Antonín KláaterskĹź:
SONETY TICHÉ POHODY
SONET NA OMLUVU
Ach, zase sonet! - sykne mnohĹź v strachu, ~e znělek po-
topa u~ zase kvaĹí
v~dye Ĺek jsi, jeho pouta ~e tě tlaĹí, v~dye odpĹisáh s jej
dávno, milĹź brachu!
Je pravda, pravda. TváĹ mám studem v nachu a kdybych
moh , já zastĹel bych ji radai, v~dye nezapírám - vím, ~e hrst-
ka hrachu jak u mne na zeď padla sotva hladaí.
Té~ kritiku ctím, básníkĹ v ní věno, a měl jsem také jinak
políĹeno,
bych pĹízeň sobě získal v milé. vlasti. Co mohu já vaak,
kdy~ ta myaka bílá, jí~ myalénka se Ĺíká, nápad spílá,
se chytila mi právě do té pasti?!
NAD STARĹťM ALMANACHEM
Jím probírám se, v dumě skláním Ĺelo. Ă, co tu srdcí vzlét-
lo v modro světĹ, tak plnĹźch lásky, bolu, snĹ a vzletu,
a ka~dé kĹídlem hvězd se dotknout chtělo! A kde jsou
vaichni? Dumat neveselo. Dva, tĹi z nich záĹnou dostihnuli
metu,
a hejno druhĹźch po kratiĹkém letu kams za oponu tmy
a noci sjelo. Ten kĹídla rozbil o chudoby mĹí~e, ten shas ,
ten zemdlel u krbu a apí~e, a jinĹź naael jinĹź cíl a cestu.
A mně je tak, co Ĺísti dál to svádí, jak k rozpadlému ael
bych snĹ a mládí a pískem pouatě zavátému městu.
KANDÍK PSÍ ZUB
Ty milĹź květe budící se vesny
s tím smaragdy jak posázenĹźm listem, ji~ ve vzduchu tak
opojném a Ĺistém se tĹźĹía zas, vrch ozdobujea lesnĹź.
Kdy~ naael jsem tě na tvém místě jistém kdys mladĹź hoch,
Ăł, byl to vĹźkĹik plesnĹź, leĹ dnes, kdy chvím se chladné zlo-
by svistem, ty milĹź květe, jinak pláa mi ve sny i&
Ty pravía mi: Ne chvála jen a sláva, i záae a zloba duai
sílu dává,
jí kĹídlo tu~í v let,, Ăł, dolĹ; tího! Hle, básníku, jak vesele tě
zdraví
mĹj jemnĹź květ, tak ĹistĹź a tak smavĹź, a pĹec vzat ~ivot
ze zubu jen psího.
VÁDA LISTĹ
Síň redakĹní je prázdna; vaecko stojí, jen hodiny jdou,
moucha na skle bzuĹí,
a listy dva - co v Ĺerni jich je ~luĹi! se na stole prou v stále
větaím boji.
Z nich jeden praví: K pĹedu v jednom voji! ty vrháa národ
zkáze do náruĹí,
Ĺím jsme, co máme, co tu kvete, puĹí, to uznat musía, plod
je strany mojí!
A druhého smích zní tak rozpustilĹź: Buď zdráv, Ăł, slavnĹź
vítězi a reku,
Ĺím jsme?.. chacha! nic nejsme v zlobách věku, a vía, co
máme? Nic, mĹj brachu milĹź!
Se skĹíně socha Umění se dívá a bolestně se, trpce pou-
smívá.
RÁNY
Kdy~ obloha se modrá zase klene, a zaĹne to ji~ jarem
vonět v háji, a květy bílé puĹí na pokraji:
tu do lesa jdou děti rozjaĹené.
To trhá květ, to k potoku se ~ene, kdo píseň jakou zná,
hned zazpívá ji; vaak ~el! pak v bĹízu otvor navrtají, a v od-
vet sladká teĹe míza z kmene. Tak básníka svět Ĺasto v duai
raní, jak děti onu bĹízu v lesní stráni,
tím plesu víc, Ĺím víc má skráně zdrány. Jak ale mstí
se básník světu za to?
Tok písně se mu Ĺine jako zlato a sladaí ne~li víno z ka~dé
rány.
PÍSEK Z MOŘE
Jak mouĹka jemnĹź, jako jantar ~lutĹź, hle, písek z moĹe,
z jeho vlnobití mou vlastní rukou kdysi vyzvednutĹź!
Jak zlomky lastur, akeblí se v něm tĹpytí! Čím bĹźti moh ,
chce nad ním se mi sníti, jak záĹné muali vnikna v krunĹźĹ
dutĹź,
se perlou stát moh , která mléĹně svítí, korálĹ bílĹźch rĹźho-
vat moh pruty.
V něm byl by spal snad mrtvĹź plavec na dně, neb otiskla
se no~ka luzná hbitě,
kdy~ sirén rej se v hloubi splítá vnadně. A nyní - věru,
smutnĹź los a sláva! mĹj sonet - mrtvě narozené dítě
tu milosrdně v m~iku zasypává.
SONET
KollárĹv sonet podoben je chrámu, kde věĹnĹź chlad a ti-
cho, závoj aera, kde na oltáĹi v zaĹernalém rámu
se stkví v svém smutku velká Slávy dcera. A Vrchlického
palác je, a plá mu
sta nad portálem zdob a socha sterá, a SládkĹv dvorec,
~ivĹź dnes i vĹera,
leĹ z pevné ~uly, dubového trámu.
A sonet mĹj, ach, Bo~e,. hnízdo ptaĹí, je~ upleteno z hlíny
jen a trávy,
se pod krovy těch velkĹźch staveb tlaĹí a ví, co zlobě odo-
lává kleté,
~e ony stát tu budou plny slávy, a~ hnízdo dávno bouĹ a vítr
smete!
VILLON
Do bot jeho drala se voda a do duae záĹe hvězd.
Hugo.
`at zedranĹź, ae léto nebo zima,
den v toulce pro~il, noc pak v krĹmě celou, kde svĹdné
~eny v náruĹí svém stelou,
jen divĹź rej a apínu pĹed oĹima.
A pĹece pěl, a píseň jeho jímá, a krásu uměl pilnou najít
vĹelou
a s modlitbou jak děcka, Ĺistou, vĹelou se k Bohu vznes
kĹídlama skĹivánĹíma.
Je básník jako květ, jen~, noc kdy tichá se k zemi ní~í,
pochlad nesouc v lĹně, jed vĹźparĹ a plynĹ v sebe dĹźchá
a Ĺím vzduch její nasycenĹź stĹně, vaak co se Ĺine jeho
ze kalicha, je ráno pouze: ozon, zdraví, vĹně.
BOJE
Bojuj dál, mĹ~ea-li, nelze-li, mrtev jsi ji~.
VrchlickĹź.
Bojovat? Ano! Kdy~ osud se vtíná zuby ti do nohou, bít
se a bít,
pĹed jeho ranou, neche tváĹ tvoje siná, pozvednout nad
hlavou práce své atít! Bojovat s hmotou, je~ vzdorná a líná,
v pevnĹź kdy~ její tvar nav~dy chcea víc myalének, citĹ
svĹźch ~havého vína, zápasit s mdlobou a neznati klid!
S lidmi? Ne, raději mrtev chci bĹźti, zapĹíst se do snĹ svĹźch
pavuĹích sítí, ztracenĹź pro svět a hluchĹź a slep!
Jedni se bijí pro areny slávu, soka kde srá~ejí pro potlesk
davu, druzí se bijí - ~e dává to chléb.
POESIE A KRITIKA
Je poesie dívkou smavou a starou pannou kritika.
%7Ĺe zpívá krásně? - kroutí hlavou v~dye hlas ten uai proni-
ká!
Ten Ĺbor vizte, chĹzi hravou, toe koketa je veliká,
jen povrch, dámy, s falaí pravou, jen~ zmate leda mladí-
ka!
LeĹ doma - jaká proměna! ji schvátí potom migrena,
a z prsou vpadlĹźch zastená. A chtěla vae by za to dát, jen
jednou tak, jen jedenkrát se nést a líbit, pět a smát!
