Anton�n Kl�a
terskż:
SONETY TICH� POHODY
SONET NA OMLUVU
Ach, zase sonet! - sykne mnohż v strachu, ~
e zn�lek po-
topa u~
zase kvaŁ�
v~
dye
łek jsi, jeho pouta ~
e t� tlaŁ�, v~
dye
odpłis�h s jej
d�vno, milż brachu!
Je pravda, pravda. Tv�ł m�m studem v nachu a kdybych
moh , j� zastłel bych ji rada
i, v~
dye
nezap�r�m - v�m, ~
e hrst-
ka hrachu jak u mne na ze� padla sotva hlada
�.
T�~
kritiku ct�m, b�sn�kł v n� v�no, a m�l jsem tak� jinak
pol�Łeno,
bych pł�ze� sob� z�skal v mil�. vlasti. Co mohu j� va
ak,
kdy~
ta mya
ka b�l�, j�~
mya
l�nka se ł�k�, n�pad sp�l�,
se chytila mi pr�v� do t� pasti?!
NAD STARŻM ALMANACHEM
J�m prob�r�m se, v dum� skl�n�m Łelo. Ó, co tu srdc� vzl�t-
lo v modro sv�tł, tak plnżch l�sky, bolu, snł a vzletu,
a ka~
d� kł�dlem hv�zd se dotknout cht�lo! A kde jsou
va
ichni? Dumat neveselo. Dva, tłi z nich z�łnou dostihnuli
metu,
a hejno druhżch po kratiŁk�m letu kams za oponu tmy
a noci sjelo. Ten kł�dla rozbil o chudoby mł�~
e, ten shas ,
ten zemdlel u krbu a a
p�~
e, a jinż naa
el jinż c�l a cestu.
A mn� je tak, co Ł�sti d�l to sv�d�, jak k rozpadl�mu a
el
bych snł a ml�d� a p�skem poua
t� zav�t�mu m�stu.
KAND�K PS� ZUB
Ty milż kv�te bud�c� se vesny
s t�m smaragdy jak pos�zenżm listem, ji~
ve vzduchu tak
opojn�m a Łist�m se tżŁ�a
zas, vrch ozdobujea
lesnż.
Kdy~
naa
el jsem t� na tv�m m�st� jist�m kdys mladż hoch,
ó, byl to vżkłik plesnż, leŁ dnes, kdy chv�m se chladn� zlo-
by svistem, ty milż kv�te, jinak pl�a
mi ve sny i&
Ty prav�a
mi: Ne chv�la jen a sl�va, i z�a
e
a zloba dua
i
s�lu d�v�,
j� kł�dlo tu~
� v let,, ó, dolł; t�ho! Hle, b�sn�ku, jak vesele t�
zdrav�
młj jemnż kv�t, tak Łistż a tak smavż, a płec vzat ~
ivot
ze zubu jen ps�ho.
V�DA LISTŁ
S�� redakŁn� je pr�zdna; va
ecko stoj�, jen hodiny jdou,
moucha na skle bzuŁ�,
a listy dva - co v Łerni jich je ~
luŁi! se na stole prou v st�le
v�ta
�m boji.
Z nich jeden prav�: K płedu v jednom voji! ty vrh�a
n�rod
zk�ze do n�ruŁ�,
Ł�m jsme, co m�me, co tu kvete, puŁ�, to uznat mus�a
, plod
je strany moj�!
A druh�ho sm�ch zn� tak rozpustilż: Bu� zdr�v, ó, slavnż
v�t�zi a reku,
Ł�m jsme?.. chacha! nic nejsme v zlob�ch v�ku, a v�a
, co
m�me? Nic, młj brachu milż!
Se skł�n� socha Um�n� se d�v� a bolestn� se, trpce pou-
sm�v�.
R�NY
Kdy~
obloha se modr� zase klene, a zaŁne to ji~
jarem
von�t v h�ji, a kv�ty b�l� puŁ� na pokraji:
tu do lesa jdou d�ti rozjałen�.
To trh� kv�t, to k potoku se ~
ene, kdo p�se� jakou zn�,
hned zazp�v� ji; va
ak ~
el! pak v bł�zu otvor navrtaj�, a v od-
vet sladk� teŁe m�za z kmene. Tak b�sn�ka sv�t Łasto v dua
i
ran�, jak d�ti onu bł�zu v lesn� str�ni,
t�m plesu v�c, Ł�m v�c m� skr�n� zdr�ny. Jak ale mst�
se b�sn�k sv�tu za to?
Tok p�sn� se mu łine jako zlato a slada
� ne~
li v�no z ka~
d�
r�ny.
P�SEK Z MO�E
Jak mouŁka jemnż, jako jantar ~
lutż, hle, p�sek z mołe,
z jeho vlnobit� mou vlastn� rukou kdysi vyzvednutż!
Jak zlomky lastur, a
kebl� se v n�m tłpyt�! ��m bżti moh ,
chce nad n�m se mi sn�ti, jak z�łn� mua
li vnikna v krunżł
dutż,
se perlou st�t moh , kter� ml�Łn� sv�t�, kor�lł b�lżch rżho-
vat moh pruty.
V n�m byl by spal snad mrtvż plavec na dn�, neb otiskla
se no~
ka luzn� hbit�,
kdy~
sir�n rej se v hloubi spl�t� vnadn�. A nyn� - v�ru,
smutnż los a sl�va! młj sonet - mrtv� narozen� d�t�
tu milosrdn� v m~
iku zasyp�v�.
SONET
Koll�rłv sonet podoben je chr�mu, kde v�Łnż chlad a ti-
cho, z�voj a
era, kde na olt�łi v zaŁernal�m r�mu
se stkv� v sv�m smutku velk� Sl�vy dcera. A Vrchlick�ho
pal�c je, a pl� mu
sta nad port�lem zdob a socha ster�, a Sl�dkłv dvorec,
~
ivż dnes i vŁera,
leŁ z pevn� ~
uly, dubov�ho tr�mu.
A sonet młj, ach, Bo~
e,. hn�zdo ptaŁ�, je~
upleteno z hl�ny
jen a tr�vy,
se pod krovy t�ch velkżch staveb tlaŁ� a v�, co zlob� odo-
l�v� klet�,
~
e ony st�t tu budou plny sl�vy, a~
hn�zdo d�vno bouł a v�tr
smete!
VILLON
Do bot jeho drala se voda a do dua
e z�łe hv�zd.
Hugo.
`
at zedranż, ae
l�to nebo zima,
den v toulce pro~
il, noc pak v krŁm� celou, kde svłdn�
~
eny v n�ruŁ� sv�m stelou,
jen divż rej a a
p�nu płed oŁima.
A płece p�l, a p�se� jeho j�m�, a kr�su um�l pilnou naj�t
vŁelou
a s modlitbou jak d�cka, Łistou, vłelou se k Bohu vznes
kł�dlama skłiv�nŁ�ma.
Je b�sn�k jako kv�t, jen~
, noc kdy tich� se k zemi n�~
�,
pochlad nesouc v lłn�, jed vżparł a plynł v sebe dżch�
a Ł�m vzduch jej� nasycenż stłn�, va
ak co se łine jeho
ze kalicha, je r�no pouze: ozon, zdrav�, vłn�.
BOJE
Bojuj d�l, mł~
ea
-li, nelze-li, mrtev jsi ji~
.
Vrchlickż.
Bojovat? Ano! Kdy~
osud se vt�n� zuby ti do nohou, b�t
se a b�t,
płed jeho ranou, neche
tv�ł tvoje sin�, pozvednout nad
hlavou pr�ce sv� a
t�t! Bojovat s hmotou, je~
vzdorn� a l�n�,
v pevnż kdy~
jej� tvar nav~
dy chcea
v�c mya
l�nek, citł
svżch ~
hav�ho v�na, z�pasit s mdlobou a neznati klid!
S lidmi? Ne, rad�ji mrtev chci bżti, zapł�st se do snł svżch
pavuŁ�ch s�t�, ztracenż pro sv�t a hluchż a slep!
Jedni se bij� pro areny sl�vu, soka kde sr�~
ej� pro potlesk
davu, druz� se bij� - ~
e d�v� to chl�b.
POESIE A KRITIKA
Je poesie d�vkou smavou a starou pannou kritika.
%7ńe zp�v� kr�sn�? - krout� hlavou v~
dye
hlas ten ua
i proni-
k�!
