Kurz fotografování

s digitálním fotoaparátem

Text k přednášce a cvičení

Určeno pro vnitřní potřebu

Obchodní akademie a Střední zemědělské školy v Bruntále

Zaměřeno na obsluhu fotoaparátu Canon PowerShot S45

Nonprofitní sdružení občanů zabývající se publikační činností

Website milovníků umění - progresivní česká a slovenská tvorba na internetu

.cz

- 2 -

Úvod

Kurz jsem rozdělil na dvě části po dvou hodinách. První část je zaměřena na používání fotopřístroje se zvláštním zřetelem na typ, který

máte ve škole - Canon PowerShot S45. Druhá část bude věnována zpracování fotografií z digitálního fotoaparátu především v programu Adobe
Photoshop. Ve druhé části se na Vašich konkrétních výsledcích vrátíme také k užívání fotoaparátu.

Digitální fotoaparát
I. Nezbytné teoretické minimum

Specifika digitálního fotoaparátu

Digitální fotoaparát je konstruován vpodstatě stejně jako původní camera obscura. Stále jde o to, vykreslit objektivem obraz trojrozměrné

skutečnosti na plochu (tedy převést do dvou rozměrů) a tento obraz uchovat. Z toho vyplývají stejné části jako u klasického fotoaparátu:

Objektiv

Základními údaji objektivu je ohnisková vzdálenost a světelnost. Nebudu vysvětlovat principy známé z fyziky. Pro praxi stačí: čím vyšší

clonové číslo, tím menší světelnost, tedy tím méně světla projde objektivem až na zmíněnou plochu. Na ohniskové vzdálenosti zase závisí úhel
záběru. Čím větší ohnisková vzdálenost, tím menší je úhel, který objektiv zabírá.

Rozdíl mezi klasickým fotopřístrojem a digitálním spočívá v použití nestandardních ohniskových vzdáleností. V klasické fotografii na kino-

filmové políčko 24x36 mm se uváděl jako základní objektiv se standardním úhlem záběru objektiv s ohniskovou vzdáleností 50 mm (defini-
ce standardního úhlu vychází z velikosti obrazu, který objektiv má vykreslit bez zjevných zkreslení - v tomto případě vychází z úhlopříčky
kinofilmového políčka). V případě 50 mm ohniska/35 mm film se jedná o

Jenže digitální fotoaparát nepoužívá již jednotný formát, snímací plocha má různé a až na výjimky mnohem menší rozměry než u kinofil-

mového fotopřístroje. Protože není tato plocha nijak dána, neřekne nám ohnisková vzdálenost o úhlu objektivu nic. Proto zatím všichni solid-
ní výrobci uvádějí srovnání s objektivem pro 36 mm fotopřístroj.

Canon PowerShot S45 má objektiv o ohniskové vzdálenosti 7,1 až 21,3 mm, což je dle výrobce ekvivalentem 35-105 mm pro 35 mm foto-

aparát. Rozptyl hodnot od do znamená, že se jedná o objektiv s měnitelnou ohniskovou vzdáleností, tzv. transfokátor neboli zoom. V tomto
konkrétním případě jde tedy o mírně širokoúhlý objektiv, který můžete změnit až ve slabý teleobjektiv. 105 mm uvádějí klasici na kinofilmo-
vý formát jako tzv. portrétní objektiv. To si zapamatujte - klasický portrét, nemají-li být rysy obličeje zkresleny, musíte snímat delší ohnisko-
vou vzdáleností, nejlépe tedy zoom naplno.

Elektronické fotopřístroje mají vždy uveden ještě jeden údaj u transfokátoru, tzv. elektronický zoom. Ten již ale nemá nic společného

s ohniskovou vzdáleností, jedná se o elektronické zvětšování obrázku.

Zde si neodpustím poznámku. Na objektivu záleží rozhodujícím způsobem, jak budete mít fotografie kvalitní. Nepříjemné je, že objektiv,

resp. jeho přední část dostupná po odsunutí krytky, je velmi zranitelný. Stačí otisk prstu a snímky jsou neostré, změkčili jste tím kresbu objek-
tivu. Protože všechny moderní objektivy mají napařeny antireflexní vrstvy, může se stát, že pokud takový otisk prstu včas nevyčistíte (speci-
álním roztokem a speciálním hadříkem), zůstane objektiv poškozen trvale. Antireflexní vrstvy jsou totiž různé minerální soli a mohou chemic-
ky reagovat s potem na konečcích prstů. Otisk pak zůstane prakticky vyleptán do vrstvy a objektiv můžete zahodit, což u kompaktů typu toho-
to Canonu znamená vyhodit celý fotoaparát.

Světlocitlivá vrstva

U digitálního fotoaparátu se nejedná o film, nýbrž o polovodičový snímač, obrazový senzor. Nejčastěji jde o tzv. CCD prvek. Jeho para-

metry jsou rozličné, ale zažilo se sledování rozlišovacích schopností vyjádřených v počtu bodů, které ten který snímač má. V případě Canon
PowerShot S45 je to téměř 4 miliony bodů, pixelů (dále px). Jde o jednoduchý údaj a můžeme si spočítat skutečný počet px. Canon uvádí
obrázek v nejvyšším rozlišení s rozměry 2272 x 1704 px = 3 871 488 px. Jak vidno, výrobce nás trochu balamutí.

U světlocitlivých materiálů na bázi halogenidů stříbra nás zajímal vždy ještě jeden základní údaj. Tzv. zrnitost. S vyšší citlivostí se zvětšo-

valy krystalky vyvolaného stříbra natolik, že byly viditelné a výsledku se říkalo zrno. Elektronické snímací prvky ač principielně zcela jinak,
mají problém obdobný. Říká se mu šum (noise). Čím citlivější snímač nastavíte, tím je šum patrnější. Snímač je přitom nastavován vyššími
předpětími atd. Proto i zde se vyplatí, pokud můžete, nastavovat citlivost co nejnižší.

Záznamové médium

V klasické fotografii je záznamové médium totožné se světlocitlivou vrstvou, resp. je to umělá podložka pod ní a světlocitlivá kazeta na celý

film. V elektronické fotografii dostáváme ze světlocitlivé vrstvy obraz ve formě digitálních dat, která je nutno někde uchovat. V první fázi jsou
data zapsána do vyrovnávací paměti (obdoba RAM u počítače). O co je tato paměť rychlejší, o to je dražší zvyšování její kapacity. Proto stačí
na jednotky až desítky MB. Z této paměti tedy musíme snímek uložit někam dále. K tomu právě slouží záznamové médium - v tomto přípa-
dě karta CompactFlash. Vy máte k dispozici dvě - jednu o velikosti 32 a druhou 64 MB. Vyrábí se i větší kapacitou a menší rozměry, ovšem
cena tomu úměrně stoupá až daleko za hranici 10.000 Kč.

Na kartu pak ukládáte fotografie v jednom ze zvolených obrazových formátů. Standardně je to komprimovaný formát JPEG (soubory mají

koncovku *.jpg). Jedná se o tzv. kompresní ztrátový formát. Kompresní proto, že kompresuje (stlačuje, komprimuje) data a ztrátový proto, že
tak činí sice velmi účinně ovšem za cenu potlačení některých drobností v obraze, které ve většině případů nevadí, ale např. pro profesionální
využití nejsou vhodné. Pro takové účely nabízí Canon formát RAW, který je báječný, nicméně i na 64 MB kartu jich při nejvyšším rozlišení
naměstnáte pouze15.

Hojněji budete používat tedy JPEG, který je příbuzným formátem MPEGu pro filmy a např. i MP3 pro zvuk (hudbu). U tohoto formátu

nabízí přístroje Canon tři stupně komprese, přičemž čím menší komprese, tím lepší kvalita. Osobně doporučuji používat Superfine nebo maxi-
málně Fine kvalitu, a to při nejvyšší rozlišovací schopnosti.

Hledáček

U každého vyjma zcela jednoduchých digitálních fotopřístrojů naleznete vedle více méně klasického hledáčku také display, LCD monitor.

Je využíván jak na kontrolu výběru záběru, tak pro nastavování parametrů - viz dále. Nevýhodou digitálních fotoaparátů je až na nejdražší
modely velmi problematické manuální zaostření. Praktik totiž v mnohých případech zaostří lépe a rychleji než kterákoli automatika. Jenže dis-
play je tak malý, že zaostření nemůžete prakticky kontrolovat. Průhledový hledáček nenabízí (jako u většiny klasických přístrojů) spřažený
dálkoměr, a navíc neznámo proč jsem se zatím u všech digitálních fotoaparátů setkal s velmi malým procentem zobrazeného obrazu v hledáč-
ku (prostě vidíte výřez a v praxi pak nevyužíváte naplno formát a máte na záběru i okolí, které jste nemínili fotit).

- 3 -

Vestavěný blesk

Všechny středotřídní digitální fotoaparáty mají vestavěn elektronický blesk pro dosvícení tmavých scén. Zde neexistují prakticky rozdíly

oproti klasickému kompaktu. Dražší přístroje mají ještě možnost připojení externího blesku, což Canon PowerShot S45 neumí.

Ovládací prvky

Z klasického fotoaparátu zůstává spoušť, ovládání transfokátoru, vestavěného blesku a zapínání fotoaparátu je obdobné jako u kompaktních

typů klasických - krytem objektivu. Spoušť naleznete spolehlivě, většinou blízko ní se nachází také ovládání transfokátoru s jednoduchým uve-
dením plus a mínus. Ovládání blesku naleznete také spolehlivě dle známé klikaté ikonky. Kryt objektivu je na přední straně a jeho odšoupnu-
tím doprava zapínáte přístroj.

Všechna další ovládání jsou již víceméně specifická a navíc se liší od výrobce k výrobci. Protože už podstata digitálního fotoaparátu vybí-

zí k využití mikroprocesoru na různé režimy fotografování, nabízí jich většina těchto přístrojů řadu.

K jednotlivý prvků se podrobněji vrátíme při praktických ukázkách, proto teď jen typové určení.

Zapnutí-vypnutí

Jak říkal už Murphy, každý přístroj funguje lépe, když jej zapnete. Stačí tedy odšoupnout kryt objektivu a ejhle, nic se neděje. Kryt má dvě

polohy. První zapadne aretace pohotovostí. Fotoaparát je v ní připraven a rychleji naběhne do stavu, kdy můžete snímat. Posunete-li šoupát-
ko krytky o kousek dále, vyjede objektiv a (nemáte-li jej vypnut) rozsvítí se displej na zadní straně.

Prvky nahoře

Podíváte-li se na fotopřístroj shora, pak vidíte vpravo kulaté tlačítko spouště, nad ním posuvník zoomu a dole vlevo kotouč přepínače reži-

mů. Zeleně je na něm zvýrazněn režim AUTO, tedy plnoautomatický.

Vpravo dole je podlouhlé tlačítko ovládání připomínající joystick. Ale to už se dostáváme na zadní stranu přístroje. Joystick se používá pro

výběr nabídky na displeji.

Prvky na zadní stěně

Již jsme vlastně začali joystickem, který je napůl na horní a napůl na spod-

ní stěně přístroje. Svou funkcí je ale spojen s displejem, tedy patří do této
kapitolky. Dostupnost shora je dána snahou o ergonomické řešení - je počítá-
no s ovládáním palcem pravé ruky.

První tlačítko vlevo od displeje

Otočíte-li si tedy fotoaparát zezadu, vidíte obdélníkový displej. Začneme

vlevo od něj. Nahoře (popsáno jako WB FUNC) je tlačítko zapínající ovlá-
dací lištu na displeji vpravo. Jde o používané tlačítko, měníte zde parametry
každého ze režimů zvolených kotoučem na horní stěně. Protože režimy ně-
které funkce automatizují, není vše v tomto menu přístupné vždy. Popíšu zde
všechny (v menu se pohybujete pomocí joysticku):

První z nabídky vlevo na displeji je korektura expozice. Je uváděna ve zlomcích tzv. expozičního čísla. Jedno expoziční číslo představuje

stručně řečeno rozdíl citlivosti 100 ISO. Funkce má své využití, ale ukážu vám posléze, jak se lze vyhnout těmto zdlouhavým procedurám
u většiny snímků.

Druhé je nastavení barevnosti světla. První je uvedena možnost automatická, druhé sluneční světlo, třetí zamračeno atd. Pro zájemce

mohu vysvětlit podrobněji i poslední dvě - manuální nastavení.

Třetí v nabídce, pod nicneříkajícím obdélníčkem, je skryta možnost fotografování na samospoušť (poslední 2 možnosti - s prodlevou 10

a 2 sekundy). Druhá a třetí možnost je snímání sekvence, a to pomalu (cca 1,5 snímku/s) nebo rychle (2,5 snímku/s). U rychlého snímání vám
přístroj nedovolí vysokou kvalitu obrazu. Rovněž u klasické pomalejší sekvence je lépe vypnou displej).