ALFONSU MUCHOVI
I.
Básníku barev jásavého zpěvu,
víc ne~ Tvé války, velkĹźch králĹ děje mou duaí snivou slad-
kĹźm kouzlem chvěje ten pohled v Ĺía TvĹźch pohádkovĹźch
zjevĹ...
Ă, jaká krása plá jim z obliĹeje, neche rty své dívĹí stáhly
do Ĺsměvu, ae jako sfingy, kterĹźm v duai reje v~dy problé-
mĹ Ĺerv, mlĹí v ~ití Ĺevu.
Ty víly vzduané, duae jara, zimy, ty kouzelnice s hrdly la-
butími,
ty princezny, je~ mají zlaté vlasy!
Ă, ptám se v duchu Tebe, mistĹe drahĹź, co kynou v snách
mi líbezné jich tahy, zkad k Tvojí duai pĹiletěly asi?
II.
A myslím si: Ty ~ijea v zemi cizí,
své vlasti dalek, města ve nádheĹe, kde hled se děsí, meze
jeho měĹe,
v něm~ jako v moĹi jedna duae mizí. LeĹ ve tvoĹení svého
chvilce ryzí, kdy víru světa uzamknou se dvéĹe, Tvá duae
klesá v náruĹ sladkĹźch visí a bloudí v blahĹźch upomínek
aeĹe. Jsi zase doma, a ji~ Ĺarodějná
Ti vzpomínka jak jaro ptákĹ hejna pĹed oko ~ivé vidin zá-
stup vábí, tak jak jsi u~ je vídal jako dítě, kdy~ pohádka Tě
zapĹedla v své sítě, kdy~ visel s na rtech matky své Ĺi báby.
LAMPA HÉRY
Jak nad moĹem kdys plála lampa Héry, tak Ideál nám svatĹź
v dálce svítí,
z nás ka~dĹź mythu Leandrem chce bĹźti, a plujem k světlu
vaichni vaemi směry.
Kol nás se aklebí potvor jícen sterĹź, se zmítá, huĹí vaední
vlnobití my dále tíhnem , záĹí svatou spiti, nad námi planou
hvězdy, noci dcery.
Ă, k pĹedu, k pĹedu, dokud lampa plane a poslední v nás
jeatě bije síla,
bye na sebe víc to tělo zdrané!
Co na tom, ~e se hrstka obrátila
a mnohĹź na dně le~í ve vln sněhu - jen jeden, aeastnĹź!
kdy~ dosáhne bĹehu!
BÁSNÍKU
Ty, kterĹź pěl´s jen ~ivot celĹź, Ăł, básníku ty zpozdilĹź, Teď,
kdy se jíním vlas ti bělí, Jdi, nastav dlaň, leb nachĹźli!
Byl´s lenoch, jiní nosili si zásob hojně do své celi, a tys
jen pěl své sny a ~ely, rad moudrĹźch nedbal´s na chvíli.
Vía, cikadu, je~ v létě pěla a na zimy chlad zapomněla,
jak mravenec hnal laĹnou zpět?
To moudĹí dnes ti odevětí, v~dye ve akolách se uĹí děti té
bajce proto nazpaměe.
LEČ V TOM, CO PĚL JSEM...
Byl u cesty jsem stromem jen, kĹź div, ~e list mi stĹísnil
prach, aĹ po dneaní mi zĹstal den. ten pĹvab ĹistĹźch liljí
drah.
Zprv duaí jímal divnĹź strach, a chtěla mĹíti pro svĹj sen,
vaak zvolna, v proudu jinĹźch snah, si zvykla - prach byl
usazen.
LeĹ v tom, co pěl jsem, co jsem snil, jak reflexem svĹźch
lepaích chvil
já sně~ně byl v~dy ĹistĹź,
jak nebem poslán, vaední kal by jarní déae mi omĹźval
a skrápěl duae listy.
CESTOU
Ani mráĹku na modravém nebi, květy kynou pĹi ka~dém
ti kroku, louky povlak země ve hluboku zlatĹźmi spjat pam-
peliaek hĹeby. Usnul tulák, věru zapotĹebí
málo k tomu, hlavu na tlumoku ; u cesty spí, airák sta~en
k oku, z děr a záplat bída se mu aklebí. Ale z jara vae je
poesie:
Záplat Ĺtverce hustá tráva kryje, u noh luĹní usedlo mu
kvítí. Jabloň jako dívka prostovlasá rĹ~ovĹź květ na airák mu
stĹásá, cvoĹky bot. mu jako hvězdy svítí.
IN MEMORIAM J. S.
Ji~ zdr~ovat mě nesmíte ni chvíli,
tak - douaek vína - a ted ze světnice co~ neslyaíte? vĹz ji~
hrĹí, pílí,
pĹed vraty stojí koně frkajíce.
Kde klobouk mĹj a kde mĹj pláatík bílĹź? tak s Bohem,
s Bohem - nemám Ĺasu více... Pak padla zpět, to doaly u~ jí
síly,
a smrti klid jí potáh bledé líce.
Ă, jakĹź kraj tam daleko, tam v dáli as musila zĹít rajskĹź,
mrouc tak mláda, kdy~ její oĹi blouznivě tak plály.
Ă, jaká záĹ se, vĹně vstĹíc jí lila, kdy~ její duae, je~ tu dlela
ráda, -tak nedoĹkavě kĹídly k letu bila!
STARÁ SKŘÍŇ
V té staré skĹíni, vykládané květy a stromy, ptáky, které
kdysi v klítu se mnohá mísa tĹpytívala z cínu,
teď jenom knih mĹźch blĹźskají se hĹbety... Ji urobil kdos
více ne~ pĹed sto lety,
ji báby strĹźc měl, dávno skrytĹź v hlínu, pak bába, od ní já
- v~dy nové světy!
A stará skĹíň tak praská v noĹním stínu! Snad mladĹźm
dru~kám, je~ se kolem tmějí, to vypráví jen vlídná duae její
o starĹźch Ĺasech za noĹního tichá.
LeĹ já, jak to tak praskne v staré skĹíni, si myslívám: To
bába moje nyní
tam v dáli samá bez snĹ v lo~i vzdychá.
SMUTNÉ OČI
Smutné oĹi zĹel jsem jedenkráte, byly bezdně hluboké
a tmavé
jako proud, jím~ Smrti Ĺlun jen plave, jako propast, hrob,
kde vaecko máte. Boly, je~ v nich spaly, byly svaté, slzy, je~
z nich tekly, tě~ké, pravé, ale vyschly, vzdechy pĹealy atka-
vé, hrĹznĹź klid v nich nic u~ nepomate. Anděl smutku nemá
hlubaích zrakĹ: padalo to v duai z nich jak z mrakĹ, kdy u~
listí se stromĹ je sváté.
Smích vad na rtu, prchlo sladké snění; cítil s vaeho mar-
nost jen a mĹení. Smutné oĹi, kde as nyní pláte?
MOTIV Z PROCHÁZKY
To Ĺasto vídávám: %7Ĺe táhne to ji~ k jaru: ven zástup sirot-
kĹ jde na procházku v páru; jsou stejně oděni a aaty mají
aedé,
a starĹź Ĺeditel se vzadu s jedním vede. Pod kĹídlem Ĺsta-
vu sic unikli u~ zmaru, leĹ jak tak smutní jsou v tom jarním
slunce ~áru a plaaí, zamlklí, v to líce jejich bledé
ni slunce rĹ~e jim nadechnout nedovede!
A cestou poslouchám, jak ~ena s dětmi dvěma dí: Hle,
z těch ~ádnĹź u~ ni otce, matky nemá, je~ by je hladila a lí-
bala je sladce.
To děti nechápou, leĹ zmlknou ve svém reji, a jak ten zá-
stup ji~ kdes mizí do alejí,
jak v bázni, vroucněji se vinou k svoji matce.