Ten śbor vizte, chłzi hravou, toe
koketa je velik�,
jen povrch, d�my, s fala
� pravou, jen~
zmate leda mlad�-
ka!
LeŁ doma - jak� prom�na! ji schv�t� potom migrena,
a z prsou vpadlżch zasten�. A cht�la va
e by za to d�t, jen
jednou tak, jen jedenkr�t se n�st a l�bit, p�t a sm�t!
ALFONSU MUCHOVI
I.
B�sn�ku barev j�sav�ho zp�vu,
v�c ne~
Tv� v�lky, velkżch kr�lł d�je mou dua
� snivou slad-
kżm kouzlem chv�je ten pohled v ł�a
Tvżch poh�dkovżch
zjevł...
Ó, jak� kr�sa pl� jim z obliŁeje, neche
rty sv� d�vŁ� st�hly
do śsm�vu, ae
jako sfingy, kterżm v dua
i reje v~
dy probl�-
mł Łerv, mlŁ� v ~
it� łevu.
Ty v�ly vzdua
n�, dua
e jara, zimy, ty kouzelnice s hrdly la-
but�mi,
ty princezny, je~
maj� zlat� vlasy!
Ó, pt�m se v duchu Tebe, mistłe drahż, co kynou v sn�ch
mi l�bezn� jich tahy, zkad k Tvoj� dua
i płilet�ly asi?
II.
A mysl�m si: Ty ~
ijea
v zemi ciz�,
sv� vlasti dalek, m�sta ve n�dhełe, kde hled se d�s�, meze
jeho m�łe,
v n�m~
jako v mołi jedna dua
e miz�. LeŁ ve tvołen� sv�ho
chvilce ryz�, kdy v�ru sv�ta uzamknou se dv�łe, Tv� dua
e
kles� v n�ruŁ sladkżch vis� a bloud� v blahżch upom�nek
a
ełe. Jsi zase doma, a ji~
Łarod�jn�
Ti vzpom�nka jak jaro pt�kł hejna płed oko ~
iv� vidin z�-
stup v�b�, tak jak jsi u~
je v�dal jako d�t�, kdy~
poh�dka T�
zapłedla v sv� s�t�, kdy~
visel s na rtech matky sv� Łi b�by.
LAMPA H�RY
Jak nad mołem kdys pl�la lampa H�ry, tak Ide�l n�m svatż
v d�lce sv�t�,
z n�s ka~
dż mythu Leandrem chce bżti, a plujem k sv�tlu
va
ichni va
emi sm�ry.
Kol n�s se a
kleb� potvor j�cen sterż, se zm�t�, huŁ� va
edn�
vlnobit� my d�le t�hnem , z�ł� svatou spiti, nad n�mi planou
hv�zdy, noci dcery.
Ó, k płedu, k płedu, dokud lampa plane a posledn� v n�s
jea
t� bije s�la,
bye
na sebe v�c to t�lo zdran�!
Co na tom, ~
e se hrstka obr�tila
a mnohż na dn� le~
� ve vln sn�hu - jen jeden, a
e
astnż!
kdy~
dos�hne błehu!
B�SN�KU
Ty, kterż p�l�s jen ~
ivot celż, ó, b�sn�ku ty zpozdilż, Te�,
kdy se j�n�m vlas ti b�l�, Jdi, nastav dla�, leb nachżli!
Byl�s lenoch, jin� nosili si z�sob hojn� do sv� celi, a tys
jen p�l sv� sny a ~
ely, rad moudrżch nedbal�s na chv�li.
V�a
, cikadu, je~
v l�t� p�la a na zimy chlad zapomn�la,
jak mravenec hnal laŁnou zp�t?
To moudł� dnes ti odev�t�, v~
dye
ve a
kol�ch se uŁ� d�ti t�
bajce proto nazpam�e
.
LE� V TOM, CO P�L JSEM...
Byl u cesty jsem stromem jen, kż div, ~
e list mi stł�snil
prach, aŁ po dnea
n� mi złstal den. ten płvab Łistżch lilj�
drah.
Zprv dua
� j�mal divnż strach, a cht�la mł�ti pro svłj sen,
va
ak zvolna, v proudu jinżch snah, si zvykla - prach byl
usazen.
LeŁ v tom, co p�l jsem, co jsem snil, jak reflexem svżch
lepa
�ch chvil
j� sn�~
n� byl v~
dy Łistż,
jak nebem posl�n, va
edn� kal by jarn� d�a
e
mi omżval
a skr�p�l dua
e listy.
CESTOU
Ani mr�Łku na modrav�m nebi, kv�ty kynou płi ka~
d�m
ti kroku, louky povlak zem� ve hluboku zlatżmi spjat pam-
pelia
ek hłeby. Usnul tul�k, v�ru zapotłeb�
m�lo k tomu, hlavu na tlumoku ; u cesty sp�, a
ir�k sta~
en
k oku, z d�r a z�plat b�da se mu a
kleb�. Ale z jara va
e je
poesie:
Z�plat Łtverce hust� tr�va kryje, u noh luŁn� usedlo mu
kv�t�. Jablo� jako d�vka prostovlas� rł~
ovż kv�t na a
ir�k mu
stł�s�, cvoŁky bot. mu jako hv�zdy sv�t�.
IN MEMORIAM J. S.
Ji~
zdr~
ovat m� nesm�te ni chv�li,
tak - doua
ek v�na - a ted ze sv�tnice co~
neslya
�te? vłz ji~

hrŁ�, p�l�,
płed vraty stoj� kon� frkaj�ce.
Kde klobouk młj a kde młj pl�a
t�k b�lż? tak s Bohem,
s Bohem - nem�m Łasu v�ce... Pak padla zp�t, to doa
ly u~
j�
s�ly,
a smrti klid j� pot�h bled� l�ce.
Ó, jakż kraj tam daleko, tam v d�li as musila zł�t rajskż,
mrouc tak ml�da, kdy~
jej� oŁi blouzniv� tak pl�ly.
Ó, jak� z�ł se, vłn� vstł�c j� lila, kdy~
jej� dua
e, je~
tu dlela
r�da, -tak nedoŁkav� kł�dly k letu bila!
STAR� SK���
V t� star� skł�ni, vykl�dan� kv�ty a stromy, pt�ky, kter�
kdysi v kl�tu se mnoh� m�sa tłpyt�vala z c�nu,
te� jenom knih mżch blżskaj� se hłbety... Ji urobil kdos
v�ce ne~
płed sto lety,
ji b�by strżc m�l, d�vno skrytż v hl�nu, pak b�ba, od n� j�
- v~
dy nov� sv�ty!
A star� skł�� tak prask� v noŁn�m st�nu! Snad mladżm
dru~
k�m, je~
se kolem tm�j�, to vypr�v� jen vl�dn� dua
e jej�
o starżch Łasech za noŁn�ho tich�.
LeŁ j�, jak to tak praskne v star� skł�ni, si mysl�v�m: To
b�ba moje nyn�
tam v d�li sam� bez snł v lo~
i vzdych�.
SMUTN� O�I
Smutn� oŁi złel jsem jedenkr�te, byly bezdn� hlubok�
a tmav�
jako proud, j�m~
Smrti Łlun jen plave, jako propast, hrob,
kde va
ecko m�te. Boly, je~
v nich spaly, byly svat�, slzy, je~

z nich tekly, t�~
k�, prav�, ale vyschly, vzdechy płea
ly a
tka-
v�, hrłznż klid v nich nic u~
nepomate. And�l smutku nem�
hluba
�ch zrakł: padalo to v dua
i z nich jak z mrakł, kdy u~

list� se stromł je sv�t�.
Sm�ch vad na rtu, prchlo sladk� sn�n�; c�til s va
eho mar-
nost jen a młen�. Smutn� oŁi, kde as nyn� pl�te?
MOTIV Z PROCH�ZKY
To Łasto v�d�v�m: %7ńe t�hne to ji~
k jaru: ven z�stup sirot-
kł jde na proch�zku v p�ru; jsou stejn� od�ni a a
aty maj�
a
ed�,
a starż łeditel se vzadu s jedn�m vede. Pod kł�dlem śsta-
vu sic unikli u~
zmaru, leŁ jak tak smutn� jsou v tom jarn�m
slunce ~
�ru a plaa
�, zamlkl�, v to l�ce jejich bled�
ni slunce rł~
e jim nadechnout nedovede!
A cestou poslouch�m, jak ~
ena s d�tmi dv�ma d�: Hle,
z t�ch ~
�dnż u~
ni otce, matky nem�, je~
by je hladila a l�-
bala je sladce.