Čtvrté ve vertikální nabídce je nastavení citlivosti. Uvádí se jako u klasických filmů v ISO (ekvivalent ASA, 100 ISO = 21 DIN). První

z možností je AUTO a pak od 50 do 400 ISO.

Pátá možnost jsou efekty. Tuto nabídku záměrně vynechávám. Při fotografování nemá smysl takto zasahovat do obrazu. Vše, co nabízí tato

nabídka, uskutečníte v klidu a mnohem dokonaleji v grafickém programu na počítači.

Šestá možnost vertikální nabídky je již zajímavější. Jedná se o tzv. bracketing (Canon jej označuje zkratkou AEB) a Focus-BKT. První,

AEB, naexponuje 3 snímky bezprostředně za sebou, přičemž první je při nastavené expozici, druhý podexponuje a třetí přeexponuje. Druhá,
Focus-BKT, obdobná expozice tří snímků, tentokrát s jiným zaostřením. První zaostřen na nominál, druhý před a třetí za rovinu této ostrosti.

Tyto užitečné funkce jsou použitelné samozřejmě jen u statických snímků, proto není dostupný blesk.
Předposlední z vertikální nabídky je korekce blesku, opět ve zlomcích expozičních čísel.
Poslední, frekventovanější nabídkou je nastavení kvality snímaného záběru. Začíná se nejvyšším rozlišením, jde se k nižším a pak posled-

ní je speciální nekomprimovaný formát RAW, populární právě díky firmě Canon. Všimněte si také, že ikonka před touto poslední nabídkou
může a nemusí mít před příslušným písmenem doplněn oblouček s písmenem S, jen oblouček anebo schodky. Jedná se o volbu spojenou s for-
mátem ukládaného obrázku JPEG. Máte možnost nastavit si, jak velkou kompresi (a tudíž jak velké ztráty) má obrázek (soubor) mít. Schod-
ky vyjadřují největší kompresi a tudíž i velké ztráty, což se při zvětšení projevuje ozubacenými hranami. Oblouček je kvalitnější, fotografie je
hladká a písmeno S v obloučku značí Super, tudíž nejvyšší kvalitu. Volba míry komprese je dostupná při najetí na poslední nabídku ve verti-
kálním menu a stisknutím tlačítka vlevo vedle ní (třetí shora).

Další dvě tlačítka vlevo od displeje

Pod prvním tlačítkem naleznete dvě dvoufunkční tlačítka. Obecně - vše co je na přístroji označeno modře, platí pro prohlížení (nikoli tedy

snímání) fotografií a filmů.

Druhé tlačítko

shora (označeno MF - manual focus) tedy při snímání slouží jako zastavení dalšího doostřování záběru. Stisknete spoušť

do první polohy a když přitom zmáčknete toto tlačítko, zůstane zaostřeno na vzdálenost jako při stisku až do opětovného stisku tlačítka. Tato
aretace nemá vliv na expoziční hodnoty.

Skvělá je rozšířená možnost tohoto tlačítka. Když je přidržíte, ukáže se vpravo na displeji stupnice s přibližnými mírami a objektiv postup-

ně přeostřuje. Zároveň střední část displeje zobrazí zvětšený výřez centra záběru a vy máte možnost skutečně manuálně zaostřit.

Třetí tlačítko

je analogické (při snímání) pro expoziční hodnoty (nastavení času a clony a s bleskem délky záblesku). Opět při nedostisk-

nuté spoušti zmáčknete zde a máte aretováno. V případě, že máte přepnuto na blesk (v jakémkoli režimu), pak přístroj odpálí měřící záblesk

- 4 -

a s těmito hodnotami zůstane nastaven pro záběr naostro. V obou případech je aretace indikována hvězdičkou vlevo dole na displeji.

Nastavení blesku

Vlevo nahoře je pod výmluvným symbolem nastavování blesku. Přepínáte několik možných režimů práce se zábleskovým zařízením a vše

je ještě mírně komplikováno, že můžete v dalším menu (viz níže) nastavit tzv. kompenzaci červených očí, což možnosti nastavování tímto tla-
čítkem poněkud mění.

Pokud není nastavena kompenzace, a doporučuji ji nenastavovat, opětovným mačkáním tlačítka můžete blesk vypnout (blesk v zákazové

‘dopravní’ značce), zapnout s automatikou (blesk + A = blýskne jen když usoudí, že je málo světla) anebo vždy (pouze symbol blesku).
Poslední možnost, jakkoli se jeví nesmyslně (blesk velmi citelně vybíjí akumulátor), používá se hojně při protisvětle.

Makrorežim

Dalším tlačítkem nad displejem je přepínač režimu Makro (označuje jej symbol kytičky). Canon není schopen zaostřit pod 50 cm, proto při

menších vzdálenostech přepnete na tento režim. Osobně jsem v praxi raději zaostřil manuálně (viz výše tlačítko MF), přičemž v tomto přípa-
dě není ani nutno přepínat na makro a objektiv přejde plynule i do makrovzdáleností.

Světelné diody (LED) u optického hledáčku

Vlevo od okuláru průhledového hledáčku jsou dvě kontrolky nad sebou.
Horní kontrolka oranžově bliká, pokud je přístroj s něčím nespokojen (např. nemáte zapnut blesk, přitom expoziční čas je příliš dlouhý

na to, abyste fotografovali bez stativu. Další indikace si popíšeme ústně v praxi.

Posuvný přepínač režimu zobrazování
Vpravo od okuláru průhledového hledáčku naleznete přepínač, jemuž se budeme věnovat o něco později.

Tlačítka vpravo od displeje

Vpravo od displeje jsou nad sebou dvě tlačítka.
První je bohatější, zapíná na displeji menu pevných možností, z nichž se budu zabývat jen těmi pro praxi účelnými. Zobrazené menu se

změní, když je přístroj zapnut do režimu prohlížení. Teď tedy pouze nabídky zobrazené při režimu snímání. Objeví se tři záložky.

První záložka

obsahuje řadu nastavení a pro zjednodušení přeskakuji ta málo využitelná nebo vyloženě nepraktická (ta je účelné ponechat

vypnuta - Off ).

- Flash Sync umožňuje nastavit, kdy spouští blesk, zda na začátku nebo konci expozice. Volba 1st-curtain je synchronizace na první lame-

ly závěrky, tudíž začátek expozice, což vyhovuje u naprosté většiny snímků. 2nd-curtain, tedy na konci expozice, využijete pouze na trikové
snímky např. stop reflektorů jedoucích aut na pozadí bleskem dosvětlené (a tím ‘zastavené’) scény.

- Red-eye je zapnutí korekce jevu červených očí při použití blesku. Jde o jednoduché předblesknutí, aby duhovky fotografovaných zareagova-

ly a stáhly se před vlastním snímkem (zablýsknutím naplno). V naprosté většině případů není ani tato ‘protizbraň’ zcela účinná, přičemž se touto
funkcí prakticky zbavujete momentní fotografie. Protože elektronické fotopřístroje mají obecnou negativní vlastnost i bez zapnutí této funkce -
než po zmáčknutí spouště exponují, uběhne několik zlomků sekundy, které jsou ale mnohdy rozhodující a ten báječný záběr, který jste viděli
na displeji (v hledáčku) je už ‘dávno’ pryč. Logicky: když před pořízení snímku předřadím ještě předblýsknutí, zřejmě exponování neurychlím.

- Spot AE Point znamená nastavení, jakým způsobem bude pracovat zaostřovací automatika fotopřístroje, máte-li zapnuto bodové měření.

Je kladem Canonu (obecně), že zde můžete zapnout Center a zaostřování se děje v rámečku, který vidíte zvýrazněn uprostřed displeje. Zap-
nete-li AF Point, automatika hledá nejvýraznější plochy k zaostření a vy se tím de facto zbavujete další části svého vlivu na výsledný snímek.

- MF-Point Zoom nechejte zapnut, protože umožňuje při použití tlačítka MF vlevo od displeje vcelku přesné manuální zaostřování na zvět-

šenou střední část snímkového pole.

- AF-assist Beam je ovládání pomocného paprsku automatického zaostřování. V horších světelných podmínkách nemůže zaostřovací auto-

matika reagovat přesně, proto si pomáhá promítnutím světelné skvrny na zaostřovaný objekt. Máte-li zapnuto (On), objeví se vám při foto-
grafování (už při namáčknutí spouště) bílá skvrnka na objektu, na nějž zamíříte střed zobrazovacího pole.

- Digital Zoom zapíná digitální zvětšování záběru. Při

zapnutí On to v praxi vypadá takto: po ‘přiblížení’ optickým
zoomem přístroj na displeji indikuje ‘zvětšení’ 3x a přeruší
zoomování. Použijete-li poté ovládání zoomu opět, pak již
nabíhá zvětšování elektronické. Na displeji ovšem nevidíte,
jak je výsledek zoufale nekvalitní. Existují možnosti, jak
udělat tutéž operaci až v grafickém programu (případně ještě
se speciálními pomůckami a doplňky) a výsledky jsou
dokonce mnohdy lepší než s použitím Digital Zoomu.

Obraz v tomto případě totiž neobsahuje reálné podrobnos-

ti, je pouze softwarově interpolován - dopočítáván. Software
Canonu a sám Photoshop používá bikubickou interpolaci.
Speciální programy (a doplňky Photoshopu) pracují
na základě složitějších principů. Obecně lze říci, že zvětšová-
ní snímku interpolací je nejkrajnější možnost.

- Review nastavuje, zda po pořízení snímku zůstane na displeji na chvíli to, co jste právě pořídili. Zapnete-li On, pak vás v praxi bude tato

možnost prohlížení zdržovat - o něco déle nemáte přístroj připraven k dalšímu snímání.

- Intervalometer je doplněk k sekvenčnímu snímání. Můžete tímto pořídit ze stativu např. sekvenci rozvíjení květů, či pohyb mraků

na obloze (známé trikové záběry z dokumentárních, ale i výtvarně pojatých filmů).

- Save Settings uloží nastavení, které jste výše zvolili tak, že je uchováno i po vypnutí přístroje.
Druhá záložka

obsahuje dalších několik účelných nastavení. Několik jich je vlastně nastavením uživatelského prostředí:

- Beep ovládá zvukovou signalizaci. Pokud vám vadí různé pípání fotoaparátu (což se může za určitých podmínek stát, můžete zde všech-

ny signalizace přístroje vypnout.

- LCD Brightness je nastavení jasu displeje. Symbol sluníčka znamená vyšší jas displeje. Ale netěšte se, že by displej byl na slunci čitel-

ný. V přímém světle na něm nic nerozeznáte.

- Auto Power Down nastavuje, zda se má přístroj samočinně vypnout, nepoužíváte-li jej. Při fotografování to docela otravuje, na druhou

stranu je lepší neustále přístroj zapínat než zjistit, že se mi vybil akumulátor a tudíž už žádný snímek neudělám.

Dva výřezy z roz-
dílně pořízených
snímků. První je
výřez z fotografie
pořízené pomocí
digitálního zoomu.

Druhý snímek je
nasnímán pouze
s klasickým zoo-
mem a výsledného
zvětšení je dosaže-
no ve Photoshopu
s pomocí speciál-
ního doplňku (filt-
ru či plug-inu).

- 5 -

- Date/Time nemusím vysvětlovat.
- Format je jednoduchý příkaz ke zformátování (a tím zničení všech dat, které obsahuje) paměťového média. Používám v praxi na vyprázd-

nění karty, z níž jsem si již obsah uložil na hard disk - je rychlejší než funkce vymazat vše v režimu prohlížení.

- Několik nastavení hlasitosti není nutno přenastavovat. Jde o všechno možné od upozorňovacích zvuků až po nastavení hlasitosti posle-

chu zvukového doprovodu prohlížených videosekvencí.

- File No. Reset umožňuje vypnout automatické pokračování v číslování pořízených snímků. Doporučuji PONECHAT OFF, protože při

zapnutém stavu vždy s výměnou záznamové karty začne číslovat od nuly, takže budete mít potíže s identifikací snímků, především poté
na HDD. Získáte tak někdy několik snímků s číslem IMG_0001 a nebudete vědět, zda nejde pouze o dublování. Mimo to bude v budoucnu
číslo sloužit ke statistice, jak byl fotoaparát využit, zda se vyplatil.

- Auto rotate je užitečná funkce. Uloží ke snímku údaj, kde je vrchní hrana a při exportu na HDD se pak obrázek automaticky obrátí aniž

by přitom došlo ke ztrátám (tzn. překomprimování JPEG formátu). Funkce je ale závislá na software, který k exportu použijete. Protože já
vždy výsledný snímek, pokud jej vyberu a nevymažu, upravuji ještě ve Photoshopu, otáčím snímky až v této fázi. Je to ale pohodlná a účel-
ná funkce, kterou mnozí z vás ocení (především ti, jimž práce ve Photoshopu nepůjde rychle od ruky).

