Josef Lada

O chytré kmotøe lišce

2

V hájovnì U pìti bukù

Stará hájovna U pìti bukù stojí o samotì na malé mýtince

mezi lesy pod vrchem Homolí a nad rybníkem Kaèákem. V hájovnì

bydlí hajný Vobinuška se svou manželkou a dìtmi, Jeníkem

a Rùženkou. Obì dìti, Jeník i Rùženka, jsou se svým osamìlým

domovem velmi spokojeny a za nic na svìtì by nemìnily s jinými

dìtmi z vesnice. A proè by také mìnily, když okolí hájovny jim

poskytuje všechno, co náleží k obvyklým dìtským radovánkám:

v lese roste množství èervených i èerných jahod, malin, oøíškù

i hub; v rybníku Kaèáku se mohou v parných letních dnech

vykoupat, a když v zimì zamrzne, mají kluzištì pár krokù od

domova. A z vrchu Homole se v zimì tak krásnì a divoce sjíždí

na rohaèkách s vìtrem o závod.

Vobinuškovi mají své dìti velmi rádi a pøejí jim, aby všech

dìtských radovánek užily dosyta. Jeník i Rùženka své rodièe za

to zase vždy ochotnì poslouchají, jak se patøí a sluší na dobøe

vychované a vdìèné dìti. Proto také není z hájovny U pìti bukù

slyšet køik, náøek nebo hubování.

Kdykoliv se hajný Vobinuška vypraví do mìsta nebo do

vesnice, vždy dìtem nìco dobrého pøinese a odevzdá jim to se

šastným úsmìvem, když mu pøijdou kus cesty naproti. Ale i když

jde jen do lesa na obvyklou obchùzku, je rád, když jim mùže nìco

pøinést pro potìšení.

A tak se stalo, že jim jednou z lesa pøinesl mladou lištièku.

Obì dìti mìly z mladé lišky ohromnou radost a hned jí shánìly

nìjaké pøíhodné obydlí, hodnì pohodlné, aby se jí v hájovnì líbilo.

Otec hajný usoudil, že by se jí nejlépe bydlelo ve psí boudì, kterých

bylo v hájovnì U pìti bukù vždy nìkolik pro „strýèka Pøíhodu“,

a obì dìti se daly ihned s chutí do práce, aby ji pro lišku upravily

co možná nejpohodlnìji.

Dva psi hajného Vobinušky, Hektor a Sultán, se na to mazlení

s mladou liškou dívali zlostnì a s nepochopením.

3

„To je komedií – s liškou!“ bruèel Hektor. „Podívej se,

nejlepší boudu jí upravují a vystýlají jako nìjaké princeznì! V zimì

to musíme za mrazu a ve snìhu pronásledovat, a teï se tomu

budeme snad klanìt jako nìjakému panstvu!“

Když byla bouda upravena, dal hajný lišce na krk pevný

kožený obojek, ke kterému pøipojil delší øetízek, a ten pak pøipevnil

k boudì. Ale lišce se útulnì upravená bouda ani trochu nelíbila.

Škubala sebou na øetízku, vyskakovala do výšky a všemožným

zpùsobem se snažila zbavit se nepøíjemného obojku. Oba psi se

tomu vesele chechtali, ale Jeník a Rùženka projevili obavu, aby se

liška neuškrtila.

„Však ona se neuškrtí, nebojte se!“ uklidnil je zkušený otec.

„Až se tím hodnì unaví a pozná, že všechna její námaha je marná,

pøestane sebou na øetízku trhat a zvykne si být uvázána jako pes.“

A liška si skuteènì brzy uvìdomila, že se marnì namáhá,

aby se osvobodila, a poèala si zvykat na svùj nový domov. Jeník

i Rùženka se snažili lišce její vìzení všelijakými pochoutkami

zpøíjemnit a chovali se k ní tak vlídnì, že na ni Hektor a Sultán

velmi žárlili. Ale netroufali si jí ublížit, protože jim to hajný pøísnì

zakázal, a jak známo, mysliveètí psi ihned pochopí, co smìjí dìlat

a co nesmìjí.

Obì dìti pøicházely k lišce každý den, dlouho si s ní hrály

a liška si brzy také na nì zvykla, že vždy smutnì skuèela, když

k ní hned v obvyklou dobu nepøišly. Jakmile je však vidìla

pøicházet, ihned vyskoèila tak daleko pøed boudu, kam až jí to

øetízek dovoloval, a radostnì vrtìla ohonem.

Rùženka byla pilná ètenáøka, a protože sama velmi ráda èetla,

tak myslela, že i lišku bude zajímat, když jí obèas nìco zajímavého

ze svých knížek pøeète. Domnívala se tak proto, že oba psi, Hektor

i Sultán, vždy na ni upøenì hledìli, když jim nìco vykládala, jako

by všemu dobøe rozumìli. Také liška vždy pozornì poslouchala,

když jí Rùženka èetla z nové knížky, kterou dostala o vánocích

pod stromeèek a ve které byly krásné pohádky o zvíøatech.

4

Nejradìji èetla Rùženka lišce pohádky o chytrých liškách, ve

kterých vtipné lišky vždy nìjaké ménì chytré zvíøe nebo i èlovìka

svým bystrým dùvtipem pøemohou.

Zpoèátku ovšem nerozumìla liška ani slovo z toho všeho,

co jí švitoøivá Rùženka napovídala; protože si však dávala dobrý

pozor, brzy porozumìla mnohým slovùm a za nìjaký èas již

rozumìla všemu. Víte samy dobøe, milé dìti, že psi rozumìjí lidské

øeèi, že dobøe chápou, když jsou chváleni, a jak se stydí, když

jsou za nìjaké provinìní vyhubováni. A lišky, jak snad také víte,

jsou pøíbuzné psù a mají mnohé jejich vlastnosti. Mimoto byla tato

liška obzvláštì chytrá a chápavá, a tak není divu, když na ni

Rùženka každý den mluvila, že všemu døíve rozumìla než nìkterý

pes.

A proto liška èím dál tím radìji poslouchala Rùženèino

pøedèítání a vyprávìní o chytrých liškách, které èasto ošálily i tak

rozumné zvíøe, jako je král všech zvíøat, moudrý a vznešený lev.

To lišce velmi lichotilo a umínila si, že se bude všemu dobøe uèit,

aby byla jednou také tak chytrá a rozumná, jako byly ty lišky

z pohádek. Proto také všechno ochotnì dìlala, co na ní Jeník nebo

Rùženka pøi cvièení žádali.

Po nìjakém èase hajný Vobinuška uznal, že si liška v hájovnì

již tak zvykla, že ji mohou dìti odvázat a vodit na øetízku. Potom

jí bylo už také nìkdy dovoleno trochu se probìhnout po dvoøe,

ale na zavolání musela vždycky ihned pøijít a klidnì se zase nechat

uvázat. A pøitom ji obì dìti uèily všelijakým kouskùm: uèily ji

pøinášet pøedhozené vìci, prosit, panáèkovat a chodit po zadních

nohou. Když už všechno dobøe umìla, uèily ji dìti t잚ím kouskùm:

chovat panenku, držet v pøedních prackách hùl a pøi chùzi se o ni

opírat.

Všechno to uèení a mazlení s liškou pozorovali oba psi

s velkou zlostí. Aèkoliv se tváøili, jako by se o lišku ani trochu

nezajímali, dobøe pøitom vidìli, co všechno již liška umí, a velmi jí

to závidìli. „To je komedií s liškou!“ zlobil se Hektor. „Podívej

5

se, kolego, jak se pyšnì nafukuje, že umí nosit hùl! Takové vìci

jsem už umìl jako malé štìnì a dávno jsem to už zase zapomnìl,

protože musím dìlat rozumnìjší vìci: ve dne v noci chodit do lesa

na obchùzky nebo hlídat hájovnu jako ty. A pøitom nás ani

nenapadne, abychom se pro to nìjak nafukovali. A podívej se na

ni! Tváøí se pyšnì jako kníže pán a myslí si, že nám bude brzy také

porouèet jako naši páni nebo dìti. Ale – milión komárù – to by si

zase na mne nepøišla!“

„Prokrýlepána, Hektore, to snad pøece není ani možná vìc,

aby nám nìjaká taková hloupá liška porouèela jako pán?“ mumlal

Sultán ustrašenì. „Na mou duši, Hektore, to bych tady nebyl ani

den a vypálil bych odtud jedním rázem. Radìji bych chodil po

žebrotì!“

„I nefòukej už napøed, Sultáne! Však nám ještì neporouèí

a doufám, že zítra také ne!“ bruèel Hektor mrzutì. Potom nìco

pošeptal Sultánovi do ucha a hned nato oba psi s divokým štìkotem

vyrazili ze dvora ven, a stále hluènì štìkajíce, obìhli si tøikrát celou

hájovnu, jako by honili celou bandu zlodìjù. Potom se zase hrdì

jako vítìzové vrátili a po oèku se podívali na lišku. A velmi se oba

dopálili, když vidìli, že liška po celou tu dobu, co oni tak øádili,

klidnì spala pøed svým obydlím a že ji ani nenapadlo, aby se hned,

jak zaèali štìkat na výstrahu, schovala do své boudy.

A to lišku opravdu ani nenapadlo. Ona dobøe slyšela, co si

o ní povídali, a umínila si, že je za tu závist trochu potrestá. Jak

jsem vám už øekl, znala z lidské øeèi tolik slov, že všemu rozumìla,

když k ní dìti nìco mluvily, protože si všecka slova snadno

pamatovala. A nejen to, že už mnoho rozumìla – ona také potajmu

zkoušela nìjaká lidská slova, a protože byla chytrá a pilná, brzy

se jí podaøilo nìkolik lidských slov promluvit. Byla na to velmi

hrdá a tìšila se, jak tím Jeníka i Rùženku pøekvapí. Ale døíve si to

chtìla vyzkoušet na Hektorovi a Sultánovi. Dlouho však nevìdìla,

jak by to mìla udìlat, a pøišla na to až tehdy, když slyšela, jak jí

oba hafani závidí pøízeò pánových dìtí a jak ji pomlouvají.

6

A pak to hned provedla. Když vidìla, že si oba vlezli do

svých bud, zalezla si také do svého obydlí a tam chvilku poèkala,

až se uhnaní psi pohodlnì ve svých peleších uvelebí – potom

vystrèila hlavu z boudy a zvolala silným hlasem: „Hektore!

Sultáne!“

Sotva to psi uslyšeli, hned vylétli z bud a hnali se divoce ke

dveøím hájovny. Když je našli uzavøené, rozhlíželi se na všechny

strany, aby vypátrali, kdo a odkud na nì zavolal, ale nikde nevidìli

ani toho nejmenšího èlovíèka. Chvilku ještì postáli u zavøených

dveøí a pak se zase loudavým krokem vraceli do svých bud. Ale

sotva ulehli, vystrèila liška zase hlavu a zavolala hlasem ještì

silnìjším: „Hektore! Sultáne!“ Podruhé vylétli psi ze svých pelechù

a úprkem pádili k zavøeným dveøím. Oba mìli strach, aby nebyli

káráni, že se na nì musí dvakrát volat, a proto ještì dùkladnìji

a pozornìji pátrali po dvoøe i kolem hájovny, kdo to na nì zavolal.

„Nìkdo si z nás dìlá legraci!“ huhlal Hektor zlostnì, ale

Sultán se stále ještì vyjevenì rozhlížel, div si hlavu neukroutil. A

když se pak znovu loudali zpìt k svým pelechùm, zastavil se Hektor

pøed lišèinou boudou a pøísnì a podezøele se díval, jak se liška

tváøí. Ta sice dìlala, jako když už týden tvrdì spí, ale starý

a zkušený Hektor ihned poznal, že se jen tak pøetvaøuje. Jistotu

však nemìl a také tomu ani nevìøil, že ona by to dovedla, ale mìl

zlost, že snad se jim posmívá. Proto jenom nìco zlostnì zabruèel

a odešel si se Sultánem lehnout pøed boudu, aby poznal, odkud to

volání pøichází. Ale liška už je nevolala, protože jí ta dvojí zkouška

z lidské øeèi staèila, a jen se ve své boudì chechtala, jak ty dva

hafany dvakrát øádnì prohnala.

Od té doby se liška uèila všemu, co Rùženka chtìla, ještì

s vìtší chutí. Bavilo ji velmi, když jí dìvèátko dalo do packy tužku

a vedlo jí packu s tužkou po papíru, aby se tak nauèila napsat

všechna písmena, a lišce se to vskutku dobøe daøilo. Vždy ona to

7

zkoušela i bez Rùženky; když byla sama, vzala tøebas i kousek

døeva a do písku jím ryla rùzná písmena a mìla vždy ohromnou

radost, když se jí to daøilo. A není divu, že pøi takové píli se umìla

brzy také již i podepsat!

Však se èasto nìkterý z psù pøišel k její boudì podívat, co

to tam ta pøilezlice tropí, ale liška vždy vèas všechno v písku

ohonem rozmázla. Za to se psi ještì více na ni zlobili a umínili si,

že ji budou zlobit pokud možno nejvíce, aby hned z hájovny utekla,

jakmile se jí naskytne pøíležitost.

„Já ti øíkám, Sultáne, že ona to tuhle na nás volala! Vždy

Rùženka ji uèí poøád žvatlat po lidsku, a když se to nauèí hloupý

špaèek, tak brebtavá liška se to mùže také nauèit!“ huèel Hektor

do Sultána. „Ale a si èmárá co chce a brebtá také co chce, do

toho mi celkem nic není, ale to mì øádnì dopálilo, že si tuhle na

nás zavolala jako na nìjaké vandráky. Taková podkøovní pobìhlice,

která se jindy v lese mùže pøed námi strachy pøerazit, a teï ji

budeme snad muset na slovo poslechnout jako našeho pána

a hospodáøe?! Prach – dudy a necky! Pojï, Sultáne, dìlej jen to,

co budu dìlat já! My té pobìhlici ukážeme, co dovedou mysliveètí

psi!“

V tu dobu se liška spokojenì vyhøívala na sluníèku. Mžourala

ospale oèima, ale pøitom dobøe vidìla, jak se oba psi zvedli od

svých bud a loudají se k ní. Toho by si byla ani nevšimla, ale psi se

dali pojednou do zuøivého loveckého štìkotu a hnali se úprkem

pøímo na ni jako na nìjakou koøist. Ona sice vìdìla, že jí nesmìjí

ublížit, ale èert vìø takovým kolohnátùm! Snadno mohou

zapomenout na své dobré vychování, a proto se pøed nimi co

nejrychleji ukryla až do nejzazšího kouta svého obydlí.

Zatím však se oba psi už zase klidnì vraceli, jako by se nic

nestalo, protože vybìhl na dvùr hajný, aby se podíval, proè se psi

tak vztekle rozštìkali.

A tento žertík potom psi opakovali tak èasto, že brzy lišce

pobyt v hájovnì znechutili. Mohla sice na nì žalovat, ale nìco

8

takového je pod lišèí hrdost; rozmazlená koèka by to jistì udìlala,

avšak liška je stateèné lesní zvíøe, které by se za to jistì stydìlo,

kdyby fòukalo a žalovalo.

„To radìji odtud odejdu!“ rozhodla se dopálená liška. „Jeník

i Rùženka budou jistì pro mne plakat, ale potom snad uznají, že

jsem šla jen tam, kam patøím. Vždy všechny ty lišky, o kterých

mi Rùženka èetla, žily v lesích, a ne u boudy v nìjaké hájovnì. A

koneènì se mohu vždycky zase vrátit, kdyby se mi v lese nelíbilo!“

A potom už jen èekala, až se jí naskytne vhodná pøíležitost

k útìku. Tìšila se na volný život v lese a øíkala si stále, že to bude

nìco mnohem krásnìjšího než být stále uvázána u psí boudy. A

tím, jak bude v lese živa a co bude jíst, si také hlavu nelámala;

vždy všechny ty chytré lišky, o kterých jí Rùženka z knížek èetla,

se tak snadno živily a všechno se jim vždycky lehce zdaøilo!

A koneènì se také doèkala. Jednoho dne jí dìvèe špatnì

zapjalo na krku pásek a liška cítila, že se ho mùže snadno zbavit.

Také to hned uèinila, když byla na dvorku samotná. Psi byli v tu

dobu nìkde s hajným v lese, dveøe u vrat byly odemèeny –

nejkrásnìjší pøíležitost nastala a liška také neváhala. Trhnutím hlavy

se zbavila obojku a jako blesk sebou mrskla pøes dvùr k vratùm

a rázem mìla to, po èem tak dlouho toužila – zlatou svobodu

a volnost!

Na malém kopeèku nad hájovnou se ještì na okamžik

zastavila a poslala všem poslední pozdrav: „Buïte tam všichni

šastni a zdrávi! Sbohem, hájovno U pìti bukù! A sbohem,

Rùženko a Jeníèku!“ A pak zmizela v hustém køoví.

Toho veèera šly obì dìti hajného Vobinušky s pláèem spát.

Marnì je otec tìšil, že jim co nejdøíve zase lišku pøinese, a marnì

jim sliboval, že ta nová bude ještì chytøejší; dìti se nedaly utišit.

„Vždy ona nìkde v lese hladem zahyne,“ naøíkala Rùženka,

„protože se sama živit neumí a byla zvyklá jíst jen vaøenou stravu!

Ach moje zlatá lištièko – snad už tì nikdy neuvidím!“

A jen oba psi chodili po dvoøe hrdì jako vítìzi. Chechtali se

9

tomu, jak se snadno lišky zbavili, a rozhodli se, že s ní øádnì zatoèí,

jakmile ji v lese dopadnou.

10

Nový domov

Zatímco dìti hajného Vobinušky naøíkaly pro uprchlou lišku,

ležela již, nevdìènice, v novém pelechu v dolanském revíru.

Dolanský revír byl na opaèné stranì vrchu Homole a liška chtìla

mít nový domov co nejdále od staré hájovny.

Byla s novým domovem úplnì spokojena a také celé okolí,

které si hned druhý den ráno dùkladnì prohlédla, se jí velmi líbilo.

Také byla ráda, že je blízko hezká myslivna, u které zahlédla hošíka

velmi podobného Jeníkovi ze staré hájovny. A to proto, že byla

pøece už jen hodnì zvyklá na lidi a že se jí po Rùžence a Jeníkovi

velmi stýskalo. Ale svoboda a volnost jí už také tolik zachutnaly,

že se do staré hájovny vrátit nechtìla, a také proto, že si umínila,

že se musí sama živit, jako to dìlaly všechny chytré lišky z pohádek.

A protože se už také poèítala mezi dospìlé a chytré lišky, zaèala

sama sobì øíkat kmotra liška. My ji ze zdvoøilosti musíme už dále

také jen tak nazývat.

Všecko bylo tedy hezké, ale hùøe bylo, když kmotra liška

dostala hlad. Vùkol nebylo nic k snìdku a živou zvìø si také chytit

neumìla, protože se tomu vùbec neuèila, a tak se nìkolik dnù

musela živit všelijakou žouželí. Ono se to kmotøe lišce lehce øeklo:

budu živa tak snadno a pohodlnì jako ty kmotry lišky z pohádek,

ale když koneènì chtìla také nìco podobného udìlat, s hrùzou

seznala, že všechny ty pøípady, o kterých jí Rùženka èetla, už

nadobro zapomnìla.

Až jednou veèer, když se potulovala kolem myslivny,

vyslechla pod oknem nìco, z èeho mìla pojednou radost. Myslivec

vyprávìl svému synku všelijaké pohádky o chytrých liškách, jak

byly snadno a pohodlnì živy, protože svou chytrostí pøipravily

èasto lidi i zvíøata o chutná sousta.

„Jémináèku!“ zvolala kmotra liška pøekvapenì. „To je dobré!

Vždy to jsou zrovna ty pohádky, které mi pøedèítala Rùženka ve

staré hájovnì!“

11

Myslivcùv synáèek se tìm pohádkám také velmi smál a prosil

tatínka, aby mu vyprávìl takové pohádky každý veèer.

„To bude teï pohodlné živobytí!“ libovala si kmotra liška.

