13. Vegetativní orgány rostlin
= kořen, stonek, list
KOŘEN
- podzemní, nečlánkovaný orgán s neomezeným růstem
- bez listů, nepravidelně větvený
- jeho pletiva jsou nezelená neobsahuje chlorofyl
- při klíčení semen se objevuje jako první kořínek roste dolu (geotropicky) a dává základ hlavnímu, primárnímu kořenu ten buď zaniká a je nahrazen adventivními kořeny (jednoděložné) nebo dál roste a větví se
- u mnoha rostlin vyrůstají náhradní kořeny i na stonku, listech nebo kdekoli v místě poranění vegetativní rozmnožování, využití při množení rostlin řízkováním
fce:
upevňovací - pomocí kořenové soustavy upevňuje rostl. v substrátu (půdě, dedritu, těle
jiné rostl.)
absorpční - přijímá ze svého okolí vodu a v ní rozpuštěné minerální látky a převádí je do
nadzemních částí rostliny fce vyživovací
syntetická - v kořenech vzniká mnoho látek např. fytohormony nebo zásobní l. = je
metabolicky aktivní
veget. rozmnožování tvorba pupenů, ze kterých vyrůstají výmlatky
zásobní - v kořenu se syntetizují a ukládají zásobní látky (mrkev, petržel..)
Stavba:
Krycí komplex kořene
1. pokožka - rhizodermis
- jednovrstevná, bez průduchů a kutikuly je propustná pro většinu anorg.l.
- má základ v dermatogenu
- diferencují se v ní speciální buňky = trichoblasty, které se prodlužují v kořenové vlásky -
mají fci absorpční, mnohonásobně zvětšují povrch kořene
- kořenové vlásky mají velice tenkou buněčnou stěnu pomocí ní vylučují do svého okolí
látky kyselé povahy rozpouští půdní částice (vodní rostl. a rostliny žijící v symbióze
kořenové vlásky nemají)
- životnost velice malá (dny)
Korový komplex kořene
1. exodermis
- jednovrstevná, po odumření pokožky přebírá její fci krycího pletiva
2. mezodermis
- vícevrstevná, je střední vrstvou primární kůry
- je tvořena tenkostěnnými parenchymatickými buňkami se vzdušnými kanálky
- u některých rostlin zde mohou být i mléčnice, pryskyřičné kanálky, sekreční buňky..
- má asimilační fci mohou se zde ukládat zásobní látky
3. endodermis
- jednovrstevná odděluje primární kůru od středního válce
- buňky jsou k sobě těsně přilehlé, jsou ztloustlé v místě Casparyho proužků a stářím korkovatí
= endodermis a především mezodermis jsou hlavními kořenovými pletivy, probíhá zde metabolismus
= vyskytují se zde idioblasty, schizogenní a lysigenní kanálky
- pod endodermis : střední válec
- je od primární kůry oddělen jednovrstevným pericyklem (latentní
meristém), zakládají se v něm postranní kořeny
- sdružuje vodivá pletiva kořenu cévní svazek, ve kterém jsou paprsčitě
uspořádány lýkové a dřevní části
na povrchu kořene
kořenová čepička - chrání vzrostný vrchol kořene
- vnější b. čepičky slizovatějí - pomáhá pronikat kořenu do půdy
- složena z parenchymatických b., vznikla činností primárního dělivého
pletiva kalyptrogénu
prodlužovací pásmo - za vzrostným vrcholem buňky se zde prodlužují v podélném
směru, rovnob. s osou kořene
- tvorba cévních svazků
absorpční pásmo - vyrůstají zde kořenové vlásky, intenzivní nasávání vody, miner.l.
pásmo větvení
hospodářský význam
პ dužnaté kořeny : mrkev, petržel, křen, batáty, maniok
- na vzniku bulvy řepy se podílí i stonek
- mnohé kořeny jsou vyhledávanými drogami rulík zlomocný, hořec, andělika..
STONEK
- nadzemní, článkovaná část rostliny
- většinou nese pupeny, listy, květy
fce:
nese listy a reprodukční org.(květy, plody, semena) a spojuje je s kořenem vodivá fce : rozvádí vodu a živiny obousměrně po celé rostlině spojuje kořen a listy
svým růstem prodlužuje rostlinu ve směru positivního heliotropismu
nese listy tak, aby byla zachována jejich hlavní fce = fotosyntéza
typy stonku
- olistěný stonek s pupeny, listy prýt
- bezlistý stonek stvol (pampeliška)
- bylinný stonek, který nepřezimuje a vytrvá jen jedno vegetační období lodyha
- obvykle dutý a bylinný stonek trav s kolénky stéblo ( trávy, obilniny)
- kmen je nevětvená část stonku stromu, zdřevnatělý stonek
Vnitřní stavba:
- stonek rozdělujeme na články a uzliny
články: (internody)- mezi uzlinami
uzliny: místa, ze kterých vyrůstají listy
: neprodlužují se
= rozdíl mezi jednoděložnými a dvouděl. rostl.
