KLASTERSKY Sonety tiche pohody


Antonín KláaterskĹź:
SONETY TICHÉ POHODY
SONET NA OMLUVU
Ach, zase sonet! - sykne mnohĹź v strachu, ~e znělek po-
topa u~ zase kvaŁí
v~dye łek jsi, jeho pouta ~e tě tlaŁí, v~dye odpłisáh s jej
dávno, milĹź brachu!
Je pravda, pravda. Tváł mám studem v nachu a kdybych
moh , já zastłel bych ji radai, v~dye nezapírám - vím, ~e hrst-
ka hrachu jak u mne na zeď padla sotva hladaí.
Té~ kritiku ctím, básníkł v ní věno, a měl jsem také jinak
políŁeno,
bych płízeň sobě získal v milé. vlasti. Co mohu já vaak,
kdy~ ta myaka bílá, jí~ myalénka se łíká, nápad spílá,
se chytila mi právě do té pasti?!
NAD STARĹťM ALMANACHEM
Jím probírám se, v dumě skláním Łelo. Ó, co tu srdcí vzlét-
lo v modro světł, tak plnĹźch lásky, bolu, snł a vzletu,
a ka~dé kłídlem hvězd se dotknout chtělo! A kde jsou
vaichni? Dumat neveselo. Dva, tłi z nich záłnou dostihnuli
metu,
a hejno druhĹźch po kratiŁkém letu kams za oponu tmy
a noci sjelo. Ten kłídla rozbil o chudoby młí~e, ten shas ,
ten zemdlel u krbu a apí~e, a jinĹź naael jinĹź cíl a cestu.
A mně je tak, co Łísti dál to svádí, jak k rozpadlému ael
bych snł a mládí a pískem pouatě zavátému městu.
KANDÍK PSÍ ZUB
Ty milĹź květe budící se vesny
s tím smaragdy jak posázenĹźm listem, ji~ ve vzduchu tak
opojném a Łistém se tşŁía zas, vrch ozdobujea lesnĹź.
Kdy~ naael jsem tě na tvém místě jistém kdys mladĹź hoch,
Ăł, byl to vĹźkłik plesnĹź, leŁ dnes, kdy chvím se chladné zlo-
by svistem, ty milĹź květe, jinak pláa mi ve sny i&
Ty pravía mi: Ne chvála jen a sláva, i záae a zloba duai
sílu dává,
jí kłídlo tu~í v let,, Ăł, dolł; tího! Hle, básníku, jak vesele tě
zdraví
młj jemnĹź květ, tak ŁistĹź a tak smavĹź, a płec vzat ~ivot
ze zubu jen psího.
VÁDA LISTŁ
Síň redakŁní je prázdna; vaecko stojí, jen hodiny jdou,
moucha na skle bzuŁí,
a listy dva - co v Łerni jich je ~luŁi! se na stole prou v stále
větaím boji.
Z nich jeden praví: K płedu v jednom voji! ty vrháa národ
zkáze do náruŁí,
Łím jsme, co máme, co tu kvete, puŁí, to uznat musía, plod
je strany mojí!
A druhého smích zní tak rozpustilĹź: Buď zdráv, Ăł, slavnĹź
vítězi a reku,
Łím jsme?.. chacha! nic nejsme v zlobách věku, a vía, co
máme? Nic, młj brachu milĹź!
Se skłíně socha Umění se dívá a bolestně se, trpce pou-
smívá.
RÁNY
Kdy~ obloha se modrá zase klene, a zaŁne to ji~ jarem
vonět v háji, a květy bílé puŁí na pokraji:
tu do lesa jdou děti rozjałené.
To trhá květ, to k potoku se ~ene, kdo píseň jakou zná,
hned zazpívá ji; vaak ~el! pak v błízu otvor navrtají, a v od-
vet sladká teŁe míza z kmene. Tak básníka svět Łasto v duai
raní, jak děti onu błízu v lesní stráni,
tím plesu víc, Łím víc má skráně zdrány. Jak ale mstí
se básník světu za to?
Tok písně se mu łine jako zlato a sladaí ne~li víno z ka~dé
rány.
PÍSEK Z MOŘE
Jak mouŁka jemnĹź, jako jantar ~lutĹź, hle, písek z mołe,
z jeho vlnobití mou vlastní rukou kdysi vyzvednutĹź!
Jak zlomky lastur, akeblí se v něm tłpytí! Čím bĹźti moh ,
chce nad ním se mi sníti, jak záłné muali vnikna v krunżł
dutĹź,
se perlou stát moh , která mléŁně svítí, korálł bílĹźch rĹźho-
vat moh pruty.
V něm byl by spal snad mrtvĹź plavec na dně, neb otiskla
se no~ka luzná hbitě,
kdy~ sirén rej se v hloubi splítá vnadně. A nyní - věru,
smutnĹź los a sláva! młj sonet - mrtvě narozené dítě
tu milosrdně v m~iku zasypává.
SONET
Kollárłv sonet podoben je chrámu, kde věŁnĹź chlad a ti-
cho, závoj aera, kde na oltáłi v zaŁernalém rámu
se stkví v svém smutku velká Slávy dcera. A Vrchlického
palác je, a plá mu
sta nad portálem zdob a socha sterá, a Sládkłv dvorec,
~ivş dnes i vŁera,
leŁ z pevné ~uly, dubového trámu.
A sonet młj, ach, Bo~e,. hnízdo ptaŁí, je~ upleteno z hlíny
jen a trávy,
se pod krovy těch velkĹźch staveb tlaŁí a ví, co zlobě odo-
lává kleté,
~e ony stát tu budou plny slávy, a~ hnízdo dávno bouł a vítr
smete!
VILLON
Do bot jeho drala se voda a do duae záłe hvězd.
Hugo.
`at zedranĹź, ae léto nebo zima,
den v toulce pro~il, noc pak v krŁmě celou, kde svłdné
~eny v náruŁí svém stelou,
jen divĹź rej a apínu płed oŁima.
A płece pěl, a píseň jeho jímá, a krásu uměl pilnou najít
vŁelou
a s modlitbou jak děcka, Łistou, vłelou se k Bohu vznes
kłídlama skłivánŁíma.
Je básník jako květ, jen~, noc kdy tichá se k zemi ní~í,
pochlad nesouc v lłně, jed vĹźparł a plynł v sebe dĹźchá
a Łím vzduch její nasycenĹź stłně, vaak co se łine jeho
ze kalicha, je ráno pouze: ozon, zdraví, vłně.
BOJE
Bojuj dál, mł~ea-li, nelze-li, mrtev jsi ji~.
VrchlickĹź.
Bojovat? Ano! Kdy~ osud se vtíná zuby ti do nohou, bít
se a bít,
płed jeho ranou, neche tváł tvoje siná, pozvednout nad
hlavou práce své atít! Bojovat s hmotou, je~ vzdorná a líná,
v pevnĹź kdy~ její tvar nav~dy chcea víc myalének, citł
svĹźch ~havého vína, zápasit s mdlobou a neznati klid!
S lidmi? Ne, raději mrtev chci bĹźti, zapłíst se do snł svĹźch
pavuŁích sítí, ztracenĹź pro svět a hluchĹź a slep!
Jedni se bijí pro areny slávu, soka kde srá~ejí pro potlesk
davu, druzí se bijí - ~e dává to chléb.
POESIE A KRITIKA
Je poesie dívkou smavou a starou pannou kritika.
%7ńe zpívá krásně? - kroutí hlavou v~dye hlas ten uai proni-
ká!
Ten śbor vizte, chłzi hravou, toe koketa je veliká,
jen povrch, dámy, s falaí pravou, jen~ zmate leda mladí-
ka!