JARNÍ
Ă, co mi jaro Ĺsměvné a vnadné, ten bílĹź květ, ta zeleň
jeho ~ivá,
je~ na stromech mi cestou vaude kĹźvá, kdy~ myslit mu-
sím, ~e i ona zvadne.
Co zpěv mi ptákĹ sluneĹního za dne, jen~ na plesnĹź
se hymnus lesa slívá, kdo~ myalénka mi náhle v duai pad-
ne, ~e zmlkne vae, a~ jeseň pĹijde mhlivá!
Ă, není pro nás jaro, není, není, kdy~ konec vaeho, smrt
a zmar a klamy
u~ zĹíme jen i v nejsladaím svém snění! A není méně krás-
na země aírá,
leĹ ve své duai jiní jsme my sami,
a prostě brát vae - dětská schází víra.
BUĎ POKOJ LIDEM DOBRÉ VĹLE!
Buď pokoj vaem, kdo~ dobrou mají vĹli! Tak s nebes, kte-
ré hvězdami se lesknou, to nad zemí zní setmělou a tesk-
nou
a k nebi zvuĹí z oken světlĹźch z dĹli.
Jsou skáceny mé práce tiché Ĺly,
mĹj pĹehluaen hlas polnicí je vĹesknou; a Ĺervánky dob
lepaích sotva blesknou nad sloupem hrdĹźm, kterĹź zlomen
v pĹli. Já dobrou vĹli měl - kdo za to mĹ~e, ~e nevpuatěn
jsem zĹstal pĹede vraty
a rány sklízel, kde jsem dával rĹ~e?
LeĹ dobrou vĹli jsem měl v~dy a vaade,
Ăł, pĹijď a naplň hruď mi, míre svatĹź,
jak ĹerstvĹź sníh, jen~ na brázdy se klade!
ELEGIE
Já slíbil si jedenkrát s mladostí svou, to bylo kdes v kve-
toucím dolu,
~e umĹít-li bude mít někdo z nás dvou, ~e umĹeme, umĹe-
me spolu.
A mladost má schvácena chorobou zlou,já viděl ji v rakvi,
pln bolu,
já květy ji pokryl, já líbal ji tmou, leĹ síly jsem neměl s ní
dolĹ. Ted pozdě kdy dávno ji~, lituji Ĺasem a vidím ji bílou
tak, se zlatĹźm vlasem,
jak s vĹźĹitkou ke mně se kloní.
A smutně den strávím nad troskami snĹ a nad trochou
písniĹek z pĹelétlĹźch dnĹ, je~ památkou zbyly mi po ní...
STARĹť NÁPĚV
V mé duai v tichém spaní kĹźs nápěv starĹź tkví,
jak - nevím kdy u~ ani mi maně zapad v ni.
A Ĺasto z nenadání mi sjede s rtĹ a zní,
jak snes by ve svém vání jej větĹík veĹerní.
Vět, které provázely ten starĹź nápěv stmělĹź, ji~ dávno ne-
znám, ~el.
A pĹec, kdy~ zní mi v duai, jak po Ĺems, co spí v hluai, bych
ruce vzpĹáhnout měl...
DNI
Je pĹealĹź den jak list, jen~ na zem padá. se stromu tvého,
se ~ivota snětí ;
ten na haluzi dlouho zdál se tkvěti,
a jinĹź, zdá se, sotva vzrost , ji~ zvadá. Co~ jeden list! dí
v smíchu duae mladá ae padají si: jeden, druhĹź, tĹetí,
leĹ pozděj , jak tak za listem list letí, ji~ Ĺzkostně se sĹítá
spadlĹźch Ĺada..
To ~ití Ĺád - co lidskĹź stesk tu změní? A mně těch spad-
lĹźch listĹ líto není,
a proĹ by vzdech mĹj pád jich doprovázel? Mně líto těch
jen, ve váani a bolu
je~ sám jsem stĹásal lehková~ně dolĹ a poaetile ve klín
větru házel.
NE, %7ĹIL JSI PŘEC...
Pod travou zde, akátu haluzemi
u~ dvanáct rokĹ spía, mĹj otĹe, v zemi, a pravdou nezdá
za dneaních se chvil, ~es vskutku ~il.
%7Ĺes miloval a měĹil v dobrĹź cíl, se prací bránil
do posledních chvil a doufal, zoufal a pak zrazen vaemi
~es trpěl němĹź.
Ne, ~il jsi pĹec! Zde nad tvĹźm rovem tvou duai cítím v ruchu
novém spi v klínu země!
Spi, otĹe, spi, tvĹj sen bud tichĹź, kus tvého vzdoru, kus tvé
pĹźchy tu zbylo ve mně!
CHCI BĹťTI SÁM
Chci bĹźti sám, ae vhod to komukoli Ĺi nevhod je, sám
v radosti i strázni ; kdy~ mlĹíte, mé srdce chví se bázní, kdy~
mluvíte, mě ka~dé slovo bolí.
Sám plamennou svĹźch muk jsem proael lázní a neklesl,
neche kmen jen zbyl mi holĹź,
ted jako svět kdy~ kolem mne se prázdní a ztrácí kams
za pahrbky a doly.
Co trpěl jsem, ví BĹh, jen~ v srdce vidí! Co ted mi u~ je
po soucitu lidí,
kdy Ĺelo klidu ovíjím si květy? Chci bĹźti sám a odejdu tak
jednou i mezi stíny s tváĹí klidně lednou,
s pĹimknutĹźm zrakem, zamĹenĹźmi rety.
KĹŇ DONATELLĹV (Padova.)
KĹź asi sen, nám neznámĹź a skrytĹź,. tvou duai schvátil,
mistĹe, dravou Ĺekou; kdy~ pod tvou rukou umělou
a měkkou: ten nádhernĹź kĹň rostl obrovitĹź!
Zda v snách jsi spatĹil titánĹ boj lítĹź, Ĺi oĹe, které nebem
slunce vlekou
Ĺi zemi zĹel jsi aerou, dávnověkou, kdy~ kentaurĹ
se chvěla pod kopyty? PĹed dílem tvĹźm já udivenĹź stoje
a v mohutnost se jeho noĹe ztichá, jsem viděl v duchu pev-
né hradby Troje.
A zdálo se mi věru, v ka~dém m~iku ~e vyraziti musí z koně
bĹicha
s kopími, luky Ĺada bojovníkĹ.
KRÁLOVSKÉ JEZERO
Pod sně~nĹźm horstvem (básníci jsou chlubní!) se naae
lod ka nad hlubinou sklání,
a pĹec se zdá: dna dosáhnea tu dlaní a zvednea stvol, jen
nahni se a akubni! ZĹía kámen ka~dĹź dole ve prohlubni
i ka~dĹź mech a Ĺasu, písek na ní,
a myslía, jak by blĹźsk tam hvězdou ranní, teď kdyby tak ti
prsten spadl snubní.
A na báj myslía, pohádkové lesy,
je~ pod vodou se v hloubi tají kdesi,
a na paláce, města - v spánku stuhlé. A zíráa, zíráa, jak
bys krásku spící,
květ ve vlasech a Ĺsměv mrtvĹźch v líci, v té spatĹit musel
kĹiaeálové truhle.
VEČER NA LUGANU
San Salvatore ji~ se stmívá zpoly,
jak letní soumrak teplĹź v kraj se klade, leĹ bílé vily, a~ to
ve zrak bolí,
na slunnĹźch svítí stráních Castagnoly.
Par závoj mhlivĹź k jezeru leh vaade,
~e zam~ené jak oko krásky mladé se upírá hor blízkĹźch
na vrcholy a o luně sní, polibky je~ krade. Vzduch vĹně pln
a letní dusné tíhy. Po vlnách plachta bílá zvolna plyne, jak
hlemĹź~ď táhnouc stĹíbrné své rĹźhy. Teď rybáĹ vyzved tyĹ
a tĹese sítí, leĹ jenom hvězda na obloze siné
skrz ni na místo rybky tĹpytné svítí.
LEV - Motiv z cirku. -
Dá vládnout sebou jako kotě bílé,
je~ na dětském se klíně v slunci zhĹívá, dá houpat se, psu
sedět na svém tĹźle a posluaně a pokorně se dívá.