To d�ti nech�pou, leŁ zmlknou ve sv�m reji, a jak ten z�-
stup ji~
kdes miz� do alej�,
jak v b�zni, vroucn�ji se vinou k svoji matce.
JARN�
Ó, co mi jaro śsm�vn� a vnadn�, ten b�lż kv�t, ta zele�
jeho ~
iv�,
je~
na stromech mi cestou va
ude kżv�, kdy~
myslit mu-
s�m, ~
e i ona zvadne.
Co zp�v mi pt�kł sluneŁn�ho za dne, jen~
na plesnż
se hymnus lesa sl�v�, kdo~
mya
l�nka mi n�hle v dua
i pad-
ne, ~
e zmlkne va
e, a~
jese� płijde mhliv�!
Ó, nen� pro n�s jaro, nen�, nen�, kdy~
konec va
eho, smrt
a zmar a klamy
u~
zł�me jen i v nejslada
�m sv�m sn�n�! A nen� m�n� kr�s-
na zem� a
�r�,
leŁ ve sv� dua
i jin� jsme my sami,
a prost� br�t va
e - d�tsk� sch�z� v�ra.
BU� POKOJ LIDEM DOBR� VŁLE!
Bu� pokoj va
em, kdo~
dobrou maj� vłli! Tak s nebes, kte-
r� hv�zdami se lesknou, to nad zem� zn� setm�lou a tesk-
nou
a k nebi zvuŁ� z oken sv�tlżch z dłli.
Jsou sk�ceny m� pr�ce tich� śly,
młj płehlua
en hlas polnic� je vłesknou; a Łerv�nky dob
lepa
�ch sotva blesknou nad sloupem hrdżm, kterż zlomen
v płli. J� dobrou vłli m�l - kdo za to mł~
e, ~
e nevpua
t�n
jsem złstal płede vraty
a r�ny skl�zel, kde jsem d�val rł~
e?
LeŁ dobrou vłli jsem m�l v~
dy a va
ade,
ó, płij� a napl� hru� mi, m�re svatż,
jak Łerstvż sn�h, jen~
na br�zdy se klade!
ELEGIE
J� sl�bil si jedenkr�t s mladost� svou, to bylo kdes v kve-
touc�m dolu,
~
e umł�t-li bude m�t n�kdo z n�s dvou, ~
e umłeme, umłe-
me spolu.
A mladost m� schv�cena chorobou zlou,j� vid�l ji v rakvi,
pln bolu,
j� kv�ty ji pokryl, j� l�bal ji tmou, leŁ s�ly jsem nem�l s n�
dolł. Ted pozd� kdy d�vno ji~
, lituji Łasem a vid�m ji b�lou
tak, se zlatżm vlasem,
jak s vżŁitkou ke mn� se klon�.
A smutn� den str�v�m nad troskami snł a nad trochou
p�sniŁek z płel�tlżch dnł, je~
pam�tkou zbyly mi po n�...
STARŻ N�P�V
V m� dua
i v tich�m span� kżs n�p�v starż tkv�,
jak - nev�m kdy u~
ani mi man� zapad v ni.
A Łasto z nenad�n� mi sjede s rtł a zn�,
jak snes by ve sv�m v�n� jej v�tł�k veŁern�.
V�t, kter� prov�zely ten starż n�p�v stm�lż, ji~
d�vno ne-
zn�m, ~
el.
A płec, kdy~
zn� mi v dua
i, jak po Łems, co sp� v hlua
i, bych
ruce vzpł�hnout m�l...
DNI
Je płea
lż den jak list, jen~
na zem pad�. se stromu tv�ho,
se ~
ivota sn�t� ;
ten na haluzi dlouho zd�l se tkv�ti,
a jinż, zd� se, sotva vzrost , ji~
zvad�. Co~
jeden list! d�
v sm�chu dua
e mlad� ae
padaj� si: jeden, druhż, tłet�,
leŁ pozd�j , jak tak za listem list let�, ji~
śzkostn� se sŁ�t�
spadlżch łada..
To ~
it� ł�d - co lidskż stesk tu zm�n�? A mn� t�ch spad-
lżch listł l�to nen�,
a proŁ by vzdech młj p�d jich doprov�zel? Mn� l�to t�ch
jen, ve v�a
ni a bolu
je~
s�m jsem stł�sal lehkov�~
n� dolł a poa
etile ve kl�n
v�tru h�zel.
NE, %7ńIL JSI P�EC...
Pod travou zde, ak�tu haluzemi
u~
dvan�ct rokł sp�a
, młj otŁe, v zemi, a pravdou nezd�
za dnea
n�ch se chvil, ~
es vskutku ~
il.
%7ńes miloval a m�łil v dobrż c�l, se prac� br�nil
do posledn�ch chvil a doufal, zoufal a pak zrazen va
emi
~
es trp�l n�mż.
Ne, ~
il jsi płec! Zde nad tvżm rovem tvou dua
i c�t�m v ruchu
nov�m spi v kl�nu zem�!
Spi, otŁe, spi, tvłj sen bud tichż, kus tv�ho vzdoru, kus tv�
pżchy tu zbylo ve mn�!
CHCI BŻTI S�M
Chci bżti s�m, ae
vhod to komukoli Łi nevhod je, s�m
v radosti i str�zni ; kdy~
mlŁ�te, m� srdce chv� se b�zn�, kdy~

mluv�te, m� ka~
d� slovo bol�.
S�m plamennou svżch muk jsem proa
el l�zn� a neklesl,
neche
kmen jen zbyl mi holż,
ted jako sv�t kdy~
kolem mne se pr�zdn� a ztr�c� kams
za pahrbky a doly.
Co trp�l jsem, v� Błh, jen~
v srdce vid�! Co ted mi u~
je
po soucitu lid�,
kdy Łelo klidu ov�j�m si kv�ty? Chci bżti s�m a odejdu tak
jednou i mezi st�ny s tv�ł� klidn� lednou,
s płimknutżm zrakem, zamŁenżmi rety.
KŁ� DONATELLŁV (Padova.)
Kż asi sen, n�m nezn�mż a skrytż,. tvou dua
i schv�til,
mistłe, dravou łekou; kdy~
pod tvou rukou um�lou
a m�kkou: ten n�dhernż kł� rostl obrovitż!
Zda v sn�ch jsi spatłil tit�nł boj l�tż, Łi ołe, kter� nebem
slunce vlekou
Łi zemi złel jsi a
erou, d�vnov�kou, kdy~
kentaurł
se chv�la pod kopyty? Płed d�lem tvżm j� udivenż stoje
a v mohutnost se jeho nołe ztich�, jsem vid�l v duchu pev-
n� hradby Troje.
A zd�lo se mi v�ru, v ka~
d�m m~
iku ~
e vyraziti mus� z kon�
błicha
s kop�mi, luky łada bojovn�kł.
KR�LOVSK� JEZERO
Pod sn�~
nżm horstvem (b�sn�ci jsou chlubn�!) se naa
e
lod ka nad hlubinou skl�n�,
a płec se zd�: dna dos�hnea
tu dlan� a zvednea
stvol, jen
nahni se a a
kubni! Zł�a
k�men ka~
dż dole ve prohlubni
i ka~
dż mech a łasu, p�sek na n�,
a mysl�a
, jak by blżsk tam hv�zdou rann�, te� kdyby tak ti
prsten spadl snubn�.
A na b�j mysl�a
, poh�dkov� lesy,
je~
pod vodou se v hloubi taj� kdesi,
a na pal�ce, m�sta - v sp�nku stuhl�. A z�r�a
, z�r�a
, jak
bys kr�sku sp�c�,
kv�t ve vlasech a śsm�v mrtvżch v l�ci, v t� spatłit musel
kłia
e
�lov� truhle.
VE�ER NA LUGANU
San Salvatore ji~
se stm�v� zpoly,
jak letn� soumrak teplż v kraj se klade, leŁ b�l� vily, a~
to
ve zrak bol�,
na slunnżch sv�t� str�n�ch Castagnoly.
Par z�voj mhlivż k jezeru leh va
ade,
~
e zam~
en� jak oko kr�sky mlad� se up�r� hor bl�zkżch
na vrcholy a o lun� sn�, polibky je~
krade. Vzduch vłn� pln
a letn� dusn� t�hy. Po vln�ch plachta b�l� zvolna plyne, jak
hlemż~
� t�hnouc stł�brn� sv� rżhy. Te� ryb�ł vyzved tyŁ
a tłese s�t�, leŁ jenom hv�zda na obloze sin�
skrz ni na m�sto rybky tłpytn� sv�t�.