„To, co dovedly ty chytré lišky, o kterých myslivec vypravuje

klouèkovi, to já také snadno dokážu a doufám, že je všechny ještì

pøekonám! Budu to nyní dìlat jako ty chytré lišky, ale musím si to

všechno nejdøíve v hlavì uspoøádat. Všechna ta Rùženèina

povídání se mi v hlavì melou a motají páté pøes deváté, takže jsem

z toho všeho – jak se øíká – janek. Ode dneška vyslechnu pod

oknem vždy jenom jedno myslivcovo vyprávìní o chytré lišce

a hned to za dobré pamìti provedu, aby se mi to z hlavy

nevykouøilo. – Tak – a teï si tady ještì nìco poslechnu a hned

zatepla to udìlám také tak!“

A myslivec poèal zrovna vyprávìt novou pohádku: „Jednou

jedna kmotra liška bìžela kolem vinice. Když uvidìla na keøích

krásné hrozny, hned na nì dostala velikou chu a všemožným

zpùsobem se snažila jich dosáhnout. Vyskakovala do výšky, co

síly mìla, rozbíhala se zdaleka, ale hrozny visely tak vysoko, že je

nemohla utrhnout. A když koneènì pochopila, že všechna její

námaha je marná, obrátila ihned svoji laènou chtivost v ošklivost

a pohrdání. Povídala: ,Tyhle hrozny jsou jistì kyselé jako šovík!

Proto mì ani nenapadne, abych je trhala a jedla!‘“

Když myslivec dopovìdìl, dala se naše kmotra liška do

tichého smíchu. A potom si bruèela pod vousy: „Hm – tohle zrovna

nebyla nìjaká moc chytrá liška! Hrozny byly trochu vysoko, a proto

je nechala být a hloupì odešla. A to já tak hloupá nebudu, milej

pane myslivèe, a hned vám to také dokážu. Vy si tu zatím povídejte

dál a já si hned také dojdu na nìjaké hrozny. Vzpomínám si, že

domeèek ve vaší zahradì je celý obrostlý vínem, a proto se tam na

nì také ihned vypravím. A protože už také tuším, že budou hrozny

od hus a od dìtí dole obrané – vezmu si s sebou hned také váš

žebøíèek, milej pane myslivèe!“ Na další vyprávìní už tedy liška

neèekala. Odbìhla od okna a nìkolika skoky obìhla myslivnu ke

12

døevníku, kde vždycky vídala stát malý žebøíèek. Psi na ni sice

vztekle štìkali, protože však byli uvázáni, mohla si jej pohodlnì

odnést. Vzala si jej pøes rameno a sypala se pøes zahradu

k domeèku, na kterém rostlo víno. Už cestou se jí touhou po

chutných hroznech sbíhaly sliny v ústech, a proto spìchala, aby

tam dobìhla co nejdøíve. „Vždy jsem si to myslila, že budou

hrozny dole otrhány a že zùstaly jen ty, co jsou vysoko!“ nafoukla

se liška nad svou chytrostí. Potom rychle pøistavila žebøíèek ke

zdi, hbitì po nìm vylezla nahoru a hned utrhla nejbližší hrozen.

Když však rozkousla první bobule, zašklebila se jako opice. Bobule

hned zase vyplivla, ale chvilku potom ještì kroutila skrèeným

èumáèkem, než si mohla odlehèit: „Fuj – tajksl! Milión brundibárù

– ony jsou opravdu kyselé!!“

Mrzutì odnesla žebøíèek zpátky na místo, odkud si jej

vypùjèila, a loudala se schlíple do lesa. Stydìla se, že se hned

napoprvé tak hloupì napálila. Ale ještì než usnula v svém teplém

doupìti, øekla si na útìchu: „Vem to kozel – hlavu si proto lámat

nebudu! Ale zítra vám, kakraholti, ukážu, co dovede chytrá liška!“

13

Nezdaøený rybolov

A tak s nedoèkavostí bìžela nazítøí veèer pod okno myslivny,

aby si poslechla nìjakou novou pohádku o chytrých liškách.

Myslivec zrovna vyprávìl svému synáèkovi o chytré lišce

a hloupém vozkovi, a proto liška pozornì naslouchala:

„To byla zase jiná chytrá kmotra liška, ale taky moc

povedená!“ zaèal myslivec. „Ta jednou vidìla, jak vozkové po

silnici kolem lesa vozí plné vozy tuèných ryb, a hned dostala na nì

chu. Jak dobøe víš, synáèku, pìkná lišèí kožišina se vždycky dobøe

platí, a toho právì ta kmotra liška chytøe využila, aby nìkterého

vozku napálila. Jeden z nich zrovna pøijíždìl k lesu s plným

nákladem ryb. I lehla si doprostøed silnice, jako by tam byla zrovna

po støelné ránì dokonala. ,I to se podívejme, safrahnáte!‘ povídal

si vozka vesele. ,Tady leží zastøelená liška! A musil bych být pytlem

praštìný, abych tu potvùrku tady nechal: za to mi dá kožišník

v mìstì pìkných pár korunek na tabák!‘ A hodil zdánlivì mrtvou

lišku do vozu na ryby a jel vesele dál. Ale sotva zaèal vùz po

tvrdém štìrku hodnì hrèet, zvedla se milá liška a rychle vyhodila

z vozu nìkolik velkých kaprù. Potom také sama seskoèila, sebrala

shozené ryby a odnesla je do svého doupìte, kde si na nich

saframentsky pochutnala!“ –

„No tohle je pøece nìco docela jiného než tamta povídaèka!“

bruèela si naše kmotra liška vesele pod vousy. „A já doufám, že se

mi tentokrát nìco podobného také povede!“

Potom nìkolik dní èekala u silnice, až nìjaký vozka s rybami

pojede, a skuteènì se také jednoho doèkala. Když zjistila, že podle

namalované ryby na voze je to opravdu povoz vezoucí ryby, honem

si ještì pøipevnila na ocas cedulku s nápisem „Cena 1 000 korun“

a natáhla se doprostøed silnice.

„Hola!“ zvolal vozka radostnì, když lišku uvidìl. „Tady leží

liška! A tu já tady ležet nenechám! Prrr! – A to se podívejme, tisíc

korun má ta liška cenu. To mám dneska saframentské štìstí – tisíc

14

korun! Nu – ve mìstì ji dobøe prodám.“ Šastný vozka hodil lišku

dovnitø vozu pod plachtu, zamnul si vesele rukama a jel dál. Za

malou chvilku se liška pod plachtou pomalu zvedla a dívala se

chtivì kolem sebe. Ryby tam opravdu krásnì vonìly, liška je cítila

a sliny se jí sbíhaly v hubì. Byly tu samé kulaté plechové krabice

a na každé z nich krásnì namalovaná ryba.

„Ahá tì v kabátì!“ zaradovala se liška. „Tady jsou ty

potvùrky schovány, ale já vás dostanu!“ Popadla nejvìtší krabici

a zkoušela ji otevøít. Ale krabice nemìla ani kliku, ani háèek, ani

víèko, ani poklièku, ani kolíèek.

„Co to? Jaké je to zase nové taškáøství?“ bruèela si tiše do

vousù. „Já pøece otevøu všecko: každý kurník, každé dveøe, každé

okno, každý hrnec i každou škatulku od sirek, ale téhle èertovinì

nerozumím! A otevírat se to pøece nìjak musí! Tak hloupá nejsem,

abych vìøila, že lidé ty ryby polykají i s krabicemi!“ A poèala se

znovu do krabice dobývat. Kousala ji zuby, škrabala ji drápy, ale

všecko bylo marné. Krabice nepovolila. A tu se kmotra liška už

tak dopálila, že se ani necítila. Mrskla krabicí zpátky na hromadu,

až to dùkladnì zaøinèelo, a vztekle vyjekla: „Jdìte mi ke všem

èertùm s takovými vynálezy!“

Vtom však už také vozka nakoukl ulekanì pod plachtu, co

se to tam dìje a proè se krabice sypou, ale zahlédl už jen lišèí

ocas. Kmotra liška neèekala a uhánìla k lesu. A teprve v hustém

lese se zastavila, posadila se a zaèala se peskovat: „Pardyje kopyto,

to jsem se zas jednou napálila! Teï abych se už opravdu stydìla

vystrèit hlavu mezi slušné lidi, a to si ještì povìsím na ocas cedulku

s nápisem: Cena 1 000 korun! Ani za starou baèkoru nestojím!“

Popadla cedulku a roztrhala ji na kousky. Ale když se už dost

naláteøila a zlost ji trochu pøešla, zaèala zase klidnìji uvažovat: „S

tìmi starými pohádkami už si dám pokoj! Ty jsou tak dobré pro

toho malého Venouška myslivcovic, ale ne pro dnešní vzdìlanou

lišku. Jsou všecky prolhané a k nepotøebì, protože pohádkami se

ani cvrèek nenakrmí. Dnes to nejde s báchorkami, a proto já to

15

nyní zkusím docela jinak: podle dnešní pokroèilé doby a s použitím

všech nejnovìjších vynálezù! Já vám, kakraholti, ukážu, jak

pohodlnì a lehce žije moderní liška!“

16

Dobrodružství s kouzelným stoleèkem

Kmotra liška si umínila, že se už podle všelijakých starých

bajek a pohádek øídit nebude a že si k pohodlnému živobytí

dopomùže nìjakým modernìjším zpùsobem. To se sice snadno

øekne, ale tìžko se nìjaký chytrý zpùsob vymyslí. A také kmotra

liška, aèkoliv si celý den hlavu lámala, aby nìco podaøeného

vynalezla, nepøišla na nic a ještì ráda veèer klusala k myslivnì

pod okno, aby zase vyslechla nìjakou pohádku o chytrých liškách.

Ale myslivec toho veèera synáèkovi o liškách nevypravoval.

Mluvil jen o nìjakém beránku, z kterého padaly dukáty, když se

otøásl, a to kmotru lišku nezajímalo. Už chtìla odejít, ale myslivec

zrovna poèal zase vyprávìt o stoleèku, kterému se jen poruèilo:

„Stoleèku, prostøi se!“ a hned byl plný tìch nejchutnìjších jídel.

Kmotra liška bystøeji nastražila uši.

„Jéjej, tati, to by bylo nìco, kdybychom mìli také takový

kouzelný stoleèek!“ toužebnì promluvil myslivcùv synáèek

a tatínek mu na to odpovìdìl: „I vždy jej také opravdu máme, ty

moje jelení nožko! Dostal jsem jej kdysi darem od Houbového

dìdeèka a dlouhý èas jsme potom nic jiného nejedli, než co nám

kouzelný stoleèek prostíral. Ale nakonec se nám všecky ty bájeèné

lahùdky tak pøejedly, že jsme se honem zase vrátili k našim

knedlíkùm, kaším a škubánkùm, abychom si samými lahùdkami

nadobro nezkazili žaludky. A stoleèek – aby nás nelákal – jsme

prozatím vystìhovali na dvùr do komory, kde je složeno všechno

naše staré rodinné haraburdí. Je to ten stoleèek zelenì nabarvený,

víš?“

Dále už kmotra liška myslivce ani neposlouchala. Vìdìla

právì, co potøebovala, a ostatní povídaèky ji už nezajímaly. Už se

jí touhou zrovna po tìch lahùdkách sliny v hubì sbíhaly a hned se

rozhodla, že se co nejdøíve musí toho kouzelného stoleèku zmocnit.

Prokrýlepána! – vždy je to také stoleèek, kterému se jen øekne:

„Prostøi se!“ a hned je plný takových dobrot, že by je nikdo ani za

17

celý mìsíc ani po tìch nejlepších hostincích nesehnal!

Liška obìhla myslivnu a opatrnì se pøiblížila ke komoøe,

kde byl ten zázraèný stoleèek uložen. Mìla starost, jak by se ho

zmocnila, a obávala se, že bude komora s takovým cenným

pøedmìtem dobøe uzamèena. Proto se velmi radovala, když uvidìla

myslivcovu služebnou, jak nìco v papíru zabaleného odnáší do

komory a zase vychází ven, aniž za sebou komoru uzamkla.

„Sláva – všecko se krásnì daøí!“ broukala si liška pod vousy,

a sotva se za služebnou zavøely dveøe myslivny, hned vlezla do

komory a za chvilku již bìžela se stoleèkem na zádech do lesní

temnoty, aby jej tam nìkde v ústraní hned vyzkoušela.

Stoleèek byl dost tìžký, ale kmotra liška nedbala, že se pod

jeho tíhou notnì prohýbá, a jen spìchala, aby užuž ochutnala ty

bájeèné a nevídané lahùdky. A tak jej dotáhla na malou planinku

mezi hustým smrèím, kde spal jen nìjaký ten brouk, a tam jej

postavila. Chvilku si jej bedlivì prohlížela, jak èiní každá opatrná

liška, než se odhodlá k nìèemu neznámému, ale touha po chutných

lahùdkách ji popohnala.

„Stoleèku, prostøi se!“ zvolala nedoèkavì na stoleèek – ale

ten – jako by neslyšel (nebo dìlal, jako když už spí) – a neprostøel

nic!

„Povídám – stoleèku, prostøi se!“ rozkøikla se liška znovu

na stoleèek, ale ten byl neposlušný jako poprvé a neprostøel se!

Kmotra liška se už dopálila. „Pardyje kopyto, prostøeš se,

nebo ne!“ rozkøikla se ještì hlasitìji, popadla stoleèek za knoflík

u zásuvky a poøádnì stoleèkem zatøásla.

A tu se pøání kmotry lišky opravdu splnilo: zásuvka u stolku

se otevøela a v ní se objevilo nìco zabaleného v mastném papíru.

Také líbezná vùnì ihned zavonìla po celém lese.

Liška chtivì sáhla po balíèku, s nedoèkavostí jej rozbalila,

a když spatøila chutný obsah balíèku, dala se radostí do divokého

tance a skákání. A nedivte se jí, milé dìti! Vždy pøed ní leželo

pìt velkých, líbeznì vonících jitrnic, které kmotra liška jakživa

18

ještì nejedla.

„Sláva, tøikrát sláva! Teï jsem koneènì kápla na to pravé

moderní živobytí!“ radostnì jásala kmotra liška. „Už je konec

klopotnému shánìní potravy a nebezpeèným výpravám k lidským

obydlím! Už si nebudu musit lámat hlavu vymýšlením všelijakých

kejklù na oklamání jiných tvorù a tatrmany lecjakým hloupým

vozkùm také už nikdy dìlat nebudu! – Sláva – už je konec práci

a teï mi nastane už jen sladké a pøíjemné lenošení. Odteïka se

budu jen válet ve svém pelechu, a když budu mít hlad – tak jen

poruèím tomuhle stoleèku – a hned bude všeho dost! Ještì tedy

jednou: sláva! a dám se s chutí do toho!“

Když liška s velkou chutí snìdla všech pìt jitrnic, zabalila

peèlivì všechny špejle do papíru a schovala si je na památku. A

potom si stoleèek opìt naložila na záda a odnesla si jej do svého

pelechu. Pøitom se celou cestu radostnì šklebila a nìkolikrát si

i vesele poskoèila. A když si vzpomnìla, jak budou ostatní lišky

na ten kouzelný stoleèek èubrnìt a jak jí ho budou závidìt, tu

musela stoleèek postavit, aby se mohla dosyta vyskákat, vychechtat

a vydovádìt.

Sotva se druhý den ráno kmotra liška probudila, hned si

zavolala straku Štìbetalku a požádala ji, aby navštívila všecky lišky

v celém dalekém a širokém okolí a vyøídila jim pøátelské pozvání

k veliké hostinì. A všechny do jedné pøijdou odpoledne na

planinku pøed obydlí kmotry lišky, že jim chystá pøíjemné

pøekvapení. A ještì volala za odlétající strakou, že všechny udìlají

dobøe, když celý den nebudou nic jíst, aby jim pøichystaná lahùdka

lépe chutnala.

Zatímco straka oblétávala všecka lišèí doupata, posadila se

kmotra liška pøed kouzelný stoleèek a zálibnì si jej prohlížela.

Chvílemi jej také pohladila a promluvila k nìmu nìco pochvalného,

aby jej udržela v dobré náladì až do veèera. A když si vzpomnìla,

jak jí všecky lišky budou ten stoleèek závidìt, musela se honem

do únavy vyskákat a vydovádìt, aby se z té velké radosti ještì

19

nerozstonala. Také mìla sto chutí na nìjakou jitrnièku, aby si na

ní sama smlsla, než se ostatní lišky sejdou, ale té mlsné touze

pøece odolala.

Straka Štìbetalka umìla dobøe zvát. Už v poledne pøicházely

první zvìdavé lišky a ke tøetí hodinì se planinka pøed obydlím

kmotry lišky èervenala samými liškami. Byly tam lišky všech

velikostí i stáøí: byly tam lišèí mámy i s osmi mláïaty, byli tam

lišèí dìdeèkové i babièky a mnoho starých a nemocných lišek

pøinesly mladé lišky na zádech. Mohu smìle øíci, že tehdy nezùstala

v celém okolí doma ani jedna lišèí noha. A všecky ty lišky hledìly

zvìdavì a toužebnì k obydlí kmotry lišky a s nedoèkavostí

oèekávaly tu chutnou hostinu. Všecky se podle rady od rána postily,

ale bylo tam i mnoho takových, které nemohly sehnat potravu již

po nìkolik dnù. Proto se, milé dìti, nedivte, že v pìt hodin už

všecky lišky žádaly, aby hostina zaèala.

Také kmotra liška si øekla, že se už sotva ještì nìkterá liška

k hostinì dostaví, a vynesla stoleèek pøed své doupì. Hned nastalo

mezi liškami šuškání a povídání, zadní lišky natahovaly krky, matky

braly mláïata do náruèí a mladé lišky vzaly staré dìdeèky na záda,

aby lépe vidìli.

Potom požádala kmotra liška o ticho, a když se celé to

shromáždìní ztišilo, spustila slavnostním hlasem: „Vážení pøátelé!

Sezvala jsem vás, abyste se mnou sdíleli radost, která mì nenadále

potkala. Za mou velikou moudrost a za poøádek, který mám ve

svém pelechu, daroval mi jeden velectìný èarodìjník stoleèek.

Není to snad nìjaké odložené staré haraburdí, ale je to stoleèek

kouzelný, který na mùj rozkaz vydá balíèek s pìti jitrnicemi a to

se mùže opakovat tøeba miliónkrát za sebou! A protože je tìch

lahùdek takový nadbytek a já nejsem lakomá, proto jsem vás,

vážené pøítelkynì, všecky sezvala, abyste se mnou tìch vzácných

darù užily. Ale døíve ještì, nežli stoleèek požádám o prostírání,

ukáži vám z tìch jitrnic špejle, abyste uvìøily, že si z vás nedìlám

žádnou legraci!“

20

Když kmotra liška podala špejle nejbližším liškám, nastal

mezi liškami opìt šumot a hluk. Všecky natahovaly nosy, aby podle

vùnì zjistily pravost špejlí, a brzy bylo slyšet radostné hlasy

a výkøiky: „Ano, jsou pravé – namoutìkutì – že jsou! Já už jsem

je také jednou jedla!“ A všecky lišky se už mlsnì a nedoèkavì

olizovaly.

A potom nastal ten slavnostní a tak toužebnì oèekávaný

okamžik. Kmotra liška pøistoupila ke kouzelnému stoleèku

a zdvihla pøední tlapku do výšky na znamení, že hostina zaèíná.

Všechny lišky hned ztichly, kulily zvìdavì oèi, natahovaly chtivì

èumáky a nedoèkavì pøešlapovaly.

„Stoleèku, prostøi se!“ zvolala kmotra liška slavnostním

hlasem a potom vážnì vytáhla zásuvku. Hned se všecky lišèí krky

ještì více natáhly, oèi se více vykulily, nosy se zbystøily, aby první

pochytily lahodnou vùni jitrnic – ale neuvidìly nic a neucítily nic!

Jen komár vylétl z otevøené zásuvky.