LeŁ doma - jaká proměna! ji schvátí potom migrena,
a z prsou vpadlĹźch zastená. A chtěla vae by za to dát, jen
jednou tak, jen jedenkrát se nést a líbit, pět a smát!
ALFONSU MUCHOVI
I.
Básníku barev jásavého zpěvu,
víc ne~ Tvé války, velkĹźch králł děje mou duaí snivou slad-
kĹźm kouzlem chvěje ten pohled v łía TvĹźch pohádkovĹźch
zjevł...
Ó, jaká krása plá jim z obliŁeje, neche rty své dívŁí stáhly
do śsměvu, ae jako sfingy, kterĹźm v duai reje v~dy problé-
mł Łerv, mlŁí v ~ití łevu.
Ty víly vzduané, duae jara, zimy, ty kouzelnice s hrdly la-
butími,
ty princezny, je~ mají zlaté vlasy!
Ó, ptám se v duchu Tebe, mistłe drahĹź, co kynou v snách
mi líbezné jich tahy, zkad k Tvojí duai płiletěly asi?
II.
A myslím si: Ty ~ijea v zemi cizí,
své vlasti dalek, města ve nádhełe, kde hled se děsí, meze
jeho měłe,
v něm~ jako v mołi jedna duae mizí. LeŁ ve tvołení svého
chvilce ryzí, kdy víru světa uzamknou se dvéłe, Tvá duae
klesá v náruŁ sladkĹźch visí a bloudí v blahĹźch upomínek
aełe. Jsi zase doma, a ji~ Łarodějná
Ti vzpomínka jak jaro ptákł hejna płed oko ~ivé vidin zá-
stup vábí, tak jak jsi u~ je vídal jako dítě, kdy~ pohádka Tě
zapłedla v své sítě, kdy~ visel s na rtech matky své Łi báby.
LAMPA HÉRY
Jak nad mołem kdys plála lampa Héry, tak Ideál nám svatĹź
v dálce svítí,
z nás ka~dĹź mythu Leandrem chce bĹźti, a plujem k světlu
vaichni vaemi směry.
Kol nás se aklebí potvor jícen sterĹź, se zmítá, huŁí vaední
vlnobití my dále tíhnem , záłí svatou spiti, nad námi planou
hvězdy, noci dcery.
Ó, k płedu, k płedu, dokud lampa plane a poslední v nás
jeatě bije síla,
bye na sebe víc to tělo zdrané!
Co na tom, ~e se hrstka obrátila
a mnohĹź na dně le~í ve vln sněhu - jen jeden, aeastnĹź!
kdy~ dosáhne błehu!
BÁSNÍKU
Ty, kterĹź pěl´s jen ~ivot celĹź, Ăł, básníku ty zpozdilĹź, Teď,
kdy se jíním vlas ti bělí, Jdi, nastav dlaň, leb nachĹźli!
Byl´s lenoch, jiní nosili si zásob hojně do své celi, a tys
jen pěl své sny a ~ely, rad moudrĹźch nedbal´s na chvíli.
Vía, cikadu, je~ v létě pěla a na zimy chlad zapomněla,
jak mravenec hnal laŁnou zpět?
To moudłí dnes ti odevětí, v~dye ve akolách se uŁí děti té
bajce proto nazpaměe.
LEČ V TOM, CO PĚL JSEM...
Byl u cesty jsem stromem jen, kĹź div, ~e list mi stłísnil
prach, aŁ po dneaní mi złstal den. ten płvab ŁistĹźch liljí
drah.
Zprv duaí jímal divnĹź strach, a chtěla młíti pro svłj sen,
vaak zvolna, v proudu jinĹźch snah, si zvykla - prach byl
usazen.
LeŁ v tom, co pěl jsem, co jsem snil, jak reflexem svĹźch
lepaích chvil
já sně~ně byl v~dy ŁistĹź,
jak nebem poslán, vaední kal by jarní déae mi omĹźval
a skrápěl duae listy.
CESTOU
Ani mráŁku na modravém nebi, květy kynou płi ka~dém
ti kroku, louky povlak země ve hluboku zlatĹźmi spjat pam-
peliaek hłeby. Usnul tulák, věru zapotłebí
málo k tomu, hlavu na tlumoku ; u cesty spí, airák sta~en
k oku, z děr a záplat bída se mu aklebí. Ale z jara vae je
poesie:
Záplat Łtverce hustá tráva kryje, u noh luŁní usedlo mu
kvítí. Jabloň jako dívka prostovlasá rł~ovĹź květ na airák mu
stłásá, cvoŁky bot. mu jako hvězdy svítí.
IN MEMORIAM J. S.
Ji~ zdr~ovat mě nesmíte ni chvíli,
tak - douaek vína - a ted ze světnice co~ neslyaíte? vłz ji~
hrŁí, pílí,
płed vraty stojí koně frkajíce.
Kde klobouk młj a kde młj pláatík bílĹź? tak s Bohem,
s Bohem - nemám Łasu více... Pak padla zpět, to doaly u~ jí
síly,
a smrti klid jí potáh bledé líce.
Ó, jakĹź kraj tam daleko, tam v dáli as musila złít rajskĹź,
mrouc tak mláda, kdy~ její oŁi blouznivě tak plály.
Ó, jaká záł se, vłně vstłíc jí lila, kdy~ její duae, je~ tu dlela
ráda, -tak nedoŁkavě kłídly k letu bila!
STARÁ SKŘÍŇ
V té staré skłíni, vykládané květy a stromy, ptáky, které
kdysi v klítu se mnohá mísa tłpytívala z cínu,
teď jenom knih mĹźch blĹźskají se hłbety... Ji urobil kdos
více ne~ płed sto lety,
ji báby strĹźc měl, dávno skrytĹź v hlínu, pak bába, od ní já
- v~dy nové světy!
A stará skłíň tak praská v noŁním stínu! Snad mladĹźm
dru~kám, je~ se kolem tmějí, to vypráví jen vlídná duae její
o starĹźch Łasech za noŁního tichá.
LeŁ já, jak to tak praskne v staré skłíni, si myslívám: To
bába moje nyní
tam v dáli samá bez snł v lo~i vzdychá.
SMUTNÉ OČI
Smutné oŁi złel jsem jedenkráte, byly bezdně hluboké
a tmavé
jako proud, jím~ Smrti Łlun jen plave, jako propast, hrob,
kde vaecko máte. Boly, je~ v nich spaly, byly svaté, slzy, je~
z nich tekly, tě~ké, pravé, ale vyschly, vzdechy płealy atka-
vé, hrłznĹź klid v nich nic u~ nepomate. Anděl smutku nemá
hlubaích zrakł: padalo to v duai z nich jak z mrakł, kdy u~
listí se stromł je sváté.
Smích vad na rtu, prchlo sladké snění; cítil s vaeho mar-
nost jen a młení. Smutné oŁi, kde as nyní pláte?
MOTIV Z PROCHÁZKY
To Łasto vídávám: %7ńe táhne to ji~ k jaru: ven zástup sirot-
kł jde na procházku v páru; jsou stejně oděni a aaty mají
aedé,
a starĹź łeditel se vzadu s jedním vede. Pod kłídlem śsta-
vu sic unikli u~ zmaru, leŁ jak tak smutní jsou v tom jarním
slunce ~áru a plaaí, zamlklí, v to líce jejich bledé
ni slunce rł~e jim nadechnout nedovede!
A cestou poslouchám, jak ~ena s dětmi dvěma dí: Hle,
z těch ~ádnĹź u~ ni otce, matky nemá, je~ by je hladila a lí-
bala je sladce.
To děti nechápou, leŁ zmlknou ve svém reji, a jak ten zá-
stup ji~ kdes mizí do alejí,
jak v bázni, vroucněji se vinou k svoji matce.