LEV - Motiv z cirku. -
D� vl�dnout sebou jako kot� b�l�,
je~
na d�tsk�m se kl�n� v slunci zhł�v�, d� houpat se, psu
sed�t na sv�m tżle a poslua
n� a pokorn� se d�v�.
Vłz t�hne, tłeba je~
� se mu hł�va, a płed biŁem se sehne
ka~
d� chv�le,
v prach d� se svalit a svou bolest skrżv� ten hloupż lev,
on nev� o sv� s�le.
A płec by r�zem mohl zatł�st mł�~
� a strhat va
e, co pout�
ho a t�~
�,
a jedn�m vzmachem stł�sti, co ho trud�. A płec by mohl
skokem volnż bżti
a skonŁit m~
ikem neŁestn� sv� ~
it�,
ó, lve, ó, lve, kdy lev se v tob� vzbud�?
ZVONY
Co veŁer jarn� rd� se v slunce sklonu: a kalichy se kv�tł
zav�raj�,
m� dua
e toul� po ji~
n�m se kraji,
ba celż v sladkżch rozpom�nk�ch tónu.
A slya
�m hudbu italskżch t�ch zvonł, je~
laa
kovn� tak,
melodicky hraj�,
~
e jenom jako tóny ze a
almaj�
to zal�hat z nich mus� k Boha trónu.
V tom naa
e zvony zp�t zvou moji dua
i ; ty śderem tak sil-
pżm na kov bua
�
a jako v~
dy tak hluboce zn� dneska, jak kdy~
to bouł�, lka-
j�, pros�, śp�,
a nad sv�tem, jen~
k bolu jejich tupż, na br�nu nebes tlu-
kou srdce Łesk�.
JEDNA STRUNA
Ta struna, o n�~
Zaleski kdys zp�val, je~
v srdci jeho vel-
k�m v~
dy se chv�la, v m�m srdci dosud napjat� a cel�,
jen rukou hnout, by łinul se z n� pł�val.
J� v płea
lżch letech r�d jsem o tom sn�val, by do t� chv�-
le, kdy duch let� z t�la,
m� lyra cel� pln� zazvuŁela,
by strun va
ech hlas mi jea
t� v p�se� splżval.
Va
ak vida te�, jak ~
ivot hrubż, b�da,
ty struny rve a trh�, a jak sed� si na n� rez, kdy slza pad-
ne b�dn�:
Dnes c�t�m, ~
e si chr�nit mus�m onu, v n�~
skryt, z n�~
let�
vżkłik milionł
a budu kliden - zbude-li ta jedna.
APOSTROFA
Mya
lenky rłzn�, sra
te na va
e strany a st�hejte se jako os-
tł� meŁe,
Ł�m v�c v�s, l�p! - z t� nekrvav� seŁe. n�m vzejde m�r, ne
vylhanż a planż.
Tu zapla�te jak z�łe v temnot stany, tu zapalte, kde mrtvż
klid se vleŁe, tu se~
ehn�te plevel, vżhon kleŁe,
i starż kmen u~
suchż, rozhlodanż! Vy nada
en� i tich�,
jedovat�,
vy stejn� pr�vo ku rozletu m�te,
jen jeden c�l bud , jak n�m jeden a
kłdce! V tom, jak tu
se svżm odev�kżm vzdorem st�t mus�me, błh starż błh
n�m v~
dy rad�: tłi hlavy m�l, va
ak jenom jedny ruce!
ZVONŁM NA B�LOU SOBOTU
Ó, Allellujah! vstale
jest t�to chv�le! Ó, zn�te zvony, je~
jste
byly n�my, te� hluboce a slavn� a
�rou zem�
a v cel�, pln� zvuŁnżch kovł s�le! Mn� stżskalo se po v�s,
zvony mil�, ba nebylo to vŁera, uv�łte mi,
ni poledne a s kouzly slunce va
emi to nebyl veŁer, ani
jitro b�l�!
Va
ak te� - po vaa
em prvn�m zvuku pasu se va
ecek st�-
p�m do vaa
eho hlasu,
m� dua
e s v�mi zp�v�, v chr�m� kleŁ�. A mysl�m, jak
se teprv dua
e chv�la
as naa
im d�dłm, kdy~
jsi on�m�l� zas poŁla zn�ti, svat�
naa
e łeŁi!
CHV�LE
Ka~
dż m�l chv�li, byt jednu jen pł�ly
~
it� mu sudby, kdy t�hl k hv�zd tżnu, Łistou jak and�l, jen~

skol�b� vinu, jako sen, d�cku sv� vidiny tk�-li.
Je to tak d�vno, tak d�vno, tak v d�li, pad� to v�c a v�c
do mlhy kl�nu, zbżv� jen vłn� jak po kv�tech v ł�jnu, śsm�v
jak po snu, v n�m~
r�je se zd�
Chv�le ta s n�mi jde; prłvodce st�lż, s�l�, kdy rtu je p�t hoł-
kou Ł�a
bl�nu; stav� krok zoufalż na lemu sk�ly.
Zachyt� ruce, je~
soka by skl�ly,
a n�m, jak n�kdo by vzdychl si v st�nu, odea
lż d�vno, tak
d�vno, tak v d�li.
OSTROV
Kdy~
zranili t� srdce do hlubiny,
s�m skryjea
se a jsi jen se svżm bolem; leŁ kdy~
pak vy-
jdea
, rozhl�dnea
se kolem - co stalo se to jenom? Sv�t je
jinż.
Je jinż, divn� ciz� ti, aŁ viny
s�m nec�t�a
. Jdea
jako pustżm dolem, jak po palouku vy-
prahl�m a hol�m,
a lhostejnż tak k va
emu, v tv�łi sinż.
Zas jedno z pout t�ch, kter� dua
i tvoji s t�m celżm sv�tem
od mladosti poj�, se płetrhlo ti v posledn�m tom hołi:
Tak z prou~
ku zem�, jen~
Łn� do vln, boł� se po kuse kus,
trh� v boułn�m boji,
a~
jednou ostrov s�m tu v a
�r�m mołi.
SEN D�T�
Jen z naa
ich Łinł, dum a citł zm�n, ze zn�mżch tv�ł�, slov,
je~
kdo n�m neb hł�m� v ~
it�, tia
e tak a hebce sv� obrazy
tk� ve sp�nku n�m sen.,
LeŁ mal� d�t�, sp�c� na kol�bce,
hle, usm�v� se v sn�hu svojich plen, je hlucho pro sv�t,
zł�c, m� śd�l slepce - ach, o Łem tomu zd�t se mł~
e jen?
Ó, pravda-li, ~
e sen je odraz ~
it�,
pak rt�ky sv� kdy~
st�hne do śsm�vu, z jin�ho sv�ta sen
jen mus� sn�ti.
To jist� ve sn�ch let� hv�zdnou tia
�, kol n�ho z�stup an-
d�lskżch je zjevł, a hudbu sf�r se linout dosud slya
�.
NA`
I MRTV�
Spokojeni se tmou svoj� zimnou, uzamŁeny pevn� oŁi
ob�,
naa
i mrtv� ve sv�m tich�m hrob� neche
si zdł�mnou!
Ani v a
t�st� ani v smutku dob� ani vzdechem ani plesu
hymnou nevolej je, sen ae
z oŁ� vymnou,
zp�tky k sob�!
Tvoje a
t�st�, sladk� jeho p�sn�? Kdyby vstali, skłiv� rty jen
pł�sn�, sklon� l�ce.
Tvoje stesky, bol, jen~
tebe p�l�? �trpn� by jen
se pousm�li,
a nic v�ce.
ST�N. - Jarom�ru Boreck�mu. -
Ve velk�m s�le, v kter�m od podlahy a~
k maleb stropu
knihy, knihy, knihy, se velkż st�n mi zjevil, v Łele rżhy,
se z�łnżm okem, stałeckżmi tahy.
J� v�d�l, duch to velk� lidsk� snahy, jen~
s boha, pravdy
z�voj strhl plihż, jen~
mołe zbadal, hv�zdn� płea
el prahy,
a vya
el jsem - st�n se mnou - plnż t�hy.
A ~
ebraŁka tu venku star� st�la,
a jej� l�c jak zryt� byla sk�la,
j�~
płes den celż paprsk nepozlatil.