Kmotra liška se polekala. Zastrèila zásuvku a rozkøikla se

na stoleèek hlasitìji: „Stoleèku, prostøi se!“ Ale ve stoleèku nebyl

už ani ten komár. Kmotøe lišce se již rozklepaly rozèilením nohy,

když i podruhé vytáhla prázdnou zásuvku, a mezi liškami nastal

rozèilený šepot a mumlání. „Dìlá si z nás legraci!“ slyšela volat

ze zadních øad a lišky vpøedu se na ni dívaly zlostnì i posmìšnì.

„Pardyje kopyto, prostøeš se, nebo ne!“ rozkøikla se kmotra

liška na stoleèek potøetí a tak prudce vytrhla zásuvku ze stolku,

že až upadla na ocas. Ale hned zase rychle vyskoèila, odhodila

prázdnou zásuvku a dala se na útìk. Za ní se hnaly dopálené lišky

a køièely na celý les: „Udìlala si z nás dobrý den! My se o hladu

trmácíme až sem, takový kus cesty, pro její legraci! Sama snìdla

jitrnice a nám ukazuje špejle, uliènice!“ A ještì hùøe jí nadávaly.

Lišky, které nemohly tak rychle utíkat, vrhly se vztekle na

stoleèek a za malou chvilku z nìho byla hromádka tøísek. To víte,

že pøitom dìlaly také notný rámus, a tak bylo v lese køiku a hluku

na fùry.

21

Pøed rozzlobenými liškami se kmotra liška zachránila jen

tím, že rychle vylezla na vysokou borovici. Jak je vám dobøe známo,

lišky na stromy nelezou, ale kmotra liška v tom strachu ani

nevìdìla, jak se dostala až do vršku borovice. Zatím se kolem

stromu shromáždily všechny lišky a dìlaly takový hluk, že to bylo

slyšet až do myslivny.

Myslivec sebral pušku a psa a bìžel se do lesa podívat, co

se to tam dìje. Když však uvidìl takové množství lišek, vrátil se

rychle pro hajné a ostatní myslivce a všem dohromady dalo mnoho

práce, než tu rozzuøenou lišèí havì rozehnali. Kmotra liška se

pøitiskla k èervenému kmenu borovice, aby ji tam myslivci

nespatøili, a zmírala strachy, aby nespadla dolù. Sedìla tam dlouho

do noci, a teprve když nadobro utichlo láteøení myslivcù a lišèí

štìkání, slezla opatrnì dolù a doplížila se do svého znièeného

doupìte.

A tam potom o všem takto uvažovala: „Udìlala jsem velkou

chybu! Získala jsem takovou krásnou vìc, ale svou hloupostí jsem

se zase o ni pøipravila! Stoleèek byl jistì kouzelný, ale já jsem

s ním asi špatnì zacházela. Buïto jsem jej mìla o ty jitrnice

poprosit, anebo k jednání se stoleèkem patøí ještì nìco, co jsem

v tom spìchu pod oknem myslivny už ani nevyslechla. Je možné,

že se stoleèek na mne dopálil, že jsem se tak vychloubala, a také

mé napadá, že snad stoleèek dostal strach, že se ztrhá, než tolik

hladových krkù nakrmí, a radìji dìlal hloupého. A já už se mu

nyní docela nedivím. Já bych teï té nevzdìlané chásce také už ani

ty špejle nedala! Beztoho se mi budou do smrti posmívat. Ale

patøí mi to! Mìla jsem pohádku poøádnì doposlouchat až do konce,

a ne hned bìžet jako splašená koza do komory pro stoleèek. Teï

abych se stydìla hanbou hlavu z pelechu vystrèit, než to zase nìjak

spravím. Ale já vím co! Svou dobrou povìst si musím napravit

nìjakou ještì lepší a ještì kouzelnìjší pohádkou. Tak si všecky

lišky zase usmíøím a budu opìt nejslavnìjší liškou v celém okolí.“

22

Èertovský gramofon

Pøi své pøíští návštìvì v dolanské myslivnì kmotra liška

zaslechla, jak z obývacího pokoje vycházejí hlasy všech možných

domácích i lesních zvíøat. Dobøe poznávala, že ty hlasy jsou pravé

a že je nenapodobuje èlovìk, jak se to nìkdy dìlá. Bylo jí divné,

jak se mùže do tak malé místnosti vejít tolik zvíøat, a nemohla

pochopit, že tu všechnu havì paní myslivcová trpí v obývacím

pokoji.

A ještì více se divila, když si pøivalila pod okno døevìný

špalík, aby do pokoje vidìla; ale a namáhala kukadla sebevíc,

nevidìla v pokoji nic jiného než pana myslivce s Venouškem, jak

sedí u stolu a poslouchají ty zvíøecí hlasy, které vycházely z malé

skøíòky postavené na stole. Tehdy kmotra liška div rozèilením

z toho špalíku nespadla, když si pomyslela, že je kráva, kterou

zrovna slyšela buèet, do té skøíòky nacpána, a proto tam tak

žalostnì buèí. A když potom ještì vidìla, že pan myslivec jenom

na skøíòce nìco pøehodil, a hned nato zase uslyšela hlas jelena,

nemohla se rozèilením již déle na špalíku udržet a radìji seskoèila

zase dolù na zem.

„Jak se jen ta dvì veliká zvíøata mohou vejít do tak malièké

skøíòky?“ vrtalo jí hlavou a ještì štìstí, že se to dovìdìla døíve,

než odešla domù spát; jistì by bývala té noci rozèilením ani oka

nezamhouøila.

Proto pozornì naslouchala zároveò s myslivcovým synkem

Venouškem, když mu tatínek všechno o té skøíòce, které øíkal

gramofon, vykládal a vysvìtloval. Kmotra liška mìla štìstí, že

myslivcova rodina dostala gramofon poštou zrovna toho dne,

a proto mohla vyslechnout všechno, co pan myslivec uznal za nutné

Venouškovi vysvìtlit, aby pochopil, co je to vlastnì gramofon,

jak se s ním zachází a jakým zpùsobem se poøizují gramofonové

desky.

Tak se dozvìdìla, že v té malé skøíòce není ukryta buèící

23

kráva, ale že se buèení ozývá jenom z té èerné kulaté desky, která

se mùže vymìnit libovolnì za desku s hlasem jiného zvíøete. Pøi té

pøednášce si kmotra liška vyskoèila zase na špalík, aby dobøe vidìla,

jak se s gramofonem zachází, protože si hned øekla, že jí nebude

na škodu, když to bude vidìt. Tak vidìla, jak se do gramofonu

vkládá nová deska, jak se gramofon natahuje, jak se klade koleèko

s jehlou na desku a jak se gramofon spouští a zastavuje. A také

pøitom uslyšela hlasy zvíøat a ptákù, které byly na deskách

zachyceny: øehtání konì, mòoukání koèky, kokrhání kohouta

a meèení kozy. To meèení se lišce nejvíce líbilo, protože bylo také

nejpodaøenìjší. Kmotra liška by byla u myslivny ten veèer

poslouchala tøebas až do rána, ale Venoušek musel jít brzy spát

a tím se skonèilo i hraní na gramofon. A hned potom i kmotra

liška odbìhla na kutì do svého pelechu.

Kmotra liška si ráda také nìkdy zašla na stráò na kraj lesa

bøezinky, který rostl nedaleko obce Žabonos a odkud mìla krásný

rozhled po celém okolí. Tam pak dlouho sedávala v køoví

a pozorovala tamodtud život kolem vesnice; hry dìtí a práci lidí

i zvíøat na polích. Byla to ves mezi lesy zapadlá, kde lidé žili ještì

postaru a kde málokterý obèan vìdìl, co je to rádio a gramofon.

Ještì se tam žilo jako ve staré pohádce.

Jednoho dne pozorovala kmotra liška ze svého úkrytu starou

kozu u malého chlívku na dvorku posledního baráku. Stará koza

odcházela nìkam na pastvu a nakazovala pøísnì svým ètyøem

kozlátkùm, aby nikomu dvíøka neotvírala. Aby si pìknì hrála

a èekala, dokud neuslyší hlas své matky nebo hospodynì, ale jinému

a se neopováží otevøít, nebo by to mohla být liška, zlodìj, vlk èi

jiný nepøítel.

Kmotra liška se tomu dala do smíchu:

„Prokrýlepána – to je ale opravdu ještì nìjaká staromódní

kozí máma! Kdyby mìla u dvíøek patentní zámek a sklenìné

kukátko, nemusela by tak dlouho s kozlátky klábosit! Kozlátka

by jen mrkla okénkem a hned by vidìla, kdo se na nì dobývá,

24

a stará koza by se mohla nìkde bez starosti pást. Ale takhle se

strachy ani nenají, protože si poøád myslí, zdali už jí zatím nìkdo

její dìti neukradl! A døíve se tak vskutku stávalo. Vždy mi o tom

Rùženka v staré hájovnì èasto èetla ze svých knížek, jak tøeba vlk

u chlívku mìnil všelijak svùj hlas, aby se co nejvíce zmìnil v kozí

meèení, a svùj jazyk si dal u kováøe trochu upilovat, aby tak hrubì

nemluvil. Nu – já bych takový blázen nebyla, abych si dala pro pár

kozlat jazyk upilovat, ale jednou bych to mohla zkusit pro švandu

a u chlívku trochu zameèet. A to opravdu jen proto, abych se

pøesvìdèila, jak jsou ta kozlátka ostražitá. A kdyby se snad stalo

a neopatrná kozlátka mi otevøela – pak bych jim jen øádnì

domluvila, aby lépe svoji matku poslouchala, a šla bych zase ke

všem kozlùm do svého pelechu!“

„Ano – pùjdu tam tøebas hned a zameèím u dvíøek zrovna

tak, jak to dìlala stará kozí máma! Ale – hola hej – poèkat!

Prokrýlepána – dobøe, že jsem si na to ještì vèas vzpomnìla! To

bude jiná švanda, až kozlátka uslyší opravdické kozí meèení, které

mají myslivcovi nahrané na té èerné gramofonové desce! Co mi

to – ke všem kozlùm – udìlá, když si ten gramofon od myslivcù

na chvilièku vypùjèím a po té komedii ho hned zase v poøádku

dám na své místo?! Vždy oni to ani nepoznají. V tuhle dobu

v tom pokoji nikdo není, ale okno mají poøád otevøené, tak tedy –

bez dlouhých cavykù – hurá do myslivny pro gramofon!“

Jako blesk mrskla sebou do bøezinky a za malou chvilku již

dobíhala k myslivnì, kde všecko bylo tak, jak pøedpovìdìla: okno

u pokoje bylo otevøené a myslivcovi byli všichni kdovíkde. Hned

si tedy bez dlouhého rozmýšlení pøistavila ke zdi špalík a v mžiku

byla v pokoji. Gramofon stál na svém obvyklém místì a kmotra

liška si div nezavýskla, když vidìla, že zrovna ta deska s kozím

hlasem leží vedle gramofonu. Vzala tedy rychle gramofon i desku

do náruèe, opatrnì vylezla z pokoje ven a spìchala s tím, co síly

mìla, k Žabonosùm. A to všechno provedla tak rychle, že se stará

kozí máma poøád ještì pásla na vysoké mezi pod ohromnou

25

hruškou plánièkou.

Baráèek, ve kterém ta koza bydlela se svými kozlátky, byl

vystrèen až na samý konec vesnice. A protože naštìstí ani tam

nebyl nikdo doma, mohla kmotra liška pohodlnì a beze strachu

v tichosti postavit gramofon na nízký špalek pøed chlívek,

natáhnout jej a nasadit jehlu na okraj desky. A když gramofon

spustila a kotouè s deskou se zaèal otáèet, usedla si kmotra liška

na špalíèek pøed gramofon a dívala se upøenì na dvíøka u kozího

chlívku. Byla hroznì zvìdava, co budou kozlátka dìlat, jakmile

se z gramofonu ozve kozí hlas, a rozèilením se už zrovna tøásla.

Ale – co to? Vtom zahoukla pojednou za ní støelná rána

a hned nato jako hromobití následoval jeden výstøel za druhým

a do rachotu pušek mísil se køik lidí, divý štìkot psù a poplašné

troubení! A to troubení slyšela již kmotra liška v bìhu, nebo hned

po první ránì vyrazila prudce ze dvorka na zahrádku a pøes pole

pádila, jak mohla nejrychleji, k bøezinì.

Tam se teprve ustrašenì ohlédla, a když vidìla, že už ji nikdo

nepronásleduje, zalezla si rychle do hustého køoví a tamodtud se

s vydìšeným zrakem dívala zpìt k vesnici. Strachy na ní stály

všechny chlupy a po prudkém bìhu se celá chvìla; ale byla ráda,

že vyvázla z toho pøepadení se zdravou kùží. Bylo jí však velmi

divné, že na dvorku u kozího chlívku nevidìla žádné honce ani

hajné se psy, ani myslivce, ale støelné rány, štìkání i troubení se

tam stále ještì ozývalo.

Hodnou chvilku bylo na dvoreèku prázdno, a teprve pak

tam pøibìhli z vesnice a z polí muži ozbrojeni holemi, cepy, vidlemi

i sekerami a kmotra liška vidìla, jak se poplašenì ohlížejí na všecky

strany a hledají pùvodce té divoké støelby. Pak vidìla, jak všichni

bìží ke gramofonu, jak ho obklièují ve velkém kruhu, a bylo slyšet

zmatené výkøiky:

„Je to tamhleta èertova škatule, sousedé! Støílí sice poøád

jenom naslepo, ale èert jí vìø – než se nadìjeme, mùže do nás pálit

naostro! A proto, lidièky zlatý – zabte ji, než tady zpùsobí neštìstí!

26

Vávro, Brázdo, Kroupo, Bartoši – prokrýlepána – lidièky, už zase

ta škatule troubí k útoku!“

A na kmotøe lišce se hrùzou zježily snad všecky chlupy, když

vidìla, jak odvážný soused Bartoš se plíží opatrnì ke gramofonu

s napøaženým cepem. V tu chvíli pøestávalo troubení, ale zato se

ozvala zase støelba – a tu již soused Bartoš déle neèekal a pádnou

ranou srazil tu èertovskou vìc ze špalku dolù a ještì na zemi ji

nìkolikrát cepem pøetáhl. Tu však mu již pøiskoèili na pomoc i jiní

odvážnìjší muži a všichni do ní stateèné bušili. Ale nejvìtším

hrdinou byl pøece jenom soused Bartoš, protože hned po první

jeho ránì støelba naráz pøestala, èertovská škatule zakvièela – a pak

umlkla nadobro.

Ale sousedu Bartošovi to ještì nestaèilo a zavolal na sousedy,

že snad bude nejlépe, když tu nebezpeènou škatuli hodí do rybníka

a tak ji utopí – nebo jistota je jistota a ta èertovská vìc by se

tøebas mohla ještì ze všech tìch ran vylízat. Na tu radu pøiskoèil

hned soused Vávra s vidlemi, nabral na nì vše, co zbylo

z gramofonu, a uhánìl s tím rychle k obecnímu rybníku.

Za ním se hnal zástup mužù, žen, dìtí a psù snad z celé

vesnice – a všichni hluèeli, køièeli, radostnì výskali a chválili

stateènost svých sousedù, kteøí tak rázem utloukli tu tajemnou

a nebezpeènou vìc, jež mohla lehce znièit celé Žabonosy.

A když ta potvùrka žbluòkla do vody a voda se za ní navždy

zavøela, vypukl zástup žabonoských obèanù, žen a dìtí ve vítìzný

jásot, který se pak zmìnil v hrdinský zpìv a konèil tancem kolem

rybníka.

A dále se už kmotra liška nedívala. Zavyla smutnì nad

znièeným gramofonem a pak vrávoravým krokem šla k svému

pelechu. Toho dne už z nìho ani krokem nevyšla a rozèilenì

chodila sem a tam jako nìkdo, kdo má na svìdomí tìžké provinìní.

Každou chvíli se chytila za hlavu a rozèilenì pøitom volala:

„Prokrýlepána – prokrýlepána! Co tomu jen myslivcovi øeknou,

až poznají, že se jim gramofon ztratil. Já myslela, že jim ho zase

27

vrátím v nejlepším poøádku, a zatím jsou z nìho støepy. To jsem

to vymòoukla! Ale já tu škodu myslivcovùm musím jednou nahradit

a už jakýmkoliv zpùsobem, protože by mì to tady jinak ani netìšilo

dále bydlet, a já jsem tu pøece byla poøád tak šastná a spokojená!“

Nìkolik dnù po té nehodì se kmotra liška vyhýbala myslivnì

a žila stále ve strachu, že si pan myslivec na ni dojde a vypráší jí

kožich za ten gramofon. Ale jednoho dne se jí zastesklo po

myslivnì, že se rozhodla aspoò zpovzdáleèí jít se zase na ni podívat.

Plížila se tedy veèer opatrnì k myslivnì a byla stále pøipravena

dát se rychle na útìk, kdyby jí snad hrozilo nebezpeèí.

Ale všechen strach ji rázem pøešel, když zaslechla hrát na

gramofon, a nìkolika skoky dorazila k myslivnì. Hned si zase

pøivalila k oknu špalíèek, a když se podívala do pokoje, musela se

radostí dát do smíchu. Na stole stál zase gramofon, ale mnohem

vìtší, než byl ten starý.

Však z nìho mìl Venoušek velkou radost a stále øíkal

tatínkovi: „To je dobøe, že nám ten starý gramofon, který jsme

dostali od dìdeèka, nìkdo ukradl! Ten už chraptìl, vrzal a pískal

jak starý flašinet a jistì bychom jej už tak jako tak vyhodili. A tak

jsme si aspoò hned pomohli k novému gramofonu! Jenom, tati,

lituji, že se nám ztratila také deska s kozím hlasem, víš, ta s kozím

meèením, co se mi tak tuze líbila!“

„Tak se, Venoušku, podívej!“ povídal pan myslivec a usmíval

se pod vousy. Potom dal do gramofonu desku, a když gramofon

natáhl a spustil, ozval se z nìho zrovna ten kozí hlas, jako byl na

staré desce. Jakmile jej Venoušek uslyšel, dal se hned radostí do

bujného skákání, tleskal ruèkama a meèel také jako koza.

Když gramofon dohrál, obrátil pan myslivec desku na druhou

stranu a povídal synáèkovi: „Tak, a teï si dáme ten knížecí hon!“

Kmotra liška byla na to také velmi zvìdava, ale když se pojednou

ozvala z gramofonu støelná rána a hned nato jako hromobití se

ozýval jeden výstøel za druhým, tak leknutím ze špalíku div

nespadla! Shýbla hlavu pod okenní rám, aby ji nic netrefilo, ale

28

když slyšela troubení, štìkot psù a køik lidí, rozbøesklo se jí

pojednou v hlavì:

„Prokrýlepána! Vždy zrovna takhle to støílelo, køièelo

a troubilo na tom dvorku v Žabonosech! A to není pøece možné,

aby se to všechno dìlo u myslivcù v obývacím pokoji!? Že ono to

bude také jenom na takové desce, jako je to kozí meèení?! Ba

ano! Už je tomu tak a já, koza bláznivá, jsem pro to div nevypustila

z tìla duši! To jsem, vrták stará, zase jednou nalétla na nìjaký

èertùv vynález!“

Té noci zas jednou za èas kmotra liška klidnì spala. A když

si na druhý den ráno vyšla pøed svùj pelech a rozhlédla se po

okolním lese, bruèela si spokojenì: „To jsem ráda, že se myslivcovi

pro ten gramofon ani trochu nehnìvají a že se pro to nemusím už

odtud stìhovat. Vždy bych tak útulné místo hned tak jinde

nenašla!“

29

Sláva telefonu!

Druhý den tedy zase s novou chutí bìžela kmotra liška

k myslivnì pod okno. Myslivec právì vypravoval synáèkovi

pohádku o hrneèku, ze kterého se na požádání: „Vaø, hrneèku,

vaø, kaše nám navaø!“ vyvalilo kaše tøeba na fùry, dokud se neøeklo:

„Hrneèku, dost!“

„Fí!“ ušklíbla se liška pod oknem. „O ten hrneèek zrovna

nestojím, protože já kaši nerada! Jen jednou jsem jí trochu snìdla

a byla jsem od ní celá upatlaná!“

Ale ani myslivcùv synáèek o ten kouzelný hrneèek nestál:

„Já jím kaši nejradìji od naší maminky!“ øekl tak rozhodnì, že

myslivec pøestal o nìm dále vypravovat.

