holkou si to spravím sama. Já ti ji nevy-

dám, ty bys mi ji zmrzaèil, protože jseš nemlich jako ten

bejk divokej —“

„Ženská!“ zaøval pan Šefelín zuøivì, „co se to opovažuješ?“

V srdci paní Šefelínové se probudila udatnost. Odhod-

lala se postaviti proti muži a vybojovat s ním zápas až

do vítìzného konce.

Dala si ruce v bok a otázala se ráznì: „Tak von ti nìkdo

hanobí rod?“

Manžel pohlédl na ni oèima podlitýma krví a zasípìl:

„Vona ještì... ta ženská roztopášná se opovažuje... vona

taky vrhá kal na moje šediny!“

„Podívejme se na nìho!“ opáèila posmìšnì chrabrá

žena, „my, prej, vrháme kal na jeho šediny...“

„Poslouchej!“ zahømìla, „øekni mi, kdy se narodila Emilka?“

Panu Šefelínovi klesly ruce.

„Co má tohle bejt?“ zabruèel nejistì, „já mám takový

vìci nosit v hlavì?“

„Tak já pomùžu tvý pamìti. Emilka se narodila šest mì-

sícù po naší svatbì. Teï mi øekni, jak to pøišlo?“

Pan Šefelín si pohladil bradu a rozpaèitì potáhl nosem.

„Mluv, divouse, povídej!“ hømìla manželka, „a koukej

se mi do voèí!“

Pan Šefelín si popotáhl knír a zamumlal: „Já tento... naè

já mám mít na všechno myšlení? Narodila se teda šest mì-

sícù po svatbì, je to možný, já se nehádám a dej mi po-

koj! S váma je taky poøízení, na jedno slovo máte deset,

aby do toho už jednou tisíc ruplovanejch hromù... a

se podívám jinam, jak se jinde srovnávají, jenom já mám

kolem sebe takový divý ženský... jeden se bojí nahlas pro-

mluvit...“

Øekl to bolestným hlasem a sahal po klobouku.

„Poèkej, kam mᚠnamíøeno?“ zarazila ho manželka.

„Mezi kamarády jdu, trošku se povyrazit,“ vece pan Še-

felín, „neb s váma není žití...“

„Mezi žádný kamarády nepudeš, to se ti nepovoluje!

Nejprv mi øekni, jak to pøišlo, že se Emilka narodila šest

mìsícù po svatbì, a pak mùžeš jít po svejch. Tak bude to?“

Ústa pana Šefelína zamumlala cosi, z èehož vysvítalo,

že víme... to už je dávno, to byly jiné pomìry, o tom se tak

beze všeho nedá mluvit...

„Ostatnì,“ dodal, „já jsem to spravil jako èestnej muž. Všecko

se to pøikrylo veselkou, ponìvadž já jsem vìdìl, co se patøí —“

„Jo,“ poznamenala manželka štiplavì, „tys vìdìl, co

se patøí, až když tì moje nebožka maminka o tom pouèi-

la.“

Pan Šefelín se zarazil a otázal se, jak tomu má rozu-

mìt.

Manželka ochotnì pomohla jeho pamìti.

„Tak ty už nevíš, jak tì moje nebožka maminka, dej jí

Pánbùh vìènou slávu, honila kolem baráku s portvišem,

než byls ke všemu svolnej?“

„A dej mi už s tím svátek,“ odmítl tyto vzpomínky z mládí,

„jeden má už toho plnou hlavu... Ale tomu klukovi uliènický-

mu to nedaruju. On pozná, co Šefelín obnáší. Já ho... inu

sakramencký dílo, já ho musím...“

„Co chceš udìlat?“

„Já jsem se na tom ustanovil, že musí holce vrátit èest,

nebo uvidí hrozný kusy —“

Manželka schválila jeho úmysl, ale varovala ho, „drž

se zpátky, abys do nìèeho nepøišel, neb jseš divoch vztek-

lej.“

„Bez starosti,“ odvìtil pan Šefelín, „já už —“

A vyrazil ze dveøí jako støela.

67

PAN ŠEFELÍN ŽÍZNIL PO KRVI, ALE PAN HABÁSKO

POSLAL PRO PIVO

Pan Habásko starší namáèel hadr ve džberu a èistil

okna. Èištìní oken povzbuzuje náklonnost ke zpìvu. Starý

pán provázel své dílo po zpùsobu služebných dìvèat zpì-

vem.

„Sadila, sadila

fijalinku v poli...“

Když pak prosil Boha, aby dal rosièku pro jeho fialinku,

ty uslyšel, že se dveøe prudce otevøely. Obrátil se a spatøil

nemladého již pána s èerným knírem a s výrazem, který

byl s to rozplakal nemluvòata.

Pan Habásko utøel si ruce o zástìru, slezl dùstojnì

ze štaflí a otázal se:

„Èím mùžu sloužit?“

„Já jsem Šefelín!“ dìl zjev hrozivì a zakoulel oèima.

„Povídáš, že jseš Šefelín,“ pomyslil si pan Habásko, „ale

vypadᚠjako blázen.“

Nicménì odvìtil: „Tìší mne, pane. A já jsem Habásko.“

Èerný knír pokroèil dopøedu.

„Tak vy jste teda ten Habásko,“ zaskøípìl, „ukažte

se mnì, jak vypadáte!“

Pan Habásko odmítl názor, že by byl nìjaká pamìtihod-

nost.

„Nevím, co je na mnì k vidìní?“ ohradil se.

Pan Šefelín polkl jej svým krvežíznivým zrakem; nadul

se a tøikrát udeøil holí o podlahu. Rozhlédl se po svìtnici a

v duchu rozvinul tento program:

Bod první: Uchopí pendlovky, které visí na stìnì, a toto

náøadí se hodí panu Habáskovi na hlavu. Starý muž zaúpí

a poène hledat spásu v útìku. Na toto znamení pøevrhne

se stùl, aby høíšný staøec nemohl se útìkem vymknout tres-

tu; to je druhý bod.

Podle tøetího bodu má mstitel pohanìné cti své dcery

utrhnout nohu od židle a bušit jí do zad sokových.

Pod krupobitím ran klesne staøec k zemi. Pan Šefelín ab-

solvuje program ètvrtého bodu tím zpùsobem, že klekne panu

Habáskovi na prsa, rve mu šediny a rdousí ho, až zmodrá.

Starý muž z Cimburkovy ulice dodýchal. Duše se vznese

nad rodné mìsto, malièko se pozdrží ve vzduchu, aby

se mohla rozlouèit s místy svých dìtských her, a pak spìje

do vlídné náruèe boží.

A co uèiní náhle strašný pan Šefelín? Mstitel zapálí pe-

øiny a v dýmu požáru zatanèí na troskách domácnosti pana

Habáska vítìzný tanec. Pak se pùjde udat, èímž bude pro-

gram vyèerpán.

Zdá se, že starý pán tušil nìco neblahého, a šoural

se k oknu, aby mohl køiknout o pomoc. Avšak pan Šefelín

mu zastoupil cestu.

V této kritické chvíli vstoupil do svìtnice Eman mladší.

Lehkomyslný mladík pozdravil svého otce slovy „tì noha,

tatí, co bude k obìdu?“ a pohlédl zkoumavì na pana Šefelí-

na.

Staøec se nevázanì zaradoval a pravil nìžnì: „Emán-

ku, tadydlenc pan Šefelín chce ti povìdìt novinu.“

Zamnul rukama a dodal: „Pánové, bavte se dobøe, já

ustupuju do pozadí.“

Pan Šefelín zahájil elegantní konverzaci: „Ty syèáku, ty

ulièníku jeden, my jsme se už jednou vidìli a já ti øíkal, abys

mi nechodil na voèi, vohlozku jeden špatná, teï tì tu mám,

holomku, už mi neujdeš, ucítíš mou tìžkou ruku —“

„Pane,“ ujal se slova Eman, „vidím, že je vaše mysl roz-

bouøená. Co jste mi pøišel zvìstovat?“

„Pøišel jsem tì zabít,“ objasnil pan Šefelín úèel své ná-

vštìvy.

„Podívejme se!“ podivil se mladý muž, „a cože tak na-

jednou?“

„Von se eštì ptá!“ zaburácel divý muž, „pøivede mou

dceru do hanby a kouká se jako nevinný dítko.“

„Do jaký hanby jsem mìl pøivíst vaší dceru?“

Pan Šefelín pøistoupil k Emanovi tak blízko, že se jejich

nosy dotýkaly; byla obava, že vznikne tak krátké spojení,

nebo nos pana Šefelína zdál se být nabit elektøinou.

„Ty nevíš,“ zasípìl ten pán, „že Emilka bude chovat a tys

toho pùvoda? Tys jí to uplet? Na kolena, høíšníku, a vyznej

se ze svých høíchù!“

Eman se podrbal ve vlasech.

„Sakramencký dílo todlenc...,“ ulehèil si, „je to ale pøe-

kvapení. Ale možný by to bylo. Ba jo! Už je to takový. Sleè-

na Emilka mnì nìco takovýho naznaèila. Myslel jsem si,

že to sladký tajemství je mezi náma, a zatím vy to tu køièíte

na celej barák. Vono se nic neutají, to je zvláštní —“

V panu Šefelínovi zakloktala žluè. Cítil, že se mu nedo-

stává slov. Stál jako svatý Jan na mostì a lapal po vzduchu.

„No, když je to teda takový,“ pokraèoval pan Habásko

mladší, „tak se to musí dát do poøádku.“

„A jak to chcete dát do poøádku?“ zachroptìl pan Šefelín.

„Chtìl bych si vás vyvolit za tchána,“ dìl Eman lehce,

„protože se mi tak líbíte. Vy jste takovej mírnej, takovej roz-

vážnej, umíte všecko dobøe podat, polehouèku a tiše, žád-

nej povyk. Vy jste tchán, jakýho jsem si pøedstavoval. Co

tomu øíkáte, starej?“

Pan Šefelín onìmìl. Otec Habásko se ujal slova.

„To je pøeci øeè, hochu,“ pochválil svého syna, „tak se mi

líbíš. Já tì pøeju mnoho štìstí. Škoda, že nebožka maminka —

“

Eman starší zmáèkl slzu v oku.

Pan Šefelín nabyl øeèi.

„Jó, tohle je nìco jinýho,“ liboval si, „jó, tak to má bejt.

Tak se to patøí a ne jináè. A jejejej! A to se podívejme! Inu,

inu! To bude matka koukat, až jí to budu zvìstovat. Šlo to

pìknì jako po másle. Ani jsem nemusel nikoho praštit

do zubù. To jsem sám rád, že se to k dobrýmu obrátilo.“

„Já jsem tady rád,“ pøipojil Eman starší, „a kdy má bejt

veselka?“

„Teï pøijde ta mrtvá sezóna,“ uvažoval syn, „nebude co

dìlat a tak bysme to mohli dát do poøádku. Poèítám tak za

tøi ètyøi nedìle.“

Zadíval se láskyplnì na ty dva staré pány a pravil: „Jo a

pa, zas musím bìžet. Mám poøád òákýho lítání. Tak jsme

se hezky pobavili a já myslím, pane tchán, že se tu nechá-

te èastìj vidìt a nebudete takovej vzácnej. Tak já du, mlá-

denci, mìjte se tu parádnì!“

S tìmi slovy pan Eman mladší odešel.

68

KRÁSNÝ VZHLED JE NA TEN BOŽÍ SVÌT — LA! —

LA! — LA!

Pan Šefelín povídal, že už taky musí, že už se hodnì zdr-

žel... ale Eman starší uchopil ho za ramena a stlaèil ho

do židle, „ale kdepak!“ prý, „to byste nám pøece neudìlal,

pane Šefelín, když jsme se tak seznámili —“

„Tak teda,“ svolil ten pán, „vo chvilánku nebude zle.“

Pan Habásko vyšel na chodbu a hvízdl: „Tfiú!“

Na to znamení vybìhl kluèík sousedèin a ptal se, co si

pan Habásko pøeje.

„Tady mᚠdžbánek, Pepíèku,“ vece starý pán, „a skoè

do vejèepu pro pivo. Mrskni sebou!“

Pepíèek uèinil, jak mu bylo veleno, a za chvíli postavil

pøed oba pány džbánek piva.

Pan Habásko nahlédl do džbánku a pravil: „Neupils, Pe-

píèku. Vidím, že jseš spravedlivej hoch. Taky mᚠšestáèek

a kup si bombo. Ale nechoï daleko, budu tì ještì potøebo-

vat.“

Chlapec vyrazil jako støela a za chvíli bylo vidìt, jak vy-

chází od hokynáøe a cucá s blaženým výrazem cukrátko.

Pán z Cimburkovy ulice nalil pivo do sklenic a pøiukl si

s pánem z Nuslí na zdraví.

Eman starší dobøe prorokoval, že bude ještì Pepíèka

potøebovat. Chlapec musel ještì mnohokrát bìžet

se džbánem dolù a promìòovat dvacetihaléøe za bonbó-

ny.

Páni se ponoøili do družného hovoru a jejich srdeènost

vzrùstala geometrickou øadou v pøímém pomìru

s vyprázdnìnými džbánky.

Pan Habásko jal se velebit svého syna.

„To je kluk, ne! Von mìl dycky hlavu jako støíbrnej zvo-

nek, ale u tìch židù dostal školu. Já se nestaèím na nìho

koukat a vedle nìho si pøipadám jako ouplný jehnì.“

Pan Šefelín pochvalnì pøikývl a dìl, že to tak má být, a

doporuèoval svou dceru pøízni pana Habáska.

„Je to jenom, to se ví, ženská,“ pravil, „ale rozumu má

za deset chlapù. A jaká je to dobrá dcera! Takový dneska

nerostou, jaká je k rodièùm. Vona by za nás dejchala.“

„Ten kluk, ten kluk,“ vrtìl hlavou pan Habásko, „von je

nad všecky advokáty. Židovsky umí jako èesky a sám vod

sebe. Pan Naèeradec, jako jeho šéf, øíká, že by byl bez

nìho jako bez rukou.“

„Cs — cs!“ divil se pan Šefelín, ale pøipojil, „nemlich to

samý je s Emilkou. Vona je u Schmalfussù kápo. Co chce,

to se stane. Dycky musí jít po jejím.“

„Haha!“ zachechtal se, „dyž si tak pomyslím, jak bude

stará vyvalovat voèi, až jí oznámím, že je ruka v rukávì.

Vona si bude myslet, že vrdloužu. Ba ne, holka, už je to

takový!“

Soumrak zastihl oba pány ještì pohromadì. Jejich zá-

bava byla stále ještì živá, tøeba se jazyky tìžce obracely.

Silný požitek alkoholu vznítil v panu Šefelínovi filozofické

pudy. Tvrdil, že by okamžitì zavládl mír mezi národy, kdy-

by nebylo spolkù, ženských a politiky.

„Heleïse, Emánku,“ pravil, „dyby nebylo tìch ženskejch

vìcí, tak jsme mohli bejt už dávno kamarádi. A takhle,“ do-

dal lítostivì, „bysem tì byl málem pøizabil!“

„Mᚠpravdu, Viléme,“ pøisvìdèil Eman starší, „když si

tak povážím... Mnì nebylo zrovna akorát, kdyžs na mì pøi-

šel s bandurskou. A nejhorší je, víš co?“

„Co?“

„Hádej!“

„Já se dám poddat!“

Pan Habásko snížil hlas k tajemnému šepotu.

„Nejhorší je, že je tady u nás taková verbež... Ty bys mì,

øeknìme, zabil, a já bych na to nesehnal svìdka. Ano ho-

chu, tady panuje velká špatnost. Jak se nìco semele, tak

každej musí vo tom vìdìt, ale jak pøíde k vosvìdèení, tak

se každej vodtáhne. Jojo, tady jsou lidi! Já bych moh vy-

pravovat, to bys nestaèil koukat —“

K tomu podotkl pan Šefelín mraènì, že to u nich

v Nuslích není lepší. Svìdka k soudu nedostaneš párem

volù. Pan Šefelín to má vyzkoušené.

Pan Habásko zamrkal na svého spoleèníka a šouchl

ho do žeber:

„Ty a já,“ zachechtal se, „my jsme dva kumpánisti!“

„To jsme,“ pøisvìdèil pan Šefelín, „a už vod sebe nepu-

deme a vìrný si zùstaneme!“

Staøí pánové se objali. Mocný zpìv se vyøinul z jejich hrdel.

„Krásný vzhled je na ten boží svìt — la! — la! — la!“

„Nono,“ bruèel starý dùm v Cimburkovì ulici, „u Habás-

kù si nìkdo dává do nosu...“

„Ale teï,“ øekl pan Šefelín odhodlanì, „teï už musím jít.

Dost už toho hejøení!“

„Viléme!“ zasténal pan Habásko, „ty bys mne chtìl opus-

tit? Dy jsem tì ani neužil, Viléme!“

„To mᚠmarný,“ odvìtil svéhlavì jeho druh, „já jsem

se na tom ustanovil a konec a dost. Musím k svý ženuš-

ce.“

„Naè potøebuješ ženušku, když mᚠmì, Viléme?“ na-

mítl žalostnì pan Habásko.

Pan Šefelín zamrkal významnì oèima.

„Ženuška, víš...,“ poèal tajemnì. „Ženuška je náramnì

pøísná. Ženuška by Viléma potrestala, že se tak spustil...“

„Vida!“ pochopil Eman starší, „a to jo!“

„Už je to takový!“

„A jejej! To mᚠtedy špatnì scuknutý. Tak to musíš jít,

di, di, a nemᚠòákou polízanici!“

Øka toto, strkal pan Habásko pana Šefelína ze dveøí.

„Takovej jseš?“ urazil se ten pán, „to už jsem tì vomrzel,

že mì vyhazuješ?“

„Ale kdepak, kdepak!“ ohradil se horlivì Eman starší,

„zùstaò u nás pøes noc, nìjak se srovnáme —“

„Tak jsem tì neomrzel?“ pátral pøísnì pan Šefelín.

„Já tì z toho dùmnìní vyvedu... Po — poèkej! Kam deš?“

„Nic platný, já už musím. Mùj vùz èeká dole.“

Pan Šefelín se vykolébal na ulici. Pan Habásko ho vy-

provodil až ke stanici elektrické dráhy. Pomohl mu s jistými

obtížemi do vozu, což se neobešlo bez pozornosti obyva-

telstva, které se v hojném poètu shromáždilo, aby

se zájmem pozorovalo tento výjev.

Námaha pana Habáska byla korunována úspìchem.

Pan Šefelín odjel, byv provázen ovacemi Emana staršího,

které ochotnì zesílil shromáždìný hlouèek.

69

POPIS CESTY ZE ŽIŽKOVA DO NUSLÍ

Je pozorováno, že cestující v tramvaji jsou v zajetí jaké-

si erární nevrlosti. Lidé jsou ponoøeni do èetby novin, aby

nemuseli patøit na tváøe svých spolucestujících. Kdo neète

noviny, slabikuje reklamní nápisy, a kdo není zamìstnán

ani tímto zpùsobem, ten se chystá osopit se na svého bliž-

ního pro domnìlé pøíkoøí a vyvolat hádku, která se poèíná

otázkou:

„To jste inteligent?“

Avšak pøíchod pana Šefelína kouzlem zaplašil nevlídné

pocity. Obyvatelstvo elektriky rozjasnilo tváøe, když uzøelo

pána v nejlepších letech, z nìhož tryskal pøebytek životní síly.

Pan Šefelín prohlížel si rozveselenì jednu tváø po druhé,

jsa odhodlán dát nìco k lepšímu.

„Tak já vám to mám píchnout, obèane?“ tázal se prùvodèí

rozjaøeného pána. „Rovnì nebo pøes?“

„Podle uznání, mladej pane!“ vece pan Šefelín. „Já to

nechám na vás. Já jsem se vším svolnej. Beze všeho!“

„Kam jedou, pane šéf?“

„K nám, mladej pane, k mamince, vona už èeká, dro-

beèek jeden zlatej!“

„A kdepak maj tu maminku, pane rado?“

„V Nuslích, dycinky v Nuslích, to se ví!“

Pošinul klobouk do týla, rozhlédl se vítìznì kolem a na-

jednou poèal školským hlasem:

„První pád: Kdo, co? — Nusle!

Druhý pád: Koho, èeho, èí? — Nuslí!

Ètvrtý pád: koho, co? — Nusle!