J� sklonil se k n�, n�hlżm sehnut bolem, leŁ pak jsem
marn� ohl�~
el se kolem:
kam, kam se jen ten velkż zjev mi ztratil?
NOVY %7ńIVOT
Je pravda, v~
dy lze poŁ�t nov� ~
it�, byt doa
el jsi u~
na dno
str~
e sr�zn�, a na ~
ivota a
achovnici pr�zdn�
zas figurky sv� stav�t, d�l se b�ti. A do z�toky veplout z vl-
nobit�
a po mdlob� se vzpru~
it k pouti r�zn�, a chudż kmen, kde
such� list� v�zne, zas novżm, sv�~
�m jarn�m listem krżti. LeŁ
tak� v~
dy v tu novou p�se� blaha cos ze dnł płea
lżch rua
i-
v� ti vsah�
a st�ny h�z� v slunce tv�ho a
t�st�.
A v sladkż a
um, j�m~
zn� to list� mlad�, je~
nov� jaro
na v�tve ti klade,
to list� z lo�ska vżŁitkou ti chłest�.
ZA ROVN�KEM
Kdy~
lo� svou spust�a
vesel v mołe sin� za d�lnżm c�lem
jako Argonauti,
tu s modra nebes na radostn� pouti jak na pozdrav ti ste-
r� hv�zda kyne.
Tu hv�zda snł jak Labue
a
�rem plyne, tam Pegas, Lyra
v oŁi zablżsknou ti, a hv�zda sl�vy zve t� d�le plouti,
a hv�zda l�sky v kraje vol� jin�.
LeŁ bez śrazu lo� tv� - nebi d�k! - kdy~
płi t� jejich z�łi
v�Łn� ryz�
se płenesla ji~
plavbou za rovn�k:
Tu va
e ty hv�zdy zn�m�, vl�dn� miz�, a płed sebou jen
jedno v d�lce zł�a
se tżŁit, lesknout na obzoru - kł�~
.
P��PITEK
Na zdrav�, pł�tel�, v pozdn� t� hodin�, naa
li jsme mladost
svou star�m tom ve v�n�; umłela potaj�, marn� zrak hled�
ji,
a~
te� se vzbudila vzpom�nky na kl�n�.
Jak se jen sklon� ret ku Ł�a
e okraji, zase se toul�me
s p�sniŁkou po kraji, o modr� kv�tin� sn�me zas d�tinn�, rty
d�vno ustydl� jak kdy~
n�s l�baj�.
Na zdrav�, pł�tel�! Je to jen na chv�li, je to jak paprsek
sluneŁnż ve mrazy, umłe n�m z�hy zas pł�zrak ten spanilż.
Zmiz� jak mlhov�, klamav� obrazy, nu~
e, Ł�a
o Ł�a
i hlasn�
ae
naraz�, aby ji na hranu veselou zvonily!
ANT. CHITTUSSI
VrabŁ�ci v zim�, dot�rav� host�, jak na strom� se hon�, jen~

je holż, neb posn�~
en� chaty, cesta v poli a jitro, kter� vol�:
Snł se zhoste!
Błeh ł�Łky, luh, v n�m~
plno m�ku p�r stromł v kv�tu, chr�-
mek ve śdol� ty motivy tak r�d tvłj a
t�tec vol�, jak jednodu-
ch� va
ecko to a prost�!
LeŁ płvabł co ka~
dż oku chyst�, jich m�r jen dua
e ch�pat
mł~
e Łist�, d�l nechce oko, noha nechce z m�sta.
A kdo tak zł� tv� na motivy chud� a kr�sn� płec, ó, v�m, ~
e
v�łit bude ~
e poesie bydl� va
ude, va
ude.
V�CLAVU JANSOVI
V pr�ce mil�m Łarokruhu, k ster� toulce kv�tem luhł dali
jsme si ruce svoje, płimknuli jsme druh se k druhu.
%7ńivot dal n�m tuh� boje, pr�ce ples i sokł roje,
a~
błh l�sky sklenul duhu nad to ~
it� tv� i moje.
Co n�m z�a
e
, co lid� zloba? Pł�roda n�s najde oba ka~
d�
jaro: hv�zdy v znaku,
p�ti kr�su niv a borł, p�ti l�sku, s�lu k vzdoru
z kv�tł, vln i ~
eny zrakł!
SONET Z PODJA��
Po holżch v�tv�ch slunce hraje, jen tu tam sv�t� pupeny,
leŁ v ka~
dż jako v ołech b�je jsou zem� a
aty zavłeny.
Je vlhko, jak kdy~
v slz�ch taje bol zem� dlouho tajenż,
leŁ silnż vzduch u~
a
�rem vlaje jak płedzv�st bl�zk� pro-
m�ny.
Dnes, z�tra płijde Vesna vskutku a bude konec va
emu
smutku, jen~
tlaŁil srdce, t�snil zem.
Ba c�t�a
, jda kol zahrad st�ny: płed chv�l� a
la tu, napua
t�nż
a
at fialkovżm parfumem.
KONCEM DUBNA
Ji~
stromy maj� b�l� hlavy, jak skryl je kv�tł jarn� sn�h, ~
e
jsou jak starci usm�vav�
s t�m kv�tem ~
it� na skr�n�ch.
A na sta pt�kł v st�nu jich se sch�z� na rej pol�tavż,
a ka~
dż v tónech j�savżch ten ~
ivot znova blahoslav�.
Ó, Bo~
e, takto s hlavou b�lou
a s śsm�vem a plnou silou tu jak ty stromy jednou st�t!
A pod svżch skr�n� a
edou pl�sn� m�t jea
t� na sta novżch p�sn�,
jich~
refr�n byl by: %7ńiju r�d!
SONET NA OBRANU HLEMŻ%7ńD�
 Omnia mecum porto! łek kdys Bias - zn�m je vżrok ten,
va
ak domek t�hna den co den,
u~
d�vno dł�v to d�lal a
nek. A nezaslou~
� poa
klebek,
on prvn� tvorstva Diogen, jet ka~
d� st�blo jemu vd�k,
a nade va
e mu tichż sen. On pravż sn�lek, filosof,
sv�t nech� bżt, v svłj zajde krov a zamkne domek, sa-
mot�ł.
A sn�, co venku a
leh� sn�h, ~
e v�nek v kv�tn� luhy dżch
a v trav�ch le~
� slunce z�ł.
U DVORCE
Na dlouh� cesty konci dvorec b�lż se d�v� s vrchu. Slya
et
je kłik p�va, a pole jak se n�kde zaor�v�,
je slya
et pluh. Jak skł�p� to a kv�l�!
A~
ke dvorci se jehliŁnż les chżl�,
a płed n�m stoh se zdvih�, l�ta sl�va ; bl�~
u lesa se pase
Łern� kr�va
a ku dvorci zas patł� dlouhou chv�l�. Te� se sm�chem
se vrac� chasa n�hle. Zn� rump�l, a
t�kot, buŁen� krav t�hl�
a kon� dupot. Kdosi p�se� zp�v�.
Ted zmlk� va
ecko. Tich� noc a a
er�. Jdou srny z lesa.
Z komłrky se d�v� kams k hv�zd�m kr�sn� a
af�łova dce-
ra...
NA KRAJI LESA
Na prahu lesa le~
e, hled�m v kraj, jen~
plnż slunce z�ł�
płede mnou, luk zele� v�b�, pole zlat� jsou,
a zde v t� a
ełi tichż dł�me taj.
Ó, v�m, jen vyj�t pol� na pokraj, ji~
c�til bych, jak b�l� cesty
~
hou, ~
e śpal d�snż, jen~
d� klasu: Zraj!
by s mdlobou padal v skr�� i v dua
i mou.
Tak rad�j zł�m jen skrze lesa mł�~
, a zd� se mi: tam ~
ivot
le~
� vskutku, a za hranic� touto snł je ł�a
.
A man�, jak kdy~
v stop�ch ml�d� jdem , se dotżk� mne
lehk� kł�dlo smutku,
~
e jsem kdy v�c cht�l, ne~
va
e zł�t jen snem.
O�I KV�TŁ
Jsou oŁi kv�tł jako d�tsk� oŁi,
jich pohled v~
dy tak zv�davż a hravż, tak udiven� s okem
tvżm se zdrav�
a naivn� tak po tob� se toŁ�.
Te� v slz�ch tonou a te� do d�lavy kams pohl�~
ej� lesa
na śboŁ�,
a zas ji~
ples v ty zory jejich skoŁ� a blżskne v slunci z�-
svit usm�vavż.