VĹz táhne, tĹeba je~í se mu hĹíva, a pĹed biĹem se sehne
ka~dé chvíle,
v prach dá se svalit a svou bolest skrĹźvá ten hloupĹź lev,
on neví o své síle.
A pĹec by rázem mohl zatĹást mĹí~í a strhat vae, co poutá
ho a tí~í,
a jedním vzmachem stĹásti, co ho trudí. A pĹec by mohl
skokem volnĹź bĹźti
a skonĹit m~ikem neĹestné své ~ití,
Ăł, lve, Ăł, lve, kdy lev se v tobě vzbudí?
ZVONY
Co veĹer jarní rdí se v slunce sklonu: a kalichy se květĹ
zavírají,
má duae toulá po ji~ním se kraji,
ba celĹź v sladkĹźch rozpomínkách tĂłnu.
A slyaím hudbu italskĹźch těch zvonĹ, je~ laakovně tak,
melodicky hrají,
~e jenom jako tĂłny ze aalmají
to zaléhat z nich musí k Boha trĂłnu.
V tom naae zvony zpět zvou moji duai ; ty Ĺderem tak sil-
pĹźm na kov buaí
a jako v~dy tak hluboce zní dneska, jak kdy~ to bouĹí, lka-
jí, prosí, Ĺpí,
a nad světem, jen~ k bolu jejich tupĹź, na bránu nebes tlu-
kou srdce Ĺeská.
JEDNA STRUNA
Ta struna, o ní~ Zaleski kdys zpíval, je~ v srdci jeho vel-
kém v~dy se chvěla, v mém srdci dosud napjatá a celá,
jen rukou hnout, by Ĺinul se z ní pĹíval.
Já v pĹealĹźch letech rád jsem o tom sníval, by do té chví-
le, kdy duch letí z těla,
má lyra celá plně zazvuĹela,
by strun vaech hlas mi jeatě v píseň splĹźval.
Vaak vida teď, jak ~ivot hrubĹź, běda,
ty struny rve a trhá, a jak sedá si na ně rez, kdy slza pad-
ne bědná:
Dnes cítím, ~e si chránit musím onu, v ní~ skryt, z ní~ letí
vĹźkĹik milionĹ
a budu kliden - zbude-li ta jedna.
APOSTROFA
Myalenky rĹzné, srate na vae strany a stíhejte se jako os-
tĹí meĹe,
Ĺím víc vás, líp! - z té nekrvavé seĹe. nám vzejde mír, ne
vylhanĹź a planĹź.
Tu zaplaňte jak záĹe v temnot stany, tu zapalte, kde mrtvĹź
klid se vleĹe, tu se~ehněte plevel, vĹźhon kleĹe,
i starĹź kmen u~ suchĹź, rozhlodanĹź! Vy nadaené i tiché,
jedovaté,
vy stejné právo ku rozletu máte,
jen jeden cíl bud , jak nám jeden akĹdce! V tom, jak tu
se svĹźm odevěkĹźm vzdorem stát musíme, bĹh starĹź bĹh
nám v~dy radí: tĹi hlavy měl, vaak jenom jedny ruce!
ZVONĹM NA BÍLOU SOBOTU
Ă, Allellujah! vstale jest této chvíle! Ă, zněte zvony, je~ jste
byly němy, teď hluboce a slavně aírou zemí
a v celé, plné zvuĹnĹźch kovĹ síle! Mně stĹźskalo se po vás,
zvony milé, ba nebylo to vĹera, uvěĹte mi,
ni poledne a s kouzly slunce vaemi to nebyl veĹer, ani
jitro bílé!
Vaak teď - po vaaem prvním zvuku pasu se vaecek stá-
pím do vaaeho hlasu,
má duae s vámi zpívá, v chrámě kleĹí. A myslím, jak
se teprv duae chvěla
as naaim dědĹm, kdy~ jsi oněmělá zas poĹla zníti, svatá
naae ĹeĹi!
CHVÍLE
Ka~dĹź měl chvíli, byt jednu jen pĹály
~ití mu sudby, kdy tíhl k hvězd tĹźnu, Ĺistou jak anděl, jen~
skolébá vinu, jako sen, děcku své vidiny tká-li.
Je to tak dávno, tak dávno, tak v dáli, padá to víc a víc
do mlhy klínu, zbĹźvá jen vĹně jak po květech v Ĺíjnu, Ĺsměv
jak po snu, v něm~ ráje se zdá
Chvíle ta s námi jde; prĹvodce stálĹź, sílí, kdy rtu je pít hoĹ-
kou Ĺía blínu; staví krok zoufalĹź na lemu skály.
Zachytí ruce, je~ soka by sklály,
a nám, jak někdo by vzdychl si v stínu, odealĹź dávno, tak
dávno, tak v dáli.
OSTROV
Kdy~ zranili tě srdce do hlubiny,
sám skryjea se a jsi jen se svĹźm bolem; leĹ kdy~ pak vy-
jdea, rozhlédnea se kolem - co stalo se to jenom? Svět je
jinĹź.
Je jinĹź, divně cizí ti, aĹ viny
sám necítía. Jdea jako pustĹźm dolem, jak po palouku vy-
prahlém a holém,
a lhostejnĹź tak k vaemu, v tváĹi sinĹź.
Zas jedno z pout těch, která duai tvoji s tím celĹźm světem
od mladosti pojí, se pĹetrhlo ti v posledním tom hoĹi:
Tak z prou~ku země, jen~ Ĺní do vln, boĹí se po kuse kus,
trhá v bouĹném boji,
a~ jednou ostrov sám tu v aírém moĹi.
SEN DĚTÍ
Jen z naaich ĹinĹ, dum a citĹ změn, ze známĹźch tváĹí, slov,
je~ kdo nám neb hĹímá v ~ití, tiae tak a hebce své obrazy
tká ve spánku nám sen.,
LeĹ malé dítě, spící na kolébce,
hle, usmívá se v sněhu svojich plen, je hlucho pro svět,
zĹíc, má Ĺděl slepce - ach, o Ĺem tomu zdát se mĹ~e jen?
Ă, pravda-li, ~e sen je odraz ~ití,
pak rtíky své kdy~ stáhne do Ĺsměvu, z jiného světa sen
jen musí sníti.
To jistě ve snách letí hvězdnou tiaí, kol něho zástup an-
dělskĹźch je zjevĹ, a hudbu sfér se linout dosud slyaí.
NA`I MRTVÍ
Spokojeni se tmou svojí zimnou, uzamĹeny pevně oĹi
obě,
naai mrtví ve svém tichém hrobě neche si zdĹímnou!
Ani v atěstí ani v smutku době ani vzdechem ani plesu
hymnou nevolej je, sen ae z oĹí vymnou,
zpátky k sobě!
Tvoje atěstí, sladké jeho písně? Kdyby vstali, skĹiví rty jen
pĹísně, skloní líce.
Tvoje stesky, bol, jen~ tebe pálí? Útrpně by jen
se pousmáli,
a nic více.
STÍN. - Jaromíru Boreckému. -
Ve velkém sále, v kterém od podlahy a~ k maleb stropu
knihy, knihy, knihy, se velkĹź stín mi zjevil, v Ĺele rĹźhy,
se záĹnĹźm okem, staĹeckĹźmi tahy.
Já věděl, duch to velké lidské snahy, jen~ s boha, pravdy
závoj strhl plihĹź, jen~ moĹe zbadal, hvězdné pĹeael prahy,
a vyael jsem - stín se mnou - plnĹź tíhy.
A ~ebraĹka tu venku stará stála,
a její líc jak zrytá byla skála,
jí~ pĹes den celĹź paprsk nepozlatil.
Já sklonil se k ní, náhlĹźm sehnut bolem, leĹ pak jsem
marně ohlí~el se kolem:
kam, kam se jen ten velkĹź zjev mi ztratil?