- Distance Units je nastavení jednotek, v němž ponecháme zřejmě nám bližší metry a centimetry.
- Language nenabízí ovládání v češtině, proto je nejúčelnější pro většinu ponechat angličtinu. Pro někoho může být ale němčina, francouz-

ština či italština přijatelnější.

- Video System je speciální funkce používaná při napojení fotoaparátu na televizor. Připojíte-li k přístroji příslušný propojovací kablík, je

totiž možno využívat na prohlížení fotografií televizní obrazovku.

- Communication nastavujete podle toho, do jakého PC (resp. na jaký operační systém) chcete výsledky své práce importovat. Komunika-

ce v obou případech probíhá USB kabelem. Nemáte-li WinXP nebo MacOS X 10.1, pak musíte mít zapnutu volbu Normal a do systému je
nutno nainstalovat driver. Pokud můžete použít volbu PTP (Picture Transfer Protocol), nepotřebujete ani driver a přístroj s PC bez problému
komunikuje.

Třetí záložka

je osobním nastavením možností pro praktické účely nedůležitými. Asi jako pozadí na pracovní ploše atp. v počítači. Kdo

má zájem, ať nastuduje sám. Na kvalitě výsledků se to neprojeví. Celou záložku možno ponechat s implicitním továrním nastavením, což i já
činím, neb na hračičkaření už jsem asi příliš starý.

Režim zobrazování

Režim umožňuje prohlížení snímků včetně videosekvencí a nahrávání zvukového doprovodu k fotografiím. Tento režim nevyžaduje odsu-

nutý kryt objektivu, zapíná tedy přístroj samostatně.

Posuvný přepínač režimu zobrazování

V popisu zadní stěny jsme výše přeskočili přepínač vpravo od okuláru průhledového hledáčku. Jeho aktivace je indikována svítící zelenou

LE diodou vlevo od něj. Pokud máte přístroj vypnut (neodkrytý objektiv),
musíte přepínač v poloze ‘zapnout’ přidržet delší dobu a přístroj je poté akti-
vován.

Ihned po aktivaci je zobrazen poslední pořízený snímek. Ten můžete

i upravovat, ale protože jej nesrovnatelně lépe a pohodlněji upravíte ve Pho-
toshopu, funkce záměrně vynechávám.

Listovat v uložených snímcích lze jednoduše joystickem vpravo.
Funkce vyžadující další ovládací prvky popíšu opět zleva od displeje:
Druhé tlačítko na levé straně displeje má výmluvný symbol odpadkového

koše, tudíž umožní vymazat jednotlivé snímky. Po stisknutí se naštěstí ještě
zeptá Erase? A vy můžete potvrdit (Erase) či zrušit (Cancel).

Třetí tlačítko, tedy ihned pod výše popsaným zapíná nahrávání zvukové-

ho doprovodu k obrázkům. Může jít o účelný zápisník, ovšem vzhledem k tomu, že zaznamenané VAW soubory zabírají nemalý prostor
na kartě, sám jsem tuto možnost ještě nevyužil. Navíc funkce umožňuje cca minutu zvukového záznamu, takže jako diktafon je nepoužitelná.

Nahoře nad displejem je v režimu prohlížení změněna funkce tlačítka blesku na tvorbu mozaiky náhledů z již vytvořených snímků. Funk-

ce rovněž zabírá na kartě prostor, takže je využitelná, když nevíte co s nadbytečnou kapacitou - což při 32 a 64 MB kartě nehrozí.

Tlačítko v sousedství, tedy vlevo od okuláru průhledového hledáčku umožňuje rychle projít již uložený obsah karty. Vcelku účelná funk-

ce, kterou si někteří z vás možná oblíbí.

Poněkud širší nabídku získáte, když prohlížečem skočíte na videozáznam. Zde máte možnost video přehrát atd. Nabízenému menu budete

díky symbolům dobře rozumět.

II Fotografování (snímání)

Režimy snímání

Automatické režimy

Canon PowerShot S45 nabízí několik režimů pro různě vyspělé uživatele. Můžete být naprostí laici a přístroj vás v naprosté většině přípa-

dů překvapí velmi dobrými výsledky. Canon je ale ve své třídě velmi dobře ovladatelný fotoaparát i pro ty, kteří se nespokojí pouze s obligát-
ními rodinnými či dovolenkovými záběry.

Režimy nastavujete otočným kolečkem na horní stěně fotopřístroje.
Pokud nejde o režim AUTO nebo FILM, raději při prvním přepnutí do kteréhokoliv z nich zkontrolujte nastavení skrývající se pod tlačít-

kem WB FUNC (vlevo nahoře od displeje). Pro začátek doporučuji vše v tomto vertikálním menu nastavit na hodnotu AUTO.

Co je možno nastavit vždy, je kvalita snímku, takže nezapomeňte také zkontrolovat.
Začnu od nejjednodušších režimů. Není na nich nic pejorativního, i profesionál někdy sáhne po automatice, aby se mohl soustředit na další

aspekty snímku. Jdeme tak, že postupně otáčíme kolečkem vpravo.

AUTO

Režim má nejjednodušší volby. Neumožňuje nastavení téměř ničeho vyjma samospouště. Příjemné je, že i v tomto režimu lze vypnout blesk

- 6 -

a ovládat princip práce zaostřovací automatiky. Samozřejmě můžete zapnout i režim Makro (nic jiného při příliš blízkých objektech nezbývá,
protože manuální zaostřování je v tomto režimu nedostupné).

Doporučuji vyzkoušet. Většina fotografií bude precizní, což vás povzbudí do dalšího fotografování.

Portrét

Režim použijete, fotografujete-li objekty v popředí a pozadí vás natolik nezajímá - dokonce byste přivítali, kdyby pozadí bylo potlačeno.

V režimu je přístupno více funkcí pod tlačítkem WB FUNC, např. korekce expozice.

Krajina

Využití je zřejmé. Možnosti nastavení jsou obdobné jako v režimu Portrét.

Večerní scéna

Název režimu ‘noční’, uvedený v manuálu, poněkud mate. Jedná se o snímky především venku za zhoršených nebo nestandardních světelných

podmínek. Lze tedy použít i u snímků v protisvětle. Typické pro tento režim je použití blesku coby doplňkového (dosvětlujícího) světelného zdroje.

Rychlý pohyb

(symbol běžce)

Režim vhodný např. pro sportovní snímky. Snižuje rychlost závěrky, tudíž i rychle se pohybující objekty zachytí přístroj v tomto režimu co

nejostřeji.

Dlouhý expoziční čas

(symbol stopy)

Tento režim by měl nést název noční scéna, protože se snaží prostě dorovnat expozici dlouhým časem a počítá s použitím stativu. Jak se

píše v manuálu, ‘pomalá rychlost závěrky’ je nezávislá na použití blesku, tudíž režim můžete využít na zajímavé efekty v přítmí, kdy pohyb
objektu (případně i vaší ruky, když nepoužijete stativ) rozhýbe záběr a na tomto pozadí pak vystoupí ostré rysy bleskem osvětlené scény.

Panorama

Tzv. Stitch Assistant režim je velmi dobře propracován. Umožňuje snímat záběry šíře až 360° a také složeninu 4 snímků v orientaci 2x2.

A výsledky jsou opravdu dobré i při vcelku laickém použití.

Tato část by mohla být na celou kapitolu. Stručně jen - snažte se vždy držet fotoaparát vodorovně. Snižte kvalitu snímků, (já aspoň nepou-

žívám Superfine, ale ‘jen’ Fine kompresi JPEG) protože pokud snímáte 360° složením záběrů na výšku, zaplníte rychle záznamové médium,
přičemž kvalita takové složeniny bude většinou vysoce přesahovat vaše požadavky (nebudete chtít zřejmě tisknout snímek na kvalitní lasero-
vé tiskárně široký dva metry).

Videosnímek

Canony všeobecně mají dobře vyřešenu funkci snímání tzv. pomalého videa (pomalé proto, že frekvence je 15 snímků/s, což je tolik, kolik

používaly první biografy). Uloží až 2,5 minuty nepříliš kvalitní, ale pro dokumentaci (např. rodinné účely) mnohdy dostačující videosekven-
ce. Délku videa neovlivníte zvýšením kapacity záznamové karty - problém omezení délky je sice způsoben velikostí souboru, ale limit je způ-
soben vyrovnávací (operační) pamětí přístroje. Ta prostě při naplnění musí být uvolněna a musí uložit údaje na kartu.

Při natáčení není logicky funkční blesk, bohužel ale nezměníte ani nastavení expozice, zaostření a zoomu. Jak jsou tyto parametry nastave-

ny u prvního záběru (resp. u namáčknutí spouště), tak zůstanou až do konce sekvence.

Že video natáčí, indikuje zelená kontrolka v pravém horním rohu displeje. Vpravo dole přitom je odpočítáván čas v sekundách, kolik už

bylo natočeno. Jakmile už přístroj nestačí, automaticky ukončí natáčení - zhasne zelená kontrolka a zmizí číslice odpočítávání.

Před aktivací (normální spouští) zobrazí displej vpravo dole, jak dlouhé video je přístroj schopen uložit. Máte-li dost místa na kartě, pak je

to plných 180 sekund (v lepším rozlišení). Zjistí-li elektronika, že už na kartě nezbývá dost místa, zkrátí úměrně video.

Pro pořádek - lze nastavit i nižší kvalitu snímání videa, ale již základní kvalita je tak nízká, že tuto volbu doporučuji ignorovat.
Výsledek je zaznamenán ve formátu AVI, avšak není komprimován metodou DivX, tudíž je příliš objemný. V počítači lze ale takto vznik-

lé sekvence pospojovat a dodatečně zkomprimovat a můžete mít i pěknou pohyblivou připomínku rodinné události.

Manuální režimy

Vraťme se zpět na volicím kolečku k režimu auto a tentokrát budeme otáčet vlevo, proti směru hodinových ručiček.

P - automatické nastavení expozice

Osobně tento režim používám nejčastěji. Jde vpodstatě o režim AUTO, přičemž máte ale možnost téměř do všech nastavení zasáhnout.

Slovo téměř skrývá to, co umožňují následující režimy - nelze totiž jednoduše ovlivnit kombinaci času závěrky a clony. Viz níže.

Tv - časová automatika

Režim použijete, když záleží na rychlosti závěrky, tudíž obdobně jako v případě automatického režimu Rychlý pohyb. Nebo je využitelný,

když se za každou cenu chcete ubránit použití blesku, přičemž ale světelné podmínky jsou na hraně využitelnosti. Nastavíte tedy čas na nej-
větší, který si troufáte udržet v ruce a fotografujete.

Zde připomínám zásady známé fotografům na klasických přístrojích. Čas, který lze ještě v ruce udržet aniž bychom snímek rozhýbali, je

závislý na ohniskové vzdálenosti objektivu, s nímž fotografujeme. Obecně platilo (pro středně zkušené fotografy), že obrácená hodnota ohnis-
kové vzdálenosti objektivu pro kinofilm v milimetrech udávala tento limitní čas (jednoduše - se standardním objektivem to činilo jednu pade-
sátinu sekundy; čím širokoúhlejší objektiv, tím se podmínky zlepšovaly a čas se prodlužoval, zatímco např. u 200 mm teleobjektivu už činil
nejdelší čas jednu dvousetinu).

Jak vidno, se zoomem na nejnižší hodnotě s tímto Canonem byste neměli jít pod čas jedna třicetina sekundy. ‘Přitáhnete-li’ si objekt zoo-

mem naplno, pak čas pod jednu setinu sekundy zřejmě neudržíte.

Základní čas měníte v tomto režimu joystickem - vlevo delší, vpravo kratší, přičemž hodnota je zobrazována na displeji vlevo dole.

Av - clonová automatika

Obdobně jako u předchozího režimu, ovšem nastavujete clonu a čas je automatikou měněn dle světelných podmínek. Režim je vhodný pro

snímky, kdy vám záleží na tzv. hloubce ostrosti.

Hloubka ostrosti je termín vyjadřující, od které do které vzdálenosti budou objekty na snímku ostré. Jde o vlastnost objektivu známou

z fyziky. Obecně platí: čím více objektiv zacloníte (snížíte clonové číslo), tím větší oblast je na výsledném snímku ostrá.

Dalším faktorem ovlivňujícím hloubku ostrosti je opět ohnisková vzdálenost objektivu. Čím větší (tedy čím ‘silnější’ teleobjektiv), tím

menší hloubka ostrosti.