Chvilku bylo ve svìtnici ticho a potom se myslivcùv synáèek

zeptal tatínka: „Já vím, tati, že to jsou všechno jen pohádky, ale,

prosím tì, vysvìtli mi tohle: Vèera ti maminka øekla, že by

potøebovala mít doma celou šunku. Tys øekl jenom: ,Dobrá!‘, ale

do mìsta jsi pro šunku ani neposlal, ani nepsal, ani jsi pro ni nešel

sám – a pøece ji k nám k veèeru uzenáøùv uèedník pøinesl. To bych,

tati, opravdu rád vìdìl, jak jsi to zaøídil?!“

„I pardyje kopyto!“ rozkøikl se pan myslivec, „já ti ještì

neøekl, že nám v kanceláøi zavedli novou bájeènou vìc, které se

øíká telefon! Však hned zítra ráno ti jej ukáži a také tì nauèím

s ním zacházet. Není to tìžká vìc! To se jen zvedne sluchátko,

pøiloží se k uchu a poèká se, až se ze sluchátka ozve hlas: ,Haló,

zde mìsto Nohavice!‘ Jakmile to uslyšíš, hned øekneš èíslo telefonu

toho pána v Nohavicích, s kterým chceš mluvit. Øekneš tedy èíslo

54, to je èíslo telefonu našeho uzenáøe Špejlíka, a za chvilièku

s ním už mùžeš pohodlnì mluvit! Zaèneš: ,Haló, tady je lesník

Bøezina! Dobrý den pøeji pane Špejlíku! Jak se máte? Dobøe, že

ano? To ani není jinak možné, když je èlovìk poøád u takových

dobrot. Ale my máme také zase chu na nìjakou uzeninu, tak nám

pošlete jednu celou šunku. A mùžete ji dát zabalenou do toho

30

starého vykotlaného dubu na køižovatce, abyste se s ní nemuseli

trmácet až k nám na samotu, a já si ji tam v poledne vyzvednu.

Peníze vám dám, až pøijdu v nedìli do mìsta, a zatím se mìjte,

pane Špejlíku, dobøe a na shledanou!‘“

Kmotøe lišce se rozèilením až vousy zježily, když to

vyslechla. Musila sice brzy potom odbìhnout, protože jeden

z hajných pøicházel se psem k myslivnì, ale kmotra liška už vìdìla

dosti. „Prokrýlepána!“ jektala rozèilením ve svém pelechu. „Celou

šunku mohu snadno dostat – jen si musím pospíšit, abych ji z toho

dubu vytáhla døíve, nežli pro ni pøijde myslivec!“

Jak už asi, milé dìti, dobøe tušíte, myslela kmotra liška, že

myslivec bude opravdu druhý den ráno o tu šunku telefonovat,

a nepochopila, že to myslivec jenom tak synkovi názornì vykládal,

jak se telefonuje. Vždy mìli doma ještì celou šunku v zásobì! –

Však se liška o svém omylu sama druhý den pøesvìdèila, když

celé dopoledne marnì blízko vykotlaného dubu na køižovatce

z úkrytu vyhlížela, až tu šunku uzenáø do dubu ukryje. Teprve po

dlouhém marném èekání si uvìdomila, že to byl jen návod

k telefonování a že bude muset poèkat, až myslivcovi objednanou

šunku snìdí. Byla z toho celý den mrzutá, ale potom si øekla vesele:

„A co já budu èekat, až se jim uráèí šunku sníst. Já si pøece

mohu sama zítra ráno o tu šunku zatelefonovat! Už pøece dobøe

vím, jak se to dìlá, a jen musím vyèíhat, až myslivec z kanceláøe

odejde do lesa. Okno je beztoho teï v létì u kanceláøe poøád

otevøeno!“ – A také tak uèinila, jak si umínila. Když druhý den

ráno vypozorovala, že myslivec zavøel kanceláø a odešel do lesa,

skoèila tam otevøeným oknem a hned hajdy k telefonu. Koza nebo

èuník by sotva dovedli telefonovat, ale liška to dokáže jako nic.

Také naše kmotra liška bez dlouhého rozmýšlení nadzvedla

sluchátko, a když se jí ozvala centrála v mìstì Nohavicích,

zabruèela hlubokým hlasem: „Èíslo 54!“ – A když se v telefonu

ozvalo:

„Haló – zde uzenáøství Antonína Špejlíka,“ zachrastila vousy

31

o mluvítko, aby vìøili, že to mluví vousatý myslivec, a hned

spustila: „Haló, zde lesník Bøezina. Prosím vás, pošlete mi dnes

dopoledne ještì jednu šunku. Mùžete ji tøeba dát zabalenou do

toho starého vykotlaného dubu na køižovatce, abyste se s ní

nemuseli trmácet až do myslivny, a já si ji tam v poledne vyzvednu.

Peníze vám dám v nedìli a zatím na shledanou!“

Potom liška sluchátko zase položila a rychle vyskoèila

z kanceláøe ven. A protože už to dopoledne nemìla nic dùležitého

na práci, šla si zase lehnout do úkrytu nedaleko vykotlaného dubu

a tam dychtivì oèekávala, zdali uzenáøi šunku pøivezou. A

tentokrát se opravdu doèkala. Asi v deset hodin pøihrèel po silnici

vozík tažený malým koníkem, u dubu se zastavil a z nìho vyskoèil

uzenáøský pomocník. Chvilku se opatrnì rozhlížel a potom rychle

vstrèil nìco do otvoru vykotlaného dubu. Kmotra liška se ve svém

úkrytu rozèilením až tøásla, a sotva pomocník s vozíkem odjel,

pøiplížila se k dubu, spìšnì balík z otvoru vytáhla a potom, co jí

nohy staèily, sypala rovnou ke svému pelechu. Milé dìti, minule

jsem vám vykládal, jak kmotra liška vyvádìla, když našla ve stolku

pìt jitrnic – a teï si pøedstavte, že v tom balíku byla líbeznì – až

pøelíbeznì vonící celá šunka!

Co tenkrát kmotra liška ve svém obydlí tropila, to vám, milé

dìti, opravdu ani nedovedu povìdìt. Skákala radostí až do stropu,

a jen proto se tehdy z toho velikého rozèilení nepomátla na rozumu,

že se pøi tom skákání nìkolikrát poøádnì uhodila o strop do hlavy

a jen to ji také nakonec tak uklidnilo, že se mohla dát s chutí do té

vzácné pochoutky. A k tomu mohu ještì jen pøipojit, že pøi té

hostinì až do nebe vychvalovala všecky moderní vynálezy a mezi

nimi nejvíc telefon.

32

Smìlý dopis a sázka

Kmotra liška byla rozumná hospodynì. Nesnìdla vylákanou

šunku najednou, jako by to udìlaly jiné, nevzdìlané lišky, ale

rozhodla se, že si vzácnou pochoutku ušetøí na nìkolik dnù.

Mìla tedy zásobu potravy a jen z pouhé zvìdavosti se veèer

vypravila k myslivnì, aby tam pod oknem vyslechla, zdali již

myslivec ví o jejím podaøeném kousku a co tomu øíká. A myslivec

opravdu po celý veèer mluvil svému synáèkovi jen o tom, jak

nìjaký podvodník zneužil jejich telefonu k tomu, aby na uzenáøi

v mìstì vylákal jeho jménem celou šunku. Vykládal, že takové

jednání je podvod, který se trestá vìzením, a že ten darebák jistì

trestu neujde, protože již všechno bylo oznámeno èetnictvu.

Dále už kmotra liška neposlouchala. Dostala z toho všeho

takový strach, že úprkem sypala od myslivny, aby už radìji byla

v bezpeèí ve svém dobøe ukrytém pelechu. Ale když se doma

trochu uklidnila a všecko øádnì uvážila, poèala k sobì takto

hovoøit:

„Dobrá! Já jsem tedy tu šunku uzenáøi ukradla! Ale co mám,

ke všem kozlùm, dìlat jiného, když se ve všech pohádkách

a bajkách povídá jen o chytrých liškách, které svým dùvtipem na

každého vyzrály a každého o všecko obelstily? Také ve všech

školních pøírodopisech se mluví jen o chytrých liškách a teï já

mám snad dokázat, že to všechno byl výmysl a lež, a mám se snad

živit sladkým døevem?! A když budu žít jako všecky jiné lišky

a budu chytat v lese, který patøí knížeti pánu, zajíèky a jinou zvìø

– to nebude krádež? Ne, milý pane myslivèe, mì nebaví chytat

hloupé zajíèky, ale tuze mì láká o nìco ožulit lidi, kteøí pøece

o sobì tvrdí, že jsou pány všeho tvorstva! A tak – abyste to tedy

vìdìl, vážený pane myslivèe, hned zítra si k vám pøijdu znovu

zatelefonovat o druhou šunku!“

Bylo to jistì velmi odvážné, ale kmotra liška skuteènì hned

druhý den ráno šla do myslivny. Když se vší opatrností zjistila, že

33

v kanceláøi nikdo není, skoèila otevøeným oknem dovnitø a zrovna

jako døíve si zmìnìným, hlubokým hlasem objednala u pana

Špejlíka, uzenáøe v Nohavicích, zase celou šunku. Pøitom

zdùraznila, že to opravdu objednává pan myslivec, a žádala, aby

ta šunka byla zase pro nìj uschována v otvoru ve kmeni na

køižovatce, kde si ji pan myslivec odpoledne vyzvedne. Potom

klidnì vyskoèila a pádila k svému pelechu. To však nevìdìla, že ji

pan myslivec pozoroval klíèovou dírkou, že všechno vyslechl a že

hned telefonoval uzenáøi Špejlíkovi v Nohavicích, aby žádnou

šunku neposílal. Vysvìtlil mu, že všechno je podvod, který provedla

ta chytrá liška z jeho revíru, a navedl jej, aby dal do dubu jenom

malou jitrnièku, ale s poøádnou pastí, do které se ta chlupatá

podvodnice jistì chytne. A smluvili se, že to všecko ještì ten den

dopoledne spoleènì provedou.

Zatím si kmotra liška ve svém pelechu všecko øádnì

promyslela a rozhodla se, že uèiní dobøe, když odnìkud

z bezpeèného úkrytu bude pozorovat, zdali pan Špejlík skuteènì

tu šunku do vykotlaného dubu na køižovatce uloží. Proto tam hned

také bìžela a ukryla se v hustém køoví na kopeèku blíže køižovatky,

odkud mìla pìkný rozhled po celém okolí.

Asi v deset hodin pøijel k dubu uzenáø Špejlík a za chvilku

tam pøišel i pan myslivec. Kmotra liška hned napjala zrak i sluch

a vidìla, jak myslivec s uzenáøem ukládali nìco do dutého stromu

a hned potom se rychle vzdálili. Kmotra napjala i èich a ve vìtru,

který zrovna od dubu k ní vanul, mimo libou vùni zjistila i podezøelý

zápach železa. Usmála se pohrdlivì nad loveckou dùvtipností obou

pánù, a když vidìla, že oba jsou již hodnì daleko, vyrazila z úkrytu

a rozbìhla se bystøe k dubu.

Ale jen do nìho mrkla levým okem a už zase pádila zpìt ke

svému pelechu u køivého dubu. Šklebila se pøitom vesele, jako by

mìla už zase nìco taškáøského v úmyslu, a sotva domù dobìhla,

hned shánìla tužku a kus papíru. Nìco na nìj naèmárala, a když

se posilnila kouskem bílé šunky, vrátila se i s papírkem k dubu.

34

Tam papírek opatrnì kladla do ztrouchnivìlé díry v dubu, nìco

cvaklo a potom se už mírným klusem rozbìhla k svému úkrytu na

kopeèku v trní.

A teï už jen pohodlnì èekala na oba pány, až si pøijdou pro

chycenou koøist. Chvílemi si tam zdøímla, a tak se brzy doèkala

toho, že pøijel od mìsta uzenáø pan Špejlík a od myslivny rychlým

krokem pøispìchal pan myslivec. Vidìli už sice z dálky, že se liška

nechytla, ale chtìli oba aspoò zjistit, zdali tam zas nìco nekalého

neprovedla. A pøál bych vám, milé dìti, uvidìt pøekvapení obou

pánù a zvláštì tváø pana Špejlíka, když èetl na vloženém kousku

papíru:

„Milej pane uzenáøi Špejlíku! Takhle lajdácky se u nás

objednávky vyøizovat nesmìjí! Já jsem si pøec u vás objednala

šunku, a vy jste mi pøivezl jednu starou jitrnici! Ale to nevadí

nic: když jste tak roztržitý, nebudu vás více už sem k dubu

obtìžovat a pøijdu si k vám pro ni sama v sobotu hned dopoledne.

Pøipravte mi òákou pìknou.

S úctou liška od køivého dubu.“

„Pardyje kopyto, tohle už je prachmiliónská drzost, milý

pane lesníku!“ rozkøikl se pan Špejlík, když si psaní pøeèetl. „A to

jen a si ta chlupatá straka pro tu šunku pøijde! Milión komárù

a brundibárù – já ji safrahnátsky pøivítám a tak ji zøídím, že to

bude její poslední cesta!“

A kmotra liška se moc podivila, když slyšela, jak myslivec

skoro s pýchou uzenáøi odpovìdìl: „Nevím, nevím, pane Špejlíku,

zdali zas na vás nevyzraje! To je ta potvùrka od køivého dubu a to

je liška nad všechny chytré lišky z bajek a pohádek a ta vás jistojistì

obelstí. Tak chytrou lišku nemá jistì už žádný lesník ve svém revíru

a já se s vámi, pane mistøe, sázím o sto korun, že vás ta chytrá

liška obelstí!“

„Dobrá – platí!“ rozkøikl se pan Špejlík a plácl do nastavené

ruky pana myslivce. Potom se hned oba páni rozešli a také kmotra

liška se pomalu ubírala k svému domovu. A šklebila se potutelnì

35

pod vousy!

36

Nebezpeèná výprava do Nohavic

V pátek odpoledne se kmotra liška dlouho prohrabávala ve

svém skladišti za doupìtem, kde mìla nashromáždìno plno

všelijakých krámù, které posbírala v opuštìných skautských

a trampských táborech. Když se trochu setmìlo, oblekla se do

starých ženských šatù, na hlavu si uvázala velký šátek, do pracky

si vzala ohnutou hùl a tak, pøevleèena za starou babièku, vypravila

se do mìsta Nohavic.

Kmotra liška šla na obhlídku. Chtìla si nejdøíve dùkladnì

prohlédnout okolí krámu pana Špejlíka a nìkolik okolních ulic,

aby si mohla udìlat poøádný a pøesný plán pro sobotní výpravu.

Chtìla si pro tu šunku pøijít do krámu pana Špejlíka jako liška,

a ne v nìjakém pøestrojení. Proto se velmi potìšila, když na kraji

mìsteèka uvidìla vyhlášku s nápisem, že je ve mìstì kontumace

psù a že všichni psi musejí být øádnì uvázáni. Také nikdo z lidí si

nevšiml malé shrbené babièky, a tak si kmotra liška mohla klidnì

všecko prohlédnout. Nejdøíve nìkolikrát obešla krám pana Špejlíka

na námìstí a potom prošla nìkolika ulièkami.

Byla s prohlídkou málo spokojena, ale když prošla krátkou

Kozí ulièkou a tam nad kožišnickým krámem pana Jezevce uvidìla

viset øadu lišèích kožišin, dostala pojednou tak podaøený nápad,

že se radostí dala do bujného poskoku. A teprve když si uvìdomila,

že je pøestrojena za starou babièku a že ji nìjaký pán udivenì

pozoruje, pøestala skákat a rychle se z Kozí ulièky odbelhala. A

protože už mìla plán na sobotní výpravu vymyšlený, vyšla nejkratší

cestou z mìsteèka ven a spìchala k svému pelechu. Doma se ještì

z radosti nad chytrým nápadem poøádnì vyskákala a vydovádìla

a potom se øádnì najedla.

Také šla brzy spát, aby se na tu nebezpeènou výpravu za

šunkou øádnì posilnila.

A druhý den se tedy odhodlanì vydala na dobrodružnou

cestu do Nohavic, aby provedla svùj odvážný kousek. Cítila, že

37

podniká nìco velmi nebezpeèného, co mùže tøeba i špatnì skonèit,

ale šla odhodlanì, protože vìdìla, že musí uskuteènit, co slíbila,

aby nebyla veøejnì prohlášena za zbabìlou a chvástavou lišku.

Tušila, že již o její výpravì za šunkou ví celé okolí a že již také

kdekdo ví, že se pan myslivec vsadil s panem Špejlíkem

o stokorunu, že to kmotra liška dobøe provede. A kmotøe lišce na

tom velmi záleželo, aby pan myslivec neprohrál!

Když se kmotra liška pøiblížila na malý kopeèek za mìstem,

zastavila se a chvilku pozorovala, co se v Nohavicích dìje. V

mìsteèku bylo klidno. Na ulicích bylo ménì lidí, než bývalo jindy,

ale to kmotru lišku nikterak nezmátlo. Dobøe vìdìla, že mnoho

mužù, ozbrojených obušky, puškami i holemi, je schováno ve

dvorech, v chodbách a prùjezdech domù a že jen èekají, až pan

Špejlík zavolá na poplach. A také dobøe vìdìla, že uvnitø mìsteèka

se neodváží nikdo po ní vystøelit, protože je to z bezpeènostních

dùvodù pøísnì zakázáno.

Kmotra liška si chvilku odpoèinula a potom se ráznì pustila

do mìsta. Pøeskoèila plot u zahrady pana Špejlíka, rychle pøebìhla

zahradu a hned nato vklouzla do úzké ulièky mezi domem pana

Špejlíka a hostincem U strakatého pejska. Na konci ulièky se

zastavila a zase chvilku opatrnì pozorovala, co se na námìstí dìje.

A potom jako blesk vyrazila z ulièky na námìstí, a nežli se kdo

nadál, vbìhla rychle otevøenými dveømi do krámu pana Špejlíka.

V krámì bylo shromáždìno asi deset mužù a každý z nich

mìl v ruce nìjakou zbraò. Bylo vidìt, že jsou na nìkoho dobøe

pøipraveni, ale když se kmotra v krámì pojednou objevila, zùstali

všichni nehnutì stát jako solné sloupy, a teprve když liška popadla

na stole ležící kus tlustého salámu a klidnì s ním bìžela ven,

rozkøikl se pan Špejlík jako na lesích: „Pardyje–kopyto! Všichni

honem za ní! Ještì dnes musím její kùži poslat panu lesnímu

a dostanu za ni sto korun! Povídám – alou za ní!“

A pak nastal poplach a zmatek k nevypsání. Všech deset

chlapù vyrazilo ven s panem Špejlíkem v èele a všichni se rozbìhli

38

za liškou. Na pokøik pana Špejlíka sbíhali se lidé ze všech stran

a za malou chvilku huèelo to na nohavickém námìstí jako v úlu;

ale kmotru lišku ani nenapadlo, aby se nejkratší cestou hledìla

dostat z mìsta ven. Motala se velmi rychle mezi povykujícím

obecenstvem a zdálo se, jako by samým strachem nevìdìla kudy

kam. A zatím ona chytøe èekala, až se všichni honci shromáždí na

námìstí. Èím jich bylo víc, tím menší mìli možnost po ní nìèím

udeøit, a ona se mezi nimi proplétala tak úžasnì rychle, že byla

vždy již dávno kdovíkde, než se nìkdo k ránì rozpøáhl. A když

myslila, že už se tam všichni sbìhli, vbìhla z námìstí do

Èokoládové ulice a z té po krátkém bìhu zahnula do ulice Døevní.