NOVY %7ĹIVOT
Je pravda, v~dy lze poĹít nové ~ití, byt doael jsi u~ na dno
str~e srázné, a na ~ivota aachovnici prázdné
zas figurky své stavět, dál se bíti. A do zátoky veplout z vl-
nobití
a po mdlobě se vzpru~it k pouti rázné, a chudĹź kmen, kde
suché listí vázne, zas novĹźm, svě~ím jarním listem krĹźti. LeĹ
také v~dy v tu novou píseň blaha cos ze dnĹ pĹealĹźch ruai-
vě ti vsahá
a stíny hází v slunce tvého atěstí.
A v sladkĹź aum, jím~ zní to listí mladé, je~ nové jaro
na větve ti klade,
to listí z loňska vĹźĹitkou ti chĹestí.
ZA ROVNÍKEM
Kdy~ loď svou spustía vesel v moĹe siné za dálnĹźm cílem
jako Argonauti,
tu s modra nebes na radostné pouti jak na pozdrav ti ste-
rá hvězda kyne.
Tu hvězda snĹ jak Labue aírem plyne, tam Pegas, Lyra
v oĹi zablĹźsknou ti, a hvězda slávy zve tě dále plouti,
a hvězda lásky v kraje volá jiné.
LeĹ bez Ĺrazu loď tvá - nebi dík! - kdy~ pĹi té jejich záĹi
věĹně ryzí
se pĹenesla ji~ plavbou za rovník:
Tu vae ty hvězdy známé, vlídné mizí, a pĹed sebou jen
jedno v dálce zĹía se tĹźĹit, lesknout na obzoru - kĹí~.
PŘÍPITEK
Na zdraví, pĹátelé, v pozdní té hodině, naali jsme mladost
svou starém tom ve víně; umĹela potají, marně zrak hledá
ji,
a~ teď se vzbudila vzpomínky na klíně.
Jak se jen skloní ret ku Ĺíae okraji, zase se touláme
s písniĹkou po kraji, o modré květině sníme zas dětinně, rty
dávno ustydlé jak kdy~ nás líbají.
Na zdraví, pĹátelé! Je to jen na chvíli, je to jak paprsek
sluneĹnĹź ve mrazy, umĹe nám záhy zas pĹízrak ten spanilĹź.
Zmizí jak mlhové, klamavé obrazy, nu~e, Ĺía o Ĺíai hlasně
ae narazí, aby ji na hranu veselou zvonily!
ANT. CHITTUSSI
VrabĹíci v zimě, dotěraví hosté, jak na stromě se honí, jen~
je holĹź, neb posně~ené chaty, cesta v poli a jitro, které volá:
SnĹ se zhoste!
BĹeh ĹíĹky, luh, v něm~ plno máku pár stromĹ v květu, chrá-
mek ve Ĺdolí ty motivy tak rád tvĹj atětec volí, jak jednodu-
ché vaecko to a prosté!
LeĹ pĹvabĹ co ka~dĹź oku chystá, jich mír jen duae chápat
mĹ~e Ĺistá, dál nechce oko, noha nechce z místa.
A kdo tak zĹí tvé na motivy chudé a krásné pĹec, Ăł, vím, ~e
věĹit bude ~e poesie bydlí vaude, vaude.
VÁCLAVU JANSOVI
V práce milém Ĺarokruhu, k steré toulce květem luhĹ dali
jsme si ruce svoje, pĹimknuli jsme druh se k druhu.
%7Ĺivot dal nám tuhé boje, práce ples i sokĹ roje,
a~ bĹh lásky sklenul duhu nad to ~ití tvé i moje.
Co nám záae, co lidí zloba? PĹíroda nás najde oba ka~dé
jaro: hvězdy v znaku,
píti krásu niv a borĹ, píti lásku, sílu k vzdoru
z květĹ, vln i ~eny zrakĹ!
SONET Z PODJAŘÍ
Po holĹźch větvích slunce hraje, jen tu tam svítí pupeny,
leĹ v ka~dĹź jako v oĹech báje jsou země aaty zavĹeny.
Je vlhko, jak kdy~ v slzách taje bol země dlouho tajenĹź,
leĹ silnĹź vzduch u~ aírem vlaje jak pĹedzvěst blízké pro-
měny.
Dnes, zítra pĹijde Vesna vskutku a bude konec vaemu
smutku, jen~ tlaĹil srdce, tísnil zem.
Ba cítía, jda kol zahrad stěny: pĹed chvílí ala tu, napuatěnĹź
aat fialkovĹźm parfumem.
KONCEM DUBNA
Ji~ stromy mají bílé hlavy, jak skryl je květĹ jarní sníh, ~e
jsou jak starci usměvaví
s tím květem ~ití na skráních.
A na sta ptákĹ v stínu jich se schází na rej polétavĹź,
a ka~dĹź v tĂłnech jásavĹźch ten ~ivot znova blahoslaví.
Ă, Bo~e, takto s hlavou bílou
a s Ĺsměvem a plnou silou tu jak ty stromy jednou stát!
A pod svĹźch skrání aedou plísní mít jeatě na sta novĹźch písní,
jich~ refrén byl by: %7Ĺiju rád!
SONET NA OBRANU HLEMĹť%7ĹDĚ
Omnia mecum porto! Ĺek kdys Bias - znám je vĹźrok ten,
vaak domek táhna den co den,
u~ dávno dĹív to dělal anek. A nezaslou~í poaklebek,
on první tvorstva Diogen, jet ka~dé stéblo jemu vděk,
a nade vae mu tichĹź sen. On pravĹź snílek, filosof,
svět nechá bĹźt, v svĹj zajde krov a zamkne domek, sa-
motáĹ.
A sní, co venku alehá sníh, ~e vánek v květné luhy dĹźch
a v travách le~í slunce záĹ.
U DVORCE
Na dlouhé cesty konci dvorec bílĹź se dívá s vrchu. Slyaet
je kĹik páva, a pole jak se někde zaorává,
je slyaet pluh. Jak skĹípá to a kvílí!
A~ ke dvorci se jehliĹnĹź les chĹźlí,
a pĹed ním stoh se zdvihá, léta sláva ; blí~ u lesa se pase
Ĺerná kráva
a ku dvorci zas patĹí dlouhou chvílí. Teď se smíchem
se vrací chasa náhle. Zní rumpál, atěkot, buĹení krav táhlé
a koní dupot. Kdosi píseň zpívá.
Ted zmlká vaecko. Tichá noc a aerá. Jdou srny z lesa.
Z komĹrky se dívá kams k hvězdám krásná aafáĹova dce-
ra...
NA KRAJI LESA
Na prahu lesa le~e, hledím v kraj, jen~ plnĹź slunce záĹí
pĹede mnou, luk zeleň vábí, pole zlatá jsou,
a zde v té aeĹi tichĹź dĹíme taj.
Ă, vím, jen vyjít polí na pokraj, ji~ cítil bych, jak bílé cesty
~hou, ~e Ĺpal děsnĹź, jen~ dí klasu: Zraj!
by s mdlobou padal v skráň i v duai mou.
Tak raděj zĹím jen skrze lesa mĹí~, a zdá se mi: tam ~ivot
le~í vskutku, a za hranicí touto snĹ je Ĺía.
A maně, jak kdy~ v stopách mládí jdem , se dotĹźká mne
lehké kĹídlo smutku,
~e jsem kdy víc chtěl, ne~ vae zĹít jen snem.
OČI KVĚTĹ
Jsou oĹi květĹ jako dětské oĹi,
jich pohled v~dy tak zvědavĹź a hravĹź, tak udiveně s okem
tvĹźm se zdraví
a naivně tak po tobě se toĹí.
Teď v slzách tonou a teď do dálavy kams pohlí~ejí lesa
na ĹboĹí,
a zas ji~ ples v ty zory jejich skoĹí a blĹźskne v slunci zá-
svit usměvavĹź.
A tolik víry v nich a lásky ně~né, a tak jsou Ĺisté, anděl-
ské a sně~né, ty oĹi květĹ na trávě i sněti,
~e zdá se mi, a kdekoliv u~ kynou, ~e zrak náa, zkalen,
strhán-li je vinou, jich pohled ĹistĹź nemĹ~ vydr~eti.
