Maturitní otázka z českého jazyka a literatury č. 19
A) Česká a světová dramatická tvorba 20. století
Světové divadlo v 1. polovině 20. století
Avantgarda
Maurice Maeterlinck
francouzsky píšící Belgičan, autor dramat osudových mocí lásky a smrti
Slepci, Pelléas a Mélisandra, Vnitřek
Mona, Vanna, Modrý pták
Anton Pavlovič Čechov
ruský dramatik zaměřující se na psychologické prokreslení postav
Racek
Strýček Váňa
Tři sestry
Višňový sad
Realismus - naturalismus - dekadence
Georg Bernard Shaw
dramata plná vtipu a kousavé ironie, často reagují na ožehavé soudobé problémy
Domy pana Sartoria
Živnost paní Warrenové
Pekelník
Svatá Jana
Pygmalión
Oscar Wilde
postavy dramat upoutávají vtipem i groteskností
Vějíř lady Windermerové
Jak je důležité míti Filipa
Ideální manžel
Gerhardt Hauptmann
německý dramatik, hry se závažnou společenskou tématikou, symbolistické prvky
Tkalci
Florian Geyer
Potopený zvon
August Strindberg
švédský dramatik temných stránek života, rodinného rozkladu a milostných zklamání
Magister Olaf, Spolkové tajemství
historická dramata
Otec
Kamarádi
komedie
Subjektivismus a relativismus
Luigi Pirandello
italský dramatik, analyzoval buržoazní společnost
Každý má svou pravdu
Šest postav hledá autora
Jindřich IV.
Jakou mě chceš
Bertolt Brecht
německý dramatik, v jehož díle se objevuje boj proti fašismu a válce, ve svých divadlech uplatňoval princip tzv. epického divadla (nechává se inspirovat skutečnými událostmi, ruší iluzi díky zcizovacím prvkům, nechce, aby měl divák pocit, že se dívá na skutečný příběh)
Matka Kuráž a její děti
Kavkazský křídový kruh
Strach a bída třetí říše
život Galileův
České divadlo v 1. polovině 20. století
Do 1. světové války
Roku 1907 byla otevřena druhá stálá divadelní scéna - Městské divadlo na Královských Vinohradech.
Jaroslav Kvapil
režisér Národního divadla, dramatik
Princezna Pampeliška
drama s impresionistickými a vitalistickými prvky, poetická náladovost
Rusalka
libreto k Dvořákově opeře
Arnošt Dvořák
Král Václav IV.
Jiří Mahen
díla poznamenána sociálním protestem a anarchismem
Jánošík
Viktor Dyk
Zmoudření dona Quijota
Alois Jirásek
Jan Hus
Jan Roháč
Pro počátek 20. století je u nás typické množství zábavních scén, šantánů a zpěvných síní, i počátky českého kabaretu.
České divadlo mezi světovými válkami
Režisérské osobnosti - Jaroslav Kvapil a Karel Hugo Hilar (expresionismus).
Rozvíjí se neoficiální divadlo. Výjimečné postavení zaujímají kabarety. Jednalo se o spontánní improvizovanou inteligentní zábavu předváděnou zprvu v hospůdkách, později na středních scénách. Kabaret znamenal syntézu všeho umění (tanec, zpěv, drama, hadromalba atd.). Na svou předválečnou tradici navázala ve 20. letech již profesionální Červená sedma (Jiří Červený, E. Bass a další). Dalšími představiteli lidové komiky byli Ferenc Futurista, Saša Rašilov a Vlasta Burian. Počíná se formovat i dělnické divadlo (1920 vzniká Dědrasbor - dělnický dramatický sbor pod vedením Jindřicha Honzla).
Vznikalo především drama historické, jehož autory byli Jiří Mahen (Mrtvé moře), Arnošt Dvořák (Husité), dále drama lyrické Fráni Šrámka (Léto, Měsíc nad řekou), Karla Čapka (Loupežník), drama zástupové, kde je středem pozornosti kolektiv, reprezentované tvorbou Arnošta Dvořáka (Husité), Františka Xavera Šaldy (Zástupové) či Karla Čapka (R.U.R.), expresionistická groteska blízká myšlenkám dadaismu ve tvorbě bratří Čapků (Ze života hmyzu) a drama novoklasicistické Františka Langra (Periferie - hra o zločinu a trestu z pražského předměstí, Jízdní hlídka - legionářská tématika).
Avantgardní divadlo
Jako protějšek „kamenných divadel“ vznikala ve 20. a 30. letech divadla avantgardní. Zdrojem jejich inspirace byly zejména lidové zábavy, kabarety, cirkusy a filmy (např. Charlie Chaplin). Nejvýznamnějšími tvůrci avantgardních dramat byli Vítězslav Nezval (Milenci z kiosku, Manon Lescaut) a Vladislav Vančura (Alchymista). Avantgardní divadelníci se sdružili roku 1925 do divadelní sekce Devětsilu a o rok později založili poloprofesionální Osvobozené divadlo.