A tolik v�ry v nich a l�sky n�~
n�, a tak jsou Łist�, and�l-
sk� a sn�~
n�, ty oŁi kv�tł na tr�v� i sn�ti,
~
e zd� se mi, a kdekoliv u~
kynou, ~
e zrak n�a
, zkalen,
strh�n-li je vinou, jich pohled Łistż nemł~
 vydr~
eti.
CESTA V POL�CH
Od st�lżch dea
e
ł jea
t� plnż bl�ta se a
irokż p�s cesty skl�n�
dolł, bok jej� jeden spad� do vżmolu, kde kalu~
, sliz
a drobn� von� m�ta.
Kraj a
�rż, pustż, kam tvłj pohled chv�t�, dub jedinż sn�
cesty na vrcholu,
a veŁer v z�łi sluneŁn�ho zlata se spłe~
en� tu houp� b�-
lżch volł.
Jak pł�rody by ruka s lidskou spolu jen n�kolika Łarami
a rysy
ten kraj zde byla hbit� nakreslila.
LeŁ ve va
em tom, co dł�me smutku, bolu, a jakż stesk nad
krajinou tou vis�,
a jak� velkost vane z n� a s�la!
VE�ER
Ztrhan� mraky v d�lce se chmouł�, trat� se, trat�,
c�tit je hl�nu po kr�tk� boułi, Łpavż dech nati.
Teplż vzduch chv� se, z lesł se kouł� kmeny se zlat�,
velik� oko lekn�ny mhouł� na vodn� hlati.
Tu tam ji~
hv�zda mihotn�, bled�, jako kdy~
mua
ka na zvo-
nek sed�, bleskne a skoŁ�.
Bo~
e, te� celou nezm�rnost nebe jako ten lekn�n zavł�ti
v sebe, zamknouti oŁi!
VZK��`
EN� NA VSI
Zrak a
�rżm krajem kam se let� p�st, zł� teplż veŁer jak
se tia
e n�~
�;
jak modr� mlha kouł se vine z chż~
�, pl� fialov� v slunci
pol� Ł�st.
Ó, v jak� ticho a
�rż kraj se hł�~
�, jak Łekal by, kdos płijde
s�m� kl�st ; bez lid� ves, vłz nerachot� s t�~
�,
jen skłivan vżsk� nad hrudami br�zd. Z vsi d�ln� vżstłel
zahłm�l, otł�s lesy, te� zvonł hlas zn� stlumen, zm�r� kde-
si, a p�j�c�ho davu nota l�n�.
Do d�li zł�m skrz kełe mlad� listy. Na jakżsi sen, nevż-
slovn� Łistż,
se dua
e moje zvolna rozpom�n�...
NA P��VOZE
Błeh p�sŁitż je, slunce ~
�r v n�j pere, p�r vrb tu sp�. Proud
a
um� jako s jezu ; u l�vky pr�m je, spjatż na łet�zu,
za błehem ola
e, duby, habry ster�.
Zde płes den skł�pot, hlahol v sluch se dere, vłz rachot�
tu plnż po pavezu,
a łehce kł�. Pak ticho. Vłni bezu je c�tit, va
e jak dżch�
v noci a
er�.
Srp luny blżsk , sta hv�zd se v temnu roj�. Chlad noci vane,
łeka hlasn�j huŁ�,
te� slav�k, slya
, vpad� elegi� svoj�!
To blaho! - mysl�a
- se va
�m ve souzvuku, po pr�ci pad-
nout noci do n�ruŁ� płi z�łi hv�zd a płi slaviŁ�m tluku!
TV� PODOBIZNA
V ben�tsk�m r�mci na m�m stole stoj�, a oddan� tak z n�
se na mne d�v�
tv� oko velk�, kter� se v~
dy stm�v� jak lan� zrak, kdy~
klid-
n� patł� chvoj�.
Płes chv�li v pr�ci zvednu zrak, jen~
zmdl�v�, a ten tvłj
pohled s�l� m� a hoj�,
mn� je, jak slya
el zn�t bych  na v~
dy tvoj�! to prvn�, v.kter�m
cel� nebe zp�v�.
A tak se zd� mi ten tvłj obraz milż, jak Madonnu bych
złel, ji~
v slunce palu kdys nad stud�nkou na strom pov�si-
li.
Ó, chra� ten zdroj jak obraz Bo~
� matky, ae
~
ivż st�le, pro-
stż va
edn�ch kalł,
zde z prsou mojich trysk� Łist a sladkż!
S NOVŻM JAREM
Hle, pod naa
imi okny na zahrad�
jak sv�~
� u~
jsou z�honł va
ech lemy, jak strom pln pukł
a jak dlouho n�mż se ozval kos, hlas k nov� p�sni lad�.
Zas jedno jaro, v jeho~
tepl� vnad� se st�p�m celż, pro-
hł�t nad�jemi, kdy mohu ł�ci: Nez�vid�m zemi
a mezi p�vci v prvn� let�m ład�!
Va
ak jea
t� loni smutnż tak a bledż, kdy b�lż kv�t se na ha-
luz�ch lesk , jsem pł�l si m�ti kolem sn�h a ledy.
A v podua
ku t�m hloub jsem hlavu vrżval, Ł�m v�ce v s��
mou padal slunce blesk
a Ł�m pt�k z venŁ� tou~
ebn�ji zp�val.
SVATEBN� CESTA
Ó, jezera a mołe, lesy, sk�ly,
jich~
hlavy sn�~
n� v azuru se klenou, zda nevd�Łn�ja
�ch
z t�ch, kdo płia
li z d�li nad ty, kdo zvou se prvn� mu~
em,
~
enou.
Płed v�mi stoj�. s hlavou zamya
lenou, jak vaa
i kr�su, dech
by laŁn� ss�li, pak polibek on vezme j�, pln chv�ly, a d�vati
se - oba zapomenou.
A posl�z - jihu zahrada ~
e vonn�?
V�c vłn� vlas m�, kterż spl�t� ona,
je nad ~
�r sn�hu nach, jen~
v l�c j� skoŁ�. Nad cypłia
e vzrłst
jeho, �adra jej�
se kouzeln�j ne~
vlny mołe chv�j�, a jezero hloub nem�
jej�ch oŁ�...
JIT�N�
Jak sfinx, je~
vryta v p�sek poua
t� zprahlż,
m� srdce spalo v hrudi, tup� ~
elem,
neb le~
ela kol noc jen v kraji cel�m,
a jenom hv�zdy bludn� nad n�m t�hly.
Neche
div� v�try v struny mocn� s�hly,
neche
otł�sly va
�m bl�zk� hlasy a
elem,
je nevzbudily. Ve st�n neobs�hlż
se nołila sfinx, smutek pod svżm Łelem.
Pak poŁlo dn�t se u. vżchodn� strany,
va
ak nev�łil jsem, stokr�t oklamanż,
~
e jitro je to, co se v z�~
eh sl�v�.
LeŁ nyn� v�ł�m. Bo~
e, jak� zm�na!
M� oŁi vlhk�, sfinga probuzen�,
m� srdce a
t�st� jitłn� pozdrav zp�v�.
TY A J�
Jsem-li j� pochmurnou, zjizvenou ruinou nad tmavou, hlu-
bokou str~
�,
jsi ty mi błeŁtanem, sn�tky tv� ovinou r�ny, je~
v boji se tr~
�.
Jsem-li j� jezera mr�kavou hladinou, netknutou Łlunem
ni vr~
�,
jsi ty mi lekn�nem, nad Łernou hlubinou b�lż jen~
kahanec
dr~
�.
Jsem-li j� hvozdem, kde stm�v� se nejv�ce, jsi ty jak mod-
r� z�ł pln�ho m�s�ce,
v st�ny je~
kouzeln� a
leh�.
V~
dycky jsi śsm�vem, paprskem, zelen�, kv�tem, zkad ne-
besk� sv�~
est se pramen�, l�ska a soucit a n�ha!
KUS HOVORU
Sv� hn�zdo pt�k ve tmav� skrżv� houa
t�, kam ani v�nku
vlna nezaa
pl�ch�
a noc kdy~
płijde, tmavż les i l�cha, jen po nitk�ch se bledż
m�s�c spoua
t�.
Ó, do jakżch my uteŁem se poua
ti
s t�m a
t�st�m svżm, je~
v prsou naa
ich dżch�, a v jakou
a
eł, je~
pohled nedopoua
t�,
je stav�me, rci, dua
e moje tich�?