CESTA V POLÍCH
Od stálĹźch deaeĹ jeatě plnĹź bláta se airokĹź pás cesty sklání
dolĹ, bok její jeden spadá do vĹźmolu, kde kalu~, sliz
a drobná voní máta.
Kraj aírĹź, pustĹź, kam tvĹj pohled chvátá, dub jedinĹź sní
cesty na vrcholu,
a veĹer v záĹi sluneĹního zlata se spĹe~ení tu houpá bí-
lĹźch volĹ.
Jak pĹírody by ruka s lidskou spolu jen několika Ĺarami
a rysy
ten kraj zde byla hbitě nakreslila.
LeĹ ve vaem tom, co dĹíme smutku, bolu, a jakĹź stesk nad
krajinou tou visí,
a jaká velkost vane z ní a síla!
VEČER
Ztrhané mraky v dálce se chmouĹí, tratí se, tratí,
cítit je hlínu po krátké bouĹi, ĹpavĹź dech nati.
TeplĹź vzduch chví se, z lesĹ se kouĹí kmeny se zlatí,
veliké oko lekníny mhouĹí na vodní hlati.
Tu tam ji~ hvězda mihotná, bledá, jako kdy~ muaka na zvo-
nek sedá, bleskne a skoĹí.
Bo~e, teď celou nezměrnost nebe jako ten leknín zavĹíti
v sebe, zamknouti oĹi!
VZKŘÍ`ENÍ NA VSI
Zrak aírĹźm krajem kam se letí pást, zĹí teplĹź veĹer jak
se tiae ní~í;
jak modrá mlha kouĹ se vine z chĹź~í, plá fialově v slunci
polí Ĺást.
Ă, v jaké ticho aírĹź kraj se hĹí~í, jak Ĺekal by, kdos pĹijde
símě klást ; bez lidí ves, vĹz nerachotí s tí~í,
jen skĹivan vĹźská nad hrudami brázd. Z vsi dálné vĹźstĹel
zahĹměl, otĹás lesy, teď zvonĹ hlas zní stlumen, zmírá kde-
si, a pějícího davu nota líná.
Do dáli zĹím skrz keĹe mladé listy. Na jakĹźsi sen, nevĹź-
slovně ĹistĹź,
se duae moje zvolna rozpomíná...
NA PŘÍVOZE
BĹeh písĹitĹź je, slunce ~ár v něj pere, pár vrb tu spí. Proud
aumí jako s jezu ; u lávky prám je, spjatĹź na Ĺetězu,
za bĹehem olae, duby, habry steré.
Zde pĹes den skĹípot, hlahol v sluch se dere, vĹz rachotí
tu plnĹź po pavezu,
a Ĺehce kĹň. Pak ticho. VĹni bezu je cítit, vae jak dĹźchá
v noci aeré.
Srp luny blĹźsk , sta hvězd se v temnu rojí. Chlad noci vane,
Ĺeka hlasněj huĹí,
teď slavík, slya, vpad´ elegií svojí!
To blaho! - myslía - se vaím ve souzvuku, po práci pad-
nout noci do náruĹí pĹi záĹi hvězd a pĹi slaviĹím tluku!
TVÁ PODOBIZNA
V benátském rámci na mém stole stojí, a oddaně tak z ní
se na mne dívá
tvé oko velké, které se v~dy stmívá jak laně zrak, kdy~ klid-
ně patĹí chvojí.
PĹes chvíli v práci zvednu zrak, jen~ zmdlívá, a ten tvĹj
pohled sílí mě a hojí,
mně je, jak slyael znít bych na v~dy tvojí! to první, v.kterém
celé nebe zpívá.
A tak se zdá mi ten tvĹj obraz milĹź, jak Madonnu bych
zĹel, ji~ v slunce palu kdys nad studánkou na strom pověsi-
li.
Ă, chraň ten zdroj jak obraz Bo~í matky, ae ~ivĹź stále, pro-
stĹź vaedních kalĹ,
zde z prsou mojich tryská Ĺist a sladkĹź!
S NOVĹťM JAREM
Hle, pod naaimi okny na zahradě
jak svě~í u~ jsou záhonĹ vaech lemy, jak strom pln pukĹ
a jak dlouho němĹź se ozval kos, hlas k nové písni ladě.
Zas jedno jaro, v jeho~ teplé vnadě se stápím celĹź, pro-
hĹát nadějemi, kdy mohu Ĺíci: Nezávidím zemi
a mezi pěvci v první letím Ĺadě!
Vaak jeatě loni smutnĹź tak a bledĹź, kdy bílĹź květ se na ha-
luzích lesk , jsem pĹál si míti kolem sníh a ledy.
A v poduaku tím hloub jsem hlavu vrĹźval, Ĺím více v síň
mou padal slunce blesk
a Ĺím pták z venĹí tou~ebněji zpíval.
SVATEBNÍ CESTA
Ă, jezera a moĹe, lesy, skály,
jich~ hlavy sně~né v azuru se klenou, zda nevděĹnějaích
z těch, kdo pĹiali z dáli nad ty, kdo zvou se prvně mu~em,
~enou.
PĹed vámi stojí. s hlavou zamyalenou, jak vaai krásu, dech
by laĹně ssáli, pak polibek on vezme jí, pln chvály, a dívati
se - oba zapomenou.
A posléz - jihu zahrada ~e vonná?
Víc vĹně vlas má, kterĹź splítá ona,
je nad ~ár sněhu nach, jen~ v líc jí skoĹí. Nad cypĹiae vzrĹst
jeho, ňadra její
se kouzelněj ne~ vlny moĹe chvějí, a jezero hloub nemá
jejích oĹí...
JITŘNÍ
Jak sfinx, je~ vryta v písek pouatě zprahlĹź,
mé srdce spalo v hrudi, tupé ~elem,
neb le~ela kol noc jen v kraji celém,
a jenom hvězdy bludné nad ním táhly.
Neche divé větry v struny mocně sáhly,
neche otĹásly vaím blízké hlasy aelem,
je nevzbudily. Ve stín neobsáhlĹź
se noĹila sfinx, smutek pod svĹźm Ĺelem.
Pak poĹlo dnít se u. vĹźchodní strany,
vaak nevěĹil jsem, stokrát oklamanĹź,
~e jitro je to, co se v zá~eh slívá.
LeĹ nyní věĹím. Bo~e, jaká změna!
Mé oĹi vlhké, sfinga probuzená,
mé srdce atěstí jitĹní pozdrav zpívá.
TY A JÁ
Jsem-li já pochmurnou, zjizvenou ruinou nad tmavou, hlu-
bokou str~í,
jsi ty mi bĹeĹtanem, snítky tvé ovinou rány, je~ v boji se tr~í.
Jsem-li já jezera mrákavou hladinou, netknutou Ĺlunem
ni vr~í,
jsi ty mi leknínem, nad Ĺernou hlubinou bílĹź jen~ kahanec
dr~í.
Jsem-li já hvozdem, kde stmívá se nejvíce, jsi ty jak mod-
rá záĹ plného měsíce,
v stíny je~ kouzelně alehá.
V~dycky jsi Ĺsměvem, paprskem, zelení, květem, zkad ne-
beská svě~est se pramení, láska a soucit a něha!
KUS HOVORU
Své hnízdo pták ve tmavé skrĹźvá houatí, kam ani vánku
vlna nezaaplíchá
a noc kdy~ pĹijde, tmavĹź les i lícha, jen po nitkách se bledĹź
měsíc spouatí.
Ă, do jakĹźch my uteĹem se pouati
s tím atěstím svĹźm, je~ v prsou naaich dĹźchá, a v jakou
aeĹ, je~ pohled nedopouatí,
je stavíme, rci, duae moje tichá?
Kam pĹed zlovolnĹźm zrakem as je skryjem , kde pĹed zá-
vistí bohĹ jisto bude
a pĹed osudu neuprosnĹźm kyjem.