Pátý pád. Voláme: Sláva, nazdar, Nusle jedou!“

Pan Šefelín zamával v prudkém hnutí citù kloboukem. Jeho

výkon byl odmìnìn bouølivou veselostí všech cestujících.

Požitek alkoholu probudil v panu Šefelínovi døímající

vlastenectví. Po Nuslích pøišla na øadu stovìžatá matièka

Praha, které ten pán pøál vše nejlepší, a tak poèal provolá-

vat slávu èeskému národu a vyhrožovat nepøátelùm štulci

do žeber. Vyzval vùz elektrické dráhy, aby byl vìrný svému

národu a nikdy se neodrodil.

Elektrika zastavila pro nìjakou pøekážku. Øidiè èekal,

pohodlnì opøen o reostat. Jeho postava vzbudila v panu

Šefelínovi pøedstavu pána u nálevního stolku.

„Hej, ty tam!“ zvolal na øidièe. „Co koukáš? Bojíš se, že tì

nalejou londr s èertem? Neboj se! Já ti poruèím vermut, to

ti udìlá dobøe pro žaludek...“

Tak a podobnì rozmlouval pan Šefelín. Na vìènosti mu

bude pøièteno k dobru, že zkrátil lidem nepøíjemnou jízdu

tramvají.

70

„NÁHODOU...,“ ZABRUÈEL PAN ŠEFELÍN A USNUL

Tramvaj ho vyklopila pøímo do náruèí manželky, která,

znepokojena jeho dlouhou nepøítomností, èekala na nìho

na stanici. Oèekávala muže, zbroceného krví hanebného

svùdce své dcery. Ale dostalo se jí namísto vraha zarudlé-

ho a mírnì obveseleného pána, který jevil tendenci objí-

mat ji a líbat na veøejné ulici.

„Ale Šefelíne!“ bránila se ta dáma, „co to dìláš. Heleï,

koukají se. Dy jsme pro vostudu lidem!“

„A se koukaj, Kateøino,“ volal pan Šefelín, „já tì miluju,

mý zlato, mý všecko!“

A dal se do hlasitého zpìvu:

„Kateøina méno má,

ve svém srdci mì chová —“

„Šefelíne!“ projevila manželka podezøení, „tys pil!“

„Èlovìk, matko, má svoje starosti i radosti,“ odvìtil dù-

stojnì pan Šefelín.

„Šefelíne,“ tázala se ta dáma výhružnì, „kdes pil?“

„Zde na tomto místì, Kateøino,“ zvolal slavnostnì, „ti pøísa-

hám, že jsem pil a hodnì pil. Beze všeho. Já nejsem takovej.“

Náhle zapìl:

„Pivo píti,

vesel býti,

to je túze pìkné živo — živobytí —“

Nebyl to zpìv krásný, ale pocházel z upøímného srdce.

Paní Šefelínová chvatnì popohnala nìkolika štulci svého

manžela a oddychla si, teprve když se octli v bytì beze svìd-

kù.

Pokraèovala ve výslechu: „Kde ses tak nalil, nestydáku

jeden nestydatej, to se nestydíš, hambáøi jeden hambatej,

táto vod dìtí, co si lidi v baráku pomyslej, hubama jedno-

ho roznesou, já se ti divím, že ses moh tak zapomenout —

“

„Dy tì øíkám, Kateøino,“ odvìtil rozveselený pán, „pil

jsem, musel jsem pít, já mu to nemoh udìlat, když jsme

teï z pøíznì, a tým pádem, Kateøino, jsem tedy vožralej, to

je jednou svatý —“

„S kým že jsme z pøíznì?“ pátrala manželka.

„Ale jejej, jejej, dy tì poøád øíkám a povídám, totì jako

kdyby èlovìk mluvil s dubem. A vùbec, povìz mi, ženo, kde

je nevìsta?“

„Kerá nevìsta porád?“

„Kerá nevìsta? Já se s tou ženskou zjevím! Nic nechá-

pe. Pøeci Emilka, moje dceruška!“

„Já nešastná ženská!“ zakvílela paní Šefelínová, „muže

mám ludráka, dcera se mi spustila, nejlepší bude, když sko-

èím rovnou do vody...“

„Nic se nespustila, náhodou tì øeknu... náhodou to pro-

vedla šikovnì... chichichi... ta má hlavu po mnì, vona ví,

co svìt obnáší.“

Zarmoucená paní Šefelínová uložila svého muže

do postele a pak sama ulehla, jsouc zkrušena tìžkými sta-

rostmi.

„Náhodou...,“ zabruèel pan Šefelín a usnul.

71

BUDE VESELKA

Pøíštího dne byl pan Šefelín vážný a zamraèený. Mìl po-

cit, jako by ho pod nosem lechtalo babí léto; zdálo se mu,

že má hlavu ne tam, kde má být, ale jaksi vedle. Kromì

toho jevil touhu po kyselých vìcech, což mu pøipomínalo,

že vèera asi vyvádìl. Odešel èasnì ráno do práce

se sveøepým vzezøením, jímž chtìl dát najevo, že je odhod-

lán získati si nazpìt podrytou autoritu.

Pøi obìdì zatvrzele mlèel, nenávistnì foukal

do polévky, mìøil divokým pohledem houskové knedlíky

s houbovou omáèkou a hovìzí maso pøežvykoval

se mdlým výrazem èlovìka, jemuž svìt nemùže již poskyt-

nout žádných radostí.

Na vzdychání, jímž paní Šefelínová útoèila na jeho sdíl-

nost, neodpovídal; poèínal si jako èlen øádu, který si uložil

vìèné mlèení.

„Mám já to èlovìka v domì!“ pomyslila si paní Šefelíno-

vá hoøce, „to není muž, ale dub dubovej!“

Pan Šefelín škytl a zachraptìl: „Kde je ta holka?“

Manželka mu oznámila, že Emilku pøed ním ukryla jako

betlémské pacholátko pøed Herodesem.

Herodes zvýšil hlas: „Ptám se, kde je ta holka?“

„Dy tì øíkám,“ odvìtila manželka nevrle, „že jsem ji dala

k tetì. Pøeci ji tady nenechám, abys mi ji zmrzaèil.“

Pan Šefelín odmítl tuto domnìnku; není takový násilník;

naopak je starostlivý otec, jehož veškeré myšlení je

ve službách rodiny; ta lehkomyslná holka by mìla velebit

osud, že jí dal takového mírného a rozvážného tatíèka. Jojo,

co z toho má? Je zvìdav, bude-li mít jednou podìkování.

„Mùže jít domù,“ skonèil svou úvahu, „už je to všechno

v suchu.“

Manželka rozevøela oèi: „Co? Jak? Proè? Jak tomu mám

rozumìt? Mluv, mluv, Šefelíne, proè mlèíš?“

„Bude veselka,“ zavrèel pan Šefelín.

Manželka vzplála jako stoh slámy, dobøe krytý pojištì-

ním. V bøiše jí cosi zakloktalo. Malátnì klesla do židle; a

koèka, která stoèena do kotouèku døímala pod stolem,

se polekala a skokem byla u okna a snažila se vyšplhati

po záclonì, prchajíc pøed domnìlým nebezpeèím.

Když pøišla k sobì, zahájila opìt palbu dotazù. Avšak

dobývat z pana Šefelína odpovìdi byla tak obtížná práce,

jako lovit kluzké mýdlo v horké lázni. Pan Šefelín nacpal

rozvážnì dýmku a mezi jednotlivými bafy líèil dobrodruž-

ství. Jak se øítil do Cimburkovy ulice, odhodlán zpùsobit

hoøe a neštìstí, jak se starý Habásko pokoøil a —

„Pak se k tomu natrefil mladej a øek, že je se vším svol-

nej,“ konèil pan Šefelín vyprávìní.

„No a dál?“ naléhala manželka.

„Jakýpak dál? Pak ten mladík odešel a my sedìli

se starým, veselili se a povídali o všelijakých vìcech —“

„A vožrali jste se,“ zaštkala paní Šefelínová, „už tomu

rozumím. To tì tak zdrblo. Vožrali jste se, lidi moje zlatý,

no, proto...“

Padla svému muži kolem krku a vášnivì zahovoøila:

„Proto já koukám, žes pøišel domù zøízenej, já si eštì øí-

kám: Co to? Nejsem to od nìho zvyklá. Von dycky na sebe

držel... a tadyhle von, chudák, se vožral samou radostí,

že dceruška udìlá štìstí... ty ses mùj muž hodnej, roztomi-

lej, tolik ses mnì líbil, když jsi byl tak nadrátovanej, mnì to

pøišlo k smíchu, ale myslila jsem si: neš! a užije, von bez-

toho nic nemá... já mám radost, èlovíèku, že bych za to ne-

vzala celý jmìní...“

Pan Šefelín se ponìkud drsnì vyvinul z náruèí nadšené

ženy. Poèal chodit i kolem stolu, a cinkaje drobnými

v kapse, promluvil delší øeè, ve které velebil svou moud-

rost a vynášel starost o rodinu.

„Já se celá tøesu!“ volala paní Šefelínová a bylo to prav-

da. Aby se uklidnila, uèinila to, co dìlají ženy ve slavnost-

ních chvílích; poèala si vaøit kávu.

Pan Šefelín opìt usedl a nahlas uvažoval, nemìl-li by

pøece jenom své dceøi dát pouèení páskem od kalhot. Ne-

bo prostopášnost musí být potrestána.

„To mu ty nerozumíš, starej,“ odporovala manželka, „to

není jako za našich èasù. Dneska panuje velká pokroèi-

lost a na poctivost se holky nikdo neptá. Svìt je, holenku,

takovej moderní, že... I v nejlepších domech se stanou ta-

kový pády...“

Pan Šefelín to pøipustil, ale øekl, že pøece jenom trochu

nasekat by holce neškodilo.

„Tak teda nasekej,“ pøivolila manželka, „nasekej jí, starouš-

ku, když myslíš, ale s rozumem, víš, s rozumem nasekej...“

72

ŽENICHOVÉ SE NESMÌJÍ ZABÍJET

V dobách protivenství a pronásledování uchylovala

se Emilka ke své tetì, sleènì Mejzlíkové. Tato dobrá žena

žila z malinkého obchùdku na Pankráci, který zásoboval

ulici potravinami, ovocem, hlinìným nádobím a vùbec vším,

co je potøebí v domácnosti. Žila osamìlým životem jako

sova v dutinì stromu. Tìšila se povìsti moudré ženy, ne-

bo umìla vykládat sny a dávala spolehlivým osobám

na dluh. Sem prchala Emilka pøed pøísným otcem a vyèká-

vala, až se pøežene bouøe. Odcházela odtud posílena útì-

chou a obtížena dobrými radami a koloniálním zbožím

pro maminku.

Sleèna Mejzlíková milovala tuto neteø nejvíce ze všech pøí-

buzných, protože Emilka byla k ní upøímná a svìøovala se jí

se všemi tajnostmi. A teta mìla tajnosti ještì radši než slad-

kou koøalku, která byla jedinou slabostí dobré sleèny. Její sym-

patie byly rozmnoženy od té doby, kdy se jí neteø svìøila, že má

nešastnou lásku. Bože, nešastná láska! Mùže být nìco krás-

nìjšího? Dívka zrazena svým milencem a zapuzena z domu

otcovského prchá do tmavé noci. Vichøice tesklivì kvílí nad

mrtvou krajinou, d隝 bièuje její nìžná líèka a štvaná dívka

prchá... Nohy jí klesají únavou, srdéèko prudce bije a nešastná

panna klesá na práh cizího pøíbytku. Omdlelou nalezne divo-

ce zarostlý vousáè, jemuž pod drsnou slupkou skrývá

se poctivá a bodrá mysl. Vousáè ji pøijme za vlastní a vycho-

vává ji v bázni boží. A tato nìžná schovanka vykvete v rukou

pìstounových v nádherný kvìt, jejž touží mnoho bohatých a

urozených panicù utrhnout. Avšak dívka odmítá jejich ruku,

ale skryje své zardìlé líèko na prsou jednoho šlechetného hra-

bìte. Zatím tvrdého otce zabije hrom na širém poli a nevìrný

milenec zahyne v souboji, aèli neshnije v žaláøi. No, a nešast-

ná láska se konèí slavnou svatbou. Tak to stojí v zažloutlých

listech sešitového románu, do kterých nìkteøí kramáøi, jichž

mysl je uzavøena ideálùm, balí pepø, nové koøení, muškátový

kvìt, zázvor, cicvárkové semínko, ale sleèna Mejzlíková v nich

pozornì èítá, nebo jsou krásné a pravdivé.

Obì ženy sedí na staré pohovce, pøituleny k sobì. Emil-

ka štká do bílého šátku a teta smrká do zástìry.

„Jaks tohle mohla udìlat, nešastná holka,“ hrozí

se sleèna Mejzlíková, „jak ses mohla zapomenout?“

„Pøišlo to tak najednou!“ kvílí Emilka.

„Já ti dám najednou! Tohle se patøí? Copak tohle smí

bejt? Taková hanba... To jsem si nemyslela, že mnì pro-

vedeš takovou vìc! Já se tì vodøíkám, já tì už nechci vi-

dìt, abys vìdìla —“

„Tetièko!“ zaštkala mladá høíšnice.

„Poèkej! Mnì se zdá, že zvonilo! Nìkdo je v krámì. Hne-

dlihko jsem tady!“

Sleèna Mejzlíková se zvedla, odešla do krámu, aby ob-

sloužila zákazníka, který si pøál za šesták kamenných kuli-

èek.

Když se vrátila, navázala opìt hovor:

„Co jsem chtìla øíct? — Jo: A co ten tvùj? Uprchl, bídák, co?

Už má jinou a na tebe zapomnìl, jak? — Ó, Bùh ho potres-

tá...!“

„Ale kdepak, tetièko,“ vece dívka, „on povídal, že mì

nenechá, že bude vìrnì pøi mnì stát, to on takovej není,

aby se koukal po jinejch, já bych mu dala, to by se moh

opovážit, kdepak, to on nepopustí, to tì nesmí napadnout,

to ho neznᚠ—“

„Tak proè to nepøikreje veselkou, když je takovej inteli-

gent?“ tázala se teta.

„On chce!“

„Že chce? Tak to máme dobrý. A my, hloupý husy, tady

breèíme jako na pohøbu! Žes to neøekla hned? To se mnì

ulevilo! A kdy bude svatba?“

„Jo, to je právì to! Tatínek —“

Dívka hoøce zaplakala.

„Nebreè, holka! Co má bejt s tatínkem?“ naléhala teta.

„On povídal, že ho zabije...,“ zaštkala dívka.

„Jaký to mluvíš hlouposti?“ zdìsila se sleèna Mejzlíko-

vá, „kdopak by dneska zabíjel ženichy? Kdo to jakstìživo

slyšel? Ba ne, holenku, to nejde... Už za mejch èasù bylo

ženichù pomálu, a teï je to teprve vzácnost! Mnoho ženi-

chù vybili v tej válce. A to by si Šefelín troufal vztáhnou ruku

na ženicha, kterej má dobrý úmysly? Vlastníma rukama

bych ho uškrtila...“

Vstala a poèala se energicky oblékat.

„Pudem, holka, pudem k vašim,“ pravila, „hejbej se! Já

ho z toho vyvedu! Já mu pøekazím ty pikle!“

Uvázala si šátek a bublala:

„Šefelín by chtìl zabít ženicha! Jakej už není... Ulièník

jeden, krk mu zakroutím! Krkavèí táta, bude se plést mezi

mladý lidi... No, eštì jsem tu já; já tì nedám, Emilko, dìlej

a pojï, tobì to taky trvá...“

73

EMILKA VZALA Z RUKOU PANA OTCE POUÈENÍ

Mladý pan Šefelín, který civìl pøed domem jako stráž,

pøibìhl nahoru bez dechu:

„Už de!“

Paní Šefelínová se pokøižovala:

„Už de!“

Nastalo napjaté mlèení. Po chvíli se ozvaly na schodech

kroky.

„Tady je!“ huèel pan Šefelín.

Bylo zaklepáno na dveøe.

„Volno!“ velel pan Šefelín.

„Dále!“ vydechla paní Šefelínová.

„Tak polez!“ zavøískl jásavì mladý pan Šefelín.

Vešla sleèna Mejzlíková, vedouc pod paží mladou høíš-

nici; mìla hlavu sklonìnou a fòukala.

„Už jsme tady!“ oznámila sleèna teta a spustila: „Já

se tadyhle slyším, Šefelíne, že mᚠmít nìjaký zlý oumysly,

ale to tì povídám, ty si mì nepøej, já tì tu špatnost z tìla

vyženu, pabouku jeden divná, jak mi na holku prstem šáh-

neš, tak se ke mnì nehlas —“

Pan Šefelín ji zarazil velebným posuòkem a velel dceøi,

aby pøistoupila. Emilka poslechla.

„Tak se chodí domù?“ tázal se pøísný otec.

Emilka zaštkala.

„Takový vìci má dìlat poøádný dìvèe?“

„Šefelíne!“ zaøvala stará sleèna hrozivì.

„Neple se, teta, do toho,“ odbyl ji ten pán, „já se ptám

jakožto otec!“ A obrátil se zase k dceøi; pravil, že dìlá ro-

dièùm pìknou radost, a tázal se, jestli ji k tomuhle vedli?

Emilka kajícnì zaplakala.

Otec odepnul obøadnì pásek a velel slavnostnì:

„Pøijmi z mý ruky pouèení!“

Dcera se pokornì sklonila pøes otcovo koleno.

„Jen mírnì, tatínku, neubližuj jí...,“ zaprosila paní Šefelí-

nová.

„Neboj se,“ upokojil ji muž, „já jenom co patøí!“

Byla to velebná scéna. Otec mával øemenem nad hla-

vou, ale pásek mírnì se dotýkal hýždí, jako by hladil. Pan

Šefelín netrestal, ale symbolickým obøadem naznaèoval

výkon pradávné otcovské pravomoci.

Trestal dceru a v oku se mu zaleskla slza.

Sleèna teta a paní Šefelínová pøihlížely tomuto obøadu

s plnou vážností. Mžikaly oèima a troubily do kapesníkù.

Jenom mladý pan Šefelín byl nespokojen. Tìšil

se na poøádnou a pøíkladnou exekuci. Tresty, které jeho sestra

pøijímala z ruku tatíèkových, patøily k jeho mírným potìšením.

„Tak!“ dìl pan Šefelín s uspokojením. Vážnì se opásal

øemenem a pravil dceøi: „Naposled jsem ti, dcero má, dal

ponauèení! Važ si toho a nezapomeò na svý rodièe, který

tì vedli k dobrýmu! Od nynìjška bude tì trestat muž!“

Zamnul spokojenì rukama a dodal:

„Tak, tak, nevìsto, teï bude všecko jinaèí!“

„Tatíèku!“ vzkøikla Emilka a vrhla se mu do náruèí.

„No, no...,“ mruèel pan Šefelín a laskavì jí èechral miká-

do, „nic, nic, žádný breèení nechci slyšet, do smrti dobrý...“

Sleèna teta pøišla k sobì.

„Á ták...!“ povzdechla, „no, pámbíèek zapla! Já vìdìla,

Šefelíne, že jseš pašák! Øíkala jsem Emilce: ‘Neblázni, holka,

tatík je spravedlivej...’ nono, jenom když je to takový, dobøes to

provedl, Šefelíne, mᚠu mne dobrý voko, já se ti vodsloužím...“

Nastala obecná veselost, jíž se nezúèastnil mladý pan

Šefelín.

Bruèel zlostnì:

„To jste jí toho udìlali!“

„Co se ti nelíbí, ulièníku?“ oboøila se na nìho teta.

„Slibovali jste jí vejprask a pak se s ní mazlíte!“ hoøeko-

val dobrý chlapec.

Matka mu posloužila herdou do zad. Tatíèek mu velel,

a se rychle vzdálí, nebo že mu ukroutí uši.

„To vìøím,“ reptal chlapec, „na mne si troufáte! Když jsem

tuhle dostal kuli z matiky, tak jsem si to vodnes, že jsem

se nemohl posadit! Ale ženská má u vás protekci! S tou

se každej mazlí!“

Ve dveøích pøipojil:

„Kdybych byl v tom jako Emilka, to byste vyvádìli —“

Obratnì se vyhnul škrpálu, který mu letìl na hlavu, a vy-

klouzl ven.