Z fyziky je znám termín rovina ostrosti, což je vlastnost každé nezacloněné čočky. Velmi malá hloubka ostrosti je tedy u zcela otevřeného

objektivu a nepříjemně se s ní setkáte např. u makrofotografie. Zde se počítá hloubka ostrosti na jednotky milimetrů, což u zobrazovaných
objektů je zhusta velmi málo. Proto je makrofotografie technicky velmi obtížná.

- 7 -

M - manuální nastavení

Jestliže předcházející dva režimy znali uživatelé klasických levnějších pravých zrcadlovek jako tzv. poloautomat, tento režim je srovnatelný s pou-

hým expozimetrem ve fotoaparátu. Profesionální reportážní i výtvarní fotografové zaměření na živou fotografii (např. Jindřich Štreit) dodnes použí-
vají tento způsob fotografování, protože je s jejich zkušenostmi a požadavky nejrychlejším a nejspolehlivějším (což nijak neubírá na ceně jejich foto-
aparátů v rozmezí 50 až několik set tisíc korun - profi fotopřístroj na rozdíl od představ laiků nemá žádnou automatiku anebo ji lze zcela vypnout).

C - uživatelské nastavení

Velmi příjemný režim, do nějž si nastavíte všechny parametry sami. Uděláte to tak, že nastavíte režim, v němž asi nejčastěji chcete snímat,

donastavíte blesk, příp. Makro a zmáčknete tlačítko MENU (vpravo od displeje). V první záložce pak až dole potvrdíte Save Settings.

Příklady snímání

V této části si vyzkoušíme fotografování portrétu, městské krajiny (včetně panoramatu), momentní foto za zhoršených světelných podmí-

nek a případně další dle zájmu.

Zásady kompozice atp. přesahují časové možnosti tohoto kurzu. Nicméně několik praktických ukázek si předevedeme v druhé části kurzu.

III Práce s elektronickým obrazem

Export nasnímaného materiálu na HDD

Ze záznamového média fotoaparátu musíte fotografie či videosekvence nějak dostat do počítače. To umožňuje přiložený software.
Canon nemá bohužel šťastně vyřešno propojení s PC. Po instalaci driveru se fotopřístroj chová např. jako skener (např. Olympus se po insta-

laci driveru jeví v počítači jako další disková jednotka a manipulace se soubory je tím nadmíru jednoduchá).

Používáte-li Win 98, musíte s driverem nainstalovat i firemní browser. Ostatní software Canonu nedoporučuji instalovat, není příliš kvalit-

ní. Máte-li na PC Win XP, pak stačí nainstalovat driver a poté nastavit jednotku na automatické překopírování a posléze vymazání média.

Existuje rovněž možnost na novější systémy neinstalovat ani driver a přepnout komunikaci přístroje do režimu Picture Transfer Protocol

(viz výše).

Ve Windows XP, pak se Canon po připojení USB kabelem objeví ve složce Tento počítač. Kliknete-li pravým tlačítkem na tuto složku

a vyberete-li vlastnosti, můžete nastavit vcelku pohodlné používání transportu. Doporučuji nastavit nějakou složku, do které budou obrázky
vždy exportovány (např. C:\Canon) a ještě zvolit, že při exportu je automaticky tvořena podsložka s názvem odvozeným z data pořízení sním-
ků. Nechám na úvaze uživatele, zda zvolit možnost automatického vymazání vyexportovaných snímků z karty. Já jsme tím šetřil čas a vzhle-
dem k tomu, že snímky by měly být před distrubucí nepjprve upraveny, doporučuji zaškrtnout i tuto volbu.

Úpravy obrazu

Úvod

Mohlo by se uživateli jevit, že exportem elektronických obrazů do PC jsme udělali

vše potřebné pro kýženou distribuci výsledků - tisknout, vytvářet fotoalba atp.

Žádný optoeletronický snímač, tedy ani digitální fotopřístroj, nezreprodukuje obraz

dokonale, stává se to velmi zřídka. Na vině je někdy nedokonalost techniky, jindy chyba
obsluhy a nejčastěji kombinace obého. Chyba obsluhy v tomto případě nemusí zname-
nat přímo neodbornost, protože v mnoha případech je prostě výsledek předem velmi
obtížně odhadnutelný a vinou malého displeje na fotopřístroji nedokonalost neodhalíme
ani ihned po snímku, abychom jej mohli zopakovat s opravenými parametry (nehledě
na to, že většina snímků je neopakovaetlná).

Základní úpravy elektronického obrazu bitmapového typu (existuje ještě obraz vek-

torový, ale ten je již doménou specialistů) můžete udělat i v některém z prohlížečů -
např. ACDSee nebo Irfan View. Nevýhodou jsou velmi omezené funkce a pře-
devším přílišná zautomatizovanost, která prakticky neumožňuje kontrolu nad
výsledkem.

V oblasti 2D editorů bitmapových obrazů, tedy obrázků popsaných jednotli-

vými body (pixely) kraluje již řadu let editor firmy Adobe - Photoshop. Ukáže-
me si v něm základní úpravy a také použití několika zjednodušujících doplňků,
zásuvných modulů (zažil se pro ně název plug-in).

Photoshop
Otevření a nový obrázek

Na obrázku vidíte základní menu pod nabídkou Soubor. Jak vidno, otevřít

nový soubor (obrázek) lze touto cestou anebo univerzální zkratkou
Ctrl+O. Další možnosti:

Nový (Ctrl+N) vytvoří prázdný rámeček na obrázek, který chcete vytvořit -

nakreslit nebo vložit přes schránku (pokud nějaký obrázek máte ve schránce, clip-
boardu, pak při této volbě jsou automaticky nastaveny parametry tohoto obrázku
- tedy rozměry, barevnost a rozlišení). Při vytváření nového obrázku přímo v pro-
gramu Photoshop můžete mimo výše zmíněné parametry nastavit také jaké bude
mít pozadí - bílé, černé, nastavené nebo žádné. Jako začátečníky vás to může
poněkud mást, protože neznáte práci s vrstvami.

Pokud nemáte předtím otevřen žádný obrázek, ne jsou pochopitelně násle-

dující volby aktivní (tak, jako vidíte na obrázku).

Otevřít obrázek můžete rovněž pohodlně z integrovaného prohlížeče soubo-

rů. Ten naleznete vpravo (viz obrázek vpravo).

Otočení

Jednou ze základních úprav, kterou ovšem ‘umí’ každý i jednoduchý soft-

ware, je otočení obrázku. Ve Photoshopu tuto funkci naleznete pod nabídkou

- 8 -

Obraz -> Natočit plátno. Na výběr máte všechny možnosti včetně otočení stranového (zrcadlově) a výškového (o 180° - hlavou vzhůru).

Uložení elektronického obrazu

Ačkoli jsme ještě se zdrojovým obrázkem nic neudělali, musíme se naučit, jak otevřený soubor opět uložit na disk. Zdánlivě banální ope-

raci musím rozvést, protože na formátu (typu) souboru závisí kvalita archivních snímků.

Jak jsem v první části uvedl, elektronické snímací přístroje ukládají obrázky nejčastěji v komprimobaném formátu JPEG (tedy s příponou

*.jpg). Tento formát (typ) souboru má nespornou výhodu v malém objemu, na nějž se podařilo vměstnat velký objem dat, jejž představuje bit-
mapový obrázek.

Nevýhodou formátu je jeho zásah do struktury snímku tak, že odtrsaní některé okem člověka přehlížené detaily. Na obrazovce monitoru

tyto nepřesnosti vnímáme až při velkém zvětšení, nicméně jsou patrné, pokud chceme obraz využít ke kvalitnímu tisku.

Když budete fotografie upravovat, pak nedoporučuji uložit upravenou fotografii přesně na místo (a se stejným názvem) originálu, nýbrž ori-

ginál zarchivovat a upravený obraz uložit v některém z neztrátových bitmapových formátů.

Abych vysvětlil, proč tak činit: Představte si magneteofonový pásek, na němž jsme nahráli hlas svého dítěte. Tento originál bude vždy nositelem

největšího počtu informací, i když je potřeba jej třeba ještě sestříhat a případně elektronicky vyčistit. Uložím-li upravenou nahrávku opět na mag-
netofonový pásek, ztratil jsem tímto kvalitu (představte si, jak tuto nahrávku opět přehrajete na pásek a pak třeba ještě jednou - nahrávka ztratí výšky
i dynamiku). Mnohem lepší bude (když už jsem nahrávku pro elektronické úpravy převedl do digitální formy) uložit upravenou nahrávku na CD.

Stejně tak uložím upravenou fotografii zřejmě v rozšířeném ve formátu TIFF (přípona *.tif). Nedoporučuji používat microsoftový formát

BMP. Microsoft si přisvojil pro svůj formát obecný název bitmapa, ovšem bitmapový obrázek neznamená nutně MS formát., Mamutí firma už
takto zmátla veřejnost několikrát - např. MS Internet Explorer znamená přece Internetový prohlížeč, tedy stejně ajko Netscape anebo Opera;
anebo ASP je zkratka pro aktivní webové stránky, čímž jsou ovšem i stránky PHP...

Microsoftí BMP je příliš težkopádný. Neumožňuje ani tak rozvinutou vnitřní bezztrátovou kompresi jako TIFF, neumožňuje ukládání vrs-

tev atd. To vše umí TIFF.

Obrázek tedy uložíme příkazem Soubor -> Uložit jako... (Ctrl+Shift+S). Následný dialog vidíte vlevo. Vyberete poslední z nabídky - TIFF

(*.TIF,*.TIFF).

Po potvrzení tlačítkem Uložit objeví se dialog Volby TIFF (na obrázku dole je vynecháno potvrzovací a stornovací tlačítko a volby kom-

prese vrstev).

Vyberte kompresi LZW (tu dnes podporuje valná většina software včetně ACDSee) nebo ZIP (je sice účinnější, ale neumí ji ještě přečíst

každý program). JPEG kompresí byste se zbavili základní výhody formátu - bezztrátovosti.

Komprimované formáty lze z Photoshopu ukládat buď přímo (všimněte si v nabídce na printscreenu na předcházející straně možnosti GIF

a JPEG) anebo mnohem vyspěleji prostřednictvím doplňkového programu Adobe ImageReady. Do něj obrázek nemusíte nijak přenášet, může-
te přímo z Photoshopu skočit do ImageReady s vybraným obrázkem - Soubor -> Přepnout do... -> Adobe ImageReady... (Ctrl+Shift+M).

Využití ImageReady je bohaté a opět přesahuje možnosti tohoto kurzu. Pro informaci - lze v něm mnohem podrobněji nastavit parametry

komprese a rovněž lze jednoduše vytvářet animované GIF obrázky.

Existují ještě pluginy (filtry), usnadňující práci s webovými formáty obrázků, jak se komprimovaným formátům někdy souhrnně říká (JPEG

a GIF byly vyvinuty na základě potřeb co nejniž-
ších datových přenosů především na internetové
síti). Zmíním jeden, zvláště povedený Ulead
SmartSaver. S ním možno nastavit řadu paramet-
rů a především zautomatizovat úlohy - dávkově
můžeme převést adresář se stovkami fotografií
z libovolného formátu na JPEG či GIF v nastave-
ných parametrech a rozměrech. Ulead SmartSa-
ver je ovšem shareware za pár desítek dolarů. Od
stejné firmy je možno ještě zmínit výborný GIF
Animator.

Oba pluginy pracují i bez Photoshopu jako

samostatný software.

- 9 -

Úpravy úrovní
(histogram)

Otevřete tedy svůj

první obrázek: barev-
ne_upravy.jpg. Před-
vedeme si, jak jedno-
duše upravit barev-
nost obrázku, a to
i tehdy, kdy došlo ke
značné podexpozici
(nebyl dostatek světla
a obrázek se jeví
velmi tmavý. Tmavý
obrázek lze většinou
dobře spravit, zatímco
přesvětlený snímek
nemá zpravidla ve
světlých místech již
žádnou kresbu a tudíž
se s ním mnoho nena-
dělá - analogicky si to
můžete zkusit později
sami.

Snímek, který vidíte nahoře, byl pořízen za ztížených světelných podmínek a dosvětlení bleskem evidentně nestačilo.
Zachránit lze i mnohem podexponovanější snímek, ale pak neúnosně narůstá šum fotografie. Ten lze speciálními postupy potlačit, ovšem

výsledek někdy není úměrný námaze a času strávenému nad opravami.
Přesto mohu zájemcům předvést postup při odstraňování šumu.

Jako v každém správném profesionálním programu lze i ve Photos-

hopu dosáhnout obdobného účinu několika různými cestami. První
postup, který předvedu, nepotřebuje žádný doplněk Photoshopu. Jedná
se o práci s tzv. histogramem, což je zjednodušeněn řečeno, grafické
vykreslení toho, jak jsou v obraze rozloženy tonality - odstíny (tedy
jejich úrovně).