A ty se tulíc, aepotáa mi plaae:
Je tě~ko, viď, je skrĹźt, kdy~ zradí vaude mĹj smích, mĹj
smích to velké atěstí naae
JARNÍ PÍSEŇ
Země musí v sebe vpíti vaechen zimy led a sníh, aby
po vaech závějích na ňadrech jí rostlo kvítí. Strom, by mohl
ráno líti
ve vzduch vĹni z listĹ svĹźch, veĹer jak se poĹal tmíti, je-
dovĹźch par zhoubu vdĹźch .
Musilo tak rovně~ bĹźti
s námi, dítě - v dobách zlĹźch
vpilo bolest naae ~ití.
Bolest vpita do vaech rĹźh!
V oku tvém se záĹe nítí,
radost dĹźchá z písní mĹźch.
POJĎ V ZAHRADU SE DÍVAT...
Pojd v zahradu se dívat kláatera, ne~ pod okny nám se-
aeĹí se celá! Hle, jeptiaka tam jedna osamělá se jeatě modlí,
hledíc do aera.
Jak ve snivém tom pĹítmí veĹera se sně~nĹź aat nad jejím
Ĺelem bělá, co zaduněly zvony od kostela
a ĹervánkĹ se nítí nádhera!
Ta trpí jistě, viz, jak hlavu chĹźlí,
jak oĹi zvedá k nebi v teskné chvíli
a zase sklání v knihu bledé líce.
Ne, ustup, naae pĹitulené hlavy,
ten ~ivĹź smích tvĹj, polibek mĹj ~havĹź
by zabolet ji mohly jeatě více.
`LI JSME SPOLU...
`li jsme spolu po dnech zimy,
ali jsme spolu dnes,
pod tĹeaněmi kvetoucími
skrĹźvala se ves.
Sady v květu! `li jsme jimi,
v duai tichĹź ples,
nad hlavami skloněnĹźmi
jak kdy~ se nám snes ,
jak kdy~ ní~ a ní~ se chĹźlí
teplĹź, měkkĹź oblak bílĹź,
vonnĹź jako bez,
by s té země zla a záati
naae duae ve svém pláati
odnes do nebes.
SLAVÍCI KRÁLE JANA
Tak pověst dí: Král Jan dal kdysi v chvatu slavíkĹ na sta
schytat v celém kraji,
a královně, jí~ radost ta se tají, je pustil v lesy kolem KĹi-
voklátu.
A kdy~ pak noc v svém hvězdném sjela aatu, těch kaskád
zpěvnĹźch, je~ se rozlévají!
to zpívá zem i nebe, vlny v háji
i vzduch - ples, láska v písni umírá tu.
Tu noc choe krále zdĹímla prĹź tak tiae. A já, aĹ král jsem
malé jenom Ĺíae,
tĹź~ dar ti chystám, o něm~ nemáa tuchu.
Své vaecky písně schytám za den bílĹź, by, hlava tvá a~
na polatáĹ se schĹźlí, ti jeatě ve snách sladce zněly v sluchu.
NAD SPÍCÍ %7ĹENOU
Jak ve dne celá světlem zatopena je naae síň, jak měsíc
do ní záĹí ; pod hlavou ruce, hlavu na polatáĹi, tu vedle mne
má mladá dĹíme ~ena.
Ă, jakĹź cit to, pro něj~ není jména! V něm láska, atěstí
s Ĺzkostí se sváĹí. Tak sladce dĹźae, pokoj na své tváĹi,
a nemyslí, jak krutá ~ití cena.
Ae krutá je! Zde u té drahé hlavy
slib skládám v duchu, strádat do Ĺnavy, vae dát, vae nést,
i trn, jen~ na krev píchá,
by celĹź ~ivot byl jí jako nyní, kdy bledĹź měsíc rozlévá
se síní,
a ona sní tak pokojně, tak zticha.
PÍSEŇ
Tvá duae rostla potichu jak v stínech lesní tiainy, leĹ v oku
jiné vidiny
ti kol ali a ti za smíchu. A já jen v světě jedinĹź, leĹ nehod-
nĹź tak pohĹíchu, jsem snil, kĹź pĹvab dětinnĹź je zavĹen v jejím
kalichu.
A já jen k ní se ve snách krad a tuae tolik bo~skĹźch vnad,
jsem odnesl ji do světla.
A pĹec, aĹ vae jsem tuail dĹív, mě nad tou krásou jímá div,
je~ na mĹźch prsou rozkvetla.
KNIHA %7ĹIVOTA
Je ~ivot knihou, jak u~ mnozí děli,
vaak má je z těch, je~ proaly ohněm vzteku, v jich~ tuhé
desky rány meĹĹ hĹměly
a nesklály jich. V rokĹ tichém vleku já sám ji dále píau,
mdlĹź i smělĹź,
dnes zdá se mi, ~e hrad svĹźch cílĹ steku, a zítra klesám.
Bolest, smutek stmělĹź
se stĹídá v knize s plesem jarních vděkĹ. A nevím, kolik
stran mi jeatě zbĹźvá, vaak vím, ~e v~dy tvé oko, z něho~ lije
se měkká záĹ, mně do knihy se dívá.
A vím, ~e v ní tvá láska rĹ~í vonnou, a rámě tvé, je~ kolem
mojí aíje,
té mojí knihy zlatou ~e je Sponou.
PÍSEŇ
Kde ty chvíle vaechny jsou, které u~ jsme ~ili sami? Cítía,
jak nám nad hlavami aumí Ĺas jak sladkou hrou?
Kdy~ jsme ~ili dobu zlou, líně Ĺas ael pustinami,
a teď snad jen Ĺeknou známí, a~ nám. vlasy prokvetou.
Dni a roky jdou a kvaĹí, a ten ~ivot sotva staĹí vypět atěstí
duaí dvou.
Bojím se, za ~ití celé ~e nezlíbám dosti vĹele, dosti vděĹ-
ně ruku tvou.
VZPOMÍNKA NA MOŘE
Ty skvoucí moĹe, jeho~ vlny vroubí jak bílou krajkou staré
Ĺerné skály,
ty znía, jak sto kdy~ tritonĹ v roh troubí, a neslyaía mne
ve své modré dáli!
Vaak já tě slyaim. Vln tvĹźch, je~ mi plály, jsem pevně za-
mkl v svého srdce hloubi kĹik vítěznĹź, jen~ s vichĹicí
se snoubí,
a temnĹź hukot, aevel neustálĹź! Ted srdce moje plno tvé-
ho ruchu jak muale, v které huĹí moĹe celé, kdy~ v tichu jiz-
by pĹilo~ía ji k uchu. Ty nevěĹía, smích v oka svého tmavu?
Ă, pĹesvědĹiti chtěj se, dítě vĹelé,
a k mému srdci drahou polo~ hlavu!
VZPOMÍNKA Z CESTY
PetrklíĹe suchĹź květ
v mojich veraĹ knize le~í vía, jak jsme jej naali svě~í, jak
jsem jej pln ~asu zved ?
Podzim byl u~, mnohá snět dr~ela list ~lutĹź stě~í,
a ten květ plál trávy mĹe~í, jak kdy~ jaro táhne zpět.
Za jeseně prostĹed nivy jara květ - Ăł, jaké divy, milĹź Bo~e,
dít se mohou!
Podnes myslím, na trávníku ~e jen vykvet v okam~iku,
zlaté dítě, pod tvou nohou.
SCHERZO
Mně zdálo se: Kams do dáli jsem hleděl, kde se obzor
klene, a tě~ké květy porosené
na hlavu moji padaly.
To bylo kdesi u pramene, jen~ staré auměl ze skály, a ty
jsi, vlasy rozpuatěné,
prst na rtech, stála povzdálí - -
A na tvĹźch Ĺstech Ĺsměv tkvěl, kdy~ jsem ti sen svĹj vy-
právěl, sta aotkĹ z oĹi zĹelo.
Ă, viď, já uhod , kdy~,jsem spal, tvĹj ret mi tiae aepotal
a líbal moje Ĺelo!
Ă, NAKLOŇ JI%7Ĺ SVÁ ÚSTA...