A to víte, milé dìti, že ani jeden její pronásledovatel nezùstal

na námìstí stát s rukama v kapsách! O to se postaral dopálený

pan Špejlík, který zlostným pokøikem rychle všechny honce svolal

k Èokoládové ulici a tou se také v divém chvatu a s hluèným

povykem všichni rozbìhli. Brzy byla Èokoládová ulice tak

pøecpána, že padal jeden pøes druhého. Zatím se kmotra liška na

rohu Døevní a Kozí ulièky na okamžik zastavila, a když se první

honci zjevili na nároží Døevní ulice, vbìhla do Kozí ulièky

a bleskurychle zamíøila ke krámu kožišníka pana Jezevce. Letmým

pohledem pøehlédla øadu visících lišèích kožišin na døevìném bidle,

a když k velké své radosti zjistila, že mezi nimi je jedno prázdné

místo, bleskurychle skoèila a zakousla se tam do døevìné tyèe. A

sotva tak uèinila a srovnala se do strnulé polohy, jako byly ostatní

lišèí kožišiny, pøihnal se z Døevní ulice do Kozí ulièky hluèící dav

pronásledovatelù. Nikomu z nich nebylo divné, že lišku v ulièce

nevidí, protože to byla krátká ulice a všichni myslili, že už zatím

zahnula do ulice Psí. Také se tam všichni o pøekot horempádem

hrnuli, neohlíželi se pøitom ani napravo, ani nalevo a jen pan Špejlík,

když se hnal kolem kožišnického krámu pana Jezevce, zahrozil

rukou smìrem k visícím lišèím kožišinám a zlostnì vykøikl: „Poèkej

– ty zrzavá uliènice, taky tu budeš viset co nejdøíve!“

A sotva poslední honec zahnul z Kozí ulièky do ulice Psí,

39

která vedla až nìkam do polí, pustila se kmotra liška døevìného

bidýlka a rychle bìžela zpìt Døevní a Èokoládovou ulicí na námìstí.

Nikde nebylo vidìt ani èlovíèka a kmotra liška se musela dát do

smíchu, když si pomyslila, že ji zatím celé mìsto honí po zahradách

na konci Psí ulice.

Nìkolika skoky pøemìøila nohavické námìstí a již byla

u dveøí krámu pana Špejlíka, které v tom zmatku zapomnìli zavøít.

Rychle vbìhla do krámu a rovnou za pult, kde na hácích visela

pìkná øada velkých, líbeznì vonících šunek. Bez dlouhého

rozmýšlení vybrala si dvì ty nejvìtší a již se zase co nejrychleji

hledìla dostat z krámu ven. Ale u dveøí si všimla velké èerné tabule,

na kterou pan Špejlík zapisoval jména všech svých dlužníkù, a tu

ji hned napadlo nìco hodnì veselého. Rychle chytla køídu a svým

kostrbatým písmem naèmárala na tabuli:

„Ctìný pane Špejlíku! Vzala jsem si prozatím jen dvì

šunky. Pošlete mi za nì úèet do starého dubu u silnice a také

nezapomeòte vyplatit panu myslivci tu stokorunu!

S úctou liška od køivého dubu.“

Potom zase chòapla po šunkách, vyrazila z krámu a hned

zmizela v úzké ulièce, kterou pøišla do mìsta. A za chvilièku už

kráèela klidnì po mezi se šunkami na ramenou; šunky tak – ach,

tak pøelíbeznì vonìly! Šklebila se potutelnì pod vousy a chvílemi

si i vesele poskoèila z radosti nad povedeným kouskem; a když

zaslechla, jak nìkdo na opaèném konci mìsta Nohavic køièí ze

všech sil: „Milión komárù a brundibárù – pánové, tady je ta

chlupatice rezavá –, tady je zalezlá pod tím kozím chlívkem!“,

musela položit šunky do trávy a rychle se z té radosti do únavy

vyskákat a vydovádìt. A potom teprve zase šla dál k lesu a k svému

pelechu.

Zatím se již honci pøesvìdèili, že jim liška doopravdy utekla,

a mrzutì se navraceli ulicemi k námìstí. Všichni mìli zlost a jen

pan Špejlík si spokojenì bruèel pod vousy: „Nu – nechytili jsme ji

– vem ji èert, zrzavou uliènici! Já mám aspoò radost, že nevzala

40

žádnou šunku, a tak bude muset pan myslivec klopit stokorunu,

když se to té chlupatici nezdaøilo!“

Ale smích ho ihned pøešel, když se vrátil do krámu a spatøil

mezi šunkami dvì prázdná místa. „Milión komárù a dva milióny

brundibárù do èepice!!“ zahromoval zlostnì, až se okna tøásla,

a ještì více øádil, když si pøeèetl, co liška na tabuli naèmárala.

„Pardyje – kopyto, byla tu! Dvì šunky a stokoruna jsou fuè!“

rozkøikl se vztekle a rychle vybìhl z krámu ven, aby se podíval,

zdali kmotru lišku ještì nìkde v polích neuvidí. Ale ta si už ve

svém pelechu spokojenì hovìla a vesele se chechtala, že se jí to

povedlo. Že bude mít dlouho hojnost jídla, že vyhrála a že vyhrál

sázku i pan myslivec.

Druhého dne, v nedìli veèer, spìchala kmotra liška pod okno

myslivny. Byla velmi zvìdava, jaké zprávy pan myslivec z mìsta

pøinese a co všechno se o jejím podaøeném kousku v Nohavicích

vypravuje. A když spatøila, jak pan myslivec právì vchází do své

myslivny, dala se honem do rychlého bìhu, aby jí z vypravování

pana myslivce ani slùvko neušlo.

A pøibìhla vèas. Sotva si pod okno usedla, už zaslechla, jak

se synáèek tatínka dychtivì vyptává, co se v mìstì o lišce vypravuje

a jak to liška provedla. Ale pan myslivec odpovìdìl, aby chvilku

poèkal, až maminka pøipraví veèeøi, aby to také všechno slyšela.

A když bylo po veèeøi, zapálil si pan myslivec dýmku a poèal

vypravovat:

„Lidé zlatí, v Nohavicích bylo vèera a dnes vìtší pozdvižení

než pøed sto lety, když tam pøijel císaø pán! Všude se mluví o tom,

jak liška z mého revíru vyzrála na chytrého uzenáøe a jak ji celé

mìsto marnì honilo. Polovina obyvatelù mìsteèka je nadšena její

ohromnou chytrostí, ale druhá polovina jí zase nadává, že celé

Nohavice zesmìšnila, a nejvíc láteøí uzenáø Špejlík. A nedivte se

mu: pøišel o dvì šunky, mnì musel vyplatit stokorunu, o kterou

se se mnou vsadil, že na nìj liška nevyzraje, a ke všemu má po

celém svìtì ostudu. Vždy to, moji zlatí, bylo dnes hlášeno

41

v rozhlase a také je to už v dnešních novinách! Ale ještì se neví,

jak to ta kmotra provedla, že se honcùm naráz ztratila, jako když

se do zemì propadne, a že nejen odnesla dvì velké šunky, ale

ještì v krámì napsala na tabuli dlouhé psaní, aniž ji kdo v tom

vyrušoval. Je to událost, jaká se jistì ještì nikde nestala, a já vím

dobøe, že mi to nikdo nebude vìøit, až to budu vypravovat na

lesnickém sjezdu. Pan Špejlík jistì pevnì vìøil, že na nìj nìjaká

kmotra liška od køivého dubu nevyzraje, ale já dobøe vìdìl, když

jsem se s ním sázel, že mì kmotra nezklame, a taky ne! Tady je ta

stokoruna, kterou nám naše liška vydìlala!“

Když myslivec domluvil, usmála se kmotra liška spokojenì

pod vousy a trochu se proskoèila; mìla radost, že je pan myslivec

s ní spokojen a že se na ni pro ty její rozpustilé kousky nezlobí.

42

Poklad na silnici

Za nìkolik dní pøecházela kmotra liška silnici nedaleko

dutého dubu. Ale uprostøed silnice se náhle zastavila a poèala chytat

vítr, protože o její jemný èich zavadila pøíjemná vùnì ze šunek

a z jitrnic. Už se chtìla jít podívat do dutého dubu, zdali tam snad

bláhový pan Špejlík zase na ni nìco nenalíèil, ale zarazila se, když

nìkolik krokù pøed sebou spatøila nìjaký podezøelý pøedmìt. Ležel

uprostøed silnice a kmotra liška ihned svým bystrým èichem zjistila,

že z nìho vychází ta pøíjemná vùnì.

Ale šla k tomu opatrnì, protože se domnívala, že by to mohla

být nìjaká past, aèkoliv brzy ucítila, že je to celé z kùže. Vonìlo

to masem a jitrnicemi, ale opatrná liška pøece døíve vzala klacek

a ze všech stran to zobracela, než to vzala do pracek. Past to

nebyla, ani to nebylo nic k jídlu, ale bylo to plné modrých a zelených

papírkù, podobných tìm, které pan myslivec ukazoval své rodinì.

„To jsou pøece peníze!“ zvolala liška pøekvapenì. „A je to

jistì moc a moc penìz! Tohle já tu ležet nenechám, ale odnesu to

do svého pelechu, protože se mi to mùže nìkdy dobøe hodit!“

Když toho dne veèer pøišla kmotra liška na besedu pod okno

myslivny, nebyla zpoèátku povídáním pana myslivce spokojena,

protože se jen stále synáèka vyptával, co celý den dìlal a s èím si

hrál. Vtom však zahrèel ve vedlejší místnosti telefon, pan myslivec

tam ihned odbìhl, a když se vrátil, byl velmi rozèilen.

„To si pøedstavte, co se zase panu Špejlíkovi stalo a jakou

má ten èlovìk smùlu!“ hlásil pan myslivec, sotva do pokoje

vstoupil. „Právì mi telefonoval, že dnes odpoledne ztratil cestou

naším lesem koženou tašku, ve které mìl 10 000 korun! Pøedstavte

si, lidièky, deset tisíc vezl do okresního mìsta do záložny a ztratil

je! Ptal se mì, zdali je snad nìkdo z myslivny nebo nìkterý hajný

nenašel, a øekl mi, že také již telefonoval do øeditelství pražského

rozhlasu, aby ztrátu tìch penìz hlásili!“

Venoušek se ptal tatínka, proè se to má hlásit, a ten mu

43

odpovìdìl: „To se hlásí proto, aby ten, kdo ty peníze najde, vìdìl,

komu je má odevzdat!“

„A to jistì pan Špejlík tomu, kdo mu nalezené peníze vrátí,

dá od cesty vuøta nebo jitrnici, viï, tatínku!“

Myslivec se dal do smíchu: „To by dostal, milý hochu, tuze

málo; za odevzdaných 10 000 korun èiní nálezné èi odmìna za

poctivost 1 000 korun – to jest jedna desetina. A za to by si mohl

poctivý nálezce koupit deset velkých šunek!“

Dále už kmotra liška neposlouchala. Pustila se hned nejkratší

cestou a co nejrychleji k svému pelechu. Mìla strach, aby jí ty

peníze zatím nìkdo neukradl, a proto spìchala, co mohla. Když

pøibìhla do svého obydlí a našla koženou tašku na svém místì,

spokojenì se usmála a hned potom odbìhla do komùrky vedle

pelechu, kterou mìla zaøízenou jako parádní pokojíèek a kde mìla

uloženy všelijaké trety, které turisté nebo výletníci v lese ztratili:

hadøíky, zrcátka, lesklé støípky a jiné drobnosti. Mezi tìmi krámy

našla brýle a hned si je nasadila na nos. To dìlala vždycky, když

mìla konat nìco dùležitého nebo když mìla sníst nìjaký pamlsek.

Jednou si je nasadila pøed jídlem a hned všechno vidìla o moc

vìtší a také mìla dojem, že se mnohem více najedla než jindy bez

brýlí. Domnívala se, že ty brýle mají kouzelnou moc a každé jídlo

udìlají vìtším.

Také jednou vidìla, jak si pan nadlesní vážnì nasadil brýle

na nos, když mìl panu myslivci schválit úèty za prodané døíví,

a hned se jí zdálo, že pan nadlesní s brýlemi vypadá mnohem

vznešenìji. A protože prohlídku kožené tašky s penìzi považovala

za vìc velmi dùležitou, nasadila si k tomu brýle a nahlédla dychtivì

do kožené tašky. Vidìla, že je v ní mnoho tìch modrých a zelených

papírkù a že také všechno pøíjemnì voní jako ty dobroty, které

prodává pan Špejlík, ale to všechno ještì neznamenalo, že ty peníze

ztratil pan Špejlík! Hned si však vesele radostí poskoèila, když

v kožené tašce našla také malý tvrdý papírek, na kterém bylo

vytištìno: – Antonín Špejlík, uzenáø, Nohavice è. 54.

44

A to kmotøe lišce postaèilo. Uschovala zase tašku do

bezpeèného úkrytu a potom si pohodlnì usedla, aby mohla v klidu

uvažovat o tak dùležité záležitosti. Chvilku o tom usilovnì

pøemýšlela a potom si øekla: „Dobrá! Že jsem panu Špejlíkovi

odnesla ty dvì šunky, to mì ani tak moc nemrzí, protože pøitom

bìželo o poctivou sázku a já jsem tu sázku poctivì vyhrála. Ale

mrzí mì, že jsem pøedtím na panu Špejlíkovi tu první šunku

vymámila podvodem, a ještì jsem do toho nešetrnì zatáhla pana

myslivce, když jsem použila jeho telefonu a jeho jménem jsem

také šunku objednala! Ale teï už a všechno vezme èert nebo

kozel – teï mohu panu Špejlíkovi všechno øádnì vynahradit a už

se opravdu tìším na tu švandu, až mu øeknu, že jsem ty peníze

našla – a že mu je taky poctivì vrátím. Teï mám vhodnou

pøíležitost, abych se s ním vyrovnala, ale døíve ho pøece ještì trochu

pozlobím!“

Druhý den ráno spìchala kmotra liška k myslivnì, a když

zjistila, že pan myslivec odešel do lesa, skoèila oknem do kanceláøe

a rovnou k telefonu. Zavolala si centrálu v Nohavicích, a když se

jí ozvala, vyžádala si èíslo 54.

„Haló, zde uzenáøství Antonína Špejlíka v Nohavicích.

Antonín Špejlík u aparátu – raète si pøát?“

„I má úcta, pane Špejlíku, zde liška od køivého dubu!“

spustila hned kmotra liška. „Ty šunky byly opravdu výborné a mohu

je každému opravdu s dobrým svìdomím co nejvøeleji doporuèit!

Ale – poèkejte, pane Špejlíku, nenadávejte! To není obchodnické

jednání, nadávat mi do zlodìjù, když jsem ty šunky dosud nemohla

zaplatit, protože jste mi ještì neposlal úèet!“ A pan Špejlík jí zlostnì

odpovídal: „Ty mi toho zaplatíš, ty stará podvodnice! Ty jsi mì

pøipravila už o tøi šunky a ještì se mi budeš vyšklebovat – teï,

když mì ke všemu ještì potkalo takové neštìstí?!“

„I jen mi beze všeho ten úèet pošlete, vážený pane Špejlíku!“

køièela kmotra liška do telefonu. „Já vám ty šunky opravdu zaplatím

– já mám penìz jako cuckù! Já jsem vèera našla na silnici u dutého

45

dubu èernou koženou tašku velikou jako cihla a plnou modrých

a zelených papírkù!“

„Pardyje kopyto, že to bude moje ztracená tobolka!“ volal

pan Špejlík rozèilenì. „To už asi jo! Prokrýlepána – paní liško –

kam jste tu tobolku dala?“

Kmotra liška chvilku mlèela, aby pana Špejlíka trochu

poškádlila, a potom lhostejnì odpovídala: „Inu – kde jinde bych ji

mìla než ve svém pokoji!“

„Prokrýlepána, milostpaní liško, pìknì prosím, vrate mi ty

peníze!“ volal pan Špejlík rozèilenì.

„Ale ano, pane Špejlíku! Proè bych vám je nevrátila! A když

vám je vrátím – co mi dáte nálezného? Øeknìme – ještì k tìm

tøem šunkám?“

„I to víte, že vám s nejvìtší radostí dám slušnou odmìnu!

Vy jistì, milostpaní liško, o peníze nestojíte, tak vám dám ještì

pìt poøádných šunek do starého dubu u silnice – a to každý týden

jednu. Co tomu øíkáte?“ hovoøil pan Špejlík, jak umìl nejvlídnìji.

„Nu – tak dobrá – platí, vážený pane Špejlíku, Když se se

mnou jedná solidnì, tak já jsem taky solidní. A ty peníze vám tedy

vrátím! Sednìte hned do vozíku, a než dojedete k starému dubu

na køižovatce, tak už tam peníze budou. Doufám však, že mi dáte

za odmìnu jen samé dobré zboží, jako jsem si já sama vybrala. A

mùžete hned jednu šunku vzít s sebou. A teï doufám, vážený

pane Špejlíku, že budeme spolu vyrovnáni a že mi už nebudete

nadávat ani mì nebudete pomlouvat! Mìjte se dobøe a podruhé si

dejte na peníze lepší pozor! Má úcta, nazdar, pozdrav pánbùh!“

Potom kmotra liška zavìsila sluchátko, vyskoèila z kanceláøe

a spìchala do svého pelechu. Z úkrytu vytáhla koženou tašku,

prohlédla ji, zdali jsou v ní ještì peníze, a potom s ní pádila

k starému dubu na køižovatce. Tašku s penìzi vložila do otvoru

vykotlaného kmene a pak si šla lehnout do svého obvyklého úkrytu,

odkud vyhlížela pana Špejlíka.

Neèekala ani deset minut. Od Nohavic pøihrèel vozík,

46

u starého dubu zastavil a z nìho vyskoèil uzenáø pan Špejlík.

Rychlými kroky spìchal ke stromu, nedoèkavì sáhl do otvoru,

a když skuteènì z nìho vytáhl svoji ztracenou tašku s penìzi,

vykøikl radostí: „Ichuchú!“ Potom pozornì prohlédl obsah tobolky,

a když shledal všechno v poøádku, odbìhl zpátky k vozíku a za

okamžik se již zase vracel k dubu s nìjakým pøedmìtem, zabaleným

v mastném papíru.

Kmotra liška všechno poèínání pana Špejlíka bedlivì

pozorovala, a když vidìla, že strká umaštìný balík do otvoru

starého dubu, usmála se spokojenì pod vousy. Její bystrý èich

hned zachytil líbeznou vùni šunky a to již dobøe vìdìla, že pan

Špejlík dodržel slovo a za její poctivost že jí pøivezl slíbenou

odmìnu. A sotva vozík pana Špejlíka odhrèel, vyskoèila z úkrytu

a za malou chvilku si již odnášela balík do svého pelechu.

47

Kmotra liška se stává slavnou

Toho dne se kmotra liška nemohla doèkat veèera. Byla velmi

zvìdavá, co se v Nohavicích a v okolí mluví o její chytrosti

a poctivosti, a proto si umínila, že si dojde k myslivnì brzy zveèera,

aby jí nic neušlo z toho, co bude pan myslivec rodinì vypravovat.

A pan myslivec skuteènì toho veèera o nièem jiném nemluvil

než o novém kousku, který provedla liška z jeho revíru, kmotra

liška od køivého dubu. Sotva se vrátil z obchùzky, hned svolal

rodinu do pokoje a poèal zvìdavé rodinì vypravovat:

„Tak si, lidé zlatí, pøedstavte, co se zas nového pøihodilo. O

nièem jiném se v celých Nohavicích nemluví než o tom, že pan

Špejlík už dostal ztracené peníze zpìt. A dostal je ještì døíve,

nežli to hlásilo pražské rádio. Ale to ještì není to pravé a to hlavní,

co vám chci vypravovat: Je poøád ještì, chválabohu, na svìtì dost

poctivých lidí, kteøí by nalezené peníze poctivì vrátili tomu, kdo

je ztratil, a by to byla èástka sebevìtší. To jsou však lidé – tedy

nejvyšší tvorové na svìtì, kteøí mají rozum, vzdìlání, a jsou si

tedy dobøe vìdomi toho, že nalezenou vìc si nemají ponechat,

nýbrž mají povinnost hned ji vrátit. Ale peníze pana Špejlíka nenašel

èlovìk, našlo je zvíøe, a to zvíøe mìlo tolik rozumu a poctivosti,

že je vrátilo. A kdo bylo to rozumné a chytré zvíøe? Inu – které

jiné by to mohlo být než naše chytrá kmotra liška od køivého dubu?!