„Ulièník!“ odlehèila si sleèna teta, „ten zraje pro šibenici!“

„Pude na øemeslo!“ dìl pan Šefelín, žádný študie nebu-

dou, já mu dám! Holomek mnì zaèíná pøerùstat pøes hlavu!“

74

NÁZORY PANA NAÈERADCE O MANŽELSTVÍ

„Co je?“ uvítal pan Naèeradec Emana.

Mladý muž neodpovìdìl, ale sedl si na pult.

„Tady se sedá, milostpane?“ zlobil se tlustý šéf, „co tu

máte co hledat? Proè nejste dole?“

Eman si pohrával nùžkami a mlèel.

„Ptám se, proè nemáte bejt v Praze?“ dorážel pan Na-

èeradec, „kdo je v kvelbu?“

„V krámì je hoch... teï není co dìlat!“ vece Eman a

dodal: „Já bych vám rád nìco øek...“

Pan Naèeradec se zastavil a pronikavì se podíval

na mladého muže.

„No? Co mi máte oznámit? Jestli je to nìco nepøíjem-

ného, tak si to nechte! Nepøíjemnejma vìcma jsem záso-

benej! Já vím, co chcete øíct, ale bìda vám, jestli to øekne-

te! Já nic nechci vìdìt. Tak co je? Pøišlo nìco vod úøadu?

Domácí pøirazili? Kdo se to zas položil? Jojo, mùj život není

žádnej život, už abych se vás zbavil, vostatnì, co

se rozèiluju, já se nerozèiluju, já —“

„Nic takovýho,“ odvìtil Eman, „já jenom... já jsem vám

chtìl øíct, že se jako žením —“

„Ták? Hm... No, není-li vám dobøe, dìte domù a uvaøte

si horký thé! Paní už tam dole dohlídne...“

„Vážnì,“ jistil Eman, „já do toho praštím! Už sem

se ustanovil!“

„Jak jste starej, Eman?“

„Bude mi šestadvacet,“ zvìstoval Eman.

Pan Naèeradec zakýval soucitnì hlavou.

„Šestadvacet... To jste mladej smrad, Eman.“

„To sem,“ potvrdil mladý muž.

„Jojo!“ vzdychl tlustý šéf. Nastalo ticho. Pan Naèeradec

ukryl ruce pod šosy kabátu a kýval se na místì jako papí-

rový panák.

Pak obrátil se zase k Emanovi:

„Doufám, že si to ještì rozmyslíte?“

„Už se nedá nic dìlat! Je to na beton!“ vece Eman.

„Nedá se nic dìlat — nedá se nic dìlat! Co mám dì-

lat? Veme si nìco do hlavy, s èlovìkem se neporadí, kdo

chce kam... Von se bude ženit! Núú — Vostatnì, co

se starám? Mnì taky nikdo neporadil! Žení se — maucta!

Von má moc rozumu —“

Ve sklenìné budce, která tlustému šéfovi byla kancelá-

øí, zaznìl telefon.

„Moment!“ øekl ten pán a odklusal.

„Halo!... Jo!...,“ slyšel Eman, „maucta, pane Bejšovec!

Jo!... jo!... ano!... dìkuju, to víte... všecko zdravý... jo!... já ne,

ale vy a eštì a k tomu rohatej... dovolte, jak jsem mìl vy-

nýst? Už jsem držel za zelený, první myšlenka je nejlepší...

tak mi podruhý do toho nemluvte, vy jste kibic a vidíte do dvou

karet... já nejsem vševìdoucí... nechte mì bejt, já vím, co

dìlám... dìte do háje, vy u mì nejste žádnej èlovìk... jo...

jo... beze všeho... pošlete si ke mnì mladýho muže... áno,

budu se tìšit... milostpaní ruku líbám... servus, nashleda-

nou...“

„Jo, co jsem chtìl øíct!“ navázal pan Naèeradec svou

øeè, „jo: Tak vy se ženíte? Eman, Eman, èlovìèe nešast-

nej, proè se neinformujete, když chcete nìco takovýho

podniknout? Proè nejdete ke mnì a neøeknete: ‘Pane šéf,

tak a tak!’ Já bych vás z toho vyvedl! Já...“

Vzal svého zamìstnance za ucho.

„Mladej muži, dìl slavnostnì, „víte, co je to manželství?

Vy si myslíte, že si berete jednu ženskou! Chyba, mladej

muži! Ženská je jako houba, nikdy není sama. Vždycky jich

je moc pohromadì. Já si to taky myslel. Øek sem si, teï

pudeš domù, mᚠtam mladou ženu, promluvíš si s ní slo-

víèko... Oj, oj! Pøijdu domù: plnej dùm ženskejch! U stolu

sedí její sestøenice Hilda, druhá sestøenice Ida, tøetí se-

støenice Truda, teda Heda, teta Klára, teta Fany... a to máte

samý milié, samou stóru, perlièkový vyšívání sem — køíž-

kový stehy tam, já si budu øídit tohle, já zas s krajkovou

vložkou, ta dala holku pryè, protože jí odpovídala... a já tu

stojím a vidím, že jsem ženskejma opanovanej, jsem ztra-

cenej, jsem mezi nima nikdo, vony se nehnou z místa, vemu

klobouk — ‘Kam jdeš? Zùstaò tu s námi, bav dámy!’ —

Hrom do vás uhoï, co mùže jeden dìlat, vyhodit to nemù-

že, já sám øíkám... kamaráde, obrate, dokud je èas, já...“

(Paní Naèeradcová vstupuje do krámu.)

Pan Naèeradec: „...jo! Co jsem chtìl øíct? Jsem pøe-

kvapenej, Eman, ale schvaluju vaše rozhodnutí! Pøíjemnì

jste mne pøekvapil! To rád slyším, to rád slyším...“ (Mne si

ruce.)

Paní Naèeradcová: „Co rád slyšíš?“

Pan Naèeradec: „Ale tadyhle Eman má velkou novinu!

To budeš koukat! Právì mnì zvìstoval, že se žení. Poví-

dám mu, že nemùže nic lepšího udìlat. Pøece je to rozdíl...

Má se aspoò o koho starat... poøádek v domì, èistotu, klid...

a to vostatní... Nemám pravdu, Hedvièko?“

Paní Naèeradcová spráskne ruce, v jejích oèích obráží

se nebeská blaženost. Nebo každá žena je nadšená stou-

penkynì ideje manželství. Nejoblíbenìjším ženským spor-

tem je „dávat sòatky dohromady“. O svém manželství

se ženy zpravidla vyjadøují krajnì skepticky; ale teoreticky

vidí v této instituci výraz nejvyššího blaženství a ve službách

ideje manželství konají divy výmluvnosti.

Paní Naèeradcová (cukrový hláskem): „Ale to je mi no-

vina, pane Eman, já jsem tak pøekvapena, že vám to ani

nemùžu øíct, já jsem celá pryè, že to šlo tak najednou, kte-

rá je ta šastná? No, já vím, že jste dobøe volil! Richard, co

tomu øíkáš? Ty vùbec nic neøíkáš, tobì je všecko jedno,

eštì jsem nevidìla takovýho lhostejnýho èlovìka, kdyby to

byl fotbal, tak bys doved pøes to dát informaci —“

Bezcharakterní pan Naèeradec: „Dy ti øíkám, Hedvièko,

že jsem celej pryè, a právì øíkám tomu mladýmu mužovi:

‘Eman,’ povídám, ‘to je nejlepší, co jste moh udìlat, vᚠsta-

rej zkušenej šéf vám to schvaluje, poèkejte, øeknìme si to za

rok, to budete zpívat jinou!’ Co mám eštì víc øíct, než poví-

dám?“

Paní Naèeradcová: „Úplnì s tebou souhlasím, Richard!“

Pan Naèeradec: „Slyšíte, Eman? Úplnì se mnou sou-

hlasí! To je manželství! Pamatujte si to, Eman!“

Paní Naèeradcová: „Ano, tak to má chodit v poøádným

manželství! Jedno tìlo a jedna duše maj bejt manželé, ne-

chala jsem si øíct od jednoho pána, co mìl v tom velkou zku-

šenost, protože je tøikrát rozvedenej, my jsme jedno tìlo a

jedna duše, že jo, Richard! Co chce jeden, to chce druhej,

že jo, Richard? My jsme se eštì nikdy nehádali, že ne, Ri-

chard? To my nevedem, že ne, Richard? Køivý slovo jsme si

neøekli a jsme spolu už patnáct let, to je co øíct, na nás

se mùže každej podívat, my jsme jako dva holoubci, že jo,

Richard?“

Pan Naèeradec (ponuøe): „Jako dva holoubci, aby

do toho hrom uhodil!“

Paní Naèeradcová (pøísnì): „Cos to povídal, Richard?

Nemᚠzas moc øeèí?“

Pan Naèeradec: „Co bych mìl moc øeèí? Pro tìch pár

let, co tu eštì budu, mám mít moc øeèí?“

Paní Naèeradcová: „Proto! — A co vy, pane Eman,

máte už byt?“

„Eman: „Byt — to bych jako nemìl...“

Paní Naèeradcová: „Propána! Nemá byt — èlovìèe, ja-

kej jste to èlovìk? Co teï budeme dìlat? Bez bytu se pøece

nemùžete ženit?“

Pan Naèeradec: „To jsou štráchy! Von mu najde byt Kau-

ders.“

Paní Naèeradcová: „Bodej! Že jsem na to nevzpomnì-

la! Kauders — velkej muž! Ví všecko, obstará všecko!“

Pan Naèeradec: „Esli je velkej muž! Jak je jeden byt

v Praze k mání, tak ho dostane Kauders!“

Paní Naèeradcová odcházela, když byla nìkolikráte

panu Habáskovi blahopøála k sòatku. A slíbila mu, že se

do jeho záležitosti vloží s celou duší.

Po jejím odchodu pravil tlustý šéf s køivým úsmìškem: „Vy

jste to vymòouk, Eman! Teï má to vaše ženìní paní Naèe-

radcová v referátì. Už vám není pomoc! Víte, co jste u mì?

U mì jste zatracenej mladej muž, to jste, esli chcete nìco

vìdìt!“

Eman pokrèil rameny: „Tak jsem zatracenej mladej muž,

co mám dìlat? Moje starosti na vaši hlavu!“

„Co máte dìlat!“ opáèil tlustý šéf s opovržením, „dìte

do háje! To máte dìlat!“

75

KONFLIKT S ÈERVENÝM NOSEM

Po této živé rozpravì klusal pan Habásko do Prahy,

maje starost o filiální závod.

„Povídaj mi o ženìní,“ huèel na adresu tlustého šéfa, „a

chlapec je v obchodì sám! Nesvìdomitý lidi!“

Napojen tìmito úvahami, dorazil na místo. Uèedník

na nìho èekal. Pan Habásko vstoupil do výkladní skøí-

nì, hodlaje svùj závod vyzdobit tak, aby byl pøeborní-

kem v kráse mezi obchody konfekcí a gumáky, co jich

je v Praze.

S vážností, která vyznamenává tohoto solidního mladé-

ho muže, obléká voskovou figurínu, jejíž oblièej pøipomíná

bankovního úøedníka, do koženého kabátce. Nato oblékl

s pomocí uèedníkovou jednoho staršího veselého pána

do odìvu, který oznaèil jako prima „kamgarn“.

Mezitím pøijel pøed krám jakýsi rudonosý muž s károu

ovoce. Pojízdný krám zastavil a rudonosý vyvolával: „Hola,

pane šéf! Koupìj ty krásný, èerstvý jablíèka!“

Eman neodpovídal, ale odstoupiv od krok, zpytoval

se zalíbením staršího, veselého pána. Nato se chystal oz-

dobiti jednoho rusého mladíka s podnikavým vzezøením zá-

novním gumákem.

Rudonosý majitel pojízdného krámku vyvolával snažnì

a dùraznì: koupej ty velejemný jablíèka pro domácnost

i dùm! Mám amurky dobropanenský jablíèka, sladký ová-

ly, milostpane!“

„Nepotøebuju sladký ovály!“ vede Eman a posadil ruso-

vlasému na hlavu sportovní èepici.

„Posloužím, milostpane!“ chraptil rudonosý, „okusejí ty

ovèí hubièky, pøepychový kožený jablka. Jenom jedním

okem mrknou na to zboží!“

„Už jsem povídal, že nepotøebuju,“ dìl Eman, upevòuje

pøipínacími høebíèky nápis: „Reklamní výprodej za senzaè-

nì levné ceny!“

„Pane šéf!“ lkal rudonosý, „dají mi poèinek, a protrhnu

smùlu! My živnostníci se musíme podporovat...“

Pan Habásko oprášil si ruce, zavøel výkladní skøíò a po-

díval se na rudonosého.

Zdálo se, že se ten pán zarazil. Pošinul si èapku

na pravé ucho a zamraèenì se opøel o káru.

„Hele,“ pravil Eman, „mnì se zdá, že se máme odnì-

kud znát! Nevidìli jsme se na høišti?“

Rudonosý zavrèel a chystal se k odchodu. Eman postou-

pil vpøed. „Nejseš ty ten fanda sparanskej, co jsem mu

nìco slíbil?“ otázal se hrozivì.

Majitel pojízdného krámku dal se mlèky se svou živnos-

tí na bystrý pochod. A když se mu zdálo, že je v bezpeèí, tu

se obrátil, aby zvìstoval panu Habáskovi, že ho nepoklá-

dá ani za šéfa, ani za milostpána, ale odìl ho v hodnost

žižkovského syèáka, ulièníka a trhana. Pak zahrozil pìstí

a zaøval: „Poèkej, holomku, šak my se eštì utkáme

na zeleným trávníku!“

Eman za ním vybìhl, ale rudonosý uhánìl, napadaje

na jednu nohu, vynoøuje se a opìt zmenšuje, obraz lezoucí

housenky píïalky.

Panu Habáskovi dùstojnost vedoucího filiálky zabráni-

la, aby se potýkal na ulici s ovocnáøem. Vážnì si odplivl a

vešel do krámu.

76

EMAN STARŠÍ JE DOJAT

Byl soumrak a starší Eman poklidil svìtnici a ulehl

do postele, aby ušetøil svìtlo. Kouøil z dýmky a zíral

do houstnoucí tmy, dumaje o svìtì a životì.

Mladší Eman pøišel toho dne døíve než obvykle a svlé-

kal se potmì, chystaje se rovnìž ke spánku.

„Zavøels?“ ozval se hlas z postele.

Eman pøisvìdèil.

„Tak polez do postele!“

Mladší Eman vklouzl pod pokrývku. Starší Eman vykle-

pal dýmku, oba strèili pìsti pod hlavu, aby se srovnali

v úzkém lùžku.

„Vauvauvau!“ zazíval starší Eman a poškrabal

se na zádech.

„Nevrte sebou!“ napomenul ho syn.

Starší Eman vzdychl: „Jak dlouho eštì budeme spolu

takhle ležet...?“

„Víš,“ øekl po chvilce, „já jsem se ustanovil, že ti dám

do vejbavy tuhle postel, abys mìl pro zaèátek. Já si po-

øídím slamník a nìjak už to doklepu... To je všecko, co

pro tebe mùžu udìlat. Koukal jsem, esli bych tì moh

dát nìco z nádobí, ale vidìl sem, že je toho málo a je

to chatrný. Pro starýho èlovìka to eštì de, ale do mladý

domácnosti by se to nehodilo. Jojo... Teï lituju, že sem

ni nezahospodaøil, abys mìl po mnì památku! Ale ty

sám dobøe víš, jak to u nás chodí. Vejdìlky nejsou podle

toho...“

„Dìlal jste, co jste moh,“ ozval se Eman, „nemùžete si

dìlat výèitky. Dal jste mi vychování a všecko.“

„To je pravda, hochu. Dal jsem tì takový vzdìlání,

že se mùžeš každýmu postavit. Ale pøeci jenom mì mrzí,

že tì nemùžu nic dát —“

„Z toho si nic nedìlejte, táto. Nevìsta dostane všecko,

jak se patøí. Nábytek, nádobí, prádlo, peøiny, nic jí nebude

chybìt, její maminka se postarala.“

„To rád slyším,“ zaradoval se staøík, „já nevìdìl, že je

nevìsta mohovitá. Já jsem si to hned myslel, když jsem

vidìl pana Šefelína. Von je takovej pøísnej, tak sem vidìl,

že musí bejt zazobanej. Udìlals mnì, hochu, velkou radost,

že se ženíš do takový rodiny...“

„Tak už spìte, tatínku. Zejtra je taky den.“

Staøík se zabral do svých myšlenek.

Po chvilce pravil: „A víš, zejtra pudeme spolu na høbitov

k mamince. Všecko jí to musíme zvìstovat. Vona, hochu,

byla taková dobraèka, taková starostlivá... Tady na svìtì

nic dobrýho neužila, a slyší jednou lepší zprávu... Ba jo!

Dyby tady byla, možná že by bylo všecko jinaèí...“

Starší Eman ucítil, že ho cosi štípe v nose. Zafrkal, tìž-

ce vzdychl, obrátil se na bok a brzy usnul, nebo to byl èlo-

vìk spravedlivý.

77

VELIKÝ KAUDERS

Velký Kauders ukázal, že je hoden své povìsti.

V nìkolika dnech vypátral malý byt v nástavbì v Havlíèkovì

ulici, který by se hodil pro skromné novomanžele. Svedl

úporný boj s majitelem domu, smlouvaje èinži, hrdle se o

vodné, poplatek za svìtlo a úklid. Velký Kauders vyšel z

tohoto boje co vítìz. Porazil majitele domu na hlavu a za-

nechal ho celého øíèného na bojišti.

Potom mírným poklusem dorazil do závodu pana Naèe-

radce, aby podal zprávu o své èinnosti. Podle jeho líèení

zlomil onen byt rekord mezi byty. Huba velkého Kauderse

se zpìnila, když velebil jeho vlastnosti. Je èistý, útulný, sklad-

ný; má ranní slunce, kuchyò je svìtlá; nájemníci samí lepší

lidé; majitel domu, pak i domovník jsou velcí inteligenti.

Skonèil ten referát, zastrèil palce za vestu a oèekával ova-

ce.

Eman se tázal, co je jako dlužen za zprostøedkování.

Velký Kauders ho umlèel velebným gestem.

„Dlužen?“ zazpíval, „co vy mnì mùžete být dlužen? Mnì

nikdo není nic dlužen! To se povedlo!“

Pan Habásko povídal, že to nemùže chtít zadarmo.

Velký Kauders odvìtil, že to jsou jen samé øeèi, zbyteè-

né øeèi, že on nic nechce, že to nemá zapotøebí — (zakle-

pal na pult), že už moc udìlal pro lidi, že je známý, každý o

nìm dá ty nejlepší reference, moc lidem pomohl, to a si

pan Habásko nechá vypravovat. Tuhle vìc udìlal proto,

že mu to uložilo pøíbuzenstvo, udìlal to rád, protože je nut-

no udržovat styky, a Kauders chce být s každý zadobøe.

Považuje to za vhodný trénink, aby byl jako zprostøedko-

vatel poøád v dobré kondici. Dokud je èlovìk živ, musí

se zmítat. Velký Kauders nesnese ani chvilku klidu. Musel

by umøít, kdyby nemohl poøád zprostøedkovat.

„Já øíkala,“ ozvala se paní Naèeradcová, „že Kauders

je jedinej, to se nenajde! Na Kauderse je vždycky spoleh-

nutí. Takový Kaudersové dnes nerostou. V celý Praze

se nenajde takovej Kauders. Nemám pravdu, Richard?

Kauders je zlato, Kauders je... nemám pravdu, Richard?“

Tlustý šéf pøisvìdèil a pøipojil delší øeè, ve které vypoèí-

tal všecky vynikající vlastnosti velkého Kauderse a doložil

je nìkterými pøíklady z jeho bohatého života.

Velký Kauders pøijímal tento hold se skromným rumìn-

cem v líci; byl potìšen, nebo jeho duše toužila po pochvale

jako bylinka po rose.

Pan Habásko ho uchopil za ruku a pravil, že se odslouží.

„Nic, nic, mladíku,“ odmítal velký muž, „pozvete mne

na veselku a dáte nìco k lepšímu.“

Eman dìl, že se to rozumí a že to bude pro nìho veliká

èest.

Veliký Kauders se podíval na hodinky, vyskoèil jako kùz-

le: „Já už musím letìt!“ pravil, „mám rozdìlanej obchod!“

Zavíøil vzduchem a zmizel.