Kdy~ jdeme spolu v slunné chvíli ranní zlatĹźmi poli Ĺistou
pod oblohou,
tu ka~dĹź klas, jak dvorně kdy~ se klaní, kĹĹ listy chví se,
~e se tknout tě mohou. Kdy~ loukou jdem -je na sta květĹ
na ní - roj motĹźlĹ kol krou~í chvíli mnohou,
květ bílĹź padá vlas ti na havraní,
a jinĹź aeasten pod tvou zmírá nohou. Vae jak kdy~ zná tě,
miluje a tuaí, co dobroty ti, lásky dĹíme v duai
i k Ĺlověku i ku květu a zvěĹi.
Ă, nakloň ji~ svá Ĺsta k mému sluchu i Vím, vae co kolem
tajno mému duchu, to pĹíroda ~e srdci tvému svěĹí.
I PAK, A%7Ĺ UMŘEM...
I pak, a~ umĹem - ké~ to v jeden den! a a~ i hrob náa roz-
padne se kdes,
té naaí lásky smutek, bol a ples
dál bude ~ít, v mĹźch písních uvězněn.
A jiné duae budou snít náa sen
a zmírat mukou, ji~ jsme zmohli dnes,
a chvět se touhou v Ĺtveru hluchĹźch stěn a vlhkĹźm okem
hledět v tmavĹź les.
Tu písně moje budou v mrazu zim o pevné víĹe v atěstí
mluvit k nim, je~ pĹijde pĹec, byt veĹer s záĹí rudou,
o květech ~ivĹźch, kraj kdy sněhu pln, o setkání hvězd blud-
nĹźch, dálnĹźch vln, a naaí lásce, Ĺtouce, ~ehnat budou.
A STAČILY DVĚ KAPKY...
Čím Ĺistějaí, tím tmavaí bĹźvá zdroj, a oĹi tvé jak studánka
jsou tmavá ; mě touha po nich schvátila tak ~havá, já mu-
sel k nim, neche osud velel: Stoj!
Myalének chmurnĹźch kolem Ĺela roj a znaven, mdlĹź, a~
klesala mi hlava, jsem vlekl se k nim, zraněn do krvava: Ă,
mo~no-li, ty studánko, mě zhoj!
A staĹily dvě kapky z oĹí tvĹźch, dvě slzy, je~ jsi nad mĹźm
~itím lila,
bych, poutník mdlĹź, se zhojen z prachu zdvih ;
by s duae mojí smyt byl kal a hĹích, by na zcelenĹźch di-
vem perutích
má duae k hvězdám znovu zakrou~ila.
VELKÉ `TĚSTÍ
Je naae atěstí - zdává se nám Ĺasem - tak velké, ~e
se nemĹ~ udr~eti
jak tě~kĹź plod na tenké stromu sněti, jak rybka slabĹźm za-
chycena vlasem.
A tajíme dech, těsném ve objetí se bojíme, i silnějaím ~e
hlasem se pouto strhá, tiai jsme jak děti,
je~ skryty v kout s matĹinĹźch aperkĹ jasem. Ă, nemluv ji~!
TvĹj hovor je tak ryzí, a pĹec, kdo~ ví, zda slovo jedno není,
je~ pĹejde rty, a kouzlo nav~dy zmizí.
Ta sladké kouzlo, jím~ se hlava toĹí, je~ kolébá nás
v novĹźch rájĹ snění Ăł, nemluv, jen se dívej mi tak v oĹi!
V TVÉ DU`I DLOUHO LE%7ĹEL STESK...
V tvé duai dlouho le~el stesk a ~al,
ne~ zaplanul tam atěstí jasnĹź ~eh, a i ten slední stín, jen~
na ně leh , bych s Ĺela tvého rád ti vylíbal.
Vaak marně hoĹí na něm rtĹ mĹźch pal,
dál tkví tam stín po pĹealĹźch mraĹnĹźch dnech a dlouhĹźch
nocích, jak jej smutek stkal
a opuatěné duae pĹivál vzdech.
Ten stínĹ stín, má duae, dobĹe vím, s tvé skráně hebce
nikdy neshladím, on nezmizí u~ nikdy s tvého Ĺela.
Snad tak, bych stále pĹed oĹima měl, jak na tvé Ĺelo bych
se zahleděl,
co pro to atěstí muk jsi vytrpěla.
TVÁ LÁSKA Z DU`E VYPLELA MI PLEVEL&
Tvá láska z duae vyplela mi plevel, jen~ rost tam bujně,
otravnĹź a kletĹź, a~ pĹerost vae, a~ udusil mé květy.
Ji~ lhostejně jsem v lesní aeĹ se díval, pták nadarmo mě
na závody vzĹźval, byl cizí u~ mi stromu tichĹź aevel.
Jsem měkkĹź zas; tvou láskou vykoupenĹź, zas bloudím
v snách, kdy~ k lesu krok se stáĹí, sto poupat novĹźch z duae
se mi tlaĹí,
a KĹídla! volám, se skal patĹe stěny.
Rej oblakĹ, kmit hvězd mi na ples staĹí, vae chápu opět,
vaím jsem okouzlenĹź,
květ mluví ke mně, pták mě pohne k pláĹi. Jak dítě Ĺist
jsem ĹistĹźm srdcem ~eny.
V SVĚT DÍVÁM SE...
V svět dívám se a ve vaech srdcích kvésti, jen dobro zĹím
a ve vaech duaích snění,
a není zlĹźch, jsou jenom poní~ení a ubozí jsou, které pĹe-
alo `těstí.
NĹ~, jen~ se vrahu v drsné zablĹźsk pěsti, zlo nevtisklo tam,
jenom poblouznění,
co trnem tu, to v rĹ~e se kdys změní, a tuhé zimy blízké
jaro věstí.
Vae zmĹ~e Láska, zbělí do lilií
kde jakou duai. Krásu v tváĹ jen bijí, ~e nechápou ji, zato-
peni mrakem&
A já, jen~ zoufal, jen~ jsem klesal ke dnu; se usmívám,
kam oĹi svoje zvednu,
co v svět se dívám - ~eny svojí zrakem.
PSÁNO PRO TEBE
TvĹj hladě vlas, má holubiĹko Ĺistá, svou hlavu maje
na tvém srdci vĹelém, já, kterĹź ~il jen kdysi v pĹítmí stmě-
lém, si pĹipadám jak starĹź alchymista.
Ten zlato najít tou~il ve snu smělém a nedbal bídy, ji~ mu
osud chystá, jen do hvězd hleděl, kde je meta jistá, a nad
knihami seděl s dumnĹźm Ĺelem.
Kov stĹík mu v zrak - byl slepĹź, zbaven síly. A pĹátelé jej
vaichni opustili,
v prach padlo vae, co bylo mu tak svato.
LeĹ ke svĹźm prsoum tiskna svoji ~enu, ji~ naael v chvíli,
BĹh kdy poslal změnu, on cítil pĹec, ~e naael svoje zlato.
CO NA TOM!
Co na tom, líp ~e jiní pěli, ~e ryli písně v tvrdĹź kov, ~e vzác-
né zrní jejich slov
si v srdce zasil národ celĹź. A ty jen, snílek osamělĹź,
jen~ nad vae rád měl teplĹź krov, ~es bublin pár jen pustil
z celi, je~ vykrou~il si ze svĹźch strof.
I tyto lehké bubliny, ty děti krátké vteĹiny,
jsou krásné pĹec a krásnĹź sen, kdy~, jak se nese jejich
let,
se zablĹźsk v nich tvĹj celĹź svět, hrou poesie ozlacen!
Wyszukiwarka
Podobne podstrony:
sonety sepa szarzynskiego i nab Nieznany (5)Hviezdoslav Krvave sonetyMazowiecki klaster technologiiMicrowulf klaster osobistyEbook Sonety Netpress DigitalKlastery metali i liczby magicznePliki wsadowe, partycja, sektor, klaster, FAT, NTFSsonetykrymskiebol glowy klasterowySonety Odeskie Netpress Digital EbookB2 Suplement KLASTER ICT Wroc aw 10 03 2011sonetykrSONETYODsonety odeskiewiÄcej podobnych podstron