Osvobozené divadlo
Vzniklo ve 20. letech v souvislosti s rozvojem poetismu v české literatuře. Chce představovat divadlo tvůrčí, básnické, spojené těsně se životem, využívající prostředky lidové zábavy. Je odstraněna klasická jednota času, místa a děje, je veden přímý dialog s divákem. Od počátku se zde angažují Jindřich Honzl a Jiří Frejka.
S Osvobozeným divadlem jsou spojena dvě jména jeho protagonistů Jiřího Voskovce a Jana Wericha. Na scéně Osvobozeného divadla vystupovali poprvé v roce 1927 ještě jako studenti práv. Jejich prvním představením byla Vest pocket revue (Malá kapesní revue) - uvolněný dramatický žánr plný humoru a komiky, který parodoval postupy tradičního dramatu a opery. Novinkou byly tzv. forbíny - dílem připravené, dílem improvizované dialogy na předscéně, kde spolu konverzovali oba protagonisté a publikum.
Hudbu ke všem hrám stvořil hudebník Jaroslav Ježek; popularita jeho písní přetrvává dodnes (Svět naruby z Balady z hadrů, David a Goliáš z Těžké Barbory, Proti větru, Hej rup, Svět patří nám, Tmavomodrý svět, Klobouk ve křoví, Babička Mary a další).
Ve 30. letech vytvořili množství her, jejichž obsah s postupně rostoucím nebezpečím fašismu nabýval na společenské odpovědnosti a angažovanosti (Golem, Caesar, Osel a stín, Kat a blázen, Balada z hadrů, Rub a líc, Těžká Barbora, Pěst na oko).
V + W
Caesar
poukazuje na nebezpečí diktátorů
Osel a stín
zubař Nejezchlebos (Werich) přijede do města vybrat peníze od kramářů; čeká, a tak si lehá do stínu vrhaného oslem; oslař Skočdopolis (Voskovec) chce za poskytnutí stínu jeho oslem zaplatit, což zubař odmítne; spor je přiveden před soud; bohužel je osel (v tomto případě corpus delicti) sněden; nakonec se zubař a oslař smíří, ale lidé se rozdělily na dva znesvářené tábory - oslaři a stínaři (satira politiky)
Kat a blázen
oslava vzniku republiky a hrdinů Melichara Mahulena (popraven před 25. lety za to, že při projíždění tyrana řekl „fuj“) a Gaspara Radůza (kat, který setnul Mahulena, ale pak se vrhl do moře); naproti tomu se dovídáme, že oba žijí na nedalekém ostrovu; rozhodnou se vrátit do státu; vládnoucí vrstva si uvědomí, že by ji oba hrdinové mohli připravit o moc, a tak se je snaží zabít
kritika diktátorství, fašismu
Balada z hadrů
F. Villonovi
Těžká Barbora
vedle sebe žijí dva národy; jeden je mírumilovný (Eidemští) a druhý chce válku (Yeberlandští); Yeberlandští si najmou dva žoldnéře (Voskovec a Werich), kteří mají vyprovokovat válku; zároveň je vyslán Petr, aby přivezl dělo, úmyslně přes území Eidemských; žoldnéři chtějí vyprovokovat válku tím způsobem, že přepadnou yeberlandského kupce; čirou náhodou přepadnou Petra s dělem, ale nevědí, co veze; poté se snaží lup prodat Eidemským; Eidemští poznají, co jim chtějí žoldnéři prodat, a tak to také koupí; když jsou Yeberlandskými napadeni, použijí dělo
dílo pobízí k obraně vlasti
D 34 - D 39
Divadlo, které se rozvíjelo v letech označených číselnými indexy u písmene D. Bylo typem divadla, které připravovalo náročná umělecká díla pro lidového diváka. Režisérem, a zároveň hudebním skladatelem, autorem oper a baletů, dirigentem, výtvarníkem a hercem, byl Emil František Burian. Jeho divadlo vyniklo zejména rytmicko-melodickou sborovou recitací. Burian usiloval o tzv. syntetické divadlo (divadelní prvky spojené se zpěvem, recitací, tancem, filmovou projekcí atd.).
Protifašistické divadlo
Inscenace dramat a dramatizace románů ruských a sovětských autorů a dalších pokrokových světových autorů.
Uvádění protifašistických dramat českých autorů (V. Vančura - Jezero Ukereve, K. Čapek - Bílá nemoc, Matka) na našich divadelních scénách.
Protifašistická satira - Osvobozené divadlo a D 34 - D 39.
Za protektorátu zavedena přísná cenzura, mnoho her bylo zakázáno. V září 1944 je zakázán provoz většiny divadel.