Tlustý šéf pokynul skepticky hlavou a poslal za velkým

Kaudersem zlovìstná slova: „Jen aby se tì ještì neproklí-

nalo za to všecko...“

Paní Naèeradcová se ho pøísnì otázala, jak to myslí; pan

Naèeradec odmítl vysvìtlení a setrval v zatvrzelém mlèení.

Svatební pøípravy se dìly s nevídanou rychlostí. Zejmé-

na matka nevìstina nasadila pekelné tempo; byla všude,

pøekonávajíc se v agilnosti. Paní Šefelínová chtìla, aby

Emilka nesla svùj svatební závod a myrtový vìneèek pøed

svìtem se ctí. Jaká by to byla svatba bez závoje a myrto-

vého vínku? A proto se dala v odhodlaný boj s èasem, který

odhaluje tajemství, jež má zùstat skryto pøed tím škodoli-

bým svìtem. Mohutný finiš rozhodl o výsledku zápasu. Paní

Šefelínová zvítìzila.

Již pøíští dny uzøely v Havlíèkovì ulici na Žižkovì nábyt-

kový vùz. Doprovázeli ho pan Šefelín a pan Habásko star-

ší. Oba dùstojní a vážní jako èestná strហpøi pohøebním

prùvodì.

Pan Šefelín se ujal úøadu poøadatele. Velel zástupu dìl-

níkù, kteøí zpoceni a oddychujíce námahou vlekli kusy ná-

bytku do pátého patra. Za pomoci pana Habáska staršího

dbal o ladné uspoøádání bytu. Pak opustili byt a na jejich

místo vtrhla paní Šefelínová se zástupem žen, ozbrojených

rýžovými kartáèi, smetáky a utìrkami. Byly to pohnuté chví-

le. Podlaha, stìny i nábytek sténaly, i zdálo se, že proklínají

chvíle svého zrození.

Pøípravy k svatbì jsou povelem k obecné mobilizaci pøí-

buzenstva. Avšak ani Šefelínovi a tím ménì pan Habásko

neoplývali èetným pøíbuzenstvem. Chudí lidé se velmi rychle

rozmnožují; èím chudší rodina, tím èetnìjší; ale tím ménì

pøíbuzenstva. To je tajemství, které by mìl odhaliti Státní

úøad statistický. Bez pøíbuzenstva není slavné svatby. Je-li

svatba se závojem a vìneèkem, musí být také pøíbuzen-

stvo.

V té nouzi pøispìlo na pomoc èetné pøíbuzenstvo pana

Naèeradce. Byly odkryty staré poklady a na snoubence

snesl se d隝 svatebních darù.

Co je svatební dar? Svatební dar je prùmyslový výro-

bek, který se vyznamenává podivínským a nápadným ze-

vnìjškem, ale není k praktické potøebì. Svatební dar je ná-

roèný; touží po tom, aby byl vystaven na nápadném místì,

aby svou krásou a skvìlostí pøevyšoval okolí. Nedá

se odstrèiti. Obdarovaní musejí být pøipraveni na to,

že dárce mùže kdykoli vykonat domovní prohlídku, aby

se pøesvìdèil, prokazuje-li se jeho daru pøíslušná pocta.

Manželé Naèeradcovi vìnovali snoubencùm lustr. Byla

to nevídaná vìc. Mìla ampuli z fialového hedvábí. Pod touto

ampulí byly sklenìné tøásnì, mezi nimiž se skrývaly èetné

žárovky.

Pan Kauders objevil mezi svými poklady lampu, ozdo-

benou èervenými tulipány. Pøidal k tomu cukøenku v podobì

kvoèny.

Strýèek Ignác vìnoval ženichovi špièku na cigarety. Když

ses podíval do otvoru, uvidìls zvìtšovacím sklem mìsto

Pøíbram. Jeho manželka se ukázala porculánovým váleè-

kem na nudle.

Pan berní oficiál Nedoma uctil snoubence likérovou sou-

pravou. Byla to broušená láhev, baòatá jako kvoèna, která

byla provázena zástupem broušených sklenièek. Pøedpo-

kládalo se, že mladé manželky budou najednou navštìvo-

vat dva tucty alkoholikù, které nutno obsloužili likérem. Paní

Nedomová sòala ze zdi zlatem vyšívané boží požehnání

s nápisem:

Grüss Gott, tritt ein,

bring Glück herein!

A èímpak se vyznamenal vyhlášený doktor s chotí? Pan

JUDr. Max Naèeradec se vzdal ve prospìch snoubencù

jedné podivné vìci, která se nazývá vertikov. Kdo touží

po pouèení, má vìdìt, že vertikov je jakási skøíò... nikoli...

je to takové... má to ètyøi vysoké nohy, které nesou maliè-

kou skøíòku s miniaturními zásuvkami. Zásuvky nelze ote-

vøít. Jeho paní cho se ukázala nádherným bìhounem, který

má zdobit stùl, a jednou takovou vìcí, která na sklenìné

noze nese porculánovou mísu, do které se hází vizitky a

pohlednice.

Kromì toho vzdal se vyhlášený doktor nádherného bar-

votisku v tìžkém zlaceném rámu. Obraz ukazoval Othella,

jak sedí na nìjaké zídce a vypravuje dóžeti benátskému

a Desdemonì o svých dobrodružstvích. Tento obraz snil

po dlouhá léta ve spoleènosti zarámovaného doktorské-

ho diplomu v èekárnì slovutného advokáta.

Na všech tìchto darech tkvìl zatuchlý zápach rodinné

pospolitosti; a nyní bylo jim urèeno, aby svou okázalostí

budily rozruch v ulici Cimburkovì, Harantovì, Husovì a

Havlíèkovì.

Starý pan Habásko, jemuž byly svìøeny klíèe od bytu snou-

bencù, nedovedl skrýti svou pýchu pøed sousedstvem. Na

stará kolena onemocnìn výstøední marnivostí. Vodil své zná-

mé do nového bytu a chrastì klíèi ukazoval vystavené sva-

tební dary a jako prùvodce v muzeu pøipojoval svùj výklad.

Byt vonìl novostí a èistotou. Sousedstvo šlapalo opatr-

nì po nádherném koberci s èervenými kvìty (dar staré

sleèny tety) a poslouchalo s uctivou závistí okázalé chlubi-

vosti Emana staršího.

A starý pan Habásko, upozoròuje na mouøenína Othel-

la, hlaholil: „To je vobraz, co? Jak je to všecko krásnì

v barvièkách vyvedený! Takovou vìc nenajdete v celý Pra-

ze. Já bych za to nevzal stovku. Jenom ten rám, jakou musí

mít cenu!“

Upøel svùj zrak na návštìvníky, kteøí mumlali slova obdi-

vu.

Vodil návštìvníky od jednoho pøedmìtu k druhému. Kaž-

dému se dostalo nadšených a láskyplných slov.

„To jsou vìcièky,“ jásal, „to není žádnej šmejd, to je pra-

vý pøedváleèný zboží. Šmátnìte si, páni, šmátnìte si,

že mluvím pravdu!“

Když se sousedstvo chystalo uposlechnout tohoto vyzvá-

ní, tu odhánìl je staøík se zdìšeným pokøikem: „Ježíš! Je-

dete mi vod toho pryè! Já bych vám ty paznehty musel ura-

zit!“

Prohlídka bytu byla zakonèena øeèí, kterou starší Eman

oslavoval mladšího. To je hoch, takovýho se nenajde. Proti

všem protoctvím, která mu vìštila bídný konec po zahálèivém

životì, tak se vyšvihl, tak se nad všecky vyvýšil. Má v obchodì

velké slovo a jeho šéf se sklání pøed Emanovou moudrostí.

Zástup se rozcházel a mnohému se chvìla na rtech slo-

va: „Vono je vodsuï až podsuï. Vono to všechno není tak

krásný, jak se povídá. Jenom a se ten starej se svým sy-

nem nepotento... Znali jsme eštì vìtší hlaváèe a pøišli

k znièení...“

78

KÁVA, BÁBOVKA A MEZISTÁTNÍ MAÈ

MAÏARSKO — ÈESKOSLOVENSKO

Na prvního máje toho roku slavilo se u Habáskù zasnou-

bení. Slavnost byla tichá a nehluèná. Pila se káva, kterou

uvaøil pan Habásko starší, a pøikusovala se bábovka, kte-

rou pøinesla paní Šefelínová. Bylo rozhodnuto, že

po svaèinì odeberou se snoubenci a oba staøí páni

na høištì Sparty, kdež mìl být vybojován velký zápas

s maïarským národním mužstvem. Pan Šefelín se uvolil jít

s sebou.

„Já tìm kopálistùm moc nehovím,“ pravil, „u nás

v Nuslích se nikdy nerodili velký borci! Jsme národ pokoj-

ný a nebojovný. Žijeme v míru a s každým dobøe vychází-

me. My jsme lid druhé ligy!“

Eman pocítil nutnost zalichotit se budoucímu tchánovi.

„Dìláte to horší, než to je, tatínku,“ dìl, „takovej Jansa

byl hráè dobrejch kvalit a Srba prokázal Viktorce dobrý

služby. To je marný!“

„No,“ bruèel pan Šefelín, „øíkáte Jansa... To se ví, hráè to

byl rychlej a prùbojnej, ale žádná mezinárodní klasa! A Srba?

Mìl jenom bìh, ale byl náramnì ukvapenej ve støelbì!“

Proti tomu se nedalo nic namítat. Mužští dopili kávu, olízli

si kníry a vydali se na pochod, rozlouèivše se s paní Šefe-

línovou a sleènou tetou, které si chtìly vymìòovat ženská

tajemství.

Na cestì se stavìli pro pana Naèeradce a takto posí-

leni zlezli vrch Letnou.

Toho dne byl na høišti nevídaný nával. Národ zapomnìl

na rozdíly, které rozdìlují jeho øady, pøívrženci jednotlivých

klubù vzdali se pro tuto chvíli výluèné a nesnášenlivé víry,

nebo každý cítil, že jde o vìc celé fotbalové veøejnosti.

Jenom s námahou vybojovala si naše spoleènost vý-

hodnìjší místo, kde bylo možno alespoò èást høištì pøe-

hlédnouti. Pan Naèeradec dral se v èele jako tank. Za ním

pracovaly lokty a pìsti obou snoubencù. Ulièkou za nimi

ubírali se staøí páni.

Našim snoubencùm, obìma tatíèkùm a tlustému šéfovi

pøedstavila se tato mužstva:

MAÏARSKO

Acht,

Kronenberger, Fogl III,

Steiner, Turay, Wilhelm,

Ticska, Takacs II, Kautzky, Hirzer, Kohut

ÈESKOSLOVENSKO

Štaplík,

Ženíšek, Hojer,

Kolenatý, Carvan, Tyrpekl,

Junek, Šoltys, Svoboda, Puè, Silný

Oba Habáskové projevili nespokojenost nad tím,

že poøadatelé neuznali za vhodné zaøadit nìkterého hrá-

èe Viktorie.

„Vypadá to,“ bruèel Eman starší, „jako by se za nás

stydìli!“

„My jsme jim moc sprostý,“ reptal Eman mladší.

„Však my se jich o to neprosíme,“ pøipojila Emilka.

Zato pan Naèeradec byl optimisticky naladìn. Zejmé-

na sestava útoku se mu zamlouvala. Projevoval své mínì-

ní okázale, hledaje nìkoho, kdo by s ním nesouhlasil.

„Máte pravdu, pane,“ ozvalo se za ním. „Sestava je dob-

rá. Zejména Silný na køídle to rozhejbá. Ale rovnou øíkám,

že bych v centrhalvu vidìl radši Káïu než Carvana. Von

ten Káïa je pro nás morální opora a dycky je hybnou pá-

kou mužstva!“

Eman se obrátil na mluvèího. Pozdravil ho rudý nos spar-

anùv.

„A jejej!“ zvolal, „starej známej! Mnì se zdá, že máme

spolu nìjaký øízení!“

„Nonono,“ mruèel rudý nos smíølivì, „teï máme mezi-

státní maè... Musíme držet dohromady! Co bysme

se štìtili... Vy jste živnostník, já jsem živnostník. Máme toho

voba nad hlavu! Nic ve zlým, pane šéf...“

Tlustý šéf mezitím objevil v davu známého. Slovan-

ský kmet kývnul mu radostnì pøes hlavy zástupu a volal

radostnì:

„Vítám vás, bratøe! Taky tady, taky, tady? To rád vidím. Dnes

se støetnem s vojskem sveøepých Tataøínù! — Doufám,

že zbranì své pokryjeme nesmrtelnou slávou a bude plesat

matka Èechie... Jako pod Hostýnem vyøítí se, ajta, Svoboda,

jako orel èerný, a Tatarstvo bude prchat ve zmatku...“

„Tak jest,“ odvìtil pan Naèeradec, „dneska se vytáhnem,

abysme nezahanbili naše slavný pøedky, který by se museli

v hrobì obracet, kdybychom neukázali svoji tøídu...“

79

POLOÈAS 1:0 PRO MAÏARY

A PAN NAÈERADEC JE EFEKTIVNÌ MRTVÝ MUŽ

Nespokojen se sestavou našeho národního mužstva byl

také Amplión, jenž pøirozenì nemohl pøi tak významném

utkání chybìt. Jeho pesimistické glosy nesly se rozsáhlým

prostranstvím — —

„Èeskoslovenský mužstvo má slabej nástup! Forvard

je nemožnì sestavenej! Silnej není žádný køídlo. Dejte ho

na spojku! Hanba direktorùm...“

Nabral dechu: „Hurá, rozneste ty kluci maïarský. Ukaž-

te jim, jak se vaøí u nás guláš! Hojere, klepni ho pøes pár-

ky! Hojer hraje neobyèejnì fair, což kvituju jako velký plus

—“

Starší Eman sòal klobouk z hlavy a otøel si èelo. Jeho loket

narazil na nìco mìkkého. Obrátil se a jeho zrak se støetl

s vdovou Ouholièkovou. Strnul a po zádech mu pøebìhla hor-

ká vlna.

„Co vy tady dìláte, paní?“ zabreptal, „tohle není žádný

podívání pro slabou vdovu...“

„Taky jsem se šla podívat,“ hlásala vdova, „všecky jdou,

všecky užívají a já chci taky užít! Øekla jsem si, to bych byla

hloupá, dybych si nìco vodepøela, s nebožtíkem jsem nic

neužila, von byl jenom pro sebe!“

Pan Habásko neodpovìdìl, ale položil si v myšlenkách

truchlivou otázku: ‘Copak tohle smí bejt? Ani na høišti ne-

mám mít outoèištì? Copak proti vdovám není žádnej zá-

kon?’

Mladší Eman tìšil svou nevìstu, která se nìžnì opírala

o jeho rámì.

„Voni se rozehrajou, Emilko, uvidíš,“ dìl dùvìøivì, „je-

nom co se zbavìj poèáteèní trémy!“

„Aspoò Podrazila mìli zaøadit do útoku!“ stýskala si

nevìsta.

Vtom bylo slyšeti tichý hlas:

„Nezoufejte, panno! Hospodin sešle našim zbraním ví-

tìzství, budeme-li pokorní a budeme-li doufati v Nìho!“

Znìlo to tajemnì, jako vìštba. Eman objevil, že hlas ná-

ležel panu Jakubovi. Oba bratøi Šturcové, èistotnì odìni,

stáli vedle sebe a skromnì zírali na høištì.

Pan Habásko mladší kynul jim na pozdrav.

A mladší Šturc dìl:

„Modleme se, aby Hospodin seslal našim vojskùm sho-

otera, jenž by byl podoben nezapomenutelnému Dvoøáè-

kovi! Jenžto by samojediný proti pøesile udržel míè! Jenž-

to by dovedl prohodit do ulièky! Jenžto by dovedl volleyem

vehnat míè pod bøevno! Jenž by byl srdce chrabrého a no-

hou bystrých! Pak porazíme nevìrné Amalekitské!“

„Amen!“ dodal Jakub vroucnì.

Jakub sepjal ruce a šeptal extaticky:

„Otevøetež se nebesa! A v jasné záøi nech se zjeví ve-

licí playeøi této zemì, kteøí se seskupili kolem trùnu boží-

ho, mávají palmovými snítkami a pìjí haleluja! Nech shlíží

na nehodné potomstvo své, na ten nemohoucí forvard, kte-

rý nedovede udržet míè!“

Tak modlili se bratøi unionistiètí. Ale nebesa byla hluchá

k jejich prosbám. Amplión øval:

„Hra patøí Maïarùm, který se nám lepší zamlouvají než

naši! Ta jejich kombinace pùsobí lahodnìjším dojmem, je

v ní míò náhodnosti a víc promyšlenosti. Jsou technicky vy-

spìlejší, hlavnì ve høe hlavou... Záloha vodpadá! Kolená-

èi! To jseš starej internacionál? Dìte mi do háje, ulièníci!

Nechci vás znát! Vode dneška máte u mì utrum! Tak uká-

žete mi nìco, rošáci, nebo neukážete?“

Zdálo se, že Hospodin je více naklonìn maïarské jede-

náctce. Jedné chvíle povstal zmatek pøed brankou Štaplíko-

vou. Tyrpekl ztratil orientaci a hlavou vrazil míè do vlastní bran-

ky.

Zástupu se zmocnila chladná hrùza. Èerné zoufalství

propuklo v bouøi rozhoøèení.

„Zrada!“ zvolal slovanský staøec, zdvíhaje chvìjící se ruce

do výše, „èerná zrada! Koho to napadlo, zaøadit vršovic-

kého hráèe do národního mužstva? Osude neblahý! Sami

se vydáváme v plen nepøátelùm! Skláníme šiji pod jho...

Ó, Vršovci! Jaké jste to úskoèné plémì... Hada jsme høáli

na svých òadrech! Ne nadarmo byl rod Vršovcù vyhuben,

jak èteme ve starých kronikách...“

Amplión, ranìn ve své pýše, žádal mroucím hlasem, aby

mu vrátil vstupné. A starý pan Habásko pravil:

„Já tu nebudu! Eštì abych byl pro smích cizákùm!“

„Máte pravdu,“ zašvitoøila vdova, „pudeme spolu

na procházku! Je prvního máje! Stromy kvetou a ptáèkové

šveholí. Ruku v ruce pudem do tý zelenì...“

„Nic!“ zatvrdil se staøec, „de sem, tam zùstanu! Do žád-

ný zelenì se nepude! Eštì není všech dnù konec! Uvidí-

me, co bude v druhým poloèase!“

Soudce odpískává první halftime. Zástup se zavlnil. Eman

koupil láhev èervené limonády a galantnì ji nabídl Emilce.

Pan Naèeradec ovíval si tvrdým kloboukem kvetoucí líc.

Byl temný a zádumèivý.

I pomyslel si chmurnì: „Jsem starej muž! Jsem nemoc-

nej muž! Pojedu do Karlovejch Varù. Ne, nikam

se nepojede! Mnì se už nemùže bejt pomoženo! Jsem

mrtvej muž, efektivnì mrtvej muž...“

80

BYLO OBEJMUTÍ VDOVY REGULÉRNÍ? — „VEZMI

TOHO MALÉHO PÁNA NA RUKU!“ A JINÉ PØÍHODY

V druhém poloèase nabývá naše národní mužstvo pùdy.

Slyšme, co o tom praví Amplión:

„Naši kluci se našli! Souhra zaèíná klapat! Máme pøe-

vahu v poli, ale co je to platný, když to nevyjádøíme èíselnì!

Pøísloveèná smùla se lepí na paty našim støelcùm! My sme

holt samá primadona, ale když se má ukázat vejkon, tak

jsme v talónì! Už toho zaèínám mít pomalu dost!“

Mínìní Ampliónovo stalo se majetkem všech tøiceti ti-

síc divákù. Kyselá nálada zachvátila vyprodaný dùm. Tu a

tam poèaly se obnovovat staré spory mezi klubovými pøí-

vrženci. Pan Naèeradec oznámil dvìma tuctùm lidí,

že na nì podá žalobu pro urážku na cti.

Rudonosý ovocnáø se rouhal forvardu národního mužstva,

které bylo sestaveno takøka ze samých slávistù. Za tìchto okol-

ností, tvrdil, si ovšem Silný nezahraje. Vyslovil podezøení, že Silný

je nápadnì zanedbáván a že v tom bude nìjaká politika.