Kam płed zlovolnżm zrakem as je skryjem , kde płed z�-
vist� bohł jisto bude
a płed osudu neuprosnżm kyjem.
A ty se tul�c, a
epot�a
mi plaa
e:
Je t�~
ko, vi�, je skrżt, kdy~
zrad� va
ude młj sm�ch, młj
sm�ch to velk� a
t�st� naa
e
JARN� P�SE�
Zem� mus� v sebe vp�ti va
echen zimy led a sn�h, aby
po va
ech z�v�j�ch na �adrech j� rostlo kv�t�. Strom, by mohl
r�no l�ti
ve vzduch vłni z listł svżch, veŁer jak se poŁal tm�ti, je-
dovżch par zhoubu vdżch .
Musilo tak rovn�~
bżti
s n�mi, d�t� - v dob�ch zlżch
vpilo bolest naa
e ~
it�.
Bolest vpita do va
ech rżh!
V oku tv�m se z�łe n�t�,
radost dżch� z p�sn� mżch.
POJ� V ZAHRADU SE D�VAT...
Pojd v zahradu se d�vat kl�a
tera, ne~
pod okny n�m se-
a
eł� se cel�! Hle, jeptia
ka tam jedna osam�l� se jea
t� modl�,
hled�c do a
era.
Jak ve sniv�m tom pł�tm� veŁera se sn�~
nż a
at nad jej�m
Łelem b�l�, co zadun�ly zvony od kostela
a Łerv�nkł se n�t� n�dhera!
Ta trp� jist�, viz, jak hlavu chżl�,
jak oŁi zved� k nebi v teskn� chv�li
a zase skl�n� v knihu bled� l�ce.
Ne, ustup, naa
e płitulen� hlavy,
ten ~
ivż sm�ch tvłj, polibek młj ~
havż
by zabolet ji mohly jea
t� v�ce.
`
LI JSME SPOLU...
`
li jsme spolu po dnech zimy,
a
li jsme spolu dnes,
pod tłea
n�mi kvetouc�mi
skrżvala se ves.
Sady v kv�tu! `
li jsme jimi,
v dua
i tichż ples,
nad hlavami sklon�nżmi
jak kdy~
se n�m snes ,
jak kdy~
n�~
a n�~
se chżl�
teplż, m�kkż oblak b�lż,
vonnż jako bez,
by s t� zem� zla a z�a
ti
naa
e dua
e ve sv�m pl�a
ti
odnes do nebes.
SLAV�CI KR�LE JANA
Tak pov�st d�: Kr�l Jan dal kdysi v chvatu slav�kł na sta
schytat v cel�m kraji,
a kr�lovn�, j�~
radost ta se taj�, je pustil v lesy kolem Kłi-
vokl�tu.
A kdy~
pak noc v sv�m hv�zdn�m sjela a
atu, t�ch kask�d
zp�vnżch, je~
se rozl�vaj�!
to zp�v� zem i nebe, vlny v h�ji
i vzduch - ples, l�ska v p�sni um�r� tu.
Tu noc choe
kr�le zdł�mla prż tak tia
e. A j�, aŁ kr�l jsem
mal� jenom ł�a
e,
tż~
dar ti chyst�m, o n�m~
nem�a
tuchu.
Sv� va
ecky p�sn� schyt�m za den b�lż, by, hlava tv� a~

na pola
t�ł se schżl�, ti jea
t� ve sn�ch sladce zn�ly v sluchu.
NAD SP�C� %7ńENOU
Jak ve dne cel� sv�tlem zatopena je naa
e s��, jak m�s�c
do n� z�ł� ; pod hlavou ruce, hlavu na pola
t�łi, tu vedle mne
m� mlad� dł�me ~
ena.
Ó, jakż cit to, pro n�j~
nen� jm�na! V n�m l�ska, a
t�st�
s śzkost� se sv�ł�. Tak sladce dża
e, pokoj na sv� tv�łi,
a nemysl�, jak krut� ~
it� cena.
Ae
krut� je! Zde u t� drah� hlavy
slib skl�d�m v duchu, str�dat do śnavy, va
e d�t, va
e n�st,
i trn, jen~
na krev p�ch�,
by celż ~
ivot byl j� jako nyn�, kdy bledż m�s�c rozl�v�
se s�n�,
a ona sn� tak pokojn�, tak zticha.
P�SE�
Tv� dua
e rostla potichu jak v st�nech lesn� tia
iny, leŁ v oku
jin� vidiny
ti kol a
li a ti za sm�chu. A j� jen v sv�t� jedinż, leŁ nehod-
nż tak pohł�chu, jsem snil, kż płvab d�tinnż je zavłen v jej�m
kalichu.
A j� jen k n� se ve sn�ch krad a tua
e tolik bo~
skżch vnad,
jsem odnesl ji do sv�tla.
A płec, aŁ va
e jsem tua
il dł�v, m� nad tou kr�sou j�m� div,
je~
na mżch prsou rozkvetla.
KNIHA %7ńIVOTA
Je ~
ivot knihou, jak u~
mnoz� d�li,
va
ak m� je z t�ch, je~
proa
ly ohn�m vzteku, v jich~
tuh�
desky r�ny meŁł hłm�ly
a neskl�ly jich. V rokł tich�m vleku j� s�m ji d�le p�a
u,
mdlż i sm�lż,
dnes zd� se mi, ~
e hrad svżch c�lł steku, a z�tra kles�m.
Bolest, smutek stm�lż
se stł�d� v knize s plesem jarn�ch vd�kł. A nev�m, kolik
stran mi jea
t� zbżv�, va
ak v�m, ~
e v~
dy tv� oko, z n�ho~
lije
se m�kk� z�ł, mn� do knihy se d�v�.
A v�m, ~
e v n� tv� l�ska rł~
� vonnou, a r�m� tv�, je~
kolem
moj� a
�je,
t� moj� knihy zlatou ~
e je Sponou.
P�SE�
Kde ty chv�le va
echny jsou, kter� u~
jsme ~
ili sami? C�t�a
,
jak n�m nad hlavami a
um� Łas jak sladkou hrou?
Kdy~
jsme ~
ili dobu zlou, l�n� Łas a
el pustinami,
a te� snad jen łeknou zn�m�, a~
n�m. vlasy prokvetou.
Dni a roky jdou a kvaŁ�, a ten ~
ivot sotva staŁ� vyp�t a
t�st�
dua
� dvou.
Boj�m se, za ~
it� cel� ~
e nezl�b�m dosti vłele, dosti vd�Ł-
n� ruku tvou.
VZPOM�NKA NA MO�E
Ty skvouc� mołe, jeho~
vlny vroub� jak b�lou krajkou star�
Łern� sk�ly,
ty zn�a
, jak sto kdy~
tritonł v roh troub�, a neslya
�a
mne
ve sv� modr� d�li!
Va
ak j� t� slya
im. Vln tvżch, je~
mi pl�ly, jsem pevn� za-
mkl v sv�ho srdce hloubi kłik v�t�znż, jen~
s vichłic�
se snoub�,
a temnż hukot, a
evel neust�lż! Ted srdce moje plno tv�-
ho ruchu jak mua
le, v kter� huŁ� mołe cel�, kdy~
v tichu jiz-
by płilo~
�a
ji k uchu. Ty nev�ł�a
, sm�ch v oka sv�ho tmavu?
Ó, płesv�dŁiti cht�j se, d�t� vłel�,
a k m�mu srdci drahou polo~
hlavu!
VZPOM�NKA Z CESTY
Petrkl�Łe suchż kv�t
v mojich vera
ł knize le~
� v�a
, jak jsme jej naa
li sv�~
�, jak
jsem jej pln ~
asu zved ?
Podzim byl u~
, mnoh� sn�t dr~
ela list ~
lutż st�~
�,
a ten kv�t pl�l tr�vy młe~
�, jak kdy~
jaro t�hne zp�t.
Za jesen� prostłed nivy jara kv�t - ó, jak� divy, milż Bo~
e,
d�t se mohou!
Podnes mysl�m, na tr�vn�ku ~
e jen vykvet v okam~
iku,
zlat� d�t�, pod tvou nohou.
SCHERZO
Mn� zd�lo se: Kams do d�li jsem hled�l, kde se obzor
klene, a t�~
k� kv�ty porosen�
na hlavu moji padaly.