JARNÍ
Ó, co mi jaro śsměvné a vnadné, ten bílĹź květ, ta zeleň
jeho ~ivá,
je~ na stromech mi cestou vaude kĹźvá, kdy~ myslit mu-
sím, ~e i ona zvadne.
Co zpěv mi ptákł sluneŁního za dne, jen~ na plesnĹź
se hymnus lesa slívá, kdo~ myalénka mi náhle v duai pad-
ne, ~e zmlkne vae, a~ jeseň płijde mhlivá!
Ó, není pro nás jaro, není, není, kdy~ konec vaeho, smrt
a zmar a klamy
u~ złíme jen i v nejsladaím svém snění! A není méně krás-
na země aírá,
leŁ ve své duai jiní jsme my sami,
a prostě brát vae - dětská schází víra.
BUĎ POKOJ LIDEM DOBRÉ VŁLE!
Buď pokoj vaem, kdo~ dobrou mají vłli! Tak s nebes, kte-
ré hvězdami se lesknou, to nad zemí zní setmělou a tesk-
nou
a k nebi zvuŁí z oken světlĹźch z dłli.
Jsou skáceny mé práce tiché śly,
młj płehluaen hlas polnicí je vłesknou; a Łervánky dob
lepaích sotva blesknou nad sloupem hrdĹźm, kterĹź zlomen
v płli. Já dobrou vłli měl - kdo za to mł~e, ~e nevpuatěn
jsem złstal płede vraty
a rány sklízel, kde jsem dával rł~e?
LeŁ dobrou vłli jsem měl v~dy a vaade,
Ăł, płijď a naplň hruď mi, míre svatĹź,
jak ŁerstvĹź sníh, jen~ na brázdy se klade!
ELEGIE
Já slíbil si jedenkrát s mladostí svou, to bylo kdes v kve-
toucím dolu,
~e umłít-li bude mít někdo z nás dvou, ~e umłeme, umłe-
me spolu.
A mladost má schvácena chorobou zlou,já viděl ji v rakvi,
pln bolu,
já květy ji pokryl, já líbal ji tmou, leŁ síly jsem neměl s ní
dolł. Ted pozdě kdy dávno ji~, lituji Łasem a vidím ji bílou
tak, se zlatĹźm vlasem,
jak s vşŁitkou ke mně se kloní.
A smutně den strávím nad troskami snł a nad trochou
písniŁek z płelétlĹźch dnł, je~ památkou zbyly mi po ní...
STARĹť NÁPĚV
V mé duai v tichém spaní kĹźs nápěv starĹź tkví,
jak - nevím kdy u~ ani mi maně zapad v ni.
A Łasto z nenadání mi sjede s rtł a zní,
jak snes by ve svém vání jej větłík veŁerní.
Vět, které provázely ten starĹź nápěv stmělĹź, ji~ dávno ne-
znám, ~el.
A płec, kdy~ zní mi v duai, jak po Łems, co spí v hluai, bych
ruce vzpłáhnout měl...
DNI
Je płealĹź den jak list, jen~ na zem padá. se stromu tvého,
se ~ivota snětí ;
ten na haluzi dlouho zdál se tkvěti,
a jinĹź, zdá se, sotva vzrost , ji~ zvadá. Co~ jeden list! dí
v smíchu duae mladá ae padají si: jeden, druhĹź, tłetí,
leŁ pozděj , jak tak za listem list letí, ji~ śzkostně se sŁítá
spadlżch łada..
To ~ití łád - co lidskĹź stesk tu změní? A mně těch spad-
lĹźch listł líto není,
a proŁ by vzdech młj pád jich doprovázel? Mně líto těch
jen, ve váani a bolu
je~ sám jsem stłásal lehková~ně dolł a poaetile ve klín
větru házel.
NE, %7ńIL JSI PŘEC...
Pod travou zde, akátu haluzemi
u~ dvanáct rokł spía, młj otŁe, v zemi, a pravdou nezdá
za dneaních se chvil, ~es vskutku ~il.
%7ńes miloval a měłil v dobrĹź cíl, se prací bránil
do posledních chvil a doufal, zoufal a pak zrazen vaemi
~es trpěl němĹź.
Ne, ~il jsi płec! Zde nad tvĹźm rovem tvou duai cítím v ruchu
novém spi v klínu země!
Spi, otŁe, spi, tvłj sen bud tichĹź, kus tvého vzdoru, kus tvé
pĹźchy tu zbylo ve mně!
CHCI BĹťTI SÁM
Chci bĹźti sám, ae vhod to komukoli Łi nevhod je, sám
v radosti i strázni ; kdy~ mlŁíte, mé srdce chví se bázní, kdy~
mluvíte, mě ka~dé slovo bolí.
Sám plamennou svĹźch muk jsem proael lázní a neklesl,
neche kmen jen zbyl mi holĹź,
ted jako svět kdy~ kolem mne se prázdní a ztrácí kams
za pahrbky a doly.
Co trpěl jsem, ví Błh, jen~ v srdce vidí! Co ted mi u~ je
po soucitu lidí,
kdy Łelo klidu ovíjím si květy? Chci bĹźti sám a odejdu tak
jednou i mezi stíny s tváłí klidně lednou,
s płimknutżm zrakem, zamŁenżmi rety.
KĹŇ DONATELLŁV (Padova.)
KĹź asi sen, nám neznámĹź a skrytĹź,. tvou duai schvátil,
mistłe, dravou łekou; kdy~ pod tvou rukou umělou
a měkkou: ten nádhernĹź kłň rostl obrovitĹź!
Zda v snách jsi spatłil titánł boj lítĹź, Łi ołe, které nebem
slunce vlekou
Łi zemi złel jsi aerou, dávnověkou, kdy~ kentaurł
se chvěla pod kopyty? Płed dílem tvĹźm já udivenĹź stoje
a v mohutnost se jeho nołe ztichá, jsem viděl v duchu pev-
né hradby Troje.
A zdálo se mi věru, v ka~dém m~iku ~e vyraziti musí z koně
błicha
s kopími, luky łada bojovníkł.
KRÁLOVSKÉ JEZERO
Pod sně~nĹźm horstvem (básníci jsou chlubní!) se naae
lod ka nad hlubinou sklání,
a płec se zdá: dna dosáhnea tu dlaní a zvednea stvol, jen
nahni se a akubni! Złía kámen ka~dĹź dole ve prohlubni
i ka~dĹź mech a łasu, písek na ní,
a myslía, jak by blĹźsk tam hvězdou ranní, teď kdyby tak ti
prsten spadl snubní.
A na báj myslía, pohádkové lesy,
je~ pod vodou se v hloubi tají kdesi,
a na paláce, města - v spánku stuhlé. A zíráa, zíráa, jak
bys krásku spící,
květ ve vlasech a śsměv mrtvĹźch v líci, v té spatłit musel
kłiaeálové truhle.
VEČER NA LUGANU
San Salvatore ji~ se stmívá zpoly,
jak letní soumrak teplĹź v kraj se klade, leŁ bílé vily, a~ to
ve zrak bolí,
na slunnĹźch svítí stráních Castagnoly.
Par závoj mhlivĹź k jezeru leh vaade,
~e zam~ené jak oko krásky mladé se upírá hor blízkĹźch
na vrcholy a o luně sní, polibky je~ krade. Vzduch vłně pln
a letní dusné tíhy. Po vlnách plachta bílá zvolna plyne, jak
hlemĹź~ď táhnouc stłíbrné své rĹźhy. Teď rybáł vyzved tyŁ
a tłese sítí, leŁ jenom hvězda na obloze siné
skrz ni na místo rybky tłpytné svítí.
LEV - Motiv z cirku. -
Dá vládnout sebou jako kotě bílé,
je~ na dětském se klíně v slunci zhłívá, dá houpat se, psu
sedět na svém tĹźle a posluaně a pokorně se dívá.