Eman, hledì pronikavì na jeho èervený nos, podotkl mi-

mochodem, že v roce 1921 dostal jeden pán od nìho za

takové øeèi na kokos.

„To bylo,“ dodal, „dvacátýho prvního záøí. Ten pán si to

pamatuje do dneška!“

„Každej máme nìjaký vzpomínky!“ podotkla vdova sni-

vì, „bez vzpomínek z mládí byl by nᚠživot chudej!“

A obrátila se na Emana staršího, nemá-li pravdu.

„Copak vo to!“ dìl pan Habásko suše.

Vtom ucítil Eman mladší, že se mu nìco plete pod no-

hama. Nìjaký hlas zaskøípal ze zemì:

„Jak to stojí, mladej pane? Mnì se zdá, že jsme poøád

v autu!“

Eman sklonil zrak a po krátkém pátrání podaøilo se mu

objevit malého, šedého mužíèka. Zdálo se mu, že poznává

pana Sádlo.

Podal mu ruku.

„Vítám vás, pane! Taky na høišti, taky?“

„To víte, kamaráde!“ zašveholil šedý mužík, „èlovìk je

tvor slabý! Znechucen špatnými výsledky našich mužstev,

umínil jsem si zùstat tentokráte doma. Ale nevydržel jsem.

Nemohl jsem chybìt pøi takovém významném utkání!“

„A co tomu øíkáte, pane?“

„Co tomu mùžu øíkat...,“ dìl mužík smutnì, „já pøi své ne-

patrné postavì nemùžu si uèinit úsudek... Slyším, že je obe-

censtvo nespokojeno, a z toho soudím, že naše vìc stojí

špatnì. Ochochocho! V letech dvacátých, za panování vel-

kého Piláta, Vaníka, Sedláèka a Mazala, jsme si myslili,

že nad nás není. Pøíliš jsme povýšili. Všichni ostatní národo-

vé byli u nás hasièi. Zhøešili jsme pejchou a Pánbùh nás

potrestal...“

„Svatá pravda!“ kývl Eman zádumèivì.

„Na vteøinku,“ pokraèoval pan Sádlo, „podaøilo se mi

zahlédnout Carvana. Nelíbil se mi. Proèpak, øíkám si, proè-

pak nepostavili Káïu? Proè nám to direktoøi dìlají?“

„Emane,“ zašeptala Emilka soucitnì, „buï tak dobrej a

vem toho pána na ruku, a má pøehled. Von, chudinka malá,

takhle nic neužije!“

„Mᚠpravdu, Emilko,“ pøisvìdèil ochotnì mladý muž,

„mnì to nic neudìlá a ten pán bude mít radost... Tak polez-

te, pane Sádlo!“ zvolal.

Vyzdvihl šedivého mužíèka a posadil si ho na ruku jako

malé dìcko.

„Díky, tisíceré díky!“ ševelil ten pán radostnì. Rozhlédl

se po širém prostranství høištì a zablouznil: „Tak to je ten

zelený trávník... A tamto veliký Štaplík a slavný borec Acht

chrání svoje svatynì... Jedenáct bojovníkù stojí proti jede-

nácti junákùm. Vlna za vlnou se valí. Jednou mají vrch ti,

podruhé triumfují oni... Ó, zelený trávníku! tak jsem tì vídá-

val ve svých snech!“

Otevøel kožené pouzdro a nabídl Emanovi doutník: „Kou-

øíte, pane?“

„Dìkuju,“ odmítl pan Habásko, „já jsem cigaretovej.“

„Taky mám, raète si posloužit,“ dìl mužík horlivì.

S doutníkem v ústech podobal se pan Sádlo kojenci,

který dumlá gumový dudlík. Spokojenì bafèil a se zájmem

pøihlížel zápasu.

„Neznepokojuji vás, pane?“ tázal se své chùvy starost-

livì.

„Ani v nejmenším,“ uspokojil ho Eman, „já si vás jenom

pøendám na druhou ruku.“

Šedivý staøík obrátil se k Emilce a pravil galantnì: „Bla-

hopøeji vám, milostivá. Máte starostlivého manžela. Je vi-

dìt, že to s dìtmi dovede. Tuším, že jemu mùžete svìøit

své dítky bez starosti...“

Emilka se zardìla a starý pan Habásko pravil: „To ste

trefil špatnì. Voni ještì nejsou svoji; maj veselku pøed se-

bou.“

„O pardon, pardon!“ zvolal pan Sádlo, „prosím za pro-

minutí, milostivá. Tak teprve snoubenci? Øekl jsem hlou-

post, hehehe... Nic ve zlém! Èlovìk tak leccos plácne. Z

neznalosti, prosím...“

„Nic se nestalo,“ vmísil se do rozmluvy pan Šefelín, „to tak

bejvá. Já taky øíkám, že nemìli zmeškáno. Ale když se do toho

tak hrnou, copak je to platný. Vono to nemá žádnej rozum —“

„O prosím, prosím,“ odporoval pan Sádlo zdvoøile, „man-

želství je stav vznešený. Sám Bùh tak ustanovil, prosím, Já

sám bych byl naklonìn sòatku manželskému, kdybych na-

lezl k sobì pøíhodnou cho. Ale jsa menší postavy... rozu-

míte. Není dobøe, když žena muže pøevyšuje, prosím. Muž

je tak øíkajíc král pøírody a žena jeho družkou. Takový je

zákon.“

Král pøírody zadýmal a rozhlédl se po posluchaèích.

„Já bych takovýho prcka nechtìla, kdyby mnì ho pozla-

tili,“ šeptala vdova panu Habáskovi staršímu.

„Von by u vás ani nevobstál,“ broukl ten pán.

Malý muž objal záøivým zrakem snoubence.

„Jste pìkný párek,“ vzdychl, „moc vám to sluší. Inu, mlá-

dí, mládí... Hol!“ vzkøikl, starostlivì zíraje do høištì. „Šoltys

klesl. Pan soudce Andersen píská. Co se dìje?“

Dav zašumìl nevolí. Žádal ryènì hlavu maïarského bac-

ka, jenž srazil èeského útoèníka v trestném území. Hráèi

rozhazují rukama. A tu z klubka èervenobílých dresù vystu-

puje pan Hojer. Kráèí dùstojnì k brance Maïarù, klade ob-

øadnì míè na znamení, kterým je oznaèena vzdálenost je-

denácti yardù od branky.

Pan Sádlo zatleskal rukama a zajásal: „Pan Hojer! Vý-

bornì! Sám pan Hojer støílí desítku. Dobøe tak. Spravedli-

vé rozhodnutí. — Proèpak jsi, Fogle III, mladíku nerozváž-

ný, Šoltysovi ubližoval? To se nesmí, darebníku jeden! Teï

budete za to pykat —“

Pan Hojer pøehlédl zálibnì prostor mezi míèem a bran-

kou, zaujal koketní postoj a pak mocnou ranou poslal míè

do sítì.

Tøicet tisíc hlasù se spojilo, aby pozdravilo tento výkon.

Mocný uragán nadšení zachvátil hledištì. Známí i neznámí

klesali si do náruèí.

Potmìšilý osud velel, aby v této chvíli mìl pan Habásko

vdovu vedle sebe. Starý pán ve støídavém pominutí smys-

lù padl paní Ouholièkové kolem krku.

Už pøešla chvíle šumivé radosti, hráèi zaujali poèáteèní

pozici, ale vdova odpoèívala starému pánovi v náruèí,

omdlévajíc blahem.

„Jsme svoji,“ šeptala starší dáma, dívajíc se nyvì panu

Habáskovi staršímu do oèí.

Eman mladší se znepokojil.

„Hej, tatíku!“ zvolal, „dejte tu ženskou z ruky. Copak se to

patøí?“

„Já jsem jako v ráji...,“ vzdychala vdova, „poznala jsem

èarovný cit lásky.“

„Paní!“ vzkøikl nešastný staøec, „vzpamatujte se! To pøeci

nesmí bejt. Lidi se koukaj —“

„Co je nám do lidí? Dostaèíme sami sobì. Ach, ta lás-

ka! Já jsem z toho celá smrtelná. Mám oudy jako sváza-

ný...“

Pan Habásko starší kvílel: „Tak mi øeknìte, co já s tou

bláznivou ženskou! Dy je to na pováženou... Paní! Paní!“

„Šmejknìte s ní vo zem,“ radil sveøepý pan Šefelín, „co

se budete kocat s bábou! Kamaráde, šmejknìte s ní, vona

pøíde k sobì. Udìlejte mi to k vùli a zinknìte s ní, buïte

tak dobrej! Nebo víte co, puète mnì tu vosobu, já jí ukážu,

co je to èarovnej cit lásky!“

Vdova pod dojmem této hrozby pøišla k sobì. Pøejela

si dlaní tváø a vzdychla slabým hlasem: „Kde to jsem? Sni-

la jsem, nebo bdìla?“

Pøitulila se k panu Habáskovi: „Je to pravda?“

„Paní, mìjte rozum,“ domlouval jí ten pán, „koukejte, vono

se hraje. Sledujte hru a nevyrušujte.“

Odvìtila: „Já už budu rozumná, mùj milý. Mì to tak roz-

rušilo, že jste se vyjádøil.“

„Cože jsem se?“ zaøval pan Habásko.

„Že jste se vyjádøil. Projevil jste svý pravý smejšlení. Už

jste to v sobì nemoh tajit. Pøed 30 000 svìdky jste

se vyjádøil. Za stavu 1:1.“

„Žádný vyjádøení!“ zakvièel staøec, „to je vod vás vymyš-

lenost —“

„Ba ne,“ dìla vdova, „žádná vymyšlenost, nýbrž jistota. Snad

byste se nechtìl vodtahovat? Na to jsou zákony, pane. Zákony

republiky netrpìj, aby se vdovy utiskovaly. Pan Hojer støelil vy-

rovnávací branku a vy jste se vyjádøil, to je jednou svatý —“

V odpovìï pan Habásko žalostnì zasténal.

„Nebavte se s ní,“ dìl Eman opovržlivì, „a pudem.

Na vejsledku se už nic nezmìní —“

Opatrnì postavil malého mužíèka na zem, vzal otce pod

paží a strkal ho z høištì. Za ním následoval pan Naèeradec

s panem Šefelínem.

Vdova zavolala za nimi: „Vyjádøil se v sedmatøicátý mi-

nutì druhýho poloèasu. Pamatujte si to! Já, když na to pøi-

jde, dokážu to soudnì...“

Když se protlaèili zástupcem a octli se u vchodu høištì,

tu pøipojil se k nim pan Sádlo. Uchopil Emanovu pravici

do obou rukou a pravil: „Ještì jednou tisícerý dík, šlechetný muži.

Odmìním se vám. Budete mít pìknou památku na mì...“

Postavil se na špièky, a když se Eman k nìmu sehnul,

zašeptal tajemnì: „Pošlu vám otoman. Pravý žínìný oto-

man. Potažený látkou ze žlutého batistu. Po stranách má

støapeèky. Nádherný kousek. Prosím, neodmítejte. Byl bych

velice uražen. Otoman je to, prosím, památný. Jedna vý-

znaèná osobnost z nejvyšších kruhù ho u nás zastavila.

Nesmím prozradit jejího jména. Vìc diskrétnosti, prosím.

Vynikající osobnost ho nevyplatila a já jsem otoman získal

v dražbì. Pøijmìte ho ode mne. Otoman je nepostradatel-

né náøadí pro mladou domácnost. Kdykoli na nìm

s manželkou spoèinete, vzpomeòte si, prosím, na pana

Sádlo, jenž vás chová ve vdìèné upomínce —“

Tak pravil a zmizel v zástupu jako dobrý duch.

„To musí bejt òákej dobrej èlovìk,“ mínil pan Naèeradec.

„Jenom aby v tom kanapi nebyly štìnice,“ podotkl skep-

ticky pan Šefelín.

Eman starší neøíkal nièeho. Byl truchlivý a zádumèivý.

Také tlustý šéf nebyl ve své kùži. Rozlouèil se, øka, že má

toho všeho plnou hlavu a že pùjde do kavárny, aby pøišel

na jiné myšlenky.

81

MELANCHOLIE VRCHNÍHO È͊NÍKA

Pan Naèeradec vstoupil otáèecími dveømi do lokálu.

Z oblak kouøe vynoøil se vrchní èíšník. Byl smuten. Tìžké váè-

ky visely mu pod oèima. Tváøe se mu tøásly jako huspenina.

Hluboce se uklonil pøed denním hostem, pokud mu špi-

èaté bøicho dovolovalo. Podíval se oddaným zrakem

na pana Naèeradce, tìžce vzdychl a pravil: „Tak jsme to

zase vymòoukli, pane Naèeradec, co?“

Tlustý šéf kývl hlavou a odebral se na své místo. Èíšník

ho následoval. Zasyèel na svého podøízeného, který se øítil

kolem: „Franc, pan Naèeradec dostane vídeòskou ve skle!“

Otøel si èelo kapesníkem a pokraèoval ve svém rozjí-

mání: „Já tam nebyl a jsem rád, prosím... Povídal pan dok-

tor Karpe, že to bylo beznadìjný podívání. Obraz bídy, tak

se vyjádøil pan doktor Karpe...“

„Ba, ba,“ zasípìl pan Naèeradec, „lumpárna je to, nic

jinýho. Deset korun si nechaj za to dát, není to nestyda-

tost? Deset korun se dneska nechá vydìlat! Jeden gól pøi-

jde jednoho na pìt korun. Nu, je to jednání vod tìch lidí?“

Vrchní èíšník melancholicky pøisvìdèil.

„Copak vo to,“ mínil, „mužstvo mùže mít svý slabý mo-

menty. Nejde dycky vydat ze sebe vše... platit, prosím!...

Ale ten nemohoucí forvard, to èlovìka bolí, prosím!... Franc,

tý dámì módy, už a to je! Poèítal jsem napevno, že si as-

poò Svoboda dá kus. Kdepak! Ani si neškrt... Franc, ten

pán dostane cigarety, já ti, ulièníku, ukroutím uši, prosím...

Vypadáme pìknì, prosím —“

Mávl rukou a dodal: „Já nechám kšeftu. Už toho mám

po krk. Nohy neslouží, prosím. Dost jsem se tady natanco-

val. Jsem jako polámanej... platit, prosím, hned jsem tu!...

Nìco jsem si zahospodaøil. Mám jeden domek v pácu,

v mým rodišti, prosím. Vono je tam krásnì, raète nás nì-

kdy navštívit. Zeleò, vzduch, koupání, prosím. Deset minut

k nádraží. Znamenitý místo k osvìžení nervù... Franc, já ti

do toho vjedu, to svìt nevidìl takovýho šmrgolu, prosím...

Je to dneska personál, prosím. Tam se vodstìhuju a ne-

chám všeho. Krásnej penzión se tam dá zaøídit. Mìl bych

na to spoleèníka. Objekt je to krásnej. Garáže by

se nechaly zaøídit, copak vo to... A fotbal je tam taky, a sluš-

nej, prosím. Amatéøi jsou dneska lepší než ty placený pri-

madony. Ty aspoò vložej do hry všecko... platit, prosím —

moment!“ A vrchní èíšník odklusal.

Pan Naèeradec sedìl a dumal nad svou kávou: „Von

má pravdu, ten vrchní, esli má pravdu! Vono už tu není k žití,

jeden se musí hanbit pøed cizinou za ty vejkony, já to po-

øád øíkám a poøád povídám, jak je mnì mís, to mi nikdo

neuvìøí, pøed celým svìtem je mnì mís, to už nechci vidìt

svejma voèima.“

Zapálil si doutník a zrakem pronásledoval modré oblaky.

„A co se vlastnì rozèiluješ, co si to bereš, pane Naèera-

dec?“ osopil se na sebe. „Já si nic neberu, já se nerozèiluju,

vìru... Co je mnì do nich? Už mne tam neuvidìj, a jsem špat-

nej èlovìk, ešli ještì nohou tam vkroèím na høištì. Platit a zlo-

bit se, to je moc. Nejsem vám tu pro blázny. Paní Naèeradco-

vá má pravdu, vìru, že má pravdu, esli má pravdu! Doma

budu sedìt a povídat si budu s manželkou. Co si s ní mám

povídat? Žádný povídání nebude. Dejte mi všechny pokoj!

A vùbec... Já pojedu pryè, všechny jedou pryè, co bych si

to nedopøál, to bych musel bejt nevímjakej, jsem tadyhle ne-

mocnej èlovìk, dlouho-li eštì pobudu? Vy nemáte cit

pro jednoho, tak je to, já to dobøe vím, já to dobøe pozoruju...“

82

VÝZNAMNÝ PROJEV SLEÈNY EMILKY

PØED HVÌZDOU

Mezitím se ubírala spoleènost, kterou jsme opustili

na høišti, smìrem k Václavskému námìstí. Napøed kráèel

Eman s Emilkou; hovoøili o lásce a jiných sladkých vìcech.

Za nimi kráèel Eman starší s panem Šefelínem; vymìòo-

vali si filozofické názory a shodovali se v tom, že svìtská

faleš je nesmírná a lumpárna panuje.

A tak došli až k paláci Hvìzdì. Zde, pøed plakátem, jenž

oznamovalo sportovní výsledky, stál jako obvykle valný dav

lidu. Nebo na tomto místì shromažïuje se obec sportov-

ních pøívržencù, jichž èlenové obšírnì debatují o prùbìhu

významných utkání. Je to bohoslužba vìøících, celebrova-

ná k oslavì znamenitých výkonù a hráèù, kteøí se zaskvìli

svým umìním, je to shromáždìní, kde se pozdvihují mysli

zarmoucených a ponížených i kde se rozléhá jásot vítìzù.

Vždycky jeden oèitý svìdek vykládá shromáždìní o prù-

bìhu utkání. Ostatní pozornì naslouchají a pak se rozpøede

debata, ve které se podrobnì probírají jednotlivé fáze hry

a znalecky oceòují výkony hráèù. Je to rušná bohoslužba;

zde jako na høišti velmi snadno vznikají urážky na cti.

Naši pøátelé se pøidali k houfu, aby vyslechli øeèníka.

Chvíli mlèky naslouchali, pozornì sledujíce jeho vývody.

Sleènu Emilku výklad øeèníkùv neuspokojoval. Prodrala se

do støedu hlouèku, energicky odòala øeèníkovi slovo, aby

se sama vyjádøila.

Svou široce založenou a o pøesná data opøenou øeè

poèala konstatováním, že èeský fotbal je v úpadku. Øeèni-

ce vyzývá shromáždìní, aby nežádalo od ní zevrubné vy-

poèítávání všech pøíèin tohoto žalostného zjevu. Avšak to-

lik je jisto, že nevzchopíme-li se záhy, nebudeme si moci

èiniti nárok, abychom byli nadále poèítáni k evropské ex-

tratøídì.

(hluèný souhlas.)

„Kde jsou doby,“ táže se øeènice zvýšeným hlasem, „kde

jsou, velevážení, doby našich slavných Klapkù, Breburdù,

Prokopù...?“

(Nespokojený hlas: „A co Pilátù, Jandù, Mazalù, Sed-

láèkù?“)

Øeènice: „Zajisté. Nemám pøíèiny, abych i tìmto slav-

ným mužùm upírala jejich velikost.“

(Druhý nespokojený hlas: „A Vaník je vosk?“)

Øeènice odpovídá, že zajisté v celém národì

se nevyskytuje èlovìk, jenž by dovedl tomuto borci upøít

jeho nesmrtelné zásluhy o rozkvìt èeské kopané.

(„Tak jest!“ — Dlouhotrvající potlesk.)

Pan Šefelín dloubl Emana staršího do boku a pravil

s otcovskou pýchou: „To je holka, co?“

„Ta to umí sebrat,“ dìl pochvalnì pan Habásko, „je vi-

dìt, že je z domova dobøe vedená.“

„Šak jsem s ní mìl kolikrát práci, to se neptejte,“ podo-

tkl pan Šefelín.

Eman mladší neøíkal nic, ale jeho srdce bylo naplnìno

hrdostí.

Po tomto úvodu pøechází øeènice ke kritickému ocenì-

ní dnešního zápasu. Netají se s názorem, že sestava na-

šeho národního mužstva byla nešastná, a prudce útoèí

na rozhodující èinitele, kteøí vyslali do boje takové borce.

(Výkøiky: „Hanba jim! Pryè s direktory!“)

„Ženská, a jak to umí rozfofrovat!“ divil se pan Habásko.