Zapněte si tedy v nabídce Obraz -> Přizpůsobení -> Úrovně (Ctrl+L).

Zobrazí se následující okno, v němž můžete s obrázkem velmi ‘kouzlit’.

Na obrázku vidíte, jak nastavit ‘šoupátka’ pod grafem. Jedná se jed-

noduše o to, že ‘odříznete’ nevyužité části plochy. Nepatrná úroveň
tonalit vlevo (malý kousek) a vpravo (velká část) je nevyužitelná, proto
ji obraz zbavte.

Máte-li zaškrnuto pole Náhled vpravo dole, pak výsledek svého

počínání vidíte ihned na obrázku na ploše.

Vlevo vidno výsledek předchozího počínání. Obraz není ještě příliš

dokonalý, nicméně je použitelnější než původní. Uložme si jej, a to ve
formátu TIFF. Tedy zopakuji: Soubor -> Uložit jako... (Shift+Ctrl+S)
a poté zvolte Komprese obrazu ‘ZIP’.

Úpravy při použití zásuvných modulů (filtrů)

K lepšímu výsledku (barevně i tonalitně) lze dojít ve Photoshopu dalšími úpravami, které ale již předpokládají bohatší zkušenosti uživate-

le. Ukážeme si, jak obejít svou neznalost využitím několika doplňků - pluginů. Ty, které jsem vybral, působí na obraz současně několika způ-
soby, z nichž jeden je úprava úrovní, kterou jsme si předvedli před chvílí. Výhodou, pro niž se těmto zásuvným modulům nevyhýbají ani pro-
fesionálové, je okamžitá kontrola výsledku. Tyto pluginy ‘nemumí’ vpodstatě nic, co by Photoshop nedokázal také. Ovšem úkony je nutno činit
po krocích, přičemž kontrolu výsledku nemáte - vidíte vždy jen účinek jednotlivého kroku.

Pluginů slibujících jednoduchou úpravu barevnosti a tonality je přehršel. Vybírám z nich dva, které jsem v praxi ocenil nejvíce.
Extensis Intellihance

Prvním z užitečných pluginů (ve Photoshopu se nalézají pod nabídkou Filtry) je Intellihance od renomované firmy Extensis. Zapnete jej,

taka jako další pluginy, z nabídky Filtry.

Níže vidíte rozhraní filtru a vpravo jeho zvětšené menu. Kliknete-li si na malou ručku (na obr. na str. 10 je na ní umístěn kurzor), pak při

kliknutí ručkou (v níž se změní kurzor) na obrázek můžete obrázek nejen posunovat, ale vidíte jeho podobu před použitím filtru. Plugin totiž
implicitně zobrazuje již upravený obraz, přičemž v rozbalovací nabídce v pravém horním rohu obrázku můžete zobrazení přepnout tak, abys-
te viděli současně části obrazu před a po úpravě.

K jednotlivým položkám menu vpravo (viz zvětšenina na následující stránce):

- 10 -

Descreen slouží k odstraňování rastrů (tj. nežádoucího mřížkování, které se projeví, reprodukujete-li již

vytištěnou předlohu). Funkce je velmi neúčinná a opravdu použitelných výsledků dosáhnete pouze skene-
rem, který umožňuje descreen již při snímání. Použili-li jste k reprodukci fotopřístroj, pak nezbývá než
experimentovat s rozzostřením obrazu (Filtr -> Rozostření -> Gaussovské).

Dust & Scratches odtstraňuje vady snímku (smítka a škrábance). OPět jde o poměrně neúčinnou funk-

ci, nadto nekontrolovanou a doporučuji ji použít přímo z Photoshopu (Filtr -> Šum -> Prach a škrábance
nebo Vyhladit). Filtr ale velmi zhoršuje kvalitu obrazu, zejména ostrost.

Nabídku Contrast již

doporučuji používat.
Na obrázku je vybrán Flat-
ten Shadows - tedy pro-
hloubení stínů. Z možných
voleb doporučuji ještě
Normal a Flatten Hihlights
(vyjasnění světel).

Vybraný příklad by

sváděl vyjasnit světla
(obrázek se ještě více
zesvětlí), ale v tomto pří-
padě byste ztratili kresbu
ve světlých částech obrazu
zvláště po posledních
úpravách obrazu (viz níže).

Další nabídkou je

Brightness, tedy světlost
či tonalita. Doporučuji
experimentovat. U zvláště
podexponovaných snímků lze použít Midtone Emphasis nebo dokonce ještě vyšší stupeň. Naopak při světlých snímcích použijete Shadow
Emphasis či Deeper Shadow.

Nabídkou Saturation můžete přidta či ubrat sytost barev. Doporučuji tuto úpravu zkoušet přímo z Photoshopu - Obraz -> Přizpůsobení ->

Odstín a sytost (Ctrl+U).

Nabídka Cast je rovněž závislá na experimentování. Vtěšinou ovšem ponecháte Purify Gray Balance (vyvážit šedou).
Sharpness není nic jiného než doostření, které je lépe ovladatelné přímo z Photoshopu (viz níže).
Despecle umí odstraňovat fleky a oblasti s jiným zabarvením. V praxi není příliš použitelný.
Pictographics iCorrect Professional
Po aplikaci filtru Extensis Intellihance může-

te ještě použít dalšího filtru, a to iCorrect zatím
nepříliš známé firmy Pictographics. Filtr dopo-
ručuji používat i bez předchozí aplikace Intelli-
hance. Je neuvěřitelně snadno ovladatelný
a výsledky překvapující.

Z obrázku lze vysledovat ovládání. V části

Brightness/Contrast ovlivňujete prakticky úrov-
ně. Jako byste použili Obraz -> Přizpůsobení ->
Úrovně automaticky... (Shift+Ctr+L), což je
totéž jako použití tlašítka Auto v nabídce Úrov-
ně (Ctrl+L).

Zde máte ale možnost automaticky odříznout

jen nepoužitelné světlejší, tmavé nebo oboje
části tonalit obrazu. Současně můžete přidávat
(ubírat) jas či kontrast.

Níže je v menu nabídka, která revolučně zjednodušuje barevné vyvážení snímku. Máte-li zapnutu volbu Neutrals, stačí v náhledu najít kur-

zorem některý odstín šedé a kliknout (na obr. vybrán klobouk nevěsty). Analogicky vyberete barevné body v náhledu pro Skin (pleťovka), Foli-
age (zeleň) a Sky (obloha).

Obrázek, který teď máte na obrazovce, je již téměř dokonalý. Potřebujete-li jej tisknout, doporučuji ještě mírně zvýšit kontrast - Obraz ->

Přizpůsobení -> Jas a kontrast, pokud jste tak již neučinili v předcházejícím filtru iCorrect.

Otevře se vám okénko (viz pravo), ve kterém doporu-

čuji nechovat se příliš rozmáchle. Ostatně výsledek vidí-
te ihned, máte-li zapnutu volbu Náhled.

Na obrázku vpravo vidíte, že v tomto případě jsme

- 11 -

pouze mírně zvýšili kontrast.

Mnohem vyspělejším způsobem úpravy kontrastu je pou-

žití tzv. křivek - Obraz -> Přizpůsobení -> Křivky (Ctrl+M).
Jejich použití však opět předpokládá hlubší znalosti a zkuše-
nosti v oblasti počítačové grafiky.

A zde již můžete přistoupit k uložení upraveného obrazu.

Lze také dokončit úpravy krokem, který subjektivně obrázek
velmi zlepší. Jde o ‘doostření’, což se ovšem neděje opticky,
nýbrž digitálně zvýrazněním hran.

Tuto úpravu doporučuji uplatnit až v případě, že ukládáte

obrázek v rozměrech, v nichž jej hodláte prezentovat. Vybra-
ný příklad byla fotografie snímaná nízkým rozlišením, proto
aplikujeme filtr ihned - Filtr -> Zostření -> Doostřit.
V následném okně nastavte Míra: 150% a Práh: 0 úrovní.
Položku Poloměr budete upravovat dle použité předlohy, ale
nedoporučuji přesahovat hodnotu 1,0 - vhodný pro zvolený
příklad je poloměr 0,3 obr. bodu.

Ořez obrázku a změna jeho velikosti

Při úpravách obrazu je mnohdy nutno oříznout jeho části,

které například ruší. Vybral jsem za příklad fotografii, kde
informační tabule nad svatební dvojicí může být chápána jako záměr, ovšem vtip by nemuseli pochopit všichni zúčastnění svatebčané.

Přesvědčíme se tudíž, zda máme ve svislé nabídce zvolen Nástroj oříznutí.

Pak klepneme např. vlevo nahoře, myš nepouštíme a táhneme vpravo dolů. Když pustí-
me tlačítko myši, vytvoří se okraje, za nimiž je obraz tmavší. Na hranicích okrajů vidíte
čtverečky, které slouží jako táhla, jimiž lze výřez dodatečně upravovat.

Takto jednodu-

še uříznete část modré

tabule, avšak dostanete příliš

úzký ležatý obrázek. Při úpravě

poměru stran zde dbejte pravidla, že smě-

rem pohledu hlavní postavy by měl mít obraz

více prostoru.

Obecně: snažte se již při fotografování, aby nebyl nutný pokud možno žádný ořez. Je logické, že každým oře-

zem snižujeme výslednou rozlišovací schopnost a tím i kvalitu (což rozpoznáme nejlépe po vytištění na formát A4).

Vybraný příklad je ukázkou klasické ‘srostlice’. Dbejte, aby již při snímání netrčely postavám či předmětům v popředí

nějaké podivuhodné výrůstky patřící předmětům (či postavám) v pozadí. Zde by pomohla jednoduše změna úhlu záběru (foto-

přístroj o trochu výše a případně ještě doleva). Někdy je pozadí natolik členité, že se vlivu na popředí nelze zcela zbavit, i když bychom

chtěli. V tom případě je nutno použít rozoostření pozadí (viz režim Portrét nebo Av - clonová automatika).

Na oříznutý obrázek aplikujte úpravy, které jsme si ukázali před chvílí (Úrovně, iCorrect atp.), abyste doladili barevné podání.
Změnou velikosti obrázku se míní většinou jeho zmenšení. Zvětšování nemá valného významu, pokud nepoužijete speciální program opra-

vující např. nedostatky vzniklé komprimací (viz formát JPEG).

Pod nabídkou Obraz -> Velikost obrazu... naleznete okno s nastavením rozměrů a rozlišovacích schopností. Pro profesionální tisk platí zása-

da, že obraz musí být 1:1 při rozlišení 250 až 300 dpi (obr.bodů na palec). Můžete si to vyzkoušet - vlevo dole nechejte zatrženo Zachovat
proporce, ale vypněte Převzorkovat obraz. Pak do okénka Rozlišení vepište 250 obr.bodů/palec. Výše si přečtete, jak široký a vysoký by mohl
být obraz, pokud byste jej chtěli tisknout na ofsetové tiskárně.

Chcete-li rozměry obrázku změnit (změnšit jej), pak samozřejmě se zapnutou volbou Převzorkovat obraz a Bikubicky.
Zvětšit obrázek lze bikubicky nekvalitně (ztráty nebudou příliš patrné do 1,1 zvětšení - tedy o 10%) nebo specializovaným software. Jed-

ním z velmi účinných (dosahuje až 300% zvětšení při uspokojující kvalitě) je plugin SilverFast nebo skvělý GenuineFractals. První pracuje
při otevření souboru (Soubor -> Import -> SilverFast). Použití GenuineFractals je ještě méně obvy-
klé. Obraz musíte nejprve uložit ve speciálním formátu *.STN. Otevřít jej dokáže právě jen Genui-
neFractals a v této chvíli se teprve začne ptát, co se snímkem chcete udělat.

Tento filtr byl použit na zvětšení snímku na str. 4 pro srovnání s účinností digitálního zoomu.

Jednoduchá retuš

Vraťme se zpět k vybranému obrázku s tabulí rostlou z nevěstiny hlavy. Abychom se

zbavili zbytku tabule, musíme být poněkud trpělivější a použít k tomu tzv. Klonovací
razítko (viz vertikální nabídky Nástroje). Najprve je ovšem musíte nastavit. Vpravo vidí-
te, jak nastavit rozměry a okraje aktivní plochy.

Kouzlo funkce spočívá v nabrání vzorku přímo z obrazu (přidržte Alt a klikněte

tam, odkud chcete klonovat fleky dané zvoleným rozměrem). Následným klikáním
na modrou tabuli, přičemž měníme zdroj ‘klonování’, dosáhneme úplného vymizení
rušivého prvku.

Pro retuš drobných bodů lze použít speciálního rozšířeného klonování - viz ikonka

nad značkou Nástroje klonovací razítko. Jde o Retušovací štětec, který při použití ještě
následně zohlední, jak vypadají pixely v těsném okolí.