Vłz táhne, tłeba je~í se mu hłíva, a płed biŁem se sehne
ka~dé chvíle,
v prach dá se svalit a svou bolest skrĹźvá ten hloupĹź lev,
on neví o své síle.
A płec by rázem mohl zatłást młí~í a strhat vae, co poutá
ho a tí~í,
a jedním vzmachem stłásti, co ho trudí. A płec by mohl
skokem volnĹź bĹźti
a skonŁit m~ikem neŁestné své ~ití,
Ăł, lve, Ăł, lve, kdy lev se v tobě vzbudí?
ZVONY
Co veŁer jarní rdí se v slunce sklonu: a kalichy se květł
zavírají,
má duae toulá po ji~ním se kraji,
ba celĹź v sladkĹźch rozpomínkách tĂłnu.
A slyaím hudbu italskĹźch těch zvonł, je~ laakovně tak,
melodicky hrají,
~e jenom jako tĂłny ze aalmají
to zaléhat z nich musí k Boha trĂłnu.
V tom naae zvony zpět zvou moji duai ; ty śderem tak sil-
pĹźm na kov buaí
a jako v~dy tak hluboce zní dneska, jak kdy~ to boułí, lka-
jí, prosí, śpí,
a nad světem, jen~ k bolu jejich tupĹź, na bránu nebes tlu-
kou srdce Łeská.
JEDNA STRUNA
Ta struna, o ní~ Zaleski kdys zpíval, je~ v srdci jeho vel-
kém v~dy se chvěla, v mém srdci dosud napjatá a celá,
jen rukou hnout, by łinul se z ní płíval.
Já v płealĹźch letech rád jsem o tom sníval, by do té chví-
le, kdy duch letí z těla,
má lyra celá plně zazvuŁela,
by strun vaech hlas mi jeatě v píseň splĹźval.
Vaak vida teď, jak ~ivot hrubĹź, běda,
ty struny rve a trhá, a jak sedá si na ně rez, kdy slza pad-
ne bědná:
Dnes cítím, ~e si chránit musím onu, v ní~ skryt, z ní~ letí
vżkłik milionł
a budu kliden - zbude-li ta jedna.
APOSTROFA
Myalenky rłzné, srate na vae strany a stíhejte se jako os-
tłí meŁe,
Łím víc vás, líp! - z té nekrvavé seŁe. nám vzejde mír, ne
vylhanĹź a planĹź.
Tu zaplaňte jak záłe v temnot stany, tu zapalte, kde mrtvĹź
klid se vleŁe, tu se~ehněte plevel, vĹźhon kleŁe,
i starĹź kmen u~ suchĹź, rozhlodanĹź! Vy nadaené i tiché,
jedovaté,
vy stejné právo ku rozletu máte,
jen jeden cíl bud , jak nám jeden akłdce! V tom, jak tu
se svĹźm odevěkĹźm vzdorem stát musíme, błh starĹź błh
nám v~dy radí: tłi hlavy měl, vaak jenom jedny ruce!
ZVONŁM NA BÍLOU SOBOTU
Ó, Allellujah! vstale jest této chvíle! Ó, zněte zvony, je~ jste
byly němy, teď hluboce a slavně aírou zemí
a v celé, plné zvuŁnĹźch kovł síle! Mně stĹźskalo se po vás,
zvony milé, ba nebylo to vŁera, uvěłte mi,
ni poledne a s kouzly slunce vaemi to nebyl veŁer, ani
jitro bílé!
Vaak teď - po vaaem prvním zvuku pasu se vaecek stá-
pím do vaaeho hlasu,
má duae s vámi zpívá, v chrámě kleŁí. A myslím, jak
se teprv duae chvěla
as naaim dědłm, kdy~ jsi oněmělá zas poŁla zníti, svatá
naae łeŁi!
CHVÍLE
Ka~dĹź měl chvíli, byt jednu jen płály
~ití mu sudby, kdy tíhl k hvězd tĹźnu, Łistou jak anděl, jen~
skolébá vinu, jako sen, děcku své vidiny tká-li.
Je to tak dávno, tak dávno, tak v dáli, padá to víc a víc
do mlhy klínu, zbĹźvá jen vłně jak po květech v łíjnu, śsměv
jak po snu, v něm~ ráje se zdá
Chvíle ta s námi jde; prłvodce stálĹź, sílí, kdy rtu je pít hoł-
kou Łía blínu; staví krok zoufalĹź na lemu skály.
Zachytí ruce, je~ soka by sklály,
a nám, jak někdo by vzdychl si v stínu, odealĹź dávno, tak
dávno, tak v dáli.
OSTROV
Kdy~ zranili tě srdce do hlubiny,
sám skryjea se a jsi jen se svĹźm bolem; leŁ kdy~ pak vy-
jdea, rozhlédnea se kolem - co stalo se to jenom? Svět je
jinĹź.
Je jinĹź, divně cizí ti, aŁ viny
sám necítía. Jdea jako pustĹźm dolem, jak po palouku vy-
prahlém a holém,
a lhostejnĹź tak k vaemu, v tváłi sinĹź.
Zas jedno z pout těch, která duai tvoji s tím celĹźm světem
od mladosti pojí, se płetrhlo ti v posledním tom hołi:
Tak z prou~ku země, jen~ Łní do vln, bołí se po kuse kus,
trhá v boułném boji,
a~ jednou ostrov sám tu v aírém mołi.
SEN DĚTÍ
Jen z naaich Łinł, dum a citł změn, ze známĹźch tváłí, slov,
je~ kdo nám neb hłímá v ~ití, tiae tak a hebce své obrazy
tká ve spánku nám sen.,
LeŁ malé dítě, spící na kolébce,
hle, usmívá se v sněhu svojich plen, je hlucho pro svět,
złíc, má śděl slepce - ach, o Łem tomu zdát se mł~e jen?
Ó, pravda-li, ~e sen je odraz ~ití,
pak rtíky své kdy~ stáhne do śsměvu, z jiného světa sen
jen musí sníti.
To jistě ve snách letí hvězdnou tiaí, kol něho zástup an-
dělskĹźch je zjevł, a hudbu sfér se linout dosud slyaí.
NA`I MRTVÍ
Spokojeni se tmou svojí zimnou, uzamŁeny pevně oŁi
obě,
naai mrtví ve svém tichém hrobě neche si zdłímnou!
Ani v atěstí ani v smutku době ani vzdechem ani plesu
hymnou nevolej je, sen ae z oŁí vymnou,
zpátky k sobě!
Tvoje atěstí, sladké jeho písně? Kdyby vstali, skłiví rty jen
płísně, skloní líce.
Tvoje stesky, bol, jen~ tebe pálí? Útrpně by jen
se pousmáli,
a nic více.
STÍN. - Jaromíru Boreckému. -
Ve velkém sále, v kterém od podlahy a~ k maleb stropu
knihy, knihy, knihy, se velkĹź stín mi zjevil, v Łele rĹźhy,
se záłnĹźm okem, stałeckĹźmi tahy.
Já věděl, duch to velké lidské snahy, jen~ s boha, pravdy
závoj strhl plihĹź, jen~ mołe zbadal, hvězdné płeael prahy,
a vyael jsem - stín se mnou - plnĹź tíhy.
A ~ebraŁka tu venku stará stála,
a její líc jak zrytá byla skála,
jí~ płes den celĹź paprsk nepozlatil.
Já sklonil se k ní, náhlĹźm sehnut bolem, leŁ pak jsem
marně ohlí~el se kolem:
kam, kam se jen ten velkĹź zjev mi ztratil?