„Já je to sestav,“ pokraèuje øeènice rozhoøèenì, „která

neuzná za vhodno zaøadit do národního mužstva nìjaké

hráèe z Viktorie Žižkov?“

(Hluèný odpor. Nìkdo volá: „To bysme to chytili! Takový

lazaøi bídný, žebráci ubohý!“ — Zmatek. — Výkøiky: „Vyhoïte

ho! — Ne, má pravdu! — A mluví dál! — Dolù s ní!“)

V nastalé vøavì zanikají slova øeènice. Sleèna Emilka

prosí, aby jí dovolili vysvìtliti svoje stanovisko. Avšak zma-

tek vzrùstá. Ozývají se pokøiky: „To jste Èeši? To jste Slo-

vani? Styïte se! Co tomu øekne cizina?“

Vtom zavolal jeden pán se ètyømi bradavicemi na nose:

„Dìte pryè, sleèinko, a nechte zas mluvit jiný. Nebudeme

poslouchat rozumy vod ženský —“

Eman zakroèil a výhrùžnì se ptal ètyø bradavic, jak to

myslí.

Majitel ètyø bradavic odvìtil: „To je všecko k smíchu øeè,

pane. Já tu sleènu nechtìl urazit, ale co mùže vìdìt tako-

vej mladej tvor? Já tadyhle pamatuju, když eštì hráli

s baretama na hlavì, když to válel Košek, Baumruk a Bìl-

ka, to sleèna byla tenkrát eštì na houbách...“

Pán se ètyømi bradavicemi získal si srdce davu a ujal

se za obecného souhlasu slova. Pan Habásko starší pro-

nesl starostlivì názor, že by se mìlo jít domù, že nemá ta-

kové vìci rád. Pan Šefelín souhlasil.

Eman uklidnil svou rozbouøenou mysl, ujal se Emilky a

pak vykroèili naši lidé smìrem k mìstu Žižkovu.

83

NOVÁ EVROPA ANEB JAK BY VYHL͎ELY HRANICE

STÁTÙ, KDYBY PØE NÁRODÙ SE ROZHODOVALY

NA ZELENÉM TRÁVNÍKU

Pan Naèeradec upadl nad svou kávou do mrzutého snì-

ní. Na pozdravy známých neodpovídal, jsa zamìstnán myš-

lenkami o dnešním zápase. Odmítal výzvy, aby se úèastnil

partie karet, že nemá hlavu na takové hlouposti.

„ŠŠŠ! — Dejte mi pokoj! Já nechci nic slyšet! Mám

vás plný bøicho!“

Ze smutného hloubání vyrušily ho hlasy, které se k nìmu

prodraly oblakem tabákového dýmu od vedlejšího stolu.

Zdvihl hlavu a poznal v mluvèích ony dva inteligenty, jež

poznal na zápase Admiry se Slávií a jejichž uèenost ho na-

plnila úctou.

Hovoøili o dnešním zápase a pan Naèeradec napjal

sluch.

„Nejsem nadšen,“ mluvil kudrnatý blondýn, „nerozhodný

výsledek na vlastním høišti a za tak svízelných okolností, to

není dobré!“

„Co dìlat?“ otázal se druh zasmušile a strèil nos

do sklenice s minerální vodou.

„Tak to nemùže zùstat,“ horlil kudrnatý se vzrùstajícím

rozèilením, „vždy je to už takøka mezinárodní ostuda!“

„Pán je fanda?“ zeptal se ho pøítel ironicky.

Kudrnatý upadl v rozpaky.

„Já? — Dovolte, to je smìšné... Mnì je to jedno... ne-

jsem pøece dítì...“

„Tak co se rozèilujete?“

„Já se nerozèiluju,“ vøískl kudrnatý, „já jenom...“

Zakoktal se, a aby skryl rozpaky, vyòal cigaretu z pouz-

dra a poèal ji nervóznì mnout mezi prsty.

Chvíli bylo ticho. Pak se kudrnatý naklonil k svému pøí-

teli a dìl stydlivì:

„Ano, já jsem fanda... už nìkolikrát jsem se pøistihl,

že straním...“

„A komu straníte?“

„Já? — Samozøejmì že Spartì!“

„Jak to — samozøejmì?“

„To je pøece jasné, já —“

„Vysvìtlete to!“

„Protože Sparta... protože Slávie má takové plandavé

košile místo vlnìného dresu, to je pøece nemožné, kdežto

Sparta... ostatnì...“

Zamyslil se. Po chvíli øekl tiše:

„Ostatnì, já nevím! Proè fandíme, kamaráde?“

„Já myslím, že je to volání bojového pudu, který je v nás

skryt pod nánosem konvence. Tento bojový pud nutí

nás sdružovat se pod jednou korouhví.“

„Ano,“ pøisvìdèil druh, „je to romantická záliba pro barvy,

pod nimiž se táhne do bitvy.“

„Kromì místního vlastenectví. Moderní doba stvoøila ve-

liké státní celky, kdežto ve støedovìku se zdvíhala mìsta

proti mìstùm, ba i mìstská ètvr proti mìstské ètvrti. Lidé

tenkrát umírali pro slávu erbu a èest barev. V naší duši po-

øád ještì žije opevnìná mìstská ètvr, co níž se vchází

po padacím mostì.“

„Tak jest. Obecná branná povinnost potlaèila bojový pud,

uèinila z obèana èást váleèného materiálu a prohøešila

se proti lidské povaze, nahradivši stateènost slepou po-

slušností. Stateèný voják není vítán; ale vysoko je cenìn

poslušný vojín, jenž se bojí vojenského trestního zákona víc

než smrti...“

Odmlèeli se. Kudrnatý se zasmál.

„Èemu se smìjete?“

„Napadlo mnì, jak by to bylo, kdyby se pøe národù roz-

hodovaly na zeleném trávníku!“

„O jé! To by se zmìnila tváønost Evropy. Mnohá velmoc

by klesla k bezvýznamnosti a mnohý státeèek stal

by se velmocí.“

„Pøedevším byl by proveden dùkaz, že Rusko nepatøí

do Evropy. Nemá fotbalu.“

„A já,“ zvolal jeho druh, „zrušuji Polsko! Ponechávám

pouze Lvov s okolím. Je to území SK Pogonu, který

se mùže honosit jakýmisi výsledky.“

„Naše vlast by byla mohutná. Èeští borci stanuli by

na bøezích Baltu. Opanovala by celé Prusko kromì Berlí-

na, kdež by vládl Herta. Na východ zabíráme Polsko až

po Varšavu.“

„Bavorsko prohlašuje samostatnost. Zabírá západní

pruské provincie. IFC Nürnberg tvoøí strហna Rýnì. Obsa-

zuje Alsasko a Lotrinsko.“

„Poèkat! A já pøipojuji k Bavorsku Chebsko, za trest,

že jsme udìlali takové špatné výsledky v Nìmecku.“

„A co Francie?“

„Není Francie. Je pouze malé samostatné území kolem

Paøíže.“

„Nesmíme být na nì takoví krutí. Nezapomínejme,

že jsme proti nim vyhráli pouze 3:2. Navrhuji, aby se jim

postoupila Normandie.“

„Má se stát po vašem. Jinak se o Francii dìlí dvì vel-

moci. Španìlsko a Itálie. FC Juventus z Turína obsazuje

francouzskou Riviéru až po Cannes.“

„A Španìlsko zabírá ostatní jižní Francii.“

„Severní Francie patøí Belgièanùm.“

„Na Adrii utkává se Itálie s velmocí rakouskou. Vojska

First Vienny, Rapidu, Admiry a Austrie obsazují Dalmácii,

Albánii a postupují na Soluò.“

„Ubrání se pouze Záhøeb s okolím a splitský Hajduk, jimž

bude dovoleno žít samostatnì pod suverenitou Rakouska.“

„V Makedonii narazí na stateèná vojska maïarská.

Ujpesti vpadne do Rumunska a Hungárie dobude Bulhar-

ska. Øíše Horthyho rozprostírá se na východ až

do Besarábie, na jih až k Caøihradu.“

„Øecko ovšem pøipadne Rakousku?“

„Nevím, nevím. O toto území svede tìžký boj s Itálii, aèli

ovšem Anglie...“

„Anglie bude mít dost starostí, aby udržela své impéri-

um. Domníval jsem se, že by si mohla èinit nároky

na Calais, ale její nedávné špatné výsledky na kontinentì

jí velí, aby se nemíchala do evropské politiky.“

„Severské státy se spojí pod suverenitou Dánska. Roz-

hodující slovo bude mít Boldclubben AF 1902.“

„K severským státùm se pøipojí holandská NAC Breda.“

„A co Amerika?“

„Spojené státy nech zachovávají Monroeovu doktrínu.

Nejsou dosti silni, aby mohli Evropu znepokojovat.“

„Ale dosti silni, aby vykázali Japonsko do patøièných

mezí.“

„Jedinì Švýcarsko zachová svoje území neztenèené —

“

Pan Naèeradec naslouchal se zájmem hovoru tìchto

uèených mužù. Náhle se zdvihl a pøistoupil vratkým krokem

k jejich stolu.

„Mé jméno,“ pøedstavil se, „je Naèeradec — tìší mne.

Tady vás s dovolením poslouchám a myslím si: to je

samá vysoká politika, tím nám není pomožíno. Já vám

chci øíct jednu vìc: Tohle musí vzít obrat! Pamatujte si,

že jsem vám to øekl.“

Tak pravil a vzdálil se s výrazem èlovìka, který by

mohl povídat vìci, ale nechá si je pro sebe, protože je-

den nikdy neví.

84

EMAN STARŠÍ SE RADÍ S PRÁVNÍM ZÁSTUPCEM

Druhý den odpoledne vidìli náhodní chodci staršího pána

s ustaranou lící ubírati se chvatnì z Cimburkovy ulice

do Prahy,. Minul viadukt a Masarykovo nádraží, šastnì usko-

èil pøed automobilem, který usiloval o jeho zkázu, poslal

na adresu šoférovu slova: „Cucáku, ulièníku, neumíš jezdit?“

a pak ruèe klusal na Havlíèkovo námìstí. Ten, kdo by náho-

dou kráèel za ním, mohl by slyšet pøekotná a rozèilená slova:

„Copak to smí bejt? Ba ne, holenku, eštì jsou tu inštance!“

Staøec zastavil pøed domem, když spatøil emailovou ta-

bulku s nápisem: JUDr. Max Naèeradec, obhájce ve vì-

cech trestních, 8 — 12, 2 — 5.

Ve druhém patøe stiskl kontakt elektrického zvonku.

V chodbì prudce zadrnèelo a ozvaly se kroky. Otevøel mu

pán, jehož oblièej pøipomínal roztrhanou pohovku, z níž leze

koudel. Vousy mu zaèínaly u oèí, oèi byly obklíèeny divo-

kým oboèím, z uší mu rostlo èerné roští a vlasy sousedily

s oboèím. Tato divoká vegetace byla pøikryta brejlemi.

Z houštin se vydrala otázka, co si pán pøeje. Staøec

odpovìdìl, že se jmenuje Habásko a že pan doktor už

ví. Divoká vegetace zahuèela, a jde pán dál, a opustila

ho v temné èekárnì.

Tam ho pøijal starší a ctihodný jezevèík, který snil v hloubi

koženého køesla o starých, lepších èasech. Pes zdvihl hla-

vu. Panu Habáskovi se zdálo, že v jeho tváøi, plné záhybù,

spatøuje rysy vyhlášeného doktora. Jezevèík se pokusil o

štìkot. Ale zvukùm se nechtìlo ven z tuèného hrdla. Za-

chraptìl, seskoèil z køesla, pøiblížil se k starému pánovi a

èichl mu k botám. Neshledal na jeho zápachu nic pode-

zøelého ani pozoruhodného. Zazíval, nadzvedl nohu, lásky-

plnì si olízl bøicho, pak se protáhl a vyšel ven.

Hned nato se otevøely dveøe a klokotající hlas vzneše-

ného advokáta zval návštìvu dovnitø.

Pan Habásko, sotva dosedl na židli, spustil:

„Vona to bere kách, vona de na mì s kanónem, já už

vidím, že se neubráním, èím jsem se provinil, že mám bejt

tak pronásledovanej?“

Vyhlášený doktor pøerušil jeho náøky a žádal ho o sou-

vislou informaci.

Vypravoval dlouho, vzdychaje a utíraje si pot z èela, jak

jsme dlouho nemohli vyrovnat a jak koneènì padla vyrov-

návací branka z pokutového kopu, který promìnil pan Ho-

jer. Jak vypukl obecný jásot, kterým se dal strhnout a objal

vdovu, která stála blízko nìho.

„Pøísahám vám, pane doktore!“ volal starý muž tøesou-

cím se hlasem, „kdyby vedle mne v ten moment stála vrba,

obejmu vrbu, to se èlovìk nezná! Tak jsem objal paní Ou-

holièkovou; a tejïkon vona: ‘,Už jsme svoji!’ prej, ‘pøed tøi-

ceti tisíci svìdky!’ povídá, ‘v sedmatøicátý minutì druhýho

poloèasu, to dokážu soudnì!’... Pane doktore! Pro pìtra-

nou hodinu vás prosím, nedopuste, abych skrze vdovu

pøišel ke znièení!“

Vyhlášený doktor kreslil bìhem této dlouhé øeèi

na podložku nahou ženu, lokomotivu a jakýsi složitý orna-

ment. Zachmuøil se, napsal ženì mezi òadra èíslo 44640-

IV a pak pravil:

„Nebojte se, pøíteli! Z toho, co jsem slyšel, nemùže paní

— jak se jmenuje? — Ouholièková — není-liž pravda —

vyvozovat, že se stal závazný slib manželství. Kdyby chtì-

la zahájit právní kroky proti vám, pak povedeme dùkaz prav-

dy o tom, že obejmutí na høišti není projevem nìjaké ná-

klonnosti, ale dává se tím najevo obvyklým zpùsobem prù-

chod radosti nad tím, že padla branka.“

„Myslíte, pane doktore?“ zaradoval se pan Habásko,

„tak to jsem rád, to jsem opravdu upokojenej —“

Najednou se zarazil. Zdvihl prst a zašeptal tajemnì:

„Ale vono to má eštì jeden velkej háèek —“

„Jaký háèek?“

„No... takovej háèek, že já nevím... Já už jsem jí taky øí-

kal, že s tím obejmutím si na žádnej soud nepøíde, ale vona

na to s politikou. Ó, ta je mazaná! Hanba mluvit!“

„S jakou politikou?“

„S takovou politikou: ‘Jo,’ prej, ,dyby to byl regulérní gól,

tak by takový obejmutí nic neznamenalo. Ale to byl vyrov-

návací gól z desítky. A skrz takovou mizernou branku bys-

te objímal nìjakýho cizáka?“

„Je branka z desítky regulérní, èi ne?“ tázal se vyhlášený

doktor.

„To se ví, že je regulérní! Dy je to v pravidlech a proti

pravidlùm nesvede ani tisíc vdov nic. Já jí to taky øek. Je-

nomže vona... suï bùh, kde ty báby k tìm rozumùm pøí-

dou... vona: ‘Pìknì regulérní,’ udìlá si, ‘ta desítka nemìla

bejt pískaná, protože to žádnej faul nebyl! Šoltys si leh

schválnì, já se dobøe dívala!’ — Ježíšmarjá! taková špat-

nost! — ‘Paní,’ povídám, ‘copak by si tohle pan soudce

Andersen dovolil?’ — vona: ‘Dejte mi svátek s panem An-

dersenem, takovej diplomatickej soudce!’“

Staøec sepjal ruce.

„Pane doktore,“ dìl, „copak se takhle smí tupit meziná-

rodní soudce?“

Vyhlášený doktor øekl, že se to nesmí.

„Vidíte! Co si taková uminutá bába dovolí, to už není

hezký. Povídám jí: ‘Ženská, neberte si nic na svìdomí! Ta-

kovej soudce má dlouhý ruce! Mohlo by vás to mrzet!’ —

Ona hned votoèí na štyráku: ‘Dejme tomu,’ povídá, ‘že ten

tresnej kop byl správnì pískanej, to je možný. Ale nemìl

bejt uznanej!’ — ‘Co zas máte, paní?’ — ‘Jo,’ prej, ‘mìl

bejt vopakovanej, protože souèasnì, jak pan Hojer støílel,

vybìhlo nìkolik hráèù z lajny —‘“

„Pane doktore!“ zvolal pan Habásko, „taková vymyš-

lenost! Taková špatnost! K neuvìøení! Teï vona, èaro-

dìjnice, nechce vode mne upustit, øíká: ‘Z toho všeho je

vidìt, že jste mì nevobjal pro gól, ale pro žár lásky, kte-

rej ve vás háral, proèež jsem váma do lidskej øeèí uvede-

ná, a krz ten pád mnì musíte veselkou vrátit èest!’ — pane

doktore, když mnì tohleto øekla, tak sem si øek: ‘Emanu-

eli, je konec tvýmu øádnýmu žití, musíš se dát na dráhu

zloèinnosti, nebo jináè se z toho nevyvleèeš!’ Ale Eman,

mùj syn, mne z toho špatnýho myšlení vyved a poukázal

mì na vás, že jste nade všecky doktory a každýho lumpa

vysekáte, tak já s tou svízelí jdu na vás.“

Zaštkal: „Vysvoboïte mì z toho soužení a já vám budu

dìkovat!“

Pan doktor Naèeradec položil mu ruce na ramena a pra-

vil: „Netrapte se, pøíteli! Vyèkáme s klidem žalobu. Bude-

me namítat, že jsme ji objali náhodou. Navrhneme znalce,

aby vypovídali o tom, že objímání na høišti je výraz radosti,

že padla branka. Povedeme svìdky o tom, že trestný kop

byl diktován správnì, branka byla regulérnì vsítìna. Ne-

mìjte strach a jdìte domù, já už vám podám zprávu.“

„A kdo to bude soudit?“ tázal se pan Habásko, „Èes-

koslovenská fotbalová federace?“

„Nikoli,“ odvìtil uèený advokát, „pro to je pøíslušný okres-

ní soud civilní!“

Øka toto, pokynul blahosklonnì panu Habáskovi. Starý

pán se s hlasitými díky vzdálil.

85

PAN KAUDERS ZAHÁJIL ROZHODNÉ KROKY

Èas prchal s takovou rychlostí, že se tomu mnozí lidé

divili. Nastalo znojné léto, doba tøešní, bublaniny a okurko-

vého salátu. Ulicemi projíždìly kropicí vozy, Stavební úøad

mìsta Prahy naøídil rozkopat chodníky a studenti se uèili

k maturitì. Naše leadrové odjeli za hranice, aby tam hájili

naše barvy, a domorodci museli brát zavdìk lehkou atleti-

kou a amatérskými zápasy. Usnuly politické boje, parla-

ment vyøídil poslední nezbytnosti a slovutní státníci stanuli

v plavkách na bøehu potokù, øek a moøe; u nohou jim še-

potaly hravé vlnky a nad hlavou huèely velební hvozdy. Rùže

planou na tváøích dívek a mnohý poplatník se potí, sténaje

horkem...

Nuže, a tehdy pøiblížil se den, kdy mìla být slavena svat-

ba mladého pana Habáska se sleènou Emilkou. Poslední

týden byl vyplnìn horeènými pøípravami. Salón paní Schmal-

fussové napínal své síly, aby svatební šaty nevìstiny byly ho-

tovy v ustanovený èas. Sama paní Schmalfussová vybrala

pìt metrù nejlepšího crepesatinu, co je metr za 140 Kè, ale

paní Schmalfussová ho dostala ze známosti za sto dvacet.

Paní direktrice látku støihla. Nejstarší a nejzkušenìjší sleèna

ji sestehovala a pak nevìstì ozkusila. Komise dìvèat

se špendlíky v ústech sebìhla se k tomuto úkonu. Nález ko-

mise znìl v ten smysl, že je to dobré. Naèež jedna sleèna

šila rukávy, jiná sukni a tøetí život. Byly pøi tom vážné; nezpí-

valy, nechechtaly se, nepitvoøily. Vážnì se radily, má-li dole

pøijít podsazení, ale pak se usnesly, že len orulièkují, jak káže

móda. A když lem orulièkovaly, mnohou slzièku uronily.