Že je chytrá nad èerta, to už vím dávno, ale vrtá mi hlavou, jak to

hned vìdìla, že je ztratil pan Špejlík, a ještì více mì pøekvapuje,

že jí hned napadlo mu telefonovat! To se rozumí, že telefonovala

z naší kanceláøe jako tehdy, když mým jménem vymámila na panu

Špejlíkovi celou šunku. Tehdy jsem mìl na ni zlost, ale dnes už se

na ni docela nic nezlobím a jsem ještì na to velmi hrd, že mám tak

chytrou lišku ve svém revíru. Také v Nohavicích ji kdekdo chválí,

a jak jí minulou sobotu nadávali, tak by ji dnes jistì nosili po celých

Nohavicích na ramenou; a mne pøi tom všem nejvíc mrzí, že ji ani

neznám a že jsem ji ještì ani poøádnì nevidìl. Ale jsem opravdu

na ni pyšný a už se opravdu tìším, co zase bude o ní zítra hlásit

48

rádio, protože pan Špejlík zase ihned telefonoval do øeditelství

pražského rozhlasu, že ztracené peníze již dostal zpìt, a také tam

ovšem hlásil, kdo mu je vrátil a jak se to všechno pøihodilo. Jsem

teï opravdu rád, že jsme si pøed týdnem poøídili poøádné

tøílampové rádio, které mùžeme pohodlnì poslouchat všichni, a ne

jen jeden se sluchátky na uších. Jako tomu bylo u toho radioaparátu

na krystal.“

„A kam jsi dal, tatínku, ten aparát na krystal?“ ptal se

Venoušek.

„Do komory, Venoušku,“ odpovìdìl pan myslivec, „tam

dáváme všechny vìci, které už nepotøebujeme, ale které je zase

škoda vyhodit!“

„A prosím tì, tati, jaký je rozdíl mezi tìmi aparáty a jak se

s nimi zachází?“ ptal se zase zvìdavý Venoušek.

„To ti, synáèku, velmi rád vysvìtlím!“ odpovìdìl pan

myslivec a poèal pozornému Venouškovi velmi srozumitelnì

vykládat, jak se s takovými radioaparáty zachází. Venoušek

pozornì naslouchal, ale ještì pozornìji naslouchala venku pod

oknem kmotra liška, aby jí ani slovíèko z výkladu pana myslivce

neušlo, protože jí pøi øeèi o starším odloženém aparátu nìco

napadlo. A když dopovìdìl, jak se s krystalovým aparátem zachází,

a poèal mluvit o nových tøílampovkách a pìtilampovkách, øekla

si kmotra liška, tohle že ji prozatím nemùže již zajímat a že jí staèí

pro okamžitou potøebu onen starý radioaparát, odložený na dvoøe

v komoøe mezi starým haraburdím.

„Ten mi prozatím staèí,“ øekla si kmotra liška, „ten mi na

pár dní staèí a pak jej zase panu myslivci v poøádku vrátím!“

Potom obìhla myslivnu a plížila se ke komoøe. Šla najisto,

protože už vìdìla, že myslivcovi komoru nezamykají, aèkoliv tam

mají uložené všelijaké drahocenné vìci – jako byl tøebas ten

kouzelný stoleèek. Dveøe opravdu nebyly ani tentokráte zamèeny,

a tak mohla kmotra liška pohodlnì a bez námahy vejít do komory.

A aèkoliv ještì nikdy krystalový radioaparát nevidìla, pøece jej

49

brzy našla a poznala podle sluchátek, opatrnì vše svázala do

starého šátku, který se tam povaloval, a hned zase vybìhla

z komory ven. Mìla radost, že se jí podaøilo rádio tak brzy najít,

a nedoèkavì spìchala k domovu, aby je hned vyzkoušela. Tìšila

se již na okamžik, až bude o sobì slyšet, jaká je chytrá, ale poctivá

liška. A vy se tomu, milé dìti, tak moc nedivte! Mnohý z vás velmi

dobøe ví, jak všichni psi, a zvláštì psi loveètí, jsou rádi pochváleni

za nìjaký podaøený výkon. A už také víte, že liška je všech psù

velmi blízká pøíbuzná.

Sotva kmotra liška pøišla domù, hned se pustila do úpravy

rádia, protože se nedoèkavostí již celá tøásla. Pøístrojek položila

opatrnì na plochý kámen, který jí sloužil za stùl, a potom dlouho

pøemýšlela, k èemu je asi ten dlouhý drát k aparátu pøipojený. Tak

chytrá byla, že vìdìla, že se ten drát nesmí ukroutit a zahodit,

když je k rádiu pøidìlaný, ale zase jí v pelechu pøekážel a kroutil

se kolem ní, a se postavila, kam chtìla. Tu se koneènì dopálila,

popadla drát za volný konec a vybìhla s ním ven z pelechu. A

dlouho se venku rozmýšlela, co s ním: volný konec drátu

vyhazovala tak dlouho do spleti silných vìtví vysokého dubu, až

se za jednu vìtev pevnì zachytil. Potom se zase rychle vrátila

a hned si na uši nasadila sluchátka.

Ale neslyšela zpoèátku nic, a se sluchátky dìlala co dìlala.

A je uvolnila nebo pøitáhla, a je nasadila takhle nebo obrácenì –

neslyšela nic a už chtìla sluchátka odložit.

„Je to beztoho polámané – jinak by to myslivcovi neodkládali

do komory mezi staré harampádí a jistì by to nìkomu dali nebo

prodali!“ bruèela mrzutì. Vtom však již zaslechla nìjakou hudbu,

a když si sluchátka lépe na uších upravila, slyšela hudbu tak krásnì,

jako by hrála u ní v pelechu. Kmotra liška se blaženì usmála.

„To jistì vyhrávají mnì k poctì!“ hned ji napadlo. „To mi

nejdøíve vyhrávají a teprve potom budou o mnì mluvit, jako se to

vždycky dìlá, když se nìkdo významný nebo nìjaký hrdina

oslavuje. Škoda že jsem se k tomuhle taky trochu nevyparádila!“

50

Když hudba dohrála, nastražila kmotra uši ještì bystøeji,

nebo urèitì oèekávala, že po hudbì zaènou hned mluvit o ní,

a skuteènì se tak stalo.

„Haló, haló!“ ozvalo se v rádiu po krátké pøestávce. „Jak

už jsme dnes ráno oznámili, ztratil pan Antonín Špejlík, uzenáø

v Nohavicích èíslo 54, cestou do okresního mìsta Pometlova

koženou tašku, ve které mìl deset tisíc korun èeskoslovenských.

Vyzvali jsme poctivého nálezce, aby peníze odevzdal panu

Špejlíkovi za odmìnu jednoho tisíce korun, a naše výzva mìla již

dobrý úèinek. Ještì dnes dopoledne byly panu Špejlíkovi ztracené

peníze vráceny v poøádku, což nejlépe potvrzuje dùležitost našeho

rozhlasu. Je potìšitelné, že je dosud ještì hodnì lidí poctivých,

ale v tomto pøípadì musíme váženým posluchaèùm oznámit, že

to nebyl èlovìk, ale že to byla liška, jež ztracené peníze nalezla

a ihned poctivé odevzdala. Není tomu dávno, co jsme váženým

posluchaèùm hlásili o vzácném pøípadu lišèí chytrosti a inteligence.

Jde o pravdivou událost, která se nedávno pøihodila v mìstì

Nohavicích v okresu pometlovském: Liška z dolanského revíru

na panství knížete Dimiana Halapartny oznámila vlastnoruèním

dopisem uzenáøi Špejlíkovi v Nohavicích, že si v tu a v tu dobu

pøijde do jeho krámu pro tu nejlepší šunku a že si ji bez placení

a bez pøekážky odnese do svého pelechu v revíru dolanském. A

také se jí to povedlo, aèkoliv bylo celé mìsto na její návštìvu

pøipraveno a krám pana Špejlíka byl velmi dobøe hlídán. A nyní

našim váženým posluchaèùm oznamujeme, že to byla opìt ta chytrá

liška z dolanského revíru, která peníze nalezla a telefonicky panu

Špejlíkovi oznámila, že mu ztracené peníze za odmìnu nìkolika

šunek vrátí, a také mu hlásila, kam si pro nì má pøijet. Pan Špejlík

na oznaèeném místì skuteènì ztracené peníze nalezl a hned nám

to také oznámil. Jde tedy nejen o vzácný pøípad lišèí chytrosti, ale

také o neobyèejný pøípad zvíøecí poctivosti. Podle toho soudíme,

že liška z dolanského revíru patøí k pravidelným posluchaèùm

našeho rozhlasu a že jej také jistì poslouchala, když jsme ztrátu

51

hlásili! Tím je také vysvìtlena její inteligence a zároveò také

dùležitost rozhlasu!“

Sotva hlasatel rozhlasu domluvil, hned se zase ozvala veselá

hudba a kmotra liška se div nedala do tance z radosti nad tou

velikou oslavou. V tu chvíli cítila, že již o ní ví celý svìt a že jí asi

leckterý nedbalý èlovìk závidí její slávu. Proto snad také cítila

potøebu nìco o tom promluvit, aby si snad leckdos nemyslel, že

k té slávì pøišla nìjak lacino. Jenom nevìdìla, kam to má promluvit,

ale s tím si také dlouho hlavu nelámala. Vzpomnìla si na telefon

pana myslivce, a tu ji napadlo, aby to promluvila do jednoho

sluchátka, a radioaparát a už si to sám obstará, komu a jak její

øeè odøíkat.

„Jo, to není jen tak, stát se slavným!“ køièela do sluchátka.

„To se nesmí nikdo bát pustit se do svìta, protože se za pecí ani

v pelechu nic hrdinského nedokáže. Ale musí se za slávou jít také

opatrnì: kdybych já nebyla bývala tehdy v Nohavicích tak opatrná,

visela bych dnes mezi ostatními kožišinami pana Jezevce v Kozí

ulici a nikdo by o mnì v rozhlasu ani neškytl. To jsem chtìla øíci

na vysvìtlenou. Dìkuji uctivì za všechnu tu velikánskou oslavu

a uctivì se porouèím. Má úcta, nazdar, dobrou noc!“

Potom si kmotra liška zase natáhla sluchátka na uši

a poslouchala hudbu. Lehla si k tomu na své pohodlné lože,

a protože byla všemi tìmi událostmi toho dne velmi unavena, brzy

pøi té hudbì usnula. Spala tvrdì až do bílého dne, spala bez

probuzení, ale zato ráno byla náhle vyrušena ze spánku takovým

køikem a hømotnou hudbou, že myslela, že je její pelech plný

rámusících lidí. Jako støela vyrazila divoce ven, ale když se jako

had provlékla køovím, které zakrývalo vchod do jejího pelechu,

pøestal pojednou køik i hømotná hudba. „Co to bylo, ke všem

kozlùm?!“ mumlala tøesoucím se hlasem, když se kus dál od svého

pelechu zastavila. Chvíli o tom pøemýšlela, ale pak se náhle udeøila

prackou do èela a øekla opovržlivì: „Vždy to bylo v tom rádiu,

ty kozo splašená! Usnula jsi se sluchátky na uších a ráno tì to

52

probudilo!“

Když toho dne kmotra liška poslouchala pod oknem

dolanské myslivny, slyšela zase o sobì jen samou chválu.

„Pøedstavte si, lidé zlatí,“ vyprávìl pan myslivec nadšenì

své rodinì, „že to bylo ve všech novinách o té naší lišce a také

v rádiu hlásili, že je to vzácný pøípad zvíøecí chytrosti a inteligence!

Také kníže pán mi dnes telefonoval, jakou má ohromnou radost,

že ta chytrá liška žije na jeho panství, a radostnì mi oznamoval,

že dostává ze všech stran gratulace od ostatních knížat, hrabat

a baronù. A kladl mi na srdce, abych se neopovážil jí nìjak ublížit,

a také mám druhým myslivcùm a hajným oznámit, že se jí nesmí

dìlat žádné pøíkoøí. To se rozumí, že mi ani ve snu nenapadne ji

pronásledovat, když nechává zvìø na pokoji a živí se jen šunkami

pana Špejlíka. Já sám jsem pøece na ni velmi hrdý a všude se

chlubím, jak chytrou lišku mám ve svém revíru. A nakonec mi

ještì kníže pán s humorem povídal, že by se ta chytrá liška výbornì

hodila za hajného do uprázdnìné hájovny na Malinovém vršku,

kterou nemùžeme obsadit, protože se ani jeden ze žadatelù

nehodil.“

Potom pan myslivec mluvil zase o jiných vìcech, ale kmotra

liška byla s tím, co o ní øekl, velmi spokojena. Hrdì a s hlavou

vztyèenou odcházela od okna dolanské myslivny k svému domovu

a ve svém pelechu se potom dlouho na sebe šklebila v rozbitém

zrcátku, aby si pøece také tu slavnou lišku poøádnì prohlédla. Pak

dlouho uvažovala o všem tom, co o sobì slyšela v rádiu a co o ní

vypravoval pan myslivec, a ze všeho toho jí nakonec nejvíc vrtalo

hlavou to, co pan myslivec povídal o tom uprázdnìném místì

hajného.

„Prokrýlepána, to by bylo nìco pro mne – být knížecím

panským hajným!“ rozkøikla se pojednou radostnì. „Mìla bych

hezkou hájovnu a místo takového pelechu bych mìla èistou

svìtnici, kterou bych si krásnì zaøídila. Koupila bych si gramofon,

poøídila bych si nové stolampové rádio – takové, které køièí hodnì

53

nahlas – a ne takovéhle haraburdí, které mùže šeptat jenom do

ucha! A kníže pán by mi jistì také dal do hájovny zaøídit telefon,

aby si mohl obèas se mnou popovídat jako s panem myslivcem!“

„Prokrýlepána – to by hajný ze staré hájovny U pìti bukù

otvíral oèi, až by mì potkal v mysliveckém obleku, s puškou pøes

rameno a s mysliveckým psem! A co by tomu øíkaly dìti ze staré

hájovny, Jeníèek a Rùženka? A co by dìlali ti dva rozpustilí psi,

Hektor a Sultán, ti, kteøí se mì tolik nazlobili a kteøí se mi jen

poøád a poøád posmívali? Prokrýlepána, já bych se snad z toho

radostí zbláznila, kdyby se to opravdu stalo! A proè by se to – ke

všem kozlùm – nemohlo stát, když sám kníže pán øekl, že bych se

za hajného výbornì hodila, protože jsem chytøejší než všichni ti,

co se o to hajnovství až dosud ucházeli? To se rozumí, že se musím

také o to místo hajného poøádnì ucházet a knížeti pánu sama

nabídnout své služby – jak by to jinak mohl vìdìt, že já sama bych

o takovou službu stála? A také že to udìlám, jako jsem udìlala

jiné a nebezpeènìjší vìci, ale døíve si udìlám pro sebe nìjakou

zkoušku, abych se sama pøesvìdèila, že se za hajného hodím a že

takovou službu také dobøe zastanu. A hned zítra to zkusím, dokud

mám k tomu dost kuráže a dokud si mì kníže pán pamatuje!“

Toho veèera nemohla kmotra liška rozèilením ani usnout

a musela vstát a do únavy se vyskákat a vydovádìt, aby mohla

spát.

54

Podaøená zkouška na hajného

Druhý den ráno hned po snídani se dala kmotra liška do

prohlížení svého skladištì krámù za doupìtem. Po dlouhém

prohrabování si vybrala starý nazelenalý klobouk, kabát, kalhoty,

boty, starou brašnu a silnou hùl. Když se potom ve svém pelechu

do všeho toho oblekla a podívala se do zrcátka, musela se sama

sobì dát do smíchu, jak v tom ošumìlém obleèení vypadala

strašidelnì. Ale byla s tím vystrojením docela spokojena.

„Ještì si dám nìjaké peøí za klobouk a je ze mne hotový

hajný!“ bruèela si spokojenì do vousù. „To se rozumí, že dostanu

zbrusu nové šaty, až mì kníže pán tím hajným udìlá, ale tohle mi

na ty moje zkoušky docela dobøe staèí. A teï hajdy do lesa a bìda

tomu, koho natrefím, že dìlá knížeti pánu v lese nìjakou škodu!“

Kmotra liška ráznì vykroèila ze svého pelechu a pustila se

rovnou do borového lesa, kam v tu dobu nejvíce chodili lidé na

houby a na jahody. A nešla ani deset minut a již pøistihla v lese

dvì dìti, dìvèe a hocha, sbírající houby i jahody. Jakmile je spatøila,

hned se jí vousy zlostí ježily a zaèala nadávat hrubým hlasem, jak

to slýchávala u myslivcù a od hajných:

„Milión hrncù, brundibárù a tisíc láter starých tajtrdlíkù, kdo

vám dovolil, bando nekáraná, v panským lese hledat houby, plašit

zvìø a dìlat škodu? Marš z lesa ven, nebo...!“

Ale dìti neèekaly a hned, jak spustila své hromové láteøení,

popadly košík a džbánek a nejkratší cestou hledìly se dostat z lesa

ven. Kmotra liška jim sotva staèila, a tak za malou chvilièku už

stály dìti na silnici, kde se zastavily a zhluboka oddychovaly.

Kmotra liška je chvíli s úsmìškem pozorovala. Mìla radost, jak

pøed ní ustrašenì prchaly, ale když si lépe všimla jejich chudobných

a záplatovaných šatù, pocítila lítost a zavolala dìti zpátky: „Vrate

se, dìti, zpátky do lesa a nasbírejte si tìch jahod a hub, co chcete!

To já jsem jen tak žertoval a nemyslel jsem to doopravdy!“

A hned potom se kmotra liška obrátila a rychlým krokem

55

odcházela, aby ustrašeným dìtem zase dodala trochu kuráže. Tìšilo

ji, že hned napoprvé nìkdo pøed ní utekl, a také mìla radost z toho,

že dìti zavolala zase zpátky do lesa. Ale èím déle šla panským

lesem, tím více jí poèala vrtat hlavou myšlenka, zdali se opravdu

zachovala jako knížecí hajný, až se koneènì sama na sebe rozkøikla:

„A to bych byla opravdu podaøený hajný! Sotva bych nìkoho

z lesa vyhnala, hned bych ho zase prosila, aby šel znovu do lesa

dìlat knížeti pánu škodu a plašit zvìø. A ba né, kmotøe hajnej,

takhle by to nešlo a taky bys dlouho tím hajným nebyl! A taky

teï, když ještì nìkoho v panským lese natrefím, tak ho bez milosti

posypu a bìda mu, jestli se mi sem ještì vrátí!“ Zahrozila pøitom

holí a ještì ráznìji vykroèila na své zkušební obchùzce. Vousy

mìla zježené, pod starým zálesáckým kloboukem jí oèi zlostnì

svítily a ještì si nasadila na oèi brýle, aby vypadala co možná

nejpøísnìji.

„Tak! A teï by se mohl nìkdo opovážit pøijít mi do cesty –

pardyje kopyto!“ bruèela si zlostnì pod vousy. A sotva to

dobrumlala, zastavila se a nastražila uši. Slyšela, že si nìkdo

v panském lese pohvizduje jako nìkde na pastvišti.

„To není pan myslivec ani hajný!“ pomyslela si. „Z tìch by

nikdo takhle v lese nepovykoval! Ale poèkej, já ti, ulièníku, ukáži,

jak se mᚠchovat v panském lese!“

Podle toho, že hvízdání slyšela silnìji a silnìji, poznala, že

se nevítaný návštìvník blíží k ní, a proto sevøela hùl pevnìji, aby

byla na všechno pøipravena. Tu se náhle nìkolik krokù pøed ní

rozhrnulo køoví a z nìho se vybatolil menší pán, ale tlusouèký

jako soudeèek. Mìl na sobì hnìdé šaty, zelený klobouk s kamzièí

štìtkou a žluté boty s holínkami.

„Taky nìjaký darmošlap s bøíškem!“ blesklo hlavou kmotøe

lišce a ještì døíve, než ji tlusouèký pán spatøil, rozkøikla se na nìj

hlasem co možná nejsilnìjším: „Tady je nìjaká cesta, ulièníku?