- 12 -

Výsledný obraz je téměř dokonalý. Kdyby jej fotograf pořídil s vyšším rozlišením mohl

být použit i pro vcelku kvalitní tisk. Protože však šetřil místem na flash kartě, předlohy
obrázků má v kvalitě 1024x768 px a po ořezu tak dostává obraz v rozlišení odpovídající
při 250 dpi formátu tisku 9,14x6,37 cm.

Další možné úpravy - deformace

Jakkoliv se jeví deformování obrazu jako samoúčelná hříčka, pokud deformaci přesně

definujeme, může nám pomoci opravit různá zkreslení či jiné deformace vzniklé při poří-
zení snímku (např. perspektivní sbíhání linií na fotografiích architektury nebo poštářkovi-
té či soudkovité zkreslení objektivu).

Vyrovnávat zkreslení dané prespektivou, tomu se v klasické fotografii říkalo restituovat.

V praxi se nevyhnete tomu, že při pořizování snímku architektonického skvostu musíte
zamířit objektiv více či méně vzhůru. Linie by zůstaly zachovány rovnoběžně, pokud byste

udrželi rovinu fotografování vždy přísně horizontální, což je v praxi nemožné vždy dodržet.

Přímo ve Photosho-

pu můžete linie vyrov-
návat dvěma způsoby.
Použijete-li nástroj
oříznutí, přičemž
zapnete doplněk Per-
spektiva., logicky
změníte i

rozměry

výsledného obrazu.
Rozměry nemusíte
změnit použitím trans-
formace vrstvy, nic-
méně v tomto případě
musíte vrstvu vytvořit.
Dalším hojně používa-
ným způsobem je pou-
žití některého z dopl-
ňujících filtrů - napří-
klad Andromeda
dodává sofistikovaný
plugin Perpsective,
s nímž se naučí praco-
vat i laik velmi rychle.

Upravovat budeme

následující obrázek
a nejprve si ukážeme
použití Nástroje oříz-
nutí (jednoduchý ořez
jsme si již vyzkoušeli).

Na printscreenu si

prosím všimněte zatr-
ženého políčka Per-
spektiva (nahoře uprostřed). Tím dosáhnete mož-
nosti posunovat rohy ořezového pole nezávisle
na ostatních ‘vlečných’ značkách. Chcete-li udržet
posun v některém směru vodorovně či svisle, pou-
žijte při vlečení současně klávesy Shift. Po aplikaci
takového ořezu obdržíte následující snímek (samo-
zřejmě, že je nutno jej také barevně doupravit).

Pokud z nějakého důvodu chcete přesně dodr-

žet rozměry obrázku (např. pro následné zpracová-
ní v programu na poskládání panoramatického
záběru je nutné, aby všechny použité snímky měly
stejný rozměr), pak máte situaci poněkud kompli-
kovanější, nicméně tímto způsobem získáte vizuál-
ní kontrolu přímo při změnách proporcí.

Nejprve musíte vytvořit vrstvu obsahující obrá-

zek, s nímž chcete manipulovat. Všimněte si paletky
vpravo dole. Je přepnuta na záložku Vrstvy.
V původním obrázku máte jedinou položku - Poza-
dí. Kliknete-li na ni pravým tlačítkem myši, můžete
vybrat jedinou aktivní položku nabídky - Duplikovat
vrstvu. Tím získáte totéž, co vidíte na obrázku.

Teprve poté naleznete v menu Úpravy -> Libo-

- 13 -

volná transformace (Ctrl+T) a objeví se vám rámeček podobný tomu, který znáte z Nástroje oříznutí. Abyste mohli pohybovat jednotlivými
‘čtverečky’ aniž byste hýbali celou hranou, držte při tažení tažných bodů Ctrl. A můžete dle libosti experimentovat. Perspektivní vyrovnává-
ní naleznete také pod Úpravy -> Transformovat -> Perspektiva. Rozdíl spočívá v tom, že zde vám Photoshop neumožní pohnout tažným bodem
vertikálním směrem.

Zmíněný plugin Andromeda Perspective je snadno použitelný. Pouze je nutno vědět, že pro jemnější posuny a deformace je nutné při pou-

žívání jeho menu držet tlačítko Ctrl.

Retuš červených očí

Velmi obvyklým

jevem při použití elektro-
nického blesku na snímá-
ní živých tvorů je odraz
jejich sítnice, což se v pří-
padě lidí s bohatě prokr-
venou bulvou projeví
‘upířím’ pohledem. Zví-
řata, např. psi, mají odraz
různě barevný, a to zřej-
mě dle převažující složky
jejich pigmentů. Obecně
lze odraz v očích zvířat
mnohem hůře retušovat,
protože jsou většinou
mnohem lépe vybaveni
pro noční vidění a duhov-
ky mají v přítmí zcela
otevřeny. Odraz tak buď zahltí úplně celé oko nebo je tak výrazný, že ztěží jej lze odtsranit a zachovat přitom zdání přirozeného lesku.

Pro retuš červených očí existuje (zatím) pouze jediný specializovaný plugin Photoshopu. Jeho použití je navíc problematické, není účinný

vždy a neodstraní zcela vše (nadto není zadarmo).

Ukážeme si tedy postup, který jsem získal praxí (např. Ondřej Neff používá mnohem méně dokonalý, přitom srovnatelně složitý způsob).

Nejprve si zvětšete oblast, kterou hodláte upravovat (symbol lupy na vertikální liště naleznete snadno - vpravo dole). Poté, protože chcete pra-
covat pouze s určitou oblastí snímku, musíte ohraničit plochu, do níž chcete zasáhnout. Zvolíte si na vertikální liště Nástroje jeden z výběro-
vých nástrojů. Můžete si vybrat: ihned vlevo nahoře máte obdélníček. Na něm podržte kurzor se zapnutým levým tlačítkem myši a rozbalí se
vám možnost vybrat Nástroj eliptický výběr. Ten lze dobře použít (při přidržení klávesy Shift navíc kreslí pravidelnou kružnici).

Osobně používám tlačítko pod tímto výběrem, a to Nástroj mnohoúhelníkové laso (viz printscreen).
Pokud používáte laso, pak ohraničíte oblast postupným klikáním na hranicích duhovky. Až se dostanete k počátku, objeví se vám u kurzo-

ru symbol naznačující uzavření smyčky (lasa). Abyste upravili současně i druhé oko, přidržte při dalším ohraničování Shift.

Na obrázku je ještě naznačeno, jak dosáhnout neurčitých (‘rozpitých’) okrajů úpravy - Výběr -> Prolnout okraje (Alt+Ctrl+D). Zvolte podle

velikosti upravované oblasti v rozmezí jednotek obr. bodů (px).

- 14 -

A poté teprve přistoupíte k retuši.

Dle obrázku vyberte Obraz -> Přiz-
působení -> Nahradit barvu a objeví
se okno včetně náhledu. Nejprve si
všiměte, že pod políčkem Náhled je
zvoleno ‘kapátko’. Když tímto
kapátkem kliknete přímo do obrazu,
vybere se barva bodu, na nějž jste
klikli. Vyberte tudíž barvu v oku, již
chcete odstranit (snažte se o něja-
kou střední hodnotu, protože odarz
je většinou celou škálou od teplé
žlutooranžové až po červenou).

Nstavte Neurčitost na maximum

(tudíž 200%) a poté začněte hýbat
táhlem H-odstín. Na obrázku (při
zapnutém náhledu) ihned vidíte
učinek. Snažte se odstín příblížit
přirozenému vzhledu oka. Protože
se vám podaří odstínu opravdu jen
přiblížit, uberte poté S-sytost. Stále
ještě není oko dokonalé? Vyrovnej-

te tedy L-světlost - ztmavte
odraz. Pokud jste předtím
dobře vybrali kapátkem,
dostanete téměř dokonalý
výsledek a to téměř je řeče-
no s rezervou, protože si
prohlížíte silně zvětšenou
oblast snímku, tudíž po
zmenšení na reálnou veli-
kost bude již efekt červe-
ných očí zcela neznatelný.

Tuto operaci udělejte

u všech takto postižených očí
na snímku. Někdy je nutno
upravovat každé oko i u jedné osoby odděleně, protože zabarvení odrazu je příliš rozdílné.

Místní úprava tonality - ztmavení oblohy

Stejně jako klasický fotopřístroj, rovněž i digi-

tální má potíže se zvládáním vysokých kontrastů.
Vezměme si banální příklad stromů s pozadím
krajiny a sluncem osvětlených mráčků. Nene-
chejte se zmást, snímek vpravo je exponován

správně. Spoušť byla namáčknuta při středu hledáčku namířeném na vrcholek jednoho z rámujících stromů.
Jedná se tzv. ‘expozici na světla’

Můžete obrázek vlevo srovnat se snímkem vpravo, kde byla namáčknutím spouště s namířeným hledáč-

kem dolů dosažena expozice tzv. ‘na stíny’.

V klasické fotografii bylo správné exponovat právě na stíny

(dělal to tak i Josef Sudek - v tom a v použití velkých formá-
tů tkví tajemství jeho nádherně prokreslených fotografií).
Jenže, jak bylo výše zmíněno, v digitální fotografii to, co je
přesvětleno, zpravidla již neobsahuje žádnou kresbu, je to
prázdné, ‘vypálené’, místo (rozdíly spočívají v tom, že klasická fotografie pracovala s negati-
vem, zatímco v elektronické je zaznamenáván přímo pozitiv).

Prakticky to znamená, že není takový průšvih digitální fotografii podexponovat, než ji pře-

exponovat.

Samozřejmě, že není výhodné ani jedno - vzpomeňte na histogram na str. 10. Při podexpo-

nování je využita pouze levá část, při přeexponování zase jen pravá část grafu vyjadřující tona-
litní stupně. I když pomocí Photoshopu ‘roztáhnete’ histogram na plnou šířku, budou v obraze
chybět některé barvy a snímek tudíž bude plošší (na histogramu se to projevuje jeho nespojitos-
tí - vypadá pak jako čarové spektrum, což přesně odpovídá situaci).

Co tedy se snímkem, který prohlašujeme za správně exponovaný, nicméně je na první pohled

nepoužitelný. Lákalo by to raději použít druhý, který má sice přesvětlenu oblohu a dálavy, nic-
méně jsou na něm dobře prokresleny větve. Samozřejmě by bylo nejlepší použít kombinaci
obou (to není holý nesmysl: pokud byste použili snímání metodou bracketing, tedy AEB - viz
str. 3 a ze stativu, dostanete identické snímky s rozdílnou expozicí, které lze ve Photoshopu spo-
jit a výsledek bude skutečně nejlepší), ovšem jde o příliš složitou úpravu na začátečníky a nadto

- 15 -

předpokládejme, že máme k dispozici pouze jeden jediný
záběr, tedy ten mírně podexponovaný (jde o údolí Moravy
z pohoří Králického Sněžníku; fotografováno přístrojem
Olympus C 50Z, ISO 80, F/2,8, 1/800 s, korekce barevné
teploty automatická).

Jak jsme si již ukázali na retuši červených očí, lze ve

Photoshopu ohraničit oblast pro úpravy, a to různými
nástroji a způsoby. Lze použít opět Nástroj mnohoúhelní-
kové laso (nebo můžete zkusit Nástroj magnetické laso,
které lépe pomůže sledovat hranice stromů). V tomto pří-
padě lze ale využít zesnadnění pomocí tzv. kouzelné hůlky
(druhý nástroj vpravo na vertikální liště).

Nastavte si kouzelnou hůlku na vcelku velkou toleranci,

třeba 50. Tento nástroj vybírá body se stejnou nebo podob-
nou (dle míry tolerance) tonalitou a barevností. Klikněte
tímto nástrojem někam do střední modré na obloze.
Vykreslí se vám něco obdobného jako na náhledu vpravo.

Abyste do výběru dostali další části, např části oblohy

obklopené zelení větví, vzpomeňte, že stačí držet stisknutou
klávesu Shift a výběr je příčítán. Pro tyto účel si fotografii

zvětšíte (abyste nemuseli používat lupu, zkuste Ctrl+šedé
plus - analogicky zmenšení je Ctrl+šedé mínus) a klikáte se
stisknutým Shiftem do ploch, které chcete přířadit. Pokud
minete a k výběru se přičte i oblast, kterou tam v žádném
případě nechcete mít (např větve), stačí Undo (Ctrl+Z)
nebo se koukněte na paletku vpravo dole, záložku Historie,
kde se můžete vrátit až o několik desítek kroků zpět.

Jak ale vidíte na obrázku, je do výběru zahrnuta i část

hor, což zřejmě není dobře. Stejně jako lze do výběrz plo-

chy přidávat, můžete je také odebírat, a to se stlačenou klávesou Alt. Vyberte tedy Nástroj mno-
hoúhelníkové laso a postupujte dle obrázku níže (nepravidelný čtyřúhelník kopírující nahoře
hranici hor). Jakmile oblast uzavřete, odečte se tato od již označené plochy.