Protektorát nad svatebními pøípravami pøevzala paní

Naèeradcová a naøídila panu Kaudersovi, aby obstaral

všecko, co je k øádné svatbì zapotøebí. Velký Kauders uvítal

tento rozkaz, jenž mu poskytl pøíležitost vybouøit jeho vá-

šeò pro obstarávání. Paní Naèeradcová ustanovila,

že oddavky mají být církevní, nebo svatba na radnici, to je

jako pivo vestoje nic se pøi tom neužije. Bylo tudíž usnese-

no, že snoubenci budou oddáni podle ritu èeskosloven-

ského. S tím souhlasilo i pøíbuzenstvo izraelské,

i køesanské z rodiny Habáskovy a Šefelínovy.

Paní Naèeradcová rozhodla, že sòatek se bude slavit

v chrámì svatého Mikuláše na Staromìstském námìstí,

nebo je to budova vznešená a paní Naèeradcová byla

stoupenkyní okázalosti. Proto se pan Kauders vydal

do tohoto kostela, aby zaøídil potøebné.

Kostelník ho vyslechl, a patøe s nedùvìrou na jeho ze-

vnìjšek, pravil:

„Nu, což... my oddáváme i jinovìrce! Blanket mùžete

dostat, ale —“

Pan Kauders zahnal jeho rozpaky prohlášením, že ne

on, ale nìjaký známý se chce ženit.

Kostelník vyjasnil tváø a ptal se, má-li být svatba s hudbou

nebo bez hudby.

„To se ví, že s hudbou,“ nadul se pan Kauders, „muzi-

ka, zpívání, všecko prima, my si to necháme nìco stát!“

Byly probrány všecky formality, pan Kauders objednal

ohlášky a mírnì, jen tak ze slušnosti, smlouval na poplatcích

a pak se øítil na Žižkov, aby podal paní Naèeradcové zprá-

vu o svých krocích.

Všichni byli zachváceni slavnostním vírem, všechny opa-

novaly vznešené pocity, jenom kamenné srdce pana Na-

èeradce se nepohnulo. Díval se na svého zamìstnance z

podlebí, skepticky kýval hlavou, temnì vzdychal a proná-

šel neurèité øeèi o tom, že „nìkdo plete na sebe biè, nì-

kdo je janek, že do toho chomoutu leze, ale co je mu

do toho, vìru, nic mu do toho není, jemu taky nikdo nepo-

radil —“

„Co vrèíš?“ oboøila se na nìho manželka, „co mᚠtady

co vrèet?“

„Já vrèím, Hedvièko?“ opáèil pan Naèeradec, „já vùbec

nevrèím!“

„Týý! — Abych ti nemusela nìco øíct, co jseš ty za èlovìka!“

„A co zas máš, to je nìco hroznýho, jeden už ani neví,

jak má chodit, jak má mluvit, jak má dejchat, já jsem kaž-

dýmu cu moc, já —“

„Každej,“ vyèítala paní Naèeradcová, „každej má z tý svat-

by radost, každej se zajímá, jenom ty nesmrdíš — nevoníš!“

„Co bych nesmrdìl — nevonìl?“

„Protože nemᚠžádnej cit, protože jseš jako ten dub,

protože ti to je všecko hloupý, jenom ty jseš chytrej —“

„Já mám citu — tobì i tvýmu pøíbuzenstvu øeèeno, mnì

se nemùže nic dokázat, já vím, co vím!“

„A co ty víš?“ tázala se manželka vyzývavì.

„Všecko!“ zaøval pan Naèeradec, „ty i ta tvoje svatba,

všecko mnì mùže bejt ukradeno, dejte mi pokoj, vy mnì

všechny šmakujete...“

A pan Naèeradec odklusal do kavárny, aby tu nalezl úto-

èištì pøed protivenstvím.

86

„NASTUPOVAT!“ ZAVELEL POØADATEL

Toho dne shromáždila se v novém bytì svatební spoleènost,

aby vykonala poslední pøehlídku, než se vyrazí do kostela.

Nevìsta pøipomínala dort se šlehanou smetanou. Sna-

žila zachovat vážnost, jak se sluší v takové slavnostní chví-

li; avšak jakýsi bìsík ji lechtal, aby se musela smát. To zra-

òovalo dojaté city paní Šefelínové; i šeptala jí vyèítavì:

„Alespoò trochu bys mìla breèet, nemᚠkusa móresù

v tìle!“

„Proè bych breèela, maminko?“ bránila se nevìsta,

„mnì je veselo!“

„Musí v tom bejt òákej cit, že jdeš vod rodièù! Lidi si po-

myslej, doví k èemu jsme tì vedli, ach, to je horko!“

Prudce oddychovala, nebo ji šaty z èerného rypsu sví-

raly jako krunýø.

Zato ženich byl vážný, nebo ho znepokojoval nový ob-

lek, který zhotovil k této pøíležitosti Eman starší. Škrobený

límec ho svíral a manžety jevily úmysl opustit své místo a

odebrat se do koše na prádlo.

„Hlavu vzhùru, mùj synu,“ pravil k nìmu pan Habásko,

„máš, cos chtìl, a nejèkon ti nemùže bejt pomožíno!“

Zavelel: „Stùj! — Pocem! — Obra se! — Zdvihni ruku!“

Zahledìl se odbornì na svého syna, pohladil zálibnì

látku a dìl spokojenì: „Vobleèek padne jako ulitej! Ne-

škrtí pod paždí?“

„Neškrtí!“ zamumlal ženich.

„Tak je to v poøádku. Koukej, a nevezmeš zeï s sebou,

a když si sedneš, vytáhni kalhoty. A se držíš, to tì poví-

dám!“

Pan Šefelín hledìl mraènì pøed sebe. Nìjaké teskné

pocity bublaly mu ve vnitønostech a zmítaly jeho myslí. Brá-

nil se proti nim, polykaje sliny, až mu ohryzek na krku po-

skakoval. Prudce pohyboval brvami a hroty jeho kníru tyèi-

ly se k nebesùm.

Pan Naèeradec se pøedstavuje jako svìdek. V èerném cí-

saøském kabátì mùže co do dùstojnosti vejít v zápas

s každým pøedsedou maturitní komise. Jeho mysl je zádum-

èivá a kalná myšlenka mu praví: „Núú, mìl jsem tohle zapo-

tøebí?“

Jaký nádherný pohled poskytuje paní Naèeradcová! Pøi-

stupme blíže a podívejme se na tu dámu. Hedvábí mìòa-

vých barev jako opiový sen zahalilo její impozantní posta-

vu. Úèes je obraz èínské pagody. Oblý krk je spoután tìž-

kým zlatým øetìzem. Dolejší okraj šatu lemují pravé krajky

(metr za 120 Kè; nákupní cena). Zvláštní znamení: loròon,

kterým si její baculatá ruèka nervóznì pohrává.

„Ach!“ vzdychá impozantní zjev, „já jsem taková rozèilená,

taková rozèilená, Richard, podívej se, jaká jsem rozèilená...“

„Tak nebuï rozèilená,“ vrèí zatvrzelý pan Naèeradec, „co

si to tak bereš? Jseš ty nevìsta? Jseš ty ženich? Nic nej-

seš. Tak mlè a koukej!“

„Já vím...,“ vzdychá paní cho, „ty nejseš rozèilenej, tobì

je všecko jedno, ty jseš jenom pro sebe, vostatní jdou stra-

nou. Richard, koukni, nemám sazi na nose?“

„Nemáš,“ upokojil ji manžel.

„Richard, Richard, já... ty moje nervy, mne to všecko

tak dojímá, já bych nejradši plakala, Richard, nekouká

mi spodnièka?“

„Žádná spodnièka,“ zasténal pan Naèeradec, „nic ti ne-

kouká, co by ti koukala spodnièka, poøád —“

„Richard, ta nevìsta je jako z cukru, když si vzpomenu,

jak já jsem se vdávala, pamatuješ se?... Richard, neroze-

pnul se mi vzadu háèek?“

Dostalo se jí nìkolikerého ujištìní, že nikoli.

Starší sleèna teta pobíhala jako køepelka po pokoji a

neúèelnì pøestavovala pøedmìty. Když pohlédla

na nevìstu, tu koulely se jí èisté slzy po dobrých tváøích.

Strýèek Ignác pokoušel se udat jednu ze svých èetných

anekdot. Byl po øadì všemi odmítnut a nakonec se pøidržel

pana Šefelína. Ten vyslechl veselý pøíbìh s ledovou tváøí a

zahuhlal: „Inu, dìjí se všelijaké lumpárny na svìtì.

Ale na mì si nikdo nepøijde!“

Spoleènost doplnil pan berní správce Nedoma s chotí,

kdežto vyhlášený doktor pan JUDr. Max Naèeradec ozná-

mil, že se dostaví až k svatebním obøadùm.

Za družièky šly dvì sleèny ze salónu paní Schmalfussové.

Chechtaly se a pošuchovaly jenom chvilkami; ale neustáva-

ly se napomínat: „Nechala toho, sleèí! Že jí není hanba!“

Vyrovnávací správce Kauders byl druhý svìdek a sou-

èasnì poøadatel tohoto obøadu. Vedl si bystøe a pøièinlivì.

Pošinoval svatebèany z kouta do kouta a jeho hlas znìl

bodøe a velitelsky.

Poøadatel se podíval na hodinky a zahlaholil: „Je èas.

Nastupovat!“

Prùvod se hnul z domu.

87

SVATEBNÍ OBØAD

Pøed domem stála nájemní auta rùzného vzhledu, ja-

kosti, barvy, složení a stáøí. Vùz pro novomanžele mani-

festoval obvyklou svatební výzdobou. Na pøední stranì byly

upevnìny dvì ohromné bílé kytice, karosérii objímaly ze-

lené girlandy a v oknech se kývaly myrtové vìneèky, po-

dobné preclíkùm. Kolem vozù plížila se mládež, žádostivá

stisknouti houkaèku. Šoféøi svítili cinobrovými oblièeji a

sípavì se chechtali, pokøikujíce na dìvèata.

Když prùvod vyšel pøed dùm, tu se ulice zachvìla a

z domu na dùm pøeskakoval výkøik: „Už jdou!“

V oknech se objevovaly ženy staré, mladé, prostøední,

vetché, kynuté; báby obsadily zápraží s rukama pod modrý-

mi zástìrami. Mnohé opustily svá dìcka, nejedna vydávala

se v nebezpeèí, že jí vybìhne mléko na plotnì. Orosené ob-

lièeje zanechávaly prádla v neckách; vyhasly krby; dveøe bou-

chaly a manželé kleli. Dusot se rozléhal po schodištích; po-

plach zavíøil krajem a ženy uhánìly, jako by jim hoøel podo-

lek. Zmatek se vplížil do domácností. Ženský svìt zaševelil

vášnivì jako bøezový háj, jehož se dotkl vìtøík. Bylo velké

pozdvižení mezi ženami, nebo zase jedna udìlala štìstí.

Svatebèané zastavili se pøed vozy. Šoféøi snímali èepi-

ce a otvírali dvíøka. Pan Kauders pøehlédl prùvod a vydal

nìkolik povelù. Snoubenci vstoupili pod myrtové vìneèky.

Druhý vùz obsadily družièky, starý pan Habásko a rodièe

nevìstini. Tøetí vùz zasténal pod manžely Naèeradcovými.

Ostatní auta byla pro køesany i izraelity obojího pohlaví.

Pan Kauders zaujal samojediný první vùz a postavil

se v èelo prùvodu jako èetnická pátraèka.

Motory bubnovaly, zavøeštìly klaksony, lid ustupoval

z cesty a prùvod se hnul. Pan Kauders sedìl rozvalen

v otevøeném voze a dùležitost mu prýštila z øíèného oblièe-

je. Jeho zrak pátral kolem, komu by kynul na pozdrav.

Ze Žižkova až na Staromìstské námìstí podaøilo se mu

pozdraviti vìtší partii známých.

Schodištì chrámu svatého Mikuláše je obsazeno mod-

livými babami a zvìdavci z povolání. Jakmile svatebèané

vystoupili z vozu, tu slétli se ze všech stran potulní fotogra-

fové jako shluk vrabcù na hromádku koòských kobližek.

Sotva nohy mladého párku dotkly se chrámové dlažby,

tu najednou zadunìly varhany a ukryté hlasy spustily pod

samou klenbou píseò: „Hle, do pøístavu vjíždí loï...“

Naposled prohlédla paní Šefelínová nevìstu, dotkla

se šatù, nervóznì upravila závoj a zahuèela: „Drž se rovnì

a nevystrkuj bøicho!“

Izraelité chrání své lesklé cylindry pøed pohromou, kte-

rá vzniká z tlaèenice. Paní Naèeradcovou provází oblak

pudrového poprašku; je rozèilena, tolik rozèilena a òadra

se jí dmou jako kováøský mìch. Pan Naèeradec cítí, kterak

krùpìj potu køepce pøeskoèila jeho trojnásobný zátylek.

Pan Kauders za pomoci chrámových zøízencù uvádí prù-

vod do sakristie. Vousatý knìz je vítá s otcovským úsmì-

vem; pravil: „Moment — já se jdu pøestrojit.“ Zatím

se úèastníci tohoto obøadu zapisují do matrièní knihy. Pan

Naèeradec zvìènil se nedbalou parafou, jako kdyby po-

depsal obchodní dopis. Zato druhý svìdek, pan Kauders,

ozdobil matrièní knihu svým honosným a pøekrásným ru-

kopisem, který svìdèil o tom, že ten pán je absolventem

dvoutøídní obchodní školy s právem veøejnosti.

Tyto pøípravy sleduje obecenstvo nezaujatì a s mírným

zájmem jako obøad pøedávání poháru hráèi, který právì

nastupuje potøísté na høištì v barvách svého klubu; takový

obøad vzbuzuje netrpìlivost, nebo zdržuje zápas. Jako

na høišti se pøi této pøíležitosti louskají burské oøíšky, tak

zde obecenstvo vyplòuje èas rozpøádáním teorií o manžel-

ství. Zkušené staré ženy mají bezpeèné zprávy o tom,

že se sòatky uzavírají v nebi, proèež je každý mužský po-

šetilý, který se chce z toho obliga vytáhnout.

Zástupem probìhlo chvìní. Krky se napínají, jako když

mužstvo vbíhá do høištì. Knìz v bílé komži stanul u oltáøe,

tváøí v tváø snoubencùm. Mluví o kráse a vznešenosti stavu

manželského.

Mocné pohnutí vstoupilo do srdce shromáždìných. Slzy

plynou po tváøích a chrámovou lodí ozývá se troubení

do kapesníkù.

Paní Naèeradcová dí štkavým hlasem svému muži:

„Vìru... krásný je to... ani jsem si nemyslela, že jejich ve-

selky jsou takový... víš, Richard, takový povznášející...“

„Proè by voni nemìli mít povznášející veselky?“ odvìtil

ten pán.

„A jak ten knìz krásnì mluví, z tebe je cejtit kouø, poøád

musíš mít to cigáro v hubì.“

„Proè by krásnì nemluvil, když má na to školy, vod rána

jsem nemìl cigáro v hubì,“ opáèil pan Naèeradec.

Knìzova øeè stávala se pohnutìjší a vášnivìjší. Dùstoj-

ný pán vydával ze sebe vše.

„Emilie Šefelínová, béøeš si Emanuela Habáska z lás-

ky?“

Kostel ztajil dech, jako by šlo o napínavý moment pøed

brankou.

„Ano,“ odvìtila nevìsta zøetelnì.

Kostel si oddychl, jako by bylo nebezpeèí odvráceno

dlouhým, osvobozujícím odkopem.

„Emanueli Habásko, béøeš si Emilii Šefelínovou z lás-

ky?“

Ženich zahuhlal rozpaèitì své „ano“ a zakroutil bradou,

nebo ho tuhý límec obtìžoval.

Kostel zahuèel zklamáním, jako když se nadìjný útok

skonèí v autu.

„...chceš s ním snášet dobré i zlí?“ pokraèoval knìz slav-

nostnì, „vymìòte si prstýnky... vezmìte se za ruce...“

Snoubenci uposlechli a knìz položil na jejich spojené

ruce štólu.

Vtom jakýsi vysoký tenor zakokrhal z kùru: „Srdce

se vám chvìjééé...“ a zaznìly mohutné varhany. Snouben-

ci se objali.

Na toto znamení prolomili diváci bariéry a vhrnuli se

do høištì. Novomanželé byli obklopeni jako šastní støelci

branek. Izraelité potøásají rukama a pøejí všecko dobré,

køesanské pøíbuzenstvo objímá ženicha i nevìstu a líbá

je vlhkými ústy.

Eman seznal, že se mu na krk povìsila jakási vetchá

babièka a políbila ho na nos vrásèitými ústy. Když

se vyprostil z jejího objetí, tu seznal, že mu staøenka strká

do ruky pøedmìt, zabalený v hedvábném papíøe.

Ženich na ni zíral udivenýma oèima.

„Ber, hochu,“ štìbetala babièka, „extra jsem pøijela, abych ti

dala notes. Budeš ho potøebovat do novýho stavu. Mùžeš si

zapisovat výdaje, narození dítek a všecky památný události.

Je to krásnej notes, já ho dostala vod jednoho pána, co mìl

papírnickej závod, ale obchod pustil, neb mìl zahospodaøeno.

Vem si, hochu, abys mìl památku na svou vìrnou tetu Kristý-

nu. Ten pán se menoval Nuc a já mu posloužila do smrti —“

Tato rozmluva vzbudila pozornost Emana staršího. Ten

pán pohlédl na štìdrou dárkyni a pravil: „Koukám na vás,

vosobo, a nevím, kam bych vás dal. Kerá vy ste?“

„To se divím,“ odvìtila staøena, „že neznᚠKristýnu Vol-

šovou. Copak se nepamatuješ, jak jste se mnì smáli, že si

šlapu na jazyk, byli jste takový kluci rozjívený —“

A vysvìtlovala s mnohými odboèkami, že je jakási ved-

lejší sestøenice nìjaké vzdálené tety ze strany nebožky paní

Habáskovy.

„No jo!“ zvolal pan Habásko radostnì, „bodej! Teï sem

doma!“

A tak pøíbuzná, která se tajemným zpùsobem vynoøila,

byla pojata do seznamu svatebních hostí. Pan Habásko

pøedstavil ji svým známým, podotknuv honosnì: „My sme

náramnì rozvìtvená rodina!“

Pan Kauders dal znamení k odchodu z kostela. Avšak

tu zpozorovali, že nevìsta zmizela. Po delším pátrání se-

znali, že je obklopena zástupem dìvèat, která dorážela

na ni jako vosy. Každá chtìla ukoøistit kousek závoje, ne-

bo to pøináší štìstí a každá holka se brzy vdá.

„Mankote!“ zaúpìla paní Šefelínová, „necháte ji, dìvèa-

ta! Dy vona je, chudinka, voškubaná jako kuøe!“

A rozehnala se po zrzavé Andule, která ukoøistila tako-

vý kus talismanu, že by to staèilo pro deset zrzavých

i pihovatých ficek.

„I ty jedna!“ zaøvala matka nevìstina, „jedeš vod ní,

smrkáèi! Podívejme se na žábu, vona se bojí, aby ne-

zmeškala —“

Andìla prchla, odnášejíc vítìznì drahocennou koøist.

Panu Kaudersovi podaøilo se sehnat hosty dohromady

a prùvod vyšel z kostela, provázen ovacemi davù. Pan Na-

èeradec za nezištného pøispìní nìkolika ochotných paží

vtlaèil svou manželku do vozu a sám usedl vedle ní.

Ježto pro tetu Kristýnu nezbývalo místa v autu, vzal ji

pan Habásko starší na klín. Tetièka zírala do svìta jako

kvoèna z kukanì, budíc veselou zvìdavost pražského

obecenstva.

Pan Kauders dal povedl a vozatajstvo se skvìlým ná-

kladem vyrazilo.

88

VÌRNÁ ZPRÁVA O PRÙBÌHU

SVATEBNÍ HOSTINY

Svatební hostina se konala v jednom renomovaném

hostinci na Vinohradech. Svatebèany uvítal obtloustlý ho-

teliér; mnul si ruce a hedvábnì ševelil „raète, prosím“.

Pan Kauders pøehlédl stùl zpytavým pohledem, zjistil,

že je všecko v poøádku, a pak usadil své svìøence. Pak

tleskl do dlaní a na to znamení se èíšník zakomíhal a sko-

kem zmizel v kuchyni.