Neèetl jste na kraji lesa tabulku, že je lajdání lesem zakázáno? Co

tu máte tedy co dìlat – sypte se hned odtud, dokud jste celý, nebo

56

vás tou bøinkovicí pøetáhnu!“

„Já jsem pøece kníže Dimian Halapartna, majitel tohoto

panství!“ pøedstavoval se tlustý pán tøesoucím se hlasem.

„I ty lumpe! Ty se mi tady budeš vydávat za knížete pána?

Ty si budeš dìlat švandu z panského hajného? Jeï už, nebo tì tou

holí zastøelím!“ rozkøikla se kmotra liška ještì zlostnìji a hnala se

s napøaženou holí na tlustého pána. Tlustý pán uvidìl jen starý,

olezlý klobouk, zlostnì svítící oèi, rozježené vousy a napøaženou

hùl, proto dále už nic nevysvìtloval a radìji se dal hned na útìk.

Kmotra liška se hnala za ním a láteøila dál: „Nasypu ti, lumpe,

broky do nohavic! Ty bys to tu pìknì knížeti pánu zválel s tím

svým bøíškem, ty bubøino! A co už jsi musel, klacku, pochytat

knížeti pánu koroptví, bažantù a zajíèkù, že seš tak napapanej!“

Tlustý pán utíkal, jak mohl nejrychleji. Prodíral se køovím,

klopýtal pøes koøeny a pøes kameny a jen hledìl, aby se co nejdøíve

dostal z lesa ven. Kmotra liška mu byla poøád za patami

a nepøestávala láteøit a mávat holí nad hlavou, až se koneènì dostali

oba z lesa ven. Tam se kmotra liška zastavila, ale tlustý pán bìžel

ještì hodný kus cesty po okresní silnici až ke starému dubu na

køižovatce, kde se koneènì zastavil, protože už dále nemohl utíkat.

Kmotra liška za ním vykøikla ještì nìkolik pøísných napomenutí

a potom se spokojenì vracela do lesa a k svému pelechu.

Tlustý pán se posadil na kámen vedle starého dubu. Otíral

si z èela pot a tìžce oddychoval. A když si trochu odpoèinul, zvedl

se pomalu z kamene a potom kráèel unaveným krokem cestou

podle lesa k dolanské myslivnì. Tam byl ovšem uvítán s velikou

uctivostí, paní myslivcová honem shánìla unavenému knížeti pánu

nìjaké obèerstvení a pan myslivec hlásil, že je v jeho revíru všechno

v nejlepším poøádku.

„Jo – v pìkném poøádku – co to povídáte, pane lesníku?“

vybuchl kníže pán zlostnì. „Vy máte ve vašem revíru pìkné

zamìstnance, jen co je pravda! Zrovna teï, pøed chvilkou, mì

vyhnal z lesa jeden z vašich hajných a nic na to nedbal, že jsem se

57

mu pøedstavil jako kníže Dimian Halapartna! Rozkøikl se na mne

jako na vandráka, a kdybych se byl hned nedal na útìk, tak by mì

byl snad zastøelil! Hnal mì, div jsem duši z tìla nevypustil, a pøitom

mi nadával jako klukovi! Byl takový malý, s brýlemi na oèích, mìl

na hlavì starý zválený klobouk s bažantím peøím, rozježené vousy

a nadával jako straka!“

„Ale – prokrýlepána – Jasnosti, to není možné, aby to byl

nìkdo z našeho lesního personálu. Vždy tu máme nyní jen hajného

Doubka, ale ten je veliký, a mimoto byl až do teïka zde

v myslivnì!“ hájil se ustrašený pan myslivec.

„A to byl kdo chtìl, nemá v lese co dìlat, když to nebyl ani

hajný, ani myslivec! Jdìte se hned sám podívat do borového lesa

nad køižovatkou, vyšetøete, kdo si dovolil vyhnat mì z vlastního

lesa, a pøísnì ho potrestejte! Vždy jsem z toho mohl mít smrt!“

hekal kníže pán a unavenì sklesl na lavièku pøed myslivnou.

A lesník Bøezina se ihned vypravil do lesa, aby vyšetøil, který

lump knížete pána tak divoce prohnal.

Zatím už ležela kmotra liška zase ve svém pelechu. Byla

docela spokojena se svou zkouškou na hajného a každou chvíli se

dala do veselého smíchu, když si pøedstavila, jak toho bøicháèe

hnala z lesa ven.

„Škoda že to nevidìl nᚠkníže pán!“ mluvila sama k sobì

radostnì. „Ten by mìl ze mne radost a jistì by mi tu hájovnu na

Malinovém vršku dal bez žádosti a hajným bych se stala našup!

Co se však dá dìlat – když nevidìl, tak nevidìl! Hned zítra si

napíši poøádnou žádost, ve které knížeti pánu nezapomenu

pøipomenout, že už mám praxi a že tedy místo panského hajného

mohu hned zastávat!“

58

Jak se kníže pán div nerozsypal smíchy

Druhého dne vyhledala kmotra liška ve svém skladišti

nejèistší kus papíru a potom dlouho pøemýšlela, jak by tu žádost

o udìlení místa hajného knížeti pánu Dimianu Halapartnovi napsala

co nejzdvoøileji. Vìdìla, že musí napsat žádost velmi opatrnì,

aby lesníku Bøezinovi, svému pøíznivci, nezpùsobila nìjakou

nepøíjemnost. Koneènì se po dlouhém uvažování usadila ke

starému paøezu, který jí sloužil za psací stùl, a napsala tužkou

tuto žádost:

„Jejich Vaše Jasnosti, kníže pane Dimiane Halapartno ve

zlatém zámku v Kozoradech nad Breèavou! Má úcta, Rukulíbám,

Dobrýtro!

Jak se tak mezi lidma všelicos semele, pøeklábosí a vykdáká,

tak se taky kdesi – cosi povídalo o tom, že Vaše Jasná Svìtlost

potøebuje jako beran soli poøádného nového hajnýho do hájovny

na Malinovým vršku!

A jak jsem už také kdesi zaslechla, pøihlásilo se Vám, Jejich

Vaše Milosti, prý už moc všelijakejch strejcù, ale žádný prý se

Vaší knížecí Svìtlosti nehodil, protože nemìli ani špetku praxe,

neboli, jak se èesky øíká, zkušenosti.

Proto si myslím, že mì hned za hajnýho najmouti ráèíte,

protože já už mám praxi safrahnátskou. Zrovna vèera jsem

z Vašeho Jasného lesa ráèila vyprovodit takového naparádìného

panáka bubøinu se žlutejma holínkama a se štìtkou za kloboukem.

Hvízdal si v Jejich lese knížete pána tak furiantsky, jako kdyby

tam pás krávy, a zatím tam vlez jen tak a byl tak tlustej, že by byl

zválel nejmíò polovinu Vašeho velectìného lesa. Ale já jsem na

nìj hned tak ráznì vybafla, že sypal horempádem z lesa ven, div

se nepøerazil, a hnala jsem ho kalupem až k tomu starému dubu

na køižovatce, aby ho snad, bøicháèe navonìného, nenapadlo se

zase vrátit do Vašeho milostivého lesa.

Tak si troufám v uctivosti Vám nabídnouti své hajnovské

59

služby a slibuju, že Vám budu, knížecí milostpane, sloužit vìrnì

v zimì v létì, ve dne v noci a ve všední den i ve svátek!

Jsem liška, bytem na Vašem velectìném dolanském revíru

u køivého dubu, a jistìže mì znáte z novin, z rádyja a z všelijakých

gratulací vod Vašich kamarádù barounù, hrabat a knížat pánù.

Já jsem ta poctivá liška, která vrátila panu uzenáøi Špejlíkovi

z Nohavic plný pytel ztracených penìz, a proto mi snad – u všech

èertù – mùžete vìøit, že i Vám budu poctivì sloužit!

Doufám, že mé uctivé žádosti vyhovíte, a vyprošuji si, abyste

laskavé nabídky o tom místì hajného ráèil vložit v nedìli

dopoledne do toho starého dubu na køižovatce.

S veškerou úctou k dalším službám ochotná liška od køivého

dubu v dolanském revíru v Jejich Jasném panském lese.“

Když kmotra liška svoji žádost dopsala, pøeèetla si všechno

ještì nìkolikrát od zaèátku až do konce, až uznala, že to opravdu

dobøe napsala. Potom ve svém skladišti vyhledala starou obálku,

na které sice byla již napsána nìjaká adresa, ale to kmotøe lišce

nikterak nevadilo: „K dodání Jeho svìtlé Jasnosti knížeti pánu

Dimianu Halapartnovi ve zlatém zámku v Kozoradech nad

Breèavou!“

Pak vložila peèlivì složenou žádost do obálky, a protože

obálka nešla ještì jednou zalepit, pøevázala dopis pevnì na uzel

èernou tkanièkou od boty. A k tomu ještì pøipojila lístek papíru,

na který pøipsala tuto žádost:

„Velectìný myslivec pan lesník Bøezina se jako jasný knížecí

ouøedník uctivì žádá, aby tuto žádost laskavì a uctivì dodal Jeho

knížecí Velejasnosti!“

Veèer toho dne odnesla dopis i pøipojený lístek k dolanské

myslivnì, tam obojí položila do otevøeného okna a zatížila

kamenem, aby to snad prùvan neodnesl nìkam do køoví. A potom

nedoèkavì oèekávala nedìli, ve které se mìlo rozhodnout o celém

jejím dalším životì! –

Když šel lesník Bøezina pozdì veèer zavírat okno, velmi se

60

podivil, když na oknì nalezl dopis a popsaný papírek. A ještì více

se podivil, když si lístek pøeèetl. Dlouho si potom prohlížel starou

ukoptìnou obálku, pøevázanou tkanièkou od boty, a pøemýšlel

usilovnì, od koho by ten dopis pro knížete mohl asi být. Potom

usoudil, že to bude asi dopis od nìkterého chudého døevorubce,

a rozhodl se, že hned ráno odjede do Kozorad a dopis knížeti pánu

odevzdá.

Druhý den se lesník Bøezina hlásil na lesním úøadì na

kozoradském zámku a žádal, aby mohl knížeti odevzdat nìjaký

dopis. Ani ho panu lesmistrovi neukázal, protože mìl obavu, že

by pan lesmistr ten ukoptìný dopis tøebas hodil do kamen, a lesník

Bøezina mìl jakési tušení, že bude dobøe, když kníže pán ten dopis

dostane.

Kníže Dimian Halapartna byl sice toho dne ve velmi dobré

náladì, ale když spatøil tu umazanou obálku pøevázanou starou

tkanièkou od boty, skoro se ji zdráhal vzít do ruky. Ale poctivá

tváø lesního Bøeziny a touha po nìjakém vzrušení dodaly mu tolik

odvahy, že dopis pøijal a pøeèetl. Lesník Bøezina pøitom hledìl

s napjatou zvìdavostí na knížete pána, jak se bude po pøeètení

tváøit, a byl velmi pøekvapen, když se kníže pán nejen ani trochu

nezamraèil, ale dal se pøímo do tak bouølivého smíchu, že si hned

musel sednout do lenošky, aby se smíchy nerozsypal.

Lesník Bøezina trpìlivì èekal, až se kníže pán dosyta

vysmìje, ale kníže pán se nemohl uklidnit. Znovu a znovu se dával

do hlasitého smíchu a smál se tak upøímnì, že mìl oèi plné slz

a svíjel se v lenošce jako žížala. A lesník Bøezina se musel také

usmívat, aèkoliv se pøemáhal, jak mohl nejvíce.

Koneènì se kníže pán dosyta vychechtal. Utøel si uslzené

oèi a potom vesele promluvil: „Vy asi nemáte potuchy, kdo mi to

píše, milý pane lesníku. Hned vám to prozradím, ale døíve se vám

musím omluvit, že jsem vám pøedevèírem vytýkal, že máte špatný

personál a nepoøádek v lese. Teï všechno, co jsem vám tak

unáhlenì vytkl, odvolávám, protože už nyní vím, kdo mì tak

61

nemilosrdnì vyhnal z mého vlastního lesa. Cha–cha–cha! Èlovìk

by se ztrhal smíchy! Tak – a teï už nebudu dále napínat vaši

zvìdavost a øeknu vám to: Nebyl to tedy nikdo z vašich

zamìstnancù, ani to nebyl nìjaký zlomyslný lajdák, ale byla to ta

podaøená kmotra liška od køivého dubu! Cha–cha–cha! Kulíte oèi,

jako byste tomu nevìøil, ale tady mi to sama píše èerné na bílém,

sama se k tomu pøiznává a také píše, proè to vlastnì udìlala. Cha–

cha–cha!

A teï si, pane lesníku, tamhle pìknì sednìte, abyste se snad

pøekvapením nerozsypal, a poslouchejte! Ta liška mi tu píše, že

by chtìla být v mých službách hajným, a hned žádá o pøidìlení

hájovny na Malinovém vršku. A na dùkaz, že by službu hajného

mohla dobøe a s úspìchem zastávat, mi oznamuje, že už z lesa

vyhnala naparádìného bubøinu se žlutýma holínkama! Cha–cha–

cha! pane lesníku, já se smíchy dnes jistì rozsypu, když si pomyslím,

že mì z vlastního lesa vyhnala liška pøestrojená za hajného.

Rozumíte, pane lesníku, ten naparádìný bubøina jsem byl já sám

a v tom šeru a v tom leknutí, když se na mne rozpøáhla holí, jsem

nepoznal, že je to jen liška!

Ale tím znovu zase dokázala, jaký je chlapík, a kdybych se

nebál posmìchu, tak bych celou tu pøíhodu dal zase k dispozici

rádiu i novinám. Ale takhle bude lépe, když to vyøídíme hned a beze

všeho roztrubování. Tak se, milý pane lesníku, nelekejte a vezmìte

na vìdomí, že lišku od køivého dubu pøijímám do svých služeb

a pøidìluji ji uprázdnìnou hájovnu na Malinovém vršku, když tak

o ni stojí! Nic na mne nekulte oèi – ta liška bude lepší hajný než

všichni ti ostatní uchazeèi – a dbejte na to, aby byla hájovna pro ni

ihned upravena, protože její žádost bude pøíznivì vyøízena a zpráva

o tom jí bude dodána do toho starého dubu na køižovatce, jak si

sama pøeje. Zároveò bude také vyzvána, aby se v nedìli odpoledne

dostavila do vaší myslivny, aby se mi pøece také pøedstavila. Tak,

a tím je všechno vyøízeno! Vy, pane lesníku, jako její budoucí

pøedstavený mi ruèíte, že bude o lišku øádnì postaráno, že jí nikdo

62

neublíží a že jí také nebude nikdo její službu ztìžovat. A nyní vás

propustím, pane lesníku, a v nedìli odpoledne u vás na shledanou!“

Lesník Bøezina pøekvapením ani nevìdìl, jak se tehdy

vypotácel z pracovny knížete pána. Ale ještì vìtší rozruch, úžas

a pøekvapení vzbudil rozkaz knížete pána v lesním úøadì. Pan

lesmistr leknutím div nespadl ze židle, když mu komorník pøinesl

písemný rozkaz knížete pána, aby uprázdnìné místo hajného bylo

udìleno lišce od køivého dubu, a také všichni ostatní pánové

v lesním úøadì div že si hlavy neukroutili. ukali si prsty do èela

a šeptali si pøitom dùvìrnì, že kníže pán už je starý a dìtinský

èlovìk.

A tak bylo i na lesním úøadì jmenování lišky knížecím hajným

ihned vyøízeno, protože si nikdo z úøedníkù netroufal v nìèem

knížeti pánu odporovat.

V nedìli ráno zøízenec lesního úøadu odnášel velkou

zapeèetìnou obálkou ze zámecké kanceláøe, a když došel na

køižovatku nedaleko dolanské myslivny, vyhledal starý dub

s vykotlanou dutinou a vložil opatrnì do té dutiny onu zapeèetìnou

obálku.

63

Šastný život na Malinovém vršku

V nedìli již od èasného rána ležela kmotra liška v køoví nad

køižovatkou a tamodtud upøenì hledìla na silnici vedoucí od

Kozorad kolem starého dubu k Nohavicím. Vyhlížela toužebnì

poslíèka ze zámecké lesní kanceláøe, a když jej koneènì spatøila,

byla by se mu nejradìji rozbìhla naproti. Tak byla zvìdavá na

vyøízení své žádosti. A sotva vložil velké psaní do starého dubu

a zase zmizel v záhybu silnice, vyrazila ze svého úkrytu, nìkolika

skoky sbìhla k dubu, vytáhla dopis a hned zase pádila zpìt k svému

doupìti. Pracky se jí rozèilením tøásly, když jakousi starou kudlou

rozøezávala obálku a z ní vytahovala popsaný arch papíru.

Sotva však pøeèetla v dopise první øádek, dala se radostí do

tak divokého skákání, že hlavou až tloukla o strop pelechu,

a všecky krámy, které mìla leckdes povìšeny nebo položeny,

padaly na zem a rozbíjely se. Ale kmotra liška na to nedbala. Co jí

také záleželo na nìkolika lesklých støepech, když mìla už jistotu,

že v tom pelechu již zùstávat nebude a postìhuje se do hezké

hájovny, kterou si parádnì zaøídí poøádným nábytkem, a nebude

už více jíst na starém paøezu.

Když se dosyta vyskákala a vydovádìla, dala se znovu do

ètení dopisu, ale s tou první vìtou se poøád mazlila jako dìvèátko

s panenkou. A nedivte se, milé dìti, vždy tam – prokrýlepána –

stálo èerné na bílém:

„Z naøízení Jeho Jasnosti knížete Pafnuce Dimiana

Halapartny, majitele panství kozoradského, se Vám oznamuje, že

Vaše žádost o udìlení místa hajného v hájovnì na Malinovém

vršku byla rozhodnutím Jeho Jasnosti pøíznivì vyøízena a místo

ono se Vám udìluje.“

Této vìty, pro ni tak líbeznì znìjící, se nemohla ani nabažit

a èetla ji snad stokrát za sebou. A byla by ji snad èetla tisíckrát,

kdyby si byla pojednou nevzpomnìla, že se musí jít odpoledne

64

pøedstavit samému knížeti pánu do dolanské myslivny, jak to bylo

v dopisu z lesního úøadu naøízeno. Stálo tam pøece jasnì a zøetelnì,

že se má pøesnì o tøetí hodinì odpolední dostavit do dolanské

myslivny, aby vyslechla ještì nìkterá pøání knížete pána.

Rychle si tedy pøeèetla dopis ještì jednou a potom se zaèala

strojit a upravovat na tu vzácnou návštìvu. Nejdøíve se peèlivì

a èistì umyla a potom se zaèala strojit do toho hajnovského úboru,

ve kterém byla nastrojena, když vyhnala z lesa knížete pána.

Nakonec i brýle si na nos nasadila, aby pøece vážnì a moudøe

vypadala, a potom se nedoèkavì procházela pøed svým pelechem.

Stále se dívala na stín vysoké borovice, podle kterého vždy pøesnì

poznala, kolik je hodin, až se koneènì doèkala, že stín ukazoval,

že je pùl tøetí. A potom se s tlukoucím srdcem vydala na cestu

k dolanské myslivnì.

Zatím již pøed myslivnou na lavièce sedìl kníže pán a s chutí

upíjel z malovaného hrnku hustou smetanu. Byl ve velmi dobré

náladì a stále øíkal panu myslivci, jak je na tu podivnou lišku zvìdav

a jak se na ni tìší. Povídal, že takovou lišku nemá ani žádný císaø

pán.

A tu rázem tøetí hodiny, zrovna když se kníže pán podíval

na hodinky, objevila se pøed obìma pány kmotra liška. Sotva ji

kníže pán spatøil, dal se ihned do nehorázného smíchu a také pan

myslivec se musel smát, když uvidìl, jak je vystrojena. Ale kmotra

liška se pojednou zarazila: ne proto, že se oba páni smáli, ale proto,

že v knížeti pánu hned poznala onoho tlustého pána, kterého tak

hrubì z lesa vyhnala! Leknutím se pod ní nohy roztøásly. Už se

chtìla dát na útìk, ale vtom kníže pán vstal, vzal ji za packu a vesele

jí potøásl.