Pokud máte označeny všechny plochy oblohy, můžeme přistoupit k vlastním úpravám.

Jenže - chceme zesvětlit stromy a ne ztmavit oblohu. Musíme proto obrátit výběr, a to Výběr -
> Doplněk (Ctrl+Shift+I).

Poté musíme zajistit, aby okraje upravených oblastí nebyly příliš výrazné, opět jako při

první retuši tedy zvolíme Výběr -> Prolnout okraje (Ctrl+Alt+D). Zvolíme např. o např. 5
obrazových bodů a potvrdíme (ohraničená oblast se tím poněkud zaoblí).

Poté aplikujme např. Intellihance (Flatten Shadows, Balanced Tone, Purify Gray Balance).

Jak vidno, spodní část oblohy je teď příliš tamavá, což působí nepřirozeně. Přepneme výběr
tedy zpět na oblohu (Ctrl+Alt+I) a aplikujeme opět Intellihance - tentokrát ale změníme Flat-
ten Shadows na Flatten Highlights.

Obloha je prosvětlena, avšak hranice hor a nebe se jeví stále nepřirozeně. Pomůžeme si

Nástrojem zesvětlení (na verikální liště jakoby černá lupa (nebo je skryt pod nástrojem vypa-
dajícím jako ruka s prysty do O nebo pod nástrojem připomínajícím školní houbu či mýdlo).
Nejdříve však posuňme výběr, abychom úpravou zasáhli i body skrývající se v prolnuté části.
Udělejte tedy jednoduše dvakrát šedou šipkou dolů a posunuli jste výběr o 2 body dolů.

Teď se tedy přepněme do lokálního Nástroje zesvětlení a zkontrolujme nastavení - zkuste

např. Stopa 100, Rozsah: Střední tóny, Expozice: 25%. Pak pojíždějte nástrojem nad místy,
která chcete zesvětlit.

Výsledek je rozhodně lepší než fotografie s prázdnou oblohou pořízená expozicí na světla. Vidíte zřetelně lépe prokreslená oblaka, přičemž stro-

my mají také ucházející kresbu.

Vady neodstranitelné žádným software

Do této chvíle jsme si všímali chyb a vad snímků, které lze zcela anebo alespoň částečně eliminovat pozdějším elektronickým zpracováním.
Vady, pro něž nezbývá než snímek zahodit (vymazat) jsou principálně takové, že snímek neobsahuje to, co na něm chcete mít. Nejde jen

o to, že jste objektiv zamířili jinam a namísto učitelského sboru pod Pradědem máte jen vršky hlav s patou televizní věže.

Mnohdy je snímek natolik přesvětlený, že prakticky chybí kresba a i opravený snímek připomíná spíše grafický list než fotografii. Naopak,

když jste fotografovali za špatného počasí a snímek neobsahuje barvy, můžete si pomoci již zmíněnou saturací (sytostí) - Obraz -> Přizpůso-
bení -> Odstín a sytost (Ctrl+U). Přidejte sytosti a případně poté ještě zvyšte kontrast - Obraz -> Přizpůsobení -> Jas a kontrast.

Obecně nelze opravit snímek celkově neostrý. I když použijete digitálního doostření - Filtr -> Zaostření -> Doostřit, nedosáhnete ničeho -

jakoby jstezaostřili neostrost, která tímto ještě zřetelněji vynikne.

Můžeme se v zásadě setkat se dvěma typy neostrosti:
• Nedoostřený objekt je u digitálního fotoaparátu častější než by se mohlo zdát laikům, kteří důvěřují zaostřovací automatice. Avšak právě

automatika selhává mnohem častěji než oko zkušeného fotografa. Princip elektronických fotopřístrojů střední a nižší cenové skupiny praktic-

- 16 -

ky neumožňuje manualní zaostření. Klasický příklad selhání automatiky je fotografování dvou objektů na okrajích záběrového pole (např.
postav.) s pozadím v dálce. Zde záleží na tom, jakou zaostřovací automatiku používáte. Integrální automatika se snaží dosáhnout co největší-
ho celkového kontrastu a pokud objekty (postavy) v popředí zaujímají velkou část plochy a pozadí (např. obloha) jen malé procento, zaostří
přístroj správně. Zabírají-li objekty (postavy) třeba jen 50% obrazového pole, nezaostří zařízení ani integrálně správně.

Máte-li přepnuto na bodové zaostření, přístroj bere v úvahu bod mezi objekty (postavami) a tudíž zaostří na nekonečno a objekty (posta-

vy) zůstanou neostré.

Řešením je (zdánlivě paradoxně) přepnout na bodové zaostřování a před snímkem zacílit na některý z bližších objektů, které chceme mít

ostré. Poté ‘namáčkneme’ spoušť (tedy zmáčkenem do její první polohy) a stále ji přidržujíce, přesuneme záběr tak, jak jsme si původně úhel
vybrali. Poté teprve domáčkneme.

Co se přitom dělo? Fotopřístroj si namáčknutím ‘zapamatoval’ vzdálenost objektu, na nějž byl namířen. Mimo to si uchoval i hodnoty expo-

zice a nemůže se tudíž stát, že by postavy proti sluncem osvětlené obloze byly příliš tmavé.

• Pohybová neostrost se podaří i s použitím elektronického blesku (Conon dokonce nabízí i režim, v němž s takovým rozhýbáním pracujete

jako s obrazovým efektem - viz symbol stopy na otočném kroužku na vrchní stěně přístroje).

Většinou však takový výsledek považujeme za vadu, zvláště, když nebylo

použito blesku a záběr tak nemá žádnou ostrou část. Na zvětšenině takto nezda-
řeného snímku (viz vpravo) zřetelně vystupují dvojité obrysy hrníčku. Takto
rozpoznáte právě rozhýbané snímky. Během expozice evidentně nebyl přístroj
nehybný, což se právě projevilo dvojitou konturou mapující pohyb přístroje od
počátku do konce expozice.

Je tedy zřejmé, že buď bylo potřeba fixovat přístroj (pomocí stativu) nebo

zrychlit pohyb závěrky (zkrátit expoziční čas). V případě ukázky šlo o 1/40 sekun-
dy při ohniskové vzdálenost odpovídající 40 mm objektivu pro kinofilm. Relativ-
ně krátký čas a dle poučky vyslovené dříve by měl být záběr zvládnutelný.

Musíme si uvědomit, že s digitálním přístrojem s kontrolou záběru na dis-

pleji na zadní straně přichází jiný způsob fotografování. Nemámě již fotopří-
stroj opřen o nadočnici či čelo. To znamená, že jsme ztratili jeden opěrný bod
(ze tří na dva), což v důsledku přináší menší stabilitu a tím nutné kratší expoziční časy při fotografování ‘z ruky’.

Další použití Photoshopu

Photoshop je velmi rozsáhlý a univerzální program. Proto další používání tohoto skvělého software nechám na zvláštní kurz, jehož se může-

te zúčastnit, pokud projeví dostatečný zájem i studenti. Kurz by měl mít několik pokračování a budu rád, když se na jeho obsahu budete podí-
let - před kurzem můžeme zjistit, o kterou oblast použití Photoshopu máte zájem.

Nelze totiž během nekolikadílného kurzu zvládnout veškeré možnosti Photoshopu. Sám jej používám již řadu let a stále mám pocit, že

z jeho možností znám pouhý zlomek.

Speciální software
Panoramatická fotografie

Jak jsem v první části kurzu zmínil, má Canon velmi dobře vyřešeno postupné snímání obrázků, které lze poté spojit do jednolitého, který

obsáhne jiným způsobem nedosažitelného úhlu záběru.

Sofware dodávaný Canonem umožňuje takto nasnímané záběry spojit zaké, ovšem tento továrně dodávaný program projevuje značné nedo-

konalosti. Nicméně bude vyhovovat občasnému zpestřujícímu použití.

Pro vážnější použití proto doporučuji specializovaný software, jehož výsledky poté doupravíte v Photoshopu (zřídka také i předtím). Nej-

prve zmíním freeware ADG Panorama Tools. Jednoduchý a pro domácí použití zdarma. Nevýhodou je, jak to u levnějších výrobků bývá pra-
vidlem, omezené manuální nastavení. Obtížnější spojování fotografií proto tímto prográmkem nedocílíte (např., když fotografujete bez stati-
vu a máte objektiv pootočen vzhůru - čemuž se někdy nelze vyhnout). Podívejte se na adresu www.albatrossdesign.com.

ArcSoft Panorama Maker je již rozvinutější, ovšem není zadarmo. Patří ale mezi ty levnější - www.arcsoft.com. Umožňuje spojení také více

řad fotografií (výrobci software rozlišují photo stitch (svisle, vodorovně - k tomu případně 360°) nebo image stitch, což je původně určeno ke spo-
jení naskenovaných předloh, které přesahují velikost snímací plochy skeneru, ale software na panoramatické fotografie umí spojit i takto poříze-

né fotografie - stačí nechat zapnutou korekci objektivu. Panorama
Maker spojí i velmi nepovedenou sérii, protože umožňuje manuální
nastavení, a to pomocí 3 bodů vždy na okrajích jednotlivé fotografie.

Levný, přitom velmi dobrý je také Panorama Factory - www.pano-

ramafactory.com. Umožňuje omezené manuální nastavování, ale
neumí spojit více řad fotografií.

Výborný je 3D Vista Studio, který je ale dražší. Viz

www.3dvista.com. Nabízí ale příjemně rozšířené publikování vznik-
lých panoramat.

Výborný je PanaVue ImageAssembler. Nevýhodou je, že firma

software prodala a je již dodáván s mnohem dražším 360 Professional
Suite. (www.360dof.com/360-panorama-stitcher.html). Umožňuje
bodové manuální nastavení a také složení více řad snímků. Spolehli-
vý je jeho výstup do formátu QuickTime Movie s příponou *.mov.

V profi sféře se již pohybuje (i cenou) výborný program PixMaker

(www.pixaround.com). Je ovšem opravdu vynikající. Neumí sice více
řad fotografií, ale klasické panorama složí bezkonkurenčně. Manuální
nastavení je také propracované dobře. Malou vadou na kráse je, že
nleze vypnout automatický ořez snímků. Zvláště nepovedenou sérii
fotografií ovšem PixMaker odmítá zpracovat a vyžaduje korekce

- 17 -

nastavení objektivu. V takovém případě nezbývá než použít sice méně kvalitně skrývající přechody mezi snímky, ovšem ‘blbovzdorný’ Pano-
ramaMaker nebo PanaVue ImageAssembler.

Pořizování panoramatických snímků se pro amatérské účely jeví jednoduché, avšak lze dosáhnout i velmi profesionálních výsledků. To

ovšem předpokládá znalosti a zkušenosti přesahující možnosti tohoto kurzu. Hlavní zásada: udržet fotopřístroj co nejblíže vodorovné polze -
jedině tak se podaří složit plné panorama - 360°. Profesionální panoramata jsou vyráběna ze stativu a speciálními objektivy.

Můžeme se k tomuto tématu vrátit v kurzu o Photoshopu, přestože se tímto zdánlivě odkloníme od tohoto software. Zdánlivě proto, že

výsledný obraz beztak vždy dopuravujeme ve Photoshopu.

Níže si prohlédněte rozhraní jednoho z nejlepších panoramatických programů PixMaker Pro. Pracuje dokonale, přitom je intuitivně ovladatelný.

A zde vidíte výsledek - východ slunce nad Stříbrnicemi z pohoří Králického Sněžníku (konkrétně z úpatí kopce Sušina). Fotografie byla

složena ze série pěti snímků pořízených digitáoním přístrojem Olympus C 50-Z v neděli 8. června 2003 v 5:04 až 5:05 hodin.

Úhel záběru na ukázkovém snímku nedosáhl ani 180°. Abyste měli představu využití formátu QuickTime Movie, máte na přiloženém CD

ukázku 360°, tedy plného panoramatu. Multimediální předvádění takových specialit je řešeno různě, nisméně firma Apple to svým QuickTime
formátem zvládla jako vždy výborně.

Ostatní software

Albumshop 2.01

je utilita pro vytváření elektronických alb.

CleanSkinFX

je program umožnující rychlé a kvalitní automatické retušování portrétu.

Color Pilot

velmi originálně řeší barevné vyvážení fotografie. Postup je v něčem podobný filtru iCorrect, ale je mnohem propracovanější.

Cool Ruler je virtuální pravítko použitelné všude, kde chceme změřit délku v pixelech a kde potřebujeme znát svislici nebo horizontálu

(např. při restituování svislic).

Extensis Portfolio

je databázový program na archivaci multimediálních souborů od známého výrobce vynikajících pluginů.