Jídlo bylo vybrané a hosté se chovali delikátnì. Polév-

ka byla snìdena s vážnou a povznesenou myslí. Pana Ha-

báska znepokojily francouzské názvy pokrmù. Pøipomína-

ly mu jména klubù, které bojují v anglické a skotské lize;

i projevil obavy, dovede-li takové cizokrajné vìci jíst.

Pan Šefelín ho upokojil.

„Já,“ pravil, „já rád všecko. Nic si neošklivím.“

„Já si taky nevybírám,“ odvìtil pan Habásko, když zjis-

til, že druhý chod je husí peèenì.

Kvetoucí tuk stékal po bradách a hosté se veselili. Teta

Kristýna, která se tak záhadnì zjevila, aby rozmnožila øady

pøíbuzenstva, prohlásila, když si vzala potøetí nadívané te-

lecí: „Já jsem, lidièky, ráda, že jsem zasejc mezi svejma.“

Paní Šefelínová øešila se starší sleènou tetou otázku,

dají-li se vyprat skvrny po borùvkové zavaøeninì. Strýèek

Ignác hledal nìkoho, komu by mohl vypravovat veselý pøí-

bìh. Paní Naèeradcová sdìlila shromáždìným, že jí jed-

nou zlodìji ukradli rohožku pøede dveømi. To se stalo prá-

vì v dobì, když ležela v koutì s Hanièkou.

„Já v životì tolik toho zkusila, že nemáte ponìtí,“ skon-

èila své vypravování.

Této chvíle vnikly do hodovní sínì dvì postavy potulných

fotografù a poèaly nabízet své výrobky. Pan Šefelín zakou-

pil pro svou soukromou galérii nìkolik podaøených sním-

kù ze svatby své dcery.

„To jsem blázen!“ vrtìl hlavou starší Eman, prohlížeje je-

den obrázek.

„Co máš, Emanueli?“ tázal se pan Šefelín.

„Tadyhle se koukni,“ dìl ten pán, podávaje mu snímek,

„a øekni, esli jseš z toho chytrej!“

Snímek opravdu pøedstavoval podivnou scénu: Bylo vidìti

hráèe, který právì kopal míè do branky. Na zemi se válel bran-

káø. Vpøedu stála øada ostatních hráèù, kteøí pøihlíželi k tomuto

výkonu. A nad tímto výjevem vznášel se Eman s nevìstou

v bílých šatech. Kráèeli po schodech, které se ztrácely

v oblacích.

„Pardon!“ zabreptal fotograf, „pokažený snímek... dva

výjevy zachyceny na jedné desce... raète vrátit, prosím...“

„Halo!“ zvolal pan Habásko, „puète mnì to na chvilku.

Já se musím na to podívat.“

Pan Habásko se zahledìl na obrázek a pak vyskoèil a

zaøval: „Sláva! Tady to máme! Teï jsem z toho obliga ven-

ku. Haha! Poèkej, vdovo, ty budeš koukat —“

„Mistøe,“ dìl k fotografovi, „ten vobrázek musím mít, a

to stojí jmìní. To má pro mì velkou cenu. Víte, co to je?“

Fotograf øekl, že neví, ale že jeho spoleèník je nádiva,

protože zkazil desku.

„To se moc mejlíte,“ pouèil ho rozjaøený pan Habásko,

„to není zkaženej vobrázek, to je alibi!“

Bylo vysloveno podezøení, že se Eman starší podnapil.

„Kdepak, holenkové!“ bránil se ten pán, „já vím, co mlu-

vím... Prosím, podívejte se na vobrázek. Co pøedstavuje?

Fotbal. Ale jakej fotbal? To je støílení vyrovnávací branky

na zápase Èeskoslovensko — Maïarsko. Kouknìte se.“

„Opravdu,“ mínil pan Naèeradec, když prohlédl snímek,

„tadyhle støílí Hojer desítku.“

„No, a teï se kouknìte, pane šéf,“ pokraèoval pan Ha-

básko, „co dìlají ty hráèi za panem Hojerem?“

„Co by dìlali? Co mùžou dìlat? Stojí.“

„Aha!“ zvolal pan Habásko vítìznì, „stojí jako zeï. Ne-

hejbaj se. A ta nemrava vdova si dovolila tvrdit, že v tom

momentu nìkolik hráèù vybìhlo, a roto je gól neplatnej.

Tady to máme! Poèkej! To se dá soudu. Teï to máme èer-

ný na bílým, že to nebyl ofsajd.“

Zajásal: „To je alibi, co? Já mám pøeci jenom štígro, to

se musí nechat. Teï sem pøed vdovou krytej!“

Oddal se nemírné a nevázané radosti. To se nelíbilo

Emanu mladšímu.

Ozval se káravì: „Tatínku, to mi nejde do hlavy, že ta

vdova porád na vás doráží. Vy jste k tomu pøeci jenom mu-

sel dát pøíèinu. To mi nepovídejte.“

„Pámbu ví, Emane,“ bránil se starý, „vùbec ne. Já... dy

mì znáš... já nejsem takovej rozpustilej...“

„Pøiznejte se, tatínku, nic se vám nestane,“ domlouval

mu syn, „to mi nebudete vypravovat. Já se vyznám. Jed-

nou jste si musel s paní Ouholièkovou zalaškovat. Øeknì-

te, nemám pravdu?“

Staøec se podrbal za uchem.

„Víš...,“ dìl rozpaèitì, „vono, aby se tak øeklo...“

„Tak pøeci!“ zvolal syn, „já to vìdìl, starej zhejralèe!“

„Žádnej zhejralec, to zas prr!“ urazil se starý, „nic tako-

výho nebylo, co si myslíš —“

„Tak co bylo?“

„Inu, když to musí bejt... Jednou, ale už je to dávno a tys

byl ještì školní dítì... stojím takhle pøede dveøma a jde ko-

lem vdova. Když jsem ji uvidìl, tak mi pøišlo plácnout ji pøes

to... jak se to jmenuje, ale na nic sem pøi tom nemyslel —“

„A se to menuje, jak chce,“ pravil dùraznì Eman, „ne-

mìl jste ji pøes to plácat. Já vám dycky øíkal, že to

se ženskejma neumíte. Neposlech jste, a teï to máte —“

„Když vono, hochu, je to tak dávno,“ omlouval se staøík,

„a tenkrát nebyla ta technika eštì tak vyspìlá, co se tejèe

ženskejch. Za mejch èasù jsme mívali jednoduchou kom-

binaci. Od tý doby stal se velkej pokrok. Zlepšilo se to ve

všech øadách. Vdova na mì útoèila s velkým elánem a já

se nemoh vymanit z obležení. Ale teï pøišel mùj èas a vod

teïka se hraje na její pùlce. Já ti dím, vdovo, dokonale roz-

vrátím tvý øady.“

89

O NEVÌRNÉM HOTELU A O TOM, JAK STRÝÈEK

IGNÁC CHTÌL DÁT TAKÉ NÌCO K LEPŠÍMU

Èas utìšenì plynul a nálada stoupala. Izraelité statnì

jedli, než køesané více popíjeli.

„Miláèku,“ tázal se Eman své ženušky, „èípak seš?“

„Tvoje,“ odvìtila oddanì Emilka.

„A komu fandíš?“

„Dycky žižkovský Viktorce!“

Eman se vítìznì rozhlédl.

„Slyšeli jste?“ tázal se. „Je z Nuslí a fandí Viktorce.“

„Proti tomu se nedá nic namítat,“ ozval se pan Šefelín,

„teï je mužova, a ne rodièùch. Ženo, následuj muže do jeho

zemì, tak stojí psáno. Tvoje víra je viktoriánská a tý se drž.

Nemìla bys štìstí, kdybys byla nevìrná. Bùh trestá vod-

padnutí od víry, jako potrestal hoteliéra Mlsnu.“

Hosté naléhali na pana Šefelína, aby jim øekl, co bylo

s hoteliérem Mlsnou; pan Šefelín se nedal pobízet a vy-

pravoval pøíbìh, který mùžeme nazvati:

O nevìrném hotelu

„Žil — byl,“ tak poèal pan Šefelín, „jeden živnostník, a

možná že ještì žije, ale já vo tom pochybuju, protože byl

porád celej takovej špatnej, nemoh na dech, trpìl ujímá-

ním a doktoøi nad ním kroutili hlavou, von nikomu nic ne-

pøál a myslel moc vysoko a menoval se Mlsna, esli jste

vo nìm slyšeli, takovej malej a tlustej. Ale já myslím, že ne,

neb jsou už to léta.

Ten pan Mlsna vyženil hotel, kterej stál asi tak uprostøed

cesty mezi Kobylisama a Bøevnovem, a myslel si, doví co

nemá, a chtìl, aby ten objekt byl vyhlášenej a svìtozná-

mej. Ponìvadž to byl náramnej špekulant, tak si vzpomnìl,

že by se ten hotel mìl jmenovat Slávia, ježto v ten èas dì-

lal tento klub náramný vejsledky, kterejma udivoval veške-

rej tehda známej svìt. Tehdá pøeci dìlal Baumruk svý divy,

Košek støílel svý nezapomenutelný dány z volleye a žádnej

cizáckej gólman nemohl ubránit svoji svatyni pøed pohro-

mou.

Poèítal ten pan Mlsna, že veškerý pøívrženci tohoto klu-

bu budou vyhledávat jeho objekt, takže by se jeho hotel

stal dostaveníèkem inteligence. I dal si na zdi i na okna vy-

malovat reklamu, že se tam dostane snídanì na vidlièku a

Prazdroj pøímo vod èepu, v nedìli a ve svátek tam hraje

salónní hudba za osobního øízení pana kapelníka, no a dìlal

všecko možný, aby se hotel dostal mezi lidi.

Ale pan Mlsna mìl smùlu, párky mladejch lidí míjely jeho

hostinský pokoje se vzornou obsluhou, já nevím proè, ale

snad jim to bylo moc na ránì a voni se žinýrovali. Pan Mls-

na si nad tím mutýroval mozek, že jeho objekt nepøišel

do známosti, jak by mìl, a že de všecko zpátky, danì veli-

ký a vejdìlky žádný.

A tak si øek, že musí na to zchytra a že se musí nìco

stát, nemá-li úplnì pøijít v nic. No tak bádal ve dne v noci,

byl chorej èlovìk a mìl málo spaní, a jednou se uhodil

do èela a povídal: ‘Už to mám!’ V tý dobì totiž zaèala

se Sparta náramnì vytahovat, klub pøicházel do flóru a øady

pøívržencù se náramnì rozmnožily. Když tohle pan Mlsna

vidìl, øekl si ‘ouha!’, a jakej už byl charakter, pøekøtil svùj

objekt na mého Sparta. To se stalo v dobì, kdy Sparta po-

prvé klepla Slávii a bylo skrz to moc rámusu. Ponìvadž

Sparta je železnej team, poøídil si do hostinskejch pokojù

železný postele a už vidìl v duchu, kterak nepøehledný zá-

stupy sparanù a jejich družek vyhledávají jeho podnik, aby

tam dìlali nedovolený vìci.

Ale i v tý vìci se pan Mlsna pøepoèítal, myslel si, že je

náramnì chytrej, ale nebyl chytrej, do hotelu nešla ani noha,

sleèna pokojská šla k jednomu staršímu, inteligentnímu pá-

novi za hospodyni, hotel pøišel k zkasírování a Mlsna tu stál

jako hotovej žebrák.“

Vypravìè se rozhlédl po posluchaèích a dodal vážnì:

„Z toho je vidìt, že každá nevìrnost bejvá potrestána, ne-

bo každej se má držet svýho pøesvìdèení a nevodtaho-

vat se vod nìho; v èem se kdo narodil, v tom má i vostat,

to je jednou svatý...“

Všichni chválili tento pøíbìh a sjednotili se v tom, že každý

má být tuhý ve své víøe a neustupovat protivenství.

Strýèek Ignác závidìl panu Šefelínovi pochvalu, kterou

si získal svou povídkou; i vymohl si ticho a pozornost

a poèal vypravovat svùj pøíbìh.

„Jsou všelijaký vìci na svìtì,“ poèal, „ale nejpodivnìjší

je událost, která se stala na høišti AFK Øeznický

v Radlicích. Já kopané nehovím, ale nechal jsem si to od

jednoho pána vyložit, ten pán mìl bejt pøi tom, panstvo to

bude zajímat, podaøená historie, prosím, taková anekdo-

ta, moc dobrý, já myslel tenkrát, že prasknu, von to ten pán

umìl tak dobøe podat, nìkterý lidi maj takovej dar, že —“

„Tak už zaèni, Ignác,“ pobídl ho pan Naèeradec, „sem

žádostivej, co z tebe vyleze.“

„Co by ze mì vylezlo? Ten pán mì pøes to vypravoval a

já neøeknu nic jinýho. Jak jsem koupil, tak prodám.

Tak, abych zaèal zkraje. Na høišti Øeznickýho nastoupi-

la XI Hluchonìmých proti AC Novákùm.

Novákové vyslali do boje toto mužstvo:

Novák Cyril, Novák Emil, Novák Jan, Novák Jiøí,

Novák Vilém,

Novák Leopold, Novák Vítìzslav, Novák Arne,

Novák Josef, Novák Viktor,

Novák Antonín

Za Nováka Viktora nastoupil v druhým poloèase Novák

Ferdinand III a místo Nováka Viléma, kterej byl diskvalifi-

kovanej, byl zaøazen Novák Gustav z dorostu.

Hra, pánové, byla tvrdá a nechybìlo dramatickejch mo-

mentù. Ve dvacátý minutì prvního poloèasu vylouèil soud-

ce levýho halva Hluchonìmejch, že mu vodpovídal.

Direktor klubu zakroèil a povídal, že neodpovídal.

‘Vodpovída!’ trval soudce na svým, ‘mluvení na høišti

se netrpí.’

‘Jak mohl mluvit, když je, chudák, hluchonìmej? Voni

se pøeci dorozumívaj posuòky.’

‘Gestikulování netrpím,’ odvìtil soudce, ‘ponìvadž ne-

svìdèí o hráèské disciplínì.’

‘Voni negestikulujou, voni mluvìj, vy chytrej!’

‘Aha! Tak pøeci jenom mluvil a pude ze høištì!’

‘Jak moh mluvit, když nemùže?’

‘Von mì urazil.’

‘Jak vás moh urazit, když nemùže mluvit?’

‘Von gestikuloval.’

‘Musí gestikulovat, když mluví.’

‘Nemá co mluvit proti soudcovì rozhodnutí.’

‘Slyšel jste nìkdy hluchonìmýho mluvit?’“

Strýèek Ignác se odmlèel.

„No tak, jak to bylo dál?“ naléhal pan Naèeradec netr-

pìlivì.

„Já nevím,“ zalkal pan Ignác žalostnì, „ještì pøed chvil-

kou jsem to vìdìl a tu ránu jsem to zapomnìl. Poøád jed-

nomu do toho mluvíte a já pak nemùžu z fleku.“

„Jseš ale chytrák,“ dìl pan Naèeradec s opovržením, „mù-

žeš jít se svejma anekdotama do háje. Porád povídá, po-

rád povídá a konec to nemá. Mùžeš mi eštì s nìèím pøijít.“

„Nenecháte jednoho domluvit,“ hájil se strýèek Ignác, „a

já pak zapomenu. Všechny mluvíte, a já abych tu sedìl

jako pecka. Podruhý vám budu zas nìco povídat —“

90

FINIŠ

Nastával soumrak; v hodovním sále rozsvítil svìtla. Ve-

selost se rozproudila; náprsenky se pomaèkaly, kravaty

povylezly. Panu Šefelínovi trèely jedna špièka kníru ke stro-

pu a druhá smìøovala k podlaze. Jeho duch byl rozpustilý.

Pøemlouval paní Naèeradcovou, aby si s ním zatanèila

doleva. V té dámì se probudila dùstojnost. Oznámila,

že už musí jít, nebo hodina pokroèila a mravy se rozpoutaly.

Pobídla svého manžela a oba se vzdálili, jsouce prováze-

ni hluènými ovacemi rozpálených hodovníkù. Pan Šefelín

zdvihl svou sklenici a zapìl píseò k oslavì paní Naèerad-

cové:

„O donno Kláro,

kdo jednou tanèit tì zøel,

ten na tvou lásku jistì doplácel —“

Po nich projevili novomanželé touhu odejít.

„Stùjte!“ zaøval pan Šefelín, „já vám nejdøív musím dát pou-

èení.“ Povstal, zamraèil se a chystal se promluvit delší øeè.

„Velectìní pánové,“ poèal, „my sešli jsme se... manžel-

ství, pánové, to je taková vìc... inu to je známý...“

Manželka ho zatahala za šos.

„Sedni si, Šefelíne, a nech je bejt —“

„Mlè!“ zaøval øeèník, „já jakožto otec musím to vysvìtlit...

Ženichu! Koukej se mi do voèí a poslouchej! Hlavní vìc je,

víš co? Hlavní vìc... je pracovitost a pøíjemnej zevnìjšek,

rozumíš? Tak...“

Pohlédl na nevìstu a rozplakal se: „Dceruško zlatá! Kdo-

pak tì nejèkom bude hladit páskem po panímandì? Kdo

tì bude trestat a víst k dobrýmu? Tvùj tatíèek to už nebu-

de... Od nynìjška tì bude pouèovat tvùj muž...“

Zachvìl se a zaøval na Emana: „Ty rošáku! Vopovaž

se mi mou dcerušku trýznit! Já bych tì musel... já tì, ty

ulièníku... ty mì eštì neznáš...“

Novomanželé se vytratili. Po nich odešli ostatní hosté.

Zùstal jenom pan Šefelín s panem Habáskem. Hlídala je

paní Šefelínová.

„A si dou,“ bruèel pan Šefelín, „jenom když my dva si

zùstaneme vìrný...“

Setrvali ještì drahnou chvíli, nedbajíce toho,

že obsluhující personál ztratil k nim veškeré sympatie.

Koneènì došla paní Šefelínové trpìlivost. Ozbrojila

se neviditelnou puškou a neviditelným bodlem, nasadila

manželi neviditelná pouta a eskortovala ho k domovu. Pan

Habásko je vyprovázel.

91

DOSLOV

Nad Prahou zasvítila hvìzda. Byl to Jupiter se ètyømi

mìsíci. Za korunu ho ukazoval poulièní dalekohled obe-

censtvu.

Kavárny a bary se plnily. Saxofon kvílel a lid tanèil.

Poøádní lidé opouštìli biografy a sedali do tramvají. Èas

prchal a poulièní dalekohled ukazoval Saturn s jeho prsténci.

Manželé odešli spat se svými manželkami. Svìtla

v pøíbytcích uhasla.

Všechno spalo, jenom noèní tvorstvo bdìlo. Noèní mo-

týlové, netopýøi, sovy, policisté, kteøí mìli službu, poulièní

párkaøi, ošetøovatelé nemocných, hudebníci a flamendøi.

Hodiny se øítily, ulice pustly a opilci øvali. Obzor bledl a

flamendøi šli na polévku. Zazvonily tramvaje, zadrnèely mlé-

kaøské vozy. Lidé jeli se zeleninou na trh. V oknech

se zažíhala svìtla a posluhovaèky poèínaly uklízet kance-

láøe. V parcích poèali švitoøit kosi a na perifériích kokrhali

kohouti. Listonoši v pelerinkách šli v houfcích do kanceláøe.

Slunce se vyhouplo nad obzor a kameloti obskakovali

elektriky a nabízeli noviny. Hluèný život vešel do mìsta.

A na Žižkovì, v jednom novém bytì, zalechtal sluneèní

paprsek jednoho rozcuchaného mladého muže pod no-

sem. Probudil se, rozhlédl se kolem a seznal, že je ženat.

Z peøin dívalo se na nìho èerné mikádo. Vzal je do náruèí

a tázal se: „Hejma — Silný — Moudrý — Košálek — Ba-

roun... co je to?“

„To je forvard Sparty,“ odpovídá èerné mikádo.

„Joska — Puè — Svoboda — Šoltys — Junek... co je

to?“

„To je forvard Slávie.“

Mladý muž zdvihl hlas:

„A øekni mi, co je tohle: Fajt — Hromádka — Meduna

— Novák — Podrazil?“

„To je útok naší Viktorie Žižkov,“ zní odpovìï.

Mladý muž ji políbil a dìl pyšnì: „Mám chytrou ženu!“