Pořádek slov ve větě
Jan Vlachý
v češtině
pořádek slov - volný, ale nikoliv libovolný
základní slovosled - SVO
mluvčí volí pořádek dle komunikačního záměru a citového stavu, vyhýbá se více-smyslným kombinacím
zvláštní
projektivita (závislé členy se “kupí” kolem řídících) - v 90% případů
příklonky
Aktuální členění výpovědi
záleží na typu vět a obsahu
výpověď se skládá:
východisko (téma) - informace známá a navazující na předchozí kontext, na situaci (tematizace rematu - réma z předchozí věty vystupuje jako téma ve větě další)
jádro (réma) - přináší novou informaci
členění
objektivní - v citově nezabarveném projevů, kladné oznamovací věty - réma je na konci věty, zdůrazněné větným přízvukem
subjektivní - tázací, žádací, zvolací věty - réma je na začátku věty
Postavení atributu
kongruentní (zpravidla adjektivum) - zpravidla před jménem, ale výjimky
termíny (kyselina sírová, dub letní)
výčet (dřevo smrkové, borové a lipové)
rozvitý atribut (hodiny řízené rádiem)
nekongruentní - zpravidla za jménem
obecné dělení
je tam spoustu výjimek
hlavní dělení (S - původce děje, O - trpitel děje, V - verbální predikát) - S ve většině jazyků předchází O
SOV (japonština, korejština, latina, drávidské jazyky)
typ V2 (verbum na druhém místě) - němčina, holandština
SVO (angličtina, čeština, arabština, románská jazyky, částečně čínština)
VSO (tagalog, klasická arabština) - jazyky jiných skupin mnohdy tuto využívají na tvorbu otázek/subjektivního členění výpovědi (francouzština, angličtina)
VOS (malagaši)
OSV (jazyky jihoamerických indiánů)
OVS - v SVO jazycích často využíváno pro pasivum (angličtina)
konfiguracionalita - může se lišit u různých větných členů
flexibilní (čeština (preference SVO), latina (SOV), finština (SVO)) - slovosled je určován hlavně sémantikou a pragmatikou
rigidní - slovosled je určován hlavně syntaxí
adverbiální
čas-způsob-místo - typické pro SOV jazyky (japonština, němčina; ale jinak třeba i čeština)
místo-čas-způsob - typické pro SVO jazyky (angličtina, španělština, francouzština)
todo