To bylo kdesi u pramene, jen~
star� a
um�l ze sk�ly, a ty
jsi, vlasy rozpua
t�n�,
prst na rtech, st�la povzd�l� - -
A na tvżch śstech śsm�v tkv�l, kdy~
jsem ti sen svłj vy-
pr�v�l, sta a
otkł z oŁi złelo.
Ó, vi�, j� uhod , kdy~
,jsem spal, tvłj ret mi tia
e a
epotal
a l�bal moje Łelo!
Ó, NAKLO� JI%7ń SV� �STA...
Kdy~
jdeme spolu v slunn� chv�li rann� zlatżmi poli Łistou
pod oblohou,
tu ka~
dż klas, jak dvorn� kdy~
se klan�, kłł listy chv� se,
~
e se tknout t� mohou. Kdy~
loukou jdem -je na sta kv�tł
na n� - roj motżlł kol krou~
� chv�li mnohou,
kv�t b�lż pad� vlas ti na havran�,
a jinż a
e
asten pod tvou zm�r� nohou. Va
e jak kdy~
zn� t�,
miluje a tua
�, co dobroty ti, l�sky dł�me v dua
i
i k Łlov�ku i ku kv�tu a zv�łi.
Ó, naklo� ji~
sv� śsta k m�mu sluchu i V�m, va
e co kolem
tajno m�mu duchu, to pł�roda ~
e srdci tv�mu sv�ł�.
I PAK, A%7ń UM�EM...
I pak, a~
umłem - k�~
to v jeden den! a a~
i hrob n�a
roz-
padne se kdes,
t� naa
� l�sky smutek, bol a ples
d�l bude ~
�t, v mżch p�sn�ch uv�zn�n.
A jin� dua
e budou sn�t n�a
sen
a zm�rat mukou, ji~
jsme zmohli dnes,
a chv�t se touhou v Łtveru hluchżch st�n a vlhkżm okem
hled�t v tmavż les.
Tu p�sn� moje budou v mrazu zim o pevn� v�łe v a
t�st�
mluvit k nim, je~
płijde płec, byt veŁer s z�ł� rudou,
o kv�tech ~
ivżch, kraj kdy sn�hu pln, o setk�n� hv�zd blud-
nżch, d�lnżch vln, a naa
� l�sce, Łtouce, ~
ehnat budou.
A STA�ILY DV� KAPKY...
��m Łist�ja
�, t�m tmava
� bżv� zdroj, a oŁi tv� jak stud�nka
jsou tmav� ; m� touha po nich schv�tila tak ~
hav�, j� mu-
sel k nim, neche
osud velel: Stoj!
Mya
l�nek chmurnżch kolem Łela roj a znaven, mdlż, a~

klesala mi hlava, jsem vlekl se k nim, zran�n do krvava: Ó,
mo~
no-li, ty stud�nko, m� zhoj!
A staŁily dv� kapky z oŁ� tvżch, dv� slzy, je~
jsi nad mżm
~
it�m lila,
bych, poutn�k mdlż, se zhojen z prachu zdvih ;
by s dua
e moj� smyt byl kal a hł�ch, by na zcelenżch di-
vem perut�ch
m� dua
e k hv�zd�m znovu zakrou~
ila.
VELK� `
T�ST�
Je naa
e a
t�st� - zd�v� se n�m Łasem - tak velk�, ~
e
se nemł~
 udr~
eti
jak t�~
kż plod na tenk� stromu sn�ti, jak rybka slabżm za-
chycena vlasem.
A taj�me dech, t�sn�m ve objet� se boj�me, i siln�ja
�m ~
e
hlasem se pouto strh�, tia
i jsme jak d�ti,
je~
skryty v kout s matŁinżch a
perkł jasem. Ó, nemluv ji~
!
Tvłj hovor je tak ryz�, a płec, kdo~
v�, zda slovo jedno nen�,
je~
płejde rty, a kouzlo nav~
dy zmiz�.
Ta sladk� kouzlo, j�m~
se hlava toŁ�, je~
kol�b� n�s
v novżch r�jł sn�n�  ó, nemluv, jen se d�vej mi tak v oŁi!
V TV� DU`
I DLOUHO LE%7ńEL STESK...
V tv� dua
i dlouho le~
el stesk a ~
al,
ne~
zaplanul tam a
t�st� jasnż ~
eh, a i ten sledn� st�n, jen~

na n� leh , bych s Łela tv�ho r�d ti vyl�bal.
Va
ak marn� hoł� na n�m rtł mżch pal,
d�l tkv� tam st�n po płea
lżch mraŁnżch dnech a dlouhżch
noc�ch, jak jej smutek stkal
a opua
t�n� dua
e płiv�l vzdech.
Ten st�nł st�n, m� dua
e, dobłe v�m, s tv� skr�n� hebce
nikdy neshlad�m, on nezmiz� u~
nikdy s tv�ho Łela.
Snad tak, bych st�le płed oŁima m�l, jak na tv� Łelo bych
se zahled�l,
co pro to a
t�st� muk jsi vytrp�la.
TV� L�SKA Z DU`
E VYPLELA MI PLEVEL&
Tv� l�ska z dua
e vyplela mi plevel, jen~
rost tam bujn�,
otravnż a kletż, a~
płerost va
e, a~
udusil m� kv�ty.
Ji~
lhostejn� jsem v lesn� a
eł se d�val, pt�k nadarmo m�
na z�vody vzżval, byl ciz� u~
mi stromu tichż a
evel.
Jsem m�kkż zas; tvou l�skou vykoupenż, zas bloud�m
v sn�ch, kdy~
k lesu krok se st�Ł�, sto poupat novżch z dua
e
se mi tlaŁ�,
a Kł�dla! vol�m, se skal patłe st�ny.
Rej oblakł, kmit hv�zd mi na ples staŁ�, va
e ch�pu op�t,
va
�m jsem okouzlenż,
kv�t mluv� ke mn�, pt�k m� pohne k pl�Łi. Jak d�t� Łist
jsem Łistżm srdcem ~
eny.
V SV�T D�V�M SE...
V sv�t d�v�m se a ve va
ech srdc�ch kv�sti, jen dobro zł�m
a ve va
ech dua
�ch sn�n�,
a nen� zlżch, jsou jenom pon�~
en� a uboz� jsou, kter� płe-
a
lo `
t�st�.
Nł~
, jen~
se vrahu v drsn� zablżsk p�sti, zlo nevtisklo tam,
jenom poblouzn�n�,
co trnem tu, to v rł~
e se kdys zm�n�, a tuh� zimy bl�zk�
jaro v�st�.
Va
e zmł~
e L�ska, zb�l� do lili�
kde jakou dua
i. Kr�su v tv�ł jen bij�, ~
e nech�pou ji, zato-
peni mrakem&
A j�, jen~
zoufal, jen~
jsem klesal ke dnu; se usm�v�m,
kam oŁi svoje zvednu,
co v sv�t se d�v�m - ~
eny svoj� zrakem.
PS�NO PRO TEBE
Tvłj hlad� vlas, m� holubiŁko Łist�, svou hlavu maje
na tv�m srdci vłel�m, j�, kterż ~
il jen kdysi v pł�tm� stm�-
l�m, si płipad�m jak starż alchymista.
Ten zlato naj�t tou~
il ve snu sm�l�m a nedbal b�dy, ji~
mu
osud chyst�, jen do hv�zd hled�l, kde je meta jist�, a nad
knihami sed�l s dumnżm Łelem.
Kov stł�k mu v zrak - byl slepż, zbaven s�ly. A pł�tel� jej
va
ichni opustili,
v prach padlo va
e, co bylo mu tak svato.
LeŁ ke svżm prsoum tiskna svoji ~
enu, ji~
naa
el v chv�li,
Błh kdy poslal zm�nu, on c�til płec, ~
e naa
el svoje zlato.
CO NA TOM!
Co na tom, l�p ~
e jin� p�li, ~
e ryli p�sn� v tvrdż kov, ~
e vz�c-
n� zrn� jejich slov
si v srdce zasil n�rod celż. A ty jen, sn�lek osam�lż,
jen~
nad va
e r�d m�l teplż krov, ~
es bublin p�r jen pustil
z celi, je~
vykrou~
il si ze svżch strof.
I tyto lehk� bubliny, ty d�ti kr�tk� vtełiny,
jsou kr�sn� płec a kr�snż sen, kdy~
, jak se nese jejich
let,
se zablżsk v nich tvłj celż sv�t, hrou poesie ozlacen!