NOVY %7ńIVOT
Je pravda, v~dy lze poŁít nové ~ití, byt doael jsi u~ na dno
str~e srázné, a na ~ivota aachovnici prázdné
zas figurky své stavět, dál se bíti. A do zátoky veplout z vl-
nobití
a po mdlobě se vzpru~it k pouti rázné, a chudĹź kmen, kde
suché listí vázne, zas novĹźm, svě~ím jarním listem krĹźti. LeŁ
také v~dy v tu novou píseň blaha cos ze dnł płealĹźch ruai-
vě ti vsahá
a stíny hází v slunce tvého atěstí.
A v sladkĹź aum, jím~ zní to listí mladé, je~ nové jaro
na větve ti klade,
to listí z loňska vşŁitkou ti chłestí.
ZA ROVNÍKEM
Kdy~ loď svou spustía vesel v mołe siné za dálnĹźm cílem
jako Argonauti,
tu s modra nebes na radostné pouti jak na pozdrav ti ste-
rá hvězda kyne.
Tu hvězda snł jak Labue aírem plyne, tam Pegas, Lyra
v oŁi zablĹźsknou ti, a hvězda slávy zve tě dále plouti,
a hvězda lásky v kraje volá jiné.
LeŁ bez śrazu loď tvá - nebi dík! - kdy~ płi té jejich záłi
věŁně ryzí
se płenesla ji~ plavbou za rovník:
Tu vae ty hvězdy známé, vlídné mizí, a płed sebou jen
jedno v dálce złía se tşŁit, lesknout na obzoru - kłí~.
PŘÍPITEK
Na zdraví, płátelé, v pozdní té hodině, naali jsme mladost
svou starém tom ve víně; umłela potají, marně zrak hledá
ji,
a~ teď se vzbudila vzpomínky na klíně.
Jak se jen skloní ret ku Łíae okraji, zase se touláme
s písniŁkou po kraji, o modré květině sníme zas dětinně, rty
dávno ustydlé jak kdy~ nás líbají.
Na zdraví, płátelé! Je to jen na chvíli, je to jak paprsek
sluneŁnĹź ve mrazy, umłe nám záhy zas płízrak ten spanilĹź.
Zmizí jak mlhové, klamavé obrazy, nu~e, Łía o Łíai hlasně
ae narazí, aby ji na hranu veselou zvonily!
ANT. CHITTUSSI
VrabŁíci v zimě, dotěraví hosté, jak na stromě se honí, jen~
je holĹź, neb posně~ené chaty, cesta v poli a jitro, které volá:
Snł se zhoste!
Błeh łíŁky, luh, v něm~ plno máku pár stromł v květu, chrá-
mek ve śdolí ty motivy tak rád tvłj atětec volí, jak jednodu-
ché vaecko to a prosté!
LeŁ płvabł co ka~dĹź oku chystá, jich mír jen duae chápat
mł~e Łistá, dál nechce oko, noha nechce z místa.
A kdo tak złí tvé na motivy chudé a krásné płec, Ăł, vím, ~e
věłit bude ~e poesie bydlí vaude, vaude.
VÁCLAVU JANSOVI
V práce milém Łarokruhu, k steré toulce květem luhł dali
jsme si ruce svoje, płimknuli jsme druh se k druhu.
%7ńivot dal nám tuhé boje, práce ples i sokł roje,
a~ błh lásky sklenul duhu nad to ~ití tvé i moje.
Co nám záae, co lidí zloba? Płíroda nás najde oba ka~dé
jaro: hvězdy v znaku,
píti krásu niv a borł, píti lásku, sílu k vzdoru
z květł, vln i ~eny zrakł!
SONET Z PODJAŘÍ
Po holĹźch větvích slunce hraje, jen tu tam svítí pupeny,
leŁ v ka~dĹź jako v ołech báje jsou země aaty zavłeny.
Je vlhko, jak kdy~ v slzách taje bol země dlouho tajenĹź,
leŁ silnĹź vzduch u~ aírem vlaje jak płedzvěst blízké pro-
měny.
Dnes, zítra płijde Vesna vskutku a bude konec vaemu
smutku, jen~ tlaŁil srdce, tísnil zem.
Ba cítía, jda kol zahrad stěny: płed chvílí ala tu, napuatěnĹź
aat fialkovĹźm parfumem.
KONCEM DUBNA
Ji~ stromy mají bílé hlavy, jak skryl je květł jarní sníh, ~e
jsou jak starci usměvaví
s tím květem ~ití na skráních.
A na sta ptákł v stínu jich se schází na rej polétavĹź,
a ka~dĹź v tĂłnech jásavĹźch ten ~ivot znova blahoslaví.
Ó, Bo~e, takto s hlavou bílou
a s śsměvem a plnou silou tu jak ty stromy jednou stát!
A pod svĹźch skrání aedou plísní mít jeatě na sta novĹźch písní,
jich~ refrén byl by: %7ńiju rád!
SONET NA OBRANU HLEMĹť%7ńDĚ
 Omnia mecum porto! łek kdys Bias - znám je vĹźrok ten,
vaak domek táhna den co den,
u~ dávno dłív to dělal anek. A nezaslou~í poaklebek,
on první tvorstva Diogen, jet ka~dé stéblo jemu vděk,
a nade vae mu tichĹź sen. On pravĹź snílek, filosof,
svět nechá bĹźt, v svłj zajde krov a zamkne domek, sa-
motáł.
A sní, co venku alehá sníh, ~e vánek v květné luhy dĹźch
a v travách le~í slunce záł.
U DVORCE
Na dlouhé cesty konci dvorec bílĹź se dívá s vrchu. Slyaet
je kłik páva, a pole jak se někde zaorává,
je slyaet pluh. Jak skłípá to a kvílí!
A~ ke dvorci se jehliŁnĹź les chĹźlí,
a płed ním stoh se zdvihá, léta sláva ; blí~ u lesa se pase
Łerná kráva
a ku dvorci zas patłí dlouhou chvílí. Teď se smíchem
se vrací chasa náhle. Zní rumpál, atěkot, buŁení krav táhlé
a koní dupot. Kdosi píseň zpívá.
Ted zmlká vaecko. Tichá noc a aerá. Jdou srny z lesa.
Z komłrky se dívá kams k hvězdám krásná aafáłova dce-
ra...
NA KRAJI LESA
Na prahu lesa le~e, hledím v kraj, jen~ plnĹź slunce záłí
płede mnou, luk zeleň vábí, pole zlatá jsou,
a zde v té aełi tichĹź dłíme taj.
Ó, vím, jen vyjít polí na pokraj, ji~ cítil bych, jak bílé cesty
~hou, ~e śpal děsnĹź, jen~ dí klasu: Zraj!
by s mdlobou padal v skráň i v duai mou.
Tak raděj złím jen skrze lesa młí~, a zdá se mi: tam ~ivot
le~í vskutku, a za hranicí touto snł je łía.
A maně, jak kdy~ v stopách mládí jdem , se dotĹźká mne
lehké kłídlo smutku,
~e jsem kdy víc chtěl, ne~ vae złít jen snem.
OČI KVĚTŁ
Jsou oŁi květł jako dětské oŁi,
jich pohled v~dy tak zvědavĹź a hravĹź, tak udiveně s okem
tvĹźm se zdraví
a naivně tak po tobě se toŁí.
Teď v slzách tonou a teď do dálavy kams pohlí~ejí lesa
na śboŁí,
a zas ji~ ples v ty zory jejich skoŁí a blĹźskne v slunci zá-
svit usměvavĹź.
A tolik víry v nich a lásky ně~né, a tak jsou Łisté, anděl-
ské a sně~né, ty oŁi květł na trávě i sněti,
~e zdá se mi, a kdekoliv u~ kynou, ~e zrak náa, zkalen,
strhán-li je vinou, jich pohled ŁistĹź nemł~ vydr~eti.