1. jednoděložné - mají stonek pokrytý jednovrstevnou pokožkou, pod ní jsou
sklerenchymatické b. mechanická opora
- uvnitř jsou parenchymatické b., ve kterých jsou rozptýleny cévní svazky
2. dvouděložné
პ pokožka : může obsahovat průduchy
პ primární kůra : endo, exo, mezo dermis
: tvořena mechanickými pletivy kolenchym, sklerenchym, parenchym
: mléčnice, vyměšovací kanálky apod.
პ střední válec: tvořen parenchymem zákl.pletiva a kambiem jsou uspořádány do kruhu
= dutiny v lodyhách některých rostlin (přesličky) vznikají potrháním parenchymu nebo aerenchymu středního válce při jejich tloustnutí
= pokožka je u dřevin nahrazena borkou
= na borce některých dřevin jsou dobře patrné bradavičnaté útvary čočinky
- oproti průduchům jsou neustále otevřené, bez možnosti regulace fce: výměna plynů
- na zimu zarůstají, na jaře se jejich činnost opět obnovuje
cévní svazky: otevřené (mají kambium) a jsou do kruhu uspořádané
: pod vrstvou c.sv. je dřeň
: mohou druhotně tloustnout činností kambia
kambium: პ svazkové vznik c.sv.
პ mezisvazkové vznik dřeňových paprsků
Větvení stonku
vidličnaté - primit. rostl. plavuně
boční monopodium : hl. vzrostný vrchol zachován po celou dobu života postaranní
pupeny ho nepřerůstají
sympodium : hl. pupen
LIST
- postranní orgán, vytváří se pouze na stonku
- obvykle ploché zelené útvary, převážně omezeného růstu
- vytváří se zevně, základy jsou už v pupenu ty se u dřevin vytvářejí již v předcházející vegetační sezóně
fce:
asimilační
transpirační odpařování vody
výměna plynů
fotosyntéza
- pravé listy mají jen cévnaté rostliny vývin po proniknutí rostlin na souš
- složení mladého listu v pupenu je pro jednotlivé druhy stálé
Postavení a tvar listu:
1. střídavé - vyrůstají po jednom z lodyžní uzliny
2. vstřícné - z jedné uzliny vyrůstají 2 listy proti sobě
3. přeslenité vyrůstají po 3 nebo více z jedné uzliny (vraní oko čtyřlisté)
Hlavní části listu:
პ čepel : plochá část listu, může být jednoduchá nebo složená
: svrchní strana listové čepele se výrazně liší od spodní
složený list - skládá se z lístků, které často samostatně opadávají (akát)
- podle uspořádání lístků -- dlanitě složené
-- zpeřené
პ řapík : stopková část listu, která nese listovou čepel
: řapíky spodních listů jsou většinou delší než řapíky listů horních všechny listy
mohou dokonale využívat světelnou energii
: pokud řapík chybí, jsou listy přisedlé
: někdy se na bázi rozšiřují v pochvu
: procházejí jimi cévní svazky u jednoděl. 1, u dvouděl. 3
: jsou v něm vodivá pletiva (transport l.) a mechanická pl. udržování polohy listu v
době zvýšeného mechanického namáhání (déšť, vítr..)
პ palisty: párové listy na bázi řapíku
: mohou být trvalé, přirůstat k řapíku (jetel, růže..)
: někdy mohou být přeměněny v trny (akát)
Vnitřní stavba :
- u většiny listů je možné rozlišit svrchní a spodní stranu listu, někdy ne (kosatec, cibule)
- mezi svrchní a spodní pokožkou je asimilační pletivo = mezenchym
skládá se ze 2 typů buněk :
palisádový parenchym - jednovrstevný nebo vícevrstevný
- pod pokožkou je tvořen protáhlými buňkami, přiloženy těsně
k sobě a orientovány kolmo k svrchní pokožce
houbový parenchym - nad spodní pokožkou je budován kulovitými b. s intracelulárami
= listem procházejí cévní svazky (žilky), někdy pryskyřičné kanálky (nahos.), idioblasty
= čepele i řapíky vodních a bahenních rostl. bývají vyplněny aerenchymem