„Pìknì vítám, hajný Liško!“ uvítal ji vlídnì. „Pìknì vítám

a velice mì tìší, že vás koneènì také poznávám. Tolik jsem už

toho o vás slyšel, že jsem byl velmi na vás zvìdav, a mám radost,

že budete v mých službách. Nastoupit službu mùžete tøebas hned,

ta stará hájovna – jakpak se tam, ke všem kozlùm, øíká? Já jenom

65

vím, že je to nìkde, kde dávají lišky dobrou noc – ale to je zas

opravdu povedené, pane lesní –, budeme tam od nynìjška tak øíkat,

protože tam teï opravdu bude liška dávat: ,Dobrou noc!‘ Ta

hájovna se vám øádnì celá upraví podle vašeho pøání, abyste se

tam cítila spokojena. To všechno obstará zde pan lesní Bøezina

a na toho se také se vším obrate. Musíte mít pøece zbrusu nový

oblek a tenhle mundúr zase vrate tomu hastroši, který vám jej

jistì prozatím jen zapùjèil. Musíte pøece vypadat jako øádný knížecí

hajný, a proto také dostanete pìknou novou malou pušku. Nu

a máte snad sama nìjaká pøání?“

„Nejdøíve mám pøání – Vaše knížecí Svìtlosti, abyste mi

laskavì odpustil, že jsem Vaši Velectìnost z vašeho vlastního lesa

tak hrubiánsky vyhnala!“ koktala rozèilená kmotra liška.

„To jste, hajný Liško, dobøe udìlala!“ se smíchem øekl kníže

pán. „Já jsem se tak aspoò dùkladnì pøesvìdèil, jak jste odvážná,

a proto jsem vás bez dlouhého rozmýšlení hned za hajného

ustanovil. Já doufám, že i nadále budete tak pøísná a ostražitá!“

„Slibuji Vaší knížecí Eleganci, že tu službu vždy poctivì

budu ráèit zastávat!“ slibovala kmotra liška. „Ale mám ke knížecí

dùstojnosti malou prosbu: prosím, abych nemusela z lesa vyhánìt

chudé dìti, které sbírají houby, jahody, maliny a jiné vìci, a také

abych nemusela honit staré babièky, když si pøijdou nasbírat otýpku

spadaného chrastí. Vaše Vysokost také o to nijak nezchudne a já

budu dbát, aby jinak škodu v lese nedìlaly. A potom mám ještì

jednu prosbu: abych nemusela s sebou nosit opravdickou pušku!

Snad mi prozatím, Vaše knížecí Spanilosti, staèí, když budu mít

poøádnou bezovou bouchaèku!“

Kníže pán jen mávl rukou a kývl na znamení, že ke všemu

svoluje. Potom vyzval kmotru lišku, aby se posadila a nìco

vypravovala o svém mládí a o svém životì. A kníže pán byl velmi

pøíjemnì pøekvapen, když slyšel, že byla vychována u hajného

Vobinušky. A potom se smál, až se ohýbal, když kmotra liška

vyprávìla, jak si z kanceláøe pana myslivce telefonovala panu

66

Špejlíkovi o šunku; jak mu napsala, že jí ta šunka tak zachutnala,

že si pro tu druhou sama pøijde k nìmu do Nohavic, a jak to chytøe

tehdy provedla. A také se zmínila o tom, jak se s ním poctivì

vyrovnala, když mu navrátila plnou tašku penìz, kterou v lese

ztratil. Ale nejvíce se starý kníže nasmál, když mu kmotra liška

povídala, jak dìlala zkoušku na hajného a jak ho samotného

z vlastního lesa horempádem vyhnala.

Potom dal kníže pán všem sbohem a odjel. A sotva koèár

odhrèel, pøibìhl odnìkud Venoušek a údivem si div oèi nevykoukal,

jak si kmotru lišku prohlížel. A což teprve když pan myslivec

navzájem oba pøedstavil a kmotra liška na Venouška promluvila.

Od té chvíle se nemohl hošík od ní ani odtrhnout a držel se jí stále

za packu, i když ji myslivcova paní pozvala na malé obèerstvení.

Ale také kmotra liška mìla velkou radost, že hned pøi prvním

setkání ji má Venoušek rád. Na to pøitom nevzpomnìla, že

Venoušek o ní èasto slyšel vypravovat, že ji dávno zná a že je

udivený spíš nad její lidskou øeèí, chùzí a podivným ustrojením.

A nejen Venoušek, ale i pan myslivec i jeho paní byli velmi

pøekvapeni jejím slušným chováním, chytrostí a zøetelnou lidskou

mluvou. Stále se jí všichni vyptávali, jak se u Vobinuškù mìla,

proè utekla a jak se potom v lese živila. A zase znovu musela

vypravovat, jak nad panem Špejlíkem zvítìzila, jak ji za to nenávidìl

a jak se s ním zas pøátelsky vyrovnala. A to se ví, že už ji z myslivny

nepustili, aby jako hajný spala v kdovíjakém pelechu, a na veliké

Venouškovy prosby jí ustlali v jeho ložnici. A je opravdu kupodivu,

že byli k ní pro její chování tak dùvìøiví, že ji nechali s Venouškem

spát.

Druhého dne chtìl pan myslivec pøedstavit kmotru lišku také

svým obìma psùm, Brokovi a Dunajovi. Chtìl jim pøísnì nakázat,

že kmotøe lišce nesmìjí ublížit, ale kmotra liška to provedla

dùkladnìji: pøeèetla jim ve psí øeèi dopis od knížete pána, který

oba psi vyslechli s uctivou pozorností, a potom se jim sama

pøedstavila jako novì jmenovaný hajný. Pøitom je pan myslivec

67

pozoroval, že si trochu podezøele prohlížejí její hastrošské

ustrojení; proto poslal ihned pro krejèího, aby lišce co nejdøíve

ušil pøimìøený oblek. Z Venouškových starších vìcí vyhledali

myslivcovi klobouèek a malé boty a kmotra liška byla slušnì

ustrojena. Jenom jí chybìla ještì bezová bouchaèka a tu také dal

pan myslivec od døevorubce udìlat.

Také hájovnu na Malinovém vršku dal pan myslivec hned

dùkladnì opravit a zatím byla kmotra liška u myslivcù hostem.

Chodila s Venouškem na procházky, hrála si s ním, a Venoušek si

ji v krátkém èase tak velice zamiloval, že nechtìl o tom ani slyšet,

aby odešla do svého nového domova. Pøitom si kmotra liška také

zašla do svého starého pelechu, aby si odnesla nìkteré drobnosti

na památku, a také proto, aby myslivcovùm nenápadnì vrátila to

vypùjèené rádio. A pøitom si umínila, že jim nahradí i ty dvì druhé

vìci, které si vypùjèila: gramofon a kouzelný stoleèek.

Zatím byla hájovna na Malinovém vršku již tak upravena,

že se kmotra liška mohla do ní pøistìhovat. Mnoho práce jí to

stìhování nedalo, protože skoro nic nemìla, ale v hájovnì bylo

pro ni na rozkaz knížete pána všecko tak upraveno, aby se jí tam

hodnì líbilo.

Když se kmotra s myslivcovou rodinou louèila, byla velmi

dojata. Srdeènì a vdìènì dìkovala paní myslivcové za milé

pohostinství a zvala ji upøímnì, aby také nìkdy zavítala do jejího

domova. Také panu myslivcovi dìkovala, že ji nikdy

nepronásledoval a jí neubližoval.

Velmi nerad se s ní louèil Venoušek, ale pøestal plakat, když

mu rodièe slíbili, že ji bude èasto s otcem navštìvovat. Pan myslivec

kmotru lišku sám do hájovny dovedl a jako její pøedstavený jí

ukázal hranice lesa, který mìla za povinnost hlídat. Kmotra liška

pøitom slibovala, že jí do lesa nesmí pøijít ani noha, která by tam

chtìla škodit, a na dùkaz své pøísnosti vystøelila ze své bezové

bouchaèky.

A ještì vám musím, milé dìti, povìdìt, že se s ní stìhoval

68

do hájovny i starý Matìj z dolanské myslivny, kterého s ní pan

myslivec proto poslal, aby se jí tam nestýskalo, a také proto, aby

vyøizoval všelijaké posílky. Starý Matìj s ní šel rád, nebo si ji za

tìch pár dnù velmi oblíbil a tìšil se, jak tam budou spolu spokojenì

hospodaøit. Byl to starý kuchaø a hned první den ukuchtil znamenitý

obìd z bohatých zásob, které tam dal kníže pán den pøedtím ze

zámku dopravit.

Kmotra liška byla velmi spokojena. Hájovna se jí líbila a také

službu snadno zastávala. Matìj dobøe vaøil a kmotra liška mu za

to dopøávala zase hojnost tabáku, aby také on byl u ní spokojen.

Pan myslivec k ní pøicházel skoro každý den a vždy pøivedl s sebou

Venouška, aby se s kmotrou liškou potìšil. Také sám kníže pán

brzy do hájovny zavítal, aby se kmotry lišky zeptal, jak je ve službì

spokojena a co by si ještì pøála. Posedìl si hodnì dlouho na lavièce

pod velikým bukem a poøád se chechtal tomu, jak ho kmotra liška

z lesa vyprovodila. Liboval si, jak se mu tam krásnì sedí, a sliboval,

že tam pøijde èastìji, protože si s kmotrou liškou rozumnìji

popovídá než s ostatními knížaty, hrabaty a barony. Proto také

bez dlouhého rozmýšlení svolil, že do hájovny zaøídí všecko, o co

hned pøi dobré vùli kmotra liška požádala: rádio, gramofon

i telefon, a to proto, aby jí pokaždé svou návštìvu mohl oznámit.

Byla tedy kmotra liška se svou službou spokojena, a jestliže

si ještì nìco pøála, tak to bylo jenom to, aby ji jako panského

hajného vidìl hajný Vobinuška, Rùženka a Jeník a oba ti huòatí

hafani Hektor a Sultán.

A její pøání se vyplnilo døíve, než se nadála. Asi za ètrnáct

dní potom, co nastoupila službu panského hajného, potkala na

své dopolední obchùzce lesem dvì dìti. Kmotra liška ihned

poznala, že jsou to dìti hajného Vobinušky Jeník a Rùženka, ale

dìti lišku nepoznaly. Prohlížely si ji s velkým údivem a pøekvapením

nemohly ani promluvit. Také kmotra liška na nì chvíli hledìla

s radostným úsmìvem a pro velkou radost z toho setkání si ani

nevzpomnìla, že také umí mluvit lidskou øeèí.

69

„To je jako naše liška!“ promluvil koneènì Jeník stísnìným

hlasem. „Ale – co se to s ní stalo? Kde vzala ty krásné myslivecké

šaty? Vždy vypadá jako nᚠtatínek nebo pan myslivec Bøezina!“

„A brýle, boty a také nìjakou podivnou pušku! A

prokrýlepána – špacíruje si tu klidnì po lesní cestì jako nìkde na

návsi!“ šeptala bratøíèkovi Rùženka. A hned potom k lišce vlídnì

promluvila: „Liško, lištièko, jsi to opravdu ty a poznávᚠnás?“

A teï jistì víte, milé dìti, že ji ani v duchu nenapadlo, že by

jí liška mohla na to odpovìdìt, a proto se ona i její bratøíèek div

leknutím a pøekvapením nesvalili do kyprého mechu, když na nì

opravdu promluvila: „I jsem to ta liška a poznávám vás, Jeníku

a Rùženko! Vy si ani nedovedete pøedstavit, jakou mám radost,

že se s vámi shledávám! Od té doby, co jsem od vás tak najednou

a bez rozlouèení utekla, jsem na vás stále vzpomínala a tìšila se

na tu chvíli, kdy se s vámi zase shledám. Ale teï již nejsem obyèejná

liška, jak snad vidíte, a jsem skuteèný panský hajný ve službách

knížete pána Pafnuce Dimiana Halapartny. A vy budete tak hodné

a pùjdete se mnou do mé hájovny, abych vám to mohla dokázat!“

Ale obì dìti byly tím vším tak pøekvapeny, že se nemohly

ani hnout, a teprve když je kmotra liška vzala za ruce, probraly se

trochu z toho udivení a jako ve snách šly za liškou k její hájovnì.

A snad to bylo tím, že byla kmotra liška obleèena jako jejich tatínek,

že se obì dìti brzy ze svého ustrnutí tak vzpamatovaly, že nejen

pozornì poslouchaly, co jim cestou vykládala, ale samy také se jí

zaèaly na mnohé vìci vyptávat: proè od nich utekla, jak potom

byla živa a jak to dokázala, že se stala knížecím hajným.

Zatím došly do hájovny, a když s pomocí Matìjovou kmotra

liška dìti náležitì pohostila, nastalo hned nové vyptávání. A tu se

kmotra liška dozvìdìla, že ve staré hájovnì se celkem nic

nezmìnilo a že jsou tam stále všichni zdrávi.

„Jenom psy budeme mít nové,“ povídá smutnì Rùženka.

„Kníže pán dá tatínkovi nìjaký nový druh loveckých psù a ty staré

musíme dát pryè! Kdo ví, ke komu teï pøijdou, staøí chudáci!

70

Budou muset tahat vozík nìjakému mlékaøi nebo potulnému brusièi

a z hladu jistì ani nevyjdou. Ach – ubohý Sultáne a Hektore! Tìžko

se budeme s vámi louèit a vy jistì také neradi od nás pùjdete pryè!“

A Jeník k tomu dodal zamyšlenì: „Tìm se bude dlouho

stýskat po lesích, když v nich celý život prožili. A mnì se také

bude stýskat po tìch milých kamarádech.“

Potom bylo chvíli ticho. Dìti mìly hlavy sklonìny a také

kmotra liška mìla hlavu v packách, jako by o nìèem usilovnì

pøemýšlela. Ale pak se náhle zvedla a promluvila k dìtem vesele:

„Už jsem na to pøišla, milé dìti! Já si ty dva staré brachy vezmu

sama do služby, protože nìjaké psy také mít musím a s nìjakými

mladými štìòaty se zlobit nebudu. Tak víte co? Já si pro nì v nedìli

k vám zajdu a tím bude všechno vyøízeno k všeobecné

spokojenosti. Já budu mít psy, které dobøe znám, a vám se po

nich už tak stýskat nebude, když budete vìdìt, kde jsou a že se

s nimi dobøe zachází. A mùžete je u mne vidìt, kdykoliv budete

chtít – vždy mì snad pøijdete také èasto navštívit!“

Z toho ovšem mìly dìti velkou radost. Dìkovaly kmotøe

lišce za to dobrodiní a radostnì ji objímaly. Øíkaly jí, jak se tìší na

její návštìvu a jak budou rodièe pøekvapeni, až o ní všecko uslyší

a až ji také uvidí. A tak se v radostném povídání pøiblížila chvíle,

kdy se dìti s kmotrou liškou musely rozlouèit. Znovu jí pak

dìkovaly, že se ujme tìch ubohých psù, a znovu a znovu jí øíkaly,

jak jsou rády, že se s ní opìt shledaly, že se má dobøe a že se

mohou èasto navštìvovat. Kmotra liška je kus cesty vyprovodila

a pak se s nimi srdeènì rozlouèila. Dìti radostnì spìchaly

k domovu a kmotra liška kráèela volnì k své hájovnì.

O nejbližší nedìli potom nastalo ve staré hájovnì U pìti

bukù velké vzrušení. Rodièe Rùženky i Jeníka byli sice už dost na

to pøipraveni, èím se liška stala a že po lidsku mluví, ale když se

kmotra dostavila v plné parádì a dala jim po lidsku pozdravení,

nemohli jí úžasem a rozèilením ani podìkovat. Také psi Hektor

a Sultán byli jejím zjevem tak udiveni, že zapomnìli na ni

71

vyštìknout a boulili na ni vykulenými kukadly. Zato dìti ji už

pøivítaly jako starou známou a s jásotem si ji vedly do svìtnice.

Tam ji nejdøív øádnì pohostili a pak nebylo øeèem, povídání

a vyptávání konce. Hajný Vobinuška øíkal lišce „kolego“ a choval

se k ní velmi zdvoøile, když slyšel, jak ji má kníže pán rád, ale také

se smál, až se ohýbal, když mu povìdìla, jak vyhnala knížete pána

z jeho vlastního lesa. A tak jim všem krásnì ubìhlo to nedìlní

odpoledne, a nežli se nadáli, nastával veèer. A tu než se rozlouèili,

požádala kmotra liška hajného Vobinušku o ty dva zestárlé hafany.

To hajného velmi potìšilo, protože mu také bylo psù líto,

a milerád je kmotøe lišce daroval. Mìl jen starost, zdali s ní budou

chtít jít, ale kmotra liška ho hned pøesvìdèila, že s ní pùjdou velmi

rádi. Vyšla s hajným na dvùr pøed jejich boudy a tam k nim

promluvila ve psí øeèi. Oba psi svìsili ohony a hledìli zahanbenì

k zemi, když jim øekla, kdo vlastnì ona je a èím se stala. A ještì

více zesmutnìli, když jim povìdìla, že je hajný musí dát na rozkaz

knížete pána nìjakému potulnému brusièi, ale hned zase veseleji

zvedli hlavy, když jim vlídnì oznámila, že si je odvede do své

hájovny na Malinovém vršku.

Smutnì a tìžce se pak oba psi louèili se svým starým

domovem a pak šli poslušnì za svým novým pánem, protože jim

bylo milejší zùstat dále v lese nežli se kdovíkde plahoèit. Šli za ní

se sklopenými hlavami a každou chvíli se na sebe tak podívali,

jako by si povídali: „To se to na tom svìtì podivnì mele!“ Nemìli

dost dobré svìdomí a stydìli se za to, že lišku tak prohánìli, a mìli

obavu, že jim to liška zas poøádnì oplatí.

Toho se však nedoèkali. Kmotøe lišce postaèilo, když vidìla,

jak toho oba litují, jak s opravdovým obdivem uznávají její

nadvládu a ochotnì vyplòují každé její pøání. Za to jim pøála

dostatek jídla a také je moc nehonila. Práci s nimi mìla usnadnìnou

tím, že jim mohla všechno poøádnì vyložit ve psí øeèi a že také psi

jí mohli své poznatky snadno a srozumitelnì ohlásit. Starý Matìj

si je brzy také oblíbil, a tak tam všichni žili v té hájovnì docela

72

spokojenì.

Když nemìla kmotra liška zrovna službu, poslouchala

gramofon a rádio nebo si telefonovala s myslivcovým Venouškem.

On ji také pøicházíval èasto navštívit, a když se tam nìkdy sešel

s dìtmi hajného Vobinušky, ozývala se hájovna na Malinovém vršku

smíchem, jásotem, halasem a tartasem. To vždy kmotra liška

zapomnìla, že je panským hajným, a dovádìla se svými psy jako

se sobì rovnými kamarády. Zatím starý Matìj kuchtil nìco

dobrého, a když vidìl, že se ta žoužel již dost unavila, zavolal je

do svìtnice a všem podal obèerstvení.

A tak plynul kmotøe lišce život spokojenì, bez starosti, jak

bude zítra, a s vìdomím, že si to vše také zaslouží. Však jí kníže

pán pøi svých èastých návštìvách stále opakoval, jak je s její službou

spokojen, a vždy se znovu a znovu na lavièce pod starým bukem

chechtal, až se ohýbal, když pøipomnìl kmotøe lišce, jak ho tenkrát

kalupem hnala z jeho vlastního lesa.

73

V hájovnì U pìti bukù

2

Nový domov

10

Nezdaøený rybolov

13

Dobrodružství s kouzelným stoleèkem

16

Èertovský gramofon

22

Sláva telefonu!

29

Smìlý dopis a sázka

32

Nebezpeèná výprava do Nohavic

35

Poklad na silnici

41

Kmotra liška se stává slavnou

46

Podaøená zkouška na hajného

53

Jak se kníže pán div nerozsypal smíchy

57

Šastný život na Malinovém vršku

62

OBSAH