Pro stejné účely je určen software české firmy PhotoImage Digital (viz www.ee.cz). Ta požaduje za tzv. Home verzi (omezené funkce)

1850 Kč, přičemž plná verze stojí 4850 Kč. Je to velmi vyspělé multimediální databázové fotoalbum, nadto v češtině

- 18 -

FinePrint Enterprise 2000

je ‘chytrý’ tiskový driver umožňu-

jící např. tisk více stránek na jednu A4. Na obrázku je rozhraní
této užitečné utilitky nastavené na tisk 2 stran na jednu A4 - viz
obr. vpravo.

FinePrint PDF Factory

vyrobí z jakéhokoli dokumentu doku-

ment v univerzálním formátu PDF.

FineReader

je tzv. OCR program, tedy na rozpoznávání písma

z obrázku. Podporuje mj. češtinu a je ve svém oboru nejceněněj-
ším programem určeným pro použití ve střední Evropě.

FlipAlbum

umí vyrábět 3d knihy z fotografií, které lze umís-

tit také na web.

HotPixels Eliminator

odstraní světlé tečky ze snímků digitál-

ních fotoaparátů, které vznikají zejména při použití delších expo-
nenčních časů - řádově vteřin. Obsahuje i funkci která si dokáže
stejným způsobem poradit i s modrým šumem vznikajícím při
nočním fotografování.

Image Gallery 32bit

umí vytvořit obrázkové gelarie pro web

nebo i off-line použití.

JPG Cleaner

umí vyčistit JPEG obrázek od všech údajů vlo-

žených do něj fotoaparátem či zpracovávajícím software (např.
Photoshop dodává údaj, že byl obrázek uložen právě tímto soft-
ware). Většinou takové čištění nebudete potřebovat (v originálech
je nadto žádoucí, abyste měli údaj o čase a parametrech pořízení
snímku), nicméně např. pro účely internetu je lepší odstranit vše
jak z důvodu minimalizace objemu dat tak z pochopitelné snahy
o ochranu svého soukromí.

Neat Image

(Čistý Obraz) umí účinně redukovat šum v digitálních fotografických obrazech.

Polaroid Dust & Scratch Removal

umí totéž, ale je zadarmo.

SnagIt

umí snímat obrazovku. Je jedním ze dvou nejlepších v tomto oboru.

WhereIsIt?

je výborný katalogizační prográmek umožňující archivaci (nejen) elektronických obrazů.

Zoner Media Explorer Professional se sice chová jako browser , ale má ambice katalogizéru (tedy databázového programu). Nepodporuje

sice nai ve verzi 5.0 úsporný formát TIFFzip, avšak nabízí nadstandardní funkce týkající se dalšího využití fotografií.

Neumí ovšem jen vyrobit kalendář a další více méně hříčky, ale pomocí něj můžete zadávat přímo na internetu zakázky fotolabu, přičemž

program umožní nejen optimální přípravu fotografií pro takové zpracování, ale také hlídá zakázku atd.

Distribuce (publikování) obrazu

V naprosté většině případů vám po pořízení snímku bude stačit prohlížení na obrazovce PC (např. Canon PS S45 umožňuje prohlížení i na

televizní obrazovce, ovšem s ohledem na omezenou kapacitu flash karet tuto možnost zřejmě příliš nevyužijete). K tomu slouží již zmíněné
browsery a archivátory. Freewarový Irfan View je dobře použitelný, nicméně přece jen ACDSee nabízí další možnosti, které lze dále rozšiřo-
vat zásuvnými moduly (pluginy jako u Photoshopu - tyto nejsou ale pro Photoshop použitelné).

Image browsery
Multifunkční browser ACDSee

Obsluha ACDSee je velmi jedno-

duchá. Existuje i počeštění programu,
proto se v něm brzy dobře vyznáte.

Součástí instalace je ACD Foto-

Canvas, který umožňuje jednoduché
úpravy a opravy fotografií (ořez,
změna velikosti, otočení, barevné
vyvážení, přeuložení do jiného formá-
tu atd.). Výhodou při úpravách tímto
programem je možnost jednoduchého
dávkového zpracování, tedy velkého
počtu souborů jedním rázem.

ACDSee přímo počítá s využitím

pro předvádění fotografií, dokonce
umožňuje vytváření fotoalb, které
pak lze předvádět samostatně. Zkusí-
te-li na liště stisknou tlačítko Vytvo-
řit, nabídne se řada možností publi-
kování snímků včetně tisku dle pře-
dem rozvrženého plánu (kolik sním-
ků na stránku, jak orientovány, jak
veliké atd.). Nechybí ani vytvoření
prezentace v

HTML formátu

s nezbytnými thumbnails (náhledo-
vými zmenšeninami).

- 19 -

Ostatní browsery

Irfan View

je freewarový browser, který umí téměř vše, co ACDSee. Doporučuji alespoň vyzkoušet. Navíc: Pokud používáte k manipulaci

se souborovým systémem v PC TotalCommander (původně WindowsCommander), chová se poté jako plugin tohoto soborového manažeru.

Jasc After Shot Premiun Edition

je velmi chválený browser a organizér.

Exifer je speciálním browserem, který umí snad nejlépe číst i měnit tzv. EXIF data u fotografií. To jsou data zapsaná na konci souboru (tak jako

např. údaje o písničkách v MP3 souborech). Jeho nevýhodou je, že neumí pracovat s těmito tagy u souborů TIFF. Ale JPEG tagy zvládá výborně.

A pokud je vám to stále ještě málo, můžete se podívat na tradiční výrobek firmy Apple - Quick View Plus.

Materializace
Tisk obrazů

Výstup na papír nejjjednodušeji zajistí PC tiskárna, a to nečastěji inkoustová, protože barevnou laserovku vlastní málokterý amatér pro její

vysokou pořizovací cenu.

Pro tisk doporučuji použít ACDSee a pak se ještě rozhodnout ve FinePrint, zda nechci tisknout zmenšeniny stránek.
Tisk barevných fotografií není levný a jedna fotografie ‘pohlednicového’ formátu vás přijde na obyčejný papír na několik korun. Použijete-

li k tomu speciální tiskový fotopapír (cena se pohybuje kolem 10 Kč/A4), pak cena mírně přesáhne náklady spojené s výrobou fotografie
v komerčním fotolabu (samozřejmě nepočítám-li náklady na film a jeho zpracování).

Při větších sériiích proto doporučuji využít specializovaný

Fotolab

Výrobou papírových fotografií z elektronické předlohy se již zabývá kdekterý fotolab. Doporučuji najít na internetu ten, který nabízí nej-

přijatelnější podmínky a využít toho, že pracujeme s digitální podobou obrázků - předlohy lze zaslat internetem a celou operaci tak lze velmi
urychlit.

Vyberte si třeba na stránkách Seznamu (dir.seznam.cz/Remesla_a_sluzby/Fotograficke_sluzby/Fotolaboratore/index.html). Známý je např.

www.fotolab.cz.

Velmi pohodlné zpracování elektronických obrazů umožňuje český program Zoner Media Explorer Professional jehož verzi 5.0 naleznete na CD.

Elektronické publikování

V souvislosti s ACDSee bylo již zmíněno elektronic-

ké fotoalbum. Na jeho výrobu lze použít řadu rozlič-
ných utilit a výsledky jsou opravdu velmi různorodé.
Na CD naleznete např. Albumshop 2.01, FlipAlbum
Pro 5.0 nebo Image Gallery 32bit 5.35. Samozřejmě,
že Zoner Media Explorer Professional 5.0 má rovněž
funkci výroby fotoalba.

Je možno také použít internet. Tak, jak stránky

vyrobí ACDSee, bych je já osobně na net neumístil,
avšak amatérům to může stačit.

Z vybraných obrázků lze vyrobit i screensaver, tedy

vlastně jakýsi ‘diaprojektor’, který ‘promítá’ obrázky
na plochu monitoru, když je PC delší dobu nepoužíván.
Aniž bychom museli vyrábět screensaver, umí tuto
‘projekci’ ACDSee a z vybrané složky střídá za sebou
obrázky ve zvolených intervalech.

Možností je více, jak vidno. A k nim se ještě přidávají

multimediální metody předvádění panoramatických zábě-
rů. Zde se multimedálnost přímo vnucuje - jak jinak než
pohyblivě lze předvést plné panorama? Nevzhledná uzouč-
ká ‘nudle’ nemá oproti iluzi rozhlížení se žádné kouzlo.

Prameny a doporučená literatura

Papírové

Ondřej Neff: Fotografování s digitálním fotoaparátem

- sérii knih edice Praktická fotografie vydal Institut digitální fotografie

101 praktických rad fotografie

- útlou knížečku z anglického oroiginálu přeložilo a v roce 1996 vydalo nakladatelství Ikar Praha

+ vše

, co se týká fotografie i klasické, protože pasáže věnující se technologii chemického záznamu světla můžete přeskočit a vše ostatní je

platné (jen si dejte pozor na již zmíněný rozdíl a exponujte vždy na světla).

Veškeré publikace obrazové, nejlépe monografie (v tuzemsku vydává tradičně výborné publikace nakladatelství Academia). A to nejen

fotografické, ale jakékoli výtvarné. Technicky lze fotografování v digotálním věku zvládnout poměrně snadno (protože odpadla nutnost znát
zevrubně technologii), avšak obrazová kultura (a kultura všeobecně) upadá. Skutečně dobré snímky začnete vytvářet, až sami sebe zkultivu-
jete natolik, že nejen rozpoznáte vyložený kýč, ale také kompozičně nezvládlou či obsahově plochou fotografii. Nezapoměňte, že fotografie
je obraz. K jeho vytvoření používáte namísto plátna a štětce fotopřístroj a PC.

Internetové

www.grafika.cz

- nabitý server věnující se digitálnímu obrazu všeobecně (rubrika Digitální foto - www.grafika.cz/photo).

www.fotografovani.cz

- je website ze stejné rodiny jako Grafika.cz (tedy vydavatelství Grafika Publishing), ovšem specializovaný na fotku.

www.digineff.cz

- server Ondřeje Neffa je sice vcelku nepřehledný a designově vyloženě nepovedený, nicméně skrývá na jednom místě nej-

větší koncentraci informací o digitální fotografii; zde byste měli začít, když budete kupovat digitální fotoaparát, protože website obsahuje spou-
stu recenzí elektronických fotopřístrojů.

Vladimír Měrák, 13.6.2003, [e-mail]

Jeden z doplňků (pluginů) ACDSee umí velmi dobré prezentace obrázků

Bruntál, květen-červen 2003

Copyright © 2003 Severomoravský PATRIOT, s.o.

Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

2

I. Nezbytné teoretické minimum . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

2

Specifika digitálního fotoaparátu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

2

Objektiv

2

Světlocitlivá vrstva

2

Záznamové médium

2

Vestavěný blesk

3

Ovládací prvky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

3

Zapnutí-vypnutí

3

Prvky nahoře

3

Prvky na zadní stěně

3

První tlačítko vlevo od displeje

3

Další dvě tlačítka vlevo od displeje

3

Nastavení blesku

4

Světelné diody (LED) u optického hledáčku

4

Tlačítka vpravo od displeje

4

Režim zobrazování

5

Posuvný přepínač režimu zobrazování

5

II Fotografování (snímání). . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

5

Režimy snímání. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

5

Automatické režimy

5

AUTO

5

Portrét

6

Krajina

6

Večerní scéna

6

Rychlý pohyb (symbol běžce)

6

Dlouhý expoziční čas (symbol stopy)

6

Panorama

6

Videosnímek

6

Manuální režimy

6

P - automatické nastavení expozice

6

Av - clonová automatika

6

M - manuální nastavení

7

C - uživatelské nastavení

7

Příklady snímání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

7

III Práce s elektronickým obrazem. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

7

Export nasnímaného materiálu na HDD . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

7

Úpravy obrazu. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

7

Úvod

7

Photoshop

7

Otevření a nový obrázek

7

Otočení

7

Uložení elektronického obrazu

8

Úpravy úrovní (histogram)

9

Úpravy při použití zásuvných modulů (filtrů)

9

Ořez obrázku a změna jeho velikosti

11

Jednoduchá retuš

11

Další možné úpravy - deformace

12

Retuš červených očí

13

Místní úprava tonality - ztmavení oblohy

14

Vady neodstranitelné žádným software

15

Další použití Photoshopu

16

Speciální software

16

Panoramatická fotografie

16

Ostatní software

17

Distribuce (publikování) obrazu. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

18

Image browsery

18

Multifunkční browser ACDSee

18

Ostatní browsery

19

Materializace

19

Tisk

19

Fotolab

19

Elektronické publikování

19

Prameny a doporučená literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

19

Papírové . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

19

Internetové. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

19

Obsah