CESTA V POLÍCH
Od stálĹźch deaeł jeatě plnĹź bláta se airokĹź pás cesty sklání
dolł, bok její jeden spadá do vĹźmolu, kde kalu~, sliz
a drobná voní máta.
Kraj aírĹź, pustĹź, kam tvłj pohled chvátá, dub jedinĹź sní
cesty na vrcholu,
a veŁer v záłi sluneŁního zlata se spłe~ení tu houpá bí-
lżch volł.
Jak płírody by ruka s lidskou spolu jen několika Łarami
a rysy
ten kraj zde byla hbitě nakreslila.
LeŁ ve vaem tom, co dłíme smutku, bolu, a jakĹź stesk nad
krajinou tou visí,
a jaká velkost vane z ní a síla!
VEČER
Ztrhané mraky v dálce se chmoułí, tratí se, tratí,
cítit je hlínu po krátké boułi, ŁpavĹź dech nati.
TeplĹź vzduch chví se, z lesł se koułí kmeny se zlatí,
veliké oko lekníny mhoułí na vodní hlati.
Tu tam ji~ hvězda mihotná, bledá, jako kdy~ muaka na zvo-
nek sedá, bleskne a skoŁí.
Bo~e, teď celou nezměrnost nebe jako ten leknín zavłíti
v sebe, zamknouti oŁi!
VZKŘÍ`ENÍ NA VSI
Zrak aírĹźm krajem kam se letí pást, złí teplĹź veŁer jak
se tiae ní~í;
jak modrá mlha kouł se vine z chĹź~í, plá fialově v slunci
polí Łást.
Ó, v jaké ticho aírĹź kraj se hłí~í, jak Łekal by, kdos płijde
símě klást ; bez lidí ves, vłz nerachotí s tí~í,
jen skłivan vĹźská nad hrudami brázd. Z vsi dálné vĹźstłel
zahłměl, otłás lesy, teď zvonł hlas zní stlumen, zmírá kde-
si, a pějícího davu nota líná.
Do dáli złím skrz kełe mladé listy. Na jakĹźsi sen, nevĹź-
slovně ŁistĹź,
se duae moje zvolna rozpomíná...
NA PŘÍVOZE
Błeh písŁitĹź je, slunce ~ár v něj pere, pár vrb tu spí. Proud
aumí jako s jezu ; u lávky prám je, spjatĹź na łetězu,
za błehem olae, duby, habry steré.
Zde płes den skłípot, hlahol v sluch se dere, vłz rachotí
tu plnĹź po pavezu,
a łehce kłň. Pak ticho. Vłni bezu je cítit, vae jak dĹźchá
v noci aeré.
Srp luny blĹźsk , sta hvězd se v temnu rojí. Chlad noci vane,
łeka hlasněj huŁí,
teď slavík, slya, vpad´ elegií svojí!
To blaho! - myslía - se vaím ve souzvuku, po práci pad-
nout noci do náruŁí płi záłi hvězd a płi slaviŁím tluku!
TVÁ PODOBIZNA
V benátském rámci na mém stole stojí, a oddaně tak z ní
se na mne dívá
tvé oko velké, které se v~dy stmívá jak laně zrak, kdy~ klid-
ně patłí chvojí.
Płes chvíli v práci zvednu zrak, jen~ zmdlívá, a ten tvłj
pohled sílí mě a hojí,
mně je, jak slyael znít bych  na v~dy tvojí! to první, v.kterém
celé nebe zpívá.
A tak se zdá mi ten tvłj obraz milĹź, jak Madonnu bych
złel, ji~ v slunce palu kdys nad studánkou na strom pověsi-
li.
Ó, chraň ten zdroj jak obraz Bo~í matky, ae ~ivĹź stále, pro-
stĹź vaedních kalł,
zde z prsou mojich tryská Łist a sladkĹź!
S NOVĹťM JAREM
Hle, pod naaimi okny na zahradě
jak svě~í u~ jsou záhonł vaech lemy, jak strom pln pukł
a jak dlouho němĹź se ozval kos, hlas k nové písni ladě.
Zas jedno jaro, v jeho~ teplé vnadě se stápím celĹź, pro-
hłát nadějemi, kdy mohu łíci: Nezávidím zemi
a mezi pěvci v první letím ładě!
Vaak jeatě loni smutnĹź tak a bledĹź, kdy bílĹź květ se na ha-
luzích lesk , jsem płál si míti kolem sníh a ledy.
A v poduaku tím hloub jsem hlavu vrĹźval, Łím více v síň
mou padal slunce blesk
a Łím pták z venŁí tou~ebněji zpíval.
SVATEBNÍ CESTA
Ó, jezera a mołe, lesy, skály,
jich~ hlavy sně~né v azuru se klenou, zda nevděŁnějaích
z těch, kdo płiali z dáli nad ty, kdo zvou se prvně mu~em,
~enou.
Płed vámi stojí. s hlavou zamyalenou, jak vaai krásu, dech
by laŁně ssáli, pak polibek on vezme jí, pln chvály, a dívati
se - oba zapomenou.
A posléz - jihu zahrada ~e vonná?
Víc vłně vlas má, kterĹź splítá ona,
je nad ~ár sněhu nach, jen~ v líc jí skoŁí. Nad cypłiae vzrłst
jeho, ňadra její
se kouzelněj ne~ vlny mołe chvějí, a jezero hloub nemá
jejích oŁí...
JITŘNÍ
Jak sfinx, je~ vryta v písek pouatě zprahlĹź,
mé srdce spalo v hrudi, tupé ~elem,
neb le~ela kol noc jen v kraji celém,
a jenom hvězdy bludné nad ním táhly.
Neche divé větry v struny mocně sáhly,
neche otłásly vaím blízké hlasy aelem,
je nevzbudily. Ve stín neobsáhlĹź
se nołila sfinx, smutek pod svżm Łelem.
Pak poŁlo dnít se u. vĹźchodní strany,
vaak nevěłil jsem, stokrát oklamanĹź,
~e jitro je to, co se v zá~eh slívá.
LeŁ nyní věłím. Bo~e, jaká změna!
Mé oŁi vlhké, sfinga probuzená,
mé srdce atěstí jitłní pozdrav zpívá.
TY A JÁ
Jsem-li já pochmurnou, zjizvenou ruinou nad tmavou, hlu-
bokou str~í,
jsi ty mi błeŁtanem, snítky tvé ovinou rány, je~ v boji se tr~í.
Jsem-li já jezera mrákavou hladinou, netknutou Łlunem
ni vr~í,
jsi ty mi leknínem, nad Łernou hlubinou bílĹź jen~ kahanec
dr~í.
Jsem-li já hvozdem, kde stmívá se nejvíce, jsi ty jak mod-
rá záł plného měsíce,
v stíny je~ kouzelně alehá.
V~dycky jsi śsměvem, paprskem, zelení, květem, zkad ne-
beská svě~est se pramení, láska a soucit a něha!
KUS HOVORU
Své hnízdo pták ve tmavé skrĹźvá houatí, kam ani vánku
vlna nezaaplíchá
a noc kdy~ płijde, tmavĹź les i lícha, jen po nitkách se bledĹź
měsíc spouatí.
Ó, do jakżch my uteŁem se pouati
s tím atěstím svĹźm, je~ v prsou naaich dĹźchá, a v jakou
aeł, je~ pohled nedopouatí,
je stavíme, rci, duae moje tichá?
Kam płed zlovolnĹźm zrakem as je skryjem , kde płed zá-
vistí bohł jisto bude
a płed osudu neuprosnżm kyjem.
A ty se tulíc, aepotáa mi plaae:
Je tě~ko, viď, je skrĹźt, kdy~ zradí vaude młj smích, młj
smích to velké atěstí naae
JARNÍ PÍSEŇ
Země musí v sebe vpíti vaechen zimy led a sníh, aby
po vaech závějích na ňadrech jí rostlo kvítí. Strom, by mohl
ráno líti
ve vzduch vłni z listł svĹźch, veŁer jak se poŁal tmíti, je-
dovĹźch par zhoubu vdĹźch .
Musilo tak rovně~ bĹźti
s námi, dítě - v dobách zlĹźch
vpilo bolest naae ~ití.
Bolest vpita do vaech rĹźh!
V oku tvém se záłe nítí,
radost dĹźchá z písní mĹźch.
POJĎ V ZAHRADU SE DÍVAT...
Pojd v zahradu se dívat kláatera, ne~ pod okny nám se-
aełí se celá! Hle, jeptiaka tam jedna osamělá se jeatě modlí,
hledíc do aera.
Jak ve snivém tom płítmí veŁera se sně~nĹź aat nad jejím
Łelem bělá, co zaduněly zvony od kostela
a Łervánkł se nítí nádhera!
Ta trpí jistě, viz, jak hlavu chĹźlí,
jak oŁi zvedá k nebi v teskné chvíli
a zase sklání v knihu bledé líce.
Ne, ustup, naae płitulené hlavy,
ten ~ivĹź smích tvłj, polibek młj ~havĹź
by zabolet ji mohly jeatě více.
`LI JSME SPOLU...
`li jsme spolu po dnech zimy,
ali jsme spolu dnes,
pod tłeaněmi kvetoucími
skrĹźvala se ves.
Sady v květu! `li jsme jimi,
v duai tichĹź ples,
nad hlavami skloněnĹźmi
jak kdy~ se nám snes ,
jak kdy~ ní~ a ní~ se chĹźlí
teplĹź, měkkĹź oblak bílĹź,
vonnĹź jako bez,
by s té země zla a záati
naae duae ve svém pláati
odnes do nebes.
SLAVÍCI KRÁLE JANA
Tak pověst dí: Král Jan dal kdysi v chvatu slavíkł na sta
schytat v celém kraji,
a královně, jí~ radost ta se tají, je pustil v lesy kolem Kłi-
voklátu.
A kdy~ pak noc v svém hvězdném sjela aatu, těch kaskád
zpěvnĹźch, je~ se rozlévají!
to zpívá zem i nebe, vlny v háji
i vzduch - ples, láska v písni umírá tu.
Tu noc choe krále zdłímla prĹź tak tiae. A já, aŁ král jsem
malé jenom łíae,
tĹź~ dar ti chystám, o něm~ nemáa tuchu.
Své vaecky písně schytám za den bílĹź, by, hlava tvá a~
na polatáł se schĹźlí, ti jeatě ve snách sladce zněly v sluchu.
NAD SPÍCÍ %7ńENOU
Jak ve dne celá světlem zatopena je naae síň, jak měsíc
do ní záłí ; pod hlavou ruce, hlavu na polatáłi, tu vedle mne
má mladá dłíme ~ena.
Ó, jakĹź cit to, pro něj~ není jména! V něm láska, atěstí
s śzkostí se sváłí. Tak sladce dĹźae, pokoj na své tváłi,
a nemyslí, jak krutá ~ití cena.
Ae krutá je! Zde u té drahé hlavy
slib skládám v duchu, strádat do śnavy, vae dát, vae nést,
i trn, jen~ na krev píchá,
by celĹź ~ivot byl jí jako nyní, kdy bledĹź měsíc rozlévá
se síní,
a ona sní tak pokojně, tak zticha.
PÍSEŇ
Tvá duae rostla potichu jak v stínech lesní tiainy, leŁ v oku
jiné vidiny
ti kol ali a ti za smíchu. A já jen v světě jedinĹź, leŁ nehod-
nĹź tak pohłíchu, jsem snil, kĹź płvab dětinnĹź je zavłen v jejím
kalichu.
A já jen k ní se ve snách krad a tuae tolik bo~skĹźch vnad,
jsem odnesl ji do světla.
A płec, aŁ vae jsem tuail dłív, mě nad tou krásou jímá div,
je~ na mĹźch prsou rozkvetla.
KNIHA %7ńIVOTA
Je ~ivot knihou, jak u~ mnozí děli,
vaak má je z těch, je~ proaly ohněm vzteku, v jich~ tuhé
desky rány meŁł hłměly
a nesklály jich. V rokł tichém vleku já sám ji dále píau,
mdlĹź i smělĹź,
dnes zdá se mi, ~e hrad svĹźch cílł steku, a zítra klesám.
Bolest, smutek stmělĹź
se stłídá v knize s plesem jarních vděkł. A nevím, kolik
stran mi jeatě zbĹźvá, vaak vím, ~e v~dy tvé oko, z něho~ lije
se měkká záł, mně do knihy se dívá.
A vím, ~e v ní tvá láska rł~í vonnou, a rámě tvé, je~ kolem
mojí aíje,
té mojí knihy zlatou ~e je Sponou.
PÍSEŇ
Kde ty chvíle vaechny jsou, které u~ jsme ~ili sami? Cítía,
jak nám nad hlavami aumí Łas jak sladkou hrou?
Kdy~ jsme ~ili dobu zlou, líně Łas ael pustinami,
a teď snad jen łeknou známí, a~ nám. vlasy prokvetou.
Dni a roky jdou a kvaŁí, a ten ~ivot sotva staŁí vypět atěstí
duaí dvou.
Bojím se, za ~ití celé ~e nezlíbám dosti vłele, dosti vděŁ-
ně ruku tvou.
VZPOMÍNKA NA MOŘE
Ty skvoucí mołe, jeho~ vlny vroubí jak bílou krajkou staré
Łerné skály,
ty znía, jak sto kdy~ tritonł v roh troubí, a neslyaía mne
ve své modré dáli!
Vaak já tě slyaim. Vln tvĹźch, je~ mi plály, jsem pevně za-
mkl v svého srdce hloubi kłik vítěznĹź, jen~ s vichłicí
se snoubí,
a temnĹź hukot, aevel neustálĹź! Ted srdce moje plno tvé-
ho ruchu jak muale, v které huŁí mołe celé, kdy~ v tichu jiz-
by płilo~ía ji k uchu. Ty nevěłía, smích v oka svého tmavu?
Ó, płesvědŁiti chtěj se, dítě vłelé,
a k mému srdci drahou polo~ hlavu!
VZPOMÍNKA Z CESTY
PetrklíŁe suchĹź květ
v mojich verał knize le~í vía, jak jsme jej naali svě~í, jak
jsem jej pln ~asu zved ?
Podzim byl u~, mnohá snět dr~ela list ~lutĹź stě~í,
a ten květ plál trávy młe~í, jak kdy~ jaro táhne zpět.
Za jeseně prostłed nivy jara květ - Ăł, jaké divy, milĹź Bo~e,
dít se mohou!
Podnes myslím, na trávníku ~e jen vykvet v okam~iku,
zlaté dítě, pod tvou nohou.
SCHERZO
Mně zdálo se: Kams do dáli jsem hleděl, kde se obzor
klene, a tě~ké květy porosené
na hlavu moji padaly.
To bylo kdesi u pramene, jen~ staré auměl ze skály, a ty
jsi, vlasy rozpuatěné,
prst na rtech, stála povzdálí - -
A na tvĹźch śstech śsměv tkvěl, kdy~ jsem ti sen svłj vy-
právěl, sta aotkł z oŁi złelo.
Ó, viď, já uhod , kdy~,jsem spal, tvłj ret mi tiae aepotal
a líbal moje Łelo!
Ó, NAKLOŇ JI%7ń SVÁ ÚSTA...
Kdy~ jdeme spolu v slunné chvíli ranní zlatĹźmi poli Łistou
pod oblohou,
tu ka~dĹź klas, jak dvorně kdy~ se klaní, kłł listy chví se,
~e se tknout tě mohou. Kdy~ loukou jdem -je na sta květł
na ní - roj motĹźlł kol krou~í chvíli mnohou,
květ bílĹź padá vlas ti na havraní,
a jinĹź aeasten pod tvou zmírá nohou. Vae jak kdy~ zná tě,
miluje a tuaí, co dobroty ti, lásky dłíme v duai
i k Łlověku i ku květu a zvěłi.
Ó, nakloň ji~ svá śsta k mému sluchu i Vím, vae co kolem
tajno mému duchu, to płíroda ~e srdci tvému svěłí.
I PAK, A%7ń UMŘEM...
I pak, a~ umłem - ké~ to v jeden den! a a~ i hrob náa roz-
padne se kdes,
té naaí lásky smutek, bol a ples
dál bude ~ít, v mĹźch písních uvězněn.
A jiné duae budou snít náa sen
a zmírat mukou, ji~ jsme zmohli dnes,
a chvět se touhou v Łtveru hluchĹźch stěn a vlhkĹźm okem
hledět v tmavĹź les.
Tu písně moje budou v mrazu zim o pevné víłe v atěstí
mluvit k nim, je~ płijde płec, byt veŁer s záłí rudou,
o květech ~ivĹźch, kraj kdy sněhu pln, o setkání hvězd blud-
nĹźch, dálnĹźch vln, a naaí lásce, Łtouce, ~ehnat budou.
A STAČILY DVĚ KAPKY...
Čím Łistějaí, tím tmavaí bĹźvá zdroj, a oŁi tvé jak studánka
jsou tmavá ; mě touha po nich schvátila tak ~havá, já mu-
sel k nim, neche osud velel: Stoj!
Myalének chmurnĹźch kolem Łela roj a znaven, mdlĹź, a~
klesala mi hlava, jsem vlekl se k nim, zraněn do krvava: Ó,
mo~no-li, ty studánko, mě zhoj!
A staŁily dvě kapky z oŁí tvĹźch, dvě slzy, je~ jsi nad mĹźm
~itím lila,
bych, poutník mdlĹź, se zhojen z prachu zdvih ;
by s duae mojí smyt byl kal a hłích, by na zcelenĹźch di-
vem perutích
má duae k hvězdám znovu zakrou~ila.
VELKÉ `TĚSTÍ
Je naae atěstí - zdává se nám Łasem - tak velké, ~e
se nemł~ udr~eti
jak tě~kĹź plod na tenké stromu sněti, jak rybka slabĹźm za-
chycena vlasem.
A tajíme dech, těsném ve objetí se bojíme, i silnějaím ~e
hlasem se pouto strhá, tiai jsme jak děti,
je~ skryty v kout s matŁinżch aperkł jasem. Ó, nemluv ji~!
Tvłj hovor je tak ryzí, a płec, kdo~ ví, zda slovo jedno není,
je~ płejde rty, a kouzlo nav~dy zmizí.
Ta sladké kouzlo, jím~ se hlava toŁí, je~ kolébá nás
v novĹźch rájł snění  Ăł, nemluv, jen se dívej mi tak v oŁi!
V TVÉ DU`I DLOUHO LE%7ńEL STESK...
V tvé duai dlouho le~el stesk a ~al,
ne~ zaplanul tam atěstí jasnĹź ~eh, a i ten slední stín, jen~
na ně leh , bych s Łela tvého rád ti vylíbal.
Vaak marně hołí na něm rtł mĹźch pal,
dál tkví tam stín po płealĹźch mraŁnĹźch dnech a dlouhĹźch
nocích, jak jej smutek stkal
a opuatěné duae płivál vzdech.
Ten stínł stín, má duae, dobłe vím, s tvé skráně hebce
nikdy neshladím, on nezmizí u~ nikdy s tvého Łela.
Snad tak, bych stále płed oŁima měl, jak na tvé Łelo bych
se zahleděl,
co pro to atěstí muk jsi vytrpěla.
TVÁ LÁSKA Z DU`E VYPLELA MI PLEVEL&
Tvá láska z duae vyplela mi plevel, jen~ rost tam bujně,
otravnĹź a kletĹź, a~ płerost vae, a~ udusil mé květy.
Ji~ lhostejně jsem v lesní aeł se díval, pták nadarmo mě
na závody vzĹźval, byl cizí u~ mi stromu tichĹź aevel.
Jsem měkkĹź zas; tvou láskou vykoupenĹź, zas bloudím
v snách, kdy~ k lesu krok se stáŁí, sto poupat novĹźch z duae
se mi tlaŁí,
a Kłídla! volám, se skal patłe stěny.
Rej oblakł, kmit hvězd mi na ples staŁí, vae chápu opět,
vaím jsem okouzlenĹź,
květ mluví ke mně, pták mě pohne k pláŁi. Jak dítě Łist
jsem Łistşm srdcem ~eny.
V SVĚT DÍVÁM SE...
V svět dívám se a ve vaech srdcích kvésti, jen dobro złím
a ve vaech duaích snění,
a není zlĹźch, jsou jenom poní~ení a ubozí jsou, které płe-
alo `těstí.
Nł~, jen~ se vrahu v drsné zablĹźsk pěsti, zlo nevtisklo tam,
jenom poblouznění,
co trnem tu, to v rł~e se kdys změní, a tuhé zimy blízké
jaro věstí.
Vae zmł~e Láska, zbělí do lilií
kde jakou duai. Krásu v tváł jen bijí, ~e nechápou ji, zato-
peni mrakem&
A já, jen~ zoufal, jen~ jsem klesal ke dnu; se usmívám,
kam oŁi svoje zvednu,
co v svět se dívám - ~eny svojí zrakem.
PSÁNO PRO TEBE
Tvłj hladě vlas, má holubiŁko Łistá, svou hlavu maje
na tvém srdci vłelém, já, kterĹź ~il jen kdysi v płítmí stmě-
lém, si płipadám jak starĹź alchymista.
Ten zlato najít tou~il ve snu smělém a nedbal bídy, ji~ mu
osud chystá, jen do hvězd hleděl, kde je meta jistá, a nad
knihami seděl s dumnĹźm Łelem.
Kov stłík mu v zrak - byl slepĹź, zbaven síly. A płátelé jej
vaichni opustili,
v prach padlo vae, co bylo mu tak svato.
LeŁ ke svĹźm prsoum tiskna svoji ~enu, ji~ naael v chvíli,
Błh kdy poslal změnu, on cítil płec, ~e naael svoje zlato.
CO NA TOM!
Co na tom, líp ~e jiní pěli, ~e ryli písně v tvrdĹź kov, ~e vzác-
né zrní jejich slov
si v srdce zasil národ celĹź. A ty jen, snílek osamělĹź,
jen~ nad vae rád měl teplĹź krov, ~es bublin pár jen pustil
z celi, je~ vykrou~il si ze svĹźch strof.
I tyto lehké bubliny, ty děti krátké vtełiny,
jsou krásné płec a krásnĹź sen, kdy~, jak se nese jejich
let,
se zablĹźsk v nich tvłj celĹź svět, hrou poesie ozlacen!


Wyszukiwarka

Podobne podstrony:
sonety sepa szarzynskiego i nab Nieznany (5)
Hviezdoslav Krvave sonety
Mazowiecki klaster technologii
Microwulf klaster osobisty
Ebook Sonety Netpress Digital
Klastery metali i liczby magiczne
Pliki wsadowe, partycja, sektor, klaster, FAT, NTFS
sonetykrymskie
bol glowy klasterowy
Sonety Odeskie Netpress Digital Ebook
B2 Suplement KLASTER ICT Wroc aw 10 03 2011
sonetykr
SONETYOD
sonety odeskie

więcej